Co je psychologie a čím se zabývá

SVŠE Znojmo – Univerzita třetího věku
Téma 7: Co je psychologie a čím se tento vědní obor zabývá
PhDr. Jindřich Urban, Ph.D.
Psychologie je věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
Jedná se o vědu, která je na pomezí věd přírodních, společenských, humanitních a filozofie.
Má mezi nimi klíčové postavení, protože předměty ostatních věd, mohou být poznávány jen
subjektem (člověkem), zatímco subjekt může zkoumat a poznávat sám sebe.
Psychika je ale vázána i na svůj hmotný základ, biologicky je chápána jako projev činnosti
centrální nervové soustavy - mozku. Psychická činnost, chování, jednání, aktivita člověka je
jednou ze základních kategorií obecného pohledu na lidskou psychiku. Biologickým
předpokladem psychické činnosti jsou tedy funkce nervového systému člověka.
Dějiny psychologie jsou dějinami úvah o lidském vědomí, chování a jednání. Psychologické
teorie mají své kořeny ve filozofii starého Řecka, ale kromě toho absorbovaly rovněž vlivy
epistemologie ( filosofie vědění), metafyziky, náboženství nebo orientální filozofie.
Široký záběr psychologie vzbuzuje u této vědy někdy dojem nejednosti, roztříštěnosti a
nedostatku univerzálně přijímaných teoretických východisek. Některé psychologické obory
patří mezi aplikované disciplíny, zatímco jiné mají více experimentální povahu. Mezi
nejrůznější aplikované obory patří například klinická, poradenská, personální nebo
environmentální psychologie a dále také třeba psychologie práce a organizace nebo
psychologie trhu a spotřebního chování. Nejdůležitější z aplikovaných disciplín je
nepochybně klinická psychologie, která se zabývá diagnostikou a léčbou duševních nemocí a
poruch. Psychologie práce a organizace(též průmyslová psychologie) nachází své využití ve
výběru zaměstnanců a dalších příbuzných tématech v oblasti podnikání, zaměstnanosti a
průmyslu.
Široké pole experimentální psychologie zahrnuje četné specializace, jako je dětská, vývojová,
sociální, fyziologická, srovnávací psychologie nebo třeba psychologie vzdělávací. Dětská
psychologie aplikuje psychologické teoretické poznatky a výzkumné metody na děti,
psychologie vzdělávání se zabývá procesy učení a problémy spojenými s výukou studentů,
sociální psychologie zkoumá skupinovou dynamiku a další aspekty lidského chování
v sociálním a kulturním prostředí.Srovnávací psychologie se zase věnuje rozdílům v chování
mezi různými živočišnými druhy včetně člověka. Témata, která jsou předmětem studia
psychologie, tak představují široké spektrum jevů zahrnující učení,poznávací procesy,
inteligenci, motivaci, emoce, žití a vnímání, osobnost nebo duševní poruchy. Jedním z mnoha
cílů zkoumání je rovněž otázka, nakolik jsou individuální rozdíly mezi jedinci výsledkem
vrozených dispozic nebo produktem působení okolního prostředí, těmto problémům se věnuje
zejména behaviorální genetika.
Experimentální výzkum, jehož předmětem jsou lidské bytosti, má pochopitelně svá právní a
etická omezení. Z tohoto důvodu je velká část výzkumů prováděna na zvířatech, přičemž
badatelé věří nebo spíš doufají, že takto získané poznatky o povaze psychofyziologických a
behaviorálních funkcí budou převoditelné i do sféry humánní psychologie.
2
Výzkumné metody, využívané pro lidské subjekty, zahrnují pozorování(někdy i mimo
laboratorní podmínky), rozhovory, testování(psychometrie), laboratorní experimenty nebo
statistickou analýzu. Psychometrie se prakticky stala samostatným oborem-její odborníci
vymýšlejí nové metody a techniky sběru dat, nové analytické metody a nové postupy
experimentálního výzkumu.
Dějiny psychologie a psychologické školy
Za zakladatele experimentální psychologie je považován Němec Wilhelm Wundt /1832 –
1920/, který založil v Lipsku r. 1879 první psychologickou experimentální laboratoř. Wundt
studoval vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzikálními podněty a zkušeností /pocity,
prožitky/. Podobné experimenty prováděl i Hermann Ebbinghaus /1850 – 1909/. Oba mají
zásluhu na tom, že psychologie byla oddělena od filozofie – nazývá se to empirický obrat.
Empirická metoda se úmyslně omezuje jen na to, co pochází ze smyslové zkušenosti.
Zakladatelem behaviorismu je John Broadus Watson /1878 – 1958/ z USA. Behaviorálním
efektem je více nebo méně zdařilé přizpůsobení se prostředí. Watson prohlásil: „Dejte mi
tucet zdravých dětí a můj vlastní svět, kde bych je vychovával. Pak vám zaručuji, že z každého
z nich vychovám jakéhokoli specialistu podle vaší volby: lékaře, právníka, umělce,
obchodníka, ale taky žebráka a zloděje, a to bez ohledu na jejich talent, jedinečné sklony,
schopnosti, profese a rasu jejich předků.“
Další významnou osobností behaviorismu je Rus Ivan Petrovič Pavlov /1849 – 1936/ proslul svými slintajícími psy.
Od extrémního Watsonova behaviorismu upustil Američan Burrhus Frederic Skinner /1904
– 1989/, který připustil působení tzv. intervenujících proměnných – pudy, dědičnost, minulá
zkušenost, kognitivní mapy /obrazy v mysli člověka, vzniklé na základě zkušenosti a učení/ ,
které stojí mezi podnětem a reakcí.
Tvarová /celostní/ psychologie /gestaltismus – z něm. Gestalt = tvar/ tvrdí, že člověka nelze
kouskovat, ale je ho třeba chápat jako celek – „celek je víc než suma částí“. Gestaltikové
uvádí analogii s melodií, kterou nelze vysvětlit ze sumy jejích tónů, poněvadž při
transponování do jiné stupnice zůstává melodie zachována.
Kognitivní psychologie klade důraz na poznávání, sebepoznávání, myšlení, intelekt,
zpracovávání informací.
Hlubinná psychologie – psychoanalýza předpokládá, že lidské projevy jsou složitou
souhrou vědomých a nevědomých procesů. Představitelé: Sigmund Freud /1856 – 1939/,
Carl Gustav Jung /1875 – 1961/, Alfred Adler /1870 – 1937/, Erich Fromm / 1900 –
1980/.
Humanistická psychologie se zaměřuje na seberealizaci člověka. Člověka chápe jako
aktivního tvůrce své existence, zaměřeného na pozitivní seberozvíjení. Důležité je to, co
člověk prožívá, jak člověk vnímá sama sebe a jak prožívá to, co se děje kolem něho. Wilhelm
Dilthey /1833 – 1911/, Abraham Maslow /1908 – 1970/, Carl Rogers /1902 – 1987/, Karl
Jaspers /1883 – 1969/, Eduard Spranger /1882 – 1963/.
3
Základní teoretické obory psychologie
Základní psychologické vědy, rozvíjejí a zkoumají obecné zákonitosti lidské psychiky,
způsob jakým lidský jedinec získává a zpracovává informace o světě, včetně ostatních lidí,
jak se jeho psychika rozvíjela v průběhu vývoje druhu i jak se rozvíjí v průběhu života
jedince, zkoumá i psychická onemocnění. Tyto i další obecné poznatky pak jsou využívány
v aplikovaných oborech psychologie v mnoha oblastech lidské činnosti.
Psychologie vývojová
Zkoumá vývoj lidského jedince od období před narozením (aplikovaný obor: prenatální
psychologie), zátěž kterou pro dítě představuje porod, vývoj novorozence, jeho vnímání světa
i hodnocení světa, obecné zákonitosti vývoje vnímání, rozvoje motoriky, vývoj kresby,
písma, schopnosti chápat symboly, chápat prostoru, obecné zákonitosti vývoje inteligence,
vývoje schopnosti učení a sociální učení. Vývoj osobnosti jedince ve vztazích k ostatním
během celého dětství, dospívání, ale i v dospělosti a stáří (aplikovaný obor:
gerontopsychologie).
Psychologie obecná
Tvoří základy oboru určením předmětu psychologie jako vědy, vymezením základních
termínů a kategorií, zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, paměti, obecně kognitivních
procesů (včetně senzorických procesů), tvoří metodologické základy předmětu.
Psychologie osobnosti
Zkoumá osobnost jedince, její vývoj v průběhu života, její strukturu /vnitřní uspořádání/ i
dynamiku psychických procesů jedince. Navazuje tak úzce na obecnou psychologii že někdy
bývá chápána jako její součást /. Oblast formování osobnosti jedince souvisí s vývojovou a
sociální psychologií, protože každý člověk vyrůstá v lidskou osobnost z dítěte mezi lidmi,
jako člen sociálních skupin. Pokud vyrůstá bez možnosti učení se sociálním dovednostem,
nepřežívá po psychické stránce. Psychologie osobnosti je věnována velká část prvních kapitol
těchto skript, takže se jejím obsahem budeme dále podrobněji zabývat.
Psychologie srovnávací
Zkoumá obecně zákonitosti fylogeneze, srovnává chování jednotlivých druhů včetně člověka,
vývoj forem sociálního soužití u jednotlivých druhů.
Třeba vyjádření postavení vůdce ve skupině koní, šimpanzů nebo ve smečce psů se může
srovnávat s podobných chováním u lidí. Pokud někdo chce chovat třeba psa větší rasy, musí
umět ho vycvičit, to znamená mimo jiné umět mu “jeho řečí” dávat najevo svoje postavení
“vůdce smečky” i když kombinované z rodiny a psa. Pokud se “páníček” nebude chovat
dominantně, pes zaujme neobsazené místo vůdce smečky a vycvičí si rodinu.
4
Psychologie sociální
Zkoumá vztahy lidí mezi sebou, jejich vzájemné vnímání a ovlivňování, sociální podporou a
pomocí, zabývá se postavením a chováním jedince ve skupině, vlivem skupiny na výkony
jednotlivců, i tím proč dělá ve skupině to, co by sám nikdy nedělal a naopak.Třeba
neposkytne pomoc někomu, kdo jí zjevně potřebuje, nevěří tomu co sám vidí, dokud mu to
nepotvrdí ostatní nebo chová se krutěji, když jedná podle rozkazu, než kdyby jednal sám za
sebe. Zjednodušeně řečeno zkoumá vztahy mezi JÁ-TY, JÁ-MY-ONI. Je předmětem druhé
části těchto skript.
Psychopatologie
Zabývá se na obecné úrovni, psychickými poruchami, jejich vznikem a vývojem,
jednotlivými druhy psychických poruch, např. poruch kognitivních funkcí, poruchy osobnosti
atd. Protože se však také zabývá i praktickou diagnostikou, terapií a prevencí, je někdy řazena
mezi aplikované obory.
Aplikované psychologické obory
Psychologie klinická
Zahrnuje aplikaci psychologie na problémy jedinců a malých skupin. Kliničtí psychologové
spolupracují většinou s lékaři v rámci zdravotnických zařízeních (na klinikách nemocnic, v
léčebnách, v soukromých poradnách, polikliniky), vyšetřují jedince, zjišťuji a popisují
(diagnostikují) problém, poruchy či onemocnění, což je předmětem psychodiagnostiky a
navrhují léčbu psychologickými prostředky, což je předmětem psychoterapie. V rámci
zdravotnictví se rozvíjí a uplatňuje mnoho nových aplikovaných hraničních oborů. Např.
klinická neuropsychologie, která se zabývá vztahy mezi onemocněním mozku (poranění,
záněty) a změnami psychiky jedince (poruchy kognitivní i emocionální) jejich důsledky
sociálními a možnostmi nápravy těchto poruch.
Psychologie práce a organizace
Rozvíjí se jako samostatný obor aplikované psychologie v souvislosti s dynamickým
rozvojem průmyslu od počátku našeho století, kdy začalo být potřeba v praxi řešit několik
okruhů problémů vznikajících oblasti člověk - práce jako proces, člověk – stroj, jako
technická složka a člověk - ostatní lidé.
Sociální psychologie práce - věnuje se otázkám mezilidských vztahů na pracovišti, sociálnímu
klimatu, motivačnímu vlivu neformálních sociálních skupin, pracovním podmínkám.
Pozornost na tuto tematiku obrátil dnes již klasický výzkum Eltona Mayo “Hawtornská
studie”, který při zkoumání vlivů zněm pracovních podmínek na výkon překvapivě zjistil, že
5
příznivější pracovní a osobní vztahy, které se vytvořily na experimentálním pracovišti, více
ovlivnily výkony než změny v “neosobních” podmínkách práce.
Inženýrská psychologie – která zajišťuje respektování požadavků lidské obsluhy technických
systémů i na řídicích pracovištích a při posuzování zátěže u náročných prací. Inženýrská
psychologie využívá jako interdisciplinární obor i znalosti fyziologie, biologie či
antropologie, protože je třeba ve vztahu stroj - člověk respektovat lidskou bytost jako celek.
Bylo nutné přizpůsobit maximálnímu možnému rozsahu pozornosti i ovládací panely, omezit
množství prvků, které kontroluje člověk, zvážit kolísání pozornosti.
V současnosti se zkoumá třeba odolnost výkonu v zátěžových situacích, trénují se piloti
letadel na trenažérech, zvládat = racionálně jednat i v situacích poruch či hrozících havárií
letadla.
Psychologové práce a organizace pracují v mnoha dalších oblastech, můžete se s nimi setkat
při výběru a rozmisťování pracovníků, ve výcvikových a rozvojových programech, při
analýzách organizačních struktur podniků, při volbě povolání, rekvalifikaci, atd. Rozvíjí se
psychologie řízení, psychologie dopravy, psychologie trhu, psychologie reklamy, ekonomická
psychologie a další.
Psychologie pedagogická
Je odvětví psychologie, které zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického
hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podmínky a výsledky výchovy a vyučování.
Zkoumá člověka, zvláště děti a mládež, jeho činnosti, učení a formování osobnosti s hlavním
zřetelem na působení výchovy. Sleduje žáky a výchovné pracovníky v jejich vzájemných
vztazích a vzájemném působení. Není možné adekvátně vystihnout žáka (jeho činnost, vývoj,
formování) odtrženě od osob, které ho vychovávají a naopak.
S psychologií a psychology se můžeme setkáváme i v dalších aplikovaných oblastech ve
sportu, u soudů (forenzní), v umění. Některé speciální psychologické obory, pokrývající
mezioborové problémy, představují relativně samostatné vědy (psychofarmakologie,
psycholingvistika).
Neuropsychologie
Struktura a funkce kůry koncového mozku je samozřejmě předmětem zkoumání expertů
neurologických věd, ale studiem procesů, které se podílejí na myšlení, se zabývají rovněž
kognitivní psychologové, kteří se věnují duševním aktivitám, označovaným neurology jako
vyšší korové funkce. Pro tyto jevy, které jsou středem jejich zájmu, pak používají souhrnné
označení kognitivní funkce zpracovávání informací u lidí. Z toho pohledu tedy lze říci, že
komplexní zpracování informací je důležitým znakem všech kognitivních funkcí. Kognitivní
psychologie se snaží identifikovat a definovat procesy zapojené do myšlení, a to bez ohledu
na jejich fyziologický základ. Výsledný model kognitivních funkcí tak připomíná spíše
vývojový diagram počítačového algoritmu než obraz neuronálních sítí. Není proto divu, že
sami kognitivní psychologové často využívají analogie a pojmy z oblasti informatiky.
6
Mezeru mezi neurologickými a kognitivními disciplínami přemosťuje neuropsychologie,
která zkoumá vztah mezi chováním a mozkovými funkcemi. Příkladem této fúze mohou být
studie, v nichž se kognitivní modely používají jako pojmové rámce či koncepce, jež pomáhají
vysvětlit chování pacientů, kteří utrpěli poškození různých částí mozku.Tak například
poškození čelního laloku může být přirovnáno k selhání „centrální výkonné“ složky pracovní
paměti, zatímco důsledky poškození levého temenního laloku mohou v další obdobné analogii
odpovídat selhání „generativní funkce“.
Psychologické metody
Existují dvě základní protikladné metody, jak zkoumat psychiku:
I.
Introspektivní popis – zabývá se pocity, náladami, halucinacemi, sny, kreativitou,
schopností volit, hodnotovým systémem, zkrátka samotným vnitřkem jedince
II.
Behavioristické pozorování – předmětem pozorování a analýzy /rozboru/ je pouze
chování /behaviour/ jedince. Behavioristé tvrdili, že jedinou přístupovou cestou
k lidské psychice je vnější chování, které se dá popsat, změřit, je viditelné,
objektivní a zkoumatelné. Prožívání, které je za chováním, považovali za „černou
skříňku“, do níž není přístup. Chování je vysvětlováno systémem podnět – reakce.
TEORIE STÁTU A PRÁVA, TEORIE SPRAVEDLNOSTI
Pojem práva, právní normy, teorie spravedlnosti, osobnost Johna Rawlse, vznik právních
norem, vymezení normy právní oproti jiným normám lidského chování.Exkurz do díla
teoretika spravedlnosti Johna Rawlse, spravedlnost jako smlouva
Pojem spravedlnosti v naší právní kultuře, spravedlnost distributivní, komutativní,
retributivní, role spravedlnosti ve fungování státu.
Vznik práva, historie, právní kultury, stát a právo, stát jako tvůrce a garant práva, stát jako
subjekt práva
Dělba moci ve státě, historie, definice státu
Hierarchie právních norem, právní síla, právní odvětví
7
Listina základních práv a svobod, Ústava
Právní odvětví, právo veřejné, soukromé, zásady a principy práva veřejného, soukromého
Prameny práva, systém kontinentální, angloamerický.
Současný stav práva v České republice, rekodifikace právních odvětví, novelizace, účinnost,
platnost, působnost, efektivnost právních norem
Sbírka zákonů, publikace zákonů
SOUDY V ČESKÉ REPUBLICE
Systém soudů v České republice, záruky spravedlnosti, druhy soudního procesu, opravné
prostředky v soudním řízení
Přístup k právu, podmínky pro poskytování bezplatné právní pomoci, osvobození od soudních
poplatků, postup při uplatňování, režimy poskytování bezplatné právní pomoci, Advokátní
komora, ustanovení právního zástupce soudem
ROZHODČÍ ŘÍZENÍ
Rozhodčí řízení, úskalí, obrana, omezení soudní ochrany
Rozhodčí doložka jako vyloučení soudní ochrany, současná právní praxe
OBČANSKÉ PRÁVO
Odvětví soukromého práva, principy
Právo občanské, rodinné, obchodní,
Občanský soudní proces, druhy řízení, druhy žalob
Občanskoprávní smlouvy, smluvní volnost
Smlouva darovací, právo dědické, současný stav, stav budoucí
Smlouva spotřebitelská v občanském zákoníku, režimy ochrany spotřebitele, triky dovolené a
nedovolené, implementace norem EU
Smlouva cestovní v občanském zákoníku
Exkurz ochrany spotřebitele, reklamace, soudní ochrana, postup při uplatňování vady výrobku
Státní zásahy
Sousedské vztahy ve světle občanského práva
Vlastnické právo, omezení, práva, povinnosti, darovací smlouva, náležitosti, vrácení daru
Nájemní smlouva, právo bydlení, nájem bytu
Nájem nebytových prostor
Odpovědnost za škodu
ADHEZNÍ ŘÍZENÍ
Postavení poškozeného v trestním řízení
DOMÁCÍ NÁSILÍ
Ochrana v režimu Zákona o policii
8
Ochrana v režimu občanského soudního řádu, lhůty, postupy, režimy
Předběžná opatření
Nestátní orgány, ingerence státu