Želivské ozvěny č. 2/2007
Transkript
Želivské ozvěny č. 2/2007
Želivské ozvěny Ročník VIII. – Číslo 2 červenec 2007 obeczeliv.cz www.obeczeliv.cz Slet čarodějnic V pondělí 30. dubna uspořádal Klub Jeřabiny v Želivě „ Slet čarodějnic“. N a start k obecnímu úřadu se dostavilo devět okouzlujících čarodějných dam. Soutěže o titul „ Miss Striga“ se účastnilo všech devět krasavic a Porota rozhodla takto: 1. místo obsadila Božena Vidovičová (byla tak krásná, že ji ani vlastní pes nepoznal). Vyhrála becherovku,.2.místo obsadila nezletilá čarodějnická učnice Monika Hlaváčová s modrými vlasy.Vyhrála bonboniéru. 3. místo obsadila Jana Behinová, která předvedla bravurní jízdu na koštěti. a vyhrála čokoládu. Všechny krasavice obdržely také diplom. Ceny do soutěže věnoval Klub Jeřabiny. Pak se přibližně 70 dospělých s dětmi a lampióny, za hudebního doprovodu místního rozhlasu, vydalo přes obec na louku nad Belákem, kde pánové z Klubu Jeřabiny připravili krásnou vysokou hranici. Děkujeme Vám za ni, přátelé. U hořící hranice již na nás čekalo asi 20 lidí. Setkání přátel, vůně opékaných špekáčků, praskot ohně, létající jiskry a veliký měsíc dokreslovaly tu správnou čarodějnou noc. Poslední opozdilci se rozcházeli až kolem půlnoci. V sobotu 16. června se konal už sedmý Pohádkový les u Malé přehrady. Návštěvníků, zvláště z okolí a vzdálených měst bylo tolik, že se na některé opozdilce nedostaly bonbony a sušenky, připravené na jednotlivých stanovištích. Babka z perníkové chaloupky rozdala plný veliký koš voňavých perníčků. Nezbyl ani jeden. A jaká pohádková zastavení jste mohli vidět? U vchodu hlídali klauni, za nimi byli Křemílek s Vochomůrkou, indiáni, piráti, zvířátka ze Čtyřlístku, pohádkové zahradnice, lesní muž se zvířátky, Bob a Bobek, Sněhurka, čarodějnice, perníková chaloupka, nebe, království, Manka a Rumcajs, černokněžník, princezna ze mlejna, princ a princezna, peklo a sudičky u Růženky. Na konci putování znavení poutníci našli odpočinek v občerstvení pana Mičky. Bavit zástupy návštěvníků víc než tři hodiny bez oddechu a často na místech zalitých sluncem, není rozhodně jednoduché, a tak bych upřímně chtěla poděkovat všem pohádkovým postavám a pomocníkům za obětavost a vytrvalost, sponzorům akce pak za podporu. Bez nich všech by se pohádkové odpoledne nemohlo konat. Na shledanou za rok se těší vaše Jeřabiny. Anděla Tomanová Zajímavá soutěž plná želivských pověstí Pokračování soutěže: Odpovědi na soutěžní otázku z čísla1/07,ve které jste měli poznat o které kapličce vypráví pověst Želivský poustevník, zní: 1.Kaplička Panny Marie, 2. Stojí ve Vošťavku, 3. Kaplička Nalezení sv. Kříže na Kalvárii. Správné odpovědi nám zaslalo osm soutěžících a z nich byly vylosovány: Tereza Veletová, Želiv a Dagmar Nováková, Humpolec, které si jako odměnu zakoupí knihu dle vlastního výběru v ceně 150 Kč. Paragon jim bude do konce července proplacen na OÚ v Želivě. Blahopřejeme. 2. ZACHRÁNĚNÝ OPAT V Želivě při silnici stojí pozdně barokní kaplička, postavená mezi lety 1754 – 1773. Nechal ji zde postavit na památku svého zachránění želivský opat. A co vypráví pověst? V letech 1752 až 1774 byl želivským opatem Arnošt Morávek a ten se jednou, na svátek svatého ........, vydal kočárem taženým koňmi na cestu do nedalekého Pelhřimova. Na silnici, která vedla kolem Ovčácké stráně, z části porostlé lesem, se koně splašili, uhnuli z cesty a hnali se k vysoké stráni nad Trnávkou. Ve strachu o život prosil opat o pomoc Pannu Marii a skutečně byl vyslyšen. ozvenyléto07.indd 1 Čep, který držel pohromadě přední a zadní část vozu se náhle uvolnil, zadní část vozu, ve které seděl opat, se oddělila a v pádu se zastavila o vyčnívající skalisko. Přední část vozu i s koňmi se však řítila dolů z prudkého svahu k řece, ale i ta se nakonec o statný buk zastavila, a tak se i kočí zachránil. Zachráněný opat dal z vděčnosti postavit na tomto místě kapli a zasvětil ji svatému ...... Paduánskému, jehož přímluvě přičítal své zázračné zachránění. Kaplička je nevelká, ale po stránce stavitelské velmi krásná, čistě barokního slohu. Ještě asi před dvaceti až třiceti lety tu bylo na klenutém stropě vymalováno „Boží oko“ a také výjev zachránění jmenovaného opata, Panna Maria a sv. ...... Paduánský. Nyní je kaplička vybílena a nad malým oltářem visí obraz světce, kterému je kaplička zasvěcena. OTÁZKY: 1. Kde kaplička v Želivě stojí? 2. Lidmi je kaple nazývána jménem světce, pro kterého byla postavena. 7/2/07 4:35:19 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny Informace ze zasedání zastupitelstva obce 5. zasedání zastupitelstva se konalo 30. 5. 2007. Podle programu byly nejprve projednány žádosti o půjčky z Fondu modernizace bydlení. Starosta seznámil s postupem prací investiční akce „ZTV u školy“, která zdárně pokračuje. Zastupitelé zároveň schválili 7 hlasy prodej stavebních parcel v léto lokalitě v k. ú. Želiv těmto žadatelům: parc. č. 457/60 paní Renátě Noworytové parc. č. 457/61 p. Bohumilu Smíškovskému parc. č. 457/62 p. Petru Adamcovi parc. č. 457/63 p. Lukáši Krčilovi parc. č. 457/66 p. Stanislavu Krausovi parc. č. 457/67 a 457/68 p. Jaroslavu Veselému parc. č. 457/69, 457/70 a 457/71 p. Petru Koudelkovi parc. č. 457/72 a 457/73 p. Pavlu Bártovi parc. č. 457/81 a 457/82 p. Danielu Štěpánkovi parc. č. 457/83 pí Heleně Peterkové parc. č. 457/86 a 457/88 pí Janě Závodské parc. č. 457/93, 457/95 a 457/98 pí Zuzaně Řádové parc. č. 457/96 a 457/99 p. Štefanu Vidovičovi parc. č. 457/100 a 457/101 pí Jarmile Krpálkové parc. č. 457/102 ing. Janu Slavíkovi parc. č. 457/103 p. Miroslavu Janálovi parc. č. 457/104 pí Martě Pohanové parc. č. 457/105 p. Jakubu Hrůzovi parc.č. 457/108 pí Petře Novákové parc. č. 457/109 pí Michaele Hajné parc. č. 457/110 p. Zdeňku Zemanovi parc. č. 457/111 p. Josefu Jarošovi Dále starosta obce předložil zprávu postupu investiční akce „posílení vodovodu Brtná“. Akce by měla být dokončena na podzim. Místostarosta obce informoval přítomné o problematice pečovatelské služby. Dle nového zákona má obec oprávnění k jejímu provozování jen do 30. 6. 2007, proto podala výzvu jednomu zájemci k podání nabídky, a to Oblastní charitě Havlíčkův Brod, která nabídku podala. V organizačních záležitostech byl schválen prodej části pozemku PK 617/3 v k. ú. Brtná p. Hypšovi, bezúplatný převod parc. č. 1293/1 a 1293/2 v k. ú. Želiv /MK Zadní kout/ a parc. č. PK 490 v k. ú. Brtná od ÚZSVM do vlastnictví obce, bezúplatný převod parc. č. 1111 v k. ú. Bolechov od Pozemkového fondu ČR do vlastnictví obce, prodej části parc. č. 163 v k. ú. Želiv p. Pavlu Sulíkovi, Schválilo rozpočtové změny č. 1/2007, hospodářský výsledek ZŠ Želiv a MŠ Paraplíčko Želiv za r. 2006, navýšení fin. prostředků na mzdy účetní MŠ Želiv o 36349,- Kč, udělení výjimky z počtu 6. zasedání zastupitelstva 27. 6. 2007 Starosta obce předložil závěrečný účet hospodaření obce za rok 2006, a to bez výhrad. Dále bylo schváleno uzavření smlouvy o přezkumu hospodaření obce za rok 2007 s firmou Tempo Brno. Místostarosta předložil záměr prodeje stavebních parcel v lokalitě „U školy“ panu Michaelu Líblovi, manželům Buňatovým a panu Michalu Šimůnkovi, jenž byl zastupitelstvem schválen. Dále Zastupitelstvo obce schválilo rozpočtové změny č. 2/07 a příspěvek pro mateřskou školu Paraplíčko ve výši 3000,-Kč na zabezpečení 30. výročí otevření školky. Starosta obce dále přítomné zastupitele seznámil se směrnicemi o stravování zaměstnanců obce Želiv s platností od 1. července 2007. Zastupitelé dále vzali na vědomí zprávu o postupu prací na investiční akci ZTV u školy a vodovodu Brtná. Michael Líbl, místostarosta žáků ZŠ Želiv na školní rok 2007-2008, Michela Líbla jako zástupce obce do mikroregionu Zálesí. Nebyl schválen prodej garáže na parc. č. 302 v k. ú. Želiv /u hřbitova/, obec evidovala 4 žádosti. Starosta obce informoval o osudu budovy léčebny v Želivě. Tato bude státem nejprve nabídnuta statním organizacím, poté případně dalším zájemcům, v případě nepříznivých okolností usilovat o získání majetku do vlastnictví obce. Dále místostarosta obce informoval o letošní připravované kulturní akci UNISONO, která je ohrožena z důvodu nedostatku finančních prostředků. V diskusi vystoupila pí Dolejšová s připomínkou, že je v obci velice slabý signál Vodafonu. Bylo odpovězeno, že již mají stavební povolení na zesilovač, mělo by tudíž dojít brzy ke zlepšení. Dále pí Dolejšová poukázala na potíže s užitkovou vodou. V době velkých veder nezodpovědní občané zalévají trávníky, voda neteče a dochází k častým poruchám. Bylo navrženo, aby si občané nainstalovali na své náklady vodoměry a vodu odebranou nad určitý limit platili zvýšenou sazbou. Toto opatření bude zavedeno až od příštího roku. OZNÁMENÍ Upozornění pro nájemce hrobových míst: podle § 25 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví se každé uložení rakve nebo urny,a také opravy pomníků a obrubníků musí předem písemně ohlásit na obecním úřadě v Želivě. KNIHOVNA INFORMUJE: - v době letních prázdnin bude Knihovna Josefa Čapka v Želivě otevřena pouze ve čtvrtek od 8 do 11hod. a od 15 do 19.30hod. - Ve čtvrtek 26. července se od 10hod. bude v knihovně konat turnaj v hraní pexesa. Knihovnice se těší na dětské závodníky. 2 ozvenyléto07.indd 2 7/2/07 4:35:20 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny Cílovka Jako již tradičně každý rok, tak i letos členové Autoklubu v Želivě zorganizovali tak zvanou „cílovku,“ s cílem neznámým. Letos tato akce proběhla o víkendu 26. až 27. května. T rasu plánovali pánové Hrůza, Josl a Koudelka. Jelo téměř čtyřicet posádek a naše posádka se této akce účastnila poprvé. Zvědavost a napětí vrcholilo – kam asi pojedeme a jestli se někde neztratíme? Start akce byl v autokempu Želiv. Vyrazili jsme asi v půl osmé, dostali jsme itinerář (návod na cestu) spolu s několika fotografiemi různých staveb, které jsme měli cestou vidět a napsat názvy vesnic, kde stavby stály. Doplňkem byly také otázky z testů autoškoly k prověření našich znalostí. Trasa ze Želiva vedla na Červenou Řečici a pokračovala dále malými vesničkami, po úzkých silničkách. Mohli jsme obdivovat krásnou přírodu a stavby, které bychom jinak neviděli, protože bychom tudy asi nikdy nejeli. První zastávkou s úkolem, po sedmdesáti pěti kilometrech, byla Jistebnice. Tam jsem zaparkovali na malém hezkém náměstíčku a vyrazili vzhůru do kopce ke kostelu, abychom zjistili co jsme potřebovali. Pak jsme pokračovali dál a pozorně se drželi itineráře, počítali kilometry, a sledovali křižovatky, abychom někde nezabloudili. Blížilo se poledne a s ním pauza na oběd. Další zastávkou s úkolem byl z části opravený zámek Blatná, u zámku vodní příkop a hezký park. Bylo nač se dívat. Pak trochu pozornosti, abychom správně pokračovali v další cestě. Projeli jsme vesnicí s velkým kamenolomem a v dalších vesničkách jsme budili pozornost místních obyvatel zvýšeným automobilovým provozem. Poslední zastávkou byl hezky opravený zámek v Březnici s udržovaným parkem a strašidly v podzemí. Tam jsme v klidu doplnili testy a vyrazili na poslední etapu směrem na Rožmitál pod Třemšínem. Cesta nás zavedla několik kilometrů za Rožmitál, do malebného kempu Brdy, uprostřed lesů, kde jsme se dověděli ještě dva tajné úkoly. Naše posádky se chytala jen z části, ale co? Šlo přece o hru, cílem byl výlet a něco nového vidět. Není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Počasí bylo pěkné, stejně i ubytování v malých útulných chatičkách. V areálu kempu byl i bazén. Co víc si přát? Trasu vybrali organizátoři dobře a patří jim za to dík od všech zúčastněných. Večer pak proběhlo vyhlášení tří nejúspěšnějších posádek, které obdržely poháry a diplomy a pak následovala zábava s hudbou. A můj dojem z celé akce? Je pravdou, že jsem čekala víc úkolů a vyšší náročnost, ale v celku akce splnila mé očekávání. Snad jen jediné – čas v kempu šlo ještě využít k nějaké soutěži či dalšímu úkolu a při vyhlašování jsem očekávala, že se dovíme více podrobností, například celkový počet posádek, jejich účastníků a také celkové pořadí posádek. Čekala jsem asi víc informací jak jsem zvyklá z podobných soutěží, kterých se účastníme. Tak snad příště. J.H. KORÁLKY Alena Moranová Oči upřené do dálky vzpomínám na ty korálky co jako holka malá ráda jsem nosívala, když pak na jarní procházce jsme povídali o lásce. Natrhal jsi mi fialky, za tenhle vonný jarní skvost vzal jsi mi moji nevinnost, ta ruka co mě hladívala snad nechtíc korálky mi zpřetrhala. Kam zmizel jsi, snad jen vítr ví, ten mi to ale nepoví, v životě se to někdy stane, že z lásky co rychle jako oheň vzplane, zůstanou jen ty korálky na louce rozsypané. Letní pozdrav ze Vřesníka Tak je tu konečně léto, počasí nám zatím přeje, sluníčko svítí a všude je cítit taková ta „letní pohodička.“ Sem tam nějaká ta bouřka a sprška, ale to už k tomu patří a při velkém teple to přijde i vhod. Všude se odkryly bazény, nastaly grilovačky a jiné zahradní akce a ve vzduchu je každou chvíli cítit vůně naloženého masa nebo buřtů. Alespoň na chvíli jsme uklidili do skříní zimní oblečení a můžeme provětrat trička, šortky, šaty a plavky. Už jsou tu prázdniny, na které se těší hlavně děti, které odjedou k babičkám a dědečkům nebo na letní sportovní a skautské tábory. Anebo zůstanou doma a budou s kamarády vymýšlet různé hry a lotroviny. Nebudou muset brzy domů, psát úkoly a povinně číst a psát – a to je přeci bezva. Vzpomínám, jak to bylo skvělé, když nastaly prázdniny a já odjela na celé dva měsíce k babičce do Jeseníků. Byly to moje nejkrásnější prázdniny. Spousta kamarádů a zážitků, na které se nezapomíná. Takové prázdniny přeji všem dětem. No a my dospěl? Budeme se těšit na dovolenou, jestli nám ji zaměstnavatel dá, a vyrazíme s rodinou do přírody pěšky, na kole, na raftu nebo do ciziny za horkými plážemi a mořem... A co je u nás nového? 12. května byla v Brtné hasičská soutěž, na které se naši umístili na 5. místě. Naši chlapci – hasiči začali už zaučovat starší i mladší děti a jsou do toho tak zapálení, že v Křelovicích 6. června vybojovaly starší děti 1. místo a mladší hasiči 6. místo. Byla z toho obrovská radost a naši mladí to oslavili dětským šampaňským. No, a aby toho nebylo málo, tak v sobotu na večerní soutěži v Jiřicích byla mládež opět na 1. místě! Začali trénovat teprve před měsícem a úspěch se dostavil opravdu brzy. Všechny nás to potěšilo, ale nejvíc děti, kterým zářily oči štěstím a pýchou. Moc si přejem, aby jim to nadšení ještě hodně dlouho vydrželo. Dětem krásné prázdniny, dospělým nádhernou dovoleno, houbařům mnoho hub, hodně sluníčka a stále bezva náladu Lada Vlčková přejí všichni ze Vřesníka. 3 ozvenyléto07.indd 3 7/2/07 4:35:21 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny Tělesná výchova, sport a brannost (Ze soutěžní práce obecního kronikáře v roce 1989) SPORT A BRANNOST VE SVAZU POŽÁRNÍ OCHRANY. Podíl základní organizace SPO na zvyšování tělesné zdatnosti, zejména při práci s mládeží není zanedbatelný, i když přípravy na soutěže a jejich provádění jsou jen v letních měsících. Základní organizace SPO má dva kroužky mládeže (mladší a starší žáci) a jedno družstvo dorostu. Požární sport v současné době, už na úrovni oblasti či kraje, je poměrně náročný na fyzickou zdatnost.Proti minulosti se zvýšil podíl požárníků na branné výchově, jednak prostřednictvím námětových cvičení za součinnosti s civilní obranou a také brannými závody mládeže prováděnými v Želivě pod Malou přehradou jako krajská soutěž. V roce 1987 se zúčastnilo více než 500 startujících. Mimo požárnických disciplín se soutěžilo v běhu, střelbě ze vzduchovky, hodu granátem, šplhu po laně a orientaci. 60. výročí založení TJ Sokol v Želivě v roce 1980 (předseda Artur Strnad). U příležitosti oslav 60. výročí založení uspořádala TJ Sokol mimo jiné na Panuškách slavnost s kácením máje. Různé maškary, policajti, koňská a psí spřežení, značný počat občanů s hudbou, všichni šli průvodem od kaštanu na Panuška, kde se konal hlavní program. Členové jezdeckého oddílu z Komorovic předvedli ukázku drezůry koní, žáci základní školy se pochlubili nácvikem na celostátní spartakiádu a program doplnily různé vtipné i kritické říkanky na adresu spoluobčanů, místního národního výboru i složek Národní fronty. Soutěží o ceny ve šplhu na máj a jejím vydražením slavnost skončila. Účastníci slavnosti se shodli, že tak pěkná podívaná s takovou návštěvou už v Želivě dlouho nebyla. TĚLOCVIK A BRANNÁ VÝCHOVA NA ZŠ Podle svých možností a v rámci osnov se na tělovýchově a brannosti podílela též škola. Na tělocvik by mělo být ve škole 66 hodin ročně, prakticky je to jen 55 hodin, a to je vzhledem k minimální fyzické námaze mimo školu málo. Je také zjištěno, že děvčata od 7. třídy v mnoha případech ke své vlastní škodě ztrácejí o tělovýchovu zájem a také se snižuje tělesná zdatnost branců. Škola organizuje různé sportovní kroužky, žáci a žákyně se podílejí na různých akcích pořádaných obcí. V OKRSKOVÁ SOUTĚŽ SDH Letošní pořádání okrskové soutěže SDH v požárním útoku připadla na nás, hasiče z Brtné. Den D a čas Č jsme naplánovali na 12.5.2007 ve 14,00 hod. Již potřetí se konala na louce u rekreačního zařízení Strabak u Trnávky. Louku nám posekl a dal k dispozici pan Veleta, za což mu tímto děkuji. Ještě hodinu a půl před začátkem to ale vůbec nevypadalo dobře, nebe se zatáhlo a spustil se pěkný liják. Ale svatý Florián stál při nás a během chvilky zase svítilo sluníčko. A tak se na startovní listinu mohli zapsat hasiči ze Želiva, Sedlice, Vřesníka, hosté z Petrovic a ženy hasičky ze Sedlice. My zapojujeme do dění ve sboru mládí a tak nasazujeme mužstva dvě. Áčko na začátek a béčko na konec startovní listiny. První na startu Brtná A nasazuje laťku hodně vysoko časem necelých 31 sekund. Vřesničtí měli dobře našlápnuto, ale rozpojená hadice k rozdělovači jejich snahu zhatila - trocha sprchování jistě osvěžilo. Také u brtenského béčka byla voda v hadicích až moc brzo, že nám vý proud předvedl “tanec s kobrou”, ale naštěstí vše dobře ve zdraví dopadlo a útok dokončily. A tak mohly být vyhlášeny výsledky. První místo v ženském útoku obsadila tradičně Sedlice. Mezi muži to dopadlo následovně: 1. místo Brtná A, 2. místo Želiv 3. místo Brtná B, 4. místo Sedlice 5. místo Vřesník Celkově druhý nejlepší čas dosáhli hosté z Petrovic. Každé družstvo obdrželo diplom a skleněný pohár, který mohlo hned naplnit a oslavit tak své umístění - slavilo se do ranních hodin. Ani zde však nechyběla, jak je to při podobných akcí v Brtné zvykem “ První Brtenská TV”, která vše natáčela a DVD bude dáno do obecní knihovny. Závěrem bych chtěl poděkovat soutěžícím za předvedené výkony a divákům za fandění. Hasič Brteňák. roce 1980 se šestnáct žáků školy, vedených učitelkou Marií Pačutovou, zúčastnilo v kategorii mladšího dorostu VI. Celostátní spartakiády v Praze. Ke sportovním činnostem, a to i neregistrovaným, slouží areál na Panuškách, tělocvična ve škole a malé volejbalové hřiště u kláštera. Citelně už mnoho let chybí v obci hřiště na kopanou, je ve výstavbě a mělo by být hotové v tomto volebním období. Zatím hrají fotbalisté domácí zápasy na hřišti v Petrovicích. I tato skutečnost svědčí o porozumění a dobré spolupráci mezi oddíly.Nedostatkem je, že škola nemá vlastní hřiště a ani požárníci nemají vhodné místo, kde by mohli nacvičovat třeba štafetu 4x 100 m překážek. Od roku 1985 je v provozu umělý kanál pro vodní slalom na Trnávce (uživatel TJ Tesla Žižkov Praha), ten však je pro amatérské sportovce pro obtížnost nepoužitelný. Občané a širší veřejnost však mají možnost vidět vrcholné výkony tohoto sportovního odvětví. (Pokračování příště). František Melichar DVAKRÁT O ČAPKOVI BRATŘI VE VĚTRU. Pod tímto titulkem zveřejnila „Chvilka pro tebe“ č. dubna vzpomínkovou dvoustranu na bratry Karla a Josefa Čapkovi. O Josefovi, jehož jméno nese naše knihovna, se v závěru hovoří: „ ... gestapo ho zatklo v Želivě, kde trávil dovolenou a odvezlo ho do koncentráku.“ OBDIVOVAL JSEM HO JAKO LITERÁTA! Dokonce dvakrát se bývalý opat premonstrátů Bohumil Vít Tajovský setkal s Josefem Čapkem. Hovoří o tom i v knize Člověk musí hořeti, která vyšla v roce 2001: Čapek jezdíval do Želiva na letní byt. Bydlel v jedné místní rodině, kde byl v září 1939 zatčen gestapem. Jeho zatčení probíhalo tajně, když ho odvezli, místní lidé si mysleli, že odjel domů, do Prahy jako vždycky. Teprve později se zjistilo, že si pro něj přijelo gestapo. S Josefem Čapkem jsem se setkal asi dvakrát. Jednou jsem ho dokonce provázel klášterní knihovnou. Bylo to začátkem války, krátce před jeho zatčením. Ale vzpomínky na něho mám už dost matné. Jeho obrazy se mi sice líbily, ale obdivoval jsem ho hlavně jako literáta. -zfal- 4 ozvenyléto07.indd 4 7/2/07 4:35:23 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny Sto dvacet vyhaslých svící (Dokončení vzpomínky na Josefa Čapka k jeho 120. výročí narození) Šest let pod vězeňským číslem V Dachau byl Čapek jen krátce. Již v říjnu se ocitá za ostnatým drátem v Buchenwaldu. Tehdy o něm želivský poslanec Moudrý napsal: Čapek byl mrzutý, otrávený a celkem pokleslý nad skutečností, že zlo vítězí. Ani tak nezdůrazňoval svůj osobní zájem a osud, jako spíše těžce snášel současnou bezmocnost proti bezohlednému násilí. Patřil k těm, kteří těžce nesli zklamání. Když se v něm něco vařilo, poznal jsem to na jeho obličeji. Chvíli otálel a pak najednou vybuchl pln znepokojení a přesycený námitkami. Za celou dobu šesti let - uvádí Emil Filla – nás nikdo nevyslýchal a z ničeho neobviňoval. Od počátku jsme si byli vědomi toho, že se tak stalo z důvodů, aby nás „nepohodlné“ odstranili a nastrašili naše lidi doma. Přes hladovou zimu 1940 byl Buchenwald pro Čapka vězením ještě poměrně nejklidnějším, protože byl obklopen mnoha věrnými druhy, jak o tom píše bývalý redakční přítel Bohumil Přikryl. „Nevím, kolik nás tehdy sedělo u jednoho stolu. Měli jsme však místa málo, takže jsme se při jídle střídali u stolu. A protože jsem byl Čapkovým sousedem, střídali jsem se spolu. Spali jsme na lůžkách o třech poschodích. Vybrali jsme si postel nad sebou. Čapek jako starší v přízemí, já nad ním. Za tři marky jsme si koupili společné pantofle, které Čapek hlídal jako oko v hlavě, protože k nim měl blíže.“ Za těch šest let prošel Čapek několika koncentračními tábory a jako významný malíř s dobrou pověstí -syn proslulého lékaře- míval u esesáků i určité „úlevy.“ Když protektorátníky později nasadili na práce pro říši, tu jednoho SS důstojníka napadlo, že by mohl výtvarníků využít pro malování pohlednic nebo něčeho podobného. Tak s ostravským malířem Dobešem, Belgičanem a Polákem maloval lovecké výjevy a obrazy podle předloh tyrolských krajin. Esesáci, poučeni o slavném jménu malíře, byli nadšeni malířským rukopisem a přímo se rvali o jeho obrazy, které musel podepisovat celým jménem. Pohrdavý postoj k takové práci vyjadřoval Čapek svým nádenickým prováděním. Připravil si tři rozměrná plátna najednou, rozdělal si jasně modrou barvu a natřel třikrát jasné tyrolské nebe... Jindy Vila Svárovských v Želivě, kde Čapkovi prožili léto 1939. Dnes na jejím místě stojí obecní úřad. pro ně dělali rodokmeny ve formě knížek či nástěnek. Do klidné pracovní idyly protektorátníků však jednoho dne uhodilo z jasného nebe: Čapek při sčítání heftlingů byl vyvolán a vsazen do bunkru, kde byl držen v samovazbě a přísně izolován od ostatního světa. Po několika dnech byl převezen do berlínského Alexanderplatzu. Toto období velmi živě popsal Ivan Herben, který zde prožil jediný den: „V podzemní kobce bez přívodu vzduchu s jedinou žárovkou u stropu, bez možnosti sednout si, v puchu lidských výkalů, bez kapky tekoucí vody k mytí nebo pití, o hladu, který měnil lidské tvory v bestie, bez předepsaných vězeňských vycházek a za stálého řevu dozorců, v tomto prostředí, kterým -kromě lidských vášní, pudů a neřestí- hýbaly v pravém slova smyslu vši, bez lékařské péče, pokryt vředy jako Job na hnojišti, žil Čapek plných sedm neděl.“ Vyprávěl, že trvalo deset dnů – pokud byl vůbec schopen počítat v tomto podzemním pekle hodiny a dny – než si mohl sednout. Deset dní stál, zmačkán cloumajícím davem, deset dnů dřímal vstoje na cizím rameni, než si mohl sednout a dalších čtrnáct dnů trvalo, než si zasloužil místo na zavšiveném kavalci se stejně zavšiveným společníkem. Po sedmi nedělích, jak uvádí Ivan Herben, byl Čapek převezen zpět do Buchenwaldu a vsazen do samovazby. Vídali jsme ho jen na nemocniční ošetřovně. Jeho tělo, podobající se kostře potažené hnisající kůží, bylo doslova rozežráno od hmyzu a mokvalo skoro dvaceti vředy. Na jaře 1943 bylo „kunstmalerei“ zrušeno a Čapek přeřazen do truhlárny, kde se vyráběl pro všechny koncentrační tábory nesmírně důležitý artikl – rakve. Deset hodin denně do nich zabíjel hřebíky. PŘIŠEL ÚNOR 1945. Ovzduší v sachsenhausenském táboře se stávalo denně méně a méně dýchatelné: Existovaly nepřetržité nálety na Berlín, a o Bartolomějské noci, uspořádané esesáky, bylo v krátkých intervalech povražděno stovky důstojníků a politiků všech národností. A transportování nemocných nákladními vozy do plynových komor jen pár metrů za táborem, nepřidalo na náladě. Takové bylo blížící se jaro. Jaro plné smrti. I ta smrt je už unavena – říkal Čapek. I ta smrt je už znechucena a přesycena z těch krvavých jatek nacismu. Nemá už sílu ukončit život naráz, proto je to umírání tak bolestné, špinavé a pomalé. Tuto atmosféru chtěl Čapek vyjádřit velkým obrazem. „Mützen ab!“ se mělo jeho pathetické plátno jmenovat. Nejednou o něm hlasitě přemýšlel. „Chtěl bych namalovat pohled na appelplatz, na němž stojí ve vyrovnaných řadách heftlinci, v popředí všichni ti nejubožejší, nejhubenější a neutrápenější. A prostředkem po táborové cestě kráčí smrt s kosou v ruce, připravena ke kruté žni. Smrt se šílenýma očima, se vztekle vyceněnými zuby, s esesáckou přilbou na hlavě.“ I báseň o tom složil. ...Ach ne,to není Smrt – majestát, to není světa nejmocnější panovnice, toť hadrářka, špinavá vetešnice, krysa či hyena, ohnivá špindíra, jí postačí, co padlého kde posbírá, posbírá, co chcíplo uprostřed muk. Ne, Smrti se nebojím, však hrozím se muk! V takové atmosféře – píše Ivan Herben – jsme si v neděli 25. února 1945 s Josefem Čapkem stiskli ruku. Naposled. Měl malý raneček s kouskem chleba a kilogramem cukru, který si ušetřil z vánočních darů od Mezinárodního Červeného kříže, lahvičku rybího tuku od norských kamarádů a trochu prádla. Odjížděl do Bergen-Belsenu. O pár týdnů později, na samém sklonku té zatracené války, si ta špinavá vetešnice, krysa či hyena, ohavná špindíra s esesáckou přilbou na hlavě, zašla i pro Josefa Čapka... Neskolila ho ani mávnutím kosy, ale poslala na něho odpornou veš, roznášející nákazu skvrnitého tyfu. Zašla si pro Čapka, který tolik miloval život, a který toho měl tolik světu ve svých osmapadesáti letech ještě říci. Třiadvacátého března jsme si připomněli 120. výročí narození Josefa Čapka. Sto dvacet svící vyhaslo. Zdeněk Frantál 5 ozvenyléto07.indd 5 7/2/07 4:35:24 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny ZÁKLADNÍ ŠKOLA „Největší naději na úspěch má to, co děláme s chutí.“ (z knihy Myslet, učit se ...a zapomínat D alší školní rok skončil. Ano, není to tak dávno, co jsme ho zahajovali a už budeme zase bilancovat. Nejprve bych se zastavila u některých akcí, které proběhly od posledního čísla vydání obecních novin. V květnu se uskutečnila v naší škole slavnostní vernisáž krajské výtvarné soutěže Silnice a my – bezpečně do školy. Tuto soutěž vyhlašuje naše školy pravidelně vždy jedenkrát za dva roky, letos se uskutečnil již 4. ročník. Do soutěže zaslalo výtvarné práce 32 škol kraje Vysočina, nejlepší práce jsme vybírali ze 405 výkresů. Porota sestavená z učitelů naší školy nakonec vybrala 38 obrázků. Autoři těchto prací obdrželi diplomy a věcné dárky, které dětem předávali pan Michael Líbl, místostarosta obce a paní Hana Kotková, mluvčí OŘ Policie ČR. Součástí tohoto slavnostního aktu byla i krátká kulturní vložka, o kterou se postarali žáci naší školy. Nakonec se všichni zúčastnění sešli v jídelně, kde na každého čekalo malé občerstvení. Děti jsme mohli odměnit jen díky sponzorům, kterým tímto velmi děkuji. Byli to: Obec Želiv, ZD Vysočina Želiv, OŘ Policie ČR Pelhřimov, Besip Jihlava a Pekařství Velíšek Kamenice nad Lipou. Velmi oblíbený se pro děti stal již také pravidelně pořádaný zážitkový kurz. Je jen shodou náhod, že ten letošní byl také čtvrtý v pořadí. Jen pořadatelé byli jiní. Letošní kurz připravil pan učitel Cihlář a asistovali mu žáci 9. ročníku. Na děti (účastní se vždy druhý stupeň) čekaly úplně jiné úkoly a aktivity, než na které byly zvyklé z minulých roků – např. si vyzkoušely přechod přes bažinu, přechod přes řeku, pomocí lana lezly na strmý kopec aj. Večer se vydaly na noční hru, která měla cíl na želivské pláži. I tady žáci plnili připravené úkoly. Těsně před půlnocí se vrátili do školy, kde přespali – kluci v tělocvičně, děvčata ve třídách. Na přespání ve škole se vždy hodně těší, i když toho moc nenaspí. O tom jsem se mohla letos přesvědčit sama, protože jsem poprvé strávila noc ve škole. Druhý den se slavil Den dětí. Pro děti jsme připravili den plný netradičních sportů, ve kterých vytvářely rekordy. Nechyběl ani oblíbený florbal a zejména mladší děti se vyřádily na motokárách, které přivezl pan Mareš. V letošním školním roce byli žáci velmi úspěšní v různých soutěžích: dopravní soutěž mladých cyklistů – Kovařík, Pohanová N., Studnička, Veletová T. – 1. OK v Pelhřimově, 1. KK ve Žďáru nad Sázavou, 10. celostátní kolo ve Zlíně vybíjená smíšená družstva 5. tříd – Bezstarostová, Čechová, Hora, Janák, Kopic, Krejčí F., Matoušek, Pohan J., Průdková, Stýblová, Sukdoláková, Vacková, Vávra – 1. OK v Pelhřimově, 3. KK v Lípě u Havlíčkova Brodu pěvecká soutěž Pelhřimovský zvonek – 1. Urbanová, 3. Radinová lehkoatletická olympiáda OK – 1. Vávra V. – 50 m, 3. Šimáček – 400m, 3. Vávra L. – vrh koulí, 4. Nevšímalová – hod míčkem, 6. Špinar – dálka florbal mladších žáků – Pohan M., Karásek, Komínek, Říha, Bleha, Bloudek, Ježek, Z. Brávek, Krejčí D.- 2. OK florbal starších žáků – Bleha, Brávek, Ježek Z., Vávra, Tomovič, Baloun, Ježek M., Siblík, Špinar – 4. OK recitační soutěž – Tkadlec – 1. ObK v Humpolci Všeználek pro 5. roč. – Průdková, Stýblová, Hora, Krejčí F. – 3.-4. OK malování na počítači – Hanek L. – 3. OK zeměpisná olympiáda – Sochůrek – 8. OK hlídky mladých zdravotníků mladší – Bloudková K., Nevšímalová, Krejčíková, Šimáček, Zajíčková – 8. OK hlídky mladých zdravotníků starší – Pohanová N., Točík Ja, Špinar, Veletová T., Kovařík – 9. OK Toto je bezesporu velký úspěch žáků naší malé školy. Všichni máme z toho radost a budeme se dětem dál věnovat, aby i nadále byly tak úspěšné! Marie Dolejšová Rozloučení s žáky 9. třídy Ve čtvrtek 28. června v 17:00 hodin se konal slavnostní „odpis“ žáků 9. ročníku ze základní školy. Pan starosta Karel Chmel pozval všechny žáky, jejich rodiče a blízké do zasedací místnosti obecního úřadu. Slavnostní akt zahájila třídní učitelka Věra Špetlová představením žáků. Poté zazpívala Liduška Urbanová jednu ze svých oblíbených muzikálových písní. Následoval proslov pana starosty, ve kterém mimo jiné vyjádřil přání, aby se žáci rádi vraceli do školy, ve které strávili 9 školních let, aby byli hrdi na svou rodnou obec a aby byli úspěšní při dalším studiu. Následovalo představení žáků – každý řekl, kam odchází a proč si zvolil právě ten obor. Pak ještě jednou vyzvala třídní učitelka žáky a pan starosta všem předal upomínkovou knihu od Ladislava Špačka – Velká kniha etikety. Myslím, že při volbě této knihy měl šťastnou ruku. Usuzuji tak podle pozdějšího ohlasu žáků i jejich rodičů. Všichni žáci se také podepsali do kroniky sboru pro občanské záležitosti. Za sbor pro občanské záležitosti se této akce zúčastnila paní Olga Němcová. I ona svým pěkným projevem zakončeným básní Františka Hrubína přispěla k příjemné atmosféře. Když pak na závěr promluvila ředitelka školy Marie Dolejšová, málokteré oko zůstalo suché, včetně toho jejího. Doufám, že toto setkání nebylo poslední a že se podařil udělat první krok k vytvoření nové tradice. Bylo to příjemné setkání, bylo to důstojné rozloučení se s žáky 9. ročníku. Marie Dolejšová 6 ozvenyléto07.indd 6 7/2/07 4:35:27 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Sraz „škodovek“ v Želivě V prvním červnovém víkendu se v auto-kempu Želiv uskutečnil již 4. sraz příznivců vozů ŠKODA. Přípravy vyvrcholily již ve čtvrtek, a v pátek začali přijíždět první účastníci. Na odpoledne byl plánován výlet na hrad v Lipnici nad Sázavou. Vyráželo se již ve dvě hodiny odpoledne, takže spousta posádek výlet bohužel nestihla. Na Lipnici vyrazilo asi 10 aut. P očasí přálo a výlet se všem líbil, zvláště pak vzdálenějším posádkám. Já sama jsem se podivovala jakým způsobem pokročily opravy hradu a o kolik byla rozšířena jeho prohlídka. Po návratu do kempu přijížděli další účastníci a do večera přijelo ještě dvacet šest automobilů. Opět mezi nás zavítal redaktor Světa motorů, pan J. Baborský. Můžeme se těšit, kdy se objeví v jejich časopise zpráva z našeho srazu. Přijel také pan Jelínek z Rychnova nad Kněžnou, výrobce sportovních kombinéz z teflonu a nášivek. Bylo možno si zakoupit nebo objednat kombinézu sladěnou s barvou auta. Večer jsme pak viděli videozáznamy z minulých srazů a pak už všichni zalehli, aby se dostatečně vyspali na následující den. Hned ráno přijížděly další automobily a tak jich tu nakonec bylo skoro sedmdesát. Dopoledne se zájemci o sprinty přemístili na silnici asi 3 km vzdálenou. Sprinty probíhaly ve třech kategoriích: speciály, do obsahu 1000 ccm a do obsahu 1300 ccm. Další, čtvrtou kategorií, byly staré Felicie. První tři nejlepší v každé kategorii byli oceněni. SPANILÁ JÍZDA Za poledne pak přijeli na kemp zástupci Auto ŠKODY Pacov a představili nový vůz ŠKODA OCTAVIA SCAUT. Odpoledne následovala „spanilá jízda“ s cílem na Masarykově náměstí v Pelhřimově. Škodovky cestou upoutaly pozornost mnoha lidí ve vsích, kterými projížděly. Na náměstí pak byl nejkrásnější pohled z věže kostela, všechna ta auta byla vidět jako na dlani. Zpět do kempu jsme se vrátili kolem půl čtvrté a následovaly soutěže: tažení aut na laně vlastními silami na čas, přehazování kola na čas a správné zapojování kabelů zapalování. Pro ty, kteří zůstali na noc, následovalo také pití piva na čas. Do této soutěže se přihlásili i dva nezletilí, ti pili džus na čas. Při soutěžích byla spousta legrace. Po celý den probíhalo také hlasování o nejlíbivější auto a „plechovku“ srazu. Nejpůvodnější automobil vybrali sami pořadatelé. VÍTĚZOVÉ Pak už následovalo vyhlášení výsledků. Bylo předáno celkem 14 pohárů a diplomů, výherci soutěží obdrželi drobné dárky a bylo vylosováno deset dojezdových čísel automobilů, jejichž majitelé obdrželi také drobné dárky. Pozornost dostal i nejvzdálenější účastník srazu, který k nám přijel ze Staré Paky, vzdálené téměř 200 km. Večer pak ještě následoval ohňostroj, vzájemné povídání a hodnocení srazu. Sešlo se hodně lidí se stejným zájmem, kteří si vzájemně rozuměli a měli si o čem povídat. Účastníci byli s akcí spokojeni a nakonec i sami pořadatelé. Závěrem patří dík Autoklubu Želiv za umožnění pořádání akce právě zde, dále hasičům, firmě Potraviny Petrů a všem ostatním, kteří se na této zdařilé akci jakkoli podíleli. Jana Hanková Želivské ozvěny MILÁ BOŽENKO! tak Ti musím taky napsat jednu radostnou zprávu. Vítali jsme se sborem pro občanské záležitosti sedm novorozeňátek. Bylo to poslední neděli v květnu, vítali jsme je v zasedací místnosti obecního úřadu, slavnostně vyzdobené krásnými vyšívanými ubrusy, květinami, s ozdobenou kolébkou, dobře přednesenými verši a slavnostní atmosférou dotvářenou hudbou. Řeknu Ti Božka, že mne velmi dojalo vyznání od nějaké paní Diane Loomansové, přednesené recitátorkou, a tak Ti je prostě musím napsat: Kdybych měla své dítě vychovat znovu Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům. Prstem bych víc malovala a míň hrozila. Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala. Nedívala bych se na hodinky, ale prostě se dívala. Nestarala bych se o učení, ale prostě bych se starala. Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku. Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála. Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd. Víc bych ho objímala a míň s ním „válčila.“ Viděla bych v žaludu častěji dub. Nebyla bych přísná, ale přístupná. Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky. Víš Boženko, ty děti jsou tak krásné, zdravé a dobře oblečené, jen kdyby pro ně měli rodiče, až poporostou, víc času a lásky. Čas, kdy jsou malé a potřebují nás, velmi rychle uteče a už se nevrátí. Vím, mají moc starostí s prací a podnikáním a často je dají do pokojíčku k televizi, aby měli chvilku pro sebe. Mám moc velkou radost, že se u nás narodilo sedm dětí. Snad přece jenom udržíme tu naši krásnou školičku a školu, které stojí za rok moc peněz a podaří se je ochránit od výmyslů těch chytrých hlav od zeleného stolu, které určují, kolik má ve škole a školce být dětí. Máme tam šikovné a prozřetelné ředitelky, které pro svoje zařízení dělají co mohou. Vždy jsme byli a ještě snad jsme inteligentní lidé a víme, že vzdělání je naší budoucností. Možná, že si rodiče malých školních dětí neuvědomují, že v městských třídách, kde je 30 dětí, se jim učitelé nemohou věnovat tak, jako když má učitelka na starosti třeba jen dětí deset. To je výhoda naší školy. Ale jsem optimista a stále se domnívám, že až se lidé ve velkých městech začnou dusit smogem, tak se budou vracet na vesnici, aby jim tady, uprostřed přírody, vyrostly zdravé děti. Vzpomenou si na svoje dětství a vrátí se do domečků svých předků. Vždyť dojíždět do práce dneska není problém a o maličké děti se u nás postará školička. No a co ty? Já jsem ve svém „pečovateláku“ spokojená, babičky tu jen kvetou, věk mají požehnaný, je nám tu fajn. Čteme knížky, sedáváme venku na lavičce, povídáme si a vzpomínáme, ale také nás zajímá co se děje v naší vesnici. I tady žijí lidé moudří a sálá z nich láska a člověčenství. Tak milá Boženko, měj se dobře, zdraví Tě Máňa. 7 ozvenyléto07.indd 7 7/2/07 4:35:27 PM Ročník VIII. – Číslo 2 ČERVENEC 2007 Želivské ozvěny ŠKOLKA MÁ NAROZENINY 30. výročí otevření nové budovy Mateřské školy v Želivě. Podívejme se, co o historii mateřské školy v Želivě říká obecní kronika. V roce 1948 tu byl pro děti zřízen Zemědělský útulek v č. p. 126. Zpočátku byl o umístění dětí malý zájem, docházelo jich jen pět, a tak toto zařízení bylo přechodně zavíráno. Zájem o umístění dětí časem vzrostl a 1. dubna 1952 byla „školka“ přemístěna do Dastychovy vily v č. p. 140. Provoz zde byl omezen pouze na odpoledne od 13 do 18 hodin. Roku 1953 se provoz školky rozšířil na celodenní péči a počet dětí se pohyboval kolem třiceti. V pozdějších letech již kapacita školky nestačila zájmu o umístění dětí a tak místní národní výbor v roce 1975 zahájil stavbu nové mateřské školy. Ta byla postavena v akci „Z,“ v hodnotě 1 359 000 Kč, za pomoci občanů a pacientů protialkoholní léčebny. Stavbu vedl pan František Šimůnek a kapacita školky byla určena pro šedesát dětí. Nová budova mateřské školy byla slavnostně předána do užívání 28. srpna 1977. Do první třídy bylo zapsáno 22 dětí ve věku od 3 do 5 let, do druhé třídy pak 35 dětí ve věku od 5 do 6 let. Ředitelkou zde byla Růžena Ehrlichová. A jaké to bylo v těch uplynulých třiceti letech? Před třiceti lety jsme se my, zaměstnanci, na novou školku opravdu těšili. Druhý domov poskytovala dětem sice milá, ale stísněná stará školička. Nákresy na novou, moderní školku se nám zdály jako sen. Tehdejší paní ředitelka Ehrlichová významně spolupracovala při přípravě mateřské školy a když přišel ten slavnostní den a práce byly skončeny, stěhovali jsme se, převáželi nábytek, pomůcky a materiál, bylo to náročné, ale radostné. Tehdy s námi oslavovala skoro celá vesnice, protože se na stavbě podílela celá řada občanů a při uvedení školky do provozu hrála i kapela. l.září 1977 se otevřely dveře nové školky, kde pod vedením paní ředitelky Ehrlichové pracovaly Jaroslava Kalinová, Květa Kasalová a Věra Živná. V té době byly nejsilnější ročníky dětí a určitě si každý dovede představit, jak byla práce náročná. Časem se počty ve třídách snižovaly, dětí se rodilo méně a dnes je k zápisu do školky sami vyhledáváme. V roce 2002 získala naše mateřská školka právní subjektivitu a také právo užívat jméno Paraplíčko. Za uplynulá léta se tu vystřídala řada zaměstnanců a velmi mnoho dětí. Nebylo vždy klidno, řešila se i různá nedorozumění, ale hlavně když jsou lidé ochotni se spolu domluvit. Pak se dá všechno vysvětlit. Je dobře, že ty naše odrostlé děti časem přivedou svoje dětičky, a tak se to točí a člověk si občas řekne, že ta školka má svůj smysl. Sebelepší máma nenahradí dětský kolektiv, vždyť je to první škola života. A když zjistíte, že vám dítě odrostlo a chystá se k prvnímu kroku do života – nastoupit do první třídy základní školy – oceníte, že je na ni připravené a samostatné. To ostatně ocení také paní učitelka v 1. třídě ZŠ. Když uplyne rok a děti do školky zavítají s prvním vysvědčením, máme radost zase my, že se k nám vracejí podělit se o radost z prvního úspěchu. Naše školka je udržovaná, potřebuje sice drobné opravy, ale děti ji nazdobí a zkrášlí nejen výkresy, ale i sami sebou. Z našich oken se ozývá dětský smích, štěbetání a zpívání. Je to ke třicátému výročí ten největší dárek nám všem. Na začátku jsem uvedla, že byla školka dána do provozu v srpnu roku 1977. Proč jsme se tedy rozhodli slavit výročí už v červnu? Chtěli jsme, aby naše děti, které po prázdninách odejdou do školy, slavily s námi. Vždyť všechny se podílely na vyzdobení školičky a přípravě akademie, která se jim moc povedla. Škoda, že některé malé herce poslaly neštovice do postýlek. 8. června se ve školce sešli téměř všichni bývalí zaměstnanci, aby zavzpomínali na uplynulá léta a oslavili významné životní jubileum naší paní učitelky Anny Šimůnkové, která celé generace našich dětí dodnes učí správné výslovnosti. Tak ještě jednou děkujeme a přejeme pevné zdraví, paní učitelko. Na závěr chci poděkovat kolektivu MŠ za přípravu všech akcí, obecnímu úřadu, institucím a občanům v obci za spolupráci a podporu. Popřejme si k výročí naší školky hodně zdraví, štěstí a lásky, zkrátka ať se nám všem líbí na světě. Květa Kasalová Jubilea Srdečné přání pevného zdraví patří všem jubilantům z konce minulého a začátku letošního roku Jiří Mrťka Jiřina Bloudková Božena Brávková Jaromír Jaroš Marie Chmelová Jiřina Smíšovská Ludmila Víšková Zdeňka Marečková Ludmila Urbanová Zdeňka Kotková Marie Jonášová Marie Kostková Zdeňka Pekárková Anna Krejčová Božena Javorská Anna Šimůnková Anna Vacková Božena Toušková 60 60 60 60 60 70 70 70 75 75 75 75 80 85 85 90 91 96 V souladu se zákonem o ochraně osobních údajů uvádíme pouze ty jubilanty, kteří k uveřejnění dali souhlas. Želivské ozvěny vydává Obecní úřad v Želivě. IČO:249483 Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně. Řídí redakční rada ve složení: Anděla Tomanová, Karel Chmel, Michael Líbl, grafická úprava: René Decastelo Zapsáno do evidence MK ČR E 10244 Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9., 10.12.2007 Náměty ke zveřejnění zasílejte na mail [email protected] 8 ozvenyléto07.indd 8 7/2/07 4:35:31 PM