Učebnice AutoCAD

Komentáře

Transkript

Učebnice AutoCAD
Učebnice AutoCAD
Podle: Ing. Jiří Zikeš,1996
Obsah
Lekce 1
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Hardwarové požadavky AutoCADu
Spuštění AutoCADu
Systém souřadnic
Zadávání příkazů z klávesnice
Textová a grafická obrazovka
Volby příkazů
Zadávání příkazů z menu
Co jsou to entity
Nastavení mezí výkresu
Ukončení AutoCADu
Lekce 2
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Pracovní plocha obrazovky
Ikony souřadných systémů
Stavový řádek
Práce s hladinami - příkaz DIAHLAD
Absolutní souřadnice
Relativní souřadnice
Polární souřadnice
Režim Krok, příkaz KROK
Režim Orto
Režimy zobrazování souřadnic ve stavovém řádku
Příkaz VYMAŽ
1
Lekce 3
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Otevření již existujícího výkresu
Prototypový výkres
Příkaz ÚSEČKA - volby Uzavři a Zpět
Příkaz VYMAŽ - výběr křížením
Příkaz KRUŽNICE
Příkaz OBLOUK
Příkaz BOD
Nastavování systémových proměnných, proměnné PDMODE a PDSIZE
Příkaz REGEN - pomocná databáze pro zobrazení
Příkaz KŘIVKA
Příkaz POLYGON
Příkaz ROZLOŽ 4 Uchopovací režimy
Příkaz ID-proměnná LASTPOINT
Lekce 4
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Použití prototypového souboru
Příkaz DTEXT
Text vlevo, vpravo, mezi, centrovaný
Řídící znaky v textu
Příkaz PĺSMO - změna aktuálního písma
Souřadnicové filtry
Šrafování
Příkaz Z (Zpět)
Příkaz KÓTY
Kótování přímých vzdáleností, úhlů, poloměrů a průměrů
Kótovací proměnné, jejich nastavení a aktualizace kót
Lekce 5
•
•
•
•
•
•
Výběrová množina Výběr ukazovátkem, oknem, křížením, předchozí a poslední
Příkaz VYBER
Příkaz POSUN, absolutní a relativní posun
Příkaz KOPIE, absolutní, relativní a násobná kopie
Příkaz OTOČ, absolutní a relativní otočení
Příkaz ZRCADLI, proměnná MIRRTEXT Příkaz MĚŘĺTKO, absolutní a relativní měřítko
Lekce 6
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Aktuální barva a typ čáry
Příkaz BARVA
Příkaz TYPČ
Proměnná
LTSCALE
Příkaz VÝPIS
Příkaz ZMĚNAV
Příkaz PŘERUŠ
Příkaz OŘEŽ
Příkaz PRODLUŽ
Příkaz EKVID
Příkaz ZAOBLI
Příkaz ZKOS
Příkaz VZD
2
Lekce 7
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Co jsou to bloky
Jednotková velikost bloku
Barva a typ čáry
DLEBLOK
ZOOM Okno
ZOOM Nx
ZOOM P
Příkaz BLOK
Příkaz VLOŽ
Příkaz OBNOV
Příkaz ROZLOŽ
Atributy bloku
Příkaz ATRDEF
Příkaz PIŠBLOK
Lekce 8
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zadávání 3D souřadnic
Drátěné 3D konstrukce
3D pohledy - příkaz
OKO
Příkaz 3DPLOCHA a konstrukce 3D ploch
Příkaz PŮDORYS
Zobrazení 3D objektů - příkazy SKRYJ a STĺN
Uživatelské souřadné
systémy - příkaz USS
Příkaz VÝŘEZ
Příkaz USSI
Proměnná
UCSFOLLOW
Modelový a výkresový prostor, proměnná TILEMODE
Příkazy MPOHLED, MODEL a VÝKRES
Výška a zdvih, příkaz
ZDVIH
Rejstřík
3
Lekce 1
• Hardwarové požadavky AutoCADu
• Spuštění AutoCADu
• Systém souřadnic
• Zadáváni příkazů z klávesnice
• Textová a grafická obrazovka
• Volby příkazů
• Zadávání příkazů z menu
• Co jsou to entity
• Nastavení mezí výkresu
• Ukončení AutoCADu
Než poprvé spustíme AutoCAD, měli bychom se přesvědčit, že je AutoCAD správně nainstalován a počítač je
připraven pro práci s AutoCADem. Je dobré poradit se zkušenějším kolegou, případně si nechat AutoCAD
nainstalovat od autorizovaného prodejce nebo od odborníka, který dokonale AutoCAD ovládá. Počítač by měl
být vybaven ukazovacím zařízením - myší nebo tabletem - a větším monitorem určeným pro práci s grafickými
programy. Vhodné jsou monitory s úhlopříčkou obrazovky 17” a více, samozřejmě s příslušným grafickým
adaptérem (součást počítače, která řídí zobrazení na monitoru), podporujícím rozlišení minimálně 800 x 600
bodů, spíše však 1024 x 768 bodů nebo ještě více. Protože práce v grafickém módu je náročná na výkon
grafického adaptéru, je vhodné použít akcelerovaný grafický adaptér. Takovéto adaptéry mohou být založeny
například na chipu z rodiny 53 nebo Cirrus Logic. Budeme-li používat českou verzi AutoCADu, je nutné aby
ovladač dodaný s grafickým adaptérem češtinu podporoval. Pozor, ne všechny adaptéry, které jsou na našem
trhu, “umí” v AutoCADu správně česky. V neposlední řadě bychom se měli přesvědčit, že je správně instalován
hardwarový klíč. Všechny v Evropě legálně zakoupené AutoCADy jsou chráněny proti nelegálnímu používání (
= krádeži) tzv. hardwarovým klíčem. Klíč je malá ‚černá” krabička, která se zasune do tiskárnového portu stanice
nebo serveru. AutoCAD neustále s touto krabičkou komunikuje a pokud jí nenalezne na svém místě, okamžitě
odmítne pracovat. Bez hardwarového klíče nelze tudíž AutoCAD používat.
Po zapnutí počítače se ohlásí systém např.:
C:\>
Dvě nejpoužívanější platformy AutoCADu jsou DOS a WINDOWS. Máme-li AutoCAD pro Windows, spustíme
Windows a nalezneme ikonu s programem, na kterou dvakrát klikneme myší. Máme-li AutoCAD pro DOS,
zadáme jméno spouštěcí dávky AutoCADu.
AutoCAD pro DOS by se měl vždy startovat spouštěcí dávkou. Tato dávka kromě jiného provede správné
nastavení prostředí AutoCADu, nastaví cesty na adresáře, nainstaluje potřebné ovladače, nastaví pracovní adresář
atd. Dávka se může na každém počítači jmenovat jinak, např. ACAD.BAT, ACADRl2.BAT, AC.BAT apod.
Ověřte si, jak se jmenuje dávka na vašem počítači a poté zadejte její jméno, následované stiskem klávesy Enter (
Pro zjednodušení budeme stisk této klávesy označovat nadále v textu znakem ). Předpokládejme, že se spouštěcí
dávka jmenuje ACAD.BAT. Pro spuštění AutoCADu pod DOSem použijeme:
C : \ >ACAD
Je-li AutoCAD správně instalován, provede se jeho spuštění. Majitelé verze AutoCADu R12 a vyšší mohou
přeskočit následující odstavec.
U AutoCADu R11 a nižších verzí se po spuštění objeví tzv. hlavní textové menu. Textové menu může vypadat
následovně:
0. Ukončit AutoCAD
1. Začít NOVÝ výkres
2. Editovat EXISTUJĺCĺ výkres
4
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Vykreslit výkres
Vykreslit výkres na tiskárně
Konfigurovat AutoCAD
Obsluha souborů
Překlad souboru popisujícího tvary/fonty
Převést starý výkresový soubor na nový formát
Restaurovat poškozený výkres
Zadejte volbu:_
Ze začátku nás budou zajímat pouze první tři řádky. Volbu 0 použijeme v případě, že budeme chtít ukončit
AutoCAD a věnovat se jiné činnosti. Volba 1 a volba 2 spouští vlastní grafický editor AutoCADu, ve kterém
vytváříme a opravujeme výkresy. Volba 1 začíná nový výkres - začneme na úplně čistém papíru, volba 2 otevře
již existující výkres - budeme pokračovat na výkresu, se kterým jsme již někdy v minulosti pracovali. V obou
případech musíme zadat požadované jméno výkresu. Pro jména výkresů platí stejná pravidla jako pro jména
souborů DOSu tzn., že mohou být maximálně 8 znaků dlouhá. Pro zjednodušení si zapamatujeme, že mohou
obsahovat pouze písmena A - Z (bez českých znaků a nerozlišují se malá a velká písmena), číslice 0 - 9, pomlčku
a znak podtržítko ( ). Rozšíření souboru se nezadává - AutoCAD si sám připojí rozšíření.DWG. Platná jména
souborů mohou být následující: SCHEMA,1 PATRO, EL34-986.
Abychom spustili grafický editor, zahájíme práci na novém výkresu, který nazveme POKLIS.
Příklad 1
Zadejte volbu:1
Zadejte JMÉNO výkresu: POKUS
Výsledkem naší činnosti bude spuštění grafického editoru AutoCADu.
ZAPAMATUJTE SI :
Jméno výkresu muze byt Dlouhé maximálně 8 znaků. Zadaní je nutné ukončit klávesou Enter.
Po spuštění AutoCADu (u verze R11 a nižší po spuštění grafického editoru) se na monitoru zobrazí pracovní
obrazovka AutoCADu, která může vypadat následovně:
Obr. 1 Pracovní obrazovka AutoCADu pro DOS a pro Windows
Nahoře je stavový řádek, případně roletové menu příkazů, vpravo může bý1 obrazovkové menu příkazů, dole
oblast příkazového řádku a největší čás1 obrazovky bude vyhrazena pracovní ploše s osovým křížem. Pracovní
obrazovka AutoCADu se může u jednotlivých verzí částečně lišit, stejně tak se liší u verzí pro DOS a
WINDOWS, a AutoCAD též umožňuje v konfiguraci (u verze R13 v panelu Preferencí) některé části pracovní
obrazovky vypnout.
5
Nyní uchopíme do ruky myš (pro zjednodušení budeme nadále i kurzor tabletu označovat jako myš) a zkusíme
s ní pohybovat. Pohybu myši odpovídá pohyb osového kříže na obrazovce a současně se zobrazují aktuální
souřadnice x,y polohy osového kříže ve stavovém řádku (nemění-li se souřadnice ve stavovém řádku, stiskněte
klávesu F6). Souřadnice x,y (respektive x,y,z) odpovídají bezrozměrným kreslícím jednotkám AutoCADu.
Záleží pouze na nás, zda pod těmito jednotkami budeme chápat milimetry, metry, palce, světelné roky apod.
AutoCAD pracuje v neomezeném prostoru, od—do +-. Pro zadávání souřadnice je použit pravoúhlý kartézský
systém, který je implicitně v AutoCADu nastaven tak, že kladná osa x běží na obrazovce směrem doprava, kladná
osa y nahoru a kladná osa z kolmo ven z obrazovky. Obrazovka zabírá v daný okamžik pouze část tohoto
prostoru - implicitně půdorysnou rovinu x-y tak, že bod 0,0 (rozumějme x=0, y=0) leží v levém dolním rohu
obrazovky. Záběr obrazovky lze nastavit na jakoukoliv jinou část nekonečného prostoru, lze jej zmenšit nebo
zvětšit tak, že zabírá větší nebo menší část tohoto prostoru, lze jej natáčet a vytvářet tak 3D axonometrické
pohledy nebo lze vytvářet perspektivní promítání. Kromě souřadnic x,y,z lze zadávat i úhly. Při implicitním
nastavení leží úhel Oo v kladné ose X a úhly se počítají proti směru hodinových ručiček tzn., že úhel 90o leží
v kladné ose Y, úhel 180ř v záporné ose X a 270ř v záporné ose Y. Implicitně se úhly zadávají ve stupních, lze
však použít i jiné úhlové jednotky, například grady nebo radiány.
Oblast příkazového řádku (ve Windows textové okno) slouží pro komunikaci mezi uživatelem a AutoCADem.
Vše co nám chce AutoCAD sdělit (požadavek na souřadnice, volby příkazů, informace o výkresu apod.) vypisuje
do této oblasti a zároveň se sem opisují všechna naše zadání. AutoCAD je ovládán množinou příkazů a
podpříkazů. Příkaz je možné zadat na výzvu “Příkaz: “. Příkazy lze zadávat z klávesnice, výběrem z nabídky (z
menu příkazů) nebo zadávat pomocí tabletu. Při zadávání příkazů z klávesnice se nerozlišují malá a velká
písmena a všechny příkazy a doplňující volby příkazů je nutné ukončovat klávesou Enter.
Příklad 2
Jedním z příkazů AutoCADu je příkaz STAV, který vypíše stav AutoCADu Přesvědčte se, že je AutoCAD
v základním stavu tj., že je v příkazovém řádku zobrazeno “Příkaz: “. Nyní zadáme z klávesnice:
Příkaz: STAV
AutoCAD vypíše informace o svém stavu. Protože se jedná o výpis, který s nevejde na standardně nastavené tři
řádky oblasti příkazového řádku AutoCAD se automaticky přepne do textové obrazovky nebo do textového okna.
V případě, že se výpis nevejde ani na celou obrazovku, po zaplnění obrazovky se vypisování údajů pozastaví a
AutoCAD vypíše:
-- Stiskněte RETURN pro další výpis -Zadáme Enter a AutoCAD dokončí výpis, ukončí příkaz a vrátí se zpět do základního stavu “Příkaz:"
Pro přepnutí obrazovky do grafického režimu použijeme klávesu F1 (u verze pro WINDOWS klávesu F2,
protože klávesa F1 je rezervována pro nápovědu). Textová obrazovka (okno) zmizí a její poslední tři řádky se
zobraz v oblasti příkazového řádku. Tím jsem se ale připravili o možnost znovu s přečíst celou obrazovku. Proto
se můžeme do textové obrazovky přepnou dalším stiskem klávesy F1 resp. F2. U AutoCADu R13 si lze pomoc
posuvných lišt textového okna zobrazit historii příkazového řádku do značné hloubky.
ZAPAMATUJTE SI:
Všechny z klávesnice zadávané příkazy je nutně ukončovat klávesou Enter : Klávesa F1 resp F2 cyklícky přepíná
mezí textovou a grafickou obrazovkou U dvouobrazovkové konfigurace AutoCADu se obrazovky nepřepínají;
protože jedna obrazovka je trvale nastavena do textového režimu a druhá do grafického
Posledně zadaný příkaz lze zopakovat stiskem klávesy E n te r.
Příklad 3
Přesvědčete se, že je AutoCAD v základním stavu. Nyní stiskneme klávesu Enter. Protože jsme naposledy
použili příkaz STAV, zopakuje se tento příkaz a AutoCAD vypíše znova informace o svém stavu.
ZAPAMATUJTE SI:
poslední zadávaný příkaz lze pohodlné opakovat klávesou Enter Klávesa Enter je při práci s AutoCADem jednou
z nejpoužívanějších kláves. Z tohoto důvodu je její funkce zastoupena i na dalších ovládacích prvcích.
Jedním z nich je klávesa Mezerník (dlouhá klávesa dole na klávesnici). M e z e r n í k má téměř ve všech
případech (kromě režimu psaní textů) stejnou funkci jako klávesa Enter. Výhoda mezerníku spočívá v tom, že jej
lze snáze nahmatat na klávesnici, aniž by oči musely opouštět obrazovku.
Příklad 4
Zopakujeme příkaz STAV, ale místo klávesy Enter použijte klávesu Mezerník. Uvedeme AutoCAD do
základního stavu (režim Příkaz:) a nyní, aniž bychom očima opustili obrazovku, pokusíme se nahmatat Me z e rn
í k a stisknout jej. Příkaz STAV bude zopakován.
ZAPAMATUJTE SI:
Klávesa Mezerník má až na výjimky stejnou funkci jako klávesa Enter.
6
Klávesa Enter ukončuje i všechna ostatní zadání z klávesnice. Jiným příkazem AutoCADu je příkaz MEZE.
Tento příkaz kromě jiného vymezí pracovní plochu, kterou bychom chtěli použít pro náš výkres. Dejme tomu, že
chceme, aby jedna kreslící jednotka v AutoCADu reprezentovala velikost jednoho milimetru. Pro výkres bychom
chtěli vymezit pracovní plochu odpovídající formátu A4.
Příklad 5
V základním stavu AutoCADu zadáme:
Příkaz: MEZE
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>:
Příkaz MEZE je malinko složitější než příkaz STAV. Příkaz STAV od nás neočekával žádnou další činnost.
Vypsal potřebné údaje a skončil. Příkaz MEZE má ale více voleb. Jednotlivé volby příkazu jsou odděleny
znakem lomítko (/). Vidíme tedy, že příkaz má celkem tři volby: Ano, Ne a Levý dolní roh. U příkazů, které mají
více voleb, je vždy jedna z nich nastavena jako implicitní tzn., že pokud nezadáme jinak, AutoCAD provede
právě tuto volbu. Implicitní volba příkazu je uzavřena v lomených závorkách <>. V našem případě je touto
implicitní volbou volba “Levý dolní roh”. U ostatních voleb je jeden nebo více znaků zobrazen verzálkami
(velkou abecedou). Tyto znaky jsou klíčové pro zadání příslušné volby. V našem případě je pro volbu Ano
klíčovým znakem A a pro volbu Ne znak N. Většinou se jedná o první písmeno volby, ale může se jednat
(především u voleb, které začínají stejným písmenem) o libovolný znak. Chceme-li zadat jinou volbu než
implicitní, musíme zadat celý název volby nebo odpovídající klíčový znak.
Řada příkazů vypisuje aktuální hodnoty jako jsou například výška textu, souřadnice bodu apod. Tyto hodnoty
jsou také zobrazeny v lomených závorkách. V našem případě vidíme, že aktuální hodnota levého dolního rohu
mezí je nastavena na souřadnice 0,0. Souhlasíme-li, nemusíme znovu aktuální hodnoty zadávat, ale stačí je
potvrdit klávesou Enter. V opačném případě zadáme požadovanou hodnotu a také ji potvrdíme klávesou Enter.
V našem případě potvrdíme souřadnice levého dolního rohu mezí a zadáme souřadnice pravého horního rohu
odpovídající formátu A4:
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>:
Pravý horní roh <420,297>: 297,210
Tím je příkaz ukončen a platné meze výkresu odpovídají formátu A4 naležato.
ZAPAMATUJTE SI:
Většina příkazů AutoCADu má více voleb. Jednotlivé volby příkazu jsou odděleny lomítkem a klíčové znaky
určené pro zadání volby jsou zobrazeny velkou abecedou. Jedna z voleb je implicitní a je uzavřena do lomených
závorek. Aktuální hodnoty jsou také uzavřeny do lomených závorek. Souhlasíme-li s implicitní hodnotou,
nemusíme ji znovu opisovat; ale stačí ji potvrdit klávesou Enter.
Příkazy v AutoCADu lze také zadávat prostřednictvím nabídky - menu. Výhoda tohoto způsobu spočívá v tom,
že si nemusíme pamatovat přesnou syntaxi příkazů. Nejpoužívanější menu je tabletové, obrazovkové a roletové.
Pro používání tabletového menu je nutné, aby bylo pracoviště vybaveno tzv. tabletem, tj. zařízením, které umí
předat počítači absolutní souřadnice (myš předává pouze relativní souřadnice - zvedneme-li jí a poponeseme o
kus dále, ztratíme informaci o počátku). Základem tabletu je pevná podložka. Kurzorem tabletu lze předat do
počítače libovolnou souřadnici x,y odpovídající konkrétnímu místu na podložce. Podložka je rozdělena na jednu
nebo více oblastí tvořenou čtvercovou sítí a každému poli sítě je přiřazen konkrétní příkaz. Ukážeme-li kurzorem
na některé pole sítě, AutoCAD zjistí souřadnici polohy kurzoru a příslušný příkaz provede. Výhodou tohoto
řešení efektivnost zadávání příkazů, především u aplikačních nadstaveb AutoCADu. Nevýhodou jsou vyšší
pořizovací náklady na pracoviště.
Obrazovkové menu vděčí za svůj název tomu, že je neustále přítomno na obrazovce. Jedná se o pravou část
obrazovky. Obrazovkové menu lze vypnout pouze v konfiguraci AutoCADu nebo u verze R13 v panelu
Preference. Jeho výhoda spočívá v tom, že není nikterak omezena jeho velikost. Jeho nevýhodou je to, že se
jednotlivé úrovně zobrazují přes sebe a tak se stává menu nepřehledným a nezkušený uživatel se v něm může
snadno ztratit. Další nevýhodou je to, že uživatel musí přejít přes několik úrovní menu, než se dostane
k požadovanému příkazu. Menu má stromovou strukturu - z tzv. kořenového menu se větví na jednotlivé skupin5
a podskupiny příkazů. Do kořenového menu se dostaneme z libovolné úrovně, vybereme-li položku AutoCAD
uvedenou v záhlaví menu. Pro obrazovkové menu je použita následující konvence:
• Položky zobrazené verzálkami (např. KRESLI) nevykonávají žádný příkaz, pouze přepnou do jiné
úrovně menu.
• Položky zobrazené verzálkami následovanými dvojtečkou (např. KÓTY:) spouští konkrétní příkaz
AutoCADu.
• Položky zobrazené minuskami (např. úhel) přepínají jednotlivé volby příkazů. Klíčové znaky jsou
zobrazeny verzálkami.
Požadovanou volbu v menu vybereme tak, že na ní najedeme myší (položka se zvýrazní) a stiskneme ukazovací,
tj. levé tlačítko na myši (první tlačítko na kurzoru tabletu).
7
Příklad 6
Posunujeme myší vpravo, až dosáhneme kurzorem oblasti obrazovkového menu. V tom okamžiku zmizí osový
kříž a zvýrazní se jedna položka v menu Nyní posunujeme myší po podložce nahoru a dolů a sledujeme, jak se
zvýrazňují jednotlivá pole menu (nemáme-li, např. v AutoCADu R13 obrazovkové menu zapnuté, pracujeme
podobně s roletovým menu). Najedeme na položku ZOBRAZ a stiskneme levé tlačítko. Dáváme přitom pozor,
abychom v rozhodující okamžik myší nepohnuli a nevybrali tak jinou položku menu. Položka ZOBRAZ přepne
do jiné úrovně menu - do skupiny příkazů určených pro ovládání zobrazení výkresu. Všimněte si, že krom,
přepnutí menu tato položka nevyvolala žádnou jinou činnost AutoCADu v oblasti příkazového řádku je stále
Příkaz:. Nyní najedeme na položku ZOOM:. Tato položka končí dvojtečkou - jedná se o příkaz AutoCADu. Opět
stiskneme levé tlačítko na myši a tím vyvoláme příkaz ZOOM. V oblasti příkazového řádku se začne odvíjet
dialog příkazu a obrazovkové menu se přepne do další úrovně s jednotlivými volbami příkazu ZOOM.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMax/Okno/ <Měřítko (X/XP)> :
Všimněte si, že příkaz ZOOM má celkem 9 voleb.
Vybereme v menu myší volbu Max. Tato volba nastaví takový záběr na výkres, že se výkres přesně celý vejde na
obrazovku. Není-li ve výkresu nic nakresleno, nastaví se záběr podle mezí.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMax/Okno/
<Měřítko (X/XP)> : Max
Regeneruji výkres
Nelze použít maximálně. Zooming k mezím.
AutoCAD upravil záběr na výkres tak, že námi nastavený formát A4 naležato se maximálně umístil na
obrazovku. Kontrolu můžeme provést myší. Najedeme-li myší do levého dolního rohu obrazovky, ve stavovém
řádku by se měli zobrazit souřadnice blízké hodnotě 0,0. Najedeme-li naopak myší do pravého horního rohu
pracovní plochy (pozor, abychom nevyjeli kurzorem z pracovní plochy do oblasti roletového nebo
obrazovkového menu), souřadnice by se měli blížit hodnotám 297,210.
Obrazovkové menu zůstane přepnuto v úrovni zobrazující volby příkazu ZOOM. Pro návrat do kořenového menu
vybereme v záhlaví uvedenou položku AutoCAD a klikneme na ní levým tlačítkem.
ZAPAMATUJTE SI:
Vyber položek v xnenu se provádí levým tlačítkem na myší souřadnice na pracovní plose lze kontrolovat ve
stavovém řádku. Návrat do kořenového adresáře provádí položka menu AutoCAD
Nejpoužívanější skupiny příkazů jsou skupiny KRESLI (tato skupina obsahuje příkazy pro vytváření základních
grafických prvků - entit) a EDIT (obsahuje příkazy pro editaci, tj. následnou úpravu entit). Entity jsou grafické
symbol5 např. úsečka, kružnice, text, šrafa, kóta atd., z nichž sestává výkres. Aby nejfrekventovanější příkazy
bylo možné co nejrychleji dosáhnout, lze tyto dva nejpoužívanější skupiny příkazů vyvolat ze všech úrovní
menu. Jedná s, o položky KRESLI a EDIT uvedené v dolní části všech úrovní obrazovkového, menu. Dále je zde
uvedena položka POSLEDNĺ, která je určena pro návrat na předchozí úroveň menu. Skupiny příkazů, které
obsahují více příkazů ne lze v jedné úrovni zobrazit, jsou rozděleny na dvě části. Přepnutí mezi těmito dvěma
částmi lze provést položkami další a předešlý. Zvláštní postavení m druhý řádek odshora. Jedná se o položku * *
* *. Tato položka ukrývá kreslíc pomůcky, především tzv. uchopovací režimy a souřadnicové filtry. Tyto
pomůcky budou vysvětleny v dalších kapitolách.
Příklad 7
Přesvědčete se, že jste v kořenovém menu. Nyní vybereme položku EDIT obrazovkového menu a klikneme na
levé tlačítko myši - menu nás přepne d skupiny příkazů EDIT. Pokusíme se vyhledat editační příkaz POSUN. N
této úrovni však uvedený příkaz není. V dolní části menu je položka další Klikneme na ní a menu nás přepne do
úrovně obsahující zbylé příkaz skupiny EDIT, tedy i příkaz POSUN - my jej nebudeme provádět. Položek další
se změní na předešlý. Povšimněte si, že v dolní části menu je položek KRESLI, která slouží pro rychlý přechod
do úrovně obsahující kreslíc příkazy. Vrátíme se zpět do první části editačních příkazů výběrem položek
předešlý. Takto se lze přepínat mezi oběma částmi editačních příkaz a vyhledávat požadovaný příkaz.
Předpokládejme, že bychom nyní chtě použít kreslící příkaz tzn., že se chceme přepnout do skupiny příkaz
KRESLI. Můžeme použít dvě metody. Jedna z nich je, že bychom vybrat položku AutoCAD (přepnutí do
kořenového menu) a v kořenovém menu vybrali položku KRESLI. Museli bychom však použít dvě kliknutí.
Rychlejší způsob je vybrat přímo ve skupině editačních příkazů položku KRESL uvedenou v dolní části a
jediným kliknutím se přepnout do požadované skupiny. Pro návrat do skupiny EDIT můžeme použít metody tři.
První dvě jsou stejné jako u předchozího příkladu, ale navíc můžeme vybrat položek Poslední, která nás vrátí o
krok zpět, tj. do předchozí úrovně menu.
8
ZAPAMATUJTE SI:
Některé skupiny příkazů obrazovkového menu jsou rozděleny do dvou částí. Přepínání mezi oběma častím se
provádí položkami další a předešly. Nejpoužívanější skupiny příkazů KRESLI a EDIT lze nastavit z libovolné
úrovně menu: Položka POSLEDNĺ vrací v menu o krok zpět. .
Roletové menu je posledním typem menu, o kterém se zmíníme. V klidovém stavu jsou jednotlivé rolety svinuté
a schované ve stavovém řádku. Názvy jednotlivých rolet odpovídajících zhruba skupinám příkazů
v obrazovkovém menu jsou schovány pod stavovým řádkem. Příslušnou roletu rozbalíme kliknutím na její název
ve stavovém řádku. Výhodou roletového menu je to, že se jednotlivé rolety zobrazují stále na stejném místě a tak
není těžké zapamatovat si, kde je který příkaz umístěný. Od verze AutoCADu R12 může být roletové menu
kaskádově uspořádané tzn., že z dané rolety lze rozvinout další rolety.
Obr. 2 Roletové menu AutoCADu R12 CZ pro DOS
Položky, které mají kaskádové pokračování jsou u pravého okraje rolety označeny trojúhelníčkem. Kaskáda se
rozvine najetím kurzoru na tento trojúhelníček. Od této verze AutoCADu je navíc k dispozici speciální roleta,
tzv. kurzorové menu, kterou lze rozvinout v místě kurzoru (standardně se vyvolá stiskem pravého tlačítka myši za
současného držení klávesy shift). Tato roleta obsahuje nejčasněji používané pomůcky. Tím, že se rozvine
v místě kurzoru, šetří uživateli u velikých monitorů čas potřebný k přejetí kurzoru z místa práce k názvům
jednotlivých rolet do stavového řádku. Roletové menu je implementovánu v AutoCADu počínaje verzí 9.
9
Obr. 3 Kurzorové menu
Příklad 8
Najedeme kurzorem do stavového řádku (U AutoCADu R13 pod Windows k hornímu okraji obrazovky, protože
stavový řádek je v dolní části jednotlivých rolet odpovídajících jednotlivým skupinám příkazů podobně jako 1
obrazovkového menu. Nyní posuneme myší vlevo a vpravo. Adekvátně tomuto pohybu se zvýrazňují i názvy
jednotlivých rolet (pozor, abychom pohybem myši směrem dolů neopustili stavový řádek - názvy rolet by
zmizely 1 místo nich by se znovu zobrazil stavový řádek). Vybereme název rolety soubor a klikneme na levé
tlačítko - rozvine se příslušná roleta a pohybem myši směrem dolů a nahoru lze v této roletě zvýraznit
požadované příkazy. ‚posuneme kurzor vpravo nebo vlevo od rolety a klikneme na levé tlačítko-roleta se zavře.
Najedeme kurzorem opět do stavového řádku a stejným :způsobem rozvineme roletu Kresli. Vybereme položku
Bod a klikneme na levé tlačítko - začne se provádět příkaz BOD.
Příkaz: _point
Bod :_
Roleta se uzavře a AutoCAD očekává, že zadáme souřadnici bodu, do ;kterého chceme nakreslit značku pro bod.
Souřadnici lze zadat číselně : klávesnice nebo myší. Najedeme kurzorem přibližně do středu obrazovky o
stiskneme levé tlačítko. Tím jsme zadali požadovanou souřadnici a v místě e nakreslí značka pro bod (značka
nemusí být na obrazovce vidět - záleží na nastavení typu zobrazované značky).
ZAPAMATUJTE SI:
Roletové menu je u DOS verzí AutoCADu schováno pod stavovým řádkem U AutoCADu R13 pro Windows je
v horní části obrazovky Rozvinutí rolety se provádí kliknutím na příslušný název rolety. Uzavření rolety se
provede výběrem příkazu nebo kliknutím mimo roletu.
U verze AutoCADu R12 a R13 pro DOS je v každé roletě zapamatován poslední zadávaný příkaz z této rolety.
Chceme-li zopakovat poslední zadaný příkaz z některé rolety, stiskneme dvakrát Levé ukazovací tlačítko myši
názvu příslušné rolety.
Příklad 9 (pouze u R12 a R13/DOS)
V roletě Kresli vybereme položku Obdélník. tento příkaz umožní nakreslit obdélník zadáním dvou úhlopříčných
vrcholů.
Příkaz: rectang
První roh: zadáme kdekoliv na pracovní ploše bod kliknutím na
levé tlačítko
Druhý bod :
Nyní budeme pohybovat úhlopříčně myší a ze zadaného bodu se bude táhnout obdélník. Nastavíme požadovanou
velikost obdélníku a levým tlačítkem zadáme druhý bod - příkaz se automaticky ukončí.
10
V roletě Zobraz vybereme položku Překresli.
Příkaz: _redraw Příkaz:
Příkaz provede překreslení výkresu - smaže celý výkres a znovu jej nakreslí. Tento příkaz se používá k vyčištění
obrazovky (pokud například po příkazu VYMAŽ zůstanou na obrazovce zbytky vymazaných entit).
Předpokládejme, že bychom chtěli z rolety Kresli zopakovat příkaz OBDÉLNĺK. Najedeme na název rolety
Kresli a stiskneme levé tlačítko.
Dáváme pozor, abychom nepohnuli myší. Rozvine se roleta a automaticky se v ní zvýrazní poslední zadávaný
příkaz z této rolety - v našem případě příkaz OBDELNĺK. Aniž bychom pohnuli myší, stiskneme podruhé levé
tlačítko-zopakujeme příkaz OBDÉLNĺK. Obdélník nakreslíme zadáním protilehlých vrcholů.
ZAPAMATUJTE SI:
U verze AutoCADu R12 a R13/DOS Lze v každé roletě zopakovat poslední zadávaný příkaz dvojitým kliknutím
v názvu rolety.
Často potřebujeme přerušit některý příkaz tzn., ukončit jej, aniž by se provedl. Toto přerušení lze provést
současným stisknutím kláves Ctrl a C nebo u verze AutoCADu R13 klávesou Csc.
Příklad 10
Z rolety Edit vybereme příkaz POSUN. AutoCAD se dotáže na objekty, které se mají posouvat.
Příkaz: kove
Vyberte objekty:
Předpokládejme, že jsme tento příkaz spustili omylem a že jej nechceme provést. U AutoCADu verze R12 a nižší
stiskneme klávesu Ctrl (na klávesnici vlevo dole), držíme ji stisknutou, a zároveň s ní stiskneme klávesu C. U
Auto CADu verze R 13 stiskneme klávesu E s c (na klávesnici vlevo nahoře). Příkaz POSUN se přeruší a
AutoCAD se vrátí do původního stavu.
Příkaz: move
Vyberte objekty: Ctrl C nebo Esc Zrušit
Příkaz :
ZAPAMATUJTE SI:
Jakýkoliv příkaz lze kdykoliv přerušit kombinací kláves Ctrl + c (u verze R12 a nižší) nebo klávesou Esc (u verze
R13):
Některé příkazy lze užít tzv. transparentně tzn., že je lze užít uvnitř jiného příkazu. Chceme-li použít příkaz
transparentně, musí začínat apostrofem.
Přiklad 11
Přesvědčete se, že je AutoCAD v základním stavu (Příkaz: _). Není-li tomu tak, použijte kombinaci kláves Ctrl +
c resp. Esc pro jeho navození. Nyní zadáme příkaz MEZE stejně jako v Příkladu 5.
Příkaz: MEZE
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>:
Předpokládejme, že bychom nyní chtěli použít transparentně příkaz STAV. Nebudeme přerušovat příkaz MEZE
a zadáme příkaz STAV, který bude odvozen apostrofem.
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>: ‚STAV
příkaz STAV vypíše stav AutoCADu obdobně jako v Příkladu 2. Po ukončení příkazu STAV můžeme
pokračovat v příkazu MEZE.
Pokračuji v příkazu MEZE
11
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>:_
Nyní zapneme hlídání překročení mezí (volba Ano).
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>: A Příkaz:
Meze zůstaly nastaveny na původní hodnotu (formát A4 naležato), ale AutoCAD nyní nedovolí cokoliv nakreslit
mimo tento formát. Abychom se tom přesvědčili, nastavíme záběr obrazovky přibližně na formát A3.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMax/Okno/ <Měřítko (X/XP)> :
volíme volbu Levý. Tato volba nastaví záběr definovaný levým dolním rohem a výškou záběru. Levý dolní roh
nastavíme shodně s mezemi formátu 4 (bod 0,0), ale výšku nastavíme 297 (odpovídá formátu A3 naležato).
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMax/Okno/
<Měřítko (X/XP)>:1
Rohový bod: 0,0
Zvětšení nebo výška: 297
oběr na výkres se patřičně upraví (zabereme na obrazovku větší část prostoru). Provedeme kontrolu myší.
Najedeme kurzorem k pravému hornímu okraji pracovní plochy. Souřadnice ve stavovém řádku by se měly
přibližovat formátu A3 naležato, tj. hodnotě 420,297. Nyní použijeme příkaz ÚSEČKA a pokusíme se nakreslit
lomenou čáru podle obrázku.
Obr. 4 Kreslení úsečky mimo nastavené meze
Příkaz ÚSEČKA můžeme zadat z klávesnice nebo z menu ze skupiny příkazů KRESLI (položka Úsečka Navazovat).
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu :
Nyní AutoCAD očekává souřadnice bodu, ve kterém má úsečka začínat a dále souřadnice bodů, do kterých má
úsečka směřovat. Zadáme z klávesnice počátek čáry v bodě 20,20 a další body 80,20, 80,40, 20,40 a 20,20 tak,
abychom nakreslili obdélník. Příkaz ukončíme klávesou Enter.
Z bodu: 20,20
Do bodu: 80,20
Do bodu: 80,40
Do bodu: 20,40
Do bodu: 20,20
Do bodu:
Příkaz:
Obdélník se nám podařilo bez problémů nakreslit, protože leží celý ve vymezených mezích formátu A4 naležato.
Nyní se pokusíme nakreslit úsečku, která bude tento formát přesahovat. Úsečka bude začínat v bodě 50,50 a měla
by směřovat do bodu 350,250. Příkaz ÚSEČKA zopakujeme stiskem klávesy M e z e r n í k.
Příkaz: Stiskneme Mezerník
Z bodu: 50,50
Do bodu: 350,250
**Mimo meze Do bodu: Ctrl + C nebo Esc
Příkaz:
První bod se podařilo bez problémů zadat. Druhý bod, který leží mimo nastavené meze, zadat nelze. Pokud
bychom trvali na jeho zadání, museli bychom vypnout hlídání překročení mezí. (příkaz MEZE, volba Ne).
12
ZAPAMATUJTE SI:
Některé příkazy lze použít transparentní uvnítř jiného příkazu. Transparentní příkaz musí začínat apostrofem.
Příkazem MEZE lze nastavit hlídání překročení nastavených mezí. Příkazem ÚSEČKA lze nakreslit lomenou
čáru - lomové body čáry lze zadat myší nebo z klávesnice. Příkaz můžeme rychle zopakovat stiskem klávesy
Enter nebo Mezerník.
AutoCAD lze ukončit dvěma příkazy - KONEC a VEN. Příkaz KONEC ukončí AutoCAD a uloží výkres na disk
do souboru. Příkaz VEN ukončí AutoCAD s tím, že výkres neuloží (u verze R11 a nižší) nebo nás vyzve, zda
chceme soubor uložit (u verze R12 a vyšší). Zadáme-li neukládat výkres, budou všechny změny provedené ve
výkresu od začátku sezení zapomenuty. Protože cvičení z první lekce nebudeme chtít uložit, použijeme
k ukončení AutoCADu příkaz VEN.
Příklad 12
Příkaz: VEN.Po zadání příkazu jsme AutoCADem dotázáni, zda chceme uložit změny provedené ve výkresu. Potvrdíme volbu
Ne. U verze AutoCADu R12 je AutoCAD ukončen a lze vypnout počítač. U verze pro Windows musíme ještě
ukončit Windows. U verze R11 a nižší musíme AutoCAD ukončit v textovém menu volbou 0 - Ukončit
AutoCAD. Teprve poté můžeme počítač vypnout.
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz KONEC ukončuje AutoCAD a ukládá výkres Příkaz VEN ukončí AutoCAD s možností výkres neuložit.
POZOR, nikdy nevypínejte počítač před úplným ukončením AutoCADu. AutoCAD vytváří celou řadu
pracovních souborů, které při správném ukončení automaticky vymaže. Při nesprávném ukončení AutoCADu,
například při vypnutí počítače před ukončením AutoCADu, zůstanou tyto soubory nesmazány. Při opakovaném
nesprávném ukončování AutoCADu I může dojít k úplnému zaplnění disku.
13
Lekce 2
•
Pracovní plocha obrazovky
•
Ikony souřadných systémů
•
Stavový řádek
•
Práce s hladinami - příkaz DIAHLAD
•
Absolutní souřadnice
•
Relativní souřadnice
•
Polární souřadnice
•
Režim Krok, příkaz KROK
•
Režim Orto
•
Režimy zobrazování souřadnic ve stavovém řádku
•
Příkaz VYMAŽ
V úvodu druhé lekce se vrátíme k obrazovce a jejímu rozčlenění. Spustíme AutoCAD a zaměříme se na pracovní
plochu a stavový řádek.
Pracovní plocha zaujímá největší část obrazovky. Jak již bylo řečeno v minulé lekci jedná se vlastně o jakýsi hledáček
kamery, kterým nahlížíme na neohraničený prostor. Záběr na prostor můžeme libovolně posouvat vpravo, vlevo, nahoru
a dolu a zabírat v podstatě libovolnou část prostoru. Obdobně můžeme měnit zoom záběru, přibližovat se a vzdalovat a
zabírat libovolné detaily prostoru, nebo naopak větší celky. Změny záběru lze provést pomocí příkazů ze skupiny
Zobraz.
Na pracovní ploše vlevo dole může být zobrazena ikona souřadného systému. Tato ikona usnadňuje orientaci při práci
ve 3D. Dvě šipky naznačují směr kladných os X a Y. Je-li v průsečíku obou os znázorněn křížek, znamená to, že rovina
X-Y je půdorysem souřadného systému (je paralelní s plochou obrazovky). Je-li v ikoně zobrazeno písmeno G, jedná se
o tzv. globální souřadný systém, tj. základní souřadný systém, od kterého jsou všechny ostatní souřadné systémy
odvozeny.
Pro práci ve 2D není nutné mít ikonu souřadných systémů zobrazenou-orientace je jednoduchá - a tak ji můžeme
vypnout příkazem USSI.
Ikona souřadného systému
Příklad 13
Příkaz: USSI
Ano/Ne/Všude/vLevo/pOčátek <Ano> : _
Volby Ano a Ne zapínají a vypínají zobrazování ikony souřadného systému Volba vLevo zobrazí ikonu na obrazovce
vlevo dole a volba pOčáteN zobrazí tuto ikonu v počátku souřadného systému. Volba Všude nastav ikonu stejně ve
všech oknech, máme-li pracovní plochu rozdělenou do vícE pracovních oken. Pro vypnutí ikony použijeme volbu Ne.
Ano/Ne/Všude/vLevo/pOčátek <Ano> : N
14
Příkaz :_
ZAPAMATUJTE SI:
Ikona souřadného systému usnadňuje orientaci ve 3D Lze jí vypnout a zapnout příkazem USSI.
Ve stavovém řádku nalezneme některé důležité informace. U AutoCADu při operační systém DOS je v něm zobrazen
název aktuální hladiny. AutoCAD umožňuje kreslit do tzv. hladin, jejichž počet není omezen. Lze si představit jako
jakési průsvitky, které klademe na sebe. Představme si, že kreslíme projekt rodinného domku. Samozřejmě bychom
mohli celý projekt nakreslit do jediné hladiny. Lepší je však rozčlenit si projekt do jednotlivých hladin. Například stěny
prvního podlaží umístíme do jedné hladiny, okna do druhé, dveře do třetí, stěny druhého podlaží do další, rozvody
vody, elektřiny a plynu do jiných hladin atd. Každá hladina může mít přiřazenou implicitní barvu tzn., že entity
umístěné v této hladině budou mít automaticky přiřazenou zvolenou barvu. Stejně tak to platí i pro typy čar. Výkres se
tak stává přehledným - entity logicky patřící k sobě jsou nakresleny stejnou barvou a stejným typem čáry. Lze také
jednoduše změnit barvu nebo typ čáry celé skupině entit. Předpokládejme, že hladina OKNA má nastavenou modrou
barvu - všechna okna ve výkresu budou modrá. Chceme-li barvu oken změnit na červenou, změníme barvu hladině
OKNA a všechna okna ve výkresu změní svojí barvu na červenou.
Standardně je v AutoCADu pouze jedna hladina - hladina 0. Všechny ostatní hladiny si musí uživatel nadefinovat nebo
je může definovat aplikační program běžící nad AutoCADem.
Libovolné hladiny lze vypnout, zmrazit a od verze AutoCADu R12 i uzamknout. Vypnutá hladina se nebude
zobrazovat. Lze si to představit tak, jako bychom v daný okamžik vyřadili z výkresu příslušné průsvitky. Budeme-li
například pracovat na druhém podlaží, můžeme vypnout všechny hladiny vážící se k prvnímu podlaží a tím zajistit, aby
se objekty z prvního podlaží nepletly do zobrazení podlaží druhého. AutoCAD však stále o těchto hladinách ví a
pracuje s nimi. Bude-li z nějakého důvodu prohledávat databázi entit výkresu (např. zadáme-li vyhledat průsečík dvou
čar), bude prohledávat i vypnuté hladiny. Zmrazíme-li některé hladiny, tyto také nebudou zobrazeny (stejně jako
bychom je vypnuli), ale AutoCAD je pro daný okamžik úplně vyřadí. Máme-li složitý výkres, můžeme značně urychlit
práci, když hladiny, které nebudeme delší dobu používat, zmrazíme. Prohledávání databáze výkresu pak bude probíhat
mnohem rychleji. Uzamčené hladiny jsou normálně zobrazeny, můžeme do nich kreslit, ale nelze v nich editovat posouvat entity, mazat, otáčet apod. Vypnuté, zmrazené a uzamčené hladiny lze kdykoliv zapnout, rozmrazit a
odemknout.
Pouze jedna z hladin je v daný okamžik aktuální tzn., že právě do ní se budou ukládat všechny nově kreslené entity. U
verzí AutoCADu pro DOS je jméno aktuální hladiny zobrazeno ve stavovém řádku. U AutoCADu R13 pro
Windows je jméno aktuální hladiny zobrazeno v nástrojovém panelu Vlastnosti entit. Aktuální hladina může být
vypnutá. Znamená to, že nové entity se nebudou zobrazovat dokud hladinu zpět nezapneme. Aktuální hladina může být
i uzamčená. AutoCAD však nedovolí aktuální hladinu zmrazit.
Příklad 14
Předpokládejme, že chceme nakreslit jednoduchý plánek podlaží bytu. Za tímto účelem si připravíme sedm nových
hladin - ZDI, OKNA, DVEŘE, KÓTY, ŠRAFY, POPISY a POMOCNÁ. Přestože AutoCAD umožňuje používat
v názvu hladin diakritiku, je lepší zadávat názvy hladin bez háčků a čárek. Výkresy z AutoCADu můžeme přenášet do
jiných systémů nebo na jiné platformy AutoCADu (např. mezi DOSem a Windows) a potom mohou nastat problémy
s převodem kódování národních znaků.
Pro práci s hladinami použijeme příkaz DIAHLAD, který pro nastavení hladin používá dialogový panel (pro verzi
AutoCADu R12 znázorněný na následujícím obrázku).
15
Dialogový panel pro práci s hladinami v AutoCADu R12
Příkaz můžeme zadat z klávesnice nebo z roletového menu Nastav - položka Modifikace hladin nebo Řízení hladin.
Příkaz: DIAHI.AD
Zobrazí se dialogový panel.
Největší část panelu zaujímá seznam hladin. Zatím je v tomto seznamu pouze hladina 0. U každého názvu hladiny je
znázorněn její stav - Ano (zapnutá-viditelná), Z (zmrazená) a U (uzamčená). Dále je u každé hladiny uvedena její
implicitní barva a implicitní typ čáry.
V dolní části panelu je editační box, do kterého napíšeme jména nových hladin. Jména nesmí obsahovat mezery. Od
AutoCADu R12 můžeme napsat všechna jména najednou, oddělená čárkami, u nižších verzí musíme zadávat jména
postupně.
Zadáme názvy hladin bez háčků a čárek a klikneme na tlačítko Nová (u verze R11 a nižší potvrdíme pro každou hladinu
OK) a nové hladiny přibudou do seznamu hladin.
Nyní nastavíme pro každou hladinu implicitní barvu. AutoCAD podporuje 256 barev označených kódy 1- 256. Pouze
prvních sedm základních barev je označeno svými jmény - červená, žlutá, zelená, sv.modrá, modrá, fialová a bílá. Pro
naše hladiny nastavíme následující barvy:
ZDI
7
bílá
OKNA
5
modrá
DVERE
5
modrá
KOTY
2
žlutá
SRAFY
4
sv. modrá
POPISY
1
červená
POMOCNA 6
fialová
U verze AutoCAD R12 a vyšší to provedeme následujícím způsobem. Myší vybereme jméno hladiny v seznamu, u které
chceme měnit barvu. Začneme u hladiny ZDI. Vybraná hladina se zvýrazní. Nyní klikneme na tlačítko Nastav barvu na
panelu vpravo. Zobrazí se standardní panel pro zadávání barev. Požadovanou barvu můžeme vybrat kliknutím na
příslušné barevné políčko nebo zadáním kódu (v našem případě kód 7) v editačním panelu dole. Nastavení potvrdíme
tlačítkem OK nebo klávesou Enter. POZOR, před novým výběrem hladin nezapomeneme zrušit označení již
nastavených hladin. Zrušení označení se provede dalším kliknutím na název hladiny nebo volbou Zruš vše. Zrušíme
označení hladiny ZDI a označíme nové hladiny OKNA a DVERE. AutoCAD umožňuje vícenásobné výběry. Jakmile
máme obě hladiny označené, stejným způsobem jako u hladiny ZDI jim nastavíme požadovanou barvu. Obdobně
nastavíme i ostatní hladiny.
U verze AutoCADu R11 a nižší klikneme do políčka Banva u příslušné hladiny. V zobrazeném panelu vybereme barvu
nebo zadáme její kód a potvrdíme OK.
Naprosto stejným způsobem se nastavují hladinám i typy čar. Protože však zatím neumíme s typy čar pracovat,
nebudeme toto provádět.
Před ukončením dialogového panelu provedeme poslední činnost nastavíme aktuální hladinu, tj. hladinu, do které
budeme kreslit. Jako aktuální hladinu nastavíme hladinu ZDI. Ve verzi AutoCADu R12 a vyšší označíme požadovanou
hladinu (v tomto případě musí být označená pouze jedna hladina) a klikneme na tlačítko Aktuální (dole pod seznamem).
Ve verzi AutoCADu R11 a nižší klikneme do políčka před názvem požadované hladiny (v políčku se objeví zatržení).
16
Nyní můžeme opustit dialogový panel potvrzením OK a zkontrolujeme, zda je ve stavovém řádku (u verze R13 pro
Windows v nástrojovém panelu Vlastnosti entit), zobrazeno jméno požadované aktuální hladiny ZDI.
ZAPAMATUJTE SI:
Čím více hladin ve výkresu použijeme, tím lepe se nám bude s výkresem pracovat Názvy hladin nesmějí obsahovat
mezery . Pro řízeni hladin můžeme použít dialogový panel (příkaz DIAHLAD), který zobrazíme položkami
Rizent/Modefikace hladin v roletovém menu Nastav. Hladinami můžeme nastavit implicitní barvu a implícítní typ čary.
Hladina, do které chceme kreslit, musí byt nastavena jako
Souřadnice lze zadávat v AutoCADu dvojím způsobem. Graficky - myší nebo tabletem a z klávesnice. Souřadnice
zadávané z klávesnice mohou být absolutní, relativní a polární (při práci ve 3D ještě cylindrické a sférické). Absolutní
souřadnice jsou vztaženy k počátku souřadného systému a zadávají se ve tvaru:
X,Y resp. X,Y,Z
Relativní souřadnice jsou vztaženy k předchozí zadané souřadnici a zadávají se ve tvaru:
@dX,dY resp. @dX,dY,dZ
kde dX, dY a dZ jsou změny jednotlivých souřadnic oproti poslední zadané souřadnici.
Polární souřadnice jsou vztaženy také k předchozí zadané souřadnici, ale ve tvaru:
@R<A
kde R je délka vektoru a A úhel od kladné osy X.
Příklad 15
Pokusíme se nakreslit objekt uvedený na následujícím obrázku. Pro jeho vytvoření použijeme příkaz ÚSEČKA, který
známe již z minulé lekce. Nejprve nakreslíme vnější čáru obvodové zdi.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 40,20
Do bodu: 200,20
Do bodu: 200,60
Do bodu:110,60
Do bodu:110,120
Do bodu: 40,120
Do bodu: 40,20
Do bodu: (Enter pro ukončení příkazu)
Příkaz:_
Tyto souřadnice jsme zadávali jako absolutní, vztažené k počátku souřadného systému (bodu 0,0). Nyní budeme
pokračovat kreslením vnitřní čáry obvodové zdi.
Příkaz: ( pro zopakování příkazu stiskneme klávesu Mezerník )
Z bodu: 45,25
Do bodu: @150,0
První souřadnici jsem zadali jako absolutní, druhou jako relativní. V podstatě zadáváme změnu souřadnice od bodu
45,25 v ose X (X-souřadnici zvětšíme o 150, tedy na absolutní hodnotu 195) a v ose Y (Y-souřadnici ponecháváme
stejnou, tedy na absolutní hodnotě 25). V konečném důsledku jsme nakreslili vodorovnou čáru dlouhou 150 jednotek.
Zcela analogicky nakreslíme i zbytek čáry. Chceme-li souřadnice zmenšovat, zadáváme záporné hodnoty.
Do bodu: @0,30
Do bodu: @-90,0
17
Do bodu: @0,60
Do bodu: @-60,0
Do bodu: @0,-90
Do bodu: (Enter pro ukončení příkazu)
Příkaz :
Nyní nastavíme jako aktuální hladinu OKNA. U verze AutoCADu pro DOS vyvoláme dialogový panel pro řízení hladin
- položka menu Řízení/Modifikace hladin v roletovém menu Nastav. Nastavení provedeme analogickým způsobem jak
bylo uvedeno v Příkladu 14. Označíme hladinu OKNA a klikneme na tlačítko Aktuální (u R12 a vyšší), resp. zatrhneme
políčko Aktuální před názvem hladiny OKNA (u R11 a nižší). U verze AutoCADu R12 a vyšší si všimněte, že hladiny
v seznamu jsou setříděny abecedně. U AutoCADu R13 pro Windows můžeme použít pro nastavení aktuální hladiny a
pro další ovládání nástrojový panel Vlastnosti entit. Tento panel lze připojit pod řádek s roletovým menu. V levé části
panelu je roleta určená pro řízení hladin. Klikneme-li na šipku na pravém okraji rolety, tato se rozvine, a v ní jsou
zobrazeny názvy všech ve výkresu nadefinovaných hladin. Kliknutím na název hladiny nastavíme tuto jako aktuální.
Po nastavení hladiny OKNA jako aktuální budeme pokračovat ve vytváření našeho objektu. Nakreslíme obě okna,
přičemž využijeme možnosti zadat druhé souřadnice polárně.
Příkaz: ÚSEČKA (nelze použit Mezerník, neboť‘ příkaz
ÚSEČKA nebyl posledním příkazem)
Z bodu: 80,20
Do bodu: @5<90
Souřadnice koncového bodu úsečky leží od předchozího bodu ve vzdálenosti 5 jednotek ve směru odpovídajícímu úhlu
90°.
Do bodu: @50<0
Souřadnice koncového bodu úsečky leží od předchozího bodu ve vzdálenosti 50 jednotek ve směru odpovídajícímu
úhlu 0°.
Do bodu: @5<-90J
Souřadnice koncového bodu úsečky leží od předchozího bodu ve vzdálenosti 5 jednotek ve směru odpovídajícímu úhlu
-90° (270°).
Do bodu: @50<180
Souřadnice koncového bodu úsečky leží od předchozího bodu ve vzdálenosti 50 jednotek ve směru odpovídajícímu
úhlu 180ř. Všimněte si, že délka vektoru se zadává vždy kladně - nesmí být záporná. Hodnoty úhlů mohou být kladné i
záporné (-90° je stejné jako 270°). Nakreslíme druhé okno.
Do bodu: (pro ukončení)
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Z bodu: 40,45
Do bodu: @5<0
Do bodu: @50<90
Do bodu: @5<180
Do bodu: @50<270
Do bodu:
Příkaz :
18
Jako poslední nakreslíme dveře. Nejprve nastavíme jako aktuální hladinu DVERE. Postup bude naprosto shodný jako u
nastavení hladiny OKNA. Pro zadávání souřadnic dveří použijeme kombinaci všech typů souřadnic.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu:105,80
Do bodu: @5,0
Do bodu: @35.36<45
Do bodu: @-30,0
Do bodu:105,80
Do bodu :
Příkaz:
Všimněte si, že pro zadávání desetinných čísel se v AutoCADu používá desetinná tečka.
ZAPAMATUJTE SI:
Absolutní souřadnice jsou odděleny čárkou a obsahují pouze číselné hodnoty. Jsou vztaženy k počátku souřadného
systému. Pro zopakování příkazu se používají klávesy Me z e r n í k nebo E n t e r. Příkaz ÚSEČKA je nutné ukončit
klávesou Enter nebo klávesou Me z e r n í k. Relativní souřadnice musí začínat znakem @. Hodnoty změn souřadnic
mohou být kladné (souřadnice se zvětšuje) i záporce (souřadnice se zmenšuje) a jsou vzájemně odděleny čárkou.
Relativní polární souřadnice musí začínat znakem @. Délka vektoru musí být vždy kladná. Hodnoty úhlů mohou být
kladné i záporné. Délka vektoru a hodnota úhlu jsou vzájemně odděleny znakem <. Pouze použití čárky nebo znaku <
odlišuje kartézské a polární souřadnice. Všechna desetinná čísla používají desetinnou čárku.
V následujícím příkazu si ukážeme, jak je možné pracovat s hladinami. Dejme tomu, že bychom chtěli zobrazit
v našem výkresu nejprve pouze okna a dveře (bez zdí) a ve druhém případě pouze zdi (bez oken a dveří). Nakonec
zobrazíme znovu celý výkres, ale chtěli bychom změnit barvu zobrazených zdí.
19
Příklad 16
U verze AutoCADu pro DOS zobrazíme dialogový panel pro řízení hladin. Nejprve zneviditelníme hladinu ZDI. U
verze AutoCADu R11 a nižší klikneme myší do políčka u názvu hladiny ZDI ve sloupci Ano. Kliknutím zmizí zatržítko.
Hladiny, které jsou zatržené, zobrazeny budou, hladiny, které zatrženy nejsou, zobrazeny nebudou. Ve verzi AutoCADu
R12 a R13 pro DOS označíme levým tlačítkem hladinu ZDI v seznamu a klikneme na tlačítko Ne na panelu vpravo.
V seznamu zmizí u hladiny ZDI stav Ano.
Nastavení potvrdíme tlačítkem OK. Dialogový panel se ukončí a vrátíme se zpět do grafického editoru. U AutoCADu
R13 pro Windows rozvineme roletu s názvy hladin. Před všemi názvy hladin je sada symbolů. Kliknutím na příslušný
symbol lze změnit stav hladiny uvedené za symboly. Uzamknutí/odemknutí řídí symbol “Zámek” (zámek může být
odemknutý-hladina je odemknutá nebo zamknutý - hladina je zamknutá). Viditelnost hladin řídí symbol “Oči” (jsou-li
oči otevřené hladina je zapnutá - viditelná, jsou-li oči zavřené, hladina je vypnutá - neviditelná). Zmrazení nebo
rozmrazení řídí symbol “Sluníčko” resp. “Sněhová vločka”. Zavřeme oči hladině ZDI a kliknutím kdekoliv v pracovní
ploše zavřeme roletu hladin.
Ovládání hladin v panelu Vlastnosti objektů AutoCADu R13 pro Windows
Z obrazovky zmizí zdi - budou zobrazeny pouze dveře a okna.
Nyní provedeme nastavení opačné - zobrazíme zdi a vypneme okna a dveře. U AutoCADu pro DOS vyvoláme opět
dialogový panel pro řízení hladin. K tomu můžeme použít klávesu Me z e rn í k (opakování příkazu). Od minulého
příkazu zůstala jako aktuální nastavena hladina DVERE. Protože budeme tuto hladinu vypínat, nastavíme jinou hladinu
jako aktuální, např. hladinu 0. Klikneme do sloupečku Aktuální před hladinu 0 (R11 a nižší) nebo vybereme hladinu 0
v seznamu a klikneme na tlačítko Aktuální (R12 a vyšší). U R12 nezapomeneme po nastavení hladiny 0 jako aktuální u
této hladiny dalším kliknutím zrušit výběr. Nyní zapneme vypnutou hladinu ZDI. U R11 a nižší zatrhneme okénko ve
sloupečku Ano, u R12 označíme hladinu ZDI a klikneme na tlačítko Ano - v seznamu se změní stav hladiny ZDI na
Ano. Nakonec vypneme hladiny DVERE a OKNA. U R11 zrušíme zatržení Ano u obou hladin, U R12 označíme obě
hladiny a klikneme na tlačítko Ne.
Nastavení potvrdíme tlačítkem OK. Dialogový panel se ukončí. U AutoCADu R13 provedeme nastavení v roletě panelu
Vlastnosti entit. Otevřeme oči u hladiny ZDI a zavřeme oči u hladiny DVERE a OKNA. Roletu zavřeme kliknutím na
hladinu 0, čímž nastavíme tuto hladinu jako aktuální. Zobrazení výkresu se změní tak, že zdi budou zobrazeny a okna a
dveře zobrazeny nebudou.
Nakonec vrátíme všechno do původního stavu, a1e změníme barvu zdí z bílé na zelenou (kód 3). Zobrazíme panel pro
řízení hladin. Analogicky k předchozímu zapneme hladiny OKNA a DVERE (u R12 nezapomeňte po zapnutí hladin
zrušit výběr obou hladin). U R11 klikneme na políčko barva u hladiny ZDI a v zobrazeném panelu zadáme zelenou
barvu (bud přímým výběrem nebo napíšeme 3) a nastavení potvrdíme OK. U verze R12 a R13 označíme hladinu ZDI a
klikneme na tlačítko Barva. Přímým výběrem nebo zadáním kódu 3 provedeme nastavení a potvrdíme OK. Před
ukončením panelu pro řízení hladin zkontrolujeme, zda v seznamu u hladiny ZDI je skutečně zapsána barva zelená a
panel ukončíme OK. Zobrazí se celý výkres, ale barva zdí se změní z barvy bílé na barvu zelenou.
ZAPAMATUJTE SI:
Libovolné hladiny lze během kreslení zapínat a vypínat: Pomocí volby Barva v paríelu při řízení Wadin lze jednoduše
změnit barvu všem entitám v dané hladině.
Dále se ve stavovém řádku zobrazují režimy usnadňující kreslení pomocí myši. Jsou to režimy KROK a ORTO.
KROK je pravoúhlá síť o zadané velikosti. Je-li KROK zapnutý, potom ukazovací zařízení krokuje po vrcholech této
sítě - nelze myší zadat souřadnici mimo tuto síť. Zadání z klávesnice je však upřednostněno před sítí, tzn. budeme-li mít
nastavenou síť po 10 kreslících jednotkách a zadáme počátek úsečky z bodu 32.4,15.7, pak bude úsečka skutečně
vycházet z tohoto bodu. Pro nastavení velikosti kroku můžeme použít příkaz KROK.
20
Příklad 17
Chtěli bychom nastavit velikost kroku 5 kreslících jednotek. Použijeme k to-mu příkaz KROK.
Příkaz: KROK
Velikost kroku nebo Ano/Ne/Různý/oToč/Styl <aktuální>: _
Příkaz očekává implicitně zadání velikosti kroku. Volba Ano zapíná použití kroku, volba Ne použití kroku vypíná.
Zadáme požadovanou hodnotu 5 kreslících jednotek.
Velikost kroku nebo Ano/Ne/Různý/oToč/Styl <aktuální>: 5
Příkaz:
Všimněte si, že ve stavovém řádku je zobrazeno Krok (nebo pouze K), což indikuje, že je krok zapnutý. Budeme-li nyní
pohybovat myší, osový kříž se nebude pohybovat plynule, ale po násobcích pěti kreslících jednotek. Kontrolu můžeme
provést pomocí souřadnic zobrazených ve stavovém řádku - nenabudou v žádném případě hodnoty jiné než v násobcích
pěti. Zapínat a vypínat KROK lze pohodlně klávesou F9 (jedna z tzv. funkčních kláves na klávesnici nahoře). Každý
stisk této klávesy změní stav zapnutí kroku. Stiskneme-li klávesu F9, ve stavovém řádku zmizí indikace zapnutí kroku
(zmizí údaj KROK nebo K) a myší můžeme zcela plynule posouvat osový kříž. Souřadnice zobrazené ve stavovém
řádku mohou nabývat zcela obecných hodnot. Dalším stisknutím klávesy F9 opět krok zapneme atd. U verze
AutoCADu R13 pro Windows lze také KROK přepínat dvojitým kliknutím na tlačítko KROK ve stavovém řádku.
ZAPAMATUJTE SI:
Pro zadávaní souřadnic pomocí myší můžeme využít krok Krok lze uživatelsky nastavit příkazem KROK Klávesa F9
nebo tlačítko KROK u AutoCADu R13 při Windows zapínají a vypínají krok.
ORTO je režim, při kterém můžeme kreslit pouze pravoúhle. Použití režimu orto zapíná a vypíná klávesa Fe a indikuje
jej údaj Orto nebo O ve stavové řádce. Každý stisk této klávesy změní stav zapnutí režimu orto. U AutoCADu R13 pro
Windows lze přepínat režim ORTO dvojitým kliknutím na t1ačítko ORTO ve stavovém řádku.
Dále jsou ve stavovém řádku jsou zobrazeny souřadnice polohy osového kříže. Tyto souřadnice mohou být zobrazeny
dynamicky, staticky nebo polárně. Dynamické zobrazení je ve tvaru X,Y a souřadnice sledují dynamicky polohu
osového kříže - pohybujeme-li osovým křížem, mění se i hodnota souřadnic. Statické zobrazení je také ve tvaru X,Y,
ale stavový řádek si uchovává hodnotu poslední zadané souřadnice. Jakmile zadáme souřadnici (klikneme myší),
stavový řádek se zaktualizuje a zůstane nezměněný až do dalšího zadání souřadnice. Polární souřadnice jsou zobrazeny
ve tvaru R<A, kde R je délka vektoru a A je úhel vektoru. Aby se zobrazovaly polární souřadnice, musí být zadán
počáteční bod vektoru (například počáteční bod úsečky). Způsob zobrazení souřadnic přepíná klávesa F 6. Každé
stisknutí této klávesy změní způsob zobrazení v pořadí dynamické-statické-polární atd.
Přiklad 18
Zkontrolujte, zda máte zapnutý dynamický režim zobrazování souřadnic.
Pohybujte myší a ověřte, zda se také mění souřadnice ve stavovém řádku. Není-li tomu tak, stiskněte jednou nebo
dvakrát klávesu F 6, dokud se souřadnice zobrazené ve stavovém řádku nebudou měnit spolu s osovým křížem. Nyní
stiskneme klávesu F6 - zapneme statický režim zobrazování souřadnice. Stavový řádek si uchovává konstantní hodnotu,
která se nemění s pohybem osového kříže. Zadáme příkaz ÚSEČKA.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu :
Kdekoliv na pracovní ploše zadáme počáteční bod úsečky - najedeme myší do požadovaného bodu a stiskneme levé
(ukazovací) tlačítko. Všimněte si, že se změnila souřadnice zobrazená ve stavovém řádku a odpovídá počátečnímu bodu
úsečky. Nyní budeme pohybovat myší a souřadnice ve stavovém řádku zůstane nezměněná. Posuneme osový kříž do
předpokládaného koncového š bodu úsečky (jakýkoliv jiný bod na pracovní ploše) a stiskneme opět levé tlačítko na
myši. Nakreslíme tak jeden segment úsečky. Souřadnice ve stavovém řádku se opět zaktualizovala - obsahuje nyní
koncový bod úsečky. Přepneme stavový řádek, aby zobrazoval polární souřadnice. Stiskneme klávesu F6 a pohybujeme
myší. Souřadnice ve stavovém řádku opět dynamicky sledují pohyb myši, ale ve tvaru délka<úhel. Posuneme-li myš tak,
že z druhého bodu úsečky bude vycházet vodorovná čára vpravo, úhel zobrazený ve stavovém řádku se bude blížit
hodnotě 0. Budeme-li táhnout svislou čáru směrem od koncového bodu nahoru, úhel se bude blížit hodnotě 90 atd. Čím
dále budeme osovým křížem od druhého bodu úsečky, tím větší bude první údaj ve stavovém řádku - délka vektoru.
Dalším stisknutím klávesy F6 přepneme zobrazení zpět do režimu dynamického. Zobrazení ve tvaru R<A se přepne na
zobrazení ve tvaru X,Y. Příkaz ÚSEČKA ukončíme stisknutím pravého (potvrzovacího) tlačítka na myši nebo klávesou
Mezerník.
ZAPAMATUJTE SI:
Klávesa F6 cyklicky přepírá způsob zobrazení souřadnic ve stavovém řádku na režim dynamický, statický a polární.
Entity, které nechceme mít ve výkresu, můžeme v AutoCADu vymazat příkazem VYMAŽ. Po zadání příkazu musíme
určit entity, které se mají vymazat. K tomu slouží tzv. výběrová množina. Výběrová množina bude podrobněji
vysvětlena v lekci popisující editační příkazy. Nyní si ukážeme základní metodu definování výběrové množiny ukazovátko. Při této metodě ukazovátkem (malým čtverečkem, který se objeví po zadání editačního příkazu místo
21
osového kříže) ukážeme na všechny entity, které chceme zařadit do výběrové množiny. Výběr ukončíme klávesou
Enter.
Příklad 19
Zadáme příkaz VYMAŽ (z klávesnice nebo z menu ve skupině Edit). Po zadání příkazu musíme nadefinovat výběrovou
množinu, tj. entity, které chceme smazat.
Příkaz: VYMAŽ
Vyberte objekty: _
Osový kříž se změní na ukazovátko - malý čtvereček, kterým lze vybírat entity. Pohyb ukazovátka stejně jako osového
kříže je závislý na nastavení kroku. Při výběru entit může být krok nepohodlný (některé entity lze obtížně zaměřit).
Proto, je-li krok zapnutý, vypneme jej klávesou F9. Nyní postupně vybereme všechny entity ve výkresu. Jakmile
najedeme ukazovátkem na požadovanou entitu, stiskneme levé (ukazovací) tlačítko na myši. Je-li entita přidána do
výběrové množiny, zvýrazní se. Jakmile máme vybrány všechny entity, stiskneme pravé (potvrzovací) tlačítko na myši
nebo klávesu E n t e r/Me z e r n í k a vybrané entity budou smazány. Na obrazovce mohou zůstat různé zbytky, které
nejsou součástí výkresu. Abychom se přesvědčili, zda máme skutečně všechno smazáno, použijeme příkaz PŘEKR
k vyčištění obrazovky. Příkaz PŘEKR můžeme zadat z klávesnice nebo jej najdeme v roletovém menu Zobraz. Příkaz
smaže celou obrazovku a znovu nakreslí pouze ty entity, které skutečně patří do výkresu. Náš výkres by měl být zcela
čistý. Není-li tomu tak, použijeme znovu příkaz VYMAŽ k odstranění všech entit. Po vymazání opět vyčistíme
obrazovku příkazem PŘEKR.
ZAPAMATUJTE Sl:
Nežádoucí entity lze vymazat příkazem VYMAZ Tento příkaz vymaže všechny entity; které vybereme do výběrové
množiny Výběrovou množinu definujeme mimo jiné ukazovátkem na dotaz AutoCADu Vyberte objekty:. Definování
výběrové množiny se ukončí klávesou Enter. Příkazem PŘEKR lze vyčistit obrazovku od případných zbytků, které
nejsou součástí výkresu:
Přiklad 20
V následujícím příkladu si ukážeme, jak a kdy používat režimy KROK, 0R70 a proč přepínat systém zobrazení
souřadnic. Budeme chtít nakreslit (přibližně) objekt znázorněný na následujícím obrázku. Pro kreslení použijeme pouze
myš.
Zadáme příkaz ÚSEČKA a ověříme, zda máme zapnutý dynamický režim zobrazování souřadnic. Není-li tomu tak,
zapneme jej klávesou F 6. Dále ověříme, zda máme zapnutý KROK. Není-li tomu tak, zapneme jej klávesou F9. Nyní
najedeme osovým křížem do bodu 200,150 a stiskneme levé (ukazovací) tlačítko na myši. Tím jsme zadali počáteční
bod úsečky. Dále stiskneme dvakrát klávesu F6 - zapneme polární režim zobrazování souřadnic a posuneme osový kříž
22
pod zadaný počáteční bod úsečky až souřadnice zobrazené ve stavovém řádku nabudou hodnoty 70<270 (délka úsečky
70, úhel 270ř). Ověříme, zda máme zapnutý režim ORTO (není-li tomu tak, zapneme jej klávesou Fe) a klávesou F9
vypneme krok. Režim ORTO jsme zapnuli, abychom pohodlně nakreslili vodorovnou čáru, KROK jsme vypnuli,
abychom mohli nakreslit čáru, jejíž délka je jiná než násobek kroku.
Posuneme osový kříž vlevo, až se souřadnice zobrazené ve stavovém řádku přiblíží hodnotě 103<180 (délka úsečky
103, úhel 180ř). Nyní opět zapneme režim KROK (pro snadnější zadání hodnoty 70) a posuneme osový kříž vzhůru, až
se souřadnice zobrazené ve stavovém řádku přiblíží hodnotě
70<90 (délka úsečky 70, úhel 90ř). Zapnutý režim ORTO zaručí, že nakreslíme svislou čáru, i když se v podstatě
pohybujeme mimo horizontální krok. Nyní klávesou Fe a F9 vypneme ORTO i KROK a nakreslíme poslední část
lomené čáry. Délku a úhel odměříme přibližně ve stavovém řádku, tzn. posuneme osový kříž vpravo nahoru, až se
souřadnice zobrazené ve stavovém řádku přiblíží hodnotě 85<35 (délka úsečky 85, úhel 35ř). V této lekci jsme
nadefinovali jakýsi systém hladin. Abychom nemuseli v dalších lekcích tyto hladiny znovu definovat, uložíme výkres do
pojmenovaného souboru, ke kterému se můžeme v budoucnu vrátit. Nejprve příkazem VYMAŽ vymažeme všechny
entity. Vymazání entit zkontrolujeme přečištěním obrazovky příkazem PŘEKR. Pro uložení výkresu použijeme příkaz
KONEC. Tento příkaz, jak již bylo uvedeno v předchozí lekci, ukončí AutoCAD, ale umožní uložení výkresu.
Příkaz: KONEC
Ve verzi AutoCADu R11 a nižší dojde k uložení do souboru, jehož jméno jsme uvedli při spuštění AutoCADu
(POKLIS). U verze AutoCADu R12 a vyšší se zobrazí dialogový panel pro práci se soubory. Do editačního okna
v dolní části panelu zadáme jméno výkresu POKLIS a ukončíme panel tlačítkem OK. AutoCAD pro DOS je ukončen a
lze vypnout počítač. U verze pro Windows před vypnutím počítače ukončíme i Windows.
ZAPAMATUJTE SI:
Režimy krok, orto a způsob zobrazování souřadnic lže během kreslení libovolné přepínat tak, a6y kreslení myší bylo co
nejefektivnější. Režim ORTO je nadřazen režimu KROK. Chceme-li uložit změny ve výkresu při ukončení AutoCADu,
použijeme příkaz KONEC.
23
Lekce 3
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Otevření již existujícího výkresu
Prototypový výkres
Příkaz ÚSEČKA - volby Uzavři a Zpět
Příkaz VYMAŽ - výběr křížením
Příkaz KRUŽNICE
Příkaz OBLOUK
Příkaz BOD
Nastavování systémových proměnných, proměnné PDMODE a PDSIZE
Příkaz REGEN - pomocná databáze pro zobrazení
Příkaz KŘIVKA
Příkaz POLYGON
Přikaz ROZLOŽ
Uchopovací režimy
Příkaz ID - proměnná LASTPOINT
V této a následující lekci se naučíme vytvářet entity tzn., naučíme se používat základní kreslící příkazy.
V minulých dvou lekcích jsme používali již jeden kreslící příkaz - příkaz ÚSEČKA. Příkaz ÚSEČKA umožní
nakreslit lomenou čáru definovanou jednotlivými lomovými body. Lze používat různé typy čar (souvislá,
přerušovaná, tečkovaná atd.). U úsečky nelze nastavit tloušťku čáry. Tloušťka čáry se definuje až při
vykreslování výkresu na výstupním zařízen. Sekvenci zadávání jednotlivých čárových úseků ukončíme klávesou
Enter. Uvnitř příkazu lze použít dvě volby - (Uzavři U) a Zpět (Z).
Volba Uzavři uzavře sekvenci čárových segmentů do počátečního bodu prvního segmentu - vytvoří uzavřený
polygon. Tuto volbu můžeme použít až když nakreslíme minimálně dva segmenty úsečky. Zadáme-li volbu
Uzavři, neukončujeme již příkaz klávesou Enter - příkaz ÚSEČKA je ukončen automaticky.
Volba Zpět zruší poslední nakreslený segment úsečky. Kolikrát tuto volbu použijeme, tolik segmentů úsečky
zrušíme. Pomocí této volby se lze dostat zpět až do počátečního bodu úsečky.
Příklad 21
Spustíme AutoCAD a otevřeme výkres POKUS, který jsme uložili v minulé lekci. Ve verzi AutoCADu R11 a
nižší zadáme v hlavním textovém menu volbu 2 - Editovat EXISTUJĺCĺ výkres. V dotazu na jméno výkresu
zadáme POKUS. Ve verzi R12 a vyšší zadáme příkaz OTEVŘI. Příkaz můžeme zadat z klávesnice nebo jej
nalezneme v první roletě Soubor. Po zadání příkazu se objeví dialogový panel pro práci se soubory. Panel
obsahuje dva seznamy. V levém seznamu jsou uvedeny adresáře, v pravém soubory. Seznamy jsou řazeny
abecedně. V pravém seznamu nalezneme požadovaný výkres POKUS. Je-li seznam delší, než se vejde do
jednoho okna, můžeme k listování použít sloupec se šipkami na pravém okraji seznamu. Kliknutí na dolní šipku
posouvá seznam dolu, kliknutí na horní šipku posouvá seznam nahoru. Jakmile nalezneme požadovaný soubor,
klikneme na něj a jeho jméno se objeví v dolním editovacím okně. Jiný způsob je, napsat jméno požadovaného
souboru přímo do tohoto okna. Výběr potvrdíme tlačítkem OK.
Tímto způsobem jsme otevřeli výkres POKUS, který se nachází přesně v tom stavu, ve kterém jsme ho v minulé
lekci opustili.
ZAPAMATUJTE SI:
Chceme-lí pokračovat na již existujícím souboru, otevřeme ve verzi AutoCADu R11 (a nižší) grafický editor
volbou 2 - Editovat EXISTUJÍCĺ výkres; ve verzi AutoCADu R12 a vyšší použijeme příkaz OTEVŘI:
24
Nyní si připravíme tzv. prototypový soubor. Prototypový soubor je soubor, který používáme jako vzor při
vytváření nových výkresů. Použijeme-li při vytváření nového výkresu prototypový soubor, všechny entity a
veškerá nastavení použité v prototypovém souboru se překopírují do nového výkresu. Prototypový soubor může
obsahovat například rámeček výkresu, rohové razítko, může mít nadefinovaný systém hladin, který bychom chtěli
používat, může mít nastaveny jednotky, meze atd. V okamžiku, kdy tento soubor použijeme při otevření nového
výkresu, bude mít nový výkres všechny tyto vlastnosti. Přitom prototypový soubor zůstane naší prací na novém
výkresu nedotčen.
Přiklad 22
Nejprve nastavíme meze, odpovídající formátu A3.
Příkaz: MEZE
Ano/Ne/<Levý dolní roh> <0,0>:
Pravý horní roh <aktuální>: 420,297
Příkaz:_
Nyní nastavíme zoom k těmto mezím.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMax/Okno/
<Měřítko (X/XP)> : M
Regeneruji výkres
Nezle použít maximálně. Zooming k mezím.
Dále nakreslíme rámeček odpovídající formátu A3 (A3 zmenšený o 5 kreslících jednotek na každé straně).
Rámeček nakreslíme pomocí příkazu ÚSEČKA. Poslední segment rámečku vytvoříme volbou Uzavři. Tato volba
uzavře rámeček do počátku a ukončí příkaz.
Příkaz: ÚSEČKA.
Z bodu: 5,5
Do bodu: 415,5
Do bodu: 415,292
Do bodu: 5,292
Do bodu: u
Příkaz:_
Všimněte si, že volbu Uzavři (u) jsme zadali na výzvu příkazu Do bodu: místo souřadnice.
Jako poslední nastavíme KROK na hodnotu 5.
Příkaz : KROK
Velikost kroku nebo Ano/Ne/Různý/oToč/Styl <aktuální > 5:
Příkaz:_
Tím jsme si připravili prototypový soubor a nyní jej uložíme na disk. Mohli bychom použít příkaz KONEC jako
v minulé lekci. Tím bychom ale také ukončili AutoCAD. Protože nechceme AutoCAD ukončit, použijeme pro
uložení výkresu bez ukončení AutoCADu příkaz ULOŽ. Po zadání příkazu určíme jméno souboru, do kterého
chceme výkres uložit (u verze AutoCADu R12 a vyšší se zobrazí dialogový panel s názvem aktuálního výkresu).
Napíšeme STAVBA (u verze AutoCADu R12 přepíšeme nabídnutý název v editačním okně. Pro vymazání
původního názvu můžeme použít klávesy Delete resp. Backspace). Zadání potvrdíme klávesou Enter, u verze
R12 tlačítkem OK.
ZAPAMATUJTE SI:
Prototypový soubor obsahuje námi používaná standardní nastavení pro nové výkresy. Volba Uzavří (U} příkazu
ÚSEČKA uzavře lomenou čáru do počátku a ukonči příkaz. Příkaz ULOŽ uloží výkres do pojmenovaného
souboru aniž by ukončil činnost grafického editoru.
V následujícím příkladu se ještě jednou vrátíme k příkazu ÚSEČKA.
Příklad 23
Nakreslíme objekt znázorněný na obrázku (čárkovaná varianta).
Příkaz : ÚSEČKA
Z bodu: 50,50
Do bodu: 50,200
Do bodu: 200,200
Do bodu: 200,180
Do bodu:150,150.Do bodu:150,50
Do bodu :_
25
V tomto okamžiku jsme se rozhodli změnit objekt (varianta plnou čárou). Aniž bychom ukončovali příkaz,
použijeme dvakrát za sebou volbu Zpět, čímž zrušíme dva poslední segmenty čáry. Poté dokončíme objekt podle
obrázku. Poslední segment vytvoříme uzavřením čáry do svého počátku (volba Uzavři).
Do bodu: Z
Do bodu: Z
Do bodu: 250,150..
Do bodu: 250,50
Do bodu: U
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Chybně zadané segmenty u příkazu ÚSEČKA můžeme zrušit použitím volby Zpět {z) aniž bychom ukončili
vlastní příkaz.
Další základní entitou AutoCADu je kružnice. Kružnici lze v AutoCADu zkonstruovat pěti různými způsoby.
Jedná se o konstrukci středem a poloměrem, středem a průměrem, dvěma body na průměru, libovolnými třemi
body a vybráním dvou tečných objektů a zadáním poloměru Souřadnice je možné zadávat myší nebo
z klávesnice.
Příklad 24
Příkazem VYMAŽ vyčistíme obrazovku. Pro rychlejší mazání můžeme použít výběr entit křížením.
Příkaz: VYMAŽ
Vyberte objekty:
Na tuto výzvu zadáme K (křížení). Tato metoda vybere všechny objekty zasahující do okna definovaného dvěma
úhlopříčnými vrcholy.
Vyberte objekty: k
První roh :
Zadáme myší roh uvnitř rámečku, blízko pravého dolního rohu (bod K1).
Další roh: _
26
Zadáme myší roh uvnitř rámečku výkresu, blízko levého horního rohu (bod K2). Tím jsme nadefinovali okno.
Všechny entity ležící uvnitř tohoto okna nebo do něj zasahující budou vybrány do výběrové množiny.
V AutoCADu R12 (a vyšších) se volba Okno/Křížení aktivuje automaticky, ukážeme-li ukazovátkem mimo
jakoukoliv entitu. Protože jsme neukončili definování výběrové množiny klávesou Enter, příkaz pokračuje dalším
dotazem na entitu Nechceme-li vybírat další entity, ukončíme výběr klávesou Enter. Po ukončení definování
výběrové množiny bude výběrová množina vymazána.
Vyberte objekty: Enter (nebo Mezerník nebo pravé tlačítko na myši)
Příkaz:_
Nyní nakreslíme kružnice podle obrázku. K jejich zkonstruování použijeme různé metody. Kružnici A zadáme
středem a poloměrem. Zapneme režim KROK a vypneme režim ORTO. Příkaz KRUŽNICE zadáme
z klávesnice nebo ubereme v menu Kresli.
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : _
Najedeme myší do bodu 100,100. Správné umístění kružnice kontrolujeme ve stavovém řádku. Jakmile
dosáhneme bodu 100,100, stiskneme levé tlačítko na myši. Tím jsme zadali střed kružnice.
Příkaz pokračuje dál dotazem na poloměr respektive průměr kružnice.
Diametr/<Rádius> : _
Když budeme nyní posouvat myší, budeme vytahovat kružnici ze středu. Zapneme si zobrazování polárních
souřadnic (jednou nebo dvakrát klávesa F6) a nastavíme myš tak, aby první údaj ve stavovém řádku obsahoval
hodnotu 75 (odpovídá poloměru 75). Na druhém údaji (úhel) v tomto případě nezáleží. Jakmile dosáhneme
požadované hodnoty poloměru, stiskneme levé tlačítko na myši a kružnice bude zkonstruována. Příkaz je
ukončen automaticky.
Kružnici B zadáme středem a průměrem. Zadáme příkaz KRUŽNICE z menu nebo z klávesnice.
Příkaz: Vybereme z menu nebo stiskneme pravé tlačítko na myši
pro zopakování příkazu KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : _
Najedeme myší na bod 200,100 a klikneme na levé tlačítko. Pokud jsme v menu vybrali volbu Střed, průměr,
můžeme rovnou zadat požadovaný průměr. Pokud jsme zadali příkaz KRUŽNICE z klávesnice, musíme zadat
volbu D - Diametr pro konstrukci kružnice průměrem.
Diametr/<Rádius> : D
Diametr:
27
I nyní posuneme myš tak, aby délka vektoru zobrazeného ve stavovém řádku dosáhla hodnoty 160 (průměr =
160) a stiskneme levé tlačítko na myši. Tím zkonstruujeme kružnici o požadovaném průměru a příkaz bude
automaticky ukončen.
Kružnici C zkonstruujeme dvěma body na průměru. Zadáme příkaz z menu nebo z klávesnice.
Příkaz: Vybereme z menu, nebo stiskneme pravé tlačítko na myši pro zopakování příkazu KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> :
Pokud jsme v menu vybrali volbu 2 body, můžeme rovnou zadat první bod průměru. Pokud jsme zadali příkaz
KRUŽNICE z klávesnice, musíme zvolit volbu 2B - 2 body.
3B/2B/TTR/<Střed> : 2B
První koncový bod průměru: _
Zadáme z klávesnice souřadnici bodu 200,30. Druhý bod průměru zadáme pomocí polárních souřadnic ve
vzdálenosti 135 ve směru 38 ° od prvního bodu.
První koncový bod průměru: 200,30
Druhý bod na průměru: @135<38
Příkaz:
AutoCAD nakreslí zadanou kružnici a ukončí příkaz.
Poslední kružnici D zadáme třemi body. Zadáme z klávesnice nebo z menu příkaz KRUŽNICE.
Příkaz: Vybereme z menu nebo stiskneme pravé tlačítko na myši pro zopakování příkazu KRUŽNICE
3H/2B/TTR/< Střed> :
Pokud jsme v menu vybrali volbu 3 body, můžeme rovnou zadat první bod, kterým bude kružnice procházet.
Pokud jsme zadali příkaz z klávesnice, musíme nejprve zvolit volbu 3B - 3 body.
3B/2B/TTR/<Střed> :3B
První bod
Nyní můžeme myší zadat tři libovolné body (Bl, B2 a B3). Tyto body nesmí ležet na přímce. Po zadání třetího
bodu budou body proloženy kružnicí a příkaz bude ukončen.
ZAPAMATUJTE SI:
Pomocí volby K - Křížení můžeme vybrat vetší počet entit najednou pro editační příkaz (např. pro příkaz
VYMAŽ). Výběr provedeme oknem definovaným dvěma úhlopříčnými vrcholy. Kružnici můžeme v AutoCADu
zkonstruovat pěti různými způsoby. Způsob konstrukce volíme v příkazu KRUŽNICE.
Obdobně jako kružnici i oblouk můžeme zkonstruovat v AutoCADu více způsoby. Oblouk může být definován
libovolnou kombinací následujících charakteristik: počáteční bod, koncový bod, střed, sevřený úhel, směr
tečného vektoru v počátku oblouku, poloměr a tětiva.
Způsob konstrukce volíme v menu nebo jako volbu příkazu OBLOUK.
Přiklad 25
Vymažeme všechny entity kromě rámečku. Můžeme použít příkaz VYMAŽ-výběr křížením, jako v minulém
příkladu. Nyní nakreslíme objekty podle obrázku.
28
Implicitní způsob kreslení oblouku je třemi body (počáteční bod, libovolný druhý bod, kterým oblouk bude
procházet a koncový bod). Vypneme režim ORTO (Fe) a zadáme z menu nebo z klávesnice příkaz OBLOUK.
Příkaz: OBLOUK
Střed/<Počáteční bod>: _
Pokusíme se nakreslit oblouk označený na obrázku písmenem A. Zadáme myší počáteční bod oblouku (Bl) a poté
libovolný bod B2, který bude vpravo nahoře od počátečního bodu. Jakmile zadáme druhý bod, bude přes oba
body tažen pružný oblouk. Po zadání koncového bodu oblouku (bod B3) se nakreslí požadovaný oblouk a příkaz
se ukončí.
Nyní nakreslíme obdélník označený písmenem B. Obdélník nakreslíme příkazem ÚSEČKA. Souřadnice budeme
zadávat jako relativní a obdélník ukončíme volbou Uzavři.
Příkaz: ÚSEČKA.
Z bodu:100,100
Do bodu: @100,0
Do bodu: @0,80
Do bodu @-100,0
Do bodu: u
Příkaz:
Na koncové body obdélníku bychom chtěli navázat oblouk, jak je znázorněno na obrázku. Oblouk zkonstruujeme
počátečním bodem, středem a koncovým bodem.
Příkaz: OBLOUK
Střed/< Počáteční bod> : 200,100
AutoCAD konstruuje oblouk vždy od počátečního bodu proti směru hodinových ručiček. Chceme-li, aby oblouk
šel vně obdélníku musíme zadat jako počáteční bod dolní konec oblouku. V opačném případě by šel oblouk
vnitřkem obdélníku (znázorněno čárkovaně).
Střed/Konec/<Druhý bod>: _
Protože chceme využít možnosti zadat oblouk středem, musíme zvolit volbu Střed Pokud jsme v menu vybrali
konstrukci Počáteční, Střed, Koncový, můžeme rovnou zadávat střed. Střed oblouku leží ve vzdálenosti 40 od
počátečního bodu ve směru kladné osy Y.
Střed/Konec/<Druhý bod> : S
29
Střed: @0,40
úHel/Tětiva/<Koncový bod> : _
Koncový bod leží ve vzdálenosti 40 od středu (poslední zadávaná souřadnice) ve směru kladné osy Y.
úHel/Tětiva/<Koncový bod> : @0,40
Příkaz:
Po zadání koncového bodu se nakreslí požadovaný oblouk a příkaz se ukončí.
V některých případech Ize obrátit smysl točení oblouku (po směru hodinových ručiček od počátečního bodu).
Toto obrácení smyslu lze zadat například zápornou hodnotou sevřeného úhlu. Na obrázku C a D jsou použity dva
oblouky, které jsou zcela identické, pouze mají obrácen smysl točení. Toto obrácení je provedeno opačným
znaménkem sevřeného úhlu.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 220,200
Do bodu: 300,200
Do bodu: Mezerník (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Na nakreslenou úsečku budeme chtít navázat oblouk podle obrázku C. Počáteční bod oblouku je totožný
s koncovým bodem úsečky, což byla poslední zadaná souřadnice. Můžeme proto zadat počáteční bod oblouku
relativně ke koncovému bodu úsečky. Správný zápis by byl @0,0. V tomto případě lze použít zkrácený zápis @,
který je ekvivalentem zápisu @0,0.
Příkaz: OBLOUK
Střed/<Počáteční bod> : @
Střed/Konec/<Druhý bod> : _
Zadáme volbu K pro definování koncového bodu. Koncový bod leží ve vzdálenosti 80 od počátečního bodu ve
směru kladné osy X.
Střed/Konec/<Druhý bod> : K
Koncový bod: @-80,0
úHel/Vektor/Rádius/<Středový bod>: _
Oblouk zadáme sevřeným úhlem. Musíme proto zadat volbu úHel pro zadávání úhlu.Zadáme-li sevřený úhel
(180 °) kladně, bude se oblouk točit proti směru hodinových ručiček. Zadáme-li jej záporně, bude se oblouk točit
po směru hodinových ručiček (obrázek D).
úHel/Vektor/Rádius/<Středový bod> : H
Sevřený úhel: 180 nebo -180
Příkaz :
ZAPAMATUJTE SI:
Oblouk je možné v AutoCADu zkonstruovat různými způsoby. Způsob konstrukce definují volby příkazu
OBLOUK. Oblouk se ímplicitně točí proti směru hodinových ručiček od počátečního bodu. Směr točení oblouku
lze změnit například zápornou hodnotou sevřeného úhlu. Zápis @ je ekvivalentní zápisu @0,0. Toto zadání
znamená, že souřadnice nového bodu bude totožná s předchozím zadaným bodem.
Další entitou v AutoCADu je bod. Bod je entita, kterou lze použít pro rozvržení výkresu, pro vyznačení
orientačních bodů, pro různé pomocné konstrukce apod. Přestože AutoCAD umožňuje použít různé typy značek
pro bod (viz tabulka), v daný okamžik může být použit ve výkresu pouze jeden typ značky (všechny body budou
zobrazeny shodně). Z tohoto důvodu nelze entity typu bod použít jako různé symboly (například jako mapové
značky). Tyto symboly se v AutoCADu vytváří jako bloky (viz další kapitoly).
30
AutoCAD využívá pro svá nastavení systémové proměnné. Tyto proměnné definují velikost textu, aktuální barvu,
způsob měření, velikost kroku, směr pohledu apod. AutoCAD R13 obsahuje těchto proměnných asi 270. Dvě
z těchto proměnných definují velikost a typ značky použité pro entitu typu bod. Jsou to proměnné PDSIZE a
PDMODE. Tyto proměnné Ize nastavit použitím dialogového panelu (roleta Nastav - Kreslení bodu) nebo
v příkazovém řádku. Chceme-li nastavit proměnnou v příkazovém řádku zadáme u R11 (a vyšší) její název a poté
požadovanou hodnotu, u verze R10 (a nižší) příkaz SYSPAR a poté jméno proměnné a požadovanou hodnotu.
Příklad 26
Vymažeme obrazovku. Nastavíme proměnnou PDMODE na hodnotu 3 - bod ve tvaru X. Velikost značky
nastavíme na 10 (ve verzi AutoCADu R10 a nižší je nutné použít příkaz SYSPAR).
Příkaz: PDMODE
Nová hodnota pro PDMODE <aktuální>: 3
Příkaz : PDSIZE
Nová hodnota pro PDSIZE <aktuální>:10
Příkaz:
Nyní nakreslíme čtyři body, definující vrcholy obdélníku l00x50.
Příkaz: BOD
Bod: 50,50
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Bod:150,50
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Bod:150,100
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Bod: 50,100
Příkaž: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Příkaz:
Bodv vymezující obdélník jsou zobrazeny značkou ve tvaru X. Nyní změníme nastavení PDMODE na
značku typu plus (kód 2).
Příkaz: PDMODE
Nová hodnota pro PDMODE <3>: 2
Příkaz:
Bodem vyznačíme střed obdélníku.
Příkaz: BOD
Bod:100,75
Příkaz:_
Přestože by se zdálo, že jsme použili ve výkresu dvě různé značky, není tomu ve skutečnosti tak. AutoC pro
urychlení zobrazení používá pomocnou databázi entit zobrazovaných na obrazovce. Tato databáze se generuje
pouze v určitých případech z hlavní výkresové databáze. Toto generování je provedeno podle aktuálního
31
nastavení proměnných. V našem případě jsou zobrazeny dvě různé značky, protože AutoCAD negeneroval
znovu pomocnou databázi. Jakmile toto provede, všechny body budou zobrazeny jediným typem značky.
Generování pomocné databáze se děje automaticky v některých případech (příkaz ZOOM - Maximálně,
rozmrazení hladin apod.) nebo po příkazu REGEN.
Příkaz: REGEN
Regeneruji výkres
Příkaz:
Regenerace může u složitějšího výkresu trvat řádově až desítky vteřin, proto se snažíme při práci o co možná
nejmenší počet regenerací (hladiny zmrazujeme jen v případě, že je nebudeme delší dobu používat, místo zoom
maximálně používáme zoom předchozí apod.). V některých případech, např. když chceme získat skutečný
aktuální stav výkresu, musíme regeneraci provést (po změně typu čáry, po změně stylu písma apod.). Po skončení
regenerace vidíme, že všech pět bodů je zobrazeno skutečně jediným typem značky.
ZAPAMATUJTE SI:
Entitu typu bod používáme v AutoCADu pro vyznačení orientačních bodů a pro pomocné konstrukce. V celém
výkresu můžeme mít pouze jeden typ a jednu velikost značky použité pro zobrazení bodů. AutoCAD pro
urychlení zobrazení používá pomocnou databázi, která se generuje na základě databáze výkresu. Toto
přegenerování je poměrně časově náročné, proto se snažíme vyvarovat se všem zbytečným regeneracím.
Generování pomocné databáze lze provést příkazem REGEN.
Křivka je další entitou, kterou AutoCAD používá. Na první pohled se podobá úsečce. Na rozdíl od úsečky může
však křivka obsahovat obloukové segmenty, může mít nenulovou tloušťku a celá křivka (sestávající
z libovolného počtu segmentů) je chápána jako jediná entita (u úsečky, kterou nakreslíme jako lomenou čáru, je
každý segment nezávislá entita). AutoCAD také disponuje daleko většími možnostmi pro editaci křivky než je
tomu u úsečky. Po zadání počátečního bodu křivky vypíše AutoCAD aktuální nastavenou tloušťku a nabídne
volby, ze kterých můžeme vybrat další činnost příkazu. Kromě voleb Uzavři a Zpět které jsou analogické
příkazu ÚSEČKA se jedná o volby nastavující tloušťku čáry - Tlouštka a Polotloušťka a volbu Oblouk, která
umožní nakreslit obloukový segment. Tloušťka segmentu může být jiná na začátku a na konci segmentu.
Příklad 27
Vymažeme obrazovku a pokusíme se nakreslit objekt znázorněný na obrázku na další straně. Konstrukci začneme
od bodu 10,10 a budeme postupovat po směru hodinových ručiček.
Příkaz: KŘIVKA..
Z bodu:10,10
Aktuální tloušťka čáry je 0. 00
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušt‘ka/
<Koncový bod>: 60,60
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod>: _
Nyní přepneme příkaz do režimu zadávání oblouků (volba Oblouk).
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod>: O
Nabídka se změní pro různé možnosti zkonstruování oblouku. Volby jsou podobné jako u příkazu OBLOUK.
Pro naší konstrukci použijeme volbu Druhý bod - konstrukce obloukového segmentu třemi body.
úHel/Střed/Uzavři/Vektor/Polotloušt‘ka/úsEčka/Rádius/
Druhý bod/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: D
První bod obloukového segmentu je koncový bod předchozího segmentu (není nutné zadávat) a druhý bod je
libovolný bod, kterým má segment procházet.
Druhý bod:100,80
32
Koncový bod:100,40
Obloukový segment máme nakreslený, takže přepneme příkaz zpět do úsečkového režimu (volba úsEčka).
úHel/Střed/Uzavři/Vektor/Polotloušťka/úsEčka/Rádius/
Druhý bod/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: E
Pro následující segment potřebujeme změnit tloušťku . Počáteční tloušťka segmentu bude 0.0 a koncová 5.0.
Tloušťku můžeme zadat dvěma způsoby Bud celkovou tloušťkou segmentu nebo polotloušťkou (poloviční
hodnotou) V našem případě můžeme tedy zadat bud tloušťku 5 nebo polotloušťku 2.5 Až do nového zadání
tloušťky budou mít všechny následující segmenty tloušťku, odpovídající koncové tloušťce tohoto segmentu.
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod>: T
Počáteční tloušťka <0.0>: Enter (pro potvrzení akt. hodnoty)
Koncová tloušťka: <0.0>: 5
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod>:180,40
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod> :180,10
Pro následující segment opět změníme tloušťku z počáteční tloušťky 5 0 na koncovou tloušťku 0.0.
Oblouk,/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod>: T
Počáteční tloušťka <5.0>: Enter (pro potvrzení akt. hodnoty)
Koncová tloušťka: <5.0>: 0
Konstrukci dokončíme uzavřením čáry do počátku (volba Uzavři).
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/
<Koncový bod> : u
Příkaz:
Poslední nastavení tloušťky zůstává platné i pro další použití příkazu KŘIVKA. V našem případě bude mít tedy
příští křivka opět implicitní tloušťku 0. 0.
Nakreslenou křivku můžeme vymazat. Použijeme příkaz VYMAŽ a ukazovátkem ukážeme kdekoliv na křivku.
Budeme-li ukazovat na čáru s nenulovou tloušťkou, musíme ukázat na hranu této čáry. Po potvrzení výběru
klávesou Enter nebo pravým tlačítkem na myši bude celá křivka vymazána (nemusíme vybírat každý segment
zvlášt‘).
ZAPAMATUJTE SI:
Křivka může mít nastavenou tloušťku; může obsahovat obloukové segmenty a celá křivka je chápána jako jediná
entita (při výběru stačí ukázat na libovolný segment)
Příkaz POLYGON umožní zkonstruovat pravidelný n-úhelník. Polygon může být definovaný středem a
poloměrem kružnice vepsané nebo opsané nebo může být definován jednou svou stranou. Polygon není zvláštní
entita - jedná se ve skutečnosti o entitu typu křivka. Proto lze s pravidelným polygonem zacházet stejně jako
s křivkou (editace křivky).
Příklad 28
V následujícím příkladu nakreslíme čtverec (pravidelný čtyřúhelník) a pravidelný šestiúhelník znázorněné na
obrázku.
Nejprve budeme konstruovat čtverec. První dotaz příkazu POLYGON je na počet stran. Pro čtverec zadáme 4.
Příkaz: POLYGON
Počet stran <4>: 4
V následujícím dotazu rozhodneme, zda budeme polygon konstruovat definováním jedné ze stran nebo
definováním středu a poloměrem opsané/vepsané kružnice. Pro čtverec zvolíme konstrukci jednou ze stran
33
(volba Strana). Poté zadáme počáteční a koncový bod strany. Polygon bude zkonstruován proti směru
hodinových ručiček od počátečního bodu strany.
Strana/<Střed polygonu> : S
První koncový bod strany: 50,50
Druhý koncový bod strany:100,50
Příkaz:
Pokud bychom zaměnili souřadnice obou bodů, polygon by byl zkonstruován pod tuto hranu (znázorněno
čárkovaně).
Nyní nakreslíme šestiúhelník. Šestiúhelník budeme definovat středem a poloměrem kružnice opsané (polygon
vepsaný v kružnici).
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu)
Počet stran : 6
Strana/<Střed polygonu>: 200,150
Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice (V/O): V
Rádius kružnice : 80.
Příkaz:
Polygon je zkonstruován jako křivka, tzn. že při výběru lze ukázat na libovolný segment polygonu. Zadáme
příkaz VYMAŽ a ukazovátkem ukážeme na libovolný segment šestiúhelníku. Po potvrzení výběru je šestiúhelník
vymazán. Někdy potřebujeme křivku “rozbít” na jednotlivé segmenty. Toto lze provést příkazem ROZLOŽ.
Tento příkaz nahradí jednotlivé segmenty křivky úsečkami a oblouky. Objekt již nebude chápán jako jediná
entita. Jsou-li v objektu použity segmenty s nenulovou tloušťkou, Bude při rozložení ztracena informace o jejich
tloušťce - všechny segmenty budou mít jednotnou tloušťku 0.
Příkaz: ROZLOŽ
Vyberte blok, křivku, kótu nebo síť: ukážeme kdekoliv na čtverec a klikneme na levé tlačítko
Příkaz:
Čtverec se rozloží na čtyři úsečky. Použijeme-li nyní příkaz VYMAŽ, musíme ukázat na každou stranu čtverce
zvlášť.
Příkaz: VYMAŽ
Vyberte objekty: postupně ukážeme ukazovátkem na všechny čtyři strany
Vyberte objekty: Enter nebo pravé tlačítko (pro ukončení definování výběrové množiny)
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz POLYGON umožní nakreslit pravidelný n-úhelník defínovaný středem a poloměrem kružnice
opsané/vepsané nebo definovaný jednou ze stran. Polygon není zvláštní entita v AutoCADu, jedna se o křivku.
Křivku Ize rozložit na jednotlivé segmenty příkazem ROZLOŽ.
Při zadávání souřadnic myší umožňuje AutoCAD využívat tzv. uchopovací režimy tzn., vyhledávat konkrétní
body a provádět některé geometrické konstrukce. Uchopovací režim lze aktivovat na jedno použití nebo jej
nastavit natrvalo až do odvolání. Uchopovací režimy lze i kombinovat. Základní uchopovací režimy jsou
koncový bod, polovina, střed, nejbližší, bod, průsečík a kolmo. Chceme-li použít uchopovací režim pouze
jednou, při dotazu na souřadnici zvolíme požadovaný mód (výběrem v obrazovkovém menu označeném * * * *,
výběrem v roletě Pomůcky nebo zadáním z klávesnice prvních třech znaků požadovaného režimu) a zobrazeným
terčíkem ukážeme na entitu, u které se má požadovaný bod nalézt. Pro trvalé nastavení vyhledávání je určen
příkaz UCHOP. Po zadání tohoto příkazu se uvedou požadované režimy (první tři znaky režimu a jednotlivé
zkratky jsou oddělené čárkami).
Příklad 29
Nakreslíme tři svislé čáry a kružnici podle následujícího obrázku. Pro snažší kreslení zapneme režim ORTO
(F8).
34
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: BI
Do bodu: B2
Do bodu: pravé tlačítko pro ukončení
Příkaz: pravé tlačítko pro zopakování
Z bodu: B3
Do bodu: B4
Do bodu: pravé tlačítko pro ukončení
Příkaz: pravé tlačítko pro zopakování
Z bodu: B5
Do bodu: B6
Do bodu: pravé tlačítko pro ukončení
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/< Střed> : B 7
Diametr/<Rádius> : B8
Příkaz:
Nyní budeme chtít nakreslit čáru (znázorněno čárkovaně), která bude vycházet z koncového bodu první úsečky,
bude pokračovat do poloviny druhé úsečky, dále bude kolmá na třetí úsečku a končit bude ve středu kružnice.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu :
Protože chceme nalézt koncový bod úsečky B1-B2, zadáme KONcový (z klávesnice nebo z menu). AutoCAD se
zeptá ze které entity má nalézt koncový bod a změní osový kříž na terčík (kolem středu osového kříže se objeví
malý čtvereček). Velikost terčíku Ize nastavit proměnnou APERTURE (viz nastavování proměnných v Příkladu
26). Terčíkem ukážeme na úsečku B1-B2. Každá úsečka má dva koncové body. Vybrán bude koncový bod bližší
bodu ukázání, proto na úsečku B1-B2 ukážeme v její horní polovině.
Z bodu : KON
z ukážeme na horní polovinu úsečky BI-B2
AutoCAD automaticky nalezne bod B1 a umístí do něj počáteční bod úsečky
Do bodu:
Nyní požadujeme nalézt polovinu z úsečky B3-B4. Postupovat budeme zcela analogicky. Protože polovina je na
úsečce pouze jedna, nezáleží v tomto případě na místě, kde na úsečku B3-B4 ukážeme.
Do bodu: POL
z ukážeme kdekoliv na úsečku B3-B4
Do bodu:
AutoCAD nalezne polovinu úsečky B3-B4 a nakreslí do tohoto bodu úsečku. Další segment úsečky by měl být
kolmý k úsečce B5-B6. Zadáme režim kolmý. Kolmice může být pouze jedna - opět nezáleží na místě, kde
ukážeme na úsečku B5-B6.
Do bodu: KOL
z ukážeme kdekoliv na úsečku B5-B6
Do bodu:
Poslední segment úsečky by měl směřovat do středu kružnice. K vyhledání středu použijeme režim Střed (pozor,
při ukázání na kružnici musíme ukázat na čáru kružnice, nikoliv do vnitřku kružnice).
Do bodu : STŘ
z ukážeme kdekoliv na kružnici
Do bodu: Enter (pro ukončení)
35
Příkaz:
Obdobně se používají všechny ostatní uchopovací režimy.
ZAPAMATUJTE SI:
AutoCAD umožňuje vyhledávat některé charakteristické body na entitách. Pro vyhledání těchto bodů se
používají uchopovací režimy. Pro zvolení uchopovacího režimu se při dotazu na souřadnici zadá zkratka
požadovaného režimu. Entity, u nichž se má charakteristický bod nalézt, se vybírají terčíkem zobrazeným kolem
středu osového kříže.
Jak již bylo uvedeno v předchozí lekci, AutoCAD umožňuje zadávat souřadnice relativně k předchozí zadané
souřadnici. Aby bylo toto možné, musí si AutoCAD poslední zadávanou souřadnici zapamatovat. Poslední
zadávaná souřadnice je uložena v proměnné LASTPOINT. Někdy je vhodné uložit do této proměnné libovolnou
souřadnici tak, abychom se na ní mohli relativně odvolat. K tomuto můžeme použít příkaz ID (identifikace
bodu). Tento příkaz požaduje definovat libovolný bod. Po zadání bodu vypíše AutoCAD jeho souřadnici a
nastaví na tento bod proměnnou LASTPOINT.
Příklad 30
Vymažeme obrazovku. Dejme tomu, že bychom chtěli nakreslit objekt znázorněný na obrázku. Střed kružnice
máme okótován vzhledem k levému hornímu rohu obdélníku. Nejprve nakreslíme obdélník.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: zadáme myši bod BI (kdekoliv u levé dolní části pracovní plochy)
Do bodu: @0,150
Do bodu: @200,OJ
Do bodu: @0,-150
Do bodu: u
Příkaz:
Nyní chceme nakreslit kružnici. Bylo by pro nás výhodné, kdybychom mohli její střed zadat relativně vůči
levému hornímu rohu obdélníku. Proto použijeme příkaz ID a pomocí uchopovacího režimu KONcový zjistíme
souřadnici tohoto rohu. AutoCAD automaticky nastaví na tento bod proměnnou LASTPOINT.
Příkaz: ID.
Bod:
Zadáme uchopovací režim Koncový a ukážeme na jednu z úseček procházející levým horním vrcholem
obdélníku v polovině bližší tomuto vrcholu.
Bod: KON
z ukážeme na levou nebo horní úsečku u polovině blíže levého horního vrcholu (například bod B2)
AutoCAD vypíše souřadnici tohoto bodu a nastaví proměnnou LASTPOINT. Nyní můžeme zadat příkaz
KRUŽNICE a nakreslit kružnici. Střed této kružnice zadáme relativně k právě nastavenému bodu tzn., 37
jednotek v ose X a -24 jednotek v ose Y.
Příkaz: KRUŽNICE.
3B/2B/TTR/< Střed> : @37,-24
Diametr/<Rádius>: 17
Příkaz:
Po této operaci bude proměnná LASTPOINT samozřejmě obsahovat poslední zadanou souřadnici, tzn. střed
kružnice.
36
V AutoCADu R13 lze tuto konstrukci provést pomocí uchopovacího režimu Od bodu. V tomto případě
nemusíme nastavovat proměnnou LASTPOINT. Po nakreslení obdélníku zvolíme příkaz KRUŽNICE a zadáme
uchopovací režim Od bodu. Pomocí uchopovacího režimu KONcový vybereme levý horní roh obdélníku a
zadáme relativně k tomuto bodu souřadnice středu kružnice.
AutoCAD ukončíme příkazem VEN.
ZAPAMATUJTE SI:
Jakýkoliv bod ve výkresu můžeme pomocí příkazu ID nastavit do proměnné LASTPOINT a odkazovat se na něj
relativně (pomocí @) při dalším kreslení. U AutoCADu R13 můžeme pro definování bodu, ke kterému se
chceme relativné odkazovat, použít uchopovací režim Od bodu.
37
Lekce 4
• Použití prototypového souboru
• Příkaz DTEXT
• Text vlevo, vpravo, mezi, centrovaný
• Řídící znaky u textu
• Příkaz PĺSMO - změna aktuálního písma
• Souřadnicové fíItry
• Šrafování
• Příkaz Z (zpět)
• Příkaz KÓTY
• Kótováni přímých vzdáleností, úhlů, poloměrů a průměrů
• Kótovací proměnné, jejich nastavení a aktualizace kót
V minulé lekci jsme si vysvětlili pojem prototypového souboru. Nyní si ukážeme, jak se tento soubor používá.
Otevřeme nový výkres, který nazveme LEKCE4, a použijeme námi vytvořený prototypový soubor STAVBA.
Příklad 31
Zadání prototypového souboru je rozdílné ve verzi AutoCADu R11 a nižší a vše verzi R 12 a vyšší.
U verze R11 zadáváme prototypový soubor v názvu výkresu. Spustíme AutoCAD a v hlavním textovém menu
zadáme volbu 1- Začít NOVÝ výkres. AutoCAD se dotáže na jméno výkresu. Jméno výkresu zadáme ve tvaru
JMÉNO=PROTOTYP, kde JMÉNO je jméno výkresu, který budeme vytvářet a PROTOTYP je jméno
prototypového souboru, který chceme použít.
V našem případě zadáme:
Jméno souboru: lekce4=stavba
Po zadání jména souboru se otevře grafický editor a na obrazovce se objeví rámeček odpovídající formátu A3 a
ve výkresu budeme mít připravený systém hladin tak, jak jsme si je připravili ve druhé lekci.
U verze AutoCADu R12 a vyšší spustíme AutoCAD a zadáme příkaz NOVÝ (z menu Soubory nebo
z klávesnice). Po zadání příkazu se objeví dialogový panel znázorněný na obrázku. Do editačního okna Jméno
nového výkresu zadáme jméno výkresu LEKCE4. Kliknutím na tlačítko Prototyp vyvoláme nový dialog pro
zadání souboru. V seznamu vybereme požadovaný soubor-STAVBA a klikneme na něj. Výběr potvrdíme
tlačítkem OK. Máme-li zadány jméno výkresu i jméno prototypového souboru, můžeme ukončit dialogový panel
tlačítkem OK. Na obrazovce se objeví rámeček odpovídající formátu A3 a ve výkresu budeme mít připravený
systém hladin tak, jak jsme si je připravili ve druhé lekci.
38
ZAPAMATUJTE SI:
Při zahájení práce na novem výkresu můžeme použít prototypový soubor, jehož obsah se překopíruje do nového
souboru: Prototypový soubor zadáváme za rovnítko u jména výkresu (u R11) nebo v diaĺogovém panelu příkazu
NOVÝ (u R12)
Pro práci s texty jsou v AutoCADu určeny příkazy TEXT a DTEXT a u AutoCADu R13 navíc MTEXT. V této
lekci se naučíme používat příkaz DTEXT (dynamický text). Po zadání příkazu se můžeme rozhodnout, zda
budeme chtít zadat počáteční bod textu nebo budeme upravovat text (zarovnávat text na jiný bod než levý dolní)
nebo budeme chtít vybrat jiný styl písma z písem, které jsme si ve výkresu předem nadefinovali.
Příkaz: DTEXT
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> :
lmplicitní způsob použití příkazu DTEXT očekává definování počátečního bodu textu. Dále je nutné zadat
požadovanou výšku textu (nemáme-li nastavenou pevnou výšku), úhel natočení (směr linky) a poté můžeme zadat
vlastní text. Zadáme-li v textu Enter, přejdeme na novou řádku. Enter na nové řádce (v podstatě dvakrát Enter za
sebou) ukončuje příkaz. Volba Upravit příkazu DTEXT zobrazí volby pro zarovnání textu jiným způsobem,
než na počáteční bod textu. Volby pro upravení textu můžeme zadávat i přímo (nemusíme použít volbu
Upravit). Volba Písmo umožní vybrat jiný styl písma. Písmo, které chceme nastavit jako aktuální, musíme mít
ve výkresu předem nadefinované příkazem PĺSMO (viz dále v této lekci).
Příklad 32
V tomto příkladu se pokusíme nakreslit texty podle obrázku.
Nejprve si připravíme výkres. Do středu výkresu nakreslíme kružnici o poloměru 10 a do pravého dolního rohu
výkresu nakreslíme symbolické razítko - obdélník 120 x 20.
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/< Střed> : 210,140
Diametr/< Rádius> : 10
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 290,10..
Do bodu: @120,0
Do bodu: @0,20
Do bodu: @-120,0
Do bodu : u.Příkaz:
Nyní napíšeme text na obrázku vlevo nahoře. Tento text je zarovnán na levý dolní bod (počáteční bod textu).
Z klávesnice nebo z rolety Kresli - Text-Dynamický zadáme příkaz DTEXT.
Příkaz: DTEXT
Upravit/Písmo/<Počáteční bod5: _
39
AutoCAD implicitně očekává, že zadáme počáteční bod textu (levý dolní roh první řádky textu). Zadáme bod u
levého okraje rámečku (10,270). Dále jsme dotázáni na výšku textu. Zadáme výšku textu 10. Pozor, výška textu
není vždy výškou verzálky (např. písmene H). Výška textu je obecný pojem, který relativně zvětšuje nebo
zmenšuje konkrétní styl písma. Chcete-li použít písmo o přesných rozměrech, musíte porovnáním se skutečnou
výškou písma zjistit koeficient, kterým je nutné upravit zadávanou výšku textu. V našem příkladu použijeme pro
všechny texty jednotnou výšku textu 10. Po zadání výšky definujeme úhel natočení - sklon linky. U vodorovného
textu je úhel natočení 0. Pokud bychom chtěli psát zdola nahoru, zadali bychom úhel 90 atd. Jakmile zadáme
všechny tyto parametry, můžeme zadat vlastní text.
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>:10,270
Výška <aktuální>: 10
Úhel natočení <aktuální: (Enter pro potvrzení)
Text: Toto je první řádka textu (Enter je zadán pro přechod na novou řádku)
Text: Toto je druhá řádka textu (Enter je zadán pro přechod na novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz :
Dále napíšeme text na obrázku vpravo nahoře. Tento text bude zarovnaný doprava - na svůj koncový bod.
Znamená to, že nebudeme zadávat bod, na kterém bude text začínat, aIe bod, na kterém má text skončit. Když
zadáme tento bod a začneme psát, text se bude vytvářet vpravo od tohoto bodu. Teprve v okamžiku ukončení
příkazu (AutoCAD už bude vědět, jak je text dlouhý) se text posune tak, aby na tomto bodě skončil.
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT)
Upravit/Písmo/<Počáteční bod:
Protože chceme zadat jiný bod než počáteční, zadáme volbu Upravit. Zobrazí se nabídka všech možných
způsobů zarovnání textu. Pro zarovnání textu vpravo použijeme volbu vpRavo. Po zadání volby definujeme
koncový (pravý) bod textu u pravého okraje rámečku (bod 410,270). Další postup je shodný jako u textu
zarovnaného vlevo.
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : u
Zarovná/Mezi/Centr/Střed/vpRavo/HL/HC/HP/SL/SC/
SP/DL/DC/DP: R
Koncový bod : 410, 2 70
Výška <aktuální> (Enter pro potvrzení)
Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzeni) Text: Toto bude zarovnáno vpravo (Enter je zadán pro
přechod na novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Po ukončení příkazu se posune text na správné místo. Další text, který vytvoříme, bude text vepsaný do
symbolického rohového razítka. Tento text chceme upravit tak, aby vyplnil patřičné pole, ale nepřesáhl okraje.
Pro takovýto způsob zarovnání můžeme použít volby Zarovná a Mezi. Volba Zarovná vepíše text přesně mezi
dva body, přičemž ponechá zachovaný poměr výška/šířka jednotlivých znaků a upraví celkovou výšku textu tak,
aby se text mezi tyto body vešel (nezadáváme výšku, ta se upraví automaticky). Volba Mezi vepíše text také
přesně mezi dva body, ale zachová nastavenou výšku. Aby se text vešel mezi tyto body, upraví se poměr
výška/šířka znaků. Protože v našem případě chceme, aby se text do vymezeného pole vešel i výškově, použijeme
volbu Mezi. Po zadání volby definujeme dva body počáteční bod a koncový bod. Těmito body je definován i
sklon linky (úhel natočení). Po zadání požadované výšky je možné zadat vlastní text stejné jako u předchozích
textů.
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT)
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: u
Zarovná/Mezi/Centr/Střed/vpRavo/HL/HC/HP/SL/SC/
SP/DL/DC/DP: M
První řádek textu: bod: 295,15
Koncový bod textu: @110,0
Výška <aktuální>: (pro potvrzení)
Text: TEXT ZAROVNANÝ MEZI (Enter pro novou řádku)
Text: (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Poslední text, který vytvoříme, bude text nad kružnicí. Tento text je centrován tzn., že budeme definovat bod, na
který bude text vystředěn horizontálně. Stejně jako u textu zarovnávaného vpravo, i v tomto případě se provede
posunutí textu až po skončení příkazu. U tohoto textu se také naučíme používat řídící znaky pro zobrazení
symbolů plus/minus, průměr a stupeň.
Příkaz: Mezerník (pro zopakování příkazu DTEXT)
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: _
40
V předchozích případech jsme používali pro zarovnání textu jinak než vlevo s volbu Upravit. Tato volba
nabídne možnosti pro zarovnání textu. Známe-li syntaxi voleb pro zarovnání textu, nemusíme volbu Upravit
používat, a můžeme přímo zadat požadovaný způsob upravení. Pro centrování textu je určena volba Centr. Tuto
volbu zadáme přímo, aniž bychom použili volbu Upravit. Další postup je analogický předchozím případům.
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: c
Centr bod: 210,155
Výška <aktuální>: (Enter pro potvrzení)
Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení)
Požadovaný text obsahuje některé speciální symboly. AutoCAD umožňuje tyto symboly zadat prostřednictvím
řídících znaků %%. Tak například %%p zobrazí v textu symbol plus/minus, %%c zobrazí symbol pro průměr
a %%d zobrazí symbol pro stupně. Pozor, symboly se zobrazí až po ukončení příkazu. V našem případě bude
tedy zadání textu vypadat následovně:
Text: %%c350 %%p 0.7, 45%%d (Enter je zadán pro novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz:
U AutoCADu R13 můžeme pro psaní delších textů použít s výhodou příkaz MTEXT Tento příkaz vytváří
odstavcový text, tzn. text, který je automaticky zarovnáván do odstavce o zadané šířce. Šířku odstavce lze
libovolně měnit, text v odstavci můžeme zarovnávat vpravo, vlevo nebo na střed, v odstavci lze měnit barvu,
výšku a styl písma vybraným textovým řetězcům apod. ‚
ZAPAMATUJTE SI:
Pro tvorbu textů můžeme v AutoCADu použít příkaz DTEXT Tento i příkaz má volby pro různá zarovnání textu
= vpravo, mezi; centr atd.Text může obsahovat více řádků Přechod na novy řádek umožní klávesa Enter. Příkaz
ukončí klávesa Enter na novém řádku: Pozor, klávesa Mezerník má při psaní textu význam mezery, nikoliv
klávesy Eriter jako jinde v AutoCADu. V textu můžeme používat některé speciální znaky prostřednictvím
řídících kódů %%. V AutoCADu R13 můžeme pro psaní do odstavců použít příkaz MTEXT. Šířku odstavce lze
měnit; text v odstavci můžeme různě zarovnávat a můžeme měnit barvu, výšku a styl písma vybraným textovým
řetězcům v odstavci
Text, který jsme vytvořili, používá standardní styl písma. AutoCAD umožňuje definovat další styly písem na
základě definičních souborů, tzv. fontů. Fonty definují tvar jednotlivých znaků odpovídajících kódu znakové
sady. Abychom mohli nadefinovat jiný styl písma, musíme mít k dispozici font v tzv. kompilovaném tvaru (na
disku má soubor příponu.SHX). V AutoCADu R13 můžeme vytvořit písmo i na základě Windows TrueType
fontů nebo na základě PostScriptových fontů. Standardně je s AutoCADem dodána celá řada fontů.
Nejpoužívanější jsou fonty TXT (jednoduché hranaté hůlkové písmo), SIMPLEX (zaoblené jednoduché písmo),
COMPLEX (patkové písmo se zdvojenými čarami) a ITALIC (šikmé písmo). Kromě toho obsahuje AutoCAD
speciální sady písem pro zadávání symbolů - SYMATH (matematické symboly), SYASTRO (astronomické
symboly), SYMAP (mapové symboly) a SYMUSIC (hudební symboly). Pokud by chtěl uživatel používat jiné
typy písem (např. obrysové nebo ozdobné) musel by doplnit (zakoupit) příslušný font. Protože různé verze
AutoCADů nabízejí různé možnosti výběru stylu písma, ukážeme si obecnou možnost nadefinování stylu písma
příkazem PĺSMO.
Příklad 33
V tomto příkladu nadefinujeme a použijeme nový styl písma příkazem PĺSMO. Po zadání příkazu z klávesnice
pojmenujeme vytvářené písmo a zvolíme definiční soubor - font, na jehož základě budeme naše písmo vytvářet.
V našem případě pojmenujeme písmo UZKE (bude užší než standardní písmo) a použijeme font COMPLEX
(patkové písmo se zdvojenými čarami).
Příkaz: PĺSMO
Jméno písma (nebo ?) <STANDARD>: uzke
Soubor fontů <aktuální>: complex
U verze AutoCADu R12 a vyšší je pro výběr fontu zobrazen standardní dialogový panel pro práci se soubory.
Vyhledáme požadovaný font v seznamu souborů, klikneme na jméno fontu a výběr potvrdíme tlačítkem OK.
Chceme-li v AutoCADu R13 pro Windows použít TrueType fonty nebo PostScriptové fonty, navolíme si v levé
spodní části panelu patřičný typ souboru (pro TrueType 1 fonty příponu souboru.TTF, pro PostScriptové fonty
příponu.PFB nebo.PFA).
Dále zadáme charakteristické vlastnosti písma. Zadáme-li nenulovou výšku písma, nastavíme tuto výšku jako
konstantní - toto písmo bude mít stále stejnou výšku. Zadáme-li výšku 0, budeme moci měnit výšku v příkazu
DTEXT (stejně, jako jsme to použili v předchozím příkladu). Vybraný definiční font má pro znaky nadefinovaný
určitý základní poměr výška/šířka. Další volbou můžeme tento poměr upravit. Zadáme-li poměr l, bude mít naše
písmo stejnou šířku jako definiční soubor. Zadáme-li číslo menší než l, vytvoříme písmo užší, zadáme-li poměr
větší než 1, vytvoříme písmo širší. V našem případě chceme vytvořit písmo užší, takže zadáme poměr 0.6. Další
dotaz definuje úhel sklonu znaků. Chceme-li písmo kolmé (resp. stejně skloněné jako definiční soubor), zadáme
41
sklon 0. Hodnoty kladné naklánějí písmo doprava, hodnoty záporné naklánějí písmo doleva. V našem případě
ponecháme písmo kolmé (0). Zbylé tři dotazy se používají pouze ve speciálních případech. Všechny implicitní
volby potvrdíme klávesou Enter. Odpověděli bychom na ně Ano v případě, že bychom chtěli psát pozpátku,
vzhůru nohama nebo vertikálně (znaky nad sebou).
Výška <0.0>:
Poměr výšky a šířky < 1 > : 6
Úhel sklonu <0.0>:
Pozpátku? <N>:
Vzhůru nohama? <N>:
Vertikální? <N >:
UZKE je nyní aktuálním písmem.
Příkaz:
Kromě toho, že jsme nadefinovali nové písmo, nastavili jsme jej zároveň jako aktuální tzn., že všechny texty,
které budeme od této chvíle psát, budou napsány tímto stylem písma.
Příkaz: DTEXT
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : 10,50
Výška <aktuální> :15
Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení)
Text: Toto by mělo být jiným písmem (Enter je zadán pro novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Nyní máme ve výkresu nadefinovány dva styly písem - původní STANDARD a naše písmo UZKE. Přepínání
mezi nimi (nastavení aktuálního písma) umožňuje volba Písmo příkazu DTEXT. Nastavíme opět písmo
STANDARD jako aktuální.
Příkaz: Mezerník pro zopakování příkazu
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : P
Jméno písma (nebo ?) <UZKE>: Standard
Upravit/Písmo/< Počáteční bod> :10,80
Výška <aktuální>:
Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzení)
Text: Toto bude zase původním písmem (Enter je zadán pro novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Příkazem PĺSMO můžeme nadefinovat různé styly písem. Pro jiný styl písma potřebujeme definiční soubor - font
ve zkompilovaném tvaru nebo u AutoCADu R13 Windows TrueType font nebo PostSriptovy font. Pri definování
stylu většinou zadáváme výšku písrna 0, abychom mohli při kreslení tuto výšku měnit. Výběr aktuálního písma z
písem, které máme ve výkresu nadefinované, lze uskutečnit volbou Písmo příkazu DTEXT (nezaměňovat
s příkazem PÍSMO)
V minulé lekci jsme se naučili používat uchopovací režimy. Nyní si vysvětlíme další pomůcku - souřadnicové
filtry. Souřadnicové filtry umožní doplnit do zadávané souřadnice libovolnou složku ze souřadnice jiné.
Představme si situaci znázorněnou na následujícím obrázku.
42
Máme vypnutý KROK a chceme velice rychle nakreslit pouze myší obdélník, přičemž nám nezáleží na jeho
přesných rozměrech. Pro snazší kreslení zapneme režim ORTO. Zadáme bod B1, posuneme vodorovně myš a
zadáme bod B2. Potom posuneme myš vzhůru (režim ORTO zaručí pravý uhel) a zadáme bod B3. Zatím jde
všechno bez problémů. Nyní bychom potřebovali zadat bod B4. Pravý úhel bodů B2-B3-B4 zajistí režim
ORTO.Problém ale způsobí pravý úhel bodů B3-B4-B1. Do jaké vzdálenosti totiž musíme umístit bod B4, aby
měl stejnou X-souřadnici, jako bod B1?
Podobných problémů může při kreslení nastat celá řada. Jejich řešení spočívá v použití souřadnicových filtrů.
V našem případě bychom použili filtr, který z bodu Bl získá X-souřadnici a doplní ji do souřadnice bodu B4.
tento filtr se označuje.X. Podobně, filtr.Y zjistí Y-souřadnici z libovolného bodu a doplní ji do zadávané
souřadnice. Stejně pracují i zbývající filtry.Z, .XY, .XZ a.YZ.
Příklad 34
V tomto příkladu si procvičíme použití souřadnicových filtrů. Vymažeme ve výkresu všechny entity kromě
rámečku (příkaz VYMAŽ, výběr křížením). Nyní bychom chtěli nakreslit objekt znázorněný na obrázku na
následující ‚, straně. Kreslení budeme provádět pouze myší a budeme mít vypnutý KROK. Nemáme-li KROK
vypnutý, vypneme jej klávesou F9. Pro snazší kreslení zapneme režim ORTO (klávesa F8).
43
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: Zadáme bod BI
Do bodu: Zadáme bod B2
Do bodu: Zadáme bod B3
Do bodu: Zadáme bod B4
Až do tohoto okamžiku jsme využívali pomoc pouze režimu ORTO. Nyní bychom potřebovali zadat bod B5,
jehož X-souřadnice je stejná jako X-souřadnice bodu B1 resp. B2. Použijeme filtr.X pro získání X-souřadnice
koncového bodu úsečky Bl-B2 (oba koncové body vyhovují). Pro použití filtru zadáme místo souřadnice zápis.X.
AutoCAD se zeptá na bod, ze kterého má získat X-souřadnici. Bod určíme jako koncový (uchopovací režim
KON) z dané úsečky.
Do bodu:.X
z KON
z ukážeme kdekoliv na úsečku BI-B2 (např. bod Fl)
AutoCAD zjistí X-souřadnici. Aby mohl dokončit segment, potřebuje ještě Y- a Z-souřadnici. O Z se nemusíme
starat (pracujeme pouze ve 2D), Y-souřadnici zadáme libovolným bodem na přímce B4-B5 (Y-souřadnice všech
bodů na přímce B4-B5 vyhovují řešení).
(potřebuji YZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B4-B5 (např. bod F2)
Do bodu: Zadáme bod B6
Do bodu: Zadáme bod B7
U bodu B8 vyžadujeme stejnou Y-souřadnici jako má bod B4, resp. B5. p bude zcela analogický jako v případě
bodu B5, pouze s tím rozdílem, použijeme filtr.Y.
Do bodu :.Y
z KON
z ukážeme kdekoliv na úsečku B4-B5 (např. bod F2)
(potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B7-B8 (např.
bod F3)
Do bodu: Zadáme bod B9
Pro bod B10 použijeme filtr.Y.
Do bodu :.Y
zKON
z ukážeme kdekoliv na úsečce B2-B3 (např. bod F4)
(potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B9-Bl0 (např. bod F5)
Poslední dva body budou zadány obdobně. Použijeme filtry.X a Y
Do bodu:.X
z KON
z ukážeme kdekoliv na úsečku B7-B8 (např. bod F3)
(potřebuji YZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B10-BIl (např. bod F6)
44
Do bodu :.Y
z KON
z ukážeme na úsečce B1-B2 blíže k bodu Bl (např. bod F7)
(potřebuji XZ): zadáme bod kdekoliv na přímce B11-B12 (např. bod F8)
Do bodu: (ukončení příkazu)
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Souřadnicové filtry umožní získat libovolnou složku souřadnice z vybraného bodu a doplnilt ji do zadáváme
souřaďnice. Požadovaný filtr uvozený tečkou zadáváme při dotazu na souřadnici.
AutoCAD umožňuje vyplňovat plochy zvolenou šrafou. Abychom mohli plochu šrafovat, musí existovat hranice,
která bude plochu jednoznačně vymezovat. Způsob šrafování se u novějších verzí AutoCADu značně odlišuje.
Proto si ukážeme základní způsob šrafování u verze AutoCADu R12. AutoCAD verze R11 neumí vyhledávat
hranice, tzn. že nelze definovat šrafované plochy bodem. Výběr lze provést pouze přes objekty. AutoCAD verze
Rl 3 umožňuje oproti R 12 asociativní šrafování - šrafa je pevně spojena s hranicí; při změně hranice se šrafa
automaticky přegeneruje.
Příklad 35
Vymažeme objekty na obrazovce a nakreslíme čtyři objekty A - D podle obrázku. Objekt E ukazuje objekt, který
v AutoCADu nelze šrafovat, neboť hranice nedefinuje dostatečně plochu pro vyšrafování (plocha není uzavřena).
Objekt A je jednoduchý uzavřený objekt, tvořený jedinou entitou. V našem případě jsme použili kružnici, ale
stejně tak bychom mohli použít uzavřenou křivku nebo pravidelný polygon. Objekt B je uzavřený nepravidelný
polygon tvořený více entitami. Pro jeho konstrukci můžeme použít např. úsečky a poslední segment vytvořit
volbou uzavři. Hranice by mohly tvořit také např. oblouky. Objekt C sestává z více entit (úsečky nebo oblouky),
hranice plochy, která se má šrafovat, však tvoří pouze části těchto entit. Objekt D tvoří dvě kružnice, z nichž
jedna je uvnitř druhé. Objekt typu C je možné efektivně šrafovat až od AutoCADu verze R12. U nižších verzí
nelze takovéto objekty šrafovat přímo (používají se různé metody, např. přerušení entit v místě křížení nebo
obtažení hranice novou entitou, která se po vyšrafování plochy vymaže).
Popsaný postup šrafování odpovídá verzi AutoCADu R12 a vyšší. Pro nižší á verze platí poznámka na konci
příkladu.
V roletě Kresli vybereme příkaz Šrafy. Tento příkaz zobrazí dialogový panel znázorněný na obrázku.
45
Pro šrafování jsou důležité dvě činnosti - nadefinování požadovaného šrafovacího vzoru a výběr objektů (ploch),
které se mají vyšrafovat. První činnost je schována pod tlačítkem Způsob šrafování, druhá pod dvěma tlačítky
Definice šrafované plochy (pro výběr je možné použít dvě metody).
Podívejme se nejprve na Způsob šrafování. Klikneme-li na toto tlačítko, zobrazí se nový panel, kde můžeme
vybrat dva různé způsoby šrafování (zatržením příslušného přepínače) - šrafy definované uživatelem nebo
uložený šrafovací vzor.
Šrafy definované uživatelem jsou jednoduché šrafy sestávající z rovnoběžných čar o zadané rozteči. pro tuto
šrafu můžeme použít maximálně tzv. dvojité šrafování pootočené o 90° (pravoúhlá síť). U této šrafy se definuje
pouze úhel šrafovacích čar a rozteč. S AutoCADem je také dodána knihovna standardních šraf. Vybereme-li
knihovnu (přepínač Uložený šrafovací vzor a kliknutí na tlačítko vzor), zobrazí se v AutoCADu R12 dialogový
panel s ukázkami předdefinovaných šraf. V knihovně lze listovat pomocí tlačítek. Další a Předchozí. Výběr vzoru
se provede kliknutím na příslušné okno se šrafou. V AutoCADu R13 se panel s ukázkami šraf nezobrazuje. Šrafu
můžeme vybrat pouze ze seznamu nebo přepínat zobrazený vzor kliknutím myši v náhledovém okénku. Pro
knihovní vzory můžeme zadat měřítko (zvětšit nebo zmenšit šrafu) a úhel (natočit šrafu). Pozor, je-li v knihovně
šrafa tvořená šikmými čarami pod úhlem 45° a chceme-li, aby ve výkresu byla pod stejným úhlem, zadáme úhel
0°. Pokud bychom zadali úhel 45 ° výsledná šrafa pod celkovým úhlem 90°
Výběr šrafované plochy je možný také dvěma způsoby - výběrem objektů A výběrem bodů (u AutoCADu R11 a
nižší je pouze výběr objektů). První metodu použijeme v případě, když celé entity tvoří hranici (objekt typu A a
B). Tuto metodu nelze použít na objekt typu C (vznikl by patvar). Druhou metodu lze použít i na objekt typu C.
Při této metodě zadáme bod uvnitř plochy, kterou chceme šrafovat a AutoCAD si vyhledá sám hranice. Bohužel,
tato metoda ne vždy dává správné výsledky.
Nejprve vyšrafujeme objekt A. Zvolíme vzor z knihovny a metodu výběr objektů. Klikneme na tlačítko Způsob
šrafování a zatrhneme přepínač Uložený šrafovací vzor. Nyní klikneme na tlačítko Vzor a v zobrazeném
pane!u vybereme požadovaný vzor (např. vzor BRICK na druhé stránce). V panelu se můžeme pohybovat
pomocí tlačítek Další a Předchozí. Po výběru vzoru potvrdíme výběr tlačítkem OK. Dále zadáme úhel a
46
měřítko. Úhel ponecháme implicitní (0° ). Měřítko je choulostivá záležitost. Zvolíme-li špatně měřítko (příliš
malé), můžeme vytvořit značně veliký výkres, což může vést až k přeplnění paměti a tím ke ztrátě
mnohahodinové práce. Nevíme-li jaké měřítko použít, zadáváme ze začátku raději vždy větší a postupně jej
zmenšujeme až na požadovanou hodnotu. V našem případě můžeme začít s měřítkem např. 20 a postupně jej
zmenšovat. Způsob šrafování ukončíme tlačítkem OK. Nyní vybereme objekt pro šrafování. Klikneme na tlačítko
Výběr objektů. Dialogový panel se vypne a zobrazí se ukazovátko, kterým můžeme vybrat objekty. Ukážeme na
objekt A. Protože nechceme vybírat další objekty, ukončíme výběr klávesou Enter/pravým tlačítkem na myši a
vrátíme se zpět do dialogového panelu. Pokud jsme si naprosto jistí, že jsme všechno zadali správně, můžeme
příkaz ukončit tlačítkem Šrafuj. Máme-li pochybnosti, klikneme na tlačítko Přehled šraf, které nám ukáže, jak
šrafování dopadne. Návrat z náhledu provedeme klávesou Enter nebo pravým tlačítkem na myši a příkaz
ukončíme tlačítkem OK.
Objekt B vyšrafujeme uživatelsky definovaným vzorem a metodou výběr objektů. V panelu Způsob šrafování
zatrhneme Šrafy definované uživatelem a nastavíme úhel 45° a rozteč 3 (odpovídá rozteči 3 kreslící jednotky,
tedy např. 3 mm). Panel ukončíme tlačítkem OK. Zvolíme výběr objektů a vybereme objekt B. Pozor, hranici
objektu netvoří jedna entita, takže musíme vybrat všechny entity (pět úseček). Výběr ukončíme klávesou Enter.
Další postup je shodný s předešlým případem.
U objektu C zvolíme uživatelskou šrafu, ale výběr provedeme výběrem bodů (výběr objektů by v tomto případě
selhal). Vzor ponecháme stejný jako v předchozím případě (zůstává nastavený) a rovnou zvolíme metodu Výběr
bodů. AutoCAD vypne panel a vyzve nás o zadat vnitřní bod. Zadáme myší libovolný bod uvnitř uzavřené
plochy (např. B1). Protože nechceme vybírat další plochu, ukončíme výběr klávesou Enter/pravým tlačítkem na
myši. AutoCAD znovu zobrazí panel a příkaz můžeme ukončit stejně jako v předchozích příkladech.
Poslední objekt D vyšrafujeme vzorem z knihovny a použijeme metodu výběr objektů. Vybereme stejný vzor
jako u objektu A (BRICK). Všimněte si v panelu Způsoby šrafování pravého horního rohu. Zde jsou uvedeny
šrafovací styly. Šrafovací styl definuje, jak se šrafa zachová při vnoření šrafovaných objektů. Normální styl
vnořené objekty střídavě šrafuje a nešrafuje tak, aby byly odlišeny sousední plochy. Styl Vnější vyšrafuje pouze
plochy na obvodu vnořených ploch, všechny vnitřní zůstanou nevyšrafovány. Styl Ignoruj vyšrafuje všechny
překryté plochy tak, jako by se jednalo o jedinou plochu. Zvolíme styl Normální a ukončíme panel. Zvolíme
metodu Výběr objektů a vybereme obě kružnice. Ukončíme výběr a ukončíme příkaz tlačítkem OK. Kružnice
budou vyšrafovány, jak je znázorněno na obrázku. Protože jsme zvolili styl Normální, budou odlišeny sousední
plochy (vnitřní společná část nebude vyšrafována). Kdybychom zvolili např. styl Ignoruj, stejným výběrem by se
vyšrafovala i společná část obou kružnic.
AutoCAD si pamatuje (nezadáme-li jinak) všechny provedené příkazy a operace. Toto umožní vrátit se kdykoliv
do minulosti (krokovat výkresem zpět). Tímto způsobem je možné dostat se až na začátek sezení (k poslednímu
načtení výkresu). Pro krokování zpět můžeme použít příkaz Z. Kolikrát tento příkaz za sebou použijeme, o tolik
kroků se vrátíme ve výkresu zpět. Dejme tomu, že jsme objekt D vyšrafovali špatně. Zadáme příkaz Z a vrátíme
se zpět do místa, kdy objekt D ještě vyšrafován nebyl.
Příkaz: Z
Příkaz:
Nyní znovu zavoláme příkaz ŠRAFY (týká se pouze verze R12 a R13). Nastavíme požadovaný vzor a zvolíme
metodu výběru Výběr bodů. V AutoCADu R13 vypneme volbu Nalezení ostrovů, přístupnou v panelu, který se
zobrazí, stiskneme-li tlačítko Pokročilé. Předpokládejme, že bychom chtěli vyšrafovat vnější kružnici.
Zadáme bod B2 (aby byl blíže vnitřní kružnice). Ukončíme výběr a pokusíme se šrafovat. AutoCAD oznámí
chybu - Bod neleží uvnitř hranice. Tato chyba vznikla proto, že AutoCAD hledá hranice, které jsou nejblíž
47
k zadanému bodu. V tomto případě vyhledal hranici odpovídající vnitřní kružnici a zjistil, že bod uvnitř této
hranice skutečně neleží. Nápravu snadno zajistíme ţ opakováním výběru bodů, které budou blíže ke správné
hranici (bod B3).
Ve verzi AutoCADu R11 a nižší nemáme k dispozici dialogový panel pro šrafování. Šrafovat lze příkazem
ŠRAFY. Tento příkaz neumí vybrat hranice metodou výběr bodů. Po zadání příkazu zadáme jméno vzoru
z knihovny nebo U pro uživatelsky zadané šrafy (úhlem a roztečí). ? vypíše obsah knihovny. Dále zadáme
měřítko a úhel a vybereme objekty, které se mají vyšrafovat (obdobně jako u objektů A a B v tomto příkladu).
ZAPAMATUJTE SI:
Pří šrafovaní musíme vybrat způsob šrafování a objekty; které se mají šrafovat Způsob šrafování lze vybrat
z knihovny dodaných šraf nebo nadefinovat uživatelsky (rovnoběžné čáry pod zadaným úhlem a o zadané
roztečí) U verze AutoCADu R12 a vyšší lze vybrat objekty metodou Výběr objektů nebo Vyběr bodů. U verze
AutoCADu R11 a nižší pouze metodou výběr objektu Pozor na měřítko šrafy Při malém měřítku (hustá šrafa)
může dojít k havárii AutoCADu). V AutoCADu lze krokovat zpět např. pomocí příkazu Z) Při výběru hţanic
metodou Výběr bodu dbejte, aby bod ležel vždy pobĺíž požadované hranice. Tato rnetoda může v některých
případech selhat.
Příklad 36
Na závěr této lekce se pokusíme nakreslit objekt znázorněný na obrázku včetně některých kót.
Obrysovou čáru nakreslíme příkazem KŘIVKA o zadané tloušťce 3 (volba Tloušťka). Souřadnice budeme
zadávat relativně, oblouk zkonstruujeme zadáním sevřeného úhlu 180° a koncovým bodem. Objekt je až na
zkosený roh symetrický (neokótované rozměry odpovídají protější straně).
Příkaz: KŘIVKA
Z bodu: 60,80
Aktuální tloušťka je 0.0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : T
Počáteční tloušťka <0.0>: 3
Koncová tloušťka: <3.0>: ţ
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/< Koncový bod> : @100,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :O
úHel/Střed/Uzavři/Vektor/Polotloušťka/úsEčka/Rádius/Druhý
bod/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : H
Sevřený úhel :180
Střed/Rádius/<Koncový bod> : @ 100,0
úHel/Střed/Uzavři/Vektor/Polotloušťka/úsEčka/Rádius/Druhýbod/Zpět/Tloušťka/<Koncovýbod>E
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncovýbod>:@100,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @ 0,70
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@-20,0
48
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@ 0,30
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@ 20,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@ 0,80
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: @-240,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@ -60,-60
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> :@ 0,-20
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>:@ 20,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: @ 0, -30
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/Koncový bod>:@ -20,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod>: u
Příkaz:
Dále nakreslíme obě kružnice ve středu objektu a napíšeme text. Střed prš :;i kružnice nalezneme uchopovacím
režimem (totožný se středem oblouku obrysové čáry), střed druhé kružnice zadáme relativně vůči prvnímu. Text
vystředíme a středící bod zadáme relativně vůči středu druhé kružnice.
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : STŘ
z: ukážeme na oblouk obrysové čáry (bod B1)
Diametr/<Rádius> : 30
Příkaz: (pro zopakování)
3B/2B/TTR/<Střed> : @0,85
Diametr/<Rádius> : D
Diametr: 24
Příkaz: DTEXT.
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : C
Centr bod: @0,20
Výška <aktuální>: 15
Úhel natočení <aktuální>: (Enter pro potvrzeni)
Text: POKUS (Enter je zadán pro novou řádku)
Text: (Enter je zadán pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Nyní nakreslíme kružnice v rozích objektu. Pro zadání středu každé kružnice nastavíme proměnnou
LASTPOINT na příslušný roh a střed zadáme relativně vůči tomuto rohu. Všechny tři kružnice jsou od rohu ve
stejné vzdálenosti.
Příkaz: ID
Bod: KON
z: ukážeme na levý dolní roh
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : @40,40
Diametr/< Rádius> : 10
Příkaz: ID
Bod: KON
z: ukážeme na pravý dolní roh
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : @-40,40
Diametr/< Rádius> : 10
Příkaz: ID
Bod: KON
z: ukážeme na pravý horní
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : @-40,-40
Diametr/< Rádius> : 10
Příkaz :
Dále nakreslíme kolem těchto kružnic šestiúhelníky. Použijeme příkaz POLYGON zadaný středem a vepsaný do
kružnice. Poloměr kružnice zadáme bodem. Pokud bychom poloměr kružnice zadali číslem (15), polygon by byl
naležato (1. vrchol by byl ve směru 0 °). Zadáme-li poloměr bodem (což lze), bude 1. vrchol ležet ve směru
tohoto bodu. Bude-li tedy zadaný bod ve směru 90 °, bude i 1. vrchol ležet v tomto směru. Středy polygonů
nalezneme uchopovacím režimem (jsou totožné se středy kružnic).
Příkaz: POLYGON
Počet stran <4>: 6
Strana/<Střed polygonu> : STŘ
49
z: ukážeme na první kružnici
Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice (V/O): V
Rádius kružnice : @0,15
Příkaz: (pro zopakování)
Počet stran <6>: (pro potvrzení)
Strana/<Střed polygonu> : STŘ
z: ukážeme na druhou kružnici
Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice (V/O): V
Rádius kružnice: @0,15
Příkaz: (pro zopakování)
Počet stran <6>:. (pro potvrzení)
Strana/<Střed polygonu> : STŘ
z: ukážeme na třetí kružnici
Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice (V/O): V
Rádius kružnice: @0,15
Příkaz:
Nakonec vyšrafujeme všechny tři rohové kružnice. Zvolíme uživatelsky definovanou šrafu pod úhlem 45° a
roztečí 3. Objekty vybereme metodou Výběr bodů - ukážeme dovnitř všech tří kružnic. Tím jsme dokončili celý
objekt.
Nyní provedeme okótování některých rozměrů. Nebude zde popsán postup vytvoření všech kót, ale pouze
typických zástupců. Předpoklad je, že je v AutoCADu správně nastaven kótovací styl. Není-li tomu tak,
kontaktujte zkušenějšího kolegu nebo nahlédněte do referenční příručky AutoCADu.
Pro kótování můžeme v AutoCADu použít příkaz KÓTY. Tento příkaz přepne grafický editor do kótovacího
režimu, ve kterém lze zadávat kótovací příkazy (v AutoCADu R13 Ize kótovací příkazy zadávat přímo v režimu
Příkaz:_). Nejpoužívanější kótovací příkazy shrnuje následující přehled:
HOR - vytvoří lineární horizontální kótu
VER - vytvoří lineární vertikální kótu
ŠIK - vytvoří lineární šikmou kótu
ŘET - naváže novou lineární kótu na konec předchozí
ZÁK - vytvoří novou lineární kótu od základní čáry
ÚHE - vytvoří kótu pro okótování úhlu
PRŮ - okótuje průměr
RÁD - okótuje poloměr
AKT - zaktualizuje vybrané kóty
KON - ukončí kótovací režim
Lineární kóty je možné zadat dvojím způsobem - definovat dva body nebo ukázat na entitu vymezující kótovanou
vzdálenost.
Příkaz: KÓTY
Kóta : HOR
Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: KON
z ukážeme na koncový bod čáry (bod B2)
Počátek druhé vynášecí čáry: KON
z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bod B3)
Dále bodem určíme, kudy má procházet kótovací čára.
Umístění kótovací čáry: zadáme bod B4
AutoCAD změří vzdálenost definovanou oběma body a nabídne jí jako implicitní hodnotu textu kóty.
Souhlasíme-li, potvrdíme ji klávesou Enter. V opačném případě zadáme upravenou hodnotu.
Kótovací text <100>: (pro potvrzení)
U druhé kóty nebudeme definovat vzdálenost dvěma body, ale výběrem entity, kterou chceme okótovat.
Kóta: (zopakování příkazu)
Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: (pro výběr vzdálenosti entitou)
Vyberte úsečku, oblouk nebo kružnici: ukážeme na čáru (bod B5)
Umístění kótovací čáry: zadáme bod B6
Kótovací text <100>: (pro potvrzení)
Stejným způsobem jako kóta horizontální se vytváří i kóta vertikální nebo šikmá. V následujícím případě
vytvoříme vertikální kótu. Vzdálenost budeme definovat dvěma body. Na tuto kótu navážeme další vertikální
kótu jako řetězovou. U řetězové kóty definujeme pouze druhý bod (první bod je stejný jako druhý bod předchozí
kóty) a nezadáváme umístění kóty (navazuje na předchozí kótu).
Kóta : VER
Počátek první vynášecí čáry nebo RETURN pro výběr entity: KON.
50
z ukážeme na koncový bod čáry (bod B7)
Počátek druhé vynášecí čáry: KON
z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bod B8)
Umístění kótovací čáry: zadáme bod B9
Kótovací text <70>: (pro potvrzení)
Kóta: ŘET
Počátek druhé vynášecí čáry: KON
z ukážeme na druhý koncový bod čáry (bo B10)
Kótovací text <30>: (pro potvrzeni)
Stejným způsobem jako kóta řetězová se používá i kóta k základně (ZÁK). Rozdíl je v tom, že kóta k základně
je oproti předchozí kótě odsazená o nastavenou hodnotu (tuto hodnotu řídí proměnná DIMDLI) a je vztažená
nikoliv ke konci předchozí kóty, ale k počátku první zadávané kóty.
Dále okótujeme úhel. Lze vybrat, a tím okótovat, kruhový oblouk nebo dvě úsečky svírající úhel. Zadá-li se
Enter, lze okótovat úhel definovaný třemi body (vrcholem a dvěma odvěsnami).
Kóta : ÚHE
Vyberte oblouk, kružnici, úsečku nebo RETURN: vybereme první úsečku (bod B11)
Druhá úsečka: vybereme druhou úsečku (bod B12)
Umístění kótovacího oblouku (Text/úHel): vybereme umístění kóty (bod B 13)
Kótovací text <135>: (pro potvrzení)
Zadejte umístění textu (nebo RETURN): zadáme bod B14
Pokud bychom zadali Enter, potvrdili bychom implicitní umístění textu.
Nyní okótujeme oblouk a kružnici. K tomu použijeme příkazy RÁD a PRů Oba příkazy se používají velice
jednoduše - ukáže se na oblouk nebo kružnici. které se mají okótovat. Místem ukázání bude procházet kótovací
čára.
Kóta : RÁD
Vyberte oblouk nebo kružnici: vybereme oblouk (bod B15)
Kótovací text <50>: (pro potvrzení)
Zadejte délku odkazové čáry pro text: zadáme myší délku
Kóta : PRů Vyberte oblouk nebo kružnici: vybereme
kružnici (bod B16) Kótovací text <24>: (pro potvrzení)
Zadejte délku odkazové čáry pro text: zadáme myší délku
Kótování je řízeno systémem kótovacích proměnných (viz Referenční příručka). Těchto proměnných je více než
čtyřicet a řídí velikost kóty, typ kótovací značky, umístění a natočení textu vůči kótovací čáře a pod. Všechny
kótovací proměnné mají předponu DIM. Jejich nastavení se provádí zadáním jména proměnné a požadované
hodnoty. Jednou z nejvyužívanějších proměnných je proměnná DIMSCALE. Tato proměnná řídí globální
velikost kóty (grafickou velikost, nikoliv hodnotu). V následující ukázce změníme hodnotu této kóty.
Kóta: DIMSCALE
Aktuální hodnota <l>Nová hodnota: 2
Kóta :
Tímto způsobem jsme změnili velikost nově generovaných kót na dvojnásobek. Pokud bychom chtěli
přegenerovat již vytvořené kóty podle nového nastavení proměnných (týká se to všech proměnných), museli
bychom použít příkaz AKT. Tento příkaz vymaže vybrané kóty a nakreslí je znovu podle aktuálního nastavení
proměnných. Provedeme přegenerování všech kót. Pro jejich výběr použijeme volbu Křížení, kterou jsme
používali u příkazu VYMAŽ.
Kóta: AKT
Vyberte objekty: K (pro výběr křížením)
První roh: zadáme bod u pravém dolní rohu obrazovky
Druhý roh: zadáme bod u levém horním rohu obrazovky
Vyberte objekty: J (pro ukončení výběru)
Všechny kóty se smažou a vygenerují se znovu ve dvojnásobné velikosti.
Kótovací režim se ukončí příkazem KON.
Kóta : KON
Příkaz:
Pomocí příkazu ULOŽ uložíme výkres do souboru PR36, ukončíme AutoCAD a vypneme počítač.
ZAPAMATUJTE Sl:
Kótování v AutoCADu se provádí v kótovacím režimu, do kterého přepíná příkaz KÓTY. V tomto režimu Ize
používat kótovací příkazy, z nichž nejpoužívanější jsou HOR (vytvoří lineární horizontální kótu), VER (vytvoří
lineámí vertikální kótu), ŠIK (vytvoří lineámí šikmou kótu), ŘET (naváže novou lineární kótu na konec
předchozí), ZÁK (vytvoří novou lineární kótu vztaženou k počátku předchozí), ÚHE (vytvoří kótu pro okótování
úhlu), PRů (okótuje průměr), RÁD (okótuje poloměr), AKT (zaktualizuje vybrané kóty) a KON (ukončí
51
kótovací režim). Obecně Ize zadat kótovanou vzdálenost body nebo výběrem entity. Kótování řídí systém
kótovacích proměnných, který Ize uživatelsky nastavovat.
52
Lekce 5
• Výběrová množina
• Výběr ukazovátkem, oknem, křížením, předchozí a poslední
• Příkaz VYBER
• Příkaz POSUN, absolutní a relativní posun
• Příkaz KOPIE, absolutní, relativní a násobná kopie
• Příkaz OTOČ, absolutní a relativní otočení
• Příkaz ZRCADLI, proměnná MIRRTEXT
• Příkaz MĚŘĺTKO, absolutní a relativní měřítko
V této a následující lekci se naučíme používat některé editační příkazy, tzn. příkazy, které pracují s již
vytvořenými entitami.
Všechny editační příkazy sestávají ze dvou částí. V první části příkazu musíme určit entity, kterých se editace
bude týkat, tzn. nadefinovat výběrovou množinu entit. Tato část je shodná u všech editačních příkazů. V druhé
části pak probíhá vlastní příkaz.
Pro nadefinování výběrové množiny lze použít celou řadu metod, které je možné vzájemně kombinovat.
Nejpoužívanější metody jsou následující:
Ukazovátko- implicitní způsob pro výběr jedné entity
Okno- vybírá entity, které jsou celé obsaženy v definovaném okně
Křížení - podobné jako Okno, ale entity mohou protínat hranici okna
Poslední - vybere poslední vytvořenou entitu (nejnovější entitu)
Předchozí - znovu vybere předchozí výběrovou množinu
Od verze AutoCADu R12 je možné použít další metody - Okno-Polygon, Křížení-Polygon, Napříč a Vše, od
verze AutoCADu R13 volbu Skupina.
Příkaz VYBER je příkaz, obsahující pouze první část editačních příkazů-nadefinuje výběrovou množinu a tím
skončí. S vybranými entitami nic dalšího neprovádí. Tento příkaz použijeme pro ukázku různých způsobů
definování výběrové množiny.
Příklad 37
Spustíme AutoCAD a otevřeme výkres z minulé lekce. Z klávesnice zadáme příkaz VYBER. Osový kříž se
změní na ukazovátko (čtvereček), kterým můžeme vybírat entity. Výběr provádíme levým tlačítkem.
Nezapomeneme si vypnout KROK (klávesa F9) aby se nám entity lépe vybíraly.
53
Příkaz: VYBER
Vyberte objekty: vybereme libovolnou entitu (např. bod Bl)
Nalezeno: 1
AutoCAD požaduje vybírat entity do té doby, než výběr ukončíme klávesou F4 Enter. Pro kontrolu, které entity
jsou vybrány a které ne, se vybrané entity zvýrazní. V příkazovém řádku se vypíše údaj, kolik entit bylo při
výběru nalezeno.
Vyberte objekty: vybereme další entitu (např. bod B2)
Nalezeno: 1
Vyberte objekty: vybereme další entitu (např. bod B3)
Nalezeno : 1
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Protože příkaz VYBER nevykonává žádnou další činnost, zároveň s ukončením výběru se ukončí i příkaz.
V uvedeném případě jsme do výběrové množiny vybrali tři entity definované body B1, B2 a B3.
Nyní si ukážeme rozdíl mezi výběrem Okno a Křížení. V obou případech definujeme výběrové okno dvěma
protilehlými vrcholy. V prvním případě však budou vybrány pouze entity, které leží celé ve výběrovém okně
(nesmí přesahovat přes hranici okna), ve druhém případě budou vybrány i entity, které do okna jenom zasahují
(neleží v něm celé).
54
Zadáme znovu příkaz VYBER a zvolíme režim Okno. Poté budeme definovat okno body B4 a B5. Přesvědčete
se, že budou zvýrazněny pouze entity, které ve výběrovém okně leží celé - kružnice a kóta na středu, text a pravá
horní kružnice s polygonem. Šrafa vybrána nebude, protože vyšrafování všech tří kružnic bylo provedeno
jediným příkazem a všechny tři šrafy jsou chápány jako jeden blok.
Ve druhém případě zvolíme režim Křížení a okno budeme definovat naprosto stejným způsobem - body B4 a
B5. Nyní budou vybrány i entity překřížené tímto oknem, tj. hraniční křivka, kóty vpravo, kóta úhlu, šrafa a
pravý dolní polygon s kružnicí. Protože jsou všechny šrafy chápány jako ‚o jeden blok, bude vybrána i šrafa levé
dolní kružnice, přestože nezasahuje do výběrového okna.
Příkaz: VYBER
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod B4
Druhý roh: zadáme bod B5
Nalezeno: 5
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru a příkazu)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vyberte objekty: K
První roh: zadáme bod B4
Druhý roh: zadáme bod B5
Nalezeno: 12
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru a příkazu)
Další metodu, kterou si ukážeme, je metoda Předchozí. Předpokládejme, že bychom chtěli vybrat entity vybrané
v předchozí ukázce metodou Křížení. ale navíc horizontální kótu vlevo dole. Můžeme použít volbu Předchozítato metoda znovu vybere všechny entity, které byly vybrány v předchozí výběrové množině a doplnit je o
požadované entity.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vyberte objekty: P (Předchozí)
Nalezeno: 12
Vyberte objekty: ukazovátkem ukážeme na horizontální kótu (bod B1)
Nalezeno: 1
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru a příkazu)
V závěrečné ukázce vybereme poslední (nejnovější) entitu z databáze. Když jsme kreslili výkres, se kterým nyní
pracujeme, jako poslední jsme vytvořili kótu průměru u kružnice ve středu. Zadáme-li nyní při výběru metodu
posLední, vybereme právě tuto entitu.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vyberte objekty: L (posLední)
Nalezeno:1
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru a příkazu)
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Všechny editační příkazy sestávají ze dvou částí - definování výběrové množiny a vlastního příkazu. Výběrovou
množinu lze vytvářet různými způsoby. Nejpoužívanější metody jsou Ukazovátko (implicitní), Okno, Křížení,
Předchozí a posLední. Definování výběrové množiny ukončíme klávesou Ester.
Nyní se budeme věnovat pěti tzv. pozičním příkazům, které mění umístění tit. Jedná se o příkazy POSUN,
KOPIE, a OTOČ, ZRCADLI a MĚŘÍTKO.
Příkaz POSUN posouvá výběrovou množinu entit. Příkaz lze použít absolutně nebo relativně. Při absolutním
posunu zadáváme o kolik chceme výběrovou množinou posunout v ose X, Y případně Z. Při relativním posunu
chceme výběrovou množinu posunout z místa X1,Y1 (případně Z1) do místa .Y2 (případně Z2). V následujícím
příkladu provedeme oba typy posunů.
Příklad 38
mažeme všechny objekty a nakreslíme dva obdélníky jak je znázorněno na obrázku. Ke konstrukci použijeme
příkaz ÚSEČKA a pro snazší kreslení si íne:ne režimy ORTO a KROK. Poslední segmenty obdélníků uzavřeme
volbou Uzavři.
55
Nyní posuneme dolní obdélník vlevo o 100 a dolů o 50 kreslících jednotek. Zadáme příkaz POSUN a v první
části příkazu nadefinujeme výběrovou množinu. Pro výběr dolního obdélníku můžeme použít libovolnou z metod
uvedených výše (např. Okno). Definování výběrové množiny ukončíme klávesou Enter a příkaz pokračuje
druhou částí - vlastním posunem.
Příkaz: POSUN
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod dolním obdélníkem
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad dolním obdélníkem
Nalezeno: 4
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Příkaz pokračuje dotazem na referenční bod nebo vzdálenost. Při absolutním posunu definujeme vzdálenost, při
relativním referenční bod. Vzdálenost se zadává ve tvaru X,Y resp. X,Y,Z. V našem případě budeme posouvat
obdélník vlevo o 100 (X= -100) a dolů o 50 (Y= -50). Nezadáme-1i souřadnici Z, zůstane nezměněná.
Referenční bod nebo vzdálenost: -100,-50
Druhý bod posunutí: _
Hodnoty, které jsme zadali, jsou dostatečné pro určení posunu výběrové množiny. AutoCAD však v tento
okamžik nemůže rozpoznat, jestli uvedená hodnota je vzdálenost nebo zda se nejedná o souřadnici referenčního
bodu (souřadnice bodů se mohou zadávat také ve tvaru X,Y). Abychom AutoCADu sdělili, že se jedná o
vzdálenost a nikoliv o souřadnici bodu, musíme na druhý dotaz zadat E n t e r.
Druhý bod posunutí: (pro určení, že předchozí hodnota byla uzdálenost)
Příkaz:
AutoCAD posune obdélník o zadanou hodnotu a ukončí příkaz.
U relativního posunu chceme posunout výběrovou množinou tak, abychom jí dostali na požadované místo.
Dejme tomu, že bychom nyní chtěli posunout dolní obdélník tak, aby se dotýkal pravým horním rohem levého
dolního rohu horního obdélníku (znázorněno čárkovaně). Zadáme opět příkaz POSUN a vybereme referenční
bod. Referenční bod je bod, o němž víme, na jaké místo se má při posunu dostat. Pro nás tedy bude referenčním
bodem pravý horní roh dolního obdélníku. Po zadání referenčního bodu určíme bod, do něhož se má tento
referenční bod přesunout. V našem případě to bude levý dolní roh horního obdélníku. Abychom body určili
přesně, použijeme uchopovací režim KONcový.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod uleuo dole pod dolním obdélníkem
Druhý roh: zadáme bod uprauo nahoře nad dolním obdélníkem
Nalezeno: 4
Vyberte objekty:.. (pro ukončení výběru)
Referenční bod nebo vzdálenost: KON
56
z ukážeme na pravý horní roh dolního obdélníku (bod Bl)
Druhý bod posunutí: KON
z ukážeme na levý dolní roh horního obdélníku (bod B2)
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Pro posunuti výběrové množiny v AutoCADu je určení příkaz POSUN Posun lze provést absolutně (o zadanou
vzdálenost) nebo relativně (určíme bod; o kterém víme, do jakého místa se má posunout) V prvním případe
rušíme na vyzvu Druhy bod posunuti zadat Enter.
Další z pozičních příkazů je příkaz KOPIE. Tento příkaz je velice podoben příkazu POSUN, ale výběrovou
množinu ponechá na místě a ve specifikované vzdálenosti vytvoří kopii výběrové množiny. Příkaz lze opět použít
absolutně nebo relativně. Oproti příkazu POSUN má navíc volbu Násobně pro vytvoření násobné kopie.
Příklad 39
Vymažeme obdélník, který jsme posouvali a ponecháme pouze horní obdélník. Nyní vytvoříme od tohoto
obdélníku kopii ve vzdálenosti 150 vlevo od obdélníku (X= -150). Protože máme zadanou vzdálenost, použijeme
příkaz absolutně. Stejně jako u příkazu POSUN, chceme-li zadat vzdálenost, musíme na dotaz Druhý bod
posunutí zadat E n t e r.
Příkaz: KOPIE
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod určen dole pod obdélníkem
Druhý roh: zadáme bod v pravo nahoře nad obdélníkem
Nalezeno: 4
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
<Ref. bod nebo vzdálenost>/Násobně: -150,0.-v
Druhý bod posunutí: (pro určení, že předchozí hodnota byla vzdálenost)
Příkaz:
Nyní vytvoříme dvě kopie (volba Násobně) od pravého obdélníku. Kopie umístíme relativně do bodů B2 a B3
(znázorněno čárkovaně). Referenční bod určíme přesně pomocí uchopovacího režimu.
Příkaz: (pro zopakování)
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod obdélníkem
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad obdélníkem
Nalezeno : 4
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
<Ref. bod nebo vzdálenost>/Násobně: N
Referenční bod: KON.z ukážeme na levý dolní roh obdélníku (bod B1)
Druhý bod posunutí: zadáme myší bod B2
Druhý bod posunutí: zadáme myší bod B3
Druhý bod posunutí: (pro ukončení příkazu)
Příkaz :
57
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz KOPIE umožní vytvořit kopii výběrové množiny. Kopii můžeme umístit absolutně (zadáním vzdálenosti)
nebo relativně (zadáním referenčního bodu). V prvním případě musíme na výzvu Druhý bod posunutí zadat
Enter. Volba Násobně umožní vytvořit vícenásobnou kopii. Násobné kopie budou vytvářeny tak dlouho, dokud
nezadáme Enter.
Příkaz OTOČ otočí výběrovou množinou kolem zadaného bodu. I tento příkaz lze použít absolutně nebo
relativně. V prvním případě zadáme <absolutní úhel, o který se má výběrová množina otočit. Ve druhém případě
definujeme referenční úhel a zadáme úhel, který má mít výběrová množina bno otočení Absolutní hodnotu úhlu
(výsledný úhel mínus referenční úhel) si dopočte AutoCAD sám.
Příklad 40
vymažeme objekty a nakreslíme objekt podle obrázku. Pro snazší kreslení ponecháme zapnutý režim KROK. Při
kreslení šikmé čáry nezapomeneme vypnout režim ORTO. Nyní bychom chtěli praporek sklopit kolem paty tyče
o 36.4° vpravo. Kladný úhel otáčí výběrovou množinu proti směru hodinových ručiček, záporný po směru.
Protože chceme otáčet praporek vpravo (po směru hodinových ručiček), zadáme úhel záporně.
Příkaz: OTOČ
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod praporkem (bod Bl)
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad praporkem (bod B2)
Nalezeno : 7
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Referenční bod: KON
z vybereme myší bod B3 (bod kolem něhož budeme otáčet)
<Úhel natočení>/Reference: -36.4.Příkaz:
Otočili jsme praporkem o zadaný úhel. Nyní stejným praporkem otočíme tak, aby tyč praporku svírala s osou X
úhel 72.5 ° Pokud bychom chtěli toto natočení provést absolutně, museli bychom pracně počítat úhel otočení.
Lepší způsob je použít relativní natočení. Při tomto způsobu určíme referenční úhel - úhel, pod kterým se tyč
praporku nalézá a zadáme požadovaný úhel po natočení. Referenční úhel můžeme zadat číselně (známe-li jej),
nebo jej přímo ukázat ve výkresu. Druhý způsob použijeme v našem případě.
Příkaz: (pro zopakováni)
Vyberte objekty: p (předchozí výběrová množina)
Nalezeno: 7
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Referenční bod : KON
z vybereme myši bod B3 (bod kolem něhož budeme otáčet)
>Úhel natočení>/Reference: R
Referenční úhel <aktuální>:
58
Referenční úhel zadáme dvěma body - koncovými body tyče. Tyto body určí úhel, pod kterým je tyč natočená.
Referenční úhel <aktuální>: KON
z zadáme myší bod B3
Druhý bod : KON
z zadáme myší bod B4
Nový úhel:Zadáme rovnou číselnou hodnotu úhlu, pod kterým má být tyč po natočení, tj. 72.5°.
Nový úhel 72.5
Příkaz
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz OTOČ otáčí výběrovou množinou kolem zadaného bodu Příkaz lze užít absolutně (implicitní volba) nebo
relativné (volba Reference) Při absolutním otáčení kladné hodnoty uhlu otáčejí výběrovou množinou proti směru
hodinových ručiček, záporné hodnoty uhlu po směru hodinových ručiček.
Příkaz ZRCADLI umožní vytvořit zrcadlovou kopii výběrové množiny. Umístění kopie se definuje tzv.
zrcadlící čárou zadanou dvěma body. Vůči této zrcadlící čáře se výběrová množina odzrcadlí. Na závěr příkazu
lze rozhodnout, zda ponechat i původní výběrovou množinu nebo zda původní výběrovou množinu vymazat a
ponechat pouze ozrcadlenou kopii. V našem případě ponecháme kopii i původní výběrovou množinu.
Příklad 41
Nejprve se vrátíme k praporku před jeho natočením. Protože jsme s ním dvakrát otáčeli, použijeme dvakrát
příkaz Z.
Příkaz : Z
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Příkaz: _
Nyní tento praporek ozrcadlíme tak, jak ukazuje obrázek.
59
Příkaz: ZRCADLI
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod praporkem (bod B1)
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad praporkem (bod B2)
Nalezeno: 7
Vyberte objekty:.--> (pro ukončení výběru)
První bod osy zrcadlení: zadáme myší bod B3
Druhý bod: zadáme bod B4 (zapneme ORTO, aby zrcadlící čára byla kolmá)
Vymazat staré objekty <N>: (pro ponechání původních objektů)
Příkaz:
Všimněte si, že jsme ozrcadlili objekt včetně textu (není v čitelné podobě). Někdy je vhodné zrcadlit text pouze
pozičně a ponechat jej v čitelné podobě. O tom, zda se bude text zrcadlit či nikoliv, rozhoduje nastavení
systémové proměnné MIRRTEXT. Bude-li tato proměnná nastavena na 0, text se zrcadlit nebude, bude-li
nastavena na 1, text se zrcadlit bude. Vrátíme zpět ozrcadlení (příkaz Z), nastavíme MIRRTEXT na 0 a
provedeme znovu ozrcadlení s novým nastavením. Nastavení proměnné provedeme tak, že zadáme její název a
nastavíme požadovanou hodnotu.
Příkaz: Z
Příkaz: MIRRTEXT
Nová hodnota pro MIRRTEXT <1>: 0
Příkaz: ZRCADLl
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod praporkem (bod B1)
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad praporkem (bod B2)
Nalezeno: 7
Vyberte objekty:.-> (pro ukončení výběru)
První bod osy zrcadlení: zadáme myší bod B3
Druhý bod: zadáme bod B4
Vymazat staré objekty <N>: J
Příkaz:
Srovnejte výsledek s předchozím případem.
60
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz ZRCADLI ozrcadlí výběrovou množinu kolem zrcadlící čáry definované dvěma body. Nastavení
proměnné MIRRTEXT rozhodne, zda se bude zrcadlit text. Pro nastavení MIRRTEXT=0 se text zrcadlit nebude
(ozrcadlí se pouze pozičně), pro nastavení MIRRTEXT=1 se text zrcadlit bude.
Posledním z pozičních příkazů, který si ukážeme je příkaz MĚŘĺTKO. Tento příkaz umožní změnit velikost již
nakreslených objektů. Příkaz lze použít absolutně nebo relativně. Při absolutním použití definujeme faktor,
kolikrát se má výběrová množina zvětšit (měřítko větší než 1) nebo zmenšit (měřítko menší než 1). Při relativním
použití zadáme referenční velikost vybraných objektů (číselně nebo ukázáním) a definujeme jaká má být jejich
velikost po změně měřítka.
Příklad 42
Vrátíme se zpět k původní podobě praporku (příkaz Z) a zvětšíme jej jedenapůlkrát. V příkazu se definuje tzv.
referenční bod. Referenční bod je bod, ke kterému se budou přepočítávat všechny vzdálenosti. V podstatě to
znamená, že bod ve výběrové množině, který vybereme jako referenční, zůstane na místě a všechny ostatní body
výběrové množiny se vůči tomuto bodu změní tolikrát, kolikrát bude výběrová množina zvětšena nebo zmenšena.
Budeme-li tedy chtít, aby po změně měřítka zůstal na místě levý horní roh praporku a ostatní body se posunuly,
vybereme tento jako referenční. Budeme-li chtít, aby zůstal na místě střed praporku, vybereme jako referenční
střed praporku. V našem případě zvolíme jako referenční bod patu tyče tzn., že pata tyče zůstane na místě a
zbytek praporku se změní až do dosažení požadovaného zvětšení.
Příkaz: Z
Příkaz: MĚŘĺTKO
Vyberte objekty: O
První roh: zadáme bod vlevo dole pod praporkem (bod Bl)
Druhý roh: zadáme bod vpravo nahoře nad praporkem (bod B2)
Nalezeno: 7
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Referenční bod: KON
z ukážeme na dolní konec tyče (bod B3)
<Měřítko>/Reference:1.5
Příkaz:
Praporek změnil svojí velikost tak, jak jsme zadali. Nyní použijeme relativní změnu měřítka. Když jsme vytvářeli
praporek, nakreslili jsme jej ve zcela náhodné velikosti. Nyní bychom jej chtěli dostat do měřítka - například
požadujeme, aby šířka praporku byla 75 kreslících jednotek. K tomu můžeme s výhodou použít příkaz
MĚŘĺTKO relativním způsobem. Relativní mód zapneme volbou Reference. Poté určíme referenční vzdálenost.
Pro nás je referenční vzdálenost šířka praporku, protože u ní známe, jak má být veliká. Referenční vzdálenost
určíme dvěma body B4 a B5 a poté zadáme požadovanou vzdálenost.
Příkaz: (pro zopakováni)
Vyberte objekty: pJ (předchozí výběr)
Nalezeno: 7
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
61
Referenční bod: KON
z ukážeme na dolní konec tyče (bod B3)
< Měřítko>/Reference : R
Referenční délka <1>: KON
z ukážeme na bod B4
Druhý bod: KON
z ukážeme na bod B5
Nová délka: 75
Příkaz:
Ukončíme AutoCAD příkazem VEN a vypneme počítač.
ZAPAMATUJTE Sl:
Příkaz MĚŘĺTKO umožní změnit. velikost již nakreslených objektů. Všechny změny délek se přepočítávají
vzhledem k zadanému referenčnímu bodu. V absolutním režimu zadáváme kolikrát chceme výběrovou množinu
zvětšit nebo zmenšit. V relativním režimu určíme referenční délku a požadovanou hodnotu této délky:
62
Lekce 6
•
Aktuální barva a typ čáry
•
Příkaz BARVA
•
Příkaz TYPČ
•
Proměnná LTSCALE
•
Příkaz VÝPIS
•
Příkaz ZMĚNA V
•
Příkaz PŘERUŠ
•
Příkaz OŘEŽ
•
Příkaz PRODLUŽ
•
Příkaz EKVID
•
Příkaz ZAOBLI
•
Příkaz ZKOS
•
Příkaz VZD
Entity, které ve výkresu vytváříme, mohou mít různé vlastnosti. Vlastností je například umístění entity do
konkrétní hladiny. Jak lze entity umisťovat do různých hladin jsme si ukázali v minulých lekcích. Pokud chceme
umístit nově vytvářenou entitu do nějaké hladiny, musíme nastavit tuto hladinu jako aktuální - všechny nově
vytvořené entity budou automaticky do této hladiny umístěny. Obdobně je tomu s dalšími vlastnostmi, jako je
například barva a typ čáry. V minulých lekcích jsme si ukázali, jak je možné přiřazovat tyto dvě vlastnosti
pomocí hladin. Aby se uplatnilo nastavení barvy resp. Typu čáry podle hladiny, musí být nastavena explicitní
barva DLEHLAD resp. Typ čáry DLEHLAD pro nově vytvářené entity. DLEHLAD je speciální barva ţ nebo typ
čáry, které říkají, že nově vytvořené entity mají převzít barvu a typ čáry podle toho, jakou barvu a typ čáry má
hladina, ve které jsou tyto entity umístěny. Tedy bude-li nastavená aktuální barva DLEHLAD a typ čáry
DLEHLAD, všechny nově vytvořené entity budou mít tuto barvu a tento typ čáry tzn., že budou mít barvu a typ
čáry odpovídající hladině, ve které jsou umístěné. Nastavíme-li barvu a typ čáry jiné než DLEHLAD, budou mít
nově vytvářené entity nastaveny konkrétní barvu, bez ohledu, v jaké budou hladině. Například, nastavíme-li
aktuální barvu AutoCADu žlutou, všechny nově vytvořené entity budou žluté, přestože hladina, ve které jsou
umístěny, bude mít nastavenou implicitní barvu například červenou.
Nastavení aktuální barvy lze provést příkazem BARVA nebo dialogovým panelem v roletě Nastav. Barvu
můžeme zadat kódem 1 - 256 nebo můžeme nastavit barvu DLEHLAD (v dalších lekcích si ukážeme, že můžeme
nastavit ještě jednu logickou barvu DLEBLOK).
S typem čáry je to trochu složitější. S AutoCADem je dodaná knihovna standardních typů čar. AutoCAD však
umožňuje, aby si uživatelé definovali vlastní typy čar. Aby bylo zřejmé, který typ čáry je ve výkresu použit a ze
které knihovny, musí se vždy definice typu čáry načíst z knihovny a pevně svázat s daným výkresem. To
znamená, že budeme-li chtít ve výkresu použít jakýkoliv typ čáry, musíme jej nejprve načíst do výkresu
z knihovny a teprve z načtených typů čar můžeme nastavit jeden jako aktuální. Navíc musíme přizpůsobit
měřítko definice typu čáry k měřítku výkresu. V knihovně může být nadefinovaná například čára přerušovaná
tak, že délka čárky je 1 a délka mezery 0.5. My bychom chtěli tuto čáru použít ve výkresu tak, aby délka čárky
byla 5 a délka mezery 2.5. To znamená, že musíme definiční popis přerušované čáry vynásobit pěti.
V AutoCADu toto vynásobení zajistí proměnná LTSCALE. Hodnotou, na kterou je nastavena tato proměnná,
budou vynásobeny všechny definiční popisy typů čar použité ve výkresu. Bohužel, až do verze AutoCADu R12
je tato proměnná pouze globální, tzn. že se jedno nastavení aplikuje na všechny typy čar. V praxi to znamená, že
nelze na základě jedné definice použít ve výkresu dvě různá měřítka čáry. Pokud bychom chtěli použít dvě
přerušované čáry - 5/2.5 a např. 10/5, nelze vyjít z jediného popisu čáry, ale museli bychom vyjít z popisu např.
přerušovanál a přerušovaná2, které by v knihovně měly popis 1/0.5 a 2/1. V AutoCADu R13 je navíc proměnná
CELTSCALE. která umožní aplikovat měřítko čáry individuálně na každou čáru ve výkresu.
Příklad 43
Zahájíme nový výkres a použijeme prototypový soubor STAVBA. Nastavíme jako aktuální hladinu ZDI a
nakreslíme obdélník A. Nyní nastavíme aktuální barvu na zelenou.
Příkaz: BARVA
Nová barva entity <DLEHLAD>: 3 (kód pro zelenou barvu)
Příkaz:
63
Nakreslíme obdélník B. Zobrazíme dialogový panel pro řízení hladin (viz Příklad 14) a změníme u hladiny ZDI
barvu na červenou. Po ukončení panelu se u obdélníku A změní barva na červenou (jeho barva je DLEHLAD,
takže mění barvu podle hladiny), obdélník B zůstane zelený (jeho barva je ZELENÁ, takže i když změníme
příslušné hladině barvu, zůstane zelený). Vrátíme nastavení aktuální barvy na DLEHLAD.
Příkaz: BARVA
Nová barva entity <zelená>: dlehlad.
Příkaz :
Od této chvíle budou mít všechny nové entity barvu podle hladiny (DLEHLAD).
Podobným způsobem lze pracovat s typy čar. Chceme-li však nastavit jiný typ čáry, musíme jej nejdříve načíst
do výkresu. Pro nastavení aktuálního typu čáry i pro jeho načtení do výkresu je určen jediný příkaz TYPČ. Volba
Načti tohoto příkazu načte požadované typy čar z knihovny do výkresu volba naStav nastaví zvolený typ čáry
jako aktuální. Volba ? vypíše obsah zvolené knihovny typů čar.
Příkaz: TYPČ
?/Definuj/Načti/naStav: N (pro načtení)
Načíst typy čar: _
Nyní musíme zadat typy čar, které chceme načíst do výkresu. Můžeme uvést všechny názvy typů čar oddělené
čárkami najednou. Neznáme-li názvy typů čar, můžeme si je vypsat volbou ?. V našem případě načteme dvě čáry
obsažené ve standardní knihovně - HIDDEN (přerušovaná) a DOT (tečkovaná).
Načíst typy čar: hidden,dot
Po zadání typů čar, které chceme načíst, musíme zadat knihovnu, ze které chceme tyto čáry načítat. Implicitně je
nabídnuta standardní knihovna ACAD.LIN. Od verze AutoCADu R12 je soubor knihovny nabídnut
prostřednictvím dialogového panelu. Potvrdíme tuto implicitní knihovnu. AutoCAD vypíše typy čar, které
z knihovny načetl a připojil k výkresu.
Typ čáry HIDDEN načten
Typ čáry DOT načten
Nyní máme požadované typy čar načtené, ale jako aktuální zůstal nastavený typ DLEHLAD. Chceme-li nastavit
jiný typ čáry, musíme použít volbu naStav. Nastavíme jako aktuální typ čáry čáru HIDDEN. Volba ? vypíše
seznam všech načtených typů čar ve výkresu. Příkaz ukončíme klávesou Enter.
?/Definuj/Načti/naStav: S (pro nastavení)
Nový typ čáry entity (nebo ?) <DLEHLAD>: hidden
?/Definuj/Načti/naStav: (pro ukončení)
Příkaz:
Nakreslíme obdélník C. Protože máme nastavený aktuální typ čáry HIDDEN, bude tento obdélník nakreslen
přerušovanou čárou.
64
Obdobně nastavíme aktuální typ čáry DOT. Protože tento typ čáry máme již načten, můžeme rovnou zadat volbu
naStav.
Příkaz: TYPČ
?/Definuj/Načti/naStav: S (pro nastavení)
Nový typ čáry entity (nebo ?) <HIDDEN>: dot
?/Definuj/Načti/naStav: (pro ukončení)
Příkaz:
Nakreslíme obdélník D. Protože máme nastavený aktuální typ čáry DOT, bude tento obdélník nakreslen
tečkovaně.
Nyní si ukážeme, jaký má vliv nastavení systémové proměnné LTSCALE na vzhled čáry. Nastavíme tuto
hodnotu na trojnásobnou velikost. Aby se projevila změna nastavení musíme přegenerovat pomocnou databázi
příkazem REGEN.
Příkaz: LTSCALE
Nová hodnota pro LTSCALE <1.0>: 3
Příkaz: REGEN
Příkaz:_
Jakmile zadáme příkaz REGEN, smaže se celý výkres a entity se překreslí znovu podle aktuálního nastavení
proměnných. Čáry HIDDEN a DOT budou mít segmenty třikrát větší. Obdobně můžeme proměnnou LTSCALE
zmenšit na hodnotu 0.5 - čáry HIDDEN a DOT budou mít segmenty poloviční než byly původně.
Příkaz: LTSCALE
Nová hodnota pro LTSCALE <3.0>:.5
Příkaz: REGEN
Příkaz:
Všimněte si, že se obě čáry - HIDDEN a DOT měnily se změnou LTSCALE stejně.
Na závěr tohoto příkladu si ukážeme jak lze nastavit typ čáry pro celou hladinu. Zobrazíme dialogový panel pro
řízení hladiny a obdobně jako jsme nastavovali barvu, nastavíme hladině ZDI typ čáry. V seznamu se nám
nabídnou pouze typy čar načtené ve výkresu - CONTINUOUS (souvislá), HIDDEN a DOT. Pro hladinu ZDI
vybereme typ čáry HIDDEN. Po ukončení dialogového panelu se změní u obdélníku A a B typ čáry na HIDDEN
(tyto obdélníky mají nastavený typ čáry DLEHLAD tzn., že typ čáry bude odpovídat typu nastavenému pro
hladinu. Obdélníky C a D zůstanou nezměněny, protože nemají nastavený typ čáry DLEHLAD (mají nastavený
konkrétní typ - HIDDEN a DOT).
ZAPAMATUJTE SI:
Barvu a typ čáry lze nastavit v AutoCADu zprostředkovaně přes hladinu, ve které jsou entity umístěny, nebo
přímo příkazem BARVA ‚ a příkazem TYPČ. Chceme-li, aby měli entity přiřazovanou barvu a typ čáry podle
hladin, musíme mít nastavenou aktuální barvu DLEHLAD a aktuální typ čáry DLEHLAD. Hustota segmentů
typů čar se řídí globálně systémovou proměnnou LTSCALE (touto proměnnou jsou násobeny všechny použité
definiční popisy čar).
Vlastnosti již vytvořených entit lze zjistit příkazem VÝPIS. Po zadání příkazu určíme entity, u kterých chceme
vypsat vlastnosti. Kromě základních vlastností, jako je hladina, barva a typ čáry, vypíše příkaz i umístění entit
65
(souřadnice charakteristických bodů), případně délky čar, poloměry, plochy apod. Pokud příkaz nevypíše barvu a
typ čáry, jsou obě charakteristik: nastaveny na DLEHLAD
Vlastnosti (hladina, barva, typ čáry) u již vytvořených entit lze dodatečně měnit editačními prostředky. Různé
verze AutoCADů nabízejí různé dialogové panely pro změnu vlastností entit. Obecně je možné pro změnu
vlastností použít příkaz ZMĚNAV. Volby tohoto příkazu umožní vybrat, které vlastnosti chceme měnit a poté
můžeme zadat požadovanou změnu.
Příklad 44
V následujícím příkladu vypíšeme údaje o jednom segmentu obdélníku C, obdélník A přesuneme do jiné hladiny
(změníme jeho vlastnost umístění v hladině). U obdélníku B změníme barvu na barvu DLEHLAD (jeho současná
barva je zelená) a u obdélníku D změníme typ čáry na DLEHLAD (jeho současný typ čáry je DOT).
Příkaz: VÝPIS
Vyberte objekty: ukážeme na jeden segment obdélníku C
Vyberte objekty: <- (pro ukončení výběru)
Výpis může vypadat následovně:
ÚSEČKA Hladina: ZDI
Prostor: Modelový prostor
Barva: dlehlad Typ čáry: hidden
Od bodu: X, Y, Z
Do bodu: X, Y, Z
Délka: Úhel v rovině XY
Delta X: Delta Y: Delta Z:
Příkaz:
AutoCAD se přepne do textové obrazovky. Přepnutí zpět do grafické obrazovky umožní klávesa F1 (u verze pro
Windows klávesa F2). Nyní provedeme požadované změny.
Příkaz: ZMĚNAV
Vyberte objekty: vybereme obdélník A
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? H (pro změnu hladiny)
Nová hladina <zdi>: okna
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? (pro ukončení příkazu)
Příkaz: (pro zopakování)
Vyberte objekty: vybereme obdélník B
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? B (pro změnu barvy)
Nová barva <zelená>: dlehlad
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? (pro ukončení příkazu)
Příkaz: (pro zopakování)
Vyberte objekty: vybereme obdélník D
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru)
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? T
(pro změnu typu čáry)
Nový typ čáry <dot>: dlehlad
Kterou vlastnost změnit (Barva/Hladina/Typ čáry/Výška) ? (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Obdélník A bude modrý (přesunuli jsme jej do hladiny OKNA a tato hladina má nastavenou barvu modrou),
obdélník B bude červený (zůstal v hladině ZD1, která má barvu červenou a změnili jsme mu barvu na
DLEHLAD) a obdélník D bude čárkovaný (změnili jsme mu typ čáry na DLEHLAD a leží v hladině ZDI, která
má typ čáry HIDDEN).
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz VÝPIS vypíše všechny dostupné údaje o vybraných entitách. Hladinu; barvu a typ čáry můžeme kdykoliv
ve výkresu změnit např: příkazem ZMĚNAV
V některých případech potřebujeme přerušit entitu v bodě, nebo vymazat její část. Toto lze provést příkazem
PŘERUŠ. Po zadání příkazu vybereme entitu, kterou chceme přerušit. Bod, kterým na entitu ukážeme, může byt
zároveň prvním bodem přerušení. Jinak můžeme první bod přerušení specifikovat zvlášť (volba P). Pokud druhý
bod zadáme totožný s prvním, dojde k přerušení entity v tomto bodě (např. úsečku rozdělíme na dvě nové entity).
Nebude-li druhý bod totožný s prvním, bude úsek mezi oběma body vymazán. U uzavřených objektů (např.
kružnice) bude vymazán úsek proti směru hodinových ručiček od prvního bodu.
66
Příklad 45
Vymažeme všechny objekty ve výkresu kromě rámečku a nakreslíme nové objekty podle obrázku. Objekt A a B
jsou úsečky, objekt C je kružnice.
Úsečku A přerušíme v jednom bodě, takže z ní vzniknou úsečky dvě. Bod ukázání bude zároveň bodem
přerušení.
Příkaz: PŘERUŠ
Vyberte objekt: ukážeme na úsečku A u bodě B1
Zadejte druhý bod (nebo P pro první bod): @ (druhý bod je totožný s prvním)
Příkaz:
Z úsečky A vznikly dvě úsečky. Přesvědčit se o tom můžeme např. když se pokusíme vymazat úsečku a ukážeme
na ní ukazovátkem. Vymazána bude pouze ta polovina, na kterou ukážeme.
Úsečku B přerušíme mezi dvěma body. První bod budeme definovat zvlášť.
Příkaz: PŘERUŠ
Vyberte objekt: ukážeme na úsečku B u bodě B2
Zadejte druhý bod (nebo P pro první bod): P (pro definování prvního bodu)
Zadejte první bod: zadáme myší bod B3
Zadejte druhý bod: zadáme myší bod B4
Příkaz :
Úsek mezi body B3 a B4 bude vymazán.
U kružnice vymažeme část mezi body B5 a B6. Protože se vymazává úsek proti směru hodinových ručiček, bude
vymazán delší úsek. Bod B5 bude zároveň bodem ukázání na kružnici.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vyberte objekt: ukážeme na kružnici C u bodě B5
Zadejte druhý bod (nebo P pro první bod): zadáme myší bod B6
Příkaz:
Úsek proti směru hodinových ručiček od bodu B5 k bodu B6 bude vymazán
67
ZAPAMATUJTE SI:
Příkazem PŘERUŠ můžeme rozdělit entitu na dvě nové entity nebo část entity vymazat. Přerušujeme li uzavřený
objekt, bude vymazána část entity od prvního bodu proti směru hodinových ručiček.
Další dva příkazy OŘEŽ a PRODLUŽ jsou si podobné. Oba dva zarovnají entity na definovanou hranici. První
příkaz ořízne entity na tuto hranici, druhý je na tuto hranici prodlouží. Po zadání příkazu vybereme entity, které
mají tvořit hranice a poté vybíráme entity, které se na tyto hranice mají upravit. Oříznut/protažen bude ten konec
entity, který je blíže ukázání. Entity, které tvoří hranice mohou být zároveň entitami, které se budou upravovat.
V AutoCADu R13 lze upravovat entity i na zdánlivý průsečík (AutoCAD pomyslně prodlouží hranici pro
upravení entit).
Příklad 46
Vyčistíme obrazovku a nakreslíme objekty A a B podobně, jak je naznačeno <na obrázku. Obě svislé úsečky
budou reprezentovat hranice, na které budeme chtít upravit entity - u objektu A budeme entity na tuto hranici
ořezávat, u objektu B budeme entity na tuto hranici dotahovat
.
Příkaz: OŘEŽ
Vyberte ořezávající hranu (y). . .
Vyberte objekty: ukážeme na svislou úsečku objektu A (bod B1)
Vyberte objekty: <- (ukončení, protože nechceme vybírat další hranice)
>Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na první entitu (bod B2)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na druhou entitu (bod B3)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na třetí entitu (bod B4)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Obdobně můžeme prodloužit entity u objektu B.
Příkaz: PRODLUŽ
Vyberte hranici (e). . .
Vyberte objekty: ukážeme na svislou úsečku objektu B (bod B5)
Vyberte objekty: <- (ukončení, protože nechceme vybírat další hranice)
<Vyberte objekt pro dotažení>/Zpět: ukážeme na první entitu (bod B6)
<Vyberte objekt pro dotažení>/Zpět: ukážeme na druhou entitu (bod B 7)
<Vyberte objekt pro dotažení>/Zpět: ukážeme na třetí entitu (bod B8)
<Vyberte objekt pro dotažení>/Zpět: <- (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
68
V následující ukázce si předvedeme, jak mohou být entity, které budeme upravovat, zároveň hranicemi pro
upravení. Nakreslíme objekt znázorněný na obrázku vlevo a použijeme příkaz OŘEŽ k jeho upravení.
Příkaz: OŘEŽ
Vyberte ořezávající hranu (y). . .
Vyberte objekty: vybereme všechny čtyři úsečky (například volbou Křížení)
Vyberte objekty: <- (ukončení, protože nechceme vybírat další hranice)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na první úsečku (bod Bl)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na druhou úsečku (bod B2)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na třetí úsečku (bod B3)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: ukážeme na čtvrtou úsečku(bod B4)
<Vyberte objekt pro ořezání>/Zpět: <- (pro ukončeni příkazu)
Příkaz: _
Výsledek je znázorněn na obrázku vpravo.
ZAPAMATUJTE SI:
Entity ve výkresu lze ořezávat nebo dotahovat na vybrané hraníce Příkaz OŘEŽ ořízne entity na hranici a příkaz
PRODLUŽ je na tuto hranici dotáhne. Entity, které budeme upravovat, mohou byt zároveň entitami; které tvoři
hranice.
AutoCAD umožňuje pomocí příkazu EKVID vytvářet paralelní čáry k již nakresleným entitám. Tyto paralelní
čáry v konstantní vzdálenosti od původní entity se nazývají ekvidistanty. Ekvidistantu lze zkonstruovat k úsečce,
oblouku, kružnici nebo křivce. Vzdálenost ekvidistanty lze zadat hodnotou nebo bodem, kterým má ekvidistanta
procházet.
Příklad 47
V následujícím příkladu vytvoříme tři ekvidistanty k objektům znázorněným na obrázku. Objekt A je úsečka a
vzdálenost ekvidistanty zadáme hodnotou (10 kreslících jednotek). Objekt B je oblouk a vzdálenost ekvidistanty
zadáme bodem. Objekt C je uzavřená křivka. Vzdálenost ekvidistanty zadáme vzdáleností stejnou jako u objektu
A. Vymažeme objekty ve výkresu a nakreslíme nové objekty podle obrázku. Poté vytvoříme ekvidistanty.
Příkaz: EKVID
Vzdálenost ekvidistanty nebo bodem:10
69
Vyberte objekt pro EKVID: vybereme úsečku (bod B1)
Strana pro umístění ekvidistanty:
Ekvdistanta může být zkonstruována po obou stranách úsečky. Musíme proto bodem určit, na které straně má být
ekvidistanta vytvořena.
Strana pro umístění ekvidistanty: bod B2
Vyberte objekt pro EKVID:
Jediným příkazem lze vytvořit libovolné množství ekvidistant se stejně zadanou vzdáleností. Této možnosti
využijeme a rovnou zkonstruujeme ekvidistantu k uzavřené křivce (objekt C).
Vyberte objekt pro EKVID: vybereme křivku (bod B3)
Strana pro umístění ekvidistanty: bod B4
Vyberte objekt pro EKVID: <- (pro ukončení příkazu)
Příkaz:_
Vzdálenost ekvidistanty u objektu B zadáme bodem. V tomto případě není nutné definovat stranu pro umístění
ekvidistanty.
Příkaz: (pro zopakováni příkazu)
Vzdálenost ekvidistanty nebo bodem: B (vzdálenost bodem)
Vyberte objekt pro EKVID: vybereme oblouk (bod B5)
Kterým bodem: zadáme myší bod B6
Vyberte objekt pro EKVID: (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz EKVID umožní vytvořit paralelní čáru k existující entitě Vzdálenost ekvidistanty Lze zadat bodem nebo
hodnotou . Příkaz je nutné ukončit klávesou E nt e r :
Následující dva příkazy jsou si opět značně podobné. Jedná se o příkaz ZAOBLI a ZKOS. Tyto příkazy umožní
spojit dvě různoběžky zadaným rádiusem nebo zkosením. Příkazy je možné použít i na uzavřenou křivku-v tomto
případě budou zaobleny resp. zkoseny všechny rohy křivky. Po zadání příkazu vybereme buď dvě různoběžky
nebo zadáme volbu V pro výběr křivky. Zaoblení nebo zkosení se provede s nastavenými parametru Chceme-li
změnit nastavené parametry, zadáme R pro nastavení požadovaného poloměru u příkazu ZAOBLI nebo H pro
nastavení požadovaného zkosení u příkazu ZKOS. Zkosení se zadává dvěma vzdálenostmi - o kolik se zkrátí
první úsečka a o kolik se zkrátí druhá úsečka od fiktivní spojnice obou čar. V AutoCADu R13 lze nastavit
parametry zkosení i úhlem.
Příklad 48
V následujícím příkladu si ukážeme použití příkazu ZAOBLI a ZKOS. Vymažeme všechny objekty a
nakreslíme nové podle obrázku. Objekty A a H jsou identické a tvoří je překřížené úsečky. Objekt C jsou
nedotažené úsečky a objekt D je uzavřená křivka.
Nejprve se naučíme používat příkaz ZAOBLI. Po zadání příkazu nastavíme požadovaný poloměr zaoblení,
v našem případě 10. Při výběru úseček pro zaoblení záleží na místě výběru úsečky. U objektů A a B vybereme
úsečky odlišnými body. Pokud se ořezává úsečka, zůstane ve výkresu vždy ta část, na kterou jsme ukázali.
Příkaz: ZAOBLI
křiVka/Rádius/<Vyberte první objekt>: R (pro nastavení poloměru)
Zadejte rádius zaoblení:10
70
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Rádius/<Vyberte první objekt>: vybereme l. úsečku objektu A (bod B1)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu A (bod B2)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Rádius/<Vyberte první objekt>: vybereme l. úsečku objektu B (bod B3)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu B (bod B4)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Rádius/<Vyberte první objekt>: vybereme l. úsečku objektu C (bod B5)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu C (bod B6)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Rádius/<Vyberte první objekt>: V (pro výběr křivky)
Vyberte 2D křivku: vybereme křivku (bod B7)
Příkaz:_
Naprosto stejný způsobem provedeme zkosení objektů A - D. Vrátíme objekty do stavu před jejich zaoblením (4
x příkaz Z) a nastavíme vzdálenosti zkosení pro obě hrany 10.
Příkaz : Z
Příkaz: (pro zopakování)
Příkaz: (pro zopakování)
Příkaz: (pro zopakování)
Příkaz : ZKOS
křiVka/Hrana/<Vyberte první objekt>: H (pro nastavení zkosení)
Zadejte první vzdálenost zkosení:10
Zadejte druhou vzdálenost zkosení: 10
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Hrana/<Vyberte první objekt>: vybereme 1. úsečku objektu A (bod B1)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu A (bod B2)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Hrana/<Vyberte první objekt>: vybereme I. úsečku objektu B (bod B3)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu B (bod B4)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
křiVka/Hrana/<Vyberte první objekt>: vybereme 1. úsečku
objektu C (bod B5)
Vyberte druhý objekt: vybereme 2. úsečku objektu C (bod B6)
71
Příkaz: (pro zopakováni příkazu)
křiVka/Hrana/<Vyberte první objekt>: V (pro výběr křivky)
Vyberte 2D křivku: vybereme křivku (bod B7)
Příkaz:_
ZAPAMATUJTE SI:
Příkaz ZAOBLI umožní zaoblit dvě úsečky nebo všechny vrcholy vybrané křivky zadaným poĺoměrem: Přikaž
ZKOS umožní zkosit dvě úsečky nebo všechny vrcholy vybrané křivky o zadané vzdálenosti z obou stran
průsečíku Úsečky upravované oběma příkazy nemusí přesně navazovat V případě přetažení nebo nedotažení
úseček budou tyto AutoCADem automaticky upraveny
Poslední příkaz, který si ukážeme v této lekci, je příkaz VZD umožňující odměřovat vzdálenost ve výkresu. Po
zadání příkazu určíme dva body. AutoCAD vypíše vzdálenost těchto dvou bodů, jejich úhel v rovině XY a od o
roviny XY a rozdíly souřadnic X, Y a Z. Chceme-li měřit vzdálenosti přesně, použijeme uchopovací režimy.
Příklad 49
Odměříme délku spodní strany objektu D z předchozího příkladu.
Příkaz: VZD
První bod: KON
z ukážeme na levý konec měřené strany (bod B1)
Druhý bod: KON
z ukážeme na pravý konec měřené strany (bod B2)
AutoCAD vypíše všechny výše uvedené údaje.
ZAPAMATUJTE Sl:
Příkaz VZD umožní odměřovat vzdálenosti a úhly ve výkresu Pro přesná měření používáme vždy uchopovací
režimy .
Ukončíme AutoCAD příkazem VEN a vypneme počítač.
72
Lekce 7
• Co jsou to bloky
• Jednotková velikost bloku
• Barva a typ čáry DLEBLOK
• ZOOM Okno
• ZOOM Nx
• ZOOM P
• Příkaz BLOK
• Příkaz VLOŽ
• Příkaz OBNOV
• Příkaz ROZLOŽ
• Atributy bloku
• Příkaz A TRDEF
• Příkaz PIŠBLOK
AutoCAD umožňuje vytvářet tzv. bloky. Máme-li ve výkresu skupinu entit, kterou chceme opakovaně používat,
můžeme z těchto entit vytvořit blok a uložit jej pod zvoleným jménem. Pojmenovaný blok pak lze libovolně ve
výkresu (případně i v jiných výkresech) používat. Při vkládání bloku můžeme definovat měřítko (dokonce různé
v jednotlivých osách) a můžeme definovat úhel natočení vloženého bloku. Jsou-li použity v bloku entity
z různých hladin, je zachováno i členění těchto hladin. Blok můžeme vkládat ve zvolené nebo aktuální barvě a
použít zvolený nebo aktuální typ čáry. Součástí bloku mohou být i tzv. atributy bloku - textové řetězce, které se
zadávají až při vložení bloku a mohou byt u každého vloženého bloku rozdílné. Při vytváření bloků bychom měli
zachovávat určité zásady:
• Blok bychom měli vytvářet v jednotkové velikosti. U bloku vytvořeného v jednotkové velikosti lze snadno
definovat velikost. Chceme-li například, aby vložený blok byl veliký 40 kreslících jednotek, zadáme měřítko
při vložení 40 (40xl=40).
• Při vytváření bloku bychom měli vědět, do kterých hladin budeme chtít později blok vkládat. Bude-li blok
sestávat z entit umístěných v hladině 0, bude se vkládat do aktuální hladiny. Bude-li blok sestávat z entit
umístěných v jiné hladině než 0 (např. OKNA, DVEŘE,...), bude se vkládat vždy do těchto hladin. Nebudouli tyto hladiny ve výkresu existovat, automaticky se vytvoří.
• Při vytváření výkresu bychom měli vědět, jakou barvou a jakým typem čáry budeme chtít později blok
vložit. Použijeme-li pro blok entity s konkrétní barvou (např. žlutá) a s konkrétním typem čáry (např.
HIDDEN), bude mít blok po vložení tuto konkrétní barvu a konkrétní typ čáry. Použijeme-li pro blok entity
se speciální barvou DLEBLOK a se speciálním typem čáry DLEBLOK, bude mít blok po vložení aktuální
nastavenou barvu a aktuální nastavený typ čáry.
Vytvořený blok můžeme uložit ve výkresu nebo v souboru na disku.
Blok uložený ve výkresu je dosažitelný pouze v tomto výkresu, nebo z výkresů, používající výkres s blokem jako
prototypový soubor. Pro vytvoření bloku je nutné použít příkaz BLOK.
Blok uložený na disku se chová jako samostatný výkres (.DWG). Je dosažitelný z libovolného výkresu (z toho
vyplývá, že každý výkres je možné vložit do jiného výkresu jako blok). Zabírá na disku trochu více místa a
znepřehledňuje adresář (každý blok = nová položka v adresáři). Pro vytvoření bloku je nutné použít příkaz
PIŠBLOK.
Při vytváření bloku jej nejprve nakreslíme standardními kreslícími příkazy. Již při kreslení bereme na zřetel
zásady vytváření bloků (viz předchozí odstavce). Chceme-li blok vytvořit z nakreslených entit, můžeme
vlastnosti těchto entit upravit editačními příkazy (MĚŘĺTKO, ZMĚNAV,...). Jakmile máme blok nakreslený,
použijeme příkaz BLOK, resp. PIŠBLOK.
73
V příkazu BLOK zadáme jméno bloku, pod kterým chceme mít blok uložený. Dále definujeme tzv. referenční
bod, tj. bod definující umístění bloku ve výkresu. Bude-li například tvořit blok obdélník zobrazený na obrázku a
bude-li referenční bod v levém dolním rohu (bod B1), bude po vložení bloku do bodu 0,0 levý dolní roh
obdélníku v bodě 0,0. Bude-li referenční bod zvolen střed obdélníku (bod B2), bude po vložení bloku do bodu
0,0 ležet v tomto bodě střed obdélníku. Jakmile zadáme referenční bod, vybereme entity, které mají blok tvořit
(standardní metodou pro definování výběrové množiny). Tím je příkaz ukončen. Entity, které tvoří blok, jsou
zapsány do definice bloku a jsou z výkresu vymazány. Pokud bychom je chtěli ve výkresu ponechat, můžeme je
obnovit příkazem OBNOV.
V příkazu PIŠBLOK zadáváme nejprve jméno souboru do kterého chceme blok zapsat (od verze AutoCADu
R12 prostřednictvím dialogového panelu). Dále jsme dotázáni na jméno bloku. Chceme-li vybírat entity, které
budou blok tvořit, zadáme na jméno bloku Enter. Další postup je shodný s postupem v příkazu BLOK.
Uložený blok lze vložit do výkresu příkazem VLOŽ (případně jeho modifikací pro dialogový panel). V příkazu
VLOŽ zadáme nejprve jméno bloku, poté umístění bloku a dále měřítko v ose X a Y (příp. Z) a úhel natočení
bloku. Ve variantě s dialogovým panelem zadáváme všechny tyto hodnoty v příslušných editačních oknech
dialogového panelu.
Příklad 50
V následujícím příkladu se pokusíme nadefinovat blok zobrazený na obrázku, uložit jej do výkresu (příkaz
BLOK) a opakovaně ho vložit a umístit do výkresu. Spustíme AutoCAD a otevřeme nový výkres LEKCE7
s prototypovým souborem STAVBA (lekce7=stavba). Poté nakreslíme objekt znázorněný na obrázku.
K jeho konstrukci použijeme úsečky a kružnici. Velikost strany čtverce je 1 kreslící jednotka (jednotková
velikost). Objekt nakreslíme v hladině 0 (budeme ho chtít vkládat do aktuální hladiny) a bude mít barvu
DLEBLOK a typ čáry DLEBLOK (barva a typ čáry se budou řídit podle aktuálního nastavení). Protože se jedná
o relativně malý objekt (uvažujeme-li, že jedna kreslící jednotka je jeden milimetr, pak má objekt rozměr 1 x 1
mm), naučíme se používat příkaz ZOOM pro zvětšení objektu.
Zkontrolujeme, zda máme nastavenou aktuální hladinu 0. Není-li tomu tak, pomocí dialogového panelu pro řízení
hladiny jí nastavíme jako aktuální. Dále nastavíme aktuální barvu DLEBLOK a aktuální typ čáry na DLEBLOK.
Příkaz: BARVA
Nová barva entity <DLEHLAD>: dleblok
Příkaz :TYPČ
?/Definuj/Načti/naStav: s
Nový typ čáry entity (nebo ?) <DLEHLAD>: dleblok
?/Definuj/Načti/naStav: (pro ukončení)
Příkaz:_
Nyní nakreslíme vlastní objekt. Pro definování rozměrů použijeme relativní souřadnice.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 20,20
Do bodu: @1,0
Do bodu: @0,1
Do bodu: @-1,0
Do bodu: u (uzavři)
Příkaz:_
74
Čtverec, který jsme nakreslili, je malá tečka v levé dolní části obrazovky (má rozměr 1 x 1). Poslední souřadnici,
kterou jsme zadali, byla souřadnice levého horního rohu čtverce. Z něho nyní nakreslíme úhlopříčku. Pro zadání
prvního bodu úhlopříčky použijeme relativní souřadnici vztaženou k poslednímu zadanému bodu.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Z bodu: @
Dobodu: @1,-1
Do bodu: (ukončení příkazu)
Příkaz: (pro zopakováni příkazu)
Z bodu: @-1,0
Do bodu: @ 1,1
Do bodu: (ukončení příkazu)
Příkaz:_
Nyní zvětšíme objekt příkazem ZOOM. V první lekci jsme použili pouze volbu Max tohoto příkazu. Volba Max
upravila velikost výkresu tak, aby se celý vešel na obrazovku. Nyní se naučíme tři další nejpoužívanější volby
příkazu ZOOM:
Okno - nastaví velikost obrazovky podle okna definovaného úhlopříčnými rohy
Nx - zvětší/zmenší záběr n-krát oproti předchozímu záběru
P - nastaví záběr stejně veliký, jako byl předchozí záběr.
Pro zvětšení objektu použijeme volbu Okno. Vypneme KROK a zadáme příkaz ZOOM.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMAx/Okno/
<Měřítko (X/XP)> : O
První roh: zadáme myši bod těsně vlevo dole od objektu
Druhý roh: myší vytáhneme okno a zadáme bod těsně vpravo
nahoře od objektu
Příkaz :
Okno, které jsme nadefinovali, se stane novou obrazovkou. Pokud se Vám nepodařilo napoprvé dostatečně
zvětšit objekt (aby zabíral cca 80o/o plochy obrazovky), použijte příkaz ZOOM - Okno ještě jednou.
Nyní máme nastaveno požadované zvětšení. Stejným způsobem bychom mohli vybrat jakoukoliv část výkresu.
Všimněte si, že jsme objekt pouze přiblížili - jeho velikost zůstala zachovaná. Když budeme nyní sledovat změnu
souřadnic ve stavovém řádku při pohybu myši, souřadnice se budou pohybovat okolo bodu 20,20.
Volba Nx umožní zvětšit nebo zmenšit záběr n-krát. V následujícím použití příkazu ZOOM zmenšíme zvětšení
na polovinu (všimněte si, že u desetinných míst nemusíme zadávat první nulu - zápis.5 je ekvivalentem zápisu
0.5)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMAx/Okno/
< Měřítko (X/XP)> :. 5x
Příkaz:_
Objekt se dvakrát zmenší. Stejným způsobem bychom mohli použít např. 2x pro jeho dvojnásobné zvětšení apod.
Poslední volbou, kterou si ukážeme, je volba P - Předchozí. Tato volba nastaví zvětšení stejné, jako u
předchozího záběru. Kolikrát použijeme volbu ZOOM - P, o tolik změn velikosti záběru se vrátíme zpět.
Výhodou této volby je, že se neprovádí regenerace (u volby Max se vždy regenerace provádí). Proto je výhodné
nastavit na začátku ZOOM - Max, poté vybrat volbou ZOOM - Okno detail ke zpracování a k původnímu
záběru se vrátit volbou ZOOM - PředChozí, volbou ZOOM - Okno vybrat jiný detail atd. Při tomto postupu se
minimalizuje použití regenerace a tím se urychlí práce v AutoCADu.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Vše/Střed/Dynamický/Maximální/Levý/Předchozí/VMAx/Okno/
<Měřítko (X/XP)> : P
Příkaz:_
Záběr se nastaví do předchozího zvětšení (cca 80 % plochy obrazovky).
Nyní dokončíme objekt nakreslením kružnice o poloměru 0.4 a se středem v průsečíku obou úhlopříček.
K nalezení průsečíku použijeme uchopovací režim PRůsečík.
Příkaz : KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> : PRů
z ukážeme terčíkem na průsečík obou úhlopříček
Diametr/<Rádius> :.4
Příkaz:_
Tím jsme dokončili objekt a můžeme z něj vytvořit blok. Protože chceme blok uložit do výkresu, použijeme
příkaz BLOK. Jméno bloku zvolíme ZNACKA a referenční bod ve středu čtverce.
Příkaz : BLOK
Jméno bloku (nebo ?): ZNACKA
75
Referenční bod: PRů
z ukážeme na průsečík obou úhlopříček
Vyberte objekty: K (pro výběr Křížením)
První roh: bod od objektu vlevo dole
Druhý roh: bod od objektu vpravo nahoře
Vyberte objekty: (pro ukončení výběru a příkazu)
Příkaz:
Po vytvoření bloku zmizí použité entity z výkresu. Pro jejich obnovení můžeme použít příkaz OBNOV.
Nyní vrátíme zvětšení do úplně původního stavu (obrazovka zabírající celý výkres). Použijeme k tomu příkaz
ZOOM - Předchozí. V případě, že jste ke zvětšení objektu použili vícekrát příkaz ZOOM - Okno, musíte nyní
použít stejného počtu příkazu ZOOM - Předchozí. Kontrolu proveďte odečtením souřadnic levého dolního a
pravého horního rohu obrazovky ve stavovém řádku, které by měly být 0,0 a cca 420,297.
V následující ukázce provedeme dvakrát vložení vytvořeného bloku. Jednou do bodu 100,100 v měřítku 10 (10 x
10 mm), podruhé do bodu 200,100 v měřítku 20 (20 x 20 mm) a pod úhlem natočení 45°. Nejprve však
nastavíme barvu a typ čáry zpět na DLEHLAD.
Příkaz : BARVA
Nová barva entity <DLEBLOK>: dlehlad
Příkaz: TYPČ
?/Definuj/Načti/naStav: s
Nový typ čáry entity (nebo ?) <DLEBLOK>: dlehlad
<-?/Definuj/Načti/naStav: (pro ukončení)
Příkaz:_
Nyní provedeme první vložení bloku.
Příkaz: VLOŽ
Jméno bloku (nebo ?): _
Zadáme jméno bloku ZNACKA. Pokud bychom si jméno bloku nepamatovali, volba ? vypíše seznam všech ve
výkresu nadefinovaných bloků.
Jméno bloku (nebo ?): ZNACKA
Bod vložení:100,100
Protože jsme jako referenční bod zvolili střed značky, bude právě střed značky umístěn v bodě 100,100.
Měřítko v ose X <1>/Obdélník/XYZ:10
Měřítko v ose Y (implicitně=X): (pro potvrzení implicitní nabídky)
Úhel natočení <0.0>: <- (pro potvrzení implicitní nabídky)
Příkaz:
Provedeme druhé vložení bloku. Předtím ale nastavíme hladinu OKNA jako aktuální (dialogový panel pro řízení
hladiny).
Příkaz : VLOŽ
Jméno bloku (nebo ?) <ZNACKA>: (pro potvrzení implicitní nabídky)
Bod vložení: 200,100
Měřítko v ose X <1>/Obdélník/XYZ: 20
Měřítko v ose Y (implicitně=X): (pro potvrzení implicitní nabídky)
Úhel natočení <0.0>: 45
Příkaz:_
Protože byl blok nadefinován v hladině 0, vkládá se vždy do aktuální hladiny. První blok byl vložen do hladiny
0, druhý do hladiny OKNA. Protože hladina OKNA má nastavenu jinou barvu, je i druhý blok nakreslen jinou
barvou.
AutoCAD umožňuje vložit blok s různými měřítky v jednotlivých osách. Měřítko v ose Y je implicitně
nabídnuto stejné jako v ose X. Po vložení se chová celý blok jako jediná entita - nelze například vymazat pouze
76
kružnici a ostatní části bloku ponechat. Pokud by existovala potřeba editovat jednotlivé entity v bloku, bylo by
nutné rozložit blok zpět na jednotlivé entity příkazem ROZLOŽ (podobně jako u křivky).
Zadejte příkaz VYMAŽ a pokuste se vybrat pouze kružnici u prvního vloženého bloku. Potvrdíme-li výběr
klávesou Enter, vymaže se celý blok. U druhého bloku použijeme příkaz ROZLOŽ.
Příkaz: ROZLOŽ
Vyberte blok, křivku, kótu nebo síť: klikneme na blok
Příkaz:
Po rozložení změnil blok barvu. Je to způsobeno tím, že rozložíme-li blok, který může být obecně umístěn
v libovolných hladinách, rozložené entity se umístí vždy do hladiny 0. Nyní se nám podaří vymazat pouze
kružnici. Pozor, až do verze AutoCADu R13 nelze rozložit blok, který má různá měřítka v jednotlivých osách.
ZAPAMATUJTE SI:
V AutoCADu lze vytvářet bloky, které je možné umístit ve výkresu nebo na disk: Pro umístění ve výkresu je
určen příkaz BLOK, pro umístění na disk je určen příkaz PIŠBLOK Bloky vytváříme v jednotkové velikosti.
Hladinu volíme podle toho, kam budeme chtít bloky vkládat a obdobně volíme barvu a typ čáry podle toho,
v jaké barvě a jakým typem čáry budeme chtít blok vložit. Pro vkládání bloku je určen příkaz VLOŽ Při vkládání
bloku lze definovat měřítko a uhel natočení.
Vložený blok se chová jako jediná entita, lze jej vsak rozložit (má- li shodná měřítka v obou resp. ve všech třech
osách) příkazem ROZLOŽ. Entity z rozloženého bloku se umístí do hladiny 0. Pro změnu velikosti záběru
obrazovky lze použít příkaz ZOOM s volbami Okno (nový záběr definujeme úhlopříčnými rohy okna); Nx
(číseĺně zadáváme, kolikrát bude nový záběr větší nebo menší než předchozí) a Předchozí (nový záběr bude mít
stejnou velikost jako předchozí záběr).
Jak již bylo uvedeno výše, součástí bloku mohou být tzv. atributy. Atributy jsou textové řetězce, které je možné
zadat různé při každém vložení bloku. Takovým atributem může být například typové označení dílce. Máme
nadefinovaný blok DĺLEC, který bude ve výkresu znázorňovat určitou skupinu entit. Při každém vložení tohoto
bloku budeme dotázáni, abychom zadali označení dílce. Jednou zadáme ABC, podruhé XYZ atd. Hodnoty, které
zadáme se pak objeví ve výkresu jako text u každého vloženého bloku DĺLEC. U prvního bloku se tedy objeví
text ABC, u druhého XYZ atd.
Atributy mohou mít čtyři různé módy:
• Neviditelný atribut je takový atribut, který je obsažen ve výkresu (lze jej z výkresu zjistit), ale není normálně
zobrazený (při vykreslení výkresu se nikde neobjeví)
• Konstantní atribut je atribut, na jehož hodnotu nejsme dotazováni - vkládá se stále se stejnou hodnotou. Lze
jej však z výkresu zjistit, případně exportovat do jiných souborů (např. do databázové aplikace)
• Ověřovaný atribut vyžaduje, abychom potvrdili zadávanou hodnotu. Po zadání hodnoty jsme ještě jednou
dotázáni, zda s touto hodnotou souhlasíme.
• Přednastavený atribut se chová při zadávání stejně jako konstantní tj. nejsme na něj dotazováni, můžeme
však jeho hodnotu dodatečně změnit editačními prostředky (příkazem pro editaci atributů).
Požadovanou kombinaci těchto čtyř módů definujeme při vytváření atributu. Pro vytváření atributů je určen
příkaz ATRDEF. Po zadání tohoto příkazu zvolíme kombinaci módů atributu a dále definujeme jméno atributu
(atribut je nutné pojmenovat, aby jej bylo možné později ve výkresu identifikovat). Dále definujeme výzvu
atributu, tj. textový řetězec, kterým nás AutoCAD vyzve na zadání atributu při vkládání bloku a konečně
implicitní hodnotu atributu (implicitní hodnota nabízená při vkládání bloku). V následujícím příkladu
nadefinujeme blok znázorněný na obrázku. Jeho součástí budou dva atributy - číslo pozice ve výkresu a hodnota
odporu.
Přiklad 51
Vymažeme všechny entity z předchozího příkladu a nakreslíme značku podle obrázku.
77
Protože budeme chtít, aby se tato značka vkládala vždy do hladiny ODPORY, nejprve si nadefinujeme novou
hladinu ODPORY. K tomu použijeme dialogový panel pro řízení hladin tak, jak jsme si ukázali v lekci 2.
Nastavíme tuto hladinu jako aktuální. Dále budeme požadovat, aby se značka vkládala vždy v barvě žluté.
Příkazem BARVA tedy nastavíme aktuální barvu 2 (žlutá). Nyní můžeme nakreslit vlastní značku. Postup bude
obdobný jako v minulém příkladu. Rozměr obdélníku bude 1 x 0.3 (abychom zachovali zásadu jednotkové
velikosti). Pro nakreslení vývodů použijeme uchopovací režim POLovina (uchopení poloviny svislé strany
obdélníku) a délku vývodů zadáme relativně 0.2 kreslící jednotky. Při práci použijeme příkaz ZOOM-Okno,
abychom si nastavili vhodné zvětšení záběru. Jakmile dokončíme značku, přistoupíme k definování atributů. Pro
definování atributů použijeme příkaz ATRDEF. První atribut (nad značkou) nazveme POZICE, druhý (pod
značkou) HODNOTA.
Příkaz: ATRDEF
Módy atributů - Neviditelný:N Konstantní:N Ověřovaný:N
Přednastavený:N
Zadejte (NKOP) pro změnu; je-li hotovo, RETURN: _
AutoCAD vypíše nastavení módů. Je-li za módem uvedeno N, znamená to, že tento mód není zapnut. Je-li
uvedeno A, znamená to, že mód je zapnut. V našem případě výpis uvádí, že definovaný atribut nebude
neviditelný, nebude konstantní, nebude ověřovaný a nebude přednastavený. Pokud bychom chtěli některý mód
zapnout, zadali bychom počáteční písmeno příslušného módu. Například, pokud bychom chtěli, aby vytvářený
atribut byl neviditelný, zadali bychom N a Enter. Stav by se změnil na Neviditelný:A. Dalším zadáním N a Enter
by se změnil stav zase zpět na Neviditelný:N. Tímto postupem se navolí požadovaná kombinace módů a
nastavení se ukončí klávesou Enter. Protože v našem případě nebudeme chtít měnit stav módů, rovnou ukončíme
nastavování klávesou E n t e r.
Zadejte (NKOP) pro změnu; je-li hotovo, RETURN:
Jméno atributu:
Dále musíme zadat jméno atributu, výzvu a implicitní hodnotu. Implicitní hodnotu zadáme 1.
Jméno atributu: pozice
Výzva atributu: Zadejte číslo pozice
Implicitní hodnota atributu:1
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>:
Další postup zadávání atributu je naprosto shodný s příkazem DTEXT. V našem případě budeme chtít oba
atributy centrovat nad a pod značku, takže zvolíme volbu C - Centr. Centr bod prvního atributu stanovíme
přibližně na ose nad značkou. Výšku textu zadáme 0.2 a úhel natočení 0°.
Upravit/Písmo/<Počáteční bod>: c
Centr bod: myší ukážeme nad značku na pomyslnou osu
Výška <3.0>:.2
Úhel natočení <0.0>: (pro potvrzení)
Příkaz:_
Po zadání úhlu se ukončí příkaz a nad značkou se objeví název prvního atributu (viz obrázek). Stejným
způsobem zadáme i druhý atribut HODNOTA. Implicitní hodnotu nebudeme nastavovat žádnou.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Módy atributů - Neviditelný:N Konstantní:N Ověřovaný:N
Přednastavený : N
Zadejte (NKOP) pro změnu; je-li hotovo, RETURN:
Jméno atributu: hodnota
Výzva atributu: Zadejte hodnotu v ohmech
lmplicitní hodnota atributu:
Upravit/Písmo/<Počáteční bod> : c
Centr bod: myší ukážeme pod značku na pomyslnou osu
Výška <0.2>:
Úhel natočení <0.0>: (pro potvrzení)
Příkaz:_
Pod značkou se objeví název druhého atributu. Nyní ze značky a atributů vytvoříme blok. Protože budeme chtít
tento blok používat v různých výkresech, neuložíme ho ve výkresu, ale na disk. K tomu použijeme příkaz
PIŠBLOK. Blok pojmenujeme El 1REZ (na disku vznikne soubor EL 1 REZ-. DWG).
Příkaz: PIŠBLOK
Jméno souboru: el 1-rez
Od verze AutoCADu R12 se pro zadání jména souboru zobrazí dialogový panel. V tomto panelu můžeme
pohodlně nastavit i adresář, do kterého chceme blok zapsat.
Jméno bloku:
Na tuto výzvu je možné zadat různé odpovědi. Abychom mohli vybírat entity, které mají blok tvořit, musíme
zadat Enter (bližší podrobnosti naleznete např. v Referenční příručce AutoCADu).
78
Jméno bloku: (pro výběr Entit)
Referenční bod:
V minulém příkladu jsme zvolili referenční bod ve středu značky. V tomto případě by však tato volba nebyla
vhodná. Se značkou budeme chtít pracovat tak, že si nejprve nakreslíme vodiče, a pak na tyto vodiče budeme
napojovat značky tzn., že na koncový bod vodiče napojíme koncový bod vývodu odporu. Aby došlo k přesnému
napojení, zvolíme jako referenční bod koncový bod vývodu. Pro přesné určení použijeme uchopovací režim.
Referenční bod: KON
z ukážeme na koncový bod levého vývodu (bod B1)
Vyberte objekty: K (pro výběr křížením)
První roh: zadáme tak, abychom vybrali značku včetně obou atributů
Druhý roh: zadáme druhý roh výběrového okna
Vyberte objekty: (pro ukončení)
Příkaz:_
Příkaz je ukončen a požadovaný blok je zapsán na disk. Všechny entity zmizí z obrazovky.
Vložení bloku bude obdobné jako v předchozím příkladu s tím rozdílem, že budeme navíc dotázáni na hodnoty
obou atributů. Bude-li hodnota proměnné ATTDIA nastavena na 1, bude pro zadání hodnot atributů použit
dialogový panel. V opačném případě bude dialog probíhat v příkazovém řádku. Vrátíme velikost záběru do
původního stavu (ZOOM - Předchozí), vrátíme nastavení aktuální barvy na barvu DLEHLAD a nakreslíme
několik pravoúhlých úseček (se zapnutým režimem ORTO) podobných jako na obrázku na následující straně.
Tyto úsečky budou reprezentovat schéma vodičů. Vybereme si dva konce těchto vodičů a na ně napojíme
nadefinovanou značku odporu. Budeme chtít, aby velikost použité značky byla 15 mm, takže zvolíme měřítko 15.
Příkaz: VLOŽ
Jméno bloku (nebo ?):
Zadáme jméno bloku EL 1-REZ. Je-li použit pro zadání jména bloku dialogový panel, nezapomeneme použít
volbu Soubor (vkládáme v podstatě soubor z disku).
Jméno bloku (nebo ?): el 1-rez
Bod vložení : KON
z ukážeme na pravý koncový bod vybraného vodiče (pod B 1)
Měřítko v ose X <1>/Obdélník/XYZ:15
Měřítko v ose Y (implicitně=X): (pro potvrzení implicitní nabídky)
Úhel natočení <0.0>: (pro potvrzení implicitní nabídky)
Zadejte velikost v ohmech: 1k8
Zadejte číslo pozice <1>: <- (pro potvrzení implicitní nabídky)
Příkaz:_
Na konec vybraného vodiče se vloží požadovaná značka s příslušným popisem. Stejným způsobem vložíme další
značku na jiný konec vodiče.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Jméno bloku (nebo ?) <el 1-rez>: <Bod vložení: KON
z ukážeme na pravý koncový bod druhého vodiče (bod B2)
79
Měřítko v ose X <1>/Obdélník/XYZ:15
Měřítko v ose Y (implicitně=X): (pro potvrzení implicitní nabídky)
Úhel natočení <0.0>: (pro potvrzení implicitní nabídky)
Zadejte velikost v ohmech: 5k6
Zadejte číslo pozice <1>: 2
Příkaz:_
Ukončíme AutoCAD příkazem VEN a vypneme počítač.
ZAPAMATUJTE SI:
Součástí bloku mohou byt tzv. atributy, což jsou textové řetězce; které lze měnit při vkládání bloku. Při
definování atributů je uřčen příkaz ATRDEF. Chceme-li v příkazu PIŠBLOK vybírat entity, které mají blok
tvořit, musíme na výzvu Jméno bloku zadat Enter.
80
Lekce 8
•
Zadávání 3D souřadnic
•
Drátěné 3D konstrukce
•
3D pohledy - příkaz OKO
•
Příkaz 3DPLOCHA a konstrukce 3D ploch
•
Příkaz PŮDORYS
•
Zobrazení 3D objektů - příkazy SKRYJ a STĺN
•
Uživatelské souřadné systémy - příkaz USS
•
Pří kaz VÝŘEZ
•
Příkaz USSI
•
Proměn ná UCSFOLLOW
•
Modelový a výkresový prostor, proměnná TILEMODE
•
Příkazy MPOHLED, MODEL a VÝKRES
•
Výška a zdvih, příkaz ZDVIH
V poslední lekci se naučíme používat třetí rozměr. AutoCAD je plně trojrozměrný systém tzn., že všechny
souřadnice jsou uloženy ve tvaru X,Y,Z. Nezadáme-li třetí souřadnici, AutoCAD si jí automaticky doplní podle
aktuálního nastaveného zdvihu (u počátečního bodu entity) nebo podle předchozího zadaného bodu (nejedná-li se o
první bod entity). Zdvih je tedy jakási nastavitelná rovina v ose Z. Implicitně je zdvih nastaven na hodnotu 0.
Zadáme-li počáteční bod úsečky ve tvaru X,Y, souřadnice bude ve skutečnosti v databázi uložená ve tvaru X,Y,Z,
přičemž, protože je zdvih nastaven na 0, bude i Z souřadnice 0. Budeme-li kreslit úsečku a zadáme-li souřadnici
počátečního bodu Xl,Yl,Zl (Z bude nenulové) a souřadnici dalšího bodu @X2,Y2, AutoCAD automaticky doplní
Z podle předchozí souřadnice tj. Z 1.
Základní způsob práce ve 3D spočívá v přímém zadání souřadnice Z. AutoCAD až do verze R13 neumí vytvářet
skutečná objemová 3D tělesa. Chceme-li vytvářet v těchto verzích 3D objekty, lze je zkonstruovat dvěma způsoby drátěnou (čárovou) konstrukcí nebo vymodelovat objekt pomocí ploch vymezujících jeho tvar. První způsob je
jednodušší, při druhém způsobu získáme realističtější výsledek (můžeme nechat odstranit neviditelné hrany nebo
můžeme objekt vystínovat.
Pro vytvoření drátěné konstrukce můžeme použít všechny kreslící příkazy, které jsme se naučili používat
v předchozích lekcích. Ne všechny příkazy však přímo dovolují vytvářet entity, u nichž se bude měnit souřadnice Z.
Například příkaz ÚSEČKA dovoluje zadat koncový bod s jinou souřadnicí Z než má počáteční bod. Budeme-li však
například vytvářet oblouk definovaný třemi body, bude mít druhý a třetí bod oblouku stejnou souřadnici Z jako první
zadávaný bod, i když zadáme souřadnici Z odlišně. U těchto příkazů lze využít tzv. uživatelské souřadné systémy,
které se naučíme používat později v této lekci. Z výše uvedených důvodů je nejčastěji požívaným příkazem pro
drátěné konstrukce příkaz V následujícím příkladě nakreslíme drátěnou konstrukci krychle o hraně dlouhé 100
kreslících jednotek. ÚSEČKA.
Přiklad 52
Spustíme AutoCAD a zahájíme nový výkres. Přesvědčíme se, že nemáme zapnutý žádný uchopovací režim. Budeme
totiž pracovat ve 3D, přičemž budeme kreslit objekty, které budou půdorysně totožné, ale budou mít různé
souřadnice Z. Pokud bychom měli zapnutý například uchopovací režim na koncový bod a chtěli nakreslit druhou
čáru se stejnými souřadnicemi X a Y jako má předchozí čára, ale s rozdílnou souřadnicí Z, přestože bychom zadali
jinou souřadnici Z, uchopovací režim by napojil druhou čáru do koncového bodu předchozí čáry a druhá čára by
měla stejnou souřadnici Z jako čára předchozí. Příkazem KŘIVKA nakreslíme čtverec o straně 100 kreslících
jednotek (křivka patří do skupiny entit, které nemohou mít rozdílné souřadnice Z; v tomto případě nám to však
nevadí, protože chceme, aby dolní podstava krychle ležela v rovině se stejnou souřadnicí Z.).
81
Příkaz : KŘIVKA
Z bodu: 50,50
Aktuální tloušťka čáry je 0.00
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @100,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @0,100
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @-100,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušfka/<Koncový bod> : u
Příkaz:_
Nyní zkopírujeme podstavu krychle do výšky 100. Kopii zadáme absolutně do vzdálenosti 100 v ose Z.
Příkaz: KOPIE
Vyberte objekty: L (poslední nakreslená entita)
Vyberte objekty: (ukončení výběrové množiny)
<Ref. bod nebo vzdálenost>/Násobně: 0,0,100
Druhý bod posunutí: (pro absolutní zadání)
Příkaz:_
Nyní máme nakresleny obě podstavy krychle. Protože však máme nastaven půdorysný pohled, jsou obě podstavy
zdánlivě totožné. AutoCAD umožňuje nastavit jiný pohled než půdorysný. Tento pohled se nastavuje tzv. bodem
pohledu. Bod pohledu je libovolný bod v prostoru. Pro lepší orientaci se většinou tento bod zadává jako bod na
jednotkové kouli. Jednotkovou kouli si představme následovně:
Objekt, který nakreslíme je při definování bodu pohledu umístěn v bodu prostoru 0,0,0. Nastavíme-li bod pohledu
například na 0,0,1, znamená to, že jsme přesně nad objektem a díváme se na něj shora (půdorysný pohled).
Nastavíme-li bod pohledu 0,0,-1, jsem přesně pod objektem a díváme se na něj zdola. Nastavíme-li bod pohledu
1,0,0 díváme se na objekt zprava (pravý bokorys). Obdobně bod pohledu -1,0,0 nastaví levý bokorys, 0,-1,0 čelní
pohled, 0,1,0 zadní pohled apod. Axonometrický pohled pod úhlem 45 ° nastaví bod pohledu 1,1,1.
Bod pohledu nastavuje příkaz OKO. Po zadání příkazu lze rovnou zadat bod pohledu ve tvaru x,y,z nebo stiskem
klávesy Enter lze zobrazit pomocnou konstrukci pro rychlé a snadné zadávání vhodného bodu pohledu. Pomocnou
konstrukci tvoří kompas a glóbus znázorněné na následujícím obrázku. Glóbus tvoří dvě soustředné kružnice a osový
kříž. Střed osového kříže odpovídá severnímu pólu jednotkové koule prostoru, vnitřní kružnice odpovídá rovníku a
vnější kružnice pak rozvinutému jižnímu pólu. Chceme-li například nastavit bod pohledu přibližně 1,1,1, tedy
axonometrický pohled pod úhlem 45 °, nastavíme kurzor tak jak je naznačeno na obrázku. Stejný bod pohledu
použijeme i v našem příkladu.
82
Příkaz: OKO
oToč/<Bod pohledu>: <0,0,0>: <- (pro zobrazení pomocné konstrukce)
Nastavíme kurzor tak, je naznačeno na obrázku a klikneme na levé tlačítko.
Příkaz :
Nastavíme obecný axonometrický pohled a na obrazovce se zobrazí obě podstavy krychle. Zbytek drátěné
konstrukce dokončíme příkazem úsečka (svislé hrany mají rozdílné souřadnice Z, musíme proto použít entity, které
toto umožňují). Abychom snadno napojili hrany přesně do rohů podstav, nastavíme si stálý uchopovací režim na
koncový bod.
Příkaz: UCHOP
Režimy módu UCHOP: KON
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: ukážeme na první roh dolní podstavy
Do bodu: ukážeme na odpovídající roh horní podstavy
Do bodu: (pro ukončení)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Z bodu: ukážeme na druhý roh dolní podstavy
Do bodu: ukážeme na odpovídající roh horní podstavy
Do bodu: (pro ukončení)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Z bodu: ukážeme na třetí roh dolní podstavy
Do bodu: ukážeme na odpovídající roh horní podstavy
Do bodu: (pro ukončení)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Z bodu: ukážeme na čtvrtý roh dolní podstavy
Do bodu: ukážeme na odpovídající roh horní podstavy
83
Do bodu: (pro ukončení)
Na závěr zrušíme stálý uchopovací režim.
Příkaz: UCHOP
Režimy módu UCHOP: NIC
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
Souřadnice bodu u AutoCADu můžeme zadávat i ve třetím rozměru ve tvaru X;Y;Z. Některé entity (např. úsečka)
mohou mít rozdílné souřadnice v ose Z. Jiné entity (např. oblouk, kružnice nebo křivka) mají souřadnice v ose
Z stejné. AutoCAD umožňuje obecný axonometrický pohled z libovolného bodu prostoru. Pro nastavení
axonometrického pohledu můžeme použít příkaz OKO.
Nakreslili jsme 3D objekt, který je však tvořen pouze drátěnou konstrukcí. Přestože nám AutoCAD umožní provést
libovolné axonometrické nebo perspektivní zobrazení tohoto objektu, realističtější zobrazení vytvoříme, použijemeli plošnou reprezentaci modelu. Základním příkazem při vytváření plošné reprezentace je příkaz 3DPLOCHA, který
umožní vytvořit rovinnou plochu definovanou třemi nebo čtyřmi vrcholy. Složitější plochy lze kombinovat použitím
více základních ploch, přičemž AutoCAD umožňuje z důvodu skládání ploch učinit libovolnou hranu plochy
neviditelnou. Další příkazy AutoCADu pak automatizují konstruování složitějších ploch tvořené z těchto základních
ploch: příkaz PŘĺPL vytvoří složenou přímkovou plochu mezi dvěma křivkami, příkaz HPLOCHA vytvoří
kombinovanou plochu ohraničenou čtyřmi navazujícími hraničními křivkami, příkaz ROTPL vytvoří kombinovanou
plochu orotováním hraniční křivky kolem osy rotace, příkaz TRAPL vytvoří kombinovanou plochu vytažením
hraniční křivky ve směru zvoleného vektoru a příkaz OBSÍŤ vytvoří kombinovanou plochu o zadaném počtu
vrcholů ve směru M a ve směru N. Všechny tyto kombinované plochy jsou tvořeny základními plochami typu
3Dplocha, tzn. že lze zneviditelnit libovolné hrany (neviditelné švy). Hustota vytvářených kombinovaných ploch je
definována nastavením dvou systémových proměnných SURFTABl (nastavuje hustotu sítě ve směru M) a
SURFTAB2 (nastavuje hustotu sítě ve směru N).
V následujícím příkladu vytvoříme jednoduchý objekt ve tvaru stanu tvořený dvěma šikmými plochami znázorněný
na obrázku. Protože se jedná o jednoduchou konstrukci použijeme základní příkaz 3DPLOCHA.
Příklad 53
Vymažeme předchozí nakreslený objekt a nastavíme zpět půdorysný pohled. K tomu můžeme použít několik metod.
Můžeme použít ZOOM - Předchozí (předchozí pohled), OKO - 0,0,1 (půdorysný pohled) nebo použít příkaz
PŮDORYS. Tento příkaz nastaví půdorys objektu i když je použit jiný souřadný systém.
Příkaz: PŮDORYS
<Aktuální USS>/Uss/Globální: <- (pro potvrzení implicitní nabídky)
Příkaz:
Nyní nakreslíme vlastní objekt. Souřadnice budeme zadávat relativně.
Příkaz: 3DPLOCHA
První bod: 50,50,0
Druhý bod: @0,200
Třetí bod: @ 100,0,100
Čtvrtý bod: @0,-200
Třetí bod: @100,0,-100
Čtvrtý bod: @0,200
Třetí bod: (pro ukončeni)
Příkaz:_
Nakreslili jsme požadovaný objekt, který je opět zobrazen v půdorysu. Pro axonometrické zobrazení použijeme
příkaz OKO obdobně jako v předchozím, příkladě. Protože máme nyní 3D objekt znázorněn plošnou reprezentací,
84
můžeme využít další prostředky AutoCADu k získání realističtější představy o objektu - odstranění neviditelných
hran (příkaz SKRYJ) nebo vystínování ploch (STĺN). Máme-li zobrazení s odstraněnými hranami nebo
s vystínovanými plochami, nelze v tomto zobrazení pracovat. Návrat do původního pracovního zobrazení provedeme
příkazem REGEN. Můžeme použít oba způsoby zobrazení.
Příkaz: SKRYJ
Příkaz:
Hrana, která by ve skutečném modelu byla zakryta, bude odstraněna.
Příkaz: REGEN
Příkaz: STĺN
Příkaz:
Obě plochy budou vystínované barvou, ve které byly nakresleny. Pro návrat do původního pracovního zobrazení
použijeme opět příkaz REGEN.
Příkaz : REGEN
Příkaz:
ZAPAMATUJTE SI:
AutoCAD umožňuje vytvářet obecné plochy definované třemi nebo čtyřmi vrcholy Složité plochy lze kombinovat z
těchto základních ploch: Při automatické vytváření kombinovaných ploch jsou určeny další příkazy AutoCADu:
PŘÍIPL, HPLOCHA, ROTPL, TRAPL a OBSĺŤ: Hustotu sítě kombinovaných pIoch definují proměnné
SURFTABl a SURFTAB2. Libovolné hrany ploch lze učinit neviditelnými Pro lepší orientaci ve složitých 3D
modelech lze použít příkazy SKRYJ a STÍN.
Pii tvorbě složitějších 3D modelů se často kombinují obě předchozí metody. Nejprve se vytvoří drátěný model a
dodatečně se tento model “olepí” plochami. V následujícím příkladu nakreslíme domek znázorněný na obrázku. Při
jeho tvorbě použijeme kombinaci obou metod. Dále pak použijeme definování uživatelských souřadných systémů
tak, abychom nakreslili všechna okna a dveře.
Příklad 54
Nejprve vymažeme předchozí nakreslený objekt. Poté nakreslíme drátěnou konstrukci odpovídající požadovanému
modelu.
Příkaz: KŘIVKA
Z bodu: 50,50
Aktuální tloušťka čáry je 0.00
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @200,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/< Koncový bod> : @0,100
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : @-200,0
Oblouk/Uzavři/Polotloušťka /Délka/Zpět/Tloušťka/<Koncový bod> : u
Příkaz: KOPIE
Vyberte objekty: L (poslední nakreslená entita)
Vyberte objekty: (ukončení výběrové množiny)
<Ref. bod nebo vzdálenost>/Násobně: 0,0,70
Druhý bod posunutí: (pro absolutní zadání)
Příkaz:_
Příkazem OKO nastavíme vhodný axonometrický pohled. Nejpřirozenější pohled odpovídá bodu pohledu přibližně 1.5,-3.5,2. Představíme-li si, že pomocná konstrukce glóbus v příkazu OKO je ciferníkem hodin, potom tento pohled
odpovídá nastavení kurzoru přibližně půl sedmé mírně shora (uvnitř vnitřní kružnice). Pro zadání hřebene střechy
použijeme nastavení proměnné LASTPOINT příkazem ID.
Příkaz: OKO
oToč/<Bod pohledu>: <0,0,0>: -1.5,-3.5,2 (pohled půl sedmé shora)
Příkaz: ID
Bod: KON
z ukážeme na horní křivku u bodě Bl
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: @0,50,70
Do bodu: @200,0
Do bodu: (pro ukončení)
Příkaz:_
85
Nyní nakreslíme dveře, okno ve stěně a okno ve střeše. Kreslící rovina je rovina X-Y a všechny roviny s touto
rovinou rovnoběžné. Do jiných rovin (např. do stěny domku) nemůžeme kreslit. Abychom určili tuto rovinu jako
kreslící, musíme nadefinovat nový uživatelský souřadný systém, jehož rovina X-Y bude rovnoběžná se stěnou
domku. Pro nadefinování uživatelského souřadného systému je určen příkaz USS. Před tím, než nadefinujeme
požadovaný uživatelský souřadný systém (USS ), připravíme si pracovní plochu obrazovky tak, aby lépe vyhovovala
práci ve 3D. Rozdělíme si pracovní plochu na dvě poloviny - levá polovina bude pracovní (kreslící rovina bude vždy
rovnoběžná s rovinou obrazovky), pravá polovina bude orientační (nastavený záběr zůstane nezměněn, kreslící
rovina nebude rovnoběžná s plochou obrazovky). Pro rozdělení obrazovky je určen příkaz VÝŘEZ. Zda se bude
kreslící rovina natáčet vůči rovině obrazovky, nebo zda zůstane s touto rovinou vždy rovnoběžná, řídí proměnná
UCSFOLLOW.
Příkaz: VÝŘEZ
Ulož/Obnov/Vymaž/Spoj/Jeden/?/2/<3>/4: 2
Horizontálně/<Vertikálně>: (pro potvrzení implicitní nabídky)
Regeneruji výkres
Příkaz:
Obrazovka se rozdělí na dvě vertikální poloviny a v obou polovinách se zobrazí stejný záběr. Dále nastavíme
požadované chování obou polovin obrazovky. Přesvědčíme se, že se osový kříž pohybuje v levé polovině (ukážemeli kurzorem do pravé poloviny, objeví se šipka). Není-li tomu tak, klikneme myší do levé poloviny a tím přepneme
osový kříž. Nastavíme UCSFOLLOW na 1 (zobrazení bude sledovat změny souřadného systému-kreslící rovina
bude vždy rovnoběžná s plochou obrazovky).
Příkaz: UCSFOLLOW
Nová hodnota pro UCSFOLLOW <0>:1
Příkaz:_
Záběr v levé polovině se změní tak, že se nastaví kreslící rovina rovnoběžně s rovinou obrazovky (půdorysný
pohled). Přepneme se do pravé poloviny-klikneme myší do pravé poloviny a nastavíme UCSFOLLOW na 0
(zobrazení objektu při změně USS zůstane zachováno). Záběr nastavíme na 0.5 maxima.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Nová hodnota pro UCSFOLLOW <0>: 0
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Max/Levý/Předchozí/VMax/Okno/
<Měřítko (X/XP)>:.5x
Příkaz:
Pro lepší orientaci zapneme zobrazování ikony souřadných systémů v počátku souřadného systému (volba pOčátek).
Není-li ikona souřadných systémů zobrazena, zapneme ji nejprve volbou Ano příkazu USSI.
Příkaz: USSI
Ano/Ne/vLevo/pOčátek <Ano> : O
Příkaz:
86
Nyní nastavíme USS do roviny stěny s dveřmi. Nastavení provedeme ve dvou krocích. Nejprve přesuneme počátek
souřadného systému do levého předního rohu domku (bod B2) a potom otočíme souřadný systém kolem osy X o 90
°. Pro definování USS použijeme příkaz USS. Tento příkaz obsahuje celou řadu možností pro definování souřadných
systémů. Nejpoužívanější metody jsou následující:
pOčátek - nastaví počátek USS do zadaného bodu
3body - definuje USS zadáním počátku, bodu na ose X a
bodu na ose Y
Entita - nastaví USS podle vybrané entity
X/Y/Z - otočí USS kolem osy X, Y nebo Z o zadaný úhel
Předchozí - nastaví předchozí USS
oBnov - nastaví USS z knihovny
Ulož - uloží aktuální USS do knihovny
Glob - nastaví globální (prvotní) souřadný systém
Příkaz: USS
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/<Glob> : O
Počátek <0,0, 0> : KON
z ukážeme myší na bod B2
Regeneruji výkres
Příkaz:
AutoCAD nastaví souřadný systém tak, že bod 0,0,0 nového USS bude právě v rohu domku. Ikona souřadných
systémů se v pravé polovině obrazovky přesune do rohu domku. Nyní natočíme USS kolem osy X o 90°.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/<Glob>: X
Úhel natočení okolo osy X <0.0>: 90
Regeneruji výkres
Příkaz:_
Ikona souřadného systému se natočí tak, že rovina X-Y je totožná s rovinou stěny domku. V levé polovině
obrazovky se objekt natočí tak, že stěna domku je rovnoběžná s rovinou obrazovky. Protože se nastaví zároveň
zoom na maximum, zmenšíme záběr na 0.8 maxima. Přepneme se do levé poloviny (klikneme myší do levé poloviny
obrazovky) a zadáme příkaz ZOOM.
Příkaz: ZOOM
Vše/Střed/Dynamický/Max/Levý/Předchozí/VMax/Okno/
<Měřítko (X/XP)>:.8x
Příkaz:_
Nyní nakreslíme dveře. Zadávané souřadnice se budou vztahovat k novému USS.
Příkaz: ÜSEČKA
Z bodu: 50,0
Do bodu: @0,50
Do bodu @30,0
Do bodu: @0,-50
Do bodu: (pro ukončení příkazu)
Příkaz:_
87
Pro nakreslení okna nastavíme USS do roviny stěny s oknem. Postup bude analogický k předchozímu. Nejprve
nastavíme počátek USS do levého zadního rohu domku (bod B3) a poté natočíme souřadný systém kolem osy Y. Pro
určení, zda máme zadat úhel otočení kolem osy kladně či záporně, můžeme použít pravidlo pravé ruky - uchopíme-li
osu, kolem které chceme USS otáčet do pravé ruky tak, že palec ukazuje kladný směr osy, prsty ukazují kladný směr
otáčení. V našem případě musíme tedy zadat úhel otočení záporně.
Příkaz: USS
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/<Glob> : O
Počátek <50, 50,0> : KON
z ukážeme myší na bod B3
Regeneruji výkres
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/<Glob> : Y
Úhel natočení okolo osy Y <0.0>: -90
Regeneruji výkres
Příkaz:_
Tím máme nastavenu vhodnou kreslící rovinu a můžeme nakreslit okno. Zadávané souřadnice se budou vztahovat
k novému USS.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 30,30
Do bodu: @0,30
Do bodu: @40,0
Do bodu: @0,-30
Do bodu: u (pro uzavření do počátku)
Příkaz:_
Jako poslední nakreslíme střešní kruhové okno. USS nastavíme do roviny střechy. Abychom se vyvarovali nutnosti
počítat úhel střechy pro natočení USS kolem osy, použijeme metodu tří bodů - počátek (levý přední horní roh domku
- bod B1), bod na ose X (pravý přední horní roh domku - bod B8) a bod na ose Y (levý konec hřebene střechy - bod
B10).
Příkaz: USS
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/< Glob> : 3
Počáteční bod <50,150,0>: KON
z ukážeme myší na bod Bl
Bod na kladné ose X <x,y,z>: KON
z ukážeme myší na bod B8
Bod leží v kladné polorovině Y roviny XY USS: KON
z ukážeme myší na bod B10
Regeneruji výkres
Příkaz:
V nastaveném souřadném systému nakreslíme kruhové okno a poté se vrátíme ke globálnímu (prvotnímu)
souřadnému systému.
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/<Střed> :100, 50
Diametr/< Rádius> :15
Příkaz: USS
pOčátek/ZOsa/3body/Entita/poHled/X/Y/Z/Předchozí/oBnov/
Ulož/Vymaž/?/<Glob> : G
Regeneruji výkres
Příkaz:
Toto je dostatečná drátěná konstrukce pro tvorbu plošného modelu. Abychom mohli v případě potřeby po vytvoření
plošného modelu nepotřebnou drátěnou konstrukci snadno vymazat, umístíme plošný model do zvláštní hladiny. Pro
nadefinování nové hladiny, nazvané např. PLOCHY, můžeme použít dialogový panel pro řízení hladin. Tuto novou
hladinu nastavíme jako aktuální. Předtím, než začneme “olepovat” drátěný model plochami, nezapomeneme si
nastavit uchopovací režim na koncový bod. Vlastní “olepení” provedeme příkazem 3DPLOCHA tak, že jednotlivé
vrcholy ploch budeme definovat myší jako koncové body drátěného modelu. AutoCAD neumožňuje dodatečně do
ploch vytvářet otvory. Chceme-li nakreslit otvor, zpravidla se postupuje tak, že se nakreslí kolem otvoru plochy.
Takovým způsobem vytvoříme stěnu s dveřmi. Nežádoucí švy ploch nakreslíme jako neviditelné. Pro zjednodušení
ostatní otvory vytvářet nebudeme - použijeme souvislé plochy. U kruhových otvorů se postupuje složitěji - kružnici
88
lze rozdělit na čtyři kvadranty a každý kvadrant použít jako jednu ze čtyřech hran hranami definované plochy (příkaz
HPLOCHA).
Nejprve nastavíme opět pouze jeden výřez. Aby zůstal zobrazen záběr z pravé poloviny, přepneme se do této
poloviny (kliknutí myší). Levý výřez zrušíme příkazem VÝŘEZ.
Příkaz: VÝŘEZ
Ulož/Obnov/Vymaž/Spoj/Jeden/?/2/<3>/4: J
Regeneruji výkres
Příkaz :
Nastavíme uchopovací režim na koncový bod.
Příkaz: UCHOP
Režimy módu UCHOP: KON
Příkaz:
Nyní nakreslíme stěnu s dveřmi. Tuto stěnu vyskládáme ze tří lichoběžníkových ploch (viz obrázek na následující
straně). Hrany, které by vytvořily nežádoucí švy, nakreslíme jako neviditelné. Neviditelnou hranu plochy nakreslíme
tak, že před zadáním jejího prvního bodu zadáme N. Plocha může mít všechny čtyři hrany jako neviditelné takovou plochu uvidíme na obrazovce až po zadání příkazu STĺN nebo se uplatní v příkazu SKRYJ (její čárové
obrysy nejsou vidět). V AutoCADu R13 lze viditelné hrany ploch dodatečně zneviditelnit příkazem HRANA.
Příkaz: 3DPLOCHA
První bod: Vybereme myší bod Cl
Druhý bod: Vybereme myší bod C2
Hrana z třetího do čtvrtého bodu má být neviditelná - zadáme N.
Třetí bod: N
Vybereme myší bod C3
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod C4
Třetí bod: N
Vybereme myší bod C5
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod C6
Třetí bod: Vybereme myší bod C7
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod C8
Třetí bod: (pro ukončení)
Příkaz:_
Kontrolu provedeme příkazem STĺN. Stěna by se měla vystínovat s respektováním otvoru dveří. Dokončíme ostatní
stěny. Pro zjednodušení nebudeme vytvářet zbývající otvory.
Příkaz: 3DPLOCHA
První bod: Vybereme myší bod Bl
Druhý bod: Vybereme myší bod B2
Třetí bod: Vybereme myší bod B3
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod B4
Třetí bod: Vybereme myší bod B5
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod B6
Třetí bod: Vybereme myší bod B7
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod B8
Třetí bod: (pro ukončení)
Příkaz:
Zvolíme-li vhodně první bod první plochy, můžeme nakreslit několik navzájem navazujících ploch jediným
příkazem tak, jako jsme nakreslili všechny zbývající tři stěny domku. Obdobně nakreslíme i střechu.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
První bod: Vybereme myší bod B1
89
Druhý bod: Vybereme myší bod B8
Třetí bod: Vybereme myší bod B9
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod B 10
Třetí bod: Vybereme myší bod B4
Čtvrtý bod: Vybereme myší bod B5
Třetí bod: (pro ukončení)
Příkaz:
Nyní zbývá nakreslit oba štíty. Chceme-li nakreslit plochu definovanou pouze třemi vrcholy, místo čtvrtého vrcholu
zadáme Enter.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
První bod: Vybereme myší bod Bl
Druhý bod: Vybereme myší bod B4
Třetí bod: Vybereme myší bod B10
Čtvrtý bod: (vynechání čtvrtého vrcholu)
Třetí bod: (pro ukončení příkazu)
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
První bod: Vybereme myší bod B8
Druhý bod: Vybereme myší bod B9
Třetí bod: Vybereme myší bod B5
Čtvrtý bod: (vynechání čtvrtého vrcholu)
Třetí bod: (pro ukončení příkazu)
Příkaz:
Tím máme vytvořeny všechny plochy definující domek. Pro kontrolu správnosti konstrukce můžeme použít příkazy
SKRYJ nebo STĺN. Vypneme-li aktuální hladinu PLOCHY, můžeme snadno vymazat celou drátěnou konstrukci
v hladině 0 a ponechat pouze plošnou reprezentaci objektu.
ZAPAMATUJTE SI:
Nejpřirozenější axonometrický pohled odpovídá nastavení OKA na "půl sedmé shora" ; tj. bodu pohledu
přibližně -1. 5,- 3 5;2. AutoCAD umožňuje pomocí příkazu VÝŘEZ rozčlenit pracovní plochu obrazovky na
libovolné množství výřezů. Chování modelu vzhledem k USS v jednotlivých výřezech řídí proměnná UCSFOLLOW
Orientační ikonu souřadných systémů lze zobrazovat v levém dolním rohu daného výřezu nebo v počátku
souřadného systému. Toto zobrazovaní řídí příkaz USSI Příkaz USS umožňuje definovat uživatelské souřadné
systémy libovolně posunuté a natočené k původnímu souřadnému systému. Nejpoužívanější metody definování USS
jsou otočením kolem některé z os, přesunutím počátku a třemi body. Všechny souřadnice zadávané po nastavení
USS se vztahují k tomuto USS. Otvory v plose se v AutoCADu vytvářejí tak, že se plochy nakreslí kolem otvoru.
Chceme-li definovat libovolnou hranu plochy jako neviditelnou, musíme před zadáním jejího prvního vrcholku zadat
N
V praxi se často setkáváme s potřebou vykreslit v jednom výkresu různé pohledy jediného modelu (např. půdorys,
bokorys, nárys, různé detaily atd.). V AutoCadu je toto možné provést tzv. výkresového prostoru. Výkresový
prostor je 2D prostor, do kterého lze promítnout různými způsoby 3D model. Výkresový prostor je možné používat
od verze AutoCadu R11. Zpřístupnění výkresového prostoru umožní proměnná TILEMODE. Nastavíme-li tuto
proměnnou na 0, zmizí modelový prostor (prostor, ve kterém normálně pracujeme), a na obrazovce se objeví čistá
90
pracovní plocha. Příkazem MPOHLED pak můžeme nadefinovat libovolný počet různě velkých a různě umístěných
výřezů. Do těchto výřezů se promítne původní 3D model. Příkazy MODEL a VÝKRES poté umožní přepínání
mezi výkresovým a modelovým prostorem. V modelovém prostoru můžeme učinit jakýkoliv výřez aktivní, v tomto
výřezu můžeme modifikovat původní model (změny se automaticky aplikují i v ostatních výřezech, můžeme nastavit
libovolný pohled na 3D model nebo nastavit libovolný zoom. Ve výkresovém prostoru nemůžeme modifikovat
původní 3D model, ale můžeme doplnit výkres popisy, rámečkem atd.
V následujícím příkladě vytvoříme symbolický výkres obsahující půdory, nárys, bokorys a axonometrický pohled
domku nakresleného v předchozím příkladě.
Příklad 55
Nejprve zpřístupníme výkresový prostor, tzn.že nastavíme proměnnou TILMODE na 0.
Příkaz: TILEMODE
Nová hodnota pro TILEMODE <1>: 0
Příkaz:
Domek zmizel a pracovní plocha je zcela čistá. Ikona v levém dolním rohu obrazovky nás informuje o tom, že jsme
ve výkresovém prostoru. Nyní nakreslíme rámeček vymezující formát A3.
Příkaz: ÚSEČKA
Z bodu: 5,5
Do bodu: 415,5
Do bodu: 415,292
Do bodu: 5,292
Do bodu : u
Příkaz:_
Nyní nadefinujeme výřez pro půdorys. Půdorys bude umístěn v levé dolní části formátu. Pro nadefinování výřezu
použijeme příkaz MPOHLED.
Příkaz: MPOHLED
Ano/Ne/Skryjplot/Max/Dva/Tři/Čtyři/Obnov/<První bod>: 20,20
Druhý bod: 200,135
Příkaz:
V levé dolní čtvrtině se zobrazí nadefinovaný výřez a v něm domek ve stejném pohledu, v jakém byl před přepnutím
do výkresového prostoru.. Tento výřez se chová jako každá jiná entita. Můžeme jej posouvat, kopírovat, měnit mu
velikost, mazat atd. Při definování výběrové množiny v editačních příkazech jej musíme vybrat ukázáním na
rámeček, který jej vymezuje. Zcela analogicky nadefinujeme i zbývající tři výřezy.
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Ano/Ne/Skryjplot/Max/2/3/4/Obnov/<První bod>: 20,160
Druhý bod: 200,280
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Ano/Ne/Skryjplot/Max/2/3/4/Obnov/ < První bod >: 220,20
Druhý bod: 400,135
Příkaz: (pro zopakování příkazu)
Ano/Ne/Skryjplot/Max/2/3/4/Obnov/<První bod> : 220,160
Druhý bod : 400,280
Příkaz:
Tím máme nadefinovány všechny čtyři výřezy, ale ve všech výřezech máme zobrazený stejný pohled. Abychom
mohli změnit pohled v jednotlivých výřezech, musíme se přepnout zpět do modelového prostoru. Přepnutí do
modelového prostoru provede příkaz MODEL.
Příkaz: MODEL
Příkaz:_
Nyní se každý výřez chová jako samostatná obrazovka. Jeden z těchto výřezů je aktivní - pohybuje se v něm osový
kříž. Chceme-li učinit aktivním jiný výřez, klikneme do tohoto výřezu myší. V aktivním výřezu můžeme modifikovat
model. Příkazem VYMAŽ vymažeme kruhové okénko ve střeše. Všimněte si, že se tato změna promítla do všech
výřezů. Vybereme jako aktivní levý dolní výřez - výřez, ve kterém chceme mít zobrazen půdorys. Půdorys
nastavíme příkazem OKO.
Příkaz: OKO<-oToč/<Bod pohledu>: <0,0,0>: 0,0,1<- (půdorys)
Příkaz :
V požadovaném výřezu se nastavil půdorys. Příkazem ZOOM bychom mohli nastavit vhodnou velikost záběru.
V dalších výřezech postupně nastavíme nárys, bokorys a v posledním výřezu ponecháme axonometrický pohled.
91
Nastavíme jako aktivní levý horní výřez a v něm nastavíme bokorys (OKO 1,0,0), poté nastavíme jako aktivní pravý
horní výřez a v něm nastavíme nárys (OKO 0,-1,0). Pokud bychom chtěli výřezy doplnit popisem nebo doplnit
rohové razítko apod., přepnuli bychom se příkazem VÝKRES do výkresového prostoru. Často se vyskytne potřeba
sesouhlasit měřítka v jednotlivých výřezech. Tuto službu nám poskytne v modelovém prostoru (příkaz MODEL)
volba xV příkazu ZOOM. Tato volba nastaví zoom vzhledem k jednotkám výkresového prostoru. Zadáme-li ve
dvou výřezech zoom 1xV a ve dvou výřezech zoom 0.5xV, bude mít v prvních dvou výřezech model stejnou velikost
a ve druhých dvou výřezech také stejnou, ale přesně poloviční než u prvních dvou.
ZAPAMATUJTE SI:
AutoCAO umožňuje zobrazení různých pohledů na jediný model v rámci jednoho výkresu. Toto zobrazení lze
uskutečnit prostřednictvím výkresového prostoru. Výkresový prostor zpřístupňuje proměnná TILEMODE. Ve
výkresovém prostoru lze definovat libovolný počet výřezů příkazem MPOHLED. Přepínání mezi výkresovým a
modelovým prostorem provádí příkazy VÝKRES a MODEL. Sesouhlasení měřítek v jednotlivých výřezech lze
provést volbou xV příkazu ZOOM.
Jiný způsob jak vytvářet 3D objekty v AutoCADu je využití zdvihu a výšky (tloušťky v ose Z) entity. Všechny
základní entity AutoCADu mohou mít nastavenou tloušťku v ose Z. Např. bude-li mít úsečka nastavenou výšku 50 a
nakreslíme-li příkazem úsečka úsečku dlouhou 100, vytvoříme v podstatě plochu 100 x 50, která bude kolmá ke
kreslící rovině X-Y. Zdvih definuje výšku v ose Z, ve které bude entita umístěna. Vhodnou kombinací obou
vlastností lze poměrně rychle vytvářet 3D objekty, které jsou kolmé ke kreslící rovině. V následujícím obrázku
vytvoříme jednoduchý 3D objekt znázorněný na obrázku.
Příklad 56
Zrušíme výkresový prostor nastavením proměnné TILEMODE na l.
Příkaz : TILEMODE
Nová hodnota pro TILEMODE <0>:1
Příkaz:
Vymažeme nakreslený objekt a nastavíme příkazem ZDVIH výšku na 50 - budeme vytvářet objekt vysoký 50
jednotek.
Příkaz : ZDVIH
Nový aktuální zdvih <0.0>: <- (potvrzení implicitní nabídky)
Nová aktuální výška <0.0>: 50
Příkaz :
S takto nastavenou výškou nakreslíme čtverec o straně 100 kreslicích jednotek.
Příkaz : ÚSEČKA
Z bodu:100,100
Do bodu: @100,0
Do bodu: @0,100
Do bodu: @-100,0
Do bodu: u
Příkaz:_
Nyní nastavíme zdvih na 50 (další entity budou umístěny ve výšce 50) a výšku 70 (výška nově vytvořených entit
bude 70).
Příkaz : ZDVIH
Nový aktuální zdvih <0.0>: 50
Nová aktuální výška <0.0>: 70
Příkaz:
Příkazem KRUŽNICE nakreslíme do středu čtverce kružnici o poloměru 30.
Příkaz: KRUŽNICE
3B/2B/TTR/< Střed> :150,150
Diametr/<Rádius> : 30
Příkaz:
Použijeme-li nyní příkaz OKO pro axonometrické zobrazení, objekt bude vypadat podobně jako na obrázku.
Uzavření válce i kvádru podstavami by bylo možné provést například 3Dplochou (kvádr) a mezikružím (válec).
92
ZAPAMATUJTE SI:
AutoCAD umožňuje kreslit základní entity s nastavitelnou výškou (tloušťkou v ose Z) Nastavení výšky lze provést
příkazem ZDVIH.
93
Rejstřík
3
3D PLOCHA, příkaz
A
aktuální hladina
aktuální hodnoty
ARTDEF, příkaz
atributy bloku
ATTDIA, proměnná
axonometrické zobrazení
B
barva
DLEBLOK
DLEHLAD
BARVA, příkaz
bloky
BLOK, příkaz
bod
BOD, příkaz
C
CELTSCALE, proměnná
Č
čísla desetinná
DIMSCALE, proměnná
drátěnná konstrukce
DTEXT, příkaz
E
editační příkazy
ekvidistanta
EKVID, příkaz
existující výkres
F
fonty
G
grafický režim
H
hladiny
-nastav barvu
-viditelnost
-změna barvy
hlavní textové menu
HPLOCHA, příkaz
HRANA, příkaz
D
DIAHLAD, příkaz
DIMDLI, proměnná
I
ID, příkaz
ikona souřadného systému
implicitní volby příkazů
-
J
jednotková velikost bloku
jméno výkresu
-Oblouk
KŘIVKA, příkaz
kurzorové menu
L
K
kartézský systém souřadnic
kaskádové menu
Klávesy
Enter
F1
F2
F6
F8
F9
Mezerník
LASTPOINT, proměnná
LTSCALE, proměnná
M
menu
-****
-EDIT
-KRESLI
-obrazovkové
-POSLEDNÍ
94
klíčové znaky
KONEC, příkaz
kopie
- Násobná
KOPIE, příkaz
Kóty
-aktuální
-Průměr
-Rádius
-Úhel
- k základně
- řetězové
KÓTY, příkaz
kreslící jednotky
krok
KROK, příkaz
Kružnice
-2body
-3body
-Diametr
KRUŽNICE, příkaz
křivka
NOVÝ, příkaz
-Nastav
-příkazů
-menu
-Zobraz
měřítko
-Reference
MĚŘÍTKO, příkaz
meze
-Ano
-Ne
MEZE, příkaz
MIRRTEXT, proměnná
množina příkazů
modelový prostor
MODEL, příkaz
MPOHLED, příkaz
MTEXT, příkaz
N
neviditelné hrany
nový výkres
O
OBDÉLNĺK, příkaz
oblast příkazového řádku
oblouk
-smysl točení
- dvěma body a středem
-sevřeným úhlem
-třemi body
OBLOUK, příkaz
OBNOV, příkaz
OBSÍŤ, příkaz
OKO, příkaz
opakování příkazů
orto
OŘEŽ, příkaz
Otevření výkresu
OTEVŘI, příkaz
Otočení
-absolutní
-relativní
OTOČ
P
-
PDMODE, proměnná
PDSIZE, proměnná
PÍSMO, příkaz
PIŠBLOK, příkaz
Polygon
-Strana
pomocná databáze
posun
- absolutní
- relativní
POSUN, příkaz
práce s myší
práce ve 3D
pracovní obrazovka
pracovní plocha
PRODLUŽ, příkaz
prototypový soubor
PŘEKR, příkaz
přepínání obrazovky
PŘERUŠ, příkaz
přerušení příkazu
PŘÍPL, příkaz
PůDORYS, příkaz
R
referenční bod
regenerování displeje
REGEN, příkaz
roletové menu
ROTPL, příkaz
ROZLOŽ, příkaz
Ř
řídící znaky textu
S
SKRYJ, příkaz
souřadnice
-absolutní
-dynamické
-polární
- relativní
95
STÍN, příkaz
styl písma
SURFTAB1, proměnná
SURFTAB2, proměnná
SYSPAR, příkaz
systémové proměnné
Š
Šrafy
ŠRAFY, příkaz
- statické
- zobrazování
souřadnicové filtry
STAV, příkaz
stavový řádek
-Koncový
-Od bodu
-Polovinu
-Střed
UCHOP, příkaz
ukončení AutoCADu
ULOŽ, příkaz
Ú
úsečka
-Uzavři
-Zpět
ÚSEČKA, příkaz
T
-
Tablet
Text
-Dynamický
-Mezi
-Písmo
-Upravit
-Zarovná
TEXT, příkaz
textová obrazovka
textové okno
TILEMODE, proměnná
Transparentní příkazy
TRAPL, příkaz
TrueType fonty
Typ čáry
-DLEBLOK
-DLEHLAD
-Načti
- naStav
TYPČ, příkaz
U
UCSFOLLOW, proměnná
uchop
-Kolmý
výkresový prostor
VYMAŽ, příkaz
VÝPIS, příkaz
VÝŘEZ, příkaz
výška textu
VZD, příkaz
U
USS
-počátek
-rotace kolem osy
USS, příkaz
USSI, příkaz
uživatelský souřadný systém
V
VEN, příkaz
vlastnosti entit
VLOŽ, příkaz
volby příkazů
výběr entit
-Křížení
-Okno
-posLední
-Předchozí
VYBER, příkaz
výběrová množina
VÝKRES, příkaz
Z
ZAOBLI, příkaz
ZDVIH, příkaz
ZKOS, příkaz
Změna vlastností
ZMĚNAV, příkaz
96
ZOOM
-levý
-Max
-Nx
-Okno
-Přredchozí
ZOOM, příkaz
Způsob šrafování
Zrcadlení textu
ZRCADLI, příkaz
97

Podobné dokumenty