Linda a Richard Eyrovi Jak naučit děti hodnotám ÚVOD Proč? Kdy

Linda a Richard Eyrovi
Jak naučit děti hodnotám
ÚVOD
Proč? Kdy?
Kde? Kdo?
Co? a Jak?
Než začneme společně přemýšlet, jak učit děti hodnotám, věnujme
se nejprve důvodům, které
nás k tomu vedou. Odpovězme si na následující otázky.
Proč vlastně chceme naše děti učit úctě k hodnotám? Odpověď se
může na první pohled zdát
samozřejmá - ale třeba také ne! Možná vám není jasné, kdy začít,
kdo a kde by měl vaše děti
hodnotám učit. Podrobně bychom se měli seznámit s tím, které
hodnoty pokládáme za důležité a
jakým způsobem je lze učit.
PROČ?
Proč učit děti uznávat základní morální hodnoty?
Protože to tak dělali naši rodiče?
Protože je to tradice?
Protože jejich předávání přispívá k tomu, aby společnost byla
bezpečná a dál se vyvíjela?
Protože jim věříme?
Protože jsou správné?
Protože výzkumy ukazují, že chování založené na morálce pomáhá
dětem rozvinout smysl pro
samostatnost, nezávislost a sebedůvěru?
Všechny odpovědi jsou svým způsobem správné. Ale podstatné je, že
učit děti uznávat základní
morální hodnoty je nejdůležitější a nejefektivnější způsob
výchovy, jakým můžeme přispět k
tomu, aby se v životě cítily šťastné.
Moudrost ověřená věky i naší osobní zkušeností nás učí, že
individuální i společenské štěstí se
spojuje s chováním založeným na jistých morálních zásadách.
Není náhodné, že se lidé v mnoha různých zemích i kulturách učí
stejným základním
hodnotám. Historická souvislost úpadku Říma s tehdy převládajícím
amorálním chováním
odpovídá zkušenostem, jež máme s chováním lidí, kteří ztratili
základní morální hodnoty a
principy i svůj duševní klid.
Naše děti zjistí metodou pokusů a omylů, že mezi životem
založeným na hodnotách a pocitem
štěstí skutečně existuje vzájemná souvislost. Selhání a
nepříjemné pocity ze špatného chování je
mohou přivést k poznání základních hodnot a naučí je čestnému
přístupu k životu - tato cesta je
ovšem hodně tvrdá a bolestná.
Lidský život je příliš krátký na to, aby každý člověk všechno
"vynalézal od začátku". Proto je
naší rodičovskou povinností naučit děti tomu, co jsme se sami
naučili a ověřili si v průběhu
života.
Nejlépe to řekl Ralph Waldo Emerson:
"Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství
je nakonec vyzrazeno,
každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba
odčiněna příčina a
následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - tak
jako ovoce existuje v
semínku, následek vyrůstá z příčiny."
Jsme přesvědčeni, že spokojenost a štěstí pocházejí z jasných a
silných morálních zásad.
Proč tedy vštěpovat našim dětem základní morální hodnoty?
Protože na tom závisí jejich štěstí!
KDY?
Uvolněná výchova, která se rozšířila v šedesátých letech,
vychovala generaci, jež zlomila
všechny rekordy v užívání drog, sebevražednosti, nestabilnosti
rodin a také v osobní
nespokojenosti, i když to nejde tak snadno změřit.
Tak zvaná demokratická, liberální nebo osvobozující výchova, jak
se tento přístup nazývá,
odmítá učit děti morálním hodnotám, dokud nebudou dost staré, aby
si vytvořily svůj vlastní
hodnotový systém, což má katastrofické důsledky. Jako by někdo
hodil křehkou, bezmocnou
loďku bez vesel doprostřed bouřlivých vln s nadějí, že sama
nějakým řízením osudu dopluje do
bezpečného přístavu.
I když se rodiče nesnaží předat svému dítěti žádné vlastní
hodnoty, dítě je i přesto ještě v
předškolním věku vědomě i nevědomě získá. Pochytí je od svých
vrstevníků, z televize, ale
nejvíce v rodině. Tyto hodnoty projdou určitou zkouškou a možná
se změní při nástupu do školy.
Dospívající pak začnou bojovat o samostatnost a utvoří si vlastní
hodnotový systém, který je sice
nezávislý na systému rodičů, ale obvykle se od něj příliš neliší.
V této knize nabízíme rodičům pozitivní program výuky založený na
základních hodnotách jedná se o proaktivní přístup, který je podle našeho názoru
daleko vhodnější než přístup
defenzivní, kdy na chování dětí rodiče pouze reagují. Vaše děti
si uvědomí důležitost určitých
základních hodnot, když se budete důsledně věnovat vždy jedné
z nich po dobu jednoho měsíce.
Ve dvanácti kapitolách vám předkládáme roční výchovný program.
Na začátku každé kapitoly naleznete osobní příklad nebo příběh,
který ilustruje náš vztah k
této hodnotě. Následuje popis, jak učit předškoláky jednoduchými příběhy, básničkami,
písničkami a hrami děti pochopí smysl této hodnoty a její
užitečnost. Naleznete tu rovněž
návody, jak děti chválit a podporovat.
Další část kapitoly se věnuje školákům. Zdůrazňují se hlavně hry,
soutěže a složitější příběhy,
které odpovídají věku mezi šesti a dvanácti lety. Každou kapitolu
zakončí část věnovaná
dospívajícím dětem, mladším pubescentům. Zde se více soustředíme
na vzájemné rozhovory,
hraní rolí a sdílení společných zkušeností.
Domníváme se, že v každém věku se děti mohou učit uznávat morální
hodnoty. Takže naše
odpověď na otázku kdy zní:
TEĎ a VŽDY.
KDE?
Polemika, zda lze učit děti morálním hodnotám ve škole, nebo
nikoli, která se čas od času objeví
na stránkách novin, je sice zajímavá, ale domníváme se, že je
svým způsobem zavádějící. To, co
se děti naučí doma - ať pozitivního, nebo negativního, má na ně
daleko hlubší vliv než cokoli, co
se mohou naučit ve škole nebo v kterékoli jiné instituci.
Jedním z důvodů je nejméně šestiletý náskok rodičů před školou.
Podstatnější však je, že
rodiče mají, nebo aspoň mohou mít prvních čtrnáct nebo patnáct
let ke svému dítěti daleko bližší
vztah, a tedy i silnější vliv na ně než jakákoli jiná osoba,
skupina nebo instituce.
Rodina je pro dítě nejdůležitější skupinou a rodiče mají největší
odpovědnost za jeho
výchovu. Odměnou jim je, že naučili dítě správnému vztahu
k základním morálním hodnotám.
Tak tedy - kde?
V rodině!
Doma!
KDO?
Někteří rodiče, i když své děti opravdu milují, dělají v nejlepší
víře jednu chybu. Mají k výchově
přístup podobný chování "hlavního dodavatele", který organizuje
výstavbu domu tím, že zadává
zakázky jednotlivým stavebním firmám a řemeslníkům. Takový rodič
pak hledá "subdodavatele",
kteří mají zařídit vlastní výchovu - ať už se jedná o učitele,
skautské vůdce, učitele hudby, nebo
psychologické poradce. Tento přístup může docela dobře fungovat,
když se má dítě naučit
různým dovednostem, ale nemůžeme ho uplatňovat, když chceme dítě
naučit základním
morálním hodnotám!
Učitelé a poradci mohou k výchově přispět, rozvinout ji a
upevnit, ale základní odpovědnost
leží na rodičích.
Tak tedy - kdo?
Rodiče!
Vy!
CO?
Existují nějaké opravdu univerzální hodnoty? Nepodmíněné,
neměnné, nezávislé na jednotlivých
druzích náboženství? Lze najít univerzální pravidla chování,
která jsou vždy správná a mohou být
přijata jako dobrá - nebo přinejmenším "lepší" než jejich opak?
Nepřemýšlíme o těchto otázkách jako profesionální filozofové,
kteří chtějí vytvořit obecný
hodnotový systém, ale jako rodiče, kteří chtějí vědět, jaké
hodnoty by měli předat svým dětem.
Pokusili jsme se sestavit seznam hodnot, s nimiž bude většina
rodičů souhlasit a uzná je.
Rozhodně to nebylo jednoduché. Snažili jsme se přijít na nejlepší
definici toho, co je pro nás
vlastně důležitou hodnotou, a stanovili jsme kritéria, podle
kterých ji budeme vybírat. Konečně
jsme museli najít dvanáct hodnot, jež skutečně považujeme za
nejdůležitější.
Náš seznam patrně nebude každému vyhovovat. Výběr vašich hodnot
musí být nutně
individuální. Přemýšlejte o tom, jaké hodnoty považujete za
správné, o kterých si myslíte, že
mohou vašim dětem pomoct a posílit jejich radost ze života. Mohou
to být hodnoty, podle
kterých se sami nedokážete řídit, ale doufáte, že by mohly vaše
děti učinit šťastnějšími. To není
přetvářka - my všichni se snažíme naučit děti různé věci lépe,
než je umíme sami. Chceme, aby
měly lepší výchozí podmínky, než jsme měli my. Přejeme si, aby se
poučily z naší zkušenosti ať už z toho, co jsme udělali opravdu dobře, nebo z toho, co by
mohly udělat lépe než my.
SSS
Když jsme začali psát tuto knihu, ukázala jsem první verzi své
přítelkyni, která má za sebou hodně
složité dětství. Pochází z rodiny, která se rozpadla, vyzkoušela
v životě opravdu leccos a teprve
nedávno se usadila a založila si vlastní rodinu. Přečetla si naši
definici a seznam hodnot, pak rukopis
zavřela a řekla:
"Dobře, souhlasím s tím, co píšete. Budu své děti učit vašim
hodnotám, ale budu si přitom
připadat jako pokrytec!"
Trochu udiveně jsem na ni pohlédla a ona pokračovala: "Těžko od
nich můžu očekávat, že
budou dělat něco, co jsem já sama nikdy nedělala, nebo že se
stanou takovými, jaká jsem já nikdy
nebyla, ne?"
Stále jsem neodpovídala a přemýšlela o tom, co mi řekla. Ona se
nad tím také zamyslela a
zjistila, že to vlastně moc nedává smysl, a pokusila se
ospravedlnit svůj přístup.
"Těžko jim přece můžu říct - udělejte to, jak vám to říkám, a ne
jak jsem to udělala já."
Viděla jsem, že pořád ještě přemýšlí, a tak jsem čekala. Náhle se
zasmála.
"To je ale přece pěkná hloupost! Pokud věřím, že je něco správné
nebo dobré, nebo aspoň
lepší, měla bych se to snažit děti naučit! Přece nemusejí
opakovat moje chyby!"
Linda
SSS
Nejprve definice:
Respektovaná a univerzálně "přijatelná" hodnota prospívá jak
člověku, který ji uznává, tak
lidem, s nimiž v duchu této hodnoty jedná.
Každá z dvanácti hodnot, které budou popsány dále, vyhovuje
tomuto základnímu pravidlu.
Podívejme se nyní, jaká kritéria při výběru používáme:
Abychom odlišili základní hodnoty od dalších vlastností,
dovedností a návyků, které také
mohou být prospěšné, používáme ještě další upřesnění. Za hodnotu
považujeme takovou
vlastnost, která
a)
se násobí a prohlubuje (dokonce i když se na ni vědomě
nesoustředíme);
b)
se vyznačuje tím, že čím více ji projevujeme (ať ve vztahu
k sobě, nebo k druhým), tím
více jí dostáváme (od sebe nebo od druhých).
Uveďme si konkrétní příklad:
Poctivost můžeme pokládat za hodnotu, protože splňuje naši
definici - má z ní užitek jak poctivý
člověk, tak lidé v jeho okolí. To samé platí pro lásku,
laskavost, spravedlivost atd. Všechny tyto
hodnoty současně splňují naše kritéria, protože čím více je
rozdáváme, tím hlouběji je dokážeme
prožívat, lépe vyjadřovat a současně je tím více získáváme i od
druhých.
Pro naše účely tedy necháme stranou takové vlastnosti jako
ctižádost, matematické vlohy,
fyzickou krásu, bohatství. Ačkoli se může jednat o velmi cenné
vlastnosti a dovednosti, vlohy
nebo šťastné okolnosti, nejde o univerzální hodnoty. Ctižádost
slouží většinou jen jedinci - lidé v
jeho okolí z ní nemusejí mít vždy prospěch (někdy platí dokonce
opak). Krása nebo matematický
talent jsou vlastnosti, které mohou příznivě ovlivňovat okolí,
ale i když je rozdáváme, nevracejí
se nám zpět. Materiální bohatství se nezvětšuje tím, že z něj
rozdáváme.
Pro hodnoty a další prospěšné vlastnosti platí, že je získáváme
tím, že je rozdáváme.
Nyní se podívejme na náš seznam:
V následující tabulce najdete dvanáct námi vybraných hodnot.
Zamyslete se, nakolik odpovídají
uvedené definici a kritériím. A podívejte se, jestli odpovídají
vaší představě, tomu, co je pro vás
důležité a co chcete naučit své děti.
V dnešním světě se dává přednost vlastnění a získávání. Hodnoty,
které uvádíme, naopak
souvisejí s bytím a s dáváním. Jak jsme spokojeni se sebou,
záleží víc na tom, kdo skutečně
jsme a co dáváme druhým, než na tom, co vlastníme. Naše děti ve
chvíli, kdy si stanoví své
vlastní hodnoty, daleko více ovlivní, kým jsme a co dáváme, než
jiné okolnosti.
Graf zobrazuje dva hlavní způsoby, jak se hodnoty učit - buď se
snažíme stát se nositeli
určité hodnoty, nebo ji projevujeme ve vztahu k druhým.
Námi vybrané hodnoty:
Ještě slovo na závěr k otázce co učit? Mnoho z vás pohlédne na
seznam uvedených dvanácti
hodnot s pochybností: "A kde je moudrost? Kde je humor? Víra?
Opatrnost? Hospodárnost?"
Cokoli se vám vybaví, najdete na jednom ze dvou následujících
míst:
a)
V seznamu námi uvedených hodnot. Až budete číst dále, poznáte,
že o hodnotách mluvíme
v širším významu a uvažujeme i o dalších, které jsou s nimi
spřízněné.
b)
Ve vlastních myšlenkách. Pokud vás napadne hodnota, kterou
chcete svým dětem předat,
a nenajdete ji na našem seznamu - udělejte to! Způsoby a nápady,
které v této knize
objevíte, vám při tom pomohou.
Rádi bychom vás upozornili, že se nemusíte příliš zabývat tím,
jak jsme hodnoty v této knize
seřadili. Každá z nich je nezávislá na ostatních a může přijít na
řadu jako první, poslední nebo
prostřední. Důležité je, abyste jednu z nich vybrali a měsíc se
na ni soustředili. Vyberte si na
počátku tu hodnotu, která vám právě připadá nejvhodnější a
potřebná; určující je konkrétní
situace, v níž se právě se svými dětmi nacházíte.
Takže odpověď na otázku co zní:
Dvanáct univerzálních hodnot podle seznamu, který převezmete od
nás, nebo si ho
upravíte podle vlastních potřeb a nadějí, jež vkládáte do svých
dětí.
JAK?
Jak jsme už uvedli, nejlepším učitelem je vlastní příklad - váš
postoj. To, co děláme, vždy zastíní
to, co pouze říkáme.
SSS
Kamarádka mi vyprávěla, že jednou přistihla své dvě holčičky, jak
se perou o panenku. Naštvala se
a vyhodila ji z okna. Pak jim udělala důkladné kázání o tom, že
se spolu nemají prát a mají se o
všechno dělit. Když skončila, byla přesvědčená, že se jí podařilo
něco děti naučit.
A měla pravdu! Odpoledne uviděla své andílky, jak házejí oknem
ven krajíce chleba, které jim
připravila k svačině. Děti se vždycky učí spíš tím, co u nás
vidí, než z toho, co jim říkáme!
Linda
SSS
Vedle vlastního příkladu, který je nejdůležitější, má významnou
roli také vyprávění, hry, fantazie
a hraní rolí.
Tato kniha obsahuje řadu nápadů, které můžete použít, protože je
někdy těžké vymýšlet
vlastní hry a příběhy, aby co nejlépe odpovídaly uvedeným
hodnotám. Všichni dokážeme lépe
přemýšlet, soustředíme-li se na určitou věc, proto vám
navrhujeme, abyste koncentrovali
pozornost na jednu hodnotu po dobu jednoho měsíce. Když skončíte
celou sérii, můžete začít
znovu - vaše děti budou o rok starší a důležitým hodnotám se
mohou učit na jiné úrovni.
Pokud se rozhodnete použít náš způsob a využijete přitom postup,
který vám nabízíme, jsme
připraveni vám odpovědět na otázku jak?
Chceme vás upozornit, že existují některé vyzkoušené metody,
které jsou obzvlášť vhodné při
učení morálním hodnotám. Podívejme se na ně v krátkosti - jejich
konkrétní použití je podrobně
popsáno v následujících kapitolách.
?
Hraní rolí a různé druhy slovních her vám pomohou tím, že se
při nich děti vžijí do
příslušných situací a představí si důsledky svého chování.
?
Dospělé diskuze, při kterých s dětmi můžete mluvit o morálce,
důležitosti konkrétních
hodnot. Psychologické studie prokázaly, že existuje významná
souvislost mezi odpovědným
chováním dětí a množstvím času, které strávily rozhovory se svými
rodiči. Při takových
rozhovorech na dítě postupně působí hodnoty, které sami sdělujeme
a zastáváme.
?
Chvála a povzbuzování mají velkou sílu, když se snažíme, aby se
děti naučily soustavně
chovat podle určité hodnoty. Když se vévody z Wellingtonu na
sklonku jeho života ptali, co
by změnil, kdyby mohl žít znovu, odpověděl: "Více bych chválil."
Poukazování na chyby ještě neznamená jejich nápravu - častěji
vede k pocitům viny a k
opakování nevhodného chování. Opravdové změně nejlépe pomůžeme
tím, že "přistihneme" své
děti, když dělají něco dobře, a pochválíme je za to.
SSS
Jednou v neděli jsem si četl noviny a všiml jsem si nešťastného
výrazu na tváři svého šestiletého
syna.
"Co se stalo?" zeptal jsem se.
"Nic."
"Jsi si tím jistý?"
"Jo."
Vrátil jsem se k novinám, ale nedokázal jsem se soustředit na
čtení. Přemýšlel jsem o včerejším
odpoledni, kdy jsem viděl Jonáše hrát s ostatními dětmi fotbal a
kdy mu jeden nevychovaný spratek
ze sousedství ošklivě nadával.
Odložil jsem noviny a vzal jsem si Jonáše na klín.
"Víš co, napadlo mě před chvílí, že vím o spoustě věcí, ve
kterých jsi opravdu dobrý."
"Já?"
"Ano, ty. Líbí se mi třeba, jak se dovedeš k ostatním dětem hezky
a přátelsky chovat."
A pokračoval jsem dalšími věcmi, které na něm oceňuji. Řekl jsem
mu, že umí rozesmát naše
miminko, naučil se krásně čistě vyslovovat r a sám si každý večer
a ráno čistí zuby.
Viděl jsem, jak se jeho výraz před mýma očima mění. Narovnal se,
jeho oči se rozzářily a tvář se
mu rozjasnila. Nesměle mě poprosil: "Tati, napiš mi to!"
"Co?"
"Napiš všechno, co dělám dobře!"
"Kam?" zeptal jsem se a ohlížel se po kusu papíru.
"Tady," ukázal. "Napiš mi to, prosím tě, na ruku."
A tak jsem to udělal. Jonáš si ruku neumyl, dokud mu ji neumyla
máma.
Richard
SSS
?
Svou roli při posilování dobrého chování hrají také různé
odměny a ocenění. Děti mají rády
viditelné odměny svého snažení - může se jednat o různé medaile
nebo diplomy, na nichž
je oceněno jejich mimořádné úsilí v uplynulém týdnu. Předání
takového diplomu může být
dobrým vyvrcholením a uzavřením diskuze o hodnotách.
?
Druhá šance. Když dáte svému dítěti poté co selhalo, možnost
začít znovu, umožníte mu
napravit jeho chování a zachovat se správně bez zbytečného
vyčítání a kritizování.
?
Učení krátkých, výstižných citátů, které jasně ukazují význam
dané hodnoty. Je to způsob,
kterým pomůžete svým dětem i při vytváření správného hodnotového
systému.
?
Hodnota a její opak: Co pomáhá, co zraňuje? Děti můžete také
vést k tomu, aby dokázaly
pro vybrané hodnoty najít protiklady a přemýšlely, zda takové
jednání lidem pomáhá, nebo
je zraňuje a škodí jim.
?
Oceňujte pozitivní chování a nevěnujte pozornost negativnímu.
Děti se dožadují naší
pozornosti - problém je v tom, že se rodiče příliš často věnují
špatnému chování svých
potomků a nevšímají si dobrého. Považují dobré chování za
samozřejmé. Je třeba tento
přístup změnit a zaměřit se na to, abychom děti "přistihli, když
dělají věci správně", a
náležitě je za to ocenili.
SSS
Když jsem byl v Japonsku, zažil jsem nádherný příklad toho, jak
bychom se jako rodiče měli chovat.
Zastavil jsem se u známých, abych si vypůjčil nějakou knihu. Paní
domu mě pozvala dovnitř a
zatímco jsme spolu hovořili, její chlapeček začal být netrpělivý.
Tahal mámu za sukni a začal plakat.
Ale maminka si ho vůbec nevšímala a klidně se dál se mnou bavila.
Když to chlapeček viděl, začal
se dožadovat její pozornosti ještě neodbytněji, ale maminka ho
pouze popadla, otevřela nejbližší
dveře - náhodou to byly dveře na záchod - strčila ho do nich a
zavřela je za ním. Přitom pořád
pokračovala v hovoru se mnou.
Za okamžik chlapeček vyšel ven a zdvořile maminku o něco
poprosil. Tentokrát mu okamžitě
odpověděla.
Když jsme šli potom nahoru vyhledat knihu, kvůli níž jsem přišel,
viděli jsme její další dvě děti,
jak tam sedí a hezky si spolu hrají. A jejich maminka opět
přerušila náš rozhovor a pochválila je.
Tak jsem na vlastní oči viděl téměř dokonalou ukázku schopnosti
všimnout si u dětí pozitivního
jednání, věnovat mu pozornost, ocenit ho a současně ignorovat
jejich negativní chování.
Richard
SSS
V knize najdete pro každý měsíc řadu různých nápadů, jak rozvíjet
zvolenou hodnotu u
předškoláků, školáků a dospívajících. Vy si pochopitelně vyberete
to, co nejlépe odpovídá věku
vašeho dítěte (nebo vašich dětí).
S předškoláky se nejsnáze používají jednoduché hry, vyprávějte
jim příběhy a hodně je
chvalte a oceňujte.
U školáků více hrajte různé slovní hry a hry zaměřené na
rozpoznání následků určitého typu
chování; učte děti různá přísloví a citáty, které se vztahují
k příslušné hodnotě.
Vaše dospívající asi nejvíce zaujmou "dospělé diskuze", rozhovory
o tom, co prospívá a co
zraňuje, o konkrétních situacích ze života, které sami zažili
nebo se týkají jejich vrstevníků.
SSS
Když jsme se rozhodli, že vyzkoušíme na vlastních dětech postup,
který vám v této knize
navrhujeme, začali jsme tím, že jsme svolali "rodinnou poradu" a
na té jsme se snažili dětem
vysvětlit, co je chceme naučit a proč.
Jako mnoho rodinných setkání začalo i tohle připomínkami typu
"kdy to proboha bude za námi?"
a "právě teď musím jít zavolat své kamarádce".
Ale díky zkušenostem, které jsme při výchově svých dětí získali,
jsme nepodlehli panice a
seznámili je s naším záměrem. Vysvětlili jsme jim význam hodnot
v našem životě a ukázali náš
seznam. Snažili jsme se jim co nejotevřeněji a nejpřesvědčivěji
říct, že přijetí základních hodnot a
chování podle nich vede k pocitu štěstí a spokojenosti. Také jsme
je seznámili se slovy morálka a
morální jako s označením pro dělání věcí správně, v souladu s
našimi hodnotami. Dokonce jsme jim
citovali Ernesta Hemingwaye, který řekl: "Vaše chování je
morální, když se po něm cítíte dobře.
Když se cítíte špatně, chovali jste se nemorálně."
Linda
SSS
Takže jak?
Se znalostí postupů, které naleznete v této knížce.
A s vlastními zkušenostmi a nápady, které vaše děti přesvědčí, že
je chcete naučit něčemu
dobrému.
(Poznámka: V každé kapitole najdete také způsob, jak můžete své
děti odměnit, když se
chovají podle "hodnoty měsíce".)
Hodnoty bytí
PRVNÍ MĚSÍC
Poctivost
Poctivost k druhým, k institucím, ke společnosti a k sobě.
Vnitřní síla a důvěra,
kterou může dát výchova založená na pravdomluvnosti,
spolehlivosti a osobní
integritě.
SSS
Když jsem zajel autem k domu, všiml jsem si na chodníku rozbité
láhve od mléka. Zeptal jsem se
devítiletého Jonáše a jeho kamaráda Honzy, jestli nevědí, co se
stalo.
Honza rychle vyhrkl: "Ne."
Jonáš na něho pohlédl, trochu zaváhal a pak mu položil ruku na
rameno. Řekl mu: "Jemu
můžeme říct pravdu," otočil se ke mně a vysvětlil, co se stalo:
"Rozbili jsme ji, když jsme hráli
basketbal. Chtěli jsme ji uklidit, ale zapomněli jsme. Promiň,
tati. Hned skočím pro lopatku na
smetí."
Poslouchal jsem je pak oknem, když zametali střepy. "Došlo mi,"
poučoval vážně Jonáš o půl
roku mladšího Honzíka, "že když rovnou řekneš pravdu, máš pak míň
nepříjemností."
Richard
SSS
Naučit děti poctivosti je opravdu náročná výzva nepoctivosti, se
kterou se každý den potkávají.
Děti silně ovlivní váš osobní příklad a stálý komentář jejich
chování. Přišli jsme ještě na další
způsoby, které fungují. Popíšeme vám je (tak jako v každé
kapitole) ve čtyřech krátkých
částech. Nejprve uvedeme pravidla, která platí obecně pro všechny
děti, potom metody
zaměřené na předškoláky, školáky a dospívající.
OBECNÉ ZÁSADY
Buďte ke svým dětem naprosto poctiví. Ukážete jim, že je možné se
tak opravdu chovat, a jakou
důležitost tomu přikládáte. Odpovídejte jim pravdivě a upřímně,
pokud jejich otázky nepřekračují
určité hranice. A i potom jim řekněte, proč nechcete odpovědět.
Nedopusťte, aby vás slyšely
říkat do telefonu konvenční lži, a nikdy po nich nechtějte, aby
samy lhaly. ("Maminka není
doma.") Nepřehánějte. Nevyhrožujte tím, že uděláte něco, co
opravdu nechcete udělat.
Chvalte je a dejte jim šanci "začít znovu". Tím získají ještě
jednu příležitost říct pravdu.
Nesnažte se úzkostlivě přistihnout dítě při lži. Naopak ho
"přistihněte", když mluví pravdu, a
pochvalte ho za to. Když začnou děti tvrdit něco, o čem si
myslíte, že není pravda, přerušte je a
řekněte jim, aby si to rozmyslely a vzpomněly si, jak je důležité
mluvit pravdu. A pak je nechte
znovu začít.
Upozorněte je na důsledky. Ukažte svým dětem, jaké následky může
mít poctivost a
nepoctivost. Všímejte si případů nečestného jednání (v reálném
životě, v televizi apod.) a
vysvětlete jim důsledky, jaké takové chování má pro obě strany jak pro podvádějícího, tak pro
podvedené (ať už jde o jedince, nebo instituci). Také si všímejte
případů čestného jednání a
ukažte jeho pozitivní důsledky - zejména vnitřní klid, důvěru a
sebedůvěru, které získá poctivý
člověk.
Metody pro předškoláky
Co je lež?
Tato hra malým dětem objasní význam pojmů pravda, nepravda a lež
a ukáže jim, jaký k nim
máte přístup.
Zeptejte se: "Víš, jaký je rozdíl mezi pravdou a nepravdou?
Pojďme to vyzkoušet. Já něco
řeknu, a ty zkusíš uhádnout, jestli to je, nebo není pravda."
Začněte jednoduchými fakty a pak se postupně zaměřte na události,
které se vztahují k
chování.
Například:
?
Obloha je zelená. (Dítě řekne: "To není pravda.")
?
(Ukažte na nohu.) To je moje noha. (Dítě řekne: "To je
pravda.")
?
Mravenci jsou větší než sloni.
?
Díváme se očima.
?
Posloucháme nosem.
?
Mléko máme od kuřat.
?
Vezměte sušenku a snězte ji. Pak oznamte, že jste žádnou
sušenku nesnědli.
?
Položte hračku na pohovku a řekněte: "Nechal jsem svou hračku
na pohovce."
"Teď vidíš, jaký je rozdíl mezi tím, když mluvíme a nemluvíme
pravdu. Víš, jak se říká tomu,
když někdo nemluví pravdu? Říká se, že lže. Teď budeme
pokračovat, já něco řeknu a ty mi
odpovíš - to je pravda, když to bude pravda, a to je lež, když to
nebude pravda."
?
Upusťte na zem korunu a zavolejte: "Našel jsem korunu."
?
Dejte někomu kus své sušenky a řekněte: "Nesnědl jsem celou
sušenku, dal jsem kus Janě.
(Používejte příklady, které jsou vhodné pro vaše dítě.)
Pak se zeptejte: "Proč je lepší mluvit pravdu než lhát?"
(Nabízejí se podobné odpovědi:
"Každý ví, co se opravdu stalo." "Nebude potrestán někdo
nevinný." "Můžeme se to naučit
lépe.")
Chvalte důrazně a detailně
Předškoláci obvykle opakují chování, při kterém jim věnujete
pozornost. Když vám malé dítě lže,
věnujte mu co nejméně pozornosti (nebo mu dejte potichu znát, že
víte, že neříká pravdu). Když
mluví pravdu, důrazně ho pochvalte. A když se přizná k něčemu
špatnému ("Kdo počmáral tu
zeď?"), vyzdvihněte víc pochvalu než potrestání. Předškoláci už
umějí rozlišit mezi vaší
nespokojeností nad tím, co provedli, a vaší radostí z jejich
pravdomluvnosti.
SSS
Zajímavá změna v přístupu k poctivosti se v naší rodině objevila,
když se naše dvacetiměsíční dcera
Jana naučila dvě nová slovíčka. Jana už znala jména nebo
přezdívky svých sourozenců a naučila se
říkat: "to byl". Protože byla nesmírně dobrou pozorovatelkou
všeho, co se kolem ní dělo, dokázala s
radostí odpovídat, kdykoli jsme se zeptali: "Kdo tady udělal ten
nepořádek?" nebo "Kdo zapomněl
zašroubovat zubní pastu?"
Ostatní děti se pak začaly chovat mnohem poctivěji - nebo se
alespoň rychleji přiznávaly, když
něco provedly.
Richard
SSS
Odhalování pocitů
Děti si uvědomí, jaké pocity mohou mít při různých událostech - a
také pochopí, že je normální
je mít a mluvit o nich.
Prohlížejte si s nimi časopis, kde je hodně fotografií a obrázků,
a ptejte se jich: "Co si myslíš,
že ten člověk cítí?" "Proč myslíš, že se tak cítí?" "Je to
v pořádku, když se tak cítí?"
Objevte dětem pocity a jejich pravděpodobné příčiny a naučte je,
že soucítit a mluvit s
druhými o svých pocitech je v pořádku.
Metody pro školáky
Hra na následky
Hra pomůže dětem pochopit, že dlouhodobé následky, které přináší
poctivost, jsou vždy lepší
než dlouhodobé následky nepoctivosti.
Připravte si dvojice očíslovaných kartiček nebo listů papíru. Na
první kartičce popište čestné
jednání v určité situaci a krátkodobé následky, jaké toto chování
má, na druhé nečestné jednání
v téže situaci a jeho krátkodobé následky. Pak na rub obou
kartiček napište, jaké jsou
dlouhodobé následky obojího chování.
Přední strana kartiček:
Rub kartiček:
Přední strana kartiček:
Rub kartiček:
Napište sami další kartičky, které odpovídají vaší situaci.
Snažte se najít takové příklady, ve
kterých jsou krátkodobé následky nečestného jednání pří znivé,
zatímco dlouhodobé nepříznivé.
Vyhledejte situace, kde vystupují rodiče, sourozenci, přátelé,
učitelé a jiní zástupci institucí, s
nimiž děti přicházejí do styku.
Při této hře se dětí zeptejte: "Co může udělat člověk, který se
zachoval nepoctivě a má
výčitky svědomí?" (Může vrátit peníze, omluvit se atd.)
Dohoda o poctivém chování
Domluvte se, že se budete k sobě v rodině navzájem chovat měsíc
poctivě. Koncem měsíce si
spolu sedněte ke "kulatému stolu" a poděkujte dětem za to, že se
snažily poctivé chování
dodržet. Pak se zeptejte, co se naučily, a jestli někdo z nich
ví, co znamená slovo dohoda. Po
jeho vysvětlení navrhněte, že uzavřete dohodu o naprosté
poctivosti mezi členy rodiny.
Sepište krátkou smlouvu začínající slovy: "Slibujeme si
navzájem" Nech te každého (rodiče i
děti) společnou dohodu podepsat.
Ocenění za poctivé chování
Toto je způsob, jak každý týden ocenit děti za jejich osobní
poctivost. V neděli (nebo ve chvíli,
kdy se vaše rodina sejde celá pohromadě) se zeptejte: "Kdo z vás
se minulý týden ocitl v situaci,
kdy bylo obtížné se zachovat poctivě?" Mějte po ruce odměnu pro
toho, kdo si vzpomene na
nejobtížnější zážitek. (Stačí hezká barevná papírová medaile,
která bude putovní.) Nechte dítě
(nebo dospělého), které ji získalo, vyvěsit si ji na dveře své
ložnice nebo nad postel do dalšího
hodnocení.
Za pár týdnů, až si na tuto hru zvyknete, zjistíte, že děti
daleko důkladněji přemýšlejí o svém
chování v minulém týdnu, protože chtějí získat ocenění. Naučíte
je tím více se zamýšlet nad
svým jednáním - a podpoříte jejich snahu o poctivost.
Isabelina malá lež
Vyprávějte svým dětem následující příběh, abyste je poučili, jak
jedna lež může vést k další, a co
to nakonec způsobí.
SSS
Isabela měla zakázáno dávat psovi Benovi jídlo od jejich večeře,
ale udělala to. Když maminka
přišla a viděla prázdný talíř, řekla Isabela, že všechno snědla.
(To byla docela malá lež, viďte?) K
večeři měli kuře a Benovi se zasekla v krku kostička. Začal frkat
a kašlat a bylo vidět, že se necítí
dobře.
"Nevíš, co je s tím psem?" zeptala se maminka.
"Ne," odpověděla Isabela. (To byla další lež. Isabela ji musela
říct, pokud nechtěla, aby
maminka poznala, že jí předtím lhala.) Maminka se podívala Benovi
do krku, ale nic tam neviděla.
"Jedl Ben něco, Isabelo?" ptala se.
"Nevím." (Další lež, ale Isabela nechtěla, aby maminka poznala,
že jí dvakrát lhala.)
Ben se cítil stále hůř, a tak ho maminka vzala k veterináři.
Isabela šla s ní.
"Co se tomu psovi stalo?" ptal se doktor a Isabela odpověděla:
"Nevíme." (Opět lež, ale Isabela
ji musela říct, pokud nechtěla, aby maminka a veterinář poznali,
že předtím lhala.)
Doktor řekl: "Má něco zaseknutého v krku. Kdyby to byla kost,
dokázal bych ji vytáhnout
kleštěmi, ale možná je to kus skla, a tak ho budeme muset
operovat."
Isabela se rozhodla, že teď už musí říct pravdu. Rychle vyhrkla:
"Je to kost, vím, že ji Ben sežral,
protože jsem nesnědla svou večeři a dala mu ji. A už nikdy nechci
lhát, protože když řeknete jednu
lež, musíte pak lhát dál a dál a nemůžete přestat."
Isabela začala plakat, ale maminka ji objala a řekla, že ji má
ráda, a pak se Isabela rozhodla, že
už bude pořád mluvit pravdu.
SSS
(Každá kapitola obsahuje aspoň jeden příběh, který se vztahuje
k hodnotě tohoto měsíce. Tyto
příběhy byly napsány pro malé školáky, ale dají se přizpůsobit i
pro mladší nebo naopak starší
děti.)
Pocitová pantomima
Uvádíme seznam přídavných jmen, která jsou spojena s pocity.
Napište každé z nich na malou
kartičku. Potom kartičky zamíchejte a každému členu rodiny jich
dejte pět. Hráč má třičtvrtě
minuty na to, aby pantomimicky předvedl chování, které odpovídá
slovu na kartičce. Za správně
uhodnuté slovo se získává bod. Když se všichni vystřídají,
zamíchejte kartičky a znovu je
rozdejte (opět každému pět). Pokračujte ve hře tak dlouho, dokud
někdo nezíská deset bodů.
Seznam přídavných jmen vztahujících se k různým pocitům:
Metody pro dospívající
Seznam nepoctivostí
Rozhovor o různých typech nepoctivosti pomůže starším dětem
pochopit otázku poctivosti a
podvádění obecněji.
Řekněte jim, že existuje mnoho různých způsobů, jak se zachovat
nepoctivě. Bylo by dobré
udělat si jejich seznam.
Povzbuďte děti, aby vám jej pomohly sestavit, například.:
Podvádění ve škole.
Daňové podvody.
Podvody při vyúčtování výdajů.
Přehánění.
Ohlášení autu při tenisu, když si nejste jistí, že to aut
skutečně byl.
Řeknete pravdu jen částečně, abyste se nedostali do problémů.
Malé přikrášlení pravdy, aby zněla přijatelněji.
Lhaní, abychom se ochránili.
Lhaní, abychom chránili někoho jiného.
Zkuste seznam rozšířit tím, že se budete ptát na různé typy
situací: "Jaké příklady nepoctivosti
znáte ve vztazích mezi dětmi a rodiči?" (Když oznámíte, že jste
v noci přišli domů dříve, než jste
skutečně přišli.)
"Jaké ve vztahu k sobě samým?" (Nejste schopni si přiznat, že
máte strach, děláte si starosti
nebo se cítíte nejistí.)
Různé typy nepoctivosti
Pokračujte v diskuzi o nepoctivosti, abyste dětem pomohli
rozhodnout se pro naprostou
poctivost. Zeptejte se: "Jsou některé z těchto nepoctivostí
v pořádku? Co si myslíte o malém
přehánění? (Ani "malé, neškodné lži" nejsou obvykle nezbytné.
Když budete trochu víc
přemýšlet, napadne vás lepší odpověď, a přitom nemusíte přehánět
apod. Jestliže se rozhodnete
být poctiví, tak proč ne úplně?)
Co pomáhá, co zraňuje
Děti pochopí, jaké důsledky má jejich chování pro druhé lidi.
Požádejte je, aby s vámi našly
příbuzná slova ke slovu nepoctivost (klamání, záludnost, lhaní,
podvádění, faleš), a pak se jich
zeptejte, jak a koho toto chování může zraňovat. A jak a komu
naopak poctivost pomáhá?
Z naprosté poctivosti však vyplývá pocit vnitřní důvěry a
bezpečí. Měli bychom si přát, aby
děti získaly tento pocit síly, i když jej někdy sami nemáme.
Podělte se o své rozpaky
Starším dětem tím dokážete, že k nim chcete být upřímní. Najděte
dostatek odvahy a podělte se
s nimi o situace, kdy pro vás bylo obtížné zachovat se poctivě.
Vyprávějte jim, jak se vám
podařilo tyto těžkosti dobře vyřešit, i o tom, kdy jste to
nedokázali. Popište jim i některé
současné situace, kdy máte potíže zachovat se naprosto poctivě.
Otevřený rozhovor je pro starší děti velkým povzbuzením, protože
je přesvědčujete o jejich
zralosti. Získáte jejich důvěru a současně je povzbudíte, aby i
ony s vámi mluvily o svých
problémech.
SSS
Nic neovlivní dospívající víc než dramatický příběh ... a
rozpory, které z určitého druhu chování
vyplývají. Když jsme bydleli v Londýně, vzali jsme naše děti (v
té době jim bylo 12 a 14) na muzikál
Bídníci. V jedné scéně Jean Valjean, uprchlý trestanec, jehož
život se změnil díky lásce a
ušlechtilosti starého kněze, zjistí, že za jeho zločiny má být
obviněn jiný muž, který se mu podobá.
Je to bezvýznamný tulák, zatímco Jean Valjean se stal bohatým a
důležitým mužem. Jean Valjean
zpívá píseň o mukách svého svědomí: "Jestliže se přiznám, budu
odsouzen. Jestliže zůstanu zticha,
budu zatracen."
Nakonec se rozhodne přiznat, zachrání tuláka a uchová si svou
integritu.
Když hra skončila, zeptal jsem se dětí, co se jim nejvíc líbilo.
"To o svědomí," řekla naše
dvanáctiletá dcera. "Rozhodl se správně. Řekl pravdu, a proto to
taky nakonec všechno dobře
dopadlo."
Richard
SSS
Důležité situace
Hra dětem pomáhá promyslet si dopředu důležité situace.
Vysvětlete jim, že si mohou představit
"scénář" svého chování a uvažovat o různých možnostech, které
mají. Vlastními slovy jim
vyprávějte následující příklady. Čím živěji a dramatičtěji je
dokážete podat, tím lépe.
Rozbité okno
Představte si, že uvidíte skupinu známých kluků, kteří rozbili
míčem okno vaší sousedky a utekli.
Sousedka se vás ptá, jestli jste je neviděl a nevíte, kdo to byl.
Řeknete pravdu, nebo zalžete?
Jaké budou mít obě možnosti následky?
Přehánění
Vaše rodina se právě přestěhovala do nového města. Začínáte
chodit do nové školy a získáváte
první přátele. V polední přestávce se od vás vaši spolužáci
dozvědí, že jste předtím chodili do
sportovní třídy a hráli hokej. Zeptají se vás, jak jste byli
dobří. Ve skutečnosti jste byli jen
náhradníkem v jednom týmu, ale to vaši noví přátelé nevědí. Co se
stane, když jim řeknete
pravdu? A co když to maličko přeženete a místo toho popíšete, jak
dobří jste chtěli být?
Pozdní příchod
Přišli jste domů později, než jste se dohodli s rodiči. Oni už
spali a při vašem příchodu se
nevzbudili. Ráno se vás ptají, v kolik hodin jste přišli.
VYMYSLETE SI SVÉ VLASTNÍ PŘÍKLADY (MŮŽETE POUŽÍT AKTUÁLNÍ
SITUACE, KTERÉ JSOU
PRO VÁS DŮLEŽITÉ). DĚTI MAJÍ DOJÍT K ZÁVĚRU, ŽE NEPOCTIVOST MŮŽE
KRÁTKODOBĚ
PŘINÉST VÝHODY NEBO ŘEŠIT PROBLÉM, ALE DLOUHODOBĚ VEDE K MENŠÍ
SEBEDŮVĚŘE.
DRUHÝ MĚSÍC
Odvaha
Uskutečnit obtížné věci není snadné.
Síla nepodlehnout davu,
dokázat říct "ne" navzdory mínění ostatních.
Mluvit a jednat správně i tehdy, když je to obtížné a
nepopulární. Odvaha být
nesobecký a přátelský.
SSS
Osmiletý Tomáš: "Chce to opravdu odvahu chovat se jako zbabělec."
Tatínek: "Co tím myslíš?"
Tomáš: "Víš, když ostatní kluci chtějí, abych udělal něco, co
není správ né - nebo co je opravdu
nebezpečné, a řeknou, že jsem zbabělec, potřebuju odvahu, abych
jim dokázal říct - máte pravdu,
jsem zbabělec."
Táta: "Tak tohle mě nenapadlo!"
Budeme mluvit o odvaze a já se snažil nějak jednoduše vysvětlit
rozdíl mezi opravdovou
odvahou, kdy dokážete stát pevně za tím, čemu věříte, a odolávat
tlaku ostatních, a falešnou
odvahou, kdy bláznivě a hloupě riskujete. Všechno, co mě
napadalo, bylo složité a komplikované a v ten moment mě vyrušil Tomáš se svou poznámkou: "Chce to
opravdu odvahu chovat se jako
zbabělec."
Richard
SSS
Naše rodina se na půl roku vydala do Anglie - chtěli jsme získat
nějaký čas, abychom mohli
dokončit rozepsanou knihu, a také jsme si přáli, aby naše děti
poznaly anglickou školu a získaly
bohatší zkušenosti.
Po prvních čtyřech měsících jsme byli opravdu spokojeni všichni, s výjimkou desetiletého
Jonáše. Ruka osudu mu přidělila učitelku, která vysoce
překonávala obvyklé nároky anglických
učitelů na pořádek a disciplínu, a navíc bylo v jeho třídě
několik kluků, kteří se ho snažili přinutit,
aby mluvil stejně neslušně jako oni. Do třetice všeho zlého
dostal Jonáš zápal plic a musel do
nemocnice. Když se vrátil a zotavil natolik, že by mohl začít
znovu chodit do školy, zbývaly do
našeho odjezdu zpátky do Ameriky pouhé dva až tři týdny. Jonáš
celkem přirozeně neviděl žádný
rozumný důvod, proč by měl na tak krátkou dobu chodit do školy, a
dokázal si vymyslet spoustu
dobrých nápadů, aby raději zůstal doma.
Řekli jsme si však, že když se nepokusí o návrat, bude až do
konce života své zážitky z anglické
školy považovat za hrozné. Ale nechtěli jsme ho do ničeho nutit
násilím. Místo toho jsme se na
obvyklé rodinné poradě hodně bavili o odvaze. Nakonec se nám ho
podařilo s pomocí jeho
sourozenců přesvědčit, že opravdová odvaha vyžaduje, abychom
dělali obtížné věci - pokud je
považujeme za správné a mohou nám v delší perspektivě přinést
nějaký užitek.
Mluvili jsme o tom, jaké uspokojení plyne z toho, když to člověk
dokáže. Řekla jsem mu také, že
když spadneme z koně, je dobré na něho zase vylézt, abychom se do
smrti nebáli jezdit. Ale snažili
jsme se přitom porozumět jeho pocitům a nechali jsme výsledné
rozhodnutí na něm.
Dlouho se mu do toho nechtělo, ale nakonec našel jiskřičku kuráže
a souhlasil s tím, že to zkusí
- že se vrátí do školy, aby vyzkoušel, jestli je to tam opravdu
tak zlé.
Když se k tomu odhodlal, dohodli jsme se, že je na čase ho trochu
podpořit, aby měl aspoň
nějakou šanci uspět. Navštívili jsme potají jeho učitelku,
vysvětlili jí situaci a poprosili jsme ji, aby se
pokusila Jonáše více povzbudit a méně kritizovat. První den jsem
s ním šla do školy, a když jsme
potkali několik jeho spolužáků, bavili jsme se o jejich oblíbeném
tématu - americkém fotbale,
protože jsem doufala, že pro Jonáše bude jednodušší s nimi
pokračovat v rozhovoru.
A pak jsem také velice chválila Jonáše za jeho odvahu.
"Jsi opravdu statečný chlapík, Jonáši, že ses rozhodl vrátit do
školy. Moc tě za to obdivuju."
Nakonec to byla pro Jonáše skvělá zkušenost. Pilně se připravoval
a během několika posledních
týdnů dostal řadu dobrých známek. Snažil se poslouchat pokyny a
doporučení své obvykle hodně
kritické učitelky a také se snažil, aby dobře vyšel se svými
spolužáky, i když tvrdě odmítal mluvit
stejně neslušně jako někteří z nich. Díky své kuráži a snaze se
opravdu skamarádil se dvěma nebo
třemi kluky a dlouho si pak spolu dopisovali.
Snažili jsme se povzbudit Jonáše, aby byl odvážný, a tato situace
nám nyní pomohla přiblížit
vám, co vlastně slovem odvaha myslíme.
Linda
SSS
Takže odvaha znamená dělat správné věci, i když je to těžké. (A
i když vás přitom dokonce
mohou nazývat zbabělcem.)
Děti se odvaze mohou naučit prostřednictvím příběhů, her, hraní
rolí a rozhovorů, ale cítit ji a
dávat ji najevo dokážou jedině s vaším příkladem, když budete
jejich odvážné chování (nebo
aspoň pokusy o ně) pozorně a nad šeně chválit.
OBECNÉ ZÁSADY
Odmalička své děti chvalte za sebemenší projevy odvahy. Je to
opravdu těžké. Obvykle to
vyžaduje překonání bušícího srdce a velmi nepříjemných pocitů
nejistoty a úzkosti. Když se o to
vaše dítě pokusí, určitě si zaslouží pořádné ocenění. Je
důležité, abyste ho chválili za odvahu, ať
už bylo úspěšné, nebo nikoli. Chvalte děti za to, že ochutnají
něco nového, že se dávají do řeči s
novými přáteli, že se snaží postavit něco složitého, čtou
náročnou knihu, pokoušejí se zvládnout
dosud nevyzkoušenou činnost. A nejvíc je chvalte, když projeví
morální kuráž - když nebudou
následovat druhé, kteří udělali něco špatného, řeknou pravdu
v okamžiku, kdy by jim lež
usnadnila život atd.
Učte je vlastním příkladem - zachovejte se odvážně a seznamte je
s tím. Ukažte svým
dětem, jak se sami umíte odvážně chovat. Povězte jim o obtížných
věcech, které jste dokázali;
nevychloubejte se, ale upřímně je seznamte s tím, že ani pro
dospělého člověka není snadné být
odvážný. Pokud jste se cítili nepříjemně nebo jste mluvili s
nepříjemným člověkem, otevřeně se
k tomu svým dětem přiznejte. Jestli jste někdy nesouhlasili s
ostatními a dokázali dát svůj
nesouhlas najevo, řekněte jim to. Zkuste se podívat do své
minulosti a najít situace, v nichž jste
se zachovali odvážně.
Vysvětlete jim rozdíl mezi odvahou a "hlasitostí" a mezi
plachostí a "nedostatkem odvahy".
Děti pak dokážou poznat odvahu jako charakterovou kvalitu a
nespletou si ji s ukřičenou
bezohledností. Pokud jsou vaše děti plaché, snažte se, aby
věděly, že po nich nechcete, aby víc
křičely nebo byly víc asertivní. Mluvte s nimi o tiché odvaze odvaze říct ne, když se děje něco
špatného, o odvaze pozdravit dítě, které nemá žádné kamarády.
Vysvětlete jim, že všichni občas
cítíme strach, ale že navzdory tomu můžeme udělat to, co
pokládáme za správné.
Pomozte dětem nahlédnout pod povrch věcí a odhalit, z čeho odvaha
sestává. Naučte je, že
schopnost odvážně jednat je založena na přípravě, sebedůvěře a
víře ve správné hodnoty nikoliv na našem hněvu. Vaše děti se budou umět chovat odvážně,
když budou dobře
připravené, budou předem vědět - ať už díky vlastním úvahám, nebo
rozhovorům s vámi, co je
správné a co špatné. Pokud budou cítit vaši důvěru, dokážou i ony
odvážně říct ne tomu, co
považují za špatné. Sebedůvěra je tím správným klíčem k odvaze.
Vaše děti budou odvážné,
když je naučíte, že víra neznamená věřit tomu, že se věci obrátí
k lepšímu, ale tomu, že mají
dost sil, aby samy něco změnily.
Metody pro předškoláky
Chvalte za odvážný přístup
Učte své děti radovat se z toho, že kurážně zkoušejí něco nového,
a poučte je, že odvaha
znamená pokusit se. Nejde o to, jestli se jim podaří uspět, nebo
ne. Když se malé dítě učí jezdit
na kole, zavázat si tkaničku nebo skákat přes švihadlo a nejde mu
to, chvalte ho za jeho snahu a
ujistěte ho, že se mu to určitě podaří. Nedělejte si nic z jeho
neúspěchů a povzbuďte ho, ať to
zkouší znova. Udělejte všechno, co můžete, aby nakonec uspělo.
SSS
Když náš pětiletý syn dostal své první kolo, byl nadšený. Byl
strašně hrdý na to, když se mu
samotnému podařilo ujet pět metrů a pak deset. Nakonec jel sám
bez pomoci nahoru a zase zpátky
dolů naší ulicí. Když se chýlilo k večeru, byl Tom už unavený po
vysilujícím odpoledni a příliš prudce
zahnul. Upadl na chodník a vyrazil si dva přední horní zuby. Po
spěšné návštěvě u zubaře jsme se
dozvěděli, že se naštěstí nic strašného nestalo. Že bude mít jen
několik měsíců mezi zuby díru, než
mu narostou. Druhý den ráno nasedl Tom za nadšeného povzbuzování
svých sester a bratrů opět
na kolo a vyrazil jezdit.
Jedna sestra mu řekla, že bude perfektně vypadat, až budou slavit
čarodějnice, a druhá mu
slíbila, že ho naučí zpívat písničku "Jediné, co si přeju
k Vánocům, jsou nové zuby".
Linda
SSS
Vzpomenete-li si na své dětství, přijdete pravděpodobně na to, že
nejodvážnější okamžiky jste
zažili, když se vám něco nepovedlo, a vy jste přesto našli odvahu
zkusit to znovu.
Pamatujte si, že v odvaze nemůžete své děti přechválit! Všechny
jejich kurážné pokusy se
stanou dobrým základem pro opravdovou odvahu v jejich pozdějším
věku.
Příběh o odvážném srdci
SSS
Marii rychle bušilo srdce. Byla se třídou plavat a plavčík chtěl,
aby skočila do vody z prkna. Marie
plavat uměla a vody se nebála, ale vodní hladina pod ní vypadala
z prkna velmi vzdáleně. Chtěla se
obrátit a utéct, ale současně toužila najít odvahu a skočit.
Cítila, jak jí prudce buší srdce.
Konečně sebrala odvahu a skočila. Když dopadla do vody, ponořila
se pod hladinu, ale za chvíli
vyplavala a zamířila ke kraji bazénu. Cítila se skvěle! Dokázala
to! Smála se od ucha k uchu.
Příští víkend ji vzal táta do kina. Moc se jí to líbilo, a když
se vraceli domů, přála si obejmout ho
kolem krku a říct mu, že ho má ráda. Ale její tatínek nebyl
příliš zvyklý dávat najevo svoje city a
choval se velmi vážně. Proto se bála, že by se zamračil a řekl
jí, že se chová hloupě nebo
přecitlivěle - nebo by možná neřekl vůbec nic. Srdce jí rychle
bušilo. Seděla vedle něj v autě, dívala
se na něj a rozhodovala se, co má udělat. A pak si vzpomněla, že
stejně rychle jí bušilo srdce, než
skočila z prkna do bazénu, a připomněla si, jak si připadala
skvěle, když to dokázala.
Přitulila se k tátovi, objala ho a řekla: "Děkuju ti za kino,
tati, bylo to skvělé. Mám tě moc ráda!"
Její tatínek byl uzavřený muž. Moc toho neřekl, jenom ji pohladil
a dojatým hlasem odpověděl:
"Děkuju ti, zlatíčko."
Když mu pohlédla do tváře, připadalo jí, že vidí v jeho očích
slzy. Cítila, jak se její srdce uklidnilo,
a připadala si ještě lépe, než když dokázala skočit do vody.
SSS
Dívat se lidem do očí
Dívat se druhým zpříma do očí je dobrý zvyk, který člověku dodává
kuráž, a když se to vaše děti
naučí, pochvalte je. Vysvětlete jim, že když se podívají zpříma,
budou je mít druzí lidé rádi a
budou vědět, že ony mají rády je. Můžete to s dětmi nacvičovat.
Podívejte se na ně a řekněte:
"Ahoj!" "Jak se máš?" "Děkuju." Nebo se zeptejte: "Kde bydlíš?"
"Do které třídy chodíš?"
Můžete udělat soutěž, kdo se vydrží déle dívat druhým do očí bez
mrkání, nebo vydrží déle
konverzovat s pohledem upřeným na druhého.
Vysvětlete jim, že když jsou odvážné, nemusejí před druhými nic
skrývat - a mohou jim
klidně hledět do očí. Naučte je, že když se dokážou druhému
podívat do očí, znamená to: "Já ti
důvěřuji a ty můžeš důvěřovat mně."
Když to vaše děti budou umět, nebudou se pak bát na něco zeptat
nebo se dát s někým do
řeči.
Pohádka o drakovi
SSS
Mladý princ ještě nikdy v životě neviděl draka. Jenom slyšel, že
exi stují, že mají obrovskou sílu a
umějí z tlamy chrlit oheň.
Byl úplně sám na ranní projížďce, když náhle potkal draka. Princ
cválal po cestičce lesem a
najednou za záhybem cesty uviděl to zvláštní zvíře. Drak byl
stejně překvapený jako on. Princ mohl
drakova zaváhání využít, otočit se a ujet, ale drak mířil
k městu, kde by určitě někoho zabil a sežral.
Mladému princi bušilo srdce strachem, ale zamířil přímo
k drakovi, který se ještě nestačil
vzpamatovat z překvapení, a odvážně mu srazil mečem hlavu. Drak
padl mrtev na zem a království
bylo zachráněno.
SSS
Tento příběh můžete libovolně doplnit a přepracovat. Až ho dětem
povíte, zeptejte se jich: "Měl
princ odvahu? A potřebujeme my ve svém životě odvahu? Proč? Kolem
nás žádní draci přece
nežijí!"
Udělejte pak spolu s dětmi seznam "jejich draků" - věcí nebo
situací, které vyžadují jejich
odvahu.
Například:
?
Přiznat se, že jste udělali chybu.
?
Pozdravit dítě, které ještě neznáte.
?
Říct ne, když se vás ostatní snaží navést, abyste udělali něco
špatného.
?
Vstávat brzy ráno a otužovat se.
Metody pro školáky
Vítěz pro tento týden
Pravidelné odměňování odvahy vám pomůže věnovat této vlastnosti
pozornost a náležitě ji
ocenit. Pořiďte si putovní "pohár pro nejodvážnějšího" (nebo
diplom, medaili), který každou
neděli obdrží jeden z členů rodiny.
Všichni členové rodiny (včetně rodičů) se zamyslí, co během
uplynulého týdne prožili, a každý
z nich se pokusí vzpomenout si na nějakou osobní situaci, která
vyžadovala jejich odvahu. Může
to být cokoli, co jste vy nebo děti udělali správného, i když to
bylo těžké a nikdo vás při tom
neviděl. Nebo naopak, když jste byli v nějaké situaci spolu s
jinými lidmi, kteří dělali něco
špatného, nebezpečného nebo zraňujícího, a vy jste odmítli se
připojit, nebo jste se je snažili
přemluvit, aby to nedělali.
Chceme vás také upozornit, že i putovní ocenění za "odvážné
prolamování ledů" z jedenácté
kapitoly je dobrou odměnou za odvážné chování.
SSS
Seděla jsem jednou večer v dětském pokoji a četla svému
šestiletému Tomášovi a tříleté Elišce
pohádku na dobrou noc. Byla o princezně, která políbila prince
zakletého do žáby a vrátila mu tím
jeho skutečnou podobu. Tomáš už tuhle pohádku znal, a když jsem
jim četla popis scény, v níž
princezna líbá žábu, zeptal se: "A co kdyby se ona také proměnila
v žábu?"
Dvě z našich starších dětí také poslouchaly, jak čtu, a když se
zasmály Tomášově otázce, začali
jsme se o tom spolu vážně bavit. Nakolik my ovlivňujeme druhé a
oni ovlivňují nás? Máme odvahu
udělat to, co pokládáme za správné, a doufáme přitom, že se k nám
přidají i ostatní? Nebo se
necháme ovlivnit druhými a začneme se chovat jako oni?
Linda
SSS
Červená, oranžová, žlutá
Sepište si seznam obtížných situací a obstarejte si kartičky
červené, oranžové a žluté barvy.
Zeptejte se dětí, co by v těchto situacích dělaly, a jako odpověď
vždy zvedněte jednu z kartiček.
Červená znamená odvahu, oranžová průměrnou nebo neutrální reakci,
žlutá trochu zbabělou.
Hru můžete obměnit tím, že dětem popíšete situaci a ony samy se
pokusí najít odpověď.
?
Spolužák ve škole vám nabídne drogu. Žlutá - vezmete si ji, i
když ji pak třeba nepoužijete.
Oranžová - odmítnete. Červená - oznámíte toho, kdo vám drogu
nabízí, učitelům.
?
Dostanete příležitost vylepšit si známku v nějakém předmětu,
který vám příliš nejde, ale
víte, že se kvůli tomu budete muset důkladně připravit na
přezkoušení. Žlutá - vzdáte to.
Oranžová - trochu se na to podíváte a budete spoléhat na náhodu.
Červená - dáte se
pořádně do toho.
?
Poprvé po dlouhé době vidíte svého dědečka a babičku. Máte chuť
je obejmout, ale kolem
je plno lidí a vy se stydíte. Co uděláte? Žlutá - zůstanete stát
a koukat do země. Oranžová
- potřesete jim rukama. Červená - pořádně je obejmete.
?
Máte příležitost hrát v divadelním kroužku, který máte na škole
a který právě pořádá výběr
herců pro nácvik divadelní hry. Divadlo vás moc baví, ale vaši
kamarádi tím pohrdají. Myslí
si, že je to úplná pitomost. Žlutá - poslechnete je a do kroužku
se nepřihlásíte. Oranžová přihlásíte se, ale chcete hrát úplně malou roli. Červená řeknete svým kamarádům, že
mají předpotopní názory, přihlásíte se, že chcete hrát jednu
z hlavních rolí, a vyzvete je,
aby to zkusili s vámi.
?
Nosíte svetr, který máte rádi, ale je "jiný" než oblečení
ostatních, kteří se vám proto posmívají.
Žlutá - přestanete svetr nosit a přizpůsobíte se vku su
ostatních. Oranžová - přestanete sice
svetr nosit, ale jinak se dál bu de te oblékat podle svého vkusu.
Červená - budete dál nosit to,
co se vám líbí.
?
Vymyslete si nějaké další situace z vlastního života.
V čem jsem dobrý
Napište dětem seznam věcí, které dobře umějí. To jim dodá
patřičnou sebedůvěru a pomůže jim
to rozvinout kreativitu a nezávislost. Děti s vysokým sebevědomím
jsou také více odvážné.
Sedněte si s každým ze svých dětí zvlášť a pomozte jim takový
seznam napsat - jaké mají
vlohy, na co mají talent, co všechno umějí, v čem jsou dobré.
Snažte se, aby byl seznam co
nejdelší. Může obsahovat i zcela běžné věci, na které obvykle
nemyslíme - umím dobře utíkat,
dobře zpívat, jsem veselý, umím se postarat o mladšího
sourozence, umím si všímat hezkých
věcí.
Dejte přitom pozor, aby se na seznamu objevily pouze pravdivé
věci. Nepřehánějte, veďte
děti, aby své dovednosti viděly reálně. Když neumí váš syn hrát
fotbal, nepište to (pokud ho ale
opravdu baví a snaží se, můžete napsat - snaží se hrát fotbal).
Když je seznam hotový, podívejte se na něj spolu. Můžete se
zeptat: "Znáš někoho jiného,
kdo dokáže to, co ty?" Vysvětlete dítěti, že na světě neexistují
dva stejní lidé. Povzbuďte ho, aby
se nesnažilo být jako někdo jiný, protože vy ho máte rádi právě
takové, jaké je.
Obtížné a dobré
Tato hra dodá dětem odvahu vyzkoušet si obtížné věci a neuhýbat
před nimi. Rozdělte děti do
dvou skupin a posaďte je na různá místa tak, aby na každé straně
bylo aspoň jedno dítě.
Řekněte jim, že budete popisovat určité situace a jedna skupina
bude ke každé situaci psát
hodnocení "těžká" nebo "lehká", zatímco druhá skupina ke stejné
situaci připíše "dobrá" nebo
"špatná". (Každá skupina bude potřebovat list papíru, na který si
napíše čísla od jedné do deseti,
a tužku.)
1.
Ráno vstát dřív a opakovat si slovíčka z němčiny.
2.
Omluvit se někomu za to, co jste udělali, i když se stydíte.
3.
Přidat se k vašim kamarádům, kteří zkoušejí kouřit, aby o vás
neříkali, že jste maminčini
mazlíčci.
4.
Skamarádit se s novým spolužákem, i když ho ostatní zatím
ignorují.
5.
Dívat se v sobotu na televizi, místo abyste udělali přidělené
domácí práce.
6.-10. Situace podle vašeho vlastního výběru.
Když skončíte, porovnejte si výsledky obou skupin. Zjistíte, že
ve většině případů je slovo "těžký"
spojeno se slovem "dobrý".
Metody pro dospívající
Citáty o odvaze
"Naše pochybnosti jsou zrádci, kteří přispějí k tomu, že ztratíme
to dobré, co bychom mohli
získat, kdybychom se pokusili uspět a nepodařilo by se nám to."
Když si vaše děti oblíbí vhodné citáty, získají dobrou oporu pro
situace, kdy se budou cítit plaché
nebo budou mít strach.
Promluvte si o tom, jak nám pochybnosti, váhavost a nejistota
často brání uskutečnit něco
hodnotného. Vzpomeňte si na nějaké příklady z vlastního života ať už se vám podařilo nad
vlastními pochybnostmi zvítězit, nebo ne. Vybídněte děti, ať si
vzpomenou na své zkušenosti.
Snažte se v nich posílit myšlenku, že pokusit se a neuspět je
lepší než se vůbec nepokusit.
Seznamte je s dalšími citáty.
"Je lepší milovat a lásku ztratit než nikdy nemilovat."
(Shakespeare)
"Když si uvědomíte všeobecný nedostatek odvahy, posílí vás to."
(Anonym)
"V bitvě života nevítězí kritik nebo ten, kdo jenom poukazuje na
chyby těch, kteří se o něco
snaží. Vyhrát může jen ten, kdo bojuje v aréně života - a když
vyhraje, pozná radost z
vítězství. A pokud prohraje, stejně na tom bude lépe než ti,
kteří to nikdy nezkusili."
(Theodore Roosevelt)
"Je mnoho věcí, pro které bych dokázal zemřít - ale žádná, pro
kterou bych zabil."
(Mahátmá Gándhí)
Co pomáhá, co zraňuje
Děti poznají, k čemu je odvaha dobrá a proč je třeba ji pěstovat.
Poproste je, aby vám pomohly
najít různé protiklady k odvaze (zbabělost, pochyby, váhání,
strach, obviňování druhých atd.).
Pak si s nimi popovídejte o tom, komu odvaha pomáhá a jak.
Podívejte se spolu, jak mohou
opačné vlastnosti lidem uškodit a zranit je.
Promyšlené rozhodnutí
Tento přístup pomůže vašim dětem udělat správné - a odvážné rozhodnutí předtím, než se
dostanou do situací, které je budou svádět ke špatné volbě.
Vysvětlete jim, že mnoho
rozhodnutí, která v životě děláme, je nejlépe udělat dostatečně
včas - ještě předtím, než se
dostaneme do situace, v níž se musíme opravdu rozhodnout. Pomozte
jim vytvořit seznam
včasných rozhodnutí - nejlépe k tomu poslouží zadní stránky
jejich diářů nebo deníků.
Například: Nebudu kouřit. Nebudu podvádět. Nebudu se k druhým
chovat násilně a krutě, i
když oni se tak chovat budou. Atd.
U každého rozhodnutí nabídněte svým dospívajícím dětem konkrétní
situaci, kdy bude velmi
těžké rozhodnout se správně nebo dodržet své předsevzetí.
Podívejte se na ni v klidu spolu.
Vysvětlete jim, že udělat správné rozhodnutí v obtížné situaci je
daleko snazší, pokud ho už
máte promyšlené předem.
Povězte jim historku o Abrahamu Lincolnovi, který kdysi jel
v kočáře s velmi důležitým a
vlivným mužem, který mu nabízel doutník. Tento muž řekl, že se
urazí, když si s ním Lincoln
nezapálí.
Abraham Lincoln mu vysvětlil, že se už před dvaceti lety rozhodl,
že nikdy v životě nebude
kouřit. Navíc potom slíbil své matce, že toto rozhodnutí dodrží.
Díky včasnému rozhodnutí se mu
tak podařilo vyřešit i tuto situaci, protože jeho spolujezdec
pochopil a už dále nenaléhal.
Nebát se zkusit něco nového
Ať si děti osvojí otevřený postoj k novým věcem, aby získaly
bohatší zkušenosti. Povzbuďte je,
ať vyzkoušejí nějaká nová, neobvyklá jídla. Vzpomeňte si, co
všechno jste jako dospívající
podnikali, a podpořte je v dobrodružném přístupu k životu, pokud
se nejedná o nebezpečné
věci. Ale také jim ukažte rozdíl mezi odvahou a nerozumností nebo
přílišným riskováním.
SSS
Byl jsem se svými třemi potomky na krátké dovolené. Bydleli jsme
tehdy v Anglii, a tak jsme se
vydali přes kanál do Francie a zastavili jsme se na oběd v malé
přímořské restauraci. Snažil jsem se
svým dětem ukázat, jak mohou odvážně zkoušet nové věci, a vybral
jsem si z jídelníčku mísu s
"plody moře", protože byla označená jako specialita podniku. Děti
se zachovaly konzervativně a
objednaly si jako obvykle smaženou rybu s hranolky.
Když nám přinesli oběd, postavil přede mne číšník obrovský talíř,
na kterém byly přehledně
poskládány vzorky snad skutečně všeho, co moře nabízí. Byl tam
kus chobotnice, úhoře, šneci,
ústřice, mušle a ještě spousta jiných věcí, které jsem nedokázal
identifikovat. A všechno to bylo
syrové.
Připomněl jsem si, že uznat svou chybu je také odvážné rozhodnutí
(a koneckonců právě nebyl
měsíc, kdy jsme trénovali odvahu), a poprosil jsem číšníka, aby
si "plody moře" zase odnesl a
přinesl mi také ryby s hranolky.
Richard
SSS
Dejte najevo svou odvahu
Přesvědčte své děti, že odvaha není jen hrdinství ve válce nebo
v mimořádně obtížných
situacích. Můžeme se s ní setkat denně. Podívejte se spolu na
běžné situace, jež také vyžadují
odvahu - a zkuste najít vhodné pojmenování odvahy, kterou tyto
situace vyžadují.
Například:
?
Všichni vaši spolužáci nosí něco, co se vám vůbec nelíbí.
Rozhodnete se, že se budete
oblékat jinak. (Odvaha být sám sebou.)
?
Každý z vašich spolužáků jí svačinu ve třídě, ačkoli byste
mohli jít o velké přestávce ven.
Venku je nádherně a vám se nechce sedět ve třídě, ale nikdo
z vašich kamarádů se k vám
nechce připojit, takže se nakonec rozhodnete, že půjdete ven
sami. (Odvaha udělat to, co
opravdu chcete, i když vás v tom nikdo nepodpoří.)
?
Jste se svými kamarádkami nebo kamarády, kteří se rozhodnou, že
zaskočí do obchodního
domu podívat se, co tam mají. Řeknete, že tam s nimi nechcete
jít, a oni se vám za to
posmívají. (Odvaha udělat to, co považujete za správné.)
?
Do vaší třídy přijde nový spolužák. Sedí sám a vypadá opuštěně.
Zajdete za ním, zeptáte se
ho, jak se jmenuje a odkud je, a skamarádíte se s ním. (Odvaha
být přátelský a překonat
plachost nebo rozpaky.)
?
Ve vaší škole je vyhlášena soutěž o nejlepší povídku na téma
Moje letošní prázdniny. Nikdo
z vašich přátel se nechce zúčastnit, ale vy rádi píšete a chtěli
byste si to vyzkoušet. Ještě
nikdy jste se žádné soutěže nezúčastnili a nejste si jistí,
jestli vaše dílo nebude působit
trapně, ale rozhodnete se, že to zkusíte. (Odvaha vyzkoušet své
síly.)
SSS
Karolína, naše velmi svědomitá a přitom plachá dcera, přešla ve
škole na vyšší stupeň. Chtěla si
zachovat dobré známky, ale učivo, které probírali, bylo mnohem
náročnější a různorodější než dřív.
Ve dvou předmětech si nebyla jistá, jakou dostane známku, a
dělala si kvůli tomu starosti.
"Zeptej se učitelů," radili jsme jí. "Řekni jim, že chceš mít
z jejich předmětu jedničku. Zeptej se,
co ti vychází a co můžeš udělat pro to, abys měla jedničku."
"Já se bojím, tati," protestovala. "To se přece nedělá ptát se
takhle učitelů."
Řekl jsem jí, že když jsem byl učitelem, měl jsem opravdu rád
žáky, kteří chtěli mít dobré
výsledky a ptali se mě, jak jich mohou dosáhnout. Nakonec
Karolína sebrala všechnu kuráž a vydala
se za učiteli. Oba dva jí řekli, co se má ještě naučit, a opravdu
dostala z obou předmětů jedničku.
Byla na svou odvahu náležitě hrdá a od té doby sama poučuje
mladší sourozence, že mají jít za
svými učiteli, když si s něčím nevědí rady.
Richard
SSS
Pochvalte děti, když se chovají odvážně
Nemůžeme své děti přimět násilím, aby byly odvážné, ani jim
nemůžeme dát odvahu pod
vánoční stromeček. Musejí ji v sobě objevit samy. Můžeme jim
v tom pomoci tím, že si budeme
všímat, když se zachovají odvážně, a chválit je - i když jejich
snaha může vyjít naprázdno. To
jim pomůže rozvinout a zdokonalit odvážný přístup k životu.
Dívejte se s nimi na vhodný film
SPOLEČNÉ SLEDOVÁNÍ FILMU NEBO TELEVIZE VÁM DÁ ZNAMENITOU
PŘÍLEŽITOST POBAVIT
SE SE SVÝMI DĚTMI O TOM, CO TO VLASTNĚ JE ODVAHA A JAK JE NĚKDY
TĚŽKÉ BÝT
OPRAVDU ODVÁŽNÝ. NAUČTE JE TAKÉ ROZLIŠOVAT MEZI "FILMOVOU
ODVAHOU" VE
ŠPATNÝCH FILMECH, KDE HRDINA LEHKOMYSLNĚ PROVÁDÍ PŘÍLIŠ
NEBEZPEČNÉ AKCE, KTERÉ
MOHOU UBLÍŽIT DRUHÝM, A SKUTEČNOU ODVAHOU V REÁLNÉM ŽIVOTĚ.
TŘETÍ MĚSÍC
Mírumilovnost
Klid, vlídnost, pohoda.
Druhé spíše chápat než se s nimi hádat.
Rozdílnost názorů se málokdy vyřeší konfliktem.
Tvrdohlavost našich protivníků svědčí často
o jejich vnitřní nejistotě.
Myslet na to, jak se druzí cítí.
Ovládat se, ovládat svou náladu.
SSS
Na jednom z nově zřízených televizních kanálů začali celý den
vysílat staré filmy a staré televizní
seriály. Když jsem v pátek odpoledne přišel domů, našel jsem
děti, jak sledují stařičký seriál Ozzie a
Harriet, který jsem jako kluk sám kdysi viděl. Pokud vím, nic
zvláštního se v něm nedělo.
Nevzpomínal jsem si na žádné automobilové honičky nebo vraždy,
dokonce ani na žádné komické
scény. Jeho hrdiny byli docela obyčejní lidé. Přesto jsem si jej
pamatoval, protože působil klidným,
idylickým dojmem. Sedl jsem si k dětem a díval se s nimi. Právě
ukazovali scénu, v níž měl jeden z
dětských hrdinů nějaké problémy ve škole. Ozzie ho vzala kolem
ramen a vlídně ho utěšovala:
"Neboj se, synáčku, nějak si s tím poradíme."
Když to skončilo, zeptal jsem se dětí, jak se jim seriál líbí.
"Moc!" prohlásil můj osmiletý syn nadšeně. "Už se těším na další
pokračování."
"A proč?" zeptal jsem se.
Na chvilku se zamyslel a pak řekl: "Prostě se při tom cítím
dobře."
Richard
SSS
Děti potřebují pohodu a mír. Dodává jim to pocit bezpečí.
Mírumilovnost a schopnost ovládat své
emoce je důležitou hodnotou. Souvisí s atmosférou, jakou dokážete
ve svém domově vytvořit, a s
láskou, kterou svým dětem dáte. Klíčem k této vlastnosti je
porozumění. Když se snažíme porozumět
druhým, málokdy přitom ztratíme své sebeovládání. Naučíte-li své
děti, aby se snažily pochopit, proč
se věci dějí právě tak, jak se dějí, a proč lidé jednají tak, jak
jednají, budou se méně rozčilovat a
budou kolem sebe šířit atmosféru klidu a porozumění.
Mírumilovností myslíme všechny výše uvedené vlastnosti - zachovat
si klid, umět se
přizpůsobit situaci, porozumění, trpělivost, sebeovládání. Jejich
opakem bývá hněv, neschopnost
ovládat se, netrpělivost, nesnášenlivost a podrážděnost. Kolik
existuje způsobů, jak se zachovat
nečestně, tolik je i možností, jak pokazit pohodu a klidnou
atmosféru. Mírumilovností nemáme
na mysli potlačování nebo ignorování emocí. Spíše to znamená je
vnímat a umět je i dát najevo,
ale ovládat se přitom tak, abychom neublížili druhým.
Mírumilovnost a schopnost zachovat klid jsou vlastnosti, které
pomáhají nám i druhým lépe se
cítit i chovat. Čím více se vám daří být mírumilovní, tím více se
to od vás učí lidé ve vašem okolí.
OBECNÉ ZÁSADY
Snažte se, aby u vás doma převládala klidná, mírumilovná
atmosféra. Podpořte klid a pohodu
uklidňující hudbou. Mluvte klidně a pomalu, nezvyšujte zbytečně
hlas. Křik a nervozita
neúprosně nahlodávají pohodu. Často se druhých dotýkejte. Fyzický
kontakt je obvykle příjemný
a uklidňuje. Navíc mluvíme daleko mírněji, když se nás někdo
dotýká. Chcete-li si s někým
promluvit, přátelsky se ho dotkněte nebo mu položte ruku na
rameno.
SSS
V naší poměrně velké rodině je nejrušněji vždy před večeří. Každý
něco vykládá a jak musí
překřikovat ostatní, sám víc a víc křičí, protože právě teď nutně
něco potřebuje. Jediný způsob, jak
získat pozornost, je křičet hlasitěji než ostatní.
Jednou jsem si uprostřed narůstajícího hluku vzpomněl na článek,
který jsem odpoledne četl o
mantrách, jaké na Východě při meditacích používají. Popisovali
tam blahodárný účinek zpěvu
mantry "m pro uklidnění mysli. Chvíli jsem počkal, a když obvyklý
večerní ruch ještě nabyl na síle,
sedl jsem si ke stolu, zhluboka se nadechl, zavřel oči, položil
ruce do klína a začal zpívat:
""mmmm."
Děti zaraženě zmlkly. Pak se začaly ptát: "Co se děje? Co je to s
tátou?"
"Tati, jsi v pořádku?" starala se nejstarší dcera.
Ale Linda jim řekla: "Chytněte se za ruce a přidejte se
k tátovi."
Protože byly zvědavé a ochotné vyzkoušet něco nového, všechny se
ke mně připojily, a tak
rodina místo obvyklého křiku strávila několik minut tichým
zpěvem.
Nyní tento způsob uklidnění používáme skoro každý večer, abychom
se utišili před večeří a
připravili se na modlitbu před jídlem. Je to kolektivní způsob,
kterým si vlastně navzájem říkáme
"mám tě rád" a připravujeme se na klidné společné jídlo. Někdy
místo zpěvu jenom minutu tiše
mlčíme, než se pustíme do večeře.
Richard
SSS
Jděte svým dětem příkladem a dohodněte se, jak budete pěstovat
rodinnou pohodu. Vysvětlete
jim, jak je příjemné udržovat klidnou atmosféru, ukažte jim to na
příkladech a využijte
"nakažlivosti" emocí ve svůj prospěch. Pochopitelně jako rodiče
můžete říct: "Mám právo se
rozhněvat," nebo "Děti potřebují seřvat." Bez ohledu na to,
jsme-li v právu, nám však hněv při
výchově dětí příliš nepomáhá. Ony se od nás opravdu nepotřebují
učit, jak ztrácíme náladu a
nedovedeme se ovládnout.
Pochopitelně existují okamžiky, kdy je na místě rozzlobit se a
zasáhnout, zejména když děti
dělají něco nebezpečného nebo špatného. Ale příliš často
reagujeme hněvivě jen proto, že jsme
podráždění, a dáváme tak dětem negativní vzor. Hněv, netrpělivost
a nervozita jsou stejně
nakažlivé emoce jako mírumilovnost. Děti, které je často zažijí u
vlastních rodičů, se brzy začnou
chovat úplně stejně.
SSS
Když jsme byli nakupovat v supermarketu, viděli jsme malé lidské
drama s ironickým podtextem,
které však mělo určitý smutný rys. Matka, která šla nakupovat se
svými třemi malými dětmi, se
velice rozzlobila na syna, jenž udeřil jednu ze svých sester.
Dala mu pořádný pohlavek a naštvaně
vykřikla: "Já tě naučím mlátit svou sestru!"
Linda
SSS
Naučte se naladit do vlídnosti a pohody. Můžete strávit každé
ráno, než se objevíte v rodinném
kruhu, klidnou minutu nebo dvě sami ve svém pokoji (nebo
v koupelně). Rozhodněte se
předem, že na vztek, hádky a odmlouvání svých dětí budete
reagovat klidně. A podobně se
duševně přelaďte, když se vrátíte z práce a máte za sebou těžký
den.
SSS
Měl jsem přítele, který používal velmi zajímavý způsob, jak
zabránit přenosu pracovního napětí a
problémů do své rodiny. Když zajel do garáže a dálkovým ovladačem
za sebou zavřel dveře, vypnul
motor a seděl chvíli potmě. Představoval si přitom, co se mohlo
doma přihodit špatného, zatímco
tam nebyl. Představoval si, jak je celý dům vzhůru nohama, děti
se hádají a žena už nemůže,
protože je uštvaná a nešťastná po hrozném dni v práci. Nikdo se
ani nepokusil připravit večeři. A
představoval si, jak na to všechno klidně a s vlídným porozuměním
reaguje.
Pak si řekl: "Tak, a teď tam jdu. Buď to tak bude, a pak se budu
chovat, jak jsem si to
naplánoval, anebo to bude lepší a já budu šťastný a spokojený."
Richard
SSS
Naučte se chválit. Snažte se naladit "nakažlivou" mírností a
chválením posilovat tuto vlastnost i
u svých dětí.
Dejte jim na srozuměnou, že pochvala vede k pohodě, zatímco
kritika k nervozitě.
SSS
Jednou v létě jsem měla vzácnou příležitost strávit se svými
třemi nejstaršími dětmi několik dní ve
Skotsku. Představovala jsem si, jak si užijeme nádherných
sedmdesát dva hodin v klidu a pohodě a
naučíme se přitom něco o skotské kultuře a historii. Pochopitelně
bylo všechno jinak. Jednomu z
dětí nechutnala skotská jídla a trvalo na tom, abychom jedli u
McDonalda (stejně je to skotské
jméno), druhé chtělo ráno vstávat brzy a co nejvíc toho vidět,
zatímco třetí si přálo spát ráno co
nejdéle. Jeden z nich tedy při prohlídce hradů pomalu procházel
místnost za místností a trpělivě si
četl každý nápis a prohlížel každou vystavenou věc, druhý
pospíchal, protože chtěl všeho stihnout
co nejvíc. Brzy jsem toho měla dost a vyčetla jsem jim všechno,
co podle mého udělaly špatně.
V noci jsem pak nemohla usnout a přemýšlela jsem, co mám udělat,
aby se děti začaly chovat
jinak a aby zbytek výletu nebyl takovým fiaskem. Náhle mi došlo,
že dříve než dokážu změnit děti,
musím zapracovat sama na sobě. Druhý den ráno jsem si začala
dávat pozor na všechno, za co je
mohu pochválit, a přestala jsem je kritizovat.
"Jste šikovní, že jste se dokázali obléknout tak rychle." "To
jsem ráda, že vám nevadily ty hrozné
postele, dnes večer určitě budeme mít lepší." "Moc hezky ses
učesala."
Čím více jsem své děti chválila, tím více mi odpovídaly úsměvem a
pohodou. Dokonce i k sobě
navzájem se chovaly mnohem vlídněji než předešlého dne. Snažila
jsem se na každou jejich
negativní poznámku odpovědět pozitivně. Odpoledne jsme si už
vysloveně užívali a byl to jeden z
nejhezčích dnů, jaké jsem kdy zažila. Moc na to všichni
vzpomínáme.
Znovu jsem si tak připomněla, že mohu řídit "domácí barometr
nálady", pokud se dokážu sama
ovládnout a chovat se vyrovnaně.
Linda
SSS
Metody pro předškoláky
Uklidňující křeslo a "trestná lavice"
Mějte k dispozici tvrdou lavici nebo dvě tvrdé židle, na kterých
se sedí rovně. Když se spolu vaše
děti začnou prát nebo si nadávat, přikážete jim, aby se okamžitě
posadily na "trestnou lavici".
Dítě z ní může slézt, teprve když vám řekne, co udělalo špatně, a
poprosí druhého za odpuštění.
Právě tak můžete mít pohodlné a měkké křeslo, do kterého posadíte
dítě, když je nervózní,
příliš divoké nebo má špatnou náladu, a počkáte, až se uklidní.
Neberte uklidňující křeslo nebo trestnou lavici jako opravdový
trest - jsou to spíš prostředky,
jak se trestu vyhnout. Teprve když dítě nechce sedět na lavici a
přemýšlet o tom, co udělalo
špatně, trest si zaslouží. Když nechce použít uklidňovací křeslo,
pošlete ho do jeho pokoje nebo
někam, kde bude muset být samo.
Kdo vydrží být déle potichu?
Malé děti se naučí, jak příjemné je být klidný a tichý. Nechte je
soutěžit, kdo z nich vydrží
nejdéle bez mluvení nebo bez hnutí. Když hra skončí, zeptejte se
jich, jak se jim líbilo být
potichu.
Hra na nálady
Hrou se malé dítě naučí rozeznávat nálady a uvědomí si, že být
naštvaný nebo smutný je stejně
přirozené jako cítit se šťastný a veselý. Ale také pochopí, že
nemá právo chovat se k druhým
ošklivě jen kvůli tomu, jak se cítí. Prolistujte s ním nějaký
časopis s fotografiemi a ptejte se ho:
"Jak myslíš, že se tenhle pán (paní, kluk) cítí?" (Šťastně,
žárlí, bojí se atd.) Máte při
pojmenování emocí příležitost naučit své děti nová slova.
Pak se ho zeptejte: "Je přirozené, že se tak cítí?" (Ano.) "Co
pro něho můžeme udělat?"
"Můžeme se k někomu chovat ošklivě, protože se na něj zlobíme
nebo protože jsme smutní?"
(Ne.)
Co je to vztek?
Vaše děti by měly vědět, proč je vztek nebezpečný a proč vzteklým
chováním mohou někomu
ublížit. Ukažte jim hrnec se studenou vodou. Nechte je dotknout
se hladiny a ponořit do vody
prsty. Pak postavte hrnec s vodou na sporák. Vysvětlete dětem, že
když se rozčilujeme a
dostáváme vztek, je to podobné, jako když se zahřívá voda.
Když už je voda v hrnci vařící, upozorněte je: "Takhle nějak to
vypadá, když nás ovládne
hněv a zlobíme se - pořádně to v nás bublá a můžeme zranit druhé
lidi. Chceš si teď sáhnout do
vody?" (Ne!) "Tak se také snaž ovládnout, když se zlobíš, a
udržet svůj hněv pod kontrolou."
Počítání do deseti
Poraďte dětem, až pocítí hněv, že mají zvolna počítat do deseti a
zhluboka dýchat. To je
praktický způsob, jak se ovládnout. Vysvětlete jim, jak může být
počítání v konkrétních situacích
užitečné. Bavte se spolu o tom, jak se chovají, když dostanou
vztek, o obtížných chvílích.
Když vás někdo v domácnosti rozčílí, můžete dětem vlastním
příkladem ukázat, jaké to je,
když sami počítáte do deseti (nejlépe tak, aby to viděly a
slyšely).
Harmonie a disharmonie
Jestli máte nějaký hudební nástroj, ukažte dětem rozdíl mezi
harmonickým akordem a náhodným
spojením zvuků. Zeptejte se jich, co se jim líbí víc a co je víc
uklidňuje nebo rozčiluje. Pak tuto
zkušenost zobecněte a na jednoduchých příkladech jim ukažte, jak
i svým chováním dosáhnou
harmonie nebo jejího opaku.
Metody pro školáky
Mírová medaile
Vytvořte putovní "mírovou medaili" nebo diplom, který každý týden
získá ten, kdo se choval
nejlépe. Proberte s dětmi, kdo z nich si ji tento týden nejvíce
zaslouží. Přitom si můžete společně
připomenout, kdo se během týdne v konkrétních situacích dobře
zachoval, a všechny je za to
pochvalte. To nikdy neuškodí! Věnujte pozornost každému zážitku,
o kterém budou děti mluvit.
Pak dejte medaili tomu, kdo byl minulý týden nejúspěšnější, a
všichni mu poblahopřejte!
K tanci jsou zapotřebí dva
Vaše děti by měly vědět, že k hádce a k rvačce jsou zapotřebí dva
- jeden člověk těžko může
bojovat - za boj jsou vždy nějakým způsobem odpovědné obě strany.
Pro školáky můžete stejně dobře použít "trestnou lavici" jako pro
předškoláky. Vysvětlete
svým dětem, že pokud zachovají klid a nebudou toužit po odplatě,
nedojde k boji.
Technická chyba
Děti, které mají rády sport, dobře znají označení pro technickou
chybu (rozhodčí ukáže hráčům
písmeno T tak, že postaví napřímenou dlaň levé ruky svisle a k ní
přiloží napřímenou dlaň pravé
ruky vodorovně) a rychle porozumí, když toto označení použijete
v okamžicích, kdy uvidíte, že
ztrácejí klidné rozpoložení a začínají se rozčilovat. Používejte
tento signál k tomu, aby si
uvědomily kritický okamžik, kdy se ještě mohou zarazit a změnit
svůj přístup - tedy nikoliv
uprostřed hádky se sourozenci. Vaším cílem je posílit jejich
sebeovládání a zabránit, aby k hádce
vůbec došlo.
Dejte si pozor, abyste u dětí nepotlačovali jejich pocity. Je
v pořádku, když dítě cítí
nespokojenost nebo hněv, ale důležité je, aby nad sebou
neztratilo kontrolu a nezačalo být
agresivní. Označení technické chyby slouží jako varování - pozor,
začínáš nad sebou ztrácet
kontrolu! Je pravděpodobné, že obzvlášť zpočátku se dítěti
nepodaří ovládnout se. Neztrácejte
proto vlastní klid a při další příležitosti ho trpělivě
upozorněte na moment, kdy ještě může své
chování změnit.
Hra s barevnými figurami
Vystřihněte z barevného papíru dva človíčky - jednoho červeného a
druhého zeleného. Oznamte
dětem, že červený představuje někoho rozčileného, agresivního,
zatímco zelený mírumilovného
člověka, který se ovládá. Pak si spolu povídejte o různých
životních situacích a o tom, jak by na
ně asi reagovali barevní človíčci. Můžete se bavit například
o těch následujících:
?
Rozbil se budík, takže tě ráno nevzbudil a ty jsi přišel pozdě
do školy.
?
Hrál jsi fotbal a obvinili tě, že fauluješ, ale ty jsi
přesvědčen, že jsi žádný faul neudělal.
?
Tvůj kamarád nebo kamarádka tě zapomněli pozvat na oslavu
narozenin.
?
Mladší sourozenec tě praštil dřevěnou pálkou přes hlavu.
?
Máma ti řekne, že už musíš jít spát a nesmíš se dívat na
televizi, protože zítra ráno jdeš do
školy.
?
Koupil sis nové pero, ale nepíše.
Určitě vás napadnou ještě další situace. Zkuste se svým dítětem
probrat, jak by reagoval
červený a zelený človíček, a veďte ho k tomu, aby domýšlelo, jak
na ně budou reagovat ostatní
lidé.
SSS
Jeden rok jsme měli v lednu tak napilno, že jsem se dostal
k odstrojení vá noč ního stromečku až v
únoru. Když jsem z něj sundával ozdoby, přišla do pokoje osmiletá
Karolína a prosila mě: "Tati,
nedávej ho ještě pryč."
"Ale vždyť už je únor, Karolíno," namítal jsem.
"Já vím, ale když já se pod ním tak pěkně cítím. Když je mi
smutno, jdu k němu a je mi moc
hezky. Přála bych si, abychom ho tu měli celý rok."
Asi o týden později jsem koupil malý umělý vánoční stromek ve
výprodeji (nezapomeňte, že už
byl únor) a od té doby, kdykoli náš život začne být příliš
hektický a uspěchaný, ho vyndáme a na
den nebo dva postavíme.
Richard
SSS
Citáty
"Člověk přesvědčený proti své vůli si i nadále zachová původní
názor." Naučte děti citáty, které
jim pomohou druhým spíš porozumět než se s nimi hádat. Ať
pochopí, že i když někoho
přeperou nebo uhádají, bude ten druhý člověk nespokojený a
zatouží po odplatě. Ukažte jim, že
je lepší druhému porozumět a hledat cestu, jak najít řešení,
které oba dva uspokojí.
Můžete také použít Keatsův citát: "Krásné je to, co je pravdivé,
a teď mluvím o opravdové
kráse - je vším, co můžete tady na Zemi poznat, a je také vším,
co potřebujete poznat."
Promluvte si s dětmi o tom, že krásu poznáme a uvědomíme si ji,
když jsme klidní a
vyrovnaní.
Metody pro dospívající
Analyzující, nebo rozhněvaná diskuze?
Při vhodné příležitosti dětem vyložte, že při diskuzi máme na
vybranou mezi dvěma P:
Porozumět druhým, nebo Prosadit se, vyhrát. Jinými slovy, pokud
někdo jiný dělá něco, s čím
nesouhlasíme, nebo říká, co se nám nelíbí, můžeme se s ním hádat
a bojovat, abychom prosadili
svůj názor, nebo se můžeme snažit porozumět tomu, proč to dělá.
Děti by měly rozlišovat mezi situací, kdy je odvážné druhým se
postavit (když ostatní dělají
něco špatného nebo nebezpečného), a situací, kdy se neděje nic
zlého, ale my se cítíme
ohroženi, nerozumíme druhým, nebo je chceme za každou cenu
přesvědčit o své pravdě. Půjde
o případy, v nichž se často ocitáme se svými sourozenci a
přáteli.
Pokuste se své děti přesvědčit, že většinou je lépe porozumět,
protože se můžeme něco
naučit, máme šanci zachovat si chladnou hlavu i přátele.
Přístup "výhra-výhra"
Toto cvičení vašim dospívajícím dětem ukáže, že se život neskládá
jen ze situací, v nichž
můžeme buď prohrát, nebo vyhrát, ale že existují i takové, kdy
díky porozumění mohou vyhrát
všichni.
Povězte jim následující příběh:
SSS
Marie a Jana byly odmalička kamarádky, ale protože obě byly hodně
tvrdohlavé, často se spolu
hádaly. Při hodině dějepisu jednou učitel jejich třídu vyzval,
aby žáci utvořili dvojice a vybrali si
jedno z témat napsaných na tabuli, na které pak společně
vypracují písemnou práci. Jana a Marie
okamžitě vytvořily dvojici, ale nedokázaly se shodnout na tématu.
Každá z nich prosazovala jiné.
Užuž se spolu začaly hádat, když si Marie vzpomněla na to, co jí
radila máma - že by se měla snažit
porozumět mínění druhého, a zeptala se, proč si Jana vybrala své
téma. Ukázalo se, že má pro to
docela dobrý důvod - nedávno na toto téma četla jednu zajímavou
knihu a zkušenosti z ní by určitě
mohla při psaní práce využít. Když ji Marie poslouchala, napadla
ji řada dalších zajímavých věcí,
které k tomuto tématu může sama přidat. A tak se spolu rychle
dohodly, společná práce je bavila a
nakonec obě dostaly jedničku.
SSS
Zeptejte se dětí, jestli znají rozdíl mezi situacemi "prohra
-výhra" a "vý hra-vý hra". Najděte jim
příklady typu "výhra-výhra", kdy mohou všichni zúčastnění něco
získat a nikdo neztrácí.
Jak se připravujete na náročné situace
Navrhněte dětem, že se spolu podělíte o zkušenosti, jak zůstat
klidní v obtížných situacích.
Polichoťte jim tím, že se budete zajímat o to, jak to dělají ony
(koneckonců se přitom můžete i
něco zajímavého přiučit), a seznamte je se způsoby, které
pomáhají vám. Povídejte si spolu o
tom, jak je dobré se na některé situace předem připravit, abychom
si v nich dokázali zachovat
rozvahu a zůstali klidní. Pomozte jim najít vlastní způsob, jak
se na takové situace připravit.
Hormony v pubertě ovlivňují náladu a pocity
PRO DOSPÍVAJÍCÍ DĚTI JE DŮLEŽITÉ, ABY LÉPE ROZUMĚLY SITUACI,
V NÍŽ SE NACHÁZEJÍ.
JEJICH SCHOPNOST ZACHOVAT SI KLIDNOU HLAVU V PUBERTĚ NEPŘÍZNIVĚ
OVLIVŇUJÍ
FYZIOLOGICKÉ ZMĚNY PROBÍHAJÍCÍ V JEJICH ORGANISMU. OTEVŘENÁ
DISKUZE O
PŘIROZENOSTI JEJICH PROMĚNY A O TOM, JAK JI PROŽÍVAJÍ, JIM POMŮŽE
SNÁZE
AKCEPTOVAT NOVÉ POCITY. VYSVĚTLETE JIM, ŽE V PRŮBĚHU DOSPÍVÁNÍ JE
PŘIROZENÉ
CÍTIT SE V JEDNOM OKAMŽIKU SKVĚLE A V NÁSLEDUJÍCÍM MIZERNĚ. ALE
JE DŮLEŽITÉ, ABY
ŠPATNOU NÁLADOU NEUBLÍŽILY LIDEM KOLEM SEBE.
ČTVRTÝ MĚSÍC
Samostatnost a výkonnost
Individualita. Odpovědnost za vlastní jednání.
Uvědomování si a rozvíjení svých vloh
a svého jedinečného talentu. Seberealizace.
Překonávání pokušení obviňovat druhé
kvůli vlastním obtížím.
SSS
Naše patnáctiletá dcera, kterou druhý den čekala pololetní
písemka z matematiky, strávila díky své
povaze, svému věku a svým hormonům celý večer tím, že se střídavě
vztekala, obviňovala
sourozence nebo rodiče, litovala se a urážela.
"Budu mít trojku z matematiky, protože náš učitel je prostě
příšerný. Nikdy nic pořádně
nevysvětlí a nespravedlivě známkuje. Prostě si na mě zasedl.
Nikdy mě nevyvolá, když se hlásím.
Ale je mi to jedno. Možná, že pro někoho jsou známky důležité,
ale já na ně kašlu. Stejně za to
můžou moje drahé sestřičky a bratříčkové - dělají takový kravál,
že se tu prostě nedá učit!
Zapomeňte na to, že bych mohla mít vyznamenání. Trojka
z matematiky je taky dobrá známka.
Není nejlepší, ale je dobrá - jak vůbec může být někdo
nespokojený s tím, co je dobré? Kdybyste
mi trochu pomohli, teď bych tomu rozuměla. Ale vy na mě prostě
kašlete!"
Byla to záplava vět plných sebelítosti, obviňování druhých,
sebekritiky atd., jak to s dospívajícími
často zažíváme. Ale nebylo to pravé já naší dcery. Naučili jsme
se, že v případě takovéto domácí
bouře se nedá mnoho dělat, jenom trpělivě počkat, až se vynoří
její pravé já.
To se konečně, v půl desáté večer, stalo.
"Je mi to líto, mami a tati. Chovala jsem se hloupě. Je to moje
písemka a jsou to moje známky.
A moje blbost, že jsem zvorala poslední písemku. Půjdu tam zítra
a uvidíme. Vím, že kdybych se
učila, mohla bych mít jedničku."
Linda
SSS
Vzpomínáte si na Stevensonovu knížku o panu Jekyllovi a panu
Hydeovi? Jeden z nich byl
dobrák od kosti, druhý odporný zločinec - a střídali se v jednom
těle. Vaším rodičovským úkolem
je vydržet útoky Hydea a povzbuzovat Jekylla, aby se mu podařilo
v dlouhém, vysilujícím boji
zvítězit.
V této kapitole se věnujeme dvěma hodně příbuzným hodnotám. První
z nich je samostatnost
- schopnost jednat podle vlastního uvážení a nést odpovědnost za
své jednání. Druhá hodnota
se vztahuje ke schopnosti udělat vše nejlépe, využít výkonnost,
která se v nás skrývá, a vědomě
odmítnout pohodlnou prostřednost. Někdy tuto vlastnost také
nazýváme seberealizací.
Samostatnost a výkonnost jsou velmi mocné hodnoty. Kdo nedokáže
být samostatný, často
zraňuje druhé svými výčitkami a obviněními. Člověk, který rozvine
svůj potenciál, pomůže i
druhým, jako pomohl sám sobě. Kdo se nesnaží uskutečnit to, co je
v něm nejlepší, zraňuje
okolí nepřímo tím, že v těžkých situacích selže, a dává druhým
nevhodný příklad.
Jsme-li samostatní, odpovídáme i za negativní věci, které se
staly. Často to znamená unést
obvinění. Nesmíme ztrácet naději, nezahořknout a nestát se zby
tečně defenzivními. Pokud
pocítíme hrdost nad svou samostatností a nad tím, co jsme
dokázali, roste naše sebedůvěra a
rozvíjí se naše individualita. V opačném případě následujeme
druhé, nevyčníváme z řady a
přizpůsobíme se.
OBECNÉ ZÁSADY
Snažte se jít svým dětem příkladem. Ukažte jim, že dokážete tuto
hodnotu ocenit - a že se tím
ve svém životě řídíte. Využijte každé příležitosti, abyste jim
ukázali, jak na sobě poctivě
pracujete a snažíte se zlepšit. Mluvte o tom, co se vám daří, a
pracujte na tom, abyste byli ještě
lepší. Radujte se z úspěchu a podělte se o svou radost s dětmi. A
samozřejmě - přiznejte svou
chybu, když se vám něco nepodařilo: "Ano, to je moje chyba. Už
vím, jak to příště udělat
jinak"
Pozorujte své děti. Berte je jako individuality a snažte se
rozpoznat, v čem jsou talentované.
Rozvíjejte jejich jedinečnost. Chceme-li podporovat talent,
musíme jej dokázat nejprve poznat.
Děti nejsou navzájem libovolně zaměnitelné, jak se někdy s
oblibou tvrdilo, naopak každé z nich
připomíná zvláštní semínko, z kterého vyroste jedinečný strom.
Nikdy se vám nepodaří předělat
dub na hrušku. Ale můžete je odmalička pozorovat a rozpoznat
jejich schopnosti. A pak je
rozvíjet a posilovat, aby dosáhly toho nejlepšího, co v sobě
mají. Jako rodiče se musíte opravdu
snažit, abyste rozpoznali, jaké vaše děti vlastně jsou, a
nesnažili se je předělat do podoby, která
se vám líbí.
Je tragické, že ačkoli pokládáme své děti za naši nejvyšší
prioritu, věnuje podle statistik
průměrný rodič každému dítěti denně zhruba sedm minut času.
Chvalte. Posilujte u dětí pozitivní sebeobraz a sebedůvěru, aby
si uvědomovaly svou
jedinečnost. Tak jako květiny potřebují zalévat, děti potřebují
uznání a chválu. "Přistihněte" je,
když dělají něco dobře, a pak je za to pořádně pochvalte! A když
udělají chybu, pomozte jim
unést za ni odpovědnost a pak je pochvalte, že to dokázaly!
Metody pro předškoláky
Ještě jednou trestná lavice
Trestná lavice, o které jsme psali v kapitole o mírumilovnosti,
je vhodnou technikou, která
pomůže napravit všechny formy boje mezi sourozenci - od
verbálních k fyzickým. Dva
znesvářené "bojovníky" necháte sedět na nepohodlné lavici a
dovolíte jim vstát a odejít, až vám
řeknou, co každý z nich (on, a ne ten druhý) udělal špatně.
Zvládnete tak jejich agresi a
vychováváte tím děti k odpovědnosti, aby si dokázaly uvědomit
svůj podíl viny a neobviňovaly
druhé.
Dobré a špatné následky
Snažte se, aby vaše děti odmalička věděly, že jejich chování může
mít špatné nebo dobré
následky. Zvolte ve vaší rodině takový systém odměn a trestů,
který bude snadno srozumitelný.
Uvádíme několik příkladů, které možná nebudou příliš souviset se
situací ve vaší rodině, ale
mohou vás inspirovat při vymýšlení vlastního systému odměn a
trestů.
SSS
Hodnocení samostatnosti je v naší rodině spojeno s magnetickou
tabulkou, kterou má každé dítě
umístěnou v kuchyni. Je na ní sedm řádek (pro každý den jedna) a
sada magnetů pěti různých
barev, které děti samy umísťují na příslušný řádek na tabulce,
když udělají určitou činnost. První z
magnetů znamená "ranní záležitosti" (ustlání, vyčištění zubů,
včasný příchod na snídani atd.).
Druhým magnetem ostatním oznamují, že splnily svůj "rodinný úkol"
(u předškoláků to jsou
jednoduché věci jako zasunutí židle ke stolu po jídle). Třetí
magnet používá ten, kdo má za úkol
nějaké cvičení (hra na hudební nástroj), pokud už je tak velký.
Předtím malému dítěti dovolíme dát
na tabulku magnet, když namaluje nějaký obrázek nebo se naučí
přečíst některá písmena. Čtvrtým
magnetem oznamuje světu, že splnil své "večerní povinnosti"
(vyčištění zubů, včasný odchod do
postele apod.). A konečně pátou barvu používáme pro různé prémie.
V neděli máme "výplatní den". Výše kapesného závisí na tom, kolik
magnetů má dítě na tabulce.
Tento systém jsme vlastně vymysleli pro naše školáky, proto jsme
děti předškolního věku nikdy
nenutili jej používat. Ale když jsou jim čtyři nebo pět let, samy
se chtějí zapojit. Také si přejí
kapesné, a chtějí proto přidělit nějaké rodinné práce nebo se
učit hrát na hudební nástroj. Pak
dostanou vlastní tabulku a sadu magnetů.
Při "výplatě" nijak nekritizujeme malé děti, pokud mají na
tabulce málo magnetů. Místo toho je
spíše pochválíme (spolu s vyplacením příslušného obnosu) za to,
že byly tak odvážné a rozhodly se
být samostatné.
Richard
SSS
Pamatujte si, že čím jednodušší bude váš systém, tím spíše bude
fungovat. Děti by si měly
uvědomovat následky chování - i to, že ovlivňují všechno "dobré"
i "špatné", co je potkává.
Rozhodovat se samostatně a dělat věci po svém
Dejte dětem příležitost, aby se samy rozhodovaly. Zlepší to
jejich samostatnost a sebedůvěru.
Jak jen to bude možné, naučte je, aby se oblékaly samy, dělaly
drobné domácí práce, mohly se
samy rozhodnout, jakou limonádu budou pít, jaké tričko si
obléknou, samostatně nastupovat a
vystupovat z auta. Mějte trpělivost a dovolte jim, aby vše dělaly
samy, třebaže pro vás by bylo
jednodušší udělat to za ně. A kdykoli se jim něco podaří,
pochvalte je, jak jsou šikovné a
samostatné.
Zapisujte jejich "rekordy"
Je to dobrý způsob, jak si děti uvědomí, že se zlepšují. Touha
soutěžit a vyniknout se objevuje
někdy mezi čtvrtým a pátým rokem. Pokud se ale děti příliš
zaměřují na vítězství nad druhými,
lze to spojovat s růstem jejich nejistoty a netolerance. Děti by
měly vědět, že mohou soutěžit
samy se sebou. Za čněte sledovat a zapisovat jejich výsledky
v jednoduchých činnostech (může
to být cokoli - jak rychle se dokážou samy svléknout a dostat do
postele, jak daleko dohodí
míč...).
Nechte je, aby se snažily překonat svůj vlastní rekord - a
nesrovnávaly se s ostatními. Při
této aktivitě najdete řadu příležitostí, jak s nimi mluvit
o snaze, zlepšování, tréninku.
Chvála za tvořivost a originalitu
Tak jako musí malé dítě slyšet kolem sebe neustále lidskou řeč,
než se samo naučí mluvit, tak
potřebuje slyšet, jak chválíte jeho dobré vlastnosti, aby opravdu
uvěřilo, že je má. Je to
nesmírně jednoduché - děti, které mají rády samy sebe, se budou
na sebe spoléhat, převezmou
odpovědnost a plně rozvinou svoji vlastní výkonnost. Pochvalte je
za každou snahu, kterou u
nich uvidíte - od malování až po samostatné zavázání tkaniček.
Všimněte si každé nové věci,
kterou se naučily, i toho, že se zdokonalily v tom, co již umějí.
Udělejte dítěti vlastní památník, na jehož obalu bude jeho
fotografie. Bude te tam zapisovat
jeho výšku, váhu, barvu očí, oblíbené jídlo, co nového se
naučilo, co zábavného řeklo atd.
Pokud něco neumějí, ať řeknou jasně: "Neumím dělat tohle, ale
umím" To jim později
pomůže přijmout svá slabá místa z pozice síly.
Smysl pro férovou hru
Abyste dětem vysvětlili princip férového přístupu, vyzkoušejte
vylepšenou verzi známé hry
Člověče, nezlob se. Kromě kostky, figurek a herního plánu
potřebujete ještě pánev a pytlíček s
fazolemi nebo kroupami. V prvním kole každé dítě hodí kostkou a
posune figurku o tolik políček,
kolik mu padne na kostce. Ve druhém kole hází z určité
vzdálenosti zavázaný nebo zašitý
pytlíček s fazolemi do pánve. Když se strefí a pytlíček zůstane
v pánvi, postoupí o šest políček,
když jenom zasáhne pánev, posune se o čtyři políčka, a když hodí
pytlík blízko pánve, popojde o
dvě. Až přijde na řadu potřetí, hází opět kostkou, počtvrté se
zase strefuje do pánve atd.
Záleží na tom, co budete dětem zdůrazňovat, aby se naučily
zásadám čestného přístupu a
odpovědnosti. Když dítě hodí kostkou, můžete se zeptat: "Kolik ti
padlo?" ("Tři.")
"Je to dobré?" ("Jo.")
"Je to stejně dobré jako šestka?" ("No to ne.")
"Kdo za to může, že ti nepadla šestka?" ("Nikdo.")
"To se tak někdy stává, viď? Můžeme se na někoho zlobit, že nám
padla trojka?" ("Ne.")
"Třeba to příště bude lepší, ale ať je to, jak je, můžeme si teď
užívat radost ze hry."
Uvedené věci nemusíte pochopitelně říkat, jak je tu napsáno. Jde
o to, abyste dokázali dítěti
předat celkový přístup ke hře (třeba i beze slov) - svou radost
z toho, že si spolu hrajete, spíš
než bojovou náladu kdo s koho.
Když bude dítě házet pytlíčkem s fazolemi, můžete se ptát: "Kolik
jsi získal? Kolik chceš? Čí je
to chyba, že ses netrefil? Pytlíčku? Moje? Honzova? Tvoje? Ale
vždyť ses snažil, jak nejlíp jsi
uměl! Není to ničí vina! Ale můžeš se příště snažit být ještě
lepší."
Když dítě hodí pětku nebo šestku, pogratulujte mu: "Máš štěstí."
Když hodí jedničku nebo
dvojku, řekněte mu: "To je smůla." Když se trefí pytlíčkem do
pánve, pochvalte ho: "Hezká
trefa." Když mine, můžete říct: "Hezký pokus." Snažte se své dítě
povzbudit, aby komentovalo
hru podobným způsobem.
Vítězi srdečně gratulujte a dohlédněte, aby to udělali i ostatní.
Naučte je čestně prohrávat,
vítěz by se neměl posmívat poraženým. Důležitější je hrát než
vyhrávat.
Děti by měly znát pojem čestná, férová hra. Vysvětlete jim, že
správní sportovci umějí
vyhrávat i prohrávat a neobviňují druhé. Učte je mít radost
z toho, že hrají čestně.
Metody pro školáky
Naučte děti být iniciativní
Děti by měly znát následky svého chování v každodenním životě.
Když je jim sedm nebo osm
let, používejte tabulku s barevnými magnety označujícími splnění
jejich každodenních úkolů a
povinností. Ujistěte se, zda chápou, že míra jejich kapesného
závisí na tom, nakolik budou přes
týden plnit své úkoly. Prvních pár týdnů je povzbuzujte a
připomínejte jim, co mají udělat. Po
určité době si s nimi sedněte a vysvětlete jim, že to od nynějška
necháte na nich. Už se o to
nebudete starat ani jim nic připomínat. Pokud se postarají, budou
se při vyplácení kapesného
cítit šťastné, pokud ne, budou smutné a dostanou malé kapesné.
A buďte vytrvalí a trpěliví, když uvidíte, že zapomínají.
Budou-li si stěžovat, zeptejte se jich:
"Čí je to chyba?" aby pochopily, že závisí na nich, jaké budou
mít výsledky. Posilujete tím jejich
samostatnost!
Medaile za samostatnost
Jako obvykle se můžete v neděli sejít a popovídat si s dětmi, co
tento týden zažily, jak byly
iniciativní a samostatné. Co se jim podařilo a co ne? Nakolik
dělaly svěřené domácí práce, plnily
svoje školní úkoly, nezapomínaly dávat magnety na tabulku apod.
V duchu společně projděte
uplynulý týden, nekritizujte je za chyby, spíše je chvalte za to,
co dokázaly. Ujistěte se, že dobře
rozumějí tomu, co znamená být iniciativní. A nakonec se jako vždy
zeptejte: "Kdo si nejvíc
zaslouží tento týden medaili za samostatnost?"
Ať si samy kupují své oblečení
Pokud budete používat vhodný systém odměňování dětí, můžete jim
stanovit kapesné v takové
výši, že bude zahrnovat i výdaje na jejich oblečení. Nechte je
potom vybírat si a kupovat šaty na
jejich vlastní odpovědnost. Naučí se tak nejen peníze vydělávat,
ale i přemýšlet o tom, jak je
použít. Samozřejmě, že zpočátku budou dělat chyby - koupí si
něco, co pak nebudou nosit,
nebo si opatří věci zbytečně drahé. Nevyčítejte jim to, ale
nechte je poučit se z vlastní
zkušenosti. V případě, že musíte šetřit a nemáte tolik peněz, aby
si děti mohly kupovat věci
samy, rozmyslete si, "jakou oblast hospodaření", spadající do
jejich okruhu zájmu, jim můžete
přidělit.
SSS
V naší rodině jsme zavedli zvláštní slavnost pro děti, které
dosáhly věku osmi let. Vezmeme je
samotné do nějaké pěkné restaurace a slavnostně je uvítáme ve
světě dospělých. Řekneme dítěti,
jak jsme na ně pyšní za to, co všechno už umí. Pak mu vysvětlíme,
že nyní je už dost starý (stará)
na to, aby si vydělával více peněz, více nám pomáhal s malými
dětmi a začal si sám vybírat a
kupovat šaty za vlastní peníze.
Samozřejmě, že bude dělat chyby. Občas utratí za něco víc, než
má. Občas si koupí něco
nevhodného a zapomene, co opravdu potřebuje.
Ale učí se. Zkušenost je obrovský učitel a jejím výsledkem je
jistota, samostatnost a pevné
sebevědomí. Chyby, které udělá malé dítě, nejsou katastrofální,
chyby, které udělá osmnáctiletý,
mohou být nebezpečné. V naší společnosti dospívající získávají
řidičský průkaz příliš brzy a
odpovědnost příliš pozdě.
Osm roků je nádherný a jedinečný věk. Osmileté dítě je už dost
staré, aby dokázalo být za něco
odpovědné a mohlo se učit samostatnosti, a přitom je dostatečně
malé, aby ho okouzlovala
představa vlastní samostatnosti bez zbytečného cynismu a odporu,
s kterým se často setkáme u
starších dětí v pubertě.
Linda
SSS
Radit, ne řídit
Posilujte v dětech jejich samostatnost. Nepřebírejte za ně
iniciativu. Spíše jim raďte, než
nařizujte. Zeptejte se jich, jestli potřebují pomoc - nevnucujte
jim ji. Všimněte si, co dělají rády,
pro co mají vlohy, a podporujte je, nenuťte je dělat to, co se
líbí vám.
Když vás poprosí, abyste jim udělali domácí úkol, odmítněte. Ale
když vás požádají, vysvětlete
jim učební látku, která jim není jasná, a slibte, že jim
zkontrolujete výsledky.
Až budou děti dost staré, aby tomu porozuměly, objasněte jim, že
chcete být spíš jejich
konzultantem než vládcem. Ony se musejí rozhodnout, co budou
dělat a jak to budou dělat.
To se pochopitelně týká spíše oblasti jejich zájmů a volného času
a neznamená to, že si
mohou dělat, co chtějí, pokud jde o vaše rodinná pravidla a
dohody. Tam naopak musíte být
dostatečně pevní.
Citáty
K tomu, aby vaše děti dobře porozuměly hodnotě samostatnosti,
opět zvolte vhodné citáty. My
jsme často používali jednoduchou dětskou písničku, která začíná:
Já jsem ten, kdo píše vlastní příběh,
rozhoduju se, jaký mám být,
jen na mně záleží,
co v knize života chci mít.
Ať se vaši malí školáci naučí tyto verše nazpaměť. Vysvětlete jim
význam přirovnání, které se v
písničce používá, a popovídejte si o následujících dvou otázkách:
?
Když se něco neděje tak, jak právě chceme, koho obvykle
obviňujeme? (Sebe, nebo druhé?
Znáte lepší řešení?)
?
Proč je důležité snažit se udělat to nejlepší? (To je právě
způsob, jak napsat co nejlepší
příběh.)
Učíme své děti také přísloví: Dobré je nepřítel nejlepšího.
Větší školáky bude zajímat rozdíl mezi dobrým a nejlepším a se
zájmem se zúčastní diskuze o
tom, že pokud se spokojí jen s dobrými výsledky, nemusejí
odhalit, co je v nich nejlepšího.
Použijte různé příklady ze sportu nebo umění, ale povídejte si s
dětmi i o nich samých, jejich
kamarádech a sourozencích a ukažte jim, jaký je rozdíl například
ve zvládnutí určité hudební
skladby a jejím opravdu výborným provedením.
Podporujte sportovního ducha
Malí školáci se přirozeně začínají zajímat o sport a o různé
soutěživé aktivity, takže v nich
můžete posilovat férovost a dosahování co nejlepších výsledků.
Zdůrazněte, že úsilí a férový
přístup jsou důležitější než výhra za každou cenu. Je dětinské
obviňovat druhé z toho, že jsme
nevyhráli, a naopak je dospělé umět přijmout výsledek, ať je
jakýkoliv, a chovat se hezky k
soupeřům. Klaďte větší důraz na snahu a vlastní zdokonalování než
na vítězství nebo prohru.
Metody pro dospívající
Co všechno umím
Najděte si čas, kdy jste s dítětem sami, a popovídejte si o jeho
schopnostech a talentu. Zeptejte
se ho, v čem si myslí, že je opravdu dobré, a podělte se s ním
o svá pozorování. Buďte přitom
co nejkonkrétnější. Malé věci ("Líbí se mi, že si udržuješ hezký
pořádek ve školních věcech.")
jsou právě tak důležité jako velké ("Myslím, že máš velké nadání
pro matematiku.").
Seznam problémů
Děti si musejí uvědomit i svá slabá místa, aniž by se tím
vyvolával pocit méněcennosti nebo
nejistoty. Využijte předcházejícího rozhovoru o schopnostech a
zeptejte se dětí, v čem si myslí,
že je jejich největší slabina. Zdržte se obviňování nebo lítosti.
Poslouchejte a sami mnoho
nemluvte.
Děti by měly vědět, že každý problém, o kterém mluvily, má nějaké
řešení. Vždy můžeme
něco dělat. Spoléhejme na vlastní sílu, abychom se dokázali
změnit tak, jak chceme.
Rozhovory o politice a světě kolem nás
Tyto rozhovory pomáhají vašim dospívajícím dětem dívat se na
svět, do kterého vyrůstají. Při
večeři nebo jiné příhodné příležitosti můžete zjistit, co vědí
o dnešní situaci na Balkáně nebo o
nedávných českých dějinách. Nebuďte překvapeni tím, že to, co je
pro vás "živé", protože jste to
sami zažili, je pro ně už "historií"! Snažte se, aby dokázaly
tyto situace vidět i z lidské stránky - z
hlediska utrpení, obav a nadějí normálních lidí. Bavte se s nimi
o tom, co považují za správné a
nesprávné. Nezapomeňte, že děti v pubertě mají tendenci vidět
svět značně černobíle. Nelekejte
se toho, nevymlouvejte jim jejich názory, ale nebojte se jim také
jasně sdělit svůj vlastní názor.
Uklidněte opožděné "poutníky"
U dětí probíhá dospívání různou rychlostí. Je třeba, abyste těm,
které dozrávají pomaleji než
ostatní, pomohli udržet si pozitivní sebeobraz a dobré mínění
o sobě. Otevřeně s nimi mluvte o
pubertě a hormonálních změnách, jež v jejich těle probíhají.
Zdůrazněte, že každý člověk
dozrává vlastním tempem, a pokud je jejich vývoj pomalejší,
pomozte jim najít výhody, které jim
to přináší.
SSS
Jedna z našich dcer je obdařená mimořádnou výmluvností. Při
rodinných debatách dokáže velmi
často všechny přesvědčit a přetáhnout na svou stranu. Bohužel se
této své výřečnosti naučila
využívat také k vymýšlení různých rafinovaných výmluv, proč se jí
něco nepodařilo, a velmi nerada
se přiznávala k vlastním chybám.
Jednou jsme spolu četli krátký článek C. S. Lewise, ve kterém
psal o rozdílu mezi snahou
vymluvit se a prosbou o odpuštění. Hluboce to na ni zapůsobilo.
Rychle porozuměla, že vymlouvání
(i když je úspěš né) má na druhé negativní vliv a vzdaluje nám
je, zatímco prosba o odpuštění
pomáhá obnovit důvěru ve vzájemném vztahu.
Objevila, že schopnost přijmout odpovědnost za svou chybu a unést
výčitky druhých bez
výmluvy pomáhá vytvořit dobré vztahy mezi lidmi a současně je
klíčem k opravdové odpovědnosti.
Richard
SSS
Vyhněte se přehnané starostlivosti
POVZBUĎTE SVÉ DOSPÍVAJÍCÍ A DODEJTE JIM SEBEDŮVĚRU. UČTE JE
SAMOSTATNOSTI TAK,
ŽE STANOVÍTE JASNÁ PRAVIDLA (NAPŘ. VEČERNÍHO NÁVRATU DOMŮ),
DŮVĚŘUJTE JIM A
MLUVTE O TOM S NIMI. VĚŘTE JIM, ŽE DOKÁŽOU ODHADNOUT MÍRU
NEBEZPEČÍ V RŮZNÝCH
SITUACÍCH A POSTARAJÍ SE O SEBE. VEĎTE JE K TOMU, ABY VĚDĚLI, ŽE
KDYŽ SE DOSTANOU
DO NĚJAKÉ PŘÍLIŠ SLOŽITÉ SITUACE, MOHOU SE NA VÁS S DŮVĚROU
OBRÁTIT. PŘÍLIŠ
STAROSTLIVÝ RODIČ MOŽNÁ ZABRÁNÍ JEDNOMU NEBO DVĚMA ROZBITÝM
KOLENŮM, ALE
MŮŽE SVÝM PŘÍSTUPEM VELMI SILNĚ PODKOPAT SEBEDŮVĚRU A
SAMOSTATNOST DÍTĚTE.
PÁTÝ MĚSÍC
Sebekázeň a střídmost
Tělesná, duševní a finanční sebekázeň.
Střídmost v řeči, jídle a cvičení. Ovládání chuti k jídlu.
Vyhýbání se extrémům.
Schopnost vyrovnat disciplínu spontánností.
SSS
Mami, já už vstávám, jen mi prosím tě zase nezačni vykládat
o dojení krav."
To byla Karolína. Bylo jí deset a já ji budila (toto ráno už
potřetí), aby vstala a cvičila na klavír,
než půjde do školy.
Když jsem byla tak stará jako ona, musela jsem opravdu brzy ráno
vstávat a dojit krávy - ty
nemohou počkat. Při našem dnešním způsobu života je disciplína
častěji naším výběrem než
nutností. Vstávat včas, cvičit, motivovat sám sebe není ani
snadné, ani příliš rozšířené.
Ale Karolína přece jen vstala a cvičila na klavír, protože
věděla, že když dodrží určitou disciplínu,
bude pak sama se sebou mnohem více spokojena.
Linda
SSS
Sebekázeň znamená spoustu věcí: umět se motivovat, ovládat svou
náladu i v obtížných
situacích, krotit svou chuť k jídlu apod. A tady současně
přichází ke slovu druhá hodnota, o
které v této kapitole píšeme, střídmost.
Sebekázeň přemáhá lenost a motivuje k vyšším výkonům, střídmost
se vyhybá extrémům.
Sebekázeň a střídmost patří mezi univerzální hodnoty; pokud je
máme, pomáhá to nám i
druhým. Jejich absence naopak varuje, že dříve nebo později
můžeme někoho (možná sebe
samé) poranit.
Jedná se o vlastnosti, v nichž rodiče musejí být svým dětem
vzorem. Jejich příklad je přivede
k převzetí těchto hodnot daleko více než jakákoli technika.
SSS
Tento rok bude Jonášovi čtrnáct. Dlouho byl naším
nejneukázněnějším dítětem, ale v průběhu
posledního roku se až neuvěřitelně změnil. Před třemi roky si
nepamatoval, co dostali ve škole za
domácí úkol. Když náhodou udělal nějakou domácí práci, kterou měl
uloženou, za půl hodiny už si
nepamatoval, jestli ji udělal, nebo ne. Nedokázal myslet na nic
jiného než na modely letadel, hady a
počítačové hry. Nic jiného ho nezajímalo. Neustále jsem ho musela
napomínat, aby si uklidil pokoj a
udělal pořádek ve školních věcech.
Pak však došlo ke dvěma významným změnám. Naše rodina se na
nějakou dobu přestěhovala
do Anglie a on začal chodit do školy, kde byla extrémně silná
disciplína - všichni museli nosit
uniformu, měli pevný rozvrh, takže se musel učit i takové věci,
jako je fyzika, chemie a historie,
které upřímně nenáviděl. A všichni učitelé se k žákům v této
škole chovali velmi přísně.
Pak jsem si také uvědomila, že náš vztah je příliš zatížený tím,
jak mu stále připomínám, co má
udělat, uklidit a zařídit. Rozhodla jsem se, že to, abychom spolu
lépe vycházeli, je pro mě důležitější
než pořádek v jeho pokoji.
Tento rok u Jonáše došlo k důležitému přerodu. Jeho pokoj sice
vypadá stále hrozně, ale už má
aspoň ve věcech pořádek a ví, kde co je. Našla jsem na jeho
psacím stole dokonce seznam věcí,
které musí udělat, a zjistila jsem, že se podle něj poctivě řídí.
Začal chodit do skautu a bere to
velice vážně. Donedávna jsem ho považovala za svou výchovnou
prohru, ale nyní je jedním z mých
nejoblíbenějších dětí.
Linda
SSS
OBECNÉ ZÁSADY
Používejte osobní příklad. Ukažte dětem, jak jste disciplinovaní
a jaký smysl pro rovnováhu
máte v různých oblastech svého života. Snažte se, zejména
v průběhu měsíce, kdy kladete
důraz na tyto hodnoty, ovládat svou náladu, zacházet vyváženě a s
rozmyslem s penězi, jezte s
mírou a zdravě. A upozorněte své děti, že to děláte a proč to
děláte.
Počítejte do deseti. Ovládejte svou náladu. To je nejdůležitější
součást sebekázně. Naučte
své děti počítat do deseti, když je něco rozzlobí, aby zvládly
svůj hněv. Bavte se s nimi o
situacích, kdy se to lidem nepodařilo a někomu ošklivě ublížili,
protože jednali bez rozmyslu. A
najděte jim pěkné příklady, kdy se lidé naopak dokázali
ovládnout.
Tento měsíc můžete spolu s dětmi nahlas počítat do deseti
v okamžiku, kdy pocítíte, že nad
sebou ztrácíte kontrolu. Je dobře, když vás děti slyší, jak
říkáte "jedna, dvě, tři" a snažíte se
ovládnout.
Dodržujte rodinný rozvrh. Stanovte si, kdy se sejdete ke snídani
a k večeři. Dohodněte si
večerku. Možná, že se vám nepodaří mít společné termíny, ale
pokuste se o to a sledujte,
nakolik vy i děti tento rozvrh dodržujete. Pokud bude mít vaše
chování řád, bude to pro vaše
děti jisté bezpečí.
Často používejte slova kázeň a střídmost. Děti jim porozumí a
dají si je do souvislosti se
svým každodenním chováním. Když odmítnete třetí kus koláče a
řeknete: "Myslím, že už jsem
měl dost," pomáháte jim ujasnit si, co střídmost konkrétně
znamená. Zjistíte-li, že si vaše dítě
udělalo úkoly, řekněte mu: "Líbí se mi tvá pevná vůle."
Uzavírejte dohody. Dohodněte si s dětmi další cíle, kterých mohou
dosáhnout, a odměnu v
případě, že se jim to podaří.
SSS
V minulých letech jsme měli s dohodami dobré zkušenosti zejména
v létě, když dětem skončila
škola. Obvykle jsme se na začátku léta s dětmi začali bavit
o tom, co by chtěly v létě dokázat.
Někdo z nich se chtěl třeba zdokonalit v tenise nebo basketbalu.
Jiné se chtěly na učit nějakou
skladbu na housle nebo se zlepšit ve hře na piano. A další naše
děti si chtěly přes léto přečíst
zajímavé knihy, na které přes rok neměly čas. K dohodě jsme
dospěli obvykle tak, že každé z dětí
navrhlo určitý cíl nebo cíle a odměnu, kterou by za to chtělo. My
jsme si to rozmysleli a řekli jsme
mu pak svou představu. Například loni na jaře náš desetiletý syn
navrhl: "Každý den budu dělat
deset kliků, za čtrnáct dní přečtu jednu knihu, pětkrát týdně si
budu sám stlát postel. To budu dělat
celé dva měsíce a dostanu za to sto dolarů na oblečení."
My jsme mu navrhli - jednu knížku za týden a stlát postel každý
den. Cvičení jsme nechali na
něm. Náš syn nabídku akceptoval a udělal si plán, jak ji splnit.
Podle něj se pak každý den řídil.
Dohody se pochopitelně liší podle toho, jak je dítě staré. Čím
jsou děti menší, tím častěji je třeba
jim dohodu připomínat. Starší děti se potřebují naučit
samostatnosti, takže odpovědnost za splnění
dohody necháváme na nich. Některé naše děti tak toužily po
konečné odměně, že byly ochotné
projevit velmi silnou vůli, aby dohodě dostály. Připomnělo nám to
báji o Odysseovi, kterého vábil
zpěv Sirén. Ačkoli je slyšel, dokázal jim díky provazům, kterými
se nechal připoutat ke stožáru,
odolat. Na naše děti měly dohody někdy podobný účinek. I když
lákání jejich Sirén bylo velmi silné,
dokázaly zatnout zuby a dohodu dodržet.
Linda
SSS
Metody pro předškoláky
Práce před zábavou
Smysl pro sebekázeň můžete v dětech pěstovat odmalička. Naučte
své tří- až čtyřleté děti, aby
dříve než si začnou hrát, udělaly nějaké malé domácí práce například přisunuly židle ke stolu
po snídani, nakrmily psa, uklidily si hračky, s kterými si už
nechtějí hrát apod. Trvejte na tom,
aby to udělaly, než začnou něco jiného, třeba hrát si s kamarády,
nebo se dívat na televizi.
Hezky je za to pochvalte, naučíte je tak správnému přístupu
k pořádku.
Večerka a budíček
Nejde o bič, který budete na děti používat, když čas nedodrží.
Spíše by měly získat pocit, že
dokážou mít situaci pod kontrolou a jejich mysl je silnější než
tělo. Naučte je znát hodiny - nebo
aspoň okamžik, kdy se musejí začít chystat do postele. Stanovte
to jako určitou výzvu, kterou
jim pak budete připomínat. Slibte jim, že když se naučí chodit do
postele včas, dostanou jako
odměnu vlastní budík. Zkontrolujte, jestli ráno dokážou včas
vstát, vypnout budík a přijít na
snídani. Buďte připraveni, že se jim to zpočátku třeba nebude
dařit. Hodně je chvalte, kdykoli to
dokážou.
Magnetická tabule
Vašim čtyř- až pětiletým dětem napomůže při učení sebekázni také
magnetická tabule, na které
si označují splněné každodenní povinnosti. Můžete pochopitelně
používat nějaký jiný systém,
například rodinný rozvrh, na němž budou uvedeny i vaše
povinnosti, ale jednoduchá každodenní
kontrola činností, které mám udělat, je velmi dobrou pomůckou při
cvičení sebekázně. Dětem
vysvětlete, zejména když už se budou blížit školnímu věku, že
kázeň znamená dělat věci sám,
bez vyzvání.
"Příliš mnoho"
Hra naučí malé děti přemýšlet o smyslu pro míru a o výhodách
střídmosti. Povězte jim, že v
některých případech je příliš mnoho horší než příliš málo.
Navrhněte jim: "Pojďte si se mnou
zahrát hru na ,příliš mnoho'. Já vám řeknu příliš mnoho - a vy
řeknete, co to s člověkem může
udělat."
Například:
Příliš mnoho jídla budete tlustí.
Příliš mnoho cvičení budete unavení, můžete se poranit.
Příliš mnoho cukroví můžete mít zubní kaz, ztratíte chuť
k jídlu, bude vás bolet břicho.
Příliš mnoho televize bude vás bolet hlava, nebudete mít čas
hrát si s kamarády.
Příliš mnoho kečupu budete mít pocit, že jíte jen kečup.
Příliš mnoho koupání smyjete si kůži z těla.
SSS
Snažili jsme se vysvětlit naší čtyřleté dceři Elišce, která byla
schopná strávit celý den před televizní
obrazovkou, co to znamená sebekázeň a střídmost, ale moc jsme
neuspěli.
Máme u nás doma poměrně tvrdá televizní pravidla - o víkendech je
úplně zakázaná, ale Eliška
se s námi hádala, že to platí jen pro školáky, aby si udělali
domácí úkoly.
"A já do školy nechodím," tvrdila vytrvale, "takže se můžu dívat
na kreslené filmy."
Pomoc nám přišla z nečekaného místa. Náš vědecky zaměřený
čtrnáctiletý syn se přidal do
diskuze a spustil na ni spoustu informací, které se dozvěděl ve
škole.
"Průměrná americká rodina má televizi zapnutou skoro sedm hodin
denně," oznámil jí. "V roce
1970 to ještě byly jen tři a půl hodiny. Děti jako ty stráví před
televizí skoro čtyřicet tisíc hodin do
svých osmnácti let."
Eliška jeho složitým argumentům moc nerozuměla, ale protože svého
bratra velice obdivuje,
vzdala se další hádky!
Richard
SSS
Metody pro školáky
Medaile za splnění povinností
Oceňujte a chvalte děti za sebekázeň. Stejně jako v předešlých
měsících vy užijte "putovní
ocenění" k tomu, abyste s dětmi prošli, co se jim tento týden
podařilo, jestli si dokázaly udělat
vždy domácí úkoly, než šly ven se spolužáky, zda splnily své
domácí práce, než si začaly hrát. A
mluvte i o sobě, co se vám tento týden podařilo, co ne a jak jste
se přitom cítili. Připomeňte
dětem, že se mohou bavit daleko víc, když mají splněné všechny
povinnosti.
Pokud některé z dětí nebo vy sami máte problémy s ovládáním,
použijte ještě jedno ocenění
- pro ty, kdo se dokážou ovládnout. Hodnoťte nejen komu to jde
nejlépe, ale hlavně kdo udělal
největší pokrok.
Vzdálenější cíle
Upozorněte děti, aby se těšily na vzdálenější cíle, a tak
"odkládaly své potěšení". To neobyčejně
zvyšuje sebekázeň. Jejich výchovu můžete nejvíc pokazit, když jim
dáte příliš mnoho, aniž by se
o to musely nějak zasloužit. Snadno si pak zvyknou, že vždy
dostanou, co se jim zachce. Děti
zbytečně nerozmazlujte, a pokud chtějí něco většího - třeba nové
kolo - dohodněte se spolu,
jak si na kolo mohou buď samy našetřit, nebo jim se šetřením
pomozte. Důležité je, abyste
neplnili hned každé jejich přání. Naučte je trpělivosti a
vytrvalosti - ať trochu přemýšlejí o ceně
věcí a také o tom, kdy je vhodné a potřebné něco koupit. Kdy mají
v obchodech nejlepší ceny?
Dokdy si na to, co chtějí, mohou našetřit? Ukažte jim, jak nám
plánování, šetření a trpělivost
pomáhají dosáhnout toho, co chceme, a jak naopak nekázeň a
neochota odložit okamžité
potěšení dosažení cíle ztěžují.
Rodinná banka
U nás doma používáme velikou dřevěnou krabici se zámkem a otvorem
na mince. Tato "rodinná
banka" je velkým učitelem šetrnosti a kázně. Nenutíme děti, aby
si spořily, necháme je, aby se
samy rozhodly, jak s penězi naloží, ale vysvětlíme jim výhody
pravidelného šetření a to, že tak
mohou uspokojit svá náročnější přání. Když v sobotu dáváme dětem
kapesné, vybízíme je, aby
si část uschovaly v naší rodinné bance pro větší cíle. Snažíme
se, aby tato "banka" fungovala
jako opravdová, proto spočítáme každého čtvrt roku úroky a
přidáme je dětem k našetřenému
obnosu. Starším dětem pak dáme "šekové knížky" a učíme je, jak si
mohou z naší rodinné banky
vybrat peníze nebo jak je tam mohou zase vložit, takže se vlastně
odmalička učí s penězi
zacházet.
Když děti dosáhnou dvanácti let, otvíráme jim v bance skutečný
účet (řada bank má junior
program, který to umožňuje) a pomáháme jim hospodařit "v reálných
podmínkách".
M, nebo N?
Touto hrou si děti uvědomí, že některé věci jsou dobré, pokud je
užíváme nebo provozujeme s
mírou, a jiné jsou špatné v jakémkoli množství. Na tři velké
listy papíru napište velká písmena M
(s mírou), N (nevhodné) a BO (bez omezení). Vysvětlete dětem, že
si teď spolu budete povídat
o různých věcech a činnostech a chcete, aby přišly na to, na
který list máte příslušnou věc nebo
činnost zapsat. Můžete použít následující seznam a přidat další
věci podle svého uvážení. Ptejte
se dětí a snažte se řídit diskuzi tak, aby se podařilo vše
objasnit.
Jídlo (M)
Drogy (N)
Čtení (BO)
Cvičení (M)
Dívání se na televizi (M)
Starání se o druhé (BO)
Nadávání (N)
Vlídné chování (BO)
Pití alkoholu (N nebo M - záleží na vašem pohledu)
Pití alkoholu před jízdou autem (N)
Hraní si u sousedů (M)
Citáty
Používáme dva nebo tři citáty, které vědomě dětem opakujeme, aby
si je zapamatovaly. Některé
z nich jsme také napsali na čtvrtky papíru a vyvěsili na
viditelných místech.
Naše oblíbené citáty jsou: "Udělej to!" "Udělej to hned!" "Vůle
je silnější než tělo."
Používejte je, abyste dětem pomohli překonat lenost a
nerozhodnost. Naučte je, že lepší je
něco udělat špatně než se o to vůbec nepokusit. Starší děti
naučte úsloví: "Rozum je víc než
svaly." "Mysl je víc než hmota."
Hudební výuka
Učit se hrát na jakýkoli hudební nástroj dává velkou příležitost
k posilování disciplíny a
sebekázně. Není to nejsnadnější způsob, jak se naučit významu
této hodnoty, ale je velice
efektivní. Ačkoli by skoro všichni rodiče byli rádi, kdyby se
jejich děti naučily hrát na nějaký
hudební nástroj, sebekázeň a disciplína, s kterou by se tomu
musely věnovat, jim často připadá
příliš velká. Hodně dětí má zpočátku zájem naučit se na něco
hrát, ale když zjistí, že to vyžaduje
hodiny cvičení, ztrácejí chuť. Tehdy je na rodičích, jestli se je
rozhodnou třeba i proti jejich vůli
podpořit, aby vytrvaly. Není moc dětí, kterým se to opravdu
podaří!
SSS
Při cvičení sebekázně hodně záleží na rodičích. Vzpomínám si na
svou matku, která nade mnou
stála, když jsem cvičila na piano. Po tvářích mi tekly slzy,
protože jsem si nemohla jít hrát, dokud
nedocvičím, ale máma nepovolila. Pamatuju si, jak mi říkávala:
"Jednou mi za to budeš vděčná!"
Ačkoli jsem se dokázala celé hodiny vztekat a vyplakala jsem
potoky slz, nyní vím, že měla
pravdu! Šla jsem pak studovat hudbu a zjistila jsem, že moje
schopnost rozumět jí a hrát je kvalita,
která mě obohacuje a zvyšuje moje sebevědomí.
Linda
SSS
Když chcete, aby se vaše dítě opravdu naučilo hrát na nějaký
hudební nástroj, často to
znamená, že mu musíte pořídit budík, aby dokázalo ráno vstát a
cvičit, ještě než jde do školy.
Budete to muset dítěti mnohokrát připomínat a někdy nad ním i
stát, takže i vám zabere hodně
úsilí a času, aby dítě dokázalo překonat krizi a pokračovalo
v učení. Často použijete všechny
možné odměny, pochvaly, hrozby nebo i úplatky, které vás
napadnou.
SSS
Sama jsem se naučila, že ačkoli je hudba pro mě vysokou hodnotou,
nestojí mi za to, abych si kvůli
ní pokazila vztahy se svými dětmi. Jeden rok jsem strávila tím,
že jsem honila jednoho ze svých
synů, který měl opravdu hudební talent, do každodenního cvičení.
Došlo to tak daleko, že jsme se
na sebe mračili, kdykoli jsme se uviděli. Když jsem si to
uvědomila, rozhodla jsem se, že je na čase
přestat - a náš vztah se okamžitě změnil k lepšímu.
Nyní, po roční přestávce, se k hraní na klavír sám vrátil. Měli
jsme spolu dlouhý rozhovor o kázni
a sebekázni. Slíbil mi, že se bude více snažit, a já jsem mu zase
na oplátku slíbila, že ho přestanu
sekýrovat kvůli cvičení. Oběma nám to nyní jde lépe.
Linda
SSS
Přístup rodičů k cvičení na hudební nástroj je v každé rodině
jiný. Někde říkají: "Nemusíš
cvičit každý den, stačí, když budeš cvičit v ty dny, kdy chceš
dostat něco k jídlu." Jinde zase
tvrdí: "Cvič, dokud můžeš, a vychutnej si, když už nebudeš moct."
Musíte se sami
rozhodnout, nakolik je to pro vás důležité - a pamatujte, že je
to užitečné učení se kázni pro dítě i pro vás!
Stanovit a dosahovat cíle
Nemyslíme tím pouze Nový rok, i když to může být zrovna vhodný
den, kdy s tím začít. Sedněte
si s dětmi a popovídejte si o jejich cílech v následujícím roce.
Mohou spolu s vámi probrat
všechny krásné věci, na které se těší a kterých by chtěly
dosáhnout. Občas přijdou na to, že
jejich nadšení je větší než reálné možnosti, ale i to je
užitečné.
Povzbuzujte je, aby si při prvním víkendu na začátku každého
měsíce stanovily své cíle na
měsíc. Někdy je užitečné přemýšlet i o týdenních cílech - začněte
s tím klidně u tří- až čtyřletých
dětí. Ukažte jim, že si mohou namalovat obrázek toho, co chtějí
udělat - je to stejně dobrý
způsob jako napsat si cíl, a někdy možná i lepší.
Chvála
Jde pravděpodobně o nejúčinnější prostředek, když učíme děti
hodnotám, zejména pokud jde o
sebekázeň. Děti nekritizujte, ani se na ně nezlobte za to, že si
neplní domácí povinnosti nebo
nedělají úkoly; chvalte je, když to dělají. Netvrďte: "Nevěřím
tomu, že Alenka umyje nádobí,
dokud jí to stokrát nepřipomenu," spíše řekněte: "Nevíš, jak jsem
ráda, když jsem viděla, že jsi
uklidila všechno od večeře, a když jsem ti nemusela nic říkat.
Moc se mi líbí, že jsi tak všímavá a
hned vidíš, kde je třeba pomoct."
Šance, že se pak děti budou ještě více snažit, je desateronásobně
větší, než když je budete
stále jen napomínat!
Zkuste více oceňovat všechno, co dělají samy a dobře. Když
půjdete příště do jejich pokoje a
uvidíte, jak si tam hezky hrají, řekněte jim, že z toho máte
radost, a pochvalte je. Je to
účinnější, než když na ně křičíte, že zase něco neudělaly, nebo
že se hádají.
Každá pochvala za něco hodnotného je tou nejcennější investicí do
dětí a současně největším
darem, který jim můžete dát.
Metody pro dospívající
Ještě jednou hra s písmeny M, N a BO
I se svými dospívajícími si můžete zahrát tuto hru, ale rozšíříte
okruh témat: například zůstat
venku po dohodnuté době, chození na rande a další aktuální
situace, které vaše dospívající děti
zažívají.
Půst
Jednodenní půst může děti naučit určité disciplíně a současně jim
připomene, že jejich mysl je
silnější než jejich tělo. Vyberte si den, kdy nemusejí do školy,
například neděli, a celá rodina se
dohodněte na celodenním půstu (od večeře do večeře). Děti to
přijmou jako vzrušující
experiment. Využijte této příležitosti, abyste si s nimi
promluvili o tom, že dvě třetiny populace
na naší zemi mívají každý den hlad, a potvrďte jim, že dobré
pocity z jídla souvisejí s ukázněným
přístupem. Vysvětlete jim, že když mají na něco chuť, přirozeně
si chtějí vyhovět, ale jejich mysl
je silnější než tělo a dokáže nezdravou chuť překonat. To je
právě dobrý příklad disciplíny.
Včasné vstávání
Dohodněte se s dětmi, že všichni budete vstávat včas, aby se celá
rodina sešla pět minut před
snídaní. Společně si rychle řekněte, co kdo bude celý den dělat.
Stanovte budíček tak, abyste i
po pětiminutovém setkání měli všichni dvacet až třicet minut na
snídani, než musí první z vás
odejít do školy nebo do práce. Pokud se to podaří dětem
dodržovat, můžete je pochválit, jak
dokážou svou vůlí vítězit nad tělem.
SSS
Je zvláštní, jak naprosto rozdílné děti (jak fyzicky, tak
mentálně i citově) mohou být v jedné rodině.
Když jsme začali ranní setkání, dvě z našich dětí tam byly
vždycky včas, už umyté a oblečené,
zatímco jiné dvě nebyly schopné se objevit, pokud je někdo
nevytáhl z postele!
Někteří z nás jsou prostě skřivánci a jiní sovy.
Naši dva skřivánci byli v okamžiku setkání nejen umytí a
oblečení, ale měli i zkontrolované věci
do školy. Snažili jsme se k tomu nejprve přimět i naše sovičky,
ale bylo to nad jejich síly.
Nakonec jsme se rozhodli, že stačí, když se tam všichni objeví
tak, jak jsou. Děti, které měly
dost sil, aby už byly oblečené a umyté, měly tu výhodu, že se
ještě mohly podívat na něco do školy
nebo si zacvičit na nějaký hudební nástroj, než šly do školy. Ti
dva, kteří se na naši ranní schůzku
stěží dopotáceli, z toho byli tak unavení, že se i na snídani
dostavili ještě v pyžamu.
Richard
SSS
Naučte se dělat důležitá rozhodnutí předem
Děti by si měly dopředu rozmyslet, jak se zachovají v různých
situacích, které je v nejbližších
několika letech mohou potkat. Zamyslete se nad situací, kdy jim
některý ze spolužáků nabídne
drogu, alkohol, někdo je bude svádět nebo sexuálně obtěžovat.
Buďte při popisu situace co
nejpřesnější a chtějte, aby jejich odpovědi byly stejně
konkrétní. Co by v takové situaci říkaly a
dělaly?
Pokud se věnujete tématu sebekázně před tématem odvahy (druhý
měsíc), navrhněte svým
dospívajícím dětem, aby si udělaly seznam (na nějakém svém
soukromém místě, jako je zadní
strana diáře nebo deníku) důležitých rozhodnutí (například nepít
alkohol, neužívat drogy,
nekouřit, nezačínat pohlavní život, dokončit střední školu,
dostat se na vysokou apod.) a jejich
zdůvodnění.
Tato včasná rozhodnutí, ke kterým s vaší pomocí dospějí, se jim
mohou stát "ukazateli" nebo
"anděly strážnými" v situacích, které je brzy v životě čekají.
Základní pravidla pro období dospívání
Stanovte svým dětem pevné hranice, které jim dají pocit bezpečí,
přesvědčte je o svém zájmu a
dejte jim příležitost, aby si mohly procvičit svou sebekázeň.
Dohodněte se spolu na určitých
základních pravidlech, která jim umožní vyzkoušet si disciplínu i
smysl pro střídmost. Nabízíme
vám několik nápadů:
?
Se svými dětmi se dohodněte na pevné večerce. Opravdu
neexistuje žádný vážný a
rozumný důvod (až na řídké výjimky) pro velmi pozdní návraty
domů. Uvažte přitom, že k
překvapujícímu množství problémů v životě dospívajících dochází
po půlnoci.
?
Stanovte omezení na počet večerních vycházek, na sledování
televize, najděte rozumný
limit pro různé věci, které vyžadují smysl pro správnou míru.
Když se vám podaří se s
dětmi dohodnout, pomůže jim to zvládnout ukázněný přístup
k životu mnohem snadněji.
?
Zkuste se s nimi domluvit, že nepůjdou na schůzku s jedním a
tím samým klukem (dívkou)
víckrát než dvakrát za sebou. Chtějte, aby se před dalším
setkáním sešly ještě s někým
jiným.
Jednoduchý plánovací systém
Pomůže jim organizovat čas a využívat správně energii a také
získají volný prostor, aby
spontánností vyvážily disciplínu. Používejte při plánování (a
naučte to i své děti) následující
postup:
1.
Plánujte na každý den. Použijte na každý den čistý list
papíru.
2.
Do horní části svého plánu na tento den si napište své zásadní
priority - jednu pro práci
(školu), jednu pro rodinu a jednu pro sebe.
3.
Rozdělte potom zbytek listu vertikální čarou na dvě poloviny a
do levé poloviny papíru
zapište všechny aktivity, které ten den chcete vykonat (včetně
nahoře uvedených tří priorit)
spolu s hodinou, na kterou tuto činnost plánujete.
4.
Pravou stranu papíru nechte volnou - a pak buďte vnímaví ke
spontánním a šťastným
událostem, které se vám mohou ten den přihodit a mohou být lepší
nebo cennější než to,
co jste si naplánovali. Každý den byste měli splnit tři uvedené
priority a aspoň jednu nebo
dvě nečekané, spontánní akce, které vás napadnou. Tyto
neplánované aktivity nebo
činnosti si zapište vpravo.
VYZKOUŠEJTE TENTO SYSTÉM TÝDEN NEBO DVA A PAK SI O SVÝCH
ZKUŠENOSTECH
POPOVÍDEJTE S OSTATNÍMI - TŘEBA PŘIJDETE NA TO, JAK JEJ VYLEPŠIT!
ŠESTÝ MĚSÍC
Věrnost a zdrženlivost
Hodnoty, které přispívají k partnerskému štěstí a stabilitě.
V období před
manželstvím nemusí docházet k sexuálnímu životu.
Závazky spojené s manželstvím, důsledky sexuálního života.
Pochopení vážných a
trvalých následků, které přináší
amorální chování a nevěra.
SSS
Dnes, ve věku AIDS, je snazší než v minulých letech mluvit
o významu, který má věrnost a
sexuální zdrženlivost před manželstvím. Ti, kdo s těmito
hodnotami souhlasí z praktických
důvodů, rozšířili řady těch, kteří je dříve vyzdvihovali z důvodů
morálních, náboženských nebo
filozofických.
Ať už s těmito hodnotami morálně souhlasíte, nebo nikoli, musíte
k nim jako rodiče zaujmout
určitý postoj, protože se jedná o velmi důležitou oblast v životě
vašich dospívajících dětí.
Mnoho rodičů, kteří se v období vlastního dospívání nechovali
právě zdrženlivě, má smíšené
pocity, nechtějí svým dětem kázat o morálce. Přitom se trápí
pomyšlením, že by se děti mohly
chovat stejně jako oni. Pokud jim chtějí ukázat význam uvedených
hodnot, nebude se v žádném
případě jednat o pokrytectví a nemusejí se kvůli tomu cítit
provinile. Dnešní doba s sebou přináší
svá rizika a své hodnoty. Jestli jsme se dokázali poučit
z vlastních chyb, není důvod, aby naše
děti musely projít stejně klikatou cestou jako my.
Je opravdu těžké najít nějaký pádný argument proti věrnosti
v manželství. Pozitivní výhody,
které jsou s věrností spojeny, můžete snadno ukázat už svým malým
dětem.
SSS
Když mají naše děti osmé narozeniny, uspořádáme pro ně speciální
oslavu, kterou vnímáme vlastně
jako určitý "rituál přechodu" z dětství do světa dospívání. S tím
souvisí i změna vědomostí o sexu a
sexuálním životě. Zatímco děti se o něj moc nezajímají, někteří
dospívající by pravděpodobně mohli
pořádat přednášky na univerzitě.
Začínáme dítě na změnu postavení připravovat již několik týdnů
před jeho osmými
narozeninami. Říkáme mu, že až mu bude osm, získá určitá nová
privilegia a odpovědnosti a
současně se dozví o jedné z nejkrásnějších a nejzázračnějších
věcí v lidském životě.
Když očekávaný velký den přijde, vezmeme dítě na malou oslavu do
nějaké hezké restaurace a
snažíme se k němu chovat už ne jako k dítěti, ale jako
k respektovanému partnerovi. Jak jsme již
uvedli dříve, dostane zvýšené kapesné a právo kupovat si vlastní
šaty. Povíme mu také, jak jsme na
ně pyšní a jak ho máme rádi.
Pak jdeme domů a tam si spolu povídáme o tom, co jsme mu slíbili
- o jedné z nejkrásnějších a
nejzázračnějších věcí v lidském životě. Klidně, přátelsky a
pozitivně mu na různých diagramech a
obrázcích vysvětlíme náš životní cyklus a otázky spojené se sexem
a příchodem dětí na svět.
Povzbuzujeme ho, aby se ptalo, sami se ptáme, jestli všemu
rozumí, a dobře sledujeme jeho výraz,
abychom se ujistili, že pouze nepřikyvuje, ale opravdu chápe a
dokáže ocenit, co mu říkáme.
Abyste tomu dobře rozuměli - hlavní těžiště našeho výkladu není
v technické stránce. Chceme
mu ukázat, jak zázračnou a důležitou věcí v životě sex je.
Snažíme se tedy vysvětlit svému
osmiletému dítěti, že se jedná o něco tak speciálního, že je
důležité, aby si to dokázalo uchovat pro
jednoho člověka, svého stálého partnera. Může to být dar, který
si s sebou přinese do manželství,
dar, který nikomu jinému ještě nedalo.
Osmileté děti dokážou tuto myšlenku snadno přijmout. Připadá jim
přirozené, že pokud existuje
něco tak krásného a soukromého (a přitom tak magického, že díky
tomu přicházejí na svět malé
děti), mělo by to být opravdu chráněno a spíše opatrně užíváno
než neodpovědně rozdáváno.
Velmi snadno pochopí, že když se dva lidé vezmou, vytvoří sex
mezi nimi zvláštní pouto, jež
dodává jejich vztahu novou hloubku, vytuší, že jde o speciální,
soukromé vyjádření lásky, které se
nemusí projevit před manželstvím.
Mluvíme spolu i o AIDS a jiných sexuálně přenosných nemocích a
o nebezpečí zneužívání sexu.
A také se spolu bavíme o tom, komu je ku prospěchu, když se
chováme v sexu odpovědně, a koho
můžeme zranit neodpovědným chováním.
Richard
SSS
Může vám připadat, že osmileté děti jsou ještě příliš malé pro
tak důležitý rozhovor, ale je to
opravdu ten správný věk. Vedou nás k tomu dva hlavní důvody:
a)
Budete-li čekat déle, riskujete, že se dítě může o sexuálním
životě dozvědět od ostatních
dětí, které při svém výkladu použijí negativní a znevažující
přístup, jejž vaše dítě může
snadno převzít.
b)
V osmi letech je dítě natolik rozumné, že ho přirozeně
zajímají fakta o světě kolem a
současně je ještě nepřijímá cynickým způsobem.
Jeden rozhovor pochopitelně nestačí. Společný večer - tak jak to
děláme my - položí dobré
základy pro další hovory na toto téma. Otevře dveře a vytvoří
důvěru, aby se vás děti na toto
téma nebály zeptat a dokázaly o něm normálně hovořit.
Sex je něco tak krásného a dobrého, že by neměl být zneužíván
nebo rozdáván příliš lacino.
Naopak - sex je příliš důležitý, než abychom se někomu oddali bez
lásky a odpovědnosti.
Snažme se vyhnout opačnému pohledu na sex - jako na něco
nechutného, špinavého a zlého.
Pokud dítě něco takového napadne nebo někde uslyší, otevřeně mu
vysvětlujeme náš názor.
SSS
Seděl jsem jednou v knihovně a dělal si výpisky, které jsem chtěl
po užít v knize, na níž jsem
tenkrát pracoval. Dalo mi hodně úsilí soustředit se na tuto
práci, protože mi neustále odbíhaly
myšlenky k jedné z mých dospívajících dcer, která právě
procházela poměrně nebezpečným
obdobím. Přemýšlel jsem, jak nejlépe jí vysvětlit, proč jsou
věrnost a morální přístup v sexu tak
důležité. Přitom Karolína proti tomu neprotestovala a vypadalo
to, že s tím souhlasí. Byla však ve
stadiu, kdy jí strašně vadila jakákoliv omezení. Včera večer se
mě ptala, proč musíme dodržovat
neustále tolik různých příkazů a zákazů.
Chtěl jsem jí vysvětlit, že věrnost, právě tak jako všechny
ostatní opravdové hodnoty, jsou spíše
něčím pozitivním, co nás obohacuje a čím získáme, než omezením,
kvůli kterému bychom něco
ztráceli.
Nahlédl jsem do Chestertonových esejů, a jak jsem jimi listoval,
padl mi zrak na několik vět,
které přesně vystihovaly to, co jsem jí chtěl říct. Byly v eseji,
kterou Chesterton nazval "Kousek
křídy". Psal v ní o malíři, jenž seděl na jednom z anglických
kopců a maloval obrázek. Používal
hnědý papír a měl s sebou všechny možné křídové barvy s výjimkou
bílé, kterou zapomněl doma.
Ale bílá vlastně není barva. Snad bych se bez ní mohl obejít?
napadlo ho, ale pak zarmouceně zjis
til, že to nepůjde. Mám se pro ni vracet domů? Jenže to bylo
daleko. Užuž chtěl malování nechat,
když si náhle uvědomil, že sedí na tom, co hledá, že kopec,
podobně jako mnoho jiných vrchů v
Anglii, je vlastně křídovým útesem! Ulomil kousek bílé skály a
dokončil v poklidu svůj obraz.
Ctnost podle Chestertona tedy není absencí špatného, ale
přítomností správného. Chesterton
cítil, že hodnoty a ctnosti jsou něčím skutečným, jsou klíčem
k tomu, abychom mohli prožívat štěstí
a krásu.
Richard
SSS
Dva nejdůležitější důvody, proč by rodiče měli být první, kdo
poučí vlastní děti o sexu a sexuální
morálce:
a)
Rodiče toto důležité téma mohou se svými dětmi probírat
láskyplnou, důvěrnou cestou,
která se vyhýbá sterilnímu, akademickému tónu školního podání a
"špinavému"
pokoutnímu přístupu vrstevníků.
b)
Když rodiče mluví s dětmi otevřeně o sexu, upevní a prohloubí
důvěru a emoční vazby
jejich vzájemného vztahu.
OBECNÉ ZÁSADY
Snažte se, aby děti měly příležitost spatřit a uvědomovat si vaši
vlastní věrnost a morální
chování. Pomůže jim, když zjistí, jakou váhu přikládáte uvedeným
hodnotám, a co vám osobně
dávají. Mluvte s nimi o výhodách, jaké člověku přináší dlouhodobé
partnerství. Pokud nejste
rozvedení, zdůrazněte jim, jak je pro vás důležité, že patříte
k sobě a ke svému štěstí
nepotřebujete žádnou další ženu nebo muže. Ukažte dětem, jak je
to hezké, když se dva lidé
mají rádi - i tak jednoduchou věcí, jakou je polibek na
rozloučenou při odchodu do práce,
pohlazením druhého nebo držením se za ruce.
Mluvte otevřeně o sexu a sexuálním dozrávání. Zdůrazněte věrnost
a vzájemnou spolehlivost
partnerů. Využijte maximum příležitostí, které budete mít, abyste
odkryli a řešili možné problémy
dříve, než bude pozdě. S dětmi staršími osmi let (za předpokladu,
že jste měli úvodní rozhovor o
sexu, jak jsme vám navrhli) mluvte o lásce a sexu co
nejotevřeněji, aby neměly dojem, že se o
tom nemá mluvit, protože je to hloupé, nevhodné, nebo to vzbuzuje
rozpaky. Zpočátku vám to
může připadat trochu nepřirozené, ale tyto pocity jsou jen
znamením, že je třeba téma ve vaší
rodině řádně otevřít a pročistit. Můžete využít zkušeností, které
děti získaly díky televizi,
časopisům, kinu a písničkám - všechny podněty tohoto druhu vám
poslouží k upřímnému
vyznání o tom, co pokládáte za vhodné a za nevhodné, za bezpečné
a nebezpečné, co je
morální (nám i druhým to pomáhá) a co amorální (nás nebo druhého
to emocionálně nebo
fyzicky poraní).
Můžete se spolu také bavit o chování jejich vrstevníků (i
o vlastních zkušenostech z
dospívání) a uvažovat společně, nakolik jejich chování ovlivňují
hormony a probíhající puberta.
Snažte se své děti přesvědčit, že:
a)
změny probíhající v pubertě a všechny pocity jsou přirozené a
normální, a dokonce svým
způsobem zázračné a nádherné;
b)
sex je přirozený a dobrý, a protože naše sexuální touha je tak
silná a současně souvisí s
největší blízkostí druhého člověka a se zrozením nového života,
měla by být spojena s
láskou a odpovědným chováním. Je to příliš krásná věc, neměli
bychom ji proto promarnit
nebo zneužít.
Metody pro předškoláky
Co víte o lidské reprodukci?
Ujistěte se, že na případné dětské otázky budete umět správně
odpovědět a zbytečně nepřijdete
do rozpaků. Je důležité, abyste při seznamování dětí s tajemstvím
jejich těl cítili dostatečnou
sebedůvěru.
Zajděte si do knihovny nebo si kupte nějakou dobrou knížku o sexu
pro děti a prostudujte ji,
abyste byli schopni s nimi dostatečně jednoduše a přitom jasně
o tomto tématu mluvit.
Metody pro školáky
Úvodní diskuze
Rozhodněte se, že si s dětmi otevřeně popovídáte, aby získaly
pozitivní obrázek sexu a správně
pochopily význam věrnosti a zdrženlivosti. Můžete k tomu použít
náměty, které vám nabízíme v
této kapitole. Využijte nějakou populární knížku o sexu, jež vám
k tomuto účelu bude připadat
vhodná. V rozhovoru by měla být zahrnuta následující témata:
?
obrázky a jména částí našeho těla (zejména pohlavního ústrojí),
?
diskuze o přirozené přitažlivosti mužů a žen,
?
popis sexuálního chování jako nejintimnějšího vyjádření lásky,
?
proces, kdy spermie oplodní vajíčko, a jak se vyvíjí embryo.
?
Sex je krásný a zázračný, protože plodí nový život, a současně
je to způsob, jakým si muž
a žena dávají najevo svou lásku (podobně jako objetím a polibkem,
ale mnohem intimněji a
hlouběji, takže jde o něco speciálního, co by mělo být zachováno
jen pro odpovědný
partnerský vztah).
Nezapomeňte dětem sdělit, že o sexu určitě uslyší i od ostatních
dětí, které si o tom budou
povídat, jako by šlo o něco hloupého nebo špinavého, ale že o tom
tak mluví jenom proto, že je
nikdo nenaučil vidět krásu a hodnotu, kterou sex může do lidských
vztahů přinést.
Také je povzbuzujte, aby se vás ptaly na to, co je jim nejasné, a
mluvte s nimi, abyste zjistili,
jestli vám opravdu rozumějí.
SSS
Když měl náš první syn Jonáš osm let, vzali jsme ho na oběd do
restaurace a bavili jsme se s ním o
tom, jak se lidé milují a jak přicházejí děti na svět, stejně
jako s jeho dvěma staršími sestrami.
Museli jsme tentokrát náš rozhovor uskutečnit dříve než obvykle,
protože večer bylo společenské
setkání skautu, kam Jonáš chodil.
Jonáš nás překvapil. Jeho sestry si s námi tiše povídaly o tom,
co jsme jim sdělovali, a rychle
chápaly, co jim chceme říct. Velice je to zaujalo a dokázaly se
podívat na sex velmi pozitivním a
otevřeným způsobem.
Jonášova reakce byla daleko dramatičtější. Možná to bylo tím, že
se velmi zajímal o přírodu a
vědu.
"Aha," řekl překvapeně, když jsme mu vysvětlili, jak přicházejí
děti na svět. "To je opravdu
zajímavé."
Byli jsme pobaveni jeho reakcí a otázkami, jakými nás zasypával,
které by byly možná obtížné,
nebo by nás uvedly do rozpaků, kdyby nebyly tak upřímné a
bezprostřední.
"A jak to dělají slepice, tati?" "Jak mohou ty malé spermie
uplavat tak dalekou cestu, když jsou
tak mrňavé a nevidí?" "Aha, tak tohle spolu dělaly ty dvě kočky
tenkrát v parku!"
Největší nebezpečí nám však hrozilo při následujícím skautském
večírku. Museli jsme si pospíšit,
abychom tam přišli včas, a tak jsme se s Jonášem bohužel
nedostali k tématu soukromí a toho, že o
tak důležitých otázkách je dobré bavit se v klidu doma, a ne před
druhými lidmi. Pro Jonáše byl náš
rozhovor daleko zajímavější než celý večírek, a tak jsme večer
strávili víceméně nenápadnými
pokusy změnit téma hovoru, protože Jonáše napadaly další a další
zajímavé "vědecké" otázky, a my
jsme jen doufali, že ostatní lidé u stolu našemu rozhovoru příliš
nerozumějí.
"Jak dlouho to trvá, než se narodí kotě?" a "Jak to dělá kohout,
že nespadne?" byly jeho
nejnevinnější otázky.
Byl to opravdu dlouhý večer!
Richard
SSS
Následující diskuze
Když dětem předáte úvodní informace, musíte s nimi pokračovat
v rozhovoru, abyste jim
objasnili odpovědi na otázky, které je napadnou až s odstupem;
současně v nich posilujte
pozitivní přístup k sexu. Zejména v týdnech a měsících, které
následují po vašem úvodním
rozhovoru o lásce a sexu, je důležité, abyste využili různé
příležitosti, anebo si sami připravili
vhodné podmínky pro další rozhovory na toto téma. Když ukládáte
děti do postele, sedíte spolu
v klidu a máte chvilku času, můžete se vrátit k načatému tématu.
Když děti začnou dorůstat, bavte se s nimi víc o pubertě.
Připravte je na to, co je očekává povídejte si s nimi o tělesných i emočních změnách, o změnách
nálady a odpoutávání od rodičů,
s chlapci i o polucích a s dívkami o menstruaci. Vzpomeňte si,
jak jste prožívali svou vlastní
pubertu, a povídejte si s nimi o tom.
Co dítě potřebuje, aby mohlo růst
Tato hra přivede děti, které ještě nejsou v pubertě, k přemýšlení
o sexu, jehož prostřednictvím
přicházejí děti na svět. Připravte malé kartičky, na které
napíšete následující nápisy:
tátova spermie,
mámino vajíčko,
potrava,
lidé, kteří ho budou mít rádi,
šaty,
lidé, kteří se o něj budou starat a učit ho,
rodiče, jež ho budou milovat,
domov, ve kterém se bude cítit šťastné,
příklady ve vlastním domově, podle nichž bude vyrůstat.
Rozložte si kartičky tak, abyste nápisy mohli přečíst, ale aby je
děti neviděly. Zeptejte se jich:
"Co všechno potřebuje dítě, aby se mohlo narodit a vyrůst?"
Povzbuďte je, aby zkusily
odpovědět na tuto otázku. Jak se budou trefovat do nápisů na
kartičkách, vždycky jim je ukažte.
Zkuste, aby dokázaly přijít na všechny vaše nápisy. Možná, že
samy narazí na některé odpovědi,
které vás nenapadly. Mějte pro ten případ připravené prázdné
kartičky, kam jejich objev
napíšete - uvidí, že jsou jejich názory pro vás důležité.
Když hra skončí, můžete se dětí zeptat: "Mají to všechny děti?
Musí se muž se ženou oženit,
aby mohli mít spolu dítě? Musejí mít lidé děti rádi, aby jim
tohle všechno dali?"
Vysvětlete dětem, co znamená dobře je vychovat. Sexuální akt je
pouze počátkem, prvním
krokem, ale dítě potřebuje ještě mnoho dalších věcí, aby mohlo
řádně a spokojeně vyrůst.
Prozraďte dětem, s jakou odpovědností lidé vznik nového života
spojují.
Co viděly v televizi, v kině
Povídání o tom, co děti viděly v televizi nebo v kině, jim
potvrdí, že sex je daleko krásnější a
významnější zážitek, když souvisí s opravdovou láskou a
odpovědným vztahem, než když se
jedná o pouhé experimentování a krátkodobé sebeuspokojení.
Využijte této příležitosti, abyste
dětem ukázali, že existuje nejméně šest velmi rozšířených důvodů,
proč se spolu chlapci a dívky
milují.
1.
Snaha vyzkoušet si to (vyzkoušet si sex, zjistit, co při něm
prožíváme).
2.
Touha po rozkoši (chceme to, protože je to příjemné).
3.
Egoistické důvody (chceme si potvrdit, že to dokážeme, že jsme
prostě dobří).
4.
Přijetí druhými (děláme to, protože to dělají i ostatní, nebo
abychom neodradili svého
partnera).
5.
Láska (protože svého partnera milujeme a chceme ho potěšit).
6.
Láska a odpovědnost (milujeme se s druhým nejen proto, že ho
chceme potěšit, ale i
proto, že mu důvěřujeme, a rozhodli jsme se spolu vybudovat
trvalý partnerský vztah).
Vysvětlete dětem, že prvních pět důvodů není dost dobrých,
protože při nich riskují nebezpečí
závažného citového poranění. Pokud se něco tak intimního jako sex
provozuje z prvních čtyř
důvodů, je téměř jisté, že přinejmenším jeden z partnerů se potom
bude cítit provinile, zneužitě
nebo sobecky. A pochopitelně, pokud přitom dojde k nechtěnému
otěhotnění, bude celá situace
ještě závažnější a horší. I pátý důvod může vést k poranění možná dokonce nejhoršímu ze
všech - protože hluboké vazby a city se bez odpovědnosti velmi
snadno rozpadnou.
Metody pro dospívající
Přirovnání věrnosti k maltě
Popovídejte si o tom, co všechno potřebujete při stavbě domu cihly, prkna, tašky na střechu,
okna, dveře atd. Jedním z důležitých prvků je malta, s níž
spojujete různé materiály; díky ní jsou
stěny pevné a všechno má nakonec své stálé místo. Podobně
postupujete, když chcete vytvořit
šťastnou rodinu. Vyžaduje to spoustu různých prvků - práci, péči,
zachování klidu, finanční a
citovou podporu. To, co tyto věci "drží" pohromadě a dodává
bezpečí a důvěru jak rodičům, tak
dětem, je vzájemná spolehlivost rodičů, ke které podstatným dílem
přispívá jejich vzájemná
věrnost. Pokud je některý z partnerů nevěrný, přináší to mnoho
bolesti a nejistoty. Nevěrný
partner se obvykle cítí provinile a musí mnoho věcí skrývat,
druhý se cítí poraněný a zahanbený.
I když se spolu nerozvedou, vzájemnou důvěru nevěra velmi naruší
a rodinné vztahy se mohou
rozpadnout, jako se rozpadá dům, ve kterém zvětrá malta.
Ovládnutí sexuální touhy a krocení koně
Podobně pomůže vašim dospívajícím dětem přirovnat vztah k sexu s
krocením divokého koně.
Děti pak chápou svou sexuální touhu pozitivně a současně ocení
jak její sílu, tak potřebu její
kontroly.
Následující otázky a odpovědi vám dávají určitý návod, jak by váš
rozhovor mohl vypadat.
Neznamená to, že musíte klást uvedené otázky a trvat na
"správných" odpovědích; spíše
chceme, abyste získali představu o tom, co považujeme v tomto
přirovnání za důležité.
"K čemu při práci s koněm potřebujeme uzdu?" (Abychom ho dokázali
řídit, ovládat, aby
udělal to, co chceme.)
"Znáš nějaký jiný způsob, jak koně ovládnout?" (Svázat ho,
zchromit ho, zastřelit ho.)
"Jaké to má nevýhody?" (Přijdeš o radost a účel, pro který koně
vlastně máš.)
"Proč se snažíme koně ovládnout?" (Kdybychom ho neovládali, může
nás odnést, kam bude
chtít, může to být nebezpečné, můžeme se poranit.)
Klíčová otázka je následující:
"Jaká je podobnost mezi koněm a naší sexuální touhou?" (Sexuální
touha je velmi silná,
podobně jako kůň - za určitých okolností dokáže být silnější než
my sami. Ale současně
nám dodává pocit síly, radosti a uspokojení - jako jízda na
koni.)
"Proč potřebujeme naši sexuální touhu ovládnout?" (Kdybychom to
nedokázali, zavede nás
tam, kam sami nechceme, a může nás nebo někoho jiného poranit.)
"Je tato touha zlá nebo špatná?" (Ne, právě tak jako koně nejsou
špatní nebo zlí, jsou silní a
krásní.)
"Jak vlastně dokážeme svou sexuální touhu ovládnout?" (Kastrací,
životem v celibátu, snahou
popřít ji nebo překonat.)
"Proč to neudělat?" (Protože naše sexuální touha je přirozená a
dobrá. Abychom ji zvládli,
nemusíme se zmrzačit.)
"Co s ní tedy máme dělat?" (Naučit se ji řídit, tak jako řídíme
koně - uzdou.)
"Dobře, ale co to znamená ve vztahu k sexu?" (Dopředu se
rozhodnout, jak se budeme
chovat v obtížných situacích, a určit si hranice, za které
nepůjdeme, ponechat si nejhlubší
formy naší fyzické touhy pro odpovědný vztah.)
Problém předčasného sexu
Rozhovor na toto téma by měl dětem napovědět, proč vůbec existuje
raný sexuální život a
promiskuita, a nabídnout jim praktický způsob, jak se tomu
vyhnout. Dříve než vaše děti dospějí
do chvíle, kdy začnou chodit na schůzky, pobavte se s nimi
o následujících problémech.
Proč je dobré dodržovat sexuální zdrženlivost až do doby, kdy
naleznou opravdu vážný a
odpovědný vztah: zdravotní důvody - nebezpečí AIDS a jiných
pohlavně přenosných nemocí,
emocionální důvody - možnost zranění, které si s sebou ponesou do
dalších vztahů, sociální
důvody - upozorněte je, jak ztráta pověsti díky ranému sexuálnímu
životu může zabránit volbě
vhodného partnera v dalším životním období. Rané sexuální vztahy
rovněž brání v soustředění
na školu a v dalším osobním rozvoji, který je pro děti v tomto
věku důležitý, svou váhu mohou
mít i náboženské důvody - pokud jsou pro vás a pro ně důležité.
Seznamte je s tím, že podle psychologických studií chce většina
dospívajících kluků zažít sex
hlavně kvůli tomu, aby si dokázali svoji mužnost, něco nového
vyzkoušeli, aby sobě i svým
vrstevníkům ukázali, že na to mají. Většina dospívajících dívek
svolí k sexuálnímu styku zejména
z emocionálních důvodů (touha být přijatá, a ne odmítnutá,
hledání blízkosti, fyzického kontaktu
apod.). Zeptejte se svých dětí, jestli to jsou správné důvody,
proč začít sexuální život. Mluvte
spolu o konkrétních případech, které znáte.
Povězte jim, že důvody, jež obvykle kluci užívají, aby
přesvědčili dívky ke styku (i když někdy
to jsou dívky, které přesvědčují chlapce), mají většinou jednu ze
dvou následujících podob:
1.
Jestli mě máš ráda, budeš se se mnou milovat.
2.
Všichni ostatní to tak dělají.
Zkuste spolu přijít na to, v čem jsou tato tvrzení nesprávná.
Láska znamená respektovat, co si
druhý myslí, a ne s ním manipulovat. Všichni to určitě nedělají,
a i kdyby, není to ještě důvod,
abych se tak choval i já.
Připomeňte jim přísloví: "Je to rychlé, ale krátké," a ukažte
jim, že když do vztahu vloží svou
osobnost, svůj smysl pro humor, to, jací opravdu jsou, bude jeho
budování sice daleko
pomalejší, ale takový vztah má naději přetrvat delší dobu a oba
partnery obohatí.
Doporučte dětem, že chtějí-li se vyhnout nebezpečí předčasného,
náhodného nebo
nevážného sexu (o dobrých důvodech, proč to udělat, jsme se právě
bavili), existuje pouze
jediný způsob, jak toho dosáhnout. Musejí si předem promyslet
různé situace, které je mohou
potkat, a rozhodnout se, jak se v nich zachovají, dříve než je
skutečně zažijí.
Popište dospívajícím reálné situace, ve kterých se mohou ocitnout
(mohou se cítit osamělí,
vzrušení, zamilovaní - ale nezůstávejte pouze u přídavných jmen,
spíše skutečně detailně
popište konkrétní situaci), a zeptejte se jich, co udělají a
řeknou. Přiveďte je k jasným a
konkrétním odpovědím. (Vstanu a řeknu: "Jdu domů," a opravdu
odejdu.)
Vysvětlete jim, že nácvik konkrétních situací je tou nejlepší
přípravou, aby se pak v reálném
životě dokázali správně rozhodnout.
Vážný vztah až od určitého věku
Umožní to vašim dospívajícím potomkům dosáhnout určité rozumové a
emocionální zralosti.
Budou pak také schopni lépe kontrolovat svou fyzickou touhu a
egocentrické představy. Vážné
známosti před osmnáctým rokem mohou vést ke zcela nevhodnému
výběru partnerů a
poznamenat vaše děti na celý život. Mladí adolescenti by si měli
užít radost ze společných
zážitků s vrstevníky. V patnácti nebo šestnácti letech nejsou
dospívající většinou ještě zralí pro
vážný vztah. Promluvte si o tom při vašich obvyklých rodinných
rozhovorech a dohodněte se na
určitém věkovém limitu pro vážnou známost.
Berte při rozhovoru své děti vážně jako partnery a snažte se je
spíš přesvědčit o svém
pohledu, než abyste jim pouze nařizovali. Budou pak vědět, že vás
při rozhodování vede rozum
a láska k nim, nikoli nedostatek důvěry.
SSS
Někdy je tou nejlepší radou pro děti, když jim přímo řekneme, co
si o jejich problému myslíme. V
takovém případě se totiž necítí ohrožené tím, že je poučujeme, a
dokážou náš názor snadno
přijmout.
Jeden můj přítel mi vyprávěl o potížích, které měl se svou
šestnáctiletou dcerou. Přišla pozdě v
noci z rande, vzbudila ho a řekla mu: "Tati, rozhodla jsem se, že
budu s Robertem chodit."
"Myslíš, že s ním chceš mít vážnou známost?" snažil se ujistit
ještě ne zcela probuzený otec.
"Ano."
Přítel malou chvíli přemýšlel, ale když si řekl, že teď není
zrovna vhodná doba se tímto
problémem zabývat, zazíval, lehl si a zamumlal: "Nevím, proč
chceš za každou cenu váš vztah
pokazit. To je normální konec všech vážných známostí
v šestnácti."
Jeho dcera o tom asi hodně přemýšlela, protože druhý den ráno mu
oznámila, že změnila své
rozhodnutí.
Richard
SSS
Zachovejte si s dětmi fyzickou blízkost
Dospívající mládež často užívá partnerské vztahy a raný sex jako
náhražku za scházející blízkost
a vřelost v rodinných vztazích. Adolescenti jsou doslova
vyhladovělí touhou po blízkosti. Nebojte
se proto tělesného kontaktu se svými dětmi. Láskyplné objetí nebo
pohlazení prohlubuje váš
vztah. Vašim dětem to dodá pocit bezpečí a sníží jejich potřebu
fyzického kontaktu s partnery.
Mluvte s nimi o tom, že je máte rádi, že je respektujete a
důvěřujete jim. Právě v tomto období,
kdy dospívající vaši lásku zdánlivě odmítají, ji nejvíce
potřebují. Nedejte se zastrašit jejich
nevlídnou reakcí a trpělivě jim dávejte najevo svou lásku.
Co pomáhá, co zraňuje
Hra spojuje mnoho důležitých věcí, o kterých jsme psali v této
kapitole. Vzpomeňte si na různé
situace, při kterých se objevují prvky sexuálního chování
(svatba, schůzky, společný život bez
svatby, setkání na jednu noc atd.), a ptejte se: "Jak a komu to
prospívá? Jak a komu to
ubližuje?"
Nemorální a amorální
V příhodný okamžik se s dětmi pobavte na téma, co je nemorální a
co amorální. Vysvětlete jim,
že nemorálnost znamená porušení určitých pravidel a závazků.
Vnímáme ji jako ohrožení
hodnot, které pokládáme za správné. Při amorálním chování
neuvažujeme o tom, jestli je to, co
děláme, správné, nebo špatné. Kdo se tak chová, nechápe nebo
nechce připustit, že by mohl
někomu ublížit, někoho zranit. Naopak, je přesvědčen, že našel
správný přístup k životu (K čertu
s morálkou!).
Ukažte svým dětem, že se s tímto přístupem často setkáváme
v televizních příbězích i textech
různých písní. Amorální zpracování prozrazuje nebezpečné chování
s lehkovážným úsměvem a
ignoruje důsledky, které s sebou přináší. Amorálnost se
pochopitelně nevztahuje jen k nevěře,
ale k přehlížení jakýchkoli hodnot. Akční filmy plné zabíjení a
násilí pohrdají hodnotou lidského
života. Tragédie, které se nyní objevují v amerických školách,
ale i násilí, jaké se šíří v českých
školách, ukazují, že hodnota lidského života a práva na vlastní
důstojnost je v ohrožení.
Popovídejte si s dětmi o konkrétních příkladech.
Rozhodněte se, že si v rodině budete dávat pozor na prvky
amorálního chování a budete o tom
spolu otevřeně mluvit.
Hodnoty dávání
SEDMÝ MĚSÍC
Oddanost a spolehlivost
Oddanost (loajalita) k rodině, zaměstnavateli,
vlasti, církvi, škole a ostatním organizacím
a institucím, ke kterým patříme.
Podpora, služba, přispívání.
Spolehlivost a důslednost to, co říkáme, také uděláme.
SSS
Naše dvě dospívající dcery se během jednoho týdne naučily spoustu
užitečného o loajalitě. Chtěly v
našem domě uspořádat jako překvapení oslavu na rozloučenou pro
jednu z jejich kamarádek, jejíž
rodina se stěhovala pryč. V den oslavy zavolala tři děvčata,
která slíbila, že se večírku zúčastní, a
omluvila se, že nebudou moci přijít. Naše dcery, jež celou oslavu
připravovaly a daly si s ní hodně
práce, z toho byly nejprve rozčarované a pak se na kamarádky
docela zlobily.
"Určitě dostaly pozvánku na něco lepšího," stěžovala si jedna
dcera. "A teď nás nebude dost,
abychom si mohly zahrát nějaké hezké hry."
"Je to nezodpovědné," zlobila se druhá. "Je to od nich
nevychované a hrubé."
O pár dní později byly pozvané na večírek, na který by určitě
velmi rády šly. Ale večírek byl
bohužel ve stejnou dobu jako pravidelné se tkání skupiny, k níž
patřily a s níž se připravovaly na
hudební vystoupení.
Ani na chvíli neuvažovaly o tom, že by na pravidelný nácvik nešly
- to pro mě byla hezká ukázka
jejich oddanosti.
Linda
SSS
OBECNÉ ZÁSADY
Nebojte se dětem zdůraznit svou vlastní spolehlivost. Nechte je,
aby si uvědomily váš příklad.
Rodiče každý den dělají něco, čím dokazují svůj zájem o děti a
o svůj domov. Ale mnoho věcí
pokládáme za tak samozřejmé, že si je ani neuvědomujeme. Můžete
nesamozřejmost svého
počínání nenápadně zdůraznit. Místo "Vyzvednu tě po škole"
řekněte "Budu tam v půl čtvrté můžeš se na to spolehnout!" Když jste pozváni na představení
svých dětí nebo na sportovní
zápas, ve kterém hrají, řekněte jim: "I když mám teď hodně práce,
buď si jistý, že tam opravdu
přijdu, protože tě chci vidět."
Seznamte děti s tím, co pro ně uděláte. Buďte zodpovědní a
spolehliví, protože to je ta
nejlepší cesta, jak pěstovat stejnou kvalitu u vašich dětí.
Poděkujte dětem a pochvalte je vždy, když uvidíte, že se
zachovaly spolehlivě a oddaně.
Posilujte u nich tuto hodnotu a ukažte jim, jak často ji mohou
v každodenním životě použít.
Poděkujte jim, když přijdou domů včas na večeři nebo vám pomohou
s mladšími sourozenci.
Pochvalte je, když dokončí nějaký úkol nebo dodrží určitý
závazek. Tento měsíc pracujte tvrdě
na tom, abyste nebrali jako samozřejmost žádný důkaz oddanosti a
spolehlivosti vašich dětí.
Metody pro předškoláky
Příběh o Lassii
Vyprávějte dětem následující příběh, abyste je seznámili s
významem slov oddanost a
spolehlivost. (Uvádíme jej ve zjednodušené formě, kterou můžete
pochopitelně doplnit a
rozvést.)
SSS
Karel žil na velké farmě spolu se svými rodiči. Protože chtěl
psa, rodiče mu ho pořídili. Byla to
mladá fenka a dali jí jméno Lassie. Kdykoli na ni Karel zavolal,
Lassie k němu přišla, a když chtěl,
aby mu dala pac, vždy mu ochotně podala tlapku. Byla oddaná a
spolehlivá.
Ať šel Karel kamkoli, Lassie vždy chodila s ním. V noci spala u
jeho postele. Kdykoli se dostal do
nějakých problémů, Lassie se mu snažila pomoct. Byla opravdu
oddaná, protože se o něho starala a
byla vždy s ním, když ji potřeboval.
Jednoho dne Karel zašel na pastvinu, kde se pásl veliký býk. Když
ho býk uviděl, zamířil k němu
s výhružným výrazem. Karel se polekal a volal Lassii, aby mu
přišla na pomoc. Lassie přiběhla,
postavila se vedle něho a začala nebojácně na býka štěkat. Když
to býk viděl, otočil se a vrátil se na
pastvinu.
SSS
Najděte správnou odpověď
Malým dětem, které se začínají učit číst, hra pomůže poznat slova
oddaný a spolehlivý.
Připravte si list papíru a rozdělte ho na čtyři políčka, kam
napíšete slova:
oddaný, spolehlivý, nevěrný, nespolehlivý.
Vysvětlete dětem, že jim budete povídat krátké příběhy o různých
lidech a chcete, aby vždy
ukázaly na slovíčko na papíře, které popisuje chování člověka,
o němž vyprávíte.
?
Dědeček poprosil Jirku, aby udělal pořádek v garáži. Jiří to
slíbil, ale zapomněl na to.
(Nespolehlivý.)
?
Janina třída se rozhodla, že si vydělá nějaké peníze na výlet
tím, že budou na školním
parkovišti umývat okna aut. Byla to dobrovolná akce - kdo chtěl,
mohl přijít, kdo nechtěl,
nemusel. Jana přišla a přinesla čisté hadry a kbelík. (Oddaná
třídě.)
?
Markéta dostala doma za úkol připravovat stůl k večeři. Takřka
vždy to udělala sama, aniž
by jí to musela máma připomínat. (Spolehlivá.)
?
Jiřina jela autobusem spolu s dvěma děvčaty, která povídala
ošklivé a nepravdivé věci o její
nejlepší kamarádce, ale Jiřina nic neřekla. (Nevěrná přítelkyni.)
?
Karlův mladší bratr hraje fotbalové utkání, na které Karla
pozval. Karel má sice hodně
domácích úkolů, ale dal se do nich hned, jak přišel ze školy, aby
je stihl před zápasem, na
který se šel podívat. (Oddaný.)
?
Starší vdova, která bydlí v Mariině sousedství, ji poprosila,
jestli by mohla zalévat její
oblíbené květiny, až bude na dovolené. Marie chodila čtyři dny
zalévat, ale pak na to
zapomněla. (Nespolehlivá.)
SSS
Pravidelně vystupujeme s Richardem na jedné kabelové televizi
v pořadu o rodinách a rodičovství.
Jsou-li naše děti doma, obvykle se na nás dívají. Když jsme tam
vystupovali poprvé, způsobila nám
jejich oddanost těžké chvilky.
Jedna žena ve studiu se nás zeptala, jestli nevíme, jak přimět
její dva syny, aby se spolu pořád
neprali. Když jsem jí odpovídala, řekla jsem jí také o bitce mezi
mými dvěma syny, Karlem a
Tomášem, ke které došlo před týdnem u nás doma.
Když jsme se vrátili domů, děti se na nás vrhly.
"Ale mami, to přece nebyl Karel, kdo mlátil Tomáše, ale Jonáš! A
bylo to ve středu, ne v úterý. A
praštil ho proto, že si půjčil jeho penál a nechal ho pak venku a
vysypaly se mu z něj všechny
pastelky a..."
Nyní, kdykoli vyprávím nějaký příběh ze života, dávám si daleko
větší pozor, abych to řekla
správně, protože znám několik oddaných malých kritiků, kteří
bedlivě naslouchají každému mému
slovu.
Linda
SSS
Rodinné tradice, slogany a úsloví
Rodinné tradice pomáhají zejména malým dětem pocítit bezpečí a
sounáležitost k silné rodině.
Zkuste si vymyslet nějaký rodinný slogan a často si jej opakujte.
Zpočátku můžete každý den,
pak ho stačí připomenout jednou týdně. Vytvořte jednoduché
rodinné tradice - často vznikají
kolem prázdnin nebo Vánoc - které budete každý rok opakovat.
Najděte způsob, jakým
podpoříte ostatní členy rodiny v jejich oblíbených aktivitách
(návštěva sportovních zápasů nebo
hudebních či divadelních představení, ve kterých účinkují).
Pracovat a neodmlouvat
Když dítěti řekneme, že má něco udělat, musíme trvat na tom, aby
nás poslechlo. Žádejme ho
však mírným, respektujícím způsobem, takže se tím bude učit nejen
poslušnosti, ale i oddanosti.
Děti se daleko více vymlouvají a stěžují si, když jim něco
nařizujeme. Požádáme-li je o to,
chovají se obvykle lépe. Nebojte se použít slovo prosím, i když
od nich očekáváte, že půjdou a
udělají to. A naučte je, že pokud vám něco slíbí, berete to jako
závazek, na který se můžete
spolehnout.
Začít znovu
Dejte dětem ještě jednu šanci, pokud se jim něco nepodaří.
Poraďte jim: "Zkus to znovu a
udělej to dobře. Budeme se chovat, jako bych tě o to nikdy
nepožádal - až teď. Spoléhám na
tebe."
Metody pro školáky
Hra se synonymy
Školáci si ujasní význam a vzájemný vztah určitých slov,
souvisejících s našimi hodnotami.
Jednoduše se zeptejte - jakými jinými slovy (synonymy) se dá
ještě vyjádřit spolehlivost?
(Důvěryhodnost, důslednost, zásadovost, vytrvalost apod.) A
oddanost? (Být součástí něčeho,
někam patřit, podpora.)
A která slova mají opačný význam než slovo spolehlivý?
(Nespolehlivý, nevypočitatelný,
nestálý, rozmarný) A opačná než oddaný? (Neangažovaný,
individualistický, ale také zrádce a
špion.)
Promluvte si spolu o tom, jak spolehlivost lidem pomáhá a opačné
vlastnosti mohou naopak
poranit.
Diskuze
Děti by měly otázku spolehlivosti a oddanosti pochopit co
nejjasněji v různých souvislostech.
Zeptejte se jich, čemu nebo komu mohou být loajální (zemi, třídě,
kamarádům, zaměstnavateli,
politické straně, rodině, církvi atd.). Pak se jich ptejte, kdo
by se měl ve vztahu k nim chovat
spolehlivě (rodiče, kamarádi, učitelé apod.).
Falešná loajalita
Naučte své děti vnímat rozdíl mezi opravdovou a falešnou
loajalitou. Vysvětlete jim, že oddanost
k přátelům neznamená, že na ně něco nepovím, nebo zůstanu zticha,
když provádějí něco
špatného. To je falešná oddanost.
Upozorněte je, že když někdo dělá něco zlého, opravdový přítel se
ho snaží přesvědčit, aby
přestal a uznal svou chybu. Nejde-li to jinak, sám to oznámí
někomu, kdo má dostatečnou
autoritu, aby zarazil špatné chování. Pokud k tomu nedojde, bude
jeho přítel pravděpodobně ve
špatném chování pokračovat a dostane se do daleko horších potíží.
Příběhy
V příbězích děti prožívají spolu s hrdiny oddanost a spolehlivost
jako kladné vlastnosti. Školáky
takové příběhy nejsnáze ovlivní. Vyprávějte nebo čtěte jim je
před spaním. Vzpomeňte si na
příběhy slavných sportovců, kteří se dokázali obětovat pro
vítězství týmu, příběhy detektivů a
špionů, kteří zradili svou vlast, ale i příběh o klukovi nebo
holčičce, kteří se vytrvale starali o
svou zahrádku a díky tomu sklidili bohatou úrodu.
Přirovnání ke stavbě zdi
Na tomto přirovnání děti pochopí, že být členem nějaké skupiny
nebo organizace je klíčovým
prvkem oddanosti. Doporučte jim, aby si představily sto lidí,
kteří chtějí postavit zeď z deseti
tisíc cihel. Kolik cihel musí přinést a položit na své místo
každý z nich? (100). A kolik cihel, když
bude zeď stavět pouze deset lidí? (1000) Na tomto i na dalších
příkladech jim ukažte, že dá-li se
dohromady skupina oddaných lidí, dokážou spolu věci, které by
jako jednotlivci nedokázali.
Odměna za spolehlivost
Stejně jako u jiných hodnot udělujte i tento měsíc dětem putovní
cenu za spolehlivost nebo
oddanost. V neděli večer (nebo v jinou příhodnou dobu) se můžete
sejít a popovídat si na toto
téma.
"Co jsme zažili tento týden? Jak jsme dokázali být spolehliví nebo naopak, jak se nám to
nepovedlo? Měli jsme možnost dokázat někomu svou loajalitu? Kdo
z nás si zaslouží tento týden
putovní cenu?" Povzbuďte své děti a chvalte je za jejich snahu i
za to, co se jim podařilo. Své
vlastní zkušenosti z minulého týdne pochopitelně uveďte i vy sami
a zúčastněte se soutěže.
SSS
Jeden z našich kamarádů byl vždy oddaný všem svým dětem a velice
je podporoval. Jeden z jeho
synů byl členem známého fotbalového týmu dorostenců, bohužel však
nebyl tak dobrý, aby hrál
často, na opak, většinu času proseděl na lavičce.
Jeho otec s ním však neúnavně jezdil na každý zápas. Jednou
synovi začalo být táty líto a řekl
mu: "Tati, nemusíš se mnou jezdit. Myslím, že v téhle sezoně si
už nezahraju."
Ale otec odpověděl: "Myslíš si, že sem chodím jen proto, abych tě
viděl hrát? Jsem tady, protože
chci být s tebou. Je mi jedno, jestli budeš hrát, nebo ne. Ať už
sedíš na lavičce, nebo hraješ, jsem
tady s tebou rád."
Richard
SSS
Různé odměny
Můžete pro děti vymyslet za jejich spolehlivost různé odměny - a
zvýšit je, když vše dokážou
bez připomínání. Pokud se s nimi dohodnete na finančním ocenění
za nějakou pomoc nebo
práci, navrhněte jim dva způsoby odměny - jeden, při kterém bude
odměna sice vyšší, ale vy
jim nic nebudete připomínat, a když zapomenou, nedostanou nic, a
druhý, kdy sice bude
odměna nižší, ale vy jim budete připomínat, co mají udělat, když
začnou zapomínat. Nechte je,
ať si vyberou jednu z těchto možností.
Metody pro dospívající
Spolehlivost a loajalita
Dospívající děti by si mohly upevnit a posílit vědomí této
hodnoty následujícím způsobem:
?
Zahrajte si s nimi hru na synonyma a antonyma, kterou jsme
uvedli v části pro školáky, a
popovídejte si také o opravdové a falešné loajalitě. Tím zaměříte
jejich pozornost na tyto
hodnoty.
?
Zeptejte se jich potom: "Jaký je vlastně rozdíl mezi
spolehlivostí a oddaností?" I když se
tyto dvě hodnoty do značné míry překrývají, spolehlivý člověk
dokáže udělat, co řekl dodržuje svoje závazky. To svým způsobem patří i k oddanosti, ale
ta zahrnuje navíc i
podporu, službu nebo příspěvky osobě, instituci nebo věci, které
jste oddáni.
?
Jaké obtíže vás mohou dodržováním těchto hodnot potkat? Pokud
jde o spolehlivost, dejte
si pozor, abyste se nezavazovali k něčemu, o čem víte, že to
nemůžete nebo nedokážete
splnit. Také je třeba hlídat, abychom si nedali příliš mnoho
různých závazků. Pečlivě
vybíráme, co slíbíme - a pak se to snažíme maximálně dodržet. U
oddanosti je třeba být
opatrný na to, čemu nebo komu se zavazujete. I tady platí, že si
musíte umět vybrat, nelze
být loajální příliš mnoha různým věcem. Uchovejte si nejvyšší
oddanost pro nejhlubší
vztahy. Rozlišujte však mezi skutečnou a falešnou oddaností.
Seznamy vhodných cílů
Navrhněte svým dětem, aby si udělaly seznam oblastí nebo
vlastností, v nichž chtějí být
spolehlivé (rodinné práce, škola, cvičení na hudební nástroje
atd.), a seznam lidí, institucí apod.,
vůči nimž chtějí být loajální (rodina, sourozenci, přátelé, škola
atd.). Vypracujte s nimi takové
seznamy a popovídejte si o jejich volbě.
Konkrétní situace ze života
Zkuste při jejich pozorování podrobně prozkoumat, jaké následky
má chování jejich účastníků.
To vašim dětem pomůže, aby si lépe uvědomily, jak dalekosáhlé
následky mají spolehlivost a
oddanost.
Opravdové přátelství
ZEPTEJTE SE SVÝCH DĚTÍ, KTERÉ VLASTNOSTI POKLÁDAJÍ U SVÝCH
KAMARÁDŮ ZA
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. PŘIVEĎTE JE K ZAMYŠLENÍ O SPOLEHLIVOSTI A
ODDANOSTI V JEJICH
VZTAHU K OSTATNÍM. ZJISTĚTE TAKÉ, JESTLI ROZLIŠUJÍ MEZI NÁROKY NA
DRUHÉ A NA
SEBE.
OSMÝ MĚSÍC
Respekt a úcta
Úcta k životu, k rodičům, ke starším, k přírodě, k vlastnictví.
Respekt k víře a právům
druhých. Zdvořilost, dobré vychování. Sebeúcta, omezení přílišné
sebekritiky.
SSS
Vzpomínám si na článek, který jsem četla v jednom časopise
o tehdy pětiletém princi Williamovi,
synovi prince Charlese a lady Diany. Psali o něm, že ačkoli
dokáže být tvrdohlavý a nezávislý, chová
se vždy velice zdvořile a vychovaně. Otvírá ženám dveře, oslovuje
muže "pane" a říká "prosím" a
"děkuji". Jeho rodiče pověřili královskou chůvu, aby při jeho
výchově kladla veliký důraz na
správnou společenskou etiketu, aby z prince vyrostl "zdvořilý
mladý džentlmen".
"To je právě to, co potřebuji," napadlo mě, když jsem tento
článek četla (ne chůvu, i když
přiznám se, že jsem na chvíli zatoužila i po ní), "trochu více
úcty."
Vystřihla jsem článek z časopisu a vzala ho s sebou k večeři.
Děti si ho přečetly a pak jsem jim
nejlaskavěji, jak jsem uměla, vysvětlila, že si teď budeme dávat
větší pozor na své chování a
vzájemnou úctu.
Zeptala jsem se jich, co si myslí, že slovo úcta vlastně
vyjadřuje.
"Být zdvořilý," "umět se dobře chovat," "pomáhat druhým lidem,"
napadalo je postupně.
Pak však jedna z mých starších dcer našla odpověď, která byla
daleko lepší než to, co napadlo
mě. Řekla: "Myslím si, že je to sice hezké, když se princ William
chová k lidem kolem sebe zdvořile,
ale úcta je přece něco víc než jen dobré vychování a správná
slovíčka. Úcta znamená, že mi
opravdu záleží na tom, jak se druzí cítí."
Linda
SSS
Význam respektu a úcty v lidských vztazích je zjevný. Respekt je
základem pro ostatní hodnoty a často zájem o ně vychází právě z respektu a úcty, které
k druhým lidem cítíme. Děti, jež se
naučí respektovat druhé, se stanou lepšími členy společnosti,
lepšími přáteli i lepšími vůdci.
Naučit děti úctě a respektu je zajímavá a trochu obtížná výzva.
Nejprve se musíme sami k
druhým tak chovat, než začneme respekt a úctu vyžadovat.
Respektujme své děti (což se projeví
v tom, jak s nimi mluvíme a zacházíme) a pak teprve můžeme (a
musíme) vyžadovat, aby ony
respektovaly nás, sourozence a druhé lidi. Přitom respekt a úcta
tvoří základ jejich vlastní
sebeúcty. Způsob, jakým se budou chovat ony k nám a k dalším
rodinným příslušníkům, v
budoucnu ovlivní jejich chování i k ostatním. Pokud se naučí doma
chovat s respektem a úctou,
je pravděpodobné, že se jim to bude dařit i jinde.
OBECNÉ ZÁSADY
Respektujte a sami respekt očekávejte. Vytvořte doma takovou
atmosféru, ve které se bude
dařit vzájemnému respektu a úctě. Často se chováme ke svým dětem,
jako by si zasloužily méně
úcty než druzí. Zacházíme s nimi, jako by neměly žádná práva a
nezasloužily si žádné vysvětlení.
Když po nich něco chceme, a ony se nás ptají proč, odpovíme jim:
"Protože jsem to řekl(a) a
tečka." Naše děti nesmějí udělat chybu, a když je z něčeho
podezíráme, předpokládáme
automaticky, že se opravdu provinily, pokud se jim nepodaří
prokázat, že za nic nemohou.
Tento přístup je třeba zásadně změnit! Představte si, že vaše
děti jsou naprosto cizí lidé, a
podle toho se k nim chovejte. Neostýchejte se je poprosit a
poděkovat jim, když pro vás něco
udělají. Pokud po nich něco chcete, požádejte je o to,
nenařizujte jim. Žádejte je o radu a o
pomoc, respektujte jejich názory.
Chováte-li se ke svým dětem s úctou, můžete očekávat (a dokonce
vyžadovat), aby se tak i
ony chovaly k vám. Přitom musíte být dostatečně trpěliví a pevní.
Neúnavně dětem opakujte, co
od nich očekáváte, a nedovolte, aby se chovaly nezdvořile a
bezohledně.
Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte. Posilujte zdvořilé a
ohleduplné chování tím, že ho
oceníte. Všímejte si, kdy se tak vaše děti chovají (nepokládejte
to za samozřejmé), a pak je za
to chvalte před ostatními a o samotě svou chválu klidně ještě
jednou zopakujte.
Dejte jim šanci, aby mohly začít znovu. Tento již několikrát
zmiňovaný přístup má právě u
této hodnoty snad nejdůležitější místo. Je to velmi dobrý způsob,
jak ohleduplně a s respektem
změnit chování a napravit chyby. U vás doma se může stát
pravidlem (spolu s tím, že budete
odmítat bezohledné a nezdvořilé chování), že pokud se něco
nepovede, řeknete: "Pojď začít
znovu."
Když vám děti nevhodně odpovědí, zapomenou o něco požádat nebo
poděkovat, navrhněte
jim: "Zkus to ještě jednou." A počkejte, až se zachovají správně.
Jednejte tak se všemi dětmi
bez ohledu, jak jsou staré.
I vám se může stát, že uděláte chybu, nebo budete nezdvořilí.
Nebojte se pak sami prohlásit:
"Pojď, zkusíme to ještě jednou," a opravit své chování. To bude
pro vaše děti možná tou
největší školou.
Učte děti vlastním příkladem. Ukažte svým chováním i slovy, že si
vážíte práv druhých,
pomáháte starším, chováte se ohleduplně k přírodě a staráte se
o ni, respektujete vlastnictví
druhých. Buďte zdvořilí k ostatním - ale i sami k sobě!
Metody pro předškoláky
Co je respekt?
Touto hrou děti učíte, aby pochopily, co slovo respekt znamená, a
dokázaly si ho přiblížit.
Řekněte jim, že jde o milé chování k ostatním, ale i o hezké
přemýšlení a mluvení o nich. Pak
jim vyprávějte o Honzíkovi. Zeptejte se jich, jestli se
v následujících situacích choval hezky.
?
Maminka Honzíka poprosila, aby si uklidil pokoj, a on začal
ječet: "Né, já nechci!"
?
Honzík natrhal květiny ze sousedovic zahrady.
?
Řekl: "Prosím tě, maminko, můžeš mi odpustit?"
?
Když k nim přišel na návštěvu dědeček, přiběhl k němu, pohlédl
mu do očí a řekl: "Ahoj,
dědečku, to jsem rád, že tě vidím."
?
Vypůjčil si od kamaráda hračku, ale pak ji nechal venku na
dešti.
?
Když mu nejde složit skládačka, říká: "To jsem ale blbec."
Hra na dospělého
V této hře si se svým dítětem prohodíte role. Vy budete hrát dítě
a ono dospělého. Vyzkoušejte
si různé situace. Když hra skončí, zeptejte se ho, jak se mu
líbila.
?
Dítě (vy) řekne: "Děkuju ti, jsi moc hodný," když mu dědeček dá
bonbony.
?
Děti ve třídě jsou hlučné a zlobí, zatímco učitel je chce něco
naučit.
?
Dítě předběhne ve frontě v samoobsluze starší paní.
?
Dítě si po sobě uklidí talíř a řekne: "Děkuju za večeři. Bylo
to moc dobré."
?
Dítě se na koncertě chová hlučně a lidé kolem nic neslyší.
?
Dítě se snaží skočit mámě do řeči, když se baví se svou
přítelkyní.
SSS
Jednou v létě jsme měli dost peněz, abychom si udělali výpravu na
jihozápad a navštívili slavný
Grand Canyon. Když jsme si ho prohlíželi, uchvátil nás
neuvěřitelnou krásou. Naše osmiletá dcera
na jedné vyhlídce vykřikla: "Mami, to je tak krásné, až je to
strašné!"
Sedli jsme si pak na chvíli na skálu a povídali si o zemské kráse
a majestátu, o úctě, kterou v
nás vyvolává, když ji dokážeme spatřit, a o respektu, který v nás
vzbuzuje příroda a síly, jež ji
vytvořily.
Linda
SSS
Červené a zelené puntíky
Udělejte pro každé dítě kartičku se jménem a vyvěste ji na
nějakém viditelném místě. Vysvětlete
mu, že kdykoliv udělá něco ošklivého (bude křičet na mámu, skákat
jí do řeči, dožadovat se
něčeho, aniž by řeklo prosím, mluvit hrubě se sourozenci atd.),
dostane červený puntík. Kdykoli
se zachová zdvořile, o něco hezky požádá apod., uděláte mu zelený
puntík. Rozdělte kartičku
podle dnů v týdnu, takže dítě každý den může sledovat, jestli má
víc zelených, nebo červených
puntíků.
Zázračná slovíčka
Naučte své děti používat zázračná slovíčka. Nejprve si s nimi
zahrajte hru, při které je budete
honit, a když je chytíte, budou muset říct kouzelné slovo
abrakadabra, abyste je pustili. Pak jim
vysvětlete, že existují i jiná kouzelná slovíčka, která nám
v životě pomáhají. Poraďte jim, že když
chceme, aby pro nás lidé něco udělali, pomůže nám kouzelné
slovíčko prosím, když použijeme
kouzelné slovíčko děkuji, jsou lidé rádi, že nám pomohli, a
kouzelné slovíčko promiň uklidní naše
kamarády a rodiče, když jsme udělali chybu. Zkuste spolu najít
ještě další kouzelná slovíčka.
Metody pro školáky
Co je respekt?
Můžete dětem položit stejné otázky jako v oddíle věnovaném
předškolákům, ale přesvědčte je,
že špatné chování může uškodit nebo poranit. Pokaždé se dítěte
zeptejte: "Ke komu se chová
Honzík ošklivě? Jak se ten člověk pak bude cítit?"
Komu a jak
Vezměte čtvrtku velikosti A3 nebo bílý balicí papír a vyrobte s
dětmi plakát "dobrého chování".
Rozdělte ho svislou čarou na dvě poloviny, do levé nadepište
velikými písmeny KDO, do pravé
JAK. Potom děti poproste, aby se zamyslely, kteří lidé nebo věci
si zasluhují jejich úctu a
respekt. Nechte je, aby je zapsaly do levé poloviny papíru, tak
aby mezi nimi bylo vždy dost
místa. Pak se jich zeptejte, jakým způsobem to mohou vybraným
osobám nebo věcem dávat
najevo.
Například když napíšou do levého sloupce "máma", mohou do pravého
napsat "poslouchat ji,
zdvořile jí odpovídat, ocenit to, co pro mě dělá, pomoct jí
uklidit kuchyň atd.". Pokud do levého
sloupce napíšou "přírodu", mohou k ní vpravo napsat "nezahazovat
odpadky, třídit odpad,
pečovat o zahradu". Jednou z položek, o kterých budou přemýšlet,
by měly být i ony samy. K
sobě si mohou připsat například "nebýt k sobě tak kritický,
nenadávat si, myslet víc na své dobré
vlastnosti atd.".
Volba nové rodinné tradice
Večer, až bude celá rodina pohromadě, se podívejte na vaše
rodinné tradice ve vztahu ke
zdvořilosti a respektu. Kdokoli může navrhnout libovolné pravidlo
chování, které se mu líbí, jako
například otvírání dveří druhým, dívání se druhým do očí,
poděkování, když něco dostanu apod.
Jeden z vás bude nápady zapisovat na papír. Snažte se vymyslet
nejméně šest různých způsobů,
jak se navzájem zdvořile projevovat. Pak si popovídejte o jejich
významu a v rodinných volbách
zvolte nejdůležitější. Každý člen rodiny má tři hlasy. Na list
papíru napište tři pravidla, která
dostala nejvíce hlasů, označte je jako nové "rodinné tradice" a
vyvěste je na viditelném místě.
Zkuste je nejméně po dobu jednoho měsíce dodržovat.
Co se nám nelíbí
Podobným způsobem můžeme vybrat i chování, které se ve vaší
rodině vyskytuje, ale nelíbí se
vám. Zvolte tři nejhorší způsoby chování. Může se jednat
o používání hrubých slov, křičení na
rodiče, praní se sourozenci atd. Dohodněte se, že nejméně po dobu
jednoho měsíce se budete
snažit tomuto chování vyhýbat, a stanovte si nějaké tresty nebo
pokuty za to, když se vám to
nepodaří dodržet. (Například - zákaz večerní televize za křičení
na rodiče, pokuta za sprostá
slova apod.)
Příklady ze života
Na konkrétních zkušenostech z vašeho života ukažte dětem
mimořádné i docela obyčejné
vyjádření respektu a úcty k druhým. Můžete se s nimi bavit
například o řidiči, který zastaví u
nehody a svým autem doveze do nemocnice těžce zraněného
krvácejícího člověka a nestará se o
to, že si přitom zašpiní auto; a naopak o řidičích, kteří způsobí
nehodu, a pak ujedou z místa
činu a nestarají se o člověka, jehož poranili.
Metody pro dospívající
Proč je dobré zdvořilé chování?
Ať se vaše starší děti zamyslí nad praktickými důvody, které nás
vedou ke zdvořilému chování.
Přemýšlejte spolu, co by se stalo, kdyby se tak lidé nedokázali
chovat. Zahrajte si přitom na
"ďáblova advokáta" a zkoušejte zpochybnit jejich argumenty.
Řekněte například: "Nejsou
náhodou všechny ty řeči o zdvořilosti trochu hloupé? Používat
nesmyslná slovíčka, otvírání dveří
lidem, kteří si je mohou otevřít sami, vstávání, když k nám někdo
přijde a my ho chceme
pozdravit. To jsou přece zbytečnosti!"
Vyzvěte děti, aby se pokusily bránit zásady zdvořilosti a hledaly
jejich dobré stránky.
Co se v mládí naučíš...
Děti by měly pochopit, že chování, které se naučily, když byly
malé, se zákonitým způsobem
projevuje i v dospělosti. Jestliže se naučí zdvořilosti a
respektu k druhým, pomůže jim to i v
dospělosti; a naopak, pokud mají jako děti problémy s
bezohledností a sobeckostí, budou s nimi
pravděpodobně mít potíže i v dospělosti. Přečtěte jim nahlas
úryvek z nejznámější knihy Roberta
Fulghuma:
"Všechno, co opravdu potřebuju znát k životu, jsem se naučil v ma
teř ské škole... Tohle
jsou věci, které jsem se naučil: O všechno se poděl. Hraj fér.
Nebij druhé, ukliď si po
sobě. Neber věci, které patří druhým. Když někomu ublížíš, řekni
promiň."
Popovídejte si s nimi o tom. Je pravda, že tyhle jednoduché věci,
které se učí předškolní děti,
jsou celý život důležité? Byl by svět lepší, kdyby se podle toho
chovali všichni dospělí? Atd.
Jak spolu mluvíme
Promluvte si o tom, jak si lze nechtěně ublížit, když budeme sami
o sobě mluvit hrubě a
bezohledně. Po tomto cvičení by se děti měly zamyslet nad vztahem
k sobě a nad sebeúctou.
Vezměte čistý list papíru a poproste je, aby vám řekly, jak se
v různých obtížných situacích
oslovují, nebo co si o sobě myslí. Zapisujte a snažte se svým
přístupem situaci trochu nadlehčit.
Začněte tím, co si sami říkáte, nebo co si o sobě někdy myslíte
(ty blbče, idiote, hlupáku,
nemehlo, zapomnětlivý idiote atd.). Nezapomeňte ani na různé
sarkastické poznámky. (No, to
jsem vymyslel opravdu pěkně. To se ti tedy povedlo.) Když budete
mít dostatečně dlouhý
seznam, přelaďte na trochu vážnější tón. Zeptejte se dětí: "Jak
byste se cítily, kdyby vám tohle
všechno říkal nějaký kamarád?" Prozraďte jim, že kdesi hluboko
v podvědomí nám vlastní
sebekritika může ublížit stejně jako nepříjemné poznámky našeho
okolí.
SSS
Výhodou (nebo nevýhodou - záleží na způsobu pohledu) velké rodiny
je to, že v ní najdete mnoho
různých osobností.
Například náš Jonáš je velký perfekcionista. To má své výhody i
nevýhody. Díky této vlastnosti
dokáže být ukázněný a dotahovat věci do konce, na druhé straně je
někdy příliš kritický. To se u
něho projevuje i ve vztahu k sobě. Odmalička jsem ho slyšel
mumlat potichu různé výčitky, jak je
příliš pomalý, zase něco pokazil, že nedokáže nic udělat pořádně
atd., a přitom si za to nadával.
Jeden týden jsem si dával dobrý pozor na všechno, co pronesl
kritického na svou adresu, a
zapisoval jsem to. Koncem týdne jsem měl skoro dvacet kritických
poznámek. Vzal jsem ho k sobě
do pracovny a ukázal mu ten seznam.
"Podívej se na tohle, prosím tě. Slyšel jsem někoho, jak tyhle
věci komusi říká. Co ty na to? Co si
myslíš o člověku, který takhle mluví?"
Můj devítiletý syn se zamyslel.
"Nevím, někdo by mu měl asi říct, aby toho nechal," pronesl
nakonec.
"Máš pravdu," souhlasil jsem s ním. "Zapisoval jsem si ty
poznámky minulý týden. Zkus teď
uhodnout, kdo tohle všechno řekl a komu to řekl."
Po pár omylech přišel Jonáš na to, že se jedná v obou případech
o něho. To byla dobrá
příležitost k rozmluvě o tom, že i sami k sobě bychom měli
zachovávat respekt a úctu.
Richard
SSS
Příhody ze života
Vyprávějte dětem různé příhody, aby pochopily, že jejich pocit
spokojenosti a štěstí souvisí s
tím, jestli jsou schopné chovat se hezky a milé chování přijímat.
Jako příklad můžete uvést následující příhodu:
SSS
Rodina se dvěma dětmi přesídlila na rok do jiné země, protože tam
jejich otec dostal zajímavou
práci. Dvě dospívající děti, kterým se velmi stýskalo po domově,
byly k novému prostředí velice
kritické. Nenáviděly jiný styl oblékání, než na který byly
zvyklé, časté deště, zvláštní obchody,
stavební styl, kterým bylo postaveno město, v němž žily. Jejich
rodiče jim říkali, aby se už konečně
začaly chovat trochu dospěle, aby nebyly tak hloupé, pořád si
nestěžovaly a aspoň byly zticha, když
už nemají nic hezkého, co by mohly říct.
SSS
Proč byli ti dva adolescenti tak nešťastní? (Rodiče
nerespektovali jejich pocity a nesnažili se jim
porozumět. Přitom právě to by mohlo změnit chování jejich dětí.
Na druhé straně ani ony samy
nebyly schopné projevit úctu a respekt - což by mohlo vést
k pochopení rodičů.)
K čemu to vede
Touto hrou si starší školáci a adolescenti lépe uvědomí důsledky
svého chování. Vezměte si čistý
papír a udělejte si diagram, kam si napíšete důsledky, jaké
určité chování přináší.
Například:
Respekt ? laskavost ? přátelství ? porozumění
Na druhý list papíru si napište bezohlednost, hrubost a opět
zkoušejte, jaké následky může toto
chování vyvolat a jaké následky mají tyto následky.
Například:
Bezohlednost ? sobectví ? nepřátelství ? hněv
BUDETE-LI ZKOUMAT DŮSLEDKY DOSTATEČNĚ DLOUHO, PŘIJDETE NA TO, ŽE
SE VÝCHOZÍ
PRVKY POSILUJÍ, TAKŽE RESPEKT VEDE K POSILOVÁNÍ RESPEKTU A VŠECH
OSTATNÍCH
POZITIVNÍCH HODNOT, HRUBÉ CHOVÁNÍ NAKONEC ZESILUJE HNĚV A VEDE
K JEŠTĚ
HRUBŠÍMU CHOVÁNÍ. UKAŽTE SVÝM DĚTEM, JAK JE DŮLEŽITÉ UMĚT
Z TAKOVÉHO
"ZAČAROVANÉHO KRUHU" VYSTOUPIT.
DEVÁTÝ MĚSÍC
Láska
Starost o druhé, která přesahuje hranice oddanosti a úcty. Láska
k přátelům,
sousedům, dokonce i protivníkům.
A na předním místě - rodinná láska jako dlouhodobý závazek.
SSS
Několik týdnů před prvními narozeninami naší nejmladší dcery jsme
se bavili s našimi dětmi o lásce.
Co to vlastně je? Proč ji cítíme k druhým lidem? A proč to
někteří dokážou snadněji než jiní?
Byla to těžká otázka - zejména pro děti. I když pro nás dospělé
možná ještě těžší. Náš rozhovor
šel hlouběji, než jsme původně zamýšleli. K našemu překvapení
jsme zjistili, že místo abychom my
učili své děti, učíme se od nich. Mluvili jsme s nimi o lásce
jako o péči a o tom, jak milujeme ty,
kteří mají rádi nás a starají se o nás. Pak ale naši
jedenáctiletou dceru napadlo vzít si jako příklad
právě naši nejmladší, Janu.
"Podívejte se na ni - nic pro nás nedělá, naopak my se staráme
o ni a přitom ji všichni máme
moc rádi!"
"Ale ona nás také," ujišťoval ji náš osmiletý syn. "Poznáš to
podle toho, jak se na nás dívá a
směje."
"A nikdy neříká, že bychom se měli chovat jinak," přisadil si
jeho o rok starší bratr. "Má nás
prostě ráda takové, jací jsme."
Richard
SSS
K čemu jsme tedy nakonec dospěli?
Za prvé - učíme se milovat tím, že se staráme o druhé.
Za druhé - učíme se milovat, když jsme sami bezpodmínečně
milováni.
Přitom platí, že ne vždy milujeme ty, kdo se o nás starají.
Záleží na tom, jak nám svou lásku
dávají najevo. Mohou nás zkazit, nahnat nám strach, nebo nás
dokonce postavit proti sobě jako
nepřátele. Ale nepodmíněná, chápající, vše přijímající láska nám
rozehřeje srdce a vzbudí lásku i
v nás.
Naše návody a nápady jsou v této kapitole zaměřené na projevy
nepodmíněné lásky a na
způsoby, jak dát našim dětem příležitost pečovat o druhé.
OBECNÉ ZÁSADY
Jasně odlišujte nespokojenost s chováním dítěte od své lásky
k němu. Dávejte dětem stále
najevo nepodmíněnou lásku. Při každém výchovném zásahu ukažte, že
vám vadí chování dítěte,
ale že vaši lásku k němu nic nezmění. Často o tom s dětmi mluvte
bez ohledu na jejich věk a
potvrďte to fyzickým kontaktem - objetím a pohlazením. Řekněte:
"Jirko, jsem opravdu
naštvaná, když přijdeš ze školy o dvě hodiny později a vůbec nic
mi neřekneš, a zasloužíš si za
to trest. Mám tě ráda a mám o tebe strach, když přijdeš tak
pozdě. Chci, abys mi příště zavolal
nebo se zastavil doma a řekl, že někam jdeš. Co ty na to?"
Učte své děti pomáhat a posloužit druhým. Děti se učí lásce
společným dáváním. Zapojte se
všichni do podpory nějakého charitativního projektu - ať už se
jedná o staré lidi, mentálně
postižené, nebo hladovějící děti v Africe a uprchlíky z oblastí
zasažených válkou. Naučte své děti
soucítit a zkuste vymyslet, co každý z vás může udělat pro ty,
kdo potřebují pomoc.
Poskytněte dětem možnost omluvy a odpuštění. Tak pochopí, že
láska a náprava jsou silnější
než trest a napomínání. Rodiče se často ve snaze o spravedlnost
chovají podle neúprosné
"soudní" logiky - "porušil jsi zákon, zasloužíš si trest".
Lásce se lépe daří v prostředí, kdy k "logickému" trestu existuje
alternativa odpuštění.
Kdykoli děti udělají chybu, nedokážou se ovládnout, poruší
dohodnutá pravidla apod., mohou
omluvou a nápravou uniknout potrestání. Pro malé děti používejte
"trestnou lavici", o které jsme
psali již dříve. Vysvětlete jim, že ke každé hádce nebo rvačce
jsou zapotřebí dva, takže oba mají
na tom, co se stalo, určitý podíl. Když se omluví, pochvalte je a
dejte jim znát, jak jste hrdí, že
to dokázaly.
Metody pro předškoláky
Když se vám podaří malé děti naučit, že láska je to nejcennější,
že mohou a mají mít rády sebe a
svou rodinu, což je důležitější než všechny ostatní věci na
světě, podaří se vám předat jim nádherný
dar, který ovlivní celý jejich budoucí život.
Domácí pomoc
Pomoc v domácnosti je jedním ze způsobů, jak naučíte malé děti
pečovat o druhé. Už tříleté
dítě, pokud dostane správné pokyny, si dokáže samo uklidit
hračky, připravit stůl na večeři,
odnést věci po jídle, pomoct při stlaní postele atd., i když
pochopitelně by pro vás bylo mnohem
jednodušší, kdybyste to udělali sami. Důležité je, abyste ho
správně motivovali, aby to nebralo
jako nepříjemnou povinnost. Řekněte mu, že vám tím opravdu
pomůže. Správným přístupem
mohou vaše děti už jako malé zažít radost z pomoci druhým.
Tajný dárek
Nechte své děti zažívat radost z anonymního dávání. Dohodněte se
s nimi, že pro někoho
vyrobíte "tajný dárek". Dítě udělá z papíru malý košíček a spolu
napečete cukroví, které dá
tatínkovi na polštář, aby ho večer, až půjde spát, našel.
Vymyslete něco i pro starší bratry nebo
sestry. Svou pomoc rozšiřte i do sousedství. Můžete spolu třeba
nechat košík s ovocem přede
dveř mi staré sousedky, nebo poslat dědečkovi pár ponožek bez
udání zpáteční adresy.
Pohádky před spaním
Večerní povídání a čtení pohádek je hezkým příkladem, jak dětem
odlišíte vaši nepodmíněnou
lásku od nespokojenosti s jejich chováním. I když byly přes den
hodně zlobivé, večer může přijít
"okamžik usmíření". Navíc i v těchto vyprávěních zdůrazněte
příslušné hodnoty. Použijte
následující nápady a rozveďte je do delších příběhů, nebo si
vymyslete vlastní.
?
Jednou odpoledne dostal Honzík nové tepláky. Moc se mu líbily a
vzal si je hned ven na
hřiště, ale když se vrátil domů, byly celé zablácené. Myslíte si,
že ho maminka bude mít
pořád ráda?
?
Dvouletá Eliška chtěla vědět, jestli oblíbená panenka její
starší sestry umí plavat, a tak ji
hodila do záchodu, aby to zjistila. Myslíte si, že ji sestra bude
mít ještě ráda?
?
Malý Toník si chtěl jít hrát s kamarádem, který však ležel doma
s chřipkou. Toníkova máma
nechtěla, aby se její syn také nakazil, a tak mu to zakázala. Ale
Toník se nudil a stále
znovu se pokoušel maminku přesvědčit, aby ho ke kamarádovi
pustila. Když nepovolila,
začal nakonec křičet: "Nenávidím tě!" svalil se na podlahu,
vztekle křičel a kopal kolem
sebe. Má ho maminka pořád ráda?
Metody pro školáky
Péče o mladší sourozence
Vaši školáci se učí lásce třeba tím, že získají privilegium
pomáhat vám s mladšími sourozenci.
Jmenujte je na určitou dobu, například na jeden měsíc, jejich
"poručníky" a vysvětlete jim, jak
mohou svému "svěřenci" pomáhat. Mohou vedle něho sedět při jídle
a rozkrájet mu maso, nalít
mléko a nabrat poslední sousta na vidličku. Dokážou vést svěřence
za ruku na vycházce, uložit
ho do postele, číst mu pohádky a vůbec fungovat jako jeho strážný
anděl. Pokud si myslíte, že
je to vhodné, mohou za tuto práci dostat i finanční odměnu.
Starší děti se nejen naučí starat se
a mít rády své svěřence, ale také současně lépe pochopí vaši
rodičovskou roli, když vám budou
pomáhat s věcmi, které obvykle děláte sami.
Domácí zvířata
Péče o domácí miláčky může být pro vaše děti také velikou a
užitečnou školou lásky, i když
mnoho maminek sepne ruce zděšením, že zase musejí doma uklízet
nepořádek po psu, kterého
si "pořídili na ven", nebo nad tím, že je zase jeho miska s vodou
a se žrádlem prázdná. Ale
domácí zvířata vaše děti naučí hodně o lásce i odpovědnosti a
oddanosti.
SSS
Pokud jde o domácí zvířata, dokážeme s lidmi mluvit opravdu
zasvěceně díky našim bohatým
zkušenostem. Měli jsme doma pejska Esmeraldu, koťátko Perličku,
želvu Bábu, papouška Brumlíka,
koníčka Santose, hada Jardu a mnoho dalších, o rybičkách a
podobných maličkostech ani nemluvě.
Můžeme vám vyprávět nekonečnou řadu příhod s těmito zvířaty, se
kterými jsme zažili spoustu
nádherných i bolestných situací, kdy jsme se všichni učili ze
svých úspěchů a omylů, a také jsme
byli při zrození i smrti některých našich miláčků. Ale spodní
linii našeho vyprávění o zvířatech tvoří
láska. Mít domácí zvířata je opravdu jedním z nejlepších způsobů,
jak své děti naučit lásce.
Linda
SSS
Láska a fyzický kontakt
Neskrývejte svou lásku a vyvětlete dětem, že je dobré ji otevřeně
projevovat. Objímejte je a
hlaďte. Všichni potřebujeme cítit lásku vyjádřenou fyzickým
kontaktem a děti jsou na to
obzvlášť citlivé. Vzpomeňte si, jak se dokážeme mazlit a dotýkat
miminek, jak je to nám i jim
příjemné. Stejnou potřebu doteku mají i starší děti, dospívající
nevyjímaje, i když to otevřeně
nepřiznají. Rozlučte se s nimi objetím, když odcházejí do školy,
přivítejte je tak i po návratu
domů, obejměte je a polibte, když jdou do postele, mají špatnou
náladu, prostě kdykoli budete
cítit potřebu. A nezapomínejte jim také říct, že je máte rádi. To
jim dodá pocit bezpečí.
Metody pro dospívající
Buďte jim příkladem v toleranci
Děti by měly být tolerantní k lidem, kteří mají jiný životní
styl, barvu pleti nebo víru. Ať vědí, že
"náš" způsob života není jediný možný - dokonce ani nemusí být
nejlepší. Dospívající děti jsou k
tomu zvlášť citlivé a je dobře, když přijdou na to, že existují
zajímavé věci, které se můžeme
naučit od lidí s jiným životním stylem. Také si s nimi povídejte
o tom, proč se lidé chovají
různým způsobem.
SSS
Během měsíce, kdy jsme se u nás doma věnovali lásce a toleranci,
měly některé naše děti ve škole
"Týden prevence proti drogám". Do třídy k nim přišlo několik
lidí, jimž se podařilo vyléčit z drogové
závislosti, a mluvili s dětmi o svých zkušenostech. Byli jsme
pyšní na jednoho z našich synů, který
nám o nich řekl: "Mami, jsou opravdu sympatičtí, začali brát
drogy, protože toužili po nějakém
dobrodružství, nebo protože jejich životy byly ve strašlivém
nepořádku."
Linda
SSS
Kdo potřebuje pomoc
Je důležité, aby děti nežily jen ve vlastním světě, ale dokázaly
se kolem sebe rozhlédnout a
zjistily, jestli někdo nepotřebuje jejich pomoc. Jako obvykle je
nejlepším učitelem vlastní příklad,
o který se dokážeme s dětmi podělit.
Jeden otec učil svého syna všímavosti tím, že se ho každý den,
když přišel ze školy, zeptal:
"Pomohl jsi dnes někomu?"
Syn se na něho vždy překvapeně podíval a řekl: "Ne."
Otec se jen usmál a mluvil o něčem jiném. To se opakovalo skoro
tři týdny, když syn
najednou odpověděl: "Ano." A pak vyprávěl svému otci, že uviděl
invalidního žáka z nižšího
ročníku a pomohl mu do třídy.
SSS
Jedním z našich oblíbených nedělních ocenění je medaile za
všímavost a službu druhým, kterou
pravidelně udělujeme po večeři. Poprosíme děti, aby si vzpomněly
na jakoukoli příležitost z
uplynulého týdne, kdy si všimly, že někdo potřebuje pomoc, a
pomohly mu. Dítě s nejzáslužnějším
činem dostane na týden putovní ocenění, které si může vyvěsit ve
svém pokoji. Z tohoto ocenění
mají největší radost právě děti ve věku od sedmi do dvanácti let,
ačkoliv i dospívající potěší, když
někdo uzná jejich zásluhy. Tento náš rozhovor pomáhá také zlepšit
napjaté vztahy mezi sourozenci,
protože když navzájem slyší o svých dobrých skutcích, uvědomí si,
že ti druzí nemohou být až tak
špatní.
Richard
SSS
Program pomoci
Skauti a jiné organizace často pořádají různé druhy pomoci pro
nemocné nebo bezmocné děti i
spoluobčany. Úspěšné zapojení do podobných projektů poskytuje
vašim dospívajícím příležitost
pozvednout sebevědomí a naučit je prakticky pečovat o druhé.
SSS
Řadu let jsem byl členem Výboru na pomoc osamělým lidem a
hladovějícím dětem. Staráme se o
staré lidi v blízkém okolí, kteří něco potřebují, a při tom nám
naše děti mohou velmi účinně pomoct.
Rozvíjeli jsme také blízké vztahy s některými oblastmi v Africe,
kde děti strádaly hladem, a snažili
jsme se jim na dálku pomáhat. Podařilo se nám do tohoto programu
zapojit i naše děti a díky tomu
získaly určitou představu, co asi prožívají lidé v oblastech
postižených suchem. Dostávali jsme
fotografie dětí, o které jsme se starali.
Ale podle mého mínění nejlepší zkušeností s pomocí druhým, již
naše děti získaly, byl jejich
vztah s panem Boylem. Byl to osmdesátiletý muž, který neměl žádné
děti ani příbuzné a žil sám ve
svém zachovalém, i když poněkud zanedbaném domku. Jedním z cílů
našeho Výboru je objevit
takové lidi ve svém okolí a pak najít rodiny, které je budou
navštěvovat a starat se o ně, jako by
byli jejich příbuzní.
O pana Boyla jsme se starali my. Skoro každý týden tam přišel
někdo z nás posekat mu trávník,
umýt kuchyň, anebo si s ním jenom tak posedět a trochu popovídat
(měli bychom spíše říct
poslouchat, protože pan Boyle se především potřeboval vypovídat).
Někdy k němu vyrazily všechny
naše děti, ale častěji dvě nebo tři z nich. Kdykoli nás pan Boyle
uviděl, jeho oči se zalily slzami a na
tváři se mu rozhostil široký úsměv.
Po naší půlroční nepřítomnosti (kdy jsme žili v Anglii) jsme po
návratu zjistili, že se panu Boylovi
zhoršilo zdraví a musel být umístěn do léčebny pro zestárlé
pacienty. Jsem si jistý, že nás postrádal,
ale určitě ne víc, než naše děti postrádaly jeho - jeho lásku a
vlídnost, která byla odpovědí na to, že
se o něj staraly a snažily se dát mu to, co oprav du potřeboval.
Richard
SSS
Těžké rozhodování
Na těchto příbězích si vaši dospívající synové a dcery uvědomí,
že k lásce někdy patří i velice
těžké rozhodování. Když si o nich s vámi budou povídat, pomůže
jim to i v obtížných situacích,
do nichž se sami dostanou.
?
Jitka chtěla jít na mejdan a přitom dobře věděla, že tam
někteří kluci i holky budou pít a
možná i brát drogy. Může tam jít se svými třemi kamarádkami,
o dvou z nich ale velmi
dobře ví, že se chtějí jenom pobavit a nebudou dělat nic
nebezpečného. Jitka se snaží
rozhodnout, jestli tam má opravdu jít a říct rodičům něco o tom,
co si o zábavě myslí. Co si
o tom myslíte vy?
?
Je sobota odpoledne. Karel by rád zašel dnes večer s kamarádem
do kina, ale jeho rodiče
jsou někam pozvaní. Je třeba, aby někdo doma pohlídal malého
brášku. Karel však má za
sebou docela těžký týden ve škole, doma také hodně pomáhal a
cítí, že si zaslouží volný
večer. Co má dělat?
?
Jiřina má tolik úkolů do školy, že by snad musela zůstat vzhůru
do dvou do rána, aby je
všechny stihla udělat. Kromě toho by měla druhý den ráno od šesti
cvičit na klavír. Nejhorší
však je, že se potřebuje pořádně vyspat, aby nabrala sílu před
písemkou z matematiky,
kterou zítra píšou. Co má dělat? Mohou jí rodiče nějak pomoct?
Zkuste najít podobné situace, které jste sami zažili, nebo je
zažily vaše děti. Jedná se o situace,
v nichž bylo obtížné nalézt správné řešení - což je problém,
který lze někdy vyřešit otevřeným
rozhovorem s rodiči, kdy obě strany budou ochotné vzdát se
vlastních zájmů, aby pomohly
druhému.
Jestli je máte rádi, řekněte jim to
ČASTO TO VYPADÁ, ŽE NAŠE PUBERTÁLNÍ DĚTI NASCHVÁL DĚLAJÍ VĚCI
ÚPLNĚ JINAK, NEŽ
BYSTE CHTĚLI VY. NĚKDY JE PRO NĚ VELMI TĚŽKÉ, KVŮLI KRITICE,
KTEROU JE ZAHRNUJEME,
UVĚDOMIT SI, ŽE JE PŘESTO MÁME STÁLE RÁDI. NEJLEPŠÍ POMOCÍ,
KTEROU JIM MŮŽEME
POSKYTNOUT PŘI ŘEŠENÍ JEJICH PROBLÉMŮ, JE STÁLE JIM PŘIPOMÍNAT
NAŠI LÁSKU.
NEJENOM TÍM, ŽE PRO NĚ NĚCO UDĚLÁME, ALE PŘI VHODNÉ PŘÍLEŽITOSTI
JIM ŘEKNEME:
"MÁM TĚ RÁD." MŮŽETE VYUŽÍT CHVILKU, KDYŽ ODCHÁZEJÍ DO ŠKOLY,
UKLÁDAJÍ SE DO
POSTELE A ZEJMÉNA KDYŽ UDĚLAJÍ NĚCO, CO JE TĚŠÍ A NA CO JSOU SAMY
PYŠNÉ. ZKUSTE
SI VZPOMENOUT, KDY JSTE NAPOSLEDY ŘEKLI SVÉMU DOSPÍVAJÍCÍMU
DÍTĚTI, ŽE HO MÁTE
RÁDI. POKUD TO NEMÁTE VE ZVYKU, BUDE TĚŽKÉ S TÍM ZAČÍT. ALE
UDĚLEJTE TO! BUDETE
PŘEKVAPENI, JAK BRZY SE NAUČÍ VÁM TO ŘÍKAT TAKÉ.
DESÁTÝ MĚSÍC
Nesobeckost a citlivost
Myslet více na jiné lidi a méně na sebe.
Naučit se s druhými soucítit. Empatie, tolerance, bratrství.
Citlivost k potřebám
ostatních.
Vnímat, co daná situace vyžaduje.
SSS
Citlivost a empatie jsou hodnoty, které mají velký význam, ale
obvykle se spojují se zralým
člověkem. Mohou se jim naučit i malé děti?
SSS
Když měl náš syn Jonáš šesté narozeniny, pozval děti sáňkovat.
Jeho osmiletá sestra Karolína mi
pomáhala přinést jim na kopec horký šípkový čas a koblihy. Chtěla
si pak s nimi také trochu
zasáňkovat. Bylo tam asi deset kluků a mně připadalo, že se
všichni náramně baví. Ale Karolína mě
překvapila. Když k nám Jonáš dorazil, řekla mu: "Jonáši, oslava
se ti opravdu povedla, ale připadá
mi, že támhleten kluk se tu necítí moc dobře a že ten s červenou
čepicí, co teď odjel, má nějaké
problémy se sáňkami, a vypadá trochu naštvaně. Zkus vymyslet
něco, co by je potěšilo."
Citlivá osmiletá dívka dokázala postřehnout něco, co jsem vůbec
neviděl - že dva chlapci se
necítí tak dobře jako ostatní. Místo aby si dělala starosti nebo
si připadala znuděně, že je jedinou
dívkou mezi tolika chlapci, a ještě ke všemu jsou všichni mladší
než ona, starala se o druhé,
přemýšlela o nich a byla dost citlivá, aby si všimla, co se s
nimi děje.
Richard
SSS
Některé děti odmalička přirozeně vnímají a cítí potřeby druhých.
Takové případy jsou však
poměrně vzácné a pro většinu dětí je v určitém vývojovém období
naprosto typické, že se
zaměřují jenom na sebe. V dospívání tato vlastnost velmi sílí.
Většina problémů, kterým
dospívající v pubertě čelí (ať už se projevují klackovitostí,
nebo extrémní plachostí a
uzavřeností), pramení z toho, jak intenzivně se zabývají sami
sebou.
Děti však mohou pěstovat vnímavost a nesobeckost od raného věku.
Jedná se o dovednost,
která se dá získat právě cvičením.
Obvykle mají potíže vcítit se do druhých lidí. Jeden den se cítí
velmi nepříjemně, protože je
spolužák nepozval na oslavu narozenin, a druhý den klidně nechají
koukat jiného kamaráda na
to, jak s partou kluků hrají fotbal, a vůbec je nenapadne říct
mu, aby se taky přidal. Dospívající
dívky si rády půjčí šaty a často je zapomínají vracet, ale samy
je nerady půjčují. Vyžaduje to
skutečně hodně velké úsilí rodičů a někdy to trvá opravdu dlouho,
než si většina dětí uvědomí,
že se svět netočí jen kolem nich, že i ostatní cítí podobně jako
ony, a že se proto někdy musejí
vzdát něčeho, po čem touží, ve prospěch někoho jiného.
SSS
Jednoho dne se u nás doma pohádali náš šestiletý a devítiletý syn
o jednu židli. Každý z nich tvrdil,
že je to jeho židle, že si na ni právě chtěl sednout a ten druhý
mu v tom zabránil atd. Začali se o ni
tahat a ani jeden z nich nehodlal ustoupit. Když jejich slovní
válka nabývala na intenzitě a vypadalo
to, že se spolu začnou prát, rozhodla jsem se zasáhnout.
Přemýšlela jsem nad dvěma možnostmi.
Buď strávím chvilku času tím, že budu zjišťovat, kdo z nich je
v právu, nebo použiji trestnou lavici,
na které by se oba mohli zamyslet nad tím, jakou udělali chybu.
Nakonec jsem se však rozhodla, že
by ani jedna možnost v tuto chvíli nebyla správná. Zkusila jsem
to jinak. Řekla jsem: "Jsem
zvědavá, kdo z vás tento týden získá medaili za správné chování.
Myslím, že oba dva dobře víte, co
udělat, aby se vám to podařilo."
Po několikavteřinové pauze jeden ze synů pustil židli, zatímco na
tváři toho druhého se rozhostil
výraz úlevy a současně provinilosti. Když tento syn viděl, jak
chválím toho prvního, pustil židli a
začal mu ji sám nabízet. Ten však odmítal a říkal mu, ať si ji
nechá. Kdyby nemuseli oba pospíchat
do školy, málem by se znovu poprali, aby dokázali, který z nich
je víc nesobecký.
Linda
SSS
OBECNÉ ZÁSADY
Chvála. Chvalte a povzbuzujte své děti za nesobecké chování.
Nebojte se je pochválit za
sebemenší nesmělý záblesk nesobeckosti a citlivosti k druhým.
Jakékoli rozdělení se s někým zejména u malých dětí - je skutečně důvodem k srdečné pochvale.
Když se dítě dokáže o něco
podělit, nebo si všimne, že někdo něco potřebuje, a snaží se mu
pomoct, obejměte ho,
pochvalte ho a povězte to každému, kdo je právě přítomný.
Nebojte se dát svému dítěti odpovědnost. Snažte se vychovávat
děti tak, aby si dokázaly
všimnout, když mají druzí lidé problémy. Psychologická studie,
kterou před časem udělali na
Harvardu, ukazuje zajímavou souvislost mezi tím, jak mnoho
odpovědnosti dítě má, a jeho
schopností chovat se altruisticky a nesobecky. Děti, které
dostanou všechno možné kromě
odpovědnosti za své chování, jsou zhýčkané a nevidí potřeby
druhých.
Během tohoto měsíce proto zdůrazňujte a posilujte odpovědnost
vašich dětí. Dejte jim znát,
že od nich čekáte spolehlivé a odpovědné chování. Kdykoli budete
mít příležitost, povídejte si s
nimi o povinnostech a úkolech, které mají druzí lidé.
Učte je vlastním příkladem. Aktivně jim naslouchejte. Pokuste se
na vlastní kůži být tak citliví
a vnímaví, jak byste chtěli, aby byly i ony. Snažte se jim
ukázat, jak sami empaticky
posloucháte, co říkají, a jak se o ně staráte. Jedním ze způsobů,
kterým toho dosáhnete, je
"aktivní naslouchání". Místo obvyklého rodičovského kladení
otázek a nařizování, co mají děti
udělat, se pokuste opravdu naslouchat tomu, co se vám snaží říct.
Volně jim pak zopakujte, co
jste slyšeli, abyste sebe i je ujistili, že jste to správně
pochopili. Tím jim současně dáte najevo
svůj zájem. Tuto techniku vymyslel psychoterapeut Carl Rogers,
jeden ze zakladatelů
humanistické psychologie, který vypozoroval, že lidé toho řeknou
daleko víc, když je
posloucháte, než když se jich sami ptáte.
Aktivní naslouchání spolu s povzbuzováním k větší výmluvnosti je
názorným příkladem
citlivosti a vnímavosti ke druhým, jakou chcete své děti na učit.
SSS
Vzpomínám si na jednoduchý příklad, který názorně ilustruje
užitečnost této techniky.
Seděl jsem na kraji postele své pětileté dcery Karolíny a ptal
jsem se jí, co bylo dnes ve školce
nového.
"Nic zvláštního," odpověděla, ale netvářila se příliš spokojeně.
Zpozorněl jsem.
"Něco se stalo? Máš kvůli něčemu starosti?" zajímal jsem se.
"Ne, tatínku."
Měl jsem za sebou dlouhý den a byl jsem opravdu příliš unavený na
to, abych dál vyzvídal. A tak
jsem si na minutku vedle ní lehl a položil si hlavu vedle její.
Z jedné minuty se rychle stávalo pět a
já pomalu začínal usínat. Náhle mě probral Karolínin hlas:
"Tati, potřebuju novou kamarádku."
Je to zajímavé, co rodiče automaticky napadne, když něco takového
slyší. Málem jsem řekl:
"Proč? Máš málo kamarádek?" Další, co mě napadlo, bylo: "S někým
ses pohádala?" "To víš, když
chceš mít nějaké kamarádky, musíš se nejdřív naučit se tak sama
chovat." Málem jsem ještě řekl :
"Ale já jsem tvůj kamarád, víš to?"
To jsou všechno typické rodičovské odpovědi. Snažíme se ptát,
chránit, moralizovat nebo řešit a většinou jsme příliš rychlí, abychom svým dětem hodně rychle
pomohli.
Ale tento večer, možná proto, že jsem byl tak unavený, jsem nic
takového neřekl. Poznamenal
jsem: "Ano, Karolíno, poslouchám tě. Připadá ti, že bys
potřebovala novou kamarádku."
"Ano, tati. Víš proč? Znáš Aničku? To byla má nejlepší kamarádka.
Dneska na mě nebyla hodná."
Opět mě začaly napadat typické rodičovské odpovědi. ("Co ti
udělala?" "A tys na ni byla hodná?"
"Mám zavolat jejím rodičům a promluvit s nimi o tom?")
Ale opět jsem zkusil aktivní naslouchání.
"Hmm - cítíš, že bys potřebovala novou kamarádku, protože se
k tobě dneska Anička chovala
ošklivě."
"Ano, hrály jsme si spolu na zahradě a ona"
Karolína se pustila do vyprávění a nemohla se zastavit. Ležel
jsem tam v šeru vedle ní s rukama
sepjatýma za hlavou a poslouchal ji. Čas od času jsem zopakoval
něco z toho, co říkala, aby věděla,
že ji stále ještě sleduji. Řekla mi všechno - jak se cítila, co
by chtěla a co si o tom všem myslí.
Nikdy bych se to nedozvěděl, kdybych jí od začátku kladl otázky.
Ty správné by mě prostě nebyly
napadly.
Richard
SSS
Nebojte se říct: "Je mi to líto." Ukažte dětem svou citlivost a
pomozte jim, aby se nebály projevit
svou vlastní. Kdykoliv uděláte nějakou chybu, nebo zjistíte, že
jste byli necitliví k potřebám
vašich dětí (protože jste pospíchali, byli unavení, podráždění,
nebo jste toho prostě měli moc),
zajděte za dítětem a řekněte mu, že je vám to líto.
SSS
Karolína, dnes už patnáctiletá, porušila už potřetí za měsíc
dohodnutou dobu večerního návratu
domů. Byl jsem vzhůru, dělal jsem si o ni starost a současně jsem
měl na ni vztek, protože jsem
měl druhý den brzy ráno obchodní jednání a bál jsem se, že se
dnes kvůli ní příliš nevyspím.
Když konečně dorazila, nebyl jsem už vzteklý, ale přímo
pobouřený. Řekl jsem jí pořádně od plic,
co si o jejím chování myslím, a i když Karolína není žádná křehká
duše, tentokrát se rozplakala.
Nebylo mi to nijak líto - zaslouží si to, pomyslel jsem si.
Teprve druhý den jsem se dozvěděl, že přišla domů tak pozdě
proto, že se její kamarád vážně
poranil a potřeboval pomoct. Šel jsem za ní do jejího pokoje,
abych se jí omluvil.
"Promiň, Karolíno, vážně mě to mrzí." Pak se ale ve mně ozval
starý rodičovský instinkt a já
pokračoval: "Ale slyšela jsi, doufám, někdy o vynálezu, který se
jmenuje telefon? Mohla jsi zavolat
domů a vysvětlit mi to."
Karolína se na mě kriticky podívala a sarkasticky řekla: "Jasně,
tatíčku. Měla jsem klidně nechat
Honzu vykrvácet a říct mu - počkej chvilku, musím zavolat domů
tátovi, aby si o mě nedělal
starost."
Náš rozhovor skončil ten večer ještě hůře než den předtím!
Teprve další večer jsem se dokázal Karolíně opravdu omluvit.
Během těchto tří dnů jsem se tak
na vlastní kůži hodně naučil o citlivosti a vnímavosti k druhým.
Richard
SSS
Snažte se říct svým dětem, co v určitých situacích cítíte. Lépe
si pak uvědomí vlastní pocity a
budou daleko vnímavější k tomu, co opravdu cítí a potřebují. Když
vám váš dospívající syn
řekne, že jste podivín nebo blázen, odpovězte mu, že vás mrzí,
když to říká. Někdy si děti o
svých rodičích myslí, že jim mohou říct cokoliv a že to na nich
nezanechá žádné stopy.
Pamatujte si, že nesobeckost nepřijde sama od sebe. Buďte
trpěliví. Každý z nás se narodil s
určitou mírou sobectví. Není jednoduché chovat se nesobecky.
Jedná se o dlouhodobý proces,
který vyžaduje značné úsilí a určitou zralost.
Dejte si také pozor, abyste v zájmu nesobeckosti nepotlačovali
přirozené potřeby svých dětí. I
při učení nesobeckosti uplatněte značnou dávku empatie a
citlivosti. Pokud budete chtít, aby děti
stále dávaly přednost druhým a nedbaly na své vlastní potřeby,
může to u nich v dospělosti vést
ke značným problémům. Je důležité, aby váš (a tím i jejich)
přístup byl vyvážený.
Metody pro předškoláky
Dělení se o hračky
Malé děti, které si spolu hrají, budou zcela zákonitě časem chtít
jednu a tu samou hračku pro
sebe a začnou se o ni přetahovat nebo hádat. Sedněte si k nim a
vysvětlete jim (tedy opakovaně jim vysvětlujte), že se mohou střídat. Pochvalte je za
každý náznak toho, že jsou
ochotné se o hračku podělit, a vysvětlete jim, že z toho vlastně
mohou mít radost.
Pokud jim chcete ukázat, že jejich střídání je opravdu
spravedlivé, po užijte budík nebo
kuchyňskou minutku, která jim oznámí, že nadešla doba k předání
hračky druhému dítěti.
Vánoční obdarovávání
Dopřejte svému dítěti výjimečný pocit radosti z dávání. Navrhněte
mu, že budete "Ježíškovými
pomocníky". Najděte ve svém okolí nějakou rodinu s dětmi
podobného věku, jako jsou vaše,
nebo mladšími. Navrhněte své mu dítěti (ale nenaléhejte na něj),
aby jednomu z nich věnovalo
některou ze svých oblíbených hraček. Vysvětlete mu, že dítě bude
mít z jeho dárku radost.
Pokud to bude možné, zúčastněte se předání dárku a vyfoťte
obdarované dítě, jak je šťastné
z nové hračky. Několikrát to můžete svému dítěti připomenout a
vždy ho pochvalte za jeho
štědrost. Upozorněte ho také, že při obdarovávání zažíváme
stejnou radost jako při dostávání.
Jak se cítí lidé na obrázcích?
Tato hra vaše děti naučí vcítit se do druhých lidí. Najděte
v časopisech vhodné fotografie, na
kterých jsou lidé v obvyklých i neobvyklých situacích. Může to
být například muž na koni, který
ujíždí ke vzdáleným horám, děvče v zahrádce apod. Skoro v každém
časopise najdete několik
fotografií nebo reklam, jež vám k tomuto účelu poslouží.
Prohlédněte si je se svým dítětem a zeptejte se ho, jak se asi
osoba na obrázku cítí. Můžete
začít tím, že ho necháte představit si, co ten člověk vidí a
slyší, jestli je mu horko nebo zima
apod. Pak se snažte přijít na to, jaké mohou být jeho pocity.
Nechte dítě, ať se pokusí do
postavy na obrázku vcítit a popsat, co asi prožívá.
Jak se cítíš?
Tímto cvičením si malé děti lépe uvědomí jak svoje vlastní
pocity, tak pocity druhých. Používejte
slovíčko cítit hodně často. Zeptejte se: "Jak se cítíš, když"
"Já se cítím špatně, protože"
Povzbuzujte své děti, aby také po uží valy toto slovo nebo
slovesa a přídavná jména, která
vyjadřují pocity, a naučte je odlišit pocity od myšlenek. ("Je mi
smutno" je pocit. "Myslím si, že
se Míša zlobí" je myšlenka, která popisuje naši představu.)
Povídání před spaním
Uvolněné atmosféry před spaním využijte k otevřenému povídání
o pocitech. Už jsme několikrát
psali, jak lze před usnutím hovořit s dětmi, a užít si přitom
dokonce spoustu zábavy.
Můžete začít tím, že si sednete na postel k dítěti a budete mu
sami povídat o tom, co jste
dnes zažili a jak jste se cítili. Nechte pak dítě, ať povídá, co
prožilo ono - a co cítilo. Povzbuzujte
ho, chvalte a ptejte se ho.
Nečekejte, že tento rozhovor bude od počátku plynulý a že děti
budou umět o svých pocitech
otevřeně a jasně vyprávět. Nepospíchejte na ně a klidně jim
několik dní po sobě povídejte o
svých pocitech a počkejte, až se jim samy rozvážou jazýčky. Buďte
trpěliví a nechte dítě, aby
vyjádřilo své pocity, jak umí.
SSS
Jediný problém s tímto večerním popovídáním je v tom, že my
rodiče jsme často unavenější než
děti. Jednou jsem si takhle sedl k synovi na postel, pověděl mu
nějakou krátkou historku a pak
jsem se ho zeptal, jak se cítí.
Zatímco mi povídal, co zažil ten den ve škole, rozhodl jsem se,
že si vedle něho lehnu, abych si
trochu narovnal bolavá záda. Pak si pamatuji, že bylo ráno a syn
mě budil.
"Spal jsi tady celou noc, tati. Vypadal jsi tak směšně. Já ti
povídal, co bylo ve škole, a ty jsi
párkrát zabručel ,hmm, mm' a pak jsi začal chrápat. Vstal jsem a
šel jsem to říct mámě. A víš, co mi
odpověděla?
,Jen nech tátu spát, potřebuje to.' "
Richard
SSS
Jak se cítí?
Vyprávějte dětem následující příběhy:
?
Jana si ve školce povídala se svými kamarádkami a Emilka jim
vyprávěla o oslavě
narozenin, kterou bude mít v sobotu. Julie řekla, že se těší na
kouzelnické triky, které bude
předvádět Emilčin starší bratr. Karla zase poznamenala, že se jí
líbilo pozvání, jež od Emilky
dostala. Janě najednou došlo, že je jediná, která nedostala
pozvání na Emilčiny narozeniny.
Jak myslíte, že se asi cítila?
?
Odpoledne si kluci ve školce hráli s autíčky. Když je to
přestalo bavit, na vrhl David, že si
budou hrát na domov. On bude táta a Jirka bude malý kluk.
"Ale já nechci být malý kluk," protestoval Jirka.
"Dobře, tak já si s tebou už nikdy nebudu hrát," prohlásil David
a to odpoledne si s ním už
skutečně nehrál. Jak si myslíte, že se Jirka cítil?
Najděte spolu pro tyto situace nějaké rozumné řešení.
Metody pro školáky
Putovní E
Výrazně chvalte děti za každý pokrok, který udělají. V neděli
večer nebo v jinou příhodnou dobu
můžete opět udělat soutěž o "putovní E" (jako empatie), při které
se každý člen rodiny pokusí
vzpomenout, co se mu během minulého týdne stalo, a jestli zažil
situaci, v níž se dokázal do
někoho vcítit natolik, aby mu pomohl - ať už tím, že mu něco
řekl, nebo pro něj něco udělal.
Vítěz soutěže obdrží na jeden týden putovní medaili ve tvaru
velkého E.
Citáty
Citáty dětem vštípí smysl pro "hodnotu měsíce". Naučte se spolu
citát G. K. Chestertona: "Láska
aspoň k jednomu z našich sousedů je jedinou cestou ze žaláře
sobectví."
Popovídejte si s dětmi o smyslu tohoto citátu. Zkuste spolu
přijít na to, proč sobectví a
zaměřenost jen na sebe mohou připomínat žalář. Starší děti naučte
Emersonův citát: "Podívejte
se na miliony lidí, kteří si o sebe celý život dělali starosti, a
nyní leží v bezejmenných hrobech,
zatímco několik velkých nesobeckých duší, které se staraly
o druhé místo o sebe, se stalo
nesmrtelnými."
Všimněte si
Hra vybízí děti, aby více sledovaly své okolí a méně zaměřovaly
pozornost na sebe. Naučte se ji
spolu hrát, když cestujete na nějaké neznámé místo. Řekněte dětem
bez jakéhokoli
předběžného varování, aby zavřely oči a popsaly vám místnost nebo
prostor, ve kterém se
nacházejí. Nechte je, ať si zkusí vybavit různé detaily (barvu
stěn, tvar lustru nebo lampy,
koberec, stromy, oblohu apod.). Dovolte jim, aby i ony mohly dát
stejný příkaz vám, a ověřte si,
jak jste sami všímaví. Cvičení v pozorování okolí je dobrý
trénink.
Sběratelé nosů
Tato hra ještě více rozvine všímavost vašich dětí. Když jste
spolu chvilku mezi lidmi, všimněte si,
kolik různých typů nosů mají lidé kolem vás. Pak si spolu
popovídejte o těch nejzajímavějších
nosech, které jste viděli, i o tom, jestli se vám podařilo najít
některé nosy stejné.
Pozorovatelé
Zlepšíte dětem empatii a citlivost pro to, co druzí lidé opravdu
potřebují. Řekněte jim, že tato
hra je vyšším stupněm Sběratelů nosů. Tentokrát však nebudeme
pozorovat nosy, ale pokusíme
se vycítit, co lidé kolem nás potřebují. Abychom dokázali objevit
jejich skutečné potřeby,
budeme je muset velmi bedlivě pozorovat a poslouchat. Někoho to
možná nebude bavit a bude
potřebovat určité povzbuzení, aby pochopil, o jak zajímavou hru
jde. Naučte děti, aby si
dokázaly všimnout, jestli je například někdo rozpačitý a nejistý
a potřebuje povzbudit, nebo se
nudí a pomohl by mu nějaký nový, zajímavý podnět. Někdo si může
připadat osamělý a schází
mu přítel, nebo je bezmocný a potřebuje pomoc. Někteří lidé mohou
mít daleko jednodušší
potřeby, jako je hlad nebo žízeň.
Dohodněte se spolu na určitém dni, kdy budete všichni tuto hru
hrát. Celý den si všímejte lidí
kolem sebe a dělejte si poznámky. Až se večer sejdete, můžete si
spolu popovídat a porovnat
své zkušenosti.
Tajní dárci
Hra vede děti k tomu, aby si všímaly ostatních členů rodiny a
zažily uspokojení z anonymního
dávání. Napište jména všech rodinných příslušníků na malé
lístečky a dejte je do klobouku. Pak
nechte každého vytáhnout si jedno jméno, ale tak, aby to ostatní
neviděli. Týden si pak můžete
hrát na "tajné dárce". Během této doby se budou všichni snažit
nějakým způsobem udělat tajně
radost těm, které si vylosovali. Mohou jim dávat malé dárky,
napsat anonymní pochvalný dopis
nebo pro ně něco potají udělat. Na konci týdne odměňte toho, kdo
vymyslel nejlepší dárek, a
také toho, kdo dokázal zůstat nejlépe utajený.
Co je za tím
Kdykoli si všimnete nějakého týrání nebo necitlivého chování mezi
dětmi, promluvte si o tom s
nimi a snažte se jim vysvětlit, že když se někdo podobným
způsobem chová, takřka vždy to
znamená, že s ním někdo zacházel podobně, nebo že se cítí
ohrožený a nejistý. Ptejte se jich:
"Proč myslíš, že se tak chová?"
Zkuste spolu přijít na různé možnosti. (Možná, že ho jeho rodiče
bijí. Třeba ho týrá jeho starší
bratr. Možná se mu nedaří ve škole a snaží se tak dokázat si, jak
je silný a velký.) Povídejte si o
těchto možnostech citlivým, empatickým způsobem. Děti se naučí
lépe reagovat na krutost
ostatních a pochopí, že si musejí dávat pozor na projevy vlastní
necitlivosti.
Udělejte vlastní blahopřání
Hra rozvíjí tvořivost a jedinečnost. Současně dětem umožní
vyjádřit jejich pocity k druhým.
Navrhněte jim, aby místo kupovaných blahopřání k svátku a
narozeninám vyrobily vlastnoruční
blahopřání. Povzbuďte je, aby je samy namalovaly a vymyslely, co
tam napíšou, a vyjádřily tak
své city k oslavenci. Pochvalte je za každý pokus.
Sbírka pocitových přídavných jmen
Děti si uvědomí své pocity a naučí se je správně rozlišovat a
pojmenovávat. Udělejte si "rodinný
seznam" přídavných jmen, která vyjadřují různé pocity. Začněte
těmi základními - šťastný,
veselý, smutný, rozzlobený, rozpačitý. Pak postupně přidávejte
méně užívaná přídavná jména,
jako je zaražený, vzrušený, šokovaný, popletený, celý nesvůj atd.
Snažte se, aby se na vašem seznamu objevilo nejméně sto
přídavných jmen. Vysvětlete
dětem, že dobrá slovní zásoba nám umožní lépe vyjádřit naše
pocity.
Pověste seznam na viditelném místě a vyzvěte všechny členy
rodiny, aby na něj připisovali
nová přídavná jména, která je napadnou, nebo která vyjadřují
jejich pocity, a ještě nejsou na
seznamu.
Metody pro dospívající
Deníky a poezie
Pomozte svým dětem vyjádřit jejich pocity a současně prozkoumat
jejich vnímavost a citlivost.
Navrhněte jim, aby si vedly deník. Sami si jej také založte.
Naučte je, aby psaly do svých deníků
o tom, co cítí a co prožívají.
Seznamte se jako rodina s poezií, zkuste sami napsat nějakou
báseň a povzbuzujte děti, aby
to také zkoušely. Chvalte je za každý jejich pokus. Snažte se,
aby se poezie u vás stala součástí
běžného života, můžete ji využít v rámci rodinných tradic, při
různých oslavách apod. Když děti
uvidí, že máte rádi básně, naučí se je mít rády také. Poezie je
dobrý učitel senzitivnosti a
vyjadřování vlastních pocitů.
Příklad se zrcadlem
Toto přirovnání vašim dospívajícím dětem pomůže pochopit rozdíl
mezi soustředěním na sebe a
na druhé. Vysvětlete jim, že když se setmí a v místnosti máte
rozsvíceno, vidíte se v okenních
sklech jako v zrcadle. Když je venku světlo, nevidíte jen svůj
obraz, ale i druhé lidi. V našem
životě je to podobné. Zaměřuje-li se naše mysl jenom na sebe, je
to, jako když máme uvnitř
rozsvíceno a venku je tma. Při "pohledu do okna" vidíme jenom
sebe. (Přemýšlíme: "Co by bylo
pro mě nejlepší?" "Co pro mě tenhle člověk může udělat?") Často
jsme přitom nešťastní a cítíme
rozpaky. Nedokážeme vnímat nic jiného než sebe a obvykle se pak
zaměříme na své bolístky.
Ale když se naše pozornost soustředí na druhé ("rozsvítíme
venku"), opravdu je uvidíme,
začneme je poslouchat, vnímat jejich pocity a potřeby atd. zapomeneme na starosti, které
jsme si o sebe dělali, a budeme se cítit dobře.
Tři cíle pro tento den
Pokud budou vaše dospívající děti pravidelně provádět toto
cvičení, naučí se soustředit jak na
nejdůležitější potřeby svého okolí, tak na svoje. Navrhněte jim,
aby každý den ráno strávily pět
minut tím, že si vymyslí tři jednoduché cíle pro tento den:
1.
To nejdůležitější, co chtějí dnes udělat ve škole (nebo pro
školu). Například připravit se na
písemku z matematiky, nechat se vyvolat z češtiny apod.
2.
Jednu důležitou věc, kterou tento den chtějí udělat pro sebe
(jít si zaběhat, odpočinout si,
dobře se vyspat, opravit kolo apod.).
3.
Jednu důležitou věc, kterou chtějí udělat pro někoho jiného.
Mohou pomoct mladšímu
sourozenci, chovat se mile k někomu, kdo je jim protivný, pomoct
s něčím mámě, někoho
pochválit apod.
Cílem tohoto cvičení je, aby se děti každý den opravdu zamyslely
nad třemi cíli, které jsou pro
ně důležité, a aby tyto cíle byly z různých oblastí (škola, ony
samy, pomoc druhým). Položit si tři
otázky a stanovit si tři jednoduché úkoly pomůže vašim dětem lépe
žít v přítomnosti a povznést
se nad vlastní nejistotu a obavy. A pokud opravdu dokážou každý
den splnit tyto tři úkoly, dá to
i rodičům mnoho příležitostí, aby je mohli chválit a povzbuzovat!
Lovci pocitů
Vysvětlete dětem, že cvičit se v aktivním naslouchání je pouze
začátek na cestě k pochopení, co
druzí lidé prožívají a cítí. Pokud toho chtějí dosáhnout, musejí
se naučit druhé poslouchat,
porozumět jim a pak se snažit představit, jak by se na jejich
místě asi cítily.
Navrhněte jim následující hru:
Jeden člen rodiny se zeptá druhého, co se mu tento den přihodilo.
Ten mu něco poví a první
mu to pak zopakuje svými slovy a snaží se představit si, že by se
to stalo jemu. Potom dodá, jak
se podle jeho představy ten druhý cítil.
Například dvanáctiletý Honza se zeptá desetiletého Karla: "Co se
ti dnes přihodilo?"
Karel vypráví: "Psali jsme dneska písemku z matematiky. Myslel
jsem si, že to bude lehké, ale
učitel do ní dal spoustu otázek z jednoho tématu, které jsem se
nestačil naučit, a skoro žádné z
těch, která jsem uměl!"
Honza opakuje: "Myslel sis, že jsi na písemku dobře připravený,
protože ses učil, ale nestihl
sis to přečíst celé a udělat některé příklady. A když jste psali
písemku, byla většina příkladů
právě z toho, co ses nenaučil. Myslím, že ses musel cítit dost
naštvaný - na sebe, že ses na to
nepodíval, a na učitele, že vám pořádně neřekl, na co se máte
podívat."
Je překvapující, jak se tato hra dětem líbí a rády ji hrají se
svými sourozenci a rodiči. Je to
opravdu velmi dobrý trénink empatie a vnímavosti.
Vynechte jedno jídlo denně
Už od věku osmi let a často i dříve jsou děti schopné bez
problémů vynechat jedno hlavní jídlo.
Vysvětlete jim, že díky tomu dokážou lépe pochopit situaci více
než jedné třetiny dětí na celém
světě, které chodí každý den spát hladové, protože jejich rodiče
pro ně nemají dostatek jídla.
Bavte se s nimi o tom, jak se cítí a co prožívají, jaké to je být
hladový.
Cvičení bude mít o to větší účinek, jestli peníze, jež jako
rodina ušetříte za vynechané jídlo,
věnujete na dobročinné účely. Některé rodiny prostřednictvím
dobročinných organizací
sponzorují děti z třetího světa, které se díky podpoře mohou
najíst a studovat, a svým
dobrodincům pak posílají dopisy a své fotografie. Je krásné
obdržet pozdrav nebo fotografii od
někoho, koho jste pomohli nasytit tím, že jste se sami postili.
Když spolu budete mluvit o tom, jak se asi hladovějící cítí,
můžete se jich zeptat i na jiné věci
- například jak se asi cítí lidé, kteří nemají žádné přátele,
nebo děti, jejichž rodiče se o ně
nestarají.
Sponzorujte dítě z třetího světa
MŮŽETE VĚNOVAT PENÍZE CHARITATIVNÍM ORGANIZACÍM, KTERÉ SE STARAJÍ
O
HUMANITÁRNÍ POMOC A O VÝUKU HLADOVĚJÍCÍCH DĚTÍ VE TŘETÍM SVĚTĚ.
VAŠE POMOC
MŮŽE BÝT PRO OBDAROVANÉ ANONYMNÍ - BUDETE POUZE DOSTÁVAT ZPRÁVY
OD
CHARITATIVNÍ ORGANIZACE O TOM, JAK POUŽILA VAŠE PROSTŘEDKY, ALE
TAKÉ MŮŽETE
SPOLUPRACOVAT SE SPOLEČNOSTMI, KTERÉ ZAŘÍDÍ, ŽE SE S VÁMI
SPONZOROVANÉ DÍTĚ
SPOJÍ A BUDE VÁM PSÁT. TO MŮŽE VAŠIM DĚTEM PŘINÉST SPOUSTU
RADOSTI A SOUČASNĚ
POZNÁNÍ "JINÉHO SVĚTA", NEŽ JE TEN, VE KTERÉM ŽIJÍ.
JEDENÁCTÝ MĚSÍC
Vlídnost a srdečnost
Vlídnost a ohleduplnost jsou cennější vlastnosti
než drsnost a tvrdost.
Druhým chceme spíše porozumět než se s nimi přít.
Laskavé chování k slabším a mladším.
Navazovat a udržet si přátelství. Pomáhat druhým.
Dobrá nálada a smysl pro humor.
SSS
Když bylo naší nejstarší dceři sedmnáct, rozhodla se, že půjde
studovat na vysokou školu. Začali
jsme hledat, která by pro ni byla nejvhodnější. Jednoho dne jsme
navštívili univerzitu, na které se
nám všem hodně líbilo. Když jsme odjeli, bavili jsme se cestou
domů o našich pocitech, a snažili se
přijít na to, proč v nás právě tahle univerzita zanechala tak
dobrý pocit.
Prostředí tam bylo opravdu hezké i výběr přednášek byl zajímavý,
ale nebylo na tom nic
mimořádného, aby nás to tak zaujalo.
Nakonec jsme se shodli, že na nás zapůsobila vlídnost všech lidí,
s kterými jsme jednali.
Vypadalo to, že k místní tradici patří chovat se daleko
srdečněji, než je běžné. Překračovalo to meze
pouhé zdvořilosti, lidé se k nám chovali opravdu srdečně a
laskavě. Každý se na nás usmíval a
snažil se nám pomoct.
Zdálo se, že je to obvyklý způsob chování na této škole, a to nás
zaujalo daleko víc než
akademická reputace univerzity a její materiální vybavení.
Richard
SSS
Vlídnost a srdečnost patří k velmi důležitým lidským hodnotám.
Zahrnují i část jiných hodnot,
jako například empatii, o které jsme se bavili v předchozí
kapitole, a smělost, o níž jsme mluvili v
kapitole o odvaze.
Srdeční a vlídní bychom měli být i k sobě samým. Děti, které se
naučí být k sobě vlídné a
tolerantní, budou, až dospějí, daleko více sebejisté a uvolněné a
nebudou se zbytečně stresovat.
Podle naší původní definice a našich kritérií je srdečnost
opravdu důležitá hodnota. Často
stačí několik laskavých slov, aby se změnila nálada a postoj
jiného člověka na celý zbytek dne a někdy i déle.
Když chceme naučit děti srdečnému a vlídnému chování, musíme si
znovu uvědomit, že
nejsou kusem modelářské hlíny, kterou bychom zformovali libovolně
podle své představy, ale
jedinečná semínka, z nichž mohou vyrůst krásné stromy, pokud je
budeme dostatečně zalévat,
hnojit a necháme na ně svítit sluníčko.
SSS
Možná pro vás bude zajímavé vědět, že ačkoli v dospělosti jsme se
hodně změnili, jako malí jsme já
i Richard byli velice plaché děti. Dvě třetiny našich dětí se
také v různé míře chovají plaše a myslím,
že všechny velmi dobře znají nepříjemný pocit očekávání, jestli
se k nim dnes budou jejich přátelé
chovat hezky. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, byla jsem tak
ostýchavá, že mi opravdu
dělalo problém jenom pohlédnout na jiného člověka a dát se s ním
do hovoru.
Některé mé vzpomínky z dětství se mi vybavují s mimořádnou
jasností, protože byly opravdu
bolestivé. Velmi dobře si vzpomínám na svůj strach z toho, že
nikdy nebudu mít žádné opravdové
přátele.
Přišla jsem na to, že je dobře, když o těchto svých nepříjemných
zkušenostech dětem vyprávím
a vysvětluji jim, že to jsou normální pocity, které zažívá mnoho
dětí. Lépe se vyrovnávají s vlastními
obtížemi. Uvědomí si, že jsem prožívala něco podobného jako ony,
přestanou se obávat, že jsou
nějak "vadné", a díky tomu se jejich plachost obyčejně sníží.
Linda
SSS
Ať už vaše děti umějí navazovat a udržovat přátelské kontakty,
nebo ne, vždy je možné jejich
chování zlepšit, aby dokázaly s druhými dobře vycházet.
SSS
Kamarád mi vyprávěl příběh, který dobře ilustruje, jak může
přátelský přístup rodičů ovlivnit
chování jejich vlastních dětí a zlepšit jejich vzájemné vztahy.
Jednoho dne, když přišel domů z práce a zamířil do koupelny,
našel tam svou pětiletou dceru
Lucii, která milovala umývání a čištění různých věcí. Stála tam s
prázdnou nádobou od pracího
prášku a z vany se rozlévaly na podlahu vrstvy pěnových mydlinek,
které zasáhly i jeho oblíbený
kobereček uprostřed koupelny. Málem zareagoval obvyklým
rodičovským způsobem: "Lucko!
Podívej se, prosím tě, co děláš! Skoro jsi zničila ten koberec!
Pamatuj si, že takovéhle věci nesmíš
nikdy dělat sama!"
Ale protože měl ten den opravdu dobrou náladu, obrátil se na
dcerku a vlídně se zeptal: "Tak co,
Lucko? Koukám, že ses snažila umýt vanu, co?"
Lucinka sklopila oči a provinile zašeptala: "Ano, tatínku, ale
dala jsem tam moc toho čističe."
Byla to dojemná chvilka, která skončila velikým objetím.
Kdyby její otec řekl: "Nalila jsi tam moc čisticího prostředku,"
Lucie by pravděpodobně
odpověděla s určitou hořkostí nebo pocitem křivdy: "Ale tati, já
jsem jen chtěla umýt vanu!"
Výsledkem by byl nepříjemný pocit, který by je oba zbytečně od
sebe vzdaloval.
Richard
SSS
Někdy nemusíme svým dětem říkat, co udělaly špatně. Už to vědí.
Když budeme laskaví a mírní
a budeme se snažit pochopit, proč to udělaly, samy nám řeknou, co
bychom jim vyčítali, a
výsledkem může být sblížení a pocit, že všechno je v nejlepším
pořádku.
OBECNÉ ZÁSADY
Učte děti svým vlastním příkladem. Dejte jim jasný model
vlídného, přátelského a zdvořilého
chování. Vlídnost a srdečnost jsou hodnoty, které se nedají
přehnat. Snažte se během měsíce,
kdy se jim věnujete, být maximálně milí a zdvořilí na každého,
včetně vlastních dětí.
Říkejte jim "prosím" a "děkuji", ale také "promiň" a "nezlob se".
Povězte jim hezké a příjemné
věci. Zachovávejte pravidla slušného chování, jako byste hráli
živé vzory z příručky
společenského chování. Pomozte dětem s jejich vlastními úkoly.
Hodně se na ně usmívejte.
A sledujte, jak vám odpovídají. Jakmile překonají podezření, že
to na ně jenom hrajete,
začnou jako malá zrcadla automaticky napodobovat vaše vlídné
jednání.
Uzavřete spolu dohodu o vlídném a zdvořilém chování. To vám
pomůže nastolit po celý
měsíc ve vaší domácnosti atmosféru míru a pohody. Popovídejte si
spolu všichni na začátku
tohoto měsíce, jak je svět příjemný, když potkáváme vlídné a
přátelské lidi. Požádejte děti, aby
se k vám připojily, a uzavřete spolu měsíční dohodu o vlídném a
zdvořilém chování.
Co mají dělat:
1.
Snažit se být zdvořilé - říkat prosím, děkuji, promiňte a
vyhledávat příležitosti, jak dát
najevo své dobré vychování a svou ohleduplnost.
2.
Budou se na druhé usmívat a ptát se: "Jak se máte?" A nebudou
to myslet jako formální
pozdrav, ale jako skutečnou otázku, na kterou budou očekávat
skutečnou odpověď, a
budou pozorně poslouchat, co jim druhý člověk řekne.
Co nemají dělat:
1.
Nekřičet na druhé, nenadávat jim a nechovat se k nim kriticky.
2.
Nemluvit kriticky o druhých ani o sobě. (Takže žádné: "Bože,
já jsem ale pitomec!" Nebo:
"Nedokážeš nikdy udělat nic pořádně!")
Často spolu mluvte o tom, jak jim to jde, jak se přitom cítí, jak
je těžké na to stále pamatovat
atd.
Rozvažte, jaké má vaše dítě přirozené schopnosti být vlídné a
srdečné. Dobře odlišujte
individuální vlastnosti a schopnosti svých dětí a nesnažte se jim
všem měřit stejným metrem.
Chovat se opravdu mile a přátelsky není tak snadné, jak by to
mohlo na první pohled vypadat.
Některé děti, které se snaží být oblíbené, dokážou kvůli vnitřní
nejistotě krutě ublížit těm, jež
považují za své soupeře. Velmi plaché děti se zase stále ptají,
proč je nikdo nemá rád. A jiné
děti mají dar chovat se přátelsky a laskavě a nedělá jim to žádné
problémy.
Povzbuzujte všechny své děti bez ohledu, jak jsou staré, aby se
nebály při rozhovoru dívat se
druhým do očí. Tím, jak jsme se zmiňovali už dříve v kapitole
o odvaze, vyjádří přátelský zájem
o druhé. Pro dvě z našich dětí byl oční kontakt při rozhovoru s
dospělými takřka nemožný. Jeden
syn se snad musel už před narozením rozhodnout, že jako dítě s
dospělými (s výjimkou členů
rodiny a našich blízkých přátel) nepromluví jediné slovíčko,
pokud to nebude absolutně
nezbytné. Pro takové dítě je nácvik pohledu do očí předtím, než
se setká s někým neznámým,
nesmírně důležitý. Můžete si s nimi zahrát scénu, v níž budete
představovat neznámého
dospělého (například nového učitele), a ony si vyzkoušejí pohled
do vašich očí a zkusí říct něco
jako: "Těší mě, že vás poznávám."
Váš dialog bude pochopitelně záviset na konkrétní situaci, která
dítě čeká. Ke zkoušce můžete
využít i ostatní členy rodiny nebo své přátele, aby si vaše
plaché dítě mohlo tuto situaci dobře
nacvičit.
Dovolte kamarádům a kamarádkám svých dětí, aby k vám mohli chodit
na návštěvu. Ačkoliv
občas budete muset tolerovat zvýšený hluk a nepořádek, je to pro
vás velmi cenná příležitost
pozorovat, jak se vaše dítě chová ke svým vrstevníkům. Pozorně
naslouchejte jejich konverzaci,
ale tak, aby to nevypadalo jako slídění.
Byli jsme velice překvapeni, když jsme slyšeli některé výměny
názorů mezi našimi dětmi a
jejich kamarády. Získali jsme tím realistický pohled na jejich
obvyklé chování a pomohlo nám to,
když jsme je učili, jak se chovat více kamarádsky ke svým
vrstevníkům. Byli jsme opravdu rádi,
když jsme například slyšeli rozhořčený výbuch našeho pětiletého
syna, který křičel na svého
kamaráda: "Jdi pryč! Už si s tebou nikdy nebudu hrát!"
Naučte své děti, že přátelské chování má svůj význam nejen ve
styku s jejich kamarády a
kamarádkami, ale že je důležité i vůči ostatním členům rodiny.
Ocení pak sílu bratrských a
sesterských, ale i obecně příbuzenských vztahů. Několik večerů se
věnujte tomu, jak je důležité,
abyste se k sobě v rodině všichni chovali srdečně. Upozorněte své
děti, že i když kamarádi jsou
pro ně opravdu důležití, nejlepší přátele mohou získat mezi svými
bratry a sestrami. Přátelé
zvenčí přicházejí a odcházejí, ale vztah k rodinným příslušníkům
je trvalý. Tyto vztahy si proto
zaslouží, aby se jim věnovala náležitá péče. Dohodněte se spolu
na soukromé rodinné hře. Když
se jedno dítě začne ošklivě chovat ke svému sourozenci nebo
rodiči, může mu druhé říct tajné
slovíčko přítel, a to bude signál, aby si dítě uvědomilo, co
dělá, a začalo se chovat vlídněji.
(Dovolte jim, aby to směly říct i vám, když budou mít dojem, že
se k nim nechováte dostatečně
citlivě.) Pokud budete chtít, můžete pravidla této hry rozšířit.
Když některé jiné dítě uvidí, jak
jeho bratr nebo sestra urážejí svého sourozence, mělo by
k napadenému přijít, obejmout ho
kolem ramen a říct: "Nemluv s ním tak, je to můj dobrý kamarád."
Odměna za pochvalu. Povzbuzujte své děti, aby chválily lidi kolem
sebe. Jako obvykle můžete
každou neděli vyhlásit soutěž o to, komu se podařilo v průběhu
týdne někoho nejvýstižněji
pochválit. Využijte tohoto rozhovoru k tomu, abyste se spolu s
dětmi zamysleli, jak si všímat
dobrých vlastností u druhých a jak je co nejlépe chválit.
Metody pro předškoláky
Kouzelná slovíčka
Vysvětlete malým dětem, jaký význam mají různá zdvořilá slova.
Vyprávějte jim pohádku, v
které se vyskytuje nějaké kouzelné slovo - jako abrakadabra nebo
rumplcimprcampr - nebo
pohádku, kterou si sami vymyslíte. Pak se jich zeptejte, jestli
znají opravdová kouzelná slovíčka,
jež fungují v našem světě, taková, která dokážou dobrým způsobem
ovlivnit to, co chceme.
Naučte je, že mezi tato slova patří "prosím", "děkuji", "promiň",
"nic se nestalo" apod.
Řekněte jim, že tato kouzelná slovíčka přivolají úsměvy lidí,
kteří pak udělají to, co po nich
chceme.
Několikrát jim to vysvětlete a pak jim při nesprávném chování
připomeňte: "Vzpomeň si na
kouzelné slovíčko."
Hra na ošklivou rybu
Postavte dítě na židli, stůl nebo gauč a řekněte mu, ať si
představí, že je na lodi, kolem které
plave jedna ošklivá a zlá ryba - to budete vy. Budete kolem
"plavat ve vodě" a výhružně po něm
chňapat, vrčet a říkat: "Jsem zlá, ošklivá ryba a nikoho nemám
ráda!"
Povzbuďte své děti, aby řekly něco jako: "Ty vůbec nejsi zlá a
ošklivá. Máš docela milý
pohled. A i jinak vypadáš docela hezky."
Pak se proměňte - usmějte se na ně a příjemným hlasem řekněte:
"Oprav du? No máš
možná pravdu. Je mi líto, že jsem se k tobě chovala tak ošklivě."
Ať znovu řeknou, že jste opravdu ošklivá, zlá ryba, a opět se
proměňte a začněte na ně
útočit. A když se k vám zase budou chovat hezky, buďte opět milí.
Vysvětlete jim pak, že s lidmi je to podobné jako s "ošklivými
rybami". Když se k nim děti
chovají mile, začnou se i ryby chovat mile k nim. Když se chovají
ošklivě, oplatí jim to.
Citáty
Jestli můžete, půjčte si videokazetu s kresleným dětským filmem
Bambi z dílny Walta Disneye.
Podívejte se na něj spolu a všimněte si, jak jedna z postaviček
říká: "Jestli nemůžeš něco říct
pěkně, radši nic neříkej."
Naučte své děti tuto větu nazpaměť. Vysvětlete jim, že ošklivá a
nelaskavá slova opravdu
nemusejí spatřit světlo světa - lépe je mlčet. Kdykoli se vaše
děti začnou chovat a mluvit
nehezky, můžete jim tento citát připomenout.
Opravdový hrdina
Následující příběh napoví malým dětem, že vlídnost a srdečnost
jsou často silnější než tvrdost a
drsnost:
SSS
Kdysi dávno žili v jedné zemi dva přátelé. Jako děti si spolu
hodně hráli, ale když vyrůstali, začali se
od sebe velmi lišit. Jeden z nich rád trénoval a cvičil svou sílu
a vyrostl z něho velmi urostlý a silný
muž. Stal se tím nejsilnějším člověkem v zemi. Všichni mu říkali
Svalovec. Ten druhý se velmi rád
přátelil s lidmi a byl velmi vlídný a zdvořilý. Proto mu říkali
Přítel.
Jednoho dne přistála v této zemi vesmírná loď s posádkou
mimozemšťanů, kteří se ptali, kdo
této zemi vládne. Lidé je zavedli ke Svalovci. Když je Svalovec
uviděl, myslel si, že to jsou
nepřátelé, a začal s nimi bojovat, aby je přemohl a svázal. Ale
byli silnější než on, a tak nakonec
svázali oni jeho. Pak řekli ostatním: "Ale tohle není váš oprav
dový vůdce. Vezměte nás k tomu
skutečnému."
Tentokrát je lidé zavedli k Příteli. Ten je vlídně přivítal a
zeptal se jich, co pro ně může udělat.
Mimozemšťané mu poděkovali a řekli mu, že byli vysláni jako
"přátelská síla" z vesmíru, aby
oznámili všem nebezpečným a válkychtivým stvořením, že když se
budou chovat ošklivě, vesmírný
soud je pošle do vězení. Pokud však potkají přátelské bytosti,
mají je pozdravit a radovat se s nimi.
Prohlásili, že byli opravdu potěšeni, že této zemi vládne vlídný
Přítel, a všichni dohromady pak
uspořádali velikou slavnost.
SSS
Pomozte dětem dělat dobré skutky
Vyberte společně s dětmi někoho, komu mohou dát malý dárek, nebo
mu udělat něco pěkného.
To je naučí radosti z dávání. Může jít o člena rodiny, příbuzného
nebo staršího souseda či
sousedku. Vezměte jim kytku nebo pro ně spolu upečte nějaké
cukroví. Společná radost z
obdarovávání je jedním z nejkrásnějších životních zážitků, které
můžete se svými dětmi zažít, a i
ony si to budou dlouho pamatovat.
Vlídné, nebo nevlídné?
Jeden ze způsobů, jak děti naučíte rozeznávat, co je vlídné
chování a co ne, je zahrát si s nimi
následující hru. Budete jim vyprávět krátké příběhy a ony mají po
jejich skončení říct, jestli
chování hrdinů bylo vlídné, nebo nevlídné, a proč.
?
Tomáše pozvali k Jirkovi, aby si spolu zahráli, ale po
půlhodině Tomáš prohlásil: "Už mě to
nebaví si s tebou hrát. Jdu za Michalem."
?
Jana si hraje s Irenou a najednou uprostřed hry řekne: "Ty máš
opravdu krásné rudé
vlasy!"
?
Atd. - vymyslete si vlastní příběhy.
Metody pro školáky
Odměna za odvážné "prolamování ledů"
Povzbuzujte děti, aby navazovaly kontakt s druhými a získávaly
nové přátele. Každou neděli
tohoto měsíce pak věnujte pozornost tomu, jak se jim dařilo
seznámit se s někým neznámým,
představit se, navázat konverzaci, nebo se dokonce s někým
spřátelit. Ať vám povědí, jak se jim
to dařilo, pochvalte je a povzbuďte. Určete, kdo z nich získá
putovní odměnu úspěšného
"prolamovače ledů".
Jak se chová džentlmen?
Zejména chlapci by si měli osvojit zdvořilé chování. Zeptejte se
jich, proč řečníci začínají svou
řeč "milé dámy, vážení pánové". Jaké to je chovat se zdvořile a
vlídně? O kom se říká, že je
džentlmen, a co to slovo vlastně znamená? Upozorněte je, že
gentle je anglicky jemný, vlídný.
Očekává se od mužů vlídné chování? Je to mužné být vlídný a
zdvořilý? Ukažte jim na
příkladech, že všichni moudří lidé byli vlídní a zdvořilí,
protože si přáli druhým spíše pomoct než
ublížit.
Vyprávějte jim příběhy o tom, jak jemnost jde často ruku v ruce
se sílou (například biblický
příběh o Samsonovi).
Lov pohledů
Když jdete někam s jedním nebo více dětmi - zejména na místo, kde
bude hodně lidí, jako
obchodní dům, veřejné dopravní prostředky apod. - soutěžte, kdo
z vás "uloví nejvíc pohledů"
druhých lidí. Počítejte, kolikrát se vám podaří někomu podívat do
očí, přimět ho, aby na vás také
pohlédl, a pak se na něho usmějte. Pokud se na vás ten člověk
také usměje, započítejte si za
něho dva body, pokud se jenom podívá a pak odvrátí zrak,
započítejte jen jeden. Kdo z vás uloví
nejvíc pohledů?
SSS
Byl jsem ve velkém obchodním domě se třemi svými dětmi (věkem
osm, jedenáct, dvanáct let) a
hráli jsme tuto hru. Všichni jsme se urputně snažili vyhrát a
každé dítě získalo více než sto bodů.
Když jsme se pak vraceli domů, Karolína poznamenala: "Je to
zvláštní, kolik lidí rychle odvrátí oči
a ani se na tebe nepodívá, když se spolu potkáte pohledem."
Jonáš dodal: "Ano, a nejsou tak veselí, jako ti, kdo se na tebe
usmějou zpátky. Já myslím, že ti,
kdo se usmívají, jsou mnohem šťastnější."
Richard
SSS
Kdo získá nejvíc nových přátel?
Vyvěste na nějaké rodinné nástěnce veliký čistý papír, do jehož
záhlaví napíšete jména všech
členů rodiny, a papír rozdělte svislými čarami tak, aby každé
jméno bylo v záhlaví jednoho
sloupce. Soutěžte spolu o to, kdo se dokáže v průběhu měsíce
seznámit s co největším počtem
lidí, a zapisujte jejich jména na papír. Základní požadavek
k tomu, abyste to směli udělat, je
znát jméno toho člověka a vědět o něm aspoň jednu důležitou věc.
Můžete se k této soutěži také připojit a oprášit svou schopnost
seznamovat se s lidmi a
popovídat si s nimi.
Řetězová reakce přátelství
Přátelství a vlídnost se šíří "řetězovou reakcí". Pokud někdy
vaše děti dostaly řetězový dopis,
ukažte jim, jak díky jednomu dopisu vzniká mnoho dalších. Můžete
si také předvést "řetězovou
reakci" s kostkami domina, které postavíte za sebe, a když
strčíte do jedné kostičky, všechny
ostatní se také svalí. Vysvětlete dětem, že s vlídností a
přátelstvím je to podobné. Je velice
pravděpodobné, že když jste na někoho laskaví, bude pak tento
člověk laskavý na několik
dalších lidí. A ti budou dobrou náladu šířit zase dál.
Poradit si s nepřátelstvím a surovostí druhých
Ačkoli posmívání, nepřátelské chování a skutečná surovost se
objevují u dětí každého věku,
zjistili jsme, že mezi školáky je nejrozšířenější. S nepřátelským
chováním si vaše děti dokážou
lépe poradit, pokud je naučíte dvě věci.
Za prvé - děti, které jsou opravdu surové, se tak téměř ve všech
případech chovají proto, že
se vnitřně cítí méněcenné a nejisté. Platí, že se s podobným
chováním samy setkávají doma u
vlastních rodičů. Surovost je opravdu jejich problémem. Vzhledem
k tomu, že ji samy zažily, ji
pak předávají dál.
Za druhé - se surovým chováním je třeba něco dělat. Pokud dítě
dokáže svým rodičům
povědět, že mu spolužák nebo spolužáci ubližují, je to první krok
k řešení. Už samo mluvení
pomáhá. A někdy také pomůže, dokáže-li dítě otevřeně říct svému
trapiči, jak se cítí, když mu
ubližuje. Pokud se ukáže, že si děti nejsou schopné tento problém
vyřešit samy tak, aby trýznění
ustalo, můžete spolu zajít za rodičem trýznitele. I když se
budete možná cítit rozpačitě (vaše dítě
určitě!), toto setkání obvykle bývá velmi účinné.
SSS
Když bylo Jonášovi deset, zažíval velmi nepříjemné období, kdy se
mu několik kluků ve třídě
nemilosrdně vysmívalo a ubližovali mu. Hodně z jejich posměšků
mířilo na to, že Jonáš nemiluje
sportování. V jeho trápení vynikala zejména jistá dvojčata. Jonáš
každý den přišel domů s pláčem a
říkal, že už tam druhý den nechce jít.
Snažili jsme se s ním vymyslet, co může druhým říct, pak jsme mu
navrhovali, aby si jich
nevšímal, ale nic z toho nepomáhalo. Bylo to stále horší. Konečně
jsem se rozhodl, že je na čase
zajít za otcem dvojčat a promluvit si s ním o jejich jednání.
Jonášovi se můj nápad vůbec nelíbil.
Prosil mě, ať na to zapomenu, a když jsem mu řekl, že se právě
chystám jít za otcem jeho trapičů,
a poprosil ho, ať jde se mnou, dočista zpanikařil.
"Ne, tati, prosím tě, ne! Už o tom doma nebudu mluvit, vyřídím si
to s nimi sám, prosím."
Ale pak se mi ho podařilo přesvědčit, aby šel se mnou. Zajeli
jsme spolu na adresu, kterou jsem
získal od jeho třídního, a jak už to tak bývá, tato návštěva mi
mnohé vysvětlila. Otec dvojčat se
právě chystal jít si zatrénovat do svého sportovního klubu
karate. Byl to drsný, bojovně vyhlížející
muž a jeho hoši se snažili chovat jako on. Ale dokázal pochopit,
na co si stěžuji. Přiměl své syny,
aby se Jonášovi omluvili, a pak jsme je tři nechali chvíli
o samotě.
Když jsme se vrátili domů, pochválil jsem před všemi ostatními
členy rodiny Jonáše za odvahu,
kterou projevil, když dokázal jít se mnou, a mluvili jsme spolu
o tom, proč se jeho spolužáci chovají
tak, jak se chovají.
Richard
SSS
I když se nám to opravdu nechce přiznat, setkali jsme se také s
tím, že to bylo naše dítě, které
ubližovalo jinému dítěti. Když se vám něco podobného stane, je
dobré si uvědomit, že k tomu
došlo ne proto, že byste své dítě vychovávali tak, aby se chovalo
k druhým zle a ubližovalo jim,
ale spíše proto, že jste ho nenaučili chovat se dostatečně mile a
vnímat pocity druhých. Když
jsme se zamýšleli sami nad sebou, přišli jsme na to, že jsme mu
možná dostatečně nezdůraznili,
že pocity druhých mohou být opravdu křehké a že každý z nás má
svá zranitelná místa. Je třeba
děti naučit, aby nezraňovaly druhé a uvědomily si, že klíčem ke
spokojenosti každého člověka je
to, jak se cítí. Je dobré vědět, že nikdy není pozdě tohle začít
své děti učit.
SSS
Jednoho dne jsem přišla na to, že se náš jedenáctiletý syn
nechová moc hezky ke svému
kamarádovi, který v našem domě trávil hodně času, protože oba
jeho rodiče pracovali a nebyli
doma až do pozdních večerních hodin.
"Už si nechci s Jakubem tolik hrát! Když mě s ním lidi pořád
vidí, musejí si myslet, že nejsem
mezi ostatními dětmi moc oblíbený, když musím být jenom s ním,"
vyhlásil přesvědčeně, když jsem
se ho na to zeptala.
Dlouho jsme spolu diskutovali o přátelství a vlídnosti. Když náš
rozhovor skončil, byli jsme oba o
něco moudřejší - a možná i trochu zralejší.
Linda
SSS
Všímat si "vyděděnců"
Ačkoli to někdy vyžaduje o něco větší zralost, než můžeme u
školáků čekat, je důležité, abychom
je upozorňovali na děti, které se z nějakých důvodů nedokážou
zapojit mezi své vrstevníky, nebo
jsou jimi dokonce pronásledovány. Vybídněte je, aby se pokusili s
těmito dětmi navázat kontakt
a pomohli jim zapojit se mezi ostatní.
Jednou večer jsme se bavili s našimi dětmi o jejich vrstevnících,
kteří stojí mimo obvyklé
dětské vztahy. Každý si snadno na jednoho nebo i více vzpomněl.
Požádali jsme je, aby se s nimi
pokusily dát do řeči, a že si druhý den při večeři popovídáme
o tom, jak se jim to podařilo. Jejich
vyprávění druhý den nás pak skutečně zahřálo u srdce. Nejlepší na
tom je, že některé z jejich
příběhů měly další pokračování a že se tito "vyděděnci" stali
jejich opravdovými kamarády.
Metody pro dospívající
Uspořádejte večírek
Uspořádejte nějakou večerní společenskou událost, na kterou
pozvete i své děti. I když to pro
vás bude znamenat určitou zátěž - každý domácí večírek je zdrojem
nejrůznějších problémů - je
to velmi dobrý způsob, jak vaše děti přirozeně uvést do
společnosti dospělých a pomoct jim, aby
si v praxi ověřily své zdvořilé chování a schopnost konverzace.
Můžete na to děti připravit a
udělat "kostýmovou zkoušku", zopakovat si zásady slušného chování
u stolu, představování se a
představování druhých, navazování očního kontaktu při konverzaci,
poraďte jim, na co se
mohou druhých lidí ptát apod. Po večírku si pak s nimi o tom
promluvte, abyste zjistili, jak se
cítily, co se jim podle jejich názoru podařilo a co nikoliv.
Zapamatujte si jména druhých
Děti by si měly zapamatovat jména lidí, s kterými se setkají.
Promluvte si spolu o významu jmen
a o důležitosti, jakou lidé svému jménu přikládají. (Je to pro ně
často nejdůležitější slovo na
světě!) Vysvětlete dětem, že zapamatovat si jména druhých je
podstatné při získávání nových
přátel.
Naučte je techniky, které se nám osobně velmi osvědčily. Použijte
jméno, kterým se nám
někdo představil, několikrát za sebou v následující konverzaci,
protože si ho tak dostatečně
upevníte v paměti. Řekněte například: "To jsem opravdu ráda, že
jsem se s tebou setkala, Jano.
Kde bydlíš, Jano? Jano, nemáš bratra, který pracuje u
Millerových?"
Můžete si také zapsat jméno člověka, který se vám představil, co
nejdřív to bude po setkání
možné (do adresáře, diáře, poznámkového sešitu, nebo v okamžiku
nouze i na kousek papíru).
Večer si pak projděte své poznámky, přečtěte si zapsané jméno a
připomeňte si k němu tvář.
Tím si daleko lépe jméno zapamatujete.
Usmívej se, ptej se, poslouchej
Děti si zapamatují "tři klíče k přátelství". Zeptejte se jich,
jestli si vzpomínají, co jste je učili, když
byly malé a měly samy přecházet ulici. ("Zastav se a podívej se.
Poslouchej.") Řekněte jim, že
znáte jiná tři slova, která jim zaručí, že budou považované za
dobré kamarády a ostatní si jich
budou vážit. Tato tři slova jsou: "Usmívej se, ptej se,
poslouchej".
Pobavte se s nimi o každém z nich. Mluvte o tom, jak úsměv dokáže
prozářit každodenní život
těch, kdo dovedou rozdávat a přijímat úsměvy. Jak je důležité dát
druhému najevo, že o něho
máme zájem, a ptát se ho, místo abychom začali sami něco horlivě
vyprávět. A jak nám pozorné
naslouchání pomáhá poznat druhé a dozvědět se o nich důležité
věci.
Udělejte si z hesla "Usmívej se, ptej se, poslouchej" citát
tohoto měsíce a používejte ho při
každé vhodné příležitosti.
Poučení z historie
Krátká diskuze, kterou vám v tomto cvičení nabízíme, pomůže vašim
dospívajícím ocenit význam
pravidel slušného chování, jimiž mají jinak v pubertě tendenci
pohrdat jako něčím směšně
zastaralým. Při vhodné příležitosti se jich zeptejte: "Proč
děláme věci tak, jak je děláme?" (Proč
děláme letadla nebo auta? Proč máme dopravní předpisy a omezení
rychlosti? Proč vaříme podle
kuchařek? atd.) Veďte konverzaci tak, aby se ukázalo, že všechny
tyto otázky mohou mít jednu
společnou odpověď - "protože to funguje".
Jakmile se vám podaří upoutat pozornost dětí k tomu, jak je
výhodné po uží vat to, co se
osvědčilo, položte jim klíčovou otázku: "Proč máme pravidla
slušného chování?"
Snažte se, aby děti opravdu pochopily, že i na tuto otázku platí
stejná odpověď: "Protože je
to účinné a osvědčené, protože to funguje." Lidé postupně přišli
na to, jaké chování je
nejúčinnější a nejvhodnější, pokud chceme prospět sobě i druhým.
Naučte je, že dospělost začíná tam, kde "dokážou vyhlédnout
z okna, místo aby se
v něm zhlížely jako v zrcadle".
Připomeňte jim příměr s oknem z minulé kapitoly. Lépe pochopí
problém sobectví a také to,
že jeho řešení se jmenuje empatie.
SSS
Když jsem chodila na střední školu, velice jsem obdivovala jednu
spolužačku. Byla o rok starší než
já, což ji v mých očích dělalo příliš starou na to, abychom mohly
být blízké přítelkyně. Ale
pozorovala jsem, jak se chová, a velmi jsem se ji snažila
napodobovat. Všimla jsem si, že místo
starostí o to, jestli ji budou mít ostatní rádi, co si o ní budou
myslet a jestli se bude líbit klukům (což
jsou starosti běžné u dívek tohoto věku), se prostě chovala ke
každému vlídně. Všimla jsem si, že
se tak chová i k mentálně postižené dívce, která s námi chodila
do školy a jíž se všichni ostatní
pošklebovali nebo si jí nevšímali. Kdykoli jsem s ní mluvila,
chovala se ke mně velice laskavě, a
ptala se mě na věci, jež byly pro mě důležité. Nikdy se mi
nepodařilo přimět ji k tomu, aby o sobě
hovořila delší dobu. Připadalo mi, že se skutečně upřímně zajímá
o druhé a stará se, aby měl každý
příležitost zapojit se do rozhovoru, dokonce i taková malá a
hloupá spolužačka z nižší třídy, kterou
jsem byla. I když nebyla nejkrásnější nebo nejlépe oblékanou
dívkou ve škole, každý ji měl rád. S
velikou převahou vyhrála volby do studentské samosprávy i soutěž
o nejoblíbenější studentku,
ačkoli v průběhu "volební kampaně" spíš chválila kvality svých
soupeřek než své vlastní.
Vyprávěla jsem o ní svým dětem hodně často - tolikrát, že musely
mít pocit, že ji samy také
opravdu znají. Smyslem mého vyprávění bylo naučit je, že se
v životě cítíme daleko jistější a
spokojenější, když se dokážeme podívat přes "okno našeho života"
a vidět druhé a jejich přání, sny
a představy, než když zůstaneme zavření "mezi odrazy zrcadel, ve
kterých vidíme jen sami sebe".
Linda
SSS
Chcete-li přátele, musíte být sami přáteli
Ať jsou vaše děti opravdu všímavé k potřebám a přáním svých
kamarádů. Pokud si dovedou
představit, že i druzí cítí podobně jako ony samy, nebude to pro
ně příliš těžké. Když si vybaví,
co asi cítí jejich kamarádi v situacích, v nichž se nacházejí,
napadne je, čím by je mohly potěšit
nebo jim pomoct. Pak se daleko snáze dokážou podělit s kamarádem
o zmrzlinu, přinést
kamarádce kytku nebo malý dárek k narozeninám. Malé radosti často
vytvoří zážitky, na které
nezapomínáme.
Od každého se mohou něco naučit
Snažte se, aby děti pochopily, že i od nejpodivnějších lidí,
které potkávají, se mohou něco
zajímavého naučit. Dospívající puberťáci si často myslí, že se
mohou kamarádit pouze s lidmi,
kteří mají podobné názory a chovají se stejně jako oni.
Upozorněte je na to, jak velké množství
zajímavých lidí přitom minou!
SSS
Jednou se naše dcera Kristýna dala do řeči s novou spolužačkou,
které se všichni ostatní vyhýbali.
Byla to "pankáčka", nosila černé oblečení a divoký oranžovozelený
účes. Kristýna zjistila, že si s ní
dokáže docela dobře popovídat, a jejich vztah se postupně
prohluboval. Asi po týdnu řekly Kristýně
kamarádky: "Prosím tě, proč se s ní vůbec bavíš? Co na ní vidíš?
Tebe má každý rád, a když se s ní
budeš kamarádit, ještě si o tobě budou myslet, že jsi taky
divná."
Kristýna jim ale řekla, co se od té zvláštní dívky dozvěděla.
Když jí bylo jedenáct, viděla na
vlastní oči, jak její strýc zastřelil jejího tátu. Její máma je
alkoholička, a když pankáčka přijde domů,
nikdy neví, co ji tam bude čekat.
Kristýna pochopila, že výstřední oblékání a účes její nové známé
jsou zoufalým voláním o
pozornost. Když to svým kamarádkám vysvětlila, stoupla v jejich
očích a ony se ke své zvláštní
spolužačce také začaly chovat tolerantněji.
Linda
SSS
DVANÁCTÝ MĚSÍC
Spravedlnost a odpuštění
Dodržování pravidel a zákonů, čestný přístup ke hře i práci.
Porozumění přirozeným
následkům chování - zákon sklizně: Každý sklidí, co zasel.
Lítost a odpuštění.
Tíže, marnost a hořkost pěstované zášti a plánované odplaty.
SSS
Spravedlnost a odpuštění - tato dvě slova vypadají hodně
abstraktně, mnohovýznamově a
nesrozumitelně. Mají i určitý náboženský přídech. Napadne vás, že
děti jim nebudou rozumět.
Jsou pro ně vůbec důležitá?
Dokážeme-li pochopit jejich nejjednodušší význam, zjistíme, že se
jedná o základní hodnoty,
platné pro všechny lidské vztahy - hodnoty, na kterých závisí
všechno ostatní.
SSS
Když jsme jednou cestovali po Americe, abychom podpořili prodej
jedné z našich knih o rodičovství,
vystupovali jsme také v živém vysílání místní kabelové televize.
Ačkoli jsme už zažili hodně takových
televizních vystoupení, toto se něčím lišilo - byli na něm úplně
jiní diváci, než na jaké jsme byli
zvyklí.
Moderátorka se nás zeptala, čím si myslíme, že by měla rodinná
výchova začít, co pokládáme za
nejdůležitější.
Odpověděli jsme, že podle našich zkušeností je nejdůležitější
stanovit "rodinné zákony" - najít
několik jednoduchých pravidel, která platí pro všechny členy
rodiny. Je dobré, když se to podaří,
dokud jsou děti ještě malé, takže je dokážou přijmout jako
přirozenou součást světa, do kterého
vyrůstají. Zaručuje jim to pak jistotu - znají své hranice, vědí,
co mohou očekávat a co se od nich
očekává, a mají smysl pro spravedlnost a férový přístup.
K našemu překvapení s námi diváci ve studiu nesouhlasili. Jedna
matka se přihlásila a řekla, že
by si nikdy nedovolila potrestat svého syna - jednak proto, že je
to proti jejímu přesvědčení, jednak
proto, že už je nyní tak velký, že kdyby ho udeřila,
pravděpodobně by jí to vrátil. Hodina, kterou
jsme strávili s těmito lidmi, byla velmi zajímavá. Mnoho z nich
vychovávalo své děti a bylo samo
vychováno bez jakýchkoli pravidel, spravedlnosti a odpuštění.
Linda
SSS
Jasné dodržování rozumných pravidel nám zaručuje určitý řád a
spravedlnost v našem domově.
Na počátku všeho jsou jasné "rodinné zákony" a jejich důsledné
dodržování, doplněné
odpouštěním.
SSS
Asi dvě nejdůležitější věci o spravedlnosti a odpouštění jsme se
naučili od naší nejstarší dcery Eleny.
S první přišla, když jí bylo sedm let. Snažili jsme se tehdy
vymyslet základní pravidla fungování naší
rodiny a na rodinné poradě, které se účastnily i naše dcery (sed
mi letá a pětiletá), jsme se pokusili
dát dohromady návrh našich "rodinných zákonů". Napsali jsme si
nápady všech účastníků porady a
vytvořili z nich seznam s dvaceti čtyřmi "zákony", které
zahrnovaly příkazy od: "Nikoho nebij!" k:
"Nestrkej prsty do zásuvky od elektřiny!"
Jednou však naše nejstarší dcera přišla ze školy s určitým
návrhem.
"Myslím, že máme těch zákonů moc. Nedokážu si zapamatovat ani
polovinu z nich. Učili jsme se
dnes o Mojžíšovi - tomu dal Bůh jenom deset zákonů. Musíme ty
naše nějak zjednodušit."
A tak jsme to udělali. Přepracovali jsme seznam na pět zákonů,
které jsme vyjádřili jedním
slovem, takže je každé dítě mohlo pochopit a zapamatovat si je, a
vymysleli jsme tresty za jejich
nedodržování. Cítili jsme, že se nám tak podařilo v naší rodině
začít prosazovat hodnoty
spravedlnosti.
Asi o tři roky později nás ta samá dcera, nyní desetiletá,
upozornila, že ruku v ruce se
spravedlností by měl u nás fungovat ještě jeden důležitý princip.
Viděla, jak se jeden z jejích
mladších bratrů rozhněval na mladší sestru a porazil ji na zem.
Už jsme se chystali zakročit a poslat
ho za porušení našich pravidel do jeho pokoje, ale Elena si
všimla, jak se bratr tváří. Na výrazu jeho
tváře bylo znát, že je mu líto, že se neudržel a ublížil své
sestře.
"Víš, tati," řekla Elena, "myslím si, že když je někomu opravdu
líto, co udělal, a chce se omluvit a
slíbit, že už to neudělá, neměl by se už trestat. V takovém
případě mu to můžete odpustit."
Richard
SSS
Elena měla samozřejmě pravdu. Odpouštíme i proto, že se vyhneme
zbytečnému trestu. Dítě se
obvykle mnohem víc naučí z odpuštění než z potrestání. Našich pět
rodinných zákonů jsme tedy
rozšířili o odpuštění. Tak jsme začali své děti i sebe učit dvě
z nejtěžších (a možná i
nejdůležitějších) lidských schopností - litovat a odpouštět.
Obě významným způsobem přispívají k naší spokojenosti a štěstí.
Děti, které se naučí
dodržovat určitá základní pravidla, se chovají k druhým čestně a
současně litují, když něco
pokazí, a odpouštějí těm, kdo jim ublížili. Mají velkou šanci žít
bez hořkosti, nenávisti a pocitů
viny.
OBECNÉ ZÁSADY
Stanovte jednoduché "rodinné zákony". Malé děti poznají hranice
toho, co si mohou dovolit, a
pochopí, co od nich očekáváte. Nejlepší je postupovat
"dvoukolově". V prvním kole si s dětmi
nejprve popovídáte o důležitosti pravidel a zákonů vůbec. Mluvte
o zákonech, které nedovolují
krást, nebo zabíjet druhé lidi. Zmiňte se o dopravních
pravidlech, kterými se řídí řidiči, a proto je
provoz na silnicích bezpečnější atd. Stejně tak jsou důležitá
pravidla ve vaší rodině, aby se v ní
každý cítil co nejlépe a věděl, co se od něho očekává.
Zeptejte se jich, co si myslí, že by bylo pro vaši rodinu
užitečné. Zapisujte jejich nápady.
Jakmile se dohodnete na společném přístupu k rodinným pravidlům,
napište je čitelně na
papír a svolejte druhé kolo rodinné rady, abyste je dětem
vysvětlili, případně provedli jejich
určité úpravy.
Navrhujeme vám pět jednoduchých zásad, vyjádřených jedním slovem,
takže je každé dítě
snadno pochopí a zapamatuje si je.
V našem případě jsme se dohodli na následujících "zákonech":
?
MÍR (Žádné bití druhých, boje a bitky, žádné křičení, kňourání
apod.)
?
MAGNETY (Každé dítě dostane nástěnku s magnety pěti různých
barev: jedna barva je
určená pro jejich domácí práce, druhá pro úkoly do školy, třetí
pro cvičení - pokud dítě
hraje na nějaký hudební nástroj, čtvrtá pro jejich večerní
povinnosti /čištění zubů, úklid,
příprava věcí do školy, včasné uložení do postele/. Pátá barva
pro speciální úkoly. Každý
den by mělo dítě mít na tabuli magnety prvních čtyř barev.)
?
SOUHLAS (Požádat o dovolení. Neodejít sám pryč, nezvat nikoho
cizího bez svolení atd.)
?
POŘÁDEK (Ve svém pokoji, ve školních věcech, uklízení po jídle
atd.)
?
POSLOUCHAT RODIČE (Udělat to, co říkají.)
Popovídejte si o tom, že každý stanovený zákon může přinést do
rodiny klid a pohodu. (V
případě, že s některým zákonem děti nesouhlasí, projděte si s
nimi důsledky opačného jednání co se stane, když se tak chovat nebudou. Komu tím ublíží.)
Stanovte odměny a tresty spojené s dodržováním nebo porušováním
každého zákona. Děti
se tak naučí, jaké následky (ať pozitivní, nebo negativní) má
jejich chování, a získají cit pro
přirozenou spravedlnost.
Stanovte takové kapesné, které jim při "výplatním dnu" dáte,
abyste mohli přidat i určitou
prémii za dodržování stanovených pravidel. Přizpůsobte jejich
odměnu věku a potřebám.
Hlavním trestem při porušení rodinných zákonů by měla být absence
odměny. Při vyplácení
kapesného pochvalte děti, které si tento týden vedly dobře, a
pomiňte ty, kterým se to
nepodařilo (je to lepší než je kárat nebo jim to vyčítat).
Některá pravidla však pochopitelně při porušení vyžadují zvláštní
tresty. Uvádíme několik
příkladů, které se nám osvědčily:
?
MÍR: Jak jsme již uvedli, máme "trestnou lavici", na které ti,
kdo se pohádali nebo poprali,
musejí sedět, dokud sami neřeknou, co udělali špatně.
?
SOUHLAS: Pokud dítě udělá něco bez dovolení, můžete mu při
příští žádosti říct "ne", aby
si to lépe pamatovalo.
?
POŘÁDEK: Ostatní členové rodiny posbírají rozházené věci a dají
je na postel nepořádníka.
Dítě si je musí uklidit, než jde spát.
?
POSLOUCHAT RODIČE: Používejte slovo prosím. Když chcete dítě
o něco požádat, řekněte
mu: "Prosím tě, udělej" A očekávejte, že vám odpoví: "Ano, mami,
ano, tati." Když
nechce poslouchat nebo zapomene odpovědět, navrhněte mu: "Pojď to
zkusit ještě
jednou." A znovu se ho zeptejte a položte důraz na slovíčko
prosím. Pokud stále nechce
poslechnout, pošlete ho do jeho pokoje.
Dejte dětem příležitost dosáhnout odpuštění. Pochopí tím, jak je
důležitá lítost a síla odpuštění.
Učte je už odmalička, že pokud něčeho opravdu litují, dokážou
říct, že je jim líto, co provedly,
požádají o odpuštění a slíbí, že už to nikdy neudělají.
Snažte se raději odpouštět než trestat - kdykoli to bude možné.
Nenechávejte děti sedět na
trestné lavici, pokud řeknou, že litují toho, co udělaly, a
rychle napraví své chování.
Jděte jim příkladem. Ukažte, že i pro vás jsou spravedlnost a
odpouštění důležité hodnoty. I
vy, když uděláte chybu, toho dokážete litovat a žádat
o odpuštění. Vybuchnete-li, podrážděně
zareagujete, uděláte chybu nebo porušíte některé ze stanovených
pravidel, omluvte se tomu,
komu jste ublížili, a požádejte ho o odpuštění.
Snažte se, aby ve vás vaše děti neviděly dokonalé bytosti, ale
lidi, kteří žijí, jak nejlépe umějí.
Buďte spravedliví a důslední, ale současně mírní a láskyplní.
Učte děti vlastním příkladem.
Buďte co nejvíc důslední. Nenechte nevhodné chování svých dětí
bez povšimnutí. Ale vašim
cílem není "dokonalá spravedlnost".
Metoda pro předškoláky
Učit se dělit
Jedno z důležitých slov, které by se děti měly odmalička učit, je
půjč. Už dvouleté děti rozumějí
nejjednoduššímu půjčování hraček. Veďte je k tomu, aby se při
hraní s oblíbenými hračkami
střídaly, hlídejte, aby předaly hračku dalšímu dítěti.
Velice je pochvalte, kdykoli samy něco půjčí jinému dítěti. Jak
jsme uvedli, při střídání
pomáhá budík nebo jiná časomíra, která dětem odměří, jak dlouho
si mají s hračkou hrát.
Vysvětlete jim, že je spravedlivé, aby měly hračku stejnou dobu
jako druzí.
Hrát si společně
Starší předškoláci už jsou občas schopni si hrát spolu.
Podporujte je při tom. Poraďte jim, že
když si budou hrát s míčem společně, bude to daleko větší zábava,
než když zůstane každý sám.
I s panenkou si mohou hrát společně - například na rodinu.
Podělit se a hrát fér
Existují dva způsoby chování, které způsobí, že se všichni budou
cítit lépe: umět se podělit a
chovat se fér. Nebojte se to svým dětem často připomínat.
Kázeň
Poslušnost a spravedlnost ve vaší domácnosti hodně souvisí s tím,
nakolik jsou děti ukázněné.
Rodiče se musejí rozhodnout, jak má chování jejich dětí vypadat,
ale je dobré, pokud při tom
uplatní následující principy:
?
Děti by měly být víc ukázněné doma než na veřejnosti.
?
Děti mají tendenci opakovat chování, při kterém se jim dostává
nejvíce pozornosti. Je proto
důležité všímat si toho, co dělají dobře. Chvalte je a oceňujte,
dělají-li něco dobře,
ukázňujte je, když se chovají špatně.
?
Děti by měly dobře znát důvody, kterými se řídíte při stanovení
rodinných pravidel. Měly by
také chápat, že to, co po nich chcete, je dodržování těchto
zákonů a nejedná se o vaši
zlovůli.
?
Děti se v prostředí určitého řádu cítí daleko jistěji a
bezpečněji.
?
Trest by měl následovat pouze v okamžiku, kdy došlo k porušení
pravidel. Když se děti
špatně rozhodnou nebo udělají chybu v oblasti, na kterou se
rodinná pravidla nevztahují,
měly by být dostatečně vytrestány následky svého činu. (Pokud si
dítě zapomene vzít
bundu a nastydne, je už dost potrestáno nemocí a nepotřebuje
žádný další trest.)
Metody pro školáky
Zákon sklizně
Seznamte děti s příslovím: "Každý sklidí jen to, co sám zasel."
Svěřte jim do ošetřování několik
pokojových rostlin nebo určitou část zahrádky. Naučte je plít a
zalévat a vysvětlete jim, že když
se budou o svěřené rostliny starat, budou pěkně růst, ne-li,
zvadnou a mohou i uschnout.
Zpočátku dětem pomáhejte a připomínejte jim, že se mají o svěřené
rostliny starat, ale
postupně nech te péči na nich.
Objasněte jim, že něco podobného platí i pro vztahy mezi lidmi.
Jsme-li na ostatní laskaví, cítí
se dobře a mají nás rádi. Když se o své věci staráme, déle nám
vydrží. Pokud ne, ztratíme je
nebo se rozbijí. Nezajímáme-li se o druhé lidi, přestanou se
o nás také zajímat a zůstaneme
sami.
Medaile za správné chování
Jako každý měsíc i tentokrát můžete udělovat putovní ocenění za
čestné jednání a odpouštění.
Popovídejte si s dětmi o tom, co zažily minulý týden - ať si
vzpomenou na každý okamžik, kdy
se dokázaly s ostatními o něco podělit, kdy se zachovaly
spravedlivě, požádaly o odpuštění a
samy dokázaly někomu, kdo se jim omluvil, odpustit.
Slunce a mraky
Vystřihněte z barevného papíru žluté sluníčko a černý nebo šedivý
mrak. Připravte si také dvě
figurky dětí - jednu pojmenujte Honza a druhou Anička. Položte je
na stůl a vyprávějte dětem
následující minipříběhy. Jejich úkolem bude dát sluníčko nad
hlavu figurky, která se v dané
situaci bude cítit dobře, a mrak nad hlavu té, která se bude
cítit špatně.
?
Do Honzíka ve škole vrazil nechtěně spolužák tak, že si Honzík
polil výkres. Byl kvůli tomu
na svého spolužáka vzteklý a celý den vymýšlel, jak by mu to
oplatil. (Mrak)
?
Anička otevřela penál své sestry a vzala si potají nějaké její
pastelky. Pak jí to však bylo
líto, vrátila je a omluvila se. (Slunce)
?
Aničku udeřil do hlavy míč, který hodil nějaký kluk, jenž si
hrál na hřišti. Na chvilku ji to
bolelo a cítila se naštvaná, ale pak ji to přešlo a řekla
klukovi, že ví, že to neudělal
schválně. (Slunce)
?
Honzík shodil máminy boty z botníku a jejich pes je rozkousal.
Nikdo neví, že to Honza
udělal, a tak se rozhodl, že to nikomu neřekne. (Mrak)
?
Vymyslete si další situace.
Dvě různé rodiny
Namalujte na veliký balicí papír vedle sebe dva domy stejné
velikosti a po užijte je jako ilustraci
ke svému vyprávění.
"V tomhle domě bydlí Novákovi. Mají kluka Honzíka a holčičku
Lucku. Neplatí u nich žádná
rodinná pravidla. Nemusejí přijít v určitý čas na večeři, mohou
chodit spát, jak se jim zachce,
nemusejí si uklízet hračky ani poslouchat své rodiče a mohou se
dívat na televizi, kdykoli je
napadne."
Pak ukažte na druhý dům.
"A tady žijí Dvořákovi. Mají kluka Karla a holčičku Martinu.
Snaží se dodržovat několik
rodinných pravidel. Všichni musejí udržovat pořádek. Na televizi
se děti smějí dívat jenom do
osmi hodin večer. Musejí poslouchat rodiče a vědí, že když se jim
něco nepodaří, mohou
očekávat trest. Co se vám víc líbí?"
Počkejte, až se děti vypovídají, a pak pokračujte.
"To ale není všechno. Pojďme se podívat, co se v našich dvou
domech vlastně děje.
Podívejme se nejprve k Novákům. Jak vypadá Honzíkův a Lucčin
pokoj? Je to tam jako u
prasátek. Nic není na svém místě, všechno je na hromadách na
podlaze. A kde jsou Honza a
Lucka? Aha, Lucka se právě dívá na televizi. Nemá domácí úkoly na
zítra do školy, ale vůbec jí to
nevadí. Zítra bude litovat, až se jí učitel na ně zeptá. A Honza
si venku na dvorku hraje s
kamarády. Máma ho sice volala, že má jít k večeři, ale Honzovi je
to jedno. Až přijde, bude mít
jídlo vystydlé. A podívejte se, co to má na tváři? Škrábanec, jak
se odpoledne popral s Aničkou,
protože kvůli nepořádku, který udělala, nemohl najít věci na
zítra do školy. Anička má zase na
ruce a na zádech modřiny od toho, jak ji tam Honza uhodil. Nemají
žádná pravidla o hádkách mohou si dělat, co chtějí.
A teď se podívejme k Dvořákům.
Karel a Martina mají v pokojíčku hezky uklizeno, protože to patří
k pravidlům, která dodržují.
Když potřebují něco najít, vědí, kde to mají hledat. Celá rodina
teď sedí společně u večeře;
pokud to jde, večeří spolu. Karel i Martina si udělali domácí
úkoly už odpoledne, protože je
nesmějí nechávat na večer. Když se najedí, mohou si klidně hrát a
nemusejí se bát, co je čeká
zítra ve škole."
Rozšiřte tento příběh o konkrétní věci, které ve vaší rodině
fungují, nebo naopak nefungují.
Pak se znovu dětí zeptejte: "V které rodině by se vám líbilo víc?
Jsou rodinná pravidla dobrá,
nebo špatná? Když je dodržujeme, jsme spokojení a šťastní, nebo
se trápíme a jsme smutní?
Chcete žít jako u Nováků, nebo jako u Dvořáků? Mají dospělí také
dodržovat rodinná pravidla?
Jaká jiná pravidla ještě musíme dodržovat? Je to dobře, nebo
špatně?"
Výměna rolí
Když se nemůžete o něčem dohodnout a vaše děti vás odmítnou
poslechnout, na chviličku si
sedněte, nechte vzrušení opadnout a pak navrhněte, ať si s vámi
děti vymění role. Ony budou
maminkou nebo tatínkem a vy budete hrát dítě.
Buďte tvrdohlavé dítě. Hrajte svou roli, jak nejlépe umíte (možná
budete sami překvapeni,
jak se vám to podaří), a nechte své dítě, aby vás vychovávalo a
vysvětlilo vám, proč chce,
abyste ho poslechli.
Některé děti dokážou tuto hru sehrát hodně přesvědčivě, jiným to
tolik nejde, ale všechny se
naučí vidět situaci i z jiného stanoviska a bude to pro ně velmi
užitečné.
Co dokážou potravinové barvy
Jedna kapka potravinové barvy v poháru vody dokonale ilustruje,
jaký vliv na nás má pocit
křivdy, ublížení nebo touha po pomstě.
SSS
Když dvěma z našich synů bylo sedm a devět let, procházeli
vývojovým obdobím, ve kterém je
velice bavilo experimentovat s potravinovými barvami. A tak jsme
pili modré mléko, jedli fialové
knedlíky a zelenou bábovku. Bohužel přitom experimentovali s
barvením i jiných věcí než pouze
potravy.
Jejich vášeň pro hru s barvami vrcholila právě v době, kdy jsme
se v naší rodině zaměřili na
hodnoty spravedlnosti a odpuštění. Jeden z nich v sobě už několik
týdnů nosil pocit křivdy kvůli
čemusi, co mu před časem řekl jeden spolužák.
Vzal jsem malou láhev čisté vody a řekl jim, ať si představí, že
voda v ní představuje jejich
pocity, zejména radost ze života. Pak jsem do láhve kápl jedinou
kapku červené potravinářské
barvy. Bylo vidět, jak se zabarvení šíří, až v celé láhvi byla na
růžovo obarvená voda. Pak jsme se
bavili o tom, že pocit křivdy může způsobit naši špatnou náladu,
dokonale pokazit radost ze života.
Mluvili jsme o "otravě", kterou nám působí zlost a zášť. A pak
jsme se bavili, jaké to je zapomenout
a odpustit.
Richard
SSS
Metody pro dospívající
Letopisy z Narnie
Kupte nebo půjčte svým dětem sérii knížek od C. S. Lewise
nazvanou Letopisy z Narnie. Jsou to
přitažlivě vyprávěné dobrodružné fantastické příběhy, ve kterých
je mnoho velmi důležitých
myšlenek o spravedlnosti a odpuštění. Nejzajímavější je zejména
první díl - Lev, čarodějnice a
skříň. Tato knížka se obvykle líbí už dvanáctiletým dětem.
Olžin kámen
Povzbuzujte své dospívající děti, aby dělaly správné věci,
nedohlížely na druhé a nekritizovaly je.
Můžete jim vyprávět následující příběh:
SSS
Kdysi dávno v jedné zemi žily dvě ženy - Olga a Helena. Olga
spáchala velmi nepěkný čin. Nikdo ji
za něj nepotrestal, ale velice ji trápilo svědomí. Její kamarádka
Helena jí poradila, aby zašla za
moudrým poustevníkem, který žil na nedalekém kopci, pro radu.
Sama ji k němu doprovodila.
Když tam přišly, starý muž pozorně vyslechl Olžino přiznání a
řekl jí, aby došla ke studánce a
přinesla veliký a těžký kámen, který tam najde. Když byla pryč,
pohlédl moudrý poustevník na
Helenu a řekl jí: "Abys tu zbytečně nečekala, vezmi si, prosím
tě, tenhle starý pytel, nasbírej do něj
malé kamínky, které venku najdeš, a přines jej sem, až bude
plný."
Když se obě ženy vrátily - Olga s velikým, těžkým kamenem a
Helena s pytlem plným malých
kamínků - řekl jim moudrý stařec: "Teď vás naučím něco o lítosti
a pokání. Olgo, vrať, prosím tě,
ten kámen, odkud jsi jej přinesla, a ty, Heleno, vrať zpátky
všechny ty malé kamínky - ale pozor,
musíš je dát na stejné místo, odkud jsi je vzala."
SSS
Popovídejte si s dětmi o tomto příběhu. Zeptejte se jich, proč je
dobře, když jsou malé chyby
napraveny co nejrychleji.
Když jsme bydleli v Londýně, vzali jsme své děti na nádherný
muzikál Bídníci podle klasického
díla Victora Huga. Celý příběh je vlastně založený na konfliktu
mezi spravedlností a odpuštěním.
Jeana Valjeana, uprchlého vězně a trestance, zachrání a promění
odpuštění a soucit jednoho
kněze. Jeho bývalý žalářník Javert, který se stane policistou,
věří pouze na tvrdou a
neodpouštějící spravedlnost a snaží se Jeana Valjeana dostat
znovu do vězení.
Když jsme opouštěli divadlo, byli jsme uchváceni nádherným
příběhem a jeho zpracováním.
Naše dvanáctiletá dcera pak řekla něco, co si dodnes pamatujeme:
"Poprvé jsem si uvědomila,
jak strašné mohou být zákony a spravedlnost bez velkorysosti a
odpuštění."
Spravedlnost a odpuštění
Rozhovory na toto téma ukážou vašim dospívajícím, jak důležité
jsou obě hodnoty a jejich
vzájemný vztah. Když najdete chvilku, zeptejte se jich, co by po
nějaké své chybě raději zažili spravedlnost, nebo odpuštění? Trest za nesprávné činy stejně
přijde -dříve nebo později, to je
zákon sklizně. Můžete se s dětmi pobavit i o následujícím citátu
z Emersona:
SSS
"Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství
je nakonec vyzrazeno,
každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba
odčiněna ... příčina a
následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - také
nemohou být
odděleny."
SSS
Vysvětlete dětem, že je dobré přijmout spravedlnost a počítat s
ní, ale současně umět sám sobě
i druhým odpustit. Nemusíme se starat o to, aby druzí "zaplatili"
za své chyby. Není dobré v
sobě živit zášť, pocit ukřivdění a nenávist - to jsou břemena,
která nás tíží na cestě životem.
Pomstychtivost a touha po odplatě nám pokřivuje vidění světa a
kazí naše prožívání.
Příběh o smítku a břevnu
Připomeňte svým dětem, že nám nic nedává právo, abychom mohli
soudit druhé, a je proto lepší
naučit se druhým rozumět a odpustit jim. Vyprávějte jim starý
biblický příběh o smítku v oku
druhého. (Ve zkratce: Nemůžete odstranit zrnko prachu z oka
druhého, když máte ve vlastním
oku břevno.) Povězte jim také příběh o odpuštění hříchu situaci, kdy Ježíš řekl pomstychtivým
Izraelitům: "Hoď kamenem, kdo jsi bez viny." A také je můžete
naučit přísloví: "Ti, kdo žijí ve
skleněných domech, by neměli házet kameny."
Objasněte jim, že nikdo z nás není dokonalý, a proto bychom měli
chápat druhé a prominout jim
jejich nedokonalost.
Z anglického originálu
Teaching your children values
přeložil Ladislav Dvořák.
Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o. ,
Klapkova 2, 182 00 Praha 8,
jako svou 503. publikaci. Praha 2000
Návrh obálky Markéta Zindulková
Odpovědná redaktorka Veronika Kratochvílová
Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka
Sazba Vojtěch Sodoma
Výroba ERMAT, s. r. o., Praha
Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Vydání první
Z anglického originálu
Teaching your children values
přeložil Ladislav Dvořák.
Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o. ,
Klapkova 2, 182 00 Praha 8,
jako svou 503. publikaci. Praha 2000
Návrh obálky Markéta Zindulková
Odpovědná redaktorka Veronika Kratochvílová
Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka
Sazba Vojtěch Sodoma
Výroba ERMAT, s. r. o., Praha
Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Vydání první
Obsah
Předmluva
7
Úvod: Proč? Kdy? Kde? Kdo? Co? a Jak?
Hodnoty bytí
19
První měsíc: Poctivost 21
Druhý měsíc: Odvaha
31
Třetí měsíc: Mírumilovnost
44
Čtvrtý měsíc: Samostatnost a výkonnost
Pátý měsíc: Sebekázeň a střídmost
Šestý měsíc: Věrnost a zdrženlivost
Hodnoty dávání
8
54
65
77
91
Sedmý měsíc: Oddanost a spolehlivost
93
Osmý měsíc: Respekt a úcta
101
Devátý měsíc: Láska
110
Dvanáctý měsíc: Nesobeckost a citlivost 118
Jedenáctý měsíc: Vlídnost a srdečnost
131
dvanáctý měsíc: Spravedlnost a odpuštění
146