Roverský kmen č. 89

Komentáře

Transkript

Roverský kmen č. 89
skautský časopis pro rovery a rangers
4/2015
Rovering: Moderní roverská expedice je levná i šetrná
Téma: Komunální politika
Svět kolem nás: Mým úkolem je nechat zaznít hlas syrské společnosti
ročník 18 | číslo 89
OBSAH
EDITORIAL
Volby a hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
ROVERING
Moderní roverská expedice je levná i šetrná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Roverští zpravodajové se setkali v Praze
a odbor přednášel o roveringu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Všichni jsme si rovni, ale můžeme si být ještě rovnější . . . . . . . . . . . . 8
Tou cestou, tím směrem za roverským programem . . . . . . . . . . . . . 12
Škodovka a dva čeští roveři se chystají do Japonska . . . . . . . . . . . . 14
TÉMA
Ententýky, dva špalíky, sledujeme politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Rozhovory se skauty – komunálními politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Běda mužům, kterým žena vládne? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
ZPRÁVY
Co otřásá skautským světem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
SVĚT KOLEM NÁS
Železná opona rozděluje horkou mexicko-americkou hranici . . . . 26
Mým úkolem je nechat zaznít hlas syrské společnosti . . . . . . . . . . . 30
Skauting musí být zóna bez předsudků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
KALOKAGATHIA
Zažijte teatrální emoce, posaďte se Na zábradlí . . . . . . . . . . . . . . . .
Kultura podle… Kecky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Puťák za tři měsíce? To dám… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O hodinkách bez ručiček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vystopujte krásu přírody na expedici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
36
37
38
40
42
ČEKATELSKÁ
Od dubna už jen Junák - český skaut, z. s.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Dělám program opravdu pro všechny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Mozek oddílu zasedá na válečné poradě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
HYDE PARK
Komenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
POZVÁNKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
2
FOTO RK TAROK
ROVERSKÝ KMEN
časopis pro rovery a rangers
číslo 89, ročník XVIII
vychází 5× ročně
registrační číslo MK ČR E 10199,
ISSN 1213-0664
Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.
FOTO JANA KARASOVÁ – KAMI
Pro registrované členy Junáka
je předplatné nově řešeno v rámci
nové on-line registrace.
Vydavatel
Junák - český skaut, Tiskové
a distribuční centrum, z. s.
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
IČ: 64934926
tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/tdc
www.skaut.cz/obchod
_______________________________
Redakce
Junák - český skaut, Tiskové a distribuční
centrum, z. s.
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/kmen
archiv: casopisy.skaut.cz/kmen
Šéfredaktorka
Jana Karasová – Kami (JK)
Editorka
Magdaléna Kratochvílová – Shamanka
(sham)
Redaktoři
Martina Babejová – Marťa (Ma)
Alex Bernardová – Šuměnka (Sum)
Anna Doupovcová – Tlampa (TL)
Anna Handlířová – Eny
Viktorka Hlaváčková (VH)
Jakub Hrubý – JemneJ
Barbora Kučerová (Bagu)
Lada Matyášová – Laduš (lad)
Zuzana Orlová (Zuza)
Ondřej Schmidt – Dr.Obek
Markéta Těthalová – Maki (MT)
Veronika Ušáková – Kostka
Hana Závodná – Guli
Korektury
Helena Kovalová – Mamut
Veronika Králová
Dále na tomto čísle spolupracovali autoři
článků, fotografií a ilustrací
Foto na obálce
RK Tarok
_______________________________
VOLBY A HORY
EDITORIAL
Více na www.skaut.cz/casopisy.
_______________________________
Miluji volby. A nejen proto, že během nich můžu „vidět demokracii v akci“.
Dokážu celé odpoledne sedět před televizí, sledovat volební studio, na notebooku přitom každých pět minut aktualizovat volební stránky Českého statistického úřadu a podle toho, které okrsky ještě nejsou sečtené, odhadovat,
jak se změní výsledky v mém městě. První volby, do kterých jsem jako
volič zasáhla, byly volby do Evropského parlamentu. Dokonce jsem tenkrát
napsala třem kandidátům e-mail s několika otázkami, na něž jsem v jejich
programech nenašla konkrétní odpověď. A ač jsem tomu moc nevěřila, tak
mi všichni tři odpověděli.
Vyzkoušela jsem si také, jaké je to sedět ve volebních komisích a sčítat
hlasy, což se ukázalo být mnohem napínavější činností než jen ono čekání
na to, co zveřejní statistici. Při parlamentních volbách jsem si nemohla
nechat ujít osobní účast na televizní debatě z našeho kraje, a to přesto, že
pár hodin po ní mě čekaly přijímačky na vysokou. A když jsem se na vysokou dostala, s nadšením jsem chodila do hodiny politického a stranického
systému v ČR a hltala informace o tom, co je to D’Hondtův dělitel a jak se
přepočítávají hlasy při volbách do zastupitelstev.
Prostě miluji volby. Jenže na ty další, v mém případě senátní, si budu muset
přes rok počkat. Co do té doby? Že doba mezi volbami nemusí znamenat jen
bezcílné čekání nebo v lepším případě neaktivní pozorování, o čem v parlamentu a na radnici rozhodují, se vám snažíme ukázat v tématu tohoto čísla.
Tisk
POLYGRAF, s.r.o.
Ještě více než volby miluji hory. Zažívám v nich doslovný význam slova
„dechberoucí“. To když se s posledními zbytky dechu škrábu vzhůru a když
se pak z vrcholu se zatajeným dechem rozhlížím na kamenné vlny hřebenů
táhnoucí se do dáli a také když se ze samého nadšení rozběhnu proti větru
z kopce dolů. Celý rok mi pak tyto dechberoucí momenty chybí a čím více
se blíží letní čas, tím konkrétnější představa o další expedici krystalizuje
v mých myšlenkách. Přemýšlíte letos o letní expedici i vy? V dubnu je nejlepší doba přejít od myšlenek k přípravám. V tomto čísle vám radíme, jak ně.
_______________________________
Za celou redakci přeji, ať vás čtení Kmene inspiruje k dechberoucím zážitkům!
Grafická úprava a zlom
Imagemakers – Jitka Turbáková
e-mail: [email protected]
www.imagemakers.cz
_______________________________
Předplatné
SEND předplatné s. r. o.
www.send.cz/skaut
JK
tel.: 225 985 225, 777 333 370
SMS: 605 202 115
Uzávěrka čísla 90 bude 15. 4. 2015.
Zaslané materiály se vracejí na vyžádání,
redakce si vyhrazuje právo
na úpravu příspěvků.
3
ROVERING KNOW-HOW
MODERNÍ ROVERSKÁ EXPEDICE
JE LEVNÁ I ŠETRNÁ
Chystáte se se svým kmenem vyrazit v létě na nějakou zahraniční cestu? Uvažovali jste nad expedicí, ale
ještě ani nevíte, kam se vydat? Právě teď je nejvyšší čas vymyslet konkrétní projekt a začít s přípravami.
AUTORKA VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ
Nejdobrodružnějším a nejlevnějším způsobem cestování
je pohyb na vlastní pohon.
FOTO ARCHIV STŘEDISKO HOLEŠOV
4
JUN SHOP.CZ
KNOW-HOW ROVERING
100% skautský obchod
Přestože by to nebyla dobrodružná
výprava, kdyby vše vyšlo podle
plánu, její přípravu nepodceňujte,
můžete se vyhnout mnoha nepříjemnostem. Zjistěte si informace
o aktuální politické situaci, kultuře,
historii, geogra ii, podnebí, náboženství a obyčejích dané země.
Také se naučte základní fráze
v místním jazyce.
Míříte-li mimo Evropu, poraďte se
v očkovacím centru, jaké očkování je povinné nebo doporučené.
Nepodceňte cestovní pojištění –
dá se sehnat za rozumnou cenu
a v případě většiny zásadních
nepříjemností může být opravdovým štěstím v neštěstí. Chystáte-li
se do evropských hor, nejjednodušším řešením je pojištění
u Alpenverein – platí celoročně, tři
měsíce v kuse od data překročení
hranic ČR, a mnohé horské chaty
nabízejí pro členy AV výrazné slevy. Velmi levné cestovní pojištění
si můžete pořídit i k ISIC kartě.
Doklady včetně pasu, očkovacího
a občanského průkazu předem
ofoťte a uložte na internetové úložiště, třeba do e-mailu. V případě
ztráty některého z dokladů se
pak můžete prokázat po připojení
na internet.
Chystáte-li fyzicky náročnou
expedici, je potřeba na ni začít
včas trénovat, pečlivě vybrat
vybavení a ještě před samotnou
expedicí je důkladně otestovat.
Všechny formality řešte společně
a dopředu zkontrolujte, zda je někdo nepodcenil – není nic hloupějšího, než se vracet domů dřív jen
proto, že si někdo z týmu nezkontroloval datum platnosti svého
pasu. Včasnou přípravou vyřešíte
i případné inanční komplikace –
čím dříve začnete šetřit, tím více
našetříte.
HAŠKOVA 7, PRAHA 7
773 294 840 (STS)
[email protected]
PENÍZE NA CESTU
Lze předpokládat, že většina
roverů ve vašem kmeni ještě
studuje a že inanční komplikace
by pro mnohé mohly být důvodem,
proč se k vaší expedici nepřipojí.
Je-li toto i váš případ, nezoufejte – cestovat se dá i za pár kaček.
Základními položkami vašeho rozpočtu budou, kromě vybavení a formalit jako víza či očkování, nejspíš
doprava, ubytování a stravování.
U
a získej další výhody
ŠŠátek
átek JJunák
unnáá - þeský skaut
139,- Kč
NOVINKA
Jurek Atak
3,5 Duo
Cena dopravy se odvíjí od způsobu, který zvolíte, a od vzdálenosti,
kterou hodláte urazit. Nejdobrodružnějším a nejlevnějším
způsobem cestování je samozřejmě
pohyb na vlastní pohon. K pěší
chůzi žádné inance nepotřebujete, téměř zadarmo lze cestovat
i na kole či na koloběžce. Dalším
levným způsobem cestování je autostop, který se ale těžko provozuje
ve více než dvou lidech, a pokud
si zvolíte vzdálenější lokaci, třeba
jihovýchodní Asii, museli byste si
na cestu vyhradit spoustu času,
který dost možná nemáte.
5.166,- Kč
Ecosoulife hrnekk 69,- Kč
Lakrosová pálka
Levné jízdenky nebo letenky si
můžete opatřit tzv. travelhackingem. Cestujete-li ve skupině, jistě
se vám vyplatí skupinové jízdenky,
na něž mnohé společnosti nabízejí
výrazné slevy. Zvolíte-li v chudých
zemích cestování hromadnou dopravou, můžete překonat obrovské
vzdálenosti za minimální částku
a poznáte při tom mnoho zvyků
místní kultury a pravděpodobně
i nové přátele.
Ubytování je po inanční stránce
nejmenším problémem. Stejně jako
u dopravy, i tady záleží na lokaci, kam se chystáte. Bivakování
v přírodě každý rover dobře zvládá,
a nestojí nic. Cestujete-li po městech, můžete si vybrat z několika
nabídek levného ubytování nebo
NAJDI SI NÁS NA
VYRÁŽÍME DO PîÍRODY
180,- Kč
240,- Kč
Vyþiùte si stþediskovou
JUNkartu a nabídnøte svým
ölenÿm a pþíznivcÿm zajímavý
benefit - slevu až 10 %
na veškerý sortiment JUNu.
Junkartu má již 60 %
stþedisek Junáka a další
døtské organizace, vy ještø ne?
Zákaznícká karta
INZERCE
BUĎTE PŘIPRAVENI
JUN
Všechny informace o slevových kartách
5 najdete na
www.junshop.cz/slevove-karty
ROVERING KNOW-HOW
FOTO JANA KARASOVÁ – KAMI
ubytování zdarma, například skrze
couchsur ing. Další možnou variantou je wwoo ing – dobrovolnická
práce na organických farmách.
Za cca čtyři hodiny práce denně pět
dní v týdnu dostanete ubytování
na farmě zdarma, a to včetně jídla.
Stravování můžete řešit kromě
uskromnění se, rybolovu a sběru
lesních plodů také dumpster-divingem. A v rozvojových zemích se
dobře najíte za pakatel.
Přesahují-li i přesto náklady na cestu vaše možnosti, prostě si o peníze
řekněte. Obraťte se na outdoorové
irmy, které vám mohou pomoci se
zajištěním vybavení nebo inanční
podporou. Případně se prezentujte
na crowdfundingových stránkách
jako ku příkladu Hithit. Je-li váš expediční projekt zajímavý a dokážete-li jej správně prezentovat, určitě
podporu najdete.
A když už seženete potřebné
inance, nezapomeňte se bránit
6
případným krádežím. Na trhu
existuje množství různých skrytých
kapsiček (tzv. moneybelt) a pásků se skrytou kapsou na vnitřní
straně, kam lze ukrýt peníze
a doklady před zloději. Vhodná jsou
také pouzdra, která ochrání vaše
kreditky před oskenováním. V každém případě však s sebou nenoste
vysoké částky v hotovosti, všechny
peníze rozdělte na menší obnosy
a rozmístěte je mezi ostatní věci
tak, abyste v případě krádeže přišli
jen o část úspor.
NALEHKO
Neberte s sebou „věci pro všechny
případy“. Pamatujte, že co není nezbytné, je zbytečné. Protože všechno ponesete s sebou, budete rádi
za každý uspořený gram (neplatí to
tolik pro vodáky). Všechnu výbavu
je dobré rozdělit do ultralehkých
vodotěsných sáčků. Se skupinou si
vytvořte seznam věcí, které budete
používat společně, a rozdělte je
mezi sebe. Věci na vaření nebo
na mytí, opalovací krém, repelent,
lékárničku či mapy nemusíte nosit
každý zvlášť.
Dejte přednost zavazadlům
a věcem s nízkou hmotností
a pokud možno s mnoha možnostmi využití. Například kalhoty
s odepínacími nohavicemi ušetří
místo za kraťasy, se žďárákem
nebo nepromokavým spacákem
se obejdete bez stanu, pončo s oky
poslouží jako pláštěnka i jako
provizorní přístřešek, obyčejná
alumatka je mnohonásobně lehčí
než nafukovací karimatka a navíc
mnohé batohy obsahují v zádovém
systému vyjímatelné polstrování,
které lze také využít jako karimatku, ultralehký lihový vařič
si můžete vyrobit z plechovky
od piva, univerzální koncentrované
mýdlo lze použít na mytí čehokoli
včetně praní, šátek poslouží jako
pokrývka hlavy, obvaz, ručník, bederní rouška, polštář, ochrání před
prachem, s iltrem na vodu (např.
Sawyer) ušetříte za balenou vodu
a vyhnete se případným infekcím
z přírodních vodních zdrojů.
I potraviny, které budete brát s sebou, by měly být pokud možno co
nejlehčí – doporučit lze především
sušené, které jsou snadné na přípravu a které neobsahují zbytečné
množství vody. Například kuskus,
instantní těstoviny, ovesné vločky,
sušené mléko, křížaly, rýžový chleba atd. Dobré je vzít i tortily nebo
pita chléb – vydrží dlouho, aniž by
ztratily na své chutnosti, a na rozdíl
od kvašeného chleba nezaberou
tolik místa.
Vynikajícím vynálezem pro slečny
na cestách jsou stále populárnější
menstruační kalíšky, které jsou
šetrné nejen k objemu a hmotnosti vašeho zavazadla, ale také
KNOW-HOW ROVERING
k životnímu prostředí. Navíc vás zbaví mnoha nepříjemností
s odpadem či akutním sháněním hygienických potřeb a udrží
vás v pohodlí.
DEJTE O SOBĚ VĚDĚT
A kam tedy vyrazit? Nemusíte být nutně originální. Zvláště
pokud dosud nemáte dostatek zkušeností, je dobré vydat
se na některou ze zaběhlých tras, jejichž itinerář s mnoha
zkušenostmi vašich předchůdců najdete na internetu. I cesta
Dunajskou cyklotrasou, přechod Slovenska Cestou hrdinů
SNP, pyrenejská GR11 nebo Svatojakubská cesta mohou být
zdrojem mnoha dobrodružství.
Ať už se vydáte na jakoukoli cestu, najděte si fanoušky svého
projektu, třeba založením facebookových stránek. Zvláště pokud s vámi pojedou mladší členové kmene, jejich blízcí ocení,
budou-li mít možnost vaši cestu sledovat online. Plánujete-li
odvážnější expedici, založte si vlastní internetové stránky,
které vám zásadně usnadní získávání sponzorů.
A po návratu nezapomeňte uspořádat přednášky, výstavu
fotogra ií z cesty, promítání vámi natočeného cestopisného
ilmu a publikovat články. V Roverském kmeni už se na váš
článek z expedice těšíme! Všechny propagační akce, které
kolem své současné expedice uspořádáte, vám výrazně pomohou při shánění parťáků i inancí na další expedici. WARNING
Slovníček cestovatele v 21. století
Couchsurfing – sociální síť, na které lidé nabízejí a vyhledávají ubytování na „gauči“ zadarmo.
Crowdfunding – shromažďování peněz na různé projekty
skrze hromadné oslovování široké veřejnosti.
Dumpster-diving – doslova „potápění v odpadu“, hledání
stále poživatelných potravin v odpadu, nejčastěji popelnicích u supermarketů, které vyhazují velké množství
potravin těsně před koncem data spotřeby.
Travelhacking – technika získávání levných jízdenek,
především letenek, využívající akční nebo chybné tarify
společností a jiné finty.
Wwoofing – dobrovolnická práce na farmách za ubytování a stravu.
SLOUPEK RO ROVERING
ROVERŠTÍ ZPRAVODAJOVÉ
SE SETKALI V PRAZE
A ODBOR PŘEDNÁŠEL
O ROVERINGU
AUTOR ROVERSKÝ ODBOR
Poslední únorový víkend se Skautský institut
na Staroměstském náměstí zaplnil členy
roverského odboru a roverskými zpravodaji
z celé ČR. Konala se společná porada, na kterou dorazili i vzácní hosté. Program „Regiony“ na Obroku nám přijel osvětlit Radoslav
Šonský – Drobek. Petra Vacková – Péťa
představila zajímavý projekt Skauti na Zemi
a Petr Vaněk – Permoník nám popovídal
o projektu Skautský dobrý skutek, o kterém
jste si mohli přečíst už v minulém čísle. Smyslem této akce však primárně bylo setkání
samotných roverských zpravodajů. „Hlavní
myšlenkou bylo, aby navzájem věděli, že
existují. Ostatně i RO se chtěl se zpravodaji
seznámit osobně,“ dodává s úsměvem šéf RO
Miroslav Martinek – Sid. „Ve SkautISu je evidováno zatím 21 zpravodajů. Hlavně na krajských úrovních vidím potřebu tato místa
obsadit, na krajích funguje 7 ze 14 zpravodajů.“ Chceš se stát roverským zpravodajem?
Napiš nám na [email protected]
O dva týdny později se na palubě Titaniku
ocitlo na 40 roverů a rangers v rámci krajského setkání v Ostravě. Na začátku proběhla
beseda o čaji a následovaly dva bloky přednášek. „Nejvíce účastníky zaujala témata
fotografování a couchsurfing,“ hodnotí programové bloky člen RO Jakub Varga – Koudy,
který se ujal přednášky o roveringu. Na třetí
víkend rádcovského kurzu fKlidu přijela o roveringu a roverském programu povykládat
Ivana Kučerová – Ifanka. Celostátní víkendovou akci Helpdesk, určenou pro vedoucí
středisek, okresů i krajů, jejich výchovné
zpravodaje a další činovníky, navštívil s přednáškou o roveringu Pavel Martinek – Šmudla.
Poslední březnové pondělí proběhl v Praze
seminář s tématem Rover a vedoucí v jedné
osobě, za RO na něm vystoupila Veronika
Vajdová – Karetka.
7
ROVERING METODIKA
VŠICHNI JSME SI ROVNI, ALE
MŮŽEME SI BÝT JEŠTĚ ROVNĚJŠÍ
Právo na život nám připadá jako přirozená součást našeho žití. Jenže historie vždy taková nebyla.
A na mnoha místech světa taková není ani realita. Změňme to skrz skauting, zařaďme lidská práva
do našich programů.
AUTORKA MONIKA PRCHALOVÁ – PONČO
FOTO UN PHOTO/JEAN-MARC FERRÉ
H
lavním úkolem vzdělávání o lidských právech je
odpovědět na otázku „Co
jsou to lidská práva?“. Jen pokud
víme, jaká práva máme, můžeme se
jich domáhat a požadovat, aby byla
přiznána také ostatním lidem. Proto přestaň na chvíli číst a odpověz
8
si sám za sebe. Sepiš si své nápady
na list papíru stranou a teprve poté
pokračuj dále ve čtení.
Když nalistujeme příslušnou stranu
v encyklopedickém slovníku, vypadne na nás, že „lidská práva jsou práva
fyzických osob“, a poté také to, na co
všechno má fyzická osoba právo.
Přičemž první zmínka patří životu,
osobní svobodě a bezpečí. A nezáleží
na tom, jestli je daná fyzická osoba
Afričan nebo Američan, žena nebo
muž, gay nebo hetero, muslim nebo
žid, „černý“ nebo „bílý“, bohatý nebo
chudý, dítě nebo dospělý.
METODIKA ROVERING
KAPITOLY Z HISTORIE
LIDSKÝCH PRÁV
Ve starověku a středověku býval
člověk často viděn jako předmět
dění. Postupným vývojem se však
stával více a více jeho činitelem,
který je schopný ovlivnit směr svého života. Bohužel i dnes najdeme
řadu případů, kdy je s lidmi jednáno jako s předměty – příkladem je
dětská práce, obchodování s lidmi
nebo nucené vystěhování z domovů. Přitom s konceptem, že jsou si
všichni lidé rovni a mají svá práva,
přichází už v novověku ilosof John
Locke. Svými myšlenkami o lidské
rovnosti a svobodě ovlivnil dvě významné listiny 18. století – Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776
a francouzskou Deklaraci práv
člověka a občana z roku 1789.
Avšak celosvětový konsensus na lidské rovnosti přináší
až 20. století. V reakci na masakry a hrůzy ve světových válkách
vzniká v roce 1945 Organizace
spojených národů a o tři roky
později její Valné shromáždění
přijímá současnou nejvýznamnější
lidskoprávní listinu – Všeobecnou
deklaraci lidských práv. Zajímavostí je, že byla odsouhlasena
až po 1 400 kolech hlasování a je
nejpřekládanějším dokumentem
na světě – byla přeložena do téměř
350 jazyků. Častou námitkou proti
univerzálnosti lidských práv je
názor, že celý koncept se formoval
a vznikal v západním světě, a tak
se odvíjí od jeho kultury. Navzdory
tomu byla Všeobecná deklarace
odhlasována národy z různých
kulturních prostředí.
Pro nás je snad ještě důležitějším
dokumentem Listina základních
práv a svobod, která je obsažena
v naší ústavě. Na rozdíl od Všeobecné deklarace je Listina právně
závazná a vymahatelná. Deklarace
má totiž pouze doporučující funkci
a její dodržování je na svobodné
vůli každého státu.
vyžadují, na druhé straně si z ní
skaut neodvozuje právo komukoli
ubližovat, takže její využívání vždy
pečlivě zvažuje.“
A CO POVINNOSTI?
Provázanost lidských práv a povinností se skautingem je více
než patrná. Pokud bys, ať už sobě,
nebo svému kmeni, chtěl tuto
provázanost připomenout, zkus
společně s kmenem sepsat seznam
vlastností, které dělají skauta
skautem. Zmíněné skutečnosti poté
obraťte do jejich negativní podoby
(například pravdomluvný – lhář,
respektující různost – rasista
atd.). S pomocí listin lidských práv
označte ta negativa, která lidským
právům odporují.
To, jak se povinnosti a práva
snoubí ve skautingu, vysvětluje
na příkladu svobody projevu
Karel Loucký – Koala, instruktor
duchovně zaměřeného kurzu
7 vlků a tisícovky: „Základní ideou
skautingu je služba a připravenost
ke službě nebo aspoň k ohleduplnosti – k lidem, k přírodě,
k lidským výtvorům, … Svoboda
projevu ve světle této ideje znamená na jedné straně povinnost
bojovat za ni v situacích, které to
NEUSNOUT V HODINĚ
PRÁVA
Až dosud to vypadá, že se vše točí
jen kolem práv. Ale co takové povinnosti? O tom, že musí jít ruku v ruce
s právy, byl přesvědčen už John Locke. Svých práv by se člověk neměl
domáhat na úkor druhých, protože
tím by porušoval premisu, že všichni lidé jsou si rovni. Téměř neznámý
dokument Všeobecná deklarace
lidských povinností vznikal v letech
1996 a 1997 z iniciativy tehdejšího německého kancléře Helmuta
Schmidta. Valným shromáždění
OSN ale nikdy schválen nebyl.
Lidská práva jsou důležitá, na tom
se asi shodneme. Ale na první
pohled se můžou jevit jako pěkně
nudné téma na schůzku či výpravu. Jak s nimi tedy pracovat? Jako
u každého správně sestaveného
programu si stanov jednoznačný
cíl. Inspirovat se můžeš například v kompetencích, které Junák
stanovil pro roverský věk (seznam
najdeš na RoverNetu
).
WARNING
Z čeho poskládat program o lidských právech?
využij toho, co už roveři i lidských právech vědí – použij metodu
E-U-R
střídej různé druhy aktivit (diskuzní, kreativní, pohybové)
neboj se vymyslet a zařadit pohybové, akční a outdoorové aktivity
využij moderní techniku – nech rovery hledat na internetu, podívejte
se na tematická videa či film
využij simulované rozhodování o důležitých otázkách (například si
zahrajte na parlament nebo soud)
dejte se do akce – aktivně se zapojte do naplňování lidských práv
ve světě, ale především ve vašem okolí
9
ROVERING METODIKA
Protože o lidských právech každý
rover slyšel, četl nebo něco viděl,
můžeš při vytváření programu
zvolit třífázovou metodu E-U-R.
Program by se měl skládat ze tří
kroků: evokace – uvědomění si
významu nové informace – re lexe.
V prvním kroku zjisti, co o lidských
právech kmen už ví, podobně jako
jsi to dělal na začátku tohoto článku. Zároveň si zapište svoje otázky
a informace, jejichž pravdivostí
ming, podruhé myšlenkovou mapu
(o tom, co jsou tyto techniky zač,
se dočteš ve Skautingu, ročník 53,
číslo 1, strany 12–14). Pokud v této
fázi zjistíš, že roveři už znají něco
z toho, s čím ses je chystal teprve
seznámit, reaguj na to úpravou
aktivit v druhé fázi.
V té je totiž čas na získávání nových
informací a uvědomění si jejich
významu. Předtím než začneš
vymýšlet aktivity, vrať se ke svému
FOTO UN PHOTO
založených na diskuzi není 100%
znalost nutná, ale i na diskuze je
třeba se vybavit fakty. Zároveň ale
nepředkládej jen hotové informace.
Ani lidskoprávní listiny, které dnes
známe, nevznikly jen na základě
faktů, ale také díky vizionářským
myšlenkám. Neboj se otevřít
diskuzi o otázkách, na které nemáš
ujasněný názor. Jak se s takovým
případem vypořádat, radí Koala:
„Situaci lektor ustojí, když bude
poctivý sám k sobě i k účastníkům.
Naopak bych si dovolil vyslovit
silnou pochybnost, zda vůbec má
cenu, aby program zabývající se
etickými otázkami vedl někdo, kdo
má na tyto otázky názor pevný
a zcela nezvratitelný.“ Do průběhu diskuze se samozřejmě zapoj
i ty, nesmíš ale zapomenout na to,
že diskuzi zároveň řídíš. Je proto
potřeba ohlídat, aby se diskuze
nepřeklopila v přestřelku vyhrocených názorů, při které má slovo
jen několik účastníků a ostatní je
sledují. Pokud se zapojí všichni,
vzniká menší riziko, že se budou
chtít „sežrat“ dva jedinci s naprosto
odlišnými názory.
Abys rovery vtáhl do problematiky,
navoď pocit, že rozhodují o něčem důležitém. Například simuluj
jednání parlamentu o kontroverzní
otázce a rovery rozděl do uskupení,
která obhajují různé názory. Další
tipy, jak aktivity o lidských právech
oživit, najdeš v infoboxu.
si nejste jistí a jež byste si chtěli
ověřit. Pokud chceš celý program
zaměřit na nějaké konkrétnější
téma, můžeš se při evokaci ptát
přímo na něj, například: „Co víte
o právu na azyl a co si o něm myslíte?“ Pokud v programu přecházíš od jednoho tématu k jinému,
můžeš fázi evokace zopakovat vždy
na začátku tematického bloku.
Snaž se ale pokaždé použít jinou
techniku – jednou třeba brainstor-
10
cíli a připomeň si, co chceš, aby si
roveři v programu osvojili. Konkrétní aktivity můžeš vymyslet sám
nebo se inspirovat v příručkách,
například v knížce Bohouš a Dáša
za lidská práva.
V pozici lektora budeš ostatní
seznamovat s novými informacemi,
je proto potřeba mít o nich náležité
povědomí. Téma si předem nastuduj a udělej si tahák. Při aktivitách
Poslední část programu vyhraď
re lexi. Nezaměřuj se v ní jen
na to, jaké nové informace se
roveři dozvěděli, ale především
na to, jak o lidských právech nyní
přemýšlí. Ku příkladu důležitost
lidských práv a povinností si roveři
uvědomí, když každého necháš sestavit svou osobní listinu lidských
práv, u které by byl rád, aby byla
dodržována. METODIKA ROVERING
AKTIVITA
Roverská schůzka o lidských právech a trestu
Cíle: upřesnit si pojem „lidská práva“, shrnout základní poznatky, vysvětlit původ lidských práv, uvědomit si
důsledky jejich porušování a ujasnit si postoj k trestu smrti.
Roverské kompetence: Hledá, přijímá a chrání hodnoty důležité pro správný život. Zná základní pravidla fungování společnosti. Má základní znalosti právního minima.
Čas: 2,5 až 3 hodiny
Pomůcky: papíry velkého formátu, fixy, počítač/smartphone/tablet (měl by si přinést každý nebo alespoň
do dvojice), připojení k internetu, materiály z internetových stránek www.lidskaprava.cz/ucitel (pro získání přístupu je potřeba se zaregistrovat), nafukovací balónky, dataprojektor (není nutný).
Část I – Lidská práva
1. (10 min) Společně brainstormujte asociace k tématu LIDSKÁ PRÁVA, vše zapisujte na velký papír. Pokud zazní
téma TRESTU SMRTI, slova zvýrazni.
2. (20 min) Na viditelné místo napiš následující otázky (vyber ty, které jsou pro váš kmen nejzajímavější a přidej
vlastní) a nech je roverům přečíst:
Jak a kdy vznikl současný koncept lidských práv? Jaké lidskoprávní dokumenty znáte? Kdo má na starosti dodržování lidských práv a jejich ochranu? Jakým kritikám čelí západní země v souvislosti s lidskými právy?
Upozorni rovery, že odpovědi na otázky najdou v krátkém filmu, a pusť video (bit.ly/LidskaPravaVideo). Společně
odpovězte na otázky.
3. (15 min) Rozdělte se na čtyři skupiny – právnické týmy. Každému týmu dej jeden z případů (bit.ly/LidskaPravaPripady, odkaz Případy). Úkolem týmů je identifikovat, jaká lidská práva byla v jednotlivých případech porušena,
a představit své závěry ostatním právníkům. Na pomoc si mohou vzít Všeobecnou deklaraci.
Část II – Trest smrti
4. (30 min) Vyzvi rovery, aby si promluvili s Marií. Dej jim k dispozici počítače/tablety/smartphony a odkaž je
na stránku bit.ly/LidskaPravaMarie. Ponech všem čas, aby si virtuálním rozhovorem o trestu smrti prošli. Poté
nech každého, aby s ostatními sdílel, co si z rozhovoru odnesl.
Alternativa: Buď ty sám Marií a veď rozhovor se skupinami rozdělenými podle jejich postoje k trestu smrti (pro,
proti, neví). Měj před sebou spuštěný online rozhovor nebo si předem vytiskni všechny otázky a odpovědi. Postupně se na jednotlivé skupiny obracej s otázkou a dávej jim vybrat jednu možnost z nabídky argumentů, které
jim dáš k dispozici. Spousta odpovědí se v rozhovoru opakuje, proto se nemusíš řídit přesně Mariinými argumenty, přizpůsobuj otázky a koriguj debatu dle potřeby.
5. (cca 20 min) Vyber několik zajímavých údajů ze statistiky (bit.ly/LidskaPravaStatistiky) a napiš je na papírky,
celkový počet přizpůsob počtu roverů. Papírky vlož do balónků, nafoukni je a zavěš na strom/strop nebo jiné
vyvýšené místo. Úkolem roverů je získat údaje ze statistik bez pomoci žebříku.
6. (20 min) Všichni jste se stali zákonodárci v zemi, která má uzákoněný trest smrti. Jako premiér země přinášíš
do parlamentu návrh na uzákonění věkového omezení pro vykonání tohoto trestu. Zákonodárcům dej k dispozici
článek o zkušenostech z jiných zemí (bit.ly/LidskaPravaParlament). Rozhodněte o tom, jestli nastavení věkové
hranice pro trest smrti uzákoníte a na jaký věk.
7. (25 min)Pusť čtyřminutové video Čtyři svědectví smrti (bit.ly/LidskaPrava4svedectvi). Až video skončí, ukaž
všem předem připravený plakát s nápisem: „Arthur Judah Angel zdokumentoval celu smrti svými kresbami.
Napiš/nakresli, co bys chtěl zachytit z dnešní schůzky ty, abys na to, o čem jsme se dnes bavili, nezapomněl.“
Rovery pobídni, aby si našli klidné místo, a rozdej všem papíry a kreslicí potřeby. Po deseti minutách se opět
všichni sejděte a krátce popište, co jste na svém obraze zachytili.
11
ROVERING ROVERSKÝ PROGRAM
TOU CESTOU, TÍM SMĚREM
ZA ROVERSKÝM PROGRAMEM
Na počátku úspěšné cesty je úkolem každého člověka ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa
v životě a jeho smyslu. Úspěšné zakotvení ve světě jedinci umožňuje vytváření smysluplných vztahů
k vlastní osobě i k druhým. Tento proces ale není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.
Spousty mladých lidí včetně roverů tápe a hledá cestu.
AUTOŘI PETRA RÖSSLEROVÁ – PAMPE, MARTIN ŠTĚRBA – AGI
J.
R. R. Tolkien dal knize
Hobit podtitul Cesta tam
a zase zpátky. Vydat se
za pokladem a dobrodružstvím se
na první pohled zdálo jednoduché,
ale na pohled druhý to tak úplně
jednoduché nebylo. I přesto a nebo
spíše právě proto z cesty Bilba
Pytlíka vzešla hluboká přátelství a dobrodružství převyšující
známý obzor. Podobné to může být
i s roverským programem. Onou
cestou tam se dá znázornit tvorba
roverského programu před dvěma
lety, ta cesta zpátky je přesné
fungování programu v jednotlivých
kmenech. Cesta k tomu, jak najít,
kdo jsem, jak směřovat ke svým
snům a cílům, jak žít svůj život
plně a hodnotně, je ještě mnohonásobně těžší. „Oblasti roverské
cesty se týkají služby sobě, služby
druhým a služby vyšším principům. To vše dohromady udává
mladému člověku směr, cestu,
jak se kvalitně rozvíjet ve všech
oblastech života, a od toho bychom
se měli odpíchnout,“ vysvětluje
programová ředitelka Obroku 2015
Petra Rösslerová – Pampe. Právě
z největší celostátní akce letošního
roku si máte přivézt nejen hro-
madu zážitků, ale i příklad, jak lze
roverskou cestu uchopit a jak s ní
dále pracovat v kmeni i v civilu.
SLUŽBA SOBĚ ANEB ROVER
MÁ DUŠI, TĚLO A ŽIVOTNÍ
DRÁHU
Možná si teď pokládáte otázku: co
to vlastně duše a životní dráha je?
A jak se o svoje nitro starat? Jednoduše můžeme za duši považovat
to, co má každý z nás uvnitř sebe –
svou psychiku, svou jedinečnost.
Propojení duše a těla je nesmírně
důležité, neboť ve zdravém těle
Už stříháme metr,
sleduj web a Facebook!
PS: Nezapomeň se podívat na e-shop.
12
Liberec - Vesec
10 - 14 | 6 | 2015
www.obrok15.cz
www.facebook.com/skautskyobrok
ROVERSKÝ PROGRAM ROVERING
zdravý duch. Na Obroku bude každý účastník mít možnost protáhnout své kosti a zároveň zde získá
spoustu podnětů pro svůj vnitřní
rozvoj. A podobné to má být
i v kmenech – je dobré kombinovat
aktivity zaměřené na rozvoj těla
a na rozvoj duše. Třeba víkendová
výprava v horách je pro spojení
obojího ideální příležitost. Kmeny,
které zatím nemají s propojováním
duše a těla v programu zkušenost,
mohou vyzkoušet cestu přes neverbální techniky. Pro vyjádření
vnitřních pochodů může dobře posloužit například land art, při kterém pomocí přírodních materiálů
můžeme vytvořit velkolepé dílo
své duše.
SLUŽBA DRUHÝM ANEB VĚRNĚ V KAŽDÉ DOBĚ
Ve škole, v práci, na výpravě,
v přírodě, na čundru a také třeba
na Obroku jsi mezi lidmi. Tento
bod naší cesty neznamená jen
tak nečinně být, skrývá se v něm
mnohem více – od pomoci druhým
až po věnovaný úsměv sousedovi
při mytí ešusů. Tradičním obroko-
Služba probíhat, i jak prakticky
Službu začlenit do běžné činnosti
kmene. Služba může být jednorázová i dlouhodobá, záleží na časových
možnostech a nastavení kmene.
Atraktivní pro kmeny může být
třeba letní výpomoc při drobných
opravách hradů a zřícenin či hraní
divadla pro děti ve zdravotních
léčebnách. Pozitivní zkušenosti
roveři mají například se spoluprací
s dobrovolnickými centry, která
bývají zřízena v neziskových organizacích nebo v nemocnicích.
Tou cestou, tím směrem
prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají.
Kus něhy ti za nehty slíbí a dají
víc síly se prát, na dně víc dávat než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát.
(Cesta – Richard Krajčo, Tomáš Klus)
vým programem je Služba. Letos
ve Službě nejde jen o pomoc dané
lokalitě nebo cílové skupině, ale
roverům chceme také ukázat, jak
oslovit organizaci, u které může
ROVER JE SKAUT ANEB
JSME PŘIPRAVENI
Jak uchopit službu vyšším principům, je pro nejednoho rovera
oříškem. I tým Obroku se zamýšlel
nad tím, jak vytvořit program,
který tuto oblast naplní. „Pozvali
jsme na Obrok několik lidí, kterým
je duchovní život každodenním
chlebem, a to nejenom v duchu
křesťanství. Vytvoříme prostor
pro otázky a společné hledání
odpovědí, i pro každodenní zamyšlení,“ doplňuje Pampe. Se všemi
hosty budeme hledat to, co nás
může obohatit a může nám předat
do života to nejlepší. A rozhodně to
bude motivační!
Inspiraci k nejrůznějším programům ze všech oblastí roverské cesty najdete na RoverNetu
. Zkuste
si některý z projektů a výzev. Co
takhle dva dny bez ničeho, vytvoření a sehrání divadla o skautském
zákonu, festival her nebo třeba
pomoc při vedení vlčácké schůzky?
Buďme (nejen na to) připraveni!
Díky společné pospolitosti a sounáležitosti se nám na Obroku určitě
podaří vytvořit místo, kde skautská myšlenka pokvete a společně
naplníme všechny oblasti roverské
cesty. „Zvláště sobotní Variabilní
program bude opravdu rozmanitý.
Tolik zajímavých tváří na jednom
místě se nevidí tak často,“ dodává
Pampe. 13
ROVERING AKCE
ŠKODOVKA A DVA ČEŠTÍ ROVEŘI
SE CHYSTAJÍ DO JAPONSKA
V létě se bude v dalekém Japonsku konat skautské jamboree. Dva čeští roveři, Aleš Cahlík – Ali a Jakub
Pejcal – Boby, na něj vyrazí autem. Ano, čtete správně. Pojedou z České republiky do Japonska autem.
Přesněji řečeno, škodovkou.
AUTORKA LADA MATYÁŠOVÁ – LADUŠ
FOTO ARCHIV PROJEKTU JAPONSKO ŠKODOVKOU
ALI TĚSNĚ PO NÁKUPU AUTA V KVĚTNU 2014
V
enku mrzne, až praští, a já
se scházím s Bobym v Brně
u domečku, kde bydlí
společně s dalšími skauty a kde
také parkuje svou škodovku. Jen
co se dosyta na téměř historický
vůz vynadíváme, sedáme si vevnitř
v teple k čaji. Ali se k nám přidává
přes Skype, protože je teď na Erasmu v Nizozemsku.
A kluci se dávají do vyprávění.
„Celý nápad vznikl na podzim
2012 po cestě na setkání účastníků
Ekumenické lesní školy,“ začíná vyprávění Boby. „Tou dobou Ali a jeho
kamarád Kaktus žili japonskou
14
a samurajskou kulturou. Při povídání o Japonsku přišla řeč i na nadcházející jamboree na japonských
ostrovech.“ „Už tehdy jsme si řekli,“
doplňuje Ali, „že by bylo skvělé tam
jet, a k nápadu dojet na jamboree
autem to pak byl už jenom malý
krůček.“ Po nějaké době se ze skupinky odpojil Kaktus, přesto začala
výprava dostávat konkrétní obrysy.
Svoje vysněné auto si kluci koupili
na jaře 2014.
Ve chvíli, kdy k nákupu auta
přejdeme, se Ali nadšeně rozpovídá: „Původní nápad byl expedici
uskutečnit žigulíkem, protože by
mu v Rusku – coby jedné z nejdelších průjezdních zemí – každý
místní rozuměl. Ale vadilo nám,
že bychom jako čeští skauti přijeli
na jamboree ruským autem. Přemýšleli jsme i o tatrovce, ale bylo
by nám líto takové auto zlikvidovat na ruských silnicích.“ A tak
nakonec zvolili škodovku. „Nejprve
jsme chtěli jet starou poválečnou
sanitkou, ale ta byla moc drahá
a náročná na sehnání i opravy.
Dostali jsme i výhodnou nabídku
na Škodu 100,“ vzpomíná Boby.
„Ta však potřebám naší akce zcela
nevyhovovala, a tak jsme nakonec
před rokem koupili krásnou vínovohnědou stodvacítku.“
Na samotnou výpravu se vydají
už v červnu, dlouho před odletem
českého kontingentu. Ale již teď
s nimi spolupracují a řeší společný
program i propagaci. Potkají se
samozřejmě také na jamboree, kam
o iciálně jedou jako jejich hosté.
Projekt organizuje středisko Holešov a zaštiťuje středisko Divočáci
Jihlava, získal i záštitu od starosty
Junáka Josého.
Přes zahraniční odbor získali kontakty na zahraniční skauty. „Doufáme, že se nám podaří se se skauty
z jednotlivých zemí potkávat, poznávat jejich styl skautingu a pre-
zentovat náš,“ říkají, ani jeden však
neumí pořádně rusky ani japonsky.
Jejich cesta povede přes Pobaltí
do Petrohradu a Moskvy a pak
přes celé Rusko k jezeru Bajkal
a do přístavu ve Vladivostoku. Ali
by cestou rád navštívil významná
místa bojů legionářů první světové
války. „Těšíme se na ticho a nekonečnost Sibiře. A taky na samotné
Japonsko. Na jeho architekturu,
technickou dokonalost a hlavně
na čaj a přírodu.“
Před začátkem cesty musejí kluci
dát auto „do kupy“. Což znamená
sehnat náhradní díly, které již teď
mění, ale které také povezou s sebou. Naštěstí mají svého dvorního
opraváře – Láďu Reicha, který jim
jako správný fanda do škodovek
pomáhá a podporuje je. Posádka se
od něj snaží co nejvíce naučit, aby
byli na trase samostatní. V případě
nouze mohou počítat s jeho telefonickou konzultací. „Věříme,“ povídá
Boby, „že to tam není až zase taková
divočina, abychom to s pomocí
místních nezvládli. A i kdyby ne, tak
auto je to na stavbu jednoduché,
navíc si vždycky můžeme nechat
poslat potřebné kusy poštou.“
Dosavadní zážitky s autem slibují,
že budou mít o zábavu postaráno.
V zimě jel Ali škodovkou čtyři sta
kilometrů na Slovensko. Protože
v autě nefungovalo topení a teplota venku i uvnitř byla hluboko
pod bodem mrazu, musel každou
chvíli zastavovat na benzínkách
a poskakovat kolem dokola, aby
si prohřál prsty na nohou. Také
jim chvíli nefungovalo zapalování
klíčkem. A tak když se auto jednou
v Olomouci na náměstí snažili nastartovat dráty, museli kolemjdoucímu pánovi za pomoci dokladů
a klíče dokazovat, že jej nekradou
a je opravdu jejich.
Pokračujeme v rozhovoru a Boby
vytahuje z kapsy již druhý telefon.
Rozpovídá se o tom, proč jej má:
„Kromě komunikace s Junákem
teď hlavně řešíme inance a média.
Výprava to bude náročná a my
zdaleka ještě nemáme všechny
SLUŽBA
V případě, že byste mohli jakýmkoliv způsobem pomoci, sehnat náhradní díly, přispět financemi či pomocnou rukou, dejte klukům vědět.
Rozhodně před vámi dveře své škodovky nezabouchnou.
TIPY
Pokud se chcete na jamboree podívat, ale nestihli jste se přihlásit
do českého kontingentu, můžete atmosféru setkání zažít během jednodenní návštěvy jako Day Visitors. Více na jamboree.cz.
Cestu sledujte na:
www.facebook.com/japonskodovkou
www.japonskodovkou.cz
FOTO ARCHIV PROJEKTU
AKCE ROVERING
BOBY UMÝVÁ AUTO PO ZIMĚ
potřebné prostředky. Samozřejmě
počítáme i s variantou, že bychom
si většinu z toho platili ze svého.
Vlastní výdaje se ale snažíme co
nejvíce minimalizovat.“ Neshání
jen peníze, ale také materiální dary,
zejména náhradní díly na Škodu
120L. Přípravou projektu oba tráví
přibližně čtyři hodiny denně. „Společné hodiny strávené na Skypu
jsou geniální psychickou průpravou na samotnou cestu,“ dodává
s úsměvem Ali.
Velkou překážkou pro kluky i jejich
škodovku je byrokracie. Snadné
není získání víz do Ruska, ani zajištění možnosti vjezdu starého auta
do Japonska. „Cestu zpět autem
bohužel neplánujeme. Nemáme
na ni čas ani další inance. A navíc
se trochu bojíme, že by to auto
nemuselo zvládnout. Rozhodujeme
se, jestli auto pošleme zpět do republiky kontejnerem, což je ovšem
velmi nákladné, anebo jej prodáme
nějakému místnímu sběrateli jako
unikátní kousek,“ vtipkuje Boby.
Ostatním s podobně troufalým
nápadem vzkazují, ať si nemyslí,
že jejich nápad je bláznivý a nereálný – dnes je možné doopravdy
vše. „Zatím je ale před námi pořád
dlouhá cesta, která naši dosavadní přípravu a nasazení prověří.
Dobré rady můžeme rozdávat
až po úspěšném návratu.“ 15
TÉMA
ENTENTÝKY, DVA ŠPALÍKY,
SLEDUJEME POLITIKY
Poslední volby do zastupitelstev našich obcí se konaly na podzim minulého roku, další nás čekají až
v říjnu 2018. Zdálo by se, že v tomto volebním mezidobí nemáme co dělat. Chyba! Právě v čase, kdy se
politici nezabývají vymýšlením volebních programů, ale v ideálním případě pracují na jejich naplňování,
máme šanci ovlivnit mnoho konkrétních rozhodnutí, která naše města i vesnice mění. Prvním krokem je
zjistit, jak práce komunálních politiků vypadá, jak se nás dotýká a co s ní můžeme už dnes dělat.
AUTOŘI JAKUB MRÁČEK – BRK, ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA, JANA KARASOVÁ – KAMI
FOTO ANNA BĚLKOVÁ – KLEA
kteří politickou vůli převádí v realitu. Obecní nebo městské úřady ale
nevykonávají jen vůli rady a zastupitelstva. Jejich úkolem je také naplňovat některé povinnosti, které
jim určí státní správa – zjednodušeně řečeno vláda a parlament.
Až budete chtít něco změnit, ověřte
si, že jde o problém, za který zodpovídá přímo obec, a zkuste oslovit
právě vaše komunální politiky.
CO SKUTEČNĚ OVLIVŇUJE
VAŠE RADNICE?
Až budeme za chvíli zmiňovat
„radnici“ nebo „obec“, myslíme tím
většinou lidi, kteří o našich městech,
městysích a vesnicích rozhodují. Rozdělení pravomocí je složité, ve zkratce se ale můžeme spolehnout na to,
že většina politické zodpovědnosti
za místa, kde žijeme, padá na zastupitele, radní a úředníky.
obyvatel obce. Stejně jako v poslanecké sněmovně, i v zastupitelstvu
rozeznáváme koalici od opozice.
Koaliční politici mají více zodpovědnosti, protože tvoří radu –
jakousi obecní vládu, v jejímž čele
sedí starosta. Rada dělá většinu
rozhodnutí. O důležitých věcech,
jako je třeba rozpočet, hlasuje celé
zastupitelstvo.
Zastupitelstvo je tvořeno lidmi,
kteří uspěli v komunálních volbách.
Jeho velikost se odvíjí od počtu
Prodlouženou rukou vedení města
je pak samotný úřad (obecní, městský nebo magistrát), tedy úředníci,
KDO JE KDO NA RADNICI
16
Kdybychom měli soudit jen
na základě témat kampaní, mohli
bychom si myslet, že komunální
politici řeší totéž, co senátoři nebo
evropští poslanci. Před volbami totiž často vytahují témata, o kterých
se zrovna nejvíc mluví v televizi,
ale s fungováním obcí toho nemají
zas tak moc společného. Komunální
volby – tedy volby obecních zastupitelů – se od těch celostátních hodně liší. Jejich výsledek totiž přímo
ovlivní naše bezprostřední okolí.
Vybrali jsme sedm oblastí, kterými
naše radnice nejcitelněji ne/zasahují do našeho života. Seznamte se
s nimi – budete pak vědět, s čím se
na zastupitelstvo můžete obrátit.
RUBRIKA TÉMA
Jesle, školky a základní školy
Obec zřizuje a platí školní zařízení
až do úrovně středních škol (ty
zřizuje kraj). V případě jeslí a školek radnice přímo ovlivňuje jejich
počet (může je třeba všechny zrušit). Všechna zařízení jsou na obci
závislá inančně. Jakousi „správní
radou“ základních škol jsou tzv.
školské rady, kam třetinu členů dosazuje zřizovatel, tedy obec, třetinu
volí rodiče žáků a třetina zastupuje
zaměstnance. Právě školské radě
můžete předat své podněty.
Odpady, úklid, zeleň
Obec se musí postarat o svoz
odpadu. Jak to zorganizuje, je už
na ní. Někde je svoz odpadu zcela
zdarma, někde se třídí, na co si
vzpomenete, jinde vůbec nic.
Všechno je ale politické rozhodnutí.
Také další městské služby, jako
jsou úklid chodníků a veřejných
prostranství nebo údržba zeleně,
padají na radniční bedra.
Územní plán
Územní plán je obsáhlý dokument,
který – jednoduše řečeno – nastavuje pravidla pro stavby v obci,
zejména ty chystané. Plán se vytváří či aktualizuje jen málo. Do roku
2020 by si ale všechny obce měly
podle zákona pořídit plán nový.
Je to skvělá příležitost pro rozvoj
města, ale zároveň riziko – změnou
účelu nějaké plochy (třeba pře-
PERMONÍK: REFERENDUM PROTI STAVBĚ OBCHODNÍHO
CENTRA CORSO V CENTRU PLZNĚ
V centru Plzně stál od osmdesátých let dům kultury, veliký komplex,
který se jeho vlastník chystal srovnat se zemí a na jeho místě postavit
obrovské obchodní centrum. Plzeň má už dnes jedno z nejhorších
ovzduší v zemi a obchodní centra odsála z historického středu města
velkou část maloobchodu. Z pohledu mnoha z nás bylo plánované obchodní centrum zásadním ohrožením pro dopravní obslužnost města,
kvalitu ovzduší a přežití středu města jako místa setkávání, obchodu
a života vůbec. Vedení města tvrdilo, že nemá žádné páky, jak stavbě zabránit. Lživost tohoto tvrzení potvrdily následky úspěšného referenda,
díky němuž se obchodní centrum nepostaví. A referendum nemůže nařídit nic jiného, než co by nemohlo nařídit zastupitelstvo samo od sebe.
INZERCE
Že se něco zastupitelům udělat nechce, neznamená, že to nejde. Ale
příběh to nebyl jednoduchý a často ani veselý. Byly v něm lži ze strany některých úředníků magistrátu, úmyslné nerespektování zákona
o referendu primátorem města, předkládání materiálů pro hlasování
zastupitelstva záměrně na poslední chvíli, podvodné praktiky ze strany
investora (kterým je prázdná anonymní schránka se sídlem na Kypru)
nebo vyhlášení referenda krajským soudem, protože zastupitelstvo jej
nevyhlásilo. To vše bylo úspěšné jen díky odhodlání desítek a později
stovek aktivně zapojených lidí a také díky drobným darům od podporovatelů kampaně dělané na koleni. Podpisy pro vyhlášení referenda
jsme sbírali deset měsíců, nakonec jsme naštěstí dosáhli jeho vyhlášení.
Referendum bylo úspěšné a stavbě zabránilo. Jednalo se o dodnes
největší úspěšné místní referendum v zemi. Zde je vidět, že ačkoliv to
není jednoduché, jde to.
17
nnynn|}jwjx
}{jmrwž}„kxºnwžtuj|rlt”v|}‚u~
značením pole na stavební parcelu)
může někdo pohádkově vydělat
a jiný přijít k újmě. Na změny
územního plánu ve prospěch majitelů pozemků na úkor prospěchu
obce jsou proto velké tlaky. Pokud
chcete lépe pochopit, jak to chodí,
podívejte se na ilm Plán.
Vyhlášky
Zastupitelstvo schvaluje a ruší
obecní vyhlášky – jakési „zákony“,
které platí jen na území obce. Taková vyhláška může třeba zakázat odpalování ohňostrojů mimo silvestra,
omezit pití alkoholu na veřejnosti,
vymýtit herny anebo zavést nějaké
místní poplatky. Texty vyhlášek
musí mít obec na svém webu.
x{|tÎ|}jw}‚y~}nnynnsnyn{ont}wž
y{xÎun}‚n•}½žlq|t~yrw„lqry{x
mux~qxmxk”}„kxºnwžÕn|}jkruwžjxmxuwÎr
nuvr½yj}w”v~yxj|žÕ
jºrn}kxrurwrx
wns{‚lquns½žjwnstxvyjt}w•s½žjºr
Obecní policie
Zřízení obecní policie je taktéž
výsadou zastupitelstva (využívají
toho ale většinou jen větší obce
nebo města). Strážníci mají oproti
státní policii jiné pravomoci, leckdy
jen hlídají neoprávněné parkování
na vyhrazených místech nebo rušení nočního klidu.
LEHKÝ
SKLADNÝ
ÚSPORNÝ
RYCHLÝ
Ȗ'e
Příspěvkové organizace a městské irmy
Radnice mají právo zřizovat vlastní
organizace, na jejichž provoz
přispívají. Typicky jde o základní
školy, knihovnu, městské služby,
dům kultury, divadlo či sportovní
zařízení. Vedle toho mohou obce za-
nxu~wžjºnwžwjln|}‚
· turisté · vodáci · cyklisté · skauti ·{‚k„ºr
· do auta ·mxtnvy~
ÕÕÕy{xtjÑm”qxÚ
Bergans Glittertind
FOTO ARCHIV KRJ LIBEREC
TÉMA
tjyjlr}jjÑĖėurmžwjĖĞÖėvė
xmxuwÎwnyºrƒwr”v~yxj|ž
rmn„uwžsjtx|yxunnw|t„vž|}wx|}
qvx}wx|}yx~ƒněÖětp
snvxÑwÎr|yxmu„Ñtx~
|wjmwxyºnwx|r}nuwÎ
norská kvalita
kládat irmy, které jsou podobného
ražení jako v předchozím případě,
ale fungují na komerční bázi. Vyplatí
se zjistit, které organizace a irmy
město zřizuje a co tak může ovlivnit.
Dotace
Obce obvykle dotují volnočasové
neziskovky (třeba skautské oddíly)
nebo kulturní akce. Záleží ale na inanční situaci obce a dobré vůli
zastupitelstva či rady.
JAK NĚCO V OBCI ZMĚNIT?
Komunální politice může rozumět
každý. Pokud tedy alespoň trochu
chce. Athéňan Perikles kolem roku
430 před Kristem řekl: „I když jen
nemnozí mohou vytvářet politiku,
všichni jsme schopni ji posuzovat.“
A to platí i pro rovery. Některé
problémy svého města jistě dobře
znáte, jiných si snadno všimnete,
když se o své okolí začnete zajímat
trochu více. A po krátkém pozorování jistě také dokážete posoudit,
který z vašich zastupitelů problémy
řeší a kdo jen planě tlachá.
~Ñwrtm‚„|wnk~mx~kxun}ƒ„mj
}žv}xwx{|tÎvkj}xqnvÖx•wnwÎv
mnoha outdoorovými cenami, zdoláte delší
ƒm„unwx|}r|}•Ñ½žvw„tujmnvyxqxmuw•sr
wnÑmx|~mÕ
BRK: HAZARD V TEPLICÍCH
Bývalé světoznámé lázně jsou dnes spíš českým Las Vegas – najdete tu
nejvíc výherních automatů na jednoho obyvatele v Česku. To samozřejmě město značně (negativně) ovlivňuje. Od roku 2011 se proto snažíme
hazard regulovat. Uspořádali jsme řadu debat, zkoušeli předchozí
zastupitelstvo přesvědčit argumenty, pak hrozbou referenda. Odmítavý
přístup nás nakonec donutil kandidovat. Omezit herny dnes zkoušíme
jako druhá nejsilnější strana ze zastupitelských lavic. Přestože práce
trvá již čtvrtý rok, nevzdáváme ji. Víme, že se to jednou podaří.
55 a 70 litrová
verze
pevný a odolný
materiál
spousta kapes
a vychytávek
INZERCE
18
Praha ·r}xv•ºrln·nlyxm|w•Ñtx~Ö www.scandinavia.cz
TÉMA
Zasáhnout do dění můžete různými
cestami. První krok by vždy měl být
dění sledovat a získávat si dodatečné informace. Pokud je nenajdete
na internetu, v obecním zpravodaji
nebo na nástěnce úřadu, ptejte
se přímo obecního zastupitelstva
a nebojte se obrátit i na konkrétního úředníka. Právo na odpověď
vám dává zákon o svobodném
přístupu k informacím – přečtěte si
jej. Narazíte-li na nějakou nesrovnalost, chybu nebo problém, upozorněte na něj, můžete se dokonce
pokusit navrhnout určité řešení
a „lobbovat“ za ně. A když se vám
některá rozhodnutí líbit nebudou,
můžete s nimi nesouhlasit – uspořádat petici, iniciovat referendum,
nebo dokonce, pokud vám je
alespoň osmnáct, kandidovat. Než
se ale k těmto krokům odvážíte,
nastudujte si pravidla, která se
k peticím, referendům nebo kandidatuře vztahují.
Často se říká, že Junák je apolitické
hnutí. „Apolitický“ podle slovníku
cizích slov znamená „lhostejný vůči
politice“. Ale měl by být skaut vůči
politice lhostejný? Ve stanovách
slovo „apolitický“ nenajdeme,
místo něj se v nich píše, že Junák
je nezávislý a nepolitický spolek
a že podpora všestranného rozvoje
dětí a mládeže zahrnuje také „účast
na životě občanské společnosti
a rozvoji demokratické angažovanosti“. K tomu nás pobízí i poslední
věta skautského slibu: „Duší i tělem
být připraven pomáhat své vlasti.“
Oné vlasti, která je směřována
především svými politiky.
Skautská výchova by nás tedy
mimo jiné měla vést i k utváření
politického názoru, který je založený na hodnotách, jako je čestné,
spravedlivé a především zodpovědné chování. Politický názor nemusí
být – a reálně ani není mezi všemi
AKTIVITA
Komunální politika v klubovně
Že má skaut zodpovědnost za svou vlast – tedy i za svou ves nebo město, snad není třeba roverům připomínat. Co takhle se svým bydlištěm
jednou zabývat na schůzce? Tady je pár tipů, co dělat:
Běžte se podívat na jednání zastupitelstva
Proč? Pravděpodobně objevíte, že se u vás právě řeší nějaké důležité
téma. Kdy se schůze koná, zjistíte na webu obce. Typicky je to jednou
měsíčně, i když zákon nařizuje minimálně jednou za čtvrt roku. Jednání
jsou veřejná, můžete na nich i promluvit. A nenechte se odradit, pokud
se třeba hodinu budou probírat málo srozumitelné technické záležitosti – na něco zajímavého určitě dojde!
Prozkoumejte, jak radnice utrácí veřejné peníze
Není to složité – na www.rozpocetobce.cz dostanete všechno
až pod nos. Pokud se vám něco nezdá, na radnici napište.
Zjistěte, pro co hlasovali vaši zastupitelé na svém posledním zasedání
Pokuste se dohledat zápis ze zasedání zastupitelstva a přečtěte si, o jakých tématech se jednalo a hlasovalo. Je možné, že v zápise nenajdete,
pro co který zastupitel hlasoval. Podle studie KohoVolit.eu devadesát
procent obcí (v nichž žije 60 procent obyvatel ČR) nezveřejňuje výsledky hlasování tak, aby se z nich dalo poznat, jak jednotliví zastupitelé
hlasovali. Týká se to i vaší obce? Zeptejte se proč. Vymyslete, jak by se
to dalo změnit, a své řešení představte zastupitelům.
Uspořádejte besedu s vedením radnice nebo některými zastupiteli
Není někdo z nich náhodou skaut?
Zmapujte, co by bylo dobré v obci opravit
Straší před klubovnou rozbitá lavička? Anebo někde chybí víko od kanálu? Nainstalujte si mobilní aplikaci www.lepsimisto.cz a uspořádejte
soutěž, kdo sežene víc podnětů v terénu. Když na ně radnice nebude
reagovat, kontaktujte ji a zjistěte, v čem je problém. Nemůžete nějakou
opravu udělat i vy?
Podívejte se na www.nasstat.cz
Získáte tam spoustu tipů na nástroje, jak komunální témata
sledovat a zapojovat se do nich.
skauty jednotný, ale každý sám
za sebe by měl vědět, za čím si stojí.
Junák jako celek jeden politický názor nemá, skaut jako jednotlivec by
ho mít měl. A když je to nutné, ne-
měl by se bát jej projevit a jít s kůží
na trh. Na následujících stranách se
můžete seznámit s několika skauty,
kteří ten svůj názor projevili a vrhli
se do politiky ve svém městě. 19
TÉMA ROZHOVOR
FOTO ARCHIV AUTORA
JAN ČIŽINSKÝ – KUKLIČ
36 let, gymnaziální učitel, starosta Městské části Praha 7
V politickém světě se pohybuje od roku 2003. V roce 2012 o něm začalo
být slyšet ve spojitosti s referendem o stavbě radnice v Praze 7. O dva roky
později se sám starostou této městské části stal.
Co tě vedlo k rozhodnutí vrhnout se
do komunální politiky?
Společně s ostatními jsme v roce
2013 zažili úspěch referenda proti
předražené radnici. Koupi nové
drahé radnice Prahy 7 se nám
podařilo zastavit a ušetřit tím
minimálně půl miliardy korun.
V souvislosti s referendem jsme vytvořili skupinu lidí, která měla chuť
jít do komunálních voleb. Žádný
moment „teď jdeme do toho“ nelze
vystopovat. Zajímali jsme se stále
o to, co se kolem nás děje, a v určitou chvíli jsme měli tým, se kterým
bylo reálné vyhrát.
Měl jsi již dříve s politikou
zkušenosti?
Byl jsem dlouhou dobu asistentem
poslanců za KDU-ČSL a také jsem
působil jako zahraniční tajemník
téže strany. Takže jsem poznal
práci starostů, poslanců i ministrů,
stejně tak jako jejich sekretariátů i fungování politických stran
a hnutí.
Jaké bylo tvé očekávání a plány?
Cílem je plnit slib zastupitele. Slibů
jsem v životě nesložil moc a chci
20
je plnit, ať už to je slib manželský,
skautský nebo slib zastupitele.
Chceme vybudovat dostatečný počet míst ve školkách, zajistit citlivý
rozvoj, zařídit v Praze 7 čisté ulice
a bezpečné přechody.
měli její obyvatelé k jejím ulicím
a k jejímu území. Pak se z ní stane
opravdu čisté místo.
Jak se aktivním vstupem do politiky
změnil tvůj život?
Musel jsem téměř opustit Malostranské gymnázium, ve kterém
učím. Na velké vytížení zatím
doplácí moje rodina, ale to znají
všichni, kdo vedou naplno své
oddíly. No a jdu s kůží na trh. Jsem
pod veřejnou kontrolou a musím
něco vydržet. Občas se objeví
hnusný článek nebo status na Facebooku. To ale k politice patří.
Vidíš v tom smysl?
Práce v politice má velký smysl.
Například starosta vidí výsledky
práce svého týmu velmi rychle.
Je to podobné jako u skautského
Starosta vidí výsledky práce svého týmu velmi rychle.
Je to podobné jako u skautského vedoucího.
Co považuješ za svůj největší
úspěch?
Největším úspěchem v životě je
určitě hezký rodinný život. To je
ovšem neustále se vyvíjející projekt
na desítky let. Na největší úspěch
v politice se teprve chystáme.
Úspěchem bude, pokud Praha 7
bude dobře fungovat a bude
fungovat hospodárně. Největším
politickým úspěchem by pak bylo,
kdyby naši sousedé cítili, že Prahu 7 spravují spolu s námi. To by
se totiž naše městská část skutečně
proměnila, a to velmi levně. Skautské oddíly chodí rády po výletech
a mají s sebou třeba pytel na odpadky, které po cestě sbírají. Dávají
tak najevo svůj vztah k přírodě.
Praha 7 potřebuje, aby stejný vztah
vedoucího. Ten také může sledovat,
jak se oddíl mění.
Co bys doporučil ostatním skautům, kteří o vstupu mezi politiky
uvažují?
Skauting potřebuje vedoucí a náš
stát či obec potřebuje politiky. Není
nám jedno, co se kolem nás děje,
a tak jsme ochotní si kvůli tomu
zkomplikovat život. Moje velké vzory – Přemysl Pitter, Raoul Wallenberg či Nicolas Winton – byli lidé,
kteří si v určité situaci zkomplikovali život a pomohli jiným. Pro nás
všechny je dobrou zprávou, když se
najde někdo, kdo je ochoten zkomplikovat si život prací pro obec či
pro stát. Co bylo pro tebe spouštěcím mechanismem, kdy sis řekl: „Teď jdu
do politiky!“?
Strategická úvaha – už dříve jsem
se komunální politice věnoval
v rámci občanské společnosti, kterou ale radnice okázale ignoruje.
Někdy v zimě 2012 jsme se s přáteli sešli a řekli si, že pokud chceme
nějakou změnu, musíme kandidovat. Čili žádné náhlé nakopnutí, ale
dlouhodobé zvažování.
Měl jsi již dříve s politikou
zkušenosti?
Jako student jsem v roce 2009
chodil v rámci iniciativy Inventura
demokracie do sněmovny lobbovat
za odstranění čtyř legislativních absurdit – přebujelé imunity, přílepků
k zákonům, chybějící regulaci lobbingu a špatného systému obsazování mediálních rad. Naposlouchal
jsem tehdy, jak znějí typické vytáčky
a výmluvy. To se dnes hodí.
FOTO ARCHIV AUTORA
ROZHOVOR TÉMA
JAKUB MRÁČEK – BRK
29 let, gymnaziální učitel, zastupitel v Teplicích
O chod a hospodaření ve městě se aktivně zajímá již dlouhou dobu.
V roce 2014 stál za zrodem hnutí Volba pro Teplice, které v podzimních
komunálních volbách získalo druhý nejvyšší počet hlasů. Přesto ale skončili v opozici.
Nebylo tu zvykem vůbec nic – třeba
ani to, aby zastupitelé dávali návrhy
na program jednání. A pak jsem hod-
Překvapilo mě, jak moc je ten moment voleb vábivý.
Ten aspekt soutěže je asi pro lidi motivační…
Co jsi čekal, že se po vstupu vašeho
uskupení do politiky stane?
Čekal jsem, že se vlastně nic
nezmění – a je to tak! Nadále
vymýšlíme, jak město zlepšit, aniž
by k tomu bylo potřeba posvěcení
radnice. Je to subverze, punk – což
s sebou nese, že jsme ve velké míře
neúspěšní. Ale zase se toho hodně
naučíme, poznáváme spoustu lidí,
je to adrenalin a legrace.
Co považuješ za svůj největší
úspěch?
Když nám nejprve zděšení úředníci
začali říkat, že je dobře, když jsme
dvacet let zatuhlou radnici rozhýbali.
ně vděčný za to, že se nám podařilo
přitáhnout několik desítek lidí, kteří
jsou ochotní pro své město pracovat. Není to tedy one man show, ale
dlouhodobě udržitelný projekt.
Jak se tvůj život vstupem do politiky
změnil?
Ta změna je především v investovaném čase, odhaduji to na dvě až
tři hodiny denně, což je prakticky
veškerý volný čas, který mám.
Co tě v politice nejvíc překvapilo?
Překvapilo mě, jak moc je ten
moment voleb vábivý. Zkoušel
jsem několik let spojit lidi na neziskové platformě, ale nedařilo
se to. Ten aspekt soutěže je asi
pro lidi motivační. Negativně mě
zaskočilo, s kým vším člověk musí
jednat a spolupracovat. Ale to
k věci patří.
Dá se politika dělat „skautsky“, tedy
čestně a spravedlivě?
Samozřejmě, jinak bych to nedělal.
Politika se dá dělat, aniž bych se
zpronevěřil skautskému slibu, chce
to ale hodně blízkých kritických
lidí, kteří se nebojí dávat upřímnou
zpětnou vazbu. Pro mě je to má
manželka, bez které bych vstup
do politiky nepřežil.
Co bys doporučil ostatním skautům, kteří o vstupu mezi politiky
uvažují?
Věřte si! Lidé, kteří kandidují a nepočítají s tím, že uspějí, skutečně
prohrají. Věřte si a dejte do toho
všechno. 21
TÉMA ROZHOVOR
FOTO ARCHIV AUTORA
PETR VANĚK – PERMONÍK
37 let, zpravodaj Junáka pro komunikaci a projekty
služby společnosti, vedl kandidátku Společně pro Plzeň
Již několik let se aktivně snaží ovlivnit prostředí ve své rodné Plzni, ať již
aktivitami ke zlepšení podmínek pro cyklisty, nebo úspěšným referendem
proti stavbě obchodního centra v centru Plzně. V roce 2014 se stal lídrem
kandidátky hnutí „Společně za Plzeň“. Kandidátka v komunálních volbách
na podzim 2014 neuspěla a její zástupci se do zastupitelstva města nedostali.
Proč ses rozhodl aktivně zasáhnout
do politiky?
Už dlouho jsem věděl, že se jednou
nebo vícekrát pokusím svět kolem
sebe měnit i skrze politiku, jen
jsem netušil, že to bude v komunál-
sistickým pochodům nebo protestu
proti volbě politruka komunistické armády hejtmanem našeho
kraje. A už také jednu neúspěšnou
nezávislou kandidaturu v krajských
volbách.
Chtěli jsme radnici nasměrovat k posílení občanské
participace na rozhodování mezi volbami.
ních volbách 2014. Pro mě osobně
to načasování z mnoha pohledů
nebylo nejšťastnější, ale objektivní
důvody se jevily příhodné, navíc
lidé kolem mě byli pevně přesvědčeni, že je ten správný čas.
Měl jsi už dříve s politikou nějaké
zkušenosti?
Se stranickou politikou ne, ale ona
je politika široký pojem. Měl jsem
zkušenosti ze spolupořádání místního referenda, z občanského úsilí
o zlepšení podmínek pro městskou
cyklodopravu v Plzni, z organizace
občanských demonstrací proti ra-
22
Jaké byly politické plány?
Chtěli jsme změnit poměry
na plzeňské radnici. Nasměrovat
ji k větší otevřenosti, posílení občanské participace na rozhodování
mezi volbami, k většímu uvažování
nad tvořením města. Nepovedlo se.
Co naopak považuješ za svůj největší úspěch?
Kandidatura může mít i demonstrativní charakter, třeba s touhou
upozornit na opomíjené téma.
Pak není tolik podstatné, jestli je
kandidatura úspěšná, či nikoli. Náš
cíl byl naopak zcela banální, dostat
se do zastupitelstva a vytahovat
nedobré praktiky na světlo boží
a dobré praktiky pomáhat zavádět
do života. Vzhledem k tomu, že
jsme se do zastupitelstva nedostali,
nejde mluvit o úspěchu.
Jak se tvůj život během předvolební
kampaně změnil?
Kampaň i její příprava bylo náročné a intenzivní období. Času
mnoho nezbývalo, únava byla
velká. Ale nic, co by se nedalo
přebít motivací, kterou jsme
měli. S přijetím kandidatury jsem
se rozhodl rezignovat na pozici
místostarosty Junáka. Vůbec si
nemyslím, že činovnice a činovníci
mají automaticky rezignovat, pakliže se ucházejí o hlasy ve volbách.
Ani náhodou. Ale má pozice lídra
znamenala nemalou pozornost
veřejnosti, nechtěl jsem ji přitahovat, byť nezáměrně, i na skauty.
Rezignace mě netěšila, ale nikdy
jsem o správnosti toho rozhodnutí
nezapochyboval.
Vidíš v aktivním politickém zapojení
smysl?
Samozřejmě že to má smysl, i když
jistě ne pro kohokoli. Ale jinou než
demokratickou společnost mnoho
z nás nechce a demokratická správa potřebuje lidi, kteří mají vůli
politiku dělat.
Co bys doporučil ostatním skautům,
kteří o vstupu mezi politiky uvažují?
Dívejte se kolem sebe, nebuďte
lhostejnými, nenechávejte si svá
rozhořčení či záměry pro sebe,
a když vás to jednou dovede
na kandidátní listinu, tak super.
A když ne, tak taky super. Máme
jako skauti usilovat o lepší svět,
cest je k tomu nespočet a politika je
zcela jistě jednou z nich. KOMENT TÉMA
BĚDA MUŽŮM, KTERÝM
ŽENA VLÁDNE?
Politika byla dlouho oblastí, do které ženy neměly právo mluvit. Dnes je naštěstí doba jiná
a snahy o vyrovnaný poměr pohlaví víceméně kdekoliv jsou na denním pořádku. A pokud to
není realita, alespoň se o tom okázale mluví. Jistě, jsou povolání vhodnější pro muže a ta vhodnější pro ženy, nicméně politika by se měla týkat všech.
AUTORKA ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA
„Běda mužům, kterým žena
vládne!“ Slavná věta, která zazněla
ve Starých pověstech českých
na adresu kněžny Libuše, ji zamrzela natolik, že se rozhodla, že si
opatří muže, a tím vévodu českého.
Ženy to měly v politice odjakživa
těžké. Volební právo postupně získávaly teprve ve 20. století. První
zemí, kde ženám právo volit přiznali, byl Nový Zéland v roce 1893.
Ve Švýcarsku bylo volební právo
pro ženy uzákoněno na federální
úrovni teprve v roce 1971. Od rovného volebního práva k rovnému
zastoupení v politických orgánech
je to ale ještě kus cesty.
Ve skautských oddílech bylo žen
vždy dost. Přeci jen skautský oddíl
je taková větší rodina, kdežto
politika je něco trochu jiného.
Sama jsem se účastnila volebního
klání a vím, že nedostatek žen není
vždy jen důsledek nevůle zařadit
je na kandidátku, nýbrž že ženy
ochotné jít s kůží na trh jsou nedostatkovým zbožím.
V české poslanecké sněmovně,
v senátu i ve vládě je žen kolem
20 %. V zastupitelstvech obcí je
číslo o něco vyšší – 27 %, nicméně
k ideální polovině to má zatím
daleko. V Evropském parlamentu,
který se snaží jít ve vyváženosti
pohlaví příkladem a na rovnost
pohlaví dbá, procento zastoupení
žen volby od voleb stoupá, i přesto
po těch posledních v roce 2014
tvoří ženy stále jen 37 % členů.
V poslanecké sněmovně,
v senátu i ve vládě je žen
kolem 20 %, v zastupitelstvech obcí 27 %.
Josefa Kolmanová z Teplic se
do politiky pustila teprve nedávno.
Její největší motivací bylo změnit
směřování města, ve kterém žije.
Hlavně kvůli sobě a své rodině. Přitom rodinné povinnosti jsou často
důvodem, proč se ženy do politiky
nevrhají. I Jožka má malou dcerku.
Lze spojit rodinu a aktivní politiku? „Záleží na tom, jak hodně je ta
politika aktivní… A samozřejmě
na podpoře rodiny. V současné
době jsem členkou strany, která je
v Teplicích v opozici. Několikrát
do měsíce se scházíme a vymýšlíme
pro město lepší řešení toho, co nefunguje, ale rozhodně to není žádný
velký úvazek. Zatím.“ Na otázku,
proč je tak málo žen v politice,
odpovídá: „Myslím, že je pro ženy
těžké v tom machistickém prostředí vydržet. Ne že by na to neměly,
ale prostě časem získají pocit, že to
fakt nemají zapotřebí a že doma je
čekají důležitější a veskrze příjemnější věci.“
„Čím vyšší politika, tím víc machismu,“ myslí si Jožka. „Například před
několika lety nebylo neobvyklé, že
některé důležité schůzky vrcholných členů vlády probíhaly v sauně – a to je potom žena vyřazena
z jednání už předem.“ Co by podle
ní přispělo k vyššímu zastoupení
žen na kandidátkách i v zastupitelstvech? „Musely by se zavést kvóty
na počet žen. Víc žen by pak mohlo
kultivovat politické prostředí.“
Větší zastoupení žen v české politice je ještě před námi, ale zkušenost
z jiných států ukazuje, že toho
dosáhnout rozhodně lze. Doba,
kdy ženy stály u plotny či žehlicího
prkna, skončila, nyní je čas postavit
se větším výzvám. Skautky, pojďme
do toho! 23
FOTO ARCHIV ROVERSKÝ VOZEMBOUCH
ZPRÁVY CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
NA ROVERSKÉM VOZEMBOUCHU SE ZPÍVALO
Z MUZIKÁLŮ
BRNO Hudební soutěž pro všechny
rovery a rangers Roverský Vozembouch proběhla 7. února v bystrckém kulturním centru v Brně. Při letošním 21. ročníku se musely kapely
poprat kromě obvyklých dvou libovolných písní i s písní tematickou,
konkrétně s písní z muzikálu. Slyšet
tak bylo rockové písně z muzikálu
Lucie, „totalitní“ songy z Kouře,
ale i revolucionářské písně z Les
Misérables. Soutěže se zúčastnilo
sedm kapel, a ač každá předvedla
to nejlepší, cenu si nakonec odnesla
tříčlenná skupina Audios Amigos,
která si porotu i diváky podmanila
zejména charismatickým zpěvem
a zpracováním písně Tak abyste
to věděla z muzikálu Kdyby tisíc
klarinetů. Audios Amigos si domů
odnesli putovní cenu vozembouch,
ostatní na hruď připnuli alespoň
památeční placku tohoto ročníku.
Večer po soutěži proběhly koncerty
čtyř brněnských kapel, které celý
tento den plný muziky uzavřely.
(Kateřina Fialová – Kytka)
JAMODDÍL TGM PODRUHÉ
V BRNĚ
DÁNŠTÍ SKAUTI KOUPILI
OSTROV S PEVNOSTÍ
BRNO Druhé setkání jamoddílu
TGM proběhlo třetí březnový
víkend v Brně. Do srubu na Lesné
se sjelo na 30 účastníků 23. světového jamboree, které proběhne
za necelé tři měsíce v Japonsku.
„Před samotným jamboree nás
čeká ještě plno práce. O víkendu
jsme se zaměřili na přípravu kulturního dne, při kterém chceme
představit jihomoravský skauting,“ hodnotí aktivity Jihomoravanů vedoucí jejich oddílu Káťa,
zvaná Šprušlička. „Zahráli jsme si
také velkou hru, která byla simulací letu do Japonska. Děti během
ní musely přestupovat na letištích
či vyplňovat imigrační formuláře,“
dodává k víkendovému setkání
Ferda, jeden ze Šprušlinčiných
zástupců. V dubnu čeká členy
všech jamoddílů celokontingentní setkání v Praze. (Ivana
Kučerová – If)
DÁNSKO Skauti z Dánska si koupili
umělý ostrov nedaleko Kodaně,
který v 19. století nechal vystavět král Kristián IX. Tento údajně
největší uměle vytvořený ostrov
má okolo 70 čtverečních metrů
a skauti za něj s pomocí dvou
nadací zaplatili 16,4 milionů dánských korun (asi 61 milionů českých korun). Na ostrově se nachází
pevnost, která byla v minulých
dobách využívána jako hotel.
Podle šéfa Dánského svazu skautů
začnou skauti ostrov rekonstruovat a využívat k rekreaci ještě
letos. (Ondřej Vala – Chlupáček)
Nečekané svědectví o životě spisovatele Jaroslava
Foglara vydává znovunalezený dokument Jestřáb.
O svém skautském vedoucím […] ho v 80. letech natočil Jaroslav Čvančara…
(ct24.cz, 28.3.2015)
DVĚ NOVÉ PŘÍRUČKY PRO VEDOUCÍ ODDÍLŮ
Odbor skauting pro všechny vydal dvě nové příručky pro vedoucí oddílů.
První se věnuje práci s dětmi s Aspergerovým syndromem a druhá pojednává o tom, jak uspořádat společnou akci oddílu s dětmi ze sociálně
znevýhodněného prostředí. Příručky jsou ke stažení v pdf verzi na webové stránce spv.skauting.cz nebo k zakoupení v e-shopu obchod.skaut.cz.
(lad)
24
ARIZONSKÉ SKAUTKY SOUPEŘÍ O SVĚTOVÝ REKORD
ZA NEJVÍCE PRODANÝCH
SUŠENEK V JEDNOM DNU
USA Skautky z Phoenixu se o víkendu 31. ledna – 1. února pokusily
získat Guinessův rekord za nejvíce
prodaných sušenek za 24 hodin.
Cílem rekordu bylo prodat sušenky
za 75 000 dolarů. Více než pět tisíc
skautek za víkend vybralo 300 000 $
na charitativní účely. Rekord zatím
nebyl uznán, neboť důkazy k rekordu jsou stále posuzovány. (Ondřej
Vala – Chlupáček)
KONFERENCE O PRÁVECH
ŽEN V IRÁNU K MDŽ
NĚMECKO Konference FreeIran,
která se zabývala tématem práv
žen v Íránu, proběhla o víkendu
7.–8. března v Berlíně. Své zástupce
na ní měl i Junák. Osudy lidí žijících
v tomto státě je možné sledovat
na webových stránkách
iranfreedom.org či na Facebooku
www.facebook.com/Svobodny.Iran.
(lad)
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM ZPRÁVY
Poradenská společnost The Boston Consulting Group (BCG) nabídla Junáku, že pro něj bezplatně
vytvoří studii o Junáku samotném. Během měsíčního projektu
se tři konzultanti BCG zaměřili
především na dvě oblasti –
na externí pohled na organizaci, silné a slabé stránky Junáka
a na pohled na Strategii 2022
a práci s ní.
Výstupem jejich práce je rozsáhlý
dokument, který skautské veřejnosti představili první únorový pátek
v nových prostorech Skautského institutu na Staroměstském náměstí.
Na místě se sešly více než tři desítky
skautů, nechyběli ani členové
výkonné rady a náčelnictva.
Jakých šest nejzajímavějších informací v prezentaci zaznělo?
1) Junáku sice roste členská
základna, ale je to dáno nárůstem
počtu vlčat a světlušek, výrazně
ubylo skautů a roverů. V budoucnosti hrozí nedostatek činovníků,
pokud počet nabíraných dětí
poroste stejně rychlým tempem.
2) Junáku se daří nabírat více
dětí než v minulosti, poměrově
úspěšnější je ale pouze u mladší
kategorie 5–9 let. U starších dětí
FOTO ARCHIV WOSM
„JUNÁK PRO DĚTI NENÍ
IN,“ ŘÍKÁ PORADENSKÁ
FIRMA BCG
je nevyužitý potenciál kolem věku
11 a 12 let i kolem 15 let, kdy děti
mění své kroužky při přechodu na 2. stupeň základní školy
a na střední školu.
3) Široká veřejnost vnímá Junáka
smíšeně, část lidí neví, co přesně
od Junáka očekávat. Vnímání mezi
dětmi není dobré. Přestože se
ztotožňují s principy, které Junák
reprezentuje, Junák jako organizace pro ně není „in“.
4) Přestože Junák dělá mnoho
v externí komunikaci, jiné neziskové organizace mají větší mediální
dopad.
5) Junák není všeobecně dostupný,
chybí hlavně v malých městech.
Děti navštěvují kroužky s podobnou intenzitou téměř bez ohledu
na velikost obce, ale až 45 % dětí
nemá oddíl Junáka ve svém městě.
6) Porovnání s ostatními skautskými i podobnými organizacemi
ukazuje, že Junák má prostor
zaměstnat více profesionálů. Větší
profesionalizace by oslabila výkyvy
kapacit, posílila kontinuitu a posílila kapacity na rozvojové projekty.
Kompletní studii si můžete stáhnout na webu strategie.skauting.cz.
(Martin Křivánek – Set, vedoucí
strategického odboru)
NOVÁ SVĚTOVÁ SKAUTSKÁ PROGRAMOVÁ STRATEGIE
PRO MLADISTVÉ JE NA SVĚTĚ
Po letech plánování a diskutování na všech úrovních skautské světové
organizace zveřejnil WOSM aktualizovanou příručku světové programové
strategie pro mladistvé. Příručka obsahuje novou skautskou metodiku,
ale třeba i definice skautingu a skautských principů. Je možné ji stáhnout
na stránkách WOSM: http://bit.ly/1bcdp1N.
SKAUTI POMÁHAJÍ OBĚTEM ZÁPLAV V MALAJSII
MALAJSIE Malajští skauti a skautky
pomáhali se získáváním a distribucí jídla, vody, oblečení a pokrývek
pro obyvatele postižené povodněmi, které zemi postihly v prosinci
2014. Finanční prostředky na pomoc obětem záplav v Malajsii získala také Světová skautská kancelář,
a to od svých členů ze všech šesti
skautských regionů (Afrika, Arábie,
Asie, Eurasie, Evropa a Střední
Amerika). Kancelář finance využila na nákup více než tří tisíc tun
zásob, které posléze předala malajskému letectvu. Zásoby obsahovaly
například balenou vodu, školní
uniformy nebo čisticí prostředky.
(Ondřej Vala – Chlupáček)
BŘEZNOVÉ NÁČELNICTVO
DISKUTOVALO O TĚŽKÝCH
OTÁZKÁCH, ROZPOČTU
I ČLENSTVÍ
OCHOZ U BRNA Náčelnictvo
na svém osmdesátém zasedání
diskutovalo o harmonogramu
Strategie 2020. Těsnou většinou
rozhodlo, že by mělo být umožněno přímé členství ve zvláštních
organizačních jednotkách. Nově
získané finance ze státního rozpočtu přidělilo na opravy kluboven
a základen, dotace krajům a provozní náklady Junáka. A v tajném
hlasování potvrdilo jmenování
Petra Vaňka – Permoníka zpravodajem výkonné rady pro komunikaci
a projekty služby společnosti. (JK)
25
SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ
ŽELEZNÁ OPONA ROZDĚLUJE HORKOU MEXICKO-AMERICKOU HRANICI
Když jsem se před více než rokem rozhodla odjet jako dobrovolnice mimo Evropu, měla jsem jasno jen
v jediné věci – bude to Latinská Amerika. Se salesiány jsem se vydala sloužit do mexického města plného
rodin i jednotlivců, které v cestě za americkým snem zastavila železná hranice.
AUTORKA DAGMAR WINKLEROVÁ
FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ
26
Z
ase čekám… Ze zkušenosti
vím, že rozhrkané městské autobusy zastavují
před místní samoobsluhou Oxxo.
Označené zastávky, natožpak jízdní
řád byste v Mexiku hledali marně.
A tak tu postávám, nahlížím do přinesených novin a rozmýšlím se, zda
stojí za to skočit si do samoobsluhy
pro přeslazené kafe z automatu
a při tom riskovat, že mi zatím autobus projede před nosem. Nějaký
starý muž v slaměném kovbojském
klobouku už tady také jedinou
linku směřující do centra vyhlíží.
Nepohnutě hledí k obzoru a nakrucuje si knír. Radši se tedy nikam
nevzdaluji, bavím se pozorováním
projíždějících vozidel a sama se
sebou soutěžím, kolik nejvíc se mi
podaří napočítat pasažérů namačkaných v jednom osobním autě.
Minuty ubíhají…
Po hodině čekání to nevydržím
a zeptám se starého kovboje:
„Promiňte, seňore, ale jste si jistý,
že takhle navečer ještě nějaký autobus vůbec pojede?“ „Nooo, jistý to
FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ
NA CESTĚ SVĚT KOLEM NÁS
a on jede na parkoviště. Klidně
mě ale sveze půl hodinky na hlavní ulici, má to po cestě, a tam už
si budu moci zastavit některý
z nesčetných levných taxíků. Žádné
peníze nechce.
kteří si tuto zkušenost na vlastní
kůži prožili. Jako místo mé služby
mi nabídli Ciudad Juárez nebo
Nogales.
SLUŽBA V MĚSTĚ
NA HRANICI ZÁKONŮ
Tranzitní město na hranici postupně zaplavují noví příchozí, kteří zde ještě několik dalších let žijí z iluze, že se jim
riskantní přechod „za čáru“ jednou podaří.
nejní…“ protáhne uvážlivě, „to víte,
je neděle. To voni to někdy zabalej
už před šestou…“ a sedí si klidně
dál jako nějaký sošný duch Sonorské pouště. Ta trpělivá odevzdanost
do nekonečně prozíravé Boží vůle
mě na Mexičanech nikdy nepřestane fascinovat. A naplňovat sžíravou
závistí. A někdy zoufalstvím…
Za další půlhodinu autobus konečně přijíždí. Na mé zuřivé mávání
řidič zastavuje a vysvětluje mi, že
provoz linky už pro dnešek skončil
Latinská Amerika mě kdysi okouzlila živou bezprostředností mých
brazilských a peruánských přátel
a snila jsem o tom, že ročním pobytem a soužitím s místní komunitou na mě třeba také trochu toho
jásavého pelu ulpí. Ale při výběru
destinace mé dobrovolné služby
pro mě byla rozhodující důvěryhodná zaštiťující organizace.
Salesiánská asociace Dona Bosca
nabídla nejlepší logistickou podporu, několikaměsíční důkladnou
přípravu zájemců a spojení s těmi,
Obě města leží na hranici Mexika a Spojených států. Milionové
Ciudad Juárez je známé jako místo
četných sexuálně motivovaných
vražd žen a podle Novinek.cz je to
údajně druhé nejnebezpečnějších
město na světě. To Nogales je příliš
malé na to, aby Novinkám stálo
za zmínku. Na plačtivé naléhání
rodinných příslušníků volím druhou možnost a v září 2013 vyrážím
vybavena příručkou španělštiny
pro samouky a mlhavou představou, že na severu Mexika se
rozkládá poušť a teritorium drogových kartelů. Můj vnitřní obrázek
o Mexiku byl až dosud načrtnut
zářivými barvami turistických
prospektů, televizních Cestománií
a maleb Fridy Kahlo. Když jsem
27
SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ
ale přistála v Phoenixu a vydala se
na cestu do svého nového domova,
převládající barvou ve sluncem vysušené a do dáli se táhnoucí krajině
byla šedavě hnědá občas rušená
vybledlými hromádkami odpadků.
Nogales leží přímo na hranici
s americkým státem Arizona,
v srdci Sonorské pouště, a při
posledním sčítání v roce 2010
mělo něco přes 200 tisíc obyvatel.
Teď už je však jejich počet díky
přistěhovalectví nepochybně
o mnoho vyšší. Náhlý demogra ický vzestup města má za příčinu
zejména prudký rozvoj továren, jež
zde ve velkém, s levnou a zákonem
málo chráněnou pracovní silou
produkují montážní díly pro přístroje, které se většinou vyvážejí
do zahraničí. Ještě větší skupinu
mezi příchozími tvoří lidé, již se
nechali okouzlit všudypřítomnou
iluzí amerického snu, a doufají, že
Kroužek výroby šperků z přírodních materiálů kupodivu
slavil velký úspěch jak u dívek, tak u chlapců.
A pokud je to již jejich několikátý
pokus, tak rovnou za mříže. Není
divu, že tranzitní město na hranici
postupně zaplavují noví příchozí,
kteří zde ještě několik dalších
let žijí z iluze, že se jim riskantní
přechod „za čáru“ jednou podaří.
Většinou už ale nikdy neseberou
odvahu, a tak tu pomalu zapouštějí
kořeny. A v sousedství ulic, jež
tvořily původní skromné centrum,
a relativně bohatých čtvrtí se rozkládají nová předměstí z chatrných
domků bez vody a nočního osvětlení. V patách za nimi obepínají městečko haldy odpadků a vrakoviště.
Daří se tu kriminalitě a drogám
proudícím přes kopce do zlaté
Ameriky. Takto tedy vypadalo jeviště mého ročního působení.
Nikdy mi z paměti nevymizí příběhy statečných mužů, kteří
si už poněkolikáté chystají batohy, aby se v noci pokusili
zdolat obávanou pouštní hranici.
se jim tu podaří překročit hranici
a nalézt ve Státech vybájený lepší
život. Nogales Sonora však dělí
od jeho sesterského města Nogales
Arizona několik metrů vysoká
železná hradba, která již téměř
deset let odděluje Spojené státy
od Mexika na zhruba třetině délky
jejich vzájemné hranice. Noví hosté
už ve Státech nejsou tak vítáni jako
kdysi před útoky z 11. září. Dostat
se přes zeď není nic snadného
a na ty, kteří se pokusí ji obejít
skrze poušť, často čeká smrt žízní,
vyčerpáním, či dokonce puškami
americké domobrany. Ty, co měli
o něco méně smůly, sebere pohraniční stráž a putují zpět za hranice.
28
CELÝ ROK NA ULICI
Společně s mými parťáky, Mexičany
Edgarem, Carlosem a Julií, u jejíž
rodiny v onom „zlopověstném“
Ciudad Juárezu jsem strávila jedny
z nejkrásnějších a nejpoklidnějších
Vánoc v mém životě, jsme provozovali čtyři odpoledne v týdnu pouliční Brigáda de alegría (Brigádu
radosti). Děti z chudých sousedství
jsme nejprve sezvali megafony
na vybetonovaný plácek před
některým ze čtyř salesiánských
komunitních center a poté jsme si
společně zatančili, zahráli pár her
a nakonec zasportovali a nabídli
kroužky malování, kreslení, žonglování či skládání origami.
Naše celoroční snažení přitáhnout těmito aktivitami pozornost
dětí k salesiánským komunitním
centrům a odvést ji od činností, jež
by je záhy mohly zavést do osidel
lákajících a všudypřítomných drog,
vyvrcholilo v červenci velkou letní
školou, takzvanými Vacaciones
felices con Jesús (Šťastnými prázdninami s Ježíšem). Tehdy byly naše
dny v podstatě od rána do večera
naplněny venkovními hrami a nejrozmanitějšími kurzy (od cvičení
taiči až po zdobení nehtů). Dokonce se mi podařilo splnit si svůj sen
a nabídnout dětem kroužek výroby
šperků z přírodních materiálů,
který kupodivu slavil velký úspěch
jak u dívek, tak u chlapců. Po jeho
skončení jsem od dětí dostala několik vděčných dopisů, tak dojemných, že jsem se po jejich přečtení
na férovku rozplakala.
V ÚTULKU PŘED
ODCHODEM
Už během svého pobytu u salesiánů
jsem se náhodou seznámila s úžasným knězem Ricardem. Pozval mě
na návštěvu do jezuity spravovaného útulku pro ilegální migranty,
kteří byli na základě přísných
amerických imigračních zákonů
deportováni ze Států a na hranicích
ponecháni na ulici, často bez peněz a dokumentů a tím pádem
bez možnosti vrátit se do svých
původních domovů. Mnozí z nich
navíc žili v Americe bez dokladů už
léta či desetiletí, měli tam partnery,
rodiče, děti… Takoví se samozřejmě
pokoušeli o nový přechod hranic
stůj co stůj. Bez pomoci lidí jako
Ricardo a ostatní z jeho organizace Iniciativa Padre Kino para la
Frontera (Pohraniční iniciativa otce
Kina), pojmenované po věhlasném
španělském misionáři působícím
před třemi staletími v téhle oblasti,
by skončili o hladu na ulici a novou
výpravu do pouště by pravděpodobně nepřežili.
Práce v útulku mě tak nadchla, že
jsem požádala jezuity, aby mě ještě
na dva měsíce přijali jako svoji
dobrovolnici. A tak jsem pomáhala
vařit a servírovat obědy (všechny
ze surovin darovaných občany
obou Nogales), třídila a vydávala
darované oblečení, sušila tortily,
učila migrantky vyrábět šperky…
Pomáhala jsem vyplňovat zprávy
o nehumánním zacházení ze strany americké pohraniční stráže
či mexické policie. Setkala jsem
se třeba s případem ženy, kterou
mexická policie mučila elektrickým
proudem, aby z ní získala informace o její malé dcerce, jíž se útěk
přes hranice s převaděčem podařil,
na rozdíl od maminky…
I když to byla práce mnohdy docela
náročná, bylo to pro mě období
velkého osobního růstu a mnoho jsem se toho od svých přátel,
přicházejících z Mexika, Nikara-
FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ
NA CESTĚ SVĚT KOLEM NÁS
guy či Guatemaly, naučila. Nikdy
mi z paměti nevymizí příběhy
těch statečných mužů, kteří si už
poněkolikáté chystají batohy, aby
se v noci pokusili zdolat obávanou
pouštní hranici. Hranici plnou vybělených lidských kostí. Podle informací americké odnože zpravodajské stanice Al-Jazeera zahynulo
od roku 2001 jen na arizonském
úseku hranice přes 2 100 migrantů, nepočítajíc nešťastníky, jejichž
těla se nikdy nenašla. Na můj
dotaz, zda se nebojí a zda jim tolik
risku stojí za cestu za pochybným
štěstím, odpovídají většinou všichni migranti stejně: „Bojím. Ale tam
na druhé straně zůstaly moje děti.
Co bych to byl za otce, kdybych je
opustil?“
INZERCE
29
SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL
FOTO ARCHIV ČVT
MÝM ÚKOLEM JE
NECHAT ZAZNÍT HLAS
SYRSKÉ SPOLEČNOSTI
Se Suád Naufalovou jsme se setkali den poté, co převzala od organizace Člověk v tísni cenu Homo Homini určenou osobnostem,
které se zasloužily o nenásilné prosazování lidských práv. V krásném bytě v Praze s výhledem do Františkánské zahrady jsme měli
možnost představit této drobné usměvavé Syřance naši skautskou
organizaci a během dvaceti minut s ní promluvit o otázkách, které
nás nejvíce zajímaly.
SUÁD NAUFALOVÁ
Syřanka Suád Naufalová byla
učitelkou na základní škole
v městě Ar-Raqqa na severu
Sýrie. Po zatčení svého švagra
se začala účastnit demonstrací
proti režimu prezidenta Bašára
Asada a následně také proti
Islámskému státu, který si
z dobytého Ar-Raqqa udělal
své „hlavní město“. Suád často
protestovala sama před sídlem
IS a často jí bylo vyhrožováno
smrtí. V roce 2013 byla nucena
ze země utéct, aby neohrožovala
život svůj, ale také životy svých
přátel a ostatních členů rodiny.
V České republice se o Islámském
státu mluví hodně, přesto je pro nás
situace kolem něj nepřehledná. Jak
jste zjistila, co je správné, zač chcete
bojovat a proti čemu protestovat?
Zpočátku je samozřejmě nejdůležitější osobní přesvědčení, to, co
člověk cítí, že je správné. A pak
hraje důležitou roli také většinová
společnost. Když vidíte, že něco
dělá většina, spíše tomu můžete
věřit. Jde o jakýsi hlas společnos-
30
AUTOŘI ANNA DOUPOVCOVÁ – TLAMPA, LIBOR POSPÍŠIL
ti, který vy venku nemůžete tak
intenzivně vnímat a může vám
připadat tichý. Proto je teď mým
hlavním úkolem a jednou z mála
věcí, kterou mohu z exilu dělat, nechat zaznít tento tichý hlas syrské
společnosti v zahraničí. Koneckonců to byl jeden z původních úkolů
naší revoluce – aby nás Syřany bylo
slyšet i za hranicemi.
My skauti pracujeme s mládeží
a dětmi, snažíme se s nimi smysluplně trávit čas a učit je mimo jiné
i o morálce a etice. Existuje něco, co
bychom mohli my – lidé, kteří vedou
děti a mládež, udělat pro lepší
pochopení syrské situace?
My vám můžeme pouze říct, co se
tam děje. Odborníci, kteří vědí, jak
předat informace vaší cílové skupině, jste vy. Můžete využít dokumentární ilmy, které byly natočeny
o syrské válce a uprchlících. Můžete
uspořádat besedy, dát lidem možnost mluvit s nějakým uprchlíkem.
Nejlepší by bylo, kdybyste mohli jet
navštívit uprchlické tábory třeba
v Libanonu a zkusit tam týden žít
za stejných podmínek jako Syřané.
V médiích jsme se dočetli, že jste často při demonstracích zůstávala sama.
Z vlastní zkušenosti víme, že je občas
velice těžké přesvědčit sebe sama
k nějaké činnosti. Kde jste hledala
a stále hledáte motivaci pro svou
činnost, navíc takto nebezpečnou?
Jak už bylo řečeno, na prvním místě
u mne bylo osobní přesvědčení.
Přesvědčení, že člověk koná to
správné a dobré. To je hlavní věc.
Podstatná je ale i podpora lidí okolo, ať už přímá, či nepřímá. Pomáhalo mi, když jsem ostatním viděla
v očích vděk. Přestože si sami vedle
mne v protestu nestoupli, cítila
jsem, že mne podporují.
V Sýrii jste se živila jako učitelka.
Promiňte, ale musím se zeptat –
chtěli bychom, abyste nás učila?
Učila jsem děti od sedmi do deseti
THINK GLOBAL, ACT LOCAL SVĚT KOLEM NÁS
Nejlepší by bylo, kdybyste mohli jet navštívit uprchlické
tábory třeba v Libanonu a zkusit tam týden žít za stejných
podmínek jako Syřané.
let a myslím, že jsem byla dobrá
a úspěšná. Má třída byla vždy
největší a dětem se líbil můj způsob
výuky. Nebyla jsem ani příliš přísná, ani příliš benevolentní, snažila
jsem se o nějaký kompromis.
Obecně ve světě převládají obavy
z Islámského státu. Co vede další
mladé lidi se k IS přidat?
Islámský stát se snaží působit
na emoce lidí a využít jejich neštěstí. Většina lidí ani nemá správné
a kompletní informace, touží se
pouze zbavit režimu, což IS slibuje.
Dennodenně se objevují zprávy
o desítkách až stovkách mrtvých
Syřanů a IS dává lidem falešnou
naději, že umírání zastaví. Naštěstí
se však k IS přidává čím dál méně
bojovníků, spíše už jen jednotlivci,
protože spoustě lidí už došlo, že
nebojují proti režimu, ale že pouze
zabírají další území. Největší část
IS také tvoří cizinci, nikoli Syřané.
Přidávají se lidé z Evropy, z Francie
a Velké Británie, z Libye a třeba
i z Čečenska.
V Turecku existují pro syrské děti
školy podporované UNICEFem
a také školy vzniklé svépomocí
uprchlíků a turecké vlády. Úroveň
vzdělávání je v nich ale velice nízká.
Jaké jsou šance, že tyto děti budou
mít dostatečné vzdělání a povědomí o Sýrii jako o „své“ zemi, když
po velkou část svého života vyrůstají
v zahraničí a vzdělávají je cizinci?
Žádný Syřan nikdy nezapomene,
odkud pochází, i když je to dítě. My
na svou vlast nikdy nezapomeneme.
My máme poslední otázku – mohli
bychom se společně vyfotit?
FOTO ARCHIV AUTORŮ
Učila jste náboženství a etiku. Jaký
je hlavní rozdíl mezi vaším pojetím islámu a tím, jak islám pojímá
Islámský stát?
Mohu to jen těžko porovnávat,
protože vlastně nyní přesně nevím,
co se v Ar-Raqqa děje. Sýrii jsem
opustila, když ještě IS neměl
nad městem plnou kontrolu, tudíž
ještě dříve, než obsadil školy. Ovšem v tuto chvíli je stejně většina
škol zavřená, protože potřebují
překvali ikovat učitele. A navíc ani
rodiče nechtějí do těchto škol své
děti posílat.
Hranici Sýrie a Turecka denně
přechází stovky lidí. Při mé návštěvě
v uprchlických táborech jsem většinou viděla ženy s malými dětmi,
takřka žádnou mládež a v podstatě žádné starší děti. Co se s nimi
na území Sýrie děje?
Nějakých striktně vymezených kategorií jsem si nevšimla, ovšem je
samozřejmé, že z toho bombardování utíkají hlavně ženy a malé děti.
Musíme ale brát v úvahu zatýkání,
to není žádná maličkost. Když se
v Sýrii zatýká, nezavírají se jen
dospělí, ale často také děti mladší
osmnácti let. Od začátku války jsou
statisíce zatčených, a to včetně
dětí. (Pozn. red.: Nepokoje v Sýrii
známé pod názvem Arabské jaro
začaly zatčením dětí, které v městě
Dará v roce 2011 napsaly na zeď
protirežimní hesla.)
31
SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL
SKAUTING MUSÍ BÝT ZÓNA
BEZ PŘEDSUDKŮ
Měli jsme v plánu uvést na pravou míru nejčastější „hejty“ o dvou v Česku nejméně oblíbených národnostních skupinách. Ale předsudků, stereotypů a nenávistných názorů je tolik, že je v rámci jednoho textu nemáme šanci vyvrátit, a tak se nám podařilo jen některá témata nakousnout. Navíc novinářská praxe
věci zjednodušovat, ukazovat na příkladech, nebo naopak zobecňovat, a tím zpřístupňovat čtenářům,
mnohé stereotypy utváří a upevňuje. Bude tedy nezbytně nutné, abyste po přečtení tohoto článku sedli
k internetu, zašli do knihovny nebo se osobně setkali s lidmi ze skupin, o kterých píšeme.
AUTORKA HANA ZÁVODNÁ – GULI
ROMOVÉ ZNEUŽÍVAJÍ
DÁVKY?!
Když se řekne „romská kultura“,
mnoho lidí si představí pestrobarevné šaty, typickou hudbu
a tancující společenství u maringotky. A mnoho lidí má také pocit,
že zná příběh o tom, jak se Romové
dostali z maringotek do paneláků:
cikáni kočovali a nikde se dlouho
nezdrželi. Jejich jiný životní styl ale
dělal starosti tehdejším představitelům marxistické ideje. Podle této
ideologie se domnívali, že pokud se
zlepší podmínky materiální, změní
se i způsob chování cikánů. A tak
Romy přestěhovali do panelových
domů a znemožnili jim žít podle
jejich představ. Jenže to tehdejším
komunistům nevyšlo…
Ve skutečnosti byla situace mnohem složitější. Například na území
tehdejšího Československa žily
různé romské skupiny, některé
kočovné, jiné usedlé. Komunistický materialistický přístup narušil
především rodinné vazby, a tím
způsobil rozpad tradiční romské
společnosti. Důsledkem komunistického řešení i našeho zjednodušeného pohledu je, že většina
lidí má k Romům odmítavý postoj
32
a navrhuje segregační řešení: „Mělo
by se jim vyhradit město a ať si tam
žijí.“ Názor většiny je způsobený
i tím, že se o život Romů nezajímá.
Od roku 1971 například Mezinárodní romský sjezd požaduje, aby
se přestali cikáni nazývat cikány,
a byli označováni méně negativně vnímaným slovem Romové.
To pochází z romštiny a lidé jeho
význam – „muž, manžel“ – často neznají, a tím pádem ani nepoužívají.
A pokud ano, tak často s pachutí
nenávisti.
„Romové nepracují a pobírají
vysoké dávky, které bílí nedostanou.“ Snad nejčastější předsudek
mířený proti Romům. Je na místě
jej dementovat a poznamenat,
že zákon, na rozdíl od lidí, měří
všechny stejnou měrou. Pomoc
v hmotné nouzi tedy dostane
každý, kdo splní podmínky dané
zákonem, a je úplně jedno, jestli
při sčítání lidu vybral národnost
romskou, českou nebo moravskou.
Tento i další stereotypy, které
o Romech (a jiných menšinách)
kolují českou společností, uvádí
na pravou míru Hejtomat iniciativy HateFree culture na stránkách
www.hatefree.cz.
CO MUSLIM,
TO TERORISTA?!
Romové jsou v Česku dlouhodobě
označováni jako nejméně sympatická národnostní skupina. To ukazuje
i únorová zpráva Centra pro výzkum
veřejného mínění (CVVM). Do hospodských řečí, ale také vědeckých
výzkumů se v posledních měsících
dostává další menšina – Arabové.
Ve výzkumu CVVM byli označeni
za druhou nejméně sympatickou
národnostní skupinu a na škále
školního známkování hodnoceni
známkou 4,02 (Romové 4,30).
Pro mnoho lidí je slovo Arab synonymem pro slovo muslim. Jenže
Arabové jsou skupinou etnickou
a Arab tedy může být stejně tak
muslimem jako křesťanem nebo
ateistou. To ale bohužel nemění
moc na faktu, že jsou Arabové
i muslimové v Česku stejně neoblíbení. Čím to je? „Podle mě to
souvisí u Čechů s hledáním sebe
sama, se strachem z jinakosti, se
zaběhlou homogenitou naší společnosti, ale i se sekulárním charakterem země,“ říká Jaroslav Šotola
z Univerzity Palackého, který se
studiem muslimů (a postojem
Čechů k nim) zabývá.
THINK GLOBAL, ACT LOCAL SVĚT KOLEM NÁS
Abychom lépe muslimům porozuměli, měli bychom porozumět
jejich náboženství. Islám má být
vrcholem Abrahamových náboženství. Uznává všechny starozákonní i novozákonní proroky.
Rozdíl je v tom, že Ježíše nepovažuje za poloboha, ale za jednoho
z proroků. Za základ muslimské víry se považuje pět pilířů
islámu – vyznání víry, modlitba,
almužna chudým (ta je mnohdy
nahrazena sociálním pojištěním),
půst v měsíci Ramadánu a pouť
do Mekky. Někdy se k pilířům
výjimečně a musí se obejít spousta
právnických kliček.
Lidé si také myslí, že muslimské
ženy nesmí chodit do práce. „Ženy
mohou pracovat ve všech muslimských státech. Kolik jich však reálně
pracuje, je věc jiná,“ říká Šotola.
Na muslimskou kulturu se často díváme spatra. Není to ale tak dlouho,
kdy u nás ženy neměly volební právo
a „spořádaná“ žena nevydělávala peníze, ale byla závislá na svém muži.
Dalším ožehavým tématem v souvislosti s islámem je šaría, tedy
NESNÁŠÍME PRO JISTOTU
VŠECHNY
V průběhu let se postoj Čechů
k menšinám měnil. V 90. letech jsme
neměli rádi balkánské přistěhovalce,
na přelomu tisíciletí se do nevraživosti dostali Romové, zanedlouho
poté se přidali i muslimové.
Knihy, které mají duši
islámské právo. Ta však nikdy nikde
nebyla úplně dodržována, naplňována. Šaría ukazuje dokonalost, které
ale člověk nikdy nemůže dosáhnout.
V realitě se uplatňují některé principy – šaría se primárně netýká sekání rukou za krádeže, ale de inuje
například pravidla rodinného práva
nebo obchodu. Většina muslimských
států má své zákony, které kromě
šaríi vychází i z dalších pramenů
nebo šaríu zcela opomíjí, například Turecko převzalo švýcarský
zákoník. A i v zemích, ve kterých se
některá pravidla šaríi uplatňují, se
k užívání krutých trestů přistupuje
Vojtěch Bílý, Alena Scheinostová
Když padají manga
Dobrovolníkem uprostřed válečného konfliktu
brož., 192 s., 249 Kč
INZERCE
Evropané mají značně pokřivený
pohled i ohledně počtu muslimů
žijících v evropských zemích.
Britové například odhadují, že
ve Spojeném království tvoří
muslimové 21 procent obyvatel,
skutečný poměr je však čtyřikrát
menší – 5 procent. V Česku podle
sčítání lidu v roce 2011 do kolonky náboženské vyznání vyplnilo
možnost islám 3 385 lidí. Ne každý
ale tuto informaci uvedl. Odborníci
se proto domnívají, že se počet muslimů pohybuje od 10 000 do 20 000.
V České republice to dělá kolem
0,1 %. Jsou to ovšem jenom odhady.
přidává ještě džihád. Západní společnost jej zná jako „svatou válku“
proti nevěřícím, tento význam ale
islámské chápání nemá. Během let
se pojem džihád měnil a nabíral
další a další významy. Ve zkratce by měl znamenat přemáhání
hříchu, osobní rozvoj, šíření
islámu v srdci a ve světě, obranu
islámu a charitativní činnost. Lidé
jsou různí a záleží na nich, který
z těchto významů si osvojí.
FOTO INICIATIVA HATE FREE CULTURE
Na internetu už nějakou dobu koluje
vtip: „Plazí se tři slimáci. Najednou
se ozve rána a jeden z nich exploduje. Druhý obhlíží zbytky a ptá se, kdo
to byl. Třetí povídá: ‚Asi nějaký muslimák.‘ “ Kdyby byl vytvořen na základě statistiky, museli by se dva slimáci
plazit s opravdu hodně muslimáky,
aby bylo vůbec pravděpodobné, že
jeden z nich vybouchne. Počet islamistických teroristů není vyčíslen,
ale například do boje za Islámský
stát se zatím „vrhlo“ 0,0008 procent
všech muslimů. A nutno zmínit, že
valná většina muslimů násilí odmítá
a pořádají proti němu různé kampaně, například #Ne mým jménem
(#NotInMyName).
KNIHKUPECTVÍ PORTÁL:
TÁL:
Praha 1, Jindřišská 30 Praha 8, Klapkova 2
33
obchod.portal.cz
cz
Bez názvu-3 1
4.11.2014 14:53:03
SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL
AKTIVITA
Stereotypizace
Romů v našem
městě
Je vaše obec v postoji k Romům spíše radikální, nebo
umírněná? Pokuste se ve své
obci vytvořit vlastní průzkum.
Poraďte se s někým, kdo má
se sociologickým výzkumem
zkušenosti. Vyberte si několik
respondentů a zeptejte se jich
na pár vybraných otázek z knihy.
Abyste dokázali vyvodit platné
závěry, je třeba mít dostatečný
počet různorodých respondentů. Máte-li jich jen několik,
raději závěry nevyvozujte, ale
o jednotlivých odpovědích se
pobavte v kmeni. Objevují se
v nich předsudky a nepravdy?
Co byste mohli udělat, abyste
takové názory vyvrátili?
AKTIVITA
Trojpexeso
Pomocí knihy a internetu vytvořte trojpexeso: 1. kartička název
určitého jevu, 2. obrázek k jevu,
3. popis jevu. Kartičky rozházejte
po lese nebo na louce. Správné
trojice má k dispozici jen rozhodčí. Rozdělte se do trojic. Úkolem
skupin je přinést rozhodčímu
správné trojice kartiček. Za správnou trojici dostane skupina
6 bodů, pokud má jednu kartičku
z trojice špatně, tak 0 bodů. Má
šanci na jednu opravu, jinak
musí kartičky vrátit. Pokud má
tři naprosto nepasující kartičky, tak ztrácí 3 body a kartičky
vrací do pole. Každý hráč smí mít
u sebe vždy jen jednu kartičku.
34
My Češi asi bohužel potřebujeme
víc takových pohlavků, abychom
přestali odsuzovat lidi podle
vzhledu, náboženství nebo původu.
Nesnášenlivost vůči menšinám je
u nás běžný jev hlavně na internetu, kde je velmi tolerována. Náš
vztah k těmto menšinám se stále
zhoršuje a hlavně… koluje o nich
pořád více a více lží. Vyvracejme je
také ve svých kmenech a udělejme
ze skautingu zónu bez předsudků.
Pomoci nám mohou vybrané knihy
a navržené aktivity.
ROMOVÉ A STEREOTYPY
MUSLIMŠTÍ STRAŠÁCI
Po tisíciletí se s diskriminací
a předsudky setkávali židé. Po obrovské ráně jménem 2. světová
válka se ale společnost obrátila
a nyní je antisemitismus v české
společnosti spíše odsuzován. Tvrdě
vybojovaná svoboda!
Kniha prezentuje výsledky výzkumu
mapujícího postoj majoritní společnosti v severních Čechách k Romům.
Autorka Renata Weinerová si k tomuto účelu vybrala 184 respondentů různého věku a vzdělání. Společné
měli to, že někdy pobývali nebo stále
žijí v Ústeckém kraji. Většina výsledků výzkumu byla sice očekávatelná,
přesto bylo zajímavé a mrazivé
přečíst si je „černé na bílém“.
WEINEROVÁ Renata. Romové
a stereotypy: Výzkum stereotypizace Romů v Ústeckém kraji.
Praha: Karolinum, 2014, 90 str.
Islám je značně medializovaný a ne
vždy se ve zpravodajství objevuje
úplná pravda. A právě předsudky
způsobené špatným pochopením
médií se snaží vysvětlit a vyvrátit
kniha Bronislava Ostřanského. Autor
v ní vysvětluje pojmy, které se v souvislosti s islámem v médiích objevují,
a nevyhýbá se ani kontroverzním
tématům. Přehlednost knihy zvyšuje
abecední řazení všech pojmů.
OSTŘANSKÝ Bronislav. Atlas
muslimských strašáků aneb
Vybrané kapitoly z „mediálního
islámu“. Praha: Academia,
2014, 192 str.
Oblékněte celý oddíl
Trika, šátky, čepice a další textil
s potiskem nebo výšivkou
Velký výběr velikostí a barev, výhodné ceny
a rychlé dodání
Pro oddíly, na celotáborové a celoroční hry,
na výpravy
akce
ýp y a podobné
p
Již 11 let dodáváme textil pro více než
100 skautských středisek po celé ČR
Vybírejte na www.inetprint.cz/skauting
KALOKAGATHIA KULTURA
ZAŽIJTE TEATRÁLNÍ EMOCE,
POSAĎTE SE NA ZÁBRADLÍ
V dnešní době neprožíváme velké emoce. Masmédia nás dennodenně bombardují zprávami o celosvětových hrůzách, které se nás ale nijak nedotýkají. Máloco v nás vyvolá hmatatelný fyzický pocit – husí kůži,
smích, pláč, chuť zvracet. Pokud vám zásadní emoce chybí, zkuste divadlo, třeba to Na zábradlí.
AUTORKA MAGDALÉNA KRATOCHVÍLOVÁ – SHAMANKA
K
a na něj nároky. Usilujeme o divadlo
jako živé médium, to se dle mého
názoru z českých kamenných divadel poněkud vytrácí.“
amenná divadla převážně
adaptují a přehrávají klasickým způsobem známé kusy.
Populární muzikály jsou hlavně
o chytlavé melodii, zpěvu a tanci.
Málokde se hraje moderní evropské
divadlo. Divadlo, při kterém budete
cítit to, co autoři chtěli, abyste cítili.
Divadlo, které jde na dřeň tématu,
které sleduje svůj cíl a nikam neuhýbá. Divadlo, které vás překvapí.
Inscenace, při kterých se vám bude
chtít smát, brečet nebo i zvracet.
Před pár týdny divadlo získalo devět z devíti Cen
divadelní kritiky, z toho jednu za divadlo roku.
FOTO KIVA
„Chceme navazovat spíše na principy než na konkrétní tradici,“ řekl
nynější ředitel Petr Štědroň v Divadelních novinách v roce 2013. „Není
důvod kopírovat, nejsme plagiátoři.
Těmi principy jsou zájem o mnohdy
nepříjemné téma, které rezonuje, inscenace, které zanechávají
v divákovi stopu, kladou mu otázky
36
buržoazie vycházející ze slavného
surreálného ilmu Luise Buňuela.
V úvodní scéně rodinní příslušníci
násilím pohřbívají svého starého
Autorský tým Štědroň-Viceníková-Mikulášek začal s nevšední
dramatikou už v brněnské Redutě.
Pod kůži se dostali divákům inscenací Korespondence V + W z roku
2010, která obletěla českou divadelní scénu jako uragán. „Inscenace
se stala jedním z nejvýznamnějších
počinů českého divadla posledních
let. Vzácně se na tom shodují diváci
i kritika. Svědčí o tom plné divadelní sály nejen v Brně, ale i na zájezdech a také řada prestižních
ocenění,“ píše se na csfd.cz. Doře
Viceníkové a Janu Mikuláškovi se
povedlo z rozsáhlé korespondence
Voskovce a Wericha vybrat dramaticky nosný a jevištně přitažlivý
materiál, který se vyvíjí od břitkého humoru k úzkosti, zoufalství
a všudypřítomné smrti.
Průlomovou a pro diváky velmi
rozporuplnou inscenací se stal
v roce 2012 Nenápadný půvab
otce a hra pokračuje pohřební hostinou, během níž se stane všechno,
jen ne to, co by se čekalo. Divák se
občas zařezává trapností do sedačky, zoufale se směje, někdy také
podrážděně odchází.
Tyto a další klíčové inscenace
autorský tým převezl s sebou
do Prahy, kde je upravil pro potřeby malého jeviště. Na prvních pražských premiérách někteří stávající
pravidelní diváci Zábradlí pohoršeně odcházeli. Nyní už má divadlo
své publikum, které jeho poetiku
a odlišný přístup vítá. Před pár
týdny získalo devět z devíti Cen
divadelní kritiky, z toho jednu
za divadlo roku, což je na druhou
sezonu úžasný úspěch.
Ať už vám jejich styl bude blízký,
nebo ne, vždy byste se u divadelní
inscenace měli zamyslet nad tím,
jaký mělo mít představení smysl
KULTURA KALOKAGATHIA
KULTURA PODLE
KECKY
Divadlo Na zábradlí je jiné! Tak jiné, jak to jen jde. Má pevnou
základnu v nevšední dramaturgii a kvalitním, sehraném
hereckém souboru. Pokud se rozhodnete zatnout zuby a jít
do divadla na emoce, které skutečně pocítíte vy a ne jen deklamující herci, zavítejte na představení, na kterém se podílela
Dora Viceníková nebo Jan Mikulášek. Myslím, že v současném
repertoáru není kam šlápnout vedle. Dle kritik je z novějších
her zdařilá inscenace Velvet Havel, která získala pět ocenění
(inscenace roku, poprvé uvedená česká hra, mužský i ženský
herecký výkon a hudbu roku). Já osobně doporučuji vizuálně nádhernou existencionální inscenaci Požitkáři, která si
odnesla ocenění za scénogra ii roku. Divadlo Na zábradlí není
divadlo pro každého, takže nezaručím, že se vám bude líbit.
Co vám ale mohu zaručit, je, že pokud na nějakou inscenaci
najdete odvahu, zaryje se vám po paměti. Ať už v pozitivním,
nebo negativním smyslu.
AUTOR RICHARD HLADKÝ – KECKA
WARNING Divadelní slovníček
Představení je konkrétní jedinečná divadelní produkce,
například zhlédnutí Hamleta 12. dubna 2015.
Inscenace je předloha představení, která se vyskytuje
v mysli všech zúčastněných a je jakousi „ideální“ představou o právě probíhajícím představení.
Pokud tedy mluvíme o zhlédnuté divadelní hře obecně,
o její scénografii, textu…, tak mluvíte o inscenaci. Ale pokud
mluvíme o tom, jak v Hamletovi měla hlavní role tři výpadky
textu nebo že herec zakopl, mluvíme o představení.
Divadelní katarze je psychické očištění diváka ke konci
představení. Je to silný vnitřní divácký výbuch emocí, které
může být až fyzického charakteru, jako jsou slzy a husí
kůže. Katarze je účinek představení na diváka.
Režie je tvůrčí činnost spočívající v celkové organizaci
jevištního dění v konzistentní interpretaci vybraného díla,
které zprostředkovává určité myšlenky divákovi.
Dramaturg spolupracuje s režisérem a kontroluje, jestli
bude inscenace srozumitelná divákovi a zdali se režie
neodchýlila od původní ideji.
FOTO ARCHIV AUTORA
a zdali se autorům a hercům povedlo diváka k dané myšlence
navést. Mnohdy zjistíte, že to tak není, v tom horším případě
plánovaný záměr ani nerozklíčujete.
Jsem student grafického designu a pod pojmem kultura si vybavím souhrn všech odvětví umění. Ale je to pro mne také způsob
chápání okolního světa.
V dnešním světě je tolik uměleckých počinů,
že je nestíháme všechny zaregistrovat.
Prakticky cokoliv, na co se podíváte, je
výsledkem designérů. Dobrý design není jen
o líbivém vzhledu, ale také o funkčnosti produktu s ohledem na použití v praxi. Všimněte si třeba tvaru PET lahví, krom estetického
prvku nám pomáhá láhev lépe uchopit.
Stejně účelné by měly být všechny podoby
kultury. Když u slibového ohně chodíte
„po směru“ a přikládá pouze ohnivec, vnímám to také jako součást kultury. Pomáhá
nám vytvořit řád a slavnostní atmosféru,
která k slibovému ohni jistě patří.
Další nedílnou součástí mého života je hudba. Často mi tvoří kulisu při práci. Dovede
mne povzbudit, oprostit od okolního světa,
abych se mohl zcela ponořit do činnosti.
Bez ní bych ve třídě plné lidí, kteří stále něco
řeší, nemohl pracovat. Možná právě proto
pro mě už není kulturním prožitkem. Opravdovým prožitkem pro mě je, když si vyjdu
v podvečer sám do lesa a kochám se tichem,
kochám se krásou přírody, která již nesčetněkrát člověku posloužila jako bezedný zdroj
inspirace. Přemýšlím nad kulturou přírody,
nad její jednotou a čistou účelností. Nic zde
nebylo vytvořeno zbytečně, vše má svůj smysl, a tak by tomu mělo být i v kultuře lidí.
37
KALOKAGATHIA V POHYBU
PUŤÁK ZA TŘI MĚSÍCE? TO DÁM…
S létem se pomalu blíží i roverské puťáky jdoucí často za hranice naší republiky a občas i za hranice
našich fyzických možností. Jak se na ně co nejlépe připravit, aby hned první výšlap na hřebenovku nebyl
i výšlapem posledním?
AUTOR JAKUB HRUBÝ – JEMNEJ
FOTO ŠIMON SCHIEREICH – ŠÍRA
pohybem mlátit jen prázdnou
slámu, protože se tělo nestihne
zregenerovat a dohnat de icit
ze včerejšího dne. Proto je potřeba
cvičit s rozvahou. Ideálně hodinu, a pokud si chceš dát opravdu
do děla, můžeš i dvě. Jestliže však
chceš dlouhodobě zlepšovat fyzickou kondici, ztrácí dlouhá tělesná
zátěž na efektivitě. Naše tělo začne
produkovat různé kyseliny a ty mu
vůbec neprospívají.
CO DĚLAT? JE TOHO VÍC
KDY? PRÁVĚ TEĎ!
Důležité je začít s trénováním co
nejdřív. Těžko se dá zvýšit vytrvalost
jedním výletem na kole a dvěma procházkami po okolí týden před akcí.
Nejlepší je rozvrhnout si přípravu
alespoň na tři měsíce dopředu. Podle
fotbalového trenéra a středoškolského profesora tělesné výchovy
Martina Hrocha záleží na věku
jedince. Obecně platí, že týdně
každý potřebuje minimálně dvakrát
fyzickou zátěž. Pokud jsi mladší rover
od 14 do 19 let, měl bys sportovat
ideálně čtyřikrát týdně, zkušenější roveři a dospělí činovníci starší dvaceti
let by měli cvičit třikrát za týden.
38
JAK DLOUHO? HODINU!
Teprve po půl hodině pohybu se
tělo zahřeje, přestane fungovat
na nejjednodušší cukry, jako například glukózu, kterou spotřebovává
přímo z krve, a začne spalovat
složité cukry, nejčastěji glykogen,
který je naopak uložený ve svalech.
Častým pohybem a námahou svalů
se zásoby glykogenu ve svalech
zvětšují, což způsobí jak růst svalové hmoty, tak zvyšování vytrvalosti
těchto svalů.
Jenže to nefunguje do nekonečna. Pokud se první den sportem
naprosto zničíš, druhý den budeš
Je super chodit běhat nebo jezdit
na kole, ale opakování jedné
činnosti pořád dokola rozhodně nerozvine celé tělo a taky se
časem omrzí běhat stejnou cestu
lesem tam a zpátky. Proto je potřeba činnosti střídat. Dobrou cestou,
jak se připravit na puťák, je chodit
v pracovním týdnu dvakrát běhat
a o víkendu zkoušet netradiční sporty, například s kmenem
vyrazit do haly na badminton,
do bazénu pořádně si zaplavat
nebo klidně vyzvat sousední
kmen k lorbalovému utkání. Mezi
sporty, které nejvíce rozvíjí celé
tělo, patří podle Martina Hrocha
gymnastika, víceboje, triatlon
nebo například bojové sporty
jako kickbox. Bez sportovního
parťáka nebo rovnou celého týmu
můžeš vyrazit běhat, plavat nebo
se zabavit odpoledním trekingem
po blízkých kopcích.
V POHYBU KALOKAGATHIA
MOTIVACE? NAJDE SE
Při sportování může být těžké
udržet si delší dobu motivaci, ale
není to nemožné. Tedy, pokud si
nevybereme sport, který nám je
víceméně známá, ale klidně si je
zopakujme. První a asi nejznámější
zásadou je nejíst nic těžkého tři
hodiny před spaním. Zaprvé se
tím zahltí metabolismus a bude se
Mladší roveři by měli sportovat ideálně čtyřikrát týdně,
starší roveři třikrát.
hned od začátku proti srsti, i kdyby
ostatním připadal sebelepší. Úplně
nejsnadnější cestou je si všechno
na začátku „vysmartovat“. Všichni
umíme s cíli pracovat při vedení
oddílu nebo družin, plánování
tábora nebo výpravy, a ono to
funguje i kdekoliv jinde. Vymyslet
si správný cíl, který je dosažitelný
a atraktivní, je polovina úspěchu.
Dalším dobrým prostředkem
k udržení motivace je zapisovat
si své úspěchy do tabulky. Občas
je dobré se s někým z přátel nebo
rovnou s celým kmenem domluvit
a společně se motivovat nasdílenou tabulkou, do které každý
zeleně vyplňuje dny, ve kterých
sportoval.
A poslední radou je pustit si
ke sportu oblíbenou hudbu, nejlépe
nějakou rytmickou svižnou pecku,
při které vám hodina v posilovně
nebo v parku uteče jako voda. Čím
pravidelněji budete sportovat, tím
jednodušší by pro vás mělo být
motivovat se. Během fyzické aktivity váš mozek produkuje dopamin
a právě ten má na motivaci pozitivní dopad. Naopak únava, špatná
nálada a zvýšená chuť na sladké či
kávu můžou být příznaky toho, že
vám dopamin chybí.
JÍDLO? NE VŠECHNO
Pohyb je nezbytné doplnit i „zdravým“ stravováním. Pravidla jsou
nám hůř usínat, zadruhé se energie
z jídla, kterou chceme dodat tělu
během sportu, uloží ve formě podkožního tuku, a tak místo zocelených svalů si s batohem potáhneme
do kopce ještě pneumatiku kolem
břicha. Dalším stravovacím trikem
je jíst pětkrát nebo až sedmkrát
denně menší dávky jídla, mezi
kterými by měl být minimálně
hodinový odstup. Pokud se ale
rozhodneš pro čerstvou ovocnou
svačinu, dej si pauzu před i po jídle
alespoň dvě hodiny, jinak ti bude
ovoce kvasit v břiše.
V ideálním případě by největším
jídlem dne měla být snídaně a potom by se postupně mělo ubírat
na objemu a energetické hodnotě
přes oběd až k večeři. Dobrým
lehkým jídlem jsou těstoviny, saláty, rybí nebo kuřecí maso, ovoce
a zelenina a hodně pití. Nejlepším
pitím při sportu je čistá voda,
tu tělo potřebuje nejvíc a nezatěžuje metabolismus trávením
cukrů. Při zátěži těla delší než tři
hodiny se už dá přimíchat do vody
iontový nápoj, ale rozhodně by
se neměl pít každý den, protože
je bohatý na minerály a dokáže
pěkně zamíchat s jejich správným
poměrem v krvi. Samozřejmě že se
svět nezboří, když člověk do sebe
jednou za čas hodí něco, co podle
výživových poradců není právě
dvakrát zdravé, ale zase by se to
nemělo přehánět.
KONEC? ASI JO
Příprava na putovní tábor není
snadná, ale ani nezvládnutelná
a rozhodně se vyplatí. Udělat něco
pro sebe a svoji fyzičku není nikdy
k zahození a hlavně se zdravé tělo
promítne i ve zdravém duchu.
Při sportování si příjemně odpočinete, do těla se vám vyplaví dopamin, který vám zaručeně zlepší
náladu. Alespoň na hodinku hodíte
trable za hlavu nebo vás naopak
inspirace přírodou dovede k řešení
problému, na které dlouho čekáte.
Rovering se točí okolo tří služeb,
tak pojďme posloužit zase jednou
sami sobě.
VÝZVA – GAZELÍ NOHY A VLČÍ DECH
Oblast:
Fyzická obtížnost:
Psychická obtížnost:
Věk:
Typ R&R:
Rover má tělo
Vysoká
Střední
Mladší R&R (15–18 let),
Starší R&R (19–25 let)
Začínající R&R, Putující R&R, Zkušený R&R
Slovenská roverská výzva pro rovery všeho věku na utužení těla.
Během devadesáti dní běhej 45krát aspoň půl hodiny. Je jedno, kolik
uběhneš, důležité je, že běžíš.
39
KALOKAGATHIA PSYCHÉ
O HODINKÁCH BEZ RUČIČEK
Uvnitř našeho mozku tikají hodiny. Mimo jiné nám říkají, kdy jít spát a kdy vstávat. Umělé osvětlení,
obrazovky počítačů nebo ponocování ale uvrhají hodiny do chaosu. Vědci zjistili, že seřídit je zpět dokáže
třeba i skautský tábor.
AUTORKA VERONIKA UŠÁKOVÁ – KOSTKA
FOTO ARCHIV STŘEDISKO HOLEŠOV
N
a táboře se mi výborně
vstává a možná ještě lépe
usíná. Zato po pár týdnech
doma mi často ani počítání oveček
k sladkému spánku nepomůže.
I když nemám takový výdej energie
jako na táboře, jsem unavená. Večer
sedím do půlnoci u počítače a pak
stejně ne a ne usnout. Ráno pomalu
zaspím, pak stěží dobíhám autobus. Dopoledne se ne a ne probrat,
přemýšlet mi nejde, snad možná zas
až v noci… A takhle pořád dokola.
Ani táborové vstávání na východ
slunce ve čtyři ráno není tak náročné jako vstát v osm ráno do školy.
Za moje „spánkové“ potíže může
více příčin, jednou z nich jsou rozla-
40
děné vnitřní hodiny. Prostě jsem si
nabourala svůj cirkadiánní rytmus.
„Cirka… co?“ Ptáte se, co to zvláštní
slovo znamená? Cirkadiánní rytmus
je opakující se biologický cyklus
o délce zhruba jednoho dne. Dochází
při něm ke kolísání aktivity a bdělosti. Je to například rytmus bdění
a spánku, ale podléhá mu více dějů
v těle, jako třeba tělesná teplota nebo
psychický a fyzický výkon. Ovlivňuje
i činnost různých orgánů v těle.
Centrum, které cirkadiální rytmus
řídí, je uloženo v hypotalamu. Tuto
část mozku tvoří suprachiasmatická jádra, která bychom mohli
přirovnat k vnitřním hodinám a kalendáři v jednom. Díky neuronům
dokážou sladit činnost různých
orgánů, především regulují spánek,
bdění a chemické pochody v těle.
SVĚTLO NEBO TMA
Hypotalamus je také napojený
na oční sítnici, díky čemuž naše
vnitřní hodiny významně ovlivňuje
světlo a tma. Proto má každý v sobě
zakódovaný den, aniž by se musel
dívat na opravdové hodinky. Této
synchronizaci vnitřních hodinek
s vnějším světem nejvýznamněji
pomáhá právě střídání dne a noci.
Když se setmí, je to pro tělo signál,
aby se zvýšila hladina melatoninu –
hormonu, který usnadňuje spánek.
Čas, kdy je hladina melatoninu
tak akorát vysoká, abychom byli
schopni usnout, je u jednotlivých
lidí různý. Takzvaní „skřivani“
usínají dříve a jsou nejproduktivnější ráno nebo dopoledne, naopak
„sovám“ se lépe pracuje odpoledne
nebo večer a únavu pociťují později. Mezi skřivany a sovami jsou ale
i jiné rozdíly než jen ty v míře aktivity během dne. Vědci z olomoucké
univerzity třeba při porovnávání
studentů sov a studentů skřivanů
zjistili, že sovy kvůli větší aktivitě
v noci častěji trpí depresivními náladami, potížemi se spánkem, více
inklinují ke kávě, kouření a alkoholu a méně sportují.
PSYCHÉ KALOKAGATHIA
Dalším faktorem, který náš biorytmus výrazně ovlivňuje, jsou
sociální rytmy. Je to třeba čas, kdy
se stravujeme, kdy jedeme z práce
a do práce, kdy sledujeme televizi
nebo kdy se scházíme s přáteli.
lag), kdy se vnitřní hodiny nestačí
přizpůsobit vnějšímu času. Aby
se co nejvíce sladily, měli bychom
se při letu na západ, kdy se čas
odečítá, měli v první polovině noci
vystavit intenzivnímu osvětlení,
Vědci zjistili, že týdenní pobyt v přírodě stačí k obnovení
přirozeného cyklu spánku – bdění. Ráno se nám díky
tomu lépe vstává.
CIRKADIÁLNÍ CHAOS
Jenže ani pravidelné středeční
kafe s nejlepší kamarádkou naše
biologické hodiny neochrání před
negativními vlivy civilizačních
vymožeností. Náš rytmus čím
dál víc narušuje umělé osvětlení.
Působením umělého světla v první
polovině noci se rytmus zpožďuje,
při osvětlení ve druhé polovině
se předbíhá (za polovinu noci
se považuje zhruba třetí hodina
ranní, kdy máme nejnižší tělesnou
teplotu). Přirozený rytmus střídání
spánku a bdění si tak můžeme
narušit třeba tím, když pracujeme
dlouho do noci při bílém osvětlení, jehož působení celý cyklus
posouvá, a ráno se nám nechce
vstávat. Zdravý rytmus si naopak
můžeme držet, když budeme osm
hodin před plánovaným vstáváním
zhasínat, a to i když se nám nechce
spát – nejde totiž o spaní jako takové, ale o odstranění umělého světla.
Můžeme svítit slabým žlutým světlem (ne bílým nebo modrobílým).
Před spaním bychom vlastně vůbec
neměli trávit čas u počítačů, tabletů
a podobných „pomocníků“, protože
zrovna ty vydávají světlo, které
naše cirkadiánní rytmy narušuje.
Kapitolou samou o sobě je cestování. Při dlouhém cestování může
cirkadiánní rytmy narušit zejména
přelet mezi časovými pásmy (jet
aby se vnitřní hodiny zpozdily.
Při letu na východ, kdy se čas naopak posouvá dopředu, je důležité
působení světla ve druhé polovině
noci, aby se hodiny předběhly.
Nesoulad v cirkadiánních rytmech
může ale přijít i se změnou ročních
období, kdy se mění délka dnů. Zejména na podzim a v zimě, kdy se
dny zkracují a ubývá přirozeného
světla, na sebe necháváme působit
více světla umělého, díky tomu se
upravují procesy v těle a mění se
i naše výkonnost. Rytmus narušuje
i spánek ve dne a práce v nepřetržitých provozech, ve kterých se
střídají směny. Asi šest procent našich genů je totiž načasováno tak,
aby byly aktivní v určitou denní
dobu. Britští vědci, kteří sledovali
změny v těle dělníků na nočních,
zjistili, že 97 procent z těchto
genů ztratilo vlivem práce v noci
schopnost fungovat podle svého
načasování. To všechno pak může
způsobit potíže se spánkem, které
se odráží v našem zdravotním
stavu, třeba ve fungování imunitního systému, zpomalení metabolismu, v potížích s koncentrací
pozornosti a celkově zhoršením
našeho výkonu – jak psychického,
tak fyzického.
NA TÁBOR JAKO DO LÁZNÍ
A jak tedy naše opožděné nebo
předbíhající se hodiny přetočit
na správný čas? Vědecké výzkumy ukazují, že správně „nastavit“
cirkadiánní rytmy pomáhá pobývání mimo města. Vědci zjistili, že
týdenní pobyt v přírodě stačí k obnovení přirozeného cyklu spánku –
bdění. Naše tělo je nuceno spoléhat
se hlavně na sluneční svit a ani
rozsvícená petrolejka nebo světlo
ohně, na který jsme už od pravěku
zvyklí, se zdaleka nepřiblíží intenzitě škodlivého umělého osvětlení.
Biologická noc pro nás přirozeně
začíná po západu slunce a končí
těsně po jeho východu, ráno se nám
tedy lépe vstává.
Bohužel tyto změny nevydrží
trvale, pokud se po návratu do civilizace přirozený rytmus znovu
narušuje. Takže až budete příště
v noci psát seminárku, projekt
nebo vymýšlet program na schůzku, nezapomeňte na rizika, která
má ponocování a sezení u svítících
obrazovek počítačů na naše vnitřní
hodiny.
Článek o tom, jak lze vnitřní hodiny seřídit – bit.ly/1HHh9Wy
Článek o tom, jak může cirkadiánní rytmus ovlivnit pobyt
v přírodě – bit.ly/Vyzkum-camping
Článek o vlivu vnitřních hodin na celý organismus –
bit.ly/1BoEvZV
41
KALOKAGATHIA DUCHOVNO
VYSTOPUJTE KRÁSU PŘÍRODY
NA EXPEDICI
Letní putování není jen záležitostí svalů, příjemně protáhnout se při něm mohou i naše oči a srdce.
Hlavně když se bude kochat krásou přírody, kterou vás nohy ponesou. Všímejte si krásy přírody už teď
a připravte na expedici nejen svoje tělo, ale i svoji duši.
AUTORKA JANA KARASOVÁ – KAMI
NEODOLATELNÁ KRÁSKA V KAŽDÉM OKAMŽIKU
A ZA KAŽDÉHO POČASÍ
Příroda je krásná v každém okamžiku a za každého počasí. Kouzelnou
atmosféru v jejích zákoutích vytvářejí
šedavé závoje mlhy rozvěšené v korunách stromů, bělostné roucho čerstvě
napadaného sněhu, dešťové kapky
na listech stromů svítící odrazem
slunce jako lampionky anebo první
jarní kvítky prodírající se s ohromující silou sněhovou peřinou na světlo.
Každý okamžik v časovém intervalu
dne a roku je v přírodě jedinečný
a vytváří v ní neopakovatelnou atmosféru. Pro mě je příroda neodolatelná
kráska v jakémkoli počasí a vždy v ní
mám co obdivovat. Pozvání na vycházku do přírody nedovedu nikdy
odmítnout. Považoval bych to ze své
strany proti přírodě. Matka příroda se příteli, jenž jí zůstává věrný
v každém počasí, odvděčí nejkrásnějšími sceneriemi, které svátečnímu
návštěvníkovi nerada odhaluje.
V přírodě je možné v každém ročním
období obdivovat tolik věcí, že
i kdybychom se v jejích zákoutích
procházeli denně od rána do večera
a od večera do rána, nestihli bychom
zpozorovat všechny jevy a děje, které
se v lesích, na loukách, u potoků či
v prostředí skal nepřetržitě ode-
42
hrávají. Je potřeba jen nespěchat,
chvilkami se zastavit, rozhlížet se
na všechny strany, mít otevřené oči,
nastražené uši a probudit ve svém
nitru fantazii. Když se pak na neobyčejně pevných vlákénkách pavučiny
vysráží v drobných kapičkách rosa,
výtvor pavoučka snovače nám bude
připadat jako nádherný stříbrný
šperk nevyčíslitelné hodnoty.
(Převzato z knihy Miroslava Sanigy –
Boží stopy v přírodě, Karmelitánské
nakladatelství 2014, zkráceno.)
AKTIVITA – Stopy Krásy v přírodě
Cíle z oblasti „Rover jsi v přírodě“:
Ví, kde hledat krásu v přírodě, umí ji nacházet.
Váží si krásy přírody, vnímá krásu přírody jako hodnotu. Uvědomuje
si, že krásné je i to, co člověk nevytvořil.
Zachytí jedinečnost nebo neopakovatelnost nějakého jevu v přírodě
jednoduchými uměleckými prostředky.
Umí prostřednictvím objevování krás přírody nacházet duchovní
rozměr svého života i duchovní rozměr přírody.
Připravte v kmeni sborníček reflexí přírody, ze kterého si budete číst
každé ráno nebo večer na roverské expedici nebo táboře.
Vyrazte každý sám do jarní přírody alespoň na hodinovou procházku.
Najděte si nějaký zajímavý přírodní jev a zachyťte jej v krátkém textu
(úvaze, povídce, básni, …). Literární dílko můžete doplnit o kresbu
nebo fotografii.
Pokud se na napsání literárního textu necítíte, zkuste pocity, které
ve vás jev vyvolává, popsat alespoň deseti slovy. Po návratu domů pak
v knihách nebo na internetu najděte text, který na vaše slova navazuje.
Všechny texty si přineste na předexpediční schůzku, svažte je do lehkého obalu a přibalte do expedičního vybavení. Podle počtu textů si jejich
čtení rozplánujte na dobu celé expedice nebo tábora.
BACKSTAGE ČEKATELSKÁ
OD DUBNA UŽ JEN
JUNÁK - ČESKÝ SKAUT, Z. S.
Junák změnil svůj název. Co to znamená v praxi, kde zjistím název
svého střediska a jak k té změně došlo?
AUTOR ONDŘEJ PEŘINA – JERRY
J
edním z velkých a hodně diskutovaných témat
loňského valného sněmu
Junáka v Litomyšli byla i změna
názvu Junáka. Věc, která se dlouho
zvažovala a ke které nás nutily
také okolnosti dané některými
pravidly nově účinného občanského zákoníku. Na konci března
2014 delegáti rozhodli, že novým
názvem organizace se stane
Junák - český skaut, z. s.
Protože změnu názvu nelze udělat
lusknutím prstů, ale vyžaduje to
mnoho příprav a kroků, dali jsme
si na vše rok času a rozhodnutím
náčelnictva začal nový název platit
od 1. dubna 2015. Od tohoto dne už
nejsme Junák - svaz skautů a skautek
ČR, ale prostě Junák - český skaut,
z. s. Zkratka „z. s.“ je daná zákonem,
znamená „zapsaný spolek“ a asi si
na ni budeme muset trošku zvykat,
neboť jde v ČR o úplnou novinku. Ale
na druhou stranu nám u irem přijde
úplně běžné, že za svým názvem
mají „s. r. o.“, „a. s.“ apod.
CO TEDY ZMĚNA NÁZVU
ZNAMENÁ A JAK SE DOTKNE
STŘEDISKA?
O iciální název organizace, ale
i svého skautského střediska by
měl znát každý člen. I na čeka-
telských a vůdcovských kurzech
se to učíme v rámci kompetencí
o středisku. Změna názvu celé
organizace znamená změnu názvu
i všech skautských středisek/
přístavů, okresů i krajů. Například
názvy středisek nově vypadají
přibližně takto: Junák - český skaut,
středisko Zrzavá liška Lvová, z. s.
(na začátku je název organizace,
pak typ i vlastní název jednotky
s místem působení a na konci ona
zkratka „z. s.“). Mnoho středisek
navíc změnu názvu Junáka využilo
i k úpravě (typicky zjednodušení)
vlastního názvu, a tak mohou názvy
nově být dosti jiné než v minulos-
ti. Přehled všech názvů jednotek
najdete na bit.ly/nove-nazvy. Nový
název si může úplně každý ověřit
i ve veřejném spolkovém rejstříku,
který vede soud, a jako součást
obchodního rejstříku ho najdete
na adrese www.justice.cz.
Podstatné je, že od 1. dubna 2015
už na všechny smlouvy, příjmové
doklady, faktury a podobně musí
střediska (a jejich oddíly) uvádět
jen a pouze nový název. Takže
až budete příště na výpravu zamlouvat chatu, nezapomeňte uvést
správně celý nový název vašeho
střediska. WARNING Příklady nových názvů organizačních jednotek
Junák - český skaut, středisko Ještěd Liberec, z. s.
Junák - český skaut, středisko Stetson Rychnov nad Kněžnou, z. s.
Junák - český skaut, kraj Praha, z. s.
Všechny nové názvy najdete od 1. dubna 2015 nejen ve skautISu
a na Skautské křižovatce, ale hlavně ve veřejném rejstříku spolků
(www.justice.cz).
Více na Skautské křižovatce (sekce: Řízení střediska >
Stanovy, NOZ a název > Změna názvu) http://bit.ly/zmena-nazvu.
43
ČEKATELSKÁ ON STAGE
DĚLÁM PROGRAM OPRAVDU
PRO VŠECHNY
Co dítě, to originál. Není naším cílem srovnat je do jedné latě. Naopak. Jako skautští vedoucí se snažíme ke každému dítě přistupovat jako k jednotlivci. I když to může být někdy náročnější, zvláště uvážíme-li, že základní skautskou jednotkou je malá skupinka – družina. Jak spojit skupinový a individuální
přístup dohromady?
AUTORKY KLÁRA KOCHOVÁ – MIRAMIS, MARKÉTA SCHAEFEROVÁ – MINITÚ
FOTO ANNA BEKÁRKOVÁ
znevýhodnění, ale každý má potřebu rozvíjet se jiným směrem. Jak to
dát dohromady?
Pokud si občas kladete podobné
otázky, jste na dobré cestě. Přemýšlíte o své družině jako o skupině
jednotlivců. Uvědomujete si, že je
nutné myslet na potřeby všech členů, a hledáte cestu, jak toho dosáhnout. Pojďme se společně zamyslet
nad nejvhodnější formou programu
pro heterogenní (nestejnorodou)
družinku.
SLEDOVAT DETAILY
Hlediska, která zohledňujeme
při přípravě programu, budou
minimálně tři:
„Kluci, přerušte to. Půjdeme ven,
zahrajeme si hutututu.“ Reakce?
„Hurá!“ „A proč to nemůžeme dokončit? Vždyť jsme sotva začali…“
Co dělám špatně? Jak mám zajistit
program, který bude vstřícný ke všem členům družinky?
Na čekatelkách nám říkali, že když
má nějaký člen ADHD, je potřeba
pracovat s jeho přemírou energie,
střídat činnosti a dát mu možnost
44
vybít se vhodnou formou. Jenže on
není v mé družince sám!
dlouhodobé výchovné cíle
pro družinu,
potřeby skupiny jako celku,
Kdyby alespoň ostatní členové byli
stejně naladění, dalo by se s družinou pracovat líp. Navíc k nám chodí
ještě další člen ze sociálně znevýhodněného prostředí – cizinec,
nebo dítě, které se potýká s problémy v rodině. Ostatní členové sice
nemají speci ické potřeby, které by
vyplývaly z jejich postižení nebo
potřeby jednotlivců.
Dlouhodobé cíle většinou vychází
z oddílového/střediskového plánování, ze stezky apod. Podle nich
volíme témata schůzek a výprav
(to, jestli se budeme víc věnovat
přírodě, kultuře nebo pomoci oko-
ON STAGE ČEKATELSKÁ
lí). Je užitečné si témata rozdělit
podle náročnosti pro naši družinku
– na ta, co jsou vhodná a snadno
přizpůsobitelná, a na taková, která
jsou už na realizaci náročnější.
Obecně by mělo jít v každé družince pracovat s téměř jakýmkoli tématem, tedy pokud se nám podaří
najít vhodnou formu.
Potřeby skupiny jako celku
netvoří jen součet potřeb jejich
členů. Proč? Funguje tu přenos
mezi jednotlivými členy navzájem. Například někdo z družinky
je naštvaný, cítí se mizerně a šíří
špatnou náladu. Skupina na to zareaguje a nějak ji to ovlivní. Možná
se podaří momentálně negativně
myslícího člena rozveselit a zapojit,
možná ho bude skupina ignorovat
a možná se nechá strhnout jeho
pesimismem.
Funguje to ale i obráceně – jako
součást skupiny se chovám jinak
než jako jednotlivec. Přebírám
skupinové normy a pravidla, ovlivňují mě skupinové hodnoty a také
ladění a atmosféra. I to jistě dobře
známe – se skupinou se chovám
a vnímám prožívané situace jinak,
než kdybych byl sám.
V neposlední řadě jsou důležité
také vztahy mezi členy družinky.
To, jak se jednotliví členové cítí, zda
jsou v kolektivu přijímaní, nebo
vyloučení, je hodně zásadní. Naším
programovým cílem pro heterogenní družinku by mělo být zajistit
bezpečné prostředí, kde se cítí
přijímáni všichni členové. Ti, co
mají nějaké speci ické potřeby, i ti
ostatní.
i právě ony již několikrát zmiňované speci ické potřeby. Jako skautští
rádci nebo vedoucí bychom měli
na potřeby jednotlivců pamatovat.
Jak je ale zjistíme? Zcela přirozeně – rozhovory se členy, při nejrůznějších hrách, při pozorování
a vnímání členů v různorodých
situacích na schůzkách, výpravách
i při dalších příležitostech běžného
oddílového života.
MYSLET NA VŠECHNO
Hlediska, která je třeba mít při přípravě programu na paměti, známe.
Jak je tedy propojit při plánování
konkrétní akce, třeba družinovky?
Představme si vlčáckou družinu
s deseti členy, Pepek má ADHD
a Kotě se potýká s češtinou a znalostí českého prostředí, protože
pochází z jiné země. Podle tématu
družinovky a stanoveného cíle plánujeme bod za bodem a promýšlíme, jak uspokojit co nejvíce potřeb
svých vlčat.
Pepek se bude cítit bezpečně
v hranicích a jasně formulovaných pravidlech. Pravidelnost
a rituály mu pomohou lépe se
orientovat a „mít čeho se chytit“.
Při jednotlivých aktivitách bude
potřeba dát mu příležitost k vybití
přebytečné energie i možnost
odpočinku. Pepek by si měl zažít
chvíle soustředění i uvolnění.
Pokud potřebujeme, aby nás dobře
vnímal (například při vysvětlování
pravidel hry), pokusíme se odstranit co nejvíce rušivých podnětů
a zvýraznit to důležité (obrázkem,
dotekem apod.).
Kotě bude bojovat s jazykovou bariérou, proto se pokusíme odstraňovat mu překážky v porozumění.
Zároveň můžeme využít příležitostí
k tréninku českého jazyka – propojovat mu slyšené slovo s napsaným
apod. Podpořit ale můžeme také to,
co přináší – jeho kulturu, zvyklosti,
zkušenosti.
Ale nemyslíme jen na Pepka a na
Kotě. Pro všechny členy bude dobré, pokud opravdu vnímají, že o ně
stojíme a že nám záleží na tom, jak
se v družině cítí. Děti dokáží velmi
dobře rozpoznat, jaký je náš vnitřní
postoj k nim. Pokusíme se také myslet na to, aby mohly být všechny
děti nějak úspěšné. Vhodné jsou
hry s různými rolemi, kde každý
může dělat to, co mu sedí.
TIPY
Pokud má některý člen tvé družinky nějaké specifické potřeby, pokus se
o něm zjistit, co nejvíce. Nápomocné ti mohou být následující příručky:
Z nevýhody výhoda – bit.ly/Z-nevyhody-vyhoda
ADHD – vím, co s tím?! – bit.ly/ADHD-vim-co-s-tim
„Nejsem žádná socka…“ – bit.ly/Nejsem-zadna-socka
Potřeby jednotlivců vycházejí
z individuality každého člověka.
Faktorů, které nás utvářejí, je celá
řada. Rodina, výchova, zkušenosti,
povaha, zdraví, momentální nálada
Chceš-li zjistit o vztazích ve tvé družince více, než jsi schopný zpozorovat, obrať se na odbor skauting pro všechny a popros je o sociometrické
mapování kolektivu. Více na bit.ly/Mapovani-kolektivu.
45
ČEKATELSKÁ ON STAGE
VYVÁŽENÁ SCHŮZKA
Téma družinovky: Můj domov – domácí práce a pomoc v domácnosti
Cíl družinovky: Členové družinky si uvědomí, jaké práce v domácnosti je třeba vykonávat. Vybaví si, jak (a jestli
vůbec) sami doma pomáhají a popíší to při úkolech ve stezce. Kotě se naučí názvy domácích činností.
Pravidla
Při příchodu do klubovny si vždycky po pokřiku zopakujeme pravidla. Máme je napsaná a nakreslená na nástěnce. Zvlášť Pepkovi to pomáhá. Můžu mu pak jen připomenout, na čem jsme domluvení, a nemusím pořád
všechno opakovat a vysvětlovat.
Pantomima – domácí práce
Na úvod družinovky si zahrajeme pantomimu. Na lístečcích budou připraveny obrázky lidí, jak dělají nějakou
domácí práci (luxování, vynášení odpadků, vaření, zalévání kytek, věšení prádla a další). Zároveň bude u každého obrázku čitelně napsáno, jak se činnost jmenuje. Předvádějící dostane lísteček a předvádí činnost, dokud ji
ostatní nepoznají. Až vysvětlím pravidla, Pepek je pro všechny zopakuje (řeknu mu to před tím, aby dával pozor).
Všechny odehrané lístečky s činnostmi bude držet Kotě, aby si mohl slova přečíst a spojit s obrázkem. Bude tak
lépe připravený na další hry. Sám dostane k předvádění lehčí slovo, třeba vaření.
Hra Doma
Hlavní hra navazuje na pantomimu. Družinka se rozdělí na dvě skupiny a bude mít za úkol v každém kole hry
splnit úkoly – domácí práce, které běžná domácnost potřebuje. Některé dokonce několikrát! Bude to jednodušší
varianta ekosystémů. Každé kolo představuje jeden týden. Za splněný úkol si hráč vždy vezme lístek s obrázkem
činnosti (stejné jako v první hře).
Aby byla hra pro všechny dobře pochopitelná, připravím velký plakát domu, ve kterém budou obrázky jednotlivých prací i s názvy (stejné jako v první hře) nalepené a u nich bude vždy napsáno, kolikrát má skupina obrázek
mít. Já budu postupně měnit cedule dní v týdnu. Na to, aby hráči všechny práce zvládli a získali obrázky, budou
mít čas jen do soboty. V „neděli“ budeme procházet, jak se skupinám dařilo lístečky získávat a jak na to šly. Zvolí
pro příští „týden“ jinou strategii?
Úkoly musí být hodně různorodé. Některý bude zaměřený na fyzický výkon a bude ho potřeba mnohokrát opakovat. U jiného bude třeba více přemýšlet. Každý by si měl přijít na své. Pepek bude třeba lítat okolo klubovny
a sbírat obrázky „vynášení odpadků“, zatímco Mravenec se zaměří na úkol k luxování – přenášení vysypané
čočky brčkem. Někdo bude možná dávat pozor na to, aby měla skupina každou činnost zvládnutou v určeném
čase právě tolikrát, kolikrát potřebuje.
Při vysvětlování pravidel budu hodně používat připravený plakát a ještě někoho z kluků poprosím, aby po mně
zkusil vše zopakovat. Dám všem příležitost, aby se zeptali, na co potřebují, a ještě chvilku skupinám, aby si
domluvily strategii. V tuto chvíli se připojím ke skupině, ve které bude Kotě, abych se ujistil, že hře rozumí, a případně mu mohl ještě pomoci.
Stezka
Všichni si budou moci splnit a potvrdit úkoly ve stezce – v 1. stupni na straně 39 a ve 2. stupni na straně 30.
Budeme si povídat o tom, jak doma pomáháme. A určitě vyzpovídáme Kotě, jak je to u nich.
Úklid klubovny
Kdo bude hotový, může hned začít pomáhat s úklidem klubovny. Zamést, vynést koš, umýt umyvadlo. I tady je
potřeba pomáhat. Ani Pepek se nestihne začít nudit a dělat vylomeniny.
46
DRUŽINA ČEKATELSKÁ
MOZEK ODDÍLU ZASEDÁ
NA VÁLEČNÉ PORADĚ
Když jsem se poprvé ocitla na sezení oddílové rady, cítila jsem se jako generál na válečné poradě – až na to, že se pochopitelně neřešily bitvy, ale práce s dětmi a to, jak do programu zapracovat všechny vytyčené cíle. Nebyla jsem tehdy až tak daleko od pravdy. Ostatně vychovat z těch
mrňavých vlčat a světlušek skauty a skautky je někdy pořádný boj.
AUTORKA ANNA HANDLÍŘOVÁ – ENY
Z
náme to skoro všichni.
Člověk přijde domů z družinovky, cítí se vyšťavenej jako
půlka citronu a jen co otevře mail,
bliká na něj oznámení o schůzce
oddílové rady, která v tom nejhorším případě začíná za půl hodiny,
v tom nejlepším v neděli odpoledne, kdy si člověk tak akorát chce
sednout a trochu se vzpamatovat
z akce. Počkejte… Říkáte, že to
neznáte? Že jste dosud o oddílové
radě nic neslyšeli? Začněte se po ní
ve vašem oddíle ptát, a pokud se
dozvíte, že neexistuje, zjistěte proč
a zkuste s tím něco udělat.
Sezení oddílové rady, jejíž součástí
jsem byla po několik let já, se zásadně odehrávala v jedné báječné
klubovně, která měla jedinou vadu
– nikdy v ní nebylo teplo. Nikdy.
Vždycky, když jsem se na radu
chystala, přemítala jsem, k čemu
tyhle schůze v ledničce jsou a jak
vlastně ten nápad oddílové rady
vznikl. Tento článek hledá odpověď
na tuto i jiné všetečné otázky.
Myšlenka oddílové rady je neodmyslitelně spjata s družinovým
systémem, který pochází od samotného Roberta Baden-Powella.
V čele každé družiny stojí rádce,
ten radí a usměrňuje, nevládne
družině jako diktátor. Tedy… neměl
by. Družinový systém je praktickou
výchovou k demokracii. Samotná
oddílová rada složená z rádců jednotlivých družin připomíná obecní
zastupitelstvo vedené starostou
(vedoucím oddílu), které se stará
o blaho občanů (členů oddílu). Postupujeme-li dál po žebříčku funkcí
v Junáku, zjišťujeme, že i výše to
funguje hezky demokraticky –
máme střediskové rady, okresní
rady apod.
týdny,“ píše se v mnoha skautských
příručkách. Že to takto u vás nefunguje? Nikdo není dokonalý a upřímně žádná družina ani oddílová
rada nefunguje přesně tak, jak si ji
autoři metodických materiálů vysnili. Nebojme se toho, že má naše
oddílová rada více členů nebo že se
schází méně často. Zamýšlejme se
spíš nad tím, jestli vůbec funguje
a zdali naplňuje svůj cíl. Dívejme
se na ideální podobu oddílové rady
(kterou volně v přírodě najdeme
spíše vzácně, většinou je vypěsto-
Oddílová rada složená z rádců jednotlivých družin připomíná obecní zastupitelstvo vedené starostou (vedoucím
oddílu), které se stará o blaho občanů (členů oddílu).
Cílem oddílové rady má být
řízení oddílu – stanovování jeho
cílů a „vizí“ pro následující období,
vymýšlení plánu činnosti, řešení
problémů, které se objevily v družinách. Rada je „mozek oddílu“,
stará se o to, aby oddíl fungoval
tak, jak má.
„Oddílová rada má 6–8 členů, tvoří
ji rádcové družin, oddílový rádce
a vůdce oddílů, schází se každé dva
vána uměle v laboratořích) očima
naší oddílové reality.
NA PETRIHO MISCE
Příručky uvádějí, že oddílová rada
by měla mít minimálně šest, maximálně osm až dvanáct členů.
Čím míň je v radě členů, tím je
těžší rozložit úkoly, aby jednotlivci
nebyli příliš přetížení, a čím víc je
členů, tím je těžší udržet na radě
47
ČEKATELSKÁ DRUŽINA
FOTO ARCHIV KURZU FONS
klid a na něčem se opravdu shodnout. Na druhou stranu bychom ale
měli pamatovat na to, že potřeby
jednotlivých oddílů se liší. Pokud
je vás v radě čtrnáct, daří se vám
spolupracovat a práce vám jde
hezky od ruky, není důvod na tom
cokoliv měnit.
Pokud je třeba, může být oddílová
rada doplněna i dalšími dospělými
vedoucími, kteří s vedením oddílu
pomáhají. Do činnosti rady mohou
být zapojeni i podrádci družin, to je
vhodné například v těch oddílech,
ve kterých jsou družiny s velkým
počtem dětí.
den týden. Je pravda, že tohle se dá
jen málokdy stíhat, a tak se držme
toho, že interval mezi jednotlivými schůzemi by neměl být delší
než měsíc. Při delších prodlevách
by nám to už mohlo začít skřípat,
drhnout a nakonec to (s pořádným
rup, skříp a prásk) přestat fungovat.
Členy oddílové rady jsou ze své
funkce rádci jednotlivých družin,
oddílový rádce a vůdce oddílu.
Neznáte roli oddílového rádce?
Ve zkratce je to starší, zkušenější
rádce, který pomáhá vůdci oddílu
s vedením oddílu a plánováním
programu. Pracuje s „řadovými“
rádci, pomáhá jim řešit problémy
v družinách, závažné věci však
přenechává vůdci oddílu. Funguje
vlastně jako taková spojka mezi
rádci a vůdcem oddílu.
Typický model oddílové rady se
většinou snadněji realizuje v oddílech skautů a skautek, které mají
alespoň dvě samostatně fungující
družiny. Ve smečkách a rojích nebo
ve smíšených oddílech si její podobu musíme často přizpůsobit.
Schůzi oddílové rady by měl vést
právě oddílový rádce, vůdce oddílu jen v tom případě, že rada teprve
v oddíle začíná a jaksi se „rozkoukává“ . Oddílový rádce je svým
věkem blíže rádcům družin, navíc
ho tato funkce připravuje na případnou úlohu vůdce oddílu. Předávání zodpovědnosti a postupné
učení je určitě pro fungování oddílu
mnohem lepší, než aby „vůdcování“
někomu zničehonic padlo do klína
a on nevěděl, co s ním.
48
Oddílová rada by se měla scházet
co nejčastěji, aby dokázala pružně
reagovat na problémy v družinách
a stíhat je dostatečně rychle řešit.
Ideální perioda schůzek rady je je-
DRUŽINA ČEKATELSKÁ
Co od schůze rady očekávat a co
na ní nevynechat? Určitě je dobré
kontrolovat, zda všichni rádci splnili úkoly z minulých rad, a pokud
se jim to nepovedlo, pak zjistit proč
a pomoci jim s nápravou. Je-li před
oddílem nějaká větší akce, schůzka
rady je ideálním místem, kde
vyřešit program a rozdělení úkolů
vedoucích. Objeví-li se ve vaší družině problém (šikana, dítě, které
se nezapojuje do programu apod.),
nebojte se ho v radě otevřít. Nejen
že se o problému dozví oddílový
vůdce, ale také se všichni mohou
zapojit do vymýšlení ideálního
řešení, protože, jak se říká, víc
hlav víc ví. Schůze rady slouží
i k vyměňování zkušeností mezi
jednotlivými rádci, proto je dobré
do „plánu jednání“ začlenit i bod,
kdy jednotliví rádcové mluví o tom,
co se jim na družinovkách povedlo
či naopak nepovedlo a co by chtěli
doporučit ostatním.
MOZEK NA DOVOLENÉ
Jestliže je oddílová rada „mozkem“
oddílu, její členové jsou jako nervy
přenášející její rozhodnutí do zbytku těla. Jestliže mozek nefunguje
správně, nemůže správně fungovat
Když se rada naučí společně trávit čas a společně se bavit, její
funkčnost se zlepší a i schůze budou najednou zábavnější.
ani zbytek těla. Pokud nám vypoví
funkci jeden nerv, je pravděpodobné, že to poškodí tu část celku,
o kterou se tenhle nervík „stará“ .
Proto je důležité, aby všichni rádci
na rady chodili – a rádi. Toho lze
dosáhnout tím, že se celá rada
stmelí, vznikne přátelská atmosféra
a dobrý kolektiv. Oddílová rada
by neměla být jen synonymem
pro schůze, kolikrát zdlouhavé
a nudné.
Do programu rady je vhodné začlenit různé hry a hříčky, teambuildingové aktivity atd. Vyrazte někdy
s kolegy z rady na bowling nebo si
udělejte víkendový „výjezd“. Když
se rada naučí společně trávit čas
a společně se bavit, její funkčnost
se zlepší a i schůze budou najednou
zábavnější. Zkrátka když občas pošlete „mozek oddílu“ na dovolenou
a dovolíte mu trochu si odpočinout,
až se vrátí, půjde mu myšlení určitě
mnohem lépe.
Pocit z mého prvního zasedání
oddílové rady nebyl vůbec mylný.
Vedení družiny je někdy boj. Vyčerpává to. Unavuje to. Ale pokud
funguje oddílová rada a generálové
se schází na válečných poradách,
rádce v tom boji nikdy není sám.
WARNING
Co mít na programu schůze oddílové rady:
splnění úkolů
program společných akcí
problémy v družinách
výměnu zkušeností
společný pokec, film, hru, odpočinek apod.
INZERCE
49
HLAVNÍ PARTNER
HYDE PARK KOMENTY
JAROSLAV RAJL –
KAKTUS
Obyčejný člověk s kusem
dítěte v sobě. Miluji dobré
jídlo. Dobrou společnost,
kde není nouze o smích,
radost a přátele. Miluji hry
a knihy, kde se fantazie
snoubí s realitou.
FOTO ARCHIV AUTORA
NOSIT LIDEM RADOST
Mám rád lidi. Je to zvláštní věc při tom, co se všude
kolem děje.
Jsme zlí, ubližujeme, lžeme, nenávidíme, říkáme věci,
za které se vzápětí stydíme, ale kvůli tvrdohlavosti je
nevezmeme zpět. Někdy se sám sebe ptám, proč mám
lidi vlastně rád.
Pak ale zvednu zadek ze židle a jdu ven. Protože
už mě nebaví pomyšlení na to, že jsme sami sobě
peklem. Chci lidem nosit radost. Stejnou, jakou dávají
oni mně už jen tím, že s nimi mohu být v jeden čas
na jednom místě.
Pak ale zvednu zadek ze židle a jdu ven.
Protože už mě nebaví pomyšlení na to,
že jsme sami sobě peklem.
Jednou za rok se mi daří čtrnáct dní být ráno na místě,
které se probouzí do nového dne. Sedím, a když se
někdo blíží, pozdravím ho jménem, popřeji dobré ráno
a usměji se. Je to, jako byste otočili vypínač a rozsvítili
člověku ve tváři světlo. Lidé se většinou usmějí, někteří
po ránu odpoví a někteří dokáží i zaostřit a zjistit, kdo
že je pozdravil. Kolem čtvrtého, pátého dne si ke mně
někdo přisedne a čeká na ostatní se mnou. A dne
osmého nás tam většinou už sedává víc. Proč to dělají?
Nevím. Možná jim dojde, že mají rádi lidi a chtějí jim
zpříjemnit nový den.
Mám dvě oči, abych se hodně díval a hodně viděl. Dvě
uši, abych hodně poslouchal a hodně slyšel. A pusu,
abych mohl o věcech, které jsem viděl a slyšel, mluvit.
Třeba o tom, že: „Mám rád lidi.“ 50
KLÁRA KŘESŤANOVÁ
Ráda běhám, čtu a hrabu se v pocitech, svých
i cizích. Baví mě konflikty,
jsou to takové hádanky
se spoustou více či méně
správných řešení. Momentálně pracuju a chystám se
aspoň na chvíli na moře.
FOTO ARCHIV AUTORKY
POŘÁDNĚ SI POHEJTOVAT
Znáš tu chvíli, kdy máš pocit, že se ti všechno totálně, ale
totálně podělalo? Pohádal ses s rodiči. Rozešla se s tebou
holka. Nebo kluk. Ukradli ti tašku. Nevzali tě na brigádu.
Tak jdeš s kamarádem na kafe, hlavu plnou všeho nezdařeného a chceš mu to všechno říct. A on tam sedí, usrkává
mátový čaj a nakonec povídá: „Hele, ty to bereš všechno
úplně špatně. Podívej se na sebe, vždyť jsi plnej negativní
energie! Zkus ty věci brát trochu víc pozitivně!“
Nějakým způsobem spějeme k dobru,
snažíme se být vyrovnaní a přátelští,
pomáhat druhým – ale selháváme.
Vybuchuješ. Co je ti po nějakejch energiích? Po braní
věcí pozitivně? Po lidech, který se usmívaj a říkaj ti,
jak se cejtit? Prostě tě ty věci štvou, teď v tuhle chvíli,
jsi namíchnutej nebo jsi na dně. A tohle ti nepomáhá.
Potřebuješ, aby tě někdo pochopil, aby ti řekl: hele,
máš právo se takhle cejtit.
Protože to je normální. Lidi už jsou takhle založení. Někdy se cítíme bídně – a jindy skvěle. Nějakým
způsobem spějeme k dobru, snažíme se být vyrovnaní
a přátelští, pomáhat druhým – ale selháváme. Děláme
chyby. A někdy jsme prostě zákeřní. A vůbec nepřejeme
ostatním jen to dobré.
Připadá mi, že je potřeba si to připouštět. Někdo to třeba umí lépe a pak s ním emoce už tolik necloumají. Ale
většina z nás není tak daleko. A tak si potřebujeme ty
věci někdy pořádně pohejtovat, vyventilovat své pocity,
abychom se pak mohli (už v klidu) ohlédnout a říct si:
„Aha, takhle to bylo, to se stalo. A co teď bude dál?“ POZVÁNKY
POZVÁNKY
VÝSTUP NA IVANČENU 2015
25. dubna 2015
Mohyla Ivančena
www.ivancena.2015
Tradiční vzpomínková pouť k mohyle skautů zavražděných nacisty.
PUTOVÁNÍ ZA PRVNÍMI SKAUTKAMI
23. května 2015
u obce Chotilsko v blízkosti Slapské přehrady
bit.ly/ZaPrvnimiSkautkami
U příležitosti sta let od prvního dívčího tábora skautek u nás navštívíme
jak jejich tábořiště, tak místa výletů, tematickou výstavu i nově obnovenou Drtinovu rozhlednu. Pro zájemce možnost rozšíření výletu do neděle s návštěvou dalších zajímavých skautských míst v okolí.
ROVERIÁDA
9.–16. srpna 2015
Tábořiště Zubrštejn
www.roveriada.cz
Najdi své hranice a překonej je!
Poznej nové kamarády, nech
se unášet atmosférou a vžij se
do hry. Boj se a neboj se! Pojeď
na ROVERIÁDU a užij si to – zážitkový týden pro mladé, kteří si
chtějí užít akčních sedm dnů se
svými vrstevníky. Cena 1 490 Kč
(za předčasnou platbu dostaneš
slevu).
NAŠROT – NAŠLAPANÝ ROVERSKÝ TÁBOR
PORADNÍ SKÁLA 2015
22.–28. srpna 2015 (přihlašování do 30. 4. 2015)
tábořiště U Zabitého (jihovýchodní Morava)
pro rovery a rangers od 15 do 18 let
nasrot.skauting.cz
6.–8. listopadu 2015
www.facebook.com/
poradniskala2015
Přidej se k nám na cestu za drsnými zážitky, za duchovnem a lepším
poznáním sebe sama, na cestu za roverskou službou… Čeká tě tábor,
na kterém zažiješ putování za roverským poznáním, práci a dřinu, ale
také inspirující činnost a hry. Poznej ostatní rovery z blízkého i dalekého
okolí a rovering jako takový!
Zapište si do svých diářů, že tradiční celostátní setkání vůdců vlčat
a světlušek Poradní skála se letos
uskuteční na začátku listopadu.
Pro více informací sledujte naši
facebookovou stránku.
51

Podobné dokumenty

Říjen 2014

Říjen 2014 SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce ročník 52, číslo 4 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registro...

Více

Názory občanů k analýze migrace do ČR

Názory občanů k analýze migrace do ČR "humanitární pomoci" nemající zájem o vybudování vlastní civilizace pustit mezi lidi?? Jedině do zoologických zahrad!! Zná snad někdo jednu jedinou humanitární akci ve prospěch Evropy z Afriky?? Ša...

Více

Nabídka volitelných předmětů pro školní rok 2015/2016

Nabídka volitelných předmětů pro školní rok 2015/2016 skládáme z nich básně Seminář navazuje na JaS pro 2. ročník 2014/2014, ale přihlásit se mohou i další studenti. Je určen těm, kdo rádi a dobře píší, rádi přemýšlejí nad přečteným textem a chtějí se...

Více

Informace čIenťrm a přÍznivcťtm

Informace čIenťrm a přÍznivcťtm Trvďo to čt5ři hodiny, ale uteklo

Více