Zprávy

Zprávy
Zasedání výkonného výboru IPSA a kulatý
o rozdělených národech,
Taipei, 12. - 13. ledna 1995
stůl
Pravidelné zasedání výkonného výboru Mezinárodní asociace pro politické
vědy, které se konalo v Taipei v Čínské republice na Taiwaně, se zabývalo pře­
devším zhodnocením XVI. Světového kongresu IPSA v Berlíně v roce 1994 a pří­
pravou XVII. kongresu v Soulu v roce 1997. Berlínský kongres byl hodnocen
pozitivně, a to jak z hlediska kvality obsahu, tak i z hlediska množství podnětů, prezentace vědeckých výsledků a navázání osobních kontaktů. Základní údaje jsou skutečně ohromující: Program kongresu obsahoval 223 zasedání, základní téma
kongresu se projednávalo na 55. Výzkumné výbory realizovaly 71 setkání, studijní
skupiny 8. Mimo to se uskutečnilo 36 speciálních zasedání a 8 panelů. Konalo se
také 7 regionálních setkání, 8 zasedání bylo věnováno stavu politické vědy, 5 problémům nové Evropy. Celkem bylo předloženo více než 1 000 písemných referátů.
Odhadovaná účast byla 2 100-2 200 účastníků, z nichž 1 884 zaplatilo kongresový
poplatek. V diskusích aktivně vystoupilo 1 378 badatelů. Nejvíce politologů přijelo
ze západní Evropy - 46, I %, dále ze Severní Ameriky 21,1 %, z Jižní a Střední
Ameriky 10,2 %, z východní a jihovýchodní Evropy 9 %, z Asie 8,3 %, Afriky
3,3 %, Austrálie 2 %.
K důležitým bodúm zasedání exekutivy patřila příprava příštího světového
kongresu, který se bude konat ve dnech 17. - 21. srpna 1997 v Soulu, v Jižní Koreji.
Základním tématem bude Konflikt a řád. Předpokládá se účast 2 500 účastníků ze 70
zemí světa a 1 000 písemných referátů. Bylo by jistě správné, aby se i představitelé
české politické vědy snažili o seriózní účast, i když velká zeměpisná vzdálenost napovídá o finančních překážkách. Na základě projevené snahy korejských organizátorů
lze však předpokládat, že budou učiněny kroky k tomu, abychom se účastnit mohli.
Zasedání exekutivy se zabývalo i řadou dalších otázek, mezi něž patřila zpráva
generálního t~jemníka Johna Coakleyho o organizačních změnách v souvislosti
s přesunem centra do Dublinu, o nových publikacích, rozpočtu atd. Součástí
rozhodnutí exekutivy bylo i to, že příští zasedání a kulatý stůl se budou konat v Praze
ve dnech 25. - 27. srpna 1995, respektive 28. - 29. srpna. Jako téma kulatého stoluje
Politologická revue 1,
červen,
1995
83
plánován Vztah ekonomiky a politi"-y jako :::ákladní předpoklad stability státu. Pově­
naší Společnosti svědčí o velkém mezinárodním uznání, kterého se naší politické vědě dostalo.
ření
***
Na zasedání exekutivy navazoval kulat)' stůl, pořádaný taipeiskou organizací na
téma: Rozdělené národy v komparativní perspektivě. Organizačně byl velmi dobře
připraven. Zazněla zde celá řada zajímavých a podnětných vystoupení. Prof. Jean
Laponce vystoupil s referátem Institucionální možnost volby multietnického státu:
prezidentské nebo parlamentní režimy, Maureen Covell hovořilo kanadském experimentu konstitucionální revize v komparativní perspektivě. Řada vystoupení se dotýkala otázky sjednocení Německa, Longin Pastusiak se soustředil na externí faktory
ovlivňující rozdělení a znovusjednocení, Hans-Dieter Klingeman na napětí v procesu německého sjednocování, Helena Šestopalová na rozdílné zkušenosti dvou ně­
meckých států z hlediska dopadu na budoucí vztahy. Problematíkou evropskou se
zabývaly ještě referáty Andrého Frogniera a Jana Škalouda. Frognier poukázal na
příklad Belgíe jako určité laboratoře pro výzkum kooperace v segmentované společnosti, Škaloud hovořil o řizeném rozdělení státu. Další vystoupení se již dotýkala
problematiky asijské, zejména Číny a Koreje. Ming Lee se zaměřil na aktuální
problémy vztahu Severní a Jiřní Koreje po výměně vůdců na severu, Dalchoong
Kim vysvětlil korejskou zkušenost při hledání integrace rozdělených národů. Čínská
problematika a otázka sjednocení kontinentální Číny a a Taiwanu byla zastoupena
ve vystoupení Chien-mina (použil příměru Davida a Goliáše) a Yu-shan-wua.
Vystoupení ukázala, že procesy sjednocování a rozdělování národů a států patří
mezi nejvýznamnější problémy současného světa. Ke každému vystoupení zazněla
bohatá diskuse. Vědci všech zúčastněných zemí byli sCl.upni nalézt společnou řeč,
což jistě neplatí o politicích současností. Samozřejmě nebyly diskutovány příklady
všech rozdělených či rozdělujících se národů současnosti, ani všechny otázky spjaté
s těmito procesy, které vytvářejí například na evropském kontinentě nejvýznamnější
konflikt po Druhé světové válce, ale které se také dotýkají nejlidnatějšího národa
světa. Bylo zřetelné, že příkladu sjednocování Německa je věnována výrazná pozornost jak v Číně tak na Taiwaně, ale i v Jižní Koreji. Československý rozchod je
zase sledován jako důkaz možnosti řešit rozdělení státu bez hrozby násilného
konfliktu. Aktuální situace v Belgii i v Kanadě je pozorována nejen politickou veřejností, ale i vědci. Politická věda na rozdíl od politiků nenabízájednoduché návody k řešení, může snad právě proto a i pro ochotu komunikovat a naslouchat, přispět
k řešení mnoha konfliktních situací.
Referáty, které byly v Taipei předneseny jsou k dispozici u autora této informace a vážným zájmecům mohou být zapůjčeny.
Jan Škaloud
84
Politologická revue I,
červen,
1995
Maďarská
politologie a její institucionalizace *
"Všichni se stali politology, politická věda ovlivnila vdejné mínění... politický
diskurz je obsahem jazyka a kategorií politologie... Tak, jako dříve, v šedesátých a
sedmdesátých letech se ekonomie a sociologie stala komunikační formou reformního
hnutí, tak byla v osmdesátých letech tato role přisouzena politologii.. Maďarská
politologie jako věda o demokracii p"evzala ve svém diskurzu hodnoty západních
demokracií,,1I - tak popisuje Attila Ágh, jeden z předních reprezentantů mad'arské
politologie, historickou roli a společenskopolitickou funkci politologie v demokratizačním proccsu v Maďarsku. Kritickou funkci politické vědy, jak je popisována
v citovaném úvodu Attily Ágha, je možné chápat jako protiklad k vědeckému komunismu. Díky tomu získala politologie jako dísciplina "zakázaná" nebo přinejmenším
vytěsněná z univerzit příchuť "zakázaného ovoce".
Před rokem 1988 sice ještě fungovaly staré metody cenzury, tabu a omezení, ale
zároveň tu již existoval kritický potenciál, který vytvářel novou platformu pro politické diskuse. V těchto diskusích se prezentovala politologie jako nová a kritická
společenská věda. Kritikou starých struktur, analýzou krize a diskusí o alternativních modelech získala maďarská politologie vlastní profi!. Zatímco dříve měla
politická věda, aby se vyhnula existujícím tabu, teoretický charakter, v období krize
vystoupily sociologické analýzy politického systému Maďarska na veřejnost. Tyto
změny můžeme stručně objasnit pomocí konfrontace titulů dvou ročenek Společnosti
politické vědy: "Politika a společnost" (1983) a "Změna a alternativa"
(l988)?
Relativní flexibilita Ki'tdárova systému pomohla vzniku kritické politické vědy.
Teoreticko-metodologické přípravné práce v rámci politologie přinesly své plody po
pádu existujících tabu. Byla scho~na předkládat koncepčně zralou kritiku a alternativní modely politického systému. I
Otálení s institucionalizací politické vědy se po změně systému projevilo jako
klad: kdyby se byla v osmdesátých letech etablovala "oficiální", "socialistická" politická věda, byla by zřejmě korumpovaná a nemohla by se připojit k reformnímu táboru nového politického myšlení. Ambivalentní postavení politologie v Kádárově
éře vedlo však k tomu, že byl možný rozvoj disciplíny, aniž by byla ohrožena institucionálními omezeními. V této situaci byla politologie dostatečně silná na to, aby
se projevila a ovlivňovala veřejné mínění, ale zároveň se jako obor prezentovala
jako nositel kritiky a reformy.
Diskuse o reformě přispěly k rozšíření a pluralizaci teoretických a normativních
základů oboru. Zatímco dřive převládalo myšlení typu "demokratického socialismu"
či "sociální demokracie", nyní se objevily nové myšlenkové směry. Mladí politologové se stále více otevřeně angažovali ve jménu liberálních hodnot a přejímání zá-
ro
Politologická revue I,
červen,
1995
85
padních empiricko-analytick)'ch modelů. Došlo k definitivnímu rozloučení se s
"posvátný mí kravami".
Angažovanost reformátorů posilovala kritický charakter maďarské politické
vědy, jak v "sociálně demokratickém", tak v "liberálním" směru. V reformních
diskusích na konci Kádárovy éry, ve druhé polovině osmdesát)'ch let, maďarská politická věda dospěla. Bylo jedno, zda se někdo chtěl otevřeně politicky vyjadřovat či
nikolív; v před večer změny systému tak byl stejně chápán. Ver-ejnost chápala diskuse a věcné problémy jako politick)' diskurz. Politologové tak v klíčových okamžicích změny systému přebírali politické role.
Den co den padala různá tabu: zatímco na počátku osmdesátých let byl silně
cenzurován sborník překladů statí západních autorů o pluralismu, stalo se Maďarsko
ve stejném desetiletí pluralitní demokracii: veřejnost začala považovat za myšlenkové předchůdce těchto změn politology; mnozí z nich sehráli rádi roli proroků. Být
"politologem" se stalo módním povoláním, a mnozí společenští vědci, politikové a
novináři v sobě objevili, bez ohledu na absenci jakékoliv vědecké kvalifikace, "dří­
mající politology". Bylo to o to snažší, že seriózní vědci nemělí a ani nemohli mít
odpovídající formální kvalifikaci, protože studijní obor neexistoval. Tento nízký stupeň institucionalizace discipliny, který se při vytváření její krítické role zdál být výhodou, se nakonec ukázal jako škodlivý. Zvýšená společenská poptávka a zájem
ovšem přispěly k dalšímu spontánnímu rozvoji oboru.
Omezenost kapacit byla zřejmá. Celý obor na změně systému profitoval, rostla
poptávka po politicky "jinak" vzdělaných intelektuálech. Například tradičně vzděla­
ní novínáři se většinou nemohli vyznat v novém systému institucí. Zvýšená potřeba
znalostí o probíhajících reformních procesech, která existovala v západních zemích,
přispívala k navázání mezinárodních kontaktů. Docházelo k oboustranně velmi bohaté výměně.
1.
Společnost
pro politické
vědy
Maďarská společnost
pro politické vědy vznikla už v roce 1982, jako první
základna pro vybudování politické vědy v Maďarsku. Je členem Mezinárodní politologické asociace (IPSA). Mnozí z těch, které přilákala do Společnosti
otevřenost vědecko-politického diskurzu, byli v průběhu demokratizačního procesu
díky novým četným možnostem vtaženi přímo do politického života. Na druhé straně ti členové, kteří za Kádárovy éry zaujímali privilegované politické pozice, tyto
pozice ztratili a o život Společnosti se už pak dále nezaj ímali. Počet členů klesl
z 550 na 350.
I když teď ve Společnosti existuje mnohem více otevřených diskusí než
v předchozí éře, zůstává počet návštěvníků pořádaných akcí hluboko pod tehdejším
standardem. Vzniklo mnoho politických a quasi-politických spolků, klubů, organizací, které v Maďarsku /Budapešti/ zahlcují omezený okruh zainteresovaného publiorganizační
86
Politologická revue I,
červen,
1995
ka. Na základě této skutečnosti byl redukovám počet sekcí, respektive pracovnich
skupin Společnosti. Byla zastavena činnost sekce hospodářské politiky a médii,
vznikla sekce politick)'ch institucí. Tím zůstaly nadále v činnosti 3 sekce: mezinárodní politika, politická sociologie a instituce, politická teorie a dějiny myšlení. Čle­
nové sekce mezinárodní politiky založili v roce 1991 dokonce samostatnou
"Maďarskou společnost pro zahraniční politiku", čimž došlo k rozpuštění sekce
v rámci Společnosti pro politické vědy. Vznikly ale naopak zase jiné sekce, jako
"Výzkum politické socializace" a regionální pobočky, které se staly koordinátory lokálních aktivit.
Protože v tomto období nedošlo k žádnému průlomu pokud jde o dorost, má profesionalizace ve Společnosti nadále svoje hranice. Počet skutečně aktivních členů
sice neklesl, ale jen nepatrně vzrostl. Společnostt zachovala kvalitu svých ročenek a
dále rozvinula své mezinárodní kontakty. Například existovala bilaterální spolupráce mezi Americkou a Maďarskou společností pro politické vědy s ročními konferencemi, z nichž byl vydáván sborník také v angličtině. Mezi členy výborů dnes
nejsou žádní politikové starého typu. Další rozvoj Společnosti je v podstatě závíslý
na stavu výuky a výzkumu, tj. Společnost ztratila svoji počáteční ústřední roli.
Rámec jejích vlastních možností se vyčerpal a lze doufat, že v nově konstituovaném
vědeckém životě bude hrát podobnou roli, jakou mohou hrát západní politologícké
společnosti.
Vydávání ročenky, které začalo v roce 1982, bylo v roce 1992 ukončeno a čle­
nové získali předplatné na politologický čtvrtletník, vydávaný od roku 1992 Akademií věd. V časopise jsou v maďarštině publikovány studie, diskusní příspěvky,
recenze, zprávy a informace z oblasti politických věd. Nový časopis vychází
v nákladu I 200 kusů, což svědčí o tom, že přesahuje hranice Společnosti a slouží
potřebám širšího publika. Novinkou ve Společnosti pro politické vědy je zavedení
ceny lstvána Bibó, která se uděluje "politologovi roku". Poprvé byla tato cena udě­
lena v roce 1993.
2.
Vědecká
kvalifikace
V Maďarsku existuje v politických včdách několik "velkých doktorů" (profesoa mnoho "kandidátů" (habilitovaných soukromých docentů): univerzitní doktor
je nově vzniklá kvalifikace, pro níž bylo předloženo zatím jen několik prací. Během
proměnlivého období zrněny režimu získalo kvalifikaci jen několik málo osob.
Utvářející se politický život a masmédia přitahují kvalifikované síly. Pro ty, kteří ve
vědě zůstávaj í, je obtížné reflektovat tyto zásadní změny. Chybí čas pro delší práce.
Jiným faktorem nejistoty je samotný proces kvalifikace. Změna režimu posílila pozici zastánců reorganizace vědeckého systému. Dosud ale nebyly podniknuty žádné
rozhodující kroky. .Je velmi pravděpodobné, že habilitační řizení bude opět úkolem
univerzit, a že budou také modifikovány podmínky pro akademické "velké doktorárů)
Politologická revue I,
červen,
1995
87
ty". To znamená, že mnozí čckají, až bude rozhodnuto o novém kvalifikačním systému a teprve potom chtějí přcdložit své práce.
Byl obnoven stálý VS-bor pro politické vědy Maďarské akadcmie věd. Výbor by
měl rozhodovat o příslušn)'ch akadcmických ústavech a finančnich prostředcích
na vý·zkum, o novém i dosavadním kvalifikačním systému, ktcr)' se v akademii
dochoval.
3.
Změny
ve výzkumu
Postavení v)'zkumu je částečně spjato s činností již jmenovaného výboru.
na výzkum z Národního vědeckého výzkumného fondu jsou rozdělovány
na základě návrhu tohoto výboru, ovšem velikost prostředků, které mohou politické
vědy získat, je omezená díky špatné finanční situaci Maďarska.
Lepší možnosti pro politický výzkum lze očekávat poté, co Akademie věd
převzala Ústav společenských věd Ústředního výboru Mad'arské dělnické strany.
O předání ústavu Akademii věd rozhodla ještě na podzim 1989 Némethova vláda a
proces předání byl ukončen v roce 1991. Nově vytvořená výzkumná zařízení,
respektive oddělení, a jejich vedoucí jsou následující:
a) Proces utváření občanské společnosti (Iván Szelényi)
b) Vznik nového stranického systému (Mihály Bihari)
c) Samospráva a lokální autonomie (Antal Bohm)
d) Změna politických institucí (Gyorgi Szoboszlai)
e) Sociální a kulturní podmínky a důsledky transformace: systém vzdělávání a politická socializace (Ferenc Gaszó)
f) Politická kultura v Maďarsku (József Bayer).
Nový název ústavu je "Ústav politických věd" Akademie věd. Činnost musí být
stranicky neutrálnÍ. Převzetím ústavu Akademii věd se etabloval první samostatný
výzkumný ústav pro politické vědy v Maďarsku. Ústav má tradici po1itickovědních
výzkumů a interdisciplinárního přístupu, která by měla zůstat zachována.
Proti pozitivním tendencím působí finanční situace, kterou vláda i přes dobrou
vůli nemůže zlepšit. To vede k tomu, že politickovědní výzkumné týmy spolu s jedním
nebo dvčma zahraničními sponzory z hospodářské či politické oblasti realizují
výzkumnou činnost přes nadace, sdružení atd., mimo oficiální, zchudlé instituce.
Tato forma umožnila spolupráci domácích a zahraničních vědců (např. Erasmusprogram, Evropský institut). V tomto procesu hrají důležitou roli německé nadace,
stojící blízko politick)'m stranám !zvláště Friedrich-Ebelt-Stiftung, Friedrich-Naumann-Stiftung, Konrad-Adenauer-Stiftung/. Tento druh privátně financované
výzkumné činnosti je podporován hospodářskými svazy a politickými organizacemi,
zvláště politickými stranami. V delší časové perspektivě budou v Maďarsku mnohé
asociace, spolky a politické strany v situaci, kdy budou moci založít vlastní
výzkumné a vzdělávací instituce. Například Sdružení svobodných demokratů založiProstředky
88
Politologická revue 1,
červen,
1995
10 v roce 1992 "Ústav pro politick)' v)'zkum": příklad, který chtějí následovat i jiné
strany a asociace.
4. Výuka
Ve výuce politických věd je možné na jedné straně pozorovat potěšující inokroky, na druhé straně ale znaky konzervace tradičních struktur. Byla
rozpuštěna Vysoká škola politická Maďarské dělnické strany. Rozdílné využití
Ústavu společenských věd ÚV a zmíněné vysoké školy bylo podmíněno rozdílnými
vědeckými kompetencemi. Škoda, že byly spolu s jinými rozpuštěny i katedry, které
se právě nacházely ve stadiu budování, například katedra politické teorie; velká
většina této vysoké školy si však nezasloužila lepší osud.
Změněné celkové politické podmínky zajistily maximálně příznivou situaci pro
dříve brzděný dynamický rozvoj výuky politick)'ch věd na Právnické fakultě Univerzity Eotvos Loranda (ELTE). Ministerstvo školství udělilo souhlas k vytvoření
katedry politických věd. Vedoucím katedry je profesor Mihály Bihari, který je zároveň prezidentem Maďarské společnosti pro politické vědy. Katedra převzala vzdělá­
vání právníků v oblasti politických věd, ktcré je realizováno formou na sebe
navazujících kurzů v průběhu tří semestrů, v podobě dvouhodinových seminářů
nebo přednášek (ze srovnávací politologie, politické teorie a dějin politického
myšlení, úvodu do maďarského polítického systému atd.).
V roce 1991 bylo zavedeno studium politických věd jako druhé specializace, ve
kterém nyní studuje 150 studentů, většinou právníků. Stejný počet studentů se snaži
získat po předchozím ukončeném studiu druhý diplom v oboru politických věd.
V rámci restrukturace vědecké kvalifikace bylo otevřeno také doktorandské studium
(Ph.D.). Na Biháriho katedře vznikla a také byla vydána zásluhou dvou profesorů
první učebnice politických věd v maďarštině.
Paralelně k zavedení politologie na Právnické fakultě Univerzity Eotvos Loranda proběhla v roce 1990 na Budapešťské ekonomické univerzitě (Budapesti Koygazdasági Egyetem, BKE) přestavba bývalé katedry politických věd pod vedením
profesora Attily Ágha. Nová katedra věnovala pozornost také zavedení diplomního
studia pro studenty ekonomie. Prezident USA G. Bush při své návštěvě Budapešti
zavedl na této katedře stálé místo pro hostujícího profesora v oboru politických věd
(John Marshall Chair for Political Science), takže v každém semestru zde vyučuje
jeden americký hostující profesor, který je placen z USA. S John Marshall Chair je
spojena také podpora výzkumných aktivit a rozvoje infrastruktury. Při této katedře
je od roku 1988 vydávána "Ročenka maďarské politiky", velmi zdařilá příručka,
obsahující analýzy a dokumentaci, respektive statistické údaje, vztahující se k danému kalendářnímu roku a k procesům, probíhajícim v maďarské politice.
Kromě Budapešti nejsou pozorovány v oblasti politických věd žádné výzkumné
a pedagogické aktivity, ačkoliv existují mnohé vysoké školy a ústavy v Szegedu,
vační
Politologická revue 1,
červen,
1995
89
Debrecínu, Pésci a Szombately. Kolegům, žijícím "na venkovč" (~i. mimo Budabránily jejich ústavy a katedry za komunistického režimu v zapojeni do aktivit nové kritické společenské včdy. Určit), typ ideologicky podmíněného
konzervatismu struktur byl v Kádárově éře mnohem silnější na venkově než v Budapešti, kde měla silný vliv přítomnost reformních komunistů a jejich mezinárodní
kontakty. Dnes jsou činěny pokusy oživit opět výuku mimo Budapešť záměrnou decentralizací výzkumných pracovišť. Zavedení prvního diplomního studijního oboru
politologie na bývalé technické univerzitě v Miškolci na podzim 1993 s 90 studenty
v ročníku nesporně přinese "čerstvou krev" do polítick)'ch věd. Podobné tendence v
různé intenzitě můžeme pozorovat na všech důležit)'ch vysokých školách Maďarska,
v Pésci, Szegcdu, Debrecínu a Szombathely, a probíhají paralelně s v)'stavbou regionálních orgánů Maďarské společnosti pro politické vědy.
Důležitou institucí, jejíž vznik byl iniciován ze Západu, je Středoevropská univerzita (CEU) v Budapešti, založená Georgem Sorosem. Univerzita je institucí pro
postgraduální studium studentů z východní Evropy v různých společenských vě­
dách. Velkoryse pojatá katedra politologie CEU byla otevřena v Budapešti v roce
1993 pod vedením známého opozičního sociálního filosofa Jánose Kise.
Ve srovnání s vývojem v Budapešti je výuka na venkově v pochmurnějším
stavu, což má svou "hístorickou" příčinu. Když na podzim 1988 došlo ke studentským protestům na maďarských vysokých školách, studenti požadovali změnu
profilu. Jedním z těchto požadavků bylo zrušení vědeckého komunismu spolu s jinými discíplínami marxismu-Ienínismu. Mínisterstvo školství vyhovělo tčmto požadavkům, které podpoříli i učítelé. Reakce minísterstva byla ale typíckou
"symbolickou inovací", kdy stejná věc získala jen jiné jméno. Oddělení marxismuleninismu na ministerstvu bylo rozpuštěno a staré obory marxismu-lenínismu byly
na základě nařízení přejmenovány na "společenské vědy"; vědecký komunismus byl
přejmenován na politické teorie. To znamená, že na několika desítkách kateder se
jenom vyměnily jmenovky, přičemž značná část učitelů z dřívějších kateder vě­
deckého komunismu neměla potřebnou kvalifikaci a znalosti. Většina těchto pedagogů bez vhodné kvalifikace působila na venkově, mimo Budapešť, ale také na
některých, z hlediska společenských věd marginálních, vysokých školách v Budapešti.
Situace přináší těžká a dosud neřešitelná dilemata. Působit na katedře vědeckého
komunismu nebylo nijak zvlášť prestižní ani dobře placené místo a neznamenalo to
žádnou "totální" loajalitu vůči systému. Proto je obtížné najít kriteria, podle kterých
by bylo možné nějakým způsobem tyto pracovníky roztřídit. Zkoušelo se, například
na univerzitě v Szegedu, nechat bývalé učitele marxismu-leninismu "prolustrovat"
zvenku, ale to vyvolalo křížovou palbu kritiky, protože kvalifikační, publikační a
výzkumné možnosti politických věd byly dříve omezené. Není možné provádět
výběr kádrů pro nové katedry shora, z ministerstva a podobných instancí. Tlak
"zdola", od studentů, povoluje. Studenti se už dále nezajímají o změny na vysokých
školách a bez jejich tlaku není možné urychlit výměnu personálu. Ovšem na druhé
pešť),
90
Politologická revue I,
červen,
1995
straně:
kdo by teď na nová místa nastoupil? Zatím není k dispozíci včdeck~ dorost a
platové poměry na vysok~'Ch školách se natolik zhoršily. že by bylo velmi obtížné
obsadit uvolněná místa kvalifikovan~'mi vědcí.
Tuto situaci je možné srovnat také s rozmanítými problémy politického vzdělá­
vání na základních školách a gymnáziích, respektive středních školách. V Maďarsku
existuje v oblasti politického vzdělávání vakuum, které do určité míry negativně
ovlivňuje rozvoj politických věd. Dříve existovala jako povinný předmět na školách
a gymnáziích jakási občanská nauka, ale po změně politického systému byl tento
předmět zrušen. Dosud se nenašla žádná přesvědčivá alternativa, která by dovolila
zavedení politíckých věd do výuky. Dokud ovšem tento předmět na základních a
středních školách neexístuje, jsou studijní místa pro polítology na peagogických fakultách považována za zbytečná a jsou rušena. Ovšem pro dlouhodobou demokratickou obnovu Maďarska je podobná výuka nezbytná. Politická věda se ovšem zatím
o tento důležítý spojovací článek mezi politíckým vzděláváním a politickou vědou
nezajímala, protože těžištěm výzkumu a výuky jsou uníverzity. Má-li však politícká
věda plnít důležitou společenskopolitickou funkci, musí být tento nedostatek odstraněn.
5. Role politických
věd
ve
veřejném mínění
a veřejné diskusi
Jíž před změnou systému existovaly pozitivní tendence v této oblasti a ty se dále
rozvíjely. Zmizela omezení, postíhující opoziční a emígrantskou literaturu. Uvažovalo se o organizování profesíonální přípravy novinářů v rámci studia politických
věd. Potřeba konzultací v politické oblasti, poptávka po novém personálu a politickém vzdělání, restrukturace politických institucí - to vše vyžadovalo kvalifikované
politology.
Je třeba se ovšem 7JTIínit také o tom, že známý politolog László Lengyel byl v létě
1993 za své kritícké poznámky o korupci ve vládě, které vyslovil v jedné veřejné
přednášce, osobně obžalován ministerským předsedou. Soud první instance na
podzim vyřkl rozsudek, svého druhu nesouhlas bez konkrétních sankcí. To ukazuje
ambivalentní důsledky rostoucí důležítosti politickovědního diskurzu v Maďarsku.
Dnes již neexistují žádné ideologicko-politické překážky institucionalizace politických věd. Existují ale svého druhu nové politické předsudky, které je možné rekonstruovat z odkazl! a výroků vládnoucích politiků, i když nemají žádnou přesně
formulovanou a oficiální podobu; politická věda jako "opoziční věda" je zakořeněna
v liberálnim a levicově orientovaném intelektuálním milieu kritiků a odpůrců
křesťansko-nacionálniho politického směru, který představovala maďarská vláda
v letech 1990-1994. Tento nepřátelský postoj vůči politologií se projevíl například
v žalobě vůči Laszló Lengyelovi, ale i v jiných méně závažných případech, jako
například v poznámkách ministerského předsedy Józsefa Antalla o polítických
vědcích, kteří "zvolili marxismus jako řešení pubertálních problémú" (toto řekl ve
Politologická revue I,
červen,
1995
91
vereJnem interview o profesoru Attilu Ághovi, vedoucímu katedry John Marshall
Chair for Political Science na BKE; Ágh byl na gymnáziu žákem učitele historie
Jószefa Antalla). Podobné diskriminující výroky o politických vědcích, zaznívající
z vládních kruhů, přispívaly k popularitě kritické politické vědy a zvýšené poptávce
po ní. Často se také objevuje upozornění na "rudé" kořeny politické vědy, které zajisté existují, ale nemohou b),t v žádném případě důvodem k aktuální kritice. Vědní
disciplína si musí uchovat všechny své kořeny, počínaje emigranty přes kritiky režimu až po reformní komunisty. Přes tyto výhrady jsou většinou ve veřejné diskusi
přiznávány politické vědě její zásluhy, jež si získala jako vedoucí síla v reformních
diskusích a v reformním snažení z dob krize a změn Kádárova režimu.
Politická věda je v současné době pro mladé lidi nejpopulárnější ze společenských věd, protože pouze ona je v situaci extenzivního růstu pracovních míst.
Politická věda v Maďarsku může také počítat s "rozvojovou" pomocí západních politologů formou společných výzkumných projektů a programů Tempus ve výuce.
Má také tu výhodu, že její institucionalizaci předcházela změna systému. Politologové mohli v momentu změny systému málo ztratit a mohli mnoho získat, zatímco
představitelé dříve etablovaných vědních disciplin byli postiženi ztrátou privilegií.
Rozvoj politické vědy v Kádárově době vytvoří I startovní možnost. Úkolem politologů nyní je, tuto výhodnou pozici upevnit a institucionalizovat.
Máté Szabó
* Z
německého originálu: Die Institutionalisierung einer "Demokratiewissenschaft" im Demokratisierungsprozess, Osterreichische Zeitschrift fOr Politihvissenschaft, 1994/2, s. 229237, přeložila Zdenka Mansfeldová. Redakčně kráceno.
Poznámky
1/ Attila Ágh, A demokratizálás útveszt6i, Vasóság 1990/1 I, str. 41.
2/ Gy6rgy Szoboszlai, Politika és társadalom, Magyar Politikatudományi Tásaság Evki1nyve,
Budapest 1983; TentýŽ, Változás és alternativák, Magyar Politikatudomány Táság Evk6nyve
1988.
3/ Za zmínku stojí především následující monografie:
Istán SchleU, Az opportunizmus disérete, Magvet6, Budapest 1990.
Elemér Hankiss, Kelet-európai alternativák, Kozgazdasági és Jogi, Budapest 1989.
Attila Ágh, A százádveg gyermekei, Kozgazdasági és Jogi, Budapest 1990.
Lászlo Lengyel, Vegkfejlet, Kozgazdasági és Jogi, Budapest 1990.
Mihály Bihari, Politika redszer és szocialista demokrácia, Eotvos, Budapest 1990.
Mihály Bihari, Demokratikus út a szabadsághoz, Gondola!, Budapest 1990.
Czaba Gombár: Boritékolt politika, PénzOgyh:utaté Rt, Budapest 1990.
92
Politologická revue I,
červen,
1995
Setkání zástupců kateder politologie
Praha, 9. prosince 1994
Česká společnost pro politické vědy při AV ČR zorganizovala setkání zástupců
kateder, které se ve své výuce zabývají politologií. Setkání se účastnilo 25 pracovníků z různých pracovišť v České republice a pozvání příjali i představitelé slovenské
politologie. Prahu reprezentovali zástupci z Vysoké školy ekonomícké (která se
přímo podílela na organizaci konference), z Filosofické fakulty UK, Fakulty sociálních věd UK, Právnické fakulty UK, Institutu základů vzdělanosti UK, Pedagogické fakulty UK, Zemědělské univerzity a Vysoké školy chemicko-technologické.
Z Olomouce ze zúčastnili zástupci Fílosofické fakulty UP a Pedagogické fakulty
UP, z Brna z Právnické fakulty MU a Pedagogické fakulty MU, z Plzně z Ústavu
sociálních a politických věd Západočeské univerzity. Dále pozvání přijali pracovníci
Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně z Ústí nad Labem, Vysoké školy pedagogické z Hradce Králové a Fakulty ekonomicko správní Univerzity Pardubice.
Slovenští hosté reprezentovali Filosofickou fakultu Univerzity Komenského a také
Slovenskou společnost pro politické vědy. Přítomni byli i politologové, kteří se nyní
přímo výukou nezabývají a také zástupce Ministerstva školství Hynek Krátký.
Dopolední zasedání se věnovalo především představování jednotlivých pracovišť, seznamování s plánem výuky i výzkumnými úkoly. Odpolední diskuse se dotýkala možnosti rozšíření spolupráce, organizování společných vědeckých setkání
studentů, obecných úkolů a problémů politologického výzkumu a výuky. Na setkání
byly prezentovány i některé používané učební texty, sborníky a další politologická
literatura. Redakce Politologické revue nabídla, že informace o jednotlivých katedrách otiskne v červnovém vydání časopisu. Přetiskujeme proto informace o jednotlivých katedrách a to v pořadí, v jakém jsme je obdrželi.
Katedra
společenských věd,
Pedagogická fakulta Univerzity J. E.
Purkyně,
České mládeže 8, 40096 Ústí nad Labem.
Katedra společenských věd zajišťuje výuku polítologie především pro posluchaoboru Občanská výchova, dále pro posluchače pro III. stupeň učitelství na
středních školách - Základy společenských věd a pro tříleté bakalářské studium
oboru Základy humanitní vzdělanosti. Také zajišťuje volitelné kurzy z politologie
pro posluchače všech oborů Pedagogické fakulty. Vý'uka se skládá jak z přednášek,
tak seminářů. Výukový program je pravidelně obměňován, základ tvoří okruh těchto
témat: 1/ Člověk a politika; 2/ Pojem politiky; 3/ Politická věda - politologie; 4/ Metody politologie; 5/ Politický systém; 6/ Stát, jeho p~tavení a funkce: 7/ Politické
strany a stranické systémy; 81 Společenské (zájmové) organizace a skupiny nátlaku
če
Politologická revue I.
červen,
1995
93
v politice. Politické chování; 91 Dějiny politických učeni. Ideologie a jejich úloha
v dějinách; lOl Politická kultura a politické hodnoty; 1 II Demokracie a parlamentní
systém; 121 Zahraniční politika státu.
Z významnějších v),zkumných projektů, na kterých se podílí členové katedry, je
možné uvést Osud Židů v protektorátě Čechy a Morava 194 I-1945 (Dr. Miroslav
Kryl, CSc.) ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR.
Miroslav Kryl
***
Katedra společenských věd, Vysoká škola pedagogická,
Víta Nejedlého 573, 50003 Hradec Králové.
Katedra společenských věd bylo založena v roce 1990 a navázala na výuku
nauky v předchozích letech. V současné době má katedra 12 pracovníků,
z toho jednoho profesora a dva docenty. Jejím posláním je připravovat studenty v
oborech filosofie, politologie a občanská nauka. Na práci katedry navazují další,
například katedra historie, sociologie, ekonomie atd. Vzhledem k šíři výuky na VŠP
má tato škola univerzitní povahu. Ta je zvýrazněna i zřízením fakulty řízení a informační technologie v roce 1991.
Specifické zaměření dává katedře společenských věd její orientace na regionální
problematiku. V tomto ohledu spolupracuje nejen s českými vysokými školami
(Univerzita Pardubice, Univerzita Palackého v Olomouci aj.), ale též s nejbližšími
vysokými školami za hranicemi (Univerzita Wroclaw, Univerzita Zielona Góra,
Univerzita Zittau, Evangelische Akademie Gorlitz).
Oživení českého regionalismu z období mezi světovými válkami je ústředním
výzkumným projektem katedry. Obohacení na tomto poli zdůrazňuje regionální spolupráci česko-polsko-německou, která se stala zvláště aktuální v procesu sjednocování Evropy, s ohledem na tvorbu euroregionů, majících vyvážit přílišné
centralizační tendence v Evropě i jejích jednotlivých státech.
Ke konkrétním výsledkům v oboru regionalismu patří učební texty z územní
správy, které byly zčásti vydány též na Univerzítě v Pardubicích a na Akademii
Jana Ámose Komenského v Praze. Jedná se o títuly Základní územní správy, Vybrané kapitoly z územní správy, Informatizace, Systémové inženýrství, Nauka o správě,
Osobnost pracovníků správy aj. Kromě toho byly vydány desítky vědeckých a
odborných článků v časopísech Moderní řízení, Regionální revue Ostrava, Podniková organizace atd.
Výuka na katedře vychází z filosofické přípravy. Ta sleduje tradiční kurz dějin
filosofie s akcentem na antickou, středověkou a přírodovědní filosofiii, na tcoreobčanské
94
Politologická revue 1,
červen,
1995
tickou a profesní etíku. dějiny náboženství, estetíku a kulturologii. Na filosofickém
základě, do něhož se řadí též politická filosofk je pak pěstována výuka politologie.
Spektrum politologick}'ch pi'edmětú je vzhledem k početnímu obsazení katedry
značně široké. V rámci politick}'ch věd se vedle úvodu do politologie vyučuje základúm etnografie, současným politick}'m systémúm, územní správě a globalistice. Poměrně značná pozornost se věnuje politickým dějinám českým i světovým,
specifick}'m předmětem je rozpad světové koloniální soustavy.
K výuce se využívají běžně dostupné monografie a učební texty z filosofie a politologie. Z vlastních textů je možno uvést skripta o filosofii bytí, vlastní filosofický
slovník, skripta z politické filosofie, skripta o současných politických systémech,
evropské politice a další.
Katedra má svou studijní specializaci pro budouCÍ učitele občanské nauky na
základních a středních školách. Ročně tak absolvuje studium na katedře kolem padesáti učitelů v řádném denním studiu a kolem dvaceti učitelů v dálkovém studiu.
Další desítky studujících navštěvují celožívotní vzdělávání či rozšiřovaCÍ přednášky
ve spolupráci s Pedagogickým centrem v Hradci Králové.
Vědeckovýzkumná činnost na katedře je podporována granty z evropského projektu Copernicus (spolu s pracovišti v Brémách a Londýně) a projektu Tempus
(Univerzita Lisabon aj.). Pro rozvíjeni regionálních témat je důležitá spolupráce s
řadou přihraničních škol, organizací a podniků v Polsku a Německu. Zde se katedra
zapojuje mimo jiné do přípravy vyhlášení Euroregionu Glacensis.
Miloš Vítek
***
Katedra humanitních věd a evropských studií, Filozofická fakulta Univerzity
Palackého, Křížkovského 12, 772 00 Olomouc.
Katedra humanitních věd a evropských studií na FF UP (dále KHVES) vznikla v
roce 1990 z popudu rektora UP Josefa Jařaba a prorektora UP Františka Mezihoráka, který se stal i jejím prvním vedoucím. Hlavním cílem KHVES bylo na UP vybudovat nový univerzitní obor politologie a zahájit vysokoškolskou přípravu mladé
generace politologů. K zakládajícím členům katedry vedle již zmíněného Doc.
PhDr. Františka Mezihoráka, CSc., patřili PhDr. Antonin Blažek, Ing. Zdeněk Aulehla, PhDr. Dana Skoupá, CSc., PhDr. Emil Gímeš, PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.,
PhDr. Miloš Kouřil, CSc., Doc. Zdeněk Filip, CSc., Ing. Alois Karlík a Mgr.
Jindřiška Eliášová.
Již v roce 1990 byl otevřen studijni obor politologie s historií, do kterého bylo
přijato prvních 24 studentů. V následujícím roce byl program politologie postupně
přehodnocován a kombinace s historií byla nahrazena jazykem anglickým a ně-
Politologická revue J,
červen,
1995
95
meckým. V tomto roce se podařilo získat tříletý program TEMPUS, který byl zamě­
na dobudování studíjního oboru politologie a současně se začal připravovat nový
studijní obor evropská studia. První studenti tohoto oboru, zatím jediného magisterského studia tohoto typu v České republice, mohli zahájit své studium již ve
školním roce 1993/1994.
V příštím školním roce 1995/96 se počítá pouze s otevřením oboru evropská studia a od školního roku 1996/97 bude vedle evropských studií obnoveno i odborné
studium politologie. KHVES zabezpečuje v oboru politologie i postgraduální výchovu a v současnosti je do ní zařazeno šest doktorandů.
Vzhledem k profilaci katedry směrem k evropským studiím a také v souvislosti
s odchodem některých kmenových členů KHVES došlo v průběhu let 1991-1995
k výrazným personálním změnám. Doc. PhDr. František Mezihorák, CSc. byl zvolen do funkce děkana pedagogické fakulty, PhDr. Antonín Blažek se stal
velvyslancem v Brazílii, na nově vytvořenou katedru občanské výchovy při Pedagogické fakultě přešli PhDr. Emil Gímeš, Doc. PhDr. Zdeněk Filip, CSc. a Doc. Ivan
Hodovský, DrSc. V současnosti byl vedením KHVES prozatímně pověřen prof. Stanislav Komenda, CSc., z Pedagogické fakulty přišel PhDr. Pavel Marek, na základě
konkurzu byl přijat asistent Mgr. Dan Marek. K externím učitelům KHVES patří
Egon Lánský, bývalý velvyslanec v Radě Evropy. V konkurzním řízení v průběhu
roku 1994 se nepodařilo obsadit místo vedoucího katedry a odborníka na srovnávací
politické systémy (konkurz bude zřejmě opětovně vypsán v červnu 1995).
KHVES od svého vzniku úzce spolupracuje s Civic Education Program, díky
kterému se na katedře vystřídalo v průběhu čtyř let celkem šest zahraničních lektorů,
z nichž Stephen Baskerville, PhD. pracuje na katedře již třetí rok. Kromě těchto
většinou amerických lektorů se podařilo získat v uplynulých letech na delší uči­
telské pobyty naše přední zahraniční univerzitní profesory, například prof. Jaroslava
Krejčího z Lancaster University, prof. Otu Ulče a prof. Zdeňka Sudu, oba z USA a v
tomto školním roce přednáší na KHVES prof. John Hanák z Texas University.
KHVES se také v prvních letech po revoluci angažovala v přípravě vysokoškolských učitelů politologie, když uspořádala díky speciálnímu projektu
TEMPUS dvě školy společenských věd. Mezí jejími lektory byli takoví odborníci
jako prof. Hajda, prof. Tříska, již zmiňovaní profesoři Krejčí, Suda a řada dalších.
Každý rok KHVES uspořádá přibližně kolem desíti přednášek většinou zahraničních
řen
hostů.
Vědecká činnost
KHVES je cílena většinou do individuálních výzkumných projejichž výsledky jsou prezentovány v nepravidelné řadě Acta Politologica.
Členové katedry většinou publikují pro potřeby studentů skripta a další studijní materiály, v nejbližší době je očekáváno vydání publikace Františka Mezihoráka "Galerie slavných Evropanů" (nakladatelství Votobia, Olomouc) a Vlastimila Fialy
"Czech Republic: From Visegrad to Brussels?" (The Netherlands Institute of
International Affairs, Den Hague).
jektů,
96
Politologická revue 1,
červen,
1995
První společné výzkumné projekty se připravují v souvislosti se vznikem Centra
pro v)'zkum československé exilové politiky po roce 1948 při KHVES a katedře
historie. Projekt kolektivu historiků a politologů vedených doc. Milošem Traplem,
dr. Milošem Kouřilem a dr. Vlastimilem Fialou ve spolupráci s profesory Jiřím
Nehněvajsou a Mojmírem Povolným získal tf'íletý výzkumný grant od Grantové
agentury České republiky. V rámci Centra vychází čtvrtletník "Zpravodaj pro exilová studia".
Vlastimil Fiala
***
Katedra politologie, Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních
Nám. W. Churchilla 4, 13067 Praha 3.
vztahů,
Činnost katedry politologie, jež byla založena již v roce 1990 pod vedením prof.
Jana Škalouda, zahrnuje aktivity dvojím směrem. Za prvé přednáší politologii studentům Vysoké školy ekonomické, kteří si volí jednotlivé politologické předměty
v rámci celoškolsky či fakultně volitelných předmětů, zabezpečuje fakultně povinné
předměty na fakultě mezinárodních vztahů (Komparace politických systémů) dále
zabezpečuje některé kurzy pro magisterská studia jiných specializací (např.
Evropské politické systémy pro specializaci Evropské integrace). Za druhé vychovává vlastní studenty politologie v rámci vedlejší specializace magisterského studia.
Každý semestr projde některým z kurzů politologie na I 100 studentů Vysoké školy
ekonomické. Počet studentů vedlejší specializace se pohybuje kolem třiceti studentů
v ročníku. Na katedře nyní pracuje 10 učitelů. Od září 1995 bude zahájeno i doktorandské studium politologie.
Přednášené kurzy: Základy politologie, Český politický systém, Americký politický systém, Komparace politických systémů, Evropské politické systémy, Komparativní politika, vývoj demokracie, Sociologie politiky, Tvorba rozhodování,
Management a politika, Česká zahraniční politika, Politické teorie a jejich dějiny,
Ekonomika a politika, Tvorba rozhodování a analýza v politice, Politické aspekty
integračních procesů v Evropě, Textová analýza a modelování v politické vědě.
V průběhu pětileté existence byla vydána celá řada skript a sborníků:
Jan Škaloud, Úvod do politologie (2. vyd. 1994)
J. Škaloud, Management a politika, 1995
1. Škaloud a kol., Komparace politických systémů I (2. vyd. 1994)
B. Říchová a kol., Komparace politických systémů II, 1995
E. Pecka, Sociologie politiky, 1993
M. Jodl, E. Pecka, Teorie elity, 1994
V. Prorok, Tvorba rozhodování, 1994
Politologická revue 1,
červen,
1995
97
Antologie světových politologů I, (1991)
Antologie světov)'ch politologů II (1995)
Sborník politologický I (1993), II (1994), III (1994)
Alternativní cesty rozvoje společnosti, Sborník z konference vydan)' ve spolupráci
s Nadací Heinricha Bolla, 1991
Acta Economia 199 I (věnována politologii)
The Legacy of the Past, 1994 - Sborník z konference vydaný ve spolupráci s nadací
K. Adenauera.
Učitelé katedry politologie se také účastnili a účastní celé řady výzkumných
projektů. V loňském roce byl dokončen projekt Rethinking Transitions to Democracy, sponzorovaný RSS Středoevropské univerzity (V. Dvořáková), v rámci VŠE
byly předloženy výsledky grantu Hospodářské dějiny Československa po 2. světové
válce (V. Prorok, A. Lisa, M. Lupták). V současné době se pracovníci katedry
účastní výzkumu Činnosti občanských sdružení a nadací poskytujících služby v sociální a zdravotnické oblasti (V. Prorok, J. Reschová), spolupracují s ústavem pro
soudobé dějiny při vytváření chronologie událostí po 17. listopadu (B. Říchová,
J. Reschová, A. Lisa) a spolupracují i se zahraničními politologickými pracovišti
(Univerzita v Halle, Budapešti, Greensboro) - zejména v oblasti výzkumu parlamentarismu ve střední Evropě (1. Reschová). Pracovníci katedry dále úzce spolupracují s celou řadou zahraničních pracovišť a zahraničních badatelů z Evropy
(Bologna, Oxford, Wien, Frankfurt, Ženeva atd.) i ze zámoří (Calgary, Toronto,
Tucson, Indianapolis, North Texas University atd.). Poskytují také konzultace
mnoha zahraničním doktorandům, zejména z Velké Británie, USA, Kanady,
Švédska a Itálie.
Vladimíra
Dvořáková
***
Ústav politologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy,
Celetná 13, II O00 Praha 1.
Politologie byla schválena v roce 1968 jako studijní obor na FF UK, kde vznikla
i katedra pod vedením prof. dr. Theodora Syllaby, nynějšího ředitele Ústavu. Katedra působila do roku 1970, kdy byla zrušena. K obnovení došlo v roce 1990.
Ústav politologie na FF UK se v současnosti člení do tří seminářů:
- seminář pro obecná politologická studia (vedoucí prof. Dr. T. Syllaba);
- seminář pro globální a regionální studia (vedoucí prof. dr. O. Pick)
- seminář pro studia českého politického myšlení (vedoucí doc. dr. L. Niklíček).
Studium politologie je magisterské, dvouoborové v kombinaci s historií a jazyky. Studium je rozděleno do dvou cyklů:
98
Politologická revue 1,
červen,
1995
I. cyklus (šest semestrů) je ukončen postupovou zkouškou, která zahrnuje:
I) politické teorie
2) historické a aktuální problémy politiky
3) písemnou práci v rozsahu 25-30 stran.
ll. cyklus studía (4 semestry) je uzavřen státní závěrečnou zkouškou, která zahrnuje
dvě části:
I) politologie a mezinárodní vztahy
2) české politické myšlení
Politologie může být diplomním ncbo nediplomním oborem. Ústav dále zajišťu­
je postgraduální doktorandské studium.
Ve školním roce 1994/95 obsahoval I. cyklus tyto p"ednášky a semináře:
a) povinné
Úvod do politologie, Dějiny politických filosofií, vývoj politologie od Marxe
do současnosti, Hlavni problémy novodobých dějin, Sociologické metody a techniky, České sociálně kulturní myšlení a česká politika I.
b) volitelné
Současný člověk a alternativní politika, Politické strany a jejich systém, Problémy demokracie, Politický systém v USA, Politická změna, Politika a kultura v románských zemích, Soudobé politické systémy v zemích jihovýchodní Asie, Balkán
v interdisciplinárním přistupu, Dějiny ruského a sovětského impéria, Historické metody a techniky z hlediska politologie, Základní pojmy práva, Soudobé ekonomické
teorie, Politický rozměr ekologie, Biologie a politika, Seminář z dějin politických filosofií, Vybrané kapitoly z dějin čs. zahraniční politiky, Studená válka a evropská
bezpečnost.
II. cyklus zahrnuje tyto
přednášky
a
semináře:
a) povinné
České sociálně kulturní myšlení a česká politika ll., Jazyk a komunikace v politice.
b) volitelné
Teorie mezinárodních vztahů, Politická změna, Balkán v interdisciplinárním
přístupu, Politické elity v ČSR (1918-38), Česká společnost v období normalizace a
listopadové události, Bezpečnostní politika v soudobé Evropě, Vybrané kapitoly
z dějin čs. zahraniční politiky.
Na výuce se podílí větší počet renomovaných externistů.
Vedle pedagogické práce Ústav plní vědecko-výzkumné úkoly, zčásti ve spolupráci se zahraničními institucemi. Dosavadní orientace pracovníků se zejména týkala otázek: Jazyk a politika (T. Syl1aba, Z. Zbořil, J. Jirsa), Česká kultura a politika
v evropském kontextu (T. Syl1aba, L. Niklíček, J. Jirsa, J. Fibich, J. Thér), Česko­
německé a česko-rakouské kulturní, politické a vědecké vztahy od roku 1848
(T. Syl1aba, O. Pick), Evropský proces integrace a malé státy, Bezpečnostni politika
v soudobé Evropě, Otázky globalismu a regionalismu (O. Pick, Z. Zbořil, J. Šedivý,
Z. Klíma), Přechod k demokracii (J. Fibich, Z. Zbořil, J. Kunc), Politické strany a
jejich systémy (J. Kunc).
Politologická revue I,
červen,
1995
99
Od roku 1990 se pracovníci Ústavu účastnili řady výzkumných projektů ve spolupráci se zahraničními pracovišti. Mezi nejvýznamnější patří: Nové politické elity
ve Střední Evropě - český model (Z. Zbořil), Politická socializace (T. Syllaba,
Z. Zbořil - FFUK, K. Niemoller, C. van der Eijk - Universita Amsterodam), Změny
režimu ve střední a východní Evropě (T. Syllaba, Z. Zbořil - FF UK, M. Svatoš Ústav dějin UK a zástupci pěti britských universit.).
Ústav během pěti let svého trvání navázal kontakty a spolupráci s politologickými pracovišti univerzit v Berlíně, Mnichově, TUbingenu, Amsterodamu, Paříži, Bruselu, Madridu, Bradfordu, Sheffieldu, Liverpoolu, Ljubljani, Varšavě, Budapešti,
Soulu (Hankuk University ofForeign Studies, National University), Tokiu (Waseda
University), New Yorku a s Muhlenberg ColIege.
Pracovníci Ústavu se účastnili řady konferencí a seminářů jak v České republice
tak i v zahraničí. Ústav zorganizoval v Praze tyto konference s mezinárodní účastí:
V roce 1991 T. G. Masaryk a myšlenka evropské jednoty. Sborník se stejným titulem vyšel v roce 1992 a anglická vezre je připravena k tisku. V roce 1992 konferenci Party Formation in East-Central Europe. V roce 1995 vyšel anglický sborník z
této konference (270 str., ed. Gordon Wightman z University Liverpool). V roce
1994 se konala konference Perspectives of Relations: Czech Republic - Republic of
Korea.
Josef Thér
***
Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy,
Ovocný trh 3, 11636 Praha 1 (sekretariát institutu a katedra politologie),
Smetanovo nábřeží 6, 110 Ol Praha 1 (katedra mezinárodních vztahů).
Institut politologických studií je pedagogickým a výzkumným pracovištěm FSV
UK. Ředitelem institutu je doc. PhDr. Rudolf Kučera, CSc. Institut se člení na dvě
katedry, katedru politologie (vedoucí PhDr. Bořivoj Hnízdo) a katedru mezinárodních vztahů (vedoucí prof. Jiří Liška).
Katedra politologie zajišťuje bakalářské studium oboru politologie a mezinárodních vztahů a magisterské studium oboru politologie; katedra mezinárodních
vztahů zajišťuje magisterské studium oboru mezinárodních vztahů a podílí se na
tvorbě a výuce bakalářského programu. Absolventi bakalářského studia jsou připra­
veni působit v oblasti státní správy, politických stranách a veřejných organizacích.
Především však mohou pokračovat ve studiu v některém z magisterských kurzů
institutu. Absolventi magisterského studia se mohou uplatnit jak ve vědecké, tak pedagogické činnosti (na vysokých i středních školách), v diplomatické službě i jako
političtí komentátoři a publicisté.
100
Politologická revue 1,
červen,
1995
Institut přijímá každ)'m rokem zhruba 40 uchazečů do bakalářského studia a ma15 uchazečů do každého z magisterských oborů. Všechny studijní programy se skládají ze základních povinných kurzů a kurzů alternativních, z nichž student
volí určitý počet.
V bakalářském programu získávají studenti základní znalosti o politickém
myšlení, politické vědě a vývoji mezinárodních vztahů. Mezi povinné kursy patří
základní kurz politologie, dějiny politického myšlení, komparativní politika, politická geografie, přehled moderních dějin, dějin české politiky, úvod do studia mezinárodních vztahů, filosofie, sociologie, ekonomie, práva. Mezi alternativními
předměty jsou zastoupeny kurzy rozšiřujicí látku povinných předmětů (politologie,
komparativní politika, středověká a moderní filosofie, dějiny politického myšlení) i
předměty zahrnující příbuznou problematiku, případně předměty specializační (ději­
ny kultury, světová náboženství, historické tradice, československá zahraniční politika, formování mezinárodního systému, Evropa mezi světovými válkami, evropská
integrace, geneze totalitních režimů a další).
Magisterské studium obou oborů je otevřeno absolventům bakalářského stupně
oboru na FSV i zájemcům z jiných Vš či fakult. Podmínkou přijetí je ukončený
alespoň bakalářský stupeň studia bez ohledu na studovaný obor. Studenti humanitních oborů VŠ, kde není zavedeno bakalářské studium, se mohou hlásit do magisterského studia na IPS po absolvování alespoň 3 let studia a ukončení ucelené
části studia (postupová zkouška z oboru - například FF UK, státní zkouška po
ukončení dvou studijních bloků - například PF UK). Všichní externí uchazeči musí
absolvovat přijímací zkoušky.
Do magisterského studía oboru politologie jsou zařazeny kursy rozšiřující jíž
získané znalosti, a to zejména v oblasti politické teorie, metodologie a srovnávací
politologíe. Studium vychází z analýzy aktuálních otázek současné světové a české
vnitřní a zahraniční politiky.
Magísterské studíum mezinárodních vztahů je zaměřeno na obecné a teoretické
otázky (teorie mezinárodních vztahů, mezinárodního práva, ekonomiky, mezinárodních
vztahů a organizací), v alternatívní části si pak student může prohloubit a rozšířit
znalosti ze základních kursů, případně se hlouběji věnovat evropské problematice.
Instítut rovněž nabízí všem zájemcům možnost pokračovat v rámcí doktorandského studia, a to jak externím, tak interním (počet míst je omezen). Uchazeč
musí předložit kvalitní projekt doktorské práce konkurzní komísi, která rozhoduje
o přijetí.
Kurzy zajišťují jak pracovníci institutu, tak zahraniční lektoři. Jejich účast nejen
zkvalitňuje obsahovou stránku studia, ale prohlubuje i nezbytné jazykové znalosti
ximálně
studentů.
Členové institutu se rovněž významně podílejí na výuce zahraničních (amerických) studentů v rámci projektu CIEE, účastní se na mezinárodním projektu FEUBerlin (v jeho rámci spolupracují s univerzitami v Krakově, Debrecínu, Orazu,
Salcburku). Pracují i na výzkumných projektech s mezinárodní účastí (například
Politologická revue I,
červen,
1995
101
projekt "České veřejné mínění a politické strany ve vztahu k rozdělení ČSFR" Švýcarský národní fond pro vědecký výzkum, "Výzkum politické socializace mladé
generace v období transformace" - J. 1. Jacobs), institut udržuje odborné kontakty s
řadou zahraničních univerzitních pracovišť.
Blanka Říchová
***
Katedra občanské výchovy a Katedra filozofie a sociálních věd, Pedagogická
fakulta Univerzity Karlovy, Magdaleny Rettigové 4, IlO 00 Praha 1
Na Pedagogické fakultě UK probíhá výuka politologie ve dvou základních proudech. První zajišťuje výuku politologie pro studenty oboru Občanská výchova (vedoucí katedry prof. dr. P. Piťha). Ve třetím ročníku studia musí studenti absolvovat
semestrální kurz Úvod do politologie. Dále v průběhu třetího a čtvrtého ročníku jsou
studentům nabízeny volitelné kruzy v rámci povinného výběru šesti větví a to: v sociologicko-politologické větvi dvousemestrální Dějiny politického myšlení, v právní
větvi semestrální Základy mezinárodního práva, mezinárodní politiky a mezinárodních vztahů a dvousemestrální Základy teorie státu a práva.
Výuku politologie pro budoucí učitele všech směrů (kromě občanské výchovy)
zajišťuje katedra filozofie a sociálních věd (vedoucí katedry prof. dr. J. Pešková).
Studenti Pedagogické fakulty si v prvním ročníků vybírají dva předměty ze tří oborů
- sociologie, ekonomie a politologie. V rámci politologie mají možnost zvolit kurz
Úvod do politologie (každý semestr absolvuje přibližně sto studentů). Ve třetím a
čtvrtém ročníku si vybírají z nabídky povinně-volitelných kurzů filozofie a sociálních věd. V rámci politologie přibližně čtyřicet studentů volí každý semestr kurz
Vybrané kapitoly z dějin evropského myšlení.
JosefStracený
Stranická politika v roce 2000
Manchester, 13. - 15. ledna 1995
Ve druhém víkendu letošního roku se pořádala v anglickém Manchesteru konference zasvěcená politickým stranám - Party Politics in the Year 2000. Jednalo
102
Politologická revue 1,
červen,
1995
se pravděpodobně o největší setkání politologů, kteří se zabývají tematikou stranické politiky. Na konferenci se sjelo téměř 200 účastníků z celého světa. Nejvíce
zástupců měla samozřejmě domácí Velká Británie, ale i Spojené státy americké.
Ze střední Evropy dominovala pětičlenná skupina politologů z Maďarska v čele s Attilou Ághem. Celkově lze říci, že si na tomto vědeckém sympoziu dala sraz špička
expertů na stranickou politiku - Richard S. Katz, Kay Lawson, Kenneth Janda
z USA, Peter Mair z Británie, Rood Koole z Holandska, Ferdinand Muller Rommel a Thomas Roguntke z Německa.
Samo jednání konference probíhalo převážně v jednotlivých tematicky orientovaných panelech. Referovalo a diskutovalo se o širokém spektru otázek, zhruba
v následujících třech rovinách: vztah stran a státu; vztah stran navzájem (stranický
systém); fenomén individuální politické strany. V panelu "Strana a společnost" se
diskutovalo o úloze stran a zájmových organizací v politice, o tom, zda nedochází
k poklesu vlivu stran v souvislostech s nově se formujícími sociálně politickými
hnutími a post-materiálními hodnotami. V dalších panelech se jednalo například
o změnách ve stranických systémech západní Evropy; o přítomnosti a budoucnosti
stran ve Velké Británii a USA; o formování stranických systémů v jihovýchodní
Asii, na Iberském poloostrově a ve střední Evropě; o stranách lokálních, regionálních a etnických; o extrémní pravici v Německu, Francii a Itálii; o souvislostech
feminismu a stranické politiky; o členství, výběru, vedení a financování stran.
Patrně nejzajímavější diskuse se rozvinula během plenárního zasedání na tzv.
jednání kolem kulatého stolu. Zde se hovořilo o vzrůstající úloze státu ve 20. století,
kdy se hranice mezi občanskou společností a státem stávají čím dál méně zřetelné.
V tomto novém prostředí se politické strany začínají více identifikovat se státem,
což modifikuje jejich činnost. Odborníci zdůrazňovali především změny po Druhé
světové válce, které kulminovaly ve "státu blahobytu" (welfare state). Strany se již
dále nemohou spoléhat na automatickou podporu svých voličů ze specifických sociálně politických segmentů. Dochází totiž k uvolňování těsného napojení
jednotlivců na strany a voliči si stále více vybírqjí na volebním trhu politických
stran. Objevuje se fenomén nárůstu volební fluktuace (electoral volatility).
Diskuse se poté stočila na problém nejistoty stran, který není zapříčiněn pouze
zvyšující se volební fluktuací, ale také omezením stranické kontroly nad masově
sdělovacími prostředky, které tradičně sehrávají důležitou úlohu při mobilizaci voličů. Bylo konstatováno, že ačkoliv v minulosti mnohé strany měly vlastní noviny a
těsné spojení s částí tisku, dnes jsou konfrontovány s relativně nezávislými mediálními prostředky (především televizí). To však nabízí stranám nové příležitosti
styku s veřejnosti (televize v každé rodině).
Hovořilo se také o tendenci k individualizaci ze sociologického hlediska, kdy se
prosazuje oslabování vztahů jednotlivců vůči tradičním skupinám (náboženství,
třída, venkov) a tím i jednotlivců vůči stranám. Skupinové zastoupení v atomizované společnosti je sice možné, ale není tak trvalé. Klesá počet členů v politických
stranách.
.
Politologická revue 1,
červen,
1995
103
V závěru jednání se znovu diskutovalo o tématu vzájemného propojení mezi
stranami a státem. To se neprojevuje jen v tom, že strany mají přístup do státem
kontrolovaných sdělovacích prostředků, ale i v tom, že jsou od 60. let stále více dotovány státními. subvencemi. Nikoli náhodou se v současnosti projevuje fenomén,
kdy prakticky všechny větší politické strany jsou k dispozici ve smyslu účasti a podílení se na výkonu státní moci.
V souvislostech s probíhajícími změnami v politicko-ekonomickém prostředí i
ve stranách samotných se politologové často zaměřovali na určení typu strany. Jestliže se z prvotní strany elitářské vyvinula v důsledku zavedení všeobecného volebního práva strana masová, jaký typ strany lze definovat ve vztahu k dnešku? Jde o tzv.
"catch-all" stranu (O. Kirchheimer) nebo "kartelovou stranu" napojenou na stát
(P. Mair)? A je vůbec nutné identifikovat dominantní typ politické strany? Nebude
vhodnější pluralitní přístup, který respektuje podmínky té které země (R. Koole)?
Konference byla velmi dobře zorganizována a vlastní jednání bylo zdrojem
mnoha zajímavých teoretických a empirických poznatků. Závěrem zbývá dodat, že
toto politologické setkání se pořádalo u příležitosti založení nového mezinárodního
časopis nazvaného "Party Politics", který se bude zabývat problematikou politických stran.
Michal Klíma
Utrechtské a madridské postgraduály
Ve včtšině nejvyspělejších zemích Evropy a Ameriky si začínají vědečtí pracovníci uvědomovat prohlubující se disproporci mezi stále rostoucím množstvím vě­
deckých poznatků, které musí zvládnout každý, kdo by chtěl výzkumem přinést
cokoliv nového na straně jedné a neměnnou vymezeností lidského věku na straně
druhé. Po dovršení třiceti let začíná také neúprosný proces biologického stárnutí,
který usměrňuje i nejoriginálnější mysli badatelů ke stále více se prosazujícím gravitacím stereotypů.
Zásadní řešení tohoto rozporu není známé, ale snaha o jeho zmírnění je už
v proudu. Pokud jde o společenské vědy, v Německu se snaží vytvořit příhodné
podmínky pro objevování a rychlé rozvíjení vědeckých talentů nadace (F. Eberta,
K. Adenauera aj.) vypisováním tematických zadání. V Holandsku vznikl nedávno
utrechtský institut ESTER (European Graduate School for Training in Economic
and Social-historical Research), jehož program rozpracoval ústav N. W. Posthuma.
Zde se nejprve v okruhu renomovaných odborníků identifikují a upřesňují ony tema-
104
Politologická revue I,
červen,
1995
tické okruhy, které sice nebyly ještě zpracovány, ale jejichž potřebnost je evidentní.
Na této bázi pak vedení ESTER vypisuje jednotlivé postgraduální semináře, kterých
se zúčastni jak přední pracovnici oboru, tak i nejnadanější doktoranti z evropských
univerzit, kteří se o dané téma zajímají. Uspořádáním je pak pověřena některá
z evropských univerzit, na níž se tematický okruh, nebo obory jemu blízké, už
rozvínuly. Doktoranti zde vyslechnou přednášky specialistů, vzájemně sí rozdělí badatelské okruhy a dohodnou si způsoby vzájemné spolupráce, termíny konzultací i
tematických setkání. Dosahuje se tu současně několika efektů, urychlujících kvalifikační zrání mladých talentů. Ti se tu seznámí nejen s širším, obvykle vpravdě
evropským okruhem badatelské generace, ale i se svými vrstevníky, které by jinak
těžko sami nacházeli. Dále se zde mohou přímo zúčastnit obtížného procesu tematické identifikace a metodologických diskusí. V neposlední řadě tu zvládají a to už
na počátku své kariéry, i způsoby a pravidla týmové práce a interdisciplinárního
postupu, bez nichž dnes nelze prakticky žádný obtížnější badatelský úkol úspěšně
zvládnout. To vše urychluje i zrání jejich osobností, eliminuje rů:;má tápání, chrání
před neúčelně se opakujícími volbami témat - krátce řečeno - šetří životní čas.
K obdobnému cíli, ale dosti odlišnými prostředky směřují i "Cursos veranos"
slavné madridské Universidad Complutense, která se uskutečňují v krásném prostře­
dí Escorialu, poblíž Madridu. I zde začíná práce jakousi inventurou klíčových společenskovědních okruhů, které buď vyzdvihují přirozený badatelský proces
jednotlivých společenských věd, a nebo - a to častěji - naznačuji aktuální potřeby
světového dění. Univerzitní rada obvykle nejprve jmenuje ředitele týdenního semináře, kterého vybere z okruhu nejvýznamnějších světových vědců příslušného
oboru. Tomu dá k dispozici nejen peněžní prostředky, tajemníka a administrativní
základnu escorialského komplexu, ale i možnost pozvat dle svého výběru
nejvhodnější přednášející profesory. Tři až čtyři desítky účastníků kurzů sí pak vybírá univerzita sama a to jednak z nejtalentovanějších posluchačů svých závě­
rečných ročníků a z doktorantů svých, ale i jiných španělsky či portugalsky
vyučujících univerzit světa. Jak mi bylo "neoficíálně" prozrazeno, několik míst je
rezervováno i pro velmí zámožné mecenáše, kteří dávají intelektuálnímu požitku
přednost před už nudným lovem na afrických či jiných safari. Týden strávený v krásném
prostředí tu však pro ní koho není odpočinkem, ale tvrdou prací, která začíná ráno a
končí až v hluboké nocí. Ředítel a všíchní přednášející jsou totíž stále, v kteroukoliv
dobu, k dispozici zvídavým účastníkům kurzů, kteří mají právo navrhovat dodatečná
vystoupení, skupinové konzultace, pódiové diskuse, čtení částí dosud nezveřejně­
ných rukopisů, atd. I zde je, podobně jako v kurzech ESTER konečným výsledkem
nejen hlubší poznání tématu ajeho soudobého vědeckého zvládnutí, ale i vznik přá­
telsky vytvořené nadnárodní pospolítosti, osobně stvořená kolegialíta a často i
konkrétní námět na kooperaci budoucích pracovních týmů. Pochopitelně se tu rodí i
podněty pro rektorát madridské univerzity, která pak má z čeho vybírat pří přípravě
kurzů pro budoucí léta. A mimochodem - je to í způsob, jímíž se í ona sama stává
obecně uznávaným centrem světové vědecké komunikace a iniciátorem nových
Politologická revue 1,
červen,
1995
105
I
I
III
I
okruhů společenského
dovaní mladí
bádání. A pochopitelně i zdrojem, ze kterého vzcházej i erupozoruhodné originality.
pokračovatelé její
Vojtěch
Skupina pro studium
střední
Mencl
a východní Evropy
Toto seskupení učitelů a studentů (Central and Eastern European Studies Group
- CEESG) vzniklo v létě 1993 na Univerzitě v Calgary v Kanadě a navázalo tak již
na dlouhodobější tradice výzkumu a výuky tohoto regionu. Zahrnuje specialisty a
zájemce z mnoha oborů - historie, politologie, lingvistiky, ekonomie i kultury. Skupina pořádá semináře, přednášky, vyměňuje si výsledky výzkumů a zároveň také
usiluje o komunikace nejen se studenty, ale i se širší veřejností. Část aktivit zahrnuje
také veřejné semináře určené obchodníkům, které se dotýkají hospodářské a politické situace v zemích střední a východní Evropy a programy umožňující přímé
kontakty s představiteli obchodu z těchto zemí.
V průběhu roku 1994 se CEESG podílela zejména na těchto aktivitách: Napomáhala při realizace návštěvy a semináře náměstka ministra obchodu a průmyslu,
velvyslance, obchodního přidělence a 10 představitelů obchodu a bank z České republiky. Zorganizovala přednášku Nikola Solaja na téma "Balkánská válka z pohledu
válečného korespondenta v Sarajevu". Skupina také iniciovala rozvoj kontaktů s
Ruskem, a to jak v oblasti vědy a výzkumu (setkání s Olgou Šapirinovou z Ruské
Akademie věd, Ústavu USA a Kanady, přednáška ruské lektorky z univerzity v Kursku
pro kanadské studenty, navázání spolupráce s nadací Michaila Gorbačova,
přednášky kanadského lektora na Moskevské univerzitě), tak v oblasti místních
zastupitelstev (město Vladimír). Prozatímním vyvrcholením těchto aktivit je konference "Deset let po perestrojce", zabývající se změnami v ekonomických, politických a mezinárodních vztazích ve střední a východní Evropě.
Ve vztahu k České republice, kromě již zmíněné návštěvy zástupců českého
obchodu, se skupina orientuje zejména na rozvoj vědeckých kontaktů a programů,
které se týkají jak výměny studentů, tak lektorů. Úzká spolupráce byla navázána
s Vysokou školou ekonomickou, ale ijinými univerzitami.
V květnu proběhlo setkání se zástupci calgarských obchodníků a podnikatelů a
diskutovala se nimi možnost vytvořit na univerzitě (Faculty oť General Studies) ucelen)" studijní program pro Studium střední a východní Evropy. Za tímto účelem byl
vytvořen poradní výbor, který zahrnuje i mnoho expertů působících v praxi, zej mé-
106
Politologická revue I,
červen,
1995
na podnikatelů. Cílem všech těchto aktivit je nejen zkvalitnit
také iniciovat zájem o tento region v odborné i širší veřejnosti.
vědeck)'
výzkum, ale
Lenka Rovná
Krystalizace struktury politických stran v České
republice v období po listopadu 1989,
Praha 21.-22. září 1995
Česká společnost pro politické vědy plánuje na září letošního roku konferenci o
politických stranách v ČR. Konference je otevřená pro všechny zájemce o tuto
problematiku, zároveň organizační výbor zve na tuto akci i zástupce politických
stran.
Základní témata:
I. vývoj politického stranictví
2. Politické strany a parlament
3. Politické strany a komunální politika
4. Politické strany a "skupiny nátlaku"
5. Právní úprava politických stran
6. Politické strany a volby
7. Politické strany a exekutiva
8. Politická kultura v činnosti politických strab
9. Vnitrostranická demokracie ajejí vliv na politický systém
10. Financování politických stran
Diskusní vystoupení se předpokládá v rozsahu 15 - 20 minut. Příspěvky budou
otištěny ve sborníku. Termín odevzdání příspěvků je 31. 10. 1995.
Vzhledem k finančí náročnosti Společnost předpokládá konferenční poplatek 50
Kč pro členy Společnosti, důchodce a studenty, 100 Kč pro ostatní.
Podrobnější informace a přihlášky lze získat na adrese: Společnost pro politické
vědy, Nám. W. Churchilla 4, 13067 Praha 3.
Vladimíra
Politologická revue I,
červen,
1995
Dvořáková
107
Výchova k ústavnosti
Je nesporné, že jedním z klíčových, a přesto často podceňovaných problémů
k demokracii a vytváření stabilních demokratických systémů je politická
kultura v tom nejširším slova smyslu. Reprodukci politické kultury minulosti může­
me sledovat ve většině zemí střední a východní Evropy, a to nejen v chování nových
či transformovaných elit, ale i v postojích značné části obyvatelstva, které ztrácí
zájem o věci veřejné a uzavírá se do svého soukromí. Obtížná orientace v rychle se
měnící společnosti vede na jedné straně k opouštění "idealizovaného" chápání demokracie jako bezkonfliktního systému, na straně druhé až příliš často je kritika
konkrétní vládní politiky spojována s kritikou demokracie jako takové. Chybí
základní občanská identifikace (právě proto je často nahrazována identifikací národní, která je "přirozenější" a jednodušší), chybí vědomí nezadatelných lidských
práva občanské hrdosti, stejně jako pocit odpovědnosti. Lidé, kteří byli po několik
generací vystaveni monolitnímu politickému vlivu, jen obtížně přijímají pluralitní
vidění světa, tolerancí začasté vnímají jako projev slabosti, na "jinakost" svých
bližních reagují zvýšenou agresivitou. Jakkoli je politická kultura klíčovým problémem, je nutné dodat, že jde také o cosi obtížně řešitelného v krátkodobé perspektivě. Nezmění ji žádný zákon či vládní nařízení, je to otázka mnoha let a především
otázka generační výměny. Právě proto je tak podstatná výchova mladé generace,
právě proto je podstatná škola.
Na naše školství byly vždy kladeny požadavky, jimž neodpovídalo materiálně
technické zabezpečení ani mzdové ocenění učitelů. Situace se dodnes nezměnila,
navíc ti učitelé, na nichž leží při výchově k občanství 'největší díl odpovědnosti, tj.
učitelé občanské nauky, se potýkají s mnohými nejasnostmi, jak koncipovat výuku,
jak rozšiřovat své vlastní znalosti, seznámit se s literaturou, která nebyla v dobách
jejich studia dostupná.
Ze všech těchto skutečností vycházel návrh realizace tříletého projektu Výchovy
k ústavnosti. Projekt je financován Americkou radou vědeckých společností (American Council of Learned Societies, Pew Charitable Trusts) a organizačního zabezpečení v ČR se ujala Nadace pro výchovu k ústavnosti s dvěma vzájemně propojenými
středisky - Centrum Praha pro Čechy a Centrum Olomouc pro Moravu a Slezsko.
Obě centra si stanovila několik shodných cílů.
První se týká vzdělávání učitelů (zejména) středních škol. Je připraven cyklus
dvousemestrálních kurzů (první bude zahájen v září 1995), v každém semestru proběhne 6 setkání po 8 hodinách přednášek a seminářů. Výuku zabezpečí špičkoví
odborníci z řad univerzitních učitelů i ústavních činitelů. Frekventanti kurzů (stře­
doškolští profesoři) obdrží základní studijní materiál (výběr z existující literatury k
problematice konstitucionalismu) a již v průběhu prvního roku budou připraveny
původní texty ve formě skript. Přednášky a studijní materiály se poskytují zdarma.
přechodu
108
Politologická revue I,
červen,
1995
každého semestru plánují obě Centra kolokvium frekventantú o obsahu a
výuky i učebních textů - výsledky debat poslouž.í k obsahovému i metodickému zkvalitnění dalších kurzů. Průběžně za účasti všech frekventantů bude probíhat příprava základní učebnice v)'chovy ke konstitucionalismu pro středoškolské
studenty.
To již souvisí s druhou rovinou projektu, týkající se dnešních studentů a budoucích učitelů příslušných předmětů. Kromě zmíněné učebnice pro středoškolské studenty hodlá Nadace napomáhat při akreditacích kurzů výchovy k ústavnosti (pod
názvem Demokracie a ústovnost apod.) na vysokých školách, a to jak pro vysokoškolské studenty, tak zejména pro budoucí učitele studující na pedagogických fakultách a pro obor Občanská nauka. Předpokládá se i příprava vysokoškolských
skript. Nadace je připravena poskytnout jednotlivým katedrám společenských věd či
občanských nauk odbornou pomoc, případně i studijní materiály. Zároveň přivítá
všechny připomínky k projektu, podněty, poznatky těch, kteří se s problematikou
konstitucionalismu a výchovy k občanství již setkávají.
Podrobnější informace o projektu a přihlášky na kurz pro učitele středních škol
získáte na adresách:
Na
závěr
kvalitě
Nadace pro výchovu k ústavnosti
Centrum Praha
IZV UK
Legerova 63
120 00 - Praha 2
Centrum Olomouc
Filozofická fakulta
Křížkovského 12
771 80 - Olomouc
Na stejných adresách přivítáme í připomínky,
náměty
a zkušenosti.
Vladimíra
Politologická revue 1,
červen,
1995
Dvořáková
109