Biologie - Gymnázium a SOŠPg Čáslav

Transkript

MODERNÍ BIOLOGIE
REG. Č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048
Biologie
Přehled učiva a školních výstupů
Předškolní a mimoškolní pedagogika
Pedagogické lyceum
Autoři: Mgr. Tomáš Hasík, Mgr. Lenka Kořínková, Mgr. Kateřina Žáková
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Čáslav
Předškolní a mimoškolní pedagogika, Pedagogické lyceum; Biologie
Předškolní a mimoškolní pedagogika
Biologie
Ročník: I. – III. ročník
RVP: Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 75-31-M/01 Předškolní a mimoškolní pedagogika, MŠMT Praha 2009, kapitola 6 – Kurikulární rámce
pro jednotlivé oblasti vzdělávání, Biologické a ekologické vzdělávání; Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 78-42-M/03 Pedagogické lyceum,
MŠMT Praha 2010, kapitola 6 – Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání, Biologické a ekologické vzdělávání
Předepsané očekávané výstupy:
ZÁKLADY BIOLOGIE
 charakterizuje názory na vznik a vývoj života na Zemi
 vyjádří vlastními slovy základní vlastnosti živých soustav
 popíše buňku jako základní stavební a funkční jednotku života
 vysvětlí rozdíl mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou
 charakterizuje rostlinnou a živočišnou buňku a uvede rozdíly
 uvede základní skupiny organismů a porovná je
 objasní význam genetiky
 popíše stavbu lidského těla a vysvětlí funkci orgánů a orgánových soustav
 vysvětlí význam zdravé výživy a uvede principy zdravého životního stylu
 uvede příklady bakteriálních, virových a jiných onemocnění a možnosti prevence
Předepsané učivo:
 vznik a vývoj života na Zemi
 vlastnosti živých soustav
 typy buněk
 rozmanitost organismů a jejich charakteristika
 dědičnost a proměnlivost
 biologie člověka
 zdraví a nemoc
EKOLOGIE
 vysvětlí základní ekologické pojmy
 charakterizuje abiotické (sluneční záření, atmosféra, pedosféra, hydrosféra) a biotické faktory prostředí (populace, společenstva, ekosystémy)
 charakterizuje základní vztahy mezi organismy ve společenstvu
 uvede příklad potravního řetězce
 popíše podstatu koloběhu látek v přírodě z hlediska látkového a energetického
 charakterizuje různé typy krajiny a její využívání člověkem
 základní ekologické pojmy
 ekologické faktory prostředí
 potravní řetězce
 koloběh látek v přírodě a tok energie
 typy krajiny
ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
 popíše historii vzájemného ovlivňování člověka a přírody
 hodnotí vliv různých činností člověka na jednotlivé složky životního prostředí
 charakterizuje působení životního prostředí na člověka a jeho zdraví
 charakterizuje přírodní zdroje surovin a energie z hlediska jejich obnovitelnosti, posoudí vliv jejich využívání na prostředí
 popíše způsoby nakládání s odpady
 charakterizuje globální problémy na Zemi
 uvede základní znečišťující látky v ovzduší, ve vodě a v půdě a vyhledá informace o aktuální situaci
 uvede příklady chráněných území v ČR a v regionu
 uvede základní ekonomické, právní a informační nástroje společnosti na ochranu přírody a prostředí
 vysvětlí udržitelný rozvoj jako integraci environmentálních, ekonomických, technologických a sociálních přístupů k ochraně životního prostředí
 zdůvodní odpovědnost každého jedince za ochranu přírody, krajiny a životního prostředí
 na konkrétním příkladu z občanského života a odborné praxe navrhne řešení vybraného environmentálního problému
 vzájemné vztahy mezi člověkem a životním prostředím
 dopady činností člověka na životní prostředí
 přírodní zdroje energie a surovin
 odpady
 globální problémy
 ochrana přírody a krajiny
 nástroje společnosti na ochranu životního prostředí
 zásady udržitelného rozvoje
 odpovědnost jedince za ochranu přírody a životního prostředí
Školní výstup: Žák…
... definuje biologii jako vědu o živé přírodě
… nastíní praktický význam poznání živé přírody pro pravěkého člověka (znalost chování zvířat potřebná k jejich
ulovení, znalost poživatelných a léčivých rostlin, znalost lidského těla k léčbě a prvním chirurgickým zákrokům)
… starověké učence chápe jako všestranné myslitele, nikoli specializované badatele
… uvede jako příklady starořeckých učenců Hippokrata a Aristotela
… vysvětlí obsah novodobé Hippokratovy přísahy
… vysvětlí princip Aristotelovy teorie naivní abiogeneze
… uvede francouzského mikrobiologa Louise Pasteura jako vyvratitele teorie naivní abiogeneze v 19. století
… uvede jako příklad starořímských učenců lékaře Galena
… charakterizuje stav přírodovědného poznání ve středověké Evropě
…popíše vliv církve na přírodovědná bádání ve středověku
… uvede příklady perzekucí, jimž byli vystavováni středověcí přírodovědci ze strany církve a vysvětlí důvody,
proč tomu tak bylo
… popíše výuku lékařství na středověkých univerzitách jako teoretickou, odkazující na starověké autory
… objasní význam prvních univerzitních pitev na rozvoj lékařské vědy
… klade centrum středověké vzdělanosti v oblasti přírodovědného bádání (matematika, geografie, astronomie,
lékařství) do oblasti Arabské říše
… uvede jako příklad proslulých středověkých učenců známého lékaře v Arabské říši Avicennu
… popíše společenské a hospodářské změny na počátku novověku a jejich vliv na charakter přírodovědného
bádání
… zhodnotí význam vynálezu knihtisku (rok 1445) na šíření informací a přírodovědných poznatků
… klade do období 16. a 17. století počátky moderních přírodovědných disciplín
… dává do souvislosti nastupující humanismus se zájmem o poznání lidského těla
… uvede jako průkopníka moderní anatomie Vláma Andrea Vesalia (16. století)
… uvede Angličana Wiliama Harveyho jako průkopníka fyziologie (17. století, výzkum krevního oběhu)
… klade do období kolem roku 1590 konstrukci prvního mikroskopu otcem a synem Janssenovými, brusiči
z Holandska
… klade do období 17. století působení průkopníků mikroskopování Angličana Roberta Hooka (pozorování
prvních buněk) a Holanďana Antony van Leeuwenhoeka (objev bakterií roku 1674 a prvoků roku 1683)
… zhodnotí význam podvojného názvosloví (binomické nomenklatury) a taxonomického systému zavedených
švédským přírodovědcem Carlem Linné
Učivo – tematický celek
Úvod do biologie
… vysvětlí princip binomické nomenklatury (tj. užívání jména rodového a druhového)
… jako základní předpoklad pro zařazení druhu do biologického systému chápe jeho příbuzenské vztahy
k ostatním organismům
… označí období 18. a 19. století jako dobu překotného vývoje přírodovědného poznání a postupující
specializace jednotlivých disciplín
… chápe Angličana Edwarda Jennera jako průkopníka moderního očkování (rok 1796, vakcinace virem
kravských neštovic zabránila nákaze pravými neštovicemi)
… uvede Jeana Baptista Lamarcka jako autora evoluční teorie označované lako „lamarckismus“
… nastíní princip lamarckismu a vysvětlí jeho chybné závěry
… vysvětlí podstatu buněčné teorie
… uvede Jana Evangelistu Purkyně jako cytologa a fyziologa světového formátu, který přispěl ke zformulování
buněčné teorie
… uvede Charlese Roberta Darwina jako autora evoluční teorie zvané „darwinismus“
… vysvětlí podstatu darwinismu
… vysvětlí podstatu principu přírodního (též přirozeného) výběru
… jmenuje Darwinovo klíčové dílo O původu druhů (rok 1859), ve kterém nastínil principy evoluce
… vysvětlí termín „sociální darwinismus“
… uvede jako průkopníka genetiky Johanna Gregora Mendela
… přiřadí k Johannu Gregorovi Mendelovi autorství Mendelových zákonů (základních pravidel dědičnosti)
… má povědomí o faktu, že Mendelovo dílo v době svého vzniku nevzbudilo pozornost a zapadlo
… uvede francouzského přírodovědce Louise Pasteura jako významného mikrobiologa a průkopníka očkování
proti vzteklině (rok 1885)
… jmenuje německého mikrobiologa Roberta Kocha jako objevitele původce tuberkulózy (rok 1882, tzv. Kochův
bacil)
… zhodnotí význam rozvoje mikrobiologie pro potíráním infekčních onemocnění
… jmenuje Karla Landsteinera jako objevitele krevního systému ABO (rok 1901) a Rh faktoru (rok 1940)
… jmenuje Ivana Petroviče Pavlova jako významného ruského fyziologa a popíše jeho pokusy se psy
(podmíněné reflexy)
… uvede Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie evoluční abiogeneze
… vysvětlí na přiměřené úrovni podstatu teorie evoluční abiogeneze
… jmenuje Alexandra Fleminga jako objevitele penicilinu
… zhodnotí význam antibiotik pro léčbu bakteriálních onemocnění
… uvede Konráda Lorenze jako jednoho ze zakladatelů etologie
… jmenuje Jamese Watsona a Francise Cricka jako objevitele struktury DNA (rok 1953)
… popíše strukturu DNA jako dvoušroubovici složenou z deoxyribózy, fosfátu a purinové či pyrimidinové báze
… jmenuje naše významné přírodovědci a uvede obory jejich činnosti: Tadeáš Hájek z Hájku – lékař Rudolfa II.,
astronom, překlad Mattioliho Herbáře; Jan Jesenský – první veřejná pitva na našem území roku 1600; Filip
Maxmilián Opiz – botanik 19. století, čáslavský rodák; Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869) – cytolog, fyziolog,
položil základy buněčné teorie, založil časopis Živa; Johann Gregor Mendel (1824 – 1884) – průkopník genetiky,
zformuloval tzv. Mendelovy zákony, opat augustiniánského řádu v Brně; Joachim Barrande – francouzský
inženýr a paleontolog, proslavil prvohorní oblast našeho území zvanou Barrandien; Jan Janský – psychiatr,
objev krevních skupin systému ABO (rok 1907), propagátor dárcovství krve; Aleš Hrdlička – antropolog českého
původu působící v USA, doložil asijský původ amerických indiánů, teorie jednotného původu člověka; Antonín
Holý – virolog světového významu, preparáty k léčbě hepatitidy a AIDS
… jmenuje následující biologické či hraniční disciplíny a přiřadí k nim objekt jejich výzkumu: botanika – rostliny,
zoologie – živočichové, mykologie – houby, antropologie – člověk, mikrobiologie – mikroorganismy, virologie –
viry, dendrologie – dřeviny, entomologie – hmyz, ichtyologie – ryby, herpetologie – obojživelníci a plazi,
ornitologie – ptáci, parazitologie – cizopasníci, taxonomie (= systematika) – třídění organismů, molekulární
biologie – molekulární úroveň organismů, obecná biologie – obecné zákonitosti fungování organismů, cytologie
– buňka, anatomie – stavba organismů, fyziologie – fungování organismu, genetika (dědičnost a proměnlivost,
ekologie – vztah organismu a prostředí, etologie – chování živočichů, paleontologie – vyhynulé organismy,
evoluční biologie – vznik a vývoj organismů, biochemie – chemická stránka životních dějů, lékařství (= medicína)
– zdraví a léčba
… si je vědom postupné specializace vědních disciplín
… zhodnotí význam biologie pro ostatní vědní disciplíny a její význam pro praktický život
… jmenuje základní metody vědecké práce v biologii – pozorování, pokus a práci s literaturou
… popíše rozdíl mezi pozorováním a pokusem
… uvede technická zařízení používaná k pozorování – lupu, světelný mikroskop, stereoskopický mikroskop,
elektronový mikroskop
… porovná zvětšení světelného a elektronového mikroskopu
… popíše princip funkce světelného mikroskopu
… popíše stavbu světelného mikroskopu (okulár, objektiv, revolverová hlavice, tubus, stojan, pracovní stolek,
zaostřovací šroub, zdroj osvětlení)
… používá bezpečně mikroskop k laboratorní práci
… uvede způsob výpočtu zvětšení světelného mikroskopu
… popíše rozdíl mezi monokulárním, binokulárním a trinokulárním mikroskopem
Biologické vědy
Metody práce v biologii
… popíše rozdíl mezi trvalým a dočasným mikroskopickým preparátem
… rozlišuje podložní a krycí sklíčko
… rozlišuje rozdíl mezi termíny hypotéza (nepotvrzená domněnka) a teorie (je již podložena vědecky získanými
důkazy)
… jmenuje vlastnosti modelových pokusných organismů (např. nenáročnost chovu či pěstování, rychlá
reprodukce, větší množství potomstva, dostupnost)
… uvede důvody, proč se člověk nehodí jako modelový pokusný organismus (zejména etické důvody, ale i
pomalá reprodukce, málo potomků, pozdní dospívání)
… jmenuje různé druhy pokusných modelových organismů (např. bakterie Escherichia coli, octomilka, myš
domácí, potkan, králík domácí, rostlina huseníček)
… jmenuje obecné vlastnosti živých organismů – hierarchické uspořádání organismu, metabolismus, dráždivost,
rozmnožování a dědičnost, podléhání evolučním změnám
… podá informaci o hierarchickém uspořádání organismu (atomy – molekuly – buněčné organely – buňka –
pletiva a tkáně – orgány – orgánové soustavy – organismus – populace nebo individua vyššího řádu
… uvede příklady individuí vyššího řádu (včely, mravenci, termiti aj.)
… objasní životní strategii individuí vyššího řádu
… charakterizuje metabolismus jako přeměnu látek a tok energie
… nahlíží na organismy jako na neizolované systémy vyměňující si s okolím látky, energii a informace
… popíše rozdíly mezi anabolickými a katabolickými reakcemi
… uvede jako příklad anabolického procesu fotosyntézu
… uvede jako příklad katabolického procesu buněčné dýchání
… charakterizuje dráždivost (vnímavost) jako schopnost organismu reagovat na podněty
… rozlišuje pohlavní a nepohlavní rozmnožování
… popíše rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním
… chápe biologické taxony jako v čase proměnlivé systémy
… uvede Carla Linného jako zakladatele moderní taxonomie a podvojného názvosloví (binomické
nomenklatury)
… uvede stupeň vzájemné příbuznosti organismů jako hlavní kritérium jejich zařazení do systému
… nahlíží na vzhled organismů jako na zavádějící kritérium pro jejich zařazení do systému
… vysvětlí termín konvergence jako sbíhavost znaků různých taxonů
… uvede příklady konvergence (např. žralok, tuňák, ryboještěr, delfín)
… vysvětlí termín divergence jako rozbíhavost znaků u jednoho taxonu
… uvede příklady divergence (např. australští vačnatci)
Obecné vlastnosti živých organismů
Binomická nomenklatura a taxonomie
… vysvětlí znění definice druhu: druh je taxonomická jednotka zahrnující organismy, které mají společný původ,
plodně se mezi sebou kříží, jsou přizpůsobeny určitým podmínkám prostředí a jsou v dané etapě
fylogenetického vývoje charakterizovány společnými morfologicko-fyziologickými znaky, jimiž se odlišují od
ostatních organismů
… jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé taxonomické úrovně používané v systému rostlin (říše, oddělení,
třída, řád, čeleď, rod, druh)
… jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé taxonomické úrovně používané v systému živočichů (říše, kmen,
třída, řád, čeleď, rod, druh)
… si je vědom existence dalších taxonomických jednotek (podkmen, podtřída, nadčeleď apod.)
… jmenuje taxonomické jednotky nižší než druh (poddruh, rasa)
… zařadí do systému rostlin modelový druh rostliny dle vlastního výběru
… zařadí do systému živočichů modelový druh živočicha dle vlastního výběru
… rozklíčuje vědecké názvy jednotlivých druhů na jméno rodové, jméno druhové, jméno autora a rok
pojmenování (zařazení do systému)
… uvede latinu jako oficiální jazyk pro pojmenovávání jednotlivých taxonů
… má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury je aplikován i v českém názvosloví
… si je vědom toho, že česká pojmenování organismů jsou svébytná a nevznikají jako doslovný překlad
z latinského pojmenování
… má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury není v některých jazycích respektován (např.
v němčině, angličtině)
… zařadí viry do systému živé přírody
… charakterizuje viry jako nebuněčné (podbuněčné) organismy životně závislé na buňce, které zkoumá
virologie
… vysvětlí pojem vnitrobuněčný parazit
… popíše stavbu viru (virionu – jednotlivá virová částice), objasní pojmy nukleová kyselina (DNA, RNA), kapsid
(bílkovinný obal) a lipoidní (tukový, vnější) obal, nukleokapsid (kapsid a nukleová kyselina)
… nastíní princip reprodukce viru, virovou infekci u různých typů virů (bakteriofága – proniká pouze DNA a viru
chřipky – proniká celý)
– 0,2 µm), nejdelší je virus mozaiky tabáku
… uvede rozdělení virů podle nukleové kyseliny (DNA – viry, RNA – viry), popřípadě retroviry – to jsou RNA –
viry schopné reverzní transkriptázou přepsat genetickou informaci do DNA
… objasní dělení virů podle hostitelské buňky (bakteriální - bakteriofágy, živočišní - zooviry, rostlinné - fytoviry,
hub - mykoviry)
Viry
Definice virů
Stavba virů
Typy virů
… popíše a načrtne stavbu bakteriofága (kapsid s DNA, bičík se stažitelnou a nestažitelnou bílkovinou, příchytná
bičíková vlákna) a virionu chřipky (RNA, kapsid, vnější obal s hroty), rozpozná rozdíly mezi nimi
… uvede příklady zoovirů se zaměřením na patogenní viry napadající člověka
… jmenuje příklady fytovirů (virus mozaiky tabáku) a popíše vzhled napadených rostlin, popřípadě využití v
zahradnictví (žíhaný květ tulipánu)
… vysvětlí cesty vniknutí viru do organismu sliznicí dýchacích cest, úst, tenkého střeva, močového a pohlavního
ústrojí, kůží) a jeho vyloučení (hlenem, slinami, kapénkami, močí, stolicí, kůží)
… vyjmenuje nemoci způsobené DNA-viry (opar, neštovice, dětská obrna) a RNA-viry (chřipka, rýma, zarděnky,
spalničky, hepatitida, AIDS, příušnice, klíšťová encefalitida, vzteklina, mononukleóza, SARS, ebola, onkoviry) a
dokáže je charakterizovat (průběh nemoci, inkubační doba, příznaky, léčba)
… popíše onemocnění AIDS a jeho důsledky pro lidskou společnost (způsobené retrovirem HIV, napadá T4 –
lymfocyty nezbytné pro imunitu, v překladu znamená syndrom získaného selhání imunity, inkubační doba je 2 4 roky i více, při propuknutí nemoci člověk umírá na běžné infekční choroby, objevují se kožní skvrny léze,
nákaza zejména pohlavní cestou – tj. nechráněným pohlavním stykem, lék Viread zpomaluje nejúčinněji
nemoc
… nastíní princip vakcinace proti virovým a bakteriálním nemocem nemocem – malé děti se očkují
hexavakcínou ve 4 dávkách (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, Haemophilu, hepatitidě B a dětské obrně),
později proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, bylo zrušeno povinné očkování proti TBC, jinak proti tetanu,
dávivému kašli a záškrtu se v 5 letech přeočkovává, chřipka – nepovinné očkování jedenkrát za rok, ve vakcíně
jsou oslabené dva typy A a jeden B, pro určité skupiny lidí bezplatné, stále diskutabilní
… charakterizuje chřipku (anglicky influenza) - přenos kapénkami, inkubační doba 1-3 dny, existují 3 typy – typ
A infikující savce a ptáky, typ B infikující jenom lidi, typ C infikující lidi a prasata, nejvíce epidemií způsobuje typ
A, u něho jsou různé kmeny – nejvíce nebezpečný je kmen H5N1 – podtyp ptačí chřipky přenosný na člověka),
současné léky – Relenza a Tamiflu (konkurenční boj firem)
… uvede chřipkové epidemie s ohlédnutím do historie - celosvětová pandemie španělské chřipky z let
1919/1919 vyvolaná typem A H1N1, kdy zemřelo více než 20 mil. lidí, hongkongská chřipka z roku 1968, do
typu A patří dále ptačí chřipka, koňská a prasečí
… objasní možnosti ochrany zdraví člověka před virovou infekcí – zdravý životní styl, posilování imunity,
hygiena
… uvede možnosti pozitivního využití virů (biologický boj proti škůdcům, boj proti bakteriálním nemocem,
příprava vakcín proti virovým onemocněním, Cervarix, genová terapie, jedlé vakcíny)
… vysvětlí názvy Viread (antiviritikum proti AIDS), Tamiflu (proti chřipce), Cervarix (očkovací vakcína proti
rakovině děložního čípku, proti HPV virům)
Bakteriofág
Virová infekce
Virová onemocnění
AIDS
Vakcinace proti virům a bakteriím
Chřipka
Způsoby ochrany proti virové infekci
Využití virů
Antivirotika
… nastíní zneužití virů jako biologických zbraní v oblasti terorismu (použití viru pravých neštovic)
… definuje a charakterizuje priony jako zvláštní infekční činitele, specifické proteiny, které po proniknutí do
mozku způsobí, že mozkové proteiny napodobují priony a mozek se začne měnit v houbovitou tkáň
… vysvětlí odolnost prionů – nezničí je teplota, chemikálie, inkubační doba je až 40 let
… objasní možnosti vstupu prionů do těla – potravou a následně sítí nervových buněk do mozku a jejich
důsledky – nemoc šílených krav BSE (varianta Creutzfeld-Jakobovy nemoci v-CJN), uvede projevy onemocnění –
psychózy, deprese, demence
… zařadí bakterie do Prokaryot, definuje tuto skupinu a popíše prokaryotickou buňku
… srovná prokaryotickou buňku s eukaryotickou – zaměří se na rozdíly ve velikosti, jaderné hmotě a obalech
… uvede příklady prokaryotických organismů – bakterie, sinice
… definuje bakterie jako jednobuněčné organismy s prokaryotickou buňkou a vysvětlí okolnosti jejich objevení
(A.Leeuwenhoek – objev v pepřovém nálevu roku 1676)
… rozdělí bakterie do dvou říší: Archebakterie (např. methanové) a Eubakterie (většina současných bakterií,
skupiny bakterie a sinice)
… vysvětlí pojmy bakteriologie (obor zkoumající bakterie), heterotrofní (tvorba organických látek) a autotrofní
výživa (obsahují bakteriochlorofyl ve váčcích vychlípených z cytoplazmatické membrány, ten umožňuje
fotosyntézu)
… popíše, nakreslí a charakterizuje jednotlivé části bakteriální buňky – pouzdro (z bílkoviny či polysacharidu,
nad buněčnou stěnou), buněčná stěna, cytoplazmat. membrána, plazmidy, chromozomální jaderná hmota
(jeden do kruhu stočený chromozom), ribozómy, fimbrie (nepohyblivé brvy), bičíky (pohyblivé organely)
… objasní velikost (v µm, viditelné světelným mikroskopem)a pohyb bakterií (většinou pasivní – např. unášení
vodou)
… objasní význam tvorby spór pro život bakterií, díky kterým přežívají vysoké i velmi nízké teploty (100°C, 190°C) a tak mohou přečkat nepříznivé období, zdůrazní princip vzniku spóry ztrátou vody a její příjem pro
opětovné fungování bakterie
… uvede místa výskytu bakterií v přírodě (vzduch, voda, půda) a u člověka (ústa, nosohltan, průdušky, střevo)
… rozdělí bakteriálních buněk podle tvaru na: kulovité - koky (kulovité), diplokoky (dvě koky u sebe),
streptokoky (koky do řetízku) a stafylokoky (koky do hroznu), tyčinkovité (bacily), zakřivené (vibria –
rohlíčkovitý tvar, spirily – do spirály) a větvící se
… rozdělí bakterie podle vztahu ke zdroji uhlíku: na autotrofní (zdrojem uhlíku pro tvorbu organických látek je
CO2, k tomu je nutná energie) – např. methanové, sirné a heterotrofní (zdrojem uhlíku jsou organické látky,
jedná se o saprofyty a parazity)
… vyjmenuje a charakterizuje příklady bakterií podílejících se na koloběhu dusíku – saprofytické (rozklad
Priony
Bakterie
Prokaryotické organismy
Systém bakterií
Stavba bakteriální buňky
Spory
Výskyt bakterií
Druhy bakteriálních buněk, přehled
zástupců bakterií, jejich výskyt a význam
odumřelých těl, „saprós“ = shnilý), hlízkovité žijí v hlízách bobovitých rostlin v symbióze a poutají N2)
… objasní pojem patogenní bakterie (vyvolávající nemoci), toxiny (jedy vylučované bakteriemi), popřípadě
aktinomycety (bakterie produkující antibiotika, větš. v půdě), Escherichia coli (ve střevech kvasí cukry na
kys.mléčnou), bakterie mléčného kvašení (přeměňují lakózu v mléce na kyselinu mléčnou – např. Lactobacillus
acidophylus, Bifidobacterium známé jako probiotické kultury)
… zdůrazní význam bakterií mléčného kvašení při výrobě sýrů či jogurtů – tzv. živé BIOjogurty
… vysvětlí možnosti rozmnožování bakterií - příčné dělení (replikace DNA, následně vznik přepážky uprostřed a
obalů), vzácně konjugace jako pohlavní rozmnožování (spojení dvou bakterií, kdy část chromozomu jedné
buňky přejde do druhé)
… uvede příklady bakteriálních chorob (bakterióz) člověka a krátce je charakterizuje (angína se streptokokovým
původcem, tuberkulóza TBC, tetanus, kašel, tyf, záněty či zápaly, salmonelóza, cholera, záškrt, úplavice, příjice,
kapavka, botulismus, mor, černý kašel), u rostlin měkká hniloba mrkve a další
… zdůrazní význam vakcinace (hexavakcína, přeočkování tetanu po 15 letech, očkování proti TBC nepovinné)
… podtrhne nutnost ochrany před pohlavně přenosnými chorobami jako kapavka či příjice (syfilis) – sexuální
zdrženlivost, nepromiskuitní chování, zejména chráněný pohlavní styk
… definuje sinice jako prokaryotické autotrofní organismy (díky chlorofylu a)
… načrtne a popíše stavbu buňky sinic (jaderná hmota s jedním chromozómem, ribozómy, tylakoidy,
cytoplazmat. membrána, buněčná stěna, slizový obal)
… popíše vznik tylakoidů vchlípením a odškrcením od cytoplazmatické membrány a jejich význam jako nosičů
barviv ve fykobilizómech
… vyjmenuje barviva na tylakoidech: chlorofyl a, β – karoten, modrý fykocyan (- nin) a červený fykoerytrin
… uvede zásobní látku – sinicový škrob a glykogen a možnosti pohybu – slizem
… uvede místa výskytu sinic – voda, vlhká půda, skály, kůra stromů, v teplých pramenech, ve sněhu
… rozdělí sinice a uvede jejich zástupce: jednobuněčné – tvořící časté kolonie (Microcystis, sinivka) a vláknité –
tvořené buňkami stojícími za sebouv jednoduché či větvící se řadě (chmýřnatka , drkalka, jednořadka)
… objasní u vláknitých sinic funkci tvarově odlišné heterocysty ve smyslu fixace vzdušného dusíku
… vysvětlí rozmnožování sinic jednobuněčných (příčné dělení) a vláknitých (hormogoniemi, kdy se několik
buněk vlákna oddělí od mateřského jedince a dorostou do původní velikosti)
… objasní pojmy: akineta (klidové stádium), pseudovakuola (plynná vakuola u planktonních druhů sloužící k
nadnášení), vodní květ (přemnožení sinic)
… uvede možná nebezpečí vodního květu při letním koupání (alergie až ekzémy)
… popíše výskyt sinic a jejich význam (symbióza s houbou u lišejníků, výroba léků, součást planktonu, fixace
dusíku)
Rozmnožování bakterií
Bakteriální choroby u člověka
Vakcinace
Sinice
Stavba sinic
Výskyt sinic
Rozdělení sinic
Rozmnožování sinic
Význam sinic
… nastíní význam sinic při vzniku života (produkce kyslíku – ozonosféra), patří mezi nejstarší organismy (stáří
přes 3 mld. let) a mezi pionýrské organismy (rychle osídlují nová stanoviště)
… rozdělí buňky na prokaryotické a eukaryotické
… jmenuje prokaryotní organismy (bakterie, sinice)
… jmenuje eukaryotní organismy (rostliny, živočichové, houby)
… popíše stavbu prokaryotní buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, chromozom, ribozomy,
cytoplasma, bičík, brvy)
… uvede význam buněčné stěny
… charakterizuje prokaryotní chromozom jako cyklickou dvoušroubovici DNA
… řadí prokaryotní buňky do buněk haploidních
… vysvětlí pojem haploidní buňka
… uvede ribozomy jako buněčné komponenty, v nichž probíhá syntéza bílkovin
… popíše rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou
… vysvětlí vznik eukaryotických buněk podle endosymbiotické teorie
… popíše stavbu eukaryotické buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, jádro, plastidy,
mitochondrie, ribozomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát, vakuoly, cytoskelet)
… používá termín: buněčná organela
… popíše rozdíly mezi živočišnou a rostlinnou buňkou (např. u živočišné buňky menší velikost, absence buněčné
stěny, absence plastidů, drobnější či chybějící vakuoly, při dělení tvorba buněčné přehrádky od obvodu dovnitř)
… popíše význam buněčné stěny pro rostlinnou buňku
… uvede celulózu jako hlavní součást buněčné stěny rostlinných buněk
… uvede chitin jako hlavní součást buněčné stěny buněk hub
… porovná propustnost buněčné stěny a cytoplasmatické membrány
… popíše a načrtne strukturu cytoplasmatické membrány jako fosfolipidové mozaiky
… chápe buněčné jádro jako úložiště dědičné informace v podobě chromozomů
… popíše stavbu buněčného jádra (jaderný obal s póry, chromozomy, jadérko)
… označí jadérko za místo důležité pro vznik ribozomů
… označí mitochondrie za místo průběhu buněčného dýchání (respirace)
… stručně nastíní průběh buněčného dýchání, včetně jeho chemické reakce
… zhodnotí význam buněčného dýchání
… porovná výskyt mitochondrií a plastidů v buňkách různých typů organismů
… rozdělí plastidy na chloroplasty, chromoplasty a leukoplasty
… uvede možnost vzájemných přeměn jednotlivých typů plastidů na základě působení vnějšího prostředí (např.
Buňka
Stavba prokaryotní buňky
Endosymbiotická teorie
Stavba eukaryotické buňky
Buněčná stěna
Cytoplasmatická membrána
Jádro
Mitochondrie
Plastidy
změna leukoplastů na chloroplasty v hlízách bramboru či chloroplastů na chromoplasty v opadávajícím listí)
… označí chloroplasty za místo průběhu fotosyntézy
… nastíní stručně průběh fotosyntézy, včetně její chemické reakce
… zhodnotí význam fotosyntézy
… lokalizuje do chloroplastu barviva chlorofyly a karotenoidy (tzv. světelná past) a uvede jejich význam
… uvede místa výskytu chromoplastů a jejich význam (např. zabarvení květů, listů, plodů)
… jmenuje karoteny jako příklad barviv obsažených v chromoplastech
… uvede význam leukoplastů jako zásobních organel
… jmenuje amyloplasty obsahující škrob jako konkrétní příklad leukoplastů
… uvede výskyt amyloplastů v hlízách bramboru
… popíše pokus dokazující přítomnost škrobu v hlízách bramboru
… nahlíží na ribozomy jako na organely nezbytné pro proteosyntézu (tvorbu bílkovin)
… popíše stavbu ribozomu z malé a velké podjednotky sestávající z rRNA a bílkovin
… charakterizuje endoplasmatické retikulum jako membránový systém váčků sloužící k syntéze lipidů (hladké
endoplasmatické retikulum) a bílkovin (drsné endoplasmatické retikulum s ribozomy)
… charakterizuje Golgiho aparát jako membránový systém váčků sloužící k úpravám bílkovin
… popíše mechanismus transportu produktů z membránových systémů buňky prostřednictvím odškrcovaných
váčků
… charakterizuje vakuolu jako nádrž ohraničenou membránou
… porovná množství a velikost vakuol v mladé a starší buňce
… popíše význam vakuol jako nádržek obsahujících vodu, odpadní látky, krystaly či barviva (antokyany)
… zhodnotí význam cytoskeletu pro pohyb cytoplasmy a organel, pro améboidní pohyb a pro vznik dělícího
vřeténka
… uvede složení cytoskeletu z bílkovinných vláken
… uvede polotekutý charakter cytoplasmy
… popíše jednotlivé fáze buněčného cyklu (G1 – syntéza organel, S – replikace, tj. zdvojení sesterských
chromatid, G2 – příprava na mitózu, M – mitóza)
… popíše rozdíl tvorby buněčné přehrádky u buněk rostlinných (tvorba cytoplasmatické membrány a
fragmoplastu z nitra buňky k okrajům) a živočišných (syntéza cytoplasmatické membrány od okrajů směrem do
středu)
… rozdělí typy dělení buněčného jádra na mitózu a meiózu
… popíše podle obrazového schématu průběh mitózy
… vysvětlí termíny: buňka diploidní, buňka haploidní, buňka mateřská, buňky dceřinné
Ribozomy
Endoplasmatické retikulum
Golgiho aparát
Vakuola
Cytoskelet
Cytoplasma
Buněčný cyklus
… chápe meiózu jako dělení jádra při vzniku pohlavních buněk (gamet)
… nastíní látkové složení buněk (v průměru ca 70% voda, 30% sušina – látky anorganické a organické)
... si je vědom rozdílného množství vody v jednotlivých typech buněk (např. buňky suchých plodů x buňky listů
stínomilných rostlin)
… charakterizuje rostlinnou buňku jako základ rostlinného těla a srovná ji s buňkou živočichů – typ eukaryotické
buňky, má buněčnou stěnu, obsahuje navíc plastidy a vakuoly
… definuje pojem pletivo jako soubor buněk stejného tvaru, stavby, přizpůsobené k plnění určité funkce,
pletiva zkoumá histologie
… rozdělí pletiva podle dělivé schopnosti buněk na dělivá (meristémy) a trvalá
… vysvětlí u meristémů pojmy: protomeristém (původní dělivé pletivo), prvotní (primární) meristém (ve
vegetačních vrcholech kořene, stonku a listu) a druhotný (sekundární) meristém – kambium, felogén a kalus
(vznikají obnovením dělivé funkce již rozlišených, trvalých pletiv, vyskytují se u druhotně tloustnoucích orgánů)
… objasní vznik trvalých pletiv z buněk, které ztratily schopnost se dělit
… rozdělí trvalá pletiva podle tvaru buněk: parenchym (buňky stejných rozměrů s neztloustlými buněčnými
stěnami, v místě styku tří i více buněk jsou mezibuněčné prostory – interceluláry, v dužnině černého bezu),
prozenchym (buňky neztloustlé a protáhlé v jednom směru, v cibulové slupce), kolenchym (buňky s buněčnými
stěnami ztloustlými jen v určitých místech, rozlišujeme deskový, rohový – ve stonku hluchavky), sklerenchym či
sklereidy („sklerós“ znamená tvrdý, buňky mají silně ztloustlé buněčné stěny, v peckách, silné buněčné stěny a
mrtvý obsah mají sklereidy v dužnině hrušky)
… rozdělí trvalá pletiva podle funkce na krycí (na povrchu orgánů), provětrávací (umožňují výměnu CO2, H2O a
O2 při fotosyntéze pomocí průduchů), vodivá (tvořena cévními svazky umožňující transport látek) a základní (z
parenchymatických buněk, vyplňují prostory mezi předchozími pletivy)
… objasní u prvotních krycích pletiv pojmy: pokožka (epidermis u nadzemních orgánů, rhizodermis u kořene),
kutikula (vrstva nad pokožkou tvořená kutinem, někdy pokryta i vosky – u švestky), trichomy (vyrůstají z buněk
pokožky), ostny (vznikají přeměnou trichomů – u růže, angreštu, ostružiníku)
… uvede příklady trichomů i s příklady jejich výskytu – krycí (chrání pokožku, do špičky, různé tvary, africké
fialce dodávají sametový vzhled, u divizny se přeslenitě větví), žláznaté (zakončené paličkou, po odlomení
vylučují éterické olej, u muškátu či máty), žahavé (odlomením ztenčené koncové části se uvolní pálivá tekutina,
u kopřivy)
… nakreslí a popíše stavbu průduchu v krycím pletivu: svěrací buňky, průduchová štěrbina
… objasní lokalizaci průduchů – nejvíce na spodní straně listu, u trav po obou stranách, u vzplývavých vodních
rostlin na svrchní straně listu a u zcela ponořených rostlin chybí
… nastíní strategii průduchů – max. příjem CO2 pro fotosyntézu do únosných ztrát vody
Morfologie a anatomie rostlin
Rostlinná pletiva
Druhy pletiv
Dělivá pletiva
Trvalá pletiva
Rozdělení trvalých pletiv a jejich
charakteristika
Krycí pletiva
Prvotní krycí pletiva
Stavba a činnost průduchů
… popíše princip otevírání průduchů (nasátí vody do svěracích buněk, zvětšení turgoru uvnitř, vyklenutí
svěracích buněk a otevření štěrbiny – proudění O2 a CO2 v obou směrech) a jejich zavírání (ze svěracích buněk
odchází voda, turgor se zmenší, svěrací buňky se narovnají, štěrbina se uzavírá)
… vysvětlí pojmy korek (druhotné krycí pletivo, vzniká činností felogenu pod pokožkou, jeho buňky mají
ztloustlou buněčnou stěnu, odumírají a plní se vzduchem) a borka (různě rozpraskaná a odumřelá kůra stromů,
vzniká zakládáním několika felogenů, kdy vnější pletiva odumírají a trhají se)
… zdůrazní význam korku při krytí jizev po opadu listu a jeho použití ve stavebnictví a domácnostech (tepelná a
mechanická) ochrana
… vysvětlí princip vzniku vodivých pletiv a jejich stavbu – vznik s přechodem rostlin z vody na souš, tvoří je cévní
svazky složené z xylému (dřevní části) a floému (lýkové části)
… objasní funkci xylému ve vedení transpiračního proudu – tj. roztoků minerálních látek z půdy pomocí kořenů
a stonků do hlavních míst výdeje vody (listů)
… objasní funkci floému ve vedení asimilačního proudu – tj. asimilátů (produktů fotosyntézy) z listů do míst
potřeby – kořenů, hlíz, oddenků
… nastíní vznik vodivých pletiv z prokambia, kdy vzniká v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém, část
prokambia se zachovává a vytváří kambium (druhotný meristém)
… zdůrazní funkci kambia při tvorbě druhotného dřeva a lýka, tedy při druhotném tloustnutí kořene a stonku
(tvorba letokruhů u dřevin)
… popíše stavbu floému: sítkovice (živé protáhlé buňky bez jádra, navzájem spojené příčným proděravělými
přepážkami), lýkový parenchym (zásobní funkce)
… popíše stavbu xylému: cévy (tracheje, trubicovité útvary s charakteristicky ztloustlými trubicovitými stěnami,
dlouhé několik metrů), cévice (tracheidy, protáhlý tvar se zešikmenými konci, odumřelé)
… zdůrazní absenci cév u jehličnanů díky jejich jednodušší stavbě oproti listnáčům a využití lýkového
sklerenchymu v textilním průmyslu
… charakterizuje základní pletiva a rozdělí je podle funkce na: asimilační (buňky s chloroplasty, v mezofylu
listů), zásobní (k uchovávání látek – oleje, škroby, v oddencích), vodní (u sukulentů, hromadí se v něm voda),
vyměšovací (hromadí a vyměšují se z nich silice, alkaloidy, patří sem mléčnice obsahující latex – fíkus,
pampeliška) a vzdušné (aerenchym, u sítiny, buňky tvaru hvězdiček)
… definuje rostlinné orgány jako soubory pletiv s charakteristickou stavbou a určitou funkcí, které zkoumá
organologie
… rozdělí orgány na vegetativní a reprodukční (generativní)
… vyjmenuje vegetativní orgány – kořen, stonek, list a vystihne jejich úlohu v zabezpečení života jedince
(zajištění výživy, růstu a metabolismu)
Druhotná krycí pletiva
Vodivá pletiva
Základní pletiva
Rostlinné orgány
Růstové (vegetativní) orgány
… vyjmenuje reprodukční orgány – květ, semeno a plod a nastíní jejich funkci v oblasti rozmnožování,
rozšiřování a udržování na daném stanovišti
… uvede další možnosti dělení rostlinných orgánů na homologické (různého vzhledu, funkce či vnitřní stavby,
ale stejného původu) a analogické (obdobného vzhledu a funkce, ale jiného původu)
… jmenuje příklady homologických orgánů – listy a listové úponky hrachu a analogických orgánů - úponky
hrachu (listový původ) a úponky vinné révy (stonkový původ)
… objasní pojem metamorfóza jako přeměna orgánu vykonávající druhou funkci (kořenové hlízy, úponky)
... definuje kořen jako zpravidla podzemní rostlinný orgán
… uvede a vysvětlí funkce kořene – nasávací (příjem vody a v ní rozpuštěných minerálních látek), vodivou
(vedení látek z půdy a z nadzemních částí rostliny), zásobní (ukládání látek – např. cukrů), syntetickou (tvorba
aminokyselin či alkaloidů) a rozmnožovací (kořenové řízky)
… zdůrazní heterotrofní povahu kořene (bez kutikuly a fotosyntetických barviv)
… vysvětlí, popíše a načrtne dva typy kořenové soustavy – kořen hlavní a vedlejší u dvouděložných rostlin,
svazčité kořeny u jednoděložných rostlin
… načrtne a popíše prvotní a druhotnou stavbu kořene na podélném či příčném řezu kořenem
… popíše a vysvětlí na podélném řezu kořene jeho stavbu – kalyptra (kořenová čepička), pericykl, zralé a
nezralé buňky lýkové a dřevní části, rhizodermis, prvotní kůra, endodermis, střední válec
… uvede a vysvětlí na podélném řezu kořene také tři zóny – dělivou (meristematickou), prodlužovací (buňky
rostou a prodlužují se) a zónu absorpční neboli kořenového vlášení (zde dochází k příjmu vody s minerály)
… zdůrazní význam kalyptry ve smyslu ochrany kořenového vrcholu díky vylučovanému slizu a tím snadněji
proniká kořen do půdy
… uvede stavbu středního válce s paprsčitým (radiálním) cévním svazkem
… definuje endodermis jako vnitřní vrstvu prvotní (primární) kůry, která leží mezi rhizodermis a středním
válcem
… načrtne a popíše primární stavbu kořene na příčném řezu – rhizodermis, prvotní kůra, endodermis,
kambium, prvotní dřevo, prvotní lýko, dřeň
… načrtne a popíše druhotnou stavbu kořene na příčném řezu – peridermis (druhotná kůra), prvotní dřevo a
lýko, druhotné dřevo a lýko, kambium, dřeňové paprsky a dřeň
… vysvětlí význam kambia v druhotném tloustnutí kořene, kdy se radiální cévní svazek mění na kolaterální a
prvotní kůra se mění na druhotnou (peridermis) – tedy vzniká druhotná stavba
… zdůrazní primární stavbu u jednoděložných rostlin po celý život, oproti dvouděložným a nahosemenným, kde
je nahrazena druhotnou
… definuje pojem dřevnatění u kořenů keřů a stromů – díky druhotné stavbě (kořeny bylin jsou dužnaté s
Kořen
Funkce kořene
Typy kořenových soustav
Stavba kořene
Kambium
Dřevnatění
primární stavbou)
… uvede tvary kořene i s příklady rostlin – niťovitý (trávy), řepovitý (řepa), válcovitý (křen), vřetenovitý (mrkev),
srdčitý (buk)
… uvede metamorfózy (přeměny) kořene i s příklady – kořenové hlízy (jiřina), bulvy (řepa, celer), vzdušné
kořeny (Monstera), příčepivé kořeny (břečťan), haustoria neboli přísavky (jmelí)
… nastíní hospodářský význam kořene – jako potravina (kořenová zelenina), v potravinářském průmyslu
(cikorka jako rozemletý a usušený kořen čekanky do kávovinové směsi – např. Caro, Vitakáva nebo řepa
cukrovka k výrobě cukru), k výrobě léčiv (kořen lékořice, rulíku či ženšenu)
… definuje stonek jako nadzemní orgán rostlin nesoucí listy, pupeny a reprodukční orgány
… uvede funkce stonku – vodivá (prochází jím transpirační a asimilační proud), zajišťuje optimální polohu pro
listy (fotosyntéza), zajišťuje optimální polohu pro květy (rozmnožování), možná fotosyntetická funkce (pokud je
pod epidermis chlorenchym)
… vysvětlí pojmy oddenek (podzemní stonek) a prýt (stonek s listy, nachází se na něm uzliny neboli nody a mezi
nimi články neboli internodia
… popíše vznik a vývoj stonku – ze zárodku v semenu (z pupenu u dvouděložných mezi dvěma dělohami a u
jednoděložných v jednom děložním listu)
… uvede dva typy klíčení: hypokotylární – prodlužuje se hypokotyl (podděložní článek), dělohy se dostanou nad
půdu a asimilují – např. u fazolu a klíčení epikotylární – nejprve roste epikotyl (nadděložní článek), dělohy
zůstávají jako rezerva pod zemí – např. u hrachu
… rozlišuje různé typy stonku podle dřevnatění a podle toho označené skupiny rostlin (byliny, dřeviny) či typy
stonku podle růstu v prostoru
… popíše a načrtne bylinný stonek i s uvedení příkladů – lodyha (olistěný, kopřiva), stvol (neolistěný, listy v
přízemní růžici, sedmikráska), stéblo (většinou dutý s kolénky, trávy – obilí)
… popíše a uvede příklady rostlin s dřevnatým stonkem – rozlišujeme keřčíky (do 1 m, vřes), keře (od 1 m do 3
m, větví se od země, zlatice), polokeře (dřevnatí pouze vespod, šalvěj), stromy (mají nevětvící se kmen a větvící
se korunu, buk)
… definuje pojem liána zahrnující rostliny s ovíjivými i popínavými stonky
… načrtne a popíše primární stavbu stonku na příčném řezu a to u dvouděložných rostlin – epidermis (pokožka),
prvotní kůra, prvotní dřevo a lýko v kolaterálním (bočném) cévním svazku, kambium, dřeň
… zdůrazní změnu radiálního cévního svazku na kolaterální (bočný) již v hypokotylu
… uvede rozdíl v uspořádání kolaterálních cévních svazků u dvouděložných rostlin (do kruhu) a jednoděložných
rostlin (roztroušeně v celém stonku)
… načrtne a popíše sekundární stavbu stonku dřevin na příčném řezu – druhotná kůra, prvotní a druhotné lýko,
Tvary kořene
Přeměny kořene
Hospodářský význam kořene
Stonek
Funkce stonku
Klíčení stonku
Druhy stonků podle dřevnatění
Stavba stonku
prvotní a druhotné dřevo, kambium, dřeň, dřeňové paprsky, hranice letokruhu
… vysvětlí funkci kambia a jeho význam v druhotném tloustnutí, jeho dělivou činnost (začínající už na jaře) s
následnou tvorbou letokruhu (princip dřevnatění)
… objasní princip vzniku letokruhu – kambium na jaře vytváří (odděluje) velké tenkostěnné buňky a tak vzniká
řídké (světlé) jarní dřevo (dřevina roste rychle) a naopak v létě vytváří tlustostěnné buňky a tak vzniká husté
(tmavé) letní dřevo (dřevina roste pomalu)
… definuje letokruh jako přírůstek za jedno vegetační období (jaro a léto) nebo také jako hranici mezi přírůstky
jednotlivých let (tedy mezi řídkým jarním a hustým letním dřevem)
… uvede příklady různě zbarveného dřeva u našich stromů – např. bílé smrkové dřevo, červené olšové dřevo) či
různě aromatického dřeva (santalové dřevo na výrobu vonných tyčinek)
… zdůrazní význam (dýchání) a vznik (činností felogenu, na zimu uzavírání korkem) čočinek (lenticel) na kůře
dřevin (např. u břízy)
… uvede typy větvení stonku i s příklady – vidličnaté (vzrostný vrchol se rozdělí na dva, nejpůvodnější, jmelí),
postranní hroznovité (postranní větve nepřerůstají hlavní stonek, jehličnany), postranní vrcholičnaté (postranní
větve převažují nad hlavním stonkem, jabloň)
… vysvětlí pojem habitus (celkový vzhled stonku), makroblast (dlouhá postranní větev dřevin) a brachyblast
(zkrácená větévka s listy a květy – u modřínu)
… uvede a definuje přeměny stonku i s příklady – oddenek (podzemní stonek s šupinovitými listy, kosatec,
kapradí, pýr), oddenkové hlízy (brambor), stonkové hlízy (kedluben, hypokotylovou hlízu má ředkvička),
šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové trny neboli kolce (trnka, hloh – z brachyblastů),
podpučí (u cibule), fylokladia (listům podobné, asparágus)
… vysvětlí hospodářský význam stonku – jako potraviny (brambory, kedluben), koření (zázvor, kurkuma),
nábytkářství, výroba papíru, korku, v potravinářství (kůra ze skořicovníku, cukr z cukrové třtiny), píce na krmení
(jetel)
… definuje list jako postranní obvykle zelený orgán cévnatých rostlin
… popíše funkce listu – dýchání, transpirace, fotosyntéza
… objasní vývoj listu z hrbolku dělivého pletiva vzrostného vrcholu (nejprve růst listu na vrcholu,
později na okraji a na bázi listu
… popíše listový pupen – složené listy jsou chráněny šupinami a vysvětlí význam pupenů jako určovací znak
dřevin v zimě
… uvede příklady pupenů různých tvarů – špičaté u buku, stopkaté u olše, vejcovité u dubu
… uvede tři typy listů, které se tvoří během vývoje: dělohy (zárodečné listy se zásobní funkcí), asimilační listy (k
fotosyntéze), listeny (tvoří zákrov či obalík)
Dřevnatění (druhotné tloustnutí)
Letokruhy
Vzhled dřeva
Čočinky (lenticely)
Větvení stonku
Přeměny stonku
Hospodářský význam stonku
List
Funkce listu
Pupeny
Typy listů
… porovná listy ve velikosti – největší průměr má list viktorie královské (2 m)
… načrtne a popíše vnější stavbu listu (řapík, čepel, žilnatina, okraj listu, vrchol a báze listu)
… načrtne a popíše vnitřní stavbu listu u listnáče (svrchní a spodní pokožka s průduchy, mezofyl složený z
houbového a palisádového parenchymu, cévní svazek)
… popíše stavbu listu u jehličnanu (epidermis s kutikulou, ponořené průduchy, mezofyl, pryskyřičné kanálky,
endodermis, sklerenchym, boční cévní svazky)
… objasní princip opadávání listů na podzim z důvodu ztráty vody výparem (zacelení jizvy korkem)
… objasní princip zbarvování listů na podzim spočívající v rozkladu chlorofylu, kdy začnou převládat ostatní
barviva (potom výsledná barva, žlutá či červená)
… popíše palisty – např. u violky, hrachu a možnost jejich přeměny v trny u akátu
… charakterizuje listovou žilnatinu jako uspořádání cévních svazků na listu a zdůrazní její odolnost vůči rozkladu
(cévní svazek končí v pletivech listu cévicemi, kolem cévních svazků je sklerenchymatická pochva)
… uvede druhy žilnatiny i s příkladem rostlin: souběžná (rovnoběžná u trav, obloukovitá u čeledi liliovité),
síťnatá (dlanitá u javoru, zpeřená u dubu), vidličnatá (nejstarší, u jinanu dvoulaločného)
… porovná list dvoulící (se svrchní a spodní stranou, např. u dubu) a jednolící (svrchní a spodní strana se neliší,
u kosatce)
… porovná list souměrný (lípa) a nesouměrný (jilm)
… popíše různolistost (heterofylii) – u břečťanu
… rozdělí listy podle tvaru na jednoduché a složené
… uvede typy jednoduchých listů celistvých (čárkovitý, jehlicovitý, kopinatý, srdčitý aj.) a dělených
(peřenolaločnatý, dlanitolaločnatý)
… rozdělí a načrtne složené listy na dlanitě složené (trojčetný – jahodník, pětičetný – mochna plazivá, vícečetný
– vlčí bob mnoholistý) a zpeřené (lichozpeřený – ořešák, sudozpeřený – vikev, přetrhovaně licho či sudozpeřený
– mochna husí, vícenásobně zpeřený – kapradiny)
… načrtne a uvede různá postavení listu na stonku- střídavé (bříza), vstřícné (vrbina penízková), vstřícné
křižmostojné (hluchavka), přeslenité (svízel), v přízemní růžici (pampeliška)
… uvede příklady listových okrajů – celokrajný, pilovitý, laločnatý aj.
… objasní pojem listová mozaika – uspořádání listů na stonku tak, aby si nestínily a využily nejvíce světla (k
tomu různě dlouhé řapíky, uprostřed koruny větší stinné listy a vně menší slunné)
… uvede přeměny listu i s příklady – trny (dřišťál), šupiny (u pupenů), list masožravek (žláznatý list rosnatky),
zdužnatělé spodní části listů (cibule), listeny (barevné u Anturie, tvoří zákrov a obalík), úponky (u hrachu),
palisty (hrách)
… popíše hospodářské využití listů – listová zelenina (zelí), léčivky (náprstník), koření (vavřín - bobkový list),
Stavba listu
Opadávání a zbarvování listů
Listová žilnatina
Druhy žilnatiny
Listy jednoduché a složené
Postavení listu na stonku
Listové okraje
Listová mozaika
Přeměny listu
Hospodářské využití listu
pochutina (čajovník), píce (vojtěška), průmysl tabákový či textilní (agáve sisálová)
… zařadí květ a plod mezi rozmnožovací orgány
… definuje květ jako reprodukční orgán listového původu
… načrtne a popíše stavbu květu – květní obaly (kališní a korunní lístky), vlastní reprodukční orgány (tyčinky a
pestík), květní stopka a květní lůžko
… definuje okvětí jako nerozlišené květní obaly na korunu a kalich (u tulipánu), zmíní se o bezobalných květech
(např. u vrby)
… popíše kalich (calyx) jako květní obal ze zelených lístků (volných u hořčice nebo srostlých např. u hluchavky),
v květním vzorci se značí K
… popíše korunu (corolla) jako pestře zbarvený květní obal složený z korunních lístků, mohou být srostlé
(hluchavka) či volné (čeleď brukvovité), v květním vzorci značena C
… zdůrazní funkci koruny jako lákadla pro opylovače (přizpůsobení barvou a vůní)
… objasní značení okvětí v květním vzorci jako P a zdůrazní jeho výskyt u jednoděložných rostlin
… načrtne a popíše stavbu tyčinky (A, andreceum) jako samčího pohlavního orgánu rostlin, který produkuje
pylová zrna (vyrůstají jednotlivě či ve svazečcích) – skládá se z nitky a prašníku složeného ze dvou prašných
váčků a čtyř prašných pouzder s pylovými zrny)
… vysvětlí různý tvar pylových zrn (s výrůstky u hmyzosnubných, vzdušné vaky u větrosnubných)
… načrtne a popíše stavbu pestíku (gyneceum, G) jako samičího pohlavního orgánu – z blizny, čnělky a
semeníku s vajíčky
… objasní vznik semeníku srůstem z jednoho či více plodolistů a vysvětlí lepkavý povrch blizny k zachycení pylu
… popíše i s příklady druhy semeníku – svrchní (květní obaly jsou pod semeníkem, brukvovité), spodní (květní
obaly nad semeníkem, hvězdnicovité), polospodní (lomikámen)
… definuje květní lůžko jako rozšířenou horní část stopky, na kterém vyrůstají květy
… zdůrazní význam květní stopky k upevnění květu
… rozdělí květy podle přítomnosti tyčinek a pestíku na oboupohlavné (přítomen pestík i tyčinky) a
jednopohlavné (zvlášť je květ samičí a samčí)
… objasní pojmy jednodomá rostlina (na jedné rostlině přítomny květy samčí i samičí) a dvoudomá rostlina
(celá rostlina je samičí nebo samčí)
… rozdělí květy podle souměrnosti na souměrné (rozdělíme je jednou rovinou souměrnosti, u hluchavky),
pravidelné neboli paprsčitě souměrné (rozdělíme květ více rovinami souměrnosti na dvě stejné části, u
jabloně), nepravidelné (bez roviny souměrnosti, kozlík lékařský)
… vysvětlí rozdíl mezi květním vzorcem (stavba květu pomocí ustálených značek) a květním diagramem
(schematické znázornění postavení květních částí při pohledu shora pomocí symbolů)
Rozmnožovací (generativní) orgány
Květ
Stavba květu
Okvětí
Kalich
Koruna
Tyčinky
Pestík
Souměrnost květu
Květní vzorec a diagram
… uvede příklady hospodářského využití květu – léčivé čaje (heřmánek), výroba léčiv ve farmaceutickém
průmyslu, výroba krémů a parfémů (růže), koření (hřebíček), zelenina (květák), tvorba medu (z pylu a nektaru),
okrasné rostliny (zahradní, pokojové, skleníkové)
… definuje květenství jako soubor květů pravidelně uspořádaných na společném stonku
… rozdělí květenství na jednoduchá a složená
… rozdělí jednoduchá květenství na hroznovitá (postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní, květy rozkvétají
zdola nahoru či od obvodu ke středu květenství) a vrcholičnatá (postranní stonky přerůstají zkrácený stonek
hlavní, květy rozkvétají shora dolů či od středu k okraji)
… vyjmenuje a načrtne druhy hroznovitých květenství i s příklady rostlin: lata (oves, vinná réva), hrozen (rybíz),
klas (jitrocel), palice (kukuřice), jehněda (bříza), hlávka neboli strboul (jetel), úbor (tvořený trubkovitými a
jazykovitými květy a zákrovem z listenů, u hvězdnicovitých), okolík (s obalíkem, u pelargonie)
… vyjmenuje druhy vrcholičnatých květenství: mnohoramenný vrcholík (bez černý), vidlan neboli dvouramenný
vrcholík (hvozdík), jednoramenný vrcholík (srpek – mečík, vějířek – kosatec, vijan – pomněnka)
… uvede příklady složených květenství – složený okolík z okolíčků (z obalíků a obalíčků, miříkovité), hrozen z
vijanů (jírovec maďal)
… definuje pojem opylení jako přenesení pylu z prašníku tyčinky na bliznu pestíku
… vysvětlí samosprašnost (autogamii) jako opylení v rámci jedné rostliny
… vysvětlí cizosprašnost (alogamii) jako přenesení pylu z tyčinky jednoho květu na bliznu jiného květu rostliny
stejného druhu
… objasní způsoby přenosu pylu, kam patří entomogamie (hmyzem, rostliny jsou hmyzosnubné, patří mezi ně
80 % druhů rostlin, pylová zrnka jsou lehká) a anemogamie (větrem, rostliny jsou větrosnubné, pylová zrnka
jsou opatřena vzdušnými váčky)
… definuje pojem palynologie (věda o pylu)
… uvede problém s pylovou alergií
… vysvětlí pojem oplození jako splynutí samčí a samičí pohlavní buňky, u rostlin dvojité
… popíše stavbu semeníku – v něm několik vajíček a každé vajíčko obsahuje 8 samičích buněk – vaječnou buňku
(oosféru), 2 pomocné buňky (synergidy), 3 protistojné buňky a diploidní (2 n) jádro zárodečného vaku (všechny
samičí buňky leží v zárodečném vaku)
… zdůrazní obklopení vajíčka vaječnými obaly a přítomnost poutka, kterým přirůstá ke stěně semeníku
… vysvětlí proces dvojitého oplození u rostlin – pylové zrno se přichytí na blizně a vyklíčí v pylovou láčku, v té
postupně vzniká láčková buňka a dvě samčí spermatické buňky, první spermatická buňka splývá s oosférou (ke
které proniká klovým otvorem) za vzniku zygoty, druhá spermatická buňka splývá s diploidním jádrem
zárodečného vaku za vzniku triploidního živného pletiva (endospermu), endosperm vyživuje zárodek vzniklý ze
Hospodářský význam květů
Květenství
Druhy květenství
Jednoduchá květenství
Složená květenství
Opylení a oplození
Oplození
zygoty v semenu
… uvede vznik semena z oplozeného vajíčka (z vaječných obalů osemení) a vznik plodu z celého semeníku
… zdůrazní odlišnost ve stavbě semen - u jednoděložných rostlin jedna děloha a dvouděložných rostlin dvě
dělohy, u nahosemenných rostlin více děloh
… popíše rozlišení zárodku v semenech – na dělohu, základ kořene a stonku
… uvede příklady různých tvarů a velikostí semen (hladce kulovité u ředkvičky, protáhlé u trav)
… definuje pojem plod jako mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin obsahující semena
… rozdělí plody na pravé (vznikají pouze ze semeníku či celého pestíku) a nepravé
… rozdělí pravé plody na suché (pukavé, nepukavé, poltivé) a dužnaté (bobule, peckovice)
… uvede druhy suchých plodů i s příklady rostlin: pukavé – měchýřek (pivoňka), lusk (hrách), tobolka (mák,
jírovec), šešule (brukev řepka olejka, měsíčnice), šešulka (kokoška pastuší tobolka, penízek rolní), nepukavé –
nažka (bříza, slunečnice, dub, buk, pampeliška), oříšek (líska, lípa, habr), obilka (obilniny), poltivé - struk (ředkev
ohnice), tvrdka (hluchavka), dvounažka (javor, miříkovité), diskový plod (sléz)
… uvede druhy pravých dužnatých plodů i s příklady rostlin – bobule (rozlišeny na blanitý exokarp, dužnatý
mezokarp, okurka, rajče, vinná réva), peckovice (mají exokarp, mezokarp a tvrdý endokarp, třešeň, slivoň,
vlašský ořech, kokosový ořech)
… vysvětlí zvláštní typ bobulí – hesperidium (u citrusů) – složeno z barevné vnější části (flavedo), střední
houbovité bílé části (albedo) a uvnitř z vřetenovitých buněk v blanitých přepážkách
… vysvětlí vznik nepravých plodů – na jejich tvorbě se účastní i jiné květní části (např. květní lůžko)
… uvede příklady nepravých plodů – češule (vzniklá srůstem květního lůžka se spodními částmi květních obalů,
uvnitř jsou nažky, „šípek“ růže), malvice (složena z exo, mezo a endokarpu, jabloň, hrušeň, jeřáb), souplodí
nažek (jahodník), souplodí peckoviček (maliník, ostružiník)
… objasní pojmy souplodí (soubor plodů vzniklých z jednoho květu) a plodenství (soubor plodů vzniklých z
květenství – např. hrozen bobulí u rybízu)
… vysvětlí pojem diaspory jako částice, jimiž se rostliny udržují na stanovišti a rozšiřují se (semena, plody,
šlahouny)
… uvede příklady rozšiřování plodů a semen – anemochorie (větrem, přítomna létací zařízení jako chmýr u
pampelišky či křídla u javoru), zoochorie (živočichy), hydrochorie (vodou, vodní rostliny), autochorie (vlastními
silami – vrhači jako netýkavka či zavrtávači jako podzemnice olejná), člověkem (na kole automobilu)
… uvede typy zoochorie – endozoochorie (po projití zažívacím traktem, jmelí), exozoochorie (přichycení na
povrchu těla háčky, lopuch)
… objasní funkci plodu – k výživě semen až do jejich uzrání, k ochraně semen a usnadnění jejich šíření
… rozdělí prvky vyskytující se v rostlinném těle na makrobiogenní a mikrobiogenní, popřípadě stopové
Semeno
Plod
Rozšiřování plodů a semen
Základy fyziologie rostlin
… definuje makrobiogenní prvky jako prvky se stavební funkcí, které tvoří obsahově v sušině desetiny až desítky
%
… vyjmenuje makrobiogenní prvky v těle rostlin jako uhlík, kyslík, vodík, dusík, síru, draslík, fosfor, hořčík,
vápník a železo
… zdůrazní výraznou převahu čtyř prvků – C, O, H, N – tak jako v tělech všech živých organismů
… vyjmenuje mikrobiogenní prvky jako měď, zinek, mangan, molybden, bor, chlor
… zařadí mezi stopové prvky nikl, zlato, kadmium, olovo a označí je jako nepodstatné v rostlinném těle, jejichž
nahromadění může být pro rostlinu nežádoucí
… zdůrazní nebezpečí nahromadění olova z výfukových plynů do těla rostlin nebo kadmia z hnojiv
… vysvětlí důležitost správné minerální výživy rostlin pro její růst a rozmnožování
… popíše možnosti příjmu uhlíku rostlinou jako CO2 ze vzduchu a v menší míře z půdy kořeny ve formě aniontu
HCO3… popíše příjem kyslíku z ovzduší jako O2 (dýcháním) a k tvorbě organických látek fotosyntézou z H2O
… popíše příjem dusíku kořeny jako anionty NO3- a NH4+
… uvede důsledky nedostatku dusíku v rostlinném těle – bledě zelená barva (nedostatek chlorofylu), zkrácení
vegetačního růstu a časnější dozrávání semen
… definuje hnojení jako doplňování prvků (živin) do těla rostlin
… rozdělí hnojiva na statková (organická) a průmyslová
… zahrne do statkových hnojiv hnůj, kompost, močůvku
… zahrne do průmyslových hnojiv hnojiva dusíkatá (KNO3), fosforečná (superfosfát), draselná (KCl), vápenatá
(mletý vápenec, pálené vápno), kombinovaná (NPK)
… zmíní se o současném trendu v používání biominerálních hnojiv s přídavkem rohoviny a stopových prvků
(speciálně pro růže, rajčata, jahody atd.)
… zdůrazní problematiku nadměrného hnojení v konvenční zemědělské výrobě a možnosti či problémy
biozemědělství
… zmíní se o důležitosti testování potravin (zejména kojenecké stravy) na přítomnost disičnanů obsažených v
určitých částech zeleniny
… zmíní se o zeleném hnojení, kdy se do půdy zaorají rostliny s vysokým podílem minerálních prvků (hořčice,
vikev, jetel) a ty tuto půdu obohatí
… definuje vodní režim rostlin jako příjem, vedení a výdej vody rostlinou
… uvede funkce vody v rostlině – rozpouštědlo, prostředí pro průběh procesů, účast na metabolických reakcích
(fotosyntéza, dýchání), termoregulační funkce (odvod tepla) a při rozšiřování plodů, při pohybech, růstu rostlin,
disociuje molekuly na ionty, má vysoké povrchové napětí (umožňuje vzlínavost v půdě a těle rostlin)
Prvkové složení rostlinného těla
Minerální výživa rostlin
Uhlík
Kyslík
Dusík
Hnojení
Vodní režim rostlin
Funkce vody
… zmíní průměrný obsah vody v rostlinných pletivech od 70 do 80 % (hmotnosti čerstvé rostliny)
… vysvětlí příjem vody u zakořeněných rostlin kořenovými vlásky na principu difuze a osmózy
… zdůrazní, že s vodou jsou do kořenových vlásků vedeny i minerální látky
… popíše cestu vody s minerálními látkami xylémem (dřevní částí) a to cévami a cévicemi
… zmíní se o vedení vody transpiračním proudem v xylému, který končí v listech
… zdůrazní tři faktory uplatňující se na vedení vody – transpirace, koheze, kořenový vztlak
… definuje transpiraci jako výdej vody zejména z listů ve stavu plynném (odpařování) – z latiny „trans“ = přes a
„spirare“ = dýchat, výdej probíhá nejčastěji průduchy
… definuje kohezi jako soudružnost molekul vody, kdy je vytvořen souvislý vodní sloupec
… definuje kořenový vztlak jako vytlačování vody xylémem do nadzemních částí rostliny
… zdůrazní význam kořenového vztlaku zjara, kdy nejsou listy
… uvede dva způsoby výdeje vody a to transpirací a gutací
… definuje gutaci jako výdej vody ve stavu kapalném (z latiny „gutta“ = kapka) a to vodními skulinami
(hydatódami)
… srovná vzhled kapiček vody u gutovaných rostlin s rosou a jako příklad rostliny s hezky viditelnou gutací
uvede kontryhel
… uvede běžně prováděnou gutaci v tropických deštných lesích, kdy se na konečcích listů objevuje voda
… definuje výživu (trofii) rostlin jako příjem látek rostlinou jako zdroj energie pro život
… rozlišuje tři způsoby výživy rostlin jako autotrofie, heterotrofie a mixotrofie
… definuje autotrofii jako schopnost vytvářet z jednoduchých anorganických látek látky organické pomocí
fotosyntézy
… zařadí mezi autotrofní organismy fotosyntetizující bakterie, sinice, řasy a zelené rostliny
... definuje heterotrofii jako schopnost získávat energii (uhlík) z přijatých organických látek potravou
… zařadí mezi heterotrofní organismy většinu bakterií, houby, prvoky, živočichy a nezelené rostliny
… popíše heterotrofii u rostlin jako vývojově původnější
… rozdělí heterotrofní organismy na saprofyty a parazity
… definuje saprofyty (z řečtiny „saprós“ znamená shnilý) jako organismy živící se odumřelými organickými
zbytky
… zařadí mezi saprofyty většinu bakterií, houby a velmi vzácně rostliny – např. z čeledi orchidejovité
… zdůrazní význam saprofytů při rozkladu odumřelých těl organismů
… definuje parazity jako organismy čerpající látky z živých organismů (hostitelů), na nichž žijí
… rozdělí parazity na poloparazity (hemiparazity) a úplné parazity (holoparazity)
… popíše poloparazity jako zelené rostliny schopné fotosyntézy a využívající z hostitele vodu s rozpuštěnými
Obsah vody v rostlinném těle
Příjem vody
Vedení vody
Transpirace
Koheze
Kořenový vztlak
Výdej vody
Způsoby výživy rostlin
Autotrofie
Heterotrofie
Saprofyti
Paraziti
Hemiparaziti
minerálními látkami pomocí haustorií
… uvede jako příklady poloparazitů jmelí bílé
… popíše úplné parazity jako nezelené rostliny, které odebírají hostitelské rostlině organické látky a také vodu s
rozpuštěnými minerály
… zdůrazní nepřítomnost chlorofylu u úplných parazitů
… uvede příklady úplných parazitů –kokotice, podbílek šupinatý
… definuje mixotrofii jako přechod mezi auto a heterotrofií, kdy potřebují autotrofní rostliny další přísun
organických látek
… uvede příklady mixotrofie jako masožravost u rostlin, symbióza a mykorhiza
… popíše masožravé rostliny jako zelené rostliny žijící v půdách (rašeliništi) chudých na dusík a fosfor, které
musí přijímat z uchyceného hmyzu
… zdůrazní u masožravek přítomnost důmyslného lapacího zařízení
… uvede příklady masožravých rostlin i s lapacím zařízením: rosnatka (lepkavé listy mající speciální trichomy
vylučující trávicí enzymy - tentákule), tučnice (lepkavé listy), mucholapka (svěrací listy), láčkovky (např.
Nepenthes, listová láčka s víčkem jako a enzymy na dně), vodní bublinatka (sací měchýřek)
… zdůrazní důležitou přítomnost trávicích enzymů, které rozkládají chycenou kořist (vyměšovány trichomy či
jsou na dně láček nebo uvnitř měchýřků)
… definuje symbiózu jako prospěšné soužití dvou či více organismů (z řečtiny „sym“ či „syn“ znamená spolu a
„bios“ život)
… uvede soužití houby a řasy (nebo sinice) jako příklad symbiózy u lišejníků
… uvede soužití bobovitých rostlin s hlízkovitými bakteriemi jako další příklad symbiózy v rostlinné říši (lapání
dusíku bakteriemi pro rostlinu, význam jako zelené hnojení)
… definuje mykorhizu jako symbiózu hub s kořeny vyšších rostlin (z řečtiny „mykés“ znamená houba a „rhiza“
kořen)
… vysvětlí princip mykorhizy v poskytování organických látek (cukrů) rostlinou houbě a naopak pomoc od
houby v získávání vody s minerály pro rostlinu (dřevinu)
… uvede příklady mykorhizy v názvech hub – kozák březový, hřib smrkový, křemenáč osikový
… definuje fotosyntézu jako syntézu energeticky bohatých organických sloučenin (cukrů) z jednoduchých
anorganických látek (CO2, H2O) a přitom uniká do vzduchu O2
… popíše fotosyntézu jako děj, kdy je přijímán uhlík C z CO2za spoluúčasti světelné energie
… zdůrazní průběh fotosyntézy na chloroplastech za účasti fotosyntetických barviv - chlorofylů
… zapíše rovnici fotosyntézy: 6 CO2 + 12 H2O 2 830 kJ/mol
C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
… popíše šipkami směr zabudování uhlíku do cukru (glukózy) a uvolňování kyslíku z vody
Holoparazité
Mixotrofie
Masožravé rostliny
Symbióza
Lišejníky
Hlízkové bakterie
Mykorhiza
Fotosyntéza
… rozdělí průběh fotosyntézy do dvou částí – dějů či fází a to do světelné fáze (primární děje) a temnostní fáze
(sekundární děje)
… popíše světelnou fázi jako část fotosyntézy závislou na světle a to konkrétně na viditelné části slunečního
spektra o vlnové délce 400 – 750 nm
… uvede vznik kyslíku ve světelné fázi při fotolýze vody
… uvede vznik glukózy v temnostní fázi
… definuje růst jako projev života rostliny
… popíše růst jako nevratné zvětšování objemu a hmotnosti rostliny spojené se změnami tvaru a vnitřního
uspořádání rostlinných orgánů
… zdůrazní růst rostlin během celého života (na rozdíl od živočichů), kdy se buňky neustále dělí a rostou
… vyjmenuje tři růstové fáze buňky – zárodečnou, prodlužovací a rozlišovací
… popíše zárodečnou (embryonální) fázi spočívající v neustálém dělení buněk meristémů ve vegetativních
vrcholech a nárůstu jejich cytoplazmy (taktéž v druhotných meristémech jako jsou kambium a felogén)
… popíše prodlužovací (elongační) fázi jako období, kdy se buňky nedělí, vakuoly mají hodně vody, zvětšují svůj
objem a později splývají v jednu velkou
… popíše rozlišovací (diferenciační) fázi, kdy se buňky tvarově odlišují, rozrůzňují se k vykonávání určitých funkcí
a získávají definitivní tvar
… zdůrazní průběh růstu za určitých podmínek (faktorů) a to vnitřních a vnějších
… zařadí do vnitřních faktorů růstu fytohormony (rostlinné hormony)
… rozdělí fytohormony na stimulátory růstu (podporující růst) a inhibitory růstu (zastavující růst)
… uvede jako příklad fytohormonů a inhibitorů ethylen
… uvede místo vzniku auxinu ve vrcholech stonků a v nejmladších listech
… vysvětlí funkci auxinu spočívající v brždění růstu postranních pupenů na stonku – odříznutím vrcholu stonku
se podnítí růst postranních větví z pupenů
… uvede využití odříznutí vrcholu stonku s auxinem při řezu dřevin k podpoře bočního větvení
… uvede využití uvolněného ethylenu ze zralého ovoce, které spočívá v urychlení uzrávání plodů – např. banánů
… zařadí do vnějších faktorů růstu světlo, teplotu, vodu, znečištěné prostředí
… uvede, že růst vykazuje denní a roční periodicitu
… charakterizuje denní periodicitu jako zvýšení rychlosti růstu v noci a snížení během dne
… charakterizuje roční periodicitu jako střídání vegetační období růstu (jaro, léto) a období vegetačního klidu
(podzim, zima)
… definuje ontogenezi jako období od vzniku organismu (zygoty) až po jeho zánik (smrt), charakterizované
kvalitativními změnami ve stavbě, látkové výměně i aktivitě rostliny a jejich částí
Růst a vývin rostlin
Růstové fáze buňky
Faktory růstu
Rostlinné hormony
Vnější faktory
Ontogeneze a její období
… zdůrazní hlavní úkol jedince a tím je zachování druhu vznikem nových jedinců
… rozdělí ontogenezi vyšších rostlin do čtyř fází (vývojových období) – embryonální období, vegetativní, období
dospělosti rostliny a období stárnutí
… charakterizuje embryonální období jako vývoj embrya od vzniku zygoty až po dozrání semene
… popíše vegetativní období, které začíná klíčením semene a pokračuje tvorbou vegetativních orgánů (kořen,
stonek, list)
… popíše období dospělosti jako období tvorby reprodukčních orgánů s tvorbou pohlavních buněk (gamet) či
výtrusů (spor)
… charakterizuje období stárnutí, kdy převažují rozkladné procesy, odumírají rostlinné orgány a celá rostlina
(období smrti rostliny)
… uvede opad jako výsledek stárnutí rostlinných orgánů
… definuje počátek klíčení jako proniknutí kořínku osemením
… definuje bobtnání jako zvětšování objemu semen příjmem vody
… definuje životní cyklus rostliny jako dobu života rostliny od jejího vzniku až po uhynutí rostliny
… uvede příklady názvů rostlin podle délky a povahy jejich životního cyklu jako – ozimy, jednoletky, dvouletky,
víceleté a vytrvalé
… charakterizuje ozimy jako rostliny zaseté na podzim, klíčící do zimy, přezimující a na jaře dalšího roku
pokračující ve vývoji a končící smrtí
… uvede jako příklad ozimý ječmen
… charakterizuje jednoletky jako rostliny s životním cyklem probíhajícím během jednoho vegetačního období,
tedy v jednom roce vykvetou, vytvoří plody a odumírají
… zdůrazní u jednoletek přečkání zimy ve formě semen a uvede jako příklad letničky – např. afrikán
… charakterizuje dvouleté rostliny jako rostliny, které prvním rokem vytvoří růžici přízemních listů, druhým
rokem vykvetou, vytvoří plody a odumírají
… zařadí mezi dvouletky řepu cukrovku, zelí či mrkev
… charakterizuje víceleté rostliny jako rostliny žijící několik let ve vegetativním stavu, posléze vykvétají, plodí a
uhynou
… uvede jako příklad víceletých rostlin agáve
… charakterizuje vytrvalé rostliny (trvalky)jako rostliny žijící více vegetačních období, opakovaně přinášející
plody a zimu přečkávající podzemními zásobními orgány (oddenky, cibule, hlízy)
… uvede jako příklad trvalek většinu bylin, stromy a keře
… vysvětlí souvislost mezi pohyby a dráždivostí
… definuje dráždivost jako schopnost reakce na různé podněty, které vyvolávají pohyby některých orgánů
Životní cyklus rostlin
Pohyby a dráždivost rostlin
rostlin
… rozdělí pohyby na aktivní a pasivní
… uvede příklady pasivního pohybu jako ohýbání větví větrem, unášení rostlin vodou a jejich částí nebo
živočichy
… uvede jako příklady aktivního pohybu tropismy a nastie
… definuje tropismus (z řečtiny „tropós“ = směr, ohyb) jako vyvolaný a orientovaný pohyb vyšších rostlin,
vyvolaný nějakým faktorem
… uvede jako příklady pozitivního fototropismu, jakými jsou ohyby stonků a listů za světlem
… uvede příklady negativního fototropismu, jakým je ohyb kořene od světla
… definuje nastie jako vyvolané neorientované (všesměrné) pohyby rostlin, vyvolané změnami teploty,
intenzity světla či otřesy
… uvede jako příklady nastie termonastii
… popíše termonastii jako otevírání květů vlivem tepla a zavírání zimou a uvede jako příklad otevírání a zavírání
okvětních lístků tulipánu
… uvede taxonomii jako vědní disciplínu třídící organismy do systému
… zdůrazní, že celý systém je složený ze systematických jednotek
… definuje taxon jako soubor jedinců, kteří se určitými společnými vlastnostmi odlišují od jedinců jiné
systematické jednotky
… uvede systematickou botaniku jako vědu zabývající se tříděním rostlin do systému
… uvede jako zakladatele systematické botaniky Carla Linného
… podá informace o nejstarších systémech založených na nedokonalých znalostech organismů
… uvede jako příklady nejstarších systémů umělý systém Aristotela
… uvede jako dokonalejší umělý systém C. Linného
… uvede jako přelomové období od umělých systémů k přirozeným konec 18. stol.
… uvede jako odrazový můstek k přirozeným systémům dílo Charlese Darwina, a z toho vyplývající vznik
fylogenetických systémů
… zdůrazní u přirozeného systému upřednostňované hledisko příbuzenské
… uvede podvojné názvosloví (binomickou nomenklaturu) jako základní fenomén ve třídění rostlin
… definuje podvojné názvosloví jako označení každé rostliny (organismu) rodovým a druhovým jménem
… definuje druh jako základní systematickou jednotku
… uvede jako autora podvojné názvosloví Carla Linného
… uvede fakt, že oficiální názvosloví rostlin je latinské a s mezinárodní platností
… uvede pravidla psaní latinských názvů, kdy se rodový název píše s velkým prvním písmenem (např. Anemone)
Systematika rostlin
Taxonomie
Umělé systémy přírody
Přirozené systémy přírody
Podvojné názvosloví rostlin Carla
Linného
Pravidla binomické nomenklatury
a druhový název malými písmeny (nemorosa) a nesmí být stejný jako rodové jméno (u živočichů ano)
… vysvětlí princip aplikování binomické nomenklatury i do českého názvosloví, kdy česká jména nemusí
odpovídat překladu z latiny a píší se malými písmeny (např. sasanka hajní)
… zmíní se o dalších systematických jednotkách (včetně rodu a druhu)jako jsou čeleď, řád, třída, kmen či
oddělení a říše
… popíše hierarchické uspořádání taxonů od podřazeného (např. druh) k nadřazenému (např. říše)
… zdůrazní nejednotnost současného systémů živé přírody, kdy došlo zejména ke změnám v systému eukaryot
… uvede námi přijatelný systém živé přírody
… rozliší živou přírodu na dvě nadříše a to nadříši Prvojaderní (Prokaryota) a Jaderní (Eukaryota)
… rozdělí prvojaderné na dvě říše – Nebuněční a Prvobuněční
… začlení do říše nebuněčných oddělení Protoorganismy (Eobionta) a oddělení Viry (Vira)
… začlení do říše prvobuněčných oddělení Bakterie, Sinice a Prochlorofyty
… uvede staré a jednodušší rozdělení rostlin na nižší (řasy) a vyšší, které se dále dělí na výtrusné (mechorosty a
kapraďorosty a Rhyniofyta)) a semenné (nahosemenné a krytosemenné)
… definuje pojem řasy jako nižší rostliny se stélkou a převážně fotoautotrofním způsobem života
… definuje algologii jako vědu o řasách (z latinského „algae“ = řasy)
… charakterizuje řasy jako fotoautotrofní organismy mající schopnost získávat energii ze slunečního záření a
vytvářet tak fotosyntézou organické látky organické látky a kyslík
… zdůrazní u řas přítomnost různých typů chlorofylů a jiných druhů barviv, kterými vzniká výsledné zbarvení řas
… definuje stélku (thallus) jako tělo řas nerozlišené na kořen, stonek, list a postrádající cévní svazky
… rozliší tři větve řas podle přítomných dvojic chlorofylů a to červenou, hnědou a zelenou
… uvede v červené větvi přítomnost chlorofylu „a“ a „d“ a zařadí sem červené řasy - ruduchy
… uvede v hnědé větvi řas přítomnost chlorofylu „a“ a „c“ a zařadí sem hnědé řasy – zlativky, rozsivky a chaluhy
… uvede v zelené větvi přítomnost chlorofylu „a“ a „b“ a zařadí sem zelené řasy – zelenivky, spájivky a
parožnatky
… zmíní možnost začlenění krásnooček do zelené větve řas a zároveň jejich probírání v rámci prvoků (rostlinní
bičíkovci)
… uvede příklady několika typů stélek u řas jako je bičíkatá, měňavkovitá, buněčná, vláknitá či pletivná
… popíše bičíkatou stélku jako jednobuněčnou, jednojadernou s bičíky, buněčnou stěnou, se světločivnou
skvrnou stigma – např. u pláštěnky
… popíše měňavkovitou stélku jako jednobuněčnou, bez pevné buněčné stěny a schopností vytvářet panožky –
např. Chrysamoeba (ze zlativek)
… popíše buněčnou stélku jako jednobuněčnou, jednojadernou s pevnou buněčnou stěnou bez bičíků a
Systematické jednotky
Systém živé přírody
Řasy
Algologie
Charakteristika řas
Barevné větve řas podle přítomných
dvojic chlorofylů
Stélka (thallus)
kulovitého tvaru – např. Chlorella (zelenivka)
… charakterizuje vláknitou stélku jako vláknitou, mohobuněčnou z jednojaderných buněk – např. kadeřnatka či
ruduchy
… popíše pletivnou stélku jako nejdokonalejší s rozlišeným kauloidem (lodyžkou), rhizoidy (kořínky) a fyloidy
(lístky)- např. u parožnatek
… definuje ruduchy jako červené řasy s chlorofylem „a“ a „d“, žijící převážně v mořích s vláknitou či pletivnou
stélkou
… uvede u ruduch přítomnost dalších barviv jako je β-karoten, červený fykoerytin a modrý fykokyan
… uvede přisedlý způsob života v čistých teplých mořích (díky fykoerytrinu do hloubky 200 m), méně ve
sladkých vodách či půdě
… jmenuje zástupce jako jsou Porphyra a Gelidium
… zmíní se o oblibě Porphyry jako pokrmu v Číně a Japonsku díky její listové stélce
… uvede využití Gelidia k získávání agaru z jeho stélek a následné použití agaru k tvorbě želatiny či živné půdy
pro pěstování mikroorganismů (např. z ústních výtěrů)
… definuje hnědé řasy jako nižší rostliny s chlorofylem „a“ a „d“, β-karotenem a hnědým fukoxantinem (ze
skupiny xantofylů)
… rozdělí hnědé řasy na třídy zlativky, rozsivky a chaluhy
… charakterizuje zlativky jako hnědé řasy s bičíkatou či měňavkovitou stélkou
… uvede vznik žlutohnědé barvy vody při přemnožení zlativek a následný zápach po rybím tuku (častý úkaz z
vodárenských nádrží)
… jmenuje zástupce zlativek a to Chrysamoebu s měňavkovitou stélkou
… popíše rozsivky jako jednobuněčné hnědé řasy tvořené schránkou připomínající dno a víko krabičky, mezi
nimiž je štěrbina
… zdůrazní ve schránkách s častými ornamenty přítomnost SiO2
… vysvětlí pohyb rozsivek díky tření cytoplazmy v místě štěrbiny
… zmíní se o výskytu rozsivek ve sladkých vodách či mořích
… vysvětlí pojem křemelina neboli diatomit jako hornina vzniklá ukládáním schránek odumřelých rozsivek
… uvede možnosti využití křemeliny jako izolačního materiálu, k výrobě filtrací či dynamitu
… jmenuje zástupce rozsivek – Diatoma, člunovka, bokovka
… definuje chaluhy jako makroskopické, mnohobuněčné hnědé řasy s vláknitou až pletivnou stélkou, žijící
pouze v mořích
… zdůrazní výskyt jódu ve stélkách chaluh a jeho následné použití v lékařství
… uvede všestranné použití chaluh jako topivo, hnojivo, k výrobě jódu (z popela), sody, potaše (uhličitan
Červené řasy – ruduchy
Hnědé řasy
Zlativky
Rozsivky
Chaluhy
draselný) a alginových kyselin
… vysvětlí použití alginových kyselin jako želírovací látky, stabilizátoru či zahušťovadla v potravinách (zmrzliny,
želé, pudinky, pasty, jogurty)
… uvede označení v rámci aditiv (přídatných látek) jako E 400 pro alginové kyseliny v potravinách
… zmíní se o přírodním původu a nezávadnosti alginových kyselin
… jmenuje zástupce chaluh jako chaluha bublinatá, hroznovice (Sargassum) a bobulák
… jmenuje bobulák jako nejdelší řasu s délkou až 200m a celé podmořské „lesy“, které tvoří tyto chaluhy
… zmíní se o Sargassovém moři jako o místě, kde se nachází největší množství řas na světě a to nejen rod
Sargassum (první do této hladiny plné řas vplul Kryštof Kolumbus)
… definuje zelené řasy jako nižší rostliny s bičíkatou až pletivnou stélkou a přítomným chlorofylem „a“ a „b“
… zdůrazní společné znaky zelených řas a vyšších rostlin v přítomnosti chlorofylu „a“ a „b“, celulózní buněčné
stěny a škrobu jako zásobního polysacharidu
… zmíní převahu sladkovodních zástupců zelených řas a vůbec největší početnost v rámci všech řas
… vysvětlí pojem vegetační zbarvení jako přemnožení zejména zelených řas
… rozdělí zelené řasy na zelenivky, zlativky, a parožnatky
… charakterizuje zelenivky jako zelené řasy žijící jednotlivě, v koloniích či cenobiích
… definuje kolonii jako soubor buněk různých generací spojených slizem
… definuje cenobium jako složitější soubor pravidelně uspořádaných buněk jedné generace – např. váleč
… zařadí mezi zástupce zelenivek dvoubičíkatou pláštěnku, vzdušnou řasu zrněnku, na proteiny a vitamíny B,C a
A bohatou zelenivku (Chlorella), cenobiální váleč, žabí vlas nebo lupenitý porost locikový (mořský salát)
… zmíní se o pláštěnce vytvářející zelené povlaky na půdě
… uvede časté použití mořského salátu ve středomořské kuchyni
… zmíní se o současném všestranném využití Chlorelly díky jejím detoxikačním a omlazujícím účinkům,
antibakteriálnímu působení, zvyšování imunity a mnoha dalších účincích
… definuje spájivky jako řasy s typickým pohlavním rozmnožováním – spájením (konjugací), kdy celé
protoplasty veget. buněk splývají a vzniká tlustostěnná zygospora
… jmenuje šroubatku a dvojčátkovité řasy se dvěma souměrnými půlkami (krásivka) jako zástupce spájivek
… vysvětlí název šroubatky podle šroubovitě stočeného chloroplastu
… definuje parožnatky jako nejdokonalejší zelené řasy s pletivnou stélkou rozlišenou na rhizoidy, kauloid a
fyloidy, která nápadně připomíná vyšší rostliny
… zmíní se o výskytu parožnatek v čistých sladkých vodách, na dně tůní
… uvede jediného zástupce a to parožnatku (Chara), jejíž stélka obsahuje CaCO3
… přirovná vzhled parožnatek k přesličkám
Zelené řasy
Zelenivky
Spájivky
Parožnatky
… objasní pojem výtrusná rostlina (vyšší rostlina množící se výtrusy) a začlení sem skupiny rostlin, které tuto
podmínku splňují – mechorosty, kapraďorosty a přechodová skupina Rhyniofyt
… definuje mechorosty jako výtrusné stélkaté rostliny s nejstaršími nálezy z karbonu
… vysvětlí pojem rodozměna jako střídání gametofytu (pohlavní generace) a sporofytu (nepohlavní generace)
… zdůrazní fakt, že u mechorostů převládá gametofyt nad sporofytem a jedná se tedy o heteromorfní
rodozměnu
… vyjmenuje části těla představující gametofyt – haploidní výtrus, prvoklíček, mechová rostlinka
… vyjmenuje části těla představující sporofyt – diploidní noha a štět s tobolkou
… zdůrazní u mechorostů nepřítomnost pravých vodivých pletiv s výjimkou ploníku obecného (u něho jsou
potřebné vzhledem k jeho velikosti) a přítomnost kutikuly
… uvede obecný výskyt mechorostů (vlhkobytné rostliny, v lesích, na kůře stromů, na skalách či holé zemi)
… rozdělí mechorosty na dvě hlavní třídy – mechy, jatrovky
… načrtne a popíše stavbu těla mechů: rhizoidy (kořínky), kauloid (lodyžka), fyloidy (lístky), štět, noha (pes),
tobolka s čepičkou (uvnitř výtrusy)
… uvede vzhled lístků – se středním žebrem, spirální olistění
… zdůrazní přítomnost vodivého pletiva ve středu lodyžky u ploníku
… popíše tobolku – kryta víčkem, otevírá se čepičkou, na obvodu víčka je řada zubů reagujících na vzdušnou
vlhkost (k otevírání tobolky)
… popíše životní cyklus jednodomých mechů – vypadne výtrus (spora), ve vlhku z něho vyklíčí prvoklíček
(protonema), z něho vyroste mechová rostlinka nesoucí na jedné straně samčí pohlavní orgány (pelatky) se
spermatozoidy a na druhé straně samičí pohlavní orgány (zárodečníky) s jednou velkou vaječnou buňkou, dojde
k oplození a vznikne zygota, z ní vyroste štět s tobolkou, ve které vznikají nové výtrusy, vypadnou a cyklus se
opakuje
… uvede možnost vegetativního rozmnožování a to úlomky mechové rostlinky nebo rozpadem prvoklíčku (tak
vznikají celé mechové koberce)
… vyjmenuje zástupce mechů se stručnou charakteristikou – rašeliník (vývojově nejstarší, lístky nemají střední
žebro, dole odumírá (vznik rašeliny)a nahoře narůstá, v lístcích jsou chlorocysty (živé buňky s chloroplasty) a
hyalocysty (mrtvé buňky za sucha naplněné vzduchem a za deště vodou), další mech měřík (kulaté lístky),
bělomech sivý (bochánky v jehličnatých lesích), ploník obecný (běžnější než ploník ztenčený), dvouhrotec
chvostnatý (podobný bělomechu), travník Schreberův (v trávnících), prutník stříbřitý (mezi dlažbou), roky
cypřišovitý (na borce stromů)
… popíše tělo jatrovek na příkladu porostnice mnohotvárné – dvoudomá lupenitá stélka – jedna nese terče s
pelatkami a druhá nese nosiče se zárodečníky (zespodu) – v tomto případě je lupenitý gametofyt
Výtrusné rostliny
Mechorosty
Rodozměna
Stavba těla mechů
Životní cyklus mechů
Zástupci mechů
Stavba těla jatrovek
… zdůrazní výskyt jatrovek na velmi vlhkých místech (pod kapající vodou)
… poznává předložené zástupce mechorostů – rašeliník, měřík, bělomech sivý, ploník obecný, dvouhrotec
chvostnatý, prutník stříbřitý, rokyt cypřišovitý, travník Schreberův, porostnici mnohotvárná
… definuje kapraďorosty jako výtrusné rostliny se sporofytem, který převládá nad gametofytem, tedy s
heteromorfní rodozměnou, s tělem členěným na kořen, stonek a listy, s cévními svazky a průduchy
… rozdělí kapraďorosty na plavuně, přesličky a kapradiny
… zařadí do sporofytu zygotu a celou rostlinu
… zařadí do gametofytu kořen, stonek a listy
… popíše možnosti různých velikostí listů – mikrofylní (malé, čárkovité) a megafylní (velké, zpeřené)
… popíše další dělení listů na zelené (trofofyly, asimilační), výtrusnicové (sporofyly) a obojí dohromady
(trofosporofyly)
… definuje pojem stejnovýtrusá kapradina produkující stejně velké výtrusy
… definuje pojem různovýtrusé kapradiny, které tvoří menší samčí mikrospory a větší samičí megaspory
… nastíní období prvohor (karbonu) jako dobu výskytu kapraďorostů
… vysvětlí obecný výskyt na vlhkých, stinných místech jako jsou lesy
… zdůrazní význam stromovitých karbonských kapradin ve vzniku černého uhlí
… definuje plavuně jako kapraďorosty stejno i různovýtrusé, stálezelené
… popíše stonek plavuní jako plný, nečlánkovaný a vidličnatě se větvící
… uvede druhy listů jako zelené trofofyly a výtrusnicové sporofyly
… popíše sporofyly jako nosiče výtrusnic a tvořící výtrusnicový klas (strobilus)
… popíše životní cyklus plavuní – z výtrusu vyklíčí prokel, na něm se vytváří u stejnovýtrusých samčí a samičí
gametangia (pohlaví orgány) a u různovýtrusých je prokel s pelatkami a druhý se zárodečníky, z pelatky se
uvolní dvoubičíkatý spermatozoid a směřuje k vaječné buňce v zárodečníku, oplodní ji a vzniká zygota, ze
zygoty vzniká mladá rostlina nesoucí výtrusnicový klas, vypadne z něho výtrus a vše se opakuje
… uvede zástupce plavuní: plavuň vidlačka, plavuň pučivá a v tropech rostoucí vraneček (i jako pokojový), u nás
vraneček brvitý
… zdůrazní přísnou ochranu všech plavuní zákonem
… definuje přesličky jako vytrvalé výtrusné rostliny s plazivým oddenkem
… popíše jejich stonek jako podélně rýhovaný a přeslenitě se větvící s obsahem SiO2
… charakterizuje listy jako drobné a šupinaté, vyrůstající z lodyžních uzlin a na bázi pochvovitě srostlé
… zdůrazní u některých přesliček přítomnost dvou lodyh (přeslička rolní) – jarní (nezelené se strobilem) a letní
(zelená, fotosyntetizující)
… popíše strobilus složený z šestibokých štítků, pod nimiž leží výtrusnice
Zástupci mechorostů na poznávačku
Kapraďorosty
Plavuně
Přesličky
… popíše výtrus s kulovitým tvarem a 4 hapterami, které reagují na vlhkost
… uvede průběh životního cyklu – z jarní lodyhy vypadne výtrus, vyklíčí v jednopohlavný prokel s pelatkami či
zárodečníky, dojde k oplodnění mnohobičíkatými spermatozoidy, vzniká zygota, ze které vyroste letní lodyha,
ta na zimu odumírá, zůstává pouze oddenek, z něhož na jaře dalšího roku vyrůstá jarní lodyha a vše se opakuje
… vyjmenuje zástupce přesliček: přeslička rolní (dvě lodyhy), přeslička lesní (jedna lodyha) či bahenní
… popíše u přesličky rolní její léčivé, zejména močopudné účinky (urologický čaj)
… zdůrazní mírnou jedovatost odvarů z přesliček a jejich možné použití jako postřiku proti houbám a roztočům
… zařadí kapradiny do výtrusných kapraďorostů
… popíše stonek jako plný, nečlánkovaný, vyrůstající ze šupinovitého oddenku
… popíše listy jako megafylní, 2-3-krát zpeřené, většinou trofofylní, v mládí spirálně svinuté
… zdůrazní přítomnost kupek výtrusnic chráněných blánou ostěrou na rubu listů
… vysvětlí princip praskání výtrusnic (v rámci pohybu rostlin) a uvolňování výtrusů
… popíše životní cyklus kapradin – z výtrusu vyroste srdčitý prokel s rhizoidy, nese pelatky i zárodečníky
(je oboupohlavný), dojde k oplodnění a ze zygoty vzniká nová rostlina, na ní uzrají výtrusy a vše se opakuje
… uvede několik zástupců – kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, sleziník červený, sleziník severní,
sleziník zelený, sleziník routička, hasivka orličí, žebrovice různolistá, pokojové – parožnatka, ledviník, netík,
křídelnice
… nastíní tvar ostěr – ledvinovité u kapradě samce, čárkovité u papratky či bez ostěr osladič
… zdůrazní u žebrovice různolisté přítomnost dvou typů listů – výtrusnicových sporofylů a zelených trofofylů a
její výskyt ve vyšších polohách
… charakterizuje hasivku orličí jako naši nejvyšší kapradinu s dvoumetrovými listy
… zdůrazní význam stromovitých karbonských kapradin jako současného zdroje černého uhlí
… poznává předložené zástupce – plavuň vidlačka, přeslička lesní, přeslička rolní, kapraď samec, papratka
samičí, osladič obecný, hasivka orličí, sleziník routička, severní, červený, žebrovice různolistá
… definuje Rhyniofyty jako vymřelé, přechodové organismy z vodního prostředí na souš
… lokalizuje dobu jejich výskytu od siluru do devonu
… popíše stavbu těla složeného z podzemní části stonku (rhizomoid) a nadzemního telomu v celkové výšce 3 m
… charakterizuje telom jako koncovou část stonku od místa rozvětvení k vrcholu
… zdůrazní nepřítomnost pravých listů, pouze jakýchsi vychlípenin pokožkových buněk
… popíše dva druhy telomů – sterilní a fertilní s výtrusnicí
… uvede jediného zástupce z rodu Rhynia
… zařadí semenné rostliny do systému vyšších rostlin a rozdělí je na nahosemenné a krytosemenné
… porovná semenné rostliny s výtrusnými a zdůrazní jejich nezávislost na vodě v rámci oplození a tvorbu semen
Životní cyklus přesličky rolní
Kapradiny
Životní cyklus kapradin
Zástupci kapraďorostů na poznávačku
Rhyniofyty
Semenné rostliny
(díky nim přečkání nepříznivých podmínek)
… definuje nahosemenné rostliny jako rostliny s vajíčky volně uloženými na plodolistech (ne v pestíku), bez
květních obalů a blizny (pyl je přenášen přímo na vajíčko)
… doplní další znaky nahosemenných rostlin jako je tvorba samčích a samičích šištic či přítomnost pouze cévic v
xylému
… rozdělí nahosemenné rostliny na cykasy, jinany, jehličnany
… popíše cykasy jako rostliny s velkými zpeřenými listy na vrcholu kmene, se semennou peckovicí (semeny s
vnější dužnatou vrstvou)
… uvede dobu jejich vzniku v karbonu a největšího rozkvětu v druhohorách
… uvede místa jejich současného výskytu v tropech a subtropech, či ve sklenících
… zdůrazní dvoudomost cykasů
… jmenuje ze 100 druhů rod Cycas
… definuje jinany jako dvoudomé rostliny – stromy (opadavé) s dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou
vyrůstající na dlouhých brachyblastech
… zmíní se o mnohobičíkatých spermatozoidech a opylení větrem
… popíše semennou peckovici jinanů a její využití jako lahůdky v japonské a čínské kuchyni (máčení ve slané
vodě a smažení)
… zdůrazní existenci jediného zástupce – jinan dvoulaločný a zdůrazní nutnost znalosti jeho latinského názvu
Ginkgo biloba
… uvede dobu prvního výskytu – v permu, dobu jeho největšího rozvoje ve třetihorách a současný výskyt v JV
Číně nebo od 18. stol. v botanických zahradách a parcích Evropy a Ameriky
… uvede označení pro jinan od Darwina jako živá fosílie nebo třetihorní relikt
… zdůrazní posvátnost jinanu v Číně, Korey a Japonsku, kde se označuje jako strom života a štěstí, v japonském
překladu stříbrná meruňka
… popíše léčebné účinky jinanu – zlepšení krevního oběhu, paměti, imunity
… uvede možné užívání tablet a čajů s jinanem (plody, listy), které jsou běžně dostupné v lékárnách a většinou
volně prodejné jako doplněk stravy
… uvede možnost pěstování jinanu i v našich podmínkách, kdy je tento strom ozdobou zahrady
… definuje jehličnany (konifery) jako stálezelené (většinou) rostliny stromovitého či keřovitého vzrůstu s
jehlicovitými či šupinovitými listy
… zopakuje stavbu jehlice a zdůrazní důležitou funkci kutikuly ke snížení ztrát vody
… charakterizuje květy uspořádané do samčí a samičí šištice
… popíše stavbu samičí šištice, kdy jeden květ představuje semenná šupina se dvěma vajíčky, podepřená
Nahosemenné rostliny
Cykasy
Jinany
Jehličnany
podpůrnou šupinou
… popíše stavbu samčí šištice, která je tvořena tyčinkami (jeden samčí květ odpovídá jedné tyčince)
… uvede šišku jako důležitý určovací znak u jehličnanů
… označí jehličnany jako větrosnubné s přítomností vzdušných vaků u pylových zrn
… popíše vznik semen z oplozených vajíček na semenných šupinách a jejich okřídlený vzhled
… definuje šišku jako zdřevnatělou samičí šištici (u jedle a cedru rozpadající se)
… zdůrazní nesprávné označení šišky jako plodu
… popíše životní cyklus s použitím obrázku – od splynutí splynutí pylového zrnka s vaječnou buňkou, přes
semeno, až po vytvoření samičí šištice
… uvede období největšího rozvoje jehličnanů v druhohorách (výskyt od karbonu)
… vyjmenuje zástupce jehličnanů a krátce je charakterizuje
… charakterizuje smrk jako strom s kuželovitou korunou a rezonančním dřevem (výroba hudebních nástrojů –
značky Stradivari, Amati)
… uvede využití smrkového dřeva k výrobě papíru, líhu, glycerínu, parket, střešní krytiny, lodí, nábytku a
izolačních stěn
… uvede dva nejrozšířenější druhy smrku – smrk ztepilý (u nás původní) a smrk pichlavý (ze Severní Ameriky),
také poddruh smrk pichlavý sivý- subspecia „glauca“ – lidově „stříbrný smrk“
… na příkladu smrku ztepilého nastíní problematiku nevhodné výsadby do nižších poloh, kde trpí smrkové
monokultury vývraty a škůdci (oproti přirozenému výskytu v 1000 m n. m.)
… uvede rozdíl mezi jedlí a smrkem – pichlavé jehlice a šiška směrem dolů u smrku, jehlice do dvou řad se
dvěma bílými proužky, šiška směřuje vzhůru, hladká borka
… nastíní stáří jedlí až 500 let a využití jedlového dřeva v tesařství, řezbářství a k výrobě hudebních nástrojů
… definuje jedli jako bioindikátor čistoty vzduchu
… uvede zástupce jedli bělokorou, douglasku tisolistou, popřípadě v zahradách rostoucí jedli korejskou
… charakterizuje borovici jako skromný a nenáročný strom s hlubokým kůlovitým kořenem, který ji udrží v
písčitých půdách a měkkým nábytkářským dřevem
… popíše jantar jako ztuhlé kousky třetihorní pryskyřice jehličnanů (také borovice) v půdě – dnes vyplavován
zejména Baltským mořem – označení zlato severu
… zdůrazní velký antibakteriální účinek jehličí borovice a jeho využití k očistě ovzduší v okolí léčebných zařízení
… zmíní se o použití pryskyřice jehličnanů k výrobě terpentýnu (kapalný - z něho výroba barev a laků, k
inhalacím) a kalafuny ( pevná - na zabíjačky, smyčce či gymnastická vystoupení)
… uvede nejznámější druhy borovice, krátce je charakterizuje a rozliší je podle počtu jehlic – borovice lesní
(sosna, jehlice délky 5-7 cm po dvou), borovice černá (ze Středomoří, jehlice délky 7-14 cm po dvou), borovice
Smrk
Jedle
Borovice
vejmutovka (hedvábná, jehlice po pěti), borovice kleč (kosodřevina, jehlice po dvou), borovice pinie (jehlice po
dvou až třech, v Jižní Evropě, jedlé piniové oříšky), borovice limba (v Tatrách, jehlice po pěti, jedlá semínka jako
limbové oříšky), borovice Coulterova (největší až 30 cm velké šišky, z Kalifornie), borovice osinatá (nejstarší
strom, z Kalifornie, stáří 4 844 let)
… uvede modřín jako dalšího zástupce jehličnanů a krátce popíše tento – hodně pryskyřice, proto trvanlivé
načervenalé dřevo použitelné na báňské a vodní stavby, na lodě či nábytek
… zdůrazní opadávání starších jehlic modřínu, které vyrůstají na brachyblastech až po 40-ti
… zdůrazní odolnost modřínu vůči znečištění
… uvede dva zástupce modřínu – modřín opadavý a modřín Sibiřský (stáří až 900 let)
… popíše u jalovce zdužnatělé šištice a jejich využití v kuchyni (koření jalovčinky) a jeho další význam při výrobě
lihovin – gin a borovička
… uvede některé druhy jalovců – obecný, virginský či chvojka klášterská
… charakterizuje tis červený jako jedovatou dřevinu bez pryskyřice s nejtěžším a nejtvrdším dřevem
… zdůrazní u tisu jedinou nejedovatou část a to červený míšek (arilus) kolem semene
… zmíní se u tisu o tvaru jeho jehlic (řapíkaté a měkké) a o využití jeho dřeva (rukojeti dýk, věčné sloupy)
… objasní častý výskyt tisu na hřbitovech – je spojován se smrtí
… uvede mezi dalšími zástupci jehličnanů zerav západní (lidově zvaný „tůje“) s větvemi do vodorovna a rovnými
šupinami u šišek a odliší ho od zeravce východního s větvemi svislými a rovnými šupinami u šišek
… ke konečnému výčtu jehličnanů přidá a krátce charakterizuje – cypřiš (ze Středomoří), cypřišek Lawsonův,
cedr libanonský (z bible, drahý nábytek, na vlajce Libanonu, rozpadavé šišky), sekvojovec obrovský
(nejmohutnější, v NP Sequoia v Kalifornii, rekordman General Sherman), sekvoje vždyzelená (nejvyšší, výška
přes +10 m, hory Kalifornie), araukárie (druhohorní relikt, i jako pokojová rostlina)
… zdůrazní u sekvojí a sekvojovců trvanlivost tvrdého a přitom lehkého dřeva, které díky tlusté borce a vysoké
koruně neshoří a následně z popela vyklíčí semena
… pozná předložené zástupce – cykas, jinan dvoulaločný, smrk ztepilý a pichlavý, jedle bělokorá, douglaska,
borovice lesní, černá, vejmutovka, modřín opadavý, jalovec obecný, virginský, tis červený, cypřišek Lawsonův,
zerav západní, zeravec východní
… uvede znaky krytosemenných rostlin a zdůrazní ukrytí vajíček v pestíku, dále tvorbu květů a plodů dvojitým
oplozením
… zopakuje si stavbu vegetativních a reprodukčních orgánů krytosemenných rostlin, zejména květů a plodů
… rozdělí krytosemenné rostliny na jednoděložné a dvouděložné
… charakterizuje jednoděložné rostliny jako rostliny s jednou dělohou, svazkem náhradních kořenů, uzavřenými
cévními svazky roztroušenými po celém stonku, souběžnou žilnatinou (rovnoběžnou či obloukovitou) a
Modřín
Jalovec
Tis
Zerav a zeravec
Ostatní jehličnany
Zástupci nahosemenných rostlin na
poznávačku
Krytosemenné rostliny
Srovnání jedno a dvouděložných rostlin v
obecných znacích
trojčetnými květy s okvětím
… charakterizuje dvouděložné rostliny jako rostliny se dvěma dělohami, hlavním kořenem a postranními,
kruhovitě uspořádanými cévními svazky ve stonku, dlanitou či zpeřenou žilnatinou v listech, pětičetnými květy
rozčleněnými na korunu a kalich
… uvede a krátce charakterizuje čeledi patřící do jednoděložných rostlin
… popíše rostliny z čeledi liliovité jako byliny s oddenkem, cibulí či hlízou a čárkovitými listy
… vysvětlí a napíše květní vzorec, kde dominuje číslo tři
… zmíní se o plodu liliovitých – tobolka či bobule
… zmíní se o alkaloidech (org. látkách, většinou jedech) přítomných v tělech liliovitých - kolchicin u ocúnu
jesenního
… uvede zástupce užitkových liliovitých rostlin jako česnek kuchyňský, cibule, pažitka, pór
… uvede zástupce planě rostoucích liliovitých jako konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté, ocún
jesenní, kokořík mnohokvětý, křivatec žlutý
… zdůrazní u ocúnu jeho jedovatost (alkaloid kolchicin), dále kvetení na podzim (slovensky jeseň)
… uvede okrasné zástupce liliovitých – modřenec, ladoňka, tulipán, hyacint, lilie, řebčík královský či denivka
… uvede liliovité jako pokojovky – dračinec, tenura (tchýnin jazyk)
… pozná předložené zástupce lilovitých – česnek, cibule, pažitka, pór, tulipán, hyacint, lilie, konvalinka vonná,
lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté, ocún jesenní, modřenec
… definuje čeleď lipnicovité jako trávy s typickou stavbou těla
… popíše stonek lipnicovitých jako stéblo (většinou duté s kolénky) a list se souběžnou žilnatinou a rozlišený na
pochvu, čepel, jazýček a ouška
… popíše oboupohlavný květ lipnicovitých sestavený do klásků, které tvoří latu (oves) či klas (pšenice)
… charakterizuje stavbu klásku – podpírán plevou, pluchou (často s osinou), plenkami, uvnitř s květem
… zdůrazní stavbu květu lipnicovitých složeného ze tří tyčinek s dlouhými nitkami a vrtivými prašníky a
pestíkem se dvěma pérovitými bliznami
… uvede obilku jako plod a lipnicovité jako větrosnubné rostliny
… zařadí do lipnicovitých obilniny
… definuje obilniny jako kulturní trávy a začlení k nim pšenici setou, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřici
setou, proso seté či rýži setou, tyto obilniny také pozná
… vysvětlí pojmy - kroupy (oloupané obilky ječmene), jáhly (oloupané obilky prosa), melta (ze žita)
… do čeledi lipnicovité zařadí a také pozná planě rostoucí trávy jako lipnice roční a luční, ovsík vyvýšený, srha
říznačka, psárka a bojínek luční, pýr plazivý, jílek vytrvalý, rákos obecný, tomka vonná, rákos obecný, kostřava
… zařadí do lipnicovitých také bambus a cukrovník lékařský
Jednoděložné rostliny
Čeleď liliovité
Čeleď lipnicovité
… pojmenuje čeleď vstavačovité jako orchideje
… uvede obecné znaky vstavačovitých – oddenek či oddenkové hlízy, tyčinka srůstá se čnělkou ve sloupek a
prašníky v brylku, plodem je tobolka
… zdůrazní důležitost mykorhizy (soužití hub s kořeny orchideje)
… nastíní oblast výskytu orchidejí v tropech a jejich epifytický způsob života (na podložce stromů)
… zařadí do vstavačovitých zástupce - vstavač kukačka, vanilovník plocholistý, zároveň pozná střevíčník
pantoflíček, prstnatec májový
… uvede a pozná druhy nabízené v obchodech – Dendrobium, Phalenopsis
… definuje šáchorovité jako rostliny trávovitého vzhledu s trojhrannou lodyhou se dření a bez kolének
… zařadí a pozná druhy z čeledi šáchorovitých jako šáchor střídavolistý, ostřice nebo suchopýr
… připomene výrobu papíru z dřeně šáchoru ve starověkém Egyptě
… definuje rostliny z čeledi amarylkovité jako byliny s cibulemi či oddenky
… zařadí do amarylkovitých a pozná druhy jako sněženka podsněžník, bledule jarní, narcis bílý
… jmenuje pokojové druhy amarylkovitých – hvězdník (Amarylis), řemenatka (= Klívie)
… uvede přítomnost cibulí či hlíz u rostlin z čeledi kosatcovité
… uvede a pozná zástupce z kosatcovitých – kosatec sibiřský či žlutý, mečík (gladiol), šafrán (krokus)
… zdůrazní význam šafránu setého ve výrobě koření z červených blizen (tři v jednom květu)
… odliší okrasné šafrány ze zahrádek a zdroj koření šafrán setý
… uvede zástupce čeledi sítinovité jako sítinu rozkladitou či klubkatou, biku ladní, biku hajní
… uvede příklady užitkových jednoděložných rostlin – ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník
obecný, kokosovník ořechoplodý
… zmíní čeleď šácholanovité a hlavního zástupce šácholan jako nejstarší rod kvetoucích stromů pocházející z
jury
… uvede druhý a známější označení pro šácholan - magnólie
… jmenuje z rodu šácholanů šácholan velkokvětý či Soulangeův
… zařadí do šácholanovitých další zástupce – liliovník tulipánokvětý s typickými 4-laločnými listy, původem ze
Severní Ameriky
… popíše čeleď leknínovité jako skupinu vodních či bahenních rostlin
… jmenuje zástupce čeledi leknínovité – leknín bílý, stulík žlutý, viktorie královská (amazonská)
… zmíní u viktorie její prvenství jako rostliny s největšími listy (až 2 m, unesou malé dítě)
… pozná druhy z předchozích čeledí – šácholan Soulangeův, leknín bílý a stulík žlutý
… popíše charakteristické znaky čeledi pryskyřníkovité: pravidelné oboupohlavné květy, větší počet tyčinek a
pestíků, souplodí nažek (pryskyřník) či měchýřků (blatouch), časté medníky, přítomnost prudce jedovatých
Čeleď vstavačovité
Čeleď šáchorovité
Čeleď amarylkovité
Čeleď kosatcovité
Čeleď sítinovité
Užitkové druhy jednoděložných rostlin
Dvouděložné rostliny
Čeleď šácholanovité
Čeleď leknínovité
Čeleď pryskyřníkovité
alkaloidů
… popíše květní vzorec pryskyřníkovitých
… jmenuje zástupce pryskyřníkovitých a vymezí biotop: louky – pryskyřník prudký, pryskyřník plazivý, upolín
nejvyšší, koniklec luční, hlaváček jarní, orsej jarní, les – sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, jaterník
podléška, vodní – lakušník vodní či lakušník říční, u vody – blatouch bahenní, pole – ostrožka stračka, okrasné –
orlíček, čemeřice, talovín
… zařadí do čeledi pryskyřníkovitých oměj šalamounek jako jednu z nejjedovatějších rostlin
… pozná předložené rostliny – pryskyřník prudký, upolín, koniklec luční, hlaváček jarní, orsej jarní, sasanka
hajní, jaterník podléška, blatouch bahenní, ostrožka stračka, orlíček
… charakterizuje obecné znaky rostlin z čeledi brukvovité (křížaté)
… zaměří se na stavbu květu – dvojčetný z koruny a kalichu, tyčinky ve dvou kruzích (dvě vnější s kratšími
nitkami a čtyři vnitřní s delšími nitkami), hroznovitá květenství
… definuje nejčastější typ plodu: šešule (brukev řepka olejka) a šešulka (penízek rolní)
… zdůrazní u brukvovitých přítomnost idioblastů
… definuje idioblast jako buňka obsahující enzym myrosinázu, který štěpí (při rozdrcení) obsah sousedních
buněk a tak se uvolní hořčičné silice ostře pálivé chuti (křen)
… jmenuje významné druhy zeleniny rodu brukev zelná – kedluben, květák, zelí (červené, bílé), kapusta
(hlávková, kadeřavá, růžičková) a ředkev setá ředkvička
… uvede brukvovité zástupce pochutin – hořčice bílá, křen selský
… jmenuje planě rostoucí brukvovité – hořčice rolní, česnáček lékařský, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka,
ohnice polní, řeřišnice luční, kyčelnice cibulkonosná, tařice skalní, měsíčnice vytrvalá
… zařadí brukev řepku olejku a hořčici bílou jako významné olejniny
… zdůrazní velkoplošné pěstování řepky olejky v naší republice, jehož důvodem je produkce bionafty
… pozná následující druhy z čeledi brukvovité – všechnu zeleninu, křen selský, hořčice rolní, kokoška pastuší
tobolka, penízek rolní, česnáček lékařský, tařice skalní
… uvede základní charakteristiku čeledi růžovitých – dřeviny a byliny se střídavými listy opatřenými palisty
… charakterizuje květ růžovitých jako většinou oboupohlavný, pětičetný, rozlišený na korunu a kalich, opylení
hmyzem
… uvede nejčastější typy plodů – měchýřek (tavolník), souplodí nažek (jahodník, mochna), peckovice (slivoně,
souplodí peckoviček u ostružiníku), malvice (jabloň, jeřáb)
… zdůrazní obsah éterických olejů v pletivech
… uvede a zároveň pozná zástupce bylin z čeledi růžovité – jahodník, ostružiník, maliník, růže šípková, kontryhel
lékařský, řepík lékařský, mochna husí, kuklík městský
Čeleď brukvovité
Čeleď Růžovité
… uvede a pozná zástupce dřevin z čeledi růžovité – třešeň, švestka domácí, broskvoň obecná, jabloň domácí,
meruňka, hloh obecný, trnka obecná, jeřáb ptačí
… uvede i jiné názvy pro čeleď bobovité jako vikvovité či motýlokvěté
… definuje čeleď bobovité jako hmyzosnubné rostliny se složenými listy s palisty a úponkou
… popíše souměrný květ, jehož koruna je tvarově rozlišena na pavézu, člunek a křídla, nejčastějším květenstvím
je hrozen (u vikve) nebo hlávka (u jetele)
… uvede lusk jako plod a významnou symbiózu s hlízkovitými bakteriemi (váží dusík)
… upozorní na široké hospodářské využití rostlin z čeledi bobovité (luštěniny, olejniny, pícniny, léčivky)
… jmenuje a pozná významné zástupce bylin z čeledi bobovitých – hrách setý, fazol obecný, čočka kuchyňská,
bob setý, jetel luční, jetel plazivý, tolice vojtěška, hrachor lecha, vikev ptačí, vlčí bob mnoholistý
… jmenuje a pozná zástupce dřevin z čeledi bobovitých – trnovník akát a pohovoří o jeho introdukci (zavlečení)
ze Severní Ameriky či o jeho trnech (přeměněných palistech)
… zmíní se o ostatních zástupcích – štědřenec zlatý déšť, sója, podzemnice olejná, čičorka pestrá, lékořice lysá,
bob setý
… uvede i jiná označení pro čeleď miříkovité jako mrkvovité nebo okoličnaté
… charakterizuje rostliny z čeledi miříkovité jako byliny s dutými článkovanými a podélně rýhovanými lodyhami
a složenými listy s nápadnými palisty
… popíše květy jako drobné ve složeném okolíku z okolíčků a plody jako dvounažky
… nakreslí a popíše květenství složený okolík
… zdůrazní typický znak miříkovitých a to přítomnost siličných kanálků, které dávají rostlinám charakteristickou
vůni
… zmíní se o významu miříkovitých jako zeleniny, zejména kořenové nebo koření
… jmenuje a pozná druhy zeleniny z čeledi miříkovité – mrkev karotka či pozdní, petržel zahradní či kadeřavá,
miřík celer, pastiňák setý
… jmenuje a pozná druhy rostlin z čeledi miříkovité jako koření – kmín kořenný, kopr vonný, anýz, fenykl
… jmenuje a pozná planě rostoucí druhy z čeledi miříkovité – bršlice kozí noha, kerblík lesní, bolševník obecný a
velkolepý, mrkev obecná
… pohovoří o bolševníku velkolepém jako invazním druhu původem z Kavkazu a posléze vysazovaném v
parcích, o problémech s jeho likvidací
… uvede další druhy rostlin z čeledi miříkovité jako bolehlav plamatý, máčka ladní či bedrník obecný
… popíše rostliny z čeledi lilkovité jako byliny (v tropech i dřeviny) se střídavými listy a pětičetnými květy
rozlišenými na korunu a kalich (obojí srostlé)
… zdůrazní jejich charakteristický znak – přítomnost jedovatých alkaloidů (např. nikotin)
Čeleď bobovité
Čeleď miříkovité
Čeleď lilkovité
… jmenuje a pozná pěstované druhy lilkovitých rostlin – lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský
… upozorní na správné označení brambory jako oddenkové hlízy a na jedovatost ostatních částí rostliny,
zejména bobulovitých plodů
… jmenuje a pozná plevelné druhy lilkovitých rostlin – rulík zlomocný (jedovatý alkaloid atropin), lilek černý,
blín černý, mochyně židovská třešeň, kustovnice cizí
… zmíní se o velmi jedovaté rostlině z čeledi lilkovité – durmanu (durman panenská okurka) a jeho vyšlechtěné
a okrasné formě s názvem Datura
… jmenuje a pozná další pěstovanou lilkovitou rostlinu – Petunie či léčivou kustovnici čínskou „Goji“
… uvede starší název pro čeleď hvězdnicovité a to složnokvěté
… definuje hvězdnicovité jako nejpočetnější čeleď
… popíše a nakreslí typické květenství hvězdnicovitých – úbor a zmíní se o dvou typech květů – trubkovitých a
jazykovitých
… uvede plod – nažku s chmýrem (pampeliška), či ostny nebo háčky (lopuch)
… uvede charakteristický znak hvězdnicovitých a to přítomnost polysacharidu inulinu (nahrazuje škrob) a někde
přítomnost mléčnic (smetanka)
… jmenuje a pozná planě rostoucí zástupce z čeledi hvězdnicovité – pampeliška (smetánka lékařská), heřmánek
lékařský, rmen rolní, podběl lékařský, pcháč rolní, pcháč oset, chrpa polní (modrá), lopuch plstnatý, pelyněk
černobýl, vratič obecný, sedmikráska chudobka, devětsil lékařský, pěťour malokvětý, bodlák obecný, čekanka
obecná, kopretina bílá, řebříček obecný
… uvede význam usušeného kořene čekanky – cikorky – jako náhražky kávy v minulých dobách a jako příměsi
do kávovinových směsí v současnosti
… zmíní se o dalších druzích – hvězdnice chlumní, protěž alpská (plesnivec alpský), chrpa luční, chrpa čekánek,
jestřábník chlupáček
… zdůrazní léčivé vlastnosti heřmánku, podbělu a třapatky nachová – Echinacea purpurea
… uvede poznávací znaky heřmánku – vyklenuté a duté květní lůžko, jazykovité květy dolů – na rozdíl od rmenu
(ploché a plné květní lůžko, jazykovité květy vodorovně)
… jmenuje okrasné druhy rostlin z čeledi hvězdnicovité – třapatka, astra, třapatka (Rudbeckia), jiřina, afrikán
(aksamitník), kopretiny, kamzičník, ostálka (cínie), slaměnka (smil listenatý), gerbera, slunečnice aj.
… jmenuje a pozná hospodářsky významné hvězdnicovité druhy – slunečnice roční, locika salát
… charakterizuje čeleď hluchavkovité jako čeleď obsahující byliny, zejména léčivky se čtyřhrannými stonky a
vstřícnými listy v křižmostojném postavení
… popíše květ, jehož koruna je dvoupyská a často jsou přítomny medníky, květy vyrůstají v lichopřeslenech
… popíše plod jako tvrdku, celkem 4 tvrdky
Čeleď hvězdnicovité
Čeleď hluchavkovité
… uvede charakteristický znak hluchavkovitých a to obsah éterických olejů
… jmenuje a pozná byliny z čeledi hluchavkovité – šalvěj lékařská, majoránka zahradní, rozmarýna lékařská,
dobromysl obecná (oregano), mateřídouška, tymián, meduňka, bazalka, saturejka
… zdůrazní význam bylinek z čeledi hluchavkovité a jejich široké použití v kuchyni
… pozná planě rostoucí druhy – hluchavka bílá, hluchavka nachová, hluchavka žlutá, popenec břečťanovitý,
zběhovec plazivý
… zmíní se o dalších druzích z čeledi hluchavkovité – jako jsou konopice polní, černohlávek obecný
… definuje čeleď krtičníkovité jako skupinu obsahující kromě autotrofních zástupců také poloparazity a parazity
… zařadí do čeledi a pozná druhy – divizna velkokvětá, náprstník velkokvětý, rozrazil rezekvítek
… jmenuje další krtičníkovité druhy – krtičník hlíznatý, světlík lékařský, zahradní druh hledík
… definuje pojem poloparazit jako zelená rostlina odebírající z kořenů stromů vodu s minerály a zařadí mezi ně
podbílek šupinatý
… charakterizuje rostliny z čeledi hvozdíkovité jako hmyzosnubné, se vstřícnými lisy a oboupohlavnými
pětičetnými květy ve vrcholičnatém květenství, jejichž oblastí rozšíření je mírný klimatický pás
… uvede a pozná zástupce hvozdíkovitých – rožec rolní, kohoutek luční, hvozdík kartouzek, hvozdík kropenatý,
ptačinec žabinec
… zdůrazní fakt, že prodávané velkokvěté karafiáty patří mezi hvozdíky
… zařadí do čeledi merlíkovité lebedy a merlíky
… zdůrazní na dusík bohatá stanoviště, kde s oblibou rostou všechny merlíkovité rostliny
… jmenuje a pozná druhy z čeledi merlíkovité – merlík bílý, lebeda lesklá, řepa obecná (cukrová, krmná) a
špenát setý
… definuje čeleď bukovité jako čeleď složenou pouze z opadavých větrosnubných dřevin
… zdůrazní plod – nažku zčásti či zcela uzavřenou v čížce (miskovitě rozšířeném květním lůžku)
… uvede název plodu buku jako dvě trojboké nažky ukryté v čtyřcípé ostnité čížce (lidově bukvice)
… uvede název plodu dubu jako nažka v miskovité čížce (lidově žalud)
… zmíní se o významu dřevin z čeledi bukovité jako o významné součásti našich lesů
… uvede a pozná druhy z čeledi bukovité – buk lesní, dub letní (křemelák), zimní (drnák) a červený, kaštanovník
jedlý (dvoudomý, s nažkami po třech v ostnité čížce)
… zdůrazní nažky (žaludy) u dubů jako významný poznávací znak těchto dřevin
… uvede poznávací znak dubu letního a zimního v místě přirůstání čepele k řapíku (oblouček, rovná čára)
… popíše rostliny z čeledi břízovité jako větrosnubné dřeviny s jednoduchými střídavými listy
… uvede květenství jako jehnědu a plody jako nažky (bříza, olše) či oříšek (líska, habr)
… jmenuje a pozná hlavní zástupce – bříza bělokorá, olše lepkavá, habr obecný, líska obecná
Čeleď krtičníkovité
Čeleď hvozdíkovité
Čeleď merlíkovité
Čeleď bukovité
Čeleď břízovité
… zmíní se u břízy o synonymních názvech – břízy bílá či bradavičnatá
… popíše rostliny z čeledi vrbovité jako dvoudomé dřeviny s jehnědovitým květenstvím a plodem tobolkou
... jmenuje a pozná druhy z čeledi vrbovité – vrba jíva, topol černý, topol osika
… uvede i jiné druhy z čeledi vrbovité – vrba bílá, křehká, topol bílý (linda)
… zdůrazní u vrby její význam jako první „potravy“ včel a odliší ji od topolu vzpřímenými jehnědami,
opylovanými hmyzem
… odliší vrbu a topol v růstu jehněd a opylování – topol má jehnědy převislé, vrba vzpřímené, topol je opylován
větrem a vrba hmyzem
… zařadí do čeledi lipovité lípu srdčitou (malolistou)a zdůrazní její léčivé účinky díky obsahu slizovitých látek v
pletivech
… zařadí do čeledi mákovité a pozná – mák setý, mák vlčí, vlaštovičník větší, zemědým lékařský
… uvede u zástupců z čeledi mákovité přítomnost mléčnic v pletivech
… uvede u máku ve šťávě přítomné alkaloidy morfin a kodein
… jmenuje a pozná zástupce z čeledi javorovité – javor mléč, klen a babyka
… uvede rozdílný tvar listů u předchozích druhů javorů a popíše jejich plod jako dvounažku
… zmíní se o javoru cukrovém jako národním stromu Kanady
… zařadí do čeledi mořenovité různé druhy svízelů – svízel přítula, povázka, dále mařinku vonnou
… uvede jako zástupce rostlin z čeledi olivovníkovité: olivovník evropský, šeřík obecný, zlatice (forsytie), ptačí
zob obecný, jasan ztepilý
… zařadí do čeledi brutnákovité a pozná rostliny s výrazným ochlupením jako plicník lékařský, pomněnka,
kostival lékařský, také se zmíní o brutnáku lékařském
… uvede jako zástupce čeledi kakostovité kakost luční a kulturně pěstovanou pelargonii neboli muškát
… uvede jako zástupce čeledi slézovité - sléz lesní či přehlížený
… uvede jako zástupce čeledi jitrocelovité – jitrocel kopinatý a větší
… zařadí do čeledi kopřivovité rostliny jako kopřiva dvoudomá a kopřiva žahavka
… zařadí do čeledi prvosenkovité rostliny jako prvosenka jarní a brambořík
… zařadí do čeledi šťavelovité rostliny jako šťavel kyselý
… zařadí do čeledi pryšcovité rostliny jako pryšec chvojka
… zařadí do čeledi violkovité rostliny jako violka vonná, violka rolní, violka trojbarevná, macešky
… zařadí do čeledi rdesnovité rostliny jako rdesno ptačí, rdesno hadí kořen, šťovík obecný
… zařadí do čeledi vřesovité rostliny jako vřes obecný
… zařadí do čeledi zvonkovité rostliny jako zvonek rozkladitý, zvonek broskvovitý
… zařadí do čeledi brčálovité rostliny jako barvínek brčál
Čeleď vrbovité
Čeleď lipovité
Čeleď mákovité
Čeleď javorovité
Čeleď mořenovité
Čeleď olivovníkovité
Čeleď brutnákovité
Čeleď kakostovité
Čeleď slézovité
Čeleď jitrocelovité
Čeleď kopřivovité
Čeleď prvosenkovité
Čeleď šťavelovité
Čeleď pryšcovité
Čeleď violkovité
Čeleď rdesnovité
Čeleď vřesovité
Čeleď zvonkovité
Čeleď brčálovité
… zařadí do čeledi svlačcovité popínavé rostliny jako svlačec rolní či opletník plotní
… zařadí do čeledi tučnolisté rostliny jako netřesk střešní
… zařadí do čeledi brusnicovité rostliny jako brusinka či borůvka
… jmenuje známé užitkové druhy subtropických dvouděložných rostlin jako citróník rajský (grapefruit), citróník
limonový (citrón), čínský (pomeranč), mandarinkový (mandarinka), limetka, dále fíkovník smokvoň, aktinidie
čínská (kiwi), vinná réva, vavřín vznešený (bobkový list)
… uvede druhy dvouděložných rostlin jako pochutiny či koření – pimentovník pravý (nové koření), hřebíčkovec
kořenný, skořicovník cejlonský, bavlník bylinný, kávovník arabský, kakaovník pravý, čajovník čínský, chmel
otáčivý
… definuje houby jako nižší eukaryotické organismy heterotrofní povahy
… zmíní se o prvním výskytu hub v prvohorách, kdy byly všechny současné skupiny vytvořeny už v karbonu
… zdůrazní jednobuněčnost i mnohobuněčnost hub
… označí mykologii jako vědu o houbách (z řeckého „mykos“ = houba)
… uvede organely tvořící buňku hub jako jsou – buněčná stěna, cytoplazmatická membrána, v cytoplazmě
buněčné jádro, mitochondrie, Golgiho komplex, endoplazmatické retikulum, lipidy a buněčné inkluze
… zdůrazní v buněčné stěně hub přítomnost chitinu, celulózy a glukanu (D-glukozamin)
… uvede tvorbu hyf z buněk hub, kdy jsou buňky jedno, dvou i vícejaderná
… uvede houbové vlákno jako jiné označení pro hyfu, která je základní stavební jednotkou většiny hub
… zmíní se o mnohobuněčnosti houbového vlákna a jeho větvení či proplétání za vzniku podhoubí neboli
mycelia
… označí barvu podhoubí jako bílou či nažloutlou
… definuje plektenchym jako nepravé pletivo vzniklé z mycelia
… uvede vznik plodnic z mycelia u vyšších hub
… rozdělí rozmnožování hub na nepohlavní a pohlavní
… popíše nepohlavní rozmnožování jako nejrozšířenější, pomocí pohyblivých výtrusů – zoospor či
nepohyblivých výtrusů – sporangiospor
… objasní tvorbu spor pohlavní cestou, kdy vznikají askospory u hub vřeckovýtrusých a bazidiospory u hub
stopkovýtrusých
… uvede jako místa výskytu hub lesy, louky, pastviny, zahrady, domy, nejvíce půdu a rostlinný odpad
… uvede vlhká a teplá místa jako místa s největším výskytem hub
… uvede teplotu od 4 do 40°C jako teplotu, kdy roste podhoubí
… zmíní se o možném saprofytickém či parazitickém způsobu života hub, dále o možné symbióze (např. v
lišejnících) či mykorhize
Čeleď svlačcovité
Čeleď tučnolisté
Čeleď brusnicovité
Významné užitkové druhy dvouděložných
rostlin
Houby
Stavba buňky hub
Hyfy a plektenchym
Rozmnožování hub
Místa výskytu hub
Způsoby života hub
… definuje mykorhizu jako výhodné soužití hub a kořenů vyšších rostlin (např. kozák březový)
… vysvětlí význam hub jako rozkladačů organických látek, producentů antibiotik, enzymů, vitamínů, alkaloidů či
protirakovinných látek
… zmíní se o významu hub jako součásti jídelníčku či v boji proti hmyzím škůdcům (biologický boj)
… uvede také negativitu hub spočívající v jejich jedovatosti, jako původci mnoha chorob, škůdci na potravinách,
textiliích a dřevě
… uvede pět oddělení hubn – Chytridiomycety (Chytridiomycota), Mikrosporidie (Microsporidiomycota),
Zygomycety (Zygomycetes), Vřeckovýtrusé (Ascomycetes), Stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
… označí chytridiomycety jako prvohouby
… zařadí mezi zástupce lahvičkovku a rakovinec bramborový
… uvede lahvičkovku jako původce „padání kíičních rostlinek“, kdy dochází ke zčernání hypokotylu a kořenů u
rostlin z čeledi brukvovitých (zelí, kapusta)
… uvede rakovinu brambor jako důsledek napadení rakovincem, kdy se na hlízách z čeledi lilkovitých vytváří
nádory
… zmíní se o negativním přežívání rakovince v půdě
… označí zygomycety jiným názvem jako houby spájivé
… uvede půdu jako místo výskytu zygomycet
… zmíní se o parazitickém a saprofytickém způsobu života zygomycét
… mezi zástupce zygomycet zařadí kropidlovec černavý a plíseň hlavičkovou
… uvede nejčastější místa výskytu kropidlovce na chlebě v podobě až 2 cm vysokých povlaků
… popíše plíseň hlavičkovou jako bělavé povlaky na chlebě či marmeládě
… vysvětlí původ názvu plísně hlavičkové, který pochází od hlaviček černé barvy, kdy jde o sporangiofory
vyrůstající z podhoubí
… označí vřeckovýtrusé houby jako nejpočetnější skupinu hub
… vysvětlí původ názvu od kyjovité výtrusnice – vřecka ( vrecko = slovensky kapsa, „ascus“ = latinsky kapsa) –
proto vřeckovýtrusé a latinsky Ascomycety
… uvede převážně saprofytismus a méně parazitismus jako způsob života
… zmíní velkou mnohotvárnost vřeckovýtrusých hub – od mikroskopických rozměrů až po makroskopické, od
jednobuněčných po druhy s hyfami a případně plodnicemi
… zdůrazní přítomnost chitinu v buněčné stěně
… uvede možnost pohlavního a nepohlavního rozmnožování
… popíše dva typy nepohlavního rozmnožování - pučení a pomocí konidiospor
… popíše pučení u kvasinek, kdy z mateřské buňky vypučí nová a tak vzniká nepravé podhoubí pseudomycelium
Význam hub
Systém hub
Chytridiomycety
Zygomycety (houby spájivé)
Houby vřeckovýtrusé
… zmíní se o složitosti pohlavního rozmnožování vřeckovýtrusých za výsledného vzniku askospor
… zařadí mezi zástupce vřeckovýtrusých hub jednobuněčné kvasinky
… popíše obecně kvasinky (Saccharomyces) jako jednobuněčné houby tvořící pseudomycelia, žijící v půdě,
uvnitř i na povrchu rostlina živočichů
… odvodí název kvasinek od kvašení
… zmíní Anthony van Leuwenhoeka jako prvního, kdo uviděl pod mikroskopem kvasinky
… zdůrazní význam kvasinek při alkoholovém kvašení, kdy dochází za nepřístupu kyslíku k přeměně (rozkladu)
cukru na oxid uhličitý a alkohol
… upřesní tvorbu alkoholu pouze do 15 %, protože vyšší hodnoty by zničily samotné kvasinky
… jmenuje jako zástupce kvasinek kvasinku pivní a její varietu kvasinku vinnou
… vysvětlí princip vzniku vína pomocí kvasinky vinné, která přezimuje v půdě, nalézá na bobule vinné révy a při
lisování se dostává do moštu, kde probíhá alkoholové kvašení
… objasní význam kvasinky pivní při zkvašování sladu a výrobě piva či při výrobě lihu a pečení chleba
… definuje droždí jako slisované kvasinky pivní s moukou
… zmíní použití kvasinek do krmných směsí hospodářsky chovaných zvířat
… uvede velký význam kvasinek jako zdroje vitamínu B a bílkovin a jejich následné využití jako doplňků stravy
… jmenuje zástupce z rodu Candida - Candida albicans jako přirozeně se vyskytující kvasinky na kůži a na sliznici
v ústech a v trávicím ústrojí
… definuje kandidózy jako onemocnění způsobené přemnožením kvasinek zejm. Candida albicans – známé
mykózy na nohou či v poševní oblasti
… upřesní nebezpečí zmiňovaných kandidóz v oblasti poševní, po antibiotikové léčbě či při používání
nevhodných sprchových gelů, které naruší správnou „mikroflóru“ v této intimní oblasti
… nastíní nutnost používání sprchových gelů s obsahem kyseliny mléčné pro intimní hygienu ženy (ničí
kvasinky, přirozené prostředí v pochvě a okolí je kyselé)
… uvede paličkovici nachovou jako dalšího zástupce hub vřeckovýtrusých
… popíše výskyt paličkovice – podhoubí žije v semeníku žita (či jiných lipnicovitých), který se postupně mění v
námel
… definuje námel jako tmavý rohovitý útvar vypadávající z klasu na zem, kde přezimuje a na jaře z něho
vyrůstají paličkovité útvary s červenooranžovými výtrusnicemi
… zdůrazní jedovatost námelu (obsah jedovatých alkaloidů) a zároveň jeho využití k výrobě léčiv
… zmíní umělé pěstování paličkovice (námele) pro výrobu léčiv – na stažení dělohy či zástavu krvácení
… zdůrazní nebezpečí výskytu námele v obilí a následně v potravinách i přes chemickou ochranu vysévaných
obilek zejm. žita (dříve časté otravy)
Kvasinky
Paličkovice nachová
… zařadí do hub vřeckovýtrusých štětičkovec (Penicillium), který se množí konidiemi
… uvede jméno Alexandra Fleminga jako objevitele penicilinu
… zmíní druh Penicillium notatum jako producenta antibiotik ničících bakterie (či bránících jejich množení)
… uvede jiné druhy Penicillia působící při zrání sýru jako Penicillium camembertii (výroba Camembertu a sýru
Brie), P. roqueforti (výroba Nivy a originálního Roquefortu), P. candidum v sýru Hermelín
… uvede dalšího zástupce – kropidláka, který se vyskytuje často v kompotech a produkuje nebezpečné
aflatoxiny
… definuje aflatoxiny jako mykotoxiny způsobující rakovinu jater
… zařadí mezi další zástupce hub vřeckovýtrusých padlí americké či jabloňové, hlízenku ovocnou, šedou plíseň
jahod, kadeřavost broskvoní, strupovitost jablek a hrušek, rakovinu větví ovocných stromů
… popíše moučné povlaky na listech, stoncích a plodech jako důsledek napadení padlím
… definuje moniliózu jako onemocnění způsobené hlízenkou ovocnou, kdy jsou viditelné kupky konidií v
kružnicích na plodech (např. jablek)
… zařadí do vřeckovýtrusých také druhy s plodnicemi jako jedlý smrž obecný, jedovatý ucháč obecný či lanýž
černý
… uvede u lanýže tvorbu podzemních hlízovitých plodnic, vyhledávaných prasaty (zejména ve Francii) a
používaných do jídel ve smyslu jemného koření
… definuje stopkovýtrusé houby jako převážně saprofytické, méně jsou to saproparazité či parazité
… zdůrazní jejich význam jako dekompozitorů
… zdůrazní tvorbu plodnic u většiny druhů
… uvede dva způsoby rozmnožování a to méně časté nepohlavní a pohlavní
… vysvětlí nepohlavní rozmnožování pomocí konidií či fragmentací (rozpadem mycelia)
… popíše pohlavní rozmnožování – bazidiospory (pohlavně rozlišené) vyklíčí v hyfy primárního (prvotního)
podhoubí (mycelia), které je tvořeno jednojadernými buňkami – po setkání dvou houbových vláken (z „+“ a „-„
výtrusů) nastává plazmogamie a vzniká sekundární (druhotné) podhoubí – to tvoří v příznivých podmínkách
plodnice a koncové buňky sekundárního podhoubí v plodnicích se kyjovitě zduří a vytvoří bazidie – v nich
dochází ke karyogamii a po meiotickém dělení se na stopečkách vytváří 4 haploidní bazidiospory (tvarově
stejné, ale fyziologicky rozlišené na „+“ a „-„
… definuje hymenium neboli výtrusorodé rouško jako tenkou vrstvičku tvořenou bazidiemi, která se nachází na
spodní straně klobouku na povrchu rourek, lupenů či hrotů
… označí nosič hymenia jako hymenofor a rozdělí ho na rourkovitý (u hřibovitých hub), lupenatý (u lupenitých
hub) a hrotnatý (u lišek)
… zdůrazní složení plodnic z druhotného podhoubí
Štětičkovec (Penicillium)
Kropidlák
Ostatní zástupci hub vřeckovýtrusých
Druhy s plodnicemi
Houby stopkovýtrusé
Hymenium
Stavba plodnice
… popíše stavbu plodnice z klobouku a třeně
… uvede u některých plodnic v mládí obalení plachetkou, která se růstem trhá a zanechává zbytky na klobouku
jako „bradavky“ a na bázi třeně jako „pochvu“
… uvede časté pokrytí rourek a lupenů v mládí závojem spojující okraj klobouku a třeň
… vysvětlí vznik prstence na plodnici při jejím růstu ze závoje
… zařadí mezi nižší stopkovýtrusé houby řád rzi a sněti
… definuje rzi jako parazity rostlin netvořící plodnice a vysílající do buněk hostitelských rostlin haustoria a v
jeho pletivech vytváří článkované mycelium a následně výtrusy (žluté či rezavé)
… uvede rez travní jako zástupce, popřípadě rez travní obilnou způsobující škody na obilovinách
… popíše sněti jako parazity přeměňující semeníky rostlin útvary plné sazovitých výtrusů
… zařadí mezi sněti prašnou sněť pšeničnou
… zdůrazní vznik nádorů díky kukuřičné sněti kdekoliv v meristémech, které vynikají svojí mrazuvzdorností
… uvede nutnost spálení celých rostlin, aby nedošlo k šíření infekce
… uvede mazlavou sněť pšeničnou, která přeměňuje vnitřek obilek na hmotu páchnoucí po slanečcích
… zařadí mezi vyšší stopkovýtrusé houby několik čeledí
… vyjmenuje zástupce z čeledi žampionovitých - žampion (pečárka) polní, ovčí, bedla vysoká a červenající, hlíva
ústřičná
… zmíní léčebné účinky hlívy ústřičné proti alergiím a k posílení imunitního systému
… vyjmenuje zástupce z čeledi čirůvkovité – čirůvka májovka, špička obecná, václavka obecná, penízovka
sametonohá a jedovatá závojenka olovová
… zmíní se o dřevokaznosti špičky a zejména pak václavky, která je po převaření dobrou jedlou houbou
… zařadí mezi muchomůrkovité houby muchomůrku růžovku (masák), muchomůrku červenou, zelenou a
tygrovanou či citrónovou
… zmíní se o velké jedovatosti muchomůrky zelené a tygrované
… uvede nepřítomnost závoje u čeledi holubinkovité a jmenuje zástupce – holubinka trávozelená, namodralá,
ryzec pravý a syrovinka (jedlé), jedovatý ryzec kravský
… zdůrazní u všech ryzců ronění bílého „mléka“ po naříznutí
… uvede u všech hřibovitých hub přítomnost rourkovitého hymenoforu a zařadí sem druhy jako hřib dubový,
smrkový, dále nejedlé druhy jako hřib žlučový, kovář, koloděj, žlučník (hořký) a satan
… zařadí do hřibovitých nejvíce sbírané druhy jako suchohřib hnědý (lidově hnědák či kominíček) a suchohřib
žlutohnědý (neboli babka), dále křemenáč osikový, kozák březový, klouzek modřínový
… popíše chorošovité jako rozkladače celulózy či ligninu (dřevoviny) a uvede jako místo jejich výskytu
trouchnivějící pařezy, větve či kmeny
Nižší stopkovýtrusé houby
Vyšší stopkovýtrusé houby
Žampionovité
Čirůvkovité
Muchomůrkovité
Holubinkovité
Hřibovité
… uvede zástupce chorošovitých – choroš šupinatý, dřevomorka domácí, sírovec žlutooranžový
… zdůrazní nebezpečí dřevomorky v úplném rozkladu dřevěných podlah, stropů či krovů (dnes jejich moření)
… uvede možnost sírovce k obalování a smažení jako řízek
… zařadí do kuřátkovitých kuřátka či jedlý kotrč kadeřavý s velkými plodnicemi
… uvede jako hlavního zástupce liškovitých lišku obecnou, která je výbornou jedlou houbou s hrotnatým
hymenoforem
… jmenuje pýchavku obecnou či pýchavku obrovskou s 50 cm plodnicemi jako zástupce pýchavkovitých
… uvede hadovku smrdutou jako zástupce hadovkovitých, u které jsou mladé plodnice jedlé, jinak zapáchá
… uvede častou jedovatost vyšších hub (z celkově 4 000 druhů v Evropě 200)
… rozdělí otravu na primární a sekundární
… uvede příklady primárně jedovatých hub a možnost jejich záměny s druhy jedlými – např. muchomůrka
zelená se plete s pečárkou ovčí, k otravě dochází až po 8-20-ti hodinách, kdy je narušena činnost jater a sleziny
… zmíní se o první pomoci při otravě houbou, kdy je nutné vyvolat zvracení, podávat aktivní uhlí a více tekutin
(ne mléko)
… popíše sekundární otravu ze starých, zapařených či nedobře tepelně zpracovaných hub
… zmíní se o hromadění těžkých kovů jako olovo, rtuť a kadmium v plodnicích hub, jejichž akumulace nastává v
blízkosti silnic
… zmíní se o zvláštních druzích hub, jako jsou lysohlávky, Shiitake a lesklokorka a kombucha
… uvede u lysohlávek přítomnost alkaloidů jako je psilocybin a psilocin, jejichž účinek se po rozžvýkání objevuje
do 10 minut (po spolknutí po 40 minutách)
… popíše účinky po pozření lysohlávek srovnatelné s účinky jiných drog jako jsou změny nálad, poruchy
rovnováhy či přeludy
… zdůrazní nebezpečí v užívání těchto hub v jakékoliv podobě (syrové, sušené, kuřivo)
… označí Shiitake jako dubovou houbu nebo též houževnatec dubový, který má výrazné protirakovinné účinky,
zvyšuje imunitu a působí proti chřipce a je hojně používán ve východní medicíně
… pojmenuje lesklokorku lesklou jako Reishi a zdůrazní její lékařské využití v celé řadě chorob a použití v
tradiční čínské medicíně
... definuje lišejníky jako podvojné organismy složené z houby (nejčastěji vřeckovýtrusé) a řasy nebo z houby a
sinice
… popíše vztah mezi řasou (sinicí) a houbou jako vztah symbiózy, kdy houba představuje heterotrofní složku a
řasa autotrofní složku
… zdůrazní funkci houby, která dává lišejníku tvar, poutá ho k podkladu a dodává celémumu systému vodu a
minerální látky
Chorošovité
Kuřátkovité
Liškovité
Pýchavkovité
Hadovkovité
Jedovatost hub
Hromadění těžkých kovů
Zajímavé druhy hub
Lysohlávky
Shiitake
Lesklokorka lesklá
Lišejníky
Symbióza
… uvede funkci řasy (sinice) spočívající v tvorbě organických látek fotosyntézou a jejich poskytování houbě
… popíše na obrázku stavbu lišejníku: spodní a svrchní kůra, řasová (sinicová) vrstva, houbová vrstva, svazky
příchytných houbových vláken
… rozliší tři typy lišejníkové stélky: korovitou, lupenitou a keříčkovitou
… popíše korovitou stélku jako přirostlou pevně k podkladu (většinou skály, zdi)
… jmenuje zástupce lišejníků s korovitou stélkou: mapovník (= lišejník) zeměpisný
… popíše lupenitou stélku jako přirostlou velkou plochou k podkladu s volnými, laločnatými okraji
… uvede mezi zástupce lišejníků s lupenitou stélkou: terčovka bublinatá a terčník (= terčovník) zední
… popíše keříčkovitou stélku jako pevně přirostlou k podkladu v jednom místě
… jmenuje zástupce lišejníků s keříčkovitou stélkou: dutohlávka sobí, dutohlávka pohárkatá, pukléřka islandská
… uvede druhy provazovek jako zástupce vláknité stélky (např. provazovka rozkvetlá)
… popíše rozmnožování lišejníků rozpadem stélky a pomocí soredií
… definuje soredie jako shluky řas, které obklopují houbová vlákna a po narušení kůry se uvolňují – řasa se
množí uvnitř stélky dělením a houba pomocí askospor
… popíše výskyt lišejníků – na skalách (rozrušují povrch vylučovanými látkami), zdech, borce stromů, povrchu
půdy, na extrémních stanovištích pouští, velehor a polárních oblastí
… uvede jejich označení jako pionýrské organismy, které osídlují nová stanoviště jako první
… zmíní se o rychlosti růstu 1 cm za rok
… uvede období vzniku až v průběhu třetihor
… objasní význam lišejníků jako bioindikátorů čistoty ovzduší (citlivě reagují zejména na SO2
… definuje pojem lišejníková poušť jako místo bez výskytu lišejníků
… zdůrazní význam lišejníků jako hlavní složky jídelníčku sobů, dále v tvorbě humusu a ve využití ve
farmaceutickém průmyslu (antiperspiranty, repelenty)
… zařadí prvoky do systému živé přírody – do jednobuněčných organismů
… definuje prvoky jako jednobuněčné organismy s eukaryotickou buňkou živočišného typu
… charakterizuje buňku prvoků jako buňku schopnou samostatně vykonávat všechny životní funkce
… opíše obecnou stavbu těla (buňky) prvoků a vyjmenuje struktury: organely opory a ochrany (pelikula,
schránky z CaCO3, SiO2 či chitinu), organely pohybu (bičíky, brvy, panožky), organely trávicí (potravní vakuola,
buněčná ústa a řiť, celý povrch těla), organely vylučovací (pulzující vakuola), smyslové organely (brvy, červená
skvrna stigma), rozmnožovací organely (buněčné jádro), cytoplazma
… vysvětlí pojem cysta jako opouzdřená buňka prvoka vytvořená za nepříznivých podmínek (sucho, mráz), v níž
stráví prvok latentní část života, po obnovení podmínek cysta puká a prvok ji opouští
... vysvětlí pojem pulzující (stažitelná) vakuola jako váček odstraňující vodu na základě osmotických dějů (kdy
Stavba lišejníku
Typy stélek
Rozmnožování lišejníků
Výskyt a význam lišejníků
Prvoci
pronikají pouze molekuly vody), která po dosažení určité velikosti na povrchu buňky praskne
… zdůrazní fakt, že spolu s vodou odcházejí prasknutím pulzující vakuoly z těla také škodlivé látka (metabolity)
… rozdělí prvoky na několik větších skupin – kmenů a to jmenovitě na bičíkovce, kořenonožce, výtrusovce a
nálevníky
… definuje bičíkovce jako nejpůvodnější prvoky s pohyblivými bičíky a s pelikulou na povrchu těla
… upozorní na stále možné dělení bičíkovců na rostlinné a živočišné
… zařadí do rostlinných bičíkovců krásnoočka, která stojí na rozhraní mezi prvoky a řasami
… vysvětlí naše ponechání krásnoočka v rostlinných bičíkovcích a tedy probírání učiva o krásnoočku v rámci
prvoků
… definuje krásnoočko jako většinou fotosyntetizujícího jednobuněčného bičíkovce s jedním až dvěma bičíky
… upozorní na nejčastější způsob výživy - neúplnou autotrofii, kdy se jedná o mixotrofii u druhů s chloroplasty
… načrtne a popíše stavbu těla krásnoočka- na povrchu pelikula (či periplast), jádro, stigma, stažitelná (pulzující
vakuola), chloroplasty, zrníčka paramylonu v cytoplazmě
… definuje paramylon jako zásobní polysacharid krásnoočka
… uvede barviva v těle krásnoočka jako chlorofyl „a“, chlorofyl „b“, β-karoten a xantofyly
… zdůrazní, že všechna zmiňovaná barviva nikdy nepřebijí zelenou barvu chloroplastů (s výjimkou krásnoočka
červeného)
… uvede podélné dělení jako způsob rozmnožování krásnooček (předchází mitóza jádra)
… uvede jako potravu krásnooček bakterie a prvoky
… popíše obecný výskyt krásnooček v silně znečištěné sladké vodě – v kalužích, rybnících, kanálech
… upozorní na zelené povlaky na dně nádrží či zelené blanky na vodní hladině při jejich přemnožení
… uvede krásnoočko štíhlé a zelené jako zástupce krásnooček
… definuje živočišné bičíkovce jako heterotrofní organismy (bez chlorofylu) žijící parazitickým způsobem života
… vyjmenuje zástupce živočišných bičíkovců jako je trypanosoma spavičná, bičenka poševní
… zmíní parazitický způsob života trypanosomy spavičné, která parazituje v tělních tekutinách (krev,
mozkomíšní mok) a žije v tropické Africe
… popíše stavbu těla trypanosomy spavičné s jedním bičíkem a typickou undulující (vlnící se) membránou
… uvede spavou nemoc jako název onemocnění způsobeného trypanosomou spavičnou
… vysvětlí projevy a důsledky spavé nemoci – zduření uzlin, horečky, hubnutí, naprosté vyčerpání až smrt ve
spánku (6 měsíců až 6 let)
… zdůrazní jako hlavního původce spavé nemoci metabolity vylučované trypanosomou
… uvede mouchu bodalku tse-tse jako hlavního přenašeče nemoci
… uvede bičenku poševní jako původce nemoci trichomonázy
Systém prvoků
Bičíkovci
Krásnoočka
Trypanosoma spavičná a spavá nemoc
Bičenka poševní a trichomoniáza
… vysvětlí trichomonázu jako zánětlivé onemocnění močového měchýře s hnisavými výtoky z pochvy, které se
šíří pohlavním stykem a muži jsou pouze přenašeči
… uvede panožky jako hlavní tělesný znak kořenonožců sloužící k pohybu a příjmu potravy
… popíše měňavkovitý (améboidní) druh pohybu u kořenonožců, kdy se cytoplazma přelévá pomocí panožek z
jednoho místa na druhé
… popíše fagocytózu jako druh příjmu potravy kořenonožců, kdy panožky obklopí potravu (bakterii), vytvoří
kolem ní váček obklopený cytoplazmatickou membránou -potravní vakuolu, v níž dochází k trávení potravy
pomocí enzymů a následnému hromadění nestrávených zbytků, s těmi se přiblíží k povrchu buňky, splyne s ním
a obsah se uvolňuje ven
… uvede podélné dělení jako nejběžnější způsob nepohlavní rozmnožování (méně kopulace)
… zařadí do kmene kořenonožců několik tříd jako měňavky, dírkonožce a mřížovce
… definuje měňavky jako kořenonožce bez schránek
… načrtne a popíše stavbu těla měňavky s jádrem, panožkami (tvarovanými z cytoplazmatické membrány),
stažitelnou vakuolou, cytoplazmou a potravní vakuolou
… uvede mezi zástupce měňavek měňavku velkou (1 mm, sladkovodní, potravou jsou jednobuněčné řasy), v
mechu žijící měňavku zemní a měňavku úplavičnou
… uvede úplavici jako onemocnění způsobené měňavkou úplavičnou – parazitující v tlustém střevě a
způsobující horečky a krvavé průjmy (katary)
… zdůrazní nebezpečí trávicích enzymů měňavky, které způsobují natrávení buněk tlustého střeva a ty se poté
stávají potravou měňavky úplavičné
… popíše dírkonošce jako kořenonožce žijící v mořích se schránkami tvořenými uhličitanem vápenatým CaCO3
… popíše schránku dírkonožců se spoustou otvorů pro nitkovité panožky, které přesouvají potravu k největšímu
otvoru
… uvede význam dírkonošců jako horninotvorných činitelů z jejich vápenatých schránek
… definuje mřížovce jako planktonní kořenonožce s vnějšími křemičitými schránkami z SiO2
… zmíní se o horninotvorném významu mřížovců
… definuje obecně výtrusovce jako endoparazity buněk způsobující četná onemocnění u živočichů a zejména
člověka
… zdůrazní, že typickým znakem výtrusovců je střídání pohlavní a nepohlavní generace
… uvede hlavního hostitele jako hostitele, ve kterém probíhá pohlavní rozmnožování
… vysvětlí oba způsoby rozmnožování u výtrusovců – nepohlavní (buněčné dělení) a pohlavní (kopulující
gamety)
… rozdělí výtrusovce na dvě třídy – krvinkovky a kokcidie
Kořenonožci
Měňavky
Dírkonošci
Mřížovci
Výtrusovci
… charakterizuje krvinkovky jako prvoky vyskytující se v tropech až subtropech a napadající červené krvinky
obratlovců, v nichž se nepohlavně množí
… zdůrazní, že k pohlavnímu rozmnožování – kopulaci gamet – dochází ve slinných žlázách samičky komára
rodu Anopheles
… uvede zimničky jako zástupce krvinkovek lišící se délkou životního cyklu a to konkrétně zimničku tropickou
(nejhorší, během 24 hodin každodenní záchvaty), zimničku třetidenní (záchvaty co tři dny) a zimničku
čtvrtodenní (záchvaty co čtyři dny)
… uvede malárii jako onemocnění způsobené zimničkou
… popíše projevy malárie – příznaky chřipky, později malarické záchvaty s horečkou a zimnicí, anemie
(chudokrevnost)
… definuje životní cyklus jako střídání dvou hostitelů během života zimničky a to v těle obratlovce – člověka
(zde nepohlavní množení) a v těle samičky komára Anopheles
… uvede samičku komára Anopheles jako hlavního hostitele
… uvede jako antimalarikum dříve používaný chinin (alkaloid kůry chinovníku) a dnes např. chlorochin
… vysvětlí význam profylaxe, kdy se užívají lékařem předepsaná antimalarika několik týdnů před cestou do
zamořené oblasti, v průběhu cesty a až měsíc po návratu
… zdůrazní negativní dopad dříve používaného insekticidu DDT k ochraně před nákazou malárií
… nastíní současný biologický boj s komáry jako původci nemoci a to nasazováním drobných druhů ryb
požírajících komáří larvy v tropických oblastech
… vyzdvihne také význam používaných moskytiér
… definuje kokcidie jako endoparazity v buňkách jater, střev či ledvin
… uvede dva nejznámější zástupce kokcidií, kterými jsou kokcidie jaterní a Toxoplasma gondii (= toxoplasma,
kokcidie kočičí)
… popíše životní strategii kokcidie jaterní v napadání trávicí soustavy hlodavců – králíků a zajíců
… uvede kokcidiózu jako onemocnění způsobené kokcidií jaterní způsobující hnisavé záněty na játrech a
žlučovodech
… popíše projevy kokcidiózy jako je průjem, tekoucí hlen z nosu, hubnutí, kývavé pohyby hlavou do stran,
bělavé skvrny na játrech (hnisavá ložiska) a končí smrtí
… uvede způsoby léčby podáváním léků na bázi síry do vody a potravy
… zdůrazní význam prevence spočívající v čistotě kotců, vody, potravy a případné izolaci napadených jedinců
… zmíní se o nebezpečí rozšíření nákazy požíráním svých výkalů (koprofágie), z níž je možné získat ještě spoustu
vitamínů
… popíše Toxoplasmu gondii jako parazita bílých krvinek obratlovců
Krvinkovky
Zimničky a malárie
Kokcidie
Kokcidie jaterní a kokcidióza
Toxoplasma gondii a toxoplasmóza
… uvede toxoplasmózu jako onemocnění způsobené Toxoplasmou gondii
… uvede jako hlavního přenašeče toxoplasmy kočku
… upřesní důsledky napadení toxoplasmou ve snížené imunitě
… popíše projevy toxoplasmózy jako únava, horečka, zvětšené mízní uzliny
… uvede toxoplasmu jako hlavní nebezpečí pro těhotné ženy, kdy může dojít k potratu či deformacím plodu
… zmíní se o povinném vyšetření krve těhotných žen na odpovídající přítomnost protilátek na toxoplasmu
… upřesní fakt, že dané protilátky máme v krvi všichni
… uvede smrtelné nebezpečí napadení toxoplasmou pro nemocné s AIDS
… upřesní název nálevníků podle výskytu v senném nálevu, kam se dostanou cysty a ve vodě dochází k jejich
aktivaci
… uvede nejčastější výskyt nálevníků ve sladké a slané vodě, méně v trávicí soustavě obratlovců
… definuje nálevníky jako prvoky s brvami či řasinkami na celém povrchu těla
… zdůrazní význam brv v pohybu a příjmu potravy nálevníků
… zmíní se o potravě prvoků, kterou jsou řasy, ostatní prvoci či bakterie
… vyjmenuje zástupce nálevníků jako je trepka velká, bachořci, slávinka (stojaté vody)
… uvede význam bachořců v žaludku (bachoru)přežvýkavců (krávy)spočívající v trávení celulózy
… označí vztah mezi bachořcem a krávou jako vztah symbiózy
… načrtne a popíše stavbu těla trepky velké, kde jsou struktury jako pelikula, brvy, makronukleus (velké jádro),
mikronukleus (malé jádro), potravní vakuola, buněčná ústa, buněčná řiť, stažitelné vakuoly
… uvede jako místo výskytu trepky sladkou a hodně znečištěnou vodu (hodně potravy)
… zdůrazní přítomnost dvou jader u trepky a to velkého jádra – makronukleus a malého jádra – mikronukleus
… popíše funkci makronukleu jako vegetativní a řídící
… popíše funkci mikronukleu jako rozmnožovací (při pohlavním rozmnožování - konjugaci), kdy dochází k
výměně a splývání těchto jader
… popíše dvě možnosti množení trepky – nepohlavní (příčné dělení, pučení) a pohlavní (konjugace, splývání
mikronukleů)
… nastíní trávení trepky – příjem potravy buněčnými ústy pomocí brv, postup do buněčného hltanu, vytvoření
potravní vakuoly a odchod nestrávených zbytků buněčnou řití z těla ven
… uvede odstraňování metabolitů 2 pulzujícími vakuolami ve tvaru hvězdičky (z centrální dutinky a sběracích
váčků)
… vysvětlí pojem cysta jako opouzdřená buňka trepky vytvořená za nepříznivých podmínek (sucho, mráz), v níž
stráví prvok latentní část života, po obnovení podmínek cysta puká a prvok ji opouští
… zdůrazní roznos cysty i větrem
Nálevníci
Bachořci
Trepka velká
… definuje náplň vědního oboru biologie člověka
… vysvětlí pojmy: antropologie, somatologie, morfologie, anatomie, fyziologie, histologie, cytologie,
embryologie, genetika
… charakterizuje jednotlivé lékařské obory zabývající se péčí o zdraví člověka
… vysvětlí pojmy: chirurgie, interna, ortopedie, dermatologie, oftalmologie, otorhinolaryngologie,
endokrinologie, alergologie, imunologie, onkologie, anesteziologie, stomatologie, pediatrie, neurologie,
kardiologie, gynekologie, urologie, sexuologie, psychiatrie
… chápe význam oborů, které s lékařstvím souvisí např. hygieny, farmakologie
… uvede význam oborů na pomezí věd např. psychologie, archeologie, sociologie, ergonomie
… popíše stupně organizace lidského těla na příkladech jednotlivých soustav
… vysvětlí pojmy: buňka, tkáň, orgán, orgánová soustava, organismus
… definuje tkáň a rozdělí tkáně na krycí a výstelkovou, pojivovou, svalovou a nervovou
… vysvětlí pojmy: epitel, vazivo, chrupavka, kost, hladké svalstvo, svalstvo příčně pruhované (kosterní), srdeční
sval, neuron
… rozdělí epitely podle funkce a uvede příklady těchto tkání
… rozdělí pojivové tkáně podle charakteru jejich buněk a mezibuněčné hmoty
… uvede typy svalové tkáně a charakterizuje je a jejich výskyt
… charakterizuje nervovou tkáň a její funkci
… chápe pohyb jako základní vlastnost organismů
… rozlišuje pasivní a aktivní pohybový aparát
… uvede významné funkce opěrné soustavy spočívající v opoře těla, určení tvaru a rozměrů těla, zajištění držení
těla a pohybu, ochraně životně důležitých orgánů a krvetvorbě
… rozdělí kosti podle tvaru na kosti dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné a uvede příklady k jednotlivým
skupinám
… popíše stavbu a chemické složení kosti
… vysvětlí, čím je v kterých částech pokryt povrch kosti
… rozliší kostní tkáň hutnou a houbovitou a jejich výskyt v kostech
… charakterizuje kostní dřeň a její typy
… vysvětlí pojmy: pojivo, okostice, kostní tkáň hutná, kostní tkáň houbovitá, kostní dřeň, kloub, meniskus,
osifikace, růstové chrupavky
… uvede pohyblivé a pevné (nepohyblivé) typy spojení kostí a jejich příklady
… popíše stavbu kloubu a vysvětlí význam jeho jednotlivých částí
… vysvětlí princip růstu kostí do délky a do šířky
Úvod do biologie člověka
Vědy o člověku
Tkáně
Soustava opěrná (kosterní)
Funkce kostry
Stavba kosti
Spojení kostí
Růst kostí
… rozdělí kostru lidského těla na kostru osovou a kostru končetin
… rozliší kosti mozkové a obličejové části lebky a posoudí, zda se jedná o kosti párové nebo nepárové
… určuje na modelu nebo nákresu následující kosti lebky – kost čelní, kosti temenní, kost týlní, kosti spánkové s
kostí skalní, kost klínovou, kost čichovou, dolní čelist, horní čelist, kosti patrové, kost radličnou, kosti lícní, kosti
slzní, kosti nosní, jazylku
… na modelu nebo nákresu ukazuje šev věnčitý, šev šípový, šev lambdový, šev šupinový a jmenuje kosti, které
spojují
… popíše růst a vývoj lebky před narozením a v prvních obdobích života po narození
… vysvětlí pojem čelní a týlní fontanely a uvede jejich polohu a období zániku
… zhodnotí význam páteře spočívající v opoře těla a ochraně míchy a kořenů míšních nervů
… chápe páteř jako osu celé kostry a uvádí typy obratlů, ze kterých se skládá
… popíše stavbu obratle a vysvětluje pojmy tělo obratle, obratlový oblouk, trnový výběžek, příčný výběžek,
kloubní výběžek
… popíše stavbu nosiče a čepovce, vysvětlí rozdíly v jejich stavbě oproti ostatním obratlům a jejich funkci při
pohybech hlavy
… objasní význam dvojesovitého zakřivení páteře a popíše kyfózu jako prohnutí směrem dozadu a lordózu jako
prohnutí směrem dopředu
… vyjmenuje kosti tvořící hrudník a popíše způsob jejich spojení
… rozlišuje žebra pravá, žebra nepravá a žebra volná a uvede jejich počty
… popíše stavební plán končetin skládající se z pletence a volné končetiny
… objasní odlišné funkce horní a dolní končetiny a vysvětlí jejich přizpůsobení těmto funkcím
… jmenuje kosti tvořící kostru horní končetiny: kost klíční, lopatka, kost pažní, kost loketní, kost vřetenní, kosti
zápěstní, kosti záprstní, články prstů
… jmenuje kosti tvořící kostru dolní končetiny – kost pánevní, kost stehenní, čéška, kost lýtková, kost holenní,
kosti zánártní, kosti nártní, články prstů
… podle nákresu odvodí rozdíl mezi ženskou a mužskou pánví
… určuje na modelu nebo nákresu jednotlivé kosti kostry lidského těla
… studuje a vyhledává informace o vadách a zdravotních problémech opěrné soustavy v dětském věku
… zajímá se o cviky vhodné pro jednotlivá období dětského věku
… jmenuje a charakterizuje významné vady, onemocnění a úrazy opěrné soustavy
… vysvětluje pojmy skolióza, ischias, osteoporóza, artritida, artróza, dna, fraktura, distorze, luxace
… uvádí příklady prevence onemocnění opěrné soustavy
… ovládá a aplikuje pravidla první pomoci při úrazech opěrné soustavy
Kostra
Lebka
Páteř
Hrudník
Horní končetina
Dolní končetina
Nemoci a úrazy opěrné soustavy
… uvede funkce pohybové soustavy spočívající v zajištění pohybu jednotlivých částí těla i pohybu celého těla –
lokomoci
… rozliší typy svalstva lidského těla a vysvětlí jejich funkci
… porovná možnosti ovládání kosterní, hladké a srdeční svaloviny lidskou vůlí
… uvede, že kosterní svaly tvoří 40-50% celkové tělesné hmotnosti
… popíše tvar svalových buněk kosterního svalu – svalových vláken
… vysvětlí pojem myofibrila
… popíše složení myofibril ze dvou druhů bílkovinných vlákének – ze silných filamentů, které jsou tvořeny
bílkovinou myozinem, a slabých filamentů, které jsou tvořeny bílkovinou aktinem
… vysvětlí pojmy: povázka, šlacha, svalové bříško, svalový úpon
… popíše podstatu svalového stahu založenou na zasouvání slabých filamentů mezi filamenty silné
… vysvětlí průběh svalového s tahu a získání energie štěpením ATP
… vysvětlí pojem antagonistické svaly a uvede příklady
… rozdělí svaly podle funkce na natahovače, ohýbače, přitahovače, odtahovače, rotační svaly
… rozdělí svaly podle tvaru na svaly ploché, krátké, dlouhé, kruhové
… rozdělí svaly podle polohy v těle na skupiny
… na obrázku určí zevní svaly lidského těla
… uvede významné svaly hlavy např. žvýkací svaly – zevní žvýkací sval, spánkový sval a mimické svaly – kruhový
sval ústní, oční kruhový sval, sval čelní, sval spánkový
… uvede významné svaly krku např. krční kožní sval (platysma), pravý a levý zdvihač hlavy, jazylkové svaly
… uvede významné svaly hrudníku např. velký prsní sval, malý prsní sval, přední pilovitý sval, mezižeberní svaly,
bránice
… uvede významné svaly břišní např. přímý břišní sval, zevní šikmý sval břišní, příčný břišní sval
… uvede významné svaly zad např. trapézový sval, široký sval zádový, velký a malý kosočtverečný sval, horní a
dolní zadní pilovitý sval
… uvede významné svaly a skupiny svalů horní končetiny např. sval deltový, dvojhlavý sval pažní, trojhlavý sval
pažní, svaly předloktí, svaly ruky
… uvede významné svaly a skupiny svalů dolní končetiny např. velký hýžďový sval, dlouhý stehenní sval
(krejčovský), čtyřhlavý stehenní sval, dvojhlavý stehenní sval, přední holenní sval, trojhlavý lýtkový sval, svaly
nohy
… uvede nejčastější nemoci, poranění a úrazy pohybové soustavy
… vysvětlí příčiny, popíše příznaky a způsob léčby zánětu šlach
… vysvětlí pojmy: svalová dystrofie, svalová atrofie
Soustava pohybová (svalová)
Funkce pohybové soustavy
Kosterní (příčně pruhované) svaly
Stavba kosterního svalu
Svalový stah
Svaly lidského těla
Nemoci a úrazy pohybové soustavy
… chápe význam přípravy a protažení svalů před sportem
… chápe význam pohybu pro zdravý životní styl
… sestavuje pohybové aktivity vhodné pro různé věkové kategorie
… zajímá se o skupiny cviků, které posilují konkrétní svalové skupiny
… dbá na bezpečnost dětí a mládeže při hře a sportovní aktivitě
… uvede místa výskytu hladké svaloviny v lidském těle (stěny trávicí trubice, stěny dýchacích cest, cévy, děloha)
… načrtne vřetenovitý tvar buňky hladké svaloviny
… zhodnotí význam a činnost srdeční svaloviny
… definuje tělní tekutiny jako vodné roztoky organických a anorganických látek
… rozliší tělní tekutiny na tekutinu mimobuněčnou (extracelulární) a nitrobuněčnou (intracelulární)
… popíše složení extracelulární tekutiny zahrnující velké množství iontů sodných, chloridových, menší množství
iontů vápenatých, hydrogenuhličitanových, glukózu, mastné kyseliny, kyslík, oxid uhličitý
… popíše složení intracelulární tekutiny zahrnující velké množství iontů draselných, menší množství iontů
hořečnatých a fosforečnanových
… rozdělí extracelulární tekutinu na mezibuněčnou tekutinu (tkáňový mok) a na tekutinu proudící v cévách
(krev a míza)
… uvede význam tkáňového moku při tvoření životního prostředí všech tkáňových buněk
… uvědomí si, že mezi krví a tkáňovým mokem existuje stav dynamické rovnováhy – obě tekutiny se mohou
vzájemně doplňovat
… popíše, jak vzniká tkáňový mok filtrací
… odliší složení tkáňového moku od krevní plazmy a rozdíl vysvětlí (tkáňový mok neobsahuje větší molekuly
bílkovin, protože stěna vlásečnic je pro ně nepropustná)
… vysvětlí pojem homeostáza
… definuje homeostázu jako stálý stav vnitřního prostředí udržovaný různými fyziologickými mechanismy
… uvědomí si, že větší porucha v homeostáze se projeví poruchou v činnosti organismu
… vysvětlí, že nadbytečný tkáňový mok je z tkání odváděn soustavou mízních cév jako míza do krve
… odvodí, že složení mízy se liší podle toho, v kterých orgánech vzniká (míza z trávicího ústrojí je bohatá na
tuky)
… vysvětlí, že pohyb mízy je udržován činností svalstva
… objasní příčinu vzniku otoků při snížení nebo znemožnění pohybu mízy
… uvědomí si, že krev tvoří 1/13 hmotnosti těla, což je u mužů 5-6 l a u žen 4,5l
… definuje krev jako červenou neprůhlednou vazkou tekutinu, která zabezpečuje stálost vnitřního prostředí
… vyjmenuje základní funkce krve - k buňkám tkání přináší krev kyslík a živiny a odvádí zplodiny látkové
Hladká svalovina
Srdeční svalovina
Tělní tekutiny a oběhová soustava
Tkáňový mok
Míza (lymfa)
Krev
přeměny, rozvádí po těle hormony a vitaminy, podílí se na udržování stálé tělesné teploty, chrání tělo před
infekcí
… vyjádří složení krve z krevní plazmy (55 %) a krevních tělísek (45 %)
… charakterizuje krevní plazmu jako nažloutlou tekutou složku krve tvořenou z 91 % vodou a 9 % rozpuštěnými
látkami (8 % organické látky a 1 % anorganické látky)
… vyjmenuje nejdůležitější organické součásti krve, mezi které patří krevní bílkoviny – albuminy, globuliny,
fibrinogen, sacharidy - glukóza, lipidy ve formě lipoproteinů a mastných kyselin
… vyhledá hodnoty proteinemie – koncentrace bílkovin v krvi (60 – 80 g/l)
… vysvětlí funkci albuminů v krvi – udržují stálost vnitřního prostředí
… vysvětlí funkci globulinů v krvi – přenášejí hormony, vitaminy, anorganické látky, jsou podstatou protilátek
… vysvětlí funkci fibrinogenu v krvi – uplatňuje se při krevní srážlivosti
… vysvětlí význam glukózy jako nejdůležitějšího energetického zdroje pro svalové a nervové buňky
… uvede orientační hodnoty glykemie – hladiny glukózy v krvi (3,6 – 6,3 mmol/l)
… vyjmenuje nejdůležitější hormony, které ovlivňují glykemii – inzulin, glukagon
… vyhledá hodnoty lipemie – hladiny tukových látek v krvi (4 – 10 g/l)
… uvede příklady iontů obsažených v krevní plazmě – ionty sodné, chloridové, hydrogenuhličitanové, draselné
… uvede normální pH krevní plazmy (7,4)
… uvědomí si, že ztráta krve větší než 1,5 l ohrožuje život
… rozdělí krevní tělíska na tři skupiny – červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky
… uvede, krevní tělíska vznikají v kostní dřeni
… označí červené krvinky jako erytrocyty
… charakterizuje červené krvinky jako kruhovité, bezjaderné buňky, tvaru dvojdutého kotouče
… uvede počet červených krvinek v krvi u muže (5.1012/l) a u ženy (4,5.1012/l)
… porovná počet červených krvinek u dospělého člověka a u novorozence (5-7.1012/l)
… uvede hlavní funkce červených krvinek spočívající v přenosu kyslíku z plic do tkání pomocí hemoglobinu a
přenos oxidu uhličitého z tkání do plic a dále mají podíl na udržování pH krve
… vysvětlí pojem anemie (chudokrevnost)
… objasní, že pro tvorbu červených krvinek je nutný dostatečný přísun bílkovin, železa a vitamínu B12
… uvede, že červené krvinky přežívají v oběhu asi 120 dní
… uvede, že červené krvinky zanikají ve slezině a játrech
… objasní pojem hemolýza a vysvětlí průběh lehké novorozenecké žloutenky
… označí bílé krvinky jako leukocyty
… charakterizuje bílé krvinky jako průsvitné buňky s různě tvarovaným jádrem
Krevní plasma
Červené krvinky (erytrocyty)
Bílé krvinky (leukocyty)
… uvede počet bílých krvinek v krvi (5-9.109/l)
… uvědomí si, že počet bílých krvinek ovlivňují nemoci a záněty
… vysvětlí pojem fagocytóza a uvede, že tuto schopnost má většina bílých krvinek
… rozdělí bílé krvinky na základní skupiny podle funkce
… charakterizuje lymfocyty jako bílé krvinky s významnou rolí v imunitním systému
… charakterizuje monocyty jako nezralé krevní buňky, které se ve tkáních přeměňují na fagocytující makrofágy
… uvede, že monocyty nacházíme ve tkáních, jako jsou lymfatické uzliny, slezina, játra a vazivo
… vysvětlí pojem leukémie (rakovina krve – velké množství nefunkčních leukocytů v krvi)
… označí krevní destičky jako trombocyty
… uvede počet krevních destiček v krvi (150-300.109/l)
… charakterizuje krevní destičky jako úlomky buněk
… popíše funkci krevních destiček spočívající v zástavě krvácení a v regeneraci cévního endotelu
… popíše, jak probíhá zástava krvácení
… vysvětlí podstatu srážení krve spočívající v přeměně rozpustné krevní bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný
fibrin, v jehož síti vláken se zachycují krevní tělíska a plazma, a vznikne krevní koláč
… objasní pojem hemofilie (geneticky podmíněná choroba, při které je porušena krevní srážlivost
… vysvětlí pojmy sedimentace červených krvinek, krevní obraz, hematokrit
… rozdělí lidskou krev do čtyř hlavních skupin A, B, AB, 0 podle přítomnosti aglutinogenů v červených krvinkách
… docení význam Jana Janského jako spoluobjevitele krevních skupin
… charakterizuje krevní skupinu A jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A v červených krvinkách a aglutinin
anti-B v krevní plazmě
… charakterizuje krevní skupinu B jako skupinu, která obsahuje aglutinogen B v červených krvinkách a aglutinin
anti-A v krevní plazmě
… charakterizuje krevní skupinu AB jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A i B v červených krvinkách a
žádný aglutinin v krevní plazmě
… charakterizuje krevní skupinu 0 jako skupinu, která neobsahuje žádný aglutinogen v červených krvinkách a
aglutinin anti-A i anti-B v krevní plazmě
… uvědomuje si riziko aglutinace (shlukování krvinek) při smísení neslučitelných krví
… vyhledává informace o krevní transfúzi
… rozliší krev podle přítomnosti dalšího aglutinogenu (Rh-faktor) na krev Rh-pozitivní a krev Rh-negativní
… vyhledává informace o riziku neshody Rh-faktorů mezi matkou a plodem (matka Rh-, plod Rh+), kdy v krvi
matky vznikají protilátky proti krvinkám plodu, které se následně rozpadají, a zvyšuje se množství zbytků
bilirubinu, který může poškodit mozek plodu
Krevní destičky
Krevní skupiny
… vyhledává informace o dárcovství krve
… uvede funkci oběhové soustavy spočívající v zajištění oběhu krve pomocí rytmických stahů srdce
… definuje oběhovou soustavu obratlovců jako uzavřenou cévní soustavu, neboť tepny a žíly jsou spojeny
pomocí menších cév v jeden uzavřený celek
… uvede, že u člověka existují dva oběhové kruhy, které začínají a končí v srdci
… vysvětlí, že krev odkysličená je čerpána do pravé poloviny srdce a krev okysličená do levé poloviny srdce
… popíše stavbu malého oběhu (plicního oběhu) - odkysličená krev je z pravé poloviny srdce čerpána do
plicnicového kmene a dále pravou a levou plicní tepnou do pravé a levé plíce, odkud se vrací plicními žilami do
levé poloviny srdce
… popíše stavbu velkého tělního oběhu (systémový oběh) – okysličená krev z levé poloviny srdce se srdečnicí
(aortou) do všech tkání těla a zpět je odkysličená krev přivedena horní a dolní dutou žílou do pravé poloviny
srdce
… vysvětlí, jak z aorty vystupují arterie (tepny), které se větví v arterioly (tepénky), ze kterých vychází síť kapilár
(vlásečnic)
… objasní, že kapilární síť se spojuje ve venuly (žilky) a veny (žíly) a dvěma velkými žílami – horní a dolní dutou
žílou - ústí do srdce
… ve velkém tělním oběhu rozliší několik obvodů např. horní systémový obvod (paže, hlava), srdeční obvod
(srdce), vrátnicový obvod (játra), ledvinný obvod (ledviny), dolní systémový obvod (nohy)
… zdůrazní význam srdečního obvodu tvořeného věnčitými cévami sloužícími k zásobování srdce
… rozdělí cévy na tepny, žíly a vlásečnice a popíše stavbu jejich stěn
… popíše stavbu stěn tepen sestávající z vazivové tkáně s kolagenními vlákny na vnější straně, dále z vrstvy
elastických vláken s hladkou svalovinou a z vrstvy výstelkových buněk – endotelu
… popíše stavbu stěn vlásečnic sestávající jen z vrstvy plochých výstelkových buněk – endotelu
… objasní proces výměny látek a plynů v kapilárách mezi krví a tkáněmi – prolínáním endotelovými buňkami
vlásečnic nebo štěrbinami mezi nimi
… popíše stavbu stěn žil sestávající z vazivové tkáně s kolagenními vlákny na vnější straně, dále z vrstvy
elastických vláken se slabou svalovinou a z vrstvy výstelkových buněk – endotelu
… objasní funkci kapsovitých chlopní v žilách dolních končetin, které brání zpětnému toku krve
… objasní, že žilní návrat krve se udržuje hlavně vlivem činnosti kosterního svalstva a vlivem změn
nitrohrudního tlaku
… vysvětlí pojmy křečové žíly (varixy – zeslabení a vakovité rozšíření stěn povrchových žil v dolních končetinách)
a bércové vředy (vznikají při poruše výživy kůže)
… charakterizuje srdce jako dutý sval uložený v osrdečníku
Krevní oběh
Cévy
Srdce
… popíše stavbu srdce z příčně pruhované svaloviny srdeční
… objasní, že srdce má vlastní automacii a rytmicitu
… popíše členění srdce na 4 oddíly – na pravou a levou srdeční síň a pravou a levou srdeční komoru
… uvede, že vnitřek srdce je vystlán nitroblánou
… objasní, že svalovina komor je silnější než svalovina síní a svalovina levé komory je nejsilnější
… objasní význam chlopní cípatých a poloměsíčitých, které brání zpětnému průtoku krve
… uvede, že mezi pravou síní a pravou komorou je chlopeň trojcípá
… uvede, že mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá
… uvede, že na začátku aorty a plicní tepny jsou chlopně poloměsíčité
… objasní, že při uzavření srdečních chlopní slyšíme srdeční ozvy
… popíše, že první ozva odpovídá uzavření cípatých chlopní při systole, druhá ozva odpovídá uzavření
poloměsíčitých chlopní při diastole
… vysvětlí, že při vadách chlopní nejsou ozvy ostře ohraničené (šelesty)
… popíše průběh srdeční revoluce
… vysvětlí pojmy diastola (relaxace - ochablé srdce se plní krví ze žil) a systola (stah - stahem se srdce
vyprazdňuje do tepen)
… uvede fáze srdeční revoluce – krev proudí do ochablých síní – plnění síní se dokončuje a cípaté chlopně se
otevírají – krev proudí do ochablých komor – nastane stah síní a dokončí se plnění komor – začíná stah komor a
začínají se plnit krví i síně – stah komor vypudí krev do srdečnice a plicnice
… objasní pojem tep (pulz) – tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá arteriální částí cévního systému – a
uvede klidovou hodnotu (72 tepů za minutu)
… uvede možnost měření tepu na vřetenní tepně (na krkavici) a jeho význam pro diagnostiku činnosti srdce
(např. v bezvědomí)
… objasní příčinu srdeční ischemie (zúžení nebo uzavření srdečních cév způsobuje nedostatečné zásobení srdce
krví)
… objasní vznik a průběh srdečního infarktu (např. při ucpání cévy aterosklerotickým plátem odumírají srdeční
buňky nedostatečně zásobené kyslíkem, v příznivém případě se poškozené místo hojí jizvou)
… objasní původ rytmické činnosti srdce a její regulace
… vysvětlí pojmy sinusový uzlík, síňokomorový uzlík, síňokomorový svazek, Purkyňova vlákna
… objasní význam zrychlování a zpomalování rytmicity srdce autonomními vegetativními nervy
… definuje krevní tlak jako tlakovou sílu proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny
… popíše a vysvětlí regulaci krevního tlaku (kardiovaskulární centrum v prodloužené míše ovládá pomocí
sympatických a parasympatických nervů činnost srdce, hladkého svalstva cév, ve velkých tepnách jsou čidla –
Krevní tlak
baroreceptory – ta zaznamenávají výšku krevního tlaku – informace přichází do center v prodloužené míše –
mechanismus negativní zpětné vazby)
… uvede, že kardiovaskulární centrum v prodloužené míše je ovlivňováno z vyšších oddílů mozku zvláště z
hypotalamu a mozkové kůry
… popíše, že při lékařském vyšetření se jako krevní tlak označuje tlak krve měřený v horní části paže v pažní
tepně
… označí krevní tlak měřený při stahu komor jako systolický, při uvolnění komor jako diastolický
… uvede obvyklé hodnoty systolického (100 – 160 mm Hg) a diastolického tlaku (horní hranice 90 mm Hg)
… jako normální krevní tlak označí krevní tlak 120/80 mm Hg
… trvalé hodnoty krevního tlaku vyšší než 160/90 mm Hg považuje za vysoký krevní tlak (hypertenzi)
… chápe hypertenzi jako závažné onemocnění, které má negativní vliv na srdce a cévy
… uvádí různé příčiny hypertenze
… hodnoty krevního tlaku nižší než 90/60 mm Hg považuje za nízký krevní tlak (hypotenze), který může
vyvolávat poruchy prokrvení mozku
… vysvětlí pojem elektrokardiografie (registrace elektrické aktivity srdce)
… uvědomí si, že EKG je důležitým diagnostickým prostředkem lékaře, neboť umožňuje zjistit poruchy
srdečního rytmu
… definuje tepový objem srdeční jako množství krve, které se vypudí ze srdce do tepen při srdeční systole
… uvede klidové hodnoty tepového objemu srdečního a porovná ho s hodnotami při práci (70 – 80 ml, při práci
150 – 200 ml)
… definuje minutový objem srdeční (za jednu minutu srdce v klidu přečerpá okolo 5 l krve)
… uvede nejčastější nemoci srdce a cév
… vysvětlí pojmy arterioskleróza, infarkt myokardu, mozková mrtvice
… definuje arteriosklerózu jako chorobné změny ve složení a stavbě cév, které se projevují ztluštěním cév a
ztrátou elasticity
… popíše vznik ateromů (plátů ve stěně tepen tvořených cholesterolem, vápenatými solemi, zbytky rozpadlých
buněk a pojivovou hmotou) a jejich důsledky při zužování arterií
… odhadne vnější příznaky při podezření na infarkt myokardu (silné bolesti za hrudní kostí šířící se do oblasti
krku, ramen a paží nebo náhlé srdeční selhání) a poskytne první pomoc (srdeční masáž, frekvence stlačování
hrudníku 100x za minutu)
… uvádí metody prevence srdečních a cévních onemocnění (tělesný pohyb, cvičení, denní režim střídající práci,
sport, odpočinek, strava bez přemíry živočišných tuků, vyvarování se kouření)
… odvodí souvislost mezi nemocemi srdce a cév a rizikových faktorů k nim přispívajícím jako jsou cukrovka,
Nemoci srdce a cév
vysoký krevní tlak, obezita, zvýšená hladina cholesterolu v krvi
… uvědomuje si rizika onemocnění srdce a cév a věnuje se včasné prevenci
… zajímá se o vrozené srdeční vady a o jejich charakteristiku
… definuje mízní (lymfatickou) soustavu jako jednosměrnou dráhu z mezibuněčných prostor do krve
… tekutinu uvnitř mízní soustavy označí jako mízu (lymfu)
… popíše stavbu mízní soustavy z mízních cév a mízních uzlin
… vysvětlí pojmy mízní kapiláry, mízovody, mízní uzliny
… objasní, že mízní kapiláry jsou propustné pro všechny látky v mezibuněčných prostorách
… uvede, že mízní kapiláry se sbíhají v mízovody, které ústí do žil v dolní části krku
… jmenuje hrudní mízovod jako největší v těle
… uvede, že míza z celého těla se soustřeďuje v hrudním mízovodu a v pravostranném mízním kmeni
… uvede příklady významných mízních uzlin na těle (příušní uzliny, podčelistní uzliny, krční uzliny, podpažní
uzliny, střevní uzliny, tříselné uzliny)
… vyjmenuje základní funkce mízní soustavy spočívající v odvádění přebytku tkáňového moku zpět do krve,
odvádění tuku v podobě tukových kapének z trávicí soustavy do horní duté žíly a v obranných mechanismech
těla
… vysvětlí, že porucha v mízní soustavě vede ke vzniku otoků
… popíše stavbu a funkci mízních uzlin
… objasní, že v mízních uzlinách zasažených infekcí probíhají obranné reakce (nastává zde zánět – uzliny se
zvětšují)
… vysvětlí, že při rakovinném onemocnění se v mízních uzlinách zachycují nádorové buňky i ze vzdálených míst
(metastáze)
… charakterizuje slezinu jako největší lymfatický orgán v těle
… lokalizuje uložení sleziny v lidském těle (v břišní dutině pod levou brániční klenbou při páteři)
… popíše, že slezina je tvořena dvojím typem tkáně – červenou a bílou pulpou
… vysvětlí, že slezinou denně protéká velké množství krve (250 – 350 l)
… popíše červenou pulpu, ve které jsou v mezibuněčných prostorách červené krvinky
… objasní, že bílá pulpa je tvořena uzlíčky tkáně složené především z lymfocytů a dále jsou zde monocyty
přeměňující se na makrofágy
… vysvětlí funkci makrofágů ve slezině (odbourávají zanikající červené krvinky)
… objasní, že slezina je místem důležitým pro zahájení imunitní reakce látkové i buněčné
… definuje pojem imunita jako schopnost organismu bránit se napadení a působení cizorodých látek a
patogenů
Obrana organismu proti infekci
Mízní (lymfatická) soustava
Slezina
Imunita
… uvede příklady patogenů (bakterie, viry, houby, prvoci, ploštěnci, hlísti)
… vysvětlí pojem nespecifická imunita (je nezávislá na předchozím styku s cizorodým materiálem)
… objasní, že nespecifická imunita spočívá hlavně ve fagocytóze
… popíše průběh fagocytózy (vazba fagocytu na povrch částice, pohlcení, vznik fagocytární vakuoly a granul,
uvolnění účinných látek, usmrcení pohlceného a jeho destrukce
… uvede další příklady nespecifické imunity (buňky napadené viry uvolňují bílkoviny, které brání množení virů,
obranné vlastnosti bílkovin, které tvoří některé fagocytující buňky)
… vysvětlí pojem zánět (ochranné a opravné nespecifické reakce na mechanické nebo chemické dráždění tkání
nebo na infekci)
… popíše příznaky zánětu, příp. vzhled zánětlivého místa
… objasní použití přípony – itis k názvu orgánu pro vyjádření zánětu příslušného orgánu (appendicitis)
… uvede příklady zánětů se zavedeným názvem (angína – zánět mandlí)
… objasní, že horečka působí na průběh zánětu příznivě, neboť zvyšuje účinnost imunitního systému
… uvede, že specifická imunita je zajištěna specifickým imunitním systémem
… vysvětlí, že specifická imunita spočívá ve vzniku specifické imunitní reakce
… vysvětlí, že funkční jednotkou imunitního systému jsou lymfocyty
… objasní pojem antigen – substance, proti které se tvoří protilátka
… zařadí protilátky mezi bílkoviny – globuliny (imunoglobuliny)
… popíše, že při obranných reakcích se uplatňují T-lymfocyty a B-lymfocyty
… vysvětlí, že T-lymfocyty se vyvíjejí pod vlivem brzlíku (thymu)
… jako primární lymfoidní tkáň označí kostní dřeň a brzlík a objasní její význam (v kostní dřeni dozrávají Blymfocyty, v brzlíku T-lymfocyty)
… objasní funkci sekundární lymfoidní tkáně, která spočívá v aktivaci lymfocytů kontaktem s antigeny a jejich
pomnožení
… jako sekundární lymfoidní tkáň označí lymfatické uzliny, slezinu, mandle
… rozliší, že T-lymfocyty jsou zodpovědné za buněčnou imunitu a B-lymfocyty za látkovou imunitu
… vysvětlí pojem buněčná imunita a popíše průběh aktivace T-lymfocytů (netvoří se protilátky, dochází přímo
ke zneškodnění cizorodé buňky)
… vysvětlí pojem látková imunita a popíše průběh aktivace B-lymfocytů (lymfocyty rozpoznají antigeny,
antigeny reagují s imunoglobuliny na plazmatických membránách lymfocytů, dojde k namnožování lymfocytů,
vznikají plazmatické a paměťové buňky a plazmatické buňky pak tvoří protilátky, které ničí antigeny, paměťové
buňky jsou připravené reagovat při budoucím vniknutí antigenu do organismu)
… vysvětlí pojem alergen (antigen po kontaktu se zvlášť citlivým organismem vyvolává přecitlivělost –
Nespecifická imunita
Specifická imunita
alergickou reakci, která vede k poškození vlastních buněk, tkání, nebo orgánů)
… prostuduje nejčastější typy alergií a zásady první pomoci při náhlé alergické reakci
… rozdělí imunitu na vrozenou a získanou
… odliší imunitu získanou pasivně (podáním protilátky) a aktivně
… uvědomí si, že aktivní způsob získání imunity zahrnuje očkování oslabeným antigenem nebo překonáním
infekce
… vyhledá informace o povinném ochranném očkování dětí v České republice
… informuje se o doporučených a povinných očkováních při cestování do zahraničí
… vysvětlí pojem AIDS (choroba, při které nastává úplné selhání imunitního systému)
… uvede virus HIV jako původce onemocnění AIDS a jeho vliv na T-lymfocyty
… popíše možnosti přenosu viru HIV
… popíše průběh onemocnění AIDS a uvědomí si, že neexistuje lék na toto onemocnění
… uvede způsoby prevence onemocnění AIDS
… podá informace o leukémii
… objasní, že buňky živočišného organismu získávají energii pro životní děje z biologických oxidací
… uvede kyslík jako plyn přijímaný při dýchání a oxid uhličitý jako produkt metabolismu z těla odstraňovaný
… označí pohyb vzduchu do plic a z plic jako dýchání
… uvede další funkce dýchací soustavy – podílí se regulaci tělesné teploty a hospodaření s vodou
… jako respiraci označí tři oddělené funkce – plicní ventilaci, výměnu plynů mezi vzduchem a krví a krví a
tkáněmi a tkáňové dýchání
… vysvětlí pojem plicní ventilace jako výměnu vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi
… označí jako vnější dýchání plicní ventilaci a výměnu plynů mezi vzduchem a krví
… označí jako vnitřní dýchání výměnu plynů mezi krví a tkáněmi a tkáňové dýchání
… objasní, že koordinace dýchací a oběhové soustavy je řízena z center v prodloužené míše
… rozdělí dýchací soustavu na část vodivou a respirační
… k vodivé části dýchací soustavy zařadí dýchací cesty
… k respirační části dýchací soustavy zařadí plíce
… podle obrázku popíše stavbu dýchací soustavy
… rozliší dýchací cesty na horní a dolní cesty dýchací podle místa, kde se kříží dýchací cesty s trávicí trubicí
… k horním cestám dýchacím uvede dutinu nosní, nosohltan
… k dolním cestám dýchacím zařadí hrtan, průdušnici a průdušky
… charakterizuje dutinu nosní
… popíše utváření nosní sliznice – je kryta řasinkovým epitelem bohatým na hlenové buňky
Imunita vrozená a získaná
Vakcinace
Onemocnění imunitního systému
Dýchací soustava
Orgány dýchací soustavy
… vysvětlí funkci řasinek řasinkového epitelu při odstraňování nečistot a bakterií
… objasní význam dýchání nosem – je zdravější než ústy, protože kromě odstraňování nečistot se vzduch také
předehřívá a zvlhčuje
… uvědomí si propojení dutiny nosní s vedlejšími dutinami nosními v lebečních kostech
… zmíní komplikace způsobené zánětem sliznice dutiny nosní nebo vedlejších dutin nosních
… popíše uložení čichového epitelu v horní části dutiny nosní
… označí horní úsek hltanu jako nosohltan
… objasní význam Eustachových trubic, které spojují střední ucho a nosohltan
… do nosohltanu lokalizuje nosohltanové mandle
… popíše hltan jako trubici, kterou prochází vzduch i potrava
… uvede, že hltan se na dolním konci rozděluje na jícen a hrtan
… popíše polohu hrtanu a hltanu (hrtan leží před hltanem)
… objasní funkci hrtanové příklopky v ochraně hrtanu před vstupem potravy při polykání
… vysvětlí význam chrupavek, které zpevňují dolní cesty dýchací a udržují jejich stálý tvar
… jako největší z hrtanových chrupavek označí chrupavku štítnou
… popíše polohu hlasových vazů v hrtanu a vysvětlí princip tvorby hlasu
… vyhledá, na čem závisí barva a výška hlasu
… charakterizuje průdušnici jako trubici zpevněnou 16 – 20 chrupavkami
… popíše funkci sliznice průdušnice (řasinkový epitel s hlenovými žlázkami – odstranění částic z dýchací
soustavy)
… vysvětlí, že průdušnice se větví na dvě hlavní průdušky, které se zanořují do plic
… objasní pojem bronchiální strom – větvení průdušek v plicích na tenčí průdušky
… označí průdušky s průměrem menším než jeden milimetr jako průdušinky
… vysvětlí průběh, příčiny a léčbu průduškového astmatu
… popíše tvar a uložení plic (kuželovitý tvar, hrudní dutina)
… popíše rozdělení plic na laloky a uvede počet laloků každé plíce – pravá plíce – 3 laloky, levá plíce – 2 laloky
… charakterizuje plicní tkáň – je složena z větších a menších trubic a z plicních váčků, je prostoupena cévami a
nervy
… uvede, že na povrchu plic je jemná vazivová blána, kterou označí jako poplicnici
… vysvětlí, že na vnitřní straně hrudníku je jemná blána a označí ji jako pohrudnici
… vysvětlí, že mezi poplicnicí a pohrudnicí je pohrudniční dutina vyplněná vodnatou tekutinou
… objasní význam přiléhání plic k hrudní stěně v důsledku podtlaku v pohrudniční dutině
… popíše způsob vyklenutí stěny plicních váčků v plicní sklípky
Plíce
… vysvětlí význam vyklenutí stěny plicních váčků v plicní sklípky (plocha 80 m2)
… popíše pronikání kyslíku a oxidu uhličitého přes jednovrstevný epitel sklípků a kapilární stěnu difúzí
… vysvětlí pojem plicní ventilace – mechanický proces, při kterém se pohybuje vzduch do plic a z plic
… popíše, že vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, které zvětšují objem hrudní
dutiny
… vysvětlí, že bránice je před začátkem vdechu vyklenutá a stahem se zplošťuje
… popíše, že pohyby bránice a mezižeberních svalů pasívně následuje plicní tkáň
… objasní, že vdech je děj aktivní a výdech děj pasívní (uvolnění dýchacích svalů)
… rozliší žeberní a brániční dýchání
… definuje dechový objem jako množství vzduchu vystupující a vystupující během jednoho dechu
… uvede, že v klidu se vyměňuje asi 500 ml vzduchu
… uvede, že frekvence dýchání v klidu je asi 14 – 18 vdechů za minutu
… definuje vitální kapacitu plic jako množství vzduchu, které vydechneme po hlubším vdechu usilovným
vydechnutím
… vysvětlí pojmy celková kapacita plic, reziduální objem, inspirační rezervní objem, expirační rezervní objem
… podle diagramu znázorňujícího množství vzduchu, které se vyměňuje v plicích při dýchání, popíše významné
hodnoty v grafu
… objasní pojem kyslíkový dluh (po ukončení tělesného cvičení se spotřeba kyslíku nevrací ihned k hodnotám
před začátkem cvičení, ale přetrvává zvýšené dýchání, neboť je třeba doplnit kyslík v hemoglobinu červených
krvinek, dále kyslík, který se spotřebovává v důsledku zvýšené tělesné teploty tkání, a kyslík k oxidaci kyseliny
mléčné)
… objasní, že bránice a mezižeberní svaly se jako kosterní svaly stahují jen pomocí nervového podráždění
… popíše, že míšní nervy, které inervují dýchací svaly, jsou aktivovány z dýchacího centra v prodloužené míše
… vysvětlí, že neurony v prodloužené míše jsou citlivé na zvýšení obsahu CO2 a snížení O2 a s jejich pomocí se
činnost dýchacího centra urychluje
… vysvětlí, že smyslové buňky reagující na změny obsahu CO2 a O2 jsou uloženy i v některých cévách
… uvede, že činnost dýchacího centra ovlivňuje i aktivita vycházející z mozkové kůry a podkorových oblastí
… objasní pojem volní dýchání
… objasní způsob přenosu kyslíku a oxidu uhličitého
… objasní pojmy oxyhemoglobin, karbonylhemoglobin, methemoglobin
… vysvětlí, že CO se váže na hemoglobin velmi pevně, a tím znemožňuje vazbu s kyslíkem
… uvědomí si, že otrava CO je smrtelně nebezpečná
… vysvětlí, že přítomnost dusičnanů a dusitanů v potravě nebo ve vodě způsobuje oxidaci FeII v hemoglobinu na
Plicní ventilace
FeIII, což znemožní přenášení kyslíku (velké riziko u kojenců)
… vyjmenuje nerespirační funkce dýchací soustavy spočívající v obraně před vstupem škodlivých látek do těla,
účasti na tvorbě řeči, ohřívání a zvlhčování vzduchu před vstupem do plic
… objasní, že aktivitu řasinek epitelu dýchacích cest potlačují SO2, nikotin, dehet
… vysvětlí, že na vytváření artikulované řeči se podílí hrtanové svaly, hlasivkové vazy a mluvidla (měkké patro,
dásně, jazyk, zuby, rty)
… zajímá se o pravidla hlasové hygieny
… uvede nejčastější onemocnění dýchací soustavy, jejich příčiny, léčbu a prevenci
… … jmenuje nejčastější onemocnění dýchací soustavy např. angína, záněty horních a dolních cest dýchacích,
zánět (zápal) plic, tuberkulóza, astma, rakovina plic
… mezi nemocemi dýchací soustavy rozliší infekční a neinfekční onemocnění
… uvádí kapénkovou infekci jako nejčastější způsob přenosu většiny nemocí dýchacích cest
… definuje astma jako alergické onemocnění, které se projevuje stahy hladké svaloviny průdušek, což
způsobuje dušení
… uvádí příčiny vzniku astmatu např. alergeny, infekcí, léky, námahou
… uvědomuje si velké riziko kouření při poškození dýchací soustavy
… popíše, jak škodlivé látky vdechované při kouření působí v lidském těle a poškozují ho
… jmenuje zdravotní problémy způsobené kouřením např. chronická bronchitida, rakovina plic, ischemická
choroba srdeční, infarkt, mozková mrtvice, roztroušená skleróza, snížení imunity
… vzdělává se v zásadách první pomoci využitelných při zdravotních komplikacích s dýcháním (umělé dýchání)
… vyhledá princip inhalátoru a nastuduje jeho použití
… dbá na bezpečnost práce v prašném prostředí a seznamuje se s ochrannými pracovními pomůckami
(ochranné roušky, respirátory)
… uvede funkce trávicí soustavy spočívající v příjmu a zpracování potravy
… popíše stavbu stěny trávicí trubice skládající se z vaziva, hladkého svalstva a sliznice
… vyjmenuje části trávicí soustavy (dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo s konečníkem s
řitním otvorem)
… uvědomí si, že trávicí soustava může být cestou pro vstup škodlivých látek, bakterií, virů a parazitů do
organismu
… objasní význam mechanického zpracování potravy
… vysvětlí, že trávení se uskutečňuje pomocí enzymů trávicího traktu
… objasní proces vstřebávání látek vzniklých trávením (molekuly procházejí membránami střevních buněk a
dostávají se do krve a do lymfy)
Nerespirační funkce dýchací soustavy
Nemoci dýchací soustavy
Trávicí soustava
… vymezí dutinu ústní jako prostor ohraničený patrem, rty, tvářemi a na spodině jazykem svaly připojeným k
dolní čelisti
… vysvětlí funkci dutiny ústní spočívající v příjmu potravy a jejím mechanickém a chemickém zpracování
… popíše význam zubů a rozdělí je podle tvaru a funkce na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky
… popíše strukturu zubu zahrnující korunku, krček a kořen(y)
… objasní, že korunka zubu je část vyčnívající z dásně, krček je část krytá dásní a kořen(y) je zub zasazen v čelisti
… popíše a charakterizuje struktury na povrchu a uvnitř zubu (zubní sklovina, zuboviny, zubní dřeň)
… porovná tvrdost zubní skloviny a zuboviny
… definuje zubní dřeň jako vazivovou tkáň s rozvětvením nervů a cév
… charakterizuje zubní cement, který pokrývá zubovinu v oblasti kořene
… popíše uložení zubů v čelisti v zubních jamkách a jejich připevnění ke kosti ozubicí
… označí chrup dospělého člověka jako trvalý – definitivní
… uvede počet zubů definitivního chrupu
… označí dočasný chrup dítěte jako mléčný chrup
… uvede počet zubů mléčného chrupu
… porovná složení definitivního chrupu a mléčného chrupu
… uvede období prořezávání mléčného chrupu (6. – 24. (30.) měsíc) a trvalého chrupu (6. – 15. rok, poslední
stoličky až po 18. roku)
… uvádí pravidla péče o chrup
… objasní průběh vzniku zubního kazu
… objasní význam fluoridizace (přidávání nepatrného množství fluoridu sodného do pitné vody a do zubních
past)
… vysvětlí nebezpečí onemocnění parodontopatií (krvácení dásní, bolestivost a viklavost zubů až jejich ztráta)
… jmenuje tři páry slinných žláz (příušní, podčelistní a podjazykové)
… popíše složení slin sestávající z 99 % vody, 1 % solí, bílkovin, ptyalinu
… objasní význam mucinu – bílkoviny vylučované v celém trávicím traktu – při ochraně trávicího traktu
… vysvětlí, že enzym ptyalin štěpí škrob na maltózu
… popíše způsob řízení sekrece slin
… popíše význam hltanu
… vysvětlí průběh polykání a objasní jeho řízení
… popíše postup potravy peristaltickými pohyby z jícnu do žaludku
… definuje peristaltické pohyby jako rytmické kontrakce a relaxace hladké svaloviny ve stěně trávicí trubice
… uvede funkci žaludku spočívající ve shromáždění přijaté potravy a její úpravě v tráveninu
Dutina ústní
Hltan
Jícen
Žaludek
… popíše vznik tráveniny mechanickým zpracováním pohyby žaludečních stěn a promícháním se žaludeční
šťávou
… uvede složení žaludeční šťávy
… vysvětlí význam enzymu pepsinu při štěpení bílkovin
… objasní význam kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě spočívající v usnadnění trávení masa, ochraně před
infekcí trávicí cestou (baktericidní účinky)
… objasní ochranu sliznice žaludku proti působení kyseliny chlorovodíkové a trávení
… popíše průběh a rychlost vyprazdňování žaludku
… definuje tenké střevo jako hlavní místo trávení a vstřebávání
… odhadne délku a šířku tenkého střeva (3 – 5 m, 3 – 3,5 cm)
… rozdělí tenké střevo na tři oddíly: dvanáctník, lačník, kyčelník
… popíše stavbu stěny tenkého střeva ze záhybů, které vytvářejí klky, které mají na povrchu mikroklky
… objasní význam složení stěny tenkého střeva z klků a mikroklků (povrch střeva 300 m2)
… popíše hlavní pohyby, které vykonává svalstvo stěny střeva, a označí je jako segmentační pohyby
… vysvětlí význam střevní šťávy
… uvede, že do dvanáctníku ústí společným vývodem slinivka břišní a žlučník
… odhadne délku a šířku tlustého střeva (1,5 m, 5 – 7 cm)
… popíše stavbu sliznice tlustého střeva (nízké řasy)
… rozdělí tlusté střevo na slepé střevo, tračník – vzestupný, příčný, sestupný, konečník
… popíše slepou vychlípeninu slepého střeva jako červovitý výběžek (appendix vermiformis) obsahující mízní
tkáň
… popíše příznaky zánětu appendixu (bolest břicha, nevolnost, zvracení, velký rozdíl teplot v podpaží a v
konečníku)
… uvede funkci tlustého střeva spočívající v shromažďování nestrávených a nestravitelných zbytků, ve
vstřebávání solí a vody, probíhají zde kvasné a hnilobné procesy působením bakterií
… uvede význam bakterií tlustého střeva pro tvorbu vitaminů B12 a K
… popíše rozdíly ve stavbě vnitřního a vnějšího svěrače konečníku
… popíše proces defekace a defekační reflex
… charakterizuje nejznámější nemoci trávicí soustavy, popíše jejich průběh, léčbu a prevenci (např. žaludeční
vředy, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, syndrom dráždivého tračníku, zánět slepého střeva)
… lokalizuje uložení slinivky břišní v těle (pod žaludkem)
… popíše, že slinivka břišní obsahuje tkáň exokrinní i endokrinní
… objasní, že endokrinní část slinivky břišní vylučuje do krve hormony inzulín a glukagon
Tenké střevo
Tlusté střevo
Slinivka břišní
… popíše, že exokrinní část slinivky břišní vylučuje do dvanáctníku dva druhy šťáv – jednu s obsahem
hydrogenuhličitanu, druhou s mnoha enzymy
… vysvětlí význam hydrogenuhličitanu v pankreatické šťávě při neutralizaci tráveniny ze žaludku
… objasní význam trypsinu při štěpení bílkovin
… definuje játra jako největší žlázu těla
… uvědomí si význam jater jako životně důležitého orgánu
… lokalizuje játra do pravé brániční klenby
… uvede cévní zásobení jater z jaterní tepny a vrátnicové žíly a odvod krve jaterní žílou
… uvede významné funkce jater: přeměna živin, zásobárna živin, účast na řízení přeměny živin, přeměna
vitaminů a hormonů, tvorba tepla, detoxikační činnost, tvorba žluče, podíl na krvetvorbě, význam pro srážení
krve, krevní nádrž
… uvede, že jaterní buňky tvoří žluč
… popíše způsob, kterým se žluč dostává do dvanáctníku (shromažďuje se ve žlučníku a žlučovodem se dostává
do dvanáctníku)
… objasní význam žluči při trávení a vstřebávání tuků
… objasní procesy přeměny cukrů v játrech – jednoduché cukry na glykogen a glykogen na glukózu
… popíše proces deaminace i tvorby aminokyselin a vznik močoviny
… vysvětlí, že v játrech vzniká 15% tepla v těle a krev odtud odtékající je nejteplejší v celém těle (39°C)
… popíše, že játra zneškodňují některé toxické látky v těle např. alkohol, jedy z hub, hypnotika, sedativa
… objasní význam jater pro krvetvorbu – tvoří se zde bílkoviny krevní plazmy, složky hemoglobinu, zásoba
železa a vitaminu B12
… uvede vznik fibrinogenu a protrombinu, ale i heparinu v játrech
… uvědomí si, že játra svou schopností zadržet až 1 l krve se podílejí na řízení krevního oběhu
… jmenuje nejznámější nemoci jater, jejich projevy, průběh, léčbu a prevenci
… nastuduje příčiny, průběh, léčbu a prevenci hepatitidy
… uvědomuje si, že v buňkách lidského těla probíhá nepřetržitá chemická a energetická přeměna –
metabolismus
… definuje anabolismus jako proces výstavby organismu, při kterém z jednoduchých látek vznikají látky složité,
a spotřebovává se energie
… definuje katabolismus jako procesy štěpení složitých látek, při kterých se energie uvolňuje
… uvědomí si, že příjem potravy je řízen centry z mezimozku
… objasní pojmy bazální energetická potřeba, pracovní energetická potřeba, celkový metabolismus
… uvědomí si, že cukry jsou nejpohotovějším zdrojem energie pro metabolické procesy
Játra
Metabolismus
Metabolismus sacharidů
… uvede, že v přijaté potravě se sacharidy nacházejí především v podobě polysacharidů a disacharidů
… popíše, že konečným produktem metabolismu sacharidů jsou monosacharidy – glukóza, galaktóza, fruktóza
… uvědomí si, že cukry jsou pravděpodobně jediným zdrojem energie pro nervové buňky a hlavním zdrojem
pro kosterní svaly
… popíše děje týkající se využití glukózy v organismu (glukóza se v tenkém střevě rychle vstřebává, dostává se
do jater, kde vstupuje do metabolických dějů nebo je ukládána ve formě glykogenu, glukóza z krve je oxidována
tkáněmi nebo přeměna na tuk nebo glykogen)
… objasní pojem glykemie
… vysvětlí, že glukóza v krvi pochází z trávicího ústrojí a z jater
… jmenuje hormony, které snižují (inzulin) nebo zvyšují glykemii (glukagon, glukokortikoidy, adrenalin,
somatotropin)
… rozliší jaterní a svalový glykogen a jejich význam
… uvede oddíly trávicí trubice, ve kterých dochází k trávení sacharidů (dutina ústní – ptyalin, tenké střevo –
pankreatická amyláza, disacharidázy)
… uvede důležité funkce tuků v organismu (tvoří alternativní zdroj energie ke glukóze, součást buněčných
membrán, podkožní izolace, obaluje nervová vlákna)
… rozdělí tukovou tkáň na hnědou a bílou a objasní rozdíly mezi buňkami, které je tvoří
… uvede, že hnědá tuková tkáň se vyskytuje pouze v novorozeneckém období v oblasti kolem lopatek
… objasní, že hnědá tuková tkáň má význam při udržování stálé tělesné teploty
… popíše, že bílá tuková tkáň se objevuje hlavně v okolí břišních orgánů
… uvede hlavní skupiny tukových látek, které organismus přijímá – triacylglyceroly, fosfolipidy, cholesterol
… objasní význam cholesterolu v těle
… vysvětlí, že většina přijatého tuku se objeví v lymfě jako tukové kapénky, z lymfy se dostávají do oběhu a do
tukové tkáně v kůži nebo do jater, v případě potřeby se tuk štěpí na glycerol a mastné kyseliny, které se v
tkáních oxidují
… uvede oddíl trávicí trubice, ve kterém dochází k trávení tuků (tenké střevo – lipáza, žluč – emulgace tuků)
… definuje bílkoviny jako jediný zdroj aminokyselin
… uvede význam aminokyselin v organismu – v dětství k růstu, ke stavbě svaloviny, v dospělosti k obnově
buněk a tkání k tvorbě enzymů, hormonů, krevních bílkovin, obranných látek
… objasní pojem esenciální aminokyseliny (tělo je získává potravou)
… vysvětlí proces deaminace probíhající v játrech (katabolismus aminokyselin, vzniklé organické kyseliny se
zapojují do metabolismu, vzniká i amoniak – jedovatý pro buňky)
… objasní, že amoniak sloučením s kyselinou uhličitou vytvoří močovinu, která je z těla vyloučena močí
Metabolismus lipidů
Metabolismus bílkovin
… vysvětlí, že aminokyseliny v krvi slouží k tvorbě bílkovin tělu vlastních – proteosyntéza
… objasní, že proteosyntéza probíhá v buňkách a je řízena kódovým systémem DNA a RNA
… uvede oddíly trávicí trubice, ve kterých dochází k trávení bílkovin (žaludek – pepsin, tenké střevo – trypsin
pankreatické šťávy, enteropeptidáza, aminopeptidázy, dipeptidázy)
… uvede základní požadavky, které musí strava člověka splňovat: energetická vydatnost, optimální poměr mezi
cukry, tuky a bílkovinami (50 – 55 %, 30 – 40 %, 15 – 20 %), obsah nezbytných mastných kyselin a aminokyselin,
obsah vitaminů, minerálních látek a vody
… uvede významné sacharidy přítomné v potravě
… zdůrazní význam celulózy jako těžko stravitelné látky a tedy součást hrubé vlákniny
… uvede významné zdroje vlákniny (zelenina, ovoce, zrno)
… objasní funkci vlákniny (podporuje pohyb střev, snižuje hladinu cholesterolu v krvi)
… uvede příklady potravin obsahujících esenciální aminokyseliny (vejce, mléko, játra, maso, obiloviny)
… uvede příklady esenciálních mastných kyselin a jejich zdroje (kyselina linolová, linolenová – rostlinné oleje)
… objasní význam nenasycených mastných kyselin ve výživě (snižují hladinu cholesterolu v krvi)
… definuje vitamíny jako životně důležité nízkomolekulární organické sloučeniny
… rozdělí vitaminy na vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě
… zařazuje vitaminy A, D, E, K k vitaminům rozpustným v tucích
… zařazuje vitaminy skupin B a C k vitaminům rozpustným ve vodě
… uvede, že vitaminy jsou součástí enzymových systémů, účinkují jako katalyzátory chemických přeměn,
podmiňují odolnost organismu
… vysvětlí pojem provitamin
… objasní význam střevních bakterií při tvorbě některých vitaminů
… rozliší hypovitaminózu, avitaminózu a hypervitaminózu
… uvádí významné potravinové zdroje jednotlivých vitaminů
… označí vitamin A jako retinol
… uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu A nastává šeroslepost, slepota a poruchy sliznic
… označí vitamin D jako kalciferol
… uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu D dochází v dětství k vzniku křivice a v dospělosti k měknutí kostí
… označí vitamin E jako tokoferol
… uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu E dochází k poruchám růstu, nervového systému a ke sterilitě
… označí vitamin K jako fytochinon
… uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu K není zajištěna dostatečná krevní srážlivost
… přiřadí vitaminy ze skupiny B a C k jejich odborným názvům – thiamin, riboflavin, kyselina pantotenová,
Strava
Vitamíny
pyridoxin, kyanokobalamin, biotin, kyseliny listová, kyselina nikotinová, kyselina askorbová
… uvědomuje si význam skupiny vitaminů B např. pro metabolismus, nervovou soustavu, kůži a krvetvorbu
… uvědomuje si význam vitaminu C pro odolnost organismu proti infekcím
… uvede příklady významných minerálních látek pro organismus (např. soli sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku,
fosforu, chloridy, uhličitany, ionty železa, jodu, zinku, mědi)
… objasní funkce vody v organismu
… uvědomí si význam vody a podle aktivity a období odhaduje denní příjem vody pro organismus
… seznámí se s pyramidou zdravé výživy a zařazuje do ní potraviny
… vyhledává energetické hodnoty potravin a posuzuje je
… sestavuje jídelníček pro různé věkové kategorie
… zajímá se o zdravotní důvody, které vyžadují dietní jídelníček
… chápe soustavu žláz s vnitřní sekrecí jako důležitou složku řízení organismu
… uvádí hormony jako biologicky aktivní látky, které zprostředkují řízení organismu
… popisuje rozložení endokrinních žláz v těle a uvědomuje si, že soustava endokrinních žláz netvoří zcela
jednotnou soustavu
… uvědomuje si pomalejší působení hormonů oproti nervové soustavě
… rozlišuje způsob vylučování žláz endokrinních a exokrinních spočívající ve vylučování do krevního oběhu u
žláz s vnitřní sekrecí a vylučování vývodnými trubicemi do svého okolí u žláz s vnější sekrecí
… uvádí základní funkce soustavy žláz s vnitřní sekrecí spočívající v zajištění růstu, rozmnožování a udržování
homeostáze
… vysvětlí pojem homeostáza a její význam v udržení podmínek pro stabilitu životních funkcí
… uvědomuje si, že hormony působí již při velmi malé koncentraci
… jmenuje životní funkce, které hormony ovlivňují např. celkový metabolismus, hospodaření s ionty a vodou,
růst, rozmnožování
… jmenuje žlázy s vnitřní sekrecí a určuje jejich polohu v těle
… popíše polohu podvěsku mozkového (hypofýzy) v těle
… vysvětlí význam spojení hypofýzy s hypotalamem
… popíše složení hypofýzy z předního laloku (adenohypofýzy) a zadního laloku (neurohypofýzy)
… jmenuje hormony předního laloku hypofýzy (somatotropin, prolaktin, kortikotropin, tyrotropin, folitropin,
lutropin)
… definuje somatotropin jako hormon působící při růstu organismu
… uvědomuje si důsledky nadbytku růstového hormonu (gigantismus) a nedostatku růstového hormonu
(nanismus)
Soustava žláz s vnitřní sekrecí
Endokrinní žlázy a jejich hormony
Hypofýza
… definuje prolaktin jako hormon stimulující růst mléčné žlázy a zahajující a podporující laktaci po porodu
… vysvětluje, že zakončení –tropin v názvu hormonu značí ovlivňování činnosti jiných endokrinních žláz
… definuje kortikotropin jako hormon, který stimuluje syntézu a vylučování hormonu kůry nadledvin
… uvádí tyrotropin jako hormon, který řídí činnost štítné žlázy
… definuje folitropin jako hormon podporující u žen růst folikulů ve vaječnících a tvorbu estrogenu a
vyvolávající u mužů spermiogenezi
… uvádí lutropin jako hormon, který podporuje u žen růst folikulů, vyvolává ovulaci a tvorbu žlutého tělíska a u
mužů ovlivňuje tvorbu testosteronu
… vysvětlí, jak je činnost adenohypofýzy řízena z hypotalamu
… jmenuje hormony zadního laloku hypofýzy (antidiuretický hormon, oxytocin)
… popíše vznik hormonů zadního laloku hypofýzy v hypotalamu
… vysvětlí význam antidiuretického hormonu, který působí na stěny sběracích kanálků v ledvině a zvyšuje jejich
propustnost pro vodu
… definuje oxytocin jako hormon, který podporuje stahy hladkého svalstva dělohy při porodu a při laktaci
podporuje vydávání mléka
… uvede polohu štítné žlázy v těle
… popíše stavbu štítné žlázy
… jmenuje hormony štítné žlázy (tyroxin a trijodtyronin, kalcitonin)
… uvádí význam hormonů štítné žlázy v ovlivňování metabolismu a účinnosti jiných hormonů
… chápe význam jodidace soli a strumu jako projev poruchy činnosti štítné žlázy
… vysvětlí příčiny a příznaky hypertyreózy a hypotyreózy
… uvede význam kalcitoninu při snižování hladiny vápníku v krvi
… popíše polohu příštítných tělísek v těle
… uvede parathormon jako hormon příštítných tělísek
… vysvětlí význam parathormonu při regulaci hladiny vápníku v krvi
… popíše uložení nadledvin v těle
… rozliší kůru a dřeň nadledvin jak stavbou, tak funkcí
… uvede glukokortikoidy a mineralokortikoidy jako druhy hormonů kůry nadledvin
… jmenuje kortisol jako nejvýznamnější glukokortikoid
… uvede význam kortisolu při udržování hladiny glukózy v krvi
… uvede význam kortikoidů při léčbě zánětů
… jmenuje aldosteron jako hlavní hormon ze skupiny mineralokortikoidů
… popíše funkci aldosteronu při řízení hospodaření s vodou a minerálními látkami
Štítná žláza
Příštítná tělíska
Nadledviny
… jmenuje hormony dřeně nadledvin (adrenalin a noradrenalin)
… chápe význam adrenalinu při fyzické a psychické zátěži
… vysvětlí význam slinivky břišní jednak jako žlázy s vnější sekrecí, jednak jako žlázy s vnitřní sekrecí
… popíše funkci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní
… uvede účinek inzulínu spočívající v regulaci hladiny glukózy v krvi
… popíše příčiny a komplikace onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus)
… rozliší diabetes mellitus I. a II. typu
… zajímá se o životosprávu nemocného cukrovkou
… studuje pravidla péče o děti nemocné cukrovkou
… vysvětlí význam glukagonu, který zvyšuje štěpení glykogenu na glukózu v játrech
… jmenuje významné hormony tvořené varlaty a vaječníky
… charakterizuje testosteron jako hormon ovlivňující tvorbu spermií, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování
muže
… charakterizuje estrogeny jako hormony ovlivňující tvorbu vajíček, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování
ženy
… vysvětlí význam progesteronu při vlivu na těhotenství
… popíše endokrinní funkce placenty a význam hormonů, které produkuje
… popíše polohu a funkci šišinky v těle
… uvede význam melatoninu při kontrole cyklu bdění a spánku
… popíše uložení a funkci brzlíku v těle
… uvede erytropoetin a gastrin jako příklady tkáňových hormonů, jmenuje, kde vznikají a jakým způsobem
ovlivňují lidský organismus
… vysvětlí princip zneužívání erytropoetinu jako dopingu
… uvede významné funkce nervové soustavy spočívající v ovládání činnosti všech orgánů v těle, vytváření
chování organismu a komunikaci s okolním světem
… rozdělí řídící funkce nervové soustavy na řízení kosterního svalstva a řízení vnitřních orgánů
… zařadí instinktivní a emotivní chování, učení, paměť mezi vyšší nervové funkce
… chápe myšlení, řeč, vědomí sebe samého, uvědomělé smyslové vnímání jako nejvyšší funkce mozku
specifické pro člověka
… definuje neuron jako základní jednotku nervové soustavy
… popíše základní části neuronu a zakreslí je do schématu
… vysvětlí pojmy: dendrity, buněčné tělo, iniciální segment, axon (neurit, nervové vlákno), myelinová pochva,
Ranvierovy zářezy, nervová zakončení
Slinivka břišní
Pohlavní orgány
Další endokrinní žlázy
Tkáňové hormony
Soustava nervová
Neuron
… chápe dendrity a buněčné tělo jako vstupní část neuronu, kde se přijímají signály z jiných neuronů
… uvede iniciální segment jako místo, kde vznikají akční potenciály
… popíše axon jako dlouhý výběžek neuronu specializovaný k vedení akčních potenciálů a uvede ho jako
vodivou část neuronu
… vysvětlí význam myelinové pochvy s Ranvierovými zářezy pro urychlení přenosu akčních potenciálů po
nervovém vlákně
… chápe nervová zakončení jako výstupní část neuronu specializovanou k uvolnění chemických přenašečů
umožňujících přenos signálu mezi neurony a mezi neurony a cílovými buňkami
… označí nervy a nervové dráhy jako svazky nervových vláken ve vazivovém obalu
… rozliší nervy jako svazky nervových vláken, které jsou součástí periferního systému, a nervové dráhy, které
jsou uvnitř centrálního nervového systému
… vysvětlí podstatu nervového signálu vznikajícího na základě toku náboje zprostředkovaného tokem iontů
napříč plazmatickou membránou neuronu
… popíše synapsi jako místo spojení dvou neuronů nebo spojení neuronu a smyslové buňky
… objasní, že se přenáší signál na další neuron v podobě chemického signálu
… vysvětlí pojmy: synaptický knoflík, synaptická štěrbina, neurotransmiter, akční potenciál, Na+-K+ pumpa
… objasní pojmy: nervový obvod, periferní nervová soustava, centrální nervová soustava, smyslový neuron,
interneuron, motorický neuron, reflex, reflexní oblouk, reflex nepodmíněný, reflex podmíněný
… definuje centrální nervovou soustavu jako část, která je uložena v páteři a lebce
… rozliší centrální a periferní nervovou soustavu
… označí neurony, které vedou signály ze smyslových orgánů do centrální nervové soustavy, jako neurony
senzorické (smyslové) a neurony, které vedou signály z centrální nervové soustavy k výkonným orgánům, jako
neurony motorické (hybné)
… definuje interneurony jako neurony zcela uložené v centrální nervové soustavě
… definuje reflexní oblouk jako nervový obvod složený ze senzorického a motorického neuronu, které jsou
spojeny přímo nebo pomocí interneuronů
… definuje reflex jako nervový děj, při kterém je přenášen signál z čidla nervovou dráhou k výkonnému orgánu
… vysvětlí průběh reflexu v reflexním oblouku na příkladu obranného míšního reflexu
… zajímá se o přínos I. P. Pavlova fyziologii
… rozliší reflexy nepodmíněné (vrozené) a reflexy podmíněné, které vznikají na základě spojení podmíněného
podnětu s nepodmíněným reflexem
… uvede příklady nepodmíněných a podmíněných reflexů
… definuje míchu jako část nervové trubice uložené uvnitř páteřního kanálu
Reflexy
Centrální nervová soustava
… rozliší 31 párů míšních nervů na krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční
… popíše uložení šedé a bílé hmoty míšní na průřezu míchou
… rozliší složení šedé hmoty, kterou tvoří hlavně těla neuronů s výběžky, a bílé hmoty, kterou tvoří axony
neuronů
… uvede, že středem míchy prochází míšní kanálek, který obsahuje mozkomíšní mok
… vysvětlí, že zadními kořeny vstupují do míchy nervová vlákna smyslových neuronů a axony motorických
neuronů vystupují z míchy jako přední kořeny
… chápe, že přerušení sestupných míšních drah nebo poškození motorických neuronů vede k vážným
poruchám hybnosti
… vysvětlí pojmy: paréze, plegie, paraplegie
… zajímá se o péči o osoby s pohybovým postižením
… uvede významné funkce mozku
… jmenuje základní části mozku
… používá pojem mozkový kmen pro prodlouženou mích, most a střední mozek
… popíše polohu mozkových komor v příslušných částech mozku
… uvede tři obaly, kterými je pokryt mozek a mícha
… rozliší tvrdou plenu, která pevně přiléhá k lebečním kostem, pavučnici, která je uložená pod ní, a omozečnici,
která přiléhá k povrchu mozku a míchy
… uvede, že mezi měkkými plenami je úzký prostor vyplněný mozkomíšním mokem
… vyjmenuje části mozku a uvede jejich nejvýznamnější funkce
… zakreslí nebo označí na schématu tyto části mozku: prodloužená mícha, most, mozeček, střední mozek,
mezimozek, koncový mozek
… uvede význam a funkci hlavových nervů
… uvede životně důležitá centra – dýchací a kardiovaskulární – v prodloužené míše, která řídí soustavu dýchací
a oběhovou
… vyjmenuje další významné funkce prodloužené míchy spočívající např. v řízení soustavy trávicí a vylučovací
nebo význam při udržování bdělého stavu
… uvede uložení jader některých hlavových nervů v prodloužené míše a význam těchto nervů pro mluvení
… definuje most jako místo, kterým procházejí nervové dráhy spojující míchu, mozeček a vyšší oddíly mozku
… uvede uložení jader některých hlavových nervů v zadní části mostu
… definuje mozeček jako důležité senzoricko-motorické centrum
… uvede význam mozečku spočívající v koordinaci motorické aktivity a udržování polohy a postoje
… chápe střední mozek jako část mozku, kudy procházejí významné vzestupné a sestupné nervové dráhy
Mícha
Mozek
Zadní mozek
… popíše střední mozek jako ústředí reflexů zrakových a sluchových
… uvede uložení jader hlavových nervů ve středním mozku
… popíše utváření mezimozku z talamu a hypotalamu
… uvede významné funkce talamu spočívající např. v integraci smyslových informací
… chápe hypotalamus jako nejvyšší centrum řídící činnost vnitřních orgánů
… popíše hypotalamus jako centrum integrující funkce dýchací, oběhové, trávicí, tělesnou teplotu a
rozmnožování
… uvede význam hypotalamu při řízení hypofýzy (podvěsku mozkového)
…definuje koncový mozek jako největší část mozku u člověka
… uvede rozdělení koncového mozku na pravou a levou hemisféru
… jmenuje následující struktury koncového mozku: mozková kůra, bazální ganglia, limbický systém
… popíše význam trámce mozkového při spojení pravé a levé hemisféry
… charakterizuje mozkovou kůru jako plášť na povrchu hemisfér o tloušťce 2-5 mm
… chápe význam zprohýbání mozkové kůry do závitů, které zvětšují její povrch
… rozčlení hemisféry podle typických rýh do čtyř laloků
… pojmenuje laloky mozkové kůry jako čelní, temenní, týlní, spánkový
… rozčlení mozkovou kůru z hlediska funkčního
… lokalizuje oblast motorickou do čelních laloků, somatosenzorickou oblast do temenních laloků, zrakové
centrum do týlních laloků, sluchové centrum do spánkových laloků
… lokalizuje Brockovo centrum řeči a čichové centrum do čelního laloku
… lokalizuje Wernickeovo centrum porozumění řeči na rozhraní spánkového a týlního laloku
… charakterizuje mozkovou kůru jako významné centrum asociačních oblastí
… uvede zajímavosti o asymetrii v uložení některých vyšších nervových funkcí v mozkových hemisférách
… definuje bazální ganglia jako skupiny neuronů uložených pod mozkovou kůrou a uvede jejich význam pro
vytváření pohybové aktivity
… charakterizuje limbický systém jako oblast koncového mozku, kde se uskutečňuje komplexní instinktivní a
emocionální chování
… vysvětlí oddělené řízení kosterního svalstva a útrobních orgánů
… definuje somatickou nervovou soustavu jako část nervové soustavy řídící kosterní svalstvo
… popíše tři úrovně řízení motorické činnosti zahrnující míchu, mozkový kmen a mozkovou kůru
… popíše, jak jsou vysílány signály z motorické kůry k motorickým neuronům v míše a rozliší přímou
(kortikospinální, pyramidovou) a nepřímou dráhu
… vysvětlí, proč se poškození v jedné části mozku projeví poruchou hybnosti na opačné straně (většina
Střední mozek
Přední mozek
Somatická nervová soustava
motorických drah se kříží v prodloužené míše)
… definuje vegetativní (autonomní) nervovou soustavu jako část nervové soustavy, která řídí činnost vnitřních
orgánů
… rozdělí eferentní nervová vlákna vegetativní soustavy vycházející z mozku a míchy na sympatikus a
parasympatikus
… uvede, že eferentní nervová vlákna sympatiku vychází z hrudní a bederní míchy
… uvede, že eferentní nervová vlákna parasympatiku vychází z jader v mozkovém kmenu a z křížových úseků
míchy
… jmenuje bloudivý nerv jako nejvýznamnější parasympatický nerv
… objasní antagonistickou funkci sympatiku a parasympatiku u některých orgánů
… popíše regulační úrovně řízení vegetativní nervové soustavy zahrnující míchu, prodlouženou míchu a
hypotalamus
… chápe hypotalamus jako nejvyšší nervové centrum vegetativní (autonomní) nervové soustavy
… uvede význam zachování rovnováhy mezi obdobími, kdy je aktivován sympatikus a parasympatikus, pro
zdraví organismu
… uvede významné nemoci nervové soustavy a popíše jejich příčiny, průběh a léčbu
… uvědomuje si následky úrazů míchy a mozku
… vysvětlí pojmy: mozková mrtvice, klíšťová encefalitida, vzteklina, lymeská borelióza, roztroušená skleróza,
epilepsie, Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc
… zajímá se o metody péče o osoby a děti s nemocemi nervové soustavy
… zajímá se o metody prevence nemocí a úrazů nervové soustavy
… uvědomuje si význam smyslových orgánů při získávání informací o vnějším světě
… rozlišuje exteroreceptory (získávají a zpracovávají informace o vnějším světě), interoreceptory
(zaznamenávají změny ve vnitřních orgánech) a proprioreceptory (zaznamenávají změny v pohybové soustavě)
… podle typu podnětů rozlišuje mechanoreceptory, fotoreceptory, chemoreceptory, termoreceptory,
nociceptory
… uvádí, že pro mechanoreceptory je podnětem mechanická deformace citlivých zakončení smyslových buněk
… řadí k mechanoreceptorům hmatové receptory, receptory zaznamenávající natažení, receptorové buňky
vestibulárního a sluchového orgánu
… vysvětlí, jak hmatové receptory reagují na dotyk a tlak
… popíše hmatové receptory jako volná nervová zakončení často opatřená přídatnými strukturami
… rozlišuje různou hustotu a citlivost hmatových receptorů v různých částech těla
… uvádí jazyk a konečky prstů jako místa na těle nejcitlivější na dotyk a tlak a kůži zad jako nejméně citlivou
Vegetativní (autonomní) nervová
soustava
Smyslové orgány
Rozdělení receptorů
… definuje proprioreceptory jako čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach
… řadí mezi proprioreceptory šlachová tělíska a svalová vřeténka
… lokalizuje vestibulární neboli rovnovážný orgán do vnitřního ucha
… definuje vnitřní ucho jako útvar ohraničený kostěným pouzdrem v kosti skalní (kostěný labyrint)
… vysvětlí pojmy blanitý labyrint, perilymfa, endolymfa
… popíše stavbu labyrintů z váčku vejčitého a kulovitého, tří polokruhovitých kanálků a hlemýždě
… popíše stavbu vestibulárního ústrojí, které se skládá z váčku vejčitého, váčku kulovitého a tří polokruhovitých
kanálků vzájemně na sebe kolmých
… vysvětlí, že čidlo polohy je umístěno ve váčku vejčitém a kulovitém a čidlo pohybu je uloženo ve třech
polokruhovitých kanálcích vzájemně na sebe kolmých
… označí receptorové buňky vestibulárního ústrojí jako vláskové buňky a vysvětlí význam jejich vlásků
… vysvětlí pojem otolity (krystalky uhličitanu vápenatého) a lokalizuje je do vnější vrstvy rosolovité hmoty ve
váčku vejčitém a kulovitém
… vysvětlí, že signály z receptorových buněk ve vestibulárním ústrojí jsou převáděny na smyslová nervová
vlákna VIII. hlavového nervu (nerv předsíňohlemýžďový), která vedou vzruchy do mozkového kmenu a
mozečku
… objasní, že při déletrvajícím dráždění statokinetického čidla, např. při houpání na vlnách, jízdě autem, na
pouťových atrakcích, někdy dochází ke kinetóze (zblednutí, žaludeční nevolnosti, zvracení, závrati, pokles
krevního tlaku)
… vysvětlí, že sluchem zaznamenáváme zvukovou energii šířící se jako vlna zhušťování a zřeďování molekul
částic vzduchu
… uvede, že lidské ucho vnímá zvukové vlny v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz
… uvede, že lidské ucho je nejcitlivější pro tóny v oblasti okolo 1000-3000 Hz – mluvené slovo
… porovná rozsah vnímání zvukových vln u člověka a u zvířat (např. u psa), kde je rozsah posunut většinou k
vyšším frekvencím
… popíše stavbu sluchového ústrojí skládajícího se ze tří částí – ze zevního, středního a vnitřního ucha
… vyjmenuje části patřící k zevnímu uchu (boltec a zevní zvukovod zakončený bubínkem)
… popíše střední ucho jako středoušní dutinu se třemi kůstkami
… pojmenuje kůstky ve středním uchu jako kladívko, kovadlinku a třmínek
… zařadí hlemýžď do vnitřního ucha
… popíše způsob postupování zvukového vlnění uchem
… lokalizuje receptory zvukových vln do vnitřního ucha do blanitého hlemýždě
… popíše stavbu hlemýždě – vazivová slepě uzavřená trubička stočená do tvaru ulity
Vnímání rovnováhy
Sluch
… popíše uložení hlemýždě - v kostěném hlemýždi v perilymfě
… objasní, jak blanitý hlemýžď rozděluje kostěný hlemýžď na dvě patra – patro bubínkové a patro předsíňové,
která se ve vrcholu hlemýždě spojují
… uvede, že sluchové receptory v blanitém hlemýždi jsou součástí Cortiho orgánu
… popíše přenos zvukových vln sluchovými kůstkami na oválné okénko, které rozechvěje perilymfu, dále
endolymfu uvnitř blanitého hlemýždě, která dráždí receptorové buňky uvnitř Cortiho orgánu
… vysvětlí, že vlnění perilymfy se vyrovnává vyklenutím kulatého okénka do dutiny středního ucha
… objasní, že vláskové buňky sluchového orgánu jsou ve spojení s vlákny nervových buněk VIII. hlavového nervu
(nerv předsíňohlemýžďový)
… vysvětlí, že podráždění vláskových buněk sluchového orgánu se přenáší na nervová vlákna, která vedou do
mozkového kmene a dále až do spánkového laloku mozkové kůry
… uvádí, že pro fotoreceptory je podnětem světelné záření
Zrak
… uvědomuje si, že zrak je pro člověka nejdůležitější orgán
… uvádí, že asi 80% informací z okolí získáváme pomocí zraku
… popíše, že orgán zraku – oko je uložené v očnici
… vyjmenuje základní struktury oka – bělima, rohovka, cévnatka, řasnaté těleso, duhovka, čočka, sklivec, sítnice
… charakterizuje bělimu jako vazivovou blánu tvořící vnější vrstvu oka
… vysvětlí funkci bělimy při udržování stálého tvaru oka
… popíše, že bělima v přední části oka přechází v průhlednou rohovku
… objasní, čím je rohovka chráněna na svém povrchu (tenká vrstva slz vylučovaná slznými žlázami)
… lokalizuje cévnatku v oku – mezi bělimou a sítnicí
… charakterizuje cévnatku jako vrstvu hodně protkanou cévami, které zásobují sítnici
… vysvětlí, že buňky cévnatky obsahují pigment, který zabraňuje rozptylu světla uvnitř oka
… popíše, že vepředu cévnatka přechází v řasnaté těleso
… vysvětlí funkci řasnatého tělesa spočívající ve změně zakřivení čočky
… charakterizuje duhovku jako kruhový terčík z hladkého svalstva uprostřed s kruhovým otvorem – zornice
… popíše zornicový reflex (v jasném světle se svaly duhovky stahují, tedy se zmenšuje průměr zornice)
… vysvětlí význam změny průměru zornice při upravování množství světla působícího na sítnici
… vysvětlí, čím je dána barva oka (pigmentem v buňkách epitelu duhovky)
… objasní závislost množství pigmentu v buňkách epitelu duhovky na barvě oka
… lokalizuje umístění čočky v oku – je zavěšena na vláknech řasnatého tělesa
… popíše čočku jako útvar z rosolovité průhledné hmoty na povrchu s vazivovým pouzdrem
… objasní proces vyklenutí čočky při uvolnění tahu vláken řasnatého tělesa
… charakterizuje sklivec jako rosolovitou průhlednou hmotu, která vyplňuje většinu oční koule
… vyjmenuje struktury tvořící světlolomný systém oka – rohovka, přední oční komora s komorovou vodou,
čočka, sklivec
… uvědomuje si, že obraz, který se promítá na sítnici je zmenšený obrácený obraz předmětu
… charakterizuje sítnici jako vlastní světločivný systém oka tvořící nejvnitřnější vrstvu oční koule
… označí místo, kde z oční koule vychází zrakový nerv (II. hlavový nerv), jako slepou skvrnu
… uvědomí si místa zpracování zrakových informací ve zrakovém centru v týlním laloku mozkové kůry
… označí receptorové buňky sítnice jako tyčinky a čípky
… popíše schopnost tyčinek zaznamenávat jen malé množství světla, a proto působí jako receptory za šera a v
noci
… vysvětlí, že tyčinky zaznamenávají pouze odstíny šedi
… vysvětlí pojem šeroslepost – zhoršené vidění za šera způsobené nedostatkem vitaminu A
… objasní princip jevu označeného adaptace na tmu
… porovná tyčinky a čípky a jejich citlivost
… uvádí, že čípky jsou aktivní jen při větším stupni osvětlení, a proto působí jako receptory pro vidění za dne
… vysvětlí pojem žlutá skvrna (místo, kde je nejvíce čípků)
… objasní, že sítnice obsahuje kromě receptorových buněk i dvě vrstvy neuronů významných pro zpracování
zrakových informací
… popíše tři druhy čípků v sítnici a vysvětlí, že každý druh je citlivý na jeden druh světla s citlivostí na jednu
základní barvu – modrou, zelenou, červenou
… vysvětlí, jak vznikají vjemy různých barev a bílého světla
… vyjmenuje přídatné orgány oka – okohybné svaly, oční víčka, slzné žlázy, spojivka
… uvede funkci okohybných svalů spočívající v zajištění pohybu a postavení očních bulbů
… objasní příčinu šilhání – rozdíl v délce jednoho z okohybných svalů
… vysvětlí význam očních víček při ochraně oka a při mrkání, které zvlhčuje oko slzami
… popíše uložení slzných žláz při okraji očnice
… objasní, že slzy z vnitřního koutku oka odtékají do slzného váčku a do nosní dutiny
… charakterizuje spojivku jako tenkou blanku vystýlající vnitřní plochu víček
… objasní princip akomodace oka – při pozorování blízkých předmětů se čočka ztlušťuje
… vysvětlí, že akomodace je zprostředkována stahem svalstva v řasnatém tělese
… odvodí změny vlastností čočky s přibývajícím věkem
… objasní pojmy šedý zákal, zelený zákal
… vysvětlí příčiny šedého a zeleného zákalu a uvede možnosti léčby
Zrakové vady
… uvede způsoby prevence šedého a zeleného zákalu
… uvědomuje si význam pravidelných preventivních prohlídek u očního lékaře
… vyjmenuje nejčastější vady zraku – krátkozrakost, dalekozrakost
… vysvětlí podstatu krátkozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy vzdálených předmětů nepromítají na
sítnici, ale před ni
… uvede rozptylku jako čočku využívanou ke korekci krátkozrakosti
… vysvětlí podstatu dalekozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy blízkých předmětů nepromítají na sítnici,
ale za ni
… uvede spojku jako čočku využívanou ke korekci dalekozrakosti
… zajímá se o další zrakové vady a jejich léčbu a péči o osoby s těmito vadami
… studuje informace o osobách se zrakovým a sluchovým postižením a o péči o ně
… označí smyslové buňky reagující na přítomnost chemických látek v prostředí jako chemoreceptory
… řadí k chemoreceptorům čidla pro vnímání chuti a čichu
… uvede, že chuťové receptory jsou uložené v chuťových pohárcích v povrchu jazyka
… rozliší chuťové vjemy do čtyř skupin – sladkost, kyselost, slanost, hořkost
… lokalizuje vnímání sladkosti především na špičku jazyka
… lokalizuje vnímání slanosti především po stranách jazyka v přední části
… lokalizuje vnímání kyselosti především po stranách jazyka v zadní části
… lokalizuje vnímání hořkosti především v oblasti kořene jazyka
… popíše střed jazyka jako citlivý na vnímání dotyku, tepla a bolesti
… uvědomí si, že chuť má význam pro řízení činnosti trávicího ústrojí
… uvede, že chuťová dráha je tvořena chuťovými vlákny VII. hlavového nervu (nerv lícní), IX. hlavového nervu
(nerv jazykohltanový) a X. hlavového nervu (nerv bloudivý) a končí v chuťovém jádře v prodloužené míše,
odtud se chuťová informace dostává do temenního laloku mozkové kůry
… lokalizuje čichové receptory do sliznice v horní části dutiny nosní
… uvědomí si, že čichové vnímání se velmi rychle adaptuje vůči podnětu
… uvědomí si, že čichové vnímání se při různých okolnostech snižuje (při nachlazení) nebo zvyšuje (při hladu)
… popíše, že informace z čichových receptorů jsou vedeny čichovým nervem (I. hlavový) do čichových center v
mozku
… označí receptory na teplo a chlad jako termoreceptory
… označí receptory zaznamenávající bolest jako nociceptory
… chápe termoreceptory a nociceptory jako volná zakončení dostředivých nervových vláken
… uvědomí si, že teplo a chlad jsou zaznamenávány dvěma samostatnými typy receptorů
Chuť
Čich
Kožní čití
… porovná výskyt a četnost a hloubku uložení tepelných a chladových receptorů na těle
… vysvětlí význam bolesti jako informace o ohrožení nebo poškození organismu
… vysvětlí, že receptory bolesti jsou stimulovány chemickými látkami uvolňovanými poškozenými buňkami
… rozliší bolest povrchní, útrobní a hlubokou
… bolest povrchní definuje jako signály z oblasti kůže
… bolest útrobní definuje jako signály z vnitřních orgánů hrudní a břišní dutiny
… bolest hlubokou definuje jako signály ze svalů, šlach, kloubních pouzder a okostice
… uvědomí si, že receptory pro bolest se neadaptují
… označí většinu termoreceptorů, některé nociceptory a hmatové receptory jako kožní čidla
… objasní, že kombinovanou činností kožních čidel vnímáme i další vjemy např. hladkost nebo drsnost, povrchu,
vlhkost nebo suchost
… chápe význam vylučování pro organismus
… uvede hlavní odpadní produkty metabolismu (močovina, oxid uhličitý, voda, přebytečné soli)
… uvede cesty, kterými se z těla dostávají odpadní produkty metabolismu (plíce, kůže, ledviny)
… objasní, že plícemi se odvádí z lidského těla oxid uhličitý a voda
… vysvětlí, že potními žlázami v kůži se vylučuje voda, malé množství chloridu sodného, močoviny, kyseliny
mléčné
… objasní, že ledvinami se vylučuje voda, močovina a soli
… vyjmenuje významné funkce ledvin zahrnující funkci exkreční, osmoregulační, metabolickou a produkci
tkáňových hormonů
… definuje osmoregulaci jako děj, kterým se zajišťuje v tělních tekutinách stále přibližně stále stejná
koncentrace solí a obsah vody
… vyjmenuje orgány vylučovací soustavy, ke kterým patří ledviny, močovody, močový měchýř, močová trubice)
… definuje ledviny jako párový orgán fazolovitého tvaru o velikosti přibližně 12 x 6 x 3 cm
… lokalizuje uložení ledvin v těle (v horní části břišní dutiny po obou stranách bederní páteře)
… vysvětlí význam tukového polštáře, který ledviny obaluje
… popíše napojení ledvin ledvinnými tepnami na břišní aortu
… odhadne, že každá ledvina je tvořena asi milionem nefronů
… popíše, že nefron se skládá z části cévní a z části tubulární
… označí část cévní jako cévní klubíčko – glomerulus
… popíše utváření tubulů z jedné vrstvy epiteliálních buněk, které se v jednotlivých částech nefronu liší svou
funkcí
… objasní pojem Bowmanův váček (slepý váček z vaziva, kterým začínají tubuly a který obklopuje glomerulus
Vylučovací soustava
Ledviny
Nefron
… užívá pojem Malpighiho tělísko pro ledvinné tělísko tvořené Bowmanovým váčkem a glomerulem
… popíše, že tubulární systém se skládá z proximálního stočeného kanálku, Henleovy kličky, distálního
stočeného kanálku, který ústí do sběracího kanálku
… popíše stavbu ledviny, která je tvořena vazivovým pouzdrem, kůrou, dření s pyramidovými útvary a
ledvinnou pánvičkou
… kůru ledviny definuje jako světlejší vrstvu tvořenou nefrony
… dřeň ledviny definuje jako tmavší část, ve které se sběrací kanálky sbíhají do pyramidových útvarů
… uvede obvyklý počet pyramidových útvarů v ledvině (8 – 12 pyramid)
… vysvětlí, že na vrcholcích pyramidových útvarů ústí sběrací kanálky ledvinnými papilami, odkud odtéká moč
do ledvinných kalichů a do ledvinné pánvičky
… uvede glomerulární filtraci a tubulární resorpci jako základní pochody v ledvině
… popíše děje v glomerulu, kde se část plazmy filtruje a vstupuje do tubulů
… objasní, že při filtraci v glomerulech přecházejí do proximálních tubulů všechny složky plazmy kromě krevních
bílkovin
… pojmenuje tekutinu vzniklou při filtraci v glomerulu jako primární moč
… objasní proces tubulární resorpce, při kterém se z primární moči přenášejí látky z tubulů do okolních kapilár
… popíše, že v proximálním stočeném kanálku se vstřebá zpět do krve většina vody, část solí, všechen cukr a
část močoviny, a v Henleově kličce a distálním stočeném kanálku se ještě vstřebává voda a soli
… uvede, že konečná úprava moče (zahušťování) je výsledkem činnosti sběracích kanálků
… objasní, že propustnost sběracích kanálků pro vodu (resorpce vody) je řízena antidiuretickým hormonem
… uvede, že výsledkem pochodů v ledvině je definitivní moč
… odhadne, že u člověka se během dne vytvoří asi 1,5 l moči
… vyjmenuje vývodné cesty močové zahrnující močovody, močový měchýř, močovou trubici
… definuje močovody jako trubice o průměru asi 4 – 7 mm a délce asi 25 – 30 cm
… objasní, že močovody vykazují peristaltický pohyb, proto je v nich moč unášena v močovém vřeténku
… vysvětlí význam šikmého ústění močovodů do močového měchýře, což zabraňuje při plném měchýři
zpětnému toku moče
… definuje močový měchýř jako trojhranný dutý orgán uložený za sponou stydkou
… uvede, že potřeba močení se objevuje při objemu 400 – 600 ml moči
… označí močení jako reflexní děj uskutečněný stahem hladkého svalstva měchýře
… uvede, že centrum reflexu močení je u člověka v křížové části páteřní míchy a podílí se na něm i mozková
kůra – volní močení
… objasní, že volní ovládání močení dozrává mezi 3. až 4. rokem života
Močovody
Močový měchýř
… definuje polyurii jako zvýšené močení (nad 2 l moči)
… objasní příčiny polyurie spočívající v nadměrném příjmu tekutin nebo u onemocnění cukrovkou nebo u
pokročilých stádií ledvinových chorob
… označí oligourii jako snížené močení (pod 500 ml)
… objasní příčiny oligourie spočívající v dehydrataci organismu nebo v ledvinovém selhávání
… uvědomí si, že při anurii se moč netvoří a že je to smrtelným nebezpečím pro organismus
… chápe význam vyšetření moče při diagnostice různých chorob
… uvede nejznámější onemocnění vylučovací soustavy, jejich příčiny, průběh, léčbu a prevenci (záněty
močových cest, ledvinová kolika, ledvinové kameny, transplantace ledvin, dialýza)
… vyjmenuje nejdůležitější funkce kůže (ochrana před mechanickými, chemickými a bakteriálními vlivy,
vylučovací funkce, termoregulační funkce, účast na dýchání, účast na smyslovém vnímání, představuje krevní
nádrž – pojme až 1 l krve, tvoří se v ní vitamin D)
… popíše stavbu kůže z pokožky, škáry a podkožního vaziva
… definuje pokožku jako vrchní vrstvu kůže, která se skládá z několika vrstev plochých buněk
… vysvětlí, že buňky pokožky se ve své zárodečné vrstvě neustále dělí a vytlačují buňky nad nimi k povrchu
… popíše, že buňky nejblíže k povrchu pokožky rohovatějí, odumírají a odlupují se
… uvědomí si, že v pokožce jsou pigmentové buňky, které způsobují zbarvení kůže
… označí pigment v buňkách pokožky jako melanin
… objasní funkci pigmentu melaninu při zachycování ultrafialové složky slunečního záření (melaninu působením
ultrafialových paprsků přibývá, kůže opalováním hnědne, a tím se tvoří pigmentová clona, která chrání níže
položené tkáně)
… odvodí, že čím více je pigmentu melaninu v kůži, tím je kůže tmavší
… uvědomí si, že ke zbarvení kůže přispívá i stupeň jejího prokrvení (zrudnutí, zblednutí, zmodrání)
… definuje škáru jako spodní vrstvu kůže, která se skládá z vazivových buněk a vláken kolagenu a elastinu, mezi
kterými se nacházejí i tukové buňky
… uvědomí si, že škára je prostoupena cévami a nervy
… uvede, že ze škáry vyrůstají vlasy a chlupy
… uvede, že ve škáře jsou uložené mazové a potní žlázy
… popíše, že mazové žlázy ústí do vlasových váčků
… vysvětlí význam mazových žláz při ochraně kůže a vlasů proti vysychání a proti působení vody z okolí
… lokalizuje rozložení potních žláz na těle (nejvíce na dlaních, chodidlech, na čele a v podpaží)
… odhadne, že u dospělého člověka se denně vyloučí potními žlázami při normální teplotě asi 100 ml vody, při
zvýšení teploty prostředí i těla až 10 l potu
Nemoci vylučovací soustavy
Kůže
Funkce kůže
Stavba kůže
Pokožka
Škára
… uvede funkci potu spočívající ve zvlhčení a ochlazení pokožky
… uvede složení potu sestávající se z vody, chloridu sodného, malého množství močoviny, kyseliny močové,
mastných kyselin a aminokyselin
… uvědomí si, že při intenzivním pocení je třeba nahrazovat ztráty vody a solí
… definuje pachové žlázy jako zvláštní potní žlázy uložené v podpaží a v kůži vnějších pohlavních orgánů
… objasní význam pachových žláz při sexuální komunikaci
… uvede, že vývojovou variantou potních žláz jsou i mléčné žlázy
… popíše vývoj a funkci mléčných žláz
… uvede, že na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže souvislé linie (papilární linie) zcela charakteristické
pro každého člověka
… vysvětlí, že papilární linie se během života nemění a mají význam v kriminalistice v daktyloskopii
… definuje podkožní vazivo jako síť kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou uloženy vazivové buňky,
a v němž se může ukládat tuk
… na lidském těle rozliší chloupky, vlasy, řasy, obočí, chloupky v nose a zvukovodu, chlupy v podpaží a na
ohanbí, vousy
… popíše stavbu vlasu (chlupu) (vlasový kořen uložený v prohlubni pokožky nazvané vlasová pochva, vlasová
cibulka, hrot)
… uvědomí si, že vlasy (chlupy) se celý život stále vyměňují
… odhadne celkový počet vlasů na 120 000 až 140 000
… vysvětlí, že barva vlasů je dána množstvím pigmentu totožným s kožním melaninem
… porovná kvalitu vlasů mužů a žen (ženy mají zpravidla vlasy silnější než muži)
… definuje nehet jako rohovou destičku na hřbetní straně posledních článků prstů
… popíše stavbu nehtu (kořen, tělo, volný okraj)
… uvede, že podloží nehtu tvoří nehtové lůžko
… objasní, že pod kořenem nehtu je zárodečná vrstva, ze které se tvoří nehet
… uvede nejznámější nemoci a poruchy kůže, jejich příčiny, průběh, léčbu a prevenci
… uvědomuje si riziko slunění při vzniku rakoviny kůže
… ovládá pravidla první pomoci při poraněních kůže
… definuje termoregulaci jako schopnost organismu udržovat stálou tělesnou teplotu
… uvědomí si, že produkce tepla organismem (termogeneze) je nepřetržitý proces, při kterém teplo vzniká jako
vedlejší produkt metabolismu – hlavně v játrech
… popíše změnu při reakci na chlad – zvýšení svalového napětí, které přechází ve svalový třes (třesová
termogeneze)
Podkožní vazivo
Vlasy
Nehty
Nemoci kůže
Řízení tělesné teploty
… uvědomí si, že chronický chlad způsobí zvýšení tvorby tepla zvýšením metabolismu (chemická termogeneze)
… uvede, že významným zdrojem tepla u kojenců je hnědý tuk uložený mezi lopatkami
… uvede způsoby, kterými u člověka uniká tělesné teplo tělesným povrchem (sálání, vedení, proudění,
odpařování)
… uvědomí si, že k odpařování vody a ochlazování kůže dochází především při pocení
… uvede hodnoty fyziologické teploty lidského těla (36,0 – 37,0 °C)
… uvede příklady kolísání teploty lidského těla během dne (ranní minimum – mezi 4. – 6. hodinou, odpolední
maximum – mezi 16 – 18 hodinou)
… uvědomuje si, že informace o tělesné teplotě patří mezi základní diagnostické údaje
… rozlišuje axilární teplotu (naměřená v podpaží), orální teplotu (naměřená v ústech), rektální teplotu
(naměřená v konečníku)
… vyhledá rozdíly mezi hodnotami axilární, orální a rektální teploty (teplota v ústech je o asi 0,3 °C vyšší než v
podpaží, teplota má fyziologické hodnoty mezi 36,5 – 37,4 °C)
… vysvětluje, že vaginální teplota je ovlivňována hormonálními změnami a během ovulace nastává její zvýšení o
0,5 °C (bazální teplota)
… definuje horečku (febris) jako hodnoty tělesné teploty nad 38 °C
… objasní, že horečka je vyvolána působením pyrogenů
… vysvětlí, že pyrogeny uvolňují při infekci leukocyty
… uvede, že antipyretika potlačují vznik pyrogenů a tak snižují horečku
… uvědomuje si význam hypotalamu pro řízení tělesné teploty
… objasní význam hypotermie (snížení tělesné teploty na 28 – 30 °C) v chirurgii při operacích kvůli omezení
krvácení
… rozliší úpal a úžeh
… chápe rozmnožování jako základní vlastnost všech organismů
… vysvětlí podstatu pohlavního rozmnožování
… popíše, že splynutím gamet vzniká zygota, která se vyvíjí v nového jedince
… uvede, že jádra tělních buněk člověka obsahují diploidní počet chromozomů - 46 chromozomů
… v karyotypu člověka rozliší 22 párů autozomů a 1 pár pohlavních chromozomů
… rozliší pohlavní chromozomy X a Y
… vysvětlí, že vajíčko obsahuje vždy pohlavní chromozom X a spermie pohlavní chromozom X nebo Y
… objasní možnosti vzájemných kombinací gamet člověka (XX, XY)
… rozliší primární a sekundární pohlavní znaky
… uvede, že od šestého týdne nitroděložního života se začínají diferencovat vaječníky a varlata ze společného
Pohlavní soustava
Rozmnožování
základu
… objasní, že funkční vývoj pohlavních orgánů končí v období puberty schopností tvorby zralých vajíček nebo
spermií
… chápe význam hypotalamu a adenohypofýzy při řízení funkcí pohlavních orgánů
… vysvětlí funkci hormonů folitropinu a lutropinu
… popíše stavbu a funkci pohlavní soustavy muže
… uvede orgány pohlavní soustavy muže
… rozliší orgány pohlavní soustavy muže na vnitřní a zevní
… na obrázku označí jednotlivé části pohlavní soustavy muže
… mezi vnitřní pohlavní orgány muže zařadí varlata, nadvarlata, chámovody, měchýřkovité žlázy a žlázu
předstojnou
… mezi zevní pohlavní orgány muže zařadí šourek a pyj
… uvede, že varlata se zakládají v břišní dutině a do porodu sestoupí do šourku
… objasní význam uložení varlat v šourku mimo břišní dutinu (teplota kolem 33 °C)
… uvede funkce varlat spočívající v produkci spermií a tvorbě a uvolňování pohlavních hormonů
… popíše, že zrání spermie trvá asi 74 – 75 dní
… popíše stavbu spermie a její části označí na obrázku
… uvede, že varlata patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí
… uvede testosteron jako hlavní mužský pohlavní hormon
… popíše, že testosteron ovlivňuje růst a vývoj pohlavních orgánů a celého těla, rozvoj sekundárních pohlavních
znaků a navozuje chování typické pro muže
… lokalizuje nadvarle na horní pól každého varlete
… popíše funkci nadvarlat (zadržení zralých spermií a jejich smísení se sekretem nadvarlete, spermie zde
získávají pohyblivost, jsou zde uchovány funkční až 40 dní)
… definuje chámovody jako 40 cm dlouhé vývody nadvarlete, které spojují nadvarle s močovou trubicí
… popíše uložení chámovodů v těle
… objasní pojmy ejakulát, ejakulace, poluce
… vysvětlí funkci měchýřkovitých žláz a prostaty
… uvede funkci penisu, který umožňuje koitus
… popíše stavbu penisu (párové a nepárové topořivé těleso, žalud)
… objasní průběh a řízení erekce
… objasní funkce močové trubice jako společné vývodné cesty pro moč i spermie
… uvede příklady sekundárních pohlavních znaků muže a ženy
Stavba pohlavní soustavy muže
Stavba pohlavní soustavy ženy
… vyjmenuje pohlavní orgány ženy
… na obrázku označí jednotlivé části pohlavní soustavy ženy
… rozliší pohlavní orgány ženy na vnitřní a zevní
… zařadí mezi vnitřní pohlavní orgány ženy vaječníky, vejcovody, dělohu a pochvu
… zařadí mezi zevní pohlavní orgány ženy velké a malé stydké pysky, vestibulární žlázy a topořivé tkáně
… uvede funkce vaječníků spočívající v produkci zralých vajíček a pohlavních hormonů
… lokalizuje vaječníky do spodní části břišní dutiny
… uvede nejvýznamnější ženské pohlavní hormony a jejich funkce
… popíše uložení a funkci vejcovodu spočívající v zachycení vajíčka a jeho transportu do dělohy
… charakterizuje dělohu jako dutý silnostěnný orgán tvořený hladkou svalovinou
… uvede funkci dělohy
… popíše pochvu jako svalovou trubici, která spojuje dělohu se zevními pohlavními orgány
… uvede, že vchod do pochvy je před prvním pohlavním stykem téměř uzavřen slizniční řasou (panenská blána
– hymen)
… rozliší ovulační a menstruační cyklus
… popíše průběh folikulární a luteální fáze ve vaječnících
… uvede, že ve folikulární fázi se ve vaječníku vytváří Graafův folikul
… popíše Graafův folikul a jeho funkci při produkci estrogenů
… jako ovulaci označí uvolnění zralého vajíčka z Graafova folikulu
… uvede, že ovulace probíhá zpravidla 12. až 15. den po menstruaci
… uvede, že k uvolnění vajíčka z folikulu je zapotřebí zvýšení hladiny hormonů adenohypofýzy folitropinu a
lutropinu
… uvede, že v luteální fázi vzniká žluté tělísko, které produkuje asi 10 dnů pohlavní hormony (hlavně
progesteron)
… uvede, že děložní sliznice prodělává 4 fáze menstruačního cyklu – menstruační, proliferační, sekreční a
ischemickou fázi
… popíše průběh jednotlivých fází menstruačního cyklu
… uvede dobu trvání jednotlivých fází menstruačního cyklu
… uvede, že optimální doba pro oplození vajíčka je asi 10 až 15 hodin po ovulaci
… uvede, že k oplození dochází zpravidla ve vejcovodu
… popíše vznik oplozeného vajíčka
… popíše průběh dělení oplozeného vajíčka
… uvede, že 5. až 6. den dojde k nidaci vajíčka do děložní sliznice
Ovulační a menstruační cyklus
Oplození, těhotenství a porod
… vysvětlí, že vajíčko se postupně mění v zárodek a poté v plod
… popíše, že plod je uzavřený ve třech plodových obalech (amnion, alantois, chorion)
… charakterizuje placentu a její vývoj
… objasní význam plodové vody, která chrání plod před nárazy a infekcí a podílí se na regulaci tělesné teploty
… uvede významné funkce placenty (výměna látek mezi plodem a matkou, endokrinní funkce, ochranná
funkce)
… popíše placentární oběh plodu
… uvede příklady hormonů, které tvoří placenta
… stručně popíše vývoj jedince v prenatálním období
… popíše vlivy těhotenství na ženu a změny na těle ženy během těhotenství
… uvede pravidla životního stylu v těhotenství
… uvede délku trvání těhotenství (240 – 310 dní)
… popíše průběh porodu a charakterizuje jednotlivé doby porodní
… uvede význam šestinedělí, ve kterém se organismus ženy vrací do stavu před těhotenstvím
… uvede příklady příčin neplodnosti
… jmenuje příklady metod antikoncepce
… rozdělí metody antikoncepce na mužské a ženské
… rozdělí ženské antikoncepční metody na hormonální a nehormonální metody
… seznámí se s výhodami a nevýhodami různých antikoncepčních metod
… uvede kondom (= prezervativ) jako jedinou antikoncepční pomůcku snižující riziko přenosu pohlavních
chorob
… uvede pravidla prevence pohlavně přenosných chorob
… rozdělí pohlavně přenosné choroby na virové, bakteriální a způsobené zevními parazity a prvoky
… popíše příznaky, průběh a rizika různých pohlavně přenosných chorob
… mezi nejvážnější pohlavně přenosné choroby zařadí AIDS, syfilis a kapavku, bradavice, opary
… rozdělí nitroděložní období na období rýhování vajíčka, vývoj zárodku a vývoj plodu
… stručně popíše prenatální vývoj
… označí novorozenecké období jako období do 28 dnů po narození
… charakterizuje novorozenecké období jako období adaptace na život ve vnějším prostředí (dýchání, redukce
počtu červených krvinek, výživa mateřským mlékem)
… uvědomí si význam nepodmíněných reflexů vytvořených u novorozence (sací, polykací, dýchací, vyměšovací,
obranné, uchopovací…)
… označí kojenecké období jako období do 1 roku života
Antikoncepce
Pohlavně přenosné choroby
Etapy života člověka
… charakterizuje kojenecké období jako období rychlého růstu a rychlého rozvoje nervové soustavy
… uvede začátek prořezávání mléčného chrupu do kojeneckého období
… označí období batolete jako období do 3 let života
… charakterizuje období batolete jako období intenzivního motorického a neuropsychického vývoje (lokomoce,
činnost ruky, řeč)
… uvede konec prořezávání mléčného chrupu koncem 3. roku života
… označí období předškolního věku jako období do 6. roku života
… charakterizuje předškolní věk jako období rozvoje centrálního nervového systému, vegetativních funkcí a
změny tělesných proporcí
… uvede konec předškolního věku jako období prořezávání prvních trvalých zubů
… uvede a charakterizuje nejčastější nemoci a zdravotní problémy dětského věku
… rozdělí období školního věku na mladší školní věk (do 10 – 11 let) a straší školní věk (do 15 let)
… popíše mladší školní věk jako období rozvoje motoriky a rozumových schopností
… popíše starší školní věk jako období dospívání (puberta)
… charakterizuje období dospívání jako období, ve kterém probíhají významné morfologické (zrychlení růstu
končetin, tvorba sekundárních pohlavních znaků), fyziologické (dozrávání pohlavních orgánů) a psychické
změny (zájem o druhé pohlaví)
… označí dorostenecké období (adolescence) jako období do 18 let
… charakterizuje dorostenecké období jako období konce tělesného růstu (do asi 21 let) a rozvoje psychiky
… definuje dospělost jako období největší fyzické a psychické aktivity člověka
… člení období dospělosti na období plné dospělosti (18 – 30 let), období zralosti (30 – 45 let) a období
středního věku (45 – 60 let)
… charakterizuje období plné dospělostí jako období vyznačující se vývojem svalové soustavy a období vhodné
pro reprodukci
… charakterizuje období zralosti jako období duševního dozrávání
… uvádí období zralosti jako období s větším sklonem k ukládání podkožního tuku, s prvními známkami stárnutí,
u žen s počátky klimakteria
… uvede a charakterizuje nejčastější nemoci a zdravotní problémy období dospělosti
… charakterizuje střední věk jako období vrcholu psychický schopností a poklesu tělesné výkonnosti
… chápe stařecké období jako období poklesu činnosti orgánových soustav, např. nervové soustavy (ztráta
paměti, nedokonalá funkce smyslových orgánů, ztráta zubů…)
… uvede a charakterizuje nejčastější nemoci a zdravotní problémy stařeckého období
… uvědomuje si, že zdravým způsobem života, fyzickou nebo psychickou aktivitou lze stárnutí zpomalit
… zajímá se o informace Světové zdravotnické organizace WHO
… definuje náplň vědního oboru epidemiologie
… definuje zdraví, nemoc, onemocnění
… vyhledává informace o ústupu mnohých přenosných chorob v posledních desetiletích
… objasňuje díky, kterým faktorům tento ústup přenosných chorob nastal (moderní zdravotnictví, očkování,
hygiena, změna životního stylu)
… vysvětlí pojmy epidemie, pandemie, patogenita, inkubační doba
… uvědomuje si velký nárůst civilizačních onemocnění v dnešní době
… jmenuje faktory ovlivňující zdraví (biologický faktor, životní styl, sociální a ekonomický faktor, pracovní
prostředí, životní prostředí, zdravotnické služby)
… uvádí příklady vlivů vnějšího prostředí na zdraví
… vyhodnocuje vlivy zdravého a nezdravého životního stylu
… rozlišuje metody léčby tradiční a alternativní medicíny
… uvádí významné skupiny nemocí a charakterizuje je
… uvádí příklady nejčastějších civilizačních nemocí
… uvádí rizikové faktory jednotlivých civilizačních onemocnění
… vyhledává způsoby léčby jednotlivých civilizačních onemocnění
… jmenuje způsoby prevence těchto onemocnění
… uvede příklady nejčastějších infekčních bakteriálních a virových chorob
… jmenuje nejznámější virová a bakteriální onemocnění, vyhledává jejich příznaky, průběh nemoc, léčbu a
prevenci
… uvede nejčastější pohlavně přenosné nemoci, jejich rizika a možnosti prevenci
… vyhledává onemocnění očkovaná v rámci povinného očkování v České republice
… uvede příklady nejznámějších psychosomatických nemocí a jejich příčiny, léčbu a prevenci
… vyhledává informace o náhlých příhodách dětského věku
… objasní pojem alergie a informuje se o nejčastějších typech alergií
… objasní pojem poruchy příjmu potravy a studuje jejich příčiny, léčbu a prevenci
… uvědomuje si negativní vliv toxikomanie na zdraví člověka
… orientuje se ve skupinách drog a objasní jejich nebezpečí
… vysvětlí pojmy droga, psychická závislost, fyzická závislost, tolerance, abstinenční syndrom
… uvědomuje si rizika konzumace i společností tolerovaných drog např. tabáku, alkoholu, kofeinu
… zajímá se o pravidla první pomoci a jejich praktické aplikace
… charakterizuje genetiku jako nauku o dědičnosti a proměnlivosti
Zdraví a nemoc
Úvod do genetiky
… uvede Johanna Gregora Mendela jako průkopníka genetiky
… vysvětlí rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním
… nastíní podstatu vzniku klonů
… uvede příklady přirozeného klonování v přírodě
… používá pojmy (křížení, hybrid, gen, alela, genotyp, fenotyp, lokus, genom)
… charakterizuje křížení jako záměrné pohlavní rozmnožování
… charakterizuje hybrida (křížence) jako produkt křížení
… popíše gen jako úsek DNA, který kóduje informaci pro určitý znak
… charakterizuje alelu jako jednu konkrétní formu genu ze skupiny možných forem, které může gen nabývat
… vysvětlí na konkrétním příkladu (např. krevních skupin) podstatu pojmu alela
… charakterizuje genotyp jako soubor genů (přesněji alel) jedince
… charakterizuje fenotyp jako vnější projev genotypu vyjádřený vlastnostmi a znaky jedince (např. jeho vzhled)
… popíše lokus jako místo na chromozomu, kde se nachází pozice konkrétního genu („adresa genu na
chromozomu“)
… chápe genom jako soubor všech genů vyskytujících se v organismu (včetně genů lokalizovaných mimo jádro
buňky)
… jmenuje optimální vlastnosti modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu
… jmenuje příklady modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu (bakterie Escherichia coli,
octomilka obecná, myš domácí)
… uvede fakt, že díky vlivu vnějšího prostředí nemusí vždy dojít k odrazu genotypu ve fenotypu
… rozlišuje vzájemné vztahy mezi alelami: úplná dominance – recesivita, kodominance, neúplná dominance
… rozlišuje označení dominantní alely velkým písmenem a recesivní alely malým písmenem
… uvede příklady úplné dominace, recesivity a kodominance u alel kódujících krevní skupiny
… vysvětlí termíny: dominantní homozygot, recesivní homozygot, heterozygot
… uvede genotypový zápis dominantního homozygota, recesivního homozygota a heterozygota
… načrtne nákres chromozomu a provede jeho popis (chromatidy, centromera)
… popíše vnitřní strukturu chromozomu jako lineární dvoušroubovici DNA a různé typy bílkovin (např. histony)
… lokalizuje chromozomy do buněčného jádra
… rozlišuje sesterské a nesesterské chromatidy
… uvede S-fázi buněčného cyklu jako období vytvoření sesterské chromatidy procesem replikace DNA
… rozlišuje diploidní a haploidní buňky
… vysvětlí termín: chromozomový pár
… vysvětlí význam přítomnosti párů chromozomů u diploidních buněk
… chápe počet chromozomů v buňce jako druhově specifický
… nespojuje počet chromozomů v buněčném jádře s evoluční vyspělostí organismů
… uvede počet chromozomů v buněčném jádře lidských buněk, tj. 23 párů
… spatřuje význam Johanna Gregora Mendela v rozpoznání zákonitostí přenosu alel, popř. znaků z rodičovské
na dceřinou generaci
… chápe Mendelovy zákony jako zákonitosti přenosu alel z rodičovské na dceřinou generaci
… vysvětlí (možno i na příkladu)princip prvního Mendelova zákona „O stejnorodosti první generace kříženců“
… vysvětlí (možno i na příkladu)princip druhého Mendelova zákona „O nestejnorodosti druhé generace
kříženců“ či „O segregaci alel (tj. jejich rozchodu během meiózy)a jejich kombinaci ve druhé generaci kříženců“
… vysvětlí (možno i na příkladu) princip třetího Mendelova zákona „O volné kombinovatelnosti alel“
… rozlišuje rodičovskou generaci (parentální – P) a dceřinou (filiální – F)
… uvede genotypový štěpný poměr u F1 generace jako 1:2:1 (tj. 25 % dominantních homozygotů, 50 %
heterozygotů, 25 % recesivních homozygotů)
… uvede fenotypový štěpný poměr u F1 generace jako 3:1(tj. 3 jedinci vzhledu dle dominantní alely, 1 jedinec
vzhledu dle recesivní alely)
… chápe genotypové a fenotypové štěpné poměry jako poměry matematicky pravděpodobné, které vždy
nemusí přesně odpovídat reálné skutečnosti
… vysvětlí rozdíl mezi monohybridním a polyhybridním (např. dihybridním) křížení
… uvede fenotypový štěpný poměr u dihybridního křížení u F2 generace jako 9:3:3:1 (tj. 9 jedinců vzhledu dle
obou dominantních alel, 3 jedinci vzhledu dle první dominantní a druhé recesivní alely, 3 jedinci dle první
recesivní a druhé dominantní alely a 1 jedinec vzhledu dle obou recesivních alel)
… načrtne mendelistický čtverec pro monohybridní i polyhybridní křížení a vysvětlí jeho význam a strukturu
… uvědomuje si vztah mezi počtem sledovaných znaků a počtem gametických kombinací jednotlivých rodičů a
následně počtem zygotických kombinací
… řeší genetické úlohy s využitím mendelistického čtverce
… uvede amerického genetika Thomase Morgana jako nositele Nobelovy ceny za objasnění funkce
chromozomu coby nositele dědičnosti
… uvede Thomase Morgana jako autora tzv. Morganových zákonů
… uvede znění 1. Morganova zákona – chromozom obsahuje geny uspořádané lineárně za sebou
… uvede znění 2. Morganova zákona – geny jednoho chromozomu tvoří tzv. vazebnou skupinu (jsou ve vazbě) a
dědí se jako celek
… chápe crossing-over jako proces pozměňující alelickou sestavu nesesterských chromatid homologických
chromozomů
Mendelovy zákony
Vazba genů
… popíše význam crossing-overu pro variabilitu potomstva
… popíše, popřípadě načrtne mechanismus crossing-overu
… zařadí výskyt crossing-overu do profáze prvního redukčního dělení meiózy
… uvede, že síla vazby genů je dána vzdáleností lokusů sledovaných genů
… chápe zákonitost, že čím jsou sledované geny dále od sebe, tím je síla vazby menší a pravděpodobnost vzniku
crossing-overu v oblasti sledovaných genů je vyšší
… uvědomuje si skutečnost, že síla vazby se určuje pouze v případě, že sledované geny leží na jednom
chromozomu
… má povědomí o stanovení síly vazby prostřednictvím matematických výpočtů podle speciálních vzorců
… znalost síly vazby mezi různými geny využívá k sestavení pořadí genů na chromozomu (tzv. chromozomové
mapy)
… chápe mimojadernou dědičnost jako dědičnost znaků lokalizovaných mimo chromozomy jádra buňky
… lokalizuje uložení mimojaderných genů u prokaryotických organismů do plasmidů
… lokalizuje uložení mimojaderných genů u eukaryotních organismů do plastidové a mitochondriální DNA
… chápe plastidy a mitochondrie jako semiautonomní organely neschopné samostatné existence
… vysvětlí termín: matroklinita jako dědičnost mimojaderných znaků po matce
… chápe polygenní dědičnost jako dědičnost kvantitativních znaků
… vysvětlí rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativními znaky, včetně uvedení příkladů
… porovná množství fenotypů u kvalitativních a kvantitativních znaků
… načrtne prostřednictvím Gaussovy křivky výskyt četností jednotlivých fenotypů kvantitativních znaků v
populaci
… nastíní mechanismus kódování kvantitativních znaků prostřednictvím řady genů malého účinku (tzv.
polygenů), jejichž účinky se sčítají
… charakterizuje mutace jako změny v genetické výbavě organismů
… vysvětlí termín: mutagenní faktory
… rozdělí mutagenní faktory na fyzikální a chemické
… uvede konkrétní příklady mutagenních faktorů
… rozdělí mutace na posunové a záměnové
… rozdělí mutace na genové, chromozomové a genomové
… vysvětlí termín: letální mutace
… vysvětlí princip posunových mutací
… vysvětlí princip záměnových mutací
… porovná dopady posunových a záměnových mutací na organismus
Mimojaderná dědičnost
Polygenní dědičnost
Mutace
… popíše souvislost mezi posunovými mutacemi a čtením tripletů při proteosyntéze
… porovná možnosti vizuálního rozpoznání genových, chromozomových a genomových mutací
… zhodnotí nebezpečnost genových mutací postihující geny regulující dělení buněk
… popíše podstatu různých typů chromozomových mutací (delece, duplikace, inverze, translokace, reciproká
translokace)
… uvede jako příklad delece syndrom kočičího křiku (=syndrom Cri du chat)
… charakterizuje genomové mutace jako změny v počtu chromozomů či v počtu sad chromozomů
… rozdělí genomové mutace na aneuploidie (monozómie a trizómie) a polyploidie
… vysvětlí termíny: monozómie a trizómie
… uvede jako příklad trizómie Downův syndrom, Patauův syndrom a Edwardsův syndrom
… popíše Downův syndrom (= mongolismus) jako trizómii 21. chromozomu
… popíše charakteristický vzhled nositele Downova syndromu (mongoloidní oční štěrbiny, krátké paličkovité
prsty, epikantus, zubní anomálie, snížený intelekt aj.)
… uvede četnost výskytu Downova syndromu u porodů na 1:700
… uvede jako rizikový faktor vzniku syndromů vyšší věk matky (cca nad 35 let)
… řadí mezi aneuploidie pohlavní syndromy (např. Turnerův, Klinefelterův, supermuž, superžena)
… porovná četnost a dopady polyploidie na rostliny a živočichy
… nastíní význam reparačních mechanismů
… uvede skutečnost, že pohlavnost jedinců je primárně kódována prostřednictvím pohlavních chromozomů
… uvede skutečnost, že druhotné pohlavní znaky se rozvíjí působením pohlavních hormonů
… dělí chromozomy na autozómy a gonozómy
… rozlišuje chromozomové určení pohlaví u savců (XX, XY)
… označuje gonozómy člověka jako X a Y
… uvede příklady chorob či vad, jejichž geny jsou lokalizovány na chromozomu X (např. hemofilie, daltonismus)
… popíše hemofilii jako geneticky podmíněnou chorobu charakterizovanou nízkou srážlivostí krve
… popíše daltonismus jako geneticky podmíněnou vadu spočívající v neschopnosti rozpoznávat zelenou a
červenou vadu
… stanoví význam zkoušek barvocitu u osob žádajících řidičský průkaz
… stanoví v závislosti na pohlaví genotypy osob zdravých, nemocných a přenašečů u chorob lokalizovaných na
chromozomu X
… charakterizuje Barrovo tělísko jako jeden ze dvojice chromozomů X, který jev interfázi buněčného cyklu
inaktivován
… uvede fakt, že v jednotlivých buňkách ženy prodělává inaktivaci se stejnou pravděpodobností jeden či druhý
Dědičnost a pohlaví
Autozómy a gonozómy
Barrovo tělísko
chromozom X
… uvede, že Barrovo tělísko lze obarvit a využít pro determinaci pohlaví či pohlavních syndromů
… zařadí mezi ženské pohlavní syndromy Turnerův syndrom a syndrom Superžena
… stanoví genotyp nositelky Turnerova syndromu (XO) a syndromu Superžena (XXX)
… popíše znaky vyskytující se u nositelek Turnerova syndromu
… zařadí mezi mužské pohlavní syndromy Klinefelterův syndrom a syndrom Supermuž
… stanoví genotyp nositele Klinefelterova syndromu (XXY) a syndromu Supermuž (XYY)
… uvede neplodnost jako znak doprovázející výskyt pohlavních syndromů
… na idiogramu rozpoznává jednotlivé pohlavní syndromy
… uvede počty Barrových tělísek u nositelů jednotlivých pohlavních syndromů
… uvede překážky ve výzkumu dědičnosti člověka
… uvede jako základní metody výzkumu dědičnosti člověka metodu genealogickou („rodokmenovou“) a
gemelilogickou (výzkum dědičnosti u dvojčat)
… na předložených genealogických schématech rozpoznává jednotlivé značky zde používané
… rozděluje geneticky podmíněné choroby na autozomálně dominantní, autozomálně recesivní, gonozomálně
dominantní a gonozomálně recesivní
… uvede příklady autozomálně dominantních onemocnění (např. polydaktilie, syndaktilie, Huntingtonova
chorea = tanec sv. Víta)
… uvede příklady autozomálně recesivních onemocnění (např. úplný albinismus, fenylketonurie, cystická
fibróza)
… uvede příklady gonozomálně dominantních onemocnění (např. D – vitamínorezistentní rachitis)
… uvede příklady gonozomálně recesivních onemocnění (např. hemofilie, daltonismus)
… popíše strategii uchování v populaci u dominantních alel způsobujících letální onemocnění
… jmenuje základní metody užívané v genetickém poradenství: prekoncepční metoda, prenatální metoda,
postnatální metoda
… vysvětlí, ve které fázi rodičovství se uplatňují jednotlivé metody genetického poradenství a jaký mohou mít
praktický dopad
… popíše princip odběru a rozboru plodové vody (aminocentéza) a stanoví jeho význam
… popíše princip odběru choriových klků (metoda CVS) a stanoví jeho význam
… popíše princip odběru krve plodu (metoda PUBS) a stanoví jeho význam
… popíše geneticky modifikované organismy (= GMO, transgenní organismy) jako organismy obsahující
nepůvodní geny (tzv. transgeny)uměle vložené do jejich genomu z jiných typů organismů za účelem pozměnění
jejich vlastností (zejména hospodářsky významných)
Pohlavní syndromy
Genetika člověka
Genové inženýrství
… uvede způsoby vpravování transgenů do GMO prostřednictvím přirozené infekce virovými či plasmidovými
přenašeči na jedné straně a umělé způsoby jako např. vpich plasmidu mikrojehlou do buňky na straně druhé
… uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí transgenů u rostlin (např. odolnost proti
hmyzím škůdcům, plísním a virům, odolnost vůči herbicidům, odolnost vůči nepříznivým abiotickým
podmínkám, prodloužení trvanlivosti plodů aj.)
… uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí transgenů u živočichů (např. rychlejší růst,
požadovaná nutriční hodnota masa, produkce farmakologicky významných látek)
… uvede příklady produktů transgenních jednobuněčných organismů (např. inzulín či růstový hormon jako
produkt transgenních bakterií, vakcína proti hepatitidě B jako produkt transgenních kvasinek)
… chápe klonování organismů jako tvorbu jejich identických kopií
… si je vědom potenciální výhodnosti klonování organismů (včetně transgenních) s požadovanými vlastnostmi
… popíše na příkladu ovce Dolly princip možného klonování živočichů
… uvede příklady vzniku klonů v přírodě (např. rostliny jahodníku vzniklé ze šlahounů mateřské rostliny)
… nastíní na přiměřené úrovni možnosti genové terapie (tj. odebrání kmenových buněk pacientovi, přenos
požadované alely prostřednictvím vektoru do kmenových buněk, pomnožení transgenních kmenových buněk a
jejich následný návrat do těla pacienta)
… si je vědom toho, že veškeré buňky v organismu nesou totožnou genetickou výbavu představující „výrobní
manuál“ pro celý organismus a že jednotlivé buňky v různých částech těla realizují jen určitou část tohoto
„výrobního manuálu“
… charakterizuje kmenové buňky jako dělící se buňky, které mají zachovánu možnost následné diferenciace (v
organismu i v laboratorních podmínkách) v širokou škálu různých typů dalších buněk
… uvede příklady výskytu kmenových buněk v těle člověka (např. kostní dřeň, kmenové buňky mozku, raná
stadia embrya)
… uvede příklad přirozené diferenciace buněk kostní dřeně v různé typy krevních buněk
… chápe potenciální význam využití kmenových buněk v medicíně
… si je vědom schopnosti rostlin vytvořit za určitých laboratorních podmínek kompletní rostlinu (klon)
z jakékoliv somatické buňky dané rostliny
… uvede skutečnost, že již ve starověku byli někteří učenci přesvědčeni o vzniku jedněch organismů z jiných
organismů
… charakterizuje období evropského středověku jako období, kdy bylo nemožné prezentovat myšlenky
připouštějící přeměny organismů a tento stav zdůvodní
… jmenuje Jeana Baptiste Lamarcka jako autora první ucelené evoluční teorie známé jako „lamarckismus“
… vysvětlí podstatu lamarckismu jako myšlenku přenášení znaků získaných během života jedince na jeho
Vývoj evolučních teorií
Lamarckismus
potomstvo (princip: častým používáním určitý orgán zesílí a u nové generace se již objeví zesílený)
… označí teorii lamarckismu jako neplatnou (znaky získané během života nelze předávat následné generaci,
pokud nejsou geneticky zakotveny v pohlavních buňkách svých nositelů)
… zařadí anglického přírodovědce Charlese Roberta Darwina (1809 – 1882) k nejvýznamnějším osobnostem,
které kdy ovlivnily dějiny vědy
… jmenuje Charlese Roberta Darwina jako autora přelomové evoluční teorie zvané „darwinismus“
… uvede jako klíčová Darwinova díla „O původu druhů přírodním výběrem“ (1859) a „O původu člověka“ (1871)
… objasní, proč měla Darwinova díla ve své době mnoho odpůrců
… vysvětlí termín přírodní (= přirozený) výběr jako mechanismus selektující potomstvo organismů na úspěšné a
neúspěšné (přežívají a rozmnožují se jedinci lépe vybavení pro dané prostředí, méně vhodní jedinci se
rozmnožují méně či vůbec)
… vysvětlí princip přírodního výběru na konkrétním příkladu (např.: V populaci hmyzu jsou jedinci více i méně
odolní proti působení konkrétního insekticidu. Po aplikaci postřiku jedinci méně odolní zahynou, odolnější
přežijí a svou geneticky danou odolnost přenesou na většinu svého potomstva. Nová generace je tak proti
danému insekticidu rezistentní.)
… chápe přírodní výběr jako klíčový evoluční mechanismus
… zmíní Darwinovu cestu kolem světa na lodi Beagle jako významnou pro získání podkladů pro formulaci jeho
evoluční teorie
… vysvětlí termín sociální darwinismus jako myšlenkový směr aplikující Darwinovu teorii na lidskou populaci
… vysvětlí, proč nelze na lidskou populaci nahlížet v plné míře optikou přírodního výběru
… zdůvodní nebezpečí plynoucí z praktické aplikace sociálního darwinismu na lidskou populaci (např. zneužití
vůči sociálně slabším či zdravotně handicapovaným skupinám obyvatel)
… chápe neodarwinismus jako teorii původního darwinismu doplněnou o moderní poznatky genetiky,
molekulární biologie, paleontologie apod.
… vysvětlí podstatu teorie sobeckého genu jako teorii nahlížející na těla organismů jako na schránky pro geny
mající za úkol zajistit jejich přenos do další generace
… uvědomuje si fakt, že i v současné době nemá značná část populace (zejména ovlivňovaná náboženskými
kruhy)o evolučních mechanismech dostatek informací, popřípadě evoluci přímo odmítá
… vysvětlí teorii kreacionismu jako teorii vysvětlující vznik jednotlivých forem organismů vytvořením
Stvořitelem
… vysvětlí teorii panspermismu jako teorii vysvětlující výskyt života na Zemi zavlečením z vesmíru
… definuje biologickou evoluci jako zákonitý vývoj organismů založený na postupných změnách jejich genetické
výbavy
Charles Darwin
Darwinismus
Přírodní výběr
Sociální darwinismus
Neodarwinismus
Teorie sobeckého genu
Biologická evoluce
… uvědomuje si, že evoluce není cílená (vývoj nesměřuje k předem určenému cíli – např. k vytvoření nějakého
konkrétního orgánu)
… uvede, že biologická evoluce probíhá v interakci s abiotickými i biotickými vlivy prostředí
… chápe jako předstupeň biologické evoluce evoluci chemickou, jejímž výsledkem byl vznik organických látek
… označí za výsledek biologické evoluce vznik rozmanitých biologických taxonů
… jmenuje jako klíčové produkty evoluce: přechod k aerobní respiraci, zformování eukaryotické buňky, vznik
diploidie a pohlavního rozmnožování
… chápe aerobní respiraci (buněčné dýchání) jako energeticky výhodnější než dýchání v anaerobních
podmínkách
… dává do souvislosti zvyšování množství kyslíku v pravěké atmosféře s přechodem k aerobní respiraci
… uvede sinice jako organismy, které stály u zrodu kyslíkaté atmosféry
… uvede endosymbiotickou teorii jako teorii vysvětlující vznik eukaryotických buněk
… vysvětlí princip vzniku chloroplastů eukaryotické buňky jako symbiotické soužití sinice (základ pro
chloroplast, know-how pro fotosyntézu) s archebakteriální buňkou (základ pro eukaryotickou buňku)
… vysvětlí princip vzniku mitochondrií jako symbiotické soužití bakterií se schopnostmi efektivní buněčné
respirace s archebakteriální buňkou (základ pro eukaryotickou buňku)
… klade vznik eukaryotických buněk do období asi před 2 – 1,5 mld. let
… chápe význam pohlavního rozmnožování ve vytváření potomků s rozmanitou genetickou výbavou (která je
„namíchána“ z genetické výbavy rodičů)
… jmenuje mezi zápory pohlavního rozmnožování skutečnost, že vybudování a udržování rozmnožovacího
aparátu (včetně samotného chování spjatého s pohlavním rozmnožováním) je energeticky náročné
… porovná hypotetický růst početnosti populace druhů pohlavně a nepohlavně se rozmnožujících
… uvede skutečnost, že při pohlavním rozmnožování hrozí jeho účastníkům riziko infekce či parazitace
… spatřuje význam vzniku mnohobuněčnosti v možnosti následné existence rozmanitých „stavebních plánů“ těl
mnohobuněčných organismů
… klade vznik prvních mnohobuněčných rostlin (řas) do období asi před 1 mld. let
… klade vznik prvních mnohobuněčných živočichů do období asi před 650 mil. let
… datuje stáří Země na cca 4,6 mld. let
… popíše v hrubých rysech vznik zemského tělesa z prachoplynového mračna
… orientuje se v tabulce geologických období
… dělí období prekambria (4,6 mld. – 570 mil. let) na prahory a starohory
… datuje vznik života na Zemi do období před cca 3,8 mld. let
… uvede skutečnost, že biologické evoluci předcházela evoluce chemická
Klíčové produkty biologické evoluce
Aerobní metabolismus
Vznik eukaryotických buněk
Pohlavní rozmnožování
Mnohobuněčnost
Vývoj života na Zemi
Prekambrium
… uvede, že výsledkem chemické evoluce byl vznik organických látek
… nastíní proces vzniku organických látek v prahorách
… popíše složení jedovaté atmosféry vzniklé odplyněním zemského nitra
… popíše vznik prvních organických látek (např. aminokyselin)jako důsledek působení abiotických faktorů (UV
záření, teplota, elektrické výboje) na prahorní jedovatou atmosféru
… uvede skutečnost, že vznik organických látek z anorganických v podmínkách odpovídajících době vzniku
života byl laboratorně prokázán
… jmenuje Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie o vzniku života zvané evoluční abiogeneze
… nastíní ve stručnosti princip teorie evoluční abiogeneze
… charakterizuje koacerváty jako shluky organických látek v prahorním oceánu, ve kterých došlo ke vzniku
prvních živých organismů
… jmenuje bílkoviny a nukleové kyseliny jako klíčové látky pro vznik živých organismů
… rozpozná na obrázku stromatolity a charakterizuje je jako anorganické produkty fotosyntetizujících bakterií
… uvede Shark Bay v Austrálii jako místo recentního výskytu stromatolitů
… klade vznik prvních eukaryotických buněk do období před 2 mld. – 1,5 mld. let
… klade vznik prvních mnohobuněčných rostlin (v podobě řas) do období před 1 mld. let
… klade vznik prvních mnohobuněčných živočichů (např. živočišných hub či žahavců) do období před 650 mil.
lety
… klade výskyt prvních strunatců na konec období prekambria
… přirovná první strunatce k larvám dnešních sumek či ke kopinatcům
… klade výskyt prvních obratlovců (v podobě bezčelistnatců) na období přelomu prekambria a kambria
… vyjmenuje jednotlivá období prvohor (= paleozoikum) (570 mil. let – 240 mil. let): kambrium, ordovik, silur,
devon, karbon, perm
… jmenuje typické představitele života prvohorních moří (trilobiti, lilijice, hlavonožci se schránkami aj.)
… jmenuje Joachima Barranda jako badatele, který se zabýval zkoumáním života prvohorních moří na našem
území
… pojmenuje oblast prvohorních mořských sedimentů mezi Prahou a Plzní jako Barrandien a pražskou čtvrť
proslulou nalezišti prvohorních zkamenělin jako Barrandov
… označí trilobity za výhradně prvohorní živočichy
… klade proces přechodu rostlin z vodního prostředí na souš do období siluru
… označí za první suchozemské rostliny rhyniofyty
… datuje vznik ryb na přelom siluru a devonu
… zhodnotí význam devonských lalokoploutvých ryb pro vznik prvních suchozemských čtvernožců
Evoluční abiogeneze
Stromatolity
Eukaryotická buňka
Mnohobuněční živočichové
Prvohory
Rhyniofyty
(obojživelníků ve svrchním devonu)
… popíše biotop, v jakém žily devonské lalokoploutvé ryby jako vysychající vodní nádrže
… uvede jako zástupce recentních lalokoploutvých ryb latimerii podivnou
… jmenuje anatomické zvláštnosti latimerie podivné (plíce, specifická stavba ploutví)
… charakterizuje karbonské klima na území dnešní České republiky jako tropické
… lokalizuje území dnešní České republiky v období karbonu do oblasti rovníku
… popíše vzhled krajiny v období karbonu na našem území (močálovité oblasti s pralesy kapraďorostů)
… jmenuje skupiny rostlin, které řadíme mezi kapraďorosty (plavuně, přesličky, kapradiny)
… zhodnotí hospodářský význam prvohorních kapraďorostů, coby výchozího materiálu pro vznik černého uhlí
… jmenuje a na mapě ukáže lokality současné i minulé těžby černého uhlí u nás (Plzeňsko, Kladensko, Žacléř,
Rosice, Oslavany, Zbýšov u Brna, Ostrava, Karviná)
… zdůvodní, proč jsou ložiska černého uhlí skryta stovky metrů pod zemským povrchem
… porovná způsob těžby černého a hnědého uhlí a popíše jeho dopady na krajinu
… jmenuje vážku rodu Meganeura (rozpětí křídel 70 cm) jako zajímavého zástupce karbonské fauny
… datuje vznik plazů z obojživelníků do období svrchního karbonu
… dává do souvislosti změny klimatu na přelomu karbonu a permu se změnou tehdejší fauny a flóry
… popíše permské klima jako aridní (= suché a teplé)
… popíše ústup kapraďorostů a rozšíření rostlin nahosemenných v období permu
… popíše ústup obojživelníků a rozšíření plazů v období permu
… chápe permské savcoidní plazy jako předchůdce pozdějších savců
… vyjmenuje jednotlivá období druhohor (= mezozoikum) (240 mil. – 65 mil. let): trias, jura, křída
… označí druhohory jako éru plazů
… vysvětlí termín: radiace plazů jako rozvoj plazů spočívající ve vzniku a vývoji mnoha jejich rozmanitých skupin
… klade do období triasu vznik prvních savců a dinosaurů
… přirovná vzhled prvních savců k dnešním hmyzožravcům
… uvede skutečnost, že první savci byli vejcorodí
… popíše první savce jako živočichy s noční aktivitou
… uvede nahosemenné rostliny jako dominantní skupinu rostlin v období druhohor
… zařadí mezi nahosemenné rostliny cykasy, jinany a jehličnany
… charakterizuje období jury a křídy jako éru dinosaurů
… jmenuje příklady dinosaurů (např. Apatosaurus, Stegosaurus, Tyranosaurus, Triceratops aj.)
… uvede, že někteří zástupci dinosaurů byli zřejmě živočichové homoiotermní (= se stálou tělesnou teplotou)
… si je vědom, že řada známých druhohorních plazů nepatřila do skupiny dinosaurů (např. ptakoještěr
Lalokoploutvé ryby
Karbonské močály
Nahosemenné rostliny
Druhohory
Dinosauři
Pterodactylus, ryboještěr Plesiosaurus, ryboještěr Nothosaurus)
… klade do období jury počátky vzniku ptáků
… označí jako předky ptáků drobné druhy bipedních dinosaurů
… porovná tvar těla pštrosa a menších bipedních dinosaurů
… jako ukázku přechodných typů mezi dinosaury a ptáky jmenuje archeopteryxe (Archaeopteryx lithographica)
… označí archeopteryxe za slepou vývojovou linii, která nevedla ke vzniku dnešních ptáků
… označí archeopteryxe za plaza (dinosaura), který je z didaktických důvodů často uváděn v systému ptáků
… jmenuje ptačí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. peří, srostlé klíční kosti)
… jmenuje plazí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. ozubený zobák, zachované prsty na křídlech,
dlouhý ocas vyztužený páteří)
… označí jako primární funkci peří u dinosaurů termoizolaci
… zařadí existenci peří u dinosaurů mezi tzv. preadaptace
… popíše let prvních ptáků jako klouzavý
… vysvětlí pojem mořská transgrese (= záplava) a regrese (= ústup)
… jmenuje jako významnou transgresi, která postihla naše území transgresi v období křídy
… uvede Českou tabuli, jako území zaplavené křídovým mořem
… jmenuje příklady geologických a paleontologických lokalit na území České tabule (např. Kamajka u Chotusic,
Zbyslavská mozaika, Kaňk u Kutné Hory)
… rozdělí období zvané kenozoikum na třetihory (= terciér) a čtvrtohory (= kvartér)
… vyjmenuje jednotlivá období třetihor (65 mil. – 2 mil. let): paleogén, neogén
… označí třetihory jako éru savců
… označí třetihory za období radiace savců, během níž vznikly recentní i fosilní řády savců
… popíše ve stručnosti vývoj koně od malých pětiprstých forem, přes formy tříprsté po jednoprsté zástupce
… uvede jako zajímavé příslušníky třetihorní fauny obří dravé a mrchožravé ptáky Jižní Ameriky
… popíše charakter třetihorní krajiny v oblasti podkrušnohorských pánví (močálovitý charakter, krytosemenné
rostliny a jehličnany – např. tisovec)
… zhodnotí hospodářský význam těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří
… vyjmenuje jednotlivá období čtvrtohor: pleistocén (2 mil. let – 10 tis. let) a holocén (10 tis. let – současnost)
… popíše charakter pleistocenní krajiny v předpolí ledovců (tundry, stepi, výskyt velkých savců)
… uvede jako charakteristický klimatický rys pleistocénu střídání dob ledových (= glaciálů) a meziledových (=
interglaciálů)
… uvede příklady známých pleistocenních savců (mamut, srstnatý nosorožec, jeskynní medvěd, jeskynní lev)
… vysvětlí termín: živá zkamenělina (organismus vyskytující se v pravěku, který víceméně v nezměněné podobě
Archaeopteryx
Křídová transgrese
Třetihory
Podkrušnohorské pánve
Čtvrtohory
existuje dodnes
… uvede příklady živých zkamenělin (např. latimérie podivná, haterie novozélandská, jinan dvoulaločný)
… objasní termín: relikt (=organismus, který přežívá z dob minulých do současnosti)
… uvede příklady glaciálních reliktů u nás (např. ostružiník moruška, praménka rakouská)
… zařadí současného člověka do zoologického systému (říše: živočichové, kmen: strunatci, podkmen:
obratlovci, třída: savci, řád: primáti, čeleď: hominidi, lidé (Hominidae), rod: člověk (Homo), druh: člověk
moudrý (Homo sapiens), poddruh: člověk moudrý vyspělý (Homo sapiens sapiens)
… orientuje se ve fylogenetickém stromu zobrazujícím vývoj člověka
… si je vědom omezeného množství fosilních pozůstatků člověka, ze kterého vycházejí jeho tělesné
rekonstrukce (většina nálezů má jen fragmentální charakter)
… uvede, že vývoj člověka doprovází trend hominizace a sapientace
… vysvětlí termín hominizace jako trend ve vývoji tělesných znaků, které jsou typické pro rod Homo (např.
zploštělý hrudník, vzpřímená postava, dvojesovitě prohnutá páteř, opozice palce, zmenšené nadočnicové
oblouky, zvětšování podílu mozkovny nad obličejovou částí, zmenšování zubů)
… vysvětlí termín sapientace jako trend ve vývoji rozumových schopností člověka vedoucí k zformování Homo
sapiens
… nastíní přehled základních vývojových stupňů člověka (zástupci rodu Ramapithecus, zástupci rodu
Australopithecus, zástupci rodu Homo – Homo habilis, Homo ergaster, Homo erectus, Homo heidelbergensis,
Homo neanderthalensis, Homo sapiens aj.)
… uvědomuje si koexistenci mnohdy několika vývojových linií člověka v určité době, z nichž jen jedna vedla
k současnému člověku
… si je vědom existence rozmanitých hypotéz vývoje člověka, které jsou na základě nových výzkumů
aktualizovány
… popíše na aktuálním fylogenetickém schématu současný vědecký pohled na vývoj člověka
… uvede pro vývoj člověka jako klíčovou změnu klimatu v Africe, která vedla k zániku tropických lesů a rozšíření
savan
… označí přechod k bipednímu pohybu za adaptaci na život v savaně
… charakterizuje zástupce rodu Ramapithecus: výskyt před 10 – 14 mil. lety v jižní Asii a východní Africe, na
hranici lesa a savany, předpoklady pro přechod k bipednímu pohybu, slabý rozvoj hominizačních znaků,
neprokázáno užívání nástrojů, patrně stojí mimo přímou vývojovou linii člověka
… charakterizuje zástupce rodu Australopithecus: různé druhy v období před 4 – 1,2 mil. let, jižní a východní
Afrika, bipední pohyb, 120 cm, 35 kg, parabolický zubní oblouk, užívání nástrojů, sběrač a lovec drobných
živočichů, A. africanus zřejmě na přímé linii vedoucí k současnému člověku, nejmladší formy jako
Vývoj člověka
Hominizace
Sapientace
Ramapithecus
Australopithecus
Australopithecus (Paranthropus) boisei specializované na příjem rostlinné stravy
… charakterizuje druh Homo habilis (člověk zručný): výskyt před 2,3 – 1,7 mil. lety, nejstarší známý zástupce
rodu Homo, východní Afrika, 130 cm, 40 kg, doložena výroba nástrojů (kamenné asi před 2,5 mil. lety), zřejmě
slepá vývojová větev)
… charakterizuje druh Homo erectus (člověk vzpřímený): výskyt před 1,8 – 0, 15 mil. lety, Afrika, Asie, Evropa,
140 – 180 cm, 40 – 70 kg, využívání ohně asi před 700 tisíci lety)
… charakterizuje druh Homo heidelbergensis (člověk heidelberský): výskyt před 0,6 – 0,3 mil. lety, Afrika, Asie,
Evropa, 175 cm, 70 kg, zřejmě výchozí druh pro vznik Homo neanderthalensis a Homo sapiens
… charakterizuje druh Homo neanderthalensis (člověk neandertálský): výskyt před 230 – 30 tis. lety, Evropa –
např. údolí Neandertal, Asie, 165 cm, tzv. klasičtí neandrtálci přizpůsobeni životu v chladném klimatu, robustní
tělesná stavba, pohřbívání zemřelých, možné křížení s Homo sapiens
… charakterizuje druh Homo sapiens (člověk moudrý): (300) 200 tisíc let – současnost, podle jedné z teorií
vznikl ve východní Africe a odsud se rozšířil do celého světa, před 10 tis. lety zemědělství)
… uvede jeskyně Altamira (Španělsko) a Lascaux (Francie) jako lokality nálezů nejznámějších jeskynních maleb
… uvede a časově zařadí přelomové okamžiky ve vývoji člověka – vzpřímená chůze (před 5 mil. lety), výroba
kamenných nástrojů (před 2,6 mil. let), používání ohně (před 700 tis. let), rozvoj řeči, schopnost plánování,
pohřbívání zemřelých (před 100 tis. lety), umění (před 30 tis. lety), zemědělství (před 10 tis. lety), domestikace
zvířat, zpracování kovů (před 9 tisíci lety)
… uvede nálezy artefaktů Homo erectus z našeho území (např. Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna)
… uvede nálezy kosterních pozůstatků Homo neanderthalensis z našeho území (např. jeskyně Kůlna
v Moravském krasu, jeskyně Šipka u Štramberka)
… uvede známá paleolitická naleziště Homo sapiens sapiens z našeho území (např. Dolní Věstonice, Předmostí u
Přerova, Mladeč u Litovle, Moravský kras, Praha, Český kras)
… uvede pořadí jednotlivých aktivit, jimiž si člověk obstarával potravu: sběrač – lovec drobných zvířat – lovec
velkých zvířat – pastevec a zemědělec
… uvede pojídání uhynulých zvířat jako jednu ze strategií obstarání potravy u pravěkého člověka (člověk jako
mrchožrout, zdechlinář)
… spatřuje v zemědělství činnost, kterou člověk začal významně přetvářet krajinu
… spatřuje v zemědělství činnost, která vedla k produkci takového množství potravy, které umožnilo početní
růst lidské populace
Homo erectus
Homo heidelbergensis
Homo neanderthalensis
Homo sapiens

Biologie - Gymnázium a SOŠPg Čáslav

Transkript

Podobné dokumenty

Elektroinstalatér - Domat Control System

Cytogenetika-06-Pohlavni bunky

Systém rostlinných virů - Biologické centrum AV ČR, vvi

Iris sibirica

Biologie - Gymnázium a SOŠPg Čáslav

školní vzdělávací program (švp) analýza potravin

Příroda kolem nás - Čekatelský lesní kurz CORDA

Biologie dítěte - Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství

Sbírka atraktivních úloh z biologie

ebook_jak_se_dostat_na_medicinu_2016

Lekce 4

Učební text O01 - Houby

Systém řas

ke stažení v PDF

FYZIOLOGIE ROSTLIN

Výtrusné rostliny

Fluorapatit v granitoidech severní části centrálního masívu

Mezidruhové vztahy

Mykologická exkurze v obci Bílá

Bakalářská práce