Cross – border landscape of Euroregion Pradziad
Transkript
Cross – border landscape of Euroregion Pradziad
TRANSGRANICZNY KRAJOBRAZ EUROREGIONU PRADZIAD Obraz pohraničí Eurogienu Praděd Cross – border landscape of Euroregion Pradziad Pod redakcją Marcina Spyry Josef Kiszka Piotr Obracaj Piotr Opałka Pavel Ptáček Marcin Spyra Jana Stehlíková Politechnika Opolska Opole 2013 Projekt „Koncepcja przestrzenna rozwoju obszaru pogranicza Polsko-Czeskiego” jest współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu państwa. PRZEKRACZAMY GRANICE Recenzenci: Dr hab. inż. arch Jan Rabiej, prof. nzw. w Politechnice Śląskiej Doc. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc. Uniwersytet w Ostrawie Redakcja: Dr inż. arch. Marcin Spyra Instytucje biorące udział w realizacji projektu: Politechnika Opolska, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Univerzita Palackého v Olomouci Eksperci projektu: Ing. arch. Josef Kiszka, dr hab. inż. arch. Piotr Obracaj, prof. nzw. w Politechnice Opolskiej, dr inż. arch. Piotr Opałka, RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D., dr inż. arch. Marcin Spyra, ing. arch. Jana Stehlikova Autorzy projektów warsztatowych: Infrastruktura/komunikacja: Roman Anderle, Grzegorz Dalmata, Jiří Philippe Janda, Josef Kiszka, Robert Scheitza Miasto Prudnik: Aleksandra Bula, Patrik Bílý, Klára Konečná, Piotr Obracaj, Piotr Opałka, Barbara Rybak, Agnieszka Sadlak, Anna Wiśniewska Turystyka: Jakub Bachman, Ivona Dlábiková, Martina Mlčochová, Pavel Ptáček, Sebastian Rosiek Ekonomia i współpraca instytucjonalna: Paula Karpezo, Justyna Porowska, Dawid Pyka, Marcin Spyra, Martin Struhala Ekologia, ochrona środowiska: Marcin Brzeziński, Petra Filipovská, Jakub Miller, Jana Stehlikova Tłumaczenia: Lingua Lab (języka polskiego na język czeski), Spektra Monika Zielińska-Choina (z języka polskiego na angielski), Lingua Lab (z języka czeskiego na polski), Biuro Tłumaczeń Language Partner (z języka czeskiego na angielski) Projekt okładki: Marcin Brzeziński Projekt loga projektu: Barbara Rybak Wydawca: OFICYNA WYDAWNICZA POLITECHNIKI OPOLSKIEJ ul. S. Mikołajczyka 5, 45-271 Opole tel. +48 77 449 88 26, fax:+48 77 449 99 35 www.wydawnictwo.po.opole.pl Korekta edytorska, typografia, opracowanie graficzne, skład komputerowy i druk: AGENT PR ul. Krowoderska 58/18 31-158 Kraków tel./faks 12 631 32 50 e-mail: [email protected] Nakład: 300 egz. Wydanie pierwsze ISBN 978-83-64056-09-3 Spis treści | Obsah | Table of contents Słowo wstępne Dr inż. arch. Marcin Spyra, koordynator projektu ................................... 5 Předmluva Dr. ing. arch. Marcin Spyra, koordinátor projektu ................................... 6 Preface Dr. PhD. Eng. Arch. Marcin Spyra, the Project’s Coordinator ............ 7 Komunikacja, infrastruktura Inż. arch. Josef Kiszka ................................................................................................ 9 Komunikace, infrastruktura Ing.arch. Josef Kiszka ............................................................................................. 17 Transport, infrastructure Josef Kiszka, Eng. Arch .......................................................................................... 22 Turystyka i ruch turystyczny Dr Pavel Ptáček, Mgr Pavel Roubínek ............................................................................................... 29 Turismus a cestovní ruch RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Mgr. Pavel Roubínek .............................................................................................. 37 Tourist travel and tourism RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Pavel Roubínek, MSc. ............................................................................................ 44 Ekologia i środowisko naturalne – współistnienie krajobrazu przyrodniczego i kulturowego Inż. arch. Jana Stehlíková .................................................................................... 51 Ekologie a životní prostředí – Vztah přírodní a kulturní krajiny Ing. arch. Jana Stehlíková ................................................................................... 58 Ecology and natural environment – relation between a natural landscape and a cultural landscape Jana Stehlíková, Eng. Arch. ................................................................................ 64 Możliwości rozwoju gospodarczego przygranicznego fragmentu Euroregionu Pradziad Dr inż. arch. Marcin Spyra ................................................................................... 71 Možnosti hospodářského rozvoje příhraničního fragmentu Euroregionu Praděd Dr. Ing. arch. Marcin Spyra ................................................................................. 78 Economic Development Opportunities for the Pradziad Euroregion Borderland Marcin Spyra, PhD, Eng. Arch ........................................................................... 84 3 Prudnik – drogi ku naprawie tkanki miejskiej Dr hab. inż. arch. Piotr Obracaj prof. nzw. w Politechnice Opolskiej, Dr inż. arch. Piotr Grzegorz Opałka ............................................................... 92 Prudnik – cesty vedoucí k nápravě městské zástavby Dr. hab. Ing. arch. Piotr Obracaj, Dr. Ing. arch. Piotr Grzegorz Opałka ............................................................. 99 Prudnik – Ways to Improve Urban Fabric Piotr Obracaj, Dr of Sc. Eng. Arch., Assoc. Prof., Piotr Grzegorz Opałka, PhD, Eng. Arch. ................................................... 105 Wprowadzenie alternatywnej osi śródmiejskiej poprzez zagospodarowanie ciągu podwórek jako forma wykorzystania rezerwy przestrzennej Dr hab. inż. arch. Piotr Obracaj prof. nzw. w Politechnice Opolskiej, Dr inż. arch. Piotr Grzegorz Opałka ............................................................ 112 Zprovoznění alternativní osy středem města prostřednictvím využití systému dvorů jako forma využití územní rezervy Dr. hab. Ing. arch. Piotr Obracaj, Dr. Ing. arch. Piotr Grzegorz Opałka .......................................................... 120 Implementation of Alternative Downtown Axis by means of Developing a Series of Courtyards as a Form of Spatial Reserve Utilization. Piotr Obracaj, Dr of Sc. Eng. Arch., Assoc. Prof., Piotr Grzegorz Opałka, PhD, Eng. Arch. ................................................... 126 Spis ilustracji | Tabulka čísel | Table of figures ........................... 132 4 Słowo wstępne Treść pojęcia „krajobraz” ewoluuje na przestrzeni ostatnich kilkudziesięciu lat. Może on kojarzyć się z naturalnym obszarem nieskażonym działalnością człowieka, ale również z widokiem tętniącego życiem miasta. Bywa, iż obserwowany krajobraz integruje cechy środowiska antropogenicznego i naturalnego. Współcześnie pojęcie to łączy w sobie wiele elementów. Krajobraz wszakże zawsze kształtowały uwarunkowania historyczne, zatem również tradycja i obyczaje lokalnych społeczeństw. Wszelka działalność człowieka pozostawiała po sobie ślady w postaci zróżnicowanej kubaturowo i jakościowo zabudowy, która to integrowała się, bądź nie, z elementami przyrody ożywionej. Istotnym czynnikiem wpływającym na wszystkie te przemiany jest polityka. Z jej uwarunkowań wynikały dzielące obecne euroregiony granice, które stały się jednym z istotnych elementów kształtujących krajobraz terenów zamieszkiwanych przez ludność, często jednorodną etnicznie, a jeszcze częściej o zbliżonych tradycjach. Takie ujęcie zagadnienia uznać można za skrótową definicję krajobrazu transgranicznego. Książka prezentuje efekty projektu „Koncepcja przestrzenna rozwoju obszaru pogranicza polsko-czeskiego”, który współfinansowany był ze środków Europejskiego Funduszu Regionalnego oraz ze środków budżetu państwa. Jednym z celów projektu było poddanie krytycznej analizie transgranicznego krajobrazu fragmentu pogranicza polsko-czeskiego, obejmującego części Euroregionu Pradziad, położonego na styku Powiatu Prudnickiego i Okresu Bruntal. Opracowanie obejmuje również polską gminę Głuchołazy, czeskie gminy Zlaté Hory i Mikulovice. Owa analiza stanowiła podstawę do lepszego zrozumienia problematyki rozwoju Euroregionu i do naszkicowania kierunków zmian, jakim mógłby podlegać trans – graniczny krajobraz tego miejsca. W realizację projektu zaangażowani byli czescy i polscy eksperci oraz studenci z trzech uczelni: Politechniki Opolskiej, Uniwersytetu Palackiego w Ołomuńcu oraz Wyższej Szkoły Górniczej – VSB Ostrava. Sformowano sześć czesko-polskich grup projektowych, z których każda zajmowała się innym aspektem kształtującym trans-graniczny krajobraz Euroregionu Pradziad: ekonomią i współpracą instytucjonalną, infrastrukturą komunikacyjną, turystyką, ekologią i ochroną środowiska. Ponadto dwie grupy projektowe skoncentrowały się na zagadnieniach dotyczących rozwoju Prudnika. Serdeczne podziękowania należą się wszystkim ekspertom zaangażowanym w realizację tego projektu, w tym w szczególności architektowi Piotrowi Obracajowi, profesorowi Wydziału Budownictwa Politechniki Opolskiej, jednemu z pomysłodawców polsko-czeskiej współpracy dotyczącej ewolucji przestrzennej obszaru pogranicza, architektowi Josefowi Kiszce z VSB Ostrava, oraz aktywnym czeskim i polskim studentom. Podziękowania kieruję również do wspierających nas podczas pracy przedstawicieli Euroregionu Pradziad, a także współpracujących z nami przedstawicieli czeskich i polskich jednostek samorządów terytorialnych, w tym w szczególności przedstawicieli Starostwa Powiatowego w Prudniku. Kończąc, pragnę podziękować władzom Politechniki Opolskiej i Wydziału Budownictwa, w tym w szczególności pani prof. dr hab. Stefanii Grzeszczyk, Dziekan Wydziału Budownictwa, za wsparcie finansowe i umożliwienie realizacji projektu. Dr inż. arch. Marcin Spyra, koordynator projektu Katedra Budownictwa i Architektury Wydziału Budownictwa Politechniki Opolskiej www.pradziad.po.opole.pl Opole, październik 2013 5 Předmluva Obsah termínu krajina se vyvíjel během několika posledních desítek let. Může znamenat přírodní oblast nepostiženou lidskou činností, ale stejně tak město plné života. Takže se stává, že pozorovaná krajina integruje vlastnosti antropogenního i přírodního prostředí. Nyní tento termín v sobě zahrnuje mnoho prvků. Vždyť krajinu vždy utvářely historické determinanty, čili i tradice a zvyky místních komunit. Veškerá lidská činnost zanechává stopy v podobě zástavby různých rozměrů a různé kvality, která buďto harmonizovala s živou přírodou anebo právě naopak. Podstatným činitelem ovlivňujícím všechny tyto změny je politika. Politika pak podmiňuje hranice dělící současné euroregiony, které podstatnou mírou utvářejí krajinu obývanou obyvatelstvem, které je často etnicky jednolité a má podobné tradice. Takové pojetí této otázky lze vnímat jako zkrácenou definici přeshraniční krajiny. Kniha prezentuje výsledky zpracování projektu „Územní koncepce rozvoje oblasti polsko-českého pohraničí”, který byl financován z prostředků Evropského regionálního fondu a z prostředků pocházejících ze státního rozpočtu. Jedním z hlavních cílů projektu bylo provedení kritické analysy pro přeshraniční krajinu fragmentu polsko-českého pohraničí, zahrnujícího části Euroregionu Praděd, oblasti průniku okresu Prudnik a okresu Bruntál. Studie se týká rovněž polské obce Głuchołazy, českých obcí Zlaté Hory a Mikulovice. Tato analysa byla východiskem pro lepší pochopení problematiky rozvoje euroregionu a pro načrtnutí směrů změn, jimiž by mohla projít přeshraniční krajina této oblasti. Do realisace projektu byli zapojeni čeští a polští odborníci a studenti ze tří vysokých škol: Opolské polytechniky, Palackého university v Olomouci a Vysoké školy báňské – VŠB Ostrava. Vzniklo šest česko-polských projektových skupin, z nichž každá se zabývala jiným aspektem utvářejícím přeshraniční krajinu Euroregionu Praděd: ekonomikou a institucionální spoluprácí, komunikační infrastrukturou, turismem, ekologií a ochranou životního prostředí. Dvě projektové skupiny se soustředily na otázky týkající se rozvoje Prudniku. Srdečné poděkování patří všem odborníkům, kteří se zapojili do tohoto projektu, zvláště mám na mysli architekta Piotra Obracaje, profesora Stavební fakulty Opolské polytechniky, jednoho z iniciátorů polsko-české spolupráce týkající se územní evoluce oblasti pohraničí, architekta Josefa Kiszku z VŠB, a aktivní české a polské studenty. Zvláštní poděkování patří zástupcům Euroregionu Praděd, kteří nás během práce podporovali, jakož i s námi spolupracujícím zástupcům české a polské místní samosprávy, především představitelům Okresního hejtmanství Prudnik. Na závěr chci poděkovat vedení Opolské polytechniky a Stavební fakulty, v tom zvláště paní prof. dr. hab. Stefanii Grzeszczykové, děkance Stavební fakulty, za finanční podporu a umožnění realisace projektu. Dr. ing. arch. Marcin Spyra, koordinátor projektu Katedra stavební a architektury Stavební fakulty Opolské polytechniky www.pradziad.po.opole.pl Opolí, říjen 2013 6 Preface The substance of the notion of ’landscape’ has been evolving throughout the last several decades. The notion may be associated with a natural intact area that is unaffected by human activity as well as with a vibrant city. We can sometimes see a landscape which integrates some features characteristic for both anthropogenic and natural environments. Nowadays this notion combines a number of elements. It has always been historical conditions that shaped the landscape, thus we must remember about the role of tradition and customs followed by local communities. Any human activity left behind the traces such as buildings of various size and quality, which were or were not integrated with the animated components of the natural environment. Politics has always been an essential factor influencing all such transformations – it obviously affected the existing Euroregion border lines, which became one of the major elements shaping the areas inhabited by people who were often ethnically homogenous and followed similar traditions. This approach can be accepted as a brief definition of the cross-border landscape. The book presents the deliverables of the Project ‘Development Strategy for the Czech – Polish Cross – Border Area‘ that was co-financed by the European Regional Development Fund and the State Budget. One of the Project objectives was to conduct a critical analysis of the cross-border landscape represented by a fragment of the Polish and Czech Borderland which comprised a scrap of the Pradziad Euroregion (located in the borderline between Prudnicki District and Bruntal Okres). The publication also covers Głuchołazy Borough (Poland) and Zlate Hory and Mikulovice Boroughs (the Czech Republic). The analysis has provided the grounds for better understanding of the issue of the Euroregion’s development and for defining the change tendencies that could have an impact upon the cross-border landscape of this area. Czech and Polish experts and students representing three universities: the Opole University of Technology, the Palacky University of Olomouc and the VŠB-Technical University of Ostrava were involved in the Project implementation. Six Czech and Polish project teams were formed and each of them dealt with a different type of impact upon the cross-border landscape of the Pradziad Euroregion: economy and institutional cooperation, transport infrastructure, tourism, ecology and environmental protection. Furthermore, two project teams focused on the issues related to the development of Prudnik. I would like to sincerely thank all the experts committed to the Project implementation, especially the architect Piotr Obracaj, the professor of the Faculty of Civil Engineering of the Opole University of Technology (one of the initiators of the Polish and Czech cooperation to the extent of the spatial evolution of the borderland), the architect Josef Kiszka of the VŠB-Technical University of Ostrava as well as all the Czech and Polish students involved in the Project. Special thanks and appreciation go to the Pradziad Euroregion representatives who supported our activities as well as the Czech and Polish local government representatives, particularly the representatives of the Prudnik District Authorities. Summing up, I would like to thank the authorities of the Opole University of Technology and the Faculty of Civil Engineering, in particular Professor and Habilitated Doctor Stefania Grzeszczyk, the Dean of the Faculty of the Civil Engineering, for the financial and operational support in implementation of the Project. Dr. PhD. Eng. Arch. Marcin Spyra, the Project’s Coordinator Department of Civil Engineering and Architecture Faculty of Civil Engineering of the Opole University of Technology www.pradziad.po.opole.pl Opole, October 2013 7 Komunikacja, infrastruktura Inż. arch. Josef Kiszka Wyższa Szkoła Górnicza – Uniwersytet Techniczny Ostrawa Transport towarów i ludzi jest dla zrównoważonego życia w dzisiejszym mobilnym świecie czynnikiem, który warunkuje niezbędne – niewątpliwie wtórne – potrzeby i warunki systemu życia, zwłaszcza przyrodniczo-geograficzne i socjokulturowe. Ograniczenie administracyjnych barier granicznych po wejściu do strefy Schengen przyczynia się do przywrócenia organicznego układu obszarów wiejskich w przestrzeni i odnowienia związków, powiązań i komunikacji. W celu zachowania równowagi i stabilności należy respektować potrzebę ograniczenia współczesnych cywilizacyjnych anarchizujących tendencji, dewastujących kulturowy wymiar życia, tożsamość i związaną z nimi atrakcyjność. Wytyczenie, wizerunek, jakość struktury symbolicznej i kościec przestrzeni komunikacyjnej mają fundamentalne znaczenie. Słowa kluczowe: obszary wiejskie, siedlisko, granice, komunikacja, przejaw, infrastruktura Życie to system (Maturana, Varela, 1980). Podstawowym elementem systemu jest miejsce „dla bytu“ – siedlisko (Il. 3, 4). Miejsca, stałe siedliska, dzielimy w skrócie na miasta i wsie, nie licząc obozowisk, samotni, klasztorów, twierdz wojskowych itd. Siedliska, miasta i wsie stanowią stratyfikowany (ośrodki globalne, regionalne, lokalne) system siedlisk (Il. 1). A ponieważ siedlisko jest miejscem zamieszkiwania (bytu) żywego człowieka, to system siedlisk podlega kryteriom „teorii żywego systemu“. Pierwotne procesy socjokulturowe bezustannie uporządkowywują konfigurację relacji i przestrzeni, i ich fizyczną realizację. Wieś stanowi substancję tego systemu o charakterze niemiejskim. W przypadku stabilnych wspólnot relacje i powiązania mają charakter zdecydowanie introwertyczny. Samowystarczalne wsie starego typu w zasadzie nie wymagały żadnych powiązań ze światem zewnętrznym. Ogniska systemu w trakcie przebiegu procesu tworzą kontakty, a powstanie aktywnych miast z narastającą wymianą i kooperacją wymusiło naturalne fizyczne powiązania i połączenia. W ciągu stuleci powstał system komunikacji i infrastruktury komunikacyjnej do transportu towarów i ludzi między poszczególnymi miejscami. Od dróg naturalnych, wodnych, rzek i morza, od pierwotnych bitych dróg mocno organicznie wpisanych w krajobraz, po dzisiejsze globalne autostrady i tory kolejowe wydzielone z krajobrazu i stanowiące odrębny, odizolowany od niego i żywego świata system strukturalny (Il. 8) powstawał wielopoziomowy system stanowiący krwiobieg świata socjoekonomicznego. Poszczególne poziomy (globalny, regionalny, lokalny) komunikacji i połączenia posiadają swe własności emergencyjne, które różnią się zarówno pod względem własności funkcyjnych i procesowych, a co za tym idzie także pod względem ich zewnętrznego przejawu i charakteru. Najwyższy „globalny“ poziom (sieć europejskich korytarzy komunikacyjnych) łączy Śląsk z centrami europejskimi (Il. 1,2). Ta globalna sieć mimo pewnej zmienności przebiegu i powstania nowych centrów urbanistycznych (Ostrawa, Katowice), przetrwała 9 do czasów współczesnych. Miejsca – miasta Wrocław, Opole, Aglomeracja Górnośląska (Metropolis Silesia), Ostrawa, Ołomuniec, Hradec Králové i ich połączenia są dla badanego regionu nadrzędną warstwą systemową na sieci globalnej. Podłączenie się do niej jest dla naszego obszaru z punktu widzenia gospodarczego kwestią zasadniczą i chyba wkrótce doczekamy się ukończenia jej podstawowego globalnego szkieletu. Il. 1 Stratyfikacja systemowa – topografia, granice, miejsca, dostępność (drogi) (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Jednak przedmiotem naszego zainteresowania jest tu poziom regionalny i lokalny (Il. 1, 2) Musimy jednak najpierw ten obszar region wyznaczyć (Patočka, 2003). Z geograficznego i przyrodniczego punktu widzenia obszar naszych zainteresowań, nasz mikroregion rozpościera się w kilku „superwizualnych” regionach, korelujących z historycznymi regionami polityczno-administracyjnymi (Księstwo Nyskie, Opolskie, Karniowskie i enklawy morawskie). Ich przynależność przyrodniczo-geograficzna i ekonomiczna do naturalnych ośrodków takich, jak Karniów [Krnov] i Nysa, jest oczywista. Jednakże współczesne granice administracyjne i państwowe w sposób sztuczny dzielą regiony historyczne (Il. 1, 2). Poniekąd polskie i czeskie części są sobie bliskie pod względem społecznym i gospodarczym, z uwagi na niedostateczny poziom rozwoju cywilizacyjnego, spowodowany katastrofą migracyjną socjalistycznego powojennego eksperymentu. Z szerszej perspektywy analizowany obszar znajduje się na homogenicznym, aczkolwiek rozczłonkowanym pod względem geograficznym i historycznym pograniczu, natomiast z bliższej perspektywy jest on heterogeniczny i tworzy go kilka jednostek terytorialnych całkowicie odmiennych pod względem geograficznym, Obr. 1 Systémová stratifikace – topografie, hranice, místa, dostupnost (cesty) Fig. 1 Systemic stratification – topography, borders, places, availability (roads) 10 socjokulturowym i socjoekonomicznym. Góry Opawskie z parkiem krajobrazowym dzielą ten mikroregion na dwie oddzielne geograficznie części: zachodnią (nyską) z Głuchołazami, miastem Zlaté Hory powiązaną z Jeseníkem i Nysą oraz na wschodnią z Prudnikiem, Jindřichovem i Ziemią Osobłoską powiązaną z Głubczycami i Karniowem (Il. 1, 2). Administracyjne rozdarcie organicznych regionów historycznych wskutek pierwszego (1742) i drugiego podziału Śląska po I wojnie światowej doprowadziło do degradacji o nadzwyczajnym zasięgu i historyczna sieć połączeń została naruszona przez dramatyczne wydarzenia XX wieku. Migracje społeczeństwa i likwidacja połączeń widoczne są do dziś wyraźnie w stanie społeczeństwa i obrazie pogranicza nawet dla niedoświadczonego obserwatora. W koncepcji rozwoju infrastruktury komunikacyjnej znajduje się autostrada D11 z Hradca Králove do Kralowca na granicy, jednak jej realizacja stale jest odsuwana na dalszy plan. Zdaje się, że polski odcinek z Legnicy ma lepszą perspektywę realizacji. Zostało zaproponowane wzmocnienie historycznego połączenia z Morawami (Ołomuńcem) poprzez podłączenie drogi z Kłodzka do Czerwonej Wody, czyli do czeskiej I/11 o fundamentalnym historycznym znaczeniu i podobne połączenie kolejowe do Uścia nad Orlicą (Il. 2). Pomysł nie jest od rzeczy, jest realny pod względem technicznym i można oczekiwać, że rzeczywiście doczeka się realizacji. W skali mikroregionu zaproponowana jest przede wszystkim normalizacja i internacjonalizacja trasy kolejowej Albrechtice – Jindřichov – Głuchołazy – Mikulovice – Jeseník z odgałęzieniem na Zlaté Hory. Zarówno drogowe, jak i kolejowe połączenie, zwłaszcza polskich miejscowości znajdujących się we wschodniej części Il. 2 Stratyfikacja systemowa – połączenia kolejowe, naturalne, symboliczne (duchowe) (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 2 Systémová stratifikace – spojení železniční, přírodní, symbolické (duchovní) Fig. 2 Systemic stratification – railway, natural and symbolic (spiritual) connections 11 Il. 3 Obszar wiejski, wieś, struktura (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 3 Venkov, vesnice, struktura Fig. 3 Rural area, village, structure Il. 4 Obszar wiejski, wieś, struktura (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 4 Venkov, vesnice, struktura Fig. 4 Rural area, village, structure 12 z Ziemią Osobłoską, jest – jak do tej pory – niefunkcjonalne i powoduje stagnację regionu. W szczególności Pawłowice Śląskie cierpią na izolację. Droga między Pawłowicami i Laskowicami, Osobłogą oraz Racławicami itd. i jeszcze dalsze zlokalizowane na najniższym poziomie systemu, czy też bite polne drogi miejscowe, nie są dla planistów priorytetem, jednakże są konieczne dla stabilizacji życia. Infrastruktura ma zasadniczą, jednakże służebną funkcję dla świata stanowiącego środowisko życia (Chromý, Jančák, Marada & Havlíček, 2011). Nowe drogi stanowią z drugiej strony także zagrożenie, a ich nowy przebieg ma ogromny wpływ na procesy i organizację regionu. Wybudowanie nowej drogi może bowiem doprowadzić do całkowitej degradacji siedliska i jego tożsamości kulturowej. Współczesna agresywna kolonizacja krajobrazu (Il. 9), związana z „uświęconą” mobilnością, wiąże się właśnie z dobrą infrastrukturą komunikacyjną. Lepsze połączenie czyni wieś atrakcyjną pod względem zamieszkania, usług i produkcji. Przyczynia się na pierwszy rzut oka do „wzrostu“, ale degraduje tożsamość wsi i jej potencjał rozwojowy, taki jak np. turystyka w jej miękkiej formie. Budowa nowej infrastruktury bez względu na strukturę siedlisk, brak punktów zaczepienia, zespoły produkcyjne i mieszkalne doklejone na obrzeżach wsi, a nawet wprost w krajobrazie, tworzą niezadowalającą przestrzeń „kaszy osadniczej“, która drastycznie zmienia oblicze wsi. Koniecznie należy wystrzegać się tego negatywnego trendu. Niebezpośrednia (cyfrowa) ustna, pisemna i masowa komunikacja wpływa obecnie w rewolucyjny sposób na życie, charakter i zasadniczą dziś atrakcyjność miejsca (Il. 9). Jej znaczenie wzrasta. Znaczenia dobrej infrastruktury teletechnicznej dla każdego miejsca nie można przecenić. I jeszcze naturalne szlaki, korytarze ekologiczne, szlaki migracyjne zwierząt, szlaki turystyczne... Dominacja przestrzeni kulturowej wywołała konieczność rozwiązania i organizowania przyrodniczych składników świata. Antropiczny element infrastruktury oddzielony od krajobrazu powoduje w naturalnym systemie nieprzekraczalne bariery i negatywnie wpływa na bioróżnorodność. Przy rozwiązywaniu kwestii przepuszczalności, należy respektować nie tylko interesy człowieka i ekonomii, ale także pozostałe składniki i „aktorów” oraz podporządkować temu organizację strukturalną na styku natura – kultura. Wierzymy, że powstanie strefy Schengen przywróci wkrótce pod względem połączeńi dostępności stan sprzed podziału Śląska i umożliwi powrót do jego organicznego rozwoju. Jednak istnieją granice, których nie możemy nie dostrzegać, a wręcz odwrotnie powinniśmy je gorliwie pielęgnować. Oddzielmy to, co przyrodnicze od kulturowego. Oddzielmy to, co prywatne od publicznego. Oddzielmy to, co krajobrazowe od urbanistycznego (ruralistycznego), oddzielmy miasto i wieś, wewnętrzne od zewnętrznego! Od lat 80. XIX wieku następuje ubytek przestrzeni krajobrazowej. Populacja cierpi psychicznie z powodu braku krajobrazu. Charakterystycznym rysem historycznego (klasycznego, starego) środkowoeuropejskiego krajobrazu było jasne rozgraniczenie i kontrast między osadą, polem ornym i lasem (obszarem zewnętrznym) (Il. 7). Rozrastające się siedliska coraz bardziej ten podział likwidują, ze szkodą nie tylko dla estetyki, ale także ekonomii. W jaki sposób chcemy zapewnić ofertę zdywersyfikowanej aktywności turystycznej w tak zdegradowanym środowisku?! Ekspansywny duch pieniędzy i konsumpcji tej drugiej kolonizacji, agresja nowych elementów strukturalnych jako zamienniki pierwotnych zakładów produkcyjnych i handlowych wzdłuż drogi prowadzi nie tylko do zatarcia granic między 13 krajobrazem i strukturą osadniczą, ale także do totalnej zmiany kulturowej. Kultywowany teren właścicieli rozpada się i ulega degradacji. Indywidualny charakter osady, a tym samym jedność socjokulturowa zanika. Il. 5 Granice zewnętrzne, schemat struktury wsi (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 5 Hranice vnější, schéma struktury vesnice Fig. 5 External borders, village structure outline 14 Minimalizacja infrastruktury, w tym także infrastruktury technicznej, której utworzenie i utrzymanie wymaga dużych nakładów finansowych, odgrywa zasadniczą rolę. Niekontrolowany rozrost substancji urbanistycznej powoduje jej ciągłe pęcznienie i jest nie do utrzymania. To samo dotyczy wewnętrznego podziału. Likwidacja zewnętrznych granic siedlisk i związanej z tym tożsamości koreluje z podobnym zjawiskiem zachodzącym wewnątrz struktury (Il. 5, 6). Zmiany zasad organizacji wsi znajdują odbicie w obrazie wewnętrznej przestrzeni publicznej. Granice wewnętrzne i zewnętrzne mają bezpośredni wpływ na zrównoważony rozwój osady i społeczności. Wszystko z obszaru kulturowego (urbanistycznego) i przyrodniczego, co dla społeczności nie jest koniecznie potrzebne, ma być zużytkowane w gospodarstwie prywatnym lub zwrócone przyrodzie. Także infrastruktura. Ekonomia jest najlepszym urbanistą. Granica między prywatnym i publicznym jest z punktu widzenia harmonijnego rozwoju dystynktywna. Minimalizacja fizycznej przestrzeni publicznej może być czynnikiem wspomagającym wzrost jakości i wymiar kulturowy. Wewnętrzna przestrzeń publiczna (Il. 6), jej kwantyfikacja, jakość i geometria, jej charakterystyka wartościowa i kościec symbolicznej struktury jest czynnikiem decydującym dla postrzegania miejsca i komunikacji, a tym samym i życia. W jej jakości wyraża się wymiar kulturowy wspólnoty i ma ona bezpośrednie przełożenie na potencjał gospodarczy. Dążenie do minimalizacji ilości na rzecz maksymalizacji jakości może być neutralne finansowo, a z punktu widzenia socjokulturowego i gospodarczego opłacalne (ożywcze). Prawo do swobodnego dostępu jednostki do krajobrazu i kultury nie może być jednak naruszone. Czeskie środowisko legislacyjne już dokonało kwantyfikacji przestrzeni publicznej i ustawowo włączyło ją do każdej analizy rozwoju przestrzennego (rozwagi nad rozwojem – w sensie przestrzennym). Kwestia jakości spoczywa w rękach lokalnych decydentów. Przestrzeń publiczna i centrum jakiejkolwiek osady zawsze były fundamentalną wspólną przestrzenią społeczności. Ponieważ podstawą funkcjonowania społeczności jest komunikacja, zależy gdzie i w jaki sposób się ona komunikuje (Luhmann, 2007). Na wsi podstawowe znaczenie ma komunikacja ustna, a jej realizacja przebiega zdecydowanie w fizycznej przestrzeni publicznej (i w „e-przestrzeni”). Wewnętrzna fizyczna przestrzeń publiczna osady była zawsze w naszym środowisku kulturowym wielofunkcyjna i służyła wszystkim i wszystkiemu (Il. 10, 11). Jej współczesne zróżnicowanie (jezdnie, chodniki, ścieżki rowerowe, itp.) w dramatyczny sposób ten potencjał ograniczają. Rozsądnego zróżnicowania nie da się całkowicie wyeliminować, ale musi być ono wprowadzane wyłącznie tam, gdzie jest to niezbędnie potrzebne z uwagi na pozostałe aspekty użytkowania przestrzeni życiowej. W tradycyjnie fundamentalnych miejscach (np. wiejski plac) powrót do pierwotnego charakteru i wielofunkcyjności z przyznaniem uprzywilejowanych praw ruchowi pieszemu podwyższa komunikacyjne i społeczne znaczenie miejsca, ale także jego wartość użytkową i wizerunek (Hertzberger, 2012). Podkreślanie ww. aspektów pracy warsztatowej (przestrzeń komunikacji, wymiar kulturowy i wizerunek, współodpowiedzialność, wspólnotowość itp.) nie jest celem samym w sobie, ani jedynie stanowiskiem estetów oderwanych od świata rzeczywistego, ale wynikiem odpowiedzialnej analizy nastawionej na harmonijny rozwój życia. Potrzeba transportu i infrastruktury komunikacyjnej z ograniczeniem egzogennych czynników rozwoju wyraźnie spada. Natomiast widać wzrost komunikacji, która nie stanowi czynnika obciążającego dla środowiska i ekonomii, jak też wzrost powiązań socjokulturowych, kontaktów i połączeń między aktorami. Skoro tym najistotniejszym aspektem jest zrównoważone życie, a jednym z celów endogennego rozwoju jest turystyka w regionie, przyjrzyjmy się przykładowo problematyce transportu właśnie z tej perspektywy (Chromý, Jančák, Marada & Havlíček, 2011). Dobrze byłoby uświadomić sobie, na jak wiele aspektów wpływa naprawdę na ruch turystyczny. Ruch turystyczny to nie tylko turyści. Cały ten sektor stanowi o wiele bardziej skomplikowany system. Turystyka jest dla regionu i jego endogennego zrównoważonego rozwoju dochodową gałęzią uzupełniającą. Może ona przynieść zysk wszystkim zainteresowanym, o ile właściwie wyznaczone i przestrzegane są podstawowe warunki jej funkcjonowania. Należy pamiętać, że turystyka ma zarówno pozytywny i negatywny wpływ. Problem powstaje wraz nastawieniem się na szybki zysk kosztem zrównoważonego rozwoju. Zapewnienie infrastruktury, jej ilości, jakości i poziomu, jest drogą do ekonomicznego zrównoważonego rozwoju ruchu turystycznego. Dla samorządu i administracji (administracji, władzy) kwestią problematyczną jest działająca i zoptymalizowana pod względem kosztów infrastruktura. Infrastruktura musi być przede wszystkim wystarczająca i dostosowana do lokalnych potrzeb, efektywna cenowo i wykorzystująca nowoczesne technologie w celu ograniczenia nadmiernego zużycia zasobów. Zwiększanie objętości infrastruktury dla sezonowych przedsięwzięć i turystów musi być zminimalizowane. Dochodzi tu do konfliktu pragnienia zapewnienia możliwie jak najlepszej dostępności destynacji z próbą 15 ograniczenia negatywnych wpływów zwiększonego ruchu turystycznego. W segmencie infrastruktury pozytywną stroną turystyki jest zysk, natomiast jej negatywną stroną jest to, w jaki sposób wpływa na ekonomię, środowisko i stosunki socjokulturowe. Do pozytywów należy zaliczyć wspieranie inwestycji w infrastrukturę. Za negatyw należy jednak uznać wywoływanie dodatkowych kosztów infrastruktury, wzrost zanieczyszczenia (generowanego przez transport) i potrzebę likwidacji odpadów (ścieków, odpadów stałych) i nieporządku, wzrost zużycia mediów i infrastruktury technicznej, estetyczne zaśmiecanie krajobrazu z powodu transportu (oznaczenia, reklama itp.), dewastację kulturową, standaryzację i częste zatarcie lub utratę tożsamości autochtonicznej i lokalnych wartości (Il. 9.), która jest w opozycji do oczekiwań własnych i turystów. Pozostałe segmenty zrównoważonego życia i wpływ infrastruktury na nie można ocenić podobnie. Efektem pracy grupy jest lista kilku zaleceń dotyczących infrastruktury: korekta sieci komunikacji / poprawa odpowiedniej dostępności komunikacyjnej do ośrodków turystyki twardej / uzupełnienie lokalnych połączeń (Ziemia Osobłoska) / obrona przed suburbanizacją regionu, stosowna ochrona wizerunku wsi i charakteru krajobrazu / regulowanie nowej kolonizacji / niewydawanie pozwoleń na budownictwo zbiorowe, katalogowe i zbędnej infrastruktury komunikacyjnej i technicznej / zapewnienie wielofunkcyjności publicznej przestrzeni wewnętrznej / rozwój funkcjonalnej infrastruktury, dostępność szybkiego Internetu / ochrona i rozwój obszarów przyrodniczych i dróg (ÚSES – System Terytorialny Stabilności Ekologicznej) / endogenny rozwój sektorów respektujących lokalne warunki / zapobieganie kulturowej (i estetycznej) degradacji, literaryzacji krajobrazu, w tym smogowi reklamowemu / poprawa jakości przestrzeni publicznej i potencjału kulturowego. A na koniec uwaga: wartość miejsca zawsze oceniamy wg jakości połączeń (połączenie, dostępność i przepustowość we wszystkich formach i mutacjach), użytkowości, zdolności tworzenia społeczności i wizerunku (wizerunek, obraz kulturowy także w stosunku do wyższego poziomu systemu – kontekst). Te podstawowe kryteria każda społeczność i jej reprezentanci powinni sobie uświadomić jak najszybciej i jak najmocniej, a swe poczynania powinni ukierunkować na poprawę jakości jako warunku odnowy i odrodzenia obszaru. Literatura: Hertzberger, H. (2012). Přednášky pro studenty architektury, Dolní Kounice: MOX NOX. Tłumaczenie Rubková Š. Chromý, P., Jančák, V. Marada, M. & Havlíček, T. (2011). Venkov – žitý prostor: regionální diferenciace percepce venkova představiteli venkovských obcí v Česku, Geografie 116 (1), 23–45 Luhmann, N. (2007). Systemy społeczne. Zarys ogólnej teorii, Kraków: Zakład Wydawniczy Nomos. Tłumaczenie Kaczmarczyk, M. Maturana, H. R., Varela, F. J. (1980). Autopoiesis and Cognition: The Realization of the Living. Boston Studies in the Philosophy of Science, Vol. 42). Dordrech: D. Reidel Publishing Company Patočka, J. (2003). Poznámky o prostoru, s. 7. Dostupné z: http://www.cts.cuni.cz/soubory/reporty/CTS-03-16.doc 16 Komunikace, infrastruktura Ing.arch. Josef Kiszka Vysoká Škola Báňská – Technická Univerzita Ostrava Transport komodit a osob je pro udržitelnost života v dnešním mobilním světě podmiňující, nezbytně ovšem sekundární, sledující potřeby a podmínky systému života zejména přírodněgeografické, sociokulturní. Nivelizace správních hraničních bariér po vstupu do schengenského prostoru přispívá k návratu organického uspořádání venkova v prostoru a obnově vztahů, vazeb a komunikace. Pro zachování rovnováhy a stability nutno respektovat potřebnost omezení současných civilizačních anarchizujících tendencí devastujících kulturní dimenzi života, identitu a s ní spojenou atraktivitu. Vymezení, image, kvalita symbolické struktury a kostry komunikativního prostoru jsou stěžejní. Klíčová slova: venkov, sídlo, hranice, komunikace, projev, infrastruktura, Život je systém.(Maturana, Varela, 1980) Základním prvkem systému je místo „pro bytí“ – sídlo (Obr. 3, 4). Místa, trvalá sídla, dělíme ve zkratce na města a vesnice, nepočítáme-li tábory, samoty, kláštery, vojenské pevnosti, atd. Sídla, města a vesnice, vytváří stratifikovaný (centra globální, regionální, lokální) sídelní systém (Obr. 1). A jelikož je sídlo místem bytí živého člověka platí pro sídelní systém kritéria „teorie živých systémů“. Primární sociokulturní procesy setrvale uspořádávají konfiguraci vztahů a prostoru a jejich fyzickou realizaci. Venkov tvoří substanci tohoto systému neměstského charakteru. U stabilních komunit vztahy a vazby jsou dominantně introvertní. Soběstačná místa starého venkova v podstatě nevyžadovala žádná spojování navenek. Ohniska systému v procesním dění vytvářejí vztahy a vznik aktivních měst se vzrůstající směnou a kooperací, si vynutil přirozeně fyzické vazby a spojení. Během staletí vznikl systém komunikace a komunikační infrastruktury pro transport komodit i osob mezi jednotlivými místy. Od cest přirozených, vodních, po řekách i moři, od prvotních prašných cest pevně spjatých s krajinou, po dnešní globální dálnice a železnice z krajiny se vyčleňující a vytvářející separovaný, od krajiny a žitého světa izolovaný strukturální systém (obr. 8), se vytvořil mnohoúrovňový systém prokrvující socioekonomický svět. Jednotlivé úrovně (globální, regionální, lokální) komunikace a spojení mají své emergentní vlastnosti, které se odlišují jak funkčními a procesními vlastnostmi tak následně i vnějším projevem, tvářnosti. Nejvyšší úroveň „globální“ (síť evropských komunikačních koridoru) propojuje Slezsko s evropskými centry (Obr. 1, 2). Tato globální osnova, přes určitou fluktuaci trajektorií a vzniku nových sídelních center (Ostrava, Katovice), přetrvává do současnosti. Místa – města Vratislav, Opolí, hornoslezská aglomerace (Metropolis Silesia), Ostrava, Olomouc, Hradec Králové a jejich propojení jsou pro zkoumaný región nadřazenou systémovou vrstvou na globální osnově. Napojení na ni je pro náš prostor z pohledu hospodářského zásadní a dokončení oné základní globální kostry se snad brzy dočkáme. Více nás zde však zajímá úroveň regionální a lokální (Obr 1, 2). Musíme si však nejprve onen prostor (Patočka, 2003), region určit. Z geografického a přírodního hlediska území našeho zájmu, se náš mikroregion rozprostírá v několika supervizuálních celcích, korelujících s historickými celky politickosprávními (knížectví Niské, Opolské, Krnovské a moravské enklávy). 17 Přináležitost přírodně geografická i ekonomická k přirozeným centrům Krnov, Nisa, je zřetelná. Avšak současné administrativní i mezistátní hranice jdou napřič, “uměle“, historickým územím (Obr. 1, 2). Poněkud blíž k sobě polské a české častí mají sociálně a hospodářsky svojí neutěšenou civilizační úrovní po migrační katastrofě socialistického povalečného experimentu. Z větší perspektivy se oblast nachází na homogenním, ač členitém geografickém a historickém pomezí, z perspektivy bližší je heterogenní a tvoří jej několik územních jednotek zcela geograficky, sociokulturně i socioekonomicky odlišných. Zlatohorská vrchovina s chráněným územím krajinného parku dělí tento mikroregion na geograficky dvě oddělené části: západní, niskou, s Głuchołazami a Zlatými Horami, s vazbou na Jeseník a Nisu, a na východní s Prudnikem, Jindřichovem a s Osoblažskem, s vazbou na Głubczyce a Krnov (Obr. 1, 2). Administrativním roztržením organických historických celků prvním (1742) i druhým dělením Slezska po 1. světové válce, došlo k degradaci mimořádného rozsahu a historicky vyvinutá síť spojení byla turbulencemi 20. st. narušena. Transfer obyvatelstva a likvidace spojení je na stavu společnosti a obrazu pohraničí patrná i nezkušenému pozorovateli do dneška. V koncepci rozvoje dopravní infrastruktury figuruje dálnice D11 z Hradce Králové do Královce na hranici, avšak je neustále upozaďován. Polský úsek z Legnice, zdá se, má světlejší perspektivu. Navrhuje se posílení historického spojení s Moravou (Olomoucí) zařazením komunikace z Kladska do Červené Vody, tedy na historicky stěžejní českou I/11, a obdobně propojení železniční do Ústí nad Orlicí (Obr. 2). Myšlenka není od věci a z technického hlediska realizovatelná a lze očekávat, že se zřejmě dočká realizace. V měřítku mikroregionu je navržena především normalizace a internacionalizace železnice Město Albrechtice – Jindřichov – Głuchołazy – Mikulovice – Jeseník se zlatohorskou větví. Propojení, jak silniční tak železniční, zvláště východní části polských lokalit s Osoblažskem, je doposud defektní a zapříčiňuje stagnaci regionu. Zejména Slezské Pavlovice trpí izolací. Silnice jako mezi Pavlovicemi a Laskowicemi, Osoblahou a Racławicemi atd., a ještě další, ty na nejnižší úrovni systému, prašné polní místní cesty, nejsou pro plánovače přednostní, avšak ke stabilizaci života nutné. Infrastruktura má zásadní, avšak služební funkci pro žitý svět (Chromý, Jančák, Marada, Havlíček, 2011). Nové komunikace jsou na druhé straně i ohrožením a jejich nová trajektorie má ohromný vliv na procesy a uspořádání v území. Nová výstavba může totiž sídlo, jeho kulturní identitu, zcela degradovat. Současná agresivní kolonizace krajiny (Obr. 9), spojená se zbožštěnou mobilitou, je vázaná právě na kvalitní dopravní infrastrukturu. Kvalitnější spojení staví vesnice do pozice výhodné pro bydlení, služby a výrobu. Přispívá na první pohled „růstu“, ale degraduje podstatu venkova a jiný perspektivní potenciál, jako kupř. turismus v jeho měkké podobě. Výstavba nové infrastruktury bez ohledu na struktury sídel, absence záchytných bodů, výrobní i rezidenční celky dolepené na okraje vesnic či dokonce v krajině, vytváří neuspokojivý prostor „sídelní kaše“, který drasticky mění tvář venkova. Je nutností vyvarovat se tohoto negativního trendu. Nepřímá (digitální) orální, písemná i masová komunikace v současnosti revolučně ovlivňuje život, charakter a, dnes zásadní, atraktivitu místa (Obr. 9). Její význam poroste. Nutnost kvalitní telestruktury pro kterékoli místo nelze přecenit. A ještě – přírodní cesty, biokoridory, migrační cesty zvěře, turistické stezky, ... Dominance kulturního prostoru vyvolala nutnost řešení a organizování přírodní složky světa. Antropická složka infrastruktury oddělená od krajiny 18 vytváří v systému přírodním nepřekonatelné bariéry a ovlivňuje biodiverzitu. V řešení prostupností nelze respektovat pouze zájmy člověka a ekonomie ale i ostatní složky a aktéry a tomu přizpůsobit strukturální uspořádání na styku natura – kultura. Vytvoření Schengenského prostoru brzy navrátí, věříme, z hlediska propojení a prostupnosti stav z před dělení Slezska a umožní návrat k organickému rozvoji. Avšak jsou hranice, jež bychom neměli nevidět, a naopak o ně vehementně pečovat. Odlišme přírodní a kulturní. Odlišme soukromé a veřejné. Odlišme krajinné a urbánní/rurální, odlišme město a venkov, vnitřní a vnější! Od 80., let 19. století dochází k úbytku krajinného prostoru. U populace dochází k psychickému postižení nedostatkem krajiny. Charakteristickým rysem historické (klasické, staré) středoevropské krajiny bylo jasné rozhraničení a kontrast mezi sídlem, plužinou a (vnějším) lesem (obr. 7). Rozrůstající se sídla tento rozdíl stále více likvidují ke škodě nejen estetické ale i ekonomické. Jak chceme zajistit nabídku diverzifikovaných turistických aktivit v takto degradovaném prostředí?! Dobyvatelský duch peněz a konzumu této druhé kolonizace, agresivita nových strukturálních elementů jako náhrada za starší výrobní a obchodní zařízení podél komunikací vede nejen k setření hranic mezi krajinou a sídelní strukturou ale k totální kulturní změně. Kultivovaná krajina majitelů se rozpadá a degraduje, individuální charakter sídla a tím i sociokulturní jednota mizí. Minimalizace komunikační (vč. technické) infrastruktury, jejíž pořízení i údržba je finančně náročná, je zásadní, rozlézání se urbánní substance si vynucuje její bobtnání a je neudržitelné. To však platí i o vnitřním vymezení. Likvidace vnějších hranic sídel a s tím spojené identity koreluje s obdobným jevem uvnitř struktury (Obr. 5, 6). Změna podstaty venkova se odráží na obrazu vnitřního veřejného prostoru. Hranice vnitřní i vnější mají přímý dopad na udržitelnost sídla a komunity. Vše z prostoru kulturního (urbánního) i přírodního, Il. 6 Granice wewnętrzne, szkielet przestrzenny i symboliczny (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 6 Hranice vnitřní, prostorová a symbolická kostra Fig. 6 Internal borders, spatial and symbolic frame 19 co komunita nutně nepotřebuje, má být zužitkováno soukromým hospodařením nebo navraceno přírodě. I infrastruktura. Ekonomie je nejlepším urbanistou. Hranice mezi soukromým a veřejným je z hlediska udržitelnosti určující. Minimalizace veřejného může napomoci růstu kvality, projevu kulturní dimenze. Vnitřní veřejný prostor (Obr. 6), jeho kvantifikace, kvalita a geometrie, jeho hodnotová charakteristika a kostra symbolické struktury je pro vnímání místa a komunikaci, a tím i sám život, rozhodující. V jeho kvalitě se projevuje kulturní dimenze společenského bytí a má přímé převedení do hospodářského potenciálu. Směřování ke kvantitativní minimalizaci a kvalitativní maximalizaci může být finančně neutrální a z hledisek sociokulturních a hospodářských obrodné. Právo na svobodný přístup jednotlivce ke krajině a kultuře nemůže být ale dotčeno. České legislativní prostředí již kvantifikovalo veřejný prostor a normativně zakotvilo do každého rozvojového rozvažování. Kvalitativní stránka je v rukou lokálních aktérů. Veřejný prostor a centrum jakéhokoliv sídla, vždy bylo stěžejním sociálním prostorem komunity. Protože základem fungování společnosti je komunikace (Luhmann, 2007), záleží, kde a jakými způsoby komunikuje. Na venkově je podstatnou ústní komunikace a její uskutečňování probíhá dominantně ve veřejném fyzickém prostoru (i e_prostoru). Vnitřní fyzický veřejný prostor sídla byl v našem kulturním prostředí vždy multifunkční a sloužil všem a všemu (Obr. 10, 11). Jeho současná diferenciace (vozovky, chodníky, cyklostezky…) komunikativní potenciál dramaticky omezuje. Rozumná diferenciace se nedá zcela odstranit, ale musí být prováděna pouze tam, kde to je jen nezbytně nutné s ohledem na ostatní aspekty využití žitého prostoru. V symbolicky stěžejních místech (náves,…) návrat k původnímu charakteru a multifunkčností s upřednostněním pěšího zvyšuje komunikační a sociální význam místa, ale i užitnost a obraz (Hertzberger, 2012). Zdůrazňování výše uvedených aspektů práce (komunikativní prostor, kulturní dimenze a image, spoluzodpovědnost, sociálnost, …) není samoúčelné a postojem estétů odtržených od reality světa, ale výsledkem odpovědného rozvažování zacíleného na udržitelný život. Potřeba dopravy a komunikační infrastruktury s omezením exogenních faktorů rozvoje citelně klesá. Zato narůstají, environmentálně a ekonomicky nezatěžující komunikace a sociokulturní vazby, vztahy a propojení mezi aktéry. Je-li tím podstatným udržitelný život a jedním z cílů endogenního rozvoje (Chromý, Jančák, Marada, Havlíček, 2011) turismus v oblasti, nahlédněme exemplárně na problematiku dopravy z této perspektivy. Je dobré si uvědomit, kolik oblastí cestovní ruch opravdu ovlivňuje. Cestovní ruch nejsou jen turisté, celý sektor je mnohem komplikovanějším systémem, turismus je pro region a jeho endogenní udržitelnost přínosným doplňkovým odvětvím, mohou mít z jeho působení přínos všichni zainteresovaní účastníci, jsou-li však správně vymezené a dodržované základní podmínky. Má však pozitivní i negativní vliv. Problém nastává s upřednostněním krátkodobé ziskovosti na úkor udržitelnosti. Zajištění infrastruktury, její kvantity, kvality a úrovně, je cestou k ekonomické udržitelnosti cestovního ruchu. Pro samosprávu a správu je otázka fungující, ale úsporné infrastruktury. Infrastruktura musí být především dostačující a udržitelná z pohledu místních potřeb, cenově efektivní a používající progresivní technologie k omezení nadměrné spotřeby zdrojů. Navýšení kapacit pro sezónní turistické podniky a turisty musí být minimalizováno. Do konfliktu se zde dostává snaha o co možná nejlepší dostupnost destinací s úsilím o omezení negativních vlivů. V segmentu infrastruktury má turismus pozitivní přínosy i negativní dopady (ekonomické, environmentální nebo sociokulturní): pozitivně 20 podporuje investice do infrastruktury, negativně pak vyvolává infrastrukturální náklady, růst znečištění (generovaného dopravou) a potřebu likvidace odpadu (vod i pevného odpadu) a nepořádku, růst potřeby médií a technické infrastruktury, produkuje estetické znečištění z dopravy (značení, reklama, …), generuje kulturní devastaci, standardizaci a často nivelaci nebo ztrátu autochtonní identity a lokálních hodnot (obr. 9), protichůdnou k požadavkům vlastním i turistiky. Ostatní segmenty udržitelného života a vliv infrastruktury na ně a opačně lze zhodnotit obdobně. Výsledkem práce skupiny je soupis několika doporučení pro oblast infrastruktury: korekce dopravní sítě / zlepšovat přiměřenou dopravní dostupnost do center „tvrdého“ turismu / doplnění lokálních propojení (Osoblažsko) / obrana před suburbanizací regionu, přiměřená ochrana obrazu obcí a krajinného rázu / regulace nové kolonizace / nepovolování hromadné a katalogové výstavby a přebujelé TDI / zajistit mnohoúčelovost veřejných vnitřních prostorů / rozvíjet funkční infrastrukturu, dostupnost vysokorychlostního internetu / chránit a rozvíjet přírodní plochy a cesty (ÚSES) / endogenně rozvíjet sektory respektující místní podmínky / zamezit kulturní (i estetické) degradaci, literarizaci krajiny vč. reklamního smogu / zkvalitnit veřejný prostor a kulturní potenciál. A na závěr poznámka: hodnotu místa vždy hodnotíme dle kvality spojení (propojení, dostupnost, prostupnost ve všech formách a mutacích), užitkovosti, sociálnosti a projevu (image, kulturního obrazu a to i ve vztahu k vyšší úrovni systému – kontext). Tato základní kritéria by si každá komunita a její reprezentace měla co nejdříve a nejsilněji uvědomit a ke zvyšování kvality zaměřit své počínání jako k podmínce obnovy a obrody území. Il. 7 Struktury wiejskie – organizacja, forma (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 7 Rurální struktury – uspořádání, forma Fig. 7 Country side structures – organization, form 21 Transport, infrastructure Josef Kiszka, Eng. Arch VŠB – Technical University of Ostrava Transport of goods and people in today’s mobile world is indispensable for ensuring sustainable development. Nevertheless, it plays a secondary role considering the needs and conditions of the living system, in particular, in terms environment and geography, as well as socio-cultural aspects. Elimination of barriers in the form of administrative boundaries upon entering the Schengen Area has contributed to the return of organic spatial development of rural landscape as well as to the revival of relations, connections and transportation. In order to keep the balance and stability, the need for restricting contemporary, anarchist tendencies of civilization, which devastate cultural aspects of life, identity and the related attractiveness must be respected. Crucial questions include demarcation, image, quality of the symbolic structure and the frame of transport area. Key words: countryside, settlement, boundaries, transport, image, infrastructure Life is a system (Maturana, Varela, 1980). The fundamental element of the system is a place “for living” – a settlement (Fig. 3, 4). The places of permanent residence can be narrowed down to cities and villages, apart from what we distinguish as camps, estates, monasteries, strongholds, etc. Settlements, cities and villages create a stratified residential system (global, regional, local centers). Since a settlement is a place where human beings dwell, a residential system should meet the criteria of the “living systems” theory. Primeval sociocultural processes persistently regulate configuration of relationships and space, as well as their physical realization. A rural area creates the substance of this system with a non-urban character. In the case of stable communities, relations and relationships of introvert character display a dominating function. As a rule, detached places, constituting a part of the old rural area did not require any external connections. In the course of time, focal spots of the system gave rise to relations, whereas the establishment of active cities with an increasing amount of changes and cooperation naturally triggered new physical relations and connections. Over centuries, a transportation system and transport infrastructure used for transporting goods and people between particular places were created. From natural paths and waterways, on rivers and the sea, primeval sandy roads, which became an inseparable part of the landscape, to the current global freeways and railway, constituting a structural system separated from the landscape and life (Fig. 8), a multilevel system was created, improving the socioeconomic world. Particular levels (global, regional and local) of transportation and connections have their emergent features, which differ with functional and procedural characteristics, as well as the external image and appearance. The highest “global” level (European transport corridors network) connects Silesia with European centers (Fig. 1, 2). This global concept, due to the fluctuation of trajectory and creation of new residential centers (Ostrava, Katowice), survived to the present time. 22 Places – cities Wrocław, Opole, the Silesian Metropolis, Ostrava, Olomouc, Hradec Králové and their connections form the superior system layer to the examined region based on the global concept. Connecting to it is crucial for our area from economic perspective. Most probably we will soon witness the completion of this fundamental global frame. Nevertheless, most of us are more interested in the regional and local levels (Fig. 1, 2). At first, however, this area and region need to be defined (Patočka, 2003). From geographical and environmental perspective of the subject area, our microregion is visible as a few complexes, correlating with historic units of political and administrative value (the Dutchy of Nysa, Opole, Krnov and Moravian enclaves). Environmental, geographical and economic affiliation to the natural centers of Krnov, Nysa is obvious. However, the current administrative and international borders “artificially” run through a historic area (Fig. 1, 2). This civilization level, difficult in social and economic terms, of the relatively closely related Polish and Czech parts, is a result of a migration catastrophe of the socialist post-war experiment. From a broader perspective the area is located on a homogeneous territory, yet divided by geographical and historic boundaries, however, if we take a closer look, it is heterogenic and constitutes a few territorial units, which differ from geographical, sociocultural and socioeconomic point of view. The Opava Mountains /Zlatohorská vrchovina/ with a protected area of the natural landscape park divide this microregion into two separate geographical parts: the western part, low, with Głuchołazy and Zlaté Horym connected to Jeseník and Nysa, as well into the eastern part with Prudnik, Jindřichov and Osoblažsko, connected to Głubczyce i Krnov (Fig. 1, 2). The administrative division of entire organic, historic areas as a result of the first (1742) and the second partition of Silesia after I World War, resulted in extensive degradation, whereas a historically developed network of connections was encroached by turbulences of the 20th century. Transfer of people and elimination of connections may be easily noticed nowadays in the state of the society and the very image of the borderland even by an inexperienced observer. The concept of transport infrastructure development includes the D11 freeway from Hradec Králové to Královiec on the border, however, its meaning is consistently marginalized. It seems that the Polish section from Legnica has better prospects. The strengthening of historic connection with the Moravia (Olomouc) by ensuring a transport possibility from Kladsko to Červené Vody is suggested, thus, by a Czech I/11 road, crucial from the historic perspective, as well as similar railroad connection to Ústí nad Orlicí (Fig. 2). The concept is justified also from the technical perspective, therefore it can be expected that it will be implemented. On the microregion scale, standardization and internationalization of the railway line Albrechtice city – Jindřichov – Głuchołazy – Mikulovice – Jeseník with the Zlate Hory section. Both the road and the rail connections, particularly in the eastern part of Poland, with Osoblažsko do not function well and cause stagnation of the region. Slezské Pavlovice in particular suffer from isolation. Such roads like those between Pavlovice and Laskowice, Osoblaha and Racławice, etc. or others, those placed in the lowest level of the system, sandy, local dirt roads are not of paramount importance for planners, but they are necessary for stabilization of life. The infrastructure plays a crucial, however, service function for the inhabitants (Chromý, Jančák, Marada & Havlíček, 2011). On the other hand, new connections also pose a threat and their new trajectory has a big influence 23 Il. 8 Stosunek krajobrazu do infrastruktury: drogi organiczne i oddzielone (Fot. Kiszka J.) Obr. 8 Vztah krajiny a infrastruktury: cesty organické a separované Fig. 8 Relation between the landscape and infrastructure: “organic” and demarcated roads Il. 9 Degradacja wizerunku i charakteru: kolonizacja i smog (Fot. Kiszka J.) Obr. 9 Degradace obrazu a rázu: kolonizace a smog Fig. 9 Degradation of the area and its character: colonization and smog 24 on landscape processes and development. A new process of construction may degrade the settlement and its cultural identity. Contemporary aggressive colonization of the landscape (Fig. 9) is related to mobility. In fact, it refers to the high quality transport infrastructure. Higher quality connections improve attractiveness of a village as a residential, service or production area. On the surface, it seems to contribute to the “development”, but it degrades the essence of a rural landscape and other future potential, to which we can classify e.g. tourism in a soft form. Construction of new infrastructure without taking into account the structure of settlements, lack of reference points, production and residential complexes added on the outskirts of a village or even as part of the landscape, create a negative effect of “residential porridge”, which drastically changes the form of the village. It is necessary to avoid this tendency. Currently, intermediary (digital) oral, written and mass communication has a revolutionary effect on the life, character, and what is important nowadays, attractiveness of the place (Fig. 9). Its importance is increasing. High level of “telestructure” of any place cannot be ignored. And let us not forget about – natural roads, biological corridors, animal migration routes, tourist trails,... Domination of the cultural space have triggered the necessity to consider and organize the nature element of the world. Anthropological part of the infrastructure separate from the landscape creates insurmountable barriers in the natural system and affects biodiversity. In terms of capacity, not only human interests or economic aspects should be considered, but also the remaining components and entities and subsequently, structural organization should be adjusted to it in terms of the nature – culture relation. We believe that creating the Schengen Area will soon the state before the partition of Silesia and enable the return to the organic development. Il. 10 Publiczna wielofunkcyjna przestrzeń komunikacyjna (Fot. Kiszka J.) Obr. 10 Veřejný komunikační multifunkční prostor Fig. 10 Public and multifunctional transport area 25 Il. 11 Przestrzeń publiczna i jej struktura, model (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 11 Veřejný prostor a jeho struktura, model Fig. 11 Public space and its structure, model 26 There are, however, boundaries which we should not ignore, but instead take care of them. We can distinguish natural and cultural, private and public ones. We can further distinguish landscape and urban/rural, city and village, internal and external boundaries! Since 1880s the landscape area has been gradually reduced. In the case of population, there is a psychological illnesses caused by the lack of the landscape. A characteristic feature of the historic (classic, old), Central European landscape was a clear division and contrast between a settlement, a field and an (external) forest (Fig. 7). The expanding settlements gradually eliminate these differences, which is harmful not only in terms of aesthetics, but also economy. How should we ensure an offer of diverse tourist attractions in such degraded environment?! The spirit of money and consumption of the second colonization, aggressiveness of new structural elements as a replacement for older manufacturing plants and commercial enterprises along the roads, leads not only to elimination of boundaries between the landscape and the residential structure, but also to a complete cultural change. The landscape, in fact, collapses and is degraded, the individual character of the settlement and at thus, the sociocultural unity fades away. Minimization of the transport (including technical) infrastructure, whose purchase and maintenance is a cost issue, is indispensable. Spreading of the urban substance causes its swelling tendency and is difficult to maintain. This is what also happens within the internal boundaries. Elimination of external settlement boundaries and the related identity correlates with a similar phenomenon inside the structure (Fig. 5, 6). The change of the essence of a village is reflected in the internal public space. Internal and external boundaries directly affect the maintenance of settlements and communities. Everything that comes from the cultural (urban) and natural space, and that a community absolutely needs, must be used as part of private utilization or returned to nature. Also infrastructure. Economy is the best urban planner. Boundaries between what is private and public are the main determinant from the sustainability perspective. Minimization of anything that is public may help to increase the quality and display the cultural dimension. The internal public space (Fig. 6), its quantification, quality and geometry, its value characteristics and the frame of symbolic structure are decisive in understanding the place and transportation and thus also the life itself. Its quality represents the cultural dimension of social life, which is directly reflected in the economic potential. Taking up actions towards quantity minimization and quality maximization may be financially neutral, while from the sociocultural as well as economic perspective revitalizing. The right of individuals to free access to the landscape and culture may however be violated. The Czech legislative environment has conducted quantification of the public space. The quality part is in the hands of local entities. The public space and the center of any settlement have always been a crucial social space for the community. Since the basis for functioning of a community is communication (Luhmann, 2007), its place and manner are important. In the countryside, it is oral communication which is the basis and it is realized mostly in a physical public space (i e_space). The internal physical public space of a settlement has always been multifunctional in our cultural environment and served everyone and for everything (Fig. 10, 11). Its contemporary diversification (roads, pavements, bicycle tracks... ) dramatically limits the communication potential. It is not possible to completely resign from reasonable diversification, however, it must take place only where it is necessary, bearing in mind other aspects of using the living space. In crucial symbolic areas (village square...) returning to the primeval character and multifunctionality, with a privileged status of a pedestrian, increases the meaning of the place both in terms of social and transportation aspects, as well as its usability and image (Hertzberger, 2012). Stressing all of the mentioned aspects of work (transport area, cultural dimension and image, shared responsibility, community...) serves not just our own aims. Furthermore, it is not a view of esthetes who have lost touch with reality, but a result of responsible reflections oriented toward sustainable development. The need for transport and transport infrastructure with limited exogenous factors of development is noticeably falling. Relations and connections between entities are growing, however, not overburdening transportation and sociocultural relations. If sustainable development remains the crucial aspect and as one of the goals of endogenic development (Chromý, Jančák, Marada & Havlíček, 2011) is tourism in a given area, let us take a look at the problem of transportation from this perspective. It is good to realize how many areas are in fact influenced by tourism. Tourism is not only about tourists. The entire sector is a much more complex system, tourism is for the region and its internal balance an additional and advantageous sector, from which the benefits can be drawn by all of the interested participants, as long as the fundamental conditions have been set correctly and their compliance has been ensured. However, it has both a positive and a negative impact. The problem arises when short-term profitability wins over sustainability. Securing the infrastructure, its amount, quality and level is a way to economic sustainability of tourism. Functional yet low-cost infrastructure is an important 27 issue to the self-government and administration. The infrastructure must, first and foremost, be sufficient and sustainable from the local needs perspective, as well as time-efficient. It should also use progressive technologies in order to limit excessive use of resources. An increase in capacity for seasonal touristic enterprises and tourists must be reduced to the minimum. Striving for ensuring the best location and efforts put in limiting the negative impacts remain in conflict. In the infrastructure segment, tourism has not only a positive, but also a negative effect (economic, environmental or sociocultural): it positively influences investments in infrastructure, whereas its negative impact entails generation of infrastructural costs, increase in pollution (generated by transport), the need for waste management (liquid and solid waste), untidiness, increased use of utilities and technical infrastructure, damage to the beauty of the landscape related to transport (signs, advertising, ...), contributing to cultural devastation, standardization and often elimination or loss of autochthonal identity and local values (Fig. 9), which remains inconsistent with own requirements and tourism as such. The remaining segments of the sustainable development and their impact on infrastructure, and vice versa, need to be assessed in a similar way. The result of the group’s work is a list of a few recommendations for the area of infrastructure: correction of the transport network / improvement of proper availability of transport to the centers of “hard tourism” / completion of local connections (Osoblažsko) / protection against suburbanization of the region, proper protection of the image and landscape character of the commune / regulation of new colonization / not allowing for construction of collective residential or catalog-type buildings and too high TDI / securing multifunctionality of internal public spaces / development of functional infrastructure, availability of fast Internet connection / protection and development of natural surfaces and roads (USES) / endogenic development of sectors which respect local conditions / limiting cultural (and aesthetic) degradation, littering the landscape, including advertising smog / improvement of public space quality and cultural potential. Last, but not least, please note: the value of a place is always assessed based on the quality of connections (links, availability, permeability in all forms and mutations), usability and image (cultural image in relation to the higher level of the system – context). These fundamental criteria should be realized by every community as soon as possible and their representatives, whose actions could be oriented towards quality improvement, which constitutes a prerequisite for renovation and revival of the area. 28 Turystyka i ruch turystyczny Dr Pavel Ptáček, Mgr Pavel Roubínek Uniwersytet Palackiego w Ołomuńcu Tematem artykułu jest podstawowa charakterystyka turystyki i ruchu turystycznego na obszarze czesko-polskiego pogranicza, na odcinku granicy państwowej w rejonie Głuchołaz, Prudnika i Zlatých Hor. Uwagę poświęca się w nim znaczeniu ruchu turystycznego dla tego regionu, jako ważnego sektora gospodarek narodowych obydwu krajów. Potencjał możliwego rozwoju tego sektora został przeanalizowany poprzez ocenę warunków przyrodniczych i kulturowo-historycznych, jak też poprzez przegląd bazy noclegowej, z uwzględnieniem jej pojemności. Tekst uzupełnia wykres, który podsumowuje wyniki badania ankietowego przeprowadzonego na pograniczu i prezentuje powody odwiedzenia miejsc po czeskiej i polskiej stronie granicy. Zalecenia końcowe i analiza SWOT oparte zostały na własnych badaniach terenowych przeprowadzonych przez autorów. Podkreślają one najważniejsze aspekty z punktu widzenia mocnych i słabych stron (stan współczesny), możliwości i zagrożeń (potencjalne scenariusze na przyszłość). Słowa kluczowe: ruch turystyczny, miękki ruch turystyczny, czesko-polskie pogranicze Wstęp Znaczenie ruchu turystycznego dla gospodarki narodowej i lokalnej zarówno Czech, jak i Polski stale wzrasta. Wiąże się to ze wzrostem ilości wolnego czasu i zmianami w strukturze zatrudnienia, ponieważ praca w obsłudze ruchu turystycznego zastąpiław pewnych regionach tradycyjną ofertę pracy. W roku 2012 udział ruchu turystycznego w łącznym produkcie krajowym brutto Republiki Czeskiej stanowił 2,7% (tak samo jak w roku 2010). Z dłuższej perspektywy od roku 2004 udział ruchu turystycznego umiarkowanie spada. Przyczyną tego zjawiska jest śródroczny wzrost PKB w innych gałęziach gospodarki. Natomiast bezwzględna wartość PKB z ruchu turystycznego wykazuje od roku 2003 trend wzrostowy. Łączna liczba osób zatrudnionych w obsłudze ruchu turystycznego wyniosła w roku 2011 231 tys., z czego 183 tys. stanowili pracownicy, a ponad 48 tys. osoby samozatrudnione. Udział ruchu turystycznego w ogólnym zatrudnieniu wynosił 4,52 % (2011) i w dłuższej perspektywie waha się w zakresie 4,50 % (2007) do 4,75 % (2004) (Ministerstwo Rozwoju Regionalnego, 2013). W przypadku Polski udział ruchu turystycznego w PKB jest jeszcze wyższy. Zgodnie z OECD (2010) jego udział w polskiej gospodarce wyniósł 6%. Liczba przyjeżdżających turystów, którzy spędzili w Polsce przynajmniej jedną noc, wynosiła w roku 2008 13 milionów (OECD, 2013). Rozmieszczenie przestrzenne natężenia ruchu turystycznego i jego znaczenie dla poszczególnych regionów i gmin jest bardzo nierównomierne. Dla przykładu w Czechach nadal jeszcze ponad połowa ruchu turystycznego (mierzona liczbą przyjeżdżających turystów, pieniędzy pozyskanych z ruchu turystycznego itd.) koncentruje się w mieście stołecznym Pradze. 29 Ruch turystyczny jako potencjał rozwoju regionu Ruch turystyczny stanowi i postrzegany jest jako znaczący czynnik rozwoju lokalnej gospodarki, zwłaszcza w regionach, w których w przeszłości nastąpił spadek ofert pracy w innych branżach. Odnosi się to także dla badanego obszaru wzdłuż granicy czesko-polskiej. Tak jak w całej gospodarce, tak i w gospodarce regionów przygranicznych, po roku 1989 nastąpiły istotne zmiany strukturalne, które w sposób wyraźny odbiły się na strukturze zatrudnienia i wzroście bezrobocia. Po czeskiej stronie chodziło zwłaszcza o zahamowanie rozwoju górnictwa na terenie Ziemi Złotogórskiej. W roku 1992 zakończono wydobycie złota i metali kolorowych w rejonie miasta Zlaté Hory (np. także w rejonie gminy górniczej Janov), co doprowadziło do wzrostu bezrobocia. Jednocześnie nastąpiło zahamowanie innych sektorów gospodarki, w których zatrudnienie mogłaby znaleźć zwolniona siła robocza, co wiązałoby się z koniecznością dojeżdżania do pracy. W szczególności chodziło o zahamowanie innych „wrażliwych” gałęzi gospodarki: rolnictwa, przemysłu tekstylnego i odzieżowego na Ziemi Jesionickiej i Ziemi Karniowskiej. Był to wynik zarówno liberalizacji handlu zagranicznego, jak i możliwości importu taniej odzieży i tekstyliów zwłaszcza z krajów azjatyckich. Doszło także do likwidacji jednostek i garnizonów wojskowych (np. duży garnizon w Mikulovicach). W przypadku rolnictwa nastąpiło znaczące obniżenie dotacji na produkcję rolniczą. Dotknęło to w szczególności regiony górskie i podgórskie, gdzie doszło do największego spadku zarówno produkcji, jak też zatrudnienia w gospodarce rolnej. Należy przy tym podkreślić, że te gałęzie tworzyły do początku lat 90. szkielet tutejszej gospodarki. Z powodu gorszej dostępności komunikacyjnej i relatywnie gorszej przepuszczalności czesko-polskiej granicy, odległości od rozwiniętych zachodnich rynków i relatywnie niskich kwalifikacji tutejszej siły roboczej, rejon ten nie jest także atrakcyjny dla zachodnich inwestorów, którzy mogliby wykorzystać tutejszą relatywnie tanią siłę roboczą. Po polskiej stronie sytuacja jest bardzo podobna. Ziemia Prudnicka i Nyska należą podobnie jak Ziemia Bruntalska i Karniowska do regionów o najwyższym poziomie bezrobocia w Polsce. Powodem tego są zmiany w strukturze gospodarki po roku 1989, w szczególności spadek zatrudnienia w strukturalnie wrażliwych jej gałęziach. Stopa bezrobocia jest przy tym jeszcze wyższa niż po czeskiej stronie granicy. Oto powody, dla których już od lat 90. w ruchu turystycznym upatruje się szansy na przynajmniej częściowe rozwiązanie strukturalno-ekonomicznych problemów tego przygranicznego regionu. Z rozmów ze starostami i innymi przedstawicielami lokalnych władz jasno wynika, że uważają oni, iż ruch turystyczny nie może rozwiązać wszystkich problemów regionu i że stanowi on tylko pewną część bardziej kompleksowego rozwiązania. Dość często ich nadzieje wiążą się z rozwiązaniami z zewnątrz (np. pojawienie się dużego inwestora, państwowe programy dotacyjne) i nie biorą oni pod uwagę wewnętrznego potencjału rozwojowego, do którego niewątpliwie należy właśnie rozwój ruchu turystycznego. Analiza potencjału ruchu turystycznego Z wcześniejszych analiz transgranicznych wynika, że pod względem możliwości rozwoju, ale i zainteresowania ruchem turystycznym, wyższy potencjał mają rejony położone po czeskiej stronie granicy, która z powodów 30 przyrodniczych i kulturowo-historycznych ma także lepiej rozwiniętą infrastrukturę ruchu turystycznego. Jednocześnie przeprowadzone badania ankietowe dowodzą, że jednym z dominujących powodów odwiedzania Czech przez Polaków jest turystyka (Il. 1). Tym niemniej potencjał ruchu turystycznego jest stosunkowo zrównoważony i w znacznym stopniu następuje jego uzupełnienie. Il. 1 Najważniejsze powody odwiedzania miejsc po czeskiej i polskiej strony granicy. Źródło: Ptáček, Mintálová (2012) Najważniejsze powody odwiedzania miejsc po czeskiej i polskiej stronie granicy 3.1 5.2 6.6 4.6 4.6 Pozostałe Tranzyt (cel podróży jest gdzie indziej) Odwiedziny u rodziny, przyjaciół 11.5 Strona polska 1.5 4.0 Praca, studia Strona czeska Czas wolny, wypoczynek 74.1 35.1 30.0 Zakupy 0.0 10.0 20.0 30.0 40.0 68.4 50.0 60.0 70.0 80.0 Il. 2 Twarda turystyka (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 2 Tvrdý turismus Fig. 2 Hard tourism 31 1. Przyrodnicze uwarunkowania ruchu turystycznego Z punktu widzenia oceny uwarunkowań przyrodniczych ruchu turystycznego można podkreślić w szczególności następujące cechy: Relatywnie większa atrakcyjność terenów po czeskiej stronie. Stosunki geologiczne i geomorfologiczne: Zlaté Hory, Gluchołazy, wsie górnicze, pozostałości i zabytki górnictwa, ukształtowanie terenu (Góry Opawskie, Wyżyna Złotogórska), tereny chronione – parki przyrodnicze, chronione pasmo i ścisłe sąsiedztwo Chronionego Parku Krajobrazowego Jesioniki. Stosunki klimatyczne i hydrologiczne: uzdrowisko Głuchołazy, turystyka letniai zimowa (narciarstwo po czeskiej stronie – np. ze stacji narciarskiej Příčná korzystają w większości turyści z Polski). W przypadku pozostałych atrakcji przyrodniczych podkreślić można ich wyraźny potencjał i możliwości ich wykorzystania w ruchu turystycznym. W szczególności są to: charakter krajobrazu, tożsamość regionalna, drobne zabytki sakralne i militarne. Ważne będzie ich odnowienie i wykorzystanie oraz promocja w miękkiej formie ruchu turystycznego (turystyka rowerowa, turystyka piesza, turystyka konna, pobyt w gospodarstwach agroturystycznych itp.). 2. Kulturowo-historyczne uwarunkowania ruchu turystycznego Z punktu widzenia kulturowo-historycznych uwarunkowań ruchu turystycznego można podkreślić w szczególności następujący potencjał badanego rejonu: Zabytki kulturowo-historyczne: grody, zamki i miejskie rezerwaty zabytków (Prudnik, Zlaté Hory, Głuchołazy), potencjał promocji wspólnej historii, stylów budownictwa itp. Placówki kulturalne i akcje społecznościowe: festiwale, ożywienie tradycji, tradycyjne rzemiosła, przywrócenie tradycji (np. kuchnia, lokalne produkty i budowanie ich marki). 3. Infrastruktura zbiorowego zakwaterowania i wyżywienia W odniesieniu do materialno-technicznej bazy ruchu turystycznego należy stwierdzić, że pod względu ilości lepiej wyposażona jest strona polska (Góry Opawskie, Głuchołazy, Prudnik). Jednakże jest to w znacznym stopniu spowodowane podziałem terytorialnym. Po czeskiej stronie wszystkie znaczniejsze ośrodki leżą poza badanym obszarem, zatem na pierwszy plan wysuwa się baza noclegowa miasta Zlaté Hory (związana z turystyką zimową i górską). Jakość i ceny usług po obydwu stronach granicy są przybliżone. W przypadku infrastruktury uzupełniającej i komunikacyjnej, która umożliwia wykorzystanie potencjału turystycznego, to jest ona lepiej rozwinięta w Polsce. Dodatkowo dla czeskich turystów stosunkowo liczniejsze są atrakcją oferowane przez rejon Jesioników. Na wyższą liczbę odwiedzających z polskiej strony istotny wpływ ma także bliskość dużych ośrodków miejskich (Nysa, Prudnik, ale także Opole i Aglomeracja Katowicka). Ocena uwarunkowań rozwoju ruchu turystycznego na badanym terenie W ramach oceny uwarunkowań rozwoju ruchu turystycznego na badanym terenie można stwierdzić, że obszar ten dysponuje wystarczającą liczbą czynników umożliwiających jego dalszy rozwój (w szczególności są to warunki 32 przyrodnicze, społeczne i kulturowe). Większych rezerw można dopatrzyć się w przypadku warunków materialno-technicznych. Chodzi w szczególności o kompleksowość świadczonych usług. Przedsiębiorcy na tym obszarze muszą sobie uświadomić, że muszą sprostać twardej konkurencji sąsiednich, często atrakcyjniejszych i lepiej dostępnych regionów. Dlatego jako konieczne wydaje się wzmocnienie współpracy instytucjonalnej między gminami regionu, w szczególności ponad granicą polsko-czeską. Za bardzo dobrą platformę współpracy może tu służyć Euroregion Pradziad. Atutem są tu komplementarne założenia rozwojowe i warunki ruchu turystycznego oraz liczba potencjalnych odwiedzających. Czeska strona może odnosić korzyści płynące z warunków przyrodniczo-morfologicznych (sezon letni i zimowy), natomiast strona polska dzięki uzdrowiskom (Głuchołazy) i miejskiemu ruchowi turystycznemu (Prudnik) jest w stanie zapewnić sobie względną ciągłość ruchu turystycznego przez cały rok. Korzyścią jest także możliwość czerpania środków z Unii Europejskiej. Do tej pory w ramach środków z ESF (Europejskiego Funduszu Społecznego) zrealizowany został cały szereg wspólnych projektów, np. rozwój infrastruktury, połączenie rejonów, ale naszym zdaniem w przyszłości projekty te powinny koncentrować się na wsparciu tzw. miękkich form ruchu turystycznego, które pozwoliłyby w poszczególnych wsiach odkryć ich niewykorzystany do tej pory potencjał (patrz punkt 1). Tymczasem wykorzystanie miękkich form ruchu turystycznego znajduje się dopiero w początkowym stadium. Za największe przeszkody dla rozwoju ruchu turystycznego uznać można: niższy poziom kapitału ludzkiego, niższy stopień aktywności gospodarczej i większe nadzieje związane z ewentualną pomocą z zewnątrz. Odpowiednich form rozwoju tzw. miękkiej turystyki w danym regionie upatrywać można w szczególności w następujących dziedzinach: dziedzictwo przemysłowe, dziedzictwo kulturowe (krajanie, budynki) uzdrowiska, agroturystyka, turystyka konna, dalszy rozwój turystyki rowerowej, dalszy rozwój i budowanie ścieżek edukacyjnych. To wszystko można osiągnąć dzięki wykorzystaniu potencjału kulturowo-historycznego. Zalecenia dotyczące promocji rozwoju ruchu turystycznego i analiza SWOT Dla dalszego rozwoju ruchu turystycznego kluczowymi czynnikami wydaje się być w szczególności wsparcie instytucjonalne i finansowe, jak też koordynacja między gminami odbywająca się ponad granicami obu krajów. Z uwagi na to, że w przyszłym okresie programowym 2014–2020 będzie się kłaść większy nacisk na projekty skoordynowane, to z punktu widzenia wsparcia instytucjonalnego właściwym wydaje się stworzenie grupy roboczej do koordynacji ruchu turystycznego – najlepiej na platformie Euroregionu Pradziad. Zapewniłaby ona skoordynowane podejście do kwestii tytułów dotacji, programów operacyjnych i specyfiki promocji ruchu turystycznego na obszarach przygranicznych. W ramach działań owej grupy ocenie poddano by możliwości rozwojowe poszczególnych gmin, co pozwoliłoby odkryć ich ukryty potencjał, w szczególności w dziedzinie miękkich form ruchu turystycznego. Więcej mniejszych, powiązanych z sobą wzajemnie projektów może przynieść w efekcie końcowym lepsze wyniki. Z tej perspektywy jako bardzo ważne wydaje się być również wsparcie dla przedsiębiorczości związanej z ruchem turystycznym, 33 Il. 3 Miękka turystyka (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 3 Měkký turismus Fig. 3 Soft tourism Il. 4 Analizowane miasto (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 4 Analyzovánoměsto Fig. 4 The analysed city 34 wymiana doświadczeń, zarówno między szkołami średnimi, jak też pojedynczymi przedsiębiorcami. Bowiem właśnie to oni, a ogólnie rzec biorąc wewnętrzny potencjał regionu, są decydującymi czynnikami napędowymi rozwoju ruchu turystycznego w regionie. 1. Mocne strony (Strengths): warunki przyrodnicze, stosunkowo dobra infrastruktura, podobieństwo językowe i kulturowe, komplementarna struktura potencjału ruchu turystycznego 2. Słabe strony (Weaknesses): niekorzystna sytuacja demograficzna, niski poziom aktywności gospodarczej, wysokie bezrobocie, słaba lub nieistniejąca współpraca instytucjonalna w dziedzinie ruchu turystycznego i w innych dziedzinach, struktura bazy turystycznej (tania, ale niedostatecznie wyposażona lub droga), słabsze wykorzystanie potencjału kulturowohistorycznego 3. Szanse (Opportunities): możliwość wykorzystania istniejących struktur (Euroregion Pradziad, stowarzyszenie gmin, MAS), stworzenie wspólnej strategii rozwoju ruchu turystycznego i zwiększenie nacisku na transgraniczne rozwiązywanie problemów, skoordynowane korzystanie ze środków z UE (Cel3), zatrzymanie aktywnych ludzi w regionie, rozwój nowych, zwłaszcza miękkich rodzajów turystyki, wspólna marka regionu (tzw. „branding”): strategia typu WIN-WIN 4. Zagrożenia (Threaths): odpływ młodych, wykształconych ludzi, kontynuowanie nieskoordynowanych, często konkurencyjnych działań między gminami i podmiotami po obydwu stronach granicy, wyznaczenie nierealnych celów rozwoju ruchu turystycznego, zmiany preferencji osób z zewnątrz odwiedzających region Tab. 1 Analiza SWOT potencjału turystycznego i rozwoju ruchu turystycznego na badanym terenie. Źródło: projekt własny autorów W ramach podsumowania obecnego stanu i potencjału rozwoju ruchu turystycznego, na podstawie własnych badań terenowych i analiz opracowaliśmy analizę SWOT, która podkreśla najważniejsze aspekty z punktu widzenia mocnych i słabych stron (stan obecny), szans i zagrożeń (możliwe scenariusze na przyszłość) (Tab. 1). W ramach warsztatu, który odbył się w marcu 2013 w Prudniku, zostały opracowane także konkretne propozycje mniejszych projektów rozwojowych, w szczególności miękkiego ruchu turystycznego, które z uwagi na ograniczony zakres tej prezentacji nie mogły być tu przedstawione. Jednakże są one dostępne na stronie internetowej projektu KOPR (www.pradziad.po.opole.pl). Literatura: Kladivo, P., Ptáček, P., Roubínek, P., Ziener, K. (2012) The Czech polish and Austrian-Slovenian Borderlands – Similarities and Differnces in the Development and Typology of Regions. Moravian Geographical Reports, 20(3), 22-37 Ministerstvo pro místní rozvoj (2013): Aktualizace dat ze satelitního účtu cestovního ruchu ČR. Dostępne na: http://www.mmr.cz/cs/Podpora- 35 regionu-a-cestovni-ruch/Cestovni-ruch/Informace-Udalosti/Aktualizacedat-ze-Satelitniho-uctu-cestovniho-ruchu OECD (2010): OECD Tourism Trends and Policies 2010. OECD, s. 344 Ptáček, P., Mintálová T. (2012): Perception of cross-border cooperation in the Czech and Polish border area on the example of the Jeseník Region. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas Rerum Naturalium, Geographica 43(1), 31–49 Rumpel, P. a kol. (2011): Komplexní regionální marketing periferního rurálního regionu Jesenicko. Aleš Čeněk, Plzeň, s. 244 Ziener, K., Kladivo P., Ptáček P., Roubínek P., Ruidisch R. (2012) Auswirkungen historischer Entwicklungspfade auf die Wahrnehmung von und in Grenzräumen und die grenzüberschreitende Zusammenarbeit. Beispiele aus dem österreichisch slowenischen und dem tschechisch-polnischen Grenzraum. Mitteilungen der Österreichischen Geographischen Gesellschaft, 154(1), 155–190 36 Turismus a cestovní ruch RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Mgr. Pavel Roubínek Univerzita Palackého v Olomouci Článek se zaměřuje na základní charakteristiku turismu a cestovního ruchu v oblasti česko-polského pohraničí, v úseku státní hranice poblíž Głuchołaz, Prudniku a Zlatých hor. Pozornost je věnována významu cestovního ruchu pro daný region, jakožto důležitého sektoru národních hospodářství obou států. Potenciál pro možný rozvoj tohoto sektoru je analyzován hodnocením přírodních a kulturně-historických předpokladů oblasti, rovněž i přehledem ubytovacích zařízení, resp. jejich kapacit. Text je doplněn grafem, který sumarizuje výsledky dotazníkového šetření v pohraničí a zachycuje důvody k návštěvě české a polské strany hranice. Záverečná doporučení i provedená SWOT analýza vychází z vlastního terénního šetření autorů a snaží se zdůraznit nejdůležitější momenty z hlediska silných a slabých stránek (současný stav) a příležitostí a hrozeb (možné scénáře do budoucna). Klíčová slova: cestovní ruch, měkký cestovní ruch, česko-polksé pohraničí Úvod Význam cestovního ruchu pro národní i místní ekonomiky jak Česka, tak Polska je stále větší. Souvisí to s růstem fondu volného času a se změnami ve struktuře zaměstnanosti, kdy cestovní ruch nahradil v určitých regionech tradiční pracovní příležitosti. V roce 2012 tvořil podíl cestovního ruchu na celkovém hrubém domácím produktu České republiky 2,7 % (stejně jako v roce 2010). Z dlouhodobého hlediska podíl cestovního ruchu od r. 2004 mírně klesá, nicméně důvodem je meziroční růst HDP v jiných odvětvích ekonomiky. Naopak v absolutní výši má tvorba HDP z cestovního ruchu od roku 2003 růstový trend. Celkový počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu činil v roce 2011 přes 231 tis. osob, z toho bylo 183 tis. zaměstnanců a přes 48 tis. bylo sebezaměstnaných. Podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti činil 4,52 % (2011) a dlouhodobě se pohybuje v rozmezí 4,50 % (2007) až 4,75 % (2004) (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2013). V případě Polska byl podíl cestovního ruchu na HDP ještě vyšší, podle OECD (2010) tvořil jeho podíl na polské ekonomice 6 %. Počet přijíždějících turistů, kteří v Polsku strávili alespoň jednu noc, byl v roce 2008 13 milionů (OECD, 2013). Prostorové rozmístění aktivit cestovního ruchu a jeho význam pro jednotlivé regiony a obce je velmi nerovnoměrný. Například v Česku se pořád ještě více než polovina objemu cestovního ruchu (měřeno počtem přijíždějících turistů, peněz získaných z cestovního ruchu atd.) koncentruje do hlavního města Prahy. Cestovní ruch jako potenciál rozvoje regionu Cestovní ruch představuje a je chápán jako významný rozvojový potenciál pro místní ekonomiku a to zvláště v regionech, kde došlo v minulosti k úbytku 37 pracovních příležitostí v jiných odvětvích. To je případem i zkoumaného území podél česko-polské hranice. Tak jako v celých ekonomikách, tak i v ekonomice příhraničních regionů došlo po roce 1989 k významným strukturálním změnám, které měly výrazný dopad na strukturu zaměstnanosti a růst nezaměstnanosti. Na české straně hranice se jednalo zejména o útlum hornické činnosti v oblasti Zlatohorska. V roce 1992 byla ukončena těžba zlata a barevných kovů v oblasti Zlatých Hor (např. i hornické obce Janov) a došlo k nárůstu nezaměstnanosti. Zároveň došlo ale také k útlumu jiných sektorů ekonomiky, které mohly propuštěné pracovní síly díky dojížďce za prací absorbovat. Zejména se jednalo o útlum jiných „citlivých“ odvětví – zemědělství, textilního a oděvního průmyslu na Jesenicku a Krnovsku. To byl důsledek jednak liberalizace zahraničního obchodu a možnostem dovozu levných oděvů a textilu zejména z asijských zemí. Došlo i k rušení vojenských zařízení a posádek (např. velká posádka v Mikulovicích). V případě zemědělství potom došlo k významnému snížení dotací na zemědělskou produkci. To postihlo zejména horské a podhorské regiony, kde došlo k nejvýznamnějšímu snížení jak produkce, tak i zaměstnanosti v zemědělství. Přitom všechna tato odvětví tvořila do počátku 90. let páteř zdejší ekonomiky. Díky horší dopravní dostupnosti a existenci relativně hůře prostupné česko-polské hranice, vzdálenosti od vyspělých západních trhů a relativně nízké kvalifikaci zdejší pracovní síly také není toto území atraktivní pro příchod zahraničních investorů, kteří by využili zdejší relativně levné pracovní síly. Na polské straně je situace velmi podobná, také oblast Prudnicka a Nysy patří podobně jako Bruntálsko a Krnovsko k regionům s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v Polsku a důvodem jsou také změny ve struktuře ekonomiky po roce 1989, zejména pokles zaměstnanosti v strukturálně citlivých odvětvích. Míra nezaměstnanosti je zde přitom ještě vyšší než na české straně hranice. To jsou všechno důvody, proč už od 90. let je spatřován význam cestovního ruchu pro alespoň částečné řešení strukturálních ekonomických problémů tohoto příhraničního regionu. Při rozhovorech se starosty a jinými místními autoritami je patrné, že cestovní ruch nemůže vyřešit všechny problémy regionu, a že tvoří jen určitou část celkového řešení. Dosti často se ale upínají jejich naděje k řešení z vnějšku (např. příchod velkého investora, dotační programy státu) a není brán do úvahy vnitřní rozvojový potenciál, ke kterému bezesporu právě rozvoj cestovního ruchu patří. Analýza potenciálu cestovního ruchu Z dřívějších analýz přeshraničních vztahů vyplývá, že z hlediska potenciálu, ale i realizovaného zájmu o cestovní ruch má vyšší potenciál česká strana hranice, která má z přírodních i kulturně-historických důvodů i lépe vyvinutou infrastrukturu pro cestovní ruch. Zároveň i uskutečněná dotazníková šetření uvádějí, že jedním z dominantních důvodů pro návštěvu Česka ze strany Poláků je cestovní ruch (Obr. 1). Nicméně potenciál cestovního ruchu je relativně vyvážený a do značné míry se doplňuje. 1. Přírodní předpoklady cestovního ruchu Z hlediska hodnocení přírodních předpokladů cestovního ruchu lze zdůraznit zejména tyto rysy: Relativně větší atraktivita na české straně Geologické a geomorfologické poměry: Zlaté Hory, Głuchołazy: hornické obce, zbytky a památníky těžby, morfologie krajiny (Góry 38 Il. 5 Obr. 5 Fig. 5 Zlaté Hory (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Il. 6 Obr. 6 Fig. 6 Głuchołazy (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) 39 Il. 7 Dlaczego przekraczamy granice? (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 7 Proč překračujeme hranice? Fig. 7 Why do we cross the border? Nejdůležitější důvody návštěvy české a polské strany hranice 3.1 5.2 Ostatní 6.6 4.6 4.6 Tranzit (cíl cesty je jinde) Návštěva příbuzných, přátel 11.5 Práce, studium Česká strana Volný čas, rekreace 0.0 10.0 40 74.1 35.1 30.0 Nákupy Obr. 1 Nejdůležitější důvody návštěvy české a polské strany hranice. Zdroj: Ptáček, Mintálová (2012) Polská strana 1.5 4.0 20.0 30.0 40.0 68.4 50.0 60.0 70.0 80.0 Opawskie, Zlatohorská vrchovina), chráněná území – přírodní parky, ochranné pásmo a těsné sousedství CHKO Jeseníky Klimatické a hydrologické poměry: lázně Głuchołazy, zimní a letní turistika (lyžování na české straně – např. ski areál Příčná je z větší části využíván turisty z Polska) Z hlediska dalších přírodních atraktivit lze zdůraznit jejich výrazný potenciál a potenciální využití pro cestovní ruch zejména u krajinného rázu, paměti krajiny, drobných sakrálních a militárních památek. Důležitá bude jejich obnova a využití a propagace v měkkých formách CR (cykloturistika, pěší turistika, hipoturistika, pobyt na farmách….). 2. Kulturně-historické předpoklady cestovního ruchu Z hlediska hodnocení kulturně-historických předpokladů cestovního ruchu lze zdůraznit zejména tento potenciál sledovaného území: Kulturně-historické památky: hrady, zámky, městské památkové rezervace (Prudnik, Zl. Hory, Głuchołazy), potenciál pro propagaci společné historie, stavebních stylů apod. Kulturní zařízení a společenské akce: festivaly, oživení tradic, tradiční řemesla, znovuobnovení tradic (např. i kuchyně, lokální produkty a jejich branding) 3. Hromadná ubytovací a stravovací zařízení Pokud jde o materiálně-technickou základnu cestovního ruchu, lze z hlediska kvantitativního konstatovat, že je mnohem rozsáhlejší vybavenost na polské straně (Góry Opawskie, Głuchołazy, Prudnik). Je to ale do značné míry způsobeno vymezením území. Na české straně leží všechna významnější střediska mimo sledované území, dominantní jsou tedy kapacity ve Zlatých Horách (vázáno na zimní turistiku, montánní turistiku). Kvalitou a cenami služeb jsou si obě strany hranice poměrně blízko. Pokud se jedná o doprovodnou a dopravní infrastruktura, která umožňuje využít potenciál návštěvnosti, je lepší dostupnost z Polska. Navíc pro české turisty jsou poměrně rozsáhlé „mezilehlé příležitosti“ v oblasti Jeseníků. Pro vyšší návštěvnost z polské strany je důležitá i blízkost větších populačních center (Nysa, Prudnik, ale i Opole, Katovická aglomerace) a relativně menší atraktivita přírodního potenciálu na polské straně. Hodnocení předpokladů rozvoje cestovního ruchu ve zkoumaném území V rámci hodnocení předpokladů rozvoje cestovního ruchu ve zkoumaném území lze konstatovat, že území disponuje relativním dostatkem předpokladů pro jeho další rozvoj (zejména se jedná o přírodní, společenské a kulturní. Větší rezervy lze najít ale u materiálně technických předpokladů. Jedná se zejména o kvalitu a komplexnost poskytovaných služeb. Podnikatelé v území si musí uvědomit, že jsou vystaveni tvrdé konkurenci sousedních, často atraktivnějších a lépe dostupných regionů. Proto se objevuje jako nutnost posílení institucionální spolupráce mezi obcemi regionu a zejména přes českopolskou hranici. Zde může sloužit jako velmi dobrá platforma spolupráce v rámci Euroregionu Praděd. Výhodou jsou komplementární předpoklady a podmínky cestovního ruchu a počet potenciálních návštěvníků, kdy zejména česká strana může profitovat ze svých přírodních a morfologických předpokladů (letní i zimní sezóna) a polská strana díky lázeňství (Głuchołazy) a městskému cestovnímu ruchu (Prudnik) si zajišťuje také relativně celoroční návštěvnost. Výhodou je možnost čerpání prostředků EU. Doposud byla v rámci prostředků ESF realizována celá řada společných projektů, např. na rozvoj infrastruktury, propojení území, ale podle našeho názoru by do budoucna bylo vhodnější zaměření projektů právě na podporu tzv. měkkých forem cestovního ruchu, které by mohly v jednotlivých obcích odkrýt jejich zatím 41 nevyužitý potenciál (viz kapitola 1). Zatím je potenciál využití pro měkké formy cestovního ruchu teprve v počátečním stádiu. Jako největší nevýhody pro rozvoj cestovního ruchu je možné spatřovat: nižší úroveň lidského kapitálu, nižší míru podnikatelské aktivity a vyšší míru spoléhání se na pomoc z vnějšku regionu. Vhodné formy pro rozvoj tzv. měkkého turismu pro daný region lze spatřovat zejména v těchto oblastech: průmyslové dědictví, kulturní dědictví (rodáci, stavby…), lázeňství, agroturistika, hipoturistika, další rozvoj cykloturistiky, další rozvoj a budování naučných stezek. Toho lze dosáhnout lepším využitím kulturně-historického potenciálu. Il. 8 Potrzeby miast Głuchołazy i Zlaté Hory w dziedzinie ruchu turystycznego (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Doporučení pro podporu rozvoje cestovního ruchu a SWOT analýza Jako klíčová pro další rozvoj cestovního ruchu se jeví zejména jeho institucionální a finanční podpora a koordinace mezi obcemi a přes hranice obou zemí. I s ohledem na to, že v příštím programovacím období 2014–2020 se bude klást větší důraz na koordinované projekty, z hlediska institucionální podpory se jeví jako vhodné vytvoření pracovní skupiny pro koordinaci rozvoje cestovního ruchu nejlépe na platformě Euroregionu Praděd. Ta by zabezpečovala koordinovaný přístup v otázkách dotačních titulů, operačních programů a specifik podpory cestovního ruchu v příhraničních oblastech. Byl by vyhodnocen potenciál jednotlivých obcí a nalezen jejich skrytý potenciál zejména v oblasti měkkých forem cestovního ruchu. Více menších, vzájemně provázaných projektů může přinést v konečném důsledku lepší výsledky. Jako velmi důležitá se v tomto ohledu jeví samozřejmě i podpora podnikání v cestovním ruchu, výměna zkušeností, jak už mezi středními školami, tak i jednotlivými podnikateli. Právě oni, a obecně vnitřní potenciál regionu, jsou totiž rozhodujícími hybateli rozvoje cestovního ruchu v regionu. Obr. 8 Potřeby měst Głuchołaz a Zlaté Hory v oblasti cestovního ruchu Fig. 8 Tourism needs of Głuchołazy and Zlaté Hory 42 1. Silné stránky (Strengths): přírodní podmínky, poměrně dobrá infrastruktura, kulturní a jazyková podobnost, komplementární struktura potenciálu CR 2. Slabé stránky (Weaknesses): nepříznivá demografická situace, nízká úroveň podnikatelské aktivity, vysoká nezaměstnanost, slabá či neexistující institucionální spolupráce v oblasti CR i jinde, struktura zařízení (buď levnější a nedostatečně vybavené, nebo drahé), nižší využívání kulturně-historického potenciálu 3. Příležitosti (Opportunities): možnost využití existujících struktur (Euroregion Praděd, sdružení obcí, MAS), vytvoření společné strategie rozvoje CR a zvýšení důrazu na přeshraniční řešení problémů, koordinované čerpání prostředků EU a Cíle3, udržení aktivních lidí v regionu, rozvoj nových, zvl. měkkých druhů turistiky, společná značka regionu (branding): WIN-WIN strategie 4. Hrozby (Threaths): odliv mladých, vzdělaných lidí, pokračování nekoordinovaného, často konkurenčního prostředí mezi obcemi a přes hranici, stanovení nereálných cílů rozvoje CR, změny preferencí návštěvníků zvnějšku regionu Tab. 1 SWOT analýza turistického potenciálu a rozvoje cestovního ruchu ve zkoumaném území. Zdroj: vlastní návrh autorů Jako závěrečné shrnutí současného stavu a potenciálu rozvoje cestovního ruchu jsme na základě vlastních terénních šetření a analýz zpracovali SWOT analýzu, která se snaží zdůraznit nejdůležitější momenty z hlediska silných a slabých stránek (současný stav) a příležitostí a hrozeb (možné scénáře do budoucna). V rámci workshopu konaného v březnu v Prudniku byly zpracovány i konkrétní návrhy drobnějších projektů na rozvoj zejména měkkého cestovního ruchu, které zde ale vzhledem k omezenému rozsahu tohoto příspěvku nemohly být představeny. Jsou ale k dispozici na internetových stránkách projektu KOPR (www.pradziad.po.opole.pl). 43 Tourist travel and tourism RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Pavel Roubínek, MSc. Palacký University of Olomouc This article concerns the basic characteristics of tourist travel and tourism in the Czech-Polish border region along the section of the state border near Głuchołazy, Prudnik, and Zlaté Hory. Particular attention has been focused on the significance of tourism to the given region as an important sector of the economy of both countries. The potential for the possible development of this sector is analysed through the assessment of natural and cultural and historical conditions of the area, as well as on the basis of a survey of tourist facilities or the number of night’s lodgings they provide. The text is accompanied by a chart which sums up the results of the questionnaire survey carried out in the border regions and analyses the reasons for visiting the areas lying on either the Czech or the Polish side of the border. The final recommendations and the performed SWOT analysis are based on the field research carried out by the authors, in order to emphasise the most important factors in terms of strengths and weaknesses (the actual state), as well as opportunities and threats (possible future scenarios). Key words: tourism, soft tourism, Czech-Polish border region Introduction A constant rise in significance of tourism for the economy of both the Czech Republic and Poland has been observed. This phenomenon is related to the increased amount of leisure time and the changes in employment structure, where tourism has replaced, in some regions, more traditional employment opportunities. In 2012 the share of tourism in gross national product of the Czech Republic was 2.7% (the same as in 2010). In a longterm perspective, the share of tourism has been slightly decreasing since 2004, which is caused, however, by a yearly increase in GNP in other branches of the economy. A reverse trend may be observed in the case of absolute values, which show a constant growth of the share of tourism in GNP. The total number of people employed in tourism in 2011 exceeded 231 thousand people, of which 183 thousand were employees and more than 48 thousand were selfemployed. The share of tourism in total employment, which amounted to 4.52% in 2011, varies in the long term between 4.50% (2007) and 4.75% (2004) (Ministry of Regional Development, Cz. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2013). In the case of Poland, the share of tourism in GNP was even higher, reaching 6%, according to OECD (2010). The number of people travelling to Poland who spent there at least one night, was 13 million in 2008 (OECD 2013). There is much irregularity in the spatial distribution of tourist activity and its significance for the individual regions and towns. For instance in the Czech Republic, more than a half of all tourism assets (assessment based on the number of tourists, the amount of money gained from tourism, etc.) are concentrated in the capital city of Prague. 44 Tourism as development potential for the region Tourism is, and is perceived as, a significant development potential for local economy, especially in the regions which have suffered from the loss of opportunities to make a living in other branches of the industry. This is also the case of the studied area along the Czech-Polish border. As it was the case of the whole economy, the economies of border regions also underwent significant structural changes after 1989, which have left their mark in the employment structure and contributed to a rise in unemployment. On the Czech side of the border, it was mostly seen in the suppression of activity in the Zlatohorsko area. In 1992 the mining of gold and non-ferrous metals in the Zlaté Hory area was terminated(including, for example, the area of the mining town Janov) and the unemployment grew. Other sectors of the economy, which could take over the people who lost their jobs due to their mobility, were also suppressed. Most importantly, other “sensitive” branches of the economy were suppressed, such as agriculture or textile and clothing industry in Jesenicko and Krnovsko. This situation resulted from both the liberalisation of foreign trade and the opportunity to import cheap clothing and textiles, especially from Asiatic countries. Some military plants and garrisons have also been liquidated (e.g. a large garrison in Mikulovice). In agriculture, subsidies to farm production have decreased significantly. This affected most of all the mountain and foothill regions, where there was a significant drop in production and employment in agriculture. It should be stressed that all these branches of industry had constituted the backbone of the local economy from the early 1990s. Limited availability of transport and smaller permeability at the Czech-Polish border, large distance from the developed Western markets, and relatively low qualifications of local Il. 9 Proponowane rozwiązania (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 9 Navrhovaná opatření Fig. 9 Proposed funds 45 workforce contribute to the region being unattractive to foreign investors, who might otherwise make use of the local , relatively cheap workforce. On the Polish side, the situation is much alike. The Prudnik and Nysa area, just like Bruntálsko and Krnovsko, is one of the regions with the highest levels of unemployment in Poland, which also results from the changes in the structure of the economy after 1989, mostly the reduction in employment in the structurally sensitive branches. The level of unemployment is even higher there than on the Czech side of the border All of these contributed to the fact that already since the 1990s, tourism has been considered, partially at least, as a solution to the structural economic problems of this border region. What can be inferred from the conversations with the mayor and other local figures of authority is that tourism cannot solve all problems of the regions and is only a part of the whole solution. It is quite often believed that the development of a region depends on the hopes of external solution (such as a large investor or government incentive programmes), while the internal development potential, which beyond doubt includes the development of tourism, is not taken into consideration. Analysis of tourism potential From earlier analyses of trans-border relations have shown that, in terms of potential and of realised interest in tourism, a larger potential can be observed on the Czech side of the border, where, due to natural and cultural and historical reasons, the tourism infrastructure is better developed. The carried out questionnaire survey also confirms that one of the chief reasons why the Poles go to the Czech Republic is tourism (Fig. 1). And yet the tourism potential is relatively balanced and complimentary to a large extent. The most important reasons for visi0ng on the Czech and Polish side of the border 3.1 5.2 6.6 4.6 4.6 Other Transit (another des8na8on) Visi8ng friends and families 11.5 Polish side 1.5 4.0 Work, studies Czech side Leisure 8me, recrea8on 30.0 Shopping 0.0 Fig. 1. The most important reasons of visiting on the Czech and Polish side of the border. Source: Ptáček, Mintálová (2012) 46 74.1 35.1 10.0 20.0 30.0 68.4 40.0 50.0 60.0 70.0 80.0 1. Environmental conditions of tourism In terms of the assessment of the environmental conditions of tourism, one should emphasise the following characteristics: Relatively greater attractiveness on the Czech side Geological and geomorphological features: Zlaté Hory, Głuchołazy, mining towns, remains and relics of mining; landscape morphology (Opawskie Mountains, Cz. Zlatohorská vrchovina, Pol. Góry Opawskie), protected areas: natural parks, the protected area and close vicinity of the Jeseníky Landscape Park Climate and hydrological relations: Głuchołazy health resort, winter and summer tourism (skiing on the Czech side, e.g. the Příčná ski resort, which mostly benefits the tourists from Poland) In terms of natural attractions, one should stress their significant potential and the possibility of exploitation for tourism related to the landscape features, and sacral and military monuments. It will be important to rejuvenate, as well as employ and propagate the soft forms of tourism in the Czech Republic (bicycle touring, walking tourism, horse tourism, sojourn at the farms, etc.). 2. Cultural and historical conditions of tourism In terms of the assessment of the cultural and environmental conditions of tourism, what should be emphasised most is the following potential of the analysed area: Cultural and historical monuments: strongholds, castles, cultural parks (Prudnik, Zlaté Hory, Głuchołazy), the potential to propagate the common history, architectural styles, etc. Cultural facilities and accompanying events: festivals, tradition revival, traditional trades, rebuilding of the tradition (e.g. cuisine, local products and brands) 3. Accommodation and gastronomy When it comes to the material and technical tourism base, in terms of quantity, it can be assumed that the infrastructure on the Polish side of the border is better developed (Opawskie Mountains, Głuchołazy, Prudnik). To a large extent, however, this results from the very course of the border line. On the Czech side, all the important centres are located outside of the studied Il. 10 Współpraca Głuchołaz i Zlatých Hor w dziedzinie ruchu turystycznego (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 10 Spolupráce Głuchołaz a Zlatých Hor voblasti cestovního ruchu Fig. 10 Tourism cooperation between Głuchołazy and Zlaté Hory 47 Il. 11 Turystyczna karta regionu (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 11 Turistická kartaregionu Fig. 11 Tourist map of the region 48 area; this gives the predominant position to the assets in Zlaté Hory (related to winter and mountain tourism). In terms of quality and prices, the situation is similar on both sides of the border. When it comes to the accompanying and transport infrastructure, which allows to fulfil the tourism potential, the observed availability is better in Poland. Moreover, Czech tourists may profit from a relatively extensive range of the so-called “variable opportunities” in the Jeseníky mountains. What is important for the greater visitability from the Polish side are the vicinity of larger population centres (Nysa, Prudnik, as well as Opole and Katowice agglomeration) and the fact that the environmental potential there is relatively less attractive. Assessment of the tourism development conditions in the studied area Assessing the developmental conditions of tourism in the studied area, it should be stated that there are sufficient conditions for further development of the area (especially the natural, social, and cultural conditions). In the case of technical conditions, however, more inadequacies can be found. This is most importantly the case of quality and comprehensiveness of the services. The entrepreneurs of the area must be aware that they are vulnerable to a strong competition of the neighbouring regions, often more attractive and available. This is why it is necessary to strengthen the institutional cooperation between the municipalities of the region, especially in the Polish-Czech border area. It may also serve as a platform for cooperation in the Praděd euroregion. The benefits are the complementary conditions for tourism and the number of potential tourists, as the Czech side can exploit its natural and morphological conditions (in summer and winter seasons), while the Polish side, thanks to a health resort (Głuchołazy) and local tourism (Prudnik), provides year-round tourism conditions. The ability to receive funds from the EU is another benefit. So far, with the aid of the ESF, a whole range of joint projects has been realised, e.g. related to the development of the infrastructure and regional integration, but in our opinion it would be more appropriate in the future to direct the projects to support the so-called soft tourism forms, which might reveal the so far unexploited potential in individual towns (see point 1). Meanwhile, the exploitation of the soft forms of tourism is still in its early stages. What can be considered the greatest obstacle for the development of tourism, is the lower level of both human capital and entrepreneurship, and relying to a large extent on the aid from outside of the region. The appropriate forms for the development of the so-called soft tourism in the region should be sought primarily in the following areas: industrial and cultural heritage (countrymen, buildings, etc.), health resorts, rural tourism, horse tourism, and further development of bicycle touring, as well as development and construction of educational trails. It can also be achieved by a better use of the cultural and historical potential. Recommendations for the support of tourism development and SWOT analysis What seems crucial for the further development of tourism is the institutional and financial support, as well as coordination between municipalities and trans-border between the two countries. Regarding the fact that in the approaching 2014–2020 programming period, a greater emphasis on the coordinated projects is expected, it seems a proper solution, in terms of institutional support, to create a workgroup for the coordination of tourism development, based on the platform of the Praděd euroregion if possible. This would enable a coordinated access to subsidies, operational programmes, and the specificity of support for the tourism in the border regions. The potential of individual municipalities would be assessed, and their hidden potential, especially in the area of soft forms of tourism, could be revealed. A greater number of smaller and interconnected projects may, in the end, yield 49 better results. It is also very important to support tourism entrepreneurship and exchange experiences, both between secondary schools and individual entrepreneurs. It is they and the general internal potential of the region who are the main motive forces of the region’s tourism. 1. Strengths: natural conditions, relatively good infrastructure, culture and language similarity, complementary structure of the potential of the Czech Republic 2. Weaknesses: unfavourable demographic situation, low level of enterprise activity, high level of unemployment, weak or non-existent institutional cooperation in the Czech Republic and other areas, supply structure (cheaper and insufficient or expensive), inadequate fulfilment of cultural and historical potential. 3. Opportunities: possibility of using existing structures (Praděd euroregion, associations of municipalities, MAS), creation of a common development strategy for the Czech Republic, and increased emphasis on the trans-border problem solving, coordinated use of EU and Cel 3 funds, retaining active people in the region, development of new, mainly soft types of tourism, and a common brand for the region: WIN-WIN strategies. 4. Threats: drainage of young, educated people, prolonging of uncoordinated, often competitive environment between municipalities and border regions, setting unrealistic goals for the development of the Czech Republic, changes in the preferences of tourists from out of the region Tab. 1 SWOT analysis of the tourism potential and the development of tourism in the studied area. Source: The Authors’ own research To sum up the actual state and development potential of tourism, based on our own field research and analyses, we have developed a SWOT analysis, in which we strive to emphasise the most important factors in terms of the strengths and weaknesses (actual state), and opportunities and threats (possible future scenarios). As part of the workshops held in Prudnik last March, also smaller projects for the development of soft tourism were created, which could not be presented here due to the limited scope of this paper. They can be accessed from the KOPR project website (www.pradziad.po.opole.pl). 50 Ekologia i środowisko naturalne – współistnienie krajobrazu przyrodniczego i kulturowego Inż. arch. Jana Stehlíková Wyższa Szkoła Górnicza – Uniwersytet Techniczny Ostrawa Współistnienie krajobrazu przyrodniczego i kulturowego odgrywa niezastąpioną rolę w ocenie systemowej, a następnie w formowaniu i użytkowaniu jakiejkolwiek dziedziny będącej przedmiotem rozwiązań. Wszystko, co nas bezpośrednio otacza, jest wynikiem dziejowego współdziałania procesów przyrodniczych i aktywności człowieka. Już z samych definicji pojęć takich, jak region, ekologia czy środowisko naturalne, jasno wynika, że ich ocena i tworzenie teoretyczneych ram musi zawsze stanowić część bardziej rozbudowanego systemu. Słowa kluczowe: krajobraz, kultura i natura, charakter krajobrazu, system, połączenie, euroregion Wstęp Jak w skrócie, a jednak poprawnie zdefiniować pojęcia krajobrazu przyrodniczego i kulturowego? W celu ułatwienia zrozumienia i ograniczenia płaszczyzny teoretycznej, pojęcia „krajobraz przyrodniczy” i „krajobraz kulturowy” zostały zastąpione hasłem natura i kultura, których podstawa nie różni się etymologicznie od pierwotnego hasła. Pojęcie natura pochodzi od łacińskiego nasco, nascere, natum; w zasadzie jest to przekład greckiego słowa fysis – natura, naturalność, krajobraz przyrodniczy [naturalny]. W opozycji do niego stoi czeskie pojęcie „kultura“ od łacińskiego cultura, co oznacza to, co ma być uprawiane (słowo pochodzi od czasownika collo, collere, cultum oznaczające zamieszkiwać, uprawiać, dbać, także czcić – stąd kult) (Rejzek, 2001). Rzeczownikiem cultura starożytni Rzymianie nazywali teren uprawiany rolniczo. Widać tu czystą dychotomię, z jaką człowiek może rozumieć nie tylko namacalny świat, ale także nieuchwytne ideały. Jaki zatem stosunek może zachodzić między tymi przeciwstawnymi pojęciami? Teoretyczne punkty wyjścia rozważań Wyobraźmy sobie w dużym uproszczeniu następującą sytuację. Otóż mamy do dyspozycji pewną ograniczoną przestrzeń, w której w przeciągu czasu formował się krajobraz przyrodniczy. Dla celów naszych rozważań jest to część położona na lądzie stałym naszej planety. W okresie od około 5000 lat p.n.e. (na obszarze Europy Środkowej) pojawiają się pierwsze kultury rolnicze. Wraz ze wzrostem zaludnienia i potrzeb ludności rozwija się kultura. W następstwie tego, wraz z upływem czasu, dochodzi do transformacji naszej ograniczonej przestrzeni z pierwotnego krajobrazu przyrodniczego (pierwotna struktura krajobrazu) na symbiotyczny krajobraz gospodarczy. 51 Il. 1 Schematyczny wykres rozwoju współistnienia krajobrazu przyrodniczego i kulturowego w skali globalnej (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 1 Schématický graf vývoje vztahu přírodní a kulturní krajiny v globálním měřítku Fig. 1 Diagram of the natural and cultural landscape relations development on the global level Il. 2 Schematyczny wykres rozwoju współistnienia krajobrazu przyrodniczego i kulturowego w skali lokalnej (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 2 Schématický graf vývoje vztahu přírodní a kulturní krajiny v lokálním měřítku Fig. 2 Diagram of the natural and cultural landscape relations development on the local level 52 Wraz z potrzebą wzrostu gospodarczego dochodzi do dysharmonii pomiędzy krajobrazem przyrodniczym i kulturowym (drugorzędna i trzeciorzędna struktura krajobrazu). Kurczy się obszar czystej natury. Można jednoznacznie stwierdzić, że w naszej ograniczonej przestrzeni jest już bardzo mało miejsc nienaruszonych przez człowieka. Aby utrzymać pewną stabilność systemu, należy w czasie T1 zastanowić się nad tym, jak poprawić poziom życia i dobrobyt ludzi w granicach pojemności ekosystemu przy jednoczesnym zachowaniu wartości przyrodniczych i różnorodności biologicznej dla współczesnych i przyszłych pokoleń (Ministerstwo Ochrony Środowiska, 2004). Zaczęliśmy zatem owe resztkowe pozostałości „niekulturowego krajobrazu” chronić. Wydzieliliśmy te względnie niezniszczone części krajobrazu przyrodniczego i zaczęliśmy je chronić ustanawiając ścisłe rezerwaty. Związane z tym ograniczenia obejmują zarówno gospodarkę, jak też dostępność dla człowieka (Il. 1). To, w jaki sposób należy się na tych obszarach zachowywać i w jaki sposób postępować, regulują odpowiednie rozwiązania prawne. Z uwagi na diametralne różnice w rozwoju kultury na wydzielonym terenie i odmienne następstwo czasowe do oceny konkretnych miejsc czy obszarów nie można stosować skali globalnej. Im bardziej złożony jest analizowany system, tym mniejsza jest możliwość jego zrozumienia i jednoznacznego opisu. Dla przykładu – aby tak, jak w matematyce z pewnego ciągu danych można było stworzyć średnią arytmetyczną, tworząc model globalnego zachowania, musimy uwzględnić pojedyncze miejsca, czy obszary, które posiadają odmienną charakterystykę przyrodniczą, kulturową i historyczną (Il. 2), zwaną charakterem krajobrazu. Ocena tego charakteru należy w praktyce do coraz częściej wymaganych materiałów podstawowych. Celem grupy projektowej w składzie Petra Filipovská, Marcin Brzeziński i Jakub Miller nie było ścisłe nawiązanie do ram legislacyjnych ochrony przyrody, czy oceny krajobrazu, ale przede wszystkim ich maksymalne poznanie i znalezienie powiązań występujących w tym obszarze. Prace przebiegały na podstawie następujących teoretycznych założeń: delimitacja analizowanego terenu ocena procesu powstawania i współczesnego charakteru krajobrazu przyrodniczego (pierwotnej struktury krajobrazu) charakterystyka elementów kulturowych krajobrazu (drugorzędnej struktury krajobrazu) i ich wzajemnych powiązań, porównanie czeskiego i polskiego podejścia legislacyjnego do prac nad kształtowaniem krajobrazu historyczne paralele na wyznaczonym obszarze (trzeciorzędna struktura krajobrazu) propozycja podejścia do terenu z uwzględnieniem współistnienia natury i kultury w skali globalnej, a następnie zastosowanie zdefiniowanej zasady w szczegółach Wyniki w formie graficznej, dotyczące przedmiotowej problematyki, zostały opracowane chronologicznie na następujących poziomach (skalach): skala globalna, regionalna i lokalna. Natomiast propozycja rozwiązań w krajobrazie została opracowana szczegółowo. Stosunki przyrodniczo – kulturowe na obszarze Euroregionu Pradziad Euroregion Pradziad ustanowiony został na obszarze czesko – polskiego pogranicza. Na terytorium Polski Euroregion ten obejmuje część województwa 53 opolskiego, natomiast na terytorium Czech zajmuje część obszaru kraju morawsko-śląskiego. W trakcie prac projektowych przedmiotowy obszar został poszerzony o gminę Zlaté Hory [Złote Góry], która należy do kraju ołomunieckiego. Socjologiczne postrzeganie krajobrazu i metod jego wykorzystywania na terenie obydwu obszarów, a w związku z tym także podejście do zagadnień społecznych, jest odmienne. Ścisły podział krajobrazu na polski i czeski jest jednak stosunkowo powierzchowny, ponieważ zawsze miały tu i nadal mają miejsce interakcje między obydwiema stronami, czy to z uwagi na cieki wodne, migrację zwierząt i roślin, jak też z uwagi na system polityczny i społeczny. Tak samo nie do pomyślenia jest oddzielenie samego euroregionu od otaczającego go świata, ponieważ krajobraz to zespół systemów, które w wielu przypadkach mają charakter ponadregionalny i nie można wyznaczyć ich granic. W trakcie warsztatów sporządzono liczne analizy pod kątem krajobrazu przyrodniczego i kulturowego, jak też aspektów historycznych, które pomogłyby w odnalezieniu (zdefiniowaniu) systemu wewnątrz krajobrazu Euroregionu. Pierwotną strukturę krajobrazu stanowią przede wszystkim elementy geosystemu, tj. podłoże geologiczne w formie składników gleby, sama gleba, rzeźba terenu kształtująca górskie oblicze krajobrazu, wody a także powietrze (Miklós & Izakovičová, 1997). Zgodnie z definicją struktury pierwotnej zaliczamy tu także pierwotną roślinność, która jednak praktycznie nie występuje na naszym terenie. Należy pamiętać, że pierwotna roślinność stanowi logiczną pierwszorzędną strukturę dzisiejszego krajobrazu. Z punktu widzenia zrozumienia pierwotnej struktury krajobrazu, a co za tym idzie pracy w terenie, najistotniejsza jest analiza budowy geologicznej, która przyczyniła się do uświadomienia sobie, że krajobraz na czesko-polskim pograniczu różni się nie tylko swym obecnym kształtem, ale także procesami, na których w ramach których powstawał. Na terenie Jesioników największą rolę odgrywały ruchy tektoniczne – wypiętrzenia i zapadanie się poszczególnych płyt i związana z nimi działalność erozyjna płynącej wody i lodowców, które utworzyły w ten sposób pofałdowaną obecną formę Pogórza Jesionickiego. Tymczasem krajobraz po polskiej stronie wyraźnie został wyrównany przez lodowiec (Balatka & Kalvoda, 2006) (Il. 3). Z uwagi na ten fakt świadomie wykorzystano mapę cieniowaną, która stanowi podkład dla większości graficznych załączników i na podstawie której opracowano wszystkie pierwotne elementy terenu, tj. fazę stałą (podłoże stałe), fazę ciekłą (wody) i fazę gazową (powietrze). Patrząc na krajobraz, człowiek może podzielić jego przestrzeń na trzy poziomy postrzegania. Ziemia (ang. ground – matka nosicielka życia), horyzont lub także góry – zależy od typu krajobrazu (ang. landscape – linia lub także krzywa w formie gór łącząca i porządkująca w obydwie strony ziemię i niebo) i niebo (ang. sky – ojciec jako element dający, ale także ten, który odbiera i karze) (Schulz, 2010). Rzeźba terenu przedstawiona na cieniowanym modelu obszaru jasno prezentuje zmianę ukształtowania jego pierwotnej struktury na granicy Czech i Polski. Wzdłuż granicy tworzy ona lejkowate przejścia równinnego polskiego krajobrazu w pofałdowany teren po czeskiej stronie, które to z największym prawdopodobieństwem umożliwiły powstanie po czeskiej stronie wsi połączonych z sobą w ramach jednej doliny. Lejkowate formy tworzą wyimaginowane, skoncentrowane korytarze prowadzące ku wnętrzu tego obszaru. 54 Drugorzędna struktura krajobrazu ma wyjątkowe znaczenie dla geosystemów. Jest to widoczna powierzchniowa część, stanowiąca bezpośrednie materialne elementy środowiska życia człowieka i dużej ilości organizmów. Dlatego jest to sfera najbardziej bezpośredniego zainteresowania człowieka i jest ona głównym celem zmian struktury środowiska krajobrazowego człowieka. Jej elementy stanowią jednocześnie główny rezultat proponowanych planów zagospodarowania terenu, których efektem jest przede wszystkim projekt jak najbardziej optymalnego uporządkowania właśnie drugorzędnej struktury krajobrazu (Miklós & Izakovičová, 1997). Do najważniejszych analiz z dziedziny drugorzędnej struktury krajobrazu należy analiza tras migracji zwierząt, roślin i populacji, wyszukiwanie ważnych biocentrów i siedlisk w terenie, charakterystyka terenowego systemu stabilności ekologicznej po czeskiej stronie i krajowa sieć ekologiczna ECONET po polskiej stronie. W obydwu przypadkach chodzi o system ponadregionalnych i regionalnych biocentrów, które charakteryzują węzłowe obszary, jak też o możliwość migracji między nimi w formie korytarzy, które nazwaliśmy roboczo „impulsami/ bodźcami“. Z uwagi na charakter i wykorzystanie terenu po obydwu stronach granicy, przedmiotem prac grupy była idea łagodnego zagęszczenia sieci systemu stabilności ekologicznej (Il. 4). Il. 3 Wybór opracowanych analiz struktury pierwotnej (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 3 Výběr zpracovaných analýz primární struktury Fig. 3 Selection of the developed primary structure analyses Projektowany system został oparty na zasadzie zbliżonej do sposobu funkcjonowania sieci neuronów człowieka, w której do poszczególnych interakcji między neuronami dochodzi za pomocą aksonów, a kierowanie ruchami odbywa się za pomocą impulsów elektrycznych (Novák, 1992) (Il. 5). Jeśli węzły zielonego systemu potraktujemy jako neurony, czyli jako lokalne biocentra, które można połączyć za pomocą linii, wysepek lub także mozaiką 55 łąk, czy terenów rolniczych (Il. 6), to system ten można zastosować właśnie do stworzenia po polskiej stronie brakujących bio kapilar [rurek włosowatych] i do wzmocnienia istniejącego systemu po stronie czeskiej. W skali globalnej teren to widoczny patchwork krajobrazowy złożony ze struktur roślinności (lasy, porosty trawiaste, roślinność wodna i bagienna), biotopy fauny (składnik biologiczny elementów), użytkowanie terenu (rolnicza część obszaru), struktury techniczno-urbanistyczne (obiekty techniczne w terenie), który określa sposób połączenia za pomocą sieci „neuronowej“ (Il. 7). Schematycznie stworzono trzy podstawowe typy krajobrazu które reprezentowane są na przedmiotowym obszarze i na podstawie ich charakteru wybrano sposób powiązania kapilar (Il. 8). Zmiany ideowe w charakterze terenu przedstawiają kolaże (Il. 9). Nieodłączną częścią potrzebną do zrozumienia postrzegania nie tylko czesko-polskiego pogranicza jest trzeciorzędna struktura terenu, która tworzy elementy i przestrzenne podsystemy sfery społeczno-ekonomicznej. Jest to zespół niematerialnych elementów i zjawisk w postaci interesów, przejawów i skutków działalności społeczeństwa i poszczególnych gałęzi w terenie, istotnych pod względem ekologii obszaru, tj. materialne elementy pierwotnej i drugorzędnej struktury krajobrazu, które są widoczne przestrzennie (są przestrzennie „mapowalne”) (Miklós, Izakovičová, 1997). Obszar czesko-polskiego pogranicza na terenie Euroregionu znajdował się pod znacznym wpływem wydarzeń historycznych, które datowane są już od końca IX w., z którego pochodzą pierwsze wzmianki o Śląsku (Žáček, 2005). Do ostatnich i dziś najbardziej znanych wydarzeń, które wpłynęły na bieg życia na tym terenie dochodzi po zakończeniu II. wojny światowej, kiedy to granice wracają do stanu sprzed układu monachijskiego i prawie wszyscy Niemcy zostają wysiedleni. Czeski Śląsk zostaje częścią Ziemi MorawskoŚląskiej. Przed wysiedleniem Niemcy stanowili na Czeskim Śląsku większość obywateli. Wskutek wysiedlenia przestało istnieć lub podupadło wiele wiosek, a miasta w zachodniej części Czeskiego Śląska przestały się rozwijać. Do dziś na zachodzie Czeskiego Śląska odczuwalny jest negatywny wpływ wysiedlenia. W latach 1948–1989 reżim komunistyczny starał się wymazać jakąkolwiek świadomość o Śląsku, dlatego Czeski Śląsk z dniem 1 stycznia 1949 r. podzielono między kraj ostrawski i kraj ołomuniecki, a od roku 1960 jest on częścią kraju północnomorawskiego. Od roku 2000 przywrócono podział Śląska między kraj morawsko-śląski i kraj ołomuniecki. Podsumowanie Bardzo trudno jest wpływać na przebieg czysto przyrodniczych procesów, które mają miejsce wokół nas, tak samo, jak nie można zapomnieć o zdarzeniach dziejowych, które wielokrotnie odbijają się na naszym życiu. Jednak istnieją aspekty otaczającego nas świata, które mogą wspomóc naturalne współistnienie krajobrazu przyrodniczego i kulturowego, jednakże wyłącznie przy uwzględnieniu długiego zakresu czasowego. Są to: stabilizacja regionu – historyczne dziedzictwo Euroregionu Pradziad nie umożliwia rozwoju obszaru na podstawie tradycji lub więzi z miejscem; kultura nie rozwija się na podstawie szybkiego zaszczepiania lub w oparciu o system sztucznie stworzonego wsparcia, ale przede wszystkim w oparciu o czasochłonne budowanie; mówiąc w skrócie – trzeba poczekać 56 pogłębienie świadomości wydarzeń historycznych na tym terenie rozwój specyficznego krajobrazu kulturowego po obu stronach granicy euroregionu ochrona szczególnie ważnych elementów przyrody w regionie, które często są najistotniejszymi elementami lokalnych krajobrazów poświęcenie większej uwagi systemowi neuronów – „Tam, gdzie jest cel, jest i droga“ – i to nie tylko w dziedzinie wglądu w procesy biologiczne na tym terenie, ale także z uwagi na procesy antropogeniczne Literatura: Rejzek, J. (2001). Český etymologický slovník. Praha: Leda Ministerstvo životního prostředí (2004). Strategie udržitelného rozvoje České Republiky. Praha Balatka, B., Kalvoda, J. (2006) Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha Miklós, L., Izakovičová, Z. (1997). Krajina ako geosystém. Bratislava: VEDA Schulz, Ch-N. (2010). Genius loci. Praha: Dokořán. Překlad Kratochvíl P., Halík P., Novák M. (1992) Neuronové sítě a informační systémy živých organismů. Grada. Diplomové práce PU a MU Žáček, R. (2005) Slezsko. Praha: Libri 57 Ekologie a životní prostředí – Vztah přírodní a kulturní krajiny Ing.arch. Jana Stehlíková Vysoká Škola Báňská – Technická Univerzita Ostrava Vztahy přírodní a kulturní krajiny hrají nezastupitelnou roli v systémovém posuzování a následném formování a využívání jakékoliv řešené oblasti. Vše co nás bezprostředně obklopuje je výsledkem dějinné kooperace přírodních procesů a lidské činnosti. Už ze samotných definic pojmů krajina, ekologie či životní prostředí je zřejmé, že jejich posuzování a tvorba teoretického rámce musí být vždy součástí rozsáhlého systému. Klíčová slova: krajina, kultura & natura, krajinný ráz, systém, propojení, euroregion Úvod Jak ve zkratce, avšak správně definovat pojmy přírodní a kulturní krajina? Abychom dospěli k jednoduchému pochopení a zkrácení teoretické roviny, byly pojmy přírodní a kulturní krajina nahrazeny jednoduchým heslem natura & kultura, jejichž základ se od původního etymologicky neliší. Pojem natura vychází z latinského nasco, nascere, natum; v zásadě jde o překlad řeckého slova fysis – příroda, přirozenost, přírodní krajina. Oproti tomu stojí český pojem kultura dle latinského cultura znamená to, co má být pěstováno (slovo pochází ze slovesa collo, collere, cultum značící obývat, pěstovat, pečovat, též uctívat – odtud kult) (Rejzek, 2001), substantivem cultura pak označovali obyvatelé Římské říše zemědělsky udržovanou krajinu. Vidíme zde čistou dichotomii, s jakou člověk může chápat nejen hmatatelný svět, ale i nehmatatelné ideály. Jaký vztah může tedy mezi těmito protikladnými pojmy existovat? Teoretická východiska Představme si velmi zjednodušeně tuto situaci. Máme k dispozici určitý vymezený prostor ve kterém se v čase formovala přírodní krajina. Pro naše účely je to pevninská část naší planety. V období okolo 5000 let př,n.l. (v oblasti střední Evropy) dochází k první kultivaci krajiny. Kultura se s růstem populace a jejích potřeb rozvíjela. Následkem toho dochází v průběhu času k transformaci našeho vymezeného prostoru z původně přírodní krajiny (primární struktura krajiny) na symbiotickou hospodářskou krajinu . S potřebou růstu hospodářství dochází k disharmonii mezi přírodní a kulturní krajinou (sekundární a terciální struktura krajiny). Vyčerpává se plocha čisté natury. Lze jednoznačně konstatovat, že v našem vymezeném prostoru je už jen málo míst, která jsou člověkem nedotčená. Abychom si udrželi určitou stabilitu systému, bylo nutné se v čase T1 zamýšlet nad tím jak zlepšit životní úroveň a blahobyt lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace (Ministerstvo životního prostředí, 2004). Začali jsme tedy ty zbytky nekulturní krajiny chránit. Il. 4 (str. 59) Wybór opracowanych analiz struktury drugorzędnej (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 4 (str. 59) Výběr zpracovaných analýz sekundární struktury Fig. 4 (p. 59) Selection of the developed secondary structure analyses 58 Vymezili jsme si relativně nepoškozené části přírodní krajiny a začali je chránit formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka (Obr. 1). To, jakým způsobem se v těchto oblastech chovat a jak k nim přistupovat řeší příslušná legislativní opatření. Vzhledem k diametrálním odlišnostem ve vývoji kultury ve vymezeném prostoru a v rozdílných časových sledech není možné posuzovat konkrétní místa či oblasti na základě globálních měřítek. Čím složitější je analyzovaný systém, tím menší je možnost jeho pochopení a jednoznačného popisu. Abychom, jako například v matematice, mohli vytvořit aritmetický průměr tedy model globálního chování musíme pracovat s jednotlivými místy či oblastmi, které mají odlišnou přírodní, kulturní a historickou charakteristiku (Obr. 2), kterou nazýváme krajinný ráz, jehož hodnocení patří v rozhodovací praxi ke stále častěji vyžadovaným podkladům. Cílem skupiny ve složení Petra Filipovská, Marcin Brzeziński a Jakub Miller nebylo přísné navázání na legislativní rámec ochrany přírody či posuzování krajiny, ale především její maximální poznání a nalezení vazeb, které se v oblasti vyskytují. Postup práce probíhal na základě uvedených teoretických východisek: vymezení řešeného území posouzení vzniku a současné tváře přírodní krajiny (primární struktury krajiny) a její formalizace charakteristika prvků kulturní krajiny (sekundární struktury krajiny) a jejich vzájemných vazeb, porovnání českého a polského legislativního přístupu k práci s krajinou historické souvislosti ve vymezeném prostoru (terciální struktura krajiny) návrh přístupu k území s ohledem na vztahy natura & kultura v globálním měřítku a následné uplatnění principu v detailech Grafické výstupy byly zpracovány chronologicky s ohledem na řešenou problematiku v úrovních – globální, regionální a lokální měřítko, návrh opatření v krajině byl zpracován v detailu. Vztah přírodní a kulturní krajiny v oblasti Euroregionu Praděd Řešená oblast byla na počátku vymezena hranicemi euroregionu Praděd česko-polského pohraničí, které spadá na území Polska pod Opolské vojvodství a na českém území pod Moravskoslezský kraj. V průběhu prací bylo řešené území rozšířeno o obec Zlaté hory, které náleží Olomouckému kraji. Sociologické vnímání krajiny a jejího využití je na obou územích různé a proto i přístup společnosti k ní je rozdílný. Striktně rozdělovat krajinu na polskou či českou je však poměrně povrchní, jelikož vždy probíhali a stále také probíhají interakce mezi oběma stranami a to ve formě průběhu vodních toků, migrace zvěře, rostlin a s ohledem na politický režim i populace. Stejně tak je nemyslitelné oddělení samotného euroregionu od okolního světa, vzhledem k tomu, že krajina je tvořena souborem systémů, které jsou v mnohých případech nadregionálního charakteru a není možné je omezit hranicemi. V průběhu workshopu byly zhotoveny četné analýzy z pohledu přírodní i kulturní krajiny či historických aspektů, které napomáhaly při hledání systému v krajině euroregionu. Složení primární krajinné struktury je především z prvků geosystému a to z geologického podkladu ve formě půdních substrátů, samotné půdy, horninového reliéfu vytvářející výškovou tvář krajiny, vodstva 60 Il. 5 System neuronów (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 5 Sytém neuronů Fig. 5 Neural system Il. 6 Połączenie za pomocą linii, wysepek, mozaiki łąk lub terenów rolniczych (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 6 Propojení pomocí linií, ostrůvků, mozaikou luk či zemědělské krajiny Fig. 6 Connection by means of lines, islands, a meadow mosaic or agricultural landscape 61 a v neposlední řadě také ovzduší (Miklós & Izakovičová, 1997). Dle definice primární struktury sem řadíme i původní přírodní vegetaci, která se však na našem území prakticky nenachází. Je ale nutné mít na paměti že původní vegetace je logickou prvotní strukturou dnešní krajiny. Z hlediska pochopení primární struktury krajiny a následné práce v území je nejvýznamnější analýza georeliéfu oblasti, která přispěla k uvědomění si, že krajina na českém a polském území není rozdílná jen svou současnou podobou, ale i principy na kterých vznikala. V oblasti Jeseníků sehrály největší úlohu tektonické pohyby – zdvihy a poklesy jednotlivých ker a s nimi spjatá erozní činnost tekoucí vody i činnost ledovců, které tak vytvořily zvrásněnou podobu dnešního Jesenického pohoří, zatímco polská krajina byla jasně zarovnána ledovcem (Balatka & Kalvoda, 2006) (Obr.3). Na základě tohoto faktu byla vědomě použita mapa stínovaného reliéfu, která je podkladem pro většinu grafických příloha z níž vychází všechny navazující prvky primární krajiny tj. pevná fáze (pevný podklad), kapalná fáze (vodstvo) a plynná fáze (ovzduší). Při pohledu do krajiny si může člověk vymezit její prostor na tři úrovně vnímání. Zemi (ground-matka nositel života), horizont nebo také hory – záleží na typu krajiny (landscape- linie nebo také ve formě hor křivka spojující a gradující do obou stran země i nebe) a nebe (sky-otec jako dárce ale také i jako ten kdo odebírá a trestá) (Schulz, 2010). Georeliéf zobrazen stínovaným modelem území jasně ukazuje změnu formování primární krajinné struktury na hranici Česka a Polska. Podél hranice vytváří nálevkovité přechody rovinaté polské krajiny do zvlněné české oblasti, které s největší pravděpodobností umožnily zrod obcí na české straně navzájem propojených v rámci jednoho údolí. Nálevky tvoří pomyslné koncentrované vstupy do území. Sekundární struktura krajiny má výjimečné postavení v geosystémech. Je to jejich viditelná povrchová část, tvořící bezprostřední hmotné prvky prostředí života člověka i velkého množství organizmů. Proto je to sféra, o kterou má člověk nejbezprostřednější zájem, je hlavním cílem změn struktury krajinného prostředí člověka. Její prvky jsou zároveň hlavními výslednými prvky návrhů krajinných plánů, jejichž výsledkem je především návrh na co nejoptimálnější uspořádání právě druhotné struktury krajiny (Miklós & Izakovičová, 1997). K nejvýznamnějším analýzám z oblasti sekundární struktury krajiny patří analýza Migračních tras živočichů, rostlin a populace, vyhledání významných biocenter a sídel v krajině, a charakteristika územního systému ekologické stability na české straně a krajowa sieć ecologiczna econet na polské straně. V obou případech se jedná o systém nadregionálních a regionálních biocenter, které charakterizují uzlové oblasti a migrace mezi nimi ve formě koridorů, kterým jsme dali pracovní název vzruchy. S ohledem na charakter a využití krajiny na obou stranách hranice pracovala skupina s myšlenou nenásilného zahuštění sítě systému ekologické stability (Obr. 4). Navržený systém je metaforicky převzat z neuronové sítě člověka, ve které dochází k jednotlivým interakcím mezi neurony pomocí axiomů a k vedení vzruchů pomocí elektrických impulzů (Novák, 1992) (Obr. 5). Pokud budeme brát uzly zeleně stávajícího systému jako neurony, tedy jako lokální biocentra, které je možno propojit pomocí linií, ostrůvků nebo také mozaikou luk či zemědělské krajiny (Obr. 6), tak je možno tento systém ideově uplatnit právě pro tvorbu chybějících bio vlásečnic v polské a k posílení v české krajině. V globálním měřítku území je znatelný krajinný patchwork složený ze struktur vegetace (lesy, travní porosty, vodní a močálová vegetace), biotopy živočichů (zoologická složka prvků), využití země (zemědělská část krajiny), 62 technicko-urbanistické struktury (technická díla v krajině), který předurčuje způsob propojení „neuronovou“ sítí (Obr. 7). Schématicky byly vytvořeny tři základní typy krajiny, které jsou v řešené oblasti zastoupeny a na základě jejich charakteru byl zvolen způsob navázání vlásečnic (Obr. 8). Ideové změny v charakteru krajiny jsou ilustrovány kolážemi (Obr. 9). Neodmyslitelnou součástí pro pochopení vnímání nejen česko-polského pohraničí je terciální struktura krajiny, která tvoří prvky a prostorové subsystémy socioekonomické sféry. Je to soubor nehmotných prvků a jevů v podobě zájmů, projevů a důsledků činností společnosti a jednotlivých odvětví v krajině, které jsou krajinoekologicky relevantní, tj. váží se na hmotné prvky prvotní a druhotné struktury krajiny, mají prostorový projev (jsou prostorově „mapovatelné“) (Miklós, Izakovičová, 1997). Oblast česko – polského pohraničí v oblasti euroregionu je do značné míry ovlivněna sledem historických událostí, které se datují již od konce 9. století, kdy přicházejí první zmínky o Slezsku (Žáček, 2005). K posledním a dnes nejvíce znatelným událostem, které ovlivnily běh života na tomto území dochází po skončení války, kdy se hranice vrací k předmnichovskému stavu a téměř všichni Němci jsou odsunuti. České Slezsko se stává součástí země Moravskoslezské. Před odsunem Němci představovali v Českém Slezsku většinu obyvatel. V důsledku odsunu zaniklo, nebo upadlo mnoho vesnic a města v západní části Českého Slezska se dále nerozvíjela. Dodnes je na západě Českého Slezska cítit negativní stránka odsunu. V letech 1948-1989 se komunistický režim snažil vymazat jakékoliv povědomí o Slezsku, proto bylo České Slezsko k 1. lednu 1949 rozděleno mezi Ostravský a Olomoucký kraj, od roku 1960 je součástí Severomoravského kraje. Od roku 2000 je Slezsko znovu rozděleno mezi kraje Olomoucký a Moravskoslezský. Závěr Jen těžko jsme schopní ovlivnit běh čistě přírodních procesů, které se okolo nás odehrávají, stejně tak je nemožné zapomenout na dějinné události, které se na našem životě mnohokrát významně podepisují. Jsou však aspekty světa okolo nás, které mohou napomoci k přirozenému rozvoji vztahu přírodní i kulturní krajiny a to vše jedině s ohledem na dlouhodobé časové rozmezí: stabilizace území – dějinná podstata euroregionu Praděd neumožňuje rozvoj oblasti na základě tradice či vztahu k místu; kultura se nerozvíjí na základě rychlého vštěpování či na systému uměle vytvořené podpory, ale především na dlouhodobém budování; jednoduše řečeno je nutno vyčkat prohloubení povědomí o historických událostech v oblasti rozvoj specifické kulturní krajiny na obou stranách hranice euroregionu ochrana obzvlášť významných přírodních prvků v krajině, které jsou mnohdy nejvýznamnějším prvkem lokálních oblastí věnovat větší pozornost systému neuronů –„Tam kde je cíl, je i cesta“ – a to nejen v oblasti nahlížení na biologické procesy v území, ale i s ohledem na procesy antropogenní 63 Ecology and natural environment – relation between a natural landscape and a cultural landscape Jana Stehlíková, Eng. Arch. VŠB – Technical University of Ostrava Relations between a natural landscape and a cultural landscape play a crucial role in the systemic evaluation and subsequently, in forming and using any area. Everything that surrounds us is a result of historic cooperation of natural processes and human activity. The very definitions of the terms landscape, ecology or natural environment suggest that the process of forming theoretical frameworks must always be a part of an extensive system. Key words: landscape, culture & nature, landscape character, system, connection, Euroregion Introduction How to define a natural landscape and a cultural landscape in a concise, yet the right way? In order to better understand and narrow down theoretical discussions, the terms a natural landscape and a cultural landscape are replaced with a simple expression – nature & culture, whose basis in terms of etymology does not differ from the primeval one. The term “nature” stems from the Latin nasco, nascere, natum; in fact, it is a translation of the Greek word physis – nature, naturalness, natural landscape. The opposite meaning is represented by the Czech term “kultura”, from the Latin cultura, denoting the thing which is to be cultivated (the word comes from the verb collo, collere, multum, which means to take care of, cultivate, tend, as well as worship – thus the “cult” (Rejzek, 2001), the noun cultura was used by the Romans to call an agricultural landscape. This is a sheer dichotomy, which shows the way a human being can understand not only the material world, but also immaterial ideals. What is the relation then between those opposing terms? Theoretical aspects This situation will be presented in a simplified way. There is a designated area at our disposal, which has formed a natural landscape over time. For the purposes of this dissertation, we are going to use the continental part of our planet. In around 5000 BC (in the territory of Central Europe) the landscape is for the first time subject to cultivation. Culture developed together with the increase in the population and its needs. As a consequence of this situation, the designated area of the primeval natural landscape (primary structure of the landscape) undergoes transformation over time into a symbolic economic landscape. Along with the need for economic development, disharmony appeared between the natural landscape and the cultural landscape (secondary and 64 Il. 7 Patchwork krajobrazowy i połączenie siecią neuronów (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 7 Krajinný patchwork a propojení neuronovou sítí Fig. 7 Landscape patchwork and neural network connections Il. 8 Podstawowe typy krajobrazu na analizowanym obszarze i dostęp do nich (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 8 Základní typy krajiny v území a přístup k nim Fig. 8 Basic landscape types in the region and possible approaches 65 tertiary structure of a landscape). Areas of clean nature are becoming scarce. It can be stated that in the area we designated for ourselves, there are few intact places. In order to achieve specific stability of the system, the ways of improving the standards of life and prosperity of people, taking into account the capacity of ecosystems and preserving the natural values and biological diversification for the present and future generations had to be considered within the T1 time (Ministerstvo životního prostředí, /Ministry of the Environment/ 2004). To this end, we began to protect the remaining part of the non-cultural landscape. We designated relatively undamaged parts of the natural landscape and started to protect them by establishing strict reserves, in which farming and human interference are excluded. The permissible conduct while staying in those areas is regulated by applicable provisions of law. Due to the radical differences in development of culture in the designated area in various time periods, it was not possible to assess specific places or areas on a global scale. Along with the increase of the complexity of the analyzed system, the possibility of understanding it and providing an explicit description of the system decreases. In order to propose, for instance, a sort of equivalent of arithmetic average in mathematics, i.e. a model of the global conduct, we have to take into account specific places or areas with diverse natural, cultural and historical characteristics (Fig. 2), which we call lanscape character. Its evaluation is increasingly required in the decision-making practice. The aim of the team composed of Petra Filipovská, Marcin Brzeziński and Jakub Miller was not to refer in detail to the legal framework regarding environmental protection or landscape assessment, but first and foremost, to develop a complete understanding and determine all of the relations that exist in a given area. The study followed the below-described theoretical aspects: designating the subject area of the study, assessing the formation and current topography of the natural landscape (primary structure of the landscape) and its formalization, characteristics of the cultural elements of the landscape (secondary structures of the landscape) and their interrelations, comparison of the Czech and Polish legislative approach towards interference with the landscape, historic relations within the designated area (tertiary structure of the landscape), a project of the approach to the area, including the nature & culture relation on a global scale, followed by establishment of detailed aspects. Graphic designs were drawn up chronologically, including the subject question on the global, regional and local levels. A project of procedures used for the landscape purposes was prepared in detail. Relationship between a natural landscape and a cultural landscape in the Praděd Euroregion At first, the subject area was designated within the Praděd Euroregion / Polish: Pradziad; Czech: Praděd/ the borderland between the Czech Republic and Poland, which covers a part of the Opole Voivodeship on the Polish side and the Moravian-Silesian Region on the Czech side. As the works progressed, the area was extended by adding a town called Zlaté hory, which lies in 66 the territory of the Olomouc Region. Sociological perception of the landscape and its use in both territories is different, which entails also a different approach of the society. A clear-cut division of the landscape into Polish and Czech is a cursory process, since there has always been interaction between the two sides in the form of watercourses, animal and plant migration, as well as political regime and population. Similarly difficult seems to be separation of the Euroregion as such from the surrounding world, since a landscape is created through a set of systems, which in many cases have supra-regional character and cannot be classified within one category. During the workshops, numerous analyses regarding the natural and cultural landscape or historical aspects were prepared, which helped in searching for the system in the landscape of the Euroregion. The primary structure of the landscape is mostly composed of elements of the geologic system, thus, of the geological foundation in the form of soil substrates, the soil itself and the mountainous topography, constituting the height of the landscape, as well as waters and air (Miklós & Izakovičová, 1997). The definition of the primary structure suggests that also the primeval vegetation is classified here, which in our area practically does not occur. It should, however, be noted that primeval vegetation is indigenous structure of the contemporary landscape. In order to understand the primary structure of the landscape and the work on this area, it is necessary to take into account an analysis of the landscape topography, which shows that the landscape both on the Polish and Czech sides differs not only in terms of contemporary appearance, but also the principles on which it was formed. In the area of Jeseníky, the biggest role was played by tectonic movements – uplift and subsidence of crusts and the related erosive activity of the flowing water as well as the activity of glaciers, which also created the rugged form of the present mountains Jesenické pohoří, whereas the Polish landscape was flattened by a glacier (Balatka & Kalvoda, 2006) (Fig. 3). With respect to the above, a map with shadowed landforms was used, which constituted the basis for the larger part of geographical documentation, from which all the related elements of the primary landscape are derived, i.e. solid phase (solid foundation), liquid phase (water) and gas phase (air). In the landscape perception process, people can distinguish three levels. The earth (mother – life carrier), horizon or also mountains – depending on the type of landscape (a line or a curve in the form of mountains connecting the sky and the earth) and the sky (father as the giver, but also the one which takes away and punishes) (Schulz, 2010). The topography of the landscape presented in the shadowed model of the area explicitly shows the change in primary landscape structure formation on the borderland between the Czech Republic and Poland. Along the border it forms a funnel-like passages from the Polish flatland to the undulating Czech part, which most probably enabled the establishment of towns on the Czech connected within one valley. The funnels create concentrated entrances to the area. The secondary structure of the landscape takes up a special place in geologic systems. It constitutes a visible, surface part, which creates direct material elements of environment for human beings and a high number of organisms. It is thus a zone, which a human being is interested in the most and it constitutes the main aim of changes in the structure of the human environment landscape. Its elements are also the main resulting elements of landscape map projects, whose effect is, first of all, a design of the most 67 optimal development of the derivative landscape structure (Miklós & Izakovičová, 1997). The most important analyses of the secondary landscape structure include an analysis of animal, plant and population migration routes, searching for crucial biocentres and habitats within the landscape, as well the characteristics of the territorial system of ecological stability on the Czech side and the national ecological network Econet on the Polish side. In both cases it refers to the system of supra-regional and regional biocentres, which are characterized by the occurrence of nodal regions and migration between them enabled by the passages which we called transmitters. Due to the nature and the use of the landscape on both sides of the border, the aim of the group was non-aggressive condensation of the ecological stability system network (Fig. 4). The proposed system was based on the neural network of a human being, in which there is interaction between the neurons by means of axons, as well as the operation of transmitters with the use of electric pulses (Novák, 1992) (Fig. 5). If the nodes of greenery of the existing system will be perceived as neurons and therefore, as local biocenters, which can be connected by a line, islands, a meadow mosaic or an agricultural landscape (Fig. 6), this system may ideologically be used for creating the missing bio-vessels in the Polish landscape and in the process of their strengthening on the Czech side. In global terms, the landscape is perceived as a patchwork composed of structures of vegetation (forests, grasslands, water and marsh vegetation), biotype of animals (zoological components), the use of land (agricultural part of the landscape), as well as technical and urban structures (technical elements in the landscape), which determines the connections in the “neural” network (Fig. 7). Three basic types of landscape have been created schematically, which occur in the subject area and on the basis of their character, the way of connecting the vessels was selected. Ideological changes in the landscape character have been illustrated in collages (Fig. 9). In order to understand, among other things, the Czech-Polish borderland, a tertiary structure of the landscape is needed, which forms elements and spatial subsystems of the socio-economic zone. It is a set of immaterial elements and phenomena in the form of interests, manifestations and consequences of societies activity, as well as particular branches in the landscape, which are essential in terms of the landscape and ecology, i.e. they are related to the material elements of the primary and secondary structure of the landscape, they have a spatial form (are spatially “reproducible”) (Miklós & Izakovičová, 1997). The area of the borderland between the Czech Republic and Poland on the Euroregion territory was highly influenced by historic events, dating back to the end of the IX century, when the Silesia was first mentioned (Žáček, 2005). The last and the most noticeable events nowadays which had an impact on the life in this area were after the war when the borders returned to their state before the Munich agreement and almost all of the Germans were displaced. The Czech Silesia became a part of the Moravian-Silesian Region. Before their displacement, Germans constituted a majority of the population in the Czech Silesia. As a result of their displacement many villages disappeared or collapsed and the cities in the western part of the Czech Silesia did not develop. Today in the western part of the Czech Silesia you can observe the negative result of the displacement. In the years 1948–1989 the communist regime attempted to remove any awareness regarding the Silesia, therefore on 1 January 1949 the Czech Silesia was divided into the Olomouc and Ostrava regions and since 1960 it has been a part of the North Moravia. Since 2000 Il. 9 (str. 69) Kolaże (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 9 (str. 69) Koláže Fig. 9 (p. 69) Collages 68 69 the Silesia has been again divided between the Olomouc and the MoravianSilesian regions. Conclusions It is very difficult to change the course of purely natural processes, which take place among us, just as it is impossible to forget the historic events which often influence our lives. However, there are certain aspects of the surrounding world, which may help in the natural development of the relations between natural and cultural landscapes considering, at the same time, a long-term perspective: area stabilization – the historic character of the Praděd Euroregion (Pradziad) hinders the development of the area based on the tradition or attachment to the place; culture does not develop on the basis of quickly instilling or artificially establishing a support system, but first and foremost, on the long-term development; in other words, we still need to wait deepening the awareness of historic events in the region development of a specific cultural landscape on both sides of the Euroregion protection of particularly important natural elements in the landscape, which often constitute the most important element of the local areas more attention should be paid to the system of neurons – “The aim is always accompanied by the way” – not only by taking a look at biological processes in this region, but also by taking into account anthropogenic processes. 70 Możliwości rozwoju gospodarczego przygranicznego fragmentu Euroregionu Pradziad Dr inż. arch. Marcin Spyra, Politechnika Opolska Tekst podsumowuje prace projektowe, których tematyka dotyczyła możliwości rozwoju gospodarczego przygranicznego fragmentu Euroregionu Pradziad. Opisane wyniki prac wskazują na konieczność wzmacniania spójności wewnętrznej i zewnętrznej regionu. Ponadto proponuje się, na etapie dalszego opracowywania dokumentów dotyczących rozwoju całego Euroregionu, zastosowanie elastycznej strategii projektowej „krok po kroku”. Słowa kluczowe: Rozwój gospodarczy, Euroregion Pradziad Wstęp Od początku lat 90. XX wieku dyskusja na temat planowania rozwoju pogranicza polsko – czeskiego nabrała nowej dynamiki. Kolejno obowiązującymi dla tego obszaru dokumentami planistycznymi były „Studium koordynacji rozwoju pogranicza polsko – czeskiego” (1993), aktualizacja tego dokumentu z roku 1996/97, „Strategia rozwoju pogranicza polsko – czeskiego” (2000) oraz aktualne „Studium rozwoju pogranicza polsko – czeskiego” (2006). Transformacja gospodarcza, zapoczątkowana w latach 90. XX wieku, zaowocowała między innymi problemami związanymi ze skurczeniem się rynku pracy, czy też globalizacją. W wielu przypadkach odbiło się to niekorzystnie na krajobrazie pogranicza. Z drugiej strony otworzyły się nowe możliwości rozwojowe oferowane przez postępującą integrację europejską. Ta dynamiczna sytuacja nakłania do ciągłej pracy nad strategiami rozwojowymi obszaru pogranicza oraz zlokalizowanych tu Euroregionów. Tekst podsumowuje kilkumiesięczne prace projektowe związane z wybranymi zagadnieniami rozwoju ekonomicznego i trans- granicznej współpracy instytucjonalnej przygranicznej części Euroregionu Pradziad. Zadana tematyka jest bardzo rozległa i zahacza o różnorakie aspekty począwszy od kultury poprzez rozwój turystyki i wsparcie instytucjonalne dla nowych inicjatyw gospodarczych, a na zagadnieniach infrastrukturalnych skończywszy. Wszystkie te aspekty kształtują naturalny, zbudowany i kulturowy krajobraz Euroregionu oraz jego przygranicznej części. Metoda badawcza Obszar projektu obejmuje styk Powiatu Prudnickiego i Okresu Bruntal oraz polską gminę Głuchołazy i czeskie gminy Zlaté Hory i Mikulovice. Projekt realizowany był od stycznia 2013 do czerwca 2013 w polsko – czeskiej grupie kierowanej przez Autora, a składającej się z Pauli Karpezo, Justyny Porowskiej, Dawida Pyki i Martina Struhali. 71 Praca projektowa oparta była na etapach: zgromadzenie danych i informacji dotyczących obszaru projektowego (styczeń – marzec 2013), synteza zgromadzonych informacji – zrozumienie problemu projektowego, wstępne propozycje projektowe i ich konsultacje (warsztaty projektowe w Prudniku od 18 do 22 marca 2013), propozycje konkretnych rozwiązań projektowych (kwiecień – czerwiec 2013) i ich konsultacje (strona internetowa, konferencja w Głogówku 27 czerwca 2013). Każdy etap był dokumentowany na stronie internetowej: www.pradziad.po.opole.pl Przyjęta metoda projektowa odnosi się do schematu badań typu foresight: thinking, debating, shaping (Kuciński, 2006, Jasiński) oraz wpisuje się w coraz szerzej dyskutowany nurt prowadzenia badań związanych z architekturą krajobrazu research through designing (Lenzholzer, Duchhart & Koh, 2013). Zaletą powyższej metody projektowej jest również wspieranie procesu budowania „klimatu zaufania” jako podstawowego elementu tworzącego się społeczeństwa obywatelskiego Euroregionu Pradziad1. W celu właściwego osadzenia zaproponowanych wstępnych rozwiązań, zespół projektowy w okresie od kwietnia do maja 2013 zgromadził dodatkowe informacje na temat lokalizacji podmiotów gospodarczych na obszarze projektowym, a związanych z sektorem wytwórczym, przetwórczym oraz usługowym (Il. 1). Metoda pozyskiwania informacji została oparta o kwerendę internetową (Bonnenberg, 2012). Informacje pozyskano przy pomocy stron internetowych: wikimapi, Google Earth, Panoramy Firm oraz Polskich Książek Telefonicznych. Rezultaty Rozwój ekonomiczny regionu jest, zdaniem członków grupy projektowej, związany z: Koniecznością tworzenia nowych (i nowoczesnych wpisujących się w ideę zrównoważonego rozwoju) miejsc pracy Zwiększeniem dostępności usług, szkolnictwa i miejsc pracy skoncentrowanych w największych miastach analizowanego obszaru Zatrzymaniem odpływu ludności Odpowiedzią na zdefiniowane problemy są zaproponowane działania projektowe, które zostały pogrupowane i opisane w tabeli 1. Część zaproponowanych działań projektowych pokrywa się z realizowanymi od kilku lat inicjatywami (np. Regionalny Inkubator Przedsiębiorczości w Prudniku). Propozycje innych działań oparte są na wzmacnianiu realizowanych na obszarze Euroregionu Pradziad różnorodnych projektów (np. system informacji turystycznej, rozwój infrastruktury turystycznej). „Klimat zaufania” jest ważnym wyznacznikiem sprawnie działającej demokracji. Jest to związane z zaufaniem do polityki, ale również z zaufaniem do transparentnego procesu planowania przestrzennego. Określenie „klimat zaufania” związane jest z pojęciem „kultury zaufania” czyli „rozpowszechnionymi w zbiorowości regułami normatywnymi, wymagającymi ufności i wiarygodności, egzekwowanymi przez sankcje społeczne” (Sztompka, 2007). 1 72 Grupa proponowanych działań Opis Społeczeństwo obywatelskie A. Lokalny lider – powołanie osoby / instytucji, działającej w skali gminy, odpowiedzialnej za gromadzenie wartych realizacji pomysłów związanych z rozwojem regionu i poszukiwaniem możliwych źródeł ich finansowania B. Czesko – polskie inkubatory kultury (Il. 2) – instytucje koordynujące i wspierające nowe polsko – czeskie inicjatywy kulturalne (organizacja trans- granicznych wydarzeń kulturalnych, realizacja projektów artystycznych, tworzenie dogodnych warunków do pracy artystów) C. E – praca – wspieranie rozwoju pracy zdalnej, wykonywanej w domu, w ramach wynajmowanej cyklicznie, na krótki okres powierzchni biurowej, bądź też w przestrzeni publicznej miast Infrastruktura Turystyka D. Atrakcyjna podróż (Il. 3) – wytyczenie i promowanie atrakcyjnych krajobrazowo tras pokonywanych przy pomocy transportu publicznego, rowerów, czy też transportu samochodowego E. Szybka podróż (Il. 3) – polepszenie jakości (prędkości, częstotliwości) połączeń komunikacją publiczną i prywatną, likwidacja tzw. wąskich gardeł oraz uzupełnianie brakujących połączeń trans- granicznych. W ramy tego działania wpisują się: rewitalizacje dworców kolejowych (np. dworzec w Prudniku) oraz szlaków kolejowych, remonty i unowocześnienia dróg lokalnych, poszukiwanie możliwości podłączenia obszaru projektowego do istniejących europejskich korytarzy transportowych (w szczególności korytarz III Berlin / Drezno – Kijów oraz korytarz VI Gdańsk – Warszawa – Brno) F. Kompleksowy system informacji turystycznej (Il. 4) – jednolity dla całego obszaru trans- granicznego, atrakcyjny wizualnie system, którego rozwój oparty byłby o wzmacnianie istniejących rozwiązań i poszukiwanie nowych pomysłów na rozwój turystyki (np. wytyczanie i scalanie istniejących polskich i czeskich szlaków turystycznych, intensywną promocję miejsc wartych odwiedzenia). W ramach tego działania zaproponowano stworzenie charakterystycznego systemu „przestrzennych znaków” pełniących rolę użytkową, informacyjną, promocyjną regionu oraz przyczyniających się do procesu rewitalizowania wybranych przestrzeni publicznych. G. Narciarstwo – rozwój sportów zimowych (w szczególności narty biegowe i zjazdowe); promocja po stronie polskiej terenów narciarskich położonych w Czechach (okolice Złotych Gór). Miejsca pracy H. Czesko – polskie inkubatory przedsiębiorczości – instytucje wspierające rozwój nowych przedsiębiorstw, stymulujące transfer wiedzy, zlokalizowane na obszarze projektowym w jego głównych miastach (np. istniejący Regionalny Inkubator Przedsiębiorczości w Prudniku). Instytucja taka powinna wspierać powstawanie i rozwój nowych firm oraz ułatwiać i upraszczać współpracę pomiędzy czeskimi i polskimi podmiotami gospodarczymi i naukowymi. Ponadto powinna stymulować rozwój trans granicznego rynku pracy (aspekty związane m.in. z różnicami w legislacji, systemami podatkowymi, opieką zdrowotną, ubezpieczeniami, monitorowaniem i informowaniem o trans- granicznym rynku pracy) I. Klastry trans graniczne – horyzontalna w swoim układzie sieć współpracujących ze sobą czeskich i polskich podmiotów gospodarczych, związanych z określonym sektorem (np. sektor piwowarski, sektor rolny) J. Promocja lokalnych produktów (Il. 5) – promocja dotyczyłaby produkowanych na przedmiotowym obszarze produktów rolniczych, tekstylnych, czy też rzemieślniczych. Mogłaby zostać stworzona specyficzna „marka” lokalnego produktu, która przyczyniła by się nie tylko do rozwoju gospodarczego, ale i do promocji całego Euroregionu. Tab. 1 Zestawienie proponowanych działań projektowych 73 Zaproponowane działania projektowe zostały przeanalizowane w kontekście zapisów „Studium zagospodarowania przestrzennego pogranicza Polsko-Czeskiego” (Tab. 2). Przywołane Studium jest obowiązującym dokumentem określającym wytyczne związane z prowadzeniem czesko-polskiej polityki rozwojowej, a w tym planowaniem przestrzennym obszaru pogranicza. Cele i pola działań strategicznych dla pogranicza polsko-czeskiego Odniesienie do wybranych rozdziałów Studium (numer rozdziału, i jego tytuł) Proponowane działania projektowe Cel 1: wzmacnianie spójności zewnętrznej obszaru pogranicza polsko-czeskiego II.3.4. Gospodarka i problem bezrobocia A. Lokalny lider III.1.1. Znaczenie powiązań zewnętrznych dla prawidłowego funkcjonowania obszaru pogranicza D. Atrakcyjna podróż III.1.3.1. Zewnętrzne powiązania komunikacyjne i oddziaływanie europejskich korytarzy transportowych na obszar pogranicza E. Szybka podróż H. Czesko-polskie inkubatory przedsiębiorczości III.1.3.3. Gospodarka oparta na wiedzy Cel 2: Wzmacnianie spój ności wewnętrznej obszaru pogranicza polsko-czeskiego III.2.2. Powiązania komunikacyjne obszaru pogranicza III.2.5. Działalność produkcyjna III.2.6. Turystyka i wypoczynek Via Montana – spójny system turystycznych tras samochodowych przebiegających na pograniczu polsko-czeskim w obrębie Sudetów. D. Atrakcyjna podróż F. Kompleksowy system informacji turystycznej G. Narciarstwo H. Czesko-polskie inkubatory przedsiębiorczości I. Klastry trans-graniczne J. Promocja lokalnych produktów Cel 3: Ochrona i przywracanie wartości zasobom naturalnym i kulturowym III.3.5. Ochrona zasobów kulturowych (w tym krajobrazu kulturowego) B. Czesko – polskie inkubatory kultury Tab. 2 Odniesienie proponowanych działań projektowych do zapisów „Studium zagospodarowania przestrzennego pogranicza Polsko – Czeskiego” Proponowane działania projektowe zostały uporządkowane w formie matryc odnoszących się do części czeskiej i polskiej analizowanego obszaru. Matryce określają ich związek z naturalnymi ekosystemami, wpływ na społeczeństwo obywatelskie oraz proponowaną lokalizację w skali analizowanego obszaru, gminy / miasta oraz wybranych miejsc (Il. 6 i 7). Dyskusja i podsumowanie Podsumowując warto zwrócić uwagę na dwa aspekty, które będą mieć wpływ na dalsze planowanie rozwoju pogranicza czesko-polskiego, a w tym przedmiotowego obszaru: 74 Czy faktem stanie się przesuwanie środka ciężkości pogranicza czesko--polskiego w kierunku tworzącego się nowego europejskiego makroregionu Regionu Dunaju (Gniazdowski, Strážay, 2011)? Czy właściwą platformą do realizacji transgranicznej strategii rozwojowej powinien być Euroregion, czy też tworzące się od kilku lat na obszarze pogranicza czesko-polskiego Europejskie Ugrupowania Współpracy Terytorialnej (EUWT)? Opracowany projekt wskazuje na kilka istotnych wytycznych możliwych do wykorzystania podczas dalszych prac nad strategią rozwojową całego Euroregionu Pradziad: Konieczność stosowania w pracach planistycznych elastycznej strategii „krok po kroku”, w której większy nacisk położony jest na planowanie procesu przemian, niż na przewidywanie jego końcowych efektów (Perkmann, 2003). Opracowywana strategia rozwojowa powinna być stale omawiana na poziomie zainteresowanych podmiotów publicznych, prywatnych oraz mieszkańców. W ramy planowanych akcji mogą być włączone opisane powyżej działania projektowe (Il. 8). Konieczność dalszego wzmacniania spójności wewnętrznej obszaru (oraz całego Euroregionu) poprzez rozwój przedsiębiorczości mieszkańców, nieustanną pracę nad marką regionu (lokalna kultura, lokalne produkty, turystyka). Proces ten powinien być oparty na bazie nieustannie wzmacnianego społeczeństwa obywatelskiego rozumianego jako wspólnota aktywnych obywateli, zaangażowanych politycznie i obdarzających się wzajemnie zaufaniem (Sztompka, 2007) Konieczność dalszego wzmacniania spójności zewnętrznej obszaru (oraz całego Euroregionu) poprzez dostosowanie do nowych inicjatyw europejskich (polityka spójności, tworzenie makroregionów, tworzenie Il. 1 Rezultaty kwerendy internetowej (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 1 Výsledky rešerše na internetu Fig. 1 Results of the Internet Research Query 75 Il. 2 Czesko-Polskie inkubatory kultury (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 2 Česko–polské kulturní inkubátory Fig. 2 Czech-Polish Culture Incubators Il. 3 Atrakcyjna i szybka podróż – rewitalizacji dworca kolejowego w Prudniku (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 3 Atraktivní a rychlá cesta – revitalizace železničního nádraží v Prudniku Fig. 3 Attractive and Fast Journey – Railway Station Redevelopment in Prudnik 76 europejskiej sieci transportowej TEN-T2, projekt kanału Dunaj – Odra – Łaba) oraz prowadzenie właściwej polityki lobbingowej w skali kraju. Literatura: Bonnenberg W. (2012) Zastosowanie kwerendy internetowej do diagnozy rozkładu przestrzennego usług na terenie Aglomeracji Poznańskiej. Materiały Międzynarodowej Konferencji Naukowej ULAR 6, Gliwice Gniazdowski M., Strážay T. (2011). Strategia Unii Europejskiej dla regionu Dunaju. Implikacje dla Polski i Grupy Wyszehradzkiej. Warszawa: Ośrodek Studiów Wschodnich im. Marka Karpia Jasiński L.J. Treść i przykłady badań typu foresight . Tekst dostępny na stronie programu Narodowy Program Foresight Polska 2020. Dostępne na: http://foresight.polska2020.pl/cms/pl/publications/artykuly Kuciński J. (2006). Organizacja i prowadzenie projektów foresight w świetle doświadczeń międzynarodowych. Warszawa: IPPT Lenzholzer, S., Duchhart, I., & Koh, J. (2013). “Research through designing” in landscape architecture. Landscape and Urban Planning, 113, 120–127. Ministerstwo Budownictwa Rzeczypospolitej Polskiej. Departament Ładu Przestrzennego i Architektury. Ministerstvo pro místní rozvoj české republiky. Odbor územních vazeb (2006). Studium zagospodarowania przestrzennego pogranicza polsko-czeskiego. Wrocław – Praga Perkmann M (2003). Cross-Border Regions in Europe. European Urban And Regional Studies 10, 153–171 Sztompka P. (2007). Zaufanie. Fundament społeczeństwa. Kraków: Wydawnictwo Znak Porównaj: http://ec.europa.eu/transport/themes/infrastructure/index_en.htm 2 77 Možnosti hospodářského rozvoje příhraničního fragmentu Euroregionu Praděd Dr. Ing. arch. Marcin Spyra, Opolská polytechnika Tento text shrnuje projektové práce, jejichž tématika se týkala možností hospodářského rozvoje příhraničního fragmentu Euroregionu Praděd. Popsané výsledky prací poukazují na nutnost posilování vnější i vnitřní soudržnosti regionu. Navíc je zde navrženo, aby v rámci etapy dalšího zpracovávání dokumentace týkající se rozvoje celého euroregionu byla použita pružná projektová strategie „krok za krokem”. Klíčová slova: hospodářský rozvoj, Euroregion Praděd Úvod Od začátku 90. let 20. století diskuse na téma plánování rozvoje polsko-českého pohraničí nabrala novou dynamiku. Závaznými dokumenty pro tuto plánovací oblast byly postupně Studie koordinace rozvoje polsko-českého pohraničí (1993), aktualizace tohoto dokumentu z roku 1996/97, Strategie rozvoje polsko-českého pohraničí (2000) a aktuální Studie rozvoje polskočeského pohraničí (2006). Hospodářská transformace, započatá v 90. letech 20. století přinesla mimo jiné problémy spojené se zmenšujícím se pracovním trhem, jakož i s globalisací. V mnoha případech to mělo i své negativní důsledky pro pohraniční oblast. Nicméně otevřely se také nové možnosti rozvoje, které přinesla prohlubující se evropská integrace. Tato dynamická situace pobízela k neustálé práci na rozvojových strategiích oblasti pohraničí a zde lokalizovaných euroregionů. Text shrnuje několikaměsíční projektové práce spojené s vybranými otázkami ekonomického přeshraničního rozvoje přeshraniční institucionální spolupráce příhraniční části euroregionu Praděd. Zadaná tematika je velmi obšírná a dotýká se různých hledisek, kulturou počínaje, přes rozvoj turismu a institucionální podporu pro nové hospodářské iniciativy a na otázkách infrastruktury konče. To vše se podílí na vytváření přírodní i kulturní krajiny příhraniční oblasti euroregionu. Výzkumná metoda Projekt ve své šíři zahrnuje styk okresů Prudnik a Bruntál a polskou obec Głuchołazy, jakož i české obce Zlaté Hory a Mikulovice. Projekt probíhal od ledna 2013 do června 2013 v polsko-české skupině řízené autorem a členy skupiny byli: Paula Karpezová, Justyna Porowská, Dawid Pyka, a Martin Struhala. 78 Projektová práce probíhala v těchto etapách: sběr dat a informací týkajících se oblasti zahrnuté projektem (leden – březen 2013), analýza sebraných informací – pochopení projektové otázky, vstupní projektové návrhy a jejich konsultace (projektové workshopy v Prudniku od 18. do 22. března 2013), návrhy konkrétních projektových řešení (duben – červen 2013) a jejich konsultace (webová stránka, konference v Głogówku 27. června 2013). Každá etapa byla dokumentována na webové stránce: www.pradziad.po.opole.pl Použitá projektová metoda vychází ze schématu výzkumu typu foresight: thinking, debating, shaping (Kuciński, 2006, Jasiński) a řadí se do stále více diskutovaného proudu provádění výzkumů spojených s architekturou krajiny research through designing (Lenzholzer, Duchhart & Koh, 2013). Předností výše uvedené projektové metody je rovněž podpora procesu vytvoření „atmosféry důvěry” jakožto základního prvku vznikající občanské společnosti Euroregionu Praděd1. Za účelem správného pochopení navržených výchozích řešení, projektová skupina v období od dubna do května 2013 shromáždila dodatečné informace týkající se lokalizace hospodářských subjektů v oblasti dané projektem, a spojených z výrobním, zpracovatelským a terciárním sektorem (Obr. 1). Metoda získávání informací vycházela z rešerše internetu (Bonnenberg, 2012). Informace byly získány z webových stránek: wikimapi, Google Earth, Panoramy Firm a Polskich Książek Telefonicznych (Polský telefonní seznam). Výsledky Ekonomický rozvoj regionu je, dle názoru členů projektové skupiny, spojen s: Nutností vytvoření nových (moderních a souvztažných s ideou trvale udržitelného rozvoje) pracovních míst Zvětšením dostupnosti služeb, školství a pracovních míst soustředěných v největších městech zkoumané oblasti Zastavením odchodu obyvatelstva Odpovědí na definované otázky jsou navržené projektové kroky, které jsou utříděné a popsané v tabulce 1. Část navržených projektových kroků se shoduje s iniciativami probíhajícími již několik let (např. Regionální podnikatelský inkubátor v Prudniku – Regionalny Inkubator Przedsiębiorczości w Prudniku). Návrhy jiných kroků se zakládají na posilování různorodých projektů probíhajících v oblasti euroregionu Praděd (např. systém turistické informace, rozvoj turistické infrastruktury). „Atmosféra důvěry” je důležitým ukazatelem dobře fungující demokracie. Má to souvislost s důvěrou vůči politice, ale rovněž s důvěrou k transparentnímu procesu územního plánování. Termín „atmosféra důvěry” je spojen s pojmem „kultura důvěry” čili s „v kolektivu rozšířenými normativními pravidly, které předpokládají důvěru a důvěryhodnost, jež jsou společensky sankcionované” (Sztompka, 2007). 1 79 Il. 4 Atrakcyjny krajobraz jako podstawa rozwoju turystyki (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 4 Atraktivní krajina jako základ rozvoje turismu Fig. 4 Attractive Landscape as the Grounds for Tourism Development Il. 5 Promocja lokalnych produktów rolnych – propozycja rewitalizacji gospodarstwa rolnego (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 5 Propagace místních zemědělských výrobků – návrh revitalizace zemědělství Fig. 5 Local Agricultural Products Publicity – Recommendations for Agricultural Redevelopment 80 Skupina navrhovaných kroků Popis Občanská společnost A. Lokální lídr – jmenování osoby / instituce, působící na úrovni obce, odpovědné za shromažďování nápadů, které stojí za to realizovat a které jsou spojené s rozvojem regionu, hledání možných zdrojů financování B. Česko–polské inkubátory pro kulturu (Obr. 2) – instituce koordinující a podporující nové polsko–české kulturní iniciativy (organizování přeshraničních kulturních událostí, realisace uměleckých projektů, tvoření příznivých podmínek pro práci umělců) C. E – práce – podpora rozvoje práce na dálku – prováděné doma, v rámci cyklicky pronajímaných, na krátkou dobu kancelářských prostor, nebo také ve veřejném prostoru měst Infrastruktura D. Atraktivní výlet (Obr. 3) – vytýčení a propagace krajinářsky atraktivních tras, které lze projíždět veřejnou dopravou, cyklisticky anebo automobily E. Rychlá cesta (Obr. 3) – zlepšení kvality (rychlosti, frekvence) spojení veřejnou a soukromou dopravou, odstranění tzv. kritických bodů a doplnění chybějících pohraničních spojení. K těmto krokům patří: revitalizace železničních nádraží (např. nádraží v Prudniku) a železnic, opravy a modernizace místních komunikací, hledání možností spojení oblasti projektu se stávajícími evropskými dopravními koridory (zvláště koridor III Berlin / Drážďany – Kyjev a koridor VI Gdaňsk – Varšava – Brno) Turistika F. Komplexní systém turistické informace (Obr. 4) – pro celou přeshraniční oblast jednotný, vizuálně atraktivní systém, jehož rozvoj by se opíral o posilování stávajících řešení a hledání nových nápadů týkajících se rozvoje turismu (např. vytyčování a spojování existujících polských a českých turistických stezek, intensivní propagace míst, která stojí za to navštívit). V rámci tohoto kroku bylo navrženo vytvoření charakteristického systému „prostorových značek”, které plní užitkovou, informační, propagační roli ve prospěch regionu a které se přičiňují k procesu revitalizace některých veřejných míst. G. Lyžařství – rozvoj zimních sportů (zvláště běžky a sjezdové lyžování); na polské straně propagace lyžařských tras nacházejících se v Česku (okolí Zlatých Hor). Pracovní místa H. Česko–polské podnikatelské inkubátory – instituce podporující rozvoj nových podniků, stimulující transfer znalostí, nacházející se v oblasti projektu v jeho nejvýznamnějších městech (např. existující Regionální podnikatelský inkubátor v Prudniku). Taková instituce by měla podporovat vznik a rozvoj nových firem a ulehčovat a zjednodušovat spolupráci mezi českými a polskými hospodářskými a vědeckými subjekty. Navíc by měla stimulovat rozvoj přeshraničního pracovního trhu (aspekty spojené mimo jiné s právními rozdíly, daňovými systémy, zdravotní péčí, pojištěním, monitorováním a informováním o přeshraničním pracovním trhu) I. Přeshraniční klastry – horizontální síť spolupracujících českých a polských hospodářských subjektů, spojených s určeným vymezeným sektorem (např. sektor pivovarnictví, zemědělství) J. Propagace místních výrobků (Obr. 5) – ve zmíněné oblasti by se propagace týkala zemědělských textilních nebo řemeslnických výrobků. Mohla by být vytvořena specifická „značka” místního produktu, která by napomohla nejen hospodářskému rozvoji, ale i propagaci celého euroregionu. Tab. 1 Soupis navrhovaných projektových kroků Navrhované projektové kroky byly analyzovány v kontextu „Studie územního plánu polsko–českého pohraničí” (Tab. 2). Tato studie je obligatorním dokumentem vymezujícím směrnice spojené s prováděním česko–polské politiky rozvoje, a v tom i územního plánování pohraniční oblasti. Cíle a strategické oblasti působnosti pro polsko– české pohraničí Vztah k vybraným kapitolám Studie Navrhované projektové kroky Cel 1: posilování vnější koherence oblasti polsko– českého pohraničí II.3.4. Hospodářství a problematika nezaměstnanosti III.1.1. Význam vnějších souvislostí pro správné fungování pohraniční oblasti III.1.3.1. Vnější komunikační spoje a vliv evropských dopravních koridorů na oblast pohraničí III.1.3.3. Hospodářství opírající se o znalosti A. Lokální lídr D. Atraktivní výlet E. Rychlá cesta H. Česko–polské podnikatelské inkubátory Cel 2: posilování vnitřní koherence oblasti polsko– českého pohraničí III.2.2. Komunikační spojení oblasti pohraničí III.2.5. Výrobní činnost III.2.6. Turismus a odpočinek Via Montana – koherentní systém turistických automobilových tras probíhajících v polsko– českém pohraničí v oblasti Sudet. D. Atraktivní výlet F. Komplexní systém turistické informace G. Lyžařství H. Česko–polské podnikatelské inkubátory I. Přeshraniční klastry J. Propagace místních výrobků Cel 3: Ochrana a obnovování hodnot kulturních a přírodních statků III.3.5. Ochrana kulturních statků (včetně kulturní krajiny) B. Česko–polské kulturní inkubátory Tab. 2 Vztah navrhovaných projektových kroků k závěrům ve Studiu územního plánu polsko– českého pohraničí Navrhované projektové kroky byly uspořádány ve formě matric vztahujících se k české a polské části analyzované oblasti. Tyto matrice vymezují souvislosti s přírodními ekosystémy, jejich vliv na občanskou společnost a navrhované umístění v rámci analyzované oblasti, obce / města a vybraných míst (Obr. 6 a 7). Diskuse a resumé V rámci shrnutí je žádoucí soustředit pozornost na dvě hlediska, která budou ovlivňovat další plánování rozvoje polsko–českého pohraničí, jakož i předmětné oblasti: Stane se skutečností posun těžiště česko–polského pohraničí směrem k nově se tvořícímu evropskému makroregionu Regionu Dunaje (Gniazdowski, Strážay, 2011)? 82 Je vhodnou platformou pro realisaci přeshraniční rozvojové strategie právě Euroregion, anebo jsou to již několik let v česko–polské oblasti vznikající Evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)? Zpracovaný projekt poukazuje na několik podstatných podnětů, které lze využít během přípravných prací v budoucnosti při tvorbě strategie rozvoje celého euroregionu Praděd: Nutnost při dalším plánování použit elastickou strategii „krok za krokem“, v níž je položen větší důraz na plánování procesu proměn, nežli na předvídání závěrečných efektů (Perkmann, 2003). Zpracovávaná rozvojová strategie by měla být stále probírána na úrovni zúčastněných veřejných, soukromých subjektů i obyvatel. Do rámce plánovaných kroků lze zahrnout výše popsané projektové kroky (Obr. 8). Nutnost dalšího posilování vnitřní koherence oblasti (a celého Euroregionu) prostřednictvím rozvoje podnikání obyvatelstva, neustálá práce na místní značce (místní kultura, místní výrobky, turismus). Tento proces by měl vycházet ze základu neustále posilované občanské společnosti pojímané jako společenství aktivních, politicky angažovaných a majících vůči sobě důvěru občanů (Sztompka, 2007) Nutnost dalšího posilování vnější koherence oblasti (a celého Euroregionu) prostřednictvím přizpůsobení se novým evropským iniciativám (kohezní politika, tvorba makroregionů, tvorba transevropské dopravní sítě TEN-T2, projekt průplavu Dunaj – Odra – Labe) a účinné lobování v rámci země. Viz: http://ec.europa.eu/transport/themes/infrastructure/index_en.htm 2 83 Economic Development Opportunities for the Pradziad Euroregion Borderland Marcin Spyra, PhD, Eng. Arch Opole University of Technology The text summarizes the Project deliverables arising from the works over the economic development opportunities for the Pradziad Euroregion Borderland. The deliverables of the works presented here are indicative of the necessity to improve the internal and external cohesion of the region. Furthermore, it is recommended to use ‘step-by-step’ flexible strategy in further developments of the documents concerning the development of the Euroregion as a whole. Key words: economic growth, Pradziad Euroregion Introduction At the beginning of the 1990’s, the debate about the development plans of the Polish and Czech Borderland gained new momentum. Successive planning documents in force that had been developed for this area included: “Development Coordination Study for the Polish-Czech Borderland” (1993) and its up-dated edition dated 1996/97, “Development Strategy for the Polish-Czech Borderland” (2000) and its up-dated version “Development Study for the Polish-Czech Borderland (2006). The economic transformation, which began in the 1990’s, brought about problems concerned with inter alia the labour market downsizing and globalisation. In many cases it had an adverse impact upon the landscape of the region. However, thanks to the progressive European integration, new development opportunities appeared there. This dynamic state of affairs propels constant work over development strategies in the borderland and adjacent Euroregions. The text summarizes several-months’ Project output arising from the works over a selection of aspects of economic development and crossborder institutional cooperation in the borderland of the Pradziad Euroregion. The subject matter under consideration is very extensive and touches upon various aspects ranging from the culture, through tourism development and institutional support for new economic initiatives, to infrastructure. All of them comprise natural, build, and cultural landscape of the Euroregion and its borderland. Il. 6 (str. 85) Matryca podsumowująca proponowane działania projektowe – część czeska regionu (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 6 (str. 85) Matrice shrnující navrhované projektové fáze – česká část regionu Fig. 6 (p. 85) Log frame summarizing recommended Project actions – the Czech side of the region 84 Research Method The project covers the area in the borderline of Prudnik District and Bruntal Okres, as well as the Polish Borough of Głuchołazy and Czech Boroughs of Zlate Hory and Mikulovice. It was carried out from January till June 2013 by the Polish-Czech team led by the author. The team members being Paula Karpezo, Justyna Porowska, Dawid Pyka and Martina Struhala. 85 86 The Project was delivered into the following stages: Gathering data and information concerning the Project area (January – March, 2013), Information synthesis – understanding the Project’s outstanding issue Preliminary project recommendations and related consultations (Project workshops in Prudnik from 18th till 22nd March, 2013), Recommendations for specific Project arrangements (April – June 2013) and related consultations (the website, the conference in Głogówek on 27th June 2013). Each stage was documented and communicated on the website: www. pradziad.po.opole.pl The Project method applied refers to the research scheme of the following type: foresight, thinking, debating, shaping (Kuciński, 2006, Jasiński) and falls in line with an increasingly discussed current of carrying out research concerned with landscape architecture called research through designing (Lenzholzer, Duchhart & Koh, 2013). The advantage of this method is the fact that it supports a process of building “an atmosphere of trust” as the fundamental element constituting civil society of the Pradziad Euroregion1. In order to properly implement recommended Project arrangements, from April till May 2013, the team gathered additional information concerning localisation of business entities within the area covered by the Project, which were associated with the manufacturing, processing and service sectors (Fig. 1). The method of data collection was based upon the Internet search query (Bonnenberg, 2012). Information was gathered with the use of the following websites: wikimapia, Google Earth, Panorama Firm and Polskie Książki Telefoniczne. Results According to the members of the Project team, economic development of the region is connected with: The necessity to create new modern jobs which would fall into line with the idea of the sustainable growth, Widening access to services, education and jobs cumulated in the largest cities of the explored region, Preventing people outflow The recommended Project arrangements address the outstanding issues which were grouped and characterized in Table 1. Some Project actions overlap with other initiatives which had already been under way for a few years there (e.g. the Regional Business Incubator in Prudnik). Recommendations for other actions deal with supporting various ongoing projects in the Pradziad Euroregion (e.g. tourism information system or tourism infrastructure development). „An atmosphere of trust” is an important indicator of efficient democracy. It is concerned with trust for the politics, but also for the clear-cut process of spatial planning. The term “atmosphere of trust” is connected with the term “culture of trust”, i.e. “commonly widespread normative rules which require trust and credibility, and are exacted through social sanctions” (Sztompka, 2007) 1 Il. 7 (str. 86) Matryca podsumowująca proponowane działania projektowe – część polska regionu (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 7 (str. 86) Matrice shrnující navrhované projektové fáze – polská část regionu Fig. 7 (p. 86) Log frame summarizing recommended Project actions – the Polish side of the region 87 Group of recommended actions Description Civil Society A. Local Leader – appointment of a person/institution operating locally in the Borough, responsible for gathering ideas which would be worth considering and would be concerned with the region development as well as funding sources B. Czech and Polish Culture Incubators (Fig. 2) – institutions coordinating and supporting new Polish-Czech cultural initiatives (organizing cross-border cultural events, carrying out art projects, providing encouraging work conditions for artists), C. E-work – supporting development of teleworking done at home as a part of the work in the office space rented periodically for a short time, or in the public space of towns or cities. Infrastructure D. Attractive Journey (Fig. 3) – delimitation and publicity of picturesque trails accessible by means of public transport, bicycles or cars. E. Fast Journey (Fig. 3) – improvement of the quality (speed, frequency) of public and private transportation system, getting rid of the so-called bottlenecks and making up missing border links. This action entails: redevelopment works of railway stations (e.g. in Prudnik) and railway routes, repairs and modernisation works of local roadways, as well as seeking arrangements allowing to incorporate the Project area into the existing Pan-European transport corridors (especially corridor III: Berlin/Dresden – Kiev and corridor VI: Gdansk – Warsaw – Brno) Tourism F. Complex System of Tourist Information (Fig. 4) – the uniform system for the whole cross-border area that is visually attractive system, the development of which would be based on backing up existing arrangements and searching for new ideas concerning tourism growth (e.g. delimitating and combining the existing Polish-Czech tourist trails or highly efficient publicity of places worth visiting). Within the framework of this field of actions, the idea has been recommended to devise a characteristic system of „space signs” which would fulfil utility, informative and advertising functions for the region, contributing to the process of public spaces redevelopment. G. Skiing – winter sports development (especially cross-country and alpine skiing); publicity of skiing areas in the Czech Republic (the environs of Zlate Hory) in Poland Jobs H. Czech and Polish Business Incubators – institutions which support development of new enterprises and boost knowledge exchange, operating in the Project area in its major cities (e.g. the already existing Regional Business Incubator in Prudnik). Such an institution should support establishment and development of new companies. It should also facilitate cooperation between Czech and Polish business and R&D institutions. Besides, it should stimulate growth of the cross-border labour market (which refers to the differences in legislation, tax systems, healthcare, insurance schemes, as well as monitoring and informing about the cross-border labour market). I. Cross-border Clusters – a horizontal network of cooperating Czech and Polish business entities bound with a specific sector (e.g. brewing sector, agriculture). J. Publicity of Local Products (Fig. 5) – publicity would concern agricultural, crafts and textile products manufactured within the Project area. A specific brand of the local product could be devised to contribute not only to economic growth, but also to publicity of the Euroregion as a whole. Tab. 1 A summary of Recommended Project Actions 88 The recommended Project actions were examined in respect of “Spatial development Study for the Polish-Czech Borderland” (Table 2). The study is a binding document which provides guidelines for the Polish-Czech development policy, including spatial development of the borderland. Objectives and Strategic Action Fields for the Polish-Czech Borderland Reference to Specific Chapters of the Study Recommended Project Actions Objective 1: improvement of the external cohesion of the Polish-Czech Borderland II.3.4. Economy and the problem of unemployment III.1.1. Importance of outside affiliations for proper functioning of the borderland. III.1.3.1. Outside transport connections and the impact of the European transport corridors on the Borderland. III.1.3.3. Knowledge-based Economy. A. Local Leader D. Attractive Journey E. Fast Journey H. Polish-Czech Business Incubators Objective 2: improvement of the internal cohesion of the Polish-Czech Borderland III.2.2. Transport connections within the Borderland III.2.5. Production and Manufacture III.2.6. Tourism and Leisure Via Montana – a coherent system of tourist routes by car running through the PolishCzech Borderland within the Sudetes Mountains. D. Attractive Journey F. Comprehensive System of Tourism Information G. Skiing H. Czech-Polish Business Incubators I. Cross-border Clusters J. Local Products Publicity Objective 3: Natural and Cultural Resource Conservation and Protection III.3.5. Cultural Resource Protection (cultural landscape included) B. Czech-Polish Business Incubators Tab. 2 Reference for the recommended Project Actions to “Spatial Development Study for the PolishCzech Borderland” The recommended Project actions were classified in the form of log frames referring to the Polish and Czech parts of the area under consideration. The log frames define their relations with natural ecosystems, their impact upon the civil society and recommended localization in terms of the area under consideration, borough/ town or city and a selections sites (Fig. 6 and 7). Discussion and Summary To sum up, it is worth paying attention to two concerns which will affect further planning of the Czech-Polish Borderland development, including the area in question: Will the centre of the Czech-Polish Borderland move in the direction of a new European macro-region called the Danube Region (Gniazdowski, Strážay, 2011)? Would the Euroregion be the right place to implement the crossborder development strategy, or should it be implemented in the area 89 of the European Grouping of Territorial Cooperation (EGTC), which has been developing for a few years in the Czech-Polish Borderland? The Project indicates a few crucial guidelines which may be used in the future works over the development strategy for the whole Pradziad Euroregion: The Necessity to implement a flexible “step-by-step” strategy in further design works, which will put more emphasis on change process planning rather than its final outcome forecasts (Perkmann, 2003). The development strategy should have the public and private communication strategy and should be communicated with all the parties concerned for feedback. Project actions described above can be incorporated into the framework of the planned activities (Fig.8). The necessity to further improvement of the external cohesion of the area (and the whole Euroregion) by means of making adjustments to new European initiatives (cohesion policy, macro-regions establishment, TEN-T2 development, project of the Danube-Oder-Elbe tunnel) and pursue a right lobbying policy on the state level. Il. 8 (str. 90) Zależności pomiędzy proponowanymi działaniami projektowymi (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 8 (str. 90) Vztahy mezi navrhovanými projektovými fázemi Trans-European Transport Networks ; compare: http://ec.europa.eu/transport/themes/ infrastructure/index_en.htm 2 Fig. 8 (p. 90) Interrelations among recommended Project actions 91 Prudnik – drogi ku naprawie tkanki miejskiej Dr hab. inż. arch. Piotr Obracaj, prof. nzw. w Politechnice Opolskiej Dr inż. arch. Piotr Grzegorz Opałka Politechnika Opolska Prudnik, podobnie jak inne miasta obszaru pogranicza polsko-czeskiego, poszukuje nowej formuły funkcjonowania w dynamicznie zmieniających się warunkach współczesnego życia. Diagnoza przestrzeni architektoniczno-urbanistycznej miasta wskazuje na zachwianie zasad zrównoważonego rozwoju. Podobne problemy, z uwagi na lokalizację czy wspólną historię, dotyczą również innych miast tego obszaru. Słowa kluczowe: rewitalizacja, zrównoważony rozwój, obszary staromiejskie, pogranicze polsko-czeskie Wstęp Prudnik, podobnie jak wiele innych historycznych miast stoi przed problemem dostosowania istniejącej struktury miejskiej do nowych, dynamicznie zmieniających się wymagań współczesnego życia. W szczególności w przestrzeni architektonicznej i urbanistycznej miasta można zaobserwować zachwianie zasad zrównoważonego rozwoju. Oczywiście stan ten jest widoczny również w sferze infrastruktury technicznej, gospodarczej, społecznej, ekonomicznej, kulturalnej oraz ekologii. Diagnozowany stan kryzysowy, definiowany w działaniach rewitalizacyjnych, nie dotyczy jedynie wydzielonej dzielnicy czy obszaru. Regres jest zauważalny, z uwagi na podobne problemy, w większym obszarze przestrzennym. W pewnym przybliżeniu można go rozciągnąć na obszar środkowej i wschodniej części pogranicza polskoczeskiego, po obu jego stronach. Specyfika problemów, ale i szans działań naprawczych Prudnika, wynika oprócz lokalizacji, również ze skomplikowanej historii, pisanej tutaj przede wszystkim rozwojem przemysłu tekstylnego i turystyki. Miasto posiada niewątpliwe atuty, które można uczytelnić poprzez wdrożenie rozwiązań naprawczych w pierwszym rzędzie w jego strukturze przestrzennej. Rozwijające się harmonijnie przez stulecia miasto, w sposób naturalny wytworzyło wielopłaszczyznowe powiązania, które uległy znaczącemu zniszczeniu w XX w. W warstwie przestrzennej zapis przemian jest czytelny zarówno w skali architektonicznej jak i urbanistycznej. W ciągu ostatniego stulecia kształtowały je najpierw wpływy Cesarstwa Niemieckiego, później Republiki Weimarskiej. Zaburzył w miarę jeszcze „płynną” ewolucję narodowy socjalizm Trzeciej Rzeszy. Po drugiej wojnie światowej gospodarka socjalistyczna utrzymała włókiennictwo jako wiodący przemysł regionu, jednakże system polityczny spowodował dalsze negatywne przemiany w jej funkcjonowaniu. Wobec przemian i konkurencji po 1989 r. istotna dla tej części kraju, a później całego bloku euroregionów, gałąź gospodarki upadła. Historyczna skorupa zakładu, wraz z licznymi przypisanymi jej ograniczeniami, nie była w stanie udźwignąć nowej funkcji. To co było budowane od początku XIX w., przeszło 92 Il. 1 Zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, zagospodarowanych dysharmonizującymi kubaturami, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 1 Zdevastované plochy částí středu města zastavěné neharmonisujícími kubaturami, 2013 r. Fig. 1 Devastated space of the downtown quarters filled with disharmonious large-sized structures, 2013 Il. 2 Zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, zagospodarowanych dysharmonizującymi kubaturami, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 2 Zdevastované plochy částí středu města zastavěné neharmonisujícími kubaturami, 2013 r. Fig. 2 Devastated space of the downtown quarters filled with disharmonious large-sized structures, 2013 93 do historii. Centralne sterowanie w zderzeniu z polską odmianą kapitalizmu, doprowadziło do upadłości, a de facto zniszczyło wiele innych zakładów przemysłowych nie tylko w przedmiotowym regionie. Śladami po okresie przemian są przede wszystkim pustostany hal włókienniczych, zlokalizowane w północnej części miasta, a w centrum budynek dawnego browaru. Również turystyka, wskutek niedocenienia walorów regionu i niewystarczającej promocji, straciła na znaczeniu. Zniszczona została również infrastruktura, w tym kolejowa, prowadząca do niedalekich ośrodków wypoczynkowych i uzdrowisk (Pokrzywna, Jarnołtówek, Głuchołazy). Niewątpliwie również niezwykle dynamicznie rozwijające się technologie, pęd życia czy też zmienność potrzeb człowieka, spowodowały zachwianie w funkcjonowaniu tego żywego przestrzennego organizmu. Opis metody badawczej, opis podjętego problemu W tkance miejskiej, w oparciu o heurystyczne metody analityczne, zarówno w ujęciu zewnętrznym jak i wewnętrznym, niezależnie od perspektywy czasowej realizacji, można poddać analizie jakość, formę i skalę działań, jaka się dokonała i dokonuje. Analiza potrzeb, szans i zagrożeń zmierza do rozpoznania i dokonania oceny stanu istniejącego oraz realizacji celu poprzez wskazanie optymalnych metod wdrożenia działań naprawczych. Właściwe rozpoznanie deformacji funkcjonowania przestrzennej struktury miejskiej warunkuje rodzaj aplikowanych działań naprawczych i ma bezpośredni wpływ na kreowanie scenariuszy rozwoju miasta. W skali architektonicznej jak i urbanistycznej degradacja przestrzeni publicznej Prudnika, zarówno w historycznym, staromiejskim centrum jak i w pozostałych dzielnicach miasta, buduje negatywny jego wizerunek przede wszystkim poprzez ingerencje: 1. W miejscach wyburzonych kubatur: zaniechanie wykonania uzupełnień nową tkanką lub zagospodarowanie elementami dysharmonizującymi wykonanie uzupełnień nowymi, dysharmonizującymi i drenującymi tkankę miejską kubaturami; są one obce w warstwie przestrzennej, funkcji, formy, brakuje im kontekstu historycznego otoczenia. Przykładami mogą być wybudowane w okresie „socjalistycznego modernizmu”, parterowe pawilony handlowe, garaże lub blokowiska, a współcześnie nowe kubatury wypełniające kwartały śródmiejskie czy „dzikie” parkingi nowa tkanka architektoniczna, spełniająca doraźnie różne funkcje, spowodowała deformacje i dysfunkcje w skali urbanistycznej (w układzie komunikacyjnym, strefach odpoczynku i rekreacji etc.) 2. Wprowadzenie przypadkowych funkcji bez planu zagospodarowania przestrzennego, a za tym również bez kompleksowego programu rewitalizacji 3. Deformacje katastralne – zaburzenia w skali architektonicznej i urbanistycznej 4. Dewastacja budynków i otoczenia, jako wynikające głównie z konfliktu interesów 5. Zagrożenie ochrony środowiska, obciążenie spalinami i hałasem 6. Dysfunkcja infrastruktury socjalnej, kulturalnej i rekreacyjnej 94 Il. 3 Izolowane, mono- funkcyjne przestrzenie, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 3 Isolované, monofunkční prostory, 2013 r. Fig. 3 Isolated, mono-functional space, 2013. Il. 4 Niezagospodarowane podwórka w zabudowie śródmiejskiej – „przestrzeń niczyja” (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 4 Nevyužité dvorky v městské zástavbě – „nikomu nepatřící prostor” Fig. 4 Neglected downtown backyards – ‘nobody’s space’ 95 7. Koncentracja upośledzonych ekonomicznie grup społecznych – tzw. „złe dzielnice” 8. Nadmierne dzielenie i izolowanie przestrzeni miejskich; zamknięte przestrzenie, przylegające do głównych tras komunikacyjnych, stanowią przestrzeń nieatrakcyjną dla odbiorcy. W obszarach administrowanych przez wspólnoty czy spółdzielnie mieszkaniowe inwestycje prowadzone są bez uwzględnienia szerszego kontekstu otoczenia. Najczęściej z finalnym grodzeniem użytkowanych przez nie monofunkcyjnych przestrzeni. Ponieważ wolna przestrzeń jest ograniczona, zatem zwykle pełni funkcję dzikich parkingowisk, śmietników, które pozbawiają wspólną przestrzeń naturalnego oddechu. 9. Brak otwarcia się miasta na rzekę 10. Pustostany w obszarze tkanki historycznej (budynki dawnego browaru, zakłady włókiennicze) Powyższe powodują zatarcie lub wręcz utratę wartości kulturowych. W konsekwencji zaistniałe rozwiązania przestrzenne cechują nie tylko negatywne konotacje, ale stanowią zaczyn do dalszych degradacji w sferach życia. Niewątpliwymi atutami jakie stanowią o wysokim potencjale rozwoju Prudnika są: 1. Wysoka wartość historyczna obiektów tkanki śródmiejskiej 2. Stan techniczny obiektów oraz dyspozycje funkcjonalno-przestrzenne umożliwiające ich modernizację lub adaptację do nowych funkcji 3. Harmonijny, czytelny układ urbanistyczny 3. Duże wolne powierzchnie wokół budynków, co daje możliwość pogodzenia różnych funkcji 4. Możliwość adaptacji dużych obiektów kubaturowych na cele wystawiennicze, widowiskowe 5. Lokalizacja: dobre połączenia komunikacyjne – strefowanie funkcji, funkcje przemysłowe na północnym obrzeżu miasta, w dobrym połączeniu z obwodnicą miasta duży potencjał ekonomiczny i turystyczny tereny zielone – zieleń parkowa, Park Krajobrazowy Gór Opawskich skomunikowanie – obwodnica, połączenia kolejowe i drogowe, przejście graniczne Rezultaty Współcześnie, dzięki przekształceniom w administrowaniu zasobami mieszkaniowymi czy wsparciu funduszami zewnętrznymi, widoczne są zintensyfikowane działania poprawiające wizerunek miasta. Jednak o sukcesie rozwoju miasta, nie tylko Prudnika, stanowią skoordynowane działania uwzględniające nie tylko doraźne rozwiązania, ale wybiegające w czasie scenariusze. Dlatego działania naprawcze muszą być prowadzone w oparciu o MPZP oraz kompleksowy program rewitalizacyjny. Pojedyncze, nieskoordynowane naprawy wyrwanych z kontekstu obszarów lub obiektów, nie mających odniesienia do otoczenia, bez właściwej diagnozy, nie mogą przynieść długotrwałych, skutecznych efektów. 96 Działania naprawcze muszą opierać się o aktualny stan prawny, jak również powinny wynikać z ogólnej strategii miasta, w ramach lokalnego programu rewitalizacji, zarówno w skali urbanistycznej jak i architektonicznej. Jego celem powinno być przywrócenie zdegradowanym społecznie i ekonomicznie obszarom, pierwotnej funkcji lub wprowadzenie nowej. Ich realizacja, w mniejszych jednostkach przestrzennych, musi uwzględnieniać szereg istotnych czynników społeczno-ekonomiczno-politycznych. Programy rewitalizacyjne muszą być wdrażane kompleksowo, systematycznie i spójnie dla całego miasta, a nie jedynie dla wybranych jednostek przestrzennych. Działania jednostkowe, bez wcześniejszego przeprowadzenia kompleksowych studiów i analiz, nie są w stanie trwale ożywić obszaru. Analizę stanu istniejącego tkanki architektoniczno-urbanistycznej należy przeprowadzić od pojedynczego budynku, poprzez zespoły zabudowy, aż do całego układu przestrzennego w kontekście regionu. W większej skali można zaproponować ogólne zasady, jednak w większym przybliżeniu działania muszą charakteryzować się indywidualnymi, elastycznymi rozwiązaniami, uwzględniającymi kontekst otoczenia oraz pozwalającymi na etapowanie inwestycji i ich ewentualną korektę, niejednokrotnie doraźną w trakcie trwania inwestycji. W ramach kompleksowych podejmowane działania w pierwszym rzędzie muszą uczytelnić i poprawiać funkcjonowanie tkanki miejskiej poprzez: 1. Uporządkowanie, przebudowę i modernizację istniejącej tkanki, w tym: wyburzenie wtórnych, pozbawionych wartości obiektów dysharmonizujących (parterowych pawilonów handlowych, dzikich parkingów), w szczególności zaśmiecających wnętrza kwartałów zabudowy mieszkalnej wobec tkanki zabytkowej należy określić elementy układu do bezwzględnego zachowania lub odtworzenia, w których dopuszcza się ingerencję, lub które można przebudować częściowo bądź w całości, jak również wskazać tkankę do bezwzględnego zachowania i wyeksponowania, do uzupełnienia lub odtworzenia. otwarcie zamkniętych kwartałów dla swobodnego przepływu nowych nieuciążliwych funkcji (usługi kultury, oświaty, gastronomii, handlu etc.) wprowadzenie plomb uzupełniających lub odtworzenie zabudowy pierzei niszczejącym obiektom historycznym należy dać szansę na ponowne, pełnowartościowe ich użytkowanie np. poprzez ich adaptację do nowej funkcji, najlepiej o walorach co najmniej równoważnych współczesnym wymaganiom. W pierwszej kolejności należy wprowadzić nową funkcję w obiektach tworzących szkielet staromiejskiej urbanistyki (np. w budynku dawnego browaru) uwzględnienie walorów obiektów i zespołów zabytkowych skoordynowana etapizacja planistyczna/projektowa, w wyodrębnionych jednostkach przestrzennych w oparciu o indywidualny detal małej architektury 2. Przywrócenie, w miarę możliwości, historycznych podziałów katastralnych 3. Ograniczenie i segregacja ruchu kołowego – zmniejszenia obciążenia spalinami i hałasem 4. Zwiększenie udziału ciągów pieszych, rowerowych jako alternatywy dla ruchu kołowego; bezpośrednia percepcja otoczenia jest możliwa jedynie w ruchu pieszym i rowerowym 97 5. Zwiększenie udziału funkcji kulturalnej (kształtowanie placów zachęcających swą formą do spontanicznych działań parateatralnych) i rekreacyjnej (place zabaw, tory rolkowe, plenerowe siłownie dla dorosłych); jednym z mierników ożywienia miasta jest zwiększenie czasu przebywania ludzi w przestrzeni publicznej. W społecznie i ekonomicznie upośledzonych dzielnicach wprowadzanie funkcji kultury, która pobudza inne wartości i funkcje, oddziałując ożywczo na otoczenie. Przywrócenie lub zaszczepienie na obszarze zdegradowanym nowych funkcji prokulturowych, może wpłynąć nie tylko na nowy sposób zorganizowania przestrzeni, poprawę wizerunku i tożsamości, ale przede wszystkim na pozytywne kształtowanie relacji na gruncie społecznym. Szeroko rozumiana kultura, w tym kultura materialna, ulegała i ulega ciągłej ekonomizacji, choć należy zaznaczyć, iż wcale nie musi przekreślać jej jakości 6. Zagospodarowanie terenów wzdłuż terenów nadrzecznych 7. Otwarcie się miasta na rzekę jako elementu ożywiającego. Dyskusja Jak w każdym obszarze, w przyszłości objętym miejscowym planem zagospodarowania przestrzennego (MPZP), do wszelkich zagadnień inwestycyjnych należy podejść indywidualnie, kompleksowo, ale również elastycznie, jeżeli chodzi o hierarchizację działalności inwestycyjnej. Celem opracowania pojmowanego całościowo (niniejszy tekst i koncepcja przestrzenna) jest wskazanie newralgicznych miejsc, jak również określenie kierunku szeroko pojętych działań naprawczych. Kolejność i tok inwestycji jest rzeczą następnego etapu zależnego od środków i wpisującego się w zamierzenia całego Euroregionu. Podsumowanie Wdrożenie nowej formuły funkcjonowania Prudnika jest możliwe w ramach jednolitego, skoordynowanego i elastycznego MPZP obejmującego program rewitalizacji uwzględniający różne sfery życia. Wobec niezwykle dynamicznie rozwijających się technologii, pędu życia czy też zmienności potrzeb człowieka, szkielet muszą bezwzględnie stanowić, wybiegające w przyszłość, rozwiązania w strukturze urbanistycznej miasta. 98 Prudnik – cesty vedoucí k nápravě městské zástavby Dr. hab. Ing. arch. Piotr Obracaj, prof. Opolské polytechniky Dr. Ing. arch. Piotr Grzegorz Opałka Opolská polytechnika Prudnik, podobně jako i jiná města polsko-českého pohraničí, hledá novou formulaci fungování v rámci dynamicky se měnících podmínek současného života. Diagnóza architektonicko-urbanistického prostoru města poukazuje porušení principů udržitelného rozvoje. Podobné problémy, vzhledem k lokalisaci nebo společné historii, se týkají taktéž i jiných měst v této oblasti. Klíčová slova: revitalisace, udržitelný rozvoj, oblasti starého města, polsko– české pohraničí Úvod Prudnik, podobně jako mnoho jiných historických měst stojí před problémem přizpůsobení stávající městské struktury novým, dynamicky se proměňujícím požadavkům současného života. Zvláště pak v architektonickém a urbanistickém prostoru můžeme vidět narušení principů udržitelného rozvoje. Tento stav je samozřejmě viditelný taktéž v oblasti technické, hospodářské, sociální, ekonomické, kulturní infrastruktury a v ekologii. Diagnosovaný krisový stav, definovaný v revilatisačích úkonech, se netýká pouze dané čtvrti nebo oblasti. Vzhledem k podobným problémům je úpadek viditelný ve větší územní oblasti. Lze ho přibližně vztáhnout na střední a východní oblast polskočeského pohraničí, na obou stranách hranice. Specifikum problémů, ale i šancí nápravných opatření v Prudniku, vyplývá nejen z lokalisace, ale rovněž i ze složité historie, kterou zde determinoval především rozvoj textilního průmyslu a turismu. Město má nepochybně své přednosti, které lze zviditelnit zavedením nápravných opatření především v jeho územní struktuře. Po staletí harmonicky se rozvíjející město přirozeným způsobem vytvořilo mnohaúrovňové vazby, které byly ve 20. století značně poškozeny. V územní vrstvě je to vidět nejen v rámci architektonické vrstvy, ale i v urbanistické. Během posledního století zde působily vlivy nejprve Německého císařství, pak Výmarské republiky. Poměrně ještě „plynulou“ evoluci pak zničil nacionální socialismus Třetí říše. Socialistické hospodářství po druhé světové válce udrželo textilní průmysl jako klíčový průmysl tohoto regionu, nicméně politický systém zapříčinil další negativní změny v jeho fungování. V konfrontaci z transformací po r. 1989 podstatný průmyslový obor pro tuto část regionu, a později celého euroregionu, zkrachoval. Historická slupka podniku zatížená mnoha omezeními nebyla s to vypořádat se s novou funkcí. To, co bylo tvořeno od počátku 19. století se stalo historií. Centrální plánování po střetu s polskou formou kapitalismu způsobilo krach, a de facto zničilo mnoho dalších průmyslových podniků a to nejen v předmětném regionu. Pozůstatkem období transformace jsou především prázdné textilní haly, nacházející se v severní části města, a v centruje to budova bývalého pivovaru. Rovněž turismus, v důsledku nedocenění hodnot regionu 99 a nevystačující propagace, ztratil na významu. Byla zničena také dopravní infrastruktura, včetně železniční, vedoucí k nedalekým rekreačním a lázeňským střediskům (Pokrzywna, Jarnołtówek, Głuchołazy). Taktéž zcela nepochybně i dynamicky se rozvíjející technologie, životní tempo a variabilita lidských potřeb způsobily narušení fungování tohoto živého územního organismu. Il. 5 Wąskie przejścia w ścisłym śródmieściu, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Popis výzkumné metody, popis problematiky V městské zástavbě, na základě heuristické analytické metody, ve vnějším i vnitřním pojetí, nezávisle na perspektivě časové realisace, lze analyzovat kvalitu, formu a měřítko aktivit, ke kterým došlo a které probíhají. Analýza potřeb, šancí a ohrožení směruje k identifikaci a hodnocení stávajícího stavu a splnění cíle prostřednictvím určení optimálních metod zavedení nápravných opatření. Správná identifikace deformací fungování městské územní struktury podmiňuje druh použitých nápravných opatření a má přímý vliv na kreování scénářů rozvoje města. V architektonickém i urbanistickém měřítku degradace veřejného prostoru Prudniku, a to i v historickém, staroměstském centru, ale i v dalších částech města, spoluvytváří jeho negativní obraz zvláště v důsledku ingerence: 1. Na místech zbořených kubatur: Neprovedení doplnění proluk novou zástavbou anebo využití neharmonisujícími elementy Vyplnění proluk, neharmonisujícími a ničícími městskou zástavbu kubaturami; tyto jsou v územní vrstvě cizí svou funkcí i formou, absentuje u nich historický kontext prostředí. Jako příklad lze uvést vystavěné v období „socialistického modernismu”, přízemní obchodní Obr. 5 Úzké průchody v samém centru, 2013 r. Fig. 5 Narrow passages in the central downtown, 2013. 100 pavilony, garáže nebo panelové domy, a nyní jsou proluky zaplňovány středoměstské zaplňujícími části novými kubaturami anebo „divokými“ parkovišti nová architektonická zástavba, plní různé dočasné funkce, způsobila deformaci a dysfunkci v urbanistickém měřítku (v komunikační síti, zónách klidu a rekreace etc.) 2. Zavedení nahodilých funkcí bez územního plánu, a tudíž i bez komplexního revitalisačního plánu 3. Katastrální deformace – dysfunkce v architektonickém i urbanistickém měřítku 4. Devastace budov a okolí, jako vyplývající hlavně z konfliktu zájmů 5. Ohrožení pro ochranu životního prostředí, zatížení zplodinami a hlukem 6. Dysfunkce sociální, kulturní a rekreační infrastruktury 7. Koncentrace ekonomicky postižených společenských skupin – tzv. „špatné čtvrtě” 8. Přílišné rozdělování a izolování městských prostor; uzavřené prostory přiléhající k hlavním komunikačním tahům jsou neatraktivní pro příjemce. V oblastech spravovaných bytovými družstvy jsou prováděny investice aniž by byl zohledněn širší kontext okolí. Nejčastěji s výsledným hrazením monofunkčních prostor, které používají. Protože volný prosto je omezený, zpravidla plní funkci divokých parkovišť, místa pro odpadky, která společné prostory připravují o svěžest. 9. Město není spjato s řekou 10. Proluky v rámci historické zástavby (budovy bývalého pivovaru, textilní podniky) Výše uvedené mají za následek zamazání anebo přímo ztrátu kulturních hodnot. V důsledku tato územní řešení mají nejen negativní konotace, ale jsou možnou příčinou další degradace v oblastech života. Nezpochybnitelnými výhodami určujícími vysoký rozvojový potenciál Prudniku jsou: 1. Vysoká historická hodnota objektů středoměstské zástavby 2. Technický stav objektů a funkcionálně-územní disposice umožňující jejich modernisaci nebo přizpůsobení novým funkcím 3. Harmonický, čitelný urbanistický řád 3. Velké volné prostory kolem budov, což poskytuje možnost spojení různých funkcí 4. Možnost adaptace rozměry velkých objektů pro výstavy, představení 5. Lokalisace: dobrá komunikační spojení – zónování funkcí, průmyslové funkce na severním okraji města, v dobrém propojení s obchvatem města velký ekonomický a turistický potenciál zelené plochy – parky, Chráněná krajinná oblast Opavské hory komunikační propojenost – obchvat, silniční a železniční spojení, hraniční přechod Výsledky Nyní, díky přeměnám, k nímž došlo ve správě bytového fondu anebo v rámci podpory poskytované vnějšími fondy, jsou vidět intensivní zákroky zlepšující obraz města. Nicméně o úspěchu rozvoje města, nejen Prudniku, 101 rozhodují koordinované úkony zohledňující nejen dočasná řešení, ale scénáře, které mají dosah do budoucnosti. Proto nápravná opatření musí být činěna v souladu s územním plánem a komplexním revitalizacím programem. Jednotlivé, nekoordinované opravy oblastí nebo objektů vytržených z kontextu, bez vztahu k okolí, bez náležité diagnosy, nemohou přinést dlouhodobé, účinné efekty. Nápravná opatření se musí opírat o stávající právní situaci, jakož i musí vyplývat ze všeobecné strategie města, v rámci lokálního revitalisačního programu, a to v urbanistickém i architektonickém pojetí. Cílem by měla být obnova prvotní funkce anebo zavedení nových v sociálně a ekonomicky degradovaných plochách. Jejich realisace, v menších územních jednotkách, musí zohledňovat řadu podstatných společensko-ekonomicko-politických činitelů. Revitalisační programy musí být zaváděny komplexně, systematicky a v návaznosti na celé město, a nikoliv pouze pro vybrané územní jednotky. Jednotlivé kroky, aniž by byla dříve provedena komplexní studie a analysa, nejsou s to trvale oživit danou plochu. Analysu stávajícího stavu městské architektonicko-urbanistické zástavby je nutné provést počínaje jednotlivou budovou, přes celé bloky zástavby až po celý územní řád v kontextu regionu. Ve větším měřítku lze navrhnout obecná pravidla, ale maje na zřeteli rovněž i konkrétnější kroky, musí se vyznačovat individuálními, pružnými řešeními, která berou zřetel na kontext okolí a dovolují rozdělovat investice na etapy a připouštějí případné revise, které namnoze jsou nezbytné a jejich nutnost vyplývá z průběhu investice. Přijímaná opatření v rámci komplexního uchopení problému musí v první řadě zpřehlednit a zlepšit fungování městské zástavby prostřednictvím: 1. Uspořádání, přestavby a modernisace stávající zástavby, včetně: Zboření sekundárních, nehodnotných objektů, které neladí s okolím (přízemní obchodní pavilony, divoká parkoviště), a hlavně estetiky škodí vnitřním částem obytné zástavby Ve vztahu k historické zástavbě je nutné vymezit ty části, které musí být bezpodmínečně uchovány anebo obnoveny, ty kde je možný zásah anebo ty, které lze částečně nebo zcela přestavět, jakož i určit zástavbu, která musí být nezbytně uchována a zdůrazněna, která má být doplněná nebo obnovená. Otevření uzavřených částí pro svobodný průtok nových nezatěžujících funkcí (služby kulturní, vzdělávání, gastronomie, obchod etc.) provedení zástaveb v prolukách, které doplňují nebo obnovují zástavbu průčelí chátrajícím historickým objektům je nutné dát příležitost k novému, plnohodnotnému užívání, např. prostřednictvím jejich adaptování k nové funkci, nejlépe aby hodnota nové funkce ladila se současnými požadavky. V první řadě je nutné zřídit nové funkce v objektech tvořících kostru staroměstské urbanistiky (např. v budově bývalého pivovaru) zohlednění hodnot objektů a památkových komplexů koordinované plánovací/projektové rozčlenění na etapy, na určených územních jednotkách s respektem vůči individuálnímu detailu malé architektury 2. Obnovení, na kolik je to možné, historického katastrálního dělení 3. Omezení a vyčlenění automobilového provozu – zmenšení zátěže zplodinami a hlukem 4. Zvětšení podílu pěších, cyklistických zón jako alternativy pro automobilový provoz; přímé vnímání okolí je možné pouze z perspektivy pěší a cyklistické komunikace 5. Zvětšení podílu kulturní (utváření míst, která svou formou pobízejí k spontánním paradivadelním akcím) a rekreační (dětská hřiště, trasy pro kolečkové brusle, 102 Il. 6 Wąskie przejścia w ścisłym śródmieściu, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 6 Úzké průchody v samém centru, 2013 r. Fig. 6 Narrow passages in the central downtown, 2013. Il. 7 Zabudowa powojenna nie uwzględniająca historycznej zabudowy śródmiejskiej, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 7 Poválečná zástavba nezohledňující historickou zástavbu středu města, 2013 r. Fig. 7 Post-war buildings ignoring the historic downtown development, 2013. 103 posilovny pro dospělé pod širým nebem) funkce; jedním z ukazatelů míry oživění města je rozšíření času, kdy lidé pobývají ve veřejném prostoru. V sociálně a ekonomicky postižených čtvrtích zavedení kulturních funkcí, což následně podporuje i jiné hodnoty a funkce, blahodárně ovlivňuje celé prostředí. Obnovení anebo nanesení nových prokulturních funkcí na degradovaném území může ovlivnit nejen nový způsob organisace prostoru, zlepšení obrazu a identity, ale především má vliv na positivní utváření vztahů na společenské úrovni. Široce pojímaná kultura, v tom hmotná kultura, podléhala a podléhá neustále ekonomisaci, jakkoliv nutno zmínit, že to vůbec nemusí znamenat ztrátu její kvality 6. Obhospodaření ploch podél říčních toků 7. Město spjato s řekou jakožto oživujícím prvkem. Diskuse Jako v každé oblasti, která v budoucnosti bude zahrnuta do územního plánu, ke všem investičním zadáním je nutné přistupovat individuálně, komplexně, ale rovněž pružně, pokud jde o hierarchisaci investiční aktivity. Cílem souhrnně pojaté studie (tento text a územní koncepce) je identifikace kritických bodů, jakož i vymezení směru široce pojatých nápravných opatření. Pořadí a průběh investicí je již věcí další etapy, na což budou mít vliv prostředky i záměry celého Euroregionu. Resumé Zavedení nové formule fungování Prudniku je možné v rámci jednotného, koordinovaného a elastického MPZP zahrnujícího program revitalisace zohledňující různé oblasti života. Tváří tvář neobyčejně dynamicky se rozvíjejícím technologiím, životnímu tempu a proměnlivým lidským potřebám, osou musí být taková řešení urbanistické struktury města, která obstojí i v budoucnosti. 104 Prudnik – Ways to Improve Urban Fabric Piotr Obracaj, Dr of Sc. Eng. Arch., Assoc. Prof., Opole University of Technology Piotr Grzegorz Opałka, PhD, Eng. Arch. Opole University of Technology Similarly to other towns of the Polish and Czech Borderline, Prudnik is searching for a new formula of its functions in the dynamically changing conditions of the contemporary life. The diagnosis of the architectural and urban space indicates that the rules of sustainable development are imbalanced. Other towns in this region, due to their history and location, face similar problems. Key words: revitalization, sustainable development, old towns, Polish and Czech Borderland Introduction Similarly to other historical towns, Prudnik is facing the problem of adapting the existing urban structure to the new, dynamically changing requirements of the contemporary life. In particular, the city’s architectural and urban space is indicative of some imbalance in applying the rules of sustainable development. Obviously, this can also be noticed in the technical infrastructure, or economic, social, cultural and ecological spheres. The crisis that has been identified in the revitalization activities, does not concern only one particular district or area, and regress can be seen in a broader area. Approximately, it comprises the central and eastern part of the Polish and Czech Borderline, on both sides of the border. The specific nature of Prudnik’s problems as well as the corrective measures and related opportunities result not only from the city’s location, but also from its complicated history, closely connected here with development of textile industry and tourism. The town undoubtedly has assets which can be strengthened by proper corrective activities, primarily in terms of its urban structure. Developing harmoniously throughout the century, the city naturally developed multi-surface arrangements which were considerably destroyed in the 20th Century. The transformations can be easily traced in the architecture and urban structure – in the last Century they were influenced firstly by the German Empire and then by the Weimar Republic. The relatively smooth evolution was disturbed by the national socialism of the Third Reich. After the World War II the socialist economy supported the textile industry as the region’s leading industry; the political system, however, caused further negative changes in its functions. After the economic transformations launched in 1989 this sector of economy, so significant for this part of the country (and later for the whole system of Euroregions), came to an end. The historic engineering structure of the factory, together with its numerous limitations, was not able to perform new functions. What had been built from the beginning of the 19th Century became history. The centrally planned economy clashed with the Polish version of capitalism, which resulted in bankruptcy, and de facto destruction of many factories not only in the region under consideration. 105 The transformation period left behind many traces, mainly vacant textile factories and halls located in the northern part of the city, and a vacant old brewery building in the city centre. Due to the region’s value that had been underestimated and the lack of promotion or publicity, the primary role of tourism was no longer seen, either. The infrastructure, including railway, was destroyed, too (it used to lead to small holiday and health resorts such as Pokrzywna, Jarnołtówek or Głuchołazy). Undoubtedly, rapidly advancing technologies, rush of life and people’s volatile needs and requirements disturbed the functions of this living spatial organism. Description of Research Method, Description of Outstanding Issue Using heuristic methods, we can analyze (in external and internal terms) the urban fabric, its quality, form and scale of activities conducted and being conducted, regardless of the time of their completion. The analysis of needs and requirements, opportunities and threats aims at recognizing and assessing the status quo and at achieving the target by means of recommending optimal methods of corrective action performance. Proper recognition of the deformation of the city’s urban structure and its functions determines the nature of corrective activities that are performed and directly influences the creation of the city’s development scenarios. As far as the architectural and urban space is concerned, the degradation of Prudnik’s public space, in both the historic old town in the city centre and other quarters, creates the city’s negative image especially by means of these interventions: 1. In locations of demolished large-sized structures: abandoning new urban fabric-related investments or development of disharmonious elements erecting new large-sized structures of disharmonious and draining impact upon the city’s urban fabric; they are completely inadequate for the spatial functions or forms and lack the historical context of the surroundings. One-storey retail shops, garages or blocks of flats built during the so called ‘social modernism’ as well as contemporary buildings or illegal car parks erected in the downtown may serve as good examples new architectural fabric serving temporary functions resulted in deformations and dysfunctions in the urban space (in the transport system, rest and leisure areas, etc.) 2. Implementation of random functions without any spatial development plan in place, and consequently without any comprehensive revitalization programme 3. Cadastral deformations – disorders in the architectural and urban space 4. Devastation of the buildings and adjacent area, resulting mainly from conflict of interests 5. Environmental hazards, including exhaust fumes and noise pollution 6. Dysfunction of the social, cultural and leisure facilities and amenities 7. Spatial concentration of economic exclusion of certain social groups – the so called ‘bad neighbourhoods’ 106 Il. 8 Zabudowa powojenna nie uwzględniająca historycznej zabudowy śródmiejskiej, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 8 Poválečná zástavba nezohledňující historickou zástavbu středu města, 2013 r. Fig. 8 Post-war buildings ignoring the historic downtown development, 2013. Il. 9 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 9 Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 9 Historic buildings in the downtown, 2013. 107 8. Extensive division and isolation of urban space; closed space adjacent to arterial roadways are totally unattractive for the space users. In the areas managed by homeowner associations or housing co-operatives investments are realized with no respect to the area’s broader context and are often surrounded with fences, automatically gaining mono-functional nature. As the open spaces are usually limited, they start to function as illegal car parks or rubbish heaps, depriving the common area of the possibility to breathe freely. 9. The city does not open to the river 10. Vacant space in the historic fabric (buildings of the old brewery and textile factory) The above activities result in diminishing or even losing the cultural values. Consequently, the new spatial arrangements not only have negative connotations, but also trigger off further degradation in the life spheres. Unquestionable advantages which testify for Prudnik’s high development potential include: 1. High historic value of the downtown fabric 2. The buildings’ and structures’ technical condition and functional and spatial dispositions which allow for their modernization and adaptation to new functions 3. Harmonious and clear urban planning 3. Large empty areas around the buildings, which allows for compatibility of various functions 4. Possibility of adapting large buildings and structures for exhibitions or performances 5. Location: good transport connections – determining the functions, industrial functions located in the city’s northern part, well connected with the city’s ring road big economic and tourist potential green areas – parks, the Opawskie Mountains Landscape Park efficient transport connections and services – the ring road, railway and road connections, the border crossing Results Nowadays we can witness intensified activities conducted for the purpose of improving the city’s image, supported by transformations in the housing resources management as well as by external financing. However, every city’s successful development depends on co-ordinated actions which take into account not only short-term arrangements but long-range scenarios as well. That is why the corrective action should be based on zoning and a comprehensive revitalization programme. Uncoordinated corrective measures in areas or buildings taken out of context, and incoherent with the surroundings, without a proper diagnosis, cannot result in any sustainable effective outcome. The corrective activities need to derive from the binding legal regulations and follow the city’s general development strategy, within the framework of the local revitalization programme, both in the urban and architectural terms. It should aim at restoring the original function to the socially and economically 108 degraded areas or implementing a new function for them. Carrying out such activities in smaller spatial units must take into account numerous important social, economic and political factors. Revitalization programmes implementation should be comprehensive, systematic and coherent for the whole city and not only for selected spatial units. Respective unitary actions will not bring about sustainable revitalization, unless they are preceded by comprehensive studies and analyses. The existing condition of an architectural and urban fabric should be analyzed beginning with an individual building, through building complexes, to end up with a complete spatial arrangement in the region’s context. General rules can be applied in the case for larger scale revitalization operations, however when one take a closer view all activities need to provide for individual and flexible arrangements taking into account the context of the surroundings and allowing to divide the investment into stages, the extent of which could possibly be adjusted during the investment’s implementation. Within the framework of comprehensive arrangements, corrective activities primarily should clear and improve the city’s fabric by: 1. Tidying up, rebuilding and modernizing the existing fabric, including: demolishing of incidental, valueless and disharmonious structures (one-storey retail shops and illegal car parks) which litter the interior of the housing quarters determining which elements of the buildings of historic value should absolutely be maintained or reconstructed, which elements can undergo some changes and which elements can be rebuilt partially or completely, as well as determining which city’s fabric must be absolutely maintained and exposed, supplemented or reconstructed. opening the closed quarters to new convenient functions (cultural and educational services, cafes and restaurants or shops, etc.) erecting infill buildings or reconstructing frontages giving a second chance to decaying historic buildings to regain their full functions by for example adaptation to a new function, preferably of the values equivalent to the contemporary requirements. First of all the old town buildings, which form the town’s urban framework (e.g. the building of the old brewery), should gain some new function taking into account the values of the historic buildings and complexes co-ordinating the planning/designing stages in case of individual spatial units, based on individual details of small architecture 2. Restoring, if possible, the historic cadastral divisions 3. Reducing and classifying the vehicle traffic – reducing the level of noise and exhaust fumes 4. Increasing the percentage share of pedestrian and bike traffic as alternative solutions for the vehicle traffic – direct perception is feasible only in the case of pedestrian and bike traffic 5. Increasing the percentage share of the cultural function (creating squares, the form of which would encourage to perform spontaneous paratheatrical activities) and the leisure function (playgrounds, rollerblade routes, outdoor workout equipment for adults). Lengthening the time people spend in the public space is one of the revitalization measures for the city. Introduction of the cultural function to the economically excluded residential areas activates them by stimulating different values and functions. Restoring or implementing new functions promoting cultural development to the 109 Il. 10 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 10 Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 10 Historic buildings in the downtown, 2013. Il. 11 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 11 Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 11 Historic buildings in the downtown, 2013. 110 degraded areas can result not only in new ways of space arrangement, improvement of their image and identification, but first of all in positive relations in the social context. Widely understood culture, including material culture, has always been and still is subject to regular economization, but we must remember that it does not necessarily lose its quality. 6. Development of the area along the riverbanks 7. City’s opening to the river as an activating element. Discussion All future investments under the spatial development plan should be approached in an individual, comprehensive and flexible way, as far as the investment hierarchy is concerned. The complete study (this text and the spatial conceptual framework) aims at defining sensitive areas and specifying corrective activities in their broad meaning. The sequence and course of the investment will be defined in the next stage which depends on available financing and incorporates itself into the whole Euroregion’s plans. Conclusions Implementation of the new formula of Prudnik’s functions is viable within the framework of a uniform, co-ordinated and flexible spatial development plan, including the revitalization programme which comprises various spheres of life. The framework must be provided by future-oriented arrangements for the city’s urban structure in consideration of the rapidly advancing technologies, rush of life and people’s volatile needs and requirements. 111 Wprowadzenie alternatywnej osi śródmiejskiej poprzez zagospodarowanie ciągu podwórek jako forma wykorzystania rezerwy przestrzennej Dr hab. inż. arch. Piotr Obracaj, prof. nzw. w Politechnice Opolskiej Dr inż. arch. Piotr Grzegorz Opałka Politechnika Opolska Działaniem naprawczym, wobec dysfunkcji i deformacji w przestrzeni architektoniczno-urbanistycznej Prudnika, mogącym w znaczący sposób poprawić funkcjonowanie miasta, może być otwarcie przestrzeni wewnętrznych podwórek, właściwa ich adaptacja dla nowych funkcji, oraz powiązanie ich ze strukturą zabudowy miasta. Wdrożenie pomysłu musi być realizowane w ramach kompleksowego programu rewitalizacyjnego, uwzględniającego różnorodne działania w innych sferach życia. Słowa kluczowe: rewitalizacja, otwarcie przestrzeni podwórek, obszary staromiejskie, pogranicze polsko-czeskie Wstęp Na podstawie analizy stanu istniejącego tkanki miejskiej Prudnika można zaobserwować dysfunkcje w jego w optymalnym funkcjonowaniu. Jest to widoczne nie tylko w obszarze tkanki architektonicznej i urbanistycznej, ale również w sferach społecznej, gospodarczej, ekonomicznej, politycznej i kulturalnej. Powiązanie tych obszarów powoduje, iż zachwianie jednego z tych elementów ma mniejszy lub większy wpływ na inne. Natomiast poprawa jednej z wymienionych sfer może mieć pozytywny wpływ na pozostałe. Ingerencje w tkance architektoniczno-urbanistycznej mają fundamentalny wpływ na pozostałe. Pozytywne scenariusze kształtowania przestrzeni decydują nie tylko o komforcie życia, pracy czy wypoczynku użytkowników przestrzeni, ale mogą stymulować jego rozwój w innych sferach życia. Oczywiście skuteczność tych ingerencji może być znacznie większa jeśli będzie realizowana na bazie kompleksowego programu rewitalizacyjnego, będącego elementem miejscowego planu zagospodarowania przestrzennego. Dysfunkcje i deformacje w przestrzeni architektoniczno-urbanistycznej są widoczne w szczególności w obszarze staromiejskim Prudnika. Istnieją one w przestrzeniach wewnętrznych kwartałów mieszkalnych, które ze względu na rozległość i brak celowego zagospodarowania stanowią rezerwę przestrzenną dla staromiejskiej części miasta. Większość podwórek w obecnym stanie stanowi monofunkcyjne przestrzenie „niczyje”, ponieważ nawet właściciele nieruchomości nie identyfikują się z nimi. Widoczne jest to w chaosie przestrzennym jaki tam panuje lub w ich niezagospodarowaniu. Przestrzenie te wypełnione są zazwyczaj „kompozycją” przypadkowych przybudówek, blaszanych garaży, magazynów sklepów czy też tzw. dzikich parkingów. 112 Naturalnym odruchem społecznym użytkowników tych przestrzeni jest odwrócenie się od nich, brak identyfikacji z miejscem zamieszkania czy pracy, za czym postępuje rozluźnienie więzi społecznych. Zniszczenia i zaniedbania widoczne są nie tyko w strefach przedwejściowych, na elewacjach, w tym na balkonach i w stolarce okiennej i drzwiowej, ale również na klatkach schodowych i w bramach przelotowych. Naturalnym wypełnieniem pustki w tej przestrzeni są elementy niosące patologie w różnych sferach życia. Działania „obronne” wspólnot i spółdzielni mieszkaniowych polegają zwykle na zamknięciu tych przestrzeni dla osób postronnych. W krótkiej perspektywie przynoszą tylko pozornie pozytywne efekty. W dłuższej generują negatywne skutki, nie tylko w relacjach społecznych. Izolacja przestrzeni jest działaniem negatywnym, zarówno w stanie istniejącej dysfunkcji, jak i po zagospodarowaniu podwórka z wyłącznością użytkowania przez osoby zamieszkałe w obiektach Il. 1 Analiza urbanistyczna tkanki śródmiejskiej (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 1 Urbanistická analysa středoměstské zástavby Fig. 1 Urban analysis of the downtown fabric 113 tworzących je. Zjawiska te odnoszą się nie tylko do przestrzeni w obszarach staromiejskich ale również do nowoprojektowanych, zamkniętych osiedli. Opis metody badawczej, opis podjętego problemu Przeprowadzona analiza stanu istniejącego wykazała różnorodność możliwych połączeń komunikacyjnych istniejącego traktu pieszego z alternatywnym, biegnącym w różnej konfiguracji przez podwórka, aktualnie zaniedbane, przypadkowo „zagospodarowane”. Proponowane rozwiązanie należy rozpatrywać jako szkicowe, które może nabrać realiów dopiero po szczegółowej analizie socjotechnicznej w ujęciu szczegółowym i totalnym. Wśród wielu działań naprawczych w tkance architektoniczno-urbanistycznej można wskazać proste, sprawdzone rozwiązania mogące w znaczący sposób poprawić funkcjonowanie miasta. Wdrożenie ich nie tylko da efekt w krótkim okresie czasu, ale będzie generowało w przyszłości inne pozytywne zmiany, w szczególności w sferach społecznej i kulturalnej. Naprawa funkcjonowania przestrzeni miasta musi być realizowana przede wszystkim poprzez udrożnienie komunikacji pieszej i kołowej, w tym poprzez powiązanie ich z dotychczas izolowanymi przestrzeniami wewnętrznych podwórek. Generalną regułą realizacji tego planu winno być możliwie maksymalne otwarcie przestrzeni wewnętrznych podwórek w kwartałach staromiejskich, jak i w nowej współcześnie kształtowanej zabudowie śródmiejskiej. Działanie to pozwoli na powiązanie „odzyskanych” wnętrz urbanistycznych z całą strukturą miejskiej zabudowy. Obserwator podążając nowymi, alternatywnymi ścieżkami będzie poruszał się w indywidualnych wnętrzach, rejestrując różnorodne widoki. Wejścia poprzez bramy i podcienie, stanowiące swoiste portale naprowadzające wzrok, będą naturalnie kierować widza ku otwarciom przestrzennym. Spektrum realizowanych działań na scenie podwórka może być bardzo szerokie. Strategia działań ożywiających musi obejmować wyczyszczenie ich z wtórnych, obcych elementów kubaturowych (garaży, przybudówek etc.), zagospodarowanie wnętrz kwartałów oraz nade wszystko otwarcie ich. Znamienne jest to, iż otwarcie podwórek może być wykonane w miejscach najczęściej pierwotnie istniejących bram czy przejazdów. Projekt wnętrza urbanistycznego musi uwzględniać indywidualnie zakomponowaną urządzoną zieleń, placyki zabaw, miejsca odpoczynku dla dorosłych, osłonięte miejsca gromadzenia śmieci, stojaki na rowery, drogi pożarowe etc. Program zagospodarowania małą architekturą może być bogatszy poprzez wprowadzenie terenowych siłowni dla dorosłych, wodotrysków czy też elementów rzeźbiarskich. Projektowana zieleń musi uwzględniać docelową ich skalę, ewentualne pylenie etc. Rezultaty Powstałe alternatywne trasy komunikacji oraz otwarcia podwórek stanowić będą zaczyn do nowych aktywności społecznych i kulturalnych w tych przestrzeniach. Poprawa ich wizerunku odwróci stan izolacji, pobudzając aktywność mieszkańców. Różnorodne aktywności realizowane będą w urozmaiconej przestrzeni. Powstaną bezpieczne place zabaw a dorośli będą mieli możliwość spontanicznych, niesformalizowanych kontaktów. 114 Wspólne działania zwiększą identyfikację z miejscem zamieszkania, pracy czy wypoczynku. Małe społeczności, poprzez nawiązanie bliższych lub dalszych znajomości, identyfikując się w swoich potrzebach, w konsekwencji będą w stanie w lokalnych wyborach wybrać swoich przedstawicieli wspierających ich w działaniach rewitalizacyjnych. Wewnętrzne przestrzenie w strefie staromiejskiej, zaprojektowane w skali ludzkiej, mogą stać się sceną różnorodnej działalności. Preferowaną funkcją będzie przede wszystkim kultura, która zwykle stanowi magnes dla innych pozytywnych aktywności. Lokalizacja funkcji kulturotwórczej może: Il. 2 Analiza urbanistyczna tkanki śródmiejskiej (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 2 Urbanistická analysa středoměstské zástavby Fig. 2 Urban analysis of the downtown fabric Il. 3 Schemat struktury miejskiej po otwarciu przestrzeni podwórek (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 3 Schéma městské struktury po otevření prostoru dvorů Fig. 3 Outline of the urban structure after opening the courtyards 115 podnieść jakość warunków życia mieszkańców oraz użytkowników przestrzeni, przełamać sytuacje kryzysowe, zlikwidować lub ograniczyć patologie społeczne, poprawić bezpieczeństwo, przeciwdziałać degradacji, wzmacniać identyfikację mieszkańców z terenem ich zamieszkania, mobilizować aktywność społeczną. W przestrzeniach tych będą mogły funkcjonować lokalne galerie, kawiarnie, księgarnie, biura rachunkowe, szkoły języków obcych etc. Kontrolę nad lokalizacją i rodzajem nowej funkcji miałaby wspólnota mieszkaniowa. Aktywności tutaj generowane byłyby dużo bogatsze i różnorodniejsze od tych realizowanych w strumieniu głównych dróg komunikacyjnych, gdyż relacje społeczne budowane są w miejscach, w których można się zatrzymać, usiąść, porozmawiać. Dzięki częściowo odbudowanej strukturze miejskiej, w szczególności poprzez jej udrożnienie i ożywienie, być może dotąd niedocenianych obszarów, zostanie zbudowany kod poruszania się w mieście. Dyskusja Działania naprawcze muszą wpisywać się w plan strategii rozwoju miasta, w którym w harmonogramie finansowo-terminowym określone będą zasady i ramy ingerencji w przestrzeń miejską. Muszą być kompleksowe, systemowe i elastyczne, opierające się o system monitoringu w trakcie i po zrealizowaniu inwestycji, umożliwiający wprowadzenie ewentualnych korekt. Strategia naprawy musi obejmować skoordynowane działania „od ogółu do szczegółu”. W ramach projektu naprawczego, uwzględniającego wszystkie skomplikowane warunki brzegowe, w ogólnym harmonogramie czasowo-finansowym, realizowane byłyby poszczególne etapy. Warunki brzegowe będą tutaj stanowić przede wszystkim konkretny, indywidualny kontekst otoczenia, podziały katastralne i kwestie własnościowe. Wszelkie działania muszą uwzględniać nie tylko aktualną legislację, na poziomie samorządowym jak i krajowym, ale również planowane jej modyfikacje. Wdrożenie planu naprawczego może oczywiście napotkać na szereg potencjalnych barier i konfliktów. Istotną kwestią jest ich identyfikacja i przełamywanie. Działania w określonych uwarunkowaniach brzegowych muszą uwzględniać oczekiwania podmiotów korzystających z danej przestrzeni. Stąd niezbędne jest przeprowadzenie konsultacji społecznych, w trakcie których musi być logicznie przedstawiony realny cel i sposób jego realizacji. Wobec istniejącego stanu patologii przestrzennej pytania i obawy mieszkańców może budzić kwestia bezpieczeństwa, czystości, rozwiązań komunikacyjnych, parkowania etc. Wsparciem działań kontrolnych nad bezpieczeństwem w otwartych przestrzeniach byłby system monitoringu. Motywującymi przykładami dla użytkowników przestrzeni, w trakcie wdrażania strategii, może być podźwignięcie się innych miast europejskich, w tym również polskich, gdzie otwarcie zamkniętych przestrzeni stanowiło podstawę komponowania nie tylko drożnego układu przestrzennego, ale przede wszystkim budowania pozytywnych relacji społecznych i podniesienia jakości użytkowania przestrzeni miejskich. W ramach segregacji ruchu z przestrzeni podwórek powinien być do maksimum wyłączony ruch kołowy, jak również miejsca parkingowe i postojowe. Dostęp do tej przestrzeni miałyby tylko pojazdy uprzywilejowane. 116 Il. 4 Schemat struktury miejskiej po otwarciu przestrzeni podwórek (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 4 Schéma městské struktury po otevření prostoru dvorů Fig. 4 Outline of the urban structure after opening the courtyards 117 Alternatywnie, w ramach zagospodarowania przestrzeni kwartałów, można byłoby zorganizować podziemne miejsca postojowe. Ograniczenie penetracji ruchu samochodowego w naturalny sposób wzmocniłoby ruch rowerowy i pieszy, równocześnie rozszerzając percepcję użytkowników przestrzeni. Warunkiem uzyskania wysokiej jakości indywidualnych rozwiązań przestrzennych jest formuła konkursu, pozwalającego na sformułowanie ogólnej strategii działania, a następnie w kolejnych przybliżeniach, ogłoszenia konkursów na zagospodarowania w ściśle określonym kontekście, konkretnych podwórek. Realizacja inwestycji jedynie w oparciu o ustawy Prawo Zamówień Publicznych, z priorytetem najniższej ceny projektu i realizacji inwestycji, z góry może skazywać działania naprawcze na porażkę. Warunkiem pomyślnego wdrożenia programu jest wsparcie władz samorządowych. Dla jego realizacji powinien być powołany z ramienia gminy koordynator działań rewitalizacyjnych, dający oparcie w działaniach dla wspólnot czy spółdzielni mieszkaniowych. Legislacyjnie działania muszą być spójne ze strategią rozwoju miasta, miejscowymi planami zagospodarowania przestrzennego i innymi programami jakie są realizowane w mieście, gminie i powiecie prudnickim. Finansowo działania miasta winny być powiązane ze wsparciem inwestycji, jeśli te realizowałyby zatwierdzony program naprawczy. Wysiłek finansowy może uwzględniać również inne formy organizacyjnofinansowe, w tym partnerstwo publiczno-prywatne. Ewentualne wywłaszczenia z dysharmonizujących kubatur, na przykład garaży, i wynikające z tego rekompensaty, muszą być również uwzględnione w projekcie finansowym. Podsumowanie Otwarcie podwórek to tylko jeden, ale fundamentalny, przykład działania rewitalizującego, mającego na celu poprawę funkcjonowania struktury miejskiej Prudnika. Może stanowić bazę i zachętę do innych możliwych działań. Nawet w części zrealizowany projekt bezpośrednio przyniesie korzyści dla użytkowników tych przestrzeni. Kolejnymi działaniami powinno być otwarcie się miasta na rzekę poprzez zagospodarowanie przestrzeni nadrzecznych. Ożywienie miasta nie może jednak być realizowane jedynie na poziomie przestrzennym. Musi być budowane równolegle i w ścisłym powiązaniu ze sferą społeczną, gospodarczą, ekonomiczną, polityczną i kulturalną. Literatura: (dotyczy dwóch tekstów autorstwa Obracaj P., Opałka P.) Alexander Ch. (2008), Język wzorców. Gdańsk: Gdańskie Wydawnictwo Psychologiczne Baum M. (2012). City as loft. Zurich: Gta Verlag Basista A. (2009). Wartości w architekturze. Warszawa: Universitas Gehl J. (2009). Życie między budynkami. Użytkowanie przestrzeni publicznych. Kraków: Wydawnictwo RAM Lesiuk W. red. (1978). Ziemia Prudnicka. Dzieje. Gospodarka. Kultura. Opole: Wydawnictwo Instytutu Śląskiego w Opolu 118 Pallasmaa J., McCarter R. (2012). Understanding Architecture. London, New York: Phaidon Press INC Popkiewicz J. red. (1966). Monografia gospodarcza województwa opolskiego. Katowice: Instytut Śląski w Opolu Throsby D. (2001). Economics and Culture. Cambridge: Press Syndicate of the University of Cambridge Skalski K. (1998). Problemy rewitalizacji. W: Z. Ziobrowski (red.) Gospodarka przestrzenna gmin. Poradnik. Kraków: Fundusz Współpracy – Brytyjski Fundusz Know-How Wejchert K. (1984). Elementy kompozycji urbanistycznej. Warszawa: Wydawnictwo Arkady Weltzel A. (2005). Historia miasta Prudnika na Górnym Śląsku. Opole: Wydawnictwo MS Urząd Mieszkalnictwa i Rozwoju Miast oraz Deutsche Gesellschaft für Technische Zusammenarbeit (2003). Podręcznik rewitalizacji – Zasady, procedury i metody działania współczesnych procesów rewitalizacji (2003). Warszawa: Mefisto Edition 119 Zprovoznění alternativní osy středem města prostřednictvím využití systému dvorů jako forma využití územní rezervy Dr. hab. Ing. arch. Piotr Obracaj, prof. Opolské polytechniky Dr. Ing. arch. Piotr Grzegorz Opałka Opolská polytechnika Nápravným opatřením, proti nefunkčnosti a deformaci v architektonickourbanistickém prostoru Prudniku, které by mohlo značným způsobem napravit fungování města, může být otevření prostoru vnitřních dvorů, jejich náležitá adaptace pro nové funkce, a jejich propojení se strukturou zástavby města. Zavedení nápadu musí být realisováno v rámci komplexního revitalisačního programu, se zřetelem na různé aktivity v dalších oblastech života. Klíčová slova: revitalisace, otevření prostoru dvorů, staroměstské plochy, polsko-české pohraničí Úvod Na základě analysy stávajícího stavu městské zástavby Prudniku lze zpozorovat nefunkčnost narušující optimální fungování. Je to viditelné nejen v oblasti architektonické a urbanistické zástavby, ale taktéž v společenské, hospodářské, ekonomické, politické a kulturní sféře. Návaznost těchto sfér má za následek, že narušení jednoho z těchto prvků má menší či větší vliv na další. Zatímco zlepšení v jedné ze zmíněných sfér může mít positivní dopad na další. Zásahy do architektonicko-urbanistické zástavby mají zásadní význam. Positivní scénáře utváření prostoru rozhodují nejen o komfortu života, práce či odpočinku uživatelů prostoru, ale mohou též stimulovat jeho rozvoj v dalších oblastech života. Je očividné, že účinnost těchto zásahů může být větší, pokud budou prováděny na základě komplexního revitalisačního programu, který je součástí územního plánu pro danou lokalitu. Nefunkčnost a deformace v architektonicko-urbanistickém prostoru jsou zřetelné zvláště v oblasti starého města Prudniku. Vyskytují se v prostorách vnitřních obytných částí, které vzhledem k prostranství i absenci účelového využití tvoří prostorovou rezervu staroměstské části města. Většina dvorů v stávajícím stavu to jsou monofunkční prostranství nepatřící „nikomu“, protože ani vlastníci nemovitostí se s těmito prostorami neidentifikují. To se pak projevuje v prostorovém chaosu, který tam vládne anebo v tom, že tyto prostory nejsou využité. Tyto prostory jsou obvykle zaplněné „kompozicí” nahodilých přístaveb, plechových garáží, skladů obchodů nebo také tzv. divokými parkovišti. Neudivuje tudíž, že uživatelé těchto míst se od nich odvracejí, neidentifikují se s nimi, což pak přináší další uvolnění společenských pout. Spustlost a chátrání jsou viditelné nejen v zónách před vstupem, na elevacích, na balkonech i okenních a dveřních rámech, ale taktéž na schodištích a v průchodech. Přirozenou výplní prázdna v tomto prostoru jsou prvky přinášející patologie v různých oblastech života. Obranné „úkony“ komunit a bytových družstev 120 spočívají obvykle v tom, že prostory pro cizí osoby uzavřou. V krátké perspektivě toto řešení přináší zdánlivě positivní efekty. Avšak v delší generuje negativní účinky, nejen ve společenských vztazích. Izolace prostoru je negativním krokem, a to ať už v rámci stavu stávající nefunkčnosti, jak i po využití dvoru s výlučností užívání pro osoby bydlící v objektech, které dvory tvoří. Tyto jevy se týkají nejen prostorů v oblasti starého města, ale taktéž i nově projektovaných, uzavřených sídlišť. Popis výzkumné metody, popis problematiky Provedená analysa stávajícího stavu prokázala různost možných komunikačních propojení existující pěší zóny s alternativní, probíhající v různé konfiguraci přes dvory (které jsou nyní zanedbané, nahodile využité). Navrhované řešení je nutné vnímat jako náčrt, ideu, která se teprve může zhmotnit po provedení podrobné sociotechnické detailně i totálně pojaté analysy. Z mnoha nápravných opatření v rámci architektonicko-urbanistické zástavby lze poukázat na jednoduchá, ověřená řešení, která ve značné míře mohou zlepšit fungování města. Jejich zavedení přinese nejen během krátké doby efekty, ale bude také v budoucnosti spoluvytvářet další positivní změny, hlavně v sociální a kulturní oblasti. Zlepšení fungování prostoru města musí být provedeno především tak, že budou zprůchodněny pěší zóny a automobilová doprava, jde o propojení s dosud izolovanými vnitřními prostory dvorů. Základním pravidlem provedení tohoto plánu musí být pokud možno co největší otevření dvorů v části starého města, nevyjímaje i novou zástavbu této části města. Tento postup dovolí propojit „znovunabyté“ urbanistické prostory s celou strukturou městské zástavby. Pozorovatel procházející novými, alternativními stezkami se bude pohybovat v individuálních exteriérech maje možnost zaznamenávat všelijaké různé zajímavosti. Vchody průchody a podloubí, což jsou svérázné portály navádějící zrak, budou přirozeně diváka vést k prostorovým průlomům. Spektrum pořádaných akcí na scéně dvora může být velmi široké. Strategie oživovacích akcí musí přinášet zamýšlený efekt – zbavení se subsidiárních, cizích prostorových prvků (garáží, přístaveb etc.), následně přinést využití místa a hlavně jeho otevření. Příznačné je to, že otevření dvorů lze provést na místě nejčastěji prvotně existujících bran a průjezdů. Projekt urbanistického interiéru musí zohledňovat individuálně vkomponovanou zeleň, dětské koutky, místa pro odpočinek dospělých, oddělená místa pro smetí, stojany na kola, požární cesty etc. Program využití malé architektury může být obohacen zřízením malých posiloven pro dospělé pod širým nebem, vodotrysků anebo sochařských prvků. Navržená zeleň musí odpovídat měřítku prostoru, zohlednit opylování etc. Výsledky Nově vzniklé alternativní komunikační trasy a otevření dvorů budou podnětem k novým společenským a kulturním aktivitám na těchto místech. Zlepšení jejich vzhledu odvrátí stav isolace, podnítí aktivitu obyvatel. Všelijaké aktivity proběhnou v různorodém prostředí. Vzniknou bezpečná dětská hřiště 121 a dospělí budou mít možnost se neformálně, spontánně setkávat. Společné akce prohloubí identifikaci s bydlištěm, pracovištěm či místem odpočinku. Malé komunity v důsledku navázání bližších nebo vzdálenějších známostí, a v důsledku a identifikace ve svých potřebách budou tak schopny v místních volbách zvolit své zástupce poskytující jim podporu v revitalisačním úsilí. Vnitřní prostory v staroměstské zóně, navržené ve shodě s lidským rozměrem, se mohou stát scénou pro různorodé aktivity. Preferovanou funkcí bude hlavně kultura, která je obvykle magnetem přitahujícím jiné positivní aktivity. Lokalisace kulturních funkcí může: Zvýšit kvalitu životních podmínek obyvatel a uživatelů prostoru, Zvrátit krisové situace, Odstranit nebo omezit sociální patologie, Zlepšit bezpečnost, zamezit degradaci, Posilovat identifikaci obyvatel z místem jejich bydliště, Mobilisovat společenskou aktivitu. Na těchto místech budou moci fungovat lokální galerie, kavárny, knihkupectví, účetní kanceláře, školy cizích jazyků etc. Kontrolu určení lokalisace by prováděla místní komunita. Zde generované aktivity by byly mnohem bohatší a rozmanitější nežli ty realisované v okruhu hlavních komunikačních tahů, protože sociální vztahy vznikají na takových místech, kde se lze zastavit, posedět, popovídat si. Díky částečně obnovené městské struktuře, zvláště v důsledku jejího zprůchodnění a oživení možná dosud nedoceněných ploch, bude vytvořen kód pohybu po městě. Il. 5 Alternatywa oś komunikacyjna (Rys. Sadlak A.) Obr. 5 Alternativní komunikační osa Fig. 5 Alternative transport axis 122 Diskuse Nápravná opatření musí navazovat na plán strategie rozvoje města, v němž jsou ve finančním harmonogramu vymezena pravidla a rámce pro ingerenci do městského prostoru. Musí být komplexní, systémové a elastické, opírat se o systém monitorování během i po uskutečnění investice, musí také umožňovat provedení případných oprav. Strategie nápravy musí zahrnovat koordinované úkony „shora dolů”. V rámci nápravného projektu, který zohledňuje všechny složité mezní podmínky, v obecném časově-finančním harmonogramu, by byly plněny všechny jednotlivé etapy. Mezními podmínkami zde v tomto případě jsou především: konkrétní, individuální kontext okolí, katastrální dělení a vlastnické otázky. Všechny úkony musí brát zřetel nejen na stávající právní stav na úrovni místní samosprávy i celostátní, ale taktéž i na jeho plánované změny. Zavedení nápravného opatření může samozřejmě narazit na celou řadu potenciálních bariér a konfliktů. Podstatnou otázkou je jejich rozpoznání a překonávání. Kroky v rámci daných mezních podmínek musí odpovídat očekávání subjektů využívajících daný prostor. Proto je nutné provést společenské konsultace, během kterých musí být logicky prezentován reálný cíl a způsob jeho dosažení. Vycházeje ze stávající územní patologie otázky a obavy obyvatel mohou vzbuzovat otázky bezpečnosti, pořádku, komunikačních řešení, parkování atd. Zajištění bezpečnosti by v otevřených prostorách byl o možné provést zavedením systému monitorování. Motivačním příkladem pro uživatele prostoru, během zavádění strategie, může být příklad jiných evropských, ale i polských měst, kde proběhla obnova a kde právě otevření Il. 6 Alternatywa oś komunikacyjna (Rys. Sadlak A.) Obr. 6 Alternativní komunikační osa Fig. 6 Alternative transport axis 123 uzavřených prostor položilo základ pro komponování nejen zprůchodněného územního řešení, ale především pro tvoření positivních sociálních vztahů a zvětšení kvality užívání městských prostor. V rámci vytěsnění komunikace z prostoru dvorů by měl být především vytěsněn automobilový provoz, to se týká i parkovacích míst a míst na stání aut. Přístup do tohoto prostoru by byl dovolen jen vybraným vozidlům. V rámci využití těchto částí města by naopak bylo možné postavit podzemní parkoviště. Omezení zatížení automobilovým provozem by přirozeným způsobem posílilo cyklistický a pěší provoz, to by zároveň přineslo rozšíření vnímatelného obzoru pro uživatele prostoru. Podmínkou získání individuálních prostorových řešení vysoké kvality je definování podmínek soutěže, kde by byla definována obecná formulace strategie postupu, a dále pak vymezeny v dalších krocích cíle využití v daném kontextu konkrétních dvorů. Realisace investice vycházející výhradně ze Zákona o veřejných zakázkách, s prioritou nejnižší ceny projektu a realisace investice, předem nápravná opatření mohou odsoudit k nezdaru. Podmínkou úspěšného zavedení programu je podpora místních samosprávních orgánů. Obec by měla jmenovat koordinátora pro revitalizací iniciativy, který by byl oporou pro komunity nebo bytová družstva v jejich úsilí. Legislativní kroky musí být v souladu se strategií rozvoje města, místními územními plány a jinými programy, které jsou realisovány ve městě, obci i Prudnickém okrese. Opatření přijatá městem by měla být finančně propojena s podporou Il. 7 Koncepcje adaptacji przestrzeni podwórek na alternatywnej osi śródmiejskiej (Rys. Sadlak A.) Obr. 7 Koncepce přizpůsobení prostoru dvorů v rámci alternativní středoměstské osy Fig. 7 Concepts of the courtyards adaptation in the alternative downtown axis 124 investice, pakliže tato realizuje nápravná opatření. Financování samozřejmě může zahrnovat různé organizačně-finanční formy, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru. Případná vyvlastnění prováděná v rámci projektu, např. garáží, a vyplývající z nich náhrady, musí být rovněž ve finančním projektu zohledněna. Resumé Otevření dvorů to je pouze jeden, byť fundamentální, z příkladů revitalisačních opatření, kde cílem je zlepšení fungování městské struktury Prudniku. Může to být východisko a pobídka pro další možné kroky. Byť jen částečně uskutečněný projekt uživatelům poskytne přímý prospěch. V dalším pořadí by mělo dojít k většímu sepjetí města s řekou a to využitím prostorů u řeky. Oživení města nelze však realizovat pouze na územní úrovni. Musí to být prováděno zároveň a v úzké spojitosti se společenskou, hospodářskou, ekonomickou, politickou a kulturní oblastí. 125 Implementation of Alternative Downtown Axis by means of Developing a Series of Courtyards as a Form of Spatial Reserve Utilization. Piotr Obracaj, Dr of Sc. Eng. Arch., Assoc. Prof., Opole University of Technology Piotr Grzegorz Opałka, PhD, Eng. Arch. Opole University of Technology Opening the space of internal courtyards, adapting them rightly to the new functions and connecting them with the city’s urban structure (resulting in considerable improvement of the city’s functions) might be corrective actions to be taken against the dysfunction and deformation of the architectural and urban planning of Prudnik. This approach must be implemented within the framework of a comprehensive revitalization programme including various activities in other spheres of life. Key words: revitalization, opening the courtyards’ space, old towns, Czech and Polish Borderland Introduction The analysis of the existing urban fabric of Prudnik shows disorders in its optimum functions. It is easily noticeable not only in the architectural and urban fabric, but also in the social, economic, political and cultural spheres. These areas are interrelated, so weaknesses of one of them immediately affect the others to a smaller or larger extent. Correspondingly, improvement of one of the aforementioned spheres may have a positive impact upon the other ones; therefore any intervention in the architectural and urban fabric has a fundamental influence on the other spheres. Positive scenarios of spatial development are not only advantageous for the comfort of life, work or rest of public space users, but can also stimulate the development in other spheres of life. Obviously, the effectiveness of those interventions can be much higher if they are carried out within the framework of a comprehensive revitalization programme, being a part of the local development plan. The dysfunctions and deformations of the architectural and urban space can be noticed especially in Prudnik’s old town. They can be seen in the internal space of residential quarters which, due to their size and lack of purposeful space development, constitute a spatial reserve for the city’s old town. Most courtyards are now ‘nobody’s’ mono-functional areas as even their owners do not identify with them. This results in the spatial chaos and general negligence. These areas are usually full of random extensions, tin garages, shop storages or illegal car parks. It is a natural reaction of these areas users to turn away and not to identify with the place of living or working, which in turn leads to the loosening of social ties. Destruction and lack of care are visible both outside (doors, front elevations, balconies, window and door frames) and inside (staircases and walk126 Il. 8 Istniejące, zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 8 Stávající, zdevastované prostory částí středu města, r. 2013. Fig. 8 Existing devastated areas of the downtown quarters, 2013. Il. 9 Istniejące, zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 9 Stávající, zdevastované prostory částí středu města, r. 2013. Fig. 9 Existing devastated areas of the downtown quarters, 2013. 127 through gates). This void is naturally filled with pathologies in various spheres of life, which in turn results in ‘defence operations’ conducted by homeowner associations and housing co-operatives, which usually mean closing these areas to unauthorized people. In short-term perspective they bring seemingly positive results, while in the long-term perspective they lead to negative results, not only in terms of social relations. Space isolation proves negative for both the existing dysfunction and after the development of a courtyard (with exclusive rights to use it reserved only to its residents). This kind of approach can be observed not only in the old town, but in the newly designed closed housing districts. Description of Research Method, Description of Analyzed Problem The outcome of the analysis of the status quo is indicative of the variety of possible transport connections between the existing pedestrian route and an alternative one, leading through neglected courtyards. The recommendable arrangement should be treated as a tentative one that could become more realistic after having conducted a comprehensive social-and-technical analysis in terms of holistic approach. There are simple and verified arrangements among numerous corrective activities concerning the architectural and urban fabric, which might considerably improve the city’s functions. Implementation of such arrangements will not only bring instant positive results, but will also bring about other positive changes in the future, particularly in the social and cultural spheres. The city’s functions must be corrected mainly by means of improving the pedestrian traffic and wheeled transport, including the so far isolated internal courtyards. Maximum possible opening of the internal courtyards of the old residential quarters as well as of the modern downtown residential areas should be the universal principle of this approach. This approach will help to connect the ‘recovered’ urban interiors to the whole urban structure. Walking along these new alternative paths, the users will have a chance to enjoy a variety of views or sights. Doors and arcades of tenement houses will naturally draw users’ attention to open spaces. The spectrum of activities carried out to the extent of the courtyards can be very wide. The revitalisation strategy should aim at removing all incidental strange or unfamiliar large-sized structures (garages, extensions, etc.), development of the interiors and most of all opening them. Interestingly enough, the courtyards opening will mostly occur in places where those doors or passages originally existed. The design of the urban interiors needs to include: individually arranged green areas, playgrounds, rest areas for adults, hidden waste containers, bike racks, fire escape routes, etc. The small architecture development plan can become more attractive due to the application of outdoor work-out or waterworks facilities, as well as some pieces of sculpture. Green areas planning should take into account their target size, possible pollen count, etc. Results Newly created alternative transport routes and opened courtyards will trigger off new social and cultural activities in these areas. Their general 128 Il. 10 Przestrzeń podwórek wypełniona podwórek dzikimi parkingami, 2013 r. (Fot. Obracaj P. , Opałka P.) Obr. 10 Prostor dvorů vyplněný divokými parkovišti, r. 2013. Fig. 10 Courtyards with illegal car parks, 2013. Il. 11 Obce przestrzennie obiekty wymagające wyburzenia, 2013 r. (Fot. Obracaj P. , Opałka P.) Obr. 11 Prostorově cizorodé prvky, které musí být zbořeny, r. 2013. Fig. 11 Spatially unsuitable structures to be pulled down, 2013. 129 improvement will break the isolation by stimulating the residents’ activity. Various actions will be carried out in this diversified space filled with playgrounds for children and rest places for adults which will naturally provide many socializing opportunities. Joint activities will raise the residents’ identification with their places of living, working or resting. Local communities will get to know one another better and start identifying their needs and requirements, and consequently will be able to choose their representatives in local elections to make sure that the right people will support their revitalization-related activities. The old town internal areas, designed for humans, will possibly become locations of numerous activities. Culture will be the preferred activity as it usually attracts other positive activities. Introduction of the culture-creation function can: improve the quality of living conditions of the residents and users of the space, help to overcome crises, combat or reduce social pathologies, increase safety, prevent degradation, enhance the residents’ identification with their places of living, trigger off social activity. These areas will be open to local art galleries, cafes, bookshops, accounting offices, language schools, etc. Homeowner associations will decide about the type and location of new functions. Activities conducted in these areas can be much more diversified than those carried out in the course of arterial roadways, as social relations are developed in places where people can stop, sit down and talk. A new code of city navigation will be created thanks to the partial reconstruction of the urban structure, especially increasing its traffic capacity and enlivening the areas so far neglected. Discussion The corrective action must be incorporated into the municipal development strategy – the municipal disbursement schedule must define the rules and framework of interventions in the urban space. The actions must be comprehensive and methodological in nature, flexible, based on a monitoring system during and after the investment implementation, which would help to make any possible corrections. The correction policy must account for co-ordinated activities ‘from general to detail’. The correction project, including all complicated boundary conditions, will be implemented under respective consecutive stages defined in the disbursement schedule. The boundary conditions will depend mainly on the surroundings’ individual character, cadastral divisions and ownership issues. All actions must take into account not only the current legislation at the local government and national levels, but also the related intended amendments. The implementation of the correction plan can be challenged with many potential barriers and conflicts. And one of the major challenges will be to identify and overcome them. Any activities under the specific boundary conditions must take into account expectations of the specific area users. Thus the public communication strategy will be necessary to clearly present the target and manner of the project’s implementation. With the existing spatial 130 pathology, we should expect questions and fears of the residents connected with safety and cleanliness issues, transport-related issues, car parks, etc. The monitoring system could be a good idea to support the safety control activities in the open spaces. Good examples of other European cities, including Polish ones, too, could be used to encourage the users of those spaces to go through the strategy’s implementation – those cities opened their closed spaces not only to clear the spatial arrangement, but most of all to build positive social relations and to improve the quality of the urban public space. Vehicle traffic and car parks should be maximally removed from the courtyards, with only emergency vehicles easily using the space. Alternatively, underground car parks could be built within the space development activities. Vehicle traffic reduction would naturally result in more bikes and pedestrians on the streets, which in turn would expand the users’ perception. The idea of a competition is the best way to obtain individual spatial arrangements of the highest quality. This formula will help to define the general strategy and then to announce subsequent competitions to develop specific courtyards within a defined context. The investment’s implementation based only on the act on public procurement (using the priority of the lowest price) could result in a failure of the corrective measures already at the very beginning. Support from the local authorities is crucial for successful implementation of the programme. That is why it is necessary to appoint a co-ordinator from the municipality office to support the homeowner associations and housing co-operatives in the revitalization activities. Legislative actions must be coherent with the town’s development strategy, local development plans and other programmes carried out in the city, borough and Prudnik District. The municipality must secure funding sources for possible investments executed in compliance with the approved correction programme. The funding sources can be also provided by other financial frameworks, such as a public and private partnership. Possible expropriations (e.g. concerning garages) and consequent damages must also be budgeted in the financial plan of the correction programme. Conclusions Opening courtyards is only one, yet fundamental, example of revitalization activities which aim at improving the functions of Prudnik’s spatial structure. It might become the grounds and incentive for further activities. Even partially completed project will directly bring benefits for the users of the urban space. Next steps should be taken in connection with the city’s opening to the river by developing the riverbanks. However, the city’s activation cannot be achieved only with spatial issues taken into account; it must be closely connected with the social, economic, political and cultural issues. 131 Spis ilustracji | Tabulka čísel | Table of figures Komunikacja, infrastruktura Komunikace, infrastruktura Transport, infrastructure Il. 1 Stratyfikacja systemowa – topografia, granice, miejsca, dostępność (drogi) (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 1Systémová stratifikace – topografie, hranice, místa, dostupnost (cesty) Fig. 1 Systemic stratification – topography, borders, places, availability (roads) ................................................. 10 Il. 2 Stratyfikacja systemowa – połączenia kolejowe, naturalne, symboliczne (duchowe) (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 2Systémová stratifikace – spojení železniční, přírodní, symbolické (duchovní) Fig. 2 Systemic stratification – railway, natural and symbolic (spiritual) connections ...................................... 11 Il. 3 Obszar wiejski, wieś, struktura (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 3Venkov, vesnice, struktura Fig. 3 Rural area, village, structure ..................................................................................................................................................... 12 Il. 4 Obszar wiejski, wieś, struktura (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 4Venkov, vesnice, struktura Fig. 4 Rural area, village, structure ..................................................................................................................................................... 12 Il. 5 Granice zewnętrzne, schemat struktury wsi (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 5Hranice vnější, schéma struktury vesnice Fig. 5 External borders, village structure outline ...................................................................................................................... 14 Il. 6 Granice wewnętrzne, szkielet przestrzenny i symboliczny (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 6Hranice vnitřní, prostorová a symbolická kostra Fig. 6 Internal borders, spatial and symbolic frame ............................................................................................................... 19 Il. 7 Struktury wiejskie – organizacja, forma (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 7Rurální struktury – uspořádání, forma Fig. 7 Country side structures – organization, form ............................................................................................................... 21 Il. 8 Stosunek krajobrazu do infrastruktury: drogi organiczne i oddzielone (Fot. Kiszka J.) Obr. 8Vztah krajiny a infrastruktury: cesty organické a separované Fig. 8 Relation between the landscape and infrastructure: “organic” and demarcated roads ..................... 24 Il. 9 Degradacja wizerunku i charakteru: kolonizacja i smog (Fot. Kiszka J.) Obr. 9Degradace obrazu a rázu: kolonizace a smog Fig. 9 Degradation of the area and its character: colonization and smog .............................................................. 24 Il. 10 Publiczna wielofunkcyjna przestrzeń komunikacyjna (Fot. Kiszka J.) Obr. 10 Veřejný komunikační multifunkční prostor Fig. 10 Public and multifunctional transport area ................................................................................................................ 25 Il. 11 Przestrzeń publiczna i jej struktura, model (Oprac. Anderle R., Dalmata G., Janda J. P., Kiszka J., Scheitza R.) Obr. 11 Veřejný prostor a jeho struktura, model Fig. 11 Public space and its structure, model .......................................................................................................................... 26 Turystyka i ruch turystyczny Turismus a cestovní ruch Tourist travel and tourism Il. 1 132 Najważniejsze powody odwiedzania miejsc po czeskiej i polskiej strony granicy. Źródło: Ptáček, Mintálová (2012) ........................................................................................................................................................... 31 Obr. 1Nejdůležitější důvody návštěvy české a polské strany hranice. Zdroj: Ptáček, Mintálová (2012) ......................................................................................................................................................................... 40 Fig. 1.The most important reasons of visiting on the Czech and Polish side of the border. Source: Ptáček, Mintálová (2012) ......................................................................................................................................... 46 Il. 2 Twarda turystyka (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 2Tvrdý turismus Fig. 2 Hard tourism ..................................................................................................................................................................................... 31 Il. 3 Miękka turystyka (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 3Měkký turismus Fig. 3 Soft tourism ....................................................................................................................................................................................... 34 Il. 4 Analizowane miasto (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 4Analyzovánoměsto Fig. 4 The analysed city ............................................................................................................................................................................ 34 Il. 5 Obr. 5 Fig. 5 Zlaté Hory (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) .......... 39 Il. 6 Obr. 6 Fig. 6 Głuchołazy (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) ........ 39 Il. 7 Dlaczego przekraczamy granice? (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 7Proč překračujeme hranice? Fig. 7 Why do we cross the border? ................................................................................................................................................ 40 Il. 8 Potrzeby miast Głuchołazy i Zlaté Hory w dziedzinie ruchu turystycznego (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 8Potřeby měst Głuchołaz a Zlaté Hory v oblasti cestovního ruchu Fig. 8 Tourism needs of Głuchołazy and Zlaté Hory .............................................................................................................. 42 Il. 9 Proponowane rozwiązania (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 9Navrhovaná opatření Fig. 9 Proposed funds .............................................................................................................................................................................. 45 Il. 10 Współpraca Głuchołaz i Zlatých Hor w dziedzinie ruchu turystycznego (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 10Spolupráce Głuchołaz a Zlatých Hor voblasti cestovního ruchu Fig. 10 Tourism cooperation between Głuchołazy and Zlaté Hory ............................................................................ 47 Il. 11 Turystyczna karta regionu (Oprac. Bachman J., Dlábiková I., Mlčochová M., Ptáček P., Rosiek S.) Obr. 11Turistická kartaregionu Fig. 11 Tourist map of the region ...................................................................................................................................................... 48 Ekologia i środowisko naturalne – współistnienie krajobrazu przyrodniczego i kulturowego Ekologie a životní prostředí – Vztah přírodní a kulturní krajiny Ecology and natural environment – relation between a natural landscape and a cultural landscape Il. 1 Schematyczny wykres rozwoju współistnienia krajobrazu przyrodniczego i kulturowego w skali globalnej (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 1Schématický graf vývoje vztahu přírodní a kulturní krajiny v globálním měřítku Fig. 1 Diagram of the natural and cultural landscape relations development on the global level ......... 52 Il. 2 Schematyczny wykres rozwoju współistnienia krajobrazu przyrodniczego i kulturowego w skali lokalnej (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 2Schématický graf vývoje vztahu přírodní a kulturní krajiny v lokálním měřítku Fig. 2 Diagram of the natural and cultural landscape relations development on the local level ............. 52 Il. 3 Wybór opracowanych analiz struktury pierwotnej (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 3Výběr zpracovaných analýz primární struktury Fig. 3 Selection of the developed primary structure analyses ........................................................................................ 55 133 Il. 4 Wybór opracowanych analiz struktury drugorzędnej (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 4Výběr zpracovaných analýz sekundární struktury Fig. 4 Selection of the developed secondary structure analyses .................................................................................. 59 Il. 5 System neuronów (Oprac. Stehlíková J.) Obr. 5Sytém neuronů Fig. 5 Neural system ................................................................................................................................................................................... 61 Il. 6 Połączenie za pomocą linii, wysepek, mozaiki łąk lub terenów rolniczych (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 6Propojení pomocí linií, ostrůvků, mozaikou luk či zemědělské krajiny Fig. 6 Connection by means of lines, islands, a meadow mosaic or agricultural landscape ........................ 61 Il. 7 Patchwork krajobrazowy i połączenie siecią neuronów (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 7Krajinný patchwork a propojení neuronovou sítí Fig. 7 Landscape patchwork and neural network connections ..................................................................................... 65 Il. 8 Podstawowe typy krajobrazu na analizowanym obszarze i dostęp do nich (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 8Základní typy krajiny v území a přístup k nim Fig. 8 Basic landscape types in the region and possible approaches ........................................................................ 65 Il. 9 Kolaże (Oprac. Brzeziński M., Filipovská P., Miller J., Stehlikova J.) Obr. 9Koláže Fig. 9 Collages ................................................................................................................................................................................................ 69 Możliwości rozwoju gospodarczego przygranicznego fragmentu Euroregionu Pradziad Možnosti hospodářského rozvoje příhraničního fragmentu Euroregionu Praděd Economic Development Opportunities for the Pradziad Euroregion Borderland Il. 1 Rezultaty kwerendy internetowej (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 1Výsledky rešerše na internetu Fig. 1 Results of the Internet Research Query ........................................................................................................................... 75 Il. 2 Czesko-Polskie inkubatory kultury (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 2Česko–polské kulturní inkubátory Fig. 2 Czech-Polish Culture Incubators .......................................................................................................................................... 76 Il. 3 Atrakcyjna i szybka podróż – rewitalizacji dworca kolejowego w Prudniku (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 3Atraktivní a rychlá cesta – revitalizace železničního nádraží v Prudniku Fig. 3 Attractive and Fast Journey – Railway Station Redevelopment in Prudnik ............................................... 76 Il. 4 Atrakcyjny krajobraz jako podstawa rozwoju turystyki (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 4Atraktivní krajina jako základ rozvoje turismu Fig. 4 Attractive Landscape as the Grounds for Tourism Development ................................................................... 80 Il. 5 Promocja lokalnych produktów rolnych – propozycja rewitalizacji gospodarstwa rolnego (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 5Propagace místních zemědělských výrobků – návrh revitalizace zemědělství Fig. 5 Local Agricultural Products Publicity – Recommendations for Agricultural Redevelopment ....... 80 Il. 6 Matryca podsumowująca proponowane działania projektowe – część czeska regionu (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 6Matrice shrnující navrhované projektové fáze – česká část regionu Fig. 6 Log frame summarizing recommended Project actions – the Czech side of the region ................ 85 Il. 7 Matryca podsumowująca proponowane działania projektowe – część polska regionu (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 7Matrice shrnující navrhované projektové fáze – polská část regionu Fig. 7 Log frame summarizing recommended Project actions – the Polish side of the region ................. 86 Il. 8 Zależności pomiędzy proponowanymi działaniami projektowymi (Oprac. Karpezo P., Porowska J., Pyka D., Spyra M., Struhala M.) Obr. 8Vztahy mezi navrhovanými projektovými fázemi Fig. 8 Interrelations among recommended Project actions ............................................................................................ 91 Prudnik – drogi ku naprawie tkanki miejskiej Prudnik – Ways to Improve Urban Fabric Prudnik – cesty vedoucí k nápravě městské zástavby Il. 1 Zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, zagospodarowanych dysharmonizującymi kubaturami, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 1Zdevastované plochy částí středu města zastavěné neharmonisujícími kubaturami, 2013 r. Fig. 1 Devastated space of the downtown quarters filled with disharmonious large-sized structures, 2013 ............................................................................................................................................................................... 93 Il. 2 Zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, zagospodarowanych dysharmonizującymi kubaturami, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 2Zdevastované plochy částí středu města zastavěné neharmonisujícími kubaturami, 2013 r. Fig. 2 Devastated space of the downtown quarters filled with disharmonious large-sized structures, 2013 ............................................................................................................................................................................... 93 Il. 3 Izolowane, mono- funkcyjne przestrzenie, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 3Isolované, monofunkční prostory, 2013 r. Fig. 3 Isolated, mono-functional space, 2013. ........................................................................................................................... 95 Il. 4 Niezagospodarowane podwórka w zabudowie śródmiejskiej – „przestrzeń niczyja” (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 4Nevyužité dvorky v městské zástavbě – „nikomu nepatřící prostor” Fig. 4 Neglected downtown backyards – ‘nobody’s space’ .............................................................................................. 95 Il. 5 Wąskie przejścia w ścisłym śródmieściu, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 5Úzké průchody v samém centru, 2013 r. Fig. 5 Narrow passages in the central downtown, 2013. ................................................................................................. 100 Il. 6 Wąskie przejścia w ścisłym śródmieściu, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 6Úzké průchody v samém centru, 2013 r. Fig. 6 Narrow passages in the central downtown, 2013. ................................................................................................. 103 Il. 7 Zabudowa powojenna nie uwzględniająca historycznej zabudowy śródmiejskiej, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 7Poválečná zástavba nezohledňující historickou zástavbu středu města, 2013 r. Fig. 7 Post-war buildings ignoring the historic downtown development, 2013. ............................................ 103 Il. 8 Zabudowa powojenna nie uwzględniająca historycznej zabudowy śródmiejskiej, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 8Poválečná zástavba nezohledňující historickou zástavbu středu města, 2013 r. Fig. 8 Post-war buildings ignoring the historic downtown development, 2013. ............................................ 107 Il. 9 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 9Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 9 Historic buildings in the downtown, 2013. ................................................................................................................ 107 Il. 10 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 10 Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 10 Historic buildings in the downtown, 2013. ........................................................................................................... 110 Il. 11 Historyczna zabudowa śródmieścia, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 11 Historická zástavba středu města, 2013 r. Fig. 11 Historic buildings in the downtown, 2013. ........................................................................................................... 110 135 Wprowadzenie alternatywnej osi śródmiejskiej poprzez zagospodarowanie ciągu podwórek jako forma wykorzystania rezerwy przestrzennej Zprovoznění alternativní osy středem města prostřednictvím využití systému dvorů jako forma využití územní rezervy Implementation of Alternative Downtown Axis by means of Developing a Series of Courtyards as a Form of Spatial Reserve Utilization. Il. 1 Analiza urbanistyczna tkanki śródmiejskiej (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 1 Urbanistická analysa středoměstské zástavby Fig. 1 Urban analysis of the downtown fabric ........................................................................................................................ 113 Il. 3 Schemat struktury miejskiej po otwarciu przestrzeni podwórek (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 3 Schéma městské struktury po otevření prostoru dvorů Fig. 3 Outline of the urban structure after opening the courtyards ......................................................................... 115 Il. 2 Analiza urbanistyczna tkanki śródmiejskiej (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 2 Urbanistická analysa středoměstské zástavby Fig. 2 Urban analysis of the downtown fabric ........................................................................................................................ 115 Il. 4 Schemat struktury miejskiej po otwarciu przestrzeni podwórek (Oprac. Bula A., Bílý P., Konečná K., Obracaj P., Opałka P., Rybak B., Sadlak A., Wiśniewska A.) Obr. 4 Schéma městské struktury po otevření prostoru dvorů Fig. 4 Outline of the urban structure after opening the courtyards ......................................................................... 117 Il. 5 Alternatywa oś komunikacyjna (Rys. Sadlak A.) Obr. 5 Alternativní komunikační osa Fig. 5 Alternative transport axis ....................................................................................................................................................... 122 Il. 6 Alternatywa oś komunikacyjna (Rys. Sadlak A.) Obr. 6 Alternativní komunikační osa Fig. 6 Alternative transport axis ....................................................................................................................................................... 123 Il. 7 Koncepcje adaptacji przestrzeni podwórek na alternatywnej osi śródmiejskiej (Rys. Sadlak A.) Obr. 7 Koncepce přizpůsobení prostoru dvorů v rámci alternativní středoměstské osy Fig. 7 Concepts of the courtyards adaptation in the alternative downtown axis ........................................... 124 Il. 8 Istniejące, zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 8 Stávající, zdevastované prostory částí středu města, r. 2013. Fig. 8 Existing devastated areas of the downtown quarters, 2013. ........................................................................... 127 Il. 9 Istniejące, zdewastowane przestrzenie kwartałów śródmiejskich, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 9 Stávající, zdevastované prostory částí středu města, r. 2013. Fig. 9 Existing devastated areas of the downtown quarters, 2013. ........................................................................... 127 Il. 10 Przestrzeń podwórek wypełniona podwórek dzikimi parkingami, 2013 r. (Fot. Obracaj P., Opałka P.) Obr. 10 Prostor dvorů vyplněný divokými parkovišti, r. 2013. Fig. 10 Courtyards with illegal car parks, 2013. ................................................................................................................... 129 Il. 11 Obce przestrzennie obiekty wymagające wyburzenia, 2013 r. (Fot. Obracaj P. , Opałka P.) Obr. 11 Prostorově cizorodé prvky, které musí být zbořeny, r. 2013. Fig. 11 Spatially unsuitable structures to be pulled down, 2013. ............................................................................ 129 136