Postoje ke sportu

Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Postoje ke sportu
(autor: Ondřej Klímek)
Úvod
Studie zkoumající sportovní participaci mládeže mají ve vyspělém světě dlouhou tradici.
Jedním z hlavních důvodů je bezpochyby fakt, že sport je dlouhodobě považován za více než vhodný
způsob trávení volného času u dětí i dospělých, v posledních desetiletích navíc představuje účinný (a
někdy i jediný) prostředek pro boj proti některým civilizačním chorobám (např. obezita,
kardiovaskulární onemocnění, závislost na návykových látkách apod.) (Hagger et al. 1997). Jen malá
část těchto prací se ovšem nějak výrazněji věnuje otázce samotných postojů ke sportu a jejich vlivu na
fyzickou aktivitu člověka. Příčinou není ani tak menší důležitost, kterou by výzkumníci této oblasti
přikládali, jako spíš obtížnost získání skutečně relevantních dat (Patterson, Faucette 1990). Jsme však
svědky stoupající tendence, kdy výzkumná šetření stále častěji zohledňují problematiku postojů, a to i
kvůli požadavku státních institucí, jež jsou pověřeny optimalizací různých dětských sportovních a
výchovných programů (právě v zájmu protidrogové prevence či snižování míry obezity v
populaci)(Patterson, Faucette 1990).
Dosavadní výzkumy naznačují, že vedle dalších faktorů ovlivňuje míru sportování jednotlivce
právě jeho postoj ke sportu jako takovému. Stabilita těchto postojů pak v souvislosti procesem
individualizace zásadním způsobem ovlivňuje, jestli jednotlivec v praktikování sportovní aktivity setrvá
či ne (Hagger et al. 1997).
Ve své analýze se hodlám zajímat především o provázanost všeobecného vnímání sportu s
respondentovou sportovní participací. Zohledním zde i vliv genderu a přístup k pasivnímu sportu. Dále
bych se chtěl věnovat představě, s jakou respondenti vnímají sportovce a jak a co způsobuje
odlišnosti v tomto vnímání. Lze předpokládat, že skrze frekventovanou zkušenost se sportem dochází
u dětí k transferu a hlubšímu zakořenění obecných hodnotových náhledů na sport a na sportovce,
typických (a většinou kladných) v dané společnosti. Mladí lidé, v jejichž životě má sport svoje pevné
místo, tak budou ve svém vnímání sportu pravděpodobně konformnější, než jejich nesportující
vrstevníci.
Na tomto místě bych rád zformuloval dílčí výzkumné otázky, pomocí nichž se budu v
následující analýze orientovat.
1.
Jak v cílové populaci vypadají postoje k pasivnímu sportu a sportu obecně a jaké skutečnosti
v životě jednotlivce tyto postoje ovlivňují?
2.
Jaké vlastnosti obecně připisují respondenti sportovcům a co a jakým způsobem ovlivňuje
jejich vnímání?
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Analýza dat
Než přejdeme k samotnému testování hypotéz, seznamme se nejprve se základní popisnou
statistikou, pro tuto analýzu relevantní.
Sportování
Na jednoduché dotazy ohledně věnování se nějaké formě organizovaného (tj. praktikovaném
ve sportovním oddílu či pohybovém kroužku) nebo volnočasového sportu respondenti odpověděli
následujícím způsobem: ze 463 dotázaných žáků jich 71,1% sportuje nějak formálně organizovaným
způsobem – dochází v současnosti do nějakého kroužku nebo sportovního oddílu. Formálně nijak
neorganizovaným sportovním aktivitám se pak ve svém volném čase věnuje celých 84,3% ze 464
respondentů.
Tab.1: Organizované sportování Absolutní četnost Relativní četnost
329
71,1%
ano
134
28,9%
ne
463
100%
celkem (N)
Tab.2: Sportování ve volném čase Absolutní četnost Relativní četnost
391
84,3%
ano
73
15,7%
ne
464
100%
celkem (N)
Nabízí se samozřejmě otázka, není-li možné vedle prostých dichotomií použít i jiné proměnné,
reflektující sportování respondentů. Ačkoliv jsem původně zamýšlel pracovat v naší analýze i s údaji
ohledně četnosti sportovní aktivity, po pečlivé úvaze jsem od tohoto záměru upustil v důsledku obav o
dostačující validitu těchto informací. Níže rozvedu hlavní příčinu tohoto rozhodnutí.
Frekvence sportování
Z odpovědí 459 respondentů na otázku „Jak často se věnuješ následujícím aktivitám?“ (konkrétně
pak z odpovědí na položku „sportování, cvičení“) je možné odvodit tyto skutečnosti: v současnosti se
sportování vůbec nevěnuje pouze 4,1% dotázaných. 2,8% pak sportuje několikrát za rok nebo méně často.
Několikrát za měsíc se nějaké formy sportovní aktivity účastní 9,4% dotazovaných. Naprostá většina
odpovídajících dětí sportuje mnohem častěji – 49,5% několikrát za týden a zbylých 34,2% se sportu věnuje na
denní bázi.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Již na první pohled je patrný rozpor mezi těmito údaji a údaji z předchozího výstupu (Tab. 1 a 2).
Zatímco se u otázky ohledně frekvence sportování jevily jako přísní nesportovci pouze 4,1% dětí, na dotaz
reflektující sportování ve volném čase odpovědělo záporně 15,7% z nich, což je více než trojnásobek. Tuto
skutečnost lze vysvětlit skrze to, jakou úlohu ve výpovědi respondentů zastávala účastna na hodinách tělesné
výchovy. Zdá se, že pojetí otázky četnosti sportovní aktivity v sobě u nemalé části výběrového souboru odráželo i
účast na hodinách tělocviku, což zákonitě modifikovalo odpovědi daných respondentů na otázku. Výše uvedené
informace o četnosti pohybové aktivity tak mohou být zavádějící, zvláště vezmeme-li v úvahu, že pro naši analýzu
je bezpodmínečně nutné určit, kolik procent dětí se věnuje sportování výhradně ve svém volném čase. Je vcelku
logické, že projevy dětských postojů vůči sportu budou nejlépe patrné vůči dobrovolnému sportování a nikoliv vůči
sportování v rámci povinné výuky. Z tohoto důvodu údaje ohledně frekvence sportovní aktivity dále v analýze
nepoužívám.
Sledování sportovních přenosů
Ze všech dotázaných se sledování sportovních přenosů vůbec nevěnuje 16,4%. 23% pak
sleduje sportovní přenosy několikrát za rok nebo méně často. Několikrát za měsíc se na sport dívá
23,7% respondentů. 23,5% dětí si nenechá ujít sportovní přenos několikrát za týden. Sledování
sportovních přenosů jako každodenní aktivitu pak uvedlo 13,4% dotazovaných.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Na rozdíl od aktivní sportovní participace, jež tvoří důležitou součást života naprosté většiny
respondentů (přes 80% dotázaných ve svém volném čase sportuje a více než 70% odpovídajících dětí
se věnuje nějakým způsobem organizovanému sportu), nepředstavuje sledování sportovních přenosů
zdaleka tak všeobecně oblíbenou aktivitu. Vedle zarytých příznivců, kteří sledují sport prakticky denně,
deklaruje rovněž velká část dotazovaných, že se na sportovní utkání nedívají vůbec.
Postoje ke sportu
Obecné postoje ke sportu
Svůj obecný postoj ohledně sportu vyjádřili respondenti prostřednictvím souhlasu či
nesouhlasu s celkem 18 různými výroky. Jejich odpovědi si nyní blíže rozebereme za pomoci
následující tabulky.
Ze získaných údajů vyplývá (Tab.3), že více než 65% dotázaných uznává, že existují i
zajímavější činnosti než sport. Zároveň však většina (přes 75%) považuje sport za prostředek vedoucí
ke zvednutí sebevědomí a rozvoji disciplíny, za aktivitu, která posiluje smysl pro fair play a napomáhá
k posílení vůle a dosažení duševní vyváženosti. Mezi respondenty existuje silné povědomí o
prospěšnosti pravidelného pohybu a důležitosti fyzické kondice (více než 90%). Častěji se také
domnívají (okolo 60%), že obézní lidé nejsou v životě šťastní, a přiznávají sportu úlohu ochrany před
kouřením, užíváním alkoholu a drog. Na druhou stranu u dotazovaných převažuje názor, že
sportování, resp. jeho přemíra, vede k zanedbávání ostatních povinností. Upřednostňují také spíše
duševní zdraví před tím tělesným a sportovci v jejich očích přikládají sportu, kterému se věnují, přílišný
význam (přes 70%). Dotázaní se často neshodli v otázkách vyhrocenosti vztahů mezi sportujícími
soupeři a důležitosti zevnějšku pro sportovce (v obou případech souhlasilo okolo 50% respondentů).
Zajímavý je i problematika postoje reflektující roli sportu v životě dnešního člověka. Podle 55,5%
oslovených dětí se v současné době člověk bez sportu bez problémů obejde. I přes tyto skutečnosti
chápe důraz na sport ve svém okolí jako přehnaný jen 28,1% respondentů. Pouze 12,1% pak
považuje sport za naprostou ztrátu času.
Na základě těchto zjištění je možné chápat obecný postoj ke sportu u odpověděvších žáků
základních škol a víceletých gymnázií jako kladný
Praktika v kvantitativního výzkumu
Tab. 3: Výroky o sportu (řádková %)
3. skupina
Rozhodně
ano
Spíše
ano
Spíše
ne
Rozhodně
ne
Pravidelný pohyb je zdraví prospěšný.
83,4
14,9
1,5
0,2
Je důležité udržet si fyzickou kondici.
57,2
36,8
5,3
0,7
Sportem se u lidí rozvíjí disciplína.
45,1
43,6
8,6
2,7
Sport pomáhá zvednout sebevědomí.
42,8
46,1
8,3
2,8
Sport posiluje smysl pro "fair play".
38,4
43,7
13,3
4,6
Sport napomáhá k posílení vůle.
35,3
47,4
11,1
6,2
Sportovci přikládají "svému" sportu příliš velkou důležitost.
29,7
41,0
22,4
6,9
Sport napomáhá k duševní rovnováze.
27,6
52,2
16,7
3,5
Duševní zdraví je důležitější než to tělesné.
27,3
52,6
16,3
3,8
Sport chrání před kouřením, užíváním alkoholu a drog.
27,3
33,1
24,0
15,6
Existují zajímavější činnosti než sport.
26,6
39,9
26,3
7,2
Přemíra sportu vede k zanedbávání ostatních povinností.
20,6
45,3
25,1
9,0
Obézní lidé nejsou v životě šťastní.
20,0
38,9
28,6
12,5
Vztahy mezi soupeři jsou ve sportu příliš vyhrocené.
19,9
31,7
35,5
12,9
Vzhled je obecně důležitější pro lidi, kteří sportují.
17,0
30,0
39,2
13,8
Člověk se v dnešní době bez problémů obejde i bez sportu.
12,9
30,8
38,8
17,5
Důraz lidí v mém okolí na sport je přehnaný.
10,5
17,6
55,2
16,7
Sport je zbytečná ztráta času.
5,6
6,5
15,4
72,5
N: 384
Postoje k pasivnímu sportu
Vztah respondentů k pasivnímu sportu, ke sledování sportu, byl zaznamenán za pomocí
baterie 6 výroků, ke kterým dotázaní vyjadřovali svou míru souhlasu či nesouhlasu. S využitím
následující tabulky podrobněji rozvedeme pozorované skutečnosti.
Z nabytých poznatků je patrné (Tab.4), že se naprostá většina oslovených dětí (přes 80%)
domnívá, že je důležité mít o dění ve sportu přinejmenším základní povědomí a jsou pyšné na
úspěchy našich sportovců. Oddaní fanoušci si také podle jejich názoru zaslouží uznání (72,6%).
Zároveň jim ovšem častěji přehnané projevy fanoušků přijdou jako nepochopitelné (necelých 70%).
Ukazuje se, že respondenti chápou prostor, který je v informačních médiích vyhrazen sportu, jako
dostatečný. Pouze pro 26,7% dotázaných zabírá sport příliš mnoho prostoru ve zpravodajství. Stejně
tak jen necelých 30% respondentů považuje množství sportovních zpráv za nedostačující.
Přihlédneme-li k těmto zjištěním, lze považovat postoj oslovených žáků základních škol a
víceletých gymnázií k pasivnímu sportu jako kladný.
Praktika v kvantitativního výzkumu
Tab. 4: Výroky o pasivním sportu (řádková %)
3. skupina
Rozhodně
ano
Spíše
ano
Spíše
ne
Rozhodně
ne
Jsem pyšný/á na úspěchy našich sportovců.
47,4
38,5
9,8
4,3
Je důležité mít alespoň základní povědomí o sportovním dění.
39,3
44,3
11,6
4,8
Přehnané projevy "fanouškovství" jsou nepochopitelné.
34,9
34,3
21,6
9,2
Oddaní fanoušci si zaslouží uznání.
27,7
44,9
20,9
6,5
Sport zabírá ve zpravodajství příliš mnoho prostoru.
11,7
15,0
50,2
23,1
Prostor, který je ve zpravodajství dán sportu, je nedostačující.
10,2
19,6
47,7
22,5
N: 435
Konstrukce postojových škál
Z důvodu lepší interpretace poznatků vznikla potřeba po proměnných, jež by jednoduše
odrážely obecný postoj ke sportu a k pasivnímu sportu. Výše popsané výroky, reflektující přístup
respondenta ke sportu a sledování sportu, jsem za pomocí výstupů faktorové analýzy (tzv. faktorových
zátěží) rozdělil do tří skupin. Odpovědi respondentů na výroky v rámci jedné skupiny vykazují vůči
sobě statistickou souvislost. Jednoduše řečeno, jestliže respondent souhlasil s jedním výrokem ve
skupině A, existuje u něho statisticky zjistitelná tendence souhlasit i s dalšími výroky skupiny A. Tyto tři
skupiny lze pojmenovat jako – 1. Pozitivní výroky o sportu, 2. Negativní výroky o sportu a 3. Pozitivní
výroky o pasivním sportu.
Za pomoci tohoto rozčlenění jsem zkonstruoval tři nové škály, které reprezentují průměr
respondentových odpovědí na výroky v každé jednotlivé skupině. Obecný přístup respondenta ke
sportu je v této analýze vyjádřen pomocí dvou průměrových škál, reflektující pozitivní a negativní
1
dimenzi postoje ke sportu . Škála Pozitivní postoj ke sportu nabývá v datovém souboru hodnot v
rozpětí od 1 do 4 (průměr výběrového souboru je 1,68), přičemž čím vyšší hodnotu respondent na této
škále získá, tím kladnější vztah ke sportu má.
Naznačuje tím tendenci souhlasit především s těmito výroky (viz Tab. 3):
Sport pomáhá zvednout sebevědomí.
Pravidelný pohyb je zdraví prospěšný.
Sport posiluje smysl pro fair play.
Je důležité udržet se fyzickou kondici.
Sport napomáhá k duševní rovnováze.
Sportem se u lidí rozvíjí disciplína.
Spor napomáhá k posílení vůle.
1 Na otázku, proč konstruuji dvě škály, zohledňující postoj ke sportu, a ne jen jednu, existuje vcelku jednoduchá odpověď. Ne
vždy totiž člověk uvažuje v přísné dichotomii (toto je koneckonců ten případ). Respondenti s negativním postoj ke sportu zdůrazňují jeho
jiné náležitosti, nezpochybňují příliš např. důležitost fyzické kondice, ale upozorňují pro změnu na vyhrocenost sportovních utkání.
Odpověď dotaz po druhé škále pro postoj k pasivnímu sportu je ryze pragmatická. V baterii nebylo dostatek „negativních“ výroků pro její
konstrukci.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Škála Negativní postoj ke sportu nabývá v datovém souboru hodnot v rozpětí od 1 do 4
(průměr výběrového souboru je 2,53), přičemž čím vyšší hodnotu respondent na této škále získá, tím
naopak negativnější vztah ke sportu má.
Odráží v sobě tendenci respondenta souhlasit především s výroky (viz Tab. 3):
Existují zajímavější činnosti než sport.
Přemíra sportu vede k zanedbávání ostatních povinností.
Důraz lidí v mém okolí na sport je přehnaný.
Vztahy mezi soupeři jsou ve sportu příliš vyhrocené.
Sport je zbytečná ztráta času.
Člověk se v dnešní době bez problémů obejde i bez sportu.
Sportovci přikládají ''svému'' sportu příliš velkou důležitost.
Škála, která reflektuje přístup dotazovaného k pasivnímu sportu, Postoj k pasivnímu sportu
nabývá v datovém souboru hodnot v rozpětí od 1 do 4 (průměr výběrového souboru je 2,1), přičemž
čím větší hodnotu respondent na této škále získá, tím kladnější postoj vůči pasivnímu sportu zastává.
Představuje tendenci respondenta souhlasit zejména s těmito výroky (viz Tab. 4):
Je důležité mít alespoň základní povědomí o sportovním dění.
Oddaní fanoušci si zaslouží uznání.
Prostor, který je ve zpravodajství dán sportu, je nedostačující.
Jsem pyšný na úspěchy našich sportovců.
Vztah mezi postoji, chováním a pohlavím
Známe-li nyní vstupující proměnné, můžeme přejít k testování jednotlivých potencionálních
závislostí, které jsem nastínil v úvodu. Vzhledem ke kardinalitě ústředních proměnných (pozitivní
postoj ke sportu, negativní postoj ke spotu, postoj k pasivnímu sportu) a dichotomické povaze
ostatních (sportování v oddílu a ve volném čase) používám k měření závislosti zejména Pearsonových
korelačních koeficientů.
Z tabulky 5 vyplývá, že mezi respondentovými postoji ke sportu (a pasivnímu sportu), a tím, co
bychom mohli nazvat respondentovým „sportovním chováním“ existuje statisticky postihnutelná
souvislost. Stejně patrná závislost je zjevná i v rámci jednotlivých skupin – v rámci sportovního
chování a postojům ke sportu. Ukazuje se, že čím pozitivnější vztah ke sportu respondent má, tím
méně je pravděpodobné, že bude akcentovat jeho negativní stránky (nebude tedy zastávat negativní
postoj), a naopak tím spíše bude vykazovat tendence nahlížet kladně i na pasivní sportování.
Dotázaní, kteří se věnují sportování ve sportovním oddílu, zase projevují sklon sportovat i ve
volném čase (a naopak volnočasový sportovci se častěji účastní organizovaného sportování) sledovat
více sportovní přenosy. Pouze mezi sledováním sportu a sportovní aktivitou respondenta ve volném
čase nebyla prokázána statisticky významná závislost. Je to zřejmě zapříčiněno skutečností, že zatím
co sportování ve volném čase lze mezi oslovenými dětmi považovat za hromadný fenomén (věnuje se
mu 84,3% respondentů), je frekvence sledování sportovním přenosů u odpověděvších dětí rozložené
pravidelněji - na sport se vůbec nedívá 16,4% respondentů, na denní bázi ho sleduje 13,4%. Zdá se
tedy, že na rozdíl od volnočasové pohybové aktivity (kdy ve svém volném čase sportuje prakticky
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
každý) je sledování sportovním mnohem silněji záležitostí osobních preferencí.
To koneckonců částečně potvrzují i výstupy o vztazích mezi sportovním chováním a postoji.
Zajímavý je odlišně silný vliv na postoje ke sportu mezi respondentovou participací na organizovaném
a volnočasovém sportu. U všech třech pozorovaných postojů ke sportu (obecný pozitivní a negativní
postoj ke sportu a postoj k pasivnímu sportu) můžeme pozorovat silnější souvislost právě vůči
skutečnosti, zda respondent sportuje organizovaně, nežli vůči jeho sportovní aktivitě ve volném čase
(ta je také statisticky významná, ale ne tolik silná). Jinými slovy, respondent, který dochází do
sportovního oddílu, vykazuje silnější tendence zastávat pozitivnější přístup ke sportu (naopak méně
pravděpodobné je, že jeho přístup ke sportu bude negativní) a kladnější postoj k pasivnímu sportu,
nežli je tomu v případě, kdy se dotazovaný věnuje sportu pouze neorganizovaně ve volném čase.
Podobně silnou závislost vidíme i u respondentova sledování sportovních přenosů a jeho postoji ke
sportu a pasivnímu sportování. Mezi frekvencí sledování sportu a přístupem k pasivnímu sportu byla
pozorovaná závislost dokonce vůbec nejsilnější. Větší vliv postojů ke sportu se, zdá se, odehrává ve
vyšším patře sportovní participace, v členství ve sportovním oddílu či kroužku, a při sledování
sportovních přenosů. To zřejmě z toho důvodu, že obě tyto činnosti naproti prostému volnočasovému
sportování vyžadují určitou volbu (v případě organizovaného sportování i disciplínu) a záleží u nich
výraznějším způsobem na osobních preferencích každého jednotlivce.
Tab. 5:Vztahy mezi postoji a chováním*
N:441
sportování organizované
sportování –
volný čas
sledování sport.
přenosů
poz. postoj ke
sportu
neg. postoj ke
sportu
postoj k pas.
sportu
sportování organizované
sportování –
volný čas
sledování
sport. přenosů
poz. postoj
ke sportu
neg. postoj
ke sportu
postoj k pas.
sportu
1
0,17
0,17
0,18
-0,31
0,15
0,17
1
0,08
0,14
-0,21
0,13
0,17
0,08
1
0,27
-0,18
0,44
0,18
0,14
0,27
1
-0,28
0,41
-0,31
-0,21
-0,18
-0,28
1
-0,14
0,15
0,13
0,44
0,41
-0,14
1
*Všechny výše uvedené korelace mimo hodnotu 0,08 (síla vztahu mezi sportování ve volném čase a sledováním
sportovních přenosů) jsou statisticky významné.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Vnímání sportovců a jejich vlastností
Za pomoci sémantického diferenciálu jsme schopni určit, jaké typické vlastnosti dotazované
děti připisují sportovcům.
Sportovce považují respondenti za spíše klidné, zodpovědné a sebevědomé jedince. Za
charakteristický rys lze považovat především jejich aktivitu. Sportovcům jsou dále připisovány takové
vlastnosti jako společenskost, zápal, čestnost či disciplinovanost. Stejně tak ovšem typický sportovec
v očích oslovených dětí inklinuje k povrchnosti. Není rozhodně považován za hloupého, je vyrovnaný
a upravený.
Graf 3: Vlastnosti připisované sportovcům*
N: 387
pasivní
1,90
aktivní
sebevědomý
disciplinovaný
zapálený
2,50
nejistý
2,54
nedisciplinovaný
lhostejný
2,71
společenský
samotářský
2,77
vyrovnaný
nevyrovnaný
2,94
3,06
nečestný
zodpovědný
3,09
nezodpovědný
upravený
3,09
zanedbaný
čestný
chytrý
hloupý
3,37
3,70
povrchní
agresivní
hloubavý
klidný
4,22
1
2
3
4
5
6
7
Průměrná hodnota
*Pokud v grafu 3 nepřekročí průměrná hodnota číslo 4, připisují respondenti sportovcům častěji první vlastnost ze dvojice v
daném řádku (v levém sloupci). V opačném případě (tj. průměrná hodnota je vyšší než 4) převažuje v odpovědích vlastnost druhá (v
pravém sloupci).
Již na první pohled je zřejmé, že obraz sportovce ve vnímání žáků základních škol a
víceletých gymnázií je veskrze pozitivní, neboť s výraznou převahou bývá popisován kladnými
vlastnosti (zodpovědnost, vyrovnanost, disciplína atd.) Jak se však ukazuje při faktorové analýze,
takto utvořený obraz není jednodimenzionální. V baterii vlastností jsem identifikoval dvě latentní
„podmnožiny“, jež v sobě obsahují většinu sémantických dvojic.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Ze všeho nejdříve je zapotřebí přiblížit, co konkrétně tyto dvě skupiny měří. Jak bylo zmíněno
výše, v celém datovém souboru převládá poměrně rozhodný pozitivní náhled na sportovce. Námi
vytvořené shluky vlastností pak v sobě odráží dvě polohy tohoto obecně kladného náhledu.
Domnívám se, že první podmnožina a) Výkonnostní vlastnosti zaštituje takové kvality sportovců, které
jsou orientovány především na oblast sportovního výkonu (např. aktivita, zápal či disciplína). Tyto
vlastnosti jsou pevně spojené s fyzickou stránkou sportování a již z této své povahy jsou dobře
vnímatelné i širokým okruhem nesportovců. Lze jít dokonce tak daleko a tvrdit, že tyto charakteristiky
tvoří pro svůj manifestační potenciál podstatnou součást určité kolektivní představy o sportovcích v
naší společnosti. Druhá podmnožina b) Morální vlastnosti je pak definována vlastnostmi na první
pohled mnohem hůře pozorovatelnými, popisující spíše duševní či morální kvality sportovců
(inteligence, vyrovnanost nebo čest). Troufám si tvrdit, že takto „skryté“ a „vnitřní“ vlastnosti sportovců
jsou schopni vnímat především ti respondenti, kteří sami sportují, a mohou se tedy s obecnou
představou sportovce „vnitřně“ identifikovat.
Výše uvedené podmnožiny se následně staly podkladem pro vytvoření dvou nových
průměrových škál, které poslouží k další analýze.
Průměrová škála Výkonnostní vlastnosti v sobě zahrnuje jako relevantní tyto významové dvojice:
sebevědomý – nejistý; aktivní – pasivní; zapálený – lhostejný; disciplinovaný – nedisciplinovaný;
společenský – samotářský.
Průměrová škála Morální vlastnosti podstatně odráží následující sémantické páry: zodpovědný –
nezodpovědný; čestný – nečestný; chytrý – hloupý; vyrovnaný – nevyrovnaný; upravený – zanedbaný.
V datovém souboru nabývají obě škály hodnot v rozpětí od 1 do 7, přičemž čím nižší hodnotu
od čísla 4 respondent na každé dané škále získá, tím spíše přisuzuje sportovcům vlastnosti uvedené
jako první v každé dvojici. Čím vyšší hodnota od čísla 4 na této škále dotazovanému přísluší, tím
spíše pak přisuzuje sportovcům vlastnosti uvedené jako druhé v každé dvojici.
Již ze zběžného prohlédnutí Grafu 3: Vlastnosti připisované sportovcům lze bez větších
problémů vyčíst, že kvality sportovců tvořící škálu Výkonnostní vlastnosti (aktivita, zápal, disciplína)
mají naprosto v každém případě nižší průměrné hodnoty než charakteristiky zaštítěné škálou Morální
vlastnosti (čest, zodpovědnost, vyrovnanost). V rámci celého výběrového souboru se tak zdá být
kladen častěji větší důraz na vlastnosti sportovců, které je možné definovat jako lépe pozorovatelné,
spojené přímo se sportovním výkonem, a tedy lépe poplatné kolektivní představě o sportovcích.
Vztahy mezi vnímáním sportovců, chováním a postoji
Známe-li nyní vstupující proměnné, můžeme přejít ke zkoumání vztahů mezi vnímanými
vlastnostmi sportovců, sportovním chováním a postoji vůči sportu. Vzhledem ke kardinalitě ústředních
2
proměnných (postoje ke sportu a škály vlastností) a dichotomické povaze ostatních (sportování
v oddílu a ve volném čase) používám k měření závislosti zejména Pearsonových korelačních
koeficientů.
2 Považuji za vhodné zmínit, že jsem v této části analýzy přepóloval postojové škály. Zde tedy platí, že čím nižší číslo na škálách
respondent získal, tím kladnější (resp. negativnější) postoj zastává. K tomuto kroku jsem se uchýlil pro (svou) snazší
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
S přihlédnutím k tabulce 6 je zřejmá velmi silná souvislost mezi připisováním morálních a
výkonnostních vlastností sportovcům. Respondent, který zdůrazňuje kladné výkonnostní vlastnosti
(aktivita, zápal aj.), bude pravděpodobněji přisuzovat sportovcům i pozitivní morální vlastnosti
(zodpovědnost, čest aj.). A naopak jestliže respondent chápe sportovce v rovině výkonnostních
vlastností jako např. nedisciplinovaného nebo lhostejného, bude projevovat tendenci akcentovat i
jejich negativní morální vlastnosti (nevyrovnanost, nezodpovědnost aj.).
Tab. 6: Vztahy mezi vlastnostmi sportovců
N:445
výkonnostní vlastnosti
morální vlastnosti
0,577
Z tabulky Vlastnosti mezi vnímáním sportovců, chováním a postoji můžeme s určitou
přesností určit, jak respondentovo vnímání sportovců souvisí s vlastní sportovní participací a jeho
postoji ke sportu jako takovému. To, jaké vlastnosti respondent sportovcům přisoudí, se odvíjí do
značné míry (jak v případě vlastností „výkonnostních“, tak „morálních“) od skutečnosti, zda respondent
sám sportuje či ne, popřípadě na jaké úrovni se sportu věnuje. Respondent, který dochází do
sportovního oddílu, bude s větší pravděpodobností akcentovat pozitivní charakteristiky sportovců a to
jak výkonnostní, tak i morální kvality. Naproti tomu u těch respondentů, kteří se věnují „pouze“
volnočasovému sportování, byla prokázána tendence přisuzovat sportovcům pouze ty kladné
vlastnosti týkající se jejich výkonnosti, nikoliv jejich morální výbavy. Zdá se tedy, že teprve zkušenost
se sportem na organizované úrovni umožňuje respondentům pozitivněji hodnotit i ty aspekty
sportovců, které nejsou přímo spojeny s vlastním sportovním výkonem. Schopnost takto
„obohaceného“ pozitivního náhledu na sportovce je možné vysvětlit jako respondentovu možnost
identifikovat se s postavou sportovce právě skrze svou účast v organizovaném sportu. Formálně
řízený trénink a soutěžní zápasy z něho sportovce v pravém slova smyslu dělají. Lze tedy tvrdit, že
míra, s jakou dotazovaný vnímá „nevýkonnostní“ vlastnosti sportovců, souvisí s pozitivním
hodnocením jeho vlastní „sportovní“ skupiny.
Na tom, jakým způsobem dotazovaní hodnotí sportovce má vliv i stanovisko, jaké vůči sportu
obecně zastává. Dá se říci, že čím kladnější jeho postoj ke sportu je, tím spíše bude sportovcům
připisovat kladné vlastnosti (jak výkonnostní, tak morální), přičemž souvislost s těmito skutečnostmi se
ukazuje být silnější v případě vlastností morálních. Naopak čím negativnější přístup ke sportu
dotazovaný zastává, tím pravděpodobněji přisuzuje i sportovcům záporné vlastnosti (výkonnostní i
morální). I zde je tato závislost o něco výraznější u morálních vlastností sportovců. Oproti čistě
„výkonnostním“ vlastnostem závisí přičítání „morálních“ aspektů sportovcům i na postoji vůči
pasivnímu sportu a na sledování sportovních přenosů. Všeobecně lze tvrdit, že v otázce přisuzování
morálních vlastností sportovcům hraje vlastní zkušenost a názory větší roli než v případě vnímání
sportovce skrze „výkonnostní“ vlastnosti.
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Tab. 7:Vztahy mezi vnímáním sportovců, chováním a postoji*
N: 423
sportování - organizované
sportování – volný čas
sledování sport. přenosů
poz. postoj ke sportu
neg. postoj ke sportu
postoj k pas. sportu
* Tučně
výkonnostní vlastnosti
0,15
0,13
0,04
0,26
-0,18
0,02
morální vlastnosti
0,14
0,05
0,13
0,33
-0,24
0,25
vyznačená hodnota korelace v tabulce značí, že se jedná o vztah statisticky významný.
Vliv pohlaví
Máme-li nyní k dispozici všechny výše popsané skutečnosti v měřitelné podobě, můžeme
otestovat, jestli (a pokud ano, jakým způsobem) je ovlivňuje pohlaví respondenta. S ohledem na
povahu jednotlivých proměnných používám v tomto případě kombinaci Pearsonových a
Spearmanových korelačních koeficientů a kontingenční koeficient Cramerovo V.
Podle tabulky Vliv pohlaví je možné říci, pohlaví respondenta nemá vliv na téměř žádnou ze
zde pozorovaných náležitostí. Jedinou výjimku tvoří četnost sledování sportovních přenosů, kdy je
mezi touto proměnnou a pohlavím dotazovaného zachytitelná statisticky významná závislost. Ukazuje
se, že chlapci více inklinují ke sledování sportovních přenosů.
Tab. 8: Vliv pohlaví*
sportování organizované
sportování –
volný čas
0,07
0,02
pohlaví
* Kromě
významné.
sledování
sport.
přenosů
0,23
poz.
neg.
postoj
výkonnostní morální
postoj ke postoj ke k pas.
vlastnosti vlastnosti
sportu
sportu sportu
0,03
0,09
0,08
-0,02
-0,09
hodnoty 0,23 (vztah mezi pohlavím a sledováním sportovních přenosů) nejsou další výše uvedené korelace statisticky
Praktika v kvantitativního výzkumu
3. skupina
Závěr
V rámci této analýzy jsem byl schopen definovat převažující (kladné) postoje ke sportu a
pasivnímu sledování sportu v cílové populaci. Z výsledků analýzy vyplývá, že existuje statisticky
významná závislost mezi respondentovým postojem ke sportu jako takovému a jeho vlastní sportovní
aktivitou, četností sledování sportovních utkání a přístupem k pasivnímu sportu. Byl pozorován odlišný
vliv na postoje ke sportu mezi respondentovou participací na organizovaném a volnočasovém sportu.
U pozorovaných postojů ke sportu existuje silnější souvislost právě vůči skutečnosti, zda respondent
sportuje organizovaně, nežli vůči jeho sportovní aktivitě ve volném čase. Jinými slovy, respondent,
který dochází do sportovního oddílu, vykazuje silnější tendence zastávat pozitivnější přístup ke sportu
a kladnější postoj k pasivnímu sportu, nežli je tomu v případě, kdy se dotazovaný věnuje sportu pouze
neorganizovaně ve volném čase. Podobně silnou závislost vidíme i u respondentova sledování
sportovních přenosů a jeho přístupu ke sportu. Větší vliv postojů ke sportu se, zdá se, odehrává ve
vyšším patře sportovní participace, v členství ve sportovním oddílu či kroužku, a při sledování
sportovních přenosů. To zřejmě z toho důvodu, že k oběma těmto činnostem naproti prostému
volnočasovému sportování je zapotřebí výraznějších osobních preferencí.
Co se týče vnímání sportovců mezi dětmi, podařilo se nám vytvořit obraz typických vlastností
sportovce dle vlastností, jaké jsou mu připisovány. Dále jsem objevil určité pravidelnosti v otázce
formování vnímání charakteristik sportovce. O tom, jakým způsobem vnímáme sportovce, se
rozhoduje ve dvou rozdílných rovinách. 1) Rovina výkonnostních vlastností sportovce, které vnímáme
ve spojitosti s jeho sportovním výkonem. Tyto vlastnosti jsou dobře pozorovatelné a jsou silně
zdůrazňovány většinou respondentů. Vlastnosti této roviny lze tedy chápat jako kolektivní, sdílené. 2)
Rovina akcentující morální kvality sportovce čerpá ze zkušenosti jednotlivce s organizovaným sportem
a jeho vlastnímu přístupu ke sportu. Skrze tyto aspekty je respondent schopen ve větší míře přiřadit
sportovci i morální, obtížněji pozorovatelné kvality (související s pozitivnějším hodnocením vlastní
„sportovní“ skupiny).
Ohledně otázky vlivu genderu na vlastní sportovní participaci konečný postoj dětí vůči sportu,
pasivnímu sportu či vnímání sportovců se zdá, že mezi těmito skutečnostmi neexistuje žádná
statisticky významná souvislost. Tento fakt je snad vysvětlitelný pozicí, jakou takto všudypřítomný
fenomén (jakým sport bezesporu je) v daném segmentu populace má. Vliv genderu na postoj vůči
sportu a sportování participaci samotnou, tak jak je popisována mnohými studiemi, se objevuje
pravděpodobně až s přibývajícím věkem. Jedinou výjimku pak představuje sledování sportovních
přenosů, kde chlapci vykazují tendenci častěji sledovat sport.
Použitá literatura
Hagger M., Cale L., Almond L., Krüger A.(1997). Children's Physical Activity Levels and Attitudes
Towards Physical Activity. European Physical Education Review, vol. 3,no. 2, pp. 144-164.
Patterson P., Faucette N.(1990). Children's Attitudes Toward Physical Activity in Classes Taught by
Specialist Versus Nonspecialist P.E. Teachers. Journal of Teaching in Physical Education, no. 9, pp.
324-331.