Orangutan v továrně

OR A NGU TA N V TOVÁ R NĚ
Lubor Kasal
Orangutan v továrne
Praha 2008
Kniha vychází za finančního přispění
Ministerstva kultury České republiky
ORANGUTAN V TOVÁRNĚ
Copyright © Lubor Kasal, 2008
Illustrations © Nikola Čulík, 2008
Czech edition © dybbuk, 2008
ISBN 978-80-86862-54-5
Haně
•
Každej má pocit, že je šampion, a nakonec zjistí, že sedí ve vrátnici dva
tisíce let nevětraný. Tak zas do služby. Dovnitř, ven. Tam a zpátky. Obři
dovnitř, trpaslíci ven, žába Rampoucha dovnitř, Sigismud Bombadír ven,
jelení Golem, kapka u nosu, Cykrt, Velká matka Krysa, Makakus Jendus
a kdovíkdo ještě, jakej další přízrak, duch pod prostěradlem a pajšl. Co
naděláš? Jo, pan Rajče, ten už tu neni. Škoda ho. To byl fajn chlap. Ale
skončilo to s nim divně. Nějaký zlato defraudoval. Nebo vyrobil? V křivulích? To už se nikdo nedozví. Prostě jako by patřil úplně někam jinam.
Zmizel. Je jinde. Jak se řiká, kdo se má uchlastat, toho nevoběsej. Takže
ve vrátnici. Chvilku posedět, pustit si rádio, pokouřit, trochu kouknout
do novin, co je Nového: Opice uprchla a v restauraci si objednala řízek.
Premiér navrhuje zrušit některé živočišné druhy. — Přečíst noviny a na
obchůzku. S Rytou. To je dobrá hlídačka. Milá fenka. No, když hárá, to se
psi tady vokolo můžou zbláznit. To se musí dávat pozor. Viď, ty čumáku.
Nojo, to vížejo, ty jsi nejlepčí… Tak pudem. Už padla tma, vobejdem to,
ať to máme z krku. Ploty, skládky. Do tý zimy, to se ti nechce. Však si dáš
říct. Trochu se proběhneš. Stejně jsou tam jen králíci pod prknama, tak je
proženeš. Kdo by sem taky jinej lez.
9
Je vylomen!
starý! s vybzučelými vosami!
rozdrolený kmen!
a pořád roste! shnilý! neznámý!
Flotila opic neslyšně vzlétá za námi
zakrouží stříbrně nad Strašnicemi — strašná odnož
dvou schoulených uzlů s peřinami
dvou stínů jež sahají do zásuvek a na dráty
dvou třísek v dlaních — dvou téhož:
10
já a ty
•
Ahoj ahoj buď pozdraven
ahoj ahoj dobrý den
do bláta orchidej
po ránu odchrchlej
ahoj ahoj dobrý hlen —
nechoď ven
•
tam hemží se potkani
vystrkují čenichy
ladné
a svými ocásky vetkaní
do míchy
prodloužené která nad vším vládne
•
Na montérkách v kožíšcích a mezi chlupy
na každých dveřích v každém pí sí
dupy dupy
všude se hladově roznožují nápisy
jakási dvě slova
žíznivě černá uhlová
Tak ahoj anebo: Achich ach
Neptej se kdo tě splách
jak dlouho tady která krysa žila
vše přetřou ta dvě slova
v nichž maso do krve klová:
MASALOVÁ ŽÍLA
Tak ahoj a zůstaň na wécé
soukej to ze sebe
nechoď ven přece
Co tam? v zimě kde zazebe
havranů sedmero bratrů
Tam ničeho nezůstalo z ničeho nic nevypadlo
jen půlka tmy a půlrypadlo
hučení katrů —
a v nich závoj
firhaňk lesů
tak ahoj
á hó jé…
Co je?!
Ad honorem Jesu
•
Kdo kadil tak
až z toho svého kusu oněměl
křičet by němě měl:
13
14
Kdybyste se zvedli ze svých prorostlých šunek
z vycíděných hajzlů
a sáhli skrz okno na šnek
unášející kaši pilin do mlhy
kdybyste si přestali kousat nehty
a vyšli ze svých úzkostných prdelí
na kterých leží dečky po babičce a alzheimer po dědečkovi
a vůbec se přemístili do té potemnělé podlitiny pulzující
mastnými žílami
vylezli z kanceláří oteklých stropem a popraskanými sklivci
v oranžových krůpějcích vykrůkanými
pronikli bystrozrakem jak ocel zakaleným zeleně a šedě
kdybyste škvařeným špekem tmy vytekli
spatřili byste nad komínem hvězdu vlasatici
novou novou rybu v prvotním moři
rybu z boží milosti velrybu vlasatou
jak oznamuje nahá:
Hooo huuu hahaaa
přichází a není jiný
než ohnivý vodní zemní a plynný
•
•
Do továrních hal hlas dutě zazní:
Tlačte tlačte pani!
•
Mezi prkny porod nevídaný
To nebude jak vždycky:
nikoho že nemá rád
protože miluje než šnekem unášené piliny tekoucího nebe
nikoho že nemá rád protože miluje než sebe
To nebude jak vždycky
to bude kosmo logo gono komo gonicky
nicky lidsky Ééééééééé
Ale ne —
pírkem to zalechtá přes víčka:
narodila se opička
malý orangutánek
do prken stek
A my dva za ním jak můra zaplivnutá
čím blíže jsme jihu čím blíže ostrovům tím více se ochlazuje
Mráz a vlhko všude: Já ty a — prd — prd — — — Prdec — prdec světa
hradec pobořený chatrč z rákosu vymrzlá
do studených peřin do dvou ranců
spát s chladnými rty
chrty vyzáblými…
Mezitím pastýři se klaní orangutánkovi
pastýři klaní se a králi krákli —
sedmero havranů — tři moudří
a čtyři kteří jsou všeho díl odevšad duří
nevidění nevymáklí:
voda země oheň vzduch
Do zasněžených polí za Prdcem
neslyšně snáší se flotila létajících opic
Taky se jdou poklonit
opice opičce
samá těla samé měkkoty
já a ty
17
•
18
Nejmocnější ze všech smrtelníků
nejlínější ze slizníků
plný podlézavých díků
orientální drška vyžraná
co přesně ví koho praštit a komu podržet až do rána
zupák komandír
Sigismund manažer Bombadír
tlapou dřevorubčí
továrnu miškuje a brabčí
a kdokoli si lehne na pohovku
může od Sigismunda slyšet že hospodinský
točí pod míru a orangutan že je ve skutečnosti
převlečený člověk což jak každý uzná je podvod
V kanceláři hlavou tupou
tluče špačky kůstky rupou
Bombadír tak těžce sní
až své zuby vycení:
Nepřekážej tady holoto!
opici dává co proto
a s manažerem dějí se i jiné verky
třeba si vzpomene jak kdysi dávno když ještě bydlel u maminky
celé dny skrejproval a vozil štěrky
dělal šoféra v psycholomu
Sigismund proklatý
zatímco já a ty
domů! domů!
spíme s chladnými rty
spíme například takto:
Kvady babry kvé
ramy momry hlokenon
kraky hrkvar hrdy
vrtgo kvarky ramkrarnatek
a hlavně si hlídáme aby se to nerýmovalo
ale aby v tom zněl zmatek
nad zkřivenými osudy
nad vším co nejlínější ze slizníků Bombadír
•
zkrvil krůpějcemi dítěte
rákoskou řezaného úporně a pravidelně
u maminky ramkrarnatek
Tak kolik nám tam ještě zbývá neviňátek?
•
•
Továrna v mlze je šelma
z níž do kouře šlehají bělma
A tu již dvanáctiletý orangutan
ke strojům upoután posvátněný stán
Jo jo stroje
řekne kapka u nosu
ty jsou moje
koupené z výnosů
Stroje — ozubená zplodina
jediné co vybylo ještě pro Hospodina
tady v tom mrazu jménem žába Rampoucha
21
Dvanáctiletý orangutan poslouchá
kdo pravý je a která levá
co je drahé a co sleva
•
22
V továrně jinak nelze:
plazí se a leze
mezi míchami prodlouženými bednami rzi
továrna zamrazí
nemá konce —
všude jinde svítí slunce
lidi chodí na koupaliště
a tady hubertusy jako klíště
bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu
průsvitní ještěři spouštění z okapů
zdi zkřehle nakřáplé
aspoň kdyby chlupatá zvířata
ale ani ta —
už ani potkani
Jen ta dvě slova
žilná masalová
v usopleném šlemu
skáčou do řeči všemu stvořenému
Sakra proč ruší orangutánka
když myslí na svého otce
a oči mu zamžívá barevná blanka?
Proč ruší ho svým černým chladem
když je to tak oranžové vzhůru i předem?
Tak jsme v továrně — hekavé kutání
já a ty a prd který probublává skrz krůpějce krve orangutaní
Tak jsme tady — já a ty
čas kolenovrtný hranatý
•
Námraza lepí se na sklo
do vlasů do vrkočí
ticho křikle splasklo
•
táhle to hluše hučí
jak továrna ledem zarůstá
Chlupatá ruka sahá na ústa:
•
Tiše — ještě nejdu
po oknech bruslím zatím
jenom se srstí vrtím
nejdu a nejdu
Nejdřív si počkejte na toho Jendu
jenž vodou oheň tříbí
benzinem hasí a hlídá hřiby
až kloboučky zdvihnou jehličí
až hvězdy zakřičí
neboť houby nejsou z tohoto světa
přišly z nebes báně
tak počkejte si na ně
počkejte až oheň prohne vodu
ze smaženic —
čekejte až Jenda smaže nic
Je to jak sklo prosté
orangutan roste
námraza na okně — ty houby ty květy
já ty
•
Dlouhé sněžné pláně
vtom někdo přibíhá udýchaně:
Jsou tam horký trubky a stříkají stří
břinkají bří
s tím musíme něco udělat jinak se to uvaří!
Horký trubky?
Spíš holky pipky
přišly na tokaniště — toky tok
holky hloupý jak pučtok
hicujou a než si vůbec něčeho všimnou
tak je kluci vymnou
25
26
A stejně v nich pořád naděje stéká
tovární řeka
ve které dopůlpasa Makakus Jendus
zoufalý výraz vřeštivý:
Nejsem ta opice kterou vyhlížíte
že vám to tady všecko ucpe
držím tu jenom trubky horkou tyč
ze svých vykousaných kusů skládám kusy
a hlava se mi kutálí jak míč
jsem opice na pokusy
šplíchám na vás kapky jemné
na vás i na holky ale na ty až měsíčně nikdy ve dne
V kantýně stmívá se
hlava je na míse
jdeme z oběda koukáme dolů na boty
ta tvoje hlava — já a ty
Na chvilku jazykem ve mně
holka něžná — sněžná temně
•
•
•
Kolem skládky táhnou se stopy jak sliz. Mezi nimi Velká matka Krysa
přidřepne a dlouho si předníma packama masíruje hlavu. Lízne
si jogurtu z misky, pohlédne na skládku a vyběhne po žebříčku
do prvního patra klece. Pozor, Velká matka bude vyprávět příběh
oživené žáby:
Stalo se za vlády Hlodavce Prvního, že žába Rampoucha, která měla
v království na starosti sníh a led, zemřela. I vyhloubili potkani
jamku, uložili žábu a přivalili plochý kámen, bědujíce: Už nikdy
k nám nepřijde zima a palčivé slunce nás vysuší na troud a písek.
Však zaslechl to oranžový orangutan a spatřiv samce z potkaního
rodu, řekl jim: Hoře nikdy nebude tak dlouhé jako vaše hladké
ocásky, o nichž jste nikdy nezapochybovali. Odvalte ten plochý
nad jamkou a věřte, že oranžová je oranžová, protože je oranžová.
A žába Rampoucha procitla a hned vymrštila jazyk — byl oranžový
jako tento žebříček, jímž běhám vzhůru. Oranžový jako lapání
much, jež bzučí žábami, neboť mouchy nejsou z tohoto světa, přišly z nebes báně. Oranžový — opak tmy. Oranžový jako zázraky.
Jakmile Velká matka domluví, začne hustě sněžit, sliz stop zmrzne
a spustí z nosu. Krysku tedy raději vytáhnu z klece a strčím do
kapsy, aby se nenastydla. A tak je to vždycky — sotva se něco
povede, začne být zima.
Já s chvějivým tělíčkem v kapse a tobě zmodrává kůže u skládky materiálu — materiálu připraveného pro výrobu.
•
Pozdní doba plastová šílí
z tribuny nosu kapka hlásá
že je rýma krásná krása
29
zatímco továrna vyrábí žíly
vyrábí je z bužírky a masa
všechny sorty
od nejtenčích vlásečnic až po aorty
z jižních ostrovů na všechny kontinenty
rozváženy jsou a vykvetou
krůpějcemi krve tou
zvláštní šťávou plastovou
30
K tomu se nedá nic
leda že je to dobrý
moc dobrý akorát dost blbý
dát kulhavé nohy na vypouklé hrby
a potácet se — nastydlí cvoci
v uvozdřené noci
Ňu ňu továrna továrnička už hajá
jako ty a já
•
•
Nikdy nic v továrně neroztaje
Orangutan v pantoflích šplhá po jeřábu škobrtaje
To neni ani možný! V pantoflích a taková vejška nad zemí!
Von je snad vopravdu vopice!
No uvidíme —
eště možná bude rád dyž dostane umělý dejchání…
Nespadne kurva nespadne!
Dokonce si tam sednul
To mu tam někdo něco vokazuje? Ženský nebo peníze nebo…
Ňákej vokazovák? Ňákej něčí šéf?
Fůra času a von tam furt jak peň
Choď už do piči dylino!
Co si vo sobě myslíš? Že seš lepčí než my?
Že jako nejsi ze sprostýho?
Štyrycet dní na jeřábu To je krámů s tim
ty — ty — v pantoflích — ty!!!
•
Vlastně já
a ty
•
V brusírně jiskry — soumrak zažíhá potkaní očka. Chumly tlapek
rozmotány, fousky hmatají mezi stroji — rejdí se. V kapse pohnula se Velká matka Krysa. Pozor, bude vyprávět příběh z nejstrašidelnějších:
V časech, kdy Otcové potkani ještě bloudili po strašnických kanálech
a králíci pod prkny byli zcela nevědomí, na východním okraji továrny se usídlil pan Rajče ze Zahrad. Zbudoval příbytek a začal
shromažďovat lejna živých bytostí i strojů. Za dnů shromažďoval
a po nocích sázel, sil, okopával, zaléval a jinými lejny hnojil. Nikdy
nespal, tedy nikdy se mu nic nezdálo, a tak vše, co vyrostlo, byla
pravda. Plody pak v svém příbytku destiloval, slučoval a ostatní
kejkle merkuriášské tam prováděl. Po stěnách maloval obrazce
života, hexagramy a kosočtverce s čárkou uprostřed, křivulím
naslouchaje:
Jeho milenka po něm už netouží jako po milenci. — Spása je z opic.
— Člověka z kapky přilnavé stvořil. — Můj bratr manžel, on je
traktor. — Když slyším slovo milenec, sahám po revolveru. —
Oni spolu nesouloží, oni mají vztah. — Pokolení zvrácené, jak
dlouho vás mám snášet. — O víkendu jí umřel tatínek a ona přijde v pondělí do práce a úplně jak po lázních. — To by tak hrálo,
abyste žili věčně, stačí, když se rozlišujete navzájem. — Nemůže
přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit. — Hurá,
marnotratný otec se vrátil. — Poznáte je po jejich opici. — Já
hřích, pych, lest: tys sláva, čest. — Eli, Eli, lema sabachthani.
A poté Rajče v křivulích spatřil žížalovku, větrouše, želvoně, čmelouka, lahvicovku smrtelnou, skákajícího pouštního mlže, obrovskou oliheň lesní, mluvicího orangutana a tisíce dalších zvířat,
která naše zem, ta dobrá naše země dosud nenosila.
33
Takhle pan ze Zahrad léta žil na východním okraji a mnoho lejn vydestiloval a mnoho vyslechl a viděl. Víc, než co může krysí paměť
podržet a potkaní řeč vypovědět. Leč jako má rajče kůru a dužinu, i Zahrad zahníval a měkl, neboť čas je pouhý rozplývavý
sen. Opustil továrnu a někteří ho potom potkávali v nálevnách
na Žižkově a ve Strašnicích. Jako by snad toužil spatřit už jen ty
pověstné bílé myšky, které si o ničem nic nemyslí, nic nechtějí,
zítřka nehledajíce.
•
34
Zima se promění na čelisti
kousavé a žravě žraločí
Padají sledi jako listí
opičák zdvihá obočí
Už zas nevidět do radosti?
Ze strojů kola láteří
žílami zubatě vanou kosti
vydutých hlav a páteří
Továrnu znova zahryz mráz:
Ty a já a hlad je všude
opičák naláme — rozdá nás
a dvanáct košů mu ještě zbude
•
Na správní budově navlhá mlha
a všechno rozpustně zabílí
Na správní budovu lidoop šplhá
a z oken hrají mobily:
Kokodák škyt prdyprd
kokodák škyt výprd:
Haló tady trpaslík Cykrt
kykyryký í á mé a mé
chrochty chrochty
tak už vám to dodáme
žíly tepny vlasy nehty
a k tomu těch sto jater
jak jste žádali…
•
Opičák šplhá čtyřicet pater
a na hoře čumí do dáli —
nebe čumem přesek
sype se na něj bílo z mraků z těch misek
v nichž mísí se mísí lidoop jatý
já ty
•
•
Plochá střecha je obehnána zídkou, kterou orangutan obchází; a nemůže se vynadívat na volný prostor kolem sebe. Cykrtova mlha
se válí dole a v dálce nad horizontem opice zpozoruje černé tečky.
Jedna se oddělí od ostatních, zvětší se a stane se z ní havran,
který zaplachtí nad továrnou a usedne na zídku.
Letíte na sever?
Havran se začne rozšafně procházet po zídce tam a zpátky.
Je tady na vás moc zima, co?
Havran se zastaví a klovne do zídky.
A máte to ještě daleko?
Havran si opici prohlíží tu jedním okem, tu druhým.
37
38
Dvě zvířata na sebe hledí a útroby přírody se otvírají. Peří a srst prorůstají skrz miliony let a zůstává po nich jen chvění a měkká čára
mezi zemí a oblohou. Žilky očí se proplétají, tvoří písmena a věty
jazyka, jenž se jednou z šeré budoucnosti vynoří, aby utkal síť
a překryl hory, oceány, města a továrny. Síť rybářů všech živých
bytostí, co jich kdy na tomto světě bylo a bude. Čas zkamení a zvířata hledí na sebe.
Už bys asi měl letět, jinak je nedohoníš.
A havran tedy ještě jednou klovne do zídky, vznese se a párkrát zakrouží nad střechou správní budovy.
Mluvit umím, a řeč zvířat jsem už zapomněl.
Orangutan znovu pohlédne do prostoru okolo a spatří sám sebe na
střeše, spatří se, jak mizí kdesi dole a vzadu, a když se otočí vpravo
a vlevo, vidí dvě křídla, která ho nesou, hluboko pod ním se střídají hory, oceány, města a továrny, klesá a zase stoupá, vpředu
už vidí černé tečky. Havran letí kolem komínů, antén a věžáků
a v pátém patře jednoho z domů zahlédne orangutan muže a ženu
stojící smutně u okna.
Jsou mi nějak povědomí, otočí se po nich, ale havran mezitím
uletí, však má naspěch, musí přece dohonit své bratry, bratříčky
a s nimi do tepla krááá krááá na sever, na severrr…
•
Tvář jeptiška a tvář mnich
popel sype se z nich
muž a žena spolu se perou
kopanec do rozkroku
a už jdou na sebe se sekerou —
to bude chtít druhou sloku
Muž a žena do sebe mydlí
breviáře zotvírány
orangutan mávne křídly
a odletí za havrany
muž svou ženu sladce loká —
pomohla jim druhá sloka
•
Kapka se na nos zavěsí
Máš horečku sípáš jak na lesy:
Chchch v továrně napořád zůstanu!
•
Nasypej tedy tablety do chřtánu
nacpi se hrstmi brufenů
a chrchlej:
Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu
•
Normálně si to opakuj pořád dokola:
Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu
Mládenci se o ni…
A můžeš jak dlouho vydržíš:
Mládenci psi fenu psi fenu psi fenu
si fe si fe si fe chchchr…
Slyšíš tu větu?
Slyšíš co v tom je maličká?
Ta úzkost tělíčka
někde u postele obtisklého v stěně
v horečce opuštěně
když nebem zahřmí
když taťka práskne dveřmi
a matička drahá padne naznak
Ti psi nemohou jinak —
pomalu teče kapka v nose
a pak zamachruje:
Já jsem kapka z chuje!
Nacpi se teda práškama
opičko maličká má
Napořád tady zůstaneš Napořád bude tu kluzko
Tak vezmi své lůžko
peřiny a svoje záplaty
já a ty
•
A další mráz — vrazil do bazénu
Opičák kráčí po hladině
patami stříká sněžnou pěnu
klouzne se rychle potom líně
To bylo pořád: Probudit se ze sna!
A kdekdo tu zatím chodí po vodě
41
továrna není zase tak děsná
každý je v pohodě
V požární nádrži zamrzly fošny
zamrznul opičí obličej — dřevěná maska
někdo se vzpíná někdo je plošný
já ty — a led už praská
•
42
Stéká tuk
tuk který smývá hříchy světa
Och tuk tlusťoch
von jako dělá že je takovej jako vobyčejnej
ale vono mu to pálí jó a takovej je jako vzdělanej
v tý totalitě jak se třeba vyzná
a jak je vtipnej pouští tam víte jako co si lidi natočili
narozeniny a někomu upadne dort třeba nebo sebou třískne vo zem
nebo tam má ty Kubínovy — ty byli fakt dobrý — kde se škrábeme třeba
•
jo — kde všude se můžeme škrábat
protože jsme všichni z tý jedný český — tak nějak — víte
nebo to panwerichovo
jo — jo — panwerichovo — panwerichovo — jo — ne
no my se s mámou dycky tak nasmějeme
•
anebo je to zase takový jako dojemný
vo těch srdcích jako
rozumíte — ta láska — prostě — — — něco
v srdci —
něco nad námi musí být přeci
rozumíte?
prostě NĚCO — — —
když už nic tak aspoň vopice
každou noc ve svých snech
vidím tě a cítím
NĚCO
nad námi
blíž, dál, kdekoli ty jseš,
věřím, že srdce bude bít dál
NĚCO
tam musí být přeci — — —
v Prdci
•
Králíci na skládce, králíci pod prkny. Ušáci hýbací. Pozor, Velká matka
Krysa bude vyprávět, kterak z dopuštění Všemohoucího povstal
orangutan:
Nejdřív byl balvan. Bezživotí nad prahorním mořem zvracelo drť
prázdných pouzder a z vesmíru přilétl mimozemšťan houba
a mimozemšťan moucha. Pak z žebra učiněna byla mužatka, čili
krouhání molekul a spojování buněk, láčkovci s trepkami, plazi
s nohama a ryby s polobotkami. Jedněm narostla křídla, a tak
byla nebesa oživena anděly. Druhým se tělo zmenšilo na velikost
několika pídí a z těch vznikli trpaslíci, herci, novináři a nekonečně
milimetrový prezident Máslav Prťaus. Jiným srst zoranžověla, jejich kopyta se proměnila v ruce a z nich byl i orangutan:
A první byl obr Grandgousier,
45
46
který zplodil Gargantuu,
který zplodil Pantagruela, z jehož bzdin rodily se malé žínky,
které zplodily pana Rajče, jenž z lejna vyráběl zlato,
který zplodil Ochlastise Sličného,
který zplodil chymického maturanta Jirku,
který zplodil ing. Bohuslavovou a ing. Správce,
kteří spolu zplodili Luciferii,
která v čase, kdy pršeli sledi, zplodila Záňadří s pupínky,
které zplodily Tapíra, jenž napsal Poserility of Mrdejšn na kříďáku,
který zplodil předsedu České obce oportunistické,
který zplodil ženu Brouk, jež byla Rajčetovou chotí in memoriam,
která zplodila Ivana Matouška, jenž byl první, kdo měl ego,
které zplodilo jeleního Golema,
který zplodil židovskou Kundičku šest krát jedenáct centimetrů,
která zplodila Jonáše, jemuž v břiše plavala Johana,
která zplodila makaka Jendu,
který zplodil pani v pilinách
a ta vyrodila orangutana, jehož kůže bude vyzdvižena na stožár.
Možná, králíci, že když toto slyšíte, upadáte v pochybnosti. Ale pomáhejte vám všichni ušatí svatí — takové bylo dopuštění Všemohoucího. Teď víte všecko, abyste hýbali čumáčky. Abyste byli
šťastní králíci a mohli se radovat, že vaše ramlice jsou obtěžkány
jak země na jaře, vaše sémě zurčí jako horská řeka a váš rod táhne
se až k dolnímu plotu továrny.
•
A ještě jsme, králíčci, nemluvili o trestu naší viny — o naší orbě.
O chlebounovi dobývaném v potu tváře. Nuže, 2 951 963 hokejisté, 2 411 958 golfistů, 3 fotbalisté a k tomu 100 016 kurev, na
které jsou ale natěšení úplně všichni. Neboť teprve kurvy dodávají
každému zápasu to správné bohemians šukians. Spatříme pevné
hokejové suspenzory z želvoviny a dlouhé golfové poklopce táhnoucí se až od brady. Jen ti tři fotbaloví chudáci si musí bimbasy
držet svýma ulepenýma rukama, což značí: sokrates kaká pelé.
Takhle tu ořeme, pot se z nás lije do prachu, v nějž se obracíme,
a opět chléb rveme zemi z lůna, z pažitu zeleného, ledové krusty
rozbíjejíce dřevem, pětkou železem a palicemi tvrdými. Drzouni
jsou osvobozeni od vstupného a daní a nejdrzejší předkožkář
může kázat třeba toto:
Si nepřipouštim nikdy ani radost, takže si nepřipouštim ani to zklamání. Rozhodčí to posuzoval přísně. No ale dyť je to hra, né?
•
•
Ano, orba, hra bez radosti, bez zklamání, chléb náš vezdejší, protože
rozhodčí není člověk, rozhodčí je bůh anebo mrkev, králíčci.
•
Během vleklých hodin čas lední
během prochladlých odpolední
do pouličních lamp stříbrolebý švih
stále se mluví o tlusťoších
Stokrát ty lampy orangutan rozmlátí
Bombadír pořád jimi svítí do řití
vlísává se každému
prodává listoprd za tlamu
a směňuje hniden za bláto z tenkých střev
Bombadír — měnič dřev
na světlo vyblinkne miminko co kničí strachy:
Slibuju — určitě nadělám dlouhý prachy
zlatý kliky krumpáče lopaty
já a ty
49
•
V kanceláři u Cykrta vedoucího podnikových obrů
porada:
Bylo schváleno že orangutan není oranžový
a jednomyslně přijato
aby napříště byl orangutan pokládán za průhledného
50
Zapsáno pod číslem jednacím: Cykrtovy vytrhnuté osmičky
Bombadír místo podpisu připojil
tři křížky —
tři řízky —
nebo co…
Nakonec aťsi třeba tři písky
hned když se to vybubnovalo
bylo lze zaslechnout jak na dvoře u pilin
někdo zašeptal:
Nenávidím svoje jméno Nenávidím Nenávidím
A pak zařval až popelnice nadskočily:
Žíla Masal! Masal!!!
Ale tím to taky hned skončilo
protože přece:
Žíly ovíjejí galaxie
žílou se jí a žílou pije
žílou se žehlí žílou šije
žíly jsou vany a obýváky
žíly jsou nahoře šedivé mraky
žíly se váží na metráky
žílou se žíla zaškrtí
žíla jsi ve mně vždycky jen ty
•
Spodní čelist musí přečuhovat před horní tak
aby tam mohly pršet nebeské verše
blllásně od blllásníka
•
jeleního Golema
blllásně TÍK
deset spravedlivých mlík
Přijde domů Jelenogolem
nutně potřebuje zasytit
než začne rub rub rubat
jeleni totiž rubají parohem básně
do stromů rubají do kůrovce
•
Matko kde mám svých deset mlík?
Koho trknu bude spravedlivému hněvu vydán
a bude to orangutan
protože mluví lidskou řečí
a potí se lidským strachem
Tak kde mám deset mlík?
Matko montérky jsem už svlík
a pořád nejsem sycen
Kde je mlík a pecen?
Já jsem manžel Múz jako je třeba Thálie nebo Eunuchánie
já tady říkám básně:
tik kvík
a dokonce i Günter Grass takhle udělal ručičkou
když slyšel mých deset mlík
I přinesla matička co žádáno
Golem se zasytil
a v dobrém rozmaru začal rozpočítávat
kdo že bude na stožár vyzdvižen:
Do továrny
to je marný
chodím denně
rozbíhám se proti stěně
nebude to vůbec snadné
na koho ta stěna spadne
zkus se z toho rychle vyzout
přichází sem starý mrzout
vyhodí tě mr-zou-tík
z ko-la tík
53
•
Jako by oskákali psici —
štěně se vylíhlo věrné zrádné
hned přilnavě táhne
za každou nohavicí
54
Kdo by ho setřepával
a pouštěl na něj kravál?
Kdo by mu nedal večeři
teplo a dřímotu v příšeří?
Tak tloustne a tuční tím čím
je tak přítulné tím svým
hovězím vepřovým
a taky tím opičím
Štěňátko — nenávist hltavá
nenávist má a tvá
•
To je chlapák
to je žilnáč
ten tě zrichtuje že si čtrnáct dní nesedneš
esesáku esesáčku
v černém sáčku
na klopičce runy
a s pistolí za pasem
stehna v rajtkách rychle sem
do Pepy a do Maruny
zastřílet si za lesem
Nad čím teskníš? Na co myslíš? Nač?
Přece na žilnáč!
Prodloužená mícha
z pořádného řiťopicha
z velkých širých rodných kulek
do kluků i štěrbin holek
nastřílet to do štěťulek
•
Já do tebe do mě ty
všichni jsme tu díratý
Hajl Pytler!
Naše žíly na všech frontách vítězí!
A na orangutana máme provazy
•
•
Já a ty. Takovou jsme si přivodili opici, že celý život budeme zvracet
trpaslíky. Takového orangutana z jižních ostrovů jsme vyvolávali,
tak jsme se brodili mrazem, až jsme si málem nevšimli, že zima
skončila. Pupeny pučí. Makak z uťaté hlavy dolů dorůstá. Sníh
taje, žába Rampoucha spokojeně usíná v doupátku, králíci vykukují zpod prken a Velká matka Krysa počítá, kolik dětí přežilo.
Ale kapka u nosu má jiné starosti. Konečně se oddělila a padá, a tak
může uspořádat slavnost jara:
Vše začíná úchvatným dopadem kapky na beton — rozprskne se
v pestrý aerosol, v jehož barvách svítí nejistota utloukaná vztekem, lakota lakovaná ješitností, dědkovský strach ze smrti, touha
proslavit se, jakož i ostatní krásy světa. Pak je přiveden svázaný
orangutan a Cykrt mu přiostřeným prknem stáhne kůži z těla.
57
Stroje posměšně zahučí: Nahá opice! A slavnost pokračuje. Sigismund Bombadír zvolá: Kvalitáři prdů, přistupte! Skupina
nejchromějších obklopí staženou kůži a svými berlemi do ní vyryje znak masa a znak žíly. Kůže je bužírkou připevněna na žerď
a nošena kolem továrny, aby bylo před čím pokleknout. Tlusťoch
s jelením Golemem poté vlajku vztyčí u vrátnice a aerosol nad ní
vzklene svou duhu.
Všichni jásají. Je jaro, továrna jiná zdá se.
•
58
Je vylomen!
starý! s vybzučelými vosami!
rozdrolený kmen!
a pořád roste! shnilý! neznámý!
Flotila opic vzlétá z prdeckých polí za námi
Nic neřeže nic nebolí jen nebe je z modřin
dvě díry v mracích šedivých
ve stínech mých a tvých
dva schoulené uzly peřin
dva dráty pod proudem
tak jedem
do Strašnic pozpátku
ve zpětném zrcátku
vzadu mezi hadry na sedadle
jak na Borneu v sluji
orangutan sedí zvadle —
ale když si všimne že ho pozoruji
dělá strašlivě milé opičí ksichty
já i ty
•
Takže králíci: Kdo umí nějakou básničku
dostane rajče
•
•
Prdec byl kapka u nosa
Prdec byl kostra z lososa
Prdec byl moudí z Mouděnic
kde dávno nestálo vůbec nic
Prdec byl smradlavý kvítek
který se ve sněhu roztek
Prdec byl mrzce mrzutý
Prdec je mlžně daleký
Prdec jsem já a taky ty
Prdec jsme — — navěky
Každej má pocit, že je šampion, a nakonec zjistí, že celou dobu jen zvedal
závoru u vrátnice. Můžete! Jeďte! Na shledanou! A sbohem… Hrome, to
vypadalo, jako by si vzadu vezli vopici… Ale dyť je to jedno, už jsou pryč
i s vopicí. Zrovna jako pan Rajče zlatoděj… Tak zas ve službě, a jak je
už z těch novin člověk zmagořenej, tak si někdy řiká: U čeho ta vrátnice
vlastně stojí? Nehlídám tady ňákej nesmysl? Třeba něco, co roste někde
v lese? Nebo v břiše? Anebo na noze? Třeba žíly, s kerejma se stejně každej narodí? A pak taky umře… Nojo, Ryto, čumáku, to víš, že ty smysl máš
ze všech nejvíc… Tak pudem, vobejdem to, trochu tam ty králíky proženeš.
Už bude svítat. A bude zas dobře.
61
62
Zuby cvaknou, králíci stříhají ušima.
Všechno se děje, jak dít se má.
POZNÁMK A AU TOR A
V textu jsou použity citace nebo parafráze citací mj. z těchto děl:
Bible, Korán, Co bůh? Člověk? — Fridrich Bridel, Gargantua a Pantagruel — François Rabelais,
Mrtvý holky — Miloš Urban, Nesnesitelná lehkost bytí — Milan Kundera, Večeře — Božena
Správcová a text písně My Heart Will Go On — Will Jennings.
p o e z i e s v. 1 0
Lubor Kasal
O R A N G U TA N V T O VÁ R N Ě
Ilustrace Nikola Čulík
Korektura Markéta Hofmeisterová
Grafická úprava Jan d’Nan
Tisk Akcent, tiskárna Vimperk s. r. o.
Vydalo nakladatelství dybbuk,
Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2,
www.dybbuk.cz,
roku 2008 jako svou 65. publikaci.
Vydání první
ISBN 978-80-86862-54-5
9 788086 862545