Zde - DharmaGaia

Transkript

Zde - DharmaGaia

Prameny buddhismu sv. 6
TIBET – ŇINGMA – DZOGČHEN – RIME – MEDITACE
Slova mého dokonalého učitele
jsou oblíbeným úvodem do základů
tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho Svatostí dalajlamou
i jinými významnými učiteli. První
polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a utrpením
koloběhu existence (samsáry) a nad
nesmírnou hodnotou našeho lidského
života. Druhá polovina vysvětluje
první kroky na cestě vadžrajány.
Patrul
Rinpočhe
Slova mého
dokonalého
učitele
Patrul Rinpočhe
Slova mého
dokonalého učitele
Úplný překlad klasického úvodu
do tibetského buddhismu
Dílo je manuálem praktických rad
pro každého, kdo se chce upřímně
cvičit v dharmě. Jeho kouzlo spočívá
v živosti a bezprostřednosti stylu, díky němuž si čtenář může
připadat jako žák učitele, naslouchající jeho radám ze srdce.
Patrul Rinpočhe (1808–1887) byl významným mistrem školy
Ňingma tibetského buddhismu a autorem mnoha komentářů
a pojednání. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný
lama a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení
v klášterní instituci, strávil celý život putováním z místa na
místo a často tábořil pod širým nebem, vydávaje se za obyčejného žebráka. I když se Patrul Rinpočhe stal slavným učitelem,
stále cestoval inkognito a žil prostým životem.
„Moudří nacházejí ve slovech Patrul Rinpočheho hluboký význam. I duchem méně nadaní jim snadno rozumí. Jsou v nich
zhuštěny všechny hluboké klíčové body, a tak je snadné si je zapamatovat. Těmto slovům je radost naslouchat, a ať jsou přísná
či vlídná, splývají v jednu chuť přímých pokynů, které si získají
mysl všech – moudrých, zmatených i těch na pomezí.“
Třetí Dodrubčhen Rinpočhe
www.dharmagaia.cz  knížky pro přemýšlivé lidi
DharmaGaia
DharmaGaia
Buddha Šákjamuni – Buddha naší doby
Patrul Rinpočhe
Slova mého
S předmluvami J. S. dalajlamy
a Dilgo Khjence Rinpočheho
a s doslovem Džamgön
Kongtrula Lodrö Thaje
DharmaGaia 2015
Přeložila Překladatelská skupina Dharmašrí CZ:
Zuzana Daňková, Adam Pulchart a Lucie Poláčková.
Odborná spolupráce Jiří Holba.
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Dpal-sprul, rinpočhe
Slova mého dokonalého učitele : průvodce přípravnými praxemi
Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti / Patrul Rinpočhe ;
s předmluvami J. S. dalajlamy a Dilgo Khjence Rinpočheho ; [přeložila
Překladatelská skupina Dharmašrí CZ: Zuzana Daňková, Adam Pulchart
a Lucie Poláčková]. – Praha : DharmaGaia, 2015. – 562 s. : il.
Název anglického překladu: Words of my perfect teacher
Přeloženo z anglického překladu tibetského originálu
24–1/-9 * 243.4 * 243.6 * 233–852.5Y * 243.4–584.5 * 24–584.7 *
2–188.3–584.5 * 24–423.7 * 24–312.6 * 2–335 * 24–23/–29 * (515)
– učení buddhismu
– tibetský buddhismus
– vadžrajána
– dzogčhen
– duchovní cesta – buddhistické pojetí
– duchovní cvičení – buddhistické pojetí
– duchovní překážky – buddhistické pojetí
– dharma
– duchovní probuzení – buddhistické pojetí
– duchovní učitelé – Tibet (Čína)
– buddhistická literatura – Tibet (Čína)
– pojednání
– komentovaná vydání
– studie
22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus.
Buddhismus [5]
Copyright © by Padmakara, 1994, 1998
Translation © by Dharmašrí CZ, 2015
Czech edition © by DharmaGaia, 2015
ISBN 978-80-7436-054-1
Věnováno učitelům
minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Guru R inpočhe, známý také jako Padmasambhava, tj. Zrozený z lotosu, je
považován za „druhého Buddhu“, jenž ustavil buddhismus v Tibetu. Zde je
znázorněn v podobě Vítěze nad jevy a existencí (Nangsi Zilnön, snang srid
zil gnon). Toto označení poukazuje k tomu, že Guru Rinpočhe zná přirozenost všeho, co se jeví, a tudíž má moc nad všemi situacemi.
Obsah
Seznam vyobrazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Předmluva Jeho Svatosti dalajlamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Předmluva Dilgo Khjence Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Poděkování překladatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Předmluva k druhému vydání anglického překladu . . . . . . . . . . 23
Úvod překladatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Patrul Rinpočhe a tradice, jejímž byl dědicem . . . . . . . . . . . 27
Fáze praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Přípravné praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Fáze vytváření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Fáze završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Velká dokonalost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Vznik anglického překladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Tibetský buddhismus: stručný historický úvod . . . . . . . . . . . . 36
Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Část I. – Běžné neboli vnější přípravné praxe
1. Obtížnost nalezení svobod a výhod . . . . . . . . . . . . . . . . 49
1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce . . . . . . . . . 49
1.1.1 Postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
1.1.1.1 Nezměrný postoj bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . 49
1.1.1.2 Nezměrné obratné prostředky tajné mantrajány . . . . . . 51
1.1.2. Jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
1.1.2.1 Čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
1.1.2.1.1 Tři vady nádoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
1.1.2.1.2 Šest poskvrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
1.1.2.1.3 Pět nesprávných způsobů pamatování . . . . . . . . . . 61
1.1.2.2 Co si osvojit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
1.1.2.2.1 Čtyři metafory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
1.1.2.2.2 Šest páramit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
1.1.2.2.3 Další aspekty jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
1.2 Vlastní učení: výklad o tom, jak obtížné je nalézt
svobody a výhody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
1.2.1 Úvaha nad podstatou svobody . . . . . . . . . . . . . . . . 66
1.2.2 Úvaha nad jednotlivými výhodami ve vztahu k dharmě . . . 69
1.2.2.1 Pět individuálních výhod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
1.2.2.2 Pět výhod podmíněných vnějšími okolnostmi . . . . . . . 73
1.2.2.3 Osm rušivých okolností,
které nás zbavují svobody praktikovat dharmu . . . . . . . 81
1.2.2.4 Osm neslučitelných sklonů,
které nás zbavují svobody praktikovat dharmu . . . . . . . 82
1.2.3 Příklady ilustrující, jak obtížné je nalézt svobody a výhody . 85
1.2.4 Úvaha nad číselnými přirovnáními . . . . . . . . . . . . . . 86
2. Pomíjivost života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
2.1 Pomíjivost vnějšího vesmíru, v němž bytosti žijí . . . . . . . . 91
2.2 Pomíjivost bytostí obývajících vesmír . . . . . . . . . . . . . 93
2.3 Pomíjivost svatých bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
2.4 Pomíjivost mocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
2.5 Další příklady pomíjivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
2.6 Nejistota okolností smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
2.7 Pronikavé vědomí pomíjivosti . . . . . . . . . . . . . . . . 108
3. Nedostatky samsáry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
3.1 Utrpení samsáry obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
3.2 Utrpení zakoušené bytostmi šesti říší . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Osmnáct pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.1.1 Osm horkých pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.1 Obnovující se peklo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
117
117
118
3.2.1.1.2 Peklo Černé čáry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.3 Peklo Nahánění a drcení . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.1.1.4 Peklo Nářku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.5 Peklo Velikého nářku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.6 Peklo Žáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.1.1.7 Peklo Velikého žáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.8 Peklo Nejzazšího utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.9 Sousední pekla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.2 Osm mrazivých pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.3 Nestálá pekla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Prétové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2.1 Prétové žijící pohromadě . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2.1.1 Prétové trpící vnějšími zatemněními . . . . . . . . . . 3.2.2.1.2 Prétové trpící vnitřními zatemněními . . . . . . . . . . 3.2.2.1.3 Prétové trpící specifickými zatemněními . . . . . . . . 3.2.2.2 Prétové pohybující se prostorem . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Zvířata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.3.1 Zvířata žijící v hlubinách . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3.2 Zvířata roztroušená na různých místech . . . . . . . . . .
3.2.4 Svět lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1 Tři základní druhy utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.4.1.1 Utrpení změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.4.1.2 Utrpení za utrpením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1.3 Utrpení všeho, co je složené . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.4.2 Utrpení zrození, nemoci, stáří a smrti . . . . . . . . . . .
3.2.4.2.1 Utrpení zrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.2 Utrpení stáří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.3 Utrpení nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.4 Utrpení smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.3 Další lidská utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.3.1 Strach ze setkání s nenáviděnými nepřáteli . . . . . . . 3.2.4.3.2 Strach ze ztráty milovaných . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.4.3.3 Utrpení plynoucí z toho, že nezískáme, co chceme . . . 3.2.4.3.4 Utrpení plynoucí ze setkání s tím, co nechceme . . . . 3.2.5 Asurové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Bohové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
118
119
119
119
120
120
121
123
124
127
128
128
129
129
131
132
132
133
135
135
135
136
136
138
138
140
142
143
145
145
146
149
150
153
154
4. Činy: princip příčiny a následku . . . . . . . . . . . . . . . . 163
4.1 Negativní činy, jichž je třeba se vyvarovat . . . . . . . . . . 4.1.1 Deset negativních činů, kterých je třeba se vzdát . . . . . .
4.1.1.1 Braní života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.2 Braní toho, co není dáváno . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.3 Nesprávné sexuální chování . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1.1.4 Lhaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.5 Zasévání svárů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1.1.6 Hrubá řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.7 Plané tlachání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.8 Chamtivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.9 Zlá vůle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.10 Nesprávné názory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Výsledky deseti negativních činů . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.1 Plně dozrálý následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.2 Následek podobný příčině . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1.2.2.1 Činy podobné příčině . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.2.2 Zkušenost podobná příčině . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.3 Podmiňující následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.4 Zmnožující následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Pozitivní činy, které je třeba rozvíjet . . . . . . . . . . . . . 4.3 Všeurčující povaha činů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
163
164
164
167
170
170
171
171
172
173
173
174
176
176
177
177
178
182
182
183
184
5. Prospěch plynoucí z vysvobození . . . . . . . . . . . . . . . . 201
5.1 Příčiny vedoucí k vysvobození . . . . . . . . . . . . . . . . 201
5.2 Výsledek: tři úrovně probuzení . . . . . . . . . . . . . . . . 202
6. Jak následovat duchovního učitele . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Zkoumání učitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Následování učitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Osvojování si učitelovy realizace a jednání . . . . . . . . . .
204
204
212
219
Část II. – Neobyčejné čili vnitřní přípravné praxe
1. Přijetí útočiště, základní kámen všech cest . . . . . . . . . . . 245
1.1 Přístupy k přijetí útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
1.1.1 Víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
1.1.1.1 Živá víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
1.1.1.2 Dychtivá víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1.3 Nezlomná víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.1.2. Motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.1 Útočiště nižších bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.2 Útočiště prostředních bytostí . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.3 Útočiště velkých bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . .
246
246
251
251
251
251
1.2 Jak přijímat útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252
1.3 Sliby a prospěch plynoucí z přijetí útočiště . . . . . . . . . .
1.3.1 Sliby útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.1 Tři věci, jichž je třeba se vzdát . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.2 Tři věci, které je třeba dělat . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.3 Tři dodatečné sliby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Prospěch plynoucí z přijetí útočiště . . . . . . . . . . . . .
259
259
259
260
260
265
2. Probuzení bódhičitty, kořene velkého vozu . . . . . . . . . . . 273
2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách . . . . . . . .
2.1.1 Nestrannost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Soucítění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Empatická radost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273
273
277
280
294
2.2 Probuzení bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Rozdělení podle tří druhů odvahy . . . . . . . . . . . . . .
2.2.1.1 Odvaha krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.2 Odvaha převozníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.3 Odvaha pastýře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Rozdělení podle úrovní bódhisattvy . . . . . . . . . . . . .
2.2.3 Rozdělení podle povahy bódhičitty . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.1 Relativní bódhičitta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.1.1 Bódhičitta záměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2.3.1.2 Bódhičitta jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2.3.2 Absolutní bódhičitta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2.4 Přijetí slibu bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
301
301
301
301
301
302
302
302
302
303
303
303
2.3 Výcvik v závazcích bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Výcvik v závazcích bódhičitty záměru . . . . . . . . . . .
2.3.1.1 Považování druhých za sobě rovné . . . . . . . . . . . . 2.3.1.2 Výměna sebe za druhé . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.1.3 Upřednostňování druhých před sebou samým . . . . . . 2.3.2 Výcvik v závazcích bódhičitty jednání: šest páramit . . . . 306
307
307
308
313
319
2.3.2.1 Transcendentní štědrost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.1 Dávání materiálních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.2 Dávání dharmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.3 Ochrana před strachem . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2 Transcendentní kázeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2.1 Vyhýbání se negativním činům . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2.2 Konání pozitivních činů . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.2.3 Přinášení užitku druhým . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.3 Transcendentní trpělivost . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.3.1 Trpělivost, když je nám činěno příkoří . . . . . . . . . 2.3.2.3.2 Trpělivost při snášení těžkostí pro dharmu . . . . . . . 2.3.2.3.3 Trpělivost stanout beze strachu
tváří v tvář hluboké pravdě . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4 Transcendentní píle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4.1 Píle podobná brnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4.2 Píle v konání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.4.3 Nezadržitelná píle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.5 Transcendentní soustředění . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.5.1 Vzdání se rozptýlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.5.2 Soustředění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.6 Transcendentní moudrost . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.6.1 Moudrost vyvstávající z naslouchání . . . . . . . . . . 2.3.2.6.2 Moudrost vyvstávající z úvah . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2.6.3 Moudrost vyvstávající z meditace . . . . . . . . . . . .
319
320
322
324
325
325
325
326
326
326
329
332
333
333
333
334
336
336
339
341
341
341
341
3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace,
při kterých vnímáme učitele jako Vadžrasattvu . . . . . . . . 355
3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním . . . . . . . . . . . . . . . 356
3.2 Čtyři síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.1 Síla opory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Síla lítosti nad negativním jednáním . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Síla odhodlání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.4 Síla činu jako protijedu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
358
359
359
360
3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu . . . . . . . . . . . . . . . 361
4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly . . 379
4.1 Potřeba dvojího shromažďování . . . . . . . . . . . . . . . 379
4.2 Mandala završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382
4.3 Obětní mandala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Obětování třiceti sedmi prvků mandaly . . . . . . . . . . .
4.3.2 Obětování mandaly tří kájí podle tohoto textu . . . . . . . 4.3.2.1 Běžná mandala nirmánakáji . . . . . . . . . . . . . . . .
4.3.2.2 Mimořádná mandala sambhógakáji . . . . . . . . . . . . 4.3.2.3 Mimořádná mandala dharmakáji . . . . . . . . . . . . . 383
384
386
386
387
387
5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony 397
5.1 Tělo jako obětina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397
5.2 Praxe obětování těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.2.1 Bílá hostina pro vznešené hosty nad námi . . . . . . . . . 5.2.2 Bílá hostina pro níže postavené hosty . . . . . . . . . . . .
5.2.3 Různorodá hostina pro vznešené hosty nad námi . . . . . . 5.2.4 Různorodá hostina pro níže postavené hosty . . . . . . . . 398
400
401
402
402
5.3 Smysl praxe čö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406
6. Gurujóga, vstupní brána požehnání, nejvyšší metoda
probuzení moudrosti realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 413
6.1 Význam gurujógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413
6.2 Jak provádět gurujógu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.2.1 Vizualizace pole zásluh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Sedmiramenné obětování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.1 Poklony, protijed pýchy . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.2.2.2 Obětování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.3 Doznání negativních činů . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.4 Radování se, protijed žárlivosti . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.5 Žádost, aby buddhové otáčeli kolem dharmy . . . . . . . 6.2.2.6 Prosba, aby buddhové neodcházeli do nirvány . . . . . . 6.2.2.7 Věnování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Modlitba s rozhodnou důvěrou . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.4 Přijetí čtyř zmocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419
419
424
425
430
431
432
434
434
435
439
440
6.3 Historie vzniku školy raných překladů . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Linie mysli vítězných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Linie symbolu vidjádharů . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.3.2.1 Tantry mahájógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.3.2.2 Přenos anujógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.3 Přímé pokyny atijógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.4 Příchod atijógy do světa lidí . . . . . . . . . . . . . . . .
445
445
447
447
448
449
452
6.3.2.5 Rozšíření učení esence v Tibetu, Zemi sněhu . . . . . . . 456
6.3.3. Linie naslouchání obyčejných bytostí . . . . . . . . . . . 462
Část III. – Rychlá cesta přenosu
1. Přenos vědomí, pokyny pro umírající: probuzení bez meditace 469
1.1 Pět druhů přenosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Mimořádný přenos do dharmakáji prostřednictvím
pečeti náhledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.1.2 Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením
fáze vytváření a završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.3 Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného soucítění . .
1.1.4 Běžný přenos pomocí tří metafor . . . . . . . . . . . . . . 1.1.5 Přenos za mrtvé, prováděný pomocí háku soucítění . . . . 469
1.2 Běžný přenos pomocí tří metafor . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Cvičení se v přenosu vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Samotný přenos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Fáze meditace přenosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3.1 Přípravné praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3.2 Hlavní vizualizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
474
477
477
480
480
481
469
470
471
472
472
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489
Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje . . . . . . . . . . . . . 499
Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Texty citované Patrul Rinpočhem . . . . . . . . . . . . . . . 2. Práce citovaná v poznámkách a ve Slovníčku . . . . . . . . . 3. Díla Patrul Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4. Životopisy Patrul Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Sekundární zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Související tituly v českém překladu . . . . . . . . . . . . . . Poznámka českých překladatelů k přepisu a výslovnosti . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
501
537
537
540
541
542
542
543
545
546
Seznam vyobrazení
Obálka, Mandala dákiní
s. 2, Buddha Šákjamuni (dřevořez
z Derge)
s. 6, Guru Rinpočhe (malba Orgjen
Lhündrub)
s. 16, Padmasambhava (kresba Lama
Wangdu)
s. 18, Longčhenpa (kresba Glen Eddy)
s. 22, Džigme Lingpa (kresba Glen
Eddy)
s. 30, Džigme Gjalwe Ňugu (dřevořez
Gomčhen Ulekše)
s. 42, Patrul Rinpočhe (dřevořez
Gomčhen Ulekše)
s. 48, Životy Džamjang Khjence
Wangpa (kresby Lama Wangdu na
základě črt Dilgo Khjence
Rinpočheho)
s. 48, Džamjang Khjence Wanpo
s. 78, Král Thrisong Decen
s. 80, Gampopa
s. 144, Džecün Dragpa Gjalcchen
s. 203, Drom Tönpa
s. 300, Atíša (kresba Könčhog
Lhadrepa)
s. 224, Milarepa
s. 242, Dilgo Khjence Rinpočhe (foto
Matthieu Ricard)
s. 244, Božstva útočiště
s. 272, Šántidéva (kresba Könčhog
Lhadrepa)
s. 354, Vadžrasattva
s. 378, Mandala vesmíru
s. 396, Mačig Labdrön (malba Gérard
Muguet)
s. 405, Phadampa Sangje (kresba
Könčhog Lhadrepa)
s. 412, Dudžom Rinpočhe
s. 422, Guru Rinpočhe a linie Podstaty srdce neomezeného prostoru
(kresba Könčhog Lhadrepa)
s. 458, Samje (foto John Canti)
s. 461, Guru Rinpočhe podle Barčhe
künsel (malba ze sbírky Dzongsar
Khjence Rinpočheho)
s. 466, Kangjur Rinpočhe
s. 491, Pohled směrem ke klášteru
Dzogčhen (foto Christian Bruyat)
s. 497, Děsivý palác Jamántaky (foto
Christian Bruyat)
s. 498, Jeskyně poblíž kláštera Dzogčhen (foto Christian Bruyat)
s. 560, Gönpo Legden, (dřevořez
Gomčhen Ulekše)
s. 560, Gönpo Maning Nagpo (kresba
Könčhog Lhadrepa)
s. 561, Ékadžátí (kresba Könčhog
Lhadrepa)
s. 561, Ráhula (dřevořez Gomčhen
Ulekše)
s. 562, Damčen Dordže Legpa
(dřevořez Gomčhen Ulekše)
s. 562, Ccheringma (ze sbírky
Čhöling)
/ 15
Padmasambhava
Předmluva
Jeho Svatosti dalajlamy
Džigme Gjalwe Ňugu, jeden z předních žáků Džigme Lingpy, držitele učení Dzogpa čhenpo Longčhen ňingthig, předal ústní pokyny
k Longčhen ňingthig a jeho žák Dza Patrul Rinpočhe je písemně
zaznamenal a opatřil názvem Künzang lame želung (Slova mého dokonalého učitele).
V učení velké dokonalosti (dzogčhen) se praví, že nelze dosáhnout probuzení prostřednictvím spoutané mysli. Místo toho je třeba
rozpoznat mysl takovou, jaká je, a uvidět, že všechny jevy jsou jen
její vlastní hrou. Poté si toto zjištění nepřetržitě a s jednobodovým
soustředěním postupně osvojujeme. Ovšem k úplnému pochopení
nepostačí pouze číst knihy. Je třeba cvičit se v plném přípravném
systému tradice Ňingma, a navíc i obdržet konkrétní učení od způsobilého mistra linie Ňingma spolu s jeho požehnáním. Žák také musí
shromáždit velké množství zásluh. Proto velcí ňingmapovští mistři
jako Džigme Lingpa a Dodrubčhen vynakládali tak veliké úsilí.
Překlad spisů obsahujících dzogčhenové přípravné praxe je pro
naši dobu nesmírně hodnotný. Blahopřeji překladatelské skupině
Padmakara k překladu této knihy do angličtiny a francouzštiny. Tento
autentický výklad přípravných praxí zajisté přinese užitek všem, kdo
se zajímají o dzogčhen.
23. listopadu 1990
Dalajlama
Předmluva Jeho Svatosti dalajlamy
/ 17
Longčhenpa (1308–1363), nejskvělejší učitel linie Ňingma. Longčhen Rab
džampa shromáždil učení Podstaty srdce Padmasambhavy, Vimalamitry
a Ješe Cchogjal. Všechna tato učení předal Džigme Lingpovi ve sledu vizí
jako Podstatu srdce neomezeného prostoru.
Předmluva
Dilgo Khjence Rinpočheho
Kniha Slova mého dokonalého učitele, průvodce přípravnými praxemi Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti vysvětluje cestu čtyř hlavních škol tibetského buddhismu bez rozdílu.
Kniha obsahuje všechna učení, včetně stupňů cesty pro bytosti
s trojí úrovní pochopení, stejně jako tři hlavní témata cesty; tři vnímání, přípravné praxe k cestě a plodu; buddhovskou přirozenost jako
příčinu, vzácnou lidskou existenci jako oporu, duchovního přítele
jako hnací sílu a jeho instrukce jako metodu, káje a moudrost jako
výsledek – tak se zde v jednom proudu sbíhají tradice Kadampy
a mahámudry. V souladu s tradicí Ňingma je zde rovněž obsažena
cesta jako odhodlání se osvobodit na základě zřeknutí se samsáry,
důvěra pramenící z přesvědčení o následcích činů, bódhičitta v podobě úsilí pomáhat druhým a čisté vnímání naprosté čistoty všeho,
co je.
Tento text je nepostradatelným průvodcem k výkladům všech
praxí, přípravných stejně jako hlavních. Je to kniha nesmírně hodnotná, nepředstavuje žádné nebezpečí a obsahuje všechny klíčové
body cesty. V této šťastné době, kdy se světlo Buddhova vzácného
učení začíná šířit světem, byl tento text přeložen v hluboké naději,
že přinese užitek každému, kdo se s ním setká, a že se stane předmětem studia, uvažování a meditace. Je proto velmi důležité, aby adepti
dharmy tento text předávali a studovali.
Předmluva Dilgo Khjence Rinpočheho
/ 19
Poděkování překladatelů
V souladu s tibetskou tradicí bychom jakožto překladatelé rádi poděkovali učitelům linie: Dudžom Rinpočhemu, Dilgo Khjence Rinpočhemu a Kangjur Rinpočhemu, jejichž mimořádná inspirace a trpělivá vysvětlení byla základním zdrojem našeho úsilí o pochopení
těchto učení. Děkujeme také mnoha dalším lamům, kteří nám pomáhali a zodpovídali naše otázky – Dodrubčhen Rinpočhemu, Ňošul
Khenpo Rinpočhemu, Dzogčhen Khenpo Thubtenovi, Zenkar Rinpočhemu, Khecün Zangpo Rinpočhemu, Lamovi Sogjal Tobgjalovi
a mnoha dalším.
Překladatelská skupina Padmakara sestává ze studentů tibetského
buddhismu z několika různých zemí i oborů a pracuje pod vedením
Pema Wangjal Rinpočheho a Džigme Khjence Rinpočheho v Centre
d’Etude de Chanteloube v Dordogne v jihozápadní Francii.
Práce na tomto překladu probíhala souběžně se vznikem a vývojem překladatelské skupiny, jejíž členové začali studovat Künzang
lame želung od Patrul Rinpočheho v polovině 70. let v Indii i v Evropě. Členové překladatelské skupiny pak během tradičních meditačních ústraní, která se v Chanteloube konají od roku 1980, dostávali podrobné výklady ke Künzang lame želung jako základ pro
vlastní vadžrajánovou praxi. Členové skupiny pak text přeložili do
francouzštiny pod vedením svých tibetských učitelů a v roce 1987
překlad vydalo právě vzniklé nakladatelství Editions Padmakara pod
názvem Le Chemin de La Grande Perfection (Cesta velké dokonalosti).
První verzí anglického překladu byl hrubý překlad z francouzštiny, který pořídil Michael Dickman. Tato verze pak byla výcho20 /
zím bodem pro následný anglický překlad z tibetského originálu.
Překlad, jenž prošel množstvím revizí, připravili Christian Bruyat,
Charles Hastings a John Canti. Stephen Gethin pomáhal s redakčními úpravami a vytvořil rejstřík.
Překladatelé jsou vděční korektorům Michalu Abramsovi, Wulstanu Fletcherovi, Heleně Blankleder, Rinchen Lhamo, Elisse Mann
heimer a Vivian Kurtz za jejich cenné návrhy a připomínky a Jill
Heald za pomoc se strojopisem.
Konečně náš vřelý dík také patří Kerry Brownovi z International
Sacred Literature Trust za jeho vytrvalou a trpělivou podporu.
/ 21
Džigme Lingpa (1729–1798), obdržel přenos Podstaty srdce neomezeného
prostoru od Longčhenpy. Poté tato učení v ústraní praktikoval a následně
je předal svým vlastním žákům.
Předmluva k druhému vydání
anglického překladu
Díky povzbudivému zájmu o tuto knihu a potřebě jejího dotisku jsme
mohli učinit několik změn. Do druhého vydání jsme zařadili předmluvu, kterou Dilgo Khjence Rinpočhe napsal pro první francouzské
vydání, a také doslov velkého Džamgön Kongtrula k vůbec prvnímu
výtisku tohoto textu z dřevěných desek pořízenému před více než sto
lety. Ilustrace v tomto vydání jsou kvalitnější, poznámky a Slovníček
jsou rozšířené a zrevidované a sanskrtské termíny jsou uváděny ve
standardním přepisu.
Ovšem hlavní změnou je úprava vlastního textu, která je výsledkem pečlivé a důkladné revize anglického překladu, kterou provedl
Pema Wangjal Rinpočhe. Jeho početné komentáře, objasnění a dotazy, průměrně tři až čtyři na každé stránce, nám umožnily pohlédnout kriticky na přesnost překladu a přiblížit ho ještě více původnímu významu textu Patrul Rinpočheho. Čtenáře prvního vydání
můžeme ujistit o tom, že jsme nenalezli žádné zásadní chyby týkající
se podstaty vysvětlovaných pokynů a praxí. Nicméně doufáme, že
překlad textu, který je po právu vyzdvihován pro své bohatství příběhů a podrobností, získal na autentičnosti a přesnosti právě v těchto
jemnějších detailech.
Žádný překlad není nikdy definitivní. Doufáme, že i do budoucna
budeme nadále překlad této knihy vylepšovat už proto, že díky
množství povzbudivých ohlasů z celého světa víme, že tento text
intenzivně a podrobně využívají jak jednotliví čtenáři, tak skupiny
žáků jako základ pro studium a praxi. Kdyby nám to umožnil čas,
Předmluva k druhému vydání anglického překladu
/ 23
bývali bychom rádi provedli důkladnou revizi poznámkového aparátu ve světle nového překladu jednoho z hlavních zdrojů, z něhož
jsme při sestavování poznámek čerpali: Poznámky Khenpo Ngawang
Palzanga, jejichž nový překlad právě vzniká pod vedením Alak Zenkara (za účasti několika členů překladatelské skupiny Padmakara, viz
bibliografie). S touto revizí však musíme počkat až na třetí vydání.
Všechny změny v tomto vydání zkompiloval, upravil a zanesl
John Canti. Důležitou pomocí mu byla Maria Jesus Hervas, jejíž pečlivá práce na přípravě nadcházejícího španělského překladu odhalila
řadu chyb či vynechání v překladu anglickém, stejně jako korektoři Helena Blankleder, Charles Hastings, Stephen Gethin a Wulstan
Fletcher.
Náš dík také opět patří nadaci Sacred Literature Trust a jeho ředitelům Paulu Setovi a Malcolmu Gerrattovi za jejich vytrvalý zájem
a podporu a zejména za jejich trpělivost, těžce zkoušenou dlouhou
dobou přípravy tohoto druhého vydání.
24 /
Předmluva k druhému vydání anglického překladu
Úvod překladatelů
Slova mého dokonalého učitele jsou jedním z nejoblíbenějších uvedení do základů tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho
Svatostí dalajlamou i jinými významnými učiteli. Je to podrobný
návod a popis metod, kterými může obyčejný člověk transformovat své vědomí a vydat se na cestu k buddhovství, stavu procitnutí a osvobození. První polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad
marností a hlubokým utrpením koloběhu existence (samsára), poháněného nevědomostí a zmatenými emocemi, a nad nesmírnou hodnotou našeho lidského života, jenž nám skýtá jedinečnou příležitost
dosáhnout buddhovství. Druhá polovina knihy vysvětluje první kroky
diamantového vozu (vadžrajána), jehož mocné metody transformace
jsou typickým rysem tibetské buddhistické tradice.
Dílo Patrul Rinpočheho není pojednáním pro odborníky, nýbrž
je to manuál praktických rad pro každého, kdo se chce upřímně cvičit v dharmě. Jeho styl je stejně srozumitelný pro prosté kočovníky
a vesničany jako pro lamy a mnichy. Patrul Rinpočhe sám tvrdil,
že text není jeho literární kompozicí, ale pouhým zapsáním ústních
pokynů jeho učitele, přesně tak, jak je od něj Patrul Rinpočhe slyšel.
Obzvláštní kouzlo této knihy spočívá v tom, že si při čtení připadáme
jako žáci Patrul Rinpočheho, naslouchající jeho radám od srdce, pocházejícím z ústní tradice, kterou on sám obdržel od svého učitele,
a z jeho vlastní hluboké zkušenosti získané za léta praxe.
Patrul Rinpočhe vysvětluje vše, co je potřeba znát pro praxi
dharmy, a také často s drtivou ironií varuje před mnohými chybami,
kterých se na duchovní cestě můžeme dopustit. V textu se střídá poetický jazyk s běžnou hovorovou řečí a všechny pokyny jsou iluÚvod překladatelů
/ 25
strovány řadou citátů, praktickými příklady z každodenního života
a bohatstvím příběhů. Některé z těchto příběhů se navracejí až k samotnému počátku buddhismu v 5. století př. n. l., jiné čerpají z neobyčejných životních příběhů velkých mistrů Indie a Tibetu a další
jsou ze života obyčejných obyvatel Khamu, rodné provincie Patrul
Rinpočheho.
Patrul Rinpočhe byl známý tím, jak bezprostředně a do hloubky
testoval mysl svých žáků. Byl pevným zastáncem Atíšova výroku
o tom, že „nejlepší duchovní přítel je ten, který napadá tvé skryté
chyby“. Ačkoliv se Patrul Rinpočhe obrací svými slovy ke konkrétním žákům a čtenářům své doby, stačí jen malá změna zorného úhlu,
abychom si uvědomili, že lidská povaha zůstává nápadně stejná bez
ohledu na dobu či kulturu. Cítíme, jak se odhalují skrytá zákoutí naší
vlastní povahy, a jsme nuceni zamýšlet se nad vlastními myšlenkovými návyky a otevírat svou mysl novým možnostem.
V závěrečné kapitole autor svou práci popisuje těmito slovy:
Při sepisování těchto pokynů jsem se primárně neřídil estetickými
či literárními ohledy. Mým hlavním cílem bylo především pravdivě zaznamenat ústní pokyny mého ctihodného učitele, tak aby
byly snadno pochopitelné a prospěšné pro mysl. Snažil jsem se,
abych je neznehodnotil přidáváním svých vlastních slov či myšlenek. Při různých příležitostech můj učitel rovněž předával mnoho konkrétních pokynů k odhalení skrytých chyb. Vše, co jsem
si z nich dokázal zapamatovat, jsem také na příhodných místech
v textu uvedl. Nepoužívejte je jako okno, kterým sledujete chyby
druhých, nýbrž jako zrcadlo ke zkoumání chyb vlastních. Hledejte
pozorně ve své mysli, zda tyto skryté chyby máte či ne. Pokud ano,
rozpoznejte je a zbavte se jich. Napravte svou mysl a neochvějně
ji uveďte na pravou cestu…
Ve vadžrajánovém buddhismu probuzení není vzdáleným ideálem, ale něčím, čeho může být při použití správných metod a výjimečného úsilí dosaženo tady a teď, již v tomto životě. V tibetské
tradici živoucí moudrosti jsou všechny texty, meditační praxe i me26 /
tody výcviku mysli předávány od učitele k žákovi, který si je pak
osvojuje, dokud se nestanou nedílnou součástí jeho vlastní zkušenosti. V tibetštině je jeden z výrazů pro duchovní praxi ňamlen, doslova „učinit něco vlastní zkušeností“. Aby se někdo stal držitelem
linie, skutečně kvalifikovaným duchovním mistrem, musí v podstatě
dosáhnout realizace. Patrul Rinpočhe byl držitelem linie přenosu sahající až k samotnému Buddhovi. Tato linie byla přenášena v nepřerušeném sledu z jednoho realizovaného mistra na druhého až do
současnosti.
Patrul Rinpočhe a tradice, jejímž byl dědicem
Ve škole Ňingma, k níž Patrul Rinpočhe patřil a která je nejstarší
tradicí tibetského buddhismu, existují dva druhy přenosů: kama čili
linie ústního přenosu, předávaná po staletí z učitele na žáka, a zázračná přímá linie terma čili linie duchovních pokladů. Tyto poklady
ukryl v 8. století Padmasambhava a jeho výjimečná žačka Ješe Cchogjal s tím, že budou objeveny v budoucnu, až nadejde vhodný čas.
Slova mého dokonalého učitele jsou výkladem k přípravným praxím
duchovního pokladu Longčhen ňingthig, Podstaty srdce neomezeného prostoru, který objevil Rigdzin Džigme Lingpa (1729–1798).
Džigme Lingpa byl génius, který ačkoliv téměř nic nestudoval,
dosáhl nesmírného vzdělání tím, že v sobě během řady meditačních
ústraní probudil mysl moudrosti. Podstatu srdce neomezeného prostoru obdržel v řadě vizí Longčhenpy, velkého lamy ze 14. století.
Longčhenpa uspořádal učení Ňingmapy do obdivuhodných Sedmi
pokladnic (viz bibliografie) a dalších prací, které pokrývají všechny
aspekty Buddhova učení, a zejména plně rozebírají jemné podrobnosti dzogčhenu čili velké dokonalosti. Longčhenpa také rozsáhle
psal o učení jiných tradic, ale tyto texty se ztratily. Longčhenpa sice
žil o několik staletí dříve než Džigme Lingpa, ve skutečnosti byl
však jeho hlavním učitelem.
/ 27
Džigme Lingpa nejprve praktikoval a dokonale si osvojil učení,
která objevil, a poté je předal několika málo blízkým žákům, kteří
byli schopni tato učení uchovat v čistotě. Jedním z těchto žáků byl
učitel Patrul Rinpočheho Džigme Gjalwe Ňugu, jenž strávil dlouhou dobu s Džigme Lingpou ve středním Tibetu, a poté se odebral
do Khamu na východě Tibetu. Tam se věnoval praxi toho, co ho
Džigme Lingpa naučil. Na odlehlém horském svahu mu byla příbytkem pouhá prohlubeň v zemi, dokonce neměl ani přístřeší jeskyně a živil se jen divokými rostlinami. Nedbal na pohodlí, odhodlán
vzdát se všech světských ohledů a soustředit se výhradně na absolutní realizaci. Postupně se kolem něj shromáždili žáci a žili ve stanech na větrném svahu. Byl mezi nimi i mladý Patrul, který od svého
mistra obdržel učení obsažené v této knize nejméně čtrnáctkrát. Poté
Patrul studoval u mnoha jiných velkých lamů, mezi nimi i u krajně
nekonvenčního Dó Khjence Ješe Dordžeho, jenž ho přímo uvedl do
přirozenosti mysli.
Po celý svůj život se Patrul Rinpočhe řídil vzorem nekompromisní
jednoduchosti svého mistra. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný lama neboli tulku – jeho jméno je zkrácenou verzí Palgje
Tulku – a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení v klášterní instituci, strávil Patrul Rinpočhe celý život putováním
z místa na místo a často tábořil pod širým nebem vydávaje se za obyčejného žebráka. Pokud mu někdo obětoval zlato či stříbro, obvykle
je nechal ležet na zemi, přesvědčen, že bohatství je jen zdrojem obtíží.
I když se stal slavným učitelem, stále cestoval inkognito a žil stejně
prostým a bezstarostným životem. Dokonce se vypráví příběh o tom,
jak Patrul Rinpočhe potkal při svém putování lamu, jenž mu učení
obsažené v této knize vyložil v domnění, že takovému obyčejnému
dobrákovi může jen prospět. Jindy zase cestoval s chudou vdovou,
které pomáhal vařit a starat se o její děti, které nosil na zádech. Jakmile
doputovali do cíle, Patrul Rinpočhe se omluvil s tím, že má něco důležitého na práci. Žena se doslechla o tom, že má v klášteře učit veliký
Patrul Rinpočhe, šla se tam podívat a s úžasem zjistila, že na trůně
sedí její společník z cesty a předává učení zástupům žáků. Na konci
učení věnoval Patrul Rinpočhe všechny obětiny právě této vdově.
28 /
Na své žáky byl Patrul Rinpočhe nesmírně laskavý, ale také velmi
přísný. K žebrákům i králům se choval stejně. Ve všech situacích
bylo jeho jediným zájmem prospívat druhým a vždy říkal to, co bylo
nejvíce třeba bez ohledu na společenskou uhlazenost.
Fáze praxe
Slova mého dokonalého učitele patří do kategorie literatury známé
jako „písemní průvodci“ (thri jig), jež jsou náhradou za ústní vysvětlení potřebné k objasnění textu meditace. V tomto případě se jedná
o vysvětlení k textu přípravných praxí Podstaty srdce neomezeného
prostoru.
Cyklus učení Podstaty srdce neomezeného prostoru, který Longčhenpa předal Džigme Lingpovi, se stal jedním z nejvíce praktikovaných cyklů v rámci školy Ňingma. Cyklus obsahuje kompletní cestu
vadžrajány, jejíž první počáteční fází jsou přípravné praxe (ngöndro).
Poté následuje hlavní praxe (ngö ži), která má tři hlavní části, fázi
vytváření (kjerim), fázi završení (dzogrim) a fázi velké dokonalosti
(dzogpa čhenpo).
Přípravné praxe mají vnější a vnitřní část, a podle toho je také
náš text rozdělen na dvě části. První část, běžné či vnější přípravné
praxe, se zabývá úvahami o 1) svobodách a výhodách lidského života, 2) pomíjivosti, 3) utrpení samsáry, 4) karmě, zákonu příčiny
a následku, a jak se vztahuje na veškeré naše jednání a 5) výhodách
osvobození a 6) vyložením toho, jak následovat duchovního učitele.
Tyto prvky jsou zcela nezbytné pro správné pochopení buddhistických hodnot. Jsou označovány jako obecné, protože jsou to obecné
základy buddhismu jako takového. Úvahy popisované v této části
může provádět každý, ať buddhista či nikoliv.
Druhá část, vnitřní přípravné praxe, začíná přijetím útočiště,
kdy se učíme, jak spoléhat na Tři klenoty, tj. buddhu, dharmu (jeho
učení) a sanghu (buddhistické společenství). Útočiště je základním
slibem v buddhismu a je společné všem tradicím. Pak přichází rozvoj
/ 29
Džigme Gjalwe Ňugu – Dokonalý učitel Patrul Rinpočheho, jehož Patrul
Rinpočhe mnohokrát slyšel vykládat Podstatu srdce neomezeného prostoru.
Podle Patrul Rinpočheho jsou jeho Slova mého dokonalého učitele pouze
věrným souhrnem všeho, co jeho učitel při těchto příležitostech učil.
„mysli probuzení“ (bódhičitta). Tento postoj bezpodmínečné lásky
a soucítění, přání dovést všechny bytosti k absolutní svobodě, je základem mahájány. Poté následují praxe, jimiž lze pročistit následky
našich minulých negativních činů a nahromadit pozitivní energii nutnou k tomu, abychom postupovali na cestě. Tyto praxe již plněji využívají techniky vizualizace a manter, které jsou typické pro přístup
vadžrajány.
Nakonec přichází gurujóga, sjednocení vlastní mysli s myslí učitele. Gurujóga je samotným jádrem vadžrajány, v níž čistota spojení mezi učitelem a žákem má zcela zásadní význam. Je zde také
vyložena praxe přenosu vědomí (phowa). Tato metoda představuje
zkratku, díky níž mohou ti, kterým se nepodařilo dovést cestu praxe
až do konce, přesto dosáhnout osvobození v čase smrti.
K praxím z druhé části je nezbytné mít vedení kvalifikovaného
učitele. To je ostatně vhodné při jakékoliv duchovní praxi. V předkomunistickém Tibetu se téměř všichni Tibeťané považovali za
buddhisty a snažili se řídit buddhistickou etikou, předkládali obětiny a recitovali některé modlitby a mantry. To do značné míry platí
i v dnešním okupovaném Tibetu. Mezi těmito buddhisty v obecném
slova smyslu pak vždy byla menší skupina lidí, kteří se duchovní
praxi věnovali aktivně a prováděli praxe popisované v druhé části
této knihy, většinou opakujíce každou z nich sto tisíckrát.
Pak následují praxe vytváření a završení, jejichž vyvrcholením je
velká dokonalost čili dzogčhen. Tibetská tradice tuto vnitřní cestu
mapuje s obdivuhodnou přesností. Ke každé fázi praxe existují
ústní pokyny a vysvětlující texty. Vadžrajána je vědou o mysli, v níž
znalý učitel přesně chápe význam každé zkušenosti a zná protijed
na každou chybu. Výklad obsažený v této knize se podrobně nezabývá fázemi praxe, které následují po přípravných praxích. Proto zde
uvedeme stručný přehled, aby měl čtenář představu, jak sled praxe
pokračuje po skončení přípravných praxí.
Přípravné praxe
Vnější přípravné praxe sestávají tradičně ze čtyř zamyšlení, které
obracejí mysl od samsáry.
/ 31
Vnitřní přípravné praxe jsou 1) přijetí útočiště, 2) bódhičitta, 3)
očistná praxe Vadžrasattvy, 4) shromažďování zásluh obětováním
mandaly, 5) gurujóga.
V některých tradicích existují ještě dodatečné praxe, tak jako
v případě Podstaty srdce neomezeného prostoru. Text, který se při
praxi čte, může být poměrně dlouhý nebo velmi krátký. Ovšem tato
základní struktura zůstává stejná.
Fáze vytváření
Ve fázi vytváření se učíme pěstovat probuzené vnímání světa
tím, že sebe sama vizualizujeme jako buddhu a své okolí jako čistou
buddhovskou zemi a přitom recitujeme odpovídající mantru. Tento
proces je zpočátku něčím umělým, záměrně vytvořeným. Ovšem to,
co vizualizujeme, odpovídá vizím, které zakusily probuzené bytosti.
Takto si zvykáme na tyto nové vzorce vnímání, oslabujeme svůj navyklý způsob hrubého vnímání věcí na základě nevědomosti a emocionálních tendencí a setkáváme se s mnohem jemnější úrovní zkušenosti. Tyto praxe se provádějí ve formě sádhan, jejichž liturgické
texty jsou často nesmírně poetické.
Fáze završení
Jakmile se čisté vidění stane naší živoucí zkušeností, pokračuje
tento proces fází završení, která se odehrává na ještě niternější
úrovni, kdy pracujeme s jemnými energiemi těla prostřednictvím
ovládání dechu, tělesných poloh a dalších jóg.
Velká dokonalost
Ve fázi vytváření a završení získáváme takzvanou názornou
moudrost (pe ješe) prostřednictvím meditačních zkušeností fungujících jako ukazatele ilustrující absolutní přirozenost mysli. V dzogčhenu neboli velké dokonalosti odhalí učitel žákovi přirozenost mysli
přímo a nepředvídaně. To je bezprostřední zkušenostní rozpoznání
buddhovské přirozenosti. Následná praxe pak v podstatě spočívá ve
zvykání si na tuto zkušenost a v jejím postupném prohlubování. Zde
32 /
získáváme skutečnou či absolutní moudrost (dön gji ješe), přímou
zkušenost absolutní pravdy.
Svým způsobem každá úroveň praxe navazuje na předchozí úroveň
a staví na ní, ale zároveň také každá následná praxe odstraňuje další
vrstvu klamu, a my zakoušíme stále více obnaženou realitu. Každá
praxe je také sama o sobě kompletní cestou, a všechny ostatní praxe
jsou v ní také obsažené, pokud to dokážeme vidět. Přípravné praxe,
a dokonce i každá jednotlivá přípravná praxe, mohou být kompletní
cestou k probuzení.
Zejména gurujóga je esencí všech cest. Učitelé linie často říkají,
že bychom měli všechny praxe provádět jako gurujógu. Naprostá
otevřenost a oddanost realizovanému učiteli je nejjistější a nejrychlejší zárukou postupu. Patrul Rinpočhe vyjadřuje výsostný význam
duchovního učitele již samotným názvem této knihy, Künzang lame
želung, který jsme volně přeložili jako Slova mého dokonalého učitele.
Künzang znamená „všude dokonalý“ nebo „vždy dokonalý“. Je to
zkrácená podoba výrazu Küntuzangpo (v sanskrtu Samantabhadra),
což je prvotní buddha, zdroj všech linií. Ikonograficky se Küntu
zangpo znázorňuje jako nahý buddha barvy temně modré oblohy.
Ovšem tento symbol neznázorňuje osobu, nýbrž samotnou buddhovskou přirozenost, neměnnou čistotu mysli, která je vrozenou přirozeností všech bytostí. Tato přirozenost je většinou skrytá, a právě
učitel, který ji sám uskutečnil, nás může dovést k jejímu rozpoznání
v její dokonalé nahotě v nás samých. Termín lama doslova znamená
„není nic vyššího“. Je to tibetský výraz pro indický termín guru.
Oba tyto termíny jsou dnes v běžné řeči nadužívány, ale jak Patrul
Rinpočhe vysvětluje, pro nás je duchovní učitel samotným buddhou.
Předává nám přenos od buddhů minulosti, ztělesňuje pro nás buddhy přítomnosti a prostřednictvím svého učení je zdrojem buddhů
budoucnosti. Patrul Rinpočhe tvrdí, že gurujóga je svým způsobem
vyšší praxí než fáze vytváření a završení, protože přímo otevírá cestu
k absolutní moudrosti prostřednictvím požehnání učitele.
/ 33
Vznik anglického překladu
Tibeťané zachovali všechny aspekty indického buddhismu v jeho
autentičnosti od 8. až do 20. stol. Nejedná se ale o pouhé statické
přechování posvátných pokladů. Buddhadharma byla po celá staletí
hlavním předmětem zájmu nejlepších myslí v Tibetu, z čehož vzešla
pozoruhodně rozsáhlá škála filosofické, poetické, akademické i inspirativní literatury, a také zcela unikátní a velkolepé dědictví umění
a architektury. Zejména však Tibeťané používali Buddhovo učení
k jeho pravému účelu, jako nástroj transformace lidské mysli, a tisíce praktikujících, z nichž někteří byli slavní učitelé a jiní neznámí
jógini, dosáhli konečného cíle.
Může se zdát, že největší sláva Tibetu patří do dávné minulosti a že poslední staletí jsou dobou úpadku, ale tak tomu zdaleka
není. Ve skutečnosti se v každém století (včetně toho současného)
i v každé generaci vždy objevila řada duchovních velikánů. Například 19. stol. bylo dobou obzvláště silné obrody. Patrul Rinpočhe
byl jedním z protagonistů nesektářského hnutí rime, založeného
Džamjang Khjence Wangpem, Džamgön Kongtrulem a dalšími, jehož cílem bylo strhnout bariéry postupně vzniklé mezi jednotlivými
buddhistickými školami, a to prostřednictvím studia a předávání
učení všech škol bez rozdílu. Tento duch je dodnes živě přítomen,
ztělesňován například Jeho Svatostí dalajlamou či Jeho Svatostí
Dilgo Khjence Rinpočhem, jenž byl reinkarnací Džamjang Khjence
Wangpa.
Dilgo Khjence Rinpočhe pocházel stejně jako Patrul z východního Tibetu. Dvacet let svého života strávil v meditačních ústraních, často v těch nejskromnějších podmínkách. Studoval u velkého množství učitelů, v mládí dokonce i u několika přímých žáků
Patrul Rinpočheho. Na tragickou zkázu odehrávající se v Tibetu
v 50. a 60. letech reagoval neúnavným úsilím při hledání, uchovávání a opětovném vydávání ztracených textů, zakládáním klášterů
v exilu a především předáváním učení a inspirováním nové generace.
Dilgo Khjence Rinpočhe považoval Patrul Rinpočheho za dokonalý
příklad dzogčhenového praktikujícího, a proto velkoryse pomáhal
34 /
překladatelům této knihy, kterou považoval za skvělého průvodce
pro žáky vstupující na cestu dharmy.
Náš překlad tak pochází přímo z tradice, k níž tato kniha náleží.
V jistém smyslu má tento překlad svou vlastní linii. Dudžom Rinpočhe, Dilgo Khjence Rinpočhe, Kangjur Rinpočhe, Ňošul Khenpo
Rinpočhe a další lamové, kteří nám celý text ústně předali a vyložili
a kteří nám během překladu dávali rady objasňující obtížné pasáže
textu, jsou sami realizovanými držiteli učení Patrul Rinpočheho.
V jistých tibetských kruzích bývá kladen velký důraz na doslovnou věrnost překladu tibetského originálu, my jsme však zjistili, že
doslovné překlady mohou někdy vést k tomu, že myšlenky, které
jsou v tibetštině zcela jasné a srozumitelné, vyznívají v angličtině
zbytečně nesrozumitelně, až podivně. Obzvláště u této knihy by metoda doslovného překladu nedokázala zachytit neobyčejně živý hovorový styl ani humor originálu. A tak ačkoliv jsme dbali na konzistentnost překladů odborných pojmů, snažili jsme se zachytit věrně
nejen slova, ale také atmosféru a styl originálu, a to převáděním myšlenek a obratů do přirozené angličtiny, držíce se co nejvěrněji tibetského originálu, ale nikoliv za cenu jasnosti a přirozeného plynutí
celku.
Do poznámek pod čarou jsme zařadili stručná vysvětlení, u nichž
jsme měli za to, že mohou čtenáři pomoci. Text je také opatřen obsáhlými poznámkami na konci, které nemusí být nutně zajímavé pro
všechny čtenáře. Přišlo nám však důležité připojit je k textu, neboť obsahují často fascinující komentáře z poznámek žáků Patrul
Rinpočheho a objasnění složitějších témat od Dilgo Khjence Rinpočheho a dalších učitelů. Tyto poznámky pomohou čtenářům vyvarovat se běžných nepochopení některých buddhistických pojmů
a praktikujícím buddhistům, kteří již mají určité znalosti, budou
nápomocné v odkrytí celé další dimenze tohoto textu. (V českém
vydání jsme z praktických důvodů umístili všechny poznámky pod
čáru – pozn. čes. red.)
/ 35
Patrul R inpočhe (1808–1887)
Slova mého
Průvodce k přípravným praxím
Podstaty srdce neomezeného prostoru
velké dokonalosti
Prolog
Vznešení učitelé, vaše soucítění je bezmezné a nepodmíněné,
vám všem se klaním.
Vítězní držitelé linie mysli, vidjádharové linie symbolu
i vy, nejšťastnější z lidí,
kdo jste následovali probuzené bytosti a dosáhli dvojího cíle,
mistři tří linií, vám všem se klaním.
V prostoru vyčerpání všech jevů jsi uskutečnil moudrost
dharmakáji.
V jasném světle prázdnoty jsi uzřel buddhovská pole
sambhógakáji.
Pro dobro bytostí ses projevil v podobě nirmánakáji.
Vševědoucí vládce dharmy,[2] tobě se klaním.
Svou moudrostí jsi nahlédl přirozenost všeho poznatelného.
Blahodárný jas tvé lásky září na všechny bytosti.
Osvětluješ učení hluboké cesty, která je vrcholem všech vozů.
Vidjádharo Džigme Lingpo, tobě se klaním.
Čenrezigu, jenž se jevíš v podobě duchovního přítele,
kdokoliv zaslechl tvá slova, vstoupil na cestu osvobození.
Svou bezmeznou aktivitou plníš potřeby všech bytostí.
Prvotní lamo, tobě se klaním.
[2]
Longčhenpa.
/ 45
Spisy vševědoucího Longčhenpy a jeho linie v sobě zahrnují
všechny Buddhovy nauky:
přímé instrukce, jež vedou k buddhovství v jediném životě,
běžné, vnější a vnitřní přípravné praxe
i dodatečné pokyny k rychlému přenosu vědomí.
Ryzí slova mého dokonalého učitele jsou nádherná a hluboká,
a přece jasná a snadno srozumitelná.
Kéž je s požehnáním buddhů a učitelů
vyložím s jistotou přesně tak, jak jsou vepsána v mé paměti.
Tento věrný záznam pokynů mého svrchovaného učitele k všeobecným, vnitřním i vnějším přípravným praxím Podstaty srdce
neomezeného prostoru velké dokonalosti má tři části: běžné neboli
vnější přípravné praxe, mimořádné či vnitřní přípravné praxe a rychlou cestu přenosu vědomí, jež náleží k hlavní praxi.
46 /
Prolog
Část I.
Běžné neboli
vnější přípravné praxe
1. Obtížnost nalezení svobod a výhod
2. Pomíjivost života
3. Nedostatky samsáry
4. Činy: princip příčiny a následku
5. Prospěch plynoucí z vysvobození
6. Jak následovat duchovního učitele
Džamjang K hjence Wangpo (1820–1892). První Khjence, jeden z hlavních držitelů Podstaty srdce neomezeného prostoru. Džamjang Khjence Wangpo byl rovněž
jedním ze zakladatelů ekumenického hnutí rime, v jehož rámci se učení jednotlivých tradic tibetského buddhismu studují bez rozdílu a nestranně. Toto hnutí bylo
zdrojem duchovní obrody v Tibetu. Džamjang Khjence Wangpo zachránil mnohá
učení, jejichž linie byly na pokraji zániku.
1. Obtížnost nalezení svobod
a výhod
Hlavnímu tématu této kapitoly, nauce o obtížnosti nalezení svobod a výhod, předchází vysvětlení správného postoje při naslouchání
duchovní nauce.
1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce
Správný způsob naslouchání má dva aspekty: správný postoj
a správné jednání.
1.1.1 Postoj
Správný postoj spočívá ve spojení nezměrného postoje bódhičitty,
mysli probuzení a nezměrných obratných prostředků tajné mantrajány.
1.1.1.1 Nezměrný postoj bódhičitty
V samsáře, v tomto bezbřehém oceánu utrpení, nenajdeme jedinou bytost, která by v průběhu nekonečného času bez počátku nebyla
naším otcem či matkou. Když byly tyto bytosti našimi rodiči, leželo
jim na srdci jen jediné: s něhou o nás pečovat, s láskou nás chránit
a na vlastní úkor nás sytit a šatit.
Všechny bytosti, které k nám byly takto laskavé, si přejí být šťastné.
Nemají však ponětí, jak konat deset prospěšných činů vedoucích ke
1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce / 49
štěstí. Nechtějí trpět, ale přitom nevědí, jak zanechat deseti neprospěšných činů, kořenů všeho utrpení. Jejich niterná touha je tak v rozporu
s jejich jednáním. Nešťastné bytosti, zbloudilé a zmatené, se podobají
osamělým slepcům uprostřed pusté pláně!
Uvažujte proto takto: „Pro jejich dobro teď budu naslouchat
hluboké dharmě a budu ji uplatňovat ve svém jednání. Osvobodím
všechny bytosti, své vlastní rodiče trpící v šesti oblastech bytí, od
veškeré bolesti, zvykových tendencí a karmy těchto šesti oblastí. Dovedu je k vševědoucímu buddhovství!“ Je důležité probudit v sobě
tento postoj pokaždé, když nasloucháme nauce nebo ji uplatňujeme
v praxi.
Každý prospěšný čin, ať více či méně významný, musí být nezbytně podepřen třemi svrchovanými metodami. První z nich, příprava, spočívá v probuzení postoje bódhičitty, což je obratný prostředek, díky němuž se čin stává zárodkem budoucího dobra. Druhá,
hlavní část, spočívá v tom, že se během činu samotného vyvarujeme
jakéhokoliv konceptuálního přetváření,[3] a díky tomu čin nemůže
být zničen okolnostmi.[4] Závěrem je nutno čin zpečetit plným věnováním zásluh, díky čemuž bude zásluha neustále sílit.[5]
Je nesmírně důležité, jak nasloucháme dharmě. Ještě důležitější
však je, jakou při tom máme motivaci.
U začátečníků to znamená vyhýbat se materialistickému či ambicióznímu
postoji k praxi. Jen ten, kdo dosáhl realizace, může praktikovat skutečně
osvobozen od konceptů. Nelpění se však dostavuje postupně s tím, jak naše
praxe dozrává.
[3]
Pozitivní energie praxe může být odvedena od probuzení jinam. PK zmiňuje
čtyři okolnosti, které ničí zdroje zásluh (dge rtsa): 1) nevěnujeme-li zásluhy pro
dosažení dokonalého buddhovství ve prospěch všech bytostí; 2) hněv: jediný
okamžik hněvu dokáže zničit celé kalpy pozitivního jednání; 3) lítost: když
litujeme vlastních prospěšných činů, byť jen částečně; 4) jestliže se chlubíme
vlastními prospěšnými činy druhým.
[4]
PK vysvětluje, že když se kapka vody stane součástí oceánu, bude existovat
stejně dlouho jako sám oceán. Jsou-li zásluhy vlastních činů plně věnovány
„plodu, oceánu vševědění“, neztratí se, dokud nebude dosaženo probuzení.
[5]
50 / Část I.
Co je pozitivní a co negativní čin?
Nezáleží na tom, jak se čin jeví či zda je velký nebo malý.
Podstatný je dobrý či špatný záměr, ze kterého vychází.
Bez ohledu na to, kolik jsme již slyšeli nauk, jakmile je náš postoj
určován světskými zřeteli, například toužíme-li vyniknout nebo být
slavní, nejdeme již cestou pravé dharmy. Proto je třeba, abychom
ze všeho nejdříve pohlédli do vlastní mysli a zaujali správný postoj.
Pokud se nám to podaří, naše pozitivní jednání bude zcela prostoupeno obratnými prostředky, a vstoupíme tak na cestu velkých bytostí. V opačném případě si sice můžeme namlouvat, že studujeme
a praktikujeme dharmu, bude to však jen vnější nápodoba skutečné
dharmy. Proto kdykoliv nasloucháme učení či praktikujeme, ať už
meditujeme na božstvo, děláme poklony, obcházíme stúpy či recitujeme mantry, i kdyby to bylo jen jediné mani, je vždy nezbytné
probudit v srdci bódhičittu.
1.1.1.2 Nezměrné obratné prostředky tajné mantrajány
V Pochodni tří metod se o tajné mantrajáně praví:
Má týž cíl, není však zastřena zmatením,[6]
oplývá mnoha prostředky a nemá nesnází.[7]
PK: „Objekt náhledu (lta yul) súter i tanter je totožný, je jím absolutní prostor
(chos kyi dbyings, skt. dharmadhátu). Nicméně rozdíl v náhledu lze přirovnat
k rozdílu mezi tím, jestli vidíme určitý objekt ,jasně‘, nebo ,nezřetelně‘. Vůz
s charakteristikami (sútrajána) postuluje oporu, podstatu, absolutní pravdu,
velikou prázdnotu vymykající se osmi konceptuálním extrémům (spros mtha’),
ale nedokáže však uskutečnit, že přirozeností této prázdnoty je neoddělitelná
jednota prostoru a prvotní moudrosti (dbyings ye zung ’jug). Co se týče předmětů
opory – jevů relativní skutečnosti, vůz s charakteristikami je považuje za vzájemně
závislé a podobné magické iluzi. Nejde však dále než k této nečisté magické hře
a nepostuluje káje a moudrosti. Naproti tomu vůz tajné mantry učí o vyšší veliké
dharmakáji, o projevu kájí a moudrostí, které byly vždy neoddělitelné, o dvou
absolutních pravdách.“
[6]
PK: „V rámci vozu s charakteristikami se neučí, že je možné dosáhnout
probuzení a nevzdat se přitom pěti objektů touhy (’dod pai yon tan lnga). Naproti
tomu zde (ve vozu plodu) se pracuje s myslí rychle a snadno prostřednictvím
[7]
Je určena lidem pronikavých schopností.[8]
Vůz tajné mantry je svrchovaný.
Na cestu mantrajány lze vstoupit mnoha způsoby. Je to cesta
obsahující mnoho metod, jak shromažďovat zásluhy a moudrost
a také mocné obratné prostředky, díky nimž se může projevit náš
potenciál,[9] aniž bychom museli podstupovat veliká strádání. Základem všech těchto metod je směrování našich přání:
Vše je podmíněné,
vše závisí výhradně na naší motivaci.
Nepovažujte místo, kde se předává dharma, učitele, učení a tak
dál, za obyčejné a nečisté. Když nasloucháte učení, udržujte v mysli
s naprostou jasností pět dokonalostí:
Dokonalé místo je citadela absolutního prostoru, zvaná Akaništha
čili Nepřekonatelná. Dokonalý učitel je Samantabhadra, dharmakája. Dokonalé shromáždění tvoří mužští a ženští bódhisattvové
a božstva[10] linie mysli vítězných a linie symbolu vidjádharů.
metod, při nichž meditující neopouští těchto pět objektů, a může dosáhnout úrovně
sjednocení, úrovně Vadžradhary, v jediném životě a v tomto těle.“
Bytosti s pronikavými schopnostmi jsou takové, které jsou dle PK „dost
inteligentní na to, aby pochopily hluboký náhled diamantového vozu tajné mantry,
a zároveň mají dost důvěry k tomu, aby se nebály nesmírných a mocných činů“.
[8]
Podle tajné mantrajány postupováním na cestě nic nevytváříme ani nerozvíjíme. Pouze odhalujeme to, co tu již je, tj. naši vlastní buddhovskou přiro
zenost.
[9]
DKR: „Neměli bychom je vnímat jako obyčejné (rags pa) bytosti, ale jako
jemnohmotné (phra ba) či extrémně jemnohmotné (shin tu phra ba) bytosti.“
PK: „Všichni, kdo jsou ve shromáždění přítomni, v sobě mají buddhovskou
přirozenost, ať si toho jsou či nejsou vědomi, stejně jako sezamová semínka mají
v sobě olej. Tak jsou všechny cítící bytosti buddhové, jejich absolutně čistou
přirozeností je buddhovská přirozenost, jejich prvotní podstatou je buddhovství
a jejich spontánně přítomnými kvalitami jsou kvality buddhovství... Jsou
skutečnými buddhy, které si vizualizujeme jako dáky a dákiní příslušných rodin.
Jsou-li učitel i doprovod buddhové, je i jejich země čistou buddhovskou zemí,
kterou si vizualizujeme jako Akaništhu či jinou čistou zemi.“
[10]
52 / Část I.
Nebo považujte místo, kde se předává dharma, za palác Lotosového světla na nádherné Měděné hoře; učitele, který předává učení,
za Padmasambhavu z Oddijány; a ty, kteří učení naslouchají, za osm
vidjádharů, pětadvacet žáků, dáky a dákiní.
Nebo můžete vnímat, že toto dokonalé místo je východní buddhovskou zemí Projevené radosti, kde dokonalý učitel Vadžrasattva,
dokonalá sambhógakája, učí shromážděná božstva rodiny Vadžra
a mužské a ženské bódhisattvy.
Místo, kde je předávána dharma, může být také západní buddhovskou zemí Velikého štěstí, kde je dokonalým učitelem Buddha
Amitábha, a shromáždění, které mu naslouchá, jsou mužští i ženští
bódhisattvové a božstva rodiny Padma.
Učení, které je předáváno, je v každém případě učením velkého
vozu (mahájána) a časem je bez ustání se otáčející kolo věčnosti.
V těchto vizualizacích[11] nevytváříme dočasné představy o něčem, co tu není. Vizualizace nám pomáhají pochopit skutečnou povahu jevů. Učitel ztělesňuje podstatu všech buddhů tří časů. Představuje sjednocení Tří klenotů: jeho tělo je sangha, jeho řeč je dharma
a jeho mysl je buddha. Je také jednotou Tří kořenů: jeho tělo je
učitel, jeho řeč je jidam, jeho mysl je dákiní. Je jednotou tří kájí:
jeho tělo je nirmánakája, jeho řeč je sambhógakája a jeho mysl je
dharmakája. Je ztělesněním všech buddhů minulosti, zdrojem všech
buddhů budoucnosti a zástupcem všech buddhů přítomnosti. Protože
přijímá za žáky i bytosti natolik pokleslé, jako jsme my, které ani
tisíc buddhů Dobré kalpy nedokázalo vysvobodit,[12] převyšuje soucítěním a velkorysostí všechny buddhy.
Termín gsal btab pa znamená vizualizovat, ale také vyvolat v mysli, mít jasně
na mysli, rozpomenout se. PK: „U vizualizace nejde o to, abychom si namlouvali,
že osel je koněm a kus uhlí je zlatem. Je třeba mít v mysli živý obraz toho, jak
se věci od počátku mají: že jevy a bytosti povstávají z prvotního základu, který
je stavem buddhovství.“
[11]
DKR: „V této kalpě se objeví tisíc buddhů. My jsme se však s předchozími
buddhy buď nesetkali, nebo se jim nepodařilo přivést nás k osvobození. Budoucí
buddhové se ještě neobjevili. Vyjma našich duchovních učitelů tudíž není nikdo,
kdo by nám mohl pomoci.“
[12]
Učitel je buddha, učitel je dharma,
učitel je sangha,
učitel je tím, kdo uskutečnil vše.
Učitel je vznešený Vadžradhara.
My sami jsme součástí shromáždění naslouchajících; naším základem je buddhovská přirozenost, naší oporou je drahocenná lidská
existence a příznivou okolností je to, že jsme se setkali s duchovním
přítelem a pomocí metody následování jeho pokynů jsme na cestě
stát se buddhy budoucnosti.
Všechny bytosti jsou ve své podstatě buddhové,
dočasná znečištění však tuto podstatu cloní.
Jakmile se pročistí, buddhovství se projeví.
1.1.2. Jednání
Výklad správného jednání při naslouchání učení popisuje, čeho se
máme vyvarovat a co máme rozvíjet.
1.1.2.1 Čeho se vyvarovat
V jednání se máme vystříhat tří vad nádoby, šesti poskvrn a pěti
nesprávných způsobů pamatování.
1.1.2.1.1 Tři vady nádoby
Pokud neposloucháme, jsme jako nádoba obrácená dnem vzhůru.
Pokud si nepamatujeme, jsme jako děravá nádoba. Pokud slyšené
mísíme s rušivými emocemi, jsme jako nádoba s jedem.
Nádoba obrácená dnem vzhůru. Nasloucháme-li nauce, měli bychom své vnímání zaměřit pouze k pronášeným slovům a nenechat
se rozptylovat ničím jiným. Jinak je to jako lít vodu na nádobu obrácenou dnem vzhůru. Naše tělo je sice přítomno, ale z vykládaného
učení neslyšíme ani slovo.
Děravá nádoba. Spokojíme-li se s pouhým posloucháním, aniž
si cokoliv zapamatujeme, jsme jako nádoba, která má děravé dno.
54 / Část I.
Ať do ní naléváme sebevíc tekutiny, nezůstane v ní nic. Ať slyšíme
sebevíc nauk, nikdy je nevstřebáme a neuvedeme do praxe.
Nádoba s jedem. Máme-li při naslouchání nesprávný přístup, například touhu vyniknout či být slavní, nebo máme-li mysl plnou pěti
jedů, dharma nejenže naší mysli nepomůže, ale dokonce se promění
v něco, co dharmou vůbec není, jako když nalijeme nektar do nádoby
obsahující jed.
Jak pravil indický mistr Phadampa Sangje:
Nauce naslouchejte, jako když jelen naslouchá tónům hudby,
přemýšlejte o ní, jako nomádi ze severu stříhají své ovce,[13]
meditujte o ní, jako němý člověk vychutnává jídlo,[14]
uvádějte ji do praxe, jako hladový jak žere trávu,
dosáhněte výsledku, jako když slunce vyjde zpoza mraků.
Nasloucháte-li nauce, buďte jako jelen, jenž je tak zmámený zvukem loutny, že si ani nevšimne ukrytého lovce, který na něj vystřelil
otrávený šíp. Se sepjatýma rukama soustředěně naslouchejte tak, že
se vám oči zalijí slzami, po zádech vám bude běhat mráz a žádná
myšlenka na světě vás nerozptýlí. Pokud jsme fyzicky přítomní, ale
naše mysl se honí za myšlenkami, z našich úst vycházejí všelijaká
planá slova a přitom se rozptýleně rozhlížíme kolem, vzejde z toho
pramálo užitku. Jestliže nasloucháme učení, měli bychom dokonce
přestat i s recitací proseb, počítáním manter či jakoukoliv jinou záslužnou činností, kterou zrovna děláme.
Poté, co jste náležitě vyslechli učení, je důležité uchovat si v mysli
jeho význam, nikdy jej nezapomenout a neustále ho uplatňovat v praxi.
Neboť jak řekl sám velký Muni:
Ukázal jsem vám metody vedoucí k osvobození.
Vězte však, že osvobození závisí jen a jen na vás samých.
[13]
To jest důkladně, v úplnosti a bez rozptýlení.
Němý člověk může vnímat chuť, ale nedokáže ji popsat. Totéž platí o pravé
meditaci, která je nepopsatelná a vymyká se jakýmkoliv konceptům.
[14]
6. Jak následovat
duchovního učitele
V žádné sútře, tantře ani šástře se nedočteme o tom, že by někdo
dosáhl dokonalého buddhovství bez následování duchovního učitele.
Sami se můžeme přesvědčit, že nikdo nikdy nedokázal završit stupně
a cesty jen na základě svého důvtipu a schopností. Ve skutečnosti
všechny bytosti, včetně nás samých, totiž vynikají obzvláštní schopností nacházet cesty, které nejsou správné. Pokud jde o cestu vedoucí
k osvobození a vševědění, jsme stejně zmatení jako slepý člověk,
jenž bloudí sám uprostřed opuštěné pláně.
Nikdo nedokáže přivézt klenoty z ostrova pokladů bez pomoci
zkušeného navigátora.[133] Podobně je pro nás duchovní učitel či přítel tím pravým průvodcem, jenž nás dovede k osvobození a vševědění, a proto je třeba ho s úctou následovat. Následování učitele
má tří fáze. Nejprve učitele zkoumáme, poté se řídíme jeho pokyny,
a nakonec si osvojujeme kvality jeho realizace a činů.
6.1 Zkoumání učitele
Většina z nás, obyčejných bytostí, se nechá snadno ovlivnit lidmi
a okolnostmi, které nás obklopují. Proto bychom měli vždy následovat učitele, duchovního přítele.
Odkaz na dobrodružné výpravy na ostrovy pokladů podnikané v dávné
minulosti.
[133]
204 / Část I.
6. Jak následovat duchovního učitele
Když v santalovém lese v horách Málaja spadne obyčejný strom,
jeho dřevo do sebe postupně nasákne sladkou vůní okolních santalových stromů. Po několika letech toto obyčejné dřevo voní stejně jako
dřevo santalové. Stejně tak, budete-li žít a studovat s dokonalým učitelem plným dobrých kvalit, i vy nasáknete vůní těchto kvalit a ve
všem svém konání se začnete učiteli podobat.
Tak jako kmen obyčejného stromu,
ležící v lesích hor Málaja,
do sebe z vlhkého listí a větví nasákne vůni santalu,
stejně tak se začneš podobat tomu, koho následuješ.[134]
V dnešních časech úpadku je obtížné nalézt učitele, který by měl
všechny vlastnosti popisované ve vznešených tantrách. Je však nezbytné, aby učitel, jehož následujeme, měl alespoň následující vlastnosti.
Měl by být dokonale ctnostný a nikdy by neměl porušit žádný ze
závazků ani zákazů, vyplývajících z trojích slibů, tj. vnějších slibů
prátimókša, vnitřních slibů bódhisattvy a tajných slibů mantrajány.
Měl by být učený a dokonale by měl znát tantry, sútry i šástry. Jeho
srdce by mělo naplňovat tak silné soucítění ke všem nesčetným bytostem, že každou z nich miluje jako své jediné dítě. Měl by být
velmi zběhlý v rituálních praxích, a to jak ve vnějších praxích Tripitaky, tak ve vnitřních praxích čtyř oddílů tanter. Měl by to být
někdo, kdo na vlastní kůži uskutečnil oproštění a realizaci tím, že
uplatňoval v praxi význam učení. Měl by být štědrý, měl by mluvit
vlídně, každého by měl učit podle jeho potřeb. Jeho jednání by mělo
být v souladu s tím, co učí. Toto jsou čtyři přitažlivé vlastnosti, díky
nimž kolem sebe učitel shromažďuje šťastné žáky.
V této kapitole Patrul Rinpočhe uvádí u každého bodu shrnutí ve verších, ale
neuvádí, z jakých zdrojů tyto verše pocházejí. Cílem veršů je usnadnit čtenáři či
posluchači zapamatování si jednotlivých bodů. Přímé ústní pokyny v buddhismu
vždy hrály velmi významnou roli a Tibeťané se běžně učí celé svazky textů
nazpaměť. Tímto způsobem si snáze do všech podrobností zapamatují ústně
předávaná učení. Kupříkladu systematickou strukturu tohoto textu.
[134]
6.1 Zkoumání učitele / 205
Dilgo K hjence R inpočhe (1910–1991) Jedna z inkarnací Džamjang Khjence Wangpa. Dilgo Khjence Rinpočhe studoval u sto dvaceti učitelů a strávil
celkem dvacet let v meditačním ústraní. Často předával učení současnému
dalajlamovi, včetně učení dzogčhenu. Mnoho tibetských lamů mladší generace považuje Dilgo Khjence Rinpočheho za svého prvotního učitele. Rinpočhe
také předával učení v Evropě a Severní Americe.
Část II.
Neobyčejné neboli
vnitřní přípravné praxe
1. Přijetí útočiště, základní kámen všech cest
2. Probuzení bódhičitty, kořene velkého vozu
3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace,
při kterých vnímáme učitele jako Vadžrasattvu
4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly
5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí
čtyři démony
6. Gurujóga, vstupní brána požehnání,
nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace
Božstva útočiště. Vizualizace pole zásluh při přijímání útočiště podle
Podstaty srdce neomezeného prostoru.
1. Přijetí útočiště,
základní kámen všech cest
Tři klenoty, vnější útočiště, jsou ti korunou.
Dokonale jsi uskutečnil Tři kořeny, vnitřní útočiště.
Tři káje, nejzazší útočiště, jsi učinil zjevnými.
Svrchovaný učiteli, u tvých nohou se klaním.
Přijetí útočiště,[157] základní kámen všech cest,[158] je vysvětleno
ve třech oddílech: tématy jsou přístupy k přijetí útočiště, jak přijímat
útočiště, sliby a užitek plynoucí z přijetí útočiště.
1.1 Přístupy k přijetí útočiště
1.1.1 Víra
Stejně jako je přijetí útočiště branou ke všem učením a praxím, tak
je víra branou k přijetí útočiště. Proto je prvním krokem k přijetí
útočiště rozvinutí trvalé a pevné víry. Existují tři druhy víry: živá
víra, dychtivá víra a nezlomná víra.
[157] Přijímat útočiště či jít pro útočiště (angl. take refuge, go for refuge) jsou již
dlouho užívané západní překlady termínu skyabs su ’gro ba. Základní význam
je „uchýlit se pod ochranu před nebezpečím“, v tomto případě před nebezpečím
samsárické existence.
PK: „Proč všech cest? Protože přijetí útočiště je nezbytnou součástí všech
cest súter i tanter.“
[158]
1.1 Přístupy k přijetí útočiště / 245
1.1.1.1 Živá víra[159]
Živá víra se v nás probudí, když pomyslíme na nesmírné soucítění
buddhů a velkých učitelů. Tento druh víry můžeme zakusit při návštěvě chrámu, kde lze spatřit mnohá zobrazení buddhova těla, řeči
a mysli, nebo při setkání s velkým učitelem či duchovním přítelem,
jehož jsme právě na vlastní oči spatřili, anebo jsme slyšeli o jeho
vlastnostech či životním příběhu.[160]
1.1.1.2 Dychtivá víra
Dychtivá víra je projevem naší nedočkavosti osvobodit se od utrpení nižších říší, když o nich slyšíme vyprávět; naší dychtivosti užívat si štěstí vyšších sfér a osvobození, když o nich slyšíme; naší
dychtivosti konat pozitivní činy, když slyšíme, jaký prospěch z nich
plyne; a naší dychtivosti vystříhat se negativních činů, když slyšíme,
jakou škodu mohou způsobit.
1.1.1.3 Nezlomná víra
Nezlomná víra je víra ve Tři klenoty, která se probudí v našem
srdci tehdy, když pochopíme, jak výjimečné jsou jejich vlastnosti
a síla jejich požehnání. Je to absolutní důvěra ve Tři klenoty, která
vyvěrá z pochopení, že jsou jediným útočištěm, které nikdy a za
žádných okolností nezklame,[161] ať jsme šťastní či smutní, trpíme
bolestí, nemocí, žijeme či jsme po smrti.[162] Vznešený Mistr z Oddijány pravil:
Máš-li absolutní víru, může do tebe vstoupit požehnání.
Nemáš-li v mysli pochybnost, pak dosáhneš, čehokoliv si přeješ.
[159] Termín dangba’i dadpa lze též přeložit jako nadšená víra, inspirovaná víra,
obdivná víra.
Zde znamená víra spontánní reakci. PK: „V tomto případě ani nemusíme
nezbytně znát příčiny své víry.“
[160]
PK: „Kdo má tento druh víry, ten ví proč. Takový člověk ví, že Tři klenoty,
a zejména pak duchovní mistr, jsou neselhávajícím utočištěm.“
[161]
Tím je míněno, že díky své víře v útočiště budeme schopni nakládat se
zkušenostmi přechodného stavu (bar do) po smrti.
[162]
246 / Část II.
Víra je jako semínko, z něhož může vyrůst vše dobré. Pokud víra
chybí, je to, jako by semínko bylo spálené. Jak se praví v sútrách:
Z těch, kdo nemají víru, nevzejde nic dobrého,
tak jako zelený výhonek nikdy nevzklíčí ze spáleného semene.
Ze sedmi vznešených bohatství je víra nejdůležitější. Praví se:
Vzácné kolo víry se ve dne v noci otáčí na cestě ctnosti.
Ze všech zdrojů, které máme, je víra tím nejcennějším. Jako poklad přináší nevyčerpatelné zásoby ctností. Jako nohy nás nese po
cestě osvobození a jako ruce sbírá vše, co je prospěšné.
Víra je největším bohatstvím a pokladem, nejlepšíma nohama.
Víra je základem shromažďování všech ctností, jako ruce.
Soucítění a požehnání Tří klenotů je nezměrné, jejich schopnost
nás zasáhnout však závisí jen na naší vlastní víře a oddanosti. Máme-li velkou víru a oddanost, pak se nám dostane stejně velkého soucítění a požehnání od učitele a Tří klenotů. Je-li naše víra a oddanost
průměrná, pak se nám dostane jen průměrného soucítění a požehnání. Pokud je naše víra a oddanost jen malá, pak se nám dostane
stejně malého soucítění a požehnání. Jestliže však nemáme víru a oddanost vůbec žádnou, nedostane se nám ničeho. Když nemáme víru,
pak i kdyby se s námi setkal samotný Buddha a přijal nás za svého
žáka, nebylo by to nic platné, tak jako v příběhu mnicha Sunakšatry
v předchozí kapitole či v případě Buddhova bratrance Dévadatty.
Dokonce i dnes, když se obrátíme k Buddhovi s upřímnou vírou
a oddaností, Buddha se objeví a dá nám požehnání. Pro Buddhovo
soucítění neexistuje žádné blízko ani daleko.
Kdo na něj s vírou pomyslí,
před tím se Buddha objeví
a předá mu zmocnění a požehnání.
A velký Mistr z Oddijány pravil:
Pro všechny muže a ženy, kteří ve mne věří,
jsem nikdy neodešel – nocuji u jejich dveří.[163]
Pro mne nic jako smrt neexistuje.
Kdo věří, má Padmasambhavu přímo před sebou.
Kdo má nezlomnou víru, pro toho může být Buddhovo požehnání
přítomno v čemkoliv. Příkladem je příběh o věřící stařence, které psí
zub pomohl dosáhnout buddhovství.
Jedna stará žena měla syna obchodníka, jenž často jezdíval za
obchodem do Indie. Jednoho dne mu řekla: „V Indii existuje místo
Bódhgaja, odkud pochází dokonale probuzený Buddha. Přivez mi
prosím odtamtud nějaký Buddhův ostatek, kterému bych se mohla
klanět.“ Své přání opakovala mnohokrát, ale syn na ně pokaždé zapomněl a nepřivezl jí, o co ho prosila.
Jednou se syn opět chystal na cestu a matka mu řekla: „Pokud mi
ani tentokrát nepřivezeš předmět, jemuž bych se mohla klanět, před
tvýma vlastníma očima se zabiju!“
Syn odjel do Indie, uzavřel obchod, jak si přál, a vydal se na cestu
domů. I tentokrát na přání své matky zapomněl. Už se blížil k domovu, když tu si vzpomněl na její slova.
„Co si teď počnu?“ pomyslil si. „Nepřivezl jsem nic, čemu by
se matka mohla klanět. Pokud přijdu domů s prázdnýma rukama,
zabije se!“
Rozhlédl se kolem sebe a na zemi uviděl ležet psí lebku. Vytáhl
z ní jeden zub a zabalil jej do hedvábí. Po návratu domů dal zub
matce a řekl: „Tady máš jeden z Buddhových špičáků. Můžeš jej
používat jako oporu při svých modlitbách.“
Stařenka mu uvěřila a chovala k zubu velikou oddanost, jako by
opravdu byl Buddhův. Neustále se mu klaněla, předkládala mu obě-
Dle PWR slovo „dveře“ (sgo) má zde implicitní význam víry jakožto místa,
kudy vstupuje požehnání Buddhy, Padmasambhavy nebo našeho učitele.
[163]
248 / Část II.
tiny a ze psího zubu vyšlo mnoho zázračných perel.[164] Po její smrti
se nad ní rozprostřela klenba duhového světla a objevily se i jiné
znaky uskutečnění.
Samozřejmě že v psím zubu není žádné požehnání. Stařenčina
víra však byla tak silná, že nepochybovala o tom, že je to skutečně
Buddhův zub. Díky její víře se zub skutečně naplnil Buddhovým požehnáním, až se nakonec nijak nelišil od skutečného Buddhova zubu.
V oblasti Kongpo žil jednou prosťáček jménem Džowo Ben. Vypravil se na cestu do středního Tibetu, aby se podíval na sochu zvanou Džowo Rinpočhe.[165]
Když dorazil k soše poprvé, nebyl u ní žádný hlídač ani nikdo
jiný. Vida obětiny pokrmů a máslové lampičky před sochou, Džowo
Ben si představoval, jak si Džowo Rinpočhe namáčí obětované koláčky v rozpuštěném másle a jí je. A knoty v lampičkách zřejmě hoří
proto, uvažoval, aby máslo zůstávalo tekuté.
„Měl bych něco sníst, stejně jako Džowo Rinpočhe,“ pomyslil si,
uloupl si kus těsta z obětních torem, namočil ho v másle a snědl ho.
Pohlédl vzhůru na usmívající se tvář Džowa.
„Ty jsi ale hodný lama,“ řekl. „I když ti psi kradou obětované
jídlo, stále se usmíváš. Tady, nechám u tebe své boty. Pohlídej mi je,
prosím, zatímco tě budu obcházet.“[166]
Džowo Ben si zul boty a položil je nahoru k soše. Zatímco obcházel sochu prostřední uličkou kolem chrámu, hlídač si všiml bot.
Právě se je chystal vyhodit, když socha promluvila: „Nevyhazuj ty
boty, Ben z Kongpa si je ke mně dal, abych mu je pohlídal!“
Nakonec se Ben vrátil a boty si vzal.
„Ty jsi ale opravdu dobrý lama!“ řekl soše. „Příští rok bys měl
přijet k nám na návštěvu. Porazím staré prase a uvařím ho pro tebe
a z ječmene uvařím spoustu piva.“
ring bsrel: kuličky podobné drobným perlám, které se objevují z relikvií
realizovaných praktikujících.
[164]
[165]
Slavná socha Buddhy ve Lhase.
Jíst předložené obětiny a dávat si boty nahoru k soše by bylo považováno
za závažné zneuctění.
[166]
Šántidéva (7.–8. stol.). Autor Cesty bódhisattvy (Bódhičarjávatára),
klasického díla indické mahájánové literatury.
2. Probuzení bódhičitty,
kořene velkého vozu
Silou velké moudrosti jsi uskutečnil nirvánu.
Silou velkého soucítění dobrovolně přijímáš samsáru.
Silou obratných prostředků jsi nahlédl, že mezi nimi není rozdílu.
Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním.
Tato kapitola má tři části: výcvik mysli ve čtyřech nezměrných
kvalitách; probuzení bódhičitty, mysli obrácené k nejvyššímu probuzení; a výcvik v závazcích bódhičitty záměru a bódhičitty jednání.
2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách
Čtyři nezměrné kvality jsou nezměrná láska, soucítění, radost
a nestrannost. Jako první se většinou vykládá láska. Pokud však
mysl postupně cvičíme ve všech čtyřech kvalitách, pak je nejlepší
začít s rozvíjením nestrannosti. Jinak totiž, ať rozvineme jakoukoliv lásku, soucítění či empatickou radost, bude v nich vždy zůstávat
sklon k jednostrannosti, a tak nebudou zcela čisté. Proto i zde začneme jako první rozvíjet nestrannost.
2.1.1 Nestrannost
Nestrannost (tangňom) spočívá v tom, že se vzdáme (tang) nenávisti vůči nepřátelům a zaslepené lásky vůči přátelům a chováme
2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách / 273
vyrovnaný (ňom) postoj ke všem bytostem, bez lpění na blízkých
a odporu k cizím.
Momentálně silně lpíme na těch, které považujeme za součást
vlastní skupiny, tvořené otcem, matkou, příbuznými atd. Zároveň
cítíme nutkavý odpor vůči svým nepřátelům a všem, kdo jsou s nimi
spojeni. To jsou chyby pocházející z nedostatku zkoumání.
Můžeme si být totiž jisti tím, že naši současní nepřátelé nám
v minulých životech byli velmi blízcí, pečovali o nás s láskou, vždy
při nás stáli a věnovali nám velkou péči a podporu. Naproti tomu
mnoho z našich současných přátel jistě stálo proti nám a působilo
nám škodu. Jak jsme viděli v kapitole o nestálosti, jasně to ilustrují
slova vznešeného Kátjájany:
Pojídá maso vlastního otce a vlastní matku odkopává,
houpe si na klíně nebohého nepřítele;
manželka ohlodává manželovy kosti.
Musím se smát tomu samsárickému představení!
Dalším příkladem je příběh princezny Pema Sal, dcery krále
dharmy Thrisong Decena. Ta zemřela ve věku sedmnácti let a její
otec se otázal Guru Rinpočheho, jak se taková věc mohla stát.
„Já bych si býval myslel, že moje dcera konala v minulosti jen samé
dobré činy,“ pravil král. „Vždyť se narodila jako dcera krále Thrisong
Decena a setkala se s vámi se všemi, s překladateli a pandity, kteří jste
jako praví buddhové. Jak je tedy možné, že zemřela tak mladá?“
„Nebylo to v důsledku čistých minulých činů, že se princezna
narodila jako tvá dcera,“ odpověděl mistr. „Kdysi jsme se já, Padma,
ty, velký král dharmy, a velký Opat bódhisattva, Šántarakšita, narodili jako tři chlapci z nízké kasty. Stavěli jsme společně velkou
stúpu Džarung Khašor. V tehdejším zrození byla princezna hmyzem,
jenž tě štípl do krku. Když jsi ji odháněl rukou, omylem jsi ji zabil.
V důsledku dluhu způsobeného tím, žes hmyz připravil o život, se
narodila jako tvá dcera.“[192]
[192]
Odkaz na příběh o tom, jak prodavačka kuřat a její synové stavěli Velkou
274 / Část II.
Pokud se dokonce i děti krále dharmy Thrisong Decena, jenž byl
samotným Maňdžušrím,[193] mohly narodit v důsledku svých minulých činů tímto způsobem, co můžeme vědět o minulosti obyčejných
bytostí?
Momentálně jsme velmi úzce spojeni se svými rodiči i dětmi.
Chováme k nim velkou náklonnost a přejeme jim jen to nejlepší.
Pokud trpí nebo se jim děje něco nepříznivého, znepokojuje nás to
víc, než kdyby se totéž dělo nám samým. To vše je však jen splácení
dluhů za všechno zlé, co jsme si navzájem učinili v minulých ži
votech.
Mezi všemi, kdo jsou dnes našimi nepřáteli, není ani jediný člověk, který by nám ve sledu našich minulých životů nebyl otcem či
matkou. Navíc to, že je nyní považujeme za nepřátele, vůbec nemusí
znamenat, že nám jakkoliv ubližují. Někteří lidé, které považujeme
za své odpůrce, to tak ze své strany vůbec nevnímají. Jiní se možná
považují za naše nepřátele, ale není v jejich silách nám skutečně
škodit. Jsou také lidé, kteří nám momentálně zdánlivě ubližují, ale
z dlouhodobého hlediska se možná v důsledku toho, co nám činí, dočkáme uznání a ocenění v tomto životě anebo díky tomu nalezneme
dharmu, čímž dojdeme nezměrného užitku a štěstí. I další z našich
nepřátel by se mohli stát našimi přáteli, kdybychom se dokázali obratně přizpůsobit jejich charakteru a klidnými slovy se s nimi nakonec domluvit.
Naproti tomu jsou tu všichni ti, které považujeme za své nejbližší,
například naše děti. Přitom někteří synové a dcery své rodiče podvádějí, či dokonce zabíjejí. Někdy se děti přidají na stranu nepřátel
svých rodičů a společnými silami se s nimi potom přou a drancují
jejich jmění. A dokonce i pokud se svými drahými vycházíme dobře,
stúpu v Bódhnáthu, poblíž Káthmándú. Tři z jejích synů se v důsledku svých
tehdejších přání zrodili jako mistr Padmasambhava, král Thrisong Decen a opat
Šántarakšita, kteří se společně zasloužili o pevné ustavení dharmy v Tibetu. Tato
vznešená stúpa je živoucím střediskem tibetských praktikujících, kteří ji znají
pod názvem Džarung Kašor. (Celý příběh naleznete v The Legend of the Great
Stupa, překl. Keith Dowman, Berkeley, Dharma Publishing 1973.)
[193]
Thrisong Decen je považován za emanaci bódhisattvy Maňdžušrího.
jejich trápení a problémy na nás mají větší vliv než naše vlastní potíže. Chceme-li pomoci svým přátelům, dětem a dalším příbuzným,
hromadíme celé hory negativních činů, které nás v budoucích životech stáhnou do pekel. Pokud se však chceme opravdově věnovat
dharmě, naši blízcí nám v tom brání. Protože se nedokážeme vzdát
svého lpění na rodičích, dětech a rodině, nadále odkládáme praxi
dharmy na později, až si na ni nakonec nenajdeme čas nikdy. Tímto
způsobem nás naši blízcí mohou zraňovat mnohem více než naši nepřátelé.
Ba co víc, nemáme žádnou záruku, že naši dnešní protivníci nebudou v příštích životech našimi dětmi, ani že se naši současní přátelé
nezrodí jako naši nepřátelé a podobně. A jen proto, že prchavé dojmy
jako „přítel“ a „nepřítel“ považujeme za skutečné, hromadíme dál
negativní činy pod vlivem touhy a nenávisti. Proč tolik lpět na tomto
mlýnském kameni, který nás nakonec stáhne do nižších říší?
Učiňte proto pevné rozhodnutí, že budete vnímat všechny nespočetné bytosti jako své rodiče a děti. A poté, stejně jako velké bytosti
minulosti, o jejichž životech čteme v knihách, nečiňte již více rozdílu
mezi přáteli a nepřáteli.
Nejprve se zaměřte na bytosti, které nemáte ani trochu rádi a které
ve vás vyvolávají hněv a zlobu. S pomocí různých metod cvičte svou
mysl tak, aby ve vás tento hněv a odpor přestal vyvstávat. Představte si je jako někoho neutrálního, kdo vám nepůsobí dobro ani
zlo. Poté si uvědomte, že každá z bezpočtu bytostí, k nimž máte
neutrální vztah, byla v některém z vašich minulých životů, od času
bez počátku, vaší matkou či otcem. Meditujte na toto téma a cvičte
svou mysl, dokud k nim nezačnete cítit stejnou lásku, jakou chováte
ke svým současným rodičům. Konečně meditujte, dokud nepocítíte
stejné soucítění, jaké chováte ke svým rodičům, ke všem bytostem –
ať už je vnímáte jako přátele, nepřátele či neutrální.
Nezměrnou nestrannost však nestačí nahradit pouze tím, že budeme považovat všechny bytosti, přátele i nepřátele, za stejné, aniž
bychom k nim cítili obzvláštní soucit, nenávist či jiný pocit. To by
byla jen povrchní nestrannost, která nepřináší škodu ani užitek. Jako
příklad nezměrné nestrannosti se často uvádí hostina pořádaná ve276 / Část II.
likým mudrcem. Když velcí mudrci minulosti pořádali hostiny, pozvali každého, ať vysokého či nízkého postavení, mocného i slabého,
dobrého i špatného, výjimečného i obyčejného, každý byl bez sebemenšího rozdílu vítán. Podobně bychom i my měli chovat ke všem
bytostem, zaplňujícím celý prostor, širé soucítění, které zahrnuje
všechny bez rozdílu. Cvičte svou mysl, dokud nedosáhnete takového
stavu nezměrné nestrannosti.
2.1.2 Láska
Pomocí nezměrné nestrannosti začnete pohlížet na všechny bytosti tří světů se stejně velkou láskou. Měli byste mít rádi všechny
bytosti tak, jako když rodiče vychovávají své malé děti. Rodiče nedbají na nevděk svých dětí ani na nejrůznější potíže a všechny své
myšlenky, slova i činy věnují výhradně tomu, aby jejich maličcí byli
šťastní, aby byli v bezpečí a pohodlí. Stejně tak se v tomto i ve všech
budoucích životech vynasnažte, aby všechno, co děláte, říkáte i myslíte, sloužilo vždy pro dobro všech cítících bytostí.
Všechny bytosti usilují o štěstí a bezpečí. Všechny chtějí být
šťastné a žít v pohodlí, ani jedna jediná bytost si nepřeje být nešťastná, nepřeje si trpět. Bytosti však nechápou, že příčinou štěstí
jsou pozitivní činy, a namísto toho se oddávají negativnímu jednání.
Jejich nejhlubší přání je tak v rozporu s jejich jednáním – ve snaze
získat štěstí si jen působí další utrpení.
Znovu a znovu meditujte o tom, jak úžasné by bylo, kdyby se
každé z těchto bytostí opravdu podařilo dosáhnout štěstí a pohodlí,
po němž touží. Meditujte takto, dokud nebudete přát štěstí druhým
stejně intenzivně jako sami sobě.
Sútry hovoří o „láskyplných činech těla, řeči a mysli“. To znamená, že vše, co říkáme a konáme, by mělo být vždy přímočaré
a laskavé a nemělo by druhým škodit. Jak se praví v Cestě bódhisattvy:
Kohokoliv spatříš,
hleď na něj s otevřeným, laskavým srdcem.
Vadžrasattva
3. Očištění všech zatemnění
pomocí meditace a recitace,
při kterých vnímáme učitele
jako Vadžrasattvu
[259]
Ač neposkvrněn dvěma druhy nečistot,[260]
přesto jsi odhodlán je stále pročišťovat.
Ač jsi nepochybně došel na samý konec vznešené cesty,
přesto jednáš, jako by ses stále učil.
Ač dlíš mimo krajnosti samsáry a nirvány,
přesto se v samsáře nadále projevuješ.
Této kapitole naslouchejte se stejným postojem jako u předešlých
kapitol.
Nežli začnete s touto praxí, měli byste obdržet iniciaci Vadžrasattvy od kvalifikovaného držitele linie. Obecně, všechny praxe, které budou nyní ve zbývající
části textu vyloženy, by měly být prováděny pouze pod vedením kvalifikovaného
učitele.
[259]
Zatemnění je způsobeno znečištěním negativními emocemi a konceptuálním
znečištěním. „Znečištění“ je označení pro faktory, které zakrývají a cloní naši
buddhovskou přirozenost. Viz Slovníček, heslo zatemnění.
[260]
3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace / 355
3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním
Negativní činy, zatemnění a zvykové sklony[261] jsou hlavními
překážkami, které brání veškeré mimořádné zkušenosti a uskutečnění hluboké cesty. Stejně jako je důležité vyleštit povrch zrcadla, aby se v něm mohlo něco odrážet, tak je důležité odstranit
naše zatemnění, aby v zrcadle základu všeho[262] mohlo vyvstat
uskutečnění. Vítězný proto předal bezpočet očistných metod. Nejlepší z nich je však meditace a recitace vztahující se k učiteli jako
k Vadžrasattvovi.[263]
Neexistuje žádný negativní čin, který by se vyznáním nedal pročistit. Jak potvrzují velcí učitelé minulosti:
Na negativních činech není nic dobrého, s výjimkou toho, že se
dají pročistit vyznáním.
Ze všech negativních činů, ať už jde o vnější porušení slibů prátimókša, vnitřní přestupky vůči rozvíjení bódhičitty nebo tajná porušení tantrických samají, není ani jeden, který by nebylo možno
vyznáním pročistit.
V sútrách Buddha vypráví několik příběhů, které tuto skutečnost
ilustrují. Jedním z nich je příběh bráhmana Atapy, který byl znám
také jako Angulimála, Náhrdelník z prstů. Angulimála zabil devět
set devadesát devět lidí,[264] poté se však od svých činů očistil vy[261]
Návykové vzorce vytvořené minulými činy.
Skt. álaja. Základní vědomí, v němž se ukládají karmické otisky. Viz Slov
níček.
[262]
V praxích vadžrajány považujeme vizualizované božstvo za vlastního prvotního učitele, jenž ztělesňuje buddhy minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Vadžrasattva (tib. Dordže Sempa) je buddhou, který se jako bódhisattva zavázal, že
kdo bude recitovat jeho mantru, ten bude očištěn od veškerých negativních činů
a znečištění. Jeho jméno odkazuje na nezničitelnou čistotu přirozenosti mysli.
[263]
Na základě falešného učení se Angulimála snažil dosáhnout osvobození tím,
že zabije tisíc lidí a od každého z nich si ponechá prst. Zabil jich již devět set
devadesát devět a právě se chystal završit tisíc obětí tím, že zabije vlastní matku,
když potkal Buddhu a chystal se místo toho zabít jej. Vzhledem k Buddhově síle
[264]
356 / Část II.
3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace
znáním a ještě v tomtéž životě dosáhl stavu arhata. Vypráví se také
příběh krále Adžátašatrua, jenž zabil svého otce, později však svůj
zločin vyznáním napravil a dosáhl osvobození, přičemž pekelná
muka zakusil jen na dobu tak krátkou, kterou trvá jeden odraz míče.
Ochránce Nágárdžuna praví:
Kdo jednal nedbale,
avšak později se stal uvážlivým a pozorným,
je spanilý jako jasný měsíc, jenž vyšel zpoza oblak,
tak jako Nanda, Angulimála, Daršaka a Šankara.[265]
K pročištění ovšem dojde pouze tehdy, pokud se vyznáme
upřímně a náležitým způsobem za použití čtyř sil jako protijedů.
Očistný proces nebude nikdy účinný, budou-li při něm naše oči
a ústa zaměstnána něčím jiným, nebo když budeme jen naprázdno
opakovat slova: „Vyznávám se, zpovídám se…,“ zatímco se nám
mysl bude honit za jinými myšlenkami. Pokud si myslíme: „Nezáleží
na tom, zda se budu v budoucnu dopouštět špatných skutků, protože
se z nich později zase mohu vyznat,“ pak k očistě nedojde, ani když
se z těchto činů později vyznáme.
Džecün Mila říká:
Možná pochybujete, zda vyznání skutečně očišťuje negativní skutky,
pokud se však staly vaše myšlenky pozitivními, jste očištěni.
Je proto zcela zásadní, aby naše vyznání zahrnovalo jako protijedy všechny čtyři očistné síly.
však nebyl s to na něj zaútočit. Poté k němu Buddha promluvil a obrátil jeho
mysl k dharmě.
Nanda je příkladem člověka s extrémním lpěním, jenž dosáhl probuzení.
Angulimála je příkladem extrémní nevědomosti, Daršaka (jiné jméno Adžátašatrua) je příkladem extrémního hněvu. Šankara je příkladem člověka s extrémní
připoutaností i hněvem. Nanda a Angulimála se stali arhaty, Daršaka se stal
bódhisattvou a Šankara se narodil v božské říši a následně završil cestu vidění.
[265]
3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním / 357
3.2 Čtyři síly
Tyto čtyři síly jsou síla opory, síla lítosti nad negativním konáním,
síla odhodlání a síla činu jakožto protijedu.
3.2.1 Síla opory
V tomto kontextu je silou opory přijetí útočiště u Vadžrasattvy
a rozvíjení bódhičitty záměru i bódhičitty jednání. V jiných případech je oporou určitý konkrétní objekt, jemuž vyznání adresujeme.
Například při recitaci Sútry o třech částech představuje sílu opory
třicet pět buddhů. Může to být také náš učitel nebo konkrétní ztělesnění těla, řeči či mysli buddhů – zkrátka cokoliv či kdokoliv, v jejichž přítomnosti se vyznáváme.[266]
Před každým vyznáním je nezbytné probudit bódhičittu záměru
i bódhičittu jednání. Buddha učil, že pokud nejprve neprobudíme
bódhičittu, pak vyznání negativních činů i při uplatnění čtyř sil naše
skutky sice omezí, ale nepročistí je beze zbytku. Pokud však necháme upřímně vyvstat bódhičittu, pročistí se tím všechny negativní
činy samy od sebe, ať už jsou jakékoliv.[267] V Cestě bódhisattvy
Šántidéva o bódhičittě praví:
Jako by procházeli nebezpečenstvím, stráženi hrdinou,
i ti, které tíží strašné zlo,
budou okamžitě vysvobozeni tím, že mají bódhičittu.
Kdo by v ni neměl důvěru?
Tak jako oheň na konci světa,
bódhičitta zcela spálí veliké hříchy.
[266]
PK tuto oporu označuje za vnější oporu.
PK označuje přijetí útočiště, rozvinutí bódhičittty a zejména soucítění za
vnitřní oporu.
[267]
358 / Část II.
3.2.2 Síla lítosti nad negativním jednáním
Síla lítosti nad negativními činy pramení z pocitu výčitek, které
máme ze všech negativních činů, jichž jsme se v minulosti dopustili. Dokud nevnímáme své negativní činy jako špatné a nevyznáme
je s pronikavou lítostí a aniž bychom cokoliv skrývali,[268] nemůže
k žádnému pročištění dojít. V Sútře o třech částech recitujeme:
Všechny je vyznávám, aniž cokoliv skrývám či zatajuji.
Učený a realizovaný Karma Čhagme pravil:
Vyznání bez lítosti nic nepročistí,
neboť zlé činy jsou jako vnitřní jed.
Proto je vyznejte s pocitem studu, úzkosti a veliké lítosti.
3.2.3 Síla odhodlání
Síla odhodlání znamená pamatovat na pochybení, jichž jsme
se dopustili, a počínaje tímto dnem se rozhodnout, že je již nikdy
více nebudeme opakovat, a to ani za cenu vlastního života. V Sútře
o třech částech recitujeme:
Zavazuji se s tím od této chvíle skoncovat.
PK uvádí šest kontemplací v uplatňování lítosti: 1) čas: je třeba litovat všech
negativních činů, jichž jsme se dopustili od času bez počátku až do současnosti,
v tomto životě, v konkrétním měsíci, dni či okamžiku atd.; 2) motivace: lítost
nad všemi činy, jichž jsme se dopustili pod vlivem touhy, hněvu a zmatení; 3)
shromažďování: lítost nad vší špatností, kterou jsme nahromadili fyzicky, slovně či
mentálně; 4) povaha činu: lítost nad činy, které jsou samy o sobě negativní (jako
deset negativních činů, pět skutků s okamžitou odplatou atd.) i specifické chyby,
porušení slibů apod.; 5) objekt: lítost nad všemi špatnými skutky zaměřenými
na samsáru i nirvánu; 6) karma: lítost nad všemi škodlivými činy a chybami,
které nám přivodily krátký život, mnoho nemocí, chudobu, strach z nepřátel
a nekonečné bloudění nižšími říšemi.
[268]
3.2 Čtyři síly / 359
A Prosba Sukhávatí praví:
Beze slibu přijatého v tomto okamžiku nelze nic pročistit.
Proto se zavazuji, že se od této chvíle již nikdy nedopustím
žádného negativního činu,
ani za cenu vlastního života.
3.2.4 Síla činu jako protijedu
Tato síla znamená konat co nejvíce pozitivních skutků, jež jsou
protijedem na předchozí negativní činy. Tím se míní zejména činnosti, jako je klanění se buddhům a bódhisattvům, radování se ze
zásluh druhých, věnování vlastních příštích zdrojů dobra pro dosažení probuzení, rozvíjení bódhičitty záměru a jednání a spočívání
v podstatě nezměněného přirozeného stavu.
Kdysi se jeden meditující, žák nesrovnatelného Dagpa Rinpočheho, svěřil svému učiteli, že lituje toho, že se živil prodejem
posvátných knih.
„Tak tedy tiskni knihy,“ řekl mu mistr.[269]
Žák se pustil do práce, jenže zjistil, že se tím zaplétá do mnoha
rozptýlení. Rozčarován se vrátil ke svému učiteli.
„Tištění textů s sebou nese příliš mnoho rozptýlení,“ řekl. „Není
snad pravda, že nejúčinnější metodou očištění je spočívání v základní přirozenosti?“[270]
Dagpo Rinpočhe byl potěšen a řekl mu, že je to naprostá pravda.
„I kdyby ses dopustil negativních skutků obrovských jako hora
Méru,“ pravil, „v jediném okamžiku se pročistí nahlédnutím vlastní
přirozenosti.“
Neexistuje skutečně žádný hlubší způsob, jak pročistit minulé
špatné činy, než meditovat na bódhičittu a udržovat proud nezměTisk a šíření svatých knih se považuje za mocnou praxi shromažďování
zásluh a pročišťování nečistot, pakliže je to prováděno čistě jako obětina bez
nároku na jakýkoliv zisk.
[269]
[270]
Spočívání ve stavu rozpoznání přirozenosti mysli.
360 / Část II.
něného prvotního stavu. Pamatujte na tyto dvě věci, až budete procházet podrobnosti vizualizace Vadžrasattvy – pročištění proudem
nektaru, recitace stoslabičné mantry atd.
Následujícím způsobem pak provádějte vlastní meditaci a recitaci
a stále přitom mějte na paměti konkrétní čistý význam[271] každého
aspektu čtyř sil jakožto protijedů.
3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu
Při následující vizualizaci vnímejte sebe sama ve své běžné podobě.[272] V prostoru ve výši jednoho šípu nad temenem své hlavy
si představte rozvitý bílý lotos s tisícem okvětních plátků a na něm
kotouč měsíce v úplňku. Úplněk není označením velikosti, jakou má
kotouč mít, ale výrazem jeho dokonale kulatého a souměrného tvaru
podobajícího se úplňku v patnáctý den lunárního měsíce. Na tomto
měsíčním kotouči vizualizujte zářivou slabiku húm.[273] V jiných tradicích ze slabiky vyzařují a opět se do ní vracejí paprsky světla, ale
v tomto případě tomu tak není.
Húm se v jediném okamžiku přemění v našeho vznešeného
prvotního učitele, nesrovnatelný zdroj soucítění, jenž je ve své
podstatě přirozeností všech buddhů minulosti, přítomnosti a budoucnosti zároveň. Jeví se v podobě sambhógakájového buddhy[274]
[271] dag pa dran pa, dosl. „pamatovat na čistotu“. Poukazuje to na skutečnost,
že každý element vizualizace není pouhým obrazem, ale má specifický význam,
na který je nezbytné během provádění praxe pamatovat. Konkrétní způsob, jakým
jsou prvky této praxe propojeny se čtyřmi silami, je popsán o několik odstavců
dále. Ačkoliv se zde zabýváme přípravnou praxí, mnoho bodů zmíněných v této
kapitole je užitečných také pro hlavní praxi fáze vytváření a završení.
V hlavní praxi (viz Úvod) často sami sebe vizualizujeme v podobě božstva.
Zde se nejprve považujeme za běžné a nečisté a prostřednictvím praxe se stáváme
čistými. Proto na počátku vnímáme své tělo v jeho běžné každodenní podobě.
[272]
[273]
Tibetská slabika húm je uvedena na str. 368.
ston pa: tento běžný epiteton Buddhy dosl. znamená „ten, jenž odhaluje“
a označuje učitele, jenž jako první učil dharmu v naší kalpě a v tomto světě.
[274]
3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu / 361
Mandala vesmíru. Trojrozměrné zobrazení vesmíru podle staré indické
tradice, jak je vizualizováno při obětování mandaly. Na vrcholu čtverhranné hory Méru, jejíž vrchol je širší než její základna, spočívá Indrův palác,
a v oceánech kolem hory jsou čtyři kontinenty a jejich subkontinenty. Nad
horou Méru se nacházejí různé oblasti bohů s formou a bez formy.
4. Shromažďování
zásluh a moudrosti
obětováním mandaly
Víš, že relativní je jen klam,
a přesto se cvičíš v dvojím shromažďování.
Nahlédl jsi, že v absolutnu není na co meditovat,
a přesto se cvičíš v meditaci.
Vidíš relativní a absolutní jako jedno,[298]
a přesto pilně praktikuješ.
4.1 Potřeba dvojího shromažďování
Bez předchozího shromažďování zásluh a moudrosti je nemožné
dosáhnout dvojí čistoty[299] a plně realizovat pravdu prázdnoty. Jak
se praví v sútrách:
[298]
Dosl.: „Uskutečnil jsi stav neoddělitelné jednoty.“
PK: „Dvojí čistota odkazuje k tomu, že od počátku máme čistotu buddhovské
přirozenosti a druhou čistotou je poté rozpoznání vlastní přirozenosti a dosažení buddhovství. Podle učení tradice Ňingma prvotně čistá přirozenost, která
je buddhovstvím, a všechny kvality tří kájí jsou odjakživa beze zbytku přítomné
v nás samých a nemusíme je hledat nikde venku. Pokud ale nepoužijeme dvojí
shromažďování jako pomocné faktory, tyto vlastnosti se neprojeví. Je to jako
slunce: přestože paprsky samy ozařují oblohu, je zapotřebí větru, aby rozehnal
mraky, které slunce zakrývají.“
[299]
4.1 Potřeba dvojího shromažďování / 379
Dokud nezavršíš dvě dokonalá shromažďování,
nemůžeš rozpoznat dvě dokonalé prázdnoty.
A dále:
Vrozená absolutní moudrost se projeví
jako výsledek shromažďování zásluh a očištění poskvrn
a díky požehnání realizovaného mistra.
Spoléhat se na jakékoliv jiné prostředky je bláhové.
Dokonce i ti, kdo již realizovali prázdnotu, musí pokračovat na
cestě, dokud nedosáhnou dokonalého buddhovství. Proto musí dále
pilně shromažďovat zásluhy a moudrost. Největší mezi jóginy Tilópa
řekl Nárópovi:
Nárópo, můj synu, dokud nerozpoznáš,
že všechny jevy rodící se ve vzájemné závislosti
ve skutečnosti nikdy nevyvstaly, nikdy neopouštěj
dvě kola svého vozu, dvojí shromažďování.
Velký jógin Virúpa praví ve svých Dóhách:
I když pevně věříš, že netoužíš po relativním buddhovství,[300]
nevzdávej se hromadění zásluh, ale dál se snaž ze všech sil.
A nesrovnatelný Dagpo Rinpočhe praví:
I když tvá realizace překračuje samotný koncept,
že je tu něco k hromadění či pročištění,[301]
přesto nadále shromažďuj byť i sebemenší zásluhy.
Poukazuje se zde na stav realizace, v němž máme neotřesitelnou důvěru
v buddhovskou přirozenost, již přítomnou v naší vlastní mysli.
[300]
[301] bsags sbyang rang sar dag kyang, dosl. „i když jsou shromažďování a pročišťování čisté tak, jak jsou“.
380 / Část II.
4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly
Vítězný ve svém velkém soucítění a obratnosti v prostředcích vyložil bezpočet metod, jak provádět dvojí shromažďování. Nejlepší
z těchto metod je obětování mandaly.
V tantře se praví:
Obětovat buddhům všech buddhovských polí
celý vesmír s miliardou světů,
plný všeho, po čem lze toužit,
povede k završení prvotní moudrosti buddhů.[302]
Při obětování mandaly se v této tradici používají dvě mandaly:
mandala završení a obětní mandala.
Záleží na vašich prostředcích, jakou mandalu k praxi použijete.
Nejlepší podstava mandaly je z drahého kovu, jako je zlato či stříbro. Podstava střední kvality je ze slonoviny či jiného kvalitního
materiálu. A při nejhorším můžete použít i hladký placatý kámen
nebo kus dřeva.
Obětované hromádky, které kladete na podstavu mandaly, by
ideálně měly být z těchto drahokamů: tyrkysů, korálů, safírů, perel
a podobně. Druhou nejlepší možností jsou léčivé plody jako arura
či kjurura. Běžně můžete obětovat zrní, jako jsou ječmen, pšenice,
rýže, či luštěniny. A úplně při nejhorším můžete jako základ pro
svou vizualizaci použít jen obyčejné kamínky, oblázky, štěrk, písek
a podobně.
Ať už máte podstavu mandaly z jakéhokoliv materiálu, velmi pečlivě ji vyčistěte.
To znamená, že zásluhy shromážděné touto praxí umožní, aby se projevila
dokonalá moudrost naší buddhovské přirozenosti.
[302]
4.1 Potřeba dvojího shromažďování / 381
Mačig Labdrön (1031–1129). Partnerka Phadampa Sangjeho a první držitelka jeho linie čö. Drží velký dvojitý buben, používaný při této praxi ke
svolávání hostů na symbolickou hostinu.
5. Praxe obětování kusáli,
která jedinou ranou ničí
čtyři démony
[324]
Nyní přicházíme ke krátkému obětování vlastního těla, zvanému
shromažďování kusáli. V textu Nalezení úlevy v přirozenosti mysli
je tato praxe spojena s gurujógou, a lze ji tedy připojit ke gurujóze.
Stejně dobře lze tuto praxi provádět jako součást shromažďování zásluh, spolu s obětováním mandaly. Takto bude vyložena i zde, v souladu s ústní tradicí, která ji vykládá tímto způsobem.
5.1 Tělo jako obětina
Slovo kusáli znamená žebrák. Jógíni, kteří se vzdali obyčejného
života, například jako poustevníci žijící v horách, s pomocí vizualizace předkládají obětinu vlastního těla, protože nevlastní nic jiného,
co by mohli obětovat.
Účelem všech ostatních věcí, které kolem sebe s takovým úsilím
a péčí hromadíme, je v podstatě starost o naše tělo, a v porovnání
Praxe, o níž se zde pojednává, se nazývá čö (gcod). Základní význam tohoto
slova je „sekat, tnout“. V této kapitole se toto slovo vyskytuje průběžně ve všech
svých významech jako zničit, odetnout, vymýtit, protnout koncepty. V anglickém
(i českém) překladu termín čö překládáme jeho různými významy v závislosti na
kontextu. Tam, kde se termín objevuje jako název praxe, jsme ho nepřekládali.
Chtěli jsme tak čtenáři zprostředkovat celou šíři významu tohoto slova.
[324]
5.1 Tělo jako obětina / 397
s jakýmkoliv jiným majetkem nám nepochybně nejvíce záleží právě
na vlastním těle. Přerušit posedlost vlastním tělem a použít právě
tělo jako obětinu je proto nesrovnatelně prospěšnější než obětovat
cokoliv jiného. Jak se praví:
Darovat vlastního koně či slona se vyrovná stovkám jiných obětin.
Darovat vlastní dítě či choť se vyrovná tisícům.
Darovat vlastní tělo se vyrovná statisícům obětin.
Mačig Labdrön říká:
Nevědouc, že vzdát se bez lpění svého těla
je hromaděním zásluh a moudrosti,
lpěla jsem na tomto svém drahém těle.[325]
Z toho se vyznávám nirmánakáji moudrosti,
Matce všech buddhů.[326]
5.2 Praxe obětování těla
Znáte-li dobře danou vizualizaci, můžete rovnou vystřelit své vědomí do prostoru a okamžitě jej tam vizualizovat v podobě Hněvivé
černé pravé matky.[327] Pokud ji neznáte, představte si ve svém srdci
esenci svého mentálního vědomí v podobě Hněvivé matky. Tančí
a naklání se, mávajíc zahnutým sekáčkem v pravé ruce vysoko nad
hlavou, a v levé ruce drží na úrovni srdce misku z lebky, plnou krve.
Zpoza pravého ucha jí vyčnívá kvičící hlava černé prasnice. Má na
sobě oděv hněvivé bohyně.
[325] Termín, kterého je zde užito pro tělo, je phung po, tj. „agregáty“ (skandha)
neboli psychofyzické složky, společně tvořící to, co považujeme za své „já“.
Matka: ženský aspekt, moudrost a prázdnota, která se označuje za matku
všech buddhů, protože právě realizací prázdnoty se stáváme buddhou.
[326]
[327]
ma cig khro ma nag mo, skt. Kródhakálí.
398 / Část II.
5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony
Jakmile vyřknete slabiku phet!,[328] Hněvivá matka vyletí vzhůru
vaším centrálním kanálem. Přesně v okamžiku, kdy vyletí Brahmovým otvorem na temeni hlavy, se vaše tělo proměňuje v mrtvolu
a kácí se k zemi. Nevnímejte zde své tělo v jeho běžné podobě. Namísto toho jej vnímejte jako tučné, mastné a ohromné, velké jako
celý vesmír o miliardě světů.
Jediným máchnutím sekáčku v pravé ruce Hněvivá černá matka –
vizualizovaná podoba vašeho vědomí – bez prodlení usekne na
úrovni obočí horní část lebky mrtvého těla, která bude sloužit jako
miska. Opět vnímejte, že miska z lebky není v životní velikosti, ale
je tak veliká jako celý vesmír o miliardě světů. Levou rukou Hněvivá
matka uchopí misku a umístí ji obočím k sobě na trojnožku ze tří lidských lebek velikosti hory Méru. Poté sekáčkem v pravé ruce zvedne
celou mrtvolu a položí ji do misky.
Nyní si v prostoru nad lebkou vizualizujte bílou slabiku hang,
která má povahu nektaru, a pod lebkou si vizualizujte svislý tah slabiky A,[329] jehož přirozeností je oheň.
hang
svislý tah slabiky A
Když vyslovíte óm á húm, ze svislého tahu A vyšlehne plamen,
jenž zahřívá misku z lebky, dokud se tělo nezačne škvařit a neroztaví
se do nektaru, který vře a naplňuje celou lebku. Všechno špinavé
a nečisté se odplaví v podobě zpěněného kalu. Z nektaru stoupá pára,
Prudce vyslovená slabika phet (obecně vyslovována jako „pe“ nebo „pet“,
i když existuje mnoho variant) se používá k protnutí proudu konceptů.
[328]
[329] a thung. Zde Patrul Rinpočhe používá místo obvyklejšího a shad, s významem
„tah slabiky A“, jednoduchá čára, která je na jedné straně rozšířená a na druhé
špičatá a která je jedním z tahů tibetské slabiky A. V této praxi je tento tah obrácen
vzhůru nohama a vypadá jako plamínek. V mnoha praxích je hang také vzhůru
nohama, ale v tomto textu se to nezmiňuje.
5.2 Praxe obětování těla / 399
která se dotýká hang, a tím jej začne zahřívat. Z hang proudí červený
a bílý nektar, jenž skapává dolů do misky, v níž se neoddělitelně
mísí. I samotné hang se rozpouští ve světle a mísí se s nektarem
v lebce. Zároveň s vizualizací recitujte:
Phet! Zbavuji se posedlé připoutanosti k tělu…
a tak dále. Poté opakujete óm á húm a vizualizujte si, že óm pročišťuje nektar všech nedokonalostí barvy, zápachu, chuti atd. Slabika
á nektar nekonečně znásobuje. Húm nektar transformuje ve všechno,
co je žádoucí. Obsah kapály se tak stává neposkvrněným nektarem[330]
prvotní moudrosti, jenž v podobě vznášejících se oblak tiší všechna
přání.
Na obloze před sebou vnímejte trůn s hedvábnými poduškami,
na kterém sedí váš laskavý prvotní učitel. Nad ním jsou učitelé linie, kolem něj všechny jidamy a pod ním v prostoru nad kapálou
je pětasedmdesát vznešených ochránců[331] a bezpočet všech dalších
dharmapálů, jak ochránců moudrosti, tak ochránců vázaných účinky
svých minulých činů, spolu s božstvy míst a místními ochránci.
Pod lebkou vizualizujte všechny bytosti šesti sfér a tří světů, přičemž vašimi hlavními hosty je osmdesát čtyři tisíc druhů škodících
duchů, patnáct velkých démonů pojídajících děti a obecně všichni,
kdo vám škodí a vůči komu máte karmický dluh. Je jich tolik jako
nespočetných částeček prachu vířících v kuželu slunečního světla.
5.2.1 Bílá hostina pro vznešené hosty nad námi
Nyní vizualizujte, že váš učitel, učitelé linie a všichni shromáždění buddhové a bódhisattvové nad jeho hlavou pijí nektar pomocí
Nektar (skt. amrita), doslova „nesmrtelný“, je přeložen do tibetského bdud
rtsi, tj. nektar (rtsi), který vítězí nad démonem (bdud) smrti. Je to symbol moudrosti. Neposkvrněný (zag med) znamená „neposkvrněný negativními emocemi“.
[330]
dpal mgon bdun cu rtsa lnga, jedni z nejvýznamnějších ochránců dharmy
v Tibetu. Považují se za emanace Mahákály.
[331]
400 / Část II.
jazyků v podobě dutých vadžra trubiček.[332] V důsledku toho završíte všechna shromažďování, osvobodíte se od všech znečištění,
všechny porušené samaje se pročistí a dosáhnete běžných i svrchovaných siddhi.
Jidamy a božstva čtyř a šesti druhů tantry, kteří učitele obklopují, také pijí nektar pomocí dutých jazyků ve tvaru odpovídajícím
atributům jednotlivých božstev, což jsou vadžra, kolo, klenot, lotos
a překřížená vadžra.[333] V důsledku toho završíte shromažďování,
odstraníte překážky, pročistíte všechna porušení samají a dosáhnete
běžných i svrchovaných siddhi.
Dákové a dákiní, pětasedmdesát vznešených ochránců a všichni
další dharmapálové nyní také pijí svůj podíl z nektaru pomocí jazyků
v podobě dutých slunečních paprsků. Tak naplňujete shromažďování
a osvobozujete se ode všech znečištění. Všechny překážky a podmínky, nepříznivé pro dharmu a dosažení probuzení, jsou rozptýleny.
Vzrůstají všechny příznivé podmínky a vše dobré, po čem toužíte.
5.2.2 Bílá hostina pro níže postavené hosty
Následně, pokud jste zběhlí ve vizualizaci, se i nadále vnímejte
jako Hněvivá černá matka a ze svého srdce vysílejte zástupy dákiní
aktivity – bílé, žluté, červené, zelené a modré, jako myriády částeček
prachu tančících v kuželu slunečního světla. Vnímejte, jak dákiní tiší
a uspokojují všechny bytosti šesti říší a tří světů, podávajíce každému
lebeční misku moudrosti naplněnou neposkvrněným nektarem.
Pokud nemáte s vizualizací tolik zkušeností, představte si, že vy
sami jakožto Hněvivá černá matka nabíráte miskou z lebky ve své
levé ruce nektar z veliké kapály a kropíte jím všechny světy, takže
nektar dopadá jako déšť na všechna místa v šesti sférách a třech říších existence. Všechny bytosti nektar pijí a jsou zcela uspokojeny.
V této praxi mají jazyky buddhů a bódhisattvů symbolickou podobu poloviční
vadžry, představující nezničitelné tělo moudrosti, která pokračuje do trubičky
světla, představující jejich schopnost přijímat obětiny.
[332]
[333]
Jedná se o symboly pěti buddhovských rodin.
5.2.3 Různorodá hostina pro vznešené hosty nad námi
Z vroucího nektaru stoupá pára, z níž povstávají nekonečná oblaka obětin. Obětujte je božstvům nacházejícím se na obloze nad
vámi: čistou vodu na pití a vodu na omytí nohou, květiny, kadidlo,
máslové lampičky, vůně, pokrmy a hudbu, osm šťastných symbolů
a sedm královských atributů, baldachýny a vítězné praporce, zlatá
kola o tisíci loukotí, bílé pravotočivé lastury atd. V důsledku této
obětiny vy i všechny bytosti završíte hromadění a pročistíte všechna
znečištění.
5.2.4 Různorodá hostina pro níže postavené hosty
Teď přicházejí na řadu níže postavení hosté, kterými jsou všechny
bytosti šesti sfér existence. Po čemkoliv každá z bytostí touží, cokoliv si každá z nich přeje, to se na ně snáší jako déšť, uspokojuje je
a naplňuje radostí.
Především pomyslete na ty bytosti, jejichž dlužníky jste se stali
během všech svých životů v samsáře od času bez počátku. Svými
minulými činy jsme si nadělali spoustu nejrůznějších dluhů: dluhy,
které nám zkracují život, protože jsme zabíjeli; dluhy, které nás činí
chudými, protože jsme kradli; dluhy, které nám způsobují nemoc,
protože jsme napadali a bili druhé; dluhy výše postaveným za to, že
nás chránili; dluhy za služby níže postavených; dluhy za přátelství
od stejně postavených; dluhy těm, kteří nám vládli, a dluhy těm,
kdo nám byli podřízeni,[334] dluhy milovaným, přátelům, dětem i dobytku; dluhy za jídlo, které jsme jedli, za šaty, které jsme nosili, za
peníze, které jsme si půjčili, za mléko, které jsme vydojili, za břemena, která jsme nakládali na druhé, za pole, která jsme orali, a za
všechno, co jsme kdy používali.
Všichni tito karmičtí věřitelé, ať muži či ženy, se chtějí pomstít
na vašem vlastním těle a kostech, chtějí vám zkrátit život a ukrást
Doslova „dluhy za zámek nad námi a pole pod námi“. Míní se tím dluhy,
které jsme měli vůči pánům za jejich ochranu, když jsme byli nájemci, a dluhy
vůči rolníkům za jejich úrodu, když jsme byli pány.
[334]
402 / Část II.
životní sílu. Všichni se kolem vás shromáždí a s nádobami v rukou
vás honí a dožadují se odplaty. Vaše obětina se transformuje v nevyčerpatelnou pokladnici všeho žádoucího, jež se na ně snáší jako
déšť a každé bytosti přináší to, po čem nejvíce touží. Přináší jídlo
těm, kdo touží po jídle, šaty těm, kdo touží po oděvu, bohatství těm,
kdo chtějí bohatství, zahrady těm, kdo chtějí zahrady, koně těm, kdo
chtějí koně, domy k bydlení těm, kdo chtějí domy, a přátele a milované těm, kdo touží po přátelích a milovaných.
Jakmile jsou takto všechny bytosti uspokojeny tím, co se jim dostane, osvobozujete se od svých karmických závazků. Vaše dluhy
jsou splaceny. Jste osvobození od neúprosných mstitelů a všechny
vaše negativní skutky a znečištění jsou pročištěny. Všichni jsou
usmíření a spokojení.
Pak si představte, že pro všechny, na něž se ještě nedostalo, pro
všechny nuzné, slabé, zmrzačené, slepé, hluché, hloupé a všechny bytosti zmučené a znavené utrpením, se obětina proměňuje v to, čeho
jim je právě třeba. Promění se v přístřeší pro ty, kteří se nemají kam
uchýlit, v ochránce pro ty, které nikdo nechrání, v přátelskou pomoc
pro ty, kdo nemají žádnou oporu, v milované a přátele pro ty, kdo jsou
osamělí, pro utiskované a utlačované se obětina promění v místo ve
společnosti, v lék pro nemocné, v elixír života pro umírající, zázračné
nohy pro mrzáky, oči moudrosti pro slepce, dokonalé uši pro hluché
a jazyk moudrosti pro němé[335] atd. Všechny tyto bytosti se radují
z darů a jsou uspokojeny, osvobozeny od všech následků činů, od
utrpení a zvykových tendencí každé ze šesti říší existence. Všechny
bytosti mužského pohlaví dosahují stupně vznešeného Avalókitéšvary,
všechny bytosti ženského pohlaví dosahují stupně vznešené Táry a tři
světy samsáry jsou až do nejnižších hlubin osvobozeny.
Pokračujte v recitování óm á húm, dokud neprovedete celou tuto
vizualizaci. Pak recitujte pasáž:
Phet! Hosté hostiny pro vznešené…
až po slova: … nepřetvořená velká dokonalost. Á!
[335]
Tyto čtyři označují duchovní završení.
Poté spočiňte ve stavu bez konceptu obětování, obětujícího a příjemce obětin.
Texty praxe čö většinou obsahují čtyři velké hostiny: bílou, červenou, různorodou a černou. V tomto textu jsou bílá a různorodá
hostina, ale nikoliv červená a černá.
To, co dnešní takzvaní praktikující čö označují za čö, je příšerné
ničení zlovolných duchů, při němž je zabíjejí, řežou, rozsekávají, bijí
a vyhánějí. Podle těchto údajných praktikujících vyžaduje praxe čö
neustálý stav hněvu. Jejich chvástání není ničím jiným než hněvem
a pýchou. Myslí si, že se musí chovat jako pochopové Pána smrti.
Když například provádějí praxi čö pro nemocného člověka, vybudí
se k zuřivému záchvatu vzteku, zírají nenávistnýma očima velikýma
jako talíře, zatínají pěsti, koušou se do spodního rtu, ohánějí se pěstmi a nemocného uchopují tak zhurta, že mu ze zad strhají všechno
oblečení. Říkají tomu krocení duchů. Praktikovat tímto způsobem
dharmu je však zcela pomýlené.
Mačig Labdrön říká:
Zlovolní duchové žijí od času bez počátku v nepřetržitém víru halucinací a utrpení způsobených jejich vlastními negativními činy
a nepříznivými podmínkami, které je pohánějí jako vítr. Jakmile
umírají, nevyhnutelně upadají do hlubin nižších říší. Hákem soucítění zachycuji tyto zlé duchy. Obětuji jim své teplé tělo a teplou krev jako pokrm, a tak silou laskavosti a soucítění bódhičitty
transformuji jejich vidění světa a činím je svými žáky. Tito zlovolní duchové jsou pro mne pokladem a držím je pomocí háku
soucítění. Ale v budoucnosti se adepti praxe čö budou chlubit tím,
že duchy zabíjejí a tlučou, aby je vyhnali. To bude znamení, že se
šíří falešné nauky čö, učení démonů.
Všechny nejrůznější falešné nauky čö, které Mačig Labdrön předpověděla, jako například Devaterý černý čö, jsou výsledkem domněnky, že duchy lze přemoci a zkrotit násilím, bez lásky a soucítění
bódhičitty.
404 / Část II.
Phadampa Sangje (11.–12. stol.). Slavný indický siddha, jenž šířil
učení v Indii, Číně a Tibetu. Phadampa Sangje a jeho žačka Mačig
Labdrön v Tibetu založili linii učení čö.
Dudžom R inpočhe (1904–1987). Výjimečný učenec a mistr dzogčhenu D
udžom
Rinpočhe byl držitelem všech hlavních transmisí Ňingma, objevitelem řady duchovních pokladů a zároveň plodným autorem a kompilátorem učení. Dudžom
Rinpočhe se stal hlavou školy Ňingma v exilu a zároveň předával mnohá učení
na Západě, na Dálném východě i v himálajských oblastech. Tato fotografie byla
pořízena v Tibetu. Dudžom Rinpočhe zemřel ve svém domově v Dordogne ve
Francii v roce 1987.
6. Gurujóga, vstupní brána
požehnání, nejvyšší metoda
probuzení moudrosti realizace
[341]
Nejprve jsi následoval vznešeného učitele a řídil ses jeho pokyny.
Pak jsi praktikoval, nedbaje velkého strádání.
Nakonec tvá mysl splynula s myslí učitele a stal ses dědicem linie.
6.1 Význam gurujógy
Chcete-li praktikovat pravou dharmu, je velmi důležité nejprve
nalézt autentického duchovního přítele, učitele, jenž má všechny potřebné kvality.
Poté byste se měli řídit každou jeho instrukcí, z hloubi srdce se
k němu modlit a považovat ho za skutečného buddhu.
Jak se praví v jedné ze súter:
Absolutní pravdu uskutečníme prostřednictvím víry.
Použili jsme sanskrtský termín, protože je vhodnější a snadněji použitelný
než tibetský termín (bla ma’i rnal ’byor) či anglický překlad. Tento termín
znamená jednak „praxe založená na učiteli“ a jednak „sjednocení s přirozeností
učitelovy mysli“.
[341]
6.1 Význam gurujógy / 413
A podobně Atíša říká:
Přátelé, dokud nedojdete probuzení, potřebujete učitele,
proto následujte svého duchovního přítele.
Dokud neuskutečníte přirozený stav, musíte se učit,
proto naslouchejte jeho pokynům.
Veškeré štěstí je požehnáním učitele,
proto vždy pamatujte na jeho laskavost.
A geše Kharag Gomčhung říká:
Je třeba rozpoznat, že učitel je zdrojem všech završení, světských
i transcendentních.
A dále:
I kdybys znal celou Tripitaku, bez oddanosti k učiteli ti to nebude
nic platné.
Zejména na všech cestách tajné mantry má učitel jedinečnou
a rozhodující úlohu. Proto všechny tantry učí gurujógu a označují ji
za vyšší než všechny praxe fáze vytváření a završení. V jedné tantře
se praví:
Lepší než meditovat na sto tisíc božstev po deset milionů kalp
je na jediný okamžik pomyslet na svého učitele.
Obzvláště to platí pro tuto konkrétní cestu, Podstatu srdce přirozené velké dokonalosti, nejniternější učení vadžry. Zde se neučí,
že nejhlubší pravdu je třeba rozpoznat pomocí analýzy a logiky, jak
je tomu u nižších ján.[342] Ani se zde jako v nižších tantrách neříká,
V buddhistické filosofii se prázdnota (šúnjatá) prokazuje logickou analýzou.
Není to však jen čistě intelektuální úsilí, nýbrž duchovní cvičení, při němž
používáme koncepty k protnutí konceptů.
[342]
414 / Část II.
6. Gurujóga, nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace
že je třeba nejprve použít běžná završení, aby nakonec mohlo být
dosaženo svrchovaných siddhi. Ani se zde nezdůrazňuje použití ilustrativní prvotní moudrosti během třetí iniciace k odhalení pravé
prvotní moudrosti.[343] Tato tradice učí modlit se s vroucí oddaností
a naprostou vírou ke svrchovaně realizovanému učiteli, jehož linie je
jako zlatý řetěz neposkvrněný porušením samají, spoléhat jedině na
něj a považovat jej za skutečného buddhu.[344] Takto vaše mysl zcela
splyne s jeho. Silou jeho požehnání, které se na vás přenese, se zrodí
realizace.[345]
Jak jsme již citovali:
Vrozená absolutní moudrost může přijít
jedině jako známka nahromadění zásluh a pročištění zatemnění
a silou požehnání realizovaného učitele.
Spoléhat na jiné prostředky je bláhové.
dpe’i ye shes. Například v anujóze meditující prostřednictvím cvičení kanálů
a energií zakouší blaženost prázdnoty, která je náznakem chuti pravé prvotní
moudrosti, jež je v nás odjakživa přítomna, ale kterou nedokážeme rozpoznat.
Je to jako obrázek slona, jenž nám má pomoci rozpoznat skutečného slona. Ve
velké dokonalosti je přirozenost mysli, pravá prvotní moudrost, odhalena přímo.
[343]
PK: „Jakým způsobem máme učitele vnímat jako buddhu? Podle nižšího
vozu dokonce není nutné považovat svého učitele za neobyčejnou bytost či za
pratjékabuddhu. Stačí ho vnímat jako obyčejného člověka s určitými kvalitami.
Na cestě bódhisattvy stačí učitele vnímat jako bytost, jež dosáhla jednoho ze
vznešených stupňů, jako buddhu nirmánakáju nebo jako bódhisattvu, který je
minimálně na cestě shromažďování (tshogs lam chen po). Podle tradice dzogčhenu
však není správné považovat učitele za obyčejnou učenou bytost, za arhata, za
bódhisattvu na jedné ze vznešených úrovní, za buddhu nirmánakáju, či dokonce
i za sambhógakáju. Je třeba učitele vidět jako dharmakáju. Pokud se k němu
dokážeme modlit s absolutně neměnnou vírou, můžeme rozvinout moudrost
vnitřní realizace, aniž bychom museli spoléhat na jiné cesty.“
[344]
PK podrobně vysvětluje: „Má-li člověk takovou oddanost, že vidí učitele jako
buddhu, moudrost realizace vyvstane i bez praxe fáze vytváření a završení. Tento
názor sdílí i Nová tradice. Nicméně v mahájóze a anujóze jsou fáze vytváření
a završení hlavní praxí. Pokud člověk nemá konflikty s učitelem ani s duchovními
společníky a praktikuje s náhledem, že učitel je esencí božstev, pak završení
nebudou daleko a požehnání se rychle dostaví.“
[345]
A Saraha praví:
Když ti slova učitele vstoupí do srdce,
je to jako uvidět, že máš v dlani poklad.
Vševědoucí král dharmy Longčhenpa píše v Úlevě od iluzí:[346]
V praxích, jako jsou fáze vytváření a završení, nepovstává osvobození ze samotné podstaty těchto praxí, nýbrž závisí na jiných faktorech, jako například na tom, jak člověk praxi proměňuje v živoucí zkušenost a jak praxi prohlubuje. V gurujóze však samotná cesta
již svou vlastní přirozeností probouzí realizaci přirozeného stavu
a přináší osvobození. Proto je gurujóga nejvyšší ze všech cest.[347]
Tantra shromáždění samají praví:
Lepší než meditovat po sto tisíc kalp
na božstvo se všemi většími i menšími znaky
je pomyslet na jediný okamžik na svého učitele.
Lepší než milion recitací fáze vytváření a završení
je jediná modlitba k učiteli.
A v Nahromadění ati se praví:
Kdokoliv medituje na svého laskavého učitele
nad temenem své hlavy, ve svém srdci či na dlani,
ten dosáhne završení statisíce buddhů.
sgyu ma ngal gso, třetí svazek Longčhenpovy Trilogie úlevy (ngal gso skor
gsum). Longčhenpa sám vysvětluje, že titul lze chápat nejen jako „Nalezení
úlevy od iluzí“, ale též jako „Nalezení úlevy v iluzi“. Přičemž „iluzí“ je v druhém
případě míněn náhled, jenž vnímá vše jako magický projev bez bytostné reality.
[346]
Úplné odevzdání se přirozenosti moudrosti, kterou učitel ztělesňuje,
umožňuje přímé sdělení této moudrosti. Bez tohoto procesu odevzdání se nám
nepodaří opustit lpění na „já“. Tento princip se vztahuje na všechny stupně cesty,
ale v gurujóze je nejintenzivnější a nejvíce explicitní. Účinnost jakékoliv cesty
závisí na tom, do jaké míry k ní takto přistupujeme.
[347]
416 / Část II.
Ctihodný Göcchangpa říká:
Cvičit se v gurujóze vyčerpává všechny chyby
a naplňuje všechna završení.
A také:
Je mnoho praxí fáze vytváření,
ale žádná se nevyrovná meditaci na učitele.
Je mnoho praxí fáze završení,
ale žádná se nevyrovná úplné důvěře a odevzdání se.
Drigung Kjobpa Rinpočhe řekl:
Proud požehnání učitele se rozproudí jen tehdy,
když slunce oddanosti zazáří na sněžný vrchol jeho čtyř kájí.
Proto v mysli probuďte upřímnou oddanost.
A Džecün Rangrig Repa praví:
Doufat, že se odhalí prvotní moudrost, jež překračuje intelekt,
bez vroucí důvěry v učitele,
je jako čekat na slunce v jeskyni obrácené na sever.
Tak jevy a mysl nikdy nesplynou.[348]
Praxe oddanosti gurujógy je jediným způsobem, jak v sobě můžeme probudit realizaci nevytvořeného přirozeného stavu. Žádná jiná
metoda takovou realizaci nemůže přinést.
PWR: Splynutí jevů a mysli (snang sems ’dres pa) odkazuje na rozpoznání,
že jevy vyvstávají z tvořivého aspektu jasnosti mysli a že pravou přirozeností
mysli je prázdnota. Po tomto rozpoznání zakoušíme vše způsobem zbaveným
duality subjektu a objektu, jehož charakteristikou je ničím nezahalená „nahota“
a „pronikavost“ (zang thal).
[348]
Nárópa byl panditou vysoce učeným ve všech třech vozech a poté,
co překonal nástrahy tírthiků, byla mu svěřena pozice strážce severní
brány Vikramašíly.
Ale jednoho dne mu dákiní řekla: „Jsi učený ve slovech, ale ne
v jejich významu. Ještě potřebuješ následovat učitele.“
Nárópa uposlechl její rady, následoval Tilópu a podstoupil mnoho
zkoušek, až mu jednoho dne Tilópa řekl: „Navzdory všemu, co jsem
tě naučil, stále jsi ještě nic nepochopil!“ A udeřil ho sandálem do
čela. V tom okamžiku Nárópa uskutečnil přirozený stav a jeho moudrost se stala totožnou s moudrostí učitele.[349]
Také se říká, že Nágábódhi dosáhl nejvyšší realizace tím, že zachytil a spolkl kapičku z nosu vznešeného mistra Nágárdžuny. A Rigdzin Džigme Lingpa říká:
Když jsem uviděl spisy druhého Buddhy Longčhenpy, pochopil
jsem, že je skutečným buddhou, a s velikou vroucností jsem se
k němu modlil. Objevil se mi ve vizi a přijal mne. Probudila se ve
mně spontánní realizace, a od toho dne jsem byl schopen vést více
než sto žáků. Ti pilní nedokázali překročit světské soustředění, inteligentní zase sklouzávali k intelektualizaci. Realizace absolutní pravdy
dosáhli jedině díky tomu, že je jako protiváha vedla síla oddanosti.
Velký překladatel Vairócana v době svého exilu v Gjalmo Cchawerongu učil starce Pang Mipham Gönpa, jak přivést na cestu požehnání učitele. Mipham Gönpovi bylo již osmdesát let a byl ztuhlý
věkem. Proto mu Vairócana pevně svázal tělo meditačním popruhem
a hlavu mu nechal spočívat na meditační opěrce.[350] Mipham Gönpo
neomylně zakusil realizaci prvotní čistoty thregčhö. Jeho tělo se rozpustilo do nekonečně malých částeček, a dosáhl buddhovství.[351]
[349]
Více podrobností viz str. 230–233.
Popruh je dlouhý pás, jenž meditujícímu pomáhá udržet po dlouhou dobu
správnou meditační polohu. Meditační opěrka je dlouhá tyčka vytvarovaná na
jedné straně do malého kalíšku, do něhož si meditující opře bradu.
[350]
[351]
Je to jeden z projevů známý jako duhové tělo (’ja ’lus).
418 / Část II.
Můžete toto učení srovnávat se všemi ostatními naukami devíti ján, ale nikdy nenajdete lepší či vyšší cestu. Ačkoliv se nazývá přípravnou praxí, je to ve skutečnosti nejhlubší podstata všech
hlavních praxí. Pokud ji učiníte vždy a za všech okolností srdcem
své praxe, pak vám gurujóga zcela postačí – i kdybyste nic jiného
nepraktikovali. Proto je tak důležité, abyste se jí oddali skutečně
z hloubi srdce.
6.2 Jak provádět gurujógu
Vlastní praxe hluboké cesty gurujógy má tři fáze: vizualizaci pole
zásluh, obětování sedmiramenné prosby a modlitbu s nezlomnou důvěrou.
6.2.1 Vizualizace pole zásluh
Abyste dokázali transformovat své vnímání světa, potřebujete silnou a otevřenou mysl. Proto nejprve vizualizujte vše, až kam oko
dohlédne, jako palác Lotosového světla, dokonalý a se všemi detaily.
Sebe sama vizualizujte uprostřed paláce a vnímejte, že máte přirozenost dákiní Ješe Cchogjal. Tím zajistíte, že se stanete vhodnou nádobou pro iniciace, že probudíte prvotní moudrost blaha a prázdnoty
a navážete karmické spojení s vedením, jehož se jí dostalo od jejího
učitele.[352] Ovšem co se fyzické podoby týká, vizualizujte se jako
Vadžrajóginí. Ta má červenou barvu, jednu tvář, dvě ruce a tři oči.
Toužebně hledí do srdce učitele – „toužebně“ zde označuje netrpěTo, že se vnímáme jako božstvo, nám umožní překročit omezení našich
každodenních konvenčních představ nejen o učiteli, ale i o sobě. PK říká:
„Vnímání sebe sama ve své běžné podobě zabrání tomu, aby do nás mohlo vstoupit
požehnání.“ Navíc se sami vizualizujeme v ženské podobě vzhledem k mužské
podobě Guru Rinpočheho, čímž spojujeme aspekt moudrosti a prostředků.
A konkrétně díky tomu, že se vnímáme jako Ješe Cchogjal, nejbližší žačka Guru
Rinpočheho, vytváříme pouto vzájemné závislosti a příznivé spojení (rten ’brel)
s jejich neobyčejným vztahem učitele a žáka.
[352]
6.2 Jak provádět gurujógu / 419
1. Přenos vědomí,
pokyny pro umírající:
probuzení bez meditace
Svrchované je tvé soucitné jednání ve prospěch zmatených bytostí.
Svrchovaný je způsob, kterým přijímáš za žáky ty, kdo konají zlo.
Svrchované jsou obratné prostředky, jimiž krotíš těžko zkrotitelné.
1.1 Pět druhů přenosu
Existuje pět druhů přenosu vědomí:
1. Mimořádný přenos do dharmakáji prostřednictvím pečeti náhledu.
2. Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením fáze vytváření
a završení.
3. Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného soucítění.
4. Běžný přenos pomocí tří metafor.
5. Přenos za mrtvé, prováděný pomocí háku soucítění.
1.1.1 Mimořádný přenos do dharmakáji
prostřednictvím pečeti náhledu
Lidé, kteří za svého života dokázali rozvinout a důvěrně poznat
neomylný náhled nevytvořeného přirozeného stavu, mohou ve chvíli
1.1 Pět druhů přenosu / 469
smrti uplatnit klíčovou esenci prostoru a vědomí na tajné stezce
prvotní čistoty trekčhö a přenést své vědomí do prostoru dharma
káji.[438]
1.1.2 Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením
fáze vytváření a završení
Lidé, kteří si dobře uvykli praktikovat fáze vytváření a završení
jako jednu neoddělitelnou jógu a zcela si osvojili vnímat božstvo
jako iluzorní projev, mohou své vědomí přenést do káji moudrosti sjednocení, až se ve chvíli smrti objeví přeludy přechodného
stavu.[439]
PK: „Nejvyšší přenos praktikují vznešení bódhisattvové, kteří kontemplují
pravdu o absolutní realitě (chos nyid kyi bden pa) na cestě vidění a kteří již v tomto
životě rozvinuli náhled neměnné přirozenosti takové, jaká je (gnas lugs), a tento
náhled udržovali nepřetržitě ve dne v noci. Tito bódhisattvové praktikují přenos
buď tím, že následují přímé pokyny k přenosu z těla (grong ’pho) a k přenosu
do jiného těla (grong ’jug) prostřednictvím praxe trekčhö, nebo se řídí pokyny
pro ‚vstup do jasného světla‘ prostřednictvím praxe thögal.
Pak existují adepti s velmi čistou samajou, kteří si osvojili bdělou přítomnost,
ale kteří dokáží ovládat své vnímání jen za dne, ale ne v noci. Když zemřou,
nastane proces rozpouštění a následné jevy jasnosti, nárůstu a dosažení. Poté se
objeví jasné světlo absolutního těla ve chvíli smrti. To je jasné světlo ‚matky‘,
okamžik základu. Tyto bytosti jsou vedeny jasným světlem ‚dítěte‘, které zakusily
v tomto životě. Jakmile se tato dvě světla setkají, je bytost osvobozena ve své
prvotní čistotě, původním základu.
Poté jsou bytosti, které již začaly zakoušet ‚rozvíjení zkušenosti a jevů‘ v thögalu. Pokud se objeví jasné světlo v okamžiku smrti, nerozpoznají ho, protože
k tomu nemají dostatečnou relizaci, a tak se nemohou vysvobodit. Ale když se
objeví přechodný stav absolutní reality (chos nyid bar do), dokáží ho rozpoznat
a neoddělitelně v něm spočinout, a tak se osvobodí do spontánní manifestace.
Jak nejvyšší vysvobození v tomto životě, tak střední vysvobození v přechodném stavu, jsou považována za přenos na nejvyšší úrovni prostřednictvím pečeti
dharmakáji.“ Viz též pozn. 446.
[438]
PK: „Prostřední přenos praktikují ti, u kterých se začala projevovat moudrost
fáze završení. Po dovršení jedné ze čtyř čistých fází cesty spojení v nich vyvstala
moudrost této cesty a jsou schopni vstupovat do iluzorního těla a zase ho opouštět.
Nebo byli uvedeni do čisté manifestace (rtsal snang), neoddělitelné jednoty fáze
vytváření a završení božstev, a tuto neoddělitelnost si osvojili. Ve chvíli smrti,
[439]
470 / Část III.
1. Přenos vědomí, pokyny pro umírající: probuzení bez meditace
1.1.3 Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného
soucítění
Říká se, že lidé, kteří obdrželi dozrávající zmocnění vozu tajné
mantry, kteří dokonale zachovávají své samaje, kteří tíhnou k fázím
vytváření a završení a kteří obdrželi pokyny k přechodnému stavu
barda, mají následující možnost:
Mohou přerušit vstup do lůna tak,
že si vzpomenou a obrátí se zpět:[440]
je to okamžik vyžadující pevné odhodlání a jasnost vidění.
Ti, kdo praktikují tento přenos, musí zabránit nežádoucímu vstupu
do nečistého lůna. Vedeni velkým soucítěním, uplatňují praxi přerození se jako nirmánakájová emanace a své vědomí tak přenesou do
místa zrození v jedné z čistých zemí.[441]
stejně jako v okamžiku, kdy se rozpouští fáze vytváření, rozpustí své iluzorní
tělo v jasném světle. Pokud ve svém životě dali vyvstat názornému jasnému
světlu (dpe’i ’od gsal), rozpoznají absolutní jasné světlo v přechodném stavu
a následkem toho se budou manifestovat jako tělo jidamu, velká pečeť spojení,
která ještě není za vším učením (slob pa’i zung ’jug phyag rgya chenpo).“
zung ’jug ye shes kyi sku (skt. juganaddha-džňánakája), „neoddělitelná kája
moudrosti“, je sjednocením rúpakáji a dharmakáji, nebo jinými slovy, neoddělitelností jevů a prázdnoty, nebo fáze vytváření a završení. „Jednota/neoddělitelnost“ (zung ’jug) je realizací toho, že tyto dva aspekty přirozenosti reality nejsou
dvě od sebe odlišné věci, jako dva rohy krávy, ale jsou naprosto neoddělitelné.
[440]
Znamená to obrátit se zpět dříve, než vědomí vstoupí do lůna.
Tento přenos praktikují začátečníci na cestě shromažďování, kteří obdrželi
zmocnění, zachovávali samaje, mají dobré pochopení náhledu a používají fázi
vytváření jako cestu, ale ještě ji zcela nezvládli. Přestože se nemohou osvobodit
v jasném světle v okamžiku smrti či v přechodném stavu absolutní reality, mohou
uzavřít cestu do nepříznivého lůna a zvolit si příznivé zrození. Jsou buď poháněni
silou svého soucítění a bódhičitty do čisté buddhovské země, nebo se narodí jako
inkarnace rodičům, kteří praktikují dharmu. Osvobození pak dosáhnou v příštím
životě.
[441]
1.1 Pět druhů přenosu / 471
za umírající či již zesnulou osobu nebo když ji provádíte ve chvíli
své vlastní smrti.
Znamení úspěchu v praxi jsou popsána v původním textu takto:
Bolesti hlavy; objeví se kapka séra, která září jak rosa;
je možné dovnitř pomalu zasunout stéblo trávy.
Praktikujte neúnavně, dokud se neobjeví tato znamení.
Na závěr obětujte zásluhy a recitujte Modlitbu za zrození v čisté
zemi Velikého štěstí a ostatní modlitby.
Na rozdíl od praxe fází vytváření a završení, nevyžadují tyto pokyny k hluboké cestě přenosu dlouhou dobu výcviku. Znamení úspěchu se zcela jistě objeví už za jediný týden. Proto se tato metoda nazývá „učením, které přináší probuzení bez meditace“ a proto by měl
každý tuto nepřekonatelnou zkratku přijmout za svou každodenní
praxi.
Neschopen postarat se sám o sebe, drmolím nad těly zesnulých.
Aniž sám praktikuji, rozkládám baldachýn učení,
která neberou konce.
Dej požehnání mně i ostatním podvodníkům, jako jsem já,
kéž dokážeme vytrvale praktikovat.
488 / Část III.
1. Přenos vědomí, pokyny pro umírající: probuzení bez meditace
Závěr
Tyto pokyny obsahují dvanáct hlavních bodů, z nichž prvních šest
se týká běžných či vnějších přípravných praxí:
1. Skutečně smysluplně využít tohoto lidského života úvahami o tom,
jak je těžké najít svobodu a výhody.
2. Pobízet se k píli rozjímáním o pomíjivosti života.
3. Rozvíjet odhodlání k vysvobození a postoj soucítění rozpoznáním
toho, že podstatou celé samsáry je utrpení.
4. Zříci se špatného a rozvíjet dobré ve všem, co děláme, na základě
důkladného pochopení důsledků činů.
5. Dychtit stále více po plodu, maje ustavičně na paměti prospěch
vysvobození.
6. Následovat autentického duchovního učitele a cvičit se v osvojování si jeho realizace a jednání.
Dalších pět bodů zahrnuje mimořádné vnitřní přípravné praxe:
1. Položit základy k vysvobození přijetím útočiště u Tří klenotů.
2. Vytvořit základ pro nekonečné aktivity bódhisattvy probuzením
bódhičitty.
3. Vyznat se ze všech škodlivých činů a pádů, které jsou kořenem
veškerého zla, prostřednictvím čtyř sil s pomocí meditace a recitace Vadžrasattvy.
4. Hromadit zásluhy a moudrost, které jsou zdrojem veškerého pokroku na duchovní cestě, obětováním čistých zemí tří kájí v podobě
mandaly.
Závěr / 489
5. Probudit v sobě nejvyšší moudrost realizace silou modliteb k učiteli, který je zdrojem všech požehnání.
Konečně v případě, že náhlá smrt nastane dříve, než byla cesta
završena, vytvořit spojení s čistými zeměmi přenosem vědomí a dosáhnout buddhovství bez meditace.
Tyto přípravné praxe lze také vyložit následovně. Prostřednictvím
čtyř myšlenek, které odvádějí mysl od samsáry, a díky pochopení
prospěchu, jenž plyne z vysvobození, probouzíme upřímné odhodlání
se vysvobodit, což otevírá přístup k samotné cestě. Následováním duchovního přítele, zdroje všech dobrých kvalit, jsou pro cestu vytvořeny příznivé podmínky. Přijetím útočiště jako základu a následným
probuzením bódhičitty a výcvikem v praxi šesti páramit jsme vedeni
po autentické cestě dokonalých a vševědoucích buddhů.
Existují i další pokyny, obsahující výklad tří druhů vnímání,[463] tří
stupňů schopností bytostí, výklad mahámudry podle tradice súter[464]
a tak dále, ale všechny základní prvky cest obsažených v těchto pokynech jsou sjednoceny i v této práci.
Nicméně pročišťování a hromadění s použitím dvou svrchovaných metod, konkrétně praxí Vadžrasattvy a obětováním mandaly,
stejně jako gurujóga, jež je tajnou cestou hlubokých požehnání, a pokyny k přenosu vědomí, které vedou k buddhovství bez meditace – to
vše jsou jedinečné metody vlastní výhradně tomuto způsobu výkladu
praxe.
Po těchto praxích vstoupíte na výjimečnou hlavní cestu niterných
učení vadžry Podstaty srdce, k níž existují speciální přípravné praxe
vedoucí ke třem kájím, mysli a vědomí. Poté, pokud jste byli uvedeni do absolutní reality prostřednictvím zmocnění tvořivého potenciPřípravné praxe „cesty a plodu“ (lam ’bras) tradice Sakja jsou založeny na
třech druzích vnímání (snang ba gsum): nečisté vnímání (ma dag pa’i snang ba),
smíšené vnímání zakoušené jóginy během praxe (rnal ’byor nyams kyi snang ba)
a čisté vnímání (dag pa’i snang ba).
[463]
[464]
490 /
ZR: Jako v Uttaratantrašástře (rgyud bla ma) a v dalších textech.
Závěr
Pohled údolím směrem ke klášteru Dzogčhen. Patrul Rinpočhe sedával na velkém plochém balvanu poblíž tohoto místa, když psal Slova mého
dokonalého učitele.
álu vědomí,[465] následují přímé pokyny odpovídající vývoji vaší vlastní
zkušenosti.[466]
Při sepisování těchto pokynů jsem se primárně neřídil estetickými či
literárními ohledy. Mým hlavním cílem bylo především pravdivě zaznamenat ústní pokyny mého ctihodného učitele tak, aby byly snadno pochopitelné a prospěšné pro mysl. Snažil jsem se, abych je neznehodnotil
přidáváním svých vlastních slov či myšlenek.
Při různých příležitostech můj učitel rovněž předával mnoho konkrétních pokynů k odhalení skrytých chyb. Vše, co jsem si z nich dokázal
zapamatovat, jsem také na příhodných místech v textu uvedl. Nepoužívejte je jako okno, kterým sledujete chyby ostatních, nýbrž jako zrcadlo
ke zkoumání chyb vlastních. Pozorně hledejte ve své mysli, zda tyto
[465]
rigpa rtsal gyi dbang bskur.
[466]
Tento odstavec se vztahuje k specifickým praxím dzogčhenu.
Závěr / 491
skryté chyby máte či ne. Pokud ano, rozpoznejte je a zbavte se jich.
Napravte svou mysl a uveďte ji neochvějně na pravou cestu. Jak pravil Atíša:
Nejlepší duchovní přítel je ten, který odhaluje tvé skryté chyby.
Nejlepší pokyny jsou ty, které tyto chyby zasahují.
Nejlepšími přáteli jsou bdělé uvědomění a pozornost.
Nejlepšími podněty jsou nepřátelé, překážky a utrpení nemoci.
Nejlepší metodou je nic nevytvářet.
Je nanejvýš důležité tyto pokyny skutečně uplatnit na vlastní
skryté chyby, používat dharmu k nápravě své mysli, udržovat stále
bdělé uvědomění a pozornost, být plně odpovědný za vše, co se děje,
nedat volný průběh ani jediné negativní myšlence a s pomocí učení
krotit svou mysl. Pokud tak budete činit, sami sobě budete prokazovat službu. Dharma bude prospívat vaší mysli a následování učitele
nabude skutečného smyslu. Atíša také řekl:
Nejlépe pomůžete druhým tak, že je přivedete k dharmě.
Nejlépe tuto pomoc využijí, když obrátí svou mysl k dharmě.
Zkrátka máte nyní veškerou svobodu a výhody lidské existence.
Potkali jste autentického učitele a obdrželi hluboké pokyny. Nyní
máte příležitost dosáhnout buddhovství, když uvedete do praxe devět
vozů učení. Právě teď máte příležitost určit směr všech svých příštích
životů, nebo se vydat všanc náhodě. Právě teď můžete obrátit svou
mysl k dobru, nebo ji vydat napospas zlu. Právě nyní stojíte na rozcestí mezi správným a nesprávným nasměrováním celé své existence.
Tato příležitost je jako najít něco k jídlu poté, co jste během celého
života mohli jíst jen každé sté jídlo. Proto dokud ještě máte šanci,
využijte dharmu k vysvobození, a pobídkou ať vám je ustavičná myšlenka na smrt. Utněte své plány pro tento život a snažte se činit dobro
a vzdávat se zla, i za cenu vlastního života. Následujte autentického
učitele a přijměte bez váhání vše, co vám řekne. Tělem i myslí se
oddejte Třem klenotům. Jste-li šťastní, rozpoznejte to jako soucítění
492 /
Závěr
Tří klenotů. Přijde-li utrpení, rozpoznejte ho jako výsledek vlastních
minulých činů. Pilně se věnujte praxi hromadění a pročišťování s dokonale čistým záměrem bódhičitty. A nakonec silou dokonale čisté
oddanosti a samaji sjednoťte nerozlučně svou mysl s myslí vznešeného učitele v autentické linii. Dosáhněte neměnného útočiště absolutna
již v tomto životě a odvážně se zavažte vysvobodit všechny bytosti,
naše staré maminky, ze žaláře samsáry. Zde jsou obsaženy všechny
klíčové pokyny.
Pokyny ze srdce trojí linie jako proud nektaru,
sladká ambrózie ze rtů učitele této ryzí tradice
a klíčové body praxe devíti ján
jsou zde shromážděny bezchybně a nezkresleně.
Tato moudrá slova jsou jako dobře uvařený pokrm,
zbavený plev líbivých frází,
kořeněný chutí klíčových bodů nejhlubší praxe
a vařený ve šťávě pokynů vycházejících ze zkušenosti.
Tato moudrá slova jsou jako dovedný rolník.
Úhor zdivočelé mysli zarostlé třemi jedy
orá neoblomnou radlicí učení,
na světlo obrací všechny skryté chyby
a obratně zavlažuje mysl vodou ryzí dharmy.
Tato moudrá slova jsou jako hojná sklizeň.
V úrodné půdě odhodlání vysvobodit se ze samsáry
je pečlivě zaseto semínko bódhičitty.
Živeno zásluhami a pročištěním,
přináší ovoce duchovních dosažení.
Tato moudrá slova jsou jako laskavá chůva,
která sleduje a vymítá skryté chyby svých svěřenců,
nastokrát je dovedně nabádá k dobru
a nepřestává usilovat jen o jejich zlepšení.
Závěr / 493
Nejsou to jen pouhá slova, skrývá se v nich hluboký význam.
Ještě hřejí dechem mého svrchovaného učitele.
Kdo je bude chovat jako klenot ve svém srdci,
ten bezpochyby vstoupí na pravou čistou cestu.
Tato moudrá učení jsou zvláštním uměním bódhisattvů,
posvátným textem psaným bez noblesy a veršů,
který běžnou řečí vykládá autentickou cestu tak,
aby nám do srdce pronikla její hodnota i metody.
Rozsáhlé komentáře s hojností podrobností
je těžké vměstnat do přeplněného prostoru omezené mysli.
Vznešená pojednání o filosofických náhledech a hlubokých doktrínách
je těžké uplatnit pro nás, duchem chabé bytosti věku úpadku.
Proto tento text, zhuštěný a snadno pochopitelný,
jako zlatý elixír pronikající skrovnými otvory do sevřených myslí,
jako pochodeň projasňující potemnělost duchem chabých,
vykládá v úplnosti celý význam jako trpělivý učitel.
Když filosof se zálibou v mnohomluvných pojednáních
a slovutný učitel, jemuž uniká, že co se praví v textech
a ústní tradici, se týká i jeho samého,
vypijí nektar těchto bezchybných přímých pokynů,
srdce jejich vlastní praxe nepochybně procitne k životu.
Poustevníku, jenž medituje bez vedení, jako by házel kameny do tmy,
adeptovi pyšnému na praxe, které vykonal,
a falešnému siddhovi, jenž nezná vlastní slabosti,
tato cesta jistě vyléčí choroby v jejich srdci.
Tento text není směsí vymyšlených frází,
šikovně vykreslenou duhou z líbivých slov,
z pera rádoby učence povrchně zběhlého ve složitých textech.
Tomu všemu jsou slova mého laskavého učitele na hony vzdálená.
494 /
Závěr
Mí bratři na cestě vadžry mi mohou být svědky,
neboť není ještě dávnou minulostí ta skvělá doba,
požehnaná pro Tibet a celý svět,
doba života skutečného buddhy, mého nedostižného učitele.
Inspirací k sepsání ryzích slov mého učitele
bylo mi jeho vznešené jednání.
Tento otisk mé oddanosti a dobrého záměru
si zaslouží radost mých bratří, ba dokonce i bohů.
I vy, šťastné bytosti budoucnosti,
pociťujte při čtení tohoto textu takovou oddanost,
jako byste se osobně setkaly s mým probuzeným učitelem.
Pevně totiž věřím, že kniha věrně zachycuje podstatu jeho slov.
Jakékoliv zásluhy vzešlé z tohoto díla
obětuji všem bytostem, svým matkám z minulosti.
Kéž se jich ujme dokonalý duchovní přítel,
kéž uplatňují jeho dokonalá slova a dočkají se skvělého plodu.
Kéž zvláště ti, kteří čerpají tento nektar
ze rtů mého nedostižného učitele, dokonalého buddhy,
dosáhnou společně dokonalého probuzení.
Kéž je uzřím, jak učí a vedou bytosti.
Kéž lotosová chodidla nejvyšších držitelů odkazu
mého nejlaskavějšího učitele,
kteří pili nektar jeho dokonalých slov
a okouzlili šťastné bytosti opojnou písní jeho pokynů,
zůstávají dlouho a neochvějně na trůnu vadžry.[467]
Poetické vyjádření přání dlouhého života a dobrého zdraví duchovním uči
telům.
[467]
Závěr / 495
Kéž sloužím ve všech příštích životech
svému dokonalému učiteli a jeho následovníkům
a těším je naplňováním všeho, co si přejí.
Kéž mě, svého žáka, můj vznešený učitel stále provází.
Dokud se nevyprázdní samsára, kéž pro každou jednotlivou bytost
obětuji své tělo, svůj majetek, své zásluhy.
Kéž sloužím svým starým matkám tonoucím v utrpení,
kéž se brzy i ony vydají cestou buddhadharmy.
Kéž požehnání této vzácné linie
rozjasní jejich srdce jako vycházející slunce.
Kéž zasvětí svůj život praxi v ústraní
a navždy spočívají v přítomnosti nesrovnatelného učitele.
Tento vnější a vnitřní průvodce k Podstatě srdce neomezeného
prostoru je věrný slovům mého vznešeného učitele. Vznikl na základě neustávajícího naléhání Drönma Ccheringa, pilného a velmi
disciplinovaného spolužáka, jenž mi svěřil své zápisky, do nichž
napsal vše, co si zapamatoval. Trval na tom, že na základě těchto
poznámek musím napsat komentář, věrně zaznamenávající učení našeho mistra. Dvakrát nebo třikrát stejnou žádost opakoval i vzácný
tulku Künzang Thegčhog Dordže, dědic a zástupce našeho drahocenného a vznešeného učitele a držitel učení, která vedou k dozrání
a osvobozují. Dokonce mi sám obstaral listy papíru.
Kužab Rinpočhe Ženphen Thaje Özer,[468] král dharmy všech doktrín a nejpřednější ze všech duchovních synů, kteří drží linii ústní
tradice přenosu mého vznešeného učitele, mne také přesvědčoval, že
musím rozhodně sepsat slova našeho ctihodného učitele ve stejném
stylu, v jakém učil, protože nám to všem pomůže si ho připomenout
a oživit svou oddanost. Povzbuzovala mne také řada mých bratrů
a sester na cestě vadžry, kteří jsou mi tak drazí jako mé vlastní oči
Kužab Gemang, Gjalse Ženphen Thaje či Gjalse Rigpe Dordže (narozen v ro
ce 1800), jeden z hlavních držitelů linie Podstaty srdce neomezeného prostoru.
[468]
496 /
Závěr
Děsivý palác Jamántaky, kde Patrul Rinpočhe přebýval, když psal
Slova mého dokonalého učitele.
a s nimiž si jistě zůstaneme tak blízcí jako plamen a knot, dokud
všichni nedosáhneme srdce probuzení.
Takový je tedy původ této práce, sepsané tím, komu korunní klenot stovek nesrovnatelných siddhů Rigdzin Džangčhub Dordže[469]
dal jméno Orgjen Džigme Čhökji Wangpo, ale který je pod ozdobnou rouškou takového jména ve skutečnosti jen Neotesaným Abu,[470]
hrubiánem spalovaným plameny pěti jedů.
Tento text byl dokončen na místě ústraní zvaném Děsivý palác
Jamántaky, ještě vzdálenějším než odlehlý Rudam Orgjen Samten
Džangčhub Dordže (1745–1821), znám také jako Džigme Trinle Özer, byl
prvním Dodrubčhen Rinpočhem, jedním z hlavních žáků Džigme Lingpy, který
požehnal Patrul Rinpočheho jako dítě.
[469]
Orgjen Džigme Čhökji Wangpo je osobní jméno Patrul Rinpočheho. Vyjádření skromnosti v tomto odstavci je tradiční, nicméně u Patrul Rinpočheho je
obzvlášť přesvědčivé, neboť stejnou skromnost projevoval v celém svém životě.
[470]
Závěr / 497
Jeskyně poblíž kláštera Dzogčhen. Patrul Rinpočhe strávil
v těchto jeskyních mnoho let v meditaci.
Čhöling,[471] k němuž toto místo náleží. Je to místo dokonale ozdobené všemi kvalitami samoty, kde stromy koupou své listoví v teple
slunečních paprsků, zatímco jejich kořeny sají chladivé kapky nektaru; kde se pnoucí výhonky, houštiny, podrost, větve, listy, květy
a plody všech druhů spojují v jemný filigrán věncoví, kterým jako
sítem proniká ambrózie zářivého úsměvu Dcery azurových nebes[472]
proudící dolů, aby naplnila srdce dokonalým uspokojením.
Kéž silou zásluh z příznivého zakončení této práce všechny bytosti
vstoupí na nejvyšší cestu a dojdou úplného osvobození v základním prostoru Prvotního buddhy!
[471]
Klášter Dzogčhen.
Slunce. Tento květnatý styl, přejatý z indické básnické tradice, se tradičně
používá pro závěr kompozice.
[472]
498 /
Závěr
Doslov Džamgön Kongtrula
Lodrö Thaje
[473]
Óm svasti siddham
Tuto pokladnici moudrosti Samantabhadry,
obsahující šestero metod osvobození,[474]
odhalila mudra Nebeské jógy neomezeného prostoru.[475]
Známá jako Podstata srdce neomezeného prostoru,
skvoucí se dvěma završeními,
její požehnání má moc plnit všechna přání.
Pouze vyslechnutí výkladu k přípravným praxím této pokladnice
má moc okamžitě transformovat mysl cítících bytostí.
Zde se nachází podstata přímého ústního přenosu
od Džigme Gjalwe Ňugua
obsahující vše, co učil Orgjen Čhökji Wangpo.
Velký Džamgön Kongtrul (viz Slovníček) byl současníkem Patrul Rinpočheho a Džamjang Khjence Wangpa. Všichni tři mistři se vzájemně velmi
dobře znali, neboť spolu v mládí studovali v klášteře Šečhen v Khamu. Džamgön
Kongtrul byl velmi plodný spisovatel, kompilátor a redaktor textů a knih. Tento
doslov napsal poté, co provedl textovou korekturu původního rukopisu Patrul
Rinpočheho, když se text připravoval pro tisk pomocí dřevěných desek ve slavné
tiskárně v Derge.
[473]
Šestero metod osvobození (grol ba drug) je osvobození prostřednictvím
vidění, slyšení, pamatování, doteku, prostřednictvím ochutnání a prostřednictvím
nošení určitého objektu na těle.
[474]
[475]
klong chen nam mkha’i rnal ’byor, tj. Džigme Lingpa.
Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje
/ 499
Duchovní i vezdejší vznešený tajemník Derge,
s deseti oddíly a čtyřmi ctnostmi,
Pema Legdrub učinil přístupným tento dar dharmy,
neposkvrněný pojmy subjektu, objektu a činu,
který se snáší jako déšť nevyčerpatelné dharmy.
Kéž se silou těchto zásluh šíří toto vrcholné učení
diamantově jasného světla,
kéž prozařuje tři světy a zůstává po dlouhou dobu.
Kéž všechny bytosti s tímto učením spojené rychle dosáhnou
skvělého prvotního království
a spontánně naplní prospěch sebe i druhých.
Po dokončení první upravené verze této knihy sepsal tento doslov
Lodrö Thaje, jenž bez sektářského zaujetí vyniká čistým vnímáním
všech mistrů. Kéž vzkvétá ctnost a dobro!
500 /
Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje
Slovníček
Pozn. čes. red.: Termíny jsou nejprve uváděny v sanskrtu, pak v tibetštině
ve Wylieho přepisu. Termíny označené * nebyly dohledány v hlavním textu.
abhidharma (mngon pa) – jedna ze tří pitak. Základ buddhistické psychologie
a logiky. Popisuje vesmír, různé druhy bytostí, jednotlivé stupně na cestě
k probuzení, vyvrací mylná přesvědčení apod.
absolutní pravda (paramárthasatja, don dam bden pa) – skutečná pravda
nazíraná prostřednictvím moudrosti bez mentálních konstrukcí, kterou
lze charakterizovat jako „překračující mysl, nemyslitelnou, nevyjádřitelnou“ (Patrul Rinpočhe). Viz též relativní pravda.
absolutní prostor (dharmadhátu, chos dbyings) – JVP: prostor skutečnosti.
Z pohledu realizace se všechny jevy jeví jako prostor prázdnoty.
áčárja (slob dpon) – 1. učitel; 2. ekvivalent duchovního mistra nebo lamy.
Viz též mistr vadžry.
Áčárja Padma (slob dpon padma) – Mistr Padma. Viz Padmasambhava.
Adhičitta (sems lhag can) – předchozí vtělení Garab Dordžeho v božských
říších.
Akaništha (’og min, dosl. Není nic vyššího) – Nejvyšší nebe či buddhovská
oblast. Takto se nazývá šest různých míst, od osmého božského nebe
Čtvrté koncentrace k oblasti nejvyšší Akaništhy, buddhovské oblasti existující mimo rámec představitelného.
Akšóbhja (mi bskyod pa) – buddha rodiny Vadžra. Viz pět rodin.
ambrózie (amrita, bdud rtsi, dosl. nesmrtelný) – nektar (rtsi), který překonává
démona (bdud) smrti. Jedná se o symbol moudrosti.
Amitábha (’od dpag med, dosl. Nekonečné světlo) – buddha rodiny Padma.
Viz pět rodin.
Amitájus (tshe dpad med, dosl. Nezměrný život) – buddha dlouhého života.
Jiné jméno Buddhy Amitábhy.
Amóghasiddhi (don yod grub pa, dosl. Ten, který uskutečňuje smysluplné) –
buddha rodiny Karma. Viz pět rodin.
Ánanda (kun dga ’bo) – Buddhův bratranec a služebník. Sehrál důležitou roli
pro uchování Buddhova učení poté, co učitel opustil tento svět, neboť si
zapamatoval vše, co od Buddhy slyšel.
Slovníček
/ 501
Prameny buddhismu sv. 6
TIBET – ŇINGMA – DZOGČHEN – RIME – MEDITACE
Slova mého dokonalého učitele
jsou oblíbeným úvodem do základů
tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho Svatostí dalajlamou
i jinými významnými učiteli. První
polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a utrpením
koloběhu existence (samsáry) a nad
nesmírnou hodnotou našeho lidského
života. Druhá polovina vysvětluje
první kroky na cestě vadžrajány.
Patrul
Rinpočhe
Slova mého
dokonalého
učitele
Patrul Rinpočhe
Slova mého
Úplný překlad klasického úvodu
do tibetského buddhismu
Dílo je manuálem praktických rad
pro každého, kdo se chce upřímně
cvičit v dharmě. Jeho kouzlo spočívá
v živosti a bezprostřednosti stylu, díky němuž si čtenář může
připadat jako žák učitele, naslouchající jeho radám ze srdce.
Patrul Rinpočhe (1808–1887) byl významným mistrem školy
Ňingma tibetského buddhismu a autorem mnoha komentářů
a pojednání. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný
lama a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení
v klášterní instituci, strávil celý život putováním z místa na
místo a často tábořil pod širým nebem, vydávaje se za obyčejného žebráka. I když se Patrul Rinpočhe stal slavným učitelem,
stále cestoval inkognito a žil prostým životem.
„Moudří nacházejí ve slovech Patrul Rinpočheho hluboký význam. I duchem méně nadaní jim snadno rozumí. Jsou v nich
zhuštěny všechny hluboké klíčové body, a tak je snadné si je zapamatovat. Těmto slovům je radost naslouchat, a ať jsou přísná
či vlídná, splývají v jednu chuť přímých pokynů, které si získají
mysl všech – moudrých, zmatených i těch na pomezí.“
Třetí Dodrubčhen Rinpočhe
www.dharmagaia.cz  knížky pro přemýšlivé lidi
DharmaGaia
DharmaGaia

Zde - DharmaGaia

Transkript

Podobné dokumenty

stáhnout - Buddhistické meditacní centrum Bodhipala

Jednota v rozmanitosti

Untitled - Má kniha.cz

Nebojácný soucit

Odvaha cítit

Filmový festival

O JÓZE - Klasická jóga