Má přijít nový řád: Jste na něj připraveni?

Transkript

www.WorldsLastChance.com
Poslední šance pro svět
· USA a papežský stolec si jej přejí
· Jeho nástup zachvátí celý svět
· Předpovězeno před 2000 lety
· Jak se nestát jeho obětí
„Papež Jan Pavel II. ve čtvrtek na Nový rok přednesl obnovenou výzvu
k… vytvoření nového světového řádu.“ 2. ledna 2004, The Christian Post
„Je to velká myšlenka: nový světový řád… jen Spojené státy mají morální
pozici i prostředky na jeho podporu.“ bývalý prezident George Bush, zpráva o
stavu Unie, 29. ledna 1991
Náš svět bude brzy (spíše v řádu let než desetiletí) čelit globální krizi předznamenávající jeho konec. Vzhledem
k tomu, že lidé po celém světě musí být připraveni, šíříme tuto zprávu v mnoha zemích za cenu velkého úsilí a
obětí.
Těm, kdo se odvažují číst dále, může znít poslední šance pro svět nesmyslně a dokonce lehkomyslně, protože
přirozeně doufáte v globální mír a blahobyt a rozhodně ne v univerzální krizi, která zachvátí svět a přivodí jeho
konec.
Pokusili jsme se předvídat vaši reakci a otázky a tuto cestu do budoucnosti zahájíme odpovědí na některé
z vašich dotazů a prozradíme vám důvody, proč tento svět stojí před svou poslední šancí!
Bible jako rádce
1. Kdo stojí v pozadí tohoto článku?
Jsme malá skupinka lidí roztroušených po celém světě, kteří chápou Bibli jakojediné vodítko. Poté, co jsme
věnovali značný čas jejímu studiu, zejména kapitolám týkajícím se naší budoucnosti, jsme poznali, že se s vámi
musíme o tom, co jsme se dozvěděli, podělit. Toto vědění je tak důležité, že jsme ochotni snášet strádání i oběti
a obětovat i život, abychom vám je zpřístupnili. Mocné síly se velmi snaží toto sdělení umlčet.
2. Proč berete Bibli tak vážně?
Zpočátku jsme Bibli tak vážně nebrali, dokud nás nepřekvapila její přesnost. Je tak přesná, že dokonce i
proroctví stará tisíce let se v předpovězený den uskutečnila do posledního písmene. To nás vedlo k závěru, že za
Biblí stojí vševědoucí Bůh, který není svázán časem a zná konec od samého počátku.
Také jsme poznali, že Stvořitel nás natolik miluje, že pro nás připravil místo v nebi. Protože jsme však nakaženi
nemocí hříchu a nejsme teď připraveni žít s Bohem v nebi, Bůh nám připravil léčbu této nemoci.
Nebrali bychom Bibli tak vážně, kdyby Bůh neprojevil svou vládu nad budoucností a její znalost. Tato vláda se
nejjasněji ukazuje v dvou knihách: Daniel ve Starém zákoně a Zjevení v Novém zákoně.
Naplněná biblická proroctví.
3. Dejte mi příklad naplněného proroctví z Bible.
V kapitole 2 knihy Danielovy Bůh nastínil sen babylónského krále, že od jeho časů až do konce světa svět uvidí
jen čtyři světové říše. Historie ukázala, že Bůh předem stanovil, co se skutečně stalo. Tyto čtyři říše byly
Babylon (605 př. Kr.–538 př. Kr.), Médsko-perská říše (538 př. Kr.–331 př. Kr.), Řecko(331 př. Kr.–168 př.
Kr.) a Řím (168 př. Kr.–476 po Kr.). Dále vyjevil, že Řím bude rozdělen na deset území a že v době těchto
územních celků přijde konec. Historie prokázala přesnost Božího slova. Do roku 476 po Kr. byl Řím rozdělen
do desíti národů, z nichž povstala dnešní Evropa.
Navíc Bůh vyjevil jedinečné rysy každé říše, jako je způsob jejího vzestupu a pádu a hlavní charakteristiky
každé vlády. Viz Daniel 7 a 8. Máme k dispozici dostatek detailů k tomu, aby každý otevřený student historie a
Bible nemohl jinak než připustit, že na nebi je Bůh, který vládne našemu světu.
4. Jaký je účel biblických proroctví?
Účelem proroctví je varovat nás před budoucími krizemi. Bůh například varoval Noama před přicházející
potopou, Abraháma a Lota před zničením měst Sodoma a Gomora a Mojžíšovi řekl o egyptských morových
ranách. Všichni museli toto varování s vírou uposlechnout. Tyto události byly zaznamenány, aby nás poučily,
že cokoli Bůh předpověděl, se stalo přesně, jak řekl. Nemůžeme si proto dovolit ignorovat jakékoli z jeho dosud
nenaplněných proroctví, protože slouží jako varování, která nás, pokud uposlechneme, ochrání před krizemi.
Biblická proroctví proto slouží dvojímu účelu – vštípit našim myslím existenci Boha, který vládne všemu dění,
a varovat nás před závažnými situacemi.
Nejstrašlivější a nejvážnější varování
5. Obsahuje Bible prorocké varování, které se má teprve naplnit?
Nejzávažnìjší prorocké varování má být skuteènì teprve naplnìno. Dnes není pro nás nic dùležitìjšího, co máme
pochopit, než toto proroctví, protože události probíhají v rychlém sledu naznaèujícím jeho blízké naplnìní.
6. Podělte se se mnou o nejzávažnější varování, které se má teprve naplnit.
„A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li
znamení její na čelo své aneb na ruku svou, I tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu
hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před oblíčejem svatých andělů a před oblíčejem Beránka. A dým muk
jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu,
a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní
Božích a víry Ježíšovy.“ Zjevení 14: 9–12.
Toto hrozivé varování popisuje dvì skupiny lidí. První skupina je varována pøed uctíváním šelmy a jejího
obrazu, což je vede k pøijetí jejího znamení; druhá skupina je nahlížena pozitivnì, protože dodržuje Boží
pøikázání. Po tomto varování navíc pøímo následuje popis druhého pøíchodu Krista. Proto víme, že toto
varování bylo dáno pøed druhým pøíchodem Krista.
7. Jak se vyhnu uctívání šelmy a jejího obrazu a přijetí jejího znamení?
To je dobrá otázka. Odpovìï nalezneme, když identifikujeme šelmu, obraz šelmy a znamení šelmy. Je jen
logické pøedpokládat, že Bùh by nás o takových nebezpeèných entitách nevaroval, aniž by nám pomohl je
prùkaznì urèit. Náš milující Bùh by nás nevystavil dohadùm, když je v sázce náš vìèný osud. Není tedy
pøekvapením, že nacházíme popis šelmy a jejího obrazu v pøedchozí kapitole, která obsahuje øadu klíèù
umožòujících rozpoznat její identitu.
Rozpoznání šelmy
8. Jak Bible popisuje šelmu?
„I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na
hlavách jejích jméno rouhání. 2 Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako
nedvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, i moc velikou. 3 A viděl jsem, ano jedna z
hlav jejich jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za
tou šelmou. 4 A klaněli se tomu draku, kterýž dal moc šelmě; klaněli se i šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té
šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? 5 I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti
za čtyřidceti a dva měsíce. 6 Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala, i stánku
jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi.7 Dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým
pokolením, nad jazykem, i nad národem.8 Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto
jména nejsou napsaná v knize života Beránka, toho zabitého od počátku světa… 16 A rozkazuje všechněm,
malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své,
aneb na čelích svých, 17 A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té
šelmy, aneb počet jména jejího. 18 Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet
člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.“ Zjevení 13: 1–8, 16–18.
9. Uvedená pasáž je plná symbolů. Jak to mám chápat?
Musíme nechat Bibli, aby vlastní symboly interpretovala sama. Mìli bychom pøedpokládat, že Bùh k našemu
prospìchu v Bibli vyjevil význam tìchto symbolù. Proto k nalezení jejich interpretace v Bibli potøebujeme
urèitou píli pøi studiu. Touto metodou se vyhneme veškerým lidským dohadùm a spekulacím.
Bible vlastnì zavrhuje lidské dohady a spekulace, protože „žádného proroctví… výklad nezáleží na rozumu
lidském“ 2. Petrùv 1:20. Bible definuje vlastní symboly. Napøíklad kniha Zjevení obsahuje 404 verše. Z tìchto
404 veršù se 278 nachází témìø doslovnì v jiných knihách Bible, kde je vyložen jejich význam.
Proto vám doporučujeme jednat jako bibličtí lidé z Berie (viz Skutky 17:10, 11) a zkoumat každé učení, zda je
v souladu s Písmem. Protože každý, kdo bude zbožně studovat Bibli s touhou poznat pravdu, aby ji mohl
následovat, Písmo pochopí. „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z
Boha, čili mluvím já sám od sebe.“ Jan 7:17.
10. Které symboly musíme poznat, abychom poznali šelmu a její znamení?
Symbolù šelmy je mnoho: vystaèíme si však s tìmi, které jsou pro poznání šelmy nezbytné. Tyto symboly jsou
šelma, drak, moøe, ètyøicet dva mìsíce a rouhání.
Šelma: V biblickém proroctví je šelma symbolem krále nebo království. „Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry,
jsou čtyři králové…šelma znamená království čtvrté…“ Daniel 7:17, 23. Prostřednictvím této šelmy
zkoumáme jedinečné království, protože není jen mocí politickou, ale i náboženskou, neboť lidé „klaněli se i
šelmě“ Zjevení 13:4.
Drak: Podle Bible je drak jiné jméno pro satana, otce lží a klamu, „jestdrak ten veliký… kterýž slove ďábel a
satanáš, svodící všecken okršlek světa.“ To by znamenalo, že když satan dal „sílu svou, a trůn svůj, i moc
velikou“ šelmě, můžeme předpokládat, že se šelma bude chovat stejně zle a klamavě jako Satan. V jednání
šelmy tedy uvidíme velký díl klamu. Zjevení 12:9; 13:2
Moøe: V biblickém proroctví je moøe symbolem množství rùzných lidí. „… Vody… jsou lidé, a zástupové, a
národové, a jazykové“ Zjevení 17:15. Podle toho toto jedineèné království nebo moc vyrostlo z moøe, což
znamená, že vzešlo z takového místa na svìtì, které bylo hustì obydleno rùznými národnostmi.
Ètyøicet dva mìsíce: Toto období odpovídá tøem a pùl roku (42 dìleno 12 mìsíci). Bible byla napsána na základì
židovského kalendáøe, kde má každý židovský rok 360 dnù (30 dnù pro každý mìsíc). Tøi a pùl roku a ètyøicet
dva mìsíce tedy odpovídají 1260 dnùm. Dùvodem pro zámìnu mìsícù na ekvivalent v dnech je skuteènost, že
Bùh, když nám dával èasová proroctví, èasto postavil na roveò den a rok „… ètyøidceti dnù, jeden každý den
za rok [poèítaje,] ponesete nepravosti své ètyøidceti let…“ „Den za rok, den za rok dávám tobì“ Numeri
14:34; Ezechiel 4:6.
Ètyøicet dva mìsíce v proroctví tedy oznaèují období 1260 let, bìhem kterých byla šelmì dána „ústa mluvící
veliké vìci a rouhání“ a „dáno jí i bojovati s svatými, a pøemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením,
nad jazykem, i nad národem“ Zjevení 13:5, 7. To znamená, že v tomto období se bude šelma rouhat,
pronásledovat køesany a bude mít velkou moc.
Rouhání: Rouhání je v Bibli definováno dvìma zpùsoby. Prvním je osoba, která se prohlašuje za Boha nebo
jeho zástupce. „Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, èlovìk jsa, dìláš se Bohem“
Jan 10:33. Šelma, tato nábožensko-politická moc a království, se rouhala Bohu, když pøedstírala, že zaujímá
místo Boha na zemi. Druhým zpùsobem páchání rouhaèství je udìlování rozhøešení (nárokování si moci
odpouštìt høíchy druhých). „Co tento tak mluví rouhavì? Kdo mùž odpustiti høíchy, jediné sám Bùh?“ Marek
2:7.
Šelma, nábožensko-politická moc a království, se rouhá proti Bohu nejen tím, že zaujala jeho místo na zemi, ale
také tím, že si nárokuje právo udìlovat rozhøešení. Není div, že šelma má „jméno rouhání“ a otevøela ústa
„k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala“, protože si šelma nárokuje pravomoc, která je výluènou
výsadou Boha. Zjevení 13:1, 6.
Devět klíčových znaků
Protože jsme nechali Bibli vyjevit význam jejích symbolù, mùžeme teï poukázat na devìt hlavních znakù šelmy
urèujících, která moc v historii tyto rysy naplòuje. Nejsou to jediné identifikátory: v Bibli je jich mnohem více.
Doufáme, že tento soubor identifikaèních klíèù vás povede k hledání dalších v Bibli.
1. V šelmě se spojuje zároveň moc náboženská a politická, „klaněli se i šelmě…“ Zjevení 13:4.
2. Šelma se chopila moci v hustì obydlené èásti svìta, „i vidìl jsem šelmu vystupující z moøe“ Zjevení 13:1.
3. Šelmì dal sílu a moc satan, proto mùžeme oèekávat, že její historie zahrnuje velký díl klamu, „dal jí [šelmì]
drak sílu svou, a trùn svùj, i moc velikou“ Zjevení 13:2.
4. Šelma nemilosrdně panovala s absolutní hegemonií (nadvládou) po 1260 let. Toto období musí mít jasný
začátek a zakončení „smrtelnou ranou“. „… a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce.“ „A viděl jsem,
ano jedna z hlav jejich jako zbitá byla až na smrt…“ „… dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i
nad národem“ Zjevení 13:5, 3, 7.
5. Šelma pronásledovala křesťany 1260 let. „Dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je“ Zjevení 13:7.
6. Šelma se zcela zotaví ze „smrtelné rány“ a svět se poté bude podivovat, „ale rána její smrtelná uzdravena jest.
Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou.“ Zjevení 13:3.
7. Šelma má tajemné číslo 666, které určuje její úřad a jméno, „sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a
jestiť počet ten šest set šedesáte a šest“ Zjevení 13:18.
8. Šelma se rouhá Bohu, protože se prohlašuje za Boha a udìluje rozøešení (moc odpouštìt høíchy druhých).
9. Šelma vznesla další rouhaèské nároky, jednala zpùsobem, který byl výluènou výsadou Boha. „I dána jsou jí
ústa mluvící veliké vìci a rouhání“ Zjevení 13:5.
Milý ètenáøi, která historická moc odpovídá tìmto identifikaèním znakùm? Pro ty, kdo jsou v srdci upøímní, je
jen jedna odpovìï: øímskokatolická církev. Øímskokatolická církev je šelmou, pøed kterou nás Bùh ze své
lásky varuje. Úèelem tohoto èlánku není útoèit na øímské katolíky, ale odhalit pravdu o katolickém systému.
Nikdo se nemusí cítit uražen, ale spíše podpoøen pøi hledání faktù a jejich potvrzení.
11. Podpořte tento závěr historickými důkazy a fakty.
Vezměme každý identifikační znak a podívejme se, jak historie ukazuje výlučně na římskokatolickou církev.
1. Římskokatolická církev spojuje současně náboženskou a politickou moc:
Svatý Jan viděl toto spojení v prorocké vizi o čtvrtém a posledním království světa a popsal je jako „ženu sedící
na šelmě brunátné“ Zjevení 17:3.
Žena je v Bibli symbolem církve, „jakož žena zpronevěřuje se manželu svému, tak jste se zpronevěřili mně,
dome Izraelský, dí Hospodin.“ „Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži,Kristu“
Jeremiáš 3:20; 2. Korintským 11:2.
Navíc je šelma v proroctví jednomyslnì chápána jako národ. I v dnešním svìtì zastupují národy symboly šelem.
USA se oznaèuje jako orel, Rusko se pøirovnává k medvìdu a Èína nese obraz draka.
Pøed mnoha lety Bùh odhalil Danielovi všechny svìtové øíše až do konce svìta. Daniel ve své vizi vidìl, že
poslední šelma „rozdílná byla ode všech jiných“ Daniel 7:19. Ale èím je odlišná? Jak vyplývá z výše
uvedeného, podle Zjevení 17:3 bude mít tato šelma (národ) za vládkyni ženu (církev).
Existuje nìjaká dnešní církev a stát, která zároveò pùsobí jako globálnì uznávaná síla? Jedinou entitou na svìtì,
která toto naplòuje, je øímskokatolická církev.
Øímskokatolický papež je absolutním náboženským vùdcem pro miliardy stoupencù po celém svìtì.
„Římský papež jako Petrův nástupce je trvalým a viditelným zdrojem a základem jednoty biskupů a celého
společenství věřících.“ II. vatikánský koncil (1962–65)
„Každý duchovní musí uposlechnout papeže, i když nařídí něco zlého, neboť nikdo nesmí soudit papeže.“ papež
Inocenc III. (1198–1216)
Papež je souèasnì králem nezávislého národa mìsta Vatikánu. Vatikán je jasnì odlišený svrchovaný miniaturní
národ, i když v rámci Itálie. Papežský úøad je tedy jedineènou mocností spojující náboženskou a obèanskou
moc.
2. Římskokatolická církev nastoupila k moci v hustě obydlené části světa:
To dokonale ukazuje na římskokatolickou církev, která vyrostla mezi různými mocnostmi a národy Evropy.
3. Historie římskokatolické církve je plná klamu:
Informovaní katolíci ochotně potvrzují, že klam je způsob života papežů. Hans Kung, katolický kněz a teolog,
který byl poradcem druhého vatikánského koncilu (1962–1965), uvedl, že již v pátém století papežové
„rozhodně rozšiřovali svou moc zjevným klamem.“Katolická církev: stručná historie (Catholic Church: A
Short History v překladu Johna Bowdena), s. 61.
K nejlepším pøíkladùm se øadí Konstantinùv dar datovaný 30. bøezna 315, který øímskokatolická církev
zfalšovalas cílem rozšíøit svou sílu a moc. Pomocí tohoto falešného dokumentu papež Štìpán III. v osmém
století pøesvìdèil krále Frankù Pipina, že Konstantin daroval území Lombardie øímskokatolické církvi. To
vedlo Pipina k boji proti Lombardii a k uchvácení mìst pro papeže. V roce 1440 prokázal papežùv
spolupracovník Lorenzo Valla, že tento dokument byl zfalšován, ale jeden papež jako druhý jeho padìlání
nikdy nepøipustili ani nepøiznali. V baptisteriu øímské baziliky sv. Jana v Lateránu je nápis zvìèòující tento
zfalšovaný dokument.
Papež volá po novém světovém řádu:
„VATIKÁN (AP) – Papež Jan Pavel II. ve čtvrtek na nový rok přednesl obnovenou výzvu k… vytvoření
nového světového řádu založeného na respektování důstojnosti člověka a rovnosti národů.“ Čtvrtek 1. ledna 2004,
zveřejněno: 9:21 h EST (14:21 GMT)
„Velkým a převažujícím rysem celého antikristova systému – nového světového řádu – je očividný klam.
Architekti nového světového řádu se ve skutečnosti pyšní svými úmyslnými klamy, protože arogantně věří, že
velká většina světového obyvatelstva je příliš hloupá a líná, než aby věděla, co je pro ně nejlepší. Jen architekti
nového světového řádu vědí, co je nejlepší pro svět, a zjistili, že svých cílů mohou dosáhnout jen záměrným
klamáním chudých mas.“ Bill Cooper, „Behold A Pale Horse“ s.49
4. Římskokatolická církev nemilosrdně panovala 1260 let a měla absolutní nadvládu nad národy. Toto období
má zřetelný začátek a „smrtelnou ránu“ na konci:
Øímskokatolická církev dostala smrtelnou ránu roku 1798, kdy [papež Pius VI.] byl uvìznìn ve Francii na
pøíkaz Napoleona.
„Roku 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a nastolil světskou.“ Encyclopedia
Britannica, vydání z roku 1941
Když jsme jako konec proroctví stanovili rok 1798 a pøejdeme o 1260 zpátky, ocitneme se v roce 538. Má-li
papežský stolec tomuto urèujícímu znaku odpovídat, muselo dojít v roce 538 k dùležité události oznaèující
poèátek 1260letého období.
Historické důkazy ukazují, že roku 533 římský císař Justinián uznal církevní svrchovanost papeže jako „hlavy“
všech církví na východě i západě římské říše. Do roku 538, kdy se papežský stolec účinně osvobodil od
posledního árijského protivníka, Ostrogótů (kteří v té době ovládali Itálii), však papež jako vedoucí postava
západu nepovstal. Rok 538 vznikla scéna pro postupný, ale stálý vzestup nadvlády papežského stolce.
„Vigilius… nastoupil na papežský stolec (538) pod Belisariovou vojenskou ochranou.“ History of the Christian
Church, díl 3, s. 327
Jak papežský stolec posiloval svou moc, podrobil si nejen své stoupence, ale i vládce a krále Evropy. S tímto
cílem vydali papežové několik papežských bul pozvedávajících jejich moc nad evropskými králi:
„Papežský úřad znamená šlapat po králích a císařích.“ J.H. Ignaz Dollinger, The Pope and the Council,
(Londýn), s. 35
„Střezte se pak našeho hněvu a hromu naší pomsty, neboť Ježíš Kristus nás [papeže] vlastními slovy ustanovil
absolutními soudci všech lidí a sami králové podléhají naší moci.“ papež Mikuláš I. (858–867)
Papež Řehoř XI. v papežské bule z roku 1372 nazvané In Coena Domini vyhlásil papežskou nadvládu nad
celým křesťanským světem, světským i náboženským, a exkomunikoval všechny, kdo neuposlechli papeže a
neplatili jim daně. Papežská bula byla potvrzena následujícími papeži a roku 1568 papež Pius V. prohlásil, že
má zůstat věčným zákonem.
Praktickým projevem uvedeného tvrzení bylo jednání papeže Øehoøe VII. s králem a nìmeckým císaøem
Jindøichem IV. v roce 1077. Když se zdálo, že král nedbá papežovy moci, papež jej exkomunikoval a zbavil
trùnu. Jindøich se rozhodl usmíøit s papežem a pøekroèil Alpy uprostøed zimy, aby vyjádøil svou pokoru.
Když dospìl do papežova hradu, nechali Jindøicha èekat na povolení k setkání s papežem na vnìjším nádvoøí,
bosého a s nepokrytou hlavou a obleèeného v chudý šat. Král se musel tøi dny postit a zpovídat, než mu papež
dal odpuštìní.
Dnes papežský stolec nadále prosazuje tento nárok na svrchovanou moc nad světovými vůdci:
„Papeže nemůže nikdo soudit. Pouze papež má právo soudit… nejvyšší představitele států… Proti rozsudku
nebo rozhodnutí papeže není ani soudní, ani správní odvolání.“ Kodex kanonického práva (Zvon, 1994), Kán.
1404, 1405, 335
5. Římskokatolická církev během tohoto 1260letého období pronásledovala křesťany:
Během tohoto historického období (známého také jako středověk) si římskokatolická církev udržovala v Evropě
silnou nadvládu a každý občan musel být římským katolíkem. Cokoli, co neodpovídalo úplnému podřízení
papeži, podléhalo trestu mučením nebo smrti. To vedlo římskokatolický systém k tomu, že se stal jedním
z nejvíce perzekučních náboženství světa, jaká kdy byla známa, podle Vicars of Christ: the Dark Side of the
papacy od Petera de Rosy, s. 180
„Historie zaznamenává mučednictví přes sta milionů lidí, kteří se hlásili k jiné víře než k římské církvi.“ Brief
Bible Readings, s. 16
„Inkvizici musíme řadit… k nejtemnějším skvrnám na historii lidstva.“ Will Durant, The Story of
Civilization, díl 4, s. 78
„Žádný protestant s úplnou znalostí historie by nezpochybňoval, že římská církev prolila více nevinné krve
než kterákoli jiná instituce, jaká kdy existovala. Není možné si udělat úplnou představu o velikém počtu jejích
obětí a je téměř jisté, že naše představivost nemá tu moc dostatečně zobrazit jejich utrpení.“ W. E. H. Leeky,
History of the Rise and Influence of the Spirit of Rationalism in Europe, díl 2:32, vydání z roku 1910
V dílu 12 na stranì 266 Katolické encyklopedie nalezne ètenáø dlouhý èlánek popisující moc øímskokatolické
církve pøi trestání „heretikù“, kteøí se provinili jen tím, že byli vìrnými køesany, kteøí vìøili v Bibli.
6. Římskokatolická církev se plně zotaví ze své „smrtelné rány“ a celý svět poté bude žasnout:
Když papež Pius VI. zemřel roku 1799 v zajetí ve Francii, svět očekával konec římskokatolické církve. Bůh
nám však před 2000 lety řekl, že se šelma ze smrtelné rány zotaví. A takto New York Times podávají zprávu o
zhojení šelmy – papežské stolice:
„SMRTELNÁ RÁNA SE ZHOJILA: Řím, 7. června. – Od 11 hodin dnešního rána je na světě další suverénní
nezávislý stát. V tuto dobu si premiér Mussolini… vyměnil s kardinálem Gasparrim, papežským státním
tajemníkem, který zastupuje papeže Pia XI., ratifikace dohod podepsaných 11. února v Lateránském paláci.
Tímto jednoduchým aktem se zrodil suverénní vatikánský stát.“ New York Times, 7. července 1929
List San Francisco Chronicle informoval o „zotavení“ papežského úřadu takto:
„Mussolini a Gaspari (kardinál) podepisují historický pakt… Zhojení mnohaleté rány.“San Francisco
Chronicle, 7. července 1929
„Podivuje“ se dnes papežské stolici, jak Bible předpovídala?
„Nejlepším způsobem, jak uctít papeže Jana Pavla II., skutečně jednoho z velkých mužů, je brát jeho učení
vážně, naslouchat jeho slovům a uskutečnit jeho slova a učení zde v Americe. Tento úkol musíme
přijmout.“ prezident George W. Bush, 21. března 2001
„Papež Jan Pavel II. je jedním z největších morálních a duchovních vůdců tohoto století.“ Billy Graham
v listu Saturday Evening Post, leden-únor 1980
„Nesmírnì papeže Jana XXIII. obdivuji. Cítil jsem, že pøivedl na svìt novou éru.“ Billy Graham, Chicago
Tribune, 8. èervna 1963
„Papež Jan Pavel II. v Mexico City celebruje mši pod širým nebem ve španělštině pro více než milion lidí.“
New York Times, 25. ledna 1999
„Ve středu večer, kdy Svatý otec kráčel s viceprezidentem Gorem podél rozjezdové dráhy… aby nastoupil do
letounu „Shepherd I“ a vrátil se do Říma, lidé plakali, mávali kapesníky a volali „Jane Pavle II., milujeme
tě!“… Byla to krátká, ale velice dojemná a významná návštěva papeže v St. Louis.“ 28. ledna 1999
(EWTNews)
„Není pochyb, že Pavel VI. společně s Janem XXIII. a Janem Pavlem II. budou vzpomínáni jako tři velcí
papežové míru, průkopníci významného kroku katolické církve do nového věku.“ Robert Muller, bývalý
asistent generálního tajemníka OSN
7. Římskokatolická církev a tajemné číslo 666:
Oficiální titul papeže je „Vicarius Filii Dei“, což zní v překladu „zástupce syna Božího“. To potvrzuje
katolický list Our Sunday Visitor, který 18. dubna 1915 napsal: „Papežská mitra nese tento nápis: ‚Vicarius
Filii Dei‘.“ Vzhledem k tomu, že latinská písmena mají číselné hodnoty, stačí je jen sečíst a dojdeme k číslu
666.
8. Římskokatolická církev se rouhá, protože se prohlašuje za Boha a uděluje rozhřešení:
„Na této zemi zastáváme místo Boha Všemohoucího.“ papež Lev XIII. v encyklice ze dne 20. června 1894
„Papež je nejen jediným zástupcem Ježíše Krista, ale je Ježíšem Kristem, ukrytým pod závojem těla.“
Catholic National, červenec 1895
„Nejvyšším učitelem v církvi je však římský papež… [který] vyžaduje… úplné podřízení a poslušnost své
vůli… jako samotnému Bohu.“papež Lev XIII., velká encyklika, s. 193
„Zdá se, že papež Jan Pavel II. nyní vede univerzální církev ze svého místa na Kristově kříži.“ převzato
z článku „Auckland Bishop Says Pope Presides From the Cross“ AUCKLAND, New Zealand, 20. září 2004,
Zenit.org
„Není skutečně příliš říct, že s ohledem na božskost jejich úřadu jsou kněží zrovna tak bohy.“ papež Inocenc
III.
Římskokatolická církev vytvořila na zemi obrovský „trh“ pro jedinečný druh zboží, pro které není žádná
konkurence a poptávka je neuhasitelná. Prohlásila, že má právo prodávat hříšníkům Boží milost, jeho svobodný
akt odpuštění. Tato rouhavá velmoc si dodnes udržuje právo odpouštět hříchy.
„Tato soudní autorita bude vždy zahrnovat pravomoc odpouštět hříchy.“ Katolická encyklopedie, díl 12,
článek „Papež“, s. 265
„A sám Bůh je povinen se řídit úsudkem svého kněze a dát odpuštění či nikoli podle toho, zda odmítne dát
rozhřešení za předpokladu, že je kajícník k němu způsobilý.“ Dignity and Duties of the Priest, s. 27, New York:
Benziger Brothers, Printers to the Holy Apostolic See, 1888
9 Římskokatolická církev si činila další rouhavé nároky tím, že se chopila činů náležejících jen Bohu:
Zde jsou pøíklady rouhavých nárokù a uèení øímskokatolické církve:
„Kněz má moc klíčů nebo moc ochránit hříšné před peklem, učinit je hodny ráje a změnit je z otroků Satana na
děti Boží. A sám Bůh je povinen se řídit úsudkem svých kněží… Svrchovaný Pán světa jen následuje
služebníka tím, že v nebi potvrzuje vše, co ten druhý rozhoduje na zemi.“ Liguori, „Duties and Dignities of the
Priest“, s. 27, 28
„Takto kněz může být v určitém smyslu nazýván stvořitelem svého Stvořitele, neboť vyslovením požehnání
utváří Ježíše v eucharistii, dává mu posvátnou existenci a vytváří jej jako oběť, která má být nabídnuta věčnému
Otci… Moc kněze je mocí božské osoby, neboť transsubstanciace chleba vyžaduje stejnou moc jako stvoření
světa.“ svatý Bernardin Sienský
„Kněží jsou spasitelé světa.“ svatý Jeroným
Pokud jde o rouhaèské èiny, spáchala øímskokatolická církev nejrouhavìjší èin ze všech. Zmìnila samotný
zákon Boží – deset pøikázání. Opovážila se zcela zrušit druhé pøikázání, protože zavrhovalo její praktiky a
rituály. A ještì hùøe, zmìnila den svìcené ètvrtého pøikázání ze soboty na nedìli. To udìlala, pøestože Bùh dal
Adamovi tento vìèný pøíkaz k tvoøení a potvrdil nám „nepoškvrním smlouvy své, a toho, co vyšlo z úst
mých, nezmìním“ Žalmy 89:35.
Deset pøikázání je jedinou èástí Bible, kterou Boží hlas pronesl za pøítomnosti shromáždìní. Aby zajistil, že
Mojžíšovi neunikne ani písmeno, je Bùh zapsal vlastním prstem a pøedal je Mojžíšovi. „Ta slova [deset
pøikázání] mluvil Hospodin ke všemu shromáždìní… a nepøidal [nic více,] a napsal je na dvou dskách
kamenných…“ Deuteronomium 5:22.
Kristus dále zdůrazňoval neměnnost deseti přikázání, když řekl, „snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli
v zákoně jednomu tytlíku zahynouti“ Lukáš 16:17. Slunce svítící na nebesích a pevná zem na které přebýváte,
jsou Božími svědky, že jeho zákon je neměnný a věčný. Přestože mohou pominout, boží pravidla přetrvají.
Kristus dále potvrdil:„Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale
naplniti. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík
nepomine z zákona, až se všecky věci stanou“ Matouš 5:17, 18.
Katolická církev se nestydí, že změnila den víry. Ve skutečnosti je na to hrdá a považuje to za „znamení“ moci
a svrchovanosti nad ostatními církvemi a náboženstvími.
„Sobota, nejlépe známý den zákona, byla změněna na Boží den. K těmto a ostatním změnám nedošlo kvůli pokynům přijatým od Krista (protože on sám říká,
nepřišel jsem zrušit zákon, nýbrž naplnit), ale kvůli moci církve.“
arcibiskup z Rheggia, kázání dne 18.1.1562, Mansi XXIII, s. 526
„Neděle je katolickou institucí a její nárok na posvátnost může obhájit jen katolická autorita… Ve Svatém písmu od začátku do konce nenajdeme jediný
text, který by ospravedlňoval přesun každotýdenní veřejné bohoslužby z posledního na první den týdne.“ Catholic
Press, Sidney, 25.8.1900
„Nikde v Bibli se neříká, že den bohoslužby by se měl změnit ze soboty na neděli. Faktem je, že církev
existovala několik století předtím, než byla Bible dána světu. Církev vytvořila Bibli, Bible neutvořila církev.“
Things Catholics Are Asked About, od Martina J. Scotta, 1927, s. 136
„Světíme neděli namísto soboty, protože katolická církev přesunula svátost ze soboty na neděli na
Laodicejském koncilu roku 364.“ The Converts Catechism of Catholic Doctrine od P. Geiermanna, práce papeže
Pia X., dne 25.1.1910
Podle římskokatolické církve je neděle zřetelnou a významnou známkou její autority.
„Neděle je naší znamením autority. Církev stojí nad Biblí a tento přesun svěcení soboty je důkazem této
skutečnosti.“ The Catholic Record, London, Ontario, 1. září 1923
„Svěcení neděle u protestantů představuje hold, který paradoxně vzdávají autoritě (katolické) církve.“ Plain
Talk About the Protestantism of Today, Monsignor Segur, s. 213
„Protestantská mysl si patrně neuvědomuje, že… dodržováním neděle… akceptují autoritu mluvčího církve,
papeže.“ katolický týdeník Our Sunday Visitor, 5. února 1950
„Katolická církev samozřejmě prohlašuje, že tato změna byla jejím činem… znamením její církevní moci a
autority v náboženských otázkách.“ úřad kardinála Gibbonse prostřednictvím kancléře C. F. Thomase, 11.
listopadu 1895
Z ohromné váhy důkazů můžeme vyvodit přesvědčivý závěr, že šelmou ze Zjevení 13 a 14 je římskokatolická
církev a že jejím znamením (znamením šelmy) je svěcení neděle.
Proè je tato známka tak dùležitá? Podepsali jste nìkdy dokument, abyste jej potvrdili nebo stvrdili jeho
autentiènost? Pøipojili jste nìkdy k nìèemu stvrzující znaèku? Je to povinné za každé vlády. Potvrzená je
pravost jen podepsaného dokumentu. Vládní deklarace musí vždy nést úøední znaèku nebo razítko. Jaké jsou
rysy vládních znaèek nebo razítek? Úøední razítko nebo podpis musí zahrnovat tøi znaky:
1.
Jméno úředníka
2.
Titul úředníka
3.
Území nebo působnost jeho autority
Pokud například prezident Spojených států podepíše návrh zákona, musí jej podepsat: George Washington
(jméno), Prezident (titul) Spojených států amerických (území). Má-li být dokument úřední nebo právoplatný,
musí být vždy podepsán.
Když se díváme na všemohoucího Stvořitele, poznáme, že má nebeské království. A dokumentem obsahujícím
zákon jeho království je deset přikázání. Když se do nich podíváme přímo doprostřed, najdeme tam znamení
živoucího Boha! „Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře…“ Exodus 20:11.
Všimněte si tří typických znaků:
1. Jméno: HOSPODIN („Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé.“ Izaiáš 42:8)
2. Titul: STVOŘITEL („HOSPODIN učinil“)
3. Území: NEBE A ZEMĚ („nebe a zemi”)
Je jasné, že na pøíkazu svìtit sobotu v Božím zákonì je zøetelné znamení Stvoøitele. Je to pøiznání jeho autority
jako Stvoøitele. Když dodržujeme jeho sobotu, vyjadøujeme tím, že jej uznáváme za svého Stvoøitele.
V sobotu máme pøíležitost uctít Boha jako svého Stvoøitele. Když budeme svìtit den vybraný Pánem,
vyhlásíme tím celému svìtu, že Stvoøitelem vesmíru je náš Bùh! Ïábel, „Lucifer“ útoèí na sobotu, protože chce
být uctíván jako nejvyšší – „budu rovný Nejvyššímu“ Izaiáš 14:14. Stvoøitel požaduje na svatou sobotu vaši
bohoslužbu a satan, který se snaží být jako Stvoøitel, chce, abyste svìtili jeho nedìli. Co si zvolíte?
„Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš“
Ezechiel 20:20.
Rozpoznání obrazu šelmy
12. Co je potom obraz šelmy, před jehož uctíváním nás Bůh varuje?
Chceme-li poznat obraz šelmy, musíme nejprve identifikovat šelmu se dvìma rohy, která pomáhá utváøet obraz
šelmy:
„Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné Beránkovým, ale mluvila jako
drak. 12 Kteráž všecku moc první té šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají
na ní, klaněji se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla…14… říkající obyvatelům země, aby
udělali obraz té šelmě, kteráž měla ránu od meče, ale ožila zase. 15 I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu
šelmy, aby i mluvil obraz té šelmy, a [aby] to způsobila, kteřížkoli nekláněli by se obrazu té šelmy, aby byli
zmordováni. 16 A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v službu
podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, 17 A aby žádný nemohl kupovati ani
prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího.“ Zjevení 13:11–12, 14–17.
Šelma se dvěma rohy má následující identifikační znaky:
1. Tato šelma vznikla kolem doby, kdy byla papežskému stolci zasazena smrtelná rána roku 1798 – „jinou
šelmu vystupující“ Zjevení 13:11.
2. Tato šelma vyvstala ze země, oproti první šelmě, která se vynořila z moře. Jestliže „moře“ představuje
mnoho lidí a národů, pak „země“ představuje řídce obydlenou oblast. Tento národ proto zahájí vzestup v oblasti
s málo obyvateli.
3. Tato šelma má dva rohy jako beránek. Podle Bible roh představuje moc. „… rohy… měl, a tu skryta byla síla
jeho“ Abakuk 3:4. Tento národ tedy má dvě samostatné vzájemně odlišné síly. Beránek je symbol Krista; proto
můžeme vyvodit, že tento národ byl založen na čistých a vznešených křesťanských principech.
4. Tato šelma však mluví jako drak; národ „mluví“ prostřednictvím své legislativní a soudní moci. „Rohy jako
beránek“ a hlas „jako drak“ vyjadřují nápadný kontrast mezi mírumilovnými profesemi a praktikami tohoto
národa.
Milý čtenáři, opět se ptáme, který národ těmto poznávacím znakům odpovídá? Není jiná odpověď: Spojené
státy americké.
1. USA vznikly kolem roku 1798: Jen jediný národ vznikl v době, kdy papežský stolec ztratil v roce 1798 moc.
Toto proroctví ukazuje přímo na Spojené státy. Podle Ústavy byly v roce 1787 USA uspořádány jako federální
republika.
2. USA vznikly na řídce obydleném území: USA nevyrostly ve Starém světě přecpaném a hemžícím se lidmi,
ale v Novém světě, který měl relativně málo obyvatel.
3. USA měly dvě oddělené síly založené na křesťanských principech: USA mají jedinečnou formu vlády,
kde církev a stát požívají svobody garantované Ústavou. Vládní systém USA je skutečně republika (království
bez krále) a je protestantský (církev bez papeže), přičemž obě síly jsou zcela odděleny. Beránčí vlastnosti také
učinily z USA útočiště pronásledovaných a utlačovaných z mnoha národů.
„Stvoøitel požaduje na svatou sobotu vaši bohoslužbu a satan, který chce být jako
Stvoøitel, chce, abyste svìtili jeho nedìli. Co si zvolíte?“
4. USA mluví jako drak: Základní zákon USA napsaný v ústavě zaručuje individuální svobodu svědomí. Nic
není dražší ani podstatnější. USA však již začaly popírat a brzy plně popřou každý princip své ústavy. Větší
význam tomuto posunu dává skutečnost, že hlavním předmětem je vynucování dodržování neděle.
Takový èin bude v pøímém kontrastu s principy vlády, duchem jejích svobodných institucí, Deklarací
nezávislosti a Ústavou. Ústava stanoví, že „Kongres nevytvoøí žádný zákon respektující ustavení nìkterého
náboženství nebo zakazující jeho svobodné vyznávání“ a že „jako kvalifikace do jakéhokoli úøadu veøejné
dùvìry ve Spojených státech nebude považována žádná náboženská zkouška.“
Nestálost takového jednání není větší, než dokládá symbol. Je to šelma s rohy jako beránek – povoláním čistá a
neškodná – která mluví jako drak. Pouhé sledování zpráv a nedávné minulosti vám potvrdí tento biblický popis.
„A já silně podporuji iniciativu založenou na víře, kterou navrhujeme, protože nevěřím, že by porušovala linii
mezi oddělením církve a státu, a věřím, že učiní Ameriku lepším místem.“ George W. Bush se zmateně
odkazuje na zakládací klauzuli, citováno z Conrad Goeringer, AANEWS #889 (28 února 2001) z American
Atheists. Toto prohlášení útočí na ústavní Listinu základních práv, která zakazuje naší vládě „respektovat
ustavení náboženství“.
„Naší prioritou je naše víra.“
George W. Bush, Greensboro, Severní Karolína, říjen. 10, 2000, citováno z díla Jacob Weinberg: „The
Complete Bushisms“
„Základní zprávou šířenou novou administrativou je, že Amerika George W. Bushe je křesťanským národem a
že nekřesťané jsou vítáni, pokud souhlasí s přijetím svého statutu jako tolerované menšiny a nikoli jako plně
rovnoprávných občanů.“ Alan M. Dershowitz v „Bush Starts Off by Defying the Constitution“, Los Angeles
Times, 24. ledna 2001
Proroctví, které má být brzy naplněno
13. Je jasné, že dvourohou šelmou jsou USA. Jaký je vztah mezi USA a obrazem šelmy?
Pøestože byly USA založeny na principech protikladných papežskému úøadu, dnes mùžeme pozorovat, jak
USA a Vatikán spoleènì úžeji spolupracují na posilování svého vlivu. Bible nám øíká, že jednoho dne v nepøíliš
vzdálené budoucnosti USA ustanoví zákon požadující, aby obèané a pak celý svìt uctívali první šelmu,
papeže. „Kteráž [USA] všecku moc té první šelmy [papeže] provozuje pøed tváøí její; a pùsobí to, že zemì
[USA, pak globálnì] i ti, kteøíž pøebývají na ní, klanìji se šelmì té první [svìtí papežskou nedìli], jejížto rána
smrtelná [1798] uzdravena byla [1929]… øíkající obyvatelùm zemì, aby udìlali obraz té šelmì [kopírování
papežské stolice, když využila obèanské moci k prosazení náboženského dogmatu], kteráž mìla ránu od meèe,
ale ožila zase.“ Zjevení 13:12, 14.
USA brzy odvrhnou svou náboženskou svobodu, aby vynutily svìcení nedìle (znamení šelmy). To znamená, že
protestantské církve budou øídit vládu tak, aby uskuteènila jejich program. Až k tomu dojde, utvoøí USA
sjednocením církve se státem obraz øímskokatolické církve. USA budou mluvit „jako drak“ a vykonávat
„veškerou její [první šelmy] moc“ Zjevení 13:11, 12; budou mít stejného ducha intolerance a perzekuce, jaký
projevila první šelma, papežská stolice.
Náboženská svoboda je tedy ztracena, nevyhnutelné bude pronásledování nesouhlasících menšin a zopakuje se
náboženská intolerance středověku: „I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy [zavedení neděle], aby
i mluvil obraz té šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu té šelmy [svěcením soboty místo
neděle], aby byli zmordováni. A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i
v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, A aby žádný nemohl kupovati
ani prodávati, než ten, kdož má znamení [těm, kdo světí pravou sobotu, bude zakázáno kupovat a prodávat]
aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího…“ Zjevení 13:15–17
Někteří budou mít znamení „na čelích“, protože „věřili lži“ 2. Tesalonickým 2:11. Ostatní, přestože nebudou
přesvědčeni, že neděle je pravým dnem odpočinku, se podřídí, aby si zachránili život a dostanou tak cejch „na
pravou ruku“, který je symbolem práce.
14. Pokud je to pravda, musí existovat důkaz, že papežský úřad v současnosti usiluje o
svěcení neděle v USA a že protestanti v USA (historičtí nepřátelé Říma) změnili postoj a
vyjadřují připravenost spolupracovat na zavádění nedělních zákonů. Existuje takový
důkaz?
Vìtšina protestantù je dnes naklonìna papeži a to papežský úøad povzbudilo v agresivním usilování o uzákonìní
dodržování nedìle:
„Všichni Američané by měli žádat prezidenta a Kongres o federální zákon – v případě potřeby ústavní
dodatek – kterým se znovu ustaví (falešná) neděle jako národní den odpočinku.“ CATHOLIC TWIN
CIRCLE, 25. srpna 1985, článek „Sacking Sunday“
„V této věci můj předchůdce papež Lev XIII. hovořil o nedělním odpočinku jako o právu pracovníka, který
musí garantovat stát.“ papež Jan Pavel II. – DIES DOMINI, 31. května 1998
„Køesané… tedy pøirozenì usilují o zajištìní, aby obèanskoprávní legislativa respektovala jejich povinnost
svìtit nedìli. Jsou v každém pøípadì zavázáni svìdomím zajistit svùj nedìlní odpoèinek zpùsobem, který jim
umožòuje zúèastnit se eucharistie, zdržovat se práce a èinností, které nejsou v souladu se svìcením Božího
dne…“ papež Jan Pavel II. – DIES DOMINI, 31. kvìtna 1998
„… se křesťané [všude] mají zasazovat o to, aby neděle a zasvěcené církevní svátky byly zákonem uznány
jako dny pracovního klidu.“ Katechismus katolické církve, 2001, paragraf 2188
Většina protestantských vůdců v USA je připravena ve vztahu ke katolíkům zakopat válečnou sekyru:
„Hlavy amerických protestantských a východních ortodoxních církví, kteøí se v pátek setkali s papežem
Janem Pavlem II., uvítali svou první široce reprezentativní diskuzi jako milník na cestì k vìtší jednotnosti…
Reverend Donald Jones ze Sjednocené církve metodistické a pøedseda katedry náboženských studií
Jihokarolínské univerzity ji nazval „nejvýznamnìjším ekumenickým setkáním století“. Reverend Paul A. Crow
Jr. z Indianapolisu, ekumenický úøedník Køesanské církve (Uèedníci Kristovi), ji nazval „novým dnem
ekumenismu“ zahajujícím budoucnost, ve které‚ nás Bùh spojuje.“ Montgomery Advertiser, 12. záøí 1987
Billy Graham: „Zjistil jsem, že má víra je v zásadě stejná jako víra ortodoxních římských katolíků.“ McCall,
leden 1978. Nazval také Jana Pavla II.: „Největší náboženský vůdce moderního světa.“ Saturday Evening Post,
leden-únor 1980
Paul Crouch: „Vymycuji slovo protestant i ze svého slovníku… Proti ničemu neprotestuji… [je] čas, aby se
katolíci a nekatolíci sešli jako jeden v duchu i v Bohu.“ Program „Chvalme Boha“, Trinity Broadcasting
Network, 17. října 1989
Robert Schuller: „Je èas, aby protestanti pøišli k pastýøi [papež] a øekli: „Co musíme udìlat, abychom pøišli
domù?“ Los Angeles Herald Examiner, 19. záøí 1987, náboženská stránka
David Wells: „Pokud se má katolická víra stát v budoucnosti katoličtější, což očekávám za současného papeže,
budou pak teologické rozdíly ostřejší, ale naše spojenectví s katolíky proti světské kultuře bude možné
prohloubit. Pokud jde o mne, jsem připraven na tento kompromis.“ Eternity Magazine, září 1987
J. L. Packer: „Protestantské a katolické charismatické učení křesťanského života je ve všech svých záměrech a
účelech totožné. Není to snad významné pro křesťanskou budoucnost?“ J. I. Packer, Christianity Today, 22.
června 1992
Neal C. Wilson: „Přestože je pravda, že v historiicírkve Adventistů sedmého dne bylo období, kdy tato
denominace přijala výrazně protiřímskokatolický názor… tento postoj… se nyní octl na historickém
smetišti, pokud jde o církev Adventistů sedmého dne.“ Neal C. Wilson, bývalý předseda generální konference
Adventistů sedmého dne, 1974
Jak se vyhnout znamení šelmy
15. Jak se mohu vyhnout přijetí znamení šelmy?
Toto je nejvýznamnìjší otázka. Bùh nás ve své nekoneèné lásce varoval pøed uctíváním šelmy a pøijetím jejího
znamení. Ten, kdo znamení šelmy pøijme, „bude píti víno hnìvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hnìvu
jeho[bez milosti]; a trápen bude ohnìm a sirou… kteøíž se klanìjí šelmì [uctívá papeže svìcením nedìle] a
obrazu jejímu [USA prosazující svìcení nedìle], a jestliže kdo pøijme znamení jména jejího“ Zjevení 14:10, 11.
Jsou to velice závažná Boží slova. Jeho hnìv odpovídá pøestupku. Uctíváním nedìle zavedené satanem
prostøednictvím papeže se pøipravujete k pøijetí znamení šelmy. Satan chce oklamat co nejvíce lidí a
pøivést je k svìcení tohoto podvrženého dne. Aby svùj klam pøivedl k dokonalosti, zvolil si nedìli, den Kristova
zmrtvýchvstání, protože vìdìl, že vìtšina lidí uvìøí, že svìcení nedìle je vhodnìjší než sobota, protože se tak uctí
zmrtvýchvstání Krista. Jedinou cestou, jak nepøijmout znamení šelmy, je však odmítnout svìcení dne, který Bùh
nezvolil. Jediným dnem, který Bùh ustanovil jako svatý, je sobotní den odpoèinku, a jeho svìcením získáte
„peèet Boha živého“ Zjevení 7:2.
Chcete-li uctít smrt a zmrtvýchvstání Krista, Bible vám výslovnì øíká, že tak uèiníte køtem (úplným
ponoøením). Viz Øímanùm 6:3–5. Vstoupením do vody (pohøbením) uznáváte jeho smrt. Vystoupením z vody
(vynoøením) uznáváte jeho zmrtvýchvstání.
16. A co miliardy křesťanů, kteří v minulosti světili neděli místo soboty – přijali
nevědomky znamení šelmy? A co dnešní křesťané, kteří si upřímně myslí, že neděle je
biblickým dnem odpočinku?
Vìtšina køesanù minulých generací svìtila nedìli, protože se domnívala, že svìtí biblický den odpoèinku, a
dnes jsou v každé církvi vèetnì øímskokatolické církve praví køesané, kteøí vìøí, že nedìle je Božím dnem.
Nikdo z nich není odpovìdný za své chyby, protože jim nebylo dáno svìtlo. Bùh totiž v dobách naší nevìdomosti
„pøimhouøí oko“. Viz Skutky 17:30. Jsme souzeni ve svìtle pøíležitostí, které jsme dostali. Pokud však bude
celosvìtovì prosazeno uzákonìní nedìle, bude tato vìc jasná všem a pak každý, kdo pøekroèí pøíkaz Boží,
protože uposlechne zásadu, za níž nestojí vyšší autorita než Øím, pøijme znamení šelmy.
Každá osoba bude brzy èelit této zkoušce vìèným soupeøením o zachování Božích pøikázání nebo papežského
úøadu. Kde budete stát?
Žádný prostor pro neutralitu
17. Proč mě to má zajímat, proč nemám nechat řešení na nábožensky založených lidech?
Vážné Boží varování ve Zjevení 14 nenechává žádný prostor pro lhostejnost. Ježíš řekl, „Kdož není se mnou,
proti mně jest“ Lukáš 11:23. Bůh všechny lidi počítá jako stoupence pravdy nebo proti ní. Toto varování nedělá
žádné rozdíly mezi osobami, třídami, podmínkami nebo náboženstvím. Je určeno celému lidstvu.
K tomu, abychom se dostali pod nadvládu království temnoty, není nutné si je vědomě zvolit. Stačí jen, když
zanedbáme své spojenectví s královstvím světla. Nic, co se týká věčného blaha duší, by nemělo být nahlíženo
lhostejně. Bůh si oškliví lhostejnost v náboženských věcech.
Co musím udělat?
Vzhledem k tomu, že neutralita je pro Boha nepřijatelná, musíme vědět, že přijetí znamení šelmy se vyhneme
svěcením soboty, i kdyby byla neděle nařízena zákonem pod trestem smrti.
18. Prakticky vzato, co musí být můj první krok poté, kdy jsem akceptoval vše výše
uvedené?
Bùh je velmi dychtivý vstoupit s vámi do vážného vztahu. Chce vlastnì, abyste se stali jeho synem nebo dcerou.
Pomyslete na to, jakou výsadou je být synem nebo dcerou Krále králù, Pána pánù. Tato pravá pøíležitost je vám
dána, protože on dychtivì èeká, aby vám udìlil tuto poctu z nejvyšších. Jeho slovo k vám však je, „Netáhnìte jha
s nevìøícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování svìtla s temnostmi? 15 A jaké
srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl vìrnému s nevìrným? 16 A jaké spolèení chrámu Božího s modlami?
Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž povìdìl Bùh: Pøebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich
Bohem, a oni budou mým lidem. 17 A protož vyjdìtež z prostøedku jejich, a oddìlte se, praví Pán; a neèistého
se nedotýkejte, a já pøijmu vás. 18 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán
všemohoucí. 7:1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, oèišujmež se od všeliké poškvrny tìla i ducha,
konajíce posvìcení v bázni Boží“ 2. Korintským 6:14–18; 7:1.
Dùležitá pasáž Bible obsahuje následující principy:
1. Bùh nedovoluje jakékoli smìšování pravdy s omylem (i když to je z 99% pravda). Jen satan smìšuje pravdu
s omylem, aby co nejvíce posílil svùj klam. Jakýkoli náboženský systém zahrnující omyly (jako je nedìle
coby den Pánì) spoleènì s pravdou nepochází od Boha. Nebo „jaké obcování svìtla s temnostmi?“ „Bùh jest
svìtlo, a tmy v nìm nižádné není“ 2. Korintským 6:14; Jan 1:5. Pravda je 100 % pravdou, nebo to není pravda.
Pro uèení nebo tradice vytvoøené èlovìkem není místo.
„Oddělení je prvním praktickým krokem, který můžete učinit, abyste se stali Božím
dítětem“
2. Povinnost osoby usilující o harmonii s Bohem neznamená být èlenem jakéhokoli církevního náboženského
systému vystavìného na satanovì základì: smìsici pravdy a omylu. Toto oddìlení pøedstavuje první praktický
krok, který mùžete uèinit, abyste se stali Božím dítìtem a mohli se radovat s ním, vaším milujícím Otcem.
Když se oddìlíme, mùžeme se stát Božími syny a dcerami. Protože jsme projevili porozumìní, že na svìtì
existují jen dva náboženské systémy: Boží a satanùv, a proto jsme se vìdomì rozhodli pøervat jakékoli spojení,
které nás pojí s náboženským systémem založeným satanem.
3. Protože ví, že když opustíte satanùv náboženský systém, ztratíte pøátele, rodinu, vliv, práci atd… Bùh vás
ujišuje: „Já jsem Hospodin.“ To znamená, že vám vynahradí vše, co jste ztratili. Ježíš vám slibuje: „…
žádného není, ješto by opustil dùm, neb bratøí, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb
rolí pro mne a pro evangelium, Aby nevzal stokrát tolik nyní v èasu tomto domù a bratrù a sester a matek a
dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím vìku život vìèný“ Marek 10:29, 30.
4. Poté, co vyjdeme ze satanových náboženských systémù, nás Pán mùže vést skrze Svatého ducha k našemu
oèištìní a chránit nás pøed høíchem, aby komunikace mezi Bohem a èlovìkem mohla být otevøená. Bùh však
touží, abychom jej poslouchali a sloužili mu, nikoli z donucení, ale dobrovolnì. Láska k Bohu z dùvodu
vdìènosti, protože on toto usmíøení umožnil, je samotným základem náboženství. Zapojit se do jeho služby jen
s touhou po odmìnì nebo strachem z trestu nepovede k nièemu.
Usmíření s Bohem
19. Co je „usmíření s Bohem“ a proč je potřebujeme?
Když Bùh stvoøil Adama a Evu, byli dokonalí svou povahou i svými sklony a žili v poslušnosti Božího zákona.
Aby bylo pro nì pøirozené jej poslouchat, Bùh do jejich srdcí vtiskl deset pøikázání. Také jim vyjevil, že
porušení jeho zákona se trestá smrtí. „Nebo odplata za høích jest smrt“ Øímanùm 6:23. Všechny vlády vyžadují
jasné zákony a jasnì definované tresty za porušení tìchto zákonù. Pøedstavte si stav svìta, budou-li tresty
odpuštìny. Žili bychom bezpeènì v místì, kde narušitelé zákona nepodléhají trestu?
Bùh vyjevil svùj zákon Adamovi a Evì a zajistil, aby jej mohli pøirozenì dodržovat tím, že jej vtiskl do jejich
srdcí. Neodòal jejich svobodu volby. Bùh mohl stvoøit èlovìka bez síly pøekroèit svùj zákon, ale v takovém
pøípadì by èlovìk nebyl svobodným morálním èinitelem, ale pouhým automatem. Bez svobody volby by jeho
dodržování nebylo dobrovolné, ale vynucené.
Adam a Eva si bohužel zvolili neuposlechnout Boha, a hřích tak vytvořil bariéru mezi člověkem a Bohem. Za
překročení Božího zákona byli potrestáni tím, že propadli smrti. Museli zemřít. Navíc jejich čistá náchylnost
poslouchat Boha byla zkažena, když se rozhodli neuposlechnout jeho zákon. Jejich srdce nyní získala opačnou a
silnější tendenci neuposlechnout.
Co mìl náš milující Bùh tváøí v tváø provinìní Adama a Evy udìlat? Nechat je oba zemøít pro jejich provinìní
vùèi jeho zákonu? Opouštìjí milující lidští rodièe své dìti poté, co je tyto neuposlechnou? Nebo hùøe, odejmul
by jim trest za prohøešek, aby se jim pøizpùsobil? Mùže vláda, pozemská èi božská, trvat a vzkvétat bez dobøe
definovaných trestù? Urèitì ne.
Zkrátka øeèeno, pokud by Adam a Eva mìli za svùj prohøešek zaplatit sami, znamenalo by to konec lidské rasy.
Nebo pokud by Bùh stvoøil znovu nového Adama a Evu, nebyla by žádná záruka, že by si jako jejich
pøedchùdci nezvolili neposlušnost, a celý proces by se opakoval znovu. Je zjevné, že muselo být vymyšleno
vnìjší øešení (mimo øíši høíšníkù). Bùh tento plán pøipravil dlouho pøedtím, než jej bylo zapotøebí.
Bible øíká, že je „tajemství skryté od vìkù a národù, nyní pak zjevené svatým jeho“ Koloským 1:26. Boží plán
zahrnoval øešení, jak pøivést lidskou rasu zpìt do harmonie s Bohem bez podrývání jeho zákona nebo vlády,
protože jako Bùh nenávidí høích, miluje høíšníka.
Toto øešení znamenalo, že nìkdo další nevinný musí zaplatit trest smrti, tedy že smrt bude náležet høíšníkùm.
Svou smrtí se høíšník, který vìøil, smíøí s Bohem, jako by nikdy nezhøešil, a Boží spravedlnost a láska k lidské
rase nikdy nebudou ve vzájemném rozporu. Bez splacení tohoto trestu by nikdy nebylo smíøení mezi èlovìkem
a Bohem. A smíøení je nezbytné pro harmonii s Bohem a vìèný život s ním v nebi.
Navíc tato jiná osoba, která musela zemøít jménem høíšníkù, musela èlovìku ukázat, jak žít na zemi bez høíchu,
aby mohlo existovat trvalé smíøení s Bohem. Jaký je tedy smysl usmíøení následovaného sklouznutím zpìt do
høíchu a potøebou dalšího smíøení? Je zjevné, že Boží plán zahrnoval zpùsob, jak dát èlovìku sílu k životu,
v nìmž zvítìzí nad høíchem! Pøestože tedy Adam prohøeškem proti Božímu zákonu ztratil ráj, poslušností
Božímu zákonu a vírou v odèiòující krev jeho vnìjší osoby lze ráje znovu nabýt.
20. Chci se smířit s Bohem; chci ve svém životě překonat hřích. Co mám udělat nejdříve?
Musíte si zapamatovat dvì dùležité vìci. Za prvé, že pyšné srdce usiluje o spasení, ale vaše právo na nebe a vaše
zpùsobilost ke smíøení závisí na spravedlnosti jeho vnìjší osoby. Za druhé, Bùh nemùže udìlat nic pro vaše
smíøení, dokud se, vìdomi si své slabosti a zbaveni veškeré sobìstaènosti, sami neodevzdáte Božímu øízení.
Vaše otázka však znamená, že si svùj høích již uvìdomujete. Nejste sami se sebou spokojeni. Prvním krokem,
který musí uèinit všichni, kdo se vrací k Bohu, je pokání. „Protož èiòte pokání, a obrate se, aby byli shlazeni
høíchové vaši“ Skutky 3:19. Èasto se trápíme, protože naše zlé skutky pøinášejí nepøíjemné následky nám
samotným, ale to není pokání. Pravé pokání je více než lítost nad høíchem. Je to rozhodné odvrácení od zla.
Žádné pokání není skuteèné, pokud nevede k polepšení. Mùže se však èlovìk sám kát? Ne víc, než by si mohl
udìlit odpuštìní nebo smýt své høíchy. Pokání není o nic ménì darem od Boha, jako je odpuštìní, a nelze je zažít,
není-li dáno duši.
Když se srdce stane zcela kajícným pod vlivem Božího Ducha, hříšník začne rozpoznávat posvátnost svatého
Božího zákona. Přijde touha žít čistý a svatý život a být trvale v míru s Bohem. Když se denně snažíme kráčet
blíže Bohu, „… přiblížíť se k vám“ a naše povahy budou jeho odrážet stále více, když budeme kvůli svým
starým hříšným skutkům: „na každý den umírat“. Jakub 4:8; 1. Korintským 15:31.
Vítězství nad hříchem skrze Krista
21. Rozveďte více identitu této vnější osoby; je skutečně možné skrze něj dosáhnout
vítězství nad hříchem, pokud žijeme na zemi?
Byla jen jediná osoba, která mohla toto poslání úspěšně naplnit. Touto osobou nebyl nikdo jiný než Syn Boží.
Proč byl Syn Boží jedinou osobou způsobilou k tomuto poslání? Protože Syn je Stvořitelem všech věcí, „Kterýž
jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.“ A Syn má všechny rysy a schopnosti Boha, protože
je „obraz osoby jeho“. Kristus žije v sobě, který je více než shodný s životem všech lidí, kteří se kdy narodí a
budou potřebovat jeho zástupnou smrt. Jeho oběť tedy naplní Boží spravedlnost pro všechny hříšníky, kteří
přijmou jeho zástupnou smrt, a ukazuje jeho milosrdenství a lásku. V Synovi „Milosrdenství a víra potkají se
spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.“ Protože je roven Bohu, je Syn skutečně jedinou osobou, která
mohla člověku vyjevit krásné vlastnosti Boha a smířit člověka s Bohem. Koloským 1:15, 16; Židům 1:3; Žalmy
85:11.
Aby k tomu však mohlo dojít a aby byla naplnìna Boží spravedlnost, musel Syn na sebe vzít naši padlou lidskou
povahu s jejím sklonem ke zlu. „Nebo nikoli nepøijal andìlù, ale símì Abrahamovo pøijal.“ Jen takovým
krokem mùžeme Syna èestnì následovat jako svùj dokonalý pøíklad. „… pozùstaviv pøíklad, abyste následovali
šlépìjí jeho. Kterýž høíchu neuèinil…“ Na jedné stranì se svou božskou povahou dotýká Boha a na druhé stranì
svou lidskostí se dotýká èlovìka. Nikdo jiný než Syn nám tedy nemohl dát tento vzácný dar smíøení. „Ponìvadž
tedy dítky úèastnost mají tìla a krve, i on [Syn] též podobnì úèasten jest jich…“ „… Nebo Bùh byl v Kristu,
v mír uvodì svìt s sebou…“ „Ponìvadž byvše nepøátelé, smíøeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho…“ Kristus
na sebe vzal naši lidskou povahu se vší její slabostí, avšak žil život bez høíchu. Kristus touží nám dát sílu
k tomuto životu vítìzícímu nad høíchem. Židùm 2:16;1. Petrùv 2:21, 22; Židùm 2:14; 2. Korintským 5:19;
Øímanùm 5:10.
Boží ideál pro jeho děti je vyšší, než může nejvyšší lidská myšlenka dosáhnout. „Buďtež vy tedy dokonalí, jako
i Otec váš…“ „Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte.“ „Abyste byli
bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného…“ „Pokoje následujte
se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.“ Všechny jeho výzvy jsou zároveň umožněním. Bůh
neklade žádný požadavek, aniž by umožnil jeho splnění. Matouš 5:48; 1. Petrův 1:15; Filipským 2:15; Židům
12:14.
„Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ –
Matouš 5:48
Nikdo nemusí selhat v úsilí o dokonalost køesanské povahy. Kristova obì umožnila, aby každý vìøící v míøe
více než vrchovaté dostal vše, co je potøeba k dosažení tohoto vytouženého cíle. Bùh nás volá, abychom dosáhli
standardu dokonalosti, a klade pøed nás pøíklad Kristova charakteru. Ve své lidskosti zdokonalené životem ve
stálém odporu vùèi zlu Kristus ukázal, že spoluprací s božstvím mohou lidské bytosti v tomto životì dosáhnout
dokonalosti charakteru. Toto je Boží ujištìní pro nás, že i my mùžeme dosáhnout vítìzství.
Děkujeme Bohu, který „dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista“1. Korintským 15:57.
22. Jak dokázal Kristus žít bez hříchu v tomto zlém světě?
Žádný jiný život nebyl tak naplněn úsilím a odpovědností jako život Kristův, a jak často přitom dlel
v modlitbách! Jak stálé bylo jeho spojení s Bohem! Záznamy jako tento nalézáme v historii jeho pozemského
života znovu a znovu: „A přede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil.“ „On pak
odcházel na pouště, a modlil se.“ „V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu“
Marek 1:35; Lukáš 5:16; 6:12.
Nepřerušené spojení s Otcem bylo pro Krista nepostradatelné. Proto by to tak mělo být i dnes u nás. Jako
jeden z nás, sdílející naše potřeby a slabosti, byl zcela závislý na Bohu a na skrytém místě modlitby hledal
božskou sílu, aby mohl pokračovat a sebrat sílu pro povinnost a zkoušku. Ve světě hříchu Kristus přetrval boje a
mučení duše. Ve spojení s Bohem mohl odložit utrpení, které jej drtilo. Zde nalezl útěchu a radost. Jako člověk
pokorně žádal Boží trůn, dokud nebyla jeho lidskost nabita nebeským proudem propojujícím jeho lidskost
s božskostí. Trvalým spojením získal sílu k tomu, aby žil bez hříchu. Jeho zkušenost může být i vaší.
Na prvním místì stojí nádherná možnost být jako Kristus, být poslušnými všech principù Božího zákona. Sami o
sobì však toho nejsme schopni. Této svatosti lze dosáhnout jen tím, že se budeme cvièit k tomu, abychom se
vždy podøídili ovládajícím vlivùm Svatého ducha. Kristova umožòující síla nám pomùže vytrvat pøi
pøekonávání každé chyby. Musíme se stále modlit ke Kristu, který byl ustaviènì v duchovním kontaktu se
svým Otcem, aby nám pomohl pøekonat naši vrozenou slabost. Tento proces oèištìní od našich slabostí je
nepøetržitý. Den po dni musíme spolupracovat s Bohem a vynakládat vytrvalé úsilí o rozvíjení správných
návykù. Kristus nám rád daruje potøebnou sílu a požehnání v našem boji proti zlu, které nás sužuje.
Víra v Krista spojená s osobním úsilím
23. Říkáte, že víra v Krista nenahradí mé osobní úsilí při vedení ustavičné války proti
hříchu? Nemůžu jen věřit v Krista a v to, co pro mě udělal, aby to stačilo pro mé spasení?
Každý, kdo přijme Krista jako svého Spasitele, má tu výsadu, že může mít jeho vlastnosti. Ti, kdo však čekají,
že spatří magickou proměnu své povahy bez odhodlaného úsilí překonat hřích ze své strany, budou zklamáni.
Musíme být ostražití, jinak naše stará přirozenost nad námi opět získá nadvládu a nepřítel vynalezne nějakou
vějičku, abychom se opět stali jeho zajatci. Musíme „s bázní a s třesením spasení své [konat]. Bůh zajisté jest,
kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle [své].“ Filipským 2:12, 13.
Kristus nám nedal žádné ujištìní, že by dosažení dokonalosti charakteru bylo snadné. Vznešený, vyzrálý
charakter se nedìdí. Nezískáme jej náhodou. Vznešený charakter získáváme individuálním úsilím skrze
ctnosti a moc Krista. Bùh dává vlohy a sílu mysli – my formujeme charakter. Formuje se tvrdými, drsnými
bitvami s vlastním já. Proti dìdièným sklonùm musí být vedena jedna bitva za druhou.
Budeme se muset sami přísně kritizovat a nedovolit žádnému špatnému povahovému rysu, aby zůstal
nenapraven. To je někdy velmi bolestná a odrazující práce, protože když vidíme defekty svého charakteru,
zůstaneme se na ně dívat, když bychom měli pohlédnout na Ježíše. Nicméně každý, kdo vstoupí do perlových
bran Božího města, tam vstoupí jako dobyvatel, a jeho největším vítězstvím bude dobytí vlastního já.
Nenechejte nikoho øíkat: Nemohu napravit vady svého charakteru. Pokud èlovìk dojde k tomuto rozhodnutí,
urèitì nedojde vìèného života. Nemožnost spoèívá v naší vlastní vùli. Skuteèný problém vyvstává ze
zkaženosti neposvìceného srdce a neochoty podøídit se vedení Boha.
Poslušnost Pánu je nejdùležitìjší, když kráèíme po jeho boku. Dvìma hlavními charakteristikami vìøícího je
poslušnost jeho zákonu a víra v Krista. Viz Zjevení 14:12. Pouhá „víra“ v Krista nestaèí. Kdyby staèila, i satan
by dospìl do nebe, protože je psáno: „I ïáblové [tomu] vìøí, a však tøesou se“ Jakub 2:19.
Co napøíklad zapøíèinilo vyhnání Adama a Evy z ráje? Nemìli potíže s vírou v Ježíše, protože on s nimi kráèel
k vìtru dennímu. Viz Genesis 3:8. Tato neposlušnost je stála draho. Spasí nás tedy skutky? „Ne z skutkù
spravedlnosti, kteréž bychom my èinili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás…“ Titovi 3:5. Zákon
nedodržujeme, abychom se spasili. Dodržování pøikázání je ovocem, o nìmž Kristus øekl, že jeho následovníci
ponesou.
Zákon dokazuje, že potøebujeme Spasitele. Když se na zákon podíváme jako do „zrcadla“ køesana, spatøíme
své chyby jasnìji. Viz List Jakubùv 1:23–25. Díky nìmu poznáme, že bez Krista nemùžeme dojít dokonalosti.
Zákon nemùže spasit. Mùže jen ukázat naši potøebu Spasitele. Pro ilustraci se dá øíct, že pokud spadnete do
blátivé kaluže, spatøíte pøed zrcadlem špínu. Mùže vás zrcadlo oèistit? Ne. Mùže jen ukázat, že se potøebujete
oèistit.
24. Je skutečně možné, že pokud věřím ve spojení Kristovy síly s neúnavným osobním
bojem proti mým osobním chybám, má povaha se zdokonalí?
Nebeští andìlé budou pomáhat každému, kdo o toto zdokonalení povahy usiluje. Kristus øíká každému, kdo se
zapojí do tohoto díla, já jsem vaše pomocná ruka, „nebo beze mne [Ježíše] nic nemùžete uèiniti“ Jan 15:5.
Mìjte to na pamìti. Buïme neochvìjnì vìrní, aby nás žádné pokušení nemohlo zkazit. Nezklamme toho, kdo nás
natolik miloval, že položil vlastní život, aby naše høíchy mohly být odpuštìny.
Pokud jste dělali chyby, určitě zvítězíte, jestliže tyto chyby vidíte a považujete je za varovná znamení. Takto
obrátíte porážku ve vítězství, zklamete nepřítele a uctíte svého Spasitele. Potom, až vaše vůle bude
spolupracovat s vůlí Boha, stane se všemocnou.
Napravovatel porušení zákona
25. Teď si uvědomuji důležitost toho, abychom chápali, kdo je šelma, její znamení a její
obraz, protože zdokonalování by bylo nemožné, pokud bychom byli svedeni k porušení
Božího zákona. Co teď můžu udělat?
Nyní jsme poznali, že nedìle je znamením papežského stolce (šelmy) a že satan brzy lidem znemožní ctít
posvátný Boží sedmý den odpoèinku a využije k tomu USA, které celosvìtovì prosadí uzákonìní nedìle. Mìli
bychom zaèít svìtit sobotu (cvièit se v tom, dokud ještì jsou èasy lepší) a sdílet tuto pravdu s druhými a pokusit
se získat co nejvíce duší.
Byl dán příkaz, „Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému
převrácenost jejich…“ Není to pohanský svět, ale ti, které Pán označuje „můj lid“, kdo má být pokárán za své
přečiny. Dále prohlašuje: „Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ,
který spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští.“ Izaiáš 58:1, 2.
Zde je třída, která si o sobě myslí, že je spravedlivá, a zdánlivě projevuje velký zájem o službu Bohu, avšak
přísná Boží výtka ji kárá za to, že pošlapali Boží zásady.
Prorok Izaiáš pak zdùrazòuje, který zákon byl opuštìn: „I slouti budeš vzdìlavatel zboøeniny, a napravovatel
stezek k bydlení. Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý mùj, anobrž
nazùveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys neèinil cest svých, ani
vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu…“ Izaiáš 58:12–14.
Pomocí uzákonění neděle satan brzy učiní z poslušnosti Bohu zločin
To platí i pro vás. Boží zákon byl překročen, když římskokatolická církev změnila den odpočinku. Přišel čas
pro obnovení této boží instituce. Porušení zákona musí být napraveno. Rozhodli jsme se patřit k těm, kdo toto
porušení napraví. Chcete se stát napravovateli tohoto porušení?
Chcete zaèít zachovávat sobotu jako svatou a zdržet se vší práce, nevyhledávat své záliby a nevést své øeèi
bìhem posvátných hodin Boží soboty?
Kde konat bohoslužbu
26. Ano, byla by pro mě čest stát se napravovatelem porušení Božího zákona. Nevím však
o žádné církvi, která opravdu světí sobotu jen podle Bible a odhaluje povahu papeže. Kde
mám tedy konat bohoslužbu?
Buïte si jisti, že nejste sami, kdo tomuto dilematu èelí. Ti, kdo se do tohoto projektu zapojili, se ocitli ve stejné
situaci. Museli jsme opustit své církve, když jsme objevili, jak málo milují pravdu. I církve, které prohlašují, že
svìtí sobotu, slouží jen planými slovy. Svìtí sobotu, jen když je to možné èi pohodlné. Když jsou okolnosti
nepøející a ztìžují dodržování soboty, tyto církve své èleny zprostí povinnosti svìtit sobotu. Ale Boží slovo nám
øíká, „více sluší poslouchati Boha než lidí“ Skutky 5:29.
Pomocí uzákonìní nedìle satan brzy uèiní z poslušnosti Bohu zloèin. Musíme být pøipraveni na to, že budeme
považováni za zloèince pro svìcení Boží soboty, místo abychom dodržovali lidský zákon, ale provinili se tak
neposlušností Bohu. Všichni na zemi budou brzy stát pøed tímto dilematem: koho poslouchat, èlovìka nebo
Boha? Rozhodli jsme se poslouchat Boha bez ohledu na to, jakému nátlaku èi trestùm budeme vystaveni,
protože usilujeme o nebeské království.
Mezitím jsme po opuštìní všech církví a vyznání protivících se Boží pravdì zaèali konat bohoslužby ve svých
domovech a snažili se získat rodinu, pøátele a sousedy pro pravdu, dokud jsme neutvoøili malá spoleèenství
vìøících. Mùžeme se proto odvolat na Kristùv pøíslib: „Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tøi ve jménu
mém, tu jsem já u prostøed nich“ Matouš 18:20.
Tvrdíme, že když jsme se, poslušni Božího příkazu (viz otázka 18) oddělili od církví a falešných náboženství,
těšili jsme se svobodě a osvobození. „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí“ Jan 8:32. Kéž by naše radost
byla i vaší, když se rozhodnete se oddělit a stát se synem či dcerou Boha. „Kdož svítězí, obdržíť dědičně
všecko“ Zjevení 21:7.
----------------------Modlíme se, abyste se rozhodli stát se napravovateli porušení Božího zákona a abyste se zapojili do spasení co
nejvíce lidí, kteří jsou k němu ochotní, před klamem zachvacujícím svět čelící poslední šanci, než nastane druhý
příchod našeho Pána a spasitele Ježíše Krista. AMEN.
Všechny biblické citáty pocházejí z Bible Kralické.
Chcete-li získat poštou brožované vydání „The Great Controversy“ (Velký spor – kniha detailněji vysvětluje
to, o co jsme se s vámi podělili v tomto článku) nebo brožované vydání „The Desire of Ages“ (Touha věků –
kniha o životě Ježíše), kontaktujte nás na webových stránkách www.worldslastchance.com.

Má přijít nový řád: Jste na něj připraveni?

Transkript

Podobné dokumenty

22. boží varování – znamení šelmy!

Kdo je ta Šelma v knize Zjevení? Print