Balowski.vp:CorelVentura 7.0
Transkript
Balowski.vp:CorelVentura 7.0
„Bohemistyka” 2009, nr 2, ISSN 1642–9893 zicky bolestný – proûitek èasu jej spojuje s velkým poèátkem èeské poezie, s Máchou, ze souèasných básníkù (generaènì starších) s Horou a Holanem” (Adam 1967, s. 19)1. Umìlecký rùst básníka a jeho podíl na aktivitì celé generace je výraznì vidìt v jeho básních z období 1939 aû 1941. V roce 1941 tento èeský básník napsal: Mieczys³aw BALOWSKI Poznañ Slovanské paralely: Jiøí Orten a Krzysztof Kamil Baczyñski (2)* [...] øíká se, ûe mladá generace je, nebo není pasivní. A co znamená, je-li, nebo není pasivita údìlem? Chci tím naznaèit, ze tvoøící èlovìk, nechce-li zahynout, musí se postavit údìlùm a nutnostem. Musí se postavit vemu, co jej láká a pøitahuje: utrpení, V tomto roce vzpomínáme 90. výroèí narození významného èeského básníka Jiøího Ortena, jenû se narodil 30. srpna 1919 v Kutné Hoøe. Je to vítaná pøíleûitost k tomu, abychom si ho pøipomnìli, protoûe – jak sám píše – „ûil jsem v èase velkého stmívání svìta, na to a nikdo z lidi nezapomene, aû mne jednoho dne potkají!” (Orten 1957, s. 233). Udìlejme to ve srovnání s polským básníkem K. K. Baczyñským, který ûil ve stejné dobì a za asi stejných podmínek v Polsku. Jak napsal Vilém Závada, „Jiøí Orten je jedním z nejnadanìjších, a také nejpozoruhodnìjších básníkù, který vyšel ze školy [...] a z druûiny, která se semkla okolo Františka Halase, ale jinak se vyvíjel zcela po svém a nezávisle na svém uctívaném vzoru” (Závada 1982, s. 9). Na vazbu Ortena s ostatními èeskými básníky upozoròuje uû døíve Robert Adam, který píše, ûe Orten „šel cestou individuálního básnického vývoje, jehoû hlavním stimulem (po stránce ladìní tvorby a èasto i po stránce formální) byla poezie Františka Halase. Obdobný – aû fy- radosti, bolesti, lásce, víøe, vìcnosti, smrti. Teprve z toho boje se mùûe zrodit nìco skuteènì plodného, nìco, co nemùûe jiû být oputìno ani zrazeno, protoûe prolo ohnìm: ohnìm due, tìla i slova (Orten 1941, s. 95; srov. také Kopecký 1941, s. 164). Je tøeba poznamenat, ûe ûivotní osudy a tvorba jubilujícího èeského básníka je blízká polskému básníku Krzysztofu Kamilovi Baczyñskému, jenû ûil za pøibliûnì stejných podmínek jako Jiøí Orten2, jehoû vývoj probíhal „v atmosféøe odcizeného svìta a v situaci bezprostøed1 Stejná tvrzení najdeme i u polských bohemistù (srov. napø. vyjádøení prof. Jacka Balucha: Dalsze tomiki s¹ wiadectwem szybkiego dojrzewania poety, na którego twórczoæ oddzia³a³ przede wszystkim Halas; Orten interesowa³ siê ¿ywo twórczoci¹ Holana, Weinera i Klímy. [...] Jêzyk Ortena w wielu miejscach wskazuje bezporednio na literaturê cytowanych mistrzów m³odego poety, jego wiersz oscyluje miêdzy klasycznymi rygorami wersyfikacyjnymi a »trudnym« wierszem Halasa, Baluch 1973, s. 9091). 2 Josef Kocián popisuje Ortenovu situaci takto: ûe nelze být vùèi dìjinám lhostej- ný, vyciuje Ortenova senzitivnost uû po dvou mìsících okupace jako dùsledek * prvního uplatòování rasových zákonù. Základem této studie je úplný text pøíspìvku pøipraveného pro konferenci v Ústí nad Labem, který nemohl být vytitìn v plné podobì z dùvodu rozsahu. Zaèalo to tím, ûe Jiøí Orten nael jednoho dne ve schránce svého praûského podnájmu pøedvolání k registraci, charakterizované jako výslech. Na oznámení dole Vyla pouze jeho zkrácená verze, a to ve sborníku: Èesko-polské rozhovory, Ústí bylo razítko gestapa. [...] Touto události, v níû se osobnost básníka promìnila v èíslo nad Labem 1994, s. 6974. Paralely osudù obou básníkù, na nìû upozoròovali v kartotéce gestapa (Orten tuil, ûe jde o evidenci pro koncentraèní tábor), vkroèilo do ûivota jeho nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné smyslem rasových zákonù (Kocián 1966, s. 3233). A proto poltí bohemisté mluví básnické generace, obhájené v roce 1982 na Filozofické fakultì Univerzity Karlovy nìkdy o Ortenovi jako o èeském Baczyñském. v Praze. Ta se stala oporou pro nae dalí úvahy, pøedevím pro uvedenou studii. právì zvenèí definitivnì nìco temného, jeho ûivot nìkteøí poltí literární vìdci, zpracovala Irena Krasnická v diplomní práci Srovnání K tomu mùûeme pøidat popis ûivotní zaèal být urèován situace K. K. Baczyñského vytvoøený Pro tuto jubilejní pøíleûitost byl text pùvodní studie jazykovì revidován a byl Kazimierzem Wykou nebo Stanis³awem Stabrem. Srov. také výpovìï Marie Bo- doplnìn úvod a èást 3. Teï se ke starí studii vracím inspirován výroèím, a i proto, brownické (1964), a také popis této situace u Tadeáe Borowského v Bylimy ûe w Owiêcimiu (1946) a Po¿egnanie z Mari¹ (1967). se nad obìma autory nìjak zavøela voda. 99 100 ního ohroûení rasismem” (Slovník... 1964, s. 371). Zùstává – bohuûel – smutným faktem, ûe oba dva v téûe dobì vytváøeli vlastní básnické vize svìta a souèasnì bojovali o svùj ûivot. Nakolik jsou jejich vize ovlivnìny poezií pøedchozích generací, necháme pro jinou studii. Formovaly se však v rámci urèitého literárního smìru (u Ortena je to existencialismus, u Baczyñského – navíc romantismus), vìtšinou stojícího v opozici vùèi pøedchozím literárním epochám (a tím souèasnì v návaznosti na nì)3. V jejich tvorbì (nejen v básních, ale i v prózách) je vidìt dobré zapojení do vlastní, národní literatury. Je to patrné napø. v tom, ûe oba navazovali na pøedchozí literární tradici (umìleckou a lidovou, a dokonce i slovanskou; srov. Wyka 1961, s. 24–27; Stabro 1974, s. 170; Kwiatkowski s. 34–36) a na národní symboly v ní pouûívané. Na tomto pozadí se zrodila významná básnická tvorba Ortenova v Èechách a Baczyñského v Polsku; básníkù, kteøí nepøeûili temné období druhé svìtové války, léta, Których nam nikt nie wynagrodzi básník mohl realizovat jen ve své vlasti4; v téûe dobì Baczyñski zaèíná ilegální studium na Varšavské univerzitì (podziemne komplety Uniwersytetu Warszawskiego), protoûe chce získat chybìjící literární vzdìlání, èímû se vystavuje nebezpeèí zatèení gestapem, a pak se úèastní ilegálního boje proti fašismu ve formacích Batalionu Zoœka a Batalionu Parasol. Nevyhýbali se riziku, nemìli strach ze smrti, byli naopak pøesvìdèeni, ûe pravý básník v sobì nese zárodek vlastní smrti, protoûe – jak tvrdí P. Dybel v souvislosti s edicí Baczyñského – „Básník je stvoøen smrtí (utrpením), jeví se mu jako jediná motivace jeho existence” (Dybel 1975, s. 75)5. Vzhledem k tomu jsou jeho básnické výpravy do minulosti a budoucnosti spojeny vlastnì s hledáním „osudové smrti”, a spolubytí s ní6. Oba mladí básníci tak tvoøili svou vlastní dialektiku bytí a smrti, protoûe absurdní a nehumánní váleèná skuteènost vyvolávala u mladých na jedné stranì „pocit provizoria” a osamocení, na druhé stranì touhu „aktivnì bojovat proti bezpráví” (šíøe viz: Krasnická 1982, s. 9). Jejich „úèast v ilegálním i których nic nam nie zast¹pi lata wy straszne, lata w¹skie, 4 jak d³onie mierci w dniu narodzin. (K. Baczyñski, Których nam nikt nie wynagrodzi) Srov. Jiøí Orten odmítl [emigrovat] [...] proto, vlast a Pøipomeòme, ûe J. Orten (1919–1941) a K. K. Baczyñski (1921– –1944) patøili k básníkùm, kteøí debutovali tìsnì pøed druhou svìtovou válkou. První váleèné události (nebo události roku 1938 v bývalém Èeskoslovensku a pak události roku 1939) dolehly na mladé básníky, kteøí chtìli tvoøit vlastní básnické vize skuteènosti, publikovat své básnì, stvoøit svùj vlastní svìt, coû v této dobì nebylo snadné, pokud to bylo vùbec moûné. Avšak jejich víra v sílu poezie byla natolik veliká, ûe se to rozhodli zvládnout, ztotoûòujíce básnictví s cílem vlastního ûivota: J. Orten odmítá odjet do ciziny, protoûe se jako ûe ûe [...] nechtìl opustit svou si umínil aû do konce proûít její osud a zùstat jí vìrný (Závada 1982, s. 11) a také: Orten odmítl emigrovat, protoûe byl pøesvìdèen, tvoøit a ûít ûe jako básník mùûe pouze ve své vlasti. Zcela po zákonu paradoxu se stal za protektorátu vyhnancem ze ûivota ve vlastní zemi, a tedy i ze ûivota vùbec; v létech padesátých pak i vyhnancem z èeské literatury (Køíûková 1970, s. 195). 5 Ve studii dávám pøednost plnì èeskému znìní, proto jsem citáty z polských autorù sekundární literatury pøeloûil do èetiny, a pouze v poznámkách uvádím polskou verzi. Poeta jest stworzony przez mieræ (trwogê), jawi mu siê ona jako jedyna motywacja jego istnienia. Srov. také dalí výklad P. Dybela: Nale¿y tutaj dodaæ, ¿e mieræ jako si³a napêdowa tego procesu jest przede wszystkim pojêta jako mieræ w ogóle. Jej przeczuwana przedwczesnoæ intensyfikuje tylko doznania, ze szczególn¹ dramatycznoci¹ ka¿e stawiaæ pytanie o w³asne istnienie, mówi¹c jêzykiem filozofii egzystencjalnej podmiot liryczny jest tutaj »otwarty« wobec mierci, rozwa¿a j¹ nie jako przypad³oæ, jako co, co siê staje i staæ musi, ale co jest jawnie 3 Srov. kapitolu Ocena i wybór tradycji literackiej, pro kterou úvodní mylenkou je: Teoria nastêpstwa pokoleñ g³osi m.in., ¿e pokolenie wchodz¹ce w ¿ycie obecne teraz, czym nieustannie podminowane jest istnienie (Dybel 1975, s. 75). 6 Srovnej Ortenùv dopis Halasovi (o tom podrobnìji in: Orten 1982) nebo projev kszta³tuje sw¹ postawê na zasadzie przeciwstawienia, i to zw³aszcza wobec Baczyñského na téma Czechowiczova katastrofismu. O tom podrobnìji píí K. Wyka pokolenia, po którym nastêpuje (Jastrzêbski 1978, s. 86). 1961 a S. Stabro 1974. 101 102 hnutí [...] a v konspiraèních akcích se zbraní v ruce, a také v kulturních akcích je faktem všeobecnì známým, a také všeobecnì uznávaným (i kdyû rùznì hodnoceným)”, pøípad nejen K. K. Baczyñského (Jastrzêbski 1969, s. 75)7. 1. Básníci „temna” a básníci Boha Jako uû bylo øeèeno, J. Orten a K. Baczyñski ûili v dobì druhé svìtové války. Podmínky ûivota však nebyly stejné. Irena Krasnická k tomu uvádí, ûe „základní generaèní záûitek byl [...] stejný, v konkrétních projevech se však reakce mladých básníkù v protektorátu a v GG lišily, coû bylo zpùsobeno nejen objektivními historickými podmínkami tvorby, ale hlavnì rùznými kulturnì historickými tradicemi a politickou orientací obou státù” (Krasnická 1982, s. 9). Je tøeba poznamenat, ûe tento postøeh platí pro léta 1938–1939, protoûe období po 1. záøí roku 1939 èím dal tím víc ûivotní podmínky obou básníkù sbliûovalo. V Èechách se (pøedevším od roku 1940) zaèala intenzivnìji provádìt exterminace ûidù (srov. Osud ûidù v Protektorátu... 1991), a Orten jí je vzhledem ke svému ûidovskému pùvodu postiûen. Katalyzátorem jeho názorového zrání se stává vìdomí, ûe nadìje na pøeûití je mizivá a ûe nezbývá mnoho èasu. Tvorba se mu stává nejen seberealizací, ale pøímo cestou sebezáchovy. „Jeho zrání urychluje vìdomí, ûe mùûe nedotvoøit, nedomyslet, nedopovìdìt” (Krasnická 1982, s. 14), protoûe „neobvyklost váleèných a okupaèních zkušenosti, otøesení pocitu »normálnosti« a nejistota vzhledem k pøíštímu tvaru svìta, který se z tohoto kataklysmatu vyklaní” (Lam 1978, s. 38)8, jej nutí, aby se obracel na básnickou tvorbu, v níû vidí obranu pøed morální destrukcí zpùsobenou podmínkami ûivota. I kdyû Orten mohl pomocí èeských pøátel pod rùznými pseudonymy své básnì publikovat, vìdìl, ûe pøijde den, kdy se bude muset dostavit na výzvu fašistù do transportu, a ûe je to nevyhnutelné9. Pøibliûuje jej to osudu polského básníka (srov. výše citovanou výpovìï Josefa Kociána a také popis situaci v Polsku Marie Bobrownické – Bobrownicka 1964), nebo o Polsku mùûeme øíci, ûe po roce 1940 „za kaûdým datem ukonèené básnì byl koncentraèní tábor, zatýkání, muèení, smrt, Osvìtim” (Wyka 1961, s. 32; srov. také Bartelski 1976, s. 234), totiû – lze-li tak øíct – smrt èekala za kaûdým rohem. Vrame se však k historické a literární tradici. „V èeské mládeûi byla [v dobì 1. republiky – pozn. M.B.] pìstována úcta k burûoaznì demokratickým ideálùm, mezi nìû patøila mj. i víra v neporušitelnost dohod, v moc diplomacie a mezinárodní politiky” (Krasnická 1982, s. 9). Kdyû se ukázalo, jak tyto ideály zklamaly, byla mládeû dezorientována a jevila nechu ke všem ideologiím. Z toho se zrodila bezprogramovost, „nejsilnìjší a nejvydatnìjší program mladých” (Bednaø 1940, s. 24). Básníci popisovali skuteènost jakoûto smutné básnické pøedstavy, které plnily funkci zobrazení tragických události a které byly naplnìny existenciálním pøístupem ke smyslu ûivota (stejnì je tomu u Baczyñského; srov. Dybel 1975, s. 76). Øešení se básníci pokoušeli nalézt v abstraktním humanismu, v jehoû centru byl „nahý èlovìk” (termín Kamila Bednáøe), pomocí nìhoû se chtìli ponoøit do svého nitra (srov. také Jastrzêbski 1969)10. A proto „k nej9 V pøíkazu, jenû dostal Heydrich od Göringa 31. 7. 1941, bylo vyjádøení o koneèném cíli: exterminaci 7 Osobiste zaanga¿owanie m³odych w pracy konspiracyjnej niezale¿nie od studiów i pracy zarobkowej w szkoleniu i akcjach wojskowych, w dzia³alnoci kulturalnej jest faktem na ogó³ znanym, a tak¿e uznanym (choæ ró¿nie ocenianym). 8 ûidù ve vech zemích okupovaných faisty; srov. Göring Heydrichovi, PS 710. In: Osud ûidù v Protektorátu 19391945... 1991, s. 234. Srov. také poznámku 2. 10 Obdobné øeení najdeme i v polské literatuøe toho období, i kdyû nebylo vemi básníky pøijato: K³adziono przy tym nacisk nie tyle na ideologiê, ile na postawê, wysuwano na czo³o wartoci moralne i kulturalne. Uwa¿ano, ¿e od moralnej postawy, Niezwyk³oæ dowiadczenia wojennego i okupacyjnego, zachwianie siê poczu- nowej postawy zale¿y przysz³e oblicze spo³eczeñstwa dlatego te¿ postulowano cia »normalnoci« i niepewnoci co do kszta³tów wiata, który z tego kataklizmu siê przede wszystkim koniecznoæ ukszta³towania nowego typu cz³owieka (Jastrzêbski wy³oni [ ]. 1969, s. 69). 103 104 vyšším hodnotám patøil smysl lidského pùsobení (èin) a trvání – existence obecnì” (Dybel 1975, s. 78)11. Nas nauczono. Nie ma litoci. [...] Nas nauczono Nie ma sumienia. ného dítìte (Noc s pøestávkami) pøes bázlivì revoltující dialog s bohem (Jeremiášùv pláè) aû po atheismus, pád boha a hledání nové víry (Elegie)” dochází Orten k existencialismu ve smyslu S. Kierkegaarda. Vyjadøuje myšlenku, ûe skuteèná podstata èlovìka je v jeho existenci, tj. v ûivotì „v celé nicotì a nutnosti”. [...] Kámen byl dán, Nas nauczono. Nie ma mi³oci. kámen byl dán! [...] Nas nauczono. Trzeba zapomnieæ. Ó støecho nebe, jaký je to dùm, [...] ûe dusíme se v nìm? I tak staniemy na wozach, czo³gach, na samolotach, na rumowisku. Ó støecho nebe, ukaû jazykùm (K. Baczyñski, Nas nauczono) na patøe zbyteèném, Romantickým únikem se mìl jedinec „dopátrat své pravé podstaty a stanout pøed Bohem” (Krasnická 1982, s. 9). Nepotrestané bezpráví však zpochybòovalo víru v jeho existenci a vedlo k „pádu Boha”12 (srov. Ortenovu Malou elegii: Boûe, ty zlý, který jsi tolik vzal). Místo dosavadního systému hodnot bylo zapotøebí si udìlat vlastní, i kdyû spoleèensky iracionální neklamavý svìt, jenû se realizoval „ve zpùsobu navazování na tyto archetypické a èásteènì i sakrální sféry vìdomí a podvìdomí”, coû zpravidla plnila „široce pojatá apokalyptická a biblická tradice” (Stabro 1977, s. 49)13. Takto postupuje Orten. Ukazuje svùj ûivot jako cestu pøes utrpení, jeû se stupòuje. Jak uvádí J. Kocián (1963, s. 507–508), v Ortenových denících mùûeme najít podrobný popis jeho „cesty k úzkosti”: „Od naivnì zdìšených rozpakù opuštì11 Do naczelnej wartoci zostaje podniesiony sens ludzkiego dzia³ania (czyn) i trwania zaistnienia w ogóle. 12 Srov. J. Ortena Sedmou elegii: Pád Boha! Jaký pád. Potom je chlapec sám ... a Slovník... 1964, s. 372. K tomu srov. také Poemat o Bogu i cz³owieku a báseò Narodziny Boga K. K. Baczyñského. 13 [...] realizowa³a siê w kontekcie nawi¹zañ do owej apokaliptycznej i czê- ciowo sakralnej sfery wiadomoci i podwiadomoci odbiorcy [...] szeroko rozumiana tradycja apokaliptyczno-biblijna. 105 kolik je dveøí, které zbyly nám v tomto zdánlivém jase. (J. Orten, Báseò kamene) Úzkost nás strhává do nicoty; je to cesta od bytí k smrti, kdy základní povinnost péèe o bytí se mìní tváøí v tváø nicotì v heroické odhodlání toto bytí proûít. To je totiû skuteèná existence èlovìka, kdeûto nepravá je chovat se jako stádo, zakrývat tuto tragiku ûivota, jednat jako všichni ostatní (Rieger 1946, s. 335; srov. také Götze 1946). Stejnou promìnou prochází K. K. Baczyñski. Zvyklý na úctu k autoritám a ideálu vùdce (zejména J. Pi³sudského), na víru ve správné rozhodnutí starší generace pìstuje u sebe odvahu, vìrnost a vytrvalost, protoûe kdo na tyto poûadavky nedbá, ztrácí èest. Navíc polská národní tradice, jejíû koøeny lze hledat v romantismu, pøesvìdèovala, ûe není nic vznešenìjšího neû poloûit ûivot za vlast, a literární „tvorba byla chápána v urèitém smyslu jako zpùsob boje, èin” (Jastrzêbski 1969, s. 72). Proto blízkost smrti, která s postupující válkou v Polsku zevšedòuje, „pøispívá k rùstu morálních konfliktù, zvláštì u mládeûe èinné v Zemské armii”. Výsledkem toho je, ûe pro literární váleènou generaci okupace byla brutální zlo, pøed nímû je tøeba se bránit. Je to také nìco, co básníka „nutí k výbìru mezi heroismem a sebezáhubou” 106 (Jastrzêbski 1969, s. 81)14. Navíc tradièní (ale i zesilované Józefem Conradem Korzeniowským; šíøe viz: Zabierowski 1979) pojetí cti a povinnosti jako morálního závazku vytrvat aû do konce pøivádí Baczyñského k morálnímu konfliktu: èlovìk, aby ûil, musí zabíjet, a proto, ûe zabijí, se stává zloèincem; nezabíjet však znamená nebránit sebe a bliûního. Jak tedy bojovat ve jménu èlovìka? Na tuto otázku se snaûí dát odpovìï v básni Modlitwa do Bogarodzicy: Która wiod³a jak bór pomruków ducha ziemi tej skutego w zbroi szereg. Prowad nocne drogi naszych wnuków, bymy milcz¹c umieli umieraæ... daj nam usta jak ob³oki niebieskie ... daj nam z ognia twego pas i ostrogi ... [ale] nagnij pochmurn¹ broñ nasz¹, gdy zaczniemy walczyæ mi³oci¹. (K. Baczyñski, Modlitwa do Bogarodzicy) To znamená boj bez smrtonosné zbranì. Neû však k tomu Baczyñski dospìl, musel døíve zmìnit (a také pøehodnotit) vlastní pøedstavu svìta. Pøichází tedy urychlené zrání. Na poèátku je tu mladík, jenû konèí gymnázium, a není názorovì vyzrálý. Obrací se ke svìtu poklidu a k období jinošství, jeho konfrontace s dobovou skuteèností však vede k vnímání rozporu, a také ke zklamání. Výsledkem toho je negace dosavadní filozofie a ideologie a tvoøení nové (napø. v poemách-mýtech, jako Poemat o Chrystusie Dzieciêcym, Serce jak ob³ok, Kiedy ludzie bêd¹ braæmi nebo Ach, umieram, umieram a dalších), která je pro nìho spíše útìkem od skuteènosti neû novým svìtem, v nìmû se autor mùûe pokojnì pohybovat. Pokouší se nyní o jiný pohled na èlovìka a smysl jeho ûivota (srov. S³awiñski 1966, s. 359– –370). Tím se dostává, obdobnì jako Orten, k existenciální filozofii. J. Orten i K. K. Baczyñski vstupují do literatury v dobì, kdy se pod vlivem vývoje mezinárodní situace rozplynul meziváleèný optimismus. Postavení èlovìka ve vztahu k realitì (hlavnì v mezních situacích) se problematizuje. Poezie se zaèíná ptát po smyslu lidské existence. Autoøi promlouvají otevøenì o rozporech vlastního nitra a o sociálních a politických rozporech svìta. Zároveò se odvolávají k literární tradici s výrazným odporem k civilismu. Tak napø. Baczyñski, který je odpùrcem poezie vyluèující spontánní recepci, vytýká v jedné z kritik Topornickému: „[...] zastaralá po avantgardu typická sevøenost výrazu, jeû zvýrazòuje jednu metaforu pomocí druhé; vede k okamûikùm ztráty smyslu” (Baczyñski 1981, t. II, s. 41115; šíøe viz: Jastrzêbski 1969 a Krasnická 1982). To jej spojuje se skupinami nebo individualitami, které upozoròují na ohroûení civilizace a tuší svìtovou katastrofu. Nebo „tato generace nechtìla èekat, aû bude mít odstup od historických událostí [...]. Hledala jiný zpùsob øešení – v tomto pøípadì vyuûila modelù, které znala z literatury posledních let pøed válkou (katastrofismus, avantgardní tendence k objektivizaci jevù, groteska, pohádkový ráz tvorby); tímto zpùsobem byla tvorba váleèné generace básníkù svým zpùsobem výslednicí setkání váleèné skuteènosti a literární tradice” (Jastrzêbski 1969, s. 84)16. V Polsku se jiû s tímto ûivotním pocitem vyrovnávali „po svém èlenové vilenské skupiny, èlenové Kwadrygy a Józef Czechowicz, jehoû katastrofická poezie a poetika se stala mladé polské generaci tím, èím byla èeská poezie Halasova” (Krasnická 1982). A proto, pokud „jde o literární smìry, v souladu z hodnocením situace tehdejší kritikou, je nejvìtší zájem o katastrofismus; vedle ûagarystù (vilenské skupiny) se odvolávali na Czechowicze, kterého povaûovali za pøedního básníka mezi15 [...] przestarza³e awangardowe zagêszczenie, które podnosz¹c jedn¹ metaforê drug¹, tworzy momenty zupe³nego zagubienia. 16 14 Pokolenie to nie chcia³o czekaæ na dystans czasowy. [...] Szuka³o innego Literacka generacja wojenna w konsekwencji takiego nastawienia traktowa³a dystansu i tu siêga³o do modeli literatury ostatnich lat przed wojn¹ (katastrofizm, okupacjê nie tylko jako brutalne z³o, przed którym trzeba siê broniæ i które trzeba tendencja Awangardy do obiektywizacji, groteska, baniowoæ); w ten sposób zwalczaæ, lecz równie¿ jako czynnik, który zmusza do wyboru miêdzy heroizmem twórczoæ generacji wojennej by³a swego rodzaju wypadkow¹ rzeczywistoci i unicestwieniem. okupacyjnej i tradycji literackiej. 107 108 váleèného období” (Jastrzêbski 1969, s. 105)17. Jastrzêbski zde zdùrazòuje také vliv Norwidùv, jenûe navazování na nìj nevidíme u všech polských básníkù váleèné generace, i kdyû v básních K. K. Baczyñského je zaznamenáme (srov. Jastrzêbski 1969, s. 10918). Existenciální otázky, které si Ortenova poezie kladla, vyplývaly z objektivních podmínek, v nichû vyrùstala, a z postavení Ortena ve spoleènosti. Orten „cítil, jak se i okolo jeho rodiny i okolo nìj samotného stahuje smrtící klièka” (Závada 1982, s. 11), a „po zákonu paradoxu se stal za protektorátu vyhnancem ze ûivota ve vlastní zemi, a tedy i ze ûivota vùbec” (Køíûková 1970, s. 195). „Osamìlý básník se postupnì stával vyhnancem ve vlastní zemi, musel proto tváøí v tváø blíûící se katastrofì hledat východisko sám v sobì a klást si otázky po smyslu lidského ûivota, vztahu jedince a reality, která absurdnì a bezprávnì tohoto jedince drtí” (Krasnická 1982)19. Obranou by bylo zbavit se obrazù (a také snù) chápaných jako svìdectví dne, „uvolnìní se od povinnosti” (Jedlicki 1977, s. 96). A proto se Orten obrací k filozofii M. de Unamuna a S. Kierkegaarda, jejichû díla byla základem jeho nové filozofie opírající se navíc o Starý zákon (srov. také Zgorzelecka 1972). V Denících si Orten zapíše jména: Halas, Holan, Rilke, Pasternak, Dostojevský a Deml. K jejich inspiraci se v pozdìjší dobì obrací. Analogickou situaci je moûno vidìt i v Polsku. J. Jastrzêbski, který popisuje rysy generace „temné doby” (války a okupace), zdùrazòuje, 17 Jeli chodzi o kierunki literackie, to zgodnie z wartociowaniem dokonanym przez krytykê, najwiêcej zainteresowania okazywano katastrofistom; obok ¿agary- ûe literární „postava této generace […] je postava plnì zodpovìdná a angaûovaná, a také antydeterministická: èlovìk je povinen formovat skuteènost buï svou tvoøivostí, nebo svým konáním a mezi postavou v ûivotì a v literatuøe nemùûe být rozpor” (Jastrzêbski 1969, s. 79)20. Ne vûdy se to však v dílech realizuje, jak ukazuje tvorba T. Borowského, vìznì koncentraèního tábora v Osvìtimi (srov. jeho díla Po¿egnanie z Mari¹ nebo Byliœmy w Oœwiêcimiu). 2. Hledání nového svìta Metafyzika, vlastní soukromý svìt s novým poøádkem a spravedlnost, bezpeèí, sebezáchrana, to jsou prvky nového básnického bytí obou sledovaných autorù, jeû se realizuje ve dvou podobách. První souvisí s návratem do dìtství, druhá se týká náboûenství. „Vyuûívání nepøímých výrazových prostøedkù, struktura báje a snu má však v této tvorbì trochu jiný význam neû tomu bylo v katastrofické poezii meziváleèného období. [...] je formou sebeobrany, odmítnutí, nesouhlasu s faktem existence tak dìsivé katastrofy” (Jastrzêbski 1969, s. 156)21. I zde mùûeme øíci, ûe tomu je tak u obou sledovaných básníkù stejnì. Nedostatek ûivotních zkušeností a názorová nevyzrálost vede k tomu, ûe absurdní skuteènost, v níû èasto jen náhoda èi jediný okamûik dìlí od sebe ûivot a lásku od smrti („dialog mi³oœci i œmierci”; Wyka 1961, s. 66), vyvolává u mladých básníkù touhu po stabilitì. Obracejí se „do svìta nedospìlých, do toho jediného svìta spravedlivého a neroztøídìného, kde se poslouchá sníh a kde se rozumí øeèi ptákù, do kraje dìtství èi aû do kraje V mamince” (Štroblová 1969, s. 150). Na- stów wspominano Czechowicza, którego uwa¿ano za najwybitniejszego poetê dwudziestolecia. Srov. také: [ ] wp³ywom Skamandrytów ulega³ w pocz¹tkach twórczoci Krzysztof Baczyñski (Jastrzêbski 1969, s. 89; te¿ Wyka 1961, s. 1516). 18 Srov. Norwid zdecydowanie wycisn¹³ piêtno na twórczoci tego pokolenia zw³aszcza widoczne jest nawi¹zywanie doñ u Baczyñskiego (Jastrzêbski 1969, s. 109). 19 Srov. Spoleèenská izolace, do níû je postupnì Orten vhánìn, se umocòuje po- 20 Postawa artystyczna tego pokolenia, jakiej pragnê³o byæ rzecznikiem, to postawa pe³nej odpowiedzialnoci i zaanga¿owania, a tak¿e antydeterminismu: cz³owiek winien kszta³towaæ rzeczywistoæ czy to twórczoci¹, czy to dzia³aniem i nie mo¿e byæ rozdwiêku miêdzy postaw¹ ¿yciow¹ a artystyczn¹. 21 Pos³ugiwanie siê porednimi rodkami wyrazu, struktur¹ bani i senna ma citem izolace od lásky (Adam 1967, s. 16), Izolace a zbavení lidských práv ury- jednak w tej twórczoci nieco inne znaczenie ni¿ w poezji katastroficznej okresu miê- chlovaly vývoj osobnosti; omezení pochopitelnì Ortena drtila. [ ] Izolaci se stateènì dzywojennego. [ ] jest forma samoobrony, odrzucenia, niegodzenia siê z faktem snaûil pøekonat, ale dovrení této snahy mu nebylo dopøáno (Adam 1967, s. 22). istnienia tak straszliwego katastrofizmu. 109 110 cházejí ji ve svìtì bájí a pohádek, jenû se jim jeví jako evokace svìta dìtí22. Udìlej zajíce umí to dvìma prsty pìst jako hráek sevøená tajemství stínové tajemství zahledìní malinovými ústy pak na dobrou noc mamince líbati poprvé tma na nás klesá s bílé stìny a jetì není skonèena (J. Orten, Udìlej èernou my) Jelene jelínku, kde jsi nechal laò jelene jelínku kdepak jsi nechal maminku? (J. Orten, Jelene jelínku) Orten dokonce vìnuje tomuto okruhu motivù celou sbírku básní Cesta k mrazu. V ní se motiv cesty malé holèièky mimo domov a její smrti na mrazu prolíná s Andersenovou pohádkou Snìhová královna, i kdyû, jak píše M. Køíûková, „Cesta k mrazu mìla být skuteènì Ortenovou cestou k smrti, sebevraûdì” (1970, s. 195). Podobnì zaznívá dìtství ještì v nìkolika básních zaøazených do dalších sbírek, napø. v Zasnìní, O malých dìtech, Zavøené oèi atd. Metafora dìtství se opírá o svìt nìûných, malých vìcí, o svìt èistoty. Najdeme v nich slova jako zvìdavý støípek, vìjíøky kolem úst, pata Karkulèina, bohaté øady deminutiv jako sklíèko, vteøinka, chvilièka, bratøíèek, sestøièka, králíèek, královnièka, slùvko atd. Také jinde mùûeme ve formì textu najít odkazy na vzpomínky na dìtství, napø. v prostøedcích jako opakování refrénu (Pod kaûdým slovem), epifora (Dívka v ohni) nebo epizeuxis (Zavøené oèi). Podobné situace ukazuje i tvorba Baczyñského, u nìho lze mluvit pøímo o atmosféøe pohádek a bájí (napø. ve skladbách Olbrzym w lesie, Maelibe, Bajka o smutku, Szklany pták. Poemat-baœñ, Œpiew o rycerzu purpurowej chmury, Miserere a další; šíøe viz: Bartelski 1976, s. 321, a Jastrzêbski 1969). A proto i tady najdeme slovní spojení jako: kasztanowy zápach, rzuci³em wyspê szczêœcia, zielenista góra, modry pták atd. (srov. také i povídky K. Baczyñského) nebo slovíèka: dzbanuszki, ptaszek, figurki, gwiazdka, ob³oki, s³oneczko, domek, které pøímo navazují na dìtské básníèky, dìtské øíkanky nebo vùbec na dìtskou literaturu. Do ní jsou zahaleny autorovy reflexe pøi øešení etických problémù týkajících se souèasnosti. „Tato poetika slouûila pro hledání odstupu pøi umìleckém zvládnutí proûitkù, zkušeností a událostí; poslouûila také k odmítnutí skuteènosti pomoci bájí, snù, perifráze”23 atd. (Jastrzêbski 1969, s. 163; srov. také báseò Œwiat snu: A ja siê obudzê, a ja siê obudzê). V takových pøípadech se Baczyñski odvolává ke známým pohádkám (napø. Andersenovým; srov. báseò Jeno wyjmij mi...: Jeno wyjmij mi z tych oczu | szk³o bolesne – obraz dni...; u Ortena podobnì napø. v básni V mamince: a ty, královno zimo, | jejímiû jsme milenci jako chlapec z Andersenovy pohádky...). Avšak „výraznìjší souvislosti a vazby na poetiku pøedzáøijového katastrofismu je vidìt ve spojování prvkù jemných a brutálních, drobných a kosmických, jasných a ponurých [...], které se dìje pøi jejich transponování do umìlecké polohy” (Jastrzêbski 1969, s. 154–155)24. Pohádkové alegorie, jeû se vyskytují v mnoha Ortenových a Baczyñského básních, se obracejí na národní kolektiv. Tímto zpùsobem chtìjí autoøi zvýraznit nešastnou situaci, na niû si jiû lidé pomalu zvykali, a upozornit na její nenormálnost. V této funkci se uplatòují u Baczyñského „odkazy na mýty, a také na báje a lidovou slovesnost 23 [ ] poetyka ta pos³u¿y³a do szukania dystansu, artystycznego panowania nad materia³em prze¿yæ i zdarzeñ; pos³u¿y³a do odgradzania siê od rzeczywistoci przy pomocy bani, snu, peryfrazy. 22 Z kohoutkù, kocourkù, králíèkù, kanárkù, dívenek buduje si víûku jakési 24 Wyraniejsze zwi¹zki i zale¿noci od poetyki katastrofizmu przedwrzeniowe- takési jistoty. I jeho smyslovost, chatrná i hladová má znaky dìtského pøítulení go widoczne s¹ w zestawieniu elementów delikatnych i brutalnych, maleñkich i kos- (Halas 1958, s. 117). micznych, jasnych i ponurych [...], do transponowania ich w wymiary baniowe. 111 112 (srov. Mi³un, Lela, Tytan, Œwiat³o³una, Aboon, Archibal). […] Z téhoû zdroje pramení u Baczyñského také prvky palingenetické, které jsou patrny napø. v cyklu mytických poem s aluzemi na slovanský folklór – Olbrzym w lesie” (Stabro 1974, s. 170)25. Na starém høbitovì, kde se uû nepohøbívá, mùj první ûal, takový krásný, hluboko se vrývá kamením, travou, tichem, nechápáním, ó Pane Boûe, nech mne bìûet za ním! [...] Czeka³y dziewczêta (J. Orten, Modlitba) odnajduj¹c w zwierciad³ach zastyg³ych rycerzy, bo wojom nie pamiêtaæ, kobietom pamiêtaæ, bo têtni³ drog¹ cz³owiek który wierzy³. O, twarze wiatowidów, odynów, proroków, o, twarze ciemiê¿onych, którzy szli w takt serc, o, twarze tych bez bogów i twarze tych bogów, tr¹caj¹ce o gwiazdy, o radoæ i mieræ. (K. Baczyñski, Olbrzym w lesie) Druhým zpùsobem tvoøení vlastního básnického svìta je u obou autorù náboûenská inspirace (srov. Caillois 1973, s. 170–171). Ta se støídá s evokací dìtského svìta podle zásady, ûe hrdinové jsou dìtmi Boha, a proto se chovají jako dìti: slušnì, logicky a srdeènì. Biblická poetika také zvyšuje nadèasovost a naléhavost básníkovy výpovìdi a má monumentalizaèní úèinek (srov. napø. Jeremiášùv pláè J. Ortena nebo Poemat o Chrystusie Dzieciêcym K. K. Baczyñského). Napø. Orten objektivní Jeremiášùv monolog z Bible subjektivizuje, dìlá z nìj výpovìï o muèivém hledání východiska víry a vnitøní síly. Biblické motivy se pøitom pøeskupují (srov. Já jsem ta zemì, Tma...). Básník se stává mluvèím své tìûce zkoušené zemì, personifikuje ji a splývá s ní, a tím depersonifikuje sebe, ev. lyrický subjekt (srov. napø. Já jsem ten muû, kterýû okouší trápení od metly a rozhnìvání Boûího). Básnické náboûenské vize nejsou u obou básníkù stejné, stylizace lyrického subjektu je u Ortena jiná neû u Baczyñského. Orten báseò vûdy stylizuje jako monolog, pøièemû lyrický subjekt vstupuje do textu, mnohdy splývá s adresátem, který je všeobecný (srov. napø. Jeremiášùv pláè), protoûe toto povaûoval za jediný zpùsob „èistého” vyjádøení myšlenky (srov. „Mluv vûdycky v monolozích! Je to jediný zpùsob, jak zabrániti tomu, aby se nevloudilo do tvých úst jídlo, kdyû bys se chtìl vyznat z nìèeho nejhladovìjšího”; cit. dle Štroblová 1969, s. 150). Baczyñského monologické básnì jsou naproti tomu zpravidla adresovány ûenì nebo matce a lyrický subjekt je skuteèným autorovým „já” (srov. výše citovanou báseò Modlitwa do Bogarodzicy). Èasto však Baczyñski navazuje na romantickou lyricko-epickou tradici a promlouvá jen obrazy a dìjem, jako je tomu napø. v jeho mytických poemách nebo v náboûenských verších (srov. Wigilia, Do Matki Boskiej, Ballada o Trzech Królach, Modlitwa I, II, III, Noc a jiné). Ju¿ opada³. Mg³a nisko. Ob³ok niegu w dole. Od wiat³¹ oderwany, w czarnoksiêskim kole, w kole g³osu wirowa³, a¿ us³ysza³ z bliska, jak go nazwa³a po imieniu. liska Já jsem vak zemì Tma, jsem nahý høbet své metly, ulica w niegu nik³a. Grajek zgina³ pi³ê jsem matka svìtelných a vìøím v svìtlo své a ty jsi mi je vzal, vzal jsi je pro rozkvetlý i cienki g³os przeszywa³ i oddala³ czas sad. Ano, ano, sad. Rozkvetlý høbitove! jak w tamten wieczór mierci. Ju¿ by³ u tych okien. (J. Orten, Jeremiáùv pláè) Stó³ bia³y, wigilijny, posypany mrokiem i ona tam samotna. 25 (K. Baczyñski, Wigilia) [...] odwo³ania do mitów [ ], a tak¿e do bani i folkloru (por. Mi³un, Lela, Tytan, wiat³o³una, Aboon, Archibal). [ ] Z tego równie¿ ród³a pochodz¹ palingenetyczne tendencje Baczyñskiego powiadczone cyklem poematów mitycznych z odwo³aniami do folkloru s³owiañskiego Olbrzym w lesie. 113 ûivotní pocit romantikù je blízký mládí, které neakceptuje obklopující skuteènost. Navíc jedno ze základních hesel tohoto období (nic 114 z toho, co bylo, uû není, a všechno to, co bude, ještì není) zesilovalo existenciální otázku. 3. Je dílo Ortena a Baczyñského dávno uzavøené, nebo je i dnes inspirující? Jak jiû bylo øeèeno, váleèná generace se musela nejen konfrontovat s estetickými proudy a smìry meziváleèného období, ale i na nì navázat. Stejnì je tomu i dnes, básníci se musejí vyrovnávat s tvorbou minulých generací jako s literární tradicí, ze které vyrùstají nové smìry a proudy. Tato návaznost se týká nejenom posledních desetiletí, ale i váleèného období. I kdyû tehdejší tvorba vznikala za „krajních podmínek”, týkala se ûivotních otázek kaûdého èlovìka: ûivot a smrt je prastará dichotomie, která se velmi dobøe projevuje v kaûdém poetickém smìru. Tím je problematika tvorby Ortena a Baczyñského i dnes aktuální. Navíc mùûeme øíci, ûe otevøení hranic a státù a tím i jejich kultur v posledním dvacetiletí ještì více zvýraznilo aktuálnost hledání paralelních jevù v evropských jazycích a literaturách, protoûe to na jedné stranì odhaluje totoûnost lidského vývoje, a na druhé stranì ukazuje svébytnost, typické rysy jednotlivých národù a jejich kultur. Tím umoûòuje lépe pochopit odlišnost toho kterého národa, jeho vlastní vývoj. Mnohé ideovì umìlecké hodnoty, které jsou typické pro literaturu kaûdé epochy, vycházejí totiû z hodnot spoleèných pro všechny národy, aniû by šlo o pøejímání myšlenek a forem. Pøíkladem toho jsou v posledním století právì J. Orten a K. Baczyñski. I kdyû jiû uplynulo mnoho let od uzavøení jejich díla a i kdyû se zmìnily mnohé okolnosti lidské existence, je poezie Ortena a Baczyñského nadále aktuální, nebo se dotýká dvou dùleûitých prvkù lidského ûivota, existenciálních a nemìnných: ûivota a smrti, ale také lásky a souèasnì vyøazení ze spoleènosti (neakceptace, nelásky). Dnes jistì neproûívá jednotlivec tak extrémní situace jako za druhé svìtové války, ûivot však stále zùstává nejvyšší hodnotou pro èlovìka a otázka hledání východiska z „tìûké situace” se musí objevit i v literatuøe. 115 * * * Na závìr lze øíci, ûe ani Orten, ani Baczyñski nezavírali oèi pøed tragickým osudem své generace. Vyjadøují jej nezkreslenì, nezplošují napìtí mezi touhou a práva mládí na štìstí a lásku a nutností bojovat se zlem, které je obklopovalo. Ortenovo hledání nového svìta šlo smìrem k dìtství a lásce. Po hledání úkrytu v nìze a dìtství Orten pøestává unikat pøed skuteèností. „Tìûkou dobu”, v níû ûije, vidí z historické perspektivy a umísuje ji v osudu Bohem vyvoleného národa (napø. Jeremiášùv pláè). Na rozdíl od nìho „hlavním dramatem Baczyñského [...] je kontrast mezi krásou lásky a svìta a skuteèností” (Krasnická 1982). Básník však ponechává stranou svìt pohádek a bájí a zaèíná mluvit bez alegorií o osudu jeho generace. „Tam, kde literatura chce plnit funkci svìdectví – svìdectví osobitì proûitého osudu národa – tam není snadno øíct, v kterém okamûiku se svìdectví stává literaturou” (Jedlicki 1977, s. 97)26. A pøece jeho vrstevníci v sobì nesli stejné pøíznaky: „lásku i smrt, odvahu i strach”, víru a beznadìj. Porovnáme-li datum smrti obou básníkù, najdeme odpovìï na otázku, proè o nìkterých problémech Orten ve svých básních neuvaûoval. Chtìl jen najít øešení, jak odolat útoku a zuûujícího se kruhu vyøazení kolem nìj, jak zachovat lidskou dùstojnost. Takto pojímaná tvorba se však stává výzvou osudu. Baczyñski naproti tomu prochází sloûitìjším vývojem; byl ovlivnìn vlasteneckou povinností vystoupit na obranu vlasti se zbraní v ruce27, proto v prvním období (do roku 26 Tam, gdzie literatura chce pe³niæ funkcjê wiadectwa wiadectwa osobicie prze¿ytego losu zbiorowego tam nie ³atwo powiedzieæ, w jakim momencie wiadectwo staje siê literatur¹. 27 Srov. toto Wykovo stvrzení: W ci¹gu za owej walki o wybór [...] ciera³y siê u niego pewne okrelone dyspozycje wyobrani artystycznej [...] miêdzy wolnoci¹ poezji a nakazem zaanga¿owania (Wyka 1961, s. 56), a proto Baczyñski w [swoich] tekstach poetyckich ze wiadomoci¹ dokona³ decyzji na rzecz obowi¹z- ku patriotycznego, konspiracyjnego (Wyka 1961, s. 65). Twórczoæ zosta³a wiêc pojêta w jakim sensie jako forma walki, czynu (Jastrzêbski 1969, s. 72). Srov. také výe citovanou výpovìï Jastrzêbského (1969, s. 75) a dalí. 116 1941) utíkal od popisu neblahé skuteènosti a války a snaûil se získat básnickou nezávislost; pozdìji uvaûoval o postavení èlovìka v soudobém svìtì, aû nakonec dospìl k pochybnostem o smyslu veškerého ozbrojeného boje. „Je to také tragika lásky k ûivotu pøi stále hrozící smrti; tragika volby sluûby vojáka, která byla zlem (zabíjení), i kdyû nebylo moûné se jí vyhnout; tragika volby mezi povinností k vlasti a k rodinì; tragika velkého obìtování a nejistoty smyslu a podstaty takového èinu; koneènì tragika naprosté nemoûnosti jakékoli volby” (Jastrzêbski 1969, s. 167)28. K o c i á n J., 1963, Básník Orten jako problém filosofický, Èeská literatura, s. 507 510. K o p e c k ý J., 1941, O pasivitì v poezii, Kritický mìsíèník IV. K r a s n i c k á I., 1982, Srovnání nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné básnické generace [diplomová práce], Praha. L a m A., 1978, Literatura klêski i spe³nienia, Miesiêcznik Literacki, nr 5, s. 3742. K ø í û k o v á M., 1970, Doslov, [in:] J. Orten, Vere, Praha, s. 195198. K w i a t k o w s k i J., 1973, Klucze do wyobrani, Warszawa. N a w r o c k i W., 1988, Szkice czeskie i s³owackie, Kraków. O r t e n J., 1957, Deníky, Praha. Citovaná literatura O r t e n J., 1941, Poznámka o jedné mylence, Kriticky mìsíèník IV. A d a m J., 1967, Jako bych pitaval hvìzdu, která mi záøi odnímá [in:] J. Orten, O r t e n J . , 1 9 8 2 , Sám u stmívání, Praha. Osud ûidù v Protektorátu 19391945, 1991, Trizonia, Praha. Èemu se báseò øíká, Praha. R i e g e r L., 1946, O významu filosofie existenciální, Listy II. B a c z y ñ s k i K. K., 1981, Utwory zebrane, t. 12, Warszawa. B a l u c h J., 1973, Literatura czeska 19181968 r., Kraków (2. vydání 1978). Slovník èeských spisovatelù, 1964, Praha (heslo Jiøí Orten). B a r t e l s k i L., 1976, Genealogia ocalonych, Warszawa. S ³ a w i ñ s k i J., K. K. Baczyñski »Historia«, [w:] Liryka polska, Kraków 1966, s. 359370. B o b r o w n i c k a M., 1964, Nasza okupacyjna m³odoæ, [w:] Alma Mater w podziemiu, Kraków. S t a b r o S., 1974, Fenomenologia zag³ady K. K. Baczyñskiego, Roczniki Komisji B e d n á ø K., 1940, Slovo k mladým, Praha. Historycznoliterackiej XIII, s. 141176. C a i l l o i s R., 1973, Wojna i sacrum, [in:] ¯ywio³ i ³ad, sest. A. Osêka, Warszawa. t r o b l o v á J., 1969, Doslov, [in:] J. Orten, Hrob nezavøel se, Praha. Dybel W y k a K., 1961, Krzysztof Kamil Baczyñski (19211944), Kraków. P., 1975, Ujarzmienie mierci, [w:] K. Baczyñski, Poezje, Warszawa, s. 7078. Z a b i e r o w s k i S., 1990, Krzysztof Kamil Baczyñski. Biografia i legenda, Wro- G a k G., 1947, Módní smìr v burûoasní filosofii, Nová mysl I, è. 1. c³awKraków. G ö t z e F., 1946, Na pøedìlu, Praha. Z a b i e r o w s k i S., 1979, Conrad w perspektywie odbioru, Gdañsk. H a l a s F., 1958, Magická moc poezie, doslov J. Brabec, Praha. Z á v a d a V., 1982, Klíè k poezii Jiøího Ortena, [in:] J. Orten, Sám u stmívání, Praha, H o r á k o v á A., 1964, Rozbor poetiky J. Ortena [diplomová práce], Praha. s. 911. J e d l i c k i J., 1977, Dzieje dowiadczone i dzieje zawiadczone, Twórczoæ, nr 7, Z g o r z e l e c k a K., 1972, Gdy zawodzi wyobrania, przemawia filozofia, Odra, s. 94107. nr 9, s. 31. J a s t r z ê b s k i Z., 1969, Literatura pokolenia wojennego wobec dwudziestolecia, Summary Warszawa. K o c i á n J., 1966, Jiøí Orten, Praha. Author presents life and creativity of two prominent Slavic poets: Czech poet Jiøi Orten (19191941) and Polish poet Krzysztof Kamil Baczyñski (19211944). 28 Jest to równie¿ tragizm ukochania ¿ycia wobec wci¹¿ zagra¿aj¹cej mierci; tragizm wyboru s³u¿by ¿o³nierskiej, która jest z³a (zabijanie), a zarazem nieunikniona; tragizm wyboru miêdzy obowi¹zkiem wobec ojczyzny i wobec rodziny; tragizm M. Balowski exerts similarities of their biographies, vital philosophies and topics of works. Both poets made debut just before The World War II and after its explosion they lived and created in situation of threat to life. War and occupation have caused, that both poets tried to find in their creativity answer on existential questions. Personal olbrzymiego powiêcenia i niepewnoci sensu i skutecznoci dzia³ania; wreszcie poetic vision of world was an antidote on grimness of reality: on the one hand tragizm zupe³nej niemo¿noci wyboru. fabulous, and on the other metaphysical. 117 118