l Dívka s černou ofinou

filmové
07
čtvrtek 1. 8. 2013
39. Letní filmová škola Uherské Hradiště
26. 7. – 3. 8. 2013
Sekce Film a živá hudba patří na Filmovce bezesporu k nejatraktivnějším. Přední zástupci zdejší hudební scény pomáhají každé odpoledne od půl třetí ve Slováckém divadle intenzivněji prožívat klasická díla němého filmu. Letos padla volba na snímky rodáka z Roudnice nad Labem a významného
rakouského filmaře Georga Wilhelma Pabsta. Experimentující a formálně velmi zručný režisér se ve svých nejlepších
filmech éry před příchodem zvuku soustředil jako nikdo jiný
v té době na ženskou psychologii a smyslnost. Ve svých dvou
vrcholných snímcích Pandořina skříňka a Deník ztracené
udělal nesmrtelnou ikonu ze spontánní Louise Brooksové,
když dokázal naplno využít její instinktivní herectví.
Dívka
s černou ofinou
pokračování na straně 4
Pandořina skříňka
1
hlas LFŠ
Režisér Vojtěch Jasný do Hradiště nakonec
nepřijede. Zabránila mu v tom léčba nedávného pohmoždění obratlů. „Vojtěch Jasný je v současné chvíli v péči lékařů a ti mu naordinovali stoprocentní klid, což vylučuje jakékoliv
cestování,“ vysvětlila ředitelka LFŠ Radana
Korená. „Pana režiséra tato situace velice
mrzí, na návštěvu festivalu vyhlášeného svou
přátelskou atmosférou se těšil.“
hlas Hradiště
Zítra vyjdou poslední Filmové listy, a proto zítra
naposledy otiskneme výběr z vašich LFŠ vzkazů
a postřehů. Takže tweetujte (@lfskola), facebookujte (www.facebook.cz/letnifilmovaskola), případně mailujte ([email protected]).
@MarekSlovk
Novo Cinema si utahuje ze své nediváckosti.
Ve Fragmentech režisér vztyčí prostředníček,
v Neděle odpoledne postavy odchází z kina. #lfs
@zbynekvlasak
Zítra služební cesta do Hradišťa. A hned první
(čtvrteční) večer na @lfskola vybírám mezi
Kanem, Stalinem, Ikarií a Umakartem...
#těžkávolba
@frantienke
Film a živá hudba, ženy zarůstají jako ve Zlaté
éře Hollywoodu, po ránu vypáme jako zombie,
ale je Jasný... je to tu skvělé! #lfs @lfskola
hudební slovníček
Tak co jsi včera viděl/a pěkného?
Nesmíš se ptát, co bylo včera, bude zítra zas,
jen dnešek uchopit a pochopit, že nejkrásnější
jen je dnešní den.
Prosíme, obsazujte místa v sále směrem
od středu řad ke krajům. Děkujeme.
When I’m called off, I got a sawed off
Squeeze the trigger, and bodies are hauled off
You too, boy, if ya fuck with me
Mé vznášedlo je plné úhořů.
Babaléjo la Mumuland, babaléjo la Mumuland
V zítřejším vydání si prosvištíme pár rozlučkových frází.
stane se dnes
1. 8.
Filmové kluby slaví! První z nich vznikly už
před půl stoletím a rovných 20 let dovršila Asociace českých filmových klubů, která
klubové dění zastřešuje. Hradiště tak prožije
„Den AČFK“. Asociace je členem Mezinárodní federace filmových klubů a sdružuje přes
120 FK a 20 000 členů v celé ČR. „Filmové
kluby procházejí složitým obdobím, kdy se
ne všechna kina digitalizovala a mnohé kluby
ztratily prostor k projekcím. Na druhou stranu
v mnohých digitálních sálech vzrostla potřeba alternativy komerčního programu a filmové kluby se zajímavým programem vznikají
i tam, kde dosud nebyly. Je vidět, že potřeba
společného sledování kvalitních filmů i následných diskusí je stále aktuální, a pokud neubude
filmových nadšenců, kteří jsou ochotní se
klubům věnovat, budou existovat i v budoucnosti. A to je pro AČFK i pro všechny milovníky
filmů dobrá zpráva,“ konstatuje Radana Korená, předsedkyně Rady AČFK.
V rámci oslav se dnes ve 20:30 v kině Hvězda
uskuteční i distribuční premiéra filmu Všichni
dobří rodáci v digitálně zrestaurované verzi.
Na akci budou uděleny i Výroční ceny AČFK.
Režisér Vojtěch Jasný si ocenění bohužel
nemůže převzít osobně, z rukou Lukáše Kresače
z RWE ji tak přebere Jasného spolupracovnice
Zuzana Marková. Přítomným laureátem bude
zasloužilý klubista Jan Starý.
A teď ze sportu. V 15:00 se na hřišti za restaura-
cí Krček vedle kina Hvězda odehraje pétanque
turnaj a v 17:30 si tamtéž nenechte ujít dva
fotbalové mače. V úvodním zápase proti sobě
nastoupí tým tvořený mužskými příslušníky
z řad štábu Filmovky a jejích hostů (dres
oblékne například estonský režisér Ilmar Raag
či filmový lektor Francisco Nazareth) a mančaft
filmových klubistů. Pískat bude čestný rozhodčí
Rudolf Fiedler, který byl dlouholetým předsedou Rady AČFK. Výběr z těchto týmů se
pak představí v následujícím utkání proti ryze
ženskému klubu První vyšší dívčí.
17:00, 20:00, 21:00
Pokud si chcete od filmového umění oddychnout v divadelním hledišti, dnes máte hned
tři příležitosti. V pět hodin v Kabinetu Múz
vypukne improvizační show Komediomat.
Když zůstanete až do 20:00, můžete zhlédnout úspěšnou tragikomedii LÁHOR/Soundystem - 100 procent alibi o jedné nečekané,
plánované, společné sebevraždě. A v devět
zamiřte do Chapiteaux Letní Poloha na divadelně-hudební improvizační Stand´artní kabaret
Divadla VOSTO5.
18:00
Na vernisáž fotografií jste srdečně zváni
do prostor Café Portal. Uvidíte, co pěkného
se podařilo zachytit v žánru reportážní fotografie účastníkům jedinečného workshopu
předního českého fotografa Karla Cudlína.
Fotky vznikaly přímo v terénu v průběhu LFŠ.
anketa:
Kdy a s kým jste naposledy tančili valčík?
Štěpán Hulík, scenárista
„Naposledy jsem tančil valčík s babičkou. Bylo to na bráchově svatbě asi před
měsícem. Bylo to moc hezké. S babičkou je to vlastně vždycky nádherné.
Zkrátka jsem ji trochu protočil.“
Nela Klajbanová, studentka
„Bylo to v tanečních ve druháku na střední. Tancovala jsem s otcem svého
tanečního partnera, který byl asi o 50 kilo těžší a zároveň o hlavu menší
než já. No, a jelikož to byl už protřelý tanečník, tak mě po parketu strašně
vláčel. Navíc jsem v tom tanečním víru ztratila boty. Byl to docela nepříjemný
zážitek. Od té doby už valčík raději netančím.“
2
Vzájemná d$věra (aneb rozhovor)
Rui Poças:
„Z českých film$ znám hlavně animáky“
Na letošní LFŠ se prezentujete celkem třemi
filmy. Dva natočil Miguel Gomes, jeden je
od Joãoa Pedra Rodriguese.
Znám oba od počátku jejich kariér, začal jsem
s nimy spolupracovat v podstatě hned. Chodili
jsme totiž na stejnou filmovou školu. Nejsme
nijak blízcí přátelé, ale jako spolupracovníci
si vzájemně hodně důvěřujeme. Takže když
někdo přijde se zvláštním nápadem, jdeme
do toho. Já rád dělám nové věci, nejenom
dokumentární sekvence, které propojíme
s ostatními záběry. Trochu šílené, ale producenti s tím souhlasili. Pak se během zimy napsal
nový scénář a další rok jsme dodělali fiktivní
část, dalo se to dohromady a vznikl film, který
je směsicí dokumentu, fikce a metacinema.
Během natáčení jsme vždycky mohli říct: tohle
se mi nelíbí, zkusme to jinak. To první léto jsme
pracovali v pronajatém domě, pořádali tam
party a na nich jsme přemýšleli, co natočíme
zítra.
úspěšné na mezinárodních festivalech,
velký vliv nemá. Stát prostě nemá peníze.
Tabu oceněné na Berlinale bylo jedním
z posledních snímků, které podporu sehnaly.
Nepomůže vám trh v Brazílii?
Ne. Mluvíme sice stejným jazykem, ale v Brazílii
nám moc nerozumí, naše filmy tam musí mít
titulky. My jsme na brazilský přízvuk zvyklí,
obráceně to tak není.
Sympatický šestačtyřicetiletý rodák z Porta Rui Poças sbíral kameramanské znalosti a zkušenosti na školách a kurzech
v Portugalsku, ve Španělsku, v Maďarsku
i v New Yorku. Doma dneska patří mezi
nejžádanější mistry kamery, často spolupracuje především se svými oblíbenci
Miguelem Gomesem a João Pedro Rodriguesem, jejichž filmy letos představil
v Hradišti. První celovečerák nasnímal
v roce 1998, za dva roky sklidil chválu
za vzhled gay dramatu O Fantasma. Velké
uznání mu nedávno vyneslo i černobílé
Tabu, připomínající hollywoodské filmy
z 30. a 40. let. „Chtěli jsme Tabu natočit
tak, jako kdyby to měl být ten poslední
černobílý film, který kdy vznikl,“ říká portugalský kameraman.
proto, že jsou nové, ale protože nechci kopírovat jiné. Spolupráce s těmito dvěma je hodně
svobodná a kreativní, proto jsou mí oblíbení
režiséři.
Chtějí po Vás, abyste se nějak speciálně připravoval? Musel jste si třeba před natáčením
Tabu nastudovat stejnojmenný Murnaův film
a další staré romance, na které film odkazuje?
Takže finanční omezení vás vlastně nutilo být
více kreativní.
Ano, to se u nás stává často. V Portugalsku
můžou totiž peníze na výrobu celovečerního
filmu přijít skoro jedině od státu, protože
umělecké snímky si na sebe nevydělají. Rozpočty tedy nejsou vysoké a my musíme hodně
přemýšlet, jak co uděláme.
Vůbec ne. Osobně ani nejsem fanouškem této
metody. Nechci, aby mě jiné filmy následně
ovlivnily a já se pak snažil natočit něco, co by
se jim podobalo. Ale jsem cinefil, film miluju
a při natáčení mě ovlivňují mé zkušenosti. I lidé, které jsem potkal, knihy, které jsem
přečetl – všechno tohle utváří to, jak se vyjadřuji. Samozřejmě jsou ve filmech, které jsem
snímal, vidět nějaké spojitosti s jinými tituly –
ale nejde o přímé odkazy.
Dá se tedy v Portugalsku uživit jako filmový
kameraman?
Předchozí Gomesův film Náš milovaný měsíc
srpen jste natáčeli skoro bez peněz. Jaké
to bylo?
Redakce Filmových listů si pro vás na každý
den připravila soutěž o roztomilé propagační
předměty AČFK. Budete potřebovat speciální
znalosti? Nikoliv. Stačí chodit do kina! Jelikož se
na cestě do sálů budete pohybovat po Hradišti,
sestává soutěž ze dvou otázek: prověříme vaše
znalosti místní geografie či folklóru a zároveň
vaši diváckou bdělost. V redakci z odpovědí
došlých na e-mail [email protected] vylosujeme večer ve 22:00 tři vítěze, které poté kontaktujeme. Svou výhru si budou moci vyzvednout v redakci FL druhý den od 11:00.
Vlastně jsem ještě nedělal film, na který bychom měli dost peněz. Náš milovaný měsíc
srpen je ale dobrý příklad, abych vysvětlil,
co jsem myslel tou svobodou. Měli jsme za úkol
natočit regulérní narativní film s herci, prostě
fikci. Štáb byl připravený, nastaly ale problémy s produkcí a film se odložil na další rok.
To nás naštvalo a rozhodli jsme se, že natočíme
Ne, točím i reklamy. Dřív v Portugalsku vznikalo třeba deset filmů ročně, ale teď je
u nás krize a už dva roky se nic moc nového
netočí. Fakt, že jsou naše filmy teď docela
Znáte nějaké české filmy?
Ani ne. Ty nové se v Portugalsku moc nehrají.
Samozřejmě spousta lidí ví o Miloši Formanovi nebo filmové škole v Praze. Ale co se
týče českých filmů, moje generace zná hlavně
animáky. Do roku 1974 jsme měli pravicovou
diktaturu, velmi represivní, a když po revoluci nastoupila levicová vláda, do kina a hlavně
do televize se dostaly filmy z komunistických
zemí. My děti jsme sledovaly především ty
animované. Na závěr se v nich vždycky objevilo slovo „Konec“ – to umí říct česky z mých
vrstevníků každý.
Iva Přivřelová
soutěž!
3
1) Zajděte dnes ve 14:30 do Slováckého
divadla na Záhady lidské duše a všimněte si:
Z jakých předmětů si hlavní hrdina filmu
vypěstoval fóbii?
2) Další lidovka: jak pokračuje píseň „Když
jsem šel z Hradišťa…“?
a) z promítání
b) z DJ setu Petra Marka
c) z požehnání
Inventura: Film a živá hudba
Režisér, kterého fascinovaly ženy
Georg Wilhelm Pabst se poprvé výrazněji prosadil v roce 1925 filmem Ulička, kde není rozkoše. Sociálně kritický film o vraždě dívky z vyšší
třídy už ukázal jeho zájem o osudy žen protloukajících se světem a vyznačoval se odvážně
realistickým pojetím. „I proto dnes jeho poetika oproti ryze expresionistickým filmům z té
doby působí přijatelněji,“ říká filmový historik
Věroslav Hába, který k sekci celý týden dělá lektorské úvody.
Vliv expresionismu je nejsilněji znát ve filmu Záhady lidské duše, psychoanalýzou
ovlivněném příběhu o obyčejném inženýrovi
chemie, který začne trpět úzkostnou neurózou.
Pro zobrazení nočních můr pacienta vytvořil
Pabst celou řadu pozoruhodných trikových
sekvencí. V Hradišti bylo možné vidět taky
jeho velkoryse rozmáchlou zakázku pro produkční společnost UFA Láska Jeanny Neyové, melodrama o vztahu ruského bolševika
a Francouzky podle románu Ilji Erenburga.
Na něm si režisér hlavně tříbil svůj moderní
přístup k práci s filmovou řečí. „Na rozdíl
od jiných tvůrců mu hodně záleželo na formální stránce,“ říká Hába s tím, že Pabst dovedl
k dokonalosti techniku „neviditelného“ střihu,
který se stal později součástí ustálených principů klasického hollywoodského stylu.
Komerčně velmi úspěšné bylo napínavé
horolezecké drama Bílé peklo Pitz Palü
z roku 1929, na němž se Pabst podílel jen jako
spolurežisér a které je dnes pikantní hlavně
kvůli velkému hereckému výstupu nacistické
režisérky Leni Riefenstahlové. Pabstův nejslavnější film Pandořina skříňka spatřil světlo
světa ještě ten samý rok. Adaptace kontroverzní novely Franka Wedekinda vypráví o krásce
Lulu, která svou nespoutanou sexualitou ničí
muže kolem sebe. O tuto roli se ucházely davy.
Kamerovou zkouškou prošlo na 1500 zájemkyň. Jednou z nich byla Marlene Dietrichová,
která ještě čekala na svou průlomovou roli
v Modrém andělovi. Pabst na casting později vzpomínal slovy: „Marlene byla moc stará
a příliš předvídatelná – jeden sexy pohled a film
by se zvrhnul v burlesku.“ Uhrančivá americká
herečka Louise Brooksová přijela na natáčení,
neuměla slovo německy, neznala příběh
ani charakteristiku své role. „Brooksová byla
velmi spontánní a podobně jako její postava
Lulu si neuvědomovala ničivou sílu své sexuality,“ říká Hába.
V jednom ze vzácných rozhovorů s novinářem
Richardem Leacockem z roku 1973, kdy
žila už několik desítek let v ústraní v americkém Rochesteru, herečka na své nejslavnější natáčení zavzpomínala: „Pabst
instinktivně věděl, že já jsem Lulu a ve filmu
to dobře fungovalo. Natáčení bylo výborné,
nechal mě se uvolnit a já jsem byla sama sebou. Ale mimo plac ze mě chtěl mít inteligentní ženu, disciplinovanou herečku, a to já jsem
nikdy nebyla.“ Vztah mezi Brooksovou a Pabstem proto ochladl a jejich spolupráce skončila
po pouhých dvou počinech. Brooksová natočila
v Americe ještě osm zvukových filmů a pak
s herectvím sekla. Pabst se s příchodem zvuku
soustředil na snímky s humanistickým étosem
a na počátku třetí dekády natočil ceněná dramata Na západní frontě 1918 a Kamarádi.
Pabst ale přispěl k tomu, že se tahle spontánní dívka z Kansasu zapsala do filmové historie
jako jedna z nejuhrančivějších a nejzáhadnějších tváří filmového plátna. „Sexuálně provokativní byla spousta hereček, ale Louise
Brooksová ze sebe kromě uvolněného chování
vyzařovala i jakousi zvláštní nevinnost,“ říká
Věroslav Hába.
jg
Jasného Rodáky publikum uvidí tak, jako když šli poprvé do kin
NFA se podílel na digitálním restaurování
filmu Všichni dobří rodáci, který nyní vstupuje
opět do kin. Jak k tomu došlo?
Film Všichni dobří rodáci je už třetím snímkem,
na jehož digitální restaurování NFA dohlížel.
O filmové materiály se Archiv desetiletí stará,
nese za ně odpovědnost a má odborníky, kteří
se věnují také klasickému restaurování a rekonstrukcím. Je tedy myslím logické, že se podílí
i na tomto projektu. Všechny tři snímky jsou
ze seznamu filmů, který vznikl v roce 2010
na popud ministerstva kultury, ale se kterým
bohužel nešly ruku v ruce finance potřebné
na restaurování.
Našli jste nakonec takové zdroje?
Letošní Projekt 100 dnes zakončí slavnostní premiéra „české klasiky“, vrcholného díla Vojtěcha Jasného Všichni dobří
rodáci. O digitálním restaurování snímku,
který zároveň vstupuje do distribuce,
jsme si povídali s Annou Batistovou,
ředitelkou sekce audiovizuálních sbírek
Národního filmového archivu.
Od roku 2012 spolupracujeme s Nadací české
bijáky, která financovala už druhý snímek
v projektu Hoří, má panenko. Díky ní jsme
schopni získat tolik finančních prostředků, abychom mohli uvažovat o tak náročném zásahu,
jako je digitální restaurování.
Co je vůbec cílem digitálního restaurování?
Zachovat pro dnešního diváka starší filmy, tedy
4
dostat je do stále početnějších digitalizovaných
kin. Naše archivní zásada pak je filmy digitálně
restaurovat do podoby, ve které je mohli vidět
jejich první diváci. Provádíme proto historický
výzkum, abychom zjistili, jak film vypadal,
hledáme referenční kopii a zjišťujeme co nejvíc informací. A do této podoby se snažíme
tzv. digitalizát potom dostat.
Zapojují se do procesu restaurování i jejich
tvůrci, pokud ještě žijí?
Ano. Někdy je to dar z nebe. Ale někdy prokletí
(úsměv). Mají třeba jiné představy o tom, jak
tehdy jejich film vypadal, nepamatují si přesně
barvy nebo kvalitu obrazu. Někteří tvůrci mají
tendenci, byť třeba nevědomou, do filmu dostat to, co tam tenkrát nemohli dát, třeba
z technických nebo i politických důvodů.
Byl přizván k restaurování Rodáků i Vojtěch
Jasný?
Ano, a spolupráce s ním byla báječná. Film
viděl v podobě těsně před dokončením ještě
ve studiu UPP a měl pár užitečných připomínek
k barevnosti a jasu obrazu. Z restaurování
svého díla byl upřímně nadšený.
dh
malý okruh pozornosti (aneb tipy redakce)
Návrat oživlých mrtvol
1. 8. 11:30 Kino Mír
Aglaja
1. 8. 11:00 Slovácké divadlo
Maďarská režisérka Krisztina Deáková má
ráda osudy žen převzatých z literatury. Takový
byl Polštář Jadvigy, manželské drama z první
světové války známé ze soutěže karlovarského
filmového festivalu z roku 2000. A taková je
i Aglaja, adaptace autobiografické knihy
nešťastné spisovatelky Aglaji Veteranyiové Proč se dítě vaří v kaši. Ta vypráví o neveselých a těžkých osudech jedné maďarsko-rumunské cirkusové rodiny, která na konci 70. let
musela emigrovat na Západ. Neveselý je pak
i snímek z maďarsko-rumunsko-polské koprodukce, kterým se loni Deáková vrátila
po osmileté přestávce k filmu. Cirkusový
život i stálý strach ze smrti matky, artistky
na visuté hrazdě, ale vnímáme velkýma očima pětileté (a později patnáctileté) hrdinky.
A díky tomu (a díky kameře oceňovaného Tibora Máthého) i silné rodinné drama o odcizení
a ztrátě nevinnosti vypadá barvitě, osobitě fantaskně i poeticky snově.
ivp
Komediální podproud zombie filmů reprezentují v letošním programu částečně Dellamorte
Dellamore, podstatně více pak novější Zombieland a ze všeho nejvíce tento režijní debut
(a jeden z pouhých dvou filmů, kterým zpoza
kamery vůbec šéfoval) scenáristy např. Vetřelce
Dana O’Bannona. Ten se sice v zárodku odpíchl
od páně Romerovy Noci oživlých mrtvol, ale
žánrovou tóninu naladil docela jinak. Místy
vpravdě maniakální humor si v rámci béčkové
nadsázky podává ruce s kvalitním latexem
a kečupem maskérů, hereckými výkony jako
z Kameňáku 4 a hudbou, která až punkovému
střihu celé záležitosti nasazuje roztomile
zvrhlou korunu. A navíc jde o první film, v němž
byli zombíci ukázáni jako fajnšmekři objednávající si z celého člověčího menu výhradně
mozky, což se vzápětí stalo nedílnou součástí
žánru. Je evidentní, odkud o něco později čerpal inspiraci třeba začínající mistr splatsticku
Peter Jackson.
vos
Oliver Twist
1. 8. 17:30 Slovácké divadlo
Román Charlese Dickense o desetiletém
sirotkovi, který se v Londýně snaží protlouct
s partou dětských zlodějíčků, převedli filmaři
na plátno nesčetněkrát. Nejznámější jsou verze Davida Leana z roku 1948 a Carola Reeda
z roku 1968. Proto se nabízí otázka, proč se
v roce 2005 do nového převyprávění sociální
balady z viktoriánského Londýna pustil Roman Polanski. A odpověď je prostá. Dickensův příběh je pro něj osobní. Slavný režisér
byl přesně ve věku bezprizorního Olivera,
když mu rodiče odvlekli z varšavského ghetta
do koncentračního tábora. Musel se taky starat
sám o sebe v chladném a nepřátelském světě.
Velkou devízou Polanského filmu však je, že
ani negativní postavy jako šéf kapsářů Fagin
(Ben Kingsley) nebo Bill Sykes (Jamie Foreman)
nejsou jen jednorozměrnými karikaturami,
ale plastickými postavami, do jejichž jednání
se divák dokáže vcítit. Pozornost si zaslouží
i výprava hosta LFŠ Allana Starského, který
v barrandovských ateliérech vytvořil přesnou
iluzi viktoriánského Londýna.
jg
Bez slunce
1. 8. 21:00 Slovácké divadlo
Žaluji
1. 8. 21:00 Orlovna
Jednu z nejodpornějších, nejrafinovanějších
a nejchytřejších forem propagandy obsahuje rádoby soudní drama režiséra Wolfganga
Liebeneinera. Snímek z roku 1941 měl za úkol
obhájit eutanázii, či nacistickým slovníkem
řečeno „zmaření nehodnotného života“ neboli
nekompromisní vraždění nemocných a postižených. Ve filmu neuvidíte svastiku ani nezazní
nic z programu NSDAP, ovšem o to je propagandistické sdělení účinnější. Podprahové poselství
navíc posiluje řemeslně zvládnutá práce. Úvod
příběhu tvoří idealistické vylíčení života šťastných manželů (on ceněný lékař, ona krásná
a sympatická žena v domácnosti). Manželka onemocní roztroušenou sklerózou, rychlý průběh choroby ji donutí požádat svého
muže, aby ji uspal navždy. Celých čtyřicet
minut pak sledujeme soudní líčení, které
pomalu a jistě ospravedlní jeho čin jako
akt milosrdenství. Chce to silný žaludek!
plesk
„Poté, co jsem obkroužil zeměkouli, zajímá mě
už jen banalita,“ zazní v úvodu filmu Bez slunce.
Tahle slavná filmová esej Chrise Markera
z roku 1983 je ovšem všechno, jen ne banální. Žánrově se snímek pohybuje někde mezi
cestovatelským deníčkem a poetickým esejem, v němž Marker všednodenní i atraktivní
záběry z celého světa podtrhuje v komentáři
mimo obraz pronikavými sociologickými,
filozofickými nebo etnografickými postřehy.
Ve filmu se objevují výjevy z Afriky, ze San Francisca nebo Islandu, nejvíc se bystrý pozorovatel
Marker zaměřuje na Japonsko, zemi plnou kontrastů a simulaker. O komplikované struktuře
snímku, který vypráví mimo jiné o rozdílech
mezi kulturami nebo o vztahu mezi pamětí
a historií, se dají psát mnohastránkové traktáty.
Sám film ale není nijak zvlášť divácky náročný
nebo nepřístupný: stačí se poddat jeho melancholické kráse.
jg
5
Rituál jara
1. 8. 21:30 Reduta 1
Celých dvacet let čekal Manoel de Oliveira, než se po vlažně přijatém debutu Aniki
Bóbó pustil do druhého celovečerního filmu.
Až v roce 1962 tak představil své dokudrama
o pašijových hrách v jedné severoportugalské
vesničce, kterých se náhodou zúčastnil jako
divák. Následně poprosil obyvatele, aby mu
znovu sehráli příběh o utrpení a smrti Ježíše
Krista. Jejich performance pak doprovodil
prostřihy na diváky, na štáb či zcela cizorodými
obrazy, čímž vytvořil vrstevnatější zážitek velké
dokumentární i umělecké kvality. Přehnaně
teatrální a amatérské výkony vesničanů
pod tíhou předváděné látky nakonec zvážní
a ztěžknou a k povaze příběhu s velkým
P se vlastně velmi hodí. Finále Oliveira doplnil
střihovou sekvencí, z níž mrazí. Jinak vcelku
apolitický režisér se tak jejím prostřednictvím
na počátku 60. let minulého století vyjádřil
k současné situaci ve světě.
plesk
Tenkrát na Slovácku (aneb stalo se)
Portugalský klasik
(d)oceněný v Hradišti
„Dobrý večer všem, plný sál je pěkný,“ řekla
ve středu večer Radana Korená: „A doufám,
že za chvíli potěší i vzácného hosta, který
přijel z Portugalska. Je to taková specialita
Honzy Jílka, který každý rok zve hosty z kinematografií nám neobjevených.“ Na šéfdramaturga došlo už za pár vteřin: „Pedro Costa je
režisér, vyznačující se specifickou, velmi kompaktní filmografií. Zkoumá vztah dokumentu
a fiktivního filmu. Snad už netřeba nic dodávat, pustíme si medailon.“ Po jeho skončení
režisér zlíbal okrojovaná děvčata a s Výroční
cenou AČFK v jedné ruce a dárkovou taštičkou
ve druhé poznamenal, že se cítí jako vánoční
stromeček: „Mám moc rád ceny. Většinou
dostávám spíš ty malé, ale o to příjemnější.
Taky je dostávám na nejpříjemnějších místech.“
vos
Genialita systematické
přednášky
Hvězda zakusila ráj
Paříže 19. století
Génius systému se jmenovala další z přednášek k cyklu Zlatá éra Hollywoodu, kterou tentokrát v Redutě přednesla milovnice
starých časů Iva Hejlíčková. Začala citátem
z Fitzgeralda a poté definicí oné zlaté éry.
„V podstatě jde o období od sklonku dvacátých let do konce druhé světové války, tedy
období zralosti a hladkého fungování systému,
který lze stejně tak obdivovat jako zatracovat.
Byl to systém, jenž fungoval na základě toho,
že se v něm dařilo dostat do rovnováhy různé
sociální, průmyslové, technologické, ekonomické i estetické síly. Díky tomu Hollywood
konstituoval systém produkce a standardní způsob, jakým se vyprávěly příběhy,
od kamery a střihu až po strukturu zápletky
a témata.“
vos
Speciální projekcí legendárního francouzského filmu Děti ráje ve středu provedl diváky David Čeněk. Ve třech vstupech přiblížil význam filmu, kvůli němuž
se prý Marlon Brando stal hercem.
Snímek, natočený během německé okupace, uniká do uměleckého kvasu Paříže
19. století ve směru poetického realismu, v němž Čeňkovými slovy „i prostitutky mluví v metaforách“. „Ani název nepochopíte, nevíte-li, že rájem se ironicky
nazývala poslední galerie v divadle, kde
sedávali negramotní diváci, kteří hlučili, kouřili, pili a házeli po hercích to, co
právě jedli,“ vysvětlil Čeněk. Nutno dodat,
že diváci Čeňka i film namísto podobného
„ráje“ odměnili potleskem.
on
Šindó
vs. systém
Třídnická hodina Ilmara
Raaga
Jak vypadala japonská kinematografie v době,
kdy tvořil Kaneto Šindó? O tom poutavě pohovořil na své přednášce programový dramaturg Jiří Flígl. „Od padesátých let v Japonsku fungoval studiový systém, jaký známe
i z amerického filmu. Šindó, který sice měl
vlastní produkční společnost, nestál zcela
stranou studií. Na zakázku pro ně psal řadu
scénářů, které natáčeli jiní režiséři.“ Flígl pak
přítomné seznámil s dalšími vývojovými tendencemi poválečné kinematografie v Zemi
vycházejícího slunce. Veleúspěšným žánrem
od 70. let byly exploatační filmy plné nahoty
a násilí, které studia zachránily před hrozícím
bankrotem. „Exploataci se nevyhnul ani Šindó.
K filmům tohoto druhu psal scénáře a taky je
sám produkoval,“ uvedl Flígl.
dh
Svoji dosavadní tvorbu a vidění filmařiny přiblížil
ve středu zájemcům v Redutě pětačtyřicetiletý
estonský režisér Ilmar Raag. Řeč byla nejen
o kontroverzní Třídě, která se promítala
i na LFŠ, ale taky o jeho amatérském debutu Tappev Tartu („Ten film je vážně strašný“).
Na ukázce z připravovaného snímku Kertu dokázal Raag své zjištění, že fungují-li
emoce, přehlédne divák i chybu v kontinuitě. Zavzpomínal taky na legendární Jeanne
Moreauovou, která hrála v jeho druhém
filmu Estonka v Paříži. „Zpočátku jsem se
pokoušel jí něco říkat, ale uzemnila mě
větou: ‚Dokonce ani François mě nerežíroval.‘ A François, to byl François Truffaut. Ano,
nemůžete režírovat Jeanne Moreauovou,
ale můžete s ní pracovat,“ dodal s úsměvem.
on
6
Klubové filmové vzpomínky:
laureát Ceny AČFK Jan Starý
Dneska večer dostanete v kině Hvězda Výroční cenu AČFK jako zasloužilý
člen filmového klubu v Písku. Už víte, kam si sošku dáte?
O tom jsem ještě nepřemýšlel. Má kamarádka Iva Hejlíčková mi dobromyslně říkala: „Prosím tě, ty tu chodíš pořád v kraťasech, máš s sebou
dlouhé kalhoty?“ Tak jsem jí se stejně vážnou tváří odpověděl: „Nemám.“
Načež mě prosila, ať si někde nějaké půjčím. Já to ale samozřejmě beru
zodpovědně a vhodnou garderobu jsem si přivezl, tak jí udělám radost.
Odborný program
Kdy a kde jste vlastně začal navštěvovat filmový klub?
V půl dvanácté se filmový historik Věroslav Hába i celá Reduta 2
rozvlní v rytmu klasických amerických hudebních filmů. V rámci
devadesátiminutové přednášky Muzikál na hollywoodský způsob
se dozvíte vše podstatné o vývojových stupních tohoto klasického
žánru. Tak dorazte včas, ať nesedíte „cheek to cheek“!
Ve 13:30 bude hvězdou odborného programu jeden z nejvýznamnějších britských filmových historiků a prezident mezinárodní sítě kin
Europa-Cinemas Ian Christie. Diskuse s tímto váženým hostem
nabídne jedinečnou příležitost zeptat se na vše, co se týká činnosti,
historie i směřování Europa-Cinemas. Zajímá vás názor Iana Christieho třeba na budoucnost filmových klubů či artových kin? Přijďte se
zeptat, budete na to mít jako vždy hodinku a půl.
V půl čtvrté přivítá Reduta 2 jednoho z nejvýznamnějších hostů letošní Filmovky, mistra současné portugalské kinematografie Pedra
Costu. Čerstvý laureát Výroční ceny AČFK na sebe vezme funkci
lektora a provede vás svou Lekcí filmu. Jedinečná příležitost setkat
se tváří v tvář se cinefilskou ikonou a položit mu klidně i záludnou
otázku (schválně, jestli to někdo dokáže) patří k nejvýraznějším
okamžikům letošní LFŠ! Chcete-li být připraveni, skočte si v 11:30
do Klubu kultury na jeho stylizovaný dokument Ve Vandině pokoji.
V roce 1963 v Písku. Vnímal jsem to jako něco nového a mohl jsem vidět
snímky, které jinde dostupné prostě nebyly. Ze začátku jsem byl nadšený
z ucelených retrospektiv. Vzpomínám si na přehlídku díla Ingmara Bergmana. Viděli jsme i italské filmy, nejdřív ty neorealistické, později jsme
se dostali i k celému Pasolinimu. Ten v normální distribuci vůbec nebyl.
Dovedl byste vypíchnout Váš největší zážitek s filmovým klubem?
To snad ani nejde, je toho skutečně hodně. Ale vzpomínám si, že jednou
jsme během jednoho dne absolvovali Salò aneb 120 dní Sodomy, Canterburské povídky, Kytici z tisíce a jedné noci a Mechanický pomeranč.
V jeden den! A všichni to přežili. Náš písecký klub měl tu výhodu, že tehdejším ředitelem Československého filmového ústavu, který filmové
kluby de facto zaštiťoval, byl jistý dr. Zvoníček z Písku. Díky němu jsme
mohli promítat věci, které nebyly obvykle dostupné. Hráli jsme od osmi
běžný klubový film a pak jsme jen řekli, že kdo chce, může zůstat na další
představení. Obešli jsme diváky s čepicí, aby bylo na překladatele a auto
do Prahy, a pustili snímek z archivu. Ve „slavných“ dobách našeho klubu
jsme měli i 1500 členů a ten samý film jsme museli hrát 2x i 3x za den.
Pořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři
Finanční podpora
Mediální
partneři
Spolupráce
Oficiální
partneři
Filmové listy. Číslo sedmé pro vás vytvořili: Iva Přivřelová (šéfredaktorka), Kristýna Pleskotová, Daniela Havránková, Ondřej Vosmík, Jan Gregor,
Ondřej Novák (redaktoři), Denisa Streublová (korektury), Klára Měsíčková, Martina Bubíková (asistentky), Marek Malůšek, David Kumermann
(fotografové) a Radim Měsíc (grafika a DTP). Tiskne: Agentura NP.
7
čtvrtek 1. 8.
čas
místo
08:30
Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
(EF)
Klub kultury
(EF)
Kino Reduta 1
(EF)
Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
(EF)
Kino Mír
(EF)
Kino Reduta 2
Klub kultury
(EF)
Kino Orlovna
Kino Reduta 1
(EF)
Kino Reduta 2
(EF)
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
Kino Mír
(EF)
Klub kultury
Kino Orlovna
Kino Reduta 1
Kino Reduta 2
(EF)
Kabinet Múz
Kino Hvězda
(EF)
Klub kultury
(EF)
Slovácké divadlo
(EF)
Cafe Portal
Kino Mír
Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
(EF)
Kabinet Múz
Kino Hvězda
Chapiteaux Letní Poloha
Kino Orlovna
Klub kultury
(EF)
Slovácké divadlo
Kino Reduta 1
(EF)
Masarykovo náměstí (LK)
Smetanovy sady (LK)
LFŠ Klub Mír
Kabinet Múz
Masarykovo náměstí (LK)
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
Smetanovy sady (LK)
(EF)
Kino Reduta 1
(EF)
Klub kultury
(EF)
09:00
09:30
11:00
11:30
12:00
13:30
14:30
15:00
15:30
17:00
17:30
18:00
20:00
20:30
21:00
21:30
22:00
23:00
23:30
23:59
(EF) název
repríza
Stereo
Maroko/Morocco
Líbánky/Medeni mesec
Kanibalové/Os Canibais
Tenkrát na Západě/C’era un volta il West
Aglaja
Návrat oživlých mrtvol/The Return of the Living...
Muzikál na hollywoodský způsob
Ve Vandině pokoji/No Quarto da Vanda
Kolberg
Návrat ztraceného ráje/Return to Paradise...
Beseda s profesorem Ianem Christiem...
Kapitál/Le Capital
Záhady lidské duše/Geheimnisse einer Seele
Mlýny smrti/Death Mills
Šmejdi
2. 8. - 21:30
Imprese o Herbertu von Karajanovi
Zelené roky/Os verdes anos
Lekce filmu podle Pedra Costy
Komediomat - Improvizační jízda na trase...
Estonka v Paříži/Une Estonienne a Paris
Mládí vpřed/Juventude Em Marcha
Oliver Twist
Fotografie absolventů Workshopu Karla...
Svatební cesta do Jiljí
Na západní frontě klid/All Quiet on the...
Pozdní závěť/Gogo no Yuigon-jo
LÁHOR/Soundystem - 100 procent alibi
Všichni dobří rodáci
Divadlo VOSTO5 - Stand´artní kabaret
Žaluji/Ich klage an
Občan Kane/Citizen Kane
Bez slunce/Sans soleil
Rituál jara/Acto de Primavera
Ve stínu
Ikarie XB 1
Umakart
Dirty picnic (DJ set), Tomino a Myslivec...
České století: Všechnu moc lidu Stalinovi
Moje kolo/Mój rower
Lore
Divoká řeka/Wild River
Vysoko v horách/High Sierra
Had a duha/The Serpent and the Rainbow
min. formát
rok
jazyk/tit/el.tit.
AJ/-/ČJ
AJ/ČJ/SB/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/MA/AJ/ČJ
AJ/-/ČJ
ČJ
PO/AJ/ČJ
NE/-/ČJ
AJ, ČJ/ČJ/-
65
90
95
90
166
116
91
90
171
104
116
90
113
68
22
74
60
85
90
35 mm
35 mm
35 mm
35 mm
DCP
Blu-ray
Blu-ray
1985
1930
2009
1988
1968
2012
1985
35 mm
DVD
Blu-ray
2000
1944
1999
DCP
35 mm
DVD
DVD
DVD
35 mm
2012
1926
1945
2013
1978
1963
FJ/ČJ//-/NE/ČJ
AJ/-/ČJ
ČJ
NE/-/ČJ
PO/-/ČJ
AJ
94
155
125
DCP
35 mm
35 mm
2012
2006
2005
FJ, ET/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/-
82
133
110
DVD
Blu-ray
35 mm
1983
1930
1995
ČJ
AJ/-/ČJ
JA/AJ/ČJ
114
DCP
1968
ČJ
117
119
100
90
106
82
60
120
70
90
109
110
100
94
DVD
Blu-ray
35 mm
35 mm
Blu-ray
35 mm
1941
1941
1982
1962
2012
1963
NE/-/ČJ
AJ/ČJ/FJ/-/ČJ
PO/AJ/ČJ
ČJ, NE/ČJ/ČJ
Blu-ray
DCP
35 mm
35 mm
35 mm
DVD
2013
2013
2012
2012
1960
1941
1987
ČJ
PO/-/ČJ
NE, AJ/ČJ/AJ/ČJ/AJ/FJ/ČJ
AJ/-/ČJ
131
109
114
97
163
126
113
195
101
126
DCP
35 mm
35 mm
35 mm
DCP
35 mm
Blu-ray
Blu-ray
DVD
Blu-ray
2011
1936
1935
1952
1919
2000
2007
1993
1998
2013
PO/AJ/ČJ
AJ/-/ČJ
NE/-/ČJ
JA/-/ČJ
/-/FJ/ČJ
JA/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/AJ/-/ČJ
PO, RU/PL/ČJ
host
F. Nazareth
V. Hába
P. Costa
I. Christe
hraje: Longital
F. Nazareth
P. Costa
I. Raag
P. Costa
A. Starski
F. Nazareth
pátek 2. 8.
8:30
09:00
09:30
11:00
11:30
12:00
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
Klub kultury
Kino Reduta 1
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
Kino Mír
Klub kultury
Kino Orlovna
Kino Reduta 1
(EF) Krev mojí krve/Sangue do Meu Sangue
(EF) Dáma s kaméliemi/Camille
Triumf vůle/Triumph des Willens
Děti Hirošimy/Gembaku no ko
Žaluji!/J’accuse!
(EF) Epizodní herec/Sanmon yakusha
(EF) Fado/Fados
(EF) Schindlerův seznam/Schindler’s List
(EF) Gladys
Polská sibiriáda/Syberiada polska
F. Nazareth
A. Starski
legenda: česky=ČJ, anglicky=AJ, francouzsky=FJ, německy=NE, polsky=PL, slovensky=SR, rusky=RU, portugalsky=PO, srbsky=SB, srbochorvatsky=SC, maďarsky=MA, estonsky=ET, japonsky=JA,
dánsky=DA, persky=PE, španělsky=ŠJ, overvoice=OV, english friendly=EF
8