EVROPA A LETY

I
EVROPA A LETY
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
MEDIÁLNÍ OFENZÍVA
Dne 3. října 1994 otiskl týdeník Respekt článek autorů Jana Brabce a Jindřicha Šídla s názvem
Konečné řešení na česko-německý způsob http://respekt.ihned.cz/c1-35959590-konecne-reseni-nacesko-nemecky-zpusob . Začíná popisem článku amerického historika Paula Polanského v časopise
Decorah Journal z května téhož roku o existenci cikánského koncentračního tábora v období
protektorátu. Polanský došel k závěru, že Češi během druhé světové války vyhlazovali Cikány za
blahovolného přihlížení Němců a že jim podobný osud chystají i dnes. Článek se dostal do rukou
ředitele Muzea holocaustu ve Washingtonu, aktivistům amerického Helsinského výboru a později i
dvěma členům amerického Kongresu. Hrozící skandál se nakonec podařilo odvrátit až slibem, že Praha
zpřístupní veškeré archivní dokumenty o řešení romské otázky za protektorátu. I když se dle autorů
nakonec ukázalo, že se Polanského smělá tvrzení nezakládají na pravdě, pomohl jeho skandální článek
otevřít málo známou kapitolu české historie. Poté autoři popisují historii tábora včetně svědectví
některých místních dosud žijících obyvatel. Ten, kdo pečlivě sledoval polistopadový tisk, však musel
tuto kapitolu historie znát, protože revue pro středoevropskou kulturu a politiku Střední Evropa
v roce 1992 (v čísle 23) uveřejnila stať Ctibora Nečase Osudy československých cikánů za německé
okupace a nadvlády. I když autor shrnul historii obou dvou cikánských táborů jen do dvou krátkých
odstavců, podstatná fakta o nich uvedl. Kdo by se o danou problematiku chtěl zajímat, mohl si přečíst
Nečasovu knihu z roku 1981 Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech 1939-1945 vydanou
Univerzitou J. E. Purkyně v Brně. Nečasova nová kniha Českoslovenští Romové v letech 1938-1945
byla vydána v Brně právě v roce 1994.
Již v uvedeném článku se popis autorů z Respektu neshoduje s tvrzením historika Nečase. Šídlo a
Brabec uvádějí: „Po atentátu na Heydricha převzala řešení cikánské otázky protektorátní tajná policie.
V červenci 1942 se opět pod dohledem českých četníků daly na pochod směrem na Lety a Hodonín
kolony Romů z celé země. V táborech pro ně dokonce narychlo přistavovali nové baráky. Romům byl
po příchodu do lágru odebrán majetek, byli ostříháni dohola a rozděleni do tří skupin na muže, ženy a
děti. Podle táborového řádu ztratili dispoziční právo nakládat se svou osobou- nesměli mluvit romsky,
pokus o útěk se trestal okamžitým odesláním do Osvětimi.“
Nečas uvádí v uvedené knize: „Prvními uprchlíky byli chlapci Ladislav Stockinger a Josef Vrba, kteří
utekli už 15. srpna 1942. Po čtrnácti dnech byli však dopadeni a vráceni do tábora. Touha po svobodě
byla u J. Vrby tak silná, že 24. září útěk opakoval, 13. října byl však po opětném dopadení znovu
vrácen do tábora.“
V Nečasově knize je v odkaze na literaturu uvedena kniha Tábory utrpení a smrt (autorky
Bubeníčková, Kubátová, Malá) z roku 1969, která má pochopitelně samostatnou kapitolu Cikánské
tábory. Rovněž v poválečném soupisu táborů z roku 1947 byly tyto tábory uvedeny. Není tedy možné
tvrdit, že se česká historiografie romským holocaustem nezabývala či případně ho zamlčovala.
Jediným příspěvkem, který může být kritizován, je článek Josefa Nováčka Německý fašismus a
cikánská otázka z časopisu Dějiny a současnost (1968), kde se fakt, že někteří Romové zahynuli již
v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Mirovic, neuváděl. V knize Frantška Nedbálka Místa utrpení a
vzdoru je taktéž kapitola Cikánské tábory, takže zde nacházíme odkazy na publikace Františka Mainuše
a Jiřího Jožáka a na knihu Fašistické koncentrační tábory a věznice na území Československa za druhé
světové války (ÚV SPB Praha 1964).
SARAH STRANDBERG IN DECORAH JOURNAL – IOWA, USA…..
První článek paní Sarah Strandberg byl tento: Vědec tvrdí, že Češi vyhladili tsíce Cikánů, Paul Polansky odhaluje
hrůzyplnou historii smrt."Zloději kuřat" je jeden z příběhů, které chce Paul Polansky uveřejnit letos na jaře v knize
nazvané "Lidé okamžiku."Podobně jako v příběhu o vyhlazování Cikánů za druhé světové války, i ostatní příběhy
odehrávající se ve východní Evropě po pádu komunismu a zasazené na Ukrajinu, do Ruska a Rumunska, ukazují,
jak se tyto země vyrovnávají s "dlouho doutnajícími problémy", které existovaly vždy, ale za komunismu nikdy
nebyly řešeny. Situace v Bosně je toho nejlepším příkladem, říká Polansky. Jsou to všechno hrůzné historie. Jsou
to horory zasazené do reality dneška. Historik používá primární zdroje, které byly zpřístupněny po pádu železné
opony. Většinu z těchto materiálů po šedesát let nikdo neviděl, praví Polansky, který se nedávno vrátil z Evropy.
Letos v létě bude přednášet na Univerzitě v Iowě o sepisování ústních podání a o tom, jak vyhledávat primární
zdroje."Vražedná zběsilost"" Největším problémem, kterému bude muset čelit Česká republika, jsou hned po
hospodářství Cikáni." Polansky tvrdí, že i jeho nejliberálnější a nejvzdělanější známí propadají zběsilosti,
zmíní-li se o Cikánech a navrhují jako jediné řešení dát je do koncentračních táborů nebo do rezervací.
Diskriminace Cikánů je horší, než jaká kdykoliv byla v Selmě, Alabama, říká Polansky. Cikánům je
zabraňováno ve vstupu do restaurací a na sportovní a akce. Je to hrůza. Místo aby přemýšleli o tom,
jak menšiny pozvednout, přemýšlejí o tom, že pro ně – v roce 1994 - zřídí koncentrační tábory, říká.
Kromě toho, že chce dosáhnout toho, aby v obci Lety byl vztyčen památník Cikánům umučeným za
druhé světové války, Polansky rovněž doufá, že přiměje Komisi pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,
která sleduje ochranu lidských práv a práv menšin ve východní Evropě, aby se věn ovala
podmínkám, v nichž Cikáni žijí v České republice dnes. Ale Polanský předpovídá, že žádný
z českých politiků se o Cikány nezasadí, ani nenavrhne vztyčení památníku v Letech, protože by byl
„lynčován“. Připomíná Lidice, českou vesnici, kde bylo v roce 1942 na 200 lidí zavražděno nacisty, a
kde se každoročně konají pietní vzpomínkové akty. Ale v Letech, kde zahynuly tsíce Čechů, kteří
náhodou byli Čechy cikánského původu, není ani pamětní deska. Hroby jsou znesvěceny prasečí
farmou. České republice by s tímto typem diskriminace neměl být umožněn přístup ke Společnému
trhu." Cikánům je upírána možnost dosáhnout pokroku ve svém sociálním rozvoji a jejich děti jsou
posílány do zvláštních škol jen kvůli barvě své pleti," říká Polansky. Bití a vraždy Cikánů v Německu a
České republice se začínají stávat běžným jevem, říká. Po nedávném setkání s pracovníky Komise pro
bezpečnost a spolupráci v Evropě byl Polanský požádán, aby poskytl více informací a aby se 13. května
sešel s Brewsterem Chamberlainem, odborníkem z Muzea holocaustu ve Washingtonu. "Oni opravdu
chtějí informace. Chtějí pomoci donutit Českou republiku, aby dodržovala helsinskou dohodu...ta
neplatí jen pro disidenty, český prezident Havel ji využil ve svůj prospěch, nyní by ji měl využít pro
Cikány. Vláda nedělá nic, co by směřovalo k respektování lidských práv Cikánů" říká. Migrace. Cikáni se
Přistěhovali do Evropy ze severní Indie v letech 1100 - 1400, říká Polanský a do roku 1500 se usadili ve
všech evropských zemích. Cikáni významně přispěli ke španělské kultuře a tradicím a jsou v ostatních
evropských státech tolerováni a dobře integrováni do společnosti, říká Polansky. Ale v Německu a v
České republice jsou vášnivě nenáviděni a jsou vražděni a pronásledováni, zejména takovými
skupinami, jako jsou skinheads. Polanský říká, že se v České republice setkal s Cikány, kteří znali
několik jazyků a kteří se snaží začlenit se do společenství, avšak jsou považováni pouze za vyvrhele.
Druhý článek je tento: Věd ec tvrdí, že ČEŠI VYHLADILI TISÍCE CIKÁNŮ . Paul
Polansky odhaluje hrůzyplnou historii. Nápis hlásil "Vstup zakázán", ale správně by
měl znít "Východ zakázán." Nápis je umístěn u družstevní prasečí farmy v obci Lety v
České republice a označuje místo hrobů tisíců Cikánů, kteří zemřeli ve vyhlazovacím táboře
provozovaném Čechy. Významný historik a genealog Paul Polanský tvrdí, že tábor
nikdo nepřežil a že ti , co se pokusili uprchnout, byli zastřeleni. "Vláda tu nechce
vztyčit památník pravící, že zde trpěli a umírali lidé, stále se snaží zakrýt, že v tomto táboře
Češi zabíjeli Čechy. Tvrdí, že tábor byl provozován Němci a že všichni, kdož zde
zemřeli, zemřeli na nějakou nemoc. Nyní se místo užívá jako prasečí farma a
znesvěcuje se tak památka lidí, kteří zde zahynuli," říká. Je to jediné družstvo, o
kterém v České republice věd ěl, že má nápis "Vstup zakázán." Polanský, který založil
ve Spilvillu České historické výzkumné centrum, chce své odhalení zveřejnit v eseji
"Zloději kuřat" a také na schůzce s vládními představiteli, která je plánována na
pátek 13. 5. do Washingtonu . Polanský říká, že čísla jsou mnohem vyšší než ta,
která byla uvedena ve dříve publikovaných zprávách o Cikánech usmrcených za
války. Lety byly táborem, kde se shromažďovali Cikáni pro transporty do
Auschwitzu . Když je tam nemohli dostat dostatečně rychle, užili místní řešení,
kterým byla likvidována polovina z nich. Pro polovinu z nich tak byly Lety konečném
řešením."V roce 1940 bylo veřejnosti řečeno, že tábor byl zřízen, aby se v něm
Cikáni, kteří se odmítali vzdát kočovného života, učili kázni, pořádku a práci. Při
důkladném zkoumání více než 30.000 dokumentů , které měly zůstat zapečetěny až
do příští ho roku se Polanský rychle dozvěd ěl, že 600 Cikánů, o nichž čeští
historikové uvádějí, že zemřeli na tyfus v “pracovním” táboře v Letech, ve
skutečnosti znamená ti síce mrtvých mužů, žen a dětí z Čech a Moravy, kteří byli
systemati cky zatýkáni a převá žen i do Let. V táboře bylo zaznamenáno více než 600
porodů, ale žádné z dětí nepřežilo, říká Polansky. Tou dobou byly Čechy a Morava,
které nyní tvoří Českou republiku zabrány nacisty a byly součástí nacisti ckého
protektorátu . Ale Polansky říká, že české vyhlazování vzešlo ze staletého pohrdání
Cikány, kteří připomínají původní obyvatele Ameriky. Byli to Češi, kdo chtěli využít
této příležitost a naleznout řešení svého lettého cikánského problému a nacisté jim do ničeho
nemluvili. Do slova a do písmene skočili po této příležitost, jak se zbavit Cikánů," říká. Správci
tábora, strážci, lékaři, to všechno byli Češi, ale oni chtějí, abyste věřili, že to byli
nacisté, říká dále Polansky. Snadno rozlušti telné. Z dokumentů o příjmech do tábora
bylo snadné zjist t, v táboře pobývaly t síce vězňů . Ačkoliv ofi ciální kniha vězňů
obsahuje jen 695 jmen, kamufl áž bylo snadné odhalit. Kniha vězňů uvádí jedno
jméno pro každé číslo, ale na dokumentech o příjmu bylo i několik rodin zaneseno
pod jedním individuálním jménem. Polansky a jeho český pomocník spočítali, že k
jednomu vězeňskému číslu se řadí v průměru 8 vězňů. Ale někdy pod číslem
nacházíme až 17 lidí, píše Polansky. Po měsíci studia jsme zjisti li, že Lety byl
skutečně vyhlazovací tábor. Každý den během jeho tříletého tr vání zde umírali lidé.
Když někdo zemřel, byli přiváženi noví vězni a byla jim dávána uvolněná čísla, ale
jméno v ofi ciální knize bylo změněno jen zřídka." Jediné táborové záznamy. Tábor v
Letech byl v provozu od roku 1940 do roku 1943. Byl uzavřen dva roky před koncem války,
což je pravděpodobně hlavním důvodem toho, že rozsáhlá sbírka záznamů o táboře zůstává
nedotčena, říká Polansky. Ačkoliv v této oblasti existovaly i jiné tábory, v nichž byli Cikáni nucenou
prací a hladem mučeni k smrti, zachovaly se záznamy jen o táboře v Letech. Stovky Cikánů zahynuly
v jiných táborech smrti, rovněž provozovaných Čechy, ale Lety byly největším táborem smrti. Ve
skutečnosti, jak tvrdí Polanský, všichni čeští Cikáni, které mohl vysledovat, byli za války zabiti. V
Čechách nepřežil válku žádný Cikán. Ti, kteří jsou tam dnes, pocházejí ze Slovenska. Ačkoliv cikánské
tábory byly i na Slovensku, Polanský tvrdí, že Cikáni tam byli posíláni až ke konci války, a proto mnozí
přežili. Přestože přečetl řadu knih o holocaustu, Polanský tvrdí, že nikdy neslyšel o táboře v Letech a o
úmrtích Cikánů nacházel jen zběžné zmínky. Tři čeští historikové napsali stručné články o situaci
Cikánů během války, ale ti tvrdí, že v Letech zahynulo pouze 695 Cikánů, a to na tyfus. Ne všichni
Němci chtějí být považováni za nacisty. Ne všichni Češi chtějí být poznamenáni tím, co udělali, aby
vyhladili Cikány. Záznamy tábora v Letech, které Polanský prohlížel, měly zůstat zapečetěny 50 let, až
do roku 1995. Polanský přesvědčil české představitele, aby mu umožnili přístup k nim. Aby mě umlčeli
a v domnění, že tam nemám co najít, mi povolili si záznamy prohlédnout. Česká vláda nevěděla, že
takové dokumenty má."Záznamy, které Polanský se svým asistentem pročetli, obsahovaly dokumenty
o příjmech do tábora, metodicky připravené, obsahující jméno, datum narození a místo zatčení. Ke
konci výzkumu Polanského asistent zjistil, že několik dělníků z tábora stále ještě žije v jeho rodném
městě. Řekl pak Polanskému, že se nechce účastnit rozhovorů s nimi. Varoval Polanského, že bude-li
pokračovat ve výzkumu, může být zabit. Strážci přežili. V týdnech studování dokumentů nalezli oba
vědci stovky svazků s fotografiemi, podpisy, seznamy osobních věcí, stvrzenek na zlaté náušnice, které
byly později prodány v aukci zaměstnancům tábora, snímky z rodinných alb a dopisy od příbuzných
pátrajících po místě pobytu svých blízkých. Úmrtí, ke kterým v táboře docházelo, byla stvrzována
lékařským osvědčením. Mezi nejčastějšími příčinami byly tuberkulóza, bronchitida, zápal plic a
infarkty. Polanský se domnívá, že mnozí zemřeli i hladem a někteří byli zastřeleni. Starosta Let, s nimž
Polanský hovořil, řekl, že v táboře zahynulo na 600 Cikánů na tyfus, ve stejnou dobu - "byla to
náhoda". Ale během tohoto "moru" byla v táborových záznamech zmínka o tyfu jako příčině úmrtí
pouze jednou, říká Polanský. Opominutí. Podle zákona musí každá obec v České republice
zaznamenávat aktuální historii své oblasti, ale v kronice obce Lety není o cikánském táboře ani
zmínka. Starosta řekl Polanskému, že tento „bod“ bude do kroniky dopsán, až bude aktualizován. Ve
své eseji "Zloději kuřat" cituje Polanský starostu: "Ten tábor byl pouze malým incidentem v naši
dlouhé historii. Naši čeští historikové byli velmi ohleduplní, když naši malou obec nezatížili tímto
stigmatem, konec konců, byla to náhoda. Když se Polanský starosty tázal, zda mají v úmyslu umístit na
místo tábora pamětní desku připomínající ty, kteří zde zahynuli, odvětil, že okresní úřad v Písku měl v
plánu postavit na místě pomník, ale protože nikdo si nebyl jist, kde přesně byli Cikáni pohřbeni, nic se
nestalo. Jeden z místních obyvatel řekl Polanskému, že hroby na prasečí farmě se propadly a že jejich
obrysy jsou viditelné. Od starosty se Polanský také dozvěděl o lékaři z tábora Lety, který je ještě
naživu. Setkal se s ním a ten mu popsal tábor jako "rekreační", později přeměněný na pracovní.
Polanský říká, že 87letý lékař se usmíval a říkal, že do tábora byli posíláni jen zloději kuřat. Když byl
tázán na to, kolik Cikánů v Letech zemřelo, doktor nejprve odpověděl, že 50, ale když Polanský řekl, že
podle jiných zdrojů je toto číslo vyšší, lékař uvedl, že tam zahynulo asi 600 Cikánů. Podobně jako
starosta i lékař tvrdil, že úmrtí byla způsobena nešťastnou náhodou a dodal, že ze strážných nezemřel
nikdo. Strážní měli štěstí (že se nenakazili tyfem), vězni ne.... V táboře pracovalo sedm doktorů, ale
nedokázali zachránit ani jednoho vězně," říká Polanský. K odhalení cikánského vyhlazovacího tábora
došlo náhodně při studiu české emigrace do Spojených států. Polanského výzkum ukázal na Lety jako
domov prvních šesti českých rodin, které emigrovaly do Spojených států. V souvislosti s touto prací se
setkal s ředitelem čítárny státního archívu v Letech a ten se ho zeptal, zda ví, co se zde za války událo.
"Vypadalo to, jako by se chtěl zbavit obrovského břemene... připomínal učence, který si přál, aby si
svět přečetl příběh, na jehož napsáni už byl sám starý," píše Polanský. Byl to archivář, který vyprávěl
Polanskému, že Lety byly místem tábora, kam byly přivezeny tisíce Cikánů a žádný z nich nepřežil.
Smutek, který Polanský cítil, když zjistil, že archivářovo vyprávění bylo pravdivé, byl ještě umocněn
stavem, který v České republice nalezl dnes. "Když si pomyslím, že v zakamuflování případu je
zapleten prezident Havel, je to velmi skličující. . .byl přece nominován na Nobelovu cenu míru."
Články vyvolaly samozřejmě rozruch, a to dokonce i mezi jako vždy klidnými českými vládními
byrokraty. Potřebovali reagovat, Polansky zaútočil i na Havla. Také bylo nutno zaslat skutečné
informace našemu velvyslanectví v USA! Tak bylo zjištěno, že Polansky u nás již 20 let sestavuje
rodokmeny bohatým americkým Židům. K materiálům se dostal náhodou, poté hovořil se starostou
Mirovic a několika místními občany. Někteří, jako kronikář, byli již senilní a rozhovory byly vedeny
nekvalitní němčinou! Lety před sepsáním článku nenavštívil! V archivu v Třeboni byl od 24.1.1994 do
2.2.1994, tedy osm pracovních dnů!!!!! To je jeho důkladné zkoumání!!!
HAVLASŮV ZÁPIS
Dr. Havlas, který na MZV přijal Polanského, o tom učinil tento zápis:
Věc:Záznam z rozhovoru s P. Polanskym ze dne 13.9.1994 na MZV. Přítomni: Paul Polansky, americký
novinář-historik Čechoameričan, Alena Němcová, tlumočnice pana P. (z Tábora), Josef Havlas,
pracovník 2.t.o. Trváni rozhovoru 15:00 – 16:30. Rozhovor se konal na žádost pana P. Polanského a
týkal se výhradně kauzy kárného pracovního tábora v Letech 1940-43, byl v angličtině, bez
tlumočnice.
Pan Polanský uvedl důvody, které ho vedly k zájmu o archiválie týkající se tábora v Letech. Při
zkoumání kořenů svých předků, které sahají údajně až do jižních Čech, nevylučuje, že někteří z jeho
předků mohli patřit mezi oběti tábora. Mnoha úvodními slovy nakonec deklaroval svoji pozicí
následovně: Pan Polanský nenachází ochotu ke spolupráci, česká strana nemá zájem se přiznat k této
části své historie. J. Havlas požádal pana Polanského aby rozhovor hned od jeho počátku považoval
za jednání dvou soukromých osob, není oprávněn formulovat a předávat oficiální stanoviska, která se
týkají vládních, rezortních a územně samosprávných kompetencí. Nicméně zdůraznil, že většina jeho
názorů a postojů, může být shodná se stanovisky oficiálními. Pan Polanský tuto pozici přijal. První část
rozhovoru byla o tom, zda jsou české archivy přístupny kterémukoliv badateli ze zahraničí. J. Havlas
vysvětlil, že je nutné odlišit archiválie zpracované od nezpracovaných. Ty, které se týkaly tábora v
Letech, patřily mezi nezpracované, přístup k nim podléhal jinému režimu. Přesto k nim byl panu P.
ředitelským rozhodnutím přístup povolen. Zpracované archiválie jsou přístupné (při dodržení
obvyklých podmínek: vyplnění badatelského listu, pro cizince svolení ředitele archivu, apod.)
kterémukoliv badateli, tedy i ze zahraničí. Pan Polansky vyjádřil znepokojení, zda on sám není příčinou
toho, že v těchto dnech byl ředitel třeboňského archivu odvolán. J. Havlas konstatoval, že o odvolání
ředitele mu není nic známo. J. Havlas informoval, že česká strana vyhověla žádosti předsedy Helsinské
komise amerického Kongresu pana De Conciniho a dr. B. Chamberleina z Muzea Holocaustu o
poskytnutí archiválii letovského tábora tomuto muzeu. Muzeu bylo prostřednictvím velvyslanectví ČR
ve Washingtonu doručen seznam archiválií letovského tábora, senátor De Concini tento krok veřejně
označil pro studium cikánského holocaustu jako bezprecedentní, a pro ostatní země příkladný. O této
reakci pana De Conciniho nebyl P. Polansky informován. J. Havlas dále sdělil, že v těchto dnech bude
prostřednictvím velvyslanectví ve Washingtonu soubor kopií archiválií (asi 800 stran} s průvodním
komentářem zaslán do Muzea Holocaustu. Stejné kopie budou doručeny přes velvyslanectví ve
Varšavě do Osvětimi. J. Havlas předal P. Polanskymu kopii původního komentáře k dokumentům
(autor prof. PhDr. C. Nečas Dr. Sc.) a dal mu k němu i neoficiální překlad. Ukázal mu i některé kopie,
které budou součástí oněch distribuovaných do Washingtonu, resp. do Varšavy, předal kopie
fotografií, dokumentujících pietně udržované místo obětí "cikánského“ tábora v Hodoníně u
Kunštátu. Pan Polansky přijal vše s díky, nicméně konstatoval, že na kamenném pomníčku chybějí
jména obětí. Pan Polansky dále namítl, že údaje o počtech vězňů, které má k dispozici, nebudou
souhlasit s těmi, které budou v seznamech poskytnutých Muzeu Holocaustu. J. Havlas odpověděl, že
není připraven soudit dva různé badatelské závěry, nicméně se domnívá, že strana, která pravdu mít
nebude, musí být připravena svůj omyl opravit. Pan Polanský prohlásil, že o počty samotné nejde,
podstatné je, aby se pravda o táboře v Letech neskrývala. Na otázku co je "pravda o táboře v Letech"
odpověděl, že ani lidé v blízkém Písku o existenci letovského tábora nic nevědí. Vážnost celé záležitosti
minimalizuje údajně i okresní přednosta, který mu sdělil, že v období 1942-43 (období čistě
"cikánského" tábora) tábor hlídalo pouze 6 strážců, tábor byl svým významem malý. Přitom P.
Polansky může předložit seznam asi 83 strážných. J. Havlas namítl, že jde zjevně o nedorozumění
v tom smyslu, co se míní pod pojmem počet strážců, (celkový počet za celou dobu existence versus
počet strážců, v aktivní denní směně). Nesmí to ovšem vzbudit dojem, že o to menší byly hrůzy a
nesmírné utrpení vězněných. Za vážné J. Havlas považuje Polanského tvrzení, že Češi chtěli využít
příležitost, že vedli tábor v Letech a současně tak chtěli vyřešit "svoji cikánskou otázku". J. Havlas
upozornil, že k badatelské "fair play" patří podobná tvrzení doprovodit historickými konsekvencemi ,
vysvětlením podřízenosti protektorátní policie německému velení, důsledky teorie o nadřazenosti
nordické rasy; atd. Pokud se pan P. považuje za historka, pak v článku (Decorah Journal), který sice
nenapsal, ale k němuž se hlásí, tyto souvislosti J. Havlas postrádá a považuje za rozumné je při vhodné
příležitosti ještě vysvětlit. Pan Polansky tyto námitky vyslechl bez komentáře. Pan Polansky bude
účastníkem varšavského semináře (Human Dimensions Seminar of Roma in the CSCE) 20.-23.9.1994,
nebude účastníkem oficiální americké delegace. Zúčastní se ho také Erika Schlagertová, pracovnice
Helsinského výboru amerického Kongresu, která nás pří své červencové návštěvě Prahy o prezentaci
letovské kauzy americkou delegací informovala. Na otázku, jaké bude složení české delegace, a koho
může ve Varšavě kontaktovat J. Havlas oznámil, že on sám se z pracovních důvodů nezúčastní a že se
domnívá, že delegace bude asi 4-8 členná, že není vyloučeno, že jeden z účastníků bude romského
původu a že pan Polansky může ve Varšavě kontaktovat například dr. J Gjuričovou. Posledním
okruhem problémů, kterých se rozhovor týkal, byl pomník obětem tábora v Letech. Pan Polansky řekl,
že velkovýkrmna stojí na místě bývalého tábora, a že je hrubým znesvěcením památky obětí. Pan
Polansky má zcela nekompromisní názor, že je ji třeba, zbourat a na jejím místě postavit památník se
jmény obětí tehdejších perzekucí. Argumentaci, že lokalita tábora je jinde pan Polansky nepřijal a
rozhodnutí zřídit památník na místě hromadných hrobů označil za zcela neadekvátní. J. Havlas
poděkoval panu Polanskymu za zájem, který jedné části naší historie věnoval. Na otázku pana P., proč
nenachází jeho snaha větší odezvu, odpovídající významu věci, proč odmítáme spolupráci, J. Havlas
odpověděl, že naopak vítáme jakoukoliv spolupráci, která je pro naši demokracii konstruktivní.
Například nám mohou být užitečné zkušenosti z nynější Affirmative Action, v níž se americká strana i
po více než 200 letech budování své demokracie snaží najít spravedlivou rovnováhu při řešení
problému bílí versus černí ( a také hispánští, původem indiánští aj.) obyvatelé USA. Například v tom
by bylo možné vidět konstruktivní pomoc při řešení analogického jevu, který v ČR po 4 letech
budování demokracie existuje a který u nás pan Polansky zaznamenal-nepříznivý vztah jisté( údajně
především mladší) části obyvatelstva ČR k romské populaci. Pan Polansky poděkoval za rozhovor,
označil ho za velmi užitečný a také za možnou formu spolupráce, kterou bude hledat i na varšavském
semináři. Požádal o kontakty pro konzultaci ve věci památníku obětem tábora v Letech. Byli mu
doporučeni pp. Michal Prokop(MK),A. Sulitka(Úřad vlády) a dr. K Schwarzenberg. 14.9. 1994 J. Havlas
PROJEV POLANSKÉHO VE VARŠAVĚ DNE 20.9. 1994 ( ROMANO KURKO)
Jak jste pravděpodobně četli nebo slyšeli z Hlasu Ameriky, strávil jsem minulé dva roky výzkumem
archivních dokumentů, týkajících se tábora smrti Lety, kde stovky , ne-li tsíce lidí zemřely hladem,
nemocemi nebo byly zavražděni. Ti z Romů, které nezlikvidovalo „konečné řešení“ v Letech, byli
převezeni v letech 1942-1943 do Osvětimi. Během pátrání jsem také hovořil s přeživšími strážci a
lékaři i s místními obyvateli. Jistě nejsem první, kdo výzkumy o Letech prováděl, ale myslím, že jsem
našel více mrtvých a zmizelých než ostatní badatelé. Protože jsem Američan, vzbudil můj výzkum
zájem několika kongresmanů. Jejich zájem i publicita v americkém tisku vzbudily pozornost a podiv
světa, že česká vláda selhala při uctění romského holocaustu v České republice. Od dubna jsem byl
v kontaktu s českou vládou, doufal jsem, že vám budu moci referovat o výborné spolupráci, ale opak
je pravdou. Hlavní, co mohu dnes prohlásit je, že česká vláda se aktivně podílí na zamaskování toho,
co se stalo v Letech, a delegace, která byla vyslána dnes na tento seminář, má pouze tlumit nebezpečí
odhalení. V dubnu jsem měl schůzku se členem Výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci na
českém velvyslanectví ve Washingtonu D.C. a s ředitelem archivu US Holocaust Museum. Na této
schůzce jme žádali českou vládu o kopie všech dokumentů týkajících se tábora v Letech na
mikrofilmech ( je jich přes 40000 ) a o ujištění, že vláda v souladu s helsinskými dohodami vybuduje
v Letech národní památník. Odešli jsme přesvědčeni, že to vláda splní, dokonce jsme byli požádáni,
zda by pracovníci muzea Holocaustu pomohli s návrhem památníku. Během minulých dvou týdnů
jsem navštívil ČR, abych pokračoval v bádání a jednal s vládou, ale v třeboňském archivu mi bylo
sděleno, že byly vydány nové předpisy, že jsou určitá omezení, omezený počet fotokopií (svoji kvotu
jsem vyčerpal poslední návštěvou ). Byl mi předložen tiskopis k podpisu, že nebudu předávat
informace třetím stranám, že materiály nepoužiji proti české vládě atd. Bylo mi řečeno, že pro
studium těchto materiálů je třeba zvláštní povolení ředitele a protože vždy pracuji s českými asistenty,
tento asistent nemohl nyní pro mne překládat, neboť neměl „zvláštní povolení“. Potřeboval jsem
fotokopie, abych dokázal, že vedení tábora manipulovalo se záznamy o počtu vězňů v roce 1942.
Z ledna 1994 mám fotokopie seznamů transportů do Osvětimi a osobní záznamy personálu ( přes 600
stran) a došel jsem k názoru, že seznamy přijatých vězňů a oficiální táborové seznamy se značně liší.
Poslal jsem fax prezidentu Havlovi s žádostí o podporu mého projektu Lety. Během mé návštěvy
v Praze přijal prezident kapelu „Pink Floyd“, ale na rozhovor o romské otázce se mnou neměl čas.
Odpověď na svůj fax jsem však dostal a cituji z faxu podepsaného Ivanem Medkem, ředitelem pro
vnitřní politiku: „Chceme zdůraznit , že problém, který zmiňujete, je pro českou vládu velmi důležitý.
Na toto téma proběhlo mnoho diskusí na nejvyšší úrovni a byly učiněny kroky pro vybudování
památníku této tragédie… Chceme Vás ujistit, že pan prezident je podrobně informován o této otázce
a pečlivě sleduje postup jednání,“ Pak následoval odstavec, kterému jsem nerozuměl: „Řešení
problému tábora v Letech,nebo lépe řečeno hřbitova, je v kompetenci exekutivy. Jsou to jak
ministerstvo vnitra, tak i zahraničí, spolu s místními i okresními úřady.“ Co jsem nerozuměl byl výraz
„hřbitov“, Tábor v Letech neměl hřbitov. Když místní farář odmítl pohřbívat v roce 1942 na místním
hřbitově, byli vězni pohřbívání v neoznačených hrobech nedaleko tábora. Mají tyto neoznačené hroby
v lese značit „hřbitov“ zmíněný ve faxu prezidenta? Navštívil jsem starostu obce Lety. Je to mladší
člověk, který v době existence tábora asi ještě nežil. Byl velmi otevřený a řekl vše co věděl a co mu
bylo řečeno návštěvníky z Prahy. Řekl, že plány na vybudování památníku značně již pokročily a že
plocha pro jeho vybudování bude v nejbližších dnech vyčištěna. „ Jaká plocha?“zeptal jsem se ,
protože vím, že na ploše, kde stál tábor, je nyní velká výkrmna vepřů. Na to odpověděl starosta, že
památník bude vybudován na místě původního „hřbitova“, asi 300 m od tábora a 500 m od nejbližší
asfaltové silnice, protože tak bylo rozhodnuto na schůzce přednosty Okresního úřadu Písek, zástupců
Úřadu české vlády a romského muzea v Brně. Původní návrh byl umístit pouze desku na stávající
pomník obětem války v Letech, ale to odmítli zástupci romského muzea. Jediný přístup k tomuto
památníku by byl úzkou silničkou z vedlejší silnice, která není ani na mapě. Celá oblast je „cítit“
výkrmnou vepřů. Protestoval jsem a vysvětloval jsem starostovi důležitost památníku, ale on věřil, jak
mu bylo řečeno, že tento tábor nebyl velký, protože měl pouze šest strážců. Okamžitě jsem mu ukázal
své fotokopie z třeboňského archivu – mám kompletní seznam zaměstnanců v letech – 91 osob,
všichni Češi. Je to 26 stránek se jmény, daty narození a služebními záznamy. Byl velmi překvapen,
protože o tom nikdy neslyšel. Dále jsem se tázal na velkovýkrmnu vepřů. Byla to společná investice
okolních JZD, které nyní prodávají své podíly soukromé společnosti. Je to společnost Bonas se sídlem
v Milevsku. Byl jsem konsternován, protože pracovník českého velvyslanectví Petr Vančura řekl mně i
muzeu holocaustu, že odstranit výkrmnu nebude problém, pokud je stále majetkem družstva. Já jsem
hovořil s vedoucím společnosti Bonas, která má nyní většinu podílů, a jeho reakce byla, že o táboře
smrti slyšeli, ale nikdo je oficiálně před koupí nevaroval. Následujícího dne jsem navštívil ministerstvo
zahraničí, vedoucího oddělení dr. Havlase. Dr. Havlas mi řekl na úvod, že není zplnomocněn
zastupovat v této otázce českou vládu, moje otázky však zodpověděl neoficiálně.
1. Materiály pro výzkum nejsou volně přístupné, protože nejsou zpracovány a zkatalogizovány.
Je třeba žádat povolení.
2. Česká vláda dodala muzeu holocaustu ve Washingtonu D.C. fotokopie, které Praha pokládá za
nejdůležitější, tj. 800 celkem. Jinými slovy je to 2% záznamů, vybraných českou vládou. Řekl
jsem, že na základě 2% je těžké provádět seriozní bádání, ale byl jsem dr. Havlasem ujištěn,
že Holocaust Museum bylo se spoluprací velmi spokojeno.
3. Dále jsem byl informován, že výkrmna neleží přesně na území bývalého tábora , a byl mi
ukázán plán, kde se území pouze v části překrývají. Já mám ovšem fotografie z roku 1943.
Orientačním znakem je rybník a poloha tábora se kryje s polohou výkrmny. Také místní
pamětníci souhlasí, že výkrmna leží na území bývalého tábora, dokonce prý některé základy
baráků byly použity. Dr. Havlas ovšem ukazoval plán, kde tábor byl mnohem menší. Poznal
jsem tento plán. Byl to tábor postavený v roce 1940 pro 80 vězňů. Tento plán je v publikaci
profesora Nečase z roku 1987 na straně 10. Byla to publikace o nákladu pouhých tisíc výtisků.
Avšak již na následující straně 11 je nákres tábora po rozšíření z roku 1942. Nyní máme ve
Varšavě delegaci, která vychází z údaje roku 1940 a údaj z následující strany prostě nevzala
v úvahu.
Dále jsem se tázal, zda památník v Letech uvede všechna jména obětí. Odpověď byla záporná.
Proč, když ve všech českých vesnicích jsou památníky obětí války se jména a v Lidicích také. Proč
mají být Lety vyjímkou. Odpověď na tuto otázku jsem nedostal. Nejvíc mne trápí existence
výkrmny vepřů. Je to skutečné znesvěcení. Právě výkrmna vepřů se zdá být tím nejhorším
symbolem pro tábor smrti. Dr. Havlas namítal, že to byl pouze pracovní tábor. „ Nikdo však ,
kromě těch co byli posláni do Osvětimi nepřežil,“ odpověděl jsem. „Nepřežili, protože vypukla
epidemie tyfu,“ byla odpověď. Byl jsem také informován, že česká vláda neplánuje ustavit komisi,
která by vyšetřila, co se skutečně v Letech událo. Strážci tábora byli Češi a panuje mínění, že byli
do Letů posláni za trest. Já jsem naopak zjistil, že za trest byli strážci z Letů propouštěni, což je
případ strážce, který prodával Romům cigarety. Jak jsem řekl dr. Havlasovi, nehodlám pátrat po
strážcích a žádat jejich potrestání. Avšak pravda by měla vyjít najevo. Kolik lidí bylo skutečně
posláno do Osvětimi? Kolik zemřelo hladem, na následky bití či nemocí? Stále ještě žijí účastníci,
lékaři nebo strážci. Přišel čas, kdy se již nemůžeme vymlouvat. Je třeba hledat pravdu. Tuto
pravdu maskovali nacisté, čeští fašisté i komunisté. Prezident Havel řekl: „nejsme jako oni..“, proto
má vystoupit a zasadit se za to, aby pravda vyšla najevo. Dnes ještě žijí pamětníci, účastníci. Zítra
bude pozdě. Dne 4.7.1994 dostal prezident Václav Havel cenu ve Filadelfii za své zásluhy o lidstvo
( Liberty Medal for his contributions to mankind ). Ve své řeči volal po duchovní obnově, která má
sjednotit lidstvo, které, ač globálně jednotné, je rozděleno kulturními konflikty. Řekl, že základní
principy demokracie neznamenají nic, pokud nejsou založeny na vědomí místa člověka ve světě a
jeho „respektu před zázrakem bytí“. Česká vláda zřejmě nevěří ve filozofii svého prezidenta. Já
však pochybuji, zda prezident sám v ní věří. Jako prezident České republiky nepoužil svého veta
proti zákonu o občanství, který byl odmítnut většinou důležitých organizací lidských práv v Evropě
a USA. Vzato do konečných důsledků, můžeme se podle tohoto zákona dožít dalších
utečeneckých táborů, tedy koncentračních táborů v České republice, čili jiného tábora „Lety“
ještě před rokem 2000. Aby tomu tak nebylo, chci vyzvat prezidenta Havla, aby použil svého vlivu
a aby byly dodrženy helsinské dohody a tábor v Letech dostal důstojný národní památník, ne
menší než v Lidicích. V Lidicích zahynulo 341 Čechů. Všichni jsou vyjmenováni. Dočkáme se toho i
v Letech? Nemá každý občan ČR právo, aby i po smrti s ním bylo zacházeno stejně? Co by se stalo,
kdyby na místě Lidic byla výkrmna vepřů? Pokud se výkrmna nezruší, není třeba stavět památník
v Letech. Ať je tato výkrmna sama památníkem nezájmu české vlády o holocaust Romů. Ať se
stane konečným důkazem Havlovy pokrytecké filozofie „zázraku bytí“. Pokrytectví se vždy vrátí na
hlavy těch, kdo ho přináší. Pokud česká vláda a prezident nedodrží helsinské dohody, může se
stát, že budou srovnáváni s jinou evropskou zemí a jejím představitelem – Nicolaem Ceaušeskem.
Vybudování památníku v Letech nemá být politická laskavost vůči Romům. Podle helsinských
dohod je to jejich právo, aby jejich mrtví z Letů a Osvětimi byli uctěni. Je možné, že dojde
k pochodu zastánců lidských práv do Let, kteří budou podporováni organizacemi lidských práv
v Evropě a v Americe, aby ukázali české vládě a prezidentovi, že existuje solidarita s Romy v ČR.
Právo Romů na důstojný památník v Letech se musí prosadit.
Paul Polansky lidem ve Varšavě, z nichž velká část není schopna najít Českou republiku na mapě nebo
v roce 1994 ještě ani nevěděla, že takový stát před dvěma lety vznikl, říká v úvodu: „Strávil jsem
minulé dva roky výzkumem archivních dokumentů tábora smrti Lety, kde stovky , ne-li tsíce lidí
zemřeli hladem, nemocemi nebo byli zavražděni.“ Žádné dva roky výzkumem nestrávil, bylo to osm
pracovních dní!!!!! Za osm pracovních dní máte na studium jedné stránky (A4), pokud je v archivu
40000 dokumentů, necelých 4,5 vteřiny, pokud ovšem pracujete jako správný americký workoholik
24 hodin denně non stop!!!! Takto rychle nepřečte dokument nikdo, kdo umí česky, natož ten kdo
česky vůbec neumí! To je matematika. Zemřely-li v Letech stovky, mohlo být zemřelých maximálně
999!! Zemřely-li tsíce, mohlo to být až 999 999 osob. To je také matematika. Dále Paul říká lidem ve
Varšavě, že „našel více mrtvých a zmizelých než ostatní badatelé.“ Oběti tábora jmenovitě (včetně
jejich dat narození a úmrtí) zpracoval v knize ANDR‘ ODA TABORIS z roku 1987 Ctibor Nečas.
Polansky nikdy nikde žádná další jména nezveřejnil za celých dvacet let. Přitom prostor, který mu byl
v českých nakladatelstvích a časopisech poskytnut, byl k tomu více než dostatečný. Nikdo se ho však
na tato jména ve Varšavě ani dvacet let potom nikdy nezeptal!! Dále Paul uvádí: „ seznamy přijatých
vězňů a oficiální táborové seznamy se značně liší“???? Všechny seznamy v třeboňském archivu jsou
oficiální táborové seznamy!!!! Nevím, který seznam mohl být neoficiální?? Dále Paul říká: „ Tábor
v Letech neměl hřbitov. Když místní farář odmítl pohřbívat v roce 1942 na místním hřbitově, byli vězni
pohřbíváni v neoznačených hrobech nedaleko tábora. Mají tyto neoznačené hroby značit „hřbitov“
zmíněný v textu prezidenta?“ Účastníci semináře nevědí, že tábor v Letech měl od poloviny ledna
1943 lesní hřbitov, je o tom zápis, hřbitov byl označen, hroby byly číslovány, zaneseny do plánku. Po
válce byl na tomto hřbitově dřevěný kříž, který byl dvakrát obnoven. Na lesním hřbitově byl přítomen
při pohřbívání ( před karanténním uzavřením tábora) kněz, což dokládá fotografie. Ano vichřice
v sedmdesátých letech terén značně proměnila. Dále Paul lidem ve Varšavě říká, že . „ jediný přístup
k tomuto památníku by byl úzkou silničkou, z vedlejší silnice, která není ani na mapě.“ Avšak na mapě
Střední Povltaví (Kartografie Praha 1994 v měřítku 1 : 100 000) uvedené lesní a polní cesty směřující k
lesnímu hřbitovu jsou!!!! Dále nám Paul říká, že provádět seriozní bádání na základě dvou procent
záznamů, vybraných českou vládou je těžké!! To má pravdu. Stejně tak je těžké vyvozovat seriozní
závěry, věnujete-li jednomu dokumentu méně než 4,5 vteřiny!!!! To ale účastníci varšavského
semináře nevěděli!!!! Již více než 15 let jsou všechny dokumenty z Třeboně v Americe na
mikrofilmech, žádný výsledek seriozního bádání jsem však za těchto 15 let nezaznamenal!!! ( Za těch
patnáct let měli na jednu stránku více než tři hodiny). Paul říká: „ Dále jsem byl informován, že
výkrmna neleží přesně na území bývalého tábora, a byl mi ukázán plán, kde se území pouze v části
překrývají. Já mám ovšem fotografii z roku 1943. Orientačním znakem je rybník a poloha tábora se
kryje s polohou výkrmny. Také místní pamětníci souhlasí, že výkrmna leží na území bývalého tábora,
dokonce prý některé základy baráků byly použity… „Žádnou fotografii z roku 1943 samozřejmě ve
Varšavě Polansky nepředložil, musela by mít svůj jedinečný půdorys! Nedal ji ani muzeu holocaustu ve
Washingtonu. www.krajinoupribehu.cz/art/978/nakres-tabora-v-letech-u-pisku.htm
V roce 1943
neměla Luftwaffe benzín na to, aby fotila nějaký tábor, který bude stejně do půl roku likvidován a
spálen!! Domky v nichž žili internovaní neměly podezdívku, je o tom dokument z ledna 1943 a
svědecké výpovědi četníků po válce říkají totéž!! Každý kdo viděl předválečné pevnosti z kvalitního
betonu, ví, že i beton stárne a chátrá. Představa, že by základy z obyčejného betonu (či snad dokonce
cihlové!!) mohly být po třiceti letech použity ke stavbě velkovýkrmny je vskutku hodna fastfoodových
intelektuálů a jejich českých obdivovatelů!! Dále Polansky tvrdí: „ Dr. Havlas ovšem ukazoval plán, kde
tábor byl mnohem menší. Poznal jsem tento plán. Byl to tábor postavený v roce 1940 pro 80 vězňů.
Tento plán je v publikaci profesora Nečase z roku 1987 na straně 10. Byla to publikace o nákladu
pouhých tisíc výtisků. Avšak již na následující straně 11 je nákres tábora po rozšíření z roku 1942.“
Onou publikací je Nečasova kniha ANDR‘ ODA TABORIS. Nejsou v ní žádné plány, ale nákresy
cikánských táborů, provedené jako obrázek, jako kresba tužkou, označené v popisce jako skica!!!
Kresba ze strany 10 zobrazuje kárný pracovní tábor v Letech po rozšíření o známý trojúhelníkový
výstupek. Je označena v popisce jako skica www.taborletyinfo.rajce.net cikánského tábora v letech (s
malým l). Je to stav po rozšíření, kdy kapacita podle svědků či historiků nebyla 80 vězňů (to je asi zimní
stav kárného !! tábora), ale až 600 vězňů (dle historiků)!! Na následující straně 11 je skica cikánského
tábora v Hodoníně, bohužel mylně v popisce označená taktéž jako skica cikánského tábora v
Letech.!!!!! Polansky tedy skicu ze strany 11 pokládal za plán rozšířeného cikánského tábora v
Letech!! Ale je to ve skutečnosti skica hodonínského tábora!! Takže v publikaci z roku 1987 není žádný
plán, ale nákres, lépe řečeno skica!!! U slova plán si posluchač myslí, že se v něm nachází i půdorys
tábora. Tak tomu není. A Havlasův zápis se s Polanského popisem rozchází nejen v tomto případě!!!
Polansky tvrdí : „Jak jsem řekl dr. Havlasovi, nehodlám pátrat po strážcích a žádat jejich potrestání.
Avšak pravda by měla vyjít najevo. Kolik lidí bylo skutečně posláno do Osvětimi? Kolik zemřelo
hladem, na následky bití či nemocí?“ Nebylo tomu tak, Polansky se Zubákem pátrali po strážcích a
žádali jejich potrestání, v případě Stuchlíka jsou o tom dokonce články v novinách, jak předkládají
„důkazy “. Dále Paul říká: „ Já jsem zjistil, že naopak za trest byli strážci z Letů propouštěni, jako je
případ strážce, který prodával Romům cigarety“. Cigarety prodával kárancům sběrného tábora
strážmistr Josef Kolář. Neprodával je Romům v cikánském táboře!! Prodával je za lichvářské ceny tj.
jedna koruna až dvě koruny za kus. Byl proto 22. května 1942 zemským úřadem suspendován.
Předtím se zbavil Janovský četníka Biskupa, rovněž v dobách kárného pracovního tábora. V dobách
cikánského tábora měl Janovský nedostatek personálu, na což si nadřízeným stěžoval. Dále nám Paul
píše o českém „zákonu o občanství, který byl odmítnut většinou důležitých organizací lidských práv
v Evropě a v USA . Vzato do konečných důsledků, můžeme se podle tohoto zákona dožít dalších
utečeneckých táborů, tedy koncentračních táborů v České republice, čili jiného tábora Lety před
rokem 2000“!!!!! Dvacet let po Polanského varšavském blábolu žilo v Česku v roce 2014 necelých 450
tsíc hlášených cizinců, kromě nich tu samozřejmě žijí cizinci kteří, již získali české občanství a cizinci
žijící ilegálně a cizinci kteří u nás pobývají jako turisté. Jenom v letech 1995-2007 se v ČR provdalo a
oženilo 58861 cizinců (z toho 98% byl sňatek s občany ČR)! Tábory uprchlickými, nikoliv
koncentračními, prošli jenom ti, kteří žádali o azyl či vstoupili na naše území nelegálně!! Druhými
nejpočetnějšími cizinci u nás jsou občané Slovenska. Jaké procento z nich tvoří slovenští Romové není
známo, neboť národnost cizinců se u nás neeviduje! Tolik ve zkratce k Polanského projevu ve Varšavě.
Nepochybně mu tam spousta lidí uvěřila. Nevěděli, že je to takový lhář, že i multikulturní trockista Petr
Uhl si v jednom dopise postěžoval, že „mu věří Erika Schlagertová“!! Jiní multikulturalisté se
vyjádřili, že Polansky přehání nebo, že jeho knihy nejsou literaturou faktu. Těch, kteří by řekli, že je
lhář, je u nás jako šafránu. Fedor Gál pak byl Polanským obviněn, že mu nechtěl vytisknout nové
vydání Bouře, prý se bál nuceného návratu na Slovensko?????,
který by mu hrozil.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zpoved-spisovatele-jemuz-Havel-nepodal-ruku-astve-Schwarzenberga-262688 Přesto http://www.lety.info/cs/ohlasy/ je Paul stále hvězdou českých
médií !! A velcí čeští žurnalisté nikdy nic nenapíší třeba o osudu Čerokíů, o jejich Stezce slz, o tom, že
se stali obětí americké chamtivosti po zlatě, o tom, že jejich úmrtnost při jejich vyhnání byla vyšší než
úmrtnost v Letech!!!!, které jejich velvyslanec navštěvuje. Navštěvuje je účelově, aby spolu se svými
poskoky vnutil našemu národu pocit viny za to, co se stalo v Letech, ale i poté v Osvětimi. Takovým
lidem jako je paní Olbrajtová o žádné Romy nikdy nešlo a nejde. V Kosovu vesele vydělává a osud
kosovský Romů ji nezajímá !! Vše to jsou jen lži, pokrytectví, chamtivost a přetvářka!! A Fedor Gál nám
žádnou knihu o osudu Čerokíů nevydal. Čerokíové se snažili co nejvíce přizpůsobit Evropanům. Např.
vlastnili obrovské farmy, domy stavěli z cihel, stali se křesťany, publikovali vlastní noviny v jejich jazyce
i angličtině, děti chodily do škol, města měla obchody, měli psaný jazyk a vytvořili si vlastní konstituci
podle amerického vzoru. Nic z toho je však nezachránilo před vyhnanstvím. V roce 1838 je vojáci hnali
ve velké zimě pryč. Cesta trvala pět měsíců a čtvrtina čerokíjského národa vymřela. Cestu nazvali
„Stezka slz“. Nebyli ale sami, stezkou slz spolu s nimi prošly i další kmeny!!
Bližší seznámení s názory Paula Polanského české veřejnosti zprostředkoval časopis Most:
Polansky pochází ze státu Iowa, poté co ukončil studium historie a žurnalistiky, založil Český historický
institut ve Spilvillu a od té doby pátrá po předcích Američanů, kteří původně pocházejí z Čech a
Bukoviny. Od roku 1973 Polansky pracuje v okresním třeboňském archivu. Shodou náhod se dozvěděl
o existenci archivního materiálu čítajícího 40 tisíc listů, jež pochází z tábora v Letech u Písku. Poté, co
mu ředitel archivu umožnil nahlédnout do archivu s jeho spolupracovníky, Polansky tyto archivní
materiály okopíroval. Závěry, které si studiem těchto materiálů utvořil, byly prezentovány v rozhovoru
s německým novinářem a turkologem, spolupracovníkem Mostu žijícím v Praze, Markusem Papem.
PAPEHO ROZHOVOR S POLANSKYM
Zde je část interwiew týkající se přímo problematiky tábora:
Jak jste objevil koncentrační tábor?
Když jsem seděl v archivu, zeptala se mne archivářka, jestli vím co se dělo v Letech za druhé světové
války, vyprávěla mi o cikánském táboře a o tom, že všichni zemřeli na tyfus. Velice jsem zpozorněl,
protože jsem dobře věděl, že neexistoval žádný koncentrační tábor, který by nikdo nepřežil. Se svým
bratrancem Jaroslavem Němcem, který žije v Milevsku, jsem jel do Letů, abych zjistil něco bližšího a
všichni, děti i staří lidé o táboře věděli a říkali mi, kde byl. Je to ten vepřín na konci ulice. Mou
oborovou specializací je historie předávaná ústní tradicí. Občas přednáším na univerzitě v Iowě. Začal
jsem tedy shánět svědky z Letů a okolí, kteří by mi mohli něco říci. Výsledkem byl tábor s mimořádně
brutálními dozorci. Když byl tábor uzavřen, jeden dozorce se oženil s jistou ženou z Orlíka a obec je
oba vykázala, protože všichni věděli, jak brutálně zacházel s vězni. Vězni byli nuceni k otrocké práci,
museli pracovat na statcích a na panství Schwarzenbergů. Takže ještě než jsem viděl první dokument,
byl jsem trochu v obraze a věděl jsem co se dělo.
Jak se veřejnost o Letech dozvěděla?
V dubnu 1993 jsem se konečně dozvěděl, že Lety byl tábor smrti a tábor vyhlazovací, jsem inicioval
protest členů amerického Kongresu. Až do skončení svých studií jsem vůbec nevěděl o profesoru
Nečasovi. Jeho kniha se nedala nikde koupit. Myslím, že byla v dobách komunismu napsána pro
případ, že by někdo tu záležitost objevil, pak se mohlo tvrdit, že „už jsme to také objevili“. Pracoval na
tom jeden profesor.
Proč pořád zdůrazňujete, že Lety byl český koncentrační tábor?
Mám osobní údaje všech zaměstnanců tábora. To Nečas nenapsal, chtěl utajit, že to byl český tábor
smrti. Pro něj to byl nacistický tábor. Nechci z nacistů smývat jejich vinu, myslím, že neexistuje nic
horšího. Pokud jde o válečné zločiny, domnívám se, že nemají být zapomenuty a prominuty. Poslal
jsem proto prezidentu Havlovi fax, v němž jsem se zeptal, jestli česká vláda vyšetřovala válečné zločiny
v Letech a postavila jejich pachatele před soud. Havel mě ve své odpovědi odkázal na ministerstvo
zahraničních věcí. Ale co s tím má co dělat ministerstvo zahraničních věcí. To je věc justice nebo
ministerstva vnitra.
Už tři roky se zabýváte případem Lety a dosud jste za to nedostal ani cent. Co Vás k tomu nutí?
K pokračování na kauze Lety mě přiměl spis jedné osmnáctileté dívky. Tehdy museli mít všichni Cikáni
osobní průkaz a museli ho stále nosit s sebou. Přišla si na úřad pro průkaz, byla zatčena a poslána do
Letů. Utekla, byla zadržena, vrácena do Letů a zastřelena. Když jsem viděl její fotografie, byl jsem tak
dojat, že mi nějaký vnitřní hlas říkal: „Její příběh musíš vyprávět.“
Byla odsouzena k smrti?
Ne. V táborovém řádu stojí, že pokus o útěk se trestá smrtí. Také neexistují žádné údaje o tom, kdo ji
zastřelil.
Jak jste se dostal k jejímu spisu?
Spisy vězňů, kteří se pokusili o útěk, byli zadrženi a zastřeleni, zůstaly v Letech. V archivu bylo asi 30
krabic. V každé z nich bylo přibližně 1500 dokumentů, existovalo asi 29 účetních knih, v nichž byly
zaznamenány výdaje od krmení pro psy až po jízdenky do Osvětimi. Nejdříve jsem si vypsal jména.
Přitom jsem se setkal s lékařem, který v Letech pracoval a dosud žije. Chtěl mi namluvit, že Lety byly
rekreační středisko, kde se Cikáni měli naučit, jak mají pracovat a jak se mohou stát užitečnými
občany. Po jeho odchodu z Letů začali lidé umírat na tyfus. A když všichni umírali na tyfus, byl tábor
uzavřen. Podle jeho informací nedostal tyfus žádný dozorce, ale ani jediný vězeň nepřežil. Potom jsem
našel transportní rozkaz do Osvětimi, lékařské zprávy, v nichž se pravilo, že v zimě 1943 došlo k tyfové
epidemii. Ale lékař jako příčinu smrti napsal:zemřel na otravu alkoholem nebo na otravu nikotinem, i
když vězňové pít ani kouřit nesměli. Podle dokumentů došlo jen ke 40 případům tyfu.
Zatímco Nečas tvrdí, že v Letech bylo 1307 vězňů, vy hovoříte o tisících?
Na seznamu, kde byli od prvního dne registrováni všichni obyvatelé tábora, je pouze 695 jmen. Ale
v přijímacím seznamu sepsaném o měsíc později už jich je nejméně 1100. Protože jsem věděl, že
všichni Cikáni v Čechách a na Moravě byli zaregistrováni ve svých bydlištích a pak posláni do Letů, bylo
mi jasné, že byli po svém příjezdu registrováni po skupinách. Přijelo tedy 16 Cikánů z jedné obce a
dozorce zapsal do táborového seznamu, že je to vězeň číslo 207.
Říkáte, že profesor Nečas je špatný historik. Co mu zazlíváte.
Snažil se utajit válečné zločiny. Všechno, co se v Letech stalo, byl válečný zločin, který spáchali Češi.
Někteří jsou ještě naživu. Měli by být za to potrestáni. Historikovou povinností a pracovní náplní je
informovat generálního státního zástupce, pokud byly zjištěny nepřímé důkazy o spáchání válečného
zločinu. Uvidíte-li dopravní nehodu, pak jste povinen to ohlásit. Není vaší povinností to vyšetřovat.
Nečas o nějakém válečném zločinu neřekl nic. To znamená, že je odborným poradcem pro válečné
zločiny. Říká, že viděl 40 000 dokumentů. Všechny tyto dokumenty svědčí o válečném zločinu. Také
neříká nic o tom, že táboroví dozorci byli Češi. Nečas tvrdí, že Himmler dal Čechům rozkaz, aby zřídili
tábory pro Cikány. Každý dokument podepsaný pražskou kriminální policií nese podpis nějakého
Čecha.
Nějaký čas jste spolupracoval s Janem Urbanem. Ten to potom najednou vzdal. Proč?
V roce 1994 mi zatelefonoval Jan Urban, tehdejší šéf televizního zpravodajství a požádal mě o
interwiew o Letech. Když viděl moje materiály, řekl: „Proboha! To je dynamit!“ Pak mě držel stranou
od ostatních médií, dokud jsem se nevrátil do Ameriky a nic s tím dál nedělal. Ale poslední den po
skončení smutečního obřadu v Letech ke mně přišel: „Vyhrál jste“. A já jsem řekl: „Co“. Protože jsem si
myslel, že jsem prohrál. A on řekl: „Včera jsem mluvil s generálním prokurátorem a on souhlasí
s vyšetřováním válečných zločinů spáchaných v Letech. Mluvil jsem s představiteli Karlovy university.
Nikdy válečné zločiny nezkoumali. Alespoň to tvrdí české velvyslanectví. Ale do pěti týdnů vám
zavolají, aby si mohli všechno zjistit.“ Nic z toho se nestalo.
Co tomu říká Jan Urban?
Neodpovídá na moje dopisy. Ale vím, že krátce po návratu z Letů ze zpravodajské redakce odešel.
Raději bych věřil tomu lepšímu, dokud se neprokáže opak. Ale když slyším, že pracuje jako nezávislý
novinář, pak nechápu, proč se případem Lety nezabývá.
Zřejmě tu s Vámi nikdo nechce spolupracovat. Čím si to vysvětlujete?
Protože říkám, že to byl český tábor a nikdo to nechce přiznat. V institutu pro novodobé dějiny jsem
natočil na magnetofon svou výpověď, která trvá dvě hodiny. Řekli, že je nezajímá nic, v čem měla
prsty Třetí říše. To bylo jejich stanovisko. Pokusil jsem se mluvit s Havlem, ale on mne nepřijal. Ale já
jsem na něj vyzrál, protože on odpověděl na můj fax o válečných zločinech a připustil, že ví o mém
výzkumu. Ale říká, že není kompetentní. Než jel Havel do Osvětimi, řekl v rozhlase: „Nikdy nemohu
pochopit, jak bylo možné, že ve východní Evropě vznikla Osvětim“. Měl by se někdy v noci projít
pražskými ulicemi, pak by pochopil, jak to bylo možné. Dnes se děje totéž co tenkrát.
Našel jste nějaké rozkazy české protektorátní vlády pro tábor v Letech?
Všechny přicházely z pražského ředitelství kriminální policie. Byl to běžný způsob řízení
koncentračních táborů v Třetí říši. Na dopisech jsem viděl velmi málo razítek s hákovým křížem, ale
zato jich hodně mělo českého lva. Téměř veškerá korespondence s ředitelstvím kriminální policie nese
podpis nějakého Čecha. Zřejmě to byl fašista, který kolaboroval s Němci, a já opravdu nemohu
zdůraznit tento fakt. Do Letů nikdy nevkročil žádný Němec. Kdyby Češi nebyli přesvědčenými rasisty,
nechali by hodně těchto lidí utéci. Nemuseli zabíjet děti. Když dostali rozkaz dovézt Cikány k vlaku do
Osvětimi, pak je museli do toho vlaku posadit. Ale nemuseli je v Letech mučit a zabíjet.
Našel jste nějaký rozkaz k usmrcení?
Ne. Prostě nechali děti umřít. Takový rozkaz nikdo nevyslovil. Ale vzpomínám si na svědecké výpovědi
personálu tábora v Letech. Všichni říkali, jaký surovec byl velitel tábora Janovský. Když objevil
těhotnou ženu, bil ji tak dlouho, dokud dítě v jejím břiše nezemřelo. Nechtěl v Letech žádné děti. Vše
co musíte udělat je prohlédnout si úmrtní listy.
Máte nějaké důkazy o střílení vězňů?
Ne, ale existuje kniha útěků. Když vězně chytili, jejich jména byla přeškrtnuta červenou tužkou, pak
znamená:byli zastřeleni na útěku.
Co tím chcete říci?
Myslím, že všichni Češi věděli, že v Letech bylo vyhlazeno téměř všechno cikánské obyvatelstvo a že
proto nebyl nikdo obžalován nebo postaven před soud. Česká vláda tak svému lidu vzkazuje: „Cikána
můžeš zabít a vyvázneš z toho bez trestu“.
Čím se v tomto bodě Česká republika liší od jiných zemí.
V této zemi nebyl nikdy rasismus definován. Je-li jednou definován, lze s něčím začít. V mnoha
ohledech teď mluvím proti své „vlastní krvi“. Chtěl bych uvěřit, že se můžeme vzájemně vychovávat a
určité věci napravit, možná, že to mohou udělat moji bratranci. Neznamená to, že s tím musíme žít na
věky. Můžeme si to přiznat, snažit se tak o změnu a dostat se tak o kousek dál. Ale to tady nevidím.
Česká vláda musí především rasismus definovat, na druhém místě je zákonodárství týkající se lidských
práv.
Někteří občané v USA tvrdí, že vaše země je úplný šampión, pokud jde o rasismus.
Myslím, že policie v Americe je rasistická až dost. Ale přesto si myslím, že v této otázce jsme dál. Když
zjistíte, že policista je rasista, pak jde do vězení - a ve vězení je hodně policistů. Ale ani v Americe není
všechno dokonalé. Nechci Českou republiku napadat z rasismu, když v Americe se děje totéž. Ale my
máme alespoň zákony chránící lidská práva. Přinejmenším na nich pracujeme. A v tom jsme dál.
Vidíte nějakou kontinuitu rasismu v českých dějinách?
Myslím si, že Lety žijí dál. Jejich brány se nezavřely. Lety existují v každém ghetu. Pokud česká vláda
nezmění zákon o státním občanství, co budete dělat se všemi těmi Cikány, kteří státní občanství
nemají? Kam je pošlete? Necháte je umřít na tyfus?
Když byly Lety uzavřeny, všechny spisy dosud žijících vězňů byly poslány dál. Viděl jsem transportní
seznamy těch, kteří byli přeloženi do jiných táborů a doporučující dopisy, v nich se praví: „Posílám vám
tohoto dozorce, má zkušenosti s Cikány“. A Nečas říká: „ To všechno byly pracovní tábory. Lety byly
také pracovní tábor“. Nebyly.
V demokracii- i v USA – se politici podrobují veřejnému mínění. Není to běžné i tady?
Jistě, že je, a proto Havel nehovoří o Romech nijak jasně. Kdyby to udělal, už by nebyl prezidentem.
Veřejné mínění by ho svrhlo. Totéž platí pro sudetské Němce. Pokud vím, až příliš mnoho Čechů
kolaborovalo. Existoval odboj, úctyhodný odboj. Ale ono to je asi tak: Němci nevěděli nic o
koncentračních táborech a o pronásledování Židů. Mám v Německu hodně bratranců. Všichni o tom
věděli. Němci by v České republice nemohli být, kdyby je tato země nepodporovala. Bez české vlády
by to tak nefungovalo.
Jaký je rozdíl mezi Vámi a profesorem Nečasem?
Já se snažím vyšetřit vraždu. Nečas mluví o nehodě. Občané Mirovic, i když z toho neměli žádný
užitek, dávno před postavením pomníku instalovali svou vlastní pamětní desku. Nebyl kolem toho
žádný velký povyk, žádné zprávy v novinách. Ale na tu desku napsali o krutých a nelidských
podmínkách v Letech. „Ať jejich duše odpočívají v pokoji“. Existují i hodní Češi.
I velcí čeští intelektuálové se zajímali o Paula Polanského a výsledky jeho bádání: V Nové přítomnosti
vedli velký český intelektuál, soudruh a bratr Petr Pithart (č.10/1995) a taktéž aktivista Václav Trojan
rozhovory www.pritomnost.cz/archiv/cz/1996/1996_7.pdf s Paulem Polanskym.
PITHARTŮV ROZHOVOR S POLANSKYM
Pithart:Dopustil jste se tu nějakých chyb, které byste rád vzal zpátky?
Polansky: Určitě. Udělal jsem chybu, když jsem důvěřoval českému velvyslanectví ve Washingtonu,
prezidentské kanceláři, Josefu Havlasovi na MZV a Dr. Nečasovi z brněnské univerzity, když mi v roce
1994 řekl, že žádný z bývalých vězňů ani dozorců už není naživu. Kdybych neuvěřil, mohl jsem hovořit
s více než 200 bývalými vězni namísto pouhých 90. Několik bývalých dozorců také zemřelo, ale
naštěstí se mi podařilo najít a vyzpovídat toho nejbrutálnějšího ze všech J. H. Žije v K. (Polansky uvádí
dotyčného plným jménem. Jelikož redakce nemá možnost ověřit si jeho tvrzení, uvádí pouze jeho
iniciály). Zrovna tak zůstala naživu jeho bývalá uklízečka, která mi popsala násilí a vraždy, jichž se H .
každodenně dopouštěl na mladých mužích a ženách ve své kanceláři. Později vždy musela přijít a utřít
krev, která po nich zůstala. Její příběhy potvrdilo několik bývalých vězňů. Mluvil jsem i s doktorem S.,
který měl v letech 1942-1943 na starosti všechny pracovní tábory v protektorátu. S. doposud žije v P.
Několik dozorců poskytlo u soudu svědectví o tom, že S. osobně navštěvoval Lety, kde si vybíral Cikány
k transportu do Osvětimi.
Pithart:Co tedy byly Lety? Alespoň Váš předběžný názor?
Polansky: Z dokumentů v pražských archívech jsem zjistil, že československá vláda schválila zákony o
„pracovních táborech“ jako Lety dávno před tím, než přišli Němci a založili protektorát. Později v roce
1941 se v Praze konala konference, které předsedal ministr vnitra a která ustanovila principy pro řízení
těchto táborů. Na této konferenci nebyl přítomen jediný Němec, a pochybuji, že o ní Němci vůbec
věděli. Mám u sebe protokoly z tohoto setkání, ve kterých stojí, že cikáni budou drženi v hladu a
budou pracovat do naprostého úmoru. Na této konferenci byli přítomni také Dr. Stuchlík a ředitel
tábora v Letech Janovský. V letech 1945-1948 začaly české trestní orgány vyšetřovat válečné zločiny
v Letech, ale po komunistickém převratu byl tento proces zastaven a několik vyšetřovaných dozorců
z Let bylo převeleno do Jáchymova. Podle svědectví byly v Letech zavražděny stovky černých
(romských) i bílých Čechů, a to umořením hladem, bitím, zastřelením a utopením, několik svědků se
dokonce zmínilo i o plynové komoře pro děti.
Pithart: Jakou věrohodnost přisuzujete těmto výpovědím? Nemohou někteří přeživší při líčení desítky
let starých událostí fantazírovat?
Polansky: Většina bývalých vězňů z Let, kteří jsou ještě naživu, se navzájem nezná. Byl jsem ohromen,
v kolika detailech se jejich výpovědi shodovaly. Mnoho dokumentů nalezených v českých archivech
tato svědectví potvrzuje a naopak vyvrací tvrzení vlády a profesora Nečase, který nikdy nemluvil ani
s jedním letským vězněm. Zpráva SS o epidemii tyfu v Letech uvádí, že v době od roku 1942 do roku
1943 zemřelo v táboře na tyfus pouze 15 Romů.
Pithart: Jaký podíl na zacházení s Romy mají německé úřady?
Polansky:V českých zemích bylo za války 199 táborů, v nichž bylo uvězněno celkem 95000 lidí. Mnoho
z těchto táborů bylo řízeno Čechy s minimální kontrolou či spoluprací Němců. Dnes se nám mnoho
českých historiků a vládních představitelů snaží namluvit, že Lety byly řízeny Němci a Jáchymov Rusy.
Bohužel tomu tak není, oba tábory vznikly na popud Čechů a byly jimi také řízeny. Oba sloužily jako
brutální vyhlazovací tábory, i když byly organizovány jako pracovní tábory. Čeští dozorci zde vraždili
české občany.
Internetové
podání
viz
:
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Lety_Pithart.html
a
http://www.celebritynet.cz/clanek/68629/tajna-schuzka-s-nepritelem-havla-a-schwarzenberga-petrpithart-vzpomina
Své poznatky a objevy Polansky publikoval ve třech knihách, které vyšly v i v češtině. Jednou je sbírka
básní Dvakrát tím samým a druhou román Bouře, třetí kniha rozhovorů Tíživé mlčení. Další jeho
kniha The Hidden Holocaust of the Gypsies jakož i články v amerických novinách nejsou u nás
k dispozici. Novou knihou v češtině je Tábor smrt Lety. http://www.romea.cz/cz/kultura/vychazinova-kniha-paula-polanskyho-tabor-smrti-lety-vysetrovani-zacina a http://antifa.cz/content/novakniha-tabor-smrti-lety-vysetrovani-zacina-1992-1995 a http://a2larm.cz/2014/12/schwarzenberg-byse-mel-omluvit-za-tabor-smrti/ a http://www.lety.info/cs/ a http://levaperspektiva.cz/clanky/kratkezamysleni-nad-polanskeho-knihou-o-letech/ a http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/lety-byly-horsinez-osvetim-variace-na-recenzi-knihy-paula-polanskeho-tabor-smrti-lety-vysetrovani-zacina-19921995 Velmi podnětná je knížecí reakce na Polanského obviňováni z využívání nucené práce Romů
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/karel-schwarzenberg-nepredpoklada-ze-jeho-otecmel-podil-na-vybudovani-tabora-v-letech-u-pisku Kníže říká : „Odvolává se, že mluvil s bývalými
zaměstnanci mého otce, tehdy už byli všichni v nebi prosím, když Polansky přijel do Čech. Moc rád
bych věděl, kdo mu tohle nakukal“... Polansky může tvrdit cokoli, češtině ani romštině nerozumí,
rozhovory nenahrával a zapisoval si anglický „překlad“. Jak vám dokážu, překlady (nebo jejich
zápisy ???? to nevím!!) byly špatné, někdy tvrdily opak toho, co bylo uvedeno!!!!!!!. Tedy napsáno –
myslím totiž jen jeho překlady soudních výpovědí a archivních dokumentů. K jeho výpovědím
pamětníků se nedostane nikdo, nebyly nahrávány!!!. Je to jen o vašem rozhodnutí, zda mu věřit či
ne. Jeho počínání je běžná dezinformační či difamační praxe!!! Nedostanete se ani k výpovědím dětí
z tábora v Letech, které vyslechl ÚDV. Spis se na ÚDV nachází a je evidován pod spisovou značkou č.j .
ÚDV-14/Vt-97. Jedná o spis trestní, není možné do něj nahlédnout, neboť se nejedná o spisový
materiál veřejně přístupný občanské veřejnosti.!! Takže tuto veřejnost o svědectví přeživších
informuje jen Paul Polansky!!!!!! K čemu pak takové instituce jsou???? Rovněž není dostupný
posudek Ústavu pro soudobé dějiny určený institucím příslušným k této kauze! V knihovně ústavu
není.
Sbírka básní Dvakrát tím samým byla recenzována v článku Jana Machonina, který v posledním
odstavci píše, že zpracovávat, byť v nejlepším úmyslu, formou poezie tak citlivé téma, jakým je romský
holocaust, zavání politickou agitací, se kterou máme v naší zemi neblahé zkušenosti a hlavně je to
nezodpovědné. Vždyť podobná manipulace se závažnými informacemi, jaké se Polansky ve své knize
dopouští, může být velice jednoduše zneužita neofašisty, kteří holocaust popírají a chopí se každé
příležitosti, aby dokázali, že jsme si ho vymysleli. Zcela opačně to vnímá Evropan Urs Heftrich ve své
knize Smutek na vedlejší koleji (Nacistická genocida Romů v české literatuře). Jsou zde slova jako:
„tím v žádném případě nechceme zpochybňovat, že vraždění Romů v obou částech bývalého
Československa organizovaly místní orgány (protektorátní úřady nebo Hlinkovy garda)“. Které to byly
protektorátní úřady, však tento pán neuvádí, ani kdo a jaká místa v nich zastával. V románu Bouře
upozorňuje Polansky, že některá jeho tvrzení v něm uvedená, jsou literární fikcí. Přes tuto zvolenou
formu prezentace svých poznatků je za oceánem vysoce vážen a i u nás jsou tvrzení zde obsažená,
považována za fakta.
Informačně nejobsažnější je jeho kniha zachycující svědectví těch, kteří přežili Lety s názvem Tíživé
mlčení, vydaná nakladatelstvím G plus G roku 1998. V její první kapitole popisuje Polansky svou cestu
k danému tématu:
„Pracovnice knihovny, kde jsem studoval, viděla Lety v poněkud jiném světle. Za války tam byl
koncentrační tábor, řekla mi. Byl to tábor pro Romy. Všichni tam zemřeli na tyfus. Často jsem Lety
navštěvoval, hovořil jsem s místním historikem, starostou i několika starousedlíky. Nikdo se o táboře
smrti ani nezmínil. Máme tady více ne 40 000 dokumentů, řekla mi vedoucí studovny, ale nikomu není
dovoleno je studovat, po dobu padesáti let. Koncentrační tábor pro Romy? A všichni zemřeli na
tyfus? To nedávalo smysl. Tyfus přece nebyl dýmějový mor. Bylo ho možné snadno léčit. Chtěl jsem
požádat českou vládu, aby zřídila v Letech památník k uctění české emigrace do Ameriky, ale tento
sen se náhle rozplynul. Tentýž den jsem hovořil s místním historikem, který byl penzionovaným
učitelem a publikoval sedmnáct knih o letské oblasti s tematikou od středověkých rodů až po místní
kamenolomy. Zeptal jsem se ho, proč nikdy nepsal o koncentračním táboře pro Romy. Romové mi za
to nestojí, řekl mi. A jestli chcete další informaci, zeptejte se tamhle doktora Kalbáče. Byl v Letech
lékařem. Osmdesátiletý doktor Kalbáč mi řekl, že si vše stále dobře pamatuje. Pamatoval si stále
dobře latinu i řečtinu, kterou učil na střední škole. Ale kdy jsem se ho zeptal na Lety, nebyl ve stavu si
cokoliv vybavit. Je to už dávno, řekl mi. Nakonec mi pověděl, že Lety byly rekreačním táborem pro
nezaměstnané Romy. Byli ale špinaví a přinesli si tu nemoc do tábora s sebou. Dr. Kalbáč mi řekl, že
odešel dlouho před tragédií, protože velitel tábora mu odmítl proplácet benzín za cestu autem
z Mirovic do Letů, co je vzdálenost tří kilometrů. Šel jsem znova navštívit starostu Letů. Prozradil mi,
že tábor stával tam, co je velkovýkrmna vepřů. Starosta se narodil a po válce, také nic bližšího
nevěděl. Poradil mi, ať si promluvím s někým starším, s někým kdo prožil v Letech druhou světovou
válku. Jel jsem k velkovýkrmně vepřů, pár kilometrů na východ. Zastavil jsem nějakého staršího muže,
který jel na kole, a zeptal jsem se ho, jestli něco ví o romském táboře, který tam byl za války. Každý o
tom ví, řekl. Za války jsem kolem něj jezdil na kole každý den cestou do práce. Byl to německý tábor?
Ovšemže ne, řekl. Za války nebyly v tomto kraji žádní Němci. Kdo tam dělal dozorce? Čeští policisté.
Všichni vězni zemřeli? Většina z nich. Jak zemřeli? To vám nemohu říci, odpověděl a odjel. Před dvěma
roky v lednu 1994 mně ředitel třeboňských archivů dal zvláštní povolení, abych mohl studovat
záznamy o Letech. On sám ty záznamy neviděl, ale nemyslel si, že bych mohl najít něco zvlášť
zajímavého v těch jedenatřiceti krabicích, které zabíraly na policích asi dvacet pět stop. Zdálo se, že je
unaven tím, jak stále a stále obtěžuju jeho podřízené. Dovolil také, aby můj český asistent pracoval se
mnou. První den jsem objevil podivnou nesrovnalost. Oficiální táborová kniha, která obsahovala
seznamy vězňů, neodpovídala seznamu těch, kteří přijeli do tábora. Česká policie přivezla do tábora
v Letech tisíce Romů, ale pouze šesti stům bylo přiděleno číslo a byli uvedeni v seznamu oficiální
táborové knihy. Mezi dokumenty jsem našel knihu, ve které byli uvedeni vězni zastřelení na útěku.
Objevil jsem také několik kartoték úmrtních listů, byly jich tisíce. Trvalo mi dva dny, než jsem je
prohlédl. Podle těchto záznamů zemřelo na tyfus jen osm lidí. Pro některá úmrtí byly uvedeny
absurdní důvody jako: uchechtal se k smrti, umřel, protože neuměl číst ani psát, byl tak opilý, že
nemohl ani žít. Objevil jsem stovky amatérských fotografií. Byly na nich ženy v pěkných šatech, se
zlatými náušnicemi a hezkými účesy. Muži v oblecích, s bílými košilemi a kravatami. Později jsem našel
i seznamy k transportům do Osvětimi. Ale tato čísla byla opět jen malou částí z celkové populace
tábora. Co se stalo s ostatními? Potom jsem našel záznamy o personálu tábora, byli to všechno Češi.
Všichni se narodili v Čechách. Všichni sloužili buď u celníků, nebo jako policisté, než byli odveleni do
Letů. Můj český asistent byl vyděšený. Tohle jsme ani neměli vidět, řekl. Někteří z těch dozorců možná
ještě žijí. Jestli se dozví, co děláme, mohou po nás jít. To odpoledne zmizel můj asistent. Vyžádal jsem
si fotokopie některých dokumentů (ten den, kdy tam ředitel archivu nebyl a nemohl tedy odmítnout)
Zaměstnanci archivu mi dovolili, abych si okopíroval více než tsíc dokumentů. Vedoucí archivu mi
pak donesl knihu, kterou český profesor Ctirad(tak! Ale je to Ctibor!!) Nečas napsal o Letech v roce
1981. Prolistoval jsem ji. Nečas tvrdil, že Lety byly pracovním táborem a naznačoval, že ho řídili
Němci. Tvrdil, že vězňové, kteří nezemřeli na tyfus, byli posláni do Osvětimi. O čtyři měsíce později,
15. května, noviny v Decorah ve státě Iowa otiskly na titulní stránce článek o mém pátrání. Hlavní
titulek zněl: badatel tvrdí, že Češi zahubili tsíce Romů, podtitulek byl, Paul Polansky odkrývá děsivý
příběh smrti. Noviny v Iowa City a v Des Moines otiskly také články na první straně. Vzal jsem pak
výsledky svého výzkumu do Washingtonu D.C., Komisi o evropské bezpečnosti a spolupráci. Podle
helsinských dohod měly být všechny tábory smrti na konci druhé světové války zachovány v původním
stavu jako národní památky. Cítil jsem to tak, že by se ta velkovýkrmna vepřů na místě letského tábora
měla odstranit a měl by se tam postavit nějaký památník těm, kteří tam zemřeli. Neměl jsem v úmyslu
psát o Letech. Měl jsem tehdy na stole spoustu jiných projektů. O dva týdny později, když jsem se
vrátil do Iowy, zavolali mě z Washingtonu D. C. Lidé z českého velvyslanectví se se mnou chtěli setkat
ohledně letských dokumentů. Pozvali mě, abych se zúčastnil zasedání, společně s členem Komise
evropské bezpečnosti a ředitelem amerického muzea památníku holocaustu. Na českém
velvyslanectví měli výtisk novin z Decorah. Nechtěli žádnou další publicitu Letů. Nabídli, že vytvoří
komisi, která se mnou bude studovat ty dokumenty. Přislíbili odstranit velkovýkrmnu vepřů a na tom
místě postavit důstojný památník. Požádali muzeum holocaustu o architekta, který by mohl uskutečnit
takový projekt. Ulevilo se mi, ale přesto jsem jim plně nedůvěřoval. Úředníci velvyslanectví mi
poděkovali za moji práci, ale neuzavřeli se mnou žádné konkrétní dohody. Lidé z Muzea holocaustu si
chtěli ofotografovat záznamy z Letů pro své archivy. Neslyšeli nikdy o vyhlazovacím táboře, který by
měl 40 000 dokumentů. Podle mých záznamů byly Lety nejlépe zdokumentovaným táborem
v dějinách holocaustu. Během příštích několika měsíců jsem několikrát telefonoval na české
velvyslanectví a ptal se, kdy pojedu do Prahy, abychom začali práci s komisí. Nikdy neurčili žádné
datum. Nakonec jsem jim poslal fax a navrhl, že nejprve budeme hledat ty, kteří tábor přežili.
Dokumenty mohly počkat, staří lidé však mají ve zvyku umírat. Požádal jsem velvyslanectví, aby
kontaktovali Prahu a zkontrolovali všechna jména lidí, jež jsem našel v letských záznamech. Věděl
jsem, že každý občan Československa je evidován v počítači policie. České velvyslanectví mě ale už
nikdy nekontaktovalo. V září toho roku jsem jel do Prahy. Československo se v té době rozdělilo na dvě
republiky. Teď jsem jednal s Českou republikou, ne s Československem. Vrátil jsem se do třeboňského
archivu, Vstup mi nebyl povolen. Byl jsem oficiálně persona non grata. Vedoucí studovny mi plačtivě
popisovala, jak několik agentů z ministerstva vnitra vyslýchalo jejich zaměstnance, aby jim pověděli
něco o mé práci. Hrozili, že je vyhodí z práce. Všichni se báli, že přijdou nejenom o práci ale i o
důchod. Toto zastrašování trvalo několik týdnů. Nikdo z archivu už nechtěl, aby ho se mnou někdo
viděl, dokonce i po pracovní době. Proč? Prostě jsem přišel na to, že se v letském táboře staly nějaké
hrozné věci. Kdyby někteří z dozorců byli ještě naživu, mohli by být stíháni jako váleční zločinci. Poslal
jsem prezidentovi Havlovi fax, ve kterém jsem vysvětlil situaci a požádal ho o pomoc. Kancelář
prezidenta mi odpověděla, že prezident pozorně sleduje moji práci, ale že Lety a válečné zločiny
nejsou v jeho jurisdikci. Kancelář prezidenta mi domluvila schůzku s nějakým úředníkem
z ministerstva zahraničí. Proč z ministerstva zahraničí? Vzal jsem s sebou tlumočníka, hlavně proto,
abych měl svědka. Dr. Havlas mě na ministerstvu zahraničí ujistil, že strávil několik měsíců tím, že
studoval záznamy z Letů. Došel k závěru, že tábor byl řízen Němci. Není nikdo, kdo by přežil, z vězňů
ani z personálu. Velkovýkrmna vepřů je příliš velká, nelze ji odstranit. Vláda plánuje postavit malý
pomník v blízkosti místa, kde stával tábor, a požádala některé romské organizace o pomoc při návrhu
projektu. Ale Romové nemají vzdělání, nestarají se o svou vlastní minulost, tak proč by se o ni měli
starat jiní? S Romy je těžké jednání. Devadesát osm procent jsou nezaměstnaní. Velmi málo jich jde na
střední školu. A vůbec nikdo nejde studovat univerzitu. Měl bych si najít nějaký lepší projekt. Řekl
jsem jim, že jsem odhodlán bojovat za odstranění výkrmny vepřů a za zřízení památníku obětí. Zeptal
jsem se dr. Havlase, kdo by mi v této zemi mohl pomoci. Bez váhání navrhl knížete Karla
Schwarzenberga, kancléře prezidenta Havla. Prezident jmenoval Schwarzenberga, aby zkoumal a řešil
problémy s Romy v České republice. Byl jsem šokován. Většina Romů pokládala Schwarzenberga za
rasistu. Stejný názor mělo i několik členů amerického Kongresu. Telefonoval jsem Schwarzenbergovu
tajemníkovi, ale nepodařilo se mi sjednat schůzku. Osobní dopis, který jsem mu poslal, zůstal bez
odpovědi. Po Praze jsem se zúčastnil konference o romské otázce, která se konala ve Varšavě a
sponzorovala ji Evropská unie a Komise evropské bezpečnosti. Romové byli největší minoritou v
Evropě. Konference se zúčastnily oficiální delegace z více než sta zemí. Delegace Helsinského výboru
v Praze kritizovala českou vládu za to, že schválila nový zákon o občanství, který odřízl více než
300 000 Romů od českého občanství. Helsinský výbor si také stěžoval na útoky skinheadů proti
českým Romům, které jsou málokdy stíhány, dokonce i když jde o vraždu. Já jsem pak mluvil o tom, že
česká vláda zastírá události, které se staly v Letech. Vrátil jsem se do Iowy a na Lety zapomněl. Po pár
měsících jsem dostal fax od redaktora jediných romských novin v České republice. Otiskl můj
varšavský projev. Český ministr, který měl na starosti záležitosti menšin, mě pak obvinil, že podněcuju
romskou menšinu proti vládě. Redaktor mě požádal o moji reakci na tato obvinění. Odfaxoval jsem
mu, že já nejsem autorem nového zákona o státním občanství. O pár týdnů později si kancelář
prezidenta stěžovala na můj projev otištěný v těch romských novinách a redaktor byl vyhozen z práce.
V květnu 1995 jsem se vrátil do České republiky, abych našel nějakého vězně, který přežil Lety. Stále
jsem si nebyl jist tím, co se tam stalo. Důkazy ukazovaly na český tábor, kde zemřely tsíce Romů.
Česká vláda nedovolila, aby washingtonské Muzeum holocaustu pořídilo mikrofilmy z letských
záznamů. Historici holocaustu z Osvětimi navštívili českou vládu, aby si prohlédli dokumenty, které
jsem našel, ale byli odmítnuti. Co se vláda snažila zatajit? Když jsem tehdy byl v České republice, zjistil
jsem, že vláda nechala postavit malý pomník blízko letského tábora a plánovala památeční obřad,
kterého se měl zúčastnit prezident Havel a někteří členové vlády. Po obřadu se měl konat seminář o
romském holocaustu. Nebyl jsem pozván. Hlavním řečníkem na semináři měl být dr. Nečas. Jel jsem
ho navštívit do Brna. Řekl mi, že hodně lidí bylo pobouřeno mým pátráním, ale nějaký výsledek to
mělo. Nečas nebyl dvacet roků sto přimět vládu, aby nechala v Letech udělat aspoň pamětní desku.
Teď jsem je prý přinutil já, aby postavili ten památník. Zeptal jsem se dr. Nečase, zda ví o nějakém
vězni, který přežil Lety. Řekl mi, že zná tři vězně, ale že neví, kde je má hledat. Byli to Romové a nikdy
nezůstávali moc dlouho na jednom místě. Zeptal jsem se, jestli s nimi mluvil. Řekl mi, že ano, ale jen o
jejich pobytu v Osvětimi. Lety nebyly pro historika Nečase významným táborem. Předmětem jeho
vědeckého zájmu byla Osvětim a osudy Romů v Osvětimi. Po mém návratu do Prahy jeden člen
Helsinského výboru, který se znal osobně s prezidentem Havlem, zavolal do prezidentovi kanceláře a
jednal s prezidentovým asistentem o tom, aby mě pozvali na obřad do Letů. Po několika telefonátech
došli k dohodě, že kancelář prezidenta mi pošle pozvání, když přestanu na prezidenta útočit. Nevadilo
jim, když jsem útočil na jiné české politiky, jako např. na ministra Němce, ale chtěli, abych přestal
v tisku kriticky psát o prezidentovi. Souhlasil jsem s podmínkou, že prezident ve své řeči přizná, že Lety
byly českým koncentračním táborem nikoli německým. Při památečním obřadu mě pozvali, abych stál
v řadě s několika ministry, kteří měli pozdravit prezidenta. Ministr vnitra Jan Ruml mi řekl, že se mu
nelíbí to, co jsem publikoval o prezidentovi, ale přiznal, že tento obřad by se zřejmě nekonal, kdybych
nezveřejnil výsledky svého bádání o Letech. Když mě představovali prezidentu Havlovi, odmítl si se
mnou podat ruku. Jen pokývl hlavou na pozdrav a šel dál. Toho rána v dešti mluvilo šest nebo pět
významných osobností o Letech. Všichni říkali, že to byl nacistický tábor. Třistašedesát vězňů (všichni
byli Romové) zemřelo na tyfus. Nikdo by neměl zapomenout na to, co dělali Němci za války. Přestože
všichni Romové, kteří zemřeli v Letech, byli katolíci, organizátoři nepozvali kněze, aby přednesl
modlitbu.
Kdyžhttp://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=191_projevy.html&typ=HTML
mluvil president Havel, uvedl, že Lety byly spravovány českými dozorci. Řekl, že někteří z nich se
nechovali správně, že někteří z nich byli krutí, stejně jako někteří sedláci z okolí, kteří využívali vězně
k otrocké práci. Ale řekl, že všechna úmrtí v Letech byla způsobena tyfem. Na seminář mě nechtěli
pustit, dokud si moji přítomnost na něm nevyžádal romský aktivista Lubomír
Zubák
http://www.romove.cz/cz/clanek/22034#6 . Před projevy uspořádali písečtí organizátoři tiskovou
konferenci. Zeptal jsem se ministra Němce, proč k novému památníku Romů nevede žádná cesta či
stezka. Památník stojí na poli a z hlavní silnice není vidět kvůli okolním stromům. Nejsou k němu
žádné směrovky. Ministr Němec odpověděl, že vláda dala na pomník dost peněz, a jestliže Romové
chtějí cestu či směrovky, musejí si je zaplatit sami. Seminář trval čtyři hodiny. Několik lidí z publika
žádalo předsedajícího, aby mě nechal promluvit. Chtěli slyšet moji verzi Letů, jejich žádosti byly
odmítnuty.
http://www.romea.cz/cz/publicistika/komentare/karel-holomek-kdo-objevil-romskytabor-v-letech-jak-to-bylo-s-polanskym-na-konferenci-o-romskem-holokaustu O Letech mluvil jen
profesor Nečas, ostatní projevy se týkaly Osvětimi. Jeden z nich měla vězeňkyně, která přežila Lety.
Mluvila však jen o svých zážitcích z Osvětimi. Dr. Němec pak oznámil, že se obřadu ráno zúčastnilo
sedm letských vězňů, ale že je bohužel nemůže představit, protože již odjeli. V té chvíli se můj život
změnil, slíbil jsem si, že najdu ty, kteří Lety přežili. Sedm měsíců mi trvalo, než jsem si svůj soukromý
život zorganizoval tak, že jsem se mohl plně věnovat pátrání po vězních, kteří přežili Lety. Ale
v listopadu 1995 jsem byl zpátky v České republice a byl jsem odhodlán jet otlučeným autem
kamkoliv, jen abych našel vězně z Letů. Najal jsem si Lubomíra Zubáka, romského aktivistu, toho, který
přinutil organizátory semináře, aby mě vpustili. Luboš hovořil výbornou angličtinou a měl kontakty
s Romy po celé zemi. Podařilo se nám vystopovat těch sedm vězňů, kteří se zúčastnili semináře, tehdy
jim nedovolili promluvit, proto jen seděli ve foyeru a vzpomínali. Tito vězni tvrdili, že Lety byly horší
než Osvětim a že čeští dozorci byli krutější než Němci. Následující dva měsíce jsme s Lubem cestovali
napříč republikou a hledali. Jedna stará žena nám řekla, že existuje aspoň tři sta vězňů, kteří jsou ještě
naživu, ale neměla na ně adresy. Nestýkali se. Nikdo nechtěl na Lety vzpomínat. Pohybovali jsme se
s Lubem v romské komunitě v Praze a ptali se starých Romů, zda znají někoho, kdo byl
v koncentračním táboře. Nakonec jsme je našli, ale trvalo to dlouho. V průměru jsme zjistili dva za
týden. Potom nám někteří z nich ukázali dopisy, které dostali od vlády. Najednou mi došlo, že česká
vláda má o letských vězních přehled, má kartotéku. Vláda nabízela odškodnění, když vězni prokázali,
že byli www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-217 v Letech. Nebylo to moc peněz, jen pár set dolarů, ale
vězni museli dokázat, že tam byli. Důkazem pro vládu bylo potvrzení z třeboňského archivu. Pracoval
jsem v tom archivu víc než dvacet měsíců. Znal jsem všechny zaměstnance a každé oddělení. Jestli
archiv teď korespondoval s vězni, věděl jsem co udělat. S jedním přítelem z Prahy jsme udělali plán,
jak získat tu kartotéku. Jeli jsme do Třeboně. Jeden zaměstnanec, který stále mému výzkumu držel
palce, nám řekl, že kartotéka byla odeslána do státního archivu v Praze. Můj pražský přítel navštívil
státní archiv v Praze a řekl jeho řediteli, že o mně slyšel, že jsem ten americký historik, který šíří lži o
Letech. Holocaust je vážná věc a Američané tomu nerozumějí. Jiný přítel, žurnalista, řekl řediteli
archivu, že chce napsat článek, ve kterém se postaví proti mé činnosti. Ředitel mu ochotně přislíbil
pomoc. Během pár minut byly na stole o mně dvě dlouhé zprávy. Napsal je Dr. Josef Havlas
z ministerstva zahraničních věcí. Byly napsány starým komunistickým stylem, prohlašovalo se v nich,
že jsem nepřítel státu a že by mi měl být zakázán vstup do všech archivů a odepřena mi jakákoliv
pomoc každým státním zaměstnancem. Ředitel archivu svolil, aby si můj přítel udělal kopie. Netrvalo
dlouho, abychom zjistili, že státní archiv v Praze má víc dokumentů o Letech než archiv v Třeboni.
Podle toho, co můj přítel viděl v krabicích s dokumenty, jsme odhadovali, že v Praze existuje asi
40 000 dokumentů o Letech. Aby dokázali, že Lety nebyly vyhlazovacím táborem, dovolili mému
příteli, aby nahlédl do téměř všech složek, s výjimkou několika velmi citlivých, které měla
permanentně vypůjčena kancelář prezidenta. Představili mého přítele také asistentce, která v Letech
pracovala od doby, kdy jsem učinil svá odhalení. Strávila tím posledního půl roku. Měla odmítat a
popírat všechna obvinění, ale ve skutečnosti objevila ještě víc hrůz než já. Dodnes mi není jasné, jak
to můj pražský přítel provedl. Nejen, že našel kartotéku vězňů, kteří přežili (korespondenci z let 1973
až 1996), ale dovolili mu, aby si ji celou oxeroxoval. Měl jsem teď adresy více než dvou set vězňů, kteří
přežili Lety. Teď jsme dělali dva rozhovory denně místo dvou rozhovorů za týden. O pár dnů později
mě můj romský tlumočník Lubomír Zubák opustil. Řekl mi tohle. Poslyš, musím Ti to říct, nemůžu
s Tebou už dál pracovat. Nikdo z mé rodiny nechápe, proč to děláme. Myslí si, že je to ztráta času a že
to není dobré. Moje žena mi chce najít nějakou jinou práci. Každý večer na mě ječí, ať dělám něco
pořádného. Řeknu Ti, že to škodí mému zdraví. Začíná se mi o tom zdát. Nemůžu prostě zapomenout
to, co nám ti lidé říkají. Zdá se mi, že se můj život ztotožňuje s jejich životy. Budím se uprostřed noci a
zdá se mi, že jsem v Letech. Zdá se mi, že mě bijí a že mě chtějí zabít. Tahle práce je velmi
nebezpečná. Vytahujeme z archivu věci, které tam měly zůstat ležet. Vidíme dokumenty, které jsme
neměli vidět. Mluvíme s lidmi, se kterými jsme neměli mluvit. Jestli vláda zjistí, co děláme, zastaví nás.
Nemůžu už dál. Je mi líto, chtěl jsem Ti pomoci, ale tato země není prostě připravena na to, aby tyto
věci slyšela. I já jsem byl unaven. Dělali jsme rozhovory s vězni už šest měsíců. Jejich příběhy byly
strašné. Nebylo možné se ubránit pláči, a to všechno hrozně vyčerpávalo. Vláda dobře věděla, co
děláme. Už jsem slyšel řeči a poznámky jako:ve skutečnosti nikoho nenašli, všechno si vymysleli,
nemá žádné důkazy, nemá žádné pásky ani videokazety jejich výpovědí. A i kdyby nějaké Romy našel,
no tak každý přece ví, že Romové lžou. Romovi nikdy nemůžete věřit. Dokonce i Dr. Nečas nevěřil mojí
práci. Řekl, že výpovědím vězňů nelze věřit, protože jsou vždycky nepřesné a zmatené. A přesto sám
publikoval knihu rozhovorů s vězni, kteří přežili Osvětim. A věřil jsem já sám skutečně tomu, co jsem
se dozvěděl? Bylo tam příliš mnoho přesných detailů, příliš mnoho opravdového pláče, než aby nešlo
věřit. Když jsme našli vládní kartotéku, najednou tady byla spousta vězňů, kteří Lety přežili. Oni se
mezi sebou nestýkali. Nikdo z nich nechtěl, aby sousedé věděli, že jsou Romové, natož, že byli
v koncentračním táboře. Bylo to v českém prostředí stále jakési stigma. Ti vězni o tom nemluvili
dokonce ani se svými dětmi. Nechtěli, aby věděli o těch hrůzách, aby žili se stigmatem. Většina vězňů
říkala tentýž příběh. Nebylo pochyb o tom, že někteří z nich jsou psychicky narušení po tom, co se jim
v Letech stalo. Nevím, jaký příběh bych vyprávěl já, kdybych byl vězněm, který přežil Lety.
V jednom měli naši kritici pravdu. NENAHRÁVALI JSME ÚSTNÍ VÝPOVĚDI. Vězni odmítali mluvit před
mikrofonem nebo před kamerou. Kdyby mě policie zadržela, měli možnost popřít, že by se mnou o
Letech mluvili. Ale kdyby existovaly pásky nebo kazety, měli by strach z odvety. Takže jsme to dělali
tak, že Lubo tlumočí a já jsem to přepisoval na laptop. Moje odpověď byla následující: jestli si vláda
myslí, že si ty příběhy vymýšlím, tak proč ty vězně nevyslechne sama.? Když Lubo odešel, pracoval
jsem s několika dalšími tlumočníky. Ty příběhy byly strašné, málokdo to mohl vydržet dlouho. Nikdy
jsem si s vězni nedával schůzku. Kdykoliv jsem jim zatelefonoval, odmítli. Ale když jsem se objevil
přímo před nimi a řekl, že jsem Američan a chci jim pomoci, aby se jim dostalo spravedlnosti, měl
jsem větší šanci. Bohužel hodně vězňů, se kterými vláda korespondovala, již nežilo. Více než jednou
jsem přišel o pár dnů později. Od doby, kdy jsem požádal české velvyslanectví ve Washingtonu, aby mi
pomohlo najít vězně, kteří přežili, do chvíle, kdy jsem získal kartotéku, uplynulo hodně času a mnoho
vězňů zemřelo. Později jsem se dozvěděl, že někteří z nich také zemřeli krátce po našem rozhovoru.
Z rozhovoru s vězni jsem se dozvěděl jména těch nejsadističtějších dozorců, TĚCH, KTEŘÍ ZABÍJELI
KAŽDÝ DEN. Několik jsem jich vystopoval, zdálo se, že ničeho nelitují. Našel jsem i ředitele českých
pracovních táborů za druhé světové války. Žil v Praze. I když se snažil vymyslet si nějakou verzi, ta jen
odpovídala tomu, co říkali jiní. Našel jsem i vdovu po veliteli jednoho tábora, která mi potvrdila, že
Němci neměli s Lety nic společného. Její příběh byl ve své prostotě a naivitě snad nejhroznější.
Můj přítel v Praze pořídil fotokopie několika set dokumentů z Letů. Zpráva SS, vyžádaná nejvyšším
německým velením, potvrzovala, že na tyfus v Letech zemřeli jen dva dozorci a třináct vězňů. Našli
jsme i záznam schůze velitelů táborů, kterou vedl český ministr vnitra, byla tam instrukce o tom, jak
s Romy v táborech zacházet. Na tom jednání nebyli žádní Němci. Ten český ministr trval na tom, že
Romové mají být týráni hladem a bitím až k smrt.
Ale skutečným příběhem Letů jsou osobní výpovědi těch, kteří je přežili. Ti lidé tam byli, viděli, co se
tam dělo, trpěli tam. Možná už dnes nedostanou od české vlády žádné odškodnění za své utrpení
nebo smrt svých blízkých, ale mají právo podat své svědectví. JSOU TO JEJICH SLOVA NE MOJE. Jsou
to jejich příběhy, ne vládní verze. Věřím jim, protože jsem viděl hrůzu v jejích očích, když mi ty příběhy
vyprávěli.
Toto je první kapitola Polanského knihy. O Letech na semináři mluvil kromě Ctibora Nečase i Petr
Lhotka! Opět se zde dovídáme o dokumentech, které Polansky viděl, okopíroval, ale nikde se neuvádí
jejich identifikace, nikde se neuvádí proč ani jeden z těchto dokumentů nepublikoval, třeba jen na
internetu. Předal své kopie Muzeu holocaustu, publikovalo je toto muzeum?? Na svých stránkách se o
tom toto muzeum nezmiňuje. V případě Polanským uváděných vražd spáchaných českými dozorci se
ani jednou neuvádí jméno jediné jejich oběti. Proč? Jestliže byli dle Polanského dozorci, kteří zabíjeli
každý den, pak za devět měsíců je to asi 270 dní, pokud by ti dozorci byli alespoň tři ( Několik??),
měli bychom tu mít přes 800 zavražděných? Proč tedy neuvádí nějaká jména těchto obětí. Vždyť sám
říká: „Nejdříve jsem si vypsal jména“ ! Proč nezveřejnil úmrtní listy, třeba jen ty, které se týkají jím
uvedených těhotných žen? Nebo ty, které zde uvádí (uchechtání se, negramotnost, nikotin, alkohol
atd.). Vždyť sám mluví o tisících úmrtních listů, které viděl!! Které důkazy ukazovaly na český tábor,
kde zemřely tsíce Romů??? Jedinou osobou, kterou jmenuje, je Dr. Kalbáč. Ten je opravdu uveden
v mirovické matrice zemřelých jako lékař podepsaný pod úmrtním zápisem, a to u Jana Hubeného dne
16.8.1942 a Antonína Šulce dne 22.8. 1942 a Vrbové Františky dne 21.8.1942 Pokud by byl tehdy Dr.
Kalbáč v táboře, odešel by skutečně již dlouho před tragickými událostmi. Další zemřelí mají jako
lékaře uvedeného Dr. Mráze. Ale i Serynková Josefa, zemřelá dne 20.8.1942 má podpis Dr. Mráze.
Podle mnou citovaného Fonogramu pro generální komando v Praze z 8.2.1943 byl Dr. Mráz obvodním
lékařem a jeho náplní bylo asi činit i zápis pro mirovickou matriku. Takže Dr. Kalbáč byl asi v srpnu
1942 Mrázovým zástupcem. Sám Dr. Kopecký uvádí ve své výpovědi, že byl ustanoven táborovým
ošetřujícím lékařem asi v září 1941, takže Dr. Kalbáč jím být nemohl! O tom svědčí Kopeckého
svědectví u soudu: „První úmrtí nastalo 21.8.1942“....
Kopecký si asi spletl rok. Bez ohledu na to zde máte fotodůkaz, že Dr. Kalbáč táborovým lékařem nebyl, byl asi lékařem obvodním... Přesto v Polanského knize Tábor smrti Lety je tento rozhovor s Kalbáčem: „Kdy jste začal pracovat v táboře, zeptal jsem se. V srpnu nebo v září 1940 odpověděl ostražitě.
Nebyl jsem tam dlouho. Jen něco okolo půl roku. Ani jsem tam nebydlel. Přijel jsem, jenom když mě
zavolali, jen když tam byl někdo nemocný, abych ho prohlédl. Zemřel tam nějaký Cikán, když jste tam
byl lékařem? Zeptal jsem se. Ne když jsem tam byl, řekl nakonec. Později tam byla epidemie, ale ti
mrtví se objevili až za doktora Neuwirta. Zemřel při této epidemii někdo z personálu? Ne řekl pomalu.“ Polansky zaměnil Kalbáče za Kopeckého asi proto, že Kalbáč ještě žil. Potom to vypadá „investigativně“!! Ovšem pokud by tam byl Kalbáč jen půl roku, od srpna 1940, pak by tam byl do února
1941!!! To ještě cikánský tábor neexistoval a epidemie v něm propukla v prosinci 1942!! A doktor
Neuwirth nastoupil v lednu 1943. Onen Polanského „rozhovor“ je vskutku nepodařená slátanina!!!
O tom, že se Polansky nezměnil, stále celé roky opakuje svá nekonkrétní tvrzení, nikdy nedoložená
jediným jménem, dokumentem, snímkem, nahrávkou či faktem nás utvrdí jeho poslední interwiew
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Spisovatel-Polansky-Havel-rozdal-lepsi-posty
exkomunistum-nez-souvercum-265919/diskuse . Ohledně odškodnění, vdovy a sirotci po zemřelých
byli odškodněni dle zákona www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-217 č.217/1994 částkou 100 tisíc korun
českých ! Osoby , které byly v cikánských a následně koncentračních táborech, dostaly za každý měsíc
2300 korun českých. Tedy 23 tisíc pro ty, co strávily celou dobu v Letech. A pokud přežily i německé
koncentráky, za ty dostaly 55 tisíc korun! Tedy celkem přes 78 tisíc korun českých. Při kursu 26 Kč 50
haléřů za 1 USD to činí 2943(slovy dvatisícedevětsetčtyřicettři) amerických dolarů. Částka 2300 Kč
byla v letech 1994 a 1995 zhruba polovinou běžného platu, který si tehdy za měsíc obyčejný
zaměstnanec mohl vydělat a suma 78000 Kč dobrým ročním výdělkem. Následné odškodnění viz
http://ecn.cz/txt_zpr_full.stm?x=2294302 Další projevy (Igora Němce, Karla Holomka a dalších) byly
otištěny v časopise Romano Kurko v květnu 1995. K semináři vyšla knížka Neznámý holocaust.
Polansky ve svém rozhovoru s Papem charakterizuje Lety jako tábor s mimořádně brutálními
dozorci!! Dle Polanského to vypadá tak, že německé tábory byly asi tábory s dozorci řádně
brutálními?? I Chorvati i Ukrajinci v těchto lágrech byli taktéž brutální jenom řádně!!! Jak mimořádně
brutální byli tito dozorci, o tom vypovídá dopis štábního strážmistra Luňáčka řediteli (veliteli - tehdy
ještě kárného) tábora škpt. Janovskému. Luňáček mu psal po konfliktu s vedoucím pracovní skupiny
četníkem Čejpem, který ulevoval v práci kárancům, tehdy káranci Krupařovi. Luňáček byl ale pro svoji
přílišnou služební horlivost u kolegů neoblíben a tak o něm vypovídali po válce takto: " Janovského
nohsled a denunciant všech zaměstnanců, jímž se postup Janovského z ryze lidských hledisek
příčil."(četník Bříza)..." K ruce Janovskému byl Luňáček, který byl horší než Janovský. Tloukl lidi a nám
říkal, že jestli se budeme spolčovat s káranci, nebudeme-li na ně ostří, že to bude ihned hlásit"(četník
Bělohlávek)..." Pokud jde o vykonávání rozkazů Janovského, mohu prohlásiti, že jediný vrchní
strážmistr Baloun a štábní strážmistr Luňáček je vykonávali s větší horlivostí" (četník Mokošín).
Takto to tedy bylo s mimořádně brutálními dozorci. Jako ti kteří více než bylo nutno někoho bili jsou
většinou uváděni tři četníci, a to jak četníky, tak i káranci. Jen jediný romský svědek, Václav Studený
jich uvádí více. K tomu je však nutné uvést, že Luňáček byl od listopadu1942 ve Zboníně, Baloun byl
od 30.11.1942 nemocen a Hejduk byl nemocen od 26.12.1942!! Četníci nebyli do tábora vybráni pro
jejich předpokládaný antciganismus, neboť nebyli posláni do cikánského, ale do kárného pracovního
tábora, který ze dne na den změnil německým rozkazem na tábor cikánský. A s ním se tak změnili i
internované osoby!! Četníci zůstali. Štábní strážmistr Luňáček napsal Janovskému ještě v době
kárného tábora toto : „..Pane řediteli, chci a snažím se plniti Vaše vydané rozkazy, jakož i další služební
povinnosti nám nám uložené a na popud vrchních vedoucích a podřízených jsem neoblíben proto, že i
na pracovišti jsem již několikráte některého z nich upozornil na nějaké nepřístojnosti neb nedostatky u
podřízených vedoucích pracovních skupin a i v táboře, že včas a na stanovených místech tito nestojí.
Nechci podporovati nepořádek, zvláště chování některých kolegů k chovancům. Pane řediteli, prosím
aby moje hlášení bylo důvěrné a zjistím-li další závady, ihned Vám je ohlásím neb vím, že Vám uložené
povinnosti a jiné starosti nedovolují, abyste vše mohl zpozorovati, resp. sám včas zhlédnouti.“ Ano,
Luňáček Janovskému donášel! Uvádí tamtéž, že viděl prap. Burketa s taškou, jak si v pracovní době
vyřizuje nákup. Nebyl proto u ostatních četníků oblíben. Jen strážmistr Sobotka ve své výpovědi dne
11.září 1946 uvádí : „Že by Luňáček nadržoval Němcům, resp., že by schvaloval jejich režim jsem
osobně nezjistil a domnívám se, že toto obvinění není pravdivé. Pro domnělé donašečství nebyl
šstrážm. Luňáček oblíben u ostatních četníků a byly naň proto vymýšleny různé nepravdy. Vím o tom,
že strážm. Kolář a Bělohlávek byli pro svou nedbalost a nepořádnost napomínáni ředitelem tábora.
Kdo je u ředitele obvinil nevím. Obvinění těchto však bylo pravdivé. Také mi není nic známo o nějakém
obohacování se šstržm. Luňáčkem z majetku cikánů.. Jest pravdou, že při příchodu cikánů do tábora
prováděly se u těchto prohlídky, avšak v přítomnosti ředitele neb jeho zástupce. Cenné věci se
odváděly do kanceláře účetnímu vrch stráž. Čeňku Novotnému. Pokud byly některé osoby z tábora
propuštěny, byly jim cenné věci opět při odchodu vydány.“ Měl na něho shovívavější pohled. Takže
vidíme, že s výjimkou dvou, tří četníků se Janovského postup striktního plnění a dodržování předpisů
příčil i četníkům a kárancům ulevovali, nikoli, že by jim přitěžovali. Sám Janovský mluvil o
„nespolehlivost některých orgánů“ . Stavbyvedoucí Beneš uvádí, že výkon káranců nepřevyšoval
výkon civilních zaměstnanců, byl slušný, nikoli však 100%.. Rovněž četník Bintr uvádí, že na kárancích
nebyl požadován nadlidský výkon!! Takto to tedy vypadalo táboře s mimořádně brutálními českými
dozorci. Byli přece mezi nimi i ti, kteří vraždili každý den!! jak říká Polansky!! A zase nikoho
nejmenuje!!!! Pokud by Luňáček vraždil každý den, po měsíci by mu už z jeho pracovní skupiny ve
Zboníně nikdo nezbyl!!! Ale on tu skupinu měl na starosti až do ukončení tábora, a všichni v ní byli
zdrávi!!! Dr. Patočka popsal četníky z tábora v Letech takto: „Strážní četa byla složena většinou ze
starších četníků, zčásti již přesluhujících, o kterých nelze říci, že by byli přísnými strážci, a jejich
poměr k osazenstvu byl více než lidský“…. Poměry u skupiny ve Zboníně byly popsány i takto: „ část
káranců dřepěla kouřící v okně nebo na zahradní zdi. Jiní byli zastiženi v přátelském rozhovoru
s dozorčím orgánem, mezitím co jiní byli v okolí, které zneklidňovali...“ Musím uvést, že jsem nikde
nenašel, že by se některý četník hlásil do tábora v Letech dobrovolně. Našel jsem pouze jednoho,
který žádal, aby v zimě bylo jeho dočasné přeložení z kárného tábora ( snižoval se tehdy v zimě 1940
stav) provedeno jen formálně. Dle pozdějšího hlášení npor. Blahynky žil tento četník v konkubinátě
s jednou ženou z okolí a doma měl manželku! Takže ani tento se sem dobrovolně nehlásil a svou
novou známost potkal až zde!!! Papemu narušovali jeho obraz mimořádně brutálních dozorců i
pamětníci.
Pan
Karel
Vrba
,
který
byl
v
Letech
mu
na
jeho dotaz:
http://collections.ushm.org/search/katalog/irn513255 „Projevovala se tam krutost ze strany
četníků?“ odpovídá: „To nemůžu říct.“ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
V květnu 2013 v časopise Nový prostor č. 417 http://www.novyprostor.cz/archiv-cisel.html?p=417
Ondřej Slačálek a Eva Nováková vedli rozhovor s Polanskym pod názvem PRASEČÁK BY MĚL STÁT
V LIDICÍCH. Je zajímavé, že jinak ke všemu velmi kritičtí autoři se nezeptali ani na Havla ani na
Schwarzenberga. Jejich další článek PROSTĚ TÁBOR bude rozebrán na konci celé práce.
V prosinci 2014 Paul Polansky pokřtil svoji novou knihu Tábor smrt Lety. Soudruha Pitharta si
skutečně oblíbil. Paul Polansky si přál, aby to byl Pithart, který napíše předmluvu. A tak se Pithart
pustil na tenký led. Ten led ale shledává tenkým kvůli Schwarzenbergovi. Přitom na tenký led se ale
pustil už když před 17 lety přistoupil na konspirativní , utajenou schůzku s Paulem Polanskym
S člověkem s pověstí škůdce této země, s člověkem pochybné mravní integrity. Proč v takto vážné
záležitosti přistupoval jako předseda senátu , tedy vysoký ústavní činitel na utajenou schůzku? Proto,
že si to Polansky přál !!!!!!! Tímto svým jednáním dopředu dal punc vážnosti a pravdivosti všemu co
Polansky tvrdí. Ten, kdo totiž přistoupí na utajenou schůzku, chce nebo má potřebu něco tajit či
skrývat. A jestliže je to vysoký ústavní činitel, dá se předpokládat, že se jedná o ohavné činy národa
jehož vrchní sněmovnu tento intelektuál reprezentuje. Pithart je člověk nepoučitelný, což voliči
poznali již za jeho jednání s Mečiarem a vystavili jemu a jeho hnutí v roce 1992 skutečnou červenou
kartu. On sám se pak rekorytarizoval k lidovcům a stal se předsedou senátu. Ne nadarmo byl označen
ve Studentských listech jako Brouk Pytlík české politiky!!
Polansky při křtu říká, že mnohem důležitější než dokumenty v archivech jsou svědectví přeživších
Sám jich shromáždil víc než sto. Oficiální dokumenty mají jenom zamaskovat to co se v Letech stalo.
I v nich jsou velké mezery a byly ničeny ještě v letech 1945 A účelem těch dokumentů, které zůstaly,
je zmírnit to, co se v Letech dělo , jakoby to zlegalizovat. Jediná pravda o holokaustu v Letech je ve
svědectví přeživších. Pochopitelně v těch, která shromáždil on. Jak sami vidíte, česky
http://outsidermedia.cz/sestrih-ze-krtu-knihy-paula-polanskeho-tabor-smrti-lety/
neumí, romsky
taky ne. Kým a kde byly ty dokumenty v roce 1945 ničeny soudruhu Piharte????????????? Ta kniha
má vzbudit bouři otázek, pochybností, obviňování,......říká soudruh Pithart. Ano? Proč ses na to
Polanského nezeptal??? Prostě každý jeho žvást je svatou pravdou? A nikdo ji nemůže vyvracet,
neboť Polansky tady už nikomu nevěří...... http://horvathova.blog.ihned.cz/c1-63448480-po-kolikateuz-objevujeme-lety?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed
Bratře
Pitharte, ty jediný jakožto znalec marxisticko-leninské dialektiky nám můžeš vysvětlit, proč Polansky
řekl paní Sarah Strindberg, že tábor v Letech byl uzavřen dva roky před koncem války, což je
pravděpodobně hlavním důvodem toho, že rozsáhlá sbírka záznamů o táboře zůstává nedotčena!
Takže sbírka je nedotčena od doby uzavření tábora. Jak to, že tedy její dokumenty byly ničeny ještě
v letech 1945??????? Potom by nemohla být nedotčena? Jen Ty to vše víš, tak jako Brouk Pytlík!!!
Pithart začíná definicí národa Národ je společenství lidí , které se dohodne na dvou věcech. Na co
bude vzpomínat a na co zapomene. Tábor Lety patří mezi ty události, o kterých se tento národ
rozhodl, že na ně zapomene. Takže to není tak, že neví, je třeba ho zas informovat..nechce...Toto
společenství se v roce 1945 ani potom nemohlo rozhodnout, neboť nemělo tehdy připojení na
internet s možností referenda či hlasování o tom, co vytěsnit či nevytěsnit. Nemá tuto možnost ani
dnes. Mohli rozhodnout pouze jeho reprezentanti, zvolení ať již ve svobodných či nesvobodných
volbách v následujících desetiletích. O potrestání kolaborace a válečných zločinů se český národ
snažil. Nemáme souhrnnou publikaci http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/27372/start/-1 , ale
práce Jarkovské, Boráka, Jiříka a dalších to celkem podrobně dokládají. Na Janovského učinil oznámení
MUDr. Neuwirth, na Letova jeho podřízení v jeho úřadu. Oba stanuli před soudem. Četníci Luňáček a
Hejduk pak před očistnou komisí. Na Hejduka učinil oznámení jeden káranec kárného tábora. Hlavní
viníci Heydrich a Himmler byli tou dobou již po smrti. Daluege a K.H. Frank byli odsouzeni, Böhme a
Weinmann byli nezvěstní. Sowa byl čs. orgánům vydán a odsouzen, Lysse, Schneidera a další Němce
čs. orgány nepotrestaly. Žijící protektorátní předsedové vlád byli odsouzeni, protektorátní ministři
vnitra stanuli před soudem. Bienert byl odsouzen, http://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Bienert Ježek
ne. Slovy Tomáše Staňka v květnu 1950 v rámci celé ČSR bylo ve vězení 3904 českých (dle národnosti)
retribučních vězňů.
Nikdo nic nevytěsňoval. http://www.libri.cz/data/pdf/585.pdf Má snad soudruh Pithart nějaký
konkrétní důkaz či dokument nebo se jedná pouze o jeho pocit. Pokud má na mysli poválečnou
publicistiku či historiografii, je třeba upozornit, že to nejsme to jenom my, kdo nemá podrobně
zpracovanou spoustu kapitol své historie. Prostě výkonnost historiků není často moc velká. I o
nekontroverzních tématech jako např. čs. domobrana vydal skvělou publikaci až dnes, po více než 90
letech, soukromník a důchodce, povoláním typograf. Pověstné jsou vynikající a podrobné publikace o
našich opevněních, taktéž vytvořené jen nadšenci, jakož i jejich rekonstruované pevnosti. Jsou to
témata nekontroverzní a přesto profesionální čeští historici se k nim dosud nedostali. I témata
kontroverzní jako např. hnutí Vlajka zpracoval amatérský historik. Má snad soudruh Pithart nějaký
dokument či svědectví o tom, že by nějaký nadřízený v uplynulých 75 letech zakázal nějakému
historikovi či romistovi bádat nad tématem romského holokaustu v protektorátu??? Je soudruhu
Pithartovi znám nějaký cenzurní zásah, který znemožnil publikování článku či práce na toto téma?
Pokud soudruh Pithart neuvádí žádný takovýto případ, jedná se o pouhý pocit velkého české
intelektuála, který není vůbec ničím doložen. Dále nám soudruh Pithart říká , že kniha je skvěle
napsaná. Je v ní ten samý příběh, který Polansky vyprávěl Pithartovi před 17 lety. A kniha není o
Letech, ale hlavně o nás, o české polistopadové společnosti. Takže holou syrovou pravdu, po které
volal pan Čeněk Růžička se z ní zase nedozvíme. Polansky vypráví ten samý příběh již 20 let!!! Nikdo
z české kulturně mediální fronty se ho za těchto 2O let nezeptal na jediný konkrétní fakt, údaj či
jméno, kterými by svá tvrzení doložil!!! Recenze jeho poslední knihy tomu nasvědčují! Ano soudruhu
Pitharte, kniha je o nás! Paul jakožto americký workerholik a bystrý pozorovatel uvádí: „Byly tři
hodiny odpoledne. Pozoroval jsem štamgasty, jak hrajou karty a pijou pivo a uvažoval jsem, kdo tady
v té zemi asi pracuje. Demokracie nepochybně přinesla příjemné změny“.(str. 54) Sám u sebe to však
za divné nepovažuje: „Více než dvacet let jsem si vychutnával rituál, dát si jednoho Regenta hned
poté, co jsem opustil archiv.“.(str. 305)
https://www.facebook.com/permalink.phpstory_fbid=750348238386448&id=700346970053242&su
bstory_index=0 A Pithartova předmluva opravdu nezklamala. Soudruh Pithart píše: „ Neměl jsem
žádný důvod nevěřit pravdivosti jeho zjištění.“ A jakápak to byla zjištění!!!!: „Zjištění o tom, že tábor
vedli čeští dozorci (Polansky jich zdokumentoval 91, ačkoli zprvu se tvrdilo, že to byli samí Němci), že
v táboře se neumíralo zdaleka jen na tyfus, ale i hladem a po použití násilí, a hlavně že tábor byl
mezietapou – přestupní stanicí – na cestě do vyhlazovacího tábora v Osvětimi“. Vážený a gardový
soudruhu Pitharte, kdy a kde se to tvrdilo!!! Uveď mi konkrétní příklady!!! Já zde uvádím české knihy
ze 60. až 80. let!! Nic takového se tam nepíše!!!! Myslíš-li Klause http://www.klaus.cz/clanky/1469 ,
tak ten to formuloval jinak a spojení jen na tyfus nepoužil! Kdo v cikánském táboře zemřel po použití
násilí. Aspoň jedno jméno uveď!! Řekl Ti Polansky aspoň jedno???? Soudruhu Pitharte, v roce 1973,
v době husákovské normalizace, vyšel v Jihočeském sborníku historickém článek profesora Nečase o
táboře v Letech. www.taborletyinfo.rajce.net České četníky, protektorátní ministerstvo vnitra ani
Rudolfa Berana vůbec nešetřil. Jestliže uváděl velitele tábora jménem, nemohl tvrdit, že to byli samí
Němci!!! Táži se Tě, leninisto Pitharte, kdy to tedy bylo?, zprvu???? Dále nám soudruh Pithart říká:
„Lety přece nejsou excesem nacionalistickým, ale čistě rasistickým. Českým rasistickým. Tábor byl
zřízen, i když ne rovnou v konečné podobě, ještě za tzv. druhé republiky (před 15. březnem 1939)“!
Toto jsou slizce prolhaná slova.!!!! Soudruh Pithart je přeci (RUDÉHO) PRÁVA DOKTOR. Tábor nebyl
zřízen ještě za tzv. druhé republiky (před 15. březnem 1939) ale v létě roku 1940!!! Za 20 let si to
soudruh Pithart nedokázal zjistit!! Jako PRÁVA DOKTOR si může přečíst vládní nařízení ze dne 2.
března 1939 č. 72/1939 Sb. o kárných pracovních útvarech a jemu předcházející vládní nařízení č.
223/1938 Sb. ze dne 11. října 1938 o pracovních útvarech . Nejsou ničím nacionalistickým a vůbec ne
čistě rasistickým. Čistě rasistickým nejsou ani vyhlášky či oběžníky (např. o potírání žebroty aj.)a
nařízení k těmto právním aktům, vydané až za německé okupace!!! Dokonce ani vládní nařízením ze
dne 9. března 1942 č. 89/1942 Sb. o preventivním potírání zločinnosti není čistě rasistickým!! (Na
základě tohoto zákona bylo 2618 protektorátních asociálů odesláno do Osvětimi! Z nich bylo 254
Romů. Z nich ale 172 bylo odesláno přímo z cikánských táborů- Vidíte, že i tento zákon, přijatý podle
německého vzoru se vztahoval z 90% na Čechy.) Čistě rasistickým je až Výnos St.I/II-17-100-78
Generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS
Standartenführera Horsta Böhmeho o potírání cikánského zlořádu, na jehož základě byly zřízeny
cikánské tábory!! To není ani český exces ani protektorátní exces ale německý právní akt!! Pokud
bychom šli do krajnosti, čistě rasistickým není ani odstavec VII OBĚŽNÍKU Č.D-1520-22—42-V/4 ze
dne 24. června 1942, který je zvláštní přílohou ke St.I/II-17-100-78, což je právě zde uvedený Výnos
St.I/II-17-100-78 Generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní
policie SS Standartenführera Horsta Böhmeho o potírání cikánského zlořádu. V tomto odstavci se
totiž praví: „ osobami, které se potulují po způsobu cikánském a žijí spolu s cikány nebo cikánskými
míšenci budiž naloženo stejně. Na ostatní osoby, které se potulují po způsobu cikánském, jest použíti
ustanovení o asociálních živlech“ Takže vidíte, že se nevztahoval jen na Romy, ale i na Čechy,
označované dnes cudně za Neromy, slovy Jiřího Letova na „české kočující živly“. Soudruhu Pitharte,
čtvrtina internovaných a minimálně desetina zemřelých v cikánském táboře v Letech byli Češi...
Českým excesem jsou naopak zákony a vyhlášky, přijímané např. za vlád strany Pithartovy (tedy té
poslední). Každý, kdo projde Šumavu pěšky, se o tom může přesvědčit na vlastní oči!! Chata u
pramene Vltavy těmto českým excesionistům postavila pomník....Petr Pithart pěšky nechodí a nemá
žádný důvod nevěřit pravdivosti Polanského zjištění!!! Takového tady máme skvělého intelektuála!! A
rozhodně není žádným právním ani protiromským excesem zákon o českém občanství, neboť podle
ministerstva vnitra byla žádost o občanství k 31. prosinci 1995 zamítnuta pouze dvěma stům
československých občanů!! http://romove.radio.cz/cz/clanek/18823#zakon Tedy za celé tři roky 200
osob!!! To nejsou žádné tisíce. Spousta jiných zemí má taktéž jako podmínku udělení občanství
určitou dobu pobytu (např. 5 let) a beztrestnost!!!! Jiné zkoumají i vaše vzdělání, věk i zdravotní
stav!!!! Když se na Západě přihlašujete k dočasnému pobytu, ptají se vás např. i na vaše vyznání!!
Přistěhovalecká
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/377172-lide-z-clunu-australie-migranty-zpolorozpadlych-barek-neprijima.html politika bývá přísná....
Soudruhu Pitharte http://www.antifa.cz/content/paul-polansky-navrat-do-let-2013 víš o tom, že
Polansky obviňuje strážmistra Václava Hejduka? Polansky ho uvádí jako „nejhoršího z nechvalně
proslulých letských dozorců, který měl podle svědectví mnoha přeživších ve zvyku obcházet tábor, aby
si vyhlédl nezletilé chlapce či děvčátka. Bral si je do svého kamrlíku, kde je sexuálně zneužíval a poté
umlátil k smrti. Hejduk byl v roce 1947 zproštěn obvinění, protože soudce/soudkyně odmítl/a uvěřit
„cikánským“ svědkům“. Hejdukovu obětavost při likvidaci epidemie ocenil npor. Blahynka a sám
Hejduk uváděl, že se při ní nakazil tyfem, což dokládá i Blahynkovo hlášení. Já jsem Heydukův spis
viděl !!!! Není tam nic o nezletilých chlapcích či děvčátkách a nevypověděli to žádní „cikánští“ svědci.
Vypovídal jeden bývalý káranec kárného tábora jako svědek. Hejdukova obhajoba označila jeho
výpověď za nedůvěryhodnou. Argumentovala jeho rozsáhlým trestním rejstříkem, dále tím, že si
Hejdukovo jméno nepamatoval a vyptával se na něj v kasárnách. Skutečně použila též slovního
spojení „ snad cikán“ ! Zajdi si do archivu Na Struze!!!!! Hejduk byl v roce 1947 zproštěn obvinění, ale
to se netýkalo žádných nezletilých chlapců či děvčátek!!! Já také neposuzuji komunistický právní
systém 60. let jen na základě Pithartova článku v časopisu Lidová armáda z roku 1966!!! I kdybych
neměl žádný důvod nevěřit pravdivosti jeho zjištění.!!!! Vím ale, že nezletilé chlapce či děvčátka
zneužívají kněží svaté církve restituentské, o kterou se strana Pithartova (tedy ta poslední) dobře
stará.
Ve spisu se uvádí „..Domnělé brutální chování obviněného vůči kárancům v Letech dosvědčuje Emil
Čihák s manželkou, dále svědci Bursík, Vokáč, Prošek, Harpner a Slanička. Jde o týrání Emila Čiháka. V
Letech byl kárný tábor pro elementy asociální, byly tam osoby mnohokráte trestané, cikáni, povaleči
apod..Čihák byl 8 krát trestán a do Let byl dán jako asociál.. Řada svědků z řad kolegů, kteří
s obviněným konali služby, dosvědčila, že jim nejsou známy žádné případy překročení působnosti
obviněného týráním chovanců tábora. Také Dr. Kopecký, který v Letech konal služby jako lékař,
potvrdil, že mu není znám žádný případ, kdy by obviněný byl chovance týral a také žádný z chovanců si
nestěžoval na obviněného...“ Soudruhu Pitharte, uvedení svědci nejsou Cikáni ani vězni cikánského
tábora. Viděl jsi snad v seznamu připsané písmeno C k jejich jménu?? Takže žádní cikánští svědci!! jak
tvrdí Polansky!! Víš o tom , že svědek Pešek uvedl: „Mohu potvrditi, že obviněný se staral o nemocné
cikány tyfem, tak , že nehleděl na své vlastní zdraví, až se sám tyfem nakazil a byl léčen..“ Nadporučík
Blahynka to také uvádí ve své přebírací zprávě Panu vrchnímu veliteli neuniformované policie v Praze
z 6. března 1943 : „.... Jinak jsou ještě nemocní a sice oficiant František Baloun od 30.11. 1942 na
zánět pohrudnice,kancelářský oficiant Bedřich Bělohlávek na podezření z břišního tyfu,kancelářský
oficiant Josef Hovorka od 19.1. 1943 na podezření z břišního tyfu, kancelářský oficiant Josef Hejduk
od 26.12.1942 na podezření z břišního tyfu, kancelářský oficiant Michal Stojka .....“ Závěrečný
verdikt zněl: „Kárný zástupce u očistné komise pro veřejné zaměstnance při ONV v Táboře nález
napadl, navrhl ho zrušit a vydat nový , kde se Hejduk uznává vinným. Provedeným šetřením , zejména
výslechem svědků Kouteckého, Brože, Čejpa, Jandy a Peška bylo však zjištěno , že v táboře v Letech
byly umisťováni hlavně cikáni, osoby mnohokráte trestané i živly společnosti lidské nebezpečné,
nikoliv osoby politicky nebo jinak za doby okupace nevinně perzekuované, že sice bylo nutno použíti
ostrých opatření i bití, ale jen k udržení nutné kázně, což mezi trestanými lidmi špatné pověsti a
chybného charakteru jest snadno vysvětlitelné. Jest dále zjištěno, že i velitel tábora Janovský četníky
k používání tělesných trestů nabádal, ba i nutil …Souhrnem lze říci, že tábor v Letech byl určen pro
živly asociální, společnosti nebezpečné a nebyl prokázán ani jediný případ internování jiných, zejména
politických vězňů v táboře. Jednání obviněného vůči osobám vězněným se shora uvedených důvodů,
třebas tak bylo v době okupace, nelze posuzovati dle názoru očistné komise pak s hlediska přečinu
proti národní cti, nýbrž jedině s hlediska obecných předpisů disciplinárních a očistná komise
veřejných zaměstnanců se v tomto směru nepokládá za věcně příslušnou.. Jak vidíš o nezletilých
chlapcích či děvčátkách tu nic není!!! Omlouvám se nevěřícím Tomášům, ale tento dokument se
nesmí fotit, můžete si jen činit v archivu Na Struze výpisky, takže ho sem nevkládám. Nadporučík
Blahynka o Hejdukovi napsal: „Pan Hejduk je sice jeden z mladších služebníků, avšak jedině on šel
bez odmluvy a bez naděje na odměnu vždy ostatním zaměstnancům vstříc tím nejlepším příkladem.
Je velmi svědomitý a snaživý a pracuje bez ohledu na úřední hodiny a práci.“ Soudruhu Pitharte, šel
bys Ty bez odmluvy a naděje na odměnu pomáhat lidem, kteří onemocněli tyfem? Nejen Ty, ale i
všichni pravdoláskaři z neziskovek si vše nechají dobře zaplatit!!!
Polanského poslední kniha skutečně není o Letech, ale o něm a lidech, s kterými spolupracoval!!
Přibližuje nám trochu svět namyšlených amerických aktivistů u nás i v Evropě. Neznají místní jazyk,
jsou závislí na překladatelích, ale přesto vynášejí své soudy. Z těch pak vycházejí americké vládní i
nevládní instituce a američtí vědci, jakož i organizace mezinárodní. Polansky lže, kdykoliv se mu to
hodí!! Na straně 241 píše: „Josef o Letech věděl. Vlastnil nedávno (rozuměj roku 1994) vydanou
knihu se seznamy 1300 jmen Cikánů, kteří byli v Letech internováni. Zběžně jsem si ji prohlédl. A
přemýšlel, proč tam není uvedeno více jmen“ Dle poznámky korektorů to má být Nečasova kniha
Českoslovenští Romové v letech 1938-1945 vydána v Brně. V této knize seznamy 1300 jmen Cikánů,
kteří byli v Letech internováni, nejsou!!!! Profesor Nečas je publikoval v knize ANDR ODA TABORIS
(MV ČSPB Brno 1987) a v Pamětním seznamu - 1 v následujícím tisíciletí. Od roku 1987 do roku
1994 není nedávno!!! ale 7 let !! Polanský lže a lže a Antifa si ani takovouto banalitu není schopna
ověřit. Něco si ověřit nelze, například co řekl Polansky historiku Peckovi, který si pořídil nahrávku.
V Ústavu pro soudobé dějiny v Praze se žádná nahrávka nenachází a pan Jindřich Pecka již
http://abicko.avcr.cz/archiv/1999/2/obsah/zemrel-jindrich-pecka-historik-a-popularizator.html
nežije. Markus Pape nám také nikdy nenajde „svědecké výpovědi personálu tábora v Letech, ve
kterých všichni říkali, jaký surovec byl velitel tábora Janovský. Když objevil těhotnou ženu, bil ji tak
dlouho, dokud dítě v jejím břiše nezemřelo. Nechtěl v Letech žádné děti. Vše co musíte udělat je
prohlédnout si úmrtní listy.“ Markusi, našel jsi ty výpovědi????? Viděl jsi ty úmrtní listy??????? Napsal
jsi někam alespoň jejich signatury???? Čekáme na to přes dvacet let!!!!! Já znám jednu jedinou
výpověď o políčku cikánce, která si mnula oko???? To je vše !! Víc v archivech není!!
Nad http://www.vaclavhavel-library.org/cs/index/videa/448/tabor-smrti-lety-16-2-2015
poslední
Polanského knihou debatovala i pražská kavárna, kde jinde než v knihovně Václava Havla, vybudované
americkým filantropem Zdeňkem Bakalou. Byli zde velcí čeští žurnalisté z Bakalova nezávislého časopisu Respekt Jindřich Šídlo a Petr Třešňák, dále romisté Michal Schuster a Helena Sadílková, romský aktivista Jozef Miker a aktivista Václav Trojan. V publiku se nacházely další osoby, které s Polanskym přišly do styku již v devadesátých letech jako Pithart, Šiklová a Pape . Helena Sadílková konstatovala, že
tvrzení Polanského stojí na vratkých nohách!!! I velký český žurnalista Třešňák uvádí, že : „Faktograficky je potřeba se na názory pana Polanského dívat s jistou rezervou“!! I soudruh Pithart musel
konstatovat, že Polansky přehání!!!! Pape vystoupil protinečasovsky a uvedl mj. : „Proč žádný jiný historik nepřišel na to si to ověřovat, jestli to je skutečně pravda co píše pan Nečas?“ Tak to je silná
káva!! Kdokoliv by si ověřoval Papeho tvrzení či citace v jeho článcích a v jeho knize Nikdo vám nebu de věřit, mu nikdy nemůže věřit!! Pape je lhář a překrucovač!!!!! Lhář volá po ověřování Nečase!!
Pape lže když říká : „….nikdo tady nežádal exhumaci.! To je lež. O exhumaci se uvažovalo (prácheňské
muzeum), jsou o tom dokumenty v píseckém archivu, Pape je musel vidět, byl tam, já o nich píši níže!!
Píše o tom na internetu i Přemysl Veverka (18.11.2009)!! A soudruh Pithart nám zde o Polanském říká
: „Když otevřel matriku Let, tak tam byly obrovské seznamy bez vysvětlení, co to je!!! Nevím jak na
to soudruh Pithart přišel?? Já jsem tu mirovickou ( nikoli letskou soudruhu Pitharte!!! zase plácáš ne smysly) matriku otevřel. Nevím jestli soudruh Pithart viděl mirovickou matriku, když ji označuje za
matriku Let??? Asi ne!! Ale „nemá žádný důvod věřit Polanského zjištění“ !!!!!Já jsem její část MATRIKA MIROVICE www.taborletyinfo.rajce.net na rajče uložil. Každý kdo umí česky, pochopí co to je a o
co kráčí!!!! Polansky byl závislý na svém překladateli Lubomíru Zubákovi, ten by mu musel vysvětlit,
co to je!! O Zubákovi však právě v této diskusi uvádí soudružka Šiklová, že neuměl romsky a jen
špatně anglicky!!! A Polansky prý neuměl ani švabach, takže rodokmeny pro Američany pro něj dělali
jeho známí. Je to tedy pouze obchodník s rodokmeny, které sám nevypracoval??? Švabachem jsou
psány záznamy v matrikách uložených v Třeboni!! Tam ale mirovická matrika není. Záznam o úmrtí v
Letech za roky 1942 a 1943 jsou samozřejmě uloženy v mirovické matrice, která se nachází na zdejším
městském úřadu!! Takže by soudruh Pithart mohl sáhnout do své kapsy, ofotit tu matriku a dát to na
internet!!! On má však spoustu práce a nemá ani čas si přečíst tuto moji práci, jak mi sám napsal!!
Pan Václav Trojan v diskusi říká, že třeboňský fond CT Lety není uspořádán dodnes!! To je lež, pan
Trojan v něm v novém tisíciletí asi vůbec nebyl????? Dále říká, že pro Polanského vypsal z materiálů
důležité informace. Je tedy oním přítelem, o kterém Polansky mluví ve svých knihách a rozhovorech.
Proč si sám ty informace nearchivoval a nikde je nezveřejnil??? Trojan říká : .. „v té době žil jeden z do zorců, Hejduk“. Polansky ale uvádí, že vystopoval několik dozorců?!!!!! Tak jeden nebo několik???!!!!!
Dále Trojan uvádí, že Janovský byl členem SNB a byla to politika tehdejšího stalinistického režimu, kte rý těchto lidí všelijak využíval!! Má to pan Trojan doloženo??? Byl Janovský v době rozsudku ještě
členem SNB nebo pracoval na úřadě jako civilní zaměstnanec?? Z materiálů soudu mi to jasně nevyplývá? Jak ho stalinistický režim využíval????? Všelijak!!!!! Další Trojanovo tvrzení už je typicky pape ovské: „ Tábor v Letech a tábor v Hodoníně byly tábory, které byly v podstatě organizovány a řízeny
českým ministerstvem vnitra“ !!!! To můžete říkat chlapcům z Respektu či intelektuálkám z čééétééé,
pane Trojane!!! A kde máte onen vámi uváděný dokument z Berlína??!! Já znám pouze dokument o
romských dvojčatech, tam se „Berlín“ skutečně angažoval! Romista Schuster znovu uvádí své srovnání
tábora v Letech s Dachau, proč ho nesrovnává s jinými tábory (Jindřichovice, Horní Jiřetín, Litoměřice)
či s úmrtností Čechů právě v Dachau. Tak takhle se to má s lidmi kolem Paula Polanského….
Paul Polansky dnes http://romove.radio.cz/en/article/26744 tvrdí, že: „ And so local Jews from
Mirotce were brought in as slave labour to try and salvage the timber. But they were professors and
doctors and lawyers and did not know how to use their hands. And so after half a year, or almost a
year, they were sent Terezín and then the gypsies were brought in to salvage the lumber and to work
in Prince Karel“ Takže Židů v Miroticích bylo tehdy 25 osob!! Ti by Karlovy lesy nezachránili!! Opět
nám nekonkretizuje kde pracovali, ale uvádí Cerhonice. Tamější tábor však vznikl až po válce pro
Němce!!! Na internetu nic o Židech v Lazišti ani v Cerhonicích nenajdete! Romskému radiu Paul říká:
„Even to this day, the Czech government is releasing false figures about how many died at Lety. The
burial records at Mirovice, where most of the children who were murdered, or beaten to death, or
starved to death, were taken and buried is many times more than the official government figures
today. And there are documents that show that people died. In the Třeboň archives I came across
800 death certficates that were signed by local doctors. And yet the government maintains that
only about 300 or 330 people died at Lety. And so the documents, and the local archives, and the
town chronicles tell a completely different story. http://romove.radio.cz/en/article/26745 And yet all
of this is being ignored“ Fastfoodový Paul nám zase opakuje, dnes jen anglicky, že našel přes 800
úmrtních listů!! Nikde na internetu je za 20 let neukázal, protože je nemá!!!! Žádné pohřební záznamy
z Mirovic nebyly spáleny. Kniha www.taborlety.info zemřelých z válečných let 1942 a 1943 je stále na
radnici na matrice v Mirovicích. A v Třeboni jsou kopie hlášení na Zemský úřad o úmrtích. Obojí jsem
vám dal na internet!! Rovněž nám Paul nikde nepřinesl dokument, že lesy Schwarzenbergovi patřily až
do druhého týdne v prosinci 1942?? Polanského bláboly dnes oslovují romské rádio a české
žurnalisty! http://www.washingtonpost.com/wp-srv/inatl/daily/oct99/czech4.htm Ale i deníky v zemi
Moniky Lewinské o něm píší. Tedy http://www.lety.info/cs/ohlasy/ nejen velcí čestí žurnalisté patří
mezi jeho obdivovatele.
Už i panu Slačálkovi došlo http://novyprostor.cz/clanky/451/kniha-pro-lagr-a-prasecak.html, že takhle
to dál nejde!!! I když setrvává v některých lžích a omylech, nedokáže poslední Polanského knihu
skousnout!! Slačálek hledá záchranu u Papeho, o kterém tvrdí, že jeho kniha A nikdo vám nebude věřit zůstává i sedmnáct let po svém vydání asi nejlepším shrnutím historie tábora!!! Tento Pape
http://a2larm.cz/2015/03/polanskeho-seznam/ ale na nové Polanského knize žádné nejasnosti neshledal!!!! Když Pape roku 1997
http://collections.ushm.org/search/katalog/irn513255 natáčel
rozhovor s panem Karlem Vrbou, tento mu řekl o svém synovi, který byl přítomen, toto : „..jeden se
mi tam narodil“. Pape se ptal: „ jak se dařilo novorozeněti?“ ..No dobře, dyk ho tady vidíte“. Pape tedy
viděl jednoho v Letech narozeného člověka. Přesto nikdy nikde neoponoval Polanského tvrzení, že
všechny děti, které se narodily v Letech, nepřežily!! Dle Polanského jich bylo 600!!!!
Polansky ve své poslední knize Tábor smrti Lety na straně 131 uvádí: „Ve stejném kartonu jsem nalezl
dopis datovaný 6. března 1943. Zmiňoval se o návštěvě, kterou v táboře vykonal inspektor Štěpán
Blahynka z Prahy, jenž zde objevil 400 vězňů s příjmením Růžička. Bez jakéhokoliv důvodu naléhal, aby
byli všichni s tímto příjmením zahrnuti do transportu odjíždějícího 4. května. V oficiální vězeňské knize
bylo ovšem Růžičků zapsáno pouze pět.“ Začátek onoho dopisu ale vypadá následovně:
„Lety 6. března 1943
Panu vrchnímu veliteli neuniformované policie v Praze
.
Táborový velitel Štěpán Blahynka – převzetí tábora.
Hlásím, že jsem dne 19. ledna 1943 přišel do cikánského tábora v Letech, kam jsem byl převelen.
Velení tábora jsem převzal 20. ledna 1943. Přitom jsem zjistil, že zdravotní stav četníků je neutěšující a
zdravotní stav Cikánů je kritický. Denně umíralo téměř 6 obyvatel tábora. Celkový dojem z tábora byl
nedůstojný, všude špína a nečistota a musel jsem hned začít s čištěním tábora
.
Evidence v táboře zadržených osob.
Evidence v táboře držených osob byla neúplná a nepřesná. Nikdo nemohl přesně konstatovat, kolik
osob zde vlastně je. Těmto osobám nebyly přiděleny stravovací průkazy ani evidenční čísla, jednoduše
nebylo možno vlastní osobu určit, neboť nyní se zde nachází přes 400 osob s příjmením Růžička.
Přesto jsem hned začal s pořizováním soupisu Cikánů, rozdělil jsem jím evidenční čísla a vydal
stravovací legitimace. Pořízení soupisu ale trvalo do konce února 1943, s ohledem na to, že mnohé
dět, z nichž některé nemohly mluvit, případně o sobě nic bližšího nevěděly, zde zůstaly úplně samy,
jejich rodiče zde buď zemřeli, nebo uprchli nebo byli odvezeni do Osvětmi…“
To je jak z rádia Jerevan nebo z čété!!!! Blahynka nebyl inspektor ale nadporučík, nebyl z Prahy ale
z Moravy a nebyl v Letech na návštěvě, ale byl to nový velitel tábora!!!. A v onen den podával hlášení
vrchnímu veliteli neuniformované policie v Praze!! Tím byl tehdy SS Standartenführer
Erwin
Weinmann, i když dle Polanského „podle archivu v Třeboni s táborem neměl žádný Němec nic
společného, ani ho nikdy nenavštívil.“(str. 131)!!!. Takovouto „špičkovou vědeckou práci“ odvádí tento
americký vědec a jeho spolupracovníci!! O jednom z nich sám uvedl: „Jednou jsem si najal taxíkáře,
který mluvil výtečnou angličtinou, aby pro mne bádal v záznamech. Za týdenní práci mi poslal účet na
5000 dolarů. Už při několika předcházejících příležitostech mi naúčtoval příliš a tak jsem mu nezaplatil
nic.(str. 344)
Jak vypadá Polanského „interpretace“ archivních dokumentů, si udělejte obraz sami. V následujících
řádcích naleznete přepis konference pořádané protektorátním ministrem vnitra Ježkem. Vyvodili
byste z jeho slov Polanského tvrzení o tom, že Romové mají být týráni hladem a bitím až k smrt.?!
Polansky říká : „Mám u sebe protokoly z tohoto setkání, ve kterých stojí, že cikáni budou drženi
v hladu a budou pracovat do naprostého úmoru.“ Jak se dá z černobílých fotografií poznat, že šperky
jsou z drahého kovu? K přeškrtnutí červenou tužkou se dostaneme později.
„Dr. S. (míněn Stuchlík) měl na starosti v letech 1942-1943 všechny pracovní tábory v protektorátu.“
Tento se však u soudu vyjádřil takto: „Co se týče obvinění vznesených Drem Kopeckým nemohu se
vyjádřiti, ježto jsem již v té době referentem nebyl, zejména co se týče zacházení s cikány v táboře a
rovněž tak, co se týče svědectví resp. příloh podání četn. strážm. Břízy na č. l. 45 a to se týká většinou
cikánů.“ Markus Pape popisuje dobu jeho odchodu mlhavě: “Na jaře 1942 měl Stuchlík na starosti
přeměnu letského pracovního tábora na tábor koncentrační. Krátce na to však z ministerstva
odešel.“Na jaře roku 1942 se kárný pracovní tábor změnil na tábor sběrný, ani jeden z nich nebyl
zamýšlen a ani nefungoval jako tábor výhradně pro Romy a rozhodně ne pro ženy a děti. Pape se tak
mlhavou formulací snaží čtenáři použitím slova koncentrační označit Stuchlíka za jednoho z tvůrců či
osnovatelů cikánského tábora. Jak je vidět Stuchlík neměl na starosti cikánské tábory a od léta 1942 už
vůbec žádné tábory, neboť ze svého místa odešel, a pracoval u zahradnické firmy. Další časové
upřesnění Polanského tvrdí, že zákony o táborech byly schváleny dávno předtím, než přišli Němci,
takže dávno je od 2. do 15. března? Pod razítkem se lvem je někdy podepsán i SS Standartenführer
Erwin Weinmann nebo Landesvizepresident Horst Naudé! A další a další tvrzení Polanského tak
mohou obstát pouze v nějaké restauraci rychlého občerstvení v Iowě. Pokud by Dr. S. měl být Rudolf
Seidl, tak i tento Stuchlíkův nadřízený zastával svou funkci jen do jara 1942. Nemůže to být ani Jan
Svoboda, neboť tento byl ročník 1888! O takovémto kmetovi bychom byli v devadesátých letech jistě
informováni. I on uvádí: „koncem června 1942 jsem z oddělení I.6 odešel“. Takže ani jeden z Dr. S.
osobně nenavštěvoval Lety, aby si vybíral Cikány k transportu do Osvětimi. Kteří dozorci vypověděli o
doktoru S.?
Rozpory nejsou jen mezi jednotlivými výpověďmi v Polanské knize Tíživé mlčení, někdy jsou i
v samotných jednotlivých výpovědích. I sám Polansky si protiřečí. Polansky ve své knize Tíživé mlčení
píše: „Se svým bratrancem Jaroslavem Němcem, který žije v Milevsku, jsem jel do Letů, abych zjistil
něco bližšího a všichni, děti i staří lidé o táboře věděli a říkali mi, kde byl. Je to ten vepřín na konci
ulice.“ V rozhovoru s Markusem Papem uvádí „Často jsem Lety navštěvoval, hovořil jsem s místním
historikem, starostou i několika starousedlíky. Nikdo se o táboře smrti ani nezmínil.“ Takže se o něm
nikdo ani nezmínil, ale všichni mu říkali, kde byl!!!!!!!!!????? Tomu mohou rozumět snad jen velcí
čeští žurnalisté a velcí čeští intelektuálové!!!! Polansky v rozhovoru s Markusem Papem uvádí : „Až
do skončení svých studií jsem vůbec nevěděl o profesoru Nečasovi. Jeho kniha se nedala nikde koupit.
Myslím, že byla v dobách komunismu napsána pro případ, že by někdo tu záležitost objevil, pak se
mohlo tvrdit, že „už jsme to také objevili“. Pracoval na tom jeden profesor….“ Ve své knize Tíživé
mlčení ale uvádí: „Vedoucí archivu mi pak donesl knihu, kterou český profesor Ctirad (tak!!!! ale je to
Ctibor!!! „ Moc rád bych věděl, kdo mu tohle nakukal“... ptám se spolu s jeho knížecí jasností!!!! Byli
to snad jeho „překladatelé“??? Polansky česky neumí a tak si nemůže plést Nečasovo jméno Ctibor
s podobným českým jménem Ctirad!! Vypadá to jako by Polanský byl jen reprezentativní hlásnou
troubou někoho jiného, kdo česky umí!!! Nebo jen narazil na špatné překladatele??!!! Na ty má
opravdu štěstí!!!) Nečas napsal o Letech v roce 1981. Prolistoval jsem ji.“ Ono prolistování je tedy asi
datováno do února 1994. Ale knihu prolistoval v archivu, tedy během „svých studií“!!!!! Ale předtím
říká „do skončení svých studií jsem vůbec nevěděl o profesoru Nečasovi. Jeho kniha se nedala nikde
koupit.“. Takže Polansky si nemohl koupit Nečasovu knihu, přestože o Nečasovi vůbec nevěděl!!!
Nečasovu knihu z roku 1981 si mohl půjčit v knihovně a v onom roce 1994 si mohl koupit Nečasovu
novou knihu Českoslovenští Romové v letech 1938-1945 ( Ctibor Nečas, Masarykova univerzita, Brno
1994 )!! A zase ji prolistovat !!!!!!!!!!
Polanského tvrzení „Protože jsem věděl, že všichni Cikáni v Čechách a na Moravě byli zaregistrováni ve
svých bydlištích a pak posláni do Letů, bylo mi jasné, že byli po svém příjezdu registrováni po skupinách“ je velice „tajemné“! Soupis Cikánů a po cikánsku žijících osob zahrnoval jednotlivé osoby, sečtené nejen v jejich bydlištích ale i osoby kočující. Bývalý velitel letského tábora Josef Janovský
24.3.1942 ve své zprávě inspektorovi I. oddělení VuR Generálního velitele neuniformované protekto rátní policie uvedl : „ V cikánském táboře Lety byla založena matrika veškerých vězňů ( sämtlicher
Häftlinge ). V této matrice byly dodané osoby uspořádány podle ročníků a u každé bylo uvedeno jméno a příjmení a místo narození, pokud mohlo být doloženo. Rodinné vztahy nebyly z této matriky zřejmé…“ Výnos St.I/II-17-100-78 Generálního velitele neuniformované protektorátní policie o potírání
cikánského zlořádu v odstavci 4a) uvádí :„vyplní u každé soupisu podléhající osoby dvojmo tiskopis
podle vzoru l. Všechny rubriky tiskopisu jest vyplniti co nejpřesněji podle údajů soupisu podléhající
osoby……….. Pro děti starší 6 let jest kromě toho vyplniti zvláštní přihlášku.“ Takže sepsány byly
jednotlivé osoby(včetně dětí). Jak lze z tohoto faktu vydedukovat, že „Cikáni poslaní do Letů byli po
svém příjezdu registrováni po skupinách“?? je jasné asi jen Polanskému. Ano byli , ale jako jednotlivé
osoby !!!!! Registrovány byly osoby, nikoli skupiny !!!! Ještě lze dodat, že kočující osoby nebyly sepsá ny ve svých bydlištích, ale tam , kde se právě nalézaly a Cikáni z Moravy byli posláni do Hodonína u
Kunštátu. Ano, příchozí byli registrováni po skupinách , ale každý zvlášt!! Takže pod jedním číslem ne bylo více lidí, ale bylo zapsáno více lidí se stejným číslem!! Viz Nečas-Pamětní seznam- 1. Pokud se na
www.taborletyinfo.rajce.net podíváte na BLAHYNKŮV SEZNAM, pak uvidíte, že jsou zde pod jednotlivýmí čísly sepsány jednotlivé osoby, kterým jsou postupně (po skupinách) přiřazována společná čísla. To jsou ta čísla, která jim byla udělena při jejich příchodu do tábora, tak, jak postupně ve skupinách
přicházely!! Ve své poslední knize Tábor smrt Lety se Polansky této své „dedukci“ věnuje vícekráte:
„Potom jsme v kartonu 7 našli dlouhé seznamy jmen, jmen bez složek. Byly to přijímací seznamy, metodicky vedené, zaznamenávající jméno, datum narození a místo zatčení. Byly to tisíce jmen, které
Vlasta zanesla do databázového programu v mém počítači. Také Patrick začal brát věci vážně a dlouhé
hodiny pracoval při kontrolním vyhledávání jmen přijatých vězňů s oficiálními táborovými knihami.
Jeho práce mi umožnila poznat, že v táboře byly drženy tisíce vězněných. Ačkoliv oficiální kniha vykazovala pouze 695 vězňů, kamufláž bylo snadné odhalit. Kniha uvězněných vedla každého jednotlivé ho vězně pod vlastním číslem, ale na přijímacích seznamech v kartonu 7 se nacházely celé rodiny,
dokonce několik rodin, které byly uvedeny pod stejným číslem, pod stejným individuálním jménem.
Po zpracování všech přijímacích seznamů jsme s Patrickem odhadovali, že průměrně bylo pod jedno
vězeňské číslo zařazeno asi osm vězňů. Ale někdy jsme našli až 17 lidí uvedených pod jedním individuálním jménem. Po pouhém měsíci výzkumu jsme odhalili, že Lety byly skutečně táborem smrti. Věz ňové zde umírali každý den po celé tři roky existence tábora. Když někteří umírali, byli do tábora přivá ženi noví vězni a dostávali uvolněná čísla, ale záznamy v oficiálních knihách se měnily zřídka. Většina
úmrtí byla potvrzena lékařskou zprávou. Bylo zde více než 800 lékařských potvrzení úmrtí. Na mnoha
z nich byl podpis doktora Kalbáče…. Udělali jme více než 600 fotokopií těch nejdepresivnějších záznamů.(str.112) Dále pak uvádí.. Protože bylo jasné, že „oficiální kniha“ tábora Lety s počty vězňů sloužila
jako zástěrka, chtěl jsem vědět, zda „chybějící tisíce“ byly poslány do jiného koncentračního tábora
nebo zemřely v Letech. A dále… Znovu jsem se zabydlel ve Spilvillu a studoval všechny fotokopie, které jsem si o Letech v Třeboni udělal. Dál jsem dával do počítače jména všech vězňů, které jsem v záznamech z tábora v Letech našel. Dále píše : Ukázal jsem Erice a doktoru Chamberlainovi svůj počítačový program týkající se Letů se záznamy, které tam vložili Miroslav a Vlasta. Vyvinul jsem databázi,
která zobrazovala informace o každém vězňovi, o kterém jsme se ze záznamů z Letů dověděli. K tomuto dni tam bylo 2035 položek a další měli být vloženy později. Každá položka obsahovala vězňovo
jméno, místo pobytu v době zatčení, místo narození, datum narození, náboženství, rodinný stav, za-
městnání, jazyk, zda uměli číst nebo psát, rasu, datum příjezdu do tábora, datum příkazu k zatčení,
jaké policejní oddělení zatčení provedlo, počet propuštění a opětovných zatčení a informaci co se
s tím člověkem nakonec stalo. Polansky se setkává s ředitelem Muzea holocaustu a informuje ho:
„Máte kopie nějakých záznamů z Letů?, zeptal se mě Brewster. Přes 600, řekl jsem. Všechno, o čem
jsem si myslel, že by se mohlo hodit. Příkazy k transportům do Osvětimi, seznamy se jmény vězňů,
kopie složek s osobními záznamy o každé osobě, která pracovala v táboře, dokonce i dopis od pražské
firmy, která do tábora dodávala plyn. Jaký plyn? Cyklon B. Protože to bylo až ke konci, myslel jsem si,
že ho tam mohli používat k dezinfekci. Později jsem slyšel od doktora, který tam pracoval, že k dezinfekci tábora používali louh a začal jsem o tom pochybovat. Dále Paul uvádí: „Za druhé, stačí pět minut na to, aby se člověk ujistil, že Lety byly tábor smrti. Jak jste mohli vidět z mého inventáře záznamů
v Letech, kdokoliv může nyní najít jakýkoliv záznam za pár vteřin. V kartonech 13,14,15 a 25 jsou seznamy transportů do Osvětimi. V kartonu 5 jsou přijímací seznamy vězňů v Letech. Uvádějí jejich jména, data narození a domovské adresy. Oficiální kniha vězňů uváděla pouze 694 vězněných během tří
let existence tábora, počty uvedené na přijímacích seznamech jdou však do tisíců. V kartonu 25 jsou
seznamy vězňů, kteří v Letech zemřeli. Je tu více než 800 záznamů o úmrtí, podepsaných táborovými
lékaři. Jen pár minut stačí nato, aby se člověk ujistil, že Lety byly táborem smrti, kde zemřely tisíce lidí.
V květnu jsem předal kopie mého inventáře české ambasádě ve Washingtonu, abych pomohl jejich
vládě při revizi záznamů. Zjevně jej nikdy nepoužili.“ Taktéž informoval o svých objevech profesora Nečase: „ Jak si tak můj počítač bručel skrze všechny svoje testy, vysvětloval jsem, co jsem se mu chystal
ukázat. Udělal jsem si kartotéční list pro každého vězně z tábora, kterého jsme objevili v záznamech.
Použil jsem formát první knihy z tábora, která měla informace o prvních vězních v následujících kategoriích.: číslo vězně, příjmení, křestní jméno, místo pobytu (v době zadržení), okres, místo narození,
datum narození, náboženství, rodinný stav, zaměstnání, jazyk, zda uměl číst a psát, národnost, datum
vstupu do Letů, datum příkazu k zadržení, policejní stanice, která zadržení provedla, počet pobytů
v táboře, co se s daným vězněm stalo a pozorování. Poslední místo počítačového listu obsahovalo mé
poznámky. Obvykle jsem na to místo zapsal „poslán do Osvětimi“ nebo „zemřela v Letech“ Číslo nahoře na obrazovce ukazuje celkový počet položek, které mám, řekl jsem. 2035, četl profesor Nečas. Jak
je to možné? To je víc než dvojnásobek počtu vězňů, který uvádím ve své knize. To není možné. Je tam
pár duplikátů, řekl jsem, protože jsem okopíroval každé jméno, které jsem našel, ať už ze seznamu pří chozích nebo třeba ze zpráv lékařů, ale určitě jsem mezi lety 1940 a 1943 nalezl v záznamech více
než 2000 různých jmen. Aha, tak to bude ten rozdíl, řekl. Já jsem nepočítal nikoho, kdo nebyl Cikán.
Zíral jsem na profesora Nečase, zatímco on studoval mé záznamy. Jak je možné, že se nezajímal o
všechny ty bílé Čechy, kteří byli zavražděni v Letech anebo odtamtud převezeni do Osvětimi Čeští dozorci v Letech bili a vraždili nejen Cikány, ale také své vlastní české bratry. Důkazy o tom ještě nespatřily světlo světa. Proč je profesor Nečas ignoroval?“ (str. 298). Věnuje se výsledkům svého bádání i
doma v Americe : „Znovu jsem se zabydlel ve Spilvillu a studoval všechny fotokopie, které jsem si o Letech v Třeboni udělal. Dál jsem dával do počítače jména všech vězňů, které jsem v záznamech z tábora v Letech našel.“ a „Ve všech místnostech výzkumného centra i ve svém domě jsem měl poházené fotografie záznamů o Letech a také fotky mnoha tamních vězňů. Nemohl jsem se hnout, aniž
bych neviděl cikánskou tvář, nepoložil si hrnek s kafem na nějaký seznam lidí z transportu do Osvětimi
nebo abych nešlápl na nějaký úmrtní list z roku 1942. Můj stůl byl zcela pokrytý poznámkami z rozhovorů“. (str. 265) Stůl byl tedy pokrytý poznámkami z rozhovorů. Ale Polansky si přece rozhovory
s pamětníky zapisoval rovnou do svého počítače?!!!! Proč v knize neotiskl jména všech vězňů, které
v záznamech z tábora v Letech našel !!!??? Má je přeci ve svém počítači!! A má i více než 800 lékařských potvrzení úmrtí. Ti také mají svá jména!! Vždyť sám o tom, co se mu podařilo objevit, říká:
„Dvaceticentimetrová hromada fotokopií ležela na jejím stole. Podávala mi účtenku.“ (str. 225). Tak tu
hromadu ofotím a dám na internet, ať svět vidí, jak bestiální ti Češi jsou !!!( Zatím to vědí jen dobře
informované Paulovy spolupracovnice : „Češi nikdy nechtějí připustit, že udělali něco špatně, řekla. Na
stejný problém narážíme i v otázce sudetských Němců. V letech 1945-47 vyhnali 3 000 000 svých
vlastních obyvatel a zkonfiskovali všechno, co jim patřilo. Víc než půl milionu z nich zemřelo při nucených pochodech přes hranice a teď Češi nechtějí přiznat vinu ani se zavázat k jakémukoliv odškodnění“!!) A také bych uvedl, která to byla pražská firma, co dodávala do Let Cyklon B!!! Jestlipak
byla zapsána v obchodním rejstříku?? Tyto Polanského „vědecké závěry“ byly moc dokonce i na pana
http://novyprostor.cz/clanky/451/kniha-pro-lagr-a-prasecak.html Slačálka, který k tomu uvedl : „To by
znamenalo těžko představitelnou situaci, že v již tak přeplněném lágru v Letech bylo vedle tisícovky
evidovaných vězňů další stejné nebo větší množství vězňů, které běžná táborová evidence nepodchycovala (a žádná kontrola na to nepřišla, nebo to nepokládala za potřebné zaznamenat). Důkazy pro
svá tvrzení Polansky nepřináší, v takto pojaté knize ostatně ani nemůže. Místo toho mluví o Letech
jako o „táboru smrti“ i v názvu knihy. Jenže tábor smrti (což je ekvivalent slova vyhlazovací tábor) je
termín: označení táborů, jejichž účelem bylo vyvražďovat. Pokud by toto byl smysl Letů, proč by pak
Romové pokračovali do Osvětimi?“ ????Tolik pan Slačálek!!!!!!!!!!!
Viz www.taborletyinfo.rajce.net na TRANSPORTY DO OSVĚTIMI.
Polanského
knihu
Bouře
/
http://www.uloz.to/xepzpjD/paul-polansky-boure-rar
či
http://tracker.cztorrent.net/torrent/boure-the-storm-paul-polansky-1999/234665 / vzala doslova
velká česká žurnalistka Tereza Spencerová ve svém článku v Mladém světě č. 12/2003
http://www.zvedavec.org/klasika/2011/04/4326-pripad-nepovsimnute-knihy.htm a v tomto roce též i
v Prague Post. http://orgo-net.blogspot.cz/2013/01/schwarzenberg-pouzival-k-praci-vezne-z.html
Je zde převyprávěna část jeho knihy:
Začíná se vichřicí dne 6. prosince 1939. V protektorátu v té době existovalo na základě výnosů z let
1927, 1931 a z počátku března 1939 existovalo už 15 pracovních táborů, do kterých byli sváženi
kriminálníci a osoby vyhýbajíci se práci…
Není tomu tak. Kárné tábory na základě výnosu z počátku března 1939 vznikly až v roce 1940 a byly
dva. Uvedených 15 pracovních táborů nemělo nic společného s výnosy z let 1927 a 1931(ten
neznám!!) ale byly to pracovní útvary a vznikly na základě výnosu z roku 1938, popsaného níže. Do
nich byli zařazeni nezaměstnaní muži, nastoupili dobrovolně, pouze pod ekonomickým tlakem ztráty
podpory v nezaměstnanosti a nejednalo se o svážené kriminálníky a osoby vyhýbající se práci. Baráky
letského tábora jsou také v expozici označeny jako „domov pracovního útvaru“, zřízeného pro dělníky,
pracující na stavbě silnice. http://www.kultura21.cz/historie/4378-cikansky-tabor-lety-porrajmos
„Jako první se v táboře objevily dvě stovky dělníků ze Slovenska, ale knížeti Schwarzenbergovi se
nezamlouvali, pracovat uměli, to ano, ale v té době už byli občany cizího státu. Ministerstvo je
nemohlo do tábora deportovat nastálo a kníže jim ke své nelibosti musel vyplácet za dřinu v lesích
mzdu“.
Existuje dopis lesního inspektora, který sděluje, že táborové baráky potřebuje k ubytování 1000
Slováků a 500 vojáků vládního vojska, přidělených na zpracování polomů. Pokud u knížete pracovali
občané Slovenska, pak to byli smluvní zaměstnanci a žádný velitel jakéhokoliv tábora v protektorátu
neměl vůči nim žádnou velitelskou ani kázeňskou pravomoc. Jak vidno, asi tábor sloužil pouze jako
ubytovna, ale ne pro všechny Slováky.
„Další nespokojenost nastala o něco později s první várkou 640 vězňů, které dodalo české
ministerstvo vnitra“…
Zde autor zřejmě již míní dobu zřízení kárného tábora, kárance nedodalo české, ale protektorátní
ministerstvo, určilo osoby, které budou dodány, a první várka rozhodně nebyla 640 vězňů, protože
kapacita tábora byla asi třetinová a táborem prošlo do 7. července 1942 celkem jen 737 káranců.
„…, protože většina z nich nebyla těžké práce v lese vůbec schopna. Podle dochovaných dokumentů
bylo jednomu z nich už 72, jiným přes 60 let. Většinu z nich četníci zatkli za to, že hráli karty v
hospodách v pracovní době, další byli invalidé, kapsáři. Suma sumárum mezi nimi nebylo víc ne třicet
mužů schopných práce v lese. Na řadu přišli-po určitém váhání ze strany Schwarzenbergů-Židé. Práce
bylo dost, byli deportováni z celého píseckého okresu. A aby se předešlo výše zmíněným potížím,
dostala policie příkaz zatýkat pouze chlapce od 16 do 45 let. Byli práceschopní a nemuselo se jim
platit, spíš naopak, měli být v souladu a s přáním Němců upracováni…ani Židé však Schwarzenbergům
les od polomů nezachránili. Byli to vesměs intelektuálové, právníci, lékaři, v lese toho moc nezmohli a
tak se z pohledu knížecí rodiny proměnili jen v pouhé hladové krky. Zbavili se jich poměrně rychle.
Nákladní vozy je odvezly na nádraží a odtud do Terezína.“
Z toho by plynulo, že rozhodnutí o odeslání Židů do Terezína učinil kníže či protektorátní ministerstvo
vnitra. Tak tomu nebylo. V táboře byli za celou jeho existenci tři Židé, takže je nikdo nemusel vozit jediným táborovým náklaďákem, zvláště když ten měl nouzi o benzín a špatné pneumatiky…Poslední interwiew Polanského http://www.nevolimkarla.cz/paul-polansky-zpoved-spisovatele/ se odvolává na
výpověď Václava Veselého z Laziště v knize Tíživé mlčení. Veselý uvádí: „Žil jsem tady v Lazišti. Přišel
jsem sem v roce 1941…….bylo tady asi třicet židovských vězňů z jiného tábora, kteří pracovali ve Schwarzenbergově lese, hned tady za mým domem. Nevzpomínám si, jestli je hlídali Češi nebo Němci.
Jednou jsem s nimi mluvil. Řekli mi, že budou velmi šťastni, jestli tady válku přežijí. Nebyli to dělníci.
Byli to studovaní lidé s diplomy. Jeden z nich byl lékař, jeden profesor, další byl majitel nějaké firmy.
Pracovali asi půl roku ve Schwarzenbergových lesích, potom byli tito židovští vězní odvezeni někam
pryč a už jsme je nikdy neviděli. Schwarzenberg byl tehdy tady….“ Velmi neurčitá výpověď pana Veselého neuvádí přesně ani to, kde byl Schwarzenberg! Na Orlíku? V Čimelicích? V Lazišti? Byl prostě
tady!!! Od kdy do kdy pracovali tito židovští vězni ve Schwarzenbergových lesích? Kdy „přišli na
řadu“? Patřily tyto lesy ještě Schwarzenbergovi? Jestli už byl v Čimelicích, tak už ne! Hlídali tyto Židy
Češi nebo Němci? Z kterého jiného tábora byli? Byli odvezeni někam pryč!! To ještě neznamená, že
byli odvezeni do Terezína. Kým byli odvezeni? V knize Tábory utrpení a smrt se o Lazišti neuvádí vůbec nic! Ani kniha Jiřího Jožáka Památná místa protfašistckého boje Jihočeského kraje ani kniha
Fašistcké koncentrační tábory a věznice na území Československa za druhé světové války(ÚV SPB
Praha 1964) o Lazišti nic neuvádí! Ve kterých kronikách a kterých obcí na Písecku můžeme najít
doklady o práci Židů na likvidaci polomů? Polansky žádnou obec konkrétně nejmenuje, je to pro něj
typické, je zásadně nekonkrétní a uvádí obecná, blíže nespecifikovaná tvrzení!!! Jediným židovským
táborem v protektorátu, jehož osazenstvo pracovalo v lese, byly Žárovice. Zdejších 260 prostějovských
Židů v něm bylo od dubna do června 1942. Rovněž Polanského tvrzení o tom, že „v roce 1999 jeden
z českých ministrů vzhledem ke snahám kolem Letů slíbil, že rybník vysuší, aby se odhalily všechny připomínky zlořádů v Letech, které by tam mohly ještě zbýt “ z nějakého záhadného důvodu neuvádí ,
který ministr to byl?!! Pokusil se Polansky zjistit, zda rybník nebyl náhodou po válce odbahněn?? Byly
při tomto odbahnění nalezeny nějaké kosti?? Pokud něco takové jako vypuštění požaduje, měl by si
tento špičkový americký odborník tuto informaci zjistit!! Většina rybníků se vypouští při výlovu!
Polansky nám říká http://www.rozhlas.cz/radiowave/rozhovory/_zprava/americky-badatel-paulpolansky-cesi-se-boji-prijmout-tabor-smrti-lety-jako-dalsi-lidice--1437865 , že kníže využil Židy z Mirovic. Těch ale bylo http://www.maskil.cz/5764/6.pdf málo na to, abychom v mnoha kronikách
okolních obcí našli o tom svědectví. Takže žádnou obec nejmenuje !!! Roku 1930 v Mirovicích žilo 34
Židů..... Americké muzeum holocaustu má http://collections.ushmm.org/findingaids/RG-48.005M.pdf
spoustu kopií dokumentujících osud Židů v protektorátu včetně hlášení o pracovním nasazení Židů od
úřadů práce i oberlandrátů. Proč to tedy Polansky nedoloží?? Netvrdím, že máme stoprocentně po psánu svou http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/objeveni-karvinskeho-tabora-nucenych-praci-prozidy/ válečnou minulost, ale nic neříkající, kovbojský přístup je třeba odmítnout! Ano , i čeští historici
uvádějí : Od léta 1941 pak byli Židé po skupinách nasazováni na sezónní zemědělské práce a do
stavebnictví. „Po zřízení terezínského ghetta ( tedy od podzimu 1941!!!) se od tohoto způsobu zaměstnávání začalo upouštět.“ Takže vidíte, že Polansky ani neví, kdy začaly transporty Židů do Terezína
a vznikla by mu zde „prodleva“ mezi podzimem 1941 a létem 1942. Toho si ale velcí čeští intelektuá lové a velcí čeští žurnalisté nevšimli. Jedinou http://svobodneforum.cz/jak-si schwarzenbergoveudajne-zridili-koncentrak/ všímavou byla Jana Moravcová!!! Až nyní!!
Jedinou kroniku, kterou http://www.britskelisty.cz/9902/19990226h.html Polansky cituje , je kronika
obce Lety. Polansky samozřejmě neví, že zápisy v českých obecních kronikách byly učiněny až po
válce. Mohl by se to dočíst v kronice v nedalekém Myslíně, kde kronikář uvádí „...pak nastala okupace.
Kronika byla zabavena a několik roků se žádné zápisy nedělaly. Byl jsem pověřen vedením kroniky.
Pokud se dá a je ještě v živé paměti, následující význačné události mám pro příští pokolení
zaznamenat. Připomínám, že tyto zápisy budou uskutečněny tak, jak se na ně pamatuji a vynasnažím
http://www.myslinobec.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=10063&id_dokumenty=1495
se, aby byly zaznamenány nestranně a pravdivě.“ Češi se totiž roku 1939 stali národem bez
budoucnosti, takže žádné kroniky, které by jim umožňovaly poznání jejich minulosti, už
nepotřebovali!! Dnes se o poznání naší skutečné minulosti snaží Polansky a jemu podobní!!! Lidé,
kteří to mají v náplni své práce a jsou za to placeni z našich daní, se strachy třesou a bojí se poukázat
na jejich prolhanost!! Díla Polanského i Papeho pak naši bakaláři označí za sekundární, a berou je jako
pravdivou a relevatní informaci. Polansky by se asi zaradoval, kdyby se dozvěděl , že „..v Letech měli
kroniky dvě, https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/121515/ ale jedna, která byla podrobnější, jim
byla odcizena“!!!!!! V té co zbyla se totiž : „ nachází velmi málo informací o romském táboře“!! A
Polansky cituje blistům jen tuto kroniku i když často mluví o kronikách okolních obcí, které však
nejmenuje!
„Jakmile veškeré pokusy sehnat pracovní síly mezi Čechy a Židy selhaly, obrátila se pozornost všech
zúčastněných na Cikány.“
Polansky, který neumí česky, opírá asi svoje přesvědčení o Schwarzenbergově snaze zachránit své
zničené lesy prostřednictvím nucené práce Cikánů o německé slovo „Waldzigeunerˇ, tj. „lesní Cikáni.“
Tak jsou označovány v táborových dokumentech odloučené pracovní skupiny cikánského tábora,
pracující v lese, od srpna roku 1942, kdy už se muselo úřadovat německy. Podle Polanského se mělo
jednat o zdatné lesní dělníky. Polanskému ale uniklo, že v době zřízení cikánského tábora už knížecí
majetek byl pod nucenou správou, takže Romové, pracující v knížecích lesích, vykonávali nucenou
práci na majetcích spravovaných http://www.zamekorlik.cz/cs/strucne-dejiny-orlicke-vetve/ a
kontrolovaných Němci ! http://www.bydleni-iq.cz/temata/architektura/historie-schwarzenbergu-vcechach/
Jeden internetový zdroj popsal práci internovaných cikánského tábora v Letech takto: „ Hlavní prací
vězňů byla stavba silnice, s níž se začalo už v kárném pracovním táboře. Vězni tak pracovali pro podnik
Protektorátní stavby silnic a stavěli dálnici z Plzně do Moravské Ostravy a to v úseku mezi obcemi Lety
a Staré Sedlo (na km 48,437 – 56,000). Stavba trvala od srpna 1942 do prosince 1942, kdy musela být
z důvodu karantény v táboře zastavena. O vězně měli také velký zájem rolníci a sedláci z okolí a
dokonce i ze vzdálenějších míst Čech. Muži, ženy i starší děti pomáhali u rolníků v Letech, Nevězicích,
Šerkově a Zálužanech. Pracovní skupiny byly pak posílány na velkostatky v Bisingerově, Cerhonicích,
Boudách, Drahenicích, Drhovli, Hradišťském Újezdu, Kbelnicích, Mírči, Mirotcích, Netunicích,
Orlíku, Zálužanech a Zlivu. Práce vězňů v zemědělství byla většinou sezónní a rolníci i velkostatkáři je
využívali při sklizni obilí a brambor. Trvalý charakter měla jenom práce pracovních skupin na
velkostatcích v Boudách, Drhovlí, Drahonicích a v Hradišťském Újezdu, která byla ukončena také jako
práce silniční až v prosinci 1942 z důvodu karantény v táboře. Největší počet vězňů byl uplatněn v
lesním hospodářství. Velitel tábora dokonce nemohl vyhovět všem žádostem, které mu zasílali
velkoobchodníci, protože neměl dostatek mužských pracovních sil. Ženy tuto práci nevykonávaly,
protože na ně byla příliš náročná a namáhavá, z tábora se pouze vysílaly ženské pracovní skupiny na
vynášení dříví z lesů např.: do Vrábska a do Chlumu. Mužské pracovní skupiny pracovaly dlouhodobě
na zpracování polomů a celou tu dobu trávily mimo tábor (tzv. dislokovaná pracoviště). Pracovní i
životní podmínky těchto skupin byly odlišné. Ze záznamů a z hlášení se dovídáme, že ve značně
bídných poměrech museli žít a pracovat vězni z dislokovaných pracovišť v Oslově a ve Zboníně. Vězni
museli pracovat se starou a značně opotřebovanou výstrojí a pracovali pouze v lehkém, většinou už
roztrhaném, pracovním oděvu. Bydleli v žalostných podmínkách, byli neustále vystaveni působení
nepříznivého počasí a útokům hmyzu. Ani jejich zásobování jídlem a pitnou vodou nebylo v pořádku.
Tyto špatné pracovní a ubytovací podmínky ovlivňovaly jejich zdravotní stav a výkonnost. Lesní práce
v Nevězících byly zastaveny 21. ledna 1943, v Oslově, Zboníně, Draheničkách a v Kladrubech
pracovali vězni až do likvidace tábora, protože na tyto čtyři pracovní skupiny se nevztahovala
karanténní opatření (vězni nenavštěvovali tábor, a tak se nemohli nijak nakazit žádným z virových
onemocnění). Po hromadném onemocnění tak pracovalo i nadále mimo tábor od února do dubna
1943 60 – 47 vězňů. Ostatní práceschopní vězňové uvnitř tábora byli v té době zaměstnáni jenom
úklidovými a čistícími pracemi a tábor po vyhlášení karantény nesměli opustit. Jen menší počet vězňů
byl zaměstnán celou dobu přímo v táboře. Byli to především vězni, kteří se starali o přípravu jídla, o
úklid, dozorkyně, jenž hlídaly děti a zaměstnanci jednotlivých dílen-švadleny, truhláři, obuvníci a
pradleny.“
Projdeme-li tyto obce s pomocí intenetu, vidíme Orlík, Bisingrov, Cerhonice, Boudy, Mirotice,
Zálužany čili schwarzenbergské majetky, tehdy již pod německou správou. Drahenice byly asi
Lobkovický statek, takže také pod německou správou. Dále zde máme vzdálenější místa na Plzeňsku
jako Hradištský Újezd, Kbelnice (u Letin), Chlum a Netunice. Jedná-li se zde o bývalé majetky
Schönbornovy ( pod německou správou??) nevím, dalšími vzdálenějšími lokacemi je Zliv a Míreč.
Práce v lese s vyjímkou Chlumu je opět v místech, kde byly schwarzenberské lesy, tedy Oslov, Zbonín,
Vrábsko, Nevězice, Draheničky, snad i Kladruby. Výsledkem je, že pouze Drhovel je obec, v které byl
dvůr, zbytkový statek, který vlastnil český sedlák. Ten asi byl jediným Čechem, na jehož majetku
internovaní delší dobu pracovali. Pokud tedy nevíme u koho jmenovitě internovaní pracovali (v
případě lesních prací pak je třeba vědět pracovali-li pro firmu těžící dřevo nebo pro majitele či správce
lesů), pak je snadné paušalizovat! Takže Němci rozhodli o zřízení cikánského tábora v Letech a lidé v
něm internovaní pracovali především na majetcích spravovaných Němci.
Alenahttps://theses.cz/id/8hsxgt/Orlit_Schwarzenberkov_a_jejich_ednictvo_mezi_lty_1848_a_1.pdf
Hrnčířová ve své diplomové práci ORLIČTÍ SCHWARZENBERKOVÉ A JEJICH ÚŘEDNICTVO MEZI LÉTY
1848 A 1948 ( Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2013) uvádí : „ Dne 17. února 1942 byla na
majetek orlické větve dosazena německá nucená správa, čímž celý majetek přešel do rukou
pozemkového úřadu v Praze ovládaného německým komisařským vedením. Velkostatek Orlík byl
spravován německým nuceným správcem Ing. Antonem Borianem, sídlícím na Orlíku. Na Orlíku byla
zřízena kancelář nucené správy, zároveň byl zrušen sekretariát, z něhož vznikla právní a daňová
kancelář, která měla pouze poradní charakter.“ Je zarážející a zároveň úsměvné, sledovat jak
nekriticky přijímají ať už levicoví (Antifa) či pravicoví radikálové každé Polanského tvrzení
http://outsidermedia.cz/sestrih-ze-krtu-knihy-paula-polanskeho-tabor-smrti-lety/ , například, že
oficiální dokumenty mají jenom zamaskovat to co se v Letech stalo. Proboha, jsou to přece oficiální
dokumenty německých okupantů z roku 1942. Němci si byli tehdy jisti svým brzkým vítězstvím, které
tuhá zima roku 1941 jen oddálila. Postup ke Stalingradu a na Kavkaz probíhal úspěšně! Další civilizační
úkoly ohledně poválečného uspořádání německého životního prostoru jakož i Nové Evropy klepaly na
dveře! Germanizace českého prostoru byla jedním z prvních, neboť tento tvořil srdce Třetí Říše!!
Nucená správa velkých aristokratických majetků jakož i zřizování vojenských prostorů na území
Protektorátu, spojené s vysídlením českého obyvatelstva byly prvními kroky této germanizace, která
tu už měla být na věčné časy!!! Němci nepotřebovali něco zamaskovat. Proč by falšovali datum
uvalení nucené správy schwarzenbergského panství (orlického). Nebo to zfalšovali po válce Češi. Proč
by to dělali, stejně to knížeti sebrali!!! Kdyby to tak bylo, je třeba pozvat americké forezní specialisty,
aby dokázali, že dokumenty o nucené správě jsou podvrh!! Ameřičtí specialisté jsou totiž schopni
dokázat cokoli!!! Alena Hrnčířová odkazuje na dokumenty třeboňského archivu a v její práci je i mapa
orlického panství. Můžete si tedy zjistit, v kronikách kterých obcí můžete hledat Polanským uváděná
svědectví o nucené práci a vzít to jednu za druhou, protože žádnou nejmenuje! Rovněž tak profesor
Detlef Brandes ve své poslední knize Germanizovat a vysídlit na straně 167 píše o Heydrichově
rozhodnutí o uvalení nucené správy, též z února 1942, a také odkazuje na archivní dokumenty!!
Plné znění těchto derivátů amerického fastfoodovce Paula Polanského najdete na adresách:
www.freeglobe.parlamentnílisty.cz/Articles/407-pripad-nepovsimnute-knihy-havel-udaval-zidy-aschwarzenberg-pouzival-k-praci-cikany.aspx.
nebo www.sinagl.cz/domaci-zprvodajstvi/pripadnepovsimnute-knihy-boure-prinese-dalsi-bouri.html a na dalších stránkách. Vyznačují se tím, že jejich
autoři přebírají Spencerovou uváděná tvrzení Polanského jako neoddiskutovatelná fakta. Přitom
například žádná práce o dějinách Židů v protektorátu neuvádí, a je jich požehnaně, nic o internaci Židů
v Letech! Alfons Adam uvádí: „Na konci r. 1941 vznikly na základě iniciativy Gestapa a místních úřadů
dva židovské tábory v Dlažkovicích u Litoměřic a v Krásném Lese u Ústí nad Labem (tedy v Sudetech, o
o nich píše Jörg Osterloh na str. 384)……..v případě židovské práce v Protektorátu se nejprve jednalo o
improvizované veřejně prospěšné práce. První nucené nasazení větší skupiny židovských pracovníků
proběhlo v městské spalovně odpadů v Praze.“….. Informace o táborech najdete například zde :
http://www.evzi.estranky.cz/clanky/mista-zajeti-a-internace-1939-1954/kaznice--veznice-koncentracni--prevychovne--internacni-tabory-a-tabory-pro-nucene-nasazene-zahranicni-delniky1933-1945/
http://www.zivapamet.cz/assets/files/Studie%20k%20nucene%20praci_Neprichazi-li
%20prace%20k%20tobe.pdf
Nekriticky se k tvrzením Polanského dlouho stavěl i jeho vydavatel Fedor Gál. Polansky byl pro něj
„altruista, provokatér, odvážný, nezávislý, tajemný, fabulátor, který vmetl Čechům do tváře ostudné
mlčení kolem tábora v Letech a vytvořil dílo, které by nemělo být zapomenuto. Je totiž naším
zrcadlem“… http://vera-tydlitatova.eblog.cz/fedor-gal-paul-polansky-v-cechach . Po letech názor
změnil a zjistil, že Bouře je román, autor je „kontroverzní člověk a ne vše co napsal, má charakteristiku
literatury a speciálně literatury faktu.“ Podrobnosti nalezneme v jeho rozhovorech a článcích.
(http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=320 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?
itemid=320 ) Nelze než doporučit panu Fedoru Gálovi , aby vydal překlad srbské knihy Istorija
cholokausta Roma (autoři Rajko Durić a Antun Miletić). Její druhý díl je na více než 200 stranách
soupisem zavražděných Romů, soupisem jmenovitým (17960 Romů) a soupisem bezejmenných ,
avšak doložených podle místa původu (5723 Romů). Těchto celkem 23233 Romů zachynulo
v chorvatském koncentračním táboře Jasenovac v letech 1941-1945. To byl skutečný vyhlazovací
tábor , tábor smrti!!! Markus Pape by se tak seznámil s tím jak vypadá odborná publikace a
Polansky??? Fedor Gál nám asi tuto knihu nevydá, neboť mezi těmi kdo v tomto táboře byli vražděni ,
byli především Srbové................…http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/vzpominka-na-skutecnougenocidu.html
a
http://www.youtube.com/watch?v=F0SxUtxnmJ4
a
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-dr-rajko-dolecek-drsc-jasenovac-tabor-pro-vyvrazdovanisrbu-romu-a-zidu.html Fedor Gál neoplývá hlubokými znalostmi o době cikánských táborů a o tom co
jim předcházelo. Ve své knize O inakost to sám napsal takto: „V březnu 1939 - dva týdny před
vstupem vojsk wehrmachtu a vyhlášením protektorátu Čechy a Morava - vydala vláda druhé
Československé republiky nařízení o zřízení kárných pracovních táborů pro „cikánské rodiny a další
potulné osoby“ Tyto pracovní tábory časem přerostly v tábory koncentrační ( Lety u Písku a Hodonín
u Kunštátu) a pro české Romy se staly konečnou stanicí nebo tranzitem do Osvětimi. Z několika tisíc
přežilo „konečné řešení “ několik stovek. O jejich utrpení a tragické genocidě se po válce cudně
mlčelo.“ Nemlčelo!! V časopise, který má v názvu jméno města , kde se Fedor Gál narodil, vycházely i
příspěvky o osudu Romů, byl natočen jeden film, ve všech knihách o místech utrpení byly vždy tyto
tábory zmíněny a profesor Nečas o nich vydal kromě svých článků i knihu!!! Jako všichni ostatní
„zahraniční odborníci“ Gál cudně mlčí a nerozvádí, nevyčísluje kolika Romům se staly cikánské tábory
konečnou stanicí a kolik jich zahynulo v Osvětimi a následně v dalších německých táborech. Vláda
druhé Československé republiky nařízení o zřízení kárných pracovních táborů pro „cikánské rodiny a
další potulné osoby“ nevydala! O cikánských rodinách se ve vládním nařízení z března 1939 vůbec
nemluví!!! A tyto pracovní tábory nepřerostly v tábory koncentrační ( cikánské) časem, ale
německým rozkazem!!!!!
Po přečtení jediného dokumentu tak vidíte, kdo je Fedor Gál!! Tento spoluzakladatel televize NOVA
má svůj svět rozdělen na dobré a špatné. Ti špatní jsou špatní od počátku věků!! A on o jejich
špatnosti vydává knihy ve svém nakladatelství G plus G! Knihy píší špičkoví západní odborníci a naši
velcí čeští intelektuálové nemají žádný důvod nevěřit pravdivosti jejich zjištění. Navštívíte-li
www.taborletyinfo.rajce.net a prohlédnete si album ZÁKAZ KOČOVÁNÍ, najdete tam zápis o jednání
zemského úřadu s protektorátním ministerstvem vnitra ze září 1939 o připravovaném vládním
nařízení k usazování kočovných Cikánů. Dočtete se tam, že prokáže-li potulný cikán, že se po dobu 2
let řádným způsobem živí, může být okresním úřadem vyňat z evidence potulných cikánů a příp.
mu mohou být omezení osobní svobody zmírněna. Takové tedy byly tehdy úmysly a cíle
protektorátního ministerstva vnitra. Gálovi a Papemu nevěřte ani slovo!!!!!! Protektorátní úřady měly
za cíl usadit kočující Cikány a začlenit je do tehdejšího pracovního procesu!!! Nikoli jejich celé rodiny
včetně dětí internovat v cikánských táborech, to už byl německý úmysl a záměr a německý rozkaz a
německá akce v intencích utajovaného konečného řešení-tedy likvidace tohoto etnika. Já tady
netvrdím, že prostředky použité protektorátními úřady byly ty nejhumánnější, ale ani dnešní život
dělníka není žádný med. Má šanci se stát členem našeho týmu za 65 korun na hodinu (hrubého!!), dře
jako dobytek, nemůže si svobodně ani odskočit na toaletu či se napít. Ráno musí nafoukat, výplatu
dostává se zpožděním. Všichni ale od něho chtějí, aby vše platil včas. Opomene-li například zaplatit
koncesionářský poplatek čété, zvoní mu u dveří exekutor ( jsme přece v právním státě, ne???) a
náklady mohou jít do desetitisíců. Nezaplatí-li „eletriku“(čímž dotuje pravdoláskovou fotovoltaiku), je
odpojen!!! http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kapitalismus-je-to-nejuspesnejsi-zrizeniEU-je-dobra-Mame-se-lepe-nez-kdokoliv-pred-nami-jen-media-siri-negativitu-A-PL-cz-to-vedouvzkazal-nam-Fedor-Gal-383248 Podle Fedora Gála ale je to to nejlepší co ho mohlo potkat a je jen
dobře, že ze svých daní platí letecký převoz a léčení majdanovců u nás. Těch deset miliard za NOVU už
zaplatil!! Také soudružka Šiklová to tak vidí!! http://zpravy.aktualne.cz/domaci/gal-u-soudu-s-novouuz-jsem-nechtel-mit-nic-spolecneho/r~i:article:518077/ a http://www.gplusg.cz/ ( a komentáře si
přečtěte!!!) Fedor Gál o vzniku kárných táborů nic neví a tak je označuje za kárné pracovních tábory
pro „cikánské rodiny a další potulné osoby“ Takto je, jak uvidíte ve fotodokumentech, nikdo
nezamýšlel!!! Tehdy, počátkem roku 1939, pomýšlelo se též na emigranty, kteří nechtěli opustit do 6
měsíců ČSR ( dle §2 odst.1 vl. nař. č. 14/1939 Sb.)!! To by se dnes dalo kritizovat, ale nikdo to neví,
(viz VZNIK KPT na www.taborletyinfo.rajce.net ) neb takoví lidé jako Gál dokumenty nečtou!! A v
čéétééé čtou jen Respekt!!!
Sám sebe Fedor Gál (a jemu podobní) charakterizuje slovy
http://outsidermedia.cz/vyzva-vedcu-neodvracejme-se-od-ciziho-nestesti/?show=comments :„Jsme
lidé, jejichž základní schopností i hodnotou by mělo být kritcké myšlení, schopnost nazírat
problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se
manipulací..“….přečtěte si komentáře k jeho plamenné výzvě na uvedené adrese !!.... Prý„Nevěřme
každé senzaci. Pamatujme, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy.
Ověřujme si informace, které utvářejí naše názory – mnohdy stačí několik kliknutí na internetu,
abychom odhalili lži, tvářící se jako spolehlivé zpravodajství.“ Pan Gál vydával knihy, kde šokující a
děsivé zprávy jsou daleko od pravdy. Gál vidí jen to, co chce! Ano, žhářský útok na romské obydlí je
zločin, žhářský útok, při kterém uhořelo palestinské dítě je zločin taky!! Oděsa taky!!! Stačí několik
kliknutí na internetu, aby si to pan Gál našel!!! Fedor Gál si informace, které utvářejí jeho názory
neověřuje!!!!!!! Žádnou informaci o cikánském táboře v Letech, se kterou přišel Polansky nebo Pape,
si Fedor Gál neověřil. Asi neměl stejně jako lidovecký soudruh a bratr Petr Pithart žádný důvod
nevěřit pravdivosti jejich zjištění!!!! Práce Papeho a Polanského jsou lži, tvářící se jako spolehlivé
zpravodajství, pane Gále!!! A vy je papouškujete a šíříte. O vašich důvodech nechci spekulovat, do
hlavy Vám nevidím, ale přečteného vás mám (stejně jako ti co vás tak krásně komentují na internetu
http://outsidermedia.cz/vyzva-vedcu-neodvracejme-se-od-ciziho-nestesti/?show=comments ) velmi
dobře!!! I Vy sám jste panu Vintrovi předložil fotografii s mučícím kůlem a komentoval jste jeho
vyprávění slovy: „todlencto je Váš bratranec“!! Nebyl to jeho bratranec a ti co fotografovaného vězně
uvázali a tloukli, nebyli ČEŠI!!! Pan Vintr ve vaší přítomnosti říká Markusi Papemu: „..když jste tady byl,
tak jste mi ukazovali fotky…“ a Pape odpovídá : „ Já je mám tady“. Vy mu je poté podáváte. Takže
tam tu fotku přimíchal Markus Pape?? Takže pan Pape nejen vypouští nehodící se části
protektorátních dokumentů či některé ignoruje vcelku či je dokonce označuje za zfalšované, ale
dokonce sám i něco (fotku) přidává ???!!!! Je možné rozeznat fakta od hypotéz a lze to udělat,
pokud máte čas, peníze, fotoaparát a notebook!! Papeho hypotézou je, že ČEŠI BYLI ANTIROMŠTÍ,
GENOCIDNÍ A CHTĚLI PROTEKTORÁTNÍ ROMY VYVRAŽDIT. Podsouvá to druhorepublikové a pak
protektorátní vládě, podsouvá to ministru vnitra Ježkovi, předsedovi vlády Beranovi, četnictvu,
podsouvá to Janovskému. Našel jen jednoho spravedlivého a tím je sekční rada Jiří Letov. Papeho
kniha obsahuje odkazy a signatury dokumentů v českých archivech, nikdy je ale nikde neuvede
v plném znění!!!!! V těchto dokumentech jsou fakta!! Pro nedostatek místa jsem zde uvedl jen pár
fotokopií dokumentů!! Více najdete na www.taborletyinfo.rajce.net !! Myslím, že pro inteligentního
čtenáře jsou dostačujícím důkazem o tom, co jsou Polansky, Pape, Gál a spol. zač !!!!! Z těchto
dokumentů pochopíte, proč instituce jako Muzeum romské kultury Brno nebo Ústav pro studium
totalitních režimů Praha žádný takový dokument neuveřejnily a neuveřejní!!! Rovněž se nám Pape
odvolává na poválečné výpovědi, jejichž nahrávky nikdy, opakuji, nikdy neuslyšíte!!!!!! I kdybyste za
čéééétéééé platili tisíc korun měsíčně!!! A od toho jste přece tady, ne???!!!! Tak plaťte!!!! Pan Gál říká
v prohlášení, kde se označil za vědce : „. Ověřujme si informace, které utvářejí naše názory... „ , ale na
youtube říká : „ ja už verím iba vlastnému presvedčeniu a luďom, s ktorymi ho sdielam!!!“. Takže pan
Gál, stejně jako pan Pape, je o něčem přesvědčen. Jak jsem vám dokázal, informace, které ho snad
vedly k tomuto přesvědčení , si neověřil. Není vědec , ale lhář!!! Sám aktivně lživě deformuje
minulost!! Podstrčil falešnou fotografii panu Vintrovi a obyvatelé země Moniky Lewinské mu to
uvěřili!! A sdielajú s ním jeho presvedčenie!! Na to , že fotka je falešná a lživá jsem ho upozornil!!!
Poslal jsem mu popsanou sekvenci jeho interwiew s panem Vintrem i výřez se zvětšenou fotografií!!
Pane Gále, příkladem zvládnutého nebezpečí může být situace po mnichovském diktátu, kdy se do
okleštěného českého vnitrozemí nahrnuly desetitisíce uprchlíků. Popud k řešení situace tehdy přišel
od MUDr. Hynka Pelce, ředitele Státního zdravotního ústavu,který se obával přenosu a rozšíření
nakažlivých nemocí,často spojených s náhlými velkými přesuny obyvatelstva a jeho koncentrací
v primitivních podmínkách. Ten navrhl vzhledem k omezeným možnostem civilní správy jako
nezbytnou co nejužší spolupráci se zdravotnickou službou československé armády, která nebyla
dosud demobilizována. Dne 22.října 1938 byla zřízena mobilní epidemiologická jednotka při
ministerstvu veřejného zdravotnictví. Pravomoc vedoucího lékaře i personálu se dle předpisů
omezovala na poradní a pomocnou činnost pro státní zdravotní správu (ministerstvu zdravotnictví,
zdravotnímu oddělení zemského úřadu a zdravotním referentům okresních úřadů). Jednotka byla
podřízena ministerstvu zdravotnictví. Situace v ohrožených okresech, kde veřejné zdravotnictví bylo
v rukách smluvních lékařů s nedostatečnými možnostmi, byla katastrofální. Dne 22.října 1938 byl
vedením jednotky pověřen kapitán zdravotnictva MUDr. Karel Raška. Jednotka působila od 22.října
1938 do 1.února 1939. Hospodářsky podléhala Červenému kříži, takže se naštěstí vyhnula
byrokratickým záležitostem a mohla rychle pracovat. Kromě osmi lékařů v ní působili tři vojáci
pomocného zdravotnictva a sestra červeného kříže. Jednotka pracovala po vojensku, rychle a bez
papírování. Zjištěné závady, jejichž příčinou nebyla vždy jen katastrofální situace, ale někdy také
nezájem či neschopnost odpovědných osob hned oznamovala příslušným úřadům. Vyvíjela činnost
celkem v pětašedesáti táborech v Čechách a v třiašedesáti táborech na Moravě a ve Slezsku. Za tři
měsíce svého působení najela dvacet pět tisíc kilometrů autem a zažila dvě automobilové nehody.
Během své existence naočkovala 9631 uprchlíků prot břišnímu tyfu, 495 prot neštovicím a 10736
dětí prot záškrtu. Do očkování byly navíc zařazeny další tři tsíce dětí z domácího obyvatelstva….
Češi nejsou žádnou odpornou rasistickou bandou, jak se je snažíte vy pane Gále prezentovat! Ve 12
lidech s tehdy běžnými prostředky dokázali zabránit epidemii. Československá socialistická republika
pak jen navázala, v případě rodiny Raškových dokonce v rodinné linii, na toto dědictví a byla jednou z
prvních zemí, které některé choroby vymýtily úplně, některé potlačily a tyto choroby až s s rozvojem
proletářského internacionalismu se k nám spolu s jejich nositeli někdy vracely. I Romové díky
dostupné bezplatné zdravotní péči v ČSSR zažili svůj demografický boom. Když byl v květnu 1945
osvobozen Terezín, kde jste se vy tehdy nacházel, český odboj a vítězná Dělnicko-rolnická Rudá
armáda tehdy zlikvidovala epidemii tyfu, kterou stejně jako v Letech zavinili Němci. Vy dnes Rusko
jen urážíte!!!!! A lžete!!!! Kdy se pokloníte památce těch , kteří při likvidaci epidemie v Terezíně
položili své životy????? Kdy se pokloníte památce českých četníků, kteří byli popraveni, protože
pomáhali Židům v Terezíně???? KDY, KDY , KDY??????
Už dlouho jsem se tak nezasmál, jako když jsem viděl rozhovor velkého českého intelektuála Jana
Čulíka s análytikem čétééé Janem Krumlem. Poučovali nás o tom , jak máme poznat, že nám
internetová média lžou!!! ČÉÉTÉÉÉ je samozřejmě ztělesněná pravda!!! INTELEKTUÁL ČULÍK říká: „já
chci ke každému tvrzení odkaz na zdroj a na důkaz, mám to naučené z vysoké školy..“ To je doslova
k smíchu!! Britské listy nemají pod svými články možnost komentování, takže nikdo nemůže čtenáře
jejich výplodů uvést do reality či zorientovat, je to prostě jen kázání, pravdoláskové, sluníčkové,
ekologické atd!! Pane Čulíku, Polansky nikdy nikde žádný odkaz neuvedl, dokola opakuje svá lživá
tvrzení, která od něj nekriticky přebírají česká média, neboť asi tak jako gardový soudruh Pithart
nemají žádný důvod nevěřit pravdivosti jeho zjištění!! Nikdy nikdo z Britských listů, ani z celé české
kulturně mediální fronty nezvedl svůj líný zadek, aby tvrzení Papeho, Polanského, Horáčkova,
Croweova, Kenetyho, Gwendolýny, Heimannové atd. ověřil.!!!! Slovy velkého análytika Jana Krumla
z čééétééé : „ u těchto případů najednou zjistíte, že se pohybuje v kruhu, vlastně ty zdroje na sebe
navzájem odkazují a pravděpodobně na začátku byl výmysl!!!! Zlatá slova, přesně tak je tomu
s cikánským táborem v Letech v českých médiích!! Neboť slovy análytika Jana Krumla: „ když zaměníte
dvě události časově.. ten kontext je najednou jiný..“!!!! Přesně takhle Gál, Pape, Pithart, Heimann,
Kennety a další postupují ohledně vládního nařízení z března 1939 a ztotožňují ho s pozdějšími
cikánskými tábory!!! Já tady ty „Papeho zdroje a důkazy“ uvádím v nejkřiklavějších případech přímo
fotograficky, abyste viděli, jak lže!!!!! Polansky má jednu výhodu! Má bílý plnovous!! Takovýto lidé
s bílým plnovousem ala Zdeněk Svěrák, Fedor Gál či Jaromír Štětina žvaní a žvaní, a ať řeknou
jakoukoliv hovadinu, spousta lidí jim věří!!! A tleská jim, a volí je do senátu či europarlamentu nebo
volí dle jejich rady usínajícího aristokrata!!! A análytik čééétééé si toho ani nevšimne!!! Jistě
pochopíme, že cizinci či příslušníci jiných etnik mohou českým národem pohrdat, nenávidět ho, či s
ním učinili špatnou zkušenost. Proč však nekriticky a se zalíbením papouškují jejich lži Češi? NEMAJÍ
ŽÁDNÝ DŮVOD NEVĚŘIT PRAVDIVOSTI JEJICH ZJIŠTĚNÍ???? Nebo platí slova Ladislava Jakla, že většina
z nich je hloupá a líná?? Nebo to dělají kvůli penězům, takže jsou na síti označováni jako presstituti!!!!
Ono to vypadá na nějakou obsesi, exhibici či chorobu! Byla již stanovena. Je to XENOFILNÍ
OIKOFOBIE!!!! Jedna dáma na internetu označila naše sluníčkáře právě kvůli jejich vztahu k vlastním
spoluobčanům za sociopaty!!! Jak to, že si velcí čeští žurnalisté a intelektuálové nedovedou vyguglit
paní doktorku Horvátovou, která popisuje Polanského postup při rozhovoru s pamětníky z tábora
v Letech?
http://www.instory.cz/2608-je-silena-pribuzna-slavneho-ceskeho-herce-chce-kandidovat-nahrad.html
https://www.mixcloud.com/FFabula/kk-t%C3%AD%C5%BEiv%C3%A9-ml%C4%8Den%C3%ADkoncentra%C4%8Dn%C3%AD-t%C3%A1bor-lety-a-%C4%8Desk%C3%A1-historiografie/
Isabel Fonseca, označovaná za oceánem za velkou specialistku na romskou problematiku, ve své knize
Pohřbi mě ve stoje, píše: „Osud mnohých českých Cikánů je stále ještě záhadou, přestože v roce 1994
objevil Paul Polansky, amatérský historik ze Spilville ve státě Iowa, dokumenty o vraždě přinejmenším
osmi tisíc cikánů, z nichž polovina byla zabita na české půdě.“ Jaké to jsou dokumenty, z kterého
archivu, kde byly zveřejněny, a proč v době internetu nejsou veřejně dostupné, se však nedozvídáme.
Takže polovina z osmi tisíc jsou čtyři tsíce?! Kým byli zabiti? Co je česká půda v letech 1939-1945?
Reichsgau Niederdonau, Reichsgau Oberdonau, Reichsgau Sudetenland, Těšínsko či Hlučínsko anebo
Protektorat Bőhmen und Mähren?
Na stránkách sudetoněmeckého landsmannschaftu se píše: „Od roku 1939 se v českých zemích
vyskytovaly dva tábory pro Cikány (bylo to od r. 1942, milí Evropané) v Letech a Hodoníně. Lety byly
od srpna 1942 skutečným táborem smrti. Srovnávací analýza výpovědí přeživších z Let, které sbíral
americký historik Paul Polansky v 90. letech(kde ji moji milí Evropané uveřejnil a co s čím srovnával ?),
vede k číslu cca 1300 až 1400 zavražděných a zahynuvších Cikánů v Letech(milí Evropané, viděli jste
jejich seznam?), oficiálně Praha udává číslo přes 300 mrtvých. K otázce počtu obětí Cikánů z českých
zemí zastává Polansky menšinový názor. Je toho mínění, že před rokem 1939 nežilo v českých zemích
asi 7000 nýbrž 35000 Sintů a Romů, což díky statistickým manipulacím ( kdo a s čím , milí Evropané a
kdy manipuloval?) není přímo známo a že přibližně 30 000 z nich přišlo o život(kde ,moji milí
Evropané?). Důležitou práci o genocidě českých Romů v poslední době napsal Markus Pape, ale ta
dosud existuje jen v češtině.“ (Plné znění českého překladu textu landsmannschaftu najdeme na
www.archiv.neviditelnypes.cz/clanky/2005/02/412426_12_0_0.html/. )
Opět ani zde není odkaz na článek či rozhovor s tímto americkým odborníkem. Co bránilo
sudetoněmeckým tvůrcům této stránky, opravdovým Evropanům, aby se zeptali Papeho v mateřštině
a přímo se zde také nedovíme. Asi dostávají malé dotace z EU. Knihu Michaela Zimmermanna
Rassenutopie und Genozid si tak nemohli koupit.
Polansky sám v interwiew pro jednu televizi http://www.youtube.com/watch?v=zA3ExcqZBfE hovoří o
tom, že ze 35 tsíc !!! českých Romů přežilo 300. Jak k těmto „vědecky zjištěným údajům“ došel si
přečtěte na www.romea.cz/en/news/czech/paul-polansky-how-many-letys ! Údajný počet Romů kteří
žili v českých zemích před rokem 1939, tedy Polanského 35000 , je objasněn zde:
http://www.leftcurve.org/lc22webpages/gypsies.html a říká se tu doslova: „I think it is important to
understand this racism prior to WW II in Czechoslovakia, because what happened next and what is
happening today has its roots firmly entrenched in that violent racial past. In 1938, the New York
Times reported, in an article about Gypsies in eastern Europe, that the best authorites estimated
about 35,000 Romanies lived in Bohemia and Moravia, with several times more that number in
Slovakia. This report for me is very interesting, because no one has been able to find a census for
Gypsies. Today the Czech government says their country had no more than 6,000 Gypsies prior to
WW II. The discrepancy in figures is important because at the end of WW II, everyone agrees there
were only about 80 Gypsies left in what is today the Czech Republic.“ …..Jakto, že no one has been
able to find a census for Gypsies, stačí se podívat do statistické ročenky, poslední sčítání lidu bylo roku
1930, ale známý je i celkový počet cikánských legitimací. V celé Československé republice se přihlásilo
roku 1930 k cikánské národnost 32857 osob http://www.codyprint.cz/csr/mapa.html , z toho
v českých zemích se přihlásilo k cikánské národnosti roku 1930 pouze 227 osob !
http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a3921/f11/100023s_Samanovanarodnost.pdf Pro celou ČSR bylo vydáno 36 000 legitimací, v českých zemích bylo tehdy vydáno
11537 legitimací, z toho asi 1000 Necikánům http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229246.pdf . (Cikánské legitimace se vydávaly osobám starším 14 let). A to, že naše country had no more
than 6,000 Gypsies neříká Czech government today , ale protektorátní soupis z 2. srpna 1942 (5830
Cikánů ). Takže „statstckým zdrojem“ pro 35000 je nějaký americký novinový článek!! Také si na
jeden vzpomínám. Když v Rumunsku vypukla revolta proti Ceauşescuovi , jeden novinový článek
hovořil (doufám, že si to dobře pamatuji) o 40 tisících mrtvých! Doprovázela ho fotografie mrtvoly. Byl
to člověk po pitvě, pohřbený na nějakém hřbitově někde u nemocnice , nikoli oběť zavražděná
rumunskými komunisty. Prý ho s dalšími mrtvolami pro západní novináře vyhrabali ze země , aby si je
mohli vyfotit! Pokud Polansky neuvádí tento článek z the New York Times v plném znění a není
jasné , odkud pochází údaj o 35OOO Romů , jakou to pak má vypovídající hodnotu? Neplete si
náhodou uváděný článek české země s celým Československem? Podle počtu Cikánů, kteří takto
deklarovali svou národnost, by to bylo možné, naprostá většina z těchto „deklarovaných“ 32857
Cikánů se však roku 1930 nacházela na Slovensku (95%!). Romů bylo roku 1930 i roku 1938 více na
Slovensku, a těch z nich co uvedli svoji národnost jako cikánskou roku 1930 byla naprostá většina
právě na Slovensku (95%!). Při sčítáni roku 1940 bylo ve Slovenské republice 38339 Cikánů. Takto to
vypadá, když vás informují the best authorites from the New York Times prostřednictvím Paula
Polanského a sudetoněmeckého landsmannschaftu!!!! Uvedený článek v New York Times si asi české
země s celým Československem neplete...... Paul Polansky http://www.gfbv.it/3dossier/sintirom/rom2009-de.html v jednom německém článku uvádí: „Unter Berufung auf Quellen in Prag und
Bratislava/Pressburg wird in einem Beitrag der New York Times von 1939 geschätzt, dass vor dem
Zweiten Weltkrieg rund 35.000 Sinti und Roma auf dem Gebiet des heutigen Tschechiens sowie etwa
80.000 in der heutigen Slowakei lebten“. Nadále však není jasné, co se v článku uvádí, o jaké číslo a
z kterého dne a roku se jedná, jaký je obsah článku, kdo je jeho autorem a z jakých zdrojů vychází????
Kým bylo geschätzt, bylo to roku 1938 nebo roku 1939??? Které zdroje v Bratislavě a Praze to byly??
Vždyť níže uvedený pomnichovský odhad ústředního četnického pátracího oddělení uvádí 14000
Cikánů, nikoli 35000 !!, a to jde o nadhodnocený údaj. V českých zemích bylo vydáno jen 11537
legitimací (z toho asi 1000 Necikánům). K tomuto číslu by bylo nutno přičíst usedlé Romy. Evidence
Cikánů dle domovské příslušnosti pro české země je rovněž nízká, v dvacátých letech 2847 osob.
Žádný dobový údaj se tedy v roce 1938 či 1939 ani náhodou neblížil číslu 35000!!! Jaké „Quellen in
Prag“ to tedy tehdy byly??? Možná si to nějaké „Berufung auf Quellen in Prag und
Bratislava/Pressburg“ plete s celkovým počtem vydaných cikánských legitimací, který činil pro celou
Československou republiku
36000 ! http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf.
Legitimací vydaných na Slovensku a Podkarpatské Rusi tedy bylo asi 23500!
Vždyť i historik Petr Lhotka ve své práci The Holocaust of the Roma and confiscaton of Roma
possessions in Protectorate Bohemia and Moravia uvádí: „ Before 1938 there were approximately
70 000-100 000 Roma living throughout pre-war Czechoslovakia, the vast majority of them settled
in Slovakia. The number of Roma in the Czech lands (Czech, Moravia and Silesia) can be estmated
around 8-10 000 persons.“ http://www.google.cz/url?
sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=3&ved=0CCgQFjAC&url=http%3A%2F
%2Fwww.holocausteraassets.eu%2Ffiles%2F200000291a4db61a060%2F1_lhotka_majetek.doc&ei=wizBVOozxsHsBvabAQ&usg=AFQjCNGtedOqnOGanDZzUE
ftiMfDmhNSPg&bvm=bv.83829542,d.bGQ
Census for Gypsies is there : Čs. statstka sv. 98, Praha 1934 !!!Obyvatelé cikánské národnost !!!!
ZEMĚ
ČECHY……
MORAVA A SLEZSKO..
SLOVENSKO..........
PODKARPATSKÁ RUS…
CELKEM ČSR…………..
ČS. OBČANÉ
30
196
30626
1357
32209
CIZINCI
1
0
562
85
648
CELKEM
31
196
31188
1442
32857
Periodikum Prague Post http://www.praguepost.com/ uvádí články skvělých západních žurnalistů a
sděluje tak veškerému civilizovanému světu „skutečnou pravdu o naší minulosti i přítomnosti“!! .
Článek Lost era uvádí : „Two concentration camps were built in Czechoslovakia especially for
“gypsies” and individuals “living a gypsy lifestyle” — Lety u Písku in Bohemia and Hodonín in Moravia.
Prisoners at these camps were used for hard labor and lived under harsh conditions, with food often
stolen by guards and little to no medicine for the sick, resulting in a tragic loss of life during a sixmonth typhoid epidemic. Hundreds of deaths occurred in the camps, with many more following
deportations to Auschwitz. Approximately 14,000 Roma and Sinti were registered with the Czech
government prior to the war; only a few hundred remained at its end, and many who survived
emigrated. As a result, the vast majority of today’s Roma in the Czech Republic are not descended
from the pre-World War II population, but from immigrants from other European countries“!!!!
Ale vždyť je to číslo z Nečasovy knihy Nad osudem českých a slovenských Cikánů na straně 24, kde
autor píše: „Podle odhadu ústředního četnického pátracího oddělení zůstalo po hraničních změnách
v českých zemích asi 14000 Cikánů, přičemž připadlo 6000 na Čechy a 8000 na Moravu. V Sudetech
zůstalo podle téhož odhadu asi 3000-4000 Cikánů, z nichž část přešla do českých zemí , kam se dostali
i někteří Cikáni ze Slovenska. Tímto způsobem byly prý některé okresy cikánským obyvatelstvem
přesyceny a jejich uvolňování postupovalo velmi pomalu (SÚA MV-Nr i.č. 711, sign. A-1324, kart. 297,
č.j.52482/39).“Takže jde o odhad, což je každému jasné již ze zaokrouhlených čísel!!!!!! Odhad byl
nadhodnocen, což dokládají pozdější protektorátní soupisy i někteří historikové, kteří uvádějí např.
v odtržených Sudetech jen okolo 900 Romů ( Pavel Škorpil Cesta do katastrofy str. 123 a
http://de.wikipedia.org/wiki/Rassenhygienische_Forschungsstelle ) I profesor Nečas v knize Neznámý
holocaust uvádí, že do Osvětimi bylo v roce 1943 zavlečeno z českého okupovaného pohraničí celkem
1006 Romů a Sintů! http://www2.holocaust.cz/cz/resources/documents/rom/praha_19400809 Dále
se skutečný počet Romů po okupaci zbytku českých zemí Němci snižoval odchodem na Slovensko.
Takže skutečný počet Romů byl roku 1940 a roku 1942 dle provedených
soupisů
http://www.holocaust.cz/cz/history/rom/czech/czrom3 nižší než tento nadhodnocený odhad z roku
1939. Roma and Sinti was not regIstered prior to the war , tedy ne v letech 1938 či 1939! Registrace a
odhad jsou dvě rozdílné věci!!!!!!! U registrace váš výsledek nemůžete označit slovem Approximately
!!!!! Roma and Sinti was not registered with the Czech governement, protože před 15.3.1939 byla
jen česko-slovenská a po něm existovala jen domácí protektorátní a exilová československá vláda ,
ale žádná česká!! A rozhodně Romů a Sintů nebylo 14,000!!!!!! A tábory nebyly koncentrační ale
kárné pracovní, německy Arbeitsstraflager !!!! A nebyly postaveny v roce 1940 especially for
“gypsies” !!!!!! Například v kárném pracovním táboře v Letech bylo písmeno C připsáno k 68 jménům
(9,2%), celkem táborem prošlo 737 osob! Prvními tábory zřízenými v českých zemích especially for
“gypsies” byly tábory v Sudetech, v Liberci. Vznikly na podzim 1939, jak uvádí ve své knize Tábory a
válečná výroba http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/romove-z-taboru-postavili-kraluv-haj2 pan
Ivan Rous. Za války byly Romové http://is.muni.cz/th/363350/pedf_b/BP_-_ROMOVe.pdf
v
pohraničí internováni též v Osoblaze a Dolních Marklovicích. O těchto táborech nás naši čeští
žurnalisté neinformují, nevíme ani jak je na těchto místech připomínána památka zde internovaných.
Pokud jde o památku popravených českých vlastenců, tak ta naše velké žurnalisty nezajímá
http://zpravy.aktualne.cz/domaci/utajene-popraviste-ve-skladu-ceskychhrdinu/r~5493f8227ec511e48ee3002590604f2e/
Článek Alana Levyho http://www.praguepost.cz/archivescontent/29179-paul-polansky-the-road-tolety.html zase uvádí, že dle Polanského bylo z Let bylo do Osvětmi odesláno 2000 Czech Romanies, a
v táboře zemřely dle Polanského tsíce osob!! Souhlasí toto číslo s transportními seznamy do
Osvětimi, které údajně Polansky viděl v českém archivu???!!!! Souhlasí tato čísla časově
s osvětimskou knihou, zaznamenávající Romy v Osvětimi jmenovitě a dle čísel, která se dochovala??
Dále v Prague Post paní Gwendolyn Albert uvádí : „The sign lists a total of "more than 1,300" Romanies, or Gypsies, as having passed through the camp from 1942-43; in the year the sign was erected, David Crowe published his History of the Gypsies of Eastern Europe and Russia, which gives the
total figure for the same period as 7,980 Romanies having gone through Lety ( „more," indeed!).“
V dalším čláku http://www.freezerbox.com/archive/article.php?id=56 tato dáma píše: „It is disturbing
to follow the reaction of the Czech media, government and general public to these events, as there is
a tendency to drastically minimize the suffering the Roma undergo and have undergone. To cite just a
few examples, from the subtle to the egregious: on the placard at the site of the memorial to the
Roma who died at Lety, the number of prisoners who passed through there between 1942-43 is given
as „more than 1,300." However, the number given in David Crowe's 1995 History of the Gypsies of
Eastern Europe and Russia for the same time period is indeed „more": a total of 7,980 Roma.
(Crowe’s source for this number is the 1981 publication of Czech historian Ctibor Nečas) .
………………………………
David Crowe je „velký americký vědec“, z jehož práce vychází „slavná obhájkyně lidských práv“
Gwendolyn Albert a cituje ho a předkládá nám a anglosaské a evropské veřejnosti tato „ vědecky
zjištěná a ověřená fakta“!!! Jak David Crowe došel k tomu, že 7,980 Romanies having gone through
Lety?????? Jednoduše!! Když listoval Nečasovou knihou z roku 1981, na straně 43 narazil na tabulku
s názvem Počet a struktura vězňů cikánského tábora v Letech ( srpen 1942-duben 1943). Ta má
v nejspodnějším řádku rubriku „celkem“ a pro jednotlivé měsíce srpen až duben (označené v horním
řádku římskými číslicemi ) uvádí : 1114, 1070, 1064, 1047, 936, 772, 694, 645 a 638. K jakému číslu asi
dojdete sečtením těchto čísel, která udávají celkový stav vězňů cikánského tábora v Letech pro jednotlivé měsíce?? No přeci k číslu 7,980 Romanies !!!!!!!!!!! Podobně tomu je s táborem v Hodoníně
(jednou ho nazývá Holonínem!! A Lety jsou Léty!! A to mám ze Second edition©2007 Updated and
Revised !!!! Taková je úroveň „západních znalců“, není tam jediný člověk, který by si za 12 let!!!!!
všiml mnou popisovaných Davidových „číselných operací“!!!!! a překlepů! ). Crowe uvádí: „Between
August 1942 and Apríl 1943 7,980 Gypsies were sent to the camp Léty and 7,329 to Hodonín .“ Tady
je situace ještě zajímavější. Dokumenty tábora v Hodoníně nejsou úplné, na konci války totiž propukl
v táboře požár. A tak i Nečasova tabulka v jeho knize na straně 55 není úplná a obsahuje tato čísla:
1053, 998, 997, 901, ? , 868, 897, 816 a 799 za uvedené měsíce. Součet je samozřejmě 7,329 to
Hodonín. !!!!!! Je vidět, že lidé jako Pape, pro kterého je 47 jenom zlomek z 67!!!! a jeden vepř je
hodně prasat a Crowe, který sečte čísla i s otazníkem a vyjde mu číslo!!!!!, by nám nejenom měli sdělit jejich objevnou pravdu o našich dějinách, ale asi u nás začnou brzy vyučovat kromě historie i matematiku, hlavně zlomky, sčítání a statistiku!!! Panu Croweovi jeho výsledky 7,980 Gypsies were sent to
the camp Léty and 7,329 to Hodonín nepřišly vůbec divné???!!! Jejich součet by měl činit 15,309 Romanies, to mu nepřišlo divné , že na předešlé stránce, opět vycházejíce z Nečase píše : Protectorate
records showed a Gypsy population of 6,540 ???? Asi ne , asi neumí česky, ani ten kdo to překládal,
taky moc dobře neuměl , „přeložili“ si blbě, nebo schválně?? blbě Nečasovu tabulku???!!! Oni ji
vlastně nepřeložili, zcela lživě s ní manipulovali!! Ale přesto Gwendolýna tvrdí, že „(Crowe’s source
for this number is the 1981 publication of Czech historian Ctibor Nečas).“Není!!!!!!!Gwendolýno,
opravdu není!!!!!!! Na síti Gwendolýna Albert http://blisty.cz/art/28658.html a David Crowe
http://www.nationalities.org/who/crowe.asp .......
Další tvrzení Gwendolýny, že : „on the placard at the site of the memorial to the Roma who died at
Lety, the number of prisoners who passed through there between 1942-43 is given as "more than
1,300 " je třeba konfrontovat s realitou. Na vstupním bílém panelu je uvedeno: „Cikánským táborem
v Letech u Písku prošlo za dobu jeho existence v období od srpna 1942 do května 1943 přes 1300
mužů, žen a dětí, z nichž více než čtvrtna podlehla zdejším nelidským podmínkám a je pochována na
tomto místě a na hřbitově v nedalekých Mirovicích“….To byla první a dlouhou dobu jediná informační
tabule. V roce 2010 po úpravě památníku se jeho součástí stala i naučná stezka. Na jednom z jejích
panelů http://www.icpisek.cz/docs/cz/ns_lety.xml se píše v angličtině, romštině a češtině : „Na těchto
místech stával tzv. cikánský tábor. Nacisté sem v letech 1942- 1943 koncentrovali 1309 mužů, žen a
dětí, z nichž 326 zemřelo a 540 bylo v hromadných transportech deportováno na jistou smrt do
Osvětimi.“ Následující panel č.4 uvádí: „..Tady vznikala odpovědnost velitele Janovského, muže
surového, bezohledného a mstivého, za to, že vězňové živořili v trýznivém prostředí, které vedlo ke
smrti 326 obětí, z toho 241 dětí do 14 let.“ Další fakta jsou pak uvedena v expozici. Autoři textu
rozhodně nekamuflovali ani nezmenšovali počet vězňů či obětí! Ani na původním panelu. Cikánským
táborem v Letech prošlo včetně dětí tam narozených celkem 1309 osob! Počet těch kteří prošli
cikánským táborem v Letech byl větší než 1300!! "more," indeed! Bylo to 1309 vězňů!!
http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/lety
Gwendolýna nám v článku Bruce Konvisera říká: But more significantly, this is a country that has a
long history of viewing itself as perpetual victims of greater military powers: The Soviets, Germans
and Hapsburgs have all ruled over the Czech lands of Bohemia and Moravia going back centuries.So
the notion that Czechoslovaks — who were, in fact, in charge of the camp— could have been
perpetrators of such heinous crimes is anathema to the country's historical self-image as a victim.By
some accounts, World War II began in March 1939 with Hitler's seizure of Czechoslovakia. It's a nonstarter here to suggest guilt on the part of a country that was occupied by the Nazis for more than six
years, explains Gwendolyn Albert, who sits on the Committee for Redress of the Roma Holocaust.“
The camp was entrely staffed by Czechs and Slovaks who were collaboratng with the Reich,” she
said, adding, “There is no political support for acknowledging this history. It is not a vote-getter.” Tak že v táboře byli mezi četníky i Slováci!! Nebyli, Gwendolýno!! Bruce tomu věří, možná ví, že i jim vládli
kdysi Hapsburgové!!!! A ti Češi v táboře kolaborovali s Říší, třeba doktor Pikna, ten kolaboroval tak, až
byl z tohoto tábora odvezen do jiného tábora! Tento tábor byl v Říši a doktor Pikna v něm byl vězněn,
nikoli
staffed!!!
http://www.globalpost.com/dispatch/czech-republic/090515/pig-farm-romaconcentration-camp Nebo třeba četníci, kteří v tomto táboře přišli o život! Viz článek Petra Klinovského http://www.lety-memorial.cz/from-archives-cz.aspx
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------TABULKY Z NEČASOVY KNIHY NAD OSUDEM ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH CIKÁNŮ, STRANY 43 a 55
Tab. 2 . Počet a struktura vězňů cikánského tábora v Letech (srpen 1942-duben 1943).
Kategorie…………
VIII………
IX………
X……
XI………
XII……
I………
II…….
III……
IV…….
Muži
258
246
248
247
225
143
167
151
150
Ženy
295
281
280
273
140
114
171
151
150
Dět do 2 let
}
}
}
}
62
62
11
13
14
Dět od 2 – 6 let
} 561
}543
}536
}527
230
190
97
87
86
Dět od 6 – 14 let
}
}
}
}
309
295
248
243
238
Celkem
1114
1070
1064
1047
936
772
694
645
638
Tab. č. 4 . Počet a struktura vězňů cikánského tábora v Hodoníně (srpen 1942-duben 1943).
Kategorie………………………
VIII………
IX……
X……
XI……
XII…
I………
II……...
III………
IV………..
Muži
245
?
?
?
?
168
173
149
141
Ženy
352
?
?
?
?
312
319
297
295
Dět do 2 let
35
?
?
?
?
64
45
43
41
Dět od 2 – 6 let
167
?
?
?
?
115
147
125
122
Dět od 6 – 14 let
254
?
?
?
?
209
213
202
200
Celkem
1053
998
997
901
?
868
897
816
799
Tento „špatný“ nebo snad záměrně špatný překlad ( či výklad ) je základem lži. Lži, která tvrdí , že Lety
prošlo more than 1,300 vězňů, tedy 7,980 Romanies. To potom podporuje lživá tvrzení „západních
odborníků“, že naše domácí údaje o táboru v Letech i Hodoníně jsou nepravdivé a že snižují počet
obětí v nich!!!!! Evropan Markus Pape s našimi údaji nesouhlasí , jelikož 1. velitel tábora zfalšoval
evidenci vězňů , Američan Paul Polansky říká Češi zahubili tsíce Romů, neupřesňuje to, na to má své
vykladače jako je proevropský sudetoněmecký landsmannschaft ( 1300 až 1400 zavražděných a
zahynuvších Cikánů v Letech ), nebo Isabel Fonseca ( „přinejmenším osmi tisíc cikánů, z nichž
polovina byla zabita na české půdě.“) a další!! V jednom z prvních rozhovorů nám však Polansky
sděluje, že v Letech bylo vyhlazeno téměř všechno cikánské obyvatelstvo!!! Ale přece In 1938, the
New York Times reported, in an article about Gypsies in eastern Europe, that the best authorities
estimated about 35,000 Romanies lived in Bohemia and Moravia,…….. takže jsme za války vyvraždili
okolo 35000 Romů!!!!!!!!!! Vždyť i naši sudetoněmečtí bratři v Kristu uvádějí, že přibližně 30 000
z nich (Romů) přišlo o život!!! Milí čtenáři , oni také uvádějí , že jsme vyvraždili čtvrt milionu či
dokonce i více našich sudetských Němců!!!!!!!! http://www.sudeten.de/cms/?Historie:1919_-_1945
Samozřejmě to https://menosgada.wordpress.com/2013/02/21/das-leben-im-protektorat- bohmenund-mahren/mají „vědecky a statisticky“ dokázáno!!! Gwendolýna také přímo neuvádí kolik jsme za
války vyvraždili Romů, ale zpochybňuje the number of prisoners who passed through there between
1942-43 , české údaje o tom kolik vězňů prošlo Lety! Skutečná čísla , „vědecky objevená západním
odborníkem“ Davidem Crowem jsou skoro sedminásobná!! ("more," indeed!). I počet obětí tedy
musí být vyšší, more indeed, of course!! David Crowe opravdu asi není žádným znalcem historie
našich Romů, kapitola 2 jeho knihy s názvem Czechoslovakia vychází ze špatného překladu , autor se
v problematice období 1938-1945 příliš neorientuje, takže tato část působí poněkud chaoticky! Takto
pracují „renomovaní západní vědci“!!!!. Prostě prolistují knihu!!! Gwendolýna miluje velká čísla a
silná slova : „this country... is home to some of the most violent and virulent racism in Europe,
focused largely (but not exclusively) on the Roma minority .. The facts about the Lety concentraton
camp are not disputed. In additon to those murdered directly there, two transports of Roma were
made to Auschwitz from the camp, so its role as part of the Nazi conveyor belt that shipped
millions to their death is clear.“ Neobeznámený čtenář by si myslel, že část z oněch milionů
poslaných na smrt, budou miliony či statisíce nebo alespoň tisíce!! V těch dvou transportech z Let
neodjela ani jedna celá tisícovka osob!!! do Osvětimi. Anglosasové to ale chápou tak, že tam byla
poslána část z uvedených milionů! Ona ta část (part) může být třeba polovina, třetina, čtvrtina…ale
ona tam z těch Let neodešla ani tisícina osvětimských vězňů. Čechů tam bylo posláno více, dokonce i
počet českých asociálů převyšoval počet odeslaných z Let!!! Ale vždyť jsme přece země
nejnásilnějšího rasismu! To jsme byli vždy!!! Paul zjistil, že dozorci v letech byli mimořádně
brutální!!!! Proto asi byli někteří vězni zavražděni přímo (murdered directly there) v Letech. Kteří to
byli, nám Gwendolýna, Polansky, Pape ani gardový leninista Pithart nikdy nesdělili. Leninistu Pitharta
jsem na tuto moji práci upozornil mailem, ví o ní !! Odpověděl mi, že má spoustu jiné práce a číst ji
nebude! Ten člověk nechce znát fakta, žije celá desetiletí ve svých pseudointelektuálních blábolech a
je jen dobře, že se nestal českým presidentem.
Anglosasové se ověřováním zdrojů vskutku nezdržují, jejich wikipedia uvádí: The records are generally
considered incomplete and all figures can be considered minimums: [1]


Compilation of existing data gives a total of 3,500 prisoners interned in the camp
350 deaths (estimate), including all c. 30 children born in the camp

Over 500 deported to Auschwitz
Odkazem č. 1, na nějž se wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Lety_concentration_camp odvolává
je článek Bruce Konvisera http://www.globalpost.com/dispatch/czech-republic/090515/pig-farmroma-concentration-camp z roku 2009, tam ale žádné číslo 3,500 prisoners není!!! Je to takřka
typická ukázka anglosaské „historiografie“!! Jak to , že v české verzi wikipedie jsou správná čísla? Není
to záměr, lhát všem těm, kteří nerozumí česky??!! Číslo 3,500 prisoners by asi mohlo být součtem
všech, kteří prošli cikánskými , tak i sběrnými a kárnými tábory Lety a Hodonín , pak by ale nemohlo
být přiřazeno jen Letům, a nemohlo by zde být jednotné číslo in the camp !! Jaká to jsou existující
data? Odkud, z jakého zdroje? A kdo je zkompiloval?
I další německé http://romani.uni-graz.at/rombase/cgi-bin/art.cgi?src=data/hist/holo/camps.de.xml
zdroje mají jiná, vyšší čísla: „ 600-700 Personen starben an Unterernährung und den Seuchen; ein
Großteil der Überlebenden (ca. 1.000) wurde nach Auflösung des Lagers 1943 nach Auschwitz deportiert.“
Nestačí jen knihy (nejen Nečasovy) a dokumenty v češtině prolistovat (jako Paul and David) , je třeba
je přečíst!!! Gwendolýna zde žije od devadesátých let. Překládá do angličtiny. Může si tedy uvedenou
knihu přečíst???!!!! A údaje v ní uváděné si i ověřit v českých archivech. Vstup do nich není nijak
omezen, sám jsem tam pobýval a viděl tam dost cizinců!!! Ale nechce!!!!!!!!!! Podobně jako všichni
ostatní zvěstovatelé „západních pravd“ o našich dějinách!!!!!!!! Jejich posláním je lhát !!!!!! Za to
jsou placeni!!!! Výsledky jejich „vědecké práce“ jsou pak, jako v případě paní Mary Heimann, označeny velkým českým intelektuálem Janem Čulíkem za „základní a určující interpretací moderních československých dějin v mezinárodní historiografii.“ I sudetoněmečtí Evropané říkají: Sie hat ein nützliches
Buch geschrieben. Ihr Verleger bezeichnet es „ the most thoroughly researched and acurate history
of Czechoslovakia to appear in English“!!!! Proboha podívejte se na videozáznam
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000101-festival-spisovatelu-praha-2013/ ze senátu, je tam
dotyčná „vědecká pracovnice“ i velký český intelektuál Pithart s jedním velkým českým žurnalistou!
Jediné normální výroky, které něco říkají, mají nějaký faktický obsah jsou výroky pana profesora Rychlíka. Kniha paní Mary Heimann byla na síti http://www.fronta.cz/kniha/heimann-czechoslovakia-thestate-that-failed
prodiskutována http://www.radio.cz/cz/rubrika/otazniky/americka-historickamary-heimannova-ve-sve-knize-kritizuje-ceskoslovensky-nacionalismus, není divu, že nakladateli se
nechce do jejího vydání, kdo by za ty základní a určující interpretace moderních československých dějin v mezinárodní historiografii tady vůbec utrácel, všichni vědí, že to jsou vyhozené peníze! Originál je
tu k mání. Navíc to bude „upravené“ vydání a její největší „perly“, označené eufemicky v diskusi za
„chyby“, budou v českém vydání vypuštěny či opraveny!! Jedna internetová reakce o ní trefně uvedla :
To není žádá historička , ale slepovačka historických událostí, patřičně upravených dle svého ideového
zájmu. To samé je i Markus Pape!!!! Polansky neumí na rozdíl od Papeho tak dobře lepit !!!!!!!!
Gwendolýna naopak umí dobře citovat!!! Vždyť také velký český intelektuál Jan Cholínský nešetří
chválou! Babylon 29.11.2013 ! Všechno to je součástí nového pravdivého podání dějin
http://www.outsidermedia.cz/WWII-20-1.aspx a výše jmenovaní pouze „detailně a pravdivě“ zobrazují dějiny genocidních, rasistických, xenofobních, netolerantních, mimořádně brutálních Čechů……
http://beta.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mne-jste-zabili-mamu-Cesti-veterani-vzkazujirakouskemu-europoslanci-273179! Karel nereaguje!! Mary se nad námi zamýšlí :
http://zpravy.rozhlas.cz/radiowave/publicistika/_zprava/heimannova-ceskoslovensko-stat-kteryselhal--1201366, http://art.ihned.cz/c1-59716370-kontroverzni-historicka-heimannova-cechoslovacisi-za-mnohe-mohli-sami . To neviděla, jak jsou oploceny severoirské policejní stanice?! Mají zeď a nad
ní plot jak několikapatrová budova, aby ho obyvatelé, kteří nás, odporné české šovinisty, převyšují ve
všech směrech, nemohli přehodit zápalnou lahví!! Což je u nich činnost celkem obvyklá…a používají ji
proti sobě navzájem, jakož i proti přistěhovalcům všeho druhu. Také Mary hovoří o dokumentech, nečetl jsem jediný, jež objevila a který by zveřejnila!!!! Stejné jak u Polanského!!! Prý jsme soutěžili s nacisty v perzekuci Židů a Romů!!!!! http://london.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/maryheimann-ceskoslovensko-stat-ktery-neuspel/ Proč nezveřejní nějaké dosud utajované dokumenty?
Pankrác a Drážďany byly české věznice?? Kdo tam velel, kdo vězně zatýkal a pak je mučil a
popravoval ??? Podle kterého dokumentu byl Clementis Žid?? Kostel v jeho rodné obci má nápis: Dům
můj, dům modlitby jest!! To je naše Mary http://www.fronta.cz/kniha/heimann-czechoslovakia-thestate-that-failed#comment a toto jsou její broskvoviny !!!!! O osudu českých Romů napsala ve své
knize, adorované velkými českými intelektuály tento odstavec: „ Anti-Gypsy prejudice, which attracted
less interest internationally than Anti-Semitism, cold for the same reason be more casily translated
into direct action by central Czecho-Slovak governement. On 2. March 1939 a new law was passed
to set up two forced-labour camps for so coled „nomads“: on as Lety in southern Bohemia, and
another at Hodonín in central Moravia. This was the begining of the infamous Czech Gypsy camps,
from which just 5 per cent of all Czech Gypsies/mainly Romany-speakers,i.e.Roma/ were to return af ter 1945, a majority of thouse who survived the Czech-run camps having been transported, in 1943
and 1944, to be gassed at the German-run Gypsy Camp at Auschwitz.“ Veškerými prameny pro paní
Heimann jsou dva internetové zdroje!! Ale Mary nám přitom říká: „ V archívech jsem narazila na
temnou stránku československé historie“(Právo 7.5.2013) . První zdroj, článek The Devouring A Look
at the Romani Holocaust, například hovoří http://www.radio.cz/en/section/ice_special/thedevouring-a-look-at-the-romani-holocaust o druhé republice jako o protofašistické!!! Nikoli autoritativní. A kárné tábory označuje za tábory pro nomády!!! Nebyly to tábory pro nomády a nebyly počát kem infamous Czech Gypsy camps protože 90% jejich káranců byli Češi!!! Gypsy camps nebyly české,
ale protektorátní a vznikly z německého rozkazu!!! A 5% (spíše však 10%!!!) českých Romů se nevracelo z Czech Gypsy camps , ale z německých koncentráků!!! Proč Mary neuvádí nějaké dokumenty,
když si u nás prý vše pečlivě prostudovala, naučila se prý perfektně česky atd???!!!! Od kdy jsou novinové
články
základem
práce
historiků??
Druhý
použitý
zdroj
http://www.holocaust.cz/cz2/history/rom/czech/czrom5 je faktograficky správný . Ale také to není
dokument z archivu! Neberte prosím mé hodnocení těchto a následujících fastfoodových amerických
historiků a žurnalistů jako paušální zavrhnutí všeho amerického, ale jako názornou ukázku jejich „vědecké
a
profesní
úrovně
i
etiky“.
Nejsou
schopni
si
ani
přečíst
http://ebooks.library.cornell.edu/n/nur/pdf/nur01538.pdf zprávu OSS ze 3. listopadu 1944!!!!! Ta přinesla anglicky mluvícím osobám skutečnou informaci o poměrech v naší tehdy okupované zemi!! Tehdy bez přístupu (s vyjímkou pilotů a zajatců) na naše území vytvořili zprávu, která převyšuje infor mačně vše, co fastfoodovci zde pobývající tvoří dnes!!!
Velkýhttp://www.unyp.cz/academics/academic-departments/communication-and-mass-media/briankenety západní žurnalista Brian Kenety v problematice poněkud plave!!! Cituje Papeho: „The
percentage of Roma killed in the so-called Czech lands — the mass murder of the ethnic Czech Roma
— was almost ‘perfect,’ almost total,” Markus Pape, a German-born human rights activist who for
more than a decade has worked closely with the local Committee for the Redress of the Romani
Holocaust (VPORH), told Czech Position in an interview on the anniversary of the Auschwitz
liberation, noting that a staggering „95 percent of the Czech-born Romani population” perished in the
war. In the last declaration by the Czech government concerning the history of Lety, they used a quite
euphemistic term — calling it a ‘camp of forced concentration’. It means that someone invented a
new term to avoid using the term ‘concentration camp’; this shows there is a strong will to deny what
really happened there,” Pape told Czech Position. Briane, 3959 protektorátních Romů zahynulo
v německých koncentrácích, nebyli killed in the so-called Czech lands!!! V cikánských táborech
v Letech a Hodoníně zemřelo 533 osob, to není almost total percentage of Roma. Sám Brian říká : „By
early 1943, German and Czech authorities had registered 5,830 Gypsies and part-Gypsies living in the
Czech lands. Within six months, the majority had been forced—together with their families—in the
so-called "Gypsy camps" which had been set up by a further change in status of the internment
camps of Lety and Hodonin.“ Soupis proběhl dříve a v táborech nebyla ani polovina (2705 osob)
z uvedeného počtu!! Kenety cituje (sudeto)německého europoslance Horáčka : „There is enough
documentation proving that Czech police were searching for the Roma; they were arresting them,
deporting them, controlling them. And anywhere where people are concentrated in a group, where
instead of in a barracks made for 150 people there are 1300 people, then there shouldn't be attempts
to call it something else than a concentration camp, or to say that people were 'only' dying of typhus
and to deny the suffering and history, especially of those who are, thank god, still alive". Drahý
soukmenovče Horáčku, baráky měly původní kapacitu 300 osob, takto o nich podával Janovský zprávu
tvým soukmenovcům, kteří zde tenkrát vládli! Přistavováním byla kapacita rozšířena, historici uvádějí
na 600 osob (svědci méně), další rozšíření nebylo uznáno za válečně důležité, Janovský měl velký
nedostatek stavebního materiálu, hlavně železa! To můžeš vykládat jen eurolhářům a eurohujerům, že
za všechno může „Czech police“ !! Kde je internetová stránka s touto enough documentation ??????
To je tak velký problém vytvořit takovou stránku? Polansky to nedokázal za 20 let!!!! Proč asi? Vždyť
má přece dokumenty, které okopíroval!!!! Okopíroval více než tsíc dokumentů!!?? . A viděl stovky
amatérských fotografií. A objevil také několik kartoték úmrtních listů, byly jich tisíce !!!!!!! A jeho
přítel v Praze pořídil fotokopie několika set dokumentů z Letů. Proč to vše Polansky nedá
internet ?????!!!!!!!!!!!!! Nikdo mu v tom nebrání!!! Polansky může také svá tvrzení „doložit“! Muzeu
holocaustu http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn507359 ve Washingtonu
náš stát
všechny okopírované dokumenty zaslal ! Soukmenovec Horáček je zcela ve shodě se soukmenovcem
http://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/mnichovska-dohoda.html Krystlíkem, který objevil, jak
jinak
že „ ..ty cikánský koncentráky, to byla čistě česká režie..“!!!!!! Chad Bryant
http://www.floowie.com/cs/cti/bryant-praha-v-cernem-argo/html/ nám sděluje také, že nacisté se
svými komplici zavraždili více než 78000 protektorátních Židů a že z odhadovaných 6500
protektorátních Romů se po válce vrátilo 583. http://www.floowie.com/cs/cti/bryant-praha-vcernem-argo/#/strana/6/zvacseni/100/. Co se týče čísel, ta souhlasí s historickými prameny. Oněmi
komplici jsou samozřejmě hnusní genocidní Češi! Takže jsme vraždili Židy a Romy. Kde????? Kolik???
Bryant není sám! Na oficiálních stránkách amerického musea holocaustu nejdete tento text: „Of
82,309 Jews deported from the Protectorate, the Germans and their collaborators killed
approximately 71,000 in the Holocaust. The occupaton authorites and their Czech collaborators
killed another 7,000 Protectorate Jews in Bohemia and Moravia. By 1945, some 14,000 Protectorate
Jews remained alive in the Czech lands.“ To je velká americkožidovská lež!!! Židé na území
protektorátu umírali v Terezíně, byli popravováni např. na Pankráci a umírali v táborech, které byly
pobočkami německých koncentráků na českém území, hlavně v pohraničí. Dále pak v úplném závěru
umírali spolu s ostatními jakožto účastníci pochodů smrti! V žádném z těchto popsaných případů
neměly účast žádné protektorátní složky, např. četníci, dozorci atd. Jedinou výjimkou je katův
pomocník z Pankráce. Byl-li účasten i při popravách několika Židů nevím, ale nevylučuji to. Prostě a
jednoduše. Češi až do procesu se spikleneckým centrem v padesátých letech žádné Židy
nepopravovali ani nevraždili.!!! Jedinou výjimkou je pogrom z roku 1919 na Moravě, při kterém byli
zabiti dva Židé. Takže bilance „českého vraždění“ zmíněných dvou etnik mezi lety 1918 až 1952 zní:
jeden Rom plus dva Židé!!!!!!! Ale asi tomu tak nebude, neboť : „Od kdy mají Češi takzvanou
suverenitu a samostatnost, absolvovali několik etnických a národnostních čistek. Zbavili se Němců
docela krutým způsobem, Židů velice krutým způsobem, čili já tam tolerance vidím velice
málo. Jsme ale tolerantní k sobě navzájem, přestože jsme blonďáci s modrýma očima? Narušené
vztahy se promítají do všedního života a lidé jsou schopni nenávidět toho druhého jenom proto, že
má jiné politické postoje, jiné ideologické a kulturní zakotvení, jinak se obléká, má rád jinou hudbu!
A to je fakt." To nám říká Fedor Gál!! Nevím, ve kterém svém článku nám popsal, jakým velice
krutým způsobem jsme se zbavili svých Židů?? Je to přece vědec, tak bych čekal alespoň nějaký
článek. Ten ale nemá ani muzeum holocaustu v zemi Moniky Lewinské!! Ale když je to fakt, tak to tak
musí být!!! Možná nám pan Zídek někdy řekne, že je to fakt evidentní!!!! Je to přece taky vědec,
dokonce rovnou historik. Slovo absolvovali je hnusná slizká formulace. Pokud něco absolvujete,
můžete přitom být třeba naprosto pasivní!! (např. autonehoda). Vůbec nic neuděláte (pokud jste
spolujezdec). Gál to ale říká tak, aby to vypadalo, že jsme něco učinili či uskutečnili či provedli. Proto
míchá Židy a Němce. Je to slizký, matoucí postup, běžně používaný. Na tom, že je spousta věcí dnes
neurčitě, nejasně a mnohomluvně, často dvojznačně formulována je založena spousta okrádacích
praktik v rámci zákona. Všichni se spoléhají, že toho moc nevíte a nic si pořádně nepřečtete. Sluníčkáři
doslova běsnili, když zjistili, že přes masivní informační tlak nedokázali při prvních prezidentských
volbách oblbnout dostatečné množství lidí. Nikdy nám nepředvedli, jaké jazyky kníže ovládá, jaké
práce a na jakých universitách napsal atd.., jen soudruh Zdeněk Svěrák to shrnul do věty: „Já mám
takovou bajku…..“!! Ano, i Fedor Gál má své bajky!!!!! A lidi na netu označuje za E-lůzu!!! To vypadá,
jakoby nenáviděl toho druhého jenom proto, že má jiné politické postoje, jiné ideologické a kulturní
zakotvení,…..Kdyby nebylo E- lůzy, jako jsem já a kdyby nebylo internetu, pravdu o lidech jako je Pape,
Polansky a Gál byste se nikde nedočetli!! Ani to, že svědek Studený uvedl: „Janovský si také pěstoval
králíky, husy a vepře, které krmil z odpadků jednak své kuchyně, jednak také z kuchyně tábora. Sám
jsem několikráte z odpadků přinesených z kuchyně Janovského a určené pro králíky leckterou věc
vybral a snědl sám. Tyto odpadky mnohem lepší nežli to co nechal Janovský dávat jako normální
stravu internovaným osobám. Stávalo se také, že mléko určené pro internované v táboře, zejména pro
děti, když se srazilo, nebylo použito ve prospěch dětí jako tvaroh, nebo jiným obvyklým způsobem,
nýbrž celé mnohalitrové konvice byly nalévány do koryta vepře, kterého si Janovský choval. Z tohoto
vepře, ačkoliv byl krmen na úkor zajištěných, nedostali jsme ničeho.“ Paul Polansky zapsal „překlad“
této pasáže takto: „Janovský měl také králíky, husy a prasata, kterým dával zbytky ze svojí vlastní
kuchyně a taky z táborové kuchyně. Mnohokrát jsem vzal a snědl něco dobrého, co jsem našel v
odpadcích, které byly přineseny z Janovského kuchyně a mělo se to dát králíkům. Ty odpadky byly
mnohem lepší než jídlo, které dostávali vězni. Stávalo se také, že mléko určené vězňům v táboře,
zvláště pro děti, zkyslo, takže z něho nemohli udělat tvaroh pro děti, ale museli je vylít z litrových
džbánů do koryta Janovského prasatům. Na účet vězňů tak Janovský vykrmoval svoje prasata.“
Markus Pape, když zpovídá pana Stanislava Vintra, tak mu říká: „..velitel Janovský tam měl zahradu,
bylo tam hodně prasat..“ Ze Studeného formulace však plyne, že vepř byl jen jeden!!! U Polanské
znamená jeden vepř prasata a u Markuse Papeho, který Studeného výpověď četl, znamená jeden
vepř „ hodně prasat“!!!! A tento člověk nám o Janovském říká, že zfalšoval evidenci vězňů!!! Vážení,
ten vepř byl jeden proto, že jeho úkolem bylo konzumovat odpad z kuchyně, tj. slupky od brambor
apod. Janovský tam neměl žádnou prasečí farmu!!! Vykrmený vepř se samozřejmě zabil, když do
tábora přijela kontrola. Taková praxe byla i v jiných táborech. Kontrolní orgány se nažraly a dostaly
ještě výslužku na cestu a domů!! Ti nejdůležitější mezi nimi byli Němci, jako např. August Lyss!! I Jiří
Letov po válce musel tvrdit, že když vykonával inspekci, tak „nějaká ta jitrnička“ byla jím samozřejmě
přijmuta oproti potravinovým lístkům!! Pokud jde o králíky, ti se za války chovali i ve městech, žerou
jen trávu a vězně nepoškodili. Husy se také pasou, i když mohou být dokrmovány „šiškami“ a králíci
ztvrdlým chlebem. Takže Janovského hospodářství internované nepoškozovalo a prospěch z vepře
neměl jen on sám!!! Tolik vaše E-lůza!!!
GWENDOLYN ALBERT AND DAVID CROWE ARE LIARS, INDEED!! PAUL POLANSKY AND MARKUS
PAPE ARE LIARS TOO!!! INDEED!!! VOLKSGENOSSE HORÁČEK AUCH!! Že Vám to tak dlouho trvalo
pane Gále http://vera-tydlitatova.eblog.cz/fedor-gal-neni-jine-obrany-pred-anonymnim-kydanimspiny-nez-ji-ignorovat . Co kdybyste si kromě Polanského prověřil i to co tvrdí a píše Pape a
Gwendolýna!!!! A další !! Pro vás to jsou stále seriózní a relevantní informace?????? Špínu nelze vždy
jen ignorovat, někdy je třeba se jí postavit!!! http://cz.sputniknews.com/svet/20150420/284957.html
Polansky vyzývá k polemice, http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Nekompromisni-Polansky-hovorio-nespravnych-restitucich-Schwarzenbergu-270572 ale žádná fakta nepředkládá, jen neurčitá tvrzení!
Proč velký americký vědec Polansky neuvede „jména židovských otroků“ kteří pracovali pro
Schwarzenberga! Proč neukáže „letecký snímek koncentráku“? Kdo to v letech 1942 nebo 1943 fotil?
Proč nezveřejní seznam 2000 jmen, která údajně předal Havlově kanceláři? Včetně jejich data
narození! Kde máš svých jedenadevadesát svazků českých strážců z Let? O čem ty svazky jsou? Tvá
tvrzení jsou jen slizké neurčité žvásty , jak by se s tebou mělo polemizovat? Vše je jen v rovině
mediálních štěků, na úrovni velkých českých a západních žurnalistů. I ve faktické reakci v uvedeném
článku se uvádí, že Polansky je žvanil a lže!, Anonym, 30.4.2013 22:44:31 http://www.letymemorial.cz/download/projekce_pudorysu.jpg
http://www.gruntova.cz/dejiny-a-soucasnost/procjen-lety-u-pisku- Záměrně nekonkrétní či obecný bývá často i Pape : „Když jsem pátral v českých
archívech po dokumentech souvisejících s existencí kárného pracovního tábora v Letech, kam v
období 1942 až 1943 byly sváženy romské rodiny a bylo zde oficiálně utýráno 350 romských dětí, žen
a mužů, dostával jsem často odpověď, že nic takového se nestalo." http://www.fedorgal.cz/g-plusg/romsky-holocaust/analyza-let.pdf Od koho, kde a jak často dostával tuto odpověď ???? Ty romské
rodiny byly sváženy do cikánského a nikoli kárného pracovního tábora v Letech!!!!! A nejenom
romské rodiny, byly tam i rodiny neromské tzv. „světských“. Je to zase Papeho slizká, zavádějící
manipulace, v níž se snaží oba tábory ztotožnit, aby odpovědnost za veškeré dění v cikánském táboře
v Letech svalil na bedra těch, kteří rozhodli o zřízení kárného pracovního tábora v Letech , nikoli však
cikánského!
Kde má Pape důkazy pro tvrzení http://www.europeromacz.estranky.cz/clanky/aktuality/zpravymarkus-pape-cast-1.html , že počet zavražděných vězňů (v Letech) lze dnes pouze odhadnout, jelikož
1. velitel tábora zfalšoval evidenci vězňů. Jaký je tedy tvůj odhad Markusi ??? Byla evidence
v cikánském táboře v Hodoníně taky zfalšována??? Jestliže dle Papeho „Tábor v Letech byl
koncentrační z důvodu, že vězňově byli nuceni žít v podmínkách, které tehdy obvykle panovaly v
dalších koncentračních táborech. Není a nesmí být rozhodující, jak zločinci nazývají své jednání anebo
své tábory, ale jejich skutečná povaha“, pak se ptám, o které další koncentrační tábory se jedná?????
Jmenovitě??? Podobné podmínky panovaly třeba za první světové války v rakousko-uherském
zajateckém táboře v Jindřichovicích a Pape ho za koncentrační neoznačuje!! Norman Eisen ho nikdy
nenavštívil a památce zahynuvších Srbů se nikdy nepoklonil!! A ani on, ani nikdo jiný z americké
vládní administrativy za sto let !!!! neuznal první moderní genocidu 20. století, genocidu Arménů!!!!
O té hovořil již tvůj krajan Adolf Hitler, Markusi, ještě než rozjel tu vaši !!!! Říkal, že si na ni již sotva
kdo vzpomene https://www.stream.cz/slavnedny/10005511-den-kdy-zacala-genocida-armenu-24duben#nejnovejsi …… Pokud jde o Normana , měl určitě pravdu!!! Jako turkolog bys to měl vědět! Od
západních novinářů se pravdy nedočkáš http://www.novinky.cz/domaci/315459-national-geographiclicil-prahu-jako-semeniste-zlocinu-ovsem-podvadel.html Co třeba cikánský tábor Marzahn
http://antizig.blogsport.de/2013/05/23/im-schatten-der-olympiade-von-1936-das-internierungslagervon-berlin-marzahn/ Tam stav osazenstva odpovídal stavu v Letech a zahynulo v něm 52 dětí!! Je
však německými historiky uváděn jako Zwangslager a Internierungslager a „kein
Konzentrazionslager“!! Byly v něm dva záchody a tři pumpy! Víš to? Co víš o táboře v Lackenbachu?
http://de.wikipedia.org/wiki/Zigeuner-Anhaltelager_Lackenbach. I tam vypukla epidemie skvrnitého
tyfu a zemřelo 237 Romů!!! Tento tábor je však označen jako Anhaltelager! Případně Sammellager! A
jeho velitel byl po válce rakouským demokratickým soudem odsouzen k jednomu roku vězení.
http://romani.uni-graz.at/rombase/cgi-bin/art.cgi?src=data/hist/holo/camps.de.xml
Tyfus však neřádil jen v cikánských táborech. Byl to častý host i v jiných německých táborech.
Například v táboře sovětských válečných zajatců č. 22 v Dolním Jířetíně na Mostecku (tedy
v Sudetech, http://www.mesto-most.cz/druha-svetova-valka-na-mostecku/d-20180 tam to měli tehdy
v rukou Evropané!!) došlo k vypuknutí epidemie skvrnitého tyfu, které podlehlo z 1600 zajatců 850
osob(tedy přes 50%!!). Jak žili a pracovali tito sovětští zajatci? Byli oblečeni v roztrhané uniformy,
opásané drátem místo opasku, nohy obalené hadry nebo papírovými pytli, chodili v dřevácích, na
zádech měli napsáno bílou barvou SU nebo R !! Žili ve stájích, konírnách, stodolách, nepoužívaných
továrních budovách, bez vytápění… Baráky často neměly okna, místo dveří vrata. Spali na dřevěných
trojposchoďových palandách, bez přikrývek, někdy jen na holé zemi, na slámě. Hlavním jídlem byly
polévky z řepy. Jídlo bylo nedovařené a zkažené. Chléb byl pečen z nekvalitní mouky Trpěli celkovou
sešlostí, průjmy, tuberkulozou, chřipkou, spálou, tyfem… Z hladu se objevovaly otoky! Zajatci jedli
z hladu krmivo pro dobytek i odpadní suroviny při výrobě. Umírali hlady, podvýživou a vyčerpáním
z těžké práce. Dávky nestačily k životu, natož k práci. V táborech panoval tvrdý režim. Strážní měli
právo bez výstrahy střílet i při podezření, že chce zajatec utéci!! Styk s civilními osobami byl zakázán.
Sovětští zajatci byli zastřeleni za zvednutí spadlé hrušky!!!!, za sednutí si na zem!!!,za krádež
brambor!!!!Toto byla Nová Evropa!!!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------V roce 1997 v nakladatelství GplusG vyšla kniha německého novináře a historika Markuse Papeho
s názvem A nikdo vám nebude věřit, zabývajíci se dějinami tábora v Letech. O motivech i pohledu na
dosavadní práce o Letech a o hledání viníků vypovídají i jeho rozhovory a články v tisku, kde se mu
dostalo širokého prostoru k vyjádření jeho názorů.
ROZHOVOR S MARKUSEM PAPEM
Rozhovor s Markusem Papem, autorem knihy A nikdo vám nebude věřit v časopise Týden(č.16 z roku
1999). Vedl ho velký český žurnalista Marek Wollner.
Proč jste napsal právě o Letech?
Protože mě zajímá silná story. Lety takovou story jsou. Byl to koncentrační tábor, který nepodléhal SS.
Během krátké doby v něm zahynulo asi 250 dětí, a přesto za to nebyl dodnes nikdo potrestán, na
místě kde se ty hrůzy děly, dnes stojí fungující prasečák.
Dobrá story pro vás byla jedinou pohnutkou k práci?
Ne, samozřejmě jsem věděl, že je to neuvěřitelný příběh, že ještě není dostatečně zpracovaný a že
jsou v něm velmi komplikované souvislosti, které se musí nejdříve rozluštit. Původně jsem vlastně
chtěl napsat pouze článek. Ale postupně jsem si stále více uvědomoval, že téma romských
koncentračních táborů v Čechách je tak rozsáhlé a tak aktuální, že na něj jeden článek nestačí. Nabízí
se otázka, proč já, v Čechách žijící Němec, jsem první, kdo o Letech napsal celou knihu. A proč to
musel být zrovna Američan Paul Polansky, kdo prosadil zřízení pomníku v Letech? Skutečně, nebýt
náhody, že Polansky objevil neznámé archivní dokumenty a vyvolal v USA skandál, že Česká republika
porušuje helsinské dohody, ten pomník by tam dosud nestál. Z toho je zřejmé, že zde není velký zájem
zabývat se touto stránkou historie. Je to tabu. Proč? Samozřejmě to souvisí s tím, že zhruba devadesát
procent českých a moravských Romů bylo během druhé světové války vyhubeno, takže nebylo s kým
mluvit. A ti co přežili, nechtějí vystoupit na veřejnosti. Čehosi se bojí. Z mé knihy se lidé dovědí, že i po
válce se pracovalo na tom, aby se na koncentrák v Letech u Písku zapomnělo. Ovšem dějiny existují, i
když je neznáme. Romové, kteří tábory přežili, ale i jejich potomci a přátelé, ti všechno vědí. My to
nevíme, protože se o to nestaráme, protože jsme za nimi nešli. Myslím si, že náš nezájem o potrestání
viníků tohoto romského utrpení má veliký vliv na vztah Romů ke zbytku společnosti.
Řekl jste, že vaše kniha je počátkem a že jste tudíž neměl koho citovat. Ale o historii Romů za druhé
světové války už v Čechách pár knih vyšlo. V čem je ta vaše nová?
Zatím se o táboře psalo, jakoby fungoval samostatně, což je přinejmenším zkreslující. Bez pochopení
role, jakou hrály různé protektorátní úřady v Praze, není možné pochopit skutečné dění v táboře ani
chování velitele Janovského. Má kniha je příspěvkem k tomu, aby se historici začali těmito vysoce
důležitými souvislostmi zabývat. Jak víte, česko-německá komise historiků, zpracovávající podklady
pro česko-německou deklaraci, konstatovala, že o protektorátu se zatím napsalo velice málo knih, že
je tu velká mezera. Pokud se v Čechách nenajde historik, který napíše knihu o protektorátní vládě a o
tom, do jaké míry byla nacistcká, potom o tom něco napíšu sám. Ale myslím si, že by se tím měli
zabývat především historici, protože jsou tu konec konců od toho a mají k tomu i všechny potřebné
předpoklady.
Píšete o tom, že nařízení ke vzniku kárných táborů schválil Beranův kabinet dva týdny před vyhlášením
Protektorátu Čechy a Morava. Znamená to, že my Češi se v této otázce nemůžeme vymlouvat na
Němce?
Musíme si uvědomit, že tyto kárné tábory nebyly zpočátku zřízeny speciálně pro Romy, ale pro osoby
práce se štítící, jak se v usnesení Beranovy vlády doslova píše. V pracovním táboře v Letech byla od od
roku 1940 do roku 1942 také jenom malá část vězňů romského původu. Až výnos ministra vnitra
protektorátní vlády Richarda Bienerta z června 1942 nařídil koncentraci celých romských rodin
v letském a hodonínském táboře. Tento rozkaz ale nemluvil o jejich likvidaci. Je úkolem dnešních
justičních orgánů zjistit, kdo je za likvidaci vězňů zodpovědný.
Podstatná je pro mne tato otázka-můžeme se my, Češi vymlouvat na německý nacismus když mluvíme
o nelidských poměrech panujících v letském táboře?
Nejdříve je třeba konstatovat, že hlavním viníkem je německá nacistická vláda. Bez nacismu, který byl
z Německa vyvezen do Čech, se to co se dělo v Letech nemohlo stát. Masaryk ani Beneš neměli
v úmyslu soustředit nějaké rodiny z rasových důvodů. Něco jiného je individuální vina. Odmítám
mluvit o Němcích nebo o Češích jako kdyby, jako kdyby nějaké etnické skupiny mohly mít nějakou
kolektivní vinu. Důležitá je pro mě otázka, kdo konkrétně německé rozkazy přijímal a uváděl do praxe,
a kdo byl jejich vykonavatelem přímo na místě. Odpověď na tuto otázku je třeba hledat například
v roce 1940, kdy ministr vnitra Josef Ježek zřídil z vlastní iniciativy kárný tábor pro potulné osoby. O
rok později uspořádal konferenci, na které nabádal k nekompromisní tvrdosti v zacházení s vězni.
Skutečností je, že v táboře došlo k likvidaci, přestože k ní táborové vedení podle všeho nemělo
rozkaz z Berlína. Můžeme se pouze domnívat, že představitelé kriminální policie v Praze, které šéfoval
Němec Fridrich Sowa, táborové vedení k likvidaci podnítilo. Odpovědný úředník ministerstva vnitra
ale kupodivu dalšímu hromadnému úmrtí zabránil tím, že prosadil odvolání velitele tábora
Janovského. To mohl právě jenom proto, že Berlín neměl zájem na likvidaci vězňů.
Vaše kniha má charakter dokumentu. Je to proto, že jako německý novinář nemáte odvahu
interpretovat a hodnotit české dějiny.
Kniha je sice dokumentem, nicméně táborové události do značné míry vykládá, například v tom, že
tábor označuje za vyhlazovací.
Ctibor Nečas, autor několika publikací o osudech Romů za druhé světové války píše, že letskou
koncentrací prošlo 1308 osob a 327 z nich zahynulo. Souhlasíte s těmito čísly?
Nesouhlasím. Ve své knize jsem se záměrně nezabýval čísly, abych se mohl soustředit na podstatu.
Celkový počet vězňů a počet těch, kteří v Letech našli smrt, je důležitý jenom z hlediska odškodnění.
Špatná evidence mohla vést k tomu, že vězni, kteří přežili, nebo jejich potomci, nedostali odškodnění,
na které měli ze zákona nárok. Touto otázkou se budu zabývat v další knize.
__________________________________________________________________________________
Takto vypadal rozhovor s Markusem Papem. Jeho další knihy, v které by se zabýval počtem obětí v
Letech, jsme se ani po letech nedočkali. Další knihy o protektorátní vládě, o tom do jaké míry byla
nacistcká, také ne. Které další tábory, než dva kárné tábory zřídila tato vláda? Žádné další nevzešly
z její iniciativy, ani k nahnání Romů do dvou tehdy sběrných táborů nedošlo z její iniciativy! Zato
spousty dalších Papeho rozhovorů v čété i v našich proevropských médiích jsme se samozřejmě
dočkali..
Marek Wollner v DVTV nám dnes říká: „... ten důraz na to, že novinář nesmí neověřenou informaci
pustit do světa a co je ověřená informace se všichni učíme, že to je ňáká záležitost, která je
dokazatelná z mnoha zdrojů a má faktcký základ a není to jen domněnka nebo
přesvědčení….http://video.aktualne.cz/dvtv/lze-ceska-televize-proruske-weby-vytvari-pocit-ze-tu-jespik/r~39dd0e6ee49111e5aa720025900fea04/ Rád bych věděl, z kterých zdrojů si to, co Pape napsal
ve své knize či řekl, pan Wollner někde ověřil????než to pustil do světa….Já se zde snažím dokázat, že
Papeho tvrzení nemají poctivý faktcký základ, neboť Pape některá fakta zamlčuje, jiná překrucuje,
podstrkává pamětníkovi falešné fotografie atd…. A vždy uvádím, z kterých to mám zdrojů, mnoha
zdrojů pane Wollnere!!!!!
„Byl to koncentrační tábor, který nepodléhal SS. Během krátké doby v něm zahynulo asi 250 dětí, a
přesto za to nebyl dodnes nikdo potrestán.“ To Pape nikdy neviděl organizační schéma podřízenosti,
platné v protektorátu http://is.muni.cz/th/195503/pravf_b/BP_protektorat_1_.pdf právě po
Heydrichově reformě? V protektorátu po atentátu na Heydricha byl Hohere SS und Polizeiführer K. H.
Frank, jemu podléhal Generalkomandant der Nichtuniformierten Protektoratspolizei SS
Standartenführer Bőhme, později SS Standartenführer Weinmann, jejichž podřízenými byli Sowa a
Lyss, Schneider, Guth… Samozřejmě , že jim tábor podléhal, kontrolovali ho, vydali rozkaz k nahnání
Romů do tohoto (a hodonínského) tábora i k jejich deportaci do Osvětimi , zakázali odsun dětí
z tábora! A jako celá země narážel i tábor na omezení a válečnou nouzi, kterou způsobovala i
regulovala právě nařízení různých příslušníků SS či jiných Němců. Vždyť i historik Muzea romské
kultury Petr Lhotka uvádí : „Je třeba říct, že ten cikánský tábor v Letech byl koncentračním táborem v
tom smyslu, že tam byla zkoncentrována, sesbíraná část romské populace, asi jedna třetina z
tehdejšího protektorátu Čechy a Morava, ale nešlo jednoznačně o koncentrační tábor ve smyslu
tábora v Osvětimi nebo dalších koncentračních táborů na území Německa.“ http://www.fedorgal.cz/gplus-g/romsky-holocaust/analyza-let.pdf
Pro Papeho je důležité, kdo konkrétně německé rozkazy přijímal a uváděl do praxe, a kdo byl jejich
vykonavatelem. Ti, kdo rozkazy vydávali, důležití nejsou? Oni nestojí na počátku zla a nejsou jeho
původci? Jaká byla možnost odporovat německým rozkazům? Pape neví, že existoval český vrátný,
který odmítl vpustit německého esesáka (shodou okolností jednoho z těch, který rozkazy tohoto typu
vydával) do hotelu s prostitutkou a skončil v koncentráku, odkud se nevrátil? Druhý esesák nicotný
konflikt při předjíždění (nikoliv nehoda) řešil podobně. Ti lidé se z koncentráku nevrátili!. Esesáci se
ale po válce http://www.gavagai.de/skandal/HHD0802Z.htm mohli stát váženými, ctnostnými a
bohabojnými občany Spolkové republiky Německo.
Markus Pape v článku Pach prasat a památník v Letech napsal: „v roce 1940 rozhodla protektorátní
vláda –tedy loutková vláda obsazeného území- o vybudování kárného pracovního tábora pro dospělé.
V roce 1942 pak o přeměně zařízení v tábor pro celé rodiny českých Romů.“
O přeměně v tábor pro celé rodiny nerozhodla protektorátní vláda!
MF Dnes 9. března 1999 M.Pape -Spor o Lety –Boj o smysl českých dějin : „Chystané usnesení vlády
o přestěhování vepřína na nedaleké a dějinami tolik nepoznamenané místo také nerozhodne o
spoluvině českého národa na genocidě Romů. V Letech může český stát dokázat, že uctívat památku
241 usmrcených českých dětí, přestože byly cikánské. A přitom je lhostejné, zda vrah byl Němec, Čech
nebo romský kápo, který se tímto zvrhlým a vynuceným způsobem pokusil zachránit svou rodinu.
Druhotná je i skutečnost, zda rozhodnutí o případném zavlečení rodiny do tábora bylo v pravomoci
českého nebo německého četníka.
Oldřich Sládek tehdy napsal na základě stanoviska historiků, archivářů a dalších odborníků
čtyřstránkovou zprávu, kterou ministerstvo zahraničních věcí poskytlo českému velvyslanectví ve
Washingtonu, americkému kongresu avšak ne české veřejnosti. Píše se v něm o táboře v Letech:
„vysilující práce, soustavný hlad a vzrůstající nemocnost způsobily, že v táboře zemřelo celkem 327
vězňů, zejména dětí.“ Jediné, co v této rozsáhlé zprávě zamlčel je oběžník z 24. června 1942 o soupisu
a soustředění českých a moravských Romů do Let a Hodonína. Podepsal ho protektorátní ministr
vnitra, český člověk Richard Bienert.
Německý člověk Fridrich Sowa ,který byl za války velitelem německé kriminální policie v Praze, řekl po
válce během soudního řízení, že „sběr cca 5000 cikánů v roce 1943 ..provedlo české četnictvo. Většina
těchto Romů byla později zavražděna ve vyhlazovacím táboře Osvětimi –Březince (pozor tohle nebyl
jeho oficiální a nacisty schválený název!). Sowa sám byl po válce odsouzen k deseti letům těžkého
žaláře, nikoli však za to že nařídil deportace Romů do Osvětimi. Podle soudu totiž jen plnil rozkaz
svého šéfa Himmlera. O zavlečení Romů do Let a Hodonína se v rozsudku nemluví.
Dnes nás polistopadoví odborníci na dějiny nacismu ujišťují, že-až na vyjímky-byli protektorátní
ministři slušní úředníci s dobrou pověstí z první republiky, kterým za války záleželo především na
záchraně českého národa v době nejhoršího ohrožení. Toto obětavé jednání se jim vymstilo, když
poválečný dokonce nekomunistický soud některé z nich poslal na mnoho let do vězení(Bienert
dokonce zemřel ve vězení).S genocidou českých Romů neměli nic společného, a to už jen z toho
důvodu, že byli Češi.“
Tolik Papeho tvrzení. Ano, sběr provedlo protektorátní, nikoli české četnictvo, na čí rozkaz? Četl Pape
první stránku Sowovy obžaloby? Kdo vydal rozkaz o jejich odeslání do Osvětimi? Mohly protektorátní
úřady tyto rozkazy změnit či ignorovat? Kteří polistopadoví odborníci nás ujišťovali? Kdy a kde? O
které ministry se jednalo? O Emanuela Moravce? Oběžník nepodepsal Bienert! Je součástí, přílohou
jiného dokumentu. Jakého asi? A kdo ho vydal? Nezamlčel jsi nám to, Markusi? Viz také
http://blisty.cz/art/27267.html a reakce Oldřicha Sládka v časopise Veřejná správa č. 19/ 1999.
Fridrich Sowa je Markusem Papem vykreslen jako slušný kriminální úředník, který dle soudu totiž jen
plnil rozkaz svého šéfa Himmlera.!! A tak se o zavlečení Romů do Let a Hodonína v rozsudku
nemluví.! Samozřejmě!! Vždyť i sám Sowa po válce vypověděl: „O bestiálním nakládání politických
vězňů německými dohlédacími orgány ve vězeních a koncentračních táborech nevím z vlastního
poznání ničeho, poněvadž jsem nikdy v životě nevkročil do některého koncentračního tábora a za mé
pražské působnosti jsem byl jednou v pankráckém vězení za účelem provedení výslechu…….“!! A dále
tamtéž : „. Koncem roku 1944 byli tito cikáni odtransportováni hromadně do cikánského tábora
v Oszwiencimi. Co se tam stalo s cikány není mně známo, neboť politická a vojenská situace již byla
tak napjatá, že jsem již nedostával o jejich osudu žádných zpráv.“ Proč tedy byli do německých
koncentráků odesíláni čeští odbojáři, asociálové, Romové, Židé a další?? Proč nemohli být nadále
vězněni či internováni nebo zajištěni v protektorátu??? Proč se Fridrich Sowa „..Ve službách a v zájmu
Německa dopustil zločinu veřejného násilí a vydírání podle § 98b/tr.z. tím, že ústně a přímo hrozil
členům české kriminální policie Dr. Zdenku Borkovcovi, Dr. Smolkovi, Ladislavu Brejchovi, Rudolfu
Frolíkovi a Dr. Václavu Machovi předáním gestapu, tedy ublížením na cti a svobodě v tom obmyslu,
aby na nich vynutil nějaké konání, totiž výkon odpovídající zájmům německým, při čem pohrůžka byla
taková, že se jí mohlo v tom komu bylo vyhrožováno, hledíc na okolnosti a osobní povahu jeho,
vzbuditi důvodná obava..“ , jak uvádějí uvedení svědci..?!!! Proč jim Markusi vyhrožoval, když ani sám
nevěděl co se v německých koncentrácích či na Pankráci děje???!!! Co tomu říkáš, Markusi???
Mimochodem, http://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna na tom
Pankráci bylo popraveno 1075 osob! I mezi nimi byli Romové. Ctibor Nečas o nich píše ve své knize
Historický kalendář – dějiny českých Romů v datech. Romové byli popravováni i jinde. Dne 1.10.1941
byli v Kounicových kolejích oběšeni Antonín Berousek a Alois Jiříkovský a zastřelen Eduard Ištván za
narušování přídělového hospodářství. Rozprodávali načerno tzv. šatenky. Tamtéž byla dne 29.5.1942
zastřelena Antonie Jovaničová za policejně nehlášený pobyt. Dne 29.9.1942 byl ve Vídni sťat Václav
Daniel za podloudný prodej masa. František Ondráš a Bedřich Wiegand byli sťati dne 30.3.1943 pro
účast na krádežích. Dne 10.5.1943 byla na Pankráci popravena Božena Serynková a její muž František
Serynek. Dne 29.10.1943 byli popraveni Terezie Serynková, dne 10.2.1944 Antonín, Bohumil a Josef
Růžičkovi a František Serynek, dne 9.6.1944 Alois a František Růžičkovi a Jan Serynek, dne 15.6.1944
Ludvík Murka a dne 16.2.1945 Václav Růžička a Jindřich Serynek. Dále pak byli popravováni
v Osvětimi http://archive.is/egTi Romové, kteří se pokusili o útěk. U všech popravených na Pankráci
je uvedeno: delikty, kde vlastenecký http://www.ustrcr.cz/cs/pankracka-sekyrarna#rejstrik nebo
hospodářský motiv nepřipadá v úvahu... Všichni popravení byli odsouzeni německými soudy!!!
ZŘÍZENÍ KÁRNÉHO TÁBORA
Je potřeba poněkud objasnit, odkud se vzala myšlenka kárných táborů. Na počátku byl Mnichov.
Historie následující druhé republiky je již dnes popsána v několika knihách či sbornících českých
historiků. Velkým problémem se tehdy stali utečenci a vyhnaní z pohraničí a s tím související nárůst
nezaměstnanosti. Po odstoupení pohraničí v roce 1938 do vnitrozemí začaly proudit tisíce uprchlíků a
odcházejících státních zaměstnanců s rodinami, další následovaly po rozhodnutí snížit podíl českých
státních zaměstnanců na Slovensku. Situaci celkem přehledně popsal Šíma ve své práci o
přestěhovalcích ( Šíma Jaroslav, Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945, Příspěvek k
sociologii migrace a teorii sociální péče , Societas v Praze 1945). Dále viz
http://www.bruntal.net/2007072602-k-otazce-vysidleni-obcanu-csr-ze-sudet-tesinska-podkarpatskerusi-a-slovenske-republiky-v-letech-1938-1939 Vynikající prací je pak kniha Jana Bendy Útěky a
vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939. Ti, co nesehnali ubytování u příbuzných či známých či si
nic
http://www.ustrcr.cz/cs/uteky-a-vyhaneni-z-pohranici-ceskych-zemi-1938-1939
nepronajali,
skončili v táborech pro uprchlíky. Podle Ústavu pro péči o uprchlíky bylo 131 táborů v Čechách a 154
na Moravě. Ústav vydal pro tábory strohý domácí řád, který specifikoval i kázeňské tresty, které
v případě lehčích přestupků znamenaly omezení vycházek nebo dočasné snížení přídělů stravy a
v případech vážných provinění předpokládaly kárné řízení u okresních úřadů podle trestního zákona.
Řád byl nezbytný, protože v táborech bylo mnoho mladých mužů, kteří odmítali pracovat při údržbě a
úklidu a svůj čas trávili hraním karet a pitím. Stravné činilo 5 korun 50 haléřů denně. Problémy se
vyskytly, když byly uprchlíkům poskytovány prostředky na stravu v hotovosti. Mnozí je propíjeli a
výživa trpěla. Když se podařilo zorganizovat hromadné stravování, strava uprchlíků byla lepší než jídlo
domácího obyvatelstva v chudých krajích. Když se ve sdělovacích prostředcích objevovaly zprávy o
ubližování uprchlíkům ze strany úřadů, vyvolané snahou zapojit mladé muže do práce, obyvatelstvo to
vnímalo podrážděně. Zaměstnat uprchlíky byl tedy jeden z velkých problémů druhé republiky. Jedním
z prostředků k řešení tohoto problému bylo vládní nařízení ze dne 11. října 1938 o pracovních
útvarech. Pracovní útvary byly zřízeny k dočasnému hospodářskému zajištění nezaměstnaných osob a
k využití jejich pracovních schopností pro všeobecně prospěšné úkony. Zřizovalo je ministerstvo
národní obrany v dohodě s ostatními ministerstvy. Útvary a osoby do nich zařazené byly organizovány
podle zásad branné moci. Kdo půjde do těchto táborů, určovaly okresní úřady na základě evidence
nezaměstnaných. Měli to být mužské osoby starší 18 let. Osoby povolané do těchto útvarů měly být
podrobeny lékařské prohlídce a ty, které byly nezpůsobilé k pracovním úkonům, neměly být do útvarů
zařazeny. Rovněž tak neměly být zařazeny osoby, které hodnověrně prokázaly, že před povoláním do
pracovního útvaru nastoupily stálé zaměstnání. Příslušníci pracovních útvarů byli podřízeni vojenské
kázeňské a soudní pravomoci. Měli nárok na stravu , ubytování a výstroj, denní přídavek, zdravotní
ošetření a vyživovací příspěvek pro příslušníky rodin osob povolaných k cvičení ve zbrani. Po dobu
zařazení pozbývali podpory v nezaměstnanosti. Podpory pozbyli i ti, kteří by nenastoupili. Pracovní
doba byla 48 hodinová a útvary byly řízeny vojenskými osobami. Do poloviny února 1939 vzniklo 72
rot soustředěných do 19 pracovních praporů, kam bylo zařazeno 12 tisíc osob. Tento počet však
představoval pouhou třetinu povolaných. V lednu 1939 bylo evidováno 150 tisíc nezaměstnaných.
(Alfons Adam uvádí za únor 1939 pro celou ČSR 180 000 nezaměstnaných, pro březen 1939 jen
90 000 nezaměstnaných v okleštěných českých zemích)
Podrobněji k pracovním útvarům dotaz č.49 http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_4.htm
http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/moderni-doba-do-roku-1939/pracovnitabor-pro-nezamestnane-ve-ctyrech-dvorech-v-roce-1938.html
a
Hana Chrastnová http://is.muni.cz/th/216019/?lang=en popsala situaci takto: „Kárné pracovní
tábory byly původně utvořeny jako doplnění pracovních útvarů podle vládního nařízení č. 223/1938
Sb., po zániku pracovních útvarů však sloužily dále jako instituce zcela samostatné……Otevřený postup
vůči Romům jako nevyhovující „rase” začíná po začlenění protektorátních úřadů do aparátu okupantů
a vůbec v souvislosti s radikalizací po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda
Heydricha. V létě 1942 vydal generální velitel neuniformované protektorátní policie výnos o potírání
cikánského zlořádu. Součástí výnosu byl i soupis veškeré romské populace včetně dětí ze smíšených
manželství (cikánských míšenců). Tato evidence již zahrnovala osoby romského původu bez ohledu na
jejich způsob života, dosažený stupeň vzdělání nebo míru integrace do společnosti. Všechny osoby
nad 14 let podchycené soupisem se měly napříště prokazovat již jen cikánskou legitimací. Občanské
legitimace byly proto odňaty a zaměněny za cikánské i Romům usedlým. Popsaným způsobem byli
všichni Romové včetně míšenců v Protektorátu označeni a izolováni od ostatní společnosti. Evidované
osoby byly rozděleny na dvě skupiny. První, menší a ze společenského hlediska poněkud
problémovější skupina, byla i s celými rodinami ihned odeslána do nově otevřených tzv. cikánských
táborů v Letech a Hodoníně. Větší, relativně bezproblémová část Romů, kteří byli v pevné produktivní
práci, byla prozatím ponechána v klidu, ale zároveň již v tichosti probíhaly přípravy k jejich pozdější
koncentraci.“
Takže: Kárné pracovní tábory byly původně utvořeny jako doplnění pracovních útvarů podle vládního
nařízení č. 223/1938 Sb.... Ony vlastně takto byly jen zamýšleny. Když byly v létě 1940 utvořeny,
pracovní útvary již neexistovaly, nezaměstnanost poklesla (i v důsledku náborů na práci v Říši) a
ministerstvo obrany, které je spravovalo také v roce 1939 zaniklo. Zbylo jen vládní vojsko. Taková je
geneze těchto táborů a kdokoliv ji interpretuje jako český protromský rasistcký či genocidní záměr
lže!!! a překrucuje. Co by takovým lidem řekli například v Nizozemí, kdyby o táboru Westerbork ( byl
zřízen Holanďany před válkou jako tábor pro ilegální uprchlíky a hlídán vojenskou policií ) tvrdili, že
jeho zamýšleným účelem byla koncentrace Židů a Romů za účelem odeslání do německých
vyhlazovacích táborů??? Ano, skutečně byl k tomuto účelu použit německými okupanty ale nebyl
http://www.academia.edu/455726/Das_Polizeiliche_Durchgangslager_Westerbork_The_Police_Trans
it_Camp_Westerbork_ kvůli tomu vybudován Holanďany!!
Zde jsou uvedena zmíněná nařízení o pracovních útvarech a kárných táborech
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1938/078-1938.pdf http://ftp.aspi.cz/opispdf/1938/105-1938.pdf
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/026-1939.pdf http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/068-1939.pdf
BERANŮV PROJEV
Tehdejší předseda vlády Rudolf Beran ve svém projevuje ze dne 13.2.1939 dle zápisu o konferenci
přednostů okresních a státních policejních úřadů a politických státně-policejních expozitur v zemi
České a Moravskoslezské, konané dne 13. února 1939, které předsedal tehdejší ministr vnitra dr.
Fischer a jíž byli přítomni tehdejší předseda vlády Rudolf Beran, ministr zahraničních věcí Dr.
Chvalkovský a zemští prezidenti Černý a Sobotka, (zmíněný zápis je ve spisech presidia ministerstva
vnitra nese č.j. P-1254-8.4.1940)řekl mimo jiné: „máme zde řadu i jiných otázek vysoce aktuelních.
Jest to především otázka jak uvésti v pracovní proces všechny nezaměstnané, jak se postarati o více
než 100 000 uprchlíků, jejichž počet třeba ještě značně vzroste. Jak se postarati o zaměstnání
přebytečných úředníků ze sudetského území, z připojených území vůbec a kteří se k nám vracejí ze
Slovenska. Starost vlády musí býti především, aby každý člověk pracoval. Jest nutno, aby lidé
nepracující byli zařazeni do práce. Nejvíce rozvratu vzniklo dozajista tam, kde lidé neměli co dělat.
Nikde není tolik klepů jako v pražských kavárnách, kde lidé nemají nic jiného na starosti a kde se jen
mluví… Tedy prosím, budiž vaší zásadou, a tomto smyslu byl bych vám vděčen, kdybyste iniciativně
zasahovali, aby do práce byli zařazeni všichni lidé, kteří jsou bez práce. Vláda připravuje reorganizaci
pracovních táborů, jež budou rozděleny na tábory pro poctivé pracovníky, kteří hledají práci a
pracovat chtějí a tábory pro dareby a cikány, povaleče a všechny takové složky, které se práci vyhýbají
a které budou nuceny pracovat a budou hlídány, aby z tábora neutekly. Tedy již v zájmu bezpečnosti
a majetku jest nutno, abychom řešili problém cikánů, všech povalečů a pobudů.
Jest nutno, a v tom smyslu vnáším k vám také apel, abyste působili k tomu, a vláda též se bude o to
starati ze všech sil, aby tábory uprchlíků co možno brzy zmizely. Tj. iniciativa pro vládu, to je třeba
vykonati a vykonati to musíme. Tábory jsou semeništěm rozvratu a infekcí pro celý kraj. Bude nutno
působiti na průmyslové závody, aby buď zaměstnávaly dobrovolně více zaměstnanců z řad uprchlíků,
neb je budeme k tomu donucovati. Není možno, aby stát, kdy je doba celkové zaměstnanosti, kdy je
doba průmyslu a konjunktury, musil dokonce platit a vydržovat živly v táborech, ve kterých se šíří
poplašné řeči a lenost. Jsem přesvědčen, že jest to možno a v tom směru budu vám vděčen za
iniciativu, aby různé práce, které by za určitých okolností nebyly nezbytné, byly vykonány, poněvadž je
třeba lépe dělat turistické cesty, než aby v táborech brali lidé podporu a přemýšleli o všelijakých
věcech, které nejdou ve prospěch lidské společnosti a státu.
Tedy zaměstnati všechny vrstvy od uprchlíků po domácí dělníky bude úkolem vlády a bude také
úkolem vaším jako přednostů okresů, abyste jednali s majiteli továren v rámci okresů.“
Nyní jste dočetli klíčovou část projevu Rudolfa Berana. Porovnejte jeho slova s tvrzením Markuse
Papeho v jeho knize: „Předseda vlády Rudolf Beran se 6. února obrátil na ministra obrany Jana
Syrového a na ministra veřejných prací Dominika Čiperu s žádostí, aby zvážili zřízení pracovních táborů
pro „cikánské rodiny a další potulné osoby“. Odpovídající nařízení vlády č. 72 /1939 ke zřízení
kárných pracovních táborů schválil Beranův kabinet 2.března 1939“… Ale vždyť víme, že toto nařízení
se v žádném případě nevtahovalo na cikánské rodiny! Jenom na dospělé muže, nikoliv však výlučně
romské muže. Proč tedy Markus Pape používá zavádějící interpretaci tohoto nařízení a snaží se
čtenáře obalamutit tak, aby ztotožnil cikánské tábory z roku 1942 s tímto nařízením z roku 1939? Jaké
bylo přesné znění této žádosti? Slovy odpovídající nařízení se snaží vyvolat dojem, že toto nařízení
odpovídalo údajnému Beranovu záměru zřídit pracovní tábory pro cikánské rodiny a další potulné
osoby. Neodpovídalo!!! Nevztahovalo se totiž na rodiny!! Rodina jsou podle mne i ženy a děti!
Vyvodili byste z Beranova projevu, že měl na mysli tábory pro rodiny, když říká: „Vláda připravuje
reorganizaci pracovních táborů, jež budou rozděleny na tábory pro poctivé pracovníky, kteří hledají
práci a pracovat chtějí, a tábory pro dareby a cikány, povaleče a všechny takové složky, které se práci
vyhýbají a které budou nuceny pracovat a budou hlídány, aby z tábora neutekly.“ Tedy reorganizaci
pracovních táborů! Těmi ale byly v době Beranova projevu jen tábory (správně pracovní útvary) pro
muže! Jestliže budou tábory rozděleny, budou pak rozděleni i muži jim náležející či určení. Nikoliv
ženy a děti, protože ty v těchto pracovních táborech nebyly! Nehovoří Beran o pracovnících a
cikánech, ne však i o pracovnicích a cikánkách!?! Děti se práci vyhýbat nemusely.
Z podobného soudku je Papeho překrucování v Týdnu. „Odpověď na tuto otázku je třeba hledat
například v roce 1940, kdy ministr vnitra Josef Ježek zřídil z vlastní iniciativy kárný tábor pro potulné
osoby. O rok později uspořádal konferenci, na které nabádal k nekompromisní tvrdosti v zacházení
s vězni.“ Vždyť Ježek hovoří o kárných táborech, v nich žádné romské rodiny nebyly! A tuto konferenci
vztahuje ke kárným táborům. Tehdy nikdo s Ježkem o cikánských táborech nejednal, ani ho
neinformoval o tom, že budou zřízeny. Když byly zřizovány, tak už Ježek ministrem nebyl, Evropanům
dostatečně nevyhovoval!
Jak je zřejmé z projevu, rozhodl se tehdejší předseda vlády pro politiku plné zaměstnanosti. Takováto
politika má však svá úskalí, protože nabízená práce je přikazována a nebývá vždy náležitě honorována
a pracovní či ubytovací podmínky často bývají špatné. Neochotu pracovat se rozhodl řešit
donucovacími metodami. A tak po jeho projevu přichází zákon…
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939 o kárných pracovních táborech
Vláda republiky nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938 č. 230
Sb. z. a n.
§1 Zřízení kárných pracovních táborů
1/K výchově osob uvedených v §a odst 1 a k využití jejich pracovních schopností pro všeobecně
prospěšné úkony zřizují se kárné pracovní tábory
2/Kárné pracovní tábory zřizuje podle potřeby ministerstvo národní obrany v dohodě se
zúčastněnými ministerstvy
§2 Organizace kárných pracovních táborů
1/Kárné pracovní tábory a osoby do nich zařazené jsou organizovány podle zásad branné moci
2/Kárné pracovní tábory jsou složeny z potřebného počtu řídících a správních orgánů(§10)a z osob do
těchto útvarů zařaděných
/Po technické stránce řídí práce osob do kárných táborů zařaděných a na tyto práce dozírá odvětví
veřejné správy, pro jehož obor působnosti se dotčené práce vykonávají, při čemž zachovává
všeobecná nařízení, daná velitelstvím kárného pracovního tábora k udržení pořádku.
§3Pracovní úkoly a program
1/Kárné pracovní tábory vykonávají všeobecně prospěšné práce
2/Program prací stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministerstvy
3/Pracovní doba činí týdně nejméně 48 hodin
4/Mimoto se věnuje přiměřená doba občanské výchově
5/podrobnosti obsahuje předpis o kárných pracovních táborech(§12)
§4 Určení osob pro kárné pracovní tábory
1/Do kárných pracovních táborů mohou být zařaděni
a/osoby práce se štítící, které dovršily 18. rok věku a nemohou prokázati, že mají řádným způsobem
zajištěnu výživu
b/příslušníci pracovních útvarů , zřízených vládním nařízením ze dne 11. října 1938 č. 223 Sb. z. a n. o
pracovních útvarech, kteří jsou hrubě neukázněni nebo úkoly jim uložené vykonávají úmyslně nedbale
c/ osoby, které mají býti zařaděny do kárných pracovních táborů podle odstavce 1, písmeno a určí
okresní (státní policejní) úřad. Určení stane se doručením povolávacího listu prostřednictvím státního
policejního úřadu (četnické stanice), který je nejbližší místu pobytu povolávané osoby. Tento úřad
(četnická stanice) postará se o dopravení určené osoby do nejbližšího kárného pracovního tábora.
Osoby uvedené v odstavci 1 písm. b/ určí velitelství pracovního tábora, které je odevzdá nejbližšímu
státnímu policejnímu úřadu (četnické stanici) k dopravení do kárného pracovního táboru. Odvolání
proti rozhodnutí podle odstavce 2 nemá odkládacího účinku, proti opatření podle odstavce 2 není
opravného prostředku.
Řídící a správní orgány kárných pracovních táborů jsou oprávněny použíti zbraně podle předpisů pro
četnictvo a podléhají kázeňské a soudní pravomoci jako příslušníci četnictva.
Káranci nemohli být propuštěni před uplynutím lhůty tří měsíců. Po propuštění měli býti zařazeni do
pracovních útvarů. Předčasně mohli býti propuštěni z důvodů pracovní neschopnosti či vykonání
vojenské služby. Náležitosti byly obdobné jako v pracovních útvarech, vykonaná práce byla ale finačně
méně honorována. Dovolená se neměla zpravidla udělovat.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------O výše pojednaném Markus Pape píše na straně 26 své knihy: „Vláda tzv. druhé republiky připravila po
obsazení českého a moravského pohraničí německým wehrmachtem první opatření k pronásledování
Romů a Sintů. Předseda vlády Rudolf Beran se 6. února obrátil na ministra obrany Jana Syrového a na
ministra veřejných prací Dominika Čiperu s žádostí, aby zvážili zřízení pracovních táborů pro „cikánské
rodiny a další potulné osoby“. Odpovídající nařízení vlády č.72/1939 ke zřízení kárných pracovních
táborů schválil Beranův kabinet 2. března 1939, dva týdny před vstupem wehrmachtu a ustanovením
Protektorátu Čechy a Morava. Pod tímto nařízením –detailním čtyřstránkovým dokumentem – se
nacházejí jména prezidenta Emila Háchy , předsedy vlády Berana a celého kabinetu. Paragraf 4
definuje cílovou skupinu plánované internace následovně.: „osoby práce se štítící, které dovršily
osmnáctý rok věku a nemohou prokázati, že mají řádným způsobem zajištěnu obživu“. Na koho
konkrétně se toto vztahovalo, měl určit okresní (státně policejní) úřad. Tato subjektivní a mimosoudní
pravomoc dala místním orgánům volnou ruku, když se chtěly zbavit nevítaných osob a později i celých
rodin.“
Tolik Pape! Proč by se pak ministr veřejných prací ptal, jak bude řešena otázka dětí, jak budou
opatřeny? Tehdy nebylo rozhodnuto o tom, že děti půjdou do táborů, proto se ptal!!! Opět zde Pape
mlží. Víme, že kárné tábory nebyly pro celé rodiny, tedy v žádném případě ne pro děti! Nebyl zřízen
ani tábor pro ženy! Slovo později vrhá odpovědnost na tyto místní orgány, které měly volnou ruku!
Nebylo tomu tak, k odeslání celých rodin, tedy žen i dětí, došlo z německého rozkazu v létě 1942,
nikoli z příkazu nějakých místních, Čechy kontrolovaných a řízených orgánů v protektorátu. Takže
ministři druhé republiky zvažovali zákaz kočování, čili usazení kočujících osob, vyhoštění kočujících
osob z území druhé republiky, pokud nemají československé občanství a represi vůči občanům
republiky porušujícím přijatá vládní nařízení včetně odeslání některých mužů do kárných táborů. V
tomto duchu pak konala druhorepubliková vláda. Zdeněk Šípek v časopise Český lid (č. 4/1991) v
článku o usazování Cikánů cituje Oběžník ministerstva vnitra 10. listopadu 1939: „..proti
nepolepšitelným cikánům zakročují (rozuměj úřady) s největší přísností podle zákonných předpisů
tresty, prodejem prostředků ke kočování, odnětím dětí, zákazy přístupu na území okresů neb jejich
částí, dodáním do kárných táborů,až budou zřízeny.“
Přijetí zákona o kárných táborech, jakož i popsané předpisy, kterými se tyto tábory řídily působí na nás
jako projev bezpráví, jako zcela nový jev, který se objevil na sklonku druhé republiky. Přečteme-li si
práci pana Jerguše Sivoše Bez rozsudku (Pracovné tábory, sústreďovacie tábory a tábory nútenej
práce na Slovensku 1945-1953) zjistíme, že tomu tak není. V úvodu práce se rozebírá rakouskouherský zákon č.90/1885 r.z. o donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech. Do donucovacích
pracoven mohly být zařazovány osoby k práci způsobilé, avšak jí se štítící nebo jinak neuspořádaný
život vedoucí (žebráci, tuláci, nevěstky a t.p.) O dodání do těchto pracoven rozhodovaly příslušné
komise úředníků a to na základě rozhodnutí soudu, který v rozsudku stanovil možnost zařazení
trestané osoby do donucovací pracovny po odpykání soudního trestu. Délka pobytu kárance nebyla
dopředu určena a závisela na jeho chování a polepšení se. Káranci byli zařazeni do disciplinárních tříd,
propuštěni mohli být především káranci 1.třídy . Káranci mohli pracovat v donucovací pracovně nebo
mohli být pronajati soukromým podnikatelům, hlavně rolníkům. Podobně v Uhrách článek XXI/1913
uh.z. umožňoval obdobné kroky proti zahalečům, zlodějům, falešným hráčům a osobám žijícím
z prostituce. Umožňoval jejich vypovězení z obce, ve které nebyli přihlášeni, a u cizinců dočasné či
trvalé vypovězení ze země. Jako disciplinární trest v donucovací pracovně se užívalo pokárání,
samotka, půst, tvrdé lože, snížení nebo odnětí pracovní odměny, zákaz nákupu zvláštních požitků,
temnice a spoutání. Podmínečné propuštění bylo možné za dobré chování. Káranci byla určena obec a
informovány o něm byly příslušné úřady a byl povinen vést řádný život. Jediným rozdílem oproti
druhé republice je to, že se tato praxe nemohla vztahovat na osoby dosud netrestané ( 36
netrestaných, zmíněných na níže popsané konferenci). Pro úplnost je třeba poznamenat, že
takovouto praxi umožňovaly některé země v tehdejším Německu či kantony ve Švýcarsku.
Druhorepublikový zákon tedy nepřinesl nic, co by nebylo součástí trestněprávní praxe ve střední
Evropě již před první světovou válkou ve „spořádaných demokraciích“!!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Zde uvádím dokumenty odkazované Papem /32/SÚA Praha, MS, i.č. 525.sign. Z-tr-4, KARTON 562 Č.J.
10. 139/39!
První dopis:
Ministerstvo spravedlnosti 25. 2. 1939 č. 10139/39
Věc Úř. z. Potulní cikáni
Čísti dopis p. předsedy vlády a p. ministra veřejných prací. Referoval jsem o věci panu ministrovi a
navrhuji:
Exp.I.
Presidiu ministerstva vnitra v Praze
Pan předseda vlády postoupil p. ministru spravedlnosti dopisem ze 17. února 1939 dopis p. ministra
veřejných prací z 11. února 1939, týkající se potulných cikánů. Pan předseda vlády požádal p. ministra
spravedlnosti, aby této věci věnoval plnou pozornost, protože nyní je vhodná doba k vyřešení
problému cikánských rodin a kočovných společností, a aby dal připraviti příslušné návrhy. Jak z dopisu
p. ministra veřejných prací je viděti, jde o změnu po případě zrušení zákona o potulných cikánech
č.117/1927 a vládního nařízení č. 68 / 1928 Sb. z. a n.
Avšak Dominik Čipera píše: „správa pracovních táborů přísluší do působnosti ministerstva národní
obrany“!! Tedy jen pro muže starší 18 let!!!.
Ministerstvo postupuje Vám dopis pana ministra veřejných prací k dalšímu jednání.
V Praze dne 25. února 1939
Přípoj opis dopisu p . ministra veř. prací
Zprávu pro p. předsedu vlády odevzdávám zároveň p. odb. radovi Dr. Novákovi
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Dopis ministra veřejných prací č.j. S 37. V Praze 11. února 1939
Velevážený pane předsedo vlády!
Potvrzuji příjem vašeho dopisu ze dne 6. t.m. v záležitosti pracovních táborů pro členy cikánských
rodin a kočovných společností. Poněvadž správa pracovních táborů přísluší do působnosti
ministerstva národní obrany, jež právě pracuje na jejich reorganizaci za součinnosti ministerstva
sociální a zdravotní správy, dovolil jsem si opis Vašeho dopisu zaslati panu generálu Syrovému.
K meritu věci podotýkám, že největší závada je především v našem zákonodárství, zákon čís. 117/1927
a vládní nařízení 68/1928, které jediné v zemích střední Evropy dovoluje cikánům volný pohyb po
území státu, a jsou omezováni jen povinností opatřiti si kočovnickou legitimaci.
Jsem toho názoru , že vládní nařízení o revisi státního občanství je třeba použíti také pokud jde o
cikány , zrevidovati jejich státní příslušnost , a jsou–li cizinci – i když jim bylo kočování dovolenovyvézt je za hranice.
Náš blahovolný postup v otázce cikánů měl za následek, že do naší země se stáhli cikáni ze všech
okolních států a bude spravedlivé, když je tam pošleme zpět. Teprve o zbytku bude možno uvažovati,
jakým způsobem lze z nich udělati řádné občany, což nedocílíme jinak, než když jim odejmeme
privilegium volného potulování po celé zemi zrušením zákona o cikánech.
Zrušením zákona o cikánech bude možno na členy cikánských rodin a kočovných společností použíti
platná zákonná ustanovení o tuláctví. Podklad, aby mohli býti dáni do tábora, bude sjednán
usměrněním soudní praxe. Při každém trestu pro potulku bude vysloveno, že potrestaný má býti po
odpykání trestu dán do donucovací pracovny resp. kárného tábora. Při tom by ovšem musila býti
rozřešena otázka, jak budou opatřeny děti cikánů.
Poroučím se Vám
S projevem dokonalé úcty Dr. Čipera v .r.
V Praze, dne 25. února 1939
Velevážený pane předsedo vlády,
Potvrzuji příjem Vašeho dopisu ze dne 17. února 1939 ve věci opatření směřujících k vyřešení
problému cikánských rodin a kočovných společností. Protože podle dopisu p. ministra veřejných
prací , který jste doporučil mé pozornosti , jde o zrušení případně novelisaci zákona č. 117/1927 a vl.
nař. č. 68/1928 Sb. z. a n. , postoupil jsem dopis p. ministra veřejných prací s upozorněním na Vaše
přání příslušnému ministerstvu vnitra. Jakmile bude možné po změně zákonných ustanovení
odkazovat potulné cikány do donucovacích pracoven, neopominu poukázati úřady veřejné žaloby,
aby co nejdůrazněji naléhaly na to, aby soudy při odsouzení pro potulku vyslovovaly přípustnost jejich
zadržení v donucovací pracovně. Nemohu arci pominouti mlčením, že toto opatření ve velkém počtu
případů bude prakticky těžko proveditelné, poněvadž počet míst v donucovacích pracovnách, který
beztak nebyl velký, se ještě zmenšil tím, že země Moravskoslezská ztratila právě dvě nejlepší
donucovací pracovny, totiž znojemskou a šumperskou, takže jí zbyla toliko donucovací pracovna
v Brně, která pro své stáří naprosto nevyhovuje.
Poroučím se Vám s projevem dokonalé úcty.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------V Praze 17. února 1939
Vážený pane ministře!
Postupuji Vám opis dopisu, který mně zaslal p. ministr veřejných prací Čipera. Sledujte laskavě, pane
ministře tuto věc a věnujte jí svoji plnou pozornost. Nyní jest vhodná doba, abychom řešili problém
cikánských a kočovných společností. Sledujte záležitost a nechte připravit příslušné návrhy.
S výrazem dokonalé úcty Vám oddaný Beran
Beranův dopis z 6. února 1939 jsem bohužel nenašel, takže ho necituji. Jiný Beranův výrok a výroky
okresních či městských autorit najdete v projevu či materiálu historika Michala Schustera
http://www.youtube.com/watch?v=lsryKLX__d4 a http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/prameny-ktematu-genocida-romu-v-ceskych-zemich-1939-1945/
__________________________________________________________________________________
Výstavba kárného pracovního tábora byla sice ukončena v závěru roku 1939, ale k jeho vlastnímu
otevření zatím nedošlo. Celá záležitost usnula natolik, že na jaře 1940 Okresní péče o mládež
v Mirovicích požádala příslušné protektorátní úřady, aby jí byl rekonstruovaný areál předán pro
rekreační účely. Teprve počátkem května1940 ministerstvo vnitra konstatovalo, že obdrželo souhlas
říšského protektora s návrhem předpisu o kárných pracovních táborech a začalo podnikat praktické
kroky k otevření „ Kárného pracovního tábora v Letech“. Takže ani kárný tábor nebyl ryze český
podnik! A i jeho předpisy potřebovaly německý souhlas.
Dne 28. dubna se vládním nařízením změnila některé ustanovení vládního nařízení z března 1939. Z
důvodu zrušení ministerstva národní obrany přešly kárné pracovní tábory pod ministerstvo vnitra.
Česká televize uvedla dne 14.10. 2007 dokument Ghetto No.1 (http://www.sms.cz/film/ghetto-no1), ve kterém se pravilo, že Rudolf Beran dal podnět pro zřízení pracovních táborů pro cikánské rodiny
a další potulné osoby. Podnět skutečně dal, avšak zřízeny byly kárné pracovní tábory. Jak je zřejmé ze
zákona i z táborových dokumentů, netýkal se tento tábor žen a osob mladších 18 let, takže žádné
cikánské rodiny!
Rovněž tak velký český žurnalista Erik Tabery ve svém článku Běsi druhé republiky uvedl: „ještě před
příchodem Němců stihla Beranova vláda zřídit koncentrační tábor pro Romy v Letech u Písku. Lágr,
v němž oběti českých úřadů za lhostejného přihlížení většinové společnosti ztratily veškerá práva a
byli posíláni k sedlákům a podnikatelům na nucenou práci, pak nacisté využili jako přestupní stanici do
Osvětimi. Hlídání a správu ovšem dál nechali Čechům, kteří řídili i další romské koncentráky“….
http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2004042115
Které další „romské koncentráky“ kromě Hodonína řídili Češi, nám velký český žurnalista asi nesdělí,
hlavně, že ví, že tábor v Letech byl „zřízen“ ještě před příchodem Němců!!!!!
Přečtením uvedených vládních nařízení a Beranova projevu zjistíme, že tvrzení některých velkých
českých intelektuálů, že druhá republika připravovala koncentrační tábory pro Romy, je zavádějící
,neboť automaticky předpokládá rovnítko mezi slovy koncentrační a vyhlazovací a pod slovy „pro
Romy“ vnucuje představu, že tyto tábory byly pouze pro Romy, pro všechny Romy, tedy i usedlé, a to i
pro děti a ženy. Tak tomu však nebylo ani v liteře zákona ani po jejich zřízení. Byly pouze pro
zdravotně způsobilé muže starší 18 let, nikoliv však jen romské muže!
Dnes můžeme mít výhrady k nucené práci či se po zkušenostech minulých pozastavovat nad fascinací
plnou zaměstnaností. Rudolf Beran nebyl jistě velikánem ducha ale prostředí, z něhož pocházel, ho
k takovýmto úvahám předurčovalo. Ostatně zakrátko poté vyšlo 25. července 1939 vládní nařízení o
všeobecné pracovní povinnost. http://is.muni.cz/th/238429/pravf_m/DP.txt To ukládalo všem
mužům od 16. do 25. roku přijmout na dobu jednoho až dvou let přijmout určenou práci, i když již
vykonávali práci jinou. Neuposlechnutí bylo trestáno pokutou, případně vězením. Vládním nařízením
ze dne 23. ledna 1941 mohli být protektorátní občané přikázáni na práci na území protektorátu a
vládním nařízením z 18. prosince 1941 mohly úřady práce vysílat svobodné, ovdovělé, rozvedené
nebo rozloučené muže a ženy na práci do Německa. Ti, kteří se opakovaně dopuštěli porušování
pracovní kázně, odmítali nastoupit na základě přikazovacího výměru nebo pracovní smlouvy na práci
do Říše či z pracovního nasazení uprchli, mohli být na návrh úřadu práce, příslušného podle místa
pobytu proviněného, umístěni generálním velitelem neuniformované protektorátní policie nebo jím
zmocněnou úřadovnou do pracovně výchovných táborů. Ty vznikly na základě vládního nařízení
č.404/1942 Sb. Výchovné pracovní tábory (AEL) zřídil generální velitel neuniformované
protektorátní policie, tedy velitel bezpečnostní policie (SiPo) SS Standartenführer Horst Böhme .
http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/prispevky/10%20Ovlivnovani
%20sfery/25%20tauchen.pdf
a
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/034-1942.pdf
a
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/069-1939.pdf a http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/072-1939.pdf a
http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/194-1942.pdf a http://is.muni.cz/th/238429/pravf_m/DP.pdf
Dne
16. března 1942 se konala na protektorátním ministerstvu hospodářství a práce porada o zřízení
pracovně-výchovných táborů pod stálým dohledem gestapa. Cílem bylo zamezit útěkům a porušování
pracovní morálky. Jedním z hlavních aspektů byl požadavek, aby pracovní tábory fungovaly podle
německého vzoru. Dále bylo stanoveno, že bude výrazně zostřena kontrola na hranicích, aby bylo
zamezeno každému přechodu hranice bez povolení. Velitel neuniformované protektorátní policie pak
vydal v prosinci 1942 nařízení zřizující pracovně-výchovné tábory. Tyto tábory podléhaly
neuniformované protektorátní policii. Funkcí táborových velitelů byli pověřeni nižší úředníci gestapa.
Ostatní strážní personál tvořili většinou příslušníci protektorátní policie, kteří vězňům mnohdy
zachraňovali životy. Byla to také jedna ze zásadních odlišností oproti pracovně-výchovným táborům na
území říše. V přípisu o opatřeních pro potírání nedovoleného opuštění práce K. H. Frankovi se praví:
„Další potíže se musely překonávat při získávání a výběru táborového personálu, který mimo velitele
tábora – nižšího úředníka gestapa– tvoří výhradně protektorátní příslušníci. Dozorce, kteří byli
rekrutováni především z řad starších ročníků dosazených zpět do úřadu, bylo nutné přísným vedením
připravit na jejich nové úkoly.“ Na území protektorátu bylo zřízeno deset pracovně-výchovných
táborů. Výhradně pro ženy a dívky byl určen tábor v Plzni na Karlově. Pracovní úřady oproti
zprostředkovatelnám práce sloužily jako regulátor "toku" pracovní síly (převáděly ji tam, kde to bylo
zapotřebí). Na jaře 1941 byl ještě celý systém v plenkách, protože ještě neexistovaly pracovní knížky
(až v červnu 1941), ani soustava trestního postihu, která tvořila součást systému nucené práce.
Fakticky to začalo plně fungovat až v létě 1942, kdy třeba kontrolou pracovních knížek při výdeji
potravinových lístků se podařilo natlačit do systému rozhodující část práceschopného obyvatelstva.
Jinak požadavky na zemědělské dělníky se v roce 1941 pracovním úřadům dařilo podle souhrnných
hlášení uspokojovat. Trvalý deficit však v této době představovaly lesní práce a pomocní dělníci.
http://www.fronta.cz/forum/tema/214 To, že lesní práce měly deficit pracovních sil, bylo asi
způsobeno hlavně tím, že preferovány byly zbrojní výroba a výroba potravin (zemědělství), kam byly
pracovní síly nasazovány přednostně.
Velký český žurnalista Jindřich Šídlo píše v týdeníku Respekt ze dne 18.1.1998 v článku Co dlužíme
svým Romům „V roce 1927 přijala masarykovská republika zákon, podle nějž museli být všichni
Romové náležitě úředně evidováni. To vytvořilo skvělé podmínky ke skutečnému řešení cikánské
otázky, které přinesl 2. březen 1939. Tehdy vláda druhé republiky zřídila–bez jakéhokoliv nátlaku
zvenčí-dva speciální koncentráky pro evidované Romy jako osoby práce se štítící. V nich pak česká
policie pod blahovolným dohledem německé protektorátní správy shromáždila veškeré zdejší romské
obyvatelstvo včetně žen, dětí a starých lidí. Dozor nad tábory a péči o vězněné ponechali Němci zcela
v českých rukou. A nemuseli litovat. Český personál hlídal svoje „cikánské“ spoluobčany velmi
iniciativně a ty z nich, které nestačilo na místě zahubit vyčerpání, hlad, či nakažlivé nemoci,
transportovala česká stráž čas od času do Osvětimi rovnou na rampu konečného německého řešení.
Díky spojeným silám německého a českého rasismu se tak nacistům podařilo vyvraždit během války
90 % zdejších Romů-šest tisíc lidí.
Velký český žurnalista zde tedy šíří několik nepravd. Masarykovská republika neevidovala všechny
Romy, ale jen kočovné osoby, mezi nimiž bylo tehdy za první republiky v českých zemích asi jeden
tisíc neromských osob. http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf . Vláda druhé
republiky tábory nezřídila, pouze zákon o nich schválila. Tábory nebyly zřízeny pro evidované Romy, ti
v nich tvořili je určité proměnlivé procentuální (kolem 10 %) zastoupení a to pouze plnoletí muži,
nikoli ženy, děti, ani staří lidé, neboť kdo nebyl zdravotně způsobilý, k práci do tábora přijat nebyl. Byly
to jen tyto kárné tábory, které snad(?) byly zřízeny bez nějakého německého nátlaku. Cikánské tábory
byly zřízeny přímo Němci, pane Šídlo! Tábory pro evidované Romy, tedy cikánské tábory, vznikly na
německý příkaz. Čeští četníci doprovázeli vlaky nikoli do Osvětimi ale pouze do Ostravy, tam si je
přebíraly německé orgány. Formulace pod blahovolným dohledem by mohla vyvolat dojem, že se tak
stalo z vlastního rozhodnutí „české policie“ a že tato měla široké mantinely ve svém jednání! Nikoli!
Byla pod německým velením a plnila i v tomto případě německé rozkazy. Zákon z druhého března
1939 rozhodně nebyl zákonem, který měl na mysli konečné řešení ve smyslu Endlősung! Má-li však
pan Šídlo nějakou fotografii či dokument svědčící o opaku, může ho samozřejmě zveřejnit ve své
veřejnoprávní televizi.
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1167_00.htm
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=4591&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=4450&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=2992&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=2300&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
Ostatně i tato Česká televize uvedla dne 14.10.2007 dokument Ghetto No. 1, ve kterém se pravilo, že
Rudolf Beran dal podnět pro zřízení pracovních táborů pro cikánské rodiny a další potulné osoby.
Podnět skutečně dal, avšak jen ke zřízení kárných pracovních táborů. Jak je zřejmé ze zákona netýkal
se tento zákon žen a osob mladších 18 let a nešlo v něm jen o Romy. Neinformovaný divák by si to
mohl vyložit tak, že Beran inicioval vznik cikánských táborů v roce 1942 a je odpovědný za to co se
v nich dělo! Nikoli! Rudolf Beran byl premiérem protektorátní vlády jen do konce dubna 1939 a od
června 1941 do prosince 1943 bručel v německém vězení! Takže již rok před zřízením cikánských
táborů! A po celou dobu jejich existence. Jak vidno, toto jasné a spolehlivé medium svými tvrzeními
poněkud mate!!!!!!
GENERÁL JEŽEK.
Do služeb československého státu je převzat v listopadu 1918. Touží se dostat hned na hned na
ministerstvo vnitra, jemuž jsou podřízeny záležitosti týkající se četnictva. Je však ustanoven velitelem
četnického oddělení v Jindřichově Hradci, v březnu 1919 odchází do Bratislavy a po půl roce splňuje se
jeho touha a je povolán do ministerstva vnitra nejdříve jako zástupce a od r. 1925 jako přednosta
vojenské skupiny 13. oddělení.
Těší se pověsti velmi schopného četnického důstojníka, k nadřízeným se chová velmi uctivě, celou
jeho životní dráhu doprovází však chorobná ctižádostivost. Je to touha po rychlé kariéře. Ještě
v listopadu je povýšen na majora , dnem 15.1.1921 stává se již podplukovníkem,dnem 8.11.1928 je
povýšen na plukovníka, aby od 1. května 1936 byl vyjmenován generálem četnictva a ustanoven
zemským četnickým velitelem v Bratislavě. Takto rychlou kariéru dělá díky tomu, že jeho zásluhou
bylo již v r. 1920 stanoveno základní pořadí v četnickém důstojnickém sboru tak, že základní složkou
tohoto sboru jsou četničtí důstojníci převzatí z rakousko-uherských složek, zatímco všichni ostatní
dodatečně přijatí důstojníci ať z řad důstojníků vojska nebo z řad důstojníků z legií tvoří kategorii
druhou, z níž se jen četnické důstojnické těleso doplňuje. To vytváří Ježkovi nepřízeň v řadách
legionářů , neboť bývalí rakouští četničtí důstojníci tvoří privilegovanou kastu a obsazují po celých
dvacet let republiky všechna vyšší velitelská místa a vystřídají se ve funkcích zemských četnických
velitelů,dosahujíce před pensionováním hodnosti generála, zatím co četničtí důstojníci–legionáři
značně pokulhávají za nimi a na sklonku prvé republiky zpravidla dosahují hodnosti majora nanejvýš
podplukovníka.
Ježek spoléhá na své dobré jméno, které si získal u svých přepravených při své dlouholeté službě na
ministerstvu vnitra, a jednak se snaží vyjíti nejlépe s agrární stranou a jejím předsedou Beranem. Jeho
také žádá o souhlas, když se má uprázdniti v r. 1936 místo zemského četnického velitele v Praze. Beran
však má přednostnějšího chráněnce v osobě protekčního plukovníka četnictva Holny a Ježek musí rok
počkat, než Holna dovrší plné penze a potom ho Ježek v Praze vystřídá. Ježek však nemá želízko
uložené jen u agrární strany, jeden jeho bratr je komunistický intelektuál, což je Ježkovi dočasně
nepříjemné, druhý bratr má styky s vysoce postavenými osobnostmi sociálně – demokratické strany ,
kromě toho hledí Ježek vyjíti i se stranou lidovou a stranou národně socialistickou,tváře se při různých
příležitostech, zejména s jejich legionářskými poslanci za ideového stoupence této strany.
Má však styky s německým průmyslovým táborem, dojíždí na hony jako host továrníka Freise z Vejprt,
jenž v roce 1933 žádá, jsa původem z Hally nad Sálou, o udělení československého občanství. Ježek je
v tom nápomocen. Je v přátelském poměru se statkářem Nolčem z Horních Počernic, k němuž již
dojíždí za prvé republiky mezi jinými osobnostmi také německý velvyslanec v Praze Eisenloher. To jsou
okolnosti, za nichž již za prvé republiky vyrůstá proti Ježkovi jako zemskému četnickému veliteli
v Praza podezření z protistátní činnosti. Zabývá se tím zpravodajské oddělení hlavního štábu MNO,
v tom však dochází k říjnovým událostem v r. 1938 a šetření zůstává v mrtvém bodě. Koncem r. 1938
objevuje se Ježek v delimitační komisi při vytyčování nových pomnichovských hranic. Jeho účast je
velmi nepříjemná předsedovi delimitační komise zplnomocněnému velvyslanci čsl. ministerstva
zahraničních věcí A. Heidrichovi, který je na Ježka upozorněn dvěma okresními hejtmany jako na
zrádce pro jeho styky s německým velvyslancem Eisenlohrem a po návratu do Prahy zjišťuje, že Ježek
byl vyslán do delimitační komise Beranem, aby prý dával pozor na počínání jejího předsedy Heidricha
a aby prý o tom podával Beranovi zprávu.
Hned po 15. březnu nadbíhá Ježek Němcům a ve snaze aby udržel funkci zemského četnického velitel,
zřizuje bez vyzvání systém styčných důstojníků k německým vojenským a policejním velitelstvím a sám
se hlásí jak u německého posádkového velitele Prahy, tak i u velitele schutzpolizei a velitele
ordnungspolizei. Jde dokonce tak daleko, že se jde hlásiti i k veliteli všech vojenských okupačních
jednotek generálu Fridericimu a to ještě před tím než dochází k formální audienci tzv. protektorátní
vlády. Tehdejší ministr vnitra Fischer dává tlumočiti Ježkovi svou nelibost nad tímto postupem.
V dubnu 1939 dochází k rekonstrukci vlády, při čemž resort ministerstva vnitra není obsazen a je
dočasně spojen v rukou ministerského předsedy gen. Eliáše. Dne 2. července 1939 stává se Ježek
ministrem vnitra a snaží se to vysvětliti tím, že se tak stalo jako projev zvláštní důvěry ze strany
generála Eliáše v očekávání, že Ježek svým vojenským vystupováním bude umět jednat s Němci, nad
to ovládá perfektně německý jazyk a má tedy předpoklady aby mohl něco vykonati ve prospěch
českého národa. Eliáš o něm skutečně z počátku říká, že Ježek dělá mnohé s vojenskou řízností, někdy
že je až příliš povolný vůči Němcům, pokládaje jejich přání za rozkazy, jimž je třeba vyhověti.
Hned po ujmutí se funkce ministra vnitra odjíždí Ježek k dlouhé audienci přímo k Himmlerovi do
Berlína. Donáší si pokyny, které jsou sankcionovány Himmlerovými vyhrůžkami, že německá říše
nezastaví se ani před zatýkáním ministrů a pod tímto zorným úhlem je možno chápati Ježkovu
ustrašenost a povolnost vůči Němcům. Dochází k demonstracím 28. října 1939, Ježek přihlíží pasivně
německým zvrhlostem při zatýkání českých lidí, nedovede se ostře ohradit, nebo z toho vyvodit
důsledky odstoupením. Podobně je tomu při listopadových demonstracích studentů, po nichž dochází
k prvním tzv. rozsudkům dle stanného práva, ač stanné právo vůbec vyhlášeno nebylo, k odvlékání
vysokoškolského studentstva z jejich kolejí a k uzavření českých vysokých škol. Ježek a celá vláda
chovají se netečně, spokojí se sem tam s nějakou drobnější intervencí, z nichž jen mizivé procento
končí příznivě. V r. 1940 ztrácí pomalu důvěru gen. Eliáše, jemuž se kromě jiného donáší z německého
tábora informace od Rakušana Grosse, aby nebylo důvěřováno Ježkovi , že tento zrazuje na německé
straně. Později se množily Eliášem vyslovované pochybnosti, až posléze v r.1941 přímo podezírá Ježka,
spolu s Dr. Krejčím mívají časté styky s německými okupačními úřady za Eliášovými zády . Přesvědčuje
se o tom, když redaktor Krychtálek požádá Ježka, Dr. Krejčího a Dr. Havelku o interwiew ve věci
násilného přepadení Jugoslavie a Řecka se strany Německa. Je o tom jednáno v ministerské radě a
interwiew odmítnuto. Ježek s Krejčím běží ke K. H. Frankovi, aby se omluvili, že se tak nestalo z jejich
vlastního rozhodnutí. Dr. Havelka nejde se omluvit a brzy dochází k jeho k jeho odstranění z vlády, což
se přímo připisuje k tíži obou shora uvedených ministrů. Od té doby upozorňuje Eliáš ostatní členy své
vlády, k nimž má důvěru, aby si dávali před Ježkem pozor, a tuto výstrahu doplňuje poznámkou, že
Ježek hlídá ing. Eliáše svými lidmi. Eliáš je delší dobu sledován gestapem a dochází v září 1941 k jeho
zatčení. Při pozdějším procesu jsou mu kladeny za vinu okolnosti, o nichž mluvíval dříve s Ježkem.
Z vězení pod tíhou výslechů posílá motáky své manželce a v jednom z nich výslovně poznamenává, že
Ježek zrazuje všechno a opětně žádal o vyrozumění některých členů jeho bývalé vlády, aby se měli
před Ježkem na pozoru.
Vládu po Eliášovi vede dočasně Dr. Krejčí a v lednu 1942 má dojíti k velmi důkladné rekonstrukci.
S Ježkem je i nadále počítáno v novém kabinetě jako s ministrem vnitra, avšak neshoda formálního
rázu a netaktní způsob chování se ke K. H. Frankovi bylo důvodem, že u německých okupačních úřadů
upadl v nemilost a je v novém kabinetě nahrazen Bienertem. Ještě za ministrování zajišťoval se Ježek
hmotně pro tento případ tím, že po vyjednávání s velitelem německé pořádkové policie nechá se
jmenovati generálním četnickým velitelem, kterážto funkce nebyla od doby první republiky
obsazována a dosáhne toho, že místo generálního četnického velitele je nově platově upraveno, na
místo druhé platové stupnice je zařazeno do první platové stupnice. Dočasný německý nevděk nedává
využíti tohoto připraveného zajištění, Ježek je dán na odpočinek a jen občas provozuje jaksi na černo
politickou aktivitu, když je zván i jako pensista k Dr. Krejčímu, jemuž přináší informace a novinky a
s ním si vyměňuje názory o politické a vojenské situaci.
V době penze snaží se vzbuditi dojem českého vlastence a sáhne dokonce k dobročinnosti, když nabízí
podporu, když nabízí podporu po zatčených a uvězněných. Je to ovšem již v době, kdy se vojenské
události úplně změnily v neprospěch Německa a kdy je průměrnému člověkovi nadevší pochybnost
jasno, že Německo válku dříve či později prohraje. Ale i z té doby jsou zprávy, že Ježek se snaží hrát na
obě dvě strany. Je viděn vstupovati do domu, kde jsou umístěny kanceláře konfidentské služby
gestapa a mluví o něm člen Sicherheitsdienstu Jager, když nechává zjišťovat jeho styky, protože se
Ježek v poslední době koncem r. 1944 od nich tj. od SD odkloňuje. Je to doba, kdy Sicherheitsdienst
pod vlivem německých vojenských neúspěchů dostává jen málo zpráv od českých lidí a to i takových,
kteří byli dříve sdílní.
Za těchto okolností je Ježek volán ve smyslu častých upozornění našeho zahraničního rozhlasu a ve
smyslu provolání košické vlády k zodpovědnosti a dnem 15. května je vzat do vazby, aby svou činnost
objasnil před Národním soudem.
Sám Ježek odůvodnil přijetí funkce takto: „Zdrtilo-li mnichovské rozhodnutí všechny Čechy, zdrtilo
zvláště četnictvo v Čechách a ono v pohraničí. Před vyklizením přemístil jsem podle pokynu mně
daného všechny příslušníky četnictva německé národnosti do pohraničí. Do vlády vstoupil jsem
z vojenské disciplíny. Politika mi byla vždy cizí, svůj život věnoval jsem jen výstavbě a zdokonalení
četnictva. Koncem června dal si se mnou gen. Eliáš, s nímž jsem byl mnoho let v přátelském vztahu,
schůzku na Malostranském náměstí a cestou na Hrad mne požádal o převzetí ministerstva vnitra. Na
mou námitku, že jsem se politikou nezabýval, pravil, že vybral mne proto, aby četnický stav, který jako
jediný vojenský útvar zůstal v Protektorátu celkem nedotčen, byl zachován a ve spolehlivých rukou.
Opanování četnictva německými činiteli považoval za ohromné nebezpečí, neboť věřil, že četnictvo
bude české zájmy a obyvatelstvo chrániti a nebude je udávati orgánům německým. Zdůrazňoval ještě
veliký význam četnictva ve zpravodajství pro českou vládu. Podotýkal, že bude velkou výhodou, že
mohu nositi uniformu a že mám vysokou vojenskou hodnost, která bude do určité míry respektována.
Konečně podotkl, že bylo referováno, že jsem na poradě u německého civilního správce protektorátu
sebevědomě a energicky vystupoval. Rozhovor skončil jsem slovy:Tvé přání je mi z důvodů Tebou
uvedených a vzhledem k tomu, že jsi důstojník vyšší hodnosti rozkazem.“
Tak ho viděla obžaloba!
Takto nám ho přibližují dokumenty z doby okupace :
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941451&reproId=1408675
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941451&reproId=1408674
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941451
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=943209
Někteří dnešní historici ho vidí v trochu lepším světle:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
Známý protivník českých fašistů ( Vlajka atd. ), kteří ho neustále u Němců pomlouvali
Zničení většiny zpravodajských, mobilizačních a personálních spisů četnictva v březnu 1939
Odmítání snížit personální stavy českého četnictva – jak v dubnu 1939, tak i později
Celá řada intervencí za zatčené či propuštěné četníky ( i legionáře) a také studenty z listopadu
1939 a to dokonce i přímo u Himmlera
Odpor vůči zasahování Oberlandrátů do chodu policie a četnictva – i u Himmlera
Bránění obsazování velitelských míst u českého četnictva německými důstojníky
Skončilo Ježkovo přátelství s pplk. Vítem, který se přihlásil k Němcům
Věděl o ilegální činnosti celé řady osob -např. Eliáš, dr. Klapka, dr. Feirabend ( kryl jeho útěk do
emigrace) i jiných a nehlásil to
Ilegální činnost jeho zetě Roberta Váni
Osobní konflikt s Heydrichem při audienci 18. 1. 1942 ( do krve se pohádali o různý výklad plnění
povinností) – to byla poslední kapka
Hned 19. 1. 1942 odvolán Háchou ( na popud K.H. Franka) z funkce ministra a 1. 3. 1942 poslán přímo
K.H. Frankem do penze.
Od 1. 3. 1942 do 15. 5. 1945 pracoval jako úředník u Západočeských továren kaolinových v Horní
Bříze.
Persekuce po válce
15. 5. 1945 zatčen a vzat do vyšetřovací vazby
1) 15. 2. 1946 trestní oznámení podle § 2 Dekretu presidenta republiky 16/ 1945 o kolaboraci
2) 28. 11. 1946 Národnímu soudu v Praze předán obžalovací spis
3) leden 1947 hlavní líčení
4) 28. 1. 1947 uznán vinným z podpory fašistického hnutí a obhajoby nepřátelské vlády veřejným
projevem v rozhlase ( §13 odst. 1 Retribučního dekretu) ale současně vzhledem k jiným zásluhám
se podle § 16 odst. 2 Retribučního dekretu od potrestání upustilo !
1949 – 1954 pracuje jako úředník u firmy Kork v Praze II
5)
6)
7)
8)
27. 4. 1954 opět zatčen „za špionáž ve prospěch imperialistických mocností“
během jara 1954 zařazen do vykonstruované „Mudrochovy ilegální skupiny“
v červenci 1954 oficiálně obžalován za vyzvědačství
29. – 30. 7. 1954 hlavní líčení, odsouzen na doživotí. Trest si odpykával v Olomouci, na Pankráci
( vězeňská nemocnice) a v Leopoldově
9) 10. 5. 1960 propuštěn při amnestii. Snahy o rehabilitaci během šedesátých let odkládány jako
neopodstatněné
10) 1968 začal rehabilitační proces, přiznána aspoň penze ve výši 300, - Kč
11) v březnu 1969 umírá
Pro ilustraci připomínám internetovou diskusi a článek o Ježkovi:
http://www.policista.cz/clanky/reportaz/general-josef-jezek-524/
http://www.inoboediens.estranky.cz/clanky/cetnictvo_-policie_-financni-straz_-sos/generalcetnictva-josef-jezek.html http://www.ius-wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-b/otazka-21
A také Pringsheimovu Situační zprávu o poměrech v Protektorátě Čechy a Morava se zvláštním
přihlédnutím k vnitřní správě ( SÚA, AHR 1-10/16), která uvádí Ježkovu snahu čelit některým
německým rozkazům, intervenovat za české okresní hejtmany v německých koncentrácích atd..
KONFERENCE
Zde je zápis o zmiňované konferenci ministra Ježka:
Z rozkazu pana ministra Ježka mají býti k zdejšímu úřadu povoláni orgánové, kterým je svěřena
agenda kárných pracovních táborů. Jsou to od zemských úřadů přednostové oddělení a referenti a
z kárných pracovních táborů ředitelé a zástupci, resp. hospodáři. Od zemského úřadu Praha vrchní
rada Dr. Svoboda a Komisař politické správy Dr. Kuchař. Od zemského úřadu Brno vrchní rada politické
správy Kadeřávek a vrchní aktuárský tajemník Procházka. Dále od kárného pracovního tábora Lety
ředitel škpt. Janovský a hospodář kpt. Vrabec a od kárného pracovního tábora Hodonín ředitel npor.
Blahynka a hospodář škpt. Líčeník. Účelem konference je poučit dotyčné orgány o zkušenostech
získaných u kárných pracovních táborů ode dne uvedení jich v činnost. 10. leden 1941
Generál Ježek:Pánové, musíme si především říci, kdo do těchto kárných pracovních táborů, jichž
nemáme 20 nýbrž jenom 2, nebo budeme mít 3, přijde. Když jsem podrobně prozkoumal poslední
listinu, viděl jsem, že jsou to takoví vyvrhelové lidské společnosti, že o nějaké výchově a převýchově
nemůže býti řeči. Kdybychom v této otázce uplatňovali jiný názor, pak bychom musili ztroskotat.
Myslím, že tam není jediného člověka, který by se dal zachránit. Neboť když někdo prošel takovými
institucemi, jako polepšovna a donucovací pracovna a nestal se z něj řádný člověk, tak už řádným
člověkem nebude. Tito lidé jsou vředem a přítěží lidské společnosti, ti by měli být zavřeni do smrti. Ti
nemohou býti pro lidstvo žádným přínosem a nebudou. Ti budou pro lidstvo vždy nebezpečím,
nemyslím nebezpečí fysické, ale mravní. Jaký prostředek může býti brán v úvahu, je-li dosud možná
nějaká náprava? Dospěl jsem po bedlivém uvažování k tomu názoru, že zde platí jedno-strach. Kárný
pracovní tábor může býti pro toho člověka něčím, že pouhá představa o tom, že by tam musil jíti ještě
jednou, musí v něm zatajiti dech. Jako kriminalista musím říci, že je vyloučeno, abychom z těchto lidí
něco udělali převýchovou. Zde je chyba a vy si o tom, pánové musíte sami pohovořit. Já osobně
dospívám k tomu názoru, že zde musí býti postupováno drakonicky, že zde musí býti podle fysických
sil zavedena tak těžká práce, že ten člověk bude dbát, aby vícekrát neupadl, aby se sem nikdy více
nedostal. Všechno ostatní, co se tam dělalo mimo výchovné prostředky, musí býti vedle. Žádný
volleybal, ani kopaná. Z těchto institucí se nesmí stát fešácký kriminál. Ten člověk tam musí „dýchat“
a klapat očima podle předpisů. To všechno bude záležet na vedoucích. Musí tam býti spravedlnost.
Musí tam býti spravedlnost absolutní. Nikdo nemůže býti vyjmut, že má hezký nos. Tam je každý
kárancem, členem kárného pracovního tábora. Tam není rozdílů. Tam nemůže mít nikdo úlevu. Tam se
nikdo nemůže „ulíti“ v kuchyni, aby se měl lépe. Tam nesmí být mezi prvními a posledními žádného
rozdílu, pokud se týká drakoničnosti a přísnosti. Pánové, uvažujte o tom, co vám povídám. Ten člověk
musí býti zdráv. Musíme mu ponechat, aby tělesně o něho bylo pečováno, ale to všechno měrou co
nejmenší. Hygiena tam musí být, ale absolutně žádné pohodlí. Ten člověk musí být ukázněn jako
opice. Ze začátku musí býti vyhlášeno třebas 20 apelů denně. Každé hnutí prstem bude důvodem, aby
se apel opakoval, a to tak dlouho, dokud tito lidé nebudou úplně ukázněni. Kteří dozírají na jejich
práci, musí dbát – a bylo by absolutní chybou, kdyby tomu tak nebylo-aby každý pracoval tak, jak to
nejzazší vypětí jeho sil dovoluje. Z této práce musí přijít tak unaven, že již nebude schopný něco dělat.
Musí býti absolutně fysicky vyčerpán. A ani potom si ještě nesmí lehnout. Na odpočinek musí počkat.
Pod tímto zorným úhlem je nutno, aby výchovná práce byla uspořádána. Myslím, že bude dobře,když
tento „Gesindel“, co tam je, zůstane tam 6 měsíců. To je největší plevel, který tam je. Výjimky mohou
býti učiněny jedině snad v případech,kdy by to bylo eventuelně zapotřebí v zájmu jeho rodiny a pod.
To by snad mohlo působit, pokud by to šlo,prostřednictvím kněze. Zde by se výchova mohla nésti tím
směrem,že by se u něho vzbuzovaly k jeho rodině příbuzenské vztahy,po případě, aby si ujasnil, jaký
jest jeho poměr k lidské společnosti,že jest stigmatizován v lidské společnosti jako lotr a že bude
vyvrhelem, nechce-li mít sám rozum. On se musí z této špatné společnosti vyřaditi sám, to nemůže
býti nikdo jiný. On musí o to usilovat a chovat se tak, aby se z této společnosti vyřadil sám. To jsou
moje úvahy. Chtěl bych,pánové,abyste se k těmto zásadním mým názorům vyjádřili,abyste řekli,co o
nich soudíte.
Ředitel Janovský:Pane ministře, slova, která jste zde vyjádřil, působí tvrdě, ale jsou pravdivá. Vládní
nařízení neřeší tuto otázku z toho hlediska, jak jste pravil, že tito lidé jsou vyřazeni z lidské společnosti.
Jsou to lidé, kteří se práci vyhýbají. Udělal jsem statistiku, která se pro technické potíže zdržela, a
kterou předkládám cestou zemského úřadu. Je to statistika, která naznačuje, že jde o lidi různého
druhu. Je tam naznačeno jejich povolání atd. S těmito lidmi se nedá pracovat jemně ani příliš
humánně. Zde je potřebí, jak pan ministr sám naznačil, tvrdé práce a zase tvrdé práce. Nesmějí se jim
dovolit žádná práva. Přišli ke mně a odvolávali se na nějaké předpisy. Dal jsem je hned potrestat.
Jelikož to říkal hrubým způsobem, jednoduše jsem ho potrestal. Jediná věc pro jejich výchovu jest, jak
naznačil pan ministr strach. Musejí se báti přijíti tam znovu. Každý říká, že se mu nevyplatí dřít jako
mezek a otrok za 10 haléřů, že se mu pro příště vyplatí dělat za 2 koruny ale na svobodě. Co se týče
ubytování, není u nás výhodné. V letní době to jde, ale v zimě je těžko ubytovat 6 lidí v jedné
místnosti. Co se týče charakteru, máme tam např. lidi, kteří nebyli ještě vůbec trestáni. 36 ze 2OO
jich nebylo trestáno.
Generál Ježek:V tom pánové, jest jedna vada, to je zásadní. Tam by měli být lidé jednolitější. Těchto 36
netrestaných je mi zde na závadu. V tom brněnském ústavu mají tuto společnost jednoznačnější. Tam
mají jednoznačnou společnost. Zde je velice pestrá společnost. Pro tu by se hodily dva tábory. Ti
netrestaní by eventuelně mohli přijíti v úvahu po 3 měsících.
Vrchní rada Seidel:My máme, pane ministře 3 kategorie. Takže on po 3 měsících může postoupit do té
lepší kategorie.
Ředitel Janovský:Kromě toho jsou zde výlupkové lidské společnosti. Jsou to mladíci. Ti potřebují u nás
delšího pobytu a kázně
Generál Ježek:Touto otázkou jsem se zabýval 30 let četnicky a řeknu vám jedno:kriminál nepolepšuje.
Kdo si myslí, že kriminál polepšuje, ten je na omylu. To je škola
Ředitel Janovský:Nejposlušnější, pane ministře, jsou staří kriminálníci, kteří mají 10 i více let žaláře za
sebou, ti jsou poslušní a ukáznění tvrdou prací. Největší strach mají z prodloužení pobytu, jak pan
ministr naznačil. Když ho volám k raportu a potrestám ho několika dny prodloužením pobytu v táboře,
pak je to pro něho největší trest, který mohu udělat, nic horšího on nezná.
Vrchní rada Seidel:dobrou ilustrací, pane ministře jsou dopisy, které jsme zachytili, a jež mají jedno
společné, strach před táborem. Strach před táborem může způsobit trochu nápravy.
Generál Ježek:Zde záleží jedině na personálu. Dozorčí personál musí být strohý. Na tyto lidi nesmí
působit cit.
Dr. Kuchař:Pane ministře, zde je důležité, aby při přidělování lidí byl na to brán zřetel, a nikoliv, jak se
stalo dosud, že ten materiál, který nám dali do kárných pracovních táborů, nebyl zrovna nejlepší.
Generál Ježek:To je vaše věc, o to se musíte starat vy. Tam musí přijít zcela zvláštní lidé, aby si to
dovedli ve svém rozumu srovnat. Nesmějí ustoupit. To musí býti železný muž, který má stažené vrásky
a ty se u něho nepohnou. Nemluví, vůbec tento člověk nesmí promluvit.
Vrchní rada Seidel:Dají se také vychovat, jsou to staří četníci.
Generál Ježek:Kdo se povahou nebo jinak k tomu nehodí, ten tam nepatří. Pokud se týká toho
ubytování, vezměte si takové dělnické čtvrti hornické, tento člověk nesmí se mít lépe, než-li ten, který
řádně pracuje. Jeho výživa musí býti taková, aby se organismus a jeho tělo udrželo. Ale musí to být
absolutně čisté, absolutně hygienické. Vzduch, teplo, to snad zase v té hranici, aby lidský život
neutrpěl úhony. Více toho v žádném směru nesmí býti. Poněvadž jinak by se ten člověk měl lépe ,
než-li se má člověk, řádně pracující. Tedy jenom to minimum, které jest absolutně nutné k udržení
zdraví. Zdraví musí býti udržováno a upevňováno, např. pobytem venku a prací, aby z nich zase byli
lidé schopní práce. Takový hejsek práce se štítící, musí se učit, aby se práci nevyhýbal, aby viděl, že je
to jeho život. Tato věc je, pánové, ohromný program. Vy se s tím musíte zabývat. To je životní problém
pro každého, kdo s tím má co dělat. Tedy ubytování musí být lidské, strava musí být lidská, ale v ničem
nesmí býti ani ten nejmenší náznak pohodlí. Pánové, ještě schází , abyste jim přednášeli nařízení a
jaké mají opravné prostředky,to by tak odpovídalo naší národní povaze. Ještě abyste jim řekli, na koho
si mají stěžovat, nebo jim vykládali, jaká mají občanská práva. On občanských práv nemá. Proto je dán
do kárného tábora. Tam se mu všechna občanská práva berou. Ten člověk si musí býti vědom, že
v této době občanská práva nemá.
Vrchní rada Svoboda:Pane ministře, jsem povděčen tomu, že jsme vás pozvali, abychom poznali váš
názor na kárné tábory. Pokud jde o zemský úřad, poslání kárných táborů představovali jsme si od
začátku právě tak, jak bylo řečeno. Ale měli jsme obavy, aby se to nevykládalo jinak. Po stránce
proveditelnosti se této věci neobáváme. To se provésti dá lehce. Mohu to říci na základě zkušeností,
které máme z donucovacích pracoven. Nesmí se stát případ, že si jeden trestanec usekne tři prsty u
ruky jenom proto, aby nemusil do donucovací pracovny. Po této stránce bych neměl obavy, že by se to
nedalo provésti. Nechci zdržovat pana ministra nějakými detaily, ale na jednu věc bych si dovolil
poukázat. Má-li býti v kárném táboře taková kázeň, jak si pan ministr představuje, pak podle mého
názoru to vyžaduje především kázeň personálu, a to bych prosil, aby nebylo nikdy možno, aby ten
personál se cítil nějakým způsobem zkracován. I když je to ten nejhodnější personál, jakmile se
domnívá, že je zkracován, i když bude konati svoji povinnost, nebude ji konati tak, jak my si
představujeme, tedy více nežli jest jeho povinnost. To vychází zase z požitkových věcí. Proto prosím
pana ministra, kdyby došlo k řešení této otázky, aby pan ministr naše návrhy blahovolně podporoval.
Generál Ježek: Pánové, vy zde ještě budete. Úplně s vámi souhlasím. Tam musejí býti lidé vybraní a
nesmějí pokládati za trest, že tam jsou. Musejí si býti vědomi, že se jim dává zcela zvláštní úkol, a že
tento úkol musí býti také honorován. Proto je velmi mnoho na vás, nesmíte škrdliti při vybudování
kárných táborů. Musíte se o to postarat. Prostředky zde musí být. Na tyto lidi se musí pamatovat
náležitými ubikacemi, na existenci jejich rodin, na jejich stravování. Když to není v místě, musí se to
dovézt. To se musí organizovat:Kdyby tam byly děti a měly se ráno do školy odvézti a večer přivézti, i
to se musí stát. Vůbec starosti toho člověka, který tam bude, musí býti odstraněny. To záleží na vás,
prostředky k tomu máte. Ale tito lidé musejí být schopní, tito lidé musejí býti vybraní. Vy pánové, kteří
máte vrchní dozor, jděte se na to podívat. Budete mít velký výběr osob. Když ten člověk uvidí ten bič,
který nad ním visí, pak se neobávám, že by tam nebyl pořádek. Ale i přes to drakonické opatření musí
mít ten člověk pocit, že je to spravedlivé. Všechno to záleží na tom, že nebude rozdílu mezi tím prvním
a tím stoprvním. Zde musí býti absolutně nalinkovaná spravedlnost. Kdo by se z těchto dozorčích
orgánů prostě snad z lidskosti nebo snad proto, že by on sám něco potřeboval, z nějakých ohledů
prohřešil proti tomu, pak je největším škůdcem v tomto kárném pracovním táboře. Nalézti správný
personál to bude největší úkol. Pánové, co vy řeknete a co odůvodníte, to se stane, poněvadž této
věci připisuji mimořádný význam. Přál bych si, aby kárné pracovní tábory byly co nejdříve
v naznačeném směru vybudovány. Ten člověk tam musí mít čisté nohy a večer čisté ruce. Kde to musí
být, vezměte na ně bič. Při tom žádné pohodlí. Jsem přesvědčen, že i při těch primitivních
prostředcích se to musí dokázat. Všechno musí být stejné. Prádlo i šaty, to vše musíme udělat stejné.
Také velmi mnoho bude záležeti na tom, má-li ten personál sám k fysické práci určitý poměr. Nemá
každý člověk k fysické práci fysický poměr. Ten člověk, který tam bude jako dozorčí orgán, ten musí
umět tu práci také sám udělati. Jednak musí znát její obtížnost a jednak musí znát, jaké jsou možnosti,
jaká je summa pracovního výkonu a tu summu pracovního výkonu na tom člověku musí potom
požadovat. Tedy spravedlnost. Absolutní spravedlnost. Drakonická přísnost, absolutní spravedlnost a–
ještě jednou podtrhuji-v ničem tento člověk nesmí mít pocit úlevy a pohodlí. Fysická práce musí
veškeré jeho síly vyčerpat a to do té míry, pokud to nebude na škodu jeho zdraví. Ale až do té hranice
volt nebo ampér té síly. Když večer přijde z práce, pak tato mašina musí býti prázdná, všechna jeho
energie musí býti spotřebována. Pánové, jste-li opačného názoru, přijďte, abychom se mohli poradit.
K tomu jsem zatím dospěl,a prosím abyste sami o tom uvažovali. Co říkám je teoretické. Sám se na to
přijdu potom podívat,abychom sami sebe zkontrolovali. Přiznávám se,že jsem se šel podívat do těchto
kárných pracovních táborů s jinými záměry,a dospěl jsem k těmto názorům,že tak jak jsme si to
představovali,by to bylo absolutně špatné.
To je záznam konference, o které referují Pape a Polansky. Polansky dokonce uvádí na straně 245 své
knihy Tížívé mlčení toto: „V roce 1942 české ministerstvo vnitra uspořádalo schůzi, kam byli svoláni
všichni velitelé pracovních táborů a jejich nadřízení. Ta schůze byla o tom, jak zacházet v táborech
s Romy. Bylo jim nařízeno působit na Romy hladem a bitím, až k smrt. Na této schůzi nebyli žádní
Němci. Podle oficiálních záznamů o této schůzi byli přítomni Stuchlík, Kuchař a Janovský.“ Takže ,
konference je datována k 10. lednu 1941, nikoli „v roce 1942“! V lednu 1941 existovali jen dva kárné
tábory, takže se konference účastnili Blahynka a Janovský, všichni dva!!! velitelé těchto táborů.
Konference nebyla o tom jak zacházet s Romy, nýbrž s internovanými v kárných pracovních táborech,
v nichž Romové tvořili již několikrát zmíněnou, proměnlivou (celkově pod 10%) menšinu. Je to jak
z radia Jerevan !!!! Každý si může udělat názor, do jaké míry odpovídá Polanského výklad originálu,
který jste si dočetli, či je spíše záměrným , lživým překroucením. I tvrzení Václava Trojana
http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Romove.html , že: „v archivech však lze nalézt kromě jiného
například zápis z jednání protektorátního ministerstva vnitra, ve kterém tehdejší ministr vnitra Ježek v
roce 1941 v rozhovoru s ředitelem tábora Janovským mluví o kárancích v Letech (rozuměj o Romech)
takto: „Jsou to takoví vyvrhelové lidské společnosti, že o výchově a převýchově nemůže být řeči. Tito
lidé jsou vředem a přítěží lidské společnosti, ti by měli být zavřeni do smrti. Ti nemohou být pro
lidstvo nikdy žádným přínosem, a nebudou“....Nedal tím ministr nepřímý pokyn ke genocidě?“ je
zavádějící a překrucuje fakta. Káranci v Letech, v době konání této konference, nemůžeme rozumět
Romy, tedy jen Romy!!! Byli to z 90% Češi, tedy v době konání této konference!! Samozřejmě, že
žádný nepřímý pokyn ke genocidě ministr Ježek nedal!! Trojan samozřejmě myslí genocidu Romů, i
kdyby Ježek nepřímý pokyn ke genocidě dal, týkala by se z 90% Čechů!!!! Když byly zřizovány cikánské
tábory, Ježek už ministrem vnitra nebyl, http://www.fronta.cz/vlady-druhe-cs-republiky-a-vladyprotektoratu-cechy-a-morava-prehled , žádné pokyny, ani nepřímé, tedy už vydávat nemohl!!! A
v době této konference o tom, že budou zřízeny cikánské tábory, nic nevěděl!! Stejně ostrou
formulací jako výroky Ježkovy jsou slova z dokumentu datovaného 30. lednem 1941, tedy ze stejné
doby, doby kárných táborů. „Doufejme pevně pánové, že naše poctivá a usilovná práce nebude
marná, že se nám podaří obrátt tato individua v poctvé občany, u kterých se stane práce
samozřejmostí. Tím zbavíme lidskou společnost pokud možno parazitů, kteří byli postrachem
řádných občanů a těžili nečestně z práce poctivých a pracovitých lidí. Vláda protektorátu s plným
souhlasem úřadu pana říšského protektora je pevně odhodlána podporovati všemi prostředky činnost
kárných pracovních táborů“. Takže lidskou společnost zbavíme parazitů tak, že tato individua
obrátíme v poctvé občany!!!!!. Nikoliv, že je budeme vraždit, likvidovat nebo je necháme zemřít
hlady či odepřením lékařské péče!! To říká dotyčný v dokumentu. I jeho slova by bylo možno
dezinterpretovat, kdybychom citovali jen tu část jeho výroku, jež se nám hodí.
Ze stejného soudku je Polanského tvrzení (tamtéž), o tom, že Stuchlík navštívil cikánský tábor: „Letský
dozorce František Kánský ve svém svědectví u soudu v roce 1947 řekl , že dozorce z Letů, Josef Bouda
, napsal stížnost na podmínky v táboře dr. Stuchlíkovi. Stuchlík vykonal osobně návštěvu tábora
v Letech, svolal všechny dozorce a před nimi Boudův dopis roztrhal. Podle svědectví Kánského byl
Stuchlík v táboře dosti často. Josef Bouda později zemřel, podle oficiálních záznamů na tyfus. Mnoho
vězňů, kteří Lety přežili, však vypovědělo, že byl zavražděn. Na Boudu tito vězňové vzpomínali jako na
jediného dobrého dozorce v Letech“.Avšak četník Kánský uvedl: „Ve věci jsme podávali také stížnosti,
jak ohledně ubytování našeho i káranců a cikánů na Zemský úřad, ovšem bezúspěšně. Dr. Stuchlík
jednou naši stížnost nám přinesl, ptal se, zda jsme to psali my a roztrhal ji a spálil.“ František Kuchař
uvedl: „pamatuji se, že jednou dozorčí orgánové z tohoto tábora byli u mého přednosty Dr. Svobody a
stěžovali si, že v táboře je přísný režim.“ Takže Kánský neuvádí, že autorem dopisu byl Bouda, a
neuvádí, kde Stuchlík dotyčnou stížnost zničil, ani zda to byla stížnost na ubytování káranců nebo
cikánů.. Podle Kuchařova tvrzení lze usuzovat, že se tak stalo na Zemském úřadě v Praze. Kánský
neuvádí, že Stuchlík byl v táboře dosti často. Ani v Polanského „přepisu“ jeho výpovědi se to
nenachází!! V cikánském táboře nemohl být nikdy, protože na jaře 1942 ze své funkce odešel
k zahradnické firmě. Posledním dokumentem o jeho návštěvě v Letech je dokument z ledna 1942.
Přesto měl po více než půlstoletí od tohoto odchodu smůlu, byl v devadesátých letech jediným žijícím
úředníkem, který měl co dočinění s kárným a sběrným táborem v Letech, avšak ne s cikánským
táborem!! A tak se z něho Polansky rozhodl udělat „českého Eichmanna“.!!!!!!!!!!! A tak byl spolu s
panem Zubákem na fotografii v českém tisku, jak předává Pavlu Bretovi z ÚDV materiály o Stuchlíkovi.
Fotku jsme viděli, ale co bylo v materiálech nikoli!!!!!!!! Je sice možné, že : „Mnoho vězňů, kteří Lety
přežili, však vypovědělo, že Bouda byl zavražděn“ a každému je jasné, že musel být zavražděn, jelikož
to byl jediný dobrý dozorce v Letech!! Nadporučík Blahynka však ve svém hlášení panu vrchnímu
veliteli neuniformované policie v Praze dne 4. března 1943 uvádí:.. „ Kromě toho dne 26.1. 1943
zemřel kancelářský oficiant Josef Bouda u své rodiny ve Zruči nad Sázavou, kde byl na léčení od
26.12.1942 na anginu…“ Polanského čtenář samozřejmě pochopil, že Boudu „zavraždil“ Janovský
nebo jeho kumpáni, asi aby se zbavili nepohodlného svědka do budoucna. Tak proč tedy nadporučík
Blahynka, který s Janovským neměl nic společného, uvádí, že zemřel u své rodiny ve Zruči nad
Sázavou, kde byl na léčení od 26.12.1942 na anginu?? Jde o hlášení hlášení panu vrchnímu veliteli
neuniformované policie v Praze!! Tomu si před i po 4. březnu 1943 jen tak někdo lhát nedovolil, natož
aby tak činil bezdůvodně! Když si zajdete ve Zruči na zámku na matriku, zjistíte, že tomu tak opravdu
bylo. Jako příčina smrti je uvedeno angina sepsis.
K výpovědím Janovského, Kánského a Studeného jsem připojil barevně zvýrazněné přepisy jejich
výpovědí, tak jak jsou uvedeny na konci Polanského knihy Tíživé mlčení. Té knihy, která „vmetla
Čechům do tváře ostudné mlčení kolem tábora v Letech a je dílem, které by nemělo být zapomenuto.
Je totiž naším zrcadlem.“ Avšak poněkud křivým, nezdá se Vám pane nakladateli Gále? Jestliže se
z věty nepouštěl jsem žádné výstřelky“ stane věta „nestřílel jsem vězně“!!!!!,pak se musíme ptát:
byla tato věta Polanskému takto přeložena? Pak měl tedy velice špatné překladatele!!! Jak potom
máme věřit i překladům výpovědí pamětníků??? Druhý dotaz směřuje na nakladatelství G plus G.
Váš překladatel neviděl xerokopie výpovědí Kánského, Studeného a Janovského, už jen z profesní
cti?!! Vždyť obyčejným zpětným překladem se význam může pozměňovat, je třeba najít originální
text! Kdyby ho nějaký korektor, či redaktor ve Vašem nakladatelství opatřil, musel by nutně již tehdy
vyvolat ostražitost k tomu, jakým způsobem Polansky s fakty „nakládá“!!!
VZNIK KÁRNÉHO TÁBORA
Předchůdcem tábora v Letech byl domov pracovního útvaru, skládající se z padesáti maringotek,
kterých se používalo k ubytování pracovního a pomocného personálu, další sloužily jako kanceláře,
skladiště, strážnice, lékařská ordinace a ošetřovna. K areálu patřil dále kuchyňský barák, sklep, kůlna a
tři povozy k převážení tohoto mobilního zařízení. Ten se stal základem k vybudování kárného tábora.
Dvaačtyřicet baráčků sloužilo k ubytování vězňů, čtyři byly určeny pro kanceláře ředitele, správce,
hospodáře a účetního dva pro lékařskou ošetřovnu a ordinaci, dva pro skladiště a vždy jeden pro
dílnu, strážnici a vězení. V kuchyňském baráku byly umístěny dvě polní kuchyně, jedna pro personál,
druhá pro vězně. Dále tu byly latríny, garáž, umývárna, se sprchami, dílny. Objekt byl ohrazen
prkenným a laťkovým plotem a osvětlen petrolejovými lampami.
Dne 29. června 1940 informoval Janovský okresního četnického velitele v Písku o zahájení činnosti
kárného pracovního tábora a zároveň požádal o součinnost s četnictvem, protože dozorčí personál
může konat službu jen v omezeném okruhu kolem tábora a pracovišť a nemůže pronásledovat
uprchlé trestance dále!!!
Dne 2. července 1940 oznámil Janovský, že bude dne 8. července 1940 zahájeno přijímání chovanců
do kárného pracovního tábora v Letech. Prosil o rozkaz, kde si má odebrat přidělené pistole, náboje,
kožená pouzdra a gumové obušky. Dne 12. července psal pojišťovně Slavia, kvůli pojištění proti
následkům tělesných úrazů, které měli mnozí z 33 četníků v Čechách a 33 na Moravě, převedených do
služeb zemských úřadů a ustanovených k dozorčí službě v kárných táborech. Protože tito pojištěnci
nechtěli o toto pojištění přijít, ptal se, zda–li jsou pojistky platné, koná-li se služba mimo rámec
četnictva a v případě rozporu, žádal o projednání s ministerstvem vnitra. Dne 19. července se
informoval u presidia zemského úřadu ohledně dovolených svých podřízených. Na svůj dotaz dne
17.8.1940 obdržel sdělení ministerstva dopravy, že toto ministerstvo odnímá četníkům převedeným
do služeb kárných táborů jejich rodinným příslušníkům jízdní výhody, kterých dříve používali. Měli
jim být odebrány průkazky na 50% slevu jízdného a vydány jim průkazky jako ostatním protektorátním
zaměstnancům. Do služby v Letech nenastoupili dva četníci, oba se hlásili nemocnými a odmítli službu
nastoupit. Janovský žádal zemský úřad 21. srpna o náhradu.
Služba v táboře nebyla žádným ternem. Četníci do ní byli nakomandováni, protože byli shledáni na
svých bývalých místech přebytečnými či nežádoucími (přicházeli ze Sudet, Slovenska, Těšínska a
Podkarpatské Rusi). Pozbývali určitých služebních výhod četnictva, byli odloučeni od rodiny a čekaly je
svízelnější pracovní i životní podmínky. Nevyhnuli se však nárokům nové evropské doby a tak jako
jejich kolegové všude jinde všichni museli prokázat árijský původ svůj i manželky. Pro četníka Stojku to
například byl problém, protože byl z Podkarpatské Rusi a jeho dokumenty měli v rukou Maďaři, před
kterými v roce 1939 uprchl. Žena Václava Jandy byla zase pokřtěná židovka. Museli odejít legionáři. O
četnících v Letech viz http://www.lety-memorial.cz/from_archive_cz.aspx
Že se četníci do Let nehrnuli, o tom svědčí následující řádky:
Přihlížeje k posudku úředního lékaře ze dne 28. září 1940 o Vašem zdravotním stavu, podle něhož jste
schopný konati službu, vybízím Vás, abyste do 24 hodin po doručení tohoto výnosu nastoupil službu u
kárného pracovního tábora v Letech. Přitom podotýkám, že neuposlechnete-li této výzvy, bude Vaše
nepřítomnost ve službě považována za neospravedlněné vzdálení ze služby, jež bude stíháno podle
§47 vládního nařízení č.113/1923Sb.
Někteří nenastoupili a hlásili, že jsou nemocní. Nebyla tedy služba v táboře aktivní dobrovolnou
spoluprací s novým evropským řádem ale službou z donucení. Zde je třeba citovat vyšetřovatele
Čeňka Klapala. Ten ke kauze příslušníků Schutzpolizei, kteří byli v popravčích četách vraždících české
vlastence za heydrichiády, uvedl : „Řadové příslušníky zásadně nestíháme. U nich má argumentace o
plnění rozkazu a o zdánlivém výkonu rozsudku určité oprávnění. Stíháme jen ty, kteří se přihlásili
dobrovolně. Nikdo je k tomu nenutil a jestli to dělali jen pro zvýšený příděl kořalky, pak….“
Vaší žádosti ze dne 7. září 1940 o přemístění k okresnímu úřadu v Pardubicích nelze ze služebních
důvodů vyhověti…. Dopis kancelářskému oficiantovi Jaroslavu Tužovi. I pozdější hlášení uvádí:
„Hlásím, že vrchní kancelářský oficiant František Malík dne 8. září 1941 službu v kárném pracovním
táboře nenastoupil, jak bylo nařízeno, ani svou nepřítomnost neomluvil.“
Do výslužby byli dáni Paris Josef, Kabůrek František, Hoskovec Antonín, Blecha Alois, Brož Josef, Šíma
Karel a Kučera Jaroslav… „Pokud jde o služební zájem a nerušený provoz kárného pracovního tábora
v Letech, prosím o ponechání o ponechání Parise, Boskovce , Blechy, Kučery a Šímy v činné službě.
Všech pět jmenovaných koná službu za těžkých poměrů velmi svědomitě, plní své povinnosti vůči
Německé říši a protektorátu více než–li poctivě, přesto, že jsou bývalí legionáři, měli vždy kladný
poměr k Říši a k německému národu a po dobu jich zařazení v Letech nepozoroval jsem, že by
pochybovali o trvání, resp. vítězství německé branné moci. Ztrátu, kterou bych odchodem těchto pěti
zaměstnanců utrpěl, nemohl bych nahradit, jednak proto, že tito jsou nejspolehlivější, jednak proto,
že jinou náhradu nemám. Toho času jest 6 zaměstnanců neschopno služby pro onemocnění, jeden
jest po operaci určen k zemskému úřadu k lehčí službě, takže zbývá ve službě celkem 33 osob.“..
napsal Janovský nadřízeným.
25. července odpověděl okresní úřad v Písku, že nevydává odběrní poukazy na příděl železného zboží.
Menší množství železa lze lze nakoupit bez kontrolního čísla na volném trhu. Podle informace
místního obchodníka železem jsou ovšem příděly, z nichž má být potřeba volného trhu, omezeny a
obchodníci musí uspokojit všechny zákazníky. Vzhledem k tomu nemohou vydávati jednomu
spotřebiteli větší množství zboží najednou. Proto se doporučuje opatřit si potřebné množství drátěnek
po částech.
21. září hlásil Janovský, že po předchozím ústním souhlasu zástupce ministerstva vnitra Stuchlíka a
zástupce Zemského úřadu Kuchaře dal zhotovit pro dozorčí personál dřevěnou boudu, která slouží
jako společná jídelna a pak v souvislosti s touto dílnu pro truhláře a šoféra. Místnost pro jídelnu byla
nezbytně třeba, neboť dozorčí personál jedl venku bez potřebných stolů. Dále hlásil, že pro případ
nepříznivého počasí, kdy bude nutno práci zastaviti a pracovníky domů přivésti, není pro takový
případ potřebné místnosti, dřevěného baráku, kde by bylo možno zaměstnávati chovance nějakou
rukodělnou prací jako lepení sáčků, pletení košťat atd. Dále hlásil Stuchlíkovi, že by bylo vhodné
postavit pro řídící a správní personál jednak potřebné kanceláře a ubytovny, které by vyhovovaly jak
potřebě, tak nepříznivému počasí. Dosavadní kanceláře nevyhovují, rovněž tak nevyhovuje ubytování.
Domky nejsou pro delší pobyt zařízené, hlavně pak nejsou zařízené pro chladné počasí.
Dne 16. září obdržel ze Zemského úřadu v Praze dopis Zemského presidenta Bienerta, kde ho
informoval o změně služebního předpisu ze dne 19. listopadu 1939 č.62.324/39, kde bylo uvedeno
„příslušníci německého národa nemohou být do kárných pracovních táborů určeni. Kdyby u
některého příslušníka německého národa byly splněny předpoklady pro určení, budiž o tom podána
příslušnému vrchnímu zemskému radovi, kterému je vyhrazeno další rozhodnutí a opatření.“ V části II,
hlava 2, stať 1 nahrazuje se článek 18 tímto zněním. „Do kárných pracovních táborů mohou býti
s výhradou v čl.4a zařaděny osoby práce se štítící, které dovršily 18. rok věku, nemohou prokázati, že
mají řádným způsobem zajištěnou obživu. Jsou to práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným
způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící z žebroty jiných (dětí a pod), řemeslní hazardní hráči,
notoričtí zahaleči, povaleči a osoby žijící z nečestných výdělků (prosttuce apod.) vlastních nebo
jiných osob. Ohledně hlášení stavu a pohybu káranců byl vydán příkaz, že v případě jde li o cikána,
má toto býti zaznamenáno červeným písmenem C v rubrice 2. Další dopis opět zdůrazňoval uvedené a
připomíná, že mohou být povolány toliko osoby zdravé a práce schopné.
Dnes je nám zdůrazňována jen protiromská pasáž tohoto dokumentu, která z něj má učinit dokument
čistě rasistický( řečeno se soudruhem Pithartem!!) Naprosto stejné metody však byly uplatňovány ve
stejné době za stejné skutky i proti Čechům!!!! Byly to například dva výnosy z úřadu Geheimes
Staatspolizeiamt z 26. 6. 1939 a 4. 7. 1939. Tato nařízení postavila Čechy mimo říšský právní řád a
znamenala zostření jejich trestních postihů: „[...]státní policie [musí] proti Čechům při
neodůvodněném odpírání práce, asociálním chování, politické činnosti nebo při jiném postoji státu
nepřátelském postupovat se vší tvrdostí (mit aller Schärfe) a požadovat ochrannou vazbu
(Schutzhaft)“ a „proti Čechům, kteří kradli, rabovali, odpírali rozkazy nebo se provinili jiným
kriminálním deliktem, [musí zakročit] stejným způsobem.“ (Landesarchiv Berlin, B Rep. 057-01, Nr.
158, s. 259). http://www.zivapamet.cz/assets/files/Studie%20k%20nucene%20praci_Neprichazi-li
%20prace%20k%20tobe.pdf Nikde se však nedozvíme nic o předpisu č. 38.293/1939 o potírání
řemeslné žebroty a tuláctví. Ten požadoval evidenci žebráků a jejich odesílání do domovské obce.
Žebráci k práci způsobilí měli být dáni do vazby okresního soudu a pak do donucovací pracovny.
Proti osobám potulným a cikánům se mělo postupovat dle zákona č. 117 z roku 1927 včetně odebírání
kočovnických listů. Osoby práceschopné mohly být okresním úřadem přikázány k zemědělským
pracem dle vládního nařízení č.177/1939. Žebráci měli být vzati do evidence, aby mohli být zařazeni
do kárných pracovních táborů, jakmile tyto budou aktivovány. Postižení a staří žebráci měli být naopak
chudinsky zaopatřeni. V následujícím roce totéž upravoval podobně předpis D-2140-6/8-40-6 z roku
1940. Ani první ani druhý předpis neuváděl nic o koncentraci celých cikánských rodin včetně dětí
v jakýchkoliv táborech!!!! Praxe kárných pracovních táborů byla taková, že do nich (s výjimkou 36
osob) byli dodáni muži trestaní, většinou po výkonu trestu na tři měsíce. Pan Kokoška v odpovědi na
Papeho dotaz jasně vymezil mantinely, které měla protektorátní vláda (od ledna 1941 je už v podstatě
možno ji takto označovat jen formálně), do kdy se ještě aktivně snažila hájit nějaké české zájmy ( do
pádu Francie), vysvětlil, že po zřízení institucí generálních velitelů uniformované a neuniformované
policie zůstal protektorátnímu ministerstvu jen civilně-správní úsek!! A uvedl, že protektorátní politika
proti tulákům, žebrákům a kočujícím osobám je v podstatě završena předpisem o usazení kočujících
osob!! https://www.mixcloud.com/FFabula/kk-t%C3%AD%C5%BEiv%C3%A9-ml%C4%8Den%C3%ADkoncentra%C4%8Dn%C3%AD-t%C3%A1bor-lety-a-%C4%8Desk%C3%A1-historiografie/
http://www2.holocaust.cz/cz/resources/documents/rom/praha_19400809
http://www2.holocaust.cz/cz/resources/documents/rom/brno_19400302
V dalším dopise odpovídal Zemský úřad na dopis veřejnozaměstnaneckého referenta výboru
Národního souručenství. Uvedl, že činí vše, aby v mezích svých možností odstranil všechny nepříznivé
důsledky, vyplývající ze zařadění převedených příslušníků četnictva do kárného pracovního tábora
v Letech. Došlo k úpravě služeb, která usnadnila vzájemné zastupování dozorčích orgánů, takže
četníkům bylo umožněno, aby si mohli prodloužit o den návštěvy svých rodin. K úpravě došlo na
návrh Janovského.
Janovský se tedy snažil dělat něco i pro své podřízené. Z takto shromážděných četníků vznikl kolektiv,
který se jako nově utvořený kolektiv potýkal s problémy, které jim přinášela náplň jejich práce. U
většiny podřízených nebyl Janovský oblíben pro svou přísnost. Některých podřízených se za porušení
kázně zbavil, jiné trestal, některých se však zastal, i když to byli legionáři. Ti, kteří byli příliš horlivými
zastánci Janovského, pak u ostatních nebyli oblíbeni. Záměr, aby v táboře byli jen svobodní četníci,
se neuskutečnil. Takže tím samozřejmě rodinný život četníků trpěl. O četnících v Letech podrobně a
zajímavě píše Petr Klinovský http://www.lety-memorial.cz/from_archives_cz.aspx
K vaší žádosti ze dne 17. 7. 1940 oznamuji: pro kárný pracovní tábor nemohu přiděliti zvláštní příděl
piva, protože podle směrnic, vydaných ministerstvem zemědělství v Praze, útvary jako je váš, nemají
nárok na příděl piva. Oznámil okresní úřad v Písku. Rovněž žádal pro zaměstnance Janovský příděl
kuřiva, protože při 12hodinové směně nemají čas si ho koupit. Vše by bylo pro četnickou kantýnu.
4. října 1940 zemskému úřadu: Vzhledem k tomu, že lékárna v Mirovicích prohlásila, že nebude
dodávat léky kárnému pracovnímu táboru v Letech na dluh, prosím o poukázání částky 500K na nákup
potřebných léků. K tomu hlásím, že jsou léky takřka denně třeba a na dluh tyto nedostanu.
Dne 15. listopadu bylo úředně zakázáno používání pozdravu „Vlasti zdar“ jako nevhodného vůči
Němcům.
26. listopadu 1940 vydal Zemský úřad oběžník okresním úřadům, policejním ředitelstvím a vládním
policejním úřadům v zemi České, týkající se evidence práci se vyhýbajících osob. Úřady práce byly
povinny zasílat okresním a vládním policejním úřadům seznamy osob, které práci doopravdy
nehledají, nýbrž se jí vyhýbají. Policejní úřady měly přezkoušet, nejsou-li u těchto osob dány
podmínky pro zařazení do kárného pracovního tábora.
27. listopadu 1940 informoval zemský úřad Janovského o tom, že se zřetelem ke stávajícímu počasí,
které dovoluje pokračovati v silničních pracech bez jakéhokoliv omezení. Protože ministerstvo vnitra
nevydalo dosud pokyn o provozu tábora v zimních měsících, doporučilo Janovskému, aby další
propuštění osob bylo prováděno jen po zralé úvaze a se zvýšenou opatrností. Pokyny pro zimní
období přišly 2. prosince 1940. Stav příslušníků tábora byl snížen asi na 80 osob. Přebyteční četníci
byli dočasně přiděleni jednotlivým okresním úřadům. Přihlíželo se k bydlišti, počtu dětí i přání četníků.
Četníci byli upozorněni, aby využili zimní období k čerpání řádné dovolené. V táboře měli zůstat
především svobodní četníci.
Protokol sepsaný dne 28. února 1941 v kárném pracovním táboře v Letech
Předmět: Provoz tábora během zimního období
Přítomni:vrchní rada MUDr. František Půbal, zemský zdravotní inspektor, komisař politické správy Dr.
František Kuchař za oddělení 22, technický koncipient ing. J. Beneš za stavební dozor a Josef Janovský,
ředitel kárného tábora.
Kárný pracovní tábor byl dán do provozu v létě minulého roku. Jeho pracovním úkolem jest stavba
dálkové silnice Plzeň–Moravská Ostrava v úseku Lety-Staré Sedlo. Jak postupně ubývalo na podzim
minulého roku pracovních možností, byl stav držených pracovníků dále zmenšován. V listopadu 1940
bylo ministerstvem vnitra rozhodnuto udržeti provoz tábora v omezeném rozsahu i přes zimní měsíce.
Při dnešní přehlídce byly prohlédnuty jak ubikace dozorčích orgánů, tak i ubikace držených
pracovníků, které byly v zimních měsících v provozu, jakož i nově vybudovaný barák pro pracovníky,
který byl dán do provozu ke dni 1. února 1941. Současně byly přehlédnuty přípravné práce, jakož i
plány stavby nové administrativní budovy.
O prohlédnutých ubikacích vyjádřil se zemský zdravotní inspektor takto: „při dnešním shlídnutí
kárného tábora zjistil zemský zdravotní inspektor, že závadám ubytovacím, jak je svého času shledal a
vytkl, bylo z velké části odpomoženo. Zatím aspoň pokud se týče pracovníků. Budova, která byla pro
ně vystavená, jest vybudována z prken na trámové konstrukci přízemné na podezdívce, má dvojité
stěny, strop a vyhovující sedlovou střechu. Proti vlhku je ještě chráněna tím, že je pobita asfaltovou
lepenkou. Jest rozdělena na čtyři ložnice pro pracovníky, které jsou vysoké, vzdušné, světlé, opatřené
dvojitými okny se sklápěcími křídly. Jsou opatřeny podlahou a kamny dostatečné výkonnosti, takže se
dají dobře vytopiti. Před ubikacemi probíhá je po celé délce chodba, takže jest tím docíleno jednak
tepelné odisolování proti venku, ochrana proti přímému vnikání studeného vzduchu, sněhu a deště. O
účelnosti provedené stavby svědčí to, že v 10 hodin dopoledne, tedy v době, kdy se již dávno
v ubikacích netopilo, byla temperatura kolem 10-12 stupňů nad nulou, takže pracovník právě
přechodně nemocný, který na lůžku ležel, nestěžoval si na chlad a byl zcela lehce přikryt…Pokud se
týče stížností na špatné ubytování v zimních měsících, jest dle pravdy uznati, že ubytování toto pro
delší dobu nebylo lze považovati za úplně uspokojující. Stěny jednotlivých domů jsou příliš tenké, pro
chlad prostupné, nemají žádného předdveří, ventilace nebyla úplně dobře v zimě možná, čímž se
vysvětluje vytýkaná závada, že se v domcích usazovala k ránu jinovatka, protože vydýchaná vodní pára
se v prochladlé místnosti k ránu srážela. Závadě této dalo by se čeliti intenzívním a dobře
organizovaným vytápěním jednotlivých ubikací, k čemuž nebylo vždy snad u některých ze správních
orgánů dosti možností a někdy snad i pochopení. Poměry tyto nejsou neobvyklé v trampských
víkendových chatách, ovšem zde jde o přechodný pobyt a k tomu dobrovolný…..
Ostatně jako je pracovníkům dáno k dispozici neomezené množství přikrývek, bylo tomu tak zajisté i u
personálu správního. Hlásaná zásada spáti při otevřeném okně za dostatečného přikrytí těla, nebo
spaní osob tuberkulosních na otevřených verandách i v zimě, dokazuje, že i při ne právě dostatečném
vytápění ubikací nemuselo při dostatku pokrývek docházeti k poruchám zdraví.
Ohledně otázky, zda provoz tábora třeba jen omezený byl účelným, pokud se týče vykázané práce, tu
nutno konstatovati, že pracovní výkon v zimních měsících byl podstatně menší, jak jest patrno
z výkazů práce předložených ředitelstvím, svůj úkol kárný tábor splnil. Rovněž přítomný zástupce
stavební firmy přimlouvá se pro udržení provozu v zimních měsících, ježto má možnost ale i potřebu
určitý počet pracovníků zaměstnávat a také letošní zimy přes mimořádně nepříznivé počasí nebyly
silniční práce vůbec přerušeny. K tomu se poznamenává, že vedle silničních prací bylo použito
držených pracovníků při stavbě obytného baráku pro pracovníky a v poslední době také při stavbě
administrativní budovy. Kromě toho bylo několikráte zasaženo při odklízení sněhu a obci Lety
zjednáno spojení se státní silnicí. Skončeno podepsáno
František Kuchař
Dne 9. ledna 1941 vydal zemský úřad v Praze pokyny okresním úřadům, policejnímu ředitelství a
vládním policejním úřadům v zemi České ohledně povolávání a propouštění osob z kárných táborů. Ty
umožňovaly propuštění neprávem povolané osoby. Dne 29. března 1941 byl dodán okresním úřadem
v Pardubicích pan Václav Krupař. Byl takovým způsobem zahmyzen, že pomocí prostředků, které mělo
ředitelství tábora k disposici, nemohl býti vůbec odhmyzen a musela proto býti z Prahy vyslána
zvláštní desinfekční autokolona, aby tak bylo zabráněno případnému zahmyzení tábora i dopravních
prostředků. Janovský upozorňoval, že příště již takové osoby nepřevezme.
Janovský měl právo udělovat a zostřovat kázeňské tresty jako ústní důtka, dočasné odejmutí
vedlejších požitků a výhod, udělení táborové práce mimo pořadí, vězení po službě, prostou
samovazbu, zostřenou samovazbu a omezení pohybu spoutáním, přiložením řetízků. A dále
zastřelením v případě odporu, neuposlechnutí rozkazu, pokusu o útěk nebo při útěku.
Svícení, dělání ohně, nebo jiné nebezpečné zacházení s ohněm může býti popřípadě trestáno i smrtí
7. února požádal Janovského u raportu Josef Bříza, aby byl ponechán v táboře a jeho přeložení
k okresnímu úřadu v Písku bylo provedeno jen formálně.
Major Knobloch, velitel četnického oddělení v Písku vykonal služební přehlídku zdejšího tábora dne
16. února 1941 na základě výnosu ministerstva vnitra a rozkazu četnického velitelství v Praze. Nebyl
jím zastižen kancelářský oficiant Bedřich Bělohlávek, který dne 12. února z tábora odešel a do
dnešního dne nehlásil, kde se zdržuje.
15. dubna dostali chovanci sourozenci Hauerovi krátkou dovolenou na pohřeb bratra.
Dne 19. června 1941 dostali dovolenou dva chovanci!
Dne 5. července 1941 navštívil tábor ministr vnitra generál četnictva Josef Ježek. Při příchodu se mu
hlásili okresní hejtman, vrchní rada politické správy z Písku, velitel četnického oddělení Knobloch
z Písku, velitel četnické stanice Mirovice Filip a ředitel kárného tábora Josef Janovský. Ministr si
prohlédl tábor, promluvil s několika chovanci, bylo mu podáno hlášení o stavu tábora a o záležitostech
zaměstnanců i pracovníků.
Dne 13. července 1941 psal Janovskému Zemský úřad ohledně schválení mimořádné dovolené
pracovníkům KPT Františku Richterovi a Pavlu Svobodovi, kterým byla tato udělena podle článku 93
Předpisu o kárných pracovních táborech. Schválil ji a požadoval nahlásit, zda se dotyční vrátili zpět do
tábora v Letech.
Dne 16. července 1941 navštívil tábor kriminální rada Lyss s doprovodem. Dne 30. července 1941
vykonal přehlídku tábora generální velitel četnictva generál Josef Reif z Prahy.
27. června 1941 Janovský v denním rozkazu č. 19 uvedl k výnosu zemského úřadu číslo 211/118 z r.
1941 k použití střelné zbraně k zamezení útěku pracovníka jen za zcela mimořádných okolností a je-li
to podle dané situace bezpodmínečně nutné. Podle táborového řádu směli řídící, správní orgány a
dozorčí personál kárných táborů, konající službu, šetříce opatrnosti podle okolností případu užíti
zbraně jen v těchto případech: 1/v případě nutné obrany, aby odvrátili násilný útok, jenž byl na něho
učiněn, aneb který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje. 2/jestliže
nebezpečný zločinec proti kterému orgán zakročuje, na vyzvání orgánovo se nevzdá nebo se zdráhá
opustiti svůj úkryt. 3/nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu4/aby
zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti. Především má být
použito obušků, střelné zbraně jen tehdy, je-li to podle okolností nutné a nejsou-li střelbou ohroženy
jiné osoby, kromě případu nutné obrany musí se před výstřelem pohrozit užitím zbraně. Při použití
zbraně nutno šetřit co možná života pracovníků.
Návštěvy chovanců v kárném pracovním táboře byly povoleny jen v neděli od 13-16 hodin
V Letech 11. srpna 1941 zemskému úřadu: Zdravotní ústav Protektorátu Čechy a Morava zaslal dne
11. srpna 1943 rozbor vody, která byla tomuto ústavu zaslána na nařízení odd. 15 zemského úřadu
v Praze se sdělením, že pro nález B. coli nevyhovuje co pitná voda. Ve spise jest poznámka, že
chemický rozbor nebyl proveden, ježto nebylo zasláno potřebné množství vody. Na základě tohoto
nálezu, učinil jsem prozatímní opatření v tom směru, že voda ze studně smí býti užívána jen pro vaření
stravy a k pití bude dovážená ze studně od lesního Kratochvíla. Tato studna jest od naší studně
vzdálená více jak 800m. Dále bude studna v KPT znovu vypumpována a vyčištěna. Hlásím, že tato
opatření byla již jednou v měsíci dubnu provedena. Přes nález zdravotního ústavu nelze hlásiti, že by
byla voda ze studně v táboře někomu na zdraví uškodila, nebo že by někdo po požití této vody
onemocněl. Aby však bylo zamezeno všem eventuelním následkům zde, jak jsem již vpředu hlásil, této
studny používáno jen k vaření.
Dne 1. prosince 1941 vykonal v táboře přehlídku rada politické správy Krejčí s průvodem a velitel
četnické stanice v Písku štábní kapitán Stejskal.
Aby mohli pracovníci sledovat nynější úpravu sociálního řádu a podle něho se začlenit do pracovního
procesu celé Říše, byly konány přednášky na toto tema: Vůdce a dělnictvo, národní socialismus a
dělnictvo, dělníci a sociální pojištění, úřady práce v Protektorátu a dělnictvo, hygiena mezi dělnictvem,
dělník budovatel blahobytu a všeobecně pak trestní soudnictví Říše a Protektorátu Čechy a Morava.
Kromě těchto přednášek byly pracovníkům dávány noviny. Knihy nebyly dávány, jelikož při plném
pracovním tempu neměli pro knihy pochopení. V letních měsících byly hrány na volném prostranství
různé hry.
19. ledna 1942 oznámilo presidium zemského úřadu v Praze, že jsou potřeba zaměstnanci pro
veřejnou nemocnici v Praze. Janovský měl oznámit, nehlásí-li se někdo z jeho podřízených.
Zásobování tábora se potýkalo s nedostatkem potravin. Janovský sděloval dne 11. září 1940
okresnímu úřadu v Písku: Podle sdělení hospodářského družstva v Mirovicích není na skladě žádných
luštěnin a to hrách čočka nebo fazole. Jelikož zdejší kárný pracovní tábor má velmi těžký výběr při
úpravě pokrmů, stěžuje nedostatek luštěnin stravování chovanců, tudíž ředitelství prosí o radu, resp. o
pomoc jak tomuto nedostatku čeliti. Pokud jsem se informoval, není v nejbližším okolí žádných
luštěnin.
28. října 1940 psal četnické stanici v Blatné: dle získaných informací je ve Vašem staničním obvodě
cibule, které je zde velký nedostatek. Žádám Vás tudíž o laskavé zajištění nebo koupení 1OOkg suché
cibule a sdělení, kdy by se mohla od vás převzíti.
V Letech 23. dubna 1941 okresnímu úřadu: oznamuji, že v poslední době jest velký nedostatek
hovězího jatečního dobytka, který jest stěžován v soudním okrese Mirovice povinnými dodávkami.
Dodavatel tábora nemůže volně nakoupiti jatečný dobytek, nutný k dodávce hovězího masa. Povinná
dodávka masa pro kárný pracovní tábor činí v zásobovacím období XXII. Celkem 350 kg. Žádám
okresní úřad, zásobovací oddělení, aby k zajištění řádného stravování příslušníků kárného tábora
v Letech byl zajištěn dobytek pro dodavatele, kterým bude jeden z řezníků v Mirovicích. Nebude-li
zajištěno řádné zásobování příslušníků kárného tábora, jest obava, že by nemohl být udržen provoz
v plném rozsahu, tak jak jest to zemským úřadem nařízeno.
V Letech 16. června 1941 zemskému úřadu: Na tamní výnos hlásím, že má-li býti zabezpečeno řádné
stravování zařazených pracovníků, je nezbytně třeba mnohdy koupit vyhlédnuté nevázané potraviny
ihned, jakmile se někde vyskytnou. K tomu jest třeba hotových peněz, neboť prodávající nechce čekat
na peníze, když se mu na druhé straně neplatí ještě za dovoz a jiné práce. Jelikož nebylo dáno
povolení k nákupu většího kvanta potravin z poskytnuté zálohy, unikly nám potraviny, které nyní již
nelze dostati. Většina prodávajících žádá za prodané zboží ihned peníze, aby je mohli použít jinde.
Není-li z naší strany pohotově peněz, prodá pak tomu, kdo hotově zaplatí. Tak například musel jsem z
nedostatku brambor v měsíci květnu t. r. koupit brambory, které jsem náhodou v Mirovicích zachytil.
Jelikož tyto byly určeny jinam proti hotovému placení, musel jsem je zaplatit ze zálohy. Jinak bychom
zůstali bez brambor. Jednalo se o 1973 kg brambor v ceně 906 korun. Proto navrhuji, aby bylo
povoleno platit účty při odběru zboží ať již vázaného nebo nevázaného do K 1000. Menší obnosy
nemají při dnešních cenách žádného významu, jelikož i sebemenší nákupy potravin potřebují částku
200K.Jelikož věc je rázu velmi důležitého, prosím o urychlené povolení.
Po svém propuštění požadoval Janovský navrácení peněz, neboť zálohoval některé položky z vlastní
kapsy.
Lety 12. února 1943 číslo883/43 účetnímu oddělení Zemského úřadu v Praze.
Věc:Janovský Josef admin. vrchní oficiál, zálohy pro stravování tábora-vyrovnání
Hlásím, že bývalý velitel cikánského tábora v Letech Josef Janovský z důvodu nedostatku uvedenou
část služebních výdajů zaplatil z vlastních prostředků
Č4868/42
Výdaje na mrkev 1482K
Maso z nuceného výseku 1280K
Výdaje na petrolej 1290,80K
Pohonné hmoty 90K
Cigarety pro tábor 2371,50K
Celkem 5 484,30K
Prosím toto vyrovnání uhradit kompletně, protože peníze nutně potřebuji.
Pro nás později narozené: tato částka přesahuje Janovského měsíční příjem o polovinu.
Nebyly to jen pohonné hmoty ale i užívání vlastního automobilu ve prospěch tábora. Zemský úřad
Praha 6. října 1941 psal ministerstvu vnitra ohledně Janovského žádosti o náhradu za používání
vlastního motorového vozidla při výkonu služby.
26. srpna psal Janovský zemskému úřadu, že pneumatiky nákladního auta jsou v tak špatném stavu,
že skoro denně jest třeba tyto opravovat. 5. října 1940 psal Janovský ve věci nákladů přiděleného
vozidla zemskému úřadu. Nákladní auto Walter PN o nosnosti dvou tun mělo spotřebu okolo 33 až
34,5 litrů benzínu na 100 km a s klesající kvalitou tato stoupala až o dva litry. Lístky na benzín byly
vydávány okresním úřadem v Písku, jednalo se o jedno nákladní a jedno osobní vozidlo v táboře a
vozidlo Dr. Kopeckého.
21. října 1941 zemskému úřadu: Hlásím, že podle obdržených informací, nebude v letošním zimním
období a příštím jarním období možno obdržeti potřebné množství kyselého zelí, a to proto, že není
dovoleno hospodářskému družstvu toto k prodeji nakládati. Bylo mně doporučeno, abych si toto
potřebné zelí naložil pro potřeby tábora v Letech. Potřebné kádě mohli bychom od hospodářského
družstva odkoupiti nebo si dát nové zhotoviti. Vzhledem k obtížím, které jsme měli v minulé zimě
s opatřováním potřebného množství kyselého zelí, prosím o souhlas k nákupu potřebných nádob,
bude třeba celkem asi 10 kádí. Jelikož věc spěchá, bude pan vrchní komisař Kuchař při jeho návštěvě
v Letech požádán o povolovací výměr.
Nejen potraviny ale i otop představoval problém: Zasílaje přihlášku na odběr paliv sděluji zdvořile, že
veškeré ohlášené místnosti jsou v dřevěných barácích s převážně jednoduchou stěnou, v nichž za větší
zimy nutno udržovati oheň i za noci, aby se v nich mohlo bydleti. Jest tudíž spotřeba paliva více jak
dvakrát tak velká, jako v normálně postavených budovách. Mimo to pro kárance se zde pere
celoročně prádlo a ohřívá pro ně voda na umývání, k čemuž je zapotřebí větší množství paliva. Z
tohoto důvodu prosím, aby byl na zmíněné okolnosti vzat zvláštní zřetel. V Letech 30. dubna 1941
Nařízením čís. 8 ze dne 8. září 1941, které bylo vyhlášeno ve věstníku nařízení říšského protektora
v Čechách a na Moravě nařizuje se v zájmu ušetření paliv zakazuje se s okamžitou platností až do
odvolání vytápění budov a místností německých úřadů a úřadoven i samosprávných úřadů vlády
protektorátu Čechy a Morava, veřejných korporací, obchodních místností a podobných podniků,
živnosti hostinské a hotelové, zábavních místností jako divadel, biografů atd., obchodních domů,
krámů apod., škol, vychovatelen a trestnic, kasáren, táborů, zátiší a podobných zařízení, v nichž civilní
osoby nebo osoby německé branné moci nebo vládního vojska společně bydlí.
K tomuto nařízení vydal Janovský směrnici, která dovolovala vydávat palivo pouze pro kuchyně,
prádelnu, dílny a ošetřovnu.
Dne 11. září zemřel v nemocnici v Písku chovanec čís. 339 František Šebek. Byl pohřben na obecním
hřbitově v Písku. Zápis v písecké matrice od doktora Kratochvíla uvádí jako příčinu smrti flegmonu levé
dolní končetiny, l. č. 263!
V denním rozkaze čís. 3 z 21. ledna 1942 nařídil Janovský kvůli mrazům, ohrožujícím zdraví chovanců,
vydat ještě letní bluzy a onuce, aby se tak mohli chránit proti chladu.
Udržení hygieny nebylo rovněž snadné. 15. července prosil Janovský okresní úřad v Písku o vydání
odběrních listů na mýdlo. Ložní prádlo a plátěné obleky pro kárance obdržel znečištěné a špinavé.
Prosil o urychlené vydání, jelikož by se prádlo mohlo zahmyzit.
Výstroj pracovníků kárného pracovního tábora trpí takovou opotřebovaností, že ji nelze ani při
nejlepší vůli udržovat alespoň v udržitelném stavu. Žádal o doplnění dne 6. srpna 1941
23. září 1940 psal Janovský firmě Pilňásek továrna na mýdlo v Hradci Králové. Sděluji vám, že v celém
okrsku nemohu dostat pro kárný pracovní tábor v Letech potřebné holící mýdlo v kostkách. Vzhledem
k tomu, že v kárném pracovním táboře jest celkem asi 180 káranců a 45 dozorčího personálu, jest
tento stav naprosto neudržitelný. Okresní úřad v Písku nám odběrní list sice vydal, ale toto nelze nikde
dostati.
Situaci charakterizoval ve své výpovědi jeden z Janovského nadřízených Jan Svoboda. Dne 21. března
byl vyslechnut Jan Svoboda, vrchní rada pol. správy: „Obviněného jsem znal, ježto jsem byl
přednostou oddělení pro I.6 býv. Zemského úřadu, do jehož působnosti spadaly též tzv. kárné
pracovní tábory. Pokud se pamatuji, došlo ke zřízení prvního takového tábora v Letech, kde ředitelem
byl jmenován právě Janovský.
Jeho povinností bylo tábor zříditi, zorganisovati, dáti do provozu a pak provoz prováděti. Tábor byl
vybudován pro 150 lidí, v létě tam bývalo i na 200 lidí.
Jeho postavení v této funkci bylo těžké, poněvadž nebylo žádných podrobných předpisů, nebylo
dostatečného materiálu k vybudování táborů a z počátku byl nedostatek i vhodného materiálu. Do
tábora se povolávaly osoby práce se štítící, a sice zpravidla začátkem měsíce května a do konce
listopadu bývali zase propuštěni. Přes zimu tam zůstával pouze nepatrný počet asi 15 osob, které
udržovaly tábor v pořádku. Pokud já jsem v tom oddělení byl, staral se Janovský sice o pořádek
v táboře, ale při tom měl i péči o to, aby zejména kárancům se dostalo dostatečné stravy. K tomu jsem
ho sám při každé příležitost přidržoval a doporučoval jsem mu, aby si za každou cenu opatřil
dostatečné zásoby potravin, zejména brambor apod. na zimu. Nebyly řídké případy, kdy káranci
v tehdejší době po krátkém pobytu v táboře přibývali na váze. Pokud se týče nějakého zvýšeného
úmrtí v táboře nebo nemoce to nebyly. Na jaře 1942 byl tábor přeměněn na tzv. sběrný tábor.
Disposice nad tímto táborem přešla na kriminální ústřednu u policejního ředitelství v Praze. Já sám
jsem koncem června 1942 z oddělení I.6 odešel a od té doby z vlastní činnosti nic nevím.“
Svědek Frantšek Kuchař nyní odborový rada ministerstva dopravy v Praze udává: „předmětný tábor
byl mně podřízen, vlastně jsem byl referentem těchto kárných táborů. Konal jsem občasné revise do
tábora asi do února 1942 a tehdy nebylo žádných stížností z řad káranců vůči obžalovanému. Pamatuji
se, že jednou dozorčí orgánové z tohoto tábora byli u mého přednosty Dr. Svobody a stěžovali si, že
v táboře je přísný režim. Zemským úřadem byly vydány normy o tom, jaké množství potravin musí na
každého chovance spotřebováno a pokud jsme konali revise v tomto směru, jsme žádných velkých
odchylek, které by byly předmětem stížnosti, neshledali. V předpisech nebylo takové ustanovení, že
by v táboře měla být nějaká zásoba potravin, ale přebytky v potravinách mohly nastat právě tím,
že chovanci byli oddisponováni na práci hospodářům, takže se nestravovali v táboře. V té době, co
jsem byl referentem, stav káranců byl tak nízký, že ubytovací možnosti byly normální. Později jsem
přešel ku kriminálnímu ředitelství v Praze a vím,že v době,kdy se dělalo soustředění cikánů ,nebylo
možno ze stran táborů nic podnikat prot soustředění cikánů v táboře. V daném případě se jednalo
o jediný cikánský tábor. Zda byly zemským úřadem vydány nějaké tabulky, pro pracovní výkon
chovanců, se nepamatuji.“
O tom, jak vypadala situace v kárném táboře, pak vyprávěli četníci ve svých poválečných výpovědích u
soudu. Hospodářský důstojník Jan Vrabec vypověděl mimo jiné: „Od založení kárného tábora v Letech
v červnu 1940 až do 31. prosince 1940 působil jsem v táboře jako hospodář. Mně příslušely mezi
jiným také záležitosti stravování internovaných, já jsem si také stravování vedl sám ve své kompetenci
a Janovský nebyl oprávněn v té věci rozhodovati, nýbrž jako velitel měl nade mnou dozor. Já také za
své působnosti jsem obviněnému Janovskému nedovolil jakoukoliv dispozici s potravinami, jež byly
určeny pro internované. Za mé doby Janovský se držel dosti direktiv daných pro stravování
internovaných osob, sám jsem na to dbal, aby se jim dostalo co nejvíce a tak jejich strava byla velmi
dobrá. Dostávali dvakrát týdně knedlíky a masa dostávali ještě více nežli těžce pracující na svobodě.
Tábor internovaných v Letech byl myšlen jako přechodný pro letní a podzimní měsíce a měl býti podle
daných direktiv uzavřen k 1. listopadu 1940. Obviněný Janovský internační tábor zachoval nadále. To
vše udělal Janovský přes to, že mu muselo býti jasno, že dřevěné baráky jsou naprosto nezpůsobilé
k zimnímu obývání. Já sám, ačkoliv jsem tam byl do konce roku 1940, tedy nikoliv přes nejstudenější
měsíce v roce, zakusil jsem v táboře mnoho zimy, poněvadž nestačilo topiti, když jsem stál jednou
stranou k ohni, na druhé straně jsem pociťoval hrozný chlad. V noci jsem zimou ani nemohl spáti. Tím
horší byly podmínky pro zajištěné, kteří neměli to pohodlí, které bylo dopřáno mě jako
hospodářskému důstojníku v táboře.“
Strážmistr Frantšek Kánský vypověděl……. „Dne 19.9.1945 jsem podal obsáhlé vyjádření,opis
připojuji a trvám na původním vyjádření
K věci připojuji toto: Od 19.9.1940 jsem byl určen, resp. přidělen do kárného tábora v Letech jako
vedoucí pracovní skupiny a dozorce. Vedoucím onoho tábora byl obviněný Josef Janovský, který měl
hodnost št. kpt. V onom táboře se nalézali lidé, kteří sabotovali, nechtěli pracovat, utíkali ze
zaměstnání. Účelem onoho tábora bylo, pokud je mi známo, podle směrnic přivésti ony osoby k práci.
Mým úkolem jako dozorce nad káranci bylo vykonávati dozorčí práci nad trestanci při stavbě dálnice
vedoucí z Prahy do jižních Čech. Obviněný v této době při různých příležitostech nás dozorčí orgány a
zaměstnance tohoto tábora nechal k sobě volat a stále nám dával výtky, že zanedbáváme svou
povinnost dozírati nad káranci, že nevykazují velký pracovní výkon a že nebudeme-li řádně dozírati, že
nás to bude stát existenci. Při tom nám sliboval, budeme-li vynucovati a žádati vyšší pracovní výkon na
kárancích ať už jakýmkoliv způsobem, ať už bitím, že budeme odměněni povýšením. Říkal dále, že
můžeme býti spokojeni, že se máme lépe než německý voják na frontě. Dále prohlašoval, abychom se
přihlásili, komu se to nelíbí, že zařídí další, aby byl spokojen. Při jiných příležitostech potom jeho výtky
byly ještě výraznější, tj. prohlašoval, že nebudeme–li plniti jeho příkazy event. sabotovati jeho nařízení
, že se dostaneme tam, odkud není návratu, čímž vlastně podle mého mínil koncentrační tábor.
Systém v táboře káranců byl nesnesitelný, nebylo postaráno o čistotu, nebylo tam dostatek místností,
kde by se mohli umýti, ubytování nehygienické v přeplněných místnostech, zdravotní stav velmi
špatný, káranci z nedostatečného množství jídla chodili sbírat tajně odpadky na hnojiště, mnohý z nich
opuchl z podvýživy a mnozí z nich za podezřelých okolností umírali, to bylo v případě kárance Šebka,
jaké dávky kárancům náležely nevím, jelikož obviněný nás k tomu nepřipustil, abychom si to mohli
zkontrolovati.
Jaký byl celkový stav káranců v táboře, co se počtu týče, nemohu se pamatovati, káranci se totiž
přijímali na tři měsíce, pak se vyměnili s jinými, kteří přišli na jejich místa. Podotýkám, že obviněný
nezákonně po třech měsících kárance nepropouštěl za tím účelem, aby si v zimě stav tábora udržel,
aby snad tábor pro malý stav nezrušili. Pamatuji se, že jednou po zaměstnání viděl jsem obviněného ,
spolu s vrch. strážmistrem Balounem, již zemřelým, jak stáli u ordinace, kde čekali nemocní káranci na
prohlídku, a viděl jsem dále jak obviněný Janovský a Baloun s nimi zle nakládali. Viděl jsem dotyčného
kárance skutečně těžce nemocného, když si stěžoval na svoji chorobu, vmísil se do toho hned
Janovský a začal tvrdit, že jest to simulant, abych mu nevěřil, při tom jej buď rukou fackoval, nebo
tloukl pendrekem přes záda. Vyhnal jej z ordinace. Takto nakládal spolu s Balounem vícekráte, jaké
zranění jim způsobil, nemohu uvésti. Podotýkám, že k úmrtí Šebkově došlo tím způsobem, že se hlásil
nemocným k lékaři, odkud jej obviněný vyhnal a Šebek potom neposkytnutím lékařské péče krátce na
to zemřel. Dále jest mi známo, že vrch. stržm. Baloun, jak jsem se od něho dozvěděl, dal svázat
kárance Válka do kozelce, tj. dal mu do ruky klacek, přikázal mu, aby si naň sedl do podřepu a v této
pozici byl svázán. Tímto způsobem byl v kozelci svázán jmenovaný Válek asi půl dne.
Podotýkám, že pracovní systém byl tak vytyčován, že káranci neměli ani času na to, aby se řádně
umyli, že musili pracovat i v neděli. Jaké procento káranců v táboře umíralo, to nemohu přesně vědět,
uvádím však, že procento úmrtí nebylo tehdy pro kárance veliké.
Začátkem srpna 1942 začali býti umísťováni káranci místo těchto cikáni a trhovci. Poměry se více
zhoršovaly, a sice proto, že stav početní, zvýšil se až do 1100 osob, ačkoliv místa k ubytování bylo
nejvýše tak pro 300 osob. Tak kupř. v místnosti bylo o rozměru 3 krát 2,5m bylo ubytováno 17
dospělých a 6-7 dětí do dvou let. Zásobování se rovněž zhoršovalo a potravinové příděly se jim
nevydávaly, např. dostal se na příděl pro tábor ovoce, cukrovinky apod. věci, tyto věci však do tábora
vůbec nepřišly anebo je obviněný nevydal.
Ve věci jsme podávali také stížnosti, jak ohledně ubytování našeho i káranců a cikánů na Zemský úřad,
ovšem bezúspěšně. Dr. Stuchlík jednou naši stížnost nám přinesl, ptal se, zda jsme to psali my a
roztrhal ji a spálil. Poměry po stránce hygienické se zhoršovaly, nebylo dostatek vody, dostatek mycích
potřeb, měli jeden záchod, jeden oděv na práci a nic na noc, následkem toho se množily infekční
choroby v táboře a cikáni umírali. V prosinci vypukl břišní tyfus, kterým byl zachvácen celý tábor i
příslušníci zaměstnanci tábora. Počet umírajících v prosinci a v lednu 42/43 vykazoval až 50 osob
zemřelých v týdnu, takže za celou dobu tyfové epidemie tj. od prosince 1942 do dubna a května 1943
zemřelo v táboře asi 500 osob. Dále zemřeli i tři příslušníci z řad dozorců a 10 jich onemocnělo
břišním tyfem. V oné době se poměry velmi zhoršovaly, příslušníci tábora trpěli podvýživou, děti
dostávaly kurděje, celý tábor byl zavšiven, takže musel býti vyslán speciální dezinfektor z ministerstva
zdravotnictví. To však nepomohlo těmto poměrům. Podotýkám, že v táboře vládl hlad, kupř. cikán
Růžička z hladu chytil, a neuvařenou myš a ještěrku snědl.
Tyto nesnesitelné poměry způsobily na základě neznámého oznámení, že Janovský byl zbaven funkce,
zůstal však nadále na podřízeném místě. Dále jest mi známo, že z tábora se odvážely různé balíčky, co
v nich bylo a kam se to vezlo nevím. Dále se odváželo dříví. Zda obviněný dával máslo a jiné potraviny
kriminálním úředníkům nevím. Podotýkám, že obviněný měl v místnosti, kde bydlel hrnce sádla,
bombonů a mnoho různých potravin. Také i nám odepřel dáti do společné kuchyně brambory, ačkoliv
jich měl uskladněno dosti. Sám tvrdil, že nic jiného není. Jak to bylo s manipulací veškerých
kancelářských prací zejména ohledně potravinových lístků, to sám z vlastní zkušenosti nevím.
Dále jest mi známo, že obviněný když do tábora byli umístěni cikáni, dal příkaz, aby se jim odebíraly
cenné věci, v jeho přítomnosti. Prohlásil, že věci budou uloženy v jeho kanceláři a po prodeji budou
rozděleny pro společnou potřebu. Zda byly odprodány nebo odevzdány nebo jak s nima bylo
naloženo, není mi známo. Jednalo se o věci zlaté, stříbrné hlavně peníze, oděvní součástky, látky
apod.
Na podkladě jakých direktiv obviněný toto činil nevím, podle mého názoru to musel činiti z vlastní
iniciativy, aby snad dosáhl vyššího postavení.
To usuzuji hlavně z toho, že po jmenování nového velitele npor. Blahynky se situace vyživovací a
hygienická zlepšila. Úmrtnost začala klesat a lékařské ošetření se zlepšovalo.
Obviněný, jelikož nechtěl jsem plniti jeho příkazy, abych bil cikány a nutil je tímto způsobem k vyššímu
pracovnímu výkonu, mně nechal předvésti do jeho kanceláře, kde mně v přítomnosti Balounově
vyhrožoval, že nebudu-li plniti jeho příkazu, nebudu-li vynucovati bitím vyšší výkon u káranců a
cikánů, bude mně hlásit, kde to neříkal a že se postará o nápravu tím, že mně dostane tam, odkud
není návratu, čímž jsem rozuměl koncentrační tábor.“
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
TAKTO JE VÝPOVĚĎ KÁNSKÉHO UVEDENA V POLANSKÉHO KNIZE TÍŽÍVÉ MLČENÍ!!!!!!!
František Kánský
(dozorce z Let – svědectví při vyšetřování Janovského)
Narodil jsem se 15. ledna 1910. Od 20. záři 1940 až do 18. května 1943 jsem sloužil jako vedoucí
pracovní skupiny a jako dozorce kárného tábora, později známého jako cikánský tábor, v Letech u
Mirovic, v okrese Písek. Z policejních sil tam bylo 35 kolegů. Velitelem tábora byl policejní kapitán
Josef Janovský, který předtím bydlel v Jílovém u Prahy, místo jeho nynějšího pobytu neznám.
Vězni a cikáni byli určeni k práci na stavbě silnice. Janovský nám řekl, ať je přinutíme k vyššímu
pracovnímu výkonu. Když jsme se, já a moji kolegové, snažili sabotovat tento rozkaz, Janovský nám
pohrozil, že nás obviní ze sabotáže. Na různých schůzích, které Janovský organizoval, s námi mluvil
takto: „,Kdo nemá toto povolání rád, tak ať to řekne. Co chcete lepšího? Kdo nebude plnit patřičně
své povinnosti a kdo bude sabotovat moje rozkazy, toho pošlu tam, odkud není návratu. Armáda Říše
nemá lepší podmínky, tak co chcete? Toto je váš chleba."
Používal neustále tyto hrozby proti mně a proti dalším policistům, takže jsme žili v neustálém strachu,
že tyto výhrůžky Janovský splní. Neustále říkal mně i mým kolegům, ať nutíme vězně a cikány k
vyššímu výkonu, ať je bijeme obušky, a protože mně to nedělalo dobře a cítil jsem se žalostně, jeho
rozkazy jsem neplnil. Několikrát jsem byl po práci předvolán do jeho kanceláře, kde mi vyhrožoval, že
o mně napíše a podá negativní hlášení. Ale nějak se mi vždy podařilo uniknout z drápů tohoto
odporného člověka. Kromě již výše zmíněného nám Janovský nařizoval, ať vězně svazujeme a věšíme
na kůl na dvoře, vězně a cikány, kteří porušili předpisy, často i za banální přestupky. Nepamatuju si ale
dnes už jména těch lidí.
Janovský nařizoval, aby vězeň ,,Valek" byl přivazován k lavici (zbytek věty chybí...). Vězni, kteří byli
špatně živeni, byli zesláblí a často onemocněli. Neošetřoval je normální lékař, ale lékař z tábora. Když
Janovský zjistil, že vězni jsou u lékaře, on a Václav Baloun, který byl dříve na policejní stanici v Kdyni,
přišli a bitím obušky vyhnali vězně od lékaře. Tuto metodu používal Janovský nejčastěji s Balounem,
což mělo za následek, že někdy skutečně nemocný vězeň pak druhý den zemřel (viz vězeň Šebek). To
znamená, že tito vězni měli být skutečně ošetřeni lékařem a ne biti těmi odpornými lidmi. Protože od
té doby už uplynulo hodně času, nepamatuju si přesně na jednotlivé případy. Ale tyto věci byly
prováděny těmito lidmi denně. Bude-li to nutné, určitě moji kolegové, kteří byli v tomto táboře se
mnou, stejně jako vězni a lidé z okolních vesnic Lety a Staré Sedlo, podají stejné informace o těchto
odporných činech, které nám tam Janovský nařizoval dělat a sám i dělal. Kdykoliv jsme se dostali do
kontaktu s těmi vesničany, stěžovali jsme si na Janovského. Seznam policistů, kteří byli posláni
pracovat do tohoto tábora v Letech, je určitě ještě dostupný na ministerstvech v Praze.
Zpočátku se na žádné policejní stanici nezdravilo říšským pozdravem-zdvižením pravé paže. Ale
Janovský nám nařídil, ať ho tímto pozdravem zdravíme, čistě ze své vlastní vůle, aby se mohl chlubit
tím, že spolupracuje s Němci. Kdykoliv přijela do tábora nějaká návštěva, chtěl, abychom mluvili
německy a zdravili jen německým pozdravem, i když se to v té době nikde tak nedělalo.
V srpnu 1942 byli cikáni přivezeni do tohoto tábora v Letech, muži, ženy i děti, a i když v táboře bylo
místo jen pro asi dalších 40 lidí, velitel povolil přivézt tam 1 100 lidí, takže tábor byl přeplněný. Cikáni
museli pracovat na silnici blízko tábora a my sami jsme tam podle příkazu Janovského museli jít a
ukázat jim, jak se pracuje s lopatou. Pracovní doba v letních měsících byla od 6 hodin ráno do 6 hodin
večer. Když se cikáni vrátili do tábora, neměli žádnou vodu na umytí. Pro těchto tisíc cikánů tam byly
jen dva záchody. Každou neděli po celých těch 32 měsíců, co jsem byl v táboře, jsme museli jít před
polednem pracovat, aby tato práce pro Říši rychle pokračovala. Cikáni se neměli do čeho obléct,
protože byl nedostatek pracovních šat, které jim byly odebrány na příkaz Janovského, takže měly na
tělech jen hadry. Jídlo, které se mělo dávat cikánům a vězňům, jim nebylo dáváno. Kvůli Janovského
příkazům-byla to jeho vina, že v prosinci 1942 vypukly para-tyfoidní horečka, skvrnitý a břišní tyfus a
další infekční choroby mezi cikány. Postupně se tyto nemoci přenášely i na nás, na dozorce, protože
jsme museli v táboře sloužit i v době těchto chorob. Tábor musel byt pod karanténou, a pokud si
pamatuju, bylo nakaženo asi 12 mých kolegů. Nepamatuju si už na jména, ale dva z nich zemřeli. To
vše byla vina Janovského, což mohou potvrdit další moji kolegové, kteří byli v tomto táboře se mnou.
Podepsáno:25. června 1945 v Novém Bydžově, v pět hodin odpoledne (dokument č. 8 spis Janovský. ).
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Frantšek Vrabec vypověděl: „Vedení tábora nařídilo ministerstvo vnitra, já jím byl tam sám nasazen,
byl jsem aktivním kapitánem a dostal jsem od ministerstva rozkaz vedení hospodářských věcí tábora.
Obviněný podléhal zvláštnímu oddělení zemského úřadu v Praze pro kárné tábory, přednostou byl Dr.
Kuchař, myslím v hodnosti vrchního komisaře. Jaké dostával obviněný direktivy nevím. Jak došlo
k prodloužení tábora nevím, jenom vím, že si obviněný podal nějakou žádost. Od zemského úřadu od
oddělení shora uvedeného pro kárné tábory jsem dostával zvláštní předpisy pro stravování a topení.
Mohu potvrditi, že výměry potravinových dávek byly výše než pro těžce pracující, jednalo se o starší
předpisy. Pokud se týče topení, většinou se topilo dřívím, hlavně pařezy, ale poněvadž baráky byly
naprosto nezpůsobilé k zimnímu obývání, bylo tam hodně zima. Nemohu říci, že by obviněný nějak
zadržoval topení, anebo že by za mého působení zkracoval kárance v jídle. Zemský úřad vydal zvláštní
nařízení pro nasazení káranců do práce. Jeho znění přesně nevím. Pokud jsem tam byl já, káranci,
když odcházeli, dostali své svršky v pořádku. Žádného Dr. Neuwirtha jsem neznal, byl tam pouze
nějaký medik, který za mého působení byl odveden kriminální policií. Z řad aktivního četnictva byli
přiděleni četníci k hlídání táborů. O působení četnictva v táboře nemohu říci nic podstatného, na
působišti jsem nikdy nebyl, o tom, že četníci kárance bili, nevím, ani že by je uvazovali ke kůlu. Vím, že
tam jezdil nějaký obvodní lékař z Mirovic, s jakým výsledkem nevím. Za mé přítomnosti nebylo
žádných epidemických chorob, ani nevím, že by tam byl nějaký větší počet úmrtí. O tom jsem pouze
slyšel, později, z vlastní zkušenosti nic nevím. Zda šlo o zájem Německa při zřizování tohoto tábora a
vedení, nevím, podle mého úsudku direktivy byly před válkou stanoveny. Od zemského úřadu nebo
ministerstva vnitra, pro osoby práce se štítící.“
U soudu pak dodal. Svědek František Vrabec nepřísežně udává: „pamatuji se, že dva mladíci byli
v káraneckém táboře o něco déle než 3 měsíce, ale jednalo se o mladíky, kteří chtěli dělat nějakou
vzpouru: Nepamatuji se, z kterého rozkazu byl jim jejich pobyt prodloužen ani se nepamatuji, že by
v jiném případě prodloužil obžalovaný pobyt chovanců. Svědek upozorněn na rozpor mezi nynější
výpovědí a výpovědí na č.l. 26 udává , že se již nepamatuje zda obžalovaný samovolně prodlužoval
internaci káranců v táboře. O tom jak byli chovanci zasazeni v práci jsem se nestaral, takže se
nepamatuji, byli-li nabádáni ku zvýšení pracovního úsilí. Pamatuji se, že inženýr říkal, že pracují na
dálnici více než dělníci pracující na svobodě, ale bylo-li to z popudu obžalovaného, to nevím. Vsuvka
v protokolu o tom, že by obžalovaný dbal o to, aby výkon na dálnici pro Němce byl co nejvíce
vystupňován, nebyla mnou řečena. Podotýkám, že se jednalo o silnici, jejíž stavba byla připravována
již za prvé republiky. Pamatuji se, že když jsme nastupovali službu u tohoto tábora, bylo řečeno, že
bude na zimu vždy uzavřen. Proč nebyl uzavřen a prodloužen, to nevím. Obžalovaný si to chválil, a
proto mám za to, že se stalo jeho přičiněním, že na zimu tábor uzavřen nebyl. Svědek upozorněn na
rozpor mezi nynější výpovědí výpovědí na č. l. 29 udává:není pravdou, že bych býval udal do
protokolu, že obžalovaný podal žádost, aby činnost tábora byla prodloužena.“
Svědek Josef Bžoch udává shodně, jako ve své výpovědi na č. l. 135 Dodává: „viděl jsem, jak byli 2
káranci přivázáni u kůlu. Jednalo se o nějakého Vrbu a Válka. Chovanec Vrba byl týrán dozorcem
Hejdukem a Luňáčkem. Zda na tomto měl účast obžalovaný, to mi známo není.“
Na to obžalovaný Janovský udává: „já jsem rozhodoval při raportu jenom o těch případech, které byly
zapsány v raportní knize. Nebyl-li tam žalovaný zapsán, nebylo to mou vinou, nýbrž toho
službyvedoucího. Svědek měl možnost odepřít podepsat písemné prohlášení, že opouští lágr zdráv,
pakli to neodpovídalo pravdě.“
Takto vypověděl praporčík Bříza: „Na dotaz p. MUDra Františka Kopeckého z Mirovic u příležitosti
mého dostavení se do ordinace o poměrech v bývalém KPT, později sběrném a posléze cikánském
táboře v Letech u Mirovic mohu sděliti tyto kusé informace: s chovanci bylo namnoze nakládáno
nelidsky a zbytečně tvrdě. Nehledě na tělesné tresty, které byly se zřetelem na míru drobných
provinění chovanců začasto velmi citelné a kruté - bití rukou a obušky - byli tito týráni hladem.
Nehodlám omlouvati chovance, z nichž mnozí zasluhovali přísného a tuhého kázeňského postihu,
míněno s hlediska lidskosti, nemohl jsem nejen já, ale i ostatní zaměstnanci s výjimkou některých
jedinců s postupem ředitele tábora Josefa Janovského souhlasit.
Zejména v době zimné, byli lidé i přes zájem firmy, jež prováděla komunikační práce na dálkové silnici
Lety-Staré Sedlo, vyháněni pod dozorem zaměstnanců na práci. Dálo se tak především v zimě 19411942, za mrazů až 29 stupňů v lomě v blízkosti tábora. V nedostatečné obuvi, v tzv. dlabaných
dřevácích, bez onuček, byli nuceni v mrazech pracovati. Vícero chovanců utrpělo omrzliny nohou-pat,
kteří nebyli ošetřeni. Konkrétní případ chovanci bratři Benešové, kteří byli propuštěni následkem
onemocnění do své domovské obce.
Zdravotní péče je obsáhlou kapitolou v celém období trvání tábora a tuto nejlépe objasní smluvní
táborový lékař Dr. Kopecký a jeho choť paní Kopecká.
Ve skladišti se postupně hromadily zásoby potravin, určené pro spotřebu chovanců, které nebyly
vydávány v plném nároku, takže došlo ke zkažení, zatímco chovanci chřadli a hladověli. Sám řezník
Korecký z Mirovic si mně jednou stěžoval, že odevzdané mu hromadné listy propadly, ježto se maso
pro tábor neodebralo. Jednotlivé potraviny mouka a tuk se zkazily, o tom mě učinil sdělení štáb.stržm.
Josef Koudelka z četn. stanice Jilemnice nad Jizerou. V táboře se mluvilo o tom, že potraviny jsou
zašantročovány a z tábora odváženy. Nebyl jsem v té době u správy tábora a nevím o tom proto
žádných konkrétních údajů či záznamů. Při likvidaci cikánského tábora v květnu 1943 sdělil mě Dr.
Michal Bohin, táb. lékař žid. národnosti a stržm. Bedřich Pešek z Mirovic, že v garáži v táboře bylo
nalezeno snad 7q aneb 7 beden á 50kg kostkového cukru se kterým disponoval řed. Janovský a tento,
podle sdělení nemohl odvézt.
Bylo tvrzeno, že lidé byli mořeni hladem a soustavnou podvýživou vedle případu úmrtí na tyf, bylo
větší množství úmrtí zaviněno následkem hladu a zimy. Na důkaz tohoto tvrzení je skutečnost, že
ihned po převzetí správa tábora npor. četnictva Štěpánem Blahynkou, počet úmrtí v týdnu rapidně
poklesl a ihned na to zcela ustal.
O stavu vedení tábora zejména v té době mohl by věrohodnou a výstižnou zprávu podati posléze
jmenovaný četn. důstojník s nadp. Františkem Havelkou, který byl za Janovského přidělen Zemským
úřadem v Praze táboru Lety ve funkci účet. adjunkta a jako zástupce ředitele.
Všichni účastníci hodin „němčiny“, jež vedl Janovský, si ještě pamatují na postoj tohoto, pokud šlo o
trestné činy-sankce-prováděné na českých lidech po odstranění Heydricha-že by každý režim takový
skutek nenechal bez postihu. Mezi účastníky, jak jsem je osobně znal, nebylo nikoho, jehož
přítomnost by vyžadovala podobný projev loyality snad z důvodů opatrnosti.
V jídelně byl umístěn rozhlasový přijímač-vyprávěli mi jednotliví kolegové, že několikrát při vysílaných
tzv. skečích kde byli zlehčováni naši představitelé státu, pres. Beneš, Jan Masaryk aj. za přítomnosti
Janovského, jsouce vnitřně pobouřeni obsahem relace, z obavy před tímto, hromadně ostentativně
z jídelny odcházeli. Janovský s hanlivými výroky zřejmě souhlasil.
Luňáček byl vykonavatelem všech rozkazů… Nečitelné?.. ředitele Janovského, jeho nohsled a
denunciant všech zaměstnanců, jímž se postup Janovského z ryze lidských hledisek příčil.
Janovský byl nám všem znám jako člověk surový, bezohledný, mstivý, krutý vůči všem , jak
chovancům, tak i zaměstnancům, s povahovými prvky sadismu, který ze své funkce všestranně těžil
na úkor veřejných prostředků, jež mu byly svěřeny. Takový posudek byl o Janovském pronesen
každým, kdo s ním přišel do styku.
V ohledu státně politickém byl námi všemi považován za člověka, před kterým dlužno se míti na
pozoru a býti opatrným, pokud šlo o protiloyalní smýšlení proti režimu.
Podotýkám, že ve svém vyjádření, které je velmi kusé,…vystříhal jsem se všeho osobního.“
Výše uvedený Luňáček jako Janovského oblíbenec vypověděl naopak v jeho prospěch. Okresní soud
v Kolíně dne 3.6.1946 vyslechl Josefa Luňáčka, štábního strážmistra: „Do kárného tábora byl jsem
přeložen z příkazu Zemského velitelství četnického v Praze dne 26. června 1940 proti své vůli.
Velitelem tohoto tábora byl štábní kapitán Janovský a ve své funkci podléhal přímo zemskému úřadu
v Praze a dozor nad ním mělo domnívám se také gestapo v Klatovech. Služba zde byla velmi svízelná a
těžká, jelikož šlo o kárance, kteří byli potrestáni často v době první republiky, tedy šlo skoro o zločince
z povolání. Janovský byl přísný, vyžadoval poslušnost, kázeň a disciplínu, ale byl spravedlivý. Není mně
známo, že by jeho zaviněním, anebo přičiněním přišel přímo někdo z káranců o život. Kázeň v táboře
bylo nutno zachovávat, jelikož jinak by celá dozorčí činnost byla zbytečná. Káranci podléhají
kázeňskému řádu, a jestliže se některý káranec dopustil nějakého poklesku, byl předveden k raportu a
zde přiměřeně potrestán. Podle kázeňského řádu byly dokonce přísnější tresty, ku příkladu uvázání
kárance, avšak tyto přísnější tresty nebyly vůbec praktikovány ani v jednom případě, pokud já jsem
v kárném táboře byl zaměstnán. Dne 1. srpna 1942 byl tento kárný tábor přeměněn na tábor pro
cikány a káranci byli z větší části propuštěni na svobodu a jen nepatrný zlomek byl převeden do
donucovací pracovny v Ruzyni. Od té doby byl to tedy tábor pro cikány. Stav cikánů zdá se mi byl něco
kolem 1200.
Pokud jde o předpisy pro stravování, topení nemohu se vyjádřiti, jelikož o tyto věci se starali jiní
dozorci, pokud jde o nasazování do práce, mohu udati, že kdo byl práce schopný, musel pracovati buď
na silnici, anebo pracoval v táboře. Svršky káranců při odchodu z tábora byly jim vydány ze skladiště,
byly to věci celkem nepatrné ceny. Každý káranec měl své svršky svázány v uzlíku, který byl označen
jeho jménem. Rovněž cikáni, jejichž majetek byl nepatrné ceny, měli své svršky takovým způsobem
uskladněny. Vydání svršků měl na starosti vrchní strážmistr Baloun, který je mrtev.
Dne 9. listopadu jsem byl odkomandován do Zbonína a do tábora jsem se už ani nedostal , než jenom
příležitostně asi třikráte. Byl jsem úředně uvědoměn, že v táboře řádí tyfus a že tam také nějaká
úmrtnost byla, avšak kdo to zavinil, to nevím.
V době kdy jsem konal službu v táboře, přijeli do tábora několikráte němečtí četníci a gestapáci.
Zdrželi se krátkou dobu ponejvíce v kanceláři a zase odjeli. Za jakým účelem přijeli nevím. Janovský si
mně často stěžoval, že Zemský úřad v Praze po něm žádá nemožné věci a že mu dává přísné rozkazy.
Přede mnou nepokrytě projevoval odpor ke všemu německému a se mnou výhradně mluvil česky,
přes to, že od Zemského úřadu byla požadována německá služba dozorčí.
Janovský, mohu prohlásit, byl dobrý Čech a já nemohu udati ani jeden případ, že by Janovský snad
spolupracoval s Němci a vycházel jim nějak nad nutnou míru vstříc.“
Dne 13. února 1946 byl v ministerstvu vnitra sepsán protokol s vrchním kancelářským oficiantem
ministerstva vnitra Bedřichem Peškem. Ten vypověděl: „od roku 1941 jsem byl zaměstnán jako
dozorčí orgán v cikánském táboře v Letech u Písku. Před vypuknutím tyfové epidemie v tomto táboře
jsem onemocněl a zůstal jsem do vyhlášení karantény v domácím ošetření u své rodiny v Mirovicích.
Zemský úřad v Praze, který obstarával správu jmenovaného tábora, pověřil mne po uzdravení vedením
záležitostí zásobovacích a správních pro tento tábor. Tyto věci jsem obstarával ze svého bydliště v
Mirovicích. Z doby své služby v cikánském táboře se pamatuji, že lékař, pověřený dozorem nad tímto
táborem upozorňoval tehdejšího velitele tábora na objevivší se příznaky tyfové epidemie, avšak velitel
tábora Janovský tohoto upozornění nedbal s tím, že jedině on je oprávněn ve věcech tábora a jeho
příslušníků rozhodovati.“
Protokol sepsaný s plukovníkem zdravotnictva MUDr. Frantškem Urbanem, toho času na ministerstvu
národní obrany, dne 26. února 1946:
„Po likvidaci československé armády byl jsem od 1. ledna 1940 přidělen do civilní služby a přidělen
bývalému zemskému úřadu v Praze-zdravotní oddělení. Jako infekční referent měl jsem co činiti též
s cikánským táborem v Letech u Písku. V tomto táboře objevil se totiž v říjnu 1942 ojediněle břišní
tyfus. Ihned byla učiněna příslušná hygienická opatření. Koncem prosince 1942 vypukla epidemie
břišního tyfu. Po příslušných opatřeních (očkování atd.) byla epidemie v krátké době utlumena. Dne
23. ledna byla hlášena zemskému úřadu slabá, ale přec jen positivní reakce na skvrnivku. Komise
sestávající z profesora Dra Patočky a ze mne, jakož i obvodního lékaře, který dělal stále službu
v táboře, provedla pitvu cikána, který zemřel, vzala příslušné zkoušky a nařídila přísná opatření. Tato
se osvědčila tak, že asi od začátku března neobjevil se v táboře žádný případ skvrnivky, která jako
epidemie v táboře v lednu a v únoru řádila. Při těchto opatřeních (personál, léčiva, různý materiál
atd.) bylo jednáno s panem Dr. Tomanem a panem vrchním radou Letovem. Oba vyšli zdravotní správě
v každém ohledu vstříc a možno říci, že k utlumení nákazy hodně přispěli. Nebylo možno vyslovit
v nejmenším nějakou stížnost proti jejich jednání. Pokud se týká vrchního rady Letova, nezjistil jsem
při jednání s ním nějaký rys nelidskosti….“
Fejfar Jan vypověděl: „Do táborů byli posíláni lidé od správních úřadů pro zahálčivý a tulácký život.
Tito lidé tam pobyli 3 až 4 měsíce a pak byli propuštěni. Později tam byli dodáváni trestanci s větším
počtem trestů po odpykání trestu z věznice a po delším pobytu pak byli odváženi hromadně do
Ruzyně, odkud měli být dopravováni, jak se proslýchalo do Osvěnčimi. V roce 1942 pak tam byli
hlavně dodáváni cikáni. Tábor měl kapacitu 450-600 lidí ale ve skutečnosti tam bývalo až na 1200 lidí.
Z těchto chovanců byly sestavovány pracovní skupiny, které jednak vypomáhaly na různých
zemědělských pracích a jednak při stavbě dálkové silnice. V roce 1942 byly tuhé mrazy a pracovalo se
hlavně v lomu v drtírně štěrku. Je jisto, že chovanci byli nedostatečně oblečeni a obuti, takže mnozí
omrzli, také v mnohých případech si to zavinili sami tím,že si oděvy náležitě nevyspravili a neopatřili
se tak, aby byli proti mrazům zajištěni. Strava byla nedostatečná a pracující lidé trpěli podvýživou. V té
době byl činný jako strážce pracovních skupin, takže nevím, jak to bylo s opatřováním a přídělem
potravin. V každém případě však panoval nedostatek výživy a také lékaři prokazovali, že není lidem
dáváno dostatečné množství kalorií nutné k životu. V listopadu nastala v táboře velká úmrtnost,
umíralo až 16 lidí denně a podle zjištění táborového lékaře Dr. Kopeckého jednalo se o tyfus. Při
vypuknutí této tyfusové epidemie jsem nebyl v táboře, neboť jsem se skupinou asi 30 cikánek byl na
jednom dvoře na práci. Ošetření nemocných bylo nedostatečné a proto se tyfová epidemie v táboře
velmi rozšířila. Velitel tábora Janovský nevěřil na tyfus a prohlašoval, že se jedná o chřipkovou
epidemii. Nemocní byli soustředěni v jednom baráku, který byl pod zvláštní kontrolou. Dr. Kopecký se
s ředitelem tábora Janovským dostal do velkých rozporů, protože Dr. Kopecký byl přesvědčen, že
epidemie tyfu byla způsobena z podvýživy a Dr. Kopecký vinu na této podvýživě shledával na řediteli
Janovském, kterému vytýkal, že nedbal jeho pokynů po stránce zdravotní a vyživovací. Dr. Kopecký
také nechtěl zde snésti další zodpovědnost za zdraví lidí v táboře a proto se funkce táborového lékaře
vzdal. Epidemií postiženi byli také četníci, celkem jich asi 10 onemocnělo a z toho 2 zemřeli. Také 2
sestry ošetřovatelky, které byly do tábora vyslány, onemocněly. Po Dr. Kopeckém stal se táborovým
lékařem obvodní lékař ze Starého Sedla. Sám jsem byl vedoucím tábora Janovským určen v prosinci
1942 do kanceláře s praporčíkem Burketem, protože strážmistr Hejduk také onemocněl na tyfus. V
této funkci jsem přijel do Prahy v lednu 1943 a vyjednával jsem na ministerstvu vnitra (sekční šéf
Letov)i na zemském úřadě (Dr. Toman) o poskytnutí léku pro tábor a také jsem vylíčil, jaká vlastně je
situace v táboře. Do tábora jsem pak přijel s Dr. Tomanem, Dr. Patočkou i s radou Fügnerem z Písku,
kteří provedli pitvu cikána, při které bylo zjištěno, že se jedná o skvrnitý tyfus a v důsledku toho byla
učiněna různá zdravotní opatření. Výsledkem bylo, že vedoucí tábora Janovský byl pak suspendován.
Na jeho místo pak přišel nadporučík Štefan Blahynka, který zavedl v táboře pořádek, přilepšil na
stravování, což mělo za následek, že úmrtnost se podstatně zmenšila a na konec ustala. Na pomoc pak
byl jim ještě dán Dr. Stejskal z Bulovky a Dr. Michal Bohin.
Pokud jde o vedoucího tábora Janovského, byl to člověk po národnostní stránce nespolehlivý, před
kterým jsme se obávali otevřeně promluvit, také nás nutil zdravit se zdviženou pravicí a hlásit jsme se
museli německy, přesto, že Janovský byl Čech. Janovský také vedl kurs němčiny spolu s praporčíkem
Burketem a při těchto kursech se Janovský netajil svou náklonností k Němcům. Je mi také známo, že
Janovský s oblibou naslouchal skečím, při nichž byli představitelé českého národa zesměšňováni.
Janovský si postupem osvojil úplně pravomoc na tábor. Pokud tam byli hospodáři přiděleni, odstranil
je a pak vlastně měl ode všeho klíče sám a on vydával potraviny. Jaké zásoby byly v ohledu potravin na
skladě a zdali byly všechny příděly vybírány nebo jak bylo s potravinami hospodařeno, to se vyjádřit
nemohu, poněvadž to jsem na starosti nikdy neměl. Při nástupu chovanců odebíral se jim veškerý
majetek, peníze se odváděly do hospodářské záložny. Jména dvou četníků, kteří při epidemii zemřeli,
jsou Josef Fejfar z Jilemnice a Josef Havelka od Tábora.“
Dne 18.12.1946 u okresního soudu v Krnově vypověděl Jan Sokl: „Asi od 15. ledna 1941 do 30.
listopadu jsem byl jako hospodář a účetní přidělen v kárném pracovním táboře v Letech. Janovský byl
v tomto táboře velitelem. Dělal jsem pouze kancelářskou službu. Poněvadž jsem byl před tím
velitelem kárného tábora a za trest jsem byl z funkce zproštěn a dán jako kancelářská síla do tábora
v Letech, věděl jsem, jaké předpisy pro tábory platí a že tábory jsou přísně kontrolovány. Byl jsem
právě z funkce zproštěn, poněvadž jsem se předpisů nedržel zcela přesně a dovolil jsem kárancům
úlevy.
Já jsem se o jednání obviněného Janovského nestaral, staral jsem se o svoji práci, také jsem se
nestýkal s dozorci, poněvadž Janovský si to nepřál a tak přesně nevím, co se v táboře dělo, ale nic
zvláštního se tam nestalo. Vím, že káranci měli stravu řádnou, že trestáni byli disciplinárně ti, kteří
něco provedli, nebo utekli a byli znovu do tábora dodáni, ale jenom předepsanými tresty. Vím, že byli
zavíráni do jednoho domku, který byl určen jako věznice. Zda jim byl ukládán půst to nevím. Také
nevím, zda byli biti. S dozorci byl sepisován v případě útěku káranců protokol.
V táboře jako káranci byli skutečně lidé, kteří si pracovní tábor skutečně zasloužili, a musel býti přísně
dodržován pořádek, poněvadž by se pak v takovém táboře pořádek neudržel. Zdálo se mi, že mezi
káranci jsou také lidé slušnější povahy, ale znal jsem je pouze zběžně, na příklad při výdeji cigaret,
takže z jakého důvodu v táboře byli nevím.
Obviněnému se dá vytknouti, že ponechával v táboře kárance i přes dobu, než na jakou byli
příslušnými orgány, zvláště okresním úřadem dodáni. Zda Janovský měl na to nějaké pokyny od
Zemského úřadu, že mohl kárance snad nechati přes určenou dobu, to já nevím.
Jak se chovali četníci ustanovení jako dozorci v táboře vůči kárancům, to nevím, poněvadž káranci byli
po celé dny v práci a já jsem ven nechodil.
Obviněný Janovský podléhal ve své funkci Zemskému úřadu v Praze a také často do Prahy jezdil. Za
dobu co jsem já byl v táboře, byly tam tři revise.
Baráky byly dřevěné, dveře dobře nepřiléhaly, topiti se v barácích nedalo, jak jsem již uvedl,
stravování bylo na tehdejší poměry dobré, káranci dostávali přídavek pro těžce pracující. Jest pravda,
že chleba byl špatný, ale to bylo tehdy jak známo všeobecné. Po dobu co jsem byl v táboře, museli
káranci pracovati 10 hodin denně. Baráčky byly přenosné, zespodu do nich táhlo. Ačkoliv jsem
z večera topil, do rána jsem měl vodu zamrzlou a bylo zjištěno, že v baráčku jest o dva stupně tepleji
než venku a to všeobecně. Baráčky byly původně stavěny pro letní dobu, jako rekreační tábor pro
mládež. V zimě naprosto nevyhovovaly.
Věci káranců byly vždy řádně sepsány a uloženy a při odchodu je káranci dostávali. V tom směru
nebylo, pokud jsem byl v táboře, žádných závad.
Také po dobu mojí přítomnosti v táboře nebyly tam epidemické nemoci, a pokud vím, nikdo tam
nezemřel.“
Vypovídá Frantšek Bintr : „ v červnu 1940 jsem byl přidělen jako dozorce do kárného tábora, kde
jsem vykonával službu až do 1942, ovšem s přestávkami, když jsem byl nemocen a v zimních měsících
po prvé tři a po druhé dva měsíce, kdy jsem byl přidělen k okr. úřadu v Kutné Hoře. Za mé působnosti
ve zmíněném táboře se nepoužívalo nacistického pozdravu. Pokud vím, obžalovaný na pracoviště
nedocházel, pouze na kontroly a bylo věcí každého vedoucího skupiny, jak si práci roztřídili. Já sám
jsem od něho nikdy neslyšel, že by nařizoval zvýšené úsilí kárancům. Pokud jde o práce na stavbě
silnice, vedoucím této práce byl ing Beneš, ten nám přikázal určitou práci. K tomu, aby káranci
zaháleli, se nedalo přihlížeti, ale též nebyl na nich žádán nadlidský výkon. Jak se provádělo, zásobování
potravin v tomto táboře mi známo není. V době, kdy byly nejtěžší mrazy a sněhové vánice, pokud
jsem v táboře byl, nepracovalo se, jenom se odhazoval sníh z tábora, čistila se silnice. Pamatuji se, že
v době nějakých vánic bylo přiváženo kárancům na pracoviště něco teplého, káva nebo čaj. Za mé
přítomnosti se káranci ke kůlu nepřivazovali.“
Svědek Bedřich Bělohlávek vypověděl: „Já jsem byl zaměstnán jako dozorce v kárném táboře a pak
v cikánském od 20.9.1940 až do 17.12.1942 ,kdy jsem onemocněl tyfem a byl jsem převezen do
nemocnice do Písku. Když jsem nastoupil do tábora, byl již velitelem Janovský, který mne také přijal.
Tehdy byly v táboře tzv. asociální živly a Janovský nám říkal, abychom s nimi zacházeli tvrdě a používali
vůči nim obušků a sám také před námi kárance trestal fackami a před námi jednou při poradě
v jídelně řekl, že na zemském úřadě mu bylo řečeno, že si s táborem může dělat, co chce. Viděl jsem
sám, že káranci dal facku jen za to, že nepozdravil, neboť nařídil, že musí káranci zdravit, když jdou
kolem nás, smeknutím čepice. S ním takto bil tyto trestance ještě i snad zemřelý strážmistr Baloun a
Luňáček. Oblečení káranců bylo nedostatečné, v zimě naprosto nevyhovovalo, neměli spodky, měli na
sobě černé vojenské přebarvené šaty a na nohou ovinky a bagančata. Janovský mohl dáti snadno
příkaz k lepšímu oděvu, neboť v táboře bylo dostatek oděvu, aby se chladu káranců zamezilo. I za
velkých mrazů jsme chodili do blízkého lomu s káranci, ačkoliv mi sami jsme měli kožichy, trpěli jsme
zimou. Janovský totiž nařizoval,že se musí za každého počasí dělat. Omrzliny u chovanců byly, nebyly
však tak veliké, aby zapříčinily naprostou neschopnost k práci. Ubytování osazenstva bylo špatné, do
malých místností, určených nejvýše pro 6 osob, bylo nastrkáno až 20 lidí, jednalo se o dřevěné stavby,
které nebylo možno vytopit. Také dával málo topiva, ačkoliv podle mého názoru mohl ho ještě tehdy
snadno obstarat, neboť tehdy byly v lesech polomy, káranci toto dříví zpracovávali, takže mohl
zpracovat pro tábor potřebné množství. Káranci trpěli také hladem. Bylo dobře známo, že zásob ve
skladišti bylo dost, zejména mouky, na kterou pršelo, ale Janovský vydával denní příděly nepatrné.
Mezi dozorčími orgány se říkalo, že Janovský odváží potraviny na úkor káranců do Prahy. Sám jsem
však takovým případům přítomen nebyl. Janovský nám dozorčím a strážným nařizoval, že musíme
zdravit zdviženou pravicí, že se musíme učit německy, a že hlášení musíme podávat německy, což jsme
také Janovskému činili. Kursy němčiny vedl sám, setrvával, aby se do nich pravidelně chodilo, vedl o
tom záznamy, a kdo nebyl přítomen, tak to označil a pak jmenovaného napomínal, to se stalo
několikráte i mně. Na kursech dával najevo, že se němčině musíme učit a vůbec se nám zdálo, jako by
byl vlajkař. Případu, kdy měl tvrditi, že Němci museli provést sankce po heydrichiádě, jsem přítomen
nebyl. V jídelně, kde jsme se stravovali, bylo rádio, kterým manipuloval jedině Janovský a sám říkal, že
mu nesmíme na rádio sáhnout. Nechával běhat programy zřejmě protičesky založené a tak i sketche,
přestože mohl přetočit na jinou stanici, kde sketch nebyl. Nikdo z nás se však neodvážil ho požádat,
aby změnil program a raději jsme z jídelny odcházeli. S dozorci jednal hrubě. Nařizoval nám, že
musíme vykonávat jeho rozkazy přesně a dával ihned důtky nebo i zahájil disciplinární řízení. Se mnou
byl ve stálých rozporech. Tak 14. dubna 1941 se mnou byl sepsán protokol, při kterém mi byla dána
výstraha upozorněním, že proti mně bude zahájeno disciplinární řízení. Jednalo se tehdy o to, že
někdo na mne nepravdivě tvrdil, že v době nemoci jsem navštívil ples v Mirovicích, ač to nebyla
pravda. Janovský,aniž si vyšetřil tuto záležitost, ihned mi dával výstrahu a protože jsem kdysi řekl, že si
to s ním vypořádám, což se asi dozvěděl, zavolal si k podpisu protokolu dva svědky a sice Balouna a
Čejpa, před kterými mne žádal abych po výslechu protokol podepsal, já jsem odpíral a tu mi před
těmito svědky řekl, že když nepodepíši, jsou tu ještě koncentráky. Jedině pod pohrůžkou jsem protokol
podepsal. V případě potřeby protokol soudu předložím. Takovými pohrůžkami hrozil mi vícekrát, ač
neměl příčiny a vzpomínám si, že se mnou sepsal protokol, že příliš loyálně zacházím s trestanci, což
mi bylo Janovským vytýkáno.
Já jsem také veřejně vykládal, že silnice se nedodělá, a Janovský mi potom řekl, že sabotuji a že
navádím lidi, aby nedělali. Po stránce politické a národnostní jsme Janovskému vůbec nedůvěřovali.
Říkali jsme, že je postrachem tábora. K ruce Janovskému byl Luňáček, který byl horší než Janovský.
Tloukl lidi a nám říkal, že jestli budeme se spolčovat s káranci, nebudeme-li na ně ostří, že to bude
ihned hlásit a řekl to i před Janovským, který zřejmě s tímto názorem Luňáčka souhlasil. Druhým
donašečem byl Baloun.
Když přišli do tábora cikáni, Janovský nechal cikány nastoupit a dal příkaz dozorcům, aby jim odebrali
všechny skvosty, nože apod. Já jsem tehdy měl sbírat tyto předměty také, ale vyhnul jsem se tomu.
Tyto věci sbíral vrchní strážmistr Novotný, Luňáček, Baloun. Kam tyto předměty, které byly sebrány,
přišly, nevím. Převzal to však Janovský ve své kanceláři. Janovský měl také v táboře svůj soukromý byt,
kde s ním byla jeho manželka. Jednou jsem k němu v odpoledních hodinách donesl poštu kolem 5
hodiny a viděl jsem, že se u něho smaží řízky a sám na stole jsem jich spočetl 15 nebo 16. Janovský byl
zaražený, když jsem přišel a snažil se mně co nejdříve odbýt. Jelikož sám nemohl toto maso na lístek
získat, bylo zřejmé, že se jedná o maso pro tábor, nebo nějaká šmelina. Když pak byli v táboře cikáni,
trpěli zřejmě podvýživou, neboť dostávali brambory se zelím, ač zásoby ve skladišti byly. Mimo to také
nevybíral potraviny. Je mi také známo, že u řezníka Sladkovského v Miroticích propadlo asi 150 kg
sádla. Tato podvýživa s nedostatečnou hygienou a ubytováním zapříčinila vznik tyfu v táboře. Je mi
známo, že Dr. Kopecký upozorňoval Janovského, aby u podezřelých případů zakročil, ale Janovský na
to vůbec nedal. Dr. Kopecký si před námi dozorci stěžoval, že žádá Janovského, aby provedl opatření
k zabránění epidemie, ale Janovský na to nereagoval. Pak skutečně epidemie vznikla a já sám jsem byl
první, kdo onemocněl.“
Strážmistr Frantšek Leštna vypověděl o Janovského působení v Plané, kam byl z Let přeložen. Tato
výpověď má hodnotu v tom, že Janovský nebyl Leštinovým nadřízeným, míra její objektivity bude
zřejmě vyšší než u Janovského podřízených, přesto jim dává za pravdu: „jeho působení v táboře
v Plané n. L. bylo vůči chovancům surové a obdařoval tyto hanebnými nadávkami jako kurvy, svině,
sabotéři, zastihl jednoho chovance ve společné kuchyni, kde odcizil několik bramborů, zpolíčkoval ho,
kopal jej a prodloužil mu lhůtu v táboře o 14 dní.“
Z druhého břehu popisovali kárný tábor při poválečných výpovědích internovaní. Michal Bžoch
vypověděl: „Byl jsem v Letech 1941 asi v květnu červnu červenci vězněn v trestním pracovním táboře
v Letech, kam jsem se dostal, protože jsem se vyhýbal nastoupiti tehdy práci do říše. Poměry když
jsem tam byl já, byly přímo hrůzostrašné, týrání lidí ze stran četníků tehdy protektorátních bylo na
denním pořádku. Janovský byl tehdy velitelem. Byla to osoba, která vzbuzovala nejen ve mně ale i
v ostatních druhých vězních hrůzu. Tak např. viděl jsem, že když Janovský zjistil, že bylo plivnuto na
zem a člověk, který to neudělal, byl Janovským tlučen obuškem na psa. Časně ráno chodili jsme do
žulového lomu, kde jsme lámali kámen a jej odváželi, tedy konali těžkou práci při velmi špatné stravě,
která byla pravidelně zelná polévka s bramborem. Já jsem si způsobil tzv. tříselnou kýlu z těžké práce,
šel jsem s tímto zraněním na ošetřovnu, kde lékař uznal mě a řekl mi, že s tím nemůže nic dělat, že
nejvyšším pánem jest Janovský, abych se hlásil k němu k raportu, aby mě uznal práce neschopného.
Nechal nás všechny nastoupiti, a aniž by se nás ptal, proč se hlásíme k raportu, řekl nám všem
společně, že se vyskytla tříselná kýla, kterou si schválně děláme, abychom na to nehřešili, že se na
tom můžeme dostati domů. Já jsem se pak dostal z lágru dříve a musel jsem podepsat, že jsem úplně
zdráv a ačkoliv jsem měl býti dán do nemocnice a na útraty lágru operován, mě raději propustili. Za
ery Janovského, který o sobě prohlašoval, že je nejvyšším pánem na Zemském úřadě, děly se v táboře
v Letech různé krutosti, zejména cviky, kdy byli lidé, kteří uprchli, přivazováni ke kůlu a týráni, na to
jsme se my dívali skulinou, ubytování bylo také bídné, v malé kobce spalo asi 6 mužů nad sebou,
později, kdy jsem já tam nebyl, tyfus a epidemické nemoci. Janovský bydlel přímo v táboře, takže o
všech věcech, které se tam děly, musel míti vědomost.“
Káranec Jan Fiala uvedl: „Janovský se mnou hned jednal jako s věcí a nikoliv jako s člověkem, jednal se
mnou právě tak jako Němci, pro které jsem byl jenom číslo-to jsem později poznal, když jsem se dostal
do koncentračního tábora v Buchenwaldě. Janovský s námi internovanými jednal hrubě, řval na nás
nelidsky a vůbec jsme pro něho neměli žádnou lidskou cenu. Také řekl četníku s poukazem na mne:
„odveďte ho, ať nám to tady ten řemínkář nezavšiví“, ačkoliv jsem byl, jak se Janovský mohl
přesvědčit, čistý a upravený, dal mne hned ostříhat, obléknout do trestaneckého tábora a hned mne
hnal do práce se slovy „ať si taky vydělá na tu večeři“. Při přijetí mi dal odebrati mé svršky z nichž jsem
po svém propuštění nedostal tyto věci….. 2 zlaté prsteny,stříbrné hodinky s řetízkem,zimník a asi 600
korun na hotovosti. Jídlo v táboře bylo nedostatečné, jak složením, tak úpravou. Dostávali jsme
ponejvíce jen zeleninu, zejména mrkev, brambory, polévku, černou kávu apod. Moučné jídlo jsme
dostali docela vyjímečně tak asi jednou měsíčně. Zažívali jsme tedy muka hladu,poněvadž jsme byli
nedostatečně živeni,vyžadovala se na nás obviněným Janovským a jemu podřízenými četníky úmorná
a mnoho hodin trvající práce při stavbě silnice, jídlo jsme dostávali naprosto nedostačující. Viděli
jsme přitom,že do tábora přichází spousta zásob,mouky ,tuků,masa a jiného. Vozili toho plná auta a
koňské povozy a my jsme z toho nedostali téměř nic. Janovský místo , aby to dával
zajištěným,disponoval těmito potravinami sám jednak pro sebe , věděli jsme , že on a ještě jiné
osoby,stravující se ve vile, jedly velmi dobrá jídla,neboť někteří ze zajištěných ve vile pracovali a
přinášeli si odtamtud odměnou buchty,maso apod. a dávali nám také někdy ochutnat. Ostatní
internovaní nic z toho nedostali,nám nedělali buchty ani masa dobře upravovaná. Za celou dobu,co
jsem byl v táboře myslím měli jsme maso jen jednou a to bylo poloražené uzené maso,ale Janovský jej
raději nechal zkazit,nežli by jej dal internovaným,které Janovský ani za lidi nepokládal a také hrubě
s nimi jednal. Janovský si žil dobře,jistě na úkor ostatních vězňů. Z vypravování internovaných jsem se
dovídal,že bývalo obvyklým trestem vázati provinilce ke kůlu a vím,že internovaní,když o tom
vyprávěli,měli veliký strach před tímto trestem. Také za mého uvěznění byli někteří voláni k raportu a
tam jim obviněný Janovský uděloval tresty. Dosti častým trestem pro internované bylo například,že
jim byly svázány ruce i nohy řetízky a tak museli potrestaní i několik hodin pracovati. Práce na dálnici a
v táboře byla při nedostatečné stravě velmi intensivní. Pracovali jsme od 7 hod. do 19 nebo 20 hod.
s polední přestávkou asi ½ hodiny. V létě ještě po večeři jsme musili pracovati po táboře někdy až do
22 hodin. Kdo nepracoval, byl dohlížejícími četníky bit nebo zejména z rozkazu obviněného
Janovského uvržen do vězení a mořen hlady. Já abych se vyhnul bití a jiným trestům jsem raději
pracoval a byli tam mnozí,kteří úmyslně nepracovali a dávali přednost ranám,vězení a moření
hlady,než aby plnili rozkaz obviněného Janovského a pracovali v plném tempu pro Němce. Obytné
baráky byly obviněnými přeplněny, býval tam v noci zkažený vzduch, který se dal těžce dýchat,také
péče o čistotu byla nepatrná. Janovský nám nedal čas ani k náležitému úklidu, ustlání přikrývek a
podobně, jen se přičiňoval, abychom co nejvíce pracovali na silnici. Byl jsem v táboře poměrně
krátkou dobu, ale byl jsem svědkem mnoha případů, kdy četníci podřízení obviněnému Janovskému a
zejména na příkaz Janovského s uvězněnými jednali nelidsky a pro každou maličkost je bili rukama,
obuškem a jinak. My ovšem jsme se nesměli i ohlédnouti, když byl někdo bit, poněvadž nám hrozilo
také nebezpečí ztýrání. Hlavu jsme museli míti schýlenu k zemi a věnovati se jen své práci, jinak nás
stihl stejný trest jako postiženého. Bylo též nařízeno, že musíme Janovského nebo četníky při setkání
zdraviti hitlerovským pozdravem, museli jsme se stavěti do pozoru a zvedati pravou paži. Janovský na
zajištěnce řval, byl na ně nesmírně hrubý a nejednal s nimi ani jako člověk. V době, kdy já jsem byl
v táboře, tam nákazy nebyly.“
Káranec Frantšek Rott vypověděl: „ Já jsem byl v táboře v Letech od 3. června 1941 do 4. října 1941
vězněn protože jsem se vyhýbal nastoupiti práci do říše. Poměry v táboře byly špatné, byla tam
nadměrně těžká práce v lomech hodně často bití a hladová strava byla velice špatná, klíčivé brambory
v zelné polévce to byla nejčastější strava. Maso bylo 4krát za týden, v sobotu byl kynutý knedlík. Pro
jídlo pro 200 osob házeli do bramborů 2 kostky margarinu, při této špatné stravě byla od vězňů
požadována ta nejtěžší práce v lomech
Pamatuji se také, že tam týrali lidi, kteří utekli a znovu je chytili, přivazovali je ke kůlu a tam četníci
Hejduk a Luňáček je velice ztloukli a ztýrali. Pamatuji se, že moje manželka, která čekala narození
druhého děcka, prosila Janovského, aby mě propustil dříve a on tehdy prohlásil, že jsem lump a že on
mne pustí, až si to tam odbudem. Z vyprávění střelmistra Josefa Ouřady z Let jsem se pak dozvěděl, že
měl v táboře vypuknouti skvrnitý tyfus a že tam mělo zahynouti 200 lidí. To já již jsem tam nebyl,
ubytovací poměry byly dosti bídné, spalo nás 6 v malém prostoru 8 kub. metrů v lůžkách nad sebou.“
OBŽALOBA JANOVSKÉHO
Z výpovědí personálu, strážných i káranců pak vycházela obžaloba:
Obviněný Josef Janovský jest důvodně podezřelý, že v době od 1.VI.1940 do 20. ledna 1943, tedy
v době zvýšeného ohrožení republiky, jako velitel kárného, internačního a cikánského tábora v Letech,
dopustil se na československých občanech trestních činů ve smyslu §5 odst.2, §6, §7 odst. 1, odst. 2,
odst.3, §8 odst2 a§10 dekretu presidenta republiky za dne 19. června 1945 čís. 16 Sb. z. a n.
http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html Obviněný Josef Janovský byl v určené době velitelem
kárného tábora, který zpočátku byl určen pro osoby nebezpečné majetku a veřejné bezpečnosti,
později však se stal kárným pracovním a posléze táborem cikánským. Již od počátku, jak vyplývá
z výpovědi svědků, choval se obviněný Janovský hrubě, nadával jim, bil je a také dával je bíti osobami
četnickými, jež jemu byly podřízeny a vykonávaly v táboře dozor. Tábor kárný byl zřízen německými
okupanty jen na dobu dočasnou a měl býti uzavřen k 1. listopadu 1940. Obviněný Janovský podal
žádost, aby tábor byl dále prodloužen a této žádosti Janovského bylo vyhověno. Tímto svým činem
způsobil Janovský pro množství zajištěnců mnohé útrapy zimy, z nichž celá řada může býti
kvalifikována jako těžká poškození na těle, poněvadž mnoho káranců bylo na příkaz Janovského
nuceno i za nejtužších mrazů pracovati na silničních pracech v zájmu německých okupantů a při tom
bydleti v nedostatečných dřevěných barácích s tenkými stěnami. Prostory v těchto barácích nedaly se
vůbec vytopiti, takže ti kdo v nich bydleli, zejména osoby internované, trpěly zimou, nemohly pro
zimu spáti a trpěly četnými omrzlinami. I když se v těchto barácích topilo, teplo bylo pociťováno jen
na té části těla, která byla v blízkosti ohně, kdežto druhá část trpěla zimou. Obviněný Janovský muka
internovaných zvýšil jednak tím, že jim nevydával na otop množství uhlí, které podle direktiv mělo býti
vydáno, nýbrž nařídil vydávati uhlí mnohem méně nebo žádné, takže internovaní chodili krást dříví do
blízkého lesa, aby se mohli zahřáti. Z toho potom byla nepříjemnost, poněvadž lesní správa
požadovala na správě tábora náhradu 3000K.Obviněný Janovský sám mnohé zajištěnce bil ranami do
obličeje, přičemž si bral různé záminky, jako například, že že zajištěnec před ním si nenastoupil do
pozoru a nepozdravil ho po německým způsobu,zdviženou pravicí, nebo jak se to stalo svědku Josefu
Fialovi, když dne 19. května 1942 rozhrnul si kabát, aby si učinil pohodlí, byl nazván Janovským
„řemínkářem“ a ihned dostal prudkou ránu do obličeje. Janovský s internovanými, káranci a cikány
jednal nelidsky, řval na ně, nadával jim, a jak dosud vyslýchaní vězňové uvedli, byli pro něho v táboře
pouhým číslem, věcí bez práva neměli žádného dovolání a nesměli ani hlesnout. Při každém projevu
odporu byli nelidsky týráni, ba nesměli se ani ohlédnout na toho, kdo právě z příkazu Janovského byl
týrán, bit a podobně. O vánocích 1940 uteklo z internačního tábora 5 zajištěných a když jednoho
chytli, dal obv. Janovský tohoto kárance nelidsky ztýrati. Z přidělených četníků vybíral si obv. Janovský
své oblíbence, kterým přál a mezi nimiž byli zejména vrch. strážm. Václav Baloun, strážm. Lunáček,
Černý, Hejduk, Havel a ještě 5 dalších a tito oblíbenci proti internovaným nejvíce řádili, nelidsky je
tloukli, velmi horlivě vykonávali příkazy obv. Janovského. Obv. Janovský nechával také v táboře na
internovaných prováděti různé nelidské tresty, volal si kárance k raportu, kde tresty uděloval a potom
byly tyto tresty na kárancích vykonány. Dal ku příkladu kárance spoutati na rukou a nohou a takto
spoutaného nutil k intensivní práci. V roce 1942 na podzim, kdy bylo vzneseno podezření z krádeže
hodinek proti káranci Ryšlavému, jež Janovskému pásal husy, dal Janovský příkaz, aby po dva dny celá
řada četníků tloukla Ryšlavého rukama, obuškem do obličeje a po celém těle, takže Ryšlavý po tomto
ztýrání byl samá modřina a bylo mu tím způsobeno těžké poškození na těle, poněvadž vyhojení po
tomto zranění trvalo dlouhou dobu. Obviněný Janovský dále v roce 1942 dal uvázati dvě ženy na kůl,
takže se dotýkaly země jen špičkami nohou a v této poloze je nechal dlouho přivázány. Tento trest byl
strašný, poněvadž uvázaný dlouho nevydržel tuto polohu těla a omdléval. Když uvázaný omdléval
četník vykonávající tento trest, vylil mu do obličeje vodu, aby mučený přišel k sobě a tímto způsobem
byly útrapy mučeného ještě zvyšovány. Uvazování ke kůlu bývalo obvyklým trestem, jak potvrzuje
Václav Studený, kterýžto trest dával obviněný v táboře často vykonávati. Ostatní káranci, kteří
náhodou šli a nebo byli v blízkosti ztýraného, nesměli se ohlédnouti a podívati se kdo to je, jinak je
stihl na rozkaz obviněného tentýž trest. Nejlepší známkou toho, že obviněný nařizoval sám výkon
takovýchto krutých trestů, jest ta okolnost, že ihned jakmile byl obviněný zbaven funkce velitele
tábora a z vlivu na vedení tábora odstraněn, všechny tyto tresty rázem ustaly a se zajištěnými bylo
jednáno lidským způsobem.
Obviněný Josef Janovský příliš horlivě řídil se direktivami danými v zájmu německých okupantů, aby
totiž káranci tábora pracovali na stavbě dálnice v blízkosti tábora. Obviněný Janovský všemi
prostředky, hrozbami, bitím a jinými tresty nutil kárance, cikány a jiné osoby internované, aby na této
stavbě pracovali s největším úsilím, podřízené četníky nabádal, aby kárance při práci popoháněli a i
bitím udrželi co nejvyšší pracovní výkon. Tento pracovní výkon chtěl zvýšiti ještě tím, že činil nátlak na
ošetřujícího lékaře, aby co nejméně nemocných káranců bylo uznáno za práce neschopných a buď
sám, nebo se svými oblíbenci vrchním strážmistrem Balounem a jinými vyháněl resp. dal vyháněti
obuškem nemocné z ordinace jen proto, aby nebyli uznáni za nemocné a aby pracovali v zájmu
německé okupace. Takovýmto počínáním zejména v roce 1942, zavinil Janovský těžká onemocnění a
v mnohých případech i smrt káranců, poněvadž vyháněním jich z ordinace lékaře zhoršil se tělesný
stav nemocných, bylo jim znemožněno léčení a někteří v krátké době na to, někdy i druhý den umírali,
jako například káranec Šebek. Obviněný Janovský nechal, resp. dal rozkaz k tomu, aby káranci
v naprosto nedostatečném oděvu za tuhých mrazů až 26® pod nulou pracovali na silničních pracech,
čímž si způsobili káranci omrzliny (těžká poškození na těle) a to v mnohých případech a nikoli snad jen
ojediněle. Vina obviněného Janovského je v tomto případě prokázána tím, že on z vlastní iniciativy a
horlivosti požádal německé nadřízené úřady, aby tábor káranců, jež měl býti rozpuštěn k 1. listopadu
1940, byl ponechán v provozu i nadále a zejména přes zimní měsíce roku 1940-1941,kdy nejvíce
káranců utrpělo omrzliny při nucených silničních pracech.
Obviněný Janovský jest podezřelý, že zavinil různá onemocnění káranců a zejména nákazu infekčními
chorobami na podzim 1942, poněvadž jako velitel internačního tábora nepostaral se včas o odstranění
bytových a hygienických závad v táboře, naopak svým počínáním (vyháněním nemocných z ordinace
lékařových apod.) tyto závady ještě rozhojňoval a stupňoval. Tábor internační v Letech byl již v roce
1940-1941 nedostatečný pro umístění počtu internovaných jak uvádějí svědci František Vrabec a
František Malík. Místnosti byly malé, uvnitř bylo umístěno mnoho osob, takže při delším pobytu
těchto osob v místnosti, vzduch byl zkažený a téměř nedýchatelný i to působilo zhoubně na zdraví
internovaných a obviněný jako velitel tábora měl si tuto skutečnost uvědomiti a svojí autoritou, resp.
svým přičiněním měl zjednati nápravu a docíliti buď přístavby tábora nebo snížení počtu
internovaných na přiměřený stav. To obviněný nečinil a zejména to nečinil v létě 1942, kdy tábor kárný
byl přeměněn na tábor cikánský.
Svědek MUDr. Frantšek Kopecký uvádí: „je pravdou, že jsem poukazoval obžalovanému na
nedostatky v táboře, zvláště pokud jde o ubytování káranců, obžalovaný tvrdil, že se proti tomu nedá
ničeho podniknout a jak vím, z Prahy přijela nějaká komise, jejímž členem byl lékař a neodstranili tuto
závadu. Já sám jsem byl svědkem pouze jednou, když obžalovaný jak se pamatuji, zpolíčkoval jednu
cikánku, která žádala u mne ošetření oka, a obžalovaný tvrdil, že si ho mnula pískem. Za to jí dal
políček. O tom, zda obžalovaný vybíral příděly potravin ničeho nevím. Vím, že v táboře se všeobecně
mluvilo o tom, že říše má zájem, aby cikáni vyhynuli. Jednou se stalo, že jsem žádal obžalovaného, aby
odeslal nemocného do nemocnice, jednalo se o podezření na břišní tyfus a obžalovaný říkal, že má
příkaz shora, že zřídí infekční oddělení v táboře a myslím, že to byl příkaz okresního lékaře. Toto
oddělení bylo zřízeno.“
Svědkovi byla předložena výpověď na č.l.53 a 54 a svědek udává: „dle časového odstupu nemohu
dneska tvrdit, zda výrok „Nestrkejte do toho prsty, říše má zájem, aby vyhynuli“ (rozumějte Romové
v táboře) zda říkal okresní lékař (tedy MUDr.
……..)nebo obžalovaný Janovský. Nemohu si
vzpomenout, zda jsem byl svědkem toho, že obžalovaný bil kárance vícekrát.“
K dotazu obžalovaného Janovského na svědka Kopeckého tento uvádí: „Myslím, že jste mi něco říkal o
tom, že nemocnice nám vrátila kárance s tím, že si nenechá zavléci takovou chorobu a, že v důsledku
toho bylo nařízeno okresním lékařem, aby v táboře byl zřízen epidemiologický pavilonek. Je
pravdou,že jste mně přibral ku kontrole stravy, zvláště večeří chovanců. Závadu jsem nezjistil, zjistil
jsem pouze, že toho bylo málo, ale bylo to na lístky.“
Svědek Ing. Jan Beneš: „Měl jsem místní stavební dohled na stavbě silnice, na které se účastnili jako
pracující káranci kárného tábora v Letech v době okupace. Je pravdou, že na stavbě se pracovalo i
v zimě a podotýkám, že když se práce účastnili i káranci, účastnili se i civilní zaměstnanci jako káranci,
ježto práce byla skloubena. Byly-li velké mrazy, snášeli si pracující dříví z blízkého lesa a u ohně se
ohřívali. Jednalo se o stavbu silnice, která byla již započata za prvé republiky v roce 1938 a jednalo se
o úsek Lety-Staré Sedlo, jako část dálkové silnice Plzeň-Moravská Ostrava. Výkony káranců byly slušné,
nikoli nad 100%, nebyl jsem svědkem toho, že by obžalovaný, ačkoli docházel na pracoviště na
kontrolu, že by snad bitím nutil kárance k zvýšenému pracovnímu úsilí. Nepamatuji se, že se vyskytly
dny, kdy se pro přílišné mrazy nepracovalo.“
Svědek Josef Hejduk nepřísežně slyšen uvedl: „ Asi od září 1940 asi do 22.12.1942 jsem byl
zaměstnán v internačním táboře v Letech u Mirovic, kde byl obžalovaný vedoucím. Původně se
nacistickým pozdravem nezdravilo, až později, když toto bylo nařízeno, jak nám to sdělil obžalovaný.
Kdo nařizoval kárancům práci, to nevím, snad se to dělo prostřednictvím obžalovaného a jeho
podřízených. Zda obžalovaný zkracoval kárance na potravinách to nevím. Nebyl jsem svědkem, že by
obžalovaný nutil kárance nebo chovance k zvýšenému pracovnímu úsilí. O nějakém hrubém zacházení
s chovanci nevím. Ani jsem neviděl, že by chovanci byli přivazováni ke kůlu. Já jsem byl tehdy též
zaměstnán v kuchyni, měl jsem tam dozor. Příděl potravin jsem dostal od účetního a moji povinností
bylo dbáti, aby se tyto nějak nezašantročily. Já jsem totiž obdržel výpis potravin a já jsem vybíral
potraviny pouze samotné, podle počtu.“
Svědek Karel Kryl, redaktor ČTK: „na pozvání obžalovaného byl jsem v době okupace se podívati
v internačním táboře v Letech. O životě káranců jsem si pořídil několik snímků, které předkládám
k nahlédnutí. Mluvil jsem s několika káranci, kteří si mně nestěžovali na stravu ani na zacházení. V té
době bylo v táboře asi 100 lidí. Ubytování, jak jsem tehdy viděl, bylo vhodné. Tábor byl plně zařízený.
V pozdější době jsem se setkal s obžalovaným v Praze, říkal mně, že do tábora byli dáni cikáni a tehdy
projevil obavu, aby z toho, že jsou nečistí, mu do tábora nezavedli nemoci. Jak mně tehdy říkal
obžalovaný, měl tam za dozorce některé četníky, kteří byli překládáni do tábora z trestu. Nejmenoval
mi jména. Též mi říkal, že má s nimi těžkosti, ba že s nimi měl i těžké půtky. Jak jsem sám zjistil při
jedné příležitosti, když jsem si zhotovil snímek jejich odchodu z pracoviště, bylo asi 17.30 hodin.“
SBĚRNÝ TÁBOR
Markus Pape píše na straně 43 své knihy: „17. ledna1942 píše oddělení 5 pražského ministerstva
vnitra, že poslední inspekce kárných pracovních táborů ministerstvo provedlo 3. září 1941 v Letech a
5. a 6. září v Hodoníně. Dále uvádí, že by bylo vhodné podrobit tábory v zimním období inspekcijednak aby se zkontroloval zimní provoz, a také, aby se na místě posoudilo, do jaké míry existují
předpoklady pro přeměnu těchto zařízení na koncentrační tábory. Za tímto účelem byly vydány
příkazy ke služebním cestám do Hodonína a do Let. Po ledové návštěvě napsal Václav Stuchlík do
zprávy pro ministerstvo vnitra o situaci v letském táboře následující: Co se týče přeměny kárného
pracovního tábora na tábor koncentrační, byla tato záležitost s táborovým ředitelem projednána.“
Na konci ledna 1942 dostal komisař Stuchlík tento uvedený pokyn k úřední cestě. Jelikož víme, že na
začátku března 1942 se oba tábory přeměnily na tábory sběrné, chápeme, jaký byl účel jeho cesty.
Slovo koncentrační, použité v textu, znamenalo tedy (tehdy) sběrný tábor, určený k výkonu
preventivní policejní vazby. Ta se vztahovala v uvedených táborech na muže, starší 18 let, nikoli jen na
Romy, a v žádném případě ne na romské ženy a děti. Makus Pape tedy opět překrucuje, když
zkrácenou citací tohoto dokumentu se snaží čtenáři vnuknout svou myšlenku, že zde se rodí
rozhodnutí ke koncentraci a likvidaci Romů, iniciované protektorátními, tedy českými místy. Papeho
slovo koncentrační máme chápat jako vyhlazovací! Nebylo tomu tak. A kdybychom vzali jeho
překroucení vážně, museli bychom se zeptat: byl i tábor v Hodoníně pod velením nadporučíka
Blahynky také táborem koncentračním, tedy vyhlazovacím?
Dokument:
Příkaz k úřední cestě
Dne 22. a 23. ledna 1942 bude provedena prohlídka kárného pracovního tábora II v Hodoníně u
Kunštátu, dne 28. ledna 1942 kárného pracovního tábora v Letech. Mimo obvyklou revisi zásob,
postupu práce, záznamů, pořádku atd. je třeba projednati a na místě samém posouditi přeměnu
tábora v tábor koncentrační. Dohlídkou se pověřuje vrchní ministerský komisař Václav Stuchlík.
Na další straně text pokračuje: Poslední dohlídka kárných pracovních táborů ministerstva vnitra byla
provedena 3. září 1941 Lety a 5. a 6. září Hodonín. Bylo by žádoucno, podrobiti kárné pracovní tábory
inspekci nyní v zimě, jednak, aby byl zkontrolován zimní provoz, jednak aby bylo na místě
posouzeno , do jaké míry jsou splněn předpoklady pro přeměnu táborů v tábory koncentrační.
Signatura D-1625-16/1 1942
_________________________________________________________________________________
Dne 3. března 1942 byly vládním nařízením č. 89.Sb. ze dne 3.března 1942 se kárné pracovní tábory
změnili na sběrné tábory. Ty byly podřízeny kriminální ústředně v Praze. Povolávání a propouštění
osob bylo vyhrazeno pouze jí.
CAUSA SOWA
Američané zajistili po válce bývalého vedoucího německé kriminální policie v Praze Fridricha Sowu a
předali ho československým orgánům.
Sowova výpověď v němčině na V. oddělení Stb v Praze 17.11. 1946 zněla takto:
...... III. Zigeunerakton.
Die im grossdeutschen Raume ansässig gewesenen und herumziehenden Zigeuner und Zigeunermischlinge sind soweit mir aus den einschlägigen Erlassen des RKPAs bekannt ist - bereits in den Jahren 1940 und 1941 sämtlich
in das Zigeunerlager nach Auschwitz verbracht worden.
Im Zuge dieser Massnahme ordnete das RKPA mit Erlass im Jahre 1943 an, sämtliche im damaligen Protektorat
Böhmen und Mähren wohnenden und herumziehenden Zigeuner und Zigennermischlinge zu erfassen und sie
andererseits im Rahmen des totalen Kriegseinsatzes zu einer geregelten Arbeit anzuhalten und die Begehung weiterer strafbaren Handlungen durch sie - wie z.B. Bandendiebstahle, Betrügereien usw. zu unterbinden. Ihr Vermögen war bestimungsgemäss an die Vermägensverwaltung der Stapoleit Prag abzuführen. Die ganze Akton solíte
mit tunlichster Beschleunigung im etwa 4 bis 6 Wochen beendet sein.
Der BdS in Prag Dr. Weinmann, verfügte hierzu zusätzlich dass diese Aktion aus Grunden des vorherrschenden
Beamtenmangels nicht von der Deutschen sondern der čechischen Kripo durchzuführen war. Gleichzeitig beauftragte er in seiner Eigenschaft als Generalkommandant der Nichtuniformierten Protektoratspolizei mich als
den Chef des Stabes, alle erforderlichen Verarbeiten in dieser Hinsicht sowohl auf dem verwaltungsmässigen als
auch executiven Sektor unverzüglich in die Wege zuleiten, was Kriminaldirektor Lyss von meinem Stabe zu erledigen hatte.
Nachdem nun durch Lyss die erlassmässigen Voraussetzunge im Benehmen mit VuR /Verwaltung u. Recht/ erstellt und die notwendigen Mitzeiehnungen seitens des Innenministeriums wie auch des GKUP ohne die gerinsten Beanstandungen eingeholt waren, war es Sache der KD Prag , /Dr. Šejnoha und Moravec/, die besagte
Akton in die Tat umzusetzen. Bei der Zusammenziehung der etwa im damaligen Protektorat Böhmen und
Mähren befindlichen cca 5.000 Zigeuner, die durch die čechische Gendarmerie erfolgte, stellte es sich heraus,
dass zahlreiche Zigeuner mit Syphilis, Trachom und offener Tbc behaftet waren, sodass diese - getrennt von den
übrigen - in Karantene genommen werden mussten. An einem Abtransport war daher nicht zu denken.
Die Unterbringung in Baracken, Verpflegung, Bewachung und Durchführung der Karantene war Sache von
VuR beim GNP. Die Sterblichkeitsziffer während der Karantene betrug - soweit ich unterrichtet bin - monatlich
durchschnittlich 25 bis 3O, obwohl eine ordnungsmässige Behandlung durch tüchtige, čechische Aerzte gewähr-
leitet war. Im Hinblick auf vorstehende Tatsachen konnte die auch von der čechischen Bevolkerung - insbesondere Landbevölkerung - aus begreiflichen Gründen allgemein dringend gewünschte Fortschaffung der Zigeuner
aus dem damaligen Protektorat Böhmen und Mähren erst etwa im Herbst 1944 als beendet angesehen werden.
Abschliessend sei mir noch folgendes Bemerkenswerte anzufuhren gestattet.
Deutschland hatte auf Vorschlag von Heydrich bereits den Entschluss gefasst, in der Gegend von Lublin/Polen
etwa 700 reinrassige Zigeunersippen enzusiedeln und damit ein Zigeunerreservat zu schaffen, analog etwa des
amerikanischen Indianerreservats.
Der Erbbiologe Dr. F. Ritter vom RKPA war seit Jahren bereits beauftragt, die entsprechenden Forschuggen in dieser Richtung anzustellen und die Zigeunersippen hierfür im Einzelnen nach genauester Ueberprüfung auszuwählen, sodass ich an eine Vernichtung sämtlicher Zigeuner niemals glauben konnte .“
Fridrich SOWA, býv. vedoucí něm. kriminální policie v Praze, t.č. v zajišťovací vazbě ŘNB, odd. Stb.
Ministerstvo vnitra, kriminální ústředna, v Praze(Dr.Drtina) dne 24. února 1947 mimořádnému
lidovému soudu v Praze
Věc: Bedřich Sowa, šéf bývalé německé kriminální policie v Praze-trestní řízení dle dekretu 16/45 Sb.
http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html
Bedřich Sowa jako vedoucí bývalé německé kriminální policie a jako šéf štábu bývalého generálního
velitele neuniformované protektorátní policie je důvodně podezřelý, že zavinil smrt několika tsíc
cikánů. Jmenovaný vydal ve své funkci služební předpis St I/II-17-100-78 ze dne 1O.července 1942 o
potírání cikánského zlořádu, podle něhož měli býti všichni cikáni z Čech a Moravy soustředěni
v cikánských táborech a to v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě. Z rozkazu německé
kriminální policie byli však, proti znění zmíněného předpisu, cikáni z obou táborů odtransportováni do
koncentračního tábora v Osvěnčimi a to v celkovém počtu 4831 osob…Již v cikánských táborech
v Letech a Hodoníně u Kunštátu zemřelo 570 cikánů a z cikánů, kteří byli odtransportováni do
Osvěnčimi vrátilo se jen 700 cikánů. Z toho plyne, že přišlo o život celkem asi 4701 cikánů, z toho
2.017 cikánských dětí do 14 let. Že cikáni v Osvěnčimi byli hromadně a nelidsky usmrcováni bylo
zjištěno výslechem jednotlivých cikánů, kteří se po revoluci vrátili z koncentračních táborů. Podle
výpovědi jednoho z nich a dle výpovědi MUDra Rudolfa Vítka z Prahy VIII, bylo kupř. dne 2O.srpna
1944 v Osvěnčimi zaplynováno 4500 cikánů, z toho většina z Čech a Moravy……
Předpis o potírání cikánského zlořádu, jakož i příslušný koncept,Sowou vlastnoručně podepsaný,
jsou v příloze připojeny jako průkazní materiál.
Vládním nařízením ze dne 9. března 1942 čís.89Sb. o preventivním potírání zločinnosti vydala bývalá
protektorátní vláda směrnice, upravující plánovitý policejní dohled nad zločinci a asociálními živly,
jakož i směrnice pro nápravu takových osob ve zvláštních sběrných táborech.
Pokyny obsahující směrnice k provádění citovaného nařízení musely být již upraveny podle rozkazů
a pokynů vedoucího bývalé německé kriminální policie a současně šéfa štábu bývalého
generálního velitele neuniformované protektorátní policie Bedřicha Sowy, zejména pokud jde také
o ustanovení odstavce 2. v část IV-…..
V důsledku toho, že Bedřich Sowa při praktickém provádění preventivních opatření dával ústní a
písemné rozkazy, nedbaje při tom výslovného znění vládního nařízení, zejména pokud jde o jeho
ustanovení §8- že policejní preventivní vazba se vykonává ve zvláštních sběrných táborech v Čechách
a na Moravě –a v §10-trvání policejní preventivní vazby- stalo se, že většina preventvních vězňů byla
z rozkazu německé kriminální policie místo do sběrných táborů v Čechách a na Moravě
dopravována přímo do koncentračních táborů v Říši a to do Osvěnčimi a pak do Mauthausenu,
Sachsenhausenu, Neugamme, Rawensbrücku, Buchenwaldu, Dachau apod.
Celkem bylo do těchto koncentračních táborů v Říši odtransportováno 2618 preventivních vězňů, z
nichž zemřelo 1725, nezvěstných zůstalo 25 a 5 vězňů zemřelo po návratu do vlasti na následky
utrpení. Z uvedeného vyplývá, že pravomoc vyhražená vládním nařízením čís. 89/42 Sb. českým
úřadům tj. kriminálnímu ředitelství v Praze a v Brně stala se ve skutečnosti bezcennou, ježto
provádění tohoto preventivního opatření dálo se jen pod nátlakem a podle rozkazu německé
kriminální policie resp. Generálního velitele neuniformované protektorátní policie, v obou případech
v čele s Bedřichem Sowou. Vyplývá to ze spisového materiálu, jednak to mohou svědecky
dokázat….1,2,3/referent v oddělení preventivních opatření u bývalého kriminálního ředitelství v Praze
min. vrch. komisař Dr. František Mareš a referent ve skupině cikánů, krim. vrch. revírní inspektor II.tř.
Josef Mareš…
Z protokolů vychází najevo, že Sowa ve styku s protektorátními zaměstnanci používal i nebezpečných
pohrůžek…
Obviněný Sowa měl dále za úkol prováděti zde případně uskutečniti říšská nařízení proti zločincům a
živlům asociálním tj. štítícím se práce a cikánům. V tomto ohledu měl nařízeno předati do konc.
tábory v Oswiečimi 2.000 zločinců z povolání do tamního válečného průmyslu. Toto nařízení vydal
české kriminální policii v Praze, polic. radovi Moravcovi, který tuto akci z jeho příkazu provedl a zajistil
do konce roku 1944 2000 Čechů, trestaných pro kriminální delikty a nechal tyto dopraviti po
skupinách 100 až 200 osob do konc. tábora v Oswieczimi, kde z nich mnoho zemřelo. Taktéž tzv. akce
cikánská byla nařízena ústředím z Berlína Sowovi,který opět pověřil české bezpečnostní orgány
soupisem a zajištěním všech cikánů na území tzv. protektorátu, kterých bylo tímto způsobem zjištěno
na 5000 osob, které byly převezeny do zajišťovacího tábora na Moravě a později eskortovány
hromadně do konc. tábora v Oszwienczimi. Kolik z těchto zajištěných v táborech zahynulo nelze
zjistiti.
Fridrich Sowa byl souzen Mimořádným lidovým soudem v Praze ( Ls XIV 7395/46 )dne 3.5. 1947
Český protokol uvádí tuto Sowovu obhajobu : ….„Na konci roku 1942 přišel z min. od říš. vedoucího
SS a policie Himlera přes říš. krim. úřad praž. na pověřence Dra Weimana příkaz v němž bylo
uvedeno, že asi 2000 (zločin preventivních vězňů-škrtnuto) zločinců z povolání ze zvyku a
mravnostních má být dopraveno do sběrného v Osvětimi , též i asociálové, dále příkaz obsahoval
nařízení , že též i všichni cikáni a jejich míšenci usídlení , jednak jako i potulující se po tehd.
protektorátě mají býti dáni do cikánského tábora do Osvětimi. O tomto příkazu mne uvědomil Dr.
Mauerer, zástupce Weidmana, s dotazem, zda již o tomto příkazu vím, na což jsem odvětil, že jsem již
obdržel písemně tento příkaz. Mauerer mi sdělil v zápětí, že Dr. Weiman příštího dne si se mnou o
tom vymiňuje rozmluvu a že mám k němu v 11 hod. přijít. Dr. Weidman se mne tázal, zda bych mu
mohl říci, kolik cikánů se na území zdržuje. Řekl jsem, že zde nejsou statistické doklady dal mi rozkaz,
abych provedl zatčení všech cikánů a dal je dopravit do sběrného tábora. A to do Hodonína a do
Let, . Tehdy jsem se ptal též Dra Mauerera, jestli je již v protektorátě nějaké takové nařízení, na to Dr.
Mauerer odvětil záporně. Potom dal nařízení Weinman aby připravil příslušné nařízení. Dr. Mauerer
byl práv. referentem u pověřence bezpečnostní policie a generální referent pro otázky právní a
správní u němec. stát. ministra. Mauerer vypracoval takové nařízení s krim. řed. Lyssem a toto
nařízení jednalo o potírání zločinnosti a asociálů. Výslovně cikány nezahrnoval do tohoto nařízení, ale
jejich otázka spadala pod pojem asociálů, jak bylo v Říši všeobecné.
O tom, že osoby zatčené dle vlád. nařízení pro potírání zločinnosti mají být dány do sběrných táborů
v protektorátě na trvalo to mi známo nebylo, mne bylo známo jen nařízení, že měli být poslány do
Osvětimi, jak
Obž. upozorněn na znění § 13 vl. nař. z 9.3. 1942 ve kterém je výslovně obsaženo, že krim. ústředna
rozhodne ve kterém táboře bude vazba konána byl dotázán, proč toto nařízení nebylo respektováno
udává: respektoval jsem nařízení Dra Weimanna, (vsuvka: nevím) zda jsem tehdy četl vládní nař.
Krim. ústředna byla českým úřadem, která byla vybudována u úřadu šéfa štábu, který jsem byl já.“
Sowa ve svých výpovědí směšuje preventivní potírání zločinnosti a boj proti cikánskému zlořádu,
které se sice v osobách některých cikánů prolínaly či splývaly, jedná se ale o dvě různé akce. Tím, že
zařadíme tzv. cikánskou akci pod preventivní potírání zločinnosti, snižujeme její nelidskost, neboť se
týkala ve své většině těch, kteří neměli se zločinem nic společného a to i dle nařízení z 9.3.1942 (které
bylo
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=10075&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
velmi
obsáhlé, doslova „gumové“). Takže bylo vydáno jiné nařízení – Výnos St.I/II-17-100-78 Generálního
velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS Standartenführera
Horsta Böhmeho o potírání cikánského zlořádu z 10.7. 1942. Správně na to upozornili ve svých
výpovědích proti Sowovi čeští úředníci neuniformované policie, kteří měli tyto obory ve své
kompetenci!
A/ Josef Mareš, vrchní kriminální revírní inspektor, během okupace vedoucí na pražském policejním
ředitelství cikánský referát, uvedl: „Pokud jde o akci proti cikánům, jsem přesvědčen, že nešlo o akci
prováděnou z vlastního popudu obviněným, nýbrž že šlo o akci prováděnou v celé Říši. Nasvědčuje
tomu , že se spisový materiál o každém cikánu se musel posílat do Berlína Pokud se o akci proti
cikánům mluvilo nebo jednalo, vždy byl citován výnos Reichsführera SS.“
B/ Frantšek Kuchař, vedoucí oddělení pro preventivní potírání zločinnosti, kriminální ústřednapražské policejní ředitelství udává: „Od počátku roku 1942 až do konce r.1943 byl jsem pověřen
vedením odděl. pro preventivní potírání zločinnosti a pracoval jsem s Drem. Drtinou na prováděcím
předpise vlád. nař. z 9.3.1942 ? Otázka cikánů ne(vsuvka)spadala pod ustanovení vl. nař. z 9.3.1942.
Jednalo se o akci samostatnou, jakéhosi rasového typu. Popud k této akci cikánů vyšel pro nás
z gen. komandatury. Zda tomu předcházelo nařízení jiných úřadů mi známo není, vím že pro ně zřídili
tábory u Plzně, v Letech a v Hodoníně. Myslím, že již od počátku mělo toto ubytování ráz přechodný,
neb později byli odtransportováni do Osvětimi.“
Zprošťující část rozsudku Mimořádného lidového soudu v Praze ze dne 3.5. 1947( Ls XIV 7395/46 )
Naproti tomu se obžalovaný
z p r o š t u j e
dle §u 259/2 tr. ř. z obvinění,že od března roka 1941 do revoluce v Praze, tedy v době zvýšeného
ohrožení republiky v zájmu Německa sám a v součinnosti s jinými zavinil ztrátu svobody, deportaci a smrt většího
počtu obyvatel republiky tím, že ve služební funkci jako šéf štábu býv. gen. velitel neuniformované policie protektorátní vydal
a/ v roce 1942 služební předpis č.j. SL I/II-17-100-78 o potírání cikánského zlořádu, podle něhož
také všichni cikáni z prostoru Čech a Moravy byli internováni v táborech v Letech a Hodoníně, později tomuto
předpisu z rozkazu vedoucího německé kriminální policie, kterým byl obžalovaný, byl počet 4.831 cikánů odtransportován do Osvěčimi,kde jich 4.701 zahynulo násilnou smrtí,
b/ dal pokyny k směrnicím týkajícím se českého vládního nařízení o potírání zločinnost, které
pak při praktickém provádění ústními a písemnými rozkazy překročil a to i initiativně tím, že nedbal ustanovení
§u 8 uvedeného vládního nařízení, dle něhož se měla preventivní vazba t.zv. preventvních zločinců a asociálních živlů vykonávati ve sběrných táborech na čsl. území a nařizoval postupně jejich odtransportování do koncentračních táborů v Německu, což mělo za následek, že z 2.618 vězňů zemřelo 1725
c/ v době okupace dal příkaz, aby z policejním úředníkem Frankem bylo naloženo německým způsobem, což mělo za následek smrt jmenovaného
č í m ž
s p á c h a ti
m ě l
zločin proti osobám dle §u 7. retrib. dekr. č. 16/1945
Důvody:
•
Obžalovanému se kladou za vinu skutečnosti uvedené v enuntiátě rozsudku.
Obžalovaný popřel,že by byl členem organisace SS a bránil se že musel nositi uniformu SS odpovídající
hodnosti jakou měl. Doznal, že dle příkazu Generální komandatury přeorganisoval protektorátni
policii a to přizpůsobil jí policii německé. Doznal, že tak učinil v zájmu německém a brá nil se, že to
bylo i v zájmu českém, neb po přeorganisování zločinnost klesla. Popřel, že by byl organisoval t.zv.
Sonderwirtschaftskomando, toto prý bylo při jeho příchodu do Prahy již vybudováno, ale doznal, že
jako vedoucí tohoto Sonderwirtschatfskomanda vydal oběžník, jímž nabádal podřízené orgány, aby
vyvíjeli usilovnou činnost při deliktech válečného hospodářství a osobně podřízené orgány nabádal,
aby v boji proti šmelině vyvíjeli činnost větší. Popřel, že by byl referentem K.H.Franka. Doznal, že
upozornil své podřízené Dra Borkovce, Smolku, Brejchu, Smolíka a Macha, aby byli opatrnější při
výkonu své služby, popřel však, že by se byl dopustil vydírání . Popřel, že by v roce 1942 zavinil ztrátu
svobody, deportaci smrt většího počtu obyvatel republiky tím, že by byl vydal jako šéf štábu býv. gen.
velitele neuniformované policie služební předpis o potírání cikánského zlořádu a bránil se tím,že na
konci roku 1942 přišel z ministerstva od říšského vedoucího SS a pol. Himlera přes říšský krim. úřad
na pověřence policie Dra Weimana příkaz v němž bylo uvedeno, že asi 2.000 zločinců z povolání, ze
zvyku a mravnostních má býti dopraveno do sběrného tábora v Osvěčimi. Dále obsahoval příkaz ten
nařízení,že i všichni cikáni a jejich míšenci usídlení, jednak i potulující se po protektorátu mají být
dáni do cikánského tábora v Osvěčimi. Tehdy obdržel obžalovaný od představeného Weidmana
příkaz k zatčení všech cikánů a dopravení těchto do sběrného tábora do Hodonína a do Let. Popřel
též, že by jeho zaviněním přišel o život pol. úředník Frank…..
Naproti tomu byl obviněný zproštěn z obvinění pro zločin proti osobám dle §7/2 retrib. dekr. a to
z následujících důvodů.:
Ze služebního předpisu vydaného obžalovaným k provedení výnosu ministerstva ze 4. července 1942
vydal pouze prováděcí směrnice. Sám výnos ministerstva vnitra vnitra znamenal pro cikánské osoby
ztrátu svobody a nutno proto zločinecký úmysl hledat u iniciátora tohoto výnosu. S hlediska
obžalovaného se lze na vydání směrnic dívati jako na úřední akt vydaný z rozkazu představeného tj.
z neodolatelného donucení, neb šlo o jednotnou akci, prováděnou v celé Říši, jak potvrdil svědek
Ladislav Moravec. Naskýtá se otázka, lze-li spatřovat zavinění obžalovaného v tom, že cikáni byli
odtransportováni do Osvětimi. Obžalovaný popřel, že by k by k takovému odtransportování dal příkaz
a tato obhajoba je podepřena výpovědí svědka Dra Švejnohy který potvrdil, že šlo o akci
dalekosáhlou a sám obžalovaný nemohl sám ze svého popudu nic nařídit. Rovněž i pokud šlo o
odtransportování zločinců z povolání, bránil se obžalovaný, že nešlo o jeho nařízení, kterážto obrana
nebyla ničím vyvrácena ba je podepřena výpovědí svědka Dra Švejnohy, který potvrdil, že obžalovaný
nevyvíjel horlivost v této otázce. Ani v této části obvinění nemá soud spolehlivých a přesvědčivých
důkazů, aby mohl dojíti k přesvědčení, že obžalovaný v tomto směru jednal jinak než
z neodolatelného donucení totiž z rozkazu představených.
Nyní jste dočetli dostupné, ve výtahu shrnuté výpovědi Sowy, vztahující se k cikánské akci
v protektorátu. Takhle o nich referoval v tisku Markus Pape: „Německý člověk Fridrich Sowa, který byl
za války velitelem německé kriminální policie v Praze, řekl po válce během soudního řízení, že „sběr
cca 5000 cikánů v roce 1943 ..provedlo české četnictvo. Většina těchto Romů byla později zavražděna
ve vyhlazovacím táboře Osvětimi –Březince (pozor tohle nebyl jeho oficiální a nacisty schválený
název!). Sowa sám byl po válce odsouzen k deseti letům těžkého žaláře, nikoli však za to že nařídil
deportace Romů do Osvětimi. Podle soudu totiž jen plnil rozkaz svého šéfa Himmlera. O zavlečení
Romů do Let a Hodonína se v rozsudku nemluví.“
Jak to, že se o zavlečení Romů do Let a Hodonína se v rozsudku nemluví.“, když Sowa říká: ..
Weidman…..dal mi rozkaz, abych provedl zatčení všech cikánů a dal je dopravit do sběrného tábora.
A to do Hodonína a do Let !!!! V rozsudku je tato věta: „ Tehdy obdržel obžalovaný od
představeného Weidmana příkaz k zatčení všech cikánů a dopravení těchto do sběrného tábora do
Hodonína a do Let“. Ano , podle soudu totiž jen plnil rozkaz svého šéfa Himmlera. Soud nám také
objasnil posloupnost, jakou zrůdný rozkaz putoval:
1/Reichsführer SS Himmler
2/Befehlshaber der Sicherheitspolizei und des Sicherheitsdienst im Protektorat Böhmen und Mähren
a Generalkomandant der Nichtuniformierte Protektoratspolizei SS Standartenführer Bőhme , po
něm SS Standartenführer Weinmann
3/Ministerialrat SS Obersturmbannführer Dr. Maurer - právní referent u pověřence bezpečnostní
policie (Sicherheitspolizei)
4/ Chef des Stabes des Generalkomandant der Nichtuniformierte
Obersturmbannführer Oberkriminalrat Sowa
Protektoratspolizei SS
5/ Präsidialabteilung
des Chef des Stabes des Generalkomandant der Nichtuniformierte
Protektoratspolizei unter Leitung des Kriminaldirektor Lyss
Jak uvedl po válce JUDr. Karel Novák, od 1. července 1942 přidělený generálnímu veliteli
neuniformované policie : „Dodání cikánů do bývalých kárných pracovních táborů v Letech a
v Hodoníně nařídil někdy v srpnu 1942 štáb generálního velitele neuniformované protektorátní
policie a to vůbec bez vědomí oddělení správního a právního, ač jemu správa bývalých kárných
pracovních táborů příslušela. Teprve, když přeplněním obou táborů ukázaly se veliké správní obtíže,
štáb se správy táborů zbavil a přenesl ji prostě na oddělení správní a právní, ale při tom si ponechal
disposici s internovanými cikány i udržování kázně mezi nimi. Rozhodujícím činitelem v tomto směru
byl kriminální rada Lyss od štábu…
Jakou cestou dorazil příkaz vypracovat a podepsat oběžník z 24. června 1942 k JUDr. Karlu Novákovi
se pokusím objasnit níže, Nevím, byl-li to Dr. Maurer či SS Obersturmbannführer Sowa nebo
Kriminaldirektor Lyss.??, kdo mu dali tento příkaz. Rozhodně oběžník z 24. června 1942 nepodepsal
protektorátní ministr vnitra, český člověk Richard Bienert.! A ani ho neinicioval! Byl-li i on
převodovou pákou uvedených osob 1/ až 5/ nevím. Na jeho ministerstvu byli Němci v rozhodujících
funkcích a mohli dát JUDr. Karlu Novákovi příkaz ! Papeho tvrzení: „Jediné, co v této rozsáhlé zprávě
zamlčel je oběžník z 24. června 1942 o soupisu a soustředění českých a moravských Romů do Let a
Hodonína. Podepsal ho protektorátní ministr vnitra, český člověk Richard Bienert.“ nám má
podsunout myšlenku, že vše iniciovala česká , tedy protektorátní strana!!! A z toho důvodu O. Sládek
tají oběžník z 24. června 1942 ! Nikoliv!! Zmíněný oběžník se v několika dobových exemplářích
vyskytuje v archivu CT Lety v Třeboni, který byl celý okopírován Američanům pro jejich Muzeum
holocaustu. Soudce neměl znalosti takové, jaké máme dnes, rozhodl se dle toho, že nabyl
přesvědčení, že „akce cikánská“ nebyla Sowovou vlastní iniciativou. Kompetence zúčastněných a
posloupnost putování Himmlerova rozkazu rozkryl či pochopil jen částečně. Sowova odpovědnost
za napěchování několikanásobného množství Romů do táborů v Letech a Hodoníně rozsudkem ale
popřena být nemůže.
Vládní nařízení č. 89. Sb. ze dne 3. března 1942, výtah :
Kromě řemeslných zločinců a zločinců ze zvyku může býti preventivní policejní vazba uložena na
osoby obecně nebezpečné a osoby, které ohrožují společnost svým asociálním chováním. Za obecně
nebezpečné jest pokládati zejména ty osoby, které se dopustily těžkých deliktů mravnostních, které
ohrožují mládež. Za asociální jest pokládati:
1/osoby, které i když jen drobnými, však stále se opakujícími přestupky se vymykají stávajícímu
společenskému pořádku např.: a/žebráci b/tuláci c /cikáni, zejména t, kteří se potulují a nedbají
policejních nařízení o setrvání v místě dosavadního pobytu,o prozatímním usazení na místech jim
vykázaných, přijetí práce jim přidělené apod. d/prostitutky e/opilci f/osoby stižené nakažlivými
chorobami g/majitelé výčepů nebo jejich zástupci, je-li prokázáno, že opětovně podávají nápoje
osobám podléhajícím účinkům alkoholu………viz: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/034-1942.pdf
Dne 3. března 1942 byly vládním nařízením č. 89. Sb. ze dne 3. března 1942 se kárné pracovní tábory
změnili na sběrné tábory. Ty byly podřízeny kriminální ústředně v Praze. Povolávání a propouštění
osob bylo vyhrazeno pouze jí. Hana Chrastnová uvádí: „Nacistické řešení tzv. cikánské otázky se
mohlo začít uplatňovat až v době, kdy většina protektorátních úřadů byla kontrolována okupanty.
Náznaky zdánlivé autonomie protektorátních úřadů byly postupně likvidovány a tyto úřady se staly
loutkou v rukách nacistů. Byla tak otevřena cesta ke konečnému řešení tzv. cikánské otázky. Od roku
1942 vešla v platnost protektorátní protiromská opatření, jež byla kopií říšskoněmeckých předpisů…
Otevřený postup vůči Romům jako nevyhovující „rase” začíná po začlenění protektorátních úřadů do
aparátu okupantů a vůbec v souvislosti s radikalizací po atentátu na zastupujícího říšského protektora
Reinharda Heydricha. V létě 1942 vydal generální velitel neuniformované protektorátní policie výnos
o potírání cikánského zlořádu. Součástí výnosu byl i soupis veškeré romské populace včetně dětí ze
smíšených manželství (cikánských míšenců). Tato evidence již zahrnovala osoby romského původu bez
ohledu na jejich způsob života, dosažený stupeň vzdělání nebo míru integrace do společnosti.
Všechny osoby nad 14 let podchycené soupisem se měly napříště prokazovat již jen cikánskou
legitimací. Občanské legitimace byly proto odňaty a zaměněny za cikánské i Romům usedlým.
Popsaným způsobem byli všichni Romové včetně míšenců v Protektorátu označeni a izolováni od
ostatní společnosti. Evidované osoby byly rozděleny na dvě skupiny. První, menší a ze společenského
hlediska poněkud problémovější skupina, byla i s celými rodinami ihned odeslána do nově otevřených
tzv. cikánských táborů v Letech a Hodoníně. Větší, relativně bezproblémová část Romů, kteří byli
v pevné produktivní práci, byla prozatím ponechána v klidu, ale zároveň již v tichosti probíhaly
přípravy k jejich pozdější koncentraci. Rovněž prof. Nečas uvádí: „Počáteční proticikánská opatření
se zdůvodňovala výhradně ochranou,respektive předcházením různým formám kriminality či
projevům nemorálnosti. Rasově perzekuční motvace na tomto poli prozatím nedocházela žádného
uplatnění. Situace se začala měnit teprve potom, co se podařilo protektorátní administratvu veskrze
podřídit německému okupačnímu aparátu a co se mj. i normatvní akty prot Cikánům stávaly téměř
doslovnými kopiemi říšskoněmeckých originálů.“
Vládní nařízení ze dne 7. května 1941 o zákazu nových staveb
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle §1 odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách
a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstník str. 604, kterým se prodlužují a mění některá
ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938 č. 330 Sb.
§1.
Stavby, s jejichž prováděním na staveništi nebylo dosud začato, nesmějí být zahájeny.
§2.
Ze zákazu prováděti nové stavby jsou vyňaty:
1/Válečně důležité a neodkladné stavby státně-politické a hospodářsko-politické důležitosti, jež jako
takové byly uznány příslušnými úřady.
2/Stavby s celkovým stavebním nákladem do 50.000K a životně nutné udržovací a zařizovací práce
rázu neveřejného, dá-li souhlas úřad práce, životně důležité udržovací a zařizovací práce veřejné
správy, veřejných podniků a závodů, dá-li souhlas ministerstvo sociální a zdravotní správy.
§3
1 .Soukromé stavby, které byly již zahájeny před účinností tohoto nařízení a které nelze v hrubé stavbě
dokončiti do 1. července 1941, mohou býti dále prováděny po 20. červnu 1941 jen se souhlasem
úřadu práce, příslušného podle místa,kde se stavba provádí. Tomuto úřadu práce nutno ohlásiti tyto
stavby do 20. května.
2 .Veřejné stavby , které byly zahájeny před účinností tohoto nařízení,smějí býti dále prováděny , jen
schválí-li ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s příslušným úřadem opatření pracovních
sil nutných k jejich dalšímu provádění.
§4.
Bude-li zadaná stavba již zastavena na základě tohoto nařízení, může kterákoliv ze smluvních stran od
smlouvy odstoupiti.
§5.
Předpisy o stavebním řízení povolovacím, jakož i příslušnost stavebních a báňských úřadů nejsou
těmito stavbami dotčeny.
§6.
Jednání nebo opominutí proti předpisům tohoto nařízení nebo předpisům je provádějícím trestají
okresní úřady pokutou do 500.000 K nebo vězením do šesti měsíců, nebo oběma tresty. Byla-li
uložena pokuta, jest zároveň pro případ nedobytnosti uložiti náhradní trest vězení podle míry zavinění
do šesti měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen trest na svobodě, nesmí spolu s náhradním trestem za
nedobytnou pokutu činit více než šest měsíců. http://ftp.aspi.cz/opispdf/1941/052-1941.pdf
Dne 6. března 1942 Zemskému úřadu bylo hlášeno, že do stavu KPT byli přijati Efraim Gerschenson a
Heinrich Israel Bondy. V evidenci náboženství má kárný tábor uvedeny pouze 2 osoby židovského
vyznání, tedy asi tyto.
Dne 17. března vydal Janovský denní rozkaz číslo 12.
Dne 9. března bylo vyhlášeno vládní nařízení číslo 89/1942, kterým se zavádí potírání zločinnost.
Tímto vládním nařízením ruší se dosavadní kárné pracovní tábory a zřizují se sběrné tábory.
Předpisy platné pro KPT zůstávají až na ustanovení §4,§§5 a 6,§7,odst.1 a §§8 a 9 vládního nařízení
čís.188/1939 v platnosti.
Podle §8 vl.nař. 89/1942 má nad sběrnými tábory disposiční právo a právo vydávati táborový řád
spolu s kázeňskýmí předpisy pro vězně kriminální ústředna v Praze.
Vládní nařízení čís.89/1942 zavádí tak zv. preventvní policejní vazbu. Osoby, na které bude uvalena
policejní preventivní vazba, budou tuto vazbu vykonávat ve sběrných táborech. Nejkratší doba jest 12
měsíců. Po uplynutí této doby ne však před uplynutím 6 měsíců může býti zkoumáno, zda-li je další
preventivní vazba nutná. V kladném případě nebude vězeň vyrozuměn. V záporném případě bude
vězeň po uplynutí této doby propuštěn. Tímto vládním nařízením mění tudíž charakter zde držených
osob tím, že z pracovníků se stali vězni. Upozorňuji proto všechny zaměstnance sběrného tábora na
tuto důležitou okolnost a vyzývám je, aby se vyvarovali všeho, co by zavdalo podnět k služebnímu
zákroku. Každý si musí plně uvědomit poslání nového vládního nařízení a musí se ze všech sil
vynasnažit přispět všemi svými silami a schopnostmi podpoře nového zařízení, směřující k potření
zločinnosti. Rozdíl mezi dřívějším a nynějším chovancem musí býti vždy patrný a jak služba, tak i jiný
výkon musí se o mnoho zlepšit. Očekávám proto, že každý pochopí význam sběrného tábora, jakož i
význam služby v těchto táborech a podle toho se zařídí. Zvláště připomínám, že musí být dozíráno na
kázeň, pořádek a čistotu, jakož i na pracovní výkon daleko více, než-li tomu bylo dosud. Kdo by snad
své povinnosti nekonal tak, jak toho dnešní stav vyžaduje, ponese následky.
Okresní úřad v Písku dne 28. května 1942 sběrnému táboru v Letech
Ministerstvo zemědělství a lesnictví oznámilo svým výnosem ze dne 21.5.1942,čís. 68.234-IV/D-1942
toto: Vzhledem ke změně dávek pro normální spotřebitele upravují se nově týdenní dávky pro vězně a
mění se příslušná ustanovení výnosu ze dne 15. března 1941, čís. 33-IVD/1941
Dávka chleba snižuje se týdně z 2800g na 2450g, dosavadní příděl mouky 490g snižuje se na 75 g
žitné mouky a 5Og pšeničné mouky 00. Veškeré kárné ústavy nechť odebírají podle možnosti maso
z nutných porážek nebo koňské maso. Na množství masa, které odebírají kárné ústavy jako maso
z nutných porážek nebo koňské maso, vystaví jim okresní úřad úhrnný lístek jen na polovinu týdenní
dávky masa, tedy na 140g , protože tento úhrnný lístek bude dvojnásobně honorován. Dosavadní
týdenní dávka masa 280g zůstane tím nezměněna.
Dne 7. prosince 1942 bylo přijato vládní nařízení o zajištění stability mezd a platů a pracovní morálky.
V něm se pravilo, že kdo jedná proti předpisům, bude potrestán okresním úřadem pokutou 100 000 K
nebo vězením jeden rok. Osoby, které se opětovně dopustily přestupku §9, mohou býti, je-li toho
z výchovných důvodů třeba, na návrh úřadu práce přikázány generálním velitelem neuniformované
policie nebo jím k tomu zmocněnou úřadovnou do výchovného pracovního tábora. Výchovné
pracovní tábory (AEL) http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/194-1942.pdf zřídil generální velitel
neuniformované protektorátní policie. Pokud vám někdo bude tvrdit, že na úřadech práce byli jen
Češi, není tomu tak! http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/066-1942.pdf Pětina úředníků byli Němci, to
stačilo pro naprostou kontrolu!
Pracovněvýchovné(AEL) a zvláštní tábory spravované oddělením Správa a právo Generálního velitele
neuniformované protektorátní policie v letech 1943-1945 (Oldřich Sládek)
A/Zvláštní tábory: 1/ Propouštěcí tábor Ruzyně (kapacita 440 osob), 2/ Internační tábor Svatobořice
(kapacita 1800 osob) s pobočkou Lutín (kapacita 150 osob),3/Pobytový tábor Pardubice (kapacita 180
osob), 4/ Pobytový tábor Brno (kapacita 250 osob),5/ Tábor Hodonín (kapacita 800 osob- velitel
Oberscharführer Helwig)
B/ Pracovněvýchovné tábory: 1/Břežany (kapacita 800 osob- velitel Hauptscharführer Wollner)
s pobočkami Janovice (kapacita 100 osob), a Tvořovice(kapacita 100 osob), 2/ Hořovice (kapacita 1000
osob- velitel Hauptscharführer Hennig) s pobočkou Jince (kapacita 100 osob), 3/ Pardubice (kapacita
240 osob- velitel Hauptscharführer Schmidt), 4 /Plzeň (kapacita 400 osob- velitel Hauptscharführer
Hennig) s pobočkou Štítov (kapacita 90 osob), 5/ Planá n./Luž. (kapacita 440 osob- velitel
Hauptscharführer Schmidt), 6/ Moravská Ostrava-Kunčice (kapacita 900 osob- velitel
Untersturmführer Witt), 7/ Moravská Ostrava-Vítkovice (kapacita 330 osob- velitel Untersturmführer
Witt) s pobočkou Odry (kapacita 100 osob), 8/ Mladkov (kapacita 310 osob- velitel Oberscharführer
Helwig)
C/SOUHRN: celková kapacita táborů 8530 osob, celkový stav personálu: 13 velitelů, 114 správních
orgánů, 96 pracovních sil, 13 lékařů a 464 strážných…. Vidíte, že strážných bylo v cikánských táborech
ve srovnání s těmito tábory (A/a B/) zhruba dva až třikrát méně (tj. českých četníků k množství
internovaných)!!
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?
fondId=959&zaznamId=941804&reproId=1418429
STERILIZACE
Okresní úřad v Hořovicích dne 18. července 1939 psal Zemskému úřadu v Praze k výnosu 36/152
z 10.6.1939 mimo jiné: „Cikány jako metlu venkova nelze normálním způsobem odstraniti, pokud
bude udělováno povolení ke kočování, živnostem potulmo provozovaným, do čehož spadá i
kramářství.
Bylo by třeba:
1.Všechny cikány v oblasti celého protektorátu Čechy a Morava zadržeti a předati do pracovních
táborů. V pracovních táborech by cikáni byli zaměstnáni podle své tělesné konstrukce,podléhali by
vojenské kázni a disciplinárním předpisům. Pro děti by byly zřízeny školy, tím by se vychovávaly již
civilizovaně.
2.Všechny cikány sterilizovat, čímž na zdraví ani individualitě neutrpí a docílí se tím zmenšení jejich
počtu.
Rovněž okresní úřad v Klatovech navrhoval 20.7.1939 Zemskému úřadu poslat cikány od 14 do 60 let
do cikánských pracovních táborů. Ohledně problémů s ověřováním totožnosti navrhoval vytetování
evidenčního osobního čísla na předloktí.
Politická expositura v Nových Benátkách též navrhovala potulné osoby žijící cikánským životem
internovati v táborech a dáti řádnou výchovu dětem.
V záznamu ze dne 19. a 21. září o poradě u odborového rady Dr. Šimáčka v 5. oddělení ministerstva
vnitra o poradě o nové úpravě otázky potulných cikánů, jíž se dále zúčastnil býv. škpt. Stuchlík,
zástupce studijního oddělení ministerstva vnitra a komisař Dr. Svatuška, vedoucí ústředního
četnického pátracího oddělení a zástupce zemského úřadu v Praze. Výsledky porad lze shrnouti
v tento hrubý podklad pro vyhotovení referentského návrhu pro chystané vládní nařízení o úpravě
cikánské otázky……
Jeden úřední dokument….
1.Chystané vládní nařízení bude vyhotoveno jako novela dosavadních předpisů o potulných cikánech
č.117/1927 a vl. nař. 68/1928 Sb.
2.Pod pojem potulných cikánů, resp. osob podle §1. Zákona č.117 /1927 Sb. z .a n. budou zahrnuty
všechny po cikánsku žijící osoby , které nemohou prokázati, že mají obživu řádným způsobem
zajištěnu.
3.Za účelem zjištění takových osob a jejich počtu bude proveden soupis za pomoci četnictva …
4.Potulným cikánům, resp. osobám výše označeným, bude zásadně povolen pouze pobyt v obci
domovské a pokud se v den soupisu v ní nenacházejí,bude jim uložena lhůta k návratu…nebude-li
zjištěna , přikáže obec okresní úřad. Potulný cikán nesmí opustiti obec domovskou nebo obec
povinného bydliště bez povolení příslušného úřadu. Přestoupení tohoto zákazu jest trestné a
s potrestáním může býti vyslovena přípustnost dodání pachatele do donucovací pracovny nebo
kárného tábora.
Dále se zakazovalo potulným cikánům navštěvovat trhy a odnímaly se jim kočovnické listy, zvířata a
potahy a vozidla měl prodat starosta domovské obce a peníze jim odevzdat, pokud jich nevyužijí
k výkonu řádného zaměstnání. Obce mohly použít cikány k obecním pracem či pracem u soukromých
osob, pokud se řádně neživili. Přijetí cikánů do práce a přijetí práce se strany cikánů může býti
odmítnuto pouze ze závažných důvodů. Cikáni práce se štítící mohou býti k návrhu obce dodáni do
donucovacích pracoven nebo kárných táborů. Cikáni cízí státní příslušnosti či bez státní příslušnosti se
nesměli na státním území vyskytovat.
Prokáže-li potulný cikán, že po dobu 2 let řádným způsobem živí a v trvalém bydlišti vede bezúhonný
život, může být okresním úřadem vyňat z evidence potulných cikánů, příp. mu mohou býti omezení
osobní svobody zmírněna.
Poslední odstavec uváděl:Přestupky tohoto vládního nařízení a příkazů nebo zákazů na jeho podkladě
vydaných stíhají, pokud nejde o čin stíhatelný soudně, okresní nebo státní policejní úřady vězením
nebo pokutou. V každém případě může býti vyslovena přípustnost dodání pachatele do donucovací
pracovny nebo kárného tábora. V závažných případech může být vyslovena i přípustnost sterilizace.
Zásady tohoto opatření určí zvláštní nařízení.
V Muzeu romské kultury v Brně je v expozici dokument, v němž okresní četnický velitel v Litomyšli
navrhuje:
1.úplný zákaz kočování
2.nucený odběr dětí a jejich výchova ve zvláštních učilištích do 14 roku
3.oddělení mužů a žen do zvláštních táborů až do vymření
4.nepřipustiti aby cikánské ženy rodily, i za cenu sterilizace.
Eugenika i sterilizace měla své stoupence před druhou světovou válkou i u nás. Navrhovány byly
například předmanželské prohlídky, ale i proti nim se ozývaly námitky. Sterilizace byl název knihy
docentky Jarmily Veselé. Autorka věnuje zvláštní pozornost sterilizaci zločinců, u nichž zločinnost prý
prýští ze zděděné vlohy. Zabývá se kastrací jako zabezpečovacím opatřením proti zločincům,
odůvodňuje i nutnost sterilizace osob slabomyslných a řeší i otázku dobrovolné sterilizace ostatních
defektních osob. Rozebírá praxi sterilizace i v Americe a evropských státech. Takže i v odborných
kruzích měla tato opatření své stoupence i u nás. Při čtení tohoto výkladu však mrazí, neboť víme, co
za pár let od vydání této knihy přijde.
Podle memoranda československé eugenické společnosti ministerstvu zdravotnictví ze dne 21. 3.1937
měl být každý jednotlivý případ sterilizace vázán na svolení osoby, u níž má být zákrok proveden a v
případě nesvéprávnosti osoby na svolení jejího zákonného zástupce. Podrobně o této problematice
v ČSR, Říši, Sudetech i protektorátu referují René Milfait a Michal Šimůnek Rozebírají eugeniku,
sterilizaci i vražedné programy T4 a 14f13!!! Situace v Německu je popsána Robertem Proctorem
v knize Rasová hygiena.
http://www.kosmas.cz/knihy/179431/lidska-prava-osob-s-postizenim-nevylecitelne-nemocnych-aumirajicich/ http://lebensunwert.nickol-design.de/cz/resultat-projektu.htm
http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/54566/1/RokytaJ_Naciste-krestane_2013.pdf
http://www.planovanirodiny.cz/view.phpcisloclanku=2006010614
www.romea.cz/dokumenty/sterilizace.doc .
Tyto dopisy nadřízeným orgánům mohou naznačovat genocidní záměry jejich autorů vůči některým
skupinám Romů. Nebyly však nadřízenými místy přijaty a realizovány. A ten prvorepublikový návrh
zákona se nedostal ani do paragrafového znění. Vláda první ani druhé republiky, ani protektorátní
vláda žádné Romy ani jiné skupiny svých obyvatel nesterilizovala, na rozdíl od řady zemí, uvedených v
knize
paní Jarmily Veselé, z nichž některé tato opatření prováděly i po válce:
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/255969-obeti-nucene-sterilizace-maji-dostat-v-severnikaroline-milionove-odskodne.html
O tom, že úvahy o sterilizaci se neprosadily, podává svědectví časopis BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA, který
byl www.taborletyinfo.rajce.net Markusem Papem označen za hlasatele protiromských názorů.
V lednovém čísle z roku 194O se píše: „Klíč ke zločinnosti mají obce, které si uvědomují, že povaha
cikánů roste a sílí mravně prací a službou. Cikáni zapřažení do poctivé práce a do služby pro obec
vyrostou v positivní složku a jejich kladné vlohy, jichž je dost, se uplatní ve službě celku, který je
nemůže vyhubit. Byla již několikráte nadhozena otázka sterilizace cikánů jako činitele degenerujícího
a degenerovaného. Nejde tu o humanizující sentimentalismus. Kdyby byli cikáni plemennou skupinou
skutečně ohrožující národní společenství svými dědičnými vadami tělesnými a duševními, pak by
nemohl nikdo váhati přistoupit ke sterilizaci. Plemenný výzkum cikánů však nepodporuje tento již
vyslovený požadavek sterilizace, t. j. vyhubení všech cikánů. Pracující cikáni se osvědčili a osvědčují
jako sociální skupina. Degenerovaní zločinci mezi nimi budou prostě isolováni. Ale cikáni nejsou jako
celek tlupou dědičných tuláků, zlodějů, podvodníků, lupičů a lidí zatížených neblahými vlohami.“
REORGANIZACE SPRÁVY A PODŘÍZENOST SLOŽEK
Důležitá opatření prosadila německá okupační správa vůči protektorátním bezpečnostním sborůmprotektorátní uniformované a neuniformované policii v počtu necelých dvaceti tisíc příslušníků. Jejich
organizace a působnost se měla maximálně přizpůsobit německému vzoru. Proto došlo
k důslednému rozdělení protektorátní policie. Četnictvo, uniformovaná vládní policie, uniformovaná
obecní výkonná policie a požární policie byly začleněny do jednotného útvaru uniformované
protektorátní policie. Neuniformované složky se skládaly z vládní kriminální policie a obecní kriminální
policie. Na základě Heydrichova nařízení z 23. května 1942 byla i v protektorátních policejních
úřadech zřízena „ správa z příkazu říše“, což v praxi znamenalo, že do jejího čela nastoupili němečtí
pověřenci. V červenci 1942 vznikla při protektorátním ministerstvu vnitra dvě generální velitelství.
Generálním velitelem uniformované protektorátní policie byl jmenován velitel německé pořádkové
policie u říšského protektora Paul Riege. Funkci generálního velitele neuniformované protektorátní
policie převzal velitel bezpečnostní policie (SiPo) a bezpečnostní služby (SD) Horst Bőhme. Došlo ke
zřízení nové funkce inspektorů uniformované a neuniformované protektorátní policie pro Čechy
v Praze a pro Moravu v Brně. Inspektoři podléhali příslušnému generálnímu veliteli a stali se jimi
velitelé německých policejních pluků Čechy a Morava (od března 1943 to byly policejní pluky SS č. 20
a 21 ). Vytvořením personální unie mezi německými a protektorátními velitelskými funkcemi se
okupační správa zmocnila přímého velení nad protektorátními bezpečnostními sbory.
Funkce velitelů neuniformované a uniformované protektorátní policie byly zřízeny k 1. 7. 1942.
Jednalo se o personální unie s funkcemi velitelů německých policejních složek. Funkci generálního
velitele neuniformované protektorátní policie(GNUP) tak zastával velitel bezpečnostní policie a
bezpečnostní služby u říšského protektora (Befehlshaber der Sicherheitspolizei und
Sicherheitsdienst), kdežto velitelem uniformované protektorátní policie se stal velitel pořádkové
policie u říšského protektora (Befehlshaber der Ordnungspolizei). Jedná o jeden z projevů Heydrichovi
správní reformy, která odstraňovala tzv. dvoukolejnost protektorátní správy. Velitelé německých složek
pochopitelně mohli udělovat rozkazy (a také je udělovali) protektorátní policii už před tímto datem,
nicméně od července 1942 se stali přímo součástí její organizační struktury. Podobný proces probíhal i
u dalších institucí protektorátní správy. V nařízení ministerské rady pro obranu Říše z 1. září 1939 o
Vybudování německé správy v Protektorátu Čechy a Morava se v § 12 praví: „Německá kriminální
policie v Protektorátu Čechy a Morava vykonává odborný dozor na kriminální policii Protektorátu,
pokud to společné úkoly vyžadují. Policejní úřady Protektorátu, mají v těchto mezích vyhovět
odborným pokynům německé kriminální policie.“ Takto tomu bylo od 1. září 1939. A vše co se týkalo
Židů či Romů byly samozřejmě společné úkoly, přesněji akce okupanta, který za účelem jejich
vykonání úkoloval a využíval či spíše zneužíval podřízené složky okupovaného národa!!
http://www.mza.cz/sites/default/files/inventare/b-254-inventar.pdf
http://bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/6-2011/protektoratni_policie_statni_a_obecni.pdf
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=11301&Section=1&IdPara=
Velitelem protektorátní neuniformované policie byl SS Standartenführer a plukovník policie Horst
Bőhme , po něm SS Standartenführer a plukovník policie Erwin Weinmann, jemu podléhal inspektor
neuniformované protektorátní policie SS Obersturmbannführer a vrchní kriminální rada Fridrich
Sowa. Jeho zástupcem a inspektorem protektorátní neuniformované policie pro zemi českou byl
kriminální rada August Lyss. Oddělení správní a právní (VuR) na úřadu generálního velitele
neuniformované protektorátní policie vedl SS Sturmbannführer JUDr. Rudolf Schneider. Velitelem
protektorátní uniformované policie byl SS Grupenführer a generálporučík policie Paul Riege.
Reorganizace v červnu 1942 se však uskutečnila i v nižších instancích. Zemské, okresní a policejní
úřady vykonávaly správu z příkazu Říše (Reichauftragsverwaltung) a k tomu účelu jim byli přiděleni
úředníci německé národnosti. Ti působili v těchto protektorátních úřadech převážně ve vedoucích
funkcích, zatímco podřízené úřednictvo bylo české národnosti. Například na Moravě bylo v prosinci
1942 z celkového počtu 23 okresních hejtmanů jen 5 Čechů. Takže nejen na těchto, ale prakticky na
všech místech protektorátní správy, kde se o něčem skutečně rozhodovalo, seděli již v době zřízení
cikánského tábora Němci. Češi zaujímali pozice podřízené, takže nebyli tvůrci ani iniciátory rozkazů a
příkazů, ale jejich adresáty a příjemci.
Podrobnosti nalezneme např. na http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/97634#97634 příp.
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/27364 http://blisty.cz/art/27267.html http://www.nacr.cz/Epubl/paginae/fulltext/1993/Milotova.pdf
a
http://www.inoboediens.estranky.cz/clanky/pravnipredpisy/vladni-narizeni-o-protektoratni-policii.html https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/37558/?
lang=cs Guttek ve své diplomové práci uvádí, že v roce 1941 bylo v protektorátu mezi vysokými
úředníky
centrální
správy
a
generálních
ředitelství
36%
Němců
!!!!!
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=943172
Němci vlastněné české noviny napsaly ve svém čtvrtečním magazínu 17.4.1997 o táborech v Letech
a Hodoníně: „Skutečnými koncentračními tábory se staly až v létě 1942, kdy ministr vnitra
Rudolf(správně Richard !!) Bienert, aniž k tomu byl vyzván z Berlína, iniciatvně nařídil internaci
všech Romů a Sintů,včetně žen a dětí. Už tímto činem byl podle právních expertů naplněn skutek
trestného činu genocidy skupiny obyvatelstva.“ Viděl ten člověk aspoň nějaký dokument, když ani
nezná křestní jméno ministra? Kteří právní experti to jsou? Ale ví, že pokyn nedostal z Berlína.
Samozřejmě, že nedostal. Němci, kteří vydávali pokyny, sídlili už tři roky přímo v Praze! Nebyla to
žádná iniciativa Bienerta, dokument jeho ministerstva je navíc podepsán Dr. Karlem Novákem,
úředníkem tohoto ministerstva, je označen jako oběžník a nese označení příloha! K čemu asi?!
Pozorným přečtením uvedeného dokumentu zjistíme, že Bienert nic iniciativně nenařídil, ale naopak
mu bylo nařízeno!! A možná ne jemu, ale rovnou Karlu Novákovi!! Kýmpak asi?? Markus Pape napsal:
„V rámci reorganizace ministerstva (rozuměj protektorátního ministerstva vnitra) zde byl 1. července
1942 zřízen úřad velitele neuniformované protektorátní policie a Letovův referát přešel pod nově
vytvořenou skupinu II ( označenou V u R II ) v oddělení Správa a právo. Toto oddělení bylo řízeno
vládním radou a sturmbannführerem Rudolfem Schneiderem.. Slovo zde by mohlo vyvolávat dojem ,
že úřad velitele neuniformované protektorátní policie byl zřízen na ministerstvu (rozuměj na
protektorátním ministerstvu vnitra). Nikoli, nešlo o nějakou běžnou změnu v rámci reorganizace. Tato
reorganizace je Heydrichova reforma a úřad velitele neuniformované protektorátní policie vzniká jako
zcela nový německý okupační úřad, nikoli jako úřad ministerstva ( protektorátního ministerstva
vnitra). Jeho velitelem je SS Standartenführer Horst Bőhme. Jeden historik napsal: „V červenci 1942
vznikla při protektorátním ministerstvu vnitra dvě generální velitelství. Generálním velitelem
uniformované protektorátní policie byl jmenován velitel německé pořádkové policie u říšského
protektora SS Grupenführer Paul Riege. Funkci generálního velitele neuniformované protektorátní
policie (GNUP) převzal velitel bezpečnostní policie (SiPo) a bezpečnostní služby (SD) SS
Standartenführer Horst Bőhme..“ Tedy generální velitelství vznikla při protektorátním ministerstvu
vnitra, nikoli v jeho rámci, v rámci reorganizace ministerstva. Vznikla z německého rozhodnutí, na
německý rozkaz, jejich veliteli byli němečtí esesáci. Vznikla, aby se zjednodušilo a prohloubilo
ovládání protektorátních bezpečnostních sborů a správních úřadů okupanty. Na základě Heydrichova
nařízení z 23. května 1942 byla v protektorátních policejních úřadech zřízena správa z příkazu říše.
Heydrichovo nařízení nabylo účinnosti k 15. červnu 1942. Dne 16. června 1942 oznámil říšský
protektor protektorátnímu ministerstvu vnitra reorganizaci protektorátní policie . Protektorátní
ministerstvo vnitra vydalo dne 24. června svůj oběžník označený Zvl. příloha ke St.I/II-17-100-78 ,
tedy příloha k prvnímu výnosu insttuce (GNUP), která vznikne 1.července 1942 a tento výnos vydá
dne 10.7.1942. JUDr. Karel Novák (do 30.6.1942 vedl policejní sekci protektorátního ministerstva
vnitra) , podepsaný pod tímto protektorátním oběžníkem bude sám převelen od 1.července 1942 ke
generálnímu veliteli neuniformované protektorátní policie(GNUP) jako Ministerialrat zur besonderen
Verwendung!! Koho tedy musel tento úředník poslouchat? Rozkazy v rámci reorganizace ministerstva
nejsou rozkazy v rámci ministerstva!! A jak vidno, ani v rámci ministerstva se JUDr. Karel Novák
neřídil jen rozkazy či pokyny tohoto ministerstva, ale pokyny okupantů!! Jinak by nemohl znát číslo
výnosu St.I/II-17-100-78 , on ani jeho ministerstvo tento výnos nevydalo!!!, Navíc v době vydání
oběžníku (24. června), již Heydrichovo nařízení z 23. května bylo v účinnosti a bylo již oznámeno
říšským protektorem protektorátnímu ministerstvu vnitra! A Dr. Novák již věděl, kdo za týden, už
oficiálně, bude jeho šéfem! Karel Novák k tomuto svému aktu nevypovídal. Ministerstvo vnitra učinilo
17.5.1946 veřejnému žalobci při mimořádném lidovém soudu v Praze trestní oznámení na Dr. Karla
Nováka pro podezření z trestných činů podle §5 tr. ř., §4 odst.1 zák. č.50/1923 Sb. ve smyslu §2,
odst.2 retr. dekretu a §3 odst.1 retr. dekretu. Dne 26. 3. 1946 byl Dr. Novák dán na dovolenou
s čekatelným. Dr. Novák byl totiž odborovým radou dr. Fischerem spolu s policejním prezidentem
Charvátem vyslán v říjnu 1938 do Berlína, kde jednali o spolupráci s gestapem při stíhání politických
provinilců. Novákovi se kladlo za vinu, že při jednání vyvíjel vlastní iniciativu nad rámec pokynů dr.
Fischera. Dne 11.9.1946 bylo trestní řízení proti Karlu Novákovi zastaveno. Rovněž očistná komise ho
osvobodila (28.5.1947). Nikdo tedy Nováka z vydání oběžníku (z 24. června 1942) s jeho podpisem
neobvinil!! On se tedy nehájil a nám tak nebudou známy podrobnosti, které by mohl uvést na svou
obhajobu. Asi by uvedl, že dle Nařízení říšského protektora o správě z říšského příkazu v
Protektorátu
Čechy
a
Morava
ze
dne
23.
května
1942,
Věst.
nař.
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120050171/?lang=cs , které nabývá účinnosti dnem 15.
června 1942, jsou úřady autonomní v Čechách a na Moravě při vyřizováni záležitostí z říšského
příkazu vázány na pokyny příslušných říšských služebních míst!!!
Nepopírám , že to byl „rakušák“.
Narodil se roku 1888 a od roku 1913 byl ve státních službách. Roku 1942 tedy sloužil již třetímu (či
snad čtvrtému ) režimu! Tak se to jeví někomu dnes. Současníkem, a Novákovým kolegou byl JUDr.
Jan Pavel Pringsheim, bývalý komisař politické správy u ministerstva vnitra v Praze, který byl od 27.
listopadu 1936 do 30 června 1942 nepřetržitě zaměstnán v politické správě (od září 1939 do roku
1942 právě u ministerstva vnitra v Praze). Pringsheim 25.6.1942 uprchl z Prahy a pěšky přešel
protektorátní i švýcarské hranice. Setkal se zde s Chargé ď Affaires Dr. Kopeckým z úřadu stálého
delegáta při Společnosti národů v Ženevě a sepsal pro něho Situační zprávu o poměrech
v Protektorátě Čechy a Morava se zvláštním přihlédnutím k vnitřní správě. Tuto zprávu pak zaslal
Chargé ďAffaires Dr. Kopecký Janu Masarykovi do Londýna (SÚA, AHR 1-10/16). Zpráva je dnes pro
nás velmi cenným vylíčením poměrů , panujících na protektorátním ministerstvu vnitra a zemském
úřadu Praha, jelikož dosud nikdo nenapsal žádnou stať či článek na toto téma. Pringsheim v kapitole o
vnitřní protektorátní správě, ministerstvu vnitra a postavení ministerstev v protektorátu uvádí:
„ Říšský protektor totiž prováděcími předpisy stanovil, že všechna rozhodnutí protektorátních úřadů,
která měla zásadní ráz nebo byla v jiném ohledu významná, musela býti předkládána říšskému
protektorovi k udělení souhlasu.“ Jakékoliv rozhodnutí protektorátních úřadů týkající se Židů, Romů,
odbojářů a dalších skupin, jejich majetku, jejich pracovního nasazení, jejich osudu, ale i jejich přídělů,
dokladů atd. atd. atd. mělo pro Němce zásadní ráz nebo bylo v jiném ohledu významné. Nemohlo se
tedy v případě oběžníku ministerstva vnitra jednat o nějakou samostatnou akci tohoto ministerstva či
jeho českých úředníků !!!!! Neboť : „Takřka není spisu , který by nebyl předkládán říšskému
protektorovi“. V kapitole Postavení vedoucích osobností ústředních úřadů protektorátních Pringsheim
uvádí: „Presidiální šéf ministerstva vnitra Holdík byl roku 1940 nahrazen Antonínem Gerlem,
Němcem ze Šumavy, který byl za 1. republiky okresním hejtmanem v Trutnově. Jeho nástupcem se
stal v červenci 1942 jakýsi esesák z Mnichova. Ministerský rada dr. Kopecký, přednosta legislativní
sekce byl nahrazen Němcem dr. Schmidtem, přítelem Gerleho. Kopecký byl v říjnu 1941 zatčen za
liknavost a v létě 1942 byl stále vězněn……. Na ministerstvu vnitra zbyl jeden český sekční šéf a tři
čeští ministerští radové. Ostatní byli pensionování……. Nyní mají německé vedení : Ministerstvo
hospodářství a práce(Ministr Dr. Bertsch), zemský úřad v Praze (vicepresident Naudé), zemský úřad
v Brně, presidia takřka všech ministerstev, magistráty měst Brno, Olomouc, Jihlava, Moravská Ostrava,
České Budějovice, Jindřichův Hradec atd….. Zemský úřad v Praze byl původně veden dr. Pribschem a
pak panem Schubertem, kteří oba byli Němci a brzy zmizeli. Pak byl jmenován vicepresident Bienert,
který ale svou funkci vykonával pouze krátce, jelikož se stal ministrem vnitra. Nyní je úřad veden
Němcem, viceprezidentem Naudé.“ Studiem Pringsheimovy zprávy zjistíme, že protektorátní úřady
byli ovládány Němci. Národnostně se v nich byli Němci, Češi a Češi, kteří se přihlásili k Němcům.
Němci byli oproti Čechům zvýhodněni finančně i ve služebním postupu. Zastávali vyšší, rozhodující
posty. K čistce pensionováním i k propuštění sloužily např. jazykové zkoušky z němčiny. Někteří čeští
zaměstnanci byli zatčeni, někteří vyhozeni. Takhle tedy vypadaly hajšmanovské „vlastní české úřady“
V době zřizování cikánských táborů zemský úřad v Praze vedl německý vicepresident Horst Naudé.
Zdravotní oddělení zemského úřadu (pro tábor v Letech to nejdůležitější oddělení) v Praze vedl
Němec MUDr. Ullrich. Presidiálním šéfem ministerstva vnitra byl sudetský Němec Antonín Gerle,
přednostou legislativní sekce byl Němec dr. Schmidt. Oddělení Správa a právo (VuR) při ministerstvu
vnitra vedl sudetský Němec JUDr. Schneider. Jediným výše postaveným Čechem je zde ministr vnitra
Richard Bienert!! O něm Pringsheim uvádí: „…., že se málo exponuje, dělá zřejmě jen to, co musí, do
vnitřního chodu ministerstva vůbec nezasahuje, spisy podepisuje bez jakýchkoliv změn..“Takže
Richard Bienert spisy ( tedy i oběžníky!!) podepisuje bez jakýchkoliv změn. Připravuje mu je
legislativní sekce! Jejím přednostou je sudetský Němec dr. Schmidt! Bienert ale uvedený oběžník
nepodepsal, jak někdy tvrdí velcí čeští žurnalisté! Musel ho podepsat Dr. Novák, takto je tam uveden!
O něm Pringsheim uvádí: „Dr. Novák vede policejní sekci ministerstva vnitra. Ačkoliv stojí na vedoucím
místě, nikdy se za nový režim neexponoval, a dokázal tím, že není třeba, aby se každý přetvařoval. Dr.
Novák měl sice nějaké nepříjemnosti s gestapem, ale nějak se z toho dostal. Dr. Novák často se mnou
mluvil o politické situaci a dával najevo, že Hitler prohraje tuto válku a že bude nová Československá
republika. Často mi říkal, že by rád šel do pense, poněvadž nenávidí hekenkrajclerský režim. Řekl mi,
že se stydí, že musí sloužit takovému režimu, vrahům svého národa. Ale ví, že dobrovolný odchod
do výslužby není možný, jak dokazuje i případ policejního prezidenta dr. Charváta, který už před třemi
roky žádal o pensionování, ale musil zůstati ve službě. Teprve po událostech v květnu a červnu
(atentát na Heydricha) byl dr. Charvát konečně pensionován.“ Takhle to tedy bylo na ministerstva
vnitra v létě 1942! Bienert se málo exponuje. Jeho předchůdce Ježek se exponoval více a byl vyhozen,
jiní úředníci byli zatčeni i za liknavost, dokonce jimi nezaviněnou!! Nejen úředníci, zatčeni byli i Beran
a Eliáš, ministerští předsedové, Eliáš byl následně popraven. Takto na tom byly „ vlastní české úřady“
roku 1942!!! Žádná hajšmanovská idyla jako dnes!! Helena Koželuhová, která zažila okupaci napsala :
„…je možno se postavit na stanovisko, že důležitější je zachovat čest národa než národ. Ale pak to
musí být jasně řečeno a také včas, aby podle toho mohli občané jednat. Je nutno říci, která z těchto
povinností je důležitější. Ti, kteří poslouchali rozhlas z ciziny, nebyli také o nic chytřejší, vždyť rady
kterých se nám dostalo, byly tak protichůdné, že bylo zatěžko si z nich něco vybrat a prozrazovaly
začasté takovou neznalost domácích poměrů, že spíš mátly, než vedly. Mnozí mohli opravdu a
upřímně dojít toho názoru, že se vedoucí v našem státě postavili na stanovisko, že je důležitější život
občanů. Mohli se to domnívat, poněvadž to potvrzoval Mnichov, zákaz odporu proti útočníku a
schválení postoje lidu, který zákon poslechl. A musíme říci, že celý národ poslechl, i když třeba četní
vnitřně nesouhlasili, takže žádný z nás nemá právo převalovat vinu na druhého. A tak myslím, že nejde
měnit názor jako rukavičky a jednou tvrdit, že v zájmu zachování národa je nutné uzavřít kompromis,
a jindy tvrdit, že je trestný…“ Ano, zaměstnanci vnitra byli poslušni svých nadřízených v době
Mnichova i po něm. Dne 15. března se ale nadřízení změnili!! Nejdříve jen v nejvyšším patře,
postupně ale i na nižší úrovni. Na vyrovnání se s tím, zda budou zaměstnanci ministerstva vnitra
poslušni jejich rozkazů i nadále, zůstali tito sami, jen se svým svědomím! Zdá se , že někteří jako Seidl,
Stuchlík či Svoboda si včas uvědomili, že se dostávají na šikmou plochu a s podaným prstem od nich
okupant bere celou ruku. Dokázali včas odejít. Někteří odešli do emigrace jako Pringsheim. Někteří
zůstali, jako Novák či Janovský, i když oba se v soukromých rozhovorech vyjádřili, že by byli raději
v penzi. Nebyli, a tak museli plnit rozkazy okupantů, neboť v našem případě, v případě cikánských
táborů, se nejednalo o jejich iniciativu!! Někteří zaměstnanci vnitra jako Letov, Toman, Urban a další
se snažili utrpení Romů v táborech zmírnit, se svou iniciativou však narazili na omezení, vytvořená
německými okupanty.
Miroslav Petráček uvádí: „Na základě výnosu velitele protektorátní policie z června 1942 o potírání
tzv. cikánského zlořádu, provedly úřady a četnické stanice soupis všech cikánů, cikánských míšenců a
cikánským způsobem kočujících osob. V této evidenci se ocitlo více než šest a půl tisíce lidí
rozdělených na dvě části. Do větší z nich patřili Romové, kteří měli zaměstnání a trvalé bydliště.
Museli ale podepsat slib, že budou pracovat, neopustí místo trvalého pobytu, jejich rodiny povedou
spořádaný život a děti budou chodit do školy. Do druhé části byli zařazení Romové navržení do
policejní preventivní vazby např. pro kočovný způsob života, který byl v té době už zakázaný. Ti museli
i se svými rodinami odejít do nově otevřených cikánských táborů, které vznikly z táborů kárných.“
http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romsky-holocaust/analyza-let.pdf. A kdo
tehdy byl velitelem
neuniformované protektorátní policie v červnu 1942 ?????? Tímto velitelem byl tehdy SSStandartenführer a plukovník policie Horst Bőhme!
Podobně bychom se mohli zeptat Václava Trojana, když píše: „během protektorátu se tento tábor
postupně stále více orientoval na Romy, až byl nakonec v srpnu 1942 přeorientován na tábor s jasně
rasově vymezeným účelem pro sběr cikánů.“ Kdo tento tábor přeorientoval? Nepřipadá Vám, že to
byla spíš změna skoková? http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Romove.html
Problematiky protektorátní vlády a správy se dotýká ve svém článku Mediální debata o táboru
v Letech ( v knížce HISTORIKOVÉ A CAUSA LETY) Jaroslav Valenta: Spor o to zda letský tábor byl český,
nebo protektorátní není spor o slovíčka. Souvisí se zásadními stanovisky k poměrům v období
okupace vůbec. Zcela nepřijatelný a věcně historicky zcela neudržitelný je názor, že protektorátní
vláda byla „českou vládou“. Její členové byli sice alespoň z počátku jen rodilí Češi, mluvili česky atd.,
nicméně to nebyla vláda česká ve smyslu, že si ji český národ zvolil, že byla jeho legitimní
reprezentantkou. Aniž bychom chtěli věci zjednodušovat, nutno vzít na vědomím to byl pouze
kolaborantský nástroj cizího okupanta, je dobře známo, že proklamovaná autonomie protektorátu
byla od počátku naprosto fiktivní, všechna rozhodnutí jeho „vlády“ měla platnost jen tehdy, získala-li
schválení říšského protektora. Vedle protektorátní tzv. autonomní správy tu existovaly rovněž přímo
říšskoněmecké instituce a služebny, jež byly protektorátním úřadům nadřazeny. Ty(rozuměj
protektorátní úřady)pak byly ve skutečnosti pouze prováděcími, výkonnými orgány. Říšští úředníci pak
byli i na vedoucích místech přímo v ministerstvech (protektorátních).Proto také byli po válce, pokud
se konce války dožili, i ve funkci či mimo ni, členové protektorátních vlád postaveni před soud, který
zvážil jejich vinu a rozhodl ve velmi širokém vějíři trestů. Někteří členové této vlády byli sice členy této
kolaborující instituce, současně se však podíleli na domácím odboji. Klasickým a nejznámějším
případem byl předseda vlády gen. Eliáš, jehož právem označujeme za hrdinu odboje, byť u nás
nezvyklého walenrodovského ražení. Jiní členové první protektorátní vlády jako ministři uprchli
ilegálně do zahraničního odboje. Za okupace a zejména za podmínek, kdy k okupaci došlo jako u nás,
nikoli po střetu se zbraní v ruce, jsou mnohé polohy neostré. Role zjevné a skryté, tím opatrněji nutno
úsudky formulovat….
Jaroslav Pavlíček to formuloval takto : „ Bez zábran sloužily nacistům skupinky bývalých českých
fašistů z organizace Vlajka, různé typy zrádců, udavačů a konfidentů, svým způsobem odpad
společnosti. Patřili k nim ale také kolaboranti z řad vládnoucích protektorátních vrstev, snažící se
domoci podílu na vládě a rozhodování a bezzásadoví kariéristé i ti, kteří se rozhodli přežít za každou
cenu. Složitější bylo postavení těch, kteří zaujali vysoká místa v protektorátní správě a v Národním
souručenství. Zpočátku se většina funkcionářů těchto institucí pokoušela využít svého postavení k
ochraně českého obyvatelstva. Někteří spolupracovali s Benešovým odbojem v Londýně a jeho
ilegálními odnožemi v protektorátu, ale jejich úloha a postavení byly složité. Určitým způsobem
museli s nacisty spolupracovat a přijímat a realizovat i nařízení, která český národ poškozovala.
Nacisté jejich činnost sledovali a nutili je postupně ke stále větší kolaboraci a k veřejnému
distancování se od tzv. Benešovy akce. Charakteristická v tomto směru byla činnost předsedy
protektorátní vlády ing. gen. Aloise Eliáše, o jehož „dvojí hře“ gestapo vědělo a v momentě příchodu
nového zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 28. 9. 1941 jej zatklo. (Popraven byl 19. 6.
1942). Podobně jako A. Eliáš se chovala řada úředníků protektorátní správy, policie, četnictva,
důstojníků vládního vojska. Mnoho jich bylo za svou činnost zatčeno, vězněno a popraveno.“
Podrobněji popisuje instituce, správu , orgány a jejich hierarchii v Protektorátu třeba diplomka Kláry
Hrůzové (http://is.muni.cz/th/195273/pravf_m/Diplomova_prace.pdf ) či Zuzany Krýlové
(https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/3231/Diplomova%20prace.pdf?sequence=1)
či
Karolíny Hortové (http://is.muni.cz/th/195503/pravf_b/BP_protektorat_1_.pdf ) nebo kniha Evy
Janečkové Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945 . Dokumenty třeba
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941544&reproId=1338506 A popis
kompetencí http://www.mza.cz/sites/default/files/inventare/b-254-inventar.pdf I ve zprávě OSS ze 3.
listopadu 1944 se http://ebooks.library.cornell.edu/n/nur/pdf/nur01538.pdf uvádí: „The functions of
the criminal police included the handling of cases involving Germans and also specific cases involving
non-Germans. Its main functon, however, consisted in exercising administrative supervision over
the Czech criminal police. The Protectorate police officials were obliged to obey the orders of the
Germans.“ Stejně tak si Paul Polansky mohl na stránkách amerického musea holocaustu, s jehož
ředitelem hovořil, přečíst následující slova : „The Office of the Reichsprotector in Bohemia and
Moravia was the fundamental office from all of the German Nazi occupational offices in the
Protectorate. It controlled all protectorate offices - occupatonal and autonomous - in the
Protectorate, including the Czech protectorate government, it also published administraton
regulatons. The Head of the Office was the Reichsprotector. He was a representative of the Reich in
the Protectorate Czech and Moravia, delegated by Adolf Hitler, to supervise and defend the political
and economic interests of The Third Reich“ http://collections.ushmm.org/findingaids/RG48.005M.pdf
PŘEMĚNA NA CIKÁNSKÝ TÁBOR:
Protektorátní ministerstvo vnitra vydalo dne 24. června tento svůj oběžník.
Plné znění je:
Zvl. příloha ke St.I/II-17-100-78
MINISTERSTVO VNITRA. PrahaVII, Letenská 69, tel. 77741-49
Č.D-1520-22—42-V/4 V Praze 24. června 1942
OBĚŽNÍK
Okresní úřady, jejich pobočky, vládní policejní úřady, policejní ředitelství, kriminální oddělení,
všeobecná kriminální ústředna v Praze a policejní ředitelství, kriminální oddělení v Brně, k informaci
generálnímu veliteli četnictva, zemským úřadům a zemským četnickým velitelstvím
Předmět:Boj proti cikánskému zlořádu-evidence cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po
způsobu cikánském
Přílohy:
I. Dosavadní evidence cikánů není úplná a spolehlivá,neboť nezachycuje zejména cikánské míšence a
osoby, potulující se po způsobu cikánském, jako potulné kotláře, brusiče nůžek, kočovné trhovce,
pokud nemají vlastní živnost se stálým bydlištěm.
II. Aby byl získán spolehlivý podklad pro evidenci těchto osob, provede kriminální oddělení-všeobecná
kriminální ústředna-policejního ředitelství v Praze v době jím stanovené soupis cikánů, cikánských
míšenců a osob potulujících se po způsobu cikánském, na celém území Protektorátu. Použito budiž při
tom veškerého četnictva a protektorátní policie. Okresní a obecní úřady jsou povinny vhodným
způsobem spolupůsobiti a činnost jmenovaných orgánů podporovati.
III. Okresní a vládní policejní úřady vydají v době, kterou sdělí kriminální oddělení-všeobecná
kriminální ústředna-policejního ředitelství v Praze, podle čl.3 odst. 1 zákona ze dne 14. července
1927, č.125 Sb. vyhlášku, kterou se osobám nahoře uvedeným zakazuje opustiti po dobu soupisu
místo pobytu a ukládá se jim dostaviti se na stanovené místo, kde soupis bude proveden. Vzor
přihlášky je připojen.
IV. O tom , koho jest považovati za cikána,cikánského míšence nebo osobu po cikánském způsobu se
potulující rozhodne předběžně v pochybných případech místně příslušné policejní kriminální
oddělení, resp. četnická pátrací stanice. Konečné posouzení zachycených osob a opatření z toho
plynoucí se vyhrazují pozdější době.
V. Protože cikáni atd. provozující po kočovnicku nějakou živnost a mající kočovnické živnostenské listy,
poškozují prodejem méně hodnotných a nepotřebných věcí zvláště venkovské obyvatelstvo a při tom
se dopouštějí trestných činů, které se jim dají při jejich nestálém pobytu zřídka dokázati, buďtež jim
kočovnické živnostenské listy apod. ihned nejpozději v den soupisu odňaty. Nové kočovnické listy
apod, nebuďtež jim vydávány.
VI. Všem cikánům a cikánským míšencům, pokud jsou již v pevné produktivní práci, buď při soupisu
protokolárně oznámeno, že budou vzati do preventivní policejní vazby a podle potřeby dodáni do
cikánského tábora, jestliže
1.práci neoprávněně přeruší a projeví nechuť k práci a přes výstrahu se nepolepší.
2.opustí bez písemného povolení příslušné četnické pátrací stanice nebo příslušného vládního pol.
úřadu místo svého pobytu.
3.nepostarají se o to, aby členové jejich rodiny vedli spořádaný život a dbali nařízení policejních úřadů
a zaměstnavatelů.
4.neposlechnou sami ostatních nařízení podle vládního nařízení č. 89/1942 Sb. nebo se jinak vzeprou.
VII. S osobami , které se potulují po způsobu cikánském a žijí spolu s cikány nebo cikánskými míšenci
budiž naloženo stejně. Na ostatní osoby, které se potulují po způsobu cikánském, jest použíti
ustanovení o asociálních živlech.
VIII. Cikáni a cikánští míšenci , kteří nejsou v pevné a užitečné práci, buďtež podle prováděcích pokynů
vydaných kriminálním oddělením-všeobecnou kriminální ústřednou-policejního ředitelství v Praze se
svými příslušníky zadrženi a dodáni do cikánského tábora. Stejně jest naložiti s cikány, kteří přes zákaz
opustí své dosavadní místo pobytu. Není-li jejich bydliště známo, buďtež předáni ku stíhání
kriminálnímu oddělení-všeobecné kriminální ústředně-policejního ředitelství.
IX. Dohledem nad prováděním tohoto výnosu se pověřuje kriminální ústředna v Praze, až do jejího
zřízení vykonává její úkoly kriminální oddělení-všeobecná kriminální ústředna - při policejním
ředitelství v Praze, kterému se ukládá, aby vydalo potřebné další pokyny a aby opatřilo potřebné
tskopisy (pro daktyloskopování apod.).
Za ministra Dr. Novák v. r.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ministrem byl tehdy Richard Bienert. Důležité je si všimnout, že tento dokument( tedy oběžník) byl
označen jako zvláštní příloha ke St.I/II-17-100-78 což je ale předpis StI/II-17-100-78 POTÍRÁNÍ
CIKÁNSKÉHO ZLOŘÁDU. Ten obsahoval prováděcí směrnici, výnos ministerstva vnitra, který je ale
právě výše uvedeným dokumentem označeným jako oběžník, nikoli výnos a vzory tiskopisů. Vzory
tiskopisů jsou rovněž označeny jako zvláštní příloha ke St.I/II-17-100-78 , který byl vydán generálním
velitelem neuniformované protektorátní policie dne 10.7.1942. Pak tvrzení Markuse Papeho v Týdnu,
že našel dokument, který potvrzuje účast protektorátního ministerstva, který stál na počátku
romského holocaustu, je třeba prozkoumat z hlediska toho, která instituce mohla o věci rozhodnout?
Nebyl náhodou oběžník vydán o několik dní dříve z německého příkazu, aby se mohl stát součástí
výnosu o potírání cikánského zlořádu a proto je označen jako příloha? Jak by jinak mohli tvůrci
oběžníku znát číslo St.I/II-17-100-78 , ke kterému ho připojili? Toto není slovíčkaření. Je to základní
otázka o tom, kdo na našem území v době okupace v tomto období rozhodoval, velel a jakými
prostředky si mohl vynucovat splnění svých rozkazů. Viz http://blisty.cz/art/27267.html
Karel Novák to ve své výpovědi přímo uvedl: „Dodání cikánů do bývalých kárných pracovních táborů
v Letech a v Hodoníně nařídil někdy v srpnu 1942 štáb generálního velitele neuniformované
protektorátní policie a to vůbec bez vědomí oddělení právního a správního, ač jemu správa
bývalých kárných pracovních táborů příslušela.“
Toto není žádná alibistická poválečná obhajoba! Dokument VuR-II-1622-13/1-43-5 z ledna 1943 říká:
„Die Zustände wären nicht eigetreten, wenn das Lager, das nur im Sommer einwandfreie
Unterkunftmöglichkeiten bietet von der Kriminalpolizei ohne Kenntnis der Gruppe VuR II seinerzeit
derart überlegt worden wäre.Das Lager ist für Normalbestärke von etwa 300 Personen eingerichtet.
Auf diesem Raum wurden hingegen 1.200 Zigeuner zusmmengepfrecht..“ Toto ale netvrdil jen Karel
Novák či Jiří Letov. I Frantšek Kuchař, roku 1942 vedoucí oddělení pro preventivní potírání zločinnosti
( kriminální ústředna-pražské policejní ředitelství) uvedl: „ ....Jednalo se o akci samostatnou,
jakéhosi rasového typu. Popud k této akci cikánů vyšel pro nás z gen. komandatury.“ Tedy
z generálního velitelství neuniformované policie! Přesněji od šéfa štábu ( Obersturmbannführer Sowa)
generálního velitele neuniformované policie ( Standartenführer Böhme )!!
Nyní je potřeba přiblížit čtenáři protektorátní realitu a to prostřednictvím knihy Pavla Maršálka Pod
ochranou hákového kříže. Předpisy, které tvořily autonomní, protektorátní právo, byly vydávány se
souhlasem nebo na příkaz říšského protektora, resp. jemu podřízených složek, jež na splnění svých
požadavků obvykle nekompromisně trvaly. Proto i případů, kdy se představitelé autonomní politické
reprezentace otevřeně postavili německým požadavkům, nebylo mnoho. Spíše se vyskytovaly na
počátku okupace, ještě předtím, než někteří její členové získali zkušenost s fungováním nacistického
represívního aparátu. Pravidelně měly za následek vydání potřebné úpravy přímo okupačním
orgánem. Postupně, zvláště po nástupu Heydricha, se naopak množily situace, kdy zastrašení ministři
protektorátní vlády, stejně jako úředníci na nižších stupních vycházeli nacistům ochotně vstříc. Úplné
ovládnutí autonomní normotvorby nacisty však přinesla teprve realizace Heydrichovy správní
reformy. Ta završila již delší dobu trvající pronikání Němců do autonomních úřadů a zabsolutizovala
jejich vliv na každodenní práci těchto institucí. Tím byly definitivně odstraněny jakékoli pochyby o
charakteru tohoto práva. Jednalo se o předpisy, které nebyly vydány ze svobodné vůle zástupců
našeho národa, ale o akty vynucené často brutálním nátlakem cizí moci. Z obsahového hlediska pak
šlo v mnoha případech o deriváty nacistického práva. Platilo i ustanovení, že právoplatný rozsudek
protektorátního soudu může být nahrazen rozhodnutím německého soudu, podá-li proti tomu říšský
protektor námitky. To platilo i pro rozsudky z doby první republiky. Za necelé tři roky pronikli němečtí
úředníci na všechna důležitá místa autonomní (protektorátní) správy. České úřady byly nuceny
vyřizovat alespoň část své agendy podle německých předpisů a jejich organizace byla pozvolna
přizpůsobována správě okupační, dominantním jazykem se pro ně stala němčina. Poněmčení
autonomních orgánů dosáhlo dokonce takových rozměrů, že říšský protektor Neurath v srpnu 1941
nařídil výhradní používání přívlastku „protektorátní“(resp. s přidáním slova autonomní) a nikoli český
pro samosprávné instituce. Jejich označení jako českých totiž ztratilo svůj smysl a oprávnění!!!
Dne 23. května 1942 vydal Heydrich dvě nařízení o správě z říšského příkazu, která přenášela značnou
část úkolů protektorova úřadu a oberlandrátů na jím určené autonomní politické a policejní úřady,
aby jimi byly vykonávány jako správa z říšského vzoru (im Auftrage des Reichs). Účinnosti měly nabýt
k 15. červnu 1942.
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120050171/?lang=cs
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941801
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941800
Podle údajů ze srpna 1941 pracovalo v protektorově úřadu a oberlandrátech 2 350, v justičních
orgánech 600 a v ostatních tj. převážně na finančních úřadech 1 270 německých úředníků. V rámci
bezpečnostní policie a SD pak bylo nasazeno přibližně 2 100 pracovníků (tito uvedení čítají celkem
6350 pracovníků) a pořádkovou policii zastupovalo řádově čtyři až pět tisíc německých policistů . Po
reformě v listopadu 1942 působilo v protektorátních úřadech na 1 150 německých úředníků, zatímco
v ostatních součástech okupačního aparátu jich pracovalo 1880. Na území protektorátu fungoval tak
rozvětvený systém orgánů říšské vnitřní správy (dvoustupňová soustava Úřad říšského protektoraoberlandráty), všechny druhy německé policie, orgány dozorčí (finanční dozor a kontrola dopravy a
spojů) a odborné (válečná hospodářská místa, letecký úřad, stavovské úřady atd.)a německé soudy. V
říjnu 1940 se na území protektorátu nacházelo 106 000 příslušníků wehrmachtu a k tomu ještě 7000
až 7500 příslušníků Waffen SS.
Dne 16. června 1942 oznámil říšský protektor protektorátnímu ministerstva vnitra reorganizaci
protektorátní policie: S platností od 1. července 1942 se v ministerstvu vnitra zřizuje místo
generálního velitele pro všechnu uniformovanou protektorátní policii a místo generálního velitele
neuniformované protektorátní policie.
Prováděcí směrnice se vztahovala k výnosu ministerstva vnitra ze dne 24. června 1942-D-152022/6- 42-V/4 , což je právě výše popsaný dokument (oběžník).Byla však první kapitolu výnosu o
potírání cikánského zlořádu, prvního výnosu vydaného generálním velitelem neuniformované
protektorátní policie po ustavení této funkce. Tímto velitelem byl tehdy SS-Standartenführer Horst
Bőhme.
Prováděcí směrnice k výnosu ministerstva vnitra ze dne 24. června 1942 č. D- 152022/6-4Z-V/4
Potírání cikánského zlořádu
K provádění výnosu ministerstva vnitra ze dne 24. června 1942. čís. D - 152O-22/6-42-V/1, kterým byl
nařízen soupis a určitá další opatření proti cikánům, cikánským míšencům a osobám potulujícím se po
způsobu cikánském na celém území Protektorátu Čechy a Morava, vydávám tyto směrnice.
A. Úkoly (opatření)
Opatření:
1. Soupis cikánů, cikánských míšenců a osob potulujících se po způsobu cikánském(odst. II, IlI cit.
výnosu),
2. odnětí kočovnických živnostenských listů (odst. V cit. výnosu) a kočovnických listů podle § 5 zákona
o potulných cikánech ze dne 14. července 1927 č. 117 Sb.,
3. udělení výstrahy produktivně pracujícím cikánům a cikánským míšencům (odst. VI cit. výnosu),
4. zadržení cikánů a cikánských míšenců, kteří nejsou v pevné a produktivní práci,spolu s všemi
rodinnými příslušníky, a dodání jich do cikánského tábora (odst. VIII cit. výnosu),
5. provedení ostatních opatření, vyplývajících z ustanovení služebního předpisu preventivní potírání
zločinnosti – K- 17-100-01 .
B. Příslušnost
1. Soupis provedou orgánové veškeré protektorátní policie ve svých služebních obvodech.
2. V odst. A uvedená opatření budou říditi kriminální oddělení vládních policejních úřadů a místní
četnické stanice ve svých obvodech za součinnosti všech orgánů protektorátní policie (vládní policie,
četnictva a obecní policie); četnické stanice jsou v tomto směru podřízeny místně příslušným
četnickým pátracím stanicím.
3.Četnické pátrací stanice řídí soupis ve svých obvodech a usměrňují činnost místních četnických
stanic.
4. Pod dohledem Kriminální ústředny (odst. IX cit. výnosu) řídí soupis Kriminální oddělení - Všeobecná
kriminální ústředna - policejního ředitelství v Praze, kterému rovněž přísluší soustředění výsledků
soupisu z celého území Protektorátu Čechy a Morava a provádění úkolů vyplývajících ze služebního
předpisu K 17- 100-01 . V Zemi Moravské řídí soupis Kriminální oddělení policejního ředitelství v Brně
podle směrnic Kriminálního oddělení - Všeobecné kriminální ústředny- policejního ředitelství v Praze.
5. Okresní a obecní úřady jsou povinny spolupůsobiti vhodným způsobem a podporovati činnost
zmíněných orgánů.
C. Provedení
Soupis
1. Soupisu podléhají:
a) usazení a neusazení cikáni
b) usazení a neusazení cikánští míšenci,
c) všechny osoby, které podle svého vzhledu, způsobu života, mravů a zvyků se neliší od cikánů a
potulují se po způsobu cikánském, jako např. kotláři, brusiči, kočovní trhovci, pokud nemají vlastní
živnost se stálým stanovištěm nebo bydlištěm. Do soupisu jest pojati také ty cikány, kteří se t.č.
nacházejí v soudní vazbě, v trestnicích, donucovacích pracovnách a jiných výchovných ústavech,
v nemocnicích apod. Soupis provedou kriminální oddělení vládních policejních úřadů a četnické
pátrací stanice, v jejichž obvodu se zmíněné ústavy (věznice) nalézají.
2. Soupis bude proveden dne 2. srpna 1942, počínaje 7. hod.
3. Okresní a vládní policejní úřady vydají podle odst. l cit. výnosu ministerstva vnitra vyhlášku,
zakazující označeným osobám a jejich rodinným příslušníkům opustiti jejich místo pobytu v době od 1.
srpna 1942, 0.00 hod., do 3. srpna 1942, 24.00 hod., a obsahující současně příkaz, aby se tyto osoby
se svými příslušníky dostavily dne 2. srpna 1942 v 7.00 hod. k místně příslušným bezpečnostním
úřadům (vládním policejním úřadům, četnickým stanicím).
4. V odst. B 2 uvedené místně příslušné bezpečnostní úřady (policejní a četničtí orgánové)
a) vyplní u každé soupisu podléhající osoby dvojmo tiskopis podle vzoru l. Všechny rubriky tiskopisu
jest vyplniti co nejpřesněji podle údajů soupisu podléhající osoby. Na přesné údaje o rodinném
původu jest klásti co největší důraz. To platí především také pro zjištění u prarodičů s otcovy a
s matčiny strany. Při vyplňování sloupce, týkajícího se rodinného stavu, jest přesně udati, koná-li se
sňatek úřední nebo církevní - kdy a kde, nebo zda dotyční žijí v tzv. cikánském manželství. U osob.
oddaných církevně, úředně nebo po cikánském způsobu, jest udati zároveň jméno, rodná data a místo
narození manžela. Tyto údaje nenahrazují vyplnění přihlášky pro manžela. Do přihlášky musí býti
pojaty také manželské a nemanželské děti každého věku. Pro děti starší 6 let jest kromě toho vyplniti
zvláštní přihlášku. Po ruce jsoucí osobní doklady a ostatní doklady jest přezkoušeti co do totožnosti
osoby a až najeden doklad pro každého cikána odebrati a připojiti k soupisovým spisům- viz násl.
odst. d. Vládní policejní úřady a četnické stanice vyplní přihlášku o osobách zdržujících se nebo
bydlících v jejich služebním obvodu;
b/zhotoví ve trojím vyhotovení desetiprstou daktyloskopickou kartu všech osob starších 6 let a to
dvakrát na daktyloskopické kartě říšského vzoru a jedenkrát na daktyloskopické kartě
protektorátního vzoru:
c/zařídí vyhotovení dvou podobenek všech osob podléhajících soupisu, starších 16 let;
d/odejmou označeným osobám kočovnické živnostenské listy, není-li splněn předpoklad pro jich další
ponechání podle odst. C II;
e/sepíší s osobami uvedenými v odst. A 3 protokoly o udělených jim výstrahách podle odst. C III;
f/zadrží cikány a cikánské míšence, kteří nemají pevné a užitečné zaměstnání. i s jejich rodinnými
příslušníky a zařídí dodání jich do cikánského tábora (viz odst. C lV);
g/provedou zjištění totožnosti a státní příslušnosti sepisovaných osob. Za tím účelem musí učinit
všechna potřebná opatření, která mohou provésti, a to
1) přezkoušejí údaje o osobě a o státní příslušnosti podle předložených dokladů, zápisů úřadu, před
nimiž byl uzavřen sňatek, nebo jiných úředních záznamů a dokladů (přezkoušení osobních dat),
2) zajistí spolehlivé poznávací svědky, tedy rodinné příslušníky nebo jiné,
především úřední osoby, které zjišt'ovanou osobu znají z rodinných nebo z příbuzenských (rodových)
vztahů (zjištění osoby).
3) poznamenají údaje poznávacích svědků a údaje získané z dokladů do přihláškových tiskopisů.
Přitom jest míti na zřeteli, že u cikánů jest nutná v každém ohledu největší opatrnost a nedůvěra. U
osobních dokladů jest vždy zkoumati, nejsou-li falešné nebo zfalšované. Otisky prstů na osobních
dokladech jest pokud možno porovnati se snímanými otisky prstů. Je-li podezření, že osobní doklady
jsou falešné nebo nepravé co do obsahu, jest je vždy odejmouti-v případě potřeby současně zavésti
trestní řízení;
h) zaznamenají konečně do osobních průkazů takových osob (cikánských legitimací, občanských
legitimací nebo jiných osobních průkazů) ke kontrolním účelům provedení soupisu poznámkou:
„Sepsán dne 2. srpna 1942" a připojí otisk úředního razítka a podpis.
5. Soupisem získaný písemný a poznávací materiál jest v odst. B 2 uvedenými bezpečnostními úřady
uspořádati do desek, a to odděleně pro každou sepsanou osobu takto:
a) dvojmo co nejpřesněji a nejúplněji vyplněný tiskopis podle vzoru příl. l,
b) 2 daktyloskopické karty říšského vzoru a 1 daktyloskopická karta protektorátního vzoru,
c) 2 fotografie, pokud jde o osoby starší 16 let,
d) protokol o udělené výstraze podle vzoru příl. 2 v jednoduchém vyhotovení, jedná-li se o cikány
nebo cikánské míšence podle ustanovení odst. VI uvedeného výnosu, případně také
e) záznam o odnětí osobních dokladů, kočovnických živnostenských listů atd. a o zadržení a podání
návrhu na dodání do cikánského tábora. Veškerý soupisový materiál jest srovnati pokud možno podle
rodinné nebo rodové příslušnosti do zvláštních sběrných desek.
6. Takto získaný písemný materiál jest předložiti
a) místními četnickými stanicemi příslušné četnické pátrací stanici, která tento po přezkoušení a
doplnění předloží, a to
1) v Čechách přímo Kriminálnímu oddělení - Všeobecné kriminální ústředně- policejního ředitelství v
Praze,
2) na Moravě Kriminálnímu oddělení policejního ředitelství v Brně;
b) kriminálními odděleními vládních policejních úřadů v Čechách Kriminálnímu oddělení - Všeobecné
kriminální ústředně - policejního ředitelství v Praze, na Moravě Kriminálnímu oddělení policejního
ředitelství v Brně;
c) Kriminálním oddělením policejního ředitelství v Brně po přezkoušení a doplnění Kriminálnímu
oddělení - Všeobecné kriminální ústředně-policejního ředitelství v Praze, za zemi Moravskou.
7. Četnické pátrací stanice pečují o jednotné provádění všech cikánských otázek u četnických stanic
jejich obvodu. Veškeré úřady (stanice) přezkouší veškerý zaslaný jim spisový materiál o cikánech,
cikánských míšencích a po cikánském způsobu potulujících se osobách - (hlášení na tiskopis přílohy 1
a poznávací materiál) co do správnosti a úplnosti a po ruce jsoucí spisy sepsaných osob zhodnotí.
V případě potřeby vhodně doplní tiskopis příl. 1, jakož i daktyloskopické karty. Po zhodnocení také pro
vlastní účely postoupí veškerý materiál příslušným úřadům.
II. Odnětí kočovnických živnostenských listů a kočovnických listů
1. Osobám uvedeným v odst. C 1 bud'tež odňaty:
a) kočovnické živnostenské listy,
c) listy kočovnické, vydané jim na podkladě § 5 zákona čís. 117/27 Sb. a jež dosud nebyly odňaty.
2. Odňaté kočovnické živnostenské listy a listy kočovnické bud'tež zaslány četnickou stanicí s
průvodním hlášením cestou příslušné četnické pátrací stanice okresnímu úřadu, v jehož obvodě byl
vlastník listu podroben soupisu.
3. Kočovnické živnostenské listy a listy kočovnické nebud'tež však odňaty osobám podléhajícím
soupisu, jestliže tyto nejsou cikány, nebo cikánskými míšenci, pokud
a) jsou majiteli zábavního podniku většího rozsahu,
b) provozují svou živnost z hlediska kriminálně-policejního nezávadně a způsobem prospěšným
společnosti,
c) jsou zachovalí a mají dobrou pověst,
d) vyhovují všem úředním nařízením a pokynům.
e) nezaměstnávají podezřelé osoby, cikány nebo cikánské míšence, aby jim umožnili kočovný způsob
života. Kočovnické živnostenské listy, jež budou ponechány vlastníkům, bud'tež opatřeny poznámkou:
„Přezkoušeno a ponecháno při cikánském soupisu", k tomu budiž připojena úřední pečet' a podpis.
Četnické stanice hlásí cestou četnické pátrací stanice jména, osobní data a úřady, které vydaly
ponechané kočovnické živnostenské listy, Kriminálnímu oddělení - Všeobecné kriminální ústředně
policejního ředitelství v Praze. Kočovnické živnostenské listy (listy kočovnické) odňaté osobám
potulujícím se po způsobu cikánském, na které se nevztahuje ustanovení předchozího odst. 3, buďtež
zaslány podle ustanovení odst. 2 okresním úřadům. Jinak budiž proti těmto osobám zakročeno, jak v
odst. III 2 uvedeno.
III. Příkazy (výstrahy)
1. Cikánům a cikánským míšencům, kteří budou ponecháni na svobodě (jsou-li v pevné a užitečné
práci), budiž dána podle přílohy 2 protokolární výstraha.
2. Osobám potulujícím se po způsobu cikánském, jimž byly odňaty kočovnické živnostenské listy (listy
kočovnické) - viz předchozí odst. II 4, budiž dána protokolární výstraha podle vzoru příl. 3.
3. Výstrahy udělené podle odst. 1 a 2 jest přesně sepsati. Tyto budou podepsány jak osobami, jimž
byla udělena výstraha, tak i osobami úředními. Poté jest je připojiti k soupisovým spisům podle
ustanovení C I 5.
IV. Dodání do cikánského tábora.
1. Cikáni a cikánští míšenci, kteří nejsou v pevné a užitečné práci, buďtež se svými příslušníky dodáni
do cikánského tábora, a to v zemi
a) České do Let u Písku,
b) Moravské do Hodonína u Kunštátu.
2. Na cikány, cikánské míšence a na osoby potulující se po způsobu cikánském, u nichž jsou
předpoklady pro uvalení preventivní vazby (zločinec z povolání nebo zločinec ze zvyku)jest zásadně
uvaliti preventivní vazbu.
3. Příslušníci cikánů a cikánských míšenců vzatých do preventivní vazby bud'tež odevzdáni pokud
možno nejstaršímu členu rodu oněch cikánů, jež byli odevzdáni do cikánského tábora, do opatrování
apod. Jsou-li osoby potřebující péče odevzdány oněm cikánským rodinám, jež byly ponechány na
svobodě, jest o tom vyrozuměti příslušný místní úřad sociální péče. Sociálně potřební příslušníci osob,
žijících po způsobu cikánském (bílí cikáni), bud'tež odevzdáni v místě soupisu úřadům sociální péče za
účelem sociálního opatření (chudinského opatření).
4. Kriminální oddělení a četnické pátrací stanice
a) zařídí potřebné u osob vzatých do preventivní vazby podle K-17-100-01;
b) řídí, zajišt'ují a provedou dodání cikánů a cikánských míšenců do cikánských táborů. K tomu účelu:
1) zajistí si již před začátkem akce předpokládaný počet dopravních prostředků (nákladních aut,
železničních vozů apod.),
2) určí osobám v úvahu přicházejícím transportní sběrny a sdělí je příslušné četnické stanici,
3) uloží četnickým stanicím, aby počínaje prvním dnem soupisu (2. srpna 1942) nepřetržitě v době
akce hlásily této sběrně telefonicky počet a dobu příchodu osob určených do cikánského tábora,
dopravily je pod dozorem až do sběrny a současně odevzdaly četnické pátrací stanici:
a) úplně vyplněné tiskopisy podle vzoru příl. l,
b) tři daktyloskopické karty.
c) odňaté doklady atd.- viz odst. C I 5a, b, e, C I 6a.
5. Transporty, zejména do sběren, jest dle možnosti prováděti pěšky.
6. Kriminální oddělení (četnické pátrací stanice) odevzdají veliteli tábora jmenovitý seznam do tábora
dodaných osob, sestavený abecedně a podle rodů.
7. Konečné písemné přikázání cikánů a cikánských míšenců a doručení příslušnému veliteli tábora
zařídí:
a) v Čechách-Kriminální oddělení-Všeobecná kriminální ústředna policejního ředitelství v Praze,
b) na Moravě - Kriminální oddělení policejního ředitelství v Brně.
8. Veškerý majetek osob určených k dodání do tábora (dopravní vozidla, vozy, tažné stroje a zvířata)
jest odevzdati obcím posledního pobytu do úschovy, příp. k prodeji veřejnou dražbou za účelem krytí
výloh, vzniklých sociálními opatřeními, poskytnutými jim nebo jejich příslušníkům. Získaný výtěžek
jest odevzdati po odečtení těchto výloh příslušnému soudu. Vězňům jest ponechati jen nejpotřebnější
věci.
V. Opatření podle služebního předpisu K 17-100-01
Zásadně jest všechny při soupisu zadržené osoby, na něž se vztahuje ustanovení služebního předpisu
K 17-100-01, podrobiti předpisům o preventivní vazbě.
D. Spolupůsobení vládní policie, okresních úřadů a místních bezpečnostních úřadů při soupisu
1. Vládní policejní úřady a okresní úřady dají ve svém služebním obvodě doručiti vyhlášku podle
přílohy k výnosu ministerstva vnitra ze dne 24. června l942 D-1520-2216-42-V/4 - všem cikánům,
cikánským míšencům a po způsobu cikánském potulujícím se osobám, a to nejpozději do 21 .
července 1942. Místní bezpečnostní úřady střeží ve svém služebním obvodě vlastními orgány (orgány
obecní policie) za spolupůsobení lesního a polního strážního personálu
a) dne 1. srpna 1942 cikány, cikánské míšence a po způsobu cikánském potulující se osoby, aby
neopouštěly příslušný místní policejní obvod obce, vyjma k docházce do místa přihlášení určené
vyhláškou, a dopraví cikány v obcích do sídla četnické stanice, příslušné podle jejich bydliště;
b) počínaje 2. srpnem 1942 dají přezkoušeti zejména v cikánských tábořištích (lesích), cikánských
pracovištích atd., zda všechny osoby, na které se soupis vztahuje, se tomuto soupisu podrobily.
Všechny cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po způsobu cikánském, kteří se nemohou
vykázati písemným příkazem (výstrahou), který byl vydán po 1. srpnu l942 příslušným kriminálním
oddělením (četnickou pátrací stanicí), jest dodati příslušnému policejnímu úřadu (kriminálnímu
oddělení, četnické pátrací stanici nebo četnické stanici).
E. Závěrečná ustanovení
1. Úřady , které provedly soupis cikánů atd.(kriminální oddělení, četnické pátrací stanice a četnické
stanice) , hlásí všechny osoby do seznamu pojaté, příslušnému policejnímu úřadu podle místa
narození (kriminálnímu oddělení, četnické pátrací stanici, četnické stanici), a to písemně podle vzoru
přílohy 4.
2. Potřebný počet tiskopisů pro soupis jest hlásiti kriminálními odděleními a četnickými pátracími
stanicemi - Na Moravě cestou kriminálního policejního ředitelství v Brně - Kriminálnímu odděleníVšeobecné kriminální ústředně – polic. ředitelství v Praze do 15. července 1942. Požadované tiskopisy
dojdou na příslušná místa včas a jest je pak odeslati četnickými pátracími stanicemi četnickým
stanicím.
3. Městské (obecní) policejní úřady musí vyhověti dožádáním kriminálních oddělení a četnických
pátracích stanic (četnických stanic), týkajících se podpory při soupisu cikánů.
4. Kriminální oddělení a četnické pátrací stanice vyplní došlé zvláštní tiskopisy , a to pro :
a)osobní spisy
b)kartotéku(3 různé lístky),
podle pokynů , daných dne 15. července 1942 , při služební rozpravě.
5. Vedoucí kriminálních oddělení , velitelé četnických pátracích stanic a velitelé sběrných táborů
v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, nechť se hlásí k služební poradě dne 15. července o 19.
hodině u Kriminálního oddělení – Všeobecné kriminální ústředny – policejního ředitelství v Praze 1,
Bartolomějská 10.
6. Četnické stanice předloží spisy u nich za soupisu shromážděné neprodleně - pokud možno při
předání osob, v den soupisu - nejpozději však do 5. srpna 1942 příslušné četnické pátrací stanici.
Kriminální oddělení a čet. pátr. Stanice předloží rovněž neprodleně spisový materiál nejpozději do 15.
srpna 1942 – na Moravě cestou kriminálního oddělení polic. ředitelství Brno-kriminálnímu oddělení –
Všeobecné kriminální ústředně – polic. Ředitelství v Praze, a to se závěrečnou zprávou, z níž zejména
musí býti patrny všechny zkušenosti, získané při soupisu.
DVOJČATA
Kriminální policejní ústředna německé kriminální policie v Praze vydala dne 29. září 1942 táborovému
vedení cikánského tábora v Letech pokyn k sečtení cikánských dvojčat, trojčat …Obsahoval jméno
dvojčat, jejich osobní údaje jakož i jejich sourozenců jejich rodičů. Tyto údaje budou využity pro
Rassenhygienische Forschungstelle beim Reichsgesundheitsamt v Berlíně. (Karton 1 č.j.3226)
Kdo zde, a o čem rozhodoval? Nebylo už tehdy někomu někde známo, že internovaní Romové z Letů
mají býti odesláni do Osvětimi, kde je očekává doktor Mengele, který má o dvojčata zájem?!!
Počítali tehdy Němci se záhubou romských dětí v cikánském táboře, ať už provedenou svévolně
Janovským či na jejich skrytý pokyn? Proč by potom vydávali tento příkaz? Tak tedy genocidu vymyslel
a skrytě provedl sám Janovský bez vědomí Němců? Takovou soukromou iniciativu by mu asi netrpěli.
Zpozdil totiž transporty do Osvětimi a ohrozil okolí tábora epidemickou nákazou! Pokud by si Němci
byli jisti, že tábor byl obstojně logisticky zabezpečen a na vině je například jen podvýživa způsobená
odepřením potravin, asi by Janovského stihl větší trest než odvolání.
Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o povinnosti opatřiti si osobní průkazku ze dne
18. března 1942, které bylo vydáno na základě vyhlášky říšského ministerstva vnitra k nařízení o
osobních průkazkách ze dne 3. března 1942 bylo realizováno předpisem protektorátního ministerstva
vnitra „Kennkarten-osobní průkazy k čís.D1130-24-/3-42-V/4.“ Průkazy se neměly vydávat Židům a
Cikánům. Cikány shora uvedených ročníků jest sice třeba podchytt, s vydáním osobní průkazky jest
třeba vyčkat až do udělení dalšího pokynu. Žádost cikána označiti v rohu velkým Z.
Takže, kdo rozhoduje? Protektorátní ministerstvo nebo říšský protektor? Ten kdo rozhodoval o Židech,
rozhodoval i o Romech. On totiž rozhodoval o VŠECH!!!! Cesta do záhuby tedy už 18. března byla
nastoupena, když se mělo s udělováním tzv. kennkart pro Cikány vyčkat! Začala ještě dříve na
poradách u Heydricha. To, že se konkrétní provedení později měnilo, na tom nic nemění. Kdyby
někteří Židé či Romové obdrželi tzv. kennkarty, mohli by se někteří z nich třeba vydávat za Čechy a
ztěžovat tak záměry okupantů s nimi. Naopak, na vydávání kennkart Čechům se pospíchalo. Byl tam
totiž otisk prstu, vlastnoruční podpis a fotografie a tak umožňovaly lepší kontrolu. Proč byla taková
kontrola nutná, když Češi byli, podle některých našich velkých českých intelektuálů a velkých českých
žurnalistů, jakož i podle mínění mnoha dobře informovaných a renomovaných evropských i
amerických odborníků, národem udavačů a kolaborantů, pilně pracujících pro vítězství Nové Evropy?!
Četli třeba naši velcí čeští intelektuálové třeba knihu Dietricha Eichholze Geschichte der deutschen
Kriegswirtschaft? Vědí o tom, že jimi velebené neutrální Švýcarsko vyslalo na východní frontu
bojovníkům za Novou Evropu útvar lékařů!? O tom, že neutrální Švédsko povolovalo těmto
bojovníkům za Novou Evropu tranzit přes své území a asi 200 švédských dobrovolníků sloužilo ve
Waffen SS a že obě země s Německem čile obchodovaly?! A bránily vstupu Židů či Norů, kteří se
chtěli zachránit na jejich území?! Vědí, jaké byly počty Wehrmachtu, Waffen SS, Luftwaffe, Gestapa,
Abwehru, Technische Nothilfe, RAD, Organisation Todt, Kriminalpolizei, Gendarmerie, Schutzpolizei ,
Sicherheitsdienstu, Luftschutzpolizei, Werkschutzu, SA, HJ, NSKK a dalších německých ozbrojených
složek na protektorátním území roku 1942 (přes 120 tsíc). Vědí kolik Čechů (myšleno teď etnicky)
prošlo všemi typy německých táborů a věznic? Mezi 105 až 115 tsíci ! Vědí, kolik jich tam zemřelo?
Asi 20 tsíc (tj.17až 19%). Vědí, kolik jich bylo totálně nasazeno? Mezi 400 až 450 tsíci. Vědí kolik jich
zemřelo při totálním nasazení? 3641 osob. Vědí kolik jich bylo popraveno? Mezi 8 až 10 tsíci. Vědí
kolik jich padlo či bylo zabito v květnovém povstání a v předcházejícím partyzánském boji? Asi 8500
osob. Prostudujeme-li si pomůcku pro naše školy , pak zjistíme, že Čechů zahynulo přes 50 tsíc!! Tím
samozřejmě nechci ignorovat romské a židovské oběti druhé světové války z českých zemí, jakož i
polské obyvatelstvo Těšínska, sudetoněmecké oběti nacismu a cizince, kteří ať už jako vězni, zajatci,
totálně nasazení či vojáci sovětské, rumunské, polské, americké a československé armády - naši
osvoboditelé - na našem území zahynuli! (www.zivapamet.cz/assets/files/Nacisticka_perzekuce.pdf.).
Vědí, kolik proběhlo v roce 1942 v protektorátu kontrol? Přes 200 tisíc! Proč tyto kontroly, např.
domácího zvířectva neprováděli čeští četníci sami?. Byli ti, co chovali nějaké nepřihlášené zvíře
zločinci a ti Evropané, kteří to kontrolovali, lidé usilující o dobro a pořádek? Vědí velcí čeští
intelektuálové, že těch českých pracujících, kteří prošli Arbeitserziehungslagery jen na území
protektorátu (v protektorátu přes 50 tsíc, ale Arbeitserziehungslagery existovaly i v třetí Říši a i tam
do nich Čechy zavírali , viz:http://de.wikipedia.org/wiki/Arbeitserziehungslager ) bylo víc než
desetkrát tolik než těch, kteří odpočívali v Luhačovicích. Vědí, kolik bylo na území protektorátu
usedlých Němců? Dle soupisu z 15. prosince 1941 jich bylo 267 259 a přibývalo jich. Mezi nimi (do
února 1942) bylo přes 37 tsíc tzv. Reichsdeutche, Němců přišedších z Říše, kterým proto vydávaly
potravinové lístky oberlandráty. Ti spolu s domácími Němci zaujímali řídící a kontrolní místa
v okupační , ale i protektorátní správě a v hospodářství (arizátoři, treuhändři atd... Zpráva OSS
uváděla: „ ...perhaps 25000-30000 administrative officials. The number of Reich German
businessmen and workers cannot be closely estimated, but is probably not above 20000-25000....“).
Do celkového soupisu Němců samozřejmě nebyly zahrnovány kasernované, mnou již jmenované
složky! V protektorátu bylo v říjnu 1940 106 000 příslušníků wehrmachtu, 7500 příslušníků Waffen SS
a 2135 příslušníků Sicherheitsdienstu, gestapa a německé kriminální policie, pořádková policie
http://www.fronta.cz/dislokace-schutzpolizei-v-protektoratu-v-roce-1941 měla čtyři až pět tisíc
příslušníků. Kolik prostoru tedy Čechům zbývalo a na jaká rozhodnutí? Byl domácí odboj v Holandsku,
Belgii nebo Dánsku větší než náš? A kolaborace v těchto zemích naopak menší? Kdo o tom napsal
nějakou srovnávací studii? Snad soudruh a bratr Petr Pithart? Autor stupidního tvrzení , že legionáři
obsadili sibiřskou magistrálu především proto, že se jím chtělo domů!!!!!!!!!(Podiven , str. 586 ) !!!!
Vážený soudruhu a bratře Petře! Legionáři obsadili magistrálu v létě 1918, tehdy bylo jejich domovem
Rakousko-Uhersko!!! Ti čeští legionáři, kteří se domů tehdy dostali, tedy italští legionáři, kteří padli
v létě 1918 do rakouského zajetí v Alpách či na Piavě, byli popraveni!!!! A to i tak, že provazy uvázané
na olivách praskaly, tak se poprava opakovala několikrát. Jsou pohřbeni na Olšanech! Byls tam někdy,
soudruhu a bratře?! Naopak ti, co se nedostali domů, odpočívají pod nápisem CADUTI LEGIONARI
CECOSLOVACCHI v Roveretu!! Legionáři na Sibiři obsadili magistrálu proto, že chtěli do Francie, chtěli
bojovat! Ti, kteří se tam dostali, i když z Ruska jich bylo jen něco přes tisíc, tak tam spolu s ostatními
bojovali!! A umírali!! A mají i hromadný, masový hrob!!!! Jedním z nich byl pozdější předseda
protektorátní vlády generál Eliáš. Ten si však na svou popravu musel ještě počkat! Jak se mohou tito
lidé s takovýmito znalostmi k otázkám historie vůbec vyslovovat.!?? Soudruh Pithart překrucuje
historii legionářů úplně stejně jako Pape historii protektorátní!! Soudruh Pithart se vždy v čéétéé
předvádí svými znalostmi o Masarykovi! President Osvoboditel právě na cestě transsibiřskou
magistrálou napsal svou knihu Nová Evropa!! Věnoval ji našim ruským legionářům, které právě
opustil. V přemluvě jim říká: „….budu vaším kvartýrmajstrem ve Francii!!!“ Jestliže jím měl být, pak je
každému jasné, že naši ruští legionáři směřovali do Francie. I Jaroslav Hašek horlil, už na straně
bolševiků, proti cestě do Francie!! Tento Haškův článek byl dostupný v pracech Radko Pytlíka. Petr
Pithart, také Pytlík, ale Brouk, ho asi nečetl!!!! Proč vážený soudruh a bratr Petr Pithart, tak jako
všichni velcí čeští intelektuálové i žurnalisté ale i čeští a zahraniční historici srovnávají český odboj
vždy jen a jen s polským odbojem, jehož rozsah i ztráty byly větší a nikdy s žádným jiným!! Vždyť i
polský odboj bledne ve srovnání s běloruským : „Už v lete 1942 nemecká brutalita a arogancia
zpôsobila, že bieloruské obyvatel´stvo bolo naladené silne protinacisticky a začalo bojovať proti
okupantom. Jednotky SS odpovídaly brutálnymi akciami proti dedinám. V 658 dedinách bolo
obyvatelstvo upálené zaživa za spoluprácu s partizánmi. Na nútené práce do Nemecka bolo
odvezených 380 000 mladých Bielorusov. Rozsah teroru bol asi najväčší zo všetkých okupovaných
území
ZSSR.
Počas
vojny
zahynulo
3 650 000
ludí,
čo
jehttp://www.pulib.sk/elpub2/FF/Chovanec2/pdf_doc/34.pdf až 40% vtedajšej populácie“!!!(Pavel
Mičianik). Srovnání s polským odbojem je účelové, má to jen poplivat naši vlastní historii!!! Žádné
historické poznání to nepřináší. Nikdy se nerozebírají okolnosti, za jakých Němci do dané země přišli,
jaké množství domácího vojska a civilistů se přitom dostalo na území „pozdější protihitlerovské
koalice“, jaké množství zbraní ze zahraničí dostal domácí odboj , jak probíhalo uznání exilové vlády
atd. A nedozvíme se, že do poslední libry jsme si vše zaplatili, na rozdíl od Poláků. A roku 1947 nebyl
pozván ani čs. letecký přidělenec na britský letecký den. Naši piloti byli přitom po Britech a Polácích
třetí nejpočetnější skupinou v bitvě o Británii.
K české ochotě ke kolaboraci se v jednom rozhovoru vyslovil i profesor Robert Kvaček. Na dotaz
„Mluví se o tom, že Češi mají zvláštní schopnost hrbit hřbet a že mezi nimi byl nebývalý počet
konfidentů?“ odpověděl: „Nebývalý? Kdo to srovnával s jinými zeměmi? Počty svých konfidentů
neznáme. Třeba Francouzi jich soudili opravdu hodně a Belgičané jich také neměli málo. I na britských
ostrůvcích v Kanálu byli lidé spolupracující s nacisty. Češi nebyli myslím ani horší ani lepší než jiní.
Problém je v tom , že jsme si u nás zvykli hovořit o naší historii bez znalosti dějin jiných zemí a přitom
se automaticky srovnává. Když někdo tvrdí , že Češi byli lepší nebo horší je třeba se ptát: Vůči komu?
Ptám se a často zjišťuji ,že za takovou tezí není nic. Je k tomu náchylná ta publicistika, která si s fakty
hlavu neláme.“
Rovněž tak se ke kolaboraci vyslovila paní Eva Hahnová: „ Mluvit s despektem o Češích v
protektorátu, jakoby jejich chování neodpovídalo morálním nárokům autorů, je sice v současné době
modní, ale nejde o nový zvyk. Původně byly obrazy Čechů coby kolaborantů šířeny nacistickou
propagandou již během války jako pilulky pro uklidnění nervů české i německé veřejnosti. Poté je
popularizovali sami nacisté. Byla to nová forma tradičního nazírání na Čechy jako na národ bez
morálního, státoprávního a politického vědomí, kterému se pod německou okupací prý dobře vedlo a
který byl se svým osudem spokojen. Tajné zprávy nacistických bezpečnostních orgánů však těmto
obrazům Čechů protiřečí.“
http://www.jedinak.cz/stranky/txtkvacek.html
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10350893065-heydrich-konecne-reseni/5686-textove-prepisy/
http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/14704-utok-na-heydricha-vndokumentech
http://www.zasvobodu.cz/news/cesi-meli-proc-strilet-naheydricha/http://is.muni.cz/th/65332/ff_b/Bakalarska_prace.pdf
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=943356 http://download.ebookshelf.de/download/0003/8376/72/L-G-0003837672-0002473668.pdf
http://is.muni.cz/th/282550/pedf_b/bakalarska_prace.pdf
http://is.muni.cz/th/64510/ff_m_b1/Nevyhnutelnost_kolaborace.txt
https://www.oapen.org/download?type=document&docid=461691
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/dtdownload/8800014079/?lang=en a www.verzetsmuseum.org
Velmi poučnou je studie Petra Lhotky na http://dlib.cas.cz/4901/1/historica-016-229-246.pdf , která
uvádí ještě další fakta o záměrech s Romy v roce 1942! Cesta k záhubě Romů byla obsažena již
v samotné německé rasové ideologii, zákony znaly kategorii Fremdblutige! Tak došlo například i na
takzvané rýnské míšence, potomky afrických vojáků z doby francouzské okupace Porýní. Byli
sterilizováni. Dne 2. května 1940 se Hitler vyslovil proti přítomnosti německých Cikánů ve
Wehrmachtu. Einsatzgruppe D na Ukrajině a Krymu likvidovala kromě Židů a komisařů RKKA i Romy!
V protektorátu je plánováno Heydrichem nejprve vysídlení na východ, pak se postupuje podle
Himmlerových pokynů, které jsou analogií jeho kroků v Říši. Osudy Romů v těchto dobách popisují
např. Puxton a Kenrick (Cikáni pod hákovým křížem).
Rovněž zcela mylná je představa, že obyvatelstvo protektorátu bylo informováno či mělo jasnou
představu o tom co se děje v Osvětimi. Velmi dobře o tom vypovídá kniha rozhovorů pana Tomáše
Kosty. Je zajímavé, že ve výpovědi Bedřicha Peška k Hejdukovi se objevuje tvrzení, že v táboře byli
cikáni, kteří tam byli soustřeďováni a odtud posíláni do Polska do sirných dolů. Také výpověď
Bělohlávka ve věci Luňáčka uvádí, že Luňáček vyhrožoval cikánům, že když nebudou pracovati, nechá
je odvézti do sirných dolů do Polska. Představa, že četníci v Letech přesně věděli, čeho jsou, i když
nechtěnou součástí, je mylná!! Mohli jen tušit. Výpověď před soudem, že v táboře se všeobecně
vědělo, že Říše má zájem, aby cikáni vyhynuli, však neznamená, že se vědělo cokoliv konkrétního. Je
navíc činěna v době poválečné, kdy fakta o tom, co se dělo např. s Romy či Židy, již byla známa!
Naopak fakt, že epidemie byla potlačena, mohl vzbuzovat názor, že Cikáni nebudou vyhubeni, ale
pouze vystaveni pokračující diskriminaci. Nadporučík Blahynka tak v hodnocení činnosti svých
podřízených, po potlačení epidemie a při likvidaci tábora v Letech, navrhuje zařazení některých svých
podřízených jako dozorců do nějakého cikánského tábora! Aby mohl být tento tábor cikánským,
museli by se v něm tito Cikáni nacházet, tedy existovat.! Ani Blahynka neměl tedy představu, co se do
měsíce skutečně stane. Nechtěl totiž při svém novém zařazení navazovat vztahy se zemským
četnickým velitelstvím a přál si i pro sebe místo v některém cikánském táboře. Výpovědi Bedřicha
Peška k Hejdukovi a Bělohlávka ve věci Luňáčka jsou skutečně válečným svědectvím! Chargé
ďAffaires Dr. Kopecký z úřadu stálého delegáta při Společnosti národů v Ženevě referoval 17. srpna
1942 ministerstvu zahraničí v Londýně o zprávě, kterou mu podal nadporučík v záloze Rudolf Piovatý,
který uprchl z Brna. Ten mj. uvedl: „Nejobávanější místo pro naše vězně jsou sirnaté doly v Polsku,
Oswieczimi, blízko Krakova (práce bez masek) a pak Sušilovy koleje v Brně, kde se hodně mučí“….
Zdali a jaké informace přinesli Romové, kteří byli do Let posláni z Osvětimi(Robert Weitz, Fridrich
Weitz, Leon Gross ), jsem bohužel nikde nevyčetl.
NEPOPÍRÁM UTRPENÍ ROMŮ
O krutých podmínkách v cikánském táboře v Letech podávají svědectví výpovědi učiněné před rokem
1989.
Jsou to za prvé vzpomínky romského partyzána Josefa Serinka sepsané v 60. letech Janem Tesařem.
Byl transportován do Letů dne 3.8.1942 . Svůj příchod do tábora popsal takto: „V té poslední vesnici –
ta se jmenovala Lety – nás vezli po takové silničce do lesů. Nedaleko rybníka na louce mezi lesy tam
byl vozový tábor, tzv. sběrný tábor stěhovací. Na bráně tam byla elektrická světla, před nimi stál
poschoďový barák. Poschoďová budova před branou byla dřevěná, vlevo od brány byl les a pak
dálnice na Orlík, na které se hlavně pracovalo. Dále byly maringotky a v nich celé rodiny českých
četníků. Veškeří dozorci byli bývalí čs. četníci, dozorci a policajti. Auto zůstalo stát před branou, stáli
tam už dvěma řadami četníci, u brány jich taky bylo asi deset, nařídili nám vystupovat a po dvou
vcházet branou dovnitř. Za mnou šla manželka, Walter a dcery, a za nimi další už jeden četník (byl
z pardubické donucovací pracovny) tloukl důtkami, protože jsem se mu nelíbil. To už byl první pozdrav
tábora. Druzí četníci také mlátili, někteří z lidí se tam svalili pod ranami. Četníci měli kusy kabelů a
těmi do nás řezali. Pro nás cikány to nebylo nic nového. Já dobře znám ty české bývalé rakouské
četníky. Dvůr byl do velikého nepravidelného kruhu s průměrem asi 120 metrů. Dokola stály baráky,
každý barák měl vchod na straně do kruhu, před ním pavláčku. Vehnali nás všechny na ten dvůr, bránu
zavřeli a odjeli zpět. Když nás převzali, rozdělili nás na muže a ženy, děti šly s matkami. Každý četník si
vzal patnáct až dvacet mužů a odváděli nás na baráky. Nás zavedli do boudy osmnáct, dva už tam byli.
Dvacet lidí bylo v boudě 6 krát 3 metry, postele byly po třech nad sebou. V některém voze bylo i třicet
lidí. Četník, který nás vedl, vykázal každému místo a jednoho z nás určil velitelem, kterého museli
všichni poslouchat. Potom odešel a barák zvenku zavřel na petlici. Kdo chtěl v noci ven, musel klepat
a dostal bití.“ (Lidové Noviny 23.8.2011, redakčně kráceno)
Přední československý http://old.lf3.cuni.cz/mikrobiologie/patocka/statim.htm mikrobiolog profesor
Patočka z Prahy byl jedním z členů komise, která měla přešetřit, jestli se skutečně jedná o skvrnitý
tyfus. Jeho svědectví je uveřejněno v knize Škvrnitý týf od Juraje Červenky.
„Cigánske deti, okrem dojčiat a práceschopnej mládeže, boli oddelené od rodičov v osobitných
velkých dvoch barakoch, kde na pričiach pokrytých zhnitou slámou boli zväčša ponechané svojmu
osudu. Asi trikrát denne cigánska žena priniesla hrniec akéhosi jedla, ktoré rozdělovala pri okraji
priče. Spomínam si, že len pohyblivé a zdravé deti priliezli k okrajom a zmocnili sa čiastky pokrmu
neuveritelne pripraveného. Deti zjavne choré a slabé sa k jedlu prakticky vộbec nedostali. Pri tomto
„stravovaní" cigánskych deti, ktoré bolo skộr podobné zle vykonávanému krmeniu zvierat v
zoologickej záhradě, som si všimol, že väčšina deti je oblečená v rozpadávajúcich sa košeliach a
niektoré boli úplné nahé. Jedinou prikrývkou tohto detského stáda bola velká celtová plachta, ktorá
samozrejme pre všetkých nestačila, takže si ju navzájom pretahovali, a to nielen rukami, ale aj zubami.
Väčšina deti kalila a močila pod seba, pretože v tomto zrejme improvizovanom baraku nebolo
postarané o záchody. Aby som zistil skutočný stav hygieny pod celtou, odkryl som ju v celom rozsahu.
Prvé, čo som si s hrózou uvědomil, bol rad detských mrtvoliek, ktoré ležali medzi dětmi, a druhý, azda
tým hroznejší pohlad bol na deti zrejme v agónii, niektoré ešte v horúčkach so strašlivými gangrénami
zachvacujúcimi celú dolnú končatinu, ktorá bola čierna až ku stehennému zhybu, alebo celá hornú
končatinu. Spomínam si dodnes jasné, že sa tu predo mnou otvoril obraz, ktorý čo do hrộzy predstihol
Danteho opisy pekla. Umieranie deti a najma ich gangrény som si nevedel vysvětlit. Až dalšia cesta
táborom mi ukázala, že aj medzi dospělým obyvatelstvom tábora prebieha horúčkové ochorenie, pre
mňa do toho času nevídaného rázu, končiace sa alebo smrtou, alebo prechádzajúce v
rekonvalescenciu takú ťažkú, že ani mladí pacient neboli takmer schopní pohybu. I medzi
dospelými, najmä mužmi, som zistil rad tažkých, nesmierne bolestivých gangrén nộh, vo dvoch
prípadoch dokonca genitálov. Hygienická situácia medzi dospělými bola o niečo lepšia ako medzi
opuštěnými deťmi. Vyzeralo to tak, že pre leto vybudovaný tábor o malej kapacitě bol preplnený po
celý rok trojnásobkom až štvornásobkom osadenstva, ktoré bolo nútené žit za vel'mi ťažkých
hygienických a stravovacích podmienok. Záchodové žumpy (bolo to začiatkom decembra za mrazu)
pretekali, takže sa vytvárali jazierka výkalov, uprostred ktorých stáli naprosto nepoužívané a
nepoužívatelné latríny. Okolie jednotlivých ubikácií bolo husto znečistené fekáliami. Ležalo sa na
slame a len privilegované, t. j. bohatšie rodiny cigáňov si mohli dopriať komfort špinavých prikrývok,
roztrhaných perín a prestieradiel pokrývajúcich slamu na pričiach v jednotlivých barakoch. Keď som sa
opýtal lepšie situovaných cigánskych rodin, prečo sa o deti nestarajú a nechávajú ich v baraku za
uvedených podmienok, dozvěděl som sa, že v prvom prípade išlo o det opuštěné od tých cigánskych
rodičov, ktorí boli postupom času ako práce najschopnejší odvlečení do bani v Osvienčime a ktorí sa
nevrátli. Tábor bol ohradený drevenou ohradou a drộtenými zásekmi. Mimo priestoru tábora bola
drevená jednoposchodová budova táborového velitela a v blízkom okolí, tiež mimo tábora, stálo
niekolko lepších drevených barakov pre žandársku stráž. Strážná čata pozostávala váčšinou zo starých
žandárov, sčasti už presluhujúcich, o ktorých nemožno povedať, že by boli přísnými strážcami, a ich
poměr k osadenstvu bol viac ako l'udský. Jedným z dovodov náhlého zvolania komisie, ktorej som bol
členom, bolo to, že sa vyslovilo podozrenie na škvrnivku. Toto podozrenie vyslovil jeden z
dezinfektorov ŠZÚ, ktorý pracoval pri likvidácii týfovej epidemie, ktorý strávil za prvej republiky
niekolko rokov v rovnakej funkcii na Podkarpatskej Rusi. Názor tohto skúseného člověka, menoval sa
Havrda, sa akceptoval aspoň natolko, že niekolko krví pacientov s horúčkou sa vyšetřilo na WeilovuFelixovu reakciu. Kedze išlo o začiatočnú fázu choroby, bol titer len suspektný, napriek tomu však
komisia bola povinná uvažovat aj o tejto možnosti a potvrdit alebo vyvrátit tento názor. Jednou z úloh
komisie bolo vykonať pitvu cigáňa, ktorý zomrel deň predtým. Zasadnutie komisie v sobotu trvalo až
do popoludňajších hodin. Pri pitve mrtvoly cigáňa sa makroskopicky okrem trochu zväčšenej sleziny
nezistili žiadne známky výraznejšie lokalizovaného infekčného procesu. Pri pitve som odobral časť
myokardu a predíženej miechy do fixačnej tekutiny, ako mi poradil profesor Šikl. Čiastočne prefixovaný
materiál bol rýchlym sposobom histologicky spracovaný ešte v nedelu a v pondelok ráno předložený
profesorovi Šiklovi. O 11. hod. mi profesor Šikl oznámil úplné jasnú diagnózu, ktorá zněla — t‘ažká
škvrnivka. V ten istý deň boli informovaní vedúci zdravotného úradu a popoludní si zavolal nemecký
vedúci dr. Ulrich mňa a profesora Šikla na výsluch, pretože nechcel veriť našej diagnóze. V tejto chvíli
bola už situácia mimo akejkolvek pochybnosti, pretože som mohol tiež oznámit výsledok WeilovýchFelixových reakcií, asi 10, ktoré som odobral pri komisionálnom konaní, a to niektoré z nich v štádiu,
keď choroba podlá mojho názoru prechádzala do rekonvalescencie. Weil-Felix bol vo všetkých týchto
prípadoch pozitivny do titra jedna ku niekolkým tisícom. Spomínam si ešte dnes celkom jasné, ako
som bol ku koncu prehliadky tábora upozorněný na to, že i rad žandárov, ktorí bývajú v barakoch
okolo tábora, trpí na zvláštnu horúčkovú chorobu. Niekolko z nich som vyšetril a aspekt bol u všetkých
absolútne rovnaký, červený a zdurený obličaj, horúčkou svietiace oči s konjunktivitídou, bolesti hlavy,
horúčka vyše 39° C so zaujatím, ktoré akoby připomínalo blížiace sa delírium. U všetkých bola
nápadné vyznačená suchá bronchitída, suchá tracheitída s dráždivým kašl'om a pri posluchu na
plucach bolo dokonca počuť náznaky akoby sa chystajúceho výbuchu bronchopneumónie. Iných
symptómov nebolo a jediná choroba, ktorú mi tieto symptomy připomínali, bola ťažká virusová
chřipka, pravda, bez rinititídy. To bolo po prvý raz, keď som sa zoznámil s iniciálnou symptomatológiou
ťažkej škvrnivky. Táto moja skúsenosť, v podstatě tiež klinická, mi priniesla velmi cenné zisky v jarných
mesiacoch 1945, keď sa vracali prví naši trpitelia z nemeckých koncentračných táborov.
Epidemiologické pátranie po prameni škvrnivky bolo velmi ťažké, lebo zrejme epidémia vznikla v čase,
keď dohasínala epidémia brušného týfu, takže symptomatológla horúčky, zastretosti vedomia oboch
chorob sa prelínala a teda i zastierala. Jedno sa však zistilo nad všetku pochybnosť : do tábora za
posledný polrok nepřišla žiadna cigánska osoba zvonku. Podl'a mộjho názoru bola choroba do tábora
zavlečená nie cigáňmi, ale právě žandármi, ktorí postupné a striedavo eskortovali práceschopných
mužov i ženy z tábora v Letoch do Osvienčima a vracali sa sem. Dộkaz pre toto tvrdenie spočíva v
tom, že prvá dvojica žandárov, ktorá pravidelne eskorty vykonávala, ochorela najskộr. Po zistení
epidémie škvrnivky bol tábor pre okolie uzavretý a dovnútra bola vyslaná skupina židovských lekárov,
aby sa pokusila o likvidáciu choroby,"
Profesor Patočka byl zřejmě špatně informován. V září přišli do Let 24, v říjnu 11, v listopadu 23,
v prosinci 16 a v lednu 2 noví vězňové. Čeští četníci doprovázeli vlaky jen do Ostravy! V Osvětimi
nebyli!! Tam naopak byli Sintové Fridrich a Robert Weitzovi, Leon Gross a Václav Růžička, kteří byli
přeloženi do Let, aby vykonávali různé vězeňské funkce. Takže Janovského domněnka: „ Někdy
v prosinci 1942 byl do tábora zavlečen tyfus a jiné nakažlivé choroby, které se velmi rychle šířily, a
myslím, že to tam zavlekli dva cikáni, kteří byli dáni do tábora z Osvěnčína, kde byli před tím
uvězněni.“ může být pravdivá!!! Stejně jako profesor Patočka nachází původce skvrnitého tyfu
v Osvětimi!! Pro nás laiky uvádím: 1)bronchopneumonie-zápal plic ,2)konjunktivitida-zánět spojivek,
3)tracheitida-zánět průdušnice, 4)bronchitida-zánět průdušek. Vše jsou epidemické nemoci,
nebezpečné hlavně u dětí!!! Dnes se to léčí antibiotiky, ta tehdy neexistovala!! Ani Heydrich nedostal
penicilin. Rovněž tak svědectví pana Serinka obsahuje nepřesnosti. Tábor neměl elektřinu, rodinu měl
v táboře pouze Janovský, ostatní četníci nikoli. Četníci mohli mlátit příchozí tím počtem obušků, který
tehdy měli. Kabely tehdy nebývaly plastově pružné (ty měli z nouze lidoví milicionáři 21.srpna 1969)
ale balené do izolačních papírů či tkaniv. Že by si četníci v roce 1942 někde mohli nařezat kabely,
obsahující měď či hliník, o tom pochybuji! Profesor Patočka tedy uvádí, že nejvíce trpěly opuštěné
dět. Totéž po 55 letech http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn513254 uvádí pan
Stockinger! O tom, že Osvětim byla zdrojem skvrnitého tyfu prakticky stále píše ve své knize Za hranicí
lidskost pan Stanislav Zámečník. Odvšivení se v Osvětimi provádělo odesláním do plynové komory.
Mimo jiné také píše o dr. Fehringerovi, vedoucím rasového úřadu v župě Niederdonau. Fehringer se
zabýval otázkou zamezení plodnosti dědičně zatížených a rasově méněcenných. Zkoumal možnost
docílení sterility pomocí medikamentů. Navrhl Himmlerovi provedení těchto pokusů na Cikánech
v Lackenbachu. Zámečník píše o tom, že v únoru 1942 dosáhl počet nemocných tyfem ve
Wehrmachtu 10 000 vojáků, a počet zemřelých 1300!! Tedy 13%!!! Proto byly v koncentrační
táborech zahájeny pokusy na vězních, aby byly zjištěny účinky různých sér. Mezi těmito vězni byly i
Romové. I mladé Romky se staly v Ravensbrücku objektem pokusné sterilizace. Rovněž tak se
Romové staly objektem pokusů v pití mořské vody v Dachau. Někteří z těchto Romů hovořili česky.
Markus Pape nám o nich nikdy nic nenapsal!!! A pan Zídek asi takovéto skutečnosti neeviduje!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velcí čeští žurnalisté se ověřováním Papeho tvrzení nezdržovali. Světlou výjimkou je článek LETYPOKŘIVENÁ HISTORIE (Reflex, květen 1999). Jeho autor Jan Šturz je seznámen s archivními
dokumenty, jakož i s tvorbou i aktivitami Polanského i Papeho. O Papem píše: „…ale i on, zdá se,
nepohodlná fakta přizpůsobil.“ Šturz seznamuje čtenáře s historií kárných táborů, s jejich přeměnou
na cikánské tábory. Neopomíjí poradu ze dne 10. 10. 1941 u Reinharda Heydricha, která rozhodla o
zřízení terezínského ghetta a navrhla deportovat protektorátní Cikány do okupovaného Lotyšska, kde
pro ně měl být zřízen speciální koncentrační tábor podle vzoru Sachsenhausenu ( „Die zu
evakuirenden Zigeuner könnten nach Riga zu Stahlecker gebracht werden, dessen Lager nach dem
Muster von Sachsenhausen eingerichtet ist“). Rovněž uvádí klíčový výnos říšského ministerstva vnitra
ze dne 16. 12. 1942 http://de.wikipedia.org/wiki/Auschwitz-Erlass, podle něhož měli být cikánští
míšenci, Cikáni-Romové a neněmečtí příslušníci cikánských skupin balkánského původu deportováni
do cikánského tábora Auschwitz II – Birkenau, který se dotýkal i Romů v protektorátu. Cituje
z některých dokumentů, které Papemu nezapadaly do jeho popisu tábora v Letech. Je třeba dodat, že
PhDr. Jan Šturz není žurnalista, ale archivář!! http://www.nacr.cz/Z-Files/Knihovna/PuB_99.pdf Další
výjimkou http://www.webhumanita.cz/?a=reviews&rid=95 je internetová recenze Papeho knihy. Dále
pak http://letyhistorie.nazory.cz/index.htm/html/zdroje.html# … a též článek pana Petra Klinovského
http://www.lety-memorial.cz/from_archives_cz.aspx
Veškerou polemiku, kterou zde vedu, vedu s dezinterpretační ideou Markuse Papeho , že vyhubení,
holocaust, likvidaci, genocidu či umírání Romů iniciovali čeští druhorepublikoví či protektorátní
politici. Tito dokonce neiniciovali ani jejich soustředění (tedy cizím slovem koncentraci) v cikánských
táborech. Polemika se může vést pouze o tom, jaké byli možnosti protektorátních orgánů a úředníků
v roce 1942. Snažil jsem se dokázat, že klíčová rozhodnutí, která ovlivnila osud internovaných Romů,
měli ve svých rukou Němci!
Chci ale zdůraznit, že v žádném případě nepopírám utrpení a smrt Romů, především dětí a nechci,
aby moje polemika byla takto dezinterpretována!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ZAHMYZENÍ A NEDOSTATEK UBYTOVACÍCH PROSTOR
Hlášení Janovského ze dne 7. července 1942 generálnímu veliteli neuniformované protektorátní
policie(v němčině).
V kapitole ubytovací možnosti uvedl: 300 vězňů. Toto množství je možno zvýšit výstavbou nových
baráků. Stavební prostor je k dispozici. Kuchyně může stravovat 300 vězňů, po malých zlepšeních
může také sloužit pro větší množství. Voda je v táboře. Uhlí a dřeva máme dosud dost. Tábor je
osvětlen petrolejovými lampami.
Janovský tedy komunikuje s tím, kdo o zřízení cikánských táborů rozhoduje, hlášení o kapacitě tábora
mu podává pravdivě. Tuší co přijde?
Problémy se zahmyzením osob dodaných do tábora byly starého data.
Dne 29. března 1941 byl dodán okresním úřadem v Pardubicích pan Václav Krupař. Byl takovým
způsobem zahmyzen, že pomocí prostředků, které mělo ředitelství tábora k disposici, nemohl býti
vůbec odhmyzen a musela proto býti z Prahy vyslána zvláštní desinfekční autokolona, aby tak bylo
zabráněno případnému zahmyzení tábora i dopravních prostředků. Janovský upozorňoval, že příště již
takové osoby nepřevezme.
Odhmyzení se v táboře v nouzi provádělo oholením a natřením petrolejem.
Dne 29. března 1941 psal Janovský zemskému úřadu: „hlásím, že v poslední době došlo opět několik
osob zcela nebo z části zahmyzeny. Jelikož jest nebezpečí, že by se hmyz mohl rozšířit po celém
táboře, prosím o vyslání desinfekčního aparátu od epidemické autokolony z Prahy. Zahmyzeno jest
celkem 15 kompletních obleků, prádlo a jiné předměty. Současně prosím, aby okresní a policejní
úřady byly vyzvány, aby každá osoba byla odhmyzena.“
Lety, 7. července 1942, Janovský generálnímu veliteli neuniformované protektorátní policie
Věc: Sběrný tábor Lety, služební a personální záležitosti.
Na základě výnosu ministerstva vnitra č.Pol-2140-28 z 29. června 1942 a výnosu presidia Zemského
úřadu v Praze z 3. července 1942 hlásím následující:
1/zřízení sběrného tábora v Letech: sběrný tábor byl zřízen z kárného pracovního tábora v roce 1942
na základě vládního nařízení č.89/42.Sběrný tábor je podřízen kriminální ústředně, ta má dispoziční
právo a oprávnění vydávat táborový řád a disciplinární předpisy pro vězně v preventivní vazbě. Trvání
policejní preventivní vazby není časově omezeno a trvá tak dlouho, až se naplní její účel. Vězni pracují
na poli a v lese, pak při výstavbě silnice a na veřejně prospěšných pracech. Nedostávají za to žádnou
mzdu. Pracovní doba se řídí podle ročního období, v létě deset a v zimě sedm hodin práce. Kdo
nechce pracovat, je k tomu různými prostředky donucen. V roce 1942 jsem s vězni dosáhl částky
1 127 000 korun. Tento rok to bude méně, protože je menší stav. Dne 7. července 1942 je stav vězňů:
83 ve sběrném táboře, 17 v soudní vazbě a 4 na útěku, celkem 104 vězňů. Dosud bylo v táboře 737
vězňů.
Ubytovací možnosti: 300 vězňů. Tento počet může být zvýšen výstavbou nových baráků, stavební
prostor je k dispozici. Kuchyň má možnost stravovat 300 vězňů. Po malém zlepšení může vařit i pro
větší množství. Voda je v táboře. Uhlí a dřeva máme dosud dost. Tábor je osvětlen petrolejovými
lampami
Subordinační záležitosti: bez potíží, jen malé disciplinární přestupky vězňů k škodám. Takové
přestupky byly přísně potrestány.
Personální záležitosti: pro vedení a střežení tábora jsou zde 1 ředitel, 7 administrativně hospodářských
pracovníků a 22 strážních orgánů, celkem 30, odveleny byly 4 osoby, 2 nemocní, z toho jeden po
mrtvici.
Služebně nepřítomni: 1 lékař (tento je od 26. 6. 1940 suspendován) , 1 dozorčí orgán ( tento je od
15.6.1942 suspendován), 1 dozorčí orgán (je na 1 rok pensionován)
Ústroj strážního personálu: četnická uniforma
Výzbroj: Každý je ozbrojen četnickou pistolí M24 s 15 náboji a gumovým obuškem. Ve službě má každý
opasek a píšťalku.
Každý člen personálu má stejnou hodnost jako v četnictvu
Zaopatření stejné jako u protektorátní policie
Služební záležitosti: jsou zde dvě skupiny, sestávající z jednoho kontrolního a 12 dozorčích orgánů.
Každá skupina slouží 24 hodin a pak má 24 hodin volno. Během služby jsou hlídány ubytovací
místnosti, sklad, táborové zařízení, pracoviště, všechny přístroje a vězni. V noci je tábor hlídán třemi
až čtyřmi strážnými. Ti mají k dispozici tři služební psy.
Od 1. července je služební řečí němčina. Janovský.
JUDr. Karel Novák, od 1. července 1942 přidělený generálnímu veliteli neuniformované policie po
válce vypověděl: „Dodání cikánů do bývalých kárných pracovních táborů v Letech a v Hodoníně
nařídil někdy v srpnu 1942 štáb generálního velitele neuniformované protektorátní policie a to
vůbec bez vědomí oddělení správního a právního, ač jemu správa bývalých kárných pracovních
táborů příslušela. Teprve, když přeplněním obou táborů ukázaly se veliké správní obtíže, štáb se
správy táborů zbavil a přenesl ji prostě na oddělení správní a právní, ale při tom si ponechal disposici
s internovanými cikány i udržování kázně mezi nimi. Rozhodujícím činitelem v tomto směru byl
kriminální rada Lyss od štábu…. ....Oddělení právní a správní mělo hospodářskou správu obou táborů
(ubytování, stravování, ošacování, léčebná péče apod.) Vím, že Letov pozdě na podzim roku 1942
vykonal v Letech prohlídku a zjistil tam četné závady zejména ve zdravotním ohledu, které však při
malém rozsahu tábora by se nebyly bývaly jinak daly odstranit než oddisponováním většího počtu
cikánů, na což oddělení právní a správní nemělo vlivu. Ježto v táborech byl nejžalostnější osud dětí,
vyskytl se podnět, aby z tábora byly odstraněny alespoň dět a dány do opatrování některé
povolané insttuci, jako například české zemské komisi pro péči o dět a podobně. V tomto směru
bylo jednáno i s Dr. Schneiderem a hleděli jsme jej získat pro toto řešení zejména tím, že jsme
uváděli, že přítomnost dětí, k nimž přece dlužno mít zvláštní ohledy, je na velikou závadu řádného
provozu tábora. Věc se zdála být již na dobré cestě, ale v tom se ukázalo v táboře podezření
skvrnitého tyfu a jakýkoliv odsun cikánů odtamtud byl kategoricky zakázán.“
Jiří Letov: „obvinil jsem německou kriminální policii, že zavinila poměry v táboře. To mi vyneslo
raport u kriminálního ředitele Lysse, který mě důrazně upozornil, abych se nepletl do věcí německé
kriminální policie, jinak, že mi to vynese koncentrační tábor.“
Janovský hlásil: Hlásím,že opatření pro ubytování cikánů jsou v plném proudu a doufám,že tyto práce
budou k určenému termínu to je 2. srpna 1942 ukončeny. Protože v táboře budou ubytovány také
ženy a dívky, musím nechat postavit oddělenou umývárnu a záchod. Protože zde bude ubytováno
velké množství cikánů, musím ještě nechat postavit kůlnu pro uložení civilních oděvů Cikánů, případně
jiných předmětů, které si s sebou přinesou. Všechny přípravy provedou zdejší vězni. Současně jsem
předložil ministerstvu hospodářství a práce žádost o vydání přídělových lístků a kontrolních čísel na
dřevo a železo.
Po změně tábora na cikánský Janovský v soukromí - dle výpovědi svědka JUDr. Jaroslava Petříka u
soudu po válce - neprojevil příliš velké nadšení ze své nové funkce. „Mohu ještě říci, že v mé
přítomnosti obviněný se tenkráte vůči mně vyjádřil, že není nijak nadšen tím, že byl ustanoven
velitelem tábora. I jeho manželka Albína Janovská, o které jsem již podotkl, že byla spolubydlící mé
rodiny, se vyjadřovala v tomto smyslu a říkala, že by byla raději, kdyby obviněný šel do pense.“
Janovský psal dne 8. září 1942 na generální velitelství neuniformované protektorátní policie, že MUDr.
Kopecký bydlící v Mirovicích má jen 30 litrů pohonných hmot na denní dojíždění do cikánského
tábora. Vzdálenost Lety Mirovice tam a zpět činí 16 km. MUDr. Kopecký je smluvně povinen denně
přicházet do tábora a činit nutné kroky v péči o vězně. Doposud dostával 60 litrů pohonných hmot.
Osobní auto pana Kopeckého má spotřebu 15 litrů na 100 kilometrů. V zdejším táboře je již 1156
osob, z toho 580 dětí, prosím za účelem zamezení epidemie poukázat lékaři nutné množství
pohonných hmot, aby mohl dojíždět do tábora. Čís:2822/42/Arzt
Dne 1. října 1942 psal Janovský presidiu ministerstva vnitra v Praze ohledně navýšení stavu personálu.
Stav personálu je tak malý, že jen někteří obyvatelé tábora mohou pracovat mimo tábor. Také dozorčí
a strážní služba trpí nedostatkem strážních orgánů. Jeden byl pro nezpůsobilost odeslán, 7 legionářů
bylo penzionováno, jeden byl pensionován jako židovský míšenec, jeden nikdy službu nenastoupil a
byl penzionován, tři byli jako nehodící se předáni okresním úřadům, jeden byl strážní služby
suspendován, jeden byl přidělen kriminální centrále a jeden má těžkou tuberkulozu a je služby
neschopen. Dále bylo pět zaměstnanců převeleno do tábora Hradištko. Dohromady chybí 21, zvýšení
personálu je velmi nutné, protože při stavu 1100 Cikánů je nemožné udělat vše pro pořádek a
bezpečnost. Zůstali jen 3 orgány pro denní a 4 pro noční službu.
Okresní úřad v Písku dne 24.11.1942 všem obecním úřadům
V poslední době spáchány byly v zdejším okresu zejména v okolí cikánského tábora v Letech opětovné
krádeže různých potravin a drůbeže. Ježto jest důvodné podezření, že krádeže ty jsou páchány cikány,
kteří uprchli z cikánského tábora v Letech, neb cikány z jiných okresů, kteří se pokoušejí navázati styky
s cikány v cikánském táboře umístěnými, ukládám panu starostovi, aby zařídil, aby cikáni, jakmile se
objeví v obvodu obce, byli ihned zatčeni.
Sabotážní hlídky, pomocné a jiné strážní hlídky budťež ihned o tom poučeni.
Jelikož bylo zjištěno, že cizí cikáni, aby se dostali do blízkosti cikánského tábora, používají převozů přes
Vltavu, nařizuji, aby majitelé a pastýři převozů, pokud se nacházejí v obvodu tamní obce, byli poučeni
a pod následky trestního stíhání vyzváni, aby cikány nepřeváželi. Okresní hejtman
O začátcích tábora vypověděl četník Bedřich Bělohlávek: „Když přišli do tábora cikáni, Janovský
nechal cikány nastoupit a dal příkaz dozorcům, aby jim odebrali všechny skvosty, nože apod. Já jsem
tehdy měl sbírat tyto předměty také, ale vyhnul jsem se tomu. Tyto věci sbíral vrchní strážmistr
Novotný, Luňáček, Baloun. Kam tyto předměty, které byly sebrány, přišly, nevím. Převzal to však
Janovský ve své kanceláři. Janovský měl také v táboře svůj soukromý byt, kde s ním byla jeho
manželka. Jednou jsem k němu v odpoledních hodinách donesl poštu kolem 5 hodiny a viděl jsem, že
se u něho smaží řízky a sám na stole jsem jich spočetl 15 nebo 16. Janovský byl zaražený, když jsem
přišel a snažil se mně co nejdříve odbýt. Jelikož sám nemohl toto maso na lístek získat, bylo zřejmé, že
se jedná o maso pro tábor, nebo nějaká šmelina. Když pak byli v táboře cikáni, trpěli zřejmě
podvýživou, neboť dostávali brambory se zelím, ač zásoby ve skladišti byly. Mimo to také nevybíral
potraviny. Je mi také známo, že u řezníka Sladkovského v Mirovicích propadlo asi 150 kg sádla. Tato
podvýživa s nedostatečnou hygienou a ubytováním zapříčinila vznik tyfu v táboře. Je mi známo, že Dr.
Kopecký upozorňoval Janovského, aby u podezřelých případů zakročil, ale Janovský na to vůbec nedal.
Dr. Kopecký si před námi dozorci stěžoval, že žádá Janovského, aby provedl opatření k zabránění
epidemie, ale Janovský na to nereagoval. Pak skutečně epidemie vznikla a já sám jsem byl první, kdo
onemocněl.“
Rovněž četník Pešek učinil rozsáhlou výpověď: „Nepamatuji si již, který měsíc v r. 1940 byl jsem
přidělen do kárného tábora v Letech, který byl již zřízen a kde byl velitelem Janovský. Tento tábor byl
obsazen tzv. asociálními živly, práce se štítícími. My, kteří jsme byli pověřeni dozorem nad těmito
trestanci, jsme dostali od Janovského příkaz, abychom udržovali přísnou disciplínu a za každý
přestupek abychom kárance trestali. Nebylo nám při tom řečeno, abychom používali tělesných trestů.
Někdy bylo použito obušků, když nebylo vyhnutí a káranci se vzpírali, anebo se protivili přímo
nařízením, vydaným táborovým řádem. Jestli Janovský sám používal tělesných trestů nevím, neboť si
volal kárance k sobě do kanceláře, kde nikdo přítomen nebyl a pak je zase pouštěl. Káranci si však po
takových návštěvách nestěžovali, pravděpodobně ze strachu, že by byli týráni. Byl jsem pak pověřen
správou kuchyně, když tam přišli cikáni a pamatuji se i na jeden případ, kdy pro 1200 osob mi bylo
přiděleno na den 1 a ½ q bramborů. Když jsem měl dělat oběd, byl jsem si stěžovat vrchnímu
účetnímu strážmistrovi, který vedl správu v tomto směru, který mi však odepřel vydati mi větší dávku,
ač jsem věděl, že ve skladu tábora jich bylo dost. Zašel jsem s ním k Janovskému, který sice říkal, že se
musí udělat náprava, ale zůstalo vše při starém a cikáni měli hlad. Měl jsem věčné potyčky s účetním
o příděl potravin, který byl na stav osazenstva nízký, chodil jsem si stěžovat k Janovskému, ale náprava
sjednána nebyla. Janovský rozděloval příděl potravin každý večer sám, takže v rukou měl ve
skutečnosti sám celé zásobování. Jaké byly úřední příděly pro správu tábora, ovšem nevím, protože po
této stránce jsem se o to nestaral a neměl jsem k tomu také příčiny. Pokud se týče cukru, o kterém
mluvil Bříza, nepamatuji si již v kterém roce, měla přijít do tábora kontrola. Janovský měl veškerý cukr
uskladněný ve skladišti a tu pojednou před příchodem této kontroly dal příkaz, aby několik beden
cukru bylo uskladněno v garáži, kde byla auta, se kterými jsem také jezdil. Důvod nám neřekl, ale
vytušili jsme, že se jedná o cukr, který oprávněným vydán nebyl, a který chtěl Janovský ukrýt. Jestli se
to mělo stát pro jeho potřebu, nebo jaký důvod k tomu měl nevím. Když potom vypukl tyfus a já jsem
do tábora nesměl v důsledku karantény a po ukončení když jsem do tábora přišel, Janovský se tam již
nenacházel a uvedený cukr v garáži již nebyl. Kdy cukr z garáže zmizel nevím. Jen vím, že po ukončení
karantény ve skladišti, které spravoval vlastně sám Janovský, byly nalezeny velké zásoby různých
potravin jako máslo, mouka a jiné potraviny a tyto potraviny byly po karanténě odváženy vlakem do
druhého tábora na Moravě. Z toho usuzuji, že se jednalo o potraviny, které mohly býti kárancům a
cikánům později rozděleny ale Janovský, nevím z jakých důvodů, jim je nevydal. Cikáni měli zřejmě
hlad, poněvadž příděly jejich dávek byly skrovné a nedostatečné, v kuchyni se snažili krást a kradli i
zeleninu, která byla nasázena na pozemcích tábora a syrovou ji jedli. Snažili jsme se tomu zabránit
z obavy, aby mezi nimi nevypukl tyfus. Káranci, kteří přišli do tábora, musili odevzdati své šatstvo,
které se uskladnilo, a dostali jednotné oděvy. Těchto oděvů bylo v táboře málo. V zimních měsících
káranci trpěli chladem. Tomu se dalo zabránit tím, že by jim byly vydány jejich civilní oděvy, avšak
Janovský tak neučinil. Jaké v tomto směru měl příkazy nevím. Je pravdou, že v táboře v zimním období
byly omrzliny, na práci do lomu při velkých mrazech se však nešlo. Samo uzpůsobení tábora,
jednoduché dřevěné domky, nedostatečné místnosti obsazené nadmíru, v zimních měsících rychlé
chladnutí v těchto domcích zapříčiňovaly velké chlady v těchto místnostech a hygiena mezi káranci
nemohla být udržována.
Pokud se týče stravování, po velkých bojích s Janovským se dávky zvětšily, ale stále ještě byly
nedostatečné. Já sám jsem do kursu němčiny, který vedl Janovský, nechodil a pokud bylo možno, jsem
se tomu vyhnul. Z nařízení Janovského jsme se při kontrolách měli hlásit německy. Je pravdou, že si
stěžovali různí příslušníci stráže, že Janovský při těchto hodinách schvaloval různé činy okupantů,
avšak já tomu přítomen nebyl. Když přišli do tábora cikáni, strážmistr Baloun a Luňáček, nevím
z jakého nařízení, odebrali cikánům nějaké předměty. Říkalo se tehdy, že toho bylo půl čepice. Co se
s nimi stalo pak nevím. Vykládalo se, že byly uloženy v pokladně u Janovského a že se to potom mělo
ztratit. Janovský po vsi Lety vykládal, že jsou mu milejší cikáni než četníci. Také se stráží nijak slušně
nezacházel a vzpomínám si, že jeden strážmistr Kolář prodal jednomu cikánu cigaretu a byl za to
suspendován. Luňáček skutečně byl člověk, který donášel Janovskému, byl tzv. jeho pravou rukou a
měli jsme z něho obavy. Luňáčka hodnotím, že byl horší než Janovský. Janovskému jsme po stránce
národnostní naprosto nedůvěřovali a byli jsme před ním opatrní. Já sám jsem však od Janovského
neslyšel nějaké řeči, kterými by projevoval své smýšlení k okupantskému režimu. Jedině jak jsem již
uvedl, co se mluvilo v hodinách jeho němčiny. Bylo to někdy v roce 1942, upozornila mne Dr. Kopecká,
že u některých z cikánů se jeví příznaky tyfu. Já jsem bydlel mimo tábor a po tomto upozornění jsem
ihned ohlásil svou nemoc a tak jsem po dobu tyfu, který tam skutečně vypukl ve velkém měřítku,
neměl přístup do tábora. Vyřizoval jsem pouze korespondenci a nákupy potravin mimo tábor na
poukazy, které mi byly zasílány. Manipulace byla taková, že zemský úřad zasílal přímo odběrní listy
tábora, který je pak předával jednotlivým obchodníkům. Já jsem na základě těchto odebraných
poukazů vybral zboží, zaplatil penězi, které mi byly dány zemským úřadem a věci pak předával u Letů
v táboře. Jak bylo s těmito věcmi v táboře nevím, ale jak jsem již uvedl, po likvidaci tábora bylo velké
množství potravin posláno do druhého tábora na Moravě. Pokud jako laik mohu říci, myslím, že tyfus
v táboře vznikl tím, že prostory tábora naprosto nedostačovaly na množství osazenstva, byli špatně
ubytováni, hygiena mezi nimi nebyla, hygienu však také samo osazenstvo si udržovat nechtělo, byli
také podvyživení a tak při souhrnu těchto momentů mohl snadno tyfus vypuknout. Správa tábora
podle mého názoru mohla zlepšit jídlo, mohla se více starat o rozšíření tábora po stránce budov a
zřídit koupelny. V tomto směru pokládám, že správa tábora zavinila možnost vypuknutí choroby.
Když začalo vznikat podezření z tyfu, Dr. Kopecký a Kopecká přede mnou jednou vyzývali Janovského,
aby podezřelé případy nechal odeslat do nemocnice. Na to jim Janovský odpověděl, že on je velitelem
tábora a on rozhodne, co se má s nemocnými státi a do nemocnice je neposlal. Tím nemohla být
provedena kontrola podezřelých. Vím, že Dr. Kopecký si stěžoval, že do tábora chodit nebude, neboť
když něco nařídí, že ho Janovský neposlechne a že tedy v táboře není nic platný. Nevím z jaké příčiny
zacházel Janovský se mnou lépe. Velmi často jsem se s ním ohledně potravin dohadoval, měl jsem
s ním potyčky, ale nijak ostře proti mně nevystoupil, kdežto druzí kolegové si stěžovali, že s nimi
zachází Janovský hrubě, ba přímo nepřátelsky, hrozil jim stále disciplinárním řízením a vyhazovem.
Pokud si vzpomínám i Bedřichu Bělohlávkovi v tomto směru několikráte vyhrožoval. S Břízou měl stálé
potyčky.
Pro odstup doby je přirozené, že si již na jednotlivé případy nepamatuji a že vše uvádím povšechně.
Více co svědek uvésti nemohu“
Výslech u okr. soudu v Mirovicích dne 30 dubna 1948: „v této věci jsem byl již podrobně slyšen dne
17.4.1948 u okr. soudu v Mirovicích Jak jsem uvedl již v této svědecké výpovědi, měl své oblíbence,
správně Václava Balouna, Luňáčka. O ostatních bych se vyjádřiti nemohl. Vím, že Baloun vykonával
jeho rozkazy a vzpomínám si také na to, že někteří káranci byli ve věznici tábora také svázáni. Kteří to
byli, si již dnes nepamatuju. Příkaz učinil Baloun, ovšem nepamatuji si, zda to bylo na příkaz
Janovského, ovšem jistě postup Balouna byl schválen. Nepamatuji si na žádný případ uvázání ke kůlu.
Je možné, že v té době jsem byl mimo karanténu. Je pravdou, že Janovský požadoval na dozorcích, aby
měli kárance k největším výkonům na silniční stavbě. Bylo známo, že nás pozoruje dalekohledem
z tábora a druhý den nás káral za to, že jsme nebyly dost ostří při dozoru. Nevím nic o tom, že by
vyháněl Janovský nebo nechal vyháněti osoby, které žádaly lékařské ošetření v ordinaci. O tom, že
měli nedostatečné oblečení, jsem již mluvil. Vím, že ubikace zejména pro cikány nestačila a že spali po
dvou osobách na lůžku. Po dobu infekce jsem nebyl přítomen. Že umíralo mnoho lidí, mi bylo známo.
Rovněž tak o nedostatku potravin a způsobu zacházení s nimi. Není mi nic známo o tom, jakým
způsobem manipuloval s odběrem potravin a s účty za ně a jaké příkazy dával Malíkovi Františkovi,
kterého ani neznám. Je mi známo, že do tábora docházelo různé ovoce a jiné potraviny, vím, že se po
jablku jednotlivým dětem v táboře dávalo, ale jak bylo s celkovým množstvím naloženo, mi známo
není. O nedostatečné stravě jsem již mluvil. Že by dával Janovský nějaké dary jako máslo a různé věci
různým návštěvám zejména příslušníkům německé kriminální policie mi známo není. Já vím to, že
když přicházeli cikáni, byli svléknuti z různých součástek šatstva a přebytečné součástky zejména
rance byly házeny na hromadu, po které se ještě šlapalo. Pak vím, že se ve skladišti za dohledu št.
stržm. Černého třídily, a tam rozkládaly. Já si vzpomínám, že jednou jednomu cikánu byly odňaty
housle a hozeny na hromadu. Tento cikán mne prosil, aby se housle nezničily a proto jsem mu ty
housle vzal a odnesl do kanceláře, kde jsem je položil na skříň v kanceláři účetního, pak je tam zahlédl
ale Janovský, ptal se mne, jakým způsobem housle do kanceláře přišly, vynadal mi a dal mi příkaz,
abych housle hodil na hromadu, což jsem také udělal. Co se potom s houslemi stalo, mi známo není.
Vzpomínám si, nevím již, v kterém roce to bylo, při jednom proslovu Janovský něco naznačoval, že
německý vojín musí bojovat a že my musíme také pracovat. Na případ, kdy mi otevřeně hrozil
koncentračním táborem, si nevzpomínám, vím jen, že mi stále hrozil disciplinárními řízeními.
Janovský si dokonce bral špicly i z řad cikánů. Tak ke mně do kuchyně byl přidělen nějaký
Serynek,který Janovskému musel každý den ráno hlásit, co se vaří, co se tam děje a pozorovat nás, jak
se v kuchyni chováme. Já jsem Janovskému naschvál posílal tohoto Serynka pro všechny potřeby do
kuchyně a jednou to Janovského nazlobilo a zavolal si mne. Vyčinil mi, proč posílám Serynka a já jsem
mu řekl, že když tam má špicla, tak aby aspoň věděl co se u nás děje. Podle mého názoru mohl
Janovský mohl úplně zmírnit strasti vězněných, neboť do kárného tábora Lety inspekce přijížděla
málokdy a občas pouze něm. četníci, dalo se namarkýrovat za jejich příjezdu vyšší kázeň, ale jinak se
dalo postupovat tak, že omezení svobody cikánů a káranců by těmto nebylo nijak na újmu.“
Ve své výpovědi obsáhle popsal poměry internovaný Rom Václav Studený: U ONV v Jílovém
vypověděl dne 6. října 1945 pan Václav Studený:
„V době, kdy jsem přišel do tábora, byly tam ubytovací poměry hrozné. V místnostech, jež se
nacházely v dřevěných barácích, kde normálně mohlo býti umístěno jen 6 lidí, bylo nás obyčejně 10.
V místnostech, kde byly ženy, bylo to ještě horší, tam bývaly ženy namačkány tak, že nemohly ani
pohodlně ležet a byly nuceny jen sedět. Zacházení s internovanými osobami bylo strašné. Za každou
maličkost bývali jsme biti obušky nebo klacky. Sám jsem…………. i Janovského, kterak lidi tloukl
ponejvíce jí dával prudké facky do obličeje. Týrání internovaných prováděla zejména skupinka četníků
…….obviněnému Janovskému jako svému veliteli (Janovskému jsme byli nuceni říkat ředitel) naprosto
oddáni. Pamatuji se , že to bylo asi….četníků z nichž znám i jména těchto : strážmistr Luňáček,
Baloun. Černý…Havel a ještě asi 5 lidí. Havel ve skutečnosti četníkem nebyl, četnickou uniformu však
nosil, byl Janovskému naprosto oddaný a byl….také jeden z nejsurovějších dozorců v táboře. Jednou
jeden z internovaných jménem Šulc šel si do vesnice vyžebrati chléb. Když to bylo z……zjištěno
v táboře četník Luňáček toho Šulce zbil tak surově a dlouho …týral, že Šulc omdléval a po ranách měl
četné modřiny v obličeji. Luňáček ho také trýznil tím, že mu vyhrožoval zastřelením a přikládal mu na
spánek ústí pistole. Jiný takový případ je mi znám, že internovaný muž jménem Ryšlavý, který
Janovskému pásal husy, byl jednou sedlákem obviněn, že mu odcizil kapesní hodinky. Tento sedlák
totiž na poli vázal obilí a jemu se ztratily hodinky a pojal podezření, že mu je odcizil Ryšlavý, který
náhodou v té době kolem hnal kolem husy. Teprve mnohem později, když sedlák mlátil, se vysvětlilo,
že Ryšlavý hodinky neodcizil, poněvadž je sedlák našel v obilí, kam mu při vázání z kapsy vypadly. Na
stížnost sedlákovu a myslím, že na Janovského přímý rozkaz četníci Janovskému oddaní Ryšlavého tak
surově ztloukli rukama, obuškem, že obličej byl samá modřina a byl vůbec k nepoznání. Obličej měl po
mnoho týdnů napuchlý. Pamatuji se, že tehdy ho četníci byli dva dny za sebou a vystřídalo se četníků
mnoho na tomto týrání. Ryšlavého adresu zjistím, vím, že je v Praze a oznámím ji zdejšímu národnímu
výboru. Viděl jsem také, kterak četníci bili cikány pracující na stavbě silnice a že je tak nutili k vyššímu
pracovnímu výkonu. Sám jsem též viděl, když na rozkaz obviněného Janovského četníci musili uvázati
dvě ženy na kůl a to až na dobu dvou hodin. Ženám pevně svázali vzadu ruce a pak je vytáhli na kůl
tak, že tyto ženy dotýkaly se země jen špičkami prstů. Byl to strašný trest, poněvadž takto uvázaný to
dlouho nevydržel a omdléval. Z vyprávění těch, kteří byli takto postiženi, jsem se dozvěděl, že při tom
uvazování omdlévali, a když omdleli, četníci, aby je přivedli k sobě, vychrstli na ně z vědra studenou
vodu a tak bylo trápení mučených zvyšováno. Toto uvazování bylo v táboře obvyklým trestem, ovšem
ostatní si nesměli toho příliš všímat, když někdo se zastavil a zajímal se o to, kdo je takto postižen, stihl
ho tentýž trest jako uvázaného, když byl dozorci dopaden při tom, že se zajímá o trestaného. Vím, že
všechny tyto těžké tresty, jež byly vykonávány v táboře, nařídil přímo obviněný Janovský, poněvadž
každé provinění mu bylo hlášeno, ten kdo se provinil, musil k němu k raportu a Janovský u raportu
vyslovil pak trest. Obvyklé bylo vyplácení velkého počtu ran na zadnici, uvazování ke kůlu, svazování
nohou řetězy a železy, surové bití do obličeje apod. Také jakmile byl obviněný zbaven místa velitele
tábora a nastoupil za něho jeho nástupce, všechny tyto surové tresty na nás přestaly.
Právě tak jako řada dozorců byla Janovskému oddána, tak také naprosto určitě byl s Janovským
spřažen i lékař předchůdce Dr. Neuwirtha. Tento lékař, když nás prohlížel, díval se na nás jen
z povzdálí, mohlo to býti na vzdálenost asi 4 metrů a jen kolem nás přešel a podrobně si nás vůbec
nevšímal. Dokonce se stávalo, že šel kolem nemocných, došel jen do polovice a vrátil se a na ostatní
polovinu nemocných se ani z povzdálí nepodíval. Tak se stávalo, že mnohé i těžce nemocné lékař
neuznal a ti, které lékař neuznal za nemocné, ty Janovský a jeho dozorci surově zbili a Janovský těmto
neuznaným nemocným odpíral i ten mizerný pokrm, který nám dával. Viděl jsem také několik lidí,
jejichž nemoc byla patrná na první pohled, kteří byli tak nemocní, že ani neudrželi svoji tělesnou,
potřebu a že jim z nohavic tekly výkaly. Jest možné, že někteří nemocní, kteří byli uznáni lékařem, a
Janovským anebo jeho dozorci na to byli ztýraní, za krátko zemřeli. Poměry v táboře se stávaly stále
horšími a horšími až potom smrt byla na denním pořádku a tak obyčejnou věcí, že nás to ani
nepřekvapovalo, že tolik lidí v táboře umírá. Myslím, že také tímto jednáním, totiž že skutečně
nemocní nebyli uznáváni za nemocné a že byli na místo ošetření ještě ztýráni a trestáni hladem, že
tato okolnost velmi značně přispěla k tomu, že se v táboře rozšířil tyfus, paratyfus a jiné nákazy a že
stále více stoupala úmrtnost internovaných. Další příčinou proč se v táboře rozšířila infekce tyfu a
ostatních nemocí jest ta okolnost, že jsme byli velmi bídně stravováni. Ačkoliv pro zajištěné v táboře
docházelo mnoho potravin, jak jsem již zmínil a to nejen mouky ale tuků, vajec, slaniny, cukru,
cukroví, pomeranče, citrony a jiného ovoce, nedostávali jsme z těchto věcí téměř ničeho. Kromě toho
u tábora byla obrovská zahrada, kde se pěstovalo veliké množství různé zeleniny jako okurek, rajských
jablíček, květáku, kapusty, kedlubnů, zelí, mrkve a jiného z toho všeho až na mrkev a spodních lupenů
zeleniny se nám nedostávalo ničeho. To vše pokud to rodina Janovského nespotřebovala a nepatrnou
část toho nerozdala mezi četníky, ovšem jen četníkům Janovskému oddaným, bylo odvezeno pryč,
právě tak jako ze skladiště zásoby, tuky a jiné a jako pravděpodobně též věci, které nám byly odebrány
a s nimiž jsme se již neshledali. Naše obvyklá strava byla ráno černá hořká…. s kouskem chleba. K
obědu byla polévka do níž byly naházeny spodní….oloupané od hlávek zelí apod.,ještě znečištěné
housenkami a vůbec……zbavené nečistoty,byly tak naházeny do polívky ,jak byly sebrány…..mě toho
byly brambory do nichž byl zamíchán buď hlávkový salát nebo mrkev. Hlávkový salát byl svařen
s brambory a rozmíchán s brambory. K večeři byla zase polévka, jakou jsme měli v poledne, a které
jsme byli přejedeni. Moučné jídlo za Janovského dostali jsme asi …..kráte. Po dobu co jsem já byl
v táboře a co tam současně působil Janovský bydlela téměř nepřetržitě v táboře i manželka
Janovského s dcerou. Až snad na několik dní, kdy odjely na návštěvu do Prahy. Když nebyla manželka
Janovského přítomna, stravoval se Janovský společně s četníky, jinak mu vařila jeho manželka sama.
Vím také, že celá rodina Janovského žila na úkor zásob tábora pro zajištěné. Manželka Janovského
velmi dobře vařila, pekla mnoho pečeného cukroví a různých dobrých jídel, vím to od služky cikánky,
která byla mimo jiné velmi oblíbenou u Janovského, s níž Janovský chodíval i do biografu a ta mívala
neustále u sebe nějaké pečené sladké cukroví a také několikráte jsem od ní dostal několik kousků.
Vím, že to bylo velmi nákladné sladké pečivo. Že si Janovský přivlastňoval ze zásob různé věci, vím též
od své manželky, která jednou chtěla na žádost četníků vařiti knedlíky z hrubé mouky a k tomu účelu
nám chtěla nabrati z plného pytle této hrubé mouky,…ohradil se proti tomu Janovský, aby mu na ní
nesahala, že to je jeho mouka. Janovský si také pěstoval králíky, husy a vepře, které krmil z odpadků
jednak své kuchyně, jednak také z kuchyně tábora. Sám jsem několikráte z odpadků přinesených
z kuchyně Janovského a určené pro králíky leckterou věc vybral a snědl sám. Tyto odpadky mnohem
lepší nežli to co nechal Janovský dávat jako normální stravu internovaným osobám. Stávalo se také, že
mléko určené pro internované v táboře, zejména pro děti, když se srazilo, nebylo použito ve prospěch
dětí jako tvaroh, nebo jiným obvyklým způsobem, nýbrž celé mnohalitrové konvice byly nalévány do
koryta vepře, kterého si Janovský choval. Z tohoto vepře ačkoliv byl krmen na úkor zajištěných,
nedostali jsme ničeho. Internovaní mívali v táboře takový hlad, že někteří, kteří měli dobrý žaludek,
pojídali slupky brambor z nádoby, v nichž byly tyto slupky připraveny pro vepře. Také tato podvýživa
velkou měrou přispěla k infekčním nákazám. Ani internovaným dětem se nedostalo pořádné stravy,
dostávaly zpravidla totéž, co dávali nám, jen někdy výjimečně dostaly něco lepšího, ovšem i to co
dostávaly jako lepší, bylo zpravidla zkažené a téměř k požívání nezpůsobilé, jako někdy vajíčka. To
ovšem bylo v době, kdy Janovský byl velitelem tábora. Když nastoupil jiný velitel, poměry se naprosto
změnily a děti dostávaly to, co jim patřilo. Také jakmile nastoupil nový velitel, se v táboře zlepšila
nejen čistota ale hlavně strava, lékařské ošetření a vůbec celkové zacházení.
Cikáni, kteří do tábora přijížděli a přiváželi si s sebou mnoho věcí jako šatstva, prádla, různé zásoby,
harmoniky, radia a jiné. Jeden urostlý cikán měl na sobě krásný dlouhý kožich i ten mu byl při
příchodu do tábora odňat. Také mě a mé rodině bylo říkáno, že jdeme na práci a proto jsme si vzali
s sebou mnoho věcí, všechny šaty, prádlo, zboží, záclony, svetry, dámské prádlo apod., to všechno bylo
nám vzato jako ostatním cikánům pod záminkou, že tyto věci přijdou do skladiště, ale už více jsme je
neviděli. Mně bylo takto odebráno jenom na zboží za 15 000 K. Slyšel jsem také vyprávěti, že dělníci,
kteří pracovali na stavbě, dostávali od Janovského různé věci z těch, které nám byly odebrány, lidé
vyprávěli, že Janovský takovýmhle způsobem dělníkům platil, aby nemusil jim dávati hotové peníze.
Co ovšem dělal s hotovými penězi určenými na stravu, o tom jsem neslyšel.
Obviněný Janovský by byl v táboře řádil ještě dlouho, kdyby nebyla přišla skupina četníků, kteří
neschvalovali počínání Janovského a umínili si, že jeho řádění učiní konec. Tyto četníci přicházeli za
námi zajištěnými, vyptávali se nás na různé věci, které se v táboře dějí, také mne se vyptávali. Já jsem
zpočátku jim ovšem nechtěl nic říci, poněvadž jsem se obával, že to Janovskému řeknou a že ještě
budu týrán. Teprve, když jsem byl ujištěn, že se mi nic nestane, řekl jsem, o čem jsem věděl. To se
stalo tehdy, když mne strážmistr Strnad ujistil, že on také ví, že Janovský ze zásob určených pro
zajištěné odváží autem celé bedny vajec pryč. Ve skupině četníků, kteří odhalili Janovského počínání,
byli stržm. Strnad, Hucek a Kolařík, jejich nynější adresy myslím, že sdělí ředitelství SNB v Praze.“
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
TAKTO JE VÝPOVĚĎ STUDENÉHO UVEDENA V POLANSKÉHO KNIZE TÍŽÍVÉ MLČENÍ !
Václav Studený
(vězeň, který přežil Lety-svědectví před soudem v roce 1945)Svědek vypovídá:
V té době, kdy jsem přišel do tábora, tam byly hrozné životní podmínky. V jedné místnosti mohlo být
ubytováno jen šest lidí, ale nás tam bylo normálně deset. V ženských místnostech to bylo dokonce
ještě horší. Ženy byly tak namačkané, že si nemohly ani pohodlně lehnout, musely sedět. Zacházení s
vězni bylo hrozné. Pro každou maličkost, kterou jsme udělali, jsme byli biti, pěstmi, holemi a obušky.
Já sám jsem viděl Janovského bít lidi, hlavně je mlátil do obličeje. Mučení vězňů prováděly jen skupiny
dozorců na rozkaz Janovského, jako jejich velitele. Museli jsme Janovskému říkat ,,velitel"' byli jsme
mu totálně podrobeni.
Pamatuju si, že tam bylo deset dozorců: Havel a další lidé. Havel ve skutečnosti nebyl dozorce, ale
nosil uniformu jako dozorci. Byl Janovskému zcela oddán a byl také jedním z nejbrutálnějších dozorců
v táboře. Jednou jeden vězeň, který se jmenoval Šulc, šel do vesnice prosit o chleba. Když na to v
táboře přišli, dozorce Luňáček zbil Šulce tak brutálně a mučil ho tak dlouho, až Šulc omdlel a měl celé
tělo i obličej černé od ran. Dozorce Luňáček ho mučil také tím, že mu přikládal pistoli k hlavě a
vyhrožoval mu, že ho před spaním zastřelí.
Pamatuju si na další případ, kdy vězeň jménem Ryšlavý, který se měl starat o Janovského drůbež, byl
obviněn nějakým sedlákem, že mu ukradl kapesní hodinky. Ten sedlák shraboval seno na poli a tam ty
hodinky ztratil. Podezíral ale Ryšlavého, který tam v té době pásl husy, že mu hodinky ukradl. Až po
nějaké době sedlák zjistil, že Ryšlavý mu hodinky neukradl. Našel je v seně, kam mu vypadly z kapsy,
když shraboval seno. Kvůli stížnosti toho sedláka a na Janovského rozkaz dozorci zbili Ryšlavého
pěstmi a obušky tak brutálně, že jeho obličej byl pokryt tolika modřinami, že ho nešlo ani poznat.
Ještě po několika týdnech byl jeho obličej oteklý. Vzpomínám si, že ho tehdy ti dozorci bili dva dny a
že se při tom střídali. Můžu zjistit adresu Ryšlavého. Vím, že žije v Praze, a dám tu adresu místnímu
národnímu výboru.
Viděl jsem také, jak dozorci bili cikány, kteří stavěli silnici. Bitím je nutili k vyššímu pracovnímu výkonu.
Viděl jsem také, jak na rozkaz obviněného Janovského dozorci přivázali dvě ženy na mučicí kůl, na dvě
hodiny. Svázali jim ruce za zády, pak je vytáhli nahoru tak, že se dotýkaly země jen konečky prstů. Byl
to hrozný trest, protože ti, kteří byli takto pověšeni na delší dobu, to nevydrželi a ztratili vědomí. Od
těch, kteří to prožili, jsem slyšel, že omdlévali. A když dozorci dostali příkaz, aby je odvedli, vylévali na
ně kbelíky studené vody a tím jejich utrpení ještě zvyšovali. Toto věšení bylo v táboře normálním
trestem. Ostatní vězni se nesměli dívat. Když se někdo zastavil, aby se podíval, byl potrestán stejným
způsobem. Když se zajímal o mučené, byl dozorci zadržen.
Vím, že všechny tyto tresty byly v táboře prováděny na přímý rozkaz Janovského, protože všechno, co
vězni dělali, mu bylo okamžitě sděleno. Ten, kdo udělal něco chybného, to musel ihned oznámit
Janovskému, který pak vyhlásil způsob vězňova potrestání. Obvyklé tresty byly: mnohonásobné bití
přes záda, věšení na kůl, dávání řetězů a koulí na nohy, brutální mlácení do obličeje a podobně. od
chvíle, kdy Janovský byl odvolán z funkce velitele tábora a nastoupil nový velitel, všechny tyto tresty
byly zrušeny. Stejně slepě oddaný Janovskému jako někteří dozorci byl i doktor Neuwirth. Když nás
tento doktor prohlížel, dělal to s odstupem asi čtyř metrů. Prošel se jenom kolem nás a téměř
nevnímal, že tam jsme. Stalo se tak, že tak šel kolem nemocných, nakonec viděl jen polovinu lidí, pak
odešel a ani se nepodíval, dokonce ani ne zdálky, na tu druhou polovinu, kde byli nemocní. Také se
stávalo, že řekl, že někteří lidé nejsou vážněji nemocní - V tom případě je Janovský a další dozorci
brutálně zbili, a Janovský (chybějící slovo) ty lidi, kteří nebyli uznáni nemocnými, a špatné jídlo, které
nám dávali.
Viděl jsem také mnoho lidí, u kterých bylo na první pohled zřejmé, že jsou nemocní. Bylo jim tak zle,
že nemohli ani kontrolovat svoje fyzické potřeby a močili si do kalhot. Je možné, že někteří ti lidé
zemřeli proto, že je lékař jako nemocné neuznal a že je pak Janovský a jeho dozorci týrali. Podmínky v
táboře se zhoršovaly stále víc. Pak už lidé umírali v táboře denně na zdánlivě věci. Nebyli jsme
překvapeni, že tak mnoho lidí umírá. Myslím si, že to taky bylo kvůli tomuto zacházení, že lidé, kteří
byli skutečně nemocní, nebyli za nemocné uznáni a naopak byli trestáni i tím, že jim nedávali jíst,
takže všechny tyto okolnosti přispěIy k tomu, že vypukla epidemie tyfu, para-tyfu a dalších nemocí a
že počet umírajících stále vzrůstal. Dalším důvodem pro rozšíření tyfových a dalších infekčních nemocí
v táboře byla špatná strava. I když lidé v táboře měli dostávat dostatek jídla, jako mouku, tuk, vajíčka,
šunku, cukr, sušenky, pečivo, pomeranče, citrony a jiné ovoce, nic z toho jsme nedostávali. U tábora
byla také velká zahrada, kde bylo vysazeno mnoho rajčat, květáku, okurek, kapusty, mrkve, kedluben a
další zeleniny. Všechny ty věci nám nedávali, stejně jako zásoby ze skladu potravin, to všechno si bral
Janovský pro svoji rodinu a dával také něco z toho dozorcům, ale jen těm, kteří mu byli bezvýhradně
oddaní. Naší obvyklou stravou ráno byla černá hořká káva s kouskem chleba. Na oběd jsme měli
polévku, do které dávali zbytky z hlávek kapusty, a byli v ní tak červi a špína, všechno to házeli do
polévky tak, jak to vytáhli ze země. Kromě toho byly i brambory smíchané s mrkví a hlávkovým
salátem. Hlávky salátu byly povařené a smíchané s bramborami. Na večeři jsme měli zase tu samou
polévku jako v poledne, ty samé staré zbytky.
Za Janovského jsme dostali sladké knedlíky asi třikrát (za celou tu dobu, co jsme byli v táboře). Během
doby, kdy jsem byl v táboře a kdy Janovský byl velitelem, žila v táboře i jeho žena s dcerou, vlastně
pořád, kromě dnů, kdy jezdili do Prahy. Když Janovského žena nebyla v táboře, Janovský jedl společně
s dozorci, jinak mu jeho žena sama vařila. Vím také, že celá Janovského rodina žila z těch potravin,
které byly určeny vězňům. Janovského žena vařila velmi dobře a také hodně pekla a dělala mnoho
dobrých jídel. Vím to od cikánské služky, kterou měl Janovský velmi rád a kterou s sebou brávali i do
kina. Vždycky u sebe měla nějaké sladké pečivo a mnohokrát jsem od ní něco dostal. Vím, že to bylo
velmi drahé sladké pečivo.
To, že Janovský bral pro sebe různé věci z táborových zásob, vím také od jeho manželky, která jednou
na žádost dozorců pro ně vařila nějaké knedlíky z pšeničné hrubé mouky. Z toho důvodu si chtěla vzít
něco z našeho plného pytle pšeničné mouky, a Janovský protestoval, že by neměla brát tu mouku, že
je to jeho mouka.
Janovský měl také králíky, husy a prasata, kterým dával zbytky ze svojí vlastní kuchyně a taky z
táborové kuchyně. Mnohokrát jsem vzal a snědl něco dobrého, co jsem našel v odpadcích, které byly
přineseny z Janovského kuchyně a mělo se to dát králíkům. Ty odpadky byly mnohem lepší než jídlo,
které dostávali vězni. Stávalo se také, že mléko určené vězňům v táboře, zvláště pro děti, zkyslo, takže
z něho nemohli udělat tvaroh pro děti, ale museli je vylít z litrových džbánů do koryta Janovského
prasatům. Na účet vězňů tak Janovský vykrmoval svoje prasata. Vězni v táboře trpěli takovým hladem,
že ti, kteří měli dobré žaludky, jedli i slupky od brambor, určené pro prasata. Tato podvýživa také
přispěla k rozšíření nakažlivých nemocí.
Ani děti nedostávaly dost jídla. Dostávaly totéž co my, jen při zvláštních příležitostech dostaly něco
lepšího na večeři, ale ani to, co dostaly, nebylo dobré jídlo, bývalo to i zkažené, jako například vejce.
To všechno se dělo v době, kdy velitelem tábora byl Janovský. Když přišel nový velitel, podmínky se
naprosto změnily a děti začaly dostávat to, co jim patřilo. od nástupu nového velitele se zlepšily i
sanitární podmínky, ale hlavně strava a lékařské prohlídky a celkové zacházení s lidmi. Cikáni, kteří
přišli do tábora, měli hodně věcí, jako šaty, prádlo, různé věci, harmoniky, rádia a jiné. Jeden urostlý
Cikán nosil dlouhý kožich, ale ten mu vzali ihned, jak přišel do tábora. Tak i mně a moji rodině řekli, že
pojedeme pracovat, a tak jsme si vzali s sebou spoustu věcí, všechny naše šaty, prádlo, zboží (záclony,
svetry, ženské spodní prádlo a tak dál). To všechno nám vzali, stejně tak jako i ostatním Cikánům, s
tím, že to bude uloženo do skladiště, ale už jsme ty věci nikdy pak neviděli. Mně tak vzali věci v
hodnotě asi 18 000 korun.
Slyšel jsem také, že dělníci, kteří pracovali v pracovních skupinách, dostávali od Janovského věci z
toho, co nám bylo sebráno, lidé nám řekli, že Janovský tak platil těm dělníkům, že jim nemusel dávat
peníze. Ale co udělal s penězi, které byly určeny pro stavbu silnice, to nevím. Janovský by dál dělal v
táboře peklo, kdyby se skupina dozorců nerozhodla, že se mu musí postavit a jeho řádění ukončit. Tito
dozorci přišli k nám, k vězňů m, a ptali se nás na různé věci, které se v táboře děly. Ptali se také mne.
Zpočátku jsem jim nechtěl nic říct, protože jsem se bál, že to řeknou Janovskému a že mě pak budou
ještě víc týrat. oni mě ale ujistili, že se mi nic nestane. Řekl jsem jim všechno, co jsem věděl. To se
stalo tehdy, když rotmistr Strnad zjistil, že Janovský autem odvezl několik plných krabic s vejci, které
byly určeny pro vězně. Ve skupině dozorců, která odhalila Janovského chování, byli rotmistr Strnad,
Hucek a Kolařík, jejichž dnešní adresy, myslím, můžete získat na velitelství SNB v Praze.
Toto prohlášení bylo učiněno před vyšetřovací komisí 6. října 1945 v Jílovém.
( 1) Václav Studený byl jediným Romem, který svědčil u soudu o zločinech, které spáchali dozorci v
Letech. Romové málokdy hledají spravedlnost u soudů bílých. Romové věří bud' v odvetu nožem,
nebo v mlčení. Věří, že mlčení je jejich nejlepší zbraní. Možná i proto to trvalo padesát tři let, než
začali vypovídat o Letech.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pro porovnání uvádím dopis von Neurathovi o podmínkách, ve kterých žili Češi, budující Novou
Evropu přímo v jejím srdci, jeden příklad řešení pracovních a stravovacích problémů v protektorátu a
upřesnění, že uvazování bylo zcela běžným v dobách jeho apoštolského veličenstva!
Vaše vysokoblahorodí!
Předem dovolujeme si žádati za laskavé prominutí, že dovolili jsme si Vás tímto obtěžovati, avšak
nacházíme se v takové situaci, z níž potřebovali bychom pomoci.
Jest nás zde připojených vlastních podpisů 19 Čechů většinou z Prahy. Jsme všichni dobrovolně
přihlášeni na práci v Německu od 18. července t. r. a nacházíme se v Lobbes na ostrově Rügen u
Baltického moře. Jest mezi námi polovina lidí, kteří těžkou manuelní práci ve svém životě vůbec
nekonali.
Od 20. července t. r. do dnešního dne pracujeme všichni na odklizování bahna, kde bude zřízeno
letiště. V letní době byla práce ucházející až na komáry a hmyz, který se v bahně nalézal. Na takovou
práci náleží nám jako všem určité přídavky, které nám byly slíbeny, ale nyní kdy byl čas k vyplacení a
dostání povinnosti bylo nám vše upřeno. Nyní jest však zde velmi chladno, několikrát prší a my máme
pouze letní věci většinou již úplně roztrhané na sobě. V našich ubikacích nejsou vůbec žádná kamna
tak jest nám nemožno se ohřáti a oblékáme ráno boty a šaty úplně mokré.
Dle výpovědi úředních orgánů ústavu práce v Praze bylo nám řečeno, že za 8 neděl máme plný nárok
na dovolenou. My však jsme zde již plných 12 neděl a při urgenci na stavby vedoucí a jakož i u našeho
vůdce ubikací bylo nám řečeno,že nárok na dovolenou nám nepřísluší, že dovolené jsou zastaveny,
ačkoliv nám píší naše ženy, že z různých míst Německa naši lidé na dovolenou jezdí. Jsme všichni
velmi nachlazeni a jest zcela možné, že budeme všichni velmi vážně nemocni.
Jsme odříznuti od světa a nebylo nám možno koupiti si něco na sebe zvláště nyní, kdy jest vše na
lístky, poněvadž máme místo slíbených 65-70Pf pouze 51 až 55 Pf za pracovní hodinu. Nyní, kdy nám
ještě scházejí 2 až 3 dny v týdnu, protože prší, nebudeme se moci ani dosyta najísti natož zasílati něco
své rodině a při tom tak těžkou práci vykonávati. Jsme krátce zoufalí.
Prosíme tudíž, by nám bylo povoleno vrátiti se alespoň na čas k našim rodinám, které také mají právo
žádati, bychom za ¼ roku mohli pobýti mezi svými. Zavážeme se svou ctí, že se vrátíme opět posílení a
trochu opatřeni do práce.
Nemáme ani trochu teplé vody na umytí a praní prádla a jest zcela možno, že z nás za krátký čas bude
tlupa roztrhanců plných hmyzu.
Předpokládali jsme, že bude nám přiznáno také nějaké právo, avšak vidíme, že podobáme se spíše
trestancům o nucené práci, neboť nám bylo již hrozeno zavřením, pak-li bychom chtěli snad
jakýmkoliv způsobem protestovati.
V naději, že naší slušné žádosti bude vyhověno a že budeme hledět, abychom vždy společnou prací
dostihli cíle a znamenáme se v dokonalé úctě oddaní: 19 VLASTNORUČNÍCH PODPISŮ ZAMĚSTNANCŮ
FIRMY Augustin Brodows Tiefbau Kőstlin Deutschland , 20.10.1939
Takto zacházeli Evropané nikoliv s internovanými, ale s normálními českými zaměstnanci už v době,
kdy protektorátní kárné tábory ještě ani neexistovaly.
Velká evropská historička a velká znalkyně českých dějin Mary Heimann to ale vidí takto:
„Nevertheless, she concludes that during Nazi occupation „the great bulk of the Czech population …
worked reliably and productively, sometimes to their own enrichment as well as to the benefit of the
Reich” (pp. 130-131). Unlike Bohemia’s Germans, who had to perform military service, wartime
Czechs could stay at home with thein families, making money and enjoying themselves” ……Mary, oni
byli na Rujáně, ale ne na rekreaci a nebyli tam se svými rodinami! Výdělky byly na přežití, nikoli na
obohacení!! Ti tvoji Bohemia’s Germans, (ale i Moravia’s Germans and Silesia’s Germans, zase to máš
blbě!!!) si svoji cestu k vraždění a zabíjení a okrádání druhých, kterou nazýváš military service,
svobodně zvolili ve volbách roku 1938 a to 90% většinou!!!! Hlasovali pro Konráda a pak pro Adolfa.
Po připojení Sudet k Říši byly volební výsledky doplňovacích voleb přímo kimirsenovské. Proti byli
v naprosté většině jen Češi!! Dostali totiž volební lístky jiné barvy než sudetští Němci ( Mary, to jsou
Bohemia’s Germans and Moravia’s Germans and Silesia’s Germans !! Mary, i v anglosaské literatuře se
jim říká Sudeten Germans!!)!!
O vývoji regulace pracovních vztahů , pracovní povinnosti a totálním nasazení Čechů viz
http://www.zivapamet.cz/assets/files/Studie%20k%20nucene%20praci_Neprichazi-li%20prace%20k
%20tobe.pdf a http://web.nacr.cz/zw/html/chronologie.htm a http://relax.lidovky.cz/pro-nacistyotrocilo-640-tisic-cechu-duf-/zajimavosti.aspx?c=A130501_175955_ln_kultura_vsv
V září 1941 propukla v pražské Waltrovce stávka, jejíž příčinou se stalo nevydání přislíbených potravin.
Gestapáci obsadili celý závod a zajistili kolem 300 dělníků, které vyslýchali. Gestapák Leimer vybral 69
podezřelých dělníků a nechal je odvést do věznice gestapa v Terezíně. Deset z nich pak bylo v rámci
prvního stanného práva posláno do Mauthausenu. Vrátil se jen jeden!! Tak vypadala opěvovaná
(někdy i dnes!! ) oáza klidu a prosperity, kterou nám zajistili naši evropští protektoři! Velký americký
historik Chad Bryant však tvrdí, že čeští dělníci byli za okupace hýčkáni!!! Tak takhle to tedy bylo!!!!
Kniha Chada Bryanta je totiž velkými českými žurnalisty placenými Bakalou označena za přesvědčivou
analýzu
!!!!
http://respekt.ihned.cz/c1-59984600-dvojita-ocista.......
k tomu
viz
http://www.academia.edu/3271535/Conflicting_Voices_on_the_Multiple_Occupations_of_Czechoslo
vakia_1918-1945!!!
Mimochodem,
http://mauthausen.webnode.cz/zpracovane-pribehy-veznuktm/dub-karel/ v Mauthausenu v letech 1941 až 1945 zahynulo z celkového počtu Čechů tam
trýzněných 61%, tedy 4473 z 7329 vězňů! Z vězňů z Heydrichova období pak asi 95%!!! Taktéž David
Irving tvrdí že si Češi „začali vážit stavu pax teutonica, který Heydrich zavedl v roce 1941“, kdy si svými
opatřeními „získal srdce českých dělníků“ natolik, že na Václavském náměstí „demonstrovali proti
jeho zavraždění v roce 1942“!!! Co se týče stokrát opakovaného Heydrichova zvýšení přídělu tuků,
jednalo se o zvýšení přídělu na úroveň běžnou v Německu! Týkala se pouze 1,8 milionu českých
dělníků, zatímco 5,4 milionům ostatních českých protektorátních příslušníků, tedy i rodinám
zvýhodněných dělníků, zůstaly nízké příděly zachovány! Navíc byly současně značně sníženy dávky
masa a mléka. ( Miroslav Kárný, Slezský sborník 1/1984). Tukový příděl českým těžce pracujícím činil
72% přídělu německého dělníka, u ostatních dělníků 60%. Němcům v protektorátu se tento nízký
příděl kompenzoval. U tuků vzrostl jen příděl sádla, ne ostatních. Za celou dobu Heydrichova panování
se zásobovací situace českého obyvatelstva soustavně zhoršovala!!! Češi dostali méně masa, mléka,
másla, oleje, umělých tuků atd… Kárný své závěry publikoval i německy, Heimann, Bryant, Irving &
Co. se nemají nač vymlouvat!!. Na ten Václavák byli lidé nahnáni a nebylo jich 200 tisíc, to se tam
nevejde nikdy!! Shlédnete-li onen dobový týdeník, uvidíte v očích lidí strach a bázeň! Není to žádná
kolaborantská či aktivistická proněmecká demonstrace typu Degrelle či Quisling.!
http://is.muni.cz/th/350215/ff_b/Svatky_a_manifestace_v_obdobi_Protektoratu_Cechy_a_Morava_1
939-1945.pdf a http://blisty.cz/art/24170.html#sthash.fCRpUerC.dpuf Ani Chad Bryant , velký
americký znalec protektorátních poměrů, neví co či kdo to jsou takzvaní „tukoví Němci“, takže je
označil slovy „členové nepřeložitelné kategorie – Fett-Deutsche-Fremdstämmige“. Takže neví asi nic o
tom jaké byly tukové příděly v Říši a jaké v protektorátu, ani to, že se Němcům v protektorátu
dorovnávaly. Proto Freiher von Watter, pražský oberlandrát, některé z „nových Němců“ takto označil
z důvodu jejich konjunkturalismu ve zprávě z 9. 1. 1942 Heydrichovi o stavu „němectví“ ve svém
oberlandrátu. Bryant sice ví, že zpráva vycházela z údajů o přídělových lístcích pro občany říše, ale
protože o přídělech nic neví, označí to za nepřeložitelnou kategorii!!! Je možné, že má stejně jako
Polansky špatné překladatele!!!! https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/92081/?lang=cs
UVAZOVÁNÍ KE KŮLU!
Pokud jde o obvinění z uvazování, je třeba říci, že to byl v dobách monarchie běžný kázeňský trest
v rakousko-uherské armádě. Můj dědeček byl za první světové války například uvázán kvůli
nevyčištěnému bajonetu. Uvazováni byli i váleční zajatci. V muzeu v Milovicích tak najdete fotku
uvázaného italského zajatce. Trest mohl být použit i vůči dělníkům, spadajícím pod vojenskou
pravomoc, například ve zbrojním průmyslu: „Do Plzně byli povoláváni domobranci z celého RakouskoUherska, aby pracovali ve Škodovce. Cizí dělníci byli nejradikálnější ve svých protestech proti špatným
pracovním podmínkám a podle toho vypadala jejich pracovní morálka. Neposlušní a vzpurní dělníci, z
nichž drtivá většina nebyli Češi, byli často věšeni na několik hodin na zeď, s rukama vzadu svázanýma
tak, aby se dotýkali země jen špičkami nohou. Na omdlévající byla lita studená voda….“ píše (na
straně 38 ) Jozef Vričan ve své knize Po stopách českých vojáků.
Fedor Gál natočil pro americké museum holocaustu rozhovor s Antonínem Vintrem, pamětníkem,
http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn513238 který jako chlapec byl s rodiči internován
v Letech. Ukazuje mu v rozhovoru fotografie z Let a mezi nimi i tuto fotografii!! Záběr má čas 01:16:00
až 01:16:21 To je ona fotografie!!
V rozhovoru pan Vintr vypráví o uvazování ke kůlu, které sám viděl. Fedor Gál mu podává tuto
fotografii. Ptám se pane Gále, odkud tento snímek pochází??? Je z cikánského tábora Lety???? Jsou
na fotografii čeští četníci??? Stavba v pozadí vypadá jako zděná, v Letech byly ale dřevěné stavby?
Uvázaný člověk vypadá, jako kdyby byl oblečen v pruhovaném vězeňském oděvu!! Ten se ale v Letech
nenosil, tam se nosily staré vojenské uniformy obarvené na černo a ženy a děti byly v civilu!! Muži,
kteří spoutaného bijí, nevypadají jako čeští četníci či policisté!! Pro vaši orientaci vám uvedu pár
stránek s odkazy na protektorátní uniformy:
http://muzeum-uniforem.cz/galerie-exponatu/uni/inf-ii-7-27
http://muzeum-uniforem.cz/galerie-exponatu/uni/inf-ii-8-28
http://detektorweb.cz/index.4me?s=show&lang=1&i=61602&mm=1&xb=4&vd=2
http://muzeum-uniforem.cz/galerie-exponatu/uni/inf-ii-4-24
https://www.youtube.com/watch?v=cR5rRLs3uoI
Povšimněte si odznaku na čepici, kterou má muž vlevo!!!! Ten porovnejte s odznakem
protektorátního www.m gvysociny. http://cz/vismo/galerie2.asp?id_org=450032&id_galerie=3724
četnictva a s touto http://muzeum-uniforem.cz/galerie-exponatu/uni/inf-ii-7-27 fotografií a odznaky
na čepici u těchto lidí!!!!!! Ptám se vás, pane Gále, bylo Vám tehdy známo, odkud tento snímek
pochází??? Jestliže nepochází z Let, proč jste to na kameru výslovně neuvedl??? Takto vypadá vaše
„vědecká“ práce???? Proč tedy říkáte panu Vintrovi : „Todlencto je váš bratranec…“????? Odkud tu
fotku máte??? Uvědomujete si , že tímto jednáním u informovaných lidí poněkud znevažujete utrpení
lidí jako pan Vintr??? On a jeho blízcí si prožil své peklo, přestože tito bijící lidé, tento
vyfotografovaný kůl ani tento vyfotografovaný vězeň dle mého mínění v Letech nebyli!!! !!!
Konzultoval jsem fotografii s jedním uniformologem. Potvrdil mi, že muži na vaší fotografii mají
uniformy SS!!! Bez jakékoliv pochybnost, lze určit i hodnost! Dle jeho komentáře se ale esesáci takto
nefotili a tyto fotografie vznikaly po osvobození lágrů jako ilustrace utrpení vězňů. Takže jsou to
zřejmě bývalí vězni nějakého osvobozeného lágru, oblečení v uniformách SS, které měli k dispozici.
Tím lze vysvětlit některé „ústrojové nedostatky“. Chybí nárameníky a rukávové orlice, muž vlevo nemá
spinky a správné kalhoty!
Četníci Hejduk, Bintr, Pešek, Mokošín , Luňáček a Janovský uvazování popírají, dosvědčují ho káranci
kárného pracovního tábora Bžoch, Fiala a Rott . Svědek Studený uvádí, že sám viděl dvě uvázané
ženy v cikánském táboře. To po 55 letech dosvědčuje taktéž pan Vintr a pan Stockinger
http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn513254
http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn51323
Pro čtenáře, který by snad byl tímto lhaním uvedených „vědců“ Gála a Papeho překvapen, mohu
uvést, že to není v německé historiografii a publicistice nic nového či neobvyklého! Pokud si přečtete
knihu paní Evy Hahnové Od Palackého k Benešovi, narazíte v ní na straně 566 na fotografii českých
civilistů zmasakrovaných jednotkami SS v Praze dne 6. května 1945. Fotografie byla připojena v
německé televizi k výpovědi ženy z Doupova jako důkaz poválečného vraždění Němců v našem
pohraničí. Nebyla fotografií první ani poslední…...
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okresní úřad v Písku psal dne 28.8.1942 okresnímu hejtmanovi v Sušici ve věci hygienických poměrů
ve sběrném táboře v Letech u Mirovic:
Sběrný tábor v letech u Mirovic, v němž je toho času internováno více než 11OO cikánů, objednal
před časem u firmy Klement v Sušici jeden vagon vápna. Ježto vápno dosud nedorazilo a sběrný tábor
, jak jsem se osobně při inspekci přesvědčil, vápna jako desinfekčního prostředku nutně potřebuje,
ježto jest obava z vypuknutí infekčních chorob v táboru, prosím pana okresního hejtmana o laskavé
zakročení u firmy Klement, aby vápno ihned dodala. okresní hejtman
V článku Kniha o romském koncentráku dává mnoho otázek, píše velký český žurnalista Daniel Anýž
obdivuhodně o Papem: „Jeho kniha nežongluje s fakty ani nespekuluje. Přináší jen informace.
Například o tom, že za deset měsíců v táboře zemřelo nejméně 241 dětí. O tom, že jednou z prvních
věcí, kterou velitel tábora podnikl poté, co byl tábor výnosem ministerstva vnitra přeměněn z lágru
trestně pracovního na „cikánský internační“, byla žádost o dodání vagonu vápna - jak se později
ukázalo na zasypání masových hrobů a také o tom, že žádný z dozorců ani z úředníků pražské
kriminální ústředny, pod níž tábor spadal, nebyl dosud potrestán.“
Viděl tento velký český žurnalista nějaký dokument? Pak by asi zjistil, že se žongluje i spekuluje!
Markus Pape to píše takto: „Zároveň Janovský zažádal u zemského úřadu o dodání vagonu vápna . Jak
se později ukázalo ,vápno bylo určeno k tomu, aby mohli být mrtví uloženi v masových hrobech ,
aniž by zápach upozornil na jejich existenci.“
Milý Markusi, vápno je běžný dezinfekční prostředek, když ho objednávali, tak tam, žádné masové
hroby nebyly!! Ani když jsme česali za bolševika chmel, tak tam žádné masové hroby nebyly!!
Chlorové vápno tam ale do záchodů pro jistotu sypali. Je to totiž dezinfekce!!!!! Vápno zápach
nezakryje! První mrtví nebyli ukládáni v lesním táborovém hřbitově ale v Mirovicích! Tam také sypali
vápno? Hřbitov u tábora byl zřízen komisionelně, věděli o tom lidé z blízké obce i nadřízené orgány, je
o tom zápis! Nesmělo se tam v následujících letech hospodařit. Nikdo tedy nemusel tajit jeho
existenci!!!!!!! www.taborletyinfo.rajce.net I tehdejší dokument VuR-II-1622-13/1-43-5 z ledna 1943
říká: „Die Tatgsache, das alltäglich aus dem Lager Särge zum Friedhof gebracht werden, versetzt
bereits die ganze Umgebung in Aufregung und Panik, da ausserdem die Gefähr besteht, dass sich im
Lager auftretenden epidemischen Erkrankungen durch Verschleppung weiterverbreiten.“ Okolí o
umírání v táboře vědělo.
Dne 27. srpna 1942 psal okresní hejtman Hlaváček okresnímu zdravotnímu radovi v Písku MUDr.
Fügnerovi: Při prohlídce sběrného tábora v Letech, kde toho času jest internováno více než 1100
cikánů, jsem zjistil, že pro internované není k dispozici žádné sérum a že v táboře je nedostatek
profylaktických a desinfekčních prostředků. Ježto při naprosto nevyhovujících ubytovacích poměrech
v tomto táboru a při velkém počtu tam umístěných dětí ( 600 ) jest obava z vypuknutí infekčních
chorob, jimiž by byl ohrožen též strážní personál, po případě i obyvatelstvo okolních obcí, prosím o
bezodkladné další řízení. Na to dne 27. srpna napsal MUDr. Fügner vedoucímu táborovému lékaři
Kopeckému, aby vše potřebné zařídil prostřednictvím správy sběrného tábora podáním k zemskému
úřadu, kterému snad přímo podléháte, a sem podal zprávu o tom, co bylo vámi zařízeno a čeho
dosaženo.
Proč Pape neuvádí tento a následující dokument, z něhož je vidět starost i obava okresního hejtmana
o osud internovaných a proč uvádí jen jeho dokument o vápnu!! Asi proto, že serum se do hrobů
nesype, protože to není dezinfekce. Vápno neurgoval Janovský, ale okresní hejtman Hlaváček, a jasně
uvádí, že jde o desinfekci!!!!
12. září podal Janovský zprávu zemskému úřadu v Praze(P5260018) o zdravotních poměrech
v cikánském táboře Lety. Hlásím, že Cikáni, kteří byli dopraveni do cikánského tábora, museli být
několikrát odvšiveni, protože se v množství 1200 Cikánů vši stále nacházely. Odvšivovací stanice
přidělená do tábora třikrát odvšivila prádlo, oděv a povlečení a podrobila Cikány důkladné očistě.
Mnohé děti a také dospělé ženy a dívky jsou ale stále nositeli vší a musejí být stále a stále očišťovány.
Dále jsou odvšivováni dodatečně příchozí. Dne 11. září se znovu objevily vši u Cikánů pracujících v lese
a ti zde museli týden zůstat. Když se po této lhůtě zde neobjeví žádné vši, bude odvšivovací stanice
odeslána do Prahy. Hlášení toto předkládám s prosbou, aby zde byla zřízena stálá odvšivovací
stanice. Zdravotní poměry a počet Cikánů toto dostatečně podkládají.
Dne 14. září telefonoval okresní zdravotní rada MUDr. Fügner doktoru Kopeckému k okamžitému
vyřízení v německém jazyku. Poněvadž toto jest již třetí urgence, upozorňuji Vás, že napříště všechny
zdejší přípisy jmenovitě pokud se týče chorob infekčních, musí býti vyřizovány bezpodmínečně ihnedjinak, se nevyhnete velmi nepříjemným pro Vás následkům. Jednalo se o dopis okresního hejtmana
v Kolíně, kterého Zemský úřad v Praze žádal o sdělení výsledků bakteriologického vyšetření členů
rodiny Klocovi, jejíž chlapci Karel a František onemocněli břišním tyfem a nyní se nacházejí v táboře
v Letech.
Dne 26. září žádal Janovský o zabezpečení prostředků k praní a hygieně a to z důvodu hrozící
epidemie!!!!!
Dne 9. října 1942 psal Janovský okresnímu úřadu v Písku: při prohlídce tábora zdravotním referentem
okresního úřadu v Písku bylo zjištěno, že mezi Cikány jsou navzdory trojímu odvšivení stále vši. Proto
je nemožné odvolat odvšivovací přístroj. Hlášení zasláno v opisu na zemský úřad. Janovský prosil, aby
odvšivovací přístroj byl v táboře ponechán, dokud nebude postaveno nové odvšivovací zařízení.
Dne 28. října byl správou epidemické autokolony v Praze předán do prozatímního provozu ředitelství
sběrného tábora v Letech pojízdný parní dezinfektor na dvou kolech pro jednoho koně, ve smyslu
výnosu zemského úřadu v Praze, odd. III-1, č.4672/1-42 ze dne 22. října 1942. Desinfektor jest
vyzkoušen a dostatečně způsobilý k provádění parních desinfekcí, jest v zachovalém stavu, se dvěma
oji pro koně, jednou rozpěrkou, jedním pevně přimontovaným teploměrem a jedním teploměrem
volným.
MUDr. Kopecký napsal Janovskému: pane řediteli, cestou mne MUDr. Fügner, zdravotní rada, žádal,
abych vás požádal o toto:aby měl podklad, že kotel nemůže být z tábora odvolán do té doby, než bude
zřízen jiný, potřeboval by prý v jazyku německém takovéto říkání: dne 8. října t. r. po opětovném
trojím odvšivení provedl jsem osobně prohlídku cikánů a zjistil jsem, že tyto osoby jsou ještě všivé,
jméno, číslo cikána a rok narození, počet dle možnosti velký nejméně 20. Také prý by to šlo napsat
takto“zdravotní rada prohlížel a zjistil tyto osoby …….a podpis Váš. Prosí o zaslání tohoto říkání na jeho
adresu, aby to dřív dostal a to co nejdříve. Hned 9. října napsal v němčině Janovský požadovaný dopis
na okresní úřad Písek a na zemský úřad Praha.
9 prosince 1942: Hlásím, že přidělený dezinfektor nemá výkon nutný k usmrcení vší. Byly užity
všechny možné prostředky, tento prohlédnut, případně zesílena pára. Protože je dosavadní
dezinfektor pro odvšivení nedostačující, prosím o přidělení autoaparátu z epidemické autokolony
Praha. Tuto prosbu podporuje okolnost, ježto nyní, po vypuknutí nakažlivé choroby(tyfu), aparát
je velmi potřebný.
Dne 11. prosince 1942 psal Janovskému Blahynka z tábora v Hodoníně ohledně stravování Cikánů:
Okresní úřad v Boskovicích odepřel osazenstvu cikánského tábora II v Hodoníně normální stravování
s přídavky pro těžce pracující dospělé cikány a poskytl jim pouze stravování určené pro trestnice,
věznice a pracovní tábory.
Na ústní pokyn generálního velitele neuniformované protektorátní policie prostřednictvím rady
politické správy při Zemském úřadu v Brně byl dán příkaz přiznat normální stravování obyvatelům
cikánského tábora a to pro starší 18 let normální potravinové lístky a pro ty, co pracují na výstavbě
silnice, obdrží přídavek pro těžce pracující. Toto stravování by mělo být oznámeno také cikánskému
táboru v Letech. Okresní úřad v Boskovicích ale tuto prosbu odmítl.
Dne 31. prosince 1942 psal Zemský úřad epidemické autokoloně v Praze.
V důsledku výskytu břišního tyfu a zavšivení Cikánů v táboře bude zapůjčen správě tábora desinfekční
vůz na dobu 4.-16. ledna. S vozem je poslán zřízenec Antonín Havrda. Ten se musí s vozem
bezpodmínečně vrátit 16. ledna večer k epidemické autokoloně. Ve shora uvedené době musí být
provedeno odvšivení a desinfekce. K tomu bude použito nejenom parního desinfekčního vozu, nýbrž i
v táboře se nacházející pojízdný dezinfektor. Je nutno přezkoušet účinnost přístrojů a podat přesnou
zprávu Zemskému úřadu. Pomocný personál dodá správa tábora. Pohonné hmoty budou vydány
ředitelstvím kriminální policie.
Fonogram Zemského úřadu v Praze oddIII-1:Nařizujeme provést následující opatření
1/cikánský tábor musí být okamžitě izolován 2/personál nesmí tábor opustit 3/pro všechen personál
a osazenstvo je vyhlášena přísná karanténa 4/personál na dovolené bude okamžitě povolán zpět
5/zákaz styku personálu s civilním obyvatelstvem 6/dodržovat nutná opatření aby se epidemie
nerozšířila ven 7/personál i osazenstvo tábora se podrobí očkování 8/určit jednotlivé zaměstnance a
Cikány kteří budou obstarávat styk s okolím.
4. ledna 1943 Janovský Zemskému úřadu: podezření na tyf, hlášení o opatřeních
K tamnímu výnosu hlásím:
1/tabulku o onemocnělých cikánech v roce 1942, kteří byli odesláni do nemocnice v Písku a
Strakonicích, uvádím v příloze 1.
2/tabulku o v táboře a v nemocnici zemřelých Cikánech tamtéž
3/Původ epidemie tyfu se musí hledat mezi Cikány, protože Anna Růžičková a Marie Salajová byly
potvrzeny jako nositelky bakterií břišního tyfu. Anna Růžičková zemřela, Marie Salajová je dosud
v nemocnici.
4/Tyfová epidemie se rozšířila a)vrozenou nečistotností cikánů b) prostřednictvím hromadného
seskupení c) z nedostatku potřebných ubikací, které z důvodu nedostatku stavebního materiálu
především železa nemohly být postaveny.
5/Na tyfus zemřely dosud v nemocnici v Písku tři osoby.
6/V táboře byla přijata následující opatření
a)všeobecná uzávěra
b)zákaz dovolených a vzdalování se personálu
c)desinfekce personálu a osazenstva a všech prostor
d)očkování personálu a osazenstva. Další nutná opatření, která budou učiněna táborovým lékařem,
budou hlášena.
Zpráva K.H.Frankovi
uvádí stejné příčiny: má inv. č. 1334 sg.10-94/1088, karton 61
www.badatelna.eu/fond/959/zaznam/339040
SD Leitabschnitt Prag referentu SS Obersturmbannführerovi Giesovi - referentovi státního tajemníka
při Říšském protektorovi v Čechách a na Moravě
Generální velitel neuniformované protektorátní policie 5. května 1943 VuR-II-1622-7/4-4-1
Vrchnímu veliteli SS a policie SS-Gruppenführerovi K. H. Frankovi v Praze
Předmět: Cikánský tábor tábor Lety - vypuknutí a průběh epidemie břišního a skvrnitého tyfu
Příloha 1 - K průběhu epidemie břišního a skvrnitého tyfu v cikánském táboře.
Tábor, který byl schopen pojmout přibližně 300 obyvatel však musel v srpnu 1942 přijmout asi 1000
Cikánů, mezi nimi ženy i děti. Z toho plynulo nutné rozšíření tábora, k němuž bylo sice přikročeno, ale
pro nedostatek stavebního materiálu nemohlo býti v zamýšleném rozsahu provedeno. Z toho vyplývalo přemístění části obyvatel, které však vypuknutí chorob učinilo neproveditelným. Dále byli
Cikáni bez vyjímky, ale hlavně cikánské děti nedostatečně oblečeni. Přesto s vyhlídkou na přicházející
chladné období bylo s jejich řádným oblečením okamžitě započato. Nemohlo být pro nedostatek
tkanin a kůže včas provedeno, což se stalo dalším zdrojem nemocí.. Příčinou všeobecného zhoršení
zdravotního stavu obyvatel tábora a vypuknutí epidemických chorob v listopadu 1942 je v první řadě
okolnost , že Cikáni se svým vrozeným sklonem k nečistotě i přes silný lékařský dozor nařízeným
zdravotním opatřením nevěnovali pozornost. Když bylo 13. 12. 1942 potvrzeno prvních 5 případů
břišního tyfu, nařídil jsem okamžitě nutná zdravotní opatření, zvláště provedení ochranného očkování.
Do tábora byla umístěna epidemická autokolona a poslány tři profesionální zdravotní sestry. Velitel tábora byl natrvalo nahrazen. Ani tato opatření nezabránila, že 23.1.1943 byl při pitvě potvrzen skvrnitý
tyf. Abych zabránil zavlečení této prostřednictvím vší přenášené choroby mezi obyvatelstvo, nechal
jsem tábor hermeticky uzavřít od okolního světa. K provedení zdravotních opatření a na podporu táborového lékaře byl určen jeden odborný lékař z Bulovky a jeden další lékař. Přísným dodržováním
mnou uvedených nařízení a těsnou spoluprací spolupodílejících se složek se podařilo epidemii - při
současném zlepšení obecného zdravotního stavu táborového osazenstva - v krátké době potlačit. Prů běh nemoci ukazuje přiložený diagram. Dohromady bylo v táboře zaznamenáno 100 případů břišního
a 93 případů skvrnitého tyfu. Na břišní tyfus zemřelo 8 Cikánů a na skvrnitý tyfus 7 Cikánů a 2 strážní
orgány. Od 26.3. 1943 je epidemie potlačena. Obyvatelé tábora, kteří byli mezitím nově odvšiveni a
prošli důkladnou karanténou, byli 4.5. 1943 v počtu kolem 500 odtransportováni do koncentračního
tábora Osvětim. Zbylých 150 obyvatel tábora, takzvané „bílé“ osoby byly poté vzaty do preventivní
vazby, případně propuštěny. Tábor byl poté rozpuštěn a likvidován.
Podpis
hranaté razítko SD Leitabschnitt Prag 14.5.1943
Následuje zmíněný diagram
Ve složce je příloha, dopis s označením důvěrné z 16.2.1943 s popisem situace v táboře, který upozor ňuje na nebezpečí šíření tyfu vší šatní. Dr. Gertler ho zaslal zplnomocněnci KLV v protektorátu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kinderlandverschickung
OBVINĚNÍ JANOVSKÉHO
Část obvinění Janovského, týkající se zanedbání výživy i zdravotní péče formulovaná soudcem na
základě výpovědí svědků zněla takto:Obviněný Janovský jest podezřelý, že zavinil různá onemocnění
káranců a zejména nákazu infekčními chorobami na podzim 1942, poněvadž jako velitel internačního
tábora nepostaral se včas o odstranění bytových a hygienických závad v táboře, naopak svým
počínáním (vyháněním nemocných z ordinace lékařových apod.) tyto závady ještě rozhojňoval a
stupňoval. Tábor internační v Letech byl již v roce 1940-1941 nedostatečný pro umístění počtu
internovaných jak uvádějí svědci František Vrabec a František Malík. Místnosti byly malé, uvnitř bylo
umístěno mnoho osob, takže při delším pobytu těchto osob v místnosti, vzduch byl zkažený a téměř
nedýchatelný i to působilo zhoubně na zdraví internovaných a obviněný jako velitel tábora měl si tuto
skutečnost uvědomiti a svojí autoritou, resp. svým přičiněním měl zjednati nápravu a docíliti buď
přístavby, tábora nebo snížení počtu internovaných na přiměřený stav. To obviněný nečinil a zejména
to nečinil v létě 1942, kdy kdy tábor kárný byl přeměněn na tábor cikánský. Obviněný tehdy přijal do
tábora 1100 cikánů, dal je napěchovati do dřevěných baráků tak hustě, že internovaní nemohli ani si
pohodlně lehnout a dokonce musili spáti vsedě. Nedbal ani náležité čistoty v táboře a dokonce
nepřipustil léčení takových osob, které byly do té míry nemocny, že nemohly ani výkaly zadržeti.
Z toho vznikla tyfová, paratyfová nákaza a ještě jiné infekce, kterými onemocněly osoby nejenom
internované, ale i osoby v táboře zaměstnané. Následkem této nákazy začala stoupati v táboře
úmrtnost a ani v tomto případě obv. Janovský nekonal řádně svoji povinnost, aby zjednal nápravu.
Začátkem roku 1943 umíralo v táboře průměrně 8-10 lidí denně. Tato smrt bývala ve velmi častých
případech i z podvýživy, kterou u internovaných z velké části zavinil obv. Janovský svým jednáním, jak
bude ještě doleji osvětleno. Obviněný Janovský zavinil takto úmrtí mnoha zajištěnců, a byl si vědom
svého skutku, ba jest důvodné podezření, že to vše učinil proto, aby se zalíbil německým
okupantům, poněvadž jak dosvědčuje svědek MUDr. Neuwirth, v jednom rozhovoru se svědkem
prohlásil obviněný, že neví, co má dělat, že zemský úřad se chytá za hlavu nad množstvím úmrtí
v táboře, kdežto Němcům se stále ještě zdá, že v táboře umírá stále málo internovaných. Také další
výrok obv. Janovského tomuto svědku naznačuje tomu, že obviněný Janovský si byl plně vědom tíže
své viny, když 23. ledna po pitvě Františka Procházky, u něhož byl zjištěn skvrnitý tyf, řekl osobě
obviněný Janovský: „jen když mi nechají hlavu na krku, jiného trestu se nebojím.“
Obviněný Josef Janovský jest dále důvodně podezřelý, že v letech 1940 až 1943 jako velitel kárného a
cikánského tábora v Letech postupně a v míře stále se zvětšující odnímal svémocným a nezákonným
způsobem potraviny určené pro zajištěnce, kárance a cikány, následkem čehož tito káranci a cikáni
trpěli podvýživou, onemocněli různými nemocemi a na konec podvýživou umírali, jak dosvědčuje
svědek Neuwirth. Z počátku svěřeno stravování četnickému důstojníku Františku Vrabcovi, jakožto
hospodáři a tento prováděl stravování přesně podle daných předpisů. Za jeho působnosti od zřízení
tábora až do 31. prosince 1940 káranci dostávali vydatnou stravu, knedlíky mívali dvakráte týdně,
masa dostávali ještě více nežli dělníci pracující na svobodě a označené jako těžce pracující. Avšak již
za nástupce svědka Františka Vrabce, účetního Františka Malíka,nastalo do jisté míry zhoršení tím,že
obv. Janovský svémocně odnímal z dávek potravin určených pro kárance určitá kvanta a těmito
potravinami sám ve svůj prospěch disponoval, přivlastnil si je. Prováděl to obviněný Janovský tak, že
lístky určené pro kárance dal odevzdati do konzumu v Mirovicích, odběr potravin prováděl sám a vzal
si na pomoc jednoho z káranců, který při režimu, který v táboře panoval (káranci nebyli nic než číslo,
lidé naprosto bez práva a dovolání) nemohl klásti Janovskému odpor při jeho počínaní. Janovský
v mnoha případech, když odebral zboží a dostal od konzumu účet z některých potravin, vzal si určitá
kvanta a účet si zadržel u sebe. Pro účetního a pro záznamy přijatých potravin napsal vlastnoručně na
lístek jiné údaje, než jak je odebral a nařídil účetnímu Františku Malíkovi, aby učinil zápisy podle lístku
Janovským napsaným. V dalších měsících se poměry ještě zhoršily a zejména v době, kdy v táboře byli
cikáni, Janovský mnoho potravin určených pro internované si sám přivlastnil a jak se zjistilo při
propuklé aféře koncem roku 1942 a začátkem roku 1943 obviněný Janovský množství potravin, které
odňal kárancům, odvážel autem z tábora pryč. Sám svědek Studený, který v té době byl v táboře,
potvrzuje, že pro kárance docházelo do tábora mnoho tuků, mouky, ovoce, dokonce i jižního ovoce a
jiných hodnotných potravin, avšak obviněný Janovský je nedával zajištěným, nýbrž si je ponechával
pro sebe a svoji rodinu a nejvýše je dopřál četníkům, kteří mu byli oddáni. Pro internované cikány dal
vařiti naprosto nedostačující stravu, černou kávu, brambory s mrkví a ponejvíce také polévku, do níž
byly naházeny spodní lupeny zeleniny, neočištěné, tak jak housenkami byly prožrány a za celou dobu
cikánského tábora, pokud v něm Janovský působil, byla pro ně připravena tři moučná jídla. Toto
nedostatečné jídlo, zejména polévka ze zelných lupenů měla za následek, že zajištěnci dostávali
průjmy, zejména, kteří měli tzv. špatný žaludek a to vedlo při nedostatečné léčebné péči a při
nečistotě a jiných závadách tábora k onemocnění a v mnohých případech i k smrti z podvýživy, jak
prokazuje svědek Neuwirth. Obviněný Josef Janovský na úkor zajištěnců odnímal z potravin jim
určených právě potraviny nejvydatnější a dal z nich upravovati pro svoji rodinu a sebe různá jídla na
tehdejší dobu i přepychová neboť manželka obviněného pekla cukrovinky, různé sladké pečivo apod. I
odpadky z kuchyně obviněného byly vlastně pochoutkou pro ty, kdož jako internovaní byli nuceni jísti
nedostatečnou stravu z bramborů a odpadů zeleniny. Ze zásob určených pro kárance obviněný dával
dary, jako například jest uvedeno oznámení z 1. ledna 1943, kde se tvrdí, že obviněný dal rozkazem
vydati ze skladu 3-4 kg másla příslušníkům německé kriminální policie a při tom podotknul, že to dělá
proto, aby měl u Němců dobré oko. Jest dále podezření, že obviněný veliká množství potravin
odňatých protiprávním činem kárancům dále zcizoval, neboť jak sdělil soudce dr. Jaroslav Petřík
zaměstnaný za doby německé okupace u okresního soudu v Jílovém, nyní u okresního soudu
v Duchcově, v letech 1942-1943 vyprávěl mu četnický strážmistr Čejp, který byl před tím přidělen
v táboře v Letech a podléhal obviněnému, že při rozhovoru o chování Janovského týkajícího se právě
těchto machinací, měl prohlásiti obviněný Janovský vůči Čejpovi, že on (Janovský) si takto musí
dopomoci k vile, když jiní páni také vilu mají. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že Janovský v zištném
úmyslu jednal, když odnímal zajištěncům potraviny, které jim byly určeny. Celkový úhrn takto
zcizených resp. zpronevěřených potravin nebylo lze dosud zjistiti, poněvadž nebyly dosud vyslechnuty
všechny osoby jak z řad internovaných, tak z řad přiděleného personálu, kteří do věci byli zasvěceni,
resp. o těchto machinacích věděli.
Obviněný Josef Janovský jest dále podezřelý, že v letech 1940-1943 za zvýšeného ohrožení republiky
odcizil resp. zpronevěřil nezjištěnému počtu káranců mnoho věcí v hodnotě mnoha tisíc korun, které
od káranců přijal pod záminkou, že budou uloženy pro ně ve skladišti po dobu, pokud budou v táboře,
avšak když tito káranci z tábora byli propuštěni, buď nedostali žádnou z odevzdaných věcí, a nebo jen
nepatrnou jejich část. Zjištěn byl případ zajištěnce Václava Studeného a jeho četné rodiny, kteří si
s sebou do tábora přivezli mnoho šatstva, oděvů a také trhoveckého zboží v hodnotě přesahující
daleko částku 15 000 K. Tyto věci nebyly zajištěncům vráceny a jak vypravuje svědek Studený, měl prý
Janovský těmito věcmi svémocně nakládati dokonce je dávati jako úplatu dělníkům, pracujícím
v táboře, aby jim nemusel platit penězi. Svědek Studený zmiňuje se ještě o jiných případech
takovýchto krádeží resp. zpronevěr, zejména uvádí jeden případ, kdy mladému cikánu byl při jeho
příchodu bez jakýchkoliv okolků odňat drahý dlouhý kožich. Stejně i svědek Fiala uvádí, že byl takto
obviněným připraven o dva zlaté prsteny, stříbrné hodinky se řetízkem a zimník s peněžitou částkou
600 K. Také v tomto bodu obvinění nebylo lze zjistiti, ani celkový počet poškozených, ani celkovou
hodnotu věcí, kterou obviněný Janovský protiprávně si přivlastnil. Jisto jest však, že celková částka
bude velmi značná a čin obviněného jest tím zavržení hodnější, poněvadž poškozoval takto lidi, které
Němci zbavili jakýchkoliv práv hájiti se nebo brániti se proti bezpráví, neboť jakmile se ocitli v táboře,
stali se pouhým číslem po vzoru koncentračních táborů a nebylo pro ně dovolání nikde.
Teprve z iniciativy přidělených četníků, kteří nemohli se již dívati na řádění obv. Janovského a jali se
věc vyšetřovati, byla činnost Janovského aspoň zčásti odhalena a to začátkem roku 1943. Obviněný
Janovský byl v důsledku toho odstraněn z vedení tábora. Mezi četníky, kteří odhalili trestné jednání
Janovského, byli strážmistr Strnad, Bucek a Kolařík.
Obviněný jest dále důvodně podezřelý, že v době zvýšeného ohrožení republiky, zejména v letech
1940-1943 nutil své podřízené četníky, aby kárance a cikány doháněli bitím a různými tresty
k zvýšenému výkonu v zájmu nacistického Německa a že jim hrozil skrytě, nebo i otevřeně
koncentračním táborem, pakliže by mu nevyhověli. Prohlašoval zejména podle četn. strážmistra
Kánského, že nesmějí sabotovati a musejí dělati to, co jim Janovský nařizuje, že německý vojín se na
vojně nemá lépe nežli oni, že tato práce, kterou Janovský od nich vyžadoval, je jejich chleba a že ten,
kdo nebude řádně konati svoji povinnost a nesplní příkazy Janovského, že ho obviněný dostane tam,
odkud není návratu, patrně do koncentračního tábora.
________________________________________________________________________________
Soudce dr. Petřík uvedl, že v letech 1942-1943 když chodíval prováděti výslechy do kárného tábora
v Hradištku, často hovořil s četnickými strážmistry Čejpem a Novotným, kteří po dobu několika měsíců
působili jako podřízení Janovského v kárném táboře v Letech.
Oba si stěžovali na chování obv. Janovského, že jednal s káranci nelidsky a na různé závady v táboře,
zejména strážmistr Čejp obviňoval Janovského z mnoha trestných činů. Na podrobnosti si již dr. Petřík
nepamatuje přesně, jednak pro odstup doby, jednak také proto, že se o věc tehdy příliš nezajímal.
Obviněný Janovský sice popírá, že se dopustil všech těchto činů, a snaží se věc líčiti tak, jako by konal
svoji prostou povinnost, že tehdy za německé okupace nemohl jednati jinak apod. Avšak i z materiálu
dosud jen kusého, který bude výslechem svědků,, jak osob internovaných, tak i přidělených četníků a
jiných doplněn vyplývá, že Janovský se dopustil trestných činů podle dekretu presidenta republiky ze
dne 19.VI.1945 čís. 16 Sb. z. a n., tak, jak byly již vpředu uvedeny.
V Jílovém dne 18.října 1945
podpis Dr. Novák
Někteří vypovídali v prospěch Janovského. Konstatuje se, že se nedostavil svědek Josef Fiala, doručení
není vykázáno, MUDr. Kopecký a Bohumil Procházka. Veřejný žalobce navrhuje důkaz svědkem
Rudolfem Krylem, redaktorem ČTK v Praze XII, Písecká 1 o té skutečnosti, že obžalovaný zacházel
s vězni slušně a že se snažil o nejhumánnější zacházení s nimi. Tento svědek předloží také fotografie
z tábora. Dále svědka Jana Beneše, t. č. České Budějovice, rada ONV o tom, že nedonucoval vězně
k zvýšenému pracovnímu úsilí a o tom, že chovanci z tábora pracovali v mrazech jen tehdy, když
pracovali i civilní zaměstnanci. Dále svědectví Dr. Urbana, zaměstnance ZNV, jehož adresu udá do 3
dnů o tom, že obžalovaný urgoval na Zemském úřadě zlepšení zdravotní péče tábora a praporčíkem
Josefem Hejdukem, který byl u útvaru SNB č. 96 Bubeneč, o tom, že v táboře se k chovancům choval
korektně, poskytoval jim vše, čeho podle předpisů dostati měli a nikdy příkazem ani skutkem je
nenabádal k bití nebo k jinému surovému zacházení a konečně že nedával příkaz k uvazování nebo
jinému zacházení.
Dozvěděl jsem se , že byl vámi, že byl zajištěn Janovský,byl jsem jmenován 1.1.1943 do tábora Lety a
nakazil se tam skvrnitým tyfem 23.1.1943 ….mohu vám potvrditi,že je vinen úplnou podvýživou a tím
smrtí pěkné řádky cikánů. Pro NV Jílové Neuwirth
Výpověď táborového lékaře Kopeckého: „Asi v září 1941 byl jsem ustanoven ošetřujícím lékařem
v kárném pracovním táboře v Letech, kterouž funkci jsem vykonával do 13. listopadu 1942 a pak mne
do konce roku zastupovala má manželka Dr. Jana Kopecká.
Při nástupu ošetřovací služby byl kárný tábor zaplněn osobami trestanými. Tehdy v táboře bylo asi 300
káranců ubytovaných ve dřevěných barácích a každý spal na svém lůžku. Ovšem jednalo se o baráky
málo isolované a tak v zimních měsících tam bylo po zatopení horko, a když se přestalo topit, ihned
bylo veliké chladno. Později do tábora přibývalo osob a tak se i ubytovací stav velmi zhoršoval, také po
stránce ubytovací nebylo možno docíliti, aby jednotlivci káranci měli svoje lůžka a spalo jich několik
vedle sebe. Nejhorší stav nastal, když do tábora byli v roce 1942 přivedeni cikáni. Tehdy tábor,
propočítaný asi na 300 lidí byl obsazen celkem asi 1200 cikány a vzdor tomu, že se přistavovalo, bylo
to nedostačující. Velitel tábora Janovský, když byl upozorněn na nedostatečné bydlení, mi říkal
„nestrkejte do toho prsty, říše má zájem, aby vyhynuli“.
Po stránce zdravotní nebylo učiněno nic. Nebylo potřebných léků, řádné ošetřovny, žádný personál, a
když jsem si na to Janovskému stěžoval, nedostalo se mi žádné nápravy. Nedostával jsem zvláštní
příděl benzínu, abych mohl navštěvovat tábor každý den, jak bylo podle smlouvy žádáno, používal
jsem kola a tak jsem do tábora mohl jezdit z Mirovic pouze obden. Když jsem zjistil nějakou chorobu a
žádal opatření převozu do nemocnice, tu Janovský mi převoz bez důvodu odepřel. Když jsem
poukazoval třeba, že káranec má trachom, tu se pletl do mých lékařských vědomostí a říkal, že nevím
co je trachom, že sám má lepší znalosti, že viděl trachom na Karpatské Ukrajině. Také mi nedovolil
odeslat takto nemocného do nemocnice, eventuelně teprve tehdy do nemocnice odvezl onoho
pacienta, až měl do Písku příležitostnou cestu. Mnohokráte jsem byl sám přítomen tomu, když bil
kárance úplně bezdůvodně. Podle jeho příkladu i ostatní dozorci zejména Baloun a Luňáček bili
trestance a to tak, že v jednom případě již nemohl takto zbitý káranec dojíti do tábora a když jsem
poukazoval na to, že je zbit, tvrdil Luňáček, že simuluje. Jeden z káranců byl při mé prohlídce tak zbit
do přirození, že mu zhnisalo a musel být dopraven do nemocnice. Jméno kárance neznám. Totiž v mé
přítomnosti zbit nebyl a zranění vykazovalo známky násilí. To může potvrdit primář nemocnice v Písku
Dr. Hellich.
Všichni trpěli podvýživou a zjistil jsem u obchodníků v Mirovicích, a sice u řezníka Koreckého a správce
mlékárny v Mirovicích Procházky, že Janovský přidělené potraviny vůbec nevybíral. Když jsem
Janovského upozorňoval na podvýživu lidí, říkal, že jim potrava postačí. Naopak tvrdil, že dostávají
výbornou stravu. Když do tábora přišli cikáni, tu jsem Janovského upozornil, že ubytování pro tak velké
množství není možné, že nastanou v krátké době epidemie v táboře a že lidé budou umírat. Na to mi
řekl Janovský, že se jedná o plevel lidstva, že říše má zájem na vyhynutí. Léčení vůbec nebylo možné,
neboť správa se nepostarala o léčiva a vhodný personál. Nemocný byl každý, ale ošetření se
nedostávalo proto, že nebylo prostředků a personálu. Následkem těchto okolností, záhy po příchodu
cikánů, nastala hromadná epidemie průjmových stavů. Cikáni však nebyli odděleni a spali společně.
Mimo to v noci nesměli vycházet na stranu, eventuelně museli před odchodem vzbudit četníka a
cikáni si mi stěžovali, že když četníka vzbudí, že jsou biti a proto na stranu nechodili vůbec a podělávali
se do slamníků a misek na jídlo. Po sobě to pak nemohli vyčistit, neboť byl nedostatek vody. To ovšem
mělo za příčinu, že celý tábor měl průjem, neboť se jednalo o epidemii. Také se později ukázalo, že se
jedná o tyfosní onemocnění. Jediná osoba, které jsem byl podřízen, byl Janovský, a když jsem na něm
žádal nějaká opatření, odmítal mi a odvolání žádné nebylo. Jednou jsem pozval okresního lékaře
z Písku Dra Fügnera, aby zjistil závady. Ten sice do tábora přijel, žádné prohlídky však nedělal, bavil se
jen s Janovským a po prohlídce mi řekl, abych se do věci nepletl, neboť říše má zájem na vyhynutí a
sám, že bych to mohl odnést. Proto jsem se raději zdržoval Janovskému něco říkati. Když jsem něco
uvedl, bylo to vždy marné. Současně Fügner projednával zařízení prádelny a koupelny. Ty byly potom
nouzově postaveny.
Poněvadž jsem byl poměry v táboře zhnusen a onemocněl jsem zřejmě infekcí z tábora a infekčním
zánětem jater, žádal jsem o zproštění funkce, to však Janovský nechtěl přijmout, ale já jsem do tábora
přestal sám chodit. Manželka pouze mne do konce roku 1942 zastupovala. Za dobu mého působení
v táboře samotném do 22.8.1942 nenastalo žádné úmrtí. V případě, že byl někdo na smrt nemocen,
byl ihned z tábora propuštěn na svobodu, nebo se mi podařilo přece někdy po velkém prošení
Janovského dostat pacienta do nemocnice. Také se však stalo, že jeden propuštěný zemřel ve vlaku
cestou domů někde u Berouna. První úmrtí nastalo 21.8.1942. Pak nastalo však hromadné umírání a
za mé přítomnost jich zemřelo 115. Připojuji veškerá úmrtní hlášení ve spisech. VĚTŠINOU SE
JEDNALO O ÚMRTÍ Z PODVÝŽIVY…Ovšem do zápisů se mi mi toto nepodařilo vždy uvésti, neboť ředitel
Janovský stále říkal, že píši mnoho případů distrophie-vysílení. Když někdo nemocen byl poslán
z tábora, tu Janovský prostě mi nařídil, abych podepsal listinu, ve které bylo zjištěno, že stav je
zlepšen, ačkoliv byl vždy naopak u každého zhoršen. Když jsem se ptal, kam posílají takové lidi, říkal,
že do dolů a za týden nato jsem zjistil, že onen člověk zemřel.
Připojuji dále prohlášení praporčíka Břízy, který měl velké nepříjemnosti s Janovským, protože nebyl
surový, o poměrech v táboře. Podle mého mínění, příčinou veškerých strázní káranců byl Janovský.,
který byl neomezeným pánem tábora a zdá se mi, že byl člověk sadistický. Na mé přání ohledně
zdravotních opatření vůbec nebral zřetel.
Slyšel jsem, že potraviny patřící kárancům byly odváženy z tábora, to mi říkali káranci a zmínku o tom
udělal i účetní Novotný, ten však řekl, že se to nikdy nedokáže, neboť knihy souhlasí. Kam se potraviny
odvážely nevím. Slyšel jsem, že o poměrech byl dobře informován strážmistr Bouda, který byl velmi
pořádný a psal si zápisky. Ten však zemřel. Jestli jsou jeho zápisky zachovány nevím, jeho paní bydlí ve
Zruči nad Sázavou. Jinak více udat nemohu.“
Soudce Kapoun vyslechl dne 17.září 1945 u okresního soudu v Mirovicích jako svědka MUDr. Jana
Neuwirtha zástupce obvodního lékaře ve Starém Sedle.
Ten uvedl: „Byl jsem ustaven jako smluvní lékař do cikánského tábora a nastoupil jsem tam dne 2.
ledna 1943. Po prohlídce tábora, který tehdy ještě spravoval Josef Janovský, jsem zjistil, že ubikace, ve
kterých se cikáni nachází, jsou přeplněné, neboť jedna ubikace byla průměrně propočtena pro šest
lidí, jednalo se o dřevěné domky, ale v ubikaci se nacházelo 12 až 14 osob. V ubikacích se nacházeli
jednak muži zvlášť, ženy zvlášť, děti však byly ve společných ubikacích. Při prohlídce jednotlivých osob
jsem zjistil absolutní podvýživu, nečistotu, hmyz a proto ihned jsem se obrátil na Josefa Janovského a
požádal jsem ho, aby zvýšil vyživovací dávky, neboť osobně jsem se přesvědčil, že cikáni dostávají
k jídlu shnilé brambory a zelí, které bylo rovněž nahnilé. Janovský tehdy slíbil, že ve stravování učiní
nápravu. Dávky částečně zlepšil, ale po zlepšení, asi za 3 dny byl zbaven vedení cikánského tábora a
teprve nový velitel provedl v tomto směru žádoucí opatření. Janovský se vymlouval tím, že má pro
internované malé příděly ale sám jsem viděl v jeho kanceláři bedny umělého tuku a naloženého
špeku a také jsem slyšel od druhých četníků,kteří tam konali službu, jejichž jména si již nepamatuji,ale
jedno jméno si zjistím a dodatečně oznámím,kteří mi řekli,že Janovský posílá potraviny,které měly býti
dány cikánům na Zemský úřad do Prahy. Komu tam byly posílány nevím.
Poněvadž v táboře leželo mezi zdravými v ubikacích mnoho osob s vysokými horečkami, požádal jsem
velitele Janovského, aby vyklidil potřebné ubikace pro tyto nemocné. Janovský skutečně mé žádost
vyhověl a potřebné ubikace uvolnil.
Když jsem prohlížel jednotlivé osoby , zjistil jsem, že jsou pokryty boláky, zaneseny špínou, ale
nemohu udati, zda tyto boláky byly způsobeny bitím, neboť přede mnou nestal se případ, že by
Janovský nebo kterýkoliv z dozorců bil internované. Ovšem mně si cikáni stěžovali, jak oni říkali, že je
dozorci event. velitel tábora mučovali a jeden cikán zvaný Serynek, který se nacházel v ošetřovně a
byl mi k ruce, mi vykládal, že je dozorci nechali stát 2 až 3 hodiny na špičkách, že je bili přes nohy,
výslovně Janovského nejmenovali, ale soukromě mi říkali, až se dostanou na svobodu, Janovského
prvního zabijí.
Nezjistl jsem v žádném případě smrt ubitím.
Když jsem nastoupil, tu jsem zjistil, že dosud nebylo hlášeno Zemskému úřadu v Praze přes 20
mrtvých, kteří však již byli zakopáni.“
Jan Neuwirth u soudu s Janovským: „já jsem působil jako lékař v cikánském táboře v Letech, kde jsem
nastoupil asi 2. ledna 1943 a za přítomnosti obžalovaného jsem byl ústavním lékařem pouze 2 nebo 3
dny, kdy místo obžalovaného přišel někdo jiný. Když jsem po svém nástupu zjistil, že v době před mým
nástupem bylo velké úmrtí chovanců, které nebylo hlášeno úřadům, říkal obžalovaný, že to nečinil
proto, že od vánoc tam lékař nebyl. Obžalovaný totiž říkal, jak jsem uvedl ve svém protokole č.l. 13,že
můžou býti hlášeni pouze 2 nebo 3 mrtví, aby to tak nevypadalo. Já jsem zjistil při nástupu do tábora,
že chovanci byli podvyživeni, nezjistl jsem však, dostávali–li menší příděly než měli. Pokud jsem ve
svém protokole uvedl, že snad obžalovaný nedával k dispozici vyživovací prostředky podle
potravinových lístků, uvedl jsem tak pouze svoji domněnku v předpokladu, že chovanci měli vyšší
přiděl.“
K hlášením odkazuji na ZEMŘELÍ na www.taborletyinfo.rajce.net kde jsou fotografie dálnopisných
hlášení z mirovické pošty na Zemský úřad do Prahy!! Kdokoliv si může porovnat, zda Janovský hlásil
pravdivě počet zemřelých, tak jak je uveden v úmrtních seznamech či v mirovické matrice!! Já jsem si
hlášení z mirovické pošty (od září do konce prosince 1942) porovnal se seznamy zemřelých! Žádných
dvacet mrtvých - nenahlášených se tam nenachází!!!! Dopis Zemského úřadu ze dne 14. prosince
1942 (a dálnopis 447-5, 447-53) uvádí, že „týdení hlášení z 6. prosince 1942 (Z4428) uvádí 4 zemřelé
ženy a 7 dětí. Zároveň došlá hlášení 4425-7 a 449-4500 uváděla 4 zemřelé děti a 1 ženu.Z toho plyne,
že nebyla hlášena všechna úmrtí…“ Zemský úřad požadoval okamžité a přesné údaje! Dne 9.
prosince 1942 byl již totiž ohlášen výskyt tyfu!! Takže hlášení bylo nepřesné, pozdější hlášení ho
opravilo! Janovský nic nezatajoval!! Uvádět jen zmínku o tomto dokumentu, nikoliv celé jeho znění,
má za cíl obalamutit čtenáře v tom smyslu, že Janovský a správa tábora tajila rozsah úmrtí. Nebylo
tomu tak!!!
OBHAJOBA JANOVSKÉHO
Ve vazbě učinil Janovský tuto výpověď: „Necítím se vinným, udávám totéž a popírám jako na č.l. 15,16
a dodávám 20. ledna 1943 jsem byl zproštěn funkce vedoucího tábora a hlásil jsem se v presidiu min.
vnitra u p. vrch. rady Letova a v dubnu jsem byl pověřen správcem hospodářským tábora v Plané n.
Lužn. Zproštěn jsem byl pro vypuknutí skvrnitého tyfu a pro větší počet úmrtí a z toho tábora v Plané
jsem byl odvolán, ježto vedoucí tábora gestapák Smidt se mnou hádal a já jsem mu nevykonával
všechny příkazy, které na mně vymáhal. Za vypuknutí tyfu v kárném táboře v Letech jsem nemohl,
zdravotní podmínky jsem se snažil vždy zachovat, ale nebyl jsem podporován od zdravotního
oddělení zemského úřadu v Praze. Obviněný podléhal služebně Zemskému úřadu v Praze odd. 22 a
min. vnitra U zemského úřadu vrch. rada Svoboda a Dr. Kuchař a min. vnitra Dr. Seidl a vrch. komisař
Stuchlík.
Direktivy jsem dostával od shora uvedených telefonicky, ústně i písemně v intencích vedení tábora
podle vl. nař.
K prodloužení tábora v zimě v r.1940/41 došlo z důvodu, aby zařízení, výstroj, nářadí a potraviny
nebyly rozkradeny. K tomu účelu tam zůstala jedna pracovní skupina. Tato skupina byla pak vystřídána
po dvou měsících, tak, že každá skupina měla dva měsíce volno, což jsem jim sám vymohl. K
prodloužení tábora dostal jsem příkaz od Zemského úřadu i podrobné podmínky jak to dále provádět.
Na základě vl. nař. byl vydán min. vnitra odd 2 a zemským úřadem odd. 22 tzv . hospodářskosprávní
předpis , výnosem zemsk. úř. v Praze odd. 22 ze dne 31.5.42 č.212/7 z r. 1941 a další výnos č.201/74
z r. 1939 ze dne 5.7.40 to je úprava normy na co měli káranci nárok. Podle těchto předpisů jsem
správně postupoval a též ohledně topení. Popírám, že bych uhlí a otop úmyslně zadržoval, byl jsem za
vše zodpověden, tak jsem musil hospodařit tak, abych vyšel. Baráky byly špatně vybaveny, z tenkých
stěn dřevěných, také se nedaly vlastně řádně vytopit. Káranci byli do práce nasazováni přesně podle
směrnic vydaných na zákl. vl. nař. Předpisy jsem řádně dodržoval a nepřekračoval. Zprvu se výhradně
pracovalo na silnici, později pak lesní a zemědělské práce
Pokud byli v táboře káranci, byl pořádek, co se týče vydávání jejich svršků. Po příchodu cikánů odebral
se těmto zavšivený oděv a prádlo a některé součásti musely být pro naprostou nezpůsobilost a
zahmyzení zničeny a spáleny. Ostatní svršky musely býti dány do skladiště a protože nebylo pro ženy
zpočátku vůbec žádného ústavního oděvu, používal jsem svršků těch cikánů,cikánek, které byly lépe
vybaveny. Tím se stalo, že svršky, hlavně oděv a prádlo i obuv byly spotřebovány na oděv a prádlo pro
ženy a děti.
Lékařskou péči prováděl v táboře nejdříve Dr. Pikny, který však byl za krátký čas odvezen gestapem.
Pak tu funkci převzal Dr. Čížek z Prahy od Zemského úřadu zdravotní oddělení a po jeho odchodu byla
uzavřena smlouva s Dr. Kopeckým z Mirovic. Tento lékař měl každý den dojíždět do tábora a provádět
prohlídku. Všechny prohlídky i ambulantní léčení prováděl Dr. Kopecký podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí. Mohu potvrditi, že nebýt snad jeho onemocnění nebyl by snad zdravotní stav v táboře
zhoršen. Potom jsem sjednal smlouvu s Dr. Neuwirthem ze Starého Sedla, okres Písek, kterého jsem
jakožto doporučeného lékaře musel třikráte velmi prosit, aby tu funkci v táboře převzal. Jako ve všech
trestnicích a kárných táborech muselo být zacházení přísné, aby se udržel pořádek a tresty podle
kázeňského řádu udělovaly. Nepouštěl jsem žádné výstřelky, ani jsem netrpěl četníkům nějaké kruté
zacházení s vězni. Popírám nějaké týrání. Zejména popírám uvazování ke kůlům a bití za mrazu.
Nenutil jsem své podřízené, aby doháněli bitím a různými tresty k zvýšenému výkonu v zájmu
Německa, anebo že jsem jim hrozil konc. táborem.“
Krajský soud trestní MLS v Praze 17.1.1946
Necítím se vinným.
Přiznávám , že že jsem byl vedoucím tábora v Letech a jako takového mě byla svěřena správa celého
tábora od 1.6.1940 do 20. ledna 1943. Mně také podléhaly všechny dozorčí síly četnické, jež v počtu
32 četníků, civilních to zaměstnanců Zemského úřadu byly mě dány k ruce pro správu tábora a
udržování pořádku. Tento tábor byl původně určen pro osoby vycházející z trestní vazby, z donucovací
pracovny a vůbec pro osoby, jenž byly označeny za nebezpečné veřejnému majetku a osobní
bezpečnosti a dále pro notorické tuláky. Někdy na podzim 1941 a nejdéle na jaře 1942 byl tábor
změněn v kárný tábor pracovní a ve výchovný tábor. Osoby tam dodávaly policejní ředitelství a
četnictvo. Později také dodávalo kriminální oddělení osoby majetku nebezpečné. Od 1. března 1942
byl tábor změněn na cikánský, který fungoval do května 1943. Já jsem ovšem působil v cikánském
táboře pouze do 20. ledna 1943, kdy jsem byl z vedení tábora sesazen pro týfovou nákazu a mým
nástupcem jako velitel tábora byl jmenován nadporučík Blahynka. Po krátké nemoci v březnu 1943
nastoupil jsem do výchovného pracovního tábora v Plané jako pouhý hospodářský správce, kde
v táboře byl vedoucím gestapák Schmidt a dále správu tábora správu tábora obstarávalo přidělených
četníků, vedených vrch. stržm. Pravdou. I z tohoto tábora jsem byl předčasně propuštěn a přeložen
k okresu Praha-venkov-sever.
Všeobecně popírám, že jsem kárance a cikány mě svěřené nutil k zvýšenému vypjetí pracovnímu na
stavbě dálnice, ač připouštím, že jsem je nabádal, aby dbali toho, aby veškeré práce byly vykonány
řádně a svědomitě. Popírám, že jsem nutil podřízené dozorčí osoby, aby zle nakládaly se svěřenými
káranci a cikány, že když mě nechtěly poslouchati, jsem jim hrozil, že je pro sabotáž oznámím a že se
dostanou do koncentráku, odkud se nevrátí. Nepřiznávám, že jsem dal uvázat kárance Válka do
kozelce a nechal jej k tzv. rechně vypnouti. Dále nepřiznávám, že jsem kárance a cikány i pro
maličkosti dal vázati ke kůlu na dvoře a tak uvázané jsem je nechal po nějakou dobu státi. Popírám
dále,že jsem kárance a cikány dal bíti obuškem a nebo společně s vrchním strážmistrem Balounem
jsem nemocné kárance tloukl tak, že nemocný káranec druhý nebo některý následující den po
následku ran zemřeli. Zejména popírám, že jsem takto tloukl kárance Šebka. Přiznávám, že jsem
chodíval k lékařským prohlídkám káranců a cikánů a že jsem nabádal lékaře, aby za nemocné se hlásící
cikány a kárance důkladně prohlédl, aby za nemocné nebyli považováni káranci a cikáni ve skutečnosti
zdraví. Nenutil jsem podřízené dozorčí osoby, aby zdravily hitlerovským pozdravem, přiznávám, že
když bylo nařízeno zdravení vztyčenou paží pro osoby podřízené ministerstvu vnitra, že jsem tento
pozdrav od nich vyžadoval a to teprve když to bylo nařízeno a nikoli dříve.
Ve své obhajobě u poválečného soudu Janovský uvedl k problematice zavšivení, lékařské péče a
opatření proti epidemii mimo jiné: „V době, kdy byl tábor změněn na cikánský, přiznávám, že ačkoliv
mě byl dán rozkaz připraviti tábor pro příjem 1200-1300 cikánů, že jsem jich přijal přes 1100, ačkoliv
tábor byl způsobilý jen pro umístění asi 400 osob. Předtím, než tam byl umístěn nadpočet cikánů,
tábor jsem nerozšířil, poněvadž jsem neměl materiál. Pak přišla komise, která tábor prohlédla,
uznala, že není způsobilý pro tolik osob, ale přislíbila, že budou zřízeny další dva velké baráky, ty ale
zřízeny nebyly s poukazem na nedostatek materiálu. Někdy v prosinci 1942 byl do tábora zavlečen
tyfus a jiné nakažlivé choroby, které se velmi rychle šířily, a myslím, že to tam zavlekli dva cikáni, kteří
byli dáni do tábora z Osvěnčína, kde byli před tím uvězněni. Přiznávám, že v táboře byla velká
nečistota, ovšem podotýkám, že sám jsem to nemohl zvládnout, poněvadž na udržování čistoty
nedbali ani náležitě mně podřízení dozorčí orgánové. Nepřiznávám dále, že jsem přispíval k absolutní
podvýživě káranců a cikánů tím, že jsem měl dopustiti, že cikáni a káranci dostávali k jídlu shnilé
brambory a nahnilé zelí. Nepamatuji se na to, že by mi MUDr. Neuwirth hlásil takovouto závadu a že
jsem mu slíbil učiniti nápravu.
Popírám, že bych se vymlouval MUDr. Neuwirthovi, že pro internované dostávám malé příděly,
nemohl bych se ani s něčím takovým vymlouvati, poněvadž příděly na ně byly dostatečně veliké a byly
větší, než jsem dostával já sám.
Nepřiznávám dále, že jsem z přídělů určených pro cikány nějaké zadržoval ať již pro sebe nebo pro
někoho jiného nebo že bych bedny tuky určené pro internované posílal někomu na zemský úřad
v Praze. Jest možné, že dozorci v mé nepřítomnosti cikány mučili, já sám popírám, že bych některého
cikána bil nebo mučil a týral. Nepřiznávám dále, že jsme hlásili menší stav mrtvých do Prahy, než
skutečně byl, že MUDr. Neuwirth při svém nástupu zjistil 20 mrtvých zajištěnců, kteří byli již
pochováni, ale nebyli ještě hlášeni do Prahy a že on svým stanoviskem prosadil, abych hlásil skutečný
stav. Nepřiznávám dále, že jsem svojí nedbalostí a zejména tím, že jsem opomenul učiniti různá
opatření k zamezení a potírání nakažlivé choroby a tím, že jsem způsobil smrt mnoha zajištěnců, kteří
zemřeli na tyfus, skvrnitý tyfus apod. nakažlivé choroby. K výpovědi svědka MUDr. Neuwirtha, že za
mého nástupce byl povolán dezinfektor a tři sestry červeného kříže a že můj nástupce okamžitě zvýšil
čistotu tělesnou i zdravotní zejména po stránce výživy, podotýkám, že dezinfektor byl povolán ještě
za mé působnost a k ostatnímu se nemohu vyjádřit, poněvadž jsem v táboře nekonal již službu. Jest
pravda, že jsem MUDru Neuwirthovi doporučoval, aby si vzal živočišné uhlí z tábora, když sám podle
jeho tvrzení měl nedostatek tohoto medikamentu.
Připouštím, že 23. ledna 1943 s MUDrem Neuwirthem mohl jsem mluviti o úmrtnosti v táboře u
příležitosti pitvy a komisy u Frant. Procházky, ale nepamatuji se, že bych tehdy byl učinil výrok: „jen
když mi nechají hlavu na krku, jiného trestu se nebojím.“
Podpis 20.9.1945 ONV Jílové bydliště Jílové 323,Holešovice ,Malá Stehda č.2
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
TAKTO JSOU VÝPOVĚDI JANOVSKÉHO UVEDENY V POLANSKÉHO KNIZE TÍŽÍVÉ MLČENÍ!!!!!!!
Josef Janovský
(Soudní výslech obviněného,20. září1945)
Necítím se být vinen. Doznávám, že jsem byl velitelem tábora v Letech a z toho důvodu mi bylo
svěřeno veškeré řízení celého tábora v době od 1. června 1940 až do 20. ledna 1943. Řídil jsem také
práci třiceti dvou dozorců kteří dohlíželi na pracovní skupiny. Civilní úředníci, kteří spravovali tábor a
udržovali všechno v pořádku,mi byli posláni Zemským úřadem. Zpočátku byl tento tábor určen pro
lidi, kteří byli předtím ve vězení, pro lidi, kteří nechtěli pracovat, a pro osoby, které byly považovány za
nebezpečné veřejnému blahu a bezpečnosti, později i pro notorické povaleče.
Někdy na podzim roku 1941 byl tábor změněn na tábor pracovní a nápravný. (Chybějící věta...) od 1.
března 1942byl tábor změněn na cikánský, tábor, který byl, myslím v provozu až do května 1943.
Pracoval jsem v tomto cikánském táboře pouze do 20. ledna 1943, kdy jsem byl z vedení tábora
odvolán, protože bylo podezření, že jsem nakažen tyfem. Pan Blahynka byl jmenován mým
nástupcem. Po krátké nemoci jsem v březnu 1943 začal pracovat v jiném nápravném táboře jako
ekonomický úředník. V tomto táboře byl velitelem člověk od gestapa, který se jmenoval Šmíd. Ostatní
práce v táboře byly řízeny dozorci, kterým veleli výše postavení důstojníci (chybějící slovo). Z tohoto
tábora jsem byl brzy uvolněn a převelen na oddělení Praha-venkov.
(Soudní výslech obviněného, 17.ledna 1946)
Prohlašuji zde, že jsem nevinen, podle paragrafů 15 a 16, a chci dodat následující:
20. ledna 1943 jsem byl odvolán z funkce velitele tábora (v Letech) a dostavil jsem se na prezidium
ministerstva vnitra k řediteli Čechovi, který vedl oddělení, pod které Lety spadaly. V dubnu jsem byl
jmenován velitelem zemědělského pracovního tábora v Plané nad Lužnicí. Byl jsem odvolán (z Letů)
kvůli vypuknutí tyfu a velkému počtu úmrtí. Z Plané jsem byl odvolán proto, že ředitel tábora a
příslušník gestapa Šmíd měl se mnou konflikty, protože jsem neplnil všechny jeho příkazy.
Vypuknutí epidemie tyfu v kárném táboře v Letech nebylo mojí vinou. Vždy jsem se snažil udržovat
dobré zdravotní podmínky, ale nebyl jsem podporován zdravotním oddělením Zemského úřadu v
Praze.
Kárné pracovní tábory (v Československu) byly zřizovány na základě SL. nar. 72/39 (vládní dekret) z 2.
března 1939/1 /a SL. nar. 188/39 z 28. dubna 1939, ačkoliv (tyto zákony) neuváděly účel tábora.
Přikládám zde kopie těchto zákonů a nařízení, které dávají právní základ toho, proč byly tyto tábory
zřízeny ministerstvem vnitra a Zemským úřadem v Praze.
Já, obviněný, jsem sloužil u Zemského úřadu v Praze, oddělení 22, a u ministerstva vnitra, oddělení VS.
Na Zemském úřadě byli mými nadřízenými vrchní konzul Svoboda a dr. Kuchař. Na ministerstvu vnitra
pak vrchní konzul dr. Seidl a vrchní rada Stuchlík/2/.
Dostával jsem instrukce od nadřízených telefonicky nebo písemně od dozorčí rady. Podle zákonů
(uvedených výše) důvodem pro další fungování tábora v zimě 1940/41 bylo, aby vybavení, sklady
potravin a zásob nebyly rozkradeny. Z tohoto důvodu jedna skupina dělníků zůstala v táboře. Tato
skupina pak byla po dvou měsících nahrazena druhou, tak, aby každá skupina měla dva měsíce volna,
což jsem já sám zařídil. Pro pokračování tábora jsem dostal příkaz od Zemského úřadu s detailními
podmínkami o tom, jak jednat dále. Na základě vládního nařízeni zmíněného výše ministerstvo vnitra,
2. oddělení, a Zemský úřad, odd. 22, vydaly ekonomickou direktivu, příkaz ze Zemského úřadu v Praze,
odd. 22, z 3. května 1941, č. 212/7 r. 194l a další příkaz č.201/74 r. 1939 z 5. července 1940, týkající se
úpravy norem pro práva vězňů. Do písmene jsem plnil tyto rozkazy, jakož i instrukce pro topení (v
táboře). Prohlašuji, že jsem skladoval a záměrně uschovával uhlí na topení. Byl jsem odpovědny za
všechno, a tak jsem to (zásobování) musel pečlivě plánovat. Domy byly špatně postavené, měly tenké
dřevěné zdi, takže bylo téměř nemožné je (budovy) náležitě vytopit.
Vězni měli nařízeno pracovat přesně podle instrukcí, zdůrazněných ve vládních vyhláškách, které jsou
přiloženy. Přesně jsem dodržoval tyto instrukce a neporušoval jsem je. Na začátku (tábora) byla práce
soustředěna výlučně na stavbu silnice (číslo 19), později na práci v lese a v zemědělství. Za pobytu
vězňů v táboře bylo vše v pořádku.
Když cikáni přijeli do tábora, jejich šaty a prádlo jim byly odebrány a některé ošacení, považované za
zbytečné, bylo zničeno nebo spáleno. Zbytek šatstva musel být uložen ve skladu, a protože ze začátku
nebyly žádné pracovní šaty pro ženy, použil jsem nadbytečné šaty od těchto cikánů. Tak se stalo, že
prádlo a boty byly užity hlavně jako šaty a boty pro děti a ženy.
Dr. Pikna byl první, kdo měl v táboře dohled nad lékařskou péčí. Po krátké době byl odveden
gestapem/3/. Později jeho místo převzal dr. Čížek ze zdravotnického oddělení Zemského úřadu v Praze
a po jeho odchodu nastoupil dr. Kopecký z Mirovic. Tento lékař měl přicházet denně do tábora a
prohlížet vězně. Prohlídky a léčba byly prováděny dr. Kopeckým za jeho přímé odpovědnosti a
kompetence. Mohu potvrdit, že kdyby neonemocněl, zdravotní situace v táboře by se nezhoršila.
Potom jsem uzavřel smlouvu s dr. Neuwirthem, dobře známým lékařem ze Starého Sedla, okres
Písek,kterého jsem třikrát musel žádat, aby převzal tuto funkci v táboře. Dr. Kopecký žije v Mirovicích,
okres Písek.
Jako ve všech kárných vězeňských táborech muselo být zacházení s vězni přísné, tak aby vše bylo
v pořádku, a příkazy k potrestání jsem vydával podle táborových směrnic. Nestřílel jsem vězně a ani
jsem neříkal dozorcům, aby s vězni zacházeli brutálně. Popírám jakékoliv mučení, a zejména popírám,
že by vězni byli věšeni na mučicí kůl, nebo že by byli biti v mrazivém počasí. Nenutil jsem své svěřence
bitím a jinými tresty k vyššímu pracovnímu výkonu v zájmu Německa, ani jsem jim nevyhrožoval
koncentračním táborem.
Skončeno a podepsáno v 11:15 dopoledne.
/ 1/ Janovský zakládá svoji obhajobu na vládním dekretu, který byl schválen českým parlamentem a
vstoupil v platnost třináct dní před vpádem Němců.
/2/Z Janovského obhajoby je jasné, že dělal to, co mu nařídili čeští vládní úředníci z Prahy, a nikoli
němečtí úředníci.
/3/ Dr. Pikna byl jmenován na toto místo Prahou, ale později bylo zjištěno, že je ve spojení s
odbojovým hnutím v Brně. Strávil celou válku v Německu, ve stejném koncentračním táboře jako
Jean-Paul Sartre.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
O tom, že Janovský žádal o rozšíření tábora a neuspěl, svědčí tento dokument.:
Panu veliteli neuniformované protektorátní policie
Dávám na vědomost s prosbou podporovat tuto žádost.
Ministerstvo dopravy a techniky oznámilo velitelství cikánského tábora v Letech(prostřednictvím VuR)
výnosem z 1.12.1942 Zl.101/2557-I/3-1942 následujíci: Ministerstvo dopravy a techniky jako správce
dodávek GB-Pr-XI vám oznamuje,že při poradě se zmocněncem pro řízení hospodářství při říšském
protektorovi v Čechách a na Moravě 30. listopadu 1942 nebyla výstavba tábora v Letech uznána za
válečně důležitou. Přesto nebylo vašemu návrhu na příděl stavebního materiálu a též návrhu na
udělení výjimky ze zákazu nových staveb vyhověno. Oba návrhy byly vráceny s poznámkou, že mohou
být znovu předloženy na jaře 1943.
Za zemského presidenta ing. Smolík.
Dokument VuR-II-1622- 7/12 – 42 říká: „ Die Landesbehörde teilt mit, dem Schreiben vom 7.12.1942,
dass das Ministerium für Verkehr und Technik ( bzw. Beauftragte für die Regelung der Bauwirtschaft
beim Reichsprotektor) den Ausbau des Lagers nicht als kriegswirtschaftig anerkannt hat. Der Bau der
Wohnbaracke, Entlausungsstation, Badeanlage, Krankenreviere und Isolierungsbaracke ist also nicht
möglich.“
Všimněte si!! Dne 7. prosince 1942 sděluje Zemský úřad, že výstavba tábora nebyla uznána za
válečně důležitou. ( a to zmocněncem pro řízení hospodářství při říšském protektorovi v Čechách a na
Moravě 30. listopadu 1942)! Přichází zima!!! Dne 2. prosince 1942 je 95 osob, hlavně žen odesláno
do preventivní vazby (v Osvětimi). Na rozkaz SS Obersturmbannführera Sowy!! Své děti zanechaly
tyto osoby v táboře? V Pamětní knize 1 najdeme (pod stejnými čísly, pod kterými byli zapsáni při
příchodu do tábora jejich blízcí ) 71 dětí do 18 let, které zemřely až po odtransportování svých
rodičů či prarodičů či jiných blízkých osob do preventivní vazby v Osvětimi dne 2. prosince
1942!!!.......... Dne 9 prosince 1942 hlásí škpt. Janovský: „Hlásím, že přidělený dezinfektor nemá
výkon nutný k usmrcení vší.“!! MUDr. Toman: „ Počátkem prosince 1942 bylo zřejmo, že zdravotní
stav v táboře bude v zimě velmi špatný. Velkou starostí vedle nedostatečného ubytování bylo i silné
zavšivení. Když svědek(MUDr. Toman) upozornil na věc zdravotní oddělení bývalého zemského
úřadu v Praze a žádal o vyslání desinfekční kolony, byl šéfem tohoto oddělení Dr. UllrichemNěmcem odmítnut!!!!“MUDr. Neuwirth udává, že dle Janovského od Vánoc( 24.12.1942) v táboře
lékař nebyl a sám Neuwirth nastoupil dne 2. ledna 1943! Jaké národnosti jsou ti, kteří přijali výše
zmíněná rozhodnutí, po nichž přichází hlášení ze dne 4. ledna 1943 Janovský Zemskému úřadu:
podezření na tyf, hlášení o opatřeních ????! Všechno nezáviselo jen na Janovském!! To je vám jen
účelově podsouváno!!! Je zajímavé, že Dr. Ullrichovi bylo počátkem prosince ještě vše, co se týkalo
cikánského tábora celkem fuk!! Když byl po jím zaviněné epidemii cikánský tábor likvidován,
projevoval tento lékař velkou starost o majetek, který zbyl po cikánech, a chtěl, aby byl dobře
desinfikován (např. peřiny)!! Až tehdy, ne dříve.......
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Janovský: Lékařskou péči prováděl v táboře nejdříve Dr. Pikny, který však byl za krátký čas odvezen
gestapem. Pak tu funkci převzal Dr. Čížek z Prahy od Zemského úřadu zdravotní oddělení a po jeho
odchodu byla uzavřena smlouva s Dr. Kopeckým z Mirovic. Tento lékař měl každý den dojíždět do
tábora a provádět prohlídku. Všechny prohlídky i ambulantní léčen prováděl Dr. Kopecký podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí. Mohu potvrditi, že nebýt snad jeho onemocnění nebyl by snad
zdravotní stav v táboře zhoršen. Potom jsem sjednal smlouvu s Dr. Neuwirthem ze Starého Sedla,
okres Písek, kterého jsem jakožto doporučeného lékaře musel třikráte velmi prosit, aby tu funkci
v táboře převzal. Jako ve všech trestnicích a kárných táborech muselo zacházení přísné, aby se udržel
pořádek a tresty podle kázeňského řádu udělovaly, nepouštěl jsem žádné výstřelky, ani jsem netrpěl
četníkům nějaké kruté zacházení s vězni. Popírám nějaké týrání. Zejména popírám uvazování ke kůlům
a bití za mrazu. Nenutil jsem své podřízené, aby doháněli bitím a různými tresty k zvýšenému výkonu
v zájmu Německa, anebo že jsem jim hrozil konc. táborem.
K činnosti lékaře i Janovského vypověděl bývalý romský vězeň Václav Studený: „Právě tak jako řada
dozorců byla Janovskému oddána, tak také naprosto určitě byl s Janovským spřažen i lékař
předchůdce Dr. Neuwirtha. Tento lékař když nás prohlížel, díval se na nás jen z povzdálí, mohlo to býti
na vzdálenost asi 4 metrů a jen kolem nás přešel a podrobně si nás vůbec nevšímal. Dokonce se
stávalo, že šel kolem nemocných, došel jen do polovice a vrátil se a na ostatní polovinu nemocných se
ani z povzdálí nepodíval. Tak se stávalo, že mnohé i těžce nemocné lékař neuznal a ti které lékař
neuznal za nemocné, ty Janovský a jeho dozorci surově zbili a Janovský těmto neuznaným nemocným
odpíral i ten mizerný pokrm, který nám dával. Viděl jsem také několik lidí, jejichž nemoc byla patrná
na první pohled, kteří byli tak nemocní, že ani neudrželi svoji tělesnou potřebu a že jim z nohavic
tekly výkaly. Jest možné,že někteří nemocní,kteří byli uznáni lékařem, a Janovským a nebo jeho
dozorci na to byli ztýraní a za krátko zemřeli. Poměry v táboře se stávaly stále horšími a horšími až
potom smrt byla na denním pořádku a tak obyčejnou věcí, že nás to ani nepřekvapovalo, že tolik lidí
v táboře umírá. Myslím, že také tímto jednáním, totiž že skutečně nemocní nebyli uznáváni za
nemocné a že byli na místo ošetření ještě ztýráni a trestáni hladem, že tato okolnost velmi značně
přispěla k tomu, že se v táboře rozšířil tyfus, paratyfus a jiné nákazy a že stále více stoupala úmrtnost
internovaných. Další příčinou proč se v táboře rozšířila infekce tyfu a ostatních nemocí jest ta
okolnost, že jsme byli velmi bídně stravováni. Ačkoliv pro zajištěné v táboře docházelo mnoho
potravin, jak jsem již zmínil a to nejen mouky, ale i tuků, vajec slaniny, cukrů, cukroví, pomeranče,
citrony a jiného ovoce, nedostávali jsme z těchto věcí téměř ničeho. Kromě toho u tábora byla
obrovská zahrada, kde se pěstovalo veliké množství různé zeleniny jako okurek, rajských jablíček,
květáku, kapusty, kedlubnů, zelí, mrkve a jiného z toho všeho až na mrkev a spodních lupenů zeleniny,
se nám nedostávalo ničeho. To vše pokud to rodina Janovského nespotřebovala a nepatrnou část
toho nerozdala mezi četníky, ovšem jen četníkům Janovskému oddaným, bylo odvezeno pryč, právě
tak jako ze skladiště zásoby, tuky a jiné a jako pravděpodobně též věci, které nám byly odebrány a s
nimiž jsme se již neshledali. Naše obvyklá strava byla ráno černá hořká…. S kouskem chleba. K obědu
byla polévka, do níž byly naházeny spodní….oloupané od hlávek zelí apod., ještě znečištěné
housenkami a vůbec……zbavené nečistoty, byly tak naházeny do polívky, jak byly sebrány…..mě toho
byly brambory, do nichž byl zamíchán buď hlávkový salát, nebo mrkev. Hlávkový salát byl svařen
s brambory a rozmíchán s brambory. K večeři byla zase polévka, jakou jsme měli v poledne, a které
jsme byli přejedeni. Moučné jídlo za Janovského dostali jsme asi …..kráte. Po dobu, co jsem já byl
v táboře a co tam současně působil Janovský, bydlela téměř nepřetržitě v táboře i manželka
Janovského s dcerou. Až snad na několik dní, kdy odjely na návštěvu do Prahy. Když nebyla manželka
Janovského přítomna, stravoval se Janovský společně s četníky, jinak mu vařila jeho manželka sama.
Vím také, že celá rodina Janovského žila na úkor zásob tábora pro zajištěné. Manželka Janovského
velmi dobře vařila, pekla mnoho pečeného cukroví a různých dobrých jídel, vím to od služky cikánky,
která byla mimo jiné velmi oblíbenou u Janovského, s níž Janovský chodíval i do biografu a ta mívala
neustále u sebe nějaké pečené sladké cukroví a také několikráte jsem od ní dostal několik kousků.
Vím, že to bylo velmi nákladné sladké pečivo. Že si Janovský přivlastňoval ze zásob různé věci, vím též
od své manželky, která jednou chtěla na žádost četníků vařiti knedlíky z hrubé mouky a k tomu účelu
nám chtěla nabrati z plného pytle této hrubé mouky,…ohradil se proti tomu Janovský, aby mu na ní
nesahala, že to je jeho mouka. Janovský si také pěstoval králíky, husy a vepře, které krmil z odpadků
jednak své kuchyně, jednak také z kuchyně tábora. Sám jsem několikráte z odpadků přinesených
z kuchyně Janovského a určené pro králíky leckterou věc vybral a snědl sám. Tyto odpadky byly
mnohem lepší nežli to co nechal Janovský dávat jako normální stravu internovaným osobám. Stávalo
se také, že mléko určené pro internované v táboře, zejména pro děti, když se srazilo, nebylo použito
ve prospěch dětí jako tvaroh, nebo jiným obvyklým způsobem, nýbrž celé mnohalitrové konvice byly
nalévány do koryta vepře, kterého si Janovský choval. Z tohoto vepře ačkoliv byl krmen na úkor
zajištěných, nedostali jsme ničeho. Internovaní mívali v táboře takový hlad, že někteří, kteří měli
dobrý žaludek, pojídali slupky brambor z nádoby, v nichž byly tyto slupky připraveny pro vepře. Také
tato podvýživa velkou měrou přispěl k infekčním nákazám. Ani internovaným dětem se nedostalo
pořádné stravy, dostávaly zpravidla totéž, co dávali nám, jen někdy výjimečně dostaly něco lepšího,
ovšem i to co dostávaly jako lepší, bylo zpravidla zkažené a téměř k požívání nezpůsobilé, jako někdy
vajíčka. To ovšem bylo v době, kdy Janovský byl velitelem tábora. Když nastoupil jiný velitel, poměry
se naprosto změnily a děti dostávaly to, co jim patřilo. Také jakmile nastoupil nový velitel, se v táboře
zlepšila nejen čistota ale hlavně strava, lékařské ošetření a vůbec celkové zacházení.“
Konfrontace Janovského a táborového lékaře Kopeckého byla následující: „Svědek MUDr. František
Kopecký uvádí: „je pravdou, že jsem poukazoval obžalovanému na nedostatky v táboře, zvláště pokud
jde o ubytování káranců, obžalovaný tvrdil,že se proti tomu nedá ničeho podniknout a jak vím, z
Prahy přijela nějaká komise, jejímž členem byl lékař a neodstranili tuto závadu. Já sám jsem byl
svědkem pouze jednou, když obžalovaný, jak se pamatuji, zpolíčkoval jednu cikánku, která žádala u
mne ošetření oka, a obžalovaný tvrdil, že si ho mnula pískem. Za to jí dal políček. O tom, zda
obžalovaný vybíral příděly potravin ničeho nevím. Vím, že v táboře se všeobecně mluvilo o tom, že
říše má zájem, aby cikáni vyhynuli. Jednou se stalo, že jsem žádal obžalovaného, aby odeslal
nemocného do nemocnice, jednalo se o podezření na břišní tyfus a obžalovaný říkal, že má příkaz
shora, že zřídí infekční oddělení v táboře a myslím, že to byl příkaz okresního lékaře. Toto oddělení
bylo zřízeno.“
Svědkovi byla předložena výpověď na č.l.53 a 54 a svědek udává: „dle časového odstupu nemohu
dneska tvrdit, zda výrok „Nestrkejte do toho prsty, říše má zájem, aby vyhynuli“(rozumějte Romové
v táboře)zda říkal okresní lékař (tedy MUDr.
……..)nebo obžalovaný Janovský. Nemohu si
vzpomenout, zda jsem byl svědkem toho, že obžalovaný bil kárance vícekrát.“
K dotazu obžalovaného Janovského na svědka Kopeckého tento uvádí: „Myslím, že jste mi něco říkal o
tom, že nemocnice nám vrátila kárance s tím, že si nenechá zavléci takovou chorobu a že v důsledku
toho bylo nařízeno okresním lékařem, aby v táboře byl zřízen epidemiologický pavilonek. Je pravdou,
že jste mně přibral ku kontrole stravy,zvláště večeří chovanců. Závadu jsem nezjistl, zjistl jsem
pouze, že toho bylo málo, ale bylo to na lístky.“
Táborový řidič Josef Mokošín vypověděl: „Dne 1. srpna 1942 byl zřízen tábor cikánský. Do té doby
všechny předchozí osoby byly z tábora odtransportovány kromě cikánů. Podotýkám, že do této doby
šlo vesměs o internované muže. Asi 14 dnů se cikánské osoby do tábora dopravovaly. Byly tam
dopravovány osoby staré, nemocné, děti bez rozdílu věku, zavšivené, s nejrůznějšími nemocemi.
Tábor byl cikány tak přeplněn, že nebylo řeči v jejich případě o ubytování. Ubytování bylo v dřevěných
baráčcích o výměře asi 2 krát 3m.Před dodáním cikánů spalo v nich vždy po 6 osobách, kdežto pak jich
bylo natlačeno 20 a snad ještě více, takže připouštím, že museli spáti i v sedě. Za několik dnů bylo
v táboře již mnoho nečistoty, zejména děti dělaly potřebu i mimo záchod, ježto v táboře byly jen dva
provizorní záchody, 1 pro muže a 1 pro ženy. Janovský byl k cikánům velmi přísný a hrubý, avšak
neviděl jsem, že by je býval bil.“
Celá jeho výpověď byla následující: U okresního soudu v Březnici vypověděl dne 28. dubna 1948
vrchní strážmistr SNB Josef Mokošín:
„V době od 19. června 1940 do 17. srpna 1942 působil jsem služebně jako řidič motorových vozidel
v hodnosti strážmistra přímo v kárném, později sběrném a posléze cikánském táboře v Letech, kam
jsem byl služebně přidělen vlastně až do 1. května 1943, ale to jsem již v táboře nepůsobil. Josef
Janovský působil v táboře několik dnů přede mnou a byl ředitelem později velitelem tábora. Prvé dva
měsíce se tábor připravoval pro osoby, které měly býti v táboře internovány. Janovský měl přiděleno
asi 30 četnických osob. Po uvedené dva měsíce jsme prováděli z jeho příkazu různé práce, např. štípali
jsme pařezy, upravovali cesty. Já jsem hlavně jezdil autem pro potřebné věci, takže většinou jsem byl
mimo tábor. Již tehdy si většina kolegů stěžovala na hrubé zacházení Josefa Janovského s nimi. Z
vlastní zkušenosti však nemohu v tom směru nic říci. Až asi v srpnu 1940 začali býti do tábora
dopravovány různé asociální osoby, z nichž značná část byla duševně méněcenných. Mezi nimi i
zločinci. Janovský, pokud jsem měl příležitost jej pozorovat, choval se k těmto lidem velmi přísně,
arogantně a nadával jim. Nebyl jsem přítomen tomu, že Janovský by tyto osoby byl bil nebo je dával
bíti podřízenými četnickými osobami.
Do tohoto kárného pracovního tábora byly osoby dodávány za tím účelem, aby se naučili pracovati.
Po třech měsících internace mohly býti Janovským jako ředitelem, po případě Zemským úřadem
v Praze v případě jejich osvědčení propuštěni. Asi v r.1941 se tábor přeměnil na sběrný, který se lišil
hlavně tím, že internace nebyla omezena na dobu tří měsíců a dodané osoby tam zůstávaly bez
ohledu na dobu. Mnohé byly časem transportem dopravovány do Prahy, a pokud vím, jednou též do
Moravské Ostravy, odkud některé měly přijíti do Osvětimi. I v tomto případě šlo o asociální osoby.
Režim v táboře zůstal stejný jako před tím.
Dne 1. srpna 1942 byl zřízen tábor cikánský. Do té doby všechny předchozí osoby byly z tábora
odtransportovány kromě cikánů. Podotýkám, že do této doby šlo vesměs o internované muže. Asi 14
dnů se cikánské osoby do tábora dopravovaly. Byly tam dopravovány osoby staré, nemocné, děti bez
rozdílu věku, zavšivené, s nejrůznějšími nemocemi. Tábor byl cikány tak přeplněn, že nebylo řeči
v jejich případě o ubytování. Ubytování bylo v dřevěných baráčcích o výměře asi 2 krát 3m. Před
dodáním cikánů spalo v nich vždy po 6 osobách, kdežto pak jich bylo natlačeno 20 a snad ještě více,
takže připouštím, že museli spáti i v sedě. Za několik dnů bylo v táboře již mnoho nečistoty, zejména
děti dělaly potřebu i mimo záchod, ježto v táboře byly jen dva provizorní záchody, 1 pro muže a 1 pro
ženy. Janovský byl k cikánům velmi přísný a hrubý, avšak neviděl jsem, že by je býval bil. Není mě nic
známo o tom, že tábor měl býti uzavřen k 17. listopadu 1940. Vzpomínám si, že se tehdy jednalo o
tom, že mělo dojíti k značnému omezení v táboře vzhledem k tomu, že ubytování bylo jen
v provizorních dřevěných boudách, které promrzaly a že v táboře měly zůstati jenom některé
přidělené osoby četnické a několik internovaných k udržování tábora. Nevím o tom, zda si Janovský
podal žádost, avšak v prosinci došlo k omezení asi na polovičku. Asi polovice internovaných byla
propuštěna domů.
Po dobu trvání kárného pracovního a sběrného tábora byly zdravotní poměry v kárném táboře
poměrně dobré, za celou dobu pokud vím, tam zemřela jedna internovaná osoba na tuberkulozu.
Teprve po zavedení cikánského tábora byla úmrtnost velká, jak jsem se pak doslechl. Za mého pobytu
v táboře v srpnu 1942 nebyla úmrtnost hrozivá, mohly snad zemřít dvě osoby.
K úmrtnosti v kárném a sběrném táboře viz seznam jeho vězňů na KÁRNÝ PRACOVNÍ TÁBOR na
www.taborletyinfo.rajce.net , kde jsou zaznamenána úmrtí káranců.
Jest pravda, že mnoho internovaných bylo na příkaz Janovského nuceno pracovati na silničních
pracích i za nejtužších mrazů. Jest rovněž pravda, že dřevěné baráky nedaly se vůbec vytopiti. Jakmile
se přestalo topiti v tamních železných kamínkách, voda začala ihned mrznouti. Je pravděpodobné, že
v nich nebylo pro zimu dobře spáti, protože se pokrývali jen asi 2 dekami. Podotýkám, že i četnické
osoby byly ubytovány ve stejných baráčcích po jednu zimu určitě a že nám bylo též hodně zima,
ačkoliv jsme měli 3 i více pokrývek. Vím o tom, že mnozí internovaní trpěli omrzlinami, které podle
mého mínění získali na práci. Uhlí bylo vydáváno málo, takže v zimě mohli topiti asi 1 nebo 2 hodiny. I
četnické osoby dostávaly uhlí málo, takže si v zimě mohli topiti jen asi 2-3 hodiny. Kolik uhlí mělo být
vydáváno podle směrnic nevím. V lednu 1941 a únoru 1941 byl jsem mimo tábor. Když jsem se vrátil,
bylo konáno právě šetření ohledně krádeží dřeva, které si internovaní odnesli z lesa. Janovský se
dožadoval zdravení po německém způsobu zdviženou pravicí na internovaných i na přidělených
četnických osobách. Pozdrav musil se stát v pozoru, avšak neviděl jsem, že by Janovský byl někoho
uhodil do obličeje. O Josefu Fialovi není mně nic známo.
Jest pravda, že cikáni neměli žádného dovolání, protože neměli se koho dovolat. Janovský je k práci
přinucoval i při největších mrazech, měli i hlad, avšak nebyl jsem přítomen tomu, že by Janovský
někoho z nich nelidsky týral nebo dal týrati. O vánocích 1940 jsem v táboře nebyl, protože jsem
2O.prosince odjel na dovolenou. O útěku v té době nic nevím a podotýkám, že útěků z tábora bylo
mnoho. Pokud jde o vykonání rozkazů Janovského, mohu prohlásiti, že jediný vrchní strážmistr Baloun
a štábní strážmistr Luňáček je vykonávali s větší horlivostí, nežli bylo nezbytně nutno. Neviděl jsem ani
je, že by někdy nelidsky tloukli internované. Nikoho z internovaných jsem neviděl spoutaného. O
případu Ryšlavého není mně nic známo. Jak jsem již uvedl, přišel jsem na pracoviště velmi zřídka, ježto
jako řidič jsem býval mimo tábor, takřka denně. O mučení na kůlu nevím nic a podotýkám, že ženy do
tábora byly dodávány až po 1. srpnu 1942 a já již asi 17. srpna 1942 z tábora odešel a již jsem se
nevrátil. Janovský byl velitelem tábora až do mého odchodu z něho.
Na silniční stavbě jsem měl dozor já sám jenom několikrát. Vím, že internovaní musili pracovati
hodně, protože musely být docilovány výkony, stanovené Janovským. Zda on se řídil vyššími rozkazy
nevím. Denně pracovali 8 až 9 hodin. Nebyl jsem svědkem toho, že by káranci byli při práci biti.
V táboře byl jako ošetřující lékař Dr. Pikna, myslím, že byl Moravák, ale jeho zase po krátkém čase
zatklo gestapo přímo v táboře. Po něm tam přišel Dr. Čížek z Prahy a po krátké době byl vyměněn Dr.
Kopeckým, který tehdy tam dojížděl z Mirovic asi 3krát v týdnu a nyní jest někde na místě mně
neznámém. O nátlaku Janovského na lékaře nic nevím. Vím, že internovaní, pokud byli uznáni
nemocnými, byli pak z příkazu Janovského, pokud neměli horečku, vyháněni na práci v táboře. Při
posuzování horečky záleželo ovšem hodně na dozorčím orgánu a vím, že v tomto směru byl velmi
přísný vrchní strážmistr Baloun. Viděl jsem, že někdy byli internovaní bez horečky vyháněni z baráků
obuškem, avšak v ordinaci jsem toho nebyl svědkem. Jaké následky toto počínání mělo, mně z vlastní
zkušenosti známo není, na kárance Šebka si nevzpomínám. Internovaní byli oblékáni v létě do
plátěných vojenských šatů a v zimě do vojenských šatů soukenných, černě obarvených. Pláště v zimě
měli, ale přesto při tuhých mrazech bylo toto oblečení nedostatečné. Někteří neměli rukavice a jiní po
jejich opotřebení náhradní nedostali. Rovněž boty byly nedostatečné, rozbité a někteří chodili i
v dřevácích. Neviděl jsem, že by byli bývali chodili na boso. Sám jsem autem nemocné několikráte
vezl, hlavně v noci do písecké nemocnice. Byli mezi nimi též simulanti, mezi nimi též jeden, na jehož
jméno si nevzpomínám, byl úplně bezmocný podle svého předstírání, avšak po vyšetření lékařem a
jeho označení za simulanta se choval dál jako zdravý. Vím, že v písecké věznici několik káranců
zemřelo, avšak nevím již kolik.
Za mého pobytu v táboře četnější infekční choroby nebyly. Jak jsem však již uvedl, ubytování v táboře
bylo nedostatečné, vzduch v barácích byl zkažený a téměř nedýchatelný. Janovský přesto žádnou
nápravu nesjednal.
Asi v březnu 1941 vystavil se dřevěný barák po způsobu vojenských doma, avšak toto opatření bylo
nedostačující, ježto počet internujících se zvětšoval.
Do cikánského tábora bylo přijato za mého pobytu přes 1100 cikánů s dětmi. Přeplňování tábora bylo
částečně odlehčováno tím, že z příkazu Janovského byly zřizovány pracovní čety, které pracovaly
v ubikacích a tam byly ubytovány. O tyto čety byl velký zájem z řad internovaných ale nevím, jaký
počet celkový v těchto četách byl .
Infekce zejména tyfové a paratyfové vypukly až po mém odchodu z tábora. Již za mého pobytu
přicházely do tábora, respektive byly tam dopravovány osoby, které se nemohly ani hnout, kálely pod
sebe. To byly cikánské osoby, které však přesto do nemocnice dopravovány nebyly a nevím, co se po
mém odchodu s nimi stalo.
Dr. Neuwirtha jsem nepoznal. O machinacích Janovského s potravinami mně není nic známo. Jezdíval
jsem pro potraviny do Družky v Mirovicích, do mlýna v Miroticích pro mouku, pro chléb jsem jezdíval
k pekaři v Letech a odebrané zboží podle dodacího listu jsem předával buď Janovskému, nebo
hospodáři. Jinak o věci nic nevím. Nevím, zda Janovský si potraviny nějaké ponechával pro sebe, a je
zpronevěřoval. Není mně nic známo o tom, že Janovský zpronevěřoval věci internovaných. Je mně
známo jen tolik, že věci při příchodu internovaných byly těmto odebrány a uschovávány. Cenné věci
jako peníze, prsteny, hodinky apod. byly uschovány u Janovského v kanceláři a oděv a boty byly
svázány do ranců a se jménem uskladňovány ve skladišti.
Nevzpomínám si, že Janovský by býval internovaným hrozil skrytě nebo otevřeně koncentračním
táborem. Vzpomínám si, že jednou řekl, že z tábora vede cesta jen do nebe.“
Svědek Jan Sokl ve své výpovědi charakterizoval podmínky cikánských táborů: „Pouze z doslechu vím,
že do tábora bylo později a to v r. 1942, asi v srpnu větší počet cigánů, na které tábor nestačil, že tam
pak vypukly epidemické nemoci a že také nějací lidé v táboře zemřeli. Z vlastní zkušenosti o tom
ničeho však nevím. Podotýkám, že kdo neviděl cikány v táboře, nedovede si představiti, co jest udržeti
u cikánů kázeň, tělesnou čistotu, nejzákladnější hygienu, zabrániti krádežím, mrhání a ničení
táborového majetku, např. přikrývek, dřeváků apod. Cikáni si nedovedou poříditi zásobu nebo
hospodařiti s topivem.
Že byl tábor nějak prodloužen nevím. Když jsem byl v táboře, nemluvilo se, že by tábor měl býti
ukončen nebo zrušen.
Podotýkám, že jsem slyšel, že když vypukl v táboře skvrnitý tyf, byl obviněný zproštěn své funkce, že
pak byly činěny kárancům, cikánům různé výhody a že byli živeni zvláštními příděly, že však nakonec
Němci zařídili jejich odvezení do Osvěnčimi, kde však většinou všichni uhynuli.
Vím, že Němci nepovažovali nějak zvláštní péči o cikány za potřebnou a že poukazovali na to, že na
frontě kolikráte německý důstojník nemá takové ubytování, jako cikáni. To jsem slyšel od říšského
Němce lékaře v Hodoníně. O kárance se Němci příliš nestarali, poněvadž ti pracovali pro nás.“
Svědek Jiří Letov, vrchní rada ministerstva vnitra, nepřísežně uvádí: „od roku 1942 jsem převzal a
vykonával dozor na táborech v Letech, který se přeměnil 1. srpna na cikánský tábor. V tomto táboře až
do jeho likvidace jsem byl asi 2 krát nebo 3 krát. Jednalo se o tábor asi 300 osob a německá
kriminálka do něho nahnala asi 11000 (zde překlep, míněno 1100) osob. S tím vznikly svízelné
ubytovací poměry a byl dán předpoklad pro vznik epidemie. Obžalovaný nemohl na tom mít žádný
vliv. Ze své úřední činnost vím, že obžalovaný mohl vyživovat chovance za obnos 7K denně,
přičemž potraviny na lístky činily asi 3K rozdíl mohl použít na nákup volných potravin, zeleninu
nebo sýr. Toto obžalovaný neučinil a při odchodu obžalovaného z tábora bylo zjištěno ve skladišt
několik tsíc vajec, metráky mouky a cukru a tuku. Již při své první návštěvě říkal obžalovaný, že se ho
dotazoval Němec Lyss, kolik umírá cikánů, a když řekl jeden dva, tak odvětil, že je to málo. To když mi
obžalovaný vyprávěl, jsem ho upozorňoval, aby byl opatrný, že má odpovědnost nejen před sebou ale
i před budoucností. Ještě na podzim jsem upozornil obžalovaného, aby dával řádné dávky chovancům,
poněkud se to zlepšilo, snad z 1,50K to stouplo na 2K, ale stále ještě nevyčerpával tu možnost, jakou
měl. Obžalovaný ospravedlňoval to tím, že toho cikáni mají dost a že toho moc nesnědí. Zima,
nedostatek místa k ubytování a podvýživa způsobily vznik epidemií. Podle mého názoru obžalovaný
jest vinen jenom podvýživou. Předpisy pro kárné tábory jsou mi známy a není tam nic jiného, že by
v táboře musela býti nějaká reserva. Fluktuace chovanců v té době nebyla v táboře tak velká a
rozhodně nemohla zapříčinit vznik tak velkých zásob. Zásoba částečně mohla vzniknout tím, že
chovanci někteří pracovali u rolníků a obžalovaný na ně bral příděly. Tato zásoba mohla vzniknout
podle mého názoru jedině za doby, kdy v táboře byli internováni cikáni, mezi nimiž bylo velké
procento dětí a žen a nemohly vzniknouti v době, kdy v táboře byli káranci, kteří těžko pracovali a
museli dostati příděly a byli v malém počtu…“
Obžalovaný Janovský udává: „v té době jsem nemusel nakupovati brambory a zelí a zeleninu, ježto
jsme měli svoji vlastní sklizeň, což jsem říkal svědkovi. Vázaných potravin jsem mohl dávat
chovancům jenom podle předpisů a nevázané potraviny nebyly k dostání. Pokud jde o máslo, které
zůstalo ve skladišt, mohla zásoba vzniknout i jedině tím, že v době epidemie káranců musela být
dietní strava, ne však máslo.“
Svědek Letov udává: „pokud se hovořilo o zásobách a počtu kg jednalo se o zásoby, které se nalezly
při likvidaci po jeho odchodu, a to již část byla strávena po jeho odchodu od ledna do května. Pokud
já jsem konal revise v tomto táboře, ani z řad dozorců ani četníků ani chovanců nebylo na
obžalovaného stížností.“
Svědkyně Dagmar Leyrová za souhlasu stran nepřísežně uvádí: „v roce 1944 mně říkal František Malík,
který byl dnešního dne slyšen jako svědek, že obžalovaného nenávidí a že jednou obžalovanému
ukáže. Přesného výrazu, kterého použil dnes již nevím.“
Svědek Václav Studený nepřísežně slyšen udává: „neviděl jsem, že by obžalovaný tloukl chovance.
Jinak udává shodně jako č. l. 17. Neinformoval jsem se přes to, zda obžalovaný nařídil, aby byly
používány tělesné tresty, jenom jsem slyšel od dozorců, že požadoval přísnost. Nevím, zda ti, co se
hlásili nemocnými a nebyli uznání, byli za to trestáni. Svědek byl upozorněn na rozpor ve své výpovědi
nynější a ze č. l. 21. Udává, že pro časový rozpor se na to již dnes nepamatuje.“
Svědek Frantšek Vrabec nepřísežně udává: „pamatuji se, že dva mladíci byli v káraneckém táboře o
něco déle než 3 měsíce, ale jednalo se o mladíky, kteří chtěli dělat nějakou vzpouru. Nepamatuji se, z
kterého rozkazu byl jim jejich pobyt prodloužen ani se nepamatuji, že by v jiném případě prodloužil
obžalovaný pobyt chovanců. Svědek upozorněn na rozpor mezi nynější výpovědí a výpovědí na č. l. 26
udává , že se již nepamatuje, zda obžalovaný samovolně prodlužoval káranců v táboře. O tom jak byli
chovanci zasazeni v práci jsem se nestaral, takže se nepamatuji,byli-li nabádáni ku zvýšení pracovního
úsilí. Pamatuji se, že inženýr říkal, že chovanci pracují na dálnici více než dělníci pracující na
svobodě,ale bylo-li to z popudu obžalovaného,to nevím. Vsuvka v protokolu o tom, že by obžalovaný
dbal o to, aby výkon na dálnici pro Němce byl co nejvíce vystupňován nebyla mnou řečena.
Podotýkám,že se jednalo o silnici, jejíž stavba byla připravována již za prvé republiky. Pamatuji se, že
když jsme nastupovali službu u tohoto tábora, bylo řečeno, že bude na zimu vždy uzavřen. Proč nebyl
uzavřen a prodloužen, to nevím. Obžalovaný si to chválil, a proto mám za to, že se stalo jeho
přičiněním, že na zimu tábor uzavřen nebyl. Svědek upozorněn na rozpor mezi nynější výpovědí a
výpovědí na č. l. 29 udává: „není pravdou,že bych býval udal do protokolu, že obžalovaný podal
žádost, aby činnost tábora byla prodloužena.“
Svědek Josef Bžoch udává shodně, jako ve své výpovědi na č. l. 135 Dodává: „viděl jsem, jak byli 2
káranci přivázáni u kůlu. Jednalo se o nějakého Vrbu a Válka. Chovanec Vrba byl týrán dozorcem
Hejdukem a Luňáčkem, a zda na tomto měl účast obžalovaný, to mi známo není.“
Na to obžalovaný Janovský udává: „já jsem rozhodoval při raportu jenom o těch případech, které byly
zapsány v raportní knize. Nebyl-li tam žalovaný zapsán, nebylo to mou vinou, nýbrž toho
službyvedoucího. Svědek měl možnost odepřít podepsat písemné prohlášení, že opouští lágr zdráv,
pakli to neodpovídalo pravdě.“
KONEČNÁ OBHAJOBA JANOVSKÉHO
Konečná obhajoba Janovského zněla: Obžalovaný uvádí:
Necítím se vinen.
Funkci velitele kárného a později cikánského tábora v Letech jsem nepřevzal dobrovolně, byl jsem
k ní služebně určen, a když jsem se zdráhal, bylo mně řečeno bývalým naším ministrem generálem
Ježkem, že to je náš (český) podnik a že ho tudíž musím poslechnout. Jinak, že by na toto místo přišli
Němci.
Sám jsem nenařizoval podřízeným, aby zdravili nacistickým pozdravem a aby užívali německá hlášení,
neb nařízení o pozdravu přišlo od zemského úřadu a to písemně a já jsem podřízené zaměstnance o
tom pouze uvědomil a současně jsem je upozornil nato, že by to mělo nepříznivé následky pro ně,
kdyby pozdrav neužívali. Toto upozornění bylo v písemném nařízení. Doznávám, že jsem jim
doporučoval, aby se naučili hlášení činiti německy, aby se vyvarovali eventuelním nepříjemnostem ze
strany německých orgánů, které přijížděly do tábora na kontrolu. Tato povinnost užívání nacistického
pozdravu se vztahovala pouze na dozorčí orgány, nevztahovala se na chovance tábora. Zdravení to
bylo používáno jenom v nejnutnějším styku. Ne však mimo službu. Toto zdravení jsem já sám od
podřízených nevynucoval a také nebyl nikdo pro nezdravení trestán.
Pokud jde o strážmistra Bedřicha Bělohlávka a Františka Kánského, oba jmenovaní totiž nekonali
řádně svoji povinnost, předpisy jim uloženou. Ku příkladu nerespektovali mé nařízení aby konali dozor
při rozdělování stravy chovancům,kterýžto dozor byl nutný,ježto chovanci si vzájemně kradli při
rozdělování stravy a též proto, aby tato strava byla řádně a spravedlivě rozdělována. Tento dozor
oba vykonávali nedbale. Rovněž tak nedbali na udržování čistoty chovanců, byl jsem totiž svědkem,
kdy Bělohlávek přihlížel tomu, jak jedna chovanka-cikánka dělala svoji velkou potřebu uvnitř tábora,
aniž by jí toto zabránil. Takovýto případ jsem jí vytknul a on mi potom odvětil, že jí to zpátky tlačit
nebude. Oba jmenovaní chovali vůči mně nenávist, neb měli za to, že já jsem příčinou toho, že byli
odkomandováni do tábora, ačkoliv jsem ani jednoho z nich před tím neznal. Není pravda, že bych
těmto dvěma strážníkům vyhrožoval koncentrákem, je však pravda, že jsem je poučoval,aby svoje
povinnosti konali, neboť jinak bychom se všichni dostali do koncentráku. Mně totž při revisi německý
generál Lyss vždy říkal, že kdyby byly nějaké závady zjištěny, že se dostanu do Dachau a případně, že
by se tam dostali všichni. Staly se případy, že jsem byl svědkem toho, kdy dozorcové včetně
Bělohlávka a Kánského byli chovance a mnohokráte bez příčiny. V takovémto případě jsem byl nucen
zakročit. Byl jsem nucen v takovém případě vyšetřovat příčinu, proč takto zakročovali, neb podle
služebního předpisu nebyli dozorcové oprávněni bíti chovance, neb když zjistili nějaký poklesek, měli
onoho chovance určiti k raportu.
Zemským úřadem bylo stanoveno v tabulkách, jakou výkonnost musí chovanec při některé práci
prokázat, jednalo se o práci v lomech dále při stavbě silnic. Tato výkonnost nebyla nikdy dodržena.
V některých případech jsme docilovali jenom 30% stanovené výkonnosti. Tyto tabulky, jimiž byla
výkonnost předepsána, se musí nacházet na Zemském výboru. Pokud šlo o udržování prací v táboře,
nebyla stanovena výkonnost jednotlivého chovance. Nebyla-li 100% výkonnost docílena, nevyvozoval
jsem z toho žádných důsledků, naopak ještě s Ing. Benešem, který byl vedoucím stavby silnic, jsme se
snažili procento výkonnosti úměrně zvý….? Je samozřejmé, že jsem musel napomenouti chovance,
vlastně dozorčí orgány, neb v opačném případě, kdyby nebylo pracovního výkonu dosaženo a jak mi
bylo se strany úřadů pohroženo, v takovémto případě by byla dodána do tábora německá policie,
která by neměla dohled na chovance nýbrž na nás.
Pokud jde o příděl potravin pro chovance, dálo se to následujícím způsobem: účetní vypočetl na celé
zásobovací období, podle stavu chovanců, kolik má být dodáno na přídělu té nebo oné potraviny. K
tomuto se ještě připočetly dávky pro chovance, kteří měli nárok na přídavky pro těžce pracující. Toto
jsem odvezl na okresní úřad a tam mi byly vydány odběrní listy. Podle předpisů musel jsem mít
zásobu na dobu 3 měsíců. Stav chovanců byl pohyblivý. Tím se stalo, že jsem někdy nemohl vybrat
plný příděl potravin, nýbrž musel jsem vybrat pouze tolik potravin, kolik bylo potřeba na celý den.
Též se někdy stalo, že t, co měli nárok na přídavky pro těžce pracující, někdy nepracovali a z toho
ttulu jsem též někdy nemohl vybrat příděl. Příděl, který u toho kterého obchodníka jsem vybíral,
vlastně u řezníka byl převáděn na příští období. Účetní každého dne vyhotovil stravovací listinu na
příští den, v němž vzal v úvahu počet chovanců toho dne a dávky, které na ně připadají, v případě,
když jsem byl doma, jsem ho večer podle této listiny vydal mu potraviny a v případě, když jsem byl
mimo tábor, vydával je účetní-hospodář. Nestalo se tudíž, že by chovanci byli zkráceni ve svém přídělu
a že by dostali méně, než co jim patřilo. Sám osobně jsem nenutil kárance k zvýšenému pracovnímu
úsilí. Je pravda, že když jsem viděl někde chovance někde sedět, že jenom jsem se dotázal dozorčího
orgánu, proč chovanci nepracují. Pakli mi řekl, že chovanci odpočívají, ničeho jsem proti tomu
nepodnikal, ježto odpočinek byl předepsán. Nebyl předpis, do jakého stupně mrazu se nemá jíti na
práci, a já jsem se pouze dohodl s Ing. Benešem, který prováděl silniční stavby a na kterých pracovali i
civilní zaměstnanci, že budou-li pracovati i oni, budeme i my pracovat. Pracovali tudíž chovanci i
v takovýchto mrazech, v jakých pracovali ostatní zaměstnanci. Byly i silné mrazy a vánice, kdy se
nepracovalo. Je pravdou, že cestu od tábora do vsi jsme si museli udržovat v sjízdném stavu, takže za
každého počasí chovanci na tyto práce chodili, tyto práce však byly dobrovolné a chovanci se na ně
rádi hlásili dobrovolně, ježto měli za to cigarety a byl jím dáván dopoledne i případně dvakrát čaj.
Pokud jde o nadměrně přeplněný tábor, uvádím:Nestalo se mojí vinou, že tento tábor byl přeplněn.
Já jsem činil patřičné kroky u Zemského úřadu i u ministerstva vnitra, aby tábor nebyl přeplňován a
aby nebyl dán do tábora ten počet chovanců, který učinil Němec Lyss. Osobně jsem to hlásil i Dr.
Kuchařovi na Zemském úřadě ovšem bez výsledku. Já jsem pouze dostával příkazy, abych připravil
ubikace pro určitý počet chovanců. Rad lékaře ústavního jsem dbal, ale lékaři nechtěli navštěvovat
tábor s odůvodněním, že za ty peníze to nemohou dělat. Když jsem takový případ hlásil, bylo to vše
bez odezvy. Když jsem žádal, aby do ústavu byl dáván jiný lékař bylo mi na ministerstvu řečeno, ať si
ho najdu, že mi ho tam dají, neb prý žádného nemají. Já jsem byl ve zmíněném táboře od srpna 1940
až do ledna 1943. O tom, že by činnost tohoto tábora měla býti v roce 1941 nebo 1942 zastavena to
nevím,vím jenom to, že tábor byl původně určen pro propuštěné trestance a pro osoby nebezpečné
veřejnému klidu a pořádku. Později došlo k jeho přeměně na tábor cikánský. Na toto jsem žádný vliv
neměl, neb o tom rozhodovala neuniformovaná kriminální policie.“
K dotazu veřejného žalobce Janovský odpověděl: „Sám Dr. Kopecký poznamenal, že chovanců je asi
95% tuberkulosních osob a že budeme muset počítat s úmrtností. Následovalo průvodní řízení ve
kterém svědci po předběžném dotazování a zákonném napomenutí za souhlasu stran nepřísežně
slyšeni, uvádějí…
Strážmistr Frantšek Kánský: „V cikánském táboře v Letech jsem byl zaměstnán asi od 19.9.1940 do
4.4.1943. Při nástupu do tábora obžalovaný nařizoval, že máme zdravit vojensky a hlášení jsme konali
česky. Teprve asi od roku 1942 po těch popravách Čechů, nařídil obžalovaný, že při kontrole a vstupu
do místnosti, do kanceláří máme zdravit nacistickým pozdravem a máme užívat při hlášení
německého jazyka, přímo nás učil slova, která jsme měli při hlášení opakovat. Já jsem tento pozdrav
důsledně dodržoval, zda tak činili jiní kolegové, to nevím. Nemohu říci, zda obžalovaný někoho, kdo by
tímto pozdravem nezdravil, hnal k odpovědnosti a nebyl jsem ani svědkem toho, že by obžalovaný
k užívání pozdravu podřízené nutil. Z toho, že vrchní strážmistr Baloun, službyvedoucí tábora mi říkal,
že musím tohoto pozdravu užívat, že si to obžalovaný přeje a že mu to nařídil, jsem usuzoval, že
obžalovaný užívání tohoto pozdravu nařídil o své újmě. Asi v roce 1940 nebo 1941 si nás dal
obžalovaný svolat, a pokud se pamatuji, říkal, že jest to naší existencí, že se musíme snažit, aby
káranci pracovali, a komu z nás se to nelíbí, abychom se přihlásili. O tom mně známo není, že by se
vedly nějaké tabulky o výkonnosti zaměstnanců, nebo byla předepsána určitá kvota, pamatuji se
jenom, že jednou Ing. Beneš prohlásil na pracovišti, že výkonnost je nad 100%. Při té příležitosti, jak
jsem se shora zmínil, že nás obžalovaný předvolal do jídelny a prohlásil, že komu se to nelíbí, dostane
se tam, odkud není návratu. Moje domněnka tehdy byla, že snad obžalovaný tím myslel nějaký
koncentrační tábor nebo zproštění služby a ježto jsem byl ženatý, měl jsem obavy. Já sám jsem
chovance nikdy nebil, pokud se pamatuji dozorce Luňáček a dále vrchní Baloun. Byl jsem svědkem,
nepamatuji se však, kterého dne to bylo, když obžalovaný v ošetřovně bil jednoho kárance, jménem
Šebek, rukou po hlavě, zatím co vrchní Baloun bil obuškem. Zmíněný Šebek byl totiž opuchlý v obličeji,
přišel do ošetřovny, kde vykonával lékař prohlídku, a já jsem slyšel, jak strážný Baloun křičel na lékaře:
„Pane doktore nevěřte mu, je to syčák.“Po té následovalo bití, jak jsem líčil a onen Šebek šel zpět
z ošetřovny, aniž by byl lékařem prohlédnut. Dlouho to netrvalo a Šebek zemřel. Myslím, že u toho
případu byl asi Dr. Kopecký…..“
K tomu obžalovaný Janovský uvádí: „V daném případě se jednalo o člověka, ošetřovance, který
předstíral pomatenost, nebo byl léčen na vodnatelnost, choval se jako pomatený. Připouštím, že
v případě jak svědek líčí, jsem ho snad uchopil, byl pouze jako mátoha slabý, ale vylučuji, že bych ho
bil. Zmíněný totiž vybíral na popeli odpadky, ale snědl i po sobě lejno, ale ne z hladu, neb dostával
více než ostatní…“
Svědek Kánský k tomuto uvádí: „Je pravdou, že svědek vybíral odpadky z hnojiště a že sám jsem ho
musel odehnat. Jestli předstíral pomatenost nebo zda byl pomatený, to nevím. Pokud jde o svázání
chovance Válka do kozelce, nebyl jsem svědkem, že by tak bylo z nařízení obžalovaného, jenom
strážmistr Baloun tvrdil, že obžalovaný řiditel (tj. Janovský )nařídil potrestání, ale nepamatuji se, zda
též svázání do kozelce. Pokud si pamatuji, byl-li jsem obuškem kárance, stalo se tak asi z nařízení
obžalovaného a v jeho přítomnosti. Zda byl vyvěšen někde v táboře vězeňský řád neb nikoli, to se
nepamatuji a nevím, zda nám obžalovaný říkal, jakou máme pravomoc v úřadě, ale říkal nám, kdyby
nějaký chovanec něco provedl, abychom ho předvedli k němu, že on ho potrestá a v případě, že by
nebyl v táboře, aby na místě byl potrestán. Nevěděl jsem však, jakým způsobem jsem ho měl trestat.
Myslím, že nebyl dán příkaz obžalovaným, kdy máme obušky použít. Pracovalo se i za krutých mrazů,
ale pracovali i na silnici v té době civilní zaměstnanci. Stalo se také, že když jsme přišli za krutých
mrazů na silnici, civilní zaměstnanci tam nepracovali. Příkaz od obžalovaného jsme nedostali, že toho
dne a za toho mrazu musíme s káranci ven, my také jsme se však ani neptali a ani jsme se
neodvažovali říci obžalovanému, že jsou kruté mrazy. Pokud jde o stravování káranců, vím, že byl
určen z řad zaměstnanců jeden v dozoru kuchyni a dostával dávky pro kuchyni. Zda mu je vydával
obžalovaný to nevím. V době, kdy v táboře byli cikáni, viděl jsem někdy na dálku, že obžalovaný
vydával cikánům ze skladiště potraviny, ale jestli tak činil na základě předpisu nebo rozhodnutí, to
nevím. Připouštím, že i účetní vydával potraviny pro cikány. Nevím, zda obžalovaný vydával na
stravování plné dávky, nebo dával částky menší. Byl jsem svědkem jenom tehdy, kdy byla cikánka
přivázána ke kůlu, a vrchní strážmistr Baloun mi říkal, že to dělá z nařízení obžalovaného. Jelikož
cikánka, která posluhovala u obžalovaného, říkala jednou, že obžalovaný má v bytě množství cukru a
omastku a my jsme to nedostali, měl jsem za to, že se jedná o věci z káraneckého skladiště. Fasovalo
se pro cikánské děti cukroví, já jsem však neviděl, zda tyto děti cukroví dostávaly.“
Svědek Bedřich Bělohlávek vypověděl nejprve k nacistickému pozdravu, podobně jako Kánský, dále
uvedl: „obžalovaný nám nařídil, že máme dbáti toho, aby káranci vykazovali ovšem ne nadnormální,
nýbrž aby to odpovídalo práci, normální práci jiného člověka. Jednalo se tehdy o chovance, kteří se
štítili práce. Mně obžalovaný neřekl, jakým způsobem mám přinutiti chovance k práci a ani jsem
neslyšel, že by dával směrnice o příkazu jiným dozorcům, že by tito měli nutit chovance bitím k práci.
Vedoucí totiž jenom říkal, včera se to udělalo a dnes se musí udělat totéž. Neříkal však, že od
obžalovaného dostali příkaz, aby výkony musely býti větší. Když byly velké mrazy a civilní zaměstnanci
se sebrali a šli domů, když jsme poukazovali,že je nám zima, Baloun a Čejp říkali, že se nedá nic dělat,
že se musí pracovat. Zda obžalovaný měl vliv na to, aby káranci byli tepleji oblečeni, to nevím, ale ve
skladišti reservní oděvy byly. Písemný ani ústní příkaz obžalovaného, že by za každého počasí se
muselo pracovati, jsem neviděl a ani neslyšel.“ Svědek poukázán na rozpor ve výpovědi č. 121 udává:
„Obžalovaný totiž jednou řekl, že se bude musit stále dělat. Je pravdou, že obžalovaný mi jednou při
služebním poklesku vyhrožoval, že mne nechá zavřít. On totiž říkal, že ví, jaké jsou prostředky proti
zavření. O tom, že by obžalovaný zkracoval chovance na přídělech, to nemohu vědět.“
Svědek Jaroslav Fejkal uvedl: „Pokud jde o nařízení zdraviti nacistickým pozdravem ve služebním
styku, předcházel tomu příkaz obžalovaného s tím, že se jedná o nařízení. O tom, kdo nařizoval
kárancům vyšší stupeň práce, to nevím. Ohledně zásobování nemohu uvést, zda byli chovanci
zkráceni obžalovaným v přídělu potravin, ale lékaři podle propočtu kalorií říkávali, že dostávali
méně kalorií, než by jim náleželo. Já jsem byl s obžalovaným v malém služebním styku a nemám
vědomosti o tom, že by kárance nutil k většímu pracovnímu výkonu. Káranci pracovali za každého
počasí i ve velkých mrazech. Ba i tehdy, když civilní zaměstnanci nepracovali. O tom musel obžalovaný
vědět, ježto mu velitel pracovní skupiny hlásil odchod na pracoviště. Mne samotného nenutil
obžalovaný ku zdravení nacistickým pozdravem.“
Svědek Frantšek Malík: „já jako účetní jsem propočetl podle platných směrnic potřebné dávky na
stravu chovanců a na každý den a tento propočet si vzal některý z těchto dozorců, který měl službu a
který to pravděpodobně předal tomu dozorci, který měl vydávat potraviny. Zda potraviny byly vydány
v tomto pořadí, jak jsem je uvedl, to nevím. Slyšel jsem pouze, již nevím od koho, že snad obžalovaný
měl nařídit, aby pro chovance se nedávalo topivo. Nevím však, zda vůbec aby se nedávalo, nebo
v omezeném množství. Nemohu tvrdit, že by obžalovaný dal kárance v době krutých mrazů vyhnat na
silnici pracovat, ale dal k tomu rozkaz. Svědkem tohoto rozkazu jsem však nebyl. Není pravda, že bych
věděl o tom, že by obžalovaný dojel na ministerstvo a žádal o prodloužení trvání tábora, jenom jsem
to slyšel, nevím již, od kterých dozorců. Vím jenom, že lékař dojížděl do tábora, prováděl prohlídky
chovanců, obžalovaný, že s ním hovořil a chovanci nápadně nebyli uznáváni nemocnými. Z toho jsem
nabyl dojmu, že je to důsledek obžalovaného na lékaře.“
Svědek Bedřich Pešek: „Pokud jde o příkaz, který dal obžalovaný k používání nacistického pozdravu,
říkal, že se jedná o nařízení. Ze strany obžalovaného nebyl nějaký velký nápor k tomu, že musí býti
výkon nadměrný. Nemohu tvrdit, že by obžalovaný dal směrnice, abychom používali obušků. Jen
z doslechu od chovanců jsem se dozvěděl, že obžalovaný měl chovance bíti, sám jsem se o tom
nepřesvědčil. Jaké výměry potravin byly, to nevím, ale vím, že jídla bylo málo. Já jsem totiž byl
jednou jako vedoucí v kuchyni, vydával mi na stravování potraviny sám obžalovaný, dělal to podle
listiny, v níž měl propočteno, jaké dávky mají býti dány. Kdo ten propočet dělal, to nevím. Stal se
jednou případ, že byl větší počet cikánů do tábora, já jsem vyfasoval do kuchyně pouze metrák
brambor. Poukazoval jsem účetnímu na to, že jest vyšší stav chovanců, ten se však ohrazoval
propočtením dávek, načež dostali jsme se až k obžalovanému jako jako k řiditeli a ten udělal nápravu.
Od té doby jsem dostával větší příděly brambor, což se stupňovalo.“
Svědek poukázán byl na výpověď č. l.120 p. v. ohledně přídělu brambor je to, co dnes vypovídal.
„Pokud jde o práci v zimních měsících, pokud se pamatuji, zůstali chovanci v táboře, byli-li velké
mrazy. Je pravdou, že v jednom čase si cikáni stěžovali, že dostávají hořkou kávu, obžalovaný v tomto
směru učinil zákrok a zjistla se vadná manipulace kuchařů. Jinak cukru bylo málo.“
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okresní úřad v Písku dne 24.11.1942 všem obecním úřadům
V poslední době spáchány byly v zdejším okresu zejména v okolí cikánského tábora v Letech opětovné
krádeže různých potravin a drůbeže. Ježto jest důvodné podezření, že krádeže ty jsou páchány cikány,
kteří uprchli z cikánského tábora v Letech, neb cikány z jiných okresů, kteří se pokoušejí navázati styky
s cikány v cikánském táboře umístěnými, ukládám panu starostovi, aby zařídil, aby cikáni, jakmile se
objeví v obvodu obce, byli ihned zatčeni.
Sabotážní hlídky, pomocné a jiné strážní hlídky buďtež ihned o tom poučeni.
Jelikož bylo zjištěno, že cizí cikáni, aby se dostali do blízkosti cikánského tábora, používají převozů přes
Vltavu, nařizuji, aby majitelé a pachtýři převozů, pokud se nacházejí v obvodu tamní obce, byli
poučeni a pod následky trestního stíhání vyzváni, aby cikány nepřeváželi. Okresní hejtman
Majitel sběrny vajec: „Za okupace jsem měl sběrnu vajec v Mirovicích, resp. jsem byl v této sběrně
vedoucím úředníkem a tato sběrna dodávala vejce do internačního tábora v Letech, což bylo asi 5 až 6
km od Mirovic. Jest mně známo, že tento tábor nevybíral plné množství vajec, na které zněly poukazy,
nýbrž množství menší, takže zbylá vejce až do výše na kterou zněl poukaz propadla a zůstala k dobru
řízenému hospodářství. Obviněný byl velitelem tábora, asi dvakráte jsem s ním hovořil a to vyloženě
obchodně, takže nemám vlastní zkušenosti, jakým způsobem s káranci nakládal, případně zda tito
trpěli podvýživou.“
Městský úřad v Mirovicích oznamuje cikánskému táboru v Letech 24. dubna 1943
1/Kontrolou ministerstva zemědělství a lesnictví bylo zjištěno, že se počítaly a vydávaly úhrnné lístky
na vejce též pro dospělé vězně, což není přípustné:Rozdíl vajec takto vzniklý činí 5453 ks,kteréžto
množství musí býti v nejkratším čase sraženo z řádného přídělu vajec pro děti do 14 let.
2/Dále bylo potvrzeno, že místo žitné byla vydána pšeničná mouka, což bylo způsobeno záměnou
dávek. Rozdíl 129,22 kg pšeničné mouky bude přenesen do 49. zásobovacího odvětví na žitnou
mouku.
3/Odběrné listy na sůl mohou být vystaveny pouze okresním úřadem v Písku
4/Od 49. zásobovacího období nebude vydávána hrubá pšeničná mouka pro děti do 14 let.
5/Úhrnné lístky na zeleninu, ovoce a česnek nesmí městský úřad vydávat. Může vydat jen potvrzení o
stavu zásobování tábora
5/Na potraviny, které nejsou vázány na odběrové listy, můžeme jen vydat potvrzení, nikoliv hromadné
odběrové listy.
Starosta
Svědek Ludvík Korecký udává jako ve své výpovědi na č.l. 58 a dodává: „Stalo se, že jsem měl
připraveno maso do tábora, nebylo vyzvednuto a když jsem měl připraveno maso do tábora, nebylo
vyzvednuto a když jsem do tábora telefonoval, bylo mi řečeno, že mají maso z nuceného výseku.
Podotýkám, že u nás v Mirovicích bylo hodně nuceného výseku. Jednalo se o rok 1942. Podotýkám, že
maso z nuceného výseku se dávalo dvojnásobně.“
Dne 26.3.1946 byl vyslechnut Ludvík Korecký, řezník v Mirovicích: „Když byl založen kárný tábor
v Letech, byl mi přidělen k odběru masa. Praktikovalo se to tak, že tábor dostával odběrní poukazy od
okresního úřadu na určitý počet chovanců, kteří v tom měsíci byli. Tento odběrní list odevzdali mně a
já pak mohl vydávati do výše, znějící na odběrním listě. Je pravdou, že kárný tábor ode mne
neodebíral všechno maso, které na odběrný list znělo, nýbrž někdy i větší kvantum zůstalo nevybráno.
Jednalo se vždy o metráky, nikdy o kila. Nebyly vybírány 3-8q. Odběrný list zněl na jedno zásobovací
období. Pokud vím, odebíral tábor také maso z nucených porážek, na které poukazy vydávány nebyly.
Vybírat maso u mne chodil dozorce tábora, někdy také přišel sám Janovský. Maso odváželi na voze.
Poněvadž špatně platili, asi za rok ode mne přešli k zdejšímu řezníku Václavu Hrachovi. Zda u něho
také tak praktikovali to nevím. Do tábora jsem nikdy nepřišel, a proto nevím, jaké tam byly poměry.
Když ke mně přicházel dozorce pro maso, nemluvívali se mnou, ovšem někdy jsem jim dal kus salámu,
abych jim přilepšil. Mně si nestěžovali, že mají hlad. Stávalo se také, že si z tábora telefonicky
objednali až 6 q masa, pak si pro ně nepřijeli a když jsem je urgoval, aby se mi maso nezkazilo, tu mi
odpověděli, že musí bráti maso z nucených výseků a že ode mne maso nevezmou.“
Č.j.23/42 zásob
v Písku dne 28.května 1942
Sběrný tábor v Letech
Ministerstvo zemědělství a lesnictví oznámilo svým výnosem ze dne 21.5.1942 toto: vzhledem ke
změně dávek pro normální spotřebitele upravují se nové týdenní dávky pro vězně a mění se příslušná
ustanovení výnosu ze dne 15. března 1941. Dávka chleba se snižuje týdně z 2800 g na 2450g,
dosavadní příděl mouky 490 g snižuje se na 75g žitné mouky a 50 g pšeničné mouky. Veškeré kárné
ústavy (trestní ústavy, donucovací pracovny, kárné pracovní tábory a veškeré jiné kázeňské ústavy)
nechť odebírají podle možnosti maso z nutných porážek nebo koňské maso. Na množství masa, které
odebírají kárné ústavy jako maso z nutných porážek nebo koňské maso vystaví jim okresní úřad
úhrnný lístek, jen na polovinu týdenní dávky masa, tedy na 140 g, protože tento úhrnný lístek bude
dvojnásobně honorován. Dosavadní týdenní dávka masa 280 g zůstane tím nezměněna. …
okresní hejtman
Hlášení četníka Boudy Janovskému: Vážený pane řediteli! Prosím o následující vysvětlení. Obdržel
jsem celkem 11 úhrnných odběrních lístků od čísla 301-311 na 81,48 kg masa, 17,64kg krup,
243,60 kg brambor, 10 kg kávy, 11,76 kg sádla, 17,64 kg tuky, 337,68kg žitná mouka a 72 litrů
mléka. Tyto odběrné lístky považuji za správné a také poloviční dávka je postačující. Odběrný list
č.3O3 zní na 9 kg žitné mouky, č.304 na 6 kg pšeničné mouky , č.307 na 17,64 kg cukru. Mám za to, že
tyto 3 odběrní lístky znějí na nižší dávky, nežli jsou předepsány a vedoucí Družby mně tento názor
potvrzuje. Dále jsme neobdrželi:ovesné vločky, máslo, umělý med, marmeládu, luštěniny a vejce.
Nevím, zda tyto poživatiny nám náleží nebo ne. Dotazoval jsem se zástupce firmy Klapka a ten mi
sdělil, že neví, jaké náležitosti mě svěření vězňové mají. Tohoto pána jsem upozornil na to, aby se
postaral o lístky na 39. zásobovací období a on řekl, že se v tom nevyzná a že se domnívá, že jest věcí
tábora, aby lístky obstaral. V té věci prý bude psáti. Měl jsem s vařením veliké těžkosti, které jsou nyní
po obdržení lístků trochu menší. Polovinu všech přídělů ušetřím na 39. zásobovací období. Ušetřím i
cukr i mouku žitnou i pšeničnou, ale abych při tom byl umělec. V lese se roztrhá mnoho kalhot, a
proto prosím o výměnu některých.
Josef Bouda asi 23.8.1942 prac. skupina Nevězice.
Tento dopis Janovskému spíše ukazuje na nejasnosti ohledně dávek, nevypadá to, že by se Bouda
Janovského bál, případně měl vědomost o tom, že záměrně zkracuje na dávkách či dokonce okrádá
internované.
Odloučené pracovní skupiny se ohledně stravy a bydlení potýkaly i s problémem její přípravy:
Pracovní skupina Zbonín služebně, září 1942.
Panu veliteli sběrného tábora v Letech.
Pane řediteli, očekával jsem Vás, že se na nás přijedete podívati a jelikož se tak dosud nestalo, hlásím
vám, že celkem to tady s těmi cikány ujde. Pan disponent sice není s výkonem práce spokojen a já pak
s tím, že se o zlepšení ubytování a stravování nestará a všechno si musím zařizovati sám. Je to
zejména v kuchyni, není žádný nůž ani vidlička na maso, žádná nádoba na vodu ani kbelík na špínu,
takže s chlapy musím choditi se umývat k rybníku. Takových nedostatků je více. Co se týče stravování,
pan disponent mi předal pouze odběrní lístky a o více se nestará. Když mu řeknu, aby se něco
přikoupilo, tak o tom nechce ani slyšet. Na práci se chodí do lesa, cesta tam trvá ½ hodiny. Na oběd se
chodí do ubikace. Vyváří se v téže místnosti, co jsou cikáni ubytováni. Je s tím velká potíž, poněvadž se
kuchaři nemůže vydati zásoby na vaření předem na celý den, poněvadž by mu to rozkradli. V tom se
vynáší palivové dříví. Je to velmi obtížné poněvadž se vynáší hodně z daleka a musí se přelízat přes
klády (kmeny), které jsou navršeny do výše přes 1 m. Pak paseka je zarostlá vysokou travou tak, že se
v ní normálně vysoký člověk ztratí. Vynášení se děje tím způsobem, že se polena podávají a ze
vzdálených míst musí se toto díti 2 nebo 3 kráte. V důsledku toho výkon nemůže být takový, jaký by si
pan disponent přál. Poněvadž se musí přelízat přes kmeny, kde je mnoho suchých větví má většina
cikánů kalhoty rozedrané. Na výměnu měl jsem s sebou jenom 5 kalhot. Vynesené dříví se dováží auty
na nádraží do Čimelic, a jelikož firma Vondruška nemá k autům na nakládání a skládání civilní
zaměstnance, žádal mne pan disponent, abych mu k tomu dal lidi z pracovní skupiny. Vybral jsem 3
lidi, kteří denně s auty jezdí, a prosím o další pokyny, jak mám v tomto směru pokračovati. Disciplína
musí se mezi cikány udržovati energickými zákroky, poněvadž určení z nich předáci jsou málo
energický a cikáni si z nich mnoho nedělají. Jelikož ubytování jest nouzové, není možno tomu
zabrániti, aby některý z nich neuprchl. Poněvadž denně oba dva, já i pan strážmistr Kheil musíme býti
celý den stále ve službě a mimo toto musíme provádět střežení i v noci, jsme tímto výkonem tělesně
vyčerpáni. V důsledku toho prosíme, aby po uplynutí jednoho měsíce byli jsme vystřídáni.
Vedoucí pracovní skupiny Čejp
Ředitelství sběrného tábora Lety,Oslov 20.9.1942
Hlásím, že po příchodu do obce Oslov dne 8.9.1942 jsem se skupinou pracovníků zaměstnán při
lesních pracích u podnikatele Sukovýho a to jednak řezáním palivového dřeva a jednak odnášením
dřeva z lesa. Stravování je dobré, dostatečné množství a vydatné. Ubytování jest naprosto
nevyhovující a to tím, že bydlíme v dřevěné boudě u lesa, kde jest v noci chladno. Střecha boudy je
provizorně krytá a při dešti nám do boudy prší, takže se vůbec nemáme kde schovati. Rovněž s vodou
máme zde potíže, poněvadž pro vodu docházíme do obce vzdálené asi 4 km.
Majitel Sukový byl již na závady mnou několikráte upozorňován a vždy tvrdí, že závady odstraní, což
dosud neučinil. Prosím o rozkaz jak se mám v tomto směru řídit.
Jindřich Sobotka
NADPORUČÍK BLAHYNKA
Rovněž tak přebírací zpráva nadporučíka Blahynky neuvádí žádné přebytky ani chybějíci potraviny či
nepořádek v evidenci potravin. Přitom je vidět, že jiné nedostatky uvádí zcela jasně
Lety 6. března 1943
Panu vrchnímu veliteli neuniformované policie v Praze.
Táborový velitel Štěpán Blahynka – převzetí tábora.
Hlásím, že jsem dne 19. ledna 1943 přišel do cikánského tábora v Letech, kam jsem byl převelen.
Velení tábora jsem převzal 20. ledna 1943. Přitom jsem zjistil, že zdravotní stav četníků je neutěšující a
zdravotní stav Cikánů je kritický. Denně umíralo téměř 6 obyvatel tábora. Celkový dojem z tábora byl
nedůstojný, všude špína a nečistota a musel jsem hned začít s čištěním tábora.
Evidence v táboře zadržených osob.
Evidence v táboře držených osob byla neúplná a nepřesná. Nikdo nemohl přesně konstatovat, kolik
osob zde vlastně je. Těmto osobám nebyly přiděleny stravovací průkazy ani evidenční čísla, jednoduše
nebylo možno vlastní osobu určit, neboť nyní se zde nachází přes 400 osob s příjmením Růžička.
Přesto jsem hned začal s pořizováním soupisu Cikánů, rozdělil jsem jím evidenční čísla a vydal
stravovací legitimace. Pořízení soupisu ale trvalo do konce února 1943, s ohledem na to, že mnohé
dět, z nichž některé nemohly mluvit, případně o sobě nic bližšího nevěděly, zde zůstaly úplně samy,
jejich rodiče zde buď zemřeli, nebo uprchli nebo byli odvezeni do Osvětmi.
Evidence osobních věcí
Depozitní knížky v táboře držených osob dosud nejsou zavedeny a po plném soupisu Cikánů bude
přikročeno k jejich postupnému zavedení. Hotovost a cennosti, které byly v táboře drženým osobám
odebrány, jsou neúčetně sepsány. Z této listiny ale není zřejmé, kdo tyto věci převzal, jestli se jedná o
všechny předměty a komu z příchozích stejného příjmení (Růžička) vlastně patřily. To bude postupně
určeno. O jiných předmětech, které do tábora osoby přinesly, a které jim byly odebrány, není žádný
soupis a nelze určit, které z věcí byly vydány, či zda některé chybí.
Inventář.
Inventáře nebyly od září 1942 vyplněny a až teď budou doplněny, případně nově založeny. Jestli
všechny inventarizované věci, které zde mají být, opravdu v táboře jsou, s ohledem na infekční nemoc
v táboře, části oděvů obyvatel tábora nemohly být zjištěny ani v táboře ani ve skladu.
Dále se Blahynka zabývá tím, že množství oděvů a ložního prádla, které bylo spáleno, rovněž bude
chybět
Táborové skladiště potravin pro obyvatele tábora bylo nalezeno v pořádku a úplné….
1/Vzhledem k přísné karanténě a vzhledem k hromadnému onemocnění cikánů v táboře, pracují
pouze 4 pracovní skupiny na lesních pracích mimo tábor. Jinak se na silnici nepracuje.
2/Zdravotní stav dozorčího a správního personálu jest povážlivý. Tak dne 23.1.1943 byl odvezen na
horečnatý stav velitel strážního oddílu vrchní strážmistr František Fráně do okresní nemocnice
v Příbrami, dne 25.1. 1943 na tentýž stav strážmistr Ladislav Havelka do téže nemocnice a dne 28.1.
1943 strážmistr Josef Koutný do okresní nemocnice na týž stav. Ústavní lékař Dr. Neuwirth byl dne
23.1. 1943 na tuto nemoc dopraven do okresní nemocnice v Písku. Kromě toho dne 26.1. 1943 zemřel
kancelářský oficiant Josef Bouda u své rodiny ve Zruči nad Sázavou,kde byl na léčení od 26.12.1942 na
anginu. Jinak jsou ještě nemocní a sice oficiant František Baloun od 30.11. 1942 na zánět
pohrudnice,kancelářský oficiant Bedřich Bělohlávek na podezření z břišního tyfu,kancelářský oficiant
Josef Hovorka od 19.1. 1943 na podezření z břišního tyfu, kancelářský oficiant Josef Hejduk od
26.12.1942 na podezření z břišního tyfu, kancelářský oficiant Michal Stojka od 1.1.1942 na
tuberkulozu, kancelářský oficiant Václav Vambera na ischias od 26.1.1943 a kancelářský oficiant
Václav Koutecký od…
b)Zdravotní stav cikánů v táboře jest katastrofální. Celý tábor, až na nepatrné výjimky jest zachvácen
různými nemocemi, mimo jiné břišním tyfem -v menším měřítku- ojedinělé případy, horečnatým
stavem a dokonce jest v jednom případě podezření na skvrnitý tyf. Následkem toho jest velká
úmrtnost hlavně u dětí a průměrná denní úmrtnost ….
3/denní dávka činila za měsíc leden přibližně 4K na osobu
Štábní kapitán Josef Janovský nadporučíku Štěpánu Blahynkovi oponoval takto:
PROTOKOL
Sepsaný dne 24. března 1943 v oddělení I – V u R inspektora neuniformované protektorátní policie
s kancelářským oficiantem Josefem Janovským.
PŘEDMĚTEM
je slyšení k zprávě velitele cikánského tábora Lety nadporučíka Štěpána Blahynky dne 6. března 1943
Z.1251/3
1)Evidence dodaných osob V cikánském táboře Lety byla založena matrika veškerých vězňů. V této
matrice byly dodané osoby uspořádány podle ročníků a u každé bylo uvedeno jméno a příjmení a
místo narození, pokud mohlo být doloženo. Rodinné vztahy nebyly z této matriky zřejmé. Tato matrika
sloužila jako podklad pro nově zřízený soupis osob. Děti do 10 let byly ubytovány odděleně. Pro
každou místnost (přibližně 60-80 dětí) byl při zřízení cikánského tábora vyhotoven jmenný soupis, kde
bylo uvedeno jméno, datum narození a matka dítěte. Tento soupis byl vyvěšen na dveřích. Přítomnost
dětí byla denně večer kontrolována. Kromě toho se pečovatelky musely naučit tyto děti osobně znát.
Podobná evidence byla vedena u dospělých. Cikánské legitimace, jakož i jiné osobní průkazy byly
dotyčným osobám odebrány a uloženy v táborovém domě. Vězni u sebe neměli žádný doklad. Denní
porce byly rozdělovány podle jednotlivých ubikací. Každý představený světnice měl dřevěnou tabulku
5×3cm, na které bylo uvedeno číslo ubikace a počet ubytovaných. Dospělí obdrželi stravu osobně
v kuchyni. Dětem byla strava přinášena do baráků a tam vydávána. Kontrolou správného výdeje byli
pověřeni dozorci v kuchyni (to je kancelářský oficiál Pešek a Hovorka).
2) Evidence osobních věcí. Při příchodu do tábora byly všechny osobní věci vězňům odebrány.
Mužům byl vydán jednotný oděv, ženám jen tehdy, když neměly vlastní šaty. Ostatním byly jejich
osobní oděv a prádlo ponechány. Peníze jiné cenné věci byly sepsány do depozitního soupisu. Tento
soupis vězni nepodepisovali. Odebrání provedl účetní Čeněk Novotný a službyvedoucí Baloun. Z
těchto peněz bylo 100.000 korun uloženo do záložny v Mirovicích. Zbytek byl uschován v táborové
pokladně. Z této sumy měla být vyplácena depozita propouštěných. Od pokladny měl jeden klíč Č.
Novotný, druhý měl vrchní strážmistr Baloun. Po odchodu Novotného převzal klíč kancelářský oficiant
Matějka, po onemocnění Balouna vrchní strážmistr Fráňa. V pokladně byly uschovány také cennosti.
Na každé cennosti byl lístek se jménem a datem narození. Přiložen byl i soupis těchto cenností. Jiné
věci byly roztříděny a uloženy v táborovém domě. Jménem vlastníka označeny nebyly. Soupis těchto
věcí proveden nebyl. Při propouštění byly věci vydávány tak, že propouštěný si své vlastnictví vybral
pod kontrolou táborového vedoucího a jednoho vězně, který jeho věci znal. Z těchto věcí byly ženám
a dětem vydány nutné věci (např. boty, ženské oblečení, peřiny), bez ohledu na to, komu patřily.
3) Inventární předměty Inventář vedl oficiál Novotný. Po jeho odchodu do pracovně-výchovného
tábora Hradištko jsem se přesvědčil, že ho od začátku září nedoplňoval. Z toho důvodu jsem uložil
přebírajícímu orgánu, kancelářskému oficiantu Černému, aby inventář uvedl do pořádku. Protože
tento musel také uvésti do pořádku sklad cikánských věcí, do svého onemocnění začátkem prosince
inventář nedokončil. Po jeho odchodu převzal inventář vrchní strážmistr Fráňa. Nedostatečně vedený
inventář vysvětluji nedostatkem pracovních sil. Výstroj uprchlíků byla sepsána. Podobný postup byl
zaveden u zemřelých. Oba soupisy vedl kancelářský oficiant Baloun. Posledně uváděný soupis jsem
nekontroloval. Mrtví byli pohřbíváni v tom oblečení, ve kterém zemřeli. K tomu, že mnohé předměty
chybí, uvádím, že byly úmyslně zničeny Cikány. Byly to součástky uniforem, které byly nalezeny
spálené v kamnech. Povlečení a prádlo v senkrovně aj. Toto znehodnocení vysvětluji tím, že vězni
špinavé věci nechtěli čistit a Cikáni byli přesvědčeni, že v důsledku nedostatku materiálu budou
z tábora propuštěni. Každá osoba, která byla při poškozování dopadena, byla přísně potrestána. Všem
propuštěným bylo jako náhrada věcných škod strženo z jejich peněz 30%. Tyto peníze byly uchovány
pro protektorátní hospodářství a měly být na konci roku spolu s jinými příjmy odeslány do účtárny
odd. 2 Zemského úřadu. To se ale nestalo. Dodávám, že některé předměty byly skryty ve slamnících.
Pokud jsem byl velitelem, nebyly žádné předměty správou (tábora) spáleny nebo jinak zničeny.
4)Čistota Až do listopadu byla udržována v táboře čistota. Začátkem listopadu se začalo se stavbou
obytného baráku. Tato stavba byla provedena za nepříznivého počasí, zanášelo se bláto (v originále
Kot!! Též i výkaly) a jiná špína do ubikací. Podlahy byly myty dvakrát denně. Při nečistotnosti Cikánů
nebyl strážní personál ve stavu udržet tábor v čistotě.
Přiznané nedostatky vysvětluji takto:
1)Nedostatečné zařízení tábora, který byl postaven pro 260 osob a poté použit pro 1200!!!!!!
2)Nedostatečný personální stav a nespolehlivost některých orgánů.
3)Nevhodná hygienická zařízení v táboře.
Tyto těžkosti přes moji velkou snahu a úsilí nemohly býti překonány.
Prosím snažně o možnost moci se osobně ospravedlnit před Generálním velitelem neuniformované
police.
Dne 23.1.1943 provedl zde pitvu cikána Procházky vrchní zdravotní rada Dr.Urban, profesor Patočkaoba z Prahy, Dr.Fügner z Písku a ústavní lékař Dr. Neuwirth. Bylo po této pitvě zjištěno,že Procházka
byl podezřelý ze skvrnitého tyfu. Zároveň všichni zde uvedení lékaři provedli prohlídku celého tábora,
pokud se týče zdravotního stavu.
V měsíci lednu uprchly 2 osoby z tábora. Větších porušení disciplinárních případů se zde neudálo.
Vzhledem k hrozivému zdravotnímu stavu, hlavně dozorčích orgánů, jest zapotřebí:
1/postavení dvou záchodů v táboře pro cikány a zavést kanalizaci v táboře
2/zavedení umýváren do cikánských ubikací
3/dostatek dřevěné vlny na plnění slamníků
4/dostatek chlorového vápna jako desinfekční prostředek
5/rozšíření a upravení prádelny pro cikány
6/postavení koupelny pro gážisty
7/postavení ubikací pro gážisty ježto dosavadní nestačí a po stránce zdravotní nevyhovují vůbec
8/zavedení elektrického světla. Elektrická síť vede kolem tábora asi 300 metrů.
9/doplnění kuchyňského inventáře pro gážisty a postavení nové kuchyně.
Četnický strážní oddíl přidělený do tábora v počtu 25 osob nedostává dosud požitky a jsou jim
vypláceny dosud pouze požitky pensijní. Toto má vliv na výkon služby a bylo by třeba zaříditi, aby jim
jejich náležitosti byly včas vypláceny.
Fonogram pro generální komando v Praze 8.2.1943
Podle posudku okresního lékaře rady dr. Fügnera, obvodního lékaře dr. Mráze a ústavních lékařů dr.
Stejskala a dr. Bohina jest zřízení karantény pro zdravé cikány ve zdejším táboře nemožné z těchto
důvodů
1/přeplnění tábora-není možné a proveditelné tábor rozděliti a omeziti pohyb lidí v něm tak, aby
v něm byl zamezen styk jedné části cikánů s druhou částí.
2/staré rozpadávající se baráky, které nemají ani podezdívky, takže provedená desinfekce v nich není
spolehlivá
3/společná kuchyně, záchody, voda, skladiště potravin a oděvů a nedostatečná kanalizace a
odvodnění
4/zdravotní stav cikánů samotných u nichž podle průběhu nemoci nelze nikdy zjistiti jejch zdravotní
stav, který se mění u zdánlivě zdravých velmi rychle.
Karantena by se dala provésti jedině mimo tábor odděleně úplně od ostatních cikánů. K tomu by bylo
zapotřebí postaviti nový barák v blízkosti tábora (staré baráky dosud používané se nedoporučují
vzhledem k tomu, že jsou vesměs zamořeny) obehnati ho plotem, zříditi tam záchody a eventuelně
kuchyň. K tomu by bylo zapotřebí strážního personálu, ježto by šlo ve skutečnosti o dva tábory.
Toto by si vyžádalo jistých adaptací a kromě toho stav dozorčího personálu se denně snižuje,
následkem onemocnění příslušníků četnictva. Od konce prosince do 6. února bylo odesláno do
nemocnic z tábora 10 četníků na podezření z tyfu, z nich jeden zemřel, dále jeden gážista zemřel
v domácím léčení a další 4 jsou nemocní. Také ústavní lékař Dr. Neuwirth a 2 sestry ošetřovatelky
onemocněly na podezření z tyfu a byly převezeny do nemocnice. Bude-li průběh průběh těchto
onemocnění probíhati stejným způsobem dále, jest obava, že v dohledné době bude dozorčí personál
tak snížen, že nebude moci vykonávati ani ty nejnutnější a nejdůležitější práce, potřebné pro řádný
chod nynějšího stavu. Toho času jsou na lesních pracích mimo tábor cikáni v Oslově 20, Kladruby 12,
Malé Drahanice 10 a ve Zboníně 25, celkem 67 cikánů, kteří jsou zdrávi, nepřišli do styku s táborem
od srpna 1942, takže mohou býti odesláni ihned. Podle dobrozdání obvodního lékaře dr. Mráze by
bylo nejúčelnější zdravé cikány po odvšivení a desinfekci ihned odvézti z tábora, ježto v táboře a okolí
jest všechno zamořeno, nějaké odvšivení zde se nedá dobře provésti.
DŘEVITÁ VLNA
Dřevitá vlna na slamníky nebyla k sehnání!
Odvolávám se na náš dnešní telefonický rozhovor a sděluji, že vám v dohledné době nemohu
posloužiti dodávkou dřevité vlny , poněvadž jak jsem vám již sdělil, mám dosud v záznamu
terminované dodávky, jež mají přednostní právo podle vyhlášky č.5 předsedy trhového sdružení pro
Lesní a dřevařské hospodářství ze dne 22.2. 1943…..podle tohoto nařízení musím přejímati a
vyřizovati pouze zakázky pro brannou moc a jejich služební místa..za druhé k balení střelivin, součástí
letadel,aparatur atd..
Továrna na dřevitou vlnu Kolařík Příbram
Proto vedení tábora žádalo inspektora neuniformované policie o intervenci.
Dálnopis…Inspektor neuniformované protektorátní policie v zastoupení Dr. Böhm: objednávám pro
cikánský tábor Lety 150 kg dřevité vlny na slamníky.
Pohled nadřízených vypadá takto: Odborový rada Dr. Vl. Toman uvedl ve své výpovědi velmi obšírně
poměry v cikánském táboře Lety u Písku, kam byli v srpnu 1942 dodáni cikáni z celých Čech v počtu
asi 1300 osob a umístěni v přenosném táboře pro 200 lidí. Nebylo zde ani kuchyně, ani hygienických
opatření, ani možnost umístt odděleně dět. Tábor spravoval škpt. Janovský, který posuzoval cikány
jako živel asociální a svým chováním vůči cikánům se přizpůsoboval říšskoněmeckým názorům na
cikány, kteří byli postaveni na úroveň Židům. Velitelskou a disciplinární pravomoc nad táborem měl
štáb bývalého generálního velitele neuniformované policie, kriminální rada Lyss. Zemský úřad
v Praze i bývalé oddělení VuR generálního velitele neuniformované policie měly na starost péči o
ubytované, stravování a ošacení. Ubytování se nepodařilo zlepšit, poněvadž rozšíření tábora nebylo
povoleno německými místy, ježto nebylo válečně důležité. Ošacení, zejména malých dětí, byla
věnována náležitá péče.
Letov se o děti v táboře staral, avšak jeho příkazy a příkazy zemského úřadu v Praze neposlouchal
velitel tábora Janovský, který spolu se štábem bývalého velitele neuniformované policie je odpověden
za katastrofu, ke které v táboře došlo. Počátkem prosince 1942 bylo zřejmo, že zdravotní stav v táboře
bude v zimě velmi špatný. Velkou starostí vedle nedostatečného ubytování bylo i silné zavšivení.
Když svědek upozornil na věc zdravotní oddělení bývalého zemského úřadu v Praze a žádal o vyslání
desinfekční kolony, byl šéfem tohoto oddělení Dr. Ullrichem-Němcem odmítnut. V lednu 1943 byla
úmrtnost v táboře již tak veliká, že musel býti zřízen nouzový hřbitov pro cikány. Neznal snad Dr.
Ullrich toto vládní nařízení http://ftp.aspi.cz/opispdf/1941/082-1941.pdf o potírání přenosných
nemocí č. 254/1941 Sb ze dne 4. 7. 1941 ????
Když se svědek při komisi o zřízení hřbitova dožadoval velitele tábora vysvětlení, proč cikáni tak
umírají, odpověděl tento, že neví. Večer jsou prý zdraví a ráno mrtví. Po provedení pitvy byl zjištěn
skvrnitý tyfus. Velitel tábora však pitvu nedal provésti. To zařídil teprve svědek prostřednictvím
vrchního zdravotního rady Dr. Urbana od zemského úřadu v Praze.
Letov učinil vše, aby epidemie potlačil a zachránil zdravé. Podařilo se mu zejména proti Lyssovi
odstraniti Janovského a dosaditi za velitele tábora npor. Blahynku z cikánského tábora v Hodoníně,
který byl lidský a o cikány se staral. Podle svědka se nedá Letovovi vytknout nelidské zacházení
s cikány v Letech.
Jedinou chybou obviněného podle svědka bylo, že se nechal jako začátečník
zpočátku ovlivniti Janovským, který vystupoval jako veliký odborník v táborech a měl jak u Zemského
úřadu v Praze, tak i u ministerstva vnitra plnou důvěru.
Tvrzení praporčíka Břízy: „Ve skladišti se postupně hromadily zásoby potravin, určené pro spotřebu
chovanců, kterým nebyly vydávány v plném nároku, takže došlo k jejich zkažení, zatímco chovanci
chřadli a hladověli. Sám řezník Korecký si mě jednou stěžoval, že odevzdané mu hromadné odběrní
lístky na maso propadly, ježto maso tábor neodebral. Jednotlivé potraviny mouka a tuk se zkazily, o
tom mě učinil sdělení poslední skladník před likvidací tábora v roce 1943 štábní strážmistr Josef
Koudelka. V táboře se mluvilo o tom, že jsou potraviny zašantročovány a z tábora odváženy. Při
likvidaci tábora sdělil mi Michal Bohin a strážmistr Michal Pešek, že v garáži v táboře bylo nalezeno 7
beden po 50 kg cukru, se kterým disponoval Janovský.“
Neodebrání je v případě masa objasněno, špatné uskladnění mouky je doloženo svědectvím jiného
četníka, ke zkažení tuku mohlo dojít proto, že z důvodu diety nebyl vydáván, s cukrem se skutečně
manipulovalo, ale z tábora odvezen nebyl.
Výpověď Malíka by mohla dosvědčovat, že manipulace byla možná, nevztahuje se však k období
cikánského tábora (Malík ale Janovského dle jedné svědkyně nenáviděl): „V kárném táboře v Letech
byl jsem úředně od 20. prosince 1940 do 10. února 1941. Sám jsem se v té době přesvědčil, že tento
tábor byl hygienicky ve velmi špatném stavu a vůbec celé ubytování v dřevěných barácích, jak byli
káranci vesměs ubytováni, bylo naprosto nedostatečné. Stěny byly z prken a nepomohlo ani topení
v těchto barácích, poněvadž na straně bližší k ohni bylo nadměrné teplo a na druhé straně pociťoval
člověk mráz. V barácích byla taková zima, že do rána zmrzl i inkoust v kalamáři. Kárancům do baráků
mělo se vydávat uhlí podle direktiv daných zemským úřadem. Obviněný Janovský toto uhlí však
zadržoval a vydával, resp. dal vydávati svým podřízeným kárancům jen velmi nepatrné množství uhlí.
Někdy vůbec žádné. Kárancům byla velká zima, a proto chodili do blízkého lesa na dříví. Vím, že z toho
byly nepříjemnosti, poněvadž lesní správa poslala správě tábora účet za dříví asi 3000K. Jak obviněný
tuto záležitost urovnal, není známo.
Pokud se všeobecně týče chování obviněného Janovského, charakterisuji jej jako jednání
bezohledného diktátora, který jedná se všemi svými podřízenými, zejména s káranci hrozně nelidsky.
On také počítal, že se s ním spolčím a vytvořím jakousi stranu, která bude využívati svého postavení
vůči internovaným. Já však jsem se toho vystřídal, a když jsem viděl, jak se poměry v táboře ještě více
zhoršují, použil jsem příležitosti svého onemocnění vředem žaludku a později jsem dosáhl toho, že
mně vůbec přeložili. Také mi Janovský často vytýkal, že se stýkám s personálem ostatním, který jednak
vykonává dozor a jednak s ostatními zaměstnanci tábora.
Do internačního tábora docházel lékař z Mirovic, jehož jméno mi sice není známo, který byl asi 40 letý.
Ptal jsem se ho jednou, jaký je zdravotní stav internovaných a on mi sdělil, že velmi špatný, že mnozí
mají omrzlé údy a že obviněný Janovský ho několikráte nabádal, aby kárance hlásící se nemocnými
neuznával. Já jsem měl osobní dojem, že tento lékař do určité míry povoloval tlaku obviněného
Janovského a některé případy onemocnění neuznal, poněvadž se Janovského obával. Obviněný
Janovský měl totiž, jak se říká, styky nahoře a jak se vyprávělo o něm, měl styky i s nacistickými
orgány. Vůbec Janovský nejednal jako úředník, nýbrž měl jaksi kramářské sklony. Vím také, že
obviněný Janovský vypíchl z místa mého předchůdce hospodáře kapitána četnictva Vrabce a v prosinci
1940 podal nadřízeným úřadům žádost, abych já byl pověřen funkcí jak účetního tak i hospodáře.
Stravování v táboře dálo se podle direktiv a mohu říci, že strava byla dobrá, pokud já jsem působil
v táboře. Ovšem již za mé činnosti dopouštěl se, jak jsem slyšel obviněný Janovský určitých
nesprávností a použil k tomu své moci jakožto velitel tábora. Odběr potravin byl v táboře zařízen tak,
že veškeré lístky internovaných byly předány konsumu do Mirovic a odtamtud byly odebírány
potraviny. Janovský svémocně jezdil pro tyto potraviny sám, vzal si auto a jednoho kárance s sebou. V
konsumu vybral podle lístků potraviny. Jak jsem slyšel vyprávěti, obviněný Janovský od vybraných
potravin určitá kvanta odebral a svémocně s nimi disponoval. Ovšem co s nimi dělal nevím. Zbytek mi
potom předal s lístkem, na kterém on sám vlastní rukou napsal, co na voze přivezl a dal mi příkaz,
abych podle lístku jim svémocně napsaným zapsal množství potravin do příslušných výkazů. Zpravidla
mi neodevzdával účet vystavený družstvem na odběr potravin. To potvrzuje správnost vyprávěného,
že si obviněný Janovský z potravin určených pro kárance o své újmě určitá kvanta odebral a jim je
takto odcizil, poněvadž chtěl svým počínáním zakrýti své nesprávné jednání. Kdyby obviněný Janovský
mi skutečně odevzdal správně odebrané množství potravin, neměl by důvodu zdržeti mi účet a mě
jakožto účetnímu předložiti pouze jím svémocně napsaný lístek o odběru potravin. On také spoléhal
na to, že káranec s ním jedoucí nebude proti němu mluviti,ačkoliv já sám jsem měl potraviny
odebírati, eventuelně za jeho dozoru,vyloučil mne obviněný Janovský takovýmto jednáním .“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Protokol sepsaný dne 1. července 1943 v cikánském táboře v Letech, obec Písek za přítomnosti
velitele tábora účetního adjunkta Františka Havelky, štábního četnického strážmistra Václava
Cabrnocha a strážmistra četnictva Kropáčka.
Předmětem je zápis o komisionelním otevření kufru se soukromým vlastnictvím zemřelého štábního
strážmistra Jaromíra Fejfara. Při otevření kufru strážmistra Fejfara byly v tomto shledány následující
věci:1 peřina, 1 kožešinový límec, 1 košile, 1 páska na krk, 1 pár ponožek, 2 nákrčníky, 2 kapesníky, 1
krystal se sluchátky a další drobnosti. Přečteno, schváleno a podepsáno, Lety 1. června 1943.
Velký slovenský žurnalista Andrej Bán v recenzi knihy profesora Nečase Holocaust českých Romů
v časopise Respekt píše: „stěžejní tezi Markuse Papeho, že totž kradení potravin a oděvů určených
pro vězně a záměrně nepotlačovaná epidemie tyfu v Letech vyústly v dodnes nepotrestanou
genocidu, které padlo za oběť více než tři sta lidí a na níž se podílel český velitel a čeští dozorci, přitom
Ctibor Nečas nechává i nadále bez povšimnutí.“ Vidíme, že Andrej Bán asi pochopil, že je těžké vinit
Janovského z ostatních hříchů, které Pape uvádí a vybral jen ty stěžejní. Ani v roce 1943 z nich
Janovský nebyl obviněn. O potravinách píšu níže. Teď jen o tyfu:
Můžeme hovořit o záměrně nepotlačované epidemii tyfu?
Janovský žádal již 12. září 1942 o stálou odvšivovací stanici! Nebyl to Janovský, kdo rozhodl o
přeplnění tábora. Dle výpovědi Karla Nováka to byl štáb generálního velitele neuniformované policie,
kdo rozhodl o dodání cikánů do tábora a byl to SS Standartenführer MUDr. Erwin Weinmann, který
bránil odvezení dětí mimo tábor. Nebyl to Janovský, kdo rozhodoval o tom, že preventivní vazba bude
vykonávána v Osvětimi! Sám Markus Pape uvádí: „jejich (rozuměj Romů deportovaných do Osvětimi)
děti zůstaly v Letech. Dne 21. prosince 1942 navrhlo pražské ministerstvo vnitra přemístění 200 dětí
ženského pohlaví do tábora Chroustovice, kde byly internovány mimo jiné nezletilé české prostitutky.
Realizaci tohoto záměru zabránila karanténa, která byla v lednu v táboře vyhlášena.“ A kdo tu
karanténu vyhlásil, Markusi?? Proč se Evropané nerozhodli dříve.? ČAS NA TO MĚLI OD SRPNA!!! Víš o
tom, že velitel neuniformované protektorátní policie SS Standartenführer a plk. pol. MUDr. Erwin
Weinmann http://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_Weinmann byl původní profesí lékař!!!!! To ho
nemohlo napadnout, co hrozí?? Nedostatkem informací rozhodně netrpěl!! Dokument VuR-II-1622
-26/9-42 uvádí : „ Am 25.9 1942 besichtigte SR Letov das Lager. Er berichtete, dass das Lager übefüllt
ist, für Winterunterkunft nicht geeignet ist und das Epidemiegefahr droht.“ Letov je přímým
podřízeným Erwina Weinmanna a informuje ho včas!! Jestlipak ho takto také informoval i August
Lyss, který byl v Letech o týden dříve???? Viděl to samé co Letov! A tábor v Letech navštívil osobně
ještě jako kárný pracovní tábor( Dne 16. července 1941 navštívil tábor kriminální rada Lyss
s doprovodem) Věděl , že nemá kapacitu pojmout přes 1300 internovaných!!! Němci tedy měli
informace včas a z první ruky!!!
Kdo se podívá na počty zemřelých v Letech podle jednotlivých měsíců (dle Nečase), zjistí, že od srpna
do konce listopadu 1942 zemřelo 61 osob, v prosinci 67, v lednu 1943 pak 136!!! a v únoru 46. Od
února do května pak jen 16 osob. Každý laik v těchto číslech může vidět, že křivka úmrtnosti
připomíná vypuknutí a následné utlumení epidemie. Oběti z prosince 1942 a ledna a února 1943
tvoří plných 79% všech zemřelých. Po provedení všech opatření nutných k utlumení epidemie
zemřelo pak do uzavření tábora jen 16 internovaných (tj 5% všech zemřelých). Kdyby některým
požadavkům Janovského a Letova a jiných příslušných protektorátních úředníků jejich němečtí
nadřízení, jako např. šéf zdravotního oddělení Zemského úřadu MUDr. Ullrich a SS Standartenführer
MUDr. Erwin Weinmann milostivě včas vyhověli, byl by počet zemřelých Romů asi podstatně
menší!!!!! !Křivka úmrtnosti internovaných (myslím porovnání po jednotlivých měsících) v Hodoníně
je oproti křivce v Letech plochá, nemá výrazný nárůst v prosinci a lednu. Přitom podmínky a přístup
četníků bývají uváděny v obou táborech jako obdobné. Způsobila menší úmrtnost v Hodoníně
absence skvrnitého tyfu?
Co se týče propuštění z tábora, neusilovali tedy čeští úředníci jen o přemístění 200 dětí ženského
pohlaví, usilovali o přemístění všech dětí, neboť Jiří Letov ve své rukou psané obhajobě uvedl :
„nedosáhl jsem propuštění dětí a nezávadných cikánů“. Když Letov mluví o nezávadných cikárech,
nevíme, zda má na mysli tzv. „české kočující živly“, o kterých tamtéž hovoří, či má na mysli netrestané,
spořádané, nevinné osoby(dle tehdejších zákonů a nařízení), bez ohledu na jejich „rasovou klasifikaci“.
Ale je zřejmé, že Jiří Letov (a nejenom on!!!) se snažil o propuštění všech dětí i některých dalších
osob z cikánských táborů!!!
ÚMRTNOST V PROTEKTORÁTNÍCH CIKÁNSKÝCH TÁBORECH DLE NEČASE 1942 A 1943:
TÁBOR/MĚSÍC
8.
9.
10.
11.
12.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
LETY
5
17
16
23
67
136
46
11
5
-
-
-
HODONÍN
3
1
28
22
15
32
23
37
17
14
4
4
8.
3
9.
10.
CELKEM
-
-
326
2
2
207
Nebyl to Janovský, kdo brzdil opatření proti hmyzu, byl to Němec MUDr. Ullrich, který desinsekci
zbrzdil. Nebyl to Janovský, kdo by o situaci neinformoval své nadřízené, nebyl to Janovský, kdo
blokoval rozšíření tábora, staral se i o zlepšení hygienických (studna, odvšivení, prádelna) opatření a
rozšíření táborového personálu. Jiří Letov uvádí, že zima, nedostatek místa k ubytování a podvýživa
způsobily vznik epidemií. Jeden z vedoucích odloučené pracovní skupiny si denně zaznamenával do
deníku počasí. Prakticky až do listopadu je zde skoro denně uváděno: „velmi pěkné počasí!“ Takže
zhoršení počasí nastalo v listopadu a nárůst úmrtí v prosinci. Listopadové ochlazení s sebou přineslo
nachlazení, které asi nejvíce postihlo děti. Vždyť „…u dětí byla častá chřipka, angina a vši…“(zwittau).
Tedy epidemické choroby. Jelikož rodiče některých dětí byli odtransportováni v prosinci do Osvětimi,
zůstaly tyto nemocné děti i bez jejich ochrany či pomoci. Janovský u soudu řekl Kopeckému, že mu
sám uvedl, že 95% internovaných jsou tuberkulosní a bude třeba počítat s úmrtností. Takže to
mohla být i tuberkulosa, která oslabovala odolnost internovaných. V kanadských Residental Schools,
tedy internátních škol, kde společně žily zdravé a nemocné (tuberkulosa, neštovice) indiánské děti
https://en.wikipedia.org/wiki/Canadian_Indian_residential_school_system#Mortality_rates byla např.
v letech 1894 až 1908 roční úmrtnost 6 – 12 %!!!! To nebyly lágry, ale školy, vedené a spravované
církvemi podle kanadských zákonů!!!!!!
Zbývá tedy obvinění, že Janovský buďto Romy okrádal na dávkách za účelem svého obohacení či
potraviny záměrně zadržoval nebo neodebíral, aby Romům přivodil podvýživu. Již v dobách kárného
tábora jsme měli možnost poznat, že se o zabezpečení potravin i kuřiva či hygieny snažil. Nemůžeme
si ale tehdejší dobu představovat tak, že to co bylo na lístky, bylo skutečně i k dostání, naopak
s postupem doby se možnosti opatřit potraviny snižovaly. Dávky se také snižovaly. Kvalita taktéž.
Nákup nevázaných potravin pak byl velmi omezený, k dostání toho bylo málo. Krádež Janovskému
nikdo nikdy neprokázal. Ani nadporučík Blahynka, který převzal tábor po Janovském, se ve své zprávě
o nepořádcích v potravinách, či o neodůvodněných přebytcích nezmiňuje, o jiných nepořádcích však
ano! Kdyby takovéto pochybnosti či podezření vznikly nemohl by být Janovský po svém odvolání
20.1.1943 jmenován již v březnu 1943 hospodářským správcem tábora v Plané!!!! Jan Svoboda
vypověděl, že Janovského nabádal, ať si vytvoří rezervu, jiní naopak jako František Kuchař a Jiří Letov
tvrdí, že předpis o nutné rezervě neexistoval. Svoboda netvrdí, že existoval, jen že Janovského
nabádal. Ve skladu byly potraviny vlastní výroby jako brambory, zelenina a zelí, dále zde mohly být
potraviny, které neodebrali zemřelí, odtransportovaní, uprchlí či z jiného důvodu nepřítomní a ti, kteří
byli pracovně mimo tábor. Nebo se mohlo jednat o nevybrané přídavky pro těžce pracující, kteří
nemohli z důvodu nemoci pracovat. Potraviny se vybíraly dle svědků na celé zásobovací období. S
vyjímkou odloučených skupin se také v závěru roku nepracovalo... Neodebrané maso je vysvětleno
příkazem odebírat z nucených výseků, neodebraná či přebývající vejce mohou být vysvětlena jejich
neoprávněným vydáním osobám starším 14ti let úřadem v Mirovicích, přebytky tuků z důvodu diety.
Nevyčerpání stravovací položky 7K na den, zdůvodněné Janovského obhajobou (nedostatkem
volných, nevázaných potravin) je pravdivé. Jeho nástupce Blahynka v únoru 1943 také vykázal denní
dávku jen 4K 50hal. Za leden, kdy zde ještě Janovský byl, uvádí Blahynka 4 K. Onen přemisťovaný cukr
nakonec v táboře zůstal. Takže Janovský dovolil, aby si doktor vzal z tábora živočišné uhlí a Němcům
dal 3 až 4 kg másla.(pro porovnání uvádím, že stravovací náklady v Hodoníně byly od listopadu 1942
do března 1943 v rozmezí 4K20hal až 4K40hal.)
Představa, že by Janovský mohl jen tak lehce krást je poněkud naivní. Němci krádeže a zpronevěry
netolerovali ani v případě německých velitelů. Je znám případ esesáka Hempela, který kvůli
manipulaci s pohonnými hmotami u strážní roty SS v Terezíně byl odsouzen na čtyři roky, k pokutě
dvou tisíc marek a vyloučen z SS. Jednalo se asi o 480 litrů pohonných hmot! Rovněž tak zeť generála
Ježka, také policejní důstojník, byl prý odsouzen za údajnou šmelinu s potravinami. Za černý obchod či
porážku byli lidé i popravováni!!! Pokud by Janovský někdy někam něco odvážel třeba svým autem,
nebyl problém ho v tento okamžik udat např. gestapu a nechat zkontrolovat vozidlo. Udání bylo
možno učinit německým orgánům, rychle, telefonicky a tak se vyhnout případné odvetě Janovského
vůči oznamovateli či zamaskování krádeže v případě udání protektorátnímu četnictvu. Janovský neměl
sympatie většiny četníků a utajit nakládání a odvážení potravin by bylo jistě těžké.
Poslední možností je, že Janovský potraviny úmyslně neodebíral či jejich vydávání zadržoval. I tomu ve
své obhajobě oponoval. Ve zprávě MUDr. Neuwirtha se hovoří o 67 cikánech pracujících mimo tábor,
kteří jsou zdrávi. Byli i oni podvyživeni? Vyhnuli se jim nemoci a smrt proto, že nepřišli do styku
s jejich nositeli? S těmi naopak přišli do styku četníci a dle některých údajů zemřeli tito: Jaromír
Fejfar, Josef Bouda, Ladislav Havelka a Frantšek Baloun. ÚMRTNOST ČETNÍKŮ TEDY BYLA 8-14%
!!! (podle toho jestli vycházíme z počtu četníků před rozšířením personálu či po něm)!! Pro
srovnání , počet zemřelých Romů, starších čtrnácti let v Letech je 85 osob, potom je ale úmrtnost
těchto Romů asi 11%, čili jen mírně vyšší než úmrtnost četníků.
Pro porovnání uvádím knihu paní Marie Terese Giust o italských válečných zajatcích v SSSR. Tábory
pro zajatce od Stalingradu nebyly připraveny, měly nedostatek všeho, i sovětských strážných. Zde je
tabulka úmrtnosti v jednom z táborů :
ÚMRTNOST V TÁBOŘE NKVD Č. 188 V RADĚ DLE NÁRODNOSTI
z 850 Němců
zemřelo 648
76,1%
z 11199 Rumunů
2856
21, 0%
z 10118 Italů
6909
68,2%
Z 1832 Maďarů
726
39,6%
Jistě vás zaujal rozdíl v úmrtnosti Němců a Italů oproti Rumunům! Ano, Rumuni v tomto táboře (i
v jiných) měli na starost výdej stravy a byli odpovědni za disciplínu, tvořili táborovou policii
vyzbrojenou sukovicemi. Sovětští strážní se do jejich činnosti nevměšovali. Přeživší Italové mluví o
opravdové tyranii!! Čísla jsou toho důkazem. Vidíte, že těžké podmínky v sovětském zajateckém
táboře se promítly rozdílně do úmrtnosti těchto národností a ukazují nám na vztah mezi nimi,
vyvolaný bojem o přežití!! Proč není takový markantní rozdíl v úmrtnosti dospělých mezi četníky a
Romy?
http://www.bresciaoggi.it/stories/2221_a_settantanni_dalla_battaglia/451243_prigionieri_in_russia_
la_mappa_del_dolore/
Úmrtnost vězňů v ostatních táborech spravovaných protektorátními četníky byla nízká. Existoval tábor
v Mladkově, byl pro mladistvé. Byl i tábor pro ženy, dívky i pro kočovné, ale neromské trhovce. Nebyly
to však, kromě cikánských táborů a Svatobořic ( 52 dětí po popravených za heydrichiády, předtím byly
v Nebušicích, skončily v Plané nad Lužnicí), tábory i pro děti!!! Děti totiž mají v takovýchto táborech
nejvyšší úmrtnost!! Skandinavistka Helena Březinová ve svém článku Dánské sýry pro Wehrmacht
popisuje situaci německých uprchlíků v Dánsku. V Dánsku zemřelo od února 1945 do prosince 1945
v internačních táborech osm z deset německých dětí mladších pět let (tedy 80%!!!!!!!!!!), tedy
přes sedm tisíc dětí. Takže z 250 tisíc Němců, kteří uprchli do Dánska nepřežilo 13500 osob,(tedy
5,4%.)Z těchto 13500 osob bylo více než 7000 dětí do pěti let !!! (MF Dnes 28.5.1999). V Letech
zemřelo 241 osob mladších 14 let(40,5%), v Hodoníně 142 osob mladších 14 let(30%), v obou
cikánských táborech byla úmrtnost osob do 14 let 36%. V cikánském táboře v Letech přežily jen 3 děti
z 31 dětí http://www.webhumanita.cz/files/Romove_a_cesky_dejepis.pdf tam narozených! Jiný
internetový zdroj http://gymhust.ic.cz/projekty/romove/4_kapitola.html udává 36 narozených dětí a z
nich osm přeživších (úmrtnost 78% ) . Pro srovnání: v Ravensbrűcku z 560 dětí přežilo 100 dětí. (
úmrtnost 82% ) Profesor Brandes ve své knize píše o tom, že epidemie chřipky řádila i v táborech
německých přesídlenců v Protektorátu. Děti jsou při hromadném ubytování či „ubytování“
nejzranitelnější skupinou!!
Z více než 5O tisíc lidí (dle Letova), kteří prošli protektorátními, českými četníky spravovanými
tábory (bez cikánských), nezemřelo víc než 1OO lidí nehledě na těžké podmínky, v nich panující. I
Janovskému zemřeli v jeho kárném a sběrném táboře (do zřízení cikánského tábora) ze 737 jen dva
nebo tři káranci! To vše jsou hodnoty ani ne jednoho procenta! Porovnávat je třeba to co je
porovnatelné! Potom bude tedy výsledkem česká stovka proti německým desettsícům!!!!!!!!! Ať se
tedy srovná úmrtnost v Němci provozovaných pracovně výchovných táborech(AEL) s tábory AEL
v protektorátu, v nichž sloužili čeští četníci! Gabriele Lotfi uvádí: Die Lebens- und Arbeitsbedingungen
wurden in den meisten AEL härter und glichen sich denen der deutschen KZ an. Der entscheidende
Unterschied war jedoch nach wie vor die meist auf acht Wochen beschränkte Haftdauer. Danach
kamen die sichtlich erschöpften, ausgemergelten, oft auch misshandelten Häftlinge an ihre vorigen
Arbeitsstätten zurück. Insbesondere ab 1942, als immer mehr der ohnehin schon stark
diskriminierten "Ostarbeiter" eingewiesen wurden, entwickelten sich viele AEL zu Todeslagern.
Hunger und Fleckfieber liessen die Sterblichkeit stark ansteigen. Wie in den KZ erhielten Wachleute,
die einen Häftling "auf der Flucht" erschossen, eine Kopfprämie und Sonderurlaub. In den letzten
Kriegswochen wurden die AEL zu "erweiterten Polizeigefängnissen" erklärt, so daß nun auch
Delinquenten aus politischen Gründen eingewiesen werden konnten. Tausende von Ausländern, aber
auch viele Deutsche wurden in der Endphase des Krieges von der Gestapo in den AEL ermordet.
http://hsozkult.geschichte.hu-berlin.de/rezensio/buecher/2000/spma0500.htm. Další zdroj taktéž :
„Navzdory krátké internační době přišly v AEL desettsíce vězňů o život. V jednotlivých táborech
umíralo mezi roky 1942 a 1943 ke dvěma vězňům denně. Průměrně hlásil každý AEL celkově
komunálním úřadům okolo 400 až 500 úmrtí. Mnozí vězni byli podle záznamů zastřeleni „na útěku“
nebo zemřeli na podvýživu nebo srdeční slabost.“ Viz books.google.cz/books?isbn=3825859401 . Sám
SS Scharführer Ing. Ernest Guth po válce uvedl: „ Opětovně se v kruzích gestapa vytýkalo , že
pracovní výchovné tábory jsou vlastně „tábory pro zotavování po práci“( Arbeitserholungslager),
proto měl Letov zvlášť těžké postavení“…
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=942029
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=942022
TROCHU STATISTIKY NA ZAMYŠLENÍ
Bádání profesora Nečase dospělo k závěru, že za dobu existence cikánského tábora v Letech zemřelo
z osob tam internovaných (včetně dětí, které se jim tam narodily) 326 osob, z toho 241 dětí do 14 let.
Do 18 let to bylo o pět více, tedy 248 nezletlých (z dnešního pohledu práva). Zemřelo tedy 78 osob
starších 18 let a 248 nezletlých. V roce 1987 vydal Městský výbor ČSPB v Brně knihu Dr. Ctibora
Nečase ANDR´ ODA TABORIS - vězňové protektorátních cikánských táborů 1942 - 1943 Tato kniha
je jmenným seznamem všech vězňů cikánských táborů, jejich dat narození, evidenčních čísel a jejich
osudu v letech 1942 až 1943 . Asi z této knihy a mirovické matriky čerpali Romové, kteří s podporou
českých úřadů upravili hroby v Mirovicích. Rovněž pro účely odškodnění pozůstalých byla asi použita.
Já jsem knihu bohužel neměl a tak jsem sestavil vlastní seznam zemřelých s pomocí Nečasovy knihy
Pamětní seznam 1. Čísla, ke kterým jsem dospěl, jsou z důvodu nepřesnosti zápisů (duplicity, omyly
atd) větší. Došel jsem k 338 zemřelým, tedy o 12 osob více !! Z nich je 253 nezletlých a 85 osob
starších 18 let. Zarazila mne velká neshoda u dospělých, předpokládal jsem ji spíše u dětí. Rozdíl 12
osob nám může být vodítkem k Papemu, který s Nečasovými závěry nesouhlasí , jelikož 1. velitel
tábora zfalšoval evidenci vězňů . Ta Janovského evidence nás vede naopak k číslo vyššímu! Ona ta
evidence nebyla vedena osobně Janovským!!!! Ano, jak uvádí npor. Blahynka, byl v ní nepořádek!
Odvolaný Janovský tomu ve svém rozkladu (viz jeho foto na konci a můj překlad následuje ) oponoval.
Zmíněný nepořádek vedl k tomu, že jako zemřelých bylo nahlášeno více osob. Seznamů bylo též více,
např. i matek s dětmi, transportních seznamů do Osvětimi, kniha útěků, hlášení o útěcích, hlášení o
odeslaných do nemocnice , www.taborletyinfo.rajce.net hlášení o narozených dětech apod. Tyto
narozené děti byly křtěny, takže v nich je záznam ve farní matrice.!!! Všechny tyto písemnosti
nevypracovával Janovský, ale jeho podřízení četníci. Žádný z nich svědectví o falšování evidence
vězňů nikdy nepodal. Instituce mimo tábor, tj. faráři, nemocnice, četnictvo a další Janovskému vůbec
nepodléhaly, i když těmito a jinými dokumenty byly o osudech jednotlivých internovaných také
informovány. Podpisy Janovského pod dokumenty uvádějícími počty internovaných, nemocných,
zemřelých uprchlých atd. jsou většinou podpisy pod souhrnnými hlášeními. Ani v tomto případě tato
hlášení nejsou zfalšována.
Nyní již knihu ANDR ODA TABORIS mám! O vytvoření seznamů z ní vycházejících se pokusím později
a uveřejním je na samotném konci své statě.
ÚMRTNOST DLE NEČASE A PAMĚTNÍHO SEZNAMU 1
MĚSÍC
8.
9.
10.
11.
12.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7
NEČAS
5
17
16
23
67
136
46
11
5
0
-
-
SEZNAM 1
5
18
17
24
67
140
49
11
5
2
-
-
8.
-
9.
10
VŠE
-
-
326
-
-
338
ÚMRTNOST DOSPĚLÝCH A DĚTÍ V LETECH DLE PAMĚTNÍHO SEZNAMU 1
měsíc
8
9
10
11
12
1
2
3
4
5
celkem
nezletlí
5
15
15
20
58
95
33
8
4
0
253
dospělí
0
3
2
4
9
45
16
3
1
2
85
celkem
5
18
17
24
67
140
49
11
5
2
338
ZEMŘELÍ V CT LETY – DOSPĚLÍ A NEZLETILÍ DO 18 LET
poznámka
poznámka
ZEMŘELÍ V CT LETY DO 18 LET
ZEMŘELÍ V CT LETY NAD 18 LET
Dále jsem zpracoval věkové složení zemřelých dětí:
NEZLETILÍ, ZEMŘELÍ V CT LETY OD SRPNA 1942 DO KVĚTNA 1943 - DĚTÍ BYLO 253
věk
1
2.
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
srpen
5
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
září
14
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
15
říjen
8
2
3
0
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
15
listop.
7
2
2
0
3
0
2
0
1
0
0
0
1
0
1
1
0
20
prosin.
24
11
5
1
7
1
2
1
0
0
2
0
1
0
2
0
1
58
leden
15
15
12
7
12
7
6
5
3
5
2
1
2
0
2
0
0
95
únor
3
2
6
1
2
1
4
4
4
1
1
0
2
0
1
0
0
33
březen
0
0
1
0
1
0
0
0
1
1
1
0
0
0
2
1
0
8
duben
0
0
0
1
0
1
0
0
0
0
1
0
1
0
0
0
0
4
celkem
79
33
36
11
23
10
17
13
11
8
7
1
7
0
8
2
1
V lednu 1943 zemřela 1 osoba neznámého věku!! TEDY JSEM ZAPOČETL 95 MRTVÝCH NEZLETILÝCH
Jestliže se jakýkoliv trochu inteligentní člověk podívá na tuto tabulku, zjistí , že 58,5% zemřelých osob
do 18 let tvořily v cikánském táboru v Letech dět do tří let!!!! Dle mého mínění zemřely především
právě na choroby uváděné profesorem Patočkou. Nejsem statistik ani demograf ani epidemiolog ani
historik. Určitě ale pracuji s čísly zodpovědněji než jedna francouzská PUSSY, která ve své práci
uvedla, že podpora českých komunistů stoupá. Každý pubescent si dnes vyguglí, že podpora
komunistů v Česku od roku 1989 klesá!!!! Zvedla se jen jednou, když volby vyhrál grosovec Vladimír
Špidla. Mimochodem, píši to teď v jedné staré spolkové zemi, kde Die Linken právě získali 9,2% hlasů.
Kolem jezdí Audi, BMW, VW atd……
Snažím se zde dokázat, že úmrtnost v Letech má charakteristickou křivku, ukazující na epidemii!! Má
pozvolný nástup v srpnu a září a říjnu a listopadu. Umírají především děti do 1 roku (65%)!! Dět do
tří let pak tvoří plných 80% zemřelých nezletlých!! Z celkového počtu zemřelých pak 69%!!!! Do
konce listopadu umírají hlavně děti. Pak se táboře rozšiřují všechny možné epidemické nemoci, které
zasahují především děti. Rodiče některých dětí uprchli, zemřeli nebo byli odesláni do Osvětimi!! A
právě tehdy, v prosinci propukají všechny možné choroby. Škpt. Janovský již dlouho žádá o pomoc. Ta
však přichází až v lednu, takže již v druhé polovině ledna vidíme utlumení epidemií!!!!! To se již
projevuje činnost dezinfektora, v únoru pak i zdravotních sester, jakož i navýšení strážního (již v
prosinci 25 četníků) i lékařského personálu. Dětem je věnována větší péče a jejich úmrtnost klesá,
naopak větší podíl nyní zaujímají starší děti a dospělí, kteří umírají v důsledku epidemických chorob!
Pan profesor Václav Klaus měl zase jednou pravdu!!!!!!!! O tom, že za úmrtími stály epidemické
choroby nepochybuji, u dětí hlavně asi choroby uvedené profesorem Patočkou, dále chřipka, angína,
zápal plic, černý kašel atd. U dospělých se jedná zčásti o starší osoby, pro které jsou tyto nemoci
rovněž nebezpečné. Od prosince zřejmě již v táboře řádil tyfus, nejdříve asi břišní, pak skvrnitý.
Umírají již starší děti a dospělí v produktivním věku. Jako příklad bych uvedl, že dne 18.12. 1942
dorazil do tábora Winter Stanislav (narozený 2.9.1899, ev. č. 330) který záhy ,za dva týdny, dne
10.1.1943 umírá!!! Dle mne to byla nemoc, která ho zahubila, nikoli např. podvýživa, ta se za tak
krátkou dobu neprojeví!! Naproti tomu např. Paffner Josef (ev .č. 1, nar. 25.6.1895) byl v táboře od
samého začátku, avšak byl v pracovní skupině v Oslově, mimo dosah tábora a jeho chorob. Dne 4.5.
1943 byl zdráv odtransportován do Osvětimi!! Pro ilustrativní srovnání jsem zvolil dva muže skoro
stejného stáří. Mé tvrzení lze doložit na osudu velitele četnického oddílu vrchního strážmistra
Františka Fráně !! Ten byl v listopadu 1942 určen jako velitel strážního oddílu v Letech. Dne 1.
prosince nastoupil v cikánském táboře s 25 příslušníky četnictva ve výslužbě, kteří byli povoláni do
odvolání a s kterými přijel z Prahy. Dne 23. ledna 1943 byl dopraven do všeobecné veřejné
nemocnice v Příbrami s onemocněním skvrnitým tyfem a více se do tábora nevrátil!!!
ÚMRTNOST DOSPĚLÝCH A DĚTÍ V LEDNU 1943
LEDEN 1943
dět do 18 let
dospělí
celkem v lednu
1.polovina
58
19
77
2.polovina
37
26
63
celkem
95
45
140
poznámka
ÚMRTNOST DĚTÍ V LETECH V LEDNU 1943 DLE VĚKU
leden
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Celk.
1.pol.
10
10
10
5
8
4
4
2
1
1
1
1
0
0
1
0
0
0
58
2.pol.
5
5
2
2
4
3
2
3
2
4
1
0
2
0
1
0
0
0
37
Celk.
15
15
12
7
12
7
6
5
3
5
2
1
2
0
2
0
0
0
95
ZEMŘELÍ V CT LETY V PROCENTECH
Pokud jde o zemřelé dospělé osoby, vyčlenil jsem je na konci mé statě ze seznamu zemřelých z
důvodu přehlednosti. Takřka polovinu z nich tvoří osoby nad 50let!!! Takže v cikánském táboře
v Letech umírali především děti a staří lidé!!!!! Jaký podíl na těchto úmrtích měla přirozená úmrtnost
a jaký podíl připadal na vrub otřesných táborových životních podmínek nevím! Nikde jsem nenašel
žádnou demografickou studii romské populace v českých zemích za první republiky. Existují však
dnešní slovenské studie, které studují demografii a zdraví romské populace na Slovensku .Na
Slovensku http://www.ekf.tuke.sk/chudoba2014/proceedings/PDF/23_soltes.pdf ve věkové skupině 0
až 14 let je úmrtnost ve třech slovenských okresech v letech 1996 až 2012 16tnásobná oproti
majoritě. A i za minulého režimu v roce 1983 byl koeficient kojenecké úmrtnosti
http://www.is.mendelu.cz/eknihovna/opory/index.pl?cast=71389;lang=cz
v romských osadách
desetinásobný oproti celoslovenskému průměru. Demografické chování romské populace vykazuje
všude zpoždění za majoritním. Bylo tedy i tehdy charakterizováno vysokou porodností i úmrtností.
Populace v Česku stárne. Střední délka života je dnes 77 let. Skutečná střední délka života
v protektorátu http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFstudenti/Langhamrova.pdf roku 1942 byla
kolem 60 let. Takže když někdo zemřel v roce 1942 mezi 54 a 66 lety , je to jako když dnes umírají lidé
mezi 69 a 84 lety! Ve studii Branislava Šprochy však zjistíme, že v 80 letech byla střední délka života
Romů ve srovnání majoritou asi o 19% nižší! Jestliže bychom s tímto údajem operovali pro rok 1942
v protektorátu, pak bychom se teoretcky dostali ke střední délce života Romů (ve 40. letech) pod
50 let!! Podíváte-li se http://moje-mozkovna.blog.cz/1505/umrtnost-deti-v-19-stoleti na
demografickou mikrosondu pěti vesnic v okolí Rokycan v letech 1861-1897, zjistíte, že první tři roky
přežilo pouze 70% dětí.!! Takže tam byla skoro třetnová úmrtnost dětí do tří let, v tehdy běžných
podmínkách. Úmrtnost dětí do 14 nebo do 18 let byla samozřejmě o něco vyšší. (statistické údaje
uvádějí v Česku zhruba 25%ní úmrtnost do jednoho roku na 1000 živě narozených dětí – mezi lety
1819 až 1889 to byla stabilní výše!!) Takže pokud by demografické chování romské populace mělo
půlstoletí zpoždění oproti majoritě, mohlo v roce 1942 vykazovat takovouto přirozenou dětskou
úmrtnost, kterou http://www.demografie.info/?cz_demromucharakter její čeští sousedé měli na
konci 19. století! Vše to je jen jako teoretcké zamyšlení, netvrdím , že to jsou odpovídající správné
hodnoty!!. V těchto hypotetických hodnotách by pak vycházelo, že z 595 dětí mladších 14 let, které
byly internovány v Letech (včetně těch, co se tam narodily), zemřelo 241 dětí, tedy 40,5%. Podle
mnou zhotoveného přehledu zemřelo za 9 měsíců v Letech 79 dětí do 1 roku věku a 148 dětí do tří let
věku. Pokud bychom pracovali s hypotetickou „ přirozenou úmrtností“ do jednoho roku 25% a do tří
let 30 %, pak s ohledem na to, že uvedená doba internace činila jen třičtvrtě roku, by se při „přirozené
úmrtnosti“ mělo v Letech na začátku srpna 1942 nacházet 237 dětí do jednoho roku, do tří let pak
okolo třista (300). Pokud se jich tam nacházelo méně, ukazuje to, jaká část zemřelých dětí připadá na
konto nelidských táborových podmínek, jestliže by platila uvedená hypotetická čísla. Použitím mojí
výše uvedené tabulky o úmrtnosti dětí a Nečasovy tabulky z jeho první knihy zjistíme, že ve věku do
dvou let se v Letech nacházelo v prosinci 62 dětí a do konce prosince 1942 ve věku do dvou roků
zemřelo 74 dětí. To činí celkem 136 dětí na začátku tábora. Bylo jich o něco víc, neboť některé byly s
rodiči propuštěny. Takže hrubým odhadem vychází, že s jistotou minimálně polovina zemřelých
malých dětí by nemohla být připsána na konto ryze hypotetické, mnou zde vykonstruované (na
základě údajů o populaci slovenských Romů) „ tehdejší (1942) přirozené úmrtnosti“ protektorátních
Romů, kteří byli internováni v Letech!!!!. Její příčinou jsou podmínky v táboře!!!!
ÚTĚKY A ODESLÁNÍ DO OSVĚTIMI 2.2.1942
Markus Pape na str. 65 ve své knize píše : „v říjnu 1942 vyhlásil generální velitel neuniformované
protektorátní policie velké pátrání po uprchlých vězních z Let a Hodonína. V případě, že dojde k útěku
cikána z cikánského tábora, má táborový velitel povinnost …..o tom vyrozumět příslušnou služebnu
protektorátní kriminální policie. Zadržení dospělí uprchlíci měli být předáni příslušnému soudu,
respektive policejní věznici. Zde se museli zodpovídat z trestného činu maření preventivní vazby. Děti
do 18 let budou okamžitě dopraveny zpět do cikánského tábora.“ Velký český žurnalista Jindřich Šídlo
to jak Korčagin přetavil do formulace : „Romům byl po příchodu do lágru odebrán majetek, byli
ostříháni dohola a rozděleni do tří skupin na muže, ženy a děti. Podle táborového řádu ztratili
dispoziční právo nakládat se svou osobou- nesměli mluvit romsky, pokus o útěk se trestal okamžitým
odesláním do Osvětmi.“ K odeslání do Osvětimi skutečně došlo, ale až 2. prosince 1942. Přikládám
svůj překlad tohoto transportního seznamu. Foto viz www.taborletyinfo.rajce.net Tamtéž jsou i fotky
knihy útěků z cikánského tábora, taktéž jsem je zpracoval do tabulky!! Porovnáme-li tyto transportní
seznamy z. 2. prosince 1942 s knihou útěků, pak zjistíme, že jedinými uprchlíky, kteří byli odesláni
2. prosince 1942 do Osvětmi jsou Stein Anton, evidenční číslo 97, narozený 17.11. 1909 - uprchl
1.10.1942 (a máme u něho připsáno Auschwitz) a Ševčík Emanuel, evidenční číslo 103, narozen
1.2.1915 – uprchl 27.11.1942 !! A pane Šídlo, rukojmí v Beslanu také měli zakázáno mluvit osetinsky,
protože tomu příslušníci umírněné kavkazské opozice nerozuměli, jelikož se jednalo o Čečence, Inguše
a jednoho Ukrajince. Tak si to v Respektu vyguglete!!! Soudruh Štětina to asi nikdy nikde nenapsal!!
Počet obětí těchto bojovníků umírněné kavkazské opozice se v Beslanu blížil počtu v Letech, i v
Beslanu to byly většinou děti!! Jestlipak tam alespoň jednou položil květiny americký velvyslanec z
Moskvy???? Takže pane Šídlo, lze dokázat, že k žádnému okamžitému odesílání uprchlíků do Osvětimi
nedocházelo!! Nevím, kdo vybíral osoby do prosincového transportu z Let. Je jasné, že to nebylo kvůli
útěkům, spíše to na mne dělá dojem, jako by někdo vydal rozkaz vybrat především starší osoby, u
mužů je to velmi zřejmé!!!! Hana Chrastnová uvádí: „Na rozkaz německé kriminální policie sestavila
kriminální ústředna v Praze z letských vězňů celkem dva hromadné transporty: první podle nařízení
vlády o preventvním potírání zločinnost, druhý na základě pověstného Himmlerova výnosu.“ Jak a
kdo a podle jakých pokynů osoby nejen do toho transportu vybíral nevím, spisy kompetentních osob
(Šejnohy a Moravce) po válce se k uvedenému tématu příliš nevyslovují. V roce 1972 bývalý
protektorátní kriminalista Jaroslav Oppelt obvinil své bývalé kolegy z genocidy. Státní bezpečnost
jeho udání prošetřila. Oppelt byl za protektorátu kriminálním policistou, byl vyznamenán
svatováclavskou orlicí, u SNB setrval i po válce. Roku 1952 byl odsouzen za protistátní činnost na 25
let. Státní bezpečnost roku 1972 prověřila jen žijící osoby, tedy kriminalistu Borkovce, a zjistila, že
jeho obvinění je falešné! Borkovec nekolaboroval, naopak byl Němci odsunut na místní služebnu do
nižšího postavení. Sám Oppelt tvrdil, že některé dokumenty byly po válce zničeny. Viz AMV 325-1626 !!
Dle Nečase bylo z neúspěšných útěků do konce roku 1942 vráceno 47 osob a kniha útěků tedy
neuvádí úplně všechny útěky. Dle knihy útěků celkem uprchlo 98 vězňů, 50 nebylo dopadeno, z
toho za Janovského 86 (43), za Blahynky 12(7). Slačálek uvádí 107, z toho 47 úspěšných. Asi
také čerpal z Nečase, pokud bychom od 50 nedopadených odečetli 3 popravené na Pankráci,
pak je jeho údaj asi správný.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
KNIHA ÚTĚKŮ Z CIKÁNSKÉHO TÁBORA LETY ROK 1942
¨
č.
ev.č.
přijmení a jméno
narozen
útěk
návrat pozn
1
173
Stockinger Ladislaus
4.3.1920
19.8.
29.8.
27.5.43D
A
2
87
Wrba Josef (dvakrát)
20.8.1929
15.8.
29.8.
24.9.N
A
3
94
Růžička Alois
25.1.1930
18.8.
10.11.
4.5.43O
A
4
96
Růžička Johann
6.7.1930
18.28
10.11
4.5.43O
A
5
96
Růžička Karl
13 roků(1939)
18.8.
24.9.
4.5.43O
A
6
94
Růžička Josef
10.1.1928
18.8.
N
7
137
Růžička Franz
9.8.1927
19.8.
22.8.
18.2.43Z
A
8
151
Růžička Wenzel
4.5.1929
19.8.
22.8.
4.5.43O
A
9
184
Šulc Josef
18.7.1920
20.8.
22.8.
22.8.42D
A
10 57
Bernhard Josef
28.5.1915
25.8.
N
A
11 357
Čermák Josef
30.8.1923
26.8.
N
A
12 188
Serynek Johann
30.11.1916
27.8.
N
13 29
Serynek Alois
13.4.1912
28.8.
N
A
14 17
Kříž Johann
19.5. 1909
28.8.
7.1.43
AU
15 29
Růžička Josef
11.3.1897
28.8.
N
A
16 99
Růžička Alois
16.12.1923
31.8.
N
A
17 není
Růžička Josef
30.3.1928
31.8.
N
A
18 94
Růžička Franz
7.9.1921
31.8.
N
A
19 279
Švehla Johann
28.5.1919
2.9.
18.11.
AU
20 342
Manina Emil
10.8.1919
7.9.
N
A
21 274
Vrbova Beatrix
30.5.1923
7.9.
30.9.
AU
22 68
Bernhardová Elisabeth
20.9.1914
14.9.
N
A
23 68
Bernhard Alfred
13.7.1936
14.9.
N
A
A
9.6.44P
A
24 68
Bernhard Josef
26.9.1929
14.9.
N
A
25 68
Bernhard Karl
15.4.1937
14.9.
N
A
26 78
Blumová Marie
10.3.1922
14.9.
N
A
27 78
Blum Alfons
10.5.1941
14.9.
N
A
28 58
Malík Josef
26.5.1912
15.9.
N
A
29 43
Serynek Josef
25.2.1900
15.9.
N
A
30 178
Vrba Wilhelm
18.2.1908
15.9.
N
A
31 119
Serynek Karl
23.1.1918
15.9.
N
19.4.43
A
32 263
Vrbová Eleonora
31.5.1928
21.9.
18.10
9.11.42N
AU
33 263
Vrbová Anna
13.6.1930
21.9.
18.10
4.5.43O
A
34 není
Vrba Josef (89)
20.3.1929
24.9.
13.10.
35 97
Stein Anton
17.11.1909
1.10.
25.10.
2.12.42O
A
36 není
Růžička Wenzel (151)
4.5.1929
1.10.
7.10.
4.5.43O
A
37 217
Růžička Josef
17.3.1896
5.10.
9.10
AU
38 208
Petržílka Winzenz
23.2.1927
5.10.
8.10
AU
39 291
Růžičková Marie
5.3.1922
8.10
N
40 136
Růžička Franz
13.9.1912
21.10
25.10
AU
41 27
Čermák Rudolf
23.9.1921
21.10
26.10.
AU
42 260
Růžička Josef
17.10.1919
21.10. 28.10.
43 110
Růžička Gottlieb
25.1.1902
21.10. 28.10
44 247
Růžička Anton
1.1.1929
21.10. N
10.2.43Z
A
45 109
Serynek Franz
14.1.1911
21.10
17.11.
10.2.44P
A
46 73
Horáček Heinrich
28.2.1917
27.10
N
47 271
Růžičková Eleonora
1.7.1912
27.10. 25.11.
AU
4.5.43O
10.2.44P
A
A
AU
A
AU
48 209
Růžičková Josefa
1901
27.10. 25.12?
AU
49 209
Růžička Alois
29.9.1919
7.11.
9.11.
AU
50 158
Serynková Marie
29.11.1927
9.11.
N
4.5.43O
A
51 158
Serynková Antonie
28.9.1925
9.11.
N
4.5.43O
A
52 není
Vrbová Eleonora (263)
31.5.1928
9.11.
N
A
53 205
Homolová Sofie
2.1.1925
9.11.
N
A
54 159
Serynková Berta
18.11.1925
9.11.
11.11.
AU
55 193
Klimt Ignatz
8.2.1904
12.11. N
A
56 191
Klimtová Gabriele
28.7.1909
12.11. N
A
57 75
Klimt Josef
8.11.1931
12.11. N
58 75
Klimt Josef
31.11.1934
12.11. N
A
59 75
Klimtová Franziska
31.7.1937
12.11. N
A
60 302
Reichmanová Zilli
10.7.1924
12.11.
A
61 198
Růžička Josef
6.2.1939
12.11
N
A
62 198
Růžičková Anna
10.9.1940
12.11. N
A
63 295
Waitz Fridrich
16.11.1912
13.11
N
A
64 206
Moláček Hynek
5.5.1880
17.11. N
A
65 247
Růžičková Beatrix (267)
21.1.1924
20.11. N
A
66 218
Růžička Karl
20.6.1921
23.11. N
A
67 218
Růžička Jaroslav
2.1.1923
23.11. 27.1.
68 218
Růžička Robert
11.2.1890
23.11. N
69 252
Wintr Franz
27.3.1889
23.11. 27.1.
DPP
70 278
Růžička Adolf
12.10.1914
23.11. 27.1.
DPP
71 103
Ševčík Emanuel
1.2.1915
27.11. 28.11.
2.12.42O
N
DPP
AU
A
AU
A
72 208
Petržílková Franziska a 2děti
13.1.1924
30.11. 2.12.
A
73 316
Petržílková Helena
12.8.1926
30.11. 2.12
74 138
Růžička Wenzel
25.6.1926
30.11. 5.12.
AU
75 304
Růžička Josef
1.1.1920
30.11. 25.12.
AU
76 82
Růžička Anton
10.2.1921
8.12.
11.12.
AU
77 80
Růžička Franz
22.5.1914
8.12.
11.12.
AU
78 262
Růžička Rudolf
9.7.1914
9.12.
14.12
AU
79 120
Daniel Anton
19.6.1915
9.12.
14.12.
AU
80 198
Růžička Josef
19.8.1889
12.12. N
A
81 226
Růžička Reinhold
6.7.1909
12.12. 4.1.
AU
82 207
Paffner Johann
15.7.1902
12.12. 4.1.
AU
83 68
Bernhard Karl
24.11.1912
18.12. 25.12.
AU
84 181
Richter Josef
21.2.1923
18.12. 25.12
AU
85 182
Richtrová Antonie
16.6.1923
9.12.
8.2.
AU
86 181
Richtrová Barbara
18.3.1926
9.12.
8.2.
AU
Lety am 31.121942 Der Kommandant der Zigeunerlagers Janovský
Pozn.: zkratka DPP je donucovací pracovna Pardubice, P je poprava na Pankráci. A je uveden v ANDR
ODA TABORIS, Z zemřel, U znamená, že uvedeného ANDR ODA TABORIS uvádí jako uprchlého, O je
transport do Osvětimi, D je propuštění, V je vězení.
ÚTĚKY Z CIKÁNSKÉHO TÁBORA LETY ROK 1943
č.
ev.č.
Příjmení a jméno
narozen
útěk
návrat
pozn.
pozn.
1
182
Richter Eduard
24.9.1912
2.1.
23.2.
vazba
AU
2
181
Klimt Karl
16.10.1917
2.1.
N
A
3
59
Růžička Emil
20.5.1925
31.1.
N
4.5.43O A
4
196
Serynková Emilie
22.7.1925
15.2.
4.5.43O A
5
156
Petružílková Marie
16.7.1920
15.2.
4.5.43O A
6
156
Petružílková Vincencie
26.4.1927
15.2.
4.5.43O A
7
175
Růžičková Sofie
8.5.1925
12.2.
21.2.
4.5.43O A
8
185
Růžičková Marie Adéla
14.3.1930
12.2.
21.2.
4.5.43O A
9
198
Serynková Josefína (119)
20.10.1918
12.2.
14.2.
4.5,43O A
10
27
Čermák Karl
2.1.1914
18.2.
N
19.2.43P A
11
113
Růžička Karl
19.10.1913
18.2.
N
A
12
122
Růžička Karl
9.9.1895
18.2.
N
23.3.43Z A
13
238
Janeček Josef
13.11.1923
5.3.
N
21.3.43V A
14
276
Serynek Antonín
29.9.1921
5.3
N
21.3.43V A
15
196
Serynek Václav
13.9.1927
5.3
N
21.3.43V A
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Soupis I (ženy)
Vězni v preventvní vazbě z protektorátu Čechy a Morava, kteří na základě rozhodnutí
německé kriminální policie – kriminální ústředny Praha dne 2. 2. 1942 byli odesláni do
generálního gouvernementu (Vorbeugungshäftlinge aus dem Protektorat Böhmen und
Mähren, die über Auftrag der Deutsche Kriminalpolizei-Kriminalpolizeistelle Prag am
2.12.1942 in das Gen. Gouvernemet überführt worden sind)
č.
ev.č.
příjmení a jméno
narozen
1
203
Danielová Barbara
4.5.1876
2
204
Danielová Katharina
1872
3
289
Florianová Anna
25.3.1880
4
282
Hospodářská Emilia
15.7.1921
5
277
Hospodářská Josefína
3.4.1920
6
232
Hospodářská Josefína
24.8.1909
7
288
Hospodářská Kataríne
23.10.1897
8
20
Janečková Anastazie
4.10.1874
9
113
Janečková Beatrix
15.11.1900
10
238
Janečková Vincenzie
2.5.1883
11
132
Plotzová Beatrix
21.2.1894
12
239
Kovářová Augustine
3.1.1895
13
54
Kovářová Katharine
22.7.1909
14
141
Krausová Anna
4.5.1880
15
206
Moláček Franziska
4.4.1882
Němka
15
1
Paffner Anna
????
16
128
Procházková Anastasia
8.3.1908
17
128
Procházková Aloisie
31.5.1903
18
129
Procházková Antonie
16.8.1898
19
118
Procházková Marie
9.4.1889
20
122
Růžičková Aloisie
14.4.1912
21
16
Růžičková Anna
18.9.1891
22
221
Růžičková Anna
5.2.1884
23
130
Růžičková Anna
1891
24
94
Růžičková Anna
18.10.1887
25
111
Růžičková Anastazie
19.4.1918
26
215
Růžičková Angelika
16.5.1918
27
209
Růžičková Antonie
18.8.1886
28
150
Růžičková Anna Katharin
5.11.1899
29
151
Růžičková Barbara
29.6.1908
30
150
Růžičková Barbara
1.12.1878
31
91
Růžičková Berta
28.5.1906
32
99
Růžičková Amálie
9.4.1900
33
114
Růžičková Antonie Celesta
28.2.1901
34
312
Růžičková Marie Emilie
6.5.1912
35
93
Růžičková Filoména
28.1.1883
36
200
Růžičková Filoména
28.10.1893
37
138
Růžičková Franziska
20.1.1888
38
186
Růžičková Franziska
5.2.1906
39
136
Růžičková Franziska
30.7.1915
40
149
Růžičková Helena
28.1.1920
41
167
Růžičková Johanna
23.11.1904
42
140
Růžičková Josefina
18.3.1916
43
107
Růžičková Josefina
15.3.1916
44
116
Růžičková Karolína
1870
45
255
Růžičková Katharine
28.2.1900
46
146
Růžičková Marie
22.1.1884
47
280
Růžičková Marie
3.12.1892
48
137
Růžičková Marie
30.4.1894
49
264
Růžičková Marie
13.2.1901
50
44
Růžičková Marie
19.6.1908
51
210
Růžičková Marie
3.9.1915
52
216
Růžičková Marie
3.7.1910
53
233
Růžičková Marie
31.3.1918
54
82
Růžičková Milena
29.7.1900
55
234
Růžičková Pauline
19.10.1919
56
152
Růžičková Rosa
31.1.1912
57
258
Růžičková Viktorie
24.1.1907
58
158
Serynková Anna Theresie
29.3.1891
59
29
Serynková Anastazie
26.3.1893
60
159
Serynková Anastazie
15.1.1905
61
109
Serynková Franziska
3.9.1905
62
158
Serynková Josefine
1.5.1919
63
31
Serynková Marie
20.2.1898
64
195
Serynková Rosa
1.121902
65
196
Serynková Stefanie
28.11.1896
66
97
Steinová Rosa
10.5.1906
67
19
Ševčíková Helena
19.1.1897
68
103
Ševčíková Josefine
5.2.1905
69
90
Vintrová Franziska
9.3.1892
70
254
Vintrová Josefine
10.10.1904
71
252
Vintrová Marie
19.7.1880
72
18
Vittman Josefine
10.3.1892
73
18
Vrba Beatrix
3.6.1909
74
181
Vrba Karoline
4.10.1888
75
240
Vrbová Matylde
1.3.1911
76
241
Vrbová Vincenzie
15.1.1889
77
10
Walterová Teresie
28.5.1892
ženy(78) jsou označeny jako asociální, Cikánky a mají až na jednu uvedenu českou národnost
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
SOUPIS II (muži)
č.
ev.č.
příjmení a jméno
narozen
1
132
Čermák Anton
7.10.1889
2
203
Daniel Franz
24.1.1861
3
273
Daniel Karl
10.9.1860
4
48
Richter Franz
13.7. 1855
5
99
Růžička Karl
7.2.1871
6
199
Růžička Mathias
20.11.1867
7
283
Serynek Anton
3.9.1905
8
134
Serynek Jakob
24.7.1889
9
97
Stein Anton
17.11.1909
10
186
Steiner Eduard
1891
11
103
Ševčík Emanuel
1.2.1915
12
103
Ševčík Štefan
25.12.1875
13
116
Šubert Peter
18.5.1873
14
123
Vrba Josef ( uvedeno i č.131)
30.12.1862
15
112
Vrba Martin
1859
16
296
Weitz Robert
2.3.1920
všichni muži jsou označeny jako asociální, Cikáni a mají uvedenu českou národnost
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
VRAŽDĚNÍ NA ÚTĚKU
V rozhovoru s Polanskym je pasáž:K pokračování na kauze Lety mě přiměl spis jedné osmnáctileté
dívky. Tehdy museli mít všichni Cikáni osobní průkaz a museli ho stále nosit s sebou. Přišla si na úřad
pro průkaz, byla zatčena a poslána do Letů. Utekla, byla zadržena, vrácena do Letů a zastřelena. Když
jsem viděl její fotografie, byl jsem tak dojat, že mi nějaký vnitřní hlas říkal: „Její příběh musíš
vyprávět.“
Byla odsouzena k smrti?
Ne. V táborovém řádu stojí, že pokus o útěk se trestá smrtí. Také neexistují žádné údaje o tom, kdo ji
zastřelil.
Ve své knize A nikdo vám nebude věřit píše Markus Pape: „již od prvních dnů internace v táboře se
vězni pokoušeli uniknout smrti útěkem. Dne 22. září 1942 telefonoval do tábora úředník z četnické
stanice v Písku a žádal, aby v budoucnu pátrací stanici již nebyly oficiálně hlášeny útěky vězňů,
„protože se likviduje“ Důvod této události byl jednoznačný. Když útěk nahlášen nebyl, mohl velitel
tábora zavražděné vězně nahlásit jako propuštěné. Příčina smrti nemusela vejít oficiálně ve známost.“
Tolik Pape. Proč nezveřejnil celý zápis? Je to záznam v němčině učiněný strážmistrem Hejdukem
22.9.1942 v 16 hodin o telefonickém hovoru s neuvedeným strážmistrem z četnické pátrací stanice
v Písku. Obsah rozhovoru v češtině byl strážmistrem Hejdukem, který asi neuměl tak dobře německy
jako Janovský, zaznamenán v němčině a zní takto: „G.F.S. Písek, teilt mit, daβ Flucht der Zigeuner,
soll nicht mehr zu den G.F.S. ausgesendet werden, weil liekwidiert wirdt.“. Žádná formulace
v češtině „„protože se likviduje“ tady není. Navíc slovo Flucht je jednotné číslo, takže množné číslo
„nebyly oficiálně hlášeny útěky vězňů “ je lživý překlad a slovo „ oficiálně“ se tu nevyskytuje vůbec!
Připojuji list z knihy útěků. Čtenář si jistě všimne, že přeškrtnuta červenou tužkou jsou jména těch,
kteří byli dopadeni a vráceni do tábora. Nikoliv zavražděni na útěku jak tvrdí americký znalec
Polansky!!!!!!!! Toto přeškrtnutí bylo zavedeno až v evidenci útěků z cikánského tábora z důvodu
přehlednosti. Učiněný zápis třeba může mít souvislost s útěkem dvou žen předchozího dne. Ty však
nebyly zavražděny ale dopadeny a vráceny do tábora. I o tomto útěku bylo učiněno písemné hlášení
příslušným subjektům. Dokument www.taborletyinfo.rajce.net je v třeboňském archivu. Těch hlášení
je tam celý fascikl!!!! Skuteční mrtví, kteří byli v seznamech GKUP přeškrtnuti tužkou modrou či
červenou, jsou čeští četníci a policisté!! Najdete je na www.taborletyinfo.rajce.net v albu
PŘEŠKRTNUTÍ!!!! To, že mne napadla souvislost s útěkem dvou žen z předchozí dne je vcelku
pochopitelné. Ale asi tomu tak nebylo a telefonát byl asi o něčem jiném. Pan Jiří Vaněček v časopise
KROK č.4/2013 totiž uvádí : „ V září 1942 došlo k reorganizaci kriminální služby v protektorátu,
přičemž byly zrušeny četnické pátrací stanice a jejich personál převeden pod inspektora
neuniformované protektorátní policie.“ Takže onen strážmistr možná Hejdukovi oznamoval, že se
likviduje četnická pátrací stanice v Písku, a proto tam již nemá být útěk Cikánů (tak je správný překlad)
hlášen!! To, že Pape goebelsovsky vkládá do telefonátu slovo „oficiálně“ má evokovat domněnku či
podezření, že útěky mohly být či mají být hlášeny neoficiálně, takže kdyby útěk nahlášen nebyl, mohl
velitel tábora zavražděné vězně nahlásit jako propuštěné. To je velice odvážné tvrzení. O tom kdo
půjde do Let nerozhodoval Janovský. O tom kdo může být propuštěn z Let ale taktéž nerozhodoval jen
Janovský. Na začátku byly propuštěny osoby, které prokázaly , že do tábora nepatří. To museli schválit
Janovského nadřízení. Rovněž o tom, kdo bude odeslán do preventivní vazby, vězení, donucovací
pracovny či k soudu nerozhodoval Janovský! Kolik osob mohl Janovský po 22. září 1942 nahlásit jako
propuštěné ??? Dle Nečase od října 1942 do února 1943( tedy za Janovského) bylo z Let propuštěno
22 osob. Není to přeci problém, dokázat, jaký byl osud těchto lidí. Měli přece své blízké, příbuzné či
sousedy, kteří válku přežili! Pape považuje čtenáře své knihy za totální blby!!! Na stranně 61 své
knihy píše : „ August Lyss, inspektor protektorátní neuniformované policie, navštívil tábor 18. září
1942 a podle velitele se ptal na zdravotní stav personálu. Zároveň nařídil nikoho nepropuštět bez
povolení generálního velitele neuniformované protektorátní policie, zajaté uprchlíky
okamžitěpředávat pražské kriminální ústředně a předkládat návrhy na transporty do Osvětimi. Takže
Janovský již tři dny před útěkem z 22. září 1942 věděl, že smí propouštět jen s německým svolením
(GKNUP). Nemohl tedy, kdyby útěk nahlášen nebyl , velitel tábora zavražděné vězně nahlásit jako
propuštěné.
Nemohl nechat vězně na útěku zavraždit, protože neměl německé svolení
k propustění!! Kdyby byli uprchlíci zavražděni a on svolení k propuštění nedostal, mohli by mu při
kontrole tábora chybět!!! Nic takového v dokumentech nebylo zaznamenáno. Pape si sám odporuje
stejně jako Polansky!!!
Kdo likviduje, koho likviduje, kde se likviduje, proč a na čí rozkaz? To by si Janovský nedovolil
uprchlíky nahlásit! Vždyť by za to mohl být sankcionován! Pokud chtěl podle Papeho likvidovat Romy,
proč by jím nenahlášením dával možnost se zachránit útěkem? Jak mohl vědět, že uprchlík bude
dopaden a zastřelen? A tak ho nenahlásit? Co když bude chycen jinými četníky z okolí blízkého či
vzdáleného? To byl Janovský se všemi tajně smluven? A hlášení o dopadení činili tito četníci nejdříve
jemu, a teprve když získali jeho souhlas, nahlásili to služebním postupem svým nadřízeným? Jak to
těmto zasvěceným četníkům sdělil? Telefonicky? Jak to potom oni oznámili svým kolegům a
podřízeným? Kolik četníků takto informoval. A co kdyby uprchnuvší byli chyceni obecními či
městskými strážníky? A co kdyby je zadržely německé orgány jako první a pak se ptaly, proč nebyl útěk
těchto osob hlášen? Nemohly by obvinit Janovského naopak z podporování útěku či zanedbání
služebních povinností? Neporušoval by náhodou Janovský říjnový rozkaz generálního velitele
neuniformované protektorátní policie? Sám Pape na str. 65 ve své knize píše : „v říjnu 1942 vyhlásil
generální velitel neuniformované protektorátní policie velké pátrání po uprchlých vězních z Let a
Hodonína. V případě, že dojde k útěku cikána z cikánského tábora, má táborový velitel povinnost …..o
tom vyrozumět příslušnou služebnu protektorátní kriminální policie. Zadržení dospělí uprchlíci měli
být předáni příslušnému soudu, respektive policejní věznici. Zde se museli zodpovídat z trestného
činu maření preventivní vazby. Děti do 18 let budou okamžitě dopraveny zpět do cikánského tábora.“
A jak by za sebou četníci vraždící Romy na útěku zametali stopy.??? Vězňové v Letech patřily mezi
dobře zdokumentované osoby (2 daktyloskopické karty říšského vzoru a 1 daktyloskopická karta
protektorátního vzoru, 2 fotografie, pokud jde o osoby starší 16 let). Hlášení o osobách dopadených či
uprchlých (včetně tábora Lety) byla pravidelně uváděna v kriminalistickém věstníku ( Meldeblatt).
Tamtéž (www.taborletyinfo.rajce.net album MELDEBLATT) byly uvedeny i fotografie nalezených
mrtvol neznámé identity!!! Bylo by pak jednoduché je s fotografovanými ztotožnit, znali je i ti četníci ,
kteří je v srpnu 1942 sepisovali a fotili a další četníci, kteří s nimi předtím přišli do styku, především
úředního. Všichni tento Meldeblatt četli!!! Na žádné fotografii z let 1942 až 1943 není v Meldebattu
tělo bez hlavy či rukou, nebo znetvořené či popálené či poleptané. To ti četníci dokázali zavražděné
tak dobře a rychle zahrabat, že je nikdo nenašel ?! ??? Četníci s kanystry benzínu či petroleje, ( oboje
na příděl!!) nebo s lopatou a krumpáčem, stíhající takto uprchlíky, by byli velmi nápadní, neb běžně
nikdy takovéto věci s sebou nenosili!!!!! A pálení zabitých by bylo ještě nápadnější a zdlouhavé! Pokud
by četníci prchající či internované stříleli, naráží toto nedoložené tvrzení na jeden problém. Je to
problém munice. Četnictvo bylo za protektorátu přezbrojeno. Dostalo německé pistole a staré
rakouské karabiny. K tomu na každého četníka přesný počet nábojů, který podléhal kontrole!! Jan Sokl
uvádí, že tábory byly přísně kontrolovány! Rovněž tak byli kontrolováni četníci v nich sloužící!!
Ministerstvo vnitra v dopise ( D1625-7/32-10-5 ) Zemskému četnickému velitelství dne 27. prosince
1940 pověřilo velitele příslušného četnického oddělení dohlídkou nad kárným pracovním táborem I
v Letech. „Dohlídku nechť velitel vykonává namátkově u příležitosti služebních jízd a to ve dne i
v noci. O výsledku dohlídky nechť podá stručnou zprávu přímo ministerstvu vnitra…“. Je tedy
poněkud nepravděpodobné domnívat se, že četníci si schovali při přezbrojení prvorepublikovou
munici. V rakouských karabinách jim stejně nebyla nic platná. Když nastupovali do kárných táborů,
nevěděli, že se za dva roky změní v tábory cikánské. Přijížděli beze zbraně, ty pro ně vyfasoval
Janovský. I kdyby to byli antiromští rasisté, nemohli nic z toho co přijde ani tušit. Takže se
nepředzásobili neevidovanou municí, jelikož k té německé přístup neměli. Pokud by stříleli na
uprchlíky, munice jim musela při kontrole chybět!! Střelbu tedy nebylo možno utajit!! Četníci měli
původně za republiky pistole ČZ 24. Při nástupu do tábora byli vyzbrojeni německými pistolemi
Ortgies. V červenci 1941 byli přezbrojeni pistolemi ČZ 22 (M22) !!! Všechny tyto pistole byli sice ráže
9mm, ale 15 nábojů, které k pistoli obdrželi (spolu s obuškem,) se asi navzájem lišilo dle typu pistole
svým vzhledem(?). Takže při namátkové kontrole by se na to mohlo přijít. Kromě toho byl stále
v platnosti výnos 808/1b 28. dubna 1919 o okamžitém nahlášení střelby!
________________________________________________________________________________
Skutečně domácí řád cikánského tábora v Letech obsahuje na své poslední straně toto ustanovení:
Trestní ustanovení.
1/Pro trestné činy, kterých se dopustí cikáni v táboře nebo na pracovištích budou, pokud nespadají
pod přísnější tresty, stíháni disciplinárně velitelem tábora, jeho zástupcem nebo některým
nadřízeným, který jest ve službě nebo velitelem pracovní skupiny.
2/Trestné činy, které podléhají říšským nebo protektorátním soudům budou těmto podle dosud
platných předpisů oznámeny.
3/Disciplinární tresty udílí velitel nebo jiná osoba tímto určená a to:
a)zvýšením výkonu práce
b)vězením po práci do 30 dnů
c)vězením po práci s jedním postem do 21 dnů
d)prostou samovazbou do 21 dní
e)zostřenou samovazbou do 21 dní
f)spoutáním a železy na dobu podle výše trestního činu
g)zastřelením v případě odporu, neuposlechnutí rozkazu, pokusu o útěk nebo při útěku.
Kromě toho měl i ustanovení o tom, že svícení, dělání ohně nebo jiné nebezpečné zacházení s ohněm
v ubytovnách a místech a místech ohni nebezpečných může býti popřípadě trestáno i smrtí
__________________________________________________________________________________
Takto vypadá výtah táborového řádu kárného tábora a upřesnění použití zbraně.
Janovský měl právo udělovat a zostřovat kázeňské tresty jako ústní důtka, dočasné odejmutí
vedlejších požitků a výhod, udělení táborové práce mimo pořadí, vězení po službě, prostou
samovazbu, zostřenou samovazbu a omezení pohybu spoutáním, přiložením řetízků. A dále
zastřelením v případě odporu, neuposlechnutí rozkazu pokusu o útěk nebo při útěku.
Svícení, dělání ohně, nebo jiné nebezpečné zacházení s ohněm může býti popřípadě trestáno i smrtí.
Výnos zemského úřad v Praze čís. 211/118 z r. 1941 za dne 10. června 1941:
K použití střelné zbraně k zamezení účinku pracovníka podotýkám, s poukazem na příslušná
ustanovení předpisu o kárných pracovních táborech (čl.51-53) a se zřetelem k tomu, že jediným
účelem tábora jest výchova držených osob a využití jejich pracovních schopností, jest použíti střelné
zbraně k zamezení útěku pracovníka jen za zcela mimořádných okolností a je-li to podle dané situace
bezpodmínečně nutné. Dávám všem pánům k podpisu
Janovský
27. června 1941 Janovský v denním rozkazu č.19 uvedl k výnosu zemského úřadu číslo 211/118
z r.1941 k použití střelné zbraně k zamezení útěku pracovníka jen za zcela mimořádných okolností a
je-li to podle dané situace bezpodmínečně nutné. Podle táborového řádu směli řídící, správní orgány a
dozorčí personál kárných táborů konající službu šetříce opatrnosti podle okolností případu užíti
zbraně jen v těchto případech: 1)v případě nutné obrany,aby odvrátil násilný útok jenž byl na něho
učiněn aneb který mu bezprostředně hrozí,nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje. 2) jestliže
nebezpečný zločinec proti kterému orgán zakročuje,na vyzvání orgánovo se nevzdá nebo se zdráhá
opustiti svůj úkryt. 3)nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu
4)aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti. Především má
být použito obušků, střelné zbraně jen tehdy, je-li to podle okolností nutné a nejsou-li střelbou
ohroženy jiné osoby, kromě případu nutné obrany musí se před výstřelem pohrozit užitím zbraně. Při
použití zbraně nutno šetřit co možná života pracovníků.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Domácí řád cikánských táborů, který má v odpovídající pasáži toto ustanovení o použití zbraně:
7)Večerka jest pro všechny chovance jednotná. Dobu nařizuje velitel. Po večerce musí býti na všech
ubytovnách naprostý klid. Opuštění ubytoven po večerce t. j. od 20-5 hodin je trestné. Kdo po
večerce bude dopaden mimo ubytovnu a na první zvolání se nezastaví, bude zastřelen. Totéž bude
platiti i na pracovištích nebo v táboře při pokusu o útěk nebo při útěku.
V předpisech pro strážní personál cikánského tábora se praví : „Der Waffengebrauch richtet sich nach
der Gendarmerievorschriften und zwar §13 der Gerndarmeriegestzes
und das § 65
Gendarmerieinstruktion mit der Bemerkung, dass Gummiknippel ist nicht als eine Waffe
einzunehmen, sondern es vielmehr als Aufrechtshaltungsmittel anzunehnem. Die nähere
Bestimmungen werden durch den Herrn Generalkommandanten der nichtuniformierten
Protektoratspolizei herausgeben.“ !! Na vysvětlenou, § 13 je ze Zákona o četnictvu č.299/1920 Sb je
http://www.cetnictvo.cz/nove/cetnictvo/historie.htm#Zákon_č_299/1920_Sb_ze_dne_14_dubna_19
20_o_četnictvu zde, použití zbraně http://is.muni.cz/th/210711/pravf_m/dpl.txt ozbrojenými sbory
je zde, včetně zmínky § 65 četnické instrukce o použití zbraně. Tedy i v době zřízení cikánského tábora
platily prvorepublikové předpisy o použití zbraně… Pokud byly později učiněny nějaké změny, které
nebyly v souladu s těmito paragrafy, je zde jasně řečeno kým mohly být vydány(herausgeben)!!!!!
Odstavec 3 § 65 četnické instrukce o použití zbraně uvádí: „Četník smí upotřebiti zbraně, aby zamezil
útěk nebezpečného zločince, jejž nemůže jiným způsobem zadržet. Za zločince nebezpečného
pokládána buď osoba, která od příslušného úřadu byla četníkovi jako nebezpečný zločinec označena,
nebo již dlužno z jiných nepochybných okolností důvodně pokládati za obzvláště nebezpečnou státu,
osobě, nebo cizímu majetku. Méně nebezpečné vězně má četník sice co nejhorlivěji pronásledovat,
nesmí však prot nim k zmaření útěku použít zbraně. Ač pokaždé, když se užije zbraně, má se to
stát co nejšetrněji, musí přece být zbraně tak mužně užito, aby protivník stal se tím k boji
neschopnýma odpor byl zlomen, při pokusech o útěk pak aby pokračování v útěku stalo se
nemožným….
_________________________________________________________________________________
Neexistuje rozkaz, který by rozkaz č. 19 ze dne 27. června 1941 zrušil! Můžeme nebo nemůžeme
předpokládat, že zůstal upřesňujícím rozkazem pro tento odstavec domácího řádu cikánských
táborů? Žádný rozkaz pozdějšího data jsem nenašel.
A zde http://is.muni.cz/th/257330/pravf_m/Diplomova_prace.txt jsou předpisy, které platili za první
republiky, sami porovnejte jak moc se mnou citované předpisy či výnosy od nich liší!
Co je dokladem toho, že uprchlé osoby byly zastřeleny?
Snad výklad Polanského?: „Máte nějaké důkazy o střílení vězňů? Ne, ale existuje kniha útěků. Když
vězně chytili, jejich jména byla přeškrtnuta červenou tužkou, pak znamená: byli zastřeleni na útěku.“
„Zastřeleni na útěku“ v dobách okupace naší země byli například sestřelení američtí piloti
http://www.fronta.cz/dotaz/soud-s-vrahy-pilota-usaf-j-h-bankse
a to našimi sudetoněmeckými
krajany, opravdovými bojovníky za Novou Evropu! Čechům, kteří některé piloty, uprchlé válečné
zajatce či jiné uprchlíky, Židy či parašutisty nebo partyzány a odbojáře ukrývali, podporovali a některé
zachránili, za to hrozil trest právě zastřelením, a také býval vykonán. To ale v Iowě asi nevědí !!!!!!!!
Nevědí, že http://obecvarvazov.sweb.cz/zbonin.htm na sklonku války, dne 29. 4. 1945 byl nucen u
Štědronína nouzově přistát klouzavým letem bez podvozku jeden z amerických stíhacích letounů,
které útočily na pozice oddílů SS u Zvíkovského Podhradí. Pilotem byl americký Čech, který s pomocí
místních obyvatel odešel druhý den v noci v převlečení podél Vltavy směrem na Prahu. Stal se
nezvěstným a po válce zde po něm marně pátrala americká armáda i jeho rodina. Nevědí to!!
(navzdory tomu, že velký americký vědec Polansky pročetl mnoho místních kronik v okolí Letů!!!
Nebo, že by je jen zase jen prolistoval?? Asi ani to ne, když žádnou obec nejmenuje! Čtenáře odkazuji
na www.taborletyinfo.rajce.net , kde najde zmíněné řády a knihu útěků !!!!!) Nevědí nic ani o honu na
zajíce v Mühlviertelu http://www.fronta.cz/dotaz/hon-na-uprchle-vezne-kt-mauthausen . I u nás se o
tom skoro nepíše http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Psal-pul-stoleti-knihu-o-hrdinstviCechu-a-Rusu-nemohl-najit-vydavatele-Krest-byl-na-ruske-ambasade-286661 V únoru 1945 uprchlo
500 až 700 sovětských válečných zajatců z KT Mauthausen. Pátrání po nich se zúčastnil Wehrmacht,
HJ, Volkssturm, Feuerwehr a civilní dobrovolníci. Výsledek byl následující, osvobození se dožilo 11
sovětských válečných zajatců !!!, ostatní byli zastřeleni,do tábora se vozily jen mrtvoly. Taková byla
bilance stíhání uprchlíků křesťanskými Evropany, nositeli kultury a civilizace, kteří nám , primitivům,
dnes občas jen zablokují hranici! A ani to nenapíší červenou tužkou!! Ti co přežili, s vyjímkou dvou,
byli zachránění díky tomu, že uprchli do protektorátu. Tam se jim dostalo pomoci, i když za to hrozil
trest smrti!!
Ano, po vypuknutí epidemie obdrželi strážní v Letech pušky(měli jen pistole a obušky) a měli možnost
střílet na uprchlíky bez vyzvání. Dálnopis GNUP ze 17. února 1943 nařizoval při pokusu o útěk
okamžité a bezpodmínečné použití střelné zbraně!!! To byl německý rozkaz!!! Přesto ani tehdy nebyl
nikdo zastřelen. Knížecí vzpomínka „Vidím před sebou ty nešťastníky, jak stavěli novou silnici z Letů
směrem na Tábor. Hlídali je četníci s puškami a nasazenými bodáky.“ je tedy mylná, po vypuknutí
epidemie se již silnice nestavěla!! Když se stavěla, měli četníci jen pistole!!
http://euro.e15.cz/praseciny-2-797344 Četníci v táboře v době karantény obdrželi dodatečně 5 pušek
s 15 náboji, 26 pistolí s 15 náboji a 26 gumových obušků.
Táborový řád kárného tábora schvalovali Němci, cikánského samozřejmě také. Je vyhotoven tiskem
v němčině. Úřadování v němčině nebyl nějaký rozmar nebo prestiž okupantů, umožnilo totiž efektivní
kontrolu. Německý úředník nebyl závislý na předkladateli, který by mohl překladem českého
dokumentu zlehčit nějaký nedostatek či závadu v tomto česky psaném dokumentu a pak se
vymlouvat na malou znalost němčiny. Ten kdo dokument v němčině podepsal, byl za něj i
zodpovědný.
Jedinou osobou zemřelou na útěku je dle Pamětní knihy 1 Karel Růžička, který dne 19.2. 1943 uprchl
z pracovní skupiny Draheničky a dne 23.3. 1943 byl nalezen mrtev v příkopě podél okresní silnice
Kundratice - Louňovice. Další uprchlí Romové byli popraveni po svém dopadení na Pankráci. Čtyři byli
z Let a jeden z Hodonína (Antonín, Bohumil a Josef Růžičkovi, František Serynek a Ludvík Murka).
Jediným Romem, zastřeleným na útěku českým četníkem byl Jan Daniel, káranec donucovací
pracovny v Brně. Uprchl z kamenolomu v Olšovci a skrýval se v rodném Hluku. Tam však byl vypátrán
v únoru 1943 četnickou hlídkou a ta jej při pronásledování zastřelila.
__________________________________________________________________________________
Na straně 72 své knihy tvrdí Evropan Pape : „podle poválečných výpovědí se Janovský a jeho
spolupachatelé bavili tím, že přebytečné či nemocné dět brutálním způsobem usmrcovali!!!!!
V sousedním lese byly jejich mrtvoly spáleny a popel nasypán do masových hrobů“
Kdo a kde a před kterou institucí o tom po válce vypověděl? Co je to poválečná výpověď??? Může to
u nás vyvolávat pocit, že taková výpověď byla učiněna nejpozději v roce 1949. Má takovouto
poválečnou výpověď Markus Pape? Zveřejnil ji někde na síti nebo ji předal úředníkům Evropské unie,
kteří jako bedliví strážci historické pravdy ji někde uložili? V poválečných spisech jsem takové
svědectví nenašel!!!! Slovo poválečná u nás vyvolá asociaci s dobou, která navazuje na konec války,
s roky 1945, 1946, 1947, 1948 a 1949, kdy probíhalo vyšetřování a soud ve věci Josefa Janovského a
Jiřího Letova a kárné řízení, jednání a očistné komise MV s plukovníkem Letovem, se strážmistrem
Hejdukem a štábním strážmistrem Luňáčkem! Slovo výpověď u nás vyvolává asociaci, že tato výpověď
byla učiněna jako svědecká výpověď před nějakým vyšetřovatelem nebo soudcem! Obsahově
podobnou výpověďí je však výpověď Barbary Richterové v Polanského knize Tíživé mlčení: „Ke konci
museli všichni sbírat dřevo, všichni muži museli sbírat dřevo místo práce na silnici. To dřevo ale nikdy
nenosili do tábora. Ale v noci jsme viděli ohně. Slyšela jsem , že v nich spalovali mrtvoly, protože
v jámě nebylo místo.“ Pokud tato „poválečná výpověď“byla učiněna v devadesátých letech a nikoli u
soudu, bylo by třeba ji označit za vzpomínku pamětníků! Všimněme si jak Pape přistupuje k těmto
„poválečným výpovědím“, shromážděním jím a Polanským. O pár stránek dál po výpovědi Barbary
Richterové je výpověď Bohuslavy Klocové. Ta uvádí: „Později jsem musela sbírat dříví v lese, na
podpal, ale nejsem si jistá , k čemu bylo použito. Možná pro spalování mrtvol. Viděla jsem tam mnoho
mrtvých, kteří nebyli pohřbeni. Nedaleko od tábora jsme viděli ohně, ale nesměli jsme k nim chodit.
Ty ohně tam byly vždy, když přijely nové transporty a dovezly lidi do tábora“. Markusi , transporty do
tábora probíhaly jen v srpnu, byly tam ty ohně? Jenom v srpnu? Proč, tehdy se přece pohřbívalo na
hřbitově v Mirovicích? Sbírání dřeva je datováno slovem později, ohně tam ale byly, když přijely
transporty! Ty ale přijely na začátku! Antonie Kroková vypovídá: „V Letech jsme museli všichni
pracovat. Každé ráno nás , děti, vzali ven do lesa, kde jsme musely sbírat všechno dřevo, které se
hodilo na podpal. Museli jsme to dříví nosit a dávat na hromady, hned vedle mrtvých těl, která tam
byla naskládána, aby mohla být spálena.“ Opět dotaz, Markusi: tak to se pálily mrtvoly každý den?
Markusi, to už jsi zapomněl co Ti na tvůj dotaz „ viděli jste kouř????“ odpověděl pan Stockinger??!!
„Jenom z kuchyně“!!!!! http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn513254
Karel Kloc uvedl: „Občas nás brali do sprch. Byl tam i nějaký rybník. Dozorci nás přinutili jít do vody,
pak do ní dali dráty, pustili elektrický proud, a všichni, kdo byli ve vodě, byli mrtví. Než dozorci pustili
proud, ptali se Romů, jestli něco ukradli. Když neodpovídali, zabili je. Jiní vězni museli vynést mrtvá
těla z rybníka a odnést je do hromadných hrobů kolem tábora. Mohu vám přesně ukázat, kde ty
hromadné hroby jsou. V každém takovém hromadném hrobě bylo 50 až 60 lidí. Teď je na místě těch
hromadných hrobů velkovýkrmna vepřů. Museli ze země odstranit spoustu kostí, než tam postavili tu
výkrmnu vepřů.“ Byl pan Karel Kloc přítomen, když se uvedený vepřín začal stavět? Zná pan Kloc,
Polansky či Pape někoho z dělníků, kteří pracovali na zakládání stavby, kteří by dosvědčili nález kostí?
Jak byla tato událost tehdy šetřena či dokumentována tehdejší Veřejnou bezpečností?!!!!!
V okresním archivu v Písku se nacházejí místopřísežné výpovědi tří pracovníků Agrostavu Písek o tom,
že při stavbě velkovýkrmny nebyly nalezeny žádné lidské pozůstatky (kosti apod.). Markus Pape
v tomto archivu byl a uvedené výpovědi musel vidět!! Nikde o tom nic nenapsal! Paní Martna
Sádlová https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/121515/ ve své bakalářské práci z roku 2013, kde
mapuje veškeré poválečné události ohledně cikánského tábora a jeho lesního hřbitova, také o nálezu
pozůstatků nic neuvádí!!! Kdy se to dozvíme?? Vždyť přednosta píseckého okresního úřadu Zdeněk
Prokopec uvedl, že žádný vepř nešlape po místech, kde trpěli vězni romského internačního tábora.
Svoje tvrzení doložil leteckými snímky, pořízenými po druhé světové válce… (Lidové noviny
12.2.1999). Bratři Čermákovi, bývalí vězni z Let, vztyčili kříž právě v místě hromadného hrobu již v roce
1986, a to tam, kde je dnes kamenný památník, nikoli prasečák. Co by řekl pan Kloc k článku
v Metropolitním expresu z 19.7.2006, kde pan Václav Bajer , profesí elektrikář, říká, že „pokud
člověkem, který je v bazénu, prochází fáze, ale nedotýká se nuly, tak se nemůže nic stát!!!“ Uvedený
rybník by totiž musel mít kovové dno!!!!! jako v článku popisovaný bazén. Skutečně se něco takového
stává
http://www.novinky.cz/krimi/374432-elektricky-proud-zasahl-bazen-na-litomericku-mezizranenymi-je-26-deti.html Ani dětem to nepřinese žádné trvalé následky, natožpak smrt!! O
kapacitě tábora Karel Kloc uvádí: „Bylo tam tak 15000 nebo 16000 lidí“. Mohlo by 22 strážních
orgánů uhlídat 16000 osob!? Jedna směna měla 12 dozorčích a 1 kontrolní orgán! To je počet policistů
,kteří dnes eskortují jednoho českého politika z vazební věznice do poslanecké sněmovny, aby nám
sdělil, že nevzal úplatek.!! Tábor byl osvětlen petrolejovými lampami a neměl připojenou elektřinu,
marně o ní Janovský žádal! Kde tedy vzali čeští četníci proud?? To jim jejich protektorátní čeští
nadřízení dokázali poslat dieselagregát? Vždyť sami museli mít německé svolení i kvůli dřevité vlně a
sám Janovský musel prosit o příděl pohonných hmot pro doktorovo auto !!! Antonín Vintr
Polanskému vypověděl: „Když nějaká žena v táboře otěhotněla, nesměla si dítě ponechat. Někdy
novorozeňata topili v latrínách, jindy v sudech na dešťovou vodu, nebo je prostě hodili do jámy
s mrtvolami. Žádná rodina si nesměla ponechat dítě mladší než dva roky. Všechny ty děti vzali k té
jámě, hned jak taková rodina přijela do tábora. Když nějaká rodina přijela s mnoha dětmi, některé
hned odvedli a pak už je nikdo nikdy neviděl. Dozorci měli v lese zvláštní místo, kam ty děti vodili.
Jednou jsem je sledoval, schoval se za stromy, takže mě nemohli vidět. Vzadu za táborem bylo
hluboko v lese takové místo, o kterém skoro nikdo nevěděl. Stálo tam nějaké auto, vypadalo jako
vojenská nebo policejní dodávka bez okének. Děti poslali, aby se uvnitř umyly. Dozorci tomu říkali
„polní kuchyně“. Ale ve skutečnosti to byla plynová komora. Potom těla dětí spálili ve velké cihlové
peci, která byla postavena hned vedle toho vozidla.“ Tak takhle to tedy bylo, viď Markusi, je to přece
„poválečná výpověď“!! Potvrzuje to přeci Eduard Čermák, syn vězňů, kteří přežili Lety: „Co můj otec
dělal v Letech? Jeho nejdůležitější prací byla stavba plynové komory. Hodně se mnou o tom mluvil,
protože on a ostatní muži věděli, k čemu ta plynová komora má být použita a proto pracovali schválně
pomalu. Byl to podzemní bunkr za rybníkem, tam kde začíná les. Dozorci si z toho dělali legraci, říkali,
že to bude „stálá kuchyně“. Hluboko v lese byla „pojízdná kuchyně“, plechový vůz, který byl užíván ke
zplynování dětí, když jich bylo v táboře příliš mnoho. Jejich těla pak byla spálena v nedaleké peci. Když
otec a jeho pracovní četa skončili práci na plynové komoře, přišli nějací lidé a instalovali tam trubky.
Ale tábor byl uzavřen, ještě než tam zavedli plyn. Můj otec mi často říkával, že Lety byly určeny
k vyhlazení našich lidí. V tom rybníku je mnoho mrtvých. Topili tam také děti. Kolik lidí zahynulo
v Letech? Každý den byly ty romské vozy plné mrtvol. Byl tam i náš vůz. Podle mého otce byl vždycky
plný. Byly tam hromady a hromady mrtvých. Můj otec mi řekl, že museli mrtvoly spalovat. Když přijeli
noví vězni,dozorci vždycky hledali zlato. Když měl někdo zlaté zuby a nechtěl je dát dozorcům byl první
na řadě“.Jestliže těla byla spalována v peci, proč potom jiná svědkyně uvádí : „v noci jsme viděli ohně“.
Tedy více než jeden oheň, a to i kdyby to byl jen jeden oheň, byla to pak nějaká pec s otevřeným
ohništěm? Proč ji tedy stavěli, když by spalování mohlo proběhnout na dřevěné hranici? Byli ty tisíce
http://www.britskelisty.cz/9902/19990226h.html
mrtvých pohřbeny nebo spalovány?!
V třeboňském archivu najdete www.taborletyinfo.rajce.net složku hlášení o narozených dětech, o
jejich křtu. Najdete tam i seznam matek s dětmi. Proč to tedy někam hlásili, proč dělali seznam, když
ty děti dle Polanského vraždili???? Nemělo by smysl něco takového dělat, bylo–li cílem děti vraždit!
Proč by se tam instalovaly trubky??, když přece velký americký vědec Polansky objevil, že do Let
dodávala Cyklon B jedna pražská firma??? V případě Cyklonu B se totiž plynové trubky nepoužívaly.
Trubky se používaly, když byli vězni otráveni výfukovými plyny (CO, CO²) stacionárních (tankových)
motorů v Sobiboru a v Treblince, či automobilovými zplodinami v tzv. dušegubkách….. Podstatou
Cyklonu B je kyanovodík (HCN), ale je vázán na absorbent, z něhož se uvolní! Je lehčí něž vzduch,
plynová komora musí být uzavřená. Plyn by tam nikdo nemusel zavádět, Cyklon B se dopravoval ve
formě jakési konzervy, takže žádné trubky nejsou potřeba. Je vidět, že Paul má opravdu velký přehled
o tom, jak to v německých likvidačních táborech vypadalo, přečetl o tom přece hodně knih!!!!!!!!
Rovněž tak tvrzení pana Čermáka : „ Hluboko v lese byla „pojízdná kuchyně“, plechový vůz, který byl
užíván ke zplynování dětí, když jich bylo v táboře příliš mnoho.“ je na štíru s historickou realitou!!
Kterápak firma tam ten plechový vůz dodala??? V knize Vojtěcha Kyncla Stroje na smrt je na straně 84
uvedena odpověď Himmlerova RSHA panu SS-Obersturmbannführerovi Rauffovi. Ten požadoval, aby
se na přestavbách náklaďáků na tzv. dušegubky, vozy usmrcující výfukovými plyny, spolupodílela i
firma Sodomka. V odpovědi se praví : „..všechny nástavby budou provedeny u firmy Gaubschat, jelikož
ve zmínce uvedená firma Sodomka ve Vysokém Mýtě se nezdá být vhodná pro udržení tajemství.
(Česká firma v čistě českém prostředí s českými dělníky)….“ Takže vidíme, že i jen spolupodílení se
české firmy na něčem tak tajném, jako je výroba smrtícího vozu, Němci nedovolili, i když firma
Gaubschat nestíhala!! Takže v žádném případě by Čechům něco takového nedovolili vyrobit či
provozovat v Letech!!! Ale označovat Čechy za války za pachatele genocidy, samozřejmě že
mimořádně brutální a horší než Němci, je dnes cool a inn ! Slizce to tak dělá Gál, Pape, Polansky,
Pithart, Hajšman, Museum holocaustu ve Washingtonu, česká kulturně mediální fronta atd. Mýtus o
Češích jakožto pachatelích či spolupachatelích holocaustu Židů a Romů se stal „vědeckým“
paradigmatem polistopadové doby. „Přes ušlechtilé předstírání opaku – které se často skrývá v pečlivé
volbě slov, jež mají odradit případné kritiky - věda až příliš často podlézá právě převažujícímu
kulturnímu paradigmatu! (Christopher Ryan)“. Slovy Evy Hahnové : „ Český národ je docela obyčejným
národem a odjakživa podobně rozmanitým společenstvím jako všechny ostatní. Úvahy na téma „jací
jsme“ proto nutno nahradit diskusemi o tom,jak si kdo a za jakých okolností počínal či počíná a co
sami o moudrosti či nemoudrosti jeho argumentů soudíme a proč. Meditace o jakési a priori dané
kolektivní charakterové vlastnosti jakkoli definovaného společenství jsou nejen nesmyslné, nýbrž pro
orientaci v minulosti i ve světě kolem nás škodlivé.“ Počet příslušníků jiných národů zabitých Čechy
od doby ozbrojeného vystoupení legionářů až po mise naší armády v zahraničí a počet zemřelých ve
všech táborech spravovaných Čechy lze zhruba vyčíslit!! Pokud protivníkům legionářů a vojáků 2.
odboje přisoudíme stejné ztráty (tj. 1:1) , nebude to víc než dvacetpět tsíc!! Čechů padlých a
zahynulých v boji s nepřítelem je zhruba dvojnásobek!!
Vidíte sami, jak rozporné jsou „poválečné výpovědi“, které učinili internovaní Polanskému či Papemu.
Pokud je vůbec takto učinili? Jejich nahrávky neexistují! ( Dostupné jsou jen tyto výpovědi
z http://www.ushmm.org/search/results/?q=letyhttp://www.ushmm.org/search/results/?q=lety
amerického musea holocaustu). A jsou to vůbec všechny výpovědi učiněné Polanskému a
Papemu???? S oněmi výpověďmi zaznamenanými Papem a Polanskym je to vůbec zajímavé! Podle
článku Fedora Gála z roku 2013 : „........A protože vím, jak to chodí v mediích, dodávám krátkou repliku
od Markuse Papeho, který se koncentráku v Letech u Písku věnoval a věnuje dlouhá léta a zná mnohé
přeživší osobně: „Bývalí romští vězňové letského tábora řekli Polanskému, že se prali o to, pracovat
pro Schwarzenberga, tam byly totiž nejlepší pracovní podmínky. To hlavní ale je, že v té době byl už
majetek Schwarzenberga pod nucenou správou německého správce a Schwarzenbergové nemohli už
o takových věcech rozhodovat. Zaměstnanci podniků Schwarzenberga tehdy spíše pomáhali věznům,
než aby je vykořistili. Proto v tomto případě bylo správné objednávat si vězně na práci z letského
tábora, i když to třeba prospělo majetku Schwarzenberga, který už nemohl sám spravovat.“ Tolik mail
od Markuse Papeho“ http://vera-tydlitatova.eblog.cz/fedor-gal-neni-jine-obrany-pred-anonymnimkydanim-spiny-nez-ji-ignorovat Já sám jsem narazil v archivu na jiné svědectví ! A to služební hlášení
panu veliteli sběrného tábora v Letech (Janovskému) od vedoucího pracovní skupiny Zbonín Čejpa ze
září 1942.: „Pane řediteli, očekával jsem Vás, že se na nás přijedete podívati a jelikož se tak dosud
nestalo, hlásím vám, že celkem to tady s těmi cikány ujde. Pan disponent sice není s výkonem práce
spokojen a já pak s tím, že se o zlepšení ubytování a stravování nestará a všechno si musím zařizovati
sám. Je to zejména v kuchyni, není žádný nůž ani vidlička na maso, žádná nádoba na vodu ani kbelík
na špínu, takže s chlapy musím choditi se umývat k rybníku. Takových nedostatků je více. Co se týče
stravování, pan disponent mi předal pouze odběrní lístky a o více se nestará. Když mu řeknu, aby se
něco přikoupilo, tak o tom nechce ani slyšet....“ To nevypadá, že by se pan disponent zrovna ochotou
přetrhl! Je zajímavé , že v Papeho knize A nikdo vám nebude věřit Markus Pape to, co napsal Gálovi
v mailu. neuvedl!!!! Ani Paul Polansky toto neuvedl!!! Jak to vlastně s těmi výpověďmi je ????? To je
neuveřejnili všechny a mají některé stále uloženy ve svém laptopu, kam si je zapisovali???? Dát to na
internet přece nic nestojí!! Ani námahu, nemusí se to znovu přepisovat! Ze stejného soudku je
http://akana.cc/2014/12/news-cs/news-local-cs/schwarzenberg-by-se-mel-omluvit-za-tabor-smrti/ i
Polanského druhé vydání knihy Tíživé mlčení!! Ono to je vlastně druhé vydání anglické verze Black
silence!! Obviňuje Gála, že mu nevydal všechny výpovědí vězňů!! Tak jako Gál proti němu dnes
vytahuje mail od Papeho. Proč to Polansky i Pape tehdy nedali na internet, když nemohli vše
publikovat na papíře????? Vždyť to nic nestojí?? Takhle to na zasvěceného čtenáře může dělat dojem
dodatečně vyfabrikovaných, http://www.amazon.com/Black-Silence-Paul-Polansky/dp/1466295740
účelových záznamů výpovědí, které se nikdy neuskutečniliy!!?? Polansky v rozhovoru s gardovým
soudruhem a bratrem v Kristu Pithartem říká: „ Většina bývalých vězňů z Let, kteří jsou ještě naživu,
se navzájem nezná. Byl jsem ohromen, v kolika detailech se jejich výpovědi shodovaly. Mnoho
dokumentů nalezených v českých archivech tato svědectví potvrzuje a naopak vyvrací tvrzení vlády a
profesora Nečase..“ Vážený soudruhu Pitharte, které dokumenty, nalezené v českých archivech, tato
mnou citovaná „svědectví“ potvrzují??????!!!!!! Viděl jsi je??? Proč ses ho na to vážený a gardový
soudruhu Pitharte nezeptal??? To řekl http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Lety_Pithart.html
Polansky soudruhu Pithartovi roku 1996 !! Na konci roku 2014 http://outsidermedia.cz/sestrih-zekrtu-knihy-paula-polanskeho-tabor-smrti-lety/však v přítomnosti soudruha Pitharta tvrdí: „Oficiální
dokumenty mají jenom zamaskovat to co se v Letech stalo. I v nich jsou velké mezery a byly ničeny
ještě v letech 1945..“ Ve své knize Tíživé mlčení, vydaná nakladatelstvím G plus G roku 1998, v její
první kapitole nám Polansky říká „Zaměstnanci archivu mi dovolili, abych si okopíroval více než tsíc
dokumentů..“ Předpokládám, že jako ostřílený a mazaný americký znalec, který věděl, že Češi jsou
rasisté a nevěřil jim, okopíroval si také dokumenty, které potvrzovaly svědectví těch vězňů, které
vyslechl ( a zapsal do laptopu!!!). Proč jsi ho soudruhu Pitharte nepožádal, aby Ti ty kopie dokumentů
ukázal?????? To Ti ani nepřijde divné, že před rokem 1996 zaměstnanci archivu mu dovolili, aby si
okopíroval více než tsíc dokumentů ??? Vždyť ty dokumenty byly ničeny ještě v letech 1945..“ Tedy
i před rokem 1945!! A v těch co se dochovaly jsou velké mezery a mají přece jenom zamaskovat to,
co se v Letech stalo !!! Jak to, že čeští genocidní rasisté ty dokumenty, které potvrzují svědectví
vězňů, nedokázali včas zlikvidovat, když byly dokumenty ničeny ještě v letech 1945, tedy i před
rokem 1945 !!!! Není to divné, vážený soudruhu Pitharte???? Polansky o dokumentech v Třeboni
přece řekl , že sbírka zůstala nedotčena!! Co Ty na to, leninisto, komunisto, dialektiku, marxisto,
bolševiku, intelektuále, disidente, bratře, soudruhu, lidovče, občane PITHARTE????????
Vezmeme-li si Pamětní seznam- 1, zjistíme, že Barbara Richterová uprchla z Let 9.12. 1942 . Tehdy se
ještě pohřbívalo na mirovickém hřbitově. Nikoli na lesním hřbitově! Ke konci je datovaní značně
neurčité. Bohuslava Klocová v Pamětní knize 1 není. A není tam nikdo, kdo by se narodil v jejím rodišti
, v Trhových Svinech! Nejsou tam ani její sestry Josefa a Marie, které byly dle její výpovědi v Letech
spolu s ní. Karel Kloc se v Pamětní knize 1 nevyskytuje a není v ni nikdo, kdo by se narodil v Mělníku!
To je jeho rodiště. U žen je možná změna jména ale u mužů??. Polanského zápis v konfrontaci
s dokumenty přináší „nejasnosti“. Uvedené osoby nejsou ani v knize profesora Nečase ANDR ODA
TABORIS !
Proč jsi Markusi nedal provést sondu v místě masových hrobů? Eduard Čermák přeci řekl: „Kdyby
archeologové dělali v Letech nějaký průzkum, vlasy by jim vstávaly hrůzou, tolik je tam všude koster,
nikdo by tomu ani nevěřil“. Popel i kosti zůstávají zachovány, je možno je pomocí izotopu uhlíku C14
i datovat, mohou tam být i nějaké nespálené zbytky! Ty pohřbené, kteří nebyli spáleni, by bylo možno
exhumovat, zjistit jaké je mezi nimi zastoupení žen, mužů a dětí a analýzou DNA příbuzenské vztahy.
To porovnat s táborovými záznamy!!!! Pak by vše bylo dokázáno nade vší pochybnost! Pokud by se
někdo někdy následně pokoušel odstranit tyto důkazy například odbagrováním i to by dokázali
zkušení archeologové poznat! Z prachu kostní dřeně se dá analýzou DNA zjistit i přítomnost tyfové
bakterie Rickettsia prowazekii . Viz např http://zpravy.idnes.cz/koncentracni-vyhlazovaci-taborsobibor-plynove-komory-archeologove-12k-/zahranicni.aspx?c=A140919_095215_zahranicni_vez
Skutečně se o těchto možnostech uvažovalo i v Letech, když propukl mediální spor o přesnou polohu
bývalého cikánského tábora vůči dnešní velkovýkrmně vepřů. Listy Písecka dne 26.2.1999 zveřejnili
dokument z 2.7.1941. V tehdy ještě kárném táboře bylo podle německého nařízení započato
s budováním protileteckých krytů, jak hlásil Janovský. Kromě toho bylo započato s budováním nádrže
na vodu za ohradou tábora u prádelny. Chtěli tehdy také zjistit z vodohospodářské dokumentace
polohu táborových studní. Navrhovali použít moderních geofyzikálních metod a snímkovat plochu i
v UV a IČ spektru, aby nalezli betonové zbytky. Přednosta Prokopec uvažoval, pokud obdrží souhlas
pozůstalých a hygienika, o sondě v místě lesního hřbitova, kterou by provedlo Prácheňské muzeum
spolu s OÚ Písek. V 80. Letech došlo totiž ke kalamitě, velká část stromů padla a tak došlo
k povrchovým změnám. Viz též ZN 19.4.1999. Všichni mrtví v lese však nemusí být z cikánského
tábora. Dle pamětníků dne 12. května 1945 byly zbytky německé armády (4000¬6000 mužů)
soustředěny do prostoru bývalého tábora Lety a do místa 1 km vzdáleného severozápadně od tábora.
Odzbrojení armády proběhlo pod dozorem příslušníků Rudé armády v součinnosti s německým
velením. Shromážděná munice byla likvidována pyrotechniky Rudé armády v blízkosti tábora (asi
1OOm). Z místa seřadiště byly transportovány zbytky armády do zajateckých táborů v Cerhonicích (2
tábory) a bylo vypraveno několik transportů z nádraží Mirovice neznámo kam. Toto seřadiště
fungovalo asi 1 týden. Mezi zajatci byli ranění a někteří vyšší důstojníci údajně spáchali sebevraždu. To
může být důvod existence hrobů v linii lesa.
Proč si Janovský a jeho spolupachatelé přidělávali práci a usmrcené děti pálili, když už měli vykopané
masové hroby? Proč tyto hroby nechali vykopat, když věděli, že budou děti spalovat? Mluví snad
MUDr. Neuwirth, který nemá Janovského rád a sám ho iniciativně obvinil, o spalování? Ne. Pokud by
pouze přidávali popel do masových hrobů, ve kterých by pohřbívali nespálené dospělé, pak měli tyto
hroby stále otevřeny? Nebo je opakovaně otvírali? To se nebáli nákazy? Vždyť sám píšeš, že je
zasypávali vápnem!!! To se sami dřeli s opakovaným kopáním? Kolik těchto zločinců bylo? Nebylo by
snad jednodušší popel po spálených dětech nasypat do blízkého rybníka? Nebylo by to rychlejší a
promyšlenější z hlediska zahlazení stop? Evropané to tak dělali. Popel spálených obětí sypali do řeky
Ohře! Viděl jsi dokument z jednání o zřízení hřbitova v blízkosti tábora? Táborové vedení muselo
jednat s obecní správou blízké obce a vlastníkem pozemků, i se svými nadřízenými, bylo veřejně
známo, kde tento hřbitov je! Proč pak ten popel sypali tam a ne do rybníka, kde by jim pak nikdo nic
nemohl dokázat? Sám přece píšeš o skryté genocidě! Janovský a jeho kumpáni zakamuflovali dle tebe
zadržování, neodebírání či krádež táborových potravin! Tak, že ani ti četníci co ho nenáviděli, a byla
jich většina, nedokázali toto sdělit Blahynkovi, aby tento provedl důkladnou kontrolu při převzetí
skladiště!!? Proč takto mazané kumpány a Janovského nenapadlo vysypat ten popel do rybníka?
Dále Evropan Markus Pape na straně 91 své knihy uvádí: „podle tvrzení české vlády z roku 1994 přišlo
v Letech o život v průběhu deseti měsíců 327 lidí, zejména dětí. Vzhledem ke zmíněnému nepořádku
v evidenci vězňů bude toto číslo jistě mnohem vyšší. Početné indicie svědčí o tom, že masová úmrtí
byla vyvolána záměrně. Podle dokumentů, které jsou k dispozici,nenařídili nacisté učinit z tábora
v Letech tábor vyhlazovací- Himmler- tehdy jediný policejní subjekt se skutečnými pravomocemi–
nedal táborovému veliteli rozkaz k sonderbehandlung. Janovský měl na osoby jemu svěřené dohlížet
do doby než se uvolní potřebná kapacita ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.“
Toto už je vrchol všeho! Představa, že říšský vedoucí SS Himmler byl nucen komunikovat či vydávat
v roce 1942 nějaké rozkazy osobě v pravomoci protektorátního ministerstva vnitra v hodnosti
štábního kapitána četnictva, může být vykládána snad jen úředníkům v Bruselu , kteří mají na
starosti otázky střední a východní Evropy. Ti, podobně jako čtenáři v Iowě, budou jistě Markusi
Papemu věřit!
Které početné indicie to jsou?.
Co znamenaji slova jistě mnohem vyšší? O kolik? Kdy o tom napíšeš slíbenou knihu??????????????
Nečetl jsi článek Ctibora Nečase, kde se uvádí, že na rozkaz šéfa úřadovny německé kriminální policie
v Praze SS-Obersturmbannführera a vrchního kriminálního rady Friedricha Sowy byly z Letů vypraveny
dva transporty vězňů do Osvětimi. První odjel 3. prosince 1942 do koncentračního tábora Auschwitz I
a skládal se celkem z 16 mužů a 78 žen. Při jeho sestavování došlo k hrubému narušení rodinných
svazků, neboť do transportu byly zařazeny ženy, jejichž děti byly zatím ponechány v táboře. Takže to
nebyl jenom hlad, chlad, nemoci a přeplnění tábora, ale i odeslání rodičů, hlavně matek dětí, které
stojí za jejich utrpením. Hana Chrastnová uvádí: „Na rozkaz německé kriminální policie sestavila
kriminální ústředna v Praze z letských vězňů celkem dva hromadné transporty: první podle nařízení
vlády o preventivním potírání zločinnosti, druhý na základě pověstného Himmlerova výnosu.“
Proč tento fakt Pape nezmiňuje? Protože rozkaz vydal Němec? Proč se v jeho rozhovoru dozvídáme
toto: „Německý člověk Fridrich Sowa ,který byl za války velitelem německé kriminální policie v Praze,
řekl po válce během soudního řízení, že „sběr cca 5000 cikánů v roce 1943 ..provedlo české četnictvo.
Většina těchto Romů byla později zavražděna ve vyhlazovacím táboře Osvětimi–Březince (pozor tohle
nebyl jeho oficiální a nacisty schválený název!) Sowa sám byl po válce odsouzen k deseti letům
těžkého žaláře, nikoli však za to že nařídil deportace Romů do Osvětimi. Podle soudu totiž jen plnil
rozkaz svého šéfa Himmlera. O zavlečení Romů do Let a Hodonína se v rozsudku nemluví.“
A nedozvíme se, že Sowa vydal tento příkaz, který romské děti připravil o jejich rodiče právě v tom
nejtěžším okamžiku, v době přicházející zimy? To jsi to, Evropane nevěděl, že ten rozkaz vydal právě
Sowa? Není určující, že o zavlečení Romů do Let a Hodonína se v rozsudku nemluví . Oldřich Sládek
v časopise Veřejná správa 19/1999 uvedl: „… tábory vznikly na základě rozkazu velitele německé
bezpečnostní policie a SD v Praze, který byl současně velitelem neuniformované protektorátní policie
(mj. mu podléhalo i gestapo a německá kriminální policie). Oba tábory spadaly do kompetence
velitele německé kriminální policie SS-Obersturmbannführera F. Sowy. Na základě jeho rozkazů
putovali cikáni z Let i Hodonína u Kunštátu k likvidaci do koncentračního tábora v Osvětimi.“
V obžalobě se uvádí: „Bedřich Sowa jako vedoucí bývalé německé kriminální policie a jako šéf štábu
bývalého generálního velitele neuniformované protektorátní policie je důvodně podezřelý, že
zavinil smrt několika tsíc cikánů. Tuto smrt zavinil, neboť „vydal ve své funkci služební předpis St
I/II-17-100-78 ze dne 1O.července 1942 o potírání cikánského zlořádu, podle něhož měli býti všichni
cikáni z Čech a Moravy soustředěni v cikánských táborech a to v Letech u Písku a v Hodoníně u
Kunštátu na Moravě. Z rozkazu německé kriminální policie byli však, proti znění zmíněného předpisu,
cikáni z obou táborů odtransportováni do koncentračního tábora v Osvěnčimi a to v celkovém počtu
4831 osob…“ Jestli soud uznal Sowovy skutky jen za vykonání Himmlerova rozkazu neznamená, že
odpovědnost za zavlečení Romů do Let a Hodonína náleží českým četníkům či protektorátnímu
ministerstvu vnitra! Ne!! Tito četníci ani tato instituce tento rozkaz nevydala. Nic takového v těchto
spisech není!! Je v nich naopak uvedeno, že : „ Předpis o potírání cikánského zlořádu, jakož i
příslušný koncept,Sowou vlastnoručně podepsaný, jsou v příloze připojeny jako průkazní materiál.“
A vyhnout se Sowovým rozkazům bylo těžké, neboť: „ Z protokolů vychází najevo, že Sowa ve styku
s protektorátními zaměstnanci používal i nebezpečných pohrůžek…“
Takto píše o Janovském Markus Pape: „Táborový velitel Janovský podporoval myšlenku
koncentračních táborů pro rodiny Romů a Sintů a jejich následné zřízení v létě 1942 .“
Kde byla tato myšlenka veřejně či neveřejně definována? Kdo ji veřejně nebo služební cestou vyslovil,
kdo se na ní ptal nebo s ní seznámil Janovského? Vyslovil takovouto myšlenku někde Janovský?
Zajímal nějaký štábní kapitán nějaké vyšší důstojníky SS? To nám chce eurohistorik Pape tvrdit, že lidé
jako Bőhme, Sowa, Lyss, Weinmann, Schneider, Riege a další byli nuceni něco konzultovat
s Janovským???
„A to zejména tím, že vězňům ztížil život, ačkoliv velmi dobře věděl, že životní podmínky už
nevyhovovaly ani v nejmenším pro ubytování kojenců, nemocných osob a těhotných žen. Když
neustále nové transporty způsobily několikanásobné překročení kapacity tábora, vyvíjel vlastní
strategii pro řešení problému: vynutit si u vězňů železnou disciplínu pomocí brutality a odebráním
všeho životně nutného (ošacení, tepla, potravin atd.) Ten, kdo jeho režimu nedokázal čelit, zemřel
hladem, umrzl , nebo podlehl onemocnění způsobeným podvýživou. Ten ,kdo se pokusil uprchnout,
byl mučen, zastřelen nebo na rozkaz velitele zavlečen do Osvětmi.“
Dotaz!!! Kde má Pape jediný dokument, který by tato tvrzení potvrzoval? Ptali se ho na to naši velcí
čeští intelektuálové a velcí čeští žurnalisté a námi dobře placená veřejnoprávní televize?????
Z neúspěšných útěků do konce roku 1942 bylo vráceno 47 osob. Jakto, že nebyly popraveny? Do
preventivní vazby (tedy do Osvětimi) bylo do konce roku odesláno 97 osob. Byly mezi nimi všechny
uprchlé osoby? Ne. V Pamětní knize 1 jsou vypsáni uprchlíci, kteří byli po dopadení vráceni do tábora.
Vždyť utekly i rodiče s malými dětmi! Na děti se preventivní vazba nevztahovala! Vždyť některé osoby
utekly opakovaně!!! Proč je do preventivní vazby odesláno 95 osob až v prosinci! Není to
z logistických důvodů hromadného odtransportování! Proč se neodesílalo do preventivní vazby
průběžně, když k útěkům docházelo stále, od srpna do prosince? Na rozkaz kterého velitele? Velitele
tábora v Letech? Ne! Velitel se jmenoval Fridrich Sowa! Hana Chrastnová uvádí: „Na rozkaz
německé kriminální policie sestavila kriminální ústředna v Praze z letských vězňů celkem dva
hromadné transporty: první podle nařízení vlády o preventivním potírání zločinnosti, druhý na základě
pověstného Himmlerova výnosu.“ Markusi, první transportní seznam do Osvětimi je nadepsán takto:
„Vorbeugungshäftlinge aus dem Protektorat Böhmen und Mähren, die über Auftrag der Deutsche
Kriminalpolizei-Kriminalpolizeistelle Prag am 2.12.1942 in das Gen. Gouvernemet überführt worden
sind“!!!!!!!!
Markusi, kdo byl na útěku zastřelen???? Kým??? Kde?? Úmrtí Karla Růžičky na útěku jsem popsal,
došlo k němu až za npor. Blahynky. Kolik internovaných bylo zastřeleno????
Na straně 96 své knihy opět Markus Pape říká, že „v červnu 1942 nařídil Bienert provést soupis a
deportaci údajně neadaptabilních Romů a Sintů a podobným způsobem žijících dalších lidí. Dohled
nad provedením tohoto rozkazu náležel Augustu Lyssovi, který byl od léta 1942 inspektorem GNUP a
odpovědným úředníkem šéfa pro prezidentské záležitosti“. Kriminální rada August Lyss byl , jak sám
Pape v knize udává zástupce šéfa štábu GNUP Sowy a inspektorem neuniformované policie pro zemi
českou. Nebyl podřízeným Bienerta, který ho samozřejmě nepověřil žádným dohledem, jak by se
z formulace mohl nezasvěcený čtenář domnívat. Dohled prováděl jako zástupce šéfa štábu GNUP
(Generálního velitele neuniformované protektorátní policie) Fridricha Sowy, protože tento štáb
tuto akci nařídil! Nikoli Bienert! Abych čtenáře neunavoval neustálým omíláním, připojuji fotografie
celého výnosu Generálního velitele neuniformované protektorátní policie (na konci textu). Čtenář si
může udělat obraz sám.
ZWITTAU
Stručná internetová argumentace vycházející z obecně dostupných publikací, ( i když si je neověřila
v archivu, přesto vysvětlující rozdíl mezi německými tábory smrti a táborem v Letech) je následující:
Čas od času se vynořuje, vyvře a zase zapadne téma cikánského tábora v Letech.
Největší spor se odehrává o kategorizaci " koncentrační tábor ". Přitom zde jde
pouze o nepochopení, nicméně mám podezření, že úmyslné. Z gramatického
hlediska jde skutečně o tábor, kde byli koncetrovány cílové subjekty. Z hlediska
přísně faktického nelze Lety srovnávat s Treblinkou, Sobiborem, či Osvětimí. A to
ani pod skutečností, že pro mnohé zadržené v Letech byly tyto adresy následnou
slznou adresou. Je smutné, že v současnosti toto místo slouží jen jako vyšší karta
pro argumentačního ferbla opratěchtivých . Všude na komunikačních dálnicích
lze nalézt mnoho podkladů na téma tábor v Letech. Zde je jeden, který se mi
osobně jeví jako nejserioznější. Bohužel jsem nikde nenalezl jméno autora, ale to
myslím koneckonců není důležité, důležité je, co říká.
Cikánský pracovní tábor v Letech
V minulém díle jsem slíbil stručně shrnout historii tábora v Letech u Písku a
recenzi knihyMarkuse Papeho „A NIKDO VÁM NEBUDE VĚŘIT“.
Informace o táboře v Letech jsem čerpal z výše jmenované knihy, dále z knihy
„HISTORIKOVÉ A KAUZA LETY“, kterou vydal Historický ústav Akademie
věd ČR. Dále jsem v tomto příspěvku shromáždil informace získané z
internetových zdrojů a mého novinového archivu.
Přestože problematika tábora v Letech je hodně medializována, nikde na
internetu jsem nenalezl podrobnější popis událostí, které se v táboře odehrály.
Několik málo informací se nachází na české Wikipedii, ale informace tam
uveřejněné lze označit na naprosto nedostatečné, nesourodé a nevěrohodné,
některé další lze naprosto jistě označit jako nesmysly a lži. Tato skutečnost mě
však u Wikipedie nijak nepřekvapuje.
Zdroje, z kterých jsem čerpal informace, nedodržují chronologický popis
událostí a uvádějí popisované skutečnosti značně nepřehledně. Proto tento článek
bude zřejmě prvním na internetu uveřejněným stručným popisem událostí
zachovávajícím časovou posloupnost.
Při shromažďování informací jsem občas narazil na skutečnost, že se některé
informace, například jejich datování, či počty osob odlišovaly a nemám možnost
jinak ověřit, která z informací je přesná. V tom případě jsem preferoval
informace uváděné českými historiky před jinými autory. Dále rozsah tohoto
textu a množství dat v něm uvedených je úměrný času, který
jsem problematice mohl věnovat.
Tábor v Letech byl zřízen na základě vládního nařízení o kárných pracovních
táborech ze dne 2. března 1939.
---------------- Tábor v Letech u Písku byl otevřen 8.8.1940 -------------------Měl sloužit jako pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci a vést internované
osoby k pracovním návykům a tím také k trvalé práci. Takovýchto táborů bylo
zřízeno několik desítek po celém území Protektorátu Čechy a Morava. Kromě
tábora v Letech a Hodoníně u Kunštátu byly tyto tábory také v Plané nad
Lužnicí, Mirošově, Hradištku a na dalších místech, kde probíhala nějaká
výstavba silnic a podobně. Celkem bylo v těchto pracovních táborech
internováno 50 tisíc osob.
Tábor v Letech u Písku nebyl v době svého založení podobně jako ostatní
pracovní tábory předurčen pro nějaké konkrétní etnikum či jinou skupinu.
Velitelem tábora v Letech, kterého funkce se oficiálně nazývala „ředitel“, byl
určen 52letý Josef Janovský - kapitán četnictva. Ředitel neměl jakoukoli
rozhodovací pravomoc mimo tábor.
Vězni, kteří byli nazýváni „chovanci“ byli zařazováni do tříd. 3. třída byla
přidělována při příchodu. Za dobré chování byl vězeň přeřazen do druhé třídy a
při dosažení 1. třídy a uplynutí 3 měsíců byli propouštěni. Vězni do tábora
zpravidla přicházeli z výkonu trestu ve vězení a pobyt v pracovním táboře je měl
uvyknout na práci před úplným propuštěním.
Pokud internovaný měl nějaké kázeňské nebo pracovní přestupky, tak se mu
nezlepšovala třída a pobyt v táboře se mu prodlužoval, takže někteří trestanci
dosáhli až šestiměsíčního pobytu.
Vězni pracovali na výstavbě silnice, na polích a v lese po celém okolí tábora. Do
tábora docházel smluvní lékař z blízkého okolí a vážnější případy byly
převáženy do nemocnice v Písku.
Velitel tábora Janovský byl podle všech dostupných informací přísný člověk,
kariérista a podlézavý vůči nadřízeným a přísný vůči vězňům i podřízenému
personálu.
Tábor byl zřízen z bývalé pracovní osady sestavené z dřevěných domků
používaných civilními dělníky při výstavbě silnice. Ve spodní části jeho hranice
vymezovala dřevěná ohrada a v horní části u lesa dřevěný plot.
6.1940 dorazili do tábora dozorci. Šlo o příslušníky četnictva, kterým byla práce
v táboře nařízena rozkazem.
8.1940 dorazilo prvních 12 vězňů, kteří měli za úkol připravit ubytování pro
nově příchozí
9.1940 bylo v táboře již internováno 136 osob.
Do konce roku 1940 prošlo táborem 233 osob, z nichž 197 jich bylo již dříve
trestaných.
-------------------------------------- 1941
----------------------------------------------------Po celý rok 1941 fungoval tábor podle určeného záměru. V průběhu roku zemřeli
v nemocnici v Písku dva vězni a jeden zemřel krátce po propuštění z tábora. Za
jednu z příčin je udávána těžká práce a malý ohled ke zdravotnímu stavu
některých vězňů, kteří mohli mít skryté závažné choroby.
Za rok 1941 přišlo do tábora 537 osob z toho 489 již dříve trestaných. 27 osob z
tábora uprchlo, z čehož bylo 25 osob následně dopadeno. Z celkového počtu
káranců bylo 45 romského původu.
--------------------------------------- 1942
---------------------------------------------------Rok 1942 probíhal v zaběhlém stylu až do 10.7.1942.
10.7.1942 vydal generální velitel neuniformované protektorátní policie Horst
Bőhme směrnici obsahující příkaz shromáždit Romy v Letech u Písku a v
Hodoníně u Kunštátu. Příkaz se netýkal všech Romů obecně, ale těch, kteří se
nemohou prokázat žádnou „pevnou a produktivní prací“ a „osob žijících
cikánským způsobem“ - tedy i českých a německých občanů protektorátu, kteří
byli klasifikováni jako takzvaní asociálové. To se týkalo zejména českých
prostitutek a trhovců. Pokyn ke zřízení tábora přišel z Berlína.
V táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu měly být umístěny celé
rodiny. Muži a ženy měli pracovat v táborové prádelně, kuchyni, na polích a v
lesích v okolí tábora a muži na výstavbě silnice.
Tímto končí první část historie kárného pracovního Letského tábora a začíná
období takzvaného cikánského tábora. Stávající vězni byli buď propuštěni, nebo
převezeni jinam. Malá část jich zůstala v táboře a připravovala ho pro nově
příchozí. Za celou dobu předchozí existence se počet internovaných Romů jak v
Letech, tak v táboře v Hodoníně u Kunštátu pohyboval v rozmezí 10 až 25
procent.
V době okupace českých zemí stoupl počet Romů na Českém území. Vývoj
událostí v Německu v druhé polovině třicátých let vedl k tomu, že na české
území přicházeli z Německa Romové, kteří se tam začali setkávat s nacistickým
útlakem. Po záboru Sudet byli Romové tam se vyskytující vyhoštěni na české
území, pokud se nemohli prokázat, že se v Sudetách narodili. To ve většině
případů prokázat nemohli. Tak došlo k tomu, že na území Čech a Moravy
zmenšené o třetinu území se ocitli Romové z bývalých území. Jejich počty se
odhadují na 12 až 15 tisíc osob. Někteří odcházeli dále na Slovensko.
----------------------------------- 31.7.1942 ----------------------------------------------2.8.1942 dorazila první skupina Romů.
Hned po příjezdu si jedna rodina (Šlehofrových z Klatov) stěžovala, že nejsou
žádní cikáni ani tuláci a do 22.8.1942 byli všichni propuštěni. Tábor se rychle
plnil.
21.8.1942 v táboře bylo již 1040 osob a tábor se tak stal zhruba trojnásobně
přeplněný. V té době měl tábor nového smluvního lékaře, protože toho
předchozího zatklo gestapo.
Internovaní přijížděli vlakem na nádraží v Mirovicích s četnickým doprovodem a
byli z nádraží převáženi do zhruba šest kilometrů vzdáleného tábora v Letech.
Další přijížděli s celými rodinami na povozech tažených koňmi s četnickým
doprovodem.
Příchozím byly zabavovány povozy, koně a stany, také hudební nástroje.
Cennosti byly brány do úschovy, ale evidence uschovaných předmětů nebyla
pečlivá. Těm, kterým se podařilo přežít válku, byly povozy a koně vraceny
náhradou.
Ubytováni byli v táboře zvlášť muži, zvlášť ženy s malými dětmi a zvlášť větší
děti.
Zdravotní stav příchozích byl špatný. V táboře bylo internováno mnoho starců,
kteří byli sešlí věkem. Mnoho jich mělo kostní záněty, revma, tuberkulózu a
kožní choroby. Mezi nemocemi, které příchozí přinesli do tábora, lze vyjmenovat
spalničky, příušnice, záškrt, dále trachom (chronický zánět spojivky, kdy dochází
k jizevnaté deformaci víček, vedoucí až ke slepotě) u dětí byla častá chřipka,
angína a vši. Z nemocí, které se do tábora dostaly, byl však nejhorší tyfus. V
podstatě se dá říci, že s příchozími se do tábora dostaly zástupci všech tehdy
běžných nemocí, protože zdravotní stav příchozích nebyl dobrý a odrážel se na
něm předchozí způsob života příchozích, zejména kočování.
Hned po příjezdu se velmi rozmohl svrab. Hlavní poddíl na tom měly
nevyhovující hygienické podmínky v táboře a vysoká koncentrace osob. Vedení
tábora podniklo kroky k zajištění dalších ubytovacích kapacit a podalo
nadřízeným protektorátním úřadům žádost o prostředky na zřízení další studny,
protože nedostatek vody byl pro hygienu zásadní.
V této době již německá armáda na východní frontě zaznamenala první porážky
a německý válečný stroj se začal zadrhávat u Stalingradu. To mělo za následek,
že německé okupační vedení zakázalo v Protektorátu veškeré investice mimo
válečnou výrobu. Nakonec tedy byla strážními četníky prohloubena stávající
studna, aby se zvýšila její vydatnost a dovezeno několik
dřevěných baráků z jiných míst.
Tábor nebyl na tak vysoký počet osob dimenzován a to se projevilo ve špatném
stravování, protože kuchyně nedostačovala kapacitou. Stravy bylo málo a byla
nekvalitní. Velký počet internovaných tvořily děti, protože internované romské
rodiny měly velké počty dětí. Děti do 6ti let tvořily skoro polovinu z celkového
počtu internovaných.
Velitel Josef Janovský situaci v táboře naprosto nezvládl. Předtím měl v táboře
po dva roky jen dospělé muže a tábor nebyl přelidněný. Janovský naprosto
podcenil hygienickou situaci a příznaky začínající epidemie se snažil před
nadřízenými orgány ututlat a zvládnout ji sám, aby si zřejmě nepoškodil kariéru.
Zejména tato skutečnost vedla k pozdější tragédii. Neschopnost Janovského v
řízení tábora a zejména jeho zásobování zapříčinilo, že věznění trpěli
nedostatečnou stravou.
Krátce po příjezdu byly z internovaných vězňů vytvořeny pracovní skupiny,
které byly určeny k práci mimo tábor. Po vypuknutí epidemie byly tyto skupiny
ubytovány mimo tábor, aby nebyly ohroženy infekcí.
18.9.1942 navštívil tábor August Lyss inspektor protektorátní neuniformované
policie. Tomuto Němci byl tábor podřízen.
Tábor měl v té době 23 zaměstnanců. Z tohoto počtu bylo 9 dozorců, kteří
střežili téměř 200 vězňů na dislokovaných pracovištích v lese a na poli. 2 dozorci
byli na nemocenské. 6 zaměstnanců bylo v pozici vedoucích a správy. Dále 6
příslušníků stráže z toho 4 noční hlídači. Ubytování dozorců v táboře bylo také
nekvalitní a po vypuknutí epidemie byly jejich rodiny v nouzi, protože mzdy
nebyly rodinám dozorců uzavřených v karanténě v táboře vypláceny.
-listopad 1942
Stav nemocnosti dostoupil takového rozměru, že veškerá pracovní činnost v
táboře byla zastavena a pracovně nasazeny byly jen skupiny dislokované mimo
tábor, což se týkalo zhruba 50ti vězňů.
-prosinec 1942
Tyfus se začíná rozmáhat v plné síle. 22 nakažených pacientů muselo být z
tábora převezeno do veřejných nemocnic. Také dva nakažení četníci. Zlepšilo se
stravování malých dětí, kdy kromě tří jídel denně začaly dostávat ještě dopolední
svačinu.
V prosinci začali dospělí dostávat cigarety, které předtím řiditel Janovský
zadržoval.
V prosinci nastala událost, která byla zásadní pro další osud Romů v Německu a
okupovaných zemích. 16.12.1942 nařídil Heinrich Himmler deportaci Romů z
Německa a z okupovaných území do Osvětimi - Březinky. Himmlerův příkaz
znamenal, že všichni Romové i ti, kteří byli v pracovních táborech, mají být
transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo deportováno
více než 22 tisíc Romů z jedenácti evropských zemí z toho zhruba 10 tisíc z
Německa. Již v prosinci bylo na rozkaz Kripo zhruba 100 dospělých Romů z
tábora v Letech deportováno do Osvětimi - Březinky. Další transporty však byly
zastaveny z důvodu vypuklé epidemie. Stále panovala nejistota, zda v táboře
vypukla jen epidemie méně nebezpečného břišního tyfu, nebo i mnohem
nebezpečnějšího skvrnitého tyfu. Zakrátko se potvrdilo, že jde i o skvrnitý tyfus.
30.12.1942 Jíří Letov (referent pro pracovní tábory na protektorátním
ministerstvu vnitra) zahajuje nápravu ve vedení tábora a boj proti epidemii.
----------------------------------- 1943 ---------------------------------------------leden 1943
1.1943 uprchl z tábora Edvard Richter, který byl nakažen skvrnitým tyfem.
Teprve po dvaceti dnech, kdy byl na útěku, byl hospitalizován v nemocnici v
Prostějově.
1.1943 bylo ukončeno první očkování proti tyfu, očkováni byli i všichni
zaměstnanci. Toto očkování a zlepšená diagnostika nemoci způsobilo, že během
následujících dvou měsíců byla tyfová nákaza přemožena.
Problém způsobovalo, že zejména mnohé děti a staří lidé byly již oslabeny
nákazou TBC a jinými nemocemi, což způsobilo, že mezi 1.1.1943 a 10.1.1943
zemřelo 57 osob.
V lednu napsal Jiří Letov svým německým nadřízeným dopis, kde shrnuje stav v
táboře a jeho příčiny a navrhuje způsob nápravy. Tento v archivu dochovaný
dopis jednoznačně dokazuje, že stav, ke kterému v táboře došlo, nebyl záměrem
ministerstva a další jeho kroky, které prosadil i proti vůli svých německých
nadřízených to jen potvrzují.
13.1.1943 Letov žádá nadřízené o odvolání Josefa Janovského. Dále žádá o
přidělení stálého táborového lékaře, několika dětských zdravotních sester pro
nemocné děti. Dále žádal přemístění dětí do jiného zařízení po jejich zotavení.
V půli ledna byl nařízen zákaz vycházení z tábora. Vyhlášená karanténa
znamenala, že tábor byl zásobován zvenčí. Pověřené osoby přivážely potraviny,
léky a další materiál před tábor a tam je složily a poté si je zase pověřené osoby z
tábora odebraly.
Kolem celého tábora byly připevněny cedule s nápisem „Eintritt verboten Vstup zakázán“. V té době se však už rozkřiklo, že v táboře řádí tyfová epidemie
a místní vesničané tábor tak jako tak obcházeli velkým obloukem. Karanténa
platila až do konce tábora.
29.1.1943 byl ředitel Janovský suspendován.
-únor 1943
Do Let byl povolán doktor Stejskal z Bulovky a doktor Michal Bohin - oba
specialisté na infekční choroby. Dále dorazily zdravotní sestry.
Lékař Michal Bohin byl židovského původu. Vystudoval na Karlově univerzitě.
Po okupaci mu jako židovskému lékaři bylo zakázáno provozovat lékařskou
praxi. Musel se těžce živit lepením pytlíků, doma ve svém bytě. Po vypuknutí
epidemie v táboře byl Dr. Bohin Ústředím pro židovské otázky (Zentralstelle für
Judenfragen) na žádost ministerstva vnitra odeslán do Let.
Pomocí očkování a zavedeným opatřením se Bohinovi podařilo zastavit epidemii
a zachránit životy mnoha lidem. Byl ubytován v dřevěném domku postaveném
vedle tábora a po zvládnutí epidemie byl přeložen do tábora v Hodoníně u
Kunštátu. Pak se vrátil do Prahy, kde ho zatklo gestapo, a přes věznici na
Pankráci byl převezen do Terezína. Zde se naprosto psychicky vyčerpaný pokusil
o sebevraždu. Po té byl převezen do Mauthausenu, kde dostal označení „T“ v
černé barvě, což znamenalo „Čech“. Tato skutečnost a zejména pomoc
spoluvězňů mu zřejmě zachránila život.
Po válce se zotavoval ve Vinohradské nemocnici z těžkých následků věznění a v
srpnu 1945 otevřel svou praxi, kam za ním přicházelo mnoho Romů i bývalých
pacientů z tábora v Letech, kteří ho nazývali „lékař lidumil“.
V únoru se nadále množily útěky z tábora. Počátkem února uprchlo sedm vězňů,
kteří po škrabání brambor v táborové kuchyni šli vysypat slupky na smetiště do
lesa a už se nevrátili. Že v táboře chybí, se zjistilo až za několik dní.
20.2.1943 byl bývalý velitel Josef Janovský z tábora odvelen. Byl nahrazen
Štefanem Blahynkou, který byl do té doby velitelem tábora v Hodoníně u
Kunštátu.
Pro množící se útěky z tábora, ve kterém byla vyhlášena tyfová karanténa, byla
podána žádost k nadřízeným orgánům o ozbrojení dozorců. Do této doby
nechodili dozorci ozbrojení.
-březen 1943
Epidemie v táboře je na ústupu.
6.3.1943 Byly zadržovaným osobám v táboře přiděleny strávní legitimace a
evidenční čísla. To zlepšilo evidenci osob, protože 400 osob mělo stejné příjmení
Růžička.
-duben 1943
Vedle tábora byla vybudována odvšivovací a dezinfekční stanice a obytný barák
pro ty, kteří prošli karanténou.
-květen 1943
7.5.1943 odjel do Osvětimi poslední transport. Bylo v něm 215 mužů a 205 žen a
dívek. Celkem 420 osob.
Zbylých 200 vězňů bylo propuštěno a v táboře zůstalo 20 vězňů, kteří ubikace
spálili a pozemky uklidili a posypali vápnem.
------------------------ 6.8.1943 byl tábor uzavřen --------------------------------Táborem od 2.8.1942 do jeho uzavření prošlo 1309 vězňů. Z tohoto počtu
internovaných čtvrtina z tábora utekla nebo byla propuštěna.
Ženy umístěné v táboře za dobu jeho trvání (tedy necelého roku) porodily 36
dětí. K porodu byly převáženy do nemocnice v Písku a narozené děti byly
zapisovány v matrice děkanského úřadu v Mirovicích.
Za tuto celou dobu zemřelo 326 internovaných osob a 3 dozorci. Infekce také
kromě 10ti dozorců postihla některé zdravotní sestry, ale u nich nebylo
zaznamenáno žádné úmrtí.
Ze zemřelých je podle evidence 173 osob pohřbeno na hřbitově v Mirovicích,
120 v Letech, 8 v Písku a 2 ve Strakonicích. Problémy v evidenci způsobovalo,
že mnoho set osob mělo stejné příjmení a u malých dětí v době vrcholící
epidemie nešlo zemřelé v některých případech s jistotou identifikovat.
Podle svědectví vězňů Janovský a někteří dozorci, kteří se mu chtěli zalíbit,
používali násilí vůči vězňům, kteří se provinili proti táborovému řádu. Šlo
zejména o fackování provinilců a i jejich bití či přivazování ke sloupu. Jednomu
vězni bylo podle svědectví přikázáno za trest přenocovat na povoze místo v
domku. Podle jiných svědectví vězňů zase naopak někteří dozorci vězňům
ulevovali a místo práce na silnici jim nařizovali schovat se v lese a odpočívat.
Z žádných věrohodných zdrojů nevyplývá, že by v táboře v Letech u Písku byl
někdo popraven nebo nějak jinak záměrně usmrcen.
Starostové okolních obcí se museli zavázat, že půdu v prostoru bývalého tábora
nebudou 40 let zemědělsky využívat z důvodu tyfové infekce.
Romové transportovaní do Osvětimi - Březinky byli umísťováni v takzvaném
cikánském táboře. Ten byl zřízen v roce 1943. Romové v táboře rychle umírali
vlivem nelidských životních podmínek, hladu, nemocí a týrání. Jedinou nadějí na
přežití byl transport do jiných koncentračních táborů. K transportům docházelo v
roce 1944 v souvislosti s postupující frontou, kdy byli práceschopní Romové
deportováni do koncentračních táborů hlouběji v německém vnitrozemí.
Staří lidé a matky s dětmi byli jako práce neschopní ponecháni v Osvětimi a v
noci z 2. na 3. srpna 1944 byli v počtu téměř tří tisíc osob nahnáni do plynových
komor a zavražděni. Jejich těla byla spálena v jámách nedaleko krematoria, které
v těch dnech nebylo v provozu. V tomto koncentračním táboře byla řada
nejrůznějších lágrů (mužský, ženský nemocniční, židovský), ale jen z cikánského
se zachovaly úplné vězeňské knihy s osobními údaji. Od nemluvňat až po starce,
celkem 22 923 jmen (dalších 1700 nebylo evidováno, protože ti šli přímo do
plynu).
Tyto dochované vězeňské knihy jsou naprosto unikátními informacemi a navíc
jednoznačně dokumentují, že v Osvětimi šlo skutečně o genocidu. Vězeňské
knihy z cikánského lágru se na rozdíl od vězeňských knih z ostatních lágrů
zázrakem zachránily a byly později publikovány v Mnichově.
Z vězňů internovaných v táboře v Letech přežilo konec války asi 300 lidí. Z
těchto osob se někteří po válce zase ocitli v pracovních táborech, zejména z
důvodu, že nebyli ochotni se usadit a toulali se a vyhýbali se práci.
V sedmdesátých letech začala okolní zemědělská družstva v blízkosti původního
táborového pozemku budovat velkovýkrmnu vepřů. Výstavbu řídil inženýr
Václav Šindelář. Ten jako dítě nosil na popud svých rodičů místních sedláků
táborovému lékaři Michalu Bohinovi jídlo na přilepšenou.
Lékař Michal Bohin po válce navštěvoval rodinu inženýra Šindeláře v Letech a
ošetřoval jeho nemocnou ženu. Velitel tábora Josef Janovský byl po válce souzen
v procesu, ve kterém byl zejména obviněn z podpory a propagace nacistického
hnutí, dále byl obviněn z toho, že vyhrožoval podřízeným dozorcům
koncentračním táborem, že podporoval válečné úsilí Německa a že zakazoval
podřízeným upozorňovat na závady v táboře nadřízené orgány, aby situaci v
táboře před těmito zakryl.
Soud Janovského z těchto obvinění zprostil viny. Zejména proto, že pro tato
obvinění nebyla jiná svědectví, než výpovědi jednotlivých četníků. Na obvinění,
že zadržoval vězněným potraviny a nechal propadnout potravinové lístky, které
jim náležely, odpověděl, že se skupiny, které pracovaly mimo tábor, stravovaly u
sedláků, u kterých pracovaly. Zbylé potraviny byly po zrušení tábora v Letech
převezeny do tábora v Hodoníně u Kunštátu.
Zde bych popis událostí v letském táboře ukončil. Ještě bych chtěl závěrem
článku věnovat pár slov sporu, který prochází českými médii od otevření letské
kauzy v polovině devadesátých let. Tímto sporem je označení letského tábora
táborem koncentračním.
Nedávno podal pan Petr Uhl trestní oznámení na europoslance pana Miloslava
Ransdorfa za jeho tvrzení, že v Letech žádný skutečný koncentrační tábor nebyl.
Policie na základě znaleckých posudků Miroslava Ransdorfa neobvinila.
Skutečností opravdu je, že tábor v Letech se nenachází na seznamu
koncentračních táborů berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu
(RSHA). Lety nebyly ani pobočkou nějakého koncentračního tábora (tzv.
Aussenlager - venkovní koncentrační tábor), jejichž vězni byli v evidenci
některého takzvaného kmenového koncentračního tábora. Německé orgány
neměly v průběhu nacistické vlády žádný problém nazývat koncentrační tábory
tímto názvem a nijak se s jejich názvem netajili. Podle nařízení německého
vedení nesměly být na území Protektorátu koncentrační tábory.
Kromě těchto skutečností jsou zde další, které tábor v Letech odlišují od
koncentračních táborů. První z odlišností je počet internovaných osob. V
koncentračních táborech se počty začínají od desetitisíců internovaných osob.
Také doba trvání - necelý jeden rok odlišuje Lety od koncentračních táborů, které
trvaly zpravidla až do osvobození. Dále není znám případ, kdy by byl odvolán
velitel koncentračního tábora za to, že špatným vedením tábora ohrozil životy
vězňů.
Po příchodu do Let nebylo příchozím na rozdíl od koncentračních táborů
vytetováno číslo. Po transportu do Osvětimi bylo Romům vytetováno evidenční
číslo začínající velkým písmenem Z - zigeuner.
Tábor v Letech nebyl obehnán ostnatým drátem ani plotem s elektrickým
proudem, ale dřevěnou ohradou a dřevěným plotem. Tohoto a skutečnosti, že
internovaní chodili sami mimo prostor tábora, využívali k útěkům. Dokonce z
Letského tábora úspěšně uprchly ženy s malými dětmi. To ve skutečných
koncentračních táborech naprosto nepřicházelo v úvahu.
Dále vězni přes přísný zákaz odcházeli z tábora do vesnice opatřit si stravu a pak
se vraceli do tábora. Toto nebylo ve skutečných koncentračních táborech možné.
Narozené děti a zemřelé osoby byly zapisovány do matriky místně příslušné
obce. Toto se také v koncentračních táborech nedělo. V praxi koncentračních
táborů nebylo obvyklé, aby nemocní vězni byli převáženi do veřejných
nemocnic, ani ženy k porodu.
Problémem pro vedení tábora v Letech bylo, že se k táboru sjížděli na návštěvu
příbuzní internovaných Romů a nezřídka jim napomáhali k útěku. Je naprosto
nepředstavitelné, že by se třeba k Chelmnu, Treblince, Sobiboru, Mauthausenu a
dalším koncentračním táborům sjížděli příbuzní internovaných, například Židé.
To by znamenalo jejich rychlý konec.
Tomuto sjíždění příbuzných bylo zamezováno nařízením, které zakazovalo
převozníkům na Vltavě v blízkosti tábora převážet přes řeku Romy.
Uprchlí vězni po dopadení nebyli popravováni před nastoupeným blokem, jak
bylo obvyklé v koncentračních táborech, ale byli předáni do věznice pražské
kriminální ústředně za maření úředního rozhodnutí.
Velitel Janovský měl za služebnou Romku internovanou v táboře, která mu
uklízela a vařila. Janovský ji podle svědectví vězňů bral sebou do města do kina.
Něco takového bylo v koncentračních táborech nemyslitelné.
Dalo by se najít ještě mnoho méně podstatných rozdílností, které tábor v Letech
odlišují do koncentračních táborů, domnívám se však, že toto postrádá smysl. Ať
je tábor v Letech nazýván jakkoli, na utrpení a smrti, které věznění v tomto
táboře přineslo zavlečeným Romům, nic nezmění.
A tím bych tento text ukončil, protože jsem přesvědčen, že podstatné je poznat a
pochopit, co se v Letech událo, než handrkování o termíny, které nikdo přesně
nedefinoval.
Zdroj: www.sprcha.com
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
ROZSUDEK NAD JANOVSKÝM
Jménem republiky!
Mimořádný lidový soud v Praze odd. XIII uznal po hlavním líčení konaném dne 7. září 1948 takto
právem
Obžalovaný Josef Janovský, dne 19. září 1888 ve Stříbrné Skalici, do Prahy příslušný, ženatý, štábní
kapitán četnictva, bytem ve Zvoli čp. 107 u Vraného n./Vlt., t. č. ve vazbě zdejšího soudu
Zprošťuje se
Dle § 259/2 tr. ř. z obvinění, že v roce 1940 až 1943, tudíž v době zvýšeného ohrožení republiky jako
velitel kárného tábora a později cikánského tábora v Letech u Mirovic
I/podporoval a propagoval nacistické hnutí tím, že nutil podřízené k nacistickému zdravení a užívání
němčiny a to již v době, kdy tak nařízeno ještě nebylo
II/ve službách nebo v zájmu Německa dozorcům Bedřichu Bělohlávkovi a Františku Kánskému
v úmyslu uvésti je v strach a nepokoj přímo ústně vyhrožoval ublížením na svobodě, aby na nich
vynutil zvýšené úsilí ve prospěch Německa totiž tím, že je pošle do koncentračního tábora, při čemž
pohrůžka vzhledem na okolnosti a důležitost zla byla taková, že mohla vzbuditi u těch, jimž bylo
hrozeno, důvodnou obavu.
III/ve prospěch válečného úsilí Německa nařizoval kárancům a cikánům povinnou práci, jakož i při
výkonu nařízené povinné práce spolupůsobil.
IV/ve službách nebo v zájmu Německa způsobil výkonem nařízení správních rozhodnutí nebo jinak
smrt obyvatelů republiky tím, že nevybíral plně potravinové příděly a nechal je propadnout, nutil
kárance a cikány k velkému pracovnímu výkonu, posílal je na práci i v třeskuté zimě, nebránil se
nadměrnému přeplnění tábora a nedbal upozornění lékaře táborového na zdravotní závady, naopak
zakázal lékaři na závady upozorňujícímu, aby do věci nestrkal prsty, že Říše má zájem, aby cikáni
zahynuli, čímž vším přivodil značné rozšíření epidemických chorob a velkou úmrtnost v táboře.
Čímž měl spáchati
Ad1 zločin proti státu dle §3/1
Ad 2 zločin proti osobám dle §5/2 lit. a.
Ad3 zločin proti osobám dle §6/1ad4 zločin proti osobám dle §7/3 zák. č. 22 1946 Sb. z a n. ve znění
zák.č. 33/1946 Sb. z. a n.
Důvody:
Obžalovanému se klade za vinu, že se dopustil činů v enantě rozsudku
Soud provedl důkazy a obžalovaného z obžaloby zprostil a to z těchto důvodů:
Sub.1.obžaloby
Obžaloba klade obžalovanému za vinu, že podporoval a propagoval nacismus tím, že nutil své
podřízené k nacistickému zdravení a užívání němčiny a to v době, kdy to nebylo ještě nařízeno.
Obžalovaný popřel, že by nařizoval podřízeným, aby zdravili nacistickým pozdravem a aby užívali
německá hlášení a uvedl na obranu, že nařízení o používání nacistického pozdravu přišlo od
zemského úřadu a to písemně, obžalovaný o tom své podřízené uvědomil a pouze upozornil, že
neužívání takového pozdravu by mělo pro ně nepříznivé důsledky. Doznal dále obžalovaný, že
podřízeným doporučil, aby se naučili hlášení činiti německy, aby se tak uvarovali eventuelním
nepříjemnostem se strany německých orgánů. Tato obrana obžalovaného není ničím vyvrácena,
naopak o pravdivosti její svědčí skutečnost, že obžalovaný při nástupu podřízených četnických
strážmistrů do služby v táboře v roce 1940 nařídil používání vojenského pozdravu a služebního hlášení
v české řeči. Teprve v době heydrichiády nařídil podřízeným užívání nacistického pozdravu a německé
hlášení ve službě, jak potvrdili svědci František Kánský a Bedřich Bělohlávek, ale jak dále potvrdili
svědci Jaroslav Fejkal, Bedřich Pešek a Josef Hejduk před vydáním tohoto nařízení zdůraznil
obžalovaný, že jde o nařízení z nadřízených úřadů. Skutečnost jak potvrdil svědek František Kánský, že
nebyl svědkem, že by obžalovaný někoho kdo nezdravil tímto pozdravem, hnal k zodpovědnosti,
nasvědčuje též tomu, že nešlo o jeho vniterní nařízení. Konečně spadá toto nařízení do doby, kdy, jak
jest notoricky soudu známo,bylo u sboru policie a četnictva používání tohoto pozdravu a německého
hlášení ve službě nařízeno nadřízenými úřady. Jelikož všechny okolnosti nasvědčují tomu, že nařízení
to nebylo dílem iniciativy obžalovaného, nýbrž že obžalovaný svým podřízeným publikoval nařízení
nadřízeného úřadu, nebylo možno v tomto jeho jednání spatřovati podstaty zločinu proti státu dle
§3/1 retr. dekr.
Sub.2 obžaloby:
Pokud obžaloba kladla za vinu obžalovanému, že se dopustil zločinu proti osobám (nebezpečné
vyhrožování) a to vůči podřízeným Františku Kánskému a Bedřichu Bělohlávkovi soud provedenými
důkazy zjistil toto:Tato obžaloba se zakládá na výpovědi Františka Kánského a Bedřicha Bělohlávka,
v jejichž výpovědi jsou značné rozpory, že soud měl pochybnosti o jejich pravdivosti. František Kánský
jako svědek slyšen 25. června a 19. září 1945 a 14. května 1948 tvrdil, že obžalovaný při různých
příležitostech dával dozorčím orgánům včetně jemu výtky, že nedbají svoji povinnost dozírati nad
káranci a hrozil, že je to bude státi existenci. Jindy opět prohlašoval, že nebudou-li plniti jeho příkazy,
event. sabotovati jeho nařízení, že se dostanou tam, odkud není návratu, čímž mínil dle názoru svědka
koncentrační tábory. Při hlavním přelíčení však pouze tvrdil, že obžalovaný dozorcům včetně jemu
říkal, že jest to jejich existencí a komu z nás se to nelíbí, abychom se přihlásili. Jeho domněnkou prý
bylo, že pokud řekl obžalovaný, že ho dostane tam, odkud není návratu, myslel prý tím nějaký
koncentrační tábor, nebo zproštění služby a ježto prý byl ženat, měl z toho obavy. Jak patrno
z výpovědi tohoto svědka nevyhrožoval mu obžalovaný koncentračním táborem, toto se svědek pouze
domníval. Ježto svědek sám připouští, že ze slov obžalovaného vyciťoval, že obžalovaný myslí jeho
zproštění ze služby lze míti za to, že nešlo o vyhrůžku, která by byla objektivně způsobilou vzbuditi u
svědka strach a nepokoj, ježto by u něho muselo předcházeti obvinění ze služebního přestupku a po
té následovati disciplinární řízení, takže byl-li si vědom své neviny, nemohla taková vyhrůžka u něho
strach a nepokoj vzbuditi. Není zde s hlediska objektivního skutková podstata zažalovaného zločinu
dána. Pokud jde o svědka Bedřicha Bělohlávka jemuž mělo býti obžalovaným též vyhrožováno, tento
ve své výpovědi ze dne 17. dubna 1948 (č. l. 121 p.v.) uvedl, že u příležitosti když s ním obžalovaný
sepisoval protokol na základě obvinění, že v době hlášené nemoci se zúčastnil plesu a on se zdráhal
po výslechu protokol ten podepsat pohrozil mu obžalovaný, že když protokol ten nepodepíše, jsou
ještě koncentráky. Na základě této pohrůžky protokol ten podepsal. Při hlavním přelíčení svědek
pouze tvrdil,že mu obžalovaný pouze tvrdil,že ho nechá zavříti. Jak patrno jde o výpověď,která jest
sama se sebou v rozporu. I v případě, kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se v obou případech o
pronesení vyhrůžky u příležitosti služebního poklesku se strany svědka a nešlo by proto o vyhrůžku,
která by byla objektivně způsobilou vzbuditi u svědka nepokoj a to ze stejného důvodu jak shora
uvedeno. V tomto druhém případu by se vůbec nedalo mluviti o tom, že by šlo vyhrůžku pronesenou
se strany obžalovaného v úmyslu, aby na vyhrožovaném vynutil zvýšené úsilí ve prospěch Německa.
Není ani v tomto případě skutková podstata zažalovaného zločinu s hlediska objektivního dána.
Sub. 3 obžaloby:
Obžaloba klade obžalovanému dále za vinu, že ve prospěch válečného úsilí Německa nařizoval
kárancům a cikánům povinnou práci, jakož i při výkonu nařízené povinné práce spolupůsobil.
Obžalovaný v obranu uvedl, že v daném případě se jednalo o práci v lomech a při stavbě silnic.
Zemským úřadem bylo stanoveno v tabulkách, jakou výkonnost musí chovanec při té práci vykázat.
Tato výkonnost nebyla nikdy dodržena a v některých případech bylo docíleno pouze 30% stanovené
výkonnosti. V takovém případě z toho nevyvozoval důsledky, pouze napomenul dozorčí orgány a to
z důvodu, že bylo nadřízeným úřadem pohrozeno, že v případě nesplnění pracovní povinnosti bude
dána do tábora německá policie. Obrana obžalovaného, že totiž Zemským úřadem bylo stanoveno,
jakou výkonnost musí chovanec vykázat, jest podepřena ustanovením odst.3 §2 zák. č.72/1939
v němž uvedeno, že po technické stránce řídí práci osob do pracovního tábora zařazených odvětví
veřejné správy. Nebylo důkazu v tom směru, že by tato pravomoc veřejné správy byla delegována na
obžalovaného, a že by tuto obžalovaný vykonával. Zbývalo zabývati se obviněním, zda obžalovaný
spolupůsobil při výkonu nařízené povinné práce. Svědek František Kánský v jedné ze svých výpovědí
uvedl, že obžalovaný k dozorcům prohlásil, že budou-li na kárancích vynucovat vyšší pracovní výkon,
budou povýšeni. Při hlavním přelíčení již jenom uváděl, že obžalovaný dozorce nabádal, aby se snažili,
aby káranci pracovali. Souhlasně i svědek Bělohlávek uvedl, že obžalovaný dozorcům nařídil, aby
káranci vykázali normální výkony. Naproti tomu svědek František Bintr uvedl, že obžalovaný
nenařizoval zvýšené pracovní úsilí pro kárance a bylo věcí každého vedoucího skupiny, aby si práci
roztřídil. Soud vzav v úvahu, že se z celkového počtu asi 20 dozorců pouze svědek Bělohlávek a Kánský
usvědčují obžalovaného, že nařizoval dozorcům, aby dbali, aby káranci pracovali, při čemž ve výpovědi
svědka Kánského se jeví rozpor a z výpovědi svědka Bělohlávka vysvítá zaujatost vůči obžalovanému,
soud pro nedostatek jiných usvědčujících důkazů nevzal za dokázáno, že by byl obžalovaný
spolupůsobil při výkonu nařízené povinné práce.
Sub. IV. obžaloby
Obžalovanému se klade za vinu, že nevybíral plně potravinové příděly a nechal je propadnout.
Obžalovaný na svoji obranu uvedl, že účetní vypočetl dle stavu chovanců na celé zásobovací období,
kolik má býti dodáno na přídělu té které potraviny. K tomuto připočetl dávky pro chovance, kteří měli
nárok na přídavky pro těžce pracující. Toto bylo odevzdáno na okresním úřadě, který vydal odběrní
listy. Pokud jde o zásobu potravin, měl na tuto vliv pohyb chovanců. Též i tím, že někteří, kteří měli
nárok na příděl pro velmi těžce pracující, nepracovali a tím vznikl přebytek. Tato obrana
obžalovaného jest potvrzena potud, že Zemským úřadem byly vydány normy o tom, jaké množství
potravin smí býti pro chovance spotřebováno, jak potvrdil svědek Dr. Kuchař. Účetní z tábora
propočetl dle platných směrnic potřebné dávky na stravu chovanců na každý den a odevzdal tento
přepočet dozorci majícímu službu, který ho odevzdal dozorci, který vydával potraviny, jak potvrdil
svědek František Malík. Svědek Bohumil Pešek potvrdil,že pokud jako vedoucí kuchyně vydával ze
skladiště obžalovaný potraviny ku stravování , vždy tak činil přesně podle listiny, v níž bylo propočteno,
jaké dávky mají býti vydány. Z takto zjištěného lze usuzovat, že při vědomí a činnost obžalovaného
se dostalo kuchyni pro každého chovance dávky ve výši stanovené normou Zemského úřadu a tudíž
chovance na dávkách nezkracoval. Svědek Ludvík Korecký uvedl sice, že kárný tábor v Letech mu byl
přidělen k odběru masa a že se stalo, že za období zůstalo nevybrané kvantum až několik metráků ,
takže by toto nasvědčovalo tomu, že by chovanci tábora byli ochuzováni o příděl masa , ale tato
okolnost byla svědkem doplněna při hlavním přelíčení, kdy svědek dodal, že mu z tábora bylo vždy
sděleno,že maso nebude vybráno proto, že táboru bylo přiděleno maso z nuceného výseku. Svědci
Bedřich Pešek, Josef Fiala, Václav Studený a František Kánský souhlasně uvedli, že v době kdy
obžalovaný odcházel z tábora,bylo ve skladišti velké množství potravin z čehož nastalo podezření, že
obžalovaný o toto množství zkrátil chovance. Tato domněnka byla vyvrácena důkazy shora uvedenými
a pokud jde o příčiny těchto zásob,uvedli svědci Frantšek Kuchař a Jiří Letov v souhlase s obranou
obžalovaného,že se tak mohlo stát tím,že chovanci byli oddisponováni na práci k rolníkům a tábor
na ně nadále vybíral potraviny. Pokud svědek Jiří Letov uváděl, že obžalovaný dle disposice měl
možnost nakoupit denně na chovance za K 4 volných potravin což nečinil , bránil se docela účinně
obžalovaný , že v této době nevázané potraviny nebyly ke koupi. Konečně ve prospěch obžalovaného
uvedl svědek František Vrabec, že obžalovaný dbal direktiv daných pro zásobování chovanců , rovněž
i svědek Jan Sokl tvrdil, že strava v táboře byla na tehdejší poměry dobrá. Jak dál potvrdil svědek Jan
Svoboda nebyly řídké případy, kdy káranci v tehdejší době po krátkém pobytu v táboře přibývali na
váze. Pokud svědek MUDr. Jan Neuwirth ve své výpovědi ze 17.září 1945 na č.l.13 uvedl, že vinu
obžalovaného shledává v tom ,že nevyživoval internované ani tak, aby aspoň dal k disposici všechny
vyživovací prostředky dle potravinových lístků. Toto tvrzení při hlavním přelíčení nemohl prokázati a
uvedl, že šlo o jeho pouhou domněnku, že chovanci měli vyšší příděly. Nemohl tudiž soud na základě
těchto provedených důkazů dospět k přesvědčení, že by obžalovaný nevybíral potravinové příděly
a nechal je propadnout.
Pokud kladla obžaloba obžalovanému za vinu, že nutil kárance a cikány k velkému pracovnímu výkonu
a posílal je na práci i v třeskuté zimě, soud z provedených důkazů nezjistil, že by obžalovaný nutil
cikány neb kárance k velkému pracovnímu výkonu a jak potvrdil svědek Ing. Jan Beneš, přes to, že byl
přítomen tomu, když obžalovaný přijel na pracoviště vykonati kontrolu, nebyl svědkem toho, že by
kárance neb cikány bitím nutil k většímu výkonu. Svědek Josef Mokošín tvrdil, že káranci byli nuceni
pracovat na silničních pracích i za nejtužších mrazů, naproti tomu svědek František Bintr tvrdil, že
v době největších mrazů a vánic se na silnici nepracovalo. Obžalovaný naproti tomu uvedl, že se
dohodl s ing. Benešem, který prováděl silniční stavby, na nichž kromě káranců pracovali i soukromí
zaměstnanci, že budou-li pracovati civilní zaměstnanci, budou pracovati i káranci a v důsledku toho za
takového počasí, za jakého pracovali civilní zaměstnanci, pracovali i káranci. Doznal dále, že i v době
krutých mrazů pracovali káranci na silnici vedoucí z tábora do vsi, ale jednalo se o prohazování sněhu,
aby silnice byla udržena ve sjízdném stavu a pracovali na ní jen ti káranci, kteří se k práci přihlásili
dobrovolně, za což se jim dostalo cigaret a čaje. Tato obhajoba obžalovaného byla plně podepřena
svědkem Kánským, Peškem a Bintrem, z nichž Kánský potvrdil, že káranci pracovali v mrazech pouze
potud, pokud pracovali i civilní zaměstnanci. Pešek potvrdil, že byly-li mrazy, zůstali káranci doma
v táboře a Bintr, že za každého počasí se udržovala pouze sjízdnost silnice z tábora do vesnice a za tuto
práci se dostalo kárancům teplého nápoje. Svědek Kánský sice připustil, že se stalo, že když přišli za
krutých mrazů na silnici a civilní zaměstnanci nepracovali, zůstali přes to s káranci na pracovišti,
ačkoliv k nastoupení práce příkaz od obžalovaného toho kterého dne neobdrželi, sami se neptali
obžalovaného, mají-li práci nastoupit a neptali se prý obžalovaného proto, že se neodvažovali. Z
tohoto vysvítá, že v takovémto případě, když za krutého mrazu káranci na silnici pracovali, ač civilní
zaměstnanci nepracovali, nelze přičísti zavinění obžalovanému, nýbrž dozorcům, kteří s káranci na
pracovišti setrvali, aniž by si vyžádali rozhodnutí od obžalovaného a to tím spíše když věděli, že civilní
zaměstnanci pro krutý mráz neb zimu nepracují.
Dále se klade obžalovanému za vinu, že se nebránil nadměrnému přeplnění tábora, nedbal
upozornění táborového lékaře na zdravotní závady, naopak zakazoval lékaři na závady upozorňujícímu,
aby do věci nestrkal prsty, že Říše má zájem, aby cikáni zahynuli. Obžalovaný se bránil tím, že není
jeho vinou, že byl tábor přeplněn neb sám činil patřičné kroky jak u Zemského úřadu, tak i u
ministerstva vnitra a osobně to hlásil u Zemského úřadu Dr. Kuchařovi, ale tyto jeho zákroky zůstaly
bez výsledku. Tato jeho obrana jest plně potvrzena svědky Drem Františkem Kuchařem a Mudrem
Františkem Kopeckým z nichž Dr. Kuchař potvrdil, že proti přeplňování tábora se ze strany tábora (jeho
správy) nedalo nic podnikat a svědek MUDr Kopecký potvrdil, že ohledně ubytování káranců v táboře
(přeplnění) přijela do tábora komise z Prahy, jejímž členem byl lékař a přes to závadu (přeplnění
tábora) neodstranili. Tyto důkazy zatlačují do pozadí ničím nepodložené tvrzení svědka Františka
Kánského, že obžalovaný dal do tábora dopravit 1100 cikánů a tím tábor přeplnil. Obžalovaný se dále
bránil tím, že dbal rad ústavního lékaře a dodal, že lékaři nechtěli do tábora docházeti s odůvodněním,
že za ty peníze to nemohou dělat a když případ ten hlásil obžalovaný nadřízenému úřadu, zůstalo toto
bez odezvy. Jak provedenými důkazy bylo zjištěno (svědek Josef Mokošín), do tábora byly
dopravovány osoby v takovém stavu tělesném, že se nemohly ani hnout a konaly potřebu pod sebe.
Hygiena mezi káranci nebyla proto, že si jí nechtěli udržovat (svědek Pešek). Jak patrno byl tento bod
obžaloby založen na výpovědi svědka MUDra Františka Kopeckého, který totiž ve své výpovědi z 6.
února 1946 na č. l. 13 tvrdil, že upozornil obžalovaného jako lékař na nedostatečné bydlení káranců ,
odvětil prý mu obžalovaný: „nestrkejte do toho prsty, Říše má zájem na jejich vyhynutí“. Při hlavním
přelíčení tento svědek uvedl, že neví zda výrok ten mu byl řečen obžalovaným nebo okresním
lékařem Dr. Fügnerem. Tento svědek ve své výpovědi z 6. února 1946 uvedl, že obžalovaný odmítal
bezdůvodně převoz nemocných káranců do nemocnice, zatím co ve své výpovědi při hlavním líčení
uvedl, že obžalovaný odmítnutí převozu kárance do nemocnice odůvodnil tím, že z příkazu okresního
lékaře zřídí v táboře infekční oddělení, které později zřízeno bylo. Jeví se tudíž ve výpovědi tohoto
svědka tak velký rozpor, že má soud určité pochybnosti o pravdivosti jeho výpovědi což jest zesíleno
při srovnání výpovědi tohoto svědka s výpovědí svědka Dr. Neuwirtha, který líčí obžalovaného jako
vedoucího, který měl porozumění pro zdravotní opatření navržená jím jako lékařem a těmto vždy
vyhověl. Nejlepším dokladem toho, co obžalovaný zmohl v otázce zdravotnictví jest samo svědectví
MUDra Kopeckého v němž uvedl, že si sám jednou pozval do tábora okresního lékaře MUDra Fügnera,
aby tento zjistil závady. MUDr. Fügner však po příjezdu do tábora prohlídku nedělal a svědkovi prý
řekl, aby se do věci nepletl. Má tudíž na základě těchto důkazů za to, že nelze mít za dokázáno, že by
obžalovaný nedbal upozornění táborového lékaře na zdravotní závady
Ježto nebylo usvědčujících důkazů v tom směru, že by se obžalovaný dopustil těchto činů, tj. že
nevybíral plně potravinové příděly a nechal je propadnout, nutil kárance a cikány k velkému
pracovnímu výkonu, posílal je na práci i v třeskuté zimě, nebránil se nadměrnému přeplnění tábora,
nedbal upozornění lékaře táborového na zdravotní závady, nelze dospěti k přesvědčení o vině
obžalovaného, kterou obžaloba dedukuje z těchto údajných činů. Bylo tudíž obžalovaného v celém
rozsahu z obžaloby zprostt.
V Praze dne 9. září 1948
podpisy
STANULI PŘED VYŠETŘUJÍCÍM SOUDCEM…...
Josef Janovský (narozen 19.3.1888 ve Stříbrné Skalici), štábní kapitán četnictva byl ženatý a měl jedno
dítě. Dne 1. června 1940 se stal ředitelem (jako kancelářský oficiant) kárného pracovního tábora v
Letech , později sběrného a nakonec cikánského tábora. Dne 20. ledna 1943 byl zbaven velení v
cikánském táboře a v březnu 1943 nastoupil do pracovně výchovného tábora (AEL) v Plané. Zde
působil jako hospodářský správce asi tři měsíce ale pro rozpory s německým velitelem byl propuštěn
a přeložen k k okresu Praha-venkov-sever. Dne 7. srpna 1945 byl zajištěn okresním národním výborem
v Jílovém u Prahy Po prudké konfrontaci se svědkem obvinil vyšetřovatele ze zaujatosti a byl proto
eskortován do zajišťovací vazby krajského soudu trestního v Praze dne 18.října 1945. Ve vazbě pobyl
do 22. prosince 1945. Byl propuštěn a slíbil u Mimořádného lidového soudu zdržovati se ve svém
bydlišti v Jílovém a dojížděti do zaměstnání u okresního úřadu Praha-venkov-sever. Dne 7. září 1948 si
u Mimořádného lidového soudu vyslechl zprošťující rozsudek. Předpokládám, že v oné době již
opustil místo u okresního úřadu a odešel do penze.( V rozsudku je ale uvedeno „toho času ve
vazbě“??).
Fridrich Sowa, narozen 12.9.1896 v Hohendorfu, byl převzat Říší v dubnu 1937 jako gdaňský
kriminální úředník. Od roku 1936 byl u berlínského gestapa, dohlížel na pořádek při olympiádě v
Berlíně ( Marzahn!?!). Pak byl u německé kriminální policie ve Wuppertalu. V roce 1941 byl povýšen
na vrchního vládního radu a kriminálního radu a přeložen 24. března 1941 do Prahy jako vedoucí
německé kriminální policie (Kripo). Od října 1941 převzal i tzv. Wirtschaftssonderkommando, tj.
hospodářskou policii. V říjnu 1942 byl jmenován šéfem štábu generálního velitele neuniformované
policie (Chef des Stabes des Generalkomandant der Nichtuniformierte Protektoratspolizei SS
Obersturmbannführer Oberkriminalrat Sowa). Byl příslušníkem SS, ženatý, dvě děti. V Praze setrval
do 9. dubna 1945. Po válce byl z Německa vydán Američany jako hledaný válečný zločinec, dne 19.
listopadu 1946 byl vyslechnut a byla na něj uvalena vazba. Před Mimořádným lidovým soudem stanul
dne 2. května 1946 a tento ho odsoudil na doživotí . V roce 1956 byl odsunut do NSR.
Jiří Letov, vlastním jménem Sommer, narozen 28.4.1897 v Tisku (Bílovec ve Slezsku). Po studiu byl v
roce 1915 odveden jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Z té si přinesl
bronzovou a stříbrnou medaili za statečnost a Karlův kříž. Roku 1920 byl převzat jako poručík do
československé armády. V letech 1927-1930 absolvoval Vyšší válečnou školu v Praze, Od roku 1930 do
roku 1933 sloužil u štábu 9. divize v Bratislavě. V československé armádě obdržel Dobrovolnický kříž
1918 a stal se rytířem řádu rumunské koruny. V roce 1938 působil na MNO-hlavní štáb v oddělení
branné výchovy jako přednosta propagačního oddělení. Po zániku republiky a likvidaci armády roku
1939 byl na ministerstvu vnitra v oddělení tisk a kinematografie. Byl ženatý a měl dvě děti. V dubnu
1942 Letov přešel na oddělení V/4 a měl na starosti občanské legitimaci, policejní hlášení a správu
kárných táborů. Dne 1.července 1942 přešel do skupiny VuR II, kde měl na starosti správu
táborů( jejich kompletní přehled jsem uvedl výše). Vedení této skupiny převzal v prosinci 1942. Na
jaře 1943 byl povýšen na vrchního odborového radu ministerstva vnitra. V roce 1944 přišli do jeho
oddělení plk. int. Vrabec a plk. děl. Lodr. Letov byl dle nich byl řízný, nesmlouvavý a někteří
zaměstnanci měli při jednání s ním pocit nejistoty a nesvěřili se mu např. s prováděním pomocné
( rozuměj ilegální) akce ve prospěch internovaných opatřováním oděvů. Prostě to byl naftalín a zelená
guma. Ještě 14 dní před vypuknutím povstání vytýkal podřízeným ledabylou docházku a za povstání
se choval naprosto pasivně. Nastřádaný hněv poté oba důstojníky vedl k jeho udání. Obvinili ho z výše
uvedeného, z úsluh Němcům a úzké spolupráce s nimi a z toho, že měl podíl nebo alespoň trpěl
nelidské zacházení s cikány v táboře v Letech u Písku. Udání bylo podáno polnímu prokurátorovi 1.
čs. armádního sboru. Oba dva ale o Letech věděli jen z doslechu ( od Dr. Tomana). Dne 11. června
1945 byl Letov zajištěn orgány OBZ. Polní prokurátor na něho podal trestní oznámení, proti němuž
podal Letov stížnost. S pomocí své manželky postupně shromáždil dokumenty o své činnosti. Ve vazbě
byl do 19. září 1945.. Veřejný žalobce od Mimořádného lidového soudu v Praze dle rozhodnutí ze dne
17. listopadu č. Lst 1388/2/45 od dalšího řízení podle retribučního dekretu prot němu upustl. Po
6měsíční zdravotní dovolené na podzim 1946 se vrátil na ministerstvo. Příchod Letovův na
ministerstvo vzbudil dle Tomana rozruch a stále na něj byly shromažďovány materiály. Musel projít
ještě očistnou komisí pro veřejné zaměstnance, proti jejímuž osvobozujícímu nálezu (ze dne
27.5.1946) nepodalo ministerstvo vnitra odvolání a pověřilo ho opět funkcí ve správě internačních,
pracovních a sběrných středisek. V práci Ti kteří zůstali na něho takto vzpomíná válečný zajatec,
jihlavský Němec Walter Kuba: „V táboře (rozuměj táboře pro německé válečné zajatce v Havlíčkově
Brodě v letech 1946-1947) jsem zůstal asi rok. Bylo to tam výborné. Tehdy tam přijel plukovník Letov,
byl to hlavní velitel zajatců pro českou republiku“ (tak v originále). Kapitán Lodr Letova
charakterizoval takto : „důstojník, vlastně úředník, který bude sloužit za kariéru za každého režimu a
jako takový se do naší nové demokratické a protifašistické armády naprosto nehodí“.. K oběma
důstojníkům je třeba dodat, že se své obvinění snažili odvolat či zmírnit, když jejich hněv vyprchal. Dle
Papeho definitivně Letova všech obvinění zprostil až odvolací kárný výbor MNO dne 20.12.1948 a dne
10. ledna 1950 byl z armády propuštěn.
STANULI PŘED OČISTNOU KOMISÍ…..
https://cs.wikisource.org/wiki/Dekret_presidenta_o_o%C4%8Distn%C3%BDch_kom
%C3%ADch_pro_p%C5%99ezkoum%C3%A1n%C3%AD_%C4%8Dinnost_ve%C5%99ejn
%C3%BDch_zam%C4%9Bstnanc%C5%AF
Vztahem očistných komisí pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců (dekret 105/1945 Sb.) k
malému retribučnímu dekretu č. 138/ 1945 Sb. O trestání provinění proti národní cti se zabývá Pavel
Kmoch ve své knize Provinění proti národní cti (str. 113,114). O očistných komisích se nebudu
rozepisovat, nahoře máte výbornou informaci. Jenom z ní zdůrazním toto: „Očistné komise nejsou
vázány osvobozovacími rozsudky řádných nebo jiných soudů nebo disciplinárními nálezy
(usneseními) a rozhodují podle volného uvážení a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Očistné
komise nejsou vázány osvobozovacími rozsudky řádných nebo jiných soudů nebo disciplinárními
nálezy (usneseními) a rozhodují podle volného uvážení a podle nejlepšího vědomí a svědomí.“ To je
případ Jiřího Letova, který poté co byl zproštěn obvinění, stanul i před nimi. I před nimi dokázal svoji
činnost na VuR II GNUP obhájit. Karel Novák nebyl u očistné komise z ničeho, co by se týkalo
cikánských táborů obviněn. O tom , že by Josef Janovský stanul před očistnou komisí jsem se
nedočetl. Stanuli před ní dva jeho podřízení.
Prvním byl strážmistr Josef Hejduk. Ten byl v Letech až do svého onemocnění tyfem. Po uzdravení
nastoupil opět službu u četnictva. Jednou s kolegou ve Vlašimi obdrželi telegram, že z Prahy prchají
vlakem pachatelé, kteří ukradli kufr a vydali se na nádraží. Zde narazili na jistého mladíka, který měl
problém prokázat svou totožnost. Tento prchal a až s použitím zbraně ho zadrželi a až poté se
vyjasnilo, že uprchl z totálního nasazení. Komise konstatovala, že se u četníků nejednalo o
proněmeckou služební horlivost neboť mladík jim tuto informaci nejprve tajil. Navíc si na nádraží
dával schůzku se svou milou, což komise označila za vskutku neprozřetelné (pro prchajícího z totálního
nasazení). Další stížností na Hejduka bylo jeho razantní dožadování se povinného zatemnění. Dále
vypovídali proti Hejdukovi káranci kárného pracovního tábora v Letech, rozepsal jsem se o tom na
začátku své stati. Očistná komise konstatovala, že prap. SNB Josef Hejduk byl důvodně podezřelý, že
se v době nesvobody prohřešil proti národní cti tím, že spolupracoval s Němci v míře přesahující
rámec průměrného nařízeného výkonu, ještě dne 2.3.1944 jako velitel čet. hlídky použil ve Vlašimi
zbraně proti Vlastimilu Svobodovi z Libouně, uprchlému z totálního nasazení z Německa a tohoto
zatkl, takže Svoboda byl odsouzen Amtsgerichtem k 15 měsícům vězení, dále jako dozorčí orgán v
kárném pracovním táboře v Letech v r. 1940-43 kárance týral a zle s nimi nakládal. Hejduk tomuto
oponoval, odvolávaje se na kriminální minulost svědků. Vyžádal si svědectví svých kolegů, kteří
svědčili v jeho prospěch. Uvedli, že nebyli svědky toho, že by zajištěné nelidsky týral, používal však
často obušku k udržení kázně a zamezení krádežím v kuchyni. Byl rázný a svědomitý, v pomoci
nemocným cikánům nehleděl na vlastní zdraví a tyfem se nakazil. V jeho prospěch vypověděl i
MUDr. Kopecký. Josef Hejduk nebyl potrestán. Jeho poválečné osudy popsal časopis Týden č. 10/1997
Druhým četníkem byl štábní strážmistr Luňáček. Rada zaměstnanců SNB uvádí ve svém dopise o
příslušnících četnictva, kteří nemají být prozatímně převzati do SNB, který je určen Zemskému
velitelství SNB dne 1. října 1945 mj. toto… o chování šstržm. Luňáčka v pracovním táboře v Letech
svědčí protokoly, kde je líčen jako denunciant, člověk brutální, který pro svoje chování k druhým nemá
přátel….po dobu svého zařazení v Letech vyvíjel mimořádnou služební horlivost, důvěrně se stýkal s
škpt. Janovským, který byl znám jako zastánce nacistického režimu, kterého informoval o chování
ostatních příslušníků četnictva tam zařaděných. Rada zaměstnanců, berouc v úvahu nesnášenlivou a
donašečskou povahu okr. šstržm. Josefa Luňáčka, usnesla se jej navrhnouti k pensionování, což bylo
plénem příslušníků SNB schváleno. Na toto usnesení reagoval oblastní velitel SNB major Martilík dne
19.10 1945.... v žádné z protokolárních výpovědí jsem neshledal důkazy… po stránce národnostní
není Luňáčkovi ničeho vytýkáno….. a navrhl , aby byl Luňáček zařazen mezi „spolehlivé“ (tak v
originále) členy SNB. Uvedl též, že je mu známo potrestání Luňáčka za alkoholismus z roku 1940 a o
Letech uvedl : „ šstržm. Luňáček byl v táboře rázným a důsledným orgánem, což bylo k povaze tábora,
kde se nacházeli cikáni a jiný zločinný živel z povolání odůvodněno. Je jisté, že v takovém táboře se
nemohlo zacházet s podobným živlem v rukavičkách zejména – v době německými úřady nařízeného
omezení na svobodě – se něčím provinily.“ Poté čekala Luňáčka očistná komise…….Po shromáždění
výpovědí četníků z Let očistná komise rozhodla, že …. i když se připouští že v kárném táboře byli
soustředěni lidé práce se štítící, zločinci z povolání a později cikáni, přece jen způsob jak obviněný s
těmito káranci zacházel a který všeobecně odsuzován byl i jeho kolegy a vezme-li se v úvahu , že
obviněný si takovýmto hrubým způsobem počínal i bezdůvodně a vůči osobám nemocným, tu očistná
komise shledala v jeho jednání skutkovou podstatu přečinu podle §2 odst. 2 lit e a § 1. neboť
obviněný odbornou spoluprací s Němci a se zrádcem českého národa s ředitelem Janovským
překračoval meze průměrného nařízeného výkonu, neboť jeho povinností bylo pouze aby udržel
pořádek v táboře, ne však aby bezdůvodně a úmyslně týral kárance, kteří svým jednáním takovému
týrání žádnou příčinu nezavdali.
Konečný verdikt zněl: j e v i n e n, že během okupace v Letech u Písku v pracovním táboře odbornou
spoluprací s českým zrádcem přesahující meze průměrného nařízeného výkonu, jako zaměstnanec v
době nesvobody porušil věrnost vůči Československé republice, českému nebo slovenskému národu ,
popřípadě se prohřešil proti národní cti a nebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům
českého národa.
Tímto se dopustil služebního přečinu podle §2 odst. 12 lit. e , dekretu č 105/46 Sb. a trestá se za to
podle § 3 odst. 1 téhož dekretu a zákona důtkou.
Kárný zástupce podal odvolání neboť : „Pouhá důtka nemá vlivu na úřední postavení obviněného a
neodpovídá jeho provinění...“ a Luňáčkova reakce byla tato:
Očistná komise pro veřejné zaměstnance při ONV v Kutné Hoře nálezem OK 198/46 ze dne 10.1.1947
mne uznala vinným, že jsem se dopustil služebního přečinu podle § 2 odst. 1..odst. 2. lit. e dekretu
č.105/45 ve znění zákona č.130/46 Sb. a potrestala mne důtkou. Doslechl jsem se, že prý kárný
zástupce do zmíněného nálezu podal odvolání. Ačkoliv znění cit. odvolání je mi zcela neznámo,
podávám z opatrnosti ke zmíněnému odvolání toto své vyjádření:
1/ U ústního jednání konaného dne 10. ledna 1947 u očistné komise pro veřejné zaměstnance při
ONV v Kutné Hoře jsem se ke svému naprostému překvapení při čtení výpovědi dozvěděl, že prý
manž. MUDr. František Kopecký a MUDr. Jana Kopecká-Flédrová vypovídali, že prý jsem v táboře v
Letech, okr. Písek, nemocné kárance (snad cikány) měl vázat do kozelce a nemilosrdně týrat. Poněvadž
to naprosto neodpovídá skutečnosti, byl jsem překvapen, že jsem se u ústního jednání zmohl jen na
důrazné prohlášení, že to není pravda. Byl jsem však odkázán na to, že je zde protokol. Dne 1.3.1947
dotázal jsem se MUDr. Františka Kopeckého, zda skutečně protokolárně učinil podobnou výpověď.
MUDR. Kopecký mne rozhodně ujistil, že takový protokol nikdy nepodepsal a že tím méně ho mohla
podepsat jeho manželka MUDr. Jana Kopecká-Flédrová, která mne vůbec nezná. MUDr. Kopecký mne
vzhledem k uvedeným skutečnostem vyzval, abych si vyžádal jeho výslech prostřednictvím okresního
soudu v Hořovicích, jakož i příp. výslech jeho choti, aby celá věc mohla býti zjištěna dle pravdy.
Důkaz: výslechem MUDr. Františka Kopeckého, státního obvodního lékaře v Hořovicích, čp. 246,
MUDr. Jany Kopecké-Flédrové, lékařky v Hořovicích čp. 246, které buďtež provedeno okresním
soudem v Hořovicích
2/Při tomto sdělení MUDr. Františka Kopeckého jsem si uvědomil, že pí. MUDr. Jana Kopecká-Flédrová
mne skutečně ani nemůže znáti, poněvadž jsem dne 9.11.1942 s četou cikánů byl odkomandován na
odklízení polomů v lesích do Zbonína, kde jsem zůstal až do 30.4.1943, kdy jsem byl odvelen k
zemskému četnickému velitelství v Praze. Po 9.11.1942 byl jsem v Letech pouze dvakráte vyměňovat
obuv a oděv pro kárance, nebyl jsem však vůbec v táboře, Paní MUDr. Kopecká- Flédrová však poprvé
přišla zastupovat svého manžela až 13.11.1942, tedy po mém odchodu .
3/ V tomto bodě popsal Luňáček svou činnost za okupace ve svém revíru. Stýkal se s později
umučeným odbojářem - generálem, varoval obyvatele před německými kontrolami a věděl o
přechovávání ruského partyzána, atd., což dokladoval svědky a dále uvedl v bodě 4.
4/ V kárném pracovním táboře v Letech byli drženi výhradně již za první republiky v evidenci vedení
zločinci z povolání jako kasaři, cikáni a těžcí zločinci. Býv. zemský úřad v Praze dával opětovné rozkazy,
dle nichž měla býti udržována kázeň, čistota a pořádek, aby do tábora nebyly zavlečeny infekční
choroby , které se později pro nedostatečné dodržování příslušných nařízení skutečně objevily a
podlehlo jim nejen mnoho internovaných, nýbrž i dohlédacích orgánů. Nebylo možno s internovanými
jednati jinak, než je obvyklé i dnes ve věznicích . To dobře vědí všichni příslušníci četnictva včetně
těch, kteří na mne učinili toto udání. Jde ostatně o udání tendenční, které má prokázat, že někomu
bylo ubližováno, nemůže-li se již vykázati jinými zásluhami. Z těchto důvodů žádám zdvořile aby
obsah tohoto mého vyjádření byl vzat v úvahu a spravedlivě zhodnocen včetně všech připojených
příloh, zejména pak aby byl dožádaným soudem v Hořovicích v zájmu materiální pravdy proveden
znovu výslech MUDr. Františka Kopeckého a MUDr. Jany Kopeckých, lékařů v Hořovicích čp.246.
Prohlašuji znovu, že se naprosto necítím vinen. V Kolíně 23. března 1947 podpis Luňáček
Nevím jak se to seběhlo, ale asi by Luňáček neprotestoval písemně . O vázání do kozelce nevypověděl
MUDr. Kopecký, ale četník Kánský. Ten stejně jako ostatní bývalí Luňáčkovi kolegové vypovídal na
svých služebnách a jejich protokoly potom putovaly k očistné komisi. Luňáčka nenáviděli pro jeho
povýšené či odměřené chování a jeho služební horlivost. Vypovídali o něm, že tloukl vězně, jako první
zdravil zdviženou pravicí a tento pozdrav vyžadoval od nich, obohacoval se z majetku cikánů při jejich
příchodu, donášel a podlézal Janovskému, jednou řekl prý, že by klidně vstoupil do NSDAP a chtěl
vstoupit k německé kriminální policii a další. Luňáček toto celkem úspěšně popřel a v jeho prospěch
vypověděl strážmistr Sobotka a praporčík Stejskal jakož i káranec kárného pracovního tábora (1941)
Ludvík Jahoda, který uvedl, že se k nim Luňáček choval energicky ale spravedlivě a s nikým špatně neb
nelidsky nejednal. Strážmistr Sobotka uvedl, že na Luňáčka byly vymýšleny různé pomluvy, což tento
dokázal např. tím, že při příchodu cikánů měl na starosti jejich odvšivení. K ruce měl dvě cikánky,
odebrané cenné věci byly sepsány, dotyčný cikán musel seznam podepsat a hned byly odevzdány
hospodáři Čeňku Novotnému!! Takže jim nic neukradl!! I ostatní věci vyvracel, použití obušku
nepopíral. O tom, že Luňáček tloukl vězně, vypověděl i MUDr. Kopecký ( .. obviněný často a
bezdůvodně pro každou maličkost kárance bil a jim nadával. Podrobnosti si již nepamatuji pro časový
odstup. Pamatuji se jen, že velmi suroví byli v táboře tři muži a to ředitel tábora Janovský, vedoucí
Baloun a obviněný) . V dopise plukovníkovi, který měl rozhodovat o odvolání v jeho kauze, mimo jiné
uvedl Luňáček o táboře toto: „Kázeň se udržovala v mezích slušnosti, nikdy tam nedošlo k použití
střelné zbraně nebo ku zprotivení se některého zločince nebo cikána. Útěků bylo až dosti. Jako starý
příslušník konal jsem službu tak, abych se vyhnul nějaké stížnosti ze strany svého velitele škpt. Josefa
Janovského a tak se stalo, že několik kamarádů, kteří tam se mnou byli přiděleni, stěžovali si na mne a
v protokolu mne označili mne jako služebně horlivého a podporovatele mého bývalého
představeného….
Toto byla skutečně pravda, ale další obvinění Luňáčka už byla domnělá, smyšlená, či z doslechu (...se
povídalo atd..) !! Litera e uvádí : e) odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo
slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízeného výkonu (iniciatvní a mimoslužební
návrhy, příkazy na zvýšení pracovní výkonnost a pod.) Trest, který Luňáček dostal (důtka) byl ten
nejmenší!! Oním českým zrádcem byl škpt. Janovský. Ten byl ale stále v soudním řízení a soud ho
nakonec za českého zrádce nepovažoval. Soud skončil až po Luňáčkově kutnohorské očistné komisi. To
ale není podstatné, komise by se stejně nemusela rozsudkem tohoto soudu řídit!!! Luňáček ani sám
nemohl vědět, že Janovský je zrádce českého národa, neb spolu o politických tématech nikdy
nepromluvili ani slovo, jak sám uvádí (u soudu s Janovským však opak!!!). Všichni měli tehdy strach a
museli být opatrní. Závěry o těch druhých si tedy dělali jen z jejich chování či jednání, to ale nemuselo
souviset s jejich názory na okupaci, válku, Němce atd.. Všichni byli pod tlakem , tak jako dnes.
Otevřeně se tehdy něčemu postavit znamenalo smrt. Dnes to smrt neznamená, ale jsme svědky lží,
pokrytectví, zbabělosti i u těch lidí , které si platíme!!!! Janovský o legionářích, kteří byli propuštěni,
říká že nezaznamenal, že by někdy pochybovali o německém vítězství !!! Tady se freudovsky prořekl,
sám Němce nenáviděl a o jejich vítězství pochyboval, tak jako 95% Čechů, proto to považoval za nutné
zdůraznit...
O dalších osudech štábního strážmistra Luňáčka mi není nic známo.
Profesor Nečas v časopise ROMANO DŽANIBEN ve svém článku o personálu cikánských táborů uvádí
ještě dva další úředníky ministerstva vnitra, kteří stanuli před vyšetřujícím soudcem a očistnou komisí.
Jsou to Ladislav Moravec, vrchní kriminální komisař a Josef Šejnoha, přednosta kriminálního
ředitelství v Praze pro zemi Českou a přednostou IV. oddělení GNUP u MV. Bohužel se mi dosud
nepodařilo nalézt všechny dokumenty k jejich kauzám a nechci jejich poválečný osud zde popisovat
na základě svých domněnek! Romská problematika v jejich kauzách není výslovně uváděna, jsou zde
pouze krátké pasáže týkající se tzv. preventivního potírání zločinosti , která se týkala tzv. asociálů a
jejich transportů do Osvětimi.
Album BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA na
uvedených z let 1939-1945…
www.taborletyinfo.rajce.net
uvádí
některé články shora
Dnes by nikoho ani nenapadlo žádat např. od velkých českých žurnalistů slušnost , poctivost
pravdomluvnost či profesionalitu. Jsou to prodejná individua, která píší pro toho , kdo platí!!! Po
skončení války to ale společnost vnímala jinak a měla na tyto i jiné veřejné činné osoby z dnešního
hlediska směšné a naivní požadavky, podle kterých však skutečně byli tito po válce posuzováni!!
Komisemi dle malého dekretu prošli v poválečné době i osoby veřejného života, např. novináři, herci,
https://medialnistudia.files.wordpress.com/2013/01/ms_2012_1_stat2.pdf umělci atd... Používat
dnes bez bližšího poznání okolností, bez znalosti souvislostí a skutečného příběhu nálepku kolaborace
je na úrovni velkých českých žurnalistů , Heimannové, Polanského či Papeho. Uzavírám slovy
Ferdinanda Peroutky, který nekolaboroval, i když mu to K.H. Frank nabídl a válku strávil v koncentráku
: „Jsou dva tábory; jedni tvrdí, že všichni více méně kolaborovali, takže nemají práva soudit lidi, stojící
za okupace na vedoucích místech, pokud se nedali k Němcům, ale byli povolni jen ze zbabělosti;
osobní statečnost je soukromá záležitost; druzí tvrdí, že politikové musí být stateční a charakterní;
není-li zbabělost nectnost, pak všichni ti, kteří za okupace riskovali, byli vlastně hlupáci; který názor
má pravdu? […] Snad opravdu mnoho nesnází vyplývá z toho, že pro viníky jsme přijali označení
kolaborant. Je nesporno, že tím neb oním způsobem kolaborovalo 95 % národa, neboť všichni, také
vězni v koncentračních táborech, byli přinuceni, aby přisluhovali německé válečné mašinerii. Je
dosti obtížné rozlišovat mezi různými druhy a motivy kolaborace. Mnohem jasnější by bylo slovo
zrádce. Lze dlouho se přít o kolaborantství […], ale každý hned jasně cítí, kdo byl nebo nebyl zrádce.“
…….
GENOCIDA NA ROMECH
Genocida na Romech se neprokázala. Zpráva z tisku
Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu se dosud nepodařilo prokázat, že na Romech umístěných
za druhé světové války v Letech na Písecku byla páchána genocida. Podnět, který úřad obdržel minulý
rok, označuje za podezřelého ze spáchání genocidy jednoho z doposud žijících letských
protektorátních dozorců. Vyslechli jsme asi padesát osob, které byly internovány jako děti a tábor
v Letech přežily, řekl Pavel Bret z Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu. Bohužel na základě jejich
výpovědi nelze jednoznačně prokázat, že trestný čin genocidia byl spáchán.
Výsledky šetření by stačily pro obvinění podezřelého z jiných činů, například trestného činu násilí
prot skupině obyvatel a prot jednotlivci, tyto trestné činy jsou však již promlčeny.
Pro obvinění z genocidia, pro které neplatí promlčecí lhůta, by bylo třeba letskému dozorci prokázat,
že násilí vůči Romům internovaným v Letech se dopouštěl s úmyslem přispět k vyhlazení romského
etnika.
Markus Pape, novinář, který se případem koncentračního tábora v letech dlouhodobě zabývá, vyjádřil
z postupu úřadu rozčarování. Podle jeho názoru by měli pracovníci úřadu navázat kontakty s osobami
zabývajícími se pronásledováním válečných zločinů, například se Simonem Wiesenthalem.
Ke zprávě z tisku je třeba dodat, že v případě těchto výše uvedených výslechů se jedná o spis trestní,
není možné do něj nahlédnout, neboť se nejedná o spisový materiál veřejně přístupný občanské ve řejnosti!!!
ČETNÍCI A JEJICH KOLABORACE.
Jiří Plachý v publikaci VHÚ Nástin personálních ztrát československé armády v době od 21. května
1938 do 31. března 1939 uvádí jména deseti československých četníků, padlých v boji. Devět z nich
zahynulo v boji s henleinovci a jeden v boji s Maďary. Všichni byli české národnosti
Pplk. RSDr Alois Císař v časopise Historie SNB číslo 3, Praha 1978 uvádí ve svém článku K problematice
ztrát příslušníků bývalého četnictva a policie v českých zemích v letech okupace a za květnového
povstání českého lidu počet popravených za aktivní odbojovou činnost, umučených v koncentračních
táborech a zemřelých na následky útrap vězení počtem 282 osob, počet padlých účastníků
květnového povstání počtem 84 osob,tedy celkem 366 osob. Během existence protektorátu nacisté
zatkli a uvěznili 74 četnických důstojníků a 615 četníků.
V boji s německým nacionálním socialismem tedy padlo nebo zahynulo 376 českých četníků nebo
policistů. Viz album PŘEŠKRTNUTÍ , kde naleznete německý (GKUP) www.taborletyinfo.rajce.net
seznam těchto osob!! Pro úplnost uvádím, že v expozici Muzea policie ČR (hned na vstupu) na
monitoru běží jména všech četníků, policistů a hasičů, kteří obětovali svůj život v boji s okupanty!!
Novější výzkumy uvádějí vyšší (700) počet obětí! Na Olšanech jim byl odhalen pomník. Obnovení
moravského pomníku se připravuje. http://padli.muzeumpolicie.cz/
http://www.policie.cz/clanek/cestne-pohrebiste-prislusniku-bezpecnostnich-sboru.aspx?
q=Y2hudW09OQ%3D%3D
http://www.inoboediens.estranky.cz/fotoalbum/dokumenty/padli-hrdinove-z-rad-policie-a-cetnictva/
V seznamech odsouzených četníků si můžeme přečíst jména soudů, které je odsoudili jako
Volksgerichthof, Wehrmachtgericht Mähren, Deutsche Landesgericht Prag, Sondergericht beim
Deutschen Landesgericht in Brünn či Prag, Oberlandesgericht Leitmeritz či Dresden či Breslau…
Ne všichni četníci setrvali ve službě. Dne 17. ledna 1940 doložilo ZČV Brno přehled četníků, kteří
zběhli od ZČV Brno, bylo jich šest, čtyři zběhli z odbočky pro výcvik četníků v Moravské Ostravě asi do
Polska, jeden odjel s povolením do Chustu pro svoje věci, buď zběhl, nebo byl uvězněn Maďary. Pouze
jeden zběhl pro lehkomyslné dělání dluhů. Takže vidíme, že i za protektorátu byli četníci, kteří odešli
do zahraničního odboje.
Čeští četníci vykonávali strážní službu vně terezínského ghetta. Většinou zůstali v této službě tři
měsíce a pak byli převeleni jinam. Toto opatření mělo zabránit navazování vztahů mezi internovanými
Židy a českými četníky. Někteří se službě v Terezínu vyhýbali, nechtěli se na persekuci Židů podílet.
Někteří z nich Židům pomáhali. Zaplatli za to životem. Velitel Terezína esesák Heinrich Jőckel byl
mimo jiné obviněn ze smrti 14 četníků, kteří byli z terezínského gheta převezeni do Malé pevnosti
kvůli tomu, že pomáhali Židům. První velitel četníků v Terezíně Janetschek spáchal sebevraždu. Druhý
velitel Miroslav Hasenkopf, který si v roce 1940 zažádal o německou státní příslušnost, a tato mu byla
přiznána, byl v srpnu 1943 přeložen jako velitel četnického oddílu do Terezína, byl obviněn z tlučení a
týrání Židů a z toho, že svým postupem přitížil svým vyšetřovaným již zmíněným čtrnácti četnickým
kolegům. Byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody.
K německé národnosti se za okupace přihlásilo např. na Moravě 152 četníků, podle přijmení a jmen
se dá soudit, že asi polovina z nich byli Češi. Z těchto 152 četníků bylo 52 odvedeno do Wehrmachtu a
19 přeřazeno ke zlínskému gestapu. Rasové šetření se nevztahovalo jen na osazenstvo tábora
v Letech!! Tam skutečně některé osoby byly uznány za Necikány a propuštěny hned na začátku,
zatímco některé pak byly propuštěny až na konci, takže zažily celé táborové utrpení! Tomuto šetření
bylo totiž http://old.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=94180 podrobeno i celé
protektorátní četnictvo, jak píše profesor Brandes na straně 262 své knihy Germanizovat a vysídlit. Do
1. června 1943 odevzdalo 18000 příslušníků policie, četnictva a hasičů své dotazníky včetně
fotografie, které měly poskytnout nejdůležitější rodinná a národněbiologická a rovněž antropologická
data!!!
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941736&reproId=1416296
Čeští četníci zastřelili několik parašutistů a dalších odbojářů, zastřelili generála Lužu, prováděli nucené
vysídlení tisíců Čechů (kteří měli tu smůlu, že žili v nově zřizovaných německých vojenských cvičištích),
hlásili se (někteří ) dobrovolně k protipartyzánským operacím atd. Policista Jaroslav Nachtman je
jedním z nejznámějších spolupracovníků gestapa. Někteří četníci v boji s českými odbojáři
zahynuli……..Více se můžeme dočíst v článku Jiřího Marka Četnické rekviem v časopise Policista č. 4 /
2007… http://aplikace.mvcr.cz/archiv/08/casopisy/policista/2007/04/prekviem.pdf
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941792&reproId=1417793
Představy velkých českých intelektuálů i velkých českých, evropských a amerických žurnalistů o
protiromském zaměření českých četníků nepotvrzují historická fakta. Při pročesávání země po
atentátu na Jeho Excelenci pana zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda
Heydricha byl mezi popravenými pouze jeden Rom (Vojtěch Kyncl Bez výčitek,str.330). Přitom byli
popravováni zadržení tuláci české národnosti. Kočující Romové se tedy zřejmě mohli četníkům vykázat
cikánskými legitimacemi, které musely být uznány jako ekvivalent přihlášením k pobytu. Čeští tuláci
bez dokladů byli Němci popraveni!!!!!
Zajímavé jsou i vzpomínky Františka Fary a Michala Dlouhého týkají se okupace a protektorátu.
Přehlednou prací je práce Jakuba Vondráška z roku 2013. Je ale v kapitole o kolaboraci znehodnocena
tím, že používá Papeho knihu o Letech jako „sekundární zdroj“. A vedoucí jeho práce mu to nevytkli.
To snad už máme nastavený úhel pohledu a už zase platí Se sekundárním zdrojem na věčné časy a
nikdy jinak????!!! To už zase musíme výti s vlky?? Tedy pokud to nejsou Noční vlci, tedy ti na
motorkách!!! Dále čtěte zde :
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/117726/?lang=cs Jakub
Vondrášek Policie a četnictvo po Heydrichově správní reformě 1942-1943.
Dotaz???? Proč není studentům zadáno zkoumat osudy rodin četníků, kteří měli za manželky Židovky
a židovské míšenky? Nebylo jich víc než tři sta. Zjistit kolik četníků se rozvedlo a jaký byl osud
manželky a dětí? A naopak kolik se jich nerozvedlo a opustilo četnickou službu!! Proč se nepátrá po
osudu protektorátních četníků německé národnosti. Dalo by se zjistit, kolik z nich bylo skutečně
německé národnosti a kteří z nich přišli po Mnichovu z pohraničí a sloužili za druhé republiky. Kolik
jich bylo ze smíšených manželství. Kolik z nich bylo Čechů, kteří se přihlásili k Němcům. A kolik bylo
Němců, kteří se až za protektorátu hlásili s vyhlídkou rychlé kariéry či se chtěli vyhnout frontě. A kolik
z celkového počtu bylo odvedeno k Wehrmachtu či převeleno ke Gestapu nebo Kripu atd. A jaký byl
osud těchto lidí po roce 1945?? To by byla skutečná práce, přinášející skutečná fakta!! Ne uvádět
obecná a zlehčující tvrzení osob, které za války v protektorátu nežily ( Werich, Tigrid a další) nebo se
narodily až po válce!!! A projít osudy všech četníků z kárných a cikánských táborů včetně jejich
poválečných osudů!!!! A vypsat osudy popravených či padlých četníků v boji s německým nacismem!!
Nebo aspoň jejich jména!!! Ani to nemáme!!!!! Totéž s četníky vězněnými okupanty za okupace. Ani
seznam odsouzených retribučními soudy nemáme. To vše by bylo přínosnější než jen uvádět Papeho
jako sekundární zdroj!!Tedy zpracovat osudy četníků z uvedeného seznamu GKUP a dalších..
Slovy Čeňka Klapala: Němci se snažili využít protektorátních bezpečnostních sborů pro své záměry.
Podřídili je svému velení a na všechny vyšší a řadu středních velitelských funkcí dosadili Němce. Dá se
říci, že jako celek tyto sbory sloužily okupantům. Snad nijak zvlášť horlivě, ale sloužily. Ovšem i v nich
probíhala od počátku diferenciace. Byli v nich vyloženě horliví přisluhovači nacistů, pak mnoho
pasivních, kteří plnili svoje povinnosti, jen aby se neřeklo. Ti s okupanty už nesympatizovali, ale také
proti nim nic nepodnikali. Ale i v polici a četnictvu byli jedinci, kteří se aktivně zúčastnili odboje.
Němci s četníky nezacházeli rozhodně v rukavičkách. Například podřízený esesáka Wolframa von
Wolmar měl v tramvaji výstup se dvěma Čechy, kteří ho napadli, a přivolaný český policista mu
neposkytl ochranu. Policista i oba Češi byli zastřeleni v Ruzyňských kasárnách. V září 1943 byl na
Pankráci oběšen příslušník protektorátní policie Josef Laštovička, přidělený gestapu jako tlumočník.
Informoval totiž odboj a osoby, kterým hrozilo zatčení. Četník Antonín Špale byl zastřelen za to, že
zadržel a pak propustil parašutistu.
Kolaboranti se mezi četníky samozřejmě vyskytovali také. Je ale třeba dát na misku vah, kterých
četníků bylo více. Generál četnictva (v pensi) Otto Bláha, předseda Českého svazu válečníků nabízel
české bojovníky, kteří se přihlásí pod prapory Říše k boji za Novou Evropu. Vrchní kriminální inspektor
Ladislav Štěpánek a obvodní inspektor Jaroslav Panenka se, pod vedením klatovského gestapa,
v Brdech vydávali za parašutisty. Jen po této akci zůstalo dvacet mrtvých! Pro vaši představu:
v listopadu 1944 se k protipartyzánským operacím přihlásilo z řad bezpečnostních složek na území
protektorátu 123 mužů, z nichž ale 40 byli Němci. Přihlásilo se tedy jen 83 českých četníků!!
Četníci zatýkali z rozkazu Němců, účastnili se s nimi akcí proti odbojářům, hlídali tábor
s internovanými ve Svatobořicich, vnějšek terezínského ghetta, vykonávali dozor v pracovně
výchovných táborech a nám již známých kárných, sběrných a cikánských táborech, dohlíželi na
shromaždiště Židů v Praze, prováděli soupisy nepohodlných osob, eskortovali děti z Ležáků
atd….atd……
O počtu kolaborantů v řadách bezpečnostních složek v období okupace si lze udělat obraz dle
informace ministra Noska (19.7.1946) bezpečnostnímu výboru Ústavodárného národního
shromáždění. Podáno bylo 1438 trestních nebo kárných oznámení. Právoplatně bylo osvobozeno 253
příslušníků a 50 odsouzeno, v ostatních případech řízení neskončilo. SNB. Koncem roku 1945 bylo
mezi 32 027 příslušníky SNB v českých zemích 19 027 příslušníků bývalých bezpečnostních sborů.
Bohužel je třeba konstatovat, že dosud nemáme žádnou solidní historickou práci o bezpečnostních
sborech v období okupace, o jejich odboji a kolaboraci. Rovněž dosud nevyšla ani stať či článek, který
by se zabýval retribucí, tedy poválečnými soudy s těmito lidmi, z čehož bychom si mohli učinit obraz o
míře jejich kolaborace. Viz web portál www.badatelna.eu/fond/959
KONCENTRAČNÍ TÁBOR?
LETY A HODONÍN
Otázkou jaký charakter či zařazení přisoudit cikánským táborům se v článku Vepřín a hospůdka–místa
hrůz zabývala ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horvátová. Podtitulek zní: OZNAČOVAT
LETY A HODONÍN ZA POUHÉ PRACOVNÍ TÁBORY NEODPOVÍDÁ HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI.
Uvádí mimo jiné: kvalitativní změna na obou místech měla nastat v létě roku 1942. Legislativní základ
poskytl výnos o potírání cikánského zlořádu vydaný 10. července 1942, jímž byl již jednoznačně
demaskován rasistický základ proticikánské politiky v protektorátu. Na jeho základě byly 2. srpna
1942 v Letech a Hodoníně u Kunštátu otevřeny nové typy táborů-oficiálně zvané cikánské. V nich byly
nuceně koncentrovány celé romské rodiny včetně žen, dětí, starých a nemocných lidí. Ti zde byli
uvězněni na blíže neurčenou dobu a především jejich počty mnohonásobně převýšily ubytovací
kapacitu obou táborů. Již brzy po otevření táborů to vedlo ke vzniku katastrofálních životních
podmínek. Logicky už v zimě 1942/1943 propukly v obou lágrech epidemie nakažlivých chorob.
Tyto tábory měly sloužit jako místa nucené koncentrace až do doby, kdy se řešení cikánské otázky
posune do další, konečné fáze. Ta nastala po 16. prosinci 1942, kdy říšský vůdce SS Heinrich Himmler
vydal rozkaz, podle něhož měli být všichni Cikáni a cikánští míšenci z celé říše i připojených či
okupovaných území shromážděni v nově vybudovaném cikánském táboře. Tím se stal Zigeunerlager
v Osvětimi II - Birkenau.
Lety ani Hodonín nebyly původně otevřeny jako tábory vyhlazovací - s cílem fyzické likvidace vězňů.
Tím však neměl být ani Zigeunerlager v Birkenau - ač se jim nakonec pro značnou část
práceneschopných Romů stal - také zde se zprvu počítalo spíše s likvidací vězňů hladem a těžkou
prací. V žádném případě ovšem nechci Birkenau srovnávat s protektorátními lágry. Na základě desítek
rozhovorů s romskými pamětníky jsem pevně přesvědčena, že život v cikánském lágru v Birkenau
představoval nesrovnatelně větší hrůzu než věznění v obou protektorátních táborech. Chápu však
Romy, kteří mohou mít horší vzpomínky na tuzemské lágry, protože třeba právě na této první štaci
zahynuly jejich děti, právě zde je trýznili nikoliv Němci, nýbrž jejich někdejší spoluobčané - Češi.
Do Birkenau putovali z Letů i Hodonína všichni dětští i dospělí vězni označení jako Cikáni nebo jejich
míšenci. Propuštěni byli jen ti, kteří byli dle pigmentace kůže a antropologických znaků označeni za
Necikány. Lety a Hodonín sloužily jako místo dočasné koncentrace Romů před jejich odsunem do
Birkenau. Mnozí tam už nedorazili, neboť v důsledku vyčerpání těžkou prací, hladem a nemocemi
zahynuli právě v protektorátních táborech, surovost některých členů českého táborového obslužného
personálu dílu zkázy patrně napomohla. Termín koncentrační tábor byl pro obě místa na území
dnešní České republiky naplněn.
JINDŘICHOVICE
Isidor Djuković píše o rakousko-uherském zajateckém táboru v Jindřichovicích mimo jiné: Za války
v letech 1914-1918 věznilo Rakousko-Uhersko zajaté srbské vojáky v táborech pro Srby. Proti zásadám
haagské úmluvy internovalo ze Srbska dokonce i ženy starce a děti, pochytané v průběhu válečných
operací,věznilo je v táborech, z nichž nejmasovější byly Jindřichovice. Podle haagských úmluv měli
vězňové v táborech omezenou volnost , ale musely jim být zajištěny podmínky pro život. Srbové však
v rakousko–uherských táborech neměli ani žádná práva a svobody ani podmínky pro život. Dny trávili
v táboře obehnaném ostnatým drátem pod silnou stráží a čekalo se, že je táborový režim, špatné
životní podmínky a těžká práce zničí. Neměli žádná práva, žádnou volnost, žádné podmínky pro život.
Táborové osazenstvo od velitele až po strážné je každodenně bili a týrali jen tak pro potěšení a ve své
zpupnosti je trestali způsobem, jaký se mohl zrodit jen ve zpupné fantazii katů, dokonce je okrádali i o
tak mizernou stravu. Mnozí vězňové byli zabiti, aniž kdokoliv vyšetřoval, proč a kdo se vraždy dopustil.
Za protizákonné a hrubé postupování s vězni nikdo nikdy nebyl povolán k zodpovědnosti, naopak
dostávalo se jim odměny. Podmínky ubytování v táboře byly tak špatné, že tu vězňové mohli jenom
umírat a ne přežít. Všeobecná kolektivní a osobní hygiena prostě neexistovala. Vši roznášely epidemie
skvrnitého tyfu. Ze špíny těl, šatstva, potravin a samého tábora řádily epidemie úplavice. Při těchto
epidemiích zajatci umírali hromadně. Dostávalo se jim tak málo a špatné stravy, že to k životu
nestačilo. Aby mohli přežít, sbírali a jedli odpadky ze smetiště, syrovou řípu, brambory, zelí a
podobně. Kromě toho byli vyčerpáváni těžkou prací. Proto chátrali, houfně je kosily souchotiny a
umírali. V jindřichovickém táboře denně umíralo na 40 vězňů. Mrtvé sváželi na táborová pohřebiště a
nejčastěji pochovávali ve společných hrobech.
Velení tábora nečinilo nic pro léčení nemocných nejen pro nedostatek léků. Epidemiím se mohlo
předejít patřičnou hygienou, ale proto bylo zapotřebí vody, mýdla a dobré vůle. Vedení tábora nic
takového nedávalo ať už z nezodpovědnosti a nedbalosti anebo plánovitě a úmyslně, jelikož vyhlazení
Srbů bylo součástí rakousko-uherské politiky vůči nim.
Rakousko-uherské metody vyhlazování srbských zajatců, ničení materiálních prostředků a srbských
občanů, vědeckých a kulturních statků nejsou dostatečně známy a probádány. Rakousko –Uhersko se
v letech 1914-1918 dopouštělo genocidy nad srbským národem - první genocidy ve XX. století. Mohlo
tak činit, jelikož okupované Srbsko a srbské tábory izolovalo od očí veřejnosti a na tak izolovaném
prostoru bylo neomezeným pánem nad životy, hmotnými statky a veškerými hodnotami srbského
národa. Srbští váleční zajatci a internovaní civilisté byli vyhlazováni ve 300 rakousko-uherských
táborech a jedním z nich byly i JINDŘICHOVICE…….
Vstupoval jsem s posvátnou bázní a úctou do pološeré místnosti, která je říší klidu 7100 mrtvých. Za
slabého osvětlení jsem sešel po dřevěných schodech až k podlaze kostnice a procházel chodbou mezi
černými, vedle sebe a nad sebou naskládanými ostatky 7100 svých krajanů a předků nevinně
odsouzených k smrti, za jejichž umučení se jejich vrahové nikomu nezodpovídali a z jejichž obětí si
lidstvo nechtělo vzít humánní ponaučení. Jim jejich potomci dluží nehynoucí úctu a vděčnost a část
kulturní a civilizované Evropy alespoň omluvu jako útěchu jejich potomkům. Tyto nevinné oběti z řad
srbského národa by pro Evropu a svět měly být ponaučením a varováním.
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Svazové republiky Jugoslávie Djoko Stojičić napsal:
Mauzoleum srbských zajatců v Jindřichovicích je místem věčného odpočinku 7100 Srbů a 189 Rusů,
kteří zemřeli v koncentračním táboře za první světové války. Ze vzdálených krajů Srbska sem byli
přiváděni zajatci, bojovníci a civilisté a umírali zde za nejsurovějších podmínek. Jen tímto zajateckým
táborem prošlo přes 40 000 lidí……
Jindřichovice jsou jednou stránkou našich dějin, na niž nesmíme zapomenout, kterou si musíme
připomínat v nepřerušovaném toku naší dramatické minulosti. Tábor v Jindřichovicích, výplod
velmocenské rakousko-uherské nadvlády nad jinými národy, je mementem, ale i porážkou celé naší
epochy, mnoha generací. V dějinách lidskému pokolení nic nezpůsobilo takové zlo jako snaha velikých
mocností upravit si svět podle svých představ, donutit jiné národy, aby se zřekly vlastní svébytnosti a
svého národního programu. Válka je zlo pro poražené i pro vítěze.
Malý informační průvodce vydaný r. 1981 MNV v Jindřichovicích uvádí: Několik dní poté, co byl
v Sarajevě zavražděn následník rakouského trůnu Ferdinand ď Este, vpadla do Srbska rakouská vojska.
Nešetřila nikoho a ničeho. Nejen vojáci, ale i obyvatelé pokojných vsí byli houfně odváděni do zajetí. Z
příkazu vojenských úřadů byl v roce 1915 v Jindřichovicích v Krušných horách na pláni mezi hospodou
Mýtem, čedičovým lomem a polesím Hofbusch postaven zajatecký tábor pro srbské, ruské a italské
zajatce. Tábor celým svým vybavením připomínal pozdější nacistické koncentrační tábory. Měl stovku
přízemních dřevěných baráků, 12 infekčních bloků, vlastní pekárnu, kuchyně, sprchy, strážnice a
dokonce i pravoslavnou kapli. Viz též http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zajatecky-taborjindrichovice.html
Prvními obyvateli byli Rusové, potom Srbové a Italové. Odhaduje se, že táborem prošlo na čtyřicet
tisíc zajatců. Volba Jindřichovic nebyla náhodná. V nedalekém barokním zámku bydlela dcera
zavražděného následníka trůnu, provdaná za Nostice, potomka lužické šlechty. Spolu s vojáky a
vysokými důstojníky byli v táboře drženi i početní civilisté, z nichž nejstaršímu bylo 92 let. S ním byl do
Jindřichovic zavlečen i jeho osmiletý vnuk. Byli tam i úředníci a dokonce jeden biskup. Zajatci pracovali
v rotavských železárnách, na Nosticových statcích a byli lacinou pracovní silou na nedalekých uhelných
dolech a při výstavbě sokolovských chemických závodů. Drsné krušnohorské klima, špatné oblečení,
nedostatek jídla a nemoci byly příčinou častých úmrtí. Umíralo tu denně 40 zajatců. Častou nemocí
byla tuberkuloza plic, neštovice, vodnatelnost z hladu a skvrnitý tyfus. Mrtví byli odváženi na nedaleký
lesní hřbitov. Dne 1. listopadu 1918 opustili tábor poslední důstojníci. Dva dni nato došlo v táboře
k plenění. Do tábora vtrhlo mnoho obyvatel sousedních obcí. Rabovat přišli i lidé ze sousedních
okresů. Kronikář poznamenal: „Dlouhotrvající válkou rozhořčení a strádající lidé se zmocňovali
především potravin, oděvních součástek a různých předmětů vnitřního zařízení. Mezi těmi, kdo se
plenění zúčastnili, byli i mnozí z vojny se navracející vojáci. Jeden z nich byl při zásahu četnictva
zastřelen. Jako poslední opustili tábor italští zajatci…..
Starosta jedné polabské vesnice nasal: „Do naší obce přišlo nejprve 10 Srbů z tábora v Jindřichovicích
(Heinrichsgrün) u Kraslic v Čechách dne 13. června 1916. Byli to většinou internovaní civilové, ze
Srbska násilně vyvežení. Po počátečních obtížích, než poznali způsob práce u nás a než se mohli
smluviti, celkem se dobře osvědčili, pokud nepodléhali špatným vlivům domácích lidí, kteří z důvodu
třídní nevraživosti jim práci u rolníků haněli a že jsou využitkováváni, namlouvali. Z tábora přišli velice
vyhladovělí a tělesně slabí, a vypravovali, jak bídně byli živeni (řepou a zelím), a jak nelidsky bylo s
nimi jednáno“.
Nejnovější publikací o jindřichovickém zajateckém táboře je kniha Romany Beranové a Vladimíra
Bružeňáka Ozvěny velké války - zajatecký tábor Jindřichovice 1915-1918. Počet zemřelých v táboře
byl podle autorů následující:3800 až 4306 osob, z toho 2956 až 3008 Srbů,150 až 200 Rusů a 300 až
1200 Italů. Úmrtnost činila 12%.!!
Tolik tedy porovnání dvou táborů. Utrpení a bolesti bylo v obou víc než dost. Pokud porovnáme
procento zemřelých, pak je to 21% u cikánských táborů a 12% v Jindřichovicích. V cikánských táborech
ale většinu zemřelých tvořily děti. Porovnáním úmrtnosti osob starších 14 let, jimiž byli takřka všichni
Srbové, Italové a Rusové,(nejmladší Srb měl osm let) by pak byla úmrtnost v Jindřichovicích výše
uvedená, tedy 12%. V Letech zemřelo 85 osob starších 14let a z nich 78 starších 18 let. V Letech se
nacházelo v srpnu 1942 561 dětí do 14 let a za dobu existence tábora se narodilo 34 dětí, tedy zde
celkem bylo 595 dětí do 14 let. Celkem prošlo táborem 1309 internovaných, z toho plyne , že starších
než 14 let bylo 714 osob. Z nich zemřelo uvedených 85 osob, tedy 11,9%. V Jindřichovicích tedy byla
stejná úmrtnost u stejné věkové skupiny osob jako v Letech (tedy 12 % osob starších 14 let).
V Hodoníně byla úmrtnost osob starších 14 let nižší, činila 6,94%. Pokud se úmrtnost vypočte pro oba
cikánské tábory, činila 9,09%. Můžeme tedy konstatovat, že u srovnatelné věkové skupiny byla
úmrtnost v Letech stejná, v Hodoníně nižší ( o 40%) než v Jindřichovicích. Souhrnná úmrtnost v obou
cikánských táborech pak v této věkové skupině byla zhruba o čtvrtinu nižší než v Jindřichovicích. Fakta
a čísla je nutno znát. Umožňují nám pochopit tehdejší situaci, jsou-li nezkreslená. Procentuální
srovnání nám pak může naznačit, jaké byly záměry těch, kteří veleli a hlídali v daném zařízení, vůči
internovaným, zatčeným či zajatým. Například i profesionální historik Timothy Snyder ve své knize
Krvavé země (str. 106 a 114) uvádí, jaká byla hlavní národnost orgánů NKVD v době velkého teroru ve
třicátých letech a která národnost byla jejich hlavní obětí i to jaká byla úmrtnost zatčených. A třeba
srovnání úmrtnosti Italů v Jindřichovicích a úmrtnosti rakousko-uherských zajatců české národnosti
v italském zajetí vystavuje daleko lepší známku italské armádě. Např. ze 60 000 tzv. československých
domobranců jich zemřelo 624. Navzdory tomu, že i v jejich táborech se objevil tyfus.
SROVNÁNÍ
Popis obou táborů vypadá jako napsaný přes kopírák i když je dělí přes třicet let. Velcí čeští
intelektuálové o Jindřichovicích nic nevědí, informováni jsou velkými českými žurnalisty, svoje
znalosti, úvahy a závěry nám pak sdělují ve veřejnoprávní televizi, v Evropany vlastněných či v
státem dotovaných tištěných periodikách. I kdyby o nich věděli, tyto informace by je nikdy
nepobouřily. Dozorci v táboře nebyli totiž jenom Češi! Zajatci nepracovali pro české sedláky či
podnikatele a tábor zřídil stát, který je nám některými z nich vydávám za vzor soužití a tolerance
středoevropských národů, nositele a šiřitele kultury a civilizace, jakoby předchůdce naší dnešní
Evropské unie. A jak nám nedávno někteří z nich sdělili, má tato Unie dokonce svůj hlavní proud,
jehož bychom měli být součástí, ať to stojí, co to stojí!!! Tedy sloužit do roztrhání těla…!
A Srbové? Ti si podle nich zaslouží snad jen humanitární bombardování?!!!
Tímto jsem nechtěl nijak zlehčovat utrpení v cikánských táborech. Jeden rozdíl tu je. Památka
zahynuvších Srbů v Jindřichovicích je zachována důstojně. Památka zahynuvších Romů v Letech
nikoliv!
Ale opět to souvisí s našimi velkými českými intelektuály a žurnalisty. I když se dostali do vlády,
nedokázali se k tomuto problému postavit, ale jen o něm mluvit. Budou psát petice a demonstrovat
za výstavbu hnusné, nesmyslně drahé a zbytečné knihovny či petice o tom, že musíme jít s hlavním
evropským proudem a platit za to miliardy, které nám nikdo nevrátí! Proč radši neřeknou, knihovnu
ne, miliardovou eurosanaci ne?!! Vezměme jen malý obnos z těchto peněz, připravme o deset
kilometrů dál dotyčné firmě nový prasečák, aby lidé nepřišli o práci. Proč se toho neujmou někteří
s nimi spjatí podnikatelé, zbohatnuvší privatizací státního majetku či na veřejných zakázkách?
Podnikatelé, kterým na míru byly napsány zákony! Nemuseli by to platit! Jen by vystupovali jako
garanti stanovení ceny a dohled vůči malým místním stavebním firmám z přilehlého okolí, kterým by
práci zadali. Ty by dnes byly vděčné, kdyby takovou práci dostaly! Když by to bylo svěřeno státním
úředníkům, tak by to dopadlo jako obvykle!. Proč se zde nenajdou takoví lidé, proč nemají odvahu
vystoupit? A nabídnout státu rozumnou cenu za tento přesun. Na renovaci srbského památníku
přispěli i srbští podnikatelé žijící v České republice!!! Proč máme poslouchat žvásty, že by hygienik
nepovolil převoz takového množství prasat? Převezou se jen prasnice, ostatek půjde v jateční váze na
prodej. Nemá snad armáda útvary i pro takové situace? Tak by je použila k převozu. Rozkaz by byl
vydán v sobotu, provedení by bylo v neděli, aby to nikdo nezdržoval či nenapadl u soudu či nějakého
úřadu. Tak se to běžně ve světě dělá! http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romsky-holocaust/analyzalet.pdf
Velcí čeští intelektuálové dokázali vytvořit vynikající podmínky pro spokojenou existenci lýkožrouta
smrkového! Takové podmínky lýkožrout nemá ani v bohatém Švýcarsku!!! Ale přestěhovat jeden
obyčejný prasečák nedokázali, i když o tom mluvili.!!
Musíme vydávat miliardy na jejich bioplynové stanice, bionaftu, větrné elektrárny, fotovoltaiku,
emisní povolenky, elektrárny na biomasu, filmy, na které nikdo nechodí a ozvučení a tlumočení
eurokonferencí, které nikdy nic nevyřeší. Proti zákonům, které tyto tunely na peníze daňových
poplatníků způsobily, tito lidé nikdy neprotestovali ani před nimi nevarovali!! Přitom jsou to právě oni,
kteří mají takřka propachtovánu takzvanou veřejnoprávní televizi, a většinu toho, co chtějí, nám
sdělují obden. Do rozšíření internetu to byli oni, kteří měli největší možnost působit na veřejné mínění
v této zemi!
http://outsidermedia.cz/debatni-klub-o-ct-petr-stepanek-ladislav-jakl/ Nejsou to
pokrytci?
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kavci-hory-podminovat-CT-zrusit-Pakvsak-Petr-Stepanek-prednesl-vazne-mineny-navrh-co-dale-delat-s-CT-384674
JAROSLAV VALENTA
V obou publikovaných článcích jsou tábory v Letech a Hodoníně jakož i tábor v Jindřichovicích
označeny za tábory koncentrační. K tomu, že Lety a Hodonín jsou označovány za koncentrační tábory,
se snad nejpřesněji vyjádřil historik Jaroslav Valenta v knížce HISTORIKOVÉ A KAUZA LETY (vydal
HÚAV AV ČR):Dalším oblíbeným „omylem“ značné části české žurnalistiky a publicistiky je označovat
Lety šmahem za koncentrační tábor. Pojem koncentrační tábor vyvolává ovšem u dnešního občana,
který je o celé věci informován jen z médií, zcela autenticky asociace s Mauthausenem, Osvětimí,
Majdankem apod. Tedy asi stejné představy a asociace jaké byly nejspíše podkladem fantastických
tvrzení Polanského…. .Na základě onoho rozhodnutí ještě česko-slovenské vlády druhé republiky
z 2.3. 1939 se po dlouhé měsíce nedělo vůbec nic. Teprve v roce 1942 se kárný pracovní tábor změnil
na sběrný tábor, který jako podobné jiné tábory byl určen k internaci zločinců a asociálů, z nichž
Romové tvořili jen menšinu. Výnosy, přesně kopírující současná říšskoněmecká opatření, vydaly
protektorátní úřady, protektorátní četníci byli dozorci, úředníci protektorátního zemského úřadu byli
Češi i Němci, zodpovídali za organizační řízení táborů, směrodatné rozkazy ovšem těmto úředníkům
vydával velitel neuniformované protektorátní policie, vyšší důstojník SS. Lze Lety tedy v tomto období
1942-1943 označit za koncentrační tábor, jak je tento pojem dnes a vůbec po roce 1945 vnímán?
Poměry zde byly jistě drastické, nicméně jsou známy také skutečnosti, v nacistickém koncentračním
táboře nemyslitelné. Zprvu sem dojížděli praktičtí lékaři z okolí, pak tu byli dva vlastní lékaři, mj. už
zmíněný Dr. Bohin, kteří skutečně léčili. Asi čtvrtině vězňů se odtud podařilo uprchnout nebo byli
propuštěni, to se v koncentračních táborech nikdy nedělo…
Zajímavá recenze je http://www.webhumanita.cz/?a=reviews&rid=95 .Stránku www.zwittau.cz jsem
již uvedl. Typologie nacistických táborů je na http://www.fronta.cz/nastin-typologie-koncentracnichtaboru A Hana Chrastinová zde http://is.muni.cz/th/216019/?lang=en
A NIKDO MU NEBUDE VĚŘIT
Jaký je tedy můj názor na tyto tábory a proč jsem to všechno psal?
1.Psal jsem to proto , že práce Markuse Papeho si vybírá jen ty dokumenty nebo jejich části , které se
mu hodí. Kdyby sehnal evropské dotace na to, aby všechny dokumenty byly okopírovány, přepsány a
okomentovány ( z důvodu pouhého upřesnění, např. kdo je autor, komu píše, jakou pozici zaujímají a
v jakém jsou služebním vztahu a podobně) a dokumenty z němčiny by byly přeloženy do češtiny a
naopak a spolu se všemi fotografiemi z obou táborů a magnetofonovými záznamy pamětníků a jejich
písemným přepisem a překladem a s dosud nevydanými pamětmi doktora Habance a romského
partyzána Serinka byly by dány na internet, pak bych mu poděkoval! Pape, Polansky ani nikdo jiný
z velkých českých a západních žurnalistů a ani ÚSTR, MRK, ÚDV placené z našich daní, ani žádná
nevládní organizace pobírající příspěvky z našich daní nedokázala dát na síť aspoň pár fotografií, aby si
archivu neznalý čtenář mohl učinit alespoň základní představu!! Na rajčeti by to měli zadarmo!!!!!!
www.taborletyinfo.rajce.net !!!!!!
O těchto dokumentech píše Pape takto: „zvláště písemnosti z táborové pozůstalosti, z nichž se ostatně
zachoval pouze vědomě učiněný výběr, vznikly částečně proto, aby skutečné dění zatajily, nikoliv
aby je pravdivě dokumentovaly.“
Kdo z vedení tábora rozhodl o tom, že se mají psát skutečnosti neodpovídající, lživé dokumenty? Proč
je pak Pape cituje? Jak pozná, který dokument je pravdivý a který lživý? Kdo o tom rozhodne?
Nějaký eurokomisař? Pokud se v archivu nachází dokument, který by odporoval Papeho výkladu, tak
on vám řekne, že není problém (pro Janovského) vybrat nějaký dokument a místo něj dodatečně
podstrčit jiný!!!! Jak by to mohl udělat, když ten dokument byl dopisem jiné instituci, musel tedy do ní
dorazit poštou a být u ní zaevidován! Kdo provedl a kdo nařídil vědomě učiněný výběr?? Prováděl ho
Janovský? Blahynka? Byl proveden po válce? Kým? Nebo až v devadesátých letech? Který
z dokumentů objevených Polanským nebo Papem byl v této zemi někdy zamlčován?
Jak by mohl Janovský a jeho úředníci řídit tábor na základě dokumentů, které měly něco tajit? Před
kým? To Janovský v létě 1942 stoprocentně věděl, že bojovníci za Novou Evropu prohrají a přijde
režim, kterému se bude zodpovídat? Kdyby to věděl, proč by svůj soukromý holocaust prováděl? Tak
to tajil před Němci? Vždyť se u soudu odvolává na předpisy z doby války, na konkrétní osoby, ne na
nějaký svůj dokument! Co kontrola nadřízených? Které dokumenty něco tajily? Kteří lidé v táboře,
které nadřízené orgány a lidé v nich a které ostatní subjekty, s nimiž přicházel tábor v rámci své
činnosti do služebního, obchodního či jiného nutného styku a kteří lidé v nich byli seznámeni s tím, že
se s táborem budou stýkat a jednat na základě takto zkreslených písemností? Věděli četníci, že
dokument o použití služební zbraně je lživý? Ten, který museli podepsat! Co když by někoho na útěku
zastřelili? Věřili, že je bude hájit Janovský, který jim měl snad dle Papeho skrytě vydat pokyn či
naznačit, aby útěkáře vraždili? Většina z nich Janovského nenáviděla. Štábní strážmistr Luňáček strážní
službu nekonal a od 9. listopadu 1942 v táboře nebyl. Strážmistr Hejduk konal především službu
v kuchyni, nikoli strážní službu, vrchní strážmistr Baloun také strážní službu nekonal (oba se navíc
nakazili a onemocněli). To se to při nedostatku četnického personálu v táboře Janovskému tak krásně
sešlo, že stíhání utečenců, při kterém docházelo k údajným vraždám, se účastnili jen jeho oblíbenci?
A nikdy ne jeho protivníci, kterých byla většina? Nezadrželi snad uprchlíky i četníci, kteří v táboře
nesloužili a Janovského vůbec neznali? Proč Janovský žádal o rozšíření stavu četníků? To se nebál, že
některý z nich jeho činnost odhalí a oznámí ji, ať už roku 1942 či 1943 okupantům nebo
protektorátním úředníkům. Anebo po válce nějakým místům protiněmeckým, která se mohou dostat
k moci? Proč chtěl tedy stav mužstva rozšířit o další četníky, na jejichž výběr neměl sám vliv, když mu
vraždění Romů dle Polanského a Papeho tak pěkně běželo? Vždyť přece 1. prosince 1942 dorazil do
tábora z Prahy vrchní strážmistr Fráně s oddílem 25 četníků, aby posílil strážní službu v táboře!!!
Janovský Fráněho ani ty četníky vůbec neznal, byli to reaktivovaní četníci ve výslužbě, kteří zde měli
sloužit do odvolání!! Proč žádal po svém odvolání navrácení svých peněz, kterými byl nucen zálohovat
chod tábora. Byl ten dokument pravý nebo ne? Pokud účty zfalšoval a nikdo nato nepřišel, nebylo by
pro něj lepší jen krást, ale neodpírat potraviny internovaným? Jeden zfalšovaný dokument by mu
hodil víc než jeho měsíční plat. Dnes jsme samozřejmě mnohem dál, ti kteří zodpovídají za ozvučení
eurokonferencí, nás připravují o mnohem větší částky!
Viděl Pape rutinní protokol s jedním z četníků, týkající se bezvýznamné výstrojní součástky tohoto
četníka, ztracené v dramatických dnech Mnichova v pohraničí?
Tehdy šlo českým četníkům o život. A nejen jim! Chránili bezpečnost a životy Čechů, Židů, Romů a
demokraticky smýšlejících Němců před zfanatizovanými příznivci nového uspořádání Evropy. Ze zemí,
které tehdy byly součástí „hlavního proudu“ přicházela kritika jednání těchto četníků, tisk
v sousedních zemích přinášel články renomovaných evropských žurnalistů o zločinech, kterých se měli
dopouštět právě tito četníci. Tehdejší ministerstvo vnitra pod vlivem proevropské agrární strany
vydávalo těmto četníkům pokyny, omezující jejich možnosti použít (k obraně a bezpečnosti občanů a
svrchovanosti a celistvosti vlastního státu, jakož i k obraně jich samotných) služební zbraň!!! Někteří
z nich tak byli zajati a odvlečeni do Německa. Někteří při plnění svých povinností padli. S některými si
to Evropané vyřídili až po 15. březnu 1939… www.codyprint.cz/padli/ces/ces15html
.
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941792&reproId=1417793
Dotyčný četník se zavázal ztracenou výstrojní součástku uhradit!!.....
Proč se Janovský zabýval touto prkotinou, když věděl, že může dokumenty falšovat, pozměňovat, či
uložené vyřízené dokumenty zlikvidovat? Kdyby toto bylo možné, tak se na takovou kravinu
vykašlal !!!! Určitě by našel zastání u těch, s kterými měl být tajně srozuměn! Nebo snad to všechno
dokázal úplně sám?
2. Myslím si, že členové protektorátní vlády neměli genocidní úmysly vůči romské populaci. Byli
poslušnými, nikoliv však ochotnými vykonavateli německých rozkazů. Nepopírám, že ve státní správě
či samosprávě či v ministerstvech existovaly osoby, které navrhovaly použití opatření, u kterých se
vyskytovaly znaky genocidy!!! Tyto návrhy nikdy nedošly u jejich nadřízených sluchu a nikdy nebyly
vydány z rozhodnutí protektorátních úřadů pokyny k jejich realizaci!!!! Realizovány byly naopak po
celá staletí v řadě států naší euroamerické civilizace, jejichž obyvatelé se dnes na nás dívají
s pohrdáním a obviňují nás, takzvanou majoritu,
například právě z vyvražďování Romů!!!
http://www.youtube.com/watch?v=MlmIwOR8Dt0 . Lidé v těchto státech či v jejich koloniích či na
jimi okupovaných územích byli vražděni, vysídlováni a vyháněni ze svých území, byli odesílání do
rezervací či táborů, za jejich skalpy se platilo, jejich děti jim byly odebírány k náležité výchově. Byli
umístěni v koncentračních, zajateckých, internačních, pracovních či jiných táborech z důvodů
státobezpečnostních, z důvodů toho jaké byli rasy či etnika, z důvodů způsobu jejich života! Trpěli
hladem. Někteří byli sterilizováni. Celé etnické, rasové či jiné skupiny byly vyvražděny v krátké době
(Židé, sovětští váleční zajatci, ale např. i Hererové). Jiné byly nuceně vysídleny či přesídleny. Tisíce lidí
byly zavlečeny do otroctví a v něm byly drženy po celé generace. Některé skupiny nebyly likvidovány
rozhodnutím nějakých orgánů či vojenských útvarů, ale prostě jako škodná zvěř, privátně, loveckými
zbraněmi jako např. Indiáni či Tasmánci (Ti byli likvidováni kompletně!!)
3. Štábní kapitán Janovský neprováděl v táboře žádný svůj soukromý holocaust. Náležel k typu
„rakušáka“ stejně jako Bienert, Ježek, Novák či Letov , kteří slouží za každého režimu. Byly však mezi
nimi rozdíly. Letov dokázal své pozice s omezenými možnostmi využít pro vykonání něčeho dobrého.
Bienert asi ne a Ježek asi jen někdy, i když si sami asi mysleli opak.
Janovský to měl složitější. Byl totiž předposledním článkem v hierarchii. Působil zde fenomén přenosu
řešení neřešitelných či nepříjemných problémů na nejnižší místa či složky, známý jako zákon
padajícího h***a. Ten existoval tehdy a existuje za všech režimů i systémů a dnes u nás existuje
samozřejmě taky .
Některé Janovského vlastnosti jako hrubé jednání s podřízenými a internovanými a menší organizační
schopnosti (ve srovnání s Blahynkou) měly asi podíl na tom, že úmrtnost v Letech byla vyšší než
v Hodoníně. Vymoci si však větší logistickou a zdravotní podporu pro cikánský tábor bylo nad jeho síly,
ale i nad síly kohokoliv jiného na jeho místě. Podpora by totž musela přicházet z míst, kde
rozhodující slovo měli Němci. Ti ale na zlepšení údělu Romů neměli zájem. Rozhoupali se, až když
vypukl tyfus. Nechtěli, aby se rozšířil mimo tábor a nechtěli, aby si ho Romové přivezli s sebou do
Osvětmi. Proto povolili to, co dříve blokovali. S vyjímkou přemístění dětí!!!! Jak jsme viděli
z dokumentů, i na dřevitou vlnu byl potřebný německý souhlas!!!!.
Pokud by Němci měli v úmyslu jednat zodpovědně, všechna opatření činěná v lednu 1943, měli a
mohli povolit, či spíše nařídit již v červenci 1942. V podstatě by je to nic nestálo, protože dostatek
lékařského personálu by například mohli najít v Terezíně, jak to později učinili v případě lékařů pro
oba tábory. Jistě se tam ale nacházely i zdravotní sestry. S těmito lidmi disponovali Němci bez
jakéhokoli omezení. I Češi je v té době museli poslouchat bezvýhradně, platila povinnost přijmout
určené pracovní místo, četnictvo a vládní vojsko bylo pod velením Němců. Je třeba uvést, že právě
roku 1942 byli civilní vězni, pracující pro DAF v táboře u Tehlova, vězni v Olomouci, vězni pracující pro
pracovní úřad Jičín a sběrný tábor Dolní Bousov hlídáni vládním vojskem. Nebylo by to nic nemožného
ani neobvyklého, vyžádat si tzv. vojenskou asistenci. Němci využívali vládní vojsko k výpomoci
německým rolníkům, žijícím v protektorátu (např. Jihlavsko), na pomoc táboru v Letech ne!!
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941347&reproId=1407227 Četníci o
které Janovský žádal, aby posílili jeho strážní a dozorčí službu v táboře byli (alespoň někteří - 25
četníků, kterým velel vrchní strážmistr Fráně) reaktivovaní četničtí penzisté. Všichni tito i lékařský
personál spadali pod německé rozkazy, i když je mohli dostávat prostřednictvím protektorátních
institucí. A nemusely by ani být napsány červenou tužkou!!...........................
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941679
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941680
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941679&reproId=1413944
Zbývalo by jim pak jen povolat českého desinfektora.
To ale nechtěli, přehodili horký brambor na české četníky přesně v duchu výše jmenovaného
zákona. Navíc se to stalo v době reorganizace protektorátní správy a z ní vyplývajících kompetenčních
a personálních přesunů, takže i zmíněný Jiří Letov přijíždí do tábora až v září 1942! Házet vše
nepříjemné na ty druhé ( v tomto případě na Čechy a jejich protektorátní úřady) bylo běžné i tenkrát.
Profesor Brandes ve své poslední knize na straně 67 uvádí, že hlavní úsek SD nutil Romy v zimě 1941
stěhovat se do českých sídelních oblastí.
Pape nám chce tvrdit, že Janovský záměrně činil vše proto, aby v táboře vypukly epidemie a byla co
největší úmrtnost. Jaké proto má důkazy? Z výše uvedených dokumentů naopak vyplývá, že Janovský
se snažil učinit mnohé proto, aby v táboře epidemie nevypukla, ale nenalezl odpovídající a rychlou
odezvu u svých nadřízených. Je to tedy jen jeho zodpovědnost? Kdo rozhoduje o tom, že by měl být
potrestán? Markus Pape? Nebo snad nějaký eurokomisař pro otázky historie střední Evropy? Souzen
byl v řádném soudním procesu a ten rozhodl. Že se někomu výrok soudu nelíbí nebo s ním
nesouhlasí, je jiná věc. Byl odvolán, protože nadřízení (a to i Němci ) chtěli epidemii potlačit a mysleli
si (správně), že nadporučík Blahynka má lepší organizační a velitelské schopnosti a úkol zvládne.
________________________________________________________________________________
Dále na straně 45 své knihy se nám Pape snaží vnutit svůj názor, že „ během prvního roku a půl mohly
být Lety označovány jako kárný pracovní tábor. I když byli vězni týráni v této fázi, měli přece jen
oprávněnou naději na přežití. Nový výnos(máme rozumět výnos o preventivní policejní vazbě či
oběžník z 24. června?) ministerstva vnitra vytvořil podmínky k přeměně Let na tábor koncentrační.“
Podsouváním slova koncentrační se nám Pape snaží vnutit představu, že to byla změna na tábor
vyhlazovací, jak tomu bylo v některých německých táborech. Tak tomu však nebylo. Tábor kárný měl
být a byl změněn na tábor sběrný. Nebyl určen jen pro Romy a v žádném případě pro ženy a děti.
Pokud myslí přeměnu tábora na cikánský, již jsem dokazoval a prostřednictvím fotografií se pokusím
vysvětlit, že to nebylo protektorátní ministerstvo vnitra, kdo rozhodl a nahnal do tohoto tábora Romy,
určitě ne ženy a děti!
Markus Pape píše: „velký význam pro přesun kompetencí mělo převelení Františka Kuchaře ke
kriminální policii. Dosavadní referent pro kárné tábory na zemském úřadě, který znal tábory lépe než
kdokoli jiný, se zhostil logistiky plánované, ale doposud utajované deportace Romů a Sintů.“
Kdo tuto deportaci plánoval a utajoval? Uvolní nám EU jednou nějaké fondy či dotace, abychom se to
dozvěděli? Kuchař znal tábory, ale kárné! Určitě ne lépe než kdokoli z četníků sloužících v Letech,
neboť je znal z nemnoha inspekcí, mnohem více z hlášení a agendy. Z jakého důvodu by znalost
kárných táborů měla být dobrým předpokladem k utajované deportaci Romů a Sintů není zcela jasné?
Byly přece deportovány celé rodiny se spoustou dětí, ženy a nemocné osoby. A to z území celého
protektorátu, často s sebou vezoucí celý svůj majetek! To je zcela něco jiného, než když četníci či
kriminalisté eskortovali do kárného tábora jednotlivce nebo malé skupiny dospělých mužů.
Formulace, že se zhostil logistiky plánované, ale doposud utajované deportace Romů a Sintů vypadá,
jako kdyby ji sám vymyslel či naplánoval. Nikoli, protektorátní ministerstvo plnilo německý rozkaz.
Jestli na něco Němci v tomto případě kašlali, byla to logistika!! Tábor měl o vše nouzi od samého
začátku. Četníci neměli ani kousek látky na přešití označení na uniformách, které mělo symbolizovat
to, že jsou již kancelářskými oficiály, oficianty atd…..
Výběr jmen jednotlivých aktérů v medailonech Papeho knihy je zajímavý!! Píše o vrchním komisaři
Václavu Stuchlíkovi, referentu kárných táborů na ministerstvu vnitra, který na jaře 1942 odchází,
stejně jako jeho představený, přednosta 5. oddělení ministerstva vnitra Rudolf Seidl. Pape uvádí, že
Seidlovým nástupcem http://www.historyoflaw.eu/czech/Jaroslav%20Posvar.pdf byl od jara 1942
Jaroslav Pošvář, aniž by o tomto uvedl cokoli bližšího? (Jiří Letov ve své výpovědi z 1.7.1945 uvádí jiné
jméno - Jiří Pošíbal???) Odborový rada JUDr. Pošvář byl od 1.7. 1942 ( SÚA 109-8/36 ) byl skutečně
šéfem oddělení VuR II (mj. : Arbeitsstraflager, Anhaltung in Zwangsarbeit- und Erziehungs-anstalten).
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=941801&reproId=1418354 Odborový
rada JUDr. Pošvář nestanul před soudem ani očistnou komisí. Dle Papeho měl být JUDr. Pošvář
Letovovým nadřízeným na ministerstvu vnitra, oddělení V/4. Na oddělení V/4 byl Letov od dubna
1942, nejprve pod Seidlem a poté pod Pošvářem nebo Pošíbalem(?). S JUDr. Pošvářem měl Letov
přejít od 1.7.1942 do skupiny VuR II(GUNP), jejíž vedení měl po Pošvářovi převzít v prosinci 1942!
Výpověď (AMV 52-1-556) SS Scharführera Ernesta Gutha, pracovníka oddělení VuR (GUNP) z 11.5.
1945 uvádí, že Pošvář byl vedoucím skupiny VuR III (GUNP). Její náplní byly : „Sprengstoffwesen,
Waffen und Schiessmittelwessen, Brieftauben, Rundfunk- und Funkgelegenheiten“. Jelikož ale zároveň
tamtéž uvádí, že Letov byl vedoucím skupiny VuR II(GUNP), jedná se asi o dobu od prosince 1942 či
ledna 1943.. Takto je oba rovněž uvádí dokument vládního rady Dr. Daniela Böhma z roku 1943.(AMV
305-358-3).
Stejně jako Václav Stuchlík na ministerstvu vnitra , byl na zemském úřadě v Praze referentem pro
kárné tábory František Kuchař (.. „Konal jsem občasné revise do tábora asi do února 1942.“). Kuchař
ani Stuchlík neměli co dočinění s cikánskými tábory. O Dr. Vladimíru Tomanovi, který měl Kuchařovu
agendu na starosti od září 1942 do ledna 1943 se Pape nezmiňuje. Rovněž se nezmiňuje o jeho
nadřízeném, vrchním radovi politické správy Steinhauserovi a přednostovi vládním radovi Böhmovi (..
„v lednu 1943 přešla tato agenda do pravomoci inspektora neuniformované policie u zemského úřadu
v Praze, přednosta v. r. Böhm“ ). Přitom tto uvedení úředníci jsou t, kteří měli na starosti cikánský
tábor v Letech, společně s Augustem Lyssem!
O Tomanově nadřízeném, vrchním radovi politické správy Steinhauserovi jsem nezjistil nic , ani to zda
je totožný s Karlem Steinhauserem, narozeným 1.6. 1888, který vstoupil do politické správní služby
10.9.1918 a 14.8. 1937 se stal okresním hejtmanem ve Vlašimi. O Jiřím Pošíbalovi jsem zjistil, že byl
po válce koncem roku 1945 vrchním odborovým radou a vedl oddělení III/1 odboru finančního,
personálního a komunálního na MV. Počátkem roku 1948 byl na MV již ministerským radou na
oddělení IV/3 personálního odboru. Retribuce ho tedy nezasáhla. Nezjistil jsem, kdo zastával
Tomanovu funkci v srpnu, když se cikánský tábor v Letech zřizoval. Vládní rada Dr. Daniel Böhm se
narodil 19.7.1890 v Klenově , okres Jindřichův Hradec. Vystudoval právnickou fakultu ve Vídni. Do
politické služby správní vstoupil 22.10. 1919. V roce 1936 bydlel v Domažlicích, byl úředníkem
okresního úřadu, poté bydlel v Říčanech, byl tam úředníkem a pak okresním hejtmanem. Dne 4.10.
1938 byl jako sudetský Němec přeložen do Žatce, kde byl úředníkem Landratu. Roku 1939 byl v Říši,
v Kaiserlautenu , pak v Oppeln. Od 1.12.1940 byl členem NSDAP. Dne 25.4. 1941 přišel do Prahy. Od
1.11.1941 do 18.6. 1942 byl v Roudnici n./.L. okresním hejtmanem. Pak byl v Praze nejprve
přednostou zemědělského a pak policejního oddělení u Zemského úřadu v Praze. V lednu 1943 přešla
agenda kárných táborů na Zemském úřadu do jeho pravomoci ( jako inspektora neuniformované
policie u zemského úřadu v Praze). Tehdy se stal Tomanovým nadřízeným po Steinhauserovi.
(Nakonec celá tato agenda skončila v oddělení VuR II Jiřího Letova ( Jiří Letov v jedné své výpovědi
hovoří o Tomanovi jako o svém podřízeném.) Dne 9.5.1945 byl ve svém bytě v Praze Daniel Böhm
zajištěn. Žádost o propuštění z vazby podal dne 12.10.1945. Bližší podrobnosti jsem nezjistil.
Dr. Vladimír Toman sám uvedl: „Agendu kárných pracovních táborů a cikánského tábora v letech
převzal jsem v roce 1942, v září. Přednostou oddělení zemského úřadu v Praze, které tuto agendu
obstarávalo, byl vrchní rada pol. správy Steinhauser. V lednu 1943 přešla tato agenda do pravomoci
inspektora neuniformované policie u zemského úřadu v Praze, přednosta v.r. Böhm. Činnost
jmenovaného oddělení zemského úřadu v Praze, resp. inspektora neuniformované policie ve věci
kárných pracovních táborů resp. Cikánského tábora v Letech, omezovala se na provádění příkazů
ministerstva vnitra, které v dubnu 1943 převzalo veškerou tuto agendu samo. Spolu s touto agendou
byl jsem pak přidělen i já ministerstvu vnitra, resp Generálnímu veliteli neuniformované
policie…..Velitelskou a disciplinární pravomoc nad táborem měl štáb bývalého generálního velitele
neuniformované policie, kriminální rada Lyss. Zemský úřad v Praze i bývalé oddělení VuR
generálního velitele neuniformované policie měly na starost péči o ubytované, stravování a
ošacení. Ubytování se nepodařilo zlepšit, poněvadž rozšíření tábora nebylo povoleno německými
místy, ježto nebylo válečně důležité. Ošacení, zejména malých dětí, byla věnována náležitá péče,
zejména ošacení malých dětí, pro něž nebyly žádné zásoby. Nákup látek i obuvi musel býti teprve
ministerstvem obchodu povolen, látky objednány, dodány do tábora a zpracovány. To vše si vyžádalo
značného času. Když jsem byl začátkem prosince 1942 vyslán do tábora, zjistil jsem, že šaty i prádlo
byly z našeho příkazu ušity, nejsou však vydány , aby je děti neznečistily……..Velkou starostí vedle
nedostatečného ubytování bylo i silné zavšivení. Když Toman upozornil na věc zdravotní oddělení
bývalého zemského úřadu v Praze a žádal o vyslání desinfekční kolony, byl šéfem tohoto oddělení
Dr. Ullrichem-Němcem odmítnut.“Byl to Toman, kdo nařídil provedení pitvy v Letech, po které byl
zjištěn skvrnitý tyfus. Toto zjištění asi pomohlo i ostatním aktérům, neboť právě rozšíření nákazy se
Němci obávali. Dle svědectví plukovníka zdravotnictva MUDr. Frantška Urbana: „Při těchto
opatřeních (personál, léčiva, různý materiál atd.) bylo jednáno s panem Dr. Tomanem a panem
vrchním radou Letovem. Oba vyšli zdravotní správě v každém ohledu vstříc a možno říci, že k utlumení
nákazy hodně přispěli“. Kolo dějin dostihlo Vladimíra Tomana i později. Toman byl totiž odsouzen
komunisty za zradu státního tajemství. Půjčil totiž jistému Svobodovi , který proti němu později
vystupoval jako svědek, s plným vědomím nezávadnosti, brožůru o šifrování, vyšlou tiskem po roce
1945 a v knihkupectvích volně prodejnou, proto aby mu ukázal, jak neohrabaných metod užívá. Toho
využili Pokorný a Plaček k jeho likvidaci. To bylo bezpečnosti známo již roku 1953, tehdy byl Toman už
Jáchymově. Ve výpisu z archivního materiálu ze dne 15.4.1961 se o Tomanovi mj. uvádí : „Dne
22.1.1933 žádal o přijetí do politické služby právní. Po válce člen sociální demokracie. Roku 1947
vedoucí studijního oddělení Stb.“ Jestliže ani tento výpis Stb neuvádí nic o Tomanově působení na
Zemském úřadě v oddělení táborů, ani to , že by po válce stanul před očistnou komisí pro veřejné či
státní zaměstnance a fakt, že k jeho odstranění z ministerstva a odsouzení bylo použito „brožůry“
nasvědčuje tomu, že Tomanova činnost ohledně cikánského tábora nebyla asi nikdy nikým žalována či
napadena. Sám Jiří Letov uvedl: „Dr. Vladimír Toman, který byl za okupace přidělen mé skupině u
ministerstva vnitra, přechovával ve skladu v Ruzyni od roku 1943 55 pistolí a 1375 nábojů. Tyto
zbraně a náboje byly koncem dubna 1945 dopraveny do budovy ministerstva vnitra a v poledních
hodinách dne 5. května 1945 vydány bojovníkům, kteří spěchali na pomoc rozhlasu, obráncům
barikád v prostoru letenského náměstí a obráncům budovy ministerstva vnitra “. Toman tedy nebyl
ani kolaborant ani zbabělec. Závěrem je třeba zdůraznit, že činnost Tomanova oddělení zemského
úřadu v Praze ve věci cikánského tábora v Letech, omezovala se na provádění příkazů ministerstva
vnitra! Ve skutečnosti ministerstva vnitra, resp Generálního velitele neuniformované policie….. neboť
oddělení V u R , které tyto příkazy vydávalo, bylo podřízeno přímo Generálnímu veliteli
neuniformované policie a ne protektorátnímu ministru vnitra!!!!! Toto uvádím jako obraz kompetencí
a podřízenosti. Nechci tím zamlčet nevydání ošacení dětem v prosinci, za které je Janovský
zodpovědný!
Pak přichází klíčový euroslizký výklad!!!! „Na počátku léta 1942 již byly přípravy na „den soupisu
cikánů“ v plném proudu. 24. června 1942 vydal ministr protektorátní vlády oběžník o zavlečení rodin
a jednotlivých osob do „cikánských táborů“. Generální velitel neuniformované protektorátní policie
Horst Bőhme připojil 10.července 1942 k tomuto výnosu (správně oběžníku) !! směrnici pro potírání
cikánského zlořádu“.
Takže eurovýklad nám říká, že to, k čemu se něco připojuje(tedy přikládá), může být označeno jako
příloha, čili německy Beilage!!!!! Proč má tedy tato prováděcí směrnice číslo 1 a oběžník (Němci
označený jako výnos) číslo dvě a předlohy formulářů číslo tři??? Není to náhodou podle toho, co je
prioritní? Co je na začátku, je příkazem toho (Horst Bőhme), kdo má hlavní slovo a ostatně celé dílo
je vydáno jím a zavazuje jemu podřízené složky k plnění jeho rozkazu!! To sis nevšiml, že v této
směrnici jsou data provedení (2. srpna 1942) a v oběžníku ne. To jsi si nevšiml, že v této směrnici se
píše o osobách starších 6 let (tedy i dětech!!!!), pro které se nařizuje vyhotovit dvakrát
daktyloskopickou kartu říšského vzoru a jedenkrát protektorátního vzoru?? Proč, když to všechno byla
dle tebe česká iniciativa, česká akce, český holocaust, k tomu musely být vyhotoveny daktyloskopické
karty říšského vzoru????? To bylo alibi pro případ, že Německo válku prohraje?? To pro nás zařídil
sám generální velitel neuniformované protektorátní policie SS Standartenführer Horst Bőhme?? On si
v létě 1942, když se Evropané s vykasanými rukávy valili ke Stalingradu a na Kavkaz, myslel či věděl, že
to Německo prohraje?????!!!!!! Ne!!!! Byla to německá akce, německý rozkaz, německé rozhodnutí!!!
Proč by se jinak musel spisový materiál o každém cikánu posílat do Berlína???, jak uvedl Josef
Mareš, vrchní kriminální revírní inspektor(během okupace vedoucí na pražském policejním ředitelství
cikánský referát)??? Vše měli Němci ve svých rukou, pokud jde o rozhodování, rozkazy i jejich
kontrolu!!! Proto určili, jak to bude s daktyloskopickými kartami, proto určili datum!!!!! Byli si ve své
nadutosti jisti svým vítězstvím, tím, že je nikdo soudit nebude a již tehdy realizovali své záměry
s některými skupinami obyvatel protektorátu jako Židy, Romy, asociály či českými odbojáři. Osud
ostatních Čechů byl sice plánován a rasovou inventurou připravován, musel však počkat do
německého vítězství v boji za Novou Evropu! Ohledy německých okupantů na Čechy byly dány
především snahou nevyvolat hospodářský kolaps a v důsledku toho otevřené protiněmecké
vystoupení. Válka za Novou Evropu se protahovala a Češi byli potřební jako pracovní síla.
Heydrichovy i Frankovy i jiné německé úvahy na toto téma jsou obecně známy a publikovány(Král,
Kárný, Čelovský). Např.: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/peclive-uctovani-ceskych-hrichu-nasudetskych-nemcich.html , dále heslo “konečné řešení české otázky” na wikipedii a archivní zdroj
http://wwbadatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=943278&reproId=1367192 Pan profesor
Detlef Brandes ve své poslední knize Germanizovat a vysídlit vše popsal naprosto jasně!!!
Evropanům je vše jasné, rozhodli to Češi, a chudákům Němcům v roce 1942 nezbylo, než se k tomu
připojit!!!!!! Takže dle Markuse Papeho na začátku vyvraždění českých Romů stojí Češi, nikoliv Němci.!
Tomu se jistě dostane pochvaly v Bruselu, už tam byla i jedna výstavka, organizovaná
sudetoněmeckým poslancem za „stranu zelených“ Horáčkem. http://hn.ihned.cz/c1-16008190veprin-v-letech-nepatri-do-evropy a http://romove.radio.cz/en/article/20693
To samé se opakuje o stránku dále. „Český protektorátní ministr vnitra Richard Bienert nařídil
oběžníkem z 24. června 1942 soupis českých a moravských Romů a Sintů a jejich zavlečení do
koncentračních táborů v Letech a Hodoníně. Konkrétní způsob popsal Bőhme v prováděcí směrnici,
vydané 10. července 1942.“ Tak pozor! Rasističtí Češi to rozhodli, nařídili a chudák SS
Standartenführer Horst Bőhme byl donucen to jen konkretizovat, čili rozvést!! Že by byl jejich
podřízeným?
Další zahraniční znalec Chad Bryant (Praha v černém) napsal : „Protektorátní dekret z července 1942
od sebe oddělil cikány, cikány smíšeného typu a tuláky cikánského typu“. Je vidět, že překladatel ( a
asi ani autor) rozhodně neviděl originál oběžníku, překlad by pak vypadal trochu jinak a z oběžníku by
se nestal dekret!! Přejímáme každý plk, který kdokoli o naší historii napíše. Kniha pana Bryanta je
takovýmito plky doslova přeplněna a při čtení kvalifikované recenze bychom se museli smát,
abychom se nerozplakali!!!!
Celý tento Böhmeho výnos nazvaný POTÍRÁNÍ CIKÁNSKÉHO ZLOŘÁDU má tři části : 1/ prováděcí
směrnici nikým nepodepsanou, 2/oběžník ministra vnitra(protektorátního), který je označen jako
příloha k výnosu o potírání cikánského zlořádu, 3/ vzory tiskopisů, jež jsou rovněž označeny také jako
příloha. Tak první bod je první proto, že i jeho autor je první, to je ten který rozhoduje! Další body 2/ a
3/ jsou body doprovodné! Bod 2/ je oběžník vydaný jako upřesňující příloha instituce podřízené,
protektorátního ministerstva vnitra a také vyjadřující tuto podřízenost a závislost slovem příloha –
Beilage! A bod 3/je rovněž příloha, ryze technická a má označení Anlage. Jak by mohlo protektorátní
ministerstvo vnitra znát úřední číslo, ke kterému svůj oběžník připojí, kdyby se rozhodlo řešit takto
romskou otázku samo? Nebylo mu náhodou nařízeno vypracovat tento oběžník proto, aby se stal
součástí výnosu generálního velitele neuniformované protektorátní policie?
Výnos o potírání cikánského zlořádu vydal generální velitel neuniformované protektorátní policie. Tím
byl velitel bezpečnostní policie a bezpečnostní služby u říšského protektora (Befehlshaber der Sipo
und SD). Velitelem protektorátní neuniformované policie byl tehdy SS Standartenführer a plukovník
policie Horst Bőhme.
PAPEHO TEZE
Na konci Papeho knihy následuje jeho dvanáct tezí, reaguji jen na některé z nich…
1/ „V letském táboře byla během doby, kdy vykonával funkci velitele tábora Josef Janovský, spáchána
těžká ublížení na zdraví, usmrcení z neopatrnosti, v konečné fázi i genocida“.
Ptám se, koho obviňuješ, Markusi Pape? Kdo byl vinen genocidou?
Dále se zde praví: „bezprávné postavení postižených zneužívali k obohacování konkrétní lidé, přičemž
kontrola ze strany odpovědných orgánů v Praze byla do určitého data nedostatečná?“
Ptám se, Markusi Pape, komu to bylo prokázáno? Proč tam tedy Jiří Letov nejezdil častěji? Od jara
roku 1942 pracoval pod ministerským radou Seidlem a měl na starosti správu kárných táborů,
občanské legitimace a policejní hlášení. Poté přešel (1.7.1942) do oddělení správního a právního
(VuR). Nebyl v odpovědných orgánech v Praze i generální velitel neuniformované protektorátní policie
SS Stadartenführer MUDr. Weinmann, původním povoláním lékař? Nebo šéf oddělení správního a
právního (Verwaltung und Recht) sudetský Němec SS Sturmbannführer JUDr. Schneider. Nebo šéf
zdravotního oddělení Zemského úřadu v Praze Němec MUDr. Ullrich, také lékař?!!! Nebo zmocněnec
pro řízení hospodářství při říšském protektorovi v Čechách a na Moravě, který rozhodl dne 30.
listopadu 1942 o tom, že nebyla výstavba tábora v Letech uznána za válečně důležitou!. Nebo opět
generální velitel neuniformované protektorátní policie na jehož ústní pokyn prostřednictvím rady
politické správy při Zemském úřadu v Brně byl dán příkaz přiznat normální stravování obyvatelům
cikánského tábora v Hodoníně a to pro starší 18 let normální potravinové lístky a pro ty, co pracují na
výstavbě silnice, obdrží přídavek pro těžce pracující. Proč Markusi vydal ten příkaz tak pozdě? A další
Němci jako Sowa, Lyss atd… Tvá slizká formulace nám vnucuje myšlenku, že v odpovědných orgánech
v Praze byli jen Češi! Byli tam i Němci, samozřejmě jako jejich nadřízení!
Na straně 150 své knihy Pape píše: „Erwin Weinmann, původním povoláním gynekolog, byl v roce
1942 přeložen ze IV. Oddělení berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu(RSHA) do Prahy.
Weinmann, standartenführer a plukovník policie, převzal 1. září 1942 bývalou pracovní činnost
standartenführera Böhma- stal se velitelem bezpečnostní služby v Čechách a na Moravě. Zároveň byl
jmenován generálním velitelem neuniformované protektorátní policie. Činnost podřízeného Letova ,
který se pokoušel zastavit genocidu v Letech, Weimann trpěl.“ Z tohoto textu bychom nabyli dojmu,
že se v případě Erwina Weimanna jedná o velice slušné člověka, humanistu, Evropana a lidumila,
který se snaží mírnit genocidní běsnění hnusných, zbabělých, rasistických Čechů! Má k tomu možnost,
neboť bývalou pracovní činnost standartenführera Böhma prostě jen převzal!! Jaká to byla činnost, a
kolik tisíc už měla na kontě mrtvých, odeslaných do německých koncentráků a jaké národnosti byli se
nedozvíme!! Byla to zkrátka „pracovní činnost“!!! SS Stadartenführer MUDr. Erwin Weinmann
http://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_Weinmann byl spolupracovníkem
Paula Blobela, velitele
Teilkomanda 4a Einsatzgruppe C, které zmasakrovalo 33771 Židů v Babím Jaru!!!!! Tehdy tam s ním
Erwin Weinmann byl!!! A v lednu 1942 velení Sonderkomanda 4a převzal! „Weinmann od 26. října
1940 do 5. července následujícího roku(1941) stál v čele vedoucího úseku SD Berlín (SD-Leitabschnitt
Berlin). Od ledna do července 1942 stál Weinmann v čele Zvláštního oddílu 4a (Sonderkommando 4a)
v rámci Operační skupiny C (Einsatzgruppe C), která páchala zvěrstva na okupované
Ukrajině.“ http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/63530 ! Takže Pape mlží když uvádí , že Weimann
byl v roce 1942 přeložen ze IV. oddělení berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu(RSHA)
do Prahy. Možná byl stále ve stavu IV. oddělení, ale uvedená formulace nám má zamlčet to, že byl na
Ukrajině, i to jaká tam byla jeho „pracovní činnost“ ! Vsunutím slova „berlínského“ se nám vnucuje, že
do Prahy přišel v září 1942 z Berlína!!
Tvrzení, že „ Činnost podřízeného Letova, který se pokoušel zastavit genocidu v Letech, Weimann
trpěl.“ , by mohlo vyvolávat dojem, že Letovovi jeho činnost mlčky schvaloval a podporoval ho! Tento
Weinmann, který má na svědomí při své „pracovní činnosti“ 33771 Židů (a to je jen v jedné akci), se
najednou stal útlocitným ochráncem Romů v Letech!!??? A 33771 zavražděných Židů za dva dny asi
byla „pracovní činnost“ a smrt 326 Romů (tj. méně než setiny oproti smrti 33771 Židů) za osm měsíců,
tedy za 240 dnů je genocida v Letech!!!! Takto „objektivně“ a „jasnými slovy“ jsme informováni o
dění na našem území v letech 1938-1945 z proevropských zdrojů!!! Sám Jiří Letov říká: „obvinil jsem
německou kriminální policii, že zavinila poměry v táboře. To mi vyneslo raport u kriminálního
ředitele Lysse, který mě důrazně upozornil, abych se nepletl do věcí německé kriminální policie,
jinak, že mi to vynese koncentrační tábor.“ To nevypadá na to, že by němečtí nadřízení jeho „ činnost
trpěli“!!!!! Někdy mu vstříc vyšli, někdy ne, rozhodující slovo ale měli vždy jen oni!!! Kromě toho po
něm šel gestapák Leimer. Některé akce ve prospěch internovaných (např. ve Svatobořicích) prováděl
Letov v utajení před německými nadřízenými. A Letovovi čeští podřízení v jeho oddělení dokonce
v utajení i před Letovem! Tak nebezpečná to byla tehdy doba a tak vyhrocené byly tehdy služební a
mezilidské vztahy! Tvrzení velkého českého žurnalisty Daniela Anýže o Papem: „Jeho kniha
nežongluje s fakty ani nespekuluje. Přináší jen informace“ je směšné!! Pape co se mu nehodí zamlčí,
vraždy označí za „pracovní činnost“ a vše náležitě překroutí!! Slovo informace je vskutku nepatřičné
označení pro některá jeho tvrzení!!! Spíše je to žonglování!!!! V skutečně poválečné výpovědi uvedl
jeden z úředníků pražského gestapa : „Befehlshaber der Sicherheitspolitzei und des SD – SS
Oberfűhrer und Oberst der Polizei Dr. Weimann war in jeder Hinsicht der politische-polizeiliche
Berater K.H.Franks. In dieser Hinsicht hat er diesem eine Anzahl Sonderbehandlungen vorgeschlagen.
Während seiner Dienstzeit kamen die Bezeichnungen: „X-Y-Z“( Liquidierung) „R.U.( Rückkehr
unerwünscht) und „T“ ( Todeskandidat) auf, von deren Ansendung er unbedingt Kenntnis gehabt
haben muss. Ferner hat er in seiner Eigenschaft als Generalkomandant fur die nichtuniformierte
protektoratspolizei die Einrichtung von „Arbeitserziehungslagern“ angeordnet. Ebenso unterstad ihm
unmittelbar das Internierungslager fur Angehörige von Emigranten in Swatobosrschitz/ Mähren.“
Takže Weimannova pracovní činnost
byla také „X-Y-Z“( Liquidierung),
„R.U.“( Rückkehr
unerwünscht) a „T“ (Todeskandidat)….. Koho se asi týkala Markusi??? Jaké národnosti ti lidé byli??
Weinmann vydal dne 20. ledna 1943 přísně tajnou směrnici Příprava opatření pro případ
teroristckých akcí. Ta zahrnovala i posílání do koncentračních táborů a popravy! Výběr pro popravy
zahrnoval: a)protiněmecky činné osoby, b)rodinné příslušníky emigrantů, c)židovské míšence 1.
stupně. Jejich kartotékou byla pro případ odeslání do koncentráku a popravy (sonderbehandlung) tzv.
S-Kartei. To byla také Weinmannova pracovní činnost !! . Takže v protektorátu nebyli sepisováni či
evidováni jen Romové, ale i další kategorie osob, např. kočovné osoby (neromské), příbuzní
emigrantů, samozřejmě Židé, němečtí uprchlíci před Hitlerem, státní příslušníci zemí, jež se ocitli s Říší
ve válečném stavu, skuteční i potenciální čeští odbojáři, členové Sokola, legionáři, komunisté,
asociálové atd. Každá informace, k níž se okupant dostal, tedy mohla být jím využita či zneužita.
Vyhnout se evidenci bylo těžké (pro větší počet osob) např. z důvodu přídělového systému či vydávání
nových občanských legitimací či pracovních knížek. Gestapák Heinz Pannwitz ve své zprávě o atentátu
na Heydricha např. uvedl: „Protože existovala možnost, že dámské jízdní kolo dopravil do Prahy na
podzim 1938 navrátilec ze Sudet, bylo podle soupisu navrátlců policejně prověřeno asi 40 OOO
protektorátních příslušníků“!!! Jediná kartotéka, která se nedostala okupantům do rukou, byla
kartotéka plukovníka Moravce, Ten s ní a se svými muži odletěl a ostatní písemnosti nechal spálit!!!
Tohle je taky jeden seznam.......sudetoněmecký:
http://www.badatelna.eu/reprodukce/?fondId=959&zaznamId=943217&reproId=1449792
A toto jsou nařízení druhé republiky, jejichž výsledkem byly některé z výše uvedených seznamů
evidence obyvatel http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/003s1939.pdf
hlášení osob http://ftp.aspi.cz/opispdf/1938/077-1938.pdf
přezkum občanství http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/014-1939.pdf
emigranti http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/009-1939.pdf
„Existuje mnoho indicií nasvědčujících, že v Letech došlo ke genocidě. Nejméně od srpna 1942 do
května 1943 byli z rasových důvodů zadržováni v letském táboře vězni, později(mnozí z nich) zavlečení
do Osvětimi-Březinky. Kdyby nebyli uvězněni, měli by přinejmenším šanci přežít.“
„Vězni byli mučeni a byla jim odepírána lékařská pomoc nutná k přežití.“
Markusi Pape, do nemocnice bylo odesláno v srpnu 10, v září 4, v říjnu 9, v listopadu 10 a v prosinci
38 osob, v těchto měsících zemřelo 5,17,16,23 a 67 osob. Kterým z těchto zemřelých byla odepřena
lékařská pomoc nutná k přežití a proč? Byl v ten okamžik přítomen lékař? Odepřel ji on, zakázal mu to
Janovský, měl nad ním kázeňskou pravomoc, mohl ho penalizovat finančně.? Jak byl tábor vybaven,
když tam nebylo žádné sérum, proč bylo očkování zahájeno až po vypuknutí epidemie, kdo o tom
rozhodoval? Snad Evropan a šéf zdravotního oddělení Zemského úřadu v Praze MUDr. Ullrich? Jak
bylo to serum kvalitní, některé děti ho prý špatně snášely? Dále jsou i svědectví, že skvrnitý tyf se dal
u Romů kvůli jejich tmavší pigmentaci těžko rozpoznat a jejich zdravotní stav se měnil velice rychle.
Isolační barák byl zřízen již za Janovského, proto někteří nebyli odesláni do nemocnice. Janovský
lékařskou pomoc neodpíral. I Jan Fejfar uvedl : „V této funkci jsem přijel do Prahy v lednu 1943 a
vyjednával jsem na ministerstvu vnitra (sekční šéf Letov) i na zemském úřadě (Dr. Toman) o poskytnutí
léku pro tábor a také jsem vylíčil, jaká vlastně je situace v táboře. Do tábora jsem pak přijel s Dr.
Tomanem, Dr. Patočkou i s radou Fügnerem z Písku, kteří provedli pitvu cikána, při které bylo zjištěno,
že se jedná o skvrnitý tyfus a v důsledku toho byla učiněna různá zdravotní opatření. Výsledkem bylo,
že vedoucí tábora Janovský byl pak suspendován.“ Fejfar tedy odjel do Prahy v době, kdy táboru velel
Janovský!
Četl jsi knihu Město za mřížemi (autoři Lagus a Polák)?? Podle této knihy prošlo Terezínem a narodilo
se v něm dohromady 139 861 Židů. Z nich zemřelo v Terezíně 33 430 osob, to je 23,9 procent!
Úmrtnost v Letech byla vyšší jen o jedno procento. Do 31.8.1944 zemřelo v Terezíně na střevní katar
8606 osob. Takové velké oběti si vyžádal průjem!! Takže právě epidemie průjmu či nachlazení u dětí
může mít na svědomí velkou část zemřelých v Letech.
Kopecký u soudu upřesnil: „Jednou se stalo, že jsem žádal obžalovaného, aby odeslal nemocného do
nemocnice, jednalo se o podezření na břišní tyfus a obžalovaný říkal, že má příkaz shora, že zřídí
infekční oddělení v táboře a myslím, že to byl příkaz okresního lékaře. Toto oddělení bylo zřízeno.“
Takže za celou dobu cikánského tábora, kdy Romové mohli být odesíláni do nemocnice (tedy před
karanténou a uzavřením tábora) a po celou tuto dobu byli v péči Dr. Kopeckého (do 13.11.1942) se
to stalo pouze (?) jednou(?), a je zdůvodněno proč. Nebylo to tedy dle soudu odmítnutí péče.
V nejkritičtějším období (od vánoc 1942) v táboře lékař nebyl. Poté co v lednu nastoupil Dr. Neuwirth,
je vyhlášena isolace tábora a léčba začne být poskytována v táboře.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Co Tábor pod Radobýlem ??? Tam to asi bylo podle evropských standartů…. „od ledna 1945 se
v táboře projevovaly následky epidemických nemocí a vedení tábora nebylo schopno odesílat na práci
požadované množství vězňů…jestliže se nenalezlo dost vězňů k doplnění stanovených počtů v táboře,
docházelo k surovým prohlídkám táborové nemocnice, nemocní vězňové museli být podpíráni už na
cestě k dolu, byli stejně jako ostatní předurčeni pro nejtěžší práce. Často se stávalo, že nemocný při
práci za několik hodin zemřel… amputace rozdrcené ruky prováděl lékař pilkou na železo, místo
obvazového materiálu se muselo používat papíru z pytlů,….pro nemocné tyfem bylo třeba uvolnit jako
karanténní oddělení několik baráků, v nichž leželi nemocní jen na vrstvě slámy, poházené po udusané
hlíně…..“ Konečná bilance: asi 6000 mrtvých pro 1200 klikových hřídelí a 15OO párů hlav válců pro
tankové motory HL-230!!!! www.podzem.cz/Podz-tovarna-Richard-a-jeji-tajemstvi.html Jiný autor
popisuje tento tábor takto: „Zdaleka nejhorší životní podmínky panovaly ve flossenbürské pobočce
v Litoměřicích. Tábor byl zřízen na jaře 1944 v areálu bývalých dělostřeleckých kasáren a měl
plánovanou kapacitu 5000 vězňů. Většinou šlo o Poláky a Rusy. Vězni pracovali na stavbě nedaleké
podzemní továrny Richard. Od října 1944 bylo v litoměřickém táboře umístěno i několikasetčlenné
komando Elsabe, které v již dokončené části závodu vyrábělo pro firmu Auto-Union AG klikové skříně
a hlavy válců tankových motorů. Vězni, jejichž počet v závěru války stoupl na 9000, žili a pracovali ve
velice těžkých podmínkách. Na stavbě často docházelo k závalům, tábor byl přeplněn,neměl prakticky
žádné hygienické zázemí a v převážné části ubytovacích bloků chybělo vytápění. Celodenní strava se
zpočátku skládala z půl litru náhražkové kávy nebo čaje, litru vodové polévky a 200 g chleba, později
byla ještě nižší. Jenom v prosinci 1944 tak litoměřickém táboře zemřelo v důsledku pracovních úrazů,
epidemie úplavice, podvýživy, fyzického vyčerpání a mučení 701 osob, tedy 12,9 % všech vězňů, což
představovalo jednu z nejvyšších úmrtností, kterou tehdy koncentrační tábory vykazovaly. V roce 1945
muselo být proto postaveno táborové krematorium, v jehož dvou pecích se zpopelňovalo až šest těl
najednou. Litoměřickým táborem prošlo 18 000 vězňů, z nichž zahynul každý čtvrtý.“ Dnes
samozřejmě nějací Rusové nebo Poláci amerického velvyslance nezajímají, k pomníku u skutečného
krematoria květiny nikdy nepoloží, není to ten správný „majdan“!!! I když za jeden měsíc zde zahynulo
o třetinu víc lidí než v obou cikánských táborech (Lety a Hodonín) za deset měsíců!!!!
A co takhle srovnání osudu „protektorátních“ Romů, internovaných v jednotlivých táborech? Lety
prošlo 1309 a Hodonínem 1396 osob(včetně dětí tam narozených). Z těchto 2705 osob zemřelo 533
osob (19,7%) .Do Osvětimi bylo dopraveno 4542 Romů v transportech z protektorátu. Toto číslo asi
nezahrnuje http://is.muni.cz/th/216333/ff_b/bakalarska_prace.txt všechny Romy, kteří přicházeli
v transportech tzv. asociálů (těch bylo 254 z 2618 protektorátních asociálů). Z 4542 Romů
dopravených do Osvětimi zahynulo 2645 osob(58,2%). Do jiných německých koncentráků bylo
odtransportováno zbylých 1897 Romů. Z těchto přežilo 583 Romů, zahynulo tedy 1314 osob v dalších
německých táborech(69,3%). Které tábory byly horší?!!!! Vždyť z těchto 4542 Romů, odeslaných do
německých táborů zemřelo 3959 osob!!!!! To je 87%, slovy osmdesátsedm procent!!!!!! To je více
než čtyřnásobná úmrtnost než v protektorátních cikánských táborech!!!!! Tato vysoká úmrtnost
Romů v německých koncentrácích není nějakou antiromskou zvláštností. Vždyt´ z uvedených 2618
protektorátních asociálů, z nichž 90% byli Češi zahynulo 1750 osob!!!, tedy 66,8%!!! I Češi
v koncentračním táboře v Mauthausenu měli 61%ní úmrtnost!!! Tato čísla však
http://mauthausen.valka.cz/cesi_a_slovaci_v_mauthausenu.htm velké české žurnalisty nezajímají!
Nevědí, že z prvních českých transportů poslaných do Mauthausenu od podzimu 1941 do jara 1942 v
táboře zahynulo 96 % osob. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1202/096-109.pdf
Podobnou úmrtnost jako Romové v protektorátních cikánských táborech měli třeba zatčení moravští
komunisté (Samozřejmě to byli dospělí, jen pár mladistvých). Pro každého pátého člověka znamenalo
zatčení Levicovým referátem II A brněnského Gestapa smrt. Celkově tedy mělo zahynout na 1 745
osob, což tvořilo necelých 18% všech vyšetřovaných (do této hrůzné statistiky přitom nejsou zahrnuty
údaje cca 800 zatčených při akci „Albrecht der Erste“ ze září 1939)
Týdeník Respekt sděluje, že: … „říká-li někdo dnes „Lety nebyly koncentrační tábor“, nejde mu o
žádnou odbornou polemiku nad typologií lágrů, ale jednoduše tvrdí „zde se nestala žádná genocida“.
Jinak by součástí posudku musel být dovětek – v Letech stál tábor sběrný (cikánský), určený pro
koncentraci Romů před jejich transportem do plynových komor. A dá-li se zlo vůbec měřit, pak podle
znalců holocaustu takové zařízení vychází po všech stránkách hůř než tábor koncentrační.“
http://respekt.ihned.cz/c1-36266530-historici-rozhodnou-o-budoucnosti . Měl by nám tedy velký
český žurnalista Třešňák sdělit, kteří znalci holocaustu to jsou? A s kterými německými či
chorvatskými koncentračními tábory dotyční znalci holocaustu srovnávali, tedy měřili zlo, tak, že jim
vyšlo v táboře v Letech po všech stránkách hůř!!! O tom jací „znalci“ problematiky tábora v Letech a
protektorátních reálií jsou velcí čeští žurnalisté z Respektu jsem vás již obeznámil. Nevědí o tom vůbec
nic!!! S lidmi jako je velký český žurnalista Třešňák se žádná odborná polemika o typologii lágrů vést
nedá!!
Nelze souhlasit s argumentací http://romove.radio.cz/cz/clanek/21581 srovnávající Lety a Hodonín
s Dachau. Dachau byl první a nejdéle fungující německý koncentrák, od roku 1933 do roku 1945.
Argumentovat jeho nižším číslem úmrtnosti je zavádějící. Úmrtnost v Dachau byla různá v různých
dobách. Nižší v http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/49051/3/PospisilL_Cestivezni_ZV_2012.pdf
době předválečné( v letech 1933 až 1937 jen 118 osob) , rapidně se zvyšovala před koncem války.
Takže část internovaných jím prošla před rokem 1941, kdy se německé vraždění začíná naplno
rozbíhat. Samozřejmě úmrtnost byla rozdílná i dle jednotlivých národností! Úmrtnost v jeho
pobočných táborech byla vysoká, asi 33%, jednalo se tam především o Židy, z 30000 jich zemřelo
10000! Z československých vězňů z 3600 zemřelo asi 1400!! Tedy 39%!!!!!! Navíc údaje se v různých
zdrojích rozcházejí ! Uvést jedno číslo vytržené z kontextu a tím dokazovat , že protektorátní cikánské
tábory byly horší než německé je účelové! Proč tento historik nesrovnává třeba s Mauthausenem,
třeba s úmrtností Čechů v něm, nebo s úmrtností Čechů právě v Dachau?!! Je třeba se ptát na
úmrtnost jednotlivé etnické, rasové, politické či jiné skupiny či skupin válečných zajatců a odbojářů dle
národnosti a státní příslušnosti ???? A určit období??? A v kterém táboře ?? Pak dojdeme i k jiným
číslům než uvedený článek. Proč třeba neporovnat cikánské protektorátní tábory s táborem Jasenovac
a osudem Romů v něm? Velmi vysokou je například úmrtnost sovětských válečných zajatců v
německém zajetí! Celkem činila dle Marka Solonina přes dva a půl milionu!!! Přičemž jeden a půl až
dva miliony měly zahynout do konce ledna 1942!! Za dobu kratší než trvání cikánského tábora
v Letech zahynulo v německém zajetí 2 miliony sovětských válečných zajatců !! O osudu sovětských
válečných zajatců se u nás nehovoří. Velký český žurnalista a vážený a gardový soudruh Jaromír
Štětina o nich nikdy nic nenapsal, dokument o čertech pro čéétéé však udělal! Je zavádějící srovnávat
úmrtnost v protektorátních cikánských táborech s německým koncentrákem Dachau, který vznikl a
byl Němci provozován již před válkou. V něm byli krátce internováni například němečtí Židé. Tímto
brutálním nátlakem se jim často dopomohlo k tomu, aby se vzdali svého majetku a vystěhovali se.
Pochopitelně, že nejdůležitější skupinou v těchto říšskoněmeckých předválečných táborech byli tehdy
domácí Němci. Komunisté, sociální demokraté, disidenti, homosexuálové, jehovisté, asociálové atd. ,
prostě odpůrci režimu a nonkonformní ! Předválečná hitlerovská politika vůči těmto skupinám byly
obecně politikou represe, nikoli exterminace. To je známý fakt, nechci tím zlehčovat utrpení či smrt
těchto lidí!! Proto tito lidé , kteří prošli německými koncentráky před rokem 1939, snižují úmrtnost
těchto koncentráků. Navíc záznamy z konce války v těchto institucích často chybí, jsou udávány různé
počty obětí, vztahují se často jen na samotný tábor, nepíše se o tom , že měl své pobočky atd…
Samozřejmě, že v naprosté většině těchto táborů s vyjímkou např. vyhlazovacích táborů akce Reinhard
a Osvětimi nebyly většinou děti!! Proto je úmrtnost v protektorátních cikánských táborech tak
vysoká!! Úmrtnost dospělých Romů zde byla nižší! Jaká byla úmrtnost dětí v německých táborech??
Například v Ravensbrűcku z 560 dětí tam narozených přežilo asi 100 dětí!! Tedy zahynulo 82% zde
narozených dětí!! Většinu z uvedených 583 „protektorátních“ Romů, navrátilců z německých
koncentráků,
tvořili
po
válce
především
dospělí
lidé
v produktivním
věku
http://is.muni.cz/th/20558/ff_m/Text_diplomove_prace.pdf
Děti a staří lidé holocaust většinou
nepřežili ! A likvidace epidemie skvrnitého tyfu není žádná legrace!!! Britové měli k dispozici lepší
prostředky i logistiku než četníci v Letech!!! Měli DDT, náhradní prostor i dostatek personálu a léčiv i
potravin. Britská armáda po osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen našla 60 000 většinou
těžce nemocných zajatců a 13 000 nepohřbených těl. Z 60 000 osvobozených necelých čtrnáct tsíc
jich navzdory péči umřelo krátce po osvobození!! ! Úmrtnost tedy byla kolem 23%!!!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------„Další průkazná indicie svědčící o genocidě vyplývá z letských úmrtních listů. Jak potvrdil lékař
František Kopecký, v mnoha úmrtních listech vězňů není uvedena skutečná příčina smrti.“
Kopecký říká: „Připojuji veškerá úmrtní hlášení ve spisech. VĚTŠINOU SE JEDNALO O ÚMRTÍ
Z PODVÝŽIVY…Ovšem do zápisů se mi mi toto nepodařilo vždy uvésti, neboť ředitel Janovský stále
říkal, že píši mnoho případů distrophie-vysílení. Když někdo nemocen byl poslán z tábora, tu Janovský
prostě mi nařídil, abych podepsal listinu, ve které bylo zjištěno, že stav je zlepšen, ačkoliv byl vždy
naopak u každého zhoršen. Když jsem se ptal, kam posílají takové lidi, říkal, že do dolů a za týden nato
jsem zjistil, že onen člověk zemřel.“
Ptám se: je všech Kopeckým uváděných 115 úmrtních listů k dispozici? Zemřeli všichni tito lidé
v táboře nebo někteří z nich v nemocnici? Jsou všechny podepsané Kopeckým? Nebo i jeho ženou?
Markusi Pape, viděl jsi ty listiny? Proč jsi je neuveřejnil? Máš jejich kopie? V mirovické matrice je
v záznamech o úmrtích internovaných uveden Dr. Mráz, jen na začátku v srpnu třikrát Dr. Kalbáč.
Nemáme tedy možnost ověřit si, do kdy byl v táboře Dr. Kopecký, jak dlouho tam byla jeho žena a
zdali tam od vánoc do nového roku doktor nebyl. V dálnopisných hlášeních odeslaných z mirovické
pošty zemskému úřadu v Praze je příčina úmrtí připisována zelenou tužkou s nejasným podpisem.
Všechna hlášení jsou však dávána na vědomost (do konce roku 1942) i MUDr. Kopeckému!? Viz
ZEMŘELÍ na www.taborletyinfo.rajce.net!! Zemřelí z tábora jsou po celou tuto dobu zapsáni v matrice
(datum úmrtí a datum pohřbu, příčina smrti, jméno kněze a lékaře) se jménem Dr. Mráz!!! To byl
obvodní lékař. Kopecký sám u soudu uvádí, že byl v táboře do 13. listopadu 1942!! Do 13. listopadu
zemřelo dle mnou vypracovaného (viz na konci) úmrtního seznamu 6 dospělých osob ve věku 23,
40, 55, 59, 67 a 67 let!! viz www.taborletyinfo.rajce.net na MATRIKA MIROVICE. Dále zemřely děti ve
stáří do sedmi let, především ve věku jednoho či dvou roků!! Celkem do 13. listopadu zemřelo jen 46
osob! Kopeckým uváděných 115 zemřelých, jak sám říká : „za dobu mé přítomnostI…“, však sahá
právě někam do období Vánoc 1942, tedy do doby, kdy ho zastupovala jeho manželka MUDr.
Kopecká. Měl tedy na mysli dobu svého působení včetně doby, kdy ho zastupovala jeho žena. Ta však
nevypovídala, její nepřítomnost byla Kopeckým omluvena.
Co je míněno Kopeckého slovy: „Když někdo nemocen byl poslán z tábora, tu Janovský prostě mi
nařídil, abych podepsal listinu, ve které bylo zjištěno, že stav je zlepšen, ačkoliv byl vždy naopak u
každého zhoršen. Když jsem se ptal, kam posílají takové lidi, říkal, že do dolů a za týden nato jsem
zjistil, že onen člověk zemřel.“??? Propouštění z kárného tábora? Tehdy zemřeli jen dva lidé( ze
737!).Třetí prý cestou domů. Viz KÁRNÝ PRACOVNÍ TÁBOR na www.taborletyinfo.rajce.net
Propouštění z cikánského tábora? Na začátku byly propuštěny jen osoby, které prokazovaly, že do
tábora nepatří, do konce září 94 osob. Tito lidé pobyli v táboře krátce a podmínky tábora se nemohly
na nich fyzicky podepsat tak jako na ostatních zůstavších internovaných. Další větší propouštění na
svobodu následovalo až při rušení tábora. To zde již Kopecký nebyl. Jiným „propuštěním“ bylo
odeslání do preventivní vazby (v Osvětimi), tedy do rukou Němců. Zde asi těžko někdo z německého
personálu by se obtěžoval, aby hlásil nějaké úmrtí Janovskému či Kopeckému. Do preventivní vazby
byla odeslána jedna osoba v srpnu a jedna v říjnu, to zde Kopecký byl, v prosinci je odesláno do
Osvětimi 95 osob, ale Kopecký v táboře již nebyl. Jakou hodnotu má pak toto svědectví? Když byli
mrtví, kde umřeli a jak o tom byl Kopecký informován? Kopecký říká: „do zápisů se mi to nepodařilo
vždy uvést“, Pape říká v mnoha úmrtních listech! Jak ví, že jich bylo mnoho? Kolik? Jaké procento?
Celkem listů s Kopeckého podpisem mohlo být 46!!!!, l Ptám se, Markusi, kdo dal příkaz zadržovat
tyto lidi v Letech z rasových důvodů. Ptám se, kdo vydal rozkaz k jejich odeslání do Osvětmi?????
Kolik je mnoho ze 46????
Dále Markus Pape uvádí: „Podle úřední zprávy Erwina Weimanna, kterou nechal vypracovat na
základě záznamů táborového lékaře Michaela Bohina ,zemřelo na tyfus pouze 15 vězňů a dva dozorci.
Během deseti měsíců přišlo o o život nejméně 241 dětí, většinou v důsledku podvýživy. Není zatím
soudními orgány prokázáno, zda a do jaké míry nesou za tyto případné zločiny odpovědnost konkrétní
lidé. Jisté ale je, že rozsudek komunistckého soudu není platný.“
Ptám se, Markusi Pape, který soud v Československu či v České republice či ve Štrasburku či jinde
rozhodl, že rozsudek nad štábním kapitánem Janovským není platný?
Kteří konkrétní lidé jsou podle tebe zodpovědni za zločiny v Letech? Není třeba zodpovědný právě SS
Standartenführer MUDr. Erwin Weinmann, původní profesí lékař. Neměl to být v první řadě on, kdo
by rozpoznal hrozící nebezpečí epidemií a učinil odpovídající opatření. Ve služební hierarchii byl výše
než Letov a výše než Janovský. A protože to byl Evropan, mohl dosáhnout pochopení a podpory u
svých evropských krajanů, kteří zaujímali jiná důležitá místa, která měla přímo či nepřímo co činit
s cikánskými tábory nebo byla Weinmannovi služebně podřízena. A svým českým podřízeným pak
mohl vydat patřičné rozkazy!
Západoněmecký soud 7. ledna 1956 rozhodl, že deportace 2500 Romů a Sintů z Hamburku, Kolína,
Brém, Düsseldorfu a Stuttgartu, která proběhla na Himmlerův příkaz v květnu 1940 nebyla případem
pronásledování rasy ale jen „bezpečnostním opatřením“(Proctor str. 328 ). Markusi, je tento rozsudek
platný??? A co rakouský rozsudek jednoročního vězení nad velitelem tábora v Lackenbachu - jeden
rok za smrt 237 Romů – ten je platný??? A co rozhodnutí „komunistckého“ odvolacího kárného
výboru MNO, které zprostilo 20.12.1948 Jiřího Letova všech obvinění, to také není platné?!! A
rozhodnutí denacifikačníko výboru Šlesvicka-Holštýnska ze dne 24. února 1947 o denacifikaci
Kriminaldirektora Augusta Lysse, to je samozřejmě platné , že?!!! August Lyss byl před svým
přeložením (v dubnu 1941) do Prahy úředníkem hamburské kriminální policie! V sobotu 11.5.1940
kriminální rada August Lyss spolu s kolegy Schmidtem a Petersem a zástupcem hamburského
sociálního úřadu vrchním státním komisařem Federnem naplánovali a pak 16. až 20. 5. provedli
soustředění (koncentraci) Romů a Sintů z Hamburku a severního Německa. Tento Sammellager se
nacházel v tzv. Fruchtschuppe C. Odtud bylo dne 20.5.1940 celkem 910 Romů a Sintů odesláno do
polského Belzecu. Zde pracovali společně s Židy. Několik set jich tu zemřelo hladem, na tyfus,
dysenterii atd. Asi 300 jich bylo pohřbeno v masovém hrobě. Toto byla Lyssova „pracovní činnost“!!!
Všimněte si jak obsáhle se Pape věnuje Stuchlíkovi, Seidlovi, Ježkovi, tedy lidem, kteří neměli nic
společného s cikánskými tábory!! O Lyssovi ale lže, tak jako o Weinmannovi!! Uvádí , že do Prahy
přišel v roce 1939!! Není tomu tak! Potírání cikánského zlořádu bylo jeho náplní již od roku 1938
v Hamburku, kde byl ještě roku 1940!! Sám Pape uvádí , že jeho (Lyssova) adresa byla československé
justici známa. Lyss totiž napsal dne 6.7.1945 na některé české policejní úředníky udání o spolupráci
s Němci. V dopise uvádí svou hamburskou adresu a také to, že v Praze působil až od roku 1941. Proč
necituje Pape tento dokument AMV-302-1-207?? Nechce, abychom věděli, co dělal Lyss do roku 1941
v Německu!!!! Jinak by mu tento dopis nevadil, neboť Lyss uvádí jména českých kolaborantů a svědky
své „spolupráce“ s českým odbojem. (Kromě tohoto udání učinil též svědeckou výpověď čs. orgánům
v kauze Lidice). Takže je to stejný „profesionální euroslušňák“ jako Weinmann, který u nás jen
vykonával svou „pracovní činnost“ a snažil se pomáhat, kde mohl !! Stejně jako Sowa! Viď Markusi?
Sowa ve své obhajobě uvedl: „Byl jsem říšským úředníkem a konal jsem vždy řádně svoji povinnost ve
smyslu platných nařízení a nikdy jsem svévolně nebo ze zášti nečinil zákroky proti příslušníkům
českého národa, nýbrž jen proti zločincům, kteří překročili trestný řád. Nejsem si vědom, že bych byl
vědomě poškodil zájmy českého národa a prosím, aby mně v tomto smyslu byl posuzován můj
případ.“! I JUDr. Rudolf Schneider se v žádosti čs. úřadům vylíčil v dobrém světle: „S nasazením
života jsem pomáhal mnohým Čechům. Dozvěděl jsem se přesvědčivé důkazy o smyslu pro
spravedlnost českého národa a nepochybuji o tom, že i mně pomůžete“. Vyslechnutím svědků a
studiem nalezených dokumentů však tyto oslovené orgány došly k tomuto závěru : „Další dokumenty
potvrzují, že Schneider jednal a vystupoval jako nacista a k tomu měl i příslušnou rozhodující
moc….Uvedené dokumenty tedy spolehlivě potvrzují, že Dr. Schneider se ztotožňoval s nacistickým
režimem a tím vyvracejí jeho tvrzení, že pomáhal s nasazením vlastního života českým občanům, jak
ve své žádosti uvádí“( Ministerstvo vnitra, správa vyšetřování Stb. K čj. VS 1176/210-67 ze dne 25.
ledna 1968)!!! I v květnových dnech roku 1945 byl takto posuzován. „9.června 1945 Krajský soud
Vodňany Podle písemného sdělení Četnické stanice v Protivíně, okres Písek z pověření místního
Národního výboru byl jí zadržen a zajištěn německý státní příslušník JUDr. Rudolf Schneider, narozený
15.8. 1909 v Horním Litvínově, okres Most, syn Rudolfa a Marie, roz. Sochorové, posledně bytem
Praha III, K Starému Bubenči čp. 569, ženatý, povol. vládní rada. Žádám Vás proto, jestliže jste tak
dosud neučinili, aby byl transportován do Prahy na Komisi pro vnitřní národní bezpečnost v Čechách
při Zemském národním výboru, Praha II, Hooverova 7“. Schneider uvádí: „V květnu 1945 jsem byl
internován. Z internační vazby jsem byl propuštěn již v létě 1946. Přišel jsem do Modřan a posléze do
Německa.“ Dne 25.5. 1945 veřejný žalobce mimořádného lidového soudu v Praze zastavil trestní řízení
proti Dr. Rudolfu Schneiderovi z toho důvodu, že tento „byl zajistěn pouze jako Němec“. (Dle zjištění
Stb byl Schneider z internace propuštěn na základě pomoci Dr. Karla Nováka.)
Tedy samí slušní lidé, viď Markusi??? Lyss taky!
http://www.rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/sonst_publikationen/Deportationsst
%C3%A4tte_FS_C.pdf
http://heritageabroad.gov/Portals/0/documents/reports/Roma_Historical_and_Cultural_Sites_Polan
d-1.pdf,
http://www.taz.de/1/archiv/digitaz/artikel/?ressort=ku&dig=2010/01/09/a0100&cHash=2706922d96
Sám Lyss ve svém dopise z Hamburku dne 6.7.1945 udává tyto nacionále : August Lyss - KriminalDirektor bei der Kriminalpolizei von 1941 bis Ende Februar 1945, in Prag tätg, gibt nachfolgenden
an:…“ Markusi, máš to tady v němčině, tak nelži!!!
2/ „Lety byly od srpna 1942 do ledna 1943 vyhlazovacím táborem - ovšem ne oficiálně…. Z Berlína
nebyl k fyzické likvidaci vězňů v Letech vydán žádný výslovný rozkaz.“To nám chceš snad Markusi
Pape tvrdit, že Reichsführer SS Himmler, který měl toto vydávání rozkazů v kompetenci, by vydával
rozkaz nějakému štábnímu kapitánovi protektorátního četnictva?
Ptám se, kdo vydal pokyny, aby se Lety staly neoficiálním vyhlazovacím táborem? Komu je vydal? Jak?
Ústně? Telefonicky? Jinak? Jaké proto máš přímé, či nepřímé důkazy? Byla to Janovského osobní
iniciativa? Nebo záměr jeho českých nadřízených?
Pokud inspektor Lyss řekl ( dle Letova ) Janovskému, na jeho odpověď na Lyssovu otázku kolik umírá
cikánů(dva),že je to málo, ještě to neznamená, že mu řekl, že musí činiti tak, aby jich bylo více. To je
jen tvůj názor, jen tvoje interpretace, na které stavíš.
Z Berlína nebyl k fyzické likvidaci vězňů vydán žádný výslovný rozkaz. Ani vysoká koncentrace vězňů
za těch nejhorších podmínek nemohla vést, jak tato studie ukazuje, k masovým úmrtím.
Ptám se, Markusi Pape, co tedy vedlo k masovým úmrtím? Co tábor v Hodoníně? Tam také vysoká
koncentrace vězňů za stejných podmínek nemohla vést k masovým úmrtím? Takže i nadporučík
Štěpán Blahynka se rozhodl provést ve svém táboře svou soukromou genocidu? Ten Blahynka, o
kterém i Studený říká, že se po jeho příchodu poměry zlepšily! Pobídl i jeho nějaký Němec k tomu,
aby zvýšil úmrtnost Romů? Dostal rozkaz z Berlína? Co výpovědi četníků, ať už měli Janovského rádi či
ho nenáviděli, co výpovědi lékařů, Letova, nevypovídají snad o tom, že kombinace několika faktorů, z
nichž jednou bylo přeplnění tábora, způsobila umírání v táboře. Laici i lékaři. Jsi snad epidemiolog?
„Po válce se Janovský před soudem na rozkaz z Berlína neodvolával.“ Co to pořád meleš o rozkazu
z Berlína ???? O rozkazu z Berlína nikdo v Janovského, ale ani v Letovově procesu nikdy nehovořil. O
rozkazu z Berlína hovořil ve své obhajobě pouze SS-Obersturmbannführer Sowa, byl to Himmlerův
rozkaz k likvidaci českých Romů. Ten stojí na počátku jejich tragédie. Přestaň už konečně s tím
europřekrucováním!
„Příčinou smrti mnoha vězňů(např. kojenců, dětí, starců a těhotných žen) v letském táboře byly
mnohdy závažné choroby, jež přivodila podvýživa a nelidské podmínky, které v táboře vládly. Ačkoliv
bylo možno tyto choroby včas rozpoznat, do nemocnice poslal velitel jen několik málo nemocných.“
Co je to několik málo nemocných? Janovský poslal do nemocnice 71 lidí, víš, kolik jich do nemocnice
chtěl poslat Kopecký a Janovský mu v tom zabránil? Kolik takových svědectví jsi s Polanským získal?
Nepřinesli si náhodou tyto choroby internovaní do tábora s sebou? Nebylo pak napěchování lidí do
malého prostoru prvotní příčinou toho, že se tyto choroby mohly mezi nimi šířit? Dokument VuR-II1622-13/1-43-5 z ledna 1943 říká : „Die Internierung der Zigeuner bei den gegebenen
Verpflegsverhältnissen praktisch den langsamen Todt bedeutet.“ Podvýživa pak podlamovala jejich
obranyschopnost spolu se zimou. Sama o sobě podvýživa ale smrt všech, kteří v táboře zahynuli,
nezpůsobila. O tom svědčí, že Romové pracující mimo tábor neumírali, a naopak asi lépe stravovaní
četníci v táboře umírali také!!!!!!!! Zima zřejmě hrála větší roli než podvýživa, neboť z 966
internovaných bylo 500 nachlazeno, 200 jich mělo chřipku a 156 angínu, tedy „zimní nemoci“, a jen
46 osob mělo tyfus a 98 žaludeční potíže. Proč dodnes nikdo neuveřejnil všechna jména zemřelých
v Letech a příčinu jejich úmrtí, tak jak je uvedena v mirovické matrice. To nemají instituce od kterých
by to člověk očekával (ÚSTR, MRK a další) 20 korun na jedno jméno, aby nám toto vypsaly! Ani
Pamětní seznam 1 to neudělal. Proč může v Pamětním seznamu 2 být takováto tabulka s příčinami
úmrtí hodonínských Romů a v Pamětním seznamu 1 není? Najděte si na síti, kolik dostal Urs Heftrich
korun z grantu na svou knihu, která nic objevného nepřinesla!!! Je to šestkrát víc!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Kolik lidí poslali do nemocnice Evropané z tábora pod Radobýlem?
Víš o tom, že tyfová epidemie vypukla i v Terezíně. Že se na její likvidaci připravoval český odboj již na
sklonku války? A že při její likvidaci zahynuli Češi a příslušníci Rudé armády, která jim poskytla
rozhodující pomoc? Kdo spravoval Terezín? Víš o tom, že evropští strážní v Terezíně nebojovali do
poslední kapky krve za Novou Evropu, které předtím tak „statečně“ v Terezíně sloužili, ale jednoduše
se odsud na konci války včas a se svým majetkem vypařili!!!
http://www2.holocaust.cz/cz2/history/jew/czech/terezin/terezin4
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co čeští četníci, kteří na rozkaz museli být, a to nejen v době karanténní uzávěry, v táboře.? Utekli
snad? Ne! Hodnotil nadporučík Blahynka jejich obětavost kladně? Hodnotil! Byl stejně tak kladně
hodnocen lékařský personál a dezinfektor? Byl! Četl jsi ty dokumenty? Proč jsi potom neoponoval
Polanskému, který toto hodnocení dezinterpretoval a líčil toto ocenění četníků jako ocenění
schopnosti trýznit, persekuovat či zabíjet Romy, nikoliv jako ocenění obětavosti při likvidaci epidemie.
Byl zemřelý četnický štábní strážmistr Jaromír Fejfar v táboře dobrovolně? Kradl tam snad diamanty,
zlato a dolary do své vlastní kapsy, jako někteří Evropané v Osvětimi? Kolik toho měl při
komisionelním otevření jeho zavazadla? Proč evropští strážní nezůstali v Terezíně a nepomáhali
v likvidaci epidemie? Vždyť podle výpovědí, shromážděných Polanským i tebou, byly tábory,
spravované českými četníky horší než tábory spravované Evropany! Kde byl tedy jejich smysl pro
odpovědnost? Kde byla jejich odvaha, když pár dní před koncem války nedokázali ani vstoupit do cel
vězněných Čechů v Terezíně, aby je vytáhli ven k poslední popravě, provedené v zájmu Nové Evropy!
Ti vyvolaní vězni, kteří na jejich rozkaz nevyšli z cely, se tak dožili konce války! Víš to, Markusi?
http://www.zasvobodu.cz/news/smrt-na-usvitu-svobody/
To, že někdo, pokud je to Němec, vydá rozkaz k napěchování více než 1300 lidí do tábora pro 300 lidí
je v pořádku??? Není právě soustředění těchto lidí na jednom místě a zákaz odeslat odtud děti
prvotní, na počátku stojící příčinou smrti těchto lidí a jejich dětí ????
Proč nezemřel nikdo z Romů, pracujících mimo tábor? Nezemřeli proto, že byli z dosahu chorob
řádících v táboře. Proč byla nízká úmrtnost v ostatních táborech spravovaných českými četníky? A to
včetně sběrného a kárného tábora v Letech spravovného právě Janovským? Protože se tam nedostaly
epidemie. Proč činila úmrtnost četníků v letském táboře asi 10%? To je ještě k tomu zkreslený
(zmenšený) údaj, protože byli četníci hospodářského a administrativní personálu, kteří pracovali mimo
tábor! Rovněž tak část strážního personálu mohla hlídat pouze perimetr tábora a do fyzického
kontaktu s vězni v táboře vůbec nepřišla, navíc navýšení četnické personálu přišlo později (prosinec
1942 = 29 četníků a leden 1943 = 49 četníků, neboť dne 1. prosince 1942 dorazil do Let četnický
strážní oddíl, kterému velel vrchní strážmistr Fráně a čítal 25 mužů!!! ) a tak doba strávená v táboře.
ohroženém chorobami nebyla u části četníků stejná, jako u většiny Romů, kteří zde byli stále! Viz
http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Historicka
%20penologie/2006/hp_06_01.pdf nákres tábora. Porovnal jsi úmrtnost četníků s úmrtností
dospělých vězňů v Letech? U osob starších 14 let, internovaných v cikánském táboře, byla v Letech
úmrtnost asi 12% ! Zemřelo jich osmdesátpět , starších čtrnácti let. Takže rozhraní mezi normální
úmrtností a genocidou leží podle tebe právě někde mezi desíti(četnickými) a dvanácti(romskými)
procenty???????????????!!! Pokud bychom však vztáhli počet zemřelých četníků (4) k počtu četníků
(29) před rozšířením četnického personálu, pak docházíme k úmrtnosti četníků (14%) ,která dokonce
přesahuje úmrtnost internovaných starších 14ti let!!! Proč zemřeli četníci? Protože onemocněli
některou z chorob řádících v táboře. Vždyť četníci nebyli podvyživeni a přesto umírali!
Proč byla mnohem větší úmrtnost u dětí než u dospělých. Nebylo to proto, že právě děti nejvíce trpěly
zde panujícími podmínkami? Rozhodl snad o dodání dětí do tábora Janovský? Pokud by Němci vyšli
vstříc návrhům protektorátních úředníků včas, mohly být některé, možná i všechny romské děti
zachráněny!!!!! Tedy jen do května 1943!
Milan Nakonečný píše ve své knize: „Primární nebyla indoktrinace rasově méněcenného národa (tj
Čechů) nacistickou ideologií, nýbrž jeho přivedení k poslušnosti a ochotě pracovat pro válečné úsilí ve
zbrojovkách na území protektorátu pro konečné vítězství Říše, což vyžadovalo, aby v protektorátě
panoval klid a pracovní úsilí.“ Čechům tedy bylo určeno jen poslouchat a vykonávat rozkazy, nikoli
samostatně cokoliv podnikat, i když by to bylo v souladu se záměry Němců!
Protektorátní vláda nebyla žádnou vládou. „Po 15. 3. 1939 se ústředním článkem říšské správy stal
úřad říšského protektora jako ohromný útvar s řadou oddělení podle jednotlivých úseků veřejného
života. To byla skutečná vláda země.“ (Jan Tesař). O tom, jaký byl skutečný charakter Protektorátu a
jaká byla pravomoc protektorátní vlády, svědčí i to, že „gestapu byla zajištěna pravomoc dohledu nad
všemi protektorátními a říšskými úřady, a všechna německá i protektorátní služební místa byla povinna mu vyhovět. V několika dnech se zmocnila úplné kontroly nad českou policií, již v březnu a v dubnu
ve vlastní kompetenci a bez jakékoli koordinace s formálně příslušnými českými úřady sesazovalo a
jmenovalo vedoucí protektorátních policejních služeben, zatýkalo dosavadní úředníky za výkon funkce
před 15.3. apod.“ (Jan Tesař). http://blisty.cz/art/27267.html
https://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/535_preview.pdf
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Víš o tom, že v Zajišťovacím táboře a v Dubnici nad Váhom byli Romové (729 vězňů z toho asi 250
dětí) vězněni ve stejných podmínkách jako ti v Letech. Také tam vypukl skvnitý tyf a jiné nemoci a
Romové umírali! Z obavy, aby se nemoc nerozšířila i do místní zbrojovky, se tví krajané, opravdoví
Evropané, rozhodli jednat. Dne 23. února 1945 přijela do zajišťovacího tábora dvě auta, z nichž
vystoupili ozbrojení němečtí vojáci, aby prý odvezli nemocné do trenčínské nemocnice. Ti kdo
takovému tvrzení uvěřili, byli pak i se svými ošetřovateli dopraveni do tzv. Údolí k předem vykopané
jámě.
„Keď prišli s Cigánmi k tej šachte, na silu zoháňali Cigánov s auta, aby tam išli, a keď týto nechceli ísť,
tak ich byli kolbami a zhadzovali a keď už boli všetci v šachte, potom do nich strielali. Medzi týmito
Cigánmi boli aj deti a ženy.“
Podle exhumačního protokolu jenom malá část zavražděných byla na místě zastřelena, většina
ostatních byla na místě pouze zraněna a tedy zaživa zahrabána, takže smrt u nich nastala udušením. Z
brutálně usmrcených obětí, mezi nimiž byla i žena v pokročilém stupni těhotenství a chlapec ve věku
15-16 let, byl podle nalezeného kufříku a fotografií bezpečně identifikován pouze Jozef Bihary. Jména
ostatních 25 mužů, žen a dětí, kteří nalezli násilnou smrt pod Drienovou horou v nejvyšším cípu
dubnického údolí, zůstala neznámá.
Ptám se, Markusi Pape, psal o tomto táboře někdy nějaký německý či americký historik a dostalo se
mu pak dostatečného prostoru v německých novinách a médiích? Byl někdo z této vraždy obviněn,
vypátrán, vyšetřován, obžalován a postaven ve Spolkové republice Německo před řádný soud? Byla
tato vražda genocidou? Nebo jen plněním rozkazu?
Četl jsi třeba knihu paní Trhlínové TÁBOR POD RADOBÝLEM. Víš o tom, že zde, v litoměřickém táboře
počet zavražděných se přibližně rovnal počtu všech zavražděných Romů z celého protektorátu za
celou válku?!!!!! Víš o tom, že i zde byly otřesné podmínky hygienické, ubytovací i stravovací i
pracovní? Že zde samozřejmě propukly choroby jako úplavice, tyfus a další? Víš o tom, že zde
skutečně bylo postaveno krematorium, ale nestačilo kapacitou a tak ti, kteří byli nuceni pracovat pro
Novou Evropu a nevydrželi tyto podmínky, nakonec museli být pohřbeni v masových hrobech? Víš o
tom, že se zde za útěky popravovalo. Ne červenou tužkou! Na nádvoří stála šibenice, popravy většinou
prováděl Evropan, vězni přezdívaný Bambula….
http://richard-1.com/koncentracni-tabor-litomerice/vznik-koncentracniho-tabora-litomerice.html
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------„Podvýživa byla způsobena tím, že potraviny v táboře nashromážděné nebyly poskytnuty vězňům.
Není však zatím soudními orgány vyšetřováno, do jaké míry za to nese odpovědnost konkrétní osoba.“
Markusi Pape, podal jsi těmto soudním orgánům nějaký podnět, oznámení či poznatky, inicioval jsi
nějaké vyšetřování?
3/ „Trestné činy byly spáchány úmyslně.“
„Při obhajobě se Janovský před soudem odvolával na svou povinnost uposlechnout rozkazu, což
ovšem působí nevěrohodně (na koho Markusi?) To , že se proti převelení do Let nemohl bránit ,
neomlouvá skutečnost,že zanedbal poskytnutí pomoci - zejména co se týče lékařské péče a
odcizování potravin.“
Markusi Pape, kdo rozhoduje o tom, zda škpt. Janovský zanedbal lékařskou péči? Ty? Nějaký
eurokomisař? Nebo nějaký velký český intelektuál? Asi nezávislý soud, s jehož výrokem sice
nemusíme souhlasit a pokud to je možné, můžeme proti němu podat odvolání.
O odcizování potravin jsem se zmínil myslím dostatečně. Janovský toho se svou rodinou a svým
vepřem nemohl sníst tolik, aby poškodil internované. Jak vyplývá z výpovědí četníků, jim také na
stravě na úkor vězněných nepřilepšoval. Rozhodnutí v této době krást potraviny, v situaci, kdy ho
nesnáší s výjimkou tří nebo čtyř lidí všichni jeho podřízení, se rovná v roce 1942 sebevraždě! Takže
jedině mohl potraviny záměrně zadržovat, či neodebírat. Viděli jsme však z dokumentů, že v tom jaké
dávky měly v roce 1942 internovaným náležet, panovaly tehdy nejasnosti (dopis Blahynky, hlášení
z odloučené pracovní skupiny, dopis starosty Mirovic o vejcích). A ne vždy byly tyto potraviny
dostupné. Velkou část zásob tvořili táborem vypěstované plodiny, brambory, zelenina a naložené zelí.
Pokud se Janovský řídil pokynem daným mu kdysi jeho nadřízeným, aby měl v táboře zásobu
(tříměsíční?), pak je možné, že právě o tyto položky jím vytvořené zásoby Romy v táboře zkracoval.
Nevíme však, jestli tu tříměsíční zásobu neměl jen v právě jím vypěstovaných plodinách. Potom by
internované nezkracoval. To je ale pouze hypotéza. Je třeba si uvědomit, že když byly zřizovány
v srpnu 1942 cikánské tábory, platily již dle výnosu ze dne 21.5.1942, čís. 68.234-IV/D-1942
ministerstva zemědělství a lesnictví snížené vězeňské dávky. Dle těchto dávek tedy byly tábory
stravovány, byly nižší než dávky „svobodných“ občanů protektorátu. Blahynka uvádí v dopise, že na
ústní pokyn generálního velitele neuniformované protektorátní policie z 11. prosince 1942
prostřednictvím rady politické správy při Zemském úřadu v Brně byl dán příkaz přiznat normální
stravování obyvatelům cikánského tábora a to pro starší 18 let normální potravinové lístky a pro ty, co
pracují na výstavbě silnice, obdrží přídavek pro těžce pracující. Jelikož toto stravování by mělo být
oznámeno také cikánskému táboru v Letech, ale okresní úřad v Boskovicích toto oznámení odmítl,
Blahynka informoval Janovského sám. Nevíme, zda stejný ústní pokyn vydal generálního velitel
neuniformované protektorátní policie také Zemskému úřadu v Praze. Tento dokument jsem nenašel.
Jiří Letov ve své rukopisné obhajobě také uvádí: „podotýkám, že v této době (leden 1943 ) byly za
správu táborů odpovědny zemské úřady…..mé návrhy na zlepšení situace byly provedeny ( přiznání
normálních stravovacích dávek, řádné stravování dětí… ). Dokumenty tedy potvrzují, že nejen lékařská
péče ale i stravování internovaných se mohlo zlepšit jen s německým svolením. To přišlo až
v prosinci, v Letech spíše až v lednu. V poměrech, které Letov označuje jako katastrofální.
O tom, že krást v cikánském táboře potraviny pak je odeslat domů či někomu jinému nebylo tak
snadné dosvědčuje případ z dubna roku 1943. Zednický učeň zaměstnaný na přístavbě tábora
vypověděl: „ Dne 6.4. 1943 odpoledne přišel za mnou ke stavbě jeden cikán, jehož jménem neznám,
avšak poznal bych ho a žádal mne, abych odnesl na poštovní úřad na Orlík jednomu panu
strážmistrovi z cik. tábora balíky. Neviděl jsem v tom nic podezřelého a slíbil jsem v tak učiniti. Cikán
mi sdělil, že balíky uloží do malého přístavku v blízkosti tábora a že mi je do druhého dne odevzdá.
Skutečně dne 5.4.1943 odevzdal mi cikán tři balíky a já jsem je odnesl na poštovní úřad. Ve sklepě
zůstaly ještě dva balíky, které o něco později odnesl na poštovní úřad tesařský učeň Antonín Novák. Za
odnešení balíků jsem obdržel od cikána 100K bankovku s tím, že od každého balíku jest 20K a proto
60K jsem si nechal sám a 40K jsem odevzdal Antonínu Novákovi. Balíky jsem odevzdal na poštovním
úřadě a potom odpoledne jsem šel pro ně a odevzdal je v kanceláři cikánského tábora. Byl zjištěn
dotyčný cikán a v lese nalezen další balík. Velitel Blahynka komisionelně otevřel balík nalezený v lese,
adresovaný paní Anděle Kubesové, manželce v táboře sloužícího četnického strážmistra Václava
Kubese. V balíku byly dva kousky slaniny o váze 0,85kg a 1kg a dvě cihly másla , každá o váze 3 kg.
Strážmistr Kubes uvedl, že balík nebalil ani neposílal a nedovede si vysvětlit , kdo mohl na balík
napsat adresu jeho manželky. Při dalším výslechu uvedl hospodář tábora účetní adjunkt František
Havelka, že před 14 dny nechal vyudit maso z nucených výseků, udilo se zvláště pro tábor a zvláště
pro četníky, při uzení byl i stržm. Kubes. Nelze určit, kam by tedy maso náleželo. Dále nalezené máslo
(umělý tuk) a marmeláda ve skladu nechyběly a už se nepoužívaly. Šlo tedy o krádež spáchanou
stržm. Kubesem a nebo někdo na něho vše nastrojil? To, že k odeslání použil učňů, tedy důvěřivých
mladistvých a za úplatu, by tomu mohlo nasvědčovat. Odesílání nakradených potravin poštou bylo
nebezpečné, mohli vás při tom vidět a udat vás či nahlásit velitelství tábora. Bylo možno
s ukradenými potravinami kšeftovat a prodávat je v okolí tábora. I zde ale hrozilo nebezpečí udání či
prozrazení.
Navíc, pokud by se Janovský rozhodl svou soukromou genocidu takto promyšleně a skrytě realizovat,
kde měl jistotu, že za ní nebude od svých německých nadřízených potrestán??? Léto roku 1942 je
přece doba vrcholu boje za Novou Evropu. Její bojovníci stojí na vrcholcích Kavkazu a jsou všemocní.
V Protektorátu Bőhmen und Mähren určitě. Tehdy byli přeci Češi popravováni za pouhou jednu větu,
vyjadřující názor na smrt významného bojovníka za Novou Evropu, i když řečenou pouze neveřejně.
Dnes jsme samozřejmě mnohem dále, evropští politici nám pouze říkají, že bychom měli mlčet!.
Markusi, víš, že existoval Čech, který svému spolupracovníkovi, sovětskému válečnému zajatci, dal
v práci jablko a byl při tom spatřen a udán jedním Evropanem? Skončil v evropském koncentračním
táboře. Jiný taktéž, za kousek chleba a sůl.
Měl by Janovský za těchto podmínek, i kdyby v něm byla skryta obrovská nenávist proti Romům,
odvahu realizovat takový ďábelsky promyšlený o odvážný (myslím to z hlediska sankcí, které vůči
němu mohly nastat, nikoli jako nějakou chválu vraždění Romů!), na delší dobu rozvržený plán? Nebyl
spíše typem lampasáka, zvyklého jednat podle rozkazů a rozkazy udílet? Jak si mohl být jist, že se
nemocemi nenakazí on sám, či některý z Němců přijíždějících na inspekci.? Vždyť se nakazili i ti, kteří
jsou zmiňováni jako největší trýznitelé Romů a nejoddanější nohsledi Janovského. Nakazil se
strážmistr Hejduk, nakazil se vrchní strážmistr Baloun a v r. 1942 zemřel! Štábní strážmistr Luňáček se
nakazit nemohl, protože byl mimo tábor. Jak si mohl být jist, že nákaza se nerozšíří do okolí a on
nebude pohnán k zodpovědnosti? Měl blízko do penze. Šel by člověk, zvyklý celý život se řídit
předpisy a rozkazy, sám do takového riskantního a nejistého podniku, i když by Romy nenáviděl? Měl
blízko do penze, tu tehdy neměl jako dnes každý! Jak to, že byl po určitou dobu v táboře se svou
rodinou, jak dokládá svědek Studený.? Jak to, že měl romskou uklizečku, která se mohla stýkat
s ostatními Romy, jak opět dokládá svědek Studený? To se nebál, že mu do rodiny nebo jemu samému
přinese nemoci, které měl v úmyslu (podle tebe) u Romů vyvolat? K smrtelnému onemocnění nám i
dnes stačí jedno klíště. Nestačila tehdy jedna infikovaná veš? Jak to, že podle svědectví sám bil
některé Romy, to se opět nebál nemoci? Že by si neuvědomoval nebezpečí? Asi sotva. Již při příjezdu
Romů byla prováděna jejich desinsekce. Štábní strážmistr Luňáček měl tehdy, v létě, v srpnu, právě
kvůli ochraně před hmyzem na sobě pláštěnku. I kdyby mu některý z Němců dal neoficiálně a skrytě
rozkaz či ho jen nabádal k tomu, aby v táboře umíralo co nejvíc Romů, kde by měl jistotu, v roce
1942, že by se pak před jinými Němci mohl hájit, pokud by se těmto Němcům naopak vypuknutí
epidemie nezamlouvalo? Neplánovali ho, věděli, co s Romy provedou v Osvětimi. Vždyť i následující
odstavce vládního nařízení o preventivním potírání zločinnosti ukládaly všem:
„Rozhodne-li německá kriminální policie, že výkon preventivní vazby má býti u některých osob
přikázaných do sběrného tábora vykonán v táborech v Říši, budou tyto osoby předány německé
kriminální policii.
Židé a ženy budou hlášeny k transportu odděleně.
Den před předáním německé kriminální policii musí být tyto osoby znovu předvedeny k policejnímu
lékaři za účelem přezkoušení, nejsou-li stiženy nakažlivými chorobami, zejména skvrnitým tyfem.
Výsledek tohoto lékařského vyšetření budiž zaznamenán ve spisech….
Vězňům buďtež ponechány jen nejnutnější věci potřeby. Před předáním německé kriminální policii
musí být vězni, jakož i jejich šatstvo a zavazadla, odvšiveni.“
_________________________________________________________________________________
Myslíš, že věřil, že se ho zastane August Lyss, člověk v uniformě SS, organizace, která právě v roce
1942 popravovala i české četníky (dle tehdy platných rozsudků, ale i bez nich ), a dle jeho svědectví u
soudu mu hrozil německým koncentrákem Dachau, pokud nebude řádně plnit svoje povinnosti.??
Tento August Lyss přece mohl svá slova či příkazy popřít, nebyl o nich žádný dokument! A určitě by je
popřel, pokud by se epidemie rozšířila mimo tábor, a Němci by hledali viníky!! První na ráně by byl
pak Janovský! Ani dnes , i když máme vše písemně doloženo, se spravedlnosti nedovoláme!!! Kdyby
Janovský něco jako soukromý skrytý holocaust Romů prováděl, proč se pak dožadoval možnosti
osobně se ospravedlnit před panem velitelem neuniformované protektorátní policie po svém
odvolání???
Němci zamýšleným účelem těchto cikánských táborů nebyla likvidace Romů. Měly být přestupní
stanicí na cestě do Osvětimi. A to nejenom pro Romy tam již internované, ale i ostatní dosud
neinternované. Nečas o tom píše: „po odjezdu těchto transportů (tj. internovaných Romů) by se
v prázdných táborových barácích v Letech a Hodoníně začali soustřeďovat zbývající čeští a moravští
Romové, ponechaní dosud na volné noze…..zdravotní situace v obou cikánských táborech byla však
v přítomné a následující době natolik nepříznivá, že obrátila tento plán naruby.“
http://www.holocaust.cz/cz2/history/events/vynos Taktéž Petr Lhotka z Muzea romské kultury Brno
řekl : „Nešlo rozhodně o systematické vyhlazování Romů na našem území. Ty tábory měly sloužit jako
přestupní stanice na cestě Romů do Osvětimi.“ http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romskyholocaust/analyza-let.pdf
Protože úmrtnost internovaných byla zpočátku nízká, mohl se Janovský domnívat či doufat, že to tak
zůstane. I vedoucí pracovní skupiny Čejp mu píše, že chce být vystřídán a další službu by tedy konal
přímo v táboře, který tehdy neshledal asi z hlediska infekce nebezpečným! Čili až situace prosincová
se naprosto lišila od situace v září 1942 !! Janovský měl však o vše až do prosince či spíše do ledna
nouzi.
Tím nepopírám, že Janovský mohl být k utrpení Romů necitelný či lhostejný. Dokumenty je však
doloženo, že opatření proti epidemii činil v rámci svých možností a schopností.
Jeho možnosti byly omezené a jeho schopnosti byly asi menší než u nadporučíka Blahynky
v Hodoníně.
Spíše to vypadá tak, že smrt vysílením, hladem a chladem řádila nejvíce mezi dětmi, asi těmi, které
zde zůstaly bez rodičů, a nebyl, kdo by je bránil nebo jim pomohl!
Nevšiml sis, že v prosinci, kdy narůstá úmrtnost dětí/ která pak pokračuje i v lednu/, je 95 osob,
hlavně žen odesláno do preventivní vazby. Kolik dětí zanechaly tyto osoby v táboře? Kdo inicioval
zákon o preventivní vazbě? Kdo mohl rozhodnout, že se tato může vykonávat mimo území
protektorátu? Kdo dal rozkaz k jejich odeslání do Osvětimi?
Vždyť počet odeslaných do preventivní vazby v prosinci převyšuje počet zemřelých starších 14 let za
celou dobu existence tábora o deset osob!!!!!!!! Jeden německých rozkaz tedy připravil asi romské
děti o více opatrovatelů než o kolik je připravily poměry v táboře za celou dobu jeho existence!
V Pamětní knize 1 najdeme (pod stejnými čísly, pod kterými byli zapsáni při příchodu do tábora jejich
blízcí ) 71 dětí do 18 let, které zemřely až po odtransportování svých rodičů ci prarodičů či jiných
blízkých osob do Osvětimi dne 2.12.1942 Počet samozřejmě nemusí být přesný ani konečný, neboť již
škpt. Janovský uváděl, že rodinné vztahy v této matrice nebyly zřejmé. Je však jasné, ze vice než 70
zemřelých dětí (z 248 dle Nečase), tedy 29 % všech zemřelých dětí do 18 let vděčí za ztrátu svých
rodičů jednomu německému rozkazu. Již jsem zde citoval npor. Blahynku, píše o dětech, které o sobě
nic nevěděly, jejich rodiče buď zemřeli, uprchli nebo byli odesláni v prosinci 1942 do Osvětimi. Tyto
děti tedy neměly tehdy žádné zastání od svých blízkých. Paní Jana Marhoulová ( viz RG50.444.0018_trs_cs.pdf ) stejně jako profesor Patočka popisuje výdej stravy dětem v jejich baráku a
uvádí, že se jim určené porce nedostalo, byly proto podvyživeny!!! To potvrzuje, že umíraly hlavně ty
nejmenší, neboť i jejich schopnost se bránit byla také nejmenší...
V
„Během soudního řízení se navíc odvolával na kriminálního radu Augusta Lysse, který mu měl údajně
k vykonávání genocidy dát rozkaz. Vlastní rozkaz však nebyl Janovský schopen soudu doložit.“
Markusi Pape, nelži jako Goebels.!! Janovský se na nic takového neodvolával!!!!!!!
Rozkazy k vykonávání genocidy vypadají např. : http://www.badatelna.eu/fond/959/zaznam/338943
takto. Rozhodně nebyly určeny Janovskému!!!!!
„Janovský se pokoušel masová úmrtí zatajit tak, že nahlašoval pouze zlomek případů a tím potvrzoval
svémocnost vlastního jednání.“Markusi Pape, co je to potvrzovat svémocnost vlastního jednání?
V závěru roku 1942 nebyl v táboře žádný lékař, který by mohl vystavit úmrtní listy, ale mrtvé musel
Janovský pohřbít! My to dnes nevíme, ale je možné, že je nenahlásil nadřízeným proto, že neměl
papír s podpisem lékaře o příčině úmrtí. Navíc to byla nejkritičtější doba za celou dobu jeho působení
v táboře a mohl se tedy soustředit na řešení jiných problémů, které mohlo pomoci těm dosud žijícím.
Sám Janovský nenahlášení popíral. Do konce prosince 1942 zemřelo v Letech 128 osob (dle Nečasejiný dokument uvádí 117 osob), MUDr. Kopecký hovoří o 115 úmrtních listech, které předkládá soudu,
tedy všech listech za dobu jeho působení(?). Štábní strážmistr Luňáček ve své obhajobě uvádí, že paní
MUDr. Jana Kopecká- Flédrová poprvé přišla zastupovat svého manžela 13.12.1942! Janovský se hájí,
říká ,že od Vánoc v táboře lékař nebyl. Jsou tedy úmrtní listy od 13.12.1942 podepsané paní Kopeckou
k dispozici?? Dokument VuR-II-1622-31/12-42 uvádí : „ Im Dezember starben im Lager 58, von 1. –
10.1.1943 sogar 57 Lagerinsassen“. Nový lékař MUDr. Neuwirth nastoupil 2. ledna 1943 a uvádí více
než 20 nenahlášených již zakopaných mrtvých. Skutečně , od 25.12 do 31.12 1943 zemřelo (dle údajů
z památníku na hřbitově v Mirovicích) v letském táboře 20 osob. Ale i tito zemřelí byli pohřbeni
v Mirovicích. V tamní matrice je datum úmrtí i pohřbu se jménem kněze a lékaře (stále jen Dr.Mráz).
Možná se oněch 20 sporných vztahuje právě k období , kdy v táboře lékař nebyl. I tyto zemřelé osoby
však byly telegraficky hlášeny do Prahy! Viz www.taborletyinfo.rajce.net
Ve skutečnosti četníci počet zemřelých netajili ani nezmenšovali ale naopak. V dramatických
lednových dnech roku 1943 zapsali mezi zemřelé i ty žijící. Celkem se to stalo dvanáctkrát, z toho
jedenáctkrát v lednu 1943 (deset z nich mělo příjmení Růžička). Navíc Gotthard Růžička a Bohumila
Růžičková mají stejné datum narození a úmrtí, takže to může být zdvojená evidence. Vše je
v Pamětním seznamu 1!
K Papemu je třeba podotknout ,že prosincových nahlášených 67 mrtvých rozhodně není „pouze
zlomek“ ( Neuwirthem uvedených 20 zakopaných by tedy mělo vést k 47 nahlášeným, pak 47 by bylo
70%, to není zlomek, nejbližší je 1/2 a to je 50%)!!!! A dálnopisná hlášení z mirovické pošty na zemský
úřad do Prahy jsou na ZEMŘELÍ na www.taborletyinfo.rajce.net . Pape je musel v Třeboni vidět!! Je
třeba si ale uvědomit, že komise ke zřízení provizorního táborového hřbitova se sešla až 15. ledna
1943. To už zde MUDr. Neuwirth byl třináctý den. Oněch nenahlášených (k 2.1.1943 ) dvacet mrtvých,
kteří již byli zahrabáni, tak muselo být pohřbeno na obecním hřbitově v Mirovicích(?). Byli tedy
pohřbeni na veřejně přístupném hřbitově, kde mohly být přítomny i osoby které nespadaly pod
Janovského pravomoc. Z toho plyne, že ani těchto Neuwirthových 20 mrtvých by nemohlo být
zatajeno! Na obecním hřbitově v Mirovicích jsou poslední dvě zemřelé uvedeny s dnem 14. 1. 1943.
V komisi 15.1. 1943 byli zástupci Zemského úřadu v Praze, okresního úřadu v Písku, obecního úřadu
v Letech a velitel tábora. Kdyby vznikly pochybnosti, mohl MUDr. Neuwirth požádat prostřednictvím
tehdy přítomných, Janovskému nadřízených úředníků, o zjištění počtu internovaných a o porovnání
stavu s nahlášenými úmrtími. Vždyť bylo hlášeno:
„4.ledna 1943 Janovský Zemskému úřadu, podezření na tyf, hlášení o opatřeních“
K tamnímu výnosu hlásím:
1/tabulku o onemocnělých cikánech v roce 1942, kteří byli odesláni do nemocnice v Písku a
Strakonicích, uvádím v příloze 1.
2/tabulku o v táboře a v nemocnici zemřelých Cikánech tamtéž …“
Viděl jsi Markusi Pape toto hlášení? Proč tedy necituješ a neuvádíš tyto tabulky z 4.ledna 1943 jako
důkaz toho, že „Janovský se pokoušel masová úmrtí zatajit tak, že nahlašoval pouze zlomek případů…
„Není však zatím policejními orgány vyšetřováno, zda a případně do jaké míry Janovský za své konání
nese zodpovědnost. Pokud v Letech byla páchána genocida, byla přinejmenším odpovědnými místy
v Praze trpěna, ačkoliv referent ministerstva vnitra Jiří Letov již v září 1942 své nadřízené před
epidemií varoval.“
Markusi Pape , před epidemií varoval ve svých dopisech okresní hejtman v Písku již 27.8. i 28.8 1942
a sám Janovský 8.9. a 26.9. 1942. To, že jsi svou knihu koncipoval jako scénář pro hollywoodský film,
pravdě neodpovídá! Jiří Letov nebyl jediný, kdo si nebezpečí epidemie uvědomoval a před ním
varoval!! Je otázkou, kterému varování se dostalo pozornosti? A od koho? A kdy? Nebyl snad na
takovém odpovědném místě v Praze SS Standartenführer MUDr. Erwin Weinmann, původní profesí
lékař! To neměl od Jiřího Letova dostatek informací? Nebyl snad šéfem zdravotního oddělení
Zemského úřadu v Praze MUDr. Ullrich, také Evropan? Slova „odpovědná místa v Praze“ nás mají slizce
oblbnout o tom, že na těchto místech byli jen Češi, nikoliv opravdoví Evropané. Ale tito opravdoví
Evropané rozhodovali o všem!! Tyto věty jsou z dokumentu s datem 30. ledna 1941!!!! : „Podle
telefonické informace ministerstva zemědělství, toto pojmulo kárné pracovní tábory a donucovací
pracovny do základního výnosu podle požadavků zemského úřadu a přiznán jim charakter těžce
pracujících. Jedná se jen o to, zda schválí tento návrh také úřad pana říšského protektora. Podle
dosavadních předpisů charakter tento přiznávají okresní úřady. Okresní úřad Boskovice přiznal tento
charakter jak řídícím, správním a dozorčím orgánům, tak příslušníkům. Okresní úřad Písek nepřiznal
jen 7 orgánům charakter těžce pracujících“. Markusi, úřad pana říšského protektora je také
odpovědným místem v Praze, dokonce tím nejodpovědnějším. Jeho souhlas ohledně dávek kárancům
byl nutný už v době tábora kárného, v době tábora cikánského taktéž!! Takže kdo měl konečné
slovo?????? Vždyť i SS Scharführer Ing. Ernest Guth vypověděl : „ ..když bylo zapotřebí materiálu
k budování těchto táborů a Letov nemohl u německých úřadů prosadit příděl, vykonával jsem já
nebo Dr. Schneider spojku mezi říšskými úřady , abych prosadil požadavky Letova“ !! V další
poválečné výpovědi uvedl aktuárský tajemník František Procházka … „z vlastního postřehu jsem
zjistil, že před vydáním jakéhokoliv opatření byl odb. rada Letov vázán souhlasem Dr. Schneidera..“
Markusi, SS Scharführer Ing. Ernest Guth a SS Sturmbannführer JUDr. Rudolf Schneider jsou Němci!!!
O zastoupení Němců http://www.nacr.cz/E-publ/paginae/fulltext/1993/Milotova.pdf podrobně
pojednává paní Jaroslava Milotová.
4/ „Podezření o tom, že v Letech docházelo k vraždám, popravám, nebo znásilněním, doposud známé
písemné dokumenty nepotvrzují. To však není překvapující. Pachatelé zločinů neradi zaznamenávají
své skutky, a to zejména v případě, kdy nemohou dokázat, že k nim byli donuceni rozkazem. Před
soudem vypovídal pouze jediný bývalý vězeň koncentračního tábora v Letech. Musíme vycházet
z toho, že jeho výpověď nebyla reprezentativní pro zbývajících více než tisíc uvězněných. Navíc lze
pochybovat o tom, že před soudem řekl vše, o čem věděl. Již potvrzením genocidy způsobené
vyhladověním, neposkytnutím lékařské pomoci a odebráním ošacení se Václav Studený vystavoval
vysokému riziku. Lze předpokládat, že případné trestné činy byly spáchány bez přítomnosti svědků…“
Kdo mohl persekuovat svědka Studeného za jeho výpověď, pokud byla pravdivá?. Nepřihlásil se
náhodou jako svědek vyšetřujícím orgánům sám a nenabízel, že zjistí adresy dalších svědků! Markusi
Pape, dobrá, popravy a vraždy probíhaly bez přítomnosti svědků. Jsi tedy schopen, poté co jsi spolu
významným a renomovaným americkým historikem Paulem Polanskym vyslechl bývalé vězně z Let,
uvést jména zavražděných a popravených? Učinili jste trestní oznámení, ať už na známého či
neznámého pachatele.? Pokud nemáte důvěru v české soudy, učinili jste toto oznámení v některé
zemi EU?
5/ „Vraždy, popravy a znásilnění zkoumané prameny nevylučují.“
To máš Markusi pravdu, také je ale nedokazují!!!! A ani se v nich o vraždách, popravách a znásilnění
vůbec nic neuvádí!!!
„Bývalí vězni letského tábora dnes mluví o trestných činech takové povahy.“
Markusi, pokud o nich mluví a nejsou to svědectví učiněná pod přísahou a jsou podávaná někomu,
kdo neumí česky, aniž tento by si je nahrával, jakou mají hodnotu? Podotýkám, že o nich nemluví
všichni bývalý vězňové!!! Nechávám na čtenáři aby si dostupné výpovědi natočené pro americké
museum holocaustu pozorně prohlédl. Především zjistí, jak se snažíš výpovědi otázkami směrovat tak,
aby nahrávaly tvému výkladu o Letech!! A pak si sám udělá závěr o hodnověrnosti a pravdomluvnosti
jednotlivých výpovědí. !!! Není to až tak těžké!!! Jenom nechápu, proč některé výpovědi pamětnic
nejdou spustit???( Pozn. :můžete si je stáhnout v pdf)
„Aby bylo možno prokázat, zda byly v Letech podobné zločiny páchány, musely by orgány činné
v trestním řízení vylechnout dosud žijící vězně a dozorce…“
Stalo se, výsledky šetření stačily pro podezření z trestného činu násilí prot skupině obyvatelstva a
prot jednotlivci. Tiskový mluvčí ÚDV Tomáš Hornof uvedl : „vyšetřovatelům Úřadu dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) se zatím v souvislosti s vyšetřováním, které se týká
koncentračního tábora pro Romy v Letech, nepodařilo nikomu prokázat trestnou činnost..“
http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romsky-holocaust/analyza-let.pdf
6/tento bod nevyvolává nijakou polemiku a je možno s ním souhlasit
7/ „…vzhledem k tomu, že pražská vláda po válce vážně zvažovala zřízení pracovních táborů pro Romy
a Sinty je pravděpodobné, že ti co Lety přežili, tehdejšími režimu – jeho exekutivě i justici – spíše
nedůvěřovali. 25. října 1948 komunistická vláda schválila zákon o zřízení táborů nucené práce, do
nichž nařídila internovat mimo jiné „cikány třetí kategorie“. I několik bývalých vězňů z Let bylo z novu
zavřeno v táborech, kde smrt vězně nebyla mimořádnou událostí.“
Zemřel někdo z těchto Romů v tomto poválečném táboře? Proč a z jakého důvodu se tam dostali?
Máš dokumenty toto potvrzující či vysvětlující? Kde jsi je zveřejnil? Co brání zveřejnění jmen a osudů
těchto lidí? Vždyť např. práce Boráka, Jarkovské a Jiříka o retribuci či Tomsova práce o Sondergerichtu
v Chebu či práce Pejčochovy o poválečné době uvádějí spoustu lidí a jejich osudů jmenovitě, s tím ,
odkud pocházeli, jaké byli národnosti a státní příslušnosti, proč se na daném území vyskytovali, kým,
kdy, proč a k jakému trestu byli odsouzeni a kdy opustili vězení! Práce Otakara Lišky je pak i soupisem
jmenovitým http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti_v_%C4%8Ceskoslovensku , má knižní i
internetovou podobu. Já jsem v Papem natočených výpovědích nalezl dva muže, které skutečně
komunistický režim věznil v Jáchymově. Nejsou to Romové, i když pan Antonín Hlaváček byl za války
právě kvůli svým antropologickým rysům odeslán z polepšovny v Opatovicích do tábora v Letech a
odtud do Osvětimi http://collections.ushm.org/search/katalog/irn513264 .Druhým mužem, který byl
uvězněn v Jáchymově
http://collections.ushmm.org/search/catalog/irn513254 je pan Ladislav
Stockinger. Podle výpovědí jich samotných ale oba byli odsouzeni jakožto politické oběti
komunistického režimu, nikoli jako oběti rasové perzekuce. Doporučuji Vám se na obě výpovědi
podívat, mají oba dobrou paměť a jejich životní příběhy jsou vskutku dramatické, především u pana
Hlaváčka.
Uvedená opatření, projednávaná po válce se týkala Romů ze Slovenska a z cizích zemí, kteří přešli na
naše území, tj. z Maďarska a Rumunska. Netýkala se tedy Sintů a ani českých Romů ani žádných used lých Romů. Podrobněji je to včetně archivních odkazů popsáno v magisterské
http://is.muni.cz/th/20558/ff_m/Text_diplomove_prace.pdf práci pana Tomáše Zapletala. Ani komunistická represe nevycházela z rasových či etnických pohnutek: „V zájmu úplnosti je třeba se zmínit
o poradě na Ministerstvu práce a sociální péče svolané dne 3.2. 1949 k řešení tzv. „Cikánské otázky.“ Podle statistiky z roku 1947 žilo v českých zemích 16809 a na Slovensku 84438 cikánů. Ministerstvo hodlalo zamezit volnému a stálému přemisťování z obce do obce a schválilo návrh na zřízení
zvláštního TNP pro celé cikánské rodiny. Bedřich Pokorný jako šéf odboru BP/10 však návrh po předchozím
projednání
na
ústředním
sekretariátě
KSČ
kategoricky
zamítl.“
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn05_2001/obsah/16.htm
Přiložené dokumenty nám dokazují, že se nerozhodlo o žádné diskriminaci na rasovém či etnickém
základě:
__________________________________________________________________________________
Ministerstvo vnitra Zemskému národnímu výboru v Praze
11. června 1947 č.3545-1947
Předmět:Zřízení střediska pro cikány v obci Cerhonicích, okr. Písek
K čj. ZOB-III-G-39/36-46 ze dne 9.5.1947
Ministerstvo sociální péče zaslalo sem na vědomí opis svého výnosu ze dne 2.6.1947 čj. A I-224920/5-47, zaslaného tamnímu úřadu ve shora uvedené záležitosti.
Ministerstvo vnitra k tomu poznamenává,že k otázce soustředění cikánů v pracovních táborech pod
dozorem zaujalo své stanovisko ve svém přípise ze dne 20.5.1947 čj. 120-13/5-47-8-Vb/3 zaslanému
ministerstvu sociální péče k čj. IV-2143-10/2-47 ze dne 7.3.1947 a to v tom podkladu a že
diskriminace cikánů na podkladě rasovém nebyla by ani z ústavních důvodů možná(srov, § 10 odst.2
a §128,odst. 1 ústavní listiny.)
Zákon č. 117/1927 Sb. vztahuje se jen na cikány potulné a ani v tomto případě není dovoleno
soustřeďovat je v táborech za účelem jejich pracovního využití, zákon naopak počítá s kočováním
cikánů, reguluje je a upravuje vydávání kočovnických listů.
Po soupisu všech cikánů na území ČSR, který hodlá kriminální ústředna provésti v nejbližší době, dalo
by se využití pracovní síly cikánů řešiti tím způsobem, že by ucelené skupina cikánů byly okresními
úřady ochrany práce přidělovány na práci velkým podnikům, které by se postaraly o jejich řádné
ubytování, případně i stravování. Řešení cikánské otázky z tohoto pracovního hlediska hlediska spadá
primerně do příslušnosti ministerstva sociální péče(dekret č. 88/1945 Sb.).
Ministerstvo vnitra žádá, aby k tomuto jeho stanovisku bylo přihlédnuto.
Za ministra Dr. Spálenka v. r.
Tento dokument reagoval na návrh opatření učiněných Zemským národním výborem v Praze
12.12.1945 ministerstvu ochrany práce a sociální péče ve věci cikánských dětí a rodin ze Slovenska.
Jedním z opatření navrhovaných ZNV bylo zřídit pro nenapravitelné cikány (i ženy), potulné a štítící se
práce pracovní tábory s přísnou kázní a zvláštním řádem. Z tohoto tábora by mohly přejít do
normálních pracovních útvarů, kdyby se jejich chování a pracovní morálka zlepšily (po 2 letech event. I
dříve, osvědčí-li se). Normální pracovní útvary měly vzniknout jako pracovní sdružení – kolony pod
dozorem MNV a SNB, pro Romy přicházející ze Slovenska za prací, ale organizovaně a bez dětí, které
měly zůstat v dětských domovech na Slovensku.
http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=16204&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
http://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik10-2012/kap03.pdf
__________________________________________________________________________________
8/ a 9/Nevyvolávají polemiku a je možno souhlasit
1O/Bylo možno souhlasit v době kdy byl formulován
11/ „Podstatná fakta o letském táboře jsou zamlčována.“
Naprosto nelze souhlasit. Amerika, která na nás vytřískala miliardy dolarů na slizkých arbitrážích ani
Evropané, kteří nám sem vyvážejí po kamionech své odpadky i potravinové náhražky a přetěžují naši
elektrickou síť elektřinou z větrných elektráren, nedali ani cent na to, aby tyto archivy byly
digitalizovány. Viz http://www.cesarch.cz/clanky.php?key=1059 Ani náš ÚSTR se svým tučným
rozpočtem i ředitelem nezveřejnil na síti jediný dokument o těchto táborech !!!! Je jen dobře
placeným korytem . Lidem nejsou na síti přístupna holá fakta! Dokumenty o letském táboře nebyly
tajeny či zamlčovány….Oldřich Sládek uvádí:….. „archiválie vztahující se k období okupace českých
zemí i konkrétně k oběma táborům byly ve smyslu zákona ČNR č. 97/1974 Sb. O archivnictví, ve znění
zákona č.343/1992 Sb., zpřístupněny veřejnosti. Řada fotokopií archiválií, zejména k citovaným
táborům, byla poskytnuta Ministerstvu zahraničních věcí ČR, Velvyslanectví ČR v USA, Muzeu romské
kultury v Brně, Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a dalším institucím.
V současné době(1999) se celý archivní fond Cikánský tábor Lety u Písku mikrofilmuje pro potřeby
Muzea holocaustu ve Washingtonu….“
Představa, že přijdu třeba do Francie s cílem napsat práci s názvem „Francouzi a jejich kolonialismus“
a každý tam na mne bude milý, bude mi vycházet vstříc a bude mi pomáhat atd., je směšná! Paní
Muriel Blaive nám říká, že: „Dnešní hodnocení minulosti by měla vzniknout v dialogu a v otevřeném
prostředí, respektujícím jak odlišné verze pamět, tak zejména autoritu pramenů a propracovanou
vědeckou metodologii. Politika paměti má v demokratické společnosti vysvětlovat a nabízet, nikoliv
obžalovávat a zakazovat. Má proto nezbytně nabízet snadno srozumitelné interpretace a teze - ne
suché, faktografické reprodukce archivních dokumentů, které jsou sotva čitelné a které řádný
čtenář neumí kontextualizovat bez úsilí, o které nestojí“!!!!Takže faktografická reprodukce
archivních dokumentů není potřeba, neboť čtenář by se z ní mohl dozvědět, že ti co nám přinášejí
odlišné verze pamět lžou či dokonce si odporují sobě navzájem!!! Propracovaná vědecká
metodologie spočívá v tom, že neexistují nahrávky těchto pamětníků, takže nikdo neví, co vypověděli
ani kdo jsou (často jsou uvedeny jen jejich iniciály, někdy vypovídají jejich blízcí, kteří ale v cikánských
táborech nebyli). Řádný čtenář neumí kontextualizovat bez úsilí, o které nestojí!!! Takže je třeba, aby
to byl důvěřivý blb-konzument, který jen přijímá snadno srozumitelné interpretace a teze!!! To je
ono! Takhle se na to musí. Ještě cenzurovat internet a bude to kompletní!!! Kontextualizovat budou
jen velcí čeští a západní žurnalisté a velcí čeští a západní intelektuálové (kterých tu máme víc než dost
a platíme je z našich daní!!). Když se do diskuse vložili historici Jaroslav Valenta a Oldřich Sládek, byli
v našich médiích uráženi, lživě osočováni a napadáni a nebyla jim dána možnost reagovat!! To je ten
otevřený dialog v otevřeném prostředí!!! Český historik Petr Zídek, který skoro nic nenapsal a živí se
kritikou svých kolegů v prodělečných Lidových novinách o Valentovi, Sládkovi Nečasovi aj. napsal
22.1.2000 toto… „ Před otázkami, které publicistika oprávněně vznesla utíkají tito historici buď ke
spikleneckým teoriím nebo na pole extrémního pozitvismu, který si nevšímá ničeho co není
přístupné v dokumentech. Nezbývá než se ptát, proč tito historici cítí potřebu vyvracet evidentní
skutečnost, jako, že Lety byly koncentrační tábor, či že jeho provoz zajišťovaly desítky Čechů.“ Velký
český žurnalista Zídek nám tady sděluje svatou pravdu o tom, že některé skutečnosti jsou evidentní,
aniž bychom je museli poznat či popsat, čímž bychom se uchýlili na pole extrémního pozitvismu!!
Ano, provoz tábora zajišťovaly desítky Čechů. Ona jich nebyla ani stovka (v prosinci 1942 zde bylo 29
strážných). Mezi nimi byli i zdravotní sestry, které se při ošetřování cikánských dětí nakazily tyfem!!!
Byli mezi nimi i četníci, kteří se rovněž při likvidaci epidemie nakazili, čtyři zemřeli!! Byl mezi nimi i
český dezinfektor Antonín Havrda, zkušený člověk, který rozpoznal, že se jedná o skvrnitý tyf a jeho
názor se dostal k profesoru Patočkovi a profesoru Šiklovi a na zemský úřad k Dr. Urbanovi. Byl mezi
nimi i Dr. Stejskal z Bulovky a židovský lékař lidumil Dr. Bohin. Byl mezi nimi i táborový lékař Dr.
Neuwirth, který se také nakazil a onemocněl. To všechno je skutečnost, není evidentní, protože ji
Zídek asi neeviduje!!!! Rovněž neeviduje rozdíly, které popsal profesor Valenta! Rozdíly mezi
německými koncentračními tábory a táborem v Letech. Již jsem ho výše citoval. Tyto rozdíly jsou
evidentní!!! Proto tábor v Letech nebyl koncipován ani provozován jako tábor vyhlazovací!! To je to,
co se nám Zídek, Bán a další „rádobyrecenzenti“ snaží podsunout!!
12/ „Kladení odporu proti genocidě není zatím veřejností oceněno.“
„Pokud v Letech docházelo ke genocidě, učinil jí Jiří Letov svým odvážným jednáním přítrž. Proti vůli
protektorátní kriminální policie prosadil odvolání velitele tábora a tak zachránil řadu Romů a Sintů
před jistou smrtí.“
Ano, Jiří Letov se staral o zlepšení údělu lidí v těchto táborech a nebál se tyto své záměry a požadavky
prezentovat svým nadřízeným a to i těm německým. Ale i Janovský se snažil, něco vymohl, ale
všechno to přicházelo pozdě, v prosinci a lednu, kdy již epidemie vypukla. Takže nevíme, jak on by
tuto zvládal a potlačil?
Domácí řád cikánského tábora v Letech uvádí v kapitole všeobecných povinností v odstavci
9/Ubytovny jakož i ostatní místnosti, záchody doma i na pracovišti musí býti vždy ve vzorné čistotě.
Taktéž prádlo, oděv i ložniny musí býti vždy čisté a v dobrém stavu. K tomu účelu musí býti
ustanovena vždy jedna osoba, která se bude o pořádek denně starati. Tato osoba však není
osvobozena od zaměstnání. Zvláště nutno dbáti čistoty kolem studně, kam nemá kromě určených
cikánů nikdo přístup. Dále musí být vzorná čistota v umývárnách a na záchodech. Každé znečištění
bude se přísně trestati.
10/ Tělesná potřeba smí se konat ve dne jen na místech k tomu určených a to: v táboře, muži i chlapci
na záchodě pro muže, ženy a děvčata na záchodě pro ženy. Na pracovišti pak na místech, která budou
určena pro muže i ženy. V noci se tělesná potřeba smí konati jen do nádob k tomu určených. Mimo
záchody nebo nádoby nesmí se tělesná potřeba konat. Kdo se proti tomu proviní, bude přísně
potrestán…
12/Kouření v ubytovnách, v koupelně, kuchyni a na místech zvlášť zakázaných budu trestati. Kouření
bude dovoleno jen na místech zvlášť k tomu určených a za přítomnosti některého nadřízeného.
Odhazování odpadků, špačků, vyklepávání žhavého tabáku jinde, než-li na místě pro to stanoveném,
budu trestati nejpřísnějšími tresty. Svícení, dělání ohně, nebo jiné nebezpečné zacházení s ohněm
v ubytovnách a v místech ohni nebezpečných bez dovolení může býti popřípadě trestáno i smrtí.
Žvýkání tabáku není dovoleno. Viz www.taborletyinfo.rajce.net
Nikoho tedy nenapadlo uvolnit hned na začátku některé z internovaných výhradně k úklidu v táboře,
v ubikacích, jim přisoudit zodpovědnost za pořádek. Asi Janovský neměl takové organizační
schopnosti jako Blahynka, když ho nenapadlo pověsit malým dětem na krk cedulku s jejich údaji a při
pořizování soupisu Cikánů rozdělit jim evidenční čísla a vydat stravovací legitimace atd. Asi i tato
opatření měla vliv nato, že se právě těm nejmenším pak dostalo pro ně určené stravy a péče.
Z Papeho podání však čiší prvoplánově schéma boje dobra a zla, jakoby se kniha měla stát předlohou
pro nějaký hollywoodský scénář. I u nás máme umělecká veledíla, která nám objektivně, pravdivě,
proevropsky a kriticky objasňují naši minulost: http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=675
Tolik tedy můj komentář k Papeho tezím.
OPOVĚDNOST ZA TRAGÉDII
Markus Pape v celé své knize vytrháváním některých věcí ze souvislostí, neúplným citováním,
překrucováním a dezinterpretacemi, účelovým výběrem dokumentů, odvoláváním se na výpovědi
internovaných (jejichž nahrávky nebyly zveřejněny) i použitím lži se snaží dokázat, že vinu na smrti
internovaných Romů v cikánském táboře v Letech u Písku nesou Češi!
Zde jsem se snažil uveřejněním některých dokumentů a polemikou s jeho závěry dokázat opak.
Nezbývá tedy než uzavřít tuto kapitolu slovy Benita Musoliniho před jeho popravou:
TEDESCHI SONO RESPONSABILI DI TUTO! ZA VŠECHNO JSOU ZODPOVĚDNI NĚMCI!
JIŘÍ WEIGL NA ZÁVĚR
Článek Lubomíra Zaorálka Utrpení jemuž jsme nezabránili (LN 25.1.) jasně odhaluje spodní motivaci ,
která stojí za kauzou tábora v Letech u Písku ,motivaci ,která je pro část české veřejnosti stejně
nepřijatelná jako protiromské výlevy rasistů. Je to sugerování české veřejnost pocitu viny za osud
českých Romů za okupace a snaha prezentovat jejich genocidu za války jako český zločin. Hlasatelé
těchto názorů se nám snaží říkat – Němci měli svůj Terezín a Osvětim, my jsme měli své Lety. Nejen
Němci, také Češi mají na svědomí rasovou genocidu, takže se kajme, protože jako jsme se národ na
genocidě podíleli. Rozvinutím této myšlenky dojdeme k tomu, že jsme jako národ vlastně spoluviníky
Němců na nejstrašnějších zločinech, které lidská historie zná. To je skutečný obsah tohoto rádoby
humanistického a politicky korektního sebemrskačství a zpytování národního svědomí.
Zaorálkova argumentace je nepravdivá, ahistorická a zcela politicky účelová. Tváří se jako by
protektorát Čechy a Morava byl suverénním státem, který fatálně selhal při ochraně svých občanů.
Jako by neexistovala německá okupace, jakoby v protektorátu nevládli Heydrich a Frank, jakoby
neexistovalo gestapo, německé soudy, stanné právo a tisíce poprav českých vlastenců. Lety byl jejich
koncentrák, ne český. To oni uzákonili nelidské norimberské zákony a zrůdnou rasovou teorii. To oni
ji rozšířili na naši okupovanou zemi a z jejich příkazu a v jejich režii byla u nás genocida prováděna.
Že se v každém národě najdou jednotlivci, kteří nacistické zrůdné plány genocidy pomáhali
uskutečňovat, je pravda. Našli se mezi Čechy, Rusy, Poláky, Francouzi, Holanďany, mezi všemi národy
okupované Evropy. Nelze ale na jejich případech konstruovat kolektivní vinu a odpovědnost celých
národů. Došly bychom k absurdnímu závěru, že nacistická genocida je celoevropskou vinou a my
všichni jsme dnes za ni nějak odpovědni a měli bychom ji odčiňovat.
Takováto nepřípustná symetrizace viny bohužel dobře zapadá do opakovaných snah přepisovat
historii, stavět oběti naroveň viníkům a na tomto základě vytvářet argumenty na podporu jejich
dnešních požadavků.
Tím vůbec nebagatelizuji romskou otázku, staletou diskriminaci Romů, jejich tragický osud za války,
pietu k jejich obětem a problémy jejich života dnes. Pouze mi vadí, že se kauza tábora v Letech
zneužívá takovýmto nekorektním způsobem. Že se jedná o problém vážný a rozšířený, svědčí to, že ze
stejného soudku jsou výroky jiného vysokého ústavního činitele, který se před několika dny odvážil
v Terezíně postavit vedle sebe utrpení židovských obětí holocaustu a po válce tamtéž internovaných
německých obyvatel. Takovému překrucování historie je třeba se postavit.
Lidové noviny, 26.1.2006 Více naleznete na google books pod heslem Nacistická okupace!
POZNÁMKA :žlutý podklad je pod Papeho texty ,všecha tučná či barevná zvýraznění jsou moje.
DOKUMENTY
NOVÝ PROSTOR 417/2013
V květnu 2013 se časopis Nový prostor č.417 věnoval táboru v Letech hned třemi články Ondřeje
Slačálka a Evy Novákové. První je článek http://www.novyprostor.cz/archiv-cisel.html?p=417
PROSTĚ TÁBOR
Jak vypadal koncentrační tábor, který místo nacistů hlídali čeští četníci? Byl humánnější? Anebo se
v něm prostě jen víc kradlo?
Václav Klaus prohlásil roku 2005 jako prezident republiky o táboře v Letech: „Ukazuje se , že to s tímto
táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítají pracovat. Zdaleka ne jen
romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí
slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald…Samozřejmě se tam odehrála celá řada
tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojeny s epidemií
skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora.“
http://www.klaus.cz/clanky/1469
V prezidentových slovech zaznívá snad až příliš mnoho neviny. Vlastně nešlo původně o Romy, ale o
lidi, co odmítali pracovat. Vlastně tam nebyly skutečné oběti, jen mrtví kvůli epidemii. A především je
nutno se distancovat od toho ošklivého slova koncentrační tábor-něco, takového a s českou účastí?
Ne, ne . Koncentrační tábor je velké, vyhlazovací, cizí, německé zlo. U nás se nanejvýš lidé, kteří
odmítají pracovat, k práci nutí. A někdy přitom onemocní…
Teď jen jak tuhle nevinu spojit s tím, že Porajmos, genocida evropských Romů za druhé světové války,
byla na českém území jedna z nejúčinnějších. Že zhruba šesti a půl tisíce Romů, kteří se podle sčítání
v roce 1942 nacházeli na území protektorátu, se jich po válce vrátilo jen několik set. Čím to, že se
genocida Romů podařila právě na území tak nevinného národa? A co se přesně odehrálo v Letech?
S PODPISEM TATÍČKA
Rájem Romů nebyla už první republika. Zejména agrárníci prohlašovali cikány za „metlu venkova“ a
s národními sociály proti nim roku 1927 prosadili zákon o potulných cikánech. Poslanec Višňovský
označil cikány za „mravní zkázu svého okolí“ a soužití s nimi za „boj dvou principů - civilisace a
přírody“. Zákon podle něj měl představovat „memento pro cikánské obyvatelstvo této republiky, kteří
si musí uvědomiti, že se ocitli na rozcestí a že nyní se musí rozhodnouti buď proto, aby se přizpůsobili
životu ostatních obyvatel, nebo kolesa života přejedou přes ně drtivě k dennímu pořadu“.
Protiústavní norma podepsaná prezidentem Masarykem omezovala svobodu pohybu, umožňovala
odebírání dětí z důvodu kočování a dávala téměř neomezené pravomoci policii a úřadům. Všichni, kdo
spadali pod definici „osob žijících po cikánském způsobu“ se museli podrobit soupisu a byly jim
vystaveny zvláštní, tzv. cikánské legitimace. Zákon patřil mezi nejpřísnější úpravy „cikánské otázky“
v Evropě a byl dáván za vzor na mezinárodních konferencích. Agrárníci a národní socialisté navíc už od
roku 1926 volali po zřízení pracovních a výchovných táborů pro Romy. Do Mnichova neúspěšně.
TÁBORY PRO LIDSKOU HAVĚŤ
Příležitost zúčtovat s Romy přinesla až druhá republika. Zatímco arcibiskup Kašpar kázal proti
„modlám“ první republiky a lékaři a právníci vylučovali ze svých řad Židy, agrární pravice získávala
rozhodující podíl na moci autoritářského státu. Svůj díl měli dostat i odvěcí nepřátelé poctivých
zemědělců, cikáni. V agrárním Večeru se 17. prosince 1938 píše: „ Jinde mají tábory pro politické
přestupníky. My nebudeme sahat k takovým opatřením. Ale bylo by dobře, vybudovat koncentrační
tábory pro cikány, tuláky a řemeslné žebráky, mladé a zdravé. Humanita zde nesmí platit, protože by
byla příliš jednostranná. Každý musí pracovat - každý má právo na bezpečnost osobní i majetku před
„havětí lidskou“. Ve stejné době proběhla exkurze několika úředníků v Německu. Měli se poučit jak
fungují tamní koncentráky , a přinést inspiraci.
O exkurzi mluví hned několik historiků, ovšem bez podrobností. Cesta za poznáním ale byla patrně
úspěšná. Beranova vláda 2. března 1939 vydává nařízení o „kárných pracovních táborech“ pro „osoby
práce se štítící“. Vybírat je měl okresní úřad nebo policie, do táborů se posílali nejméně na tři měsíce.
Pouhé dva týdny nato obsazují republiku nacisté a představy o samostatné pravicové diktatuře se
stávají minulostí. Z vlády se stává administrativa závislého území, některé věci ale dál běží v její režii.
Tábor u jihočeské obce Lety vzniká v srpnu 1940 původně jako pracovní kárný tábor pro zhruba dvě
stě „káranců“. Romové mezi nimi tvoří malou menšinu. Zatím.
DIKTÁTOR JEDNOHO MÍSTA
Tábor má české dozorce,velí tu dlouholetý četník Janovský. Po válce tvrdil, že dělat velitele nechtěl.
Ministr vnitra Ježek mu prý řekl, že tábor je „náš český podnik“, a když v něm odmítnou pracovat Češi,
budou to dělat Němci….
Možná se jednalo o výmluvy, role velitele Janovskému sedla. Vymohl si, že tábor oproti původním
plánům nezanikne v listopadu 1940 a bude pokračovat i přesto, že skýtal naprosto nevyhovující
ubytování. „ V barácích byla taková zima, že zamrzl i inkoust v kalamáři“, vzpomínal posléze před
soudem hospodář tábora František Malík.
Ani ministr Ježek si „český“ tábor nepředstavoval nijak humanisticky. V projevu k velitelům táborů
v lednu 1941 označil kárance za „vřed“, a „přítěž společnosti“. Dozorce má být „železný muž“, který
„nemluví. Vůbec tento člověk nesmí mluvit.“ Vězňům se v kárném táboře „všechna občanská práva
berou“. Na setkání nebyl žádný nacista. Janovský se ministrovi pochlubil, že lidi , kteří si stěžují a
odvolávají se na svá práva, nechává trestat.
A trestání mu asi opravdu šlo. Jeho specialitou se staly „prudké facky do obličeje“. Jak později
vzpomínal jeden z vězňů, Václav Studený: „nepočínal si ani jako člověk, spíše se nám jevil jako dravec
v lidské kůži.“ Mezi tresty patřilo bití či svazování do kozelce. Podle svědectví Františka Kopeckého,
táborového lékaře od září 1941 , „ jeden z káranců byl tak zbit do přirození, že mu zhnisalo a musel
být dopraven do nemocnice“.
Dosud nevýrazný četník dostal moc a se skupinou sobě oddaných dozorců ji dokázal využívat. Dospělí
muži pracující v lesích, na silnicích nebo v lomech na dobu určitou byli v jiné situaci než později
umístěné romské rodiny. I někteří z nich se ale nevrátili.
Na vině přitom nebylo jen násilí, ale také okrádání o potraviny. „Lidé tam jedli bodláky a do kávy si
dávali schumlané noviny“, vzpomíná vězeň František Rotta. Zní to až přehnaně?
„I odpadky z kuchyně byly vlastně pochoutkou pro ty, kdož jako internovaní byli nuceni jísti
nedostatečnou stravu z bramborů a odpadů zeleniny“, říká jiné svědectví.
Poválečné výpovědi také ukazují, kde potraviny odpírané vězňům končily. Slovy hospodáře Malíka měl
velitel Janovský „jaksi kramářské sklony“. S potravinami šmelil.
Vysílení a týraní lidé navíc nedostávali odpovídající lékařskou péči. K nemocným se přistupovalo
s podezřením, údajní simulanti byli vězněni, biti, odpírala se jim strava. „ Ředitel mi říkal, že píši příliš
mnoho případů distrophie, vysílení“, vzpomínal po válce jeden z táborových lékařů.
CIKÁNSKÁ APOKALYPSA
V půli léta 1942 tábor v Letech změnil svůj účel. K 1. srpnu 1942 se stal „cikánským táborem“,do nějž
byly přiváženy romské rodiny. Baráky podle nejodvážnějších odhadů pro tři stovky lidí, musely
pojmout víc než tisícovku nedobrovolných obyvatel. K tomu surový velitel označující cikány za „plevel
lidstva“ a naznačující lékaři i dozorcům, že Říše nemá zájem na jejich přežití. Ten zájem neměl ani on.
Nejen, že je hned při příchodu do tábora okradl o všechny cenné věci. Vůči Romům už nebylo třeba
brát žádné ohledy. „Sám jsem viděl“, vzpomínal svědek Václav Studený, „ když na rozkaz Janovského
četníci musili uvázati dvě ženy na kůl a to až na dobu dvou hodin“. Ženám pevně svázali ruce, pak je
vytáhli na kůl tak, že se tyto ženy dotýkaly země jen špičkami prstů. Byl to strašný trest, poněvadž
takto uvázaný dlouho nevydržel a omdléval….Toto uvazování bylo v táboře obvyklým trestem….
Svědectví přeživších, která shromáždil Paul Polansky, hovoří také o častém znásilňování žen a dívek
dozorci.
Pro víc než tisíc vězňů byly v táboře dva záchody, jedna studna a žádná umývárna. Následky se brzy
dostavily v podobě infekcí. Velitel tábora reagoval po svém. „ I mnohé těžce nemocné lékař
neuznal“vzpomíná Studený. „ Janovský těmto neuznaným nemocným odpíral i ten mizerný pokrm,
který nám dával. Viděl jsem několik lidí, kteří byli tak nemocní, že ani neudrželi svoji tělesnou potřebu
a z nohavic jim tekly výkaly…Poměry v táboře se zhoršovaly, až potom byla smrt na denním pořádku a
tak obyčejnou věcí, že nás to ani nepřekvapilo, že tolik lidí v táboře umírá“. Nějakou dobu se úmrtí
tutlala. Janovský otevřeně řekl lékaři, že může hlásit do Prahy jen dva tři mrtvé denně, „aby to tak
nevypadalo“. Jenže některé dny umíralo až deset lidí. Tyfus, zjištěný 13. prosince 1942, už zamlčet
nešlo. Nemoc se rozšířila do epidemie. Z 326 mrtvých bylo 241 dětí.
Epidemie vedla k odvolání velitele tábora. Štefan Blahynka, který byl převelen z jiného lágru pro
Romy, z Hodonína u Kunštátu, po svém příchodu našel rozvrat. Nebylo možné navázat na nepořádnou
evidenci předchozího velitele, ani vězně tábora identifikovat, neboť se zde toho času nachází 400
osob s příjmením Růžička.“ Epidemie byla nicméně překonána a tábor mohl znovu sloužit svému
účelu - transporty na smrt do Osvětimi, zahájené v prosinci a přerušené kvůli nemocem, mohly být
obnoveny. V srpnu byl tábor uzavřen. Mise splněna
PŘÍBĚHY VZDORU
Vyprávět o Letech jen jako o místě utrpení by bylo neúplné. Dokumenty podávají svědectví i o odporu
vězňů, a to už od samého začátku. „Káranci utíkali, simulovali nemoci (za simulace ovšem dozorci
často pokládali skutečné nemoci), už v září 1940 se domlouvali na protestní hladovce, jak víme
z osobní karty Oldřicha Šebesty, který byl trestán za pokus o její organizaci. Četnost útěků nesnížila ani
změna tábora na „cikánský“. Celkem evidují útěky 107 Romů, utíkali muži i výrostci, ale také ženy,
někdy s dětmi. Většina útěků byla neúspěšných, ale 47 lidí se nepodařilo dopadnout.
Nejznámějším uprchlíkem z Let byl dvaačtyřicetiletý Josef Serinek. Ten se skrýval na Českomoravské
vrchovině, kde se stal velitelem partyzánského oddílu Čapajev. Právě tento oddíl provedl 26. října
1944 nejspornější akci českého odboje, jejímž cílem se nestali nacisté, ale čeští četníci. Jako odvetu za
zastřelení odbojáře generála Luži kolaborujícími četníky přepadli odbojáři policejní stanici v Přibyslavi
a přečetli přítomným pěti četníkům rozsudek smrti. Krutý trest vykonal ve sklepě policejní stanice
Serinek spolu s ruským partyzánem Bachmutským. Možná i po zkušenosti z Let neměl „ Černý“, jak se
mu přezdívalo, k český kolaborujícím policajtům moc sentimentální vztah. Jeho vyprávění zaznamenal
po válce historik Jan Tesař, má brzy vyjít pod názvem Česká cikánská rapsodie.
PO VÁLCE
Z koncentráků nebo úkrytů na Slovensku se vrátilo jen něco málo přes 600 původních českých a
moravských Romů a Sintů. Záhy začali přicházet i slovenští Romové, kteří válku většinou přežili.
Vracely se problémy soužití, obyvatelstvo znovu začalo sepisovat stížnosti a petice a už od roku 1945
se začala projednávat otázka umístění Romů do „pracovních táborů s přísnou kázní a zvláštním
řádem“. Padl i návrh zřídit „kárné výchovné středisko“ v Cerhonicích, jen 15 kilometrů od tábora
v Letech.
V roce 1946 bylo na několik dní internováno 97 dospělých Romů a 36 dětí v táboře Skřivánčí pole
v Ústí nad Labem. Ignác Danč, kterému bylo v té době 19 let, vzpomíná: „Z ničeho nic nás zatkla
policie a odvedla nás do tábora. Zavřeli nás do tábora, kde jsme jenom přespávali. Přes den nás ,
práceschopné, eskortovala ozbrojená stráž na Mírové náměstí v Ústí nad Labem, kde jsme odklízeli
trosky domů….Děti zůstávaly v táboře. Strážní se k nám po celou dobu chovali špatně- nadávali nám i
nás fyzicky napadali…..nedostávali jsme žádné peníze, jenom jídlo, a i to bylo špatné. Po deseti až
patnácti dnech nás z ničeho nic propustili a byli jsme volní“.
Úvahy o pracovních táborech pro Romy šly nakonec k ledu. Pachatelé těch protektorátních ovšem
nebyli v novém režimu potrestáni. Procesy vedené v jazyce „národní cti“ a „očisty národa“ pachatele
z Let osvobodily. Soud s velitelem tábora Janovským, proti němuž existovala řada svědectví (většina
citací na předcházejících řádkách pochází právě z protokolů k tomuto procesu), se táhl až do 9. září
1948, kdy byl všech obvinění zproštěn. Jediným potrestaným za Lety se stal krutý dozorce Luňáček,
který dostal důtku. Odvolání proti mírnému trestu nebylo vyhověno s tím, že se v Letech nacházely
„elementy asociální, které samy také necítily nijakou povinnost národní soudržnosti“.
KOMENTÁŘ K PANU SLAČÁLKOVI
Nejpřísnější úprava „cikánské otázky“
v Evropě dle pana
Slačálka je popsána zde
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1167_00.htm . V důvodové zprávě se praví: „Netýče se
tedy zákon „cikánů" vůbec, nýbrž jen „potulných cikánů", což výslovně třeba vytknouti. Předpokladem
pro http://www.policista.cz/clanky/reportaz/805/ výjimečná opatření není zde tedy rasa, nýbrž
způsob života (potulnictví).“ Má snad pan Slačálek nějakou statistiku, kolik osob přišlo v dobách
Masarykovy republiky o život v důsledku tohoto zákona. A zdali naopak v důsledku činů osob, na
které
se
vztahoval,
nepřišly
o
život
nějaké
jiné
osoby?
Obšírněji
viz
http://is.bivs.cz/th/15079/bivs_b/Lukas_Horcicka_-_Bakalarska_prace_-_verze_4.pdf
Dále
pan
Slačálek vyčítá Václavu Klausovi snahu distancovat od toho ošklivého slova koncentrační tábor. Všichni
mnou výše jmenovaní jako Polansky, Pape, Kenety a další zakládají veškerá svá tvrzení na neurčitých,
nejasných, matoucích a zavádějících termínech a interpretacích. Pojmem koncentrační tábor se u nás
pro dobu druhé světové války automaticky (Klaus říká podvědomě) rozumí jen vyhlazovací, likvidační,
exterminační tábor, určený k vyvraždění nežádoucích či nepohodlných. A v tomto případě
koncentrační tábor je velké, vyhlazovací, cizí, německé zlo. To jste napsal správně!!! A z tohoto
důvodu to Václav Klaus říkal. Měl na mysli překrucování dějin, které jsem výše jasně popsal, vede
v něm německá, hlavně sudetoněmecká historiografie, pak jsou dalšími velkými odborníky na naše
dějiny fastfoodoví američtí rychlokvašení znalci. To vše za potlesku velkých českých intelektuálů.
Odpověď na Slačálkovu otázku: „Čím to, že se genocida Romů podařila právě na území tak nevinného
národa?“ pak je právě v tom, že tato genocida Romů proběhla právě ve vyhlazovacích ,cizích,
německých táborech, které nebyly na protektorátním území. A Němci u nás, na území tak nevinného
národa , prováděli to, co sami chtěli. Ostatně i Petr Lhotka z Muzea romské kultury Brno řekl: „Nešlo
rozhodně o systematické vyhlazování Romů na našem území. Ty tábory měly sloužit jako přestupní
stanice na cestě Romů do Osvětimi.“ http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romsky-holocaust/analyzalet.pdf
Tvrzení, že Janovský s potravinami šmelil je připojeno hned k Malíkově výpovědi, i když je typem
písma odlišeno, mohlo by vyvolávat dojem, že toto vypověděl Malík! Malík ale říká : „Vůbec Janovský
nejednal jako úředník, nýbrž měl jaksi kramářské sklony.“ I kdyby Janovský s potravinami šmelil,
netýká se Malíkova výpověď vůbec internovaných Romů, neboť Malík uvádí: „V kárném táboře
v Letech byl jsem úředně od 20. prosince 1940 do 10. února 1941.“ Prodloužení tábora si nevymohl
Janovský. Nižší zimní stav ( 15 + 50 ) tam byl, aby tábor nebyl rozkraden. „V půli léta 1942 tábor
v Letech změnil svůj účel. K 1. srpnu 1942 se stal „cikánským táborem“,do nějž byly přiváženy romské
rodiny“. Pane Slačálku, to ten tábor v Letech změnil svůj účel jen tak sám od sebe, prostě se stal
„cikánským táborem“,??? To je stejné, jako když váš kamarád Václav Trojan tvrdí
http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Romove.html, že : „během protektorátu se tento tábor
postupně stále více orientoval na Romy, až byl nakonec v srpnu 1942 přeorientován na tábor s jasně
rasově vymezeným účelem pro sběr cikánů.“ Tomu může opravdu věřit snad jen velký český
intelektuál Péťa Pithart, že se to tak stalo!! Kdo vydal všechny rozkazy, kdo vydal mnou zde ofocený
dokument??? O Janovském uvádí Slačálek , že zájem na přežití Romů neměl ani on. Co potom říkáte
na mnou ofocené, či přepsané dokumenty s Janovského podpisem. Vy jste je neviděl????? Asi ano,
pak musíte taky vědět i to, ve které době se dle tvrzení Dr. Neuwirtha nějakou dobu úmrtí tutlala, a
kolik by to bylo zemřelých. Musíte vědět, že jediným potrestaným za Lety se stal krutý dozorce
Luňáček, ale nikoli za to, že by byl krutý vůči Romům. Neboť sám vypověděl : „Dne 9. listopadu jsem
byl odkomandován do Zbonína a do tábora jsem se už ani nedostal , než jenom příležitostně asi
třikráte“. Takže měl na starosti odloučenou pracovní skupinu ve Zboníně. V té skupině nikdo nepřišel o
život a její členové byli zdrávi, tedy pokud se nacházeli v této skupině. Víte, že štábní strážmistr
Luňáček dostal jen důtku (za přečin) a jejímu udělení oponoval? Myslíte si, že by se bránil tak
malému trestu, kdyby měl na svědomí těžké zločiny?
V dalším článku nazvaném JEDNOU ZA ROK http://www.novyprostor.cz/archiv-cisel.html?p=417
napsal o dějinách romského holocaustu v českých zemích pan Slačálek mimo jiné toto : „Situace se
změnila v devadesátých letech - jenže i poté byla některá témata pro české prostředí „příliš“. Česko
ovšem chtělo na Západ a bylo tlačeno k novému přístupu. Této situace pak využili dva cizinci, díky
nimž ví Česko o své minulost mnohem více. Spisovatel Paul Polansky a novinář Markus Pape. Ani
jeden z nich nebyl historikem, přesto české historiky v lecčems zahanbili: ukázali jim důležité prameny,
kterých dosud nedokázali využít (například protokoly z vyšetřování a soudu velitele Janovského),
udělali rozhovory s řadou svědků. A také upozornili, že pokud historici do svého neutrálního jazyka
přejímají příliš často jazyk pachatelů, zpronevěřují se své roli. Článek pokračuje další chválou na
adresu Papeho a Polanského a pak kritizuje české historiky, kteří si dovolili na jejich „dílo“ zareagovat,
hlavně profesora Valentu. Není divu, že pan Slačálek tak obdivně píše o Polanském i Papem, ve svém
článku PROSTĚ TÁBOR zachází s historickým materiálem stejným způsobem jako Pape, způsobem, jež
jsem popsal výše. Materiály však viděl a musí vědět, co jsou oba jmenovaní zač. Nechce, protože
k historii obou táborů přistupuje z hlediska ideologie. http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnostbelohradskeho-demoni-zla-dvz-/p_spolecnost.asp?c=A130607_221223_p_spolecnost_wag O Papem
a Polanském řekl http://www.fedorgal.cz/g-plus-g/romsky-holocaust/analyza-let.pdf pan Karel
Holomek: „.. Ale všechny historické okolnosti nejsou dodnes zcela jasné a my hledáme finanční
prostředky a konečně se ty finanční prostředky nachází k tomu, aby všechny tyto historické okolnosti
byly skutečně náležitě prošetřený a aby to nezůstalo na jakýchsi lidech, kteří tomu dodali vlastně ten
impuls a to byl pan Markus Pape, německý novinář, který rovněž byl v Letech u Písku a pan Paul
Polanský, kteří ke vší úctě, kterou k nim cítím, že teda tento impuls vydali se dopouští určitých
objektvních přestupků prot historické pravdě. A právě jd