Sedmý proud - Severní energetická as

Komentáře

Transkript

Sedmý proud - Severní energetická as
01/16
01 2016 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma
Pařížská dohoda
Soumrak fosilní éry,
nebo bezvýznamná proklamace?
Když zanikají vesnice i města
Většina sídel ustoupila jinému veřejnému zájmu
než těžbě uhlí
Konec havířů v Čechách?
Kvůli limitům se zavírá Centrum,
poslední hnědouhelný hlubinný důl v ČR
VĚTRU, DEŠTI,
ALE NE NA VLASTNÍM
DVORKU!
Dva články v tomto vydání spolu souvisí víc,
než by se možná zdálo. Obsáhlý text
o klimatické konferenci v Paříži, který jej
otevírá, a fejeton Ne na mém dvorku!,
který jej symbolicky uzavírá.
Na tomto místě určitě nechci jednu
z nejvýznamnějších konferencí o světovém
klimatu hodnotit, natož z ní vyvozovat jakékoli závěry. Ti, kdo problematiku sledují do
hloubky, již publikovali svůj pohled na věc
(zčásti i v tomto magazínu). Mediální obraz
celé věci byl přinejmenším rozporuplný.
Kdosi (dle Wikipedie desítky tisíc vrcholných
představitelů států, ekonomické sféry, neziskových nevládních organizací, aktivisté,
významní vědci i laici) se dohodl, že do roku
2100 (!) se podaří udržet globální oteplování
pod 2 °C ve srovnání s předindustriální
érou. Sláva, nazdar, podáme si ruce, sníme
chlebíčky a jedeme dál. Nějak se ale neřeší,
jak to uděláme, kromě toho, že omezíme
produkci skleníkových plynů.
Sám formát tohoto závazku je velmi
diskutabilní. Dohoda není závazná, pokud
ji neratifikuje alespoň 55 % největších producentů skleníkových plynů. Ale i kdyby se
tak stalo. Jen v ČR se za tu dobu vystřídá
21 vlád (pokud každá povládne celé funkční
období). Všichni politici světa přitom dnes
a denně předvádějí, že jsou schopni vidět
maximálně do příštích voleb a slíbí komukoli
cokoli, jen aby dostali hlasy.
Na globální změnu klimatu se asi jinak dívá
český lyžař, který už si ani nepamatuje,
kdy jezdil doma na prašanu, a newyorský
hasič, který odklízí metrové závěje sněhu.
Shodnou se na tom, že s klimatem se něco
děje, a večer zanadávají, že by se s tím
mělo něco dělat.
A jsme u jádra pudla a přenášíme se na konec časopisu ke zmíněnému fejetonu. Mluví
o fenoménu zvaném NIMBY, přirozeném
postoji většiny obyvatel planety: Stavte si,
co chcete. Postavte dálnici, skládku, továrnu. Ale někde jinde. Ne na mém dvorku.
Lyžař i hasič považují za naprosto samozřejmé, že sněžné dělo funguje a auto
jede. Kdyby jim někdo řekl, že mají omezit
spotřebu energie, určitě se o to i z ekonomických důvodů pokusí. Ale odsud posud.
Nezastavíme dopravu. Nevypneme ledničky. Dokud nedojde k nějakému zásadnímu technologickému převratu, budeme
civilizací závislou na energii, a to zejména
z fosilních paliv. Dánské dráhy, Facebook
nebo SAP mohou vyhlásit cíl, že budou
používat jen energii z obnovitelných zdrojů.
Ale vlaky stát nemohou a zkuste se zeptat
teenagera, jestli na Facebook bude chodit
jen za silného větru. Takže NIMBY. Šetřete
jinde. Vymyslete něco, ale bez nás.
Filosofové tvrdí, že každý člověk se pohybuje v časovém dvorci, který je přibližně
stejně dlouhý tam i zpět. Pětileté dítě si
dovede představit, co bude, až mu bude
deset. Třicátník dohlédne někam na začátek
důchodu. Podle této teorie si dovedou
představit rok 2100 dnešní osmdesátníci.
Bohužel však také tito pamětníci velice
dobře vědí, co se stalo, když někdo chtěl
poručit větru a dešti. Když chtěl poroučet
světu. Ve jménu jakkoli bohulibého úmyslu.
Inspirativní čtení přeje
Mgr. Marcela C. Olmer,
vydavatelka
Dánské dráhy,
Facebook nebo
SAP mohou
vyhlásit cíl, že
budou používat jen
energii z obnovitelných zdrojů.
Ale vlaky stát
nemohou a zkuste
se zeptat teenagera, jestli na
Facebook bude
chodit jen za
silného větru.
Takže NIMBY.
Obsah
6
Záchrana planety
na zelený způsob
Šlo v Paříži opravdu o klima, nebo jen
o politiku a byznys?
12
Jiří Maria Sieber
16
Rozhovor s Pavlem Ličkou
24
Poslední dny Centrumky
35
Uhelný slabikář
42
Pelmel
Hrál s Willisem i Depardieuem a na svém
domě v Jiřetíně nelpí.
OTEVÍRÁME 1. 3. 2016
První český lifestylový časopis
o energetice
otevřeno: úterý–neděle
od 9:00 do 17:00 hodin
Vydavatel
TALK, s.r.o.
IČO: 28519795
Šéf končícího dolu Centrum o uhlí a lidech...
poslední prohlídka
v 15:00 hodin
Fotopříběh z posledního hnědouhelného
dolu v ČR.
prohlídky jsou každou
hodinu
Elektřina a teplo, zázraky přírody i lidské
vynalézavosti.
minimální počet prohlídky
2 osoby
Severočeské kraťasy, 7 pro vás, rozšířený tip
na výlet a nová Třebívlická kuchařka.
50
Kam se ty obce poděly?
56
Grüne Energie über alles!
60
Tiráž
Města a vesnice zdaleka neustupují jen uhlí,
ale také přehradám či vojenským újezdům.
Němci hodně mluví o obnovitelných zdrojích,
méně už o tiché renesanci uhelných
elektráren.
Fajront
Veřejně prospěšná stavba?
Fajn, ale ne na mém dvorku!
větší skupiny (10 osob),
zájezdyhlásit předem
SÍDLO MUZEA
Periodicita
Čtvrtletí
Sídlo redakce
Ve Střešovičkách 43/166
169 00 Praha 6
Šéfredaktor
PhDr. Petr Dušek
[email protected]
+420 246 035 974
Redaktoři
Edvard D. Beneš
Matyáš Barbořík
Veronika Eliášová
Korektorka
Iva Vávrová
Grafik
Marcel Kovář
Produkce
Michaela Kuřátková
Inzerce
Radovan Ježovič
[email protected]
+420 246 035 974
Místo vydání
Praha
Distribuce
5 000 kusů
Podkrušnohorské
technické muzeum
Evidence
MK ČR E 21629
Fotografie na titulní straně
Důl Centrum
Autor
Daniel Kolman
Most-Kopisty
bývalý důl Julius III
601 338 197
www.ptm.cz
Sólokapr
Poručíme větru,
dešti, teploměru
i Číně!
Zn.: nezávazně
Fotografie: shutterstock.com, archiv Michala V. Marka
Text: Petr Dušek
6
V prosinci 2015 hostila Paříž 21. konferenci smluvních stran
Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, známou také
pod zkratkou COP21. Její závěry obletěly svět. Zrodila se nová globální
dohoda o ochraně klimatu. „Ukončili jsme fosilní éru,“ bili se v prsa ti
nejzelenější politici. „Smlouva nikoho k ničemu nezavazuje,“ kroutili hlavou
pesimisté společně s klimaskeptiky. Jaký je skutečný význam dokumentu?
Jde skutečně o milník ve vývoji naší civilizace, nebo jen o další Kjóto,
či dokonce Kodaň?
7
Hostitel a nejdůležitější host – francouzský prezident François Holland a americký prezident Barack Obama. Zastavit oteplování.
Zní to jako sci-fi,
vždyť klima není
jako radiátor,
který se dá
regulovat
prostým
otočením
kohoutku!
8
onference v Paříži byla jednou
z nejočekávanějších globálních
politických událostí roku 2015. Jak
by také ne, když završila dlouhodobá mezinárodní jednání a stanovila právní rámec
pro celosvětovou klimatickou politiku na
mnoho let dopředu.
„Pro mě byla Paříž významná v tom, že
se lidstvo konečně přiznalo k hříchu. Ano,
měníme planetu a měníme ji špatným směrem,“ prohlásil profesor Michal V. Marek ze
společnosti CzechGlobe, Ústavu výzkumu
globální změny AV ČR.
Dva týdny intenzivního jednání zástupců z téměř 200 států nakonec přinesly poměrně ambiciózní cíle. Do konce století
nesmíme připustit, aby průměrné oteplení
planety oproti předindustriální době překročilo hranici 2 stupňů Celsia, nejlépe však
ani 1,5 stupně Celsia. Pro úplnost dodejme,
že podle informací Mezivládního panelu pro
klimatickou změnu máme za sebou již hezký
kus cesty. Od roku 1880 do roku 2012 vzrostla globální průměrná teplota již o 0,85 °C.
Foto: Frederic Legrand – COMEO
Zastavit oteplování. Zní to jako sci–fi,
vždyť klima není jako radiátor, který se dá
regulovat prostým otočením kohoutku! Na
tyto myšlenkové obzory však snadno zapomenete, pokud přistoupíte na předpoklad,
že za globální změnou klimatu stojí převážně lidská činnost. A protože klimatické
konference jsou již od prvopočátku zcela
založené právě na tomto předpokladu, nelze se divit tomu, co pařížská dohoda vymezila jako cestu k dosažení vytčených cílů:
snížení emisí skleníkových plynů (zejména
CO2). V těchto intencích byly představeny
2 smělé závazky: dosáhnout co nejdříve
emisního vrcholu a v polovině století také
rovnováhy mezi celkovou produkcí emisí
a schopností přírody emise pohlcovat.
Žádné emise, jinak demise?
Až do tohoto bodu se pařížská dohoda
nesla na vlně „slibem nezarmoutíš“. Potom
však došlo i na specifikaci konkrétních kroků jednotlivých účastnických zemí ve formě tzv. národních plánů (INDCs). Ne, že by
se snad signatáři dohody ostýchali. Taková Evropská unie se zavázala snížit emise
o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990, USA
o 26–28 % do roku 2025 oproti roku 2005
a Čína dokonce o závratných 60–65 % do
roku 2030 oproti roku 2005.
Klimatické nadšení má však minimálně
dva háčky. I když národní plány zveřejnilo 155 států, které dohromady produkují
90 % světových emisí skleníkových plynů, i při splnění všech závazků vzroste do
konce století průměrná globální teplota
o 2,7–3,5 °C. Druhý zádrhel spočívá v tom,
že dodržování národních plánů je pouze
dobrovolné, nikoliv právně závazné.
Cožpak o to, první háček by nejspíš
v příštích letech šel narovnat. Dohoda totiž ukládá signatářům, aby v pravidelných
pětiletých intervalech vyhodnocovali své
národní plány, a přímo vybízí k jejich
zpřísňování. Právní nezávaznost však tyto
kvóty degraduje do polohy prostých slibů
a celou konferenci na líbivou politickou
proklamaci.
„Závěry jsou korektní, ale bohužel stále kloužou po slizkém povrchu politických
prohlášení a gest. Je to krutý výsledek kompromisu. Oni tak strašně potřebovali se dohodnout, že tento tak zásadní závěr nechali
v šuplíku. Jsem z toho hodně znepokojen
a nevím, jak to dopadne,“ podotýká profesor Marek.
Do třetice dohodu může ještě zhatit situace, kdy si největší globální emitenti uvědomí, že měli v Paříži velké oči. Dokument
bude od letošního dubna po dobu 1 roku
připraven k podpisu v newyorském sídle
OSN a v platnost vstoupí 30 dní poté, co ho
ratifikuje minimálně 55 zemí reprezentujících minimálně 55 % globálních emisí.
„Věřím tomu, že předvolební rétorika
a dennodenní praktická politika jsou přece jen něco jiného. Amerika má určitou
úroveň, Čínu už smrtelně ohrožuje každodenní realita. Žijeme v 21. století, tak snad
v sobě máme dostatek intelektuální síly,“
říká profesor Marek.
Ve Spojených státech se však plány na
razantní snížení emisí začaly velmi brzy
hroutit. V únoru americký Nejvyšší soud
vyhověl žádosti 27 států a firem a pozastavil připravovanou emisní revoluci do doby,
než budou ukončeny soudní pře v souvislosti s možnými důsledky těchto opatření
na místní ekonomiku. Administrativa prezidenta Baracka Obamy ani Agentura pro
ochranu životního prostředí (EPA) sice neztrácejí optimismus, je však mimo pochybnost, že soudní rozhodnutí komplikuje jak
plán čisté energie (Clean Power Plan), tak
americkou ratifikaci pařížské dohody a dodržení přijatých podmínek.
Revoluce! Nebo slabota,
či dokonce nesmysl?
Poslední klimatická konference byla
mimořádná také v tom, jak rozporuplné
ohlasy vyvolala. Média nejprve zachvátilo čiré nadšení. Státníci nutně potřebovali
dovézt z Francie dobré zprávy, a tak řada
z nich podávala své čerstvé zážitky ve stylu „právě jsem se vrátil z Paříže, kde jsem
se podílel na záchraně světa“. Kdo by odolal? Následně se však dostavila vlna skepse
a pochyb.
„Dohoda, kterou se podařilo dojednat
v Paříži, je slabá, ambice reálně bojovat
proti změně klimatu nedostatečné a smlouva spíše jen ponouká jednotlivé státy, aby
v budoucnu dělaly více,“ říká například
Richard Chatterton, vedoucí oddělení klimatické politiky z Bloomberg New Energy
Finance.
I když národní
plány zveřejnilo
155 států, které
dohromady
produkují 90 %
světových emisí
skleníkových
plynů, i při splnění
všech závazků
vzroste do konce
století průměrná
globální teplota
o 2,7–3,5 °C.
Profesor Michal V. Marek,
šéf společnosti CzechGlobe,
Ústavu výzkumu globální
změny AV ČR.
9
Sólokapr
Vítězslav Kremlík
www.klimaskeptik.cz
Klimatická konference v Paříži očima skeptika
Z mého pohledu se
toho moc nezmění
a o úspěchu
se vzhledem
k předcházejícím
silným prohlášením
hovořit nedá.
10
„Nemohu se zbavit dojmu, že takzvaná
globální dohoda v Paříži je hlavně velkým
politickým gestem,“ okomentoval konferenci Evžen Tošenovský, místopředseda
výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
Evropského parlamentu. „Před COP21 bylo
evropskými politiky investováno do klimatu
mnoho slov, nikdo proto nechtěl, aby Paříž
skončila fiaskem. Přijal se tedy výhled na
100 let dopředu s ne příliš konkrétními závazky velkých světových hráčů. Nyní jsme
svědky oslav, že se zástupci 196 zemí shodli na něčem, co je nám předkládáno jako
velký úspěch zastánců dramatických opatření proti globálnímu oteplování. Z mého
pohledu se toho moc nezmění a o úspěchu
se vzhledem k předcházejícím silným prohlášením hovořit nedá,“ dodal.
Příležitost zkritizovat klimatickou dohodu si pochopitelně nenechal ujít ani bývalý český prezident a známý odpůrce tezí
o globálním oteplování Václav Klaus, který
celý summit označil za absurdní: „Blouznění světových lídrů v Paříži přesahuje to, co
jsme znali z dřívějška. Rýsuje se velká shoda, která povede k brždění ekonomického
růstu na celém světě a k lidské nesvobodě.
To je nesmyslný projekt. Měli bychom se
zabývat jinými hrozbami než globálním
oteplováním. Největší z nich je hrozící rozvrat Evropy migrační invazí,“ sdělil týdeníku Týden ještě v průběhu summitu.
Skutečný význam klimatické konference v Paříži samozřejmě zhodnotí až
budoucnost. Dopady mohou být velmi rozsáhlé i naprosto zanedbatelné. Za několik
let můžeme prosinec 2015 vnímat jako
důležitý milník. Může se ale také stát, že si
v záplavě globálních informací už ani nevzpomeneme, kdo všechno a kvůli čemu se
tehdy v Paříži vlastně sešel.
Už teď je však jisté, že minimálně ve
dvou ohledech bude mít pařížská dohoda
hmatatelné důsledky. Jde o skvělé politické
téma a také mimořádně zajímavý byznys.
Pro řadu politiků jsou globální změny klimatu docela „oblíbenou“ hrozbou, protože
jim umožňují, jak již bylo řečno, „zachraňovat“ planetu. Jejich boj proti oteplování
je navíc velice obtížně měřitelný, takže se
klidně mohou tvářit, že si vedou docela
dobře. A podle agentury Bloomberg svět
za posledních 10 let investoval do obnovitelných zdrojů přes 2 biliony dolarů (téměř
50 bilionů Kč), přičemž jen v roce 2014
to bylo 270 miliard dolarů (přes 6,5 bilionu Kč). To už zní podstatně konkrétněji než
sliby, že průměrné teploty udržíme pod určitou hranicí.
Konference bojující
proti oteplování
pokládám za absurdní
ještě z jednoho důvodu.
Historická zkušenost
ukazuje, že pro lidskou civilizaci
je nebezpečné ochlazení, ne
teplo. Většina velkých civilizací dějin zanikla v souvislosti
s ochlazením klimatu.
Greenpeace prohlašuje konferenci
v Paříži za historický milník, který ukončil „fosilní éru“. Ve skutečnosti Paříž nepřinesla nic nového. Pouze se zopakoval slib z Rio de Janeiro (1992) „nějak“
bojovat proti skleníkovým plynům. Na
rozdíl od Kjótského protokolu (1997) ale
nebyly přijaty žádné konkrétní závazky.
Podobných konferencí jsme za uplynulé čtvrt století viděli spoustu, konají se
každý rok. Nikdy ale nic nedokázaly.
Skleníkové plyny globálně dále rostou
a rostou. Kdyby se tyto konference zrušily, nic by se nestalo. Na klima ani CO2
stejně vliv nemají. Naopak by se ušetřila
spousta leteckého paliva (přes 850 tun).
Vždyť potentáti, kteří se slétli do Paříže,
za sebou zanechali 300 000 tun emisí CO2.
Za jediný hmatatelný výsledek podobných konferencí lze označit současnou vlnu uprchlíků. Samozřejmě
nepřímo. Nepokoje, kterým říkáme
„arabské jaro“, začaly do značné míry
jako hladové bouře, protesty proti zdražení potravin. To je to, co na začátku
destabilizovalo Blízký východ. Jenže už
se nemluví o tom, že za ono zdražení
potravin mohou hlavně biopaliva. Poukazují na to vědecké studie jako Lagi
a kol. (Food crises: A quantitative model
of food prices including speculators and
ethanol conversion, 2011). Jeden údaj
za všechny: Abych naplnil nádrž auta
50 litry bioetanolu, spotřebuji 232 kilogramů kukuřice. Z tohoto množství by
mohlo jedno dítě v rozvojových zemích
žít celý rok.
Konference bojující proti oteplování
pokládám za absurdní ještě z jednoho
důvodu. Historická zkušenost ukazuje,
že pro lidskou civilizaci je nebezpečné
ochlazení, ne teplo. Většina velkých civilizací dějin zanikla v souvislosti s ochlazením klimatu. To věděl už průkopník
historické klimatologie Hubert Lamb.
Naopak teplým obdobím v dějinách se
říká „klimatické optimum“, a to z dobrého důvodu. Proto jsem se také do psaní
o klimatu pustil. Vystudoval jsem historii
a k falšování dějin nemohu mlčet.
Asi jediným světlým bodem konference v Paříži byl paralelní panel klimaskeptiků. Marc Morano, šéfredaktor
Climatedepot.com, zde uvedl premiéru
nového dokumentárního filmu Climate
Hustle (Klimatický švindl). S humorem
a satirou odhaluje zákulisí podvodu
s globálním oteplováním. Můžeme se
těšit, až přijde i do našich kin. Globální klimatická politika
v datech
1988 Založení Mezivládního panelu
pro klimatickou změnu (IPCC)
1992 Rámcová úmluva OSN
o změně klimatu (UNFCCC)
1997 Kjótský protokol (COP3)
2009 Konference v Kodani (COP15)
2012 Dodatek z Dauhá
(prodloužení Kjótského protokolu
na léta 2013 –2020)
2015 Nová globální klimatická dohoda v Paříži (COP21)
Planetě hrozí další doba ledová! Planetě hrozí další oteplení! Planetě hrozí smrtelná otrava z katastrofických vědeckých závěrů! Chudák planeta...
11
Vraťme se ale na začátek – tedy k herectví. Umělecká dráha J. M. Siebera se
započala už na základní škole. Prvotním
impulsem však nebylo ani tak tvůrčí puzení jako spíše zájem o děvčata. „K herectví
mě přivedly ženy. V páté třídě jsem zjistil,
že ta nejkrásnější holka ze třídy a i další
holky se přihlásily do literárně-dramatického kroužku a chtějí být herečky. Nemohl
jsem ze zdravotních důvodů sportovat jako
ostatní kluci, tak jsem se rozhodl taky zkusit ten dramaťák. A vyplatilo se to. Chodily
tam totiž samé krásné holky a žádní kluci,
což bylo velmi výhodné,“ směje se Sieber.
Bavilo ho hrát i recitovat a některé básně,
které se v té době naučil, se mu tak vtiskly
do paměti, že je schopen je předříkat celé
dodnes.
Reportáž
Jiří Maria Sieber
Nejznámější bodyguard
českého filmu by svůj dům
v Jiřetíně klidně nechal zbourat
Životy některých lidí by vydaly na několik obsáhlých románů
a Jiří Maria Sieber je rozhodně jedním z nich. O tom jsme
se ostatně mohli sami přesvědčit při našem osobním setkání.
Rozhovor s hercem známým z českých i zahraničních filmů,
seriálů a televizních reklam se překvapivě neodehrál na place
v pauze mezi natáčením, ale v jeho vlastní realitní kanceláři
v Mostě, kterou provozuje již 24 let.
Fotografie: Zbyněk Olmer, ml., soukromý archiv J. M. Siebera
Text: Veronika Eliášová
K herectví mě přivedly ženy.
V páté třídě jsem zjistil, že
ta nejkrásnější holka ze třídy
a i další holky se přihlásily
do literárně-dramatického
kroužku a chtějí být herečky.
„V Praze se ke mně lidé hlásí, protože
mě znají z televize, ale na Mostecku to je
jiné. Tady mě už léta letoucí berou spíše
jako realitního makléře,“ říká s úsměvem
sám Sieber.
Jak vypadá šrapnel? Jak funguje
a v jakých situacích se používal?
Ve Válečném muzeu Sudety
se to zaručeně dozvíte.
Radost z nového přírůstku
do sbírky: dochovaného meče
z doby husitské nalezeného
v okolí hradu Kalich.
Jeho cesta k herectví však vedla malinkou oklikou. Vyučil se automechanikem,
a když se vrátil z vojny, potkal svého bývalého učitele z dramatického kroužku a ten
ho přivedl k amatérskému divadlu. Prkna,
která znamenají svět, se mu zalíbila natolik, že si časem založil vlastní amatérské
divadlo a při zaměstnání dálkově vystudoval na Severočeské lidové konzervatoři
v Ústí nad Labem celkem 3 obory: režii
a dramaturgii, divadelní herectví a moderování a tvorbu uměleckých pořadů. Postupně se tak krůček po krůčku přibližoval
svému snu. Hostoval v městském divadle
v Mostě a zároveň postupně objevoval svět
reklamy a castingových agentur, které
jeho herecký typ vítaly s otevřenou náručí
a se slovy: Konečně pořádný chlap!
Práce v realitce a herectví však nejsou
zdaleka jeho jedinou životní náplní. Jiří
Maria Sieber je muž mnoha profesí a zájmů – pracuje rovněž jako zámečník, řídí
deratizační firmu a kromě toho je také vášnivým sběratelem historických artefaktů.
Sám v Mostě vybudoval a spravuje Válečné
muzeum Sudety. Vedle celé řady exponátů
vystavených v muzeu či prozatím uložených v rodinném domě v Horním Jiřetíně
vlastní také 4 bunkry v okolí Mostu. A aby
toho nebylo málo, může se ještě navíc pyšnit tím, že je v současnosti majitelem největší sbírky klystýrů na světě, a aspiruje
tak na zápis do Guinessovy knihy rekordů.
12
13
Reportáž
Klíč do jiné reality – muzeum se nachází v suterénu
bytového domu v Mostě.
Část expozice věnované období 2. světové války ve Válečném muzeu Sudety.
Osvědčil se zejména v rolích bodyguardů, kterých za svou kariéru ztvárnil
nepočítaně. Přes reklamy se tak postupně
propracoval také k prvním filmovým nabídkám a televizním rolím. „Bohužel ale
většinou hraju jen ty blby nebo tupé hlavy
bodyguardů,” stěžuje si s nadsázkou. Na
druhou stranu si však zahrál i po boku velkých hvězd, například Bruce Willise nebo
Gérarda Depardieua a dalších. Ze všech
svých filmových rolí si však nejvíce cení
postavy Ulricha Grafa ve filmu Hitler: Vzestup zla. Zejména proto, že se sám zajímá
o historii a v tomto případě šlo o skutečně
žijící historickou postavu. Za pomyslný vrchol své divadelní kariéry Sieber považuje
hostování v pražském Národním divadle,
kde si pod režisérskou taktovkou Petra
Formana zahrál velitele ochranky v opeře
Kráska a zvíře.
Další poměrně zajímavou kapitolou
v životě J. M. Siebera je Válečné muzeum
Sudety, které je jakýmsi završením jeho
velké sběratelské vášně a dalším splněným snem. Sieber vybudoval toto muzeum
sám z vlastních prostředků v protiatomovém krytu civilní obrany v suterénu bytového domu v Mostě. „Historie mě vždycky
lákala, a jak se postupně rozšiřovala moje
sbírka, tak se nabízela možnost exponáty
někde vystavit. Každý sběratel chce své poklady nějak prezentovat veřejnosti, proto
jsem si v roce 2008 koupil bunkr a založil
v něm muzeum,“ vzpomíná Sieber.
14
Válečné muzeum Sudety poprvé otevřelo své dveře návštěvníkům 24. září 2008.
K vidění je toho v muzeu spousta – od exponátů z první a druhé světové války přes
již zmíněnou sbírku klystýrů, dobových
hraček a předmětů z každodenního života,
kolekci Winterhilfe až po dochovanou autentickou milostnou korespondenci z řad
osazenstva protiatomového krytu. A to
ještě není zdaleka všechno. Více však už
neprozradíme – muzeum je veřejnosti přístupné, tak není nic jednoduššího než se
vydat na výlet a na vlastní oči prozkoumat,
jaká další tajemství a historické klenoty
ukrývá.
V současné době se Sieber v rámci svého sběratelství vrací v historii ještě
o kus dál – při naší návštěvě nám s hrdostí
předvedl hezky zachovalé nálezy z hradu
Kalich, které pocházejí z doby husitské.
Součástí jeho sbírky je však také například
laténská sekera či halštatská sekera z doby
800–480 před n. l.
Některé sběratelské kousky se však
J. M. Sieberovi do limitovaných prostor
muzea přece jen umístit nepodařilo. Jde
o veterány a kanóny, které má prozatím
v Horním Jiřetíně ukryty před zraky veřejnosti. Alespoň do doby, než se mu podaří
zrealizovat myšlenku ještě většího muzea, kam by již nebyl problém vměstnat
i prostorově náročnější exponáty. Nabízí
se však otázka, co se stane, když za pár let
vláda rozhodne o pokračování těžby i na
lomu ČSA a přechodné úložiště historické
sbírky půjde pod demoliční kyvadlo.
nou dojde,“ vysvětluje svůj pohled na problematiku Sieber. „Sice je mi líto, že si tam
dcera postavila nový dům, ale věděla, do
čeho jde.“ Zároveň dodává, že podobný
postoj zastává i řada jeho sousedů, z nichž
někteří své domy již prodali a přestěhovali
se jinam.
Na rozloučenou nás pan Sieber bere
ještě na malý výlet kolem jezera Most ukázat nám svou další velkou chloubu – bunkry, které mu před nedávnem do majetku
převedla Armáda České republiky, protože
je šťastným vlastníkem pozemků pod nimi.
Nemusíme se už ani více ptát. Jsme si absolutně jistí, že sbírka pana Siebera tady
rozhodně nekončí. Naopak můžeme jen
s napětím očekávat, jaká další překvapení
pro nás tento činorodý muž z Mostecka do
budoucna ještě přichystá.
Horní Jiřetín byl
německý, žili zde
sudetští Němci,
kteří pracovali na
šachtách. Po válce
je vyhnali. Lidé,
kteří osidlovali
pohraničí, si zabrali
jejich domy, aby
to měli blízko do
práce na šachtu.
„Svůj dům v Horním Jiřetíně bych klidně nechal zbourat. Mně by stačilo, kdyby
mi za něj dali nějakou halu, kam bych si
mohl odvézt svoje exponáty a kde bych si
časem zařídil větší muzeum,“ říká rozhodně Sieber.
„Můj názor na celou situaci vychází z historie – Horní Jiřetín byl německý,
žili zde sudetští Němci, kteří pracovali na
šachtách. Po válce je vyhnali. Lidé, kteří
osidlovali pohraničí, si zabrali jejich domy,
aby to měli blízko do práce na šachtu.
A dneska se diví, že šachta už došla k jejich domům a křičí – zastavte šachtu, já
tam mám barák! Jenže to si pak neměli
pořizovat dům tak blízko u šachty – to je
nápad! Vždyť je jasné, že tam šachta jed-
Jeden ze čtyř bunkrů, které jsou nyní již také součástí Sieberovy rozrůstající se sbírky.
Jiří Maria Sieber 1959
Vyrostl v Litvínově, ale již 20 let žije v Mostě. S uměleckým životem začal koketovat v deseti letech
a do 15 let studoval literárně-dramatický obor na Lidové škole umění. Po vojně vystudoval Severočeskou
lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem, absolvoval ve třech oborech: divadelní herectví, režie a dramaturgie,
moderování a tvorba uměleckých pořadů. V letech 1988–2000 hrál v Městském divadle v Mostě
a od roku 2000 je hercem na volné noze. Jeho velkým koníčkem je sběratelství, ve svých sbírkách se
zaměřuje převážně na téma historie vojenství a válečnictví. Je autorem knihy Šmoulové z Chanova.
15
Rozhovor
Konec havířů
v Čechách?
„U nás na Centrumce dělají kluci, kteří se umí poprat s přírodou.
To ale neznamená, že se dokážou poprat i se zbytkem světa.“ To bylo
asi to nejsmutnější, co mi řekl mezi čtyřma očima Pavel Lička. Jinak
veselý chlapík, ale toho času ředitel hlubinného dolu Centrum, poslední
hnědouhelné šachty v ČR, která letos definitivně končí. A zánik dolu,
to je pro každého horníka něco jako bodnutí do srdce. Co teprve pro
takového, který měl vizi vybudovat „Metrostav severu“, jakýsi elitní tým
hlubinářů pro celý region…
Fotografie: Daniel Kolman, Severní energetická
Text: Petr Dušek
Další den, zase na šichtu. Kolik nám jich ještě zbývá?
Pavel Lička se smiřuje s tím, že brána tohoto areálu se definitivně uzavírá.
Smyslem hornictví je těžit. Zní to triviálně,
ale vyjadřuje to základní horní princip:
když je někde ložisko, horník musí vždy usilovat
o jeho vydobytí. Nejsme dnes svědky
zpochybnění tohoto principu?
Horníci jsou naučení ctít tento princip už od středověku. To už z nás nikdo nevytluče. My se vždycky musíme snažit co nejlépe vydobýt ložisko. A na druhé straně
vždy stál nějaký kontrolní orgán, který velmi pečlivě hlídal právě to, jestli to děláme správně. Jestli ložisko dobýváme hospodárně a bezpečně. Dříve to byl panovník,
dnes Státní báňská správa.
Současná situace s těžebními limity obrací tento
princip vzhůru nohama. Chápu operativní rozhodnutí
v daném čase, které vyšlo z entuziazmu sametové revoluce a odráželo špatný stav životního prostředí. Operativní rozhodnutí ale přece nemůže trvat 25 let. Problému
se už dávno měl věnovat Parlament na úrovni zákonů.
Na druhou stranu v horním právu dodnes zůstává jednoznačný požadavek, aby horník usiloval o co nejefektivnější vydobytí ložiska.
16
Co když ale laická veřejnost právě tohle nedokáže
pochopit? Nejsou to dva úplně odlišné světy?
Dám jednoduchý příklad. Téměř každou věc tady
v kanceláři, kde sedíme, přivedl na svět proces, na jehož
začátku byla těžba. Tento dům je třeba z cihel, betonu
a oceli. Ještě lépe je to vidět na tomto dřevěném stole,
protože životní cyklus dřeva je daleko blíž běžnému vnímání lidského života než třeba uhlí, které vznikalo miliony let. To už se asi těžko vstřebává.
Jsou lidi, které na této filosofické rovině prostě nezlomíte. Třeba starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt.
Člověk, kterého si jinak osobně vážím. Ale právě proto
musí nad námi všemi existovat někdo, kdo dokáže rozhodnout, co je a co není v zájmu nás všech. Když někdo
říká, že spalovat uhlí v elektrárnách s nízkou účinností
je nesmysl, protože někdy v budoucnu to bude zázračná
chemická surovina, z níž vyrobíme spoustu věcí, tak má
asi trochu pravdu. Ale potom se pojďme bavit i o všem
ostatním. Protestuje někdo proti tomu, že spalujeme
ropu v autě? Ne. Jediné, co víme, je, že se ropa těží někde
hodně daleko a že z ní Arabové mají zajímavé peníze.
17
Rozhovor
Na Centrumce
skončilo v roce
1996 komorování
a od té doby se
důl učí dobývat
ve svém vlastním
poli. Naučili jsme
se toho opravdu
hodně, ale zároveň
už jsme věděli, že
se důl zavírá.
Povrchové těžbě se nejvíce vyčítá
likvidace obcí. Hlubinná těžba tyto
důsledky většinou nemá. Přesto musí
skončit. Není to paradox? Necítíte to
trochu jako nespravedlnost?
Ne, protože nemá smysl oddělovat hlubinného a povrchového horníka. Oba mají
stejný cíl a oba ho dosahují stejnými prostředky. Jediný rozdíl je v tom, jestli musí
nebo nemusí dát pryč tu hlínu nahoře. Pod
Horním Jiřetínem je obrovské množství
uhlí, kolem 90 milionů tun. Když ho budu
chtít vydobýt efektivně, tak to udělám povrchově. Čistě hlubinným způsobem je to
dle mého soudu za současného stavu nevydobytelné.
Každý důl má 3 vývojové etapy: začátek, potom dlouhé konsolidované dobývání a závěr. Začátek je vždy problematický, protože musíte ložisko prozkoumat
a spočítat, jestli ekonomicky vychází jeho
těžba. V lomu ČSA teď končí prostřední
etapa a nastupuje ta poslední. O ložisku
víme úplně všechno, umíme s ním bezvadně pracovat a dokážeme vydobýt mnohem
víc, než jsme původně zamýšleli. Povrchová těžba bude vždy efektivnější než hlubinná, ovšem ne všechny partie dokáže vytěžit. A to je právě případ závěrných svahů
na Armádě. Když se hlubina přilepí k režii
povrchové těžby, najednou to ekonomicky
vychází a zároveň, a to je na tom to důležité, vytěžíme víc, než bychom dokázali pouze lomovou těžbou.
To se bavíme o tzv. chodbicování?
Ano, ale případně i o stěnování, to je
jedno. Volba metody závisí na tom, čeho
chcete dosáhnout. Na ČSA musíme například zachovat ochranný pilíř. Naproti tomu
když chceme podrubat nějakou silnici, tak
je to výrazně jednodušší, protože můžeme
použít i závalovou metodu.
A teď se na to podívejme z druhé strany.
Dobývací prostor dolu Centrum je z pohledu hlubiny vydobytý. Pokud bych nekoukal na náklady, hlubinným způsobem by
se tu dalo vytěžit 15–20 milionů tun uhlí.
18
My jsme provoz udržovali dál, ale
dlouho chyběla vize, proč to vlastně děláme. Centrumka sice původně měla výlučné uhlí – nízkosirné a s vysokou výhřevností kolem 16 MJ/kg. Při postupu pod
starými dobývkami ale výhřevnost výrazně klesla asi na 12 MJ/kg. To je daň za to,
když přerubete něco, co už bylo vydobyto. A někdy v letech 2008–2009 se začalo
mluvit o tom, že tuhle hlubinnou metodu
by šlo použít i v bočních svazích Armády.
Nebyla to nová myšlenka, ve světě se tímto způsobem běžně dobývá. Ale u nás dozrál čas až teď. Kouzelné na tom bylo to,
že souběžně dozrál i na Bílině. Nezávisle
na sobě se tak rozjely 2 paralelní projekty.
Svědčí to o tom, že to ty těžaře opravdu
trápí. V roce 2012 jsme udělali průzkumné chodby a v lednu 2015 jsme rozfárali
šachtu. A najednou jsme se na Centrumce
ocitli v úplně jiné dimenzi. Měli jsme jasný důvod, proč pokračovat.
Centrumka měla původně prvotřídní uhlí
– nízkosirné a s vysokou výhřevností
kolem 16 MJ/kg.
Ale v zemi nechám 240 milionů tun. Takže já se neobejdu bez povrchového horníka, který by to vytěžil a dotáhl do konce.
Z toho vyplývá, že na hornictví nejde pohlížet jinak než jako na celek.
Zvláště když důl Centrum měl být takovou
líhní horníků pro hlubinnou těžbu na
Armádě…
Na Centrumce skončilo v roce 1996 komorování a od té doby se důl učí dobývat ve
svém vlastním poli. Rozvíjeli jsme stěnování v lávkách, a v roce 2000 jsme už dokonce začali dobývat pod starými komorovými
dobývkami. Postupovali jsme od nejstarších
až po ty nejmladší, kde jsme už měli problém se vejít. Naučili jsme se toho opravdu
hodně, ale zároveň už jsme věděli, že se důl
zavírá. Už od roku 1993 byl v útlumovém
programu a postupně odcházel ze světa.
Dobývací metody
Za dobu existence dolu Centrum se prostřídalo několik dobývacích metod, které se používaly
v závislosti na zkušenostech s dobýváním a technickém pokroku. Nejdelší byla éra s převahou
komorování, která přežila v různých modifikacích přes 100 let a skončila až v roce 1996.
1. Komorování zátinkováním se zakládáním vyrubaných komor uhelnými moury – jedna z nejstarších
dobývacích metod používaná již v letech 1891–1896.
2. Komorování zátinkováním v plné mocnosti na zával – používána ve starých závalových
polích v letech 1896 –1916.
3. Komorování v plné mocnosti s trhací prací na zával – používána ve starých závalových polích
v letech 1916 –1933.
4. Komorování v lávkách na zával s trhací prací – klasická dobývací metoda,
používána v letech 1928 –1996.
5. Komorování v podsednutí – používána od roku 1928 ve starých závalových polích
rubaných komorováním na plnou mocnost.
6. Stěnování (pokusná stěna) – používána v severozápadní části dobývacího pole,
schválena v roce 1960.
7. Stěnování v lávkách s vypouštěním mezistropu – stěnování s mezistropem v lávkách na zával,
rozpojování a nakládání horniny pomocí dobývacího kombajnu.
19
Rozhovor
Pro havíře je výrazně horší se někde uchytit.
Jeho kvalifikace je totiž postavena
na celoživotních zkušenostech v šachtě.
U nás na Centrumce dělají kluci,
kteří se umí poprat s přírodou.
To ale neznamená, že se dokážou poprat
i se zbytkem světa.
Ten vám ale vydržel jen 9 měsíců,
pak vláda rozhodla o zachování limitů
na ČSA…
To byla sprcha. Po vlně nadšení jsme
najednou zjistili, že to není na dlouho, protože se nějaké limity nehnuly. Období neustálé likvidace tak pokračuje. Teď si jen
přeskočíme vedle a za chvilku už to bude
zase končit…
Vaším snem bylo vytvořit „Metrostav
severu“, jakýsi elitní tým, který by uměl
hlubinným způsobem přispívat k těžbě
v povrchových dolech.
To je pravda, v to jsem doufal. Možná by
to mohlo fungovat u nějaké jiné povrchové
šachty. Ale do té doby tu metodu musíte někde provozovat, udržovat know-how. A já
mám obavu, že těch 7 let, co máme možná
před sebou, bude příliš málo. Armáda do
tohoto projektu dala velkou invenci a na
konci už bylo zřejmé, že ta metoda může
pokračovat až do úplného ukončení těžby!
Bylo to krásně vymyšlené, krásně kompatibilní. Škoda.
Čím se liší hlubinná těžba v černouhelných
a hnědouhelných dolech? Je to jen o tom,
že se dobývá v jiné hloubce?
Nejen. Zatímco mladé hnědé uhlí má
všude kolem jíly, karbonské sedimenty
obklopují často pevnější horniny. To uhlí
se taky chová jinak, pokud jde o exhalace
metanu, škodliviny, nebezpečné třaskavé
plyny. S rostoucí hloubkou narůstá riziko
tzv. „otřesů“, devastujících vyvržení uhlí
do prostoru, kde pracují havíři. Velký rozdíl v samotné těžbě ale není, přístup horníka je stejný. Ptáte se kvůli tomu, jestli by
horníci z Ostravska mohli fárat tady?
Mířil jsem k tomu. Ale popravdě mě
napadla spíš opačná situace – že by vaši
horníci mohli přejít na Ostravsko. Tam by
to mohlo fungovat déle, ne?
No, to bych nemachroval… Trochu se
bojím, že hlubinná těžba je celkově v hodně špatně situaci.
Ale pokud hlubinná těžba skončí všude,
co budou všichni ti horníci dělat? Jejich
havířská hrdost jim asi nedovolí, aby si šli
sednout do supermarketu.
Pro havíře je výrazně horší se někde
uchytit. Jeho kvalifikace je totiž postavena
na celoživotních zkušenostech v šachtě.
U nás na Centrumce dělají kluci, kteří se
umí poprat s přírodou. To ale neznamená,
že se dokážou poprat i se zbytkem světa.
Problém není v tom, že skončí jedna nebo
druhá šachta. Problém je v tom, že ti kluci
už nevidí cestu ven. Těžko se můžou vidět
v tom, co pořád slibují aktivisté a jim naklonění politici. Že tu budeme mít krásnou
přírodu a centrum vzdělanosti. Pro úplnost
dodávám, že jen v případě Centrumky se
bavíme o 320 lidech.
Pavel Lička a permoník Alfons (schovaný ve vozíku).
128 let Centrumky
Důl Centrum v Dolním Jiřetíně založila v letech 1888 –1889 Anglo-rakouská banka se sídlem ve Vídni. O 2 roky později
důl koupila Severočeská uhelná společnost se sídlem v Mostě, svého času vůbec nejmocnější těžařská společnost
v severozápadních Čechách.
Zlatá éra Centrumky se datuje do 50.–60. let 20. století. Nastartovala ji výhodná poloha ložiska a mimořádná kvalita
zdejšího uhlí. Po postupném připojení prostorů dolu Humboldt I a II, části tzv. volného pole a dolu Kolumbus se Centrumka
v roce 1966 rozprostírala již na 1 177 hektarech. Ještě v 50. letech se navíc začalo s hloubením těžní jámy Centrum II.
Tato jáma se stala základem nového souboru budov a zařízení pro těžbu, označovaných jako „nový závod“.
S dolem Centrum to začalo jít z kopce nedlouho po sametové revoluci. Od roku 1996 zahájilo ministerstvo průmyslu
a obchodu útlum těžby i zde. V červnu 2002 byl důl převeden do společnosti Důl Kohinoor, která v té době již zajišťovala
útlum na dole Kohinoor a lomu Ležáky. Zhruba od této doby se začíná mluvit o jeho úplném uzavření.
Původně měl být provoz ukončen již kolem roku 2007/2008, ale protože po zdejším uhlí byla stále poptávka, termín
uzavření se stále posouval. Nakonec důl Centrum zůstal jediným činným hlubinným hnědouhelným dolem v Čechách.
V posledních letech nebyla těžba v tomto dole ekonomicky efektivní, byla však udržována hlavně kvůli cennému
know-how, které chtěla Severní energetická využít pro budoucí těžbu v bočních svazích lomu ČSA. Kvůli zachování
administrativních limitů však nebude možné po ukončení povrchové těžby na lomu ČSA v tomto projektu pokračovat.
21
Rozhovor
Centrumka hyne pomalou smrtí,
takže už jsou všichni dost otupělí.
Naučili se pracovat stylem: dnešek
mám za sebou, zítra jdu zase
do práce.
Důl dodržuje mimořádně propracovaný
systém bezpečnostních opatření.
Kdepak pejskaři. Na Centrumce a ČSA cvičili instruktoři se záchranářskými psy, kteří zažili zemětřesení v Turecku.
Centrumka už přes 20 let končí.
Jak se v tak nejistém prostředí pracuje?
Zvlášť horníkům, kteří mají k šachtě
tradičně silný vztah.
Zažil jsem Kohinoor, teď zažívám Centrumku. U Kohinooru to bylo jednodušší,
protože rozhodnutí přišlo najednou, z čistého nebe. Tam se to zoufalství vylilo velmi
rychle. Centrumka hyne pomalou smrtí,
takže už jsou všichni dost otupělí. Naučili
se pracovat stylem: dnešek mám za sebou,
zítra jdu zase do práce. Je škoda, že zrovna
když jsme jim ukázali perspektivu – boční svahy na Armádě, Metrostav severu
– tak přišla další rána a bylo jasné, že tahle perspektiva vydrží jen pár let. Schyluje
se k tomu, že dobrovolně pohřbíme jednu
profesi. A já si myslím, že je to škoda.
Důl Centrum už v tuto chvíli definitivně
končí s těžbou. Co dál?
Vytáhneme stěnovou technologii, opravíme ji a připravíme k použití na Armádě.
Předpokládám, že tam začneme dobývat
někdy v roce 2017. Teď žádáme o povolení k hornické činnosti. Pokud se to povede, tak by to tam fungovat mohlo. Ale bez
pokračování povrchové těžby je to jenom
dojezd. To by se musel stát nějaký zázrak.
22
Tento rozhovor bych ale rád zakončil něčím méně
pesimistickým. Vždycky mě fascinovali báňští
záchranáři. Když dojde v dole k nehodě a všichni
utíkají směrem ven, oni musí dolů.
Jak vnímáte tuto profesi?
Je to hodně zvláštní. Většinu času vlastně čekají na
průšvih. Hornictví je obecně nebezpečné povolání, proto má taky havíř k havíři často velmi blízko. Oni se mezi
sebou sice pohádají, možná si dají přes hubu v hospodě. Ale pořád mají na paměti, že v dole se můžou jeden
na druhého spolehnout. A ještě silnější je tento imperativ mezi báňskými záchranáři, mezi něž patří ti nejlepší. Dokonce bych řekl, že způsob, jakým pracují, je tak
dokonalý, že by mohl být vzorem pro celý integrovaný
záchranný systém. Osobně však obdivuji každého, kdo
zachraňuje zdraví nebo životy. Ti lidé v sobě musí mít
nějaký vnitřní náboj.
A co záchranářští psi, kteří u vás v dole
měli cvičení?
Abych byl upřímný, když nás oslovili, nejdřív jsem
si pomyslel: pejskaři. Ale pak jsem zjistil, že je to úplně
jinak. Sešli se tu báječní lidé, kteří všechny moje předsudky položili na zem. Byli tady třeba psi, kteří zachraňovali v dole lidi při zemětřesení v Turecku. Nejdříve
jsme cvičení uspořádali na Centurmce a pak jsme to
zkusili i na Armádě. Říkám si, že takový trénink během
fárání může psům skutečně pomoci v záchranářských
dovednostech. A pokud se jim díky tomu pořadí zachránit jediný lidský život, pak to má obrovský význam.
Ing. Pavel Lička 1965
Ředitel společnosti Důl Kohinoor a.s., která zahrnuje i končící důl Centrum. Vystudoval
Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1988 zahájil svou kariéru v hlubinném dobývání,
když nastoupil na dole Julius III. Po uzavření tohoto dolu přešel na důl Kohinoor II a pak na
důl Centrum. Od roku 2000 působí jako závodní dolu a člen představenstva společnosti
Důl Kohinoor a.s. a od roku 2004 jako závodní dolu Centrum. Od roku 2006 je ředitelem
společnosti Důl Kohinoor a.s.
23
Fotopříběh
Zdař Bůh
aneb
poslední dny Centrumky
V úterý 26. ledna 2016 v 6:38 otřásl
Dolem Darkov na Karvinsku mohutný
výbuch v hloubce 1 150 metrů.
Nejblíže k důlnímu neštěstí v tu chvíli
pracovali 2 horníci. Oba ve věku 26 let
a polské národnosti. Jeden vyvázl
s těžkým zraněním, druhý zemřel.
O pár hodin později a několik set
kilometrů na západ sestoupil do podzemí
také náš fotograf Daniel Kolman, aby
zachytil poslední okamžiky hlubinného
dolu Centrum. Jeho působivý fotopříběh
nepotřebuje komentáře – horníci
z Centrumky je mají vepsané v očích.
Jde o úctu, pokoru, statečnost
či pospolitost.
Proč zrovna v tento den došlo k důlní
tragédii, nevíme. Připadá nám však
smysluplné tento fotopříběh věnovat právě
památce zesnulého horníka. Zdař Bůh!
Fotografie: Daniel Kolman
Text: Petr Dušek
24
26
27
28
29
30
31
32
33
Blog
My z vás ty
prachy vyrazíme
Autor: Přemek Čech
Zdroj: premekcech.blog.idnes.cz
Zdař bůh,
přemýšleli jste někdy o tom, co je to vlastně energie a kde se
bere? Já jsem si až donedávna myslel, že ji mají na svědomí kolegové, taky permoníci. Pak jsem si ale z Centrumky odskočil do
Chvaletic a tam mi vysvětlili, jak se dělá elektřina, jak se dostane
až k vám domů a kolik vás ta legrace stojí. Potom jsem si pro
obdobné informace o teple doběhl na Teplárenské sdružení.
Závěr? V zásobování elektřinou
a teplem my, permoníci, fakt nejedem!
Váš permoník Alfons.
..a to i kdybyste je neměli. A teď nemám na mysli tu různou více či
méně klamavou reklamu, která vám pořád něco důležitého pro váš
život vnucuje. Mám na mysli tu reklamu státní.
třiďte odpad, ale i když toho lidé hází do popelnic čím dál méně,
služby za odvoz se zdražují a určitě to nebude kvůli pohonným
hmotám.
Řeknu vám to na příkladu jedné rodiny od nás. Po listopadu
investovala do vytápění lehkými topnými oleji. Nastalo jejich prudké
zdražení a stát radil, ať lidé topí ekologicky elektřinou. Pořídili si tedy
nádrž, ve které ohřívali vodu na topení v radiátorech elektřinou a za
pár roků cena elektřiny tak vzrostla, že to dál nemohli utáhnout.
Přišla do naší obce plynofikace a stát radil, pořiďte si plynové topení.
Sotva ho pořídili, tak cena plynu vzrostla a oni kupovali kotel na uhlí.
Dnes už je neekologický. Teď stát sice přispívá na výměnu kotlů
v našem kraji, ale i tak je to pro ty lidi velká investice, protože už jsou
v důchodu. Kus života vydělávali jen na to, co jim radil stát.
A stát ještě radí: kupujte dražší, ale úspornější spotřebiče, šetřete
elektrickým proudem, investujte do alternativních zdrojů. A nakonec
občanům oznámí, že budou zavedeny takové sazby, na kterých ti
šetřílci i ti, co investovali do alternativních zdrojů, zaplatí víc než ti,
co nešetří...
A tak je to se vším. Stát radí, abychom šetřili s vodou, ale čím víc lidé
šetří, tím je voda dražší. Stát radí: kupujte úsporná a ekologičtější,
ovšem mnohem dražší auta, ale podporu nenabízí žádnou. Stát radí:
34
Prostě v Česku jakýkoliv pokus o šetření a ekologičtější chování
nejen, že není nijak odměněn, ale naopak je potrestán dle
dlouhodobé české „doktríny“.
Šetříš? Tak šetři.
My z tebe ty peníze vyrazíme jinak!
Dálkové vytápění je ...
Jak se vyrábí elektřina?
Uhelný slabikář
Uhelná elektrárna přeměňuje chemickou energii vázanou v uhlí na energii elektrickou
pomocí energie tepelné. Moderní „uhelky“ fungují na principu tzv. kogenerace.
To znamená, že v kombinovaném cyklu vyrábějí nejen elektřinu, ale zároveň i teplo,
což výrazně zvyšuje účinnost. Mezi výhody uhelných elektráren patří spolehlivost,
dobrá regulovatelnost, relativně nízké náklady a vysoká životnost.
Schéma dálkového zásobování teplem
3
4. levné – cena tepla z většiny soustav je
nižší než při vytápění zemním plynem
či elektřinou, odpadá vstupní investice
i náklady na provoz a údržbu
5
ELEKTŘINA
5. pohodlné – jedinou činností
spotřebitelů je otočení regulačním
ventilem radiátoru na začátku topné
sezony
4
1
6. regulovatelné – tepelná zařízení lze
individuálně monitorovat a řídit podle
požadavků spotřebitele
2
7. nenáročné – tepelná zařízení jsou
skladná, prakticky bezobslužná
a minimálně hlučná
VODA
1
2
3
4
5
Uhlí se spaluje
v kotli.
Vzniklé teplo
ohřívá vodu
a vytváří
vodní páru.
Zbytkové teplo,
které by jinak nebylo
využito, běžně vytápí
přilehlé domácnosti
a podniky.
Vodní pára
roztáčí turbínu.
Generátor vyrábí
elektrický proud
stejným způsobem
jako dynamo
jízdního kola.
Víte, že...
• Turbína se točí rychlostí 3 000 otáček za minutu, což odpovídá české normě,
která požaduje napětí 230/400 voltů s frekvencí 50 Hz.
• V polovině loňského roku spustila elektrárna Chvaletice tzv. Energy tour,
odborné exkurze pro širokou veřejnost zdarma
(online rezervační systém – viz www.energytour.cz).
Zdroj: Sev.en EC
36
2. spolehlivé – tepelná soustava je
zabezpečena záložními výrobnami tepla
a obvykle umožňuje využití více druhů
paliva
3. ekologicky šetrné – dálkové
zásobování teplem je šetrnější
k životnímu prostředí než individuální
vytápění, kogenerace šetří palivo
TEPLO
HNĚDÉ UHLÍ
1. bezpečné – ve vytápěném objektu
nehrozí nehoda v souvislosti
s provozem spotřebiče paliv
Jak se vyrábí dálkové teplo?
Teplárny fungují na stejném principu jako elektrárny. S tím rozdílem, že hlavním
produktem není elektřina, ale teplo. V kotli se mění voda na vysokotlakou páru pro parní
turbínu, generátor vyrábí elektřinu a horká pára dále prochází výměníkem, který předává
teplo do soustavy zásobování teplem. V parní teplárně, v níž je výroba elektřiny vázána
na odběr tepla, lze takto přeměnit 18 % uvolněné energie na elektřinu,
72 % na teplo, zatímco ztráty tvoří pouze 10 % uvolněné energie.
Nejjednodušší cyklus získávání energie mají výtopny. Spalované palivo v kotli ohřívá
vodu, která přes tepelný výměník dodává dálkové teplo podnikům, občanské
vybavenosti i domácnostem. Takový cyklus má sice vysokou, až 90% účinnost,
ale vzniká při něm pouze teplo.
Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky, www.naseteplo.cz
37
Jak se k vám dostane elektřina?
Kolik stojí elektřina?
K rozvedení výkonu z velkých elektráren na celé území ČR a přes hranice slouží
elektroenergetická přenosová soustava, která napájí elektřinou distribuční soustavy a ty ji dále
rozvádějí až ke konečným spotřebitelům. Českou páteřní přenosovou síť dnes tvoří zejména
vedení 400 kV. Trasy 220 kV, jejichž výstavba byla ukončena počátkem 70. let, dnes plní
převážně úlohu záložních a doplňkových vedení. Historicky nejstarší soustavy 110 kV postupně
v 70. letech převzaly úlohu uzlově napájených distribučních sítí.
Celková cena elektřiny má dvě základní části: tržní a regulovanou.
Tržní část reprezentuje cena za odebranou jednotku energie a případný fixní měsíční poplatek
za odběrné místo. Regulovaná část se vztahuje na doprovodné služby a většinou ji stanovuje
Energetický regulační úřad. Do této kategorie spadají poplatky za distribuci, přenos, obnovitelné
zdroje a další složky.
Uhelný slabikář
Z čeho se skládá cena elektřiny?
45%
Víte, že...
•Rozvodné systémy začaly vznikat na začátku
20. století společně s prvními veřejnými
elektrárnami (do té doby byla elektřina vyráběna
lokálně pro vlastní spotřebu).
• Vedení 400 kV má celkovou délku 3 510 km,
vedení 220 kV 1 909 km a vedení 110 kV 84 km.
• K přenosu elektrické energie na velké vzdálenosti
se využívá velmi vysokého napětí z důvodu snížení
přenosových ztrát.
Zdroj: ČEPS
Jak se k vám dostane dálkové teplo?
Tepelná sít’ se skládá vždy ze dvou potrubí (přívodního a vratného), které končí buď už
v centrální výměníkové stanici, nebo až v zásobovaných objektech. Přívodním potrubím se
tepelná energie do objektu přivádí a vratným potrubím se vychlazené teplonosné médium vrací
zpět do výrobny tepla, kde se opět ohřívá na potřebnou teplotu. Teplonosným médiem může
být pára nebo voda.
Víte, že...
• Výhodou využití vody k rozvodu tepla je její bezpečnost.
• Výrobna tepla může vytápět objekty vzdálené desítky metrů,
ale i desítky kilometrů.
Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky, www.naseteplo.cz
38
Elektřina včetně obchodní marže
33%
Distribuce elektřiny
15,2%
Obnovitelné zdroje, kogenerace a druhotné zdroje
3,3%
Přenos elektřiny
3,2%
Systémové služby ČEPS
0,2%
Operátor trhu
0,1%
Decentrální výroba
Zdroj: ERÚ
Poznámka: graf neobsahuje daňové položky.
Víte, že...
• Tržní cenu elektřiny v ČR
ovlivňuje zejména vývoj cen
na burze, kurz koruny, ceny
uhlí a ropy.
• Cena elektřiny v ročních
produktech se na pražské
burze pohybuje na
historickém minimu
okolo 22 eur/MWh.
• České domácnosti zaplatí
495 Kč/MWh jako příspěvek
na podporu obnovitelných
zdrojů.
Zdroj: ERÚ
285,0
České účty za elektřinu?
Evropský průměr
Nejlevnější elektřinu v Evropě odebírají
v Evropě seveřané, nejdražší Němci.
Češi zaplatili koncem roku 2014
195,8 eur/MWh.
97,0
124,2
116,2
1. ISLAND
2. NORSKO
34. NĚMECKO
195,8
3. FINSKO
16. ČR
Zdroj: Eurostat, 2014
Poznámka: ceny se vztahují ke kupní síle daného státu, zahrnují všechny daně a poplatky a ilustrují spotřebu
středně velké evropské domácnosti mezi 2,5 MWh a 5 MWh ročně. Ceny jsou uvedeny v eurech za MWh/PPS.
39
Uhelný slabikář
Zaměstnanci Severní energetické mají rádi Sedmý
proud. Vyplývá to z ankety, která proběhla na konci
roku na firemním intranetu. Účastníci ankety hodnotili
pomocí stupnice od 1 (nejhorší) do 10 (nejlepší).
Kolik stojí dálkové teplo?
Uhelné teplárny přinášejí dlouhodobě nejlevnější teplo.
Kdo má domácnost napojenou na tento druh vytápění, může mluvit o štěstí,
protože zaplatí za 1 GJ téměř o 100 Kč méně než spotřebitel,
který odebírá teplo z teplárny plynové.
Diskuze
Cena tepla podle druhu paliva
700
700
700
600
600
600
Tentokrát si v této podrubrice dovolíme takovou
„malou domů“. Chtěli jsme znát odpověď na otázky,
které trápí každou redakci: Líbí se náš časopis
čtenářům? Co se jim líbí nejvíce?
A v čem bychom se měli polepšit?
500
500
500
400
2010
2009
Uhlí
Průměr
2012
2011
Ostatní
Zemní plyn
2013
2014
2015
Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky
Většina z nich ocenila vysokými známkami design,
obsah i celkové provedení. Za projevenou přízeň velmi
děkujeme, je to pro nás velké povzbuzení do další
práce. V tomto roce se pokusíme kvalitu pozvednout
ještě výš. Velmi inspirativní je pro nás i kvalitativní
součást ankety v podobě slovní zpětné vazby.
Co se líbí • provedení i obsah
• obsah
• grafické zpracování
• témata jsou vedena
v souladu s cítěním a chápáním
problematiky okolo hnědého uhlí,
skvělé jsou výpovědí lidí,
kteří zde žijí
• texty, které nenásilnou formou
nutí čtenáře k zamyšlení
– mají opravdu myšlenku
Modelový příklad
Co chybí
• opravdový odborník na
problematiku jako profesor Slivka
či pan Vondráš z Invicty
• jasná fakta o stavu životního
prostředí v Ústeckém kraji,
větší srovnání s Evropou,
články o podpoře OZE
a o skutečném drancování krajiny
v Číně při těžbě vzácných kovů
• možná by se dalo ještě více
představovat hornictví jako obor
• trochu lehké erotiky
• zatím nic
Pan Chuděra šel na začátku letošního roku na pivo s panem Bohatou. Oba mají 4členné rodiny a podobnou spotřebu domácnosti.
Zatímco byt Bohatových vytápí teplárna na hnědé uhlí, byt Chuděrových plynová teplárna na plyn.
Chuděra: Víš kolik jsem vloni vysolil
jen za teplo? 21 000 korun!
Bohata: Cože, tolik?
Já jen 15 000 korun...
Chuděra: To není možný!
Kolik platíš za 1 GJ? Já asi 700!
Bohata: Já jen 500.
Chuděra: Nechceš to za mě
dneska zatáhnout?
Poznámka: Uvažovaná roční spotřeba domácností je 30 GJ.
Sedmý proud se líbí!
9,47 Design
8,84 Obsah
8,95 Celkové provedení
40
41
Elektrárna Chvaletice zezelená a omládne
V březnu začíná dlouho očekávaná modernizace elektrárny Chvaletice. Cílem projektu
je především snížit emise NOx a prachových částic a prodloužit životnost bloků 3 a 4
do roku 2030. Dodavatel KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a.s., modernizuje kotelnu, strojovnu,
systém kontroly a řízení, silnoproudá zařízení i elektrostatické odlučovače popílku.
Pelmel
Severočeské kraťasy
Konec roku ve znamení metálů
Šestice záchranářů z Hlavní báňské záchranné stanice Most převzala v závěru
roku Záchranářské záslužné kříže všech stupňů z rukou předsedy Českého
báňského úřadu Martina Štemberky (foto dole). Slavnostní akt na mosteckém
hradě Hněvín byl příležitostí poblahopřát i další šestici zaměstnanců Severní
energetické a Vršanské uhelné k udělení nejvyššího rezortního vyznamenání – Medaile J. Agricoly (foto nahoře).
Uhelné safari už vidělo 20 000 lidí
Při poslední loňské exkurzi měli organizátoři Uhelného safari 20 000 důvodů k oslavě.
Stejný počet zájemců už totiž stihli provést od roku 2009 na lomech ČSA,
Vršany a rekultivacích. Místopředsedkyně Senátu v elektrárně
Vzácná návštěva poctila na podzim elektrárnu Chvaletice – místopředsedkyně Senátu
a senátorka pro Pardubicko a Chlumecko Miluše Horská. Za doprovodu starostky
Chvaletic Blanky Zaklové se zajímala nejen o to, jak se vyrábí elektřina,
ale i o perspektivu společnosti vzhledem k zaměstnanosti v regionu.
Kde jinde péct štrůdl než ve Vysoké Peci!
Vysoká Pec na Chomutovsku, partnerská obec Severní energetické, uspořádala na konci
loňského roku 2. ročník Štrúdlování. Počet zúčastněných pekařů od minula utěšeně
vzrostl na 16. Zdá se, že v obci je „zaděláno“ na další stylovou regionální tradici.
V Podkrušnohoří se setkali majitelé důlních lamp
Jako v Příbězích včelích medvídků to vypadalo na konci
listopadu v okolí obce Mikulov na Teplicku. Krušnohorská
důlní, o.p.s., tam za pomoci Offroadsafari.cz zorganizovala
unikátní setkání majitelů důlních lamp. Exkurze se postupně
prohnala několika štolami a bývalými doly. Celkově se
nashromáždilo 56 důlních svítilen současných,
ale i historických. „Každý účastník měl možnost vyzkoušet
si svou svítilnu v dole, a poznat tak, co a jak horník s danou
svítilnou při své práci viděl,“ prozradil Pavel Chaloupka,
průvodce a provozovatel štoly Lehnschafter. O úspěchu akce
svědčí i fakt, že setkání skončilo až krátce před půlnocí.
Když máte správná mířidla, trefíte cokoliv čímkoliv
Hasiči Severní energetické opět prokázali, že dokážou správně zamířit – a tentokrát
ne hasičskými hadicemi, ale kuželkářskými koulemi. Za vítězství v tradičním vánočním
turnaji si odnesli pohár ředitele Coal Services.
Severní energetická je společensky odpovědná firma
Ústecký kraj společně s Radou kvality ČR a Hospodářskou a sociální radou Ústeckého kraje udělili Severní energetické čestné uznání v soutěži Cena Ústeckého
kraje za společenskou odpovědnost v kategorii podniků nad 250 zaměstnanců. Prvního ročníku soutěže se zúčastnilo 23 subjektů soukromého a veřejného sektoru.
42
Chvaletičtí oslnili v Retroměstečku
Mercedes Benz hasičského záchranného sboru elektrárny Chvaletice byl jedním
z nejokukovanějších kousků říjnového Retroměstečka. Setkání hasičů, záchranářů
a bezpečnostních složek proběhlo v rámci městských slavností v Pardubicích.
43
Hřebčín sázel stromy
V Kladrubech nad Labem a Selmicích obnovují aleje. Na 60 nových stromů
vysázel kladrubský Národní hřebčín díky podpoře elektrárny Chvaletice ve
výši 190 000 Kč. Příznivé počasí umožnilo zahájit výsadbu ještě v závěru
minulého roku. Prázdná místa v původním stromořadí zaplnily duby,
jabloně a topoly. V Kladrubech nad Labem stojí jeden z nejstarších velkých
hřebčínů na světě. V současnosti chová téměř 500 koní.
Mezi nimi jsou i proslulí starokladrubští bělouši, kteří byli původně
využíváni pro ceremoniální účely. Ještě dnes v této původní funkci
působí u švédského a dánského královského dvora.
7
zimní olympiáda
dětí a mládeže 2016
Rodina Bláhova,
byt vytápěný teplárnou,
Plzeň
„Máme nejlevnější teplo
díky českému uhlí!“
Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění,
protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují
životní prostředí.
Rodina Bláhova,
www.7.cz
„Máme nejlevnější teplo
díky českému uhlí!“
Sport, mládí, endorfiny, radost a nadšení
Ústecký kraj hostil na začátku ledna VII. zimní olympiádu dětí a mládeže.
V olympijská sportoviště se proměnil lyžařský areál na Klínovci, chomutovské
městské divadlo nebo třeba zimní stadion Ivana Hlinky v Litvínově.
Bláhovi a 850 000 dalších domácností ušetří ročně tisíce korun na vytápění,
protože jim teplo dodává teplárna na uhlí. Navíc je hřeje dobrý pocit, že nezatěžují
životní prostředí.
Mladí sportovci zápolili v celkem 10 disciplínách, například v akrobatickém lyžování,
biatlonu, ale také v ledním hokeji či rychlobruslení. Po ledě se tedy skutečně mohl
prohánět budoucí Jágr či Sáblíková, jak tvrdily propagační materiály. Součástí
olympiády byly i 2 trochu netypické sporty: disco tance a šachy.
Olympijských her se zúčastnilo 1 500 sportovců z celé ČR. Společnosti Severní
energetické bylo potěšením podpořit tuto skvělou akci pro mladé sportovce.
byt vytápěný teplárnou,
Plzeň
44
www.7.cz
Pelmel
1
pro vás
Grantový program Severní energetické běží
jako o závod, byla by však škoda ponechat
bez povšimnutí řadu pozoruhodných projektů,
jimž jsme se v minulých číslech nevěnovali.
To se v prvním letošním vydání Sedmého proudu
pokusíme napravit. Vracíme se k podpoře skautů,
hasičů a onkologických pacientů. Interní grant s názvem
7 pro vás pomáhá zaměstnancům skupiny Sev-en získat
finanční prostředky na různé aktivity z oblasti kultury,
životního prostředí, sportu a bezpečnosti.
Fotografie: Severní energetická
Za peníze z interního grantu
jsme pořídili výpočetní techniku.
Moc děkujeme a věříme, že Severní energetická
bude i nadále příznivcem skautování
a nejen ve Chvaleticích.
Všem, kteří nám dopomohli k uskutečnění našich
pobytů a aktivit, moc děkujeme.
Žádost o podporu může
poslat dvakrát do roka
kdokoliv ze zaměstnanců
společností Severní
energetická, Elektrárna
Chvaletice, Důl Kohinoor
a Hipodrom Most. Stačí
vyplnit formulář
(k dispozici na firemním
intranetu či distribučních
místech firemních novin)
a zaslat jej na adresu
[email protected]
Skauti už jsou jako indiáni
Podpořený subjekt: Svaz skautů Chvaletice
Částka: 20 000 Kč
Že slovo „týpí“ (tee-pee) pochází z jazyka kmene Siouxů, to ví každé malé
dítě. Že však samotní Siouxové dnes tímto termínem označují bělošský
dům, to leckoho překvapí. Pak se v tom vyznejte... Nad podobnými záhadami přes zimu možná přemítali i skauti z Chvaletic, kteří díky internímu
grantu pořídili pro děti sadu týpí v bělošském slova smyslu.
V době, kdy teploty zalezly někam k nule, zůstaly tyto kuželové stany
v klubovně. Na „oddílovce“ však díky tomu alespoň vzniklo pár stylových
obrázků. Do těchto týpí by se mohli rovnou nastěhovat indiáni z kmene
Sev-en. „Moc děkujeme a věříme, že Severní energetická bude i nadále
příznivcem skautování a nejen ve Chvaleticích,“ prohlásil Jiří Lýr,
vedoucí skautského střediska ve Chvaleticích.
2
Dobrovolní hasiči mají nový počítač
Podpořený subjekt: SDH Hora Svaté Kateřiny
Částka: 25 000 Kč
Jakákoliv zpráva o městečku Hora Svaté Kateřiny jako by vypadla
z nějaké pohádky – posuďte sami: „Vysoko v Krušných horách, nedaleko
německých hranic, žili, byli dobří lidé v jednom krásném městečku,
kterému v dávných dobách přinesla hojnost těžba stříbra a mědi.“ Jde
zkrátka o lokalitu jako stvořenou pro příběhy s dobrým koncem. Jeden ze
současnosti vypráví o místním sboru dobrovolných hasičů, kterým se vede
dobře také díky partnerství se Severní energetickou. „Za peníze z interního
grantu jsme pořídili výpočetní techniku, kterou budou dobrovolní hasiči
používat při školeních, hasičských soutěžích a dalších akcích,“ prozrazuje
starosta hasičů Jiří Žilka. Hora Svaté Kateřiny spolupracuje s těžaři
již delší dobu. Za peníze z běžného sponzoringu se již dříve podařilo
opravit městskou dodávku. Organizace s 39 dospělými a 21 dětskými
dobrovolnými hasiči je pro městečko požehnáním. V poslední době se
zabývala například likvidací polomů, čištěním kanalizace a silnic nebo
hašením lesního požáru a osobního automobilu a další brigádnickou
činností. Sbor se však také zásadním způsobem podílí na veřejném životě
obce a kulturních i sportovních akcích pro děti i dospělé.
3
Onkologičtí pacienti byli na dalších
ozdravných pobytech
Podpořený subjekt: AMA – SOP
Částka: 15 000 Kč
Prohlídka zámku Žleby, návštěva Golčova Jeníkova, karneval ve Štěpánově, plavání či příjemné vánoční posezení. To všechno mohli vloni prožít
pacienti s rakovinou díky mostecké AMA – SOP a opakované podpory ze
strany Severní energetické v rámci interního grantu 7 pro vás. AMA – Společnost onkologických pacientů, jejich rodinných příslušníků a přátel má
za sebou už přes 20 let práce. Dobrovolné sdružení pořádá pro nemocné
mimo jiné kulturní a sportovní akce, výlety a rekondiční pobyty. „Pohyb
na zdravém vzduchu, procházky, rehabilitační cvičení, plavání, přednášky
a pobyt v kolektivu stejně handicapovaných lidí velmi blahodárně působí
na celkové zdraví onkologických pacientů. Chceme především nasměrovat jejich myšlení pozitivním směrem, posílit jejich víru v účinnost léčby
a obrany­schopnost jejich těla jak po psychické stránce, tak po stránce
fyzické. Všem, kteří nám dopomohli k uskutečnění našich pobytů a aktivit,
moc děkujeme,“ říká Eva Vrkoslavová, předsedkyně AMA – SOP.
Chcete podpořit onkologické pacienty? Posílejte dárcovské SMS ve tvaru
DMS 2016 AMAONKO na číslo 87 777
nebo jakoukoli finanční částku na účet 107-8290280237/0100
46
47
Pelmel
Třebívlická kuchařka
Jan Sochor
šéfkuchař vinařství Johann W
Cuketa s kozím
sýrem, pečené
rajče, dýňové pyré
Suroviny na rolku z cukety s kozím sýrem:
200 g kozího sýra
300 g cukety
50 g smetany nebo tvarohu
sůl
pepř
Tip na výlet
Na Ústecku prošlapete boty
Pokud se na jaře chystáte do Ústí nad Labem, máme
pro vás ne jeden, ale rovný tucet tipů na výlety po městě
a okolí. Rozhodně tím však nechceme naznačit, že region je
tuctový. Právě naopak. Krajina je tu neobyčejně rozmanitá.
Fotografie: město Ústí nad Labem
Text: Petr Dušek, www.usti-nad-labem.cz
1
2
Kostel se šikmou věží
Přímo v centru Ústí stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Neogotickou stavbu původem ze 14. století paradoxně proslavilo
bombardování za druhé světové. Od té doby má nejšikmější věž
ve střední Evropě.
Hrad Střekov
Hrad Střekov patří mezi nejlépe dochované hradní zříceniny
v České republice. Však jde také o výraznou a z dálky dobře
viditelnou dominantu a symbol města Ústí nad Labem.
3
Masarykovo zdymadlo
Bezprostředně pod Střekovem spočívá na Labi Masarykovo
zdymadlo. V době vzniku v letech 1923–1936 patřilo k největším
v republice a nejmodernějším v Evropě.
4
Mariánský most
Dalším symbolem města je Mariánský most, který byl zařazen
mezi 10 nejkrásnějších světových staveb posledního desetiletí
20. století. Jde také o největší jednostranně zavěšený most v ČR.
5
Lanovkou na Větruši
Výletní zámeček Větruše z konce 19. století patří mezi
nejvýznamnější dominanty města. V jeho areálu se nachází
zrcadlové a přírodní bludiště. Z města sem vede lanová dráha.
48
6
Zoo Ústí nad Labem
Zoologická zahrada v Ústí nad Labem leží na svahu Mariánské
skály. Jejím předchůdcem byla soukromá ptačí rezervace založená
roku 1908. V roce 1989 se tu natáčel film Dva lidi v ZOO.
7
Tiské stěny
Severně od Ústí leží jedno z největších skalních měst, plné stěn,
věží, mostů a skalních bludišť. Pozoruhodné dílo vzniklo před
miliony let ze splaveného písku na dně sladkovodního moře.
8
Východní Krušné hory
Pohraniční přírodní park Východní Krušné hory nabízí lyžařské
středisko Adolfov, Komáří vížku s výhledem do Podkrušnohoří
a především přírodní rezervaci Špičák se stejnojmenným
vrcholem, květnatými loukami a puklinovou jeskyní.
9
Na jeden vychlazený Březňák
Pivovar ve Velkém Březně se pyšní více než 400letou tradicí.
Návštěvníkům dnes nabízí jedinečnou prohlídku s výkladem
a nezbytnou ochutnávkou piva.
10
Po stopách Přemyslovců
Nedaleko Trmic leží obec Stadice, do níž kronikář Kosmas
klade ságu o začátku české státnosti. Kamenná deska na
domě č. p. 24 informuje o tom, že zde stál statek zakladatele
rodu Přemysla Oráče.
11
Bitva u Chlumce
Kdepak sedláci, ti dopadli bídně u úplně jiného Chlumce.
Bitva u toho severočeského měla trochu jiné kulisy. V roce
1813 tu spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska porazily
Napoleonovu armádu.
12
Pro milovníky vláčků
Zubrnickou muzeální železnici z Velkého Března do Zubrnic
vybudovali nadšenci. Od roku 2010 tu jezdí ve vybrané dny
historické vlaky až do Ústí nad Labem. V Zubrnicích provozují
také krásné železniční muzeum.
Raviola plněná husím konfitem
a kořenovou zeleninou,
mrkvové pyré
Suroviny na dýňové pyré:
600 g dýně
olivový olej
sůl
pepř
Suroviny na pečená rajčata:
4–5 rajčat
50 g červené cibule
10 g česneku
2 dcl červeného vína
cukr
sůl
pepř
Tajemství naší kuchyně:
Cuketa a dýně pocházejí od farmáře ze Židovic, kozí sýr z certifikované biofarmy Oblík a rajčátka od pana Johanovského ze
Žilkovic.
Suroviny na těsto raviol
150 g hladké mouky
45 g žloutků
20 g olivového oleje
30 g vody nebo vývaru
sůl
Suroviny na plnění raviol:
500 g husy
100 g mrkve
50 g petržele
40 g celeru
70 g cibule
10 g česneku
3 dcl červeného vína
sůl
pepř
Suroviny na pyré:
600 g mrkve
250 g octa
150 g cukru
750 ml vody
sůl
Tajemství naší kuchyně:
Husy nám dodávají manželé
Mendésovi,
kořenovou zeleninu máme
od pana Johanovského
ze Žilkovic.
Jak na to
Cuketu opláchneme a nakrájíme na tenké plátky, které zblanšírujeme. Následně je zachladíme
a osušíme. Kozí sýr rozmixujeme a dochutíme solí a pepřem a lehce ho zjemníme smetanou
nebo tvarohem. Náplň musí být tužší, aby držela tvar. Plátky cukety si rozložíme vedle sebe a namažeme kozím sýrem. Vše zabalíme a pořádně utáhneme. Rolku vložíme do lednice a necháme
přes noc ztuhnout. Dýni očistíme, nakrájíme na menší
kusy, vložíme do pekáče a pečeme na 180 °C
20 minut přiklopenou a 10 minut odklopenou. Za tepla dýni rozmixujeme a přepasírujeme přes jemné sítko. Hladké pyré dochutíme solí a pepřem.
Opláchneme rajčata a osušíme je.
Orestujeme červenou cibuli, česnek
a tymián, vše zasypeme cukrem
a necháme zkaramelizovat. Přidáme červené víno, rajčata a pečeme
v troubě na 200 °C 8 minut.
Jak na to
Husu osolíme a opepříme, potopíme do sádla a dáme konfitovat na 90 °C
10 hodin. Těsto na ravioli připravíme z olivového oleje, hladké mouky, soli
a vody nebo vývaru a žloutků. Těsto uhněteme, zabalíme do folie a dáme
na 1–2 hodiny odpočinout do lednice. Mezitím obereme konfitovanou usu
a nadrobno nakrájíme. Do rozehřátého hrnce dáme olej a orestujeme dozlatova nadrobno nakrájenou cibulku. Přidáme česnek a kořenovou zeleninu,
nakrájenou na drobounké kostičky. Zeleninu lehce orestujeme a zalejeme
červeným vínem, které necháme zredukovat. Přidáme nakrájenou husu,
vše promícháme a dochutíme solí, pepřem a cukrem. Až směs vychladne, přimícháme žloutky. Vyndáme těsto z lednice a vyválíme na tenkou
placku, z níž si vykrájíme kolečka. Naplníme směsí a zabalíme. Pyré
uděláme z očištěné mrkve, kterou nakrájíme na kolečka a uvaříme ve
směsi z octa, vody, cukru a soli. Když je mrkev měkká, vycedíme ji
a rozmixujeme dojemna.
49
Kolik obcí, osad a samot zaniklo kvůli...
Dolování historie
Likvidace obcí?
Těžaři jsou břídilové
Obce zanikaly, zanikají a dozajista zanikat budou.
Důvody jsou různé a je nesmysl tvářit se,
že jediným důvodem, proč musely zmizet, je uhlí.
Řada z nich musela ustoupit silnici, přehradě, elektrárně,
ale také hraničnímu pásmu, případně vojenskému újezdu.
hraničnímu
pásmu
vojenskému
újezdu
jaderným
elektrárnám
vodním
nádržím
těžbě
uhlí
273
330
8
170
120
SRN
TEPLICKO
Fotografie: Sbírka Edvarda D. Beneše, shutterstock.com
Text: Edvard D. Beneš
Jenom na Mostecku,
kvůli těžbě uhlí,
zmizelo z povrchu
zemského 31 obcí.
Ne všechny však
byly likvidovány
právě a jen jako
důsledek rozšiřování
těžby hnědého uhlí.
50
očty jsou to ohromující. Jen v hraničním pásmu v minulosti zaniklo
273 obcí. Na území ČR bylo 8 vojenských
výcvikových prostorů, jimž padlo za oběť
téměř 330 obcí, osad a samot. Málokdo ví,
že 8 obcí bylo zbouráno kvůli jaderným
elektrárnám Dukovany a Temelín. Více
než 170 obcí, osad a samot pohřbily vodní nádrže. Rovných 50 obcí zaniklo kvůli stavbě přehrady Orlík. Kvůli přehradě
Slapy zmizelo 32 obcí a kvůli nádrži Lipno
dalších 20.
Těžba hnědého uhlí v minulosti odsoudila k zániku zhruba 120 obcí. Samo o sobě
to zní hrozivě, ale ve světle ostatních příčin už je to pouze jedna z mnoha variací
na příběh o tom, kterak soukromý zájem
ustoupil tomu veřejnému.
Památku na zaniklé obce a místa v podobě fotografií, dobových pohledů, ale
i dokumentů, lze najít na adrese www.zanikleobce.cz. Pozoruhodné webové stránky založil Pavel Beran v roce 2004. „Je to
taková nekonečná pouť po zmizelých místech na území České republiky po druhé
světové válce,“ říká zakladatel portálu, který je zetěm známého uměleckého kováře
Karla Melouna z Klášterce nad Ohří. Sám
Beran pochází rovněž z Klášterce a říká, že
právě jeho tchán ho přiměl k tomu, aby se
zaniklým obcím začal věnovat.
„Vedl mě k určitému vztahu ke krajině.
Abych ji vnímal nejen z pohledu toho, co je,
ale také z pohledu toho, co bylo,“ prozradil v rozhovoru pro iuhli.cz Beran s tím, že
na prvopočátku všeho začal sbírat dobové
pohlednice. Zjistil, že k nim existuje řada
zajímavých informací a dospěl k názoru, že
by bylo dobré se o ně podělit.
Stránky začaly vznikat v době, kdy byl
Pavel Beran na stáži v Kanadě a stýskalo
se mu po domově. Brzy vzbudily obrovský
zájem veřejnosti, a tak se rozhodl upravit
je tak, aby se na nich mohli podílet všichni. Registrovaní uživatelé mohou vkládat
příspěvky, diskutovat a zadávat nová místa.
„Portál už si žije svým vlastním životem a já
už dnes dělám spíše takového moderátora.
Filtruji některé věci, aby nedocházelo k nesmyslům, reaguji na podněty, které mi lidé
posílají.“
Jenom na Mostecku, které je podobně
jako sousední Chomutovsko na předním
místě v počtu likvidovaných obcí kvůli
těžbě uhlí, zmizelo z povrchu zemského
31 obcí. Ne všechny však byly likvidovány
právě a jen jako důsledek rozšiřování těžby hnědého uhlí nebo důlní činnosti, jak se
dnes s oblibou proklamuje. Podívejme se
na osudy obcí, které opustily českou kotlinu z jiných důvodů.
CHOMUTOVSKO
LOUNSKO
51
Dolování historie
Likvidace kostela sv. Leopolda v Bylanech v lednu 1968.
Bourání obce Bylany
začalo v roce 1978,
a to spolu
s nedaleko ležící
Státní přírodní
rezervací Slanisko,
která byla vyhlášena
jen nedlouho před
tím.
52
Bylany
Bylany patří k smutné řadě obcí, které
zanikly tak trochu zbytečně. Komunistický
režim tu chtěl vybudovat panelárnu, kterou zároveň boural v Mostě. Jenže záměr
nebyl zcela realizován, neboť přišel listopad 1989 a s ním i pád vlády jedné strany
a další změny. V současnosti se zde nachází průmyslový areál, v němž má sídlo několik firem.
Obec Bylany se nacházela necelých
7 kilometrů jihozápadně od Mostu. Na severo- západě sousedila s obcí Vršany, která
patřila pod správu obce Bylany. Na
severovýchodě sousedila s Čepirohy
a Velebudicemi. Jižně od katastru
Bylan se rozkládala obec Havran.
Název obce Bylany se vyvíjel postupně – od staročeského Bylené,
což bylo pojmenování pro obyvatele místa, na němž rostlo mnoho
rostlin, až po Němci hojně užívané Püllna. První písemné zprávy o obci pocházejí z listinných
fals, která zmiňují tuto ves již na
počátku 13. století jako državu
kláštera v Oseku. V polovině 17. století
zde žilo 13 sedláků a 7 chalupníků, kteří se
Dobový obrázek bylanských hořkých pramenů z počátku 19. století.
zabývali hlavně pěstováním pšenice a žita
a chovem dobytka, jakož i obhospodařováním menší výměry vinic v okolí obce. Počet
usedlých hospodářů v Bylanech se nezměnil ani po 100 letech. Vinice u obce však
vystřídaly malé chmelnice. Bylany zůstaly
zemědělskou obcí i v následujícím století
a jejich život ovlivnilo snad jen využití pramenů známé hořké vody a postavení laboratoře na výrobu hořké soli.
Do vývoje obce výrazně promluvila
druhá světová válka, před níž tvořili většinu obyvatel Němci. Hlavně v závěru musela většina mužů narukovat do armády,
řada jich na frontě padla. Poválečný odsun
ves v podstatě vylidnil. Po únoru 1948 Bylany chrabře odolávaly požárům i komunistickým experimentům. V 60. letech však
začala postupná devastace obce, která vyústila až v její likvidaci.
„V roce 1963 brigádníci při jarních pracech zpustošili hřbitov. Povalili pomníky,
dokonce otevřeli i rakve. SNB se nepodařilo viníky vypátrat a potrestat,“ říká obecní
kronika. Tři roky nato byl hřbitov zlikvidován na pokyn hygienika. Na začátku roku
1968 byla srovnána se zemí také dominan-
ta obce uprostřed návsi – kostel zasvěcený
sv. Leopoldovi z roku 1871. Jeho dva zvony
z neznámých důvodů připadly zdarma pravoslavné církvi do slovenské Polote. Případem se zabývala také prokuratura v Mostě. Na jejich odeslání se údajně podílela
také místní organizace Svazu protifašistických bojovníků. „Proč? Neví se …,“ píše se
v obecní kronice.
V červenci 1968 obyvatelé v obci vlastnili pět osobních aut, 18 televizorů a stejný
počet rozhlasových přijímačů. V roce 1974
zde žilo 68 obyvatel.
Bourání obce Bylany začalo v roce 1978,
a to spolu s nedaleko ležící Státní přírodní
rezervací Slanisko, která byla vyhlášena jen
nedlouho před tím. Poslední obyvatel se odstěhoval 25. října 1978 a 1. listopadu začala
demolice.
Velebudice
Obec Velebudice byla likvidována v souvislosti s výstavbou průmyslové zóny na jižním okraji nového Mostu. Její zánik byl postupný, přičemž zbylé území bylo přičleněno k Mostu.
Obec se rozkládala asi 4 kilometry jižně od Mostu. Na západě
sousedila s Čepirohy, na východě se Skyřicemi, jižně a jihozápadně
ležely Lišnice a Bylany. Název obce byl odvozen z osobního jména
a označoval ves lidí Velebudových. Vyskytoval se v různých podobách, od Welebudici, Welebudiczi, Welboditz až po Welbuditz.
V okolí Velebudic se vyskytli ojedinělé nálezy kamenných sekeromlatů, což ukazuje, že zde sídlili snad již nositelé kultury se šňůrovou keramikou (pozdní doba kamenná, 2700–2300 př. n. l.). Četnější však byly nálezy pozůstatků únětické, mohylové a knovízské
kultury (starší, střední a mladší doba bronzová, 2000–900 př. n. l.).
Při výzkumu v roce 1981 byly objeveny pozůstatky zahloubených
chat z doby římské (50 př. n. l.–376 n. l.).
Nejstarší písemná zmínka o Velebudicích se objevuje v listině
z roku 1227. V ní Kojata, bezdětný příslušník významného rodu Hrabišiců, obdaroval Velebudicemi svého družiníka Miloslava.
Velebudice byly nevelkou zemědělskou obcí. Na počátku 17. století zde hospodařilo 13 sedláků a chalupníků. Nejvyššího počtu obyvatel (215) dosáhla obec v roce 1930. Při územní reorganizaci v roce
1960 se Velebudice staly osadou obce Skyřice. Až na novodobou zvonici a sochu anděla z 19. století nebyly ve Velebudicích zaznamenány žádné významnější památky.
Trochu podstatněji se obec zapsala do dějin v roce 1945, kdy známá zpěvačka Marlene Dietrichová po skončení druhé světové války
cestovala z prostoru amerických linií na Plzeňsku za rodiči svého
manžela Rudolfa Siebera do Ústí nad Labem. Marlen doprovázena
vojáky cestovala džípem a eskorta udělala před Mostem zastávku
v Čepirohách, kde se slavná zpěvačka nechala vyfotit na křižovatce
u směrové tabule s nápisem Velebudice 1 km. Zajímavou skutečností je, že nápis na směrovníku byl v azbuce.
Fotografie Marlene Dietrichové u Velebudic
je bohužel v současné době nedostupná.
53
Dolování historie
Obec Třebušice na dobových pohlednicích ve 30. letech minulého století
Skutečný rozmach
těžby uhlí v okolí
Třebušic nastal až
se vznikem velkých
dolů Saxonia I a II
(v letech 1879
a 1890).
54
Třebušice
Obec Třebušice zanikla částečně v důsledku rozšíření těžby uhlí, ale zejména
z důvodu výstavby etylenovodu pro provoz Petrochemie chemických závodů
v Záluží.
Třebušice se rozkládaly západně od
Mostu, nedaleko od mírně se zvedajícího severozápadního svahu kopce Resslu.
V blízkosti obce tekl Hutní potok. Jižně
od Třebušic ležely Hořany, na západě pak
Ervěnice. Na severu sousedily Třebušice
s obcí Komořany a na severovýchodě se
Souší.
Název obce vznikl patrně jako označení sídliště lidí Třebuchových a v minulosti
měl různě podoby: Trzeboczicze, Trzebusycze či německy Tribschitz, Triebschitz.
Poprvé jsou Třebušice uváděny v písemných pramenech až k roku 1391
v souvislosti s dědictvím jistého Mikuláše ze Vsi Sv. Václava. V polovině 17. století hospodařilo v Třebušicích 9 sedláků
a 20 chalupníků. Obyvatelé pěstovali pšenici a žito, v menší míře vlastnili i malé
chmelnice a vinice. V polovině 18. století
bylo v Třebušicích 36 hospodářů vlastní-
cích pozemky a jen dva řemeslníci: obecní kovář a krejčí.
I když první zpráva o dolováni uhlí
v blízkosti Třebušic pochází z roku 1811,
obec zůstala ryze zemědělskou až do poloviny 19. století. Skutečný rozmach těžby uhlí v jejím okolí nastal až se vznikem
velkých dolů Saxonia I a II (v letech 1879
a 1890). V souvislosti s rozvojem hornictví
se několikanásobně zvýšil počet obyvatel
v letech 1880 – 1910 a podíl Čechů stoupl
v dříve německé obci na více jak 50 %.
V Třebušicích stávala kaple Obětování
Panny Marie neznámého založení, poprvé
renovovaná roku 1767. V roce 1822 byla
pak znovu vystavěna a v roce 1882 zvětšena. Obec Třebušice se v minulosti proslavila také na poli sportu, protože zde byl
založen jeden z prvních německých fotbalových klubů DFV Triebschitz, který existoval už před rokem 1905. Tým byl vůbec
prvním soupeřem slavného DSK Brüx dne
10. září 1905. Hrálo se na hřišti v Třebušicích a domácí zvítězili nad týmem mosteckých Němců 5:2. Obec zanikla v letech
1978–1980.
Fláje
Obec Fláje zanikla z důvodu výstavby
stejnojmenné vodní nádrže. Fláje se nacházely v Krušných horách, jihovýchodně
od Českého Jiřetína. Nejbližší obcí, vzdálenou jen několik kilometrů východním
směrem, byla Nová Ves v okrese Teplice.
Vesnice byla snad pojmenována podle
potoka Fleyh, německy Flöha, nad jehož
horním tokem ležela. Jméno má zřejmé
neslovanský původ a vyskytovalo se v minulosti ve tvarech: Flew, Fflagie, Fíley,
Fleja či Fleyh.
První písemná zmínka o Flájích pochází z roku 1346 a souvisí s existencí kostela
a fary.
Vzhledem k pozdějším prokázaným
vazbám k hradu Osek je možné soudit, že
při vzniku obce stáli páni z Rýzmburka,
kteří v roce 1398 prodali hrad, město Duchcov a 25 manství míšeňskému markraběti Vilhelmovi.
V polovině 18. století zde již byli 34 hospodáři, 2 mlynáři, 2 krejčí, řezník, forman,
obecní pastýř a učitel. Vzhledem k tomu,
že půda v horách nebyla úrodná, ale zato
se zde nacházelo bohatství lesů, velká
část obyvatel se zabývala těžbou a zpracováním dřeva. Nejvyššího počtu obyvatel
dosáhly Fláje v roce 1850, kdy tady žily
603 osoby.
Ve Flájích stával dřevěný roubený kostel na kamenné podezdívce, zasvěcený
svatému Janu Křtiteli. Jednolodní stavba
s trojbokým presbytářem a předsíňkou
na jižní straně. V jádře se snad jednalo
o původní evangelický kostelík s pozdějšími úpravami v letech 1667–1670. Z jeho
zařízení lze jmenovat mimo jiné gotickou
sochu Piety z doby po roce 1450 či pozdně gotickou Kalvárii (okolo roku 1500).
Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele byl jako
významná památka lidové architektury
před likvidací obce přemístěn do Českého
Jiřetína a v roce 1995 zrestaurován. Obec
Fláje zanikla v letech 1958–1960. Zbytky
domů pohltila vodní nádrž. V době, kdy její
hladina významně poklesne, je možné tyto
zbytky ještě vidět. Místo se právě v tomto
období stává hojně navštěvovaným, a to
nejen lidmi z nedalekých měst, ale také ze
saské strany Krušných hor.
Obec Fláje zanikla
v letech 1958–1960.
Zbytky domů pohltila
vodní nádrž.
Když je Flájská přehrada
upuštěna, jsou vidět
zbytky zaniklé obce
Fláje a lokalita je hojně
navštěvována turisty.
Článek vznikl za pomoci publikace Zmizelé domovy (Jana Sýkorová: Oblastní muzeum v Mostě a Státní okresní archiv Most, 2002),
portálu www.zanikleobce.cz a soukromého archivu autora.
55
Ze světa
Uhelné elektrárny v Německu
ještě nejsou na odpis
Německá ekonomika je nesporným tahounem
hospodářství celé Evropy. A jako taková
samozřejmě potřebuje obrovské množství energie.
Ale už i sami Němci se ptají: kde ji vzít?
Fotografie: Vattenfall
Text: Matyáš Barbořík
56
Autor kresby: Petr Urban
Ze světa
Aktuální projekty
německých uhelných elektráren
Elektrárna Moorburg leží na Labi poblíž Hamburku v místě někdejší plynové elektrárny.
louhou dobu se zdálo, že výrobu elektrické energie u našich
západních sousedů budou mít na starosti
jaderná energetika a obnovitelné zdroje.
Už v roce 2000 byl zahájen program Energiewende, tedy obrat v energetice. Ještě
v roce 2010 byl podíl atomu na celkové
výrobě německé energie čtvrtinový. Jenže události v Černobylu a hlavně ve Fukušimě tradičně ekologicky orientované
Němce poněkud vyděsily. A tak před pěti
lety padlo rozhodnutí, že do roku 2022 se
země jaderné energie zcela vzdá. Sedm
nejstarších německých reaktorů a jaderná
elektrárna Krümmel byly odstaveny ihned.
Dalších šest reaktorů definitivně přestane
vyrábět elektrickou energii do roku 2021
a tři nejnovější zařízení ukončí svou činnost o rok později.
Nejvýznamnější zdroj energie?
Stále uhlí
Německo v rámci programu Energiewende začalo v první řadě věřit obnovitelným zdrojům. Cílem plánu je do roku
2050 získávat energii především z nich
a není zas tolik podstatné, zda to bude
z vody, slunce nebo větru. Druhým pilířem
programu je redukce spotřeby energie jejím šetrným a hospodárným využíváním.
Koneckonců, proč ne, například od Baltu
fouká často, takže využití laciné energie se
přímo nabízí. Avšak nestabilní přísun větrné či sluneční energie vede k tomu, že
58
přenosová soustava je plná výkyvů, které
je třeba vyrovnávat. A v tu chvíli se vždy
hodí staré dobré uhlí.
Význam obnovitelných zdrojů pro německou energetiku nadále roste, v loňském roce se podílely na celkové výrobě
elektřiny téměř z jedné třetiny. Přesto
nejvýznamnějším energetickým zdrojem
nadále zůstává uhlí, jak nedávno uvedlo
německé Sdružení energetiky a vodárenství (BDEW). Celková výroba elektřiny
v Německu loni vzrostla o 3 % na 647,1 terawatthodiny (TWh). Výroba v obnovitelných zdrojích se meziročně zvýšila o 19 %
na 194,1 TWh a jejich podíl na produkci
elektřiny v zemi vzrostl z 26 % na 30 %.
Černouhelné a hnědouhelné elektrárny se
na celkové výrobě elektřiny podílely dohromady 42,2 %.
Výroba elektřiny
v Německu podle zdrojů
v roce 2015
4,9
8,8
14,1
30
18,2
24
Černouhelné
a hnědouhelné
elektrárny se na
celkové výrobě
elektřiny v zemi
podílely
dohromady
42,2 %.
OZE 30 %
z toho:
Vítr 12 %
Slunce 5,9 %
Biomasa 6,8 %
Voda 3%
Hnědé uhlí 24 %
Černé uhlí 18,2 %
Jádro 14,1 %
Zemní plyn 8,8 %
Ostatní 4,9 %
Zdroj: BDEW (předběžná data)
HAMM
765 MW
Problémy s výstavbou
Jak je ze zmíněných čísel patrné, uhlí
zatím rozhodně neodzvonilo ani v Německu. Ba dokonce na sklonku loňského roku
byla v Hamburku spuštěna nová tepelná
elektrárna Moorburg. Disponuje dvěma
bloky o výkonu 827 MW, přičemž v původních plánech byla výstavba jen bloku
jednoho. Senát městské spolkové země
Hamburk však přesvědčil společnost Vattenfall k výstavbě bloku druhého. Jak to
tak bývá, v tu chvíli se ozvali ekologičtí
aktivisté a výstavba elektrárny se protáhla
na dlouhých deset let. Vattenfall v lecčems
ustoupil, takže výsledkem je moderní nízkoemisní tepelná elektrárna čistící spaliny
ve třech stupních. Celková cena se vyšplhala na 2,6 miliardy eur. Během slavnostního otevření elektrárny došlo k paradoxní
situaci. Při stisknutí onoho kouzelného tlačítka byl jeden blok odstavený kvůli opravě
a druhý měl volno, protože v tu chvíli bylo
v síti elektřiny dostatek.
STADE
1 000 MW
Dva bloky v záloze
Jak bylo řečeno, od Severního či Baltského moře vane vítr, který Němci využívají ve svých větrných elektrárnách. Avšak
intenzita proudění vzduchu se mění a jsou
dny, kdy německé pobřeží ovládne absolutní bezvětří. Je pochopitelné, že v takové
situaci větrníky nevyrobí ani kilowatthodinu, a proto není od věci mít k dispozici
záložní zdroj. Dostatečný přísun elektrické energie je přitom pro průmyslový
Ham­burk nutností. Zvláště pak hutnické
podniky Aurbus zpracovávající měď nebo
Arcelormittal, který vyrábí ocel, mají po
elektřině doslova hlad. A oním záložním
zdrojem je právě uhelná elektrárna Moorburg. Počasí u moře se navíc může měnit
takříkajíc z minuty na minutu. Běžné tepelné elektrárny nedokážou v případě potřeby dostatečně rychle měnit svůj výkon.
Moorburg to však zvládá – technologie, jimiž je vybaven, umožňují, aby během pouhé čtvrthodinky změnil výkon o 600 MW.
S plynem to tak snadné není
To svědčí o tom, že nároky na konstrukci elektrárny byly obrovské. Svým způsobem na tento technologický postup doplatila účinnost elektrárny, ale ta je i tak na velmi slušné úrovni. Elektrárna
musí být neustále v pozoru, tudíž nefunguje tím způsobem, že za
dobrých větrných podmínek se vypne a její zaměstnanci jdou na
pivo. Moorburg je v provozu non stop, i když samozřejmě vždy
nejede naplno. Moorburg však není jediným příkladem toho, že
Němci na uhlí zdaleka nezanevřeli. Jestliže ještě před časem Berlín počítal s tím, že jádro a starší tepelné bloky budou nahrazeny
plynovými elektrárnami, tak nyní je situace poněkud jiná. Plynové
elektrárny se ukázaly být příliš drahé, a tak se v Německu objevují nová zařízení, která spoléhají na uhlí. Například v elektrárně
Neurath v Severním Porýní-Vestfálsku nedávno vyrostly dva nové
bloky o výkonu 1100 MW.
(černé uhlí)
(černé uhlí)
HAMBURG
827 MW
(černé uhlí)
DATTELN
1 052 MW
(černé uhlí)
NIEDERAUSSEM
1 100 MW
(hnědé uhlí)
PROFEN
660 MW
(hnědé uhlí)
MANNHEIM
911 MW
(černé uhlí)
Německo, podobně jako Česká republika, neoplývá velkou surovinovou základnou, takže nové bloky využívají především dovezené černé uhlí. Avšak zásobami hnědého uhlí se Němci stejně jako my pochlubit mohou, takže i u našich západních sousedů
probíhá boj o to, kam až se rypadla budou moci zakousnout. A již
i oficiální místa v Berlíně připouští, že těžbě uhlí budou i nadále
ustupovat německé obce.
59
Fajront Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.
Ne na mém dvorku!
Fotografie: shutterstock.com
Text:Petr Dušek
NIMBY. Zní to jak jméno pro klokana. A možná by
se pod tímto názvem dalo i natočit pokračování
Skippyho. Ve skutečnosti však NIMBY symbolizuje jeden
z nejzávažnějších problémů současného místního rozvoje.
Akronym vznikl z počátečních písmen anglických slov
„Not In My Back Yard“, což se dá česky přeložit jako
„ne na mém dvorku“. A přesně to to taky znamená: milý
investore, dělej si, co chceš, ale jinde.
NIMBY efektu dnes čelí především developeři, výrobci,
správci infrastruktury, samozřejmě i těžaři, ale také obce
a vyšší správní celky. Charakterizuje odmítavý postoj
obyvatel či občanských sdružení vůči nějaké obecně
prospěšné či dokonce nezbytné výstavbě v blízkosti jejich
domova. Typicky jde o dálnice, letiště, skládky, věznice,
elektrárny, ale také vodní přehrady či továrny. Tedy stavby,
které sice prospějí široké veřejnosti, ale zároveň mohou
zatížit své bezprostřední okolí.
Termín k nám zavítal stejně jako mnoho jeho bratříčků
z Ameriky, kde se objevil již v 80. letech. Nejspíš tam už
tehdy zápasili s tím, s čím máme co do činění my teď,
tj. s neschopností komunikovat v trojúhelníku investor
– město – občané. Odstrašující je zejména případ, kdy
žádná ze stran není ochotna naslouchat ani jednomu ze
svých partnerů. Investor jde přes mrtvoly a své záměry
ohlašuje výhradně přes média jako hotovou věc. Město
nezajímá nic jiného než jak investora odradit či jak z něj
vytřískat kanalizaci, bazén s tobogánem a multikino.
A občané jsou absolutně neteční, až na 10 křiklounů,
kteří založí 5 občanských sdružení s mnoha navzájem
protichůdnými požadavky.
Pro úplnost je třeba od postoje NIMBY odlišit ideologický
radikální odpor vůči stavbám určitého typu, například
rakouských aktivistů vůči českému jádru. Pro tento
přístup máme termíny NIABY, zkracující „Not In Anyone´s
Back Yard“, čili „na ničím dvorku“, nebo NOTE, zkracující
„Not Over There Either“, čili „tam taky ne“. Britové, mistři
břitkého sarkasmu, navíc vymysleli pro beznadějné
situace ještě pejorativní výraz BANANA, pod kterým
se skrývá „Build Absolutely Nothing Anywhere Near
Anything“, čili „nestavte naprosto nic blízko čehokoli”.
Pokud jste pravidelnými čtenáři Sedmého proudu, už jste
si možná zvykli, že rubrika Fajront chrlí hlavně ironické
fejetony s nepříliš optimistickým výhledem. Aktuální
téma nám však dovoluje pro tentokrát udělat výjimku.
60
V posledních letech se totiž zdá, že investoři, města
i občané začínají chápat, že nejlépe svých cílů dosáhnou,
když se zkusí vzájemně dohodnout. Investoři přestávají
být tak arogantní a lhostejní, města se učí hledat
kompromisy a občané začínají být konstruktivnější.
Průmyslový developer Panattoni Europe vloni dokončil
distribuční centrum pro americkou společnost Amazon
v Dobrovízi a dnes jsou spokojeny všechny strany:
světový lídr elektronického obchodu, středočeská obec
i její obyvatelé, kteří se mimo jiné po 15 letech dočkali
obchvatu pro osobní dopravu. Jednání byla samozřejmě
dlouhá a náročná. O to více si však můžeme cenit
šťastného konce.
A na závěr ještě jedna dobrá zpráva. V lednu se v Praze
konala historicky první konference NIMBY efekt – investor,
město, občané, na níž prezentovaly různé subjekty své
zkušenosti, doporučení a požadavky a mimo jiné se zde
vyprávěl i onen úspěšný příběh Amazonu v Dobrovízi.
„Jen houšť a větší kapky,“ říkávaly naše babičky.
Začneme-li o problémech diskutovat na nezávislých
a vyvážených platformách, je to ta nejlepší cesta,
jak se je naučit úspěšně překonávat.

Podobné dokumenty

Důlní noviny ročník XIX číslo 4

Důlní noviny ročník XIX číslo 4 mincí z doby Vladislava Jagellonského. Přesto jsem měl v době, kdy jsme s projektem začínali, celkem obavy, zda se nám něco vůbec podaří najít.

Více

Důlní noviny ročník XIX číslo 8

Důlní noviny ročník XIX číslo 8 skončení generální opravy ujít více než čtyři kilometry na své stanoviště. (pim)

Více

2 / 2013 - Advent-Orion časopis Advent

2 / 2013 - Advent-Orion časopis Advent Nedávná podpora Karen Kleinové, 68leté vychovatelky, které se v autobuse bezostyšně vysmívali středoškoláci kvůli její váze, mne přesvědčuje o tom, že ještě máme naději na změnu. Děti ji deset minu...

Více

Historie dolu Jan Šverma (Robert) v datech

Historie dolu Jan Šverma (Robert) v datech V Teplicích v Čechách se konal 1. těţařský den, kterého se zúčastnili všichni těţaři z SHR. Účastníci se v jednotlivých sekcích jednali o problémech odvodňování, stavu dopravy po ţeleznici i po vod...

Více