LISTY Z AURA – PONTU 3/2011

LISTY
Z AURA – PONTU
3/2011
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
K. F. Tománek
Lenka Procházková
Naďa Míková
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7
Anglicky psaná dramatika
Eason(ová) - Fisher
Bean - Sloupová
Bean - Bartoš
Rapp - Fisher
Glapthorne – Neumann
Kushner - Sloupová
Německy psaná dramatika
Petras - Štědroň
Vögel - Štulcová
Kaptein(ová) - Kotrouš
Hassler(ová) - Kotrouš
A další..
Modzelewski - Vondráček
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................12
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......13
Anglicky psaná dramatika
Carr(ová)
Stephens
Ridley
Leyshon(ová)
Graham
Seidler
Townsend(ová)
Permutt
Cho
Německy psaná dramatika
Vögel
Kaptein(ová)
Jonigk
Zauleck
D´Amour
Joseph
Weller
Ruhl(ová)
Crimp
De Wet
Glover(ová)
Farquhar
Friel
Müller
Macht
Lack
A další...
Gavran
Thorsson
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás podzimní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou
aktuálních textů za poslední období.
Kromě českých textů a dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené
novinky především z anglosaské a německojazyčné oblasti.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Karel František Tománek
WANTED WELZL
7 m, 6 ž
hra, ve které jde o život
Osmnáct obrazů nejnovějšího autorova textu, napsaného pro známé, českými kritiky nejvýše
oceňované Dejvické divadlo v Praze, zaznamenává útržky ze závěrečného období života
legendární postavy skutečného českého dobrodruha Jana Welzla, který svůj život spojil
s Dalekým Severem.
Jednotlivé výjevy sleduje divák jako kuriózní útržky trochu zpomaleného starého filmu.
Například hned úvodní, několikaminutová a metaforická sekvence: Eskymo Welzl s rancem
přes rameno jde přes jezero a bodcem na tyči zkoumá, zda je led dost pevný.
O pár sekvencí dál se zase ocitáme v důvěrně známém světě pistolníků a westernového
dramatu: chladnokrevný mstitel Bradley pronásleduje a vraždí obchodníka, který alkoholem
devastuje životy eskymáckých lovců i jejich tradice.
Opilý Eskymák, který právě vyměnil kůže za chlast, podřízne v opojení ženu i dceru a blábolí
cosi o duhových rybách v Mrtvém jezeře. Vyčůraného šerifa zajímají prachy, které si kšeftman s
pálenkou ulívá u své milé, prostitutky Jane. A ta s pokerovou tváří a pistolí u hlavy hraje o život
a nabídne se Bradleymu... Do tohoto westernovového krváku se Welzl spíše připlete, ale
nakonec se stane jeho hlavním hrdinou a tragickým vítězem.
Vedle lapidárnosti dialogů Tománkova textu se inscenace vyznačovala výrazným vizuálním
stylem, v němž kritici nalezli prvky komiksu, westernu, filmů Jima Jarmushe i inscenací Roberta
Wilsona.
Premiéra 28.3.2011 v Dejvickém divadle v Praze v režii Jiřího Havelky.
Úspornost dialogů osekaných na teze, pointování každé repliky jinou, stejně strohou,
vypreparovanou. A volné tempo se zámlkami, při kterých je slyšet hřmot šrotu v hlavách těžce
rýhovaných mozků. To je přece spolu s kostýmy Natálie Steklové styl westernu westernů Leoneho Tenkrát na západě.
Jiří P.Kříž, Právo, 29.3.2011
Lapidárností děje, typem nadsázky i humorem (černým) připomíná Tománkův text komiksové
bubliny nebo titulky k němému filmu. Atmosférou souvisí například s kultovním snímkem Jima
Jarmusche Mrtvý muž nebo románem Stena Nadolnyho Objevování pomalosti.
S příběhy, které se jednoduše, symbolicky i zábavně pokoušejí zachytit souvislost lidského
života s řádem přírody na jedné straně a zároveň moment jeho fatální a svým způsobem
sebevražedné odtrženosti na straně druhé.
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 1.4.2011
Lenka Procházková
CIZÍ ŽENA
3 m, 1 ž, vedlejší mužské role, ženský hlas
Hra o síle strachu a osvobozování se z něj. Téma hry bylo inspirováno (možná nepravdivou)
historkou o tom, jak na Stalinův příkaz byla zatčena manželka jednoho z jeho spolupracovníků a
když si nešťastný muž nesměle postěžoval, že mu žena chybí, přišla s ním (opět na příkaz) žít
jiná. Nakonec mezi nimi vznikl vztah.
Děj hry začíná ve chvíli, kdy se Muž vrátí domů a zjistí, že místo manželky, která v průběhu
slavnostního večera u Nadátora zmizela, ho v bytě čeká neznámá Žena v manželčiných šatech.
Zlověstnost výměny sílí zjištěním, že ta „nová“ k němu byla přivezena policií přímo z vězení.
Odlišnost osudů i charakterů obou protagonistů je od počátku zřejmá, a proto i jejich sbližování
probíhá pomalu a škobrtavě. Zatímco Žena (i když je asi o deset či více let mladší) působí jako
5
silný a čestný člověk, Muž svou sílu k rozhodnutí (podat demisi z funkce a zůstat mimo
politickou mašinérii totality) získává teprve ženiným vlivem. Jeho počáteční slabost a dokonce
zbabělost působí takřka neuvěřitelně, ale v průběhu děje, když se objeví další postava - Petr, se
stává pochopitelnější. Petr je vrstevníkem Muže a v hierarchii moci je nad ním. Jeho postava je
téměř stylizovaná do čirého zla. Ovšem zla s inteligencí. Petr je skutečným „pekelníkem“,
kdežto Muž (nazíráno divákem zpětně) v tom srovnání vypadá téměř jako naivní trouba.
Zatímco Žena se vyvíjí „pouze“ citově, Mužův posun od slabocha k někomu, kdo už prozřel a je
schopen samostatného jednání, je jakýmsi opožděným vývojem k dospělosti. I nepřítomná
Manželka (zastoupená portrétem na zdi) se pomocí dialogů o ní vyvíjí, respektive její charakter
se zpřesňuje, což vrcholí v předposledním obraze.
Jazyk Muže a Ženy působí spisovně, což evokuje dojem jejich vzdělanosti, výchovy a vztahu ke
knihám. Petr mluví přisprostle, což může být póza, ovšem póza, která už s ním srostla. Nadátor,
o kterém se pouze mluví, je symbolem totalitního vládce. Snad někdejšího vůdce s přirozenou
autoritou, který už ale uvízl ve své funkci a místo někdejších kamarádů má kolem jen ustrašené
dvořany. Hra není ze současnosti. Může být z minulosti, případně i z budoucnosti. Neměla by
tedy přímo evokovat naše domácí prostředí.
CELEBRITA
1 m, 1 ž, hlasy
Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti je starý filozof Marek, který ve své
garsonce v centru metropole prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho
rituálů, samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak pracuje na korekturách, i
když tuší, že jeho dílo už není pro dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s
činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého rozhlasového redaktora však
vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá, zda má smysl, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté
novoroční poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu padesát tři vteřin.
Nakonec tuto poslední „výzvu“ přijme a v průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky
vtěsnat do časového limitu.
Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i s pomocí Emy) a přitom stále mění text,
který se má večer po telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu kolegovi
a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, kdy už má projev připraven a cvičně si ho
předčítá, zavolají mu z rádia, že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit Jágr. Filozof se
konečně může opít, čemuž se celý den disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě
jednou. Poslední verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému staršímu
kolegovi (a samozřejmě publiku).
Ve hře kromě Marka a Emy zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny
zkouší kapela mikulášskou produkci. Filozofova předtucha, že „tuhle civilizaci už asi nejde
zachránit“ se v závěru mírní, ale možná jen zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena
četnými gagy a komickými nedorozuměními.
Naďa Míková
MUŽKAŘENÍ
2 m, 4 ž
konverzační komedie
„Co dělat, když chcete chytit chlapa.“
Čtyřem kamarádkám (režisérce Daně a herečkám Báře, Soně, Doubravce) z amatérského
divadelního spolku se začíná bortit soubor – přijdou o jediného muže v divadle a navíc nemají
hru, kterou by uvedly. Jejich potíže v divadle se přirozeně proplétají s jejich vlastními problémy,
které postupně vychází najevo. Celá hra (v pravém i přeneseném slova smyslu) se rozjede díky
Doubravce, která marně touží po partnerovi. Nadšení zavládne ve chvíli, kdy dojde ke
spásnému a slibnému nápadu vypsat konkurz na nového člena do souboru. Casting je však
6
pouze záminkou k tomu, najít vhodného muže pro Doubravku a k všeobecné zábavě. Pro
zmatení potenciálních adeptů se Bára uvolí přivést do poroty svého přítele Patrika. Euforický
nápad rozehraje vzrušující zábavu, na jejímž konci není žádná z žen tou, co na začátku.
Vášnivá, nezvladatelná a zničující touha po všech okouzlujících bytostech opačného pohlaví,
která však s sebou nese rozkol skutečných vztahů, totiž zdaleka není výsadou mužů.
Během divokého castingu se na scéně objeví 21 mužů - které však může hrát jedna osoba.
Významný podíl mají barvy, kostýmy a rekvizity, díky nimž se proměňují jak muži, tak i všechny
čtyři divadelnice. Děj se odehrává ve zkušebně.
7
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Laura Eason(ová) (USA)
SEX S NEZNÁMÝMI (SEX WITH STRANGERS)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
1 m, 1 ž
Ve venkovském penzionu, který slouží jako útočiště chicagským spisovatelům, dokončuje Olivia
(38) svoji novou knihu, první po desetileté přestávce. Večer ji tam překvapí další host – mladík
jménem Ethan (24). Přijel, aby dokončil scénář podle své nedávno vydané knihy nazvané Sex s
neznámými. Ale místo si zřejmě nevybral náhodou: ukáže se, že četl Oliviinu první knihu, byl jí
nadšen a chtěl poznat její autorku. Mezi krásnou Olivií a jejím obdivovatelem propukne od
prvního večera vášnivý vztah, který nelze zcela oddělit od jejich literárních aktivit. Zatímco Olivie
se svým návratem k publikování vlastně stále váhá, jelikož ji dodnes trápí „smíšené“ recenze,
kterých se její prvotině dostalo, Ethan překypuje sebevědomím a snaží se ho dodat i jí. Vypráví
jí příběh svého Sexu s neznámými: kniha totiž vychází z jeho několik let psaného blogu, v němž
na způsob Casanovových pamětí zaznamenával své milostné zkušenostmi s neznámými
dívkami. Jeho blog se stal nesmírně populární, jeho čtenářky mu samy nadbíhaly, aby se staly
aktérkami zaznamenávaných dobrodružství a „spolutvůrkyněmi“ blogu.
Kniha, která na jeho základě vznikla, tak měla předem o úspěch postaráno. Ethan Olivii
přesvědčí, aby svůj nový román uveřejnila rovněž nejdřív formou fiktivního blogu na internetu
(který prolinkuje se svým vlastním a tím mu bleskově zajistí čtenáře). A nemýlí se: okamžitý
ohlas dodá Olivii tolik potřebné sebevědomí. Před svým odjezdem do Hollywoodu s
dokončeným scénářem doporučí Ethan Olivii i své redaktorce v prestižním nakladatelství. Když
se po čtrnácti dnech znovu setkají v Oliviině chicagském bytě, situace se poněkud promění:
Olivie má před podpisem smlouvy a je to tentokrát Ethan, kdo ji od jejího podpisu zrazuje –
možná pod vlivem svých čerstvých zkušeností s filmovým světem ji zapřísahá, aby
nepřistupovala na kompromisy, které jí redakce hodlá navrhnout. Ještě výrazněji se posunulo
Oliviino vnímání Ethana: konečně se dostala i k přečtení jeho knihy a je otřesená z toho, jak se
Ethan ke svým „neznámým“ sexuálním partnerkám choval. Brzy se ukáže, že Ethan také
nedodržel tak docela ani svůj slib, že Olivii ve svém blogu „vynechá“. Ethan ji oplátkou obviní,
že se svými výhradami počkala, až když má smlouvu v kapse – že ho jen využila. Jejich vztah
se rozpadá.
Oba milenci se setkávají po dvou letech znovu, klidnější a moudřejší. Olivie je zasnoubená, ale
Ethan jí ani po tak dlouhé době zdaleka není lhostejný…
Text mladé americké dramatičky vznikl v dílně slavného chicagského Steppenwolf Theater, kde
měl premiéru 15. května 2011.
Richard Bean (Velká Británie)
JEDEN CHLAP, DVA ŠÉFOVÉ (ONE MAN, TWO GUVNORS)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
8 m, 3 ž
Chcete vědět, proč v roce 1963 zatkli dvakrát během jediného dne beatla Ringo Starra?
V bláznivé komedii Richarda Beana, se to jen tak mimochodem dozvíte. Jak název napovídá,
jedná se o britskou verzi klasické komedie Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Benátky zde
nahradilo letovisko a přístav Brighton, hrdinové mají spíše než k nobilitě blízko ke kriminálnímu
polosvětu a píší se bláznivá 60. léta. Díky tomu se i v Brightonu mohou dít podivné věci. Na
zásnubách Pavlíny, dcery Charlieho „Potápky“ Clinche, místního obchodníka s kovošrotem,
s Alanem, synem advokáta snícím o kariéře herce, se objeví znenadání Pavlínin bývalý
8
nápadník Roscoe, považovaný za mrtvého. Jelikož Pavlínin sňatek s Roscoem byl předjednán
jako součást vypořádání dluhu, Roscoe se, ačkoli je známo, že je homosexuál, ujímá svých
práv a Alan je odmítnut. Roscoe je – jak si znalec Goldoniho dosadí – ve skutečnosti opravdu
mrtev a vydává se za něho jeho sestra Rachel. Gangstera Roscoa zabil Rachelin přítel Stanley,
oba chtějí utéci do Austrálie, a peníze jim má zaopatřit Pavlínino věno. Jsme v šedesátých
letech, takže mobily nemohou milencům ulehčit jejich intrikování, ještě horší však je, že
Rachel/Roscoe si jako svou „gorilu“ vybrala pouličního muzikanta a komedianta Francise…
Tento moderní Truffaldino si samozřejmě padne hned do oka s Clinchovou emancipovanou
účetní Dolly a jako vedlejšák si přibere místo asistenta u muže, který se ubytoval ve stejném
hostinci – a z něhož se vyklube nebohý „vrah“ Stanley.
Goldonim zkonstruované intriky a slavné scény (včetně oběda o několika chodech simultánně
servírovaného pro oba „šéfy“) provádí Francis se suverénní schopností improvizace (chybí
ovšem jen málo, aby měla fatální následky v podobě několika vražd a sebevražd), dodává ještě
notnou dávku filozofování o sexu a montypythonovského ulítlého humoru. K tomu si Richard
Bean ještě s gustem pohrává s mytologií slavných „šedesátek“. Nutno prozradit, že Ringo Starr
se do tohoto příběhu zamotal zcela nevinně.
Premiéru měla tato v nejlepším slova smyslu lidová komedie v londýnském Národním divadle
24. května 2011 a dostalo se jí mimořádného uznání britské kritiky.
15. září 2011 byla přenášena do kin ve více než čtyřiceti zemích světa (u nás v kině Světozor)
v rámci projektu National Theatre Live.
Richard Bean (Velká Británie)
KACÍŘKA (THE HERETIC)
z angličtiny přeložil Zdeněk Bartoš
3 m, 3 ž
Kevin: Kdybych po tobě chtěl předpověď vzestupu mořské hladiny za sto let, co bys řekla?
Diana: Deset centimetrů, plus minus patnáct.
Velmi černá a velmi současná komedie, věnující se jednomu z nejvýraznějších fenoménů
moderní doby, globálnímu oteplování. Tající ledovce, karbonová stopa, hybridní automobily,
úniky na Wikileaks… všechny tyto a mnohé další atributy, které plní stránky novin a
zpravodajských serverů minimálně posledních několik let, využívá známý britský dramatik
Richard Bean k vykreslení sžíravě a neodolatelně vtipného obrazu naší současnosti posedlé
složitými otázkami a jednoduchými odpověďmi.
Ve středu Beanova příběhu stojí dva klimatologové z jedné univerzity. Zatímco doktorka Diana
Cassellová je k teorii globálního oteplování spíše skeptická, děkan Kevin Maloney patří mezi její
zastánce. A Dianin přístup se mu zrovna dvakrát nehodí, protože univerzita by se měla stát
poradcem velké pojišťovny, která ovšem o účincích oteplování nepochybuje. A Dianiny názory
by tohoto bohatého klienta mohly od podpisu smlouvy odradit. Kevin se tedy nejprve pokusí
omezit její veřejné výstupy a když to nepomůže, suspenduje ji. Mezitím Diana opakovaně
dostává stupňující se výhrůžné dopisy od Svaté domobrany země, „pacifistické ekologické
milice“. Paralelně do děje vstupují Dianina lehce depresivní anorektická dcera Phoebe a student
prvního ročníku Ben, zapálený ekolog, jenž i svůj jídelníček upravuje tak, aby jeho karbonová
stopa byla co nejmenší…
Hra vrcholí o vánočních svátcích, kdy se všechny postavy setkají v Dianině domě. Ben se
naboural do počítače významného klimatologa, zastánce oteplovací teorie, a z neupravených
dat jeho měření všichni s překvapením zjišťují, že závěry jeho klíčové studie stojí na vodě, resp.
spíše už plavou a nemají daleko k potopení. Zatímco Diana s Kevinem se postupně noří do
hlubin cizího počítače a dávají si dohromady další souvislosti, mezi Benem a Phoebe se začíná
prohlubovat jistá náklonnost. Ale ve vzduchu stále ještě visí přízrak Svaté domobrany země…
Jakkoliv se komplexní problematika, kterou hra zpracovává, může jevit jako nedivadelní, nic
není pravdě vzdálenějšího. Richard Bean veskrze současné téma uchopil s nadhledem a
9
dokázal ho zpracovat ve stylu svižné, typicky anglické konverzačky, a to navíc s neodolatelnou
a osvěžující dávkou politické nekorektnosti, která si před nikým a před ničím nebere servítky.
Hra byla s velkým úspěchem uvedena v únoru 2011 v londýnském Royal Court Theatre, českou
premiéru chystá v říjnu 2011 Západočeské divadlo v Chebu.
Adam Rapp (USA)
LASKAVOST (KINDNESS)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
2 m, 2 ž
psychothiller
Maryanne (47), bojující s fatální chorobou, a její nezletilý syn Dennis opustili Illinois a neutěšené
rodinné poměry a ubytovali se v „klidném“ manhattanském hotelu. Maryanne si chce splnit sen
a jít na populární muzikál o lásce mezi bohémy (Rent?), ale Dennise to nezajímá, a tak
Maryanne nabídne lístek sympatickému černošskému taxikáři.
Než se oba z divadla vrátí, Dennise v hotelovém pokoji navštíví tajemná Frances (28). Mladá
žena s teenagerem koketuje a provokuje ho. Dennise pocity, jimiž je v souvislosti s matčinou
chorobou denně zavalován, frustrují a matou. Francis jeho stížnosti pochopí tak, že chlapec
matku nenávidí, a začne ho navádět k násilnému řešení jeho situace. Její chování je stále
asociálnější a podivnější. Když se Maryanne se svým novým přítelem vrátí z divadla, Frances
se vytratí. Maryanne přepadne těžká nevolnost, takže Dennis musí před Hermanem s pravdou o
matčině stavu ven – Maryanne již nezbývá ani měsíc života. Herman odběhne na chodbu pro
kolu, která by mohla Maryanne na chvíli pomoci, a vrátí se zděšený: o patro níž totiž právě
objevili mrtvolu. Dennis a divák s ním pochopí, že pachatelkou vraždy byla Frances. Dennis
zůstává s trpící matkou, uspávanou prášky, sám a v ruce drží potenciálně vražedné kladivo.
Premiéra komorního psychologického thrilleru se konala v říjnu 2008 v nastudování
newyorského souboru Playwrights Horizons.
Henry Glapthorne (Anglie)
TRAGÉDIE ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA (TRAGEDY OF ALBERTUS WALLENSTEIN)
z angličtiny přeložil Julek Neumann
20 m, 3 ž
historická hra
Veršovaná hra z roku 1639, aktuálně reagující na pouhých 5 let starou vraždu Albrechta z
Valdštejna, se nešťastně zrodila do doby, kdy Anglie zmítaná válkou mezi parlamentem a
králem zakázala provozování divadla. Neexistují zprávy, zda Glapthorne stačil svou hru uvést a
zda premiéra v Chebu nebyla náhodou i světová, ale je rozhodně jisté, že od té doby se
veršovaná tragédie jevištního ztvárnění nedočkala.
V rámci oslav 50. výročí vzniku divadla a 950. výročí založení města Chebu tedy tento
pozoruhodný text vzkřísil po dlouhých 372 letech herecký soubor Západočeského divadla
v Chebu jakožto inscenované čtení v prostorách chebského hradu (11 herců), jež probíhalo
v letních měsících roku 2011 (premiéra 29. června 2011, režie Šimon Dominik). Nyní hru
nabízíme zájemcům o napínavé historické drama, jemuž vévodí postava slavného vojevůdce.
Tony Kushner (USA)
ANDĚLÉ V AMERICE (ANGELS IN AMERICA)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
5 m, 3 ž (zdvojování rolí)
gay fantazie na národní témata
Podle mnohých nejdůležitější americká hra konce 20. století se dvacet let od své premiéry
nepřestává vracet na přední světové scény. V Česku na svou premiéru dosud čeká.
10
Tony Kushner (*1956) rozvrhl Anděly v Americe do dvou dílů, jež nazval Milénium se blíží
(1991) a Perestrojka (1992). První dějství Milénia nás zavádí do New Yorku roku 1985 a
představuje nám hlavní postavy. Louis Aronson, neurotický židovský homosexuál se dozvídá,
že jeho přítel, Prior Walter má AIDS. Jak Priorova nemoc postupuje, Louis přestává být schopen
se s jejími projevy a temnými vyhlídkami vyrovnat a odstěhuje se. Ve stejnou dobu dostává
tajný homosexuál a republikánský soudní úředník Joe Pitt od svého mentora, republikánského
právníka Roye Cohna, jenž kdysi sehrál temnou úlohu v někdejším mccarthyovském “honu na
čarodějnice”, nabídku, aby se stal jeho prodlouženou rukou ve washingtonské administrativě.
Joe se nový post zdráhá přijmout, protože se stěhováním do hlavního města nesouhlasí jeho
agorafobická žena Harper, která také trpí závislostí na váliu. Roy sám je tajný homosexuál a
brzy zjistí, že i on má AIDS.
Harpeřiny váliem a Priorovy léky vyvolané a velmi barvité halucinace (ve kterých se navíc oba
setkávají) se postupně vyvinou v podstatnou složku syžetu hry. Harper se v nich stává
jasnozřivou, Priora pak navštěvují duchové a anděl, který ho vyhlásí prorokem. I osudy
ostatních postav se začínají podivně proplétat. Joe se marně pokouší smířit své náboženství se
svou sexualitou, Louis zápasí s pocitem viny vůči Priorovi a začne si poměr s Joem. Harpeřino
duševní zdraví se prudce zhorší, když si uvědomí, že Joe je gay. Joeova matka Hannah se
přestěhuje ze Salt Lake City do New Yorku, aby Harper pomohla, a náhodou zachrání život
Priorovi.
Ve druhém dílu, nazvaném Perestrojka se Harper začíná od závislosti na Joeovi osvobozovat a
objeví v sobě nečekanou sílu. Roy se ocitne v nemocnici, kde ho navštěvuje duch Ethel
Rosenbergové, kterou kdysi pomáhal poslat na elektrické křeslo, a kde ho ošetřuje černý
transvestita Belize, nejlepší přítel Priora Waltera.
Hra končí optimistickou (z dnešního hlediska naivně a nostalgicky optimistickou) notou: Díky
svým přátelům (a s nedobrovolným přispěním Roye Cohna, který umírá v bolestech a hanbě)
dostane se Prior k tehdy teprve experimentálně využívanému léku AZT, a tak je ještě i v roce
1990 stále naživu. V epilogu hry se svými přáteli pozoruje slavnou Bethesdskou fontánu v
Central Parku, chválí Gorgačova a vypráví biblickou legendu o pramenu v Bethesdě a o tom, že
jednou znovu vyrazí a bude léčit.
Světovou premiéru měl první díl hry v provedení Eureka Theatre Company v San Francisku
roku 1991, druhý díl pak o rok později v losangeleském Mark Taper Foru. Světovou proslulost jí
však zajistily hlavně inscenace londýnského Royal National Theatre v režii Declana Donnellana
a scénografii Nicka Ormeroda (1992 a 1993). Poté hra získala nejvýznamnější americká
divadelní ocenění: ceny Tony 1993 a 1994, Pulitzerova cenu za drama 1993. Kushner sám hru
přepracoval do scénáře televizní minisérie společnosti HBO (2003) V režii Mikea Nicholse pak
tato filmová verze získala celkem 11 cen Emmy a 5 Zlatých glóbů (včetně těch pro Al Pacina a
Meryl Streepovou za herecké výkony v hlavních rolích).
Hra se stala rovněž základem libreta opery Petera Eötvöse Angels in America – The Opera,
která měla světovou premiéru v pařížském Théâtre du Châtelet v listopadu 2004. V roce 2007
nastudoval Anděly v dnes už proslulé pětihodinové inscenaci i polský režisér Krzystof
Warlikowski ve varšavském divadle Teatr Rozmaitosci.
V loňském roce, před dvacátým výročím jeho premiér, Tony Kushner své dílo (zejména druhý
díl) podstatně zrevidoval. Stejně zrevidovala letos svůj překlad (původně publikovaný v časopise
Svět a divadlo jako jeden z prvních překladů Andělů v Americe ve světě vůbec) i Jitka Sloupová.
11
Německy psaná dramatika
Armin Petras (Německo)
ANNA KARENINA
z němčiny přeložil Petr Štědroň
3 m, 3 ž
dramatizace
Dramatizace slavného románu se soustřeďuje na šestici hlavních postav, jež se bezútěšně
potácejí ve svých hořkých emocích a bezúspěšně hledají své osobní štěstí.
Děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století v Moskvě - náhoda svede dohromady vdanou
Annu Kareninu a knížete Vronského, mezi nimiž se rozhoří fatální láska. Anna nicméně očekává
absolutní štěstí, ale zároveň nechce a nemůže rezignovat na svůj rodinný život - je milující
matkou s morálními hodnotami, v manželství se však dopustí nevěry kvůli osudové lásce. Její
jednání je ale odsouzeno a přivádí ji do bezvýchodné situace, ze které hledá únik sebevraždou.
Sebevražda vyznívá spíš jako snaha ublížit Alexeji Vronskému, svému milenci, a celé
společnosti za způsobenou bolest než jako čin reflektující hlubokou beznaděj. Karenin, manžel,
je citově chladný postarší muž, který se nedokáže kvůli tlaku moralizující společnosti smířit s
jejím odchodem a odpírá jí možnost stýkat se s jejich synem.
Milostný příběh Anny Kareninové se odvíjí na historickém pozadí společenského života a jeho
pokrytecké morálky. Smysl lásky a rodiny v lidském životě, hledání východiska z mravní
společenské krize představuje autor na třech příkladech - na rodinných vztazích Kareninových,
Oblonských a Levinových. Tři roviny příběhu se navzájem prolínají a vyúsťují do zlomových
situací. Anna řeší svůj rozchod se společností a ztrátu Vronského lásky sebevraždou, Dolly
Oblonská se s konvenčním vztahem v manželství smíří kvůli dětem. Pevné základy vztahů
Levinových se obohatí o vzájemné pochopení...
„Petras se pokusil o nemožné, totiž vtěsnat Tolstého rozsáhlé společenské panorama se všemi
jeho detaily a vědeckými, ekonomickými a filozofickými diskursy do dramatické podoby. Podařilo
se mu vydestilovat z románu pomocí umného střídání epických a dialogických pasáží hru, v níž
jde především o esenci a náboj celého příběhu: (nadčasovou) touhu po velké, absolutní a jediné
životní lásce, ve které hledají lidé naplnění a štěstí – duch románu zůstává zachován.“
(Christiane Dössel, Süddeutsche Zeitung).
Dramatizace byla uvedena v berlínském Gorki Theater v roce 2008 a byla nominována na cenu
Friedrich-Luft-Preis. České premiéry se dočká v brněnské Redutě v březnu 2012 (režie D.
Špinar).
Stefan Vögel (Rakousko)
RYTÍŘ LUDWIG (RITTER LUDWIG)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
3 m, 3 ž
komedie
Ludwig von Schwitters-Elblingens, aristokrat a dříve proslulý ředitel elitní školy, má své nejlepší
časy za sebou. Nyní tráví svůj čas v domově důchodců, kde přivádí občas personál k
nepříčetnosti - každou neděli se schází čtveřice důchodců a hrají spolu v Ludwigově pokoji
triviální hry, při kterých dojde i na hádky.
O skutečnosti, že bývalý učitel prohýřil celé své jmění a neviděl svoji dceru již třicet let, ví jenom
Elisabeth, jediná dáma v seniorském čtyřlístku. Ta se snaží mírnit Ludwigovy verbální útoky na
ostatní. Vyvolané problémy mírní také robusní sestra Isolde.
Jednoho dne se ve dveřích objeví místo donašeče jídla mladá Paula, svobodná matka, působící
na aristokratického Ludwiga nevzdělaně a poněkud zanedbaně. Po počáteční nedůvěře až
nepřátelství (Ludwig má tendence Paulu jako služku zneužívat a ponižovat, Paula si to
nenechává líbit a vidí v něm misantropického dědka) mezi nimi vzniká pouto a Ludwig se
12
postupně stává jakousi morální rytířskou náhradou za chybějícího otce Pauliny dcery a Paula si
začne cenit kvalit, jež její rapující generace nepoznala. Z Ludwiga se stává opět vášnivý
pedagog, jenž dovede Paulu k úspěšnému dokončení školy. Paula uspořádá oslavu svých
narozenin, na níž se pokusí sblížit Ludwiga s Elisabeth a najít pro něj usmíření s jeho dcerou.
Poučení – nikdy není pozdě vyrovnat staré účty a začít znovu nový život...
Autor dokáže v této hře nejen o generačním konfliktu skvěle balancovat mezi vážnými a
komickými situacemi, staví silné pointy a scény: senioři rapují a osamělá mladá žena ze
špatných poměrů opět dostává smysl života. A z tyrana s modrou krví se postupně stává na
sklonku života člověk, jenž otevřel své srdce.
Hořká komedie byla uvedena v divadle Ohnsorg Theater v Hamburku v roce 2010.
Johanna Kaptein(ová) (Německo)
POKRAČOVÁNÍ aneb KADEŘNICE, KRIZE A DALŠÍ PŘÍPADY
(DIE FORTSETZUNG oder DIE FRISEUSE, DIE FINANZKRISE UND ANDERE FÄLLE)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
5 herců (variabilní obsazení)
Autorka nás ubezpečuje, že „producenti souhlasili s pokračováním“ a že „dramaturgie a média
šílí po dalších dobrodružstvích přepracovaných hlasů a jejich oběti, unaveného konzumního
pracujícího lidu“.
Opět se setkáváme s postavami, jimž v hlavě straší podivné hlasy přivádějící je k šílenství a
sebevraždě. Hlasy komentují jednání jednotlivých postav, chodí od jedné k druhé, vtělují se do
nich... Paní Maierová pracuje jako prodavačka v butiku a trpí nespavostí – naposledy se vyspala
jedné letní noci v roce 2005. Při návštěvě psychiatra, kam ji pošle zaměstnavatel, ztrácí ona i
psychiatr přehled o tom, kdo a co vlastně mluví – v hlavě jim totiž do řeči skákají právě
škodolibé zákeřné hlasy, které usilují o „lásky trápení“ a o problémy v „práci nádenní“.
Psychiatrova manželka spáchá díky hlasům omylem sebevraždu ve vaně – postupně se
dozvídáme, že krachující prodejce vína, jemuž dlužila peníze, byl její milenec (co mu zbývá než
sebevražda, když jediné peníze mu mohla poskytnout právě ona?). Kadeřnice Susi si od banky
půjčí peníze na salón krásy, jenže zákazníci nejdou a nejdou... Co zbývá jí? Hlasy jsou zkrátka
čiperné a zdá se, že za finanční krizi mohou právě ony – nebo že vědí, jak z krize ven... Na
scéně se dokonce objeví alegorická postava ruské revoluce, která se nechá zlákat konzumními
radovánkami...
Jednotlivé osudy postav, které se znenadání dostaly na dno, jsou provázány a hlasy tak řeší
několik „případů“ najednou. Autorka navazuje na úspěšnou sérii dramoletů o našeptávajících
hlasech Práce nádenní, lásky trápení (německá premiéra v květnu 2009 v Karlsruhe, česká
v ČS Ústí nad Labem v říjnu 2009) a s černým humorem a ve svižném tempu nastavuje zrcadlo
společnosti, která se svojí hloupostí nebo náhodou dostala do finanční krize – řešením by mohla
být sebevražda, napovídají vnitřní škodolibé hlasy, ztělesněné na jevišti... Celkově je toto
Pokračování jízlivější a kritičtější než jeho předchůdce.
Premiéra Pokračování proběhla v divadle v Chemnitz v prosinci 2010 – zde inscenátoři použili
oba texty.
Silke Hassler(ová) (Rakousko)
ZÁRUKA TOUHY (LUSTGARANTIE)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
1 m, 4 ž
tragikomedie
Inge, Gertraud a Klára jsou netypické sedmdesátnice – vdova, bývalá herečka a důchodkyně.
Trýzní ve fitcentru svoje staré kosti a vzpomínají na doby, kdy jim jejich těla přinášela radost.
Budoucnost je jasná, moc nejen toužebných zážitků jim už asi nabídnout nemůže. Klářin manžel
trpí demencí a byl proti její vůli jejich vlastní dcerou přestěhován do domova důchodců, Gertaud
má za sebou tři manželství a vzpomíná na hereckou kariéru a Inge pohřbila svého manžela
13
před mnoha lety, bere vše již se šibeničním humorem. Všechny mají jedno společné – láska a
sex jsou pro ně minulostí. Jak jsou na to ale jejich touhy? Patří minulosti?
Staré dámy se rozhodnou udělat ještě před svým odchodem ze světa něco mimořádného. Od
přepadení banky je nakonec upuštěno, avšak nadchnou se pro jiný plán – dírou na trhu jsou
nejen různé kurzy pro seniory, ale určitě i seniorský nevěstinec s dámami pokročilého věku,
záruka vášně.
Přítelkyně si obstarají všechny důležité propriety, Gertraud poskytne staré divadelní kostýmy a
Klářin byt se promění na bordel. Stoupne životní energie, zapomenuty jsou křečové žíly a další
bolístky. A když jde úředník z finančního úřadu zkontrolovat tuto novou živnost, dojde
k nečekaným komplikacím a zvratům, protože ženy ho považují za prvního zákazníka... Postavy
doplňuje sedmnáctiletá vnučka Kláry, jež seniorky od jejich nápadu odrazuje, aby se pak stala
jejich obdivovatelkou.
Autorka se zhostila citlivého tématu sexu ve stáří s radikálním humorem, hořká komedie
prolamuje nejedno tabu, jež kolem seniorské sexuality vzniklo. Jde o výtečnou a provokativní
příležitost pro tři starší herečky. Hra byla uvedena v březnu 2011 ve Villachu v divadle
Neuenbuehnevillach a setkala se okamžitě s velkým úspěchem.
A ještě další...
Marek Modzelewski (Polsko)
KORUNOVACE (KORONACJA)
z polštiny přeložil Jiří Vondráček
4 m, 5 ž
Sonda do partnerského – manželského života dnešních zatím bezdětných třicátníků, kteří se
stěhují do velkých měst za vidinou nového života. Kompromisy, nebo dál hledat svoji cestu?
Hlavní postava Matěj je lékař, jenž se ocitl na životní křižovatce. Má zdrženlivou praktickou ženu
(s níž nespí), milenky (prostitutku a bývalou spolužačku, jež o jeho manželství ví), otce, který jej
neustále podceňoval, přičemž jeho výchovu i celou rodinu zanedbával, matku, jež Matěje
prakticky se svojí matkou vychovala a dovedla až k lékařskému povolání. K práci, která jej moc
nenaplňuje Raději by se věnoval svému koníčku, fotografování. Činnosti, kterou si sám vybral a
u níž cítí, že by ji mohl vykonávat odpovědně a s láskou a snad v ní i něco dokázat. Spolu s
hlavním hrdinou na scéně viditelně vystupuje i další postava – Král, Matějovo alter ego,
svědomí, jeho druhé Já, který jízlivě komentuje jeho jednání a chování. Matěj předstírá před
rodiči hodného poslušného syna, před manželkou milujícího manžela, před známými
spokojeného lékaře, jehož život se zdá být naplněný, před milenkou výkonného hřebce. Matěj
se rozhodne po své třicítce začít hledat novou životní cestu – jenže Král ho neopouští ani na
krok a opustit staré a přijmout nové není jednoduché...
Korunovaci bychom mohli charakterizovat jako hořkou komedii. Život plyne v banalitách, v
každodenním zápolení a hašteření. Zdrojem humoru jsou výborně odpozorované situace a
dialogy, promluvy neobyčejně důvěrně známé, překvapující svou samozřejmostí a
opakovatelností.
Korunovace je čtvrtá hra Modzelewského (povoláním lékař radiolog, pracuje i jako dramaturg),
byla uvedena coby první inscenace projektu Laboratoř dramatu ve varšavském Národním
divadle v roce 2004.
14
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Titul
Smlouva do: %
Lukas Bärfuss
Autobus
23.9.2012
9
Alan Bennett
Lady z karavanu
30.6.2014
7
Michael Frayn
Bez roucha
30.6.2013
9
Michael Frayn
Kodaň
9.5.2015
9
Brien Friel
John Hale
Listy důvěrné (Leoše Janáčka)
Lorna a Ted
21.1.2012
17.2.2012
9
7
Moises Kaufman
Dennis Kelly
33 variací
Debris
1.4.2014
25.11.2011
7,5
9
Nikolaj Koljada
Polonéza Oginského
15.10.2011
8
Long – Singer - Winfield
Souborné dílo W. Shakespeara
29.11.2011
8
Tom Stoppard
Pravý inspektor Hound
14.1.2012
9
Tom Stoppard
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi
4.12.2011
7
Stefan Vögel
Dobře rozehraná partie
9.1.2013
8
15
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Marina Carr(ová) (Irsko)
CORDELIA DREAM (SEN O KORDÉLII)
1 m, 1 ž
Mladá žena, patrně po dlouhé době, navštěvuje stárnoucího muže, který zřejmě kdysi hrál
významnou roli v jejím životě. Teprve v průběhu vášnivého rozhovoru se ozřejmuje povaha této
role – Muž byl ženin učitel, oponent, umělecký rival – ale jak pochopíme nakonec – také její
otec. Ženu pronásleduje shakespearovský sen, v němž se dcera obětuje pro otce. Žádá snad
takovou oběť její otec? Podvědomě určitě. Mladá komponistka, matka pěti dětí, je dnes
celebritou, stíhanou žárlivostí otce, který sám již dávno nic úspěšného nesložil. Otec vyjadřuje
své přání, aby žena přestala tvořit a pomohla tak odstranit jeho tvůrčí blok. Žena to odmítá, ale
zároveň připouští, že tvůrčím blokem trpí sama.
Po pěti letech se setkání opakuje. Žena mezitím splnila otcovo přání a přestala komponovat.
Muž skutečně složil po letech novou skladbu, která byla provedena, ale žena ji podrobuje
zdrcující kritice. Jejich vzájemná nenávistná láska prochází posledním očistnou konfrontací.
Ukáže se však, že smíření je možné jen proto, že v reálném životě je na něj pozdě.
Komorní hru Mariny Carr uvedla v prosinci 2008 londýnská Královská shakespearovská
společnost.
Hra je momentálně překládána do češtiny.
Simon Stephens (Velká Británie)
PORNOGRAPHY (PORNOGRAFIE)
libovolný počet herců, mužů a žen
Sedm scénických obrazů může hrát libovolný počet herců, a v libovolném pořadí, jak uvádí
autor. Ústředním tématem fragmentární hry ze současného Londýna je série teroristických
výbuchů, které otřásly Londýnem 7. 7. 2005, den poté, co bylo rozhodnuto, že se zde bude
konat Olympiáda v roce 2012.
Jednotlivé fragmenty, v nichž čtenář jen uhaduje vztahy mezi jednotlivými postavami (jde o
dialogy), zachycují situace osmi figur téměř bezprostředně před výbuchem. Tato koláž přináší
intimní pohled na odlišné osudy, každá postava má své frustrace, svá traumata a problémy,
jeden z nich změní fatálně životy mnoha lidí – atentátník, který jede vykonat své dílo.
Pornografie je jakousi momentkou soudobé Británie, skupinovým portrétem, z něhož se
nicméně vyjevují strhující individuální osudy (a zároveň traumata a frustrace moderní
společnosti). Sledujeme příběh incestní sourozenecké lásky, posedlého školáka zamilovaného
do učitelky, který na odmítnutí reaguje pomstou; excentrickou stařenu, mladou absolventku
vysoké školy, která jde žádat o pomoc při hledání práce svého někdejšího pedagoga ad. Teprve
postupně čtenáři dochází, co bude jednotlivé hrdiny spojovat.
Hra má místy podobu jakýchsi básní, s rychlými dialogy, přičemž jednotlivé obrazy odděluje
opakované dvojverší Images of hell./They are silent. (Obrazy pekla./Jsou tiché.) Je to nervní a
provokativní hra, pozoruhodný titul pro divadla s odvážnou dramaturgií.
16
Hra byla během svého uvedení na Fringe festivalu v Edinburghu (2008) označena za
nejkontroverznější hru daného ročníku. Britská premiéra vznikla v koprodukci Traverse Theatre
Company/Birmingham Repertory Theatre v roce 2008, nicméně text byl napsán roku 2005 na
objednávku hamburského Deutsches Schauspielhaus, kde měl také v režii Sebastiana Nublinga
svou světovou premiéru.
Philip Ridley (Velká Británie)
TENDER NAPALM (NĚŽNÝ NAPALM)
1 m, 1 ž
Metaforické podobenství o mnoha podobách a fázích vztahu mezi mužem a ženou, které
dostává svému kontradiktornímu názvu. Hra začíná a končí stejnými slovy vyznání lásky, jen na
konci už je čteme jinak. Od něžností se autor přesouvá k brutalitě a militantnosti, latentním
výbuchům bomb (a smrti vůbec, která se v textu objevuje v mnoha různých podobách). Dialog
na ostří nože se odehrává na břehu moře kdesi v tropech; co se může jevit jako krajina podobná
ráji, se jedním rázem mění v pobřeží zasažené tsunami – a stejná motivická elasticita a
proměnnost je typická pro celý provokativní tvar, v němž aktéři skáčou mezi časovými rovinami i
(společenskými) rolemi, dostávajíce se až do oblasti mytologie.
Pulsující dialog je zároveň postaven na vyprávění, postavy si střídají roli „vypravěče“, chvílemi
pracujícího na principu volné asociace. V jedné pasáži se text mění doslova ve rvačku –
postavy po sobě „hází“ citoslovce, přičemž na divákovi (či inscenátorovi) je, zda tenhle zápas
chápe jen verbálně, nebo i fyzicky (anebo jako počítačovou hru).
Otevřenost textu nabízí nejrůznější způsoby čtení a inscenování, v každém případě hra klade
výjimečné nároky na představitele obou rolí a svým velmi rychlým tempem a současnou
tematikou a kulisami též i na diváky.
Hra měla premiéru v dubnu 2011 v divadle Southwark Playhouse v Londýně, režie David
Mercatali.
Philip Ridley (1967) pochází z Londýna. Studoval malbu a svými kontroverzními obrazy se
sexuální tematikou se proslavil už během studií. Jako student založil též divadelní skupinu, sám
v ní rovněž hrál, a natáčel krátké filmy. Napsal tři knihy pro dospělé, několik filmových scénářů
(z nichž některé sám realizoval) a také osm divadelních her pro dospělé a stejný počet pro děti
a mládež; u nás byla uvedena jeho hra Rtuť.
Lisa D´Amour (USA)
DETROIT
3 m, 2 ž
V jednom z domků na předměstí ze 60. let, postaveném z prefabrikátů a ležícím nedaleko
centra amerického velkoměsta (možná Detroitu), bydlí i třicátníci Ben a Mary. Ben nedávno
přišel o své místo v bance, Mary má problémy s alkoholem, ale zatím se jim daří splácet
hypotéku a Ben pracuje na svých nových webových stránkách s finančním poradenstvím.
Sousední dosud opuštěný dům dostane nové nájemníky a Ben a Mary se rozhodnou oživit
zapomenuté sousedské způsoby a pozvou na grilování na svém dvorku Sharon a Kennyho.
Noví sousedé jsou sice značně nekonformní, ale srdeční lidé, a tak se z jejich společných
domácích party stane pravidlo. Postupně se dozvíme, že Sharon a Kenny se seznámili na
odvykací léčbě, ani jeden z nich nemá zaměstnání, nevlastní žádný nábytek a v domku je
nechává bydlet Kennyho prastrýc, aby jim umožnil nový start.
Z bizarního filozofování u piva této čtveřice třicátníků se zrodí nápady jako výprava Mary a
Sharon za dobrodružstvím do zavřeného kempu, či Benova a Kennyho pánská jízda v luxusním
podniku, kterou si ani jeden z nich nemůže dovolit. Když tyto plány zákonitě selžou, rozpoutá se
alespoň na dvorku Bena a Mary taneční party, v jejímž transu přizná Ben, že jeho webové
stránky vůbec neexistují a posléze Kenny se Sharon podpálí jeho rozbitý laciný zahradní
nábytek, od něhož lehce chytne celý Benův a Maryin dům. V posledním výstupu se od Franka,
17
majitele sousedního domu, dozvíme, že Kenny se ve skutečnosti jmenoval Roger a v domě
bydlel i s Sharon bez vědomí svého prastrýce. Frank vzpomíná na doby, kdy se předměstí
teprve osidlovalo, na kolektivního ducha 60.let, který se tak liší od nynějšího anonymního
prostředí, v němž každý žije uzavřeným, mnohdy virtuálním životem. Sharon a Kenny zřejmě
beze stopy zmizeli. Mary a Ben nad ztrátou domu nijak zvlášť netruchlí (byl pojištěný), požár
jako by dovršil jejich – skutečné či domnělé - osvobození. Ben si teď dává říkat Ian (to je jeho
identita na internetové doméně virtuálních Britů, na níž trávil většinu svého života v reálném
čase) a s Mary si možná koupí farmu v Anglii.
Hra měla premiéru v chicagském Steppenwolf Theatre v září 2010. O rok později byla
nominována na Pulitzerovu cenu za drama 2011.
Rajiv Joseph (USA)
BENGAL TIGER AT THE BAGHDAD ZOO (BENGÁLSKÝ TYGR V BAGDADSKÉ ZOO)
4 m, 3 ž
Bagdad v roce 2003. Prvky každodenní absurdity, o něž není ve válce nouze, se tu prolínají
s duchy dávné i sotva včerejší minulosti.
V úvodní scéně moudrý starý tygr (v broadwayské inscenaci ho představoval slavný Robin
Williams) podlehne svým primitivním potřebám a ukousne ruku Tomovi, jednomu z amerických
vojáků, kteří mají střežit zoo v obsazeném městě. Jeho poněkud jednoduchý kolega Kev
neváhá a nešťastnou šelmu rozstřílí.
Incident má následky v mnoha rovinách reality – a je vlastně i metaforou komplikovaných vztahů
mezi okupujícími americkými vojáky a vystrašenými a podezíravými iráckými civilisty. Keva
pronásleduje tygrův duch a zavádí ho do temných koutů města. Vynervovaný voják se, poté co
ho posedne amok při rutinní domovní prohlídce v jedné irácké domácnosti, nakonec ocitne
v nemocnici. Tady ho navštíví Tom – už s protézou namísto ruky – ale není to ze soucitu.
Revolver, z níž Kev tygra zastřelil, byl totiž jedním z pozlacených předmětů, které předtím Tom
ukořistil v obsazeném paláci Hussajnova syna Udaje. Z prodeje revolveru, jehož vrácení po
Kevovi požaduje, a stejně nabytého pozlaceného záchodového prkýnka, chce Tom financovat
svou budoucnost invalidy.
Jenže revolver se ve zmatku po Kevově zhroucení ocitl v rukou Musy, jednoho z iráckých
překladatelů, který dřív pracoval v Udajově paláci jako zahradník. I jemu se zjevují duchové –
samotného Udaje, ale i jeho mladičké sestry, kterou Udaj znásilnil a zavraždil. V boji o zlato
nakonec Musa stejně iracionálně, jako zabíjejí Američané, zabije Toma. A k duchům, kteří ho
provázejí, se připojí i duch starého moudrého bengálského tygra.
Originální text měl premiéru v newyorském Lark Studio Theatre v roce 2007. V roce 2010 se
mu dostalo nominace na Pulitzerovu cenu za drama.
Michael Weller (USA)
Michael Weller (*1942) je broadwayský dramatik a scénárista. Z našeho pohledu je zajímavé, že
se podílel na scénářích k filmům Miloše Formana Hair a Ragtime.
FIFTY WORDS (PADESÁT SLOV)
1 m, 1 ž
Nová hra Michaela Wellera by se dala označit jako manželský thriller. Devítiletý syn Adama a
Jan tráví svou první noc mimo domov – u italských rodičů svého kamaráda. Adam má navíc
druhý den ráno letět na služební cestu. Jeho úsilí strávit se svou ženou žhavou noc jako za
mlada však naráží na Janino neurčité rozpoložení. Jan právě vyměnila svou profesi tanečnice
za místo šéfky týmu obchodníků a snaží se využít každé chvilky k přípravě na nový pracovní
den. Sexuální výzvy v chování obou manželů střídají náznaky jejich pracovních, ale i
rodičovských a partnerských problémů. Jejich hovor je stále otevřenější a konfliktnější, je však
také zřejmé, jak silné je dodnes sexuální pouto mezi nimi. Oba tyto póly se střídají ve vlnách, až
dojde ke katastrofě – Adam se přizná, že za jeho častými cestami na Středozápad je
18
mimomanželský vztah. Toto přiznání vyústí paradoxně k oboustranně násilnému, velmi
uspokojivému sexu.
Ve druhém dějství nacházíme oba ve velmi rozdílném rozpoložení: zatímco Adama vášnivý akt
ubezpečil o tom, že jejich vztah má přese všechno budoucnost, Jan mu s ledovým klidem
zabalila kufr a posílá ho z domu s tím, že by se měl po návratu z cesty ubytovat v hotelu. Adam
chvíli bojuje, ale když ho raněná Jan konfrontuje se svou nenávistí, oznámí, že uskuteční to,
nad čím dosud váhal a začne život znovu po boku své milenky Melindy. To Jan zlomí a Adam
pochopí, že cesta k ní není dosud zcela uzavřená. Jan však žádá, aby za jejich smíření zaplatil:
požádá ho o Melindin telefon. Chce, aby i Melinda a její manžel trpěli stejně jako ona. Adam
nakonec tlak nevydrží. Jan sice v posledním okamžiku couvne, ale podivný telefonát určitě
uvrhne Melindina manžela do nepříjemných pochybností. Na to, aby svůj vztah definitivně
vyřešili, nemají nakonec Adam s Jan k ránu této brutálně očistné noci čas: jejich psychicky
labilní syn se z noci u kamaráda vrací předčasně a vše zastíní pocit rodičovské odpovědnosti.
Premiéra tohoto silného psychologického dramatu moderního manželství se konala v offbroadwayském Lucille Lortell Theatre v roce 2008.
WHAT THE NIGHT IS FOR (K ČEMU JE NOC)
1 m, 1 ž
Psychologická hořká komedie Michaela Wellera z roku 2002 se odehrává v noci v hotelovém
pokoji někde na americkém Středozápadě. Setkávají se v něm po delší době dva nepříliš
šťastní a vyrovnaní lidé středního věku: architekt Adam a učitelka Melinda (Lindy). Při pobytu
Lindy v New Yorku před deseti lety spolu prožili intenzivní vztah ukončený Lindiným náhlým
návratem domů. Adam se po letech váhání rozhodl Lindy vyhledat a ta ho pozvala na jednu noc
do svého hotelového pokoje.
Postupně, po nejprve nemotorných a potom vášnivých pokusech o milostné sblížení se ukazuje,
že Adam a Lindy od tohoto setkání očekávají každý něco jiného: Lindy snad symbolické
ukončení jejich vztahu, zatímco Adam doufá v nový začátek. Dozvídáme se detaily z jejich
života. Adam je nešťastně ženatý a má malého syna. Lindy je vdaná za majitele rodinné firmy
na výrobu jízdních kol, má už větší děti, trpí maniodepresivními stavy a musí užívat silné
utlumující léky. Ty si před tímto setkáním nevzala a její maniodepresivita hraje v průběhu noci
významnou roli.
Adam se snaží Lindy přesvědčit, aby spolu začali nový život. Lindy váhá, i když je nešťastná se
svým manželem, který právě zahajuje politickou kariéru mající zamaskovat jeho obchodní
neúspěchy. Po telefonátu Lindy s manželem končícím jejím výbuchem vzteku je Lindy
přesvědčená, že za ní manžel určitě přijede. Její a Adamova možná společná budoucnost se
proto musí v krátkém zbývajícím čase rychle vyřešit…
Michael Weller vnesl do situace dobře známé z mnoha divadelních zpracování nový prvek
v podobě Lindiných maniodepresivních stavů. Hra je chytře vystavěna a gradována.
Pozoruhodné jsou také časté nenásilné změny tempa a nálad, od něžných milostných
rozhovorů až po velmi vypjatou scénu Lindina záchvatu. Weller poskytuje hercům dvě velmi
dobré příležitosti a hře nechybí ani vtipná místa. Umožňuje také divákům se zamyslet nad
tématy možnosti nového začátku v životě a ceny, kterou je za to nutné zaplatit, pomíjivosti či
trvalosti lásky i osamění. Hořká komedie měla premiéru v Londýně v Comedy Theatre v roce
2002 s Gillian Andersonovou (hvězdou seriálu Akta X) a známým britským divadelním hercem
Rogerem Allamem.
Nell Leyshon(ová) (Velká Británie)
BEAUTY MANIFESTO (MANIFEST KRÁSY)
3 m, 7 ž
Hra o teenagerech a pro teenagery, která se zabývá kultem krásy. V textu vystupují dvě skupiny
puberťáků – tzv. vyslanci a oslavenci. Oslavencům je právě šestnáct a mají být (za asistence a
pod vedením vyslanců) podrobeni plastickým operacím, které z nich učiní lidi krásné a
19
pravidelné. Vyslanci jsou jen nepatrně starší než oni a zkrášlovacími procedurami už prošli. Noc
před operací jsou čtyři oslavenci shromážděni v jedné místnosti, aby zde, pod dozorem Chloé,
sestry jedné vyslankyně a budoucí oslavenkyně, mj. dcery předního plastického chirurga,
počkali na plánovaný zákrok. V izolaci se vzbouří zejména Silas, ten koncept umělé krásy
odmítá a plastiku nechce. V malém společenství se mu podaří vzbouřit a s Chloé utíká –
všechny oběti kultu pravidelného a ničím výjimečného vzhledu se mu však přesvědčit nepodaří.
Jednoduchý text vhodný pro školní divadla se věnuje tematice, která je jistě blízká dnešním
teenagerům vyrůstajícím pod diktátem vizuální dokonalosti. Manifest krásy neklade přehnané
nároky na herecké výkony a je tak snadno použitelný pro cílovou skupinu interpretů i diváků.
Premiéra se odehrála na Warwické universitě (University of Warwick) v Coventry 9. května
2011. Provedla ji divadelní skupina Highly Sprung v rámci divadelní akce National Theatre
Connections 2011.
Nell Leyshon(ová) je britská dramatička a prozaička. Narodila se v anglickém Glastonbury, nyní
žije v Dorsetu. Vystudovala anglickou literaturu na Southamptonské universitě. Pravidelně píše
pro rozhlas (BBC Radio 4, 3), za svou rozhlasovou činnost získala Cenu Richarda Imisona
(Richard Imison Memorial Award) Mezi její hry patří The Farm (Farma), uvedena v londýnském
Southwark Playhouse (2002). Za hru Comfort me with Apples obdržela cenu londýnských novin
Evening Standard jako nejnadějnější dramatička roku 2005 a dostala se do užšího výběru na
Cenu Susan Smith Blackburnové (Susan Smith Blackburn Award). Jako první žena byla
oslovena, aby napsala hru pro Shakespearovo divadlo Globe v Londýně.
James Graham (Velká Británie)
WHISKY TASTER (DEGUSTÁTOR)
4 m, 1 ž
Barney a Nicola pracují v reklamní agentuře. Jsou mladí, úspěšní, kreativní a jejich život i
kariéra uhánějí zběsilým tempem. Pracují jako tým, který dokáže vždy vymyslet netradiční
reklamní kampaň. Barney trpí neurologickou poruchou, kvůli které u něj barvy vyvolávají
mnohem intenzivnější pocity než u jiných lidí. Na druhou stranu se mu u různých vjemů, chutí a
vůní okamžitě vybaví určitá barva. Díky tomu dokáže přesně vystihnout podstatu jakéhokoli
produktu a zúročit ji v úderné reklamní kampani. Barney se ale snaží toto vnímání světa všech
sil potlačit stejně jako myšlenku, že zřejmě tajně miluje svoji kolegyni.
Agentura dostala zakázku na reklamní kampaň pro novou značku vodky. Ve snaze povýšit
vodku na exkluzivní nápoj, který by si Britové vychutnávali namísto toho, aby se s ním sprostě
ožírali, si tým najme na výpomoc degustátora whisky. Skotský stařík ale se svojí prostotou a
vesnickou moudrostí nejen že do zrychleného a povrchního světa reklamní agentury vůbec
nezapadá, ale mezi hlavní protagonisty vnese nejistotu, která je nutí zastavit se a přehodnotit
svůj dosavadní život.
Barney s postupem času začíná přijímat svoji poruchu, která ve hře slouží jako metafora
vnímavosti a představivosti ve dnešním povrchním a zrychleném světě. Černobílá a šedivá
scéna tak pomalu začíná ožívat barvami. Zatímco v prvním dějstvím byl jedinou barevnou věcí
na jevišti starcův skotský kilt, v druhém již celá září neonovými barvami s tím, jak si Barney
uvědomuje krásu kolem sebe, ale i povrchnost svého dosavadního směřování.
James Graham ve svých osmadvaceti letech (2011) patří mezi nejnadějnější britské dramatiky.
Renomé si vydobyl především trefnými politickými satirami. Whisky Taster je sondou do světa
současného reklamního byznysu - ukazuje, jaké to je vidět věci jasně a ostře ve světě, kde se
všechno kolem pohybuje závratnou rychlostí, i jakou hodnotu má jedinečná lidská zkušenost ve
světě, kde se dá vše zpeněžit.
Hra byla uvedena v londýnském Bush Theatre v lednu 2010.
20
David Seidler (Austrálie/USA)
KING´S SPEECH (KRÁLOVA ŘEČ)
7 m, 2 ž
Málo známo je, že předlohou oscarového filmu o logopedických problémech krále Jiřího VI je
divadelní hra, kterou před časem napsal americko-australský scénárista David Seidler (mj. Král
a já), a kterou teprve po smrti královny matky zpracoval do filmového scénáře. Text je
momentálně k dispozici k uvedení v Česku.
Ve 30. letech 20. století se ve Spojeném království princ Albert, druhorozený syn krále Jiřího V.,
trápí s vážným problémem – koktáním.
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. a skandální abdikaci krále Eduarda VIII., je princ Bertie
nečekaně korunován na krále, který vešel do historie jako Jiří VI. Země stojí na prahu 2. světové
války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (budoucí královna matka)
domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči, Australanem Lionelem Loguem.
Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne
nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla král překoná
koktání a pronese zásadní řeč v rozhlase, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě.
Sarah Ruhl(ová) (USA)
PASSION PLAY (PAŠIJOVÁ HRA)
8 m, 3 ž
Moderní variace na pašijovou hru se odehrává ve třech časoprostorech. Autorku k ní podle
jejích slov inspirovalo, když si přečetla, že představitel Ježíše v pravidelně se opakující lokální
pašijové hře byl stejně svatý jako postava, již ztělesnil, a totéž platilo i o ženě, co hrála Marii.
Začala si klást otázku, nakolik může život člověk změnit role, k níž je rok co rok předurčen. A
takové je i téma hry: hranice mezi skutečnou identitou a divadlem.
První dějství situovala do Anglie roku 1575, kdy se královna Alžběta chystala zakázat uvádění
pašijových her, které v té době už beztak byly anachronismem. Vesnice v prvním dějství je tak
ostrovem jaksi mimo čas a autorka tak nabízí první, historizující pohled na uvádění tohoto typu
hry. Druhé dějství se odehrává v německém městečku Oberammergau, zde se pašijové hry
naopak uvádějí bez přestání od středověku. Jenže teď je před druhou světovou válkou, rok
1934, a herci jsou většinou členy nacistické strany. Třetí dějství (do něhož se autorka pustila
podle svých slov po deseti letech od chvíle, kdy začala psát první dvě části) se odehrává v jižní
Dakotě – a při psaní této části se nejvýrazněji projevuje politický aspekt nesouhlasu s Bushovou
politikou.
Autorka pracuje s principem divadla na divadle, každá figura má svou roli v reálném životě a
v životě jevištním, přičemž oba světy se neustále prolínají, někdy nekontrolovatelně, často zcela
mimoděk. Dvojí hledisko představuje jisté morální kritérium, které je aplikovatelné v každé době,
snad právě proto si pro jistou názornost vybrala velmi vyhraněná historická období.
Prostřednictvím svých postav autorka klada otázky po smyslu víry v té které době, otázky
týkající se zneužití náboženství a jeho průnik s divadlem a teatralitou vůbec.
Text obou tří části je poměrně dlouhý a lze ho hrát po jednotlivých dílech, nicméně autorka
doporučuje uvádění naráz, aby tak bylo dosaženo kýženého cyklického efektu.
Hra byla poprvé uvedena 9. února 2005 divadlem Arena ve Washingtonu, režie Molly Smith,
jednotlivé části pak byly hrány na různých místech Spojených států různými skupinami, celá hra
se pak znovu uváděla v nejdůležitějších amerických divadelních městech Chicagu a New Yorku
(2010).
Sarah Ruhl (1974) je americká dramatička. Upozornila na sebe hrou The Clean House (Čistý
dům), za níž roku 2004 získala cenu Susan Smith Blackburnové. V roce 2005 se ocitla mezi
finalisty Pulitzerovy ceny. Na newyorské off-Broadwayi byla roku 2007 uvedena její hra Eurydice
(Eurydika), v New Yorku byla uvedena i její hra Dead Man's Cell Phone (Mobil mrtvého muže),
ta měla evropskou premiéru v červnu 2011 v Glasgow. Se svou předposlední hrou In the Next
Room (or The Vibrator Play)/ Ve vedlejším pokoji (neboli Hra o vibrátoru) se dostala mezi
21
finalisty Pulitzerovy ceny v oblasti dramatu a byla nominována na cenu Tony v několika
kategoriích (2010).
Martin Crimp (Velká Británie)
PAINS OF YOUTH / KRANKHEIT DER JUGEND (BOLESTI MLÁDÍ)
1 m, 5 ž
Adaptace hry Ferdinanda Brucknera Krankheit der Jugend zavádí diváka do Vídně roku 1923
(tehdejší premiéra 1926 v Hamburku). Nespokojená poválečná generace diagnostikuje mládí
jako svou chorobu a snaží se seč může ji zničit. Šest vzájemnými sexuálními vztahy
propojených studentů medicíny, promiskuitních, nelítostných a znuděných, se pohybuje
nervózně po penzionu, kde bydlí, bifluje na zkoušky, pije, popichuje se a šmíruje navzájem.
Freder experimentuje drsně s mladou hezkou služkou a napůl nespouští s dohledu svou
bývalou milenku Desirée, vášnivou a cynickou aristokratku. Petrell opustí Marii kvůli bezohledné
šedé myši Irene. Marie ale dlouho netruchlí – zájem o ni má Desirée.
Jde o intenzivní a dramatický obraz nejen tehdejší společnosti. Premiéru v říjnu 2009
v londýnském Národním divadle režírovala slavná Katie Mitchellová.
Reza de Wet (Jihoafrická republika)
FEVER (HOREČKA)
2ž
Emocionálně vypjatý text z podobného prostředí jako v autorčině hře Concealment (Úkryt). I
tentokrát jde o dvě sestry, Katy a Emmu, a o podobná témata – postavení ženy a střet dvou
společenských světů.
Zpočátku střídavě sledujeme příběh Katy a Emmy jakoby v přítomném čase, později Emminy
osudy vystupují ze zápisků v jejím deníku, který si horečkou zmítaná Katy pročítá. Deníkové
zápisky popisují Emmin vnitřní psychický zápas s tělesnou touhou. Na stylu zápisků se
podepisuje laudánum, autorčina prudérnost a narůstající psychická labilita. Výsledkem je nervní
napětí až hrůzné.
Emma odjede jako učitelka na africký venkov do rodiny venkovských osadníků. Sama vyrostla
v pohodlí a vysokých nárocích západní civilizace. Nejdřív je z nového prostředí nadšená a
raduje se ze svého poslání kultivovat dětské duše, ale postupně vystřízliví. K tomu přispějí
zážitky jako stahování živých koček z kůže (nezbytných jako léčivo na zápal plic) nebo kruté bití
psa, který napadl ovci. Emma postupně začne trpět představou, že ji ovdovělý domácí pán,
člověk chováním i postavením vzdálený jejím společenským ideálům, pronásleduje. Přes den
s ní nepromluví, zato v noci se objeví v její ložnici. Emma své pocuchané nervy léčí opiovou
tinkturou a přestává být jasné, co je pravda a co výplod její fantazie. Rozhodne se, že odjede,
ale z neznámých důvodů tak neudělá. Z deníku vyplývá, že se nechá strhnout přitažlivostí
nekultivovaného muže a začne se s ním scházet, což má ale za následky pocity viny a
znechucení. Emma už se domů nevrátí. Nedlouho po posledním zápisku zemře, můžeme se jen
domýšlet, že spáchala sebevraždu.
Katy, křehká žena, jejíž osudy řídí vůle a manžela, překoná svoji nemoc, s hrůzou dočte deník a
rozhodne se ho zničit.
Sue Townsend(ová) (Velká Británie)
GREAT CELESTIAL COW (VELKÁ BOŽSKÁ KRÁVA)
2 m ,6 ž
Poutavý příběh indických přistěhovalců začíná v polovině 70. let 20. století, kdy se Sita, matka
dvou malých dětí (Prem a Bibi) loučí s Indií, prodá svůj jediný majetek, krávu, které říkají
Princezna, a vydá se do Velké Británie za svým manželem (Raj). Sita se najednou ocitne ve
velkém městě a v úplně cizí zemi, neumí jazyk a nezná místní zvyky.
Autorka se okrajově dotkne tématu postavení emigrantů (agrese i bezradnost), ale především
22
sledujeme, jak se s lety strávenými v nové zemi mění tradiční vzorce rodinných vztahů. Podle
starých zvyků má v domácnosti rozhodovat muž. Z Raje jednou přejde tato funkce na jeho syna
Prema. Muž může ženu kárat nebo i bít, aby se podřídila jeho vůli, rozhoduje o výdajích, o
sňatcích svých ženských příbuzných, o tom, co je vhodné a co ne. Sita se začne tomuto
uspořádání bránit. Např. když má její dcera první menstruaci, odmítne staré pověry o tom, že
krvácející žena je nečistá a nemůže připravovat jídlo a uctívat božstva. Sitina potřeba účastnit
se na rozhodování je samozřejmě chápaná jako nepokora a Raj, podporovaný svojí matkou a
její sestrou, se od manželky vzdaluje. V rodině tak vzniká dlouhodobá nerovnováha. Sita ztrácí
svoji pevnou pozici manželky a matky a doma ji jednoduše berou jako špatnou ženu. Podporuje
ji pouze Bibi, která je tvrdohlavá po matce, chce sama pracovat a sama si vydělávat a odmítne
všechny domluvené nápadníky.
Sitin postoj, který manžel a starší ženské příbuzné prostě nechápou, je mylně považován za
psychickou únavu a její přání vrátit se zpátky k starému životu do Indie, ke svojí krávě, za
výplod choré mysli. Tak se Sita ocitne v blázinci. Dlouhodobá frustrace se u ní skutečně rozvine
v duševní nemoc. Tou dobou ale už i nejstarší generace, tchyně a její sestra, začíná chápat, že
podřizovat se tradici není jediná možná životní cesta. Vypadá to, že Situ propustí z ústavu, Bibi
si pro ni má druhý den přijít, ale Sita jí oznámí, že zítra už bude se svojí kravkou v Indii. Po
dceřině odchodu se jí obraz Princezny zjeví v okně a Sita za ním odejde. Pak následuje už jen
poslední výjev, zpátky v Indii, děti jsou ještě malé a všechno je, jak má být.
Sue Glover(ová) (Velká Británie)
MARILYN
3ž
Rok 1960. V apartmá hollywoodského hotelu Beverly Hills přepadne k ránu s lahví
šampaňského slavná americká sexbomba svoji francouzskou hereckou kolegyni: Marilyn
Monroe (je jí 34) trpí notoricky nespavostí a Simone Signoretová (39) jí tedy, byť nepříliš
nadšeně, dělá společnost. Marilyn právě začíná natáčet svůj předposlední film Pojď, budeme se
milovat (Let´s Make Love, režie George Cukor), v němž byl jejím partnerem slavný francouzský
šansoniér a Simonin manžel Yves Montand. Simone, ač byla právě nominována na Oscara za
svůj první anglickojazyčný film Místo nahoře, pobývá v Hollywoodu především jako milující
manželka. Marilyn nabídne Simone služby své kadeřnice a vizážistky Patti (55-65), a tak se tyto
tři ženy v průběhu natáčení pravidelně setkávají, přinejmenším když Patti jednou týdně Marilyn
„dělá kořínky“, a tím udržuje proslulou platinovou barvu jejích vlasů. Mezi Marilyn a Simone
vzniká složitý vztah. Američanka a Evropanka se v rozhovorech, plných napětí, které sem vnáší
Marilynina nevyrovnaná povaha, a za asistence vědoucí Patti konfrontují jako herečky,
umělkyně, manželky a milenky. Když musí Simone náhle odjet, aby v Evropě podepsala
smlouvu na další slavnou roli, dojde v tomto navzdory Marilyniným eskapádám poklidném vývoji
k dramatickému obratu: mezi Marilyn, která se cítí svým manželem (Arturem Millerem)
zanedbávaná, a „opuštěným“ Montandem propukne milostný poměr. V epilogu už se obě ženy
jen přehrabují v popelu, jenž zbyl po tomto vzplanutí. Marilyn spěje dál k sebezničení a
nesmrtelnosti, ale ani Simone, k níž se Montand brzy vrátil, už nikdy nebude tou sebevědomou
umělkyní i milující ženou, se kterou se divák seznámil v první scéně hry.
Nejnovější hra známé skotské dramatičky měla premiéru 15. března 2011 ve slavném
glasgowském Citizens Theatre.
Stewart Permutt (Velká Británie)
REAL BABIES DON´T CRY (SKUTEČNÉ DĚTI NEPLÁČOU)
1 m, 2 ž
Bizarní hra o nenaplněných touhách. Jednašedesátiletá Sally, na první pohled vcelku spokojená
starší, stále atraktivní žena, ve svém příjemném anglickém půldomku přijímá návštěvu Jeanette, ženu s neobvyklým zaměstnáním. Ačkoli se potkávají poprvé, už mezi nimi existuje
jakési pouto souznění. Jeanette vyrábí realisticky vyhlížející panenky, které dýchají a tepe jim
23
srdce a na první pohled jsou k nerozeznání od skutečných novorozenců. Sally si také jednu
objednala a Jeanette si přišla prohlédnout domácnost, do které její další „dítě“ přijde, aby mohla
nasát atmosféru a jeho vzhled přizpůsobit nastávající rodině. Do setkání nečekaně vstupuje i
Miles, Sallyin přítel, věčný student bez vlastního příjmu, lehce přes třicet. K Sally se přistěhoval,
když ho předchozí přítelkyně vyhodila a neměl kde bydlet. U Sally má zázemí, klid na studium.
Miles vcelku pochopitelně celý nápad s umělým miminem považuje za scestný a podle toho
také vypadá jeho přístup k Jeanette.
Za dva týdny nové dítě vstoupí do jejich života. Sally se k němu chová, jako by bylo pravé.
Panence dá jméno Suzanne, krmí ji a bere na procházky a když Miles udělá zkoušky a chce
úspěch oslavit výletem k moři, Suzanne nemůže zůstat doma, což Milese hrubě rozčílí.
Jedno odpoledne se v Sallyině domku nečekaně objeví Jeanette, evidentně si vybrala čas, kdy
ví, že Sally nebude doma, ale zastihne Milese. Ten by ji nejraději vyhodil, protože ji viní
z rozkladu jeho vztahu se Sally. Rozhovor se ale změní na psychologickou analýzu Milesovy
osobnosti. Miles tvrdí, že otec opustil matku a ta pak spáchala sebevraždu. Jeanette radí, že
s takovým traumatem se nesmí uzavírat do sebe, ale musí ho vypustit. Také mu radí, aby
změnil svůj přístup a přijal Sallyinu touhu po dítěti a Suzanninu přitomnost akceptoval.
Nečekaně se vrací Sally a obviní Jeanette, že přišla flirtovat s Milesem.
Vztah Sally a Milese se dostal na hranici únosnosti. Sally zjistila, že Milesova matka se
nezabila, ale sama od rodiny utekla, a že Miles nebyl rok pracovat pro charitu v Bangladéši, ale
že se kdesi léčil. Je ochotná se přes to vše přenést, pokud Miles slíbí, že lži už nebudou
pokračovat. Když ale zjistí, že Miles, zřejmě záměrně, poničil Suzanninu čepičku, rozhodne se
jednoznačně pro své dokonalé dítě a Milese vyhodí z domu, aniž by poslouchala jeho nářky a
prosby. Čeká ji budoucnost s její perfekní Suzanne, která ji nikdy neopustí a nezradí, jako to
udělali její manžel, syn a nakonec i Miles. Konečně ji čeká klidné a setrvalé štěstí.
Hra byla uvedena v rámci Fringe festivalu v Edinburghu v srpnu 2010.
Robert Farquhar (Velká Británie)
BAD JAZZ (MIZERNÝ JAZZ)
4 m, 3 ž (+ 1 postava inspicienta, může být mužská i ženská)
Hra ze života současných nezávislých divadelníků o tom, jak zkoušení kontroverzního dramatu
může prorůst hercům i režisérovi do běžného života. Tématem je okruh otázek života
progresivního umělce: herečka, která má ztělesnit ústřední roli |(a jejím nejskandálnějším
hereckým úkolem je realizovat na scéně orální sex), začíná pod vlivem zkoušení šílet, testujíc
hranice přijatelného i v rámci reality mimo jeviště. Tvrdohlavý a práci oddaný režisér prosazuje
odvážnou tvůrčí vizi za cenu sebedestrukce (a později i smrti). Tvůrčí hranici lze chápat též jako
propast mezi normalitou a šílenstvím, autor soustavně převrací nejrůznější klišé o „pravdě“ v
umění a na své figury se dívá z nejrůznějších úhlů, zaujmout jednoznačné stanovisko je tedy
skoro nemožné, nehledě na možnost nahlížet na celou zápletku s velkou dávkou ironie (jde totiž
o koncept reality na jevišti versus možnost náznaku).
Prvotní oddanost skupiny se postupně drolí, jak je zkoušce podrobována mravní integrita
jednotlivých členů a jak se oba světy začínají víc a víc prostupovat a znejasňovat.
Hra byla poprvé uvedena v Edinburghu, v divadle Traverse, skupinou ATC & Theatre Royal
Plymouth, 21. května 2007.
Robert Farquhar je britský dramatik, považovaný za významného současného komediografa;
napsal například hry You Are Here, The Angry Kitchen Sink, In the Meanwhile Café, Empty the
Thought-Bubble, Almost Forever But, Kissing Sid James, Gods Official, Dust to Dust a Bad
Jazz. Většina jeho her byla v premiéře uvedena v divadle Unity v Liverpoolu, později je uvedla
divadla v Británii, ale i v USA, Itálii, Kanadě, Austrálii, Irsku či na Maltě.
24
Julia Cho (USA)
LANGUAGE ARCHIVE (ARCHIV JAZYKŮ)
2 m, 3 ž (nutnost zdvojovat role)
George je vynikající lingvista, jehož posedlostí je katalogizace všech vymírajících jazyků na
světě. Podle jeho odhadu zaniká jeden z existujících 6 a půl tisíce jazyků každé dva měsíce.
George tento svůj projekt nazval Archiv jazyků a pracuje na něm spolu se svou oddanou
asistentkou Emmou. Vyhledávají spolu poslední mluvčí ohroženého jazyka a nahrávají jejich
jednoduché rozhovory, tak aby zachytili v úplnosti lidskou dimenzi jejich řeči, ne pouze význam
slov jejich jazyka.
Tak se v jeho pracovně ocitnou i Alta a Resten, poslední mluvčí elovanštiny, blíže neurčeného
východoevropsky znějícího jazyka. Problém ovšem je, že Alta a Resten spolu už dávno
nemluví. Desetiletí manželství v nich zřejmě vyvolalo oboustranný nepřekonatelný odpor.
Georgeova žena Mary zatím sama prochází krizí. Neovladatelně pláče. V manželství je zřejmě
velmi nešťastná a její pocity vyjadřují záhadné útržky špatné poezie, které zanechává
v Georgeově šatstvu i různě po domě.
George, ačkoli sám mluví tuctem cizích řečí a dokáže proniknout do struktury téměř každého
jazyka, živého či mrtvého, je zcela neschopný mluvit se svou ženou o svých citech. Jeho mozek
je brilantní, ale jeho srdce retardované.
Mary nakonec od George definitivně odejde a Alta s Restenem (ozvěna báje o Filemonovi a
Baucis) se usmíří, mezitím však dojde k řadě pozoruhodných událostí: George hledá Mary na
nočních nádražích, Mary nachází své životní poslání v pečení chleba, Emmě se v bláznivých
snech zjevuje vynálezce esperanta…
Zábavná a emocionálně mnohovrstevná hra o síle i slabosti slov, která získává v USA na stále
větší popularitě, měla premiéru v roce 2009 v kalifornském South Coast Theatre.
Brian Friel (Irsko)
PHILADELPHIA, HERE I COME! (FILADELFIE, TADY MĚ MÁŠ!)
11 m, 3 ž
Hra se odehrává ve smyšleném irském městečku Ballybeg kolem roku 1965. Mladý Gar tráví
doma svůj poslední den a noc před cestou do Ameriky k sestře své dávno zemřelé maminky.
Nepředpokládá se, že by se snad ještě někdy vrátil, možná jen na návštěvu.
Gar žije v jedné domácnosti se starou, ale čipernou a prostořekou hospodyní a s otcem. Ten je
citově chladný, uzavřený a téměř nemluvný. Je majitelem obchodu se smíšeným zbožím a ke
svému synovi se chová spíše jako šéf k podřízenému. Gar si nicméně matně vzpomíná na
jednu příhodu z dětství, kdy mezi nimi proběhlo cosi, co by se dalo nazvat láskyplným
porozuměním. Není si ale úplně jistý, jestli si ony chvilky jenom nevysnil.
Gar se tedy připravuje na definitivní odchod z rodného maloměsta. Loučí se se svojí dávnou
láskou, o jejíž ruku nezvládl požádat a Kate je už proto vdaná za někoho jiného. Loučí se s
bývalým učitelem, s partičkou kamarádů i s místním kanovníkem. Jen otec se navenek stále
tváří, jakoby se jeho jediný syn ani nikam nechystal.
Veškerý děj na scéně je komentován Garovým vnitřním já, které ztělesňuje samostatná
postava. Příběh tak dostává další rozměr.
Hra měla premiéru v Gaiety Theatre v Dublinu roku 1964 a tam se také v březnu 2010 roku
vrátila. V roce 1975 byl podle ní natočen film.
.
25
Německy psaná dramatika
Stefan Vögel (Rakousko)
DAS GLEICHGEWICHT DER KRÄFTE (ROVNOVÁHA SIL)
2 m, 2 ž
hořká komedie
Alex a Doris jsou pět let manželé, jejich vztah se stal vlažnějším a Alex chce zažít změnu – jiné
sexuální zkušenosti. Doris je ale v této záležitosti striktně monogamní. Když ji Alex konfrontuje
s návrhem, aby se seznámili s cizím párem a čistě sexuálně si vyměnili partnery, rázně
odmítne. Ale postupně se podvolí, aby neporušila rovnováhu sil.
Při prvním setkání s Beou a Christophem není nic podle plánu, Doris se zamkne v ložnici, její
potenciální partner Christoph zmizí pro změnu ve svém autě, a tak to vypadá, že si sex užijí
aspoň Alex a atraktivní Bea, jež po svém partnerovi požadovala totéž co Alex po partnerce.
Ovšem Doris a Christopher mají další problém – kdysi spolu chodili a rozhodně nepočítali s tím,
že se ještě někdy potkají a už vůbec ne za takových okolností (rozešli se kvůli Christophově
kariéře). Karty se obracejí, nakonec Doris a Christopher spolu skončí v posteli, zatímco Alex a
Bea, snovatelé celé akce, kteří o bývalém vztahu svých protějšků nevěděli, rozpačitě a
překvapeně poslouchají zvuky z ložnice.
Před další schůzkou obou párů začíná Alex couvat, nicméně rozkvetlá Doris na ní trvá a umlčí
ho jeho vlastními argumenty. Bea si připadá zhrzeně a snaží se překazit vztah mezi Doris a
Christophem. I kdyby se opět vrátili k sobě tak, jako na začátku hry, již není jisté, zda jejich
vztah tuto zkoušku vydrží – co se jednou otevřelo, nejde zavřít, a rovnováha sil byla porušena...
Nakonec to tedy vypadá, že sex se přeci jen od lásky oddělit jen tak nedá. Bezmezná tolerance
mezi partnery neexistuje a žárlivost jenom dokazuje, že nevázaný sex jednoho nemůže ten
druhý i přes hrdinné řeči o demokracii a svobodě snést. Hra vyšla v roce 2011.
Připravujeme překlad do češtiny.
Michael Müller (Německo)
ÜBER DIE GRENZE IST ES NUR EIN SCHRITT (PŘES HRANICI JENOM KROK)
1 m, 1 ž
pojízdná hra pro mládež
„Víra je důležitá, to vám teda řeknu, v něco věřit dělá svět hezčí než o něm něco vědět.“ Autor
těchto slov, postava Dede, ví, o čem mluví – je to teenager žijící na okraji společnosti
v Hamburku. Spolu s matkou a sestrou Benediktou žijí napůl v ilegalitě, v neustálém strachu, že
budou odhaleni - složitý život v cizí společnosti, ve škole, s novými přáteli, v zemi, jež
permanentně signalizuje „Vstup zakázán!“ Mají za sebou dlouhou cestu, 7000 km přes africké
pouště, z Ghany do Alžírska a poté do Evropy. Otec po cestě někam zmizel a jeho žena i děti
na něj nadále čekají.
Druhou postavou je kamarádka Melle, s níž Dede přehrává i situace rodičů a další dílčí příběhy,
postupně se dozvídáme více detailů také o jejich přátelství. Melle Dedemu pomáhá s jeho
nelehkým životem. A jednoho dne musí matka do nemocnice a někam se vypaří i sestra
Benedikta...
Hra střídá vyprávěné pasáže a dialogy, střídá rychle scény i předváděné postavy a soustřeďuje
se na život lidí, kteří byli nuceni předčasně dospět. Text využívá úzkého kontaktu s publikem,
mladé diváky oslovuje, ptá se jich na jejich stanoviska apod. Hra je určena primárně pro mládež,
nicméně tematicky je zaměřena na širší publikum. Je určena pro inscenace po školách,
klubech, v případě hamburského projektu pro upravený autobus, Utopia-Mobil-Bus (zde
premiéra v únoru 2011 v rámci hamburského Junges Schauspielhaus).
Tato pojízdná, po německých školách kočující inscenace se stala na festivalu v Mülheimu 2011
nejlepší německojazyčnou inscenací v kategorii her pro děti a mládež.
26
Sascha Macht (Německo)
DIE GEWALTIGE SCHLACHT UM DIE HERZEN DER MENSCHEN (MOHUTNÝ ZÁPAS O
SRDCE LIDÍ)
6 m, 6 ž (alternace možné)
„Čekáme ne lepší svět... rezignujeme na hledání Boha... Zrovna vůbec nic neděláme“. Výraznou
roli v této hře hraje chór „nerozhodných lidí“. Nerozhodnost a rozpačitost jsou hlavními motivy
textu – a autor pro postavy nenachází ve svém debutu žádné rázné a rozhodné řešení.
Na scéně tak kromě proměňujícího se sboru defiluje velké množství postav nejrůznějších
charakterů: jihoameričtí utečenci a umělci Pedro a Gustavo, kteří omylem naleznou drogy a
dostanou se tak do svízelné situace. Diktátorka Erzébet Fischersroda je připravena všemi
prostředky bránit svůj režim a drží proslov před OSN. Debutant Ioannis G. není s to – z čistě
uměleckých důvodů – brát na diktátorku ohled. Malý chlapec Hendy se strachuje o budoucnost
republiky a desetiletý pár dvojčat vysvětluje ve střídavém monologu bizarní dějiny světa. Na
scéně se také mj. objeví R.M. Rilke či Současná německá literatura.
Všichni zúčastnění jsou zajedno v jedné věci: něco se musí stát. Ale co? Cílů na dosah je
nedostatek, a tak se protagonisté vrhají do stále nových scén a čekají, že z jejich sledu vznikne
nějaká dramatická situace. Jak říká jeden z nich: „Jeviště je nekonečně široké“.
Autorovi se podařilo napsat vtipný text se širokým záběrem, jenž si bere na mušku mj. absenci
řádu v dnešní době. Sasha Macht posbíral střípky reality, jež zprvu vypadají, jako by stály
náhodně vedle sebe, poté se však začnou pohybovat směrem k sobě. Autor se nebojí použít
literární jazyk, břitký humor a ironicky okořeněný idealismus.
V roce 2011 se hra představila na festivalu nových dramatických textů Heidelberger
Stückemarkt a získala zde stipendium. Zatím čeká na svoji světovou premiéru.
Sascha Macht (*1986) pochází z Frankfurtu nad Odrou, studuje a žije v Lipsku a zveřejňuje svá
díla v různých antologiích, literárních časopisech, blozích. Patří k literárním a dramatickým
nadějím současného mladého lipského kulturního podhoubí.
Johanna Kaptein(ová) (Německo)
FRÄULEINWUNDER (DÍVČÍ DIV)
5 herců (variabilní obsazení)
Dívka narozená za výbuchů bomb 2. světové války dospívá a chce si užívat života, nechat za
sebou minulost, zapomenout na hrůzy prožité v dětství. Vše se však stále vrací a přítomnost
nepomáhá – nezvěstný otec, mlčenlivá matka, obrazy hrůz před očima... Východiskem je vlastní
nový život, vlastní rodina, avšak mír stále nepřináší kýžený klid...
V krátké hře se autorka vyrovnává s traumaty Německa 50. let 20. století, kdy byla celá země
v troskách a musela se znovu postavit na nohy. Hra vznikla na zakázku Schaubühne Berlin,
premiéra proběhla v listopadu 2007 v Schaubühne am Lehniner Platz Berlin.
Stephan Lack (Rakousko)
VERFASSUNG DER STRÄNDE (STAV POBŘEŽÍ)
4 herci
Ve čtyřech kapitolách na rozhraní prózy a dramatu se autor věnuje „stavu pobřeží“. Názvy
kapitol jsou – Deep Black See, Pobřežní hlídka, Loveboat a Waterworld.
Ekologická katastrofa ohrožuje celý pobřežní region a otázka zní – kdo je viníkem? Kdo z této
situace může těžit a kdo je zodpovědný za následky? Zatímco se mudruje a filozofuje nad
otázkou, zda je 401 milionů adekvátní náhrada za potopenou vrtnou plošinu, na jiné pláži se
zdánlivě nerušeně sluní turisté a také pobřežní hlídka. Lidé jen tak konverzují o různých věcech,
ale nikdo neví, jak dlouho může takto ničím nerušená dovolená trvat? Neboť není ohrožena
pouze příroda, nýbrž i lidé... A zčista jasna je na báječné lodi snů přepaden piráty filmový štáb–
bohužel nikdo nestačil tuto akci zachytit kamerou... Takže to sjedeme ještě jednou! Původně
nečekané události se začínají inscenovat. A zbývá již je kapitola čtvrtá, v níž autor ukáže, co se
27
stane, když stoupnou hladiny vod – nechtěný „vodní svět“ – ne jako rodinná atrakce, ale jako
možná scénář zoufalého boje o přežití po velké potopě.
Hra byla vybrána mezi 10 finalistů (z 79 přihlášených her) na soutěžní festival Heidelberger
Stückemarkt 2011 v květnu 2011, kde byla představena formou scénického čtení.
Thomas Jonigk (Německo)
WEITER TRÄUMEN (DÁL SNÍT)
3 m, 4 ž (1 zdvojení)
Děj hry se odehrává o Vánocích. Hlavní postava, Karl Bockmann, leží v kómatu na jednotce
intenzivní péče, jeho žena Silvia zde již třetí den sedí a čeká, až se její muž probere k životu.
Jestli tomu tak bude a zda to nezanechá na zdraví muže nevratné stopy, to nikdo neví. Silvia se
ale nejvíce bojí toho, že její manžel bude po případném probuzení stejný jako předtím – jejich
32 let trvající manželství bylo již mírně řečeno vyčpělé. Z jeho strany podvádění, z její strany
rezignace... Odstup od manžela je zásadní a náhle se už téměř nedá vydržet.
Řešením se nezdá být ani Hans, jenž se náhle objeví v jejím životě a který jí cestu zpět do
kompromisů rozhodně neulehčí. Krátce po seznámení jí vyzná lásku a plánuje společnou
vzrušující budoucnost plnou vášně a sexu – tedy se vším, co Silvia již tak dlouho i ve svém věku
postrádá. Silvia je ale rozpačitá ze skutečnosti, že Hans je hospitalizován kvůli pokusu o
sebevraždu a i jeho dosavadní život je plný malérů. Silvia se tak potácí mezi zásadním životním
rozhodnutím a velkým emočním vypětím...
Děj postupně stále více osciluje mezi snem a realitou, kómatem a vědomím. Dochází k setkání
s dalšími lidmi, především ženami, jejichž touhy se zdají být podobné, i když jejich životy jsou
zcela rozdílné. Postavy se tak míhají jako přízraky po nemocničních chodbách a jsou
konfrontovány se svými životními sny i nalháváním. Nakonec dojde k rozhovoru Silvie
s probuzeným Karlem – nicméně, je Karl skutečně ve bdělém stavu?
Jednotka intenzivní péče se v této hře stává divadlem světa – nesplněná přání, touhy,
promarněné šance. Role Silvie je výzvou pro herečku kolem šedesáti let. Premiéra – říjen 2011
v curyšském Schauspielhausu, na jehož zakázku i hra vznikla.
Franz Zauleck (Německo)
(*1950) je původně scénografem a návrhářem kostýmů v mnoha angažmá (Berlín, Drážďany,
Freiberg atd.), známým ilustrátorem dětských knížek, ale i autorem rozhlasových her. Získal
mnohá ocenění (nejhezčí kniha, nejhezčí plakát apod.).
DIE SONDERBARE REISE DES HERRN TANNENBAUM
(NEOBYČEJNÁ CESTA PANA JEDLIČKY)
2 m, 1 ž (variabilní obsazení)
hra pro děti
„Zkusím nový život. Nazdar.“ Pan Jedlička, středně vysoký strom, se k údivu svých kamarádů
stromů rozhodne vytáhnout kořeny ze země a vyrazit za dobrodružstvím do světa. Již totiž
nesnese vichr, jenž u nich na kopečku vyvrátil i jeho kamarády. Někde přece musí existovat
klidné místo k žití a věčné nadávání nic nezmůže. Že je i mezi stromy málo ctností a pouze
vzácná přátelství, zjišťuje u břízek či dubů, kteří ho mezi sebou nechtějí, až narazí na
světáckého tuláka Vrbu, jenž vychvaluje přednosti života ve městě. Nicméně život ve městě je
ještě složitější - pan Jedlička chce vlastní zahradu, ale na tu potřebuje peníze, takže musí
pracovat. Příběh nabízí i další, tu skurilní, tu nebezpečné zápletky (stromky, pozor, blíží se
Vánoce!), stromy totiž stále hůře shánějí uplatnění, práci a vhodnou nemovitost, pozemků se
zelení ubývá... Pan Jedlička se nakonec rozhodne vrátit domů, kde měl svoje kořeny.
Hra popisuje nejen veselé příhody, ale i deziluzi z moderní krajiny, vábení peněz, ale samo
sebou i sílu přátelství v nouzi.
Premiéru měla tato originální hra nejen pro děti v prosinci 1995 v berlínském divadle Das weite
Theater.
28
OLGA BLEIBT OLGA (OLGA BUDE OLGA)
2 herci
hra pro děti
Scéna této pestrobarevné pohádky vzniká postupně z postele a polštářů, z nichž se stávají
mraky na obloze, objevují se dvě postavy, námořník a kravička, která námořníkovi vypráví
jednoho deštivého dne květnatý příběh o telátku Olze, ten se rozehrává na jevišti.
Olga je mezi ostatními kravičkami černou ovcí, vlastně krávou, protože je celá černá. Ostatní si
s ní nechtějí kvůli její barvě hrát. Smutná Olga odejde od rodičů do světa a potká na své cestě
za štěstím kouzelnou vílu, která ji promění na sněhobílou krávu. Jenže na tamějších pastvinách
jsou všechny krávy zase jenom černé... Olga má tedy druhé přání – být černá. Olgu čeká ještě
více setkání – s růžovou krávou, bílým netopýrem, jenž vidí vše vzhůru nohama a rád filozofuje
o paradoxech náhledu na svět... Olga má od víly ještě jedno přání, a tak si přeje, aby byly
všechny krávy jako ona. Pro vílu je tento úkol již náročný, a proto jsou od té doby všechny krávy
flekaté a strakaté. Dojde i na růžovou krávu, ze které se ale stane námořník, ovšem rohy mu
zůstanou... Olga se vrátí domů, rodiče jsou taky strakatí a vše dobře končí.
Roztomilá, barevná pohádka byla poprvé uvedena v září 2003 v Theater Waidspeicher
v Erfurtu.
A další...
Miro Gavran (Chorvatsko)
COUPLES (DVOJICE)
3 m, 3 ž
jevištní mozaika
Komedie z roku 2011 se zabývá opět autorovým oblíbeným tématem, totiž vztahy mezi muži a
ženami. Hra je vystavena podobně jako např. Vše o mužích, tj. 6 herců hraje různé postavy v 8
různých, ale propojeným příbězích (Letní prázdniny, Narození, Počítačový muž, Dopis na
rozloučenou, V práci, Policista). Celkem tedy 36 postav předvádí různé konflikty mezi oběma
pohlavími, lásku, flirt, žárlivost, nenávist apod.
Hru máme k dispozici v anglickém překladu, připravujeme český překlad.
Bjarni Haukur Thorsson (Island)
DAD (TÁTA)
1m
one man show
Text, který nemůže být u publika neúspěšný. Thorsson odpovídá na otázku, jaké to je stát se
otcem. Autor má talent provést diváka celým procesem s humorem tak, že se každý, kdo už
podobnou zkušeností prošel, v jednotlivých situacích určitě najde a ostatní se pobaví a
nezaleknou. Největší pozornost Thorsson věnuje fázi příprav na dítě a porodu, kdy je všechno
stejně nakonec úplně jinak, než jste se učili v předporodním kurzu, a výsledkem je novorozenec,
šedozelený a špinavý od všech tělních šťáv, který vám ale bude připadat absolutně
nejkrásnější. A pak to přijde – všichni by se rádi vyspali, ale nepodaří se to nikomu, intimní život
jde do háje, oba patneři jsou podráždění, unavení, ale vlastně velmi šťastní...
29
GRANDAD (DĚDEČEK)
1m
one man show
Stejně jako hra Dad je i Grandad textem pro one man show (využívá střídání rolí i dialog
s publikem). Tentokrát, jak je jasné z titulu, Thorsson s příjemnou ironií prezentuje své
zkušenosti s rolí dědečka. S vyrovnaným úsměvem připomíná starosti vyššího věku (vyšetření
análu za přítomností krásných mediček, trable s viagrou nebo věčné otázky: Kde mám brýle? a
Co jsem to vlastně chtěl?), ale taky podtrhuje výhody (konečně máte v rodině děti, které
milujete, ale které nejsou vaše a po víkendu je můžete vrátit rodičům). Thorssonovy postřehy
jsou zcela univerzální a snadno si najdou nadšené publikum kdekoli. Případný interpret má
navíc prostor obohatit text vlastními detaily.
LISTY Z AURA - PONTU
3/2011
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2011
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka
Sloupová.
30