Ročenka 2007 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

ROČENKA
GYMNÁZIA F. X. ŠALDY
V LIBERCI
ŠKOLNÍ ROK 2006 – 2007
2007
OBSAH
Adresa:
GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY
Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11
tel.: 482 710 077, 482 429 841
fax: 485 103 880
Internet: http://www.gfxs.cz
E-mail: [email protected]
Slovo úvodem
Zaměstnanci školy
Noví studenti ve školním roce 2006 – 2007
Maturanti ve školním roce 2006 – 2007
Vybráno z výroční zprávy
Výsledky přijímacího řízení na vysoké školy
Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích
Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (I. část)
Sportovně turistický kurz
Drážďany
Život studenta v zemi vycházejícího slunce
Klub chemie
Literární pozdravy 2006
Zkusím to znovu
Pocit na zabití
Výměna s Aachen
Hamburk
Na smrku na Smrku
Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (II. část)
Lyžařský kurz kvinty a 3. N
Matematický maraton
Neviditelné oběti komunismu – Austrálie 2007
Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka
Ukázka úspěšné maturitní práce
Studijní pobyty žáků německého oddělení
Jazykové praktikum třídy 5. N
Život na vlásku
Berlin, ich liebe dich...
Cum decore se prozpíval k vítězství
Rozumíte legraci?
Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (III. část)
Máj, měsíc lásky
Jakub se setkal s prezidentem SRN
Projektový den „Po stopách židovských obyvatel Liberce“
Seminární práce a SOČ
Magické Novopacko
Jak vzniklo rčení „Mám hlad jako vlk“
MFISPAK
Výlet za dudami a červenou sukní
Metropole nad Seinou
Zeměpisná exkurze
Drahá Karolino
5
6
10
11
12
14
16
26
28
30
32
35
36
37
37
38
40
41
46
48
50
56
58
58
60
63
64
66
68
71
74
76
78
82
83
85
86
87
90
93
96
99
3
Balda
Celostátní finále soutěže Eurorebus
Studijní poradenství německého oddělení
Ohlédnutí 2007
ESI 2007
Harmonogram školního roku 2007 – 2008
Vybráno z tisku
100
101
104
106
108
112
114
AUSWAHL VON AKTIVITÄTEN
DER DEUTSCHEN ABTEILUNG
Chemie – AG
Aachen – Austausch
Hamburg
Gastschulaufenthalte von Schülern der Deutschen Abteilung
Praktikumsbericht
Jakub trifft den Bundespräsidenten
Projekttag „Auf den Spuren jüdischer Bürger der Stadt Liberec“
Studien- und Berufsberatung
35
38
40
60
63
78
82
104
SLOVO ÚVODEM
Naše gymnázium musí každoročně zhodnotit školní rok ve výroční zprávě a za
kalendářní rok zpracovat zprávu o hospodaření. Na základě školského zákona z roku 2005 nám ještě přibyla povinnost minimálně jednou za 2 roky provést vlastní
hodnocení školy. Tím ovšem výčet dokumentů nekončí. Vypracovat strategický
plán rozvoje školy alespoň na 10 let, byť se základní dokumenty, ze kterých vychází,
mění každé dva roky, také není jednoduché. Mám na mysli Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR a Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací
soustavy Libereckého kraje.
Musím uvést ještě další zásadní dokument, a tím je Školní vzdělávací program,
podle kterého jsme začali od 1. 9. 2006 učit jako jedno ze 16 pilotních gymnázií v ČR.
Tento dokument se však vyvíjí, a to nejen na základě ověřování, ale také proto, že
MŠMT ČR mění podmínky. Už nás ani nepřekvapí, že změny jsou uveřejňovány
uprostřed prázdnin, tedy v době, kdy máme pro nový školní rok vše připravené.
Pro ilustraci: našich zpráv je dohromady 530 stran formátu A4 – bez příloh.
Přesto existuje jedna publikace, která v naší škole vzniká dobrovolně. Tou je
právě ročenka, která žákům, rodičům i veřejnosti přináší zajímavosti ze života gymnázia za uplynulý školní rok. I pro mnohé studenty jsou některé popsané události
novinou, protože v tak velké škole realizujeme za rok velmi mnoho aktivit. Víte,
kde se v uplynulém školním roce ocitli naši žáci? Tradičně organizujeme výměny
s gymnázii v SRN, žáci v předposledním ročníku jezdí na sportovně turistický kurz
do Chorvatska, lyžařský kurz probíhal i v rakouských Alpách. Ve výčtu se však
objevily další evropské země jako Skotsko, Francie a Polsko. Práce na zajímavých
projektech umožnila některým studentům cestovat do Japonska, jiná skupina byla
v Austrálii. Velmi zajímavé bylo jistě i setkání mladých lidí v rámci Globální konference světových lídrů ve Spojených státech nebo celosvětová přehlídka projektů mládeže
ESI 2007 v Jihoafrické republice.
Zatímco někteří žáci cestují po světě jen virtuálně díky internetu, se kterým se ve
škole učí pracovat, jiní tyto cesty realizují a přivážejí si bohaté zážitky a zkušenosti.
Také o ně se s Vámi podělí v novém vydání naší ročenky.
Přeji Vám, abyste při četbě ročenky získali řadu nových informací o životě žáků
a profesorů naší školy.
Děkuji všem, kteří se o její vydání zasloužili.
RNDr. Irena Přádná
ředitelka gymnázia
Sabina Chládková, 1. A
4
5
Vedení školy
RNDr. Irena
Mgr. Marcela
RNDr. Věra
Astrid
Vyučující
Astrid
RNDr. Jiřina
Dr. Christian
Bc. Eva
Mgr. Marcela
Mgr. Blanka
Mgr. Lenka
Kathrin
Mgr. Eva
Mgr. Rudolf
Mgr. Lubomír
Ulrich
Mgr. Jan
PaedDr. Markéta
Mgr. Eva
Mgr. Eva
RNDr. Jana
Mgr. Petr
RNDr. Věra
Mgr. Jitka
Mgr. Gabriela
Pavel
Mgr. Zuzana
Mgr. Zuzana
Přádná
Danajovičová
Voršilková
Abraham
ředitelka
statutární zástupkyně ředitelky
zástupkyně ředitelky
vedoucí dvojjazyčného oddělení
Abraham
Andělová
Bergen
Boháčová
Danajovičová
Dohnalová
Dvořáková
Eger
Ehlová
Folke
Franc
Franz
Goll
Havrdová
Hlaváčková
Hložková
Hrnčířová
Hrůza
Jandíková
Jirsáková
Kafková
Knobloch
Kostincová
Kubištová
německý jazyk, dějepis
biologie, chemie
dějepis, zeměpis
anglický jazyk – do 5. 9. 2006
německý jazyk
anglický jazyk
francouzský jazyk, latina
matematika, zeměpis
anglický jazyk
společenské vědy, tělesná výchova
biologie, chemie
matematika, fyzika
dějepis
český jazyk, společenské vědy
německý jazyk
německý jazyk
matematika, zeměpis
český jazyk, anglický jazyk
matematika, fyzika
anglický jazyk, francouzský jazyk
informatika
anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova
český jazyk, hudební výchova
mateřská dovolená – od 30. 4. 2007
anglický jazyk, společenské vědy – od 30. 10. 2006
Mgr. Veronika Kučerová
(Portová)
Mgr. Jindra Kuglerová
Olaf Kuhla
Mgr. Karolína Kvasničková
Mgr. Eva Laurinová
Mgr. Adam Lysičan
Mgr. Eva Málková
Mgr. Zdeňka Meixnerová
Uwe Mielke
Mgr. Tomáš Minster
6
Pedagogický sbor ve školním roce 2006 – 2007
ZAMĚSTNANCI ŠKOLY
fyzika, chemie
matematika, fyzika
český jazyk, hudební výchova
český jazyk
zeměpis, biologie
český jazyk, dějepis, společenské vědy
matematika, fyzika
německý jazyk, dějepis
český jazyk, společenské vědy
7
Eveline
Mgr. Leoš
Mgr. Vítězslav
Konrad
Mgr. Ivana
Ing. Blanka
RNDr. Irena
Mgr. Markéta
Mgr. Věra
Mgr. Zuzana
Christian
Mgr. Miroslava
Mgr. Jana
Čeněk
Mgr. Vladimír
Mgr. Šárka
Mgr. Renata
Mgr. Vladimír
Mgr. Jitka
Mgr. Olga
Pavel
Mgr. Hana
Mgr. Václav
PhDr. Martina
Mgr. Jana
Dagmar
Mgr. Věra
RNDr. Věra
Mgr. Jan
Maria
Ing. Eva
Moderow
Pelc
Pěnička
Petter
Podzimková
Pokorná
Přádná
Raabová
Raisová
Reinišová
Rühmkorf
Slezáková
Suchomelová
Svoboda
Šída
Šimková
Šípová
Šorsák
Šulcová
Šulcová
Taibr
Tůmová
Ulvr
Ulvrová
Vaňková
Vinšová
Vondřičková
Voršilková
Voženílek
Wehner
Zakouřilová
Nepedagogičtí zaměstnanci
Iva Benková
Renáta Cimrhanzlová
Marie Čechová
Karin Damašková
Květuše Hedbávná
Irena Jarošová
Pavel Knobloch
Mgr. Vítězslav Pěnička
Blanka Staňková
Věra Šorejsová
Margita Trunečková
Eva Útratová
Jiří Žáček
8
německý jazyk
tělesná výchova
matematika, fyzika, informatika
německý jazyk, dějepis, zeměpis – od 1. 2. 2007
matematika, fyzika
anglický jazyk
chemie
zeměpis, tělesná výchova
zeměpis, tělesná výchova
tělesná výchova
německý jazyk, dějepis – do 31. 1. 2007
matematika
matematika, chemie
hudební výchova
deskriptivní geometrie
český jazyk, společenské vědy – od 1. 12. 2006
německý jazyk
výtvarná výchova
biologie, chemie
český jazyk, španělský jazyk
zeměpis, informatika
německý jazyk, výtvarná výchova
dějepis
anglický jazyk
matematika
hudební výchova
český jazyk, dějepis
matematika
matematika, fysika
biologie, chemie
knihovnice
uklízečka – od 2. 10. 2006
uklízečka
uklízečka
uklízečka
uklízečka
správce počítačové sítě
správce počítačové sítě
účetní
uklízečka
mzdová účetní, sekretářka
hospodářka
školník, topič, zahradník
Adéla Tučková, 1. N
9
NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007
MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007
Prima, třídní profesorka: Mgr. Eva Ehlová
Kristýna Bistiaková, Ondřej Borkovec, Lucie Durdisová, David Habr, Marie Hájková, Trinh Hoang-Phong, Natálie Horáková, Michaela Horníková, Barbora Chalupová, Šárka Jablonská, Barbora Jancíková, Josef Karas, Filip Kominik, Matěj Kovář,
Vojtěch Kružík, Kristýna Lochmannová, Anna Marková, Tomáš Medek, Kristýna
Mičicová, Thao Nováková, Marek Nový, Štěpán Pelíšek, Josef Řičář, Barbora Svobodová, Jaroslav Štěpán, Roman Tlustý, Michal Trněný, Jiří Urban, Nick Zelenka
Oktáva, třídní profesorka: PaedDr. Markéta Havrdová
Barbora Benešová, Lucie Bydžovská, Barbora Fuxová, Barbora Gorčicová, Linda
Haščáková, Arnošt Hlaváček, Nikola Hnidová, Jakub Chmelař, Jan Kadlec, Kateřina
Karešová, Radim Kočárek, Barbora Kubátová, Ondřej Lauerman, Jakub Major, Matěj Málek, Klára Murcková, Veronika Nýdrlová, Kateřina Paldusová, Lucie Patková,
Tomáš Pavlů, Lucie Pelikánová, Veronika Počerová, Pavel Sluka, Jan Soukup, Martina Urbanová, Petra Večerníková, Jiří Vejvoda, Zuzana Vrbová
1. N, třídní profesorka: Mgr. Olga Šulcová
Břetislav Brodský, Lucie Čermáková, Tomáš Drozd, Tereza Filingerová, Aneta
Finkousová, Martina Foktová, Adam Charvát, Petr Jindra, Veronika Kašičková, Kateřina Kracíková, Claudia Lichtensteinová, Kateřina Mašková, Markéta Mottlová,
Radim Nešpor, Lukáš Paur, Filip Pižl, Monika Poláková, Martin Pospíšil, Veronika
Reichlová, Pavla Sirovátková, Petra Slámová, Tomáš Staněk, Soňa Šedlbauerová,
Petr Ševčík, Barbora Šťastná, David Trecha, Adéla Tučková, Karolina Ulmannová,
Kateřina Vlasáková, Jan Všetečka, Kristýna Žáčková
6. N, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster
Tereza Beková, Martina Berková, Nicol Černá, Marika Čubanová, Nikola Dittrichová, Kateřina Holubová, Jakub Jáč, Barbora Klinovská, Marek Kobrč, Lucie Kokyová,
Jana Koucká, Lucie Melicharová, Jan Plíva, Miroslav Řezáč, Daniela Salačová, Peter
Seidl, Světluše Schejbalová, Veronika Sulková, Lukas Svoboda, Petra Sykáčková,
Marie Šindelářová, Pavlína Šrajtrová, Michaela Tvrdíková, Tereza Venglová, Jakub
Vincenec, Michal Vrátný
1. A, třídní profesorka: Mgr. Eva Málková
Tereza Banýrová, Soňa Bradnová, Anna Břenková, Jan Faltýnek, Magdalena Hájková, Věra Hávová, Radek Hosenseidl, Sabina Chládková, Michaela Koldová, Olga
Konvalinková, Veronika Němcová, Eva Neuhöferová, Petra Paříková, Marek Pavlíček, Tomáš Pavlíček, Jitka Pecháčková, Michal Petričko, Tereza Poláková, Adéla
Poplužníková, Simona Poršová, Jan Příkazský, Janetta Roubková, Lenka Řeháková,
Michaela Sekerešová, Zuzana Schnirchová, Kristýna Siková, Marika Šimková, Lucie
Štěpánová, Zuzana Troníčková, Tereza Válková
1.B, třídní profesorka: Mgr. Věra Raisová
Michaela Barančoková, Veronika Čelišová, Tomáš Červený, Vojtěch Dlouhý, Jan
Ehl, Tomáš Henych, Barbora Choutková, Mária Jancíková, Marek Kolenič, Lukáš
Krajbich, Lucie Kratochvílová, Jana Kučerová, Martin Lenz, Simona Macková, Helena Marešová, Veronika Mártonová, Štěpán Matěcha, Tereza Nejedlá, Martin Neuhäuser, Vojtěch Pižl, Kristýna Rissová, Daniel Rutkovský, Lucie Strobachová, Jan
Svoboda, Kristián Šrám, Marcela Šulcová, Jaroslav Švorc, Jiří Vaner, Lukáš Weiser,
Leona Zieglerová
10
4. A, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová
Vendula Bláhová, Kateřina Blažková, Kateřina Bujárková, Monika Drbohlavová,
Alena Hirschová, Jana Hörbová, Petra Hosenseidlová, Markéta Janatová, Iveta
Jetmarová, Michaela Kalátová, Michaela Kočová, Anna Konvalinková, Markéta
Kopalová, Kristýna Kučerová, Dagmar Ligierová, Lucie Melicherčíková, Monika
Michelová, Benjamin Mlýnek, Jana Petrová, Thomas Polacek, Marek Polák, Markéta
Pospíšilová, Jana Preislerová, Veronika Recová, Eva Slezáková, Zuzana Stržanovská, Veronika Svobodová, Jana Sýkorová, Martina Urbanová, Petr Vodseďálek
4. B, třídní profesor: Pavel Taibr
Tereza Babíčková, Táňa Balatková, Jaroslav Bartoň, Monika Bednářová, Kateřina
Brožková, Klára Coufalová, Pavla Červová, Jakub Dědeček, Nikola Fuchsová, Julie
Gotteltová, Lívia Hejlová, Tereza Hemelíková, Lenka Hybnerová, Markéta Jílková,
Petr Jirsák, Lenka Klinková, Monika Koupilová, Jan Krček, Lenka Kučerová, Lucie
Kučerová, Michal Minařík, Štěpán Picek, Anna Plischková, Petr Rozmajzl, Radka
Tarabová, Jakub Tomáš, Andrea Vlasáková, Oldřich Vondráček, Jakub Zach
11
VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2006 – 2007)
Seznam studijních oborů
79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky)
79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků)
79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky)
79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky)
79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků)
Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2006
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
31
5
26
0
0
0
2.
30
2
28
0
0
0
3.
30
3
27
0
0
0
4.
26
1
25
0
0
0
5.
29
1
28
0
1
0
6.
26
3
23
0
0
0
Celkem
172
15
157
0
1
0
242
Počet žáků na
třídu
30,25
Počet žáků na
učitele
12,28
6
171
28,50
10,30
Studium
8
229
28,62
11,83
Ročník
22
642
29,18
11,53
Počet tříd
Počet žáků
Čtyřleté
8
Šestileté
Osmileté
Celkem
Prospěch žáků ve 2. pololetí
Čtyřleté studium
Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka)
Čtyřleté
Šestileté
Osmileté
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
1.
64,25
0,01
52,54
0,00
101,44
0,03
2.
115,85
0,03
64,92
0,07
73,50
0,00
3.
154,45
0,05
114,68
0,00
79,74
0,00
4.
138,05
3,97
99,34
1,19
99,67
0,00
—
—
118,34
0,17
71,36
0,00
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
5.
1.
59
9
50
0
0
0
6.
—
—
70,42
0,00
104,23
0,00
7.
—
—
—
—
151,53
0,90
2.
64
15
47
2
1
1
3.
59
4
55
0
0
0
4.
59
8
51
0
0
0
Celkem
241
36
203
2
1
1
Osmileté studium
12
Šestileté studium
Ročník
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
30
2
28
0
0
0
2.
27
7
20
0
0
0
3.
31
10
21
0
0
0
4.
29
7
22
0
0
0
5.
30
1
28
1
0
1
6.
30
7
3
0
0
0
7.
30
2
27
1
0
1
8.
28
2
26
0
0
0
Celkem
235
38
175
2
0
2
8.
—
—
—
—
106,57
0,00
Všechny
118,15
1,01
86,71
0,24
98,50
0,12
Výsledky maturitních zkoušek (květen 2006)
Obor studia
Prospěli s vyznamenáním
Prospěli
Neprospěli z jednoho předmětu
Neprospěli z více
předmětů
79-41-K/411
12
15
3
0
79-41-K/404
11
16
1
0
79-41-K/801
6
22
0
0
79-41-K/610
1
24
1
0
Celkem
30
77
5
0
Od 1. 9. 2007 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě
a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT
ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro
gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.
13
VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY
ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO ROKU 2006–2007
Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny
svým oficiálním názvem; proto je pořadí slov v názvech různé.
Filozofická fakulta
1
0
1
0
Pedagogická fakulta
0
0
1
0
1
0
0
0
Fakulta biomedicínského inženýrství
0
1
0
0
Fakulta elektrotechnická
0
4
0
3
Univerzita J. E. Purkyně
České vysoké učení technické v Praze
4. A
4. B
Oktáva
6. N
Univerzita Karlova v Praze
3
0
1
1
Fakulta architektury
0
1
0
0
1. lékařská fakulta
0
0
0
1
Fakulta stavební
0
0
2
0
0
2
0
0
0
1
1
0
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
0
1
1
0
Lékařská fakulta v Hradci Králové
1
1
0
0
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
1
1
1
0
2
0
1
0
Přírodovědecká fakulta
0
2
3
1
Právnická fakulta
1
0
2
1
0
0
1
1
Fakulta sociálních věd
1
1
1
1
Fakulta humanitních studií
0
0
0
1
Fakulta humanitních studií
1
0
0
1
Matematicko-fyzikální fakulta
0
0
1
0
Univerzita Pardubice
Dopravní fakulta Jana Pernera
0
1
0
0
1
0
0
0
Škoda Auto, a. s. – vysoká škola
0
0
0
1
SVŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha
0
0
1
0
Vysoká škola obchodní v Praze
0
0
0
1
VOŠ mezinárodního obchodu Jablonec n. N.
0
0
0
1
Vysoká škola hotelová v Praze 8
1
0
0
0
Technická univerzita v Liberci
Hospodářská fakulta
1
2
1
2
Fakulta pedagogická
4
4
2
2
Fakulta mechatroniky
0
1
0
0
Fakulta architektury a umění
0
0
1
0
Fakulta mezinárodních vztahů
2
0
1
0
Národohospodářská fakulta
1
0
0
0
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
1
0
0
0
Fakulta financí a účetnictví
0
0
0
1
Fakulta podnikohospodářská
0
2
0
0
Fakulta filozofická
2
0
0
0
Fakulta právnická
1
0
1
0
Fakulta pedagogická
0
1
0
0
Fakulta informatiky
0
0
3
0
Přírodovědecká fakulta
0
0
1
0
Vysoká škola ekonomická v Praze
Západočeská univerzita v Plzni
Masarykova univerzita
14
Fakulta chemické technologie
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzita Hradec Králové
Zahraniční studium
Spolková republika Německo
0
0
0
5
Celkem
26
26
28
24
Jedna studentka z oktávy a jeden student ze 6. N studují dvě vysoké školy současně.
Přehled uplatnění absolventů
Třída
Absolventů
Studuje VŠ
Studuje VOŠ
Zaměstnání
Různé
4. A
30
26
0
0
4
4. B
29
27
0
1
1
Oktáva
28
27
0
0
1
6. N
26
22
1
0
3
Celkem
113
102
1
1
9
15
ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH
Soutěž ve španělském jazyce
Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. světovém kole.
Alena Hirschová
Olympiáda v českém jazyce
Tereza Beková
Kateřina Lhotová
kvinta
3. A
Ivana Klejchová
3. A
2. místo v krajském kole kategorie A1
1. místo v krajském kole kategorie B1
12. místo v celostátním kole
2. místo v krajském kole kategorie B1
2. A
4. A
1. místo v krajském kole kategorie I
1. místo v krajském kole kategorie II
tercie
3. místo v okresním kole
tercie
1. místo v kategorii 8. a 9. tříd
Dominik Jakubec
sekunda
Jakub Hrnčíř
kvarta
Jakub Stejskal
kvarta
Michaela Rutová
Klára Holková
sexta
sexta
1. místo v okresním kole kategorie B
1. místo v krajském kole kategorie B
12. místo v celostátním kole kategorie B
1. místo v okresním kole kategorie C
1. místo v krajském kole kategorie C
14. místo v celostátním kole kategorie C
3. místo v okresním kole kategorie D
2. místo v okresním kole kategorie D
1. místo v krajském kole kategorie D
14. místo v celostátním kole kategorie D
Alena Čechová
septima
1. místo v okresním kole kategorie II – SŠ
Recitační soutěž Wolkerův Prostějov
Barbora Kubátová
Anna Losová
oktáva
septima
postup do krajského kola
laureát celostátního kola
Literární soutěž studentů libereckých gymnázií
Zuzana Vykoukalová
Dominika Macounová
3. A
3. A
1. místo
3. místo
Nisa, řeka, která nás spojuje
Michal Trněný
Tereza Přibylová
Dominik Jakubec
Michaela Holubová
prima
4. N
sekunda
kvinta
3. místo v 1. kategorii – povídka
čestné uznání ve 2. kategorii – povídka
2. místo v 1. kategorii – pohádka
2. místo ve 2. kategorii – pohádka
Máj – měsíc poezie
Dominika Macounová
3. A
čestné uznání ve 3. kategorii
Řekni mi, co čteš – literární soutěž
Zuzana Jechová
Barbora Miklasová
sekunda
sekunda
2. místo
čestné uznání
Soutěž v anglickém jazyce
Lubomír Bucek
Jakub Stejskal
Jana Plívová
sekunda
kvarta
kvarta
1. místo v okresním kole kategorie IB
2. místo v okresním kole kategorie IIB
2. N
Anežka Doležalová
2. N
Romana Zahradníková
2. A
Janine Stabile
2. N
16
2. místo v krajském kole
Soutěž ve francouzském jazyce
Soutěž v ruském jazyce
Michaela Kykalová
Veronika Svobodová
Dějepisná olympiáda
Jakub Fejfar
Moje město Liberec
Jakub Fejfar
Zeměpisná olympiáda
National Geographic Wissen (soutěž pro žáky německých zahraničních škol)
Olympiáda v německém jazyce
Kamila Krajčíková
4. A
1. místo v krajském kole kategorie IIB
2. místo v krajském kole kategorie IIB
1. místo v okresním kole kategorie IIIA
1. místo v krajském kole kategorie IIIA
2. místo v krajském kole kategorie IIC
Petr Juklíček
3. N
9. místo v mezinárodním kole
Eurorebus – soutěž jednotlivců
Vlastimil Barák
sekunda
Anna Bartoňová
sekunda
2. místo v krajském kole kategorie ZŠ01
24. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01
17
Lubomír Bucek
Pavel Jansa
Jakub Hrnčíř
sekunda
sekunda
kvarta
Jakub Stejskal
kvarta
Jan Marko
kvinta
1. místo v krajském kole kategorie SŠ
Rudolf Holík
kvinta
48. místo v celostátním kole kategorie SŠ
Zuzana Egertová
sexta
Michaela Rutová
sexta
Klára Holková
sexta
Markéta Burianová
sexta
Veronika Kotoučová
sexta
(Soutěže se zúčastnilo přes 26 000 žáků.)
Eurorebus – soutěž tříd
sekunda (Fogl, Jansa, Jechová)
kvarta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal)
sexta (Egertová, Holková, Rutová)
3. N (Juklíček, Kučera, Šplíchal)
Eurorebus – soutěž škol
3. místo
Matematická olympiáda
Vlastimil Barák
sekunda
Dominik Jakubec
sekunda
Pavel Jansa
sekunda
Jiří Erhart
tercie
Jakub Fejfar
tercie
Jan Schier
tercie
Tomáš Drozd
1. N
Jakub Hrnčíř
kvarta
Zuzana Lajksnerová
Milan Mraček
Klára Holková
Daniela Cvejnová
kvarta
kvarta
sexta
2. B
2. místo v okresním kole kategorie Z7
1. místo v krajském kole kategorie Z9
1. – 2. místo v krajském kole kategorie B
3. místo v krajském kole kategorie B
sekunda
sekunda
1. místo v okresním kole
2. – 5. místo v okresním kole
Pythagoriáda
Tereza Válková, 1. A
18
Barbora Miklasová
Dominik Jakubec
19
Matematický klokan – mezinárodní soutěž
Dominik Jakubec
sekunda
1. místo v okresním kole kategorie Benjamin
3. místo v krajském kole kategorie Benjamin
Jakub Hrnčíř
kvarta
1. místo v okresním kole kategorie Kadet
1. místo v krajském kole kategorie Kadet
1. místo v celostátním kole kategorie Kadet
Eva Chmelařová
sexta
2. místo v okresním kole kategorie Junior
2. místo v krajském kole kategorie Junior
Jiří Vaner
1. B
2. místo v okresním kole kategorie Junior
2. místo v krajském kole kategorie Junior
Soutěž dětí a mládeže v programování
MATES – matematický korespondenční seminář
Zuzana Egertová
Rastislav Gončár
Anna Bartoňová
Monika Hujerová
Zuzana Jechová
Kim Tarasenko
Anna Borovcová
Barbora Miklasová
sekunda
sekunda
sekunda
sekunda
sekunda
sekunda
3. místo
3. místo
7. místo
7. místo
12. místo
13. místo
KoKoS – matematický korespondenční seminář
Jakub Hrnčíř
kvarta
15. místo
Korespondenční seminář Gymnázia J. K. Tyla Hradec Králové
Zuzana Jechová
Jakub Hrnčíř
sekunda
kvarta
15. místo
9. místo
Pikomat – matematický korespondenční seminář
Barbora Miklasová
sekunda
69. místo
1. B
1. B
1. B
kvarta
1. B
1. B
1. B
1. B
1. A
umístění ve zlatém pásmu v 1. kole
7. místo ve druhém, celostátním kole
Genius Logicus
Lucie Kratochvílová
Michaela Barančoková
Štěpán Matěcha
Jiří Erhart
Štěpán Matěcha
Jan Svoboda
Lucie Strobachová
Lucie Kratochvílová
Michal Petričko
Matematická olympiáda – kategorie P
Michal Minařík
20
4. B
Jaroslav Bartoň
Jakub Hrnčíř
4. B
kvarta
Jakub Petr
kvarta
3. místo v krajském kole kategorie mládež
1. místo v okresním kole kategorie starší žáci
1. místo v krajském kole kategorie starší žáci
8. – 10. místo v celostátním kole kategorie žáci
3. místo v okresním kole kategorie starší žáci
1. místo v krajském kole kategorie starší žáci
11. – 12. místo v celostátním kole téže kategorie
Biologická olympiáda
sexta
tercie
2. místo v krajském kole kategorie A
Marek Moravec
Lukáš Beran
Jakub Petr
sexta
kvinta
kvarta
Jakub Hrnčíř
Jan Schier
Jiří Erhart
Ota Kunt
Lubomír Bucek
Filip Ferbr
kvarta
tercie
tercie
sekunda
sekunda
sekunda
2. místo v krajském kole kategorie D
1. místo v okresním kole kategorie E
2. místo v krajském kole kategorie E
2. místo v okresním kole kategorie E
1. místo v okresním kole kategorie F
2. místo v okresním kole kategorie F
1. – 2. místo v okresním kole kategorie G
Fyzikální olympiáda
Korespondenční seminář fyzIQ
Jiří Erhart
tercie
1. místo v krajském kole kategorie 8
2. místo v celostátním kole kategorie 8
sexta
kvarta
kvarta
Chemická olympiáda
Klára Holková
Přírodovědný klokan
Jakub Hrnčíř
Zuzana Lajksnerová
ESI 2007 – Durban, Republika Jižní Afrika
Ondřej Bejbl
kvinta
projekt Ještěd
1. místo v krajském kole
21
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků 9. tříd ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií 2007 (testování znalostí a dovedností: dovednost v českém jazyce,
matematické dovednosti a obecné dovednosti)
Jakub Hrnčíř
kvarta
28. místo (z 58 604 žáků z celé ČR)
Středoškolská odborná činnost
Michal Minařík
4. B
Zuzana Egertová
sexta
Jaroslav Bartoň
4. B
Veronika Recová
4. A
Markéta Kopalová
Veronika Počerová
Lucie Pelikánová
4. A
oktáva
oktáva
1. místo v krajském kole v oboru
Matematika a matematická informatika
1. místo v krajském kole a 1. místo
v celostátním kole v oboru Zemědělství,
potravinář ství, lesní a vodní hospodářství
2. místo v krajském kole v oboru Tvorba
učebních pomůcek, didaktická technologie
2. místo v krajském kole a 8. místo
v celostátním kole v oboru Pedagogika,
psychologie, sociologie a problematika
volného času
1. místo v krajském a 4. místo v celostátním
kole v oboru Historie
ZuzanaVykoukalová
Tereza Košvancová
3. A
2. N
3. místo v běhu na 800 m
2. místo ve skoku do výšky
Debatní liga
Tým Ponorka (Michaela Rutová, sexta; 1. místo v celostátní soutěži týmů
Štěpán Křeček, 2. B; Roman Uhlíř, 5. N)
Štěpán Křeček
2. B
1. místo – Řečník debatní ligy
Jugend debattiert
Jakub Štefela
4. N
1. místo v národním kole ČR
Hudební výchova – sbor Cum decore
Mezinárodní festival sborového zpěvu Slovakia cantat Bratislava 19. – 22. 4. 2007
– „zlaté pásmo“ v kategorii smíšených sborů dospělých a „zlaté pásmo“ v kategorii
spirituál. Sbor se stal nejúspěšnějším účastníkem festivalu pěveckých sborů z celé
Evropy.
Sportovní soutěže – družstva chlapců
2. místo v okresním kole přespolního běhu družstev (David Kučera, kvarta; Martin
Trčálek, tercie; Břetislav Brodský, 1. N; David Trecha, 1. N)
umístění jednotlivců:
David Kučera
kvarta
2. místo
Martin Trčálek
tercie
4. místo
2. místo v okresním kole Corny středoškolský pohár v lehké atletice; štafeta (Matěj
Kuc, 2. B; Michal Šlambora, 3. A; Antonín Kotek, 3. A; Martin Matzner, 3. B) vybojovala 1 místo.
Matěj Kuc
2. B
1. místo v běhu na 100 m a 400 m
Arnošt Hlaváček
oktáva
3. místo v běhu na 1500 m
2. místo v Poháru rozhlasu v lehké atletice
3. místo v okresním finále středních škol v kopané
Sportovní soutěže – družstva dívek
2. místo v krajském finále soutěže středních škol ve volejbale
2. místo v okresním kole soutěže středních škol ve florbale
3. místo v okresním kole Corny středoškolský pohár v lehké atletice
Marta Chabrová
2. N
2. místo v běhu na 60 m a 200 m
22
Anna Bartoňová, sekunda
23
INTRODUCTIO
Nikdy nedostaneme
druhou šanci
udělat
dobrý první dojem
24
25
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (I. ČÁST)
5. 9.
5. 9.
5. 9.
7. 9.
8. 9. – 16. 9.
8. 9. – 16. 9.
9. 9.
11. 9. – 13. 9.
13. 9. – 15. 9.
15. 9. – 23. 9.
19. 9.
20. 9. – 22. 9.
21. 9.
21. 9.
26. 9. – 27. 9.
26. 9.
27. 9. – 6. 6.
28. 9.
29. 9.
2. 10.
2. 10.
2. 10.
2. 10.
3. 10.
4. 10.
4. 10. – 11. 10.
5. 10.
10. 10.
11. 10. – 13. 10.
12. 10.
12. 10.
13. 10. – 15. 10.
16. 10.
17. 10.
17. 10.
19. 10.
19. 10.
20. 10. – 22. 10.
25. 10.
25. 10.
26. 10. – 27. 10.
26
schůzka vedení školy s představiteli studentů
maturity – opravný termín
rozdávání učebnic, třídnické hodiny – prima, 1. N
beseda S tebou o tobě – 3. N, kvinta, 1. A, 1. B, prima
výtvarný kurz v Chorvatsku
sportovně turistický kurz v Chorvatsku – 3. A, 3. B
Cum decore – soustředění
Dny poznávání Bílý Potok – prima
Dny poznávání Bílý Potok – 1. N
sportovně turistický kurz v Chorvatsku – septima, 5. N
exkurze: Drážďany – oktáva, 4. A, 4. B
Dny poznávání Bílý Potok – kvinta
exkurze: Praha
výstava Země krásná a neznámá – 5. N
workshop: zeměpis a ICT
národní školení lektorů modulu SIPVZ
porada všech vyučujících
státní svátek
ředitelské volno
informace o stipendiích v Německu
exkurze: německá knihovna – 5. N, 6. N
středoškolský pohár Corny v lehké atletice (krajské kolo)
Státní vědecká knihovna: Staré tisky – 1. A, 1. B, 3. N
Den německé jednoty
výměnná návštěva studentů G Wiesentheid v Liberci
exkurze biologických seminářů: KRNAP Špindlerův Mlýn, muzeum Vrchlabí – 3. a 4. ročníky
exkurze: Státní vědecká knihovna – kvinta
Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B
přednáška o parlamentním systému USA (v angličtině) – 4. A,
4. B, oktáva
soutěž v přespolním běhu (okresní kolo)
debatní turnaj Olomouc
divadelní projekt Coloseum – kvinta, sexta, 1. A, 1. B, 2. A, 2. B,
3. A, 3. N, 4. N, 5. N
Státní vědecká knihovna – dětské oddělení – prima, 1. N
exkurze: Praha – 2. A, 2. B
Divadélko bratří Čapků Hradec Králové – 2. A, 2. B, kvinta, sexta, 4. N, 5. N
exkurze: ZOO Liberec – kvarta
podzimní prázdniny
27. 10. – 29. 10.
27. 10.
1. 11.
1. 11.
3. 11.
4. 11.
4. 11. – 11. 11.
7. 11. – 8. 11.
7. 11.
9. 11. – 11. 11.
10. 11. – 12. 11.
11. 11. – 19. 11.
15. 11.
15. 11.
22. 11.
24. 11. – 26. 11.
27. 11.
29. 11. – 30. 11.
3. 12.
4. 12.
4. 12.
5. 12.
6. 12.
7. 12.
8. 12.
8. 12.
9. 12.
12. 12.
13. 12.
13. 12.
14. 12.
14. 12.
15. 12.
18. 12.
18. 12.
19. 12.
20. 12.
20. 12.
20. 12.
22. 12.
22. 12.
23. 12. – 2. 1.
5. 1.
1. turnaj Debatní ligy
Cum decore – jubilejní koncert
zasedání školské rady
exkurze: Botanická zahrada Liberec – tercie
vepřové hody
výměnná návštěva G Hamburg
seminář lektorů zeměpisu a ICT
projekt – G Žitava (němečtí studenti se učí česky) – 1. N
Nisa Schola
seminář o Evropské unii – Bílý Potok – 3. a 4. ročníky
výměnná návštěva G Aachen – 4. N
GIS Day
projekt Planeta Země 3000 – sexta, 1. A, 2. A, 2. B
pedagogická rada a schůzky SRSPŠ
2. turnaj Debatní ligy – Zbraslavice u Kutné Hory
Státní vědecká knihovna: Čtení z díla B. Brechta – 3. N, 4. N, 5. N,
6. N
Historiáda v Chebu
Cum decore – koncert v Žitavě (Marienkirche)
informace o studiu v Žitavě – 5. N
matematická olympiáda (školní kolo kategorie A)
schůzka vyučujících k ŠVP — prima, kvinta, 1. A, 1. B
beseda v synagoze – kvarta
Divadlo F. X. Šaldy: Hamlet – kvinta, 1. A, 1. B, 3. N
závody středních škol ve stolním tenise (okresní kolo)
NSZ Scio
soutěž v německém jazyce (školní kolo)
soutěž v anglickém jazyce
porada učitelů německého oddělení
exkurze: vodní elektrárna Rudolfov – kvarta
Státní vědecká knihovna: Jak se měnil čas – 2. N
exkurze: Škoda Mladá Boleslav – sexta
Divadlo F. X. Šaldy: Naši furianti – sexta, septima, 2. A, 2. B, 4. N
krajské finále základních a středních škol v plavání
olympiáda v českém jazyce
divadelní představení Válka ve 3. poschodí – 4. A, 4. B
beseda o studiu na vysoké škole – 4. A, 4. B, oktáva, 6. N
provozní porada
exkurze: Oldřichov v Hájích, centrum ekologické výchovy
Střevlík – 1. N
vánoční zvyky a tradice
vánoční prázdniny
Okresní soud v Liberci (návštěva soudního přelíčení) – tercie
27
SPORTOVNĚ TURISTICKÝ KURZ
Jelikož jsme žáky třetí bé, rozhodli
jsme se vzít na sebe podobu sportovců
a začátkem září jsme se v doprovodu několika kantorů vypravili do Chorvatska
za účelem prověření svých fyzických
a vytrvalostních schopností. Očekávání
byla veliká, nervozita z nám neznámého
hard-core programu, který připravili více
či méně sadističtí profesorové, ještě větší, ale ve své velikosti se máloco vyrovnalo strachu o to, aby dvacetihodinovou
cestu z Čech přežil v zavazadlovém prostoru autobusu uschovaný guláš — náš
budoucí oběd. Jak to vše dopadlo? Nevraceli jsme se domů zklamaní? Přežili
jsme dril našeho dozoru? A co guláš?
Dne 9. 9. 2006 se tedy v kempu situovaném do borového háje na ostrově Mali
Lošinj zjevilo padesát cestou unavených
a ospalých lidí, s batohy a taškami napa-
kovanými jídlem a sem tam nějakou tou
plážovou potřebou. Od pedagogického
dozoru bylo rozumné, že své svěřence
hned první den netrápil zatěžkávacími
zkouškami a vzal nás po skupinkách
k moři. Pěkně se nám se slečnami ze
3. A koupalo a bronz chytalo; náš šéf,
pan profesor Pelc, nás protáhl všemi
myslitelnými plážemi a na závěr tohoto
perného dne se vybalovalo a vybalovalo. Ne že by všechny následující noci
probíhaly tak klidně a v ospalém duchu
jako ta první, nicméně tato se nesla ve
znamení všeobecného chrápání, z něhož
jsme byli brutálně vyrušeni již v 7.30
následujícího dne. Dozorci nás, opět po
skupinkách, nahnali do ledového moře.
Tento ranní rituál po čase získal oblibu
a ve srovnání se zbytkem programu
i status zdaleka nejpohodovější činnosti.
Ostatní aktivity totiž sestávaly z fyzičku drásajících celosvětově známých
činností, jako např. bränballu, trängelballu či indiaky, doplňovaných sporty
s o poznání fádnějšími názvy – volejbalem, vodním pólem, lávkami a v neposlední řadě i aerobikem. Všechny tyto tělocvičné výkony, vymýšlené profesory,
jsme rozumně prokládali nezřízeným
žraním potravy, kterou jsme po skupinách sami vyráběli a na níž záviselo naše
přežití. S tímto obžerstvím si většina
z nás spojuje své nejhezčí zážitky. Ono je
totiž ohromně povznášející, jestliže cosi
uklohníte, nakrmíte tím sami sebe plus
dalších pět hladových krků, a ještě vám
dva kastroly zbudou k večeři. A ať si
nikdo nemyslí, že jsme žili o přízemních
konzervách či průmyslových instantních
nudlích. Alespoň osazenstvo naší chatky
si dopřávalo gurmánské orgie sestávající
z gulášů, omáček, houskových knedlíků,
téměř domácích polévek, té nejčínštější
rýže, bramborových kaší a také experimentálního mixu leča, fazolí a lunchmeatu, jenž se stal nejzásadnějším objevem
kurzu.
I přes úvodní varování pana šéfa Pelce („v celym kempu jsou suchý stromy,
můžou chytnout nebo spadnout…“, či
„v tý vodě asi budou medúzy… jdem
se koupat!“) proběhl celý pobyt v pozitivním duchu, počasí nám přálo a každý
si odnesl nějakou vzpomínku nebo doživotní zranění, někdo se vracel požahaný
od mořské havěti, jiný se naučil vařit, pár
jedinců si přivezlo přítulná chorvatská
zvířátka a většina z nás si odvezla dobré
pocity z dobrého sportovního kurzu, za
který asi opravdu nejvíc vděčíme našemu dozoru; proto se bezpochyby na
závěr hodí konstatování, že „Leoš, to je
príma chlap, ten má kníra akorát“.
Jan Myšák, 3. B
28
29
DRÁŽĎANY
Na konci září se skupina pilných studentů se zájmem o němčinu vydala na menší
expedici do nedalekých Drážďan.
Zdokonalování naší němčiny začalo již po cestě. Paní profesorka Šípová sice již
předem upozorňovala, že se budeme v autobuse dívat na filmy Plechový bubínek
a Utrpení mladého Werthera, avšak zapomněla se zmínit o tom, že filmy nejsou
v češtině. Prvnímu velmi naturalistickému filmu ani nebylo třeba rozumět,
protože obrazy a záběry byly tak jasné
a konkrétní, že mnoho lidí vystoupilo se
zelenou barvou ve tvářích.
Po příjezdu jsme nejdřív zamířili do
obrazárny Zwinger, kde jsme ale bohužel místo slíbených dvou hodin mohli
nakonec zůstat pouze hodinu. Jedna ze
studentek totiž neměla pas ani občanku
a zdrželi jsme se kvůli tomu docela dlouho na hranicích. Po prohlídce alespoň zlomku obrazů jsme se přemístili před Zwinger a místní vyhlášenou Operu, kde už na nás čekala milá průvodkyně. Zpočátku
jsme byli všichni nadšení, jak je jí krásně rozumět, ale nepříjemné počasí bohužel
způsobilo, že postupně ztrácelo pozornost více a více lidí.
Po dvouhodinové prohlídce jsme měli prostor pro vlastní zábavu, který každý
využil po svém. Někdo se vrátil do obrazárny, většina slečen vyrazila na nákupy
a zbytek se schoval před deštěm do
místních pekáren nebo kaváren.
Při zpáteční cestě nám paní
profesorky pustily zmiňovaný
film Utrpení mladého Werthera,
ve kterém už nebylo tolik zajímavých naturalistických scén, a těch
několik málo diváků spíše také
prožívalo svá malá utrpení. Cesta
nazpět ale jinak proběhla tentokrát
bez nejmenších komplikací a po návratu se všichni rozeběhli do svých
domovů k poctivému studiu.
Nikola Mikesková, 3. A
Michaela Koldová, 1. A
30
31
ŽIVOT STUDENTA V ZEMI VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE
Japonsko 15. září – 2. října 2006
Tak – a jsme doma! A vlastně to vůbec nebylo tak hrozné.
Tedy když nepočítám cestu tam
i zpátky, jídlo, volant na druhé straně,
respirátory, kam jste se podívali, a plný
kufr vizitek...
Ale vezměme to pěkně popořádku.
Rychlík Českých drah vyjel z libereckého nádraží skutečně minutu po desáté
hodině, jako by nám chtěl připomenout,
že máme namířeno do země, kde i patnáct vteřin je neomluvitelné zpoždění.
Zatímco v Hradci Králové proběhl přestup bez problémů, v Brně jsme zaváhali
a oslovili kolemjdoucího snad až příliš
spisovnou češtinou, což se málem stalo
osudným celé naší výpravě. I když je
možné, že skutečně nevěděl, že autobusové nádraží leží přesně opačným směrem, než kam nás poslal. Měli jsme dost
času o tom přemýšlet během jedenácti
hodin táboření na kovových lavičkách
vídeňského letiště a dospěli jsme k závěru, že na to, abychom se stali cizinci,
nemusíme jezdit do Japonska. Pozdě…
Osobně jsem letadlem letěl poprvé
v životě, proto jsem si dvouhodinový
transfer do Paříže celkem užil; po pětkrát
tak dlouhém letu přes půl světa jsem byl
ovšem nucen svůj názor na tento typ
cestování značně přehodnotit. V zemi
vycházejícího slunce jsme tak přistáli na
dně fyzických i duševních sil a navíc o jeden kufr lehčí. Jen co se však za okénkem
autobusu objevilo panoráma největšího
města na světě, únava byla tatam. Mrakodrapy, obrovité přístavy, ruské kolo, ještě
jedno, sídliště prťavých domků s barevnými střechami a mezi nimi ještě prťavější rýžová políčka a pak zase mrakodrapy.
Jako by to celé nikdy nemělo skončit.
32
A taky ne... Když nás na hlavním
autobusovém nádraží v Machidě na
předměstí Tokia přivítal pan Machida
a spustil na nás výbornou němčinou,
bylo toho všeho už přece jen trochu
moc. A tak si ani moc nevybavuji cestu domů ke „své“ rodině v luxusním
sedanu značky Toyota, ani první oběd.
Vím jen, že někdy kolem třetí odpoledne
jsem usnul a probudil se až ráno. Ostatní
z naší výpravy na tom byli velice podobně. A tak začal náš dvoutýdenní pobyt
v Japonsku.
Hned první den ve škole jsme požádali o typické uniformy. Pokud jsme
však měli v úmyslu tak více splynout
s davem, pak se nám to dokonale nepodařilo. Prakticky všichni malí, ale i větší
Japonci (a hlavně Japonky) se mohli
přetrhnout, aby nám každé ráno řekli
alespoň jedno „Hi!“, ve třídách pořádali
zvláštní představení o japonské kultuře,
zvali nás na své volnočasové aktivity
atd. Velmi záhy jsme však zjistili, že
právě v tom bude asi kámen úrazu našeho snažení. Vždyť jak chcete natočit
dění v japonské třídě, když se místo
normální výuky věnují vám, jak chcete
udělat rozhovory s učiteli, když musíte
být přítomni na všech kroužcích, které
se na škole provozují?
Ještě větší problém pak nastal, když
jsme se pokoušeli hovořit s žáky. Zatímco na prosté „Hi!“ se zmohli všichni, jen
málokdo byl schopen před námi vypotit
alespoň, jak se jmenuje. Mohlo to být
způsobeno nervozitou, již po pár dnech
jsme však dospěli k závěru, že úroveň
angličtiny mezi japonskými studenty je
naprosto otřesná. Minimálně co se týče
konverzace. Bohužel o mnoho lépe na
tom nebyli ani jejich domácí učitelé,
a tak nejlépe jsme si nakonec popovídali
se zahraničními kantory, kterých bylo ve
škole víc než dost.
Pozoruhodný byl rovněž přístup
japonských rodin k nám. Z nepochopitelného důvodu byli přesvědčeni, že
Japonsko je zemí vysoce nebezpečnou
a stačí jedna hodina venku bez dozoru,
abychom se stali obětí strašlivé jakuzy,
číhající za každým rohem. Nakonec jsme
se tedy do města dostali jen výjimečně,
musím však přiznat, že to pak opravdu
stálo za to.
Krátký výlet do centra Machidy
hned první týden byl jen zahřívacím
kolem, skutečně jsme se zpotili, až když
jsme v neděli na festivalu Tenmangú
Ó-Matsuri navlečeni do tradičních přehozů a měkkých bot zvaných „taby“
celý den poskakovali po městě s nejmíň tunu vážícím dřevěným „čímsi“
a v rytmu divošských pokřiků „Uáá!
Hýý! Hej!“ slavili konec léta. Obdivuhodný byl nápad pojmout celou akci
jako kulturní vyžití všech zahraničních
studentů, co se jich na okolních školách
a univerzitách jen našlo. Ve výsledku
se tak pod „čímsi“ lopotili Evropané
a Američané všech velikostí a barev,
zatímco domorodci poskakovali kolem
a svými veselými pokřiky nám dodávali síly. Není pak divu, že se v Japonsku
podobné středověké tradice zachovaly
až do současnosti.
Po krátkém posilnění citronovou limonádou s 10 % alkoholu zpátky a pak
ještě jednou, neboť opakování je matka
moudrosti! Když jsme šťastně dohopsali
na setkání všech podobně pomatených
skupin, byli jsme z celodenního otroctví
konečně propuštěni a mohli jsme si užít
večerní slavnost a přecpat se připálenou
kukuřicí a cukrovou vatou.
Hned další den následoval vrchol
programu – celodenní výlet do centra
33
Tokia. Po čtyřiceti pěti minutách jízdy
vlakem jsme vystoupili přímo na hlavním tokijském nádraží, abychom vzápětí
zabrali místa ve vyhlídkovém autobusu
a jako správní japonští turisti vyrazili na
prohlídku města all inclusive.
Hned na první zastávce jsme zjistili,
že průvodkyně hovoří pouze japonsky,
což nám ovšem nijak nezabránilo v tom,
abychom si výlet pořádně užili. Viděli
jsme císařský palác, do kterého se nesmí, a budovu televize NBC, do které
se může, ale kde to zase za moc nestálo.
Obědvali jsme zajímavý výběr všech
japonských specialit z pozoruhodných
dřevěných misek ve tvaru dvoukoláku.
Páchnoucí houbová polévka s ústřicemi,
sépie, chobotnice, krabi, langusty a syrové ryby na všechny způsoby. Mňam!
Po obědě jsme měli několik minut
v chrámu Asakusa, který byl více obrovským tržištěm než šintoistickou svatyní, a honem domů. Nakonec se nám
však podařilo dosáhnout malé změny
programu a po bleskovém utracení
veškerého kapesného jsme stanuli před
dvousetmetrovým mrakodrapem Metropolitan State Building. Prohlídka, zda
u sebe nepřechováváme plastickou trhavinu či jiné nevhodné hračky, pár vteřin
rychlovýtahem nahoru, rekord v soutěži
„Co nejvíce fotek za co nejkratší dobu“
a šupajdy dolů. V Japonsku zkrátka nikdy není času nazbyt. Ale ten výhled za
to stál…
Následující týden jsme opět strávili
většinou ve škole, kde jsme se hlavně
věnovali rozhovorům s pedagogy (pokud možno zahraničními, abychom to
pak byli schopni přeložit). To už se však
náš čas pomalu chýlil ke konci a 1. října
jsme se na letišti Narita rozloučili s Japonskem a vyrazili na dlouhou a únavnou cestu domů.
Takže to vlastně vůbec nebylo tak
hrozné...
CHEMIE – AG
KLUB CHEMIE
Generell bekannt – die deutschen
Klassen genießen kaum Chemiepraktika, denn im tschechischen Unterricht
werden maximal einmal pro Jahr welche
durchgeführt. Dieses Schuljahr machte
Frau Wehner ein Angebot für eine Chemiearbeitsgruppe. Das Meldeformular
mit dem Namen „Wenn’s kracht und
stinkt“ wurde sofort von ein paar interessierten Schülern unserer Klasse und
auch der Klasse 6N ausgefüllt. Anfang
Oktober hat die erste Stunde stattgefunden. In lockerer Atmosphäre haben wir
verschiedene Versuche gemacht. Beispielsweise haben wir Glasrohre erhitzt
und Pipetten gezogen, zu Weihnachten
Wunderkerzen gebastelt, Fachbegriffe
auf Deutsch gelernt und das Grundwissen Chemie aufgefrischt. Auf jeden Fall
hat uns der Unterricht viel gegeben und
Spaß gemacht. An dieser Stelle möchten
wir gern Frau Wehner danken, dass sie
mit uns nachmittags in der Schule geblieben ist, um uns ein bisschen „deutsche“ Chemie beizubringen.
Německé třídy nemají v tematickém
plánu prakticky žádná laboratorní
cvičení z chemie, nebo maximálně jednou ročně. Tento školní rok nám nabídla
naše německá profesorka paní Wehner
založení Klubu chemie, ve kterém by
byly prováděny chemické experimenty. Přihláškový list s názvem „Když to
praská a zapáchá“ byl takřka okamžitě
zaplněn mnohými zájemci z různých
tříd německého oddělení (5. N, 6. N).
Začátkem října se konala první hodina.
V přátelské atmosféře jsme prováděli
nejrůznější pokusy, např. jsme vyráběli
vánoční prskavky a pipety z taveného
skla. Osvěžili jsme si své chemické znalosti a naučili se základní pojmy z odborné terminologie v němčině. V každém
případě nás výuka bavila a rádi jsme jí
věnovali svůj volný čas. Děkujeme paní
Wehner, že nám přiblížila chemii trochu
jinak – po německu.
Marika Čubanová, 6. N; Tomáš Kučera, 5. N
Překlad Lucie Svobodová, Tomáš Kučera, 5.N
Jakub Štefela, 4. N
34
35
ZKUSÍM TO ZNOVU
POCIT NA ZABITÍ
Tak jak tě miluju
Už nikdo nebude
Bez noci, beze dne
Ze mne nic nezbyde
Pramínky krve
Vypouštím zlobu
Pro krásu, pro tebe
Zkusím to znovu
… hrob se mi neotvírá…
Hranice bolesti
co nejdál stavíme
zlobě a hlouposti
těm se teď klaníme
Karla Trnková, septima
Šílený úsměv
oči krví podlité
oči jak měsíc
jsou mraky zakryté
Nevidí nádheru
když neslyší ji uši
a v inbrain stereu
beat nerytmicky buší
Má duše se ztratila
ztratila ve lži
přenáším bolest do těla
skrz řezné rány v kůži
LITERÁRNÍ POZDRAVY 2006
Vítězové Literární soutěže Gymnázia F. X. Šaldy – Zuzana Vykoukalová a Veronika Svobodová – představili svá díla veřejnosti ve čtvrtek 23. listopadu v Malé výstavní síni v rámci 4. ročníku malého festivalu autorských čtení – Literární pozdravy. Ten proběhl ve dnech 23. – 25. 11. 2006. Malá výstavní síň se stala hostitelkou
mladých literátů a vedle již zmíněných studentek zde četli své texty Jerome Boyon,
Pavel Novotný, Pavlína Nohelová a Radek Malý.
Večerní programy se odehrávaly v Experimentálním studiu. Pátek patřil Pavlíně Brzákové a Jaromíru Štětinovi, kteří svá čtení obohatili o zajímavá vyprávění
o svých zážitcích z cestování po Rusku. Festival zakončilo sobotní čtení prozaiků
Pavla Brycze a Miloše Urbana. Zpestřením sobotního večera bylo zajímavé vystoupení hudební skupiny Zdarr, jež doprovázela P. Brycze.
Literární pozdravy 2006 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2007, kdy se uskuteční již 5. ročník.
Na každé té lince
jež afektu se brání
zmítá se dekadence
jako sevřená v dlani
Miluju kapky deště
jsou důvodem proč žít
jejich polibky na tváři
důvod proč se nezabít…
Mgr. Tomáš Minster
36
37
AACHEN – AUSTAUSCH
VÝMĚNA S AACHEN
Es war ein schöner Samstag, als wir,
die immer neugierige und ungeduldige
4N/S2, auf dem Bahnhof standen und
unsere Gastschüler aus Aachen erwarteten. Sie kamen am Abend mit dem Zug,
also gingen dann alle gleich nach Hause
um sich näher kennen zu lernen. In den
nächsten Tagen hatten die Aachener
Schüler die Möglichkeit mehr über die
tschechische Republik, ihre Kultur und
Traditionen zu erfahren. Wir machten
viele Ausflüge, damit wir unseren Gästen so viel wie möglich zeigen konnten.
Wir besuchten Prag (Kafka-Museum),
Terezín und Litoměřice. Natürlich zeigten wir den Aachenern Liberec und seine
Umgebung. Der Besuch des Rathauses
war auch für die tschechischen Schüler
eine neue Erfahrung. Obwohl wir fast
jeden Tag dort entlang gehen, waren
fast alle noch nie im Rathaus. Auf den
Jeschken fuhren wir mit der Seilbahn,
aber nach unten mussten wir zu Fuß
gehen. In der Nacht hatte es geregnet,
also war alles nass und es war ein kleines Abenteuer sauber und ohne Sturz
den Berg herunter zu kommen. Manche,
ich leider auch, schafften es nicht, aber
eigentlich war es gar nicht so schlimm
und am Abend war das nur eine lustige
Geschichte. Also hatten wir sehr viel
Spaß in dieser anstrengenden Woche.
Als die Aachener wieder nach Hause
fahren mussten, war das eine traurige
Situation, aber wir wussten, dass wir
uns im Januar wieder treffen würden.
Auf Aachen freuten wir uns schon
lange vor der Abfahrt. Wir wussten,
dass dort unsere neu gewonnenen
Freunde auf uns warten, und dass
es eine schöne Woche werden wird
Wir besuchten Köln, den alten Stadtkern,
V listopadu se část třídy 4. N sešla na
libereckém nádraží, aby přivítala hosty
z německého města Aachen. Všichni
jsme byli zvědaví a napjatí, jací vlastně
budou naši němečtí přátelé. Připravili
jsme pro ně program, aby alespoň trochu poznali Českou republiku, její kulturu a tradice, těšili jsme se na vzájemné
poznávání a mnohé společně strávené
chvíle.
Navštívili jsme Prahu, Terezín
a Litoměřice; samozřejmě jsme prošli
Liberec a jeho okolí. Neopomenuli jsme
ani dominantu Liberce, Ještěd. Bylo to
takové malé dobrodružství slézt z Ještědu dolů, protože v noci pršelo a vše bylo
mokré a kluzké. Někteří z nás, bohužel
i já, neměli to štěstí, aby došli dolů čistí a bez bolestivých pádů, ale nakonec
jsme usoudili, že to nebylo tak hrozné,
a večer jsme se tomu všichni už jen zasmáli. Týden byl sice náročný, ale také
plný legrace. Když naši němečtí přátelé
odjížděli, nebyl to právě ten nejšťastnější moment výměny, ale my jsme věděli,
že v lednu se znovu sejdeme, tentokrát
v krásném německém městě Aachen.
Do Německa jsme se těšili už dlouho
dopředu. Věděli jsme, že tam na nás někdo čeká, a také jsme se těšili, že poznáme nové město a rodiny našich přátel.
Byli jsme v Kolíně nad Rýnem, kde nás
provedla průvodkyně, která nám ukázala i okrajové části města, což bylo velmi
zajímavé, protože tam se turista obvykle
nedostane. Poté jsme navštívili jedno
menší, ale také krásné město, Bonn.
Aachen je překrásné město, ve kterém jsme se na konci našeho pobytu
vyznali skoro jako doma. Poznali jsme
radnici, kostel a v centru jsme často
a rádi nakupovali. Také jsme jednou
38
aber auch die Neubauten am Stadtrand.
Dann waren wir in
Bonn, was auch ganz
schön war. Aachen ist
eine wunderschöne
Stadt, in der wir am
Ende fast jede Ecke
kannten. Wir besuchten das Rathaus, den
Dom und im Zentrum kauften wir sehr
gerne und oft ein. Wir
fuhren auch einmal in
die Niederlande, so
dass wir nicht nur in
Deutschland waren,
sondern noch etwas über ein weiteres
europäisches Land erfuhren.
In der Schule verbrachten wir die
Zeit mit der Arbeit an verschiedenen
Projekten. Dieser Austausch war mit
dem „Europäischen Literaturprojekt“
verbunden. Es nahmen daran nicht nur
Deutsche und Tschechen teil, sondern
auch Schüler aus Frankreich und England. Einige von uns schrieben und übersetzten Gedichte und Kurzgeschichten
im Projekt „Kreatives Schreiben“. Andere übten einige Theaterstücke ein und
der Rest verbrachte die Zeit mit Kunst
und Musik. Die Ergebnisse wurden am
Ende des Austausches vorgestellt. Und
ich muss sagen, dass die Ergebnisse sehr
ansprechend waren.
Dieser Austausch hat uns sehr gut
gefallen, wir hatten viel Spaß und unsere Deutschkenntnisse verbesserten
sich. Aber das Beste war, dass wir gute
Freunde, von denen es niemals genug
gibt, gefunden haben.
přejeli hranice Německa a ocitli se v Nizozemsku, takže jsme viděli i část jiné
země, která se ovšem od Německa nějak
zásadně neliší.
Ve škole jsme čas trávili prací na projektech. Celá naše výměna byla spojena
s evropským literárním projektem, na
kterém se podíleli nejen Němci a Češi,
ale také studenti z Francie a Velké Británie. Někteří z nás psali a překládali
básně a krátké povídky v projektu „kreativní psaní“, jiní se věnovali divadlu a ti
zbývající se zajímali především o umění
a hudbu. Výsledné práce těchto projektů
byly představeny až na úplném konci
pobytu a musím říci, že se opravdu
povedly.
Výměna se nám všem velmi líbila,
užili jsme si spoustu legrace a vylepšili
si znalost němčiny. Nejlepší však bylo
to, že jsme si našli dobré přátele, kterých
není nikdy dost.
Zuzana Straková, 4. N
39
HAMBURG
HAMBURK
In diesem Schuljahr hatte ich die Möglichkeit, an dem Austausch der 4N mit
Schülern des Albrecht-Thaer-Gymnasiums
Hamburg teilzunehmen. Zuerst sind wir
Tschechen im Oktober unter der Führung
von Herrn Franz zu unseren Nachbarn nach
Deutschland gefahren. Als der Zug nach einer langen und ermüdenden Reise mit häufigem Umsteigen am Bahnhof in Hamburg
zu bremsen begann, hatten wir alle Lust,
uns auf dem Absatz umzudrehen, die Rückverbindung zu nehmen und nach Hause
zurückzukehren. Was machen wir da?
Eine Woche später starrten wir uns bei
der Erinnerung an unsere ursprünglichen
Gefühle nur ungläubig an. In der Hafenstadt hatten wir eine schöne Woche erlebt,
und trotz des streikenden Wetters hatten
wir nicht nur in unserem vorübergehenden Wohnort viel gesehen, sondern auch
Bremen besucht.
Mit unseren deutschen Partnern haben
wir uns alle sehr gut verstanden. Wir haben sogar neue Freundschaften geknüpft.
Ich denke, dass ausnahmsweise keine
Teilung in zwei Gruppen – eine deutsche
und eine tschechische – stattgefunden
hat, wie es ganz oft bei einem Austausch
vorkommt. Unsere Freunde hatten für uns
ein wirklich hervorragendes Programm
vorbereitet, dank dessen der Aufenthalt
in Hamburg in Windeseile verflogen ist.
Schon beim Abschied konnten wir das
nächste Zusammentreffen nicht abwarten.
Schließlich kamen die deutschen Schüler im April nach Liberec, wo sie die mit
unserem Programm gut gefüllte Woche
erlebten und – so hoffe ich – die zusammen verbrachte Zeit genauso genossen
haben wie wir.
Ich meine, dass wir uns einig sind,
dass dieser Austausch der gelungenste
war, den wir bisher erlebt hatten.
Ačkoliv nepatřím do třídy 4. N, dostali jsme já a jeden můj spolužák (ze
3. N) možnost zúčastnit se výměnného
pobytu se studenty hamburského gymnázia.
Nejprve jsme jeli my, Češi, v listopadu pod vedením pana profesora Franze
k našim sousedům do Německa. Když
začal vlak na nádraží v Hamburku po
dlouhé a únavné cestě plné přestupů
brzdit, měli jsme všichni chuť otočit
se na patě, nasednout na zpáteční spoj
a vrátit se domů. Co tu děláme?
O týden později jsme na sebe při
vzpomínce na své prvotní pocity jen
nevěřícně koukali. V přístavním městě
jsme prožili krásný týden, a i přes stávku počasí jsme toho hodně viděli nejen
v našem přechodném bydlišti, ale navštívili jsme i Brémy. S německými partnery
jsme si všichni moc rozuměli a navázali
nová přátelství. Dokonce si myslím, že
se mimořádně nekonalo rozdělení na
dvě skupiny – českou a německou, jak
tomu velmi často u výměn bývá.
Naši kamarádi pro nás připravili
opravdu báječný program, díky němuž
pobyt v Hamburku uběhl jako voda a už
při loučení jsme se nemohli dočkat, až se
opět potkáme.
Nakonec přijeli naši kolegové do Liberce v dubnu, kde – doufám – si týden
naplněný programem užili a společně
strávený čas se jim líbil stejně jako nám.
Myslím, že jsme se všichni shodli na
tom, že tato výměna byla nejpovedenější
z těch, které jsme dosud zažili.
40
Adéla Ježková, 3. N
Monika Poláková, 1. N
NA SMRKU NA SMRKU
Když občas přemýšlím o věcech, které mi na ostatních lidech vadí, vždy mě
napadne smysl pro humor, nebo lépe řečeno nesmysl pro humor. Spojení „nesmysl
pro humor“ je z češtinářského hlediska sice nesmysl, ale věřím, že smysl tohoto nesmyslu každý pochopí.
Co mě na ostatních lidech opravdu zaráží, je jejich neochota pochopit vtip nebo
žert jako vtip – a nebrat ho vážně. Úplně nejhorší na tom je však skutečnost, že jsem
se s podobným chováním setkal i u svých rodičů a příbuzných, a to již ve svém
útlém věku. Když jsem jednou například dal své tetě na židli napínáček a ona si na
něj sedla, nedalo se z jejího výrazu ve tváři usoudit, že by to pochopila jen jako žert.
Ihned zrudla a začala křičet a nadávat, že ji ten spratek skoro zmrzačí a ještě se tomu
drze směje. Inu, jí v té chvíli do smíchu moc nebylo. Vůbec však nepochopila, že
to není moje vina. Nedošlo jí, že jsem se ji nepokoušel zabít a že toto její nepříčetné
chování zapříčinila pouze její vlastní chybná interpretace mého žertu a neochota ho
jako žert pochopit.
Horší je to, když dospějete a jednáte s lidmi, kteří od vás prostě žádné žertovné
chování vůbec neočekávají. Když jste ještě malí, většinou řeknou, je to dítě, a vaše
šprýmy nakonec omluví. V dospělosti je ale podobné chování nepochopitelné a ne41
omluvitelné. Co můžete očekávat, když například žádáte o práci a na otázku „Proč
chcete dělat překladatele?“ odpovíte, že jste se vsadili s jedním kamarádem a taky
se chcete naučit trochu anglicky; nebo když v práci na městském úřadě oceňujete
možnost vyřizovat si během pracovní doby osobní záležitosti a taky se vám nechce
pořád chodit na matriku, když máte tolik dětí. No myslíte si snad, že vás někde
zaměstnají, když jim na otázku „Z jakého důvodu chcete pracovat u nás v knihkupectví?“ odpovíte, že je tam teplo a můžu si číst knížky zadarmo?
Nesmysl pro humor se však nevyhýbá ani učitelům, takže se s ním setkáváme
také během školních let. Někteří studenti se prostě při testu snaží na otázky, na
něž neznají správnou odpověď, odpovídat vtipně, ale to kantor často nepochopí
a místo toho, aby se zasmál, začne nekompromisně „začerveňovat“. Dokladem toho
budiž test ze zeměpisu ve třídě 1. B jednoho brněnského gymnázia. Na otázku „Jak
je vysoký Smrk?“ odpověděl syn pracovníka lesní správy: „Průměrná výška smrku
pichlavého je okolo 30 metrů, ovšem smrk ztepilý může dorůstat až do výšky 50 metrů.“ Na to mu profesorka písemně odvětila: „Místo vymýšlení podobných rádoby
vtipných odpovědí byste se raději měl učit zeměpis, abyste měl šanci postoupit do
dalšího ročníku.“
Ještě daleko horší než dosud zmíněné případy však je, když se podobné chování
vyskytne u státních úředníků a vykonavatelů státní moci, což bývá téměř ve 100 %
případů. Když jsme jeli vloni v létě autem na dovolenou do Tater, na hranicích jsem
došel s pasy k okénku a celník se mě zeptal : „Ste štyria?“ „Ano, a ještě jeden Číňan,
ale ten je v kufru,“ řekl jsem zcela vážně. Poté jsem se však pousmál a chtěl jsem mu
vysvětlit, že to byl pouze žert. Mezitím ale celník již vyšel ze své budky a zamířil si
to k našemu citroënu. Šel jsem kvapně za ním, abych mu znovu řekl, že se nejednalo o nic jiného než o žert. On mě však nejspíš vůbec neposlouchal, čímž se moje až
dosud skvělá nálada začala zhoršovat. Jakmile došel k autu, zvýšeným hlasem jsem
se mu znovu pokoušel vysvětlit, že jsem to s tím Číňanem nemyslel vážně a že by to
měl pochopit jako vtip, protože jsme přeci žili desítky let ve společném státě a byli to
koneckonců oni, kdo se od nás chtěl odtrhnout. To ho však zřejmě naštvalo ještě víc
a řekl, že provede kontrolu vozidla včetně všech zavazadel. Zbytek posádky auta
se na mě nechápavě díval a já jsem se cítil tak bezmocně, neboť jsem věděl, že nemá
cenu se jim snažit vysvětlovat, že to není vůbec moje vina, protože mi stejně neuvěří,
ačkoliv to byla pravda. Celník je jednoduše vyšší autorita.
Jak je vidět, v dnešním světě pro vtipy a žerty už moc místa není. Je to škoda. Ale
co! Letos jedu na dovolenou do Rakouska, tak uvidíme!
Michal Stránský, 5. N
42
Petra Krejčová, 3. A
43
MEDIUM
Kdyby lidé
nedělali
bláhové věci,
nic důležitého
by se nikdy
nestalo.
44
45
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (II. ČÁST)
5. 1. – 10. 1.
6. 1. – 27. 1.
7. 1. – 14. 1.
10. 1.
11. 1.
15. 1.
17. 1.
17. 1.
19. 1.
21. 1. – 27. 1.
23. 1.
24. 1.
24. 1.
24. 1.
25. 1.
25. 1.
25. 1.
27. 1. – 6. 1.
31. 1. – 1. 2.
31. 1.
1. 2.
1. 2.
2. 2.
5. 2.
6. 2.
7. 2.
7. 2.
7. 2.
7. 2.
8. 2.
8. 2. – 11. 2.
8. 2.
9. 2.
9. 2. – 11. 2.
13. 2.
14. 2.
14. 2.
20. 2.
21. 2.
21. 2.
22. 2.
22. 2.
26. 2.
27. 2.
27. 2.
46
lyžařský kurz – 1. A, 1. B
maturitní ples – oktáva, 4. B
Europrojekt Aachen 2007 – 4. N
Den otevřených dveří
Žitava – návštěva VŠ – 5. N
akce Goethe Institut
olympiáda ve francouzském jazyce
recitační soutěž (školní kolo)
ukončení klasifikace za 1. pololetí
lyžařský kurz Rakousko – kvinta, 3. N
matematická olympiáda (školní kolo kategorie A)
1. maturitní konference pro 6. N
pedagogická rada
matematická olympiáda (okresní kolo kategorie Z9)
matematická olympiáda (školní kolo kategorie B, C)
Projekt Jugend musiziert – 2. N
exkurze: Praha – kvarta
maturitní ples – 4. A, 6. N
veřejné prezentace seminárních prací
vydávání vysvědčení
testy CERMAT – kvarta, 2. N
návštěva divadla v Žitavě – 1. N
pololetní prázdniny
maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N
biologická olympiáda (školní kolo kategorie A)
porada předsedů předmětových komisí
maturitní písemná práce z matematiky – 6. N
soutěž v německém jazyce (okresní kolo kategorie III)
Okresní soud v Liberci (návštěva hlavního líčení) – 3. B
Cum decore – soustředění Bílý Potok
soutěž v německém jazyce (okresní kolo kategorie II)
maturitní písemná práce z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N
turnaj v debatování
recitační soutěž Wolkerův Prostějov (okresní kolo)
biologická olympiáda (školní kolo kategorie B)
soutěž v anglickém jazyce (okresní kolo kategorie III)
olympiáda v ruském jazyce (krajské kolo)
biologická olympiáda (okresní kolo kategorie C)
Cum decore – projekt s Europerou
představení v Lidových sadech – prima, sekunda, tercie, kvarta
soutěž v anglickém jazyce (okresní kolo kategorie IB, IIB)
zeměpisná olympiáda (školní kolo kategorie C)
olympiáda v českém jazyce (okresní kolo)
Agora – debatní pohár
27. 2.
28. 2.
23. 2. – 18. 3.
1. 3. – 2. 3.
12. 3.
14. 3. – 20. 3.
14. 3.
15. 3.
16. 3.
21. 3.
21. 3.
23. 3.
24. 3. – 25. 3.
26. 3. .
27. 3.
27. 3.
28. 3.
28. 3.
28. 3.
29. 3.
29. 3. – 30. 3.
29. 3.
29. 3.
29. 3.
29. 3.
29. 3.
30. 3.
30. 3.
30. 3.
31. 3.
2. 4.
2. 4.
3. 4.
4. 4.
4. 4.
5. 4. – 6. 4.
10. 4.
10. 4.
11. 4.
11. 4.
12. 4.
14. 4. – 22. 4.
17. 4.
18. 4.
18. 4.
20. 4. – 5. 5.
biologická olympiáda (školní kolo kategorie D)
Austrálie – projekt
Matematický maraton
debatování – Německo (Kiel)
semináře o ŠVP pro zástupce gymnázií Libereckého kraje
recitační soutěž Wolkerův Prostějov (krajské kolo)
Matematický klokan
zeměpisná olympiáda (okresní kolo)
závěrečná písemná práce z anglického jazyka pro maturanty
biologická olympiáda (krajské kolo kategorie B)
Debatní liga
Maturita nanečisto – český jazyk, anglický jazyk
Maturita nanečisto – německý jazyk, volitelný předmět
matematická olympiáda (krajské kolo kategorií B, C)
matematická olympiáda (krajské kolo kategorie Z9)
Maturita nanečisto profilová – anglický jazyk
Festival filmů o lidských právech – tercie, 2. A, 2. B
Veletrh dětské knihy – prima, sekunda
AIDS očima mladých
Naivní divadlo: Léčba neklidem – 3. A, 3. B
Eurorebus (krajské kolo)
Maturita nanečisto – španělský jazyk, ruský jazyk
olympiáda ve španělském jazyce (krajské kolo)
Festival dokumentárních filmů o lidských právech – septima
Maturita nanečisto profilová – německý a francouzský jazyk
olympiáda v ruském jazyce (celostátní kolo)
debrujáři – Luhačovice
psychologické testy
maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N
Naivní divadlo: Tři mušketýři – sekunda, tercie
Divadlo Žitava: Faust – 4. N, 5. N, 6. N
velikonoční prázdniny
Naivní divadlo: Zrzavý Orm – prima, 1. N
přijímací zkoušky do 2. stupně šestiletého studia
workshop: německý jazyk a ICT
matematická olympiáda (okresní kolo kategorií Z6–Z9)
workshop: hudební výchova a ICT
výměnná studentská návštěva – G Hamburg v Liberci – 4. N
ukončení klasifikace za 3. čtvrtletí
pedagogická rada, schůzky SRSPŠ
workshop: matematika a ICT
praktikum v Německu – 5. N
47
LYŽAŘSKÝ KURZ KVINTY A 3. N
Rakousko 21. 1. – 27. 1. 2007
Vystupuji z auta a rozhlížím se, zda
v tom davu rodičů nezahlédnu alespoň
část svých spolužáků, se kterými budu
trávit celý příští týden. Je totiž neděle
večer okolo deváté hodiny večerní a my
(kvinta) se spolu se 3. N a profesory
scházíme Na Rybníčku, abychom se
v následujících dnech především zdokonalili v lyžařském či snowboardovém
umění, dále abychom se zbavili přebytku energie, která je zatím dost evidentní,
a v neposlední řadě abychom si jako
48
veliká parta užili spoustu legrace. Rozzářené tváře mých vrstevníků se mísí
s pohledy rodičů, ze kterých lze vyčíst
mnoho. Jedni vypadají spokojeně, že si
jejich ratolest užije na chvíli někdo jiný,
další zase ustrašeně, aby jejich „dítko“
za ten týden nezvlčelo, nevyhladovělo
a aby se vrátilo celé.
Teď už ale sedíme ve vyhřátém autobuse a oplácíme horečnaté mávání svým
drahým rodičům. Po celou cestu panuje
skvělá nálada a od začátku až do konce
se ze všech částí autobusu neustále opakuje věta: „Už tam budem?“
Dočkali jsme se! Ale to, co jsme kolem
sedmé hodiny ranní spatřili z oken autobusu, v nás vyvolalo obavy, že budeme
celý týden schopni lyžovat maximálně
na trávě. Po skle stékaly proudy vody,
po sněhu ani památky a sjezdovky že
prý jsou mimo provoz. „Ještě že máme
s sebou tak schopný profesorský sbor,“
pomysleli jsme si po chvíli. Vyjednali
nám totiž náhradní ubytování ve výše
položeném městečku Mallnitzu. Sotva
jsme se zabydleli v krásném horském
penzionu, začaly se z oblohy snášet sněhové vločky.
Zanedlouho se už spokojeně vezeme
na Mölltalský ledovec, kde trávíme den
ve znamení skvělého lyžování. Všichni
jsme i přes značnou nepřízeň počasí
nadmíru spokojeni a všechna čtyři
družstva se kolem 16. hodiny odpolední
scházíme u našeho autobusu, který na
nás věrně čeká na parkovišti. Po vydatné večeři nás profesoři (v čele s panem
profesorem Pelcem) seznámili s řádem
penzionu a s tím, jak bude celý týden
probíhat.
Všechny zbylé dny jsme strávili ve
skvělém lyžařském středisku Ankogel.
Trvalo dva dny, než se počasí umoudřilo, ale nás to nijak netrápilo. Užívali
jsme si každou chvilku, kdy jsme mohli
jezdit v čerstvém hlubokém „prašanu“.
Čtvrtek a pátek pro nás byly dny plné
sjíždění nádherně upravených, téměř
prázdných sjezdovek a také dny plné
obdivování
zasněžených
alpských
vrcholků a celkového nadšení z místa
pobytu.
Nastalo páteční odpoledne a my
jsme nemohli (spíše odmítali) věřit
tomu, že veškerou tuhle krásu, ze které
až přecházel zrak, již za chviličku opustíme…
A jak jsme trávili odpoledne a večery? Ve středu – v „krizový den“ – se
celá naše výprava (nás 40 momentálně
osiřelých dětí, paní profersorky Tůmová a Reinišová, pan profesor Pelc a instruktor Honza Řehák-Piškot) vydala
prozkoumávat zdejší malebné městečko
Mallnitz. Po večerech jsme pospolu hráli
různé společenské hry, proběhla i přednáška o správné údržbě lyží.
Všichni jsme se zlepšili v lyžařském
či snowboardovém umění, domů jsme
dorazili bez jakéhokoliv zranění, co víc
– poznali jsme spoustu nových přátel
a užili si mnoho skvělé zábavy. Myslím,
že jsme všichni prožili neobyčejně vydařený týden, který v nás zanechal nesčetně vzpomínek, jež jsou z obrovské části
(ne-li všechny) pozitivní a v každém
případě nezapomenutelné!
Zuzana Reinišová, kvinta
49
MATEMATICKÝ MARATON
Vyčerpání, únava, litry kávy, ale
i nové vědomosti a stmelení kolektivu
napříč druhými ročníky nejlépe vystihují akci, která zapsala naši školu do knihy
rekordů – matematický maraton.
Jak to všechno začalo?
Nejspíš v pominutí mysli na víkendovém semináři matematiky se zrodil
nápad vzdělávat se za hranicí možností
a pokořit tak rekord. Myšlenka nezněla
špatně, kdyby se nezjistilo, že rekordem
se rozumí čtyřicet hodin nepřetržité výuky matematiky. Ovšem my, druháci,
máme tuhý kořínek a po nedlouhém
rozmýšlení jsme začali školu polepovat
plakáty.
Velmi nás potěšila podpora ze strany vedení školy i počet zájemců, které
jsme museli téměř odhánět. Zbývalo
vyřešit poslední starost – kdo to vše
odučí? Jsme velmi vděčni Mgr. Vítězslavu Pěničkovi, jenž vzal tuto nepředstavitelnou zátěž na svá bedra a po
celou dobu projektu nám vtloukal nové
poznatky do hlav.
Jak jsme se stali rekordmany
Myslím, že příprava na maraton se
líbila každému. Nebyla nikterak náročná, stačilo natočit několik rozhovorů pro
média a pak pod heslem „Spánek – základ života“ honem do postele. Vstávání
do prvního březnového dne bylo nabito
očekáváním. Po probuzení četnými záblesky fotoaparátů jsme se dozvěděli, co
nás čeká a nemine, a pak již byla zahájena nekonečná výuka.
Po prvním dopoledni se všichni cítili
svěže a plni energie, byl čas na přestávkový fotbal a sranda nebrala konců. Výuka však pokračovala bleskovým tempem, a tak jsme se museli začít smiřovat
s faktem, že již jsme poslední třída ve
50
škole. To však nikoho nevyvedlo z míry,
jelikož útěcha se nalézala stále snadno
– každý pomýšlel na Guinessův rekord
a kávy bylo dostatek. První krize nastala
v ranních hodinách; nechci vinit stereometrii, ale zrovna při ní odpadli první
dva účastníci. Naštěstí to pro nás mělo
spíše stmelující účinky a příchod ostatních studentů na páteční výuku nás znovu rozproudil. Nijak nás nepoznamenala
ani ztráta dalšího účastníka, toho odrovnaly nekonečné řady a posloupnosti. Za
neutuchající podpory a hecování jsme se
„proučili“ k dalšímu odpoledni. Musím
říci, že člověk po třiceti matematických
hodinách uvažuje trochu nenormálně.
Někdy se vyskytly „matematické záchvaty“ – někteří účastníci se věnovali
matematice i o přestávkách, když začali
řešit matematickou olympiádu. Ovšem
boj s únavou většinou probíhal pochopitelnými způsoby. Velmi oblíbené
byly sprchy, dýchánky s energetickými
drinky či sportovní aktivity. K večeru
druhého dne nastala další krize, nikdy
jsem však nezažil větší spolupráci napříč
třídami. Poznali jsme se v situacích, kdy
si každý sáhl na samé dno a mnohdy
mu ulítly nervy. Ovšem vše jsme zvládli
bez ztráty kytičky. Takto silný kolektiv
si ani nevšiml, že již překonal stávající
rekord a u analytické geometrie dovršuje čtyřicátou hodinu. Atmosféra by se
dala krájet, komisař předstupuje před
třídu a zmiňuje se o vytvoření nového
rekordu – mohutný výkřik ohluší školní chodby. Radost, úspěch a vynikající
nálada ovládá každého z přítomných.
Všichni ve zdraví přežili a s úsměvem
na tváři prchají do svých postelí…
Poděkování
Celá akce přinesla mnoho ohlasů.
Mimo to, že nastínila učivo matematiky
celého gymnázia, ukázala také soudrž51
2:55
4
10:20
11:05
3:50
5
11:15
12:00
4:45
6
12:10
12:55
5:50
7
13:15
14:00
6:45
8
14:10
14:55
7:40
9
15:05
15:50
konstrukce trojúhelníku
planimetrie
shodná zobrazení
Pythagorova věta
oběd
faktoriál
kombinatorika
kombinační číslo
variace, permutace, kombinace
svačina
8:45
10
16:10
16:55
9:40
11
17:05
17:50
10:35 12
18:00
18:45
lineární funkce
funkce
kvadratická funkce
lineárně lomená funkce
večeře
nost kolektivu a zpevnila přátelské vztahy napříč ročníkem. Dokázala, že hranice
lidských možností jsou dál, než si člověk umí představit. Věřím, že každý z účastníků lépe než kdy jindy poznal své schopnosti a odnesl si mnoho nezapomenutelných
zážitků.
Děkujeme všem účastníkům a organizátorům projektu – jmenovitě to jsou: Petr
Čarný, Zuzana Reslová, Veronika Pachtová, Matěj Kuc, Jakub Rýdl, Jakub Novák,
Eva Zouharová, Hana Králová, Daniela Cvejnová, Jana Říhová, Tomáš Vintr, Daniela Urbanová, Kristýna Žďárská, Lucie Matoušková, Marie Janatová, Marek Pípal,
Adéla Krásná, Adéla Vránová, Barbora Krejčová, Jakub Jech, Jan Martinek, Michaela
Dopitová, Matúš Slivka, Vladimír Haberland, Zuzana Straková, Vojtěch Hertík, Nikola Kellerová, Adriana Štolbová, Marie Bartošová a Marek Pavlíček.
Zvláštní poděkování patří zástupkyni ředitelky RNDr. Věře Voršilkové, celému
vedení školy a především panu profesoru Mgr. Vítězslavu Pěničkovi.
Štěpán Křeček, 2. B
ČASOVÝ HARMONOGRAM
Čas
h
Od
Do
0:00
1
7:25
8:10
0:55
2
8:20
9:05
1:50
3
9:15
10:00
Kapitola
algebra
svačina
52
11:40 13
19:05
19:50
12:35 14
20:00
20:45
13:30 15
20:55
21:40
Eukleidovy věty
planimetrie
obvodový a středový úhel
obvody a obsahy
2. večeře
14:35 16
22:00
22:45
15:30 17
22:55
23:40
16:25 18
23:50
0:35
17:30 19
0:55
1:40
18:25 20
1:50
2:35
19:20 21
2:45
3:30
statistika
20:25 22
3:50
4:35
vzájemné polohy rovin a přímek
21:20 23
4:45
5:30
22:15 24
5:40
6:25
řez jehlanem
23:20 25
6:45
7:30
aritmetická posloupnost
24:15 26
7:40
8:25
25:10 27
8:35
9:20
Téma hodiny
soustavy lineárních rovnic
algebra
matice, determinanty
soustavy rovnic s parametrem
definice
pravděpodobnost binomické rozdělení
stereometrie
řezy krychlí
geometrická posloupnost
řady
nekonečné řady, finanční matematika
svačina, křest knihy
mnohočleny, úpravy výrazů
26:15 28
9:40
10:25
lineární rovnice
27:10 29
10:35
11:20
kvadratická rovnice
25:05 30
11:30
12:15
analytická geometrie
vektory
rovnice přímek
rovnice roviny
oběd
53
29:10 31
12:35
13:20
30:05 32
13:30
14:15
31:00 33
14:25
15:10
32:05 34
15:30
16:15
33:00 35
16:25
17:10
33:55 36
17:20
18:05
sběr dat
statistika
zpracování dat
vyhodnocení
svačina
iracionální rovnice
algebra
lineární nerovnice
kvadratické nerovnice
večeře
35:00 37
18:25
19:10
35:55 38
19:20
20:05
36:50 39
20:15
21:00
exponenciální funkce
funkce
logaritmická funkce
funkce sin, cos
2. večeře
37:55 40
21:20
22:05
38:50 41
22:15
23:00
39:45 42
23:10
23:55
54
analytická geometrie
kružnice, elipsa
parabola, hyperbola
tečny kuželoseček
55
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU – AUSTRÁLIE 2007
Stejně jako v předchozích letech se i v tomto roce vydal tým studentů z Gymnázia
F. X. Šaldy po stopách minulosti – opět pod vedením Mgr. Jana Golla a také našeho
bývalého studenta Jakuba Hodbodě. Tentokrát jsme však svou pozornost zaměřili
na námi dosud neprobádanou oblast, a to na druhou stranu planety – na zem zaslíbenou slunci, klokanům a nádherným plážím. Řeč je samozřejmě o Austrálii. Výjezd
se konal ve dnech 23. 2. – 17. 3. 2007 a výpravy se zúčastnili Mgr. Jan Goll, dále jeden
ze zakladatelů projektu Neviditelné oběti komunismu, již zmíněný Jakub Hodboď,
a k tomu dvě současné studentky Anna Simbartlová a Janetta Roubková. Za dobu
pobytu stihl náš čtyřčlenný štáb natočit velice přínosných 24 interview. Nebylo dne,
kdy bychom se nudili. Československých emigrantů, lépe řečeno exulantů, je na
australské půdě nespočet. My jsme se zaměřili na ty, kteří svůj nový domov našli
ve městech Sydney, Canberra a Melbourne. V Sydney a Melbourne jsme se mimo
jiné věnovali také Sokolu a zkoumali jsme rozdíly mezi kanadským a australským
pojetím. V Canbeře nás zaujala organizace Česká beseda, v jejíž budově jsme měli
možnost seznámit se s mnoha krajany. Vstřícnost a srdečnost tamějších lidí je fascinující, a tak pro nás bylo každé setkání jedinečné a okouzlující.
I přes velmi nabitý program jsme si našli chvilku času na oddych. Během pobytu v Sydney nám byla na pár dní poskytnuta chatka v Modrých horách, které
jsou díky eukalyptovým pralesům pověstné svou namodralou mlhovinou. Po
týdnu neustálého zápřahu nám tato nabídka přišla vhod. Po dobu tří dnů jsme v
Blue Mountains čerpali energii na další rozhovory a zároveň se nám tak naskytla
možnost na vlastní kůži poznat nenahraditelnou faunu a floru tohoto kontinentu
plného extrémů.
Dne 6. 3. jsme nastoupili do autobusu mířícího do Canberry, hlavního města Australského společenství. Po příjezdu jsme navštívili českého velvyslance – pana Karla
Pažourka. Zde jsme strávili příjemnou hodinu a půl představováním smyslu našeho
projektu a našich cílů. Nakonec jsme i od něj získali cennou záštitu nad projektem.
Australské kopce nás nejspíše natolik okouzlily, že i během pobytu v Canbeře jsme
zatoužili jeden z nich pokořit, a to rovnou ten nejvyšší – Mt. Kosciusko.
Finální fáze našeho výzkumu se konala na půdě další australské metropole, Melbourne. Toto město jako by se snažilo překonávat dominanty slavného Sydney, ale
lidé jsou všude stejně milí. Zde jsme se s krajany kromě natáčení setkali také v australském parku nazvaném Šumava, kde jsme byli svědky výuky českého jazyka,
která se týká hlavně velmi mladé generace. Lidé zkrátka nechtějí, aby jejich potomci
zapomněli, odkud vlastně pocházejí. Neunikla nám ani pravá česká tancovačka, jež
se konala přímo v budově Sokola Melbourne a na níž byla účast krajanů překvapivě
vysoká – byli zde totiž jak mladí Čechoaustralané, tak i jedni z prvních českých emigrantů na australské půdě vůbec.
Samozřejmě jsme se také tváří v tvář setkali s živočichy typickými pro tuto zemi.
Dopomohl nám k tomu nejen Wildlife Park v Sydney, kde jsme se mohli pomazlit
s klokany a koalami, ale také samotná budova Sokola Sydney. Sem se na naše natáčení přišel podívat pro nás neznámý druh tarantule, a poněvadž se nacházel přímo nad
našimi hlavami, není divu, že tím náš štáb na několik minut vyděsil a zcela ochromil
– krajané se alespoň dobře bavili.
Po zajímavém třítýdenním výzkumu
jsme všichni odjížděli plní dojmů a nezapomenutelných zážitků. Tento úspěšný výjezd nám přinesl nejen mnoho
nových zkušeností, ale také poznatků,
jež jsme přidali k našim již nasbíraným
znalostem. Náš archiv jsme obohatili
o nové materiály. Doufáme, že se brzy
naskytne příležitost k jeho dalšímu
rozšíření.
Janetta Roubková, 1.A
56
57
TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY
Z ČESKÉHO JAZYKA VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007
1.
2.
3.
4.
Všechno, s čím se setkáš, ti může být cestou. (tibetské přísloví)
(Volný slohový útvar)
Sním o cestě po zemi, kde slušný člověk nemá koho nebo čeho se bát. (J. Hanzelka)
Romeo a Julie 21. století
Až budu pánem svého času…
(Fejeton)
UKÁZKA ÚSPĚŠNÉ MATURITNÍ PRÁCE
Až budu pánem svého času…
Fejeton
„Rád bych ještě chvíli zůstal,“ pravil mi nedávno můj dobrý přítel, když odcházel z čajovny, kde jsme se zrovna báječně bavili, „ale nejsem pánem svého času.“
Bylo mi to upřímně líto. Koneckonců je demokracie, a člověk by tedy měl být sám
sobě pánem. To, že tomu tak není a že člověk stále ještě musí sloužit svému času, mě
přimělo, abych vzal rozum do hrsti a sám při budování demokracie pomohl. Rozhodl jsem se totiž vymyslet, jak by se mohl člověk stát pánem času.
Jako první mě napadlo staré egyptské přísloví: Člověk se bojí času, ale čas se bojí
pyramid. Stačilo by tedy postavit dostatečně velkou pyramidu a člověk by byl osvobozen od nadvlády zbabělého časoprostorového kontinua. Bohužel z mých prvních
výpočtů vyplývá, že pyramida, které by si časoprostor všimnul, musí být nejméně
devadesát čtyři celé dva krát menší než on sám. To dělá při nekonečné rozloze časoprostoru tolik stavebního materiálu, že nám ho naše nedokonalá transportní síť
neumožňuje v dohledné době nashromáždit.
Byl jsem tedy nucen hledat další nápady v moudrých knihách. Především jsem
se zaměřil na prestižní edici známou jako „morzakor“ či „rodokaps“. Zde se objevuje mnoho elegantních způsobů ovládnutí času, jako například stázová pole,
hyperprostorové skoky či stroje času. Bohužel je jejich vynálezci zapomněli opatřit
náležitou technickou dokumentací.
Naštěstí se mi podařilo objevit teorie fyzika Alberta Einsteina, který předpokládá
zpomalení času při vysokých rychlostech a hmotnostech. Nasnadě je tedy ovládnutí
času pomocí sportovních automobilů v kombinaci se speciální dietou v amerických
řetězcích rychlého občerstvení.
Když se mi podařilo vyřešit problematiku zvládnutí času, zbývá mi již pouze
domyslet možné využití takto ,,domestikovaného“ času. Jako žáka gymnázia mě
okamžitě napadlo využít trochu naspořeného času během závěrečných písemek,
58
a tak se občas dosyta vyspat a odpočinout si. Mně by sice jeden týden volna několikrát ročně navíc stačil, ale bylo by možné i relaxovat ve velkém stylu, jak to navrhuje
Jules Verne ve svém románu „Dva roky prázdnin“. Ty by navíc mohly nahradit
co do rozsahu nedostačující harmonizační dny a školní výlety. Mimoto by se dalo
uspořit několik týdnů k prodloužení studijního volna, a protože se dá za několik
týdnů ledacos doučit, zlepšily by se takto výrazně studijní výsledky.
Protože nechci být sobecký, hodlám tento nápad poskytnout celému lidstvu, aby
z něj mohlo čerpat užitek. Jistě se najde mnoho lidí, kteří by ho ocenili. Zaměstnanci
by jistě neprotestovali proti prodloužení dovolených a alespoň menší děti by měly
radost, že jsou rodiče doma. Romantici jako Michal Tučný by se těšili z každodenního nedělního rána s vydatnou snídaní v trávě a zamilovaní by se procházeli za
pozdního večera prvního máje i uprostřed zimy. Naproti tomu by komunisté nejspíš
prosazovali prvomájové dopoledne v říjnu či v únoru. Ze zpěváků by se asi nejvíce
radoval Sahula, protože by mohl být Na Kovárně ještě déle a měl by jistotu, že ho
z práce nevyhodí již zítra.
Také je nutno dodat, že tento vynález nesleduje pouze blaho lidstva. Jako příklad
může sloužit kocour Garfield, který se sice nezbaví nenáviděných pondělků, ale
zato dostane celý víkend pro rekonvalescenci navíc.
Možná se budete ptát, proč jsem tedy již tuto převratnou myšlenku neuvedl do
praxe. Dospěl jsem totiž k názoru, že zde stejně jako u všech vynálezů hrozí zneužití. Je snadné si představit, že zaměstnavatel požaduje neplacené přesčasy za dobu,
kterou zaměstnanci během práce uspořili, nebo že některý diktátor využívá tento
čas k rychlému zbrojení a přesunu vojsk. Nejprve je tedy nutno celou věc řádně legislativně ošetřit a samozřejmě patentovat. Ani automobilové firmy nejsou schopny
dodávat rychle automobily v ceně přijatelné pro každého a prodejny rychlého občerstvení nemají dosud nezbytné pokrytí některých oblastí.
Proto chci s vlastní realizací počkat, až se mi podaří tyto drobné organizační problémy vyřešit, abych mohl program uvést celosvětově a najednou. Protože jsou ale
mnozí čtenáři netrpěliví, připravil jsem pro ně jednoduché prozatímní řešení, které
jsem shrnul v několika bodech:
1. Kalendář sejměte ze stěny.
2. Z hodinek vyjměte baterie.
3. Zapomeňte datum narození.
Jsem si jist, že funguje.
Jan Plíva, 6. N
59
GASTSCHULAUFENTHALTE
VON SCHÜLERN DER
DEUTSCHEN ABTEILUNG
STUDIJNÍ POBYTY ŽÁKŮ
NĚMECKÉHO ODDĚLENÍ
Dank der finanziellen Unterstützung
des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds sowie zahlreicher Schulen und
Gastfamilien in Deutschland konnten
wir auch in diesem Schuljahr für insgesamt 15 Schüler der Jahrgangsstufe 11
den Gastschulaufenthalt in Deutschland
realisieren. Ein Teil der Schüler hat sich
sowohl die aufnehmende Gastfamilie
wie auch die Schule über persönliche
Kontakte selbst gesucht. Der größte
Teil wurde jedoch von uns nach Enger
und Rostock vermittelt, da wir mit den
Schulen dort in Kooperation stehen und
bereits langjährige Kontakte pflegen.
Die Aufenthaltsdauer betrug in
der Regel vier Wochen. Daher war es
den aufnehmenden Schulen möglich,
die Schüler umfassend in den normalen Schulalltag zu integrieren. Unsere
Schüler nahmen am Unterricht teil und
unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeitsund Sozialverhaltens waren in allen
Fällen überdurchschnittlich positiv.
Insbesondere wurden die Bemühungen
der Schüler zur Vervollkommnung der
Sprachkompetenzen lobend hervorgehoben. Das sehen auch die Schüler so,
zum Beispiel schreibt Mirek Saska über
seinen Aufenthalt: „Ich glaube, dass
es mir viele neue Aspekte in meiner
Ansicht von der Wichtigkeit der deutschen Sprache gegeben hat und dass es
sinnvoll ist, solche Einzelaustausche zu
unterstützen.“
Auch in den Gastfamilien gelang in
allen Fällen eine völlig unproblematische Integration unserer Schüler. Sie
Díky finanční podpoře Česko-německého fondu budoucnosti a také díky
podpoře mnoha škol a hostitelských
rodin v Německu mohli jsme i v tomto
školním roce vyslat celkem 15 žáků na
studijní pobyt do Německa. Někteří
z nich si našli jak hostitelskou rodinu,
tak i školu prostřednictvím osobních
kontaktů. Ale větší části z nich jsme
zprostředkovali studijní pobyty v Engeru a v Rostocku ve školách, se kterými
už máme dlouhodobé kontakty.
Studijní pobyt trval zpravidla čtyři
týdny. A tak měly hostitelské školy možnost integrovat naše žáky do normálního školního života. Žáci se účastnili
vyučování a byli také hodnoceni. Jejich
prospěch, píle a sociální cítění byly vždy
hodnoceny velmi pozitivně. Především
byli chváleni za to, že se snažili zdokonalovat si své jazykové kompetence. To
přiznávají i sami žáci, například Mirek
Saska napsal o svém pobytu toto: „Myslím, že jsem si uvědomil nové aspekty
důležitosti němčiny a že je smysluplné
podporovat takové pobyty jednotlivých
žáků.“
Také v hostitelských rodinách se ve
všech případech zdařila zcela bezproblémová integrace našich žáků. Účastnili se každodenního rodinného života
a především o víkendech a svátcích při
kulturních nebo sportovních aktivitách
měli příležitost lépe poznat život v Německu.
Už během svého pobytu nám posílali e-maily, ve kterých se velmi pozitivně vyjadřovali o svých zážitcích.
Mohli jsme také pozorovat zlepšení
jejich znalostí němčiny i komunikačních
60
wurden in den Familienalltag mit allen
Verpflichtungen einbezogen und hatten insbesondere an den Wochenenden
bzw. an Feiertagen Gelegenheiten, bei
kulturellen und sportlichen Aktivitäten
das Leben in Deutschland besser kennen
zu lernen und zu erleben.
Schon während ihres Aufenthaltes
haben sie in E-Mails ihre Erlebnisse positiv reflektiert. Wir bemerkten da auch
schon deutlich verbesserte Deutschkenntnisse und Kommunikationsfähigkeiten. Daran konnten die Schüler
nach ihrer Rückkehr anknüpfen, sie
profitieren davon im deutschsprachigen
Fachunterricht an unserer Schule.
Im abschließenden Bericht nach ihrer
Rückkehr ist in allen Fällen eine große
Begeisterung und Dankbarkeit über die
gemachten Erfahrungen nachzulesen.
So schreibt zum Beispiel Karolína Drapaková: „Ich hatte keine Probleme. Viele
Leute um mich herum waren sehr hilfsbereit und freundlich. Es war dort viel
los und ich hatte viele schöne Erlebnisse
und Erfahrungen. Ich bin sehr zufrieden
und begeistert.“
Michaela Čizková beschreibt ihre
Unterrichtserfahrungen: „Ich lernte
viele neue Menschen, Freunde und natürlich ein anderes Schulsystem kennen.
Ganz neu waren für mich z. B. Religion
oder Spanisch. Das beste Fach war aber
der Sport. Wir hatten eine Doppelstunde
pro Woche und es machte mir wirklich
Spaß.“
Nikola Kestlerová reflektiert ihre
Erlebnisse in Leipzig so: „Ich habe in
der 10. Klasse gelernt. Die Klasse hat
mich sehr gut angenommen. Das ist
für mich überraschend gewesen. In der
Klasse sind fünf Jungen und zwanzig
Mädchen. Ein paar Mädchen haben in
Russland gelebt, ein Mädchen kam aus
schopností. Na to mohli po svém návratu navázat a využít toho především ve
výuce odborných předmětů, ve kterých
je vyučovacím jazykem němčina.
Ze závěrečné zprávy, kterou žáci
odevzdali po svém návratu, lze vyčíst ve
všech případech velké nadšení a vděk za
získané zkušenosti. Například Karolína
Drapáková píše: „Neměla jsem žádné
problémy. Lidé kolem mě byli velmi
přátelští a ochotní mi pomoci. Stále se
něco dělo a měla jsem mnoho hezkých
zážitků a zkušeností. Jsem nadšená
a velmi spokojená.“
Michaela Čížková popisuje své zkušenosti z vyučování: „Poznala jsem jiný
školský systém, mnoho lidí a získala
nové přátele. Zcela nové pro mě bylo
ve škole např. náboženství nebo španělština. Ale nejlepší předmět byl tělocvik.
Měli jsme jednou týdně dvě hodiny, a to
mě opravdu bavilo.“
Nikola Kestlerová líčí své zážitky
v Lipsku takto: „Chodila jsem do 10. tří61
dem Irak. Ein Junge war aus der Türkei.
Der Unterricht in der Schule ist ganz anders als bei uns gewesen. Ich mag Mathe
sehr und das war auch das beste Fach
in Deutschland. Ich habe mit der Klasse
auch eine geographische Exkursion erlebt. Die Exkursion ist sehr interessant
gewesen.“
Die Vielfältigkeit der Eindrücke und
Erlebnisse zeigt, wie wichtig diese Form
des Kennenlernens für alle Schüler war.
Wir hoffen sehr, auch im kommenden Schuljahr möglichst vielen Schülern
aus der Klasse 4N aufgrund der Unterstützung des Deutsch-Tschechischen
Zukunftsfonds dieses Angebot machen
zu können.
Kathrin Eger,
Betreuerin der Gastschulaufenthalte
dy. Spolužáci mě přijali velmi dobře. To
mě překvapilo. Ve třídě bylo pět chlapců
a dvacet dívek. Několik dívek žilo před
tím v Rusku, jedna dívka byla z Iráku.
Jeden chlapec pocházel z Turecka. Vyučování ve škole bylo zcela jiné než u nás.
Mám ráda matematiku, a to byl nejlepší
předmět i v Německu. Zažila jsem se
třídou také velmi zajímavou zeměpisnou exkurzi.“ Mnohostrannost dojmů
a zážitků ukazuje, jak je tato forma poznávání pro žáky důležitá.
Doufáme, že v příštím školním roce
budeme moci žákům 4. N za přispění
Česko-německého fondu budoucnosti
nabídnout stejnou možnost.
Kathrin Eger, koordinátorka studijních
pobytů v Německu
Překlad: Mgr. Marcela Danajovičová
PRAKTIKUMSBERICHT
Wie alle anderen Schüler aus der Klasse 5N habe ich im Zeitraum vom 23. April
bis 4. Mai 2007 ein Sprach- und Betriebspraktikum absolviert. Zusammen mit Lucie
Svobodová habe ich mich um die Arbeitsstelle im Altbestand der Christian-WeiseBibliothek in Zittau beworben. Der leitende Angestellte des Altbestandes hat unser
Bewerbungsschreiben positiv beantwortet und uns die Praktikumsstelle zugesagt.
Am Montag, 23. April, sind wir zum ersten Mal mit dem Auto nach Zittau gefahren, zusammen mit anderen Schülern, die auch ihr Praktikum im Zittauer Raum
absolvieren wollten. Dort sind wir in gemütlicher Atmosphäre des Altbestandes
empfangen worden und haben erst über unsere Einsatzmöglichkeiten gesprochen.
Das Resultat dieser Debatte war, dass wir der Bibliothek sehr helfen könnten, wenn
wir einige Fachtexte aus dem Tschechischen ins Deutsche übersetzen würden, so
dass sie auch den deutschen Besuchern des Altbestandes zur Verfügung stünden.
Das haben wir während der zwei Praktikumswochen auch gemacht. Jeden Tag hatten wir außerdem die Möglichkeit für ungefähr eine Stunde die alten Dokumente,
über die wir geschrieben haben, anzuschauen. Das war für uns sehr interessant,
weil die vorhandene Sammlung einen großen historischen und künstlerischen Wert
besitzt. Aus den „Schätzen“ dieses Archivs könnte ich zum Beispiel Texte seiner Majestät Rudolph II. aus dem Jahr 1609, die erste Auflage der Bibel von Martin Luther
oder auch Missalen aus dem Anfang des 15. Jahrhunderts, die ursprünglich vom
Hof Wenzels IV. in Prag stammen, nennen. Die Arbeit war zwar schwer, aber sehr
interessant und wir hatten die Möglichkeit, mit dem Leiter des Altbestandes zwei
spannende Exkursionen zu machen. Die erste führte uns durch die historischen Gebäude von Zittau und die zweite, die am letzten Tag unseres Praktikums stattfand,
auf die Burg des Ortes Oybin, wo wir uns mit der Architektur und Geschichte des
14. Jahrhunderts vertraut gemacht haben. Allgemein fand ich unser Praktikum sehr
informativ und kann nur allen Schülern der nächsten 5N empfehlen, das Praktikum
im Altbestand der Zittauer Bibliothek zu absolvieren, wenn sie sich für Geschichte
bzw. Deutsch interessieren.
Jan Chlouba, 5. N
JAZYKOVÉ PRAKTIKUM TŘÍDY 5. N
„Pěknou cestu,“ popřála paní Wehner naposledy v sobotu 21. 4. 2007 večer
v Praze třídě 5. N, která se již spolu s třídním Bergenem ubírala ke stanici metra
Černý Most. Pěknou cestu jim také o hodinu později popřála milá stewardka Verča,
která je ochotně obsluhovala na trase Praha – Köln. V neděli dopoledne, trochu polámaná z náročné cesty, skupina odpočívala na schodech Kolínského dómu a čekala
na regionální vlak, který je zavezl do oblasti Oberberg, kde postupně vlak opouštěli
a rozutekli se do hostitelských rodin, které jim ve většině případů za becherovku
a „modré z nebe“ poskytly po dobu čtrnácti dnů ubytování.
62
63
Studentům tak začaly zcela neobyčejné dva týdny, ve kterých pracovali v nějaké
instituci či firmě, poznávali tamější kulturu a zdokonalovali se v jazyce německém,
rovněž i v nářečí rýnském. V zaměstnání se každý něčemu přiučil. Péťa a Tomáš se
stali knihovníky, Anička celé dva týdny bravurně myla nádobí a vyráběla pomazánku Aioli, Romča zkoumal historické osy, Matěj prokouknul výrobu drátů, Zuzka
pomáhala kulturnímu rozvoji města Gummersbach, Terka, Xue a Michal vychovali
pár německých dětí, Jiří šermoval na šermířském internátě v Bonnu, Výn psal německým školákům úkoly, Ježíšek studoval složení odpadků a Petr se za ně všechny
v Kolíně modlil.
Sečteno podtrženo, nebyly to pro ně tak úplně prázdniny. První setkání třídy se
konalo první úterý v restauraci „Pestrých malých talířků“ – „Tapas y mas“. V přátelské atmosféře si spolužáci vyměnili nejzajímavější informace z posledních dní,
zaplatili, jak obsluha podotkla, již velmi dobré víno za 4,95 € a opět se rozutekli do
svých hostitelských domovů. Tentýž týden ve čtvrtek se pozváni bývalým vedoucím německého oddělení panem Liskem znovu setkali v restauraci Jordan v Bergneustadtu.
Zpožděný vlak, hodinová projížďka lodí po Rýně, návštěva Kolínského dómu,
lasagne v Ramazotti, Kölsch na sluníčku – i tak by se dala popsat vydařená návštěva
Kolína. Druhý týden utekl rychle. Valpuržinu noc strávili v hostitelských rodinách,
májku se však nikomu ukořistit nepodařilo.
V pátek na konci druhého týdne zbývalo už jen rozloučit se s lidmi, kteří byť jen
na čtrnáct dní vstoupili do života libereckých studentů. Poslední odpoledne vlak
všechny posbíral a dovezl do Kolína. Zpočátku nevinná legrace schovat se profesorce Hlaváčkové na nádraží ZOO vyústila ve skutečné překvapení – spolužák
Matěj si práci tak zamiloval, že zapomněl na odjezd, a tak si pobyt v Německu o den
prodloužil. V sobotu 5. 5. 2007 se žáci třídy 5. N vrátili domů. O něco zkušenější,
chytřejší a sofistikovanější.
nejistoty a strachu. První dva dny jsem byla nervózní, když jsem rozdávala snídaně
nebo obědy pacientům.
Tato krize bohudík trvala jen prvních několik dní. Pak se mi podařilo najít cestičku ke společné řeči s několika pacienty. Právě ti mi pomohli zbavit se nervozity
z prostředí, ve kterém je každý nový den pro pacienta zázrak. Lidský život je totiž
velmi křehký.
Pro většinu nemocných jsem se pak stala spojením s okolním světem. Paní ve
středních letech, která kvůli cukrovce přišla o obě nohy, jsem každý den vyprávěla
novinky ze světa. Jiné dvě jsem informovala o českých tradicích a rozdílech mezi
českým a německým způsobem života. Se stařenkou, která v mládí žila v Čechách,
jsem rozprávěla o všem možném. Ona mi zase naopak vyprávěla o životě za druhé
světové války, který prožila v protektorátu.
Na vlastní kůži jsem okusila náročnou práci ošetřovatelky, která musí rozdávat
útěchu, něhu a úsměvy i pacientům, kterým moc času nezbývá. Jsou to ale právě
oni, kteří pomoc potřebují.
Tajemné prostředí nemocnice a oči pacientů, vděčných za každé vlídné slovo, mě
ještě dnes pronásledují.
Dva týdny uplynuly jako voda a já nyní více než dříve obdivuji povolání lékařů
a zdravotních sester.
Lenka Vaňátková, 5. N
Tomáš Kučera, 5. N
ŽIVOT NA VLÁSKU
V pondělí 23. 4. 2007 kolem půl osmé ráno jsem už stála na nádvoří krajské nemocnice v Žitavě.
Byl to areál pěti vysokých budov spojených prosklenými pergolami. Všude bylo
čisto, ani papírek se nikde nepovaloval. Vešla jsem do vstupní haly. Ve vzduchu
byla cítit dezinfekce. Člověk by i poslepu poznal, že je v nemocnici. A to neuvěřitelné ticho a klid. Doktoři nikam nespěchali, pacienti nenaříkali.
Když jsem se dostavila na stanici číslo 6 (tedy chirurgii), obdržela jsem pracovní
oblečení. Modrý plášť bez rukávů s mým jménem a názvem kliniky. Připadala jsem
si v něm velmi nejistě.
Tato stanice se pro mě stala na následující dva týdny mým pracovištěm.
Přestože jsem se velmi rychle seznámila se svými ,,kolegy“, svíral mě strašný
pocit. To mrtvé ticho se rozlévalo po celém oddělení. To ve mně vyvolávalo pocit
64
Janetta Roubková, 1. A
65
BERLIN, ICH LIEBE DICH...
Jak známo, paní profesorka Šípová je tvor nesmírně podnikavý, a co se týče německého jazyka, její podnikavost nezná mezí. Byla to právě ona, kdo se spojil s berlínskou Nadací Konráda Adenauera a zařídil pro maturanty z německého jazyka
pětidenní vzdělávací pobyt v hlavním městě Německa Berlíně.
Přesně 23. dubna 2007 se tedy celkem 25 studentů oktávy, septimy a třetích ročníků sešlo s nezbytnou bagáží u autobusu, díky němuž jsme se za pár hodin ocitli před
berlínskou studentskou ubytovnou, jež se měla stát naším přechodným domovem.
Zde nás uvítal sympatický mladík Sebastian Weise, jehož nám nadace přidělila jako
průvodce celým týdenním programem. Následovalo rozřazení do pokojů a malé
občerstvení na uvítanou.
Mezi sousty nám Sebastian sdělil, že až všechno sníme, uděláme si procházku
k nedalekému Bundestagu, sídlu německého parlamentu. Budova je krásná a moderní, dominuje jí velká prosklená kopule. Poté, co jsme prošli bezpečnostní kontrolou jako na letišti, jsme se pohodlně usadili na tribunách a vyslechli si přednášku
o fungování parlamentu, kdo sedí na židli jaké barvy, i to, kam se chodí poslanci
občerstvovat. Po přednášce jsme se odebrali zpět do ubytovny, navečeřeli jsme se
a následovalo osobní volno. Kdo chtěl, mohl jít obdivovat krásy Berlína ve světle
červánků, ovšem většina účastníků zájezdu po vyčerpávající cestě raději obdivovala
měkkost peřin.
Úterní program začal velmi příjemně snídaní. Hned nato jsme naskákali do
autobusu a nechali se odvézt k Bundesratu, kde sídlí spolková rada. Sympatická
slečna průvodkyně nás provedla budovou a informovala nás, jak to vypadá, když se
sjedou zástupci spolkových zemí a rokují a rokují.
Následoval přesun do historického muzea, jehož zaměření je „Německo po druhé světové válce“. Prohlídka byla velmi zajímavá, veškeré výstavní prostory byly
rozděleny na dvě části – východní Německo a západní Německo. Takže jsme si
mohli lépe uvědomit, nakolik byl poválečný vývoj těchto dvou zemí rozdílný.
Poté, co jsme se vynadívali na trabanta a báječné dederonové oděvy z let padesátých až osmdesátých, nám vyhládlo, a tak naše kroky vedly do restaurace na oběd.
A když byly naše žaludky opět utěšeně
plné, setkali jsme se s kunsthistoričkou
Annette Uebel, která nás provedla známým bulvárem Straβe Unter den Linden
(ulice Pod Lipami), upozorňovala nás
na významné, architektonicky zajímavé
budovy i jejich stavitele. Ačkoliv ulice
není příliš dlouhá, přenáška trvala neuvěřitelné dvě hodiny. Byli jsme proto
rádi, když jsme v ubytovně zasedli
k večeři.
Na středu byl naplánovaný celodenní výlet do Postupimi. Série přednášek
66
začala již při cestě autobusem, kdy nás průvodkyně
paní Ruth Büttner seznamovala s historií města.
Po příjezdu následoval oběd a po něm prohlídka
nádherných postupimských zámeckých zahrad, ale
především dějišť dvou důležitých mezníků novodobé historie Německa, a to Postupimské konference a Konference u Wannsee. Na obou místech bylo
leccos zajímavého k vidění i slyšení, leč protestující
dolní končetiny se dožadovaly úlevy. A tak jsme se
opět rádi ocitli na večeři a v postelích.
Čtvrteční program začal tradičně snídaní, po
níž jsme, ještě čerství, naskákali do autobusu
a vydali se na projížďku Berlínem. Společnost
nám dělal historik dr. Volker Wagner, který nejen
že komentoval místa, jež jsme míjeli, ale ještě své
povídání prokládal vtípky, což bylo příjemným
osvěžením jinak poměrně náročného týdne. Úsměv nám však zamrznul, když jsme
se shromáždili u pomníku evropských Židů zavražděných za druhé světové války.
Pomník je vcelku okázalým, avšak nanejvýš pietním místem, a i když historické
události nikdo nesmaže, bylo zajímavé si uvědomit, jak statečně se snaží novodobé
Německo s odkazem hitlerovské doby vyrovnat.
Po nezbytném obědě následoval přesun k sídlu české ambasády. Poté, co k nám
po téměř týdnu neustálých německých přednášek promluvil kulturní atašé ambasády naší rodnou řečí, všech pětadvacet srdcí studentů zjevně pookřálo. Svůj čas
nám také věnoval sám velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák, který pohovořil o slastech
i strastech svého povolání a vyzval nás, abychom ho přišli navštívit, kdykoliv se do
Berlína přijedeme podívat. No, jen abychom ho nevzali za slovo…
Po prohlídce velvyslanectví jsme dostali rozchod, a tak jsme se rozutekli po Berlíně a nakupovali nezbytné suvenýry pro naše nejbližší. A protože jsme usoudili, že
náš milý průvodce Sebastian Weise si zaslouží také drobnou upomínku, složili jsme
se mu na krásnou růžovou kravatu. Byl dojat.
Konečně přišel pátek, den odjezdu. K tomu samozřejmě patří balení a uklízení.
Poté jsme se už se zavazadly přesunuli do autobusu, který vyrazil směr domov.
Berlín jsme nechali za zády a přemítali, co v nás uplynulý seminář zanechal. Mohu-li hodnotit zcela subjektivně, byl to nesmírně náročný výlet. Veškeré přednášky
byly v němčině a někdy bylo velice obtížné udržet pozornost, vnímat a ještě si
překládat z jazyka, v němž se ještě necítím pevná v kramflecích. Oceňovali jsme, že
snad všichni průvodci brali na naše mezery v jazykovém vzdělání nesmírný ohled
a uzpůsobili tomu artikulaci i tempo řeči. Účasti rozhodně nemohu litovat, neboť
jsem si „osahala“ místa důležitých historických událostí a dozvěděla se informace,
jež si budu pamatovat daleko snáze, než kdybych o nich četla v tlustých knihách.
Berlín mě svou architekturou i atmosférou naprosto nadchl. Proto mohu zodpovědně prohlásit: Berlin, ich liebe dich.
Jitka Pavlíková, septima
67
CUM DECORE SE PROZPÍVAL K VÍTĚZSTVÍ
Ve dnech 19. – 22. 4. 2007 se v Bratislavě konal první ročník mezinárodního
sborového festivalu Slovakia cantat, na
kterém nescházel ani sbor Cum decore
působící při Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci.
Soutěživý duch
Nápad vydat se na soutěž ve sborovém zpěvu nebyl v Cum decore výjimečný. Loni se sbor účastnil prestižního
festivalu IFAS v Pardubicích, léta před
tím jezdíval zpívat na soutěž Gymnasia
cantant do Brna. Během patnácti let své
existence si „zvykl“ vozit domů různá
ocenění; umístění ve zlatém pásmu nebylo výjimkou.
68
„Mohlo by se stát, že to tam vyhrajeme, ale to neznamená, že nemusíte
dávat pozor na zkouškách!“ prohlásil
sbormistr Čeněk Svoboda během přípravného soustředění. Jeho výrok se
nakonec svým účinkem neminul.
Nabitý program
Podstatnou částí programu bylo cestování autobusem, neboť zpěváci byli
ubytováni mimo centrum dění – v městečku Svätý Jur poblíž Bratislavy.
„Několik minut po příjezdu do hotelu nás opět hnali do autobusu, že prý
jedem na zahajovací koncert. Ani jsme
se nestihli pořádně ubytovat,“ vyjádřila
svůj první dojem sboristka, která může
zdejší organizaci srovnávat například
s loňským IFASem. „V Pardubicích nám
přidělili delegátku. Tady byl pohyb po
městě jen na nás a našem řidiči. Také
nám nevyjednali hromadnou dopravu
zdarma. Přesto jsme si pobyt na Slovensku užili. Bylo tam příjemné ubytování
(i když trochu z ruky) a vstřícní lidé.“
Již den po příjezdu zazpíval Cum
decore na II. festivalovém koncertě.
Zde ještě „o nic nešlo“, takže mohli být
všichni uvolnění. Odpolední volno vyu-
žili pilní sboristé ke zkoušce na sobotní
soutěžní klání.
Co je vlastně Slovakia cantat?
Tento mezinárodní festival byl vymezen jako soutěž amatérských dětských,
mládežnických a dospělých sborů, které
mohou soutěžit v 15 kategoriích (Cum
decore se přihlásil do kategorie D3
– dospělé smíšené sbory a G2 – spirituál, gospel). Umělecká komise festivalu
vybrala 15 sborů: z Česka, Slovenska,
Polska, Chorvatska, Slovinska, Srbska,
Bulharska a Ruska.
Mezinárodní porota sestávala z těchto osobností: doc. Mgr. J. M. Dobrodinský (ČR); doc. M. Pazúrik (SR); Mgr.
M. K. Herbst (Rakousko); doc. E. Šarayová (SR); prof. C. Freund (Polsko).
Členové poroty hodnotili sbory bodovým systémem (0 – 100 bodů) podle
čtyř kritérií:
● pěvecká technika a hlasová kultura,
● intonace a rytmus,
● výraz a stylovost,
● výběr soutěžního repertoáru, dramaturgie.
Podle počtu získaných bodů uděluje
porota umístění v bronzovém (60 – 74
bodů), stříbrném (75 – 89 bodů) a zlatém
pásmu (90 – 100 bodů).
Den úspěchů i zklamání
V sobotu dopoledne bylo na Bratislavském hradě zahájeno soutěžní klání.
Liberečtí zpěváci měli jako všichni možnost se na hradě rozezpívat. „V tom sále
bylo neskutečné vedro, přestože jsme
venku chodili v bundách,“ stěžovali si
zpěváci. Špatně větraná byla i hudební
síň, kde se odehrávalo veškeré soutěžní
zpívání.
„Během vystoupení jsme okolní
prostředí už moc nevnímali. Pot z nás
tekl spíše z nervozity – trochu jsme to
v některých skladbách nezvládli,“ tvrdí
zpěvačka z altu.
Nálada i pocity při odpolední soutěži v kategorii spirituál, gospel byly
o poznání lepší. Sebevědomí zvedala
i skutečnost, že Cum decore zde měl jen
jediného soupeře – český sbor z Brna.
Úsilí stálo za to
Večer se konalo v Dómu sv. Martina
vyhlášení výsledků a udílení cen. Přes
pesimismus panující v kategorii smíšených sborů se naši zpěváci umístili jako
nejlepší ve zlatém pásmu. Výhra v odpolední kategorii (95,6 bodů) byla podle
výkonu zasloužená.
Liberecký gymnaziální sbor si jako
jediný odvezl domů dvě zlatá ocenění
a stal se tak celkovým vítězem 1. ročníku
Slovakia cantat.
Barbora Cvejnová, 3. B
Foto: Karel Kašák
http://www.choral-music.sk
69
ROZUMÍTE LEGRACI?
Fejeton
Miluji kanadské žertíky. Ve svém okolí jsem tím už proslulý, protože nevynechám jedinou příležitost pobavit se cizím neštěstím. Nejsem škodolibý, jen humoristicky založený a naučím vás žít ve svém světě. Pravidlo číslo jedna: vyhněte se
všem cholerikům, workholikům, schizofrenikům, astmatikům, alkoholikům, melancholikům, megalomanům, šovinistům nebo trestancům. Žertíky s lidmi tohoto
druhu mohou být nebezpečné. Pravidlo číslo dvě: nic se nesmí přehánět. Začnete
přehazováním data v kalendáři nebo přeřízením budíku na tři ráno, pokračuje to
igelitovým pytlíkem s vodou nade dveřmi a končí peprnou fotomontáží kolegů na
stole vedoucího.
Chcete se dožít dalšího rána? Naučte se nejdřív odhadovat lidi. Náhodná stařenka vás přinejhorším praští hůlkou, skupina mladíků vás požene až na druhý
konec města, dítě se rozpláče a uštvaná matka se sousedkou vám unisono vynadají.
Najdete-li vhodnou oběť, stačí navštívit specializovaný obchod s kanadskými žertíky nebo podomácku něco vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Jahody, vejce nebo
hořčice v botě fantasticky zpříjemní den. Zkuste přilepit myš k podložce, osolte
minerálku, podstrčte někomu gumové sušenky. Silnější povahy se mohou odvážit
podat inzerát na kamarádovo auto.
Jako inspirace může posloužit můj poslední kousek. Mám známého. Říkejme mu
pracovně třeba Pan X. Pan X je zdánlivý flegmatik a rád dlouho spí. Vybral jsem si
beznadějně vyprodaný fotbalový zápas a na internetu zveřejnil svou nabídku, že
prodám čtyři lístky, ale ať se případní zájemci hlásí na číslo Pana X od dvaadvaceti hodin do pěti do rána, protože pracuje jako noční hlídač. Nikdy jsem se tak
nezasmál, jako když druhý den vtrhl do kanceláře, naprosto vyčerpaný z probdělé
noci a rozzuřený na celý svět. Rozumíte legraci? Pan X zřejmě ne. Od té doby se mi
s kudlou v zádech po městě těžko běhá.
Lucie Svobodová, 5. N
Tereza Banýrová, 1. A
70
71
CONCLUSIO
Chápat
lze jen zpětně.
Žít
však musíme
dopředu.
72
73
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (III. ČÁST)
21. 4. – 30. 4.
21. 4. – 30. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4. – 27. 4.
26. 4.
26. 4.
27. 4.
30. 4.
30. 4. – 1. 5.
2. 5.
2. 5.
2. 5.
3. 5.
9. 5.
9. 5.
9. 5.
10. 5.
11. 5.
11. 5. – 19. 5.
12. 5. – 20. 5.
14. 5. – 18. 5.
15. 5.
15. 5.
15. 5.
16. 5.
17. 5.
17. 5.
18. 5.
18. 5.
21. 5.
21. 5. – 23. 5.
21. 5.
21. 5. – 25. 5.
23. 5.
23. 5.
23. 5.
24. 5.
24. 5.
24. 5.
24. 5.
74
projekt Voda ve městě
výměna Rostock – Liberec – 2. ročníky
přijímací zkoušky – 1. kolo
exkurze: čistička odpadních vod – 2. A
exkurze: Muzeum poznávání Babylon – 1. N
exkurze: Harrachov – sexta, 2. B
exkurze: Lemberk – prima, tercie
zeměpisná exkurze: Lužické hory – kvarta
studijní cesta Berlín – 6. N
exkurze: Praha – prima
Orbis Pictus – výstava v Českém muzeu hudby
chemická olympiáda (krajské kolo kategorie C)
ředitelské volno
výměnná studentská návštěva v G Wiesentheid – 2. N
exkurze: čistička odpadních vod – kvarta
workshop: chemie a ICT
Springday in Europe – 1. A, 1. B
workshop: dějepis a ICT
pedagogická rada – oktáva, 6. N
biologická olympiáda (krajské kolo kategorie C)
zeměpisná olympiáda (celostátní kolo)
vysvědčení – oktáva, 6. N
Skotsko
Paříž – dějepisný seminář
výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B
projekt Po stopách židovských občanů Liberce – 3. N
návštěva G Žitava – 1. A, 1. B, 2. A, 2. B
Pythagoriáda (okresní kolo)
pedagogická rada 4. A, 4. B
exkurze: Hejnice – kvarta
biologická olympiáda (okresní kolo kategorie D)
vysvědčení 4. A, 4. B
fyzikální olympiáda (krajské kolo kategorie E)
zeměpisná exkurze: Lužické hory – kvinta
projekt z hudební a výtvarné výchovy, českého jazyka – kvarta
exkurze: opevnění na Liberecku – 5. N
maturitní zkoušky oktáva, 6. N
Partnerské vztahy – beseda – 4. N
třídní exkurze – 1. B
zeměpisná exkurze – tercie
Drogy – beseda – kvinta, 3. N, sexta
workshop: zeměpis a ICT
třídní exkurze – 1. B
Archimediáda (okresní kolo)
28. 5.
28. 5.
28. 5.
28. 5.
28. 5. – 31. 5.
29. 5.
29. 5.
29. 5.
30. 5.
30. 5.
30. 5.
31. 5.
31. 5.
1. 6.
4. 6.
4. 6. – 8. 6.
5. 6.
5. 6.
6. 6. – 27. 9.
7. 6.
8. 6.
8. 6.
12. 6.
13. 6.
13. 6.
19. 6.
20. 6.
20. 6.
21. 6.
21. 6.
21. 6.
21. 6.
22. 6.
22. 6.
22. 6.
22. 6.
22. 6.
27. 6.
27. 6.
28. 6.
28. 6.
29. 6.
29. 6.
Partnerské vztahy – beseda – 2. A, 2. B
Naivní divadlo: Postrach Paříže – tercie, kvarta, 2. N, 3. N
Květinkový den – 2. A
exkurze: Praha – sexta
maturitní zkoušky – 4. A, 4. B
Dárcovství krve – beseda – 3. A, 3. B, septima, 5. N
Květinkový den – kvinta
zeměpisná exkurze – 3. N
Drogy – beseda – 1. B, 1. A
akce Goethe Institut – 1. N, 3. N, 4. N, 5. N
zeměpisná exkurze: Jizerské hory – sekunda
zeměpisná exkurze – 3. A
exkurze: Český Dub – 2. A
exkurze: Osvětim – vybraní žáci 3. A, 3. B, septima, 5. N, 2. B
výměnná studentská návštěva z G Hannover
exkurze: Oybin, Žitava – 3. N
biologicko-zeměpisná exkurze: Děvínské tajemství – prima
exkurze: Babiččino údolí – sekunda
exkurze: Žitava – 2. A, 2. B
Eurorebus (celostátní kolo) – sekunda, 3. N, kvinta, sexta
Naivní divadlo: Pallaton – 5. N
exkurze: liberecké kostely – sexta, 2. A, 2. B, 3. N
exkurze: pivovar Svijany – 3. A
exkurze: Praha – septima
projekty německých tříd – 2. N, 3. N, 4. N
Quadrienale Praha – výstava scénografie – výtvarný seminář
Žitava – návštěva divadla – 2. N, 4. N
Žitava – výměnný pobyt – 1. N
exkurze: Památky Liberce – sekunda
pedagogická rada
Cum decore – rozlúčkový koncert
celostátní kolo soutěže v programování
zeměpisná exkurze: Ještěd – 1. A
Ohlédnutí 2007
Chování člověka za mimořádných situací – cvičení
závěrečné posezení pedagogů
sportovní den
závěrečná porada
vydávání vysvědčení
75
MÁJ, MĚSÍC LÁSKY
Máj? Ne. Všechno to začíná v únoru. Na svatého Valentýna, když je ve městech
všechno laděno do červena, oblepeno přeslazenými srdíčky a zamilovaně hledícími
medvídky, každý z nás tak trochu doufá, že by letos třeba možná e-ven-tu-el-ně
mohl obdržet nějakou tu valentýnku, i kdyby jen anonymní. A jak to dopadá…?
Jako každoročně dostaneme velký bezvýznamný prd. Propadáte zoufalství? Není co
řešit, přijde máj, hladina testosteronu stoupne, však on se někdo najde, kdo bude mít
chuť, stoprocentně. Ale ne na nás.
Je to fascinující, vždyť pokud nejsme zmrzačení nebo vyloženě asymetričtí, měli
bychom se zalíbit aspoň někomu, aspoň maličko a aspoň na chvilku. A místo toho
potkáváme mladíky nalepené tuhle na žebírku, tamhle zas na pneumatičce, jen když
to má krátké tílečko a in sestřih. Ačkoli jediné, co se od února změnilo, jsou ta tílka,
máme pocit, že zamilované dvojice vídáme na každém rohu.
Vážně, lidi, jsme hloupí. Je to jenom stíha. Jenomže jak se zbavit paranoie, která
se do nás vpíjí s každým polibkem nenáležejícím našim rtům? Myslíme si, že na to
nemáme, a přitom by stačilo jen trochu uplatnit onu dávku šarmu, kterou v sobě
má každý. První krok – tílko. Druhý krok – sestřih. Třetí krok – úsměv. Čtvrtý krok
– „Ahojda, jak se vede?“ Pátý krok – zpět! Bože, to je blb!
A tak už to na světě chodí. Chceme to, co nemáme, co máme, to nechceme. Stěžujeme si před tím i po tom, na ostatní, zřídkakdy i na sebe. Nakonec se uchýlíme
k závěru, že láska je chemická reakce trvající pouze jeden rok, a škodolibě se těšíme,
až se všichni ti líbálci v příštím květnu zase rozejdou. Smíříme se s myšlenkou, že
když hlad je převlečená žízeň, pak láska může být převlečená lež. Že jsou to všechno
jen kecy. A taky že jo, není to krása?
A proto všem neúspěšným a zatrpklým milovníkům, s nadějí věřícím a časem
zklamaným, vzkazuji toto: Nechť máj nese jméno lásky, jediné lži, která předčila
pravdu, lži, které květy zkrátka sluší. Nechť všichni přijímáme máj s láskou, lásku
se lží a lež s růžovými poupaty.
Vojtěch Trnka, septima
76
77
JAKUB TRIFFT DEN
BUNDESPRÄSIDENTEN
JAKUB SE SETKAL
S PREZIDENTEM SRN
„Soll die Türkei in die EU aufgenommen werden?“ Über diese Frage
stritten am 11. Mai 2007 vier Schüler
im Festsaal der Deutschen Botschaft in
Prag. Zum Gewinner der Debatte und
damit zum tschechischen Landessieger
des Wettbewerbes „Jugend debattiert
– international“ erklärte die Jury Jakub
Štefela von der Deutschen Abteilung des
Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec.
Dieser Erfolg ist aus kleinen Anfängen erwachsen. Im vergangenen
Schuljahr griffen Lehrer der Deutschen
Abteilung die Initiative des Goethe-Institutes auf, tschechische Schüler auf einen
deutschsprachigen Debattenwettbewerb
vorzubereiten. Das in Deutschland schon
seit vielen Jahren erfolgreiche Format
„Jugend debattiert“ wurde mit Hilfe des
Fonds „Erinnerung und Zukunft“ sowie
der „Gemeinnützigen Hertie-Stiftung“
nach Mittel- und Osteuropa exportiert.
Nun wird nicht nur in Tschechien, sondern auch in Polen, der Ukraine und den
Baltischen Ländern debattiert – und zwar
nach den bekannten Regeln: Zwei Pround zwei Contra-Redner haben in der
Eröffnungsrunde zunächst zwei Minuten Zeit um ihre wichtigsten Argumente
vorzutragen. In der zwölfminütigen freien Aussprache prüfen die Schüler durch
Rede und Gegenrede wechselseitig ihre
Argumente. Abschließend hat jeder Debattant in der Schlussrunde eine Minute
Zeit die Ergebnisse der Debatte aus seiner Sicht zusammenzufassen. Besonders
nichtmuttersprachlichen Schülern bietet
dieses Format durch seine feste Struktur
den nötigen Halt, um in einer Fremdsprache vor Publikum ihren Standpunkt
zu vertreten.
„Má být Turecko přijato do EU?“
O této otázce diskutovali 11. května 2007
čtyři žáci ve slavnostním sále německého velvyslanectví v Praze. Vítězem této
debaty, a tím i vítězem celostátního kola
soutěže „Jugend debattiert – international“ (Mládež debatuje) vyhlásila porota
Jakuba Štefelu z německého oddělení
Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci.
Tento úspěch má nenápadný začátek. V loňském školním roce se učitelé
německého oddělení připojili k iniciativě Goethe-Institutu v Praze a začali
připravovat české žáky na soutěž v debatování v německém jazyce. Soutěž
„Jugend debattiert“, která je už mnoho
let úspěšná v Německu, byla s podporou fondu „Erinnerung und Zukunft“
(Vzpomínka a budoucnost) a „Gemeinnützigen Hertie-Stiftung“ (Veřejně prospěšná nadace Hertie) „exportována“ do
střední a východní Evropy. Nyní se debatuje nejen v Česku, ale i v Polsku, na
Ukrajině a v pobaltských zemích – a to
podle známých pravidel: Dva řečníci
pro a dva proti mají v zahajovacím kole
nejprve dvě minuty na to, aby přednesli
své nejdůležitější argumenty. V následující dvanáctiminutové volné části
mají žáci možnost střídavě předkládat
své argumenty. Nakonec má každý debatér v závěrečném kole v jedné minutě
shrnout výsledky debaty ze svého hlediska. Především žákům, pro které není
němčina mateřským jazykem, poskytuje
tato forma svou jasnou strukturou dobré
východisko pro to, aby mohli i v cizím
jazyce zastávat své stanovisko.
78
Der Deutsch-Klub
In der Deutschen Abteilung hat sich
schnell ein fester Kreis von Schülern
zusammengefunden, die sich unter dem
Dach des neu gegründeten „DeutschKlubs“ regelmäßig zum rhetorischen
Kräftemessen trafen. Der Deutsch-Klub
ist jedoch kein reiner Debattier-Klub.
Sein offenes, jahrgangsübergreifendes
Angebot rund um die deutsche Sprache
orientiert sich sehr eng am Schülerinteresse und beinhaltet ganz unterschiedliche, teilweise zeitgleich stattfindende Angebote. So wurde mit großem
Aufwand eine filmische Faust-Parodie
erstellt, die die bekannte Geschichte in
die Gegenwart verlegt und trotzdem
versucht, den Originaltext zu verwenden oder die Dialoge im goethischen
Geiste an die modernisierte Handlung
anzupassen. Eine wichtige Übung in der
freien öffentlichen Rede war auch die
Teilnahme an einer Simulationsveranstaltung der Vereinten Nationen in Kiel
(MUN-SH). Hier mussten die Schüler
als „Delegierte“ von Indonesien und
Algerien die Interessen ihrer Länder auf
dem „Internationalen Parkett“ aktiv vertreten. Dauerbrenner im Deutsch-Klub
war jedoch die Vorbereitung auf den
Wettbewerb „Jugend debattiert“.
Die „Leckerbissen“
Unterstützt wurde diese interne Vorbereitung durch besondere Reizpunkte. Beispielsweise konnten sich vier Schüler unserer
Abteilung bei einem internationalen Workshop mit Schülern aus Rumburk / Rumburg
(CZ) und Sebnitz (D) auf eine öffentliche
Schaudebatte im Nationalparkhaus von Bad
Schandau vorbereiten. Außerdem haben
Schüler bei einer gemischten deutsch-tschechischen Debatte im Sächsischen Landtag in
Dresden wichtige Erfahrung im öffentlichen
Sprechen gewonnen.
Německý klub
Na německém oddělení se brzy
vytvořil stálý okruh žáků, kteří se pod
hlavičkou nově založeného německého
klubu pravidelně setkávali, aby změřili
své síly na poli rétoriky. Německý klub
ale není jen čistě debatní klub. Jeho otevřená nabídka pro žáky všech ročníků
vychází vstříc zájmům žáků a obsahuje
nejrůznější aktuální témata. Tak byla
s velkým úsilím vytvořena filmová faustovská parodie, která přenesla známý
příběh do současnosti. Její autoři se ale
pokusili využít originální text a dialogy
v goethovském duchu a přizpůsobit je
svému modernizovanému pojetí. Důležitým cvičením volného veřejného
projevu byla také účast na simulovaném
zasedání Spojených národů v Kielu. Zde
museli žáci jako „delegáti“ Indonésie
a Alžírska aktivně zastupovat zájmy
svých zemí na „mezinárodním fóru“.
Ale tím nejdůležitějším v německém
klubu byla příprava na soutěž „Jugend
debattiert“.
„Pamlsky“
Tato interní příprava byla podpořena
několika zajímavými akcemi. Například naši čtyři žáci se společně se žáky
z Rumburku a Sebnitz zúčastnili mezinárodního workshopu a veřejné debaty
v Bad Schandau. Důležité zkušenosti
v projevu na veřejnosti získali také při
jedné smíšené německo-české debatě
v Saském zemském sněmu v Drážďanech.
79
Über ihre bisherige Debatten-Erfahrung konnten die Schüler bei einem
Besuch bei Radio Prag, dem deutschsprachigen Programm des Tschechischen Rundfunks, berichten (http://
www.radio.cz/de/ausgabe/91937) und
gleichzeitig einen interessanten Blick
hinter die Kulissen werfen.
Jakubs Weg in die Botschaft
Nach dieser internen Vorbereitung
begann der Ernstfall: Kateřina Bláhová,
Roman Uhlíř und Jakub Štefela waren die Sieger unseres Schulfinales. In
der nächsten Runde mussten sie sich
der nordböhmischen Konkurrenz aus
Ústí nad Labem / Aussig, Rumburk /
Rumburg, Hostinné / Arnau und Vrchlabí / Hohenelbe stellen. Da dieses
Schulverbundfinale von der Deutschen
Abteilung ausgerichtet wurde, hatten
unsere Schüler noch ein Heimspiel. Für
die Landesqualifikation musste Jakub
jedoch in die Hauptstadt reisen und sich
im Goethe-Institut mit den 16 besten Debattanten aus der ganzen Tschechischen
Republik messen. Im Halbfinale setzte er
sich gegenüber den verbleibenden acht
Schülern durch und debattierte sich so
ins Landesfinale der besten Vier in der
Deutschen Botschaft.
Das Finale
Im festlichen Rahmen des Palais Lobkovitz und vor den Augen und Ohren
der geladenen Prominenz aus Kultur
und Politik stellte Jakub Štefela ein weiteres Mal seine Fähigkeiten unter Beweis.
Das Los hatte ihn zum Contra-Redner bestimmt und so musste er vor dem Türkischen Botschafter gegen einen EU-Beitritt
seines Landes argumentieren. Aber dadurch ließ sich Jakub nicht irritieren. Mit
seiner ruhigen, fairen und sachkundigen
Art konnte er die Jury überzeugen, die
ihn zum Landessieger Tschechien kürte.
80
O svých dosavadních zkušenostech v debatování mohli vyprávět
při své návštěvě v Českém rozhlase
v redakci německého vysílání (http:
//www.radio.cz/de/ausgabe/91937).
Současně se také mohli podívat „do zákulisí“ rozhlasu.
Jakubova cesta na velvyslanectví
Po této interní přípravě už šlo do
tuhého: Kateřina Bláhová, Roman Uhlíř
a Jakub Štefela byli vítězové školního
kola. V dalším kole byli jejich protivníky žáci ze severních Čech – z Ústí
nad Labem, Rumburku, Hostinného
a Vrchlabí. Aby se Jakub dostal do celostátního finále, musel ještě odcestovat
do hlavního města a v Goethe-Institutu
se poměřit se 16 nejlepšími debatéry
z celé České republiky, poté v semifinále
s osmi žáky, až se prodebatoval do finále na Velvyslanectví Spolkové republiky
Německo v Praze, kterého se zúčastnili
čtyři nejlepší.
Finále
V slavnostním prostředí Lobkovického paláce a před očima a ušima
pozvaných prominentů z oblasti kultury a politiky musel Jakub Štefela opět
přesvědčit o svých schopnostech. Los
mu určil pozici „kontra“, a tak argumentoval před tureckým velvyslancem
proti vstupu Turecka do EU. Jakub se
tím ale nenechal iritovat. Svým klidným,
přímým a věcným vystupováním dokázal přesvědčit porotu, a ta ho zvolila
vítězem.
Odměnou za vynaložené úsilí a oceněním jeho schopností bylo pozvání do
Berlína. Jakub přijel do hlavního města
ne jako turista, ale účastnil se společně
s vítězi z Polska, Ukrajiny a Pobaltí
ukázkových debat v rámci festivalu
„Síla řeči“ v Akademii umění, a 17. červ-
Lohn der Anstrengungen und Anerkennung seiner Fähigkeiten war eine
Einladung nach Berlin. Jakub kam jedoch
nicht als Tourist in die Bundeshauptstadt,
sondern hat mit den Siegern aus Polen, der
Ukraine und dem Baltikum Schaudebatten
im Rahmen des Festivals „Die Macht der
Sprache“ in der Akademie der Künste
und am 17. Juni sogar vor dem Deutschen
Bundespräsidenten Horst Köhler geführt.
Doch der eigentliche Höhepunkt kommt
noch: Im Oktober findet unter der Schirmherrschaft von Václav Havel das internationale Finale von „Jugend debattiert“ in
Prag statt. Vielleicht ist Jakub Štefela sogar
der beste Debattant in Polen, der Ukraine
und dem Baltikum…?
Jakubs Erfolg ist nicht nur Beweis für
die hohe Qualität des Deutsch-Unterrichtes, sondern für seine Mitschüler auch
Vorbild und Anreiz ihre Deutschkenntnisse spielerisch zu erweitern. Damit hat
sich „Jugend debattiert“ zu einem wichtigen Baustein im Profil der Deutschen
Abteilung am Gymnázium F. X. Šaldy in
Liberec entwickelt.
na vystoupil dokonce před německým
prezidentem Horstem Köhlerem. Ale samotné vyvrcholení teprve přijde: v říjnu
se bude konat v Praze pod záštitou Václava Havla mezinárodní finále soutěže
„Jugend debattiert“. Možná se Jakub
stane dokonce nejlepším debatérem
v Polsku, na Ukrajině a v Pobaltí…
Jakubův úspěch není jen dokladem
vysoké kvality výuky němčiny, nýbrž
je také dobrým příkladem pro jeho spolužáky a podnětem pro to, aby si takto
rozšiřovali své znalosti němčiny. Soutěž
„Jugend debattiert“ se stala důležitou
součástí profilu německého oddělení
Gymnázia F. X. Šaldy.
Dr. Christian Bergen
Překlad: Mgr. Marcela Danajovičová
Dr. Christian Bergen
81
PROJEKTTAG „AUF DEN
SPUREN JÜDISCHER BÜRGER
DER STADT LIBEREC“
PROJEKTOVÝ DEN „PO
STOPÁCH ŽIDOVSKÝCH
OBYVATEL LIBERCE“
Am 15. Mai 2007 erlebten die Schüler
der Klasse 3N der Deutschen Abteilung
vom Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec
einen interessanten Projekttag unter
dem Thema „Auf den Spuren jüdischer
Bürger der Stadt Liberec“.
Die gesamte Klasse traf sich um 7.30
Uhr mit ihren Lehrern Frau Moderow
und Herrn Petter in der Schule.
Studenti třídy 3. N německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci se
15. května 2007 podíleli na zajímavém
projektu pod názvem „Po stopách židovských obyvatel Liberce“.
Celá třída se spolu se svými učiteli
paní Moderow a panem Petterem sešla
v 7.30 v budově školy. Studenti byli
rozděleni do pěti skupin a každé skupině bylo na zpracování přiděleno jedno
téma. Tak jsme se dozvěděli jak o židovské historii, tak o židovských svátcích, košer jídle či hebrejštině. Zároveň
jsme se naučili důležité židovské pojmy
a představili jsme si slavné Židy, jako byl
například Levi Strauss. Na konci každá
skupina své výsledky prezentovala.
S podrobnostmi o životě židovského
obyvatelstva Liberce nás seznámila paní
Isa Engelmannová, která své dětství prožila v Liberci, avšak při odsunu Němců
Als erstes wurden wir in fünf
Gruppen geteilt, die sich mit unterschiedlichen Themen beschäftigten.
So informierten wir uns sowohl über
die Geschichte der Juden als auch über
jüdische Feste und koscheres Essen.
Außerdem lernten wir wichtige jüdische Begriffe und berühme Juden, wie
z. B. Levi Strauss, kennen. Auch mit der
hebräischen Sprache beschäftigte sich
eine Gruppe. Am Ende präsentierte jede
Gruppe ihre Ergebnisse.
Mit Informationen über das jüdische
Leben und jüdische Bürger machte uns
Frau Isa Engelmann vertraut, die ihre
Kindheit in Reichenberg verbrachte, im
Zuge der Aussiedlung der Deutschen
jedoch nach Frankfurt am Main umziehen musste und ein Buch über die Ge82
schichte der Juden in der Stadt Liberec
verfasste.
Das Projekt führte uns aber auch aus
dem Schulgebäude hinaus: So begab sich
eine Hälfte der Klasse in die Synagoge,
wo sie mehr über die Juden und ihre religiösen Bräuche erfuhr. Der andere Teil
kam in den Genuss einer Stadtführung
durch Frau Engelmann, die uns Häuser
mit jüdischer Vergangenheit zeigte. So
war besonders der zweite Teil des Tages
sehr lebendig.
Abgeschlossen wurde der Projekttag
durch eine von einigen Schülern selbst
zubereitete koschere Speise.
Die Klasse war von dem Projekttag
sehr begeistert und hofft, dass weitere
folgen werden. Wir bedanken uns bei
Frau Adamová und Frau Engelmann.
se musela odstěhovat do Frankfurtu
nad Mohanem. Nyní také sepsala knihu
o historii Židů v Liberci.
Projekt nás vyvedl i ze školní budovy: polovina třídy navštívila synagogu, kde se dozvěděla více o Židech
a jejich náboženských zvycích; druhá
část se zúčastnila prohlídky města vedené paní Engelmannovou, která nám
ukázala domy s židovskou historií.
Tímto se hlavně druhá část dne velmi
oživila.
Projekt byl zakončen ochutnávkou
košer jídla přímo v synagoze, které připravila jedna ze skupin.
Třída se pro projekt velmi nadchla
a doufá, že bude dále pokračovat. Velké
poděkování patří paní Adamové a paní
Engelmannové.
Adéla Ježková, Barbora Mohylová, Alena Salačová,
Štěpánka Šedková, Aneta Štorkánová, Adéla Votavová, 3. N
SEMINÁRNÍ PRÁCE A SOČ
Žáci Gymnázia F. X. Šaldy píší seminární práce z vybraného předmětu. Téma je
zadáno na počátku předposledního ročníku studia; během následujícího roku žáci
práci napíší. Na konci prvního pololetí maturitního ročníku potom práci obhajují
před kolegy v semináři. Některé práce byly zároveň přihlášeny jako práce SOČ
(středoškolská odborná činnost).
Michal Minařík (4. B) se umístil na prvním místě v krajském kole SOČ v oboru
Matematika a matematická informatika s prací Algoritmy v Delphi.
Jeho spolužák z téže třídy, Jaroslav Bartoň, obsadil druhé místo v krajském kole
SOČ v oboru Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie s prací Výukové DVD:
Basketbal. Autor své dílo charakterizuje: „Práce se snaží nenáročnou formou seznámit studenty střední školy se základními pravidly basketbalu. Měla by nahradit
často chaotické a časově náročné vysvětlování pravidel v hodinách tělesné výchovy.
Studenti by po zhlédnutí videa měli být schopni samostatných herních úkonů i základních týmových taktik. DVD je seznámí také s historií tohoto sportu, která je podána velmi přijatelnou formou.“ Dodejme, že onou velmi přijatelnou formou je němý
film s titulky; v hlavní roli „autora“ basketbalu účinkuje autor jiné, výše zmíněné
práce Michal Minařík.
83
MAGICKÉ NOVOPACKO
Druhé místo v krajském kole a osmé místo v celostátním kole v oboru Pedagogika,
psychologie, sociologie a problematika volného času získala práce Japonské školství, jejíž
autorkou je Veronika Recová (4. A). Popsanému projektu se věnuje také článek na
s. 32 této ročenky.
Na s. 56 této ročenky můžeme odkázat při zmínce o práci Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů II. Trojice autorek Markéta Kopalová (4. A), Veronika Počerová
(oktáva), Lucie Pelikánová (oktáva) s ní vybojovala první místo v krajském a čtvrté
místo v celostátním kole v oboru Historie.
Úspěch největší: první místo v krajském kole
a první místo v celostátním kole v oboru Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství pro
práci Vliv vybraných látek na závojenku podtrnku, jejíž
autorkou je Zuzana Egertová (sexta). Autorka vysvětluje: „Zaměřila jsem se na stopkovýtrusou houbu závojenku podtrnku (Entoloma clypeatum), která
podle výsledků maďarských mykologů pomáhá
ovocným stromům mít vyšší výnosy, méně plísňových onemocnění a být celkově vitálnější. Cílem
bylo prozkoumat, jak na houbu působí sacharidy,
zdroje dusíku, vitaminy, humusové látky, NaCl,
dále pak pH a fungicidy. Bylo vyvinuto chemicky
definovatelné médium pro závojenku podtrnku.
Práci jsem prováděla v rámci projektu Otevřená
věda pod vedením RNDr. Milana Gryndlera, CSc.,
v Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Praze.“
–jvk–
84
Výjezdní seminář biologie, chemie a výtvarné výchovy
Tak jako každý třetí ročník i letošní
Ubytovali jsme se ve čtyřmístných
3. B jela na výjezdní semináře. Naše třída boudičkách v mostkovském kempu.
se rozdělila do několika vědních skupin Boudičky byly velice útulné a my jsme
a rozjela se do různých koutů republiky, se v nich rychle zabydleli. Každodenním
aby své obory hlouběji poznala. Já jsem zpestřením bylo připravování snídaní,
se zúčastnil semináře v Mostku nedale- obědů a večeří, kde jsme uplatnili své
ko Dvora Králové a Nové Paky. Naše znalosti umění i biologie a chemie. Naskupina se skládala z části výtvarnické prostá většina těchto gastronomických
a biologicko-chemické. Záhy jsme zjis- experimentů se zdařila.
tili, že toto spojení je velmi harmonické
Každý den jsme podnikali výlety do
a dokonale se hodí do místa, kam jsme terénu. Výtvarníci s paní profesorkou
se vydali bádat.
Kostincovou měli svůj program a tak-
Novopacko je totiž zvláštní a krásná
oblast. První den naší výpravy jsme navštívili Novopacké muzeum a tam nám
bylo objasněno, v čem tkví síla a výjimečnost místní krajiny. Novopacko je totiž
podle spiritistických odborníků centrem
energií Země, podle geologů výjimečně
členěná a členitá krajina a podle biologů
nezkažené místo bujné podkrkonošské
přírody. Dokazují to halucinační obrazy
z minulého století, kreslené citlivými
jedinci, časté zastoupení zářivě červené
hlíny v krajině a četné nálezy prastarých
zkamenělin a v neposlední řadě i naše
vědecká pozorování.
též my s panem profesorem Francem
a paní profesorkou Andělovou jsme
vyráželi do přírody. Naše výlety byly
nesmírně poučné. Na jednom kilometru cesty bylo nespočet zajímavých
rostlin a živočichů, které stálo za to
zkoumat a popisovat. Není tudíž divu,
že ujít takový kilometr mohlo trvat
i hodinu. Když jsme se ale rozhodli, že
je potřeba dohnat časový skluz, svižně
jsme se přesouvali po celém rozlehlém
Novopacku, kde bylo stále co obdivovat a pozorovat. Místní příroda byla
skutečně inspirativní a magická. Asi
nejpůsobivějším botanickým zážitkem
85
pro mě bylo setkání s podbílkem šupinatým (Lathrea squamaria ), což je nezelená saprofytická rostlina.
Velmi podnětný byl také společný
výlet obou skupin na zámek Kuks. Výtvarníci zde obdivovali a zachycovali
sochy Matyáše Brauna a my jsme se
byli podívat do středověké zámecké
lékárny a expozice farmaceutických
prostředků a pomůcek. Nedílnou součástí výjezdních seminářů jsou také
večerní seance s vybraným oborem,
při nichž jsme se jen jedinkrát cítili
vysíleni. Ne však více než po návštěvě
místního pohostinství U Špeka.
Myslím, že výjezdní semináře
v roce 2006 – 2007 se vydařily na výbornou a splnily veškerá očekávání.
Novopacko a jeho magická příroda
jistě poskytnou spoustu nevšedních
zážitků i příštím generacím třetích
ročníků.
Tomáš Antl, 3. B
JAK VZNIKLO RČENÍ „MÁM HLAD JAKO VLK“
Výjezdní literárně-filozofický seminář
Je to jako zázrak. Splněný sen, nebo snad pouhá iluze? Tvrdě odpracované roky
v našem ústavu začínají přinášet své ovoce. Nejen že jsme si zasloužili „výlet“
do Chorvatska, ale teď přišlo ještě něco dalšího – výjezdový seminář. My, amatérští
filozofové, nezadržitelní snílci o všem, badatelé všedního i neuvěřitelného, třeťáci,
co si chtějí užít pořádnou dávku srandy, jsme ve chvíli, kdy maturantům začal první
den svaťáku, vyrazili do BiPa (zeměpisci by zřejmě řekli Bílého Potoka).
Hned po příjezdu jsme začali pilně pracovat. V krásné symbióze našich pěnových
karimatek a zdejší rozkvetlé louky jsme nastartovali mozkové závity a rozehřáli netradiční imaginaci ukrytou v našich hlavách. Až jsme z toho byli sami překvapení,
jak hluboko nás poznamenaly pohádky vyprávěné v dětství, ba co víc, když jsme
zjistili, jaké freudovské obskurnosti se skrývají v dosud nevinné Červené karkulce.
Tohle nás už dokonale vpravilo do nálady celého semináře. Každé ráno jsme se
probouzeli se spekulacemi o dalších pohádkách a jejich symbolickém výkladu a takřka každý večer nám v uších šuměla slova odehraných písní, které spolu s pauzami
86
na jídlo tvořily nezbytné rozptýlení mezi
hnědými texty Kunderovými či diskuzí
o Nietzschem (čte se: „o ničem“).
Když už se nám začala motat písmenka, geny stávkovaly a potenciální memy
přednášejících zůstávaly bez povšimnutí, přišla na řadu chvíle oddechu s Palermem nebo film, od kterého se nedaly oči
odtrhnout. (Kdo by pak chtěl tři hodiny
nevědět, o čem je řeč…?)
Barvitý program divadelních představení, filmů a textů zpravidla přetáhl
klekání a pokračoval až do rané noci. Až na jeden večer, kdy pokračoval dobrovolně
do ranní noci. Tehdy jsme se – pod vedením pánů filozofa Tomáše Minstera a retrosexuála (jak se sám nově diagnostikoval) Petra Hrůzy – vydali na základě představ
a asociací do hlubin svého nejtajnějšího nitra. Musím uznat, že za takovou pětihodinovou interpretaci a vlastně za celou pětidenní akci by zasloužili nejmíň metál.
Alena Čechová, septima
MFISPAK
Matematicko-fysikálně-informatický seminář s podvečerní anglickou konverzací
„Letos jste si žádnou blondýnku nepřivezli?“ zeptal se správce chaty pánů profesorů Pěničky a Voženílka, jakmile jsme po dvanáctikilometrovém pochodu dorazili
ze Cvikova k chatě Luž. „Blondýna bude. Ve středu. Teď máme tohodle!“ řekli učitelé a ukázali na kolegu. „Ó, pan učitel Taibr!“ zvolala paní výčepní při pohledu na
člověka, po jehož přítomnosti touží všechny geomorfologické celky Smrčinami na
západě počínaje a Bukovskými vrchy na východě konče. Ano, letošního semináře se
vedle matematiků, fysiků a informatiků účastnili také geografové.
Vyučující měli témata rozdělena: Vítězslav Pěnička hovořil o GIS a GPS, o meteorologii, o počítačovém zpracování videozáznamů a o systému IP Coach; Jan
Voženílek zadával matematické příklady z různých přijímacích zkoušek, vyprávěl
o pozorování oblohy, o souhvězdích a o vývoji hvězd. Pavel Taibr podnikl s geografy několik vycházek do okolí. Ve středu přibyvší Veronika Portová řídila práci
s anglickými odbornými texty. A večer pro všechny film: anglicky mluvený dokument o počasí.
Pěší pochod do chaty, jímž celý pobyt začal, nebyl zdaleka jedinou túrou zařazenou do programu. V úterý následovala vycházka k přehradě Naděje; ve středu
celodenní výlet nejkrásnějšími částmi Zittauer Gebirge: z Luže k vyhlídce na Nonnenfelsen, kolem brouzdaliště a cukrárny (kde se Karel nechal obsadit do poněkud
kýčovité scény zdokumentované Pavlem) do starého dolu, dále kolem Varhan a Lva
ke Krkavčím kamenům a zpět do chaty.
87
„Pánové, potřeboval bych, abyste tu ve čtvrtek nebyli. Udělejte si výlet!“ prosil
– či spíše přikazoval – správce chaty. „Ve čtvrtek mají Němci Vatertag, půjdou sem
přes hranici, budou sedět v hospodě, ve výčepu, ve vaší učebně, před chatou, za
chatou, na hřišti – a všude budou jíst a pít a utrácet a my potřebujeme vydělat na
podzim, kdy do týhle chaty na konci světa nepřijde ani noha.“
Protože počasí výletu nepřálo, sebrali jsme počítač, notebook, plátno, fotoaparáty, kameru, dataprojektor, mapy hvězdné oblohy, IP Coach a spoustu jiných krámů
a přesunuli se do stodoly. Tam pokračovala výuka. Kolem poledne přestalo pršet,
a tak jsme se – zapojeni do zástupu německých taťků vybavených deštníky, holemi,
fešnými kloboučky, placaticemi a cyklistickými zvonky – vydali na cestu do Krompachu. Oficiální zpráva o exkurzi poté popisovala:
Utužování volních vlastností žáků: chůze po delších trasách, dále tzv. den bezdomovců
(žáci byli nuceni ve čtvrtek opustit chatu a přežít za nepříznivého počasí v přírodě, navíc
pronásledováni zástupy rozvášněných Němců), chůze mimo cesty podle GPS, výuka ve večerních hodinách – to vše kladlo zvýšené nároky na sebekázeň žáků.
odehrávající se v generálním štábu. V oficiální zprávě to ovšem taktně zamlčel,
raději napsal:
Začlenění prvků multimediální výchovy: výroba a střih vlastního filmu; žáci byli scénáristy, herci, střihači i režiséry; vstoupili tak do „magického světa médií“; pozoruhodné je, že
si (sami) vybrali historicko-politické téma (útok československých výsadkářů na fašistického
funkcionáře); poetika jejich postmoderního produktu prozrazuje inspiraci četnými prameny
(např. francouzské válečné komedie, film noir, Česká soda).
Jak to všechno dopadlo? Domů jsme dorazili živi a zdrávi. Natočené filmy měly
úspěch, nacvičené příklady byly zapomenuty, s IP Coachem jsme realizovali několik seminárních prací a slečna profesorka Portová se záhy vdala. A když se studenou
a jasnou nocí vracíváme domů, vděčně vzpomínáme na astrofysika V. A. Ambarcumjana, který pravil, že „člověk se liší od prasat mimo jiné tím, že občas zvedá
hlavu a dívá se na hvězdy“.
Jan Voženílek
Denní program byl nabitý, večery poetické. Na západě mizel sluneční kotouč
v místech, kde se úpatí kopců Lužických hor dotýkají roklin Českého Švýcarska, ze
severu vanul teplý vítr vonící pískovcem, na jižní straně chaty byla pohodlná lavička, z níž bylo možno pozorovat od východu přicházející profesorku Portovou.
Čtvrteční podvečer byl vyhrazen k dotvoření filmu. Každá z obou tříd – 3. B
i septima – měla využít nabytých znalostí, natočit krátký videofilm, sestříhat jej
a doplnit hudbou. 3. B přistoupila k úkolu poněkud lehkovážně. Chlapci z této
třídy soustavně točili fotbalové zápasy na hřišti, rozdováděné Němce, pobíhajícího psíka, mraky na nebi, asfalt na silnici, lavičky, trávníky, přijíždějící auta,
odjíždějící auta. Co s tím? Až v poslední chvíli dotvořili slibný úvod, dramatickou
zápletku, erotickou vsuvku a logický konec; když ještě dodali vhodnou hudbu,
byl z toho solidní videoklip. Septimáni naopak přijeli s promyšleným scénářem
válečného filmu, který celý týden svědomitě realizovali; tak svědomitě, že v pátek přišel do chaty rozzuřený lesní dělník, že mu někdo – „Určitě ti vaši kluci!“
– zpřeházel celou dřevařskou boudu. „Naši kluci v boudě?“ divil se upřímně jeden
z vyučujících. „Ti o práci nezavadí, co by dělali ve vaší boudě?“ O hodinu později
poněkud zbledl, když zjistil, že v oné boudě jsou natočeny všechny filmové scény
88
89
VÝLET ZA DUDAMI A ČERVENOU SUKNÍ
Když jsme byli v primě, slibovali nám
učitelé angličtiny, že pojedeme do Londýna, až budeme v sekundě, v sekundě
nám říkali, že v tercii, a v tercii nám odpřisáhli, že v kvartě. Až jednou nadešel
náš čas a paní profesorce Ehlové naším
ustavičným otravováním došla trpělivost. Okoukaný výlet Londýn – Paříž ji
však cestovatelsky neuspokojoval, tak
nám iniciativně zajistila devítidenní
zájezd do Skotska. Všichni jsme radostně zaplesali, když jsme zjistili, že mezi
služby, za které si zaplatíme – podotýkám, že dost slušný peníz – patří i výuka
angličtiny, tudíž se tam budeme muset
i učit.
Přes lehčí problémy, jako bylo nedostatečné naplnění autobusu, opožděné
placení a jiné, jsme za pár měsíců po
prosbě o cestu za poznáním Skotska
stáli před školou s naplněnými kufry na
kolečkách, slzejícími nebo v některých
případech radujícími se rodiči a čekali
na svolení vecpat se do přistaveného
stylově červeného autobusu.
Zvenčí byl autobus vskutku přepychový. Ze začátku ani zevnitř nebyl
špatný, ale čím déle jsme jeli, tím nám
byl jeho interiér nepříjemnější a nepří90
jemnější. O to horší to bylo, když v Praze přistoupili celkem tři pasažéři: dvě
Brňandy a hlavní hrdinka následujících
osmi dní, vážená slečna průvodkyně.
Za Prahou spustila, v Edinburghu
skončila. Během cesty jsme párkrát
zkoušeli za její umění mluvit nepřetržitě
třeba i několik hodin zatleskat doufajíce,
že ji napadne nechat chvíli naše ušní bubínky, své hlasivky a koneckonců i palubní mikrofon oddechnout. Po aplausu
si hrdě odkašlala a pokračovala dál.
Ještě by stál za zmínku nesoulad plánu cesty s časovým rozpoložením. Noční
přejezd Německem jsme absolvovali
v odpoledních hodinách, ranní cesta trajektem se zvrhla v téměř půlnoční plavbu a korunu všemu nasadila zastávka
u pumpy s tím, že máme dospat. Vypnutí motoru znamenalo i vypnutí klimatizace, což způsobilo, že se autobusem
nesly nelibé vůně všech cestujících, bylo
dost zadýcháno a za více než tříhlasého
kánonu chrápání šlo usnout jen ztěžka.
Tudíž jsme v městě Cambridge nebyli pouze díky typickému anglickému po-
časí mokří na kost, ale i dost unavení. Na
loďkách, jež nás vezly cambridgeskými
kanály, jsme sem tam usínali.
Noc ve Formuli patřila pro většinu
účastníků zájezdu k nejzajímavějším
částem výletu. Tím chci říct, že ne ve
všech pokojích se poslušně spalo. V některých se totiž moc nespalo a už vůbec
to nebylo slušné. Já samozřejmě patřila
k poslušně ležícím, spícím.
Když jsme se naučili ignorovat hlas
neúnavné paní průvodkyně, cesta nám
začala ubíhat celkem rychle. Pár kilometrů od Edinburghu se v autobuse
začalo debatovat na téma „Co je vlastně
huggis?“ – Národní skotské jídlo, složení neuvedeno z bezpečnostních důvodů.
Proto jsme na otázku člena naší hostitelské rodiny: „Are you hungry?“ sborově
odpovídali: „No!“ ze strachu, že na nás
už huggis čeká doma na stole.
Další den jsme si nadšeně a s úlevou, že jsme nemuseli jíst ovčí hlavy,
sdělovali dojmy, hlavně z večeře: „My
měli pizzu!“ „My měli cheeseburgery!“
Sem tam zaznělo i ztrýzněné „My měli
ramadán…“ To se skupinka nešťastníků dostala do nepříliš typické skotské
rodiny.
Dopolední vyučování nebylo tak
hrozné, jak jsme si zpočátku mysleli.
Vlastně mezi námi a vždy zmateným
Jamiem, stylovou Holly a počeštělou
Sarah vzniklo moc hezké studentsko-učitelské pouto.
A jak to šlo dál? Ranní škola, nějaký
významný hrad, příjezd do rodin, ranní
škola, nějaký významný hrad, příjezd
do rodin… Těch hradů jsme viděli tolik,
že si je už ani nepamatuji, pouze vím,
že nejméně v půlce z nich byl natáčený
slavný Harry Potter. Jezero Loch Ness
bylo pěkným zpestřením programu,
i když jsme neměli štěstí příšeru vidět.
Pro některé z nás byla skvělým zážit-
kem i prohlídka palírny, ovšem všichni
jsme byli moc zklamáni, že jsme nemohli
ochutnat, tudíž si plnohodnotně vychutnat exkurzi. A pak už nastalo smutné
loučení s hostitelskými rodinami, mávání a před námi byla zase dlouhá cesta.
Procházku po Londýně jsme si moc
neužili. Všichni jsme byli opět unavení
z našeho červeného autobusu, to nejlepší
jsme brali dost hopem a na výměnu stráží
jsme přišli pozdě. Nejhezčí částí dne byla
asi dvouhodinová přestávka na Covent
Garden. Všichni jsme si koupili červené
budky nebo červené poštovní schránky
na klíče, tričko s nápisem „I ♥ London“
a malé černé taxíky pro naše brášky.
Po příjemné siestě jsme sprintovali na
91
METROPOLE NAD SEINOU
Bylo pozdní květnové odpoledne. Teplý vítr čechral vlasy asi třem desítkám
studentů, kteří byli připraveni strávit nezapomenutelný týden ve francouzské metropoli nad Seinou. Všichni byli hladoví po historickém vědění a po zdokonalení se
v jednom z předních evropských jazyků. I my jsme měli to štěstí zúčastnit se této
akce.
Po pečlivém naskládání všech potřebných i nepotřebných zavazadel do autobusu jsme byli připraveni vyrazit na cestu, která měla trvat celou noc. Cesta plynula
a zábava v autobuse jakbysmet. S postupující nocí a s vědomím toho, že ráno nás
čeká první, na nohy náročný den, jsme se všichni oddali spánku.
projížďku lodí po Temži, na které stejně
většina cestujících pospávala nebo v některých případech usnula docela. Nultého poledníku jsme si také moc neužili,
protože když se naše skupinka konečně
dostala na řadu, aby si mohla prohlédnout na první pohled obyčejnou čáru na
zdi, nacpala se před nás bosá arabská rodina a my měli s fotografováním utrum.
A hned jak dorazily i Smažky (náhodné pojmenování tří slečen, které
ustavičně chodily pozdě, protože si
zájezd patřičně užívaly), mohli jsme konečně jet domů. Cesta byla dost vyčerpávající, stejně tak jako dlouhé přednášky
naší paní průvodkyně, která nadšeně
odreferovala i celou zpáteční cestu.
Tichem, které se po vystoupení hrdinky zájezdu táhlo autobusem cestou
z Prahy do Liberce, nám pomalu začalo docházet, že je konec a že v pondělí
budeme muset zase do školy. Nevím,
jak ostatním, ale mně začalo být svým
způsobem smutno. Když nepočítám
hrůznou noc v autobuse nebo přespolní
běhy po Londýně, zájezd byl velice, velice zdařilý, a troufala bych si dokonce
říct, že skvělý. Skvělé bylo vlastně skoro
všechno: cesta trajektem, Cambridge,
pobyt v rodinách, ranní škola, všechny
ty hrady a panství, jezero Loch Ness, palírna, Londýn… Ale hlavně náš červený
autobus v čele s průvodkyní, která vydrží mluvit déle než Chuck Norris.
Tereza Jiránková, kvarta
První, co většina cestujících po ránu spatřila, byly potemnělé podzemní garáže ve
čtvrti Bercy, která se nachází nedaleko samotného srdce Paříže. Po cestě autobusem
lehce unaveni a značně rozlámáni jsme vyrazili do deštivého počasí. Pod vedením
znalkyně místního jazyka profesorky Dvořákové a odborníka na dějiny profesora
Ulvra jsme dorazili ke katedrále Notre-Dame. Po zhlédnutí tohoto architektonického skvostu zevnitř ti zdatnější pokračovali až na vrchol nejvyšší věže. Jelikož se počasí umoudřilo, měli jsme možnost spatřit panoráma celé Paříže. Následoval oběd
v parku před stavbou Sainte-Chapelle, prohlídka dalších památek a k večeru i ubytování v motelu na okraji Paříže. Ten večer se spánek dostavil neobvykle rychle.
Druhý den ráno jsme za mírně pošmourného počasí vstoupili na výletní loď a absolvovali vyhlídkovou plavbu po Seině, která protéká přímo centrem velkoměsta.
Spatřili jsme boční křídlo galerie Louvre, proslulou železnou ikonu Paříže, Invalidovnu (Les Invalides) a její pozlacenou kopuli a podjeli nespočet mostů. Odpoledne
92
93
jsme navštívili Latinskou čtvrť,
kde se nachází proslulá evropská
univerzita Sorbona (Sorbonne),
která v nás nezanechala příliš touhy po zahraničním studiu, Pantheon a několik gotických kostelů.
Třetí den ráno nás přivítaly
sluneční paprsky, a tak jsme toho
museli patřičně využít. Vyšplhali jsme do druhého patra (do
výšky sto patnácti metrů) kolosu
navrženého panem Eiffelem. Zde
naše cesta bohužel musela skončit, protože nejvyšší patro bylo
rekonstruováno. Ale i tak to byl
nezapomenutelný zážitek vidět město, ve kterém žije něco přes dva miliony obyvatel, doslova jako na dlani. Poté jsme se pomocí autobusu dopravili do moderní
čtvrti plné mrakodrapů, ve kterých sídlí vedení světových firem. La Défense, jak
Pařížané nazývají toto místo plné oceli a skla, leží na jednom z pahorků, které město
obklopují. Když stojíte na náměstí Esplanade de La Défense, které je ve středu celé
čtvrti, a podíváte se směrem k centru města, uvidíte jednu z hlavních tepen Paříže.
Ta je zakončena Napoleonovým Vítězným obloukem (Arc de Triomphe). Zde začíná
nejznámější z pařížských ulic, na které každý rok soupeří desítky cyklistů o prvenství v nejtěžším etapovém závodu. Každý, kdo někdy vyhrál poslední etapu Tour
de France s cílem na Avenue des Champs-Elysées, se zcela jistě zapsal do cyklistické
historie. Tato třída je zakončena náměstím Svornosti (Place de la Concorde), uprostřed kterého ční obelisk s hieroglyfy.
Další den dopoledne jsme navštívili nejvýznačnější veřejnou budovu v Paříži.
Obrazárnu Louvre tvoří sedm oddělení a je zde uloženo a vystaveno obrovské
množství vzácných uměleckých sbírek v čele s Da Vinciho Giocondou (Mona Lisa).
Prohlídka této budovy nám
zabrala většinu dne. V podvečer jsme si ještě prohlédli
nedalekou Invalidovnu (Les
Invalides), ve které se nachází několik hrobek. Tou
nejznámější je hrobka Napoleona Bonaparte. V areálu
Invalidovny se také nachází
několik muzeí.
Pátý den jsme měli na
programu kostel Ste-Marie-Madeleine, který nechal
94
postavil Napoleon a který svým vzhledem připomíná antické chrámy. Měli jsme
to štěstí, že jsme směli nahlédnout i do pařížské opery (Opéra National de Paris),
která je většinou veřejnosti nepřístupná. Navštívili jsme také Pompidouovo centrum
(Centre Georges Pompidou), které je kulturním centrem Paříže.
Předposlední den jsme se vypravili do městečka Versailles, které leží nedaleko
Paříže. Bylo krásné slunečné počasí jako stvořené pro návštěvu rezidence francouzských králů. Prohlédli jsme si zámek a většinu dne strávili v rozlehlých zámeckých
zahradách hledáním stínu, který byl v tomto parném počasí naším největším kamarádem. Při cestě zpět jsme se zastavili ve čtvrti Père Lachaise, kde se nachází největší
pařížský hřbitov. Na tomto hřbitově nalezlo poslední odpočinek mnoho velikánů
francouzských dějin.
Poslední den jsme vyrazili na další vyvýšeninu, která je součástí města. Montmartre je čtvrtí umělců, ale také je proslulá svým nočním životem. Nedaleko náměstí
Pigalle se nachází slavný Moulin Rouge. Dominantou čtvrti je však bělostná bazilika Sacré-Cœur, která se nachází na nejvyšším bodě celé Paříže. Poté jsme dostali
půldenní rozchod a každý se rozjel do jiné části Paříže. Někteří znovu navštívili
Eiffelovu věž (La Tour Eiffel), jiní se zastavili v Louvru a doprohlédli si proslulé
sbírky a ostatní nakupovali suvenýry pro své nejbližší. Všichni se ale v podvečer
sešli na náměstí Svornosti a vyrazili zpět do naší vlasti plni zážitků a s vědomím,
že příští rok se znovu setkají a společně poznají nějaký jiný, pro ně dosud neznámý
kus světa.
Vít Havrda, Rudolf Holík, kvinta
95
ZEMĚPISNÁ EXKURZE
Na nádraží v Josefáči stojí tlupa děcek,
o tom, že jsou krapet starší, nikdo ani necek.
Na nádraží v Josefáči dvě paní profesorky stojí,
doufám, že výletu, co nás čeká, se nebojí.
Vydali se do kopečka,
všichni se jim smějí,
mají mít otevřená očka,
sledovat přírodní cykly, co kolem se dějí.
Počasí se na nás mračí,
sluníčko teplými paprsky šetří,
mrazíky v jinak teplém květnu nás trochu ničí,
máme však štěstí, že je bezvětří.
Slečna průvodkyně sbírá kytičky,
„Učili jste se to vloni,
z buku, či z dubu jsou tyto větvičky,
která rostlinka takhle voní?“
Stoupáme stále do kopce,
i přesto že je chladno,
leze se nám trochu těžce,
jít na exkurzi do hor není příliš radno.
Nějaký ten kopec nás neztrápí,
dobrá nálada se nám vrátí,
když Jirka se v neprostupném lese schová ve křoví.
Dal by si někdo řízek vepřový?
96
Dojdeme až k přehradě protržené,
máte mezeru, kdo ji dožene?
Adam si nás vyfotografuje,
další už zase veselé pikle kuje.
Projdeme lesem až k vodopádu,
rozbahněné cestičky zaviní pár pádů.
Nateče nám v boty,
kdo by v tuhle chvíli mokrou myslel na kalhoty?
S vodopádem (Waserfallem?) zapózujem,
že tam dnes nikdo nespadne, mám dojem.
Papírky od sušenek do batohů zastrčíme,
zpět na nádraží už vyrážíme.
Jirka se nám ještě párkrát schová,
sem tam ještě pár vtipných komentářů dodá.
Už jsme na nádraží,
mokrá, zmrzlá, ale veselá nálada se váží.
Ve vlaku chováme se vcelku slušně,
občas někdo se zasměje výbušně.
Sláva nazdar výletu,
promrzli jsme, už jsme tu.
Anna Borovcová, sekunda
97
DRAHÁ KAROLINO
V Liberci dne 3. června 2007
Drahá Karolino,
nebo snad Johanno? Které jméno lépe vystihuje tu ženu, která měla srdce natolik
plné lásky, že ji dokázala spravedlivě rozdělit mezi dva muže? Kterým lépe oslovit
tu, která klečela nad hrobem svého dítěte, a přesto nezůstala na kolenou? Za kterým
se otočí žena zkoušená osudem a vlastenka a na které uslyší autorka desítek příběhů
s opravdovou atmosférou malé vesničky?
Johanna jste bezpochyby Vy, Vaše duše, tmavé vlasy, plná postava, Váš smích,
ale také Vaše slzy. Johanna pochovala svou malou dcerku, Johanně patřilo přátelství
Boženy Němcové a láska Jana Nerudy. S tímto jménem jste 24. února roku 1830 přišla na svět. Kdyby Johannini blízcí chtěli skočit z mostu, Vy byste neskočila s nimi,
ale čekala pod ním, abyste je mohla chytit.
Byla to také ta část Vaší osobnosti, kterou životní zkoušky táhly k zemi jako těžké
závaží, ale Vy jste jim vždy se vztyčenou hlavou dokázala vzdorovat a šla dál. Po
celou dobu jste si je ale nesla s sebou – jakoby na povzbuzení a dodání odvahy zároveň. Čerpala jste z těchto ran a měnila se v Karolinu.
Karolina byla ta, která u oltáře řekla ano Petru Mužákovi, jako Karolinu Vás
viděl a znal okolní svět a jako Karolina jste se podepisovala pod příběhy z Johaniny
fantazie.
Jméno ale není důležité. Je to jen oslovení pro Vaši duši a srdce, které jako by
kopírovalo příběh britské princezny Diany, ovšem o pár desítek let dříve. Stejně jako
tato žena jste i Vy stála mezi dvěma muži – a společnost měla oči dokořán. A stejně
jako v té Vaší, tak i v její pohádce schází konec šťastně naplněné lásky.
Vy jste se ze svého smutku stala spisovatelkou – a já mám podobné přání. Jen
v duchu prosím, aby se mou múzou nestaly černé vzpomínky na minulost, aby mou
ruku při psaní nevedly nezahojené rány osudu. Já totiž nemám ani kousek z Vaší
síly, pro kterou Vás tolik obdivuji. Kdyby zafoukal vítr, Vy byste dál vzpřímeně
stála a on by Vám pouze rozcuchal účes, zatímco mě by zlomil v kolenou, až bych
klesla k zemi.
Četla a slyšela jsem o Vašem životě mnoho. Ten svůj teprve začínám, ale kdyby
mě jednou měl zkoušet ze stejných úkolů v odvaze a síle osobnosti, přála bych si,
abyste mým učitelem byla Vy.
S úctou Vaše věrná čtenářka
Markéta Dousková, 2. A
Tereza Košvancová, 5. N
98
99
BALDA
Po celoročním náročném plnění úloh matematického korespondenčního semináře Mates jsme obdrželi pozvánku na soustředění v rekreačním středisku Balda.
Vyrazili jsme ze sekundy celkem čtyři: Alenka, Anča, Bára a Kim. Stejně jako loni
nebyl brán ohled na to, že jsme až z Liberce, a proto jsme museli vyjíždět už v pět
hodin ráno, abychom byli v Poličce na srazu v osm hodin.
Po několika seznamovacích hrách jsme zamířili do sedm kilometrů vzdáleného rekreačního střediska Balda. Zabydleli jsme se v chatkách a rozdělili se do čtyř
družstev: Zelení, Červení (Kim), Žlutí (Anča) a Modří (Ála s Bárou). Po obědě nás již
čekaly další hry a přednáška o dvojkové soustavě. Když jsme zakončili úchvatnou
a zábavnou hru „Na dřevo“ (běháte po lese a taháte klacky z lesa na oheň), následoval táborák s opékáním vuřtů. Vyzpovídali jsme hlavního vedoucího Štěpána, který
nám mimo jiné vyprávěl, jak jsme se my, tak vzdálení Liberečtí, dostali k Matesovi.
To bylo tak: Paní profesorka Hrnčířová se jednou účastnila matematického semináře, v rámci kterého navštívila Gymnázium v Poličce, kde Matesáci informovali
o svém korespondenčním matematickém semináři. Paní profesorce se zalíbil, a tak
ho rozšířila v našem gymnáziu.
Večerka sice byla naplánovaná na 22.00, ale do postele jsme se dostali teprve
před půlnocí. Ještě jsme si povídali, ale pak jsme přece jenom po tak namáhavém
a dlouhém dni usnuli.
Druhý den po rozcvičce a snídani jsme si zahráli další hry a pak už nás čekal
Matboj 2007, soutěž o deseti zákeřných matematických úlohách. Nejúspěšnější byli
Červení.
Po obědě jsme mohli nacvičovat scénky, ve kterých jsme měli použít zadaná slova (např. gumáky, potrubí, kadibudka, ranč v Coloradu, prateta Berta).
Přednáška na téma opsané a vepsané kružnice už nebyla tak zábavná jako ta
včera. Nakonec se o nich mluvilo jen asi dvě minuty, protože se ukázalo, že už je
všichni v matematice brali, a tak jsme namísto kružnic probírali goniometrické funkce. Z přednáškové místnosti (jídelny) jsme se vydali na orientační běh, při kterém
jsme museli plnit různé úkoly a kde se několik lidí ztratilo, přestože po celé trase
visely oranžové fáborky. Potom jsme mohli dokončit přípravu scének, které jsme
po večeři předvedli. Do chatek nás zahnali kolem desáté, ale spát jsme samozřejmě
nešli (aspoň ne až do rána), protože bylo veřejným tajemstvím, že vedoucí chystají
noční hru. Ve dvě hodiny ráno nás vzbudili a my jsme byli nuceni vydat se do hustého a tmavého lesa. Po celkem úspěšném zdolání stezky odvahy jsme se uložili zpět
ke spánku.
Ráno po rozcvičce a snídani jsme začali balit a po vyhlášení výsledků a rozdání
cen se vyrazilo na cestu domů.
V Baldě se nám moc líbilo a je škoda, že příští rok se Matesa už nemůžeme zúčastnit, protože jsme „vyrostli“ z věkové kategorie. Doporučujeme Matesa všem
(i méně vášnivým matematikům), hlavně těm, které učí paní profesorka Hrnčířová,
protože za řešení úloh rozdává jedničky.
Anna Borovcová a Bára Miklasová, sekunda
100
CELOSTÁTNÍ FINÁLE SOUTĚŽE EUROREBUS
V pátek 8. června 2007 si 27 studentů
našeho gymnázia muselo o pár minut
přivstat, abychom stihli být už v 6.45
na stanovišti autobusů Na Rybníčku
a mohli tak odcestovat na celostátní finále vědomostní soutěže Eurorebus 2007.
Letošního 12. ročníku se zúčastnilo
přes 26 000 soutěžících.
Z Liberce jsme vyjeli krátce před sedmou hodinou ranní pod dozorem profesorek Jany Hrnčířové a Markéty Raabové. Cesta trvala přes dvě hodiny, neboť
jsme museli projet ucpanou Prahou.
V budově FTVS UK, kde se soutěž
konala, již byla spousta dalších výprav
z jiných škol, tudíž jsme na vlastní oči
spatřili více než 700 svých soupeřů. Ještě
před zahájením jsme si stihli několikrát
zasoutěžit u stánku ABC a u stánku
České spořitelny; navíc jsme si vyzvedli
ceny, na které jsme po celý rok pracně
sbírali body.
Samotné zahájení soutěže se dost
vleklo, jelikož se museli řádně představit všichni sponzoři Eurorebusu,
bylo nutné několikrát zopakovat pravidla a rozmístit soutěžící do místností.
Nesmím zapomenout na organizační
schopnosti pořadatelů. Když se soutěžící usadili, zjistilo se, že chybí několik
stolů. Soutěž tak nabrala téměř dvacetiminutové zpoždění.
Soutěžilo se ve třech kategoriích dle
věku ve dvou různých typech soutěží.
V soutěži jednotlivců hrál každý sám
za sebe a v soutěži tříd bojovali vždy tři
vybraní z každé třídy. Já soutěžil za třídu a mohu říct, že test nebyl procházkou
růžovým sadem. Podobné otázky jako
například: „Kde sídlí Coca-Cola?“ jsme
101
ještě zdárně zvládli, ale na otázky typu:
„Ve kterých z následujících asijských
zemí se platí frankem?“ jsme museli použít osvědčenou tipovací metodu.
Po testu jsme své odpovědi zkonzultovali s paní profesorkou Hrnčířovou
a stejně jako vloni nám došlo, že máme
polovinu špatně. Nezbývalo nám nic
jiného než doufat, že se to ostatním také
příliš nepovedlo.
Následoval další program. Losování
soutěže o kšiltovky našeho národního
fotbalového týmu a beseda s cestovatelem Stevem Lichtagem s promítáním
filmů z podmořského světa. Když se cestovatel rozloučil, nastala nejočekávanější
část celého dne – vyhlašování výsledků.
Nebudu vás dlouho napínat – naše gymnázium se umístilo jako třetí škola v republice! Třída kvarta byla devátá ve své
kategorii, Jakub Stejskal z kvarty skončil
jako čtvrtý a Luboš Bucek ze sekundy
jako jedenáctý v soutěži jednotlivců. My
ostatní jsme se tak vysoko neumístili.
Ani to nás ovšem neodradilo a příští
rok se do řešení Eurorebusu pustíme
znovu naplno. Vždyť, jak řekl generální
ředitel České spořitelny pan John James
Stack, být mezi nejlepšími v republice je
skvělý pocit a není důležité vyhrát, ale
zúčastnit se!
Adam Fogl, sekunda
Gabriela Dygrínová, 3. A
102
103
STUDIEN- UND
BERUFSBERATUNG
STUDIJNÍ PORADENSTVÍ
NĚMECKÉHO ODDĚLENÍ
Im Schuljahr 2006/2007 haben zahlreiche Aktivitäten zur Studien- und Berufsberatung an Fach- und Hochschulen
in Deutschland stattgefunden.
● Informationsveranstaltung des DAAD
zum Thema „Studium in Deutschland“.
● Einführungsvortrag zum Studium
an der Hochschule Zittau / Görlitz
Vorgestellt wurde die Studienrichtung
Wirtschaftswissenschaften,
Studenten berichteten von ihren
Erfahrungen am Studienstandort
Zittau / Görlitz und beantworteten
Schülerfragen.
● „Tag der offenen Tür“ an der Fachhochschule in Zittau.
● Gespräch einer ehemaligen Schülerin des Gymnázium F. X. Šaldy mit
Schülern der 12. Klasse über ihr Studium an der TU Dresden.
● Informationsveranstaltung der TU
Dresden.
● Informationsveranstaltung zum Studiengang „Informations- und Kommunikationsmanagement“ der Neisse
University Zittau / Görlitz. Es handelt sich um eine Ausbildung, die an
drei Hochschulen der Neisse-Region
stattfindet: an der TU Liberec, an
der TU Wroclaw, an der FH Zittau/
Görlitz.
● Informationsmaterialien der Deutschen Abteilung abrufbar unter:
http://www.codecobra.com/unite/
network; code: fxsaldy.
● Beratung der Schüler in Einzelgesprächen, Hilfe bei den Anmeldeformalitäten zum Studienbeginn, Hilfe
bei der Bewerbung um ein Stipendium.
Ve školním roce 2006 – 2007 se konaly
četné akce, při kterých byli žáci informováni o možnostech studia na německých
vysokých školách.
● Informační seminář DAAD na téma
„Studium v Německu“.
● Úvodní přednáška o studiu na vysoké škole v Žitavě a ve Zhořelci – žáci
byli seznámeni se studiem ekonomie
a měli možnost besedovat se současnými studenty v Žitavě a ve Zhořelci
o jejich zkušenostech.
● Účast na Dni otevřených dveří na
vysoké škole v Žitavě.
● Beseda s bývalou žákyní německého
oddělení Gymnázia F. X. Šaldy o studiu na Technické univerzitě v Drážďanech.
● Informační akce TU Drážďany.
● Informační akce o studijním oboru
„Informační a komunikační management“ na Univerzitě Nisa / Neisse
104
● Abitur 2007 – 3 Stipendiaten: Jan Plíva – Vollstipendium an der TU Dresden (Georgius-Agricola Stipendium,
Sachsen), Lucie Melicharová und
Miroslav Řezáč – 1-Jahres-Stipendium an der Hochschule Hamburg
(Deutsch-Tschechische Gesellschaft
Hamburg)
Maria Wehner,
Studien- und Berufsberaterin
Žitava / Zhořelec. Jedná se o studium, které probíhá na třech vysokých
školách – TU Liberec, TU Vratislav
a FH Žitava / Zhořelec.
● Informační materiály německého oddělení ke studijnímu poradenství je
možné najít na www.codecobra.com/
unite/network; code: fxsaldy.
● Studijní poradkyně poskytuje konzultace i individuálně, pomáhá s formalitami při přihlašování na vysoké
školy, poskytuje pomoc s žádostmi
o stipendium.
● Maturita 2007 – 3 absolventi získali
stipendium: Jan Plíva – plné stipendium na TU Drážďany (stipendium
Georgius-Agricola, Sasko), Lucie
Melicharová a Miroslav Řezáč – jednoroční stipendium na Vysoké škole
Hamburk (Německo-česká společnost
Hamburk).
Maria Werner, studijní
a profesní poradkyně
105
OHLÉDNUTÍ 2007
Autoři „tradičně netradičního zakončení školního roku“ se rozhodli dále
nic neskrývat a vyzradili
skutečnou funkci našeho
gymnázia. To, že mnoho
let slouží jako tajné ústředí britské MI6, sice pár
vyvolených vědělo, ale
seznámit s touto skutečností všechny studenty
byl krok přinejmenším
odvážný. Moderátorská
dvojice Nikola Mikesková
a Jaroslav Bartoň objasnila
divákům podstatu tajných
misí, výcvikových kurzů
a vyzradila skutečnou
identitu několika profesorů. K odlehčení jinak
vážného školení sloužily
doprovodné
programy
s tanečními a pěveckými
vystoupeními.
GYTA 2007 v kategorii Umělec – vyšší stupeň gymnázia
Cum decore
● 15 let úspěšné reprezentace školy, města, regionu i České republiky
● úspěchy z tohoto školního roku jsou popsány na s. 23 a na s. 68 této ročenky
GYTA 2007 v kategorii Umělec – nižší stupeň gymnázia
nebyla udělena
GYTA 2007 v kategorii Vědec – vyšší stupeň gymnázia
Zuzana Egertová, sexta
● 4. místo v celostátním kole AMAVET, postup na Intel ISEF (Atlanta 2008)
● SOČ – 1. místo v krajském kole, 1. místo v celostátním kole
● 2. místo v krajském kole biologické olympiády
● práce v Mikrobiologickém ústavu AV ČR
Cena GYTA 2007 v kategorii Vědec – nižší stupeň gymnázia
Jakub Hrnčíř, kvarta
● 1. místo v krajském kole matematické olympiády
● 1. místo v krajském kole soutěže v programování
● 9. místo v celostátním kole Eurorebusu (soutěž tříd)
● 1. místo v celostátním kole soutěže Matematický klokan
● 14. místo v celostátním kole zeměpisné olympiády
GYTA 2007 v kategorii Sportovec – vyšší stupeň gymnázia
Zuzana Reinišová, kvinta
● vynikající volejbalistka, nyní členka extraligového družstva kadetek TU Liberec
● toto družstvo letos obsadilo 3. místo v ČR
GYTA 2007 v kategorii Sportovec – nižší stupeň gymnázia
Zita Frydrychová, kvarta
● je současnou českou jedničkou ve skocích na trampolíně jak v kategorii juniorek,
tak v kategorii žen, vynikajících úspěchů dosahuje i na mezinárodní úrovni
Cena GYTA 2007 v kategorii Osobnost
Štěpán Křeček, 2. B
● inicioval akci Matematický maraton a podílel se na její organizaci
● úspěšný v Debatní lize
● projekt Teenage Europe
Nikola Mikesková, 3. A; Jan Myšák, 3. B;
Mgr. Marcela Danajovičová
106
107
ESI 2007
Ve dnech 3. – 15. července se student
kvinty Ondřej Bejbl a vyučující Pavel
Knobloch vydali do Republiky Jižní
Afrika na ESI 2007. Jelikož do Afriky se
jen tak člověk nedostane, vyrazili jsme
o pár dní dříve s cílem poznat co nejvíce
zajímavých míst jižního cípu černého
kontinentu.
Po dlouhé cestě letadlem jsme konečně dorazili do Kapského Města. Při přistání se nám naskytl nádherný pohled
na Stolovou horu a celé město pod ní.
Z dálky vypadalo vše jako v pohádce.
V přistávací hale jsme se také setkali
s dalšími členy výpravy z jiných konců
České republiky. Bylo nás celkem osm.
Pronajali jsme si dva automobily a přesunuli se do ubytovacího zařízení. Moje
představa o dokonalém místě k životu
se vytratila již v prvních momentech,
kdy jsme při cestě minuli velký squat, ve
kterém žili lidé na daleko horší úrovni
než čeští bezdomovci. Cestou jsme se
také pomalu učili pravidla silničního
provozu, poněvadž se zde jezdí po levé
straně.
Rychle jsme vybalili a vyrazili za
generálním konzulem. Už v Liberci jsme
si z webu ministerstva zahraničních věcí
vytiskli návod, jak se k němu dostat. Bohužel byl návod značně nepřesný a místo za dvacet minut jsme na schůzku
dorazili s dvouhodinovým zpožděním.
Naštěstí si z toho konzul nic nedělal
a velmi rád nám řekl vše, co jsme potřebovali vědět – tipy na výlety, kam zajít
nakoupit a jakým místům se vyhýbat.
Po návratu zpátky do hotelu byl
sestaven plán, kdy a kam se podíváme;
hned druhý den brzo ráno jsme také
vyrazili. Cílem byl mys Dobré naděje
a továrna na polodrahokamy nesoucí
108
název Scratchpatch. Cesta ubíhala příjemně a vládla veselá nálada. Není divu,
protože při cestě jsme objevili výlet
na ostrov lachtanů. Byl to neskutečný
zážitek vidět stovky tak nádherných
živočichů těsnících se na jednom malém
ostrůvku. Konečně! Vrátnice s nápisem
„Cape of Good Hope – Table Mountain
National Park“ nás překvapila ve chvíli,
kdy jsme se kochali nádhernou okolní
krajinou. Zaplatili jsme vstupné (prodavačka dokonce prodala dětský lístek
i pro pana Knoblocha) a k nejznámějšímu mysu v Africe chyběl už jen kousek.
Nádhera – v dáli do tyrkysového moře
vystupoval krásně tvarovaný travou porostlý výběžek. Sedli jsme si na lavičku
vedlejšího výběžku Cape Point a několik hodin sledovali mys, okolí a divoká
zvířata, která pobíhala všude po krajině.
Cestou zpět jsme si prohlédli již zmiňovanou továrnu na polodrahokamy a naše celodenní pouť byla u konce.
V následujících dnech jsme také navštívili Stolovou horu, kde jsme vztyčili
českou vlajku. Z dalších zajímavých míst
nesmím zapomenout na akvárium dvou
oceánů, botanickou zahradu, do které
jsme jen zaplatili vstupné a kvůli náhlému dešti zůstali v přilehlé restauraci
bez prohlídky. Dále jsme také ochutnali
maso z antilopy springbok, kudu a také
maso pštrosí.
Generální konzul nám doporučil
nezdržovat se po setmění v ulicích
a v okrajových částech města. Jako
správní nedůvěřivci jsme se jeden večer vydali navštívit tamní KFC. Auto
bylo pečlivě zaparkováno v parkovacím
domě přes ulici. Pobyt v samotném stravovacím zařízení se nám líbil. Kuřata
velká, hranolky teplé a pití vychlazené. Problém nastal až při přesouvání
směrem k našemu automobilu. Potkali
109
jsme žebráka, který se na nás okamžitě nalepil a požadoval drobné. Jelikož
jsme u sebe další peníze neměli, tak
jsme mu slušně řekli, že nic nedostane.
A ejhle – nastaly potíže. Bezdomovec
byl nejspíš členem organizovaného
gangu. Najednou se ze všech ulic začali
vynořovat zástupy bezdomovců, žebráků a dalších pochybných osobností.
Na nic jsme nečekali a rozběhli se na
druhou stranu ulice. Naštěstí jsme se
do parkovacího domu dostali včas. Už
tam čekal člen bezpečnostní agentury,
který si všiml, že něco není v pořádku.
Od té doby nás nikdo po setmění venku neviděl.
Po naší malé expedici přišel hlavní
cíl naší cesty – ESI (Expo Science International). Hned na letišti si nás vyzvedla
pořadatelka a dovedla nás k autobusu.
Cílová destinace byla ICC (International
Convention Center). Tam nás čekala
registrace, stavba našeho projektového
stánku a následný odjezd do hotelu. Ten
byl luxusní – koupelna z mramoru, nádherný výhled na celou pláž Golden Mile.
Ještě večer byl pro účastníky uspořádán
uvítací ceremoniál. Vystoupil na něm
například africký sbor představující tradice původních obyvatel Zulu.
Další den již nastalo vystavování.
Nejdříve pro VIP hosty a poté pro veřejnost. Setkal jsem se s lidmi, kteří opravdu uvažovali o návštěvě naší země.
Dokonce jsem měl i tu čest bavit se s člověkem, který pracoval v americkém vědeckém institutu, o druhé světové válce.
On sám tu dobu zažil, takže bylo velmi
zajímavé, když jsme zjistili, že v Americe dávali občanům zkreslené informace
o válečné situaci v Evropě.
Každé dopoledne byla pro nás připravena nějaká aktivita. Výlet do vědeckého centra, do durbanské botanické
zahrady. Nejzajímavější však byl vodní
park uShaka, kde jsme zhlédli představení delfínů a lachtanů. Dále v něm bylo
plno koupacích atrakcí jako projížďka
celým areálem v nafukovacím kruhu
a spousta tobogánů.
O večerech jsme sedávali s ostatními
v hotelové restauraci. K mému podivu
všude visely nápisy nejmenované české
pivní společnosti sídlící v Plzni. Hned
první večer jsem tento český skvost
doporučil všem v okolí a sám jsem pil
samozřejmě nealkoholickou Coca-Colu.
Všichni byli do hodiny na mol a ani nevěděli, v jakém pokoji vůbec mají spát.
Od té doby se restaurace stala kultovním
místem.
Čas letěl a nadešel poslední den
– den rozloučení a odletů. Všechno
to krásné a naučné muselo zůstat jen
v našich myslích. Cestou domů do Čech
jsme přesedali v Johannesburgu, a tak
jsme při odletu mohli zamávat našemu
krajanovi Radovanu Krejčířovi. Při přistávání po vyčerpávajícím dni v letadle
nás uvítala Vltava od Bedřicha Smetany
– už jsme doma a za dva roky se těšíme
na další ESI, tentokrát do Tuniska.
Ondřej Bejbl, kvinta
110
Tereza Banýrová, 1. A
111
HARMONOGRAM ŠKOLNÍHO ROKU 2007 – 2008
3. 9.
4. 9.
14. 9. - 22. 9.
12. – 14. 9.
19. – 21. 9.
26. 9. – 27. 9.
27. 9.
3. – 5. 10.
10. – 12. 10.
17. 10.
25. – 26. 10.
31. 10.
1. 11. – 3. 11.
21. 11.
19. 12.
22. 12. – 2. 1.
5. 1.
9. 1.
23. 1.
31. 1.
1. 2.
4. 2.
6. 2.
8. 2.
27. 2.
1. 3.
10. 3.– 16. 3.
20. 3. - 21. 3.
26. 3.
1. 4.
16. 4.
21. 4.
2. 5.
7. 5.
9. 5.
12. – 16. 5.
14. 5.
16. 5.
19. 5. – 23. 5.
26. 5. – 30. 5.
19. 6.
112
zahájení školního roku
maturitní zkoušky
sportovně turistický kurz – 3. A, 3. B, septima
Dny poznávání Bílý Potok – 1. N
Dny poznávání Bílý Potok – prima
výjezdová provozní porada všech vyučujících
ředitelské volno
Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B
Dny poznávání Bílý Potok – kvinta
zasedání školské rady
podzimní prázdniny
provozní porada všech vyučujících
Educa 2007 – výstava
pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ
vánoční prázdniny
maturitní ples oktávy a 4. B
den otevřených dveří
pedagogická rada
vysvědčení
jednodenní pololetní prázdniny
maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N
maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N
maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N
maturitní ples – 6. N a 4. A
jarní prázdniny
velikonoční prázdniny
maturitní písemné práce z českého jazyka
pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ
přijímací zkoušky – 1. kolo
ředitelské volno
pedagogická rada – 4. A, 4. B
vysvědčení – 4. A, 4. B
výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B
pedagogická rada – oktáva, 6. N
vysvědčení – oktáva, 6. N
maturitní zkoušky – 4. A, 4. B
maturitní zkoušky – oktáva, 6. N
pedagogická rada
20. 6.
23. - 24. 6.
25. 6.
26. 6.
27. 6.
Chování člověka za mimořádných situací – cvičení
školní exkurze
prezentace projektů, Ohlédnutí 2008
Den plný aktivit
vysvědčení
Janine Stabile, 2. N
113
VYBRÁNO Z TISKU
114
115
116
117
Po uzávěrce byl redakci ročenky dodán tento důležitý text, který připojujeme jako dodatek:
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU III – KANADA 2006
Třetí rok působení našeho projektu
se od předchozích dvou zásadně lišil
v tom, že jsme se rozhodli do Kanady
vyjet ve třech skupinách. Bylo tomu tak
hlavně proto, abychom rozšířili pole
našeho výzkumu do dalších lokalit.
Vybrána byla města Halifax, Calgary,
Edmonton a Vancouver.
Gymnázium F. X. Šaldy
ROČENKA 2007
Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková,
Marcela Danajovičová (dvojjazyčná část),
Jan Voženílek
Výtvarné práce vybrala a grafické předěly
s užitím ilustrace Kamily Krajčíkové
vytvořila Zuzana Kostincová ,
elektronicky zpracoval Ondřej Bejbl
Sazbu písmem Book Antiqua vytvořil Honsoft
Obálku připravil Pavel Knobloch
Grafická spolupráce Zuzana Kostincová
Jazyková spolupráce Eva Laurinová
Fotografie: archiv školy, archivy autorů jednotlivých článků
Letecký snímek školy: Werner Dittrich
Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec
Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2007
Náklad 1000 výtisků
1. vydání
Vancouver 2006
Po dvou letech pilného bádání po
kanadském východě před námi vyvstala
výzva zmapovat větší území. Dlouho
jsme zvažovali, jak západní oblast země
javorů „uchopit“ a začlenit. Z tohoto usilovného přemýšlení vyplynuly v podstatě dvě atraktivní osy: první pokračovala typickým duchem projektu, tedy
najít kontakty a natočit co nejvíce osudů
českých emigrantů, tzv. starousedlíků
z roku 1948; druhá osa se vztahovala
k lokalitě výzkumu – zajímalo nás, jak se
liší česká komunita na východě a západě
Kanady, případně jednotlivé odbočky
Českého a slovenského sdružení na
jedné či druhé straně Rocky Mountains.
Vypravili jsme se tedy v polovině srpna
2006 do Vancouveru ve složení: Tereza
Liepoldová, Jakub Hodboď, Alena Čechová. Cestou jsme se zastavili na tři
dny v Torontu, kde jsme měli za úkol
připravit půdu pro druhou skupinu, která se chystala dorazit na místo o 14 dní
později. Za náš krátký pobyt jsme se
stihli osobně setkat s devíti krajany, kteří
všichni ochotně přislíbili spolupráci. Ve
Vancouveru byla naše pozice trochu
těžší – letěli jsme do zcela neznámého
prostředí, kde jsme byli zcela závislí
na jediném kontaktu z odbočky ČSSK,
panu Zachovi. Naštěstí se o nás tento
milý pán a dlouholetý předseda místní
odbočky perfektně staral po celou dobu
našeho pobytu. Zajistil nám úžasné
ubytování v rodinách místních Čechů
a poskytl nám kontakty na mnoho zajímavých lidí. Rozhovor jsme tak natočili
například s paní Jandovou, dcerou významného botanika Krajiny, bývalým
velvyslancem a současným úspěšným
spisovatelem Janem Drábkem, nebo
třeba Bohuslavem Velvarským, pilotem
slavné 313. stíhací perutě RAF, a dalšími.
Chtěli-li jsme zmapovat osudy krajanů
na západě Kanady, nemohli jsme zůstat
jen ve Vancouveru, kde jich ovšem žije
převážná většina, ale museli jsme se vydat i do dalších metropolí, a to do albertských olejářských mocností – Calgary
a Edmontonu. Přesun z Vancouveru do
Calgary jsme se rozhodli si pořádně užít,
a tak jsme podnikli šestnáctihodinovou
cestu autobusem přes Skalisté hory. Při
prohlížení zasněžených titánů jsme čerpali energii na další rozhovory. Calgary
a Edmonton měly podobný ráz. V obou
městech se nám dostávalo pozorné péče
patrona: v Calgary jím byl horal a cestovatel Vladimír Mašata a v Edmontonu
nám přístřeší poskytl jeho přítel Zdeněk
Fišera. Kromě rozhovorů se nám nejednou podařilo nahlédnout do osobních
archivů, odkud jsme si přivezli materiály skutečné historické hodnoty – počínaje privátní korespondencí přes doklady
IRO až po rukopisy knih a deníků. I my
jsme si po celou dobu našeho pobytu
vedli pečlivé záznamy v podobě deníku,
kde jsme zachycovali vše, co se událo, co
nás zarazilo, rozesmálo, překvapilo. Malou ukázku naleznete také zde. Celkem
jsme během tří týdnů uskutečnili 21 interview, získali mnoho nových kontaktů
a nacestovali neuvěřitelné množství více
než 26 000 km. Naši misi tedy lze hodnotit jako úspěšnou.
Alena Čechová, septima
Z projektového deníku
15. 8. 2006, den první. Neleníme a vydáváme se plnit naše úkoly. Nejprve na
Cowan Ave., kde je Masaryk Hall, dříve
centrum Čechů v Torontu. Nyní tam
je komunitní centrum pro děti z okolí.
Ale Masaryk v názvu stále figuruje.
Pak jdeme na východ po jedné z nejzajímavějších torontských ulic Queen St. Je
plná netypických kaváren, restaurací,
obchůdků apod. Naším cílem jsou Kensington Gardens, kde v domě s pečovatelskou službou bydlí pan Moravec. Už
značně unavení zjišťujeme, že je s manželkou na chalupě, ale měl by se brzy
vrátit. Pak se po roce opět vydáváme
TTC street carem, tedy obyčejnou tramvají, zpátky na beaches do domku pana
Frynty. Do postele se dostáváme zcela
unavení po dlouhé cestě, ale ještě před
tím domlouváme telefonem schůzky na
celé příští dva dny.
29. 8. 2006, den patnáctý. Ráno se již
naposledy setkáváme na stanici seabusu. Přijíždím o čtvrt hodiny později, ale
přesto je fajn nálada. Máme namířeno
k Mr. Zachovi udělat s ním interview.
Pana Zacha vcelku úspěšně nalézáme,
interview běží také podle očekávání.
Poté se role obrací a on dělá rozhovor
s námi, do vancouverského zpravodaje.
Pak přichází předávání dresu – projektového trička, sborníku a dalších materiálů. S panem Zachem se definitivně
loučíme před vancouverskou Art Gallery, on míří dále, my musíme natočit
downtown, udělat druhou verzi stand
upů a navštívit podruhé pana Drábka
a potřetí Jandovy. Toho se nakonec ujímají holky. Pan Janda předává nějaké
další materiály a najednou se rozpovídává o působení u CIC…
Skupina Montreal, Ottawa, Toronto
Poslední skupina s pracovním názvem „montrealská“, ve složení Mgr.
Václav Ulvr, Pavel Knobloch, Markéta
Kopalová a Anna Simbartlová, odletěla
do Kanady 16. srpna 2006. Naším cílem
bylo natočit technicky co možná nejkvalitnější rozhovory, které budou následně
použity do multimediálního výukového
DVD. Těžištěm výzkumu této skupiny
byl zvolen Montreal, kde se podařilo na-
točit sedm rozhovorů. O svůj příběh se
s námi podělili: paní Valdštýnová, paní
Košacká, manželé Martinů, pan Pavlásek, paní Velanová, paní Fuchsová a pan
Vrána. Největší dík patří manželům
Vránovým za zázemí a podporu. Vedle
audiovizuálního materiálu jsme od paní
Valdštýnové získali také cennou fotodokumentaci, která dokresluje atmosféru
spolkového života v Montrealu, a díky
manželům Martinů i kopie dokumentů
místní odbočky Sokola Kanada a několik čísel Montrealského věstníku. Po
devíti dnech jsme se přemístili do Ottawy, kde jsme se vedle natáčení rozhovorů s panem Plívou a panem Šuchmou,
předsedou ČSSK, věnovali sběru materiálu v Kanadském národním archivu.
Našli jsme tu mnoho dokumentů, které
ještě doplnily naše předchozí poznatky,
kupříkladu učebnici češtiny, podle které
se učily děti českých emigrantů, či zajímavou osobní korespondenci. V Ottawě
nám ubytování i pomoc poskytla rodina
Flacků, za což jim tímto mnohokrát
děkujeme. Po čtyřech dnech jsme se
přepravili do Toronta, kde jsme díky
pomoci „vancouverské“ skupiny měli
předjednané rozhovory, a tedy i velmi
nabitý program. Natočili jsme celkem
sedm interview: s panem Moravcem,
paní Štaflovou, panem Vítkem, panem
Čermákem, paní Locherovou, panem
Kořistkou a panem Waldaufem. Dále
jsme se zúčastnili schůze Výkonného
výboru ČSSK, kde jsme prezentovali náš
projekt. Během našeho pobytu jsme stihli
i další milá setkání, a to s manželi Seifriedovými, panem Štaflem, paní Opřátkovou, manželi Rýdlovými a manželi
Kubíčkovými. Téměř celý den jsme strávili u pana Janečka, který nám ochotně
poskytl k ofotografování dokumenty ze
svého obdivuhodného osobního archivu.
Z Toronta jsme si odváželi i mnoho jedinečných materiálů, alba s fotografiemi
z německých uprchlických táborů od
pana Moravce, rozhovory s emigranty
z 90. let, které nám poskytli jejich autoři,
pan Kubíček a pan Čermák, jemuž vděčíme i za zajímavé publikace a hlavně
pomoc. Dále jsme dostali pro školní
knihovnu knihy Josefa Škvoreckého od
pana Salivara, který se zároveň výtečně postaral během pobytu v Torontu
i o děvčata. Pánům profesorům poskytla
ubytování paní Tichá, dcera paní Kytlové. Velký dík patří i paní Locherové
za všechno, co pro nás udělala. Kanadu
jsme opouštěli 7. září, plni nadšení, zážitků a obtěžkáni úžasnými materiály.
Mnohokrát ještě jednou děkujeme všem,
kteří nám během našeho pobytu poskytli
rozhovor či pomoc, a přispěli tak k našemu úsilí dostat v Čechách neviditelné
oběti komunismu a jejich příběhy do
širšího povědomí veřejnosti.
Markéta Kopalová, 4. A
131

Ročenka 2007 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

Podobné dokumenty

Drážďany "Vol. 2"

v češtině - Časopis Freundschaft