Dukla sport 3/2009

obsah
dukla sport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů
České republiky
2 3/09
duklasport
ročník 4 / číslo 3 / 2009
Vydavatel
Armádní sportovní centrum DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
www.duklasport.cz
Vracím se do života, i na vozíčku
reportáže
rozhovory
z oddílů
z historie
osobnosti
aktuality
výsledky
12
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 973 203 811
Fax: 224 310 910
E-mail: [email protected]
Šéfredaktor
plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.
(telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
Redakční rada
PhDr. Karel Felt
Ing. Pavel Nekola
Mgr. Ivana Roháčková
Ing. Cyril Schejbal
Jitka Suchopárková
PaedDr. Arnošt Šulc
Grafická úprava a zlom
Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Po jedenácti letech armádními mistry světa
16
20
Historické šampionáty
pětibojařů
Hokejový elegán
Korekce fotografií
Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Jazyková úprava
Mgr. Vlasta Kohoutová (PIC MO)
Tisková příprava a tisk
VGHMÚř Dobruška
Evidenční číslo: MK ČR E 18249
Číslo 3 / 2009 vyšlo: 8. 10. 2009
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA a PIC MO
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí
NEPRODEJNÉ
Foto na obálce: Ivana Roháčková
26
Dukláci pod Everestem
obsah
3
4
6
8
10
14
15
18
22
23
24
25
28
28
28
28
30
30
31
31
32
Editorial
Jediná atletická placka
Střelci rýžovali medaile
Návrat Dukly na výsluní
Skok o dvě třídy
Cyklisté s cennými kovy
Na dráze i na silnici
Veľké úspechy, záruka do budúcnosti
Půl vteřiny od bronzové medaile
Mohou za to Ninja želvy
Poslední závod velkého veslaře
Ledová královna v létě lámala rekordy
Jubilanti armádního sportu
Legendy 2009
Fotbalové menšiny
Memoriál Karla Špatenky mezinárodně
Kaleidoskop
Kalendář akcí
Sportovní výsledky
Tucet otázek pro Květoslavu Gureckou
Patřili jsme k nejlepším
střelecký supertalent hlásí
Text: Karel Felt
Foto: archiv ASC DUKLA a Ivana Roháčková
Než jsem vstoupil do jedné
z kanceláří Armádního
sportovního centra DUKLA
pod pražskou Juliskou, už byl
u mne. Střelecký supertalent
dvaadvacetiletý Tomáš
Caknakis. Loni přežil pád
ze zříceniny hradu Buben
na Plzeňsku a byl nepohyblivý
od hrudníku dolů. O rok později
už zbývá rozhýbat „jen“ nohy.
do života,
i na vozíčku
„Vracím se do normálního života,“ hlásí s úsměvem a veselé oči mu jen hrají. „Nikdo vám neřekne,
jestli se to podaří, ale já věřím a dělám všechno
pro to, abych zase chodil. Šance je, i když mi lékaři neřekli, jak velká,“ odpoví na otázku, kterou
čte v mých očích. Rodák z Krnova, kde vyrostl
v líhni střeleckých talentů manželů Josefa a Zdeny
Tobiáškových, byl ve sportu vždycky správný rváč.
Zdravě sebevědomý, který nenáviděl porážky. To je
vlastnost, která mu pomáhá i nyní.
Ve sbírce má 15 zlatých, pět stříbrných a čtyři
bronzové medaile z evropských juniorských šampionátů ve střelbě na běžící terč, a to vzduchovkou
i malorážkou. Z těch světových této věkové kategorie si přivezl pět zlatých, tři stříbrné a šest bronzových. Ještě v juniorském věku se podílel na dvou
zlatých a čtyřech bronzových z evropských seniorských šampionátů jako nejmladší člen družstva.
Je spoludržitel stále platného světového rekordu
a v sedmnácti letech střílel na olympiádě v Aténách,
kde skončil jako nejmladší účastník soutěže sedmnáctý. Od roku 2002 střílel za plzeňskou Duklu.
Zlaté ruce
magistry Káfuňkové
„O tom už ne. Žiji současností a dívám se dopředu.
Raduji se z každého úspěchu, sebemenšího pokroku
2
dukla sport
v rehabilitaci. Mám v motolské nemocnici báječnou fyzioterapeutku magistru Petru Káfuňkovou.
Je z týmu docenta Pavla Koláře. Cvičíme denně několik hodin. Má zlaté ruce i srdce. Děláme pokroky.
Moc jí děkuji,“ rozhovoří se o příjemnějších věcech.
Chápu Tomášovu nechuť.
Co tedy o něm říkají
tehdejší zprávy?
Ten příběh je víc než rok starý. Tomáš Caknakis
trávil dovolenou s přáteli pod stany na Plzeňsku,
poblíž zříceniny hradu Buben. V noci z 31. května
na 1. června 2008 při noční vycházce podle tehdy
uveřejněných informací najednou šlápl do prázdna
a zřítil se ze srázu patnáct, možná dvacet metrů.
Zpočátku se ve tmě kutálel, posledních asi pět metrů následoval volný pád, zřejmě dopadl na nohy.
Kromě zdravotníků zasahovali i hasiči a horolezci. Přilétl i vrtulník, který místo osvětloval. Těžce
zraněný mladík byl převezen do plzeňské fakultní
nemocnice. Utrpěl mnohačetná zranění, zhmožděniny, zlomeninu obratle hrudní páteře, poranění míchy a praskla mu plíce. V Plzni se okamžitě
podrobil náročné operaci. Lékaři mu zachránili
život. Po dvanácti dnech byl převezen na spinální jednotku do Fakultní nemocnice v pražském
Motole. Tady také začala dlouhá cesta rehabilitace
a následných operací.
Jeho největší oporou mu v nejtěžších chvílích
byla, a stále je, rodina a přítelkyně. Maminka
se sestrou se kvůli němu přestěhovaly z Krnova
do Prahy. Na severu Moravy by takové podmínky pro rehabilitaci neměl. „Nemá smysl se bavit
o tom, jak bylo těžké se s tím vyrovnat. Prostě jsem
musel. Jiná varianta nebyla. Proto se dívám jen
dopředu,“ praví.
Dukla na něj
nezapomněla
Ale zpátky do čtvrtého podlaží ASC DUKLA.
„Pracuji tady čtyři hodiny denně na referátu zahraničních sportovních styků. Připravuji podklady
pro cesty armádních sportovců. Po práci odjíždím
na rehabilitaci do Motola. Jsem moc rád, že jsem
tuhle práci dostal. Jsem tu mezi svými. Dukla je
opravdu velká sportovní rodina. To není fráze, ale
fakt, který si člověk v mojí situaci uvědomí o to
silněji. Už tím jsem se vrátil do normálního života,“ říká spokojeně.
Když se z nemocničního lůžka mohl přesunout
na invalidní vozík a ovládal horní polovinu těla,
byl to obrovský pokrok. Co nejdříve se chtěl zapojit
Pořád svrbí dlaně…
Svoje střelecké kolegy z Plzně bedlivě sleduje
a fandí jim. „Jsou šikovní. Pořád vozí medaile z velkých soutěží. Telefonuji si s nimi, hlavně s Mírou
Janušem,“ usmívá se. Právě s legendou běžícího
terče a Bedřichem Jonášem vybojoval první seniorské medaile. Tvořili téměř neporazitelný tým.
„Jenže běžící terč, poté co byl vyřazen z olympijského programu, skomírá. Škoda. Je to parádní
střelecká disciplína a Češi jsou v ní absolutní světová špička. Mrzí mě to. Když jsem kluky viděl střílet v Plzni nebo sleduji jejich závody přes internet,
hrozně mě svrbí dlaně,“ přízná.
Caknakis je multifunkční střelecký talent. Když
to začalo s běžícím terčem vypadat bledě a dokonce se hovořilo o možnosti jeho zrušení, byl připravený přejít na brokovou disciplínu skeet. Ta mu
také šla a umí vzít do ruky i libovolnou malorážku.
Nabízí se otázka, že by mohl vozit medaile z mezinárodních střeleckých soutěží vozíčkářů.
„V žádném případě! Chtěl bych zkusit malorážku
vleže. Tu bych mohl střílet už teď. Ne závodně, ale
zkusit si to, zase mít pušku v ruce. Střílet se zdravými,“ prozradí. Ani v nejmenším v tom není stopa
po degradaci handicapovaných střelců. Naopak
cítí, že by to vůči nim nebylo regulérní. Cit v rukou
má. Soupeři by byli v obrovské nevýhodě. Tomáš je
bojovník, vítězný typ. Asi by to byly závody o druhé a další místa. S vrozenou skromností ale tuhle
variantu také odmítá.
Projížky Prahou
Tomáš bydlí se svými nejbližšími v Tuchoměřicích
na okraji Prahy. Jezdí upraveným autem. „Mám
automat. Přijedu k autu, vozík hodím za sebe
a frčím,“ směje se. Na zmíněnou malorážku zatím
nemá čas. „Možná se to někomu nezdá, ale z Dukly
jezdím do Motola, kde pokračuji dále v rehabilitaci a pak jedu domů. To už je večer. Volného času
opravdu moc není,“ pokrčí rameny. Navíc mi od nového školního roku přibudou starosti se studiem
na vysoké škole.
Když není s přítelkyní a nechce se mu koukat
na televizi nebo na internet, rád poznává Prahu.
„Já ji pořádně neznám. Projíždím se anebo se jedu
s přáteli pobavit do centra. Pořád je co poznávat
a mne to baví. Život je totiž strašně fajn,“ rozloučí
se s optimismem, který by mohl rozdávat.|
Sport vrcholový znamená nejvyšší
výkonnostní úroveň sportu. Přesahuje volný čas, životní režim vrcholových sportovců se přizpůsobuje
požadavkům sportu. Jejich činnost
se tak stává určitým společenským
závazkem, posláním a uplatněním,
vrcholoví sportovci se stávají „producenty“ hodnot, jejichž „spotřebitelem“ je veřejnost. Nároky na řízení vrcholového sportu (trénink,
organizace aj.) většinou přesahují
možnosti dobrovolného zajištění.
Výrazná je jeho funkce propagační
a agitační, působení na veřejnost
v domácím prostředí (vzory), ale
i reprezentace v zahraničí. To všechno naplňují sportovci ASC DUKLA.
Sport handicapovaných je sport
zdravotně postižených. Aktivní provozování přispívá ke kompenzaci
zdravotních omezení, dodává jejich
životu novou dimenzi, napomáhá
společenské integraci, rozvoji volních vlastností, posilování sebedůvěry a motivace, výchově k samostatnosti, soběstačnosti. Organizuje
se a provádí na všech úrovních – pro
všechny, výkonnostní i vrcholové. Člení se podle druhu postižení
do řady kategorií. Za zaměstnance
ASC DUKLA můžu říct, že si nesmírně
vážíme i těchto sportovců.
Tomáš Caknakis má etapu vrcholového sportu za sebou a teď ho čeká
etapa mnohem delší a mnohem
těžší. Střelecký supertalent se vrací
do života, i na vozíčku.
Přejeme jemu, i všem ostatním lidem s podobným osudem, ať se jim
to povede.
editorial
VRACÍM SE
do práce. Vrátit se do normálního života. Dopisem
oslovil ředitele ASC DUKLA Jaroslava Priščáka.
Podpořil ho i velitel plzeňských střelců Bohumír
Pokorný. „Moc si téhle možnosti vážím. I jim patří
velký dík. Je to fajn pocit, když víte, že se na vás
nezapomnělo. A skvělé lidi jsem našel nejen tady.
Pořizuji si speciální rehabilitační přístroj, který
stojí přes čtyři sta tisíc korun. Pro mne je velice
důležitý, ale byl by finančně nedostupný. Na jeho
pořízení mi přispěly Nadace Romana Šebrleho,
Bariéry, sociální odbor Města Krnova a Katka
Emmons s rodinou.
Jaroslav Priščák
šéfredaktor
dukla sport
3
atletika
atletika
Pohled na výsledek Barbory Špotákové očima
trenéra Rudolfa Černého
atletická placka
2
Atleti z více jak 200 zemí světa se sešli ke svému XII. mistrovství
ve dnech 15. až 23. srpna 2009 na Olympijském stadionu
v Berlíně. Česká výprava na atletickém mistrovství světa
se v oštěpu žen dočkala první, a jak se později ukázalo i poslední
medaile. Oštěpařka Barbora Špotáková po loňském triumfu
na olympijských hrách v Pekingu obhajovala v Německu zlato
z Ósaky, nakonec se ale musela spokojit se stříbrným stupínkem.
Zlato získala domácí Steffi Neriusová, která se na berlínském
šampionátu loučila se svou úspěšnou kariérou.
První varování od Steffi Neriusové přišlo 7. července v Lausanne, kde Báru o metr porazila. 28. 7.
v Monaku Steffi s Bárou sice celkem jasně prohrála,
ale opět ukázala dobrou formu 31. 7. v Leverkusenu
(66,52). Přes mizerný červenec Obergföllové
a zvěsti o zdravotních problémech, ostatně který z oštěpařů je nemá, největšími soupeřkami pro
mě zůstávala Obergföllová s Abakumovou. Byl
jsem přesvědčen, že na vítězství bude potřebí hod
nad 68 m a na to jsem Steffi při vší úctě nevěřil.
Nakonec to kvalifikační hod Rusky jakoby potvrzoval. Ve finále ale bylo všechno jinak. Ne že by
se Bára nechala prvním (nejdelším) hodem Steffi
rozhodit, v tento den na to nebylo hlavně technicky, jak ukázal poslední hod skoro do nebe. Druhé
místo musela tentokrát Bára opravdu vybojovat,
špatně začínající Abakumová prohrála jen těsně. Stejně jako tři roky zpátky v Göteborgu Bára
na Steffi možná měla, ale opět největší Bářina
rána příliš „do kopce“ tzv. nežrala metry.
Nakonec zavládla na stadionu velká spokojenost
ze životního úspěchu sympatické hrdinky snaživého pořadatelského města a ani my jsme to nebrali
tragicky. Nakonec komu jinému, než dlouhodobě
zářící oštěpařce, zatím bez světového titulu, bychom to přáli více. Bára s kamarády to nakonec
oslavila stejně jako vítězství.|
mistrovství světa
JEDINÁ
Jak Ósaka 2007 a Peking 2008 vyšel Báře nejmíň
na 120 %, tak letos to v Berlíně nebylo úplně
podle přání, takže tentokrát to byla „až“ druhá
skvělá varianta.
V roce 2007 byla jasnou favoritkou Christine
Obergföllová, podobně i na OH, tam navíc přibyl
ruský blesk z čistého nebe Mária Abakumová. Letos
se zdálo vítězství v závodě roku relativně nejjistější. Vývoj sezony letos vypadal zhruba stejně, zkušená Bára „pouze“ obhajovala. Ovšem atmosféra
celého roku se v mnoha směrech dost lišila. Platilo
to nejen pro Báru, která platila asi za největší favoritku. Světová akce po mnoha letech v relativní
blízkosti ČR vyvolávala velká očekávání a touhu fanoušků vidět své idoly přímo v akci. V našem případě tak Bára neočekávala na stadionu „jen“ přítele
Lukáše Novotného, ale dlouho věděla mj. o velké
partě ze Sýkořice a Jablonce. To by sám o sobě
asi nebyl důvod se nějak stresovat, i když tradičně až příliš domácí Ostrava dávala v tomto lehké
varování. Po OH ovšem přišlo více nového. Zájem
o Báru se proti uplynulému roku zněkolikanásobil,
což občas komplikovalo trénink. Problém nebyl ani
tak v udržení objemu jako spíše v posunování obvyklých termínů důležitých soustředění tu dva dny
dopředu, tu tři dny zpět. Také termínová listina
se od předchozích let lišila.
3
Sledované bylo na šampionátu desetibojařské zápolení Romana Šebrleho, který obhajoval titul mistra světa z Ósaky 2007. Redakce DuklaSport získala rozbor jednotlivých disciplín od jeho současného
manažera Roberta Změlíka.
Text: Radomil Skoumal a Ivana Roháčková
Foto: Jaroslav Priščák, Radomil Skoumal a Ivana Roháčková
atletika
Z oddílu atletiky ASC DUKLA bylo do české reprezentace nominováno osm atletů. Je too
o jednoho méně než na úspěšném MS 2007 v Ósace. Těsně se nedostali tyčkař Michal
al
Balner, půlkař Jakub Holuša a oštěpařka Jarmila Klimešová.
A jak armádní atleti na MS dopadli?
Barbora Špotáková – hod oštěpem, 66,42 m, 2. místo a stříbrná medaile, 31 startujícíchh
Petr Frydrych
– hod oštěpem, 79,29 m, 10. místo, 47 startujících
Roman Šebrle
– desetiboj, 8266 bodů, 11. místo, 38 startujících
Lukáš Melich
– hod kladivem, 74,47 m, 14. místo, 34 startujících
Jan Kudlička
– skok o tyči, 5,40 m, 26. místo, 33 startujících
Romana Maláčová – skok o tyči, 4,10 m, 27. místo, 31 startujících
Vítězslav Veselý
– hod oštěpem, 75,76 m, 28. místo, 47 startujících
Štěpán Wagner
– skok do dálky, 7,68 m, 35. místo, 45 startujících
I přes zisk medaile Barbory Špotákové a pěkného 10. místa mladého Petra Frydrycha
c je
cha
vystoupení atletů Dukly Praha na MS neúspěšné. Limity pro účast na MS byly stanoveny, vyjma
v
tyče žen, správně a u většiny našich atletů byly na hranici jejich osobních rekordů. Kdo tento
e
ento
výkon na MS předvedl, byl úspěšný. Úroveň špiček světové atletiky je velmi vysoká a my
se v celém našem týmu musíme intenzivně snažit, abychom této úrovně dosahovali a byli
úspěšní tak jako na MS 2007 v Ósace.|
4
dukla sport
Jaký je názor olympijského vítěze v desetiboji
Roberta Změlíka na berlínský desetiboj Romana
Šebrleho?
1
4
1/ Barbora Špotáková má zlato z olympiády
i mistrovství světa a k tomu stříbro
ze světového i evropského šampionátu.
2/ Oštěpař Petr Frydrych přehodil na ME
do 22 let v Kaunasu o 53 centimetrů
osmdesátimetrovou hranici a získal
stříbrnou medaili.
3/ Jakub Holuša v běhu na 1500 metrů
na ME do 22 let vybojoval bronz.
4/ Václav Zich a Lukáš Šťastný, dvojice
ze stříbrné štafety 4 × 100 m z MEJ
v Novém Sadu, která časem 39,57 s.
vytvořila nový český juniorský rekord.
Podle tréninkových ukazatelů opravdu forma
byla na výkon 8600–8800 bodů. Roman to cítil,
což ho asi znervózňovalo, ale na tom není nic špatného, spíše je to přirozené. V letech, kdy pravidelně sbíral medaile, měl při desetiboji vždy kousek
a někdy i kus štěstí, které mu v Berlíně ani v jedné
disciplíně nepřálo, ale jak sám Roman říká, „je potřeba tomu štěstíčku jít naproti“ a to je ta vnitřní
bojovnost i v momentě, když to nejde na 100 %.
Nemyslím si, že příprava byla špatná. Když si trochu zakalkulujeme a podíváme se ne na výkon,
kterého dosáhl, ale na který měl v tréninku, tak
stačilo kouli hodit do výseče ve třetím pokusu
a bylo to 15,80 m (v rozhazování hodil 15,90 m),
a to nekomentuji běh na 400 metrů, kde to byla
opravdu nešťastná volba technického delegáta,
zařadit do prvního běhu jednoho z nejlépe skákajících desetibojařů ve výšce a hned je vteřina pryč
(oproti letošnímu Götzisu i Kladnu). Tyč, ve které
na posledních trénincích neskočil méně než 480,
měla být nejhůř 480 a spíše 500 cm. Po tyči se rozplynula možnost bojovat o medaili, protože tady
vznikla ztráta 60–120 bodů. V rozcvičování v oštěpu hodil ze čtyř kroků 64 m a to z celého rozběhu
vždy 4–6 metrů přidá. Avšak v závodě bez motivace a vyhecování, které je pouze v případě medaile, bylo dalších 60–80 bodů pryč a u závěrečného
běhu na 1500 metrů platí co u oštěpu, a to dvojnásob. Pro získání medaile je v jeho schopnostech
běžet mezi 4:33 až 4:35 a to je dalších 60–70 bodů.
Po součtu tyto ztráty dělají 250–330 bodů což je
výkon 8500–8580 bodů. Málokdo tedy může hovořit o tom, že příprava byla špatná. Ale pravdou je,
že by mohla být ještě o kousek lepší. Po první čerstvé analýze s Romanem a jeho trenérem Daliborem
Kupkou jsme zatím jen rozebírali postřehy a finální
koncepci jsme ještě nestanovili. Není konec sezony
a Roman bude ještě závodit.|
dukla sport
5
sportovní střelba
sportovní střelba
Střelci
Střelci rýžovali
rýžovali
medaile
medaile
4
2
Česká sportovní střelba stojí a padá
s reprezentanty plzeňské a královéhradecké
Dukly. Během léta se představili na dvou
světových a jednom evropském šampionátu
a změnili je v rýžoviště cenných kovů, když si
přivezli celkem 24 medailí: sedm zlatých
– devět stříbrných – osm bronzových.
5
1/ Skeetaři ASO Dukla Hradec Králové Miloš
Slavíček, Jakub Novota, Leoš Hlaváček
a Jan Sychra (zleva)
2/ Miroslav Januš
3/ Michal Hojný
4/ Novota a Slavíček, bronzoví z MEJ a MSJ
5/ Leoš Hlaváček
6/ Bedřich Jonáš
Z ME v Osijeku jich přivezli sedmnáct + z mistrovství
světa brokařů v Mariboru tři + z mistrovství světa
v běžícím terči v Heinole čtyři.
mistrovství Evropy
6
Zlatý návrat Januše
V Osijeku se volil nový prezident Evropské střelecké federace a stal se jím podle očekávání Rus
Vladimír Lisin. Proč podle očekávání? Inu jako
miliardář přinesl do střelby peníze na prémie
za medaile. Oproti jiným sportům malé, ale přece nějaké. Ale zpátky ke střelbě. Začněme nejparádnější českou disciplínou – běžícím terčem.
Miroslav Januš byl hodně nazlobený po zimním
vzduchovkovém evropském šampionátu v Praze,
který se mu nepovedl.
Malorážkový šampionát mu vyšel dokonale. V disciplíně 30+30 ran dosáhl 590 bodů a o bod porazil
Švéda Bergströma. „Byla to fuška, v tom vedru jsem
měl propocený i kožený kabát, což se stává jen výjimečně, ale je to bomba. Skoro ve čtyřiceti válcuju
dvacetileté mladíky,“ jásal Miroslav Januš, který
tak pomohl i k bronzu družstvu. Bedřich Jonáš přidal 581 bodů a skončil třináctý, o dvě příčky a dva
body za ním pak byl věkem junior Josef Nikl.
Tahle trojice vystoupila na nejvyšší stupínek
po smíšených bězích na 20+20 ran, když Nikl
skončil těsně pod stupni vítězů za 391 bodů, osmý
Jonáš nastřílel 389 a desátý Januš 387 bodů. Pro
nejúspěšnějšího střelce historie to byla 111 medaile z OH, MS, ME a SP.
dukla sport
Pistolářka Lenka Marušková uzavřela úspěšnou sezonu stříbrem ve sportovní pistoli
za 786,7 bodů (585+201,7). „Závod byl hodně
náročný. Asi jsem to před šampionátem přehnala s tréninkem, takže jsem do Osijeku přijela unavená. S trenérem Putnou jsme ale formu
stihli vyladit v pravou chvíli. Přesto jsem s první
částí, které říkáme mířená, nebyla bodově spokojená. Zato ta druhá, na figuru, byla parádní
a 297 bodů je výborný výsledek. Ve finále, které
nebylo nijak excelentní, protože umím i lepší,
jsem se posunula z bronzové na stříbrnou příčku, takže v součtu se vzduchovkovým bronzem
a dobrými výsledky ze Světového poháru za sebou mám jednu z nejúspěšnějších sezon,“ libovala si Lenka Marušková.
Těhan umí vše
V pistolových disciplínách jsou dukláci mistry.
Josef Fiala se podílel na zlatu družstva rychlopalníků, když s 578 body skončil třináctý, ale
jen dva body od finále. Velký talent ukázal junior
Tomáš Těhan, který ve sportovní pistoli vybojoval
stříbro za 575 bodů a bronz v rychlopalbě za výsledek 762,2 (569+193,2), a to byl ještě devátý
ve standardní pistoli nástřelem 553 bodů. Jindřich
Dubový v libovolné pistoli nastřílel 535 bodů,
což stačilo na 12. místo, a Martin Pecháček skončil osmnáctý s 525 body, ale oba výrazně přispěli
ke stříbru družstva. A aby to nebylo líto juniorce
Michaele Musilové, ta táhla ke stříbru družstvo
ve sportovní pistoli, výkonem 563 bodů pak uzavírala elitní desítku.
Ani v puškách nevyšli dukláci naprázdno. Ve velkorážní terčovnici na 300 m pomohl Milan Mach týmu
ke zlatu na 60 ran vleže, ale v individuálním závodě
s 589 body byl až 22. Junior Adam Hrabovský opět
naznačil, že i v olympijských disciplínách se blýská
na lepší časy. V libovolné malorážce 3×40 ran skončil druhý za 1254,1 (1158+96,1) a družstvo doslova
dotáhl k bronzu. K němu přispěl i František Skalík
s 1140 body, což stačilo na 22. příčku. Ke týmové stříbrné medaili pomohla také Iva Růžičková
ve sportovní malorážce 60 ran vleže a 591 bodů ji
vyneslo až na čtvrté místo.
1
Sychra dvakrát
na stupních
Skvěle si vedli také brokaři. Jan Sychra
ve skeetu potvrdil skvělou letošní formu a výkonem 147 (122+25) skončil třetí, sedmé místo
za 121 bodů přidal Leoš Hlaváček a družstvo především díky této královéhradecké dvojici získalo
zlato. „První den byl hrozný, na nové střelnici mi to
vůbec nešlo. Do druhého jsem šel s tím, že nemám
co ztratit, ale mohu ještě něco získat. Ve finále mě
čistá pětadvacítka vytáhla až do rozstřelu o stříbro, ale v něm se mnou zřejmě paní Štěstěna ztratila
trpělivost, ale ke zlatu družstva jsem bral s radostí
i bronz,“ ohlédl se za šampionátem Jan Sychra.
Junioři Jakub Novota (15. za 112 b.) a Miloš
Slavíček (29. – za 107 b.) se z Osijeku také vraceli
s medailemi, bronz totiž získalo družstvo mladých skeetařů. Čas posledně jmenovaného však
měl teprve přijít… V trapu medaili stejné hodnoty, a také za soutěž družstev, pověsili na krk dalšímu duklákovi, synovi slavného otce, Michalu
Hojnému, který navíc ve finále za 133 b. (117+16)
skončil pátý. Třetí dělá družstvo, to potvrdil s rovnou stovkou bodů a 41. místem Tomáš Vébr.
Olympijský vítěz v trapu David Kostelecký skončil
17 za 116 bodů. „Nebylo to ono,“ přiznal Kostelecký.
Robin Daněk měl na kontě o bod méně a byl 23., takže družstvo skončilo čtvrté o čtyři body.
Text: Karel Felt
Foto: Ivana Roháčková
nebylo ještě šestnáct let, a přesto mu zatleskal
celý svět. Získal totiž titul juniorského mistra světa! „Byl to fantastický závod,“ říkal vzrušeně a přiznal, že mu dojde až později, co vlastně dokázal.
Se 122 body a třemi čistými pětadvacítkami na závěr vyhrál o jeden bod, ale finiš měl z říše snů. Však
je také nejmladším mistrem světa v historii této
disciplíny. Jakub Novota tým podržel 115 body, což
znamenalo bronz. Během tří týdnů druhý.
Janu Sychrovi se tentokrát nedařilo a se 117 body
skončil třicátý sedmý. Zato Leoš Hlaváček řádil
jako za mlada. Nejprve si v rozstřelu vybojoval
finále a v něm skončil šestý celkovým výsledkem
145 b. (122+23). „Poprvé jsem střílel finále mistrovství světa před třiadvaceti roky v Suhlu, tehdy jsem byl o dvě příčky lepší, ale i tentokrát jsem
spokojený, protože dostat se mezi šest nejlepších,
když na finále má padesát borců, to je úspěch,“
říkal Leoš Hlaváček a bylo mu líto, že družstvo
na medaili nedosáhlo.
Svoje první finále na MS střílel naopak David
Kostelecký, i on se do něj dostal z rozstřelu a součet 144 b. (122+22) mu vynesl krásné čtvrté místo,
když k bronzu chyběl bod a ke zlatu dva. „Já jsem
moc spokojený. První finále se počítá, dokonce
tento výsledek považuji za nejlepší v těžké poolympijské sezoně. Po prvním dnu jsem měl na kontě
čistých 75 bodů, jenže druhý den dolehl tlak a střílelo se na nových stavech, kde chybovali všichni.
To není výmluva, ale fakt. Teď už přijde čas na sžívání s novou zbraní,“ říkal po závodě Kostelecký.
Robin Daněk skončil 13. nástřelem 121 b. Družstvo
získalo bronz. První medaili na MS v trapu po dlouhých třiadvaceti letech. Junioři se na starší kolegy
dívali z mnohem nižších pater.
Svět tleskal
mladíčkovi Slavíčkovi Na stříbrné vlně
Skeetaři Miloši Slavíčkovi začátkem srpna na mistrovství světa brokařů ve slovinském Mariboru
Seriál
letních
šampionátů
uzavřelo
mistrovství světa v běžícím terči, který
hostila v závěru srpna finská Heinola. Trio plzeňské Dukly, Miroslav Januš, Bedřich Jonáš a věkem
ještě junior Josef Nikl, startovalo jen díky finanční podpoře armády.
Hned v úvodní disciplíně – vzduchové pušce
na 20+20 ran mix, Januš znovu ukázal, že je extratřídou i na deset metrů. Výkonem 387 bodů vybojoval stříbro, když na vítězného Rusa Stěpanova
mu chyběl jediný bod. „Udělal jsem jednu chybu
v pomalých bězích, kdy jsem dal osmičku. Taková
rána mrzí,“ přiznal Miroslav Januš. Nikl skončil
devátý s 378 a Jonáš patnáctý s 371 body. V týmové soutěži skončilo Česko s 1136 body rovněž
stříbrné. Ve vzduchovce na 30+30 ran, což je bývalá olympijská disciplína, české trio vybojovalo
další stříbro za 1715 bodů. Januš nastřílel 577,
ale v rozstřelu o postup do „medailového souboje“ prohrál s Ukrajincem Prijašnikovem a skončil pátý. Nikl si udržel s 573 b. stejné umístění
jako v první disciplíně a totéž platí o Jonášovi
za 565 bodů.
Českým střelcům se tentokrát tolik nedařilo
v malorážce na 50 m. V mixu 20+20 ran vybojovali bronz za 1158 bodů. V jednotlivcích byl opět
nejlepší Januš s 390, Nikl skončil sedmý za 387
a Jonáš čtrnáctý s 381 body. Na závěr se střílelo
na jediném stavu 30+30 ran a družstvu chyběly
k bronzu tři body na Slováky, součet 1742 b. stačil jen na čtvrté místo. V jednotlivcích po pokažených pomalých bězích se Januš dotáhl v rychlých
na desáté místo ziskem 582 b., Jonáš naopak
v rychlých bězích dobře rozjetý závod pokazil
a stejný součet jako u Januše mu stačil na dvanáctou příčku. Nikl nastřílel o čtyři body méně
a skončil čtrnáctý. „Získali jsme čtyři medaile,
což je slušný výsledek. Kluci ale vědí, že zejména
v malorážce to mělo být lepší,“ přiznal trenér Ján
Kermiet. Januš svoji medailovou sbírku z OH, MS,
ME a SP, mezi střelci největší na světě, zaokrouhlil na 115 cenných kovů.|
dukla sport
mistrovství světa
V
V červenci se v chorvatském Osijeku střílel evropský šampionát kulových a brokových zbraní.
Česká výprava získala devatenáct medailí, z nichž
se na sedmnácti podíleli střelci Dukly. A získali i ty
nejcennější, to znamená cenné kovy v individuálních olympijských disciplínách. V seniorské kategorii to platí především o stříbrné pistolářce Lence
Maruškové a bronzovém skeetaři Janu Sychrovi.
6
3
7
motorismus
motorismus
NÁVRAT DUKLY
Jakub Smrž
Text: Martin Kézr
Foto: archiv Jakuba Smrže a Jaroslav Priščák
Poprvé na pódiu
Letos poprvé stál na stupních vítězů, dočkal
se také premiérového startu z pole position. „Jsem
moc rád, že se mi povedlo prosadit se a pravidelně
bodovat.“ Stabilně dojíždí mezi nejlepšími a patří
do elitní desítky celkového pořadí. „Nejvíc mě těší
právě konstantní výsledky i potvrzení skutečnosti, že když se všechno sejde, dokážu jet opravdu
rychle,“ tvrdí Smrž, jenž zažil nejkrásnější chvíle
v květnu, když dojel na pódium v Assenu.
„Hodně lidí si pak možná myslelo, že pojedu
na bednu každý závod, ale já se to snažím brát reálně. Nikdo nemá každodenní recept na úspěch.
8
superbiky
í
n
u
l
s
ý
v
na
Motokrosař Falta či Mašita v enduru proslavili Duklu
v motocyklovém sportu a na jejich úspěchy se snaží navázat
v současnosti jediný zástupce Dukly ve světě motorů Jakub Smrž.
„Jsem externím zaměstnancem Dukly, nemám ani uniformu,
ale moc si vážím té podpory armádní značky. V rámci dobrých
vztahů se mi podařilo dostat do tréninkové skupiny pana Janků,
který vede výškaře. Dokonce jsem s nimi byl na soustředění
na Lanzarote,“ vypráví šestadvacetiletý Smrž, který už třetím
rokem jezdí světový šampionát superbiků.
dukla sport
Při ideální souhře všech faktorů se mohu na stupně
vítězů dostat, jenže při velké vyrovnanosti startovního pole taky můžu dojet dvanáctý,“ říká český motocyklista, jehož závodní kombinézu zdobí
logo Dukly.
Zvládl i tlak v Brně
Rodák z Českých Budějovic, který o sobě říká,
že nejraději má to závodní napětí a nesnáší přetvářku, si užil i domácí červencový závod v Brně,
kam mu přišlo fandit 75 tisíc diváků. „Během závodu není čas koukat po tribunách, ale viděl jsem
vlajky a bylo cítit, že lidí dorazilo hodně.“
Náročné pro něj bylo doma udržet koncentraci.
„Těch povinností kolem bylo tolik, že jsem se skoro nezastavil a vlastně si jen odskočil zazávodit.
Jsem moc rád za velkou diváckou podporu a cítím,
že mě lidi tady mají rádi, ale neměl jsem tu přece
jen takový klid jako při závodech v cizině.“
Navíc Masarykův okruh přitom nepatří zrovna
k jeho oblíbeným. „Obtížný je hlavně svou členitostí a stejným typem zatáček. Ještě horší než
profilová náročnost tratě je pro mne doma vždy
velké výsledkové očekávání, až letos se mi ten tlak
podařilo unést. Vlastně se mi povedl zajet vůbec
nejlepší výsledek kariéry v Brně. Před osmi lety
jsem tam byl sice taky šestý ve stopětadvacítkách,
jenže superbiky jsou kvalitou i početností konkurence nejméně o dva stupně výš,“ uvažuje Smrž.
Superbiky jsou lepší
Šampionát silničních motocyklů ve třídách
do 125 i 250 ccm jezdil celkem deset let. „Superbiky
mají nadupanější startovní pole a jejich závody
jsou dramatičtější,“ tvrdí a neláká ho ani možnost
přesunu do MotoGP. „Nemyslím, že by to pro mě byl
krok dopředu. Seriál MotoGP má sice větší mediální propagaci, jenže nejsou tak vyrovnané a taky
motocykly jsou daleko dražší. Superbiky jsou určené produkčním čtyřtaktním vysokoobjemovým
strojům a já je jezdím na vlastní ducati za tři miliony korun, zatímco pronájem prototypu na MotoGP
stojí desetkrát víc,“ líčí Smrž.
Celá letošní sezona pro něj byla bojem o angažmá pro příští rok. „Zcela neskromně si myslím,
že bych jako nejlepší soukromý jezdec třeba mohl
dostat šanci v továrním superbikovém týmu. Něco
je rozjednané, možná i odchod k jiné značce. Je
tu i varianta privátní ducati, s lepším finančním
i technickým zázemím,“ vypráví Smrž.
Celá rodina žije motocyklovým sportem, v kategorii supersportů totiž závodí i Jakubův mladší bratr
Matěj a oběma synům drží palce otec Martin Smrž,
které děti od mala k motocyklovému sportu vedl.|
dukla sport
9
učedníci a mistři
učedníci a mistři
Text: Karel Felt
Foto: Ivana Roháčková
Jakub Novota se ptá
mistra brokové disciplíny
skeet Jana Sychry.
Vizitka mistra:
Účast na OH:
Skok o dvě třídy
Mistr Jan Sychra je jedním z nejlepších střelců brokové disciplíny skeet na světě. Má celé sbírky
medailí ze světových i evropských šampionátů. V královéhradecké Dukle má ale šikovné učedníky.
Jedním z nich je Jakub Novota, který už také ví, jaké to je na velké soutěži stát na stupních vítězů.
A tak si spolu povídali hlavně o tom, jak těžká je cesta vzhůru.
Kdy jsi začínal s brokovou střelbou a kdo tě k ní
přivedl?
V roce 1985 si mě na Střední lesnické škole
v Trutnově vybral učitel myslivosti inženýr Mimra,
který měl na starost tehdejší sportovní třídy.
Co pro tebe Dukla znamená?
Je to jeden z nejprestižnějších a nejlepších klubů
v republice. Pro mne je čest za Duklu střílet, protože její dres, ať už to je jakýkoliv sport, oblékají jen
ti nejlepší.
Jak vypadal začátek tvé střelecké kariéry?
Byl těžký, asi jako každý začátek. Moc mi to
nešlo, kolikrát to byl očistec. Pan Mimra, bývalý
boxer, nás i mlátil. Po dvou letech se to obrátilo k lepšímu, když jsem se dostal do juniorské
reprezentace.
Jaké výsledky jsi měl v mém věku?
Tohle už se dneska nedá srovnávat, protože
se několikrát změnila pravidla. My jsme stříleli ještě závody na dvě stě terčů, s úplně jinou gramáží
broků. Nebyly tak těžké dvojstřely, jaké jsou dnes
třeba na čtvrtém stanovišti. Opravdu nechci srovnávat, vymýšlel bych si.
Kdy a odkud jsi přišel do Dukly?
Až v lednu 1997. Moje cesta do Dukly byla složitá. Na vojně jsem byl v Rudé hvězdě, ale neměl
jsem výkonnost, tak jsem musel do práce. Dělal
jsem například montéra v Elitexu, vychovatele
v lesnické škole v Trutnově, prodával jsem zbraně
a u toho střílel. Když mi to zase docela šlo, požádal
jsem Duklu, zda by mě nevzali. Vyšlo to a jsem v ní
dodnes.
10
dukla sport
Tvůj největší juniorský úspěch? A jaký výsledek považuješ za vůbec svůj nejlepší za celou svou kariéru?
Úplně první bylo juniorské stříbro na mistrovství
Evropy v roce 1988 a sedmé místo ve Světovém
poháru, který jsem střílel mezi seniory. Tehdy chyběl kousíček do finále. Seniorských úspěchů mám
spoustu, včetně zlatých medailí družstva z mistrovství světa. K nejcennějším patří individuální
medaile z evropských šampionátů. I tohle se těžko
srovnává a vybírá, protože ke každému úspěchu
vede trochu jiná cesta a každá medaile má svůj
specifický příběh.
Jak ses vyrovnal s přechodem z kategorie juniorů
mezi seniory, který je pro téměř každého velmi
obtížný?
Obtížně, protože to chvíli trvá. Ve střelbě je přechod mezi seniory skokem o dvě třídy. V době, kdy
jsem mezi ně přicházel, tu bylo skvělé trio Petr
Málek, Bronislav Bechyňský, Leoš Hlaváček, který střílí dodnes, ti dva už trénují. Byl jsem vždycky kousíček za nimi a musel jsem čekat, až jeden
z nich skončí. Jako zkušení měli přednost. V reprezentaci jsem se naplno chytil, až když Petr Málek
skončil a začal trénovat.
Kde a kdy jsi získal první seniorskou medaili
z velkých závodů?
Ta první velká byla zlatá ze Světového poháru
na Kypru v roce 1995, o pět let později jsem získal
stříbro z mistrovství Evropy. Jak už jsem řekl, mám
i tituly mistra světa z týmových soutěží, první byl
v roce 2001 z Káhiry.
Měl jsi někdy tak velkou krizi, že bys zvažoval konec kariéry?
A nejednou! Vždycky to přišlo po nevydařené
olympiádě a ty jsem střílel už tři. Ale trvalo to jen
pár týdnů. Když jsem se vyvztekal a naštvání opadlo,
začal jsem přemýšlet racionálně a došel k závěru,
že stejně už nic jiného neumím. A šel jsem do toho
znovu. Ona přeci jenom nějaká spravedlnost existuje, takže se znovu začalo dařit. Ve čtyřiceti už šetřím
silami, nestřílím tolik závodů, protože regenerace,
psychická i fyzická trvá déle. Ráno poctivě cvičím,
abych rozhýbal záda, ale pořád mám motivaci. Tou
největší je olympiáda v Londýně.
Jak se vyrovnáváš se závody, když se ti nedaří?
Snažím se to hodit za hlavu, jinak by mě to sráželo ještě víc. Je to sport. Dám si oddech a jdu
do toho znovu.
Určitě máš za ta léta svůj recept, jak se koncentrovat na závod, prozradíš ho?
Recept nemám, spíš zažité rituály. Před cestou si
vyčistím flintu, nabalím náboje, kufr. I před závodem mám svůj režim či rytmus. Chodím na biofeedback, kterým si srovnám hlavu, a moc mi to pomáhá. Před závodem si dám strečink a pár speciálních
Jan Sychra
21. března 1969
skeet
Dukla Hradec Králové
Václav Patrman
ženatý, manželka Eva, syn Filip
2–2–1
1–4–6
3× vítěz SP
1996 – 14. místo
2004 – 9. místo
2008 – 16. místo
Co na sebe prozradil učeň
Jakub Novota.
Narodil jsem se 6. listopadu 1990 v Praze. Střílím
od patnácti let, skeetu se věnuji až od roku 2006, po přijetí 1. ledna do Dukly Hradec Králové. Ke střelbě mě
přivedl můj otec Lubor Novota, který střílel pro radost
myslivecké soutěže. Dodnes je mým trenérem společně s olympijským medailistou a mistrem světa Petrem
Málkem. Střílí i moje nevlastní sestra Libuše Jahodová
a jde jí to. Už začíná i mladší bratr Matěj. První závod
jsem absolvoval v roce 2005 v Českých Budějovicích, ale
trefil jsem jen 99 ze 125 terčů. Za svůj největší dosavadní úspěch považuji stříbro z MEJ v roce 2008 a bronz
z roku 2009. Na SP v Mnichově jsem letos střílel mezi
seniory mimo soutěž, ale výsledek 122 bodů ze 125 možných je velmi pěkný a rozhodně bych se neztratil ani
v hlavní kategorii. Můj střelecký vzor jsou Kypřan George
Achilleos, Nor Tore Brovold nebo Vincent Hancock z USA,
z českých střelců samozřejmě Honza Sychra a další.
cviků. Mezi položkami chodím a hýbu se, abych
se udržel v provozní teplotě.
Při střelbě i mimo ni působíš velice klidně a vyrovnaně, je to tak i při závodech?
Dá se to tak říct, ale ten klid může být jen do určité míry a já vím, kde ty mantinely mám. Střelba
je dynamická disciplína, musím být rychlý, mít postřeh, bleskově reagovat a těmhle vlastnostem by
přílišný klid během závodu asi neprospěl. Hlídám
si to, ale snažím se nepřipouštět si nadbytečnou
nervozitu.
Na co bych se měl v mém věku nejvíc soustředit
a čeho se vyvarovat?
Jsi správný blázen do střílení, máš talent, ale
měl by sis uvědomit, že někdy méně znamená více.
Myslím tím velké tréninkové objemy, které odstřílíš. Možná by ti někdy pomohlo ubrat na počtu vystřílených patron, trochu si odpočinout, aby přišla
ještě větší chuť. Jsi mladý, teď to tolik nevnímáš.
Nejdůležitější je, že máš brokovou střelbu rád a jsi
ochoten jí hodně obětovat.
V čem je podle tebe skutečná síla družstva, když
vlastně každý střílíme za sebe a chceme jeden
druhého porazit?
Právě v tom, že střílíme každý za sebe a chceme
porazit jeden druhého. Snažíme se být lepší než
dva kolegové a hlavně nebýt za bambejška, tedy
ten třetí v družstvu. Nikdo vám to sice nevyčte,
ale cítíte, že jste byl až třetí. Ale na druhou stranu
se správně říká, že třetí dělá družstvo a jistí medaili. Když se všem třem zadaří, pak se ta medaile
většinou povede.
Jak vypadá tvůj standardní tréninkový den?
Vezmu ten průměrný, který u mne před devátou
hodinou začíná biofeedbackem, pak střílím sto
až sto padesát patron. Následuje posilovna, tenis
nebo squash nebo jiná pohybová aktivita. Potom
si dám pár bazénků a saunu. Den končím po páté
odpoledne.
sportovní střelba
Jméno:
Narozen:
Disciplína:
Klub:
Osobní trenér:
Rodinný stav:
Medaile z MS:
Medaile z ME:
Střílel jsi na třech olympiádách, věříš ještě v zisk
olympijské medaile?
Kdybych v ní nevěřil, tak bych už nestřílel. Čtyřka
je šťastné číslo, takže věřím, že se do Londýna dostanu a tu medaili trefím.
Už jsi přemýšlel, co budeš nebo bys chtěl dělat,
až jednou skončíš?
Mockrát, ale nic konkrétního jsem nevymyslel.
Určitě dosloužím léta v armádě a pak si vezmu půl
roku volno. Potom se uvidí. Mám velký pozemek
u frekventované silnice, takže někdy přemýšlím,
jak by se dal využít. Možná na pěstování jahod
nebo na benzinovou stanici anebo třeba na sluneční elektrárnu. Opravdu nevím a teď se tím ještě
netrápím.|
dukla sport
11
parašutismus
parašutismus
Po jedenácti letech
1/ Výprava na MS (chybí fotící Jan Wantula)
2/ Tým skupinové akrobacie po doskoku,
vpředu kameraman prap. Wantula
a prap. Libor Jiroušek
3/ Mistři světa v přesnosti přistání
4/ Tým při skupinové akrobacii
5/ Poslední seskok na MS – prap. Oldřich Šorf
ARMÁDNÍMI
ARMÁDNÍMI MISTRY
MISTRY SVĚTA
SVĚTA
Slovenský Lučenec s letištěm
Bolkovce se stal v historii již
po šesté hostitelem mistrovství
světa v parašutismu, tentokrát
34. MS CISM. Družstva
31 států světa se ve dnech
14. – 23. srpna 2009 sešla, aby
změřila síly ve třech sportovních
disciplínách – individuální
akrobacii za volného pádu,
skupinové akrobacii a „královské“
disciplíně klasického parašutismu
– přesnosti přistání.
L
Lučenec byl do loňského roku, kdy zde poprvé medailově uspěli, pro české parašutisty
prokletým místem, kde se nedařilo. Toto místo je známo velmi těžkými podmínkami a klimatické podmínky v průběhu mistrovství toto plně potvrdily – extrémní teploty překračující vysoko 30 °C, proměnlivý vítr od 0 do povolených 7 m/s a silné termické proudy
udělaly z tohoto závodu jeden z nejtěžších v historii MS CISM.
Armádu České republiky reprezentovalo družstvo Dukly Prostějov ve složení prap. Jiří
Gečnuk, prap. Libor Jiroušek, prap. Oldřich Šorf, rtm. Hynek Tábor a rtm. Čestmír Zítka.
Vlastní závod probíhal střídavě ve všech disciplínách najednou a byl od počátku velmi
náročný.
Text: Jiří Šafanda
Foto: ASO DUKLA parašutismu Prostějov
3
Individuální
akrobacie
za volného pádu
Tato disciplína patří u parašutistů Dukly vždy k silnějším, zejména Libor Jiroušek a Jiří Gečnuk se řadí
mezi absolutní světovou špičku. První seskok nevyšel
Liboru Jirouškovi, zato Jirka Gečnuk podal patřičný
výkon a hned od počátku se zařadil mezi tři nejlepší.
Výborný výsledek předvedl Hynek Tábor a do předposledního seskoku se držel v půli první desítky.
Další kola nabrala již správný směr, chytil se Libor
Jiroušek, ve výborných výsledcích pokračoval Jirka
Gečnuk i Hynek Tábor. Nováčkovskou daň trochu platil Oldřich Šorf, ale jeho chvíle měla přijít v přesnosti
a skupinové akrobacii. Standard odskákal Čestmír
Zítka. Vynikající výsledky předvedl tým Francie, kde
ve finále o deseti závodnících měl všech pět.
1
Výsledky:
1. místo: Valois (Francie)
2. místo: Gečnuk (ČR)
3. místo: Maximov (Rusko)
Umístění dalších českých reprezentantů: 5. místo – Jiroušek, 16. místo – Tábor, 27. místo – Zítka,
37. místo – Šorf. Celkem se disciplíny zúčastnilo 94 závodníků. Družstvo Dukly zde získalo pro
kombinační hodnocení tři body za třetí nejlepší
výsledek.
Skupinová akrobacie
2
12
dukla sport
disciplín. Dlouhodobě parašutisté Dukly Prostějov
patří k medailistům, protože se řadí mezi několik
málo států, které se odváží „jít“ do všech tří disciplín, i když tentokrát se kombinace účastnilo nebývale mnoho družstev.
Velmi specifická disciplína, která nepatří do klasického parašutismu a oproti civilnímu MS je v programu armádních MS navíc. Reprezentanti se jí
věnují v přechodném období – podzim, zima a jaro,
kdy využívají možností vzdušného tunelu. Letos
se na přípravě podílel trenér mistrů světa Luc
Verstrepen z Belgie. Disciplínu skáče čtyřčlenný
tým, který doplňuje kameraman. Tým Dukly tvořili
Libor Jiroušek, Oldřich Šorf, Hynek Tábor, Čestmír
Zítka a kameru skákal velmi zkušený bývalý reprezentant a součastný trenér Jan Wantula. V této
disciplíně, která je vždy doménou specialistů (skáčou jen ji), podal tým velmi dobrý výkon a skončil
na výborném 7. místě z 26 družstev, když se před
nimi umístila jen družstva specialistů nebo družstva, jejichž státy vlastní vzdušný tunel.
Zvítězil tým Belgie před Švýcarskem a Španělskem.
Přesnost přistání
Jde o nejprestižnější a nejsilnější disciplínu.
Dlouhodobě tým Dukly Prostějov patří spolu
se Slovinskem, Ruskem, Francií, Itálií, Maďarskem
a Německem k nejlepším na světě, což se od počátku jevilo i zde. Již od třetího kola z deseti obsadili
čeští parašutisté první místo a drželi ho do předposledního seskoku, kdy je dostihl tým Francie.
Po osmi kolech skončila soutěž jednotlivců, která se taktéž vyvíjela velmi dobře. Po osmi kolech
se o třetí místo dělili Libor Jiroušek, Hynek Tábor
a Stephan Wiesner z Německa. Následoval rozskok,
kdy štěstí nepřálo jak Liborovi, tak Hynkovi, kteří
„dali“ po 1 cm, zatímco s 0 se stal Němec Wiesner
držitelem bronzu, který poté doplnil i novým světovým rekordem (pět nul v řadě).
Soutěž však pokračovala. Pořadatelé posunuli finálový seskok na poledne, kdy za obrovského horka
a úplného bezvětří nastalo patřičné drama. Rusové
„dali“ 3 cm a s 41 cm celkem zůstávali bez medaile, Slovince jen s 1 cm medaile nemohla minout.
Francie hned prvním závodníkem „napsala“ 16 cm
(nejhorší výsledek u družstva se škrtá) a následně
připsala dalších 5 cm a byla už za Slovinskem. Poté
začalo české finále – Libor Jiroušek – 0, Hynek
Tábor – 1, Jirka Gečnuk – 1, následovala vytoužená
a nejcennější – 0 Česti Zítky, který se celou dobu
trápil. Následující 2 cm Oldy Šorfa už nemohly
nic změnit. Parašutisté Dukly Prostějov se stali
po 11 letech opět armádními mistry světa.
Výsledky – jednotlivci:
1. místo: Maximov (Rusko)
2. místo: Jiroušek (ČR)
3. místo: Henaff (Francie)
Umístění dalších českých reprezentantů: 6. místo – Tábor, 7. místo – Gečnuk, 21. místo – Šorf,
26. místo – Zítka. Celkem se disciplíny zúčastnilo
94 závodníků.
Výsledky – družstva:
1. místo: Francie – 10 bodů
2. místo: Česká republika (Dukla) – 11 bodů
3. místo: Rusko – 15 bodů
Celkem se disciplíny zúčastnilo 31 družstev.|
4
Umístění českých reprezentantů v soutěži družstev: 4. místo – Jiroušek a Tábor, 17. místo – Šorf,
21. místo – Gečnuk, 32. místo – Zítka. Celkem
se disciplíny zúčastnilo 155 závodníků.
Výsledky – družstva:
1. místo: Česká republika (Dukla)
2. místo: Slovinsko
3. místo: Francie
Kombinace
Kombinace je vyhlašována jak v jednotlivcích,
tak v družstvech u těch, kteří se účastní všech tří
5
dukla sport
13
cyklistika
cyklistika
CYKLISTÉ
Sezona Martiny Růžičkové
s cennými kovy
dráhová cyklistika
Dráhové ME v Minsku
přineslo dvě stříbrné
medaile a pět českých
rekordů
Letošní dráhové mistrovství Evropy kategorií juniorů, juniorek, mužů a žen do 23 let uskutečněné v polovině července hostil zcela nový 250 metrů dlouhý
velodrom v běloruském Minsku. První den soutěží
přinesl páté místo pro trio Lucie Záleská, Dagmar
1
Labáková a Gabriela Slámová, které ve stíhacím závodě
juniorek na 3 km po chybě rozhodčích muselo opakovat jízdu. I tak zlepšila děvčata český rekord žen
na 3:40,349 min. Labáková se Slámovou se postavily na start pevných 500 m. Obě překonaly dosavadní český rekord juniorek (Labáková 38,038 s)
a v konečném resumé skončily mezi ryzími sprinterkami na 14., resp. 15. pozici. Stíhací závod
na 2 km s pevným startem juniorek přinesl první
medaili, a to stříbrnou, pro Lucii Záleskou. Ta si
vybojovala finálovou účast časem 2:26,908 min.
a ve finále jej dokázala vylepšit na 2:25,456 min.,
2
přičemž vylepšila dosavadní české maximum
o plné tři sekundy, Lucie podlehla pouze Ukrajince
Solovey a navázala tak na loňský bronz. Druhá
česká zástupkyně Labáková skončila v osobním
maximu 2:31,504 min. na výtečném sedmém
místě. V bodovacím závodě jednotlivkyň startovaly Slámová s Labákovou. V rychlém závodě dělil
Gabrielu Slámovou od bronzové medaile jediný
bod, když ji v posledním spurtu přespurtovala
Britka Trott. Slámová skončila na nevděčné čtvrté
pozici, Labáková pak patnáctá. Ve scratchi jsme
měli hned trojí zastoupení, protože Záleská obhajovala loňský titul. Závod se vyvíjel dobře, neboť
juniorky výtečně spolupracovaly. O pořadí přece
3
jen rozhodoval závěrečný finiš, jenž rozjížděla pro
kolegyně Labáková. Slámová protnula pásku o pár
centimetrů za Italkou Donato jako stříbrná a Záleská přidala 9. místo.
Juniorky tedy přivezly z ME dvě stříbrné medaile a pět rekordů.
Stíhací závod juniorů na 3 km přinesl další posun českého maxima.
Postaral se o to Jan Kadúch, který se s časem 3:24,758 min. umístil jako
pátý těsně před branami finálových jízd. Roman Fürst skončil na 20. místě. Stejní závodníci doplněni o Michala Mráčka a Jakuba Filipa startovali ve stíhacím závodě družstev na 4 km. Časem 4:22,872 min. skončili
na velmi solidní sedmé příčce. V bodovacím závodě postoupil Michal
Mráček z rozjížděk, když na konci závodu přidal okruh náskoku. Ve finále
se třemi body obsadil 15. místo. V madisonu, bodovacím závodě dvojic,
se mezi nejlepšími prosazovali ihned od počátku naši Kadúch s Mráčkem.
Oba po výborné spolupráci dojeli jako pátí.
V kategorii mužů do 23 let skončil Vojtěch Hačecký těsně za stupni vítězů na čtvrtém místě v bodovacím závodě a Jan Dostál pak jedenáctý
ve scratchi.|
T t JJan Kopač
Text:
K č
14
dukla sport
Stříbro a bronz
z dráhového juniorského
mistrovství světa
Po šesti letech se vrátilo juniorské mistrovství světa ve dnech 1. až 9. srpna 2009 do ruské metropole.
V roce 2003 zde slavila česká juniorská cyklistika svůj
druhý světový historický titul zásluhou Filipa Ditzela
na pevný kilometr, který k němu navíc tehdy přidal ještě světové stříbro ve scratchi. Olympijský okruh a velodrom v moskevském Krylatskoje letos přinesl duklákům
na mistrovství světa juniorů a juniorek na dráze a silnici opět dvě medaile – stříbro a bronz.
První medaili, stříbrnou, vybojovala Lucie
Záleská v dráhové disciplíně scratch, ve které
loni získala titul evropské šampionky. Taktický
závod na 333,33 m dlouhém oválu plný nervozity
zvládla Záleská výtečně a po rozhodujícím úniku
podlehla pouze Australance Cure v závěrečném finiši. O druhou českou radost se postarala Gabriela
Slámová, která v omniu složeném z pěti různých
disciplín skončila v konečném součtu na bronzovém stupni. Slámová získala 22 bodů stejně jako
druhá Donato z Itálie. Vyhrála Australanka Dunn.
Obě děvčata se spolu s Dagmar Labákovou postavila na start stíhacího závodu družstev, kde v novém českém rekordu žen 3:38,910 obsadila páté
místo. Záleská s Labákovou absolvovaly také individuální stíhačku, kde skončily v časech 2:29,431
a 2:34,215 na výtečné sedmé, resp. patnácté pozici. Slámová v bodovačce vybojovala bod a ten jí
stačil na konečné 15. místo.
Jan Kadúch se stejně jako na ME postavil na start
stíhacího závodu jednotlivců, družstev a madisonu. Individuálně skončil v národním rekordu
desátý v čase 3:24,454 a v družstvu s Michalem
Mráčkem, Ondřejem Vendolským a Jakubem
Filipem taktéž na desáté pozici časem 4:18,376.
Kadúch s Mráčkem v madisonu prošli hladce kvalifikací a finále absolvovali jako čtrnáctí.
Silniční časovka i závod s hromadným startem nepřinesly hodnotné výsledky. V jízdě proti chronometru obsadila Záleská 26., Labáková
28. a Kadúch 35. místo, v silničním olympijském okruhu vinou defektu
Slámová 21. pozici.|
Text a foto: Lukáš Thun
1/ Ve scratchi na ME vyjela Gabriela Slámová stříbro.
2/ Stříbrná Lucie Záleská na juniorském MS
3/ České družstvo juniorek, které během letošního
roku překonalo již 6× český rekord žen a juniorek.
NA DRÁZE
i na
SILNICI
Zeptáte-li se Martiny
Růžičkové, jaká byla její
letošní sezona, odpoví
s úsměvem – uvidíme, ještě
není všem dnům konec.
Devětadvacetiletá cyklistka
ASC DUKLA má pravdu.
Vrchol sezony, mistrovství
světa na silnici koncem
září ve Švýcarsku, ji teprve
čeká. Účast si již vybojovala,
výsledek bude pro ni velmi
důležitý.
M
Martina začala ve 12 letech basketbalem a atletikou. Cyklistice se začala věnovat v Klubu roudnických cyklistů, pokračovala v Konice Hradec Králové,
Rostexu Qantum Vyškov a v roce 2005 se stala členkou oddílu cyklistiky ASC DUKLA, kde společně
s Ladou Kozlíkovou a Jarmilou Machačovou měly
vytvořit tým, který bude vozit medaile z vrcholných
soutěží. Představa to byla určitě dobrá, její realizace o něco horší. Samotnou ji mrzí, že naše ženy stíhací závod družstev na dráze nejezdí, kde by byla
šance uspět i na olympijských hrách.
Aby se mohla Martina Růžičková měřit s nejlepšími ve stíhacím závodě na dráze, musí být schopna
úspěšně závodit na silnici. Snaha jejího trenéra
Pavla Vršeckého i jí samotné je uspět v obou odvětvích. Stejně tomu je i v letošním roce.
V lednu a v únoru směřovala svoji přípravu
na Světové poháry na dráze v Číně a v Dánsku.
Úspěšnost by jí zaručila účast na březnovém mistrovství světa v polském Pruzskóvu. Trénink
na tyto závody nebyl lehký. Potřebnou rychlost
získávala na dráze v Motole a starty na dráze
ve Vídni. Dosahované výsledky dávaly předpoklad
k dobrým časům na vrcholných soutěžích. Opak byl
ale pravdou. Martině se nepovedl start ve stíhacím
závodě v Číně a ani výsledky z dánské Kodaně nebyly nijak oslňující.
Na mistrovství světa může dle nominačního klíče
mezinárodní cyklistické federace startovat 24 závodnic, maximálně dvě z jedné země. V nominaci
UCI se objevila na 24. místě. Český svaz cyklistiky
Martinu na MS nenominoval kvůli dosaženým časům, které nesplňovaly předpokládané umístění.
Tato skutečnost se projevila i v jejím dalším působení v ASC DUKLA. Vedení centra jí vyšlo vstříc a zatím
může pokračovat ve své další sportovní přípravě.
Žádnému závodníkovi takové situace nepomohou
k lepší výkonnosti. I když je Martina žena psychicky odolná a leccos ji nezlomí, přece jen neprožívala další přípravu v klidu. Ani otázka budoucnosti
v ASC DUKLA jí nebyla lhostejná. Do další přípravy
se tvrdě zakousla a dala si za cíl start na mistrovství světa na silnici.
Příprava začala soustředěními v Liberci, Harrachově, závody na dráze v Praze-Motole a tréninkem
na silnici v okolí Křivoklátu. V silničních závodech
Text: Cyril Schejbal
Foto: archiv Martiny Růžičkové
startuje za rakouský klub Team Uniqa-ELK. Dle pravidel UCI pro ženy jí ČSC umožňuje na významných
etapových závodech start za tento klub.
Je Martina spokojena s letošními výsledky
na silnici? Sama říká, že rakouský klub jí pomáhá
v účasti na kvalitních silničních závodech v rámci
Světového poháru za účasti nejlepších závodnic
světa. Je to pro ni obrovský posun ve výkonnosti
a v osahání závodních zkušeností, které na závodech v České republice nelze zatím získat.
Zúčastnila se závodů Světového poháru na silnici v Itálii, Kanadě, etapových závodů ve Francii
a v Itálii. V domácím prostředí startovala na etapovém závodě Grácie. V květnu vyhrála časovku
v rámci rakouského poháru, z mistrovství ČR na silnici přivezla titul mistryně ze závodu jednotlivkyň
a druhé místo z časovky. V prestižním mezinárodním etapovém závodě Tour de Femini v Krásné Lípě
stála na bronzovém stupínku.
A co musí udělat ona a trenér, aby na MS byl výsledek lepší než 16. místo v časovce v roce 2007
ve Stuttgartu?
Soustředění koncem srpna ve švýcarském Luganu
by mělo dodat vytrvalost, pobyt ve vysokohorském
prostředí a trénink na tratích mistrovství světa.
Potom bude následovat Světový pohár na silnici v Německu, jednorázové starty v bundeslize
a v Rakousku. A nakonec vlastní mistrovství světa
na silnici.
Pokud vše dobře dopadne, má Martina Růžičková
ještě možnost kvalifikovat se na mistrovství Evropy
na dráze v omniu v říjnu v belgickém Gentu. Úspěch
na vrcholné soutěži by přinesl této závodnici
možnost další přípravy v podmínkách ASC DUKLA
a hlavně klid na duši.|
dukla sport
15
moderní pětiboj
moderní pětiboj
16
Zlatým inkoustem letos zapsali své
výsledky z evropského a světového
mistrovství moderní pětibojaři.
A nezůstali „jen“ u zlata. Z šampionátů
přivezli celkem osm medailí –
čtyři zlaté, tři stříbrné a jednu
bronzovou. Obě mistrovství se stala
nejúspěšnějšími v historii českého
moderního pětiboje a Česká republika
byla na těchto šampionátech nejlepší
zemí v počtu získaných medailí.
mistrovství světa
mistrovství Evropy
Historické
Historické
šampionáty
šampionáty
pětibojařů
pětibojařů
Text a foto: Ivana Roháčková
M
Mistrovství Evropy v německém Lipsku se konalo
ve dnech 25. až 30. června 2009. Talentovaný
pětibojař Ondřej Polívka, který na seniorském
šampionátu startoval vůbec poprvé v individuální
soutěži, ukončil své finálové představení
vítězstvím v závěrečné kombinaci a stal se mistrem
Evropy. Osmý skončil David Svoboda a třináctý
Michal Michalík. Nejméně se dařilo Liboru
Capalinimu, který se umístil až na 23. příčce.
I tak v konečném součtu družstev mužů obsadil
český tým ve složení Polívka, Svoboda a Capalini
stříbrnou medaili.
Skvělé vystoupení na ME završili muži ziskem
bronzu ve štafetách, kdy Martin Dvořák, Michal
Sedlecký a Ondřej Polívka se na třetí příčku posunuli až v závěrečném kombi. Jednadvacetiletý
Ondřej Polívka se s kompletní sbírkou medailí
(zlatou z individuálu, stříbrnou z družstev a bronzovou ze štafety) stal nejúspěšnějším pětibojařem
mistrovství Evropy v Lipsku.
dukla sport
Ženy pětibojařky se poučily od mužů a den po jejich zisku zlata a stříbra vybojovaly titul kontinentálních šampionek v ženské štafetě. Trojice
Lucie Grolichová, Natálie Dianová a Sylvie Černá
vybojovala triumf české štafety a získala vysněné
zlato. V soutěži jednotlivkyň dosáhla juniorská
mistryně Evropy Natálie Dianová životního úspěchu, když skončila devátá v soutěži žen na ME.
Lucie Grolichová obsadila 14. místo, o devět míst
horší byla třetí, nová členka ASC DUKLA Barbora
Kodedová. V součtu soutěže družstev skončilo české trio těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě.
Ondřej Polívka
světovou jedničkou
Český moderní pětibojař Ondřej Polívka se posunul díky vítězství na ME v Lipsku do čela oficiálního žebříčku Mezinárodní unie moderního pětiboje
Pentathlon World Ranking. Po Liboru Capalinim,
který vedl světový žebříček v letech 2002–2003, resp.
2006–2007, je teprve druhým Čechem, jemuž se to podařilo. Ve věku 21 let a 104 dní je zároveň vůbec nejmladší světovou pětibojařskou „jedničkou“ v historii.
Muži i ženy ve štafetě
mistry světa
Z předchozích čtyř mistrovství světa přivezli čeští
reprezentanti vždy medaili. Na MS 2005 ve Varšavě
získali muži ve družstvech stříbro a bronz ve štafetě, na MS 2006 v Guatemala City muži v družstvu
bronz, na MS 2007 v Berlíně muži v družstvech
stříbro a ve štafetě bronz a na MS 2008 vybojoval
David Svoboda stříbrnou medaili.
Mistrovství světa v moderním pětiboji proběhlo letos ve dnech 12.–17. srpna na stadionu Crystal Palace
v Londýně. Do finále se z 96 startujících probojovali
tři čeští závodníci a díky tomu vytvořili úplnou trojici do soutěže družstev stejně jako další tři státy.
Ačkoli vybíhal David Svoboda z jedenácté pozice
v kombinované disciplíně, dobrou střelbou a úžasným závěrem v posledním kole běhu se probojoval na druhé místo a obhájil tak stříbrnou příčku
z minulého mistrovství světa. V soutěži družstev
David Svoboda, Ondřej Polívka a Michal Michalík
po celou dobu soutěže udržovali druhou pozici a tu
nakonec uhájili.
Londýnské mistrovství světa vyvrcholilo poslední den zlatou double tečkou. V premiéře dvoučlenných štafet nejprve odpoledne vybojovali zlato
Ondřej Polívka s Davidem Svobodou, večer stejný
kov získaly Lucie Grolichová s Natálií Dianovou.
Na centrálním stadionu rozhodli muži o triumfu
v závěrečné kombi disciplíně – běhu se střelbou,
kdy se ke zlatu posunuli ze 7. místa po parkúru.
Ženy se v popředí držely od začátku. Zahájily čtvrtým nejlepším šermem, po plavání i parkúru jim
patřila už bronzová pozice. Svůj vynikající výkon
završily v závěrečné střelbě s během.|
dukla sport
17
slovenská Dukla
slovenská Dukla
Text: Jozef Mazár
Foto: archív Petera Korčoka
1/ Z prijatia úspešných športovcov po MS 2009 v atletike v Berlíne
2/ V talianskych Dolomitoch
3/ Po pretekoch GP v Krakove s kolegami a priateľmi
z reprezentácie Matejom Tóthom a Milošom Bátovským
VEĽKÉ ÚSPECHY,
záruka do budúcnosti!
1
V súčasnej dobe je moderné hovoriť o úspechoch jedinca. Keď vás minister obrany SR menoval k 1. júnu
tohto roku do funkcie riaditeľa VŠC Dukla B. Bystrica, vnímali ste to ako vlastný úspech, alebo máte
na prijatie funkcie iné, dôležitejšie argumenty?
Neprežíval som to veľmi emotívne. Pre mňa to
znamená možnosť aktívne napomôcť športovcom
dosahovať čo najlepšie výsledky.
Iste budete vo svojej funkcii využívať nielen bohaté pretekárske športové skúsenosti, poznatky
z tréningovej oblasti, ale aj svoje akademické
znalosti ako autor viacerých knižných publikácií. Kto pozorne sleduje váš osobnostný rast, vie,
18
dukla sport
že ste v rokoch 2004–2008 ako aktívny pretekár
VŠC Dukla pracovali v komisii športovcov SOV,
známa je vaša aktívna účasť na III. fóre európskych športovcov v Stuttgarte, kde ste sa zaoberali otázkami duálnosti v športe. Čo vy na to?
Tých kníh som zatiaľ veľa nenapísal. Vyšli doposiaľ dve, na ktorých som sa autorsky podieľal. Na vedeckej monografii. Všetko o chôdzi (2006) som
spolupracoval s vysokoškolským pedagógom, súperom z chodeckých tratí Martinom Pupišom a svoje
skúsenosti pretekára, ale aj trénera – konzultanta
z oblasti športovej prípravy, aklimatizácie a výživy
pre vybraných športovcov zo SR, Maďarska a Českej
republiky chcem využiť pri písaní ďalšej. Tá druhá
publikácia, ktorá už vyšla a som jej spoluautorom,
má názov „Hypoxia ako súčasť športovej prípravy“.
Ale vy asi narážate otázkou aj na môj záujem o vnímanie osobnostných vlastností ľudí, s ktorými som
mal možnosť prísť do bližšieho kontaktu. Netajím,
psychológia športovca, trénera, funkcionára a poznatky sociológie ma zaujímali a zaujímajú podobne
ako ďalšie potrebné veci spojené s vrcholovým a výkonnostným športom. Tímovú prácu pritom pokladám za veľmi dôležitú a podstatnú súčasť nárastu
hodnôt, kvality – ľudskej i športovej.
Byť vo funkcii riaditeľa VŠC Dukla pár dní a hneď
sa postaviť do čela organizačného výboru MS
v parašutizme pretekárov, ktorí píšu dejiny
CISMu, to je odvaha, záväzok a riziko. Ako to vnímate teraz po skončení MS?
Organizovanie 34. Vojenských MS CISM v parašutizme bola veľká výzva a záväzok nielen pre
mňa, ale aj pre celé VŠC. Nezľakol som sa tejto výzvy a podobne ako pri športovaní pred pretekom
som sa na ňu dôsledne a maximálne zodpovedne
2
pripravoval. Predsedom organizačného výboru som
sa stal už ako vedúci odboru riadenia a plánovania
dva mesiace pred tým, ako som sa stal riaditeľom.
Pripravili sme vydarené podujatie, zvládli sme koordináciu všetkých zúčastnených zložiek a tímu
vyše 140 ľudí, ktorí pri MS v parašutizme pomáhali
v úlohe organizátorov. Som hrdý na tím z VŠC Dukla
Banská Bystrica a myslím, že sme pripravení znovu
organizovať podujatia podobného charakteru.
Iste vás potešili vo funkcii riaditeľa aj prvé svetové
úspechy pretekárov Dukly v štátnej reprezentácii.
Mám na mysli tentoraz atlétov Martinu Hrašnovú
a Mateja Tótha na MS v atletike v Berlíne.
Držím palce všetkých našim športovcom a reprezentantom SR. Bronzová medaila Martiny
Hrašnovej na MS v atletike je výborným výsledkom
a som rád, že dokázala potvrdiť svoju vynikajúcu
športovú výkonnosť. Obaja aj s Maťom Tóthom sú
veľmi perspektívni, pracovití, húževnatí a skromní
športovci. Sú vzormi pre svojich kolegov v reprezentácii a veľmi obľúbení v kolektíve.
Vedieť a chcieť, to sú podľa mňa dva dôležité atribúty dosahovania špičkových úspechov. Čo ste
si vy pribalili so sebou príchodom ku kormidlu
VŠC Dukla. Prichádzate do funkcie vo veľmi zložitom období. Osobne sa totiž domnievam, že nejde
o krízu ekonomickú, ale morálnu v spoločnosti.
Nielen našej, ale svetovej. Aké metódy práce, aké
postoje a postupy ste začali, resp. budete v riadení tohto špičkového strediska vrcholového športu
SR forsírovať?
Ekonomicko-hospodárskej kríze aj podľa môjho názoru predchádzala a aj ju sprevádza zmena
hodnôt v spoločnosti. Spoločnosť je konzumnejšia. Myslím si však, že sa spoločnosť bude musieť
vrátiť k hodnotám zdravia, prehodnotiť hodnoty
a šport by mohol znovu v spoločnosti zvýšiť svoj
význam. Je potrebné venovať sa mládeži, ponúkať
spoločnosti vzory z oblasti športu. Poukazovať
na športovcov mimoriadnych kvalít – pracovitých, húževnatých a úspešných. Už ako aktívny
športovec som oceňoval počiny tých, ktorí začali
v ASC DUKLA vydávať časopis DuklaSport, lebo
bez úprimnej komunikácie neexistuje ani športový progres. Obdobne sa to dotýka aj slovenského
časopisu Svet športu s osobitným priestorom pre
VŠC Dukla v ňom. Podľa mňa kvalitne robené periodiká pomáhajú v živote a športe tomu, čo dnes
veľmi potrebujeme – zvyšovať efektivitu a kvalitu
práce na každom stupni svojej existencie.
Nosiť logo Dukla – to znie hrdo, je to visačka kvality. Minulosť to jednoznačne potvrdila. Tá dávno
vzdialená i nedávna. Nastúpili ste do funkcie,
keď na Dukle prebiehal audit, ktorý objednalo
Ministerstvo obrany SR. Rozlúčili ste sa s nepotrebnými, možno i nepohodlnými, ostali len tí
špičkoví, kvalitní. Dá sa aj tak vnímať cieľ auditu? Priniesol pre Duklu a spoločnosť osoh a pre
ľudí úžitok?
VŠC Dukla, to je 42ročná tradícia, veľké športové úspechy, značka medzinárodného významu
a záruka úspechov aj do budúcnosti. Na Slovensku
zoskupuje najlepších individuálnych športovcov
(až na pár výnimiek) a poskytuje v rámci možností na Slovensku najlepšie podmienky. Zároveň je
tu množstvo kvalitných, vysoko kvalifikovaných
a skúsených ľudí, dobré majetkové i keď zastarané
materiálno-technické vybavenie vo viacerých lokalitách v rámci SR. Naši športovci – inštruktori športu, profesionálni vojaci majú možnosť po skončení
aktívnej športovej kariéry naďalej pôsobiť v OS
SR a tým dosiahnuť lepšie sociálne ohodnotenie
v spoločnosti. K prepúšťaniu došlo pred mojim nástupom do funkcie v rámci reorganizácie a s auditom to nesúviselo. Cieľom auditu je identifikovať
rastový potenciál v slovenskom športe, nadviazať
na existujúce skúsenosti a zaviesť nové moderné
metódy riadenia procesov vo VŠC a aj vďaka nim
posunúť hranice športových výkonov našich reprezentantov. Zámerom je vybudovať moderné športové centrum v Slovenskej republike, ktoré bude
zodpovedať celosvetovo uznávaným parametrom
a bude zárukou porovnateľných športových úspechov v medzinárodnom meradle. Audit sa ešte neskončil a preto nie je vhodné ho hodnotiť.
Dukla v Českej republike je staršou, prinajmenšom skúsenejšou ak nechcem na plné ústa
povedať aj úspešnejšou, vyzretejšou sestrou
VŠC Dukla Banská Bystrica. Tam podľa mojich
znalostí robí marketing vlastný fundovaný team
ľudí so srdcom a rokmi kutými pozitívnymi postojmi k Dukle. U nás MO SR rodiaci sa marketing
zúžilo na dvoch ľudí. Mnohé aktivity objednalo
a zaplatilo u súkromnej agentúry. Už sa opakujem, ak verejne znova uvádzam názor riaditeľa
pražského Inštitútu klinickej a experimentálnej
medicíny, špičkového pracoviska vzdelaných a vo
svete uznávaných odborníkov – profesora Pirka,
že dôležitou činnosťou armády je i podpora vrcholového športu. Počul som ho osobne, keď sa
prihováral k špičkovým osobnostiam svetového,
nielen športového diania a keď charakterizoval
osobne ten postoj slovkom „najzmysluplnejší“.
Ako vy osobne vnímate jeho vyjadrenie a aký je
váš pohľad na danú problematiku?
V predchádzajúcich odpovediach som naznačil,
že môj vzťah k farbám a logu Dukly je srdcovou
záležitosťou. Prežil som v Dukle ako jej aktívny pretekár takmer 20 rokov a presvedčil som sa
o nesporných kvalitách tohto najúspešnejšieho
slovenského športového klubu. Spoluprácu
s ASC DUKLA chceme aj v ďalších rokoch obohacovať, neformálne prehlbovať, učiť sa navzájom.
V zahraničí výsledky a metódy práce Dukly veľmi
oceňujú, teší ma, ak sa takého ocenenia dostáva
aj z domácich zdrojov. Dukla a ľudia, ktorí v nej
pôsobili a pôsobia, si to zaslúžia. Ak pán, ktorého ste menovali, zvýraznil „najzmysluplnejšie“
poslanie činnosti armády, sotva sa to dá vyvrátiť
pravdivým protiargumentom. Radšej preto hľadajme a nachádzajme spoločne spôsoby, ako tú
zmysluplnosť konkrétne deklarovať čo do kvality
a výsledkov. Žijeme zložité obdobie a aj keď som
vo funkcii riaditeľa VŠC Dukla veľmi krátko, denne sa presviedčam, aká náročná, zodpovedná, ale
aj potrebná je sústavná starostlivosť a podpora
športu s logom Dukly. Preto som si vysoko vážil
a budem podporovať tých, ktorí prosperite, náročnosti kvality práce na každom stupni v Dukle
a Dukle pomáhali a pomáhajú. Nechcem menovať,
aby som na niekoho nezabudol. Viesť žabomyšie
vojny, to nikoho neozdobilo, tobôž nie armádu
a jej šport. Konštrukcia a nie deštrukcia, to je
spôsob práce, ktorý preferujem a budem preferovať. Aj v oblasti športovej publicity. Na všetko
sa dá pozerať z rôznych uhlov pohľadu, dôležitá
je podľa mňa ľudská i spoločenská prosperita,
výsledok práce. V našom prípade ten, ktorý zdobí
nielen Duklu armády SR, ale aj štát prostredníctvom úspešných výsledkov štátnej reprezentácie.
Neklamem, ak tvrdím, že práve podiel Dukly je
na takých výsledkoch veľký.
Kde zaraďujete v športovej úspešnosti hrdosť
k dresu Dukla, národnú hrdosť, emócie, ale i motivačné prvky športovcov Dukly k armáde? Budete
tieto prvky využívať, resp. využívate ich v práci
strediska, ktoré riadite? Koľko vrcholových športovcov, realizačných tímov riadite?
Počas môjho dlhodobého aktívneho pôsobenia
vo vrcholovom športe v úlohe pretekára bolo pre
mňa cťou nosiť na drese štátny znak. Vždy som bol
hrdý na to, že prostredníctvom športu môžem zviditeľňovať šport v krajine statočných, pracovitých
ľudí. Zdôrazňujem to preto, lebo mi je vlastná cesta pozitívneho príkladu. Už som hovoril o tímovej
práci. Vážim si špičkových športovcov a ich svetové
úspechy, vážim si fair play, náročnú prácu trénerov,
realizačných tímov. Hlavne do odmeňovania trénerov a športovcov sa snažím navrhnúť motivačné
prvky. V Dukle máme 83 profesionálnych športovcov,
82 zmluvných športovcov – mládežníkov, celkom
30 trénerov a obslužné a servisné činnosti, diagnosticko-zdravotné zabezpečenie nevynímajúc. Tam pracuje ďalších 80 ľudí. Chce sa mi veriť, že vo VŠC Dukla
budeme pracovať tak, aby bolo naše každoročné bilancovanie úspešnejšie než to predchádzajúce.|
dukla sport
slovenská Dukla
P
Počas svojej bohatej pretekárskej kariéry si
za II. miesto vo Svetovom pohári chodcov priniesol domov striebornú medailu už v roku 1997,
na Európskom pohári v roku 1998 bol členom družstva, ktoré získalo bronzové umiestnenie. Svoj
osobný rekord v športovej chôdzi ustálil na 50 km
trati časom 3:48,17 hod.
So štátnym znakom Slovenskej republiky na prsiach pretekal na troch olympijských hrách (Atény,
Sydney, Peking), o chodecké športové pocty
najvyššie bojoval na troch MS. Už na druhých
v roku 2005 svojim celkovým 10. miestom zahlásil svoj prienik do absolútnej svetovej chodeckej
špičky. Na ME v Göteborgu v roku 2006 skončil
na ôsmom mieste, čím zlepšil svoje tabuľkové postavenie medzi európskymi chodcami z roku 2002
v Mníchove o tri priečky.
Od 1. júna 2009 ho minister obrany SR menoval do funkcie riaditeľa Vojenského športového
centra Dukla Banská Bystrica, v ktorej vystriedal
Ľubomíra Roška.
PaedDr. Peter Korčok, Ph.D.,
je pedagóg so špecializáciou
všeobecnovzdelávacích
predmetov: telesná výchova
– geografia. Narodil sa
12. apríla 1974 v Šahách,
ale od narodenia žil a býval
v Krupine, kde so športom
začínal. Ako dieťa sa najskôr
začal venovať stolnému
tenisu, chodil plávať, skúsil
športové potápanie, kondičné
posilňovanie, ale od rannej
mladosti mu srdiečko bilo aj
pre atletiku. Prvé kilometre
športovej chôdze absolvoval
spolu s behom na stredné
trate už vo svojich štrnástich
rokoch. Zo začiatku obdivoval
viacerých slovenských
chodcov, postupne sám
pretavoval svoje športové
majstrovstvo v dominantnú
chodeckú osobnosť na 50km
trati, čo potvrdil 5krát
ziskom titulu „Majster SR“,
ale aj prienikom do svetovej
chodeckej špičky.
3
VŠC Dukla
– to je 42 ročná tradícia
19
osobnost
osobnost
Text: Pavel Nekola
Foto: archiv ASC DUKLA a Pavel Nekola
čekala na nás a pokaždé nám zamávala. Pak už
jsme si s kluky říkali, kdoví, jestli tam zase bude,
ale vždycky tam byla a mávala…
Druhý titul jsme suverénně získali o čtyři roky
později v Katovicích, naopak ve Vídni v roce 1977
to bylo zamotané a o všem se rozhodlo až poslední den šampionátu. A mezitím se ještě konal
první ročník Kanadského poháru. Hlavní tahák
pro domácí pořadatele byli pochopitelně Rusové,
nás nebrali vůbec vážně. Když se novináři zeptali
kanadského trenéra Scottyho Bowmana, co říká
Čechům, odpověděl, že mají hezké dresy. O to víc
pak byli překvapení, když jsme je ve skupině porazili 1:0, dostali se až do finále a ve druhém zápase jim až v prodloužení podlehli 4:5. Byl to skvěle
organizovaný turnaj a na ničem se nešetřilo, třeba
jsme letěli z Montrealu do Toronta pouze kvůli společnému obědu všech mužstev.
Po mistrovství světa ve Vídni jsem se podle pravidla, že odejít se má v nejlepším, rozhodl v nároďáku skončit. Nebylo to pro mě lehké, další mistrovství světa se konalo v Praze a trenér Karel Gut mě
přesvědčoval, abych pokračoval, ale já toho už měl
opravdu dost.
Jiří Holík je žijící legendou českého hokeje. Levý křídelní
útočník, znamenitý a elegantní bruslař a vynikající
celohřišťový hráč s perfektní obrannou činností nedávno oslavil
pětašedesáté narozeniny. V průběhu své dlouhé a úspěšné
kariéry odehrál za Duklu Jihlava patnáct sezon, získal s ní
sedm mistrovských titulů a v 553 zápasech vstřelil 283 branek.
V reprezentaci působil čtrnáct let a ve 319 utkáních, což je těžko
překonatelný český rekord, zaznamenal 132 gólů. Zúčastnil
se čtrnácti mistrovství světa, na nichž získal tři zlaté medaile,
čtyř zimních olympijských her a Kanadského poháru. Setkání
s jedním z nejlepších světových hokejistů 60. a 70. let bylo
velmi příjemné a jeho vyprávění nadmíru zajímavé.
Německo a Rakousko
Hokejový
ELEGÁN
Začátky
Pocházím z Havlíčkova Brodu, velké líhně hokejových mistrů světa. Tenkrát tam byl hokej velmi populární, a i když jsme neměli zimní stadion,
hrálo tam pár vynikajících hokejistů. Naší ikonou
byl Venca Chytráček, který se dostal až do národního mužstva. Rodiče měli pro bráchu Jardu a pro
mne velké pochopení. K hokeji nás vedl otec, který věděl, že v těžké době padesátých let zůstal
sport jednou z mála možností, jak vyjet do světa,
maminka zase dohlížela na to, abychom prospívali
ve škole. Kvůli tréninkům jsme sice museli vstávat
třeba už v pět a to se nám samozřejmě moc nechtělo, ale otec byl nekompromisní.
V osmi letech si mě mezi žáky brodské Jiskry vybral trenér Jaroslav Tománek, jemuž jsme neřekli
jinak než „táta“. Za Brod jsem pak hrál až do svých
osmnácti, ale po maturitě jsem se dostal do Prahy
na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity
Karlovy. S bráchou jsme už měli vyjednáno, že budeme nastupovat za Spartu, kam nás zlanařil Vovka
Zábrodský. Jenže Jardu, který byl tenkrát na vojně
v Jihlavě, postihla těžká zranění nohy. Otec tedy
20
dukla sport
rozhodl, že se vrátím domů a budu hrát za Duklu,
abych bráchovi pomohl. Mně se moc nechtělo, protože už jsem na Spartě i trénoval, ale nakonec jsem
studium přerušil a narukoval.
Dukla Jihlava
Do Dukly jsem přišel v roce 1963. Měli jsme velmi
mladé mužstvo, hodně jsme trénovali a to bylo pro
nás obrovské plus. Lidi, kteří Dukle nepřáli, tvrdívali,
že k nám rukovali už hotoví hráči, ale bylo to přesně
naopak. Až na výjimky přicházeli do Jihlavy nezkušení kluci, kteří tu dostali pořádně zabrat a z nichž
Dukla za dva roky vojny vychovala hotové hokejisty.
Ze sedmi mistrovských titulů byl nejhezčí asi
ten první v sezoně 1966/1967, kdy se nám konečně podařilo sesadit z trůnu tehdejšího suveréna
československého hokeje, brněnskou Kometu. Pak
následoval jeden titul za druhým, až se to pro hokejovou veřejnost stalo jakousi samozřejmostí. To
je ale velká mýlka, protože obecně platí, že něco
obhájit je vždycky těžší než to získat.
Z Dukly jsem chtěl odejít jedinkrát, v roce 1972.
Po pražském mistrovství světa jsme si s bráchou
řekli, že bychom to mohli zkusit jinde. Velký zájem
měla právě Kometa, která se chtěla znovu vrátit
na výsluní, a její tehdejší vedení nás přetahovalo
do Brna. Jenže tenkrát to nebylo jednoduché, Dukla
s naším odchodem nesouhlasila, a kdybychom trvali
na svém, museli bychom osmnáct měsíců stát. Tak
jsme to vzdali, rok a půl bez hokeje by nás zničil.
Reprezentace
Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale hned po mém
příchodu do Jihlavy si mě tehdejší trenér reprezentace Jiří Anton vybral do národního mužstva.
Mně bylo tehdy devatenáct a za Československo
jsem pak hrál až do třiatřiceti. Během těch let
jsme samozřejmě dosáhli řady úspěchů, především
tří titulů mistrů světa. Zvlášť ten první v Praze
v roce 1972 byl bouřlivě oslavován, protože jsme jej
získali po dlouhých třiadvaceti letech. Fandila nám
celá republika, pro lidi to tenkrát hodně znamenalo. Vzpomínám si, že jsme tehdy často pendlovali
mezi hotelem v Průhonicích a Sportovní halou
v Holešovicích, a když jsme se vraceli po utkání,
stávala na jednom rohu ve Vršovicích stará paní,
V roce 1978 jsem skončil i v Dukle a zamířil
do tehdejšího západního Německa. Přestoupil
jsem do klubu SB Rosenheim a musím říct, že jsem
tam prožil nádherné dva roky. Byla tam výborná
parta, a i když jsem byl už hodně unavený, vzpomínám na ty časy moc rád. Rok jsem pak hrál ještě
ve Vídni za WAT Stadlau, protože jsem chtěl být blíž
k domovu a víc s rodinou. Do Rakouska jsem se pak
ještě vrátil v sezoně 1984/1985, kdy jsem působil
jako hrající trenér v klubu EV Vídeň, a poté jsem
svoji hráčskou kariéru definitivně ukončil.
Levé křídlo
Hrával jsem na levém křídle, které mělo v systému československého hokeje kromě útočení za úkol
i bránit. Byl to nápad trenérů Vladimíra Kostky
a Jaroslava Pitnera, abychom ubránili rychlé ruské
útočníky. Měli pro to i vhodné typy hráčů, kromě
mne třeba Pepíka Černého, Bohouše Ebermanna
nebo Pepíka Augustu. Každý útočník chce dávat
góly, bránit ho moc nebaví, ale levé křídlo muselo
mít určitou zodpovědnost a včas se vracet k vlastní
bráně. Obránci s tím počítali, a když jsem se občas
zapomněl vpředu, už na mě křičeli, abych jel zpátky, protože jsem měl krýt levou stranu, a oni se pak
posouvali víc na střed a napravo.
Spoluhráči…
V Jihlavě jsem toho nejvíc odehrál s bráchou
a s „dědkem“ Janem Klapáčem. Já měl za úkol bránění, a když jsme získali puk, rozjel jsem náš útok,
rozehrál jsem na Jardu a to už mezitím „dědek“
našlápl, dostal od bráchy přihrávku a zakončoval.
na
Takhle to mělo vypadat teoreticky, skutečnost byla
Ta
samozřejmě někdy jiná.
sa
V reprezentaci byli mými centry hlavně Venca
Nedomanský a Ivan Hlinka. Každý byl trochu jiný,
Ne
Venca vyložený střelec se skvělou ranou zápěstím,
Ivan zase velmi konstruktivní hráč. Oba však byli
velkými osobnostmi, třeba Venca byl vlastně taková hvězda, jakou je dneska Jarda Jágr – kamkoliv
jsme přijeli, tak ho hned obklopili novináři.
... protihráči…
Já si pamatuji hlavně na Rusy, to byli úžasní
plejeři. Hokej, který tenkrát předváděla sovětská
sborná, byl nejlepší, který jsem já kdy viděl. Začínal
jsem, když ještě hráli Loktěv, Almětov, Alexandrov,
Staršinov, Firsov, Davydov nebo Ragulin, pak přišli Treťjak, Michajlov, Charlamov, Petrov, Malcev
či Jakušev, a když jsem končil, už hrál i Fetisov.
Rusové měli během turnajů tvrdý režim, to se nás
málem báli i pozdravit, ale někteří z nich byli dobří
a přátelští kluci. Třeba Jakušev nás vždy, když jsme
přijeli do Moskvy na Pohár Izvestijí, vyzvedl v hotelu a někam jsme spolu vyrazili.
… a trenéři
Když jsem přišel do Jihlavy, působil tam Jaroslav
Pitner, výborný trenér, který uměl dát tým dohromady a vynikal především jako kouč při zápasech.
Později mu pomáhal Standa Neveselý, který se už
tenkrát teoreticky zaobíral různými tréninkovými
metodami a naše tréninky daleko víc propracoval.
V reprezentaci jsem začal pod Jiřím Antonem
a po něm mě trénoval Vladimír Bouzek. Díky
němu jsem začal hrát s dvacítkou na dresu, protože po jednom utkání, které jsme prohráli, přišel
do kabiny a donutil mě, abych si sundal dres s třináctkou, který jsem tenkrát nosil, prý je to smolné číslo. Od té doby jsem měl dvacítku, protože
byla jediná volná. Následovali Jaroslav Pitner
a Vladimír Kostka a končil jsem za Karla Guta
a Jána Staršího.
Učitelem
a funkcionářem
Trenérem jsem se po skončení hráčské kariéry
stát nechtěl. Moc jiných možností jsem sice neměl, ale naštěstí jsem vystudoval Pedagogickou
fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes
Masarykovy univerzity) v Brně, a tak jsem šel
na základní školu učit tělocvik a zeměpis do sportovních tříd.
Po sametové revoluci jsem v Dukle působil v různých manažerských funkcích a musím říct, že to
nebyla moc šťastná doba. Ještě v roce 1991 jsme
sice získali rekordní dvanáctý titul, ale to už jsem
věděl, že v nových podmínkách nemůžeme dlouho
existovat. Koncem roku 1992 udělalo ministerstvo
z Dukly příspěvkovou organizaci a od té doby jsme
hráli víceméně pořád o udržení. Mzdy hráčů v jiných klubech totiž rapidně rostly, zatímco my jsme
byli pořád na tabulkových platech, takže nikdo
v Jihlavě nechtěl hrát. Měli jsme rozpočet 20 milionů a jiné kluby pětkrát tolik. Sháněl jsem peníze,
kde se dalo, ale většinou marně. Když jsme se pak
v sezoně 1996/1997 jen tak tak zachránili, skončil
jsem, protože u sestupu jsem být nechtěl.
Současná Dukla
Když Dukla v roce 1999 sestoupila a armáda ji ponechala jejímu osudu, ujalo se jí město. Nevím, zda
je ideální, aby město vlastnilo profesionální hokejový klub, ale bez jeho pomoci by hokej v Jihlavě
skončil úplně. Sponzoři se pro Duklu shánějí těžko,
všichni si totiž zvykli, že platil stát, a nechtěli dát
do klubu ani korunu.
Na hokej v Jihlavě nechodím. Nemůžu části
jihlavských fanoušků zapomenout, že na Jardu
a na mě řvali, ať táhneme. Informace o klubu ale
mám. Myslím, že současné vedení Dukly je kvalitní, protože v čele klubu stojí Béďa Ščerban, velmi
pracovitý kluk, a trénuje tam Pepík Augusta, který
vedl mistry světa a vítěze ligy a má tedy zkušeností víc než dost.
Volný čas
Hokej už nehraji, jak člověk netrénuje, ztratí jistotu. Neprovozuji ani jiné sporty, pouze rád chodím
a sem tam si zahraji golf. Rád ale manuálně pracuji,
protože mám dům a zahradu a okolo toho je pořád
co dělat. Ale zase ne že bych makal od rána do večera, dopoledne si zajdeme s manželkou nebo s kamarády na kafíčko a teprve odpoledne třeba něco
natřu nebo posekám trávník.
Rodina
Moje rodina je pro mne absolutní prioritou a jsem
na ni pyšný. Manželka byla zdravotní sestrou, ale
především se vždy dobře starala o děti i o mě.
Dcera vystudovala v USA vysokou školu, pracovala za mořem i v Evropě a teď je doma v Čechách
na mateřské dovolené. Syn hrával hokej, a to i extraligu za Duklu, ale měl to těžké. Jednak v patnácti prodělal žloutenku, což je pro sportovce velmi
vážné onemocnění, a jednak, když přecházel z dorostu do mužů, šla zrovna Dukla ke dnu, což je pro
mladého hráče zlé. Samozřejmě i fanoušci mu jako
synovi šéfa Dukly občas dali najevo svoji nevoli,
tak šel radši do ciziny. Zkoušel to v USA, ve Finsku
a v Německu, pak se zase vrátil do Čech. V současnosti již hokej nehraje, je zaměstnán v Praze u jedné zahraniční firmy.
Bratr
S Jardou jsme trochu zvláštní bratrská dvojice.
Brácha je šéf, býval vůdcem v Dukle i v nároďáku.
Sice jsme spolu hrávali v jednom útoku, ale většinou jsme se vídali jen na ledě. On měl svoje kamarády, já taky svoje a ani na zájezdech jsme spolu
vždycky nebydleli, a když už, tak jsme si řekli třeba
jen ahoj nebo dobré ráno a to bylo vše. Že bychom
spolu třeba rozebírali holky, to ne. Jarda je impulzivní, hodně otevřený, otec mu říkával, po kom ty
jsi, že musíš vždycky říct, co máš zrovna na jazyku,
podívej se na bráchu, ten se na každého usměje
a je to. Každý jsme prostě jiný, ale máme se rádi,
respektujeme se a já na Jardu nedám dopustit.|
dukla sport
21
kanoistika
karate
PŮL VTEŘINY
od
od bronzové
bronzové
medaile
medaile
Velkého úspěchu dosáhli
závodníci ASO DUKLA
kanoistiky Praha
na mistrovství světa
v Kanadě v kategorii K4 muži
1000 m. Předchozí výsledky
byly 8. místo na MS v USA
a 6. místo na MS v Záhřebu.
V letošní sezoně si čtyřkajak
ve složení Ondřej Horský,
Jan Souček, Jan Štěrba
a Jan Andrlík vedl velmi
dobře a ze čtyř velkých
závodů získal 2. místo
na SP v Račicích, 3. místo
na ME v Brandenburgu a dvě
4. místa na SP v Poznani
a na MS v Dartmouthu.
Text a foto: Ivana Roháčková
22
dukla sport
Jak vidí své vystoupení posádka českého
čtyřkajaku?
Jsme spokojení, závody se docela vydařily i celkový dojem máme dobrý, tím že se nám podařilo
opět se probojovat do první poloviny finále a obsadit celkově čtvrté místo. V podstatě je to náš
největší úspěch. Samozřejmě trošku jsme zklamaní, protože odstup na medaili byl malinký, ale zase
máme motivaci do dalších sezon.
Jak dlouho spolu v tomto složení jezdíte?
Teď je to zhruba rok, loni v srpnu jsme do toho
sedli poprvé. Sladění nám šlo dobře hned. Ondra
Horský jezdil dřív jenom „debla“, ale protože sedí
vepředu, sjíždět se nemusí. My tři jsme „čtyráka“
jezdili, a tak už jsme byli sjetí.
Čeká vás v letošní sezoně ještě nějaký závod?
Jsme na konci. Už nás čeká jen podzimní Velká
cena Sparty. To je velmi prestižní závod a tam
se představíme v netradičních kategoriích na C1,
C2 mix a podobně.|
Juniorka Kumžáková mistryní Evropy
Deblkajakářka Karolína Kumžáková, kanoistka Dukly Praha, v sestavě s Janou Ježovou
z KVS Praha získala senzační zlatou medaili
v polovině srpna na mistrovství Evropy juniorů v polské Poznani na trati 1000 m. Pouhých
devět setin vteřiny za českými děvčaty dojely
Rusky a bronz získaly Maďarky. Po zisku dvou
stříbrných medailí v minulém roce tak Karolína
Kumžáková dosáhla na vrchol v Evropě.
NINJA ŽELVY
Tentokrát se vám prostřednictvím svých odpovědí blíže představí
příslušník ASO DUKLA různé, Jakub Tesárek. Kuba se narodil
11. ledna 1987 a v současnosti žije v Praze, kde také studuje
na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Karate, v němž Jakub
reprezentuje Českou republiku, vyplňuje velkou část jeho života,
neboť kromě vlastního soutěžení se věnuje také rozhodování
na karatistických soutěžích či přípravě mládeže v mateřském
oddíle Karate Tesy Shotokan.
Jste mnohonásobným mistrem republiky i medailistou z mezinárodních soutěží v karate v různých
věkových kategoriích, mezi jednotlivci i v týmech
a dokonce i v různých federacích. Můžete shrnout
své dosažené úspěchy? Které z výsledků stavíte
nejvýše?
V evropské a světové organizaci karate WKF
(World Karate Federation) jsem začal soutěžit
v roce 2003 jako dorostenec. Své první medaile
jsem získal o dva roky později, kdy se mi na juniorském ME i na MS juniorů podařilo obsadit shodně
třetí místo. V dalších letech se mi na juniorských
šampionátech podařilo tento úspěch ještě několikrát zopakovat. V roce 2007 jsem se rozhodl soutěžit i v další organizaci karate – WKC (World Karate
Confederation) v kategorii dospělých a hned
při mém prvním startu na MS v této organizaci
jsem obsadil opět bronzovou příčku. V roce 2008
jsem na ME WKC získal stříbro a na Světových hrách
bojových umění v Bangkoku potom také zlatou medaili. Naprosto spokojený jsem zatím s průběhem
letošní sezony. Na ME WKF jsem získal bronzovou
medaili v týmech a obsadil páté místo v kategorii
jednotlivců. Svou formu jsem navíc potvrdil v létě
na MS WKC, kde jsem získal titul mistra světa.
Když se řekne karate, mnoho laiků si vybaví
některý z filmů asijské provenience, úder malíkovou hranou ruky či získávání různobarevných
pásků. Můžete nám stručně představit svou
sportovní disciplínu?
Karate se dělí na dvě disciplíny – kata a kumite.
Kata je boj proti imaginárnímu soupeři, zatímco
kumite je soubojem mezi dvěma bojovníky. Cvičení
kata vzniklo z potřeby původních obyvatel ostrova Okinawa bránit se holýma rukama proti ozbrojeným útočníkům a jeho účelem bylo těžce zranit
nebo zabít. Kata byla tedy prostředkem pro nacvičení jednotlivých úderů, které se dají použít v praxi. V dnešním pojetí sportovního karate se v kata
klade důraz zejména na stabilitu jednotlivých
postojů, na dynamiku jednotlivých úderů či kopů,
na přesnost veškerých technik, na správný postup
a obtížnost jednotlivých kata a množství dalších
hledisek. Toto vše hodnotí rozhodčí, kteří praporkem označí vítěze jednotlivých kol.
Kdo nebo co vás ke karate přivedlo? Jak dlouho se mu věnujete soutěžně? A jaké máte plány
a cíle do budoucnosti?
Vždycky, když se mě někdo ptá, tak si sám pro
sebe říkám, jaká to byla náhoda, že jsem začal právě
s karate. Byly to Želvy Ninja, které byly při mých začátcích televizním hitem. Já jsem chtěl být vždycky
jako oni. Soutěžně se karate věnuji od roku 1998.
Co plánuji do budoucnosti? Chci být v kata nejlepší
v obou federacích. A to dlouhodobě.
Přestože jsou kata i některé další formy karate
nekontaktní, stále se jedná o bojové umění. Pral
jste se jako kluk, byl jste bojovník? Dokázal byste se nyní v případě potřeby díky svému umění
ubránit a zpacifikovat útočníka?
Karate je jako kára o dvou kolech. V nižších věkových kategoriích je z pohledu sportovního karate
nevhodné soustředit se pouze na jednu disciplínu, protože vám na jedné straně (v kumite) chybí
technika, která je potřebná pro kata, nebo bojový
duch (v kata), který je zapotřebí v kumite. Tyto dvě
disciplíny se prostě prolínají. Já jsem kumite cvičil
do 18 let a vyhrál několik MČR v mládežnických kategoriích a startoval i na ME. Konfliktům se vyhýbám, ale věřím, že bych se ubránit dokázal.
Máte nějaký sportovní vzor nebo respektovanou
osobnost, třeba i z jiných odvětví?
Všichni, co něco dokázali ve svých odvětvích,
zasluhují můj obdiv. Člověk svému sportu obětuje
úplně všechno, často i vlastní zdraví, a přesto má
chuť být pořád nejlepší a stále závodit a překonávat se. Kdybych měl jmenovat jednu osobu, tak je
to Martina Sáblíková. Líbí se mi ten příběh, kdy
začínala doma na trenažéru a přiblížila svůj, do té
doby u nás neznámý sport, široké veřejnosti.
Co se vám vybaví, když se řekne Dukla?
Armádní oddíl, který sdružuje nejlepší české
sportovce a pomáhá jim být nejlepší i v zahraničí.
karate
kanoistika
Z
Z minulého, předloňského šampionátu se vrátili
rychlostní kanoisté poprvé po 21 letech bez medaile, žádná z posádek se navíc nedokázala kvalifikovat na olympijské hry do Pekingu. Bez medaile
zůstala i čtyřkánoe, která na neolympijské dvoustovce od roku 1994 nikdy nechyběla mezi třemi
nejlepšími loděmi. Výrazným příslibem do budoucna byla nově sestavená posádka čtyřkajaku
Dukly Praha a její výsledky letošní sezony naznačily, že by se mohla prodrat na mistrovství světa
v rychlostní kanoistice v kanadském Dartmouthu
ve dnech 13. – 16. srpna 2009 mezi špičku především na kilometrové trati.
Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík a Jan Štěrba
ve velkém finále mistrovství světa podali dobrý, bezchybný výkon a dlouhou dobu to vypadalo na medaili. V konci však nestačili na nápor slovenské posádky,
která jela na druhé straně závodní dráhy poblíž prvních dvou lodí z Běloruska a Francie. Bronzové posádce z letošního mistrovství Evropy chybělo 516 tisícin sekundy k tomu, aby zopakovala své umístění
z červnového šampionátu v Brandenburgu a obsadila
konečné „bramborové“ místo.
Mohou za to
Jaká byla vaše cesta do ASC DUKLA?
V roce 2005, po mém úspěšném vystoupení
na MEJ a MSJ, jsem se rozhodl zažádat o přijetí
do ASC DUKLA, ale abych byl upřímný, tak jsem nevěřil, že by o mě mohla mít Dukla zájem. Naštěstí
měla a jsem tomu jenom rád.
Co bychom ještě mohli říci závěrem?
Chtěl bych poděkovat ASC DUKLA za veškerou
podporu, která mi pomáhá dosahovat sportovních úspěchů na domácím i mezinárodním poli.
Spolupráci s ASC DUKLA si nemohu vynachválit.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a nejen
sportovních úspěchů.|
Text: Jan Kinkor
Foto: Ivana Roháčková
dukla sport
23
veslování
rychlobruslení
LEDOVÁ KRÁLOVNA
Určitě nikdy na mistrovství světa neodjížděli naši veslaři tak rozhozeni
jako v tomto roce. Ještě na tiskovce bylo vše o. k., ale těsně před odjezdem
veslovod čtyřky bez kormidelníka Karel Neffe skončil v nemocnici
s rozřezanou rukou. Tento a další vzniklé závažné problémy museli
naši trenéři vyřešit přímo na místě v polské Poznani, kde se ve dnech
od 23. do 30. srpna 2009 mistrovství světa ve veslování uskutečnilo.
v létě lámala
rekordy
POSLEDNÍ ZÁVOD
velkého veslaře
o pouhou desetinu podlehla v boji o bronzovou
medaili se Slovinskem.
Ondřej Synek po nevydařené sezoně byl velmi
skeptický ke svým možným výsledkům na mistrovství světa, ale v poznaňském finále ukázal, že stále
patří mezi absolutní světovou špičku, a zcela suverénně si dojel pro bronzovou medaili.
Vrcholem soutěže bylo vystoupení Václava
Chalupy, který se tímto mistrovstvím světa loučil
se svojí veslařskou kariérou. Od OH 1988 v Soulu
nescházel na jediné vrcholné světové soutěži.
A rozloučil se opravdu „chalupovsky“, stříbrnou
medailí.
Václave, moc ti všichni děkujeme za vše, co jsi
jako závodník pro české vrcholové veslování udělal, a přejeme ti do dalšího života mnoho zdraví
a jen samé úspěchy.|
2
1 a 3/ Dvojka s kormidelníkem
2/ Skifař Ondřej Synek
Text: Filip Koudela
Foto: Silvia Němcová
„Důležité pro mne bylo ukončení studia na Gymnáziu v Novém Městě na Moravě. Konečně se mi
to podařilo po sedmi letech, do nichž jsem měla
vzhledem ke sportování rozložené studium. Mám
nejen dokončené střední vzdělání, řečeno oficiální
mluvou, ale především klid a vyčištěnou hlavu pro
závodění. Stejně je na tom i kolegyně z družstva
Andrea Jirků,“ libovala si Martina Sáblíková.
Šok z dopingu
Pechsteinové
Stihla také odstartovat Seriál AEGON Večerní
in-line bruslení městy ČR. „Projet se Prahou
na bruslích, to je vždycky zážitek a příjemné oživení. V dalších městech už nepojedu, protože mám
nabitý program. V olympijské přípravě nesmím nic
podcenit,“ přiznala. „Musíme také vyloučit maximum rizika zranění,“ dodal kouč Petr Novák. A tak
byl omezen i tradiční start na domácím silničním
cyklistickém šampionátu. Martina jela časovku vysloveně jako součást přípravy a skončila na solidním pátém místě.
Doslova šok nejen pro ni přišel z Německa.
Legendární Claudia Pechsteinová, její velká soupeřka a vzor, byla pozitivně testována na doping.
Tím Sáblíkové ubyla jedna z největších soupeřek
pro Vancouver. „Takhle to vůbec neberu! Neberu
24
dukla sport
na Krétě umírali vedrem. Zkušený kouč si ale umí
poradit…
„První den pobytu jsme zkusili potrénovat dopoledne na kole na rovinkách i v kopcích. Bylo to
skoro o infarkt. Brzy tu vyskočí teploty nad třicítku ve stínu, natož na rozpálené silnici. Proto jsem
raději změnil denní režim. Mančaft jsem budil tak
brzy, abychom mohli vyrazit na silnice už v půl
sedmé a do osmi jsme ujeli co nejvíc. Následovala
sprcha, snídaně a hurá k moři,“ popsal situaci trenér Petr Novák. Zázemí našli v restauraci, jejíž majitel má českou manželku.
„Vzal jsem všechny, od kterých čekám, že budou
bojovat o nominaci do olympijského Vancouveru.
Poprvé v historii by na zimních hrách mohly startovat z naší země rychlobruslařské týmy, dokonce
ženský i mužský. Pokud projdou kvalifikacemi.
A tak jsme využívali maximálně výborných podmínek. Budeme potřebovat, aby síla slané vody podržela jejich zdravíčko po celou olympijskou zimu.
I v čase viróz, které určitě zase zahrozí,“ dodal.
Trénink zpestřily oslavy svátků Karolíny Erbanové
a Martiny Sáblíkové.
„Tuhle fázi přípravy mám velmi ráda. Moře miluju a makačka na kole je mnohem snesitelnější,
když za ní je vidina pláže a koupání. Báječně jsem
si odpočinula i psychicky, všechno ze mne spadlo.
Já se nepotřebuji vyvalovat, odpočívám aktivně.
My máme skvělou partu, takže se dobře snášejí jak
tvrdé dávky, tak si užijeme i spoustu legrace,“ říkala spokojená Martina.
Naposledy byla na ledě 15. března. Po čtyřech
měsících se na něj chystala do Berlína. Tím měla
být odstartována hlavní část přípravy. A také byla.
Předcházelo jí však pondělí rekordů, jak by šlo
nazvat 20. červenec. Nejprve na nové rychlostní
silnici R7 mezi Louny a Chomutovem ustanovila rekord v letmém kilometru na speciálním kole Favorit
„Queen of Ice“, tedy Ledová královna. Na dvě jízdy
měla 60 minut, ale ty ani nevyužila. Z obou měření
pak byl stanoven rekordní průměr, který má hodnotu 46,28 km/h.
„Nikdy jsem nic takového nejela, ale byla to výzva, která se neodmítá. Ani jsem nepotřebovala
celý hodinový limit. Odjela jsem první část a pak
druhou, bez problémů. Posledních sto metrů ale
bylo krutých. Příště budu rychlejší. Teď jsem vlastně mohla i třikrát upadnout a stejně bych vytvořila
rekord, protože byl ustavující,“ vrátila se s úsměvem k rekordu.
Hned v úterý ráno Martina poprvé vstoupila
na led. Zkoušela i novou kombinézu a rychlobruslařské boty. „Nože ne, ty mám skvělé. Teď už začalo
to pravé přípravné období před olympiádou,“ říkala s tím, že už jí led chyběl. Inu, ledová královna.
„Máme červenec a za šest měsíců začnou olympijské rychlobruslařské soutěže. Kromě Martiny
Sáblíkové, Andrey Jirků a Karolíny Erbanové budou
o účast v olympijském Vancouveru bojovat i muži
Milan Sáblík, Pavel Kulma, Zdeněk Haselberger
a nově bývalý desetibojař Marian Cienciala. Věřím,
že se připravíme tak, abychom se z olympiády vraceli s medailemi,“ slíbil trenér Petr Novák.|
rychlobruslení
N
Na místo Neffeho zasedl do lodi Milan Doleček.
Nově sestavená posádka si vedla skvěle a postoupila ze semifinálové jízdy do finále naprosto
suverénně. Další naše želízko v ohni skifař Ondra
Synek, se doslova protrápil rozjížďkou i opravou,
když teprve v semifinále zajel skvělý závod, který
naznačoval, že ve finále by to mohlo být dobré.
Dvojku s kormidelníkem už česká mužská reprezentace dlouho na vrcholné soutěži nepostavila,
ale v této sezoně to bylo jiné. Do lodi zasedla loučící
se legenda českého veslování Václav Chalupa se zkušeným Jakubem Makovičkou a loď kormidloval Olda
Hejdušek. I oni postoupili bez problémů do finále.
Finálové jízdy byly velmi dramatické, naše čtyřka
bez kormidelníka v sestavě Michal Horváth, Milan
Bruncvík, Milan Doleček a Jan Gruber se tvrdě prokousávala startovním polem vpřed, když v závěru
1
to jako pozitivní zprávu, ale spíš je mi Claudie
Hodně žhavé léto
lidsky líto, protože dvouletý zákaz v sedmatřiceti
prožila ledová královna,
letech, pokud nebude vyřízeno kladně její odvolání, znamená nejspíš konec hvězdné kariéry a narychlobruslařka Martina
víc se skvrnou,“ říkala docela smutně Sáblíková.
Sáblíková. Na jeho začátku byla „Bohužel doping se objevuje i v rychlobruslení
a pochopitelně tomuto sportu škodí. Mohu zodmaturita a na konci už zase
povědně prohlásit, že tohle nikdy nebyla a nebude
tvrdá příprava na ledě. Vždyť
naše cesta,“ dodal trenér Novák.
start zimních olympijských
her ve Vancouveru
Ranní vstávání
se blíží mílovými kroky.
na Krétě
A do rozmarného léta
Léto ale mělo i své hezčí stránky. Deštivé počase vešla i spousta dalších
sí vyhnalo nejen Sáblíkovou, ale celý NowisTeam
z Vysočiny na Krétu. S mořem se sice počítalo, ale
událostí, o nichž jsme si
přeci jenom bylo třeba přípravu trochu upravit.
s rychlobruslařkou i trenérem
Jenže na krásném ostrově nastal druhý extrém.
Zatímco doma se rychlobruslaři klepali zimou,
Petrem Novákem povídali.
Text: Karel Felt
Foto: Jan Kinkor a Ivana Roháčková
dukla sport
25
ze života TJ
ze života TJ
1/ Gokyo Lake 4790m
2/ Mirek Šín a Zdeněk Sauer na vrcholu Kala
Patthar 5545m.
3/ Dukláci na vrcholu Gokyo Peak 5403m
v pozadí vrchol Mount Everestu. Zleva
Mirek Šín, Simona Šimková, Zdeněk Sauer.
4/ Klášter v Tengboche 3860m
5/ Jakové jsou tradiční přepravní prostředek.
DUKLÁCI
pod Everestem
Z deníku horolezce:
V roce 2008 oslavil Klub českých turistů
TJ Dukla Praha 20 let svého trvání. Toto
jubileum se vysokohorští turisté rozhodli
oslavit expedicí pod nejvyšší horu světa
Everest. Výpravu tvořili Miroslav Šín, Zdeněk
Sauer, Simona Šimková, Juraj Lelkeš a Petr
Mlejnek. Třicetidenní pobyt v Himálaji
by náročný nejen fyzicky, ale i finančně.
Každý účastník nesl patnáctikilový batoh,
ušel 230 km, překonal 14 350 m převýšení
a do výpravy investoval cca 40 000 Kč. Nejvyšší
dosažená výška byl vrchol Kala Pattar 5545 m.
1
3
26
dukla sport
2
Odlétali jsme z Prahy 12. října 2008, což je nejoptimálnější termín pro trek k Everestu. Skončil už
letní monzun s denními dešti a nastávalo asi dvouměsíční období stálého počasí téměř beze srážek.
Už 13. října dopoledne nás čekal na letišti
v Káthmandú (KTM) náš známý Šerpa, který nás
po pasovém odbavení odvezl z letiště do hotelu
ve městě. Vstupní vízum lze zakoupit po přistání
na letišti za 40 USD na 30 dnů. Museli jsme rovněž
nakoupit důležité součásti výbavy do hor, které
jsme nemohli vzít do letadla z Evropy, např. plynové bomby k vařičům.
Následující den 14. října jsme již v šest hodin
ráno seděli v malém autobuse místní linky z KTM
do Jiri. Čekalo nás nekonečných 10 hodin jízdy
po zprvu asfaltových, později prašných silnicích
přes sedla až do výšky 3000 m. Batohy nám umístil
náš průvodce do ohrádky na střeše autobusu, což
se nakonec ukázalo jako zásadní chyba. Nikdo nám
totiž neřekl, že po celé 180 km dlouhé trase budou
na střeše cestovat místní pasažéři, kteří měli dostatek času na to, aby nám dva batohy částečně vykradli. Zjistili jsme to až při skládání a už se vcelku
nedalo nic dělat, jen dokoupit chybějící věci, bez
kterých bychom se v horách neobešli.
Je středa 15. října a máme za sebou první noc
v lodge (čti lodži) ve vesnici Jiri ve výšce 1900 m.
Dnes začínáme, zatím plni síly, svou první denní
dávku vysokohorských kilometrů. Lodge je určitá
instituce, která si žádá bližší objasnění. Je to většinou přízemní, občas i patrová budova postavená z kamenů, má okna i dveře, vedle vchodu bývá
kuchyň a jídelna. Zde jsou stoly, lavice a hlavně
plechová kamna, ve kterých se občas i topí. Ve výškách nad 3000 m zpravidla sušeným jačím trusem,
4
5
protože dříví tam není a petrolej je drahý. Majitel
lodge tam samozřejmě i bydlí a celá rodina zajišťuje provoz. Ubytování v nižších výškách je vcelku
levné, cca 50–100 nepálských rupií za noc, což je
asi 15 až 25 Kč. Podmínkou ceny je to, že se stravujete v lodge, kde bydlíte. S rostoucí nadmořskou
výškou stoupají i ceny, protože veškeré zásobování
obstarávají jen nosiči nebo karavany mul a jaků.
Na pokoji pro trekaře jsou pouze kavalce na přespání, někde je i skříňka na uložení věcí, hřebíkový
věšák je už luxus.
V 10 hodin konečně vyrážíme do hor. Zdrželi jsme
se nákupem odcizených věcí z batohů. Za prvním
potokem stoupáme do kopce k osadě Mali Danda
(2440 m), kde překonáváme první hřeben, a opět
klesáme k řece o 600 m níže. Přecházíme první visutý most a opět strmě stoupáme k hřebenu do osady
Deorali (2705 m). Dnes jsme šli ještě plni síly, překonali svůj určený denní limit, ale jdeme až do večera
„nadoraz“. Celkové převýšení je 1450 m.
16. října ráno po snídani pokračujeme stále
na východ, cesta prudce klesá po nekonečných kamenných schodech do Bhandaru a dále do Kenye,
kde v lodge u cesty obědváme. Čeká nás opět strmé stoupání do Sete (2570 m), kde padáme únavou do první lodge. Za první dva dny jsme „ušetřili“ jeden den, který se nám v závěru bude hodit.
Odměnou nám byla vlažná sprcha.
17. října opouštíme Sete stále na východ. Jsme
už v kraji Šerpů. Cesta stoupá lesem až 30 m vysokých rododendronů. Po poledni jsme v sedle
Lamjura ve výšce 3530 m a prudce klesáme přes lesíky k nádherné šerpské vesnici Junbesi (2560 m).
Zde je jedna z největších z celkem 28 Hillaryho
škol, kam chodí z širokého okolí přes 300 žáků.
18. října vidíme poprvé na své cestě v osadě
Khurtang vzdálený Everest. Vyššími se ale zdají být
bližší Kantenga (6779 m) nebo Mera Peak (6654 m).
Klesáme k řece do Ringma, kde se ubytováváme
v pěkné lodge pod cestou. Společně s námi jde skupina čtyř Jablonečáků, kteří jsou pomalejší a kterým vždy v naší lodge rezervujeme pokoje.
19. října nás stále za dobrého počasí čeká kratší
etapa do Bupsy, kam docházíme krátce po 14 hodině, těsně před lijákem. Nocujeme konečně ve žluté
lodge, kterou nám Jablonečáci slibovali už několik
dní, protože tuto trasu jdou už potřetí.
20. října se naše cesta otáčí prudce na sever a podle velké řeky Dudh Kosi už míří přímo
k Everestu. Z Bupsy stoupáme lesem obydleným
opicemi (makakové) a znovu klesáme k říčce
Pulyan Khola. Cesta byla vystřílena ve strmé skále
a je místy nebezpečná. Do Chablungu (2700 m) docházíme v dobré formě před 16. hodinou.
21. října je naším cílem hlavní město šerpské
oblasti Namche Bazar. Je slunečný den, horko a už
se těšíme na první odpočinek. Do Namche (3440 m)
docházíme v 15 hodin, náš Šerpa nám zajistil pěknou lodge s výhledem na okolní štíty v nejvýše položené části městečka. Přepychem je teplá sprcha
za 200 NRP.
22. října nás čeká jen krátká aklimatizační túra
do výšky přes 4000 m nad osadu Khumjung. Do odpoledne jsme zpět, touláme se po bazaru a dokupujeme zbytek teplého vybavení do hor.
23. října máme druhou aklimatizační túru
do Thame (3900 m), kde je známá gompa, malebný
klášter vysoko ve svahu.
24. října ráno odcházíme z Namche kolem letiště postaveného pro potřebu hotelu Everest View
a klesáme k několika čajovnám v Sagnase, nazvané
trekingovými vůdci „kšeftařovo rozcestí“. Je zde
nepřeberný výběr tibetských suvenýrů vyrobených
v KTM a smlouvání je zde naprosto nezbytné. Cesta
dále klesá do malé osady Phunki, kde je několik
modlitebních mlýnků poháněných vodou. Do kláštera v Tengboche (3860 m) je to odtud dvě hodiny
stoupání. Klášter je usazen na mýtině obklopené
trpasličími jedlemi a rododendrony. Výhled z tohoto místa je považován za jeden z nejkrásnějších
na světě. Chrámu dominuje 4 m vysoká pozlacená
socha Buddhy. Když se představený kláštera dověděl, že jsme z Prahy, dovolil nám fotografovat
i uvnitř, kde je to zakázáno. Z Tengboche klesáme
bahnitou cestou k řece Inja Khola, kterou přecházíme po ocelovém mostě v hrozivé výšce nad řekou.
Stoupáme k nejvýše položené celoročně obývané
osadě Pangboche (4000 m). Zdejší gompa je nejstarší v celém regionu.
25. října opouštíme Pangboche, cesta už vstupuje do vysokohorské louky bez stromů. Sestoupíme
k mostu přes řeku Khumbu Khola a zhruba za hodinu cesty jsme v Digboche (4350 m). Po ubytování
v lodge vyrážíme v 15 hodin na aklimatizační túru
k jezeru pod Ama Dablemem ve výšce 4700 m. Zatím
nikdo z nás nemá příznaky horské nemoci.
26. října nás čeká velice dlouhá a náročná aklimatizační túra k jezeru Imja Tse (5050 m). Na cestě jsme osm hodin a k jezeru už nedorazil Petr
se Simonou. Své vykonala únava a bolest hlavy.
27. října. Ráno je oblačné, mraky jsou velice nízko. Před sebou máme 600 m stoupání přes Pheriche
a Duglhu do nejvýše položeného místa Lobuche
na hranici 5000 m. Odtud už máme další den atakovat náš hlavní cíl vrchol Kala Pattaru. V Lobuche
jsme již ve 12 hodin, lodge je proti jiným velmi
malá a jsme rádi, že máme střechu nad hlavou.
28. října se budíme velmi brzy. Výška se bohužel
podepsala pod zdravotní potíže Simony (bolest
hlavy, nespavost). Dávám ji na starost našemu
Šerpovi, musí rychle sestoupit dolů. Vyrážíme tedy
jen ve čtyřech a kolem poledne stojíme na vrcholu
Kala Pattaru ve výšce 5545 m. Vrchol Everestu je
před námi jako na dlani, vytahujeme vlajku Dukly
Praha a fotografujeme celé himálajské panoráma.
Mnoho času však nezbývá, urychleně sestupujeme do lodge pro batohy a pokračujeme v cestě
do Ozonglhy (4860 m).
29. října je krásné počasí. Ráno dorazila odpočinutá Simona a všichni stoupáme k sedlu Chola Pass
(5368 m) nejdříve po sněhu, nahoře po ledovci.
Za sedlem nás čeká dlouhý sestup k osadě Dragnak
a nekonečný výstup po ledovci k jezeru Gokyo
(4780 m), kde se ubytováváme v lodge. V cíli jsme
v 16.30 hodin a byl to opravdu perný den.
30. října odpočíváme ráno déle, než je obvyklé. V 10 hodin začínáme stoupat na vrchol Gokyo
Ri (5360 m), odkud je nádherný výhled na blízkou
Text: Miroslav Šín
Foto: Juraj Lelkeš a Zdeněk Sauer
Čo-Oju i vzdálenější Everest, Lhoce i Makalu.
Po nezbytném fotografování sestupujeme v 15 hodin do lodge a odpočíváme.
31. října ráno se opět dělíme na dvě skupiny.
Simona se Šerpou se pokusí o přechod sedla Renjo
Pass (5340 m), jako náplast za nezdolaný Kala Pattar. Ostatní sestupujeme údolím řeky do osady Dole
(4250 m). Do rána napadlo pár centimetrů sněhu.
1. listopadu pokračujeme v sestupu z Dole přes
Sagnasu do Namche Bazaru, kde máme zamluvenou
lodge, známou už z výstupu. Při sestupu ožíváme, je
tepleji a dobře se dýchá. Před 13 hodinou jsme v cíli
a vrháme se pod teplou sprchu, kterou jsme neviděli
už 14 dní. Simona se Šerpou přecházejí sedlo Renjo
Pass a mají dobré počasí.
2. listopadu mají chlapi odpočinkový den.
Touláme se v Namche po bazaru, nakupujeme suvenýry. Navečer přišla Simona z Thamu. Při přechodu
sedla neměla žádné problémy.
3. listopadu ráno odcházíme z Namche směr
Phakding. Šerpa nám vyjednal na místním úřadě
dekorování obřadní bílou stuhou khatag. Šerpové
je nabízejí vysoce postaveným lámům, přátelům,
hostům a bohům jako projev úcty. V Phakdingu
jsme už ve 13 hodin, a protože nemáme nic jiného
na práci, pijeme se Šerpy čang. Čang je místní pivo
kvašené z rýže. Na chuť se raději neptejte.
4. listopadu se probouzíme do pošmourného
rána. Po známé trase sestupujeme až do Choplungu, odtud opět stoupáme do Lukly (2840 m).
Ze zdejšího letišťátka (startovací dráha má 300 m)
máme zítra odlétat do KTM, ale je mlha a nelétá se.
Vypadá to dost špatně.
5. listopadu – Lukla. Ráno leje jako z konve, je
mlha a není vidět ani protější lodge. Opět se nelétá. V lodge se hromadí trekaři s letenkami a místy
propuká hysterie – na odlet do KTM navazují další
spoje do Evropy, USA, Austrálie atd.
6. listopadu – Lukla. Absolvujeme celodenní čekání už na letišti. Ráno se mlha roztrhala a začíná
se létat. Provoz je hustý, každých 10 minut startuje letadlo pro 18 cestujících, většinou francouzské
stroje. Přednost mají cestující s dnešními letenkami, ostatní závisí na ostrých loktech. Nakonec
až navečer odlétám s Petrem posledním letadlem
do KTM. Ostatní poletí zítra ráno.
7. listopadu – Káthmandú. Po snídani jdu
s Petrem do rakouské společnosti zabukovat letenky na odlet, dopoledne přilétá zbytek naší výpravy
a rozcházíme se po nákupech suvenýrů.
8. listopadu – Káthmandú. Celá skupina odchází pěšky k chrámu Swayanbhunáth, stojícímu
2 km od Thamelu vysoko nad městem. Je to hlavní
chrám buddhistické víry s tradicí delší, než je sám
buddhismus.
9. listopadu. Taxíkem odjíždíme na letiště. V 9.30 hodin odlétáme z KTM a v pondělí
10. listopadu v 8.10 hodin dosedáme na letišti
v Praze-Ruzyni.
Velká cesta dukláků k Everestu úspěšně skončila.|
dukla sport
27
UNIASK ČR
armádního sportu
Do čtyřicítky bývalých sportovců, trenérů a funkcionářů, kteří se v tomto roce dožili
nebo dožijí významného životního jubilea, patří v tomto čtvrtletí devět jubilantů, jimž
se sluší touto cestou za jejich významný podíl na úspěších armádní sportovní reprezentace poděkovat.
Vladimír BALŠÁNEK, nar. 7. července 1939, atletika
Atlet – vytrvalec, který v dresu Dukly působil devět let (1962 až 1971). Stal se 2× mistrem
republiky v běhu na 10 000 m na dráze (1967) a na silnici (1964). Devětkrát reprezentoval
v mezistátních utkáních.
Jaroslav JURKA, nar. 8. července 1949, šerm
Nejlepší šermíř olomoucké Dukly v její historii. Účastník Her XXI. olympiády 1976
v Montrealu v šermu fleretem a kordem a Her XXII. olympiády 1980 v Moskvě ve stejných
soutěžích, kde v kordu jednotlivců a družstev patřil mezi nejlepší (7., resp. 6. místo).
Na MS 1985 v Barceloně dosáhl nejlepšího výsledku poválečného čs. šermu, když získal
stříbrnou medaili.
Legendy 2009
S
Skvělou propagací fotbalu se stal II. ročník fotbalového turnaje internacionálů „Legendy 2009“, který po dvou letech hostil
stadion Juliska. Volba dějiště turnaje, který je v České republice ojedinělý, se ukázala jako prozíravá. Umožnila využít potencionál pracovníků, které, jak je v posledních letech zvykem,
nabídla Unie armádních sportovních klubů ČR, Armádní sportovní centrum DUKLA a Fotbalový klub Dukla Praha.
V družstvech čtyř účastníků Bohemians 1905, FK Dukly,
SK Slavia a AC Sparty Praha startovalo čtrnáct internacionálů
starších čtyřiceti let. Bylo se věru na co dívat. Pro více než tisícovku diváků bylo zážitkem vidět v akci Karola Dobiáše, Zdeňka
Hrušku, Jaroslava Němce, Tibora Mičince v dresu „Bohemky“,
olympijské vítěze z roku 1980 Jaroslava Netoličku, Luďka
Josef KOLÁŘ, nar. 14. července 1924, cyklistika, fotbal
Cyklista, kterému po ukončení kariéry učaroval fotbalový míč. V cyklistickém dresu ATK,
ÚDA a Dukly závodil vedle takových velikánů čs. reprezentace, jako byli Cihlář, Fouček,
Machek, Jursa a Křivka v letech 1952 až 1957. Stal se vedoucím pracovníkem oddělení mezinárodních sportovních styků, místopředsedou FK Dukla Praha a v letech 1983
až 1990 jeho předsedou.
František BROŽ, nar. 14. července 1929, atletika
Atlet – sprinter v ATK, ÚDA a Dukla v letech 1949 až 1957. Šestinásobný mistr republiky
v běhu na 200 m, štafetě 4× 100 a 4× 200 metrů. Držitel nebo spoludržitel 17 čs. rekordů ve sprintech. Reprezentoval v 17 mezistátních utkáních. Účastník Her XVI. olympiády
1956 v Melbourne (6. místo ve štafetě 4× 100 m). V téže disciplíně 4. místo na ME 1954
v Bernu.
Jaroslav BRABEC, nar. 27. července 1949, atletika
Atlet – koulař, halový mistr Evropy z roku 1973, držitel bronzových medailí z HME 1972
a 1974. Třináctinásobný mistr republiky v hale i na dráze, držitel pěti českých rekordů
ve vrhu koulí, nejlepší výkon 21,04 m z roku 1973. První český koulař, který překonal hranici 21 metrů. Reprezentoval ve 135 mezistátních utkáních a zúčastnil se Her XX. olympiády 1972 v Mnichově (10. místo) a Her XXI. olympiády 1976 v Montrealu (11. místo). Od roku 1987 trenér vrhačů, mj. R. Machury, Fr. Vrbky, V. Mašky, P. Sedláčka, ale
i R. Změlíka a J. Železného.
Vladimír HABER, nar. 26. srpna 1949, házená
V Dukle Praha jako voják v základní službě získal v roce 1970 titul mistra republiky. Byl
členem stříbrného družstva z Her XX. olympiády 1972 v Mnichově. V letech 1992 až 1997
byl trenérem čs. reprezentace, v letech 2002 až 2006 trenérem Dukly Praha.
Jiří LUNDÁK, nar. 31. srpna 1939, veslování
V dresu Dukly Praha se podílel na zisku 4. místa na ME 1961 a 1963 na osmiveslici. Ve stejné disciplíně se stal bronzovým medailistou na Hrách XVII. olympiády 1960 v Římě
a Hrách XVIII. olympiády 1964 v Tokiu. Závodní kariéru ukončil v roce 1967.
28
dukla sport
krásného fotbalového zážitku. Účast více než třiceti zástupců sdělovacích prostředků, koncert
Ústřední hudby AČR a vystoupení Vojenského uměleckého souboru Ondráš rovněž přispělo ke zdaru
turnaje. Můžeme se těšit na jeho III. ročník, který
organizátoři za finanční podpory Euroevents plánují na červen 2011.|
Fotbalové menšiny
Jiří HOLÍK, nar. 9. července 1944, lední hokej
Perfektní bránící levé křídlo jihlavské Dukly a reprezentace 60. a 70. let minulého století.
V dresu Dukly sehrál v letech 1963 až 1978 553 zápasů a vstřelil 283 gólů. Úspěšný byl
i v reprezentaci, kde v 319 zápasech vstřelil 132 gólů. Spolu s Janem Klapáčem a bratrem
Jaroslavem vytvořil jednu z nejlepších útočných řad světového hokeje. Stal se 7× mistrem republiky (1967 až 1972 a 1974), 14× startoval na MS, kde stál 3× na stupni nejvyšším (1972, 1976, 1977), přičemž pouze jedenkrát nezískal medaili. Zúčastnil se čtyř ZOH,
kde získal 2× stříbrnou (1968 a 1976) a 2× bronzovou (1964 a 1972) medaili. Po ukončení
kariéry trénoval mládež jihlavské MODETY a v 90. letech byl ředitelem Dukly Jihlava.
Rudolf KOCEK, nar. 12. července 1929, fotbal
Více než 20 let působil ve funkci předsedy FK Dukly Praha a významně se podílel na zisku
11 titulů mistrů republiky, které legendární pražská Dukla v 60., 70. a 80. letech minulého století získala. V letech 1983 až 1990 byl předsedou čs. fotbalového svazu. Fotbalový
funkcionář s perfektními odbornými znalostmi, respektem a autoritou.
Macelu, Františka Štambachera, Ladislava Vízka v rudožlutém dresu Dukly, Petera Herdu, Ivo Knoflíčka,
Jiřího Jeslínka, Juraje Šimurky v červenobílém dresu
Slavie, Františka Straku, Ivana Haška, Jana Bergera,
Horsta Siegla v dresu Sparty. Téměř čtyřicet bývalých čs. reprezentantů ukázalo, že s přibývajícím
věkem neztratilo nic ze svého umění.
Přítomnost dalších fotbalových legend – Josefa
Masopusta, Ivo Viktora, Antonína Panenky, letošních trenérů reprezentace Petra Rady, Františka
Straky a Ivana Haška, byla jen potvrzením výjimečnosti turnaje. Vítězství obhájila AC Sparta,
která ve finále na penalty porazila 5:3 Bohemians.
„Domácí“ internacionálové s nejvyšším věkovým
průměrem skončili čtvrtí za SK Slavia.
Odhalení pamětní desky legendárnímu obránci
Svatopluku Pluskalovi, vyhlášení Hvězdné XI. pražské Dukly, udělení Pamětních odznaků ASC DUKLA
a ocenění internacionálů – jubilantů ze všech
zúčastněných družstev byly pouze umocněním
V
V době sílících projevů rasismu, xenofobie, neonacismu
a extremismu nemá akce „Fotbalové menšiny“ v České republice obdoby. Turnaj, který již posedmé v jedenáctileté
historii proběhl v sobotu 27. června 2009 na pražské Julisce. Dvacet jedna družstev národnostních
menšin žijících v České republice si dalo dostaveníčko při XI. ročníku turnaje národnostních menšin v malé kopané. Záštitu nad ním převzala 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR PaedDr.
Alena Gajdůšková, která jej po celou dobu osobně
s velkým zaujetím sledovala.
Ve čtyřech základních skupinách bylo sehráno
45 utkání, ve čtvrtfinále, semifinále a finále osm
dalších. Bylo v nich vstřeleno 146 branek, uloženo
13 žlutých a dvě červené karty.
Vítězství z jubilejního X. ročníku po zásluze obhájili Súdánci, když ve finále při penaltovém rozstřelu
porazili 3:2 bojovné Ukrajince. Pomyslný bronz získali Ghaňané před nadšeně povykujícími Vietnamci.
Na posledním místě tentokráte skončilo družstvo
Jemenců. Nejlepším střelcem turnaje se stal Jan
Sakal (Ukrajinci) s 12 brankami, pouhé dvě branky
ze hry dostal jeho spoluhráč Andrij Ražko, který
byl vyhlášen nejlepším brankářem. Pohár Fair play
pro nejslušnější družstvo turnaje získali Súdánci.
V turnaji startovalo 317 hráčů, na jeho organizaci se podílelo 65 pracovníků a devět rozhodčích.
Připravit šatny, hřiště a občerstvení se podařilo
díky organizátorům turnaje – Unii armádních sportovních klubů ČR, Armádnímu sportovnímu centru
DUKLA a Fotbalovému klubu Dukla Praha. Skvělým
zážitkem pro účastníky a hosty turnaje byla vystoupení pražských mažoretek a Posádkové hudby Tábor.
Přesto, že se turnaj netěší zájmu sdělovacích prostředků a vyjma Senátu Parlamentu ČR ani pozornosti orgánů a institucí odpovídajících za problematiku menšin žijících v České republice, podařilo se jej
ekonomicky zabezpečit výhradně díky sponzorům.
Turnaj opět potvrdil, že odlišný jazyk, barva
pleti, národní tradice a náboženská víra nejsou
překážkou setkání mezi lidmi při nejoblíbenější
kolektivní hře – fotbalu, který se ve všech zemích
světa hraje podle stejných pravidel.
V tom je bezesporu jeho velký přínos a bylo ctí jej
na Julisce pořádat.|
Memoriál Karla Špatenky
mezinárodně
J
Již VI. ročník Memoriálu mjr. Ing. Karla Špatenky v malé kopané hostil 11. června 2009 severočeský Liberec. Pět družstev
vojáků z povolání a občanských zaměstnanců, útvarů a zařízení AČR doplnilo tradičně družstvo sponzora Soukromého
pivovaru Svijany a po čtyřech letech hosté z Armádného
športovného klubu Dukla Trenčín.
V průběhu turnaje bylo sehráno 14 utkání, vstřeleno 88 branek a startovalo v něm 68 hráčů.
Překvapivým vítězem se po zásluze stalo družstvo
Armádního sportovního centra DUKLA před Libereckými chemiky a družstvem Volejbalového klubu Dukla Liberec. Čtvrtí
skončili fotbalisté Letištní správy Pardubice, až na pátém
Text: Arnošt Šulc
Foto: Ivana Roháčková a Cyril Schejbal
místě loňští vítězové Soukromý pivovar
Svijany. Hosté z Trenčína skončili šestí,
„Černý Petr“ zbyl tentokrát na dvojnásobného vítěze turnaje družstvo Ministerstva
obrany. Nejlepší střelec turnaje Martin
Kowalik (Svijany) zatížil konta soupeřů
deseti brankami, nejlepší brankář turnaje
Václav Straka (VÚ Liberec) pustil za svá
záda šest branek.
Přestože poprvé od vzniku turnaje nebyla na jeho zabezpečení poskytnuta
ministerstvem obrany dotace, podařilo
se jeho organizátorům UNIASK ČR,
ASC DUKLA a TJ Dukla Liberec zorganizovat jej na vysoké sportovní a společenské úrovni. Dík patří sponzoru turnaje
Soukromému pivovaru Svijany a samozřejmě borcům z Trenčína, kteří mu dodali mezinárodní punc.
Památku kamaráda a sportovce
mjr. Ing. Karla Špatenky, který tragicky
zahynul v roce 2002 při známé tragédii
u jihočeských Nažidel, se všem aktérům
turnaje opět podařilo důstojně uctít.|
Vítězové Memoriálu K. Špatenky 2009
družstvo ASC DUKLA
dukla sport
29
kaleidoskop
Posádka osmiveslice
u primátora Béma
VVe finském Lahti se od 28. července do 8. srpna uskutečnilo XVIII. mistrovství
stv světa atletů veteránů. Fantastický výsledek předvedl v hodu oštěpem
v kkategorii mužů nad 80 let Pavel Jílek (nar. 6. ledna 1929), který zde zvítězil a stal se mistrem světa výkonem 33,12 m, přičemž třicetimetrovou hranici
nic překonal třikrát. Pavel Jílek (zvaný Kartáč) začínal s atletikou v Sokole
Hořice,
od roku 1950–1958 byl jako oštěpař v ATK, ÚDA a Dukla Praha. Po roce
Ho
vD
Dukle Lipník nad Bečvou se vrátil zpět do pražské Dukly, za kterou závodil
až do roku 1971. Mistrem republiky
lik se stal v roce 1953, 1955–57.
Reprezentoval
v pěti mezistátRe
ních
níc utkáních, jeho osobní rekord
z rroku 1957 je 70,29 metrů. V letech
1964–1965
byl předsedou oddílu
19
atletiky
Dukla Praha a od roku 1995
at
je člen Sdružení veteránů ČAS.
Na Duklu dochází stále, téměř denně ho potkáte v jídelně Dukly v doprovodu
dalšího bývalého atleta
pr
a ttrenéra Aleše Poděbrada.
očekávané sportovní akce
ve IV. čtvrtletí 2009
DUKLASPORTEM / kresby
Milan Kounovský
smějeme se s
Cyklistika
MČR dráha – Motol
ME dráha – omnium
SP – dráha
SP – dráha
SP – dráha
dukla sport
9. – 11. 10.
Praha-Motol
16. – 18. 10.
Gent
30. 10. – 1. 11. Manchester
20. – 22. 11.
Melbourne
11. – 13. 12.
Cali
Sportovní gymnastika
MS
12. – 18. 10.
SP
13. – 15. 11.
Londýn
Stuttgart
Karate
SP
Salzburg
24. – 25. 10.
Sportovní střelba broková
SP finále
30. – 31. 10.
Peking
Sportovní lezení
SP
SP
6. – 7. 11.
14. – 15. 11.
Brno
Kranj
Lyžování – běh
SP
SP
SP
SP
SP
21. – 22. 11.
28. – 29. 11.
5. – 6. 12.
12. – 13. 12.
19. – 20. 12.
Beitostölen
Kuusamo
Düsseldorf
Davos
Rogla
– Slovinsko
Lyžování – skok
SP
SP
SP
30
Na Mariánském náměstí ve své Rezidenci přijal
26. června 2009 primátor města Prahy Pavel
Bém vítěznou sestavu
96. Primátorek – osmiveslici ASC DUKLA, která letos
potřicáté bez přerušení
primátorský závod vyhrála. Primátor Bém posádce
(veslovod Karel Neffe,
sedma Milan Bruncvík, šestka Michal Horváth, pětka Václav Chalupa, čtyřka
Jakub Makovička, trojka David Jirka, dvojka Milan Doleček, háček Jan Gruber,
kormidelník Oldřich Hejdušek) a jejímu trenérovi Petru Blechovi, šéftrenérovi
ASO veslování Dukla Praha Filipu Koudelovi a řediteli ASC DUKLA plk. Jaroslavu
Priščákovi poděkoval za reprezentaci města a celé republiky a popřál mnoho
sportovních úspěchů na zářijovém mistrovství světa v Poznani. Při přátelském
setkání předal primátor Bém veslařům dárek k 60. výročí armádního veslování
– dort ve tvaru osmiveslice.
27. – 28. 11.
5. – 6. 12.
12. – 13. 12.
Kuusamo
Trondheim
Harrachov
SP
SP
19. – 20. 12.
29. 12.
Engelberg
Oberstdorf
Lyžování – severská kombinace
SP
28. – 29. 11.
SP
5. – 6. 12.
SP
12. – 13. 12.
SP
19. – 20. 12.
Kuusamo
Trondheim
Harrachov
Ramsau
Lyžování – alpské disciplíny
SP
24. – 25. 10.
SP
14. – 15. 11.
SP
28. – 29. 11.
SP
4. – 6. 12.
SP
11. – 13. 12.
SP
18. – 21. 12.
SP
29. 12.
Lyžování – akrobatické
SP
12. 12.
SP
16. 12.
SP
19. – 20. 12.
SP
21. – 22. 12.
Lyžování – snowboarding
SP
9. 10.
SP
4. – 5. 12.
SP
6. 12.
SP
17. – 20. 12.
Přehledy na této dvoustraně připravil: Petr Eliáš
Sölden
Levi
Lake
Louise
Beaver
Creek
Val
d’Isere
Val Gardena,
Atta Badia
Bormio
Suomu
Méribel
Changchun
Innichen
Landgraaf
Saas Fee
Limone
Piemonte
Telluride
přehled sportovních výsledků / červen–srpen 2009
Text: Ivana Roháčková
Foto: archiv Pavla Jílka a Ivana Roháčková
O
Oštěpař
Pavel Jílek
v osmdesáti mistrem světa
Atletika
3. 6. MZ – Štrasburg – Francie
ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 66,31
9. 6. MZ „Memoriál Josefa Odložila“
– Praha Juliska
muži / dálka – 3. Štěpán Wagner – 775
ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 68,23
17. 6. MZ „Zlatá tretra“ – Ostrava
muži / oštěp – 4. Petr Frydrych – 80,57 –
limit pro MS
ženy / oštěp – 3. Barbora Špotáková – 65,92
16. – 19. 7. ME 23 – Kaunas – Litva
muži / oštěp – 2. Petr Frydrych – 80,53
muži / 1500m – 3. Jakub Holuša – 3:51,46
23. – 24. 6. MZ „TNT Fortuna“ – Kladno
muži / desetiboj – 2. Roman Šebrle – 8058
23. – 26. 7. ME do 19 let – Novi Sad – Srbsko
junioři / 4× 100m – 2. Lukáš Šťastný, Václav
Zich – 39,57 – český rekord juniorský – podíl
1/2
28. 7. MZ „Super Grand Prix“
– Monako
ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 65,37
Cyklistika
9. – 12. 7. SP etapový závod „Tour
de femini“ – Krásná Lípa
ženy / celkově – 3. Martina Růžičková
15. – 19. 7. ME a MEJ dráha – Minsk
– Bělorusko
muži 23 / 1 km p.s. – 4. Tomáš Bábek
– 1:02,820
muži 23 / bodovací – 4. Vojtěch Hačecký
muži 23 / keirin – 4. Denis Špička
muži 23 / sprint – 6. Denis Špička
junioři / 3 km stíhací – 5. Jan Kadúch –
3:24,758 – český rekord juniorský
junioři / dvojice – 5. Jan Kadúch, Michal
Mráček
juniorky / bodovací – 4. Gabriela Slámová
juniorky / 2 km stíhací – 2. Lucie Záleská –
2:25,456 – český rekord juniorský
juniorky / scratch – 2. Gabriela Slámová
juniorky / 3 km družstev – 5. Lucie Záleská,
Dagmar Labáková – 3:40,349 – český rekord
sen. a jun.
11. – 16. 8. MSJ dráha – Moskva – Rusko
juniorky / scratch – 2. Lucie Záleská
juniorky / omnium – 3. Gabriela Slámová
Kanoistika
25. – 28. 6. ME – Brandenburg – Německo
muži / čtyrkajak 1000 m – 3. Ondřej Horský,
Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba
muži / čtyřkanoe 1000 m – 5. Jakub
Homolka, Petr Koudelka – podíl 1/2
muži / deblkajak 500 m – 6. Ondřej Horský,
Jan Štěrba
14. – 19. 7. ME do 23 let a MEJ – Poznaň
– Polsko
muži / deblkajak 1000 m – 6. Pavel Davídek,
Lukáš Trefil
muži / čtyřkanoe – 4. Martin Egermaier
– podíl1/4
muži / deblkanoe – 6. Jaroslav Radoň, Filip
Dvořák
ženy / kajak 500 m – 6. Anna Adamová
ženy / kajak 1000 m – 4. Anna Adamová
juniorky / kajak 500 m – 5. Karolína
ju
Kumžáková
Ku
juniorky / deblkajak 1000 m – 1. Karolína
Kumžáková – podíl1/2
juniorky / čtyřkajak 500 m – 4. Karolína
Kumžáková – podíl1/4
25. – 26. 7. ME maraton – Ostroda – Polsko
muži / deblkajak maraton – 3. Michael
Odvárko – podíl 1/2
31. 7. – 2. 8. MSJ – Moskva – Rusko
juniorky / deblkajak 1000 m – 5. Karolína
Kumžáková – podíl 1/2
juniorky / čtyřkajak 500 m – 5. Karolína
Kumžáková – podíl 1/4
Parašutismus
6. – 13. 6. Světové letecké hry – Turín
– Itálie
muži / přesnost přistání – 3. Jindřich
Vedmoch
26. – 28. 6. SP – Bled – Slovinsko
muži / přesnost přistání – 1. Ivan Hovorka
7. – 9. 8. SP na přesnost přistání – Belluno
– Itálie
muži / přesnost přistání – 1. Jindřich Vedmoch
Karate
12. – 13. 6. MS WKC – Ft. Lauderdale – USA
muži / kata – 1. Jakub Tesárek
Motorismus
19. – 21. 6. seriál MS – San Marino
muži / superbike 1. závod – 4. Jakub Smrž
muži / superbike 2. závod – 4. Jakub Smrž
Sportovní gymnastika
5. – 6. 7. Světová univerziáda – Bělehrad
– Srbsko
ženy / přeskok – 4. Jana Komrsková
Sportovní střelba Hradec Králové
19. – 21. 6. SP – San Marino
muži / trap – 2. David Kostelecký – 121+23
Veslování
10. – 12. 7. SP – Lucern – Švýcarsko
muži / čtyřka bez korm. LV – 3. Miroslav
Vraštil, Jiří Kopáč, Jan Vetešník, Ondřej
Vetešník
Vodní slalom
25. – 28. 6. ME ve sjezdu – Valtelina – Itálie
muži / kajak hlídky – 2. Kamil Mrůzek – podíl 1/3
muži / kajak – sprint – 4. Kamil Mrůzek
muži / kajak – sprint hlídky – 5. Kamil Mrůzek
– podíl 1/3
9. – 12. 7. SP – Augsburg – Německo
muži / deblkanoe – 3. Jaroslav Volf, Ondřej
Štěpánek
ženy / kajak – 2. Štěpánka Hilgertová
25. – 26. 7. ME 23 a MEJ – Liptovský Mikuláš
– Slovensko
muži 23 / deblkanoe hlídky – 3. Ondřej
Karlovský, Jakub Jáně – podíl 1/3
muži 23 / kajak hlídky – 5. Tomáš Maslaňák
– podíl 1/3
muži 23/ kanoe hlídky – 5. Michal Jáně –
podíl 1/3
ženy 23 / kajak hlídky – 3. Eva Ornstová,
Miroslava Urbanová – podíl 2/3
junioři / deblkanoe – 1. Marek Šindler, Jonáš
Kašpar
junioři / deblkanoe hlídky – 2. Marek Šindler,
Jonáš Kašpar, Tomáš Macášek – podíl 1/2
juniorky / kajak – 6. Pavlína Zástěrová
juniorky / kajak hlídky – 3. Pavlína Zástěrová
– podíl 1/3
Tucet
otázek pro
KVĚTOSLAVU
Gureckou
1. Datum a místo narození:
14. prosince 1949 v Praze
2. Dosažené vzdělání a povolání:
Vystudovala jsem klasické gymnázium, po maturitě v roce 1967 jsem
krátce pracovala v bance a pak jsem se díky známému mých rodičů dostala k armádě, nejprve do ruzyňských kasáren a v roce 1972 na ministerstvo
obrany. Zde jsem s výjimkou dvou let, kdy jsem byla zaměstnaná jako
účetní v Oděvní tvorbě v Pardubicích, působila víc než tři desetiletí v oblasti personalistiky.
3. Co vás přivedlo do ASC DUKLA?
Když v roce 2003 zrušili na ministerstvu moje místo, dostala jsem nabídku
od ASC DUKLA, která mi tenkrát opravdu vytrhla trn z paty a byla pro mne
velkým štěstím. Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Zůstala
jsem i u své profese personalisty, na starost mám všechny vojáky z povolání a občanské zaměstnance věnující se zimním sportům.
4. Jaký máte k Dukle vztah?
Samozřejmě velice vřelý, protože jsem v kolektivu mladých, krásných
a úspěšných lidí, takže má duše mládne.
5. Sportovala jste někdy?
Jsem sportovní antitalent a všichni moji známí mají z toho, že jsem zaměstnanec Dukly, legraci. Milovala jsem ale horskou turistiku - nejraději
jsem měla Tatry, navštívila jsem však všechny naše hory, a když se otevřely hranice, zajela jsem si i do Alp.
6. Sledujete sport v médiích? Které odvětví je vám nejbližší?
Sleduji především výsledky sportovců Dukly, protože pan ředitel nás
z nich na poradách zkouší. Ze sportovních odvětví provozovaných u nás
mám ráda všechna, počínaje atletikou a konče střelbou.
7. Setkáváte se osobně se sportovci ASC DUKLA? Komu nejvíce fandíte?
Je nádherné, že s nimi mohu být v kontaktu a že většinu z nich osobně
znám. A úspěch přeji všem.
8. Jaký byl v poslední době váš největší sportovní zážitek?
Loňská olympiáda v Pekingu, především zlaté medaile Davida
Kosteleckého a Báry Špotákové, ale i sportovní tragédie Davida Svobody
nebo Štěpánky Hilgertové.
9. Jak hodnotíte podíl ASC DUKLA na úspěších českých sportovců a jak
vnímáte hlasy o jeho možném zrušení?
Skoro ve všech odvětvích získávají armádní sportovci pravidelně olympijské, světové a evropské medaile, což jednoznačně hovoří ve prospěch
ASC DUKLA. Kdyby nebyla Dukla, tak by český sport určitě skomíral
na úbytě. Její zrušení by tedy byla velká chyba, přece i v zahraničí armáda
podporuje sport, tak proč měnit něco, co dobře funguje?
10. Věnuje se sportu někdo z vaší rodiny?
Hrozně mě mrzí, že se můj manžel nedožil mého působení tady, protože
byl veliký sportovní fanda a nadšený rekreační sportovec. Mě sport naopak dříve moc nezajímal, toto téma jsme s manželem neměli společné,
a teď, když bychom se o tom mohli spolu bavit, tu už není. Jinak jsme ale
byli na jedné vlně, jeho smrt byla pro mne velká tragédie a dostala jsem
se z toho především díky Dukle. Dcera nesportuje, ale vnučka má úspěchy
v atletice a vnuk se věnuje judu a fotbalu.
11. Vaše zájmy a koníčky:
Mám velkou zahradu, která je tudíž mým největším koníčkem. Taky si ráda
kupuji knihy a hodně čtu.
12. Vaše přání do budoucna a životní motto:
Chtěla bych být dlouho zdravá a čilá. Nechci jít do důchodu, protože v ten
moment bych zestárla, takže bych chtěla umřít na Dukle. A moje celoživotní motto zní: „Žij a nech žít.“|
Text: Pavel Nekola
Foto: Petr Schejbal
dukla sport
31
v armádním dresu
Patřili
Patřili jsme
jsme
K
K NEJLEPŠÍM
NEJLEPŠÍM
1
v armádním dresu
Více než tři desetiletí byl Rudolf Kocek spojen s fotbalovou Duklou Praha. I když
je téměř dvacet let v důchodu, stále se o klub, který v šedesátých letech minulého
století byl čtvrtým nejlepším v Evropě, zajímá a pravidelně chodí na jeho zápasy.
Uznávaný i obávaný šéf stál v letech 1976 až 1983 v čele Českého fotbalového
svazu a v letech 1983 až 1990 vedl Československý fotbalový svaz. Čas ukázal,
že v mnohém předběhl svoji dobu v řízení sportovního klubu. Po odchodu
z velkého fotbalu vedl léta firmu Pragofotbal. Letos 12. července oslavil
osmdesátiny, takže bylo o čem si povídat a na co vzpomínat.
Kdy jste vlastně přišel do Dukly?
Ta cesta nebyla jednoduchá. Hrával jsem fotbal
ve Skřivanech u Nového Bydžova. V roce 1947 jsem
odjel do pohraničí a angažoval jsem se v Sokole.
Absolvoval jsem roční sportovní školu v tehdejším
Tyršově ústavu a teprve pak jsem šel na vojnu. Jako
podporučík jsem se stal tělovýchovným náčelníkem.
V roce 1953 sháněli lidi pro oddíl sportovních reprezentantů a také nás přesvědčovali, abychom zůstali na vojně. Já to přijal, dostal jsem poručíka a šel
v dubnu 1953 do ÚDA k oddílu reprezentantů v Praze.
A hned jste šel k fotbalu?
Kdepak, to chvíli trvalo. Dostal jsem na starost lehkou atletiku, box, lední hokej, volejbal. Poznal jsem
spoustu báječných lidí, jako byl třeba Jula Torma.
V oddíle reprezentace jsem se staral o vnější propagaci. To obnášelo například vylepování plakátů
na různé akce nebo jsem na ně zval amplionem z jedoucí „vétřiesky“. K fotbalu jsem se sice dostal ještě
v roce 1953, ale začínal jsem jako hlasatel. Když pak
v rámci boje proti Kultu osobnosti zrušili oddíl reprezentantů a vyhnali z Prahy veslaře do Terezína,
hokejisty do Jihlavy, boxery do Olomouce i další
sportovní oddíly do různých koutů republiky, fotbal
tu kupodivu zůstal, a já s ním. Dělal jsem i v disciplinární komisi s legendárním Václavem Černým.
Dukla byla kolektivním členem ČSTV, neměli jsme
členské průkazy, což byl problém. Snažil jsem se to
dát do pořádku. Pracoval jsem i v komisi mládeže.
Podařilo se mi prosadit, aby armáda nebyla mimo
a stala se členem sportovního hnutí. Vytvořili jsme
fotbalový oddíl, zvolil se výbor a já se stal předsedou v roce 1958. Když jsem pak odešel na ministerstvo obrany, stal jsem se vlastně dobrovolným funkcionářem Dukly.
Nejslavnější éra fotbalové Dukly přišla v šedesátých letech. Jak na ni vzpomínáte?
Krásně. Začalo to ještě za trenéra Karla Kolského.
Jenže ten pak říkal, že z mužstva Pluskalů,
Masopustů a dalších se už nic dostat nedá. Přivedl
jsem Jaroslava Vejvodu a ten dokázal po doplnění
duklácké mužstvo dostat na absolutní evropský vrchol a čtyřikrát s ním vyhrál ligu. Hráli jsme Pohár
32
dukla sport
mistrů s Realem Madrid, Benfikou Lisabon, byli jsme
v evropském žebříčku čtvrtí za Realem, Benfikou
a Interem Milán. Vyhrávali jsme pravidelně slavný turnaj v New Yorku. V Dukle tehdy hráli Kouba,
Šafránek, Čadek, Láďa Novák, Pluskal, Masopust,
Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek
a další. Pak Vejvodu vyhodili a poslali ho po dohodě
československého a polského ministra národní obrany k armádní Legii Varšava. S tou udělal také mistra.
Já rezignoval a později jsme se vrátili spolu.
Druhým slavným obdobím byla sedmdesátá léta,
v nichž Dukla završila počet titulů na deset a opět
úspěšně brázdila Evropu.
Přesně tak. To bylo mužstvo, v němž hráli postupně Viktor, Samek, Karel Dvořák, Macela, Fiala, Rada,
Rott, Pelc, Štambacher, Vízek, Nehoda, Gajdůšek,
Bilský, Netolička, byli tu i Kozák nebo Barmoš, ale
také Daněk či Luhový. Slavné bylo tažení Pohárem
UEFA, kdy jsme vyřadili Vicenzu, Everton a skončili
nešťastně s Herthou Berlín. To bylo moje asi největší zklamání v Dukle. V tom období určitě.
Prý jste dostal každého hráče, na kterého jste si
ukázal?
To byl jeden z nesmyslných mýtů. Ano, když
se v roce 1948 armádní sport zakládal, byla spousta fotbalistů do ATK v podstatě přesunuta i proti své vůli. Celá desetiletí to lidé nemohli Dukle
zapomenout. Mně se naopak podařilo prosadit,
že pro naše hráče, vojáky z povolání, platil stejný
přestupní řád a podmínky jako pro ostatní. A vojáci
základní služby u nás byli na hostování. Zůstávali
jen ti, kteří opravdu chtěli a se souhlasem mateřského klubu. Přicházeli k nám hráči z druhé ligy
a nižších soutěží. Nehoda přišel ze Zlína v době,
kdy byl ve druhé lize. Na Dukle pak vyrostli Vízek,
Pelc, Gajdůšek a další. Jiní, jako například Samek
nebo Kříž, byli naši odchovanci.
Nebyla chyba, že armáda pustila fotbal, když si
přitom některé oddíly nechala, a dnes je Dukla
pilířem státní reprezentace v mnoha sportech?
Myslím si, že ne, protože podmínky ve fotbale jsou
specifické. Už na začátku devadesátých let, i když
2
3
1/ Předseda Čs. fotbalového svazu Rudolf
Kocek se zdraví s tehdejším prezidentem
FIFA Joao Havelangem.
2/ Tři velké postavy historie fotbalové Dukly
– zleva její předseda Rudolf Kocek, trenér
Jaroslav Vejvoda a nejlepší fotbalista
Evropy roku 1962 Josef Masopust
3/ Rudolf Kocek se současným předsedou
Čs. fotbalového svazu Ivanem Haškem
Text: Karel Felt
Foto: archiv Rudolfa Kocka
jsem v Dukle už nebyl, jsem navrhoval na ministerstvu obrany založení akciové společnosti. Fotbal
stojí na podnikání převážně soukromých subjektů.
Nebylo přeci možné, aby tu byl klub, který bude
stát na penězích ze státního rozpočtu. Tehdy to ale
neprošlo. I to byl důvod dočasného pádu fotbalové Dukly. Později bylo založeno občanské sdružení
a po něm přišla akciová společnost.
Chodíte ještě na Duklu?
Chodím pravidelně. Jsou tu noví lidé, klub funguje, hlásí se k historii. Mám z toho radost a vážím si, že mne tu berou. Byly doby, kdy jsem tady
nebyl vítaným hostem, myslím po revoluci. Hodně
se na Dukle změnilo. A když se s novým vedením
o něčem bavíme a nějaká moje myšlenka nebo nápad se líbí, tak ho realizují. Ale já už do ničeho nemluvím. Kdysi se říkalo: Neraď, není ti šedesát. Já
teď říkám: Bylo ti osmdesát, tak už přestaň radit.
Co říkáte novému vedení fotbalu?
Fandím mu a především Ivanu Haškovi. Chápu
i jeho rozhodnutí vést reprezentaci. V těžké situaci
na sebe vzal obrovskou odpovědnost.|