Divotvorný hrnec

Tisková zpráva
MUZIKÁLOVÝ SOUBOR DJKT UVÁDÍ DIVOTVORNÝ HRNEC
Nejpopulárnější muzikál české hudebně divadelní historie bude mít premiéru v sobotu
28. září od 19 hod. na scéně Komorního divadla
V lednu 1947 měl na Broadwayi světovou premiéru muzikál Finian´s Rainbow (Finianova
duha). Příběh irského přistěhovalce Finiana McLonergana a jeho dcery Sharon, jež do
Nového světa přivádí Finianův sen o snadném nabytí pohádkového bohatství, se stal vrcholem
spolupráce skladatele Burtona Lanea a libretisty Eddgara Harburga. Jeho filmové zpracování
v r. 1968 v režii Francise Forda Coppoly, v hlavních rolích s Fredem Astairem a Petulou
Clarkovu, bylo označeno za nejlepší muzikál roku.
Finianovou duhou nadšení Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli muzikál ve svém divadle již 6.
března 1948 pod názvem Divotvorný hrnec a ve zcela osobitém přepracování. Finian a
Sharon se proměnili v české emigranty Josefa Maršálka a jeho dceru Káču, z lesního skřítka
Oga, jemuž Finian odcizil kouzelný hrnec, se stal robustní Werichův vodník Čochtan.
Režisérem představení byl sám Voskovec. Divotvorný hrnec se stal nejpopulárnějším titulem
české muzikálové historie a jeho uvedení přelomovou událostí v rámci celé Evropy.
V Divadle J. K. Tyla byl Divotvorný hrnec uveden již třikrát - v l. 1950, 1976 a 1999.
V roli Josefa Maršálka se vystřídali Rudolf Lampa, Karel Tišnovský a Jiří Samek, Káču si
postupně zahrály Joža Waltrová, Jiřina Marešová, Miluše Kupcová, Stanislava Fořtová a
Jindřiška Crhová. Spojnicí všech tří předchozích nastudování je nezapomenutelný
Čochtan Rudolfa Kutílka (v první inscenaci alternovaný Karlem Bergmanem a v poslední
Františkem Dvořákem). Nesnadný úkol převzít veslo po této legendě plzeňského divadla
připadl nyní Bronislavu Kotišovi.
REŽISÉR PETR PALOUŠ
Ač je znám převážně jako režisér činoherní, v Divadle J. K. Tyla opakovaně spolupracuje
s muzikálovým a operetním souborem (Mam´zelle Nitouche – 2004, Noc na Karlštejně –
2011). Jako skvělý překladatel je podepsán pod českými titulky řady filmů, např. kromě
monty-pythonovských titulů také pod Jakubiskovou Bathory.
Co pro vás tenhle notoricky známý muzikál znamená?
Úžasná je už sama jeho historie: Divotvorný přivezli do Československa Voskovec
s Werichem. Rok po premiéře na Broadwayi měl premiéru v jejich divadle ve Vodičkově ulici
a stal se tak vůbec prvním americkým muzikálem uvedeným na evropském kontinentu. Krátce
nato byla inscenace přenesena do divadla v Karlíně. To představení mělo naprosto zásadní
vliv, dokonce bych řekl, že ovlivnilo i vznik dalších divadel, resp. celého žánru populární
hudby. Dokládá to např. Jiří Suchý. Vzpomíná, jak chodil na Divotvorný hrnec a jako zázrak
sledoval, že je možné česky otextovat americké swingové melodie způsobem, který je
naprosto český. Inspirován tímhle příkladem začal sám potom tvořit texty jinak. Čili v tomto
smyslu má tento muzikál naprosto zakladatelský rys.
Dovezený text ovšem Voskovec a Werich po dohodě s autorem oproti americkému originálu
velice silně upravili. Odrazilo se tam i poválečné budovatelské nadšení a třeba idea
družstevnictví, kterou rozvíjeli už v Hej – rup! To všechno postupně vyvanulo, působivé
zůstává téma lidské vzájemnosti a spolupráce, zejména když lidem teče do bot. A co nově
nabylo na aktuálnosti, to je téma dravých developerů, kteří chtějí skupovat půdu za každou
cenu, i když odtamtud vyženou lidi atd., atd. Čili takovým obloukem se vracíme nečekanými
vrátky do naší reality.
Na rozdíl od slavného filmového zpracování tohoto muzikálu od Francise Forda Coppoly z r.
1968, kde byl velmi zdůrazňován antirasistický náboj díla, je tento u nás samozřejmě trošku
utlumený. Dělat laciné paralely by bylo poněkud nemístné, protože poměry v Americe byly
úplně jiné. V tom roce vrcholil boj za práva černochů pod vedením Martina Luthera Kinga a
to téma bylo tak naléhavé a aktuální, že se stalo hlavním tématem celého filmu.
Také téma emigrace má v různých dobách různý dopad…
V Divotvorném hrnci je to trošku v rovině sentimentální, ve Voskovcových a Werichových
textech je zřetelně cítit, jak se jim strašně stýskalo. Když se v písničce zpívá „jestlipak tam
ještě hučí jez“, tak samozřejmě vím, že oni myslí konkrétní sázavský jez, u kterého vyrůstali
jako kluci, prožili tam celý život a postavili si tam vily jako letní domy. V podstatě to byl
jejich svět. Voskovec stále vzpomíná na louku Otočnici tam pod nimi – to je louka, na níž
údajně sv. Prokop otáčel pluh, když oral s čertem, odtud to jméno.
Takže člověk tam cítí vysloveně osobní notu a nostalgii, je tam i kus jejich komediantství. A
musím říct, že český text je mnohem lepší než americký, mnohem vtipnější a v každém
případě nám bližší. Jsou v něm brilantní nápady. Moc mě bavilo to číst právě z hlediska
způsobu překládání těch písniček, který je velice volný, ale není tam slovo zbytečně. U
překladů anglických písní občas člověk cítí, že se rytmus dohání nicneříkajícími slovy, kdežto
tady je každé slovo platné – to je úžasné. To se mi na tom muzikálu líbí snad vůbec nejvíc.
CHOREOGRAFKA ZUZANA KOLÁŘOVÁ
Zuzana Kolářová začala spolupracovat s muzikálovým a operetním souborem před 12 lety,
poprvé se v Plzni představila v titulní roli Pytlákovy schovanky. Velkých rolí se dočkala
v dalších sedmi muzikálových i operetních titulech, Velma Kellyová v Chicagu ji v r. 2008
vynesla Cenu Thálie. Její poslední tady nastudovanou rolí je Rosalinda ve Straussově
Netopýrovi, bude hrát hlavní ženskou roli v připravovaném muzikálu Polibek pavoučí ženy.
Čím je pro vás zajímavý Divotvorný hrnec?
Je to krásné dílko jako celek, nestojí ani na choreografii, ani na nějaké výpravě. Je to hudebně
nádherně napsaná věc, od Wericha a Voskovce vtipně předělaná, Čechům velmi blízká
záležitost. Takže já se budu hlavně snažit, aby všechno do sebe zapadlo a vzájemně se
prolínalo, aby všichni v souboru na jevišti plnohodnotně fungovali. Asi se vyjadřuji
neobratně, ale víte, já jsem viděla pár inscenaci, kde je to opravdu postavené tak, že přijde
balet, zatančí, za ním stojí sbor a zpívá. My máme jenom dva páry z baletu, a má práce se
odvíjí od toho, aby tančili všichni, i když to zpívání vůbec není jednoduché. Smekám klobouk
před místním sborem, protože ty těžké věci už mají perfektně nakorepetované a nazkoušené.
Já se pak snažím přizpůsobit choreografii tak, aby jim to bylo příjemné, aby pohyb neměl
špatný vliv na hudební stránku, která je tady podle mě důležitější.
Zvláštností Divotvorného hrnce je postava němé dívky Zuzany, záležitost spíše
pantomimická.
Je to výrazná, krásná postava, a je náročná. Můžu to posoudit, vyzkoušela jsem si ji na vlastní
kůži před deseti lety v Národním divadle v Brně. Tady máme na roli Zuzany úžasnou sólistku,
která sama o sobě je tak zajímavá, že musíme využít jejích tanečních schopností i hereckých
dispozic. Bude to určitá stylizace, ale do nějaké ´znakové´ řeči Jarmilu Dyckovou nutit
nebudu.
A váš vztah k plzeňskému divadlu?
Téměř domovská scéna. Pracuju tu nesmírně ráda, atmosféra je vždycky úžasná. Nikdy se
nestalo, že bych tady zažívala nějaké stresy nebo průšvihy. A hlavně musím vyzvednout živý
orchestr, s tím se člověk v Praze jen tak nepotká.
My to bereme jako samozřejmost a ono to vůbec samozřejmé není –
Já to kolegům říkám pořád: važte si toho, že můžete zpívat s orchestrem!
Eva Ichová
DIVOTVORNÝ HRNEC
Burton Lane, Edgar Yip Harburg, Fred Saidy
Premiéra 28. září 2013 v Komorním divadle
Překlad a české texty: Jiří Voskovec, Jan Werich
Režie: Petr Palouš
Dirigent: Dalibor Bárta
Choreografie: Zuzana Kolářová
Scéna a kostýmy: Jitka Moravcová
Dramaturgie: Jiří Untermüller
Josef Maršálek: Jiří Untermüller
Káča Maršálková: Kamila Kikinčuková
Woody Rychtarik: Radek Štědronský Shejbal
Vodník Čochtan: Bronislav Kotiš
Zuzana: Jarmila Dycková
Bellinda: Stanislava Topinková Fořtová
Senátor Kets Mets Randall: Jan Kaštovský
Buzz Collins: Ondřej Studénka / Adam Rezner
Šerif: Roman Krebs
Soubor muzikálu a operety DJKT, balet DJKT, orchestr muzikálu a operety DJKT