Nechci se měnit s funkcí

Komentáře

Transkript

Nechci se měnit s funkcí
časopis skupiny Skanska
v ČR a SR, 2/2008, roč. 16
Partner
Nechci se měnit s funkcí
Stromy versus domy?
Praha jde vstříc Plzni
Editorial
Obsah
Stojí za…
Milí čtenáři,
když jsem se před nedávnem vracela
z dovolené ze sluncem sežehlého jihu, po
příjezdu do rodné země jsem si připadala
skoro jako v ráji. Všude plno svěžích stromů,
keřů, zelená tráva… A tu jsem si uvědomila,
jak je zeleň pro člověka důležitá. Zeleň
prostě patří do našich měst, do našich vesnic,
o volné přírodě mluvit netřeba. Proto jí v
tomto čísle věnujeme tolik prostoru.
Věděli jste, že se pěkná zahrádka dá prý
vybudovat bez větší námahy? Ale hlavně, že
ji pak nemusíte udržovat? Také se zdráhám
tomu uvěřit… Ale nový směr, takzvaná
permakultura, tvrdí, že tomu tak je. Ať tak či
onak, přečtením článku nic nezkazíte, berte
ho jako zajímavost a pokud si někdo z vás
opravdu založí permazahradu, dejte nám
vědět. Rádi se na ni přijdeme podívat.
3
Na vrcholu
Milan Jirásek: Osm medailí bude úspěch
4
Po stopách architektury
Chrámy pro tělo i ducha
8
Město
Rande se svým městem
12
Druhý pohled
Stromy versus domy?
16
Člověk
Akademik Stanislav Bechyně – stavitel Lucerny
20
Výlet
Cestička k Majrovce ušlapaná
22
Expert
K. Lepasoon: Snažím se udržovat rovnováhu
23
Právě stavíme
Praha jde vstříc Plzni
24
Postavili jsme
Karlovy Vary, regionální vodohospodářský projekt
26
Rekonstrukce Füstenberské zahrady v Praze
28
Expert
Nechci se měnit s funkcí
30
Za hranicemi
Umění stavět mosty
34
Zelené novinky
35
Živé stavby
Okolí
36
Žáby, žáby, jak si spolu povídáte?
38
Ze společnosti
40
Kaleidoskop
42
Má naše planeta šanci na přežití?
Spotřebováváme stále mnohem více zdrojů,
než se jich stačí obnovovat. Cestování autem
se stalo samozřejmostí. Máme své nároky
a trváme na jejich uspokojení. Ale zdroje
Země jsou omezené, a čím větší závislost si
na nich vytvoříme, tím hůře pro nás. Jak vést
trvale udržitelný život, nad tím se zamýšlí
nový generální ředitel Skanska Servis Leoš
Vrzalík. Rozhovor s ním určitě nevynechte.
Léto je v plném proudu. Vy si ho užívejte,
odpočívejte a ve volné chvíli si čtěte.
Třeba náš časopis.
S úctou
Eva Vítková
PARTNER, časopis skupiny Skanska v ČR a SR
Skanska – Partner
ČOT 2005-2008
Vydavatel: Skanska CS a. s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart;
spolupracovníci tohoto čísla: Martina Gerková, Mgr. Leoš Verner (Živé stavby), JUDr. M. Svatoš (foto, Okolí), Marcela Mádrová (Za hranicemi),
Bohumila Weilová (jazyková úprava); obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu Skanska CS a. s.; adresa redakce:
Kubánské nám. 11, 100 05 Praha 10; tel.: 267 095 441, fax: 267 310 644, e-mail: [email protected]; registrační značka: MK ČR E 12503;
ISSN 1802-419X; design: Petr Štěpán (Studio Najbrt); sazba: Miroslav Leixner; tisk: Tiskap, Na Louži 2a, 101 00 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 216 800,
271 724 259, fax: 271 721 264. Foto na titulní straně: Füstenberská zahrada, Praha, Jaroslav Boček; foto na této straně: Tomáš Kubeš
Vychází 4x ročně. Toto číslo předáno do výroby: 16. července 2008
Stojí za…
…bydlení
…projití
Dřevostavba představuje nejen alternativu technologickou
či materiálovou, ale také alternativu životního stylu. Dřevo
jako jediné ze současných stavebních materiálů pochází
z obnovitelných zdrojů a prospívá lidem po celou dobu své
existence. Když roste, spotřebovává oxid uhličitý a uvolňuje kyslík,
nezbytný k dýchání. Jeho zpracování je méně energeticky náročné,
než je tomu u jiných materiálů. A v neposlední řadě je také dobře
recyklovatelné, případně, pokud už je nelze nijak prakticky využít,
lze je spálit a získat teplo. Komfort bydlení podtrhuje i zdravé
vnitřní klima, které pomáhá zejména alergikům.
Rašeliniště neboli slatě, jak se jim na Šumavě říká, patří mezi velmi
fotogenické lokality. Zatímco ve dne působí díky svým četným
jezírkům romanticky, za soumraku a v noci vyvolávají atmosféru
filmových trháků typu Psa baskervilského nebo Krále Šumavy.
Rašeliniště se rozkládají na místech, kde se původně vyskytovala
tundra, takže zde prospívají rašeliníky, lišejníky, mechy a keřovitá
forma borovice bahenní nebo typické rostliny jako šicha černá,
klikva bahenní či masožravá rosnatka okrouhlolistá. Mezi
nejkrásnější rašeliniště patří Tříjezerní, Jezerní a Chalupská slať,
kterými prochází dřevěný chodník s poutavou naučnou stezkou.
…vstupenku
…návštěvu
Bruselský sen, retrospektivní výstava v Městské knihovně
v Praze s výstižným podtitulem Československá účast na
Světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny
60. let, nabízí filmové dokumenty, fotografie i autentické
trojrozměrné exponáty. K vidění je architektura, textilní kolekce,
sklo a porcelán, výsledky průmyslové výroby, grafický design či
mediální hity jako Radokova Laterna Magika a multipromítací
Polyekran. To vše je rozčleněno velkými plachtami potištěnými
dobovými fotografiemi či snímky československého pavilonu.
Druhá sekce výstavy je věnována následné nové stylové vlně
v designu a umění, který obklopoval snad každou domácnost
koncem padesátých a v první polovině šedesátých let.
Architektonický skvost, Guggenheimovo muzeum v baskickém
Bilbau, je nejznámějším počinem proslulého architekta Franka
O. Gehryho na evropském kontinentě. Za vznikem této tvarově
velmi složité stavby stojí počítačové modelování umožňující
stvořit takřka dadaistický propletenec konkávních a konvexních
tvarů. Srdcem muzejního komplexu je centrální ochoz –
prosvětlené atrium, z něhož na několika rovinách vyčnívají
různé výběžky a věže. Exteriér je obložen titanovými deskami,
které mění barvu podle intenzity světla a odrážejí se ve vodách
řeky Nervión.
Partner 2/2008 03
Milan Jirásek:
Osm medailí bude úspěch
Text: Jaromír Hasoň, Foto: Tomáš Kubeš
Partner 2/2008 04
Na vrcholu
Letní olympijské hry jsou doslova za dveřmi. Je skutečně vše
připraveno? Nezapomnělo se na nic? A jaké má šance český
tým? Na to jsme se ptali předsedy Českého olympijského výboru
Milana Jiráska.
Tušíte, v jakém stavu je dnes olympijská
vesnice, konkrétně bydlení pro naše
sportovce?
Vesnice je prakticky hotová. A to ve velkém
předstihu, což ještě před žádnou olympiádou
nebylo. My se vždy snažíme, aby náš tým měl
ve vesnici strategickou polohu, aby prostory
pro náš tým byly co nejvýhodnější, klademe
důraz i na to, aby měli ideální prostory
i týmoví lékaři, maséři a tak dále. Vždycky
chceme být blízko vstupu do vesnice a pro
sportovce je také důležité, aby nebyla daleko
jídelna.
Takže nehrozí, že sportovci přijedou do
rozestavěných ubytoven?
To v žádném případě. Dokonce jsme už viděli
hotové přímo naše prostory… Opravdu
nehrozí žádná Potěmkinova vesnice, že
by bylo hotovo jen něco a my pak byli
překvapeni, že se po našem příjezdu teprve
lepí linoleum.
Nějaká potíž před tak obrovskou výpravou
přece musí existovat.
Ale to samozřejmě. Například přesně
nevíme, jak je ve vesnici vyřešené filtrování
klimatizace, ale čínská strana slíbila, že
všechno včas dořeší.
Z naší strany je zase velice obtížná například
logistika. Do poslední chvíle totiž není známo
složení výpravy. Až v polovině července se
sejde plénum olympijského výboru a oficiálně
jmenuje reprezentanty pro olympijské
hry. Tomu předchází spousta záležitostí,
na všechno se sepisují smlouvy. Smlouva
o účasti, další smlouva, jíž se sportovec musí
zavázat, že bude dodržovat olympijskou
chartu, že bude dodržovat marketingová
pravidla, která jsou s tím spojená, musí se
zavázat, že nebude užívat dopingové látky,
a tak dále. Děláme samozřejmě také smlouvy
s doprovodem, smlouvy se sportovním
svazem, zkrátka hodně papírování. Přitom
si vezměte, že se nám někteří sportovci
kvalifikovali na hry teprve nedávno. Potíže
mohou být i s takovou zdánlivou maličkostí,
jakou je oblečení. Sportovní i volnočasové
musí mít naše výprava jednotné. A sportovci
jsou rozlítaní po celém světě, pro oděvní
firmu není jednoduché brát jejich míry. Vše
se šije na poslední chvíli, v čemž nám zase
partneři vycházejí hodně vstříc.
Sportovce rozlítané po světě i jejich doprovod
bude asi také těžké dopravit na místo
olympiády…
To jistě. Těch skupin je strašně moc a každá
má na dopravu jiné požadavky. Navíc
poletíme přes několik časových pásem.
V Pekingu je šestihodinový posun a každý
sportovec tam chce být v jinou dobu, aby se
stačil před olympiádou aklimatizovat. Pak
je samozřejmě důležité, aby byly letenky
a všechny náležitosti zajištěny hodně
dopředu, jinak by se lehce mohlo stát, že
se do letadla někdo nedostane. Podobné je
to i s našimi sponzorskými partnery, které
na olympiádu zveme. Někteří jsou ochotni
být na olympiádě týden, jiní tři dny, je to
opravdu různé.
Oficiálním partnerem českého olympijského
týmu je i společnost Skanska. Můžete už dnes
říct, co v Pekingu zástupce partnerských firem
čeká?
Pro hosty budeme zřizovat Český olympijský
dům v hotelu Gloria Plazza. Hosté budou
bydlet nejen přímo v Glorii, ale také
v přilehlém hotelu New Otani. Nyní se
připravuje vybavení Českého domu,
připravuje se catering a další. Dopravu pro
hosty na stadiony bude zajišťovat Škoda
Auto, která má v Číně továrnu. A… více uvidí
hosté na místě.
Dalo se čekat, že olympiáda v Číně bude
politicky ožehavé téma. Všiml jste si, jak
utichly protesty v médiích poté, co Čínu
zasáhlo katastrofické zemětřesení?
Já si myslím, že by se situace zklidnila i bez
toho zemětřesení. Organizace, které chtěly
využít toho, že se olympijské hry konají v
Číně, odvedly práci, jakou odvést chtěly.
Vyšly s různými hesly a s různými požadavky.
Jenže ani tyto požadavky nemůžete
veřejnosti přednášet denně, to by ji brzy
omrzelo. Na druhou stranu je pravda, že
by od nich asi nebylo úplně etické útočit na
čínskou vládu v době, kdy se v Číně událo
tak obrovské neštěstí, které ještě v lidech je
a které se ještě může projevit.
PARTNER
Partner1/2005
2/20081505
Na vrcholu
Olympiádě ale pomohly i další věci. Někteří
světoví státníci například prohlásili, že
do Číny pojedou. Dalajláma opakovaně
prohlásil, že v Číně olympiádu podporuje.
Od něj to ale může být taktické: ať se svět
podívá do nesvobodné Číny.
Jistě, dovedl si představit, že se Čína dostane
pod drobnohled. A naopak, že si čínská
veřejnost uvědomí věci, které by se bez
olympiády nedozvěděla. Já si pořád myslím, že
původní smysl toho, že Čína dostala olympiádu,
byl jednak v tom, že v té zemi žije pětina lidstva,
a jednak v tom, aby olympijské poselství mohlo
skutečně zasáhnout všude a každého. A podle
mě olympiáda ke kultivaci Číny určitě přispěje.
Už třeba jen to, že si Čína kvůli olympiádě
Partner 2/2008 06
musela uvědomit existenci problému
znečišťování životního prostředí, je veliký
pokrok. Země si uvědomuje, že její hospodářský
růst nesmí jít na úkor životního prostředí.
V té souvislosti mne napadá: je olympiáda
pro vaše partnery i jakousi příležitostí pro
domlouvání nějakých nových kontraktů?
Já přesně nevím o žádných konkrétních
benefitech, ale předpokládám, že ano.
My jsme každopádně schopni přes naši
ambasádu zprostředkovat mnoho kontaktů.
A to nejen s čínskými pořadateli, ale i napříč
různými olympijskými týmy. Už jsem říkal,
že v zemi funguje továrna Škody, proto také
chceme, aby naši hosté jezdili hlavně auty
české značky. Už to může pomoci. V Číně
je tato značka docela známá. Samotná
propagace České republiky a našich výrobků
bude samozřejmě v Českém olympijském
domě.
Teď jste mi vlastně připomněl další potíž,
specifickou pro čínskou olympiádu.
Hodně lidí si chtělo v Pekingu pronajmout
automobil, ale v Číně neplatí naše řidičské
průkazy ani vám tam v podstatě nejsou
schopni vystavit žádnou náhradu. Já osobně
bych tedy v Pekingu ani řídit nechtěl. Na
ulicích jsou jen čínské nápisy, takže ani
pořádně nevíte, kam jedete. Navíc je tam
takový specifický způsob ježdění – platí právo
silnějšího. Lidé tam přesedli z kol do aut, ale
na silnici se chovají stejně, jako by jezdili na
kolech.
Myslíte, že se povede čínskou společnost i její
vedení díky olympiádě opravdu více otevřít
světu?
Ale Čína se už jen pořádáním olympiády
otevírá sama! Ta společnost nesměřuje
k žádnému socialismu, to je přesně jasné.
Neuzavírá se jako Barma, nenechává
své lidi po katastrofickém zemětřesení
napospas. I zpravodaj České televize v Číně
Tomáš Etzler, který je k čínskému režimu
hodně kritický, sám uznal, že čínské úřady
zapracovaly po zemětřesení mnohem lépe
než americká administrativa po tornádu
a následných povodních v New Orleans.
A měl to z první ruky, protože dříve pracoval
pro CNN.
Číňané jsou navíc k sobě hodně solidární
po celém světě, což také dříve nebývalo.
Emigranti vybrali po zemětřesení spoustu
peněz. Předtím se čistě z jejich peněz postavil
nádherný plavecký stadion. A jsou to zase
Na vrcholu
emigranti, kteří olympiádu v Číně podporují,
a byli to oni, kdo chránil olympijský
oheň před demonstranty v evropských
a amerických městech.
Politické důvody asi sportovcům jet na
olympiádu nebrání, co ale strach z nějakých
následných přírodních katastrof?
O strach sportovců nejde, ti se nemají čeho
bát. Ale představte si, že by se třeba protrhla
jedna z těch přehrad, které se po zemětřesení
vytvořily. Asi by bylo trochu podivné, kdyby
se na jedné straně Číny okázale konala
olympiáda a na druhé straně se lidé topili.
To je asi největší nebezpečí. Možná se ještě
objeví nějaké provokace lidí, kteří se budou
chtít na olympiádě zviditelnit, to je klidně
možné. Pak bude samozřejmě těžké reagovat,
když se Čína rozhodne, že provokatéra,
který narušuje hry, zavře. Ale já jsem
přesvědčen, že Číňané nejsou hloupí a že se
budou vše snažit dělat v takových mezích,
aby olympiáda proběhla bez komplikací.
Připraveni na to jsou velmi dobře.
Jak jsme připraveni i my? Co budete
považovat za úspěch, ať už z organizačního
nebo sportovního hlediska?
Nechci to říkat nějak vzletně, ale za
všeobecný úspěch budu považovat, až tedy
budeme olympiádu hodnotit zpětně, že
olympijské hry v Číně pomohly myšlence
olympismu, že zkultivovaly čínskou
společnost, že jí otevřely oči. Tak to také
Čína stavěla, když přihlášku k pořádání
olympijských her podávala. Kultivace
obyvatel by přitom neměla proběhnout
jenom tím, že se Číňané odnaučí plivat na
chodníky nebo stát ve frontách, jak se dnes
MUDr. Milan Jirásek
Milan Jirásek se narodil 27. října 1936
a vyrůstal v Kouřimi. V jedenácti letech ho
rodiče poslali na studia na gymnázium do
Poděbrad, kde se mimo jiné v primě sešel
s Václavem Havlem. K medicíně Jiráska
přivedl právě vztah ke sportu v kombinaci
se zájmem o lidské zdraví. V roce 1960
promoval na lékařské fakultě v Hradci
Králové. V témže roce nastoupil do
Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde
je zaměstnán dodnes. Do křesla předsedy
Českého olympijského výboru Milan
Jirásek poprvé usedl 19. prosince 1996.
11. ledna 2005 byl potřetí zvolen
předsedou Českého olympijského výboru.
Protikandidátem mu byl trojnásobný
olympijský vítěz, atlet-oštěpař Jan
Železný.
píše ve sdělovacích prostředcích. Byl bych
rád, kdyby se alespoň částečně naplnily ty
trochu idealistické požadavky o otvírání
této společnosti, která se každopádně nedá
nazvat svobodnou.
Co se týče naší účasti, byl bych především
rád, aby se kdokoli, kdo bude přímo na
olympiádě nebo jen sedět u televizoru,
setkával s pojmem Česká republika
jen v tom dobrém. A my zase musíme
respektovat, že olympiádu budou sledovat
miliardy lidí. Vy ale asi hlavně chcete,
abych řekl, kolik budeme nebo nebudeme
mít medailí. My si sice nedáváme úkoly
ke splnění, jako tomu bylo dřív, ale budiž.
Myslím si, že kdybychom jako česká
výprava získali osm medailí, jako tomu
bylo v Aténách, tak by to bylo dobré. Už
vzhledem k tomu, že vývoj ve vrcholovém
sportu jde pořád prudce nahoru, že vzrůstá
životní a tím i sportovní úroveň na dalších
kontinentech, že i jen projít mezinárodní
kvalifikací se pokládá za obrovský
úspěch. Pokud bychom udrželi oněch osm
medailí, tak to bude znamenat, že jdeme
se světovým vývojem pořád nahoru. Že
nestagnujeme. Nebude žádné neštěstí,
když budeme těsně pod touto normou,
kterou jsem teď stanovil. A když to bude víc
medailí, tak to samozřejmě bereme.
Co byste olympiádě naopak nepřál?
Jednak bych jí nepřál, aby ji narušil nějaký
teroristický útok nebo cokoli jiného hrozného,
jako další přírodní katastrofa. Velice by
mě také zarmoutilo, kdyby někdo z našich
sportovců ujel, co se týče fair play, dopingu
nebo jiných zásad. To bych považoval za
veliké ponížení pro naši účast.
Partner 2/2008 07
Chrámy pro tělo i ducha
Text: Věra Kešnerová, Foto: Archiv architektury NTM v Praze
Partner 2/2008 08
Po stopách architektury
Nic nemůže spojovat současnost s antickým Řeckem
více než olympijské hry a tělesná kultura. Mravním
základem řecké výchovy založeným na kalokagathii
– souladu krásy a dobra – bylo dosažení harmonie
tělesných a duševních hodnot. Ušlechtilé ideály našly
pokračovatele a obohacují lidstvo i v 21. století.
Archeologické nálezy ve světě ale potvrzují,
že už ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. byla součástí
života lidí tělesná cvičení, byť spojená
s náboženským kultem a rituály. Až životní styl
starořecké společnosti ale položil základ pro
vznik tělovýchovných zařízení. K nejstarším
patří cvičiště – palestry, zřizovaná nejprve jako
samostatná zápasiště. Později se stala součástí
gymnasií, ve kterých se vedle duševního
vzdělávání rozvíjely i tělesné zdatnosti.
Gymnasia v řeckých městech měla atletickou
dráhu, sedadla pro diváky, tělocvičnu a lázně.
Olympijské hry
Hry v antickém starověku byly spjaty
s uctíváním božstev. Teprve postupem
času převažoval gymnastický program
nad kultovním. Nejvýznamnějšími se staly
sportovní hry v Olympii založené Hérakleem
(první záznam o nich je z r. 776 př. n. l.).
Pořádaly se na počest boha Dia pravidelně
každé čtyři roky v srpnu nebo v září na
stadionu s dráhou podkovovitého tvaru
a trvaly pět až sedm dnů. Řecký stadion
byl budován s ohledem na přímou dráhu
závodiště v délce 1 stadia, tj. 192 m (600
řeckých stop), v šířce 29 až 31 metrů. Situován
byl zpravidla na úpatí návrší nebo mezi dvěma
svahy, aby kolem něj mohlo být v přirozeném
terénu upraveno stupňovité hlediště. Už ve
2. stol. n. l. měl jeden z athénských stadionů
mramorová sedadla asi pro 50 tisíc diváků
(právě ten byl obnoven pro první novodobé
OH), největší hlediště té doby pro 76 000
návštěvníků měl stadion v Efesu. Zúčastnit se
mohl každý bezúhonný občan, který prošel
alespoň desetiměsíčním výcvikem! Závodilo
se v běhu (nejstarší disciplína), v pětiboji (skok,
hod diskem a oštěpem, zápas), v zápase
pěstním, ve volném stylu spojeném s boxem
a v běhu v plné zbroji, hipodrom byl určen pro
jízdní závody. Olympijské hry zrušil v roce 393
n. l. římský císař Theodosius, k jejich obnovení
došlo až o 15 století později v r. 1896. Řecká
kultura se přenesla i do antického Říma,
kde vznikla řada staveb pro tělovýchovu
a gladiátorské hry. Gigantické rozměry mělo
Koloseum (188 × 156 m) s provozní plochou
50 × 75 m a kapacitou 80 tisíc diváků. Pro
jízdní závody a koňské dostihy se stavěly
cirky. Nejslavnější je Circus maximus s vnější
dvoupatrovou stranou hlediště podpíranou
oblouky a zdobnými sloupy, dalšími stavbami
jsou lázně – thermy, většinou bohatě
vybavené.
Míčovny a sokolovny
Středověk odmítající kulturu těla jako
hříšnou tělesná cvičení zavrhoval. Zůstaly
pouze rytířské turnaje, které se od 11. století
n. l. postupně doplňovaly o šerm a jízdu
na koni. Pro jejich konání se upravovaly
venkovní prostory s ochozy a tribunami.
V 16. a 17. stolení došlo i na střelbu z kuší
a pušek provozovanou ve zvlášť upravených
prostorách a začaly se zakládat míčovny, které
už používali nejen privilegovaní šlechtici,
ale i zámožnější měšťané. V Praze byly čtyři
– královská na Pražském Hradě (1565–1568)
s řadou ojedinělých architektonických
zvláštností (excentrický vstup, popření
osovosti, oválný okenní oblouk odporující
dobovým zvyklostem) a míčovny na
Hradčanech, Malé Straně a Starém Městě,
o které se zmiňuje i J. A. Komenský ve svém
díle Orbis Pictus.
Za novověk moderních tělovýchovných
zařízení – sportovišť se dá pokládat až
18. století, a to vlivem sportovního hnutí, které
z Anglie pronikalo na evropský kontinent,
a snah o rozšíření tělesných cvičení na všechny
vrstvy obyvatelstva. Také v českých zemích
to byly nejdříve vymezené plochy (první pro
atletiku a tenis) na loukách, brzy s malými
hledišti bez zvláštních úprav. V revolučním
roce 1848 připojili studenti Karlovy univerzity
k požadavkům předkládaným vrchnosti svou
zvláštní petici, kde mimo jiné požadovali,
aby „se stát postaral o fyzickou výchovu
studentstva zřízením tělocvičen a šermíren
a zjednáním příslušných učitelů“, což bylo
povoleno. Klimatické podmínky omezovaly
možnosti používání otevřených sportovišť
celoročně, proto vznikla snaha o zřizování
sportovišť krytých. První moderní tělocvičny
byly postaveny v Dánsku (1804), Švédsku
(1810), Německu (1848). Stejná snaha byla
i u nás. Od svého založení v roce 1862 cvičila
Jednota Pražská (Sokol pražský) ve vlastní
tělocvičně, o 30 let později měli její členové
další vlastní sokolovnu (v dnešní Sokolské
ulici). Rozvoj sokolského hnutí a dalších
tělocvičných a tělovýchovných jednot inicioval
vznik adekvátních staveb a sportovišť. V roce
1890 bylo u nás už na 500 tenisových hřišť,
k dalšímu zájmu o sport přispěl koncem
19. století fotbal a obnovení olympijských her.
Rozšířením a popularizací dalších sportů, např.
ledního hokeje, vznikaly požadavky na nová
zařízení.
Jak vážně bylo pohlíženo na tělesnou
výchovu a školství, ukazuje stavební řád
z roku 1889 (byl v platnosti až do roku 1946!),
kde bylo nařízeno, že u každé nové školy
musí být postavena tělocvična a cvičiště
a pro výjimku z tohoto nařízení bylo nutné
získat zvláštní povolení. Velká konjunktura
výstavby sportovišť všeho druhu nastala
v meziválečném období 20. století.
Partner 2/2008 09
Po stopách architektury
Strahov a sportovní stavby
Na úvod je třeba se zmínit o dvou rozdílných
objektech, které pro existenci a rozvoj
tělovýchovy u nás mají zvláštní význam.
Tím prvním je Tyršův dům v Praze, resp.
Michnův barokní palác, odkoupený v r. 1921
od pražské obce Českou obcí sokolskou
ve stavu podobném zřícenině. Obnovou
a přestavbou (projekt arch. F. Krásný) vzniklo
moderní tělovýchovné středisko, v podstatě
nový stavební druh, který ve své době neměl
srovnání. Vedle administrativy s příslušenstvím
byly zřízeny prostory zcela nové – velká
tělocvična s galerií, pod ní bazén 20 × 10 m,
dvůr se proměnil lehkoatletické sportoviště
s 2 m vysokou terasou ukrývající technické
provozy, šatny, z bývalé jízdárny se stala
ubytovna.
Druhou stavbou, která si získala mezinárodní
věhlas, je Velký strahovský stadion určený pro
masová vystoupení. S rozlohou 62 876 m²
(310,5 × 202,5 m) a 250 000 místy patří
i dnes k největším na světě. Výstavbě prvního
dřevěného stadionu (1926) předcházely
sokolské slety na Letenské pláni (1895–1920).
O šest let později byl modernizován podle
vítězného návrhu arch. A. Dryáka, F. Balcárka
a K. Koppa a doplněn o další menší stadiony,
vesměs se sypanými tribunami. V roce 1948
byly postaveny definitivní železobetonové
tribuny velkého stadionu, v roce 1961 pak
podle návrhů arch. F. Cubra a kol. došlo
k dalším rekonstrukcím a dostavbám
(studentské koleje). Pro lehkoatletické
mistrovství Evropy v r. 1978 byl přestavěn
stadion E. Rošického, tím strahovský
areál dostal soudobou podobu. Poslední
spartakiáda se konala roku 1985, k té
plánované na rok 1990 již nedošlo. Desetileté
chátrání velkého stadionu se zastavilo až na
začátku 21. století. Vývoj od souboru hřišť
a zařízení spojených do jednoho celku pro
větší počet diváků směřoval ke specializaci
stadionů a sportovních hal pro jednotlivé
sporty (fotbal, atletika, jezdectví, tenis,
cyklistika…), stejně tak vznikala potřeba
objektů různého zaměření – kryté plavecké
Partner 2/2008 10
bazény, zimní stadiony, střelnice, jízdárny,
stavby pro motorismus, zařízení pro vodní
a zimní sporty aj. Za zmínku stojí první
úplně vybavený přírodní závodní stadion
v českých zemích – plavecký bazén v Praze
na Barrandově (1930, návrh V. Kolátor),
situovaný ve vyhloubené podkově skály
s využitím terénu pro tribuny diváků.
O 35 let později byl postaven nový plavecký
stadion v Praze-Podolí (arch. R. Podzemný,
G. Kuchař a J. Domič), krytý obloukovými
železobetonovými rámy a trojitě zasklenými
stěnami. Zimní stadiony vznikaly od 70. let
19. století. V Československu byl první
zimní stadion s uměle chlazenou ledovou
plochou postaven v roce 1932 v Praze na
Štvanici. Řadu zastřešení zimních stadionů
tvoří ocelové příhradové konstrukce – k těm
prvním patřil v r. 1962 zimní stadion v Brně.
Střecha zimního stadionu Slavie ve Vršovicích
je z ocelové prostorové konstrukce nesené
táhly úhlopříčně napjatými přes vysoké stožáry
a kotvenými vně budovy. Největší zastřešený
zimní stadion byl postaven v roce 1960
v Tokiu. Pro stavby vyžadující velká rozpětí se
nově uplatňovaly speciální druhy zastřešení –
železobetonové skořepiny, zavěšené a lanové
střechy, prostorové příhradoviny, geodetické
kopule i pneumatické a stanové konstrukce.
Příkladem může být sportovní hala pro OH
v Tokiu 1964 s nejrozměrnější zavěšenou
střechou na světě.
Hlediště a tribuny
U sportovních objektů – stadionů a hal
nejvíce poutá jejich exteriér a zastřešení
jak samotných hal, tak tribun. Tady se
v historickém kontextu vždy uplatňoval
soudobý stavební materiál, ale především
jeho kombinace ve formě, kterou si existující
technika mohla dovolit (např. olympijský
stadion v Los Angeles, 1932). Obrazně
řečeno se architektuře nekladla žádná
limitující omezení, pokud stavba splňovala
základní kritéria – účel a velikost, později také
bezpečnost spolu s pohodlím nejen diváků,
ale i sportovců a technického personálu. Proto
jsou sportovní stavby tak zajímavé, rozmanité
a udivující svou formou a provedením.
Prakticky každá velká sportovní událost
– mistrovství světa, Evropy či olympijské
hry – s sebou přinesla vedle modernizace
existujících stadionů výstavbu úplně nových
sportovišť a tělovýchovných komplexů, které
většinou obohatily architekturu města či místa
jejich konání. Řada z nich existuje více než sto
let a přece patří k těm nejlepším.
Pětihvězdičkové stadiony
Jen zarytý fotbalový fanda asi ví, že UEFA
hodnotí fotbalové stadiony jako hotely.
V Evropě obdrželo nejvyšší možné ohodnocení
– 5 hvězdiček celkem 23 stadionů. Z těch
historických (pochopitelně od doby svého
vzniku rekonstruovaných a modernizovaných)
to jsou např. Ibrox Stadion v Galsgow (1899),
skotský národní stadion Hampden Park
v Glasgow (1903), Old Trafford v anglickém
Manchesteru (1910), fotbalový stadion
San Siro (1926/1989) velkoklubů AC Milán
a Inter Milán, Praterstadion (E. Happela,
1931/1965) ve Vídni, olympijský stadion
v Berlíně (1936/1974/2004), fotbalový stadion
v Hamburku (1953), Olympijský stadion
Moskevské Lužniki (1956/1980) nebo Camp
Nou v Barceloně (1957), se současnou
kapacitou 98 600 diváků je největším
fotbalovým stadionem Evropy. Josef Fuchs: Zimní stadion na Štvanici v Praze,
1934 (ještě před přestřešením ledové plochy)
Jaroslav Kincl, Lev Krča, František Tobek:
Sportovní stadion v Ostravě-Vítkovicích, 1938
Ladislav Machoň: Sokolovna v PrazeHostivaři, 1931 (prosklená stěna je
propojitelná s venkovním letním cvičištěm)
Ferdinand Balcárek, Karel Kopp: Tělocvična
vestavěná do tribuny velkého strahovského
stadionu, 1938
Jaroslav Kincl, Lev Krča, František Tobek:
Sportovní stadion v Ostravě-Vítkovicích, 1938
Vladimír Grégr: Plovoucí loděnice
„Sportovního sdružení“ s bazénem
a restaurací na Vltavě pod barrandovskou
skálou v Praze, 1930
Partner 2/2008 11
Rande se svým městem
text: David Nesnídal, MF Dnes, Foto: Tomáš Kubeš, Mediabanka Skanska
Partner 2/2008 12
Město
Co si představíte, řekne-li se „veřejný prostor“? Parky?
Náměstí? Nebo snad hřiště? Veřejný prostor tvoří
podstatnou součást našeho života, je samozřejmostí
a zároveň nezbytností. A je známo, že na věci samozřejmé
a zároveň nezbytné myslíme nejméně.
Žít ve vlastním pěkném bytě či domě je jedním z hlavních cílů
člověka. Mnozí z nás se snaží dovést své bydlení k co možná
největší hodnotě, která v sobě slučuje útulnost, pohodlí a náš
estetický názor. Představy o charakteru našeho obydlí dostávají
s povzbuzující rychlostí konkrétní podobu, kterou někdy ještě
zesilují až překvapivé podrobnosti. Když ale budete chtít od lidí,
aby vám pověděli něco o charakteru místa, v němž je jejich obydlí
zasazeno, vystačí si často jen s lakonickými hodnoceními jako
„je tu klid“, „hezké okolí“, „není tu takový provoz“ a „máme
tady všechno při ruce“. Těžko říci, nakolik je moudré nutit lidi,
aby rozváděli svůj obecný dojem ze čtvrti města či obce, v níž
bydlí nebo se chystají bydlet. Podstatné je, že tato jednoduchá
hodnocení mohou odrážet sepětí třeba i neuvědomovaných
(protože zdánlivě samozřejmých) kvalit, které pramení nejen
z malebnosti místa, ale vzcházejí i z přístupu spoluobyvatel
(včetně radních) – a to jak z přístupu k jejich vlastním soukromým
prostorům, tak právě i z přístupu k prostorům veřejným. A aby
byl výčet vlivů na dojem z bydliště úplný, je třeba zrcadlově
připomenout i „přístup“ veřejného prostoru ke „svým“ lidem;
opět by možná stačilo říci, že společný, veřejný prostor, pokud
možno vše, co si pod tím pojmem umíme představit, by měl být
lidem přístupný v nejširším smyslu slova. Dobrá, buďme realisty,
ale proč bychom nemohli připomenout ideální stav?
Trvalé pozvání
Tím ideálním stavem by mohlo být cosi jako „trvalé pozvání“,
které by se nad veřejným místem vznášelo, jako se vznáší nad
přátelstvím dvou lidí, kteří o něm vědí a cení si jej. Tahle slova
by mohla zavánět idealistickou nudou, pokud nedodáme, že
podobně jako mezi přáteli může i vztah člověka k veřejnému
prostoru procházet peripetiemi; snad každý poznal stav, kdy se
otřásl jen při pomyšlení na jindy oblíbenou procházku městem.
A zase jindy, kdy doma nemohl vydržet a všechno ho nutilo
k zadumanému bloumání ulicemi, jej město odstrkovalo svými
trhy, rekonstrukcemi a nezvyklým hlukem. Takový je zkrátka
veřejný prostor: umí se chovat jako přítel, ochotný náhodný
známý, ale také jako nesympatický protiva. Je ale moudré zdržet
se rychlých soudů, protože poznat jeho pravou povahu trvá,
podobně jako u člověka, déle.
Vztahy k veřejným místům bývají samozřejmě ovlivněny
jednotlivými příběhy lidí, které se s nimi pojí; tak jako může někdo
vnímat velkoryse vybetonované náměstí jako záložní letiště po
mimozemšťany, jiný je bude mít navždy v paměti jako sladké
místo prvních milostných posezení, z nichž si sice odnášel vlka,
ale spíš odlétal než odcházel.
Partner 2/2008 13
Město
Cesta do hloubky ducha místa
Na téma veřejného prostoru jsme hovořili s architektem Janem
Mužíkem z Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT. „Vždy
před jakýmkoli rozhodujícím zásahem, který má vést k proměně
veřejného prostoru, by měl architekt, ať je to kdekoli, místo
analyzovat, pochopit je a odhalit jeho hodnoty,“ říká Jan Mužík.
„A nejen ty fyzické a spatřitelné. Podstatné jsou zvyklosti, které
se k němu vážou. Na kraji městečka je třeba úvozek k lesu, kde
je jen mez se třemi stromy… Jenže vy zjistíte, že se tu už po tři
generace odehrávají milostná dostaveníčka, ba dokonce tu byla
počata značná část zdejšího obyvatelstva. To místo je vtisknuto
v srdcích lidí. Něco znamená. Když na ně sáhnete, v očích
místních vás nezachrání ani geniální architektonické řešení,
protože jste narušili samotnou podstatu.“
Jan Mužík připomíná, že veřejné prostory byly založeny dávno
v minulosti, kdy také někdo musel přemýšlet o jejich prostorových
dimenzích, které odvozoval z tehdejších potřeb (náměstí, tržiště
apod.). Ulice měly dopravní funkci, ale převažovala doprava
pěší. V historických částech měst jsme tuto strukturu zdědili a
víceméně si jí vážíme. „V těch proporcích jsou totiž obsaženy
hodnoty člověku blízké,“ vysvětluje urbanista. „A do tohoto
prostředí přišel nový styl vázaný na automobilismus. Auto se
promítá do veřejného prostoru. Ovšem až tak, že máte pocit, že
je plný a pro vás už v něm není místo. Je to nepříjemné. ‚Pěšákovi‘
připadá takový prostor nepřátelský, nelidský, špatně se v něm
orientuje. Stačí si vzpomenout na parkoviště v obchodních
centrech, kde snadno propadnete zmatku a panice, protože
najednou nevíte, kde jste zaparkovali – všude spousta aut a všude
je to stejné.“ Jan Mužík otevírá zajímavou diplomovou práci
jedné studentky, v níž jsou dva srovnávací obrázky: na jednom
stojí skupina pasažérů, kteří plně obsadí jeden městský autobus,
na druhé montáži ulice zaplněná auty demonstruje situaci, kdy
by každý cestující z prvního obrázku jel svým vozem. „A teď si
uvědomme, že ten ušetřený parkovací prostor by se mohl uvolnit
pro pobytovou funkci – lidi by tu mohli posedět, setkávat se,
odpočinout si… Je to určitě lepší, než když místo válcuje doprava.
Na křižovatce se těžko s někým zastavíte na kus řeči.“
Problém splněného snu
Jan Mužík je přesvědčený, že přitažlivý a pestrý veřejný prostor,
kde se člověk cítí dobře, má pozitivní vliv na jeho vývoj a chování
už od dětství. Sám pochází z východočeské Chocně: „Nejenže
jsem se jako kluk těšil do školy, až se zase sejdu s kamarády, ale
hlavně jsme se těšili, co podnikneme po škole. A všechna naše
dobrodružství se odehrávala právě ‚venku‘ – ve městě nebo za
ním,“ říká. „Jsou šťastné děti, které tohle mohou zažívat ve svých
Partner 2/2008 14
obcích, městech nebo městských čtvrtích. To je velice důležité pro
jejich samostatnost, chápání souvislostí a sociální schopnost.“
Proto urbanista vidí jako problematický veřejný prostor v nových
koloniích rodinných domků: „Lidé si postaví vymodlené domy, ale
pak cítí, že když se k nim dostávají autem nehostinnými kanály,
hodnota jejich vlastního majetku nestoupá. Veřejný prostor tu
téměř nefunguje. Ale kdyby to bylo vyvážené, jasně by se i na
těchto instantních městečkách ukázalo, jak viditelné i neviditelné
kvality společných míst pozvedají i kvality soukromí.“
Veřejný prostor silně ovlivňuje náš pocit bezpečí. Jestliže je
plný nepřehledných zákoutí nebo jej například zahlcuje keřová
zeleň, stane se skládkou odpadků. „Stačí, aby v takových
křovinách jednou našli někoho, kdo tam zemřel, a místo dostane
nepříjemný náboj. Člověk se tu nebude cítit dobře,“ soudí Jan
Mužík. „Někdy může nelibý pocit zavinit i měřítko prostoru.
Člověk tu snadno ztrácí orientaci a pak už není třeba pídit se po
důvodech odporu – zkrátka má nepříjemný pocit, tak se tam
přece nebude zdržovat. A to je pak plýtvání plochou. Pestrost
a velkorysost tedy musí být, ale musí přispívat k harmonii, jen tak
může dát místu novou kvalitu.“
Skřípění zubů za dobrými úmysly
Bylo zákonité, že po dlouholeté snaze o diktaturu proletariátu
nastoupil po listopadové revoluci diktát peněz, který vytěsnil
veřejný prostor na okraj zájmu. Ale nebylo to zase tak zoufalé;
nejen urbanisté a sociální ekologové si všimli, že řada zejména
Město
menších měst si tento problém uvědomila poměrně brzy
a prodělala pozitivní změnu (za všechna uveďme třeba půvabnou
Litomyšl). Dnes je situace zase jiná, neboť se už ukazuje, že
peníze skutečně nejsou všechno, především pak peníze použité
s velkými ambicemi, avšak bez hlubšího rozmyslu. „Pomalu
zjišťujeme, že vytlačit kulturu, cit a osobitost je chyba, kterou
pouze vržené peníze neumějí napravit. Ukazuje se, že ani kolonie
domků, odkud musíte děti neustále dovážet do města do škol, na
kroužky a tréninky, nejsou tím nejlepším,“ říká Jan Mužík. „Stačí
dopravní zácpa nebo nedejbože porouchané auto a všechno
se hroutí. Nehledě k tomu, že děti z podobných aglomerací už
nevědí, co to je jít ze školy domů po svých, hvízdat si a zastavit se
s kamarády v ovocném sadu nebo na náměstí.“ Urbanista však
současně dodává, že veřejný prostor malých měst či čtvrtí měst
větších může být i v době postmodernismu pojat tak, aby tuto
vstřícnost a pohodu nabízel.
Citelné chyby se podle Jana Mužíka dělají často v menších obcích.
Říká se, že cestu do pekla dláždí dobré úmysly. Asi nelze říct,
že když vydláždíte původní náves zámkovou dlažbou, bude
požární nádrž uprostřed hned připomínat sirné jezero, ale…
„Jestliže začnete udusaný, stromy a trávou přirozeně zpevněný
rynek diferencovat dlažbou, tady uděláte chodníček a támhle
asfaltové parkoviště, tak sice jasně vymezíte funkce, ale podstata
návsi se ztratí. Odejde z ní venkovský život.“ Teoretik a historik
architektury Vladimír Czumalo si zase všímá necitlivých počinů
ve městech, které iniciuje nejspíš problematická směs dobrých
úmyslů, ambicí a furiantství. Ve svém textu odmítá „kus povinné
krásy, která má smysl jen v gestu. Zbytečnou sochu na mrtvém
místě sídliště. Obludné keramické jímky na květiny zasypané
nedopalky na náměstí. Dary shůry, které mají chuť urážky. Co by
ještě chtěli, vždyť dostali…“
Velmi originální snahu o pochopení veřejného prostoru předvedl
podle Jana Mužíka student, který se nechal zaměstnat jako
metař v Praze na Starém Městě; během svých směn poznával, co
se tu ve dne i v noci děje. Své poznatky pak shrnul do zajímavé
studie s poetickým názvem Metulice.
z centra města by také nebylo docela šťastné. Ale doprava
individuální a veřejná by měla být vyvážená,“ míní pedagog
urbanistického ústavu. „A je potřeba počítat i s pěší a cyklistickou
dopravou, která dnes prožívá boom.“
Za největší bolest Prahy považuje Jan Mužík radiální dopravu.
„Všichni, kdo jezdí mezi jihem a severem a západem a východem
republiky, musejí projet Prahou. To je hrůza. Absence obchvatu
město obrovsky zatěžuje.“ Ale abychom nekončili pesimisticky:
Jan Mužík naopak vyzdvihuje velkou urbanistickou hodnotu
Prahy, která je založena na šťastné morfologii města: „Praha
je protkána mnoha hřebeny a z okolní krajiny až k centru
pronikají zelené plochy, které jsou skvělé pro rekreaci a sport.
Petřín, Strahovský hřeben, obora Hvězda nebo oblast sahající až
k Hostivici a Břvům – to jsou úžasná místa, a jestliže si je Praha
uchová, bude pořád oblíbená nejen svými obyvateli.“
Zelené pahorky a radiální porcování
Jak je na tom s veřejným prostorem naše hlavní město? Podle
Jana Mužíka se Praha začíná ubírat rozumným směrem.
„Urbanistické zásahy jsou dlouhodobého rázu, není možné je
každou chvíli napravovat,“ říká. Oceňuje například počínající
proces rekonstrukce Václavského náměstí. Vítězný návrh
architektonické kanceláře Cigler-Marani považuje za poměrně
střízlivý, opatrně by však přistupoval k množství plánované
zeleně. „Když se vrátím zpátky k autům – úplně je vytěsnit
Partner 2/2008 15
Parky a zahrady se stávají stále samozřejmější součástí
všech evropských měst. Počátek srůstání města se zelení
je možné zařadit do období romantismu, kdy se obrazně
řečeno „boří“ městské hradby a zeleň svými jistými kroky
nastupuje do uliček a náměstí.
Partner 2/2008 16
Druhý pohled
Stromy versus domy?
Text: Renata Marešová, Foto: Jaroslav Boček
Středověká města v ochranných hradbách
musela šetřit každým metrem, zde se moc
stromů (kromě zahrádek klášterů) nenacházelo.
Nicméně přejít hradbami obehnané město
nebyl problém a za hradbami již bývalo zeleně
dost. Zbořením městských hradeb vzniklo více
městských parků (v Praze například Švermovy,
Vrchlického, Čelakovského sady nebo sady
na Karlově), hlavně s novými urbánními celky
typu Karlín, Vinohrady, ale i Žižkov. První
městské parky vznikají v 19. století při okrajích
lidských sídlišť. Časem, jak se města rozrůstala,
zvětšovala se i plocha městské zeleně.
Kromě kyslíku produkuje zeleň účinné
látky, které mohou tlumit dopad znečištění
ovzduší ve městě, snižuje množství plynných
a prašných imisí, přispívá ke snižování hladiny
hluku a pozitivně působí na lidský organismus.
Výzkumy prováděné již v 60. letech minulého
století potvrdily skutečnost, že zeleň v městských
ulicích se výrazně podílí na duševní výkonnosti,
fyzickém a psychickém zdraví lidí a v nemalé míře
ovlivňuje i sociální chování obyvatel.
Město ovšem není park
Stačí se projít městem a uvědomíte si, že
v lepších částech města je zeleň bohatě
zastoupena, naopak ve čtvrtích, které
nesou mnohé známky městského ghetta, je
zeleň zastoupena minimálně. Přestože jen
málokdo by si dovolil zpochybňovat úlohu
zeleně ve městě, nelze město zaměňovat za
park. Zeleň je pouze jedním z prvků, které
město dotvářejí. V historickém jádru města
najdeme solitérní stromy a často nejrůznější
fontánky nebo výpravně provedené nádrže
se soustavou vodotrysků, které bývají
nedílnou součástí zelené výzdoby. Čím
dále jsme ovšem od historického centra,
tím vnímáme zeleň bohatší a rozsáhlejší.
Zeleň ve městě není přirozená a samovolná,
nevzniká sama a bez pomoci člověka
nepřežije.
Veřejná zeleň
Hlavní město Praha veřejnou zeleň
ve svých vyhláškách reguluje. Veřejná
zeleň představuje jednak zeleň sloužící
veřejnosti nebo nacházející se na veřejných
prostranstvích bez ohledu na vlastnictví.
Veřejnou zelení je tedy stejně tak udržovaný
městský park jako dva keře u vstupu do
supermarketu. Ale obecná norma na to, jaký
by měl být optimální podíl zeleně a zástavby
ve středně velkém městě, neexistuje. Ambicí
města i developerů by mělo být při zástavbě
do zeleně zasahovat co nejméně a její
úbytek kompenzovat například zelenými
střechami nebo výsadbou vzrostlých dřevin
podél komunikací. Úbytek zeleně znamená
zásah do vodních poměrů ve městě, který
způsobuje rychlý odtok vody a povodňová
nebezpečí. Také proto je třeba velké plochy,
jako jsou střechy hal a jiných budov nebo
parkoviště, osazovat nebo pokud možno
členit do menších celků oddělených zelení.
Praha patří mezi města s vyšším podílem
chráněných území i zeleně, ty jsou však
v poslední dekádě ohroženy intenzivním
rozvojem v okrajových částech města.
V současné době má Praha více než
130 významných parků a zahrad. Sem
patří nejstarší klášterní zahrady, hřbitovy,
zahrady, parky hradních areálů, zahrady
paláců a měšťanských domů, královské
a panské obory a zámecké parky, zahrady
a parky usedlostí, zahrady vil, městské parky,
botanické zahrady, areály zdravotnických
zařízení a ostrovy. V metropoli je celkem
jedenáct přírodních parků a 88 zvláště
chráněných území. O některé parky
a zeleň se starají městské části, například
o Františkánskou zahradu, Vojanovy sady,
Karlovo náměstí, Riegrovy sady, Sady
Partner 2/2008 17
Druhý pohled
Druh pozemku
Zemědělská půda
– Orná půda
– Vinice
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
21 352
21 382
21 287
21 221
21 155
21 110
21 047
20 985
20 870
20 788
15 727
15 766
15 686
15 616
15 569
15 534
15 484
15 430
15 329
15 269
10
10
10
10
10
10
10
11
11
11
1
1
0
0
4 004
4 012
4 002
4 001
4 000
4 002
3 997
3 996
3 992
3 978
729
725
723
718
703
692
687
680
672
664
– Chmelnice
– Zahrady
– Ovocné sady
882
869
866
876
873
872
868
868
866
866
Lesní půda
– Trvalé travní porosty
4 866
4 893
4 893
4 878
4 878
4 886
4 911
4 920
4 927
4 960
Vodní plochy
1 066
1 080
1 057
1 057
1 080
1 080
1 080
1 079
1 079
1 079
Zastavěné plochy
4 611
4 683
4 719
4 766
4 807
4 837
4 854
4 871
4 884
4 907
Ostatní plochy**
17 745
17 549
17 628
17 667
17 669
17 677
17 698
17 753
17 853
17 876
Celková výměra*
49 640
49 587
49 584
49 589
49 589
49 590
49 590
49 608
49 613
49 610
Poznámka: * Rozdíly v celkové výměře jsou způsobeny zaokrouhlováním; ** Ostatní plochy zahrnují i staveniště a zeleň
Svatopluka Čecha, centrální parky městských
částí na Proseku, na Jižním Městě, o parková
náměstí atd. Parkový charakter má i zeleň
na některých sídlištích, například ďáblické
sídliště, Solidarita nebo Petřiny. V neposlední
řadě slouží občanům vnitrobloková zeleň
a zeleň mezi domy.
Městská zeleň ale není omezena jen na
zeleň veřejnou. Nezanedbatelnou roli
hraje i zeleň v zahradách, zahrádkách, ale
i třeba v průmyslových komplexech nebo
v okolí supermarketů. Kvalitní zeleň není jen
odpovědností města, ale každého vlastníka
nemovitosti v obci.
Údržba také něco stojí
Běžná údržba parků stojí hlavní město
Prahu mezi 150 tisíci až 1,5 milionem
korun na hektar a rok. Tento rozdíl je dán
především skladbou zeleně a péčí o budovy
Partner 2/2008 18
a cesty uvnitř parků. Poslední dokončená
revitalizace Fürstenberské zahrady stála
220 milionů korun. Přestavba parků
trvá typicky alespoň dva roky, protože
zahradnické práce jsou závislé nejen na
vegetačním období, ale i na dokončení
budov a sítě cest. Nejpřísněji chráněným
objektem zeleně v Praze je obora Hvězda.
Jako národní kulturní památka podléhá
zákonu o státní památkové péči, jako
přírodní památka zákonu o ochraně přírody
a krajiny, a to dokonce ještě na části obory
je vyhlášena Natura 2000, velkou část tvoří
tzv. lesní pozemky, které podléhají lesnímu
zákonu, a část zahradně upravená navíc
podléhá vyhlášce o ochraně zeleně v Praze.
Z hlediska nákladů na budoucí údržbu je
ideální podpořit přírodě blízké procesy. Jejich
aplikace na velké části parků snižuje budoucí
náklady na údržbu parku.
Parky, zahrady, sady
Pražské zahrady jsou jak ohrazené oázy
s fontánami a velkými sousošími, tak
otevřená prostranství na okrajích města.
Praha se pyšní velkým počtem úchvatných
staletých zahrad – palácové zahrady přišly
do módy v 17. století. Svou roli tu sehrál
i nedostatek prostoru – jednu z možností
skýtaly svahy pod Hradem. Mezi nejhezčí
palácové zahrady patří např. Valdštejnská na
Malé Straně, Královská na Hradě nebo Jižní
zahrady na starých hradních valech. Mezi
další krásné palácové zahrady patří např.
barokní Vrtbovská zahrada nebo Ledeburská
zahrada. Opačným pólem k těmto zahradám
jsou například Petřínské nebo Vojanovy sady
či obrovské parky, jako je Stromovka nebo
Letenské sady.
Význam mají také parky, z nichž například
park Lázaro Gárdenase, který je součástí pásu
Zdroj: Ročenka Praha životní prostředí 2007
Tabulka: Úhrnné hodnoty druhů pozemků [ha]
Druhý pohled
parků spojujícího zelený masiv Pražského
hradu s Královskou oborou Stromovka, si
zachoval svůj původní ráz. Vznikl na základě
regulačního plánu profesora ing. arch.
Antonína Engla ve 20. letech 20. století.
Původní charakter této městské zeleně je
ještě zachován v množství starých vzrostlých
stromů. Tento pás parků je do budoucna,
co se oprav týče, rozdělen na několik etap.
Počítá se s rehabilitací aleje u Thákurovy
ulice před budovou bývalého církevního
semináře. Bude upraven parčík a komunikace
převedena novou spojkou. K realizaci by mělo
dojít v roce 2009.
Kolem Prahy vzniká v posledních letech pás
zeleně. Nápad budovat zelený pás kolem
města vznikl ve Vídni už přibližně před 100
lety. V současné době se zpracovává nová
dokumentace pro územní plán Prahy, kde
jsou vytipovávány pozemky vhodné pro
zelený pás.
Permazahrada? A proč ne?
Projdete-li se jakoukoli přírodní krajinou,
zaznamenáte nesmírnou bujnost života,
daří se zde rostlinám i živočichům, nic
zde nepřebývá, nic nechybí. Příroda
s naprostou lehkostí živí hmyz, ptáky, plazy
i zvěř. Současně sklízí, zásobuje, recykluje,
zavlažuje, čistí vzduch, obohacuje půdu,
poskytuje obydlí, je krásná a navíc úžasně
voní… Ekozahrady a přírodní hospodaření
jsou proto právem založeny na určité
změně myšlení.
Nově se rodící styl zahrádkaření a nový
pohled na život na této planetě se nazývá
„permakultura“. Jedná se o styl vytváření
nejen zahrad, ale veškerého prostředí, ve
kterém člověk žije, způsobem, který je
trvale udržitelný a stále se obnovující. Dá se
uplatnit v jakémkoliv měřítku pro zahrady,
lidská obydlí, farmy, obdělávanou půdu,
balkony, vodní plochy, výrobní procesy. Je
to nový způsob myšlení.
Anglické slovo „permaculture“ se skládá
ze dvou slov – permanent a agriculture.
Neznamená to však pouze trvale udržitelné
zemědělství, ale také permanentní kulturu,
protože žádná společnost nemůže přežít
bez trvale udržitelného a etického využívání
krajiny. Tento koncept vznikal v 70. letech
dvacátého století v Tasmánii a Austrálii.
Zakladateli jsou Bill Mollison a David
Holmgren. Permakultura je designérský
systém pro navrhování trvale udržitelných
umělých produkčních systémů a lidských
sídel. Vychází z pozorování přírodních
systémů a z moudrosti tradičního
zemědělství, staví ale také na moderním
vědeckém a technickém poznání.
Každý z nás si může vytvořit zahradu,
která se stará sama o sebe a příliš nás
k tomu nepotřebuje (kromě prvních
let, když ji založíte a než „vyroste“).
Takovou, která je daleko hezčí než všechny
ostatní a nechce po vás žádné peníze na
údržbu. Zahradu, která kvete, plodí ovoce
a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí
se a voní úplně sama, zdravě a esteticky,
protože to jsou základní pravidla přírody,
která vždycky fungovala a fungovat budou,
když se podle nich budeme řídit a ne s nimi
bojovat. Velice stručně řečeno, vezmeme-li
si příklad z přírody, o kterou se nikdo
nestará a přesto je tak krásná (ze zbytků té
nedotčené se celosvětově stávají národní
parky), a zkomponujeme svou zahradu
z prvků, které se vzájemně doplňují
ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad
potřebami a vzájemnými vazbami rostlin
a živočichů a nás, můžeme ušít zahradu
přímo na míru i svým vlastním potřebám
a estetickému cítění. Samozřejmě jsou
k tomu potřeba znalosti mnoha přírodních
funkcí a také trocha intuice a představivosti,
ale někdy je to snazší, než se zdá. Příroda
to tak dělala sama, ještě než jsme slezli ze
stromů a postavili první chemičku.
Zpracováno s použitím informací z webu
http://www.ekozahrady.com/
Partner 2/2008 19
Akademik Stanislav Bechyně
– stavitel Lucerny
Text: Blanka Stehlíková, Foto: Archiv spol. Lucerna-Barrandov s.r.o.
Partner 2/2008 20
Člověk
Stanislav Bechyně, dlouholetý profesor ČVUT, konstruktér a statik světového
významu, disponoval nevšedním talentem, měl nejen hluboké vědecké
znalosti, ale pozoruhodně rozsáhlé byly i jeho praktické zkušenosti. Znalost
několika světových jazyků – ruštiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny
– mu umožňovala sledovat světový vývoj stavebnictví a udržovat kontakt se
zahraničními kolegy.
Když Stanislav Bechyně (*1887) završil
v roce 1910 s vyznamenáním vysokoškolské
studium, stavebnictví už objevilo nový
materiál – beton. Ten Bechyněho zaujal
natolik, že jej používal na skelety budov,
sloupy i celé mostní konstrukce po celý svůj
život a stal se významným odborníkem na
železobetonové konstrukce a technologie
betonu.
Jeden z Bechyněho raných projektů,
originální konstrukce mostu přes Trnávku
v Hořepníku u Pacova z roku 1913, využíval
parabolické oblouky s táhly a zavěšenou
mostovkou. Realizace se stala vzorem pro
konstrukci menších železobetonových
mostů na další dvě desetiletí. Roku 1915
obdržel Bechyně doktorát technických věd
za obhajobu práce věnované konstrukčnímu
řešení objektů oceláren v Hrádku u Rokycan.
Při stavbě výrobních hal automobilky Praga
v Praze-Libni Bechyně uplatnil v roce 1916,
poprvé v tehdejším Rakousku-Uhersku,
hřibové stropy se sloupy z ovinuté litiny.
Jeho největším stavitelským úspěchem,
který přišel v roce 1919, bylo spojení sloupů
a trámů do rámových konstrukcí pro stavbu
paláce Lucerna v Praze. Pozoruhodné je,
že nosné stěny, schody, komíny a zábradlí
byly jenom z betonu. Budova Lucerny se
tak stala první stavbou v Československu,
při které se nepoužilo nosných částí z cihel
nebo dřeva. Uplatnil zde i svůj typický
smysl pro originální řešení staveb. Realizaci
objektu totiž ztěžovali místní úředníci tím,
že stavebníkům zakázali skladovat stavební
materiál, především písek, ve Vodičkově ulici.
Bechyně si ale poradil po svém: našel zdroj
písku přímo pod staveništěm. Nepotřeboval
tedy prostor k uskladnění a písek, který se
vytěžil, byl rovnou použit na stavbu.
V roce 1919 navrhl Bechyně jako jeden
z prvních přemostění Nuselského údolí
v Praze železobetonovým mostem,
v roce 1938 navrhl lehkou betonovou
konstrukci. Stavbu však zastavila druhá
světová válka. Ani další Bechyněho projekt
železobetonového mostu se třemi oblouky
s rozpětím 115 m, který vypracoval po válce
společně s Bohumírem Kozákem, nebyl
realizován.
Nejznámější jsou však jeho mostní
konstrukce, z nichž si přední místo drží
obloukovitý most v Pardubicích z roku 1935
a most přes Váh v Komárně z poloviny
padesátých let. Tento most s plochým
obloukem s rozpětím 112,5 metru mu
vynesl mezinárodní uznání. Bechyně
provedl také stavbu největšího obloukového
dálničního mostu u Senohrab, který byl
dokončen v roce 1950. O pět let později byl
podle návrhu Stanislava Bechyně završen
obloukový most přes Váh v Komárně,
inspirovaný Hennebiqueovým mostem
Risorgimento přes Tiberu v Římě.
Akademik Bechyně se podílel se i na
technických opatřeních při záchraně
ohrožených stavebních památek: na přesunu
rotundy sv. Máří Magdalény u Čechova
mostu, na rekonstrukci Anežského kláštera,
na podchycení technického muzea při stavbě
Letenského tunelu v Praze či na přesunu
gotického kostela v Mostě.
Stanislav Bechyně napsal řadu významných
spisů, skript i článků do odborných časopisů,
z nichž některé byly přeloženy do mnoha
jazyků. To všechno ho po válce vyneslo
mezi první československé akademiky. Byl
vyznamenán mnoha řády a cenami, stal se
členem řady zahraničních vědeckých institucí
a obdržel i státní cenu.
Partner 2/2008 21
Výlet
Cestička k Majrovce ušlapaná
Text: Blanka Stehlíková, Foto: Hornický skanzen Mayrau
Cestička k Majrovce ušlapaná, šla po ní dívenka uplakaná, zpívá se ve známé
hornické písničce. I když cestičkou k dolu Mayrau kráčeli kladenští horníci
s písní na rtech naposledy před více než deseti lety, vyplatí se Hornický
skanzen Mayrau navštívit. Kladnu se totiž podařilo, podobně jako dalším
evropským městům, vrátit do postindustriální krajiny život.
Secesní těžní stroj firmy Ringhoffer Praha
z roku 1905, těžní stroj Koeppe rovněž z roku
1905 a těžní stroj Robert z roku 1932, který
pamatuje elektrifikaci dolu. Všechny jsou i po
devadesáti letech ostrého provozu v perfektní
kondici.
V kopci Homole je návštěvníkům přístupná
učňovská štola se 130 metry důlních děl
a s expozicí komplexně mechanizovaného
porubu, frontální zátinkou, důlní dopravou
a přetlakovou komorou. Hned vedle je
budova Dýmnice, kde trénovali záchranáři
zdolávání důlních ohňů. Na volném
prostranství jsou k vidění části výztuže,
důlní stroje, vozíky a nakladače. Pohled
z ptačí perspektivy na areál a jeho okolí
nabízí vyhlídková terasa na původní budově
záplavu.
Skanzen Mayrau, který je veřejnosti přístupný
po celý rok, vznikl na základě konceptu
posledního pracovního dne. Dvouhodinová
prohlídka začíná v malé muzejní expozici
promítáním krátkých dobových dokumentů
a pokračuje někdejší známkovou kontrolou
Partner 2/2008 22
do hornických šaten se skříňkami s typickou
pánskou výzdobou. V řetízkové šatně visí
oblečení a boty, jako by je tam včera někdo
vytáhl. Následuje prohlídka původních
strojoven těžních jam, v nichž jsou
nainstalovány výsostné technické památky.
Důl Mayrau se rozkládá 30 km
západně od Prahy, nejlépe je
dostupný kladenskou městskou
linkou číslo devět ze zastávky
Vinařice, Důl Mayrau.
Expert
K. Lepasoon: Snažím se
udržovat rovnováhu
Senior Executive Team, neboli vrcholové
vedení Skanska AB, má od dubna letošního
roku novou členku. Stala se jí Karin Lepasoon,
dosavadní šéfka komunikace ve Skanska AB.
Karin nastoupila do firmy v roce 2006 na pozici
Senior Vice President pro komunikaci. V této
chvíli je jedinou ženou v sedmičlenném týmu
manažerů. Požádali jsme ji o krátký rozhovor.
Počátkem roku jste byla jmenována do SETu.
Jste v něm jedinou ženou. Jak se jako Senior
Vice prezidentka cítíte? Co se tím pro vás
změnilo?
Moje jmenování mi udělalo velikou radost, je
to profesní krok vpřed a čeká mne zajímavá
práce. Zároveň je to důležitý signál svědčící o
tom, že komunikaci a rozvoj značky považuje
společnost Skanska za stále klíčovější. Těším
se, že budu moci celou oblast komunikace ve
Skanska zefektivnit, moje členství v SETu mi k
tomu určitě napomůže.
Proč byla – podle vás – dána taková
důležitost právě komunikaci? Myslím, že je to
historicky poprvé, co je zástupce komunikace
členem nejvyššího vedení koncernu. Nebo se
pletu?
Je to pravda, Skanska se skutečně čím
dál více soustředí na komunikaci a rozvoj
značky. Celá skupina se postupně integruje,
všechny naše jednotky ve světě nyní působí
pod stejnou značkou. Rozvoj značky navíc v
těchto dnech dostává zcela zásadní význam.V
následujících třech letech budeme potřebovat
přijmout zhruba 12 tisíc nových kolegů
do netechnických, kancelářských profesí.
Samozřejmě chceme přijmout ty nejlepší lidi, a
k tomu je značka naprosto klíčová.
Co předchází tomu, než se člověk dostane
do takové pozice? Jaké kvality jste musela
prokázat?
Dříve jsem pracovala jako zástupce vedoucího
komunikace ve společnosti Gambro,
světového výrobce lékařských přístrojů. V
rámci této pozice jsem řídila některé zásadní
změny ve způsobu komunikace celé firmy
a podobné změny nyní čekají společnost
Skanska, takže své zkušenosti budu moci
naplno využít a zúročit.
U nás jsou to spíše výjimky, že se žena
propracuje na vrcholovou manažerskou
pozici. Jaká je situace ve Švédsku?
V oblasti komunikace pracují ve Švédsku
ženy v řídících pozicích relativně běžně.
Některé jsou i členkami vrcholového
managementu. Obecně se dá říci, že počet
žen ve vedení a představenstvech švédských
společností stoupá, i když se začínalo téměř
od nuly.
Vystudovala jste práva, studovala jste na
prestižní švédské a holandské univerzitě. Proč
jste se rozhodla opustit právničinu?
Jednoduše proto, že mě komunikace nadchla.
Je to neobyčejně inspirativní práce. V roce
1994 jsem pomáhala při švédském referendu
o vstupu do EU a pokud jde o komunikaci,
tehdejší kampaň mi otevřela oči. Měla jsem
pocit, že dělám věci, na kterých záleží, ta
práce mě uchvátila a bavila mě. A tak je to
dodnes. Podle mě mají oba obory spoustu
společného. V obou profesích je nesmírně
důležitý jazyk a v kritických situacích je
nutné dělat důležitá právní a komunikační
rozhodnutí.
Mohu se zeptat na vaše životní hodnoty,
priority?
Snažím se udržovat rovnováhu mezi prací
a volným časem. Práce a rodina jsou moje
jednoznačné priority, což znamená, že člověk
musí občas vypustit jiné věci.
Jak si nejlépe odpočinete?
Trávím hodně času s rodinou a přáteli, často
jezdíme ven do přírody. Ráda surfuji, vlastně
celá rodina máme stejný koníček. K surfování
se sice dostanu málokdy, ale když už se to
povede, dává mi to jedinečný pocit svobody,
jsem blízko přírody, člověk překonává vlastní
hranice a zlepší si fyzičku. A kromě toho je to
skvělá zábava!
Partner 2/2008 23
Právě stavíme
Praha jde vstříc Plzni
Okolí pražské stanice metra Stodůlky bylo dosud vnímáno jako místo, kde
končí obytné čtvrti metropole a začínají pole a louky, na nichž stojí pouze
izolované průmyslové či obchodní areály. To už je dnes ovšem minulostí. Od
března letošního roku zde společnost Skanska CZ staví první část zcela nové
čtvrti Západní Město nazvanou City administrativa.
Západní Město je vpravdě ambiciózní projekt,
jehož investorem je společnost FINEP. Podle
plánů investora pole a louky v příštích letech
nahradí vily, obytné domy a kancelářské
Partner 2/2008 24
budovy stojící na bezmála 150 tisících metrů
čtverečních. Laicky řečeno, vznikne zde zcela
nová živá obytná a kancelářská čtvrť. V březnu
2008 investor podepsal smlouvu se společností
Skanska CZ a byly zahájeny stavební práce.
„Jako první vzniknou v okolí stanice
metra Stodůlky tři administrativní budovy
a infrastruktura v celé budoucí čtvrti. S tím by
měla být společnost Skanska hotova do března
roku 2010. Hned poté bude zahájena výstavba
dalších etap projektu, které jsou zatím ve fázi
administrativních příprav,“ říká projektový
manažer společnosti Skanska CZ Richard Bakos.
Nejvyšší ze zmíněných administrativních budov
vyroste do výše deseti pater. Jedna z menších
budov bude šestipatrová, druhá pětipatrová.
Jejich podoba vznikla na rýsovacích prknech
renomovaného pražského ateliéru AHK
Architekti. Ze stejného ateliéru pocházejí
i návrhy dalších objektů, které v budoucnu
vytvoří administrativní komplex nazvaný
Francouzská čtvrť.
Práce na samotné stavbě probíhají podle
harmonogramu. V březnu 2008 převzala
společnost Skanska stavbu a nyní na ní již pracují
dva týmy. Pracovníci pod vedením Richarda
Bakose mají na starosti výstavbu zmíněných tří
administrativních budov, tým Martina Vlka začal
budovat v celé čtvrti infrastrukturu. „Staveniště
jsme řádně převzali, zabezpečili a nyní
Právě stavíme
hloubíme stavební jámy. Z nich poté začnou
vyrůstat skelety budov. Práce máme rozvržené
až do března 2010, jde tedy o dlouhodobou
záležitost,“ říká Richard Bakos.
Souběžně se stavbou se začíná budovat
již zmíněná infrastruktura. „Začínáme na
zelené louce, takže je nutné vybudovat
veškeré sítě, které moderní město potřebuje.
Vznikne zde dešťová a splašková kanalizace,
retenční nádrž, vodovod, plynovod,
elektrorozvody a venkovní osvětlení. Ještě
předtím, než s jejich výstavbou začneme,
je nutné provést hrubé terénní úpravy,“
upřesňuje Martin Vlk. Zmíněné terénní
úpravy přitom obnášejí zejména vybudování
zeleného valu fungujícího jako přirozená
bariéra, která budoucí aglomeraci oddělí od
komunikace.
Projekt
Projekt City administrativa – Západní Město
patří k největším, které se v hlavním městě
Praze stavějí. A to jak z hlediska výše investice,
tak velikosti zastavěné plochy.
„Jedná se o jednu z historicky největších
zakázek společnosti Skanska CZ. Jenom
výstavba tří administrativních budov přijde
na 2,25 miliardy korun. City administrativa
nabídne 90 000 m2 moderních kancelářských
ploch, to je ovšem pouhý začátek, který
teprve odstartuje proměnu celé oblasti,“
uvádí generální ředitel společnosti Skanska CZ
Jindřich Topol.
První tři objekty, nazvané B1, B2 a B3, již znají
svého nájemce. V roce 2010 se v nich usadí
nadnárodní společnost Siemens, která zde
bude mít sídlo své české pobočky.
Po dokončení se stane City administrativa
– Západní Město vyhledávanou rezidenční
čtvrtí a sídlem mnoha firem a společností.
Rozloha pronajímatelných ploch bude více než
sto tisíc metrů čtverečních, rozloha bytových
ploch pak 40 tisíc čtverečních metrů. Celkově
zde vznikne okolo 10 tisíc bytů, pro jejichž
obyvatele bude připravena řada restaurací
a obchodů. Celá čtvrť pak bude koncipována
podle nejmodernějších ekologických trendů
a bude plná stromů a zeleně. Západní Město
bude ve finále rozděleno na administrativní
komplex Francouzská čtvrť a bytové komplexy
Britská čtvrť a City bytová.
O tom, kdo vybuduje Britskou čtvrť
a následující etapy projektu, rozhodnou další
výběrová řízení, která by měla postupně
proběhnout. „Velice rádi bychom samozřejmě
v Západním Městě získali i další zakázky. To,
že nyní budujeme jeho první etapu, nás na
jednu stranu řadí k favoritům, na druhou
stranu nás to ale velice zavazuje. Musíme totiž
ještě předčit vysoký standard, na který jsou
naši klienti zvyklí,“ dodává Petr Šimon, ředitel
závodu Čechy, Skanska CZ.
Rozloha pronajímatelných ploch: Rozloha bytových ploch:
Rozloha zeleně:
Předpokládaný termín dokončení 1. fáze projektu:
Celková rozloha první fáze projektu:
více než 100 000 m2
40 000 m2
75 000 m2
r. 2012
14 hektarů
Partner 2/2008 25
Partner 2/2008 26
Foto: T. Kubeš
Postavili jsme
Charakteristika stavby
Ing. Michal Beňák
Je ve firmě relativně krátkou dobu, od
roku 2005, kdy nastoupil do tehdejší Divize
Technologie. V oboru však působí mnohem
déle, prakticky po celý svůj profesní život.
Specializuje se na oblast čističek odpadních
vod, kanalizace, vodojemů a vodovodů,
a to i v době svého působení ve Vojenských
stavbách. Vystudoval stavební fakultu
Českého vysokého učení technického,
obor pozemní stavby. Po ukončení studia
nastoupil na pozici mistra, postupně si
vyzkoušel další. Dnes je projektovým
manažerem.
Michal Beňák má kromě velkého projektu
rekonstrukce ČOV v Karlovarském kraji
za sebou i specifické projekty, jako
sanace sesuvu půdy dešťovou kanalizací
v Dalovicích či dostavba ČOV v Brandýse
n. Labem, výstavba podtlakové kanalizace
a ČOV Libice nad Cidlinou.
M. Beňák je ženatý, zatím bezdětný a bydlí
v Zárybech nedaleko Prahy. K jeho zálibám
patří sport – zejména rád lyžuje a potápí se
v korálových mořích, a dále vysokohorská
turistika.
Jedná se o rozsáhlý vodohospodářský
projekt, který se skládal z osmi dílčích
projektů. Byly zmodernizovány čistírny
odpadních vod v Karlových Varech, Ostrově,
Jáchymově, Nové Roli, Horním Slavkově
a Chodově, zrekonstruovány kanalizační
sítě v Karlových Varech a Jáchymově
a vybudovány nové v Nové Roli a Chodově.
V rámci intenzifikace ČOV Ostrov proběhla
demolice původních nádrží a vznikly nové
biologické linky a dosazovací nádrž, byl též
vybudován nový objekt hrubého přečištění.
Dále byla provedena rekonstrukce kalových
nádrží s doplněním technologie pro
zahuštění kalu. V centrální karlovarské
čistírně odpadních vod (ČOV) v Drahovicích
byly vyměněny původní technologie za
nové, účinější. Součástí modernizace byla
i nová kogenerační jednotka a dva plynové
kotle, které budou využívat bioplyn vznikající
ve vyhnívací nádrži na vytápění nádrží, pro
ohřev vody a vytápění budov čistírny.
Zajímavost stavby
Projekt byl stavebně poměrně náročný;
projekty probíhaly na několika místech
současně, bylo těžké vše skloubit.
„Rekonstrukce kanalizace přímo v lázeňské
zóně v centru Karlových Varů probíhala
bezvýkopovou technologií, což přinášelo
řadu komplikací. Kvůli devítitýdenní odstávce
karlovarské ČOV jsme byli i v centru mediální
pozornosti – rybáři si pochvalovali, vodáci
stěžovali,“ říká M. Beňák. Námaha ale
stála za to – čištění odpadních vod je nyní
mnohem lepší, stejně jako kvalita vody
vypouštěné z čističek do vodních toků.
Základní údaje o stavbě
Název
Karlovy Vary, regionální vodohospodářský projekt
Projektant
KV Engineering s. r. o., Karlovy Vary
Zahájení
Květen 2006
Dokončení stavebních prací
Prosinec 2007, předání investorovi – leden 2008
Investor
Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech
Dodavatel
Sdružení Čistá Ohře – Skanska CZ a. s. a Stavby silnic
a železnic, a. s., oblast Čechy západ, závod Karlovy Vary
(Skanska – 60 %, SSŽ – 40 %)
Subdodavatelé
K+H Kinetic a. s. – dodavatel technologické části ČOV
Karlovy Vary, Královopolská RIA a. s. – dodavatel
technologické části ČOV Ostrov, EKO-KV s. r. o.
– dodavatel stavební části ČOV Ostrov, VOD-KA a. s.
– dodavatel bezvýkopové technologie rekonstrukce stok
Realizační tým
závod Průmysl – Voda, středisko 210,
Ing. Michal Beňák – projektový manažer
Partner 2/2008 27
Partner 2/2008 28
Foto: J. Boček
Postavili jsme
Charakteristika stavby
Petr Mašek
Pracuje ve společnosti Skanska přes
20 let. Po absolvování stavební fakulty
Českého vysokého učení technického
v Praze nastoupil v roce 1985 do firmy,
tehdejších IPS, a začal na pozici asistenta
stavbyvedoucího. Postupně se vypracoval,
dnes je projektovým manažerem. Na
svém kontě má stavby jako bytové domy
v Praze-Nových Butovicích, Makro v Hradci
Králové, areál ICE Czech v pražských
Letňanech. Rekonstrukce Füstenberské
zahrady v centru metropole je jedním
z jeho posledních projektů, na nichž se jako
projektový manažer podílel.
Petr Mašek je ženatý a má 2 děti. Bydlí
v Praze a nejlépe si odpočine při sportu
(tenis, lyžování).
Veřejnosti se nyní otevírá poslední a největší
z palácových zahrad, která dosud nebyla
zpřístupněna. Tato atraktivní a cenná
památka, jejíž historie sahá až do 13. století,
kdy se zde rozkládaly vinice, se rozkládá
na ploše 1,55 hektaru, její šíře je 130 metrů
a celková výška 10 teras od rovinné části
zahrady činí 35 metrů. Rekonstrukce
znamenala nejen úplnou obnovu zeleně,
ale také výstavbu nových opěrných zdí,
opravu vyhlídkového altánu a výstavbu
dvou oranžérií a zahradních domků.
Rekonstrukční práce na obnově terasovitých
zahrad patřily bezesporu k nejnáročnějším
akcím památkové péče. „Vzhledem k poloze
v těsné blízkosti Hradu byla stavba hodně
na očích, navíc byla obtížně dopravně
dostupná. Rekonstrukce byla opravdu
obtížná,“ potvrzuje Petr Mašek.
Zajímavost stavby
Zajímavostí tohoto architektonického
a malebného zahradního koutu v těsné
blízkosti sídla panovníků je obnova dvou
oranžérií ve střední části zahrady, v horní
části bude návštěvníkům k dispozici
pavilonek s občerstvením a sociálním
zázemím.Zahrada je i zelenější – zahradníci
zde vysázeli přes 3500 květin, 8500 dřevin
a 2200 růží. Večerní prohlídky umožní nově
instalované osvětlení.
Základní údaje o stavbě
Název
Rekonstrukce Füstenberské zahrady v Praze
Projektant
Architektonický atelier MEPRO
Zahájení
Září 2006
Dokončení
Květen 2008
Investor
Hl. město Praha (spolufinancováno z fondů
Evropské unie a státního rozpočtu)
Dodavatel
Skanska CZ a. s.
Subdodavatelé
Ingbau, Bauplus
Realizační tým
PT 20, Ing. Petr Mašek – projektový manažer,
Martin Michálek – stavbyvedoucí
Partner 2/2008 29
Nechci se měnit s funkcí
Text: Eva Vítková, Foto: Tomáš Kubeš
Partner 2/2008 30
Expert
Jak se vám sedí v novém křesle?
Velmi dobře, děkuji. Zatím jsem se
nepřestěhoval ani do nové kanceláře
po svém předchůdci, nyní jsem ve fázi
seznamování se s novými věcmi, lidmi,
zjišťuji si, co a jak funguje. Těším se na
nový typ práce, na spolupráci s kolegy
z představenstva. Naštěstí jsem se všemi
pracoval i ve své předchozí funkci, ostatně
jsem ve firmě už osm let. Jsou to špičkoví
manažeři a určitě se od nich mohu mnohé
naučit. A také se těším na práci s novými
kolegy ze Skanska Servis.
skupiny Skanska v ČR a SR. Není to trochu
vzdálené tomu, co jste doposud dělal?
Myslím, že ne. Tím, že jsem se zabýval strategií
celé skupiny, oblastí akvizic a investic, kde
se o nákup de facto také jedná, jsou mi ty
oblasti velice blízké. Ta rozhodující kritéria jsou
podobná.
Prý jste zastáncem trvale udržitelného
podnikání. Co si pod tím můžeme představit?
Podle mne je to jeden z principu podnikání.
Termín trvale udržitelný rozvoj je dnes hodně
moderní, já tu trvalou udržitelnost beru
Sympaťák, napadne vás při prvním pohledu či
setkání. Není arogantní, není namyšlený, stále
se usmívá. Někdo by řekl, že je až nenápadný.
Nenechte se mýlit. Leoš Vrzalík je manažer s jasnými
názory, ví, co chce. V polovině letošního roku se stal
generálním ředitelem složky Skanska Servis.
Dosud jste se zabýval především
strategickým řízením a krátce i trvale
udržitelným rozvojem. Jak se dá TUR
strategicky řídit?
Každá oblast, která je řízena, by měla mít
svoji strategii. Strategie by měla být krokem
číslo jedna v každé řídící funkci. Zkoušet
různé cesty, než konečně trefím tu správnou,
je finančně nákladné i časově náročné. Jsem
zastáncem tzv. teorie řízení z budoucnosti
– představím si, jak bude trh a mé okolí
v rozmezí cca tří až pěti let vypadat a kde na
něm chci být já, z toho mi vyplyne strategie.
Řídit se podle okamžité situace je sice možné,
ale krátkozraké. Strategie je velmi důležitá,
zejména v práci.
A v životě?
Strategie v životě, to není tak jednoduché
jako v byznyse. Nedávno jsem zaslechl
citát Woodyho Allena: Jestli chcete Boha
rozesmát, řekněte mu něco o svých plánech.
Myslím, že dokonale vystihuje podstatu
problému.
V nové pozici budete mít na starosti nákup,
majetkové operace a podpůrné služby
z hodně širokého úhlu pohledu. Na Západě se
spousta firem honosí tím, že fungují už řadu
let, třeba od roku 1891, stejně jako spousta
šlechtických rodů existuje a působí stovky
let. Je to tím, že ve svém každodenním životě
mají zavedené principy trvalé udržitelnosti.
O tom to je: že nedělám nic, co by tu firmu,
rod mohlo z jakéhokoliv důvodu zlikvidovat.
To samé platí o životním prostředí – snažím
se v tom svém podnikání dělat jen takové
věci, které neubližují mému okolí, místu, kde
žiju a které mi dává bezprostřední zdroje
k obživě.
Proto cestujete na pracovní akce vlakem?
Také, ale těch hledisek a důvodů je více.
Připadá mi, že člověk se zavře do té plechové
krabice, do auta, a ztrácí trochu kontakt s
realitou. Projede pak několik set kilometrů
velkou rychlostí a vlastně ani neví, kudy a
přes co jede. Pokud mám jet do Ostravy či do
Bratislavy, cesta vlakem trvá zhruba stejně
dlouho jako cesta autem. Ve vlaku navíc
mohu pracovat, udělám si, co potřebuji, mohu
pozorovat krajinu, nemluvě o tom, že pořád
je to významně levnější. A já mám ty vlaky i
nádraží prostě rád …..
A budete to tak dělat i jako vrcholový
manažer?
Ano. Nechci se měnit s funkcí, to v žádném
případě…. Mám svoje životní filosofie,
které nechci měnit podle toho, co mám
na vizitce. To bych hrozně nerad. I když
budu muset nyní více cestovat, vždy bude
možnost volby a vždy budu zvažovat, zda
pojedu vlakem nebo autem. A to jak po
Praze, tak mimo ni.
Pro spoustu lidí, a nemusejí to být ani
manažeři, je téměř nepřijatelné používat
k přepravě městskou hromadnou dopravou.
Vám to nevadí?
Nevadí, naopak. Mohu si zvolit, zda si
sednout do auta nebo jet tramvají. Bydlím
blízko práce a tak mi připadá i nesmyslné
jet autem. Normálnější se mi zdá sednout
si do tramvaje, obvykle je to i výhodnější
časově a ekonomicky. Já oba druhy dopravy
vnímám naprosto rovnocenně. Auto není
vždy nejrychlejší dopravní prostředek, jak je
to zažito, je to druh drogy. Vyrábějí se čím
dál pohodlnější vozidla, moderní automobily
jsou takové převlečené obýváky, aby to lidem
připadalo pohodlné, ale ve skutečnosti je to
velmi únavná záležitost. I chůze je z tohoto
pohledu velmi prospěšná – že můžete
bezprostředně vnímat své okolí, že jste
v kontaktu.
A budete, jako ředitel Skanska Servis,
podporovat ježdění MHD?
Rád bych, ale zatím vítězí autokultura. Lidé si
zvykli maximálně využívat auta a jezdí s nimi
prakticky pořád a všude, bez ohledu na to
kolik je to stojí. Proto mluvím o určitém druhu
závislosti ….. auto je, stejně jako oheň, dobrý
sluha, ale zlý pán. Nechci, aby mě ovládalo,
aby mě odstřihlo od ostatních druhů dopravy
jenom proto, že je to prostě pohodlnější.
Ale prosazovat takovýto přístup ve firmě
masově nepůjde. Je to o volbě každého z nás,
o způsobu myšlení.
Když letíte letadlem, a tomu se občas
nevyhnete, nemáte pak špatný pocit?
Snažím se lety minimalizovat, létám jen na
konkrétní jednání a nepříliš často. Nechci, aby
vznikl dojem, že jsem v tomto směru příliš
ortodoxní. Cestování k práci a k životu prostě
patří. Vždy zvažuji jaký dopravní prostředek
použiji, ale že bych si třeba nevybral
dovolenou jen kvůli tomu, že do toho místa
musím letět letadlem, tak to ne.
Partner 2/2008 31
Expert
Věříte teorii o tom, že každý máme svoji
ekologickou stopu?
Každý za sebou zanecháváme nějakou stopu,
a nemusí být jen ekologická. Fakt je, že Země
je zdrojově i prostorově omezená. A že je
lidí několikanásobně více než třeba před sto
lety a jejich spotřeba giganticky narostla. To,
co dnes bereme jako běžnou součást života,
nebylo před pár staletími součástí života ani
těch nejbohatších. Stavíme se do role, že
bychom bez těch věcí nepřežili. Když jsou
omezené zdroje a spotřeba roste, křivky se
přibližují. I když je snaha zvyšovat křivku
zdrojů různým technologickým pokrokem,
například intenzifikací zemědělství, ukazuje
se, že její růst není až tak extrémní. My, jako
euroamerická civilizace, jsme zaměřeni na
růst křivky spotřeby. Trpíme neuvěřitelným
optimismem, že zdroje budou pořád – proto si
lidé tak snadno berou půjčky (ono se to nějak
splatí….) a když se to sesype, je už pozdě.
Podobně je na tom civilizace: už hezkou dobu
žijeme na dluh. Celou předchozí historickou
etapu žili lidé ze Slunce, které jim zařizovalo
veškerou obživu …nyní žijeme z toho, co se
miliony let vytvářelo – uhlí, ropa… ale bereme
extrémně víc, než toho dorůstá. Víra v naše
schopnosti je příliš vysoká….
Takže návrat na stromy?
To rozhodně ne. Spíš si myslím, že jsme
odtrženi od reality vzniku a zániku.
V obchodech si koupíme kus masa, plechovku
koly, vodu v plastu aniž bychom věděli, jak
Když byste si mohl vybrat, kde byste chtěl
žít (v jaké zemi, v jakém světadíle)
Mně se ve středu Evropy ohromně líbí.
Neměnil bych.
Jak nejraději trávíte dovolenou?
S rodinou v horách.
Co vám na současné době vadí?
Fungování podle principu „po nás
potopa“.
Co si myslíte o ženách - feministkách?
Žena je dílem božím a je jedno jaké má
vyznání.
Co považujete za svůj největší úspěch –
pracovní a životní?
O tom pracovním je tento rozhovor,
a o tom životním vlastně také.
Partner 2/2008 32
žila ta kráva, jejíž maso jíme, kolik vody
se spotřebuje na výrobu litru džusu, kolik
energie stojí vyrobit a pak zlikvidovat plastové,
hliníkové, papírové a jiné obaly. Prostě to
koupíme, spotřebujeme a vyhodíme. A mnozí
ani netuší, jaký je rozdíl vyhodit obal do černé
A co za životní výhru?
Celý svůj život. Taky jsem se mohl narodit
někomu jinému,někde jinde a řešit
naprosto jiné problémy. Výhrou je ta
pozitivní shoda okolností…
Čeho byste se nikdy nevzdal?
Mých blízkých
Co byste označil za důležitou životní lekci,
zkušenost?
Každý den je sbírám
Bez čeho byste se neobešel, na čem jste
závislý?
Každá služební cesta mi potvrzuje
domněnku, že jsem závislý na své rodině.
Ale léčit se nehodlám…
či oranžové popelnice – on to někdo nějak
zpracuje, někdo se o to postará. Hesla jsou
jedna věc, jde o to poznat realitu.
Jako vrcholový manažer máte patřičný
služební vůz. Prý hledáte auto, které by bylo
co nejšetrnější k životnímu prostředí. Jak
bude vypadat – bude na solární energii, na
plyn či na vodík?
Na všechno existují prakticky jen prototypy,
je to fakt problém.. Převzal jsem služební
auto, které není blízké mému naturelu,
duševně se s tím peru. Momentálně se
rozhlížím po trhu. Uvažoval jsem například
o zemním plynu, ale v současných
podmínkách je to nepraktická záležitost.
Nedočkavě vyhlížím hybridní auto na
naftu o spotřebě méně než 3 litry na km.
Hybridní auta by se mohla stát zajímavým
mezistupněm pro nástup nových paliv.
Vystudoval jste ekonomii, tedy pragmatickou
vědu zacílenou na zisk. Co vás vede
k takovémuto způsobu chování? Kdo měl na
vás v tomto směru největší vliv?
Dospěl jsem k němu životní zkušeností.
Základem je rodinná výchova, ale moji
rodiče nejsou žádní ekologové. Jsem městský
bytový typ, navíc velice pohodlný. Trempinků
Expert
a výprav pod stan jsem absolvoval jen
pár. Mám přírodu rád, ale také mám rád
svůj komfort. Ke střídmému životu jsem
byl vychován, ale můj světonázor vznikl
v průběhu let. Stačí se dívat kolem sebe,
vnímat a věci si připouštět.
Mimochodem, vychováváte takto i své děti?
Jsa stratégem, ve výchově tedy zrovna
žádný velký systém nemám… podle
mě je důležitý přímý příklad. Jedna věc
je něco prohlašovat a druhá je se tak
chovat. A děti to vnímají a ptají se proč.
To, co se dělá doma, je pak pro ně v dalším
životě normální. Se ženou se snažíme
o zážitkovou výchovu – spíš než zahrnovat
je materiálnem jim vytvářet zážitky.
Nepřemýšlíme o tom, co jim koupit, ale kam
je vzít. Prvotní reakce sice není vždy zcela
kladná, ale nakonec to děti ocení, mohou
pak vyprávět, kde byly a co viděly. Jednotlivé
zážitky – z přírody, kultury, se jim pak
propojí a dají si věci do souvislostí.
Předpokládám, že doma třídíte odpadky.
Je vaše rodina v tomto směru ještě více
ekologická? Používáte třeba látkové plenky
místo oblíbených a pohodlných papírových?
Jo pleny! Máme deset kusů bambusových
plen, které pereme. Je to ekologické a
ekonomické, jedna stojí 300 korun, ale ta
investice se nám už mnohonásobně vrátila.
Ale je-li potřeba, používáme i jednorázové
pleny, ani v tomto směru nejsme ortodoxní.
Odpadky samozřejmě třídíme, a to včetně
hliníku, který pak vozíme do Toulcova dvora,
kde na něj mají speciální popelnici.. Až se
bude v Praze třídit bioodpad, budeme mezi
prvními.
Ještě se vrátím k tématu trvale udržitelného
podnikání. Řekla bych, že u nás je tato oblast
zatím v plenkách a prosadit ji bude běh na
dlouhou trať….. je to tak?
Každá firma má v oblasti trvale udržitelného
podnikání dvě roviny – jak vyrábí, jaké prostředky
a suroviny používá, kolik spotřebovává energie
atd. a co vyrábí – jak vypadají její výrobky, jak
moc jsou trvale udržitelné. Jedna věc je jak
se při stavění chováme, druhá jaký produkt
budeme nabízet. Já jako šanci vidím stavět
a nabízet nízkoenergetické domy, či chcete-li,
stavět energeticky soběstačné stavby. Osobně
to považuji za největší výzvu stavebnictví…
a vlastně jedinou možnost do budoucna.
Větší závislost na vnějších dodávkách energií
znamená i větší riziko.
To asi nebude zcela jednoduché.
Připadá mi, že my, Češi, pořád řešíme
principy místo toho abychom něco dělali.
To mně vadí i v životě. Přitom spousta
těch nových věcí by šla udělat levně
a bezbolestně… ale jsme zřejmě národ
diskutérů. I zde jsme v zajetí stereotypů
a jednoduchých řešení: dům musí nějak
vypadat, nějak fungovat a nějakým
postupem se staví po řadu desetiletí. Ale
jsem optimista a jsem si jist, že tlak od
spotřebitelů bude narůstat, a to jak na firmy
a jejich trvale udržitelné podnikání, tak na
nabídku nízoenergetických až soběstačných
domů. Utvrzují mne v tom příklady
z okolních zemí.
Přednášíte i na stavební fakultě ČVUT. Jak
oblast trvale udržitelného rozvoje a zeleného
stavění vnímají studenti, nová generace?
Mám z toho velmi dobrý pocit, pro mladé lidi
je toto opravdu téma, mají zájem to řešit a cítí
to jako důležitou věc. Šokuje mě až gigantický
rozdíl v náladě lidí na univerzitách a lidí
v podnikové praxi.
Myslíte, že se oblast trvale udržitelného
rozvoje dá aplikovat i na činnost společnosti
Skanska Servis?
Ano, dá se to aplikovat na každou firmu.
Velice brzy přijdu s tím, jak se to dá aplikovat
na Skanska Servis. Každá činnost člověka se
dá posuzovat z pohledu trvalé udržitelnosti,
stejně jako služba. V USA teď například
řeší trvalou udržitelnost svého podnikání
i právní firmy. Takže to jde, chce to jenom
chtít, rozhlížet se po světě. Naopak si myslím,
že Skanska Servis by v tomto směru mohla
být pilotním balónkem, chtěl bych ukázat,
jak firma může fungovat na základě těchto
principů a poskytovat přitom kvalitní služby.
Ing. Leoš Vrzalík (*1971)
absolvoval obor Mezinárodní
obchod na VŠE v Praze a po praxi
v bankovnictví pracoval jako
manažerský poradce v Ernst&Young.
Ve skupině Skanska pracuje od roku
2000. Leoš hraje od šesti let tenis a na
svých víkendových toulkách s rodinou
poznává krásy české krajiny.
že poskytuje kvalitní konkurenceschopné
služby. Chtěl bych, aby si Servis vydobyl své
pevné místo ve skupině.
Jaké úkoly vás v nejbližší době čekají?
Musím doladit věci, které vznikly k 1. lednu
a nejsou ještě zcela zaběhlé, nejsou dotaženy.
Chci se potkat s maximem našich lidí i našich
zákazníků. Externích i těch vnitrofiremních.
A také chci pracovat na té nové vizi, jak jsem
už říkal.
Často se manažerů ptám, čím jako děti
chtěli být. Jaký byl váš klukovský sen
o profesionální kariéře?
Já jsem jako dítě žádné zvláštní představy
o tom, čím bych chtěl být, co bych chtěl dělat,
neměl. Vždy jsem tíhnul k číslům, bavila mě
matematika. K obchodu a ekonomii jsem
dospěl přirozenou cestou. Ale vzpomínám si,
že mi učitelka na gymnáziu říkala, že bych měl
být buď farářem, nebo soudcem… Mám pocit,
že teď budu něco mezi…
Jste v nové funkci velmi krátce, přesto máte
už určitě představu o tom, jakým směrem se
Skanska Servis bude ubírat.
Servis bude potřeba stabilizovat, aby
se jeho služby staly nezbytnou součástí skupiny, aby si jednotlivé akciové
společnosti skupiny Skanska zvykly na to,
Vy máte celkem čtyři děti, nejmladší Elišce je
necelý rok. Jak to zvládáte?
Děti jsou moje ohromná radost (a to říkám
i teď – pár dní po vysvědčení). Je ale potřeba
říci, že skvěle fungující rodina je výsledkem
ohromné práce mojí ženy. Pokud jí mohu
i takto poděkovat, rád bych tak učinil…
Partner 2/2008 33
Umění stavět mosty
Zdroj: Worldwide, Skanska AB
Partner 2/2008 34
Za hranicemi
Nového vrcholu mostařského umění
dosáhla Skanska ve švédském Göteborgu,
kde postupně nahrazuje závěsná lana
mostu Älvsborg. Práce započaly letos
v dubnu a s jejich ukončením se počítá
v srpnu.
Most dlouhý 933 metrů byl postaven v roce
1966. Spojuje ostrov Hinsigen se švédskou
pevninou a je vstupní branou do přístavu
Göteborg. Most, jehož pylony jsou vysoké
107 metrů, je jednou z nejvýraznějších
dominant města. V roce 1995 byl natřen jasně
zelenou barvou u příležitosti MS v atletice,
které se v Göteborgu konalo.
Most Älvsborg je velmi vytížený. Denně přes
něj přejede 70 000 vozidel. Proto se jeho
rekonstrukce dotýká celého Göteborgu.
Skanska se ale ve spolupráci se švédskou
správou silnic podařilo nalézt způsoby,
jak minimalizovat přerušení provozu a
zajistit zvýšenou bezpečnost jak svých
zaměstnanců pracujících na mostě, tak
i uživatelů komunikace. Práce probíhají
sedm dní v týdnu, 10 až 12 hodin denně.
V průběhu nahrazování závěsných lan
pracují zaměstnanci Skanska ve výškách přes
90 metrů nad zemí.
V loňském roce Skanska vyměnila
40 nejkratších závěsných lan a letos zbývalo
vyměnit 72 delších lan v celkové délce
3700 metrů. Nejvyšší lano je zavěšeno
47 metrů nad povrchem mostu a 100 metrů
nad vodní hladinou.
Zelené novinky
Zelená stavba v Göteborgu
Skanska staví v Göteborgu novou
kancelářskou budovu odpovídající
nejpřísnějším ekologickým požadavkům.
Nová budova ve čtvrti Gårda má 16
podlaží a její celková užitná plocha
dosáhne 17 000 metrů čtverečních.
Očekává se, že jako první stavba v
Göteborgu splní požadavky pro udělení
označení GreenBuilding (Zelená stavba)
EU. Předpokladem je, že spotřeba energie
musí být nejméně o 25 procent nižší, než
předepisují švédské normy.
Ekologicky bezpečná rafinerie
Jihoamerická řeka Amazonka se stala
pracovištěm týmu Skanska při stavebních
pracích v rafinerii REMAN v brazilském
říčním přístavu Manausu. Zakázku
v hodnotě 40 milionů dolarů získala
Skanska od brazilské státní společnosti
Petrobras. Rafinerie se rozkládá na
břehu řeky a slouží zčásti jako terminál
pro petrochemické produkty, které jsou
dopravovány na lodích po řece a které jsou
určeny pro distribuci ve státě Amazonas.
Úkolem Skanska je rekonstrukce
nákladového terminálu, která má
zvýšit jeho kapacitu a také zajistit jeho
bezpečnost z hlediska ochrany životního
prostředí. Únik ropy by zde mohl mít
velmi vážné následky. Znečištění ropou
by postihlo například delfíny, kteří žijí
v okolních vodách.
Na hladině Amazonky se nyní volně
vznášejí nákladní mola v délce 45 až 60
metrů, která jsou vybavena spletitým
systémem žlutě natřených kovových
trubek vedoucích od rafinerie ke kotvištím
lodí. Každé potrubí má volné spoje
kopírující pohyby hladiny (rozdíl mezi jejím
nejvyšším a nejnižším stavem tu dosahuje
až 15 metrů) a plovoucích doků. Doky jsou
vyráběny subdodavatelsky v loděnicích
vzdálených několik kilometrů proti
proudu.
Velký důraz se klade na bezpečnost práce
a také na dodržení ekologických požadavků,
například na řádnou péči o odpadní vody,
s cílem zabránit únikům ropy.
Zklidnění dopravy
Život v Brawley v Kalifornii byl všechno, jen
ne poklidný. Vinu na tom měla nákladní
doprava projíždějící tímto městečkem
s 22 000 obyvateli, které je zemědělským
centrem celého regionu. To se teď změní
díky výstavbě nové komunikace, která
vytvoří obchvat kolem městečka, takže
jím těžké trucky nebudou muset projíždět.
Skanska získala kontrakt na výstavbu 5 km
dlouhého čtyřproudového úseku státní
silnice 78 jižně od San Diega. Projekt
zahrnuje sedm mostů, mimoúrovňových
křižovatek a železničních nadjezdů.
Obyvatelé Brawley se už nemohou dočkat,
až si budou moci začít užívat „plodů“
práce Skanska.
Partner 2/2008 35
Živé stavby
Začala výstavba
dalšího úseku dálnice D1
Z Horního Dvořiště do Českých
Budějovic po nové trati
Rekonštrukcia v Nitre
sa chýli k záveru
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Základné údaje o stavbe
Název
Dálnice D1, stavba 0135
– Kroměříž východ
– Říkovice
Název
Názov stavby
Lokalita
Zlínský
a Olomoucký kraj
Optimalizace trati
Horní Dvořiště
st. hranice–České
Budějovice
Rekonštrukcia
klimatizácie
a vzduchotechniky AB
TKC Nitra
Lokalita
Jihočeský kraj
Lokalita
Nitrianský kraj
Investor
Správa železniční
dopravní cesty, státní
organizace
Investor
SPP a. s. Bratislava
Zhotoviteľ
Skanska Technológie
a. s.
Projektant
Ing. Jaroslav Komár
Projektový tím
Ing. Róbert Šándor
– projektový manažér,
Andrej Ruščin –
šéfmontér, Ing. Viliam
Osuský – manažér
projektu za SPP a. s.
Doba
realizácie
máj 2008–júl 2008
Investor
Ředitelství silnic
a dálnic ČR
Zhotovitel
Sdružení (Skanska DS
a. s. , Metrostav a. s.,
M-Silnice a. s.
a Alpine CZ )
Zhotovitel
Sdružení Jižní koridor
(Skanska DS a. s. a
Viamont DSP a. s.)
Architekt
Sdružení Pragoprojekt
– Viapont a. s.
Projektant
Metroprojekt Praha
a. s.
Projektový tým
(site manager)
Martin Fischer
– projektový manažer
Projektový tým
(manager)
Jan Moravec –
ředitel výstavby
Doba realizace
2. etapy
duben 2008–
srpen 2011 (listopad
2010 – zprovoznění)
Doba realizace
listopad 2007–
červen 2009
Přípravné a zemní práce na dalším úseku
dálnice D1 zahájila v dubnu společnost
Skanska DS. Více než 11 kilometrů dlouhý úsek
povede mezi Kroměříží, Hulínem a Říkovicemi,
odkud pak bude dálnice pokračovat až do
Přerova. Na trase vzniknou tři mimoúrovňové
křižovatky, které napojí dálnici na okolní
komunikace, a několik mostů. Jeho dokončení
přivítají zejména obyvatelé Hulína. „Silnice
I/55 vede přímo středem obce, kde se na
ni napojuje neméně frekventovaná silnice
I/47. Obcí tak projíždí denně zhruba 15 tisíc
osobních aut a kamionů. Vybudováním
tohoto úseku D1 se uleví jak obyvatelům,
tak životnímu prostředí v místě,“ říká Martin
Fischer ze Skanska DS. Stavba je významná
rovněž z celostátního hlediska. Představuje
další článek budoucího dálničního spojení
Ostravy s Brnem a Prahou a napojení dálniční
sítě na Zlínský kraj.
Partner 2/2008 36
Železniční trať z Horního Dvořiště do Českých
Budějovic projde důkladnou modernizací
a optimalizací. Stavební práce na 59 kilometrů
dlouhém úseku zahájilo v květnu 2008 Sdružení
Jižní koridor. Projekt navazuje na dřívější
elektrifikaci tratě a po jeho dokončení zde
budou moci vlaky projíždět vyšší rychlostí než
dosud. Také umožní provoz nových vagonů s tzv.
naklápěcími skříněmi. Nejsložitější částí celého
projektu je tzv. dvoumostí na výjezdu ze stanice
Č. Budějovice, kde budou původní ocelové opěry
a pilíře nahrazeny železobetonovými. „Byla
vyjmuta původní mostní konstrukce, která po
rozřezání skončila ve šrotu. Jsou dokončeny
betonáže do úrovně úložných prahů a probíhá
bednění a armování mostovky a říms,“ uvedl
ředitel výstavby Jan Moravec. Mezi dvoumostím
a samotnou železniční stanicí dojde k výměně
železničního spodku a svršku. V celém
úseku pak bude sanován železniční spodek
a zrekonstruováno 19 mostů a 40 propustků,
11 propustků pak bude zrušeno. Modernizací
projdou železniční stanice na trati.
Stavebné práce v administratívnej budove
technického kompetenčného centra SPP
v Nitre sa chýlia ku koncu. Rekonštrukčné
práce sa začali demontážou pôvodných
klimatizačných a vzduchotechnických zariadení
a rozvodov chladiaceho média. Následne
sa namontovali nové rozvody medeného
potrubia a elektroinštalácia pre klimatizačné
zariadenia. „Nainštalovali sme nové špičkové
technologické zariadenia, teda 33 vnútorných
a 5 vonkajších jednotiek, ktoré zabezpečia
udržanie príjemnej klímy v celom priestore
budovy,“ uviedol projektový manažér Róbert
Šándor. Nainštalovaný trojtrúbkový VRV systém
umožní súčasne nezávislé chladenie a kúrenie
jednotlivých vetiev klimatizačných zariadení.
V súčasnosti je už väčšina prác ukončených
a nové zariadenia bežia v skúšobnej prevádzke.
„Zostáva nám ešte inštalácia zvyšných zariadení,
doregulovanie systému a technologické skúšky
celého systému,“ dodal manažér. Všetky práce
prebiehali za plnej prevádzky budovy, ako aj
serverovne, čo bolo pomerne náročné.
Živé stavby
Další byty přibudou
na Chodovci
Práce na obchvatu Prahy
intenzivně pokračují
Vineyards
už rastie do výšky
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Základné údaje o stavbe
Název stavby
Bytové domy
Chodovec
Název stavby
Názov stavby
Rezidenčný komplex
Rača Vineyards
Lokalita
Praha 11-Chodovec
Silniční okruh kolem
Prahy, stavba 513
Vestec–Lahovice
Lokalita
Bratislava-Rača
Investor
Ředitelství silnic
a dálnic ČR
Investor
Skanska Reality SK
s. r. o.
Zhotovitel
Sdružení Vestec
Lahovice – Skanska
DS a. s. (vedoucí,
podíl 20 %), členové
Skanska BS a. s. (50 %)
a Alpine Mayreder Bau
GmbH (30 %)
Zhotoviteľ
DCS building a. s.
Projektant
Ateliér Kusá s. r. o.
Projektový
manažér
Ondřej Čermák
Doba
realizácie
máj 2008–júl 2009
Investor
Skanska Reality a. s.
Zhotovitel
Skanska Reality a. s.
Projektant
architekti SHJ studio
Projektový tým
(manager)
Ing. Jan Heřmanský
– developer,
Pavel Herega –
hl. stavbyvedoucí,
Ing. Jan Průša
– stavbyvedoucí
Doba realizace
červen 200 –
říjen 2008
Poblíž nápadné budovy archivu hl. m. Prahy
v Praze 11 vyrůstá na ploše cca 14 tis. m2
zajímavý bytový komplex. Výstavba je
rozdělena do dvou etap, přičemž koncem
srpna mají být zkolaudovány dva z celkem
čtyř budovaných čtyřpatrových objektů,
kolaudace dalších dvou bude v říjnu letošního
roku. Dohromady 136 bytů o velikosti od
1+kk do 3+kk o velikostech od 50 do 76 m2
je ve standardu RODINA, tedy mají vyzdívané
nosné zdivo, plovoucí laminátové podlahy,
zárubně dveří i bezpečnostní dveře. „Byty
mají komoru, oddělenou ložnici, kuchyň
s obývákem a balkon či terasu, které jsou
zvláště pěkně v bytech v 1. patrech,“ míní
stavbyvedoucí Jan Průša ze společnosti Skanska
Reality, která projekt developersky i stavebně
zajišťuje. V podzemních patrech jsou garáže
a technologická zázemí, jako je výměníková
stanice, vzduchotechnika apod.
V této chvíli se v prvních dvou domech
dodělávají dokončovací práce jako obklady,
pokládka podlah a malování, aby koncem roku
přivítaly majitele. Dodejme, že téměř všechny
byty jsou prodány.
Projektant
Pragoprojekt, a. s., IKP
Consulting Engineers,
s. r. o., ELTODO a. s.
Doba realizace
prosinec 2006–
říjen 2010
Plné obrátky nabrala počátkem léta stavba
jižní části silničního okruhu kolem Prahy.
V úseku mezi obcemi Vestec a Lahovice
prorazili pracovníci společnosti Skanska BS již
v březnu jižní tunelovou rouru a razicí práce
v druhé, severní, se úspěšně blíží ke konci.
Vzniká zde také zcela nový most přes Vltavu
o délce bezmála čtvrt kilometru. „Na stavbě
je soustředěno maximální množství techniky,
například v tunelech pracujeme 24 hodin
denně, takže za den zde pracuje až 600 lidí.
Maximum zemních prací a založení mostů
musíme stihnout do zimy, vždyť už v roce 2010
zde budou jezdit auta,“ říká ředitel stavby Karel
Fulík ze společnosti Skanska DS.
V červnu letošního roku byly zabetonovány
pilíře na pravé části mostu přes Vltavu
a intenzivně se připravuje jedna
z nejnáročnějších částí stavby, zavěšení
posuvného bednění pro letmou betonáž
mostovky. U komořanského portálu tunelu byla
dokončena betonáž protiklenby a pracuje se na
betonáži horní klenby obou tunelových trub.
Prorážka severní roury tunelu je naplánována
na srpen letošního roku.
V bratislavskej Rači pokračuje výstavba
nadzemných častí prvých troch z piatich
objektov rezidenčného komplexu Rača
Vineyards na Kadnárovej ulici. V novembri
tohto roka už bude stáť hrubá stavba pre
111 bytov a 4 nebytové priestory. Výstavba
na ploche 1,21 ha prebieha v dvoch etapách,
ukončenie prác na prvej etape je naplánované
v júli 2009. Druhá etapa výstavby obytného
súboru Rača Vineyards, ktorá začne do konca
roka, bude pozostávať z dvoch bytových
domov so 66 bytmi a 3 nebytovými priestormi.
„Komplex Rača Vineyards ponúkne 177 bytov
a 7 nebytových priestorov, pričom k dispozícii
v ňom budú byty od 1+kk s výmerou od
43 m2 až po luxusné mezonetové byty
5+kk s výmerou do 241 m2. V podzemných
podlažiach bude 63 garážových parkovacích
státí, ktoré doplní ďalších 158 státí na povrchu,“
hovorí Ondrej Čermák, projektový manažér zo
spoločnosti Skanska Reality. Projekt investične
zabezpečuje spoločnosť Skanska.
Partner 2/2008 37
Žáby, žáby,
jak si spolu povídáte?
Text: Markéta Voráčová, Foto: Archiv Skanska
Partner 2/2008 38
Okolí
Patří srnky, zajíci, medvědi, lišky, vydry nebo žáby na
silnici, na dálnici, případně na železnici? Většina z nás
jistě odpoví, že během jízdy se s nimi setkávat nechce.
Právě proto projektanti a investoři při
plánování budoucích silničních a dálničních
tras čím dál častěji spolupracují s odborníky
zabývajícími se ochranou zvěře a životního
prostředí a snaží se hledat efektivní řešení
přechodů pro nejrůznější druhy zvířat. Součástí
plánování bývají také relokace takzvaných
biokoridorů, tedy zvířecích migračních tras,
hnízdišť a teritorií.
S uváděním těchto řešení do praxe má
společnost Skanska rozsáhlé zkušenosti.
„V současné době existuje skutečně široká
škála způsobů, jak vést dopravní stavbu tak,
aby volně žijící zvěř nedošla výrazné újmy.
Stavíme tak pro zvířata mosty, podchody,
nadchody, tunely, oplocení nebo přírodní
zábrany, které je navedou tím správným
směrem, aniž by se narušil jejich přirozený
pohyb,“ říká vedoucí oddělení EMS Skanska DS
Ludmila Součková.
Nejvíce bývají zvířata ohrožena v místech,
kde se komunikace kříží s vodním tokem či
prochází podél vodních ploch. Odborníci,
kteří spolupracují při návrzích ochranných
opatření s projektanty, musejí znát zvyky zvířat
skutečně dopodrobna. Například vydra říční
se prokazatelně bojí projít pod mostem, kde
vodní tok zabírá celý prostor mezi pilíři a zvíře
nemůže projít po souši. Také jí činí potíže projít
pod mostem, jehož délka je několikanásobně
větší než šířka. V těchto případech vydry volí
přechod horem přes komunikaci, což pro ně
mnohdy končí tragicky. Projektant tedy musí
myslet na to, aby pod mostem zůstal v celé
délce mostu také pás pevniny, v úvahu připadá
také dřevěná lávka pro živočichy instalovaná
u pilířů mostů. Důležitá je také existence
oplocení, které zajišťuje, aby zvířata podchod
skutečně využívala a nedocházelo tak ke
zbytečným nehodám.
Nepřelézej, nepřeskakuj, ale podlez
Zejména v jarních měsících bývají na řadě
míst v zemi vidět na silnicích migrující
žáby. I toto masivní žabí stěhování směrem
k vodním tokům a nádržím může proběhnout
bez jejich střetu s motorovými vozidly.
„Ideální jsou v tomto případě takzvané žabí
prostupy. Jsou to vcelku jednoduchá zařízení,
kdy se pod silnicí vybuduje jakýsi tunel
a v jeho bezprostředním okolí bariéry, které
obojživelníky přirozeně navádějí na správnou
cestu,“ upřesňuje Součková. Systém umožňuje
pohyb žab k vodní nádrži i zpět a brání jim ve
vstupu na vozovku.
Jedním z míst, kde se s fungujícími žabími
prostupy můžeme setkat, je silnice III/43231
na Kroměřížsku. Komunikace zde prochází
pásmem hygienické ochrany I. stupně
vodního zdroje – nádrž Koryčany. Právě
tudy vždy v jarních měsících mířily stovky
žab naklást vajíčka do vodní nádrže. Během
rozsáhlé rekonstrukce vozovky, která navíc
probíhala za přísných ekologických opatření,
zde pracovníci Skanska vystavěli celkem
13 žabích propustí, které bezezbytku plní
očekávanou funkci. Žáby tak při překonávání
vozovky nenasazují životy a na nové cestičky
si rychle zvykly.
Partner 2/2008 39
Partner 2/2008 40
Ze společnosti
Jaká je chuť kávy potmě?
Dobrá, to by potvrdil každý, kdo v červnu
navštívil Kavárnu POTMĚ. V Praze na
Ovocném trhu ji počátkem června otevřeli
Václav Havel a patronka projektu Světluška
Aneta Langerová. Ti, kteří kavárnu navštívili,
se tak na chvilku ocitli v kůži nevidomých.
Kavárna je součástí projektu Nadačního
fondu Českého rozhlasu – „Světluška“ a jeho
cílem je pomoc zrakově postiženým lidem.
Kavárna byla sestavená z pěti stavebních
kontejnerů, které Světlušce pronajala
společnost Skanska.
Olomouc hostí
léto plné kultury
Oblíbený kulturní festival v hanácké metropoli,
Olomoucké kulturní léto, nabízí v letošním
šestnáctém ročníku celkem šestnáct akcí.
Jménem tradičního partnera festivalu, kterým
je Skanska DS, si vás až do letošního září
dovolujeme pozvat na některý z koncertů,
výstav. Pořadatelé festivalu hodlají v jeho rámci
připomenout významná výročí. Pod záštitou
primátora Martina Novotného se uskuteční
21. srpna ve Smetanových sadech koncert ke
40. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy.
Na památku obětí srpnových událostí bude
v Bezručových sadech vysazeno 40 stromů.
Ve výstavním programu připravila Galerie
Mona Lisa expozice ke 125. výročí narození
spisovatele Franze Kafky a k 75. narozeninám
významného českého grafika Vladimíra
Suchánka. Z hudební produkce doporučujeme
koncerty -123 minut 31. července nebo MTO
Universal, kteří zahrají 13. září ve Slovanském
domě.Kompletní program je k dispozici na
www.okl.info.
Festival plný zábavy
měl obrovský úspěch
Společnost Skanska DS je tradičním partnerem
příjemné kulturní události nazvané Brno,
město uprostřed Evropy. Festival zábavy
pod hrady Špilberk a Veveří přilákal i letos
tisíce Brňanů i návštěvníků města. Největší
pozornost vzbudila na přelomu května
a června oblíbená přehlídka ohňostrojných
show Ignis Brunensis, během které předvedly
svůj um a vynalézavost společnosti z Japonska,
Belgie, Francie a České republiky.
Stovky návštěvníků se zúčastnily Muzejní noci,
kdy se netradičně s doprovodným stylovým
programem představila brněnská i okolní
muzea, galerie a výstavní prostory.
Smetanova Litomyšl
letos popadesáté
Již čtvrtým rokem je Skanska DS hlavním
partnerem mezinárodního operního festivalu
Smetanova Litomyšl, jehož jubilejní 50. ročník
proběhl od 18. června do 5. července 2008.
Během 18 dnů nabídl festival 24 pořadů.
Hlavními lákadly festivalu bylo představení
opery Libuše s Evou Urbanovou v titulní roli,
varhanní skladba Job, která byla vzpomínkou
na loni zesnulého Petra Ebena, nebo premiéra
nové inscenace Národního divadla v Praze
Prodaná nevěsta.
Chuchle fandila
starším mílařům
Poslední květnovou neděli od 14 hodin
patřilo dostihové závodiště v Praze-Chuchli
59 ročníku Velké květnové ceny Skanska.
Celý test na 1625 metrů, ve kterém se
běželo o 300 tisíc korun, byl velmi kvalitně
obsazen. Favority mezi nejlepšími staršími
mílaři byli loňský vítěz, pětiletý bělouš De
Roberto, a jeho přemožitel ze zářijové Velké
ceny Prahy, čtyřletý tmavý hnědák Blue
Coral. Po dramatickém finiši vyhrál o celou
délku a tři čtvrtě Blue Coral v čase 1:41,58
a z vítězství se radoval i jeho žokej Ferdinand
Minařík.
Během příjemného odpoledne proběhlo ještě
dalších sedm dostihů, hrála živá hudba, pro
hosty byla připravena tombola a sázkové
poukazy. Zkrátka nepřišly ani děti, které si užily
jízdu na ponících a zábavný koutek.
Partner 2/2008 41
Kaleidoskop
Léčebna v Obloukové
přivítala první obyvatele
Důstojné prostředí pro klienty a moderní zázemí pro personál
přinesla rekonstrukce Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN)
v Obloukové ulici v Praze 10, kterou v červnu letošního roku
dokončila společnost Skanska. Funkcionalistická budova byla
naposledy rekonstruována v 60. letech minulého století a její
stav již neumožňoval bezproblémový provoz.
V objektu po rekonstrukci přibylo sto nových lůžek pro
dlouhodobě nemocné a i léčebna je vybavena nejmodernější
zdravotnickou technikou. Rovněž zde vzniklo nové rehabilitační
oddělení včetně hydroterapeutické části. Rekonstrukce, která
přišla městskou část Praha 10 na více než 179 milionů korun,
proběhla od října 2006 do června 2008.
Byla zahájena rekonstrukce
průtahu v Bučovicích
Kompletní rekonstrukce vozovky byla v prvních květnových
dnech zahájena v obci Bučovice na Vyškovsku. Tou prochází
frekventovaná silnice číslo I/50, která spojuje Brno s Uherským
Hradištěm a následně se slovenským Trenčínem. Rekonstrukce,
při které dostane vozovka nový povrch, potrvá 17 měsíců a po
celou dobu bude z Bučovic vyloučena veškerá tranzitní doprava.
Vozovku zrekonstruuje společnost Skanska DS, jiný dodavatel
ve stejném termínu vybuduje kanalizaci. Skanska s ním přitom
svoji činnost zkoordinuje.
Kvůli rekonstrukci bylo nutné odklonit dopravu, která povede
po silnici I/54 přes Kyjov, Bzenec a Uherský Ostroh. V Kunovicích
u Uherského Hradiště se pak opět napojí na silnici I/50.
Rekonstrukce, jejímž investorem je Ředitelství silnic a dálnic
České republiky, potrvá do konce října roku 2009.
Týnec nad Sázavou
dostane tlakovou kanalizaci
Čistší životní prostředí v okolí Týnce nad Sázavou a vyšší
komfort pro obyvatele města i přilehlých obcí umožní nová
kanalizace, jejíž výstavbu zahájila v červnu 2008 společnost
Skanska. Více než 19 kilometrů tlakové a gravitační kanalizace
vznikne do prosince letošního roku v Týnci nad Sázavou,
Poceradech, Chrástu nad Sázavou, Podělusech a Zbořeném
Kostelci. Celkem na ni bude napojeno 740 domácností
a firemních provozoven, které doposud používají klasické
žumpy a septiky. Investorem projektu je město Týnec nad
Sázavou, které využívá finanční prostředky z operačního
programu Infrastruktura Evropské unie.
Partner 2/2008 42
Zlatý Permon –
cena, ktorá zaväzuje
Raziči spoločnosti Skanska získali významné ocenenie za
bezpečnosť podzemných prác na stavbe tunela na Pražskom
okruhu. V šiestom ročníku súťaže o cenu Zlatý Permon, ktorú
udeľuje Český banský úrad za vynikajúce výsledky v oblasti
bezpečnosti práce, zvíťazili v kategórii Podzemné staviteľstvo.
Razba tunela na úseku R513 medzi Vestcom a Lahovicami
začala v apríli 2007, južný tunel dokončil tím Skanska v marci
a severný tubus prerazí v auguste tohto roka. „Pri práci v
podzemí stačí zdanlivo málo: postupujeme striktne podľa
štandardov bezpečnosti práce, takže na stavbe tunela sme
doposiaľ nemali jediný vážnejší pracovný úraz, ktorý by si
vyžiadal pracovnú neschopnosť zamestnanca. Cena Zlatý
Permon je pre nás predovšetkým obrovským záväzkom do
budúcnosti,“ povedal Viktor Petráš, hlavný stavbyvedúci zo
spoločnosti Skanska BS.
Nejzelenější banka
a nejhezčí lávka jsou v ČR
Nové ústředí ČSOB Group v pražských Radlicích se stalo
„nejzelenější“ administrativní budovou ve střední Evropě.
Americká instituce U.S. Green Building Council, která posuzuje
budovy z hlediska ekologické šetrnosti, v těchto dnech zvýšila
certifikaci tohoto největšího administrativního objektu v ČR
ze stříbrného na zlatý stupeň. Budova přitom získala již celou
řadu ocenění, například Cenu zdraví a bezpečného životního
prostředí za rok 2006, kterou pravidelně uděluje sdružení
Business Leaders Forum, či prestižní ceny Stavba roku 2007
a Best of Realty 2007.
Porota v mezinárodní soutěži Footbridge Awards 2008 zase
rozhodla, že jedna z nejkrásnějších a technicky nejzajímavějších
lávek na světě vede přes řeku Svratku v Brně. Oceněnou lávku,
která zabodovala rovněž v letošním ročníku soutěže Stavba
roku Jihomoravského kraje, postavila společnost Skanska od
dubna do září roku 2007.
Hattrick pre „dédvojku“
s tunelom Sitina
Tohtoročné udeľovanie prestížnych cien verejnej súťaže
Stavba roka 2008 znamenalo trojnásobné ocenenie pre
stavbu D2 Lamačská cesta–Staré Grunty, ktorej súčasťou
je tunel Sitina, teda projekt postavený združením Taisei
– Skanska. Diaľničný úsek D2 s tunelom Sitina v Bratislave
bol porotou súťaže vyhodnotený ako vysoko náročné
inžinierske dielo. Pri rozhodovaní presvedčila komplexnosť
konštrukčného, architektonického a technologického
riešenia tejto cestnej komunikácie, ktorá spĺňa moderné
požiadavky na bezpečnosť a prevádzku takejto stavby.
Okrem Hlavnej ceny si projekt odniesol Cenu primátora
hlavného mesta SR Bratislavy a Cenu Slovenskej komory
stavebných inžinierov za najlepšie projektové riešenie
stavebného diela.
Odborná porota udelila súťažným stavbám ukončeným
v roku 2007 celkovo 13 cien pre deväť stavieb. Do súťaže bolo
prihlásených 27 návrhov, najviac bolo bytových a rodinných
domov.
Summary
There are many interesting events and places to visit in Prague
and other towns in the Czech and Slovak Republic. Which
of them to visit, which exhibition should you see and what
should you buy tickets for? Find out in the section called
Worth it...on page 3
The Olympic Games are just around the corner. Preparations
are coming to an end. What still remains to be ironed out
and what are the chances of the Czech team, we asked the
chairman of the Czech Olympic Committee Milan Jirásek (the
At the top section) on page 4.
A healthy spirit in a healthy body...this saying still applies.
You can read about how stadiums and sports grounds were
built, not only here but all over the world, in the section titled
Following the trail of architecture on page 8.
What is public space? Who does it belong to? What should it
look like and who should it serve...Public space is not simply
a space for continuously measuring personal freedoms and
fighting for human rights. It forms a significant part of our
life, it is a matter of course and simultaneously essential. An
article titled Date with your town on contemplation of the
function and significance of public space can be found in the
Town section on page 12
The importance of urban vegetation is undoubted. Parks
and gardens are becoming a more and more natural part of
all European towns. The beginnings of fusion of towns with
urban vegetation can be placed in the period of Romanticism,
when metaphorically the town fortifications were “torn
down“ and vegetation confidently enters the streets and
square. More in the Second glance section on page 16.
The summer favours swimming suits and relaxation, and also
construction work. In the We built section on pages 26-29.
We present two completed construction projects from the
workshop of the Skanska company.
There is no way I want to change when changing function....
I have my own life philosophy, which I do not wish to change
according to what I have on my business card, says Leoš
Vrzalík, the new director of the Skanska Servis company,
who assumed the boss’s chair on 1st July. You can find the
interview with him on page 30.
What is happening beyond the borders in the world of
Skanska. You can find out more about new construction
projects and green news in the Beyond the borders section on
page 34.
Generální partner programu
ivalis
N
s
u
r
Py
Strom roku 2008
Hlasujte prostřednictvím SMS v jednom
z uvedených tvarů odeslaných na číslo 87 777.
Rozhodnete o titulu Strom roku 2008
a přispějete na výsadbu stromů.
Sali�x P�entandra
Lidická hrušeň
Středočeský kraj
DMS Strom1
Krčmaňský borek
Olomoucký kraj
DMS Strom2
Žižkův buk v Malčíně
kraj Vysočina
DMS Strom3
Prakšická hrušeň polnička
Zlínský kraj
DMS Strom4
Lípa svobody v Náchodě
Královéhradecký kraj
DMS Strom5
Lípa pod Ticholovcem
Plzeňský kraj
DMS Strom6
Dub z Branického Mezivrší
Praha
DMS Strom7
Jabloň skalická hrabůvka
Moravskoslezský kraj
DMS Strom8
Josefovská oskeruše
Jihomoravský kraj
DMS Strom9
Lípa Jana Gurreho
Jihočeský kraj
DMS Strom10
Klokočovská lípa
kraj Vysočina
DMS Strom11
Schillerův dub
Liberecký kraj
DMS Strom12
Cena SMS je 30 Kč. Nadace Partnerství obdrží 27 Kč, které poputují do veřejné sbírky určené na výsadbu stromů.
Službu DMS zajišťuje Fórum dárců. Hlasovat můžete od 1. 8. do 10. 10. 2008.
Vaše rozhodnutí mění svět!
www.stromzivota.cz
www.nadacepartnerstvi.cz

Podobné dokumenty

NOTA BENE

NOTA BENE Bude mi lehká zem Burlaci Byl by hřích Caracas Čarodějnice Český hit Čmelák Coca cola Colorado Corrida Blízko nás Dajána Dávej ber Dávno Decibely lásky Dej mi víc své lásky Den kdy se vrátí láska k...

Více

Dobrý anjel s Veľkým srdcom

Dobrý anjel s Veľkým srdcom Vydavatel: Skanska CS a.s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Ing. Beáta Voskárová, Ing. Tomáš Princ, Mgr. Leoš Verner, Martina ...

Více

zde - Metal Breath Production

zde - Metal Breath Production klidným zázemím firem a kapely, jejichž sláva se hvězd přímo nedotýká, se asi budou muset smířit s menšími náklady na vydání, na merchandise, a spoléhat budou muset asi hlavně samy na své schopnost...

Více