20_Marseille.

Transkript

20_Marseille.
Tři dny v metropoli Provence Marseille
(23-25.10.2008)
Náš poznávací výlet do Marseille jsme posunuli na začátek cestování po skončení práce, protože
předpověď počasí překvapivě slibovala déšť a bouřky. Ano i v Provenci prší, takže Supí axiom (v
Provence nikdy neprší) neplatí absolutně, poslední dobou spíše málokdy platí.
Protože Marseille je nechvalně známá zloději a různými chmatáky, rozhodli jsme se, že pojedeme
autobusem. Přeci jen je to jen 1,5 hodiny od nás. Abychom byli jako úplní turisté tak jsme si přes
internet zamluvili dvouhvězdičkový hotel (nejlevnější co jsme našli, taky nebyl úplně blízko centra:).
Nevím jestli je to tak i jinde, ale tady všechny hotely chtěli jako potvrzení rezervace číslo platební
karty a tím jsme automaticky dali svolení k tomu, že kdybychom nepřijeli, tak nám sumu za ubytování
stejně strhnou.
S vědomím hrozících bouřek jsme ve čtvrtek po půl jedenácté dorazili na nádraží st. Charles a začali
jsme hledat, kde zakoupit třídenní kombinovaný lístek na MHD, abychom se mohli metrem vypravit
do centra dění, kterým je Vieux Port (starý přístav).
Žeby TGV?
Nádraží jsme si prošli hned několikrát a nakonec jsme až v metru zakoupili lístky. Hned poté jsme se
divili proč vlastně, protože vedle nás lidé probíhali turnikety po dvou nebo je rovnou přeskakovali.
Metro v Marseille je zvláštní, protože jezdí nejen na kolejích ale i na pneumatikách. Další zvláštností
je, že nikde neběží nápisy ani nehlásí v které jste stanici, ale dá se to bez problémů sledovat.
Klasické metro a
klasický zmatek
v sítích MHD pro
nedomorodce.
Kromě pneumatik
nás také trochu
překvapilo otvírání
dveří pomocí
kličky.
Vystoupili jsme z metra přímo na břeh moře ve starém přístavu, kde se zrovna konal rybí trh a zamířili
jsme do infocentra, abychom věděli co si v Marseille prohlédnout.
Každodenní rybí trh a krmení racků zbytky
z vykuchaných ryb.
Domorodec.
Pak jsme začali podle letáků s návštěvou jedné zajímavosti za druhou. Jednotlivé památky asi nemá
cenu popisovat to lze najít v každém průvodci. První den jsme toho stihli celkem dost. Pevnosti
strážící vstup do starého přístavu, přístav pro velké lodě, zavřenou katedrálu, vyhlídkovou silnici na
římse (pro mostaře celkem inspirativní) a nakonec jsme zašli na pláž, abychom vyzkoušeli vodu. První
den nám počasí „přálo“ nebylo sice azuro, ale slibované deště a bouřky nedorazily.
Okolo pevností u vstupu do Vieux Port jsme se jen prošli.
Srovnání zaoceánské lodi s katedrálou která nepatří zrovna
k nejmenším. Velké a nákladní lodě parkují v novém přístavu.
Starý přístav již dávno patří jen člunům,
plachetnicím a malým výletním lodím.
V Marseille je víc než kde jinde vidět na stavbách míchání kultur. Detail Cathédrale de la Major.
V Abbaye de St-Victor jsme si
vyslechli přípravu nějakého
koncertu.
Abychom využili jízdenky;) po cestě autobusem podél pobřeží jsme nastupovali, vystupovali a shlédli vše co šlo…
Zámek du Pharo dominanta z přístavu, dnes
slouží jako kongresové centrum.
Jedna z pevností přístavu shora: Fort saint-Jean.
Porte de l´Orient na počest padlých za Francii v dalekých zemích.
Anse des Auffes. Zátoka, další malý přístav
rybářských člunů…
… a rybářské pididomky zepředu a zezadu.
Viděli jsme jak paní v jednom z nich nahodila prut přímo
z obýváku.
A tenhle si vybral Martin. ;)
Silnice na římse, tzv. Corniche.
Netradičně řešený přechod mezi pruhy pro pěší a cyklisty vedle vozovky.
A konečně pláž. Parc balnéaire du Prado.
Voda byla zas nějaká studená…
V podvečer jsme se vydali na "pouť" k našemu hotelu. Nebylo to opravdu moc blízko. Asi 5 stanic
metrem a pak ještě asi 39 autobusem… Zastávky tu mají na každém rohu, ale zastavují zásadně jen na
znamení. V autobuse opět není napsáno, která že je následující zastávka. V tomto byl alespoň seznam
stanic, které se projíždějí. Nakonec jsme s pomocí seznamu a GPS našli správnou zastávku a pak to
bylo k hotelu už jen 15 minut pěšky, přes pěší přechod po dálničním sjezdu a nájezdu☺.
Ranní a večerní adrenalin. Pozn. značka dálnice není fotomontáž ;)
Hotel byl celkem nemilé překvapení (asi proto byl tak levný). Pokoj kamrlík tak 2,5x2,5m s plastovým
odlitkem sprchového koutu se záchodem a umyvadlem. Ale co stejně tu budeme jen přespávat.
Snídaně však celkem ušla a tak jsme se ráno vydali na hodinovou cestu do centra města.
Náš hotel a náš pokoj.
Jakto že fotky z katalogu vypadaly jinak? ;)
I když až na hrozně měkkou postel a jednu přikrývku pro oba to celkem
Ranní cestu autobusem jsme si hnedle na začátku zpestřili zjištěním, že jsme vyjeli z pásma, kde
platily naše lístky na MHD, ale od další zastávky už lístky zase platily a řidič byl tak laskavý, že nás
nevyhodil. Řidiči autobusů jsou tady opravdoví mistři, to jak se proplétají přeplněnými úzkými
uličkami je zážitek.
Druhý den jsme si užili bezvětří a smogu. Bezvětří se v Marseille podle chytrých knih nevyskytuje
skoro vůbec, jak je to se smogem to nevíme. Navštívili jsme další z památek z letáku. První byl
panelák z roku 1952 Le Corbusier, pojmenovaný podle architekta, který ho navrhl. Je to panelák velmi
zajímavý a promyšlený, který je též nazýván vertikální zahrada. Na střeše je například umístěn
tenisový klub, jesle pro děti a divadlo.
Smog nad Marseille. Pohled ze střechy le Corbusier.
Le Corbusier. Pro nás jedna z
nejzajímavějších staveb v Marseille.
Tipli byste, že je Martin na
střeše paneláku?
V přízemí je i nějaké povídání…
z kterého jsme pochopili, že
některé byty jsou dvoupatrové.
Corbusier ještě jednou. Naše počty:
1.p. - jednopatrový byt,
2. p. - dvoupatrový byt,
3.p. - jednopatrový byt,
4. p. – dvoupatrový byt
5. p. – kancelářské prostory, obchody.
Mezi tím vším v mezipatrech knihovna, advokáti, další kanceláře…
Protože Corbusier se nacházel na dlouhé rovné avenue, kde uprostřed probíhá cyklostezka, napadlo
nás, že bychom si mohli půjčit kola. Mají tady hodně stanic se samoobslužnými půjčovnami, takže
může být zajímavé poznávat Marseille na kole. Skoro hodinu jsme bojovali s automatem, než jsme
přišli jak na to, ale bohužel nakonec to nedopadlo, protože jsme neměli dostatečný limit na bankovní
kartě, která byla potřebná na zálohu za kolo. Tak jsme vzali za vděk autobusem, metrem a tramvají,
kde jsme si spletli směr a vyzkoušeli jsme obě zdejší tramvajové linky.
Půjčovna/vracení kol. Automatika… bez platební karty si člověk už ani kolo nepůjčí.
Marseillský stadion
Velodrome, podle jisté
knížky…
…viz. na posl. straně :))
Po cestě k dalšímu paláci Longchamp jsme se rozhodli, že si dáme něco dobrého k obědu a hledali
jsme přiměřeně levnou restauraci. Všude tu mají menu, které se většinou skládá z entrée, plat du jour a
desert (předkrm, hlavní jídlo a dezert), ale málokde mají v této ceně pití. Nakonec jsme našli jednu
restauraci, kde bylo menu včetně pití za 11eur. Tak jsme si řekli, že to vyzkoušíme. Číšník byl velmi
milý, jen nás na začátku oběda v 13:30 upozornil, že zavírají dnes v 15:00. Nabídl nám asi 3 entrée.
My jsme zvolili studený Cous cous se zeleninou a bylo to poprvé co nám opravdu chutnal. Hlavní
jídlo byla nějaká ryba s rýží. Ryba měla strašně kostí, Monika dokonce musela jednu zapíchnutou
vytahovat pinzetou z krku. Desert byl na výběr tiramisu nebo puding s karamelem. Číšník si s námi
povídal a zjišťoval odkud jsme a co jsme už v Marseille viděli. Z restaurace jsme odešli příjemně
naladěni a příšerně přejedeni.
Palác Longchamp byl pěkný a velký, ale pro změnu na něm probíhaly stavební práce.
Palais de Longchamp. V areálu se nacházejí dvě muzea: Musée d´Histoire
naturelle a des Beaux-Arts. Pokud se ovšem zrovna něco neopravuje…
Detaily výzdoby.
Řeky, býk a nějaká
nahatá ženská.
Palác zezadu,
ze zahrady.
Dále jsme zašli do muzea lodí (bylo zadarmo☺).
Musée de la Marine.
Potom jsme zajeli autobusem (jídlo v žaludku stále tlačilo) na 145 m vysoký kopec, kde se nachází
dominanta Marseille Notre Dame de La Garde. Basilika je to majestátní, výhled od ní nám kazil jen
smog, ale i tak to stálo za to.
Basilika Notre Dame de la Garde.
Zvenku, viditelná z celého Marseille i přístavu.
Basilika je m.j. zajímavá tím, že sem lidé jako poděkování za nějakou
událost kterou oni nebo jejich blízcí přežili, umisťují obrázky, nebo alespoň
cedulky s poděkováním. Asi nejvíce je poděkování za štěstí na moři, ale
také jsme rozeznali obrázek za vyléčení, za přežití útoku býka…
Pohled na zamlženou Marseille a směrem na moře
na Il d´If a Frioul.
Po tom už jsme se vydali na hodinovou cestu do hotelu a spřádali plány na poslední den.
Předpověď počasí nelhala a poslední den byla obloha bez mráčku. Ráno jsme spěchali, abychom stihli
dřívější loď na ostrovy.
„Naše“ loď: Edmond Dantes…
Starý přístav z lodi – výjezd z přístavu, kotviště a rybí trh.
Marseille bez smogu vypadá o hodně lépe…
První z nich byl malinký ostrůvek, kde stojí Chateau d´If, kde byl vězněn Hrabě Monte Christo.
Pevnost If.
Pevnost zevnitř.
Martin se šel jen podívat… a skoro se nevrátil…
Nejobdivovanější
díra na světě…
:)))
V podstatě dá každý
těch 5 EUR za vstup
na ostrov jen aby si ji
prohlédl.
Po prohlídce Chateau d´If jsme nasedli na loď a jeli na další ostrovy kousek vzdálené, které jsou spolu
propojeny hrází. Tady jsme si obešli jeden ostrov a po delším hledání jsme si našli místo na koupání.
Voda byla studená asi jako v říjnu☺, ale i tak o mnoho teplejší než před měsícem v Carry le Rouet. To
jsme ale tušili, protože nám to objasnil náš šéf Hubert. Když fouká mistral je moře studené. Tentokrát
žádný mistral nebyl, bylo dokonce pěkné vedro a tak byla voda krásně osvěžující.
Illes de Frioul z ostrova If.
Ostrov If z ostrova Frioul.
Marseille z ostrova Frioul.
Zástavba u přístaviště na ostrově Frioul.
Naštěstí i s obchůdkem s bagetami.
Prozkoumávání Frioul.
Kromě několika lodiček téměř liduprázdno..
V zátoce naší…
… to bylo ale pokoupáníčko.
Původně stará pevnost, ale podle „novodobého“ betonu sloužící i za války.
Cestou od plážičky jsme to vzali ještě přes starou pevnost a potom už jsme čekali na loď která nás
vzala zpět do Marseille. Tam jsme skočili na první metro a pak hnedle na autobus zpět do Manosque a
zakončili tak návštěvu tohoto zajímavého města.
Romantika. Il d´If.
Skif. Dnes bude vytrvalostní trénink - jedno kolečko okolo Středozemního moře.
Machři na rychlých člunech.
Informace, které se můžou hodit:
třídenní kombinovaná jízdenka na MHD - 10 EUR
nejlevnější hotel daleko od centra - 29 EUR/noc/osoba včetně snídaně
vstupy do Basilik, Corbusieru a Musée de la marine, atd. – zdarma
výlet lodí na ostrovy včetně návštěvy pevnosti Chateau d´If – 20 EUR
výlet lodí do Cassis asi 3,5 hodiny 25 EUR (na ten nám nezbyl čas)
Doporučení:
V době naší návštěvy bylo hodně památek v rekonstrukci, takže nebylo možné je navštívit. Počkejte
nějaký ten rok, třeba to dostaví a bude to lepší.
Výlet na ostrovy je nejlépe počítat na celý den a stihnout dřívější loď, nejsou tam takové davy.
Autem do centra určitě nejezdit, jsou tam hrozné zácpy a hrozný zmatek. Metrem, tramvají a
autobusem se dá dostat všude nejlépe.
Slabá ukázka. Správný zmatek nastal až když se „to“ rozjelo…
Auto určitě neparkovat na podezřelých místech, nejlépe nechat u hotelu!!
Na podezřelých místech neparkovat cokoliv…
* poznámka k fotce Stade Velodrom na str. 8
O.M. – Olympique de Marseille
Někteří lidé podléhají mylnému dojmu, že O. M. – Olympique de Marseille – není nic víc než
fotbalový tým. Samozřejmě, že je to sice menší, nicméně vzkvétající náboženství.
Jeho chrámem je stadion Vélodrome, kde se čtyřicet tisíc věřících shromažďuje pravidelně během
sezony, aby pozorovali velekněze O. M. (kapitána týmu), jak vede své přívržence, aby vybojovali boj
ve jménu dobra proti silám zla (soupeřům). Devadesátiminutová bohoslužba je doprovázena
mystickými zpěvy a na hostujcí tým jsou vrhány rituální kletby (zejména na Paris Saint-Germain).
Když jsou všechny procedury ukončeny, prosebníci se odeberou na předem vyhrazená místa (k brance
Marseille), a tam buď vzdávají díky, nebo se truchlivě bijí v prsa – to podle výsledku.
Kacíři by se měli chovat s nejvyšší opatrností, pokud by se snad někdy octli mezi fanoušky O.M.
Existuje historka – pravděpodobně apokryfní, ale člověk nikdy neví – o muži jenž se docela nevinně
zmínil o jednom zápasu Ligy mistrů v sezoně 1996/1997, v němž Lyon porazil O. M. 8:0. Už ho nikdo
nikdy neviděl.
(z knihy: „Provence A – Z“, Mayle Peter, Olympia, a.s., 2007, m.j. super tipy do Provence ;)…)
už doopravdy PS:
Něco pro našeho kamaráda Honzu….
Rádi bychom mu věnovali: Obratel pro Maršíka :))))
pozn. Ten už něco vydrží.
Ale bohužel nám nedovolili ho odvést. A navíc by se nám nevešel do autobusu jako spoluzavazadlo…
Tak Honzo promiň…!!!! :)))))

Podobné dokumenty

The Elder Scrolls I: Pekelné město „To není kuchyně,“ zašeptala

The Elder Scrolls I: Pekelné město „To není kuchyně,“ zašeptala elfy – které Annaїg znala, ale byla tam i spousta takových, pro něž stejně jako pro místnost neměla pojmenování. K vidění tu byly tlusté postavy s cihlově červenou kůží, krutým výrazem a malými růž...

Více

kapitoly-z-etnomuzik..

kapitoly-z-etnomuzik.. četby propojí koncept kulturní intimity tak, jak s ním v posledních dvou desetiletích pracuje antropologická literatura (Herzfeld 1997, 2001). Tento termín se ukázal jako velmi produktivní zejména ...

Více