Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice

Transkript

Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice
Listopad
2010
2. číslo
Autor názvu časopisu: Martin Pekár
Autorka fotografie: Taurus
Slovo úvodem
Milé čtenářky a čtenáři,
potěšilo mě, ţe vychází i druhé číslo časopisu Portál. Byly tu menší
problémy – hlavně s tím, ţe se blíţilo čtvrtletí, a tak jsme všichni doháněli,
co se dalo, proto se vydání druhého čísla mírně opozdilo. Protoţe nejsme
profesionálové, tak nás snad omluvíte.
Dobrá práce se podařila, snaha se změnila ve skutek a my Vám můţeme
nabídnout několik stran zajímavých článků, fotografií, nějakou vlastní
tvorbu a taky soutěţní fotografii. Chtěla bych Vám za své autory popřát
mnoho zábavy a příjemného počtení.
Své redakční radě děkuji za příspěvky a za snahu. Také bych v tomto čísle
velmi ráda poděkovala Martinu Pekárovi ze třídy ND4 za vytvoření nápisu
pro název našeho časopisu, Dominiku Hessovi ze třídy ND4 za článek a
fotky z Ameriky a Pavlu Jančíkovi ze třídy ME3 za článek o Pitbikeu.
Příští číslo vyjde aţ v lednu 2011, ale nebojte se, bude to novoroční
dvojčíslo, takţe se budeme snaţit Vám přinést dvojnásobek čtení. Pokud
byste Vy sami chtěli přispět, můţete mě kontaktovat na e-mailové adrese:
[email protected], popř. mi své příspěvky předejte osobně.
V tomto čísla bych Vám chtěla navrhnout, abyste si vy sami řekli, co Vás
zajímá, v současné chvíli mám šikovné autory, kteří se snaţí vyhovět, takţe
pokud máte nějaké téma, které by Vás zaujalo, rovněţ pište. Budu se těšit i
na případné ohlasy. Zatím se mi doneslo, ţe se časopis líbí – ohlasy byly jak
přímo od ţáků, tak od vnější veřejnosti, za coţ děkuji.
L:-)
2
Obsah
Světová náboženství .............................................................................................................. 4
Židovská víra ............................................................................................................... 4
Křesťanství .................................................................................................................. 6
Islám ............................................................................................................................. 7
Buddhismus ................................................................................................................ 8
Hinduismus................................................................................................................. 9
Evropská unie .........................................................................................................................11
Egypt ........................................................................................................................................ 13
USA ...........................................................................................................................................19
USA ..............................................................................................................................19
Florida ........................................................................................................................ 20
Vynálezy ................................................................................................................................. 23
Rozhovor s Ondřejem Samkem ......................................................................................... 28
Airsoft ..................................................................................................................................... 35
Pitbike .................................................................................................................................... 38
The Residents........................................................................................................................ 39
Vlastní tvorba ........................................................................................................................ 45
Básně a povídky ..................................................................................................... 45
Narae – internetové stránky ................................................................................ 48
Narae – kresba ........................................................................................................ 49
Fotosoutěž ............................................................................................................................. 50
Redakční rada:
Taurus – fotografka, autorka článků, kvízů (zkrátka všestranná)
Cantam – autorka článků
Lukáš – autor fantazy románu „Narae“, autor kreseb
xfull – autor povídek a básní
Лукаш Ридл – autor článků o sportu
Ondra – autor kreseb
Anič – autorka článků
Sherlock – autor článků o kapelách a zpěvácích
L:-) – korektorka textů, autorka úvodníků k článkům a toho, co je třeba
3
Světová náboženství
Pojem náboţenství v sobě skrývá různé soustavy symbolů, představ a
modliteb (či obětin), které vyjadřují nějaký vztah k různým boţstvům.
Kaţdé náboţenství má svá pravidla, rituály a představu o tom, jak daný
bůh (či bohové) vypadá, kde sídlí a jaké lidské chování vyţaduje.
S náboţenstvím je spjat určitý rituál či bohosluţba, obojí je vázáno na
konkrétní místo, kde probíhá, na osoby, které tento rituál či bohosluţbu
provádějí, a na určitý čas – tj. na období svátků, které se v daném
náboţenství slaví. Naše kultura vesměs vnímá náboţenství jako vztah
člověka k bohu či bohům, v minulosti tomu tak ale nebylo. Lidé často
věřili v bytosti přírodní, popř. uctívali zvířata, přírodní jevy a úkazy.
První projevy náboţenství se objevují jiţ v pravěku, kdy lidé věřili v posmrtný ţivot,
uctívali své mrtvé a pohřbívali je. Pravěcí lidé se smrti obávali a zároveň věřili, ţe mrtvý
člověk se můţe navrátit mezi ţivé – tj. můţe je přijít „strašit“, a tak své mrtvé pohřbívali
do jeskyní, kde pak vytvořili zával, aby mrtví nemohli ven – ale to je jen jeden ze
způsobů.
Později společnost uznávala tzv. kmenové náboţenství, šlo o kulturní a společenskou
záleţitost, z níţ se později vydělují sloţky kulturní: tanec, vyprávění, malby, sošky bohů
apod. Kmenová náboţenství byla uzavřená v daném kolektivu, lidé se uţ rodili do dané
víry.
Náboţenství, která známe dnes, se označují jako náboţenství historická – a to podle toho,
ţe byla zaloţena, nevznikla přirozeně – patří sem křesťanství, islám buddhismus,
hinduismus a mnohá další.
Náboţenství lze také dělit na monoteistická (vyznávají jednoho boha) a polyteistická
(vyznávají více bohů). Mezi monoteistická patří právě např. křesťanství.
K polyteistickým řadíme např. hinduismus.
Rozhodla jsem se Vám ukázat pět – dle mého – nejznámějších a v historii
nejvýznamnějších náboţenství.
1. Ţidovská víra a Ţidé
Ţidé obývali oblast Izraele a Palestiny, jsou také
označováni jako Synové Izraele nebo Izraelité, ale
pouţívá se pro ně také označení Hebrejové (podle
jejich jazyka). Nejstarší zmínky o Ţidech spadají cca
do 2. tis. př. n. l., jedná se nejen o etnickou, ale také o
náboţenskou skupinu. Pokud píšeme slovo Ţid (tedy
s velkým Ţ), pak je tímto označen příslušník
ţidovského národa, slovem ţid (tedy s malým ţ) je
4
Davidova hvězda
označen ten, kdo vyznává dané náboţenství, ale nutně nemusí být příslušník tohoto
národa.
V minulosti byli Ţidé často osočováni z různých zlých věcí – např. ve středověku, kdyţ
vypukl mor, stávali se častými oběťmi útoků, protoţe lidé je obviňovali, ţe za mor
mohou oni (např. tím, ţe údajně otrávili vodu ve studni). Ačkoli vynikali svými
lékařskými a obchodnickými schopnostmi, nebyli oblíbení – zejména proto, ţe tehdejší
(v Evropě převáţně křesťanské) obyvatelstvo je vinilo z ukřiţování Jeţíše Krista, také
nebyla oblíbena lichva, kterou křesťané odmítali. Panovníci často pořádali „hony“ na
Ţidy, kterým se říká pogrom – jde o celkové rabování ţidovských čtvrtí. Známé je také
zacházení se Ţidy během fašismu – Ţidé byli od běţného obyvatelstva odlišování tzv.
Davidovou hvězdou (ţlutá, šesticípá), kterou museli mít přišitu viditelně na oděvu,
nesměli zastávat významné pozice apod., mnoho Ţidů pak skončilo v koncentračních a
vyhlazovacích táborech. První
definice Ţidů na základě jejich rasy
byla stanovena právě v nacistickém
Německu v tzv. norimberských
zákonech, tyto zákony jako Ţida
označovaly kaţdého, kdo měl oba
rodiče Ţidy. Ten, kdo měl pouze
jednoho rodiče Ţida, byl povaţován
za míšence prvního stupně a
člověk, který měl ţidovského
jednoho prarodiče, pak za míšence
druhého stupně.
Významnými ţidovskými stavbami
jsou
synagogy,
coţ
jsou
modlitebny, které však mohou mít
také funkci školy. Ţidovská víra je
označována
jako
judaismus.
Učenci, kteří se starají o
náboţenské
obřady,
vzdělání,
dodrţování tradic apod. se nazývají
rabíni.
Za posvátné spisy judaismu jsou
označovány Tanach (křesťany
nazývaná jako Starý zákon) a Tóra
(hebrejsky znamená zákon), jejímţ
základem je Pentateuch (= Pět
knih Mojţíšových). Ţidé vycházejí ze
Starého zákona, ale Nový zákon
neuznávají.
V Hranicích máme také synagogu – na obrázku je
vyfocen průchod u synagogy (synagoga stojí z tohoto
pohledu vpravo). Autorka fota: Taurus
Ţidovská víra je monoteistická. Boţí jméno v judaismu je povaţováno za jednu
z nejposvátnějších věcí, nemělo by se tedy „vyslovovati nadarmo“ (tj. říkat je v hněvu
nebo nevhodné situaci).
5
2. Křesťanství
Křesťanství je stejně jako judaismus náboţenství monoteistické, soustřeďuje se kolem
osoby Jeţíše Krista, který je označován jako Mesiáš, tj. Spasitel světa, Boţí syn. Toto
náboţenství se rozšířilo i v antickém Římě – nejprve u chudiny (hledala naději alespoň
v posmrtném ţivotě), pak také u bohatších vrstev. Křesťané byli pronásledování –
známými pronásledovateli jsou např. římští císaři Nero a Dioklecián. V Římě toto
náboţenství povolil aţ císař Konstantin Veliký, který r. 313 n. l. vydal tzv. edikt
milánský, v němţ zrovnoprávňuje křesťanství s římským polyteismem. Ve středověku se
však úloha tohoto náboţenství obrátila – a to především kvůli církvi, která bohatla.
Nechvalně známé jsou kříţové výpravy proti nevěřícím či čarodějnické procesy a
inkviziční soudy. O nápravu církve se pokoušel např. John Wicliffe, Jan Hus, Martin
Luther.
Základní knihou křesťanství je Bible, která je rozdělena na Starý a Nový zákon. Označuje
se také jako Písmo svaté, Slovo Boţí apod. Základ Starého zákona tvoří (stejně jako
Katolický kostel v Ludgeřovicích u Ostravy. Foto: Jiří Volejník
u judaismu) Pentateuch, Nový zákon se opírá o čtyři evangelia (Matoušovo, Markovo,
Lukášovo a Janovo). Bible končí tzv. Apokalypsou (známá rovněţ jako Zjevení Janovo),
která popisuje konec světa a Poslední soud. Základním „zákonem“ je Desatero, lidé jej
získali na hoře Sinaj, kdy ho Bůh nadiktoval Mojţíšovi.
Křesťanem se člověk nerodí, je za něj označen aţ po křtu, coţ je vnímáno jako osobní
přijetí víry, jeho cílem je očištění od prvotního hříchu (ten spáchali Adam a Eva). Po křtu
člověk přijímá Boha. Bůh je chápán jako tzv. trojjediný, tj. existuje ve třech osobách:
jako Bůh Otec, Syn a Duch svatý – ti sdílejí jediné boţství.
Symbolem křesťanů je kříţ – představuje ukřiţování Jeţíše Krista, který se pro nás
obětoval, aby vykoupil naše hříchy. Starým symbolem je ryba – to proto, ţe řecké slovo
6
ichthys (= ryba) tvoří spojení Iésús Christos Theú hyios Sótér = Jeţíš Kristus, Syn Boţí,
Spasitel. Méně známým symbolem jsou řecká písmena alfa a omega, tj. začátek i konec –
je k nim přirovnáván Kristus. Existují však také další symboly: beránek, kalich apod.
Hlavní postavou je Jeţíš Kristus pocházející z Nazaretu. Jeho přívrţencům se říká
apoštolové, jádro tvoří dvanáct učedníků. Po Jeţíšově smrti hlásají víru a tvoří základ pro
křesťanské hnutí.
Křesťanství má několik odnoţí, nejsilnější skupinu tvoří víra katolická, je nejstarší,
uznává jako zástupce Boha na zemi papeţe, který sídlí ve Vatikánu. Za další odnoţe se
pak povaţují pravoslavná církev, husitská církev, jednota bratrská apod.
3. Islám
Islám je rovněţ monoteistické náboţenství. Je zaloţeno na učení proroka Muhammada (či
Mohameda), který vystupoval v 7. století. Slovo „islám“ bychom mohli přeloţit jako
„odevzdání se Bohu“. Stoupenci islámu se označují jako muslimové, bůh se nazývá
Alláh. Islám je po křesťanství druhé nejpočetněji zastoupené náboţenství.
Mešita. Foto: Jiří Volejník
Svatou knihou je Korán. Muslimové věří, ţe Korán je přímo od Boha, ten jej přes
archanděla Gabriela (zároveň křesťanská postava) vyjevil právě Muhammadovi. Neví se
přesně, zda Muhammad Korán zapsal, a tak se předpokládá, ţe se zpočátku šířil ústně.
Oficiální písemná verze vzniká zřejmě aţ r. 656 n. l., tj. aţ po Muhammadově smrti.
Muhammad není pokládán za zakladatele nového náboţenství, ale za jakéhosi
reformátora původní víry Abraháma a Mojţíše (oba se objevují zároveň i v judaismu a
křesťanství).
7
Islám obsahuje mnoho praktik, ale za základ je povaţováno tzv. pět pilířů islámu, coţ
jsou povinnosti kaţdého muslima, kam patří např. pravidla ohledně modliteb či dţihád, tj.
povinnost muslimů usilovat o šíření islámu a jeho obranu. Dţihád je také znám pod
názvem svatá válka.
Významným městem je Mekka, kam by měl kaţdý muslim alespoň jednou za ţivot
vykonat pouť. V rámci této víry je povoleno mnohoţenství, ale pozor: kaţdý muţ by měl
mít jen tolik manţelek, kolik je schopen uţivit.
Chrámům se říká mešity, u nich stojí vysoké věţe – tzv. minarety. Muslimové se modlí
pětkrát denně.
Mešita. Foto: Jiří Volejník
Největším svátkem pro všechny muslimy je ramadán, coţ je devátý měsíc v muslimském
kalendáři. Během tohoto měsíce podle legend obdrţel Muhammad první boţí zjevení.
Muslimové v tomto měsíce drţí půst, aby se více přiblíţili duchovní podstatě islámu.
Během ramadánu musí kaţdý dospělý muslim od úsvitu do západu slunce dodrţovat
přísný půst, tj. nejí, nepije (toleruje se ale čistá voda, tu pít mohou), nekouří, neţvýká a
nemá sex. Během ramadánu mohou v průběhu dne jíst malé děti, těhotné i kojící ţeny a
staří či nemocní lidé.
4. Buddhismus
Buddhismus není jen náboţenství, můţeme jej chápat také jako filozofický směr.
Objevuje se zřejmě v 5. stol. př. n. l. v Indii. V Indii vzniká i hinduismus, který je starší
neţ buddhismus. Zakladatelem je Gautama Buddha, z jehoţ ţivota neexistují písemné
záznamy, byly sepsány aţ po jeho smrti, ale můţeme předpokládat, ţe jsou velmi blízké
původnímu Buddhovu učení. Základem jeho učení je přemýšlení o koloběhu zrození a
smrti a snaha vykoupit lidi z utrpení. Za základ filozofie buddhismu chápeme tzv. čtyři
8
vznešené pravdy: 1. existuje utrpení, 2. existuje příčina utrpení, 3. utrpení je moţné
ukončit, 4. existuje cesta vedoucí k zániku utrpení.
Stoupenci buddhismu nesmí zabít či zranit ţivou bytost, nesmějí krást a nesprávně se
sexuálně chovat, nesmějí lhát či pomlouvat a rovněţ nesmějí uţívat omamné prostředky.
Buddhismus je náboţenství zaloţené na postoji k duši člověka – tvrdí totiţ, ţe s tělem se
rodí i jeho duše, která po smrti neodchází, přetrvává.
Základní filozofickou myšlenkou je ta, kdy Buddha tvrdí, ţe veškeré problémy světa jsou
dány pouze tím, ţe člověk své potřeby mění na chtíče – a to proto, ţe své potřeby
nepřekonává, ale uspokojuje je. V tomto bodě vzniká zlo. Za chtíče se povaţuje např.
touha po majetku. Důleţité je vytvořit si pocit blaţenosti – tzv. nirvánu. Člověk můţe
nirvány dosáhnout tím, ţe potlačí své chtíče a bude se chovat zdrţenlivě.
V důsledku muslimského vpádu do Indie byla ztracena většina textů tohoto náboţenství.
Buddhismus proto vykonával pouti do různých oblastí (např. i Číny, Tibetu).
V současnosti buddhismus po světě šíří dalajlama, tj. skutečný duchovní činitel. Dosud
jich bylo čtrnáct. Dalajláma je funkce, ale člověk se jím nerodí a není jim ani volen, hledá
se podle převtělení (pomocí různých přírodních úkazů). Místním kněţím se říká
pančasalanové.
Buddhismus není jednotný, dělí se na několik duchovních principů: hínajána –
Buddhovo učení je chápáno jako systém mravních pravidel; mahájána – Buddhovo učení
je chápáno mravně i náboţensky; lámaismus – hlavně na území Tibetu, hlavní
myšlenkou je nezabít nic ţivého.
5. Hinduismus
V Evropě uţívaným pojmem hinduismus označujeme tradiční indický filozofický a
náboţenský směr. Název pochází ze jména řeky Indus. Slovem hindu označovali totiţ
Peršané (muslimové) nemuslimské obyvatelstvo, ţijící za řekou Indus. My chápeme
slovo hindu asi jako slovo pohan v předkřesťanských zemích. V pravém slova smyslu
hinduismus není náboţenství, přesněji bychom řekli, ţe jde o sociální systém s prvky
náboţenství, který zahrnuje normy společenské i právní.
Hinduismus vzniká okolo 1. tis. př. n. l. a rozvíjel se údajně z tzv. védského náboţenství,
jeţ se zaměřovalo na přírodní síly (oheň aj.). Později (asi v 8. stol. př. n. l.) se hinduismus
inspiruje v rituálech, které prováděli bráhmani. Kolem r. 800 – 400 př. n. l. vznikají tzv.
upanišady, to jsou staroindická náboţensko-filozofická díla. Původně jich bylo asi 1130,
dodnes se jich dochovalo přibliţně 220 a jejich hlavním tématem je spojení člověka
s nejvyšším principem – toho lze dosáhnout pomocí meditace či skutků. Základním
textem je Píseň o stvoření světa – tj. na počátku nebylo nic, pak vznikla voda (zde je
voda chápána jako chaos). Důvod proč svět vznikl, byla dle hinduismu touha, ale
samotný proces vzniku my pochopit nemůţeme.
Důleţitou myšlenkou je reinkarnace (objevuje se v upanišadách) – tj. lidská duše se po
smrti těla opět narodí a to do těla jiného, to v jakém těle bude, určuje tzv. karmanový
zákon, tj. zákon hodnotící činy člověka. Pokud člověk v minulém ţivotě jednal dobře,
9
narodí se v dobrém těle. Člověk se z koloběhu reinkarnace vysvobodí jen dosaţením
mókši, coţ není v hinduismu smrt, ale jakési spasení.
Společnost je uspořádána do varen, ty jsou čtyři (1. kněţí, 2. válečníci a panovníci, 3.
obchodníci, řemeslníci a zemědělci, 4. sluţebníci, resp. my je chápeme jako otroky),
člověk se do své varny rodí a v průběhu ţivota nemůţe přestoupit do kasty jiné (dědí se
po rodičích). Často bývá pojem varna zaměňován s pojmem kasta – kasty jsou
podskupiny jednotlivých varen (např. kasta řezbářů, tkalců).
Hinduismus je polyteistický směr, i kdyţ ani to není příliš přesné (tuto „fámu“ vytvořili
křesťanští jezuité). Většina hinduistů uctívá stejného boha (či bohy) jako jeho rodiče.
Většina bohů je spojena s přírodou a jejími jevy. Nejznámějšími bohy jsou asi Višnu a
Šiva.
Toto náboţenství se vyznačuje vysokou tolerancí.
Město Hranice a náboţenství – významné památky
-
Synagoga – nyní slouţí jako galerie, byla postavena na počátku
17. století spolu s ţidovskými domy a radnicí. Původní stavba
byla dřevěná. Současná synagoga byla postavena roku 1864
mistrem Macherem z Vídně. Za zmínku stojí i fakt, ţe synagoga
není orientována k Jeruzalému – kvůli velmi stísněným
prostorům i okolním stavbám. Směřuje k východu. Bohosluţby
v ní byly slouţeny aţ do 2. světové války. Od roku 1943 je aţ
dodnes vyuţívána jako muzeum. Příleţitostně se zde konají také
koncerty.
-
Ţidovský hřbitov – byl zaloţen v 17. století, neboť v Hranicích
ţila početná ţidovská komunita. Nejstarší dochovaný náhrobní
kámen pochází cca z roku 1684. Během 19. a 20. století sem
bylo pohřbeno kolem 1000 ţidů z Hranic, Potštátu, Oder,
Nového Jičína, Vsetína či Valašského Meziříčí.
-
Kostel Stětí sv. Jan Křtitele – barokní stavba s červenou
fasádou stojí na Masarykově náměstí. Kostel vznikal
podle návrhu architekta Grimma z roku 1752. Výzdoba pochází
především ze 60. a 70. let 18. století. Hlavní oltář zdobí obraz
znázorňující stětí sv. Jana Křtitele. Autorem tohoto obrazu je
Josef Stern. Kostelní varhany byly zhotoveny Janem Výmolou
roku 1767.
Autorka textu: L:-)
10
Evropská unie
Je politická a ekonomická unie.
VZNIK: v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako
Maastrichtská smlouva, která navazovala na evropský integrační proces od
padesátých let.
ZÁKLADNÍ PRINCIP EU: sdílení některých pravomocí států.
CÍL EU: vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora
rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a
zlepšování ţivotní úrovně a kvality ţivotního prostředí.
Evropská unie má od roku 2007 27 členských států a přibliţně 500 miliónů
obyvatel.
Členské státy EU jsou:
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko,
Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr,
Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko,
Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko,
Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko,
Slovensko, Slovinsko, Spojené království,
Švédsko, Španělsko.
Evropský parlament:
je legislativním a kontrolním orgánem Evropské unie.
11
Schvaluje sloţení Evropské komise a
má právo kontrolovat její činnost,
podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje
souhlas s mezinárodními smlouvami
a přijímáním nových členských států.
Má také značné pravomoci v oblasti
společného rozpočtu EU.
Evropská rada:
Evropská rada se skládá z hlav států a
předsedů vlád členských států EU a
předsedy Evropské komise.
Zasedací sál rady EU
Rozhoduje
politických
otázkách.
o
a
nejzávaţnějších
ekonomických
OSOBNOSTI:
Předseda Evropské komise José Barroso
Předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek
Jean Monnet (1888 – 1979) – jeden ze
zakladatelů evropské integrace
Robert Schuman (1886 – 1963) – zakladatel
evropské integrace
Autorka textu: Taurus
Zdroj: wikipedia
12
Egypt
Připravila jsem si pro Vás článek o Egyptu, doufám, ţe se Vám bude líbit.
Egypt vznikl přibliţně kolem roku 3500 př. n. l., ale egyptologové a
archeologové se stále dohadují, zda je to pravda. Podle některých egyptologů
byl kolem roku 3000 př. n. l. Dolní Egypt a Horní Egypt sjednocen králem
Menim. Meni byl povaţován za zakladatele I. dynastie a stal se i prvním
vládcem obou zemí, Horního a Dolního Egypta.
Egypt můţeme tudíţ rozdělit na vlády celkem třiceti dynastií a těchto třicet
dynastií můţeme zařadit do 4 říší. Zde Vám uvádím krátký přehled
panovníků podle P. Vandenberga (r. 1973):
Říše, dynastie:
Stará říše
1. a 2. dynastie
3. dynastie
4. dynastie
5. dynastie
6. dynastie
7. aţ 10. dynastie
Střední říše
11. dynastie
12. dynastie
13. dynastie
14. aţ 16. dynastie
17. dynastie
Nová říše
18. dynastie
19. a20. dynastie
21. aţ 24. dynastie
Pozdní doba
25. dynastie
26. dynastie
27. dynastie
28. aţ 30. dynastie
Vznik:
V letech:
Královské hroby v
Abydu
Džoserova stupňovitá
pyramida v Sakkáře
Pyramidy v Gíze
Pyramidy v Abúsíru
Pyramidy v Sakkáře
2800 – 2700 př. n. l.
Rozpad říše
Vpád Hyksosů
Vyhnání Hyksosů
2700 – 2600 př. n. l.
2600 – 2500 př. n. l.
2500 – 2350 př. n. l.
2350 – 2200 př. n. l.
2200 – 2050 př. n. l.
2050 – 1991 př. n. l.
1991 – 1792 př. n. l.
1778 – 1700 př. n. l.
1700 – 1610 př. n. l.
1610 – 1570 př. n. l.
1570 – 1345 př. n. l.
1345 – 1082 př. n. l.
1082 – 712 př. n. l.
Etiopská nadvláda
712 – 663 př. n. l.
Dobytí
Egypta 663 – 525 př. n. l.
perským
králem
Kámbýsém
Perská nadvláda
525 – 332 př. n. l.
332 př. n. l. – ?
13
Podívejme se na pár
nejznámějších
panovníků
starého
Egypta. Určitě jsme
všichni
slyšeli
o
Kleopatře,
ale
připomeňme si ji aspoň
krátce…
Příběh o Kleopatře
Kleopatra byla dcerou
řeckého krále Ptolemaia
XII.
Přestože
byla
původem Řekyně, vládla
Egyptu společně se svým
bratrem Ptolemaiem.
Sběr obilí. Fotoarchiv Lucie Štrajtové
Nějakou dobu se v Egypě zdržoval Gaius Julius Caesar. Podle některých
pramenů Kleopatra poprosila služebného, aby ji zabalil do koberce a
odnesl za Caesarem. Brzy se do sebe Kleopatra a Caesar zamilovali a měli
spolu syna Ptolemaia – Caesara, taky nazvaného jako Caesarion. Gaius
Julius Caesar se na jaře roku 44 př. n. l. chystal do války s Partýskou říší,
ale cestou byl zavražděn svými senátory.
Později se Kleopatra zamilovala do Marka Antonia a porodila mu dvojčata.
Jednoho dne přijel do Alexandrie Octavius, nepřítel Marca Antonia.
Antonius si myslel, že Kleopatra se spikla s Octaviem a chtěl ji zabít.
Kleopatra byla ale chytrá a poslala mu dopis o své sebevraždě. Když to
Antonius uslyšel, probodl se. Přežil, a tak ho Kleopatra nechala dovést
k sobě do památníku. Antonius však zemřel dřív, než k památníku dorazil
Octavius. Kleopatra se chtěla také probodnout, ale vojáci ji v tom zabránili
a odvedli ji pryč. Kleopatra slíbila, co mohla, ale pod podmínkou, že se smí
podívat naposledy do památníku. Mezitím nechala napsat zelináři o košík
fíků, propustila všechny své služebné až na dva nejvěrnější. To už ale
Octavianovi všechno došlo a vydal se s vojáky za Kleopatrou. Bylo už pozdě.
Kleopatra byla mrtvá i se svými dvěma služebnými.
Pravděpodobně se nechaly uštknout hadem…
14
Tutanchamon a nalezení jeho
hrobu
Dalším známým panovníkem je
Tutanchamon.
Tutanchamona
můžeme zařadit do 18. dynastie a je
podle některých zdrojů synem
Amenhotepa IV. a jeho vedlejší ženy.
Tutanchamon vládl Egyptu pouhých
devět let a stal se nejznámějším
panovníkem starého Egypta. Nechal
si vystavět hrob v Údolí králů. Jeho
ženou
byla
Anchesenamon.
Tutanchamon však zemřel dřív, než
byl jeho hrob dokončen. Údajně
podle nejnovějších pramenů byla
nalezeno v jeho hrobce i mumie jeho
ženy a ještě nenarozeného dítěte…
Za nalezení Tutanchamonova hrobu
vděčíme
Howardu
Carterovi.
Samotný nález a otevření hrobky (26.
listopad 1922) trval bez dvou dnů
měsíc.
„ Za prvními kamennými dveřmi se
objevily druhé dveře. Zkusil jsem
pokus se svíčkou. Zvětšoval jsem
díru ve dveřích, zatímco mí
vrstevníci: lord Carnarvon, lady
Evelyn a Callender, můj asistent, stáli
vedle mě. Viděl jsem úţasné věci – socha krále, převrţené vozy, zlatý trůn…
To byla pouze předsíň,“ popisuje Howard Carter.
Faraon a jeho žena. Fotoarchiv Lucie Štrajtové
Při oficiálním otevření hrobky bylo dvacet lidí, z toho třináct lidí brzy
zemřelo.
Byla to tzv. kletba faraonů?
Jistě by se našla spousta dalších známých panovníků, ale nebudeme se jimi
zabývat. Raději si povězme něco o bozích starého Egypta. Znáte některé
egyptské bohy?
15
Egyptské boje. Fotoarchiv Lucie Štrajtové
Abychom pochopili báje a pověsti starého Egypta, zde je několik
nejznámějších bohů:
AMON – bůh Slunce, Théb a
král bohů
SOBEK – bůh vod a
úrodnosti země
ESET – bohyně nebe,
manţelka boha Usira
HATHOR – bohyně nebe,
lásky, radosti, ochránkyně
ţen a zemřelých
HOR – bůh nebe a světla
SACHMET – bohyně války
SUTEH – bůh pouště, moří a
bouří
THOVT – bůh moudrosti,
učenosti, písma, lékařství,…
USIR – bůh zemřelých,
vládce podsvětí
Oběť bohu Slunce. Fotoarchiv Lucie Štrajtové
Teď si povíme nějakou báji
(pověst) :
Zaloţení města krokodýlů
V dávných dobách, kdy bohové pobývali mezi lidmi, byla země Ta-meri
rozdělena na To Mehu a To Šema (Dolní a Horní Egypt). Bůh Hor převzal
od boha Sutecha vládu nad Egyptem, a sám se ho vzdal, aby Egyptu mohl
vládnout člověk, král Meni.
16
Meni musel nejdříve bojovat se spoustou nepřátel…
Jednou král Meni lovil se svými psy poblíž Fajjúmské oázy. Toho dne neměl
štěstí a usedl do stínu palem. Tehdy Sutechův duch vstoupil do srdcí
královských psů, kteří začali na krále vztekle vrčet. Meni jim nevěnoval
pozornost. Po chvíli se zvedl a šel je uklidnit, ale vůdce smečky se na krále
vrhl a po něm i zbytek psů. Meni utíkal do vody. Uviděl krokodýla a začal se
modlit k bohu, aby se nic nestalo. Krokodýl ho nakonec dovezl na druhý
břeh. Meni vzdal v zámku velikou oběť bohu Sobekovi a v okolí oázy nechal
kopat základy nového města krokodýlů – Šedet, taky označováno jako
Krokodilopolis.
Králův sen
Dávno je tomu, co žil a vládl faraon Thutmose, pán Egypta a nositel dvojí
koruny. Jako mladík lovil divokou zvěř na poušti, štval gazely a
pronásledoval lvy. Dokázal pravou rukou řídit vůz a zároveň střílet šípy. Za
denního světla přicházel Thutmose ke Sfinze a schoulil se do stínu mezi tlapy
sochy.
Jednoho dne bylo nesnesitelné vedro. Mladý Thutmose se uchýlil na kámen
do stínu a usnul. Ve spánku se mu zdál sen. Zdálo se mu, že Sfinga ožívá a
mluvila k němu. „Můj synu, jsem tvůj otec. Jsem Slunce, jemuţ jsou
podrobeny všechny země a skrze mne přijde egyptské království i k tobě.
Ty, můj synu, usedneš na trůn. Má tvář a srdce bude při tobě, pokud vykonáš
to, co od tebe ţádám. Vidíš, ţe písek, ve kterém zůstávám, mne pohřbívá.
Pomoz mi!“
Thutmose chtěl odpovědět, jenže v tu chvíli se probudil. Nevěděl, jestli to
byla skutečnost, ale prosba pronikla hluboko k srdci. Thutmose shromáždil
otroky a začali odhazovat tuny písku, pod nimiž byla Sfinga pohřbená. Přišel
den, kdy byla Sfinga vyproštěna z písku a bůh svůj slib splnil. Z Thutmoseho
se stal faraon Egypta, který vládl pod jménem Mencheprure.
Pyramidy
Určitě jsme všichni slyšeli o pyramidách v Gíze, kousek od Káhiry. Na
Vítské plošině stojí tři významné pyramidy i s vedlejšími pyramidami.
Nejvyšší z nich je Chufuova (Cheopsova) pyramida, která v současnosti
měří asi 137,5m. Další pyramidou v Gíze je Rachefova a poslední se nazývá
Menkaureova.
17
Podle nejnovějších poznatků
ze dne 14. 8. 2009 byl
nalezen rozsáhlý jeskynní
komplex pod pyramidami
v Gíze. Andrew Collins
(archeolog a historik) sdělil,
ţe v podzemí našli kolonie
netopýrů
a
jedovatých
pavouků – tzv. „bílá vdova“.
Kdyţ uţ jsem u těch
pyramid, tak si povíme něco
o pohřbívání mrtvých ve
starém Egyptě a to podle
Hérodota.
Pyramidy (nahoře pyramida v Sakkáře, dole Cheopsova
pyramida). Fotoarchiv Lucie Štrajtové
Podle Hérodota byly tři
druhy mumifikace:
1.
nejdraţší mumifikace:
byla nejtěţší. Musel se
odstranit mozek a všechny
orgány. Tělo pak bylo
vyplněno
pryskyřicí
a
naloţeno na sedmdesát dnů
do natronu1.
2. prostřední způsob: byl o něco lehčí. Tělo se nerozřezávalo, ale naplnilo
se klystýrem z cedrového oleje a mrtvý byl poté naloţen na sedmdesát dní
do natronu. Po několika dnech se olej vypustil z těla a mrtvola byla
připravena.
3. nejjednodušší způsob: byl pro nemajetné, kdy byla mrtvola vyčištěna
projímadlem, byla nasolena a nakonec uloţena na sedmdesát dní do natronu.
Poté se odevzdala příbuzným.
U vyšších vrstev se pak mrtvola naloţila na loď, která plula po Nilu aţ
k hrobu. Zde nastal pohřební rituál, kde se dávalo mrtvému do hrobu jídlo,
sochy a jiné věci, které by mohl v příštím ţivotě potřebovat…
Egypťané totiţ věřili na posmrtný ţivot.
Autorka článku: Cantam
1
Natron je směs uhličitanu sodného, asi 17 % zaţívací sody spolu s malým mnoţstvím NaCl a sodíkového
sulfátu. Natron je bílý, pokud je čistý, je-li smíchán s nečistotami, mění barvu na šedou nebo ţlutou. –
pozn. redakce (překlad z angličtiny)
18
USA a Florida
International drive – turistické ulice s mnoha obchody a atrakcemi
USA
USA jsou tvořeny 52 státy a zabírají rozlohu 9 631 214 km². Jsou třetím
největším státem a zároveň nejlidnatější zemí na světě s počtem 310 232 863
obyvatel. USA je prezidentská federativní republika.
Na prezidentském postu se vystřídalo mnoţství osob, celkový počet je 44
prezidentů. Mezi nejznámější patří například Abraham Lincoln, Franklin D.
Roosevelt, John Fitzgerald Kennedy, Bill Clinton, George W. Bush a
současný prezident Barack Obama. Oficiální měna je americky dollar, který
za posledních pár let cenově značně kles.
19
Florida
Nyní bych chtěl mluvit o státu Florida, která je nazývána také jako „Sluneční
země“. Florida leţí na jihu Spojených států. Rozloha tohoto státu je 170 304
km² s počtem obyvatel 15 982 378. V USA má kaţdý stát v čele svého
guvernéra. Floridu zastupuje Charlie Crist, jehoţ hlavním úkolem je dohlíţet
na rozvoj státu.
Hlavním městem je Tallahassee, avšak neznámějším je bezpochyby Miami,
coţ je vyhledávané turistické centrum. Tomuto městu dominují především
obrovské mrakodrapy, dále můţeme spatřit nemodernější hotely, noční bary
a mnoho dalších zajímavých budov a míst.
Ţivot je tady velmi rozmanitý, ulice jsou plné nadšených turistů i místních
občanů. Bohuţel je tento poloostrov často suţovaný hurikány, které tu
působí velké škody a ztráty na lidských ţivotech.
Sezona tu bývá od března do prosince, kdy je teplota kolem 30 stupňů.
V létě přesahují teploměry 35 stupňů, tím pádem i teplota moře je značně
vysoká.
Tento krásný stát se můţe pochlubit vesmírným střediskem NASA, kde
startují raketoplány i menší rakety. Pokud mají návštěvníci štěstí, mohou
vidět, jak raketa startuje do vesmíru a následně si projít řadu muzeí a atrakcí.
Krokodýlí rezervace
20
Nechybí tu oceánské pláţe,
ani několik zábavních parků
poblíţ Orlanda, například
Seeworld, kde můţeme vidět
kosatky, delfíny, tučňáky i
jiná zvířata. Za zmínku stojí
také
Universal
Orlando
Resort, který se chlubí
jízdními dráhami vysokými aţ
70 m s maximální rychlosti
100km/h. Nalézá se tu i Walt
Disney World, je tvořen ze 4
různých měst:
1.
2.
3.
4.
Magic Kingdom
Epcot
MGM Studios
Animal Kingdom Park
Pohádkový hrad z Disney Worldu (měto Magic
Kingdom)
Rodiny s dětmi sem jezdí na týdny, aby si prošli krásu tohoto pohádkového
světa.
Universal Orlando Resort - zábavní park
21
Já jsem měl moţnost tyto zábavní parky, střediska a pláţe navštívit za
účelem odborné stáţe, abych si zdokonalil anglický jazyk. Je to velmi
nádherný stát. Přál bych kaţdému se podívat do tohoto zcela jiného světa.
Park Gatorland – žije zde mnoho zvířat, zejména aligátorů
Autor článku i fotografií: Dominik Hess, ND4
22
Vynálezy
Foto: Taurus
Kdyby se měl kaţdý z nás kaţdý z nás zamyslet, který vynález je pro něj
skutečně důleţitý, asi bychom se shodli na základních: zubním
kartáčku, toaletním papíru, oblečení apod. My jsme si dovolili vybrat
několik vynálezů, posuďte sami, jak jsou pro Vás nezbytné.
Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, co nejlepšího nám páni vynálezci
přenechali. Jasně – televize, mobily! Kdo by si dnes uměl představit dobu
poštovních holubů a dopisů. Někdy i celé týdny lidé čekali na odpověď,
kdeţto dnes stačí poslat SMSku a za pár vteřin pípá zpráva v něčí kapse na
druhém konci republiky. Já se na to podívám z trochu jiného úhlu a vypíšu
své vlastní favority.
Ţárovka
Opravdu by se Vám chtělo sedět jenom při svíčce, když můžete mít
,,světlo v lahvi“? Moţná proto pan Thomas Alva Edison v roce 1879
vynalezl ţárovku (uvedl na trh ţárovky s bambusovým vláknem a se
standardní šroubovací paticí E27 – doufám, ţe si to pan učitel Lon přečte a
pochválí mě). Teď už se nemusíme starat o to, ţe by nám mohly začít
hořet vlasy, kdybychom usnuli při učení.
23
Pračka
Hloupost! Může si říct většina, ale jaké by to asi bylo, kdyby si člověk
musel prát oblečení kaţdý týden na valše. První pračka byla sestrojena
Angličanem Stenderem okolo roku 1750 (Pokud vypadala podobně jako
první počítač tak bych si ji domů asi nepořídila.). Teď už Vám nemusí jít o
to, jak asi vydrhnete ten neidentifikovatelný flek na kalhotech!
Dţíny
Občas mám dojem, ţe by někteří mí spoluţáci byli radši, kdyby Němce
Leviho Strausse jednoho dne nenapadlo, ţe si ušije kalhoty ze stanové látky.
Dţíny byly nejdříve pouţívány jako pracovní kalhoty. Později se ale do
tohoto druhu kalhot zamiloval celý svět. A jak vznikla dţínovina? Podle
historiků byla dţínovina vlastně velká chyba při nedodrţení běţného
technologického postupu. Gustav Marburg tímto dosáhl velmi hrubé látky,
ale s tou si nevěděl rady... Tak ji prodal v roce 1876 ve Vídni, kde ji koupil
jistý Američan a odvezl ji na místo, kde zrovna Strausse chytl amok a
začal šít kalhoty. Tolik tedy k dţínům...
Kartáček na zuby
Kolem roku 1500 uţ Číňany nebavilo
hrabat se v puse jenom obyčejným
klacíkem a seškrabávat nečistoty,
proto někdo vloţil do kostěné rukojeti
štětiny z divokého kance. A jenom díky
tomuto nás teď rodiče denně ţenou do
koupelny.
Foto Taurus
Hodinky
Nevím jak Vy, ale já osobně tedy
nesnáším nedochvilnost. Jak je vidět,
nejsem jediná, zřejmě tohle vadilo i
Peterovi Henleinovi. Ten kolem roku
1500 sestavil první kapesní hodinky. A
díky němu se už nemůžeme
vymluvit, ţe jsme nevěděli, kolik je,
kdyţ po nás začnou naši partneři a
přítelkyně řvát, že jdeme (uţ ZASE)
pozdě na rande!
Díky za přečtení, snad se Vám článek líbil.
Autorka textu: Anič
24
Kopírovací papír
Uhlový papír, lidově zvaný kopírák, je
tenký papír potaţený směsí vosku a černých
pigmentů, pouţívaný mezi dvěma nebo více
archy papíru k vytvoření kopie textu. Má
výhodu v tom, ţe nevyţaduje ţádné
investice a i kopie vycházejí velmi levně.
Nevýhoda je v tom, ţe kopie se vytváří přímo při psaní, nelze ji tedy
zhotovit dodatečně a navíc je nutno psát buď ručně propiskou, nebo na
psacím stroji.
Jak vznikl?
Jeho začátky jsou nejisté. Poprvé však bylo pouţito termínu „uhlový papír”.
V roce 1806, Angličan Raplh Wedgwood dostal patent na svůj
„stylografický papír” a také Ital Pellegrino Turri vyrobil „černý papír”.
Tyto mastné papíry potaţené sazemi byly určeny ke psaní slepým.
Teprve později přišel Raplh Wedgwood na myšlenku pouţít uhlový papír
ke zhotovování kopií obchodních dopisů. Na rozdíl od dnešního způsobu se
však tehdy začaly kopie vytvářet tak, ţe se psalo kovovým hrotem na papír,
pod kterým byl oboustranný kopírovací papír. Kopie se vytvořila na dalším
papíru pod kopírákem a zároveň se „zviditelnil” originál na rubové straně.
Text byl sice zrcadlově převrácen, ale protoţe papír byl slabý, dal se text číst
z přední strany, tedy normálně.
Kráječ chleba
Otto Frederick Rohwedder na začátku
minulého století začal přemýšlet, zda by
ruční krájení chleba nešlo nahradit nějakým
strojním kráječem.
Na kráječi začal pracovat od roku 1912.
Podařilo se mu krájet chleba, ale ten po
nakrájení brzy okoral. A tak v roce 1928
Rohwedder navrhl stroj, který chleba nejen krájel, ale zároveň také balil.
Obal jednak drţel nakrájený chléb pohromadě a jednak zabránil jeho
vysychání.
25
Whisky
Počátky whisky se ztrácejí v historii. Přesto je však obecně přijímáno, ţe
Keltové uměli vyrábět destilát z obilí uţ nějakých 800 let př. n. l. –
vzhledem k nepříznivému klimatu. Tito Keltové viděli svůj ohnivý nápoj
jako dar od bohů, který probouzel mrtvé
k ţivotu a rozehříval i ty nejstudenější duše.
A tak není divu, ţe Keltové whisky nazývali
„uisge beatha” – voda ţivota, ţivá voda.
Během 15. stol. se „ohnivá voda” dostala na
území Ameriky a jak rostla její popularita,
postupně dobývala zbytek světa.
Whisky se vyrábí několika způsoby a je
známo jiţ několik druhů. K těm hlavním
patří sladová whisky vyráběná z ječného
sladu.
Kvalitní whisky vzniká dlouhodobým zráním
v dřevěných sudech. Velmi často kvalita a pouţívání sudů ovlivní výslednou
chuť a vůni whisky. Od roku 1915 bylo stanoveno, ţe pravá whisky musí
zrát v sudech nejméně 3 roky. Whisky vycházející z destilačních kotlů
obsahuje okolo 70 % alkoholu, a proto se před stáčením do sudů mírně zředí
vodou na 63 %. Při stáčení do lahví se ředí znovu na cca 40 %.
Autobus
První autobus byl známý
pod názvem „Carrosse“.
Měl osm míst pro
cestující, byl taţen koňmi
a Blaise Pascal ho
představil v Paříţi roku
1662. „Carrosse“ jezdil
v pravidelných
několikaminutových
intervalech bez ohledu na
počet cestujících.
První autobus
26
Dalším modelem byl parní autobus.
Parní autobusové linky se kolem roku 1830 zavedly v Londýně, Paříţi,
Bruselu aj. Parní vozy uţ tehdy dosahovaly rychlosti aţ 50 km/h. Tato
doprava byla významná především v Anglii, kde bylo postaveno přes 50
parních vozů, často velmi dokonalých a zařízených pro dopravu 5 – 20 osob.
Největší zásluhu o hromadnou dopravu parními vozy má však Angličan
Walter Hancock, který postavil v letech 1827 – 1838 9 vozů. Hancock
zřídil veřejnou meziměstskou dopravu mezi Londýnem a Paddingtonem.
Jeho parní vozy byly velmi bezpečné a měly elegantní tvar v mnohém
připomínající dnešní autobusy. U zákazníků byly velmi oblíbeny, avšak
překáţky zejména ze strany podnikatelů ţeleznice způsobily, ţe za půl roku
musel dopravu zastavit.
První autobus s benzinovým spalovacím motorem se objevil v Německu
mezi kolem roku 1895. Byl pro 8 pasaţérů. Později jezdily benzinové
autobusy mezi Nantes a Velheuil. Váţily šest tun a měly místo pro osmnáct
pasaţérů.
Kolem roku 1915 se autobusová doprava objevovala ve všech větších
městech. Z počátku bylo šasi autobusů a nákladních automobilů stejné.
Teprve asi od roku 1922 začínaly mít autobusy celou vlastní konstrukci.
V polovině 80. let se na světě vyrobilo kolem 3,5 milionu autobusů.
Autorka textu: Taurus
27
Rozhovor s...
Dnes jsem si k rozhovoru zvolila Ondřeje Samka, není to náš absolvent,
neboť ti bohuţel neměli čas – někteří se učí na zápočty a zkoušky na
vysokých školách, jiní mají spoustu práce a další třeba přemýšlejí o
tom, co koupit na Vánoce.
Ondřej Samek je velmi zajímavá osobnost (nezajímavé bych nevolila).
Je všestranně zaměřený technik se zájmem o kulturu. Sem jsem
rozhovor zařadila proto, ţe Ondřej je tak trochu vynálezce, tedy on sám
se necítí jím být, ovšem co není dnes, můţe být v budoucnu. Ačkoli byste
si mohli myslet, ţe kdyţ je Ondřej technik, nebude mít smysl pro
humor, nenechte se mýlit, opak je pravda. Přemýšlela jsem, co bych
Vám o něm na úvod ještě
prozradila, ale myslím, ţe on
se Vám představí sám...
Kdyby ses měl představit, co bys
nám o sobě prozradil?
Jmenuji se Ondřej Samek. Je mi 27
let, pocházím z Holešova u Zlína.
Pracuji jako ďas (smích), resp. jako
elektro-konstruktér.
Měla bych prozradit, ţe uţ máš
titul Ing., kde jsi ho získal?
Vysokoškolské vzdělání jsem získal Ondřej Samek. Fotoarchiv Ondřeje Samka
na VŠB-TU v Ostravě. Celý název
oboru je Elektrické stroje, přístroje a pohony. Mé zaměření bylo na pohony. Název oboru
je v současnosti jiný.
Bavilo Tě studovat?
Na prvním stupni ZŠ jsem nepatřil k ţáčkům, kteří rádi chodili do školy. Přestávky jsem
měl nejraději. Ale to asi nechcete slyšet.
To by ses divil, kolik ţáků zrovna tohle chtělo slyšet, protoţe to je i jejich oblíbený
„předmět“. Ale určitě Tě bavily nějaké předměty, ne?
Bavilo mě počítání, prvouka, kreslení, tělocvik, hudební výchova, vlastivěda a zahrádky.
Předně mě bavily předměty, kde se mohlo dovádět. Jakoţto hlavní strůjce přestávkových
aktivit, kdy se ochotně přidávali i druzí, jsem byl vyznamenán a aktivita se zakázala. Byla
to doba her a dovádění.
Dováděl jsi i na druhém stupni ZŠ?
Druhý stupeň ZŠ byl přísnější. Zajímaly mě předměty přírodovědní a tělocvik. Nenechte
se zmást, to, ţe mě nějaký předmět zajímal, neznamená, ţe jsem v něm vynikal nebo jsem
28
v něm měl jedničky nebo dvojky. Domácí úkoly jsem, jako správný ţáček nechával aţ na
poslední chvíli a kdyţ se nestihly, tak se opsaly.
Ty mi kazíš ţáky (smích). Přejděme raději ke střední
škole.
Na střední školu jsem byl přijat v Kroměříţi do oboru
slaboproudá elektrotechnika. Zde jiţ převaţovaly
technické a přírodovědní předměty. V těchto předmětech
nás učili letití praktici, kteří nasadili laťku hodně vysoko.
Nešetřili nás a při ohlédnutím zpět mohu jenom pokývat
hlavou a povědět, udělali dobře. Kdyţ se zmiňuji o
technických předmětech a přírodovědných, tak musím
zmínit nejen je, ale i předmět český jazyk. Měli jsme na
tento předmět úţasného vyučujícího. Jmenoval se Jiří
Svoboda. Měl výjimečné vlastnosti. Předně vypadal jako
Jean Reno z filmu LEON – rozházejte si to u takového
chlápka. Byl neuvěřitelně přísný, ale spravedlivý.
Vyučování ho bavilo a taky to tak vypadalo. Zajímal se o
dění ve třídě a o věci, které nás zajímaly. Bravurně
zacházel s češtinou jak intonačně, tak jazykově. Bylo to, Detail struktury LED. Fotoarchiv
jako kdybyste poslouchali Wericha a Horníčka. Na Ondřej Samek
češtinu jsem se těšil. Nebylo radno pokoušet štěstí a
nepřipravovat se. A kdyţ jsem byl připraven, tak zase nebylo čeho se bát.
To jsem ráda, ţe aspoň někdo má dobré mínění o českém jazyce přesto, ţe je
technik. Co Ty a praxe? Hlavně nám, prosím, přibliţ vysokou školu, protoţe se blíţí
období, kdy se naši čtvrťáci budou rozhodovat, kam jít dále.
Díky praxím a brigádám jsem se ledasčemu přiučil. Po maturitě přišla vysoká škola
v Ostravě. Tam uţ to byla jenom technika. Na začátku byly předměty, které slouţily jako
síto. Matematiky – ano, měli jsme dva různé předměty matematiky a fyziky. Měli jsme
trochu historie, psychologie a angličtiny. Studium bylo ještě mnohem přísnější neţ na
střední škole. Tady se uţ vůbec nehrálo na to, ţe neumím, neznám, nevím, nerozumím, to
nikoho nezajímalo. I kdyţ studium bylo přísné a nesmlouvavé, tak mě bavilo. Znalosti do
sebe zapadaly jako skládačka.
Musím se přiznat, ţe ţasnu, jak dobře umíš pravopis (Ondřej mi totiţ na otázky
odpovídal písemně), skoro to nemusím opravovat a kdyţ, tak jde jen o drobnosti. Co
Ti podle Tebe – kromě toho, jak zvládáš pravopis – škola dala?
Kdyţ se ohlédnu zpět a zamyslím se, tak mě naučila dostát svým závazkům a přitom mít
nutnost se něco nového naučit. Podle mě nemá smysl tvrdit, ţe jsem se ve škole naučil
číst, psát a počítat. To uţ se od školní docházky očekává. Pokud mám popsat, co jsem
řekl, musel jsem dostát svým závazkům v různých situacích. Například – na střední školu
jsem dojíţděl, a tak jsem byl časově omezen. Musel jsem lépe vyuţívat čas. Téţ bych
poznamenal, ţe internet a mobilní telefony nebyly samozřejmostí, spíše podnikovými
nástroji. Takţe být s někým v kontaktu znamenalo s ním fyzicky být. Jestli jsem na něco
zapomněl, nepřipravil se, nebo se zapomněl zeptat, tak mě takové opomenutí stálo jeden
den, abych mohl sjednat nápravu. Z dnešního pohledu jsou to situace těţko pochopitelné.
Jestli se někomu nemůţeme během deseti minut dovolat, tak uţ je zle.
A co na vysoké škole?
Na VŠ se nakládání s časem ještě zpřísnilo. Opět jsem dojíţděl a k tomu jsem bydlel
v privátu. Pro vysvětlenou: kdyţ jsem nastupoval na VŠ, mobilní telefon si mohl dovolit
29
kaţdý. Rychlost internetu v domácnostech byla 56 kb/s, nejlevnější notebook stál
50 000 Kč. Výpočetní výkon nejlepšího počítače, který jste si mohli poskládat,
nedosahoval výkonu dnešních procesorů Intel Atom. Z tohoto důvodu jsem nemohl mít
jeden počítač s tiskárnou na koleji (v prvním ročníku) a druhý doma. Tato situace kladla
vyšší nároky na hospodaření s časem a na zvládnuté dovednosti s obsluhou programů.
Přes týden se nakupily projekty, protokoly a programy. A pouze přes víkend jsem mohl
všechny úkoly zpracovat na počítači. Něco jako zapomenutí nemohlo existovat –
neodevzdáš včas, předmět nedokončíš. Pro jistotu si všichni studenti z domu brali trochu
více materiálů ke studiu, kdyby se náhodou hodily. Postupem času, jak cena výpočetní
techniky klesala, jsem si na privát pořídil počítač, tiskárnu a internet, coţ jiţ bylo
nezbytností, protoţe studijní nároky stoupaly. Posléze jsem si pořídil digitální fotoaparát
a skener. Tato zařízení jsem hojně vyuţíval při studiu. Mám-li vše, co jsem řekl shrnout,
tak mě škola naučila cíleně vyuţívat technické prostředky2, abych mohl vykonávat svou
práci. Na závěr bych řekl, ţe to nejdůleţitější, co mi škola dala, jsou přátelé a spolupráce
v kolektivu.
Já o Tobě vím, ţe jsi technický typ. Mohl bys našim čtenářům říci, čemu se vlastně
věnuješ? Tím myslím, kde pracuješ, co Tě ţiví?
Pracuji, jako elektronický konstruktér ve strojní
konstrukční kanceláři, která konstruuje a montuje
jednoúčelové stroje. Mám na starosti vývoj a
realizaci výroby elektroniky. Vývoj výrobku je
všestranná činnost, u které se zúročí vše, co jsem se
naučil přes důvtip, jak tyto znalosti vyuţít a zase se
novému naučit. Vývoj je plný předpokladů a
očekávání, potom následuje realizační vystřízlivění.
Od této chvíle uţ jsou známy hranice moţností
daného řešení. Následně se vyřeší detaily výroby.
Před produkční vzorky se předají na zkušebnu a
podle zkoušek se doladí výrobek. Pak uţ se můţe
začít s výrobou. Úspěšnost výroby je také dána
povedeným návrhem. Byl bych sám proto sobě,
kdybych si sám navrhoval pracnou a drahou výrobu.
Nejsem příliš technický typ, mohl bys mi popsat
ten proces výroby?
Proces výroby se dá popsat jako dobře
promazaný stroj. Takový výrobní proces
vypadá následovně: na DPS
(deska
plošného spoje) se nanese pájecí pasta přes
planţetu. Tato DPS se vloţí do osazovacího
automatu, který osadí SMD součástky. Po
osazení se DPS vloţí do pícky (reflow), kde
se osazené součástky zapájí. Potom uţ
zbývá zapájet vývodové součástky,
otestovat a expedovat. Popsal jsem tu část
práce, kde se věci pohybují a vydávají
2
Vyrobená hydraulická nýtovačka
(připravená k expedici). Fotoarchiv
Ondřej Samek
Svítící LED. Fotoarchiv Ondřej Samek
Poznámka – technický prostředek není chápán pouze jako fyzická věc ale i různé softwarové nástroje
30
zvuky. Bylo by neúčelné popisovat, jak
se pokouším navrhnout jednovrstvou
DPS bez propojek.
Děkuji za technickou vsuvku, klidně
bys mohl jít ke státní maturitě, mohl
by sis jako téma slohové práce vybrat
popis pracovního postupu a já si jsem
jistá, ţe bys doadl dobře. Dokonce
jsem to od Tebe i pochopila.
Rozhovor s Tebou jsem si vybrala,
protoţe v tomto čísle se objevuje i
článek o vynálezech a já vím, ţe Ty jsi
vynálezce – i kdyţ moţná ne v pravém
smyslu toho slova. Je něco, co bys
chtěl vynalézt?
Jako vynálezce se necítím. Vyuţívám
toho, co jiţ bylo vynalezeno a pouhou
kombinací vynálezů vytvořím novou
věc. Stačí se podívat do obchodů se
spotřební elektronikou, kolik máme
uvnitř vynálezů, a kdyţ tuto situaci
srovnám s pohledem do toho samého Zařízení před generálkou. Fotoarchiv Ondřej Samek
obchodu před 10 lety, tak si řeknu, jak to
ţe mi tyto věci nechyběly. Jeden příklad za všechny: výpočetní technika pro domácnosti
před 10 lety a dnešní chytré telefony. Tato zařízení mají aspoň 256 MB RAM a počítače
před 10 lety měly běţně 64 MB RAM. A to nemluvím o monitorech CRT, LCD, kdyţ
v chytrých telefonech jsou běţné displeje OLED. Je toho prostě hodně, co se za poslední
roky přeneslo z nákladných technologií do komerční sféry. Vynálezy, které nás budou
doprovázet i nadále, jsou podle mě oheň (teplo), písmo a vynález kulatých věcí (pro
ilustraci kuličkové loţisko). Nejvíce mě fascinují přístroje v medicíně. Pomysleme na
zobrazovací metody. Za poslední roky se zde urazil velký kus cesty a ještě velký kus
cesty je potřeba urazit. Tady se musí skloubit ohromné znalosti na straně tvůrců těchto
přístrojů a lékařů, ale i těch, kteří rozumí informacím poskytovaných přístrojem. Opravdu
si nedokáţu představit, co
bych chtěl vynaleznout,
protoţe to, co jsem chtěl,
je jiţ dávno vynalezeno.
Například před pár měsíci
vědci z IBM zprovoznili
neurální procesor, který
přesáhl moţnosti kočky
(tím padla část sci-fi).
Nebo se stačí podívat na
vývoj jaderných reaktorů
pro elektrárny.
Ondřej je mj. také amatérský fotograf. Fotoarchiv Ondřej Samek
31
Ondřej rád fotí přírodu. Fotoarchiv Ondřej Samek
Abych se Tě neptala jen na práci a studium, musím říci, ţe Tě znám jako člověka,
který má spoustu koníčků. Za všechny mluví asi to, ţe Tě baví focení. Máš nějaké
oblíbené téma, které fotíš? Kdy jsi naposledy něco vyfotil? Co to bylo?
Hned na začátku musím podotknout, ţe nejsem profesionální fotograf a ani se nesnaţím
jím být. Rád fotím krásy běţného ţivota i makrofotografie drobných tvorečků. Naposledy
jsem fotil a porovnával fotografie pořízené z fotoaparátu a telefonu. Foto z telefonu je o
něco horší, ale není vůbec špatné. Nejraději fotím přírodu. Hru světelných paprsků a stínů
zapadajícího slunce v mracích. Takový sluncem osvětlený pařez mezi vysokými stromy
v zámecké oboře je také pěkná podívaná.
Kromě focení – co Tě ještě
baví?
Hodně koníčků souvisí s prací.
Tady bych vynechal práci,
protoţe bych se opakoval.
Zajímám se o
výpočetní
techniku,
ale
na
úrovni
podnikové sféry. Takţe ode mě
neočekávejte počet bodů mého
PC ve Futuremarku. Abych
nevypadl z dění, tak odebírám tři
časopisy,
které
se
touto
problematikou zabývají. Dalším
klasickým
koníčkem
jsou
automobily. Mám je rád od
malička. Rád se v nich vozím a
rád je řídím. Také rád navštěvuji
Fotoarchiv Ondřej Samek
32
výstavy aut.
Výstavy aut? Přibliţ nám nějakou, prosím.
V loňském roce jsem byl na autolanu v Ţenevě a tam se mi stala taková milá příhoda.
Usadím se do auta, přijde ke mně paní a začne mi vysvětlovat různé funkce ve
francouzštině. Milé paní jsem s politováním sdělil, ţe neumím francouzsky (řekl jsem jí
to anglicky). Na to odpověděla, ţe to nevadí a vysvětlila mi funkce v angličtině, tak jsem
jí poděkoval za představení auta.
Co Ty a pohyb? Člověk by řekl, ţe kdyţ jsi tak často u počítače, nemáš na něj čas.
Samozřejmě mám i pohybové koníčky. V okolí svého bydliště mám k dispozici rozsáhlé
cyklostezky.
Vznikly
z polních cest, tak jsou
převáţně daleko od silnic,
pěkně v přírodě. Pokud
počasí dá, tak je brázdím
pěšky, na bruslích či na
kole. Ze sportů mi zbyl
badminton.
Ty máš rád zvířata –
které preferuješ?
Samozřejmě, ţe mám rád
zvířátka, vepřové, kuřecí,
hovězí.
Tys mi psal, ţe to mám
vymazat, ale mně to
nedalo, nechala jsem Ti
tam Tvé oblíbené maso.
Ale teď nám tedy řekni,
Fotoarchiv Ondřej Samek
jaká zvířátka (nejen na
talíři) máš opravdu rád.
Setkal jsem se s pejsky, andulkami, kočičkami, králíčky a činčilami. Všechna zvířátka
byla roztomiloučká. Ale doma jsme měli jenom kočky. Pejska jsme nemohli mít, protoţe
jsme ještě měli drůbeţ. V současnosti nemám ţádné domácí zvířátko, ale kamarád má pět
kočiček a to mi postačuje.
Mimo toho, ţe jsi technik, tak jsi známý i tím, ţe máš rád kulturu. Je nějaký
oblíbený seriál, film, knihu nebo autor, kterého by Ondřej Samek četl?
Samozřejmě. Technik přece není ekvivalent bedny s nářadím, kterou po práci zavřu a
dám do rohu dílny. Kultura je tu pro všechny – stvořena lidmi pro lidi. Zrovna nedávno
jsem byl na představení hry divadla Járy Cimrmana s názvem „České nebe“. Byť jsem
spoustu her divadla Járy Cimrmana viděl v televizi, slyšel zvukový záznam, tak záţitek
z ţivého vystoupení je úplně jiný. Stejné je to s koncerty váţné hudby. Vltavu od
Bedřicha Smetany zná kaţdý a můţe si ji poslechnout doma, ale slyšet na ţivo hrát
hudební nástroje je úplně jiný záţitek, který ţádný audio záznam nezprostředkuje.
Z filmů mám nejraději české klasiky, například „Hoří, má panenko“, „Jáchyme, hoď ho
do stroje“, „Marečku, podejte mi pero“. Jen namátkou vyberu oblíbené autory, jsou to
Bohumil Hrabal a Jaroslav Hašek. Je toho opravdu hodně a kaţdý si určitě vybere podle
svého, co je mu milé. Seriály mám rád „úletové“ a pohodové, například Simonovi,
Červený trpaslík, Futurama.
33
Fotoarchiv Ondřej Samek
Máš nějaké ţivotní moudro
nebo nějaký vzor?
Mohu akorát zopakovat, co říká
můj otec a otec mého kamaráda.
Všechno jde, kdyţ se chce. Mými
vzory jsou všichni moji přátelé.
Přátelé mě inspirují, ví, co nevím,
a umí, co neumím.
Co
bys
popřál
našim
čtenářům?
Mnoho zdaru ve studiu a v ţivotě.
Fotoarchiv Ondřej Samek
Ondro, mockrát děkuji za
rozhovor, bylo to (myslím, ţe
nejen pro mě) zábavné. Přeji Ti pohodu, hodně zdaru v práci a taky zdraví.
Autorka textu: L:-)
34
Váţení čtenáři,
tímto článkem bych Vám chtěl přiblíţit sport, který jiţ šestým rokem
provozuji pod jednotkou s názvem „Sabotage-team“, jsem jeden ze
zakládajících členů.
Co je to airsoft?
Snad kaţdý kluk (a někdy i holka) běhal jako malý s ostatními
„spolubojovníky“ po sídlišti
nebo po vesnici a s klackem v
ruce
mohutně
ječel:
„Pahahahaha! Seš mrtvej!“.
Jak šla léta dál, klacky se
měnily za stříkací pistole a
později
za
„kuličkovky“
z hračkárny… A pak přišel
airsoft.
Původ airsoftu:
Airsoft vznikl v Japonsku jako odpověď na americký Paintball. Původně
Japonci vyráběli makety reálných zbraní v měřítku 1:1, které si kaţdý mohl
pověsit na zeď jako dekoraci (počátky cca 80. léta 20. stol.)
Postupem času zbraně zdokonalily a „naučily se“ střílet kuličky. Nejprve po
jedné střele a později i dávkou. Kvůli zvýšení dostřelu byl vynalezen systém
hop-up, bez kterého si jiţ dnes nikdo zbraň nedokáţe představit.
35
Pravidla hry:
Stejně jako v paintballu, jsou i v airsoftu dvě
druţstva stojící proti sobě, jejichţ úkolem je se
navzájem eliminovat. Airsoft je HRA jako
kaţdá jiná. Má pravidla a přesný průběh.
Ačkoliv po sobě hráči střílí plastikové
projektily o průměru 6 nebo 8 mm, jejichţ
rychlost se pohybuje okolo 120 m/s, nedochází
tu prakticky k ţádným zraněním, kdyţ neberu
vystřelený zub, modřiny, lehké krvácení,
zvrtnutý kotník, naraţené koleno a jiná „malá“
zranění , je na tom něco pravdy.
Důleţitým faktorem kvalitní airsoftové hry je pojem „Fair-Play“, kaţdý
hráč, který je zasaţen protihráčem, je povinen oznámit, ţe byl zasaţen
jednoduchým gestem: „Mám“, „Dostal jsem“, „Jsem mrtvej“ a následně
zvednout ruce, přičemţ musí jít nejkratší cestou na tzv. respawn
(„mrtvoliště“), kde hráč počká předem smluvenou dobu (většinou 10-15
min., někdy aţ do konce jedné hry).
Kde hra probíhá?
Jako kaţdý sport, tak i airsoft má omezenou hrací plochu, povětšinou se
doporučuje pronájem či propůjčení nějakého volného prostranství, objektu
nebo kombinace budov a prostranství (např. bývalé JZD, lesy, pole
v kombinaci s lesními porosty aj.). Ideální hrací plocha je ta, kde pořadatel
(většinou nějaký team, např. my) vykope zákopy, okopy, nebo sestaví nějaké
„bunkry“ .
Jakmile se rozdělí hráči na dvě druţstva, je připravená hrací plocha, jsou
domluvena pravidla (povětšinou všude stejná, aţ na několik drobností jako
jsou odraţené zásahy atd.) můţe hra začít. A teď kaţdého napadne: „No,
jistě, a teď jen střílet, střílet a střílet“, ale není to pouhé běhání a kropení
všeho, co se hýbe. V airsoftu nevyhrává hrubá síla, ale chytrost a lest.
Schopnost přelstít protivníka a napadnout ho ze zálohy se cení nejvíce. Není
výjimkou, ţe tým 10 zkušenějších hráčů je schopen se ubránit dvojnásobné
přesile a to bez jediné ztráty ve vlastních řadách. Airsoft se tedy dosti blíţí
úrovni opravdové bitvy, jenomţe se doopravdy neumírá, ale jen jako…
A teď to nejpodstatnější!
Ano, většinu z Vás napadly zbraně a je tomu opravdu tak. Budu se Vám
snaţit co nejvíce, ale i co nejstručněji přiblíţit základní informace o
airsoftových zbraních, jak fungují a jak se „chovají“.
36
Základní rozdělení zbraní
Zbraně se rozdělují na tři základní typy:
=> manuální (nabíjí se ručně),
=> plynové (jsou poháněné stlačeným plynem),
=> elektrické (jsou poháněné elektrickým motorem, většinou se setkáte se
zkratkou AEG (Automatic Electric Gun - automatická elektrická zbraň).
Já osobně vlastním dvě manuální zbraně a dvě elektrické. Preferuji zbraně
typu AK (kalašnikov), jelikoţ mám s nimi dlouhodobé zkušenosti a vím, ţe
vydrţí „takřka“ vše  (dokonce se jedna z nich i vykoupala v potoce).
Jedna z mých zbraní typu AK-74s (dřevo-kov)
Parametry této zbraně:
Výrobce: D-Boys / Kalash
Délka: 710/ 940mm
Hmotnost: 3 kg
Materiál těla: kov + dřevo
Dostřel: 65-70m (účinný dostřel), max. dostřel cca 100 m
Střelba: automatická – poloautomatická
Kompletní Upgrade (vylepšení)
Pořizovací cena: 4200 Kč (cena k říjnu 2010)
!POZOR! cena je základní, po upgradu se můţe vyšplhat aţ na
dvojnásobek, tady uţ záleţí na tom, kdo je jak náročný (lze sehnat i
levnější zbraně od 500 Kč aţ po 50.000Kč).
Pořizovací cena střeliva: 250 Kč (4.000 kuliček) – váha 0,25g (lze puţít i
0,23g)
Závěrem: nakonec bych Vám chtěl popřát hodně štestí ať uţ v ţivotě
tak i v Airsoftu. Pro případné dotazy nebo rady pište na email:
([email protected])
Autor článku: Лукаш Ридл
37
Pitbike
Pitbike se dělí na motocross a supermoto.
Vybavení: V první řadě musí jezdec mít helmu s brýlemi, bez toho nemůţe
jít ani ke startu. Dále je důleţitý krunýř, rukavic a boty – to uţ mají v dnešní
době téměř všichni, protoţe pády na motorce nejsou ţádná legrace.
Motocross: Největší charakteristikou motocrossu jsou pneumatiky, musí to
být tzv. drapák, aby zabíraly na hlíně nebo v bahně. Po kaţdém závodě se
pneumatiky buď vyhazují, nebo prodávají za podstatně niţší cenu, neţ je
cena pořizovací – protoţe na pouţité pneumatice je záběrová hrana úplně
někde jinde, neţ má být. U závodu je velmi důleţité mít hranu správně.
Supermoto: U tzv. supermota také záleţí na pneumatikách, ale zde je
naopak zapotřebí tzv. slicky. To jsou pneumatiky s velmi malým či dokonce
ţádným vzorkem, a to proto, aby se to dalo v zatáčkách „klopit“ a by to
neujíţdělo. Záleţí však i na převodovce, především na tom, jestli je udělaná
na krátké či dlouhé tratě.
Autor článku a fotografie: Pavel
Jančík, ME3
38
The Residents/Už jsme doma
The Residents – foto: The Residents
Tentokrát bude hudební rubrika na pokračování. V tomto a příštím
čísle se dočtete o dvou hudebních tělesech, která k sobě mají velmi
blízko, přestoţe jedno začínalo v USA 60. let jako umělecké uskupení
bez ambicí stát se hudební skupinou a druhé v 80. letech jako punková
skupina v severočeských Teplicích.
39
Koncert v Olomouci – promo koncertu
Hudba kapely The Residents je na první poslech na hony vzdálená tvorbě českých Uţ
jsme doma (UJD), ale obě kapely jiţ spolupracovaly v 90. letech na projektu Freakshow
(Obludárium). Letos proběhla v olomoucké Galerii Caesar výstava fotografií a předmětů
spojených s The Residents (masky, obaly desek apod.), součástí doprovodného programu
výstavy byl i koncert UJD se zpěvákem The Residents Randym. Koncert proběhl dne
20. 10. 2010 v Moravském divadle a posluchači se dočkali skladeb americké skupiny
v podání českých muzikantů.
Už jsme doma a Randy. Foto Jiří Volejník
40
V následujících dvou článcích se budu věnovat historii obou kapel, zde se můţete se
podívat na výběr fotografií z výstavy:
http://www.youtube.com/watch?v=gCVaYUf1P0M&feature=related.
Zde se můţete podívat na úryvek z olomouckého koncertu:
http://www.youtube.com/watch?v=uXyEZoaUglI&feature=related
Už jsme doma a Randy. Foto Jiří Volejník
The Residents
Psát článek o uskupení The Residents je chůze po velmi tenkém ledě, protoţe kapela se
snaţí po celou svou kariéru pečlivě tajit své soukromí a to včetně identity svých členů.
Na všech fotografiích i ţivých vystoupeních vystupují jednotliví členové v přestrojení
(typická je maska ve tvaru oční bulvy doplněná smokingem a cylindrem), neposkytují
rozhovory a jediné informace o jejich činnosti zprostředkovává management skupiny
souhrnně nazývaný „The Cryptic Corporation“. V dnešní době není pokus o anonymitu
umělců tak vzácný – stačí vzpomenout jména kapel Lordi, Slipnkot, či české Kilhets
z konce 70. let, je však třeba si uvědomit, ţe The Residents se daří udrţet si soukromí jiţ
zhruba čtyřicet let. Celá jejich tvorba se totiţ odvíjí od vlastní filozofie nazývané Theory
of Obscurity (teorie neznáma či nesrozumitelnosti); ta ve stručnosti říká, ţe pokud chce
někdo tvořit skutečné umění, neměl by brát v potaz názory okolního světa, a měl by se
tudíţ od něj maximálně odloučit. V případě The Residents tedy nejde o prostou image či
vytváření pocitu senzace, ale o způsob hledání umělecké pravdy.
Vlivy a raná tvorba
Pokud tedy budeme věřit informacím, které jsou dostupné, nabudeme přesvědčení, ţe
členové kapely se potkali na škole ve Shreveportu ve státě Louisiana někdy v 60. letech.
V roce 1966 chtěli přesídlit do San Franciska, cestou se jim však pokazilo auto
v kalifornském městě San Mateo, kde se nakonec rozhodli zůstat. Uţ od počátku se
neomezovali pouze na obyčejné skládání a hraní hudby (údajně především proto, ţe
neuměli hrát na ţádné hudební nástroje), ale experimentovali s propojením různých
41
forem umění – stříhání a míchání magnetofonových pásek, práce s fotografiemi, obrazy
apod. Pro skupinu je příznačné, ţe nikdy nepřistupovali k tvorbě způsobem, který je pro
kapely běţný: hudba jako hlavní část tvorby a ostatní záleţitosti (videa, kostýmy, obaly
desek apod.) jako doplňky. Pro Residents bylo vţdy důleţité, aby všechny součásti jejich
tvorby byly v rovnováze a aby dohromady tvořily jeden celek.
V jejich raném období je silně ovlivnili dva Evropané: multiinstrumentalista Phil Lithman
(pro svou zvláštní techniku hry známý jako Snakefinger (= „hadí prst“ – ten s nimi
spolupracoval velmi dlouho a byl v podezření, ţe je přímo jedním z členů; toto podezření
bylo vyvráceno aţ jeho smrtí v r. 1987) a záhadný skladatel N. Senada údajně bavorského
původu – zde mohlo jít o pseudonym amerického skladatele Harryho Partche známého
vynálezy vlastních hudebních nástrojů a tzv. mikrotonickými skladbami (s uţitím tónů,
které nezapadají do naší osmitónové škály), další teorie uvádí hudebníka Cpt. Beefhearta
(vzor, k němuţ se Residents hlásí a který v té době bydlel na ulici Ensenada Drive), taky
je moţné, ţe tento člověk je pouhý výmysl (španělsky znamená spojení „en se nada“
doslova „sám o sobě nikdo“). Pod vlivem těchto osobností začali pracovat především
s magnetofonovými pásky.
Z období do r. 1970 existuje podle Cryptic Corporation řada nahrávek, protoţe však
kapela začala pouţívat název The Residents aţ na konci roku 1969, nepovaţují tyto
nahrávky za svou tvorbu. Jen několikrát se objevil „starší materiál“ na některých albech
či v koncertních programech, opět ovšem nevíme, nakolik si autoři s pravdou pohráli.
Jméno The Residents (= obyvatelé) údajně vzniklo tak, ţe kapela poslala své demo
společnosti Warner Bros., která album odmítla, ale vzhledem k tomu, ţe demo nebylo
nikým podepsané, poslali dopis s odmítnutím prostě „obyvatelům“ zpáteční adresy.
Éra alb
Za oficiální začátek souvislé tvorby je povaţováno album Santa Dog z roku 1972, po
jehoţ vydání kapela konečně dorazila do San Franciska. Toto album se podařilo dostat do
rádia přes jeho omezený komerční potenciál a příslušný moderátor byl kapelou
obdarován padesáti kopiemi alba Meet the Residents, aby je rozeslal přátelům a hudebním
kritikům. Kapela upoutala širší pozornost projektem Third Reich’n’Roll, který vznikl tak,
ţe umělci nejdříve poslepovali slavné rock’n’rollové písně 60. let, doplnili je o různé
nehudební zvuky a další nástroje, a nakonec původní stopy opět vymazali, čímţ vznikla
podivná hudební koláţ, v níţ můţe pozorný posluchač najít stopy původních písní:
http://www.youtube.com/watch?v=NRweyGHJ3bc
(video bylo natočeno v kulisách určených pro plánovaný kultovní film Vileness Fats,
který nikdy nevyšel – přestoţe bylo natočeno 14 hodin materiálu, zatím světlo světa
spatřily pouze útrţky, které dají dohromady ani ne tři čtvrtě hodiny).
Mezi další zajímavé počiny rané tvorby patří např. album Eskimo (údajně inspirované
lahví polárního vzduchu, kterou přinesl N. Senada ze své výpravy mezi Eskymáky)
sloţené převáţně z nehudebních zvuků beze slov, takţe připomíná zvukový doprovod
filmu bez dialogů (později upravili Residents jednotlivé „písně“ do disko podoby na albu
Diskomo), či The Commercial Album (= komerční nebo reklamní album). Druhé zmíněné
album obsahuje čtyřicet přibliţně minutových stop, z nichţ kaţdá puštěná třikrát dokola
má fungovat jako běţná popová píseň. Po nahrání tohoto alba si The Residents koupili
40 minutových reklamních pauz na jedné tehdy oblíbené rozhlasové stanici a pouštěli
v nich dané melodie po tři dny. Zůstává otázka, zda šlo spíš o umění či reklamu na
album. Právě podobné počiny, které se pohybují na hranici umění či vkusu, jsou pro The
Residents typické.
42
Mr. Skull. Fotoalbum The Residents
Éra ţivých vystoupení
V roce 1981 začala kapela vystupovat ţivě s projektem Mark of the Mole. Představení
bylo záměrně chaotické a hudební pasáţe (v nichţ se členové skupiny poprvé objevili
v typických „bulvách“ a smokinzích) byly prokládány čtením záměrně nesmyslných
textů. Ty předčítal americký muzikant, iluzionista, bavič a později vynálezce masáţní
vany pro ţeny Penn Juliette. Penn se během představení stával stále nevrlejším (stejně tak
publikum), aţ musel být na konci připoután ke kolečkovému křeslu. Jednou byl při tomto
úkonu napaden obzvláště nevrlým divákem. To však nic nezměnilo na faktu, ţe
následující ţivá show se v New Yorku umístila v návštěvnosti na třetím místě za Ericem
Claptonem a Jerrym Garciou. Jejich popularita se však projevila i negativně: při jednom
koncertu byla ze zákulisí ukradena jedna z masek (Mr. Red Eye) a přestoţe ji později
jeden fanoušek vrátil (údajně okradl zloděje), byla členy prohlášena za nečistou a
nahrazena obří černou lebkou (Mr. Skull). Po úspěchu této show následovaly další
koncertní programy a vlastně pokračují dodnes.
Ţivá vystoupení The Residents se odpočátku velmi lišila od vystoupení jiných skupin a to
hned v několika věcech. První a největší odlišností od běţných koncertů je fakt, ţe kapela
samotná je zcela upozadněna – stojí či sedí obvykle v zadní části pódia a hlavní pozornost
je upoutána na herce či zpěváky, kteří však nejsou členy tvůrčího jádra skupiny.
43
(http://www.youtube.com/watch?v=pWM47SCZ_zM&feature=related)
To je i případ Randyho, který vystoupil v Olomouci. Dalším spojovacím prvkem je
koncept programu. Kaţdé ţivé vystoupení a téměř kaţdá deska mají ústřední téma a
koncept, jimţ odpovídají jednotlivé písně, obrazy či videa. Často jde o vyprávění příběhů,
které vycházejí z různých inspiračních zdrojů: od příběhů Starého zákona přes podivný
příběh-nepříběh migrujících krtků aţ po osobní zpovědi znetvořených lidí v obludáriu.
Spojujícím prvkem je náročná interpretace vystoupení. Představení The Residents
rozhodně nepatří k těm lehko stravitelným, odpočinkovým. Ústřední téma se většinou
dotýká nejtemnějších stránek lidské duše, zpochybňuje věci, které bereme jako
nezpochybnitelné, a pracuje se silnými podvědomými symboly. Spíše neţ odpočatí se po
poslechu jejich hudby budete cítit vyčerpaní, zato očištění, čímţ oţivují princip katarze,
kterou při sledování divadelních představení proţívali jiţ starověcí Řekové.
Další aktivity
Kromě tvorby, která je pro kapely
běţná
(alba,
vystoupení,
videoklipy), vytvořili The Residents
řadu věcí, které tak typické nejsou.
S koncertním
programem
Freakshow (1990) bylo spojeno
vydání multimediálního CD, jeţ
obsahovalo virtuální obludárium
včetně přístupu do maringotek
jednotlivých znetvořených lidí a
písně z programu. Rovněţ vytvořili
počítačovou hru Bad Dayon the
Midway,
interaktivní
album
Gingerbread Man, pětidílný projekt
pro iPod Rivers of Crime, sérii filmů
pro YouTube Timmy a spoustu
dalších netradičních děl. The
Residents bývají vţdy mezi prvními,
kteří se chápou nových technologií
Bad Day on the Midway. Fotoalbum The Residents
a vyuţívají je ve svém umění;
patřili mezi průkopníky vyuţívání
magnetofonových smyček a samplerů, grafických počítačových programů a zejména jsou
schopni opravdu maximálně vyuţít moţností internetu. Pokud Vás toto netradiční
uskupení zaujalo, doporučuji podívat se na stránku http://residents.com, především na
sekci „Research Career“, kde najdete knihovnu všech projektů skupiny.
Můţete se pokusit pátrat po tom, kdo oni tajemní umělci jsou, moţná i uspět, ale to vůbec
není důleţité. Nejde o záhadu, senzaci či detektivní příběh. Jde o umění, které vzniká pod
jednou značkou bez vměšování vnějšího světa či touhy po vlastní osobní slávě, která se
stala osudnou mnoha hudebním skupinám. A nakonec, jak pravil jeden z členů Cryptic
Corporation: „We all are residents.“ (Všichni jsme obyvatelé.) Je docela moţné, ţe
původní zakladatelé jiţ dávno se skupinou nespolupracují, či dokonce neţijí, ale díky své
anonymitě existuje skupina dál a můţe klidně existovat dalších padesát nebo sto let. Díky
své filozofii se The Residents stali prvními umělci, kteří mohou dosáhnout skutečné
nesmrtelnosti.
Autor textu: Sherlock
44
Vlastní tvorba
Krvavá mlha
Krvavá mlha, mlha přízraků,
zhatí Tvou duši aţ ve spánku.
Tvé sny, noční můry, nebude cesty zpět,
uţ nikdy nevykvete ten přenádherný květ.
Krvavá mlha, nosíc smůlu temnou,
všichni zlí, přijďte hned za mnou.
Nyní jen tma, strach a pach čpící v nás,
nezbude nic z těch lidských krás.
Krvavá mlha, temnota zrádná.
Přistoupí k nám vţdy jen zrána.
S vůní poutavou a vţdy krvavou
Přes den nevinnou, v noci vraţednou.
Autor básně: xfull
Poslední z rodu
Jiţ nikdy, nikdy nespatřím hvězdy na nebi. Tak krásné, zářící. Nyní jsou jen krvavé a
blednoucí. Srdce mé se jiţ v kámen proměnilo. Kámen chladný a černý. Oči zrudly jako
nenávist sama a kůţe byla bílá jako měsíční svit.
Má zloba přichází od neznáma. Jiţ dlouhou dobu se cítím prázdný a osamělý, nic mne
neučiní šťastným. Skončil jsem v nemilém světě válek a nenávisti, kdy bratr bojoval proti
bratrovi.
Byly to časy smutku a zkázy. Vţdy jsem stával na kopci s vlajkou, kdyţ v krvavém údolí
vypukla bitva. Býval jsem ve sluţbách mocného vládce, ale i jeho smetla vlna Temnoty.
Mnoho let uběhlo, pochodoval jsem jako jediný z přeţivších. Neměl jsem domov, rodinu,
nic.
Náhle jsem spatřil bytost, ţenu. Byla vůdce. Vůdce klanu nemrtvých. Její velké, černé oči
pohltily mou duši. Propadl jsem jejímu kouzlu. Kůţe se probrala k ţivotu a za nedlouho
se objevil první odstín.
Nyní jiţ se nemusím bát samoty, je tu i někdo další, celý klan těch, kteří kráčí se mnou.
Avšak jen ona dokáţe svými tesáky proniknout do mého nitra.
Uţ nejsem sám. Našel jsem sebe. A můj rod můţe pokračovat!
Autor textu: xfull
45
Cizinec
Mé tělo je lidské, podobné Vám, ale má duše, duše, jest jiná. Skrývá se v ní cizinec,
monstrum, stvůra. Mnohými názvy vyjádřiti se dá.
„Poznal jsem tvory, kterým se podobám, ale přesto je nechápu, neřadím se mezi ně.”
Tato slova vyslovil ten neznámý, hledající své druhy.
Autor textu: xfull
Láska
Láska je pomíjivá jako samotná šavle či rozum korzára.
Nikdy nelze přesně vědět, co nás v danou chvíli očekává.
Nelze vědět, zda-li to bude dobré či špatné.
Autor textu: xfull
Smrt
Smrt si nevyhledává nás. To my vyhledáváme smrt k tomu, abychom mohli dále ţít a
pokračovat v naší ţivotní pouti.
Někdo ví nebo snad tuší, co lze očekávat od ţivota, ale nikdo neví, co lze očekávat od
smrti.
Toto tajemství objevili jen mrtví.
Autor textu: xfull
Slzy
Slzy smutku stékají po tváři onoho monstra, jeţ proţívá něco krásného.
Avšak monstrum je zaslepeno starostmi a smutkem. Nevidí to, co by normální člověk
vidět měl. Proto je tím, čím je, odsuzován pod nánosem nepříjemných slov a gest.
Znemoţňován a drcen sám sebou.
Toto se nedá nezvat ţivotem, slovo „muka” by to vystihlo přesněji.
Autor textu: xfull
Válečník
Jsem válečník původu, bez armády a hromadné síly. Má duše jest zjizvena a tělo taktéţ.
Meč a zbroj jsou pokryty rzí, následek mnoha deštivých a krvavých dnů.
Nemám tvář, jsem Nikdo. Kdo by však nahlédl pod přilbici, spatřil by odraz Smrti.
Dlouhé a bolestivé, ano tak zemřel poslední protivník.
Avšak válečník nikdy nedokázal porazit sám sebe. Nadlidský úkol čeká toto jiţ tak
zchátralé tělo, ošlehané válkami. A neţ se tak stane, padne mu za oběť ještě mnoho
ţivotů.
Autor textu: xfull
46
Úryvek z Kronnova deníku
Ţivot je pln pohrom, chaosu, nenávisti, zloby a temna. Někteří jsou zaslepeni jen tím
špatným, ať to dělají schválně či je to jejich osud. Všichni tito lidé jsou si velice podobni.
Avšak je zde i nádherná stránka ţivota, kterou jistě poznal kaţdý z nás. Já sám si nyní
uvědomuji, jaké to je proţívat radost, i kdyţ je třeba bezdůvodná. Pomáhá mi hlavně
v ţivotě jako takovém. Donedávna jsem se řadil mezi ty temné, nyní mohu podotknout,
ţe ţivot na straně temna je mnohdy zbytečný.
Autor textu: xfull
Bratrství
Leţící v mazlavém blátě, hrubé zvuky a křik, které se linou ze všech stran, mně připadají
mnohem horší neţ má zranění.
A hle! Známá tvář! Rysy tak podobná mým, má tvář je však potřísněna krví nejen mou,
ale i jiných.
Hledící muţ zvedá ruku. Chce mne snad udeřit? Jeho plány však jiné jsou.
Napřaţená ruka se zastavila nade mnou, já přijal její sílu a zvedl se. Ruce semknuté a
slova znějící: „Má rodina, má krev!“ Bratři, jeţ se neměli moc v lásce, společně tasí meče
a čekají zda-li se horda barbarských válečníků odhodlá k útoku.
Autor textu: xfull
Slepec
Kráčím světlem, kráčím tmou,
válkou všudypřítomnou.
Má cesta, má pouť.
Slyším kroky stínů,
udusávající hlínu
a ty meče ostré jak břitvy
hrající hlavní roli bitvy.
Kráčím světlem, kráčím tmou
přes kaluţ rudou.
V dáli slyším osobu zbabělou,
jeţ vede své druhy do tmy,
kde zhynou.
Autor básně: xfull
47
Autor: Lukáš
48
Narae. Autor kresby: Lukáš
49
FoTO
Kaţdý měsíc zde můţete vidět SOUTĚŢNÍ fotografii. Vţdy si můţete
(do 30. dne daného měsíce, tj. tentokrát do 30. prosince) tipnout, co je
na dané fotografii. Nejlepší z Vás získá na konci roku cenu. Odpovědi
můţete posílat na mail: [email protected].
Otázka: Poznejte, co je na fotografii a kde ta věc leţí.
Autorka fotografie: Taurus
V minulém čísle byl parlament – coţ uhodla Eliška Horáková z ND3, čímţ se zatím
stává nejlepší luštitelkou.
50

Podobné dokumenty

Stáhnout - Cashflow Summit

Stáhnout - Cashflow Summit https://www https://www .listonoska.c .dosilka.cz/ z/ http://www. http://www. o2smartup.c rozjezdy.cz/ z/ http://podni http://www. kavahlava.c napadroku.c z/ z/ http://99design http://themef http:/...

Více

exulant - Domů

exulant - Domů ještě v 19. století tak u nás tvořil třeba Svatopluk Čech. Některé písně se mu zdály příliš dlouhé, některé prý obsahovaly příliš „tělesné příklady“, jiné byly suché, jakoby „traktát zpíval“; přísn...

Více

Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice

Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice Kapela Uţ jsme doma ...................................................................................................................45 Lyţování .....................................................

Více

Březen 2011

Březen 2011 Březen 2011

Více

OCR Document

OCR Document Debaty naše bývaly živé, ba prudké a náruživé. Výměna podivných, často bizarních náhledů však nás lákávala, a nebylo takměř dne, kdy bychom nebyli rozpředli debatu o něčem, co zdálo se nám býti nap...

Více

eBechterevik_08_2015_185_final_merged

eBechterevik_08_2015_185_final_merged letních dnů. Dnes Vám přinášíme několik informací, Jihočeši pro Vás rovněž připravili několik příspěvků. Přinášíme i stručný přehled podzimních rekondičních pobytů, které jsou ještě volné. Nežádejt...

Více