Ročenka 2008 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

ROČENKA
GYMNÁZIA F. X. ŠALDY
V LIBERCI
ŠKOLNÍ ROK 2007 – 2008
2008
OBSAH
GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY, LIBEREC 11
PARTYZÁNSKÁ 530, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE
Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11
( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880
http://www.gfxs.cz • * [email protected]
2
Metoda E-U-R (Úvodní slovo)
Zaměstnanci školy
Noví studenti ve školním roce 2007 – 2008
Maturanti ve školním roce 2007 – 2008
Vybráno z výroční zprávy
Výsledky přijímacího řízení absolventů školního roku 2007 – 2008
Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích
5
6
10
11
12
14
16
1 / SCHODOVÁNÍ
Sexta 2007 – 2008 aneb Takový běžný školní rok
Jak šel rok se 3. A aneb Jak šla 3. A se školním rokem 2007 – 2008
4. B • Maturita za dveřmi. Neotvírat.
23
24
27
30
2 / KALENDÁRIUM
Kalendárium školního roku 2007 – 2008
GIS Day 2007
Literární pozdravy 2007
Debatní klub
„Klenoty Evropy“ Paříž a Londýn
Lyžařský kurs kvinty a 3. N
Potěr je super aneb Cum decore, jak ho neznáte
Ariadnina nit?
We Help to Educate the World – Pomáháme vzdělávat svět
Město, kde kultura není jen slovo
Výjezdový seminář z českého jazyka a literatury a společenských věd
Řím
Intel ISEF 2008
Kvarta jela na výjezďák
Deštivá exkurze do Žitavy
Ohlédnutí a ceny GYTA 2008
IFAS 2008
EurOperette: „… was Liebe ist“
Neviditelné oběti komunismu III – Kanada 2006
Realita předčila představy
33
34
40
40
41
42
44
46
48
52
53
56
57
58
60
61
62
64
66
67
71
3 / SHODOVÁNÍ
Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka
Kdo si hraje, nezlobí? (1)
Kdo si hraje, nezlobí? (2)
Svoboda
„Koryta reznou. Žerte prasata!“aneb „Svět se hýbe“
75
76
76
78
80
82
4 / DEUTSCHE ABTEILUNG / NĚMECKÉ ODDĚLENÍ
Das vergangene Schuljahr / Uplynulý školní rok
1. N • Besuch aus Zittau / Návštěva z Žitavy
87
88
90
3
2. N • Austausch mit Wiesentheid / Výměna s Wiesentheidem
2. N • Sprachprüfung / Jazyková zkouška
3. N • Ökologische Exkursion / Ekologická exkurze
3. N • Neisse Filmfestival / Festival Nisafilm
4. N • Der Schüleraustausch mit Hamburg / Výměnný pobyt v Hamburku
4. N • Der Austausch mit Aachen / Výměna s Aachen
4. N • Gastschulaufenthalte in Deutschland / Studijní pobyty v Německu
5. N • Sprach- und Betriebspraktikum / Praktikum v okolí Kolína nad Rýnem
5. N • Mein Praktikum in Hartau / Moje praktikum v Hartavě
5. N • Erfolgreiche Alchemisten! / Úspěšné chemičky!
6. N • „Nicht zu sein, sondern zu werden…“
Informationen bringen Vorteile! / Informace přinášejí výhody!
Vybráno z tisku
Harmonogram školního roku 2008 – 2009
Plánované oslavy 90. výročí založení gymnázia
91
91
92
93
96
100
102
105
106
108
110
114
117
118
119
METODA E-U-R
Úvodní slovo
Všimli jste si např. v televizi, jaké je základní schéma zpráv? Je zkonstruováno
podle metody E-U-R:
E
EVOKACE
U UČENÍ
R REFLEXE
V rámci evokace se dozvíte, jaké zprávy vás čekají. Pak jste určitě zvědaví – motivovaní sledovat program dál a nepřepnout. Po sledu různých informací, které se
v metodě nazývají učení, by měla nastoupit reflexe, např. zopakování nejdůležitějších informací – jinak je snadno zapomenete.
Tuto metodu ve škole používáme téměř v každé vyučovací hodině. I naše ročenky vám v úvodu – evokaci naznačí, co se uvnitř dočtete: jaké důležité akce žáci
i vyučující prožili během školního roku, jakých vynikajících výsledků dosáhli studenti v soutěžích atd. Na závěr školního roku pořádáme Ohlédnutí, abychom rekapitulovali nejvýznamnější události, na které bychom ve víru nových plánů trochu
zapomněli. Tím nejdůležitějším připomenutím uplynulého školního roku je však
naše ročenka. Tu lze vzít do ruky i po letech, a tak si znovu vybavit některé zajímavé
akce.
Ročenku není jednoduché sestavit. Čtenář si ani neuvědomí, jak dlouho trvá, než
vznikne, neboť výsledek vypadá tak jednoduše. Tu článek, tam kresba či fotografie –
a vše vzorně uspořádané. Celá se kompletuje na podzim po skončení školního roku;
letošní ročenka má však jednu výjimku. Obsahuje totiž jeden příspěvek o začátku
školního roku 2008 – 2009, a to proto, že událost, která začala v červenci 2008, pokračovala až do listopadu téhož kalendářního roku. Určitě neujde vaší pozornosti.
Doufám, že evokace byla dostatečná, a proto vám přeji příjemné chvíle s ročenkou a děkuji především redaktorům za odvedenou práci.
RNDr. Irena Přádná
ředitelka gymnázia
Tereza Banýrová, 2. A
4
5
Vedení školy
RNDr. Irena
Mgr. Marcela
RNDr. Věra
Astrid
Přádná
Danajovičová
Voršilková
Abraham
Vyučující
Astrid
RNDr. Jiřina
Dr. Christian
Mgr. Lucie
Mgr. Lena
Mgr. Marcela
Mgr. Blanka
Kathrin
Mgr. Eva
Mgr. Rudolf
Mgr. Lubomír
Ulrich
Uwe
Mgr. Jan
PaedDr. Markéta
Mgr. Eva
Mgr. Eva
RNDr. Jana
Mgr. Petr
RNDr. Věra
Mgr. Liana
Pavel
Mgr. Zuzana
Mgr. Veronika
Mgr. Jindra
Olaf
Mgr. Karolína
Mgr. Eva
Mgr. Adam
Mgr. Eva
Mgr. Zdeňka
Uwe
Mgr. Tomáš
PhDr. David
Mgr. Jaroslav
Mgr. Leoš
6
Abraham
Andělová
Bergen
Bicková
Černyševská
Danajovičová
Dohnalová
Eger
Ehlová
Folke
Franc
Franz
Gildner
Goll
Havrdová
Hlaváčková
Hložková
Hrnčířová
Hrůza
Jandíková
Kazderová
Knobloch
Kostincová
Kučerová
Kuglerová
Kuhla
Kvasničková
Laurinová
Lysičan
Málková
Meixnerová
Mielke
Minster
Mudrák, Ph. D.
Otmar
Pelc
ředitelka
statutární zástupkyně ředitelky
zástupkyně ředitelky
vedoucí dvojjazyčného oddělení
německý jazyk, dějepis
biologie, chemie
dějepis, zeměpis – do 31. 7. 2008
francouzský jazyk
francouzský jazyk, latina
německý jazyk
anglický jazyk
matematika, zeměpis
anglický jazyk
společenské vědy, tělesná výchova
biologie, chemie
matematika, fyzika
německý jazyk
dějepis
český jazyk, společenské vědy
německý jazyk
německý jazyk – do 15. 7. 2008
matematika, zeměpis
český jazyk, anglický jazyk
matematika, fyzika
španělský jazyk – od 4. 9. 2007 do 25. 9. 2007
informatika
anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova
anglický jazyk, společenské vědy
fyzika, chemie
matematika, fyzika
český jazyk, hudební výchova
český jazyk
zeměpis, biologie
český jazyk, dějepis, společenské vědy
matematika, fyzika
německý jazyk – do 18. 8. 2008
informatika – od 27. 8. 2007
španělský jazyk – od 1. 10. 2007
tělesná výchova
Pedagogický sbor ve školním roce 2007 – 2008
ZAMĚSTNANCI ŠKOLY
7
Mgr. Vítězslav
Konrad
Mgr. Ivana
Ing. Blanka
RNDr. Irena
prof. RNDr. Jana
8
Mgr. Markéta
Mgr. Věra
Mgr. Zuzana
Mgr. Jakub
Mgr. Miroslava
Mgr. Jana
Čeněk
Mgr. Vladimír
Mgr. Šárka
Mgr. Renata
Mgr. Vladimír
Mgr. Jitka
Mgr. Olga
Pěnička
Petter
Podzimková
Pokorná
Přádná
Přívratská,
CSc., Ph. D.
Raabová
Raisová
Reinišová
Skoumal
Slezáková
Suchomelová
Svoboda
Šída
Šimková
Šípová
Šorsák
Šulcová
Šulcová
Pavel
Mgr. Hana
Mgr. Václav
PhDr. Martina
Mgr. Jana
Dagmar
Mgr. Věra
RNDr. Věra
Mgr. Jan
Maria
Taibr
Tůmová
Ulvr
Ulvrová
Vaňková
Vinšová
Vondřičková
Voršilková
Voženílek
Wehner
matematika, fyzika, informatika
německý jazyk, dějepis, zeměpis
matematika, fyzika
anglický jazyk
chemie
deskriptivní geometrie – od 6. 2. 2008
zeměpis, tělesná výchova
zeměpis, tělesná výchova
tělesná výchova
anglický jazyk – od 27. 8. 2007
matematika
matematika, chemie
hudební výchova
deskriptivní geometrie – do 31. 1. 2008
německý jazyk
výtvarná výchova
biologie, chemie
český jazyk, španělský jazyk;
mateřská dovolená – od 17. 3. 2008
zeměpis, informatika
německý jazyk, výtvarná výchova
dějepis
anglický jazyk
matematika
hudební výchova
český jazyk, dějepis
matematika
matematika, fysika, informatika
biologie, chemie
Nepedagogičtí zaměstnanci
Iva
Nikola
Renáta
Lenka
Marie
Karin
Ludmila
Květuše
Irena
Pavel
Tomáš
Petra
Mgr. Vítězslav
Blanka
Věra
Margita
Markéta
Eva
Dagmar
Jiřina
Jiří
Benková
Brzáková
Cimrhanzlová
Cínová
Čechová
Damašková
Ferencová
Hedvábná
Jarošová
Knobloch
Kopal
Nováková
Pěnička
Staňková
Šorejsová
Trunečková
Tučková
Útratová
Vávrová
Vyskočilová
Žáček
knihovnice
uklízečka – od 18. 6. 2008 do 31. 7. 2008
uklízečka
uklízečka – od 1. 6. 2008
uklízečka – do 30. 6. 2008
uklízečka – od 7. 5. 2008 do 18. 8. 2008
uklízečka
správce počítačové sítě
školník, topič, zahradník – od 1. 7. 2008
uklízečka – od 5. 11. 2007 do 28. 1. 2008
správce počítačové sítě
účetní – do 29. 2. 2008
mzdová účetní, sekretářka – do 29. 2. 2008
mzdová účetní, sekretářka – od 11. 2. 2008
hospodářka
uklízečka – od 30. 1. 2008 do 31. 5. 2008
účetní – od 1. 3. 2008
školník, topič, zahradník – do 30. 6. 2008
9
NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008
MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008
Prima, třídní profesorka: Mgr. Karolína Kvasničková
Kryštof Bartoš, Linda Bertini, Mikoláš Bílek, Alžběta Brodská, Tereza Bučková, Kristýna Čechlovská, Jan Erhart, Karolína Fišerová, Dominik Franzel, Veronika Halalová, Kateřina Havelková, Tomáš Karban, Marie Kordová, Anna Korytářová, Matyáš
Kout, Jan Lajksner, Martin Maschita, Zdeněk Motyčka, Jan Netík, Nikol Rypová,
Jiří Strobach, Václav Škarýd, Jakub Šlechta, Simon Trnka, Anh Tuan Truong, Daniel
Vacíř, Martina Valešová, Jakub Vodička, Gabriela Vokatá, Dominik Zaplatílek
Oktáva, třídní profesorka: Mgr. Renata Šípová
Katarína Barančoková, Augustin Bernard, Ondřej Bureš, Lucie Císařová, Alena Čechová, Kateřina Dlouhá, Pavel Exner, Vít Jakimiv, Barbora Jančíková, Tomáš Kaiser,
David Kalenda, Kateřina Kloučková, Jakub Kraus, Jana Lintimerová, Anna Losová,
Ladislava Mečířová, Ondřej Nekvinda, Jitka Pavlíková, Jan Polák, Romana Pourová,
Jitka Strasserová, Lucie Susková, Veronika Šmídová, Jana Tížková, Pavla Trčálková,
Vojtěch Trnka, Karla Trnková, Tereza Valentová, Bohumil Vybíralík
1. N, třídní profesorka: Mgr. Eva Hlaváčková
Vendula Bláhová, Jakub Blín, Eliška Brzobohatá, Kristýna Čandová, Kristýna Foldová, Zuzana Haberlandová, Adam Hrdý, Martin Kaňok, Samuel Karásek, Nikola
Kolenová, Iva Kostelacová, Karolína Krupičková, Monika Lásková, Le Ha Hai Anh,
Miroslav Linke, Izabela Melkonyanová, Kristýna Nešněrová, Hana Nigrinová, Taťána Nováková, Eliška Prokorátová, Daniel Roček, Jakub Rydval, Tomáš Sobota,
Matěj Sucharda, Daniel Suske, Barbora Šťastná, Michal Švancar, Markéta Válková,
Jakub Vinš, Kateřina Zámečníková
6. N, třídní profesorka: Mgr. Věra Vondřičková
Kateřina Bláhová, Zuzana Brozová, Jakub Čanda, Hedvika Cvejnová, Zuzana Čermáková, Petr Doležel, Petr Duga, Michaela Filousová, Michal Hasenkopf, Kamila
Hrubá, Jan Chlouba, Tereza Košvancová, Jiří Koutný, Karolína Kršková, Matěj Kubrt, Tomáš Kučera, Radka Kytková, Klára Letovancová, Petra Machková, Jiří Nový,
Anna Rybářová, Xue Song, Michal Stránský, Aneta Svobodová, Lucie Svobodová,
Anna Štípková, Kateřina Šulová, Roman Uhlíř, Lenka Vaňátková
1. A, třídní profesor: Pavel Taibr
Tereza Baracová, Michaela Bezvodová, Sarah Bucharová, Petr Češka, Klára Čurdová, Tomáš Drahoňovský, Michaela Futerová, Alena Hlubučková, Nikol Jackmannová, Mirka Jelínková, Stanislava Ježková, Jan Kašpar, Kateřina Koutecká, Petr Kuc,
Filip Kulhánek, Le Ha Hai Phuong, Nikola Loumová, Jan Mayer, Kateřina Novotná,
Martina Pavlíčková, Dominika Piršelová, Kateřina Romová, Zdeněk Říha, Martin
Sloup, Kristýna Solnařová, Daniel Svoboda, Marcela Šomjaková, Tomáš Toločko,
Jana Valešová, Pavlína Votočková, Kamila Weidlichová
1. B, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová
Eva Bernardová, Filip Binder, Maxym Borysenko, Adéla Cvrkalová, Matěj Čtvrtečka, Michaela Čurdová, Doan Thi Thuc Quyen, Nikola Draškovičová, Lukáš Hájek,
Adéla Hrečinová, Klára Jansíková, Michaela Ježková, Michael Kalát, Jana Kneysová,
Markéta Kristenová, Petr Kučera, Monika Kurelová, Ivana Ličíková, Pavlína Matíková, Adéla Misařová, Lukáš Pavlíček, Eliška Petružálková, Jiří Pytloun, Veronika
Rutová, Petra Sivčáková, Anna Srpová, Jana Svobodová, Sandra Švecová, Andrea
Třešňáková, Jana Vondráčková, Helena Vykoukalová, Simona Weisová
10
4. A, třídní profesor: Mgr. Rudolf Folke
Soňa Apeltauerová, Marian Bartoň, Anna Bernardová, Michaela Cejnarová, Jana
Dolejšová, Gabriela Dygrínová, Josef Frumar, Zuzana Gazdová, Dagmar Gregorová, Nikola Hanzlíková, Aneta Hauznerová, Veronika Kadlečková, Ivana Klejchová,
Jana Kopecká, Antonín Kotek, Petra Krejčová, Kateřina Lhotová, Tereza Liepoldová, Dominika Macounová, Hana Míčková, Nikola Mikesková, Jana Nejedlová,
Tsenguun Odtsetseg, Petra Sadílková, Tereza Šafaříková, Michal Šlambora, Michaela Štefková, Markéta Tůmová, Zuzana Vykoukalová, Barbora Zahoříková
4. B, třídní profesor: Mgr. Jan Voženílek
Veronika Antesová, Tomáš Antl, Jan Bartoš, Michaela Bučková, Šárka Bulířová,
Lucie Burešová, Šárka Bursová, Barbora Cvejnová, Aneta Čihulová, Petra Drásalová, Zdeněk Dřevěný, Michala Fialová, Karel Hájek, Jan Janata, Martin Kolombo,
Petra Kulhánková, Kamila Kurelová, Martin Loučka, Hana Markalousová, Martin
Matzner, Jan Myšák, Radek Otava, Jakub Pekárek, Martin Preisler, Gabriela Reslová, Jan Rovný, Miroslav Šimko, Jakub Škoda, Pavel Tuček
11
VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2007 – 2008)
Seznam studijních oborů
79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky)
79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků)
79-41-K/81 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků)
79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky)
79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky)
79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků)
Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2007
Šestileté studium
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
30
1
29
0
0
0
2.
31
3
28
0
0
0
3.
29
2
27
0
0
0
4.
27
2
25
0
0
0
5.
28
1
27
0
0
0
6.
29
3
26
0
0
0
Celkem
174
12
162
0
0
0
242
Počet žáků na
třídu
30,25
Počet žáků na
učitele
12,10
6
174
29,00
10,36
Ročník
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
Osmileté
8
226
28,25
12,10
1.
100,25
0,35
91,87
0,00
56,59
0,00
Celkem
22
642
29,18
11,40
2.
111,03
0,63
91,39
0,00
76,96
0,20
3.
121,85
0,00
83,62
0,00
85,97
1,17
4.
106,72
0,00
121,37
0,11
102,03
0,00
5.
—
—
139,29
0,07
120,35
0,08
Počet tříd
Počet žáků
Čtyřleté
8
Šestileté
Prospěch žáků ve 2. pololetí
Čtyřleté studium
Studium
Čtyřleté
Šestileté
Osmileté
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
6.
—
—
84,35
1,17
109,53
0,07
1.
62
5
51
6
1
5
7.
—
—
—
—
157,58
0,34
2.
62
11
51
0
0
0
8.
—
—
—
—
166,93
0,00
3.
61
11
49
1
0
1
Všechny
109,94
0,25
102,43
0,23
109,44
0,21
4.
59
1
58
0
0
0
Celkem
244
28
209
7
1
6
Osmileté studium
12
Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka)
Výsledky maturitních zkoušek (květen 2008)
Obor studia
Prospěli s vyznamenáním
Prospěli
Neprospěli z jednoho předmětu
Neprospěli z více
předmětů
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
79-41-K/411
5
21
3
1
1.
30
8
22
0
0
0
79-41-K/404
7
17
4
0
2.
29
2
27
0
0
0
79-41-K/801
11
17
1
0
3.
23
3
20
0
0
0
79-41-K/610
4
25
0
0
4.
31
9
22
0
0
0
Celkem
27
80
8
1
5.
26
7
19
0
0
0
6.
28
7
21
0
0
0
7.
28
5
22
1
1
0
8.
29
4
25
0
0
0
Celkem
224
45
178
1
1
0
Od 1. 9. 2006 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě
a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT
ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro
gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.
13
VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY, VOŠ
A VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO
ROKU 2007 – 2008
Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny
svým oficiálním názvem; proto je pořadí slov v názvech různé.
4. A
4. B
Oktáva
6. N
Filozofická fakulta
5
0
3
1
Lékařská fakulta v Hradci Králové
0
0
2
0
Přírodovědecká fakulta
0
2
0
0
Právnická fakulta
0
0
2
0
Fakulta sociálních věd
1
2
1
2
Fakulta humanitních studií
1
0
0
1
Matematicko-fyzikální fakulta
0
5
0
0
Pedagogická fakulta
1
0
0
0
Evangelická teologická fakulta
0
0
0
1
Univerzita Karlova v Praze
Technická univerzita v Liberci
Hospodářská fakulta
2
1
1
3
Fakulta pedagogická
5
1
1
0
Fakulta mechatroniky
0
0
2
1
Fakulta strojní
1
0
0
0
Fakulta textilní
0
0
1
0
Ústav zdravotnických studií
0
0
1
0
Fakulta mezinárodních vztahů
0
0
0
1
Národohospodářská fakulta
0
2
0
0
Fakulta podnikohospodářská
1
0
1
0
0
1
0
0
Vysoká škola ekonomická v Praze
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta pedagogická
Masarykova univerzita v Brně
Přírodovědecká fakulta
0
1
0
0
2
0
0
0
1
0
0
0
1
0
0
0
2
0
0
1
Fakulta sociálně ekonomická
0
1
0
0
České vysoké učení technické v Praze
Fakulta elektrotechnická
0
0
0
2
Fakulta architektury
0
1
1
0
Fakulta stavební
0
3
1
1
Fakulta dopravní
0
1
0
0
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
0
1
0
0
Fakulta chemické technologie
1
0
0
0
Fakulta technologie ochrany prostředí
1
0
0
0
0
0
1
0
1
0
1
1
Fakulta informatiky a managementu
0
0
5
0
Fakulta filozofická
1
1
0
0
0
0
1
0
0
1
0
0
0
0
1
0
Fakulta ekonomická
0
0
0
1
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.
0
0
1
0
Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s. r. o.
0
0
1
0
Unicorn College, s. r. o.
0
0
1
0
VOŠ mezinárodních vztahů Jablonec n. Nisou
0
1
0
0
0
0
0
7
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzita Hradec Králové
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Fakulta veterinárního lékařství
Policejní akademie ČR
Fakulta bezpečnostně právní
Akademie múzických umění v Praze
Divadelní fakulta
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Zahraniční studium
Spolková republika Německo
USA
0
0
0
1
Celkem
27
25
29
24
Jedna studentka z oktávy studuje dvě fakulty na jedné univerzitě současně.
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
14
15
Přehled uplatnění absolventů
1)
2)
Nisa, řeka, která nás spojuje
Třída
Absolventů
Studuje VŠ
Studuje VOŠ
Zaměstnání
Různé
4. A
30
27
0
0
3
4. B
29
24
1
1
3
Oktáva
29
28
1)
0
0
1
6. N
29
242)
0
0
5
Celkem
117
103
1
1
12
Z toho 1 absolventka studuje současně na dvou fakultách jedné univerzity.
Z toho 7 absolventů studuje ve Spolkové republice Německo, 1 absolvent v USA.
ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH
Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. světovém kole.
Olympiáda v českém jazyce
Vít Jakimiv
oktáva
2. místo v okresním kole kategorie II
Recitační soutěž Wolkerův Prostějov
Daniela Cvejnová
Marie Janatová
Michaela Kykalová
Petra Machková
3. B
3. B
3. A
6. N
postup do krajského kola
Přehlídka dětských recitátorů
Vlastimil Barák
tercie
Literární soutěž studentů libereckých gymnázií
Vít Steklý
Aneta Hauznerová
Zuzana Vykoukalová
septima
4. A
4. A
1. místo
2. místo
3. místo
Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka
Karla Trnková
oktáva
4. místo
oktáva
čestné uznání ve 4. kategorii
Máj – měsíc poezie
Karla Trnková
16
Martin Maschita
Anna Korytářová
Veronika Loudová
prima
prima
3. A
3. místo v 1. kategorii – povídka
1. místo v 1. kategorii – pohádka
2. místo ve 2. kategorii – povídka
Děti čtou nevidomým dětem
Petr Jindra
2. N
Břetislav Brodský
2. N
Martin Pospíšil
2. N
Vybráni mezi 14 žáků z Liberecka, kteří se účastnili nahrávání CD Knihy pověstí.
Anglický jazyk
Vít Pavelčák
3. B
Michaela Rutová
septima
Karin Tomehová
David Habr
kvarta
sekunda
1. místo v okresním kole kategorie III
4. místo v krajském kole kategorie III
2. místo v okresním kole kategorie III
1. místo v krajském kole kategorie III
6. místo v ústředním kole kategorie III
3. místo v okresním kole kategorie IIB
2. místo v okresním kole kategorie IB
Soutěž v německém jazyce
Jana Kučerová
Samuel Karásek
2. B
1. N
Daniel Roček
Petr Novota
1. N
5. N
2. místo v okresním kole kategorie IIIA
1. místo v krajském kole kategorie IIC
účast v celostátním kole
2. místo v krajském kole kategorie IIC
2. místo v krajském kole kategorie IIIB
účast v celostátním kole
Olympiáda v ruském jazyce
Michaela Kykalová
Pavla Fortelná
Markéta Tůmová
3. A
3. A
4. A
2. místo v krajském kole kategorie SŠ I
3. místo v krajském kole kategorie SŠ I
3. místo v krajském kole kategorie SŠ II
Moje město Liberec
Jakub Fejfar
kvarta
1. místo
Tomáš Vintr
septima
Andrea Vaňková
Tomáš Pavlíček
kvarta
2. A
1. místo v okresním kole kategorie D
4. místo v krajském kole kategorie D
3. místo v okresním kole kategorie C
3. místo v okresním kole kategorie D
Zeměpisná olympiáda
17
Eurorebus – soutěž jednotlivců
Matematický klokan
Ondřej Borkovec
Tomáš Novotný
kvarta
Kateřina Přibilová
kvarta
Lucie Drapáková
kvarta
Jakub Hrnčíř
kvinta
Lukáš Beran
Michal Pavlů
sexta
septima
Štěpán Křeček
3. B
sekunda
1. místo v krajském kole kategorie ZŠ01
52. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01
Šárka Jablonská
sekunda
Patrik Rödel
kvarta
Jakub Hrnčíř
kvinta
4. místo v krajském kole kategorie SŠ
60. místo v celostátním kole kategorie SŠ
Jakub Stejskal
kvinta
Tomáš Vintr
3. B
Markéta Burianová
septima
Jana Veselovská
septima
Klára Holková
septima
(Soutěže se zúčastnilo cca 60 000 žáků.)
Eurorebus – soutěž tříd
sekunda (Jablonská, Borkovec,
Hoang Phong)
kvarta (Rödel, Fejfar, Erhart)
kvinta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal)
8. místo v celostátním kole
Eurorebus – soutěž škol
Matematická olympiáda
Jan Erhart
Martin Maschita
Lucie Durdisová
Jiří Erhart
Jan Schier
Jakub Hrnčíř
Jakub Petr
Lukáš Beran
Simona Macková
prima
prima
sekunda
kvarta
kvarta
kvinta
kvinta
sexta
2. B
1. místo v okresním kole kategorie Z6
1. místo v krajském kole kategorie C
3. – 4. místo v krajském kole kategorie B
3. – 4. místo v krajském kole kategorie B
prima
prima
prima
3. místo v okresním kole kategorie 6. tříd
Pythagoriáda
Jan Erhart
Jiří Strobach
Kristýna Čechlovská
18
1. místo v okresním kole v kategorii Kadet
1. místo v krajském kole v kategorii Kadet
1. místo v okresním kole v kategorii Junior
1. místo v krajském kole v kategorii Junior
12. – 21. místo v celostátním kole
3. místo v okresním kole v kategorii Junior
1. místo v okresním kole v kategorii Student
1. místo v krajském kole v kategorii Student
2. místo v okresním kole v kategorii Student
2. místo v krajském kole v kategorii Student
Matematická olympiáda – kategorie P
Martin Preisler
4. B
Matěj Kuc
3. B
1. místo v krajském kole
postup do celostátního kola
4. místo v krajském kole
Biologická olympiáda
Johana Kučerová
Rastislav Gončár
2. B
kvarta
2. místo v krajském kole kategorie B
1. místo v okresním kole kategorie C
Miroslav Šimko
4. B
Marek Moravec
Ondřej Lufinka
Lukáš Beran
Marek Kolenič
Jakub Hrnčíř
Jakub Petr
Jiří Erhart
septima
septima
sexta
2. B
kvinta
kvinta
kvarta
Jan Schier
Ota Kunt
Jan Erhart
kvarta
tercie
prima
2. místo v krajském kole kategorie A
postup do celostátního kola
2. – 3. místo v krajském kole kategorie C
2. – 3. místo v krajském kole kategorie C
1. místo v okresním kole kategorie E
2. – 3. místo v krajském kole kategorie E
2. místo v okresním kole kategorie E
2. místo v okresním kole kategorie F
3. místo v okresním kole kategorie G
(soutěžil v kategorii určené žákům sekundy)
Fyzikální olympiáda
19
Astronomická olympiáda
Jan Erhart
prima
17. místo v celostátním kole kategorie G–H
Korespondeční seminář fyzIQ
Jiří Erhart
kvarta
1. místo v krajském kole kategorie 9
9. – 10. místo v celostátním kole kategorie 9
Klára Holková
Klára Holková
Marek Kolenič
septima
septima
2. B
Marek Kolenič
2. B
2. místo v krajském kole kategorie A
(tj. kategorie pro studenty třetích ročníků)
Chemická olympiáda
Středoškolská odborná činnost
Anna Bernardová
4. A
Alena Čechová
8. V
Tereza Liepoldová
Marian Bartoň
4. A
4. A
Pavel Exner
8. V
1. místo v krajském kole a 10. místo
v celostátním kole v oboru Filozofie,
politologie a ostatní humanitní
a společenskovědní obory
1. místo v krajském kole a 9. místo
v celostátním kole v oboru Pedagogika,
psychologie, sociologie a problematika
volného času
2. místo v krajském kole v oboru Dějepis
2. místo v krajském kole v oboru
Zemědělství, potravinářství, lesní
a vodní hospodářství
1. místo v krajském kole oboru Informatika
Mezinárodní vědecký veletrh INTEL ISEF, Atlanta, USA
Zuzana Egertová
7. V
reprezentace České republiky s prací
Vliv vybraných látek na
závojenku podtrnku
4. N
2. B
2. V
3. A
1. místo – lezení na umělé stěně (dívky)
2. místo – lezení na umělé stěně (dívky)
1. místo v okresním kole – aerobik
3. místo v okresním kole – aerobik
2. místo v okresním kole – košíková
2. místo v krajském kole – odbíjená
Tělesná výchova
Tina Ilenčíková
Štěpánka Šedková
Šárka Jablonská
Tereza Mildeová
družstvo dívek
družstvo dívek
20
Nikola Mikesková
a skupina dívek
4. A, 4. B
– pohybová skladba
– tanec
Petr Kučera
1. B
3. místo – lezení na umělé stěně (chlapci)
družstvo chlapců
3. místo okresní kolo SŠ – stolní tenis
družstvo chlapců
3. místo okresní finále SŠ – odbíjená
družstvo (Jana Valešová, 1. A; Zuzana Brozová, 6. N; Petra Sivčáková, 1. B; Jakub
Škoda, 4. B; Michal Stránský, 6. N; Tomáš Drahoňovský, 1. A)
2. místo v krajském kole – orientační běh
10. místo v republikovém finále
– orientační běh
Debatní pohár
Z 10 členů našeho debatního klubu byli nejúspěšnější studenti Alena Čechová (oktáva), Roman Uhlíř (6. N), Štěpán Křeček (3. B) a Michaela Rutová (septima). Ti tvořili
debatní tým s názvem Ponorka, který vyhrál tři ze čtyř dílčích turnajů a ve finále byl
druhý.
Vítězný pohár v soutěži jednotlivců získala Alena Čechová z oktávy.
Jugend debattiert
Jakub Štefela
5. N
1. místo v národním kole
1. místo v mezinárodní soutěži
Soutěžní přehlídka gymnaziálních sborů České republiky
Gymnasia cantant Brno
sbor Cum decore
zlaté pásmo – 2. místo
XX. ročník Mezinárodního festivalu akademických sborů IFAS 2008 Pardubice
sbor Cum decore
sbor Cum decore
sbor Cum decore
sbor Cum decore
1. místo v kategorii komorní smíšené sbory
2. místo v kategorii folklor
1. místo v kategorii spirituál, gospel, džez
1. místo v kategorii arteficiální hudba
jednoho stylu (renesance)
21
1
SCHODOVÁNÍ
DVA ROKY PŘED MATURITOU / SEXTA
ROK PŘED MATURITOU / 3. A
MATURITNÍ ROK / 4. B
Jana Kneysová, 1. B
SEXTA 2007 – 2008 ANEB TAKOVÝ BĚŽNÝ ŠKOLNÍ ROK
Šestý rok strávený v našem gymnáziu byl pro nás převážně studijní, zahřívali jsme školní lavice, lámali si hlavy
s matematickými úlohami, zkoumali
buňky pod mikroskopy a rozum nám
zůstával stát nad genialitou antických filosofů a vědců. Rok 2007 – 2008 nebyl ale
jen ve znamení získávání nových znalostí ve školních předmětech, poznali jsme
také, ač ne celá třída, mnoho evropských
míst a na výměnném pobytu v Německu jsme se spřátelili s hannoverskými
studenty.
Někteří z nás využili možnosti poznávacích zájezdů, které naše škola
často pořádá.
Na návštěvu Paříže a Londýna vzpomínají Vít Havrda a Jan Marko: „Jednoho zimního dne se skupina lidí z prvních, druhých a třetích ročníků sešla
před naší školou, aby je autobus dovezl
ke dvěma metropolím Evropy. Probuzení v autobuse bylo velmi příjemné díky
poetickému výhledu na Eiffelovu věž, za
kterou se právě zvedalo slunce na svoji
každodenní pouť. Poté jsme vyrazili na
celodenní putování po městě, které jsme
prošli podle plánu. K večeru nás zastihl
nepříjemný déšť, a tak jsme byli vděčni
za teplé postele ve Formuli, které se pro
nás v tu chvíli staly ztělesněním relaxace
a pohodlí. Druhý den jsme se před odjezdem do Londýna ocitli na pařížském
Manhattanu. Poté pokračovala naše
cesta k přístavu Calais, odkud jsme vlakem doslova propluli pod kanálem La
Manche do Velké Británie. V Londýně
jsme se dle skupin přiřadili k anglickým
rodinám, které se o nás staraly téměř
jako o vlastní. Nyní jsme vyzkoušeli své
znalosti cizího jazyka; zdály se dostatečné. Druhý den proběhla návštěva hradu
Windsor, kde jsme zhlédli nezapome24
nutelnou výměnu stráží, a univerzity
Cambridge. Mezi další krásná místa, jež
jsme poctili svým nahlédnutím, patřily
budovy jako Houses of Parliament, Big
Ben a proslulé London Eye, Buckinghamský palác, zastavili jsme se i „u pana
premiéra“ v Downing Street. Než jsme
odjeli zpět do své vlasti, stačili jsme si
ještě seřídit hodinky podle greenwichského času přesně na nultém poledníku,
dokonce i vyfotit proslulý Tower i s jeho
havrany. Na závěr jsme se mohli na
cestu pomodlit ve St. Paul´s Cathedral.
Plni zážitků a nových znalostí v oblasti
angličtiny i jiných předmětů jsme opět
všichni šťastně dorazili až ke škole, kam
se vždy rádi vracíme.“
Další z mnoha zajímavých zkušeností byl bezpochyby vydařený týdenní
výměnný pobyt naší „německé poloviny“ v Hannoveru, kde měli studenti
možnost rozšířit své obzory ve znalosti
německého jazyka, nahlédnout do běžné
německé výuky a poznat mnoho zajímavých míst.
Jednou z mála cest, které naše třída
podnikla společně, byla „hudebně-výtvarná“ exkurze v Praze, jejímž cílem
bylo upevnit a zkonkrétnit naše představy o umělcích hudebních i výtvarných,
k čemuž nám posloužily výstavy, jichž
jsme se zúčastnili – skupina výtvarnická
pod vedením paní profesorky Tůmové
a hudebnická pod vedením paní profesorky Vinšové. Po dni stráveném v hlavním městě jsme byli schopni říci, že cíl
výpravy byl dosažen a do Liberce jsme
se vraceli plni nových poznatků a spokojeni se sebou samými, že jsme zase
o něco chytřejší.
Převážně účastníci dějepisného semináře uskutečnili v květnu dlouho očekáváný poznávací zájezd do Říma, ostatní
studenti jen ze školních lavic vzpomínali
a tiše záviděli „Římanům“ krásné počasí
a neobyčejnou podívanou. Tereza Beková napsala o italské metropoli toto:
„Letos byl za cíl naší cesty zvolen Řím,
město bohaté na památky a plné zajímavých míst, takže jsme měli co dělat,
abychom si stačili vše prohlédnout. Ale
pod vedením paní profesorky Šimkové
a pana profesora Golla jsme vše s přehledem zvládli. Přejezd mezi Libercem
a Římem nám uběhl velmi rychle a druhý den odpoledne jsme byli již na místě.
Ubytovali jsme se na předměstí Říma,
v hotelu nedaleko moře, a za památkami jsme každý den dojížděli vlakem.
Prohlédli jsme si nejvýznamnější antické
památky, mimo jiné symbol Říma Koloseum a Forum Romanum. Ostatní dny
probíhaly v podobném duchu. Viděli
jsme slavná místa jako Pantheon nebo
Fontana di Trevi, ale také spoustu menších kostelů, které byly neméně hezké.
Jedním z největších zážitků byla určitě
úterní návštěva Vatikánu a vatikánských muzeí, ze které nám nezkazila dojem ani odpolední průtrž mračen, jež nás
zastihla. Po náročném týdnu nás v pátek
čekala odměna v podobě noční prohlídky Říma. Poslední den našeho zájezdu si
každý strávil po svém. Největší nadšenci
se rozhodli na poslední chvíli navštívit
městečko Ostii Anticu, jiní si krátili čas
před odjezdem v „ulici nákupů“ – na
Via di Corso.
Když jsme v sobotu navečer nasedli
do autobusu a vydali se zpět směrem
Liberec, bylo nám trochu líto, že musíme
Řím opustit. Toto překrásné město v nás
zanechalo veliký dojem a každý z nás se
25
již nyní těší na chystaný zájezd do Španělska.“
Sotva se „římští nadšenci“ vrátili
do „školní reality“ a v rámci možností
se aklimatizovali, byl na programu výjezdový seminář hudebně-výtvarný ve
dnech 19. – 21. května, který jsme absolvovali v Hraběticích pod vedením profesorek Vinšové a Tůmové. Zde jsme se
všichni účastnili různých aktivit z oblasti
výtvarné a hudební výchovy. Pracovali
jsme ve dvojicích i ve skupinách. První
den jsme například vyráběli město z ma-
ličkých kousků papíru, další dny jsme
tvořili obrazy, bavili se kreativními scénkami nás samotných i skupin ostatních
spolužáků a různými způsoby pracovali
s hudbou. Nadšení z tohoto třídenního
výletu bylo veliké, ale mohlo jej vylepšit
jasnější počasí, které nás v mnoha směrech poněkud limitovalo…
Sotva jsme stihli dopsat závěrečné písemné práce, nachýlil se poslední týden
tohoto roku a s ním i dlouho očekávaný
dvoudenní školní výlet, exkurze v Drhlenách, nazvěme tuto akci dle libosti. Byla
ve znamení sportování - volejbalových,
nohejbalových a fotbalových utkání
a večerních posezení u táboráku. Dokud
oheň ještě plál, později pouze skomíral,
zaznívaly libozvučné tóny kytar, které
jsme si s sebou přivezli. Ukolébavkou
jsme si popřáli dobrou noc, odebrali se
do svých chatiček či pokojů. Druhý den
po vydatných obědech v podobě čínské
polévky, kterou jsme si vlastnoručně
uvařili, jsme se vydali zpět do prázdninami načichlého Liberce.
O pár dní později přišlo poděkování
paní profesorky Suchomelové, že s námi, snad ve zdraví, další rok přežila, rozloučení s ostatními letos ještě „sextány“
a rychlý úprk ze školy vstříc slunným
prázdninovým dnům.
Zuzana Reinišová, sexta
26
JAK ŠEL ROK SE 3. A
ANEB JAK ŠLA 3. A SE ŠKOLNÍM ROKEM 2007 – 2008
První skvělá akce, která neodvratně
poznamenala naši třídu, byl zájezd do
Chorvatska. V pátek 14. 9. 2007 jsme se
naskládali i se svými zavazadly do dvou
autobusů, mířících směr Malij Lošin,
kde nás měl čekat týden plný sportování. Kursu se účastnily všechny třídy
téhož ročníku – 3. A, 3. B, 5. N a septima.
Profesorský sbor tvořili paní profesorka
Raisová a Reinišová, dále pan profesor
Pelc, Pěnička a Ulvr. Všichni jsme se
těšili, a tak cesta rychle ubíhala. Když
jsme míjeli ceduli s nápisem Turnov,
sledovala ranní koupel v ledovém moři
a snídaně. Většinou jsme se občerstvili
v pekařství po cestě z pláže, kde na nás
z výloh pomrkávaly čerstvé koblížky.
Po snídani měly skupinky rozchod do
„zaměstnání“. Skupinky byly namíchané ze všech tříd, abychom se navzájem
poznali, což se ukázalo jako vynikající
nápad. Jít do „zaměstnání“ znamenalo
zahrát si frisbee, volejbal, bränball, netradiční hry, zacvičit si aerobic či zdolat
adrenalinové lanové lávky. Rozhodně
jsme se nenudili a ve volných chvílích
zezadu se ozvalo: „Už tam budem?“
Pan profesor Pěnička se nám pokoušel
vysvětlit, že je to ještě dlouhý kus cesty,
ale veškerá snaha se ztratila ve zběsilém
povykování: „No, to je doba!“ Pak se ale
osazenstvo autobusu na dlouhou dobu
uklidnilo, jelikož Štěpán Křeček (významný debatér ze 3. B) začal vyprávět
vtipy. Jeden trval asi 45 minut, tak bylo o
zábavu postaráno. Po dlouhé noci a cestě trajektem jsme dorazili ráno v 7.40
do vysněného kempu u moře. Vybalili
jsme kufry a zabydleli se v luxusních
dřevěných chatkách, které se staly na
celý týden našimi domovy. Každé ráno
chodili největší sportovci běhat, pak ná-
jsme pádili chytat bronz k moři. Připraveny pro nás byly i další aktivity – výlet
po ostrově, štafeta v plavání a vodní
pólo, různé vtipné disciplíny při večerní
hře, soutěž o nejlepší pokrm a trénování našeho twistového tanečku. Někteří
drsňáci ho sice zpočátku bojkotovali,
ale nakonec se stejně nechali přesvědčit
o tom, že je všechno v bocích! Nadšení
kluci si také po celý týden s chutí zahráli
na hospodyňky, jelikož byli v umývárně
na nádobí vždy jako první, a když se
kempem linula nádherná vůně, bylo to
na sto procent z klučičích chatek. Grilovali totiž ryby, vařili špagety s omáčkou,
smažili bramboráky a palačinky a Jakub
27
Štefela z 5. N dokonce vyrobil dort! Zato
holky jedly suchary, čínské polévky
nebo zmrzlinu z obchodu a raději se ve
svém volnu opalovaly! Sportovní kurs
jsme si jak se patří užili a rozhodně jsme
se nenudili. Poslední večer si dokonce
někteří jedinci zahráli vybíjenou se sekanou z domova místo s míčem! Zpáteční
cesta byla zábavná a vyčerpávající, jelikož dva členové posádky v autobuse
měli v noci žaludeční potíže, a tak jim
ostatní poskytovali první pomoc. Domů
jsme se vrátili vyhladovělí, ale šťastní!
Vynikající trefou do černého byly výjezdové semináře našich ročníků. Třída
3. A je jednoznačně humanitně zaměřená, proto se také velká většina vydala do
Bílého Potoka načerpat nové informace
ze společenských věd a dějepisu. „Bylo
to super! Pořád jsme četli texty a dívali
se na televizi. Jen těch textů bylo pak až
moc. Dívky z ostatních tříd sofistikovaně mluvily a nepustily nikoho ke slovu,
to nebylo moc sympatické. Ale zase jsme
se lépe poznali. Pan profesor Hrůza si
hrál na psychologa a vyhodnocoval naše
myšlenky. Pan profesor Minster s námi
hrál volejbal a úžasně ho prožíval, bylo
to moc fajn,“ svěřila se mi Veronika Loudová, která se účastnila společenských
věd. Romana Zahradníková se rozhodla
pro dějepis: „Bylo nás tam celkem málo,
pan profesor Ulvr vyprávěl zajímavé
věci, atmosféra byla uvolněná, sešli jsme
se a diskutovali na dané téma. Taky jsme
četli historické časopisy a moc pěkný byl
výlet na Frýdlant.“ Další skupina se vydala do Mostku na týden plný výtvarné
výchovy, prohlédli si i zámek Kuks.
Spolu s nimi jel do Mostku seminář
biologie, kterého se hrdě účastnil náš
zástupce Marek Pípal! Naproti tomu některá děvčata z matematické elity odcestovala do Lužických hor. Klára Budková
28
mi prozradila následující: „Vyučovala se
matematika, fyzika, informatika, zeměpis a angličtina. Nejlepší bylo natáčení
filmu, hodně jsme chodili po výletech
a výuka probíhala formou prezentací. Jeden večer jsme měli táborák, také jsme se
byli podívat na východ sluníčka na Luž.
Moc jsme se tam nasmáli.“ Já a Tomáš
Hodboď jsme dne 9. 5. 2008 vyjeli až za
hranice naší republiky do vysluněného
Říma. Profesorská dvojice „Šimková,
Goll“ nás neušetřila jediného kostelíčku,
viděli jsme doslova všechno! Sixtinská
kaple, Vatikán, Fontana di Trevi, Pantheon a Koloseum nás okouzlily dokonale!
I přesto, že pan Goll zjistil, že je obdařen
lehkým orientačním nesmyslem, když
zuřivě telefonoval kolegovi Gubášovi ze
septimy: „Jsme u Panťáku a jdeme k Trévošce, to se nemůžeme minout !“ Zážitek to
byl pro všechny dokonalý.
Za poslední zmínku stojí naše rituály
oslav osmnáctých narozenin. Jelikož je
nás hojný počet, bylo jich během roku
opravdu mnoho. Oslavenec vždy pronajme chatu, obstará hudbu a občerstvení.
Pak už se jen pozvou všechny třídy
našeho ročníku a zábava začíná! Hudba
hraje na plné pecky, lidi tančí, baví se,
smějí a pojídají dobroty. Barman Štěpán
Křeček míchá své mojito, kubu libre,
daiquiri a vypráví, jak to bylo, když
osvobodil Kubu… Po pár zázračných
doušcích nezmaři jako Míra Saska a Roman Uhlíř poskakují na Rammsteiny
až do rána, Markétka Dousková předvádí své hiphopové umění, Veronika
Loudová usíná vsedě na židli, Tomáš
Rec střílí křupky po spolužácích, Lucie
Matoušková chrlí vodu po parketu, já
a Jakub Hrkal začínáme konverzovat
v ruštině…
To by asi stačilo, zážitků byla totiž
spousta! Určitě většinu lidí ze 3. A tento
rok poznamenal, ale možná by se dalo
říct, že spíše třída 3. A poznamenala tento rok, protože nevím, čím to je, ale my
jsme se letos výborně bavili!
Michaela Kykalová, 3. A
29
4. B • MATURITA ZA DVEŘMI. NEOTVÍRAT.
Kdo si myslí, že čtvrtý ročník na
gymnáziu sestává z neustálého přemítání nad maturitou, rozhodně se neplete.
Opravdu na ni myslíte neustále.
V září si uvědomíte, že jí neutečete
a že byste se měli na setkání s ní řádně
připravit – nápad paní ředitelky sepisovat si předsevzetí na každý měsíc ke
svědomitosti přímo vybízí. Ale co se dá
dělat, první čtvrtletí se nese v duchu dokončování seminárních prací; maturita
musí počkat.
Prosinec se proto zdá být ideálním
startem k nepřetržitému „šrocení“, jen
kdyby vám do plánu nelezl maturitní
ples. V pauzách mezi nácvikem choreografického hemžení na nástup a sháněním alkoholu pro celý kulturák byste se
učením pouze rozptylovali. ,,Ve druhém
pololetí začnu, fakt…“
V únoru přicházejí úlevy, ubývá
na náročnosti nematuritních předmětů
(biologie… ehm… chemie…) a už už
30
se schyluje k nalistování otázky číslo 1,
když tu bez varování – jarní prázdniny.
Jasně, udělejte sešitům s učivem radost,
vezměte je s sebou na hory, rozhodně
se tam totiž nepředřou, takový veget na
poličce pod mokrými kulichy a rukavicemi ještě nezažily.
Květen se proto stává měsícem nových zjištění. Minimálně výrok „Svaťák
to jistí“ stvrdí svou pravdivostní hodnotu a vy můžete naplno vkročit do
tempa čtvrťáku. Ale pozor, mějte na paměti, že o svatém týdnu je nejdůležitější
řád… Po každém proučeném dni na
jedno do oblíbené hospůdky a uvidíte,
že na zabíjení volného času mezi posedáváním po putykách se vzdělávání
hodí výborně.
Kdo si dosud myslel, že čtvrtý ročník
na gymnáziu sestává především z neustálé konfrontace se svým svědomím,
rozhodně se nepletl. A výsledek? Svědomí je blud…
Jan Myšák, 4. B
31
2
KALENDÁRIUM
EXKURZE / KURSY / VÝJEZDOVÉ SEMINÁŘE
MIMOŠKOLNÍ ČINNOST
ŠKOLA A SVĚT
Tereza Šimková, septima
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2007 – 2008
3. 9.
4. 9.
4. 9.
5. 9.
11. 9.
12. 9. – 14. 9.
14. 9. – 23. 9.
19. 9. – 21. 9.
25. 9.
25. 9.
26. 9. – 27. 9.
27. 9.
2. 10.
3. 10.
3. 10. – 8. 10.
3. 10. – 5. 10.
4. 10.
6. 10. – 13. 10.
9. 10.
9. 10.
10. 10.
10. 10. – 12. 10.
10. 10.
11. 10.
14. 10. – 20. 10.
16. 10.
22. 10.
23. 10.
24. 10.
24. 10.
30. 10.
31. 10.
1. 11.
1. 11. – 3. 11.
2. 11.
3. 11.
5. 11.
5. 11. – 10. 11.
7. 11.
7. 11.
7. 11.
8. 11.
9. 11.
34
zahájení školního roku
setkání vedení školy se zástupci studentů
maturity – opravný termín
schůzka s rodiči – prima, 1. N
exkurze do Prahy – sexta
dny poznávání – 1. N
sportovně-turistický kurs Chorvatsko – septima, 3. A, 3. B, 5. N
dny poznávání – prima
Krajská vědecká knihovna – pořad o Kafkovi – 5. N, 6. N
exkurze Drážďany – oktáva
výjezdní porada zaměstnanců
ředitelské volno
Den německé jednoty – 5. N, 6. N
výměna studentů – Wiesentheid – 2. N
dny poznávání – 1. A, 1. B
lehká atletika – krajské kolo
výměnný pobyt Hamburk – 4. N
exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. A
exkurze Žitava – septima, 3. A, 3. B
dny poznávání – kvinta
přespolní běh – okresní kolo SŠ
exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. N
výměna Hannover – kvinta, sexta
exkurze do Krajské vědecké knihovny – prima
přednáška společnosti SCIO
exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. B, kvinta
Naivní divadlo – Léčba neklidem – oktáva, 6. N
minikonference k ŠVP
Naivní divadlo – Postrach Paříže – tercie, 2. N
porada všech vyučujících
Krajská vědecká knihovna – filmové představení – 3. N, 4. N
Educa
pilotování testů SCIO – 3. A, 4. A
posezení s německými kolegy
literární týden v Königswinter – 3. N
beseda s velvyslankyní USA v ČR – oktáva
beseda na krajském úřadu
Přírodovědný Klokan
exkurze Praha – 2. N
Krajská vědecká knihovna – autorské čtení – 3. N, 6. N
10. 11. – 18. 11.
11. 11. – 18. 11.
14. 11.
14. 11. – 16. 11.
15. 11. – 18. 11.
15. 11.
15. 11.
16. 11.
17. 11. – 18. 11.
20. 11.
20. 11.
21. 11.
21. 11.
21. 11.
22. 11.
22. 11. – 23. 11.
22. 11.
28. 11.
28. 11. – 29. 11.
1. 12. – 2. 12.
2. 12. – 7. 12.
3. 12.
3. 12.
3. 12.
4. 12.
4. 12. – 7. 12.
5. 12.
6. 12.
7. 12. – 13. 12.
13. 12.
14. 12.
17. 12.
18. 12.
18. 12.
19. 12.
19. 12.
20. 12.
5. 1.
5. 1.
7. 1.
8. 1.
8. 1.
9. 1.
10. 1.
studentská výměna – Gymnázium Aachen – 4. N
studenti z Aachen v Liberci
odbíjená – OK SŠ
GIS Day
Cum decore – soustředění
exkurze Karlštejn
seminář ZCR
Naivní divadlo – sekunda, kvarta, kvinta, 1. B, 1. N, 2. N
debatní turnaj v Olomouci
soudní přelíčení – 2. A, 2. B
exkurze „Ekologické zemědělství”
pedagogická rada
schůzky s rodiči
ekologická olympiáda
informace o studiu na VŠ v Zittau a v Görlitz
Literární pozdravy
exkurze Žitava – 2. A, 2. B, 3. A, 3. B
inventarizace školy
Historiáda Cheb
Cum decore – koncerty
projekt „Chance Europa 2020“
soutěž v anglickém jazyce
exkurze Drážďany
soudní přelíčení – 2. N
Berlín – 6. N
školní kolo matematické olympiády – kategorie A
astronomická olympiáda
zájezd Paříž, Londýn
školní kolo olympiády v českém jazyce
projekt Telmae – Den Země
beseda „Vánoční tradice a zvyky“ – prima
soudní přelíčení – tercie, 3. A
vánoční posezení
exkurze Mladá Boleslav – 2. B
předmaturitní písemná práce z matematiky
maturitní ples – oktáva, 4. B
divadlo Žitava – „Romeo a Julie“ – 4. N, 5. N, 6. N
soutěž v německém jazyce
den otevřených dveří
vysoká škola Žitava – 5. N
35
13. 1. – 18. 1.
15. 1.
19. 1. – 26. 1.
21. 1.
22. 1.
23. 1.
23. 1.
24. 1.
24. 1.
25. 1. – 26. 1.
28. 1.
29. 1. – 30. 1.
29. 1.
31. 1.
31. 1.
31. 1.
31. 1.
31. 1.
1. 2.
4. 2.
5. 2.
5. 2.
6. 2.
8. 2.
8. 2.
15. 2.
18. 2.
20. 2.
22. 2.
23. 2.
24. 2. – 29. 2.
25. 2.
26. 2.
27. 2.
27. 2.
28. 2.
1. 3.
1. 3.
3. 3.
3. 3.
3. 3.
4. 3.
5. 3.
5. 3.
36
lyžařský kurs – kvinta, 3. N
matematická olympiáda – kategorie P – krajské kolo
Europäische Projekte – Aachen
ukončení klasifikace za 1. pololetí
matematická olympiáda – kategorie A – krajské kolo
matematická olympiáda – Z9 – okresní kolo
pedagogická rada
Experimentální studio – Jan Burian – septima, 3. A, 3. B, 5. N
matematická olympiáda – kategorie B, C – školní kolo
projekt Telmae
recitační soutěž – školní kolo
veřejné prezentace seminárních prací
testy Cermat – kvarta, 2. N
beseda o Latinské Americe – 4. N, 5. N
filmové představení
IQ park – 1. A, 1. B, 3. N
vysvědčení
Pythagoriáda – prima, sekunda
pololetní prázdniny
maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N
schůzka vedení školy se zástupci studentů
prezentace seminárních prací
maturitní písemná práce z matematiky – 6. N
exkurze Praha – 2. B
maturitní písemná práce ze zeměpisu, fyziky, biologie – 6. N
Wolkerův Prostějov – okresní kolo
Naivní divadlo – sexta, 1. A, 1. B, 2. A, 2. B, 3. N
soutěž v německém jazyce – krajské kolo
dětská recitace – okresní kolo
Deutsch-Club: Stadtführung „Liberec“
lyžařský kurs – 1. A, 1. B
Naivní divadlo – Zrzavý Orm – prima, 1. N
soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo
autorské čtení – Eleonora Hummel – 5. N, 6. N
maturitní ples – 6. N, 4. A
Cum decore – soustředění (škola)
chemická olympiáda – školní kolo kategorie B
zeměpisná olympiáda – školní kolo
cesta do parlamentu – Agora – Krajská vědecká knihovna
chemická olympiáda – školní kolo kategorie C
písemná práce z anglického jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N
5. 3.
5. 3.
6. 3.
10. 3. – 14. 3.
17. 3.
18. 3.
18. 3.
19. 3.
19. 3.
20. 3. – 21. 3.
25. 3.
26. 3.
26. 3.
26. 3.
27. 3.
27. 3.
28. 3.
28. 3.
29. 3. – 30. 3.
31. 3. – 4. 4.
1. 4.
1. 4.
2. 4.
2. 4.
2. 4.
2. 4.
3. 4.
3. 4.
4. 4.
4. 4.
5. 4. – 18. 4.
7. 4. – 11. 4.
8. 4.
8. 4.
10. 4.
10. 4.
10. 4.
11. 4.
11. 4. – 13. 4.
14. 4.
16. 4.
16. 4.
16. 4.
17. 4.
soutěž v programování – okresní kolo
exkurze Seifhennesdorf – výroba klavírů – 5. N
soutěž – pohybová skladba
jarní prázdniny
exkurze pivovar Svijany
exkurze čistička odpadních vod – sexta
písemná práce z německého jazyka – 4. A, 4. B, oktáva
Cum decore – Gymnasia cantant
zeměpisná olympiáda – okresní kolo – všechny kategorie
velikonoční prázdniny
soudní přelíčení – sexta
exkurze Praha – 1. A, 1. B
matematická olympiáda – krajské kolo Z9
Veletrh dětské knihy – prima, sekunda
Matematický klokan
srovnávací písemná práce z matematiky – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N
Wolkerův Prostějov – krajské kolo
studenti z Hamburku v Liberci – 4. N
maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N
matematická olympiáda – krajské kolo kategorie B, C
Jugend debattiert – 3. N
soutěž v debatování – české finále
fyzikální olympiáda – okresní kolo kategorie E, F
festival Jeden svět – septima, 3. A, 3. B
komplexní zkouška z německého jazyka – 2. N
festival Jeden svět – tercie, kvarta, 2. N
Eurorebus
jazyková a odborná praxe – 5. N
studijní cesta Berlín – 6. N
Malé divadlo – předpremiéra hry Stín střelce – septima
exkurze Praha – 2. A
olympiáda v českém jazyce
univerzitní knihovna
soutěž v německém jazyce
Naivní divadlo – Krvavé koleno – oktáva, 4. A, 4. B
ekologická olympiáda
muzikál Muž z kraje La Mancha – 2. A
pedagogická rada
valná hromada SRSPŠ
schůzky s rodiči
festival Svěžíma očima – tercie, kvarta, kvinta, 1. A, 1. B
37
17. 4.
17. 4.
21. 4.
21. 4. – 25. 4.
21. 4.
24. 4.
24. 4.
24. 4.
24. 4. – 26. 4.
25. 4. – 27. 4.
25. 4.
28. 4.
1. 5.
1. 5. – 4. 5.
2. 5.
5. 5.
5. 5. – 7. 5.
6. 5.
7. 5.
7. 5.
7. 5.
7. 5.
7. 5.
8. 5.
8. 5.
9. 5.
9. 5.
9. 5.
9. 5.
10. 5. – 18. 5.
12. 5. – 16. 5.
12. 5. – 14. 5.
13. 5.
14. 5.
14. 5.
14. 5.
15. 5.
16. 5.
19. 5. – 21. 5.
19. 5. – 28. 5
19. 5. – 23. 5.
20. 5.
22. 5.
38
festival dětských filmů
filmové představení
filmové představení – prima, sekunda, tercie, kvarta, kvinta, 1. A,
1. B, 1. N, 2. N, 3. N
Berlín – 6. N
přijímací zkoušky
exkurze ZOO Liberec – 3. A
projektový den – 1. N
návštěva žáků z gymnázia v Žitavě
Cum decore: Gymnasia cantant
finále debatování
semifinále Jugend debatiert
soudní přelíčení – 1. B
státní svátek
ředitelské volno
Naivní divadlo – Pallaton – 3. A, 3. B
umělecká tvorba a komunikace – 2. B
Naivní divadlo – Pallaton – sexta, 3. N
multioborový seminář AV ČR
historická exkurze Praha – 2. A
pedagogická rada – 4. A, 4. B
Pythagoriáda – okresní kolo
státní svátek
turnaj smíšených dvojic v odbíjené
vysvědčení – 4. A, 4. B
biologicko-zeměpisná exkurze – sekunda
zeměpisná exkurze – prima
filmové představení – 4. N, 5. N, 6. N
výjezdový seminář Řím
výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B
umělecká tvorba a komunikace – kvarta
olympiáda v českém jazyce
pedagogická rada – 6. N, oktáva
finale „Jugend debatiert international“
orientační běh – krajské kolo
exkurze Braunkohle – Žitava – 6. N
vysvědčení – 6. N, oktáva
umělecká tvorba a komunikace – sexta
hudebně-výtvarné kursy
maturitní zkoušky – 4. A, 4. B
Oybin – historická exkurze – 3. N
fyzikální olympiáda – kategorie G
26. 5.
26. 5.
26. 5. – 28. 5.
26. 5. – 29. 5.
27. 5.
28. 5.
29. 5.
30. 5.
30. 5.
1. 6.
2. 6.
3. 6.
4. 6.
5. 6.
6. 6.
6. 6.
9. 6.
9. 6. – 13. 6.
11. 6.
11. 6.
11. 6.
13. 6.
16. 6.
16. 6.
16. 6.
18. 6.
18. 6. – 24. 6.
19. 6.
19. 6.
20. 6.
23. 6. – 24. 6.
25. 6.
25. 6.
25. 6.
26. 6.
27. 6.
přednáška – nanotechnologie – septima, 3. A, 3. B, 5. N
vydávání maturitních vysvědčení – 4. A, 4. B
umělecká tvorba a komunikace – 2. A
maturitní zkoušky – 6. N, oktáva
exkurze Hejnice – sekunda
exkurze ZOO Liberec – 2. B
biologicko-zeměpisná exkurze – tercie
exkurze Lemberk – prima
exkurze – planetárium Hradec Králové – kvarta
Cum decore – soustředění ve škole
biologicko-zeměpisná exkurze – 1. N
předávání maturitních vysvědčení na radnici
exkurze Drážďany – 2. N, 4. N
exkurze Babiččino údolí – sekunda
exkurze Osvětim, Birkenau
exkurze – výstava Liberec – 4. N
přírodovědný kurs – tercie
školení – iTabule
exkurze Chrastava (jezdecká škola)
projektový den – Žitava – 1. N
Eurorebus
Cum decore – koncert v Severočeském muzeu
Francouzský den
exkurze Žitava – sexta, 2. A
exkurze Ještěd – kvarta
výměnný studentský pobyt Wiesentheid – 2. N
pedagogická rada
exkurze – teplárna a čistička odpadních vod – 2. B
projektový den
třídní exkurze
chování člověka za mimořádných situací – cvičení
prezentace projektů
Ohlédnutí
den plný aktivit (sport, kultura)
vysvědčení
39
GIS DAY 2007
LITERÁRNÍ POZDRAVY 2007
Ve dnech 14. – 16. listopadu 2007 jsme
se v Krajské vědecké knihovně v Liberci
zúčastnili akce GIS Day. GIS Day se každoročně uskutečňuje v půlce listopadu
po celém světě. Zastřešující organizací je
americká firma ESRI a v České republice
společnost Arcdata Praha.
Akce se uskutečnila díky GIS oddělení Libereckého kraje, HZS Liberec
a katedry geografie PF TUL v Liberci.
Patřila mezi největší svého druhu v celé
republice, což potvrdil i ředitel Arcdata
Praha Ing. Petr Seidl.
Z naší školy se setkání aktivně
účastnili studenti semináře zeměpisu
se svými GIS postery. Návštěvníkům
předváděli aplikace GIS, se kterými
mají možnost pracovat v naší škole. Na
dalším stanovišti měli k dispozici interaktivní tabuli, kde se předvedli s dovednostmi na mapových serverech a sklidili
všeobecné uznání návštěvníků.
Naše gymnázium patří k málo
školám v ČR, kde mají možnost žáci
pracovat s profesionálním programem
GIS ArcView. I v dalším školním roce
chceme navázat na tuto tradici a účastnit
se GIS Day 2008.
Autorka oceněná v Literární soutěži Gymnázia F. X. Šaldy – Dominika
Macounová – představila své texty veřejnosti ve čtvrtek 22. listopadu v Malé
výstavní síni v rámci 5. ročníku malého
festivalu autorských čtení – Literární
pozdravy. Ten proběhl 22. – 24. 11. 2007.
Malá výstavní síň se stala hostitelkou
mladých literátů a vedle již zmíněné
studentky zde četli své texty Kristina
Bělecká, Irena Václavíková, Vít Jakimiv
a Marek Sekyra.
Večerní programy se odehrávaly
v Naivním divadle Liberec a v Experimentálním studiu. Naivní divadlo Liberec uvedlo ve čtvrtek hru Pallaton, kterou doplnilo čtení Martina Pally. Pátek
patřil Janu Balabánovi a Petru Hruškovi,
jejichž čtení bylo obohaceno hudebním
doprovodem Yvetty Ellerové. Festival
zakončilo sobotní čtení básníků Bogdana Trojaka a Jaroslava Pížla.
Literární pozdravy 2007 se vydařily
a příznivci literatury se mohou těšit
na listopad 2008, kdy se uskuteční již
6. ročník.
Pavel Taibr
Tomáš Minster
DEBATNÍ KLUB
Na naší škole vznikl Debatní klub v roce 1998 a rok 2007 – 2008 byl nejúspěšnějším v celé jeho historii. Debatování se řídí Debatním programem Karla Poppera a do
ČR přišlo z USA.
Pomáhá studentům kultivovat mluvu a zbavovat se trémy. Také je nutí všímat
si všeho, co se kolem nich děje, protože se debatuje na připravené i nepřipravené
teze, které jsou vybírány tak, aby je bylo možné obhajovat i vyvracet. Studenti musí
sestavovat argumenty pro obě možnosti a u připravených tezí musí mít svá tvrzení
podložená důkazy. V roce 2007 – 2008 se debatovalo na připravené teze: „Boj proti
globálnímu oteplování přináší více škody než užitku“, „Demokratické země by
nikdy neměly omezovat občany ve vyjadřování názoru“, „Situace v Číně spěje k revoluci“. V průběhu roku se vždy uskuteční 4 turnaje Debatní ligy v různých městech ČR a nejlepších 8 týmů se účastní ještě finálového turnaje. Z 10 členů našeho
Debatního klubu byli nejúspěšnější studenti Alena Čechová, Roman Uhlíř, Štěpán
Křeček a Michaela Rutová. Ti tvořili debatní tým s názvem Ponorka.
1. turnaj „Ještě jednou Ještěd“ se konal 3. 11. – 4. 11. 2007, první 3 místa: 1. Laura
a její Pomlčka (DKFM), 2. Ponorka (GFXŠ Liberec), 3. Bez zábran (Brno).
2. turnaj „Postřižiny 2007“ se konal 30. 11. – 2. 12. 2007, první 3 místa: 1. Ponorka
(GFXŠ Liberec), 2. Laura a její Pomlčka (DKFM), 3. Bez zábran (Brno).
3. turnaj „Debatní Paka“ se konal 25. 1. – 27. 1. 2008, první 3 místa: 1. Ponorka
(GFXŠ Liberec), 2. Bez zábran (Brno), 3. Eamus Catuli (Open Gate).
4. turnaj „Jedebatovice“ se konal 4. 4. – 6. 4. 2008, první 3 místa: 1. Ponorka (GFXŠ
Liberec), 2. Vox Dei (Nymburk), 3. Tré girls (Olomouc).
Finálový turnaj „Sovy v Přerově“ se konal 25. 4. – 27. 4. 2008, první 3 místa:
1. Laura a její Pomlčka, 2. Ponorka, 3. Bez zábran.
Mimo Debatní turnaj se ve dnech 16. – 18. 11. 2008 pořádal 2. ročník turnaje
„Olomouc Open Cup 2007“, první tři místa: 1. Ponorka, 2. Laura a její Pomlčka
a 3. Combajn.
Vítězný pohár v soutěži jednotlivců získala Alena Čechová.
Zdeňka Meixnerová
40
41
„KLENOTY EVROPY“ PAŘÍŽ A LONDÝN
Paní profesorka Blanka Pokorná přišla s perfektním nápadem navštívit zemi,
jejíž jazyk se učíme.
Velmi jsme se pro tuto myšlenku nadchli, a tak jsme ve dnech 7. – 13. 12. 2007
vyrazili za krásami Paříže a Londýna. Tento týdenní poznávací zájezd zprostředkovala jazyková a vzdělávací agentura Albion Travel.
Naše posádka se skládala ze studentů kvarty, kvinty
a dalších dobrovolníků z gymnázia. První zastávkou byla
Paříž. Časně ráno nás během okružní jízdy centrem tohoto
romantického města průvodkyně Martina obeznámila se
základními informacemi. Čekala na nás zde například Eiffelova věž, Invalidovna, katedrála Notre Dame, univerzita
Sorbonne. K večeru jsme složili svá znavená těla na lůžka
hotelu F1.
Druhý den jsme se stali návštěvníky moderní čtvrti La
Défense a poté se přepravili eurotunelem z přístavu Calais
do Velké Británie. V Londýně nás očekávaly naše dočasné
rodiny. V našem případě sympatická černoška jménem
Jamal.
Během zbytku týdne jsme měli možnost zhlédnout
krásu vyhlášených míst jako jsou Windsor Castle, Oxford
Street, Greenwich, Christ Church College a Buckingham Palace s výměnou stráží.
Naši exkurzi jsme zakončili návštěvou Tower of London, která v minulosti sloužila
jako vězení, observatoř, zbrojnice, královské sídlo a úkryt pro korunovační klenoty
s dvěma největšími drahokamy světa.
Jsme velmi vděční za příležitost „přičichnout“ k anglické a francouzské kultuře
s možností procvičení jazyka a s ochutnáním pro nás netypických, avšak tradičních
pokrmů.
Monika Doanová, Gabriela Holubová, kvarta
Michal Petričko, 2. A
42
43
LYŽAŘSKÝ KURS KVINTY A 3. N
Náš lyžařský kurs byl plný adrenalinu již od samého začátku.
Když se v čas odjezdu všichni budoucí lyžaři a snowboarďáci společně
sešli se svými rodiči, učiteli a kufry Na
Rybníčku, rozradostněný vedoucí výpravy profesor Pelc s úsměvem na líci
oznámil, že autobus, kterým jsme měli
v onen čas dávno odjíždět, je v Ostroměři. My zachovali chladné hlavy. „Vždyť
náš pan profesor je přece veselá kopa,“
říkali jsme si naivně, „určitě si z nás jenom utahuje.“ Odvážně jsme, promrzlí
na kost, stáli dál na zastávce a vyhlíželi
své vozidlo.
Po půlhodině jsme to vzdali, rodiče
se už dávno rozprchli a my jsme odešli
čekat na autobus do nejbližšího podniku. U horké čokolády se přeci jen čeká
o něco lépe.
O dvě a půl hodiny později jsme už
seděli v pohodlném vyhřátém autobuse
44
a většina účastníků zájezdu, zmožena
nekonečným čekáním, rychle usnula.
Ano, autobus byl tak pohodlný, až jsme
ho museli vyměnit. Autobusy byly skoro
stejné, jen s tím rozdílem, že radiátory
v tom „novém“ netopily, úložné prostory se zázračně zmenšily a sedadla byla
pohodlná asi jako židle ve školní jídelně.
Druhý den jsme ještě v polotransu,
protože usnout se na oněch pryčnách
opravdu nedalo, vynesli svoje kufry,
lyže a snowboardy do hotelu a vyrazili
na kopec.
Rozřazování proběhlo v družstvu
„prknařů“ vcelku normálně – začátečníci s panem profesorem Pelcem zdolávali
menší kopečky, pokročilí pod vedením
lektora Piškota se potýkali s pořádnými
horami, ale v družstvu lyžařů byly skupinky skoro vyrovnané. Původně jsme
se totiž měli rozdělit na „lepší“ a horší“,
nakonec jsme se ale rozdělili na „ty, kteří
si nechtěli připustit, že nejsou zrovna lyžaři světa“ s lektorem Jirkou v čele, a „ty
rozumnější“ pod ochrannými křídly
paní profesorky Reinišové.
Pak už dobývání svahů konečně začalo. Vlastně jsme dobývali svahy celý
zbytek týdne. Od rána do večera. Když
pršelo, když sněžilo, když mrzlo, když
bylo mlhavo. Jestliže byl někdo na pokraji sil nebo chtěl jen popadnout dech,
byl milosrdně propuštěn, dokud se necítil znovu svěží a připraven sjezdovat.
Večer jsme se každý den pokojně sešli
a poslouchali interesantní přednášky
profesorů a lektorů. Nejvíc každého zaujal referát o údržbě kola a prkna.
Snad díky skvělému učitelskému
sboru, díky laskavé paní domácí nebo
snad díky úžasnému kolektivu nám dny
v Rakousku příjemně ubíhaly. Vlastně
ubíhaly tak rychle, že jsme si ani nestihli pořádně prošlápnout přezkáče,
a už jsme si opět museli zabalit na cestu
domů.
Už jen pár panoramatických pohledů
na krásné vrcholky Alp a tradá zpět do
Liberce. Určitě se nemýlím, pokud tvrdím, že byste v našem kolektivu těžko
našli člověka, který by se těšil, až se opět
usadí do lavic.
Na zpáteční cestě se téměř každý
vypravil do říše snů, přestože byla stejně
velká zima i stejně „pohodlné“ sedačky
jako před několika dny. To nás asi zmohl ten vyčerpávající týden plný lyžování,
snowboardování a zábavy.
Tereza Jiránková, kvinta
45
POTĚR JE SUPER ANEB CUM DECORE, JAK HO NEZNÁTE
A další sezona byla před námi, tentokrát však s velikými změnami. Náš sbormistr Čeněk Svoboda se rozhodl, že ze sboru absolventů GFXŠ + minima současných
studentů školy udělá skutečný gymnaziální sbor pouze ze současných studujících,
vedený dvěma sbormistry (Čeňkem Svobodou a Zuzkou Kubelkovou). Následující
vývoj ale překvapil nejen Čendu…
Kam se podělo staré Cum decore?
Se „starými“ členy se tedy rozloučil krásným gestem, a to přípravou koncertu
sedmi kantát Dietricha Buxtehudeho Membra Jesu nostri. Koncert se líbil jak v Severočeském muzeu, tak v Marienkirche v Žitavě, CD bylo natočeno a Čenda se mohl
plně vrhnout do nového, mladého Cum decore.
Začátek nového…
V porovnání s ostatními léty byla v září hojná úroda nových zpěvaček. Hojná znamená pět. Když Čenda spatřil naše složení – pět sopránů, šest altů, dva tenoři a dva
basy – netušil, že bude ještě hůř, až nás uslyší zpívat. Začátky byly opravdu náročné
jak pro zpěváky, příp. náhodné posluchače, kteří procházeli na chodbě kolem hudebny, tak pro Čendu. Tehdy poprvé použil výraz, který velice rychle zdomácněl: „Potěr“. Pustil se do nás s vervou sobě vlastní, a jak on umí, „vytáhl z nás kus muziky“.
BiPo!
Penzion Krakonoš v Bílém Potoce je již tradičním zázemím pro naše soustředění.
Ani v listopadu jsme si ho neodepřeli. Potěr sice polovinu BiPa naslouchal nacvičování již výše zmíněného Dietricha Buxtehudeho, přesto nezahálel a jal se ve svém
jádru vytvářet to nejzajímavější, co později měl. Pospolitost!
Nejen zpěv…
Snad je to tím, že díky „obnově“ věkového průměru jsme všichni vrstevníci, snad
tím, že nás bylo pouhých šestnáct – zkrátka páteční odpoledne nám připadalo jako
čas příliš krátký. Začaly tedy různé výlety, tzv. banán-party, hospody (na colu samozřejmě!), pěvecké pětiminutovky o přestávkách na chodbě u tělocvičny (nejlepší
akustika ve škole) aj. Tenhle spolek lidí přestal být pouhým pěveckým sborem.
Příchod 3. tenora
Přišel k nám Péťa. Vyznačuje se hlavně tím, že vyčnívá. Jak hlasově, tak výškově,
a dokonce i v tomto textu.
Gymnasia cantant!
Na začátku roku, po trpkých minutách, kdy jsme se pokoušeli zazpívat pravoslavnou skladbu Otče náš, Čenda prohlásil: „Až tohle jednou zazpíváte čistě a v tónině, pak teprve můžete mít veřejné vystoupení!“
I stalo se. Na tvářích nám vykouzlila úsměvy jedna zkouška v zimě, když zmiňovaná skladba zazněla opravdu tak, jak byla napsána. Zjevně překvapen, zřejmě
nečekal, že se to stane ještě v tomto školním roce, domluvil nám v Hradci Králové
účast na krajském kole soutěže Gymnasia cantant.
Naše euforie poněkud povadla poté, co jsme dostali noty na povinnou skladbu
– ta se ze začátku zdála hudebně nelogická a napsána náhodnými tečkami v noto46
vých osnovách. Přesto se i ona po čase stala naší oblíbenou. Z Hradce Králové se
nám podařilo postoupit do celostátního finále v Brně!
Vzhůru do Brna!
Brno byla naší vrcholnou akcí! Organizace povedená – už jen doprava městem:
pro všechny sbory byly vyhrazeny tzv. harmoniky (autobusy) a vepředu a vzadu
policejní auta se zapnutými majáky. A tímto útvarem jsme se projížděli Brnem.
Večerní přehlídka sborů, kde jsme si zkusili první vážnější vystoupení, a druhý
den soutěž. Zazpívali jsme, jak jsme mohli, poslechli konkurenci/kolegy a večer
jsme se šli pobavit do proslulého brněnského klubu Fléda, který byl na několik hodin vyhrazen pouze pro několik stovek gymnaziálních zpěváků z celé republiky.
Nebyli jsme první…
Druhý den dopoledne přišla osudová chvíle: vyhlášení výsledků. Čenda do nás
už před Brnem zasel semínko představ, že „si to jedeme pouze užít“ a že „v této sestavě rozhodně nejedeme lámat zlatá pásma“. Tak jsme to i brali – a to nám pomohlo.
Porota nám odpustila zoufalý nedostatek basů, vyčnívajícího tenora i – v porovnání
s pány – „obrovský“ zvuk dam, a dokonce i netradiční sborové kroje, jež se spíše
podobaly maškarnímu plesu (styl „topič“, „chalupář“, „selka“, „plavčík“ a různé
jiné, které nelze ani pojmenovat). První jsme sice nebyli, ale do zlatého pásma jsme
se dostali. Takže z Brna s 2. místem ve zlatém pásmu!
Cum amore?
Už na konci zimy se Čendovi zastesklo po „starém“ Cum decore, a tak dal dohromady partu lidí (nejen spojených s GFXŠ), se kterými si brousil hlasivky na mezinárodní IFAS 2008. Vzniklo tedy Cum decore II. Po společném rozlúčkovém koncertu Cum decore I – Potěr a Cum decore II (kde mimochodem bylo zahráno krásné
představení na téma „Krátký soudní proces s dirigentem Čeňkem Svobodou“) jsme
uznali, že se nemůžeme jmenovat stejně – zvláště když ani pro Cum decore II nebyl
rozlúčkový koncert koncertem posledním. Po bouřlivé debatě a zdlouhavém hledání řešení jsme se někteří (!) shodli, že „Cum amore“ jako pracovní název pro Potěr
je trefné. Opravdu nás se zpěvem více než profesionalita pojí to, že zpíváme rádi.
Proto „Cum amore“, tudíž „S láskou“.
Marek Pavlíček, 2. A
47
ARIADNINA NIT?
Osmý duben letošního roku se pro
celou naši třídu stal výjimečným dnem,
a to už jen proto, že jsme poprvé za dlouhou dobu nešli uprostřed pracovního
týdne do školy. Rána toho dne jsme totiž
namísto vozu hromadné městské dopravy obsadili autobus směřující do Prahy,
kde jsme ve Veletržním paláci absolvovali program uměleckého ražení.
Ještě před desátou hodinou, kdy
mělo vše začít, jsme však stihli navštívit
pražský novogotický kostel sv. Antonína. Obdivovali jsme na něm neexistující rozetu tak dlouho, dokud někdo
oduševněle neprohlásil, že tam žádnou
rozetu nevidí. Uvnitř svatostánku jsme
si alespoň zopakovali, co je to galerie,
diptych a triptych a další takové věci,
které doma nemáme. Jednalo se o poměrně krátké nostalgické zavzpomínání
na písemnou práci z dějepisu, která nás
nedávno potrápila.
Veletržní palác čekal jen o pár kroků
dále. Cestou jsme si přitom stačili vyhlédnout nezbytná zařízení (restaurace
a pizzerie), kam jsme se chystali zajít,
jakmile bude umění vyřízeno. Nakonec
jsme však ve Veletržním paláci strávili
pěkných pár hodin, takže si to umění
vyřídilo naopak s námi…
Pobočka Národní galerie, hledající
další prostory pro své rozsáhlé sbírky,
na první pohled nepůsobila nijak přívětivě, ba ani zajímavě. Veliká špinavá
okna v přízemí a šedivé zdi krabicovité
budovy připomínaly vyklizené obchody
s oblečením či rovnou celé zkrachovalé
obchodní středisko. Dozvěděli jsme se,
že se tomu říká funkcionalismus.
Při druhém pohledu na palác (zevnitř) nás však místní funkcionalismus
dočista odzbrojil. Mohutné bílé ochozy,
obrovská vstupní hala a ještě obrovitější
48
Malá dvorana… a na samém dně jsme
se nacházeli my a naše batohy a šatní
skříňky, kam jsme si všechny titěrné věci
uložili právě ve chvíli, kdy se objevila
naše průvodkyně Monika (nebo to byla
Marika? Miriam? Marie? Zdeněk?), jež
měla na starosti náš program propojující
výtvarné umění a hudbu. Před začátkem
jsme se ještě dozvěděli, že naše skupina
je za poslední dva roky první, která si
program objednala, takže nebylo s podivem, že jsme se do výtahu nasoukali
poněkud zkoprněle a dali se do přemýšlení, co bylo příčinou tohoto podivného
jevu. Najít chyby v programu jsme koneckonců měli v popisu práce, jak nám
Monika prozradila.
Řízené dopoledne
Program sestával ze čtyř základních
částí.
Jakmile jsme dorazili do ateliéru,
chopili jsme se fixů a velikých papírů,
poněvadž naším úkolem bylo napsat,
jakou hudbu má kdo z nás rád a jaký
tvar a barvu by k vybranému interpretovi přiřadil. Sešli se tak zpěváci, zpěvačky a skupiny jako modrá Lucie Bílá
a stejně zbarvení Coldplay nebo oranžová Alanis Morissette i další interpreti
a hudební styly jako hip hop či reggae.
Přiřazování se tak stalo jistým druhem
rozcvičky, předehrou k další aktivitě.
Očekával jsem, že se sepsaným seznamem budeme i nadále pracovat, ale to
se bohužel nestalo, a byla to výtka, již
jsem já i někteří další z nás zapomněli na
konci programu zmínit.
Propojování hudby a klikatých linek
pokračovalo. Se zavázanýma očima každý z nás ztvárnil na veliký arch papíru
skladbu linoucí se z magnetofonu. Právě
tohle cvičení mě osobně více než dobře
připravilo na další hodiny strávené v galerii. Člověk se v tu chvíli spoléhal pouze
na svůj sluch a ruce, pod nimiž se rodila
čmáranice tahů řízených poněkud depresivní hudbou. Díky zavázaným očím
nikoho z nás nemohlo ovlivňovat, co se
nacházelo kolem, a tak došlo k úplnému
soustředění a vlastní interpretaci díla. Takové soustředění a vlastní pojetí je přitom
potřeba všude. A zvlášť při procházkách
galeriemi napěchovanými k prasknutí
stovkami obrazů, které by nepřipravenému a nedostatečně „otevřenému“ člověku neříkaly vůbec nic jiného, než že má
hlad, žízeň a potřebuje na záchod.
Třetí částí už bylo samotné odhalování podstaty a smyslu vybraných uměleckých děl. Nejspíš právě díky rozcvičce
v ateliéru se nám tak rychle podařilo
odhalit čáru uměleckého smýšlení, linoucí se napříč historií a rozmotávající
se do podoby expresionismu, kubismu
a abstrakce. Příčinou vývoje takových
směrů byly změny ve smýšlení člověka
a jeho chápání světa kolem a v něm.
Abstrakce či expresionismus už tudíž
mnohem více sledují cit autora, jenž se
pomocí vlastních představ a asociací
snaží zobrazit opět vlastní představy či
existující krajinu venku za oknem, ze
které se však převládnutím působení
umělcových citů stává obraz pokroucený, a přesto v jistém smyslu pravdivější. Tedy subjektivně. Protože všechna
taková díla „jsou o dojmu autora i každého z diváků, kteří do galerie zavítají“.
Všechno tak bylo „o hře mezi divákem
a autorem“ (jak nám prozradila jedna
moudrá osoba potulující se s námi mezi
obrazy, paní profesorka Kostincová).
Při návratu do ateliéru na nás čekaly
pestrobarevné papíry, s jejichž pomocí
jsme měli vytvořit abstrakci zobrazující
další hudební ukázku. Při následném
promítání všech vzniklých dílek bylo
zajímavé sledovat, jak se liší nebo naopak podobají. Každý z autorů se ke
své abstrakci krátce vyjádřil, pak jsme
49
všichni společně zhodnotili program
a upozornili na jeho chyby (příliš krátké
hudební ukázky), rozloučili se se slečnou Monikou a od té chvíle jsme měli
volno. Takže hurá do galerie!
Už o něco méně řízené odpoledne
Bylo nasnadě, že bychom jen stěží
dokázali projít celý Veletržní palác,
a tak jsme se shlukli v Malé dvoraně
pod skleněným výtahem a vymýšleli,
co dál. Naši pozornost ovšem upoutaly
obrazy paní Marlene Tseng Yu rozvěšené po celé Malé dvoraně. Ta byla tak
„malá“, že si v ní člověk připadal jako
ten nejprťavější mravenec, a to i díky
velkoformátovým obrazům paní Tseng
Yu, jež zobrazovaly přírodu ve všech
jejích živelných podobách: tající ledovce,
sopky, pohyby v ročních obdobích…
Byly namalovány na ohromná plátna
zvláštní technikou, kdy se barvy slévaly
a vpíjely jedna do druhé, takže vytvářely
„květy“. Jedna z mnoha věcí, které mne
zde zaujaly.
Následovaly kroje čínských etnických menšin. Některé se vyznačovaly
pestrými barvami a nášivkami draků či
ptáků, jiné byly o poznání jednodušší
nebo měly u pasu svazek žlutých, červených a zelených bambulí. Všechny
50
však vypadaly poněkud široce a zase
úzce u krku. I tak však lidové kroje obsahovaly cosi, co by se s trochou fantazie
dalo dobře přenést i do dnešní moderní
kultury oblékání. Ať už šlo o barevné
kombinace či střihy.
Výstava měla jedinou vadu na kráse.
Přestože u každého kousku šatstva byl
štítek se jménem provincie původu, jen
málokterý Evropan nejspíš ví, ve které
části obrovské země, jakou Čína je, ony
regiony leží. Malé mapky u každého exponátu by proto bývaly nebyly na škodu.
Od lidové tradice jsme přešli k modernímu umění v dalším z pěti poschodí
paláce. Ponořili jsme se znovu do přemítání nad smyslem života i celého světa,
z čehož nás následně (zaplaťpánbůh)
vytrhly takové věci jako ušatá lžíce nebo
ostnatý míč. Jen si kopnout. Předměty
podobného ražení tak byly vítaným protipólem „vážnějšího“ umění.
Jako po divadelních prknech jsme
se prošli expozicí scénografie, čímž se
nám naskytl odlišný pohled na výtvarné umění. Jiný způsob práce se světlem
a stínem, jiné pohledy na objekty před
diváky a herci – autory a pozorovateli.
Nejen mne zde zaujala scéna s několikerými otevřenými dvoukřídlými dveřmi
mizejícími kdesi ve tmě či obří točité
schodiště, jež při představení zabíralo
celé pódium.
Pětihodinový pochod napříč palácem
završil malíř Michael Rittstein. Obklopily nás velké desky pokryté nejroztodivnějšími odstíny barev připomínajících
paletu laků na nehty všech dam, které
obrazy už viděly, anebo je vůbec neviděly a nevadilo jim to.
Drželo se nás nutkání dotknout se
tlustých vrstev barvy a vyvalených,
ošklivých obličejů, které působily tak
živým a strašidelným, zároveň i legračně živočišným dojmem, že obrazy
prostě musely být odrazem opravdového člověka-zvířete v každém z nás,
ať už se nám líbilo, co na nás všechna
díla M. Rittsteina prozrazovala, nebo
ne. Před našima očima se otevírala
vrátka hororové zahrádky útulné
restaurace plné podivných stvoření,
z dalšího obrazu se šklebil Šilhavý
klokan. Hned vedle malíř vyprávěl
„Místní historku“ (okno, kuchyně,
manželé a velmi ostrý nůž…) a smál
se chlípným představám, které ho dost
možná budily ze snu plného divných
výjevů. Třeba právě proto maloval…?
Ne? A proč tedy?
Nasedli jsme do autobusu úplně
vyčerpaní. Mně odpočívala v žaludku
za chůze snědená pizza, ostatním podobné pochutiny, zakoupené na začátku
výpravy ve vyhlédnutých restauracích.
Třeba se nám tam kroutilo přesně tak
živě jako všechny obrazy, které se vryly
do šedé kůry mozkové v našich hlavách.
Ať tomu bylo, jak chtělo, přesvědčili
jsme se, že galerie je obří labyrint schopný krutě si s námi zahrávat. A pokud
mu to jen na okamžik dovolíme, jsme
ztraceni. O to víc ale stojí za to dostat se
ven a navštívit i další taková bludiště,
jakým je Veletržní palác.
Radek Hosenseidl, 2. A
Lenka Tučková, 3. A
51
MĚSTO, KDE KULTURA NENÍ JEN SLOVO
WE HELP TO EDUCATE THE WORLD – POMÁHÁME
VZDĚLÁVAT SVĚT
Gramotnost člověka je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících budoucí
intelektuální vývoj člověka. Bez této dovednosti je dítě předurčeno k životu plnému
tvrdé a mechanické práce za minimální mzdu. Další generace je poté opět bohužel
částí tohoto začarovaného kruhu. Právě po této úvaze se na začátku školního roku
v hlavách dvou studentů maturitního ročníku, Jakuba Čandy a Tomáše Kučery, zjevila vize projektu na podporu vzdělání dětí v rozvojových zemích. Cílem bylo zajistit finanční hotovost, která by pomocí programu Arcidiecézní charity „Adopce na
dálku“ umožnila dětem v Indii naučit se číst a psát. Během krátkých prezentací ve
všech třídách se podařilo získat nejenom pozornost všech studentů, ale především
jejich srdce. Mezi 500 studenty a profesory se vybralo celkem 71 400,– Kč, což dalo
Loyovi, Afreene, Vinithe a Robinovi šanci na lepší život.
Po úspěchu na Gymnáziu F. X. Šaldy a s myšlenkou, že studenti jsou všude
stejní, se rozhodla dvojice tento projekt propagovat na všech gymnáziích v Libereckém kraji. K projektu se bohužel připojila jenom další dvě ze dvanácti gymnázií
v Libereckém kraji (gymnázia v Tanvaldu a v Semilech), kde se však setkal opět
s velkým úspěchem. Celkově tedy projekt zajistil čtyřleté vzdělávání sedmi dětem.
V současné době se Jakub Čanda snaží najít vhodného partnera projektu v podobě
silné neziskové organizace, která by tuto akci rozšířila po celé republice.
Více informací o projektu lze nalézt na stránce www.educateworld.cz
V sobotu dne 12. 4. 2008 se v brzkých ranních hodinách nás ,,osm statečných“
plus paní profesorka Šípová vydalo vstříc zážitkům k našemu západnímu sousedu
– do Německa. Cíl byl jasně stanoven – proslulé město Výmar ve spolkové zemi
Durynsko. Díky schengenskému prostoru, jehož součástí jsme se stali teprve nedávno, nebylo naše cestování o nic obtížnější než obyčejný výlet k babičce na venkov.
Změnil se pouze jazyk (pro naši první skupinu však ,,žádný problém“) a vlaková
souprava, která nadchla především některé členky naší výpravy ve chvíli, kdy se
od zasvěcených dozvěděly, že na záchod si mohou dojít i v době, kdy vlak stojí,
a ne pouze když jede, jak by tomu bylo ve vozech českých. Během cesty se naplno
projevila i naše bezmezná spolehlivost. Ve chvíli, kdy zazněl požadavek, abychom si
vytáhli své rozpisy cesty, které pro nás pečlivě přichystala paní profesorka již v Liberci, ukázalo se, že se v našich zavazadlech vyskytuje pouze jeden. A jelikož byla
cesta dlouhá, neměli jsme nouzi ani o nejrůznější aktivity, turnajem v piškvorkách
počínaje (,,Gratulujeme Michalovi!“), přes skrytou slovní kopanou, pro některé doposud nepochopenou a pro jiné uspávající (,,Že, paní profesorko?“) hrou, a spaním,
popřípadě čtením konče. Aby toho nebylo málo, celou cestu nás neúnavně pronásledoval dotěrný paparazzi, publikující pod pseudonymem Funmichal, který se přes
veškeré vyhrožování a slovní výpady pokoušel ulovit kompromitující foto, což se
mu v některých případech (například v mém, k mé velké radosti) i podařilo.
A pak jsme ho již spatřili – vytoužený Výmar. Město takových osobností, jakými
nepochybně byli Goethe, Schiller či Bach. Po bleskurychlém ubytování a zhodnocení
našich pokojů a jejich vybavení (nejspokojenější byl pokoj v sestavě já + Marcela,
protože naše soukromá koupelna byla důvodem k závisti i samotné paní profesorky) jsme se vydali přímo do centra, abychom poprvé uviděli náš později hojně využívaný ,,Treffpunkt“ – sochu dvou největších místních velikánů. Po krátké obhlídce
Jakub Čanda, 6. N
52
53
městského středu a rychlé domluvě jsme se společné vydali ke Goethovu domu,
který jsme nejprve neúmyslně celý obešli (alespoň jsme si ho pořádně prohlédli
zvenku), abychom posléze našli vchod tam, odkud jsme vyšli.
U pokladny naše ,,navšemyslící“ paní profesorka zcela profesionálně vytáhla školou potvrzený jmenný seznam, díky kterému se naše vstupné snížilo asi
o 600 %.1) Poté jsme již dostali papíry s prohlídkovou trasou a popisem jednotlivých
místností. Nevím, jestli to tak vnímali i ostatní, ale měla jsem prazvláštní pocit, když
jsem si uvědomila, že se procházím po týchž parketách a dívám se z týchž oken, jako
se kdysi díval sám ,,velký Goethe“. Mimo jiné mě velmi uchvátil cestovní kočár, jenž
jako by z oka vypadl kočáru Popelčinu. Nyní jsme se již všichni mohli rozprchnout
do všech koutů a po libosti se najíst nebo, jako v mém případě, oběhnout všechny
obchody, které se kolem vyskytovaly.
Večerní program byl předem určen – kino. Ačkoli se velmi lákavý film ,,Die
Welle“ o školním projektu na téma diktatura, který se však vymkl z rukou jeho
iniciátorům, rozhodla navštívit paní profesorka, připojila se k ní pouze organizátorka našeho výletu Sabina. My ostatní jsme si vybrali jazykově méně náročnou
romantickou komedii, jejíž název není podstatný pro naši budoucnost. Nejdříve nás
mile překvapila pohodlná a prostorná sedadla, vzápětí však zklamaly téměř hodinu
před filmem běžící reklamy. Naší dohody, že se budeme smát, když se bude smát
i německy mluvící zbytek kina, jsme museli využít pouze jednou, protože jsme – pro
některé (například pro mě) překvapivě – rozuměli téměř všemu. Naneštěstí pro nás
jsme nepochopili právě konec. Záchrana však přišla v podobě Martina, který nám
vše po skončení vysvětlil a posléze nám neustále připomínal, že to byl právě on, kdo
rozuměl.
Poté nastal, pro někoho vytoužený, večer. A byla to právě chlapecká část, která
nejvíce navazovala mezinárodní vztahy, přestože prý se svým prohlášením, že jsou
z Čech, příliš neuspěla. To, co všechno se pak dělo za zavřenými dveřmi pokoje
54
v době, kdy se paní profesorce již zdály sny o tom, jak se stala diktátorem ve svém
vlastním světě, kde všechny nutí, aby veškerý svůj čas věnovali němčině, se dále
šířit raději nebudu. Ti, co někdy na studentském výjezdu byli, vědí, a ti, kteří ne,
mají čeho litovat.
Druhý den začal trochu nevyspale (není se čemu divit po čtyřech hodinách spánku). Nejdříve se balilo a poté jedlo – švédské stoly poskytovaly vše, na co jsme měli
chuť – a snídaně je přece skvělá příležitost ke konverzaci. Na zbytek dne jsme již
měli domluvenou prohlídku města, především s parkem a Goethovým zahradním
domem. Nejdříve však proběhla malá rozprava o tom, zda jet vlakem s velkou časovou prodlevou v Drážďanech, ale s dostatečným časem na přestup, či spojem, který
navazuje na minutu přesně. Všichni jsme měli pocit, že paní profesorka potřebuje
pozvednout hladinu adrenalinu v krvi, a tak jsme zvolili ten druhý. Pak už následovala slíbená procházka parkem, kde nám Martin předvedl své lovecké pudy, když
se pokoušel chytit kachnu, a na dlouhou dobu nám také vystačilo téma výslovnosti
výrazů jako ,,latte macchiato“ a ,,lamborghini“, při kterém Martin nehodlal uznat,
že pravdu mám samozřejmé já. Překvapila nás i Janička, která potvrdila pořekadlo
,,tichá voda břehy mele“, když z ní na nejrůznějších místech vypadávaly prázdné
lahve (od čeho jsme raději nezjišťovali, ačkoli byla paní profesorkou nařčená z alkoholismu). A pak přišlo závěrečné foto s Goethem a Schillerem, při kterém nám
němečtí občané předvedli svůj talent k fotografování, když z obou mužů zvučných
jmen udělali bezhlavé rytíře, ačkoli před námi byl vyfocen asi kilometr prázdného
náměstí. Následoval poslední rozchod, který každý využil opět po svém – někteří
kulinářským zážitkem, jiní zážitkem orientálním (vodní dýmka a turban na hlavě)
a já hororovým (návštěva místního hřbitova s vévodskou rodinnou kryptou a hrobů
všech velkých výmarských jmen).
Nastoupili jsme do posledního vlaku a jelo se domů. Po cestě jsme měli ještě
jednu delší přestávku v Lipsku, kde jsem si ,,udělala“ osobní rekord – nákup dvou
triček za půl hodiny. Během jízdy se z některých stávala divoká zvířátka (asi výsledek únavy), stihli jsme prozkoušet paní profesorku v soutěži ,,Chcete být milionářem“ a probrat nejrozmanitější náměty. Při ,,adrenalinovém“ přeběhu (přestupu)
v Drážďanech se do naší pomyslné kroniky zapsala zlatým písmem Marcela, když
zvolala: ,,Dělejte, ať nám neuteče!“ Řeč byla samozřejmě o paní profesorce, která na
tuto větu vzpomínala i po našem návratu. Tečku za exkurzí s německým jazykem
udělala Sabina, která se již na českém území českému průvodčímu snažila vysvětlit,
že přeci patříme zusammen. Na úplný konec si asi třetina naší výpravy připila na
šťastný návrat (samozřejmě, že limonádou).
Celá akce se setkala s naprostým nadšením a úspěchem. Někteří se již těší na avizovanou návštěvu Berlína, jiní zjistili, že i profesor je člověk. Ať tak, či tak, všichni
jsme si z toho něco odnesli a už se těšíme na další společnou akci!
Marika Šimková, 2. A
1)
Snížení ceny o 600 % znamená, že návštěvníkům by dokonce bylo vyplaceno 500 % původní ceny,
tj. pětinásobek plného vstupného. Tak tomu ovšem není; uvedenou informaci je tedy zřejmě nutno chápat v umělecké nadsázce. (pozn. red.)
55
VÝJEZDOVÝ SEMINÁŘ Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
A SPOLEČENSKÝCH VĚD
Ve dnech 12. – 16. května 2008 jsme se
zúčastnili výjezdového semináře z literatury a společenských věd v Bílém Potoce pod Smrkem. Našimi duchovními
vůdci byli pan profesor Tomáš Minster
a pan profesor Petr Hrůza. Když jsme si
na informačním papírku přečetli téma
semináře „Narace a interpretace“, byli
jsme mírně zděšeni. Naštěstí nám hned
první den bylo vysvětleno, o co jde, a tak
jsme se uklidnili a pustili se do práce.
Po většinu času bylo naším úkolem
číst různé texty zaměřené na téma semináře a následně rozebírat jejich obsah. Po
několika dnech čtení byly naše mozky
natolik otupělé, že když nám pan profesor
předložil text ve slovenštině, měli jsme
problémy porozumět jazyku, natož pak
samotnému textu. Ze začátku jsme četli
uvnitř penzionu, pak nám ale nádherné
slunečné počasí umožnilo přestěhovat se
ven. Rozebírání textů bylo zábavné a často
se rozeběhly zajímavé debaty, ve kterých
mohl každý vyjádřit svůj názor. Největším
překvapením byl psychologický výklad
pohádek a jejich symbolů, při čemž jsme se
dozvěděli, že pohádky nejsou tak nevinné
příběhy, jak jsme si mysleli.
Abychom našim profesorům nekřivdili, kromě čtení pro nás připravili mnoho různorodých aktivit. Jednou z nich
bylo sledování filmů, o jejichž obsahu
jsme si poté povídali. Největší filosofickou otázkou semináře bylo, zda film
Pretty Woman je, nebo není
kýč. Nakonec jsme dospěli
k závěru, že není, a všichni
odešli s klidem v srdcích J.
Na poslední den jsme
dostali za úkol vybrat si pohádku, sehrát scénku a vyložit ostatním studentům její
symboly a význam. Největší
úspěch sklidila pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
Ze všeho nejlepší ale byly
večerní aktivity. Byly dobrovolné, kdo se jich nechtěl
účastnit, mohl zůstat na
pokoji. Někteří odvážlivci
se zúčastnili zkoumání vlastního nevědomí, po dva večery plápolal táborák
nebo jsme se mohli přidat k hráčům
volejbalu.
Žádné ztráty na životech nebyly,
i když u volejbalu to bylo jenom o vlásek, a tabule, která shozena poryvem větru málem spadla profesorům na hlavy,
byla naštěstí včas zachycena. Celkově to
byl nejpohodovější seminář ze všech,
všichni jsme si ho užili a klidně bychom
si ho zopakovali.
Pavla Fortelná, Marcela Kotalová, 3. A
56
ŘÍM
Stalo se již téměř tradicí, že se v rámci
výjezdových seminářů z dějepisu konají
cesty do zahraničí, kterých se kromě třetích ročníků může zúčastnit každý, kdo
má chuť poznávat minulost, ale i současnost cizích zemí. Letos se stal naším
cílem Řím, město bohaté na památky
a plné zajímavých míst, takže jsme měli
co dělat, abychom si stačili vše prohlédnout. Ale pod vedením paní profesorky
Šimkové a pana profesora Golla jsme vše
s přehledem zvládli.
Na cestu jsme se vydali v pátek
9. května. Přejezd mezi Libercem a Římem nám uběhl velmi rychle a druhý
den odpoledne jsme byli již na místě.
Ubytovali jsme se na předměstí Říma,
v hotelu nedaleko moře, a za památkami
jsme každý den dojížděli vlakem.
Po pár hodinách, které nám pan
profesor věnoval na aklimatizaci, jsme
vyšli vstříc první památce, vcelku zachovalému antickému městečku – Ostii
Antice. Náš první výlet se ale bohužel
nevydařil a k danému místu jsme ani
nedošli, protože se nám nepodařilo
správně odhadnout náročnost této
trasy pro pěší turisty. Druhý den jsme
však začali naplno a myslím, že tento
výlet se může řadit mezi nejpovedenější. Za poznáním jsme se vypravili
ihned po snídani a celý den jsme trávili
přímo v centru města. Prohlédli jsme si
nejvýznamnější antické památky, mimo
jiné symbol Říma Koloseum a Forum
Romanum. Když jsme se večer vrátili
do hotelu, byli jsme unavení, ale měli
jsme dobrý pocit, protože jsme věděli,
že to stálo za to.
Ostatní dny probíhaly v podobném
duchu. Viděli jsme slavná místa jako
Pantheon nebo Fontana di Trevi, ale
57
také spoustu menších kostelů, které byly
neméně hezké. Jedním z největších zážitků byla určitě úterní návštěva Vatikánu a vatikánských muzeí, ze které nám
nezkazila dojem ani odpolední průtrž
mračen, která nás zastihla. Po náročném
týdnu nás v pátek čekala odměna v po-
době noční prohlídky Říma. Některým
stačilo vidět osvětlené Koloseum, ti
vytrvalejší si prošli delší okruh a viděli
památek obklopených noční atmosférou
o něco více.
Poslední den našeho zájezdu si každý strávil po svém. Největší nadšenci se
rozhodli na poslední chvíli navštívit již
zmiňované městečko Ostii Anticu, jiní si
krátili čas před odjezdem v „ulici nákupů“ – na Via del Corso.
Když jsme v sobotu navečer nasedli
do autobusu a vydali se zpět směrem
Liberec, bylo nám trochu líto, že musíme
Řím opustit. Toto překrásné město v nás
zanechalo veliký dojem a každý z nás
se již nyní těší na chystaný zájezd do
Španělska.
velkolepé. Absolutní vítězové získávají
vedle stipendií ve výši desetitisíců amerických dolarů a věcných cen i pozvánku
do Stockholmu, aby se jako hosté zúčastnili předávání Nobelových cen. Žádný
z českých projektů tentokrát cenu neobdržel – konkurence byla příliš silná
(téměř čtvrtina soutěžních prací už měla
patent nebo o něj měla zažádáno).
Přesto pro mě byla účast v soutěži
přínosná – poznala jsem nejen kousek
Ameriky, ale především spoustu mladých přátelských biologů z celého světa.
Závěrem děkuji RNDr. M. Gryndlerovi, CSc, z Mikrobiologického ústavu
AV ČR za vedení práce, Mgr. J. Šulcové
za prvotní informace o projektu Ote-
vřená věda, P. Knoblochovi za pomoc
s přípravou posterů, Mgr. P. Hrůzovi
za opravu anglických textů a M. Křížovi za poskytnutí fotografie závojenky
podtrnky.
Zuzana Egertová, septima
Tereza Beková, sexta
INTEL ISEF 2008
V květnu 2008 jsem se zúčastnila
Intel ISEF, mezinárodní soutěže vědeckých projektů středoškolských studentů, která je každý rok pořádána v jiném
americkém městě – tentokrát jím byla
Atlanta. Byla jsem vybrána na základě
umístění v celostátním kole soutěže
AMAVET, kde jsem prezentovala práci
Vliv vybraných experimentálních faktorů na závojenku podtrnku (Entoloma
clypeatum). S ní jsem na ISEF byla zařazena do kategorie Botanika. Českou
republiku reprezentovaly ještě čtyři
další práce – dvě v oboru Počítačové vědy,
jedna v Chemii a jedna v Medicíně.
Se všemi českými soutěžícími jsem se
bohužel shodla, že pro nás Atlanta jako
město nebyla příliš atraktivní – ani náš
česko-anglický překladatel žijící v Atlantě přes 7 let nám nedovedl říci, co kromě
muzea Coca-Coly a obřího akvária stojí
za návštěvu.
58
Samotná soutěž však byla velmi
zajímavá. Každému soutěžícímu byl
poskytnut prostor, kde měl vystavovat
poster o svém projektu. Vše se řídilo
poměrně přísnými pravidly – já jsem
například musela přelepit veškerou „reklamu“ – českou vlajku, svou mailovou
adresu, logo školy a Mikrobiologického
ústavu, dokonce i značku autoklávu na
fotografii. Obhajoby probíhaly dva dny
– první byl určen pro odbornou porotu,
druhý pro veřejnost. Porotci byli velmi
přátelští a zajímali se nejen o samotnou
práci, ale i o budoucí plány soutěžících,
poradili, co příště udělat lépe atd.
Brzy přišlo na řadu vyhlášení výsledků. Nechyběl doprovodný program, kde
byl hlavní celebritou Phillipe Cousteau,
vnuk veleslavného oceánologa.
Soutěž má celou řadu sponzorů (od
U. S. Army a Air Force po Geologickou
společnost pro ženy), a ceny jsou tudíž
59
KVARTA JELA NA VÝJEZĎÁK
DEŠTIVÁ EXKURZE DO ŽITAVY
— To by bylo stručné a výstižné,
nicméně se s vámi o své zážitky podělím
podrobněji:
Ráno 12. 5. 2008 jsme se sešli na nádraží, s taškami, které byly z půlky plné
sladkostí a dalších potravin. Doslechli
jsme se totiž, že s kuchyní to v „Ozdravovně Radostín“ – naší cílové destinaci
– nevypadá zrovna nejlíp… Ale když
se to vezme kolem a kolem, vlastně
jsme se v průběhu výjezdního semináře
z výtvarky, hudebky a informatiky měli
hodně dobře.
Když jsme dorazili a ohodnotili pokoje, ve kterých jsme měli strávit následující tři dny, konalo se krátké „sezení“, kde
byla mimo jiné vyhlášena fotosoutěž.
Odpoledne jsme se hned dali do vytváření „stoptricků“ (hodně fotek – kolem
250, které pak pustíte rychle za sebou a
je z toho minifilm) a tanečních sestav na
fakt drsnou hudbu – Čtyři roční období
od Antonia Vivaldiho. Večer jsme četli
Staré pověsti české do rozhlasu.
A co druhý den? Šestikilometrovou
túru jsme přežili. Byla to hračka, po více
než desetikilometrových „procházkách“
s prof. Vaňkovou se nelze divit. A po
večeři se konalo vystoupení, kde jsme
(rozdělení na čtyři skupiny) předvá-
Ospalé sluníčko vylezlo nad obzor,
zdá se, že bude pěkný den. Chyba!
Sotva jsme v Žitavě 16. 6. 2008 vylezli
z vlaku, začalo pršet, jen tak jemně mžít.
Pozvednete- li hlavy, nespatříte smutné,
šedé nebe, nýbrž pestrobarevné kotouče
deštníků.
Početná banda středoškoláků se valí
ulicemi za starostlivého dohledu dvou
profesorek, paní Hložkové a paní Hlaváčkové.
Po chvilce bloudivého putování jsme
dorazili do kostela sv. Kříže, kde nám za
1 euro ukázali žitavské postní plátno.
Výklad v češtině se však moc nevydařil.
Kostel je totiž prostor členitý a zvuk se
linul z té nejzapadlejší skulinky – pak se
tříštil, a než doškobrtal k nám, nebylo
z něho nic. A tak o postním plátně téměř nic nevím. Venku stále ještě crčelo
z mračen.
Pak jsme dostali na úžasnou hodinu
a půl rozchod. Náhodou jsem s Terkou
zabloudila do Art und Dekorativ, kde
mají různé „vychytávky“ jako olejové
barvičky, fixy na textil, korálky, barevné čtvrtky, látky, květiny apod. Terka
neodolala a zakoupila si dřevěné korálky zelené a modré barvy. Tím skončila
děli své taneční sestavy. To jsme třeba
normálně seděli a zaposlouchávali se
do tónů „Allegra non molta“, když se
uprostřed skladby ozval refrén písničky
„Каникулы“. Večer nám prof. Vinšová,
prof. Knobloch a prof. Tůmová povolili
menší diskotéku. Třetí den jsme si dopoledne ještě zkusili nadabovat část filmu
Hledá se Nemo (a nejen to). A pak? Pak
už jsme vyrazili směr Liberec.
Tak tohle, milé děti, byl kvarty výjezďák.
Karin Tomehová, kvarta
veškerá naše aktivita. Po půlhodince
bloudění jsme po Poststraße došly na
místo srazu. Nedaleko parčíku byla
autobusová zastávka, a protože pršelo
a byla zima, sedly jsme si tam a jedly
sváču. Myslím, že Žitavané nás měli za
blázny, ale nám bylo blaze.
Už jsme stáli u parní úzkokolejky,
která jela do Oybinu, malebného místa
s troskami gotického hradu, kdysi snad
slavného. Ve vláčku bylo útulno, jel
pomalu, těžce oddychoval a vypouštěl
na nás páru. Když mašinka zastavila
na oybinském nádraží, venku lilo jako
z konve, snad ještě víc než v Žitavě. Bylo
tedy rozhodnuto – jedeme hned zase
zpátky. Lokomotiva se otočila a tradá
zpět. V Bertsdorfu jsme však zůstali stát.
Prý nejprve pojedeme do Jonsdorfu.
Proč ne? Z Jonsdorfu jsme jeli tedy zase
zpět do Bertsdorfu a pak do Žitavy.
Změna k lepšímu. Svítí slunko a déšť
je v pánu. Vlak do Liberce nám bohužel
ujel, takže máme opět rozchod. Rozprchli jsme se po městě a udělali ty nejvýhodnější nákupy všeho možného, od
oblečení po jídlo. Nakoupeno, výpravčí
píská, vlak odjíždí, jede do Polska a pak
dál do České republiky, až zastaví tam
u nás, v Liberci.
Věra Hávová, 2. A
60
61
OHLÉDNUTÍ A CENY GYTA 2008
Stalo se už tradicí, že se na konci školního roku scházíme v Domě kultury a s humorným nadhledem hodnotíme některé události uplynulých měsíců a dní, potěšíme se uměleckými výkony studentů našeho gymnázia a vyznamenáme ty studenty,
kteří dosáhli mimořádných výsledků ve studiu, v umění nebo ve sportu nebo kteří
nás zaujali svými činy a projevili se tak jako velké osobnosti.
Ohlédnutí 2008 se tentokrát konalo ve středu 25. června 2008. Příprava a realizace takové akce je velmi závislá na spoustě kreativních a obětavých lidí, kteří mají
čas nebo jsou ochotni svůj volný čas obětovat. Těch se nám zpočátku nedostávalo.
Až když skončily ústní maturitní zkoušky, pustili se do nelehkého úkolu sestavit
kalendárium, vytvořit znělku a plakát Tomáš Kučera a Lucie Svobodová ze 6. N,
moderování se ujali Petra Kulhánková ze 4. B a Jakub Kraus z oktávy. Komentář ke
kalendáriu přednesla Zuzana Reinišová ze sexty. Poděkování si zaslouží i Matouš
Slivka a Vladimír Haberland z 5. N, kteří se postarali o techniku. Ač bez velkých
zkušeností, zvládli svůj úkol velmi dobře.
Publikum se jistě dobře bavilo, a to jak díky vtipnému průvodnímu slovu moderátorské dvojice, tak především díky účinkujícím. Na Ohlédnutí 2008 vystoupili
Cum decore, taneční skupina Tanečnice, Žaneta Bartelová, Klára Jansíková, Petra
Machková a studenti německého oddělení s divadelní scénkou.
Někteří diváci byli možná trochu zklamaní, že se v kalendáriu neobjevily fotografie právě z jejich báječné exkurze, ale zachytit úplně všechny zajímavé akce, které
se na našem gymnáziu za celý školní rok uskutečnily, není možné už jen z časových
důvodů.
Ceny GYTA 2008 byly uděleny těmto studentům:
Skupina Tanečnice získala cenu GYTA 2008 v kategorii sportovec. Od druhého
ročníku dívky intenzivně trénovaly, nacvičily tři pohybové skladby, třikrát reprezentovaly školu v soutěži O nejlepší pohybovou skladbu. Ocenění GYTA tak završilo jejich tříletou práci, které se pod vedením Nikoly Mikeskové věnovaly ve svém volném
čase. Ve školním roce 2007 – 2008 obsadily 1. místo v krajském kole a postoupily do
celostátního kola. Členkami skupiny jsou: Nikola Mikesková, Gábina Dygrínová, Dominika Macounová, Zuzana Gazdová, Kateřina Lhotová, Tcengún Otsetseg, Tereza
Liepoldová, Veronika Kadlečková, Ivana Klejchová a Barbora Cvejnová.
Jan Myšák ze 4. B získal cenu GYTA 2008 v kategorii umělec. Jan Myšák dostal
čestné uznání poroty a cenu diváků na festivalu Svěžíma očima za scénář, kameru
a střih filmu s názvem Deset, již několik let pracuje v redakci Dětské televize Liberec
a je autorem úspěšného videoklipu Lilian, který diváci mohli zhlédnout i na Ohlédnutí.
Jiřímu Erhartovi z kvarty byla udělena cena GYTA 2008 v kategorii vědec. Jiří
Erhart se velmi úspěšně účastní soutěží. Obsadil 1. místo v krajském kole fyzikální
soutěže FYZ IQ, v celostátním kole této soutěže skončil na 11. místě asi ze 150 soutěžících, dále obsadil 2. – 3. místo v krajském kole fyzikální olympiády kategorie E,
4. místo v krajském kole matematické olympiády kategorie C, což je vyšší kategorie, než do které podle věku patří; v korespondenčním semináři PIKOMAT, který
organizuje Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, se umístil v první
desítce.
Jakub Čanda ze 6. N získal cenu GYTA 2008 v kategorii osobnost. Byl hlavním
iniciátorem akce „Pomáháme vzdělávat svět“ (We Help to Educate the World) na
třech gymnáziích v Libereckém kraji (vedle naší školy také na gymnáziu v Tanvaldu
a v Semilech). Společně s Tomášem Kučerou připravili celý projekt, který propagovali na školách, a výsledkem je, že 8 indických dětí z velmi chudých rodin má po
dobu čtyř let zajištěno vzdělávání. Dále např. vedl konverzační klub angličtiny, který hojně navštěvovali studenti z různých tříd, natočil několik filmů, které přispěly
k propagaci našeho gymnázia, především německého oddělení.
V tradici Ohlédnutí bychom chtěli pokračovat i v následujících letech. Snad toto
minulé bylo také inspirací a podnětem pro ty, kteří budou mít nové nápady a elán
a připraví Ohlédnutí 2009, tentokrát i jako připomínku 90. výročí založení Gymnázia F. X. Šaldy, resp. 1. českého gymnázia v Liberci.
Marcela Danajovičová
62
63
IFAS 2008
Nové Cum decore se vlastně už
od počátku scházelo s hlavním cílem
– účast na mezinárodní soutěži akademických sborů v Pardubicích. A tak není
divu, že když jsme se sešli 3. 7. 2008 na
vlakovém nádraží, ve vzduchu bylo cítit
až jiskřivé nadšení a očekávání. Jupííjou,
už je to tady, IFAS 2008!
Intenzivní. Fascinující. Akorát-tak-dlouhé. Senzace. Kdo nepoznal, nepochopí. Totiž abyste rozuměli, tenhle
festival je svět sám pro sebe. Není jen
pouhým hromadným kvákáním mladistvých individuí, spíše je to setkání lidí
se stejným zájmem, nadšením. A hlavně:
pestrá kulturní záležitost. A když říkám
pestrá, myslím tím tu nejpestřejší možnou ze všech pestrých! Letošní ročník
byl mimořádně vydařený a kromě sborů
z celé Evropy se zúčastnily i celky z USA,
Číny, dokonce dva z Jihoafrické republiky (to byste měli slyšet ty černošské rytmy, cítit americký feeling a vidět čínské
kroje – pestrost sama!). Kromě toho sám
program celého festivalu je prokládán
různorodými (a mnohdy naprosto nehudebními) aktivitami, při nichž mají sbory
možnost lépe se navzájem seznámit (a že
se tak vskutku děje!), navíc se blýsknout
ve zcela odlišném světle, než ve kterém
září na hudebních pódiích.
Ani Cum decore samozřejmě nezůstal pozadu. Na festivalové Ifasiádě
(alternativa olympiády) zazářila trojice
vyvolených v bezkonkurenčních kostýmech jizerskohorských běžkařů minulého století, nechyběly ani „bohemky“
a bambusové hůlky. Večerní ples zase
opepřili Martin s Mírou svým zamilovaným duetem „Something Stupid“
a opravdu jim k Nicole a Robbiemu
moc nechybělo – ať žije karaoke! Zbytek
sboru juchal v salónku u lidových tanců
64
a cimbálovky a skutečně se moc nezdálo, že jsme sem přijeli na váženou soutěž
sborového zpěvu.
Ale i přes bohaté společenské „vytížení“ jsme zvládli vložit do soutěžních
výkonů maximum. Cítili jsme, že musíme zúročit dlouhé hodiny zkoušení
a nacvičování, dřinu, pot a slzy. Nutno
říct, že i díky Čendovi, který hýřil pohodou a sbormistrovsky exceloval, jsme
(snad) svůj cíl splnili a výkony opravdu
stály za to. Odborná mezinárodní porota
samozřejmě ocenila naše hvězdné výkony, a tak jsme se mohli radovat ze tří
prvních míst a jednoho místa druhého
– a pochvalná, nadšená slova, kterými
Čendu v soukromých rozhovorech zahrnovali třeba porotci z USA a Filipín,
byla jen potvrzením tohoto úspěchu.
A věřte nebo ne, ona zázračná euforie
a obrovská radost po soutěžním vystoupení, kdy sbor dýchá jako jeden muž
(nebo spíše žena?), patří k nejkrásnějším
pocitům ze všech!
Táňa Balatková, absolventka 2006 –2007
65
EUROPERETTE: „… WAS LIEBE IST“
Po uzávěrce loňské ročenky byl redakci dodán tento závažný text:
Ve dnech 19. 7. – 1. 8. 2008 se v Bad Ischlu uskutečnil projekt „EurOperette“,
zaměřený na divadlo a umění. S tímto nápadem přišli už před čtyřmi lety Helga
Gruber a Gottfried F. Kasparek, společně s jihoafrickým režisérem Leonardem
C. Prinslooem. A protože Helga a Gottfried pocházejí z Bad Ischlu, kde se každoročně pořádá Lehárův festival, bylo hlavní téma projektu jasné. Tentokrát se z Lehárových operet vybrala hra „Zarewitsch“, zabývající se otázkou: „…co je to láska“
(„…was Liebe ist“).
Letos už po čtvrté se v malém příjemném městečku Bad Ischlu sešla skupinka
mladých lidí z šesti evropských zemí. Většina se už znala z předchozích setkání,
někteří zde byli poprvé. Naše česká skupinka sem dorazila už podruhé, s výjimkou
paní profesorky Vinšové, která se zúčastnila všech dosavadních akcí.
Hned ze začátku si nás Leonard vzal pořádně do parády a soustředil se na fyzickou zdatnost. Jógou a posilováním jsme měli docílit lepšího ovládání svého těla. Pak
přišla na řadu naše psychika a sebedůvěra. Učil nás, jak se správně pohybovat na
pódiu, jak vytvořit ten a ten dojem na diváka, a především nám ukazoval, jak se zbavit nejistoty na jevišti i v životě. Naše odlišné jazyky i kultury nehrály roli. Všichni
jsme se ocitli na jedné lodi a veškerý čas jsme trávili společně. Hlavními spojovacími
jazyky byly angličtina a němčina. Oba dva ovládal Leonard perfektně. Po deseti
nádherných dnech plných nejrůznějších zážitků jsme měli v místním Lehárově divadle představení. Lásku jsme ztvárnili ve všemožných formách: mezi Vietnamkou
a Čechem, transvestitou a politikem, králem a služebnou.
S prvním srpnovým dnem pak všemu definitivně odzvonilo a my jsme se vraceli
zpátky domů. A protože se projekt konal naposledy, bylo loučení ještě těžší. Zbylo
nám už jen velké přání, abychom se mohli ještě jednou vrátit a strávit opět 14 dnů
v Bad Ischlu.
Theresa Procházková, 3. N
66
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU III – KANADA 2006
Třetí rok působení našeho projektu
se od předchozích dvou zásadně lišil
v tom, že jsme se rozhodli do Kanady
vyjet ve třech skupinách. Bylo tomu tak
hlavně proto, abychom rozšířili pole
našeho výzkumu do dalších lokalit.
Vybrána byla města Halifax, Calgary,
Edmonton a Vancouver.
Vancouver 2006
Po dvou letech pilného bádání po
kanadském východě před námi vyvstala
výzva zmapovat větší území. Dlouho
jsme zvažovali, jak západní oblast země
javorů „uchopit“ a začlenit. Z tohoto usilovného přemýšlení vyplynuly v podstatě dvě atraktivní osy: první pokračovala typickým duchem projektu, tedy
najít kontakty a natočit co nejvíce osudů
českých emigrantů, tzv. starousedlíků
z roku 1948; druhá osa se vztahovala
k lokalitě výzkumu – zajímalo nás, jak se
liší česká komunita na východě a západě
Kanady, případně jednotlivé odbočky
Českého a slovenského sdružení na
jedné či druhé straně Rocky Mountains.
Vypravili jsme se tedy v polovině srpna
2006 do Vancouveru ve složení: Tereza
Liepoldová, Jakub Hodboď, Alena Čechová. Cestou jsme se zastavili na tři
dny v Torontu, kde jsme měli za úkol
připravit půdu pro druhou skupinu,
která se chystala dorazit na místo o 14
dní později. Za náš krátký pobyt jsme se
stihli osobně setkat s devíti krajany, kteří
všichni ochotně přislíbili spolupráci. Ve
Vancouveru byla naše pozice trochu těžší – letěli jsme do zcela neznámého prostředí, kde jsme byli zcela závislí na jediném kontaktu z odbočky ČSSK, panu
Zachovi. Naštěstí se o nás tento milý pán
a dlouholetý předseda místní odbočky
perfektně staral po celou dobu našeho
pobytu. Zajistil nám úžasné ubytování
v rodinách místních Čechů a poskytl
nám kontakty na mnoho zajímavých lidí.
Rozhovor jsme tak natočili například
s paní Jandovou, dcerou významného
botanika Krajiny, bývalým velvyslancem a současným úspěšným spisovatelem Janem Drábkem, nebo třeba Bohuslavem Velvarským, pilotem slavné 313.
stíhací perutě RAF, a dalšími. Jestliže
jsme chtěli zmapovat osudy krajanů na
západě Kanady, nemohli jsme zůstat jen
ve Vancouveru, kde jich ovšem žije převážná většina, ale museli jsme se vydat
i do dalších metropolí, a to do albertských olejářských mocností – Calgary
a Edmontonu. Přesun z Vancouveru do
Calgary jsme se rozhodli si pořádně užít,
a tak jsme podnikli šestnáctihodinovou
cestu autobusem přes Skalisté hory. Při
prohlížení zasněžených titánů jsme čerpali energii na další rozhovory. Calgary
a Edmonton měly podobný ráz. V obou
městech se nám dostávalo pozorné péče
67
patrona: v Calgary jím byl horal a cestovatel Vladimír Mašata a v Edmontonu
nám přístřeší poskytl jeho přítel Zdeněk
Fišera. Kromě rozhovorů se nám nejednou podařilo nahlédnout do osobních
archivů, odkud jsme si přivezli materiály skutečné historické hodnoty – počínaje privátní korespondencí přes doklady
IRO až po rukopisy knih a deníků. I my
jsme si po celou dobu našeho pobytu
vedli pečlivé záznamy v podobě deníku,
kde jsme zachycovali vše, co se událo, co
nás zarazilo, rozesmálo, překvapilo. Malou ukázku naleznete také zde. Celkem
jsme během tří týdnů uskutečnili 21 interview, získali mnoho nových kontaktů
a nacestovali neuvěřitelné množství více
než 26 000 km. Naši misi tedy lze hodnotit jako úspěšnou.
Alena Čechová, oktáva
Z projektového deníku
15. 8. 2006, den první. Neleníme a vydáváme se plnit naše úkoly. Nejprve na
Cowan Ave., kde je Masaryk Hall, dříve
centrum Čechů v Torontu. Nyní tam je
komunitní centrum pro děti z okolí. Ale
Masaryk v názvu stále figuruje.
Pak jdeme na východ po jedné z nejzajímavějších torontských ulic Queen St.
Je plná netypických kaváren, restaurací,
obchůdků apod. Naším cílem jsou Kensington Gardens, kde v domě s pečovatelskou službou bydlí pan Moravec. Už
značně unavení zjišťujeme, že je s manželkou na chalupě, ale měl by se brzy
vrátit. Pak se po roce opět vydáváme
TTC street carem, tedy obyčejnou tramvají, zpátky na beaches do domku pana
Frynty. Do postele se dostáváme zcela
unavení po dlouhé cestě, ale ještě před
tím domlouváme telefonem schůzky na
celé příští dva dny.
29. 8. 2006, den patnáctý. Ráno se již
naposledy setkáváme na stanici seabusu. Přijíždím o čtvrt hodiny později, ale
přesto je fajn nálada. Máme namířeno
k Mr. Zachovi udělat s ním interview.
Pana Zacha vcelku úspěšně nalézáme,
interview běží také podle očekávání.
Poté se role obrací a on dělá rozhovor
s námi, do vancouverského zpravodaje.
Pak přichází předávání dresu – projektového trička, sborníku a dalších materiálů. S panem Zachem se definitivně
loučíme před vancouverskou Art Gallery, on míří dále, my musíme natočit
downtown, udělat druhou verzi stand
upů a navštívit podruhé pana Drábka
a potřetí Jandovy. Toho se nakonec ujímají holky. Pan Janda předává nějaké
další materiály a najednou se rozpovídává o působení u CIC…
točit sedm rozhovorů. O svůj příběh se
s námi podělili: paní Valdštýnová, paní
Košacká, manželé Martinů, pan Pavlásek, paní Velanová, paní Fuchsová a pan
Vrána. Největší dík patří manželům
Vránovým za zázemí a podporu. Vedle
audiovizuálního materiálu jsme od paní
Valdštýnové získali také cennou fotodokumentaci, která dokresluje atmosféru
spolkového života v Montrealu, a díky
manželům Martinů i kopie dokumentů
místní odbočky Sokola Kanada a několik
čísel Montrealského věstníku. Po devíti
dnech jsme se přemístili do Ottawy, kde
jsme se vedle natáčení rozhovorů s panem Plívou a panem Šuchmou, předsedou ČSSK, věnovali sběru materiálu
v Kanadském národním archivu. Našli
jsme tu mnoho dokumentů, které ještě
doplnily naše předchozí poznatky, kupříkladu učebnici češtiny, podle které
se učily děti českých emigrantů, či zajímavou osobní korespondenci. V Ottawě
nám ubytování i pomoc poskytla rodina
Flacků, za což jim tímto mnohokrát
Skupina Montreal, Ottawa, Toronto
Poslední skupina s pracovním názvem „montrealská“, ve složení Mgr.
Václav Ulvr, Pavel Knobloch, Markéta
Kopalová a Anna Simbartlová, odletěla
do Kanady 16. srpna 2006. Naším cílem
bylo natočit technicky co možná nejkvalitnější rozhovory, které budou následně
použity do multimediálního výukového
DVD. Těžištěm výzkumu této skupiny
byl zvolen Montreal, kde se podařilo na68
69
REALITA PŘEDČILA PŘEDSTAVY
Kolem nás se v Liberci všude staví, takže různá omezení nikoho ani nepřekvapí. I na naší škole jsme již zažili nejednu přestavbu, nikdy však za plného provozu
a v takovém rozsahu. Na začátku jsme netušili, jak náročné období nás čeká.
Od roku 1986, kdy jsme se přestěhovali z Jeronýmovy ulice, jsme měli stálý nedostatek učeben. Usilovali jsme proto o stavební úpravy a v roce 1996 proběhla na
naší škole první velká rekonstrukce. Podařilo se přestavět kotelnu na učebny a spojit
ji s hlavní budovou, aby se některé třídy nemusely učit v náhradních prostorách ZŠ
Na Františkově.
V roce 2000 jsme během prázdnin rekonstruovali hřiště, jehož asfaltový povrch
byl již nevhodný pro tělesnou výchovu. Další úsilí bylo soustředěno na přestavbu
sociálních zařízení a kuchyně s jídelnou. Teprve ve školním roce 2004 – 2005 se podařilo přestavět nevyhovující sociální zařízení.
Naše problémy se však zvětšovaly. Celá budova, která byla postavena v 80. letech na skládce, trpí řadou neduhů. Stavba je sice umístěna na pilotech, ale v přízemí byla nekvalitně provedena základová deska, a tak popraskaly zdi, občas nešly
zavírat dveře, netěsnila okna apod. Po mnoha letech přesvědčování uvolnil zřizovatel – Liberecký kraj – na jaře 2008 finanční prostředky pro 1. etapu. Pro projekt byla
vybrána firma Design 4 z Turnova. Stavbu od 16. 7. 2008 do 6. 11. 2008 realizovaly
děkujeme. Po čtyřech dnech jsme se
přepravili do Toronta, kde jsme díky
pomoci „vancouverské“ skupiny měli
předjednané rozhovory, a tedy i velmi
nabitý program. Natočili jsme celkem
sedm interview: s panem Moravcem,
paní Štaflovou, panem Vítkem, panem
Čermákem, paní Locherovou, panem
Kořistkou a panem Waldaufem. Dále
jsme se zúčastnili schůze Výkonného
výboru ČSSK, kde jsme prezentovali náš
projekt. Během našeho pobytu jsme stihli
i další milá setkání, a to s manželi Seifriedovými, panem Štaflem, paní Opřátkovou, manželi Rýdlovými a manželi
Kubíčkovými. Téměř celý den jsme strávili u pana Janečka, který nám ochotně
poskytl k ofotografování dokumenty ze
svého obdivuhodného osobního archivu.
Z Toronta jsme si odváželi i mnoho jedinečných materiálů, alba s fotografiemi
z německých uprchlických táborů od
pana Moravce, rozhovory s emigranty,
které nám poskytli jejich autoři, pan
Kubíček a pan Čermák, jemuž vděčíme
i za zajímavé publikace a hlavně pomoc.
Dále jsme dostali pro školní knihovnu
knihy Josefa Škvoreckého od pana Salivara, který se zároveň výtečně postaral
během pobytu v Torontu i o děvčata.
Pánům profesorům poskytla ubytování
paní Tichá, dcera paní Kytlové. Velký
dík patří i paní Locherové za všechno, co
pro nás udělala. Kanadu jsme opouštěli
7. září, plni nadšení, zážitků a obtěžkáni
úžasnými materiály. Mnohokrát ještě
jednou děkujeme všem, kteří nám během
našeho pobytu poskytli rozhovor či pomoc a přispěli tak k našemu úsilí dostat
v Čechách neviditelné oběti komunismu
a jejich příběhy do širšího povědomí veřejnosti.
Markéta Kopalová, absolventka 2006
70
71
Stavby, a. s., Říčany. Liberecký kraj se
investičně podílel finanční částkou 25
milionů korun.
Když jsme se v červnu 2008 dozvěděli, že rozsah prací je tak náročný, že
stavbu nelze stihnout přes prázdniny,
připravili jsme na září řadu výjezdových
seminářů, aby byli studenti ušetřeni stavebního ruchu. Teprve o prázdninách
jsme však dostali informaci, že stavba
skončí až v listopadu. Snažili jsme se
s podmínkami vyrovnat, ale především
hluk ze staveniště byl velmi nepříjemný, neboť v 1. patře bloku B a C (tedy nad staveništěm) se muselo učit. V naší škole máme obsazené všechny učebny, takže jsme si
museli pronajmout náhradní místnosti v nedaleké bývalé základní škole, kde je nyní
centrum volného času Arabela, abychom mohli zabezpečit výuku všech tříd.
Snad mnohem víc než slova vám stavbu přiblíží dokumentární fotografie.
V bloku B a C byly v přízemí zbourány všechny příčky kromě pilotů a nosných zdí
na jedné straně chodeb, byla vybrána zemina do hloubky 80 – 120 cm pod úroveň
původní podlahy. Pak byl dovezen nový materiál, který byl řádně zhutněn, a na
něm vybetonována nová základová deska a namontovány nové sádrokartonové
stěny. Kolem budovy máme i novou drenáž. Zřizovatel nám pomohl vybavit šatny
moderními šatními skříňkami, pro žáky máme i ve dvou třídách nové lavice. Modernizováno bylo také osvětlení všech místností; na chodbách byla položena nová,
moderní dlažba.
Teď netrpělivě čekáme, zda se podaří obdobně rekonstruovat kuchyni s jídelnou, kde jsou trhliny nejen ve svislých stěnách, ale i v podlaze. Nejsme neskromní,
ale máme ještě jedno přání: co nejdříve provést zateplení budovy a výměnu oken,
protože jejich stav neodpovídá parametrům, které by měla splňovat. Liberecký kraj
již získal pro naši školu finanční prostředky z Operačního programu Životní prostředí. Nyní se pracuje na projektu.
Doufáme, že další úpravy naší budovy budou realizovány do září 2009, kdy naše
škola oslaví 90. výročí svého založení.
Vím, že někteří rodiče, když si na webu školy prohlédli na konci srpna aktuální
fotografie ze stavby, nevěřili, že školní rok zahájíme. Posun o jeden týden by stejně
nic nevyřešil. Představa, že nám v přízemí jezdí bagry, byla pro někoho děsivá. Jsem
moc ráda, že jsme to zvládli. Poděkování patří žákům, profesorům i nepedagogickým pracovníkům za toleranci a dodržování bezpečnostních pravidel. Poděkování
patří i Radě Libereckého kraje za nemalé investiční prostředky a pracovníkům
odboru investic a správy nemovitého majetku KÚ za průběžný zájem o stavební
úpravy. Děkujeme pracovníkům Stavby, a. s., Říčany, že nedošlo k prodloužení
termínu odevzdání stavby, ačkoliv některé práce byly rozsáhlejší, než se původně
předpokládalo.
Irena Přádná
72
73
3
SHODOVÁNÍ
MATURITNÍ SLOHOVÉ PRÁCE
UKÁZKY PRACÍ ZE SOUTĚŽÍ
Marek Doubravský, 3. A
TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY
Z ČESKÉHO JAZYKA VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008
1.
2.
3.
4.
Labyrint světa – ráj domova?
(Volný slohový útvar)
To, jak žijeme teď, nás může stát celou naši budoucnost (Songjal Rinpočche)
Kdo si hraje, nezlobí?
Nakažlivé emoce
(Fejeton)
KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ?
Povídka
Mladíkovo oko se pomalu otevíralo. Řasy měl slepené a v očích nánosy prachu
a popela. Křečovitě cukal víčky, potřeboval se rozkoukat. První, co bezpečně rozpoznal, byla kožená sedačka autobusu s utrženým opěradlem. Černé potahy na
několika místech potrhaly střepy a úlomky kovu, takže se z nich v místech rozparků
drobil nažloutlý molitan. Zbytky kovové trubky, tvořící kostru opěradla, zahaloval
cár bílé halenky. Vítr, pronikající dovnitř rozbitým oknem, si s ní lehce pohrával
a mladíkovi chladil čelo pokryté krůpějemi potu. Je to halenka té studentky umění?
pomyslel si. Soudil tak pouze podle toho, že dotyčná blondýna si celou cestu pročítala Pijoanovy Dějiny umění. Přemýšlel o tom tak usilovně, jak jen mu to jeho stav
dovolil. Co se s ní asi stalo? Těkal zanesenýma očima ze strany na stranu, jak jen mu
to jeho zorné pole umožnilo. Hledal tu dívku. Zbytky její halenky však naznačovaly,
že jakmile ji objeví, pouze to potvrdí jeho nejhorší obavy o její stav. Nevydržel to
a pevným stiskem víček zakázal svým smyslům vnímat.
,,Cos to spapal? To jsi vážně spapal? Alešku, koukej. Vláček s kašičkou jede do tunelu…
Ham! No ham… Další vagónek. Alešku, neber mi to.“ ,,Mama… hele!“ ,,Alešku, ty zlobidlo… Ještě tady jsou mašinky s hamáním. Co? Nechceš si hrát? Ty jsi unavenej, viď. Tak
ještě poslední…“ ,,Mama!!“ ,,Musíš papat… Pak ti bude kručet v bříšku, budeš protivnej
a začneš zlobit…“
Po chvíli opět otevřel oči. Fyzickou bolest necítil, ale strach a stres ho naprosto
ovládaly. Spánek mu pulsoval jako zběsilý a celkové vypětí ho nutilo přemýšlet.
V takovýchto chvílích se to stává málokomu, on ale začal uvažovat a hodnotit. Jeho
mysl provokovaly vidiny ostatních cestujících v autobusu, jejich obličeje, zaklíněné
mezi sedačkami, pořezané od skla a bezmocně natočené v nepřirozených úhlech do
podlahy. Nevydržel to. Opět. Musel otočit hlavou a prohlédnout si trosky. Toužil
po tom. Skoro se rozplakal touhou spatřit skutečnost, která fantazii předčí málokdy.
Zavřel oči, odhodlal se a pokusil se škubnout hlavou. Nešlo to. Vytřeštil oči. Další
pokus. Nic. Jak si postupně uvědomoval svůj stav, dech se mu zrychlil a on pomalu
upadal do ještě intenzivnější beznaděje. Ochrnul.
76
,,Skončil jste, hrabě von Aleši. Můj kord vás nyní proklaje a vaše pozemky se stanou
mými!“ ,,Neradujte se předčasně, bídný Pavle! Netušíte, co mám v záloze! Svou kouzelnou
ovci!“ ,,Lžete! Nic nevidím, vy červe!“ ,,Ohlédněte se. Tam stojí. Má věrná přítelkyně…
Vyřeší každý problém a vytáhne mne z jakékoli šlamastyky!“ ,,To není nic proti mé bojovné
ochránkyni!“ ,,Jo? Kdo je to?“ ,,Emm… učitelka Procházková!“ ,,Chachacha!!“ ,,Ta vás
rozdrtí svou mocnou zadnicí i s vaší hloupou ovečkou!“ ,,Dzz… Teď vážně, myslíš, že by
si s náma někdy Procházková hrála?“ ,,No jasně, říká přece: ,Kdo si hraje, nezlobí´!“ ,,To je
vlastně fakt… Do bojéé!!“
Cítil, jak mu mezi zuby zasychá krev. Cítil to, ale nemohl s tím nic udělat. Nemohl si ji otřít, nemohl ji ani olíznout. Panebože, nemohl se ani poškrábat na víčku,
které mu rozežíral prach se slaným potem. Svědění se stávalo nesnesitelnějším
a nesnesitelnějším, kdyby byl schopný aspoň trochu vnímat, cítil by kapky potu,
jež mu stékaly po zádech a lechtaly ho na páteři. Chtělo se mu zařvat. Měl pocit, že
opravdu nějaký zvuk vyloudil, alespoň to cítil na hlasivkách, nic však neslyšel. Zděsil se. Zběsile se rozkoukával před sebe. Za vlající halenkou spatřil otvor ve stěně
autobusu, z něhož cosi kapalo. Pohledem se zaměřil na louži tekutiny. Kap. Ostřil na
místo, kam kapky dopadaly a vytvářely soustředné vlnky. Kap. Soustředil se pouze
na zvuk. Kap. Ten však nepřicházel. Upřeně sledoval rozrůstající se louži, jako by
chtěl poslouchat očima, když už uši neslouží. Musel mrknout. To ho možná vytrhlo
z tupého zírání a donutilo si uvědomit, co vlastně pozoruje. Kap. Protrhla se nádrž
s benzinem. Kap.
,,Takhle se mnou, Aleši, mluvit nebudeš!“ ,,Ne? A jak jako?“ ,,Slušně, sakra!“ ,,Tak ty
první…“ ,,Ty teď budeš drzej? Ty budeš teďka hubatej na svou matku? Co? Po tom, co jsi
provedl?“ ,,Byla to nehoda, po padesátý… Nehoda!!! Ale to ty asi nikdy nepochopíš.“ ,,Jasný.
Srazil jsi člověka, Aleši. V našem autě. Nikoho nehody zajímat nebudou…“ ,,Já…“ ,,Půjčil
ti ho snad táta? Tys ho normálně ukradl…“ ,,Jen jsme blbli, já…“ ,,Blbli… To si nemůžete
hrát normálně?“ ,,Mami, jsem dospělej. Už si nehraju…“
Mladík odtrhl oči od louže. Zdálo se mu, že na levé noze cítí doteky. Alespoň
ten hmat, pomyslel si. Na nohy si neviděl. Soustředil se, jak jen to šlo. Po lýtku se
mu cosi pohybovalo. Identifikoval prsty. Někdo přežil! Pohyb směřoval odshora
dolů, stále dokola. Mladík netušil, jak dát najevo svou přítomnost. A pak to přišlo.
Prsty změnily směr a lýtko podebraly. Mladík vytřeštil oči bolestí. Ten druhý objevil
zranění na noze, o kterém předtím mladík vůbec nic netušil. Zdálo se, jako by prsty
zcela úmyslně přitlačovaly v místě rány, jako by se zahřívaly teplou krví. Mladíkovi
se z toho dělalo mdlo, cítil, jak se mu zatemňuje mozek. Kéž by to mohl zastavit,
ucuknout nohou před těmi prsty, jejichž bříška mu dráždila obnažené maso. Mladíkovi začaly z koutků úst vytékat sliny. Prsty toho druhého párkrát křečovitě stiskly
zarudlý sval, jako by se jejich majitel svíjel v křeči. Poslední zarytí nehtů vehnalo
mladíkovi do očí slzy. Náhle vše ustalo. Ruka sklouzla z nohy na zem a už se o nic
nepokoušela.
,,Já na to jako seru… Už úplně, ale úplně na všechno. Není to… není to správný?“ ,,To
víš, že je… Magistra?“ ,,Ehm, zase?“ ,,Tak dva magistry, díky.“ ,,Ty… ne, že mě vožereš.
To by mě matka zeblila… zabil… eh.“ ,,Neboj, Aleši. Můžeš hrát střízlivýho.“ ,,Neumim
77
si hrát. Teda… ehh… už si neumim… už si neumim hrát, víš? Už jsem velkej nacamranej
kluk, co si nehraje a umí se vo sebe postra… postarat.“ ,,Fakt? Umíš?“ ,,Jasně, teda… Zejtra
odjíždim busem, víš? Nechci se… nikdy vrátit, nikdy zpátky, rozumíš?“ ,,Tak na zdraví, na
tvůj definitivní odjezd, jak říkáš.“ ,,Na něj, správně! Na deficit… deflicintivní odchod!“
Aleš už se trochu probral z té agonie. Rána na lýtku stále pálila, nebylo to však
nic v porovnání s vnitřní bolestí. Ač neměl pojem o čase, připadalo mu, že v převráceném autobusu leží celou věčnost. Minimálně dost dlouho na to, aby ztratil
veškerou naději na záchranu. Sám po ní neskutečně toužil. Nechtěl odejít, nechtěl
tu zůstat, chtěl se vrátit. Vnitřek autobusu osvětlil záblesk. Co to bylo? Přišla mi na
pomoc má kouzelná ovce, ta, co mě nikdy v ničem nenechala? Doufal v ni. Poprvé za
několik let se téměř modlil za její zjevení. Další záblesk. Nepřijde. Tuto hru již dávno
zavrhl. A moc dobře věděl, že jakmile dospějete, začnete se chovat jinak, začnete
zlobit, ale hlavně si přestanete hrát. A jako takoví nemáte na pomoc kouzelných oveček nárok. Stiskl uslzená víčka. Třetí exploze již ošlehla stále rostoucí louži benzinu
a chladný tichý večer začal zakalovat hustý černý dým, doprovázený praskotem
hořících trosek.
Jan Myšák, 4. B
KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ?
Povídka
Voda byla toho dne temně modrá, sluneční paprsky zdaleka nedosahovaly až
ke dnu. Přinášely světlo, kterému se zde život vyhýbal. Nenápadně se krčil mezi
výběžky skal, které vyrůstaly z písčitého dna tam někde hluboko. Ve studené vodě,
přesycené drobnými zrnky písku, vypadalo vše jak z jiného světa. Potápěl se hloub
a hloub, jeho žábrami protékala ledová voda, ruce si užívaly volnost a ladně se
prohrabávaly kupředu. Miloval ten pocit volnosti, kdy se mu zatočí hlava, jakmile
okusí ledovou vodu. Pocit, kdy se jeho neobratné bílé tělo ztrácí ve tmě mezi útesy.
Život se před ním schovával v temných zákoutích, v modravých chodbách, které za
ta staletí ve skalách vznikly působením slané vody i neznámými pochody, které by
vyvolávaly strach, kdyby se o nich někdo jen dověděl. Malé rybky, hnané pocitem
hladu, mu ve volných chvílích užíraly kousky mrtvé kůže z těla.
Voda byla jeho domovem, který jinde mezi lidmi nenašel.
78
Lidé ho neznali, nevšimli si jeho podivné postavy. Žábry by v nich budily nepochopitelnou hrůzu. Byl pro ně jen dalším potápěčem, který si svou hrou na rybu
krátí víc času než jiní.
Dnes tu však nebyl, aby si užíval volnosti. Měl úkol. Až zapadne slunce, oni zase
přijdou. Schovávají se ve tmě a znenadání se vydávají krást ryby schované v písku.
Z hladiny se za řinčení řetězů, které se ve vodě jak dunění šíří ke skalám a zpátky,
snesou obrovské sítě, které vláčeny po dně ničí to, co on miluje. Sítě za sebou nechávají široké jizvy a ryby jsou se strachem v očích a pusou v němém výkřiku vyzvedávány do lodě, na cizí místo. Nikdo si hrůznost takového lovu neuvědomuje. Němé
divadlo pro ostatní, jen on by mohl přísahat, že ve vodě slyší výkřiky. Není to hra.
Nezajímá se, co si o něm myslí ostatní.
Chce jen uchránit svůj svět.
Neproniknutelnou tmou, která se rozlezla po západu slunce, se ozvalo ostré dunění. Vzápětí se vysoko nahoře objevilo mdlé světýlko, které upoutalo jeho pozornost jako lampa můru. Jsou tady, přišel čas. Pomalu, neslyšně se ponořil až ke dnu.
Lidé na hladině pospíchali. Spustili své sítě a pluli k západu. Se zpožděním se i síť
dala do pohybu, ale to už byl na svém místě. Lapené ryby na něj upíraly své pohledy,
prosily ho o pomoc, křičely. Neměl čas, musel přeřezat lano, táhnoucí se k hladině,
vytáhl nůž a dal se do práce. Loď se pomalu pohybovala. Za sítí se zvedala oblaka
písku, halící vzdálený útes. Přeřezal první lano, spadlo do písku. Ryby pokývaly
hlavami, a pokud mohly, prchly pryč. Loď zastavila. Přeřezává druhé lano vedoucí
do lidského světa, když na dně spatří kužel světla. Ve vodě jsou cizinci. Mají světlo
a podivnou výstroj, se kterou věří ve svou nezranitelnost v tomto prostředí.
Ze tmy před nimi se vynoří postava muže. Bledě září ve svitu baterek, vstupujícím do tmy. Má odhodlaný výraz, nůž. Není to člověk. Nemá výstroj, má žábry
a podivné výrůstky naroubovaných ploutví. Mají strach. Nejraději by prchli do domovů, tam, kde je pevná půda pod nohama. Nedá jim šanci, nechce ji vidět. Ostře
se zablýskne nůž, který přeřízne prvnímu potápěči přívod vzduchu, jediné pojítko
s životem. Bublinky stoupají k hladině, je hluboké, napjaté ticho, které prohlubuje
prostor, ve kterém se potápěč dusí vodou plnící mu plíce. Druhý jen přihlíží, neschopen něco udělat. Pohledy se střetnou. Odhodlání a strach. Cizinec nevěří, nechápe. Pomalu zvedá harpunu ve snaze se bránit. Mysl neví co dělat, vládu převzaly
instinkty, které jednají příliš pomalu, nemohou uvěřit získané kontrole nad tělem.
Přijme smrt jako vysvobození. Neví, co se děje, v jeho zmatené hlavě mu probíhá jen
otázka: „Co to…?“
Ryby jsou již dávno pryč. Ze tmy upírají děkovné pohledy na svého zachránce,
který tam bez hnutí stojí. Voda odnáší jeho pocity. Zadostiučinění, hrdost, radost
ze svého činu, který nebyl hrou, radost ze svého zítřejšího dne, ze záchrany smyslu
svého života. Loď odplouvá, světlo se vzdaluje, síť leží na dně a stává se součástí
jeho světa, upomínkou. Ví, že již zítra se to bude opakovat, protože ryby jsou důležité nejen pro něho.
Bude zlobit rybáře, dokud bude moct.
Jan Janata, 4. B
79
SVOBODA
Otočila klíčem v zámku a rozhlédla se po vykachlíčkované koupelně. Vše na
svém místě, ani smítko prachu. Otevřela bílou skříňku a vytáhla růžový obal od
břitev na holení. Potom se klidně posadila.
Snídaně probíhala naprosto v tichosti. Nela nepřítomně žvýkala rohlík, její matka přinášela kávu a otec četl noviny. Ochutnal kávu, ale ihned ji vyplivl.
„Co to je za sračku?!? Naučíš se už někdy aspoň uvařit kávu?!?“
Manželka se přikrčila a sklopila oči. Otec třísknul hrníčkem o zem a dál si ho
nevšímal. Jeho žena se rychle rozeběhla pro hadřík a on obrátil pozornost k dceři.
Přejel pohledem hubenou blondýnku s okousanými nehty a hlasem, který nestrpěl
nesouhlas, pronesl:
„Už bys měla přinést přihlášku na vysokou. Za šest let se přeci musíš připojit
k mé ordinaci.“
„Já myslela…“ tiše namítla dcera a vyslala prosebný pohled k matce. Ta doutřela
poslední kávovou šmouhu na podlaze a pak pohladila manželovu ruku.
„Nás s Nelou napadlo, víš, že by bylo možná dobrý, kdyby si dala přihlášku, no,
i na jinou školu.. Aby…“
Otec vyskočil ze židle a v očích mu zlostně blýskalo.
„Aby co? CO?!! Bude doktorka ti říkám, jasný?!?“
Přitáhl si manželku za vlasy, zvrátil jí hlavu a hodil s ní o zem. Zvedl nohu, aby
ji pořádně zkopal, ale Nela mezitím doběhla k němu.
„Ne, tati, ne! Já, já budu doktorka. Přinesu dneska přihlášku. Přinesu ji!“
„Ať tu večer je. Teď musím jít vydělávat.“
Uhladil si sako a odešel. Nela stála pár vteřin jako přimražená a poslouchala
přidušené vzlyky matky a poté se k ní sehnula a pomohla jí sednout si a zalepit ránu
na čele.
Domov, škola, peklo, předpeklí.
Po zvonění vstoupila do třídy. Jako každý den se na ni usmál Matěj, zbytek třídy
se opět obrátil k profesorce. Usedla do lavice a myslela na Matěje. Zamilovala se do
něj už v prváku, ale až litr alkoholu jí dodal odvahu, a tak ho na jednom večírku políbila a brzy to bude pět měsíců, co spolu chodí. Avšak i dnes si vedle něj připadala
tlustá a ošklivá.
Jakmile zvonek ohlásil přestávku, vytáhla Matěje k šatním skříňkám, do části,
kam moc studentů nechodí.
„Vše nejlepší k narozkám!“
Usmál se a políbil ji. Nela se mu vytrhla a nadechla se.
„Musíme se rozejít.“
Prostý a jednoduchý. Žádný kecy o přátelství.
Matěj se překvapeně zeptal:
„Proč?“
Nela jen zavrtěla hlavou, pevně ho objala a pošeptala mu do ucha: „Budeš mi
chybět.“
Potom se otočila a odešla.
80
Ničení dortů zapichováním svíček a jejich sfoukávání považovala Nela od mládí
za hloupost. Sny a přání nám nikdo nesplní.
„Mami?“
Matka vzhlédla od dortu a dcera si všimla nejen náplasti, ale i přibývajících vrásek kolem očí.
„Víš, napadlo mě…“ Ohlédla se k obývacímu pokoji a ztišeným hlasem pokračovala: „Jestli bychom neměly odjet… Jen my dvě…“
Máma ji jen pohladila po tváři. „On to s námi myslí dobře, Nelinko. Bez něj bychom nebyly nic. On se o nás stará, platí nám všechno a pracuje od rána do večera,
jen abychom měli všechno!“
Nela se na ni smutně usmála.
Zvedla břitvu výš a vyhrnula si rukáv.
„Budu do konce života plnit jeho přání, bát se další rány, neschopná sama žít…“
Zašeptala zoufale.
„Budu taky bít svoje děti nebo mi je bude bít on…“
Zavřela oči. Zvuky zvenčí se vytratily. Vnímala pouze jemné vrnění topení
a levandulovou vůni. Otevřela oči. Nikdy si nevšimla, že na jejím ručníku jsou
spirálovité obrazce. Vteřina pro ni začala představovat neskutečné množství času.
Světlo získalo větší intenzitu. V té chvíli zmizelo i vrnění topení a slyšela jen svůj
dech, vnímala jen svou kůži. Z bílého koberečku se stal náhle červený. Nela konečně
pocítila svobodu.
Veronika Loudová, 3. A
Pavlína Matíková, 1. B
81
„KORYTA REZNOU. ŽERTE PRASATA!“
ANEB „SVĚT SE HÝBE“
„Jdi. Jsou i jiné světy než tento.“ To byla poslední slova chlapce Jakea. Pak už jen
padal do temnoty, podruhé zemřel. Roland si vybral Temnou věž. Chlapec byl jen
další obětí nekonečné cesty za cílem poznání. Byl jako jeho syn. Pistolník tak ztratil
poslední zbytky lidství. Je připraven.
Co se stalo se světem? Zbytky lidí, strojů a lásky v zemi, která už nedýchá. Svět
se hnul. Roland z Gileadu je posledním pistolníkem, posledním ze starého národa.
Hledá pravdu nebo vysvětlení. Možná obojí. Možná jen záchranu. Hledá Temnou
věž, spojku mezi světy, vesmíry. Putuje sám v časech, kdy naděje umírá první, kdy
zoufalství nečeká. Svět se hnul. Umírá.
Nacházím se v krásném a dokonalém jednadvacátém století. Malý nepotřebný
červ, pouhé nic v moci času. („Byly doby, ještě stovky generací před tím, než se svět
hnul, kdy lidstvo získalo dostatečnou technickou a vědeckou obratnost…“) Když zavřu
oči a použiji notnou dávku ironie, s úsměvem mohu říci, že plnými doušky hltáme
výdobytky doby („…jenže i pak falešné světlo vědy svítilo jen v několika málo rozvinutých zemích.“), od navoněného hedvábného toaletního papíru přes kontaktní čočky,
drogy a zbraně, léky a šampony až po rodinné výlety na Měsíc. („Jenže přes ohromný
nárůst dosažitelných faktů chápali jen strašně málo. Pistolníku, naši otcové pokořili hnilobnou nemoc, které říkáme rakovina, téměř pokořili stáří, dostali se na Měsíc.“ – „Tomu
nevěřím,“ řekl pistolník nevzrušeně, načež se muž v černém jen usmál a odpověděl: „Ani
nemusíš.“) Je to krásné žít v tak báječném světě. Červ jako já by si myslel, že už víc
nepotřebuje. Stačí se jen proměnit v dobytek a nechat se vést tupým stádem na
jatka. Vole (nebo bejku?), ty růžové brýle ti sluší! Debil. Dnes už je nikdo nesundá.
Maňásek tady. Maňásek tam. Kdopak půjde z kola ven? Nejslabší, máte padáka!…
Nikdy jsem ten pořad neviděl… Asi začnu fetovat… Stres je mým otrokářem. Nutí
mě ke stále vyššímu výkonu. Připadám si jako stroj. Stoupám čím dál výš a výš až
do nebe a pak slunce zakryje mrak. Už nepotřebuji růžové brýle. Sundám si je a začnu padat. Padám vlivem gravitace. Tak nás to učili ve škole. Padám vlivem reality.
Nepříjemná jako rezatý drát v oku. Padám a zem se blíží. Žádná tráva, stromy nebo
voda. Jen šedivý beton, který jsem stvořil pod stresem, otrokářem, bičem, sadomasochistickou dominou dávající slast i bolest. Tuhle ale zajímá jen bolest. Děvka.
Teď tu ležím – hromada střev, masa a vlasů – mrtvý na tom šedivém betonu a fotí
si mě japonští turisté s úsměvem a růžovými brýlemi. Teď už zase červ, ale před
chvílí prototyp sebevraha, který našel jediné správné řešení. Podtrhněte výsledek.
Svět se hýbe.
Zvedla se opona. Na jevišti hnilobný pach tlejících duší naložených ve zkyslém nálevu. Pochod chudých do války bohatých ve znamení hvězd na pruhované
vlajce. Pohled hodný pouze movitého oka. Pavoučí nitky kontrolují každý pohyb
ochromené mouchy. Vláda lidu svobodných zemí na obalu prázdné nádoby neurčitého tvaru. Mizející obrysy lidí v krajině rozryté polibky děl. Masové hroby plněné
chudinou. Masochistická verze fresek v Sixtinské kapli. Výjev šílené věštkyně. A ve
řvoucím tichu pozorné a bystré oko spatří plačící matku nelidsky týranou láskou
82
zplozeným synem. Na popraskaných rtech má jediné slůvko:
PROČ?
„…Dejme tomu, že všechny světy, všechny vesmíry se setkávají v jediném silovém
svazku, jediném pylonu, ve Věži. Snad jakémsi schodišti k samotné Boží hlavě. Odvážil by
ses, pistolníku? Mohl by kdesi nad nekonečným veškerenstvem existovat nějaký Pokoj…?
Neodvážíš se. Neodvážíš se.“
„Někdo se už odvážil,“ řekl pistolník.
„Kdopak asi?“
„Bůh,“ řekl pistolník tiše. Oči mu svítily. „Bůh se odvážil… nebo je ten pokoj prázdný,
vševěde?“
„Nevím.“ Po mírné tváři muže v černém přelétl strach, hebký a tmavý jako supí křídlo.
„A co víc, neptám se na to. Mohlo by to být nemoudré.“
„Bojíš se, že by tě srazil do nicoty?“ zeptal se pistolník trpce.
„Možná se bojím účtování,“ odpověděl muž v černém a na chvíli se rozhostilo ticho…
Účtování…
Účtování…
Petra Paříková, 2. A
83
Nacházím se v krásném a dokonalém procesu sebezničení. Malý nepotřebný
červ, pouhé nic v moci času. Roland z Gileadu bude trpět za chyby našeho světa
a bude velmi často používat slova „svět se hnul“. Bude hledat vysvětlení, záchranu,
pravdu. Najde ji? Najde Temnou věž? Musíme se ale vrátit zpět do naší doby. Kdybychom zde potkali pistolníka, řekl by nám, že „svět se hýbe“. Už by ho ale nezastavil. Svět se zastaví sám, až mu dojde dech…
Chrchlání ze suchých úst starých a nepotřebných lidí ruší mladé při tom, čemu
se vždycky říkalo rabování. Staří a nepotřební lidé schoulení ve tmě, ve stínu svých
synů. Stačil by kopanec do hlavy a sípavé zvuky deroucí se ze scvrklých krků by
přestaly. Mladé už tato zábava přestala bavit. Přešla v poslední snahu naposledy si
užít zbytky svého zkaženého života. Prasata. Dav obličejů bez jakéhokoli výrazu.
Intuice je jediná věc, která jim zbyla, a ta jim šeptá, že se blíží konec.
Vše pozoruje malý nepotřebný červ, pouhé nic v moci času. Obrovské olověné
pilíře se klátí k zemi, drtí pod sebou skupinku dětí naříkajících a volajících své matky. Na betonových ulicích tryskají ohnivé gejzíry jako v nějakých prehistorických
dokumentech o přírodních parcích. Všude leží mrtvá těla těch šťastnějších. Ostatní zmateně pobíhají ve snaze nahrabat si co nejvíce. Však ono to dobře dopadne.
Uvnitř svého retardovaného mozku však vědí, že
koryta reznou
čas jejich živočišného druhu je u konce a že jejich zbytky budou na věčnost odsouzeny ke strachu a šílenství ve světě, který se hnul.
Účtování…
Účtování…
Malý červ pláče. Jeho slzy kanou na šedivý beton a spolu s rudou krví pánů tvorstva tvoří potůček vzpomínek ostrých jako včerejší západ slunce. Přemýšlí, proč ho
nazvali červem, a vzpomíná na dětství. Pomyslí si,
žerte prasata!
jak drtivý může být rozum spolu se směšnou lidskostí. Kdyby se přidal k ostatním, kdyby přijal růžové brýle jako pokrytecký dar od společnosti, kdyby měl
zavřené oči, kdyby zemřel se skutečností, kterou viděl jen on, nemusel by celý
život trpět v roli červa pro jeho – jak oni říkají – negativní myšlenky. Společnost je
jednou obrovskou diktaturou. Jedním velkým zhoubným nádorem. Koryta reznou,
žerte prasata, pomyslí si a vystřelí si mozek na šedivý beton, stvořený pod stresem,
otrokářem…
V posledních vteřinách je z něho opět pistolník, hrdý a veliký. Vidí
pole růží, které se před ním rozevírá, a Věž, která se tyčí ve své plné kráse
a majestátnosti. Stoupá po dlouhém schodišti k Pokoji. Otevírá dveře a…
svou matku a otce, jak spolu tráví dlouhé večery, jak se milují a ctí. Jejich hřejivá
láska plní jeho srdce, je šťastný, je smířený.
Lidská společnost upadá. Morálka se bortí, city přestávají fungovat. Každý musí
podvědomě (nebo i vědomě) cítit ten skřípavý zvuk, jak po spirále padáme k zemi.
84
Ten úpadek bude drtivý, začne nová epocha, ale člověk v ní nebude mít hlavní slovo. Příroda už nedá šanci tvoru, který zradil. Který ničil. Který zabil. Svět se hýbe.
Koryta reznou, takže žerte prasata, dokud můžete!
A jak to bylo s Rolandem? Jeho cesta byla dlouhá a já byl celou dobu s ním. Přišel
k Temné věži, vystoupal až nahoru a hádejte, jestli našel to, co hledal. To musíte
posoudit sami. Zamyslete se a uvažte, jestli ve světě, který se hnul, ještě existuje naděje a záchrana. Je Pokoj prázdný, nebo tam někdo je? Každopádně náš svět se hýbe
rychle, takže nebude trvat dlouho a lidé začnou hledat Temnou věž.
Svět se hýbe…
Koryta reznou! Žerte prasata!
Svět se hnul…
Růže…
STOP
Vít Steklý, septima
Kristýna Tichá, 3. A
85
4
DEUTSCHE
ABTEILUNG
AUFKLÄRUNG, STURM UND DRANG,
KLASSIK, ROMANTIK
UND REALISMUS
PRÁCE V NĚMECKÉM ODDĚLENÍ
Tereza Šimková, septima
Liebe Schülerinnen und Schüler,
sehr geehrte Eltern,
sehr geehrte Kolleginnen und Kollegen,
sehr geehrte Leserinnen und Leser,
ein erfolgreiches Schuljahr, 2007 – 08,
liegt hinter uns und ein weiteres Schuljahr, 2008 – 09, verlangt unsere gesamte
Aufmerksamkeit.
Unsere Schule ist z. Z. eine Baustelle.
Die Arbeitsbedingungen sind dadurch
nicht leichter, es muss schnell reagiert
und oft genug improvisiert werden.
Gegenseitiges Verständnis und Geduld
sind erforderlich.
Eine Baustelle – das lässt sich als
Synonym auch auf unsere pädagogische
Arbeit übertragen.
Was wurde geschafft, wo muss intensiv weitergearbeitet, wo muss vorgedacht werden?
Alle 29 Absolventen der Abschlussklasse 6. N haben die Deutsche Allgemeine Hochschulreife bestanden. Große gemeinsame Anstrengungen sowohl von
den Schülern als auch von den Lehrern
waren erforderlich, dieses Ziel zu erreichen. Anerkennung und Glückwunsch!
Wohin geht der weitere Weg?
Jakub Čanda, unser Jahrgangsbester,
studiert in den USA und hat dort ein
Stipendium erworben. Zwei Absolventen, Kateřina Bláhová und Roman Uhlíř,
wurde ein Stipendium der DeutschTschechischen Gesellschaft Hamburg
verliehen. Michal Stránský erhält das
Agricolarstipendium des Freistaates
Sachsen und wird in Dresden Kartographie studieren. Insgesamt haben acht
unserer Absolventen den Weg eingeschlagen, in Deutschland zu studieren.
Die Deutsche Abteilung kann, wie
in den vorangegangenen Jahren, auf
88
Milé studentky, milí studenti,
vážení rodiče,
vážené kolegyně, vážení kolegové,
vážené čtenářky, vážení čtenáři,
školní rok 2007 – 2008 je úspěšně
za námi a naše veškerá pozornost je
zaměřena na další školní rok, na rok
2008 – 2009.
Naše škola je nyní jedno velké
staveniště. Pracovní podmínky proto
nejsou jednoduché; je nutno rychle reagovat a velmi často i dost improvizovat.
Vyžaduje se porozumění a trpělivost.
Staveniště – tak se dá v přeneseném
významu označit také naše pedagogická
práce. Co jsme zvládli, kde se musí
dále intenzivně pracovat, co je třeba
předvídat?
Všech 29 absolventů maturitní třídy
6. N úspěšně ukončilo studium složením
německé zkoušky „Deutsche Allgemeine Hochschulreife“. K tomu, aby
dosáhli tohoto cíle, bylo nutné společné
velké úsilí žáků i učitelů. Pochvala
a blahopřání!
Kam vede další cesta?
Jakub Čanda, nejlepší student tohoto
ročníku, studuje nyní v USA, kde získal i stipendium. Dvěma absolventům,
Kateřině Bláhové a Romanu Uhlířovi,
bylo uděleno stipendium Německočeské společnosti v Hamburku. Michal
Stránský obdržel Agricolarstipendium
a studuje v Drážďanech kartografii. Celkem osm našich absolventů se rozhodlo
studovat v Německu.
Německé oddělení se může, jako
v minulých letech, pochlubit velkou
nabídkou mimoškolních aktivit. Tato
forma získávání jazykových znalostí a vědomostí se velmi osvědčila
a významně přispěla k tomu, že naši
studenti poznávali německou kulturu
ein umfangreiches Angebot außerhalb
des schulischen Unterrichts verweisen.
Diese Form des Sprach- und Wissenserwerbs hat sich als sehr intensiv bewährt
und trägt entscheidend dazu bei, dass
die Schülerinnen und Schüler deutsche
Kultur und Lebensweise durch sehr
enge Kontakte mit deutschen Familien,
die über Schüleraustauschprogramme
hinweg Bestand haben, erleben.
Sechs Schüleraustauschprogramme
haben im vergangenen Schuljahr stattgefunden.
Der Deutschclub hat mehrfach zu
Stadtführungen durch Liberec eingeladen, die mit großer Begeisterung
angenommen wurden. Unsere Schüler
führten sie sehr professionell durch und
leisteten damit erfolgreiche Öffentlichkeitsarbeit über die Landesgrenze der
Tschechischen Republik hinaus.
In diesem Schuljahr muss die Werbung von Schülern, die in der Deutsche
Abteilung lernen möchten, intensiviert
werden. Dazu werden Elternabende,
die Educa und gezielte Werbung in den
Grundschulen durchgeführt.
Die Deutsche Abteilung ist ein fester
Bestandteil des Gymnáziums F. X. Šaldy.
In den vergangenen Schuljahren ist die
Zusammenarbeit mit der Tschechischen
Abteilung intensiviert worden.
Gemeinsam arbeiten wir an einem
Schulprogramm für den deutschsprachigen Unterricht.
Ich möchte mich an dieser Stelle
für das große Engagement sowohl bei
den Lehrern als auch bei den Schülern
bedanken, das das Gefühl der Identifikation und Zugehörigkeit mit unserem
Gymnázium F. X. Šaldy verstärkt.
a způsob života díky těsným kontaktům
s německými rodinami. Tyto kontakty
trvají dodnes a překračují tak rámec
žákovských výměnných programů.
V minulém školním roce se uskutečnilo
šest žákovských výměnných programů.
Německý klub zval několikrát
k prohlídce města Liberce, což bylo vždy
přijato s velkým nadšením. Naši studenti si vedli velmi profesionálně a vykonali
tím úspěšnou veřejně prospěšnou práci,
která přesahuje hranice České republiky.
V tomto školním roce se musí zintenzivnit propagace mezi žáky, kteří
by se chtěli učit na německém oddělení.
Budou se konat schůzky s rodiči a cílená
reklama na základních školách v Liberci, zúčastníme se veletrhu vzdělávání
Educa.
Německé oddělení je pevnou součástí
Gymnázia F. X. Šaldy. V minulých letech byla posílena spolupráce s „českým
oddělením“. Společně pracujeme na
školním vzdělávacím programu pro
dvojjazyčná gymnázia.
Chtěla bych touto cestou poděkovat
jak učitelům, tak i žákům za jejich velké
úsilí posilovat pocit sounáležitosti
s naším Gymnáziem F. X. Šaldy.
Astrid Abraham
vedoucí německého oddělení
Astrid Abraham
Leiterin der Deutschen Abteilung
89
1. N • BESUCH AUS ZITTAU
1. N • NÁVŠTĚVA ZE ŽITAVY
Am Donnerstag hatte die Klasse 1. N
einen außergewöhnlichen Tag. Ihre Aufgabe war es, Schülern aus Zittau unsere
schöne Stadt Liberec zu zeigen. Um 9.20
Uhr trafen sich alle am Bahnhof. Unter
der Aufsicht von Frau Hlaváčková und
Herrn Gildner warteten wir auf den Zug
aus Zittau. Um Punkt 9.35 Uhr öffnete
sich die Eingangstür vom Bahnhof und
ungefähr 30 Schüler strömten heraus.
Beide Klassen wurden in Gruppen aufgeteilt, die aus drei Deutschen und drei
Tschechen bestanden. Im ersten Moment
waren alle schüchtern, aber am Ende
hatte jeder drei Freunde mehr. Wem der
Abschied schwer fiel, der konnte noch
zusammen mit den Zittauern in den
Liberecer ZOO gehen. Dann war gegen
16.00 Uhr endgültig Schluss.
Bylo úterý, třída 1. N měla před sebou
neobvyklý úkol ukázat „Žitavákům“
svoje město Liberec. Kolem půl deváté
jsme se všichni sešli před nádražím a čekali na příjezd vlaku ze Žitavy. O pět
minut později se rozlétly hlavní dveře,
ze kterých se vyvalilo kolem 30 lidí. Paní
profesorka Hlaváčková spolu s panem
Gildnerem nás rozdělili do několika
skupin. Každá se skládala ze šesti žáků;
tři žáci byli z naší třídy, tři z německé.
Zpočátku jsme spolu moc nemluvili, ale
ke konci měl každý o tři kamarády víc.
Komu se nechtělo loučit, mohl jít s Žitavany ještě do ZOO, a pak, kolem čtvrté,
byl definitivní konec.
90
Daniel Roček, 1. N
2. N • AUSTAUSCH MIT
WIESENTHEID
2. N • VÝMĚNA
S WIESENTHEIDEM
Alles begann am 2. Oktober um 20.30
Uhr. Wir hatten Angst, weil wir nicht
wussten, was kommt. Überraschend
kamen die Deutschen. Jeder von uns
lernte seinen Austauschpartner kennen.
Und dann gingen wir nach Hause. Am
nächsten Tag trafen wir uns in der Schule. Am Donnerstag waren wir in Prag.
Wir besuchten die Prager Burg und die
Altstadt. Weiter waren wir im Zoo, in einer Glashütte und Bowling spielen. Der
Austausch gefiel sehr und wir freuen
uns auf Wiesentheid.
Dort stand im Juni neben dem Besuch
des Reichsparteitagsgeländes in Nürnberg
auch ein Fußballspiel gegen die Schüler
aus Wiesentheid auf dem Programm, das
leider ganz knapp verloren ging.
Vše začalo 2. října ve 20.30 hodin.
Měli jsme strach, protože jsme nevěděli,
co přijde. K našemu údivu přišli Němci.
Každý z nás se seznámil se svým partnerem na výměnu a potom jsme šli domů.
Další den jsme se setkali ve škole. Ve
čtvrtek jsme byli v Praze. Navštívili jsme
Pražský hrad a Staré Město. Další dny
jsme byli v ZOO, sklárně a na bowlingu.
Výměna se nám moc líbila a těšíme se do
Wiesentheidu.
Kromě červnové návštěvy Reichsparteitagsgelände v Norimberku bylo
na programu přátelské fotbalové utkání
proti žákům z Wiesentheidu, které pro
nás bohužel skončilo těsnou prohrou.
2. N • SPRACHPRÜFUNG
2. N • JAZYKOVÁ ZKOUŠKA
Wir hatten die Sprachprüfung am
3. April 2008, Donnerstag. Wir waren
total gestresst. Jeder musste durch
diese Prüfung kommen. Die Prüfung
bestand aus einem sprachlichen und
einem schriftlichen Teil. In der Kommission von Herrn Petters Gruppe waren
Frau Danajavičová, Herr Mielke und
Herr Gildner. In der Kommission von
Herrn Mielkes Gruppe waren: Frau
Hlaváčková, Herr Petter und Frau Abraham. Die Schüler losten aus vielen
Themen. Die häufigsten Themen waren:
„Die Ferien“, „Beschreibung der Freunde“ und „Beschreibung des Weges in die
Disco“. Nach der Prüfung ist jedem ein
großer Stein vom Herzen gefallen.
Zkoušku z německého jazyka jsme
absolvovali ve čtvrtek 3. dubna. Byli
jsme velmi nervózní. Každý z nás však
musel touto písemnou a ústní zkouškou
projít.
V komisi skupiny pana Pettera byli
paní Danajavičová, pan Mielke a pan
Gildner. V komisi skupiny pana Mielkeho byli paní Hlaváčková, pan Petter
a paní Abraham. Žáci si losovali mnoho
témat. Nejčastější byla: prázdniny, popis kamaráda a cesty na diskotéku. Po
jazykové zkoušce spadl každému z nás
kámen ze srdce.
Kateřina Mašková, Kristýna Žáčková,
David Trecha, Martin Pospíšil,
Martina Foktová, 2. N
Claudia Lichtensteinová, Kačka Mašková, David Trecha, Břetislav Brodský, 2. N
91
3. N • ÖKOLOGISCHE
EXKURSION
3. N • EKOLOGICKÁ
EXKURZE
Zuerst möchten wir uns bei der Organisation Venkovský prostor, o. p. s.
dafür bedanken, dass sie für die Schüler
des Christian-Weise-Gymnasiums in
Zittau und für die aus dem Gymnázium
F. X. Šaldy diese Exkursion organisiert
hat.
V úvodu chceme poděkovat organizaci Venkovský prostor, o. p. s., za to, že
umožnila studentům z Christian-Weise-Gymnasium ze Žitavy a studentům
z Gymnázia F. X. Šaldy tuto exkurzi
podniknout.
Na začátku našeho výletu jsme měli
možnost seznámit se s různými domácími zvířaty v ekologickém centru „Střevlík“ v Oldřichově v Hájích. Především
se jednalo o vzpurné koně, kteří jsou
na farmě chováni a na kterých jsme se
mohli i projet. Ale díky velmi chladnému počasí se již většina mých spolužáků
těšila na prohlídku nové hlavní budovy
a v neposlední řadě na přestávku na jídlo. Poté jsme debatovali o ochraně životního prostředí a o rozumném zacházení
člověka s přírodou.
Po tomto dopoledni každý z nás
bezpochyby uvítal velmi chutný oběd
v blízké restauraci.
Zu Beginn unseres Ausflugs hatten
wir im ökologischen Zentrum „Střevlík“
in Odřichov v Hájích die Möglichkeit,
verschiedene Haustiere kennen zu
lernen, vor allem auch die besonders
widerstandsfähigen Pferde, die auf der
Farm gezüchtet werden und die wir
auch reiten durften. Aber wegen des
sehr kalten Wetters freute sich die Mehrheit meiner Mitschüler schon auf die
Besichtigung des neuen Hauptgebäudes
und die anschließende Frühstückspause.
Danach debattierten wir über Umweltschutz und einen vernünftigen Umgang
des Menschen mit der Natur.
Nach diesem erlebnisreichen Vormittag schätzte jeder zweifellos das leckere
Mittagessen in einem nahe gelegenen
Restaurant.
Im zweiten Teil der Exkursion brachte uns der Bus zu einem landwirtschaft92
lichen Familienbetrieb (Farm Filoun),
der Milchprodukte herstellt. Wir erfuhren einiges über die Milchverarbeitung
und Erzeugung verschiedener Käsesorten und natürlich durfte die Besichtigung des Kuhstalles nicht fehlen. Zum
Schluss wurden wir noch zu einer sehr
reichhaltigen Käseprobe eingeladen und
konnten sogar Kostproben mit nach
Hause nehmen.
Etwa um 16.00 Uhr kamen wir von
unserer interessanten Exkursion wieder
zurück nach Liberec.
Ve druhé části exkurze nás autobus
zavezl do zemědělského rodinného podniku „Farm Filoun“, který je znám svou
výrobou mléka. Dozvěděli jsme se něco
o zpracování mléka a o výrobě různých
druhů sýrů a samozřejmě nemohla chybět ani návštěva kravína. Nakonec jsme
byli přizváni k velmi bohaté ochutnávce
sýrů, a mohli jsme si je dokonce vzít
i domů.
Okolo čtvrté hodiny jsme se vrátili z naší zajímavé exkurze zpět do
Liberce.
Jana Meixnerová, 3. N
3. N • NEISSE FILMFESTIVAL
3. N • FESTIVAL NISAFILM
Am Sonntag, 10. 5. 2008, um 9.29 Uhr
sind wir in Liberec in den Zug eingestiegen. Unser Ziel: Begegnungszentrum im
Dreieck-Zittau (BGZ), wo das 5. Neisse
Filmfestival statt finden sollte. Wir alle,
sechs Jungen und ein Mädchen aus der
3. N, sind erstmals im BGZ gewesen.
Schon der erste Weg vom Bahnhof zum
BGZ hat uns gezeigt, dass diese Woche
vielleicht die beste Woche in unserem
Schuljahr sein wird. „Der Mann, Frank
Rischer, ist der beste Mann für den Anfang der Woche“, haben wir gemeint,
als er zu uns erstmals nur Englisch
gesprochen hat und danach diese erste
Szene als Witz genommen hat, weil er
ein Deutscher gewesen ist. Aber dann
haben wir noch einen besseren Mann,
einen typischen Holländer, Menno Voss,
kennen gelernt. Der ist zu uns mit den
holländischen Wörtern: „Chuje Morchen!“ gekommen. Wir alle haben dort
mit offenen Mündern gestanden. „Was
ist Chuje Morchen???“ haben wir uns
gefragt. Dann hat uns der holländische
Regisseur den Sinn der Wörter erklärt.
V neděli 10. 5. v 9.29 jsme v Liberci
nastoupili do vlaku. Náš cíl: „Centrum
setkání v Trojzemí“ (BGZ) ve vísce
Großhennersdorf nedaleko Žitavy, kde
se chystal 5. ročník Nisafilm festivalu.
My, šest kluků a jedna dívka ze 3. N,
jsme měli v BGZ strávit jeden týden.
A již cesta z nádraží do našeho nového
domova nám ukázala, že to bude týden, na který dlouho nezapomeneme.
Shodli jsme se, že Frank Fischer, muž,
který si z nás ve skvělé náladě okamžitě vystřelil, je dobré znamení. Pak jsme
ale dorazili do BGZ a tam na nás čekal
někdo, kdo nám na Franka dal rychle zapomenout. Typický Holanďan,
naprosto šílený kameraman a režisér
Menno Voss nás přivítal slovy „Chuje
morchen!“ Stáli jsme tam a nechápavě
se ptali, co znamená „chuje morchen“.
A tak nám svou šišlavou němčinou
vysvětlil, že „chuje morchen“, psáno
„goeie morgen“, je holandsky „dobré
ráno“. Od té chvíle bylo všechno „chuje“. Vše ukazovalo na úžasný týden.
A také to tak dopadlo.
93
Jitka Pecháčková, 2. A
Das „Chuje Morchen“ richtig geschrieben (in holländisch): „Goeie Morgen!“
hat: „Guten Morgen!“ bedeutet! Das
ist auch unser Motto dieses Workshops
gewesen. Also schon der zweite Schock
in einer Stunde. Dieser Anfang in einem
Wort: bombastisch!
Mit uns sind im BGZ noch polnische
Schüler gewesen, die auch am Workshop teilgenommen haben. Also danach
hat die Gruppe komplett 13 (und zwei
Leiter) Mitglieder gehabt.
Unser Tagesablauf ist so gewesen:
Morgens ist Mennko durch die Zimmer
mit den Wörtern: „Chuje Morchen!“
gelaufen, dann haben wir ein leckeres
Frühstück gehabt. Danach war Warming-Up. Das hat bedeutet, dass wir
viele Spiele gespielt haben und nicht
nur leichte. Jeden Tag ist etwas anderes gewesen. Dann haben wir uns mit
Kameras beschäftigt oder die Szenen
aufgenommen. Das hat viel Spaß ge94
Kromě nás se na workshopu podíleli
ještě polští studenti. Celkem tedy naše
skupina čítala třináct lidí (a dva vedoucí).
Náš denní plán vypadal zhruba takto: Ráno proběhl pokojem Mennko a křičel na celý areál: „Chchuje moorchchcheeeeeeen!“ Následovala velmi chutná
snídaně a warming-up-lehká-rozcvička
spojená s hraním naprosto šílených her.
Poté jsme se seznamovali s filmovou
technikou a točili krátké scénky, při kterých jsme si všichni zkusili post režiséra,
kameramana, zvukaře a herce.
Po (vždy výtečném) obědě jsme v načaté „práci“ pokračovali. Večeři dělal
každý den jiný „kuchařský tým“. Večer
už jsme se jen učili technikám střihu.
Nejdůležitější však bylo natočit krátký film, ve kterém jsme si všichni zahráli. Někteří více, někteří méně. To nám
trvalo čtyři dny. Výsledek byl prezentován na zakončení festivalu v žitavském
divadle Gerharda Hauptmanna. Stát na
macht. Nach einer Mittagspause, in der
uns der schwarze Koch Francesco sehr
lecker bekocht hat, haben wir wieder die
Szenen und den „großen“ Film gedreht.
Am Abend haben wir Spiele gespielt,
aber haben uns auch mit dem Schnitt
beschäftigt.
Das Bedeutendste ist jedoch gewesen, den kursen Hauptfilm zu drehen.
Gut war, dass in dem Film jeder von uns
gespielt hat. Manche weniger, andere
mehr, aber es hat Spaß gemacht. Der
Film ist auch deswegen gedreht worden,
um ihn am Schluss des Festivals dem
Publikum im Zittauer Theater zu zeigen.
Wir haben auf der Bühne gestanden
und haben den Applaus gehört, der uns
gegolten hat. Das hat uns gezeigt, dass
wir eine gute Arbeit gemacht haben, die
meistens viel Spaß gebracht hat. Und
das unvergessliche Erlebnis ist für uns
die Begegnung mit den Teilnehmern
und besonders mit dem famosen Regisseur und Menschen Menno Voss.
pódiu a slyšet aplaus diváků bylo velmi příjemnou odměnou za odvedenou
práci.
Všichni máme nezapomenutelný zážitek v podobě setkání s ostatními účastníky
workshopu a hlavně s famózním režisérem a člověkem, kterým je Menno Voss.
Lukáš Banyi, Jan Teplý, 3. N
95
4. N • DER AUSTAUSCH
MIT HAMBURG
4. N • VÝMĚNNÝ POBYT
V HAMBURKU
Im September 2007 hat für uns alle
„leider“ wieder das neue Schuljahr
begonnen, aber unsere Lehrer hatten
gleich am Anfang für uns eine sehr
gute Nachricht: Eine Hälfte unserer
Klasse wird im Oktober für eine Woche
zum Schüleraustausch nach Hamburg
fahren. Alle waren von der Nachricht
begeistert und freuten sich schon auf
eine Woche ohne Schule und mit vielen
neuen Erlebnissen.
Die Zeit verging sehr schnell und
es war Oktober. Am Samstag, dem
6. Oktober, trafen wir uns am Bahnhof
in Liberec mit unserer Klassenlehrerin
Ivana Podzimková und stiegen in den
Zug nach Zittau. Vor uns lag eine lange
Reise. In Zittau mussten wir erstmals
umsteigen, aber das Wichtigste war,
dass dort auf uns unser Mathematiklehrer, Herr Franz, wartete. Er begrüßte
uns wie immer mit seinem blitzenden
Lächeln und jedem war in dem Moment
klar, dass dieser Austausch einfach die
beste Aktion diese Schuljahres werden
würde. Und wir behielten recht, in den
nächsten Tage wurde es dann auch so…
Nach der langen Reise kamen wir
um acht Uhr abends auf dem Hamburger Bahnhof an. Die Nervosität war
sehr groß. Alle wollten schon ihren
Austauschpartner sehen. Unser Wunsch
erfüllte sich schnell. Die Zugtür öffnete
sich und wir sahen viele sympathische
Jugendliche, die bereits auf uns auf dem
Bahnsteig warteten. Alle waren glücklich, als sie ihren Austauschpartner
erkannt hatten und sind mit ihm „nach
Hause“ gefahren. „Zu Hause“ haben
wir dann bei dem Abendessen die Gastfamilie kennengelernt und haben ihnen
V září 2007 pro nás opět „bohužel“
začal nový školní rok, ale naši profesoři
pro nás měli hned na začátek dobrou
zprávu: polovina naší třídy se v říjnu
zúčastní týdenního výměnného pobytu
v Hamburku. Všichni byli z této zprávy
nadšení a těšili se na týden bez školy
a na spoustu nových zážitků.
Čas utekl velmi rychle a přišel říjen.
V sobotu 6. října jsme se na nádraží setkali s naší třídní profesorkou a hromadně nastoupili do vlaku – směr Žitava.
Před námi byla vcelku dlouhá cesta.
V Žitavě jsme museli poprvé přestoupit, ale to nejdůležitější bylo, že tam na
nás čekal náš profesor matematiky, pan
Franz. Pozdravil nás jako vždy svým
zářivým úsměvem a v tu chvíli bylo každému jasné, že tato studentská výměna
bude nejlepší akcí tohoto školního roku.
O tom, že to byla pravda, jsme se přesvědčili v dalších dnech…
Po dlouhé cestě jsme dorazili v osm
hodin večer na hamburské nádraží.
Nervozita mezi námi byla takřka hmatatelná, všichni už chtěli poznat své „Austauschpartnery“. Naše přání se v mžiku
vyplnilo. Dveře vlaku se otevřely a my
jsme uviděli sympatické teenagery, kteří na nás čekali na nástupišti. Všichni
byli šťastní, když zdárně našli svého
německého kolegu a mohli se s ním
odebrat „domů“. Doma byla pro nás
již přichystaná večeře a většinou došlo
i na předání typických českých dárků
našim hostitelům. Nejčastěji to byly pro
rodiče becherovka nebo české pivo nebo
také čokolády či lázeňské oplatky. Večer
se ještě většina z nás sešla u jezera, kde
proběhl takový menší seznamovací večírek. V neděli jsme měli volný program.
96
die oft typisch tschechischen Geschenke
übergegeben. Meistens waren es für die
Eltern Becherovka oder tschechisches
Bier oder auch Schokolade und Oblaten. Abends trafen wir uns noch fast
alle mit unseren Austauschpartneren
an einem See, wo wir uns besser kennen
lernten. Am Sonntag hatten wir freies
Programm. Manche fuhren an die Nordsee oder nach Lübeck, andere blieben in
Hamburg. Wir gingen an die Elbe und
sahen uns den Hafen an. Abends fuhren
wir dann meistens in kleineren Gruppen
ins Stadtzentrum.
Am Montag besuchten wir mit unseren Deutschen die Schule. Dort stellten
uns die Gastgeber das Programm und
ein selbst gedrehtes Video über Hamburg und ihre Schule vor. Abends trafen
wir uns alle zum Bowling. Es hat sehr
viel Spaß gemacht.
Někteří jeli na výlet k Severnímu moři
či do Lübecku, jiní zůstali v Hamburku
a šli se projít k Labi a podívat se na přístav. Večer jsme se pak v menších českoněmeckých skupinkách vydali do centra
města.
V pondělí jsme s našimi Němci navštívili školu. Tam nám naši hostitelé
představili program na celý týden a také
video, které sami natočili o Hamburku
a své škole. Večer jsme se pak všichni
společné sešli a hráli bowling, což přineslo všeobecnou zábavu.
V úterý byla na programu prohlídka
přístavu a historického centra města
(kostel, radnice, Altona atd.). Provázeli
nás jen dva němečtí kamarádi, ostatní se
bohužel museli učit ve škole.
Ve středu jsme museli opět všichni
do školy. Celé dopoledne pro nás byly
připraveny hospitace ve vyučování. Na-
97
Am Dienstag standen die Besichtigung des Hafens und der Besuch des
historischen Zentrums (Michaeliskirche,
Rathaus, Altona usw.) auf dem Programm. Es begleiteten uns durch die
Stadt nur zwei Deutsche, die anderen
mussten in der Schule leider lernen.
Am Mittwoch gingen wir alle wieder
zusammen in die Schule. Den ganzen
Vormittag hatten wir Hospitation im
Unterricht. Wir haben Biologie, Philosophie, Physik, Mathe, Kunst und Englisch
besucht. Für uns war die interessanteste
Stunde die Englischstunde. Dort konnten wir sehen, dass die Deutschen viel
besser Englisch sprechen als wir. Nach
dem Mittagessen hatten wir freies Programm. Wir gingen wie gewöhnlich ins
Stadtszentrum. Dort kauften wir ein
paar Geschenke für zu Hause ein. Bis
zum Abend blieben wir im Zentrum
und als es dunkel war, fuhren wir ins
Stadtsviertel St. Pauli, das Zentrum des
Nachtlebens in Hamburg. Dort gibt es
viele Bars und Clubs, aber auch Nightclubs und Prostituierte auf den Straßen.
Es war ein großes Erlebnis, das alles in
der Nacht und erleuchtet zu sehen.
Am nächsten Tag machten wir einen
Ausflug nach Bremen. Dort hatten wir
eine Führung durch die Stadt. Es war
aber ein bisschen langweilig, weil der
Mann zum Beispiel eine halbe Stunde
nur über die Tür der Kirche sprach. Er
hat aber auch über die Bremer Stadtmusikanten erzählt, und das war schon
sehr interessant. Nchmittags war das
Programm viel interessanter. Wir gingen ins Universium. Das ist so etwas
wie ein Museum, wo drei Wege waren:
Der erste informierte über die Erde,
der zweite über den Menschen und
der letzte über den Kosmos. Auf den
Wegen konnte man viel versuchen und
98
vštívili jsme hodiny biologie, filosofie,
fyziky, matematiky, výtvarné výchovy
a angličtiny. Pro nás byla nejzajímavější
hodina angličtiny, kde jsme jasně viděli,
že Němci jsou v angličtině o mnoho lepší než my. Po obědě jsme měli zase volný
program. Jako obvykle jsme se vypravili
do centra města a měli jsme příležitost
nakoupit dárky pro kamarády a rodinu
v Čechách. Po setmění jsme se přesunuli do městské čtvrti St. Pauli, která je
centrem nočního života v Hamburku.
Najdeme tam nespočet barů, klubů, hospod, ale také nočních klubů a prostitutek
na ulicích. Byl velký zážitek to vše vidět,
hlavně v noci, ozářené světlem neonů.
Další den se konal výlet do Brém.
Tam se nás ujal průvodce, ale procházka městem byla celkem nudná, protože
pán vyprávěl například půl hodiny jen
o dveřích kostela. Vyprávěl nám také
ale o brémských městských muzikantech, a to už bylo mnohem zajímavější.
Zajímavější bylo celé odpoledne, kdy
jsme navštívili tzv. Universium. Jedná se
vlastně o interaktivní muzeum, kterým
vedly tři cesty: první informovala o Zemi,
druhá o člověku a třetí o vesmíru. Mohli
jsme si vyzkoušet různé pokusy a dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informa-
bekam viele neue interessante Informationen. Es hat
uns sehr gefallen. Zurück
in Hamburg, waren wir sehr
müde und hatten keine Lust
mehr, abends etwas zu unternehmen.
Am Freitag besuchten
wir das Fußballstadion des
HSV. Ich muss sagen, dass
das die interessanteste Führung, die wir in Hamburg erlebt haben,
war. Das Stadion ist sehr modern und
wir waren von ihm begeistert. Abends
war dann für uns das gemeinsame
Abendessen in einem Restaurant bestellt. Das Essen war perfekt, aber einige waren ein bisschen traurig, dass das
schon der letzte Abend war. Nach dem
Abendessen habe ich mit Adam noch
unseren deutschen Freunden für die
tolle Woche gedankt. Alle haben dann
in der letzten Nacht so gut wie möglich
gefeiert.
Es kam der Tag der Abfahrt. Alle hatten schlechte Laune, weil sie nach Hause
mussten und waren sehr traurig, dass
sie sich erst im April wiedersehen würden. Wir haben uns lange von den deutschen Freunden und ihren Gastfamilien
verabschiedet, aber dann mussten wir
wirklich in den Zug einsteigen und der
Zug fuhr los nach Liberec.
Die Laune im Zug war gar nicht so
gut wie vor sieben Tagen, als wir nach
Hamburg fuhren. Alle dachten schon an
das, was alles wieder in der Schule und
auch zu Hause sein würde. Die meisten
wollten gleich wieder nach Hamburg
zurück. Wir kamen aber nach acht Stunden in Liberec an und es war klar: Am
Montag müssen wir einfach wieder in
die Schule…
cí; celkově se nám to moc líbilo. Po cestě
zpět do Hamburku jsme byli dost unavení a bez nálady něco podnikat.
V pátek jsme ještě navštívili fotbalový stadion HSV a musím říct, že to byla
ta nejzajímavější prohlídka, kterou jsme
za celý týden v Hamburku zažili. Stadion je velmi moderní a byli jsme z něj
vážně unešení. Večer se konala společná
večeře v restauraci. Jídlo bylo perfektní,
ale mnozí z nás byli smutní, že už nadešel poslední večer. Po večeři jsme pak já
a Adam za nás za všechny poděkovali
svým německým kamarádům za to, jak
skvělý program pro nás na celý týden
připravili; zbytek večera všichni oslavovali konec výměny, jak nejlépe mohli.
Nadešel čas odjezdu. Všichni měli
špatnou náladu, že už musí domů, a byli smutní, že se se svými Němci uvidí
až v dubnu. Dlouho jsme se loučili se
svými kamarády a rodinami, ale pak
už jsme opravdu museli nastoupit do
vlaku, který se vydal do Liberce. Nálada
ve vlaku nebyla zdaleka tak dobrá jako
před sedmi dny, když jsme přijížděli
do Hamburku. Každý už myslel na to,
co bude ve škole a doma, až se vrátí, ale
většina chtěla znovu zpět do Hamburku.
Po osmi hodinách ve vlaku jsme ale přijeli do Liberce a každému to bylo jasné:
v pondělí opět do školy…
Tereza Kubátová, 4. N
99
4. N • DER AUSTAUSCH MIT
AACHEN
4. N • VÝMĚNA
S AACHEN
Wie jedes Jahr hatte eine Gruppe
der Klasse 4. N einen Austausch mit
Schülern des „Pius-Gymnasiums“ aus
Aachen. Im November letzten Jahres
waren die Aachener Schüler in Liberec
zu Gast und am 19. 1. 2008 fuhren wir
für eine Woche nach Aachen. Trotz einer
Fahrt mit ein paar Hindernissen, sind
alle glücklich bei ihren Gastfamilien
angekommen.
Am nächsten Tag hatten wir Freizeit,
manche von uns sind nach Holland ins
Schwimmbad gefahren. Um 19.00 Uhr
gab es dann ein gemeinsames Treffen
im Restaurant ,,Goldener Schwan“.
Am Montag fing in der Schule unser
Programm um 8.00 Uhr an. Thema des
Projekts für dieses Jahr war ,,Kommunikation und Medien“. Zuerst haben
wir einen Vortrag gehört und dann
haben wir in drei Workshops gearbeitet. Der erste Workshop war ,,Drehen
Jako každý rok měla část třídy 4. N
výměnu se studenty „Pius-Gymnasium“ z Aachen. V listopadu byli hosté
z Aachen u nás v Liberci a 19. 1. 2008
jsme jeli my na týden za nimi. Přes pár
překážek po cestě jsme všichni šťastně
dorazili ke svým hostitelským rodinám.
Další den bylo volno, které někteří
z nás využili na výlet do bazénu do Holandska. Večer v 19 hodin jsme se sešli
na společné večeři v restauraci „Zlatá
labuť“. V pondělí začal náš program
již v 8 hodin. Téma letošního projektu
bylo „Komunikace a média“. Nejprve
jsme si vyslechli přednášku a poté začali pracovat ve třech skupinách. První
měla za úkol natočit krátký film, v druhé
bylo tématem umění a třetí připravovala
divadlo. Později byl chutný oběd a prohlídka radnice a dómu. V úterý jsme
jeli do Bonnu. Po návštěvě dvou muzeí,
historického a technického, přišla chvil-
eines Kursfilmes“, der zweite war ein
Kunstworkshop und der Dritte war ein
Theaterworkshop. Später gab es leckeres
Mittagessen und die Besichtigung des
Rathauses und des Doms. Am Dienstag
sind wir nach Bonn gefahren. Nach der
Besichtigung zweier Museen, dem historischen und dem technischen, hatten wir
frei. Am Mittwoch waren am Vormittag
wieder Workshops in der Schule und
danach besuchten wir die Technische
Universität. Die Besichtigung der Stadt
Köln war am Donnerstag. Wieder haben
wir die wichtigsten und berühmtesten Sehenswürdigkeiten gesehen, den
Dom und die Exposition der Bilder von
Mondrian und den WDR. Nach unserer
Rückkehr haben wir den Film ,,Kein
Ohrhasen“ angeschaut. Am Freitag,
dem letzten Tag, hatten wir die Präsentation unserer Projektergebnisse.
Den ganzen Austausch in Aachen
fand ich wirklich super. Wir haben sehr
gute Freunde getroffen und viele neue
Erlebnisse gehabt und neue Erkenntnisse gewonnen.
ka volna. Ve středu jsme opět pracovali
na projektu a pak jsme se vydali podívat
se do technické univerzity. Exkurze do
Kolína následovala ve čtvrtek. Opět jsme
měli možnost zhlédnout nejzajímavější
místa tohoto města, dóm a expozici obrazů od Mondriana a nakonec WDR. Po
návratu jsme se nasmáli u filmu „Kein
Ohrhasen“. V pátek, v poslední den, byla
prezentace výsledků našeho projektu.
Podle mého mínění byla celá naše
výměna naprosto skvělá. Poznali jsme
nové přátele, spoustu toho zažili a hodně se naučili.
Lucie Žáková, 4. N
Radek Hosenseidl, 2. A
100
101
4. N • GASTSCHULAUFENTHALTE IN DEUTSCHLAND
4. N • STUDIJNÍ POBYTY
V NĚMECKU
Auch in diesem Schuljahr konnten
wieder vierzehn Schüler der Klasse
4. N in einen Gastschulaufenthalt nach
Deutschland vermittelt werden. Ihre
Gastfamilien wohnten in allen Teilen
Deutschlands: München, Aachen, Rostock, Enger (Nordrhein-Westfalen),
Geesthacht (bei Hamburg), Dresden,
Bontkirchen (Saarland), Villingen (Baden-Württemberg), Leipzig und Wiesentheid waren die Zielorte.
Die Finanzierung des Aufenthaltes
erfolgte über den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds, dem wir für diese
Unterstützung sehr herzlich danken.
Die Aufenthaltsdauer betrug in der
Regel vier Wochen. Daher war es den
aufnehmenden Schulen möglich, die
Schüler umfassend in den normalen
Schulalltag zu integrieren. Die Schüler
nutzten die Angebote sehr intensiv.
Unsere Schüler nahmen am Unterricht
teil und unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen
Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeits- und Sozialverhaltens waren in allen Fällen überdurchschnittlich positiv.
Wir haben vor allem eine deutliche
Verbesserung der Sprachkompetenz und
eine größere rhetorische Gewandtheit bei
unseren Schülern feststellen können und
sind daher sicher, dass dies allen helfen
wird, die kommenden Anforderungen
auf dem Weg bis zum deutschen Abitur
besser bewältigen zu können.
Aber wie reflektieren die Schüler
ihren Aufenthalt? Dazu einige Auszüge
aus ihren Abschlussberichten:
Adam Gärtner: „Der erste Tag war
wirklich anstrengend, ich musste mein
Gehirn umschalten auf deutsch. Da
Také v tomto školním roce se mohlo
14 žáků třídy 4. N zúčastnit výměnného
pobytu v Německu. Jejich hostitelské
rodiny žily v různých částech Německa.
Mnichov, Cáchy, Rostock, Enger, Geesthackt (poblíž Hamburku), Drážďany,
Villingen (Baden-Würtenberg), Bontkirchen (Sársko), Lipsko a Wiesentheid
– to všechno byly cílové stanice letošní
výměny.
Financování pobytů proběhlo s pomocí Česko-německého fondu budoucnosti, kterému za tuto podporu srdečně
děkujeme.
Pobyt obvykle trval čtyři týdny. Přitom bylo studentům umožněno zapojit
se do normálního školního života, což
přijali s nadšením. Zúčastnili se vyučování, byli i hodnoceni. Jejich výsledky
byly ve všech případech nadprůměrné.
Naši studenti se výrazně zlepšili
především v jazykových kompetencích
a řečnických dovednostech; to vše jim
pomůže lépe zvládnout všechny překážky na cestě k německé maturitě.
Jak hodnotí svůj pobyt žáci? K tomu
několik výňatků z jejich závěrečných
zpráv:
Adam Gärtner: „První den byl opravdu namáhavý, svůj mozek jsem musel
přepnout na němčinu. Nebyla tam šance
zaslechnout češtinu, a toho jsem se nejvíc bál. Ale šlo to – kdybych měl napsat,
že jsem všemu rozuměl, lhal bych –, ale
s porozuměním nebyl nikdy velký problém. Také ve škole byly mé znalosti
němčiny přinejmenším dostačující, dokázal jsem více než jenom rozumět.“
Tina Ilenčíková: „Život s rodinou považuji za velmi důležitý pro celý pobyt.
Byla to dobrá zkušenost. Zjistila jsem,
102
hatte ich keine Chance, tschechisch zu
hören und davor hatte ich die gröβte
Angst. Aber es ging, naja, wenn ich hier
schreiben würde, dass ich alles verstanden hätte, dann würde ich lügen, aber
mit dem Verstehen gab es fast nie ein
großes Problem. Auch in der Schule
waren meine Deutschkenntnisse mindestens ausreichend, ich konnte sicher
mehr als nur verstehen.“
Tina Ilenčíková: „Das Leben mit der
Familie finde ich sehr wichtig für den
ganzen Aufenthalt. Es war eine gute Erfahrung und Erkenntnis, wie das Leben
in Deutschland funktioniert. Ich habe
festgestellt, dass ein normaler Tag in
anderen Ländern anders aussieht als in
Tschechien. Und ein normaler Tag mit
Familie Haschke war immer sehr, sehr
schön.“
Tomáš Bartoň: „Auch der Unterricht
war ganz interessant, vor allem Mathematik, wo ich mich sehr beteiligt habe.
Dann gab es für mich ein ziemlich neues
Fach Erziehungswissenschaft (ähnlich
wie Pädagogik, das gibt es bei uns auf
dem Gymnasium gar nicht) und Physik.
Ich war überrascht, wie sehr sich das
deutsche Schulsystem von dem tschechischen unterscheidet. Ich finde ganz
gut, dass man in Deutschland viel mehr
wählen darf, was man für Fächer eigentlich am Gymnasium studieren will und
welche Fächer man als Schwerpunkte
haben will. Auf der anderen Seite hat
dieses System auch Nachteile: Wegen
der Einteilung in Kurse hat man keine
eigene Klasse und das ist ziemlich schade.“
Barbora Machačová: „In allen Fächern bearbeiteten die Schüler andere
Themen als wir in Tschechien. Sie haben
auch immer Hausaufgaben aufbekommen, was bei uns nicht so ist, so dass das
že běžný den v zahraničí vypadá jinak
než v Čechách. A běžný den s rodinou
Haschke byl vždy velmi hezký.“
Tomáš Bartoň: ,,Také vyučování bylo
velmi zajímavé, především matematika,
kde jsem se do výuky často zapojoval.
Potom jsem měl fyziku a – pro mě nový
předmět – pedagogiku (která se v našem
gymnáziu nevyučuje). Byl jsem překvapen, jak podstatně se český a německý
školní systém liší. Považuji za velmi
dobré, že v Německu má člověk větší
možnost volby předmětů, které chce
jako základ. Na druhé straně má tento
systém i zápory: kvůli rozdělení do kursů není žádná třída celá – a to je celkem
škoda.“
Barbora Machačová: ,,Ve všech předmětech žáci probírají jiná témata než
v Česku. Také často dostávali domácí
úkoly, což u nás tak není, takže to pro
mě byl velký rozdíl. Po škole jsem někdy
dělala úkoly téměř čtyři hodiny a potom
jsem se musela ještě učit. V takovýchto
chvílích jsem svoji školu v Liberci milovala.“
Kateřina Krátká: „To, co pro mne
bylo také nové a zajímavé, byly tradice.
V Bontkirchenu jsou téměř všichni oby103
ein großer Unterschied für mich war. Ich
habe nach der Schule manchmal fast vier
Stunden nur Hausaufgaben gemacht
und anschließend musste ich dann noch
lernen. In solchen Momenten habe ich
meine Schule in Liberec geliebt.“
Kateřina Krátká: „Etwas, was für
mich auch neu und sehr interessant war,
waren die Traditionen. In Bontkirchen
sind fast alle Einwohner katholisch
und sehr gläubig. Sie besuchen fast jedes Wochenende die Kirche. Auch ich
durfte einmal an einem Gottesdienst
teilnehmen und war sehr erstaunt, dass
auch viele Kinder und Jugendliche dort
waren.“
Markéta Hildebrandtová: „Dresden
ist eine sehr schöne Stadt mit vielen
Denkmälern, aber auch mit moderner
Architektur. Mir hat die Stadt sehr gefallen und ich würde gerne noch mal
nach Dresden fahren. (...) Ich habe neue
Menschen, eine neue Stadt, ein neues
Schulsystem kennen gelernt und auch
meine Deutschkenntnisse verbessern
können.“
Trotz der organisatorischen Probleme (immerhin fehlten im Laufe des
Schuljahres immer wieder einige Schüler für längere Zeit und mussten nach
ihrer Rückkehr das Versäumte nachholen) sind die Gastschulaufenthalte in
Deutschland für die Schüler sehr wichtig und erfolgreich für ihre Schullaufbahnentwicklung. Daher werden wir
diese Möglichkeit auch im kommenden
Schuljahr weiter anbieten.
vatelé katolíci a jsou věřící. Skoro každý
víkend chodí do kostela. Jednou jsem se
také mohla zúčastnit bohoslužby a byla
jsem velmi překvapená, že tam bylo
hodně dětí a mladých lidí.“
Markéta Hildebrandtová: „Drážďany jsou velmi pěkné, plné historických
památek, ale i moderní architektury.
Mně se město opravdu líbilo a chtěla
bych ho ještě někdy navštívit. (...) Měla
jsem možnost poznat nové lidi, město
i jiný školní systém, ale také zlepšit své
znalosti němčiny.“
I přes organizační problémy (v průběhu školního roku neustále chyběli někteří studenti a museli pak zameškanou
látku dohánět) jsou pobyty v Německu
pro žáky velmi důležité a prospěšné pro
jejich vývoj ve škole. Proto je třeba tuto
možnost nabídnout také v dalším školním roce.
5. N • SPRACH- UND
BETRIEBSPRAKTIKUM IM
OBERBERGISCHEN KREIS
5. N • PRAKTIKUM V OKOLÍ
KOLÍNA NAD RÝNEM
(OBERBERGISCHEN KREIS)
Fünf Minuten vor Mitternacht, stiegen wir am 5. April 2008 am Bahnhof
Florenc in Prag in einen gelben Bus, der
uns in den Oberbergischen Kreis bringen sollte.
Zwölf Schülerinnen und Schüler der
Klasse 5. N wollten dort ein zweiwöchiges Sprach- und Betriebspraktikum
absolvieren.
Müde und verschlafen verließen
wir in Köln den Bus und rollten unser
Gepäck durch einen kühlen, feuchten
Morgen zur Straßenbahn in Richtung
Hauptbahnhof. Während der Zugfahrt
zu unserem Zielort Dieringhausen
stieg unsere Anspannung und Nervosität. Wir hatten zwar schon Brief- und
Mailkontakt zu unseren Gasteltern
aufgenommen, aber jetzt sollten
wir uns persönlich kennen lernen.
Alles verlief bestens: Wir wurden schon
gespannt erwartet und nach kurser Be-
5. dubna, pět minut před půlnocí,
nastupujeme na nádraží Praha-Florenc
do autobusu žluté barvy, který nás má
odvézt do Kolína nad Rýnem.
Dvanáct žáků ze třídy 5. N se zde
chystá absolvovat dvoutýdenní praktikum.
Unavení a ospalí vystupujeme
v Kolíně z autobusu a se svými kufry
se vlečeme mrazivým a vlhkým ránem
k tramvaji, kterou se dostaneme na
kolínské hlavní nádraží. Během jízdy
vlakem do naší cílové stanice Dieringhausen stoupá napětí a nervozita. Sice
jsme již před odjezdem navázali kontakt
se svými rodinami, teď je máme však
poznat osobně.
Vše proběhlo nejlépe, jak mohlo. Na
nádraží v Dieringhausen jsme byli netrpělivě očekáváni a po krátkém přivítání
nás vzali naši hostitelé do „nového domova“, kde byl již připraven oběd.
Překlad: Lucie Žáková, Adéla Votavová,
Sabina Tarasenko, Alena Salačová,
Petr Juklíček, Tomáš Bartoň,
Markéta Hildebrandtová, Bára Mohylová;
úprava překladu: -jvk-
Kathrin Eger
Koordinatorin der Gastschulaufenthalte
104
105
grüßung brachten uns die Gasteltern in
unser „neues Zuhause“, wo schon ein
Mittagessen vorbereitet war.
Der Tag verging schnell mit Erzählen, neuer Umgebung kennen lernen
und mit Ausruhen. Denn am nächsten
Morgen begann schon unser Arbeitsalltag in den verschiedensten Betrieben
und öffentlichen Einrichtungen, wie
z. B. in Kindergärten, einer Zahnarztund einer Tierarztpraxis und sogar in
einer Kläranlage.
Mit unserem Schulalltag in Liberec
waren die hier geforderten Tätigkeiten
absolut nicht zu vergleichen. Im Kindergarten z. B. zählten wir nicht nur
zu den Lernenden, sondern wir waren
auch Betreuer und Helfer für unsere
kleinen „Schützlinge“. Wir mussten
also auch Verantwortung übernehmen und Entscheidungen treffen.
Die zwei Wochen vergingen sehr
schnell. Wir konnten dabei sehr viele
neue Eindrücke über das Gastland und
erste Erfahrungen in den verschiedensten Berufen sammeln.
Insgesamt fühlten wir uns in den
Gastfamilien gut aufgehoben und erlebten viel Positives, an das wir uns gerne
zurück erinnern.
Den uběhl rychle, byl naplněn vyprávěním, poznáváním okolí a odpočinkem. Příští den ráno již začal náš
pracovní stereotyp v různých firmách
a veřejných zařízeních, jako například
ve školce, v zubní a veterinární ordinaci,
a dokonce i v čistírně odpadních vod.
S jednotvárností školního dne v Liberci se nedají činnosti, které po nás zde
byly vyžadovány, absolutně srovnat.
Například v mateřské školce jsme nepatřili jenom k těm poučovaným – byli
jsme také pomocníky a pečovateli našim
malým chráněncům. Museli jsme tedy
převzít zodpovědnost a rozhodovat.
Dva týdny uběhly jako voda. Měli
jsme možnost posbírat během nich
spoustu nových poznatků o hostitelské
zemi a první zkušenosti v různých zaměstnáních.
Celkově jsme se cítili ve svých hostitelských rodinách velmi uvolněně
a zažili jsme mnoho věcí, na které si rádi
vzpomeneme.
5. N • MEIN PRAKTIKUM
IN HARTAU
5. N • MOJE PRAKTIKUM
V HARTAVĚ
Als ich am ersten Morgen, am
7. 4. 2008, nach Hartau kam, vermischten sich in mir mehrere Gefühle.
Einerseits war ich neugierig, was
auf mich wartet, aber anderseits hatte
ich ein bisschen Angst, ob ich es schaffe
14 Tage zur Arbeit zu gehen. Ich konnte mir nicht vorstellen, was ich in der
Když jsem 7. 4. 2008 přišla poprvé do školy v Hartavě, měla jsem
různorodé pocity. Na jedné straně jsem
byla zvědavá, co na mě tady čeká, ale
zároveň jsem pociťovala i strach. Bude
se mi tu těch 14 dní líbit a budou se
mnou spokojení? To byly jen některé
otázky, které mi zněly v hlavě.
106
Tereza Hourová, 5. N
Schule machen kann. Dann, als ich in
der Schule war, war ich überrascht, wie
hier alles funktioniert. Vier Klassen in
einem Raum mit einer Lehrerin; wie
kann es die Lehrerin schaffen, mit den
Kindern auszukommen. Aber als ich
die erste Woche alles angeschaut hatte, musste ich sagen, dass es vielleicht
noch besser als in den „normalen“
Schulen geht.
Die Kinder sind den Lehrern näher
und sind selbstständiger. Wenn sie etwas nicht wissen, gehen sie nicht gleich
zu der Lehrerin, sondern fragen erst die
Mitschüler. Also auch die Kinder sind
sich näher.
In der zweiten Woche war ich nur
in einer Klasse, wo ich ganz viel Zeit
mit zwei Kindern verbrachte, die ein
bisschen problematisch waren. Ich
konnte ihnen bei den Aufgaben aus
dem Wochenplan helfen. Am Anfang
war es schwierig, weil ich manchmal
nicht wusste, wie ich etwas ausdrücken
sollte. Aber am Ende schafften wir alles,
was wir brauchten. Die Kinder waren
sehr nett und ich muss sagen, dass ich
traurig war, als der letzte Tag meines
Praktikums kam.
Ich werde diese 14 Tage lange nicht
vergessen und werde mich oft daran erinnern, wie wir, nicht nur im Unterricht,
sondern auch in den Pausen zusammen
spielten und wie schön es dort war. Ich
bin sehr dankbar, dass ich das Praktikum
in der Grundschule Hartau verbringen
konnte und ich hoffe, dass ich noch
mehrmals dorthin kommen werde.
Dost dobře jsem si nedokázala
představit, co bych ve škole mohla dělat.
Navíc jsem zjistila, že tato škola není
stejná jako ostatní školy, byla trošku
jiná. Ne že by byla třeba jinak modrá, ale
styl výuky se lišil od toho, co jsem znala.
Čtyři ročníky v jedné třídě – a jen jedna
paní učitelka pro všechny? Jak to může
fungovat? První týden jsem tedy dostala
jednoduchý úkol: všechno si prohlédnout a pozorovat. Po prvním týdnu jsem
musela přiznat, že to děti i paní učitelky
zvládají velmi dobře. Možná ještě o něco
lépe než v těch „normálních“ školách.
Děti jsou si blíž nejen mezi sebou, ale
i se svou třídní učitelkou a jsou daleko
samostatnější. Některé úkoly musí řešit
úplně samy, a když si nevědí rady, zeptají se nejdříve staršího spolužáka. Když
ten neví, potom jdou za paní učitelkou.
V druhém týdnu svého praktika jsem
se rozhodla pro jednu třídu, ve které
jsem trávila celá dopoledne a pomáhala
jsem dětem řešit jejich úkoly. Měla jsem
na starost dvě problematičtější děti.
Ze začátku to nebylo zrovna jednoduché, jelikož jsem se nedokázala přesně
vyjádřit. Nakonec jsme to vždy zvládli.
Všichni byli ke mně moc milí, a když
jsem odcházela poslední den od dětí,
byla jsem smutná, že to všechno končí.
Na své praktikum budu dlouho
vzpomínat. Nejen na výuku, ale i na
to, jak jsme si na školním dvoře všichni
hráli a jak se mi to líbilo. Jsem moc ráda,
že jsem mohla těchto 14 dní strávit právě v této škole, a doufám, že se tam ještě
někdy podívám.
Zuzana Straková, 5. N
107
für diesen Prozess verantwortlich sind.
Anschließend durften sie selbst pipettieren, destillieren und den Alkoholgehalt
des Versuchsansatzes bestimmen.
Dort hatten die Schülerinnen weiter die
Möglichkeit mit modernen chemischen
Geräten zu arbeiten, wie man sie heute in
der chemischen Industrie benutzt.
Die Herstellung von Silbermünzen
war deshalb bestimmt nicht der letzte
wissenschaftliche Erfolg dieser Praktikantinnen, sondern es werden sicher
noch Nachrichten zu erfolgreichen Universitätsstudien folgen.
5. N • ERFOLGREICHE
ALCHEMISTEN!
5. N • ÚSPĚŠNÉ
CHEMIČKY!
Schülerinnen der Klasse 5. N haben
es geschafft: Im Rahmen der Chemie-AG
haben sie ein Verfahren zur Herstellung
von Silbermünzen entwickelt. Leider
ist diese Methode nicht zur großtechnischen Produktion geeignet, sondern
muss ein Geheimnis dieser Forschergruppe bleiben.
Aber die Schülerinnen haben während dieses Praktikums auch erfahren,
dass hinter den geheimnisvollen Veränderungen, die bei vielen Versuchen zu
beobachten sind, ganz logische chemische
Erklärungen stecken. So hatten sie die
Möglichkeit an der Fachhochschule Zittau etwas über die alkoholische Gärung
kennen zu lernen. Im Mikroskop konnten
sie zuerst die Lebewesen entdecken, die
Studentkám z 5. N se podařilo vymyslet postup pro výrobu stříbrných
mincí. Bohužel ale tato metoda není
určena pro velkovýrobu, nebo si tyto
mladé chemičky přejí udržet svůj velkolepý vynález v tajnosti.
Během chemického semináře se
studentky mohly dozvědět, že za
všemi těmi reakcemi, které celý rok
prováděly, stojí zcela logické chemické
vysvětlení. Také měly možnost pozorovat alkoholové kvašení na vysoké škole
v Zittau. Mikroorganismy, které jsou
za tento proces zodpovědné, zkoumaly
v mikroskopu a směly samy pipetovat,
destilovat a určovat obsah alkoholu ve
zkvašeném roztoku. Tímto způsobem si
děvčata vyzkoušela mnoho moderních
108
chemických přístrojů, které se používají
v dnešním chemickém průmyslu.
Výroba stříbrných mincí nebyla jistě
posledním vědeckým úspěchem našich
svěřenkyň, neboť určitě obdržíme
zprávy o jejich úspěšném studiu na
univerzitě.
Lucie Brnová, Barbora Krejčová, 5. N
Barbora Miklasová, tercie
109
6. N • „NICHT ZU SEIN,
SONDERN ZU WERDEN…“
6. N • „SYMBOL BUDOUCNOSTI, NE PŘÍTOMNOSTI…“
Berlinfahrt 7. – 11. April 2008
Berlín, 7. – 11. duben 2008
„BERLIN ist nicht zu sein, sondern
zu werden.“ In diesem kursen Satz hat
Ronnie Golz, Leiter unserer Exkursion,
am ersten Tag seine eröffnende Präsentation zusammengefasst.
Die sich immer weiter entwickelnde
Stadt, Symbol des Zusammenbruchs
des Dritten Reiches, aufgrund ihrer
Teilung Symbol des Kalten Krieges,
aber auch Symbol des Endes des Kommunismus und der Wiedervereinigung,
nicht desto weniger ein einzigartiges
Kulturzentrum, wo unterschiedliche
Gedankenströme
aufeinandertreffen,
bunter Knäuel, Stadt der tausend Bären,
Currywurstentstehungsort, usw, usw.
Das alles und mehr kann die deutsche
Bundeshauptstadt bedeuten.
Und wo anders sonst hin sollte eigentlich die Abschlussfahrt der Klasse
6. N stattfinden?
Das Motto unserer Exkursion, die
für uns die Friedrich-Naumann-Stiftung
organisiert hat, lautete „Berlin – gestern,
heute und morgen“ und analog zu
diesem Titel sah unser Programm aus.
Innerhalb von knapp fünf Tagen haben
wir trotz harter Wetterbedingungen in
Begleitung von Frau Eger und Herrn
Mielke, zusammen mit Schülern aus
Luban (Polen) und Zittau (Deutschland)
die bedeutendsten Orte Berlins und die
nahe liegende Landeshauptstadt Brandenburgs, Potsdam, erforscht. Dabei
wurden sowohl die Licht- als auch die
Schattenseiten der deutschen Vergangenheit veranschaulicht.
Alles hat mit einer politischen Stadtrundfahrt begonnen, bei der wir auch
„BERLÍN je symbolem budoucnosti,
ne přítomnosti.“ Touto větou shrnul
Ronnie Golz, vedoucí naší exkurze,
v první den našeho pobytu svoji zahajovací prezentaci.
Stálý rozvoj a pokrok, symbol rozpadu Třetí říše, díky svému dělení
symbol studené války, ale i symbol
pádu komunismu a znovusjednocení
Německa, jedinečné kulturní centrum,
neustálá konfrontace nejrůznějších kultur a myšlenkových hnutí, nekonečná
barevná směsice, město tisíce medvědů,
místo vzniku kariklobásy atd, atd. To
vše a ještě více může znamenat hlavní
město Německa.
A ostatně, kde jinde by se měl konat
závěrečný výlet třídy 6. N?
Motto naší exkurze, kterou pro nás
připravila Nadace Friedricha Naumanna, znělo ,,Berlín – včera, dnes a zítra‘‘
a tomu odpovídal také její program. Během necelých pěti dnů jsme přes náročné povětrnostní podmínky v doprovodu
paní Eger a pana Mielkeho a dalších
dvou tříd z Žitavy a polského města Lubań prozkoumali nejvýznamnější místa
Berlína a nedaleko ležící Postupim. Při
tom Ronnie Golz poukazoval především
na kontrast mezi stinnými a světlými
stránkami Berlína.
Vše začalo „politickou“ okružní
jízdou, během které jsme si prošli olympijský stadion vystavěný ve Třetí říši.
Dnes stadion slouží bundesligovému
družstvu Hertha BSC, přesto jeho monumentálnost a atmosféra stále připomínají zneužití olympijských her Hitlerem
a jeho politickou stranou za účelem
110
das im Dritten Reich erbaute Olympiastadion besichtigten. Heutzutage wird
das Stadion von der Fußball-Bundesliga-Mannschaft Hertha BSC genutzt,
seine Monumentalität und Atmosphäre
erinnern aber immer noch an das Ausnutzen der Olympischen Spiele 1936
als Propaganda durch Hitler und seine
Partei. Das Thema der nationalsozialistischen Untaten haben wir durch den
Besuch des Denkmals für die ermordeten Juden Europas fortgesetzt. Entsprechend der touristischen Tradition
haben viele von uns Fotos zwischen den
Steinen des Labyrinths gemacht. Am
darauffolgenden Tag fuhren wir zur
Mahn- und Gedenkstätte Sachsenhausen, wo sich das nationalsozialistische
Konzentrationslager und später das sowjetische Arbeitslager befand. Auf der
propagandy. Téma nacionálně socialistických zločinů pokračovalo návštěvou
Židovského památníku neboli Památníku holocaustu. Jak je již turistickým zvykem, mnozí z nás pořídili zajímavé fotky
z útrob labyrintu uvnitř památníku.
Následujícího dne jsme se vydali
do Sachsenhausenu, bývalého nacistického koncentračního tábora a později
také sovětského pracovního tábora. Na
cestě zpátky do ubytovny byla na programu fotovýstava pod širým nebem
,,Topografie teroru‘‘ , která obsahovala
exkluzivní fotky z dob Třetí říše. Další
den následoval výlet do Postupimi, do
muzea Cecilienhof, místa konání Postupimské konference. Poté jsme se vydali
na zámek Sanssouci. Odpoledne jsme
měli možnost navštívit muzejní ostrov,
mnozí šli do „Pergamonmuseum“, kde
111
Rückfahrt in die Jugendherberge stand
die ,,Topographie des Terrors‘‘ auf dem
Programm, eine Fotoausstellung unter
freiem Himmel, die exklusive Fotos aus
der Zeit des Dritten Reiches beinhaltete.
Am nächsten Tag folgte eine Reise nach
Potsdam, wo im Schloss Cecilienhof vom
17. Juli bis 2. August 1945 die Konferenz
,,der großen Drei‘‘, der Antihitlerkoalition stattfand und unter anderem über die
Teilung Deutschlands und Berlins diskutiert wurde. Anschließend spazierten wir
zum Potsdamer Schloss Sanssouci. Am
Nachmittag hatten wir die Möglichkeit,
uns die Museumsinsel anzuschauen.
Viele besuchten das Pergamonmuseum,
wo verschiedene Stücke antiker Monumentalarchitektur ausgestellt sind. Den
letzten Punkt unseres Programms stellte
der Besuch des Deutschen Historischen
Museums am Freitag dar.
jsou vystaveny ukázky antických sbírek.
Poslední bod programu v den našeho
odjezdu představovalo Německé národní muzeum.
Protože se studentská ubytovna ,,Stará pumpa‘‘, kde jsme byli ubytováni,
nacházela nedaleko berlínského centra,
mohli jsme volný čas trávit opravdu
nejrůznějším způsobem. Někteří z nás
chodili pravidelně nakupovat, jiní doplňovali program vlastními výpravami
nebo chybějícím spánkem.
6. N doporučuje:
• nejlepší místa na nákupy: Arkaden
am Potsdamer Platz, Alexa am
Alexanderplatz,
Kurfürstendamm
(pravá berlínská atmosféra, Gedächtniskirche), Hackscher Markt,
• stojí za vidění ve dne: FEZ centrum
a Wuhlheide, park Tiergarten, procházky okolo Brandenburské brány,
Weil das Jugendgästehaus „Alte
Pumpe“, wo wir unterbracht wurden,
nicht weit vom Berliner Zentrum lag,
konnten wir unsere Freizeit nach eigener Lust gestalten. Einige gingen „shoppen“, andere ergänzten das ohnehin
anstrengende Programm um eigene
Besichtigungen, andernfalls um fehlenden Schlaf.
Die Klasse 6. N empfiehlt:
• die besten Einkaufsorte Berlins: Arkaden am Potsdamer Platz, Alexa am
Alexanderplatz,
Kurfürstendamm
(echte Berliner Atmosphäre, Gedächtniskirche), Hackescher Markt,
• Sehenswürdigkeiten am Abend und
in der Nacht: Das Reichstagsgebäude, das IMAX-Kino (Sony Center),
Museumsinsel,
• Zum Seelebaumeln am Tage: FEZZentrum an der Wuhlheide, Tiergarten, rund ums Brandenburger Tor
spazieren,
• Kultur live erleben: Nationalgalerie,
Hamburger Bahnhof (alternative
Ausstellungen), Berliner Philharmonie (kostenlose Konzerte), Fernsehturm,
• Tipps für Trinken und Speisen: Plus
– nicht weit von Kurfürstendamm,
Starbucks (fast überall in Berlin), Häagen Dazs (Konditorei).
Die Fahrt hat allen Teilnehmern gefallen und stellte einen wunderschönen
Abschluss unserer gemeinsamen Schulzeit dar. Und genau wie Berlin werden
unsere Erinnerungen nicht nur sein,
sondern auch werden…
• stojí za vidění večer a v noci: Reichstag, muzejní ostrov,
• kultura live: kino IMAX (Sony
Center), Národní galerie (moderní
umění), Hamburské nádraží (alternativní výstavy), Berlínská filharmonie
(koncerty se vstupem zdarma), Fernsehturm (televizní věž),
• tipy na občerstvení: Plus – nedaleko
ulice Kurfürstendamm, Starbucks
café (skoro na každém kroku), Häagen Dazs (zmrzlinárna).
Exkurze se všem moc líbila a byla
krásným závěrem našeho společného
času ve škole.
Kateřina Bláhová, 6. N
112
113
INFORMATIONEN BRINGEN
VORTEILE!
INFORMACE PŘINÁŠEJÍ
VÝHODY!
Welche Informationen sind gemeint?
Es geht um Informationen, die wir
den Abiturienten bezüglich eines Studiums in Deutschland übermitteln können. Wir beginnen mit verschiedenen
Präsentationsveranstaltungen schon in
der Klasse 5. N und laden dazu vor allem aus den nahe gelegenen Hochschulen Gäste ein. Es kommen Professoren
der Fachhochschule Zittau/Görlitz und
der Neisse University sowie eine Studienkoordinatorin der TU Dresden an die
Schule. Wenn möglich, informieren bei
diesen Veranstaltungen auch ehemalige
Schüler über ihre Studienerfahrungen
in Deutschland. So berichtete z. B. bei
der letzten Information der TU Dresden Jan Plíva von seinem Studium der
Elektrotechnik als Stipendiat an dieser
Technischen Universität. Auβerdem
besuchen die Schülerinnen und Schüler
den „Tag der offenen Tür“ der FH Zittau. Hier erhalten sie in Kursvorlesungen und Laborbegehungen Einblicke
in die Arbeitsweise und die technische
Ausstattung der Hochschule. In einer eigens eingerichteten Sprechstunde durch
Frau Wehner können die Schüler auch
O jakých informacích je řeč?
Jedná se o informace, které poskytujeme maturantům o možnostech studia
v Německu. Začínáme s nejrůznějšími
prezentacemi již ve třídě 5. N a zveme
hosty především z nedaleké vysoké
školy. Do školy přicházejí profesoři
z „Fachhochschule Zittau/Görlitz”,
též z „Neisse University“, stejně jako
studijní koordinátoři z „TU Dresden“.
Mnohdy jsou na těchto přednáskách přítomni i bývalí studenti, kteří sdělují své
vlastní zkušenosti ze studia, jako tomu
bylo naposledy u informací o univerzitě
v Drážďanech. Tuto školu studuje Jan
Plíva, který se nyní zabývá studiem
elektrotechniky na této Technické univerzitě a je mimo jiné i držitelem stipendia. Kromě toho studentky a studenti
navštěvují i dny otevřených dveří na
vysoké škole v Žitavě. Zde vyslechnou
krátké přednášky a mohou si prohlédnout i místní laboratoře, zdejší způsob
práce a celkové vybavení vysoké školy.
V konzultačních hodinách paní Wehner
mohou studenti přijít s osobními otázkami o studiu; pomůže jim s vyplňováním
přihlášek na německé vysoké školy.
ihre ganz persönlichen Studienfragen
stellen und sie erhalten Hilfe bei den
Anmeldeformalitäten für eine deutsche
Hochschule.
Bei sehr guten Abiturleistungen hat
die Deutsche Abteilung jedes Jahr die
Möglichkeit Stipendien für Abiturienten
zu vermittelt. In diesem Jahrgang erhielten Kateřina Bláhová und Roman Uhlíř
ein Jahresstipendium für die Universität
Hamburg. Ihr schulischer Einsatz hat
ihnen auf jeden Fall schon ein Tor zur
Welt geöffnet, weitere werden bestimmt
folgen.
V případě velmi dobrých studijních výsledků má německé oddělení
každoročně možnost zprostředkovat
stipendia. V tomto roce obdrželi například jedna maturantka a maturant roční
stipendium na univerzitě v Hamburku.
Jejich školní nasazení jim v každém případě otevřelo dveře do celého světa, což
se jim v budoucnu ještě jistě vyplatí.
Maria Wehner, výchovná poradkyně
Překlad: Lenka Vaňátková, 6. N
Maria Wehner,
Studien- und Berufsberaterin
Kristýna Tichá, 3. A
114
115
VYBRÁNO
Z TISKU
116
117
HARMONOGRAM ŠKOLNÍHO ROKU 2008 – 2009
PLÁNOVANÉ OSLAVY 90. VÝROČÍ ZALOŽENÍ GYMNÁZIA
1. 9.
2. 9.
12. 9. – 21. 9.
19. 9. – 28. 9.
22. 9. – 26. 9.
27. 10. – 29. 10.
30. 10. – 1. 11.
19. 11.
22. 12. – 2. 1.
14. 1.
21. 1.
29. 1.
30. 1.
2. 2.
4. 2.
6. 2.
3. 3.
15. 3.
7. 4.
9. 4. – 10. 4.
15. 4.
22. 4. – 7. 5.
6. 5.
12. 5.
11. 5. – 15. 5.
13. 5.
15. 5.
18. 5. – 22. 5.
20. 5. – 26. 5.
25. 5. – 29. 5.
22. 6. – 23. 6.
24. 6.
25. 6.
26. 6.
29. 6.
30. 6.
Říká vám něco datum 19. 9. 1919?
Věřím, že řada současných studentů si
všimla desky, která visí ve vestibulu
školy a oznamuje právě toto datum
– den, kdy bylo naše gymnázium založeno.
Na podzim 2009 bychom k 90. výročí
chtěli uspořádat řadu akcí. Hned v září se
v galerii U Rytíře bude konat výstava výtvarných prací našich žáků. Připravujeme
výstavu o historii školy, v Domě kultury
společenský večer a vydáme Almanach,
který bude navazovat na almanach z roku 1994. Natáčíme DVD se zajímavými
osobnostmi, které naši školu navštěvovaly. Oslovíme řadu významných
absolventů, aby svými osobními zážitky
dokreslili historii našeho gymnázia.
Termín setkání absolventů závisí
na přestavbě školy, takže ho dnes ještě
nedokážeme určit. Chtěli bychom absolventy pozvat do naší budovy, i když
řada z nich chodila do školy v Hálkově
ulici (dnešní budovy TU Liberec) nebo
v Husově ulici (základní škola), ti mladší
v Jeronýmově ulici (dnešní Gymnázium
a Střední odborná škola pedagogická).
Chceme také založit Klub absolventů,
který by podporoval aktivity současných
studentů, zároveň by jeho prostřednictvím absolventi dostávali pravidelné
informace o dění ve škole. Věřím, že se
nám podaří rozšířit i webové stránky
školy, aby naši absolventi, kterých je do
dnešního dne více než sedm a půl tisíce,
měli stále nové informace o škole, jež
většinu z nich připravila na vysokoškolská studia.
zahájení školního roku
maturitní zkoušky
sportovně turistický kurs – 3. A, 3. B, septima
sportovně turistický kurs – 4. N, 5. N
dny poznávání v SRN – 1. N
podzimní prázdniny
Educa 2008 – výstava vzdělávání
pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ
vánoční prázdniny
den otevřených dveří
pedagogická rada
vysvědčení
jednodenní pololetní prázdniny
maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N
maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N
maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N
kontrolní zkouška z německého jazyka – 2. N
uzávěrka přijímání přihlášek do gymnázia
maturitní písemné práce z českého jazyka
velikonoční prázdniny
pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ
přijímací zkoušky – 1. kolo
pedagogická rada – 6. N, oktáva
vysvědčení – 6. N, oktáva
výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B
pedagogická rada – 4. A, 4. B
vysvědčení – 4. A, 4. B
maturitní zkoušky – oktáva
maturitní zkoušky – 6. N
maturitní zkoušky – 4. A, 4. B
školní exkurze
prezentace projektů
pedagogická rada
Chování člověka za mimořádných situací – cvičení
Den plný aktivit
vysvědčení
Irena Přádná
Budovy shora: Na Bojišti (1919 – 1921),
Hálkova ulice (1921 – 1938; 1949 – 1953), Husova ulice (1945 – 1949), Jeronýmova ulice
(1953 – 1986).
118
119
Hana Turečková, 3. A
Gymnázium F. X. Šaldy
ROČENKA 2008
Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková,
Jan Voženílek
Sazbu písmy Book Antiqua a Bodoni vytvořil Honsoft
Obálku připravil Pavel Knobloch
Grafická spolupráce Zuzana Kostincová
Grafické motivy Věra Motyčková
Jazyková spolupráce Eva Laurinová, Astrid Abraham
Fotografie z archivu školy a archivů autorů
Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec
Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2008
Náklad 1000 výtisků
1. vydání

Ročenka 2008 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

Podobné dokumenty

Drážďany "Vol. 2"