ekvádor: indiáni pod sopkami
Transkript
ekvádor: indiáni pod sopkami
Treking je v Ekvádoru zatím v plenkách, koho ale neodradí nedostatek map či značení, bude náležitě odměněn. Díky teplému klimatu a nízkým cenám je Ekvádor oblíbenou destinací pouličních muzikantů a novodobých hippies. Krásná sopka Cotopaxi je často považována za nejvyšší aktivní vulkán světa. Indiánské děti, nošené od mala v šátcích na zádech, snad nikdy nebrečí. ekvádor: indiáni pod sopkami Text & foto: Pavel Svoboda www.photo-svoboda.cz Přestože je Ekvádor jen třikrát větší než naše kotlina, je zemí neobyčejně pestrou. Sopečné Andy, tropický Pacifik, Amazonie, indiáni. Přírodovědec Alexander von Humboldt nazval cestu vedoucí mezi desítkou sopek přesahujících nadmořskou výškou hranici 5000 metrů „Alejí vulkánů“. V tropických Andách se tyčí zaledněné sopky přímo nad vesnicemi indiánů, kteří žijí v nebezpečné blízkosti aktivních sopek. Vítejte v banánové republice, kde autobusy kamkoli jedou na počkání. Ekvádor je jako mraveniště super levných autobusů. Cena jízdenek se přitom odvíjí od schématu – jedna hodina jízdy za jeden americky dolar. Jednoduše tak zjistíte, kolik hodin vás na cestě čeká. A kam jet? Třeba pod zmíněné sopky. Dokonalý kužel zaledněného stratovulkánu Cotopaxi (5 897 m n. m.) patří mezi nejvyšší aktivní sopky světa. Nejvyšší hora Ekvádoru, fenomenální Chimborazo (6 310 m n. m.), je (pravděpodobně) sopkou neaktivní. Nicméně díky své poloze blízko rovníku a zploštění zeměkoule u pólů, je vrchol Chimboraza nejdále od středu Země a nejblíže Vysokohorský mokřad se sopkou Carihuairazo (5 018 m n. m.) Terejové modronozí na ostrově Isla de la Plata. Idylické kráterové jezero Cuicocha s ostrůvkem. ke Slunci ze všech míst na zemi. Teoreticky je tedy „nejvyšší“ horou na Zemi. Pohled do neuvěřitelných modrozelených kráterových jezer Cuicocha a Quilotoa vyvolává závratě. Jelikož „ecuador“ znamená rovník, musíme ho někde také vlastní nohou překročit. Necelých 30 kilometrů od hlavního města Quita se nachází památník Mitad del Mundo, čili střed světa. Silná žlutá čára znázorňující rovník přímo vybízí veškeré návštěvníky k fotkám cimrmanovského typu s jednou nohou na severní a druhou na jižní polokouli. Co na tom, že přesná poloha rovníku leží asi o 200 metrů na sever. [barevné trhy] Ekvádor je zemí s velmi živou tradicí pouličních trhů, kde si můžete připadat jako na velkém folklórním festivalu. Centrem indiánské kultury je městečko Otavalo. Každý víkend se zde celá náměstí a přilehlé uličky zaplní k prasknutí stánky s nejrůznějším zbožím. Na turisty čekají ručně pletené či vyřezávané suvenýry, pestrobarevné vlněné svetry, ponča a čepice visí na každém rohu. Místní indiáni Otavaleňos patří pravděpodobně k nejmilejším indiánům v celých Andách. Černé klobouky, modrá ponča, bílé kalhoty a na nohách pantofle. Ženy nosí vyšívané krajkované halenky. Za sobotního rozbřesku se v Otavalu koná také velký zvířecí trh. Krávy, koně, ovce, slepice, králici, ale i koťata a štěňata. Velký rozruch vzbudí zdejší morčata. Patří mezi tradiční kulinářskou pochoutku. Prodavačky vyřvávají: „Cuy barato! Cuy barato!“, tedy „máme levná morčata“. Vypasené morče přijde na 3 až 6 dolarů. Hlady tady nikdo neumře, dobrou volbou je levné obědové menu s polévkou, velmi oblíbená je ta s kuřecím pařátem. [sedmdesátosm Počasí vyšlo na výbornou - východem slunce ozářené Chimborazo. Měli jsme štěstí! Od června do září je možné v teplých vodách Pacifiku pozorovat velryby. Ranní rybí masakr na pláži Pacifiku ve vesnici Puerto Lopéz. Indiáni Otavaleňos se rádi usmívají. Pestrobarevné indiánky na velkém čtvrtečním trhu v Saquisilí. Zvířecí trh v Otavalu: prasata, ovce, krávy a vypasená morčata. Ilegální lov žraloků bují za účelem prodeje jejich ploutví do Číny. Každý čtvrtek se také město Saquisilí promění v nekonečné živelné tržiště. Indiáni prodávají a nakupují v plném proudu, ruličky dolarů jdou z jedné ruky do druhé. Oproti trhu v Otavalu je zde na zvířecím trhu navíc i sekce „usměvavých“ lam. A lamy, ty přece k Jižní Americe patří. [velryby jako na dlani] Jedním z nejnavštěvovanějších měst Ekvádoru je letovisko Baňos. Sjíždíme do vlhkého klimatu horského deštného lesa. Město ležící pod velmi aktivní sopkou Tungurahua (5 023 m n. m.) je proslaveno termálními prameny. Bazény s kalně hnědou barvou vody jsou v obležení od rána do večera. Naopak pacifické pobřeží má poklidnou ospalou atmosféru. Od června do září se do zdejších tropických vod připlouvají rozmnožovat velryby – keporkaci. Máme velké štěstí, tři jedinci si doslova hrají v okolí našeho člunu. Během vyjížďky z přístavu Puerto Lopéz vidíme také modronohé tereje, fregatky, pelikány i mořské želvy. Nicméně ještě před dopoledním výjezdem turistických člunů přijíždějí za rozbřesku k plážím zdejší rybáři vyložit své úlovky. Malé ryby v bednách atakují nálety hladového ptactva. Přestože je lov žraloků oficiálně zakázán, až příliš často vláčí rybáři jeho „náhodné“ úlovky na pláž, kde na ně čekají mačety zdejších „řezníků“. Mezi tuňáky a obřími mečouny leží mrtví kladivouni či desítky žraloků dalších druhů. Mořské vlny postupně na pláži smývají krev z tohoto rybího masakru. Prodej žraločích ploutví se stal nekontrolovaným byznysem. V Číně se z nich poté vaří „zázračná“ polévka… Jedeme ale dál. Autobusem, na koni, na kole, pešky. Ekvádor je úžasný banánový koktejl cestovatelských zážitků! osmdesátjedna]