Časopis 2009/2010

Vo co de ?
Časopis žáků 21.ZŠ Slovany
reportáže ze školních akcí
pravidelné rubriky
1
ÚVODNÍK
Ahoj!
Právě držíte v rukou další číslo školního časopisu Vo co de?
Předem mám pro vás dvě sdělení… Jednak tedy naše třída (a tedy i redakce časopisu)
již dospěla do 9. ročníku, a tak je to tedy pro nás poslední rok se školním časopisem a
příští rok dostane časopis na starost jiná třída. A jednak mi předsedkyně školního
parlamentu, Jana Hrabačková, přednesla jeden z vašich návrhů do školního
parlamentu, a to, že byste chtěli nějaké změny v časopise.
I nám je jasné, že by to nějakou změnu chtělo, ale uvědomte si, že naše redakce je
vám otevřená a vy kdykoliv můžete přijít s konkrétním návrhem nebo příspěvkem a
my budeme jen rádi! Už se na to těšíme !
A teď k samotnému obsahu čísla… Samozřejmě si můžete přečíst články z tradičních
rubrik a také pro vás máme tři speciální reportáže – ze Sportovního odpoledne, které
se konalo v červnu, z našeho školního výletu a návštěvy synagogy.
Doufám tedy, že se vám bude číslo líbit a pomůžete nám s přípravou dalších. 
Také vám za celou redakci přeji Veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Klára Brabcová, 9.B
Sportovní odpoledne
Dne 24.6. 2009 se na naší škole konalo již po třetí sportovní odpoledne. Letos tato akce byla
spojena
s oficiálním otevřením nově zrekonstruovaného školního hřiště.Během celého odpoledne si zájemci
mohli vyzkoušet například horolezeckou stěnu a další zajímavé aktivity. Vyvrcholením celého dne
bylo tradiční fotbalové utkání učitelé versus žáci. A poprvé žáci porazili učitele skvělým výsledkem
2:0. Autorem obou branek byl již loňský deváťák Luboš Purma. Přestávku tohoto zápasu zpestřilo
vystoupení orientálních tanečnic.
Počasí bylo pošmourné. Ale myslím, že toto sportovní odpoledne bylo vydařené.
Jako reportér školního časopisu jsem měl za úkol vyzpovídat pár lidí, kteří ze této akce zúčastnili.
Takže přínášim exluzivní rozhovor s panem ředitelem a také s naším žákem Tomášem
Reitmaierem.
Redakce: „ Dobrý den. Můžeme vám položit pár otázek?“
Pan ředitel: „Určitě.“
Redakce : „Pane řediteli, můžeme se vás zeptat, kdo si myslíte, že vyhraje
dnešní zápas a kdo je vaším favoritem ?“
Pan ředitel: „Mým favoritem je zaručeně družstvo učitelů, já na ně sázím,
když za ně hraju, tak jim musím věřit, že budou nejlepší. „
Redakce : „My budem fandit proti vám! A jak jste spokojen s rekonstrukcí
školního hřiště a meditační zahrady?“
Pan ředitel: „S rekonstrukcí jsem velmi spokojený, protože se povedlo vše
podle mých představ. „
Redakce: „Budou tyto akce probíhat pravidelně nebo pouze dočasně?“
Pan ředitel: „Samozřejmě, že pravidelně, tohle je druhý ročník a
předpokládám, že budeme každý rok tuhle akci opakovat.“
Redakce : „ Jak jste spokojen s dosavadním průběhem této akce?“
Pan ředitel: „Já jsem spokojen, je tady sice méně lidí - vzhledem k počasí ,
ale je to bezva .“
Redakce: „Co byste vytknul nebo doporučil?“
Pan ředitel : „Výtky si nechám úplně na konec. Takže jsem rád, že se tento
druhý ročník uskutečnil, ale doporučil bych, aby přišlo více dětí ze školy.“
A druhý rozhovor bude s bývalým žákem Filipem, který opravdu poctivě získal titul
na plzeňských právech.
Redakce: „Jak hodnotíš tuto školu?“
Tomáš: „Jako nejlepší jazykovou školu v celé Plzni.“
Redakce: „Jaký máš názor na akce tohoto typu naší školy?
Tomáš: „ Zatím jsem jich tolik nezažil, ale když jsou dobře organizované,
tak je určitě na co se koukat. „
Redakce: „Zaujala tě tato akce tak, že ji navštívíš i příší rok?“
Tomáš: „Určitě mě zaujala, ale jestli ji navštívím i příští rok, to
nevím,uvidím“.
Redakce: „ Jaký tipuješ výsledek tohoto zápasu?“
Tomáš:“Remíza 6:6, ale samozřejmě budu fandit žákům.“
Redakce: „A poslední otázka: Líbí se ti rekonstrukce hřiště a meditační
zahrady?“
Tomáš: „Hřiště se mi určitě líbí a zahrada taky, je to něco navíc.“
A tady máte malou fotogalerii:
Vystoupení břišních tanečnic...
… a momentka z fotbalového utkání
Zpracoval Michael Urban,
fotografovala Alžběta Amonová, 9.B
Návštěva synagogy
Je tady reportáž o další „akcičce“, kterou jsme s naší třídou, 9.B, podnikli, a to
ve čtvrtek 10.9. Vydali jsme se na prohlídku do Velké synagogy v Plzni. I přes naše
drobné finanční problémy jsme se nakonec do synagogy dostali a mohli si
prohlédnout celý interiér a fotky, které byly uvnitř vystavené. Kluci si vščak před
vstupem museli nasadit na hlavu jarmulku. To je tradiční židovská pokrývka hlavy,
kterou musí muži do synagogy nosit.
A teď už k samotné synagoze a výstavě. Tato modlitebna je druhou největší
synagogou v Evropě a třetí na světě. Základní kameny byly položeny již v roce 1888.
Návrh stavby původně pocházel od vídeňského výtvarníka Fleischera. Synagoga
původně měla být v gotickém stylu a měla se chlubit dvěma pětašedesátimetrovými
věžemi, ale jelikož by stavba byla vyšší než kostel sv.Bartoloměje, radní tento návrh
zamítli. V roce 1890 předložil svůj návrh Emanuel Klotz, který změnil styl, snížil
věže o 20 metrů, ale půdorys stavby ponechal, a tak byl jeho návrh roku 1892
schválen. Výstavba byla dokončena roku 1893. Synagoga sloužila ke svým účelům až
do období Holocaustu.
Po 2.světové válce byla navrácena židovské komunitě. Za totalitního režimu
byla uzavřena, poslední pravidelná bohoslužba se zde konala v roce 1973. Synagoga
léta chátrala a židovské obci se podařilo získat peníze na rekonstrukci až po roce
1989.
V synagoze se teď konají hlavně konecerty. Nyní jsou zde vystaveny fotky
týkající se židovské víry. Od původního návrhu synagogy od výtvarníka Fleischera,
přes fotky z komunistické Prahy až velkému souboru fotek židovských hřbitovů (říká
se jim zahrady duší) v České republice (Rabí, Kasejovice, Praha, Drmoul). Zajímavá
na pražském hřbitově je pověst týkající se hrobu Rabího Löwa. Jeho náhrobek stojí
oproti jiným na hřbitově jaksi šikmo, a to proto, že rabí měl prý oblíbeného vnuka,
kterému slíbil, že až umře, bude moci být pochován vedle něho. Jenže roky přibývaly,
na hřbitově ubývalo místa a když Löwův vnuk umřel, vedle něj už nebylo místo.
Hrob se však prý přes noc posunul a druhý den už Löwowva vnuka mohli uložit
vedle rabího.
Po prohlédnutí synagogy jsme si vzadu v budově udělali improvizovanou
besídku, Lucka D. si pro nás připravila referát o koncentračním táboře Terezín a my
jsme pak diskutovali na toto téma.
Cestou zpět jsme se ještě zastavili kouknout alespoň skrz mříže do Malé
synagogy na Zahradu vzpomínek, což je zahrádka vytvořená z kamenů, na kterých
jsou napsána jména plzeňských Židů, kteří zahynuli v koncentračních táborech.
Projekt vznikal v roce 2002, dobrovolníci mohli napsat na kamen vždy jedno
židovské jméno a umístit ho do zahrádky (já sama jsem se tohoto projektu také
zúčastnila).
Klára Brabcová, 9.B
Náš výlet do Prahy
Dne 18.6.2009 se téměř celá naše třída vypravila s paní učitelkou Královou a paní učitelkou
Záhoříkovou na výlet do Prahy. Sešli jsme se už 6:45 ráno na nádraží „u Hutníka“ a vyjeli
jsme vlakem do Prahy. Asi za necelé dvě hodiny jsme dorazili na nádraží v Praze, kde na
náš již čekala paní průvodkyně. Naši prohlídku jsme odstartovali u Belvederu - letohrádku
královny Anny. Pak jsme pokračovali od Písecké brány přes Pražský hrad a chrám sv.Víta,
až jsme skončili na Staroměstkém náměstí a čekal nás rozchod. Většina z nás tuto hodinu a
půl využila k posezení u chutného jídla a pití v McDonaldu a tím také náš výlet téměř
vyvrcholil. Třešinkou na dortu však bylo projížďka lodí po Vltavě, při které jsme měli
skvělý výhled na téměř všechny nejznámější pražské památky. Pak už nás čekala jen jízda
domů. Tentokrát jsme jeli vlakem s kupé. A to je mnohem dobrodružnější než obyčejný
„osobák“, zvláště když se zatáhnou záclonky  . Domů jsme dorazili všichni v pořádku a
druhý den na nás opět čekala škola .
ANKETA
Co se ti nejvíce líbilo na výletě v Praze?
Bety A.: Myslím si, že na školním výletě bylo zajímavé vše, co jsme si prohlíželi a bylo moc
zábavné procházení s paními učitelkami.
Annemarie H.: Nejvíce se mi líbila jízda vlakem a projížďka lodí.
Bára Š.(milovnice módy): Rozhodně Pařížská ulice.
Mája Š.: Nejlepší bylo, že jsem tam mohla být s kámarádkami.
Jakub Š.: Nejlepší byla jízda vlakem.
Jirka G.: Nevím.
Míša S.: Nejlepší byla pro mě jízda vlakem zpátky.
Michael U.: Líbilo se mi to úplně všechno.
Jiřka B.: Nejlepší byl prostě rozchod a parník.
Bára S.: Mně se taky nejvíc líbil parník.
Jana H.: Nejlepší byl parník.
Lucka D.: Nejhezčí byla jízda po Vltavě.
Beky H.: Mně se nejvíc líbila jízda vlakem a také parník.
Denča R.: Nejlepší byla jízda vlakem zpět.
Martin L.: Nejvíc se mi líbila cesta na nádraží s klukama 
Štěpán F.: Nejlepší byla loď.
Honza S.: Mně se to líbilo celé, všechno bylo hezké a hlavně jsme byli celá třída
pohromadě.
Na další stránce najdete pár fotek z našeho výletu :)
Step
Tento tanec je určitě více než zajímavý a tak bych byla ráda, kdybyste se o něm dozvěděli trochu
víc.
Step (tap dance) se vyvinul v Americe. Údajně tehdy, když si američtí černoši podupávali na palubě
lodi.
Jazzová hudba se vyklubala později a na step navazovala. Proto se říká, že jazz je pro stepování
nejvhodnější. Je to věc názoru. Dnes se běžně stepuje i na modernější hudbu a své kouzlo má také
stepování bez jakékoli hudby. Záleží tedy také na stylu stepu. Existuje step „klasický“, step
americký, tedy Clogging nebo třeba step irský. To jen ve zkratce. Historie stepu je dost složitá a tak
vás raději nebudu zatěžovat :).
Teď něco ke stylu, kterému se věnuji já. Je to „klasický“ step a obsahuje standartní stepařské kroky,
jako jsou například tap, step, heel, brush, shuffle a podobné. Boty můžete vidět na obrázku vlevo.
Tzv. „stepky“, jak se stepařské boty slangově nazývají, tvoří kožená obuv s přišroubovanými
kovovými plíšky na patách a špičkách.
Stepařské obuvi je spousta druhů. Na podpadku, na tkaničky, s rozdělenou podrážkou... K dostání
jsou od mnoha firem. Ze začátku vám ale postačí vhodné boty s objednanými plechy na míru.
Step jako takový je vlastně jen o pohybech nohou. Veškeré údery a pohyby se činí chodidly a ruce
či jiné části těla slouží většinou k vyvažování. Někdy se samozřejmě tělo také zapojí do daných
pohybů, ale věřte, že jen samotné kroky dají dost zabrat :).
Stepovat jsem začala v první třídě v domě dětí v
Pallově ulici. Docházela jsem tam 2 roky, ale protože
byly k dispozici jen dva „ročníky“ a nebyly rozumně
rozdělené, stepovat jsem přestala. Vlastně jste se tam s
úrovní nikam neposouvali a v kurzu byli lidé ve věku
od 7 let do 25 let...
Tenkrát jsme nevěděli, že v Plzni existuje Baletní škola
DJKT a tak jsem měla čtyřleté stepařské
volno...Vždycky mě jaksi mrzelo, že nemůžu stepovat,
až jsme se jednou dozvěděli o již zmiňované baletní
škole. Bude tomu již čtyři roky, co jsem se opět vrátila
ke stepu a stále mě to moc baví. Možná se nebojím říct,
že jsem doposud ve stepařské euforii :).
V Baletní škole DJKT se tedy nevyučuje jen balet, ale i
step a různé moderní tance.
Každý rok se otevírají nové stepařské ročníky pro
začátečníky nebo se můžete přidat k pokročilejším
stepařům. Step vyučují skvělí lektoři a nemusíte se bát,
že byste se nudili :).
Každým rokem se pak v červnu v Komorním divadle koná vystoupení žáků, na kterém se
předvedou všechny ročníky baletní školy s nacvičenou choreografií. Takže kdyby Vás step nějak
více nadchnul, určitě se přijďte podívat. Buď na kurzy nebo na závěrečné vystoupení.
Více se dozvíte na www.baletniskoladjkt.estranky.cz.
Do historie stepu se určitě zapsali tanečníci jako Fred Astaire, Ginger Rodgers, Michael Flatley a
spousta dalších. Obvykle jsou to legendy z 30.let.
V současné době kraluje stepu jednoznačně například Savion Glover, který ztvárnil například
populárního tučňáka z filmu Happy Feet.
Možná znáte skupinu Lord of the dance, která se věnuje výhradně irskému stepu. Musím uznat, že
je to, jak se říká, „fakt nářez“. Krásné melodie tomu dopomohou, ale jde tu hlavně o naprostou
synchronizaci tanečníků. Některá videa z vystoupení skupiny The Lord of the dance najdete i na
YouTube.com.
Leader taneční skupiny Lord of the dance je mimo jiné zapsán v Guinessově knize rekordů za svých
neuvěřitelných 35 stepů, tedy základních úderů, za vteřinu...
Michael Flatley s taneční skupinou The Lord of the Dance
Savion Glover
Fred Astaire
Snad jsem vám tedy step alespoň trošku přiblížila a třeba tenhle skvělý tanec někdo zkusíte :)
Annemarie Havlíčková, 9.B
Když nevíte co by,
musíte mít hobby
Tentokrát nahlédneme do světa sportu – interview jsem „podnikla“ s Luckou
Demkovičovou (13 let) a Anetou Dortovou (14 let), které hrají lakros.
REDAKCE: Povězte mi něco o lakrosu…
HOLKY: Lakros je týmový hřišťový sport (původně indiánský), jsou různé druhy
lakrosu – box lakros (ten hrají pouze muži), pak field lakros (ten hrají zase pouze
ženy) a inter kros (ten hrají i muži i ženy a je bezkontaktní). Box lakros se ještě také
dělí, to se pak už liší třeba vybavením.
REDAKCE: Jaké používáte vybavení?
HOLKY: Nejdůležitější je tedy určitě lakroska. Na té je zajímavé to, že muži mají při
box lakrosu síťku více prověšenou při field lakrosu. Dále potřebujeme různé chrániče
– na zuby, ochranné brýle se železkou mříží. Nás vybavení vyjde asi na 3-4 tisíce,
solidní lakroska stojí asi 1500 korun, ale samozřejmě jsou i fakt dobré, ty stojí třeba
4000. Muži nosí obvykle i helmu a další chrániče (na kolena, ramena…) a pak je
vybavení stojí asi 15 000 Kč.
REDAKCE: Kde lakros hrajete?
HOLKY: Hrajeme v plzeňském lakrosovém klubu, moc nás tam nechodí, ve věku do
18 let je nás tam asi jen pět holek.
REDAKCE: Jak dlouho se lakrosu věnujete?
Aneta: Já čtyři roky.
Lucka: A já asi dva roky.
REDAKCE: Co vás na tomto sportu baví?
HOLKY: Určitě nejlepší je na tom to, že je to týmový sport. Můžeme se při hře
spolehnout i na spoluhráče a ne jako např. při tenise jenom samy na sebe.
REDAKCE: A co je pro tento sport důležité?
HOLKY: Důležitý je rychlý běh, postřeh a nejdůležitější je samozřejmě fyzička.
A na závěr ještě máme malý vzkaz:
„Hledáme nové hráčky do týmu. Věk 12-18 let, prostě holky, které rády
běhají a chtějí si zlepšit fyzičku!“
→
Aneta s Luckou
Klára Brabcová, 9.B
...BOOK, LIVRE...
...BUCH, KNIHA...
Milí knihomolové!
Opět vás zdravím a vítám vás nad stránkami našeho časopisu!
To tedy úvodem.
V této knižní rubrice tentokrát nebudu psát o určitém knižním titulu, ale představím publikace, s
jejichž pomocí si můžete zlepšit svoje schopnosti v určitém jazyce. Možná už jste slyšeli o
dvojjazyčných knihách. Jen a jen jimi se bude tentokrát tahle rubrika zaobírat.
Princip těchto pomůcek spočívá v tzv. „zrcadlovém textu“. Na jedné stránce máte text v jazyce
cizím, zatímco na druhé v jazyce českém. Skvěle si tedy můžete ověřit, jak jste textu porozuměli.
Pod čarou jsou také například vysvětleny určité gramatické jevy nebo najdete více informací o
některých výrazech. Tyto knížky, jak je mi alespoň známo, jsou k dostání od dvou nakladatelů. U
obou je náročnost textů knihy odstupňována podle jazykové úrovně.
Prvním nakladatelem je Garamond. Ten dvojjazyčné čtení prodává v edici
Bilingua. Můžete si pořídit dvojjazyčnou beletrii česko- francouzskou,
česko- anglickou, česko- německou, česko- španělskou a česko- ruskou...
Tak třeba Breakfast at Tiffany's ( Snídaně u Tiffanyho), „Das trocknet an
dir“ ( To na tobě doschne), Les révoltés de la Bounty( Vzbouřenci na lodi
Bounty), ze španělštiny pak třeba Todo Sombre mi madre( Vše o mé
matce) a z ruštiny pak například Zapiski sumasšedševo ( Bláznovy
zápisky).
To bylo pouze pár příkladů, ale v edici Bilingua je k dispozici opravdu
velké množství dvojjazyčných knih. Většinou jsou to klasiky, avšak lze v
jejich velkém výběru najít i novodobější dílka. Cena dvojjazyčných knih
od Garamondu se pohybuje kolem stokoruny. A málem bych zapomněla,
Garamond vydává knihy i v edici Bilingua Crimi. Jestli jste příznivci
detektivek, počtete si v originálních dílech například od Agathy Christie
nebo jiných slavných autorů. Garamond Crimi je údajně určen pokročilým čtenářům.
Více informací a kompletní seznam nabízených knih najdete na www.e-garamond.cz
Druhým nakladatelem je C Press, neboli Computer Press. Ti už tak
velký výběr nemají, ale zato každá kniha obsahuje i CD s audio
příběhem namluveným rodilým mluvčím. Také za každou
kapitolou najdete kontrolní otázky, díky kterým si můžete prověřit,
jak pozorně jste četli a na konci dokonce slovníček. Gramatické i
lexikální jevy pod čarou jsou samozřejmostí. Od C Press seženete
čtení ve stejných jazycích jako u Garamondu. Česko-francouzsky
například Voyage au centre de la Terre (Cesta do středu Země),
česko- anglicky Christmas carol (Vánoční koleda) nebo třeba
Robinsona Crusoa, česko-německy Ausgewählte Märchen der
Brüder Grimm (Pohádky bratří Grimmů). Česko- španělsky Dona
Quijota a česko- rusky například Mrazíka... U C Press se ceny
pohybují okolo dvou set korun.
Zatímco u Garamondu jsou texty dvojjazyčných knih originální,
alespoň jsem se to tedy dočetla na jejich stránkách, C Press vydává
zrcadlovou literaturu většinou ve zkrácené a zjednodušené verzi. Pro více informací a úplný výčet
vydaných knih můžete párkrát kliknout na stránkách www.knihy.cpress.cz.
Myslím, že investovat do těchto knížek určitě není zbytečné a je to skvělé a zajímavé zpestření.
No, jen si představte, když porozumíte mluvčímu na CD, to je hned lepší pocit :)
Hezké cizojazyčné chvíle přeje
Annemarie Havlíčková, 9.B
dějepis
Zdravím všechny a doufám, že při čtení minulého čísla jste se pobavili. Pokud ano,
tak tady máte další zajímavosti: hrad Arundel, kvíz a ještě něco navíc.
Strašidelný hrad: Arundel, hrabství Sussexs.
Tento hrad je starým sídlem vévodů z Norfolku již od roku1580, avšak některé jeho
části jsou ještě mnohem starší. Vždy těsně před tím, než ten který vévoda zemře, se
prý objeví přízrak bílého ptáka. Také bývá viděn duch dívky v bílém, jak se vrhá z
jedné z věží. Tato dívka to prý udělala před stovkami let poté, co ji opustil její milý. A
ten rámus, který občas můžete slyšet není hrom… to je kanonáda z děl, kterou
útočníci ostřelovali hradby v roce 1648.
Zajímavosti: Divoké ženy
Mnozí lidé si neuvědomují, že spolu s muži se vydávaly na křížové výpravy i ženy.
Na druhou křížovou výpravu jely ženy na koních spolu s muži a seděli na koních
obkročmo (dříve ženy zásadně seděly nohama na jednu stranu). Historik, který tohle
napsal, byl tou představou dočista šokován.
Křižáci s sebou často sebou brávali staré ženy, které měly hlavně dva úkoly: prát jim
šaty a vyčesávat z vlasů vši. Prý byly lepší než opice.
Při třetí křížové výpravě se mnoho žen ůčastnilo obléhání města Akko.Napadávaly
muslimy obrovskými noži a odnášely si z bojiště jejich hlavy, ze kterých ještě crčela
krev.
Kvíz
Nejdříve odpovědi z minulého čísla :
Jak by Viking využil svého koně, kdyby se chtěl pobavit? (Nemyslím vyjížďku ani
bitvu.) Poslal by ho na koňské zápasy. (obdoba kohoutích,pouze ve větší obměně)
Víte, čím byl otec Viléma Dobyvatele ? Byl to koželuh.
Víte, co je to v pirátské mluvě Chlupatý Vilda? Byla to malá rybka, kterou se piráti
živili.
A nyní nové otázky:
•Když rytíř v brnění spadl z koně, mohl se po pádu sám bez pomoci zvednout?
•Jaký znak měl templářský řád?
•Kdy byl založen řád bodláku?
Michael Urban, 9.B
Kino
2Bobule
Komedie
Česko, 2009, 90 min
Režie: Vlad Lanné
Hrají: Kryšto Hádek, Tereza Voříšková, Lukáš Langmajer, Lubomír Lipský
st., Jiří Krampol, Jana Švandová, Miroslav Táborský, Václav Postránecký,
Jiří Korn, Marian Roden, Jana Pidrmanová, Jan Skopeček
2Bobule jsou volným pokračováním úspěšné filmové komedie Bobule,
kterou vidělo v kinech přes 360 000 diváků a která se stala jedním z
nejúspěšnějších filmů roku 2008. Opět budeme sledovat eskapády dvojice
kamarádů Honzy (Kryštof Hádek) a Jirky (Lukáš Langmajer). Jirka se
zaplete s mladou krásnou dívkou, jejíž otec (Jiří Krampol) má ovšem o nápadnících své dcery
úplně jiné představy. Jirka raději prchá za kamarádem Honzou na jižní Moravu. Honza zatím žije s
Klárou (Tereza Voříšková) na dědečkově vinařství a jakožto vinař začátečník se pouští do
vrcholného umění slámového vína. Nejen, že čelí neúspěchům, ale po nečekaném příchodu
kumpána Jirky se jeho život obrátí naruby. Jirkova slabost pro ženy se totiž doslova zvrhla v zápas
o život.
Veni, vidi, vici
Komedie / Romantický
Česko, 2009, 95 min
Režie: Pavel Göbl
Hrají: Filip Tomsa, Sandra Nováková, Jitka Kocurová,
Václav Postránecký, Bohumil Klepl, Anna Šišková, Eva Ujfaluši,
Jana Doleželová, Iveta Dušková, Jaromír Nosek, Petr Vojnar,
Petr Vágner, Marek Vašut, Karel Gott, Roman Skamene,
Zdeněk Mahdal, Tomáš Klus, Petr Novotný
Honza je normální devatenáctiletý kluk z Ústí nad Labem po uši
zamilovaný do své přítelkyně studentky a fotografky Terezky. Honza,
po tragické smrti svého otce - vášnivého golfisty, vyrůstá jenom s
maminkou a malým bráškou Lukáškem. Rodina se smrtí otce těžce
vyrovnává, navíc se na ni řítí i existenční problémy v podobě exekutorů vymáhajících pohledávky
za lichvářskou půjčku na byt. Honza se k celé vzniklé situaci staví čelem. Nechce nechat všechny
starosti na mamince, a tak místo plánovaných romantických prázdnin s Terezkou ve Francii
nastupuje na brigádu do luxusního hotelu
v Karlových Varech, kde pracuje jeho strýc Maxmilián. Právě probíhá Mezinárodní filmový festival
a Honza má jedinečnou možnost „vychutnat si“ velký svět z jeho odvrácené stránky – jako myč
nádobí a příležitostný číšník v jedné osobě. Pracuje celé dny a noci a všechen výdělek posílá rodině.
Na večírku, kde Honza zaskakuje jako číšník, se nechtěně dostane do sporu s hlavou partičky zlaté
mládeže – golfistou Reném. Strýc Maxmilián zařídí Honzovi brigádu v golfovém klubu, kde se
seznámí s krásnou PR manažerkou Alicí, která ho pozve na firemní golfový turnaj. V noci po směně
najde Honza na odpališti pohozenou hůl a několikrát zkouší dávno zapomenutý švih. Staré instinkty
se vrací. Golfový trenér Karel okamžitě rozpozná velký talent a nabídne mu pomoc. Svůj první
turnaj Honza vyhrává. Otevírá se mu cesta do náručí P,R, manažerky Alice a s ní i cesta do světa
malého českého šoubyznysu. Honza brzy začne při své strmé cestě za úspěchem ztrácet půdu pod
nohama. Přichází nejen o vztah s Terezkou, důvěru mladšího brášky Lukáška, ale nakonec i
přátelství trenéra Karla. Alice ho zavaluje prací v reklamě a bez skrupulí na něm vydělává. Honza
přestává mít čas na trénink a poslední kapkou je vážné zranění při tréninku na juniorském
mistrovství republiky.. V nemocnici s ním Alice rázně ukončí smlouvu i vztah. A tady teprve
Honzův příběh začíná.
Filmy na Dvd
Milionář z chatrče
Krimi / Drama / Romantický
Velká Británie / USA, 2008, 120 min
Režie: Danny Boyle
Hrají: Dev Patel, Freida Pinto, Ayush Mahesh Khedekar, Anil Kapoor,
Irrfan Khan, Azharuddin Mohammed Ismail, Madhur Mittal, Ashutosh
Lobo Gajiwala, Rubiana Ali, Tanay Chheda, Tanvi Ganesh Lonkar,
Anand Tiwari
Hlavní hrdina, mladík Jamal Malik (Dev Patel), sedí v televizním
studiu naproti moderátorovi indické verze soutěže Chcete být
milionářem a čeká na poslední otázku, která jej dělí od pohádkové
výhry 20 miliónů rupií. Ještě před nedávnou chvílí byl chlapcem z
bombajského slumu, chlapcem, který se narodil do světa bez
budoucnosti, do světa nám nepředstavitelné bídy.
Jak se kluk z ulice dokázal dostat tam, kam se nedostali ani hoši z
lepších rodin ani učenci s několika tituly v kapse? Odpovědi na tyto otázky bude z Jamala tahat
někdo mnohem méně příjemný než televizní moderátor. Před poslední otázkou má Jamal pouze
jeden den na to, aby se připravil. Bohužel mu tuto přípravu ztrpčují policejní vyšetřovatelé, kteří ctí
presumpci viny a snaží se i s použitím brutální síly získat od Jamala odpověď na klíčovou otázku:
Jakým podvodem se dostal krůček od pohádkového bohatství. Jamal vypráví svůj životní příběh, ze
kterého vyšetřující policisté pochopí, proč zná odpovědi na všechny ty záludné soutěžní otázky. A
také se dozvědí, že Jamal má i další důvody k účasti ve slavné televizní soutěži než je jen pouhá
vidina hromady peněz: například snaha nalézt ztracenou lásku.
Eliška Kučerová, 9.B