docStudijní výměnný pobyt ELSA Brno
download 
Stížnost Transkript
Studijní výměnný pobyt ELSA Brno
2 Úvodník Redakce časopisu Vážení čtenáři, dovolte mi , abych Vám představila další vydání studentského časopisu PrímaLEX a přivítala Vás v novém akademickém roce. V současném čísle se ohlédneme za letními dobrodružstvími a snad Vám reportáže z letních škol a výletů za hranice naší vlasti připomenou ty chvíle letní pohody, které už v tuto chvíli jsou bohužel nenávratně pryč. Velkou novinkou je, že se s námi rozloučila šéfredaktorka Jana Špaňhelová. Chtěla bych jí tímto poděkovat za tvrdou práci a čas, který věnovala PrímaLEXu a popřát jí mnoho úspěchů do budoucna. Doufám, že se nám podaří udržet úroveň, kterou Jana nastavila a samozřejmě i letos budeme pracovat na zkvalitňování časopisu. Velký dík, jako vždy, patří lokálním direktorům a hlavně všem, díky nimž můžete PrímaLEX právě teď držet ve svých rukách. Přeji Vám příjemné čtení, a pokud byste měli zájem se podílet na vydání příštího čísla PrímaLEXu, neváhejte kontaktovat direktora na vaší fakultě, nebo napište email na [email protected]. Za celou redakci PrímaLEXu Kateřina Bukovská PrímaLEX [email protected] Direktor pro Brno Štěpán Stehlíček [email protected] Direktor pro Olomouc Kateřina Šrytrová [email protected] Direktor pro Plzeň Miroslav Bína [email protected] Direktor pro Prahu Zuzana Švihelová [email protected] GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA A LOKÁLNÍCH SKUPIN Partneři ELSA Brno Partneři ELSA Olomouc PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA Partneři ELSA Plzeň Partneři ELSA Praha Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vydává jej Evropské sdružení studentů práva, ELSA Česká republika, nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1, kancelář č. 32, IČ: 00553751, DIČ: CZ005537, e-mail: [email protected], web: www.elsa.cz, tel.: +420 221 005 240, registrace Ministerstva kultury ČR č. 8151 ISSN 1212-494X, sazba a tisk EURO-PRINT Přerov spol. s r.o., náklad 3.100 výtisků. Slovo děkana 3 SLOVO DĚKANKY PrF MU Zatímco za okny je v okamžiku, kdy píši tato slova, v plném proudu léto, můj článek se Vám dostává do rukou v době, kdy jsou prázdniny nenávratně pryč, a byl zahájen nový akademický rok. Ten sebou pravidelně přináší nové studenty, nové úkoly a samozřejmě také nové problémy. Letošní rok je pro Právnickou fakultu MU v Brně rokem významných výročí – společně s Masarykovou univerzitou jsme oslavili 90. výročí založení univerzity a fakulta si připomněla 40. výročí svého znovuobnovení. Nechci hovořit o minulosti či hodnotit činnost fakulty v době vzdálenější či bližší. To náleží jiným. Můj pohled by byl možná příliš kritický – fakultu jako dlouholetý pracovník dobře znám a znám její slabé stránky. Nebo naopak nekritický – ve snaze nepoškodit vlastní instituci, jako lidé vládnoucí slovem umíme zeslabit nešvary a zesílit pozitiva a poukázat na silné stránky. Podívejme se spíše do budoucnosti a do toho, co fakultu v příštím akademickém roce snad očekává. Ono snad je na místě. Byť jsou po vedení fakulty vyžadovány dlouhodobé záměry pedagogické a vědecké činnosti, přesahující zpravidla funkční období jednoho děkana, odpovědi na základní otázky týkající se úkolů veřejného vysokého školství a zejména financování pedagogické činnosti nedostáváme. Naše výhledy a plány jsou tak vždy podmíněny onou základní podmínkou: dostatkem finančních prostředků. Ano, fakulta sama by se měla také postarat o dodatečné zdroje. To je pravda a fakulta tak v poměrně rozsáhlé doplňkové činností dělá. A navíc – a to je dnes často uváděný odkaz - jsou zde evropské zdroje a výzvy. Fakulta se jich účastní a prvý z úspěchů jsme již zaznamenali. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že se jedná o prostředky zatížené obrovskou administrativní zátěží a často i vysoce subjektivním hodnocením projektů, chybějícími seriozními informacemi o kritériích hodnocení, změnami pravidel v průběhu vyhlášení atd. Co si lze myslet o projektu, na nějž fakulta vynaložila řadu týdnů práce, ze 100 možných bodů obdržela 93, získala kladná hodnocení a následně se dozví, že byly podpořeny technické projekty – což samozřejmě v podmínkách výzvy nebylo vůbec uvedeno. Právnická fakulta vstupuje i přes nepříznivou ekonomickou situaci ve školství do nového akademického roku jako konsolidovaná instituce, která má nesporně velmi dobré místo v právnickém vzdělávání. Je však nutné si uvědomit realitu, ve které se pohybujeme, a vlastní možnosti. Velkým úspěchem bude udržet v té podobě, na kterou jsme zvyklí, stávající pedagogické a vědecko-výzkumné aktivity a tam, kde to bude reálné, jít dále. Co lze očekávat od nového akademického roku? Tradičním akcentem vedení Právnické fakulty je akcent na kvalitní pedagogickou práci. Nesporně se dále posune interaktivní a dovednostní výuka. Do nového studijního plánu byl zařazen rozsáhlý projekt odborných praxí zasahující výukový proces prakticky již od třetího ročníku. I v tomto roce bude pokračovat program tzv. krátkých kursů se zahraničními lektory, který si našel svou pozici ve vzdělávacím procesu. V tomto akademickém roce by se již měly projevit prvé aktivity skupiny IT právo a od prvého ledna by mělo vzniknout samostatné pracoviště zajišťující řadu aktivit a garantující nové předměty z této oblasti. Zásadní změny nás čekají v doktorském studiu. V tomto akademickém roce již bude postupováno dle nových studijních plánů a kreditového studia. Doufáme, že bude uspořádán již čtvrtý ročník mezinárodní konference studentů doktorského studia COFOLA. Doktorské studium by tak mohlo získat novou dimenzi a impulsy. Zapomenout není možné ani na bakalářské studium. Fakulta otevírá obor Vyšší justiční úředník a znovu se pokusí získat akreditaci druhého stupně oboru Veřejná správa. Je třeba zdůraznit, že vedení bude pokračovat v podpoře pedagogických a vědeckých aktivit studentů všech stupňů studia. Vypsány byly stipendijní programy směřující jak do oblasti pedagogické, tak i do oblasti vědecko-výzkumné. Je skutečností, že jen málokterá z fakult se může pochlubit tak masivní podporou aktivit svých studentů. Doufáme, že i v letošním roce postavíme týmy pro mezinárodní soutěže a naši studenti se zúčastní řady zajímavých zahraničních konferencí. Ráda bych také uvedla – zejména pro studenty prvých ročníků – některé věci, které se těm ve vyšších ročnících zdají dnes samozřejmé: plná komunikace studijního oddělení přes Informační systém (prakticky jen tehdy, když potřebujete potvrzení o studiu, je nutné jít osobně na toto oddělení) a naprostá minimalizace osobního kontaktu, jedna z nejlépe vybavených právnických knihoven ve střední Evropě nabízející řadu známých zahraničních databází knih a časopisů, e-shop nabízející fakultní publikace a nová prodejna knih přímo na fakultě, pokrytí budovy fakulty wifi sítí, moderní učebny napojené na PC, možnost registrace předmětů napříč Masarykovou univerzitou atd. To je jen malá ukázka toho, co Vám Právnická fakulta a Masarykova univerzita nabízí. Co ještě dodat. Za dveřmi kanceláře v tuto chvíli probíhají stavební úpravy. Fakulta pokračuje v úpravě vstupního traktu, úpravách některých kanceláří a také vytvářením dalšího prostoru pro odpočinek či sezení studentů. Takže – přejme si všichni navzájem, aby i za rok jsme si mohli říci, že se opět leccos změnilo k lepšímu. Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová CSc. Rozhovor s děkanem PrF UK, Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc. … o fakultě, systému studia, CŽV, Erasmu a hlavně o studentech Blíží se konec Vašeho funkčního období jakožto děkana Právnické fakulty UK, tedy vyvstává logická otázka - když se ohlédnete zpět, co pro Vás představuje největší úspěch, kterého PrF UK dosáhla? Na to se mě často ptají, ale myslím, že se to nedá tak zcela jednoznačně říci. Celkově se fakulta posunula určitým pozitivním způsobem a myslím, že se posílilo prostředí akademické svobody, tolerance k rozdílným názorům a konsensu na základních cílech naší vědecké a pedagogické činnosti. Z formálního hlediska je rozhodující, že jsme získali akreditace pro profesorské a habilitační řízení ve všech oborech až do roku 2015, pro doktorské studium máme teď nově 13 oborů, takže jsme v současné době jediná fakulta, která může nejen plně vyučovat v magisterském a doktorském studijním programu, ale právě i habilitovat docenty a navrhovat ke jmenování profesory, což činíme také pro jiné fakulty. Dá se tedy říci, že v širším evropském rámci máme tendenci patřit mezi velmi solidní právnické fakulty. Hovoříme tu o udělování titulů a završení studia obecně, napadá mě tedy související otázka týkající se závěrečných státnic. Jaké jsou zkušenosti s jejich rozdělením? Dnes už se k tomu staví pozitivně nejen studenti, ale i katedry, z nichž některé k tomu původně měly určité výhrady. Myslím, že závěrečná část státní zkoušky byla až příliš přeexponovaná, což souviselo s tím, že celý model studia byl trochu vychýlený – nejobtížnější byl třetí ročník a celkově právě druhá polovina studia byla výrazně náročnější než první. Tato nevyváženost se ukázala především při přechodu na kreditní systém, kde jsou požadavky na ročníky víceméně vyrovnané (dosažení shodného počtu kreditů za každý rok). Došlo proto k určitým úpravám rozložení předmětů i k řešení otázky 4 Slovo děkana první a druhé části státní zkoušky, které možná není úplně optimální, ale v dané chvíli bylo pozitivním krokem. V souvislosti s novou akreditací magisterského studia se momentálně diskutují různé možnosti, jak by i toto mohlo být upraveno. Jak myslíte, že se první státnice vyvine? Přeci jenom čtyři předměty najednou, to je pro studenty celkem velká zátěž. Ano, to je kritizováno i katedrami, zejména pak katedrou ústavního práva, a i ze strany studentů to asi není vnímáno příliš pozitivně. Je třeba připustit, že v kreditním systému tyto státní zkoušky (kredity neohodnocené) představují jakýsi cizorodý prvek, který je nesen určitou tradicí. Toto téma se hodně diskutovalo koncem června na výjezdním kolegiu děkana a budeme předkládat určitý návrh do akademického senátu a vědecké rady - zdá se (i když se samozřejmě teprve uvidí, jak to bude posouzeno), že by se první státní zkouška mohla zcela zrušit. To je takové nejradikálnější řešení. Zůstalo by ústavní právo, které by se přesunulo na závěr studia, přičemž závěrečné státní zkoušky by byly i nadále rozdělené do dvou částí, které by se již oficiálně nazývaly veřejnoprávní a soukromoprávní. První část by se tedy skládala z ústavního, trestního a správního práva a druhá část z občanského práva hmotného, procesního a z práva obchodního. Dále je zde ještě jedna zcela nová myšlenka, a sice že z předmětů, z nichž se obhajuje diplomová práce, by se rovněž konala státní zkouška (obhajoba by byla spojena s ústní zkouškou), čímž by student získal určitou specializaci. Tedy určitá obdoba toho, jak funguje rigorózní zkouška. Specializace, to by byl pro studenty jistě velký přínos… To si také myslíme, a přestože specializační moduly chceme zavést fakultativně, byli bychom rádi, kdyby se velká část studentů již během magisterského studia rozhodla, jaké oblasti se chce hlouběji věnovat, vybírala si podle toho volitelné a výběrové předměty a následně to završila právě touto státnicí. Tendence ke specializaci se prohlubují, a proto by tu taková možnost měla existovat. Byl by to také určitý signál pro následné doktorské studium. Domnívám se, že tato koncepce by mohla být pozitivně přijata i některými menšími katedrami, které usilují o to, aby mohly konat státní zkoušky, například finanční nebo mezinárodní právo. Týkalo by se to však i oborů z dosavadní první státnice (teorie práva, české právní dějiny a římské právopozn. redakce). A pokud by měl někdo zájem specializovat se na obor, který je již součástí státnice standardní? Důležité je říci, jaká je naše představa závěrečné státní zkoušky. Měla by mít syntetický charakter, čehož bude asi nejtěžší dosáhnout, protože jsme většinou zvyklí na snahu shrnout a zopakovat detailně veškerou materii. Závěrečná zkouška by měla být o mezipředmětových souvislostech a samozřejmě o rozdílech na základě toho, co je společné, a o právních institutech v rámci celého právního systému. Otázky by měly být formulovány tak, aby se dotýkaly všech oborů, které jsou součástí zkoušky - například právo na život: začne se ústavní ochranou a skončí se trestnými činy, které do tohoto práva zasahují. Nezacházet do detailů, ale uvědomit si souvislosti – závěrečná státní zkouška by neměla být mechanickým opakováním již složených zkoušek. Z toho tedy plyne, že nic nebrání tomu, aby vedle toho student složil státnici kupříkladu z trestního práva, která půjde více do hloubky a otázky budou jinak koncipovány; z této státnice by pak vycházela státní rigorózní zkouška. Při komunikaci se zahraničními studenty často přijde řeč na specializaci: oni se nás ptají, kdy si můžeme vybrat obor, kterému se chceme věnovat, a my jim říkáme, že u nás studují všichni všechno. Tohle by tedy jistě byl krok zajímavým směrem. Současný návrh by byl v tomto směru krokem kupředu, který by zároveň nezrušil to, co je důležité, tedy společný základ. Stále však musíme uvažovat, co je standardem, tím společným minimem, které by měli znát všichni, a co už jej přesahuje. To je velmi těžké posoudit. Je pravda, že někdy se chce příliš a jindy málo. Je rozdíl v tom, co je požadováno podle učebnic a s čím se via facti smíříme u třetího termínu zkoušky, a to také není úplně správné. Zůstaňme ještě chvíli u závěrečných státnic; existuje nějaká statistika, kolik studentů nedokončí studium právě kvůli nim? To není otázka pouze závěrečných státnic, ale je pravda, že se stávalo, že někdo neuspěl ani u třetího pokusu. Situace se zlepšila, školu dokončí více studentů než v minulých letech, loni poprvé přes pět set. Nový systém by měl slabé či jinými zájmy zaneprázdněné studenty „zlikvidovat“ již dříve, aby platilo, že kdo se dostane k závěrečným státnicím, školu dostuduje. Je ovšem zřejmé, že případným excesům se vyhnout nelze. Zmíněný proces je zahájen hned v prvním ročníku - proto těch šedesát kreditů nutných k postupu, přestože na řadě fakult je počet kreditů požadovaných k postupu do dalšího ročníku nižší. My si ale myslíme, že první ročník by měl být zátěžový; čím se jde výše, tím je potřebný počet kreditů nižší. Samozřejmě může nastat problém, že určitý počet studentů nezíská ke konci pátého ročníku 300 kreditů a nebude připuštěn k závěrečným státnicím. Na druhou stranu, není málo těch, kteří i v ročníkovém systému přetahují přes standardních pět let studia. Vycházíme z toho, že počet takových studentů se tedy nijak radikálně nezvýší. Přesuňme se ještě od konce studia k jeho zahájení: přijímací zkoušky prošly během posledních let výraznými změnami a nyní jsou to v podstatě klasické scio testy. Nejsou to jen scio testy, bereme v potaz i výsledky maturitní zkoušky a jazykové znalosti, což je významná korekce, protože takto je možné získat až 30 bodů navíc a v přijímacím řízení rozhodují i pouhé desetiny. Jinak máte pravdu, že základem jsou scio testy, nicméně jejich výsledky se přepočítávají koeficientem podle rozhodnutí akademického senátu ve prospěch studijních předpokladů, takže i to je určitý rozdíl. V zásadě jsme s tímto systémem spokojeni. Když si fakulta sama vytvářela testy, ukazoval se jistý rozptyl v obtížnosti jednotlivých variant. Pak se přijímací zkoušky začaly psát v jeden den, takže tento problém odpadl. Scio testy však mají více termínů a každý může použít svůj nejlepší výsledek. Navíc jsme rozšířili možnost studovat v kurzu celoživotního vzdělávání, kde byl výrazně navýšen počet studentů. To může být cesta pro ty, kteří neuspěli ve scio testech, aby měli možnost ukázat své předpoklady ke studiu na fakultě. Myslím, že tato forma je přijatelná a je o ni skutečně zájem. Od příštího roku dochází ke zrovnoprávnění studentů v tom, že k přijetí k regulérnímu studiu nebude třeba známkového průměru 1,5, ale získání 60 kreditů (stejná podmínka jako u studentů prvního ročníku, pozn. redakce). Chceme přijmout 200 lidí do CŽV, dle našich zkušeností počítáme ovšem s tím, že část neuspěje při postupu dále. Mají kratší zkouškové období a nemohou si vybírat volitelné předměty, aby navýšili počet kreditů. Pokud někdo prokáže, že je schopen splnit stejné podmínky jako student v regulérním studiu, je logické, že by měl mít stejné postavení při postupu do druhého ročníku. Někdo může říci, že se jedná o obcházení přijímacího řízení, ale výsledky přijímacích testů ne vždy korespondují se schopností studovat. Další věc je, že již loni bylo více uchazečů o CŽV, než kolik jsme mohli přijmout – neznamená to tedy, že by mohl studovat každý. Jedním z našich důvodů jsou také finance, protože fakulta, aby mohla uspokojivě fungovat, musí získávat finanční zdroje i mimo státní rozpočet. Má to nějakou souvislost s tím, že se letos v Praze otvírá pobočka bratislavské soukromé vysoké školy (Uninova)? Myslím, že to pro nás znamená jen omezenou konkurenci. Nepřijatý uchazeč se může rozhodnout, jestli půjde do našeho kurzu nebo na tuto školu; obojí má své pro a proti. Frekventanti „nultého ročníku“ nejsou studenty v právním slova smyslu a nemají tak studentské výhody (často ale studují na jiné škole, takže jim to nevadí). Dalším bodem uvažování jsou finance – za studium na Uninově zaplatí skoro o 20 000 Kč/rok více, na druhou stranu ale mají postavení studenta. Uninova má akreditaci podle slovenského zákona o vysokých školách, což obnáší mj. dělené studium na bakalářské a magisterské; to může být možnost i pro bakaláře z jiných fakult. Na této pobočce by měli studenti studovat i slovenské právo; některé právní obory jsou si blízké a jiné zase odlišné, možná to bude založeno na komparaci obou právních systémů, což může být pro někoho atraktivní. Pokud vím, tak Uninova počítá s omezeným počtem studentů, tuším, že okolo jedné stovky. Řada studentů ale zřejmě nakonec upřednostní „nultý ročník“ s potenciální možností stát se regulérním studentem PrF UK, zvlášť poté, co se změní nastavení podmínek pro postup do druhého ročníku. I já mám ten pocit. Již jste se dotkl tématu děleného bakalářského a magisterského studia; u nás se o tom zatím neuvažovalo, ale jaké jsou plány do budoucna? Chceme setrvat u neděleného magisterského programu. Zde bych ještě připomněl, že fakulta je členem kruhu středoevropských právnických fakult, iniciovaného vídeňskou univerzitou, který zastává kritický postoj k dělenému právnickému studiu. V některých zemích je dělené studium dokonce dáno zákonem, dotčené fakulty se tak musely podřídit. U bakalářského programu však vyvstává řada sporných témat - co by se mělo studovat a co ne, kde udělat dělící čáru, jaké je uplatnění bakalářů atd. Na tyto otázky zatím nemáme uspokojivé odpovědi. Příští rok bude fakulta žádat o reakreditaci neděleného magisterského programu a máme v tom i podporu univerzity. Dopadne-li to dle našeho plánu, měli by na základě této akreditace studovat již studenti příštího prvního ročníku. Co se týče programu Erasmus-Sokrates, víte, kolik studentů vyjíždí a kolik naopak příjíždí studovat na naši fakultu? Počet vyjíždějících studentů se za poslední roky významně zvýšil, nyní je to okolo 150 za rok; nicméně takový výrazný nárůst už se asi nebude opakovat, protože rozsah financování je pochopitelně omezen. Je to pěkné číslo, i když uznávám, že vzhledem k počtu studentů je to počet minoritní. Slovo děkana Co se týče zahraničních studentů u nás, jejich počet se také zvyšuje. Letos má přijet asi sto dvacet studentů, což je nejvíce za deset let fungování tohoto programu. Je příprava výuky pro tyto studenty obtížná? Určitým způsobem ano, musíme pro ně připravovat speciální program v angličtině, skripta, snažíme se zapojit větší počet učitelů atd. Je to i organizačně náročné, jedná se v podstatě o samostatnou jednotku, která musí fungovat. Vedle toho máme dvě letní školy - z Jižního Texasu a ze San Francisca jedna probíhá obvykle v červnu a druhá v červenci. Počet lidí je dán smluvně a jejich zájmem (letos 30 a 50 lidí). Tyto letní školy jsou mnohostranným přínosem pro fakultu a taktéž zdrojem financí. Navíc jsou zde i možnosti, aby naopak naši studenti i učitelé mohli odjet studovat na tyto školy. Podívejme se teď na rekonstrukci fakulty, která byla skutečně zásadní - jak jsou přijímány nové prostory ve čtvrtém patře a jaká překvapení nás případně ještě čekají? Nové prostory jsme potřebovali. Říkalo se, že našimi rezervami jsou půda, která by se dala rozšířit, a pátek, kdy se učí relativně málo. Fakulta má sice tu výhodu, že je situována v jedné budově, ale zároveň jsou tím naše prostory značně limitovány. Pokud se chceme věnovat určitým interaktivním formám výuky, je jasné, že nestačí jen velké posluchárny. Čas výuky se natáhl značně do večera; jsou tam sice ještě rezervy, především v ranních hodinách… ale ty by asi většina kolegů využít nechtěla (v současné době jsou předměty na PFUK vypisovány v čase 8:00-20:00 hodin, pozn. redakce). V krajním případě by však i toto mohla být cesta. Rozsah a podoba výuky, zejména pak volitelných předmětů, jsou tedy limitované prostorem a časem. Představa, že by mě v deset večer vrátný vyhazoval z výuky, je skutečně zajímavá… Na západě je to běžné. Ne snad že by studenti seděli celý den ve škole, ale mají různé bloky. To samé platí pro učitele. I knihovny mají delší otvírací dobu. Momentálně provádíme průzkum, zda by knihovna neměla být otevřena třeba až do půlnoci, ale její využití by pozdě večer zřejmě bylo minimální. Ovšem během zkouškového, to už by byla jiná věc. Co se samotné rekonstrukce budovy týče, využíváme prostředky mimo rozpočet, a abychom dostali dotace, musíme připravovat řadu projektů. Díky tomu se podařilo uskutečnit rekonstrukci knihovny, čtvrtého patra, ale také například elektroinstalace v celé budově, což byla rozsáhlá akce, která výrazně rozšířila možnosti využití informační techniky (seminární učebny jsou postupně vybavovány audiovizuální technikou, což by nebylo bez této elektroinstalace možné). Máme také přislíbené prostředky od ministerstva školství na opravu střechy; při výstavbě čtvrtého patra se ukázalo, že na mnoha místech zatéká. Dále se diskutuje se collegiu maximu, ale prozatím se hledá vhodné řešení, jak skloubit audiovizuální techniku s umístěním gobelínu. V plánu je nové vybavení pro reprodukci zvuku a také rekonstrukce prostoru pro přednášející. Ale na to vše zřejmě dojde až příští rok, včetně malování, restaurace gobelínu a lavic. Je třeba zdůraznit, že naše budova je historickou památkou, takže nemůžeme zasahovat libovolně. Když jsme u té informační techniky, nové televize na chodbách se opravdu nedají přehlédnout. K čemu budou sloužit? Plazmové televize mají usnadnit život studentům - aby nestáli na studijním oddělení, a to hlavně během zápisu. Jsou umístěny i v knihovně a u bufetu. Časem si zvyknete, že nemusíte stát jen bezprostředně před studijním oddělením, ale můžete i na čas odejít. Mělo by to přispět k hladkému chodu studijního oddělení, přičemž v plánu je i rekonstrukce jeho prostor. 5 Pojďme ještě zpět ke studentům, resp. ke studentské části akademického senátu - jak vnímáte jeho práci? Lze ji hodnotit celkem pozitivně, funguje tam dobrá spolupráce, osvědčila se nám výjezdní zasedání, kde je prostor i pro neformální diskuzi. Senát funguje bezproblémově, určitá vážnější diskuze letos proběhla kolem sestavování rozpočtu, ale obávám se, že toto téma bude každým rokem ožehavější. Senát se podílí i na přípravě nové koncepce studia a loni také proběhla konference týkající se praktických forem výuky a právních dovedností. Padly různé návrhy, jak zlepší studium, a diskutoval se například fakt, že hodně studentů pracuje, a to často i na plný úvazek. Jak to vypadá se změnami v praktické výuce? Je to integrální součástí určitých změn, které prosazujeme a chceme, aby byly zdůrazněny v žádosti v reakreditaci, o níž jsme už mluvili. Dojednali jsme spolupráci s Městským soudem a Středočeským krajským soudem, nově máme uzavřenou dohodu s městskou částí Praha 6 a chceme jednat i s Prahou 13, spolupracujeme s ministerstvem životního prostředí. Praxe jsou i na některých centrálních úřadech či v Parlamentu, ale jedná se jen o omezený počet studentů. Naším cílem je modelový nácvik, proto tu máme soudní síň. Reálné soudní jednání totiž nelze zastavit s tím, že „toto si vysvětlíme a toto zopakujeme“. Nemůžeme studentům zakázat, aby při škole pracovali, a jistě to rozvíjí jejich praktické dovednosti. Na druhou stranu pokud se student kvůli práci nezvládne připravit na zkoušku, tak to není dobře. Je potřeba si uvědomit, že na získávání praxe máte ještě celý život, ale už nikdy nebudete mít tolik času a příležitostí věnovat se do hloubky studiu, jako máte teď na vysoké škole. Simona Adamčová a Zuzana Švihelová Studijní výměnný pobyt ELSA Plzeň - ELSA Estonsko Známý fakt, že ELSA Plzeň nezahálí ani v době letních prázdnin opět potvrdili její členové svým pobytem v Estonsku konaným ve dnech 30. 7.-5. 8. 2009. První část pobytu jsme se zdržovali na jihovýchodě této velké malé země ve venkovské oblasti Kanepi nedaleko univerzitního města Tartu v obklopení místních lesů, kterých je v celém Estonsku více než požehnaně. Společně s kolegy z národní skupiny ELSA Estonsko a lokální skupiny ELSA Trnava ze Slovenska jsme se věnovali převážně přednáškám a workshopům s tématikou lidských práv, demokracie, občanství Evropské Unie a poznávání našich kultur a názorů na aktuální dění v EU, jako byly například: participace obyvatelstva na volebních modelech jednotlivých států, institut veřejného ochránce práv, vyšetřovací metody zahrnujíc mučení vs. lidská práva a mnoho dalších. Zajímavé je, že všechny tři zúčastněné země vstoupily do EU ve stejném roce, tedy 1. května 2004. Během pobytu jsme si ovšem našli i čas na návrat do období našeho dětství v podobě her rybičky, rybáři a dalších, což ovšem mělo také svůj účel v „prolamování ledů“ mezi všemi účastníky. Velký úspěch sklidil také typický estonský „národní sport“ – sauna. Naši estonští přátelé nás dále seznámili s univerzitním městem Tartu (vzdálené asi hodinu jízdy z našeho venkovského stanoviště), odkud byla převážně polovina z estonských studentů a díky nim jsme měli možnost poznat jeho pamětihodnosti včetně sídel estonských soudních institucí. V tomto městě se zhruba sto tisíci obyvateli sídlí nejstarší estonská univerzita, která byla založena v roce 1632 švédským králem Gustavem II. Adolfem (jehož socha se nachází 6 Za hranice hned vedle univerzity), včetně tamější právnické fakulty, která je nejznámější v celém Estonsku. V druhé části naší výpravy jsme pobývali v Tallinnu, hlavním městě nejsevernější pobaltské republiky. V městě, které svým nespočtem pamětihodností vykládá svědectví o někdejším německém a ruském vlivu v této oblasti, jsme přijali pozvání k diskusi se zástupkyní estonského ombudsmana. Obsah pravomocí a kompetencí tamějšího ombudsmana je téměř totožný s českým veřejným ochráncem práv, jen s tím rozdílem, že ten estonský má pravomoc kontrolovat i finanční hospodaření politiků. Dále z oficiálního programu jsme absolvovali v sídle Ministerstva zahraničních věcí prohlídku expozice s výkladem o historii a vývoji zahraničních vztahů Estonska. Návštěva ministerstva byla zakončena přednáškou o nynější mezinárodní politice této republiky. Následná prohlídka estonského parlamentu, který má 101 členů a který si zrovna užíval prázdnin, obohatila studenty o informace ohledně normotvorného procesu této země. Na Estonsku je také zajímavé, že je nejrozvinutější zemí bývalého Sovětského svazu a je zde stále vel- mi patrná ruská etnická skupina (přes 25 % celkové populace). Nejvíce v celé Evropě je v Estonsku rozšířen bezdrátový internet (tzv. WiFi), který je doslova na každém rohu. V hlavním městě Tallinnu pokrývá WiFi signál přes 80 % rozlohy a místní vláda rozhodla o pokrytí celé země tímto signálem do konce roku 2011, což z Estonska udělá první zemi na světě, kde bude WiFi síť dostupná stejně jako běžný signál GSM, který využívají mobilní telefony. Díky vysoké počítačové gramotnosti a internetovému připojení bylo roku 2005 poprvé přistoupeno k možnosti zúčastnit se komunálních voleb, kromě obvyklého hlasování ve volební místnosti, také přes internet. Snahou vlády je téměř veškerá eliminace papírového styku se státními úřady, bankami a ostatními institucemi. Vývojářům z této země můžeme také děkovat za to, že světu dali komunikační program Skype, na což jsou Estonci náležitě hrdí. Společensky unaveni a s pocitem zisku nových přátel jsme se rozloučili s touto nezapomenutelnou zemí a těšíme se na pokračování této mezinárodní výměny studentů, tentokrát na konci roku 2009 u nás v Plzni! Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem. Za ELSA Plzeň Miroslav Bína a Milan Fric Studijní výměnný pobyt ELSA Brno- ELSA MRU Vilnius Litva, malá nehornatá zemička u Baltského moře. Je to krajina mého pobytu na Erasmu a také představuje národ, který mi přirostl k srdci. Z tohoto důvodu jsem navrhla přátelskému kolektivu ELSA Mykolas Romeris Universty Vilnius zorganizovat Bilateral Study Visit v jejich hlavním městě. Pro postkomunistické země je typické, že k sobě mají velmi blízko. Jak svým vývojem, tak také náklonností (nejen) vědeckých obcí. Také z tohoto důvodu nebyl pro organizační tým problém zinscenovat debatu v litevském Ústavním soudu, která byla uvedena proslovem o funkci této esenciální státní instituce. Byla jsem mile překvapena kvalitou a plynulostí projevu asistenta jednoho z justice, neboť ani v sofistikovaných kruzích domovské univerzity toto nebylo vždy pravidlem. Výkladem se blížil komparativní studii obou soudních systémů našich republik a obsahem menšímu novému vydání komentáře k zákonu o ústavním soudě. Zcela nepochybně mohu tvrdit, že jsem se dozvěděla tolik informací, že bych nejspíš zvládla jednu menší stáž a jistě bych se v jejich systému nepomotala. Ten je totiž poněkud odlišný a i při dobré vůli si nemohu pomoci netvrdit, že lepší než ten český. V prvé řadě netvoří z ústavního soudnictví jakousi další odvolací instituci, která má léčit traumata utrpěná během několika předchozích jednání, ale vysoce profesionální orgán, zabývající se otázkami ústavnosti a zákonnosti, otázkami přípustnosti jednání ústavních činitelů a otázkou ne-li nejzávažnější, tedy alespoň podstatnou, a tou je otázka viny a neviny prezidenta v činech proti republice. V posledním zmiňovaném případě se Litva může pochlubit, jako jedna ze dvou zemí na světě, praktickou úspěšnou zkušeností, a to z roku 2004. Jednalo se o prokázané obvinění z úniku utajovaných informací ke státním příslušníkům sousední Ruské federace. Z návštěvy ústavního soudu je třeba ještě zmínit, že jsme shlédli tamní knihovnu, která se pyšní impozantní sbírkou světových ústav. Ať už těch aktuálně platných, nebo těch historicky význačných. Na závěr o ústavním soudě bych dodala, že v moderní budově moderní duch, veškerá rozhodnutí a usnesení jsou od loňského roku překládána do angličtiny. Naše kroky poté směřovaly k parlamentu. V ona místa, která ještě před pár měsíci bouřila emocemi a plachtícími dlažebními kostkami v posilvestrovském rozhořčení nad finančními rozhodnutími představitelů státu. Parlament je rozlehlý komplex tří budov, z nichž se pro státní účely používá pouze ta nejnovější, nejmodernější. S kruhovým zasedacím sálem jedné komory parlamentu, tiskovými konferenčními místnostmi a kancelářemi asistentů jednotlivých odborů byla tato budova v roce 2005 nově zrekonstruována. Historickým exkurzem průvodkyně jsme se dostali do nedávné historie a do mnohačetného stěhování parlamentu v průběhu 20. století. V socialistické éře byly tyto budovy využívány různě pro administrativní účely a parlament se do Vilniusu vrátil až po revoluci na počátku 90. let. Dnes v původních prostorách dvou starších budov probíhají koncerty vážné hudby a vernisáže. My jsme byli svědky i jednání nově zvoleného parlamentu, jemuž jako kuriozita vévodila strana Celebrity složená z bývalých moderátorů, herců, muzikantů atd. kteří se podle slov mého litevského kamaráda Tadase snažili vnést trochu „svěžího ducha“ a „lidskosti“ do jednání ústavní instituce. Poněkud polemické je vnesení těchto dvou hodnot do jednání o státním rozpočtu, obraně státu, otázkách politiky zaměstnanosti nebo zdravotnictví, kdy je potřeba držet spíše zdravý rozum, ekonomické uvažování a v nouzi tvrdší ruku ve vyrovnaném rozložení. Podobně ale jako v českých reáliích, ani toto v krizi litevský parlament také příliš netrápí. nistrativě, advokátních kancelářích a jiných právnických profesích dle zvolené specializace. Dále nás zajímal systém přijetí na vysoké školy v Litvě. Ten je řízen celostátními výsledky u maturitních zkoušek a preferencí uchazečů při volbě další školy. Každá vysoká škola má stanoveny prerekvizity pro studenty, kteří se do jejích řad hlásí. Například právnické fakulty mají klasicky historii a všeobecný přehled většinou představovaný sociálními vědami. Pokud student získá dostatečný počet bodů při maturitní zkoušce, je adeptem na přijetí. Obdobně to funguje i u jiných oborů a specializací. Následně se konverzace stočila k ústavnímu soudnictví, neboť jsme se pochlubili, že jsme již Ústavní soud navštívili. Slova se chopil bývalý předseda ústavního soudu, který svým věkem dosahoval úctyhodné hranice 83 let a pohovořil (pochopitelně v angličtině a zcela plynule) o problematice současného konstitucionalismu a navrhl uspořádání společné konference na ústavoprávní téma. V této souvislosti zmínil spojitost Mykolase Romerise s naší prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Mykolas Romeris byl význačným konstitucionalistou, byl soudcem ústavního soudu a s českým prezidentem měli společné nejen sociologické téma, ale i upřímné přátelství a vědeckou kolegialitu. K parlamentu je v zadním traktu přičleněna Evropská kancelář, ve které může i náhodný návštěvník obdržet informace a literaturu o činnosti a působnosti Evropské unie a o různých otázkách, které v souvislosti s členstvím v Evropských společenstvích vyvstávají. Vilnius se může pochlubit jedním z nejmalebnějších center na východ od Odry. Uličky, které postupně svými klikatými zákoutími směřují k hlavní magistrále Gediminova prospektu jsou zde ještě od zmíněného vládce Gedimina a jeho jméno se prolíná vším, co ve Vilniusu objevíte. Gediminova věž je dominantou města, ční nad hlavami všech obyvatel a ochraňuje je svými mocnými zdmi. Gediminův prospekt začíná symbolicky ve starém historickém centru u Arcikatedrály a bývalého malého hradu a pokračuje bez mála dva kilometry až k novodobým dějinám zastoupeným budovami parlamentu a ústavního soudu. Říká se, že města vystavená na řece mají své neodvolatelné kouzlo. O Vilniusu to platí dvojnásobně, neboť má řeky dvě – Vilniu a Neris, spoustu parků a zeleně. Není to ovšem město jen pěkných vzpomínek. Také tímto krajem se prohnaly světové války a hrůzné činy. Dokladem a němým svědectvím, které svými fotografiemi, dopisy a rekonstrukcemi křičí světu pravdu do tváře, je Muzeum genocidy. Škoda jen, že jsme při této návštěvě muzeum neshlédli. Snad příště a budeme se na další shledání s Vilniusem i ELSA MRU velmi těšit. Magdalena Krakovičová Akademický program na půdě univerzity byl reprezentován setkáním s představiteli univerzity, zejména její právnické fakulty. Byli jimi děkan prof. dr. Egidijus Jarašiūnas, představitel katedry ústavního práva, spolu se svým kolegou děkanem fakulty strategického managementu a politiky doc. dr. Gintarasem Aleknonisem, který s námi naprosto neohroženě komunikoval v češtině, byl schopen zabrousit k jakémukoli tématu a v případě krajní nouze si vypomohl angličtinou. Spolu i s dalšími kolegy a kolegyněmi nám byli ochotni odpovídat na všelijaké dotěrné dotazy k systému výuky, který je organizován na bakalářský a magisterský stupeň. V nižším z nich studenti po 4 letech a půlroční praxi uzavírají státní zkoušky a mohou vykonávat právnické povolaní v advokátní kanceláři, nikoli však samostatně a pod vlastním jménem. Magisterský stupeň je jeden a půl letý a po složení další zkoušky absolventy opravňuje k vyšším pozicím v admi- Za hranice 7 Bilateral Study Visit ELSA Czech Republic - ELSA Georgia Bilateral Study Visits are one of the most important projects in ELSA that greatly contribute to achievement of our philosophical statement by contributing to legal education, fostering mutual understanding and promoting social responsibility of students of law and young lawyers. Let us present to you one of the most challenging and most important projects of ELSA Czech Republic and ELSA Georgia. During the ICM in Nuremberg representatives of ELSA Czech Republic were one of the friendliest delegations in the whole network and supported us greatly to become the observers. They also offered us to organize Bilateral Study Visit between ELSA Georgia and ELSA Czech Republic. It was a little bit challenging for us because we had not enough experience to organize such events, but on the other hand it was great opportunity for us to gain experience, international friends and to get acquainted with the Czech Law System. We decided that we should take this challenge and organize BSV and we finally decided this during the ICM in Budva, Montenegro. The BSV was planned to take place between 17 and 30 August. First week of the BSV was held and hosted in Georgia and the second week in Czech Republic. We have planned academic and social program for our Czech and Slovak colleagues to get acquainted with the Law system, beautiful nature and traditions of Georgia. At the first day of the BSV, the participants visited to the Tbilisi State University, were the Rector gave lecture followed by discussion about changing of the legal system of Georgia after dissolution of Soviet Union. After the lecture the initiative group made a presentation about future ELSA Tbilisi, why is it important to create local group, the aims of the local group and about the future projects. This event and most of the study visit was broadcasted by the leading televisions in Georgia. On the second day of the study visit the participants were welcomed at the Tbilisi City Court by the chairman of the court Honorary Giorgi Shavliashvili and afterwards the chairman of the civil branch Honorary Irakli Adeishvili gave lecture about IP law, copyrights, trademarks and the visit was finished by spectacular tour of the whole court building. We finished the second day by visit in international law firm DLA Piper and had a lecture about this law firm, fields of law it focuses on, about its structure, the international and national clients and about the most notable and former cases. Our delegation also visited partners of ELSA Georgia, VKM Ltd., the carriage build company that generously provided us with beautiful salon carriage for overnight ride to Batumi at sea side and Meatana Ltd. that sponsored us with various delicious meat products and gave us tour of its factory. During our stay in Batumi we visited to the Constitutional Court of Georgia and had short discussion with President of the Constitutional Court Honorary Giorgi Papuashvili and one the judges Honorary Lali Papiashvili about the history and structure of the court. After the meeting we had excursion of the building. At the Batumi State University we were welcomed by the Rector and by the Dean of the Law School. In Batumi we have rested a little and enjoyed beautiful seaside of Georgia, botanical gardens, Gonio Castle and Sarphi on the border with Turkey, where we attended the national holiday called lazoba. After returning to Tbilisi we only had one day left in Georgia so we had training on teambuilding with Kate Aleksidze, one of the founders and president of former ELSA Georgia, member of the former International Board and now ITP Trainer. After this training we were able to organize tour of the Residence of Georgian President and in the afternoon we also visited Mtskheta, the first capital of Georgia, with lots of ancient orthodox churches and beautiful sights and Gori, the birthplace of Stalin. Bilateral Study Visit with ELSA Czech Republic was the first international project of ELSA Georgia. We did our best to show our guests the best of Georgia, its nature, traditions and legal system as much as it was possible within the one week. Zinaida Chkhaidze, VP S&C ELSA Gruzie Do you sometimes save the best for last? We decided to do so during this summer and reserved last two weeks of August for BSV with Georgia. It was Monday, 24 August and the weather in Prague was as perfect as it could possibly be during this period of year. Our Czech delegation returned in the morning, and we were awaiting Georgian delegation impatiently since then. At about 3 pm, they were finally here. First day passed very quickly due to our visitors´ exhaustion so we only managed to take a walk through the historical centre and have the opening dinner, a piece of typical Czech cuisine, already looking forward to the next day. We started it with a visit of Office for Personal Data Protection and after the lunch we continued to Kocián Šolc Balaštík, law firm where we stayed until the evening. Brief presentation of law firm itself, its work and cases seemed to catch our visitors´ attention. Czech National Bank was place we had planned to visit in the morning. After all these official meetings, where a flow of information was coming from all sides, the time came to have a little rest, and the best way for this appeared to be an hour spent on water bicycles on Wednesday afternoon, sailing near Charles bridge. After that, we were pleased to spend an hour discussing relations between Russia and Georgia with a professor of our Law School, Mr. Pavel Caban, who specialises in international public law. Meanwhile, participants of this year’s ISMM were arriving to Prague and we took an advantage of this opportunity and joined them on barbecue party in the evening for a while. But there was not much time left since we had to catch the midnight bus to Vienna! It was very tiring trip, but all of our new Georgian friends were very impressed by the beauty and architectural jewels of Austrian capital. We expected Friday morning to be very difficult, but it turned out that our worries were in vain. The discussion with professor of our Law School, Mr. Zdeněk Kühn, about judicial system in Georgia and Czech Republic, was very difficult to interrupt, and if we didn’t have to catch our train to Pilsen, probably it would have lasted much longer. After two hours spent in train, we reached our destination and visited famous Czech Brewery – Pilsner Urquell to take a look on the process of making the beer. We spent the rest of Friday in Pilsen, taking a walk through the city centre and having a long feast in the evening that everyone seemed to enjoy. Saturday was dedicated to attending the ISMM workshops, gift shopping and was finished by beautiful gala dinner in a small restaurant near Charles’ Bridge. One week passed by very quickly and we woke up on Sunday and had only last few hours before the flight. We summed up everything we experienced during the recent days and agreed that we all enjoyed it very much. A lot of new information, knowledge and experience but also great fun and new friendships that are strong enough to last forever, new point of view on Georgian and Czech culture, society, politics and many other issues, this all made our Bilateral Study Visit with Georgia really special for us. And we are already looking forward to meet again! Zuzana Kohútová, S&C Team ELSA Praha 8 Rozhovor Woman reincarnation of the Dalai Lama, Václav Havel and CIA February 1979 we met Teng Siao-pching[, Chinese leader at that time, who was willing to discuss and resolve Tibetan issue if we do not ask for independence. Since then, our policy towards China and our negotiations have been based on that. Recently we had a very important meeting from 17th to 22nd of November, where over 560 Tibetans from 19 countries came. We talked about Tibetan issue where it is now and where it should go. There was a very large voice saying that China is not responding to Dalai Lama´s proposals, so we should ask for independence. But the majority said they are very much committed to His Holiness middle way approach, for genuine autonomy, which means we are not asking for independence or separation from China. ...that was mentioned in interview with Mr. Tseten Samdup Chhoekyapa, representative of His Holiness the Dalai Lama in Geneva. People have made repeated requests that His Holiness should help in finding an unmistaken successor, because they are afraid that after his death China could choose its own candidate. What is the attitude of His Holiness to this? Will he identify his future reincarnation? Yes, His Holiness, who is 73 now, said he is aware of Tibetan people concerned about the next Dalai Lama and the fact that the institution of Dalai Lama is to serve Tibetan people. He also said that he would not be born in Tibet under Chinese rule. How the successor will be selected? It could be based on the catholic system where you have cardinals selecting the Pope or it could be done in a traditional way of finding the reincarnation. He has even said the next Dalai Lama could be a woman. Women are always the first who teach children love and kindness, they tend to be less eager to fight and less hateful. Of course the next question will be going through the Tibetan tradition one Lama is passing to the new Lama. But the one request that most Tibetans and Tibetan high Lamas have been making is selecting the reincarnation, while you are still alive. How do you see the Tibetan community’s future leadership? Will His Holiness have only religious or also political role in it? Dalai Lama is very keen to make the Tibetan government secular, but because all the past Dalai Lamas have been both political and religious leaders, Tibetan people want the same from him. So at the moment, even though we have a parliament in exile and we have a Prime Minister, when it comes to Dalai Lama, he is expected to be both political and religious leader. Does the Tibetan government in exile demand autonomy or full independence? Since late 1960´s or early 70´s His Holiness and Tibetan leadership have been discussing how the Tibetan issue could be resolved. As China has been so powerful and has occupied Tibet, it was important to preserve culture and religion. Asking for independence and to get it from China would be difficult. Therefore we have been calling for genuine autonomy, which has been an issue all along. In At the moment it has been 50 years of Tibet’s repression and China is destroying our religion and culture. What your parents might have seen in the streets of Prague in 1968 we have still in Tibet happening. So that is how bad the situation in Tibet is. We are being very pragmatic and do not ask for independence. It could go on for 100, 200, or 300 years and by that time Tibet could be full of Chinese and we could convert into a small population... So we only want to preserve our language, culture, identity, we consider it as very important for Tibetans now. Is there any progress in negotiations with Chinese government? We have been talking to Chinese government since 1979. In 2002 we re-established contacts with them, since then our delegations appointed by His Holiness have visited China eight times. At the eighth one we presented to the government Memorandum on Genuine Autonomy for the Tibetan People (www.tibet.net) which is based on the Chinese Constitution. Chinese Constitution guarantees ethnic and minority group’s rights which we are asking for Tibetan speaking community. But Chinese said “not immediately”. We are not asking for separation from China and still the Chinese are not sincere to discuss the Tibetan issue. Do the petitions and letters sent to political representatives have any positive results? What kind of help is efficient? Any expression of help for Tibetan people is important. We have evidence on Tibetan prisoners who have been imprisoned for a long time. What they have said is that from some period the treatment in prison has improved. Definitely, expressing concern in exile community or outside support is very important. When Czech became democratic, president Havel invited His Holiness who came to visit Prague in February 1990. That was the first official visit and official invitation by the head of a state for His Holiness. Since then His Holiness has been invited to White House, Downing Street and others. You know, when someone express support, it shows the people they should do the same thing. What do you think about present situation in Tibet? For our people in Tibet the situation is very difficult. Since March this year, when Tibetan people protested against the Chinese rule, knowing very well they will be arrested, tortured, imprisoned for life and even sentenced to death, they are still very determined to express that they are unhappy under Chinese rule. As a result, there were over 135 uprisings across Tibet. I think that was a very clear demonstration to Chinese leaders and international community, that Tibetan people in Tibet are not happy under Chinese rule. We know there was a repressive crackdown by the Chinese, over 200 Tibetans have died, 6000 Tibetans have been imprisoned and thousands of them were injured. These had no medical treatment. They could not go to hospital because they were arrested. We do not know what has happened to the people who were injured and taken to the prison. Situation is very tough. I have seen pictures from Tibet, where 6-7 different military forces in uniforms are walking through the streets of Lhasa, each of them carrying a machine gun... there are armed men on the roofs... So they really try to intimidate Tibetans. People want His Holiness to return to Tibet and they want independence. His Holiness escaped from Tibet in 1959, next big demonstrations were in 1987, 1988, 1989, recent one was in March. As you can see, three different generations of people are taking the challenge and calling for independence, for better treatment for Tibetans. Does His Holiness have any contact with Panchen Lama? No. When the Panchen Lama was recognized by Dalai Lama, I think he was 6 years old, he and his family was immediately arrested and taken away by the Chinese. Today, I think he is 18 or 19 years old and we still do not have any information where he is. We pray that he is alive and getting a good education. There are more people in Europe who teach Tibetan Buddhism these days. A big part of them spent few years in a monastery in Tibet, India, or neighbouring countries. They mostly come from Europe. For example Anagarika Govinda, who wrote interesting book about Tibetan mystique, and Lama Olenydahl. What does His Holiness and Tibetans think about them? If they are genuinely and help people to feel compassion, happiness, improve their lives, I think it is good. But if there is not such an intention, then it is bad. It is very hard for me to say who is good and who is bad. But the basic motivation of a teacher is to help the student, isn’t it? If you are not misleading a student, if you are making a student feel good and keep the proper teachings of Buddhism, then I think it is fine. It is very difficult for people like those in Europe, we do not have any traditional monasteries and consequently we often are not sure who is a good teacher and who is not. For instance, Lama Ole- Beckovy právnické učebnice nydahl says such things like “homosexuality is an illness”... Vaše trefa do černého Well, he is a very controversial person. Kurs trestního práva V. Kratochvíl a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část His Holiness and Václav Havel are good friends. How did this start? I think president Havel, as he was a dissident under communism rule, understood the suffering of our people. And I think there was an Indian diplomat who knew president Havel and told him about His Holiness. After Velvet revolution, when president Havel was elected a first president of Czechoslovakia, he said he wants to invite two people: the Dalai Lama and the Pope. From that day their relationship has become very strong. His Holiness came to Prague at the invitation of president Havel and the Forum 2000. We are extremely grateful to president Havel. As I said earlier, he was the first state leader ever inviting His Holiness as an official guest of government. And since then, the support of Tibet within the Czech population is very wide. We are really very grateful. You are the representative of His Holiness. Why did you decide to do this? I started to work for His Holiness in 1985. I was born in a Tibetan refugee camp. When I was a small boy, my parents used to say: „Study hard, when you grow up you’ll work for Dalai Lama.” That is what I wanted to do, that is what I did. (I worked for him since 1985, did my postgraduate study in journalism at University of Columbia in New York and I was in London from 1991 to 2000. Then for next seven years I worked in marketing but I wanted to come back and serve His Holiness again. That is how it all happens. Serving His Holiness is a religious duty for me as well as an honour to serve him and Tibetan people. For us Tibetans this is something that we believe, a religious duty to serve your country when the country and the people are going through difficult times – that is the best time to serve. – jedno z prvních učebnicových zpracování materie obecné části trestního práva hmotného v návaznosti na nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), – navazuje svým pojetím na standardy učebních textů z trestního práva procesního, – je přehledně rozdělena do osmi hlav, – obsahuje, vedle obecně teoretických otázek, i kritický výklad nové úpravy klíčových institutů trestního práva hmotného a hodnotí ji tak z hlediska nejen teorie, nýbrž i budoucí praxe. Vázané, 848 stran, cena 990 Kč, obj. číslo PU74 5. vydání Kurs obchodního práva Kotásek/Pihera/Pokorná/ Raban/Vítek Právo cenných papírů – páté vydání vysokoškolské učebnice se komplexně věnuje problematice cenných papírů a od svého předchozího vydání se podstatně odlišuje, – součástí výkladu nadále nebudou otázky finančního trhu – páté vydání otevírá obecný výklad o cenných papírech a jejich klasifikaci, – předkládá navazující podrobné výklady o jednotlivých cenných papírech v českém právu; největší pozornost je zde zaměřena na cenné papíry akciového práva, dluhopisy, směnky a šeky a dále detailní rozbor smluv o cenných papírech, plus je aktuálně zařazena pasáž o obchodech s cennými papíry na internetu, – nově se objevují vzory a příklady, včetně zohlednění stále rozsáhlejší literatury a judikatury v oblasti práva cenných papírů. Vázané, 448 stran, cena 690 Kč, obj. číslo PU76 Were there any connections between Dalai Lama and CIA? Definitely, there have been. How did this start? In 1949 communist China took over entire China and started to invade Tibetan eastern borders. They were destroying Tibetan monasteries, Tibetan houses, people in eastern Tibet were very desperate. Chinese had machine guns and airplanes, our people had very old guns. Of course, our people looked for help from outside to face the Chinese invasion. It is not because we like the CIA, it is not because our people at that time liked the CIA. Our people tend to someone who was against communism and who could help them fight the communism. That is the whole purpose, it does not mean that we support everything what CIA does. Do you want to say something special for us as future lawyers? For future lawyers? I think we have a lot of young Tibetans who study law. Recently we have been discussing how these young Tibetans could study international law and see whether we can draw an international case against Chinese government on Tibet issue. So from that point of view, when you go to international, human rights or commercial law, the important thing is to help people who really need that. Money is important but it does not bring you satisfaction. When you help somebody, I think it brings you more satisfaction than getting a lot of money and then sticking to it. It is always greed, anger and hatred. When you help somebody you feel the person has benefit in something. When I was working in London I had some very good friends who were lawyers and had helped me with my work. That thing is very important; to do what you think it is right. When somebody asks for your help because you are professional lawyer, I think you should help him; not everybody has the money to pay the lawyer’s fee. At the moment we are very interested in the case which is at Spanish court, the one which drew Jose Elias Esteve and Alan Cantos. In April we are inviting them both to our Faculty of Law. Yes, I think it is going to be very difficult case but it is very important to send a message to all dictators, all torture regimes, that there is something called international law where you can implicate it. This is a way to let people know they need to be careful about what they are doing. They cannot do anything, there is a law and once they step outside the country they could be arrested and challenged. Author: Ľudmila Miškaňová I would like to thank Martin Pultzner for perfect technical support, Simona Adamčová for corrections and also Lungta, organisation supporting Tibet (www.lungta. cz), for mediating the meeting. 5. upravené vydání Finanční právo Bakeš/Karfíková/Kotáb/Marková a kol. – páté, aktualizované vydání přináší ucelený pohled na obecnou i zvláštní část finančního práva v celé jejich současné komplexnosti a vzájemné provázanosti, – je doplněno o nejnovější informace a poznatky zejména z oblastí práva rozpočtového a daňového, ale také z oblasti práva finančního trhu a dalších úseků finančního práva, – text učebnice je upraven do kondenzovanější, rozsahem přiměřeně zkrácené podoby, aby dokonaleji plnil svou roli průvodce teorií finančního práva a jeho hlavními instituty v jejich vzájemné provázanosti i návaznosti na další právní obory, – publikace zachycuje veškeré změny, k nimž došlo do 31. března 2009, a v některých oblastech nastiňuje i další možnosti vývoje tuzemské právní úpravy. Vázané, 580 stran, cena 890 Kč, obj. číslo PU85 PRÁVĚ VYŠLO: Praktikum z trestního práva hmotného 3. vydání Polák/Hulmáková/ Kybic/Stočesová Brožované, 140 stran, cena 390 Kč, obj. číslo SK29 PŘIPRAVUJEME: Kurs trestního práva. J. Kuchta a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část Vázané, cena dle rozsahu, obj. číslo PU75 Všechny publikace C.H.Beck a nově i z dalších odborných nakladatelství si můžete snadno a rychle objednat se slevou 5 % v eShopu na www.beck.cz Nakladatelství C. H. Beck, Řeznická 17, 110 00 Praha 1 tel.: 225 993 959, 225 993 930, 225 993 969 fax: 225 993 920, 225 993 931, 225 993 950 w w w . b e c k . c z 10 Holocaust & War Crime Prosecution ELSA Brno si Vás dovoluje co nejsrdečněji pozvat na mezinárodní konferenci Holocaust & War Crime Prosecution, která se uskuteční na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně od 1. do 4. března 2010. Konferenci zaštítili ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová, rektor Masarykovy univerzity prof. Petr Fiala, děkanka Právnické fakulty prof. Naděžda Rozehnalová, hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Michal Hašek a primátor města Brno Bc. Roman Onderka. Konference si klade za cíl upozornit, prostřednictvím připomínky holocaustu a přiblížením práce mezinárodních soudních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, na rasovou a náboženskou nesnášenlivost a především na její tragické konce a dopady. Účast na konferenci již přislíbil prof. Ryszrad W. Piotrowicz z jedné z nejvýznamnějších univerzit v Evropě Aberystwyth University v Anglii. Dále byli pozváni místopředseda Ústavního soudu prof. Pavel Holländer, soudkyně ÚS JUDr. Ivana Janů, soudkyně ad litem mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii nebo například soudce Nejvyššího soudu JUDr. Robert Fremr, soudce mezinárodního tribunálu pro Rwandu. Účastnický poplatek včetně ubytování a stravy činí 81€ (= cca 2100,- Kč), pro účastníky, kteří nebudou chtít využít all inclusive, je stanoven konferenční poplatek 15€ (= cca 400,- Kč). Věříme, že Vás témata i jména přednášejících zaujala, a že se na jaře setkáme v Brně. inz_210x148.indd 1 10/15/09 7:35:01 PM Letní školy Mezinárodní letní škola v Manchesteru Průmysl, fotbal, umění, vzdělání, obchod – to je jen slabý výčet věcí, které se vám vybaví při slově Manchester. A právě zde měla možnost vybraná skupina 15 studentů a 6 vyučujících z Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni trávit jeden červencový týden. Týden, který toho všem účastníkům mnoho dal- nové znalosti, nové zkušenosti, nové kamarády a mnoho a mnoho dalšího. Byl to týden, na který se v životě jen tak nezapomíná. Všechno to začalo vlastně už před rokem, kdy skupina studentů a učitelů z Manchester Metropolitan University (dále jen „MMU“) trávila týden na letní škole v Plzni, tentokrát pořádanou Fakultou právnickou ZČU. Letos to mělo být právě naopak, na oplátku studenty z Plzně měli hostit kolegové z Manchesteru. Několik měsíců před datem odletu se na internetových stránkách Katedry ústavního práva FPR objevila výzva, aby se zájemci o letní školu na téma „Perspectives in international and European law“ přihlásili na katedře. A jak to tak u takovýchto akcí bývá, zájem mnohem překročil kapacitu. Během dalších týdnů docházelo k selekci zájemců, které se mimo jiné zúčastnili také 3 profesoři z MMU během jejich květnové návštěvy Plzně a to formou motivačního pohovoru, samozřejmě v angličtině. Na konci stála patnáctka „vyvolených“, kteří si už mohli začít balit kufry. Do Manchesteru naše skupina dorazila v pátek 10. července v pozdních nočních hodinách. V sobotu jsme tedy měli volný program, který někteří využili k nabrání energie, jiní k prohlídce Manchesteru. Naše skupina asi 6 studentů se vydala vlakem do Liverpoolu, který má určitě také co nabídnout a je vzdálen asi hodinu cesty z Manchesteru (mimochodem, jedná se o nejstarší železniční trať na světě pro osobní přepravu). Prohlídka centra, katedrál, doků, muzea Beatles, pro pány ještě procházka v typicky britském počasí na Anfield Road s prohlídkou stadionu FC Liverpool a na závěr večeře ve formě tradičních fish & chips. Určitě by se toho našlo v Liverpoolu k vidění víc, ale čas byl neúprosný a den už se pomalu, ale jistě blížil ke svému závěru. A nás čekala ještě cesta zpátky… Následující den, tedy v neděli, jsme jeli na organizovaný celodenní výlet do historického města York, který stál bezpochyby za vidění. Jako bychom se ocitli o několik století zpátky v minulosti - dominantní katedrála, úzké uličky, hradby, pevnost, typické středověké domy a překrásný park s pravým anglickým trávníkem k odpočinku. 11 Turisticko-právnický seminář o Lisabonské smlouvě Prvních sedm srpnových dní se ve slovenském Popradu konal letní turisticko-právnický seminář pořádaný Katedrou teorie práva a právních učení Právnické fakulty UK v Praze na aktuální téma Lisabonská smlouva, jehož organizátorem byl doktor Wintr. Dále se semináře z řad pedagogického sboru zúčastnili docent Kysela, doktor Antoš a magistři Ondřejkovi. V pondělí nám už začínal „oficiální“ program. Ráno jsme se sešli na akademické půdě tamní univerzity, kde nás přivítal děkan a pan profesor Klíma, bez jehož přispění by se tato akce neobešla a jemuž bych chtěl touto cestou jménem všech účastníků srdečně poděkovat. Celý týden od rána do večera se nesl ve znamení přednášek, resp. příspěvků na rozdílná a velmi zajímavá témata, která prezentovali jak britští, tak čeští vyučující. Vždy za dopoledním a odpoledním blokem výuky následovaly dotazy posluchačů k právě prezentovaným příspěvkům. Nutno říci, že o dotazy nebyla nouze a do diskuze se zapojovali plzeňští i místní studenti z MMU, kteří se této letní školy zúčastnili v hojném počtu. Všichni jsme si tak během tohoto týdne prohloubili znalosti v oblasti mezinárodního a evropského práva a v neposlední řadě pořádně procvičili angličtinu, tedy splnili účel, kvůli kterému jsme sem jeli. Poslední den, tedy v pátek, jsme měli naplánovaný výlet do města Chester, které je známo svými památkami z dob Římanů. Ve městě jsme si prohlédli také budovu místního soudu a mohli se jako posluchači zúčastnit soudního jednání se dvěma vrahy. Zkušenost to byla velice poučná a mohli jsme tak srovnat angloamerický a kontinentální proces. Cestou zpět jsme jeli přímo na letiště, kde nás náš spoj odvezl zpět do Prahy. Nezbývá než doufat, že se tato letní škola stane tradicí a my, studenti, se můžeme těšit na další pokračování a tím i prohlubování našich znalostí. Všem organizátorům patří velké díky, jelikož uspořádat takovýto projekt zabere určitě mnoho času a úsilí. Nechť je spokojenost letošních účastníků motivací do budoucna. Milan Fric, ELSA Plzeň PRAŽSKÝ STUDENTSKÝ PLES Tradiční studentský ples, nyní v novém kabátě Gala večer i divoká party Známé kapely a bohatý doprovodný program VYKAŠLI SE NA PŘEDTERMÍN A MAZEJ NA PLES! :) 11. 04. 2010 od 20.00 Národní dům na Smíchově a music bar FUTURUM www.prazskyples.cz Výjezdní semináře, které v letošním letním semestru pořádaly i katedry obchodního, trestního i ústavního práva, jsou myšleny jako společný výlet učitelů a studentů magisterského i doktorandského studia, jehož součástí jsou přednášky a diskuze na dané téma; povinností účastníků je tedy připravit si příspěvek. Příspěvky si studenti volí z obvykle již předem připraveného seznamu a anotaci svého příspěvku zasílají organizátorům, v našem případě doktoru Wintrovi. Ten pak příspěvky roztřídil do bloků, které spolu tematicky souvisely, čímž byla zajištěna konzistentnost akademické části semináře. Jednotlivé bloky tohoto semináře se týkaly například rozdělení pravomocí mezi EU (ES) a členské státy, ochrany lidských práv, společné a bezpečnostní politiky… Letní seminář v Popradu ještě navíc oživily turistické výlety do Vysokých Tater, a tak jsme absolvovali „procházku na Rysy“ (převýšení 1000 metrů) a „túru okolo Štrbského plesa“ (cca 20 minut volnou chůzí). Na Rysech měla být pronesena nejvýše položená přednáška v historii fakulty, ale co čert nechtěl, svůj referát přednesl „půjčený“ student z fakulty košické, takže posíláme gratulace našim slovenským bratrům. Největší pozitivum tohoto semináře tkví v jeho příjemné, ba dokonce i přátelské atmosféře; sedíc u společného grilu se přece jenom diskutuje jinak (a lépe), než ze školních škamen. Dovolím si na závěr článku malé lobby, aby výjezdních seminářů bylo víc, protože je to milá zkušenost, po níž je, slovy doktora Wintra, jeden šťasten, že přináleží k báječnému společenství studentů a učitelů PFUK. Zuzana Švihelová Jak na Erasmus Erasmus aneb kulturní diverzita v praxi V roce 2008/2009 jsem absolvoval studijní pobyt Erasmus na německé univerzitě v Konstanz (česky Kostnice). Rád bych se s vámi podělil o mé zážitky počínaje výběrovým řízením až po samotný konec pobytu. Výběrové řízení se skládalo ze tří složek: studijní průměr, motivační dopis a ústní pohovor. Nechci zde rozebírat relevanci studijního průměru, ale dle mého názoru je jakékoli objektivní posuzování této navýsost subjektivní kategorie naprosto nepřijatelné. Co se motivačního dopisu týče, jsou informace a požadavky stručně vypsány v předstihu na webových stránkách univerzity. Motivační dopis musel být sepsán v jazyce, ve kterém hodláte studovat. Ústní pohovor byl veden učiteli z Centra jazykového vzdělávání, trval okolo deseti minut a odehrával se celý v cizím jazyce. Témata rozhovoru byla nasnadě – kam chcete jet studovat, proč a co. Případně co byste chtěli dělat po škole. Nezbytné formality a zahájení studia V případě, že je člověk vybrán a nominován, je třeba vyřídit pár nezbytných formalit se zahraniční univerzitou, domovskou univerzitou a Centrem zahraničních studií při MU. Často se zveličuje přemíra papírování, které je spojeno s podobnými stipendijními programy. Avšak uvědomí-li si člověk jednorázovost a celkový finanční grant, jsou tyto obavy naprosto mylné, často spíše subjektivně hysterické. Samotnému studiu často předchází jakýsi orientační program, který je třeba každému doporučit. Nejen že vám pomohou s formalitami na vaší nové univerzitě, ale zejména se nejrychleji seznámíte s ostatními mezinárodními studenty. A věřte mi, že zejména v německy mluvících zemích jsou mezinárodní studenti vašimi skoro jedinými kamarády. Studium V mém případě panovala naprostá volnost ve výběru předmětů. Častou kombinací mezinárodních studentů je právo EU a dále některé ze základních právních odvětví (např. Vertragsrecht – základ občanského práva nebo Grundrechte či Staatsorganisationsrecht – obdoba našeho ústavního práva). Výběr těchto předmětů je dán snahou získat základní znalosti o právu daného státu. Ale najdou se i tací studenti, kteří si volí předměty speciální často z důvodů psaní svých diplomových prací. Samotné studium v cizím jazyce je velice subjektivní záležitostí. Záleží totiž na vašich předešlých jazykových znalostech a ty jsou u každého rozdílné. V případě zkoušek panovala aspoň na naší univerzitě značná rozdílnost. Někteří zkoušející pojímají zkoušky jako příjemný pohovor s cílem poznat váš právní systém a případně provést jakousi komparaci a zhodnocení rozdílů, jiní zkoušející nerozlišují, jste-li či nejste regulérní student. Na ERASMUS do Dánska V rámci Erasmu jsem strávil jeden semestr na univerzitě v Århusu, což je druhé největší město Dánska, přístav s počtem obyvatel o něco menším než Brno. A bez sebemenších pochyb přiznám, že to byl nejúžasnější půlrok v mém životě. Ve výběrovém řízení jsem byl nejprve vybrán na University of Helsinki, nicméně po vzájemné dohodě jsem se dostal do Dánska, kam jsem přece jen toužil jet nejvíc. Severské země mě lákaly odjakživa a Dánsko, které je mentalitou lidí, i přes významný kulturní vliv Spojeného království, stále nejblíže kontinentální Evropě, pro mě bylo vytouženou zemí. Pravda, úchvatnou přírodu jako v Norsku či jiných Skandinávských státech tu nenajdete, ale vše bohatě vynahradí společenský život, který je v Dánsku podtstaně barevnější než v zemích dále na sever. Výběrové řízení V neposlední řadě je třeba dodat, že váš případný úspěch či neúspěch záleží samozřejmě na výše zmíněných třech složkách, ale také na tom, do jaké země jedete. Například v roce, kdy sem se ucházel o studijní pobyt já, bylo v německé sekci více nabídek než přihlášených účastníků. 13 Individuální studijní plán a uznávání předmětů Získat individuální studijní plán (ISP) je nutností a samozřejmostí. V zásadě se můžete rozhodnout pro dvě varianty: „zmrazit“ váš dosavadní ročník a po roce se do něj opět vrátit, nebo studovat obě školy zároveň s tím, že máte volnější režim v posunuté kontrole průchodem studia o rok (tedy že můžete složit zkoušky o rok později). Já jsem se rozhodl pro druhou variantu. Vše probíhalo v zásadě bez problémů, jen dvě věci bych rád vypíchnul – jedná se o některé předměty, které k zápočtu vyžadovaly úspěšné složení zápočtového test. Jaký je význam ISP pro studenty v zahraničí, musíte-li stejně přijet do Brna napsat si test, to opravdu nedokážu pochopit. Druhou záležitostí je jakási panická hrůza některých zkoušejících nepovolit speciální individuální termín pro Erasmus studenty. Jedno zkoušení i s přípravou trvá cca 30 minut a opravdu si nemyslím, že by si zkoušející nenašli čas na pár těchto extra termínů. S uznáváním právnických předmětů je již tradičně problém. Je to pochopitelné a v podstatě se nedá s tímto přístupem nesouhlasit. Mně osobně byl uznán zápočet z práva EU. Procesem uznávání ostatních předmětů jsem ještě neprošel, jelikož stále nemám výsledky všech zkoušek. Doufám, že mi budou uznány aspoň jako povinně volitelné předměty. Erasmus celkově Last but not least… V dnešní době lze hovořit o Erasmu jako o jakémsi fenoménu – kdo si něco takového jednou prožil, nejen že na to nikdy nezapomene, ale především se vám změní náhled na celý svět. Erasmus je nejen velikou studijně-odbornou průpravou, ale zejména velikou životní zkušeností. Rozšíření obzorů v každém směru vašeho počínání je nepopsatelné. Člověk si uvědomí daleko víc věcí, než kdyby žil celou dobu ve své rodné zemi, pozná nespočet rozdílných kultur a začne přemýšlet daleko komplexněji, v širších souvislostech. A konečně Erasmus je také zábava a poznávání nového. Kde jinde poznáte, co to je polská Żubrówka, kde jinde se naučíte nespočet sprostých slov v cizích jazycích (a posléze zjistíte, že nejvynalézavějším jazykem je maďarština), kde jinde si můžete ověřit neoficiální heslo Erasmus rovná se orgasmus, kde jinde zjistíte, že nejlepší způsob jak urazit Itala je naservírovat mu špagety s eidamem a kečupem, že do piva se dá dát i citron, že ta turecká specialita, kterou jste právě snědl, byla ze syrového masa, jak málo toho víte o ostatních zemích, že slovo „vyprošťovák“ existuje jen v češtině a němčině (přičemž v češtině zní lépe), že French frites jsou vlastně Belgium frites, kde jinde zažijete standardní vyvracení představy, že se u nás opravdu nemluví rusky, kde jinde si dopřejete bavorskou snídani (Weisswurst, Brezel a Hefe Weizen – kvasnicové pivo), kde jinde si užijete tolik prominentního německého piva Oettinger??? Jedině na Erasmu… Kamil Staněk, PrF MU [email protected] Co se týče organizace ze strany univerzity, výuky a přístupu učitelů, nemohl jsem si na nic stěžovat. Vše probíhá podle plánu, nekompetence zainteresovaných osob či jiné nepříjemnosti nepřicházejí v úvahu. Výuka probíhala ve skupinách s deseti až třiceti studenty, z nichž cca 90 % tvořili přijíždějící studenti ze zahraničí. Vyučující se zásadně oslovují křestním jménem a vládne velmi přátelská atmosféra. Jeden předmět dokonce částečně probíhal v bytě našeho profesora, kam jsme v rámci supervize nad závěrečnou esejí individuálně docházeli jednou za 14 dní, po debatě nad kávou jsme se od látky výuky často dostali k diskuzím o politické situaci v Dánsku či jinde ve světě, což jsem považoval za perfektní oživení. Zkoušky, kromě již zmíněných esejí, mají většinou ústní formu, kde jste zkoušeni panelem dvou až tří examinátorů, přičemž jeden je v rámci objektivity vždy externista. Důraz je kladen na zvládnutí základních konceptů a užití nastudované matérie v konkrétních praktických příkladech, detaily příliš vyžadovány nejsou. Studentský život v Dánsku je kapitolou, která by neměla v rámci Erasmu zůstat podceněna. Pokud se připravíte na to, že Dánsko je zřejmě nejdražší zemí EU a severské restrikce na alkohol v podobě vysoké spotřební daně (které jsou však stále podstatně nižší než v ostatních Nordic countries), tak se můžete těšit na velkou zábavu. Už samotná univerzita a na ní napojené studentské organizace poskytují mnoho akcí pro přijíždějící studenty, že zpočátku budete mít problém si vybrat, které se zúčastníte. Dánové milují oslavy a večírky (po Češích a Němcích mají největší spotřebu piva na světě) a některé slaví i více než měsíc, např. karnevalový Fastelavn, severskou obdobu halloweenu. Jako studenti v Dánsku budete mít slevu na vstup do mnoha klubů či kulturních objektů, a dokonce i na konzumaci všemožných nápojů, v některých klubech jsou obvyklé i happy hour, kde je pivo po celou hodinu zdarma. Na závěr je nutné zmínit jedinečný dánský institut a tím je Fredagsbar, neboli páteční bar. Téměř každá fakulta má svoji menzu, která se v pátek kolem druhé hodiny odpolední změní v bar, kde hraje DJ či méně často živá kapela a víkendová zábava může začít. V Århusu je navíc univerzita postavena na způsob amerických kampusů, kde jsou všechny fakulty a oddělení soustředěny v jednom velkém areálu v jehož centru je rozsáhlý park s jezerem a potůčkem, takže v letních pátečních podvečerech tu můžete zažít atmosféru opravdu jedinečnou. Josef Ostřanský, 4. Ročník PrF MU Århus Universitet, Dánsko 14 Konference Konference „THE MAIN TRENDS IN INTELLECTUAL PROPERTY LAW“ v Gdaňsku Jedna skvělá konference je za námi a nezbývá než se začít těšit na další akce související s právem duševního vlastnictví, které nás tento rok čekají. Jsou jimi především dvě mezinárodní konference: „Intellectual Property and Human Rights“, 24.-28.11. v Helsinkách, a závěrečná konference International Focus Programme, která se uskuteční na jaře v sídle Evropského patentového úřadu, v Mnichově. Pro více informací sledujte www.elsa.cz, nebo napište na [email protected]. Co všechno jsme zažili v Gdaňsku Vám přiblíží následující článek: ELSA Gdaňsk v období 13.–17. května letošního roku uspořádala třídenní mezinárodní konferenci, a to v nejvýznamnějším přístavu severního Polska, tzv. Trojměstí, jak se označuje konurbace, kterou Gdaňsk vytváří s blízkým Sopotem a Gdyní. Do města se zamilujete na první pohled. Pro turisty je největším lákadlem atmosféra jeho historických ulic, architektonické památky a vskutku mezinárodní charakter. Při procházce malebným centrem nikoho ani nenapadne, že se právě v této oblasti 1. září 1939 rozpoutala 2. světová válka, během níž bylo město srovnáno se zemí a trvalo dlouho, než díky citlivé rekonstrukci nabylo své původní krásy. Aby toho nebylo málo, v roce 1970 právě ve zdejších loděnicích vypukla stávka dělníků a další masové stávky v 80. letech znamenaly počátek konce komunismu. Svět se tak dozvěděl o zřejmě nejznámějším gdaňském elektrikáři - a budoucím nositeli Nobelovy ceny míru, Lechu Walesovi. Město nabízí mnoho možností, jak efektivně využít volný čas, a zaručeně po chvíli okouzlí každého návštěvníka. Toto inspirující prostředí se v polovině letošního května, jak už bylo zmíněno výše, stalo metropolí práva duševního vlastnictví. Projekt International Focus Programme - Intellectual Property Law1 se touto konferencí dostal do své poloviny a přilákal přednášející i posluchače z celé Evropy. Jednotlivé bloky přednášek a panelových diskuzí probíhaly v prostorách dvou překrásných moderních budov, knihovny a fakulty společenských věd Gdaňské univerzity. Konference byla zahájena slavnostním přivítáním ze strany hlavní koordinátorky konference Joanny Jurak, děkana právnické fakulty Gdaňské univerzity prof. Jaroslawa Warylewske- ho, představitelů ELSA Polsko a ELSA International a také zástupců organizace Gdańsk 2016, partnera a koordinátora konference. Akademickou záštitu poskytl prof. Ryszard Markiewicz z Jagellonské univerzity a speciální dohled nad konferencí náležel expertu Evropské komise pro otázku veřejných licencí Evropské Unie, Dr. Maciejovi Barczewskému, působícímu mj. na Gdaňské univerzitě a Chicago-Kent College of Law. První den byl celý věnován problematice autorského práva a copyrights. Jako první vystoupila Dr. Silke von Lewinski z Institutu Maxe Plancka (Max Planck Institute for Intellectual Property, Competition and Tax Law, Mnichov) s příspěvkem „Main trends in international copyright law and policy“. Dalším v pořadí byl Dr. Barczewski, jehož příspěvek byl zaměřen na vztah technologie a práva duševního vlastnictví a na to, jak se vývojem technologie tento vztah modifikuje („Can technology address the challenge of inadequacies and limitations of IP rights?“). Touto problematikou se dále zabýval i Dr. Tomasz Targosz z Jagellonské univerzity („Exhaustion in digital copies“). Zástupce advokátní kanceláře Bird & Bird Piotr Dynowski pak hovořil o doktríně čestného obchodního jednání, která v omezené míře dovoluje užívání chráněných materiálů bez povolení vlastníka daného copyrightového práva („Fair use – state of play and prospects for the future“). Na závěr vystoupil Dr. Wojciech Wiewóronski z Gdaňské univerzity s příspěvkem zaměřeným především na právní úpravu elektronického obchodu. Druhý den byl rozdělen na dvě tematické části, přičemž první z nich byla věnována obchodním značkám. Všeobecným uvedením do problematiky začala Agnieszka Przyborska-Bojanowska z Polské komory patentových právníků („Trade marks from a business perspective“). Následovaly Monika Żuraw (Wardyński & Partners) a Emilia Stępień (Bird & Bird), které rozebraly současnou právní úpravu obchodních značek v Evropské unii. Odpolední program byl zaměřen na patenty a otevřela ho Isabel Auría Lansac z Evropského patentového úřadu (Mnichov) svým příspěvkem o nejnovějších trendech v rámci evropského patentového systému. Následoval Pawel Koczorowski z Polského patentového úřadu a jako poslední vystoupil Dr. Jens Gaster, zástupce Evropské komise, s příspěvkem o reformách patentového práva v rámci Evropské unie. Poslední den konference byl zaměřen na vztah práva duševního vlastnictví a lidských práv. V rámci tohoto bloku vystoupila Magda Mierzewska z Evropského soudu pro lidská práva, která hovořila o právní úpravě ochrany duševního vlastnictví z pohledu Evropské úmluvy o lidských právech. O dohodě TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví), patentech a jejich uplatnění na poli biomedicíny mluvil Dr. Duncan Matthews z Londýnské Queen Mary University. Panel a potažmo celou konferenci pak zakončil Mateusz Wozniak z Jagellonské univerzity, který nám přiblížil problematiku ochrany pověsti, dobrého jména a osobnosti člověka, jeho právo na soukromí a soukromé vlastnictví se zaměřením na právní úpravu ve Spojených státech. Po tomto panelu následovala ještě přednáška partnera konference, organizace Gdańsk 2016, jejíž zástupci hovořili zejména o svobodě umění a umělců. Úplným zakončením celé akce pro nás pak byla slavnostní večeře v restauraci Piwnica Rajców v samém srdci historického centra. Konference byla nabitá užitečnými informacemi a byla jistě přínosná nejen pro úplné „duševněprávní“ začátečníky, ale i pro ty, kteří se této oblasti věnují a svou profesní specializaci vidí právě v tomto oboru. Přednášející byli nakloněni k diskuzím nejen ve vymezeném čase během konference, ale třeba i během přestávek na kávu; měli jsme tak možnost probrat skutečně zajímavá témata týkající se všech koutů Evropy. Velké poděkování rozhodně patří organizátorům, kteří se o nás celou dobu perfektně starali - je to především jejich zásluha, že účastníci opustili Gdaňsk s nádhernými vzpomínkami, novými přáteli a především s množstvím nových poznatků týkajících se jednoho z nejdynamičtěji se rozvíjejících právních odvětví současnosti. 1 International Focus Programme (IFP) je jedním z projektů, které práci ELSA dodávají její globální charakter. Jeho ideou je, aby se všechny skupiny v síti ELSA v určitém období zaměřily na jedno téma, kterým je zpravidla nějaká aktuálně zajímavá právní oblast. Téma je vybíráno mezinárodním sněmem ELSA na období 1,5 roku a v současnosti jím je právě právo duševního vlastnictví. Martina Kalapáčová Reportáže Dole v dole Czech Moot Court Competition 2008/2009 O tom, že na chleba se vydělává i jinak, než za zdmi pohodlné kanceláře si členové ELSA Plzeň mohli připomenout v severních Čechách na Dole Nástup Tušimice. v obchodním právu Pozvání k exkurzi, která se uskutečnila 24. dubna 2009 jsme přijali od významného partnera naší lokální skupiny, a to společnosti Severočeské doly a.s., člen Skupiny ČEZ, která působí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Zabývají se těžbou, úpravou a odbytem hnědého uhlí a doprovodných surovin. Exkurzi zahájilo shlédnutí dokumentárního filmu o historii a vývoji hornictví v této oblasti. Poté již následovala fyzická prohlídka Skládky Tušimice (určitě stojí za zmínku skutečnost, že plyny stoupající ze skládky jsou využívány k dalšímu energetickému využití). Výjezd terénní Pragou na rozhledové místo s příznačným názvem Vyhlídka, prozkoumání rypadel KU 300 S a K 800 N ( která překvapivě u právníků vzbudila velký zájem ohledně fungování těchto strojírenských kolosů) a následně procházka po louce kvetoucí pampeliškami a jetelem, což je výsledkem umné rekultivace krajiny, kde před tím probíhala intenzivní těžba. Účastníci exkurze se shodli, že výprava do dolů přečkala jejich očekávání. Tímto si za ELSA Plzeň dovolím poděkovat Severočeským dolům za jejich vstřícnost a jsem přesvědčen, že vzájemná spolupráce bude i následující školní rok tak úspěšná jako doposud. Miroslav Bína , ELSA Plzeň ELSA Legal Workshop - Akvizice společností v praxi 25.6. – 26.6.2009 Přihláška, výběr, radost, Praha, V Celnici, výtah, vchod, zasedačka, lidi, strach, úsměv, vědomosti, snaha, soutěživost, kooperace, večeře, zábava, smích, spřátelení, spánek, probuzení, angličtina… Všechna tato slova vystihují školení ELSA Legal Workshop - Akvizice společností v praxi ve dnech 25. 6.–26. 6.2009. Tuto akci pořádala jedna z nejznámějších a největších advokátních kanceláří, Allen & Overy, která má zastoupení i v Praze. Já a moje kolegyně Jana Podalová jsme měli to štěstí, že jsme na toto školení byli vybráni za Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a její ELSA pobočku. Když jsem se poprvé o tomto školení dozvěděl, musím se přiznat, že slovo akvizice mi příliš neříkalo. S jistotou bych vám tehdy možná ani nevysvětlil, že se jedná o jeden z velice důležitých právních úkonů, který může advokátní kancelář pro svého klienta vykonat. Neznámé láká, a proto jsme se s Janou Podalovou rozhodli, že se na školení přihlásíme. Již prvotní komunikace s kanceláří byla bezproblémová, zajištěn byl podrobný program i ubytování pro mimopražské členy školení. Ve čtvrtek 25. července jsme se tedy vydali směr ulice v Celnici a s mírnou nervozitou jsme očekávali, jaká nálada bude na školení panovat. Hned po příchodu do zasedací místnosti nás přivítaly neznámé tváře našich právnicky studujících kolegů. První minuty vražedného ticha a pohledů kamsi, jen ne přímo do očí, jistě to všichni dobře znáte. Tento pocit ale brzy odpadl a školení mírným krokem pokračovalo. Prvním bodem programu bylo představení advokátní kanceláře. Na návštěvě v kanceláři byl v tu dobu britský spolupracovník a koncipient Luka Lightfoot, který nám přiblížil svoji pracovní náplň a poskytl celkové informace týkající se chodu kanceláře, ale i to, jak se do Allen & Overy dostal, či jaká byla jeho studentská léta. Ucelené informace jsme potom dostali od paní Marcely Hogenové, která ve firmě zastává pozici Office manager. Ta byla naší kontaktní osobou a po celou dobu školení nás formálně provázela. Po představení advokátní kanceláře následoval oběd. Během krátkého občerstvení jsme měli možnost začít se seznamovat 15 s ostatními členy školení. Zjistili jsme tak, že se akce účastní zástupci všech čtyř českých právnických fakult. Po obědě byla na programu vzdělávací část, kdy se nám dostalo informací ohledně akvizice společnosti. Paní advokátka Eva Urbanová nám přiblížila nejen fakta týkající se akvizice společnosti, ale sdělila nám i své zkušenosti z praxe. Po této části programu jsme byli náhodně rozděleni do skupin po 4–5 studentech. Každá skupina pak dostala imaginární případovou studii a jejím úkolem bylo připravit základní půdu pro uskutečnění akvizice. Prakticky to vypadalo tak, že jsme dostali zadané požadavky od klienta, na které jsme na základě informací uložených ve spisu, měli najít odpovědi. Schválně píšu měli, protože někdy byly otázky velice zapeklité. Pro tyto případy nám v každé skupině byl ku pomoci jeden z advokátů, či koncipientů, který ve chvilce zaváhání posunul naše myšlenky správným směrem. Seznámili jsme se tak například s Petrem Vybíralem, který v nedávné době složil advokátské zkoušky, s koncipienty Janem Skuhravým a Janem Baslem, či s právní asistentkou Monikou Svobodovou. Dále jsme si měli připravit odpovědi pro klienta, nejlépe v písemné podobě, ty čekaly na svou prezentaci do dalšího dne. Den jsme zakončili večeří o několika chodech v restauraci Potrefená husa. Jídlo bylo perfektní a rozhovory s advokáty, studenty v advokátní kanceláři, či spoluúčastníky školení byly plné nových poznatků a načerpání toho správného spiritu, který vás žene dál. Druhý den, jak již bylo řečeno, jsme v angličtině odprezentovali úkoly ze dne předchozího a následně jsme dostali zpětnou vazbu od profesionálů. Zmíním pouze, že jsme byli pochváleni (myslím tím všichni) za kreativitu a vysokou míru samostatnosti při řešení problémů. Dohodou jsme se usnesli, že nebude vyhlášen žádný formální vítěz pomyslného klání. Dva dny nabité informacemi, skvělými zážitky, perfektním povídáním s lidmi, co mají co říct a neocenitelné zkušenosti, kterých se nám na školení u Allen & Overy dostalo, jsou jistě dostatečnou motivací k tomu, abyste se dalšího podobného školení zúčastnili i vy. Filip Říha K jedné z nejdůležitějších schopností právníka patří schopnost prezentovat své názory a obhajovat stranu svého klienta během soudního sporu. K té je potřeba jeho jistota v argumentaci psaným i mluveným projevem a rychlá orientace v teoretických poznatcích, která mu umožní pohotovou reakci na nově vzniklou situaci. Vzhledem ke skutečnosti, že na českých právnických fakultách se nevyvíjí dostatečné úsilí k procvičení těchto schopností, organizuje Evropské sdružení studentů práv ve spolupráci s fakultami a advokátní kanceláří DLA Piper soutěž simulovaný soudní proces (CMCC), která je velmi atraktivní nejen pro starší studenty. Jedná se o soutěž známou především na právnických školách v anglicky mluvících zemích, kde je považována za součást výuky v duchu těch nejlepších akademických tradic. V České republice se vrátila po odmlce zpět mezi studenty minulý akademický rok, kdy se po podzimních fakultních kolech konalo kolo celostátní, kterého se zúčastnily nejlepší týmy ze všech fakult. A jak samotná dvoudenní závěrečná kola na Nejvyšším soudě probíhala? Během prvního dne se proti sobě postavily týmy určené losem ve dvou vyřazovacích kolech, a to nejprve studenti z Olomouce proti studentům z Plzně a následně studenti z pražské a brněnské právnické fakulty. Již první semifinálové kolo naznačilo, že zde bude probíhat simulované soudní jednání, které může svoji úrovní i obsahem konkurovat reálnému soudnímu procesu. Úvodní řeč každého z týmů ukázala jejich připravenost, ale také poodhalila slabiny, na které velmi efektivně zareagovala druhá strana. Pozorné porotě však neunikly ani sebemenší detaily a záludnými, leč věcnými otázkami, které směřovaly na jednotlivé mluvčí, uváděla týmy do těžkých situací. Zde se nejvíce projevila schopnost pohotovosti a okamžité reakce. Oba týmy ustály náročnou úvodní zkoušku velmi dobře a nyní bylo na porotcích, aby rozhodli, který z týmů dokázal svoji pozici lépe obhájit. Při hodnocení byly zváženy veškeré faktory, které se při ústním jednání vyskytly, nakonec to ale byla právě písemná část, která rozhodla o výsledku prvního semifinále a rozradostnila tváře týmu Olomouce, který se tak mohl jako první těšit na finálové kolo. Druhé semifinálové kolo, které se konalo záhy po oznámení výsledků kola prvního, přineslo velmi zajímavý průběh. Jak se později porota i přítomní shodli, jednalo se o nejlepší simulované soudní jednání, které bylo během celé soutěže k vidění. Úroveň tohoto semifinálového kola byla na velmi vysoké úrovni a dle slov členů poroty by se leckterý koncipient mohl přiučit. Už první projevy členů týmů svědčily o jejich důkladné přípravě a skvělé orientaci v problému. Argumenty byly na obou stranách velmi vhodně použité jak pro danou problematiku, tak i při konkrétních otázkách poroty, a až do poslední chvíle nebylo jasné, který z týmů si nakonec zajistí účast ve finále. Rozhodnutí poroty, ačkoliv v tomto případě velmi složité, bylo nakonec těsným výsledkem příznivější pro brněnský tým, který se radoval z postupu do finálového kola. V sobotním závěrečném kole o první místo se tak nakonec setkaly týmy z Olomouce a Brna. Obě strany si vyměnily role tak, aby tým, který předešlý den vystupoval jako odpůrce, byl tentokrát v pozici navrhovatele a naopak. Po úvodních řečech a reakcích na argumenty druhé strany vše nasvědčovalo tomu, že se porota nakloní na stranu brněnského týmu a prohlásí ho za jasného vítěze, olomoucký tým však dokázal velmi pohotově zareagovat na dotazy poroty a přesvědčit je o správnosti své argumentace. Ani to však nestačilo na vítězství, ze kterého se nakonec radoval tým z Brna. Ten si tak ve složení Jan Seidl a Hana Foltynová odnesl prvenství a zajímavou finanční odměnu spolu s právnickými publikacemi. Závěrečné zhodnocení poroty nakonec ještě poukázalo na výbornou úroveň celé soutěže a jednotlivých jednání, skvělou připravenost týmů a přínos Czech Moot Court Competition nejen pro studenty. Nechť je takových možností stále více a studium na právnických fakultách je obohaceno soutěživostí a podporou rozvoje schopností, které jedinci uplatní v reálném životě. Jakub Sobotka Členy poroty byli: Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, Mgr. Jan Lasák, JUDr.Tomáš Richter LL.M., Ph.D. JUDr. Milan Čečotka, Doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. 16 Reportáže Pobyt v Londýně u Allen & Overy Allen & Overy Essay Competition patrí k najstarším odborným súťažiam určeným študentom českých právnických fakúlt. Keďže som sa úspešne zúčastnil jej posledného ročníku, rád by som sa podelil o niektoré svoje dojmy, ktoré by mohli byť zaujímavé najmä pre tých, ktorí zvažujú účasť v ročníku ďalšom. Odborných študentských súťaží sa v ČR každoročne vyhlasuje niekoľko – pokiaľ si však človek nepestuje zvláštnu vášeň pre obchodné právo, nie je výber ktovieako široký. Keďže patrím k podobne postihnutým, zaujalo ma práve odlišné zameranie súťaže vyhlásenej pražskou pobočkou kancelárie Allen & Overy – téma totiž bola z oblasti daňového práva. Ani finančné ohodnotenie sa mi ako budúcemu súťažiacemu na preplnenom trhu právnickej práce nezdalo nezaujímavé – najväčšou výzvou tak bolo nájsť v sebe dostatok odhodlania či vôle súťažnú prácu skutočne začať písať (a najmä ju dokončiť). Súťažiacich bolo cca. 20, čo, ako možno uznáte, nie je na štyri právnické fakulty veľké číslo (zaujímavosťou je, že prvá a druhá cena išla do Brna a tretia do Plzne). Mne sa podarilo vyhrať okrem peňažitej ceny aj možnosť navštíviť londýnsku centrálu kancelárie Allen & Overy. Nebola to však len návšteva kancelárie, ale aj výlet do Londýna – zo štyroch dní v britskej metropole (ak počítam aj deň príletu a odletu) tvorila návšteva A&O totiž len jediný deň. A&O mi samozrejme zaplatila letenky a ubytovanie, takže moje náklady boli naozaj minimálne. Mimochodom, hotel naozaj stál za to... tak ako však aj samotný Londýn, ktorý som navštívil prvý krát (snáď len to počasie mohlo byť trochu lepšie). Návšteva kancelárie prebehla v rámci tzv. Open Day, na ktorý si A&O niekoľkokrát ročne pozve hŕstku záujemcov z veľkého množstva študentov britských univerzít, ktorí majú záujem o kariéru v poprednej advokátskej kancelárií. Hneď na začiatku ma prekvapil fakt, že zďaleka nešlo len o právnikov – naopak, bolo tam viacero lingvistov, geografov a ďalších študentov či absolventov neprávnických odborov. V Anglicku totiž existuje zvláštna forma právnického štúdia, ktorá vám váš existujúci titul „skonvertuje“ na titul právnický za 1 až 2 roky. A&O má teda záujem o akýchkoľvek šikovných (a hlavne motivovaných) študentov, ktorým v prípade úspechu v náročnom výberovom konaní takéto „konverzné“ štúdium tiež zaplatí. Samotný program Open Day bol rozmanitý a zahŕňal predstavenie samotnej kancelárie, cvičenie v obchodnom vyjednávaní či prehliadku budovy (či skôr komplexu), v ktorej sa nachádza okrem iného niekoľko telocviční, ihrísk a kantín. Mimochodom, len pre predstavu o veľkosti tejto londýnskej kancelárie – A&O má v samotnom Londýne asi 2500 zamestnancov. V rámci programu potom nasledoval tiež tzv. work shadowing – každého z nás pridelili jednému zamestnancovi kancelárie, od ktorého sme sa mohli dozvedieť niečo viac o jeho práci, prípadne mu s niečím trochu pomôcť. Ja osobne som jednej slečne z oddelenia M&A pomohol s porovnaním nemeckej a anglickej verzie nejakej zmluvy (Angličania sa totiž, ako som pochopil, cudzie jazyky moc neučia). Prekvapilo ma tiež, že ľudia v kancelárií boli naozaj milí a skromne pôsobiaci (to som zistil najmä počas spoločného obeda, v rámci ktorého sme sa mohli porozprávať s jedným zamestnancom z každého hlavného oddelenia kancelárie). Návšteva mi tak umožnila najmä získať predstavu o tom, ako to v takej „naozaj veľkej“ medzinárodnej advokátskej kancelárií funguje. Britskí študenti mali na rozdiel odo mňa predstavu jasnú a bolo na nich vidieť, že prípadná práca pre A&O je pre nich naozaj „top“ kariérnym cieľom. Na záver tohto krátkeho článku mi zostáva len povzbudiť všetkých tých, ktorí s účasťou v tejto a podobných súťažiach zatiaľ váhali, aby to pri najbližšej príležitosti určite skúsili – kombináciu atraktívnych cien, nízkeho počtu konkurentov a pri troche šťastia aj zaujímavých tém predsa nie je prečo odmietnuť. Veľa šťastia! Matúš Švanda Allen & Overy 9. ročník soutěže studentských prací v minulém roce pořádala jako každý rok ELSA ve spolupráci s advokátní kanceláří Allen & Overy. Téma loňského ročníku, kterým se zabývali soutěžící z řad studentů všech právnických fakult v České republice, neslo název „ Institut zneužití práva v českém daňovém právu“. Slavnostní vyhlášení proběhlo jako každý rok na konci dubna na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Matúš Švanda, jako absolutní vítěz kromě zajímavé finanční odměny vyhrál čtyřdenní návštěvu Londýna, která zahrnuje i možnost navštívit den otevřených dveří sponzorské advokátní kanceláře. NA TÝDEN V BRUSELU Již loni jsem uvažoval o tom, že se zúčastním jedné mezinárodní události, ale bohužel jsem tak nakonec neučinil. Letos jsem si však rozplánoval letní prázdniny, vyplnil papíry a přihlásil se na ELSA House Training Week (EHTW) v Bruselu. A k mému překvapení jsem byl záhy i potvrzen jako účastník. EHTW je každoroční událostí s více než desetiletou tradicí, jejímž cílem je soustředit v ústředním městě mezinárodních organizací skupinu mladých lidí a dát jim příležitost rozvinout své soft-skills, navázat zajímavé kontakty a také proniknout do tajů evropské integrace. Já osobně jsem si od této akce sliboval zejména rozšíření obzorů a právě získání lepších informací týkajících se institucí, které jsme měli navštívit. EHTW je především společenskou akcí, kde se setká okolo 50 studentů práva z celé Evropy – a ohledně této části jsem neměl žádné pochyby. Velmi zvědavý jsem však byl na akademickou část programu a nakonec mě mile překvapila vysokou úrovní přednášejících, a to jak na půdě NATO, tak v sídle Evropského parlamentu. Přednášky se netočily kolem základních faktů, které si můžete přečíst v brožuře ze vstupní haly, ale představovaly také osobní názor a zkušenosti jednotlivých zaměstnanců, do jejichž péče jsme byli při exkurzích svěřeni. Ti byli nejen zdrojem užitečných informací, ale i dobrými partnery pro diskusi a ochotně zodpověděli všechny naše dotazy. Obzvláště zajímavá byla debata ohledně vztahů Ruska a NATO, zejména díky několika účastníkům z Ruska a Ukrajiny, kteří do ní vnesli kus autentičnosti. O pobavení se postarala hned první otázka na toto téma: „Je NATO proti Rusku?“ Dotazovaný odborník na Rusko–evropské vztahy byl natolik zaskočen, že se ani nezmohl na pořádnou odpověď! Organizační tým se celou dobu staral o naše pohodlí, zařídil dobré ubytování blízko historického centra, veškerou dopravu a taktéž se postaral o program po skončení každodenní oficiální části. Za všechna místa, která jsme po večerech navštívili, bych jmenoval bar Delirium, v jehož útrobách se skrývá více než dva tisíce druhů piva - z nichž jsem bohužel dokázal vyzkoušet jen dvacet osm. A také Havana Club, kde přítomné dámy ukázaly, jak ladně tančí salsu. Žít si jeden týden v Bruselu, navštěvovat zajímavé přednášky, prohlížet si památky, obcházet muzea, užívat si nočního města, to vše bylo skvělé. Nejlepší na celém týdnu ale bylo, že jsem poznal řadu zajímavých a aktivních lidi, získal nové kontakty a nové přátele. Neodnesl jsem si tak jen hromadu suvenýrů, ale především skvělé vzpomínky. Filip Vrána Děje se Co nového v ELSA Brno? Drazí přátelé ELSA Brno, po prázdninách přichází opět nový akademický rok a s ním i nový program ELSA Brno. Velice si vážíme přízně, kterou nám někteří z vás v loňském roce prokazovali doslova nacpanými učebnami, proto hodláme naše aktivity ještě rozšířit. Z tradičních akcí jste opět mohli zažít Imatrikulační ples (10. 11. 2009) v Semillasse, čeká Vás jednou za semestr veletrh pracovních příležitostí Job fair Kontakt (upozorňuji, že je velice důležité mít s sebou vytištěný životopis), cyklus besed na téma právnická povolání, výměnné pobyty, Křeslo pro hosta (posezení v kavárně s právnickou celebritou), Setkání s fakultou a Setkání s ELSA Brno, přednášky na odborná témata a občas nějaká ta párty. Abychom se však jen neopakovali, je potřeba vytvořit něco nového, neokoukaného a hlavně pro studenty zajímavého. Jedním z takovýchto nových projektů je určitě mezinárodní konference na téma Holocaust and War crimes prosecution, která se uskuteční v době od 1. do 4. března 2010. Pozváni bu- dou nejen odborníci v oboru právních dějin a lidských práv, ale i soudci působící u mezinárodních trestních tribunálů. Pozor, tato konference bude v anglickém jazyce. O průběhu příprav vás budeme informovat na našich webových stránkách a v příštím čísle časopisu Primalex. Další, v celku nový projekt na naší fakultě, je cyklus školení v tzv. soft skills, o kterém zjistíte více informací buďto na našem webu (www.brno.elsa.cz), v jednom ze článků tohoto čísla nebo z plakátů na nástěnkách. Pokud vás některé projekty zaujaly a chtěli byste se na nich podílet, nebojte se přijít za námi do kanceláře (č. 138 aneb Díra) a poptat se nebo napsat e-mail na [email protected]. Náš tajemník Oudi (poznávací znamení bílé tenisky, bílá kšiltovka) vám vše nejasné vysvětlí a když se budete hezky usmívat, možná vám uvaří i kafe . Pokud byste chtěli kontaktovat přímo někoho konkrétního, kontakty naleznete opět na webu nebo na nástěnce u přednáškáren v prvním patře. Jan Kazda Prezident ELSA Brno 2008/2010 STÁŽ V INFORMAČNÍM CENTRU OSN Informační centrum OSN (UNIC) působí v Praze v domě OSN od roku 1947. Je součástí sítě informačních center ve více než 70 zemích světa. Základním úkolem je poskytování informací o činnosti systému OSN, za tímto účelem pořádá vzdělávací semináře, tiskové konference, informační kampaně a výstavy. Plní zároveň úlohu zastoupení Sekretariátu OSN v České republice, jeho ředitel je zástupcem generálního tajemníka v ČR. UNIC udržuje kontakt se státními orgány, poskytuje také servis a podporu představitelům OSN nebo informace newyorskému ústředí. Jelikož mě zajímá činnost Organizace spojených národů, proto jsem o letošních letních prázdninách pracovala v Informačním centru OSN v Praze. Byla to pro mě jedinečná příležitost spojit teorii s praxí a nahlédnout *pod pokličku* fungování OSN a být alespoň na chvíli její součástí. Hlavní náplní mé práce byla aktualizace databáze, obsluha knihovny, zadávání dat do počítače, kancelářské práce a pomoc při organizování společenských akcí a přednášek. Protože se UNIC rozhodl oslovit i mladší generace, dostala jsem úkol vytvořit profil informačního centra na facebooku. Velkým přínosem pro mne byla i možnost číst si v rozsáhlé knihovně, jež čítá přes 14 000 odborných publikací nebo množství periodik v anglickém jazyce. Sečteno, podtrženo, prožila jsem krásné prázdniny v příjemném prostředí, v kolektivu ochotném zodpovědět všechny mé dotazy. Rozhodně jsem si rozšířila povědomí o šíři činnosti OSN jako takové a o činnosti informačních center. Tato stáž je skvělým startem pro stáž v sekretariátu OSN v New Yorku nebo u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, který je základním soudním orgánem OSN. Na závěr bych ráda poděkovala vedoucímu centra Michalu Brožovi za tuto jedinečnou příležitost. 17 Soft skills semináře v Brně Soft skills? Asertivita? Neverbální a verbální komunikace? Time management? Project management? Stress management? Také už jste slyšeli tato moderní slova? Nebo Vám více řekne, když zmíním řeč těla, sebeovládání, plánování projektu, zvládání rozvrhu času, způsob mluvy a přesvědčovací způsoby? A jak jste na tom Vy v těchto oblastech? Jdete s dobou a snažíte se vzdělávat samostatně, nebo si naopak říkáte, že už všechno víte a něco takového je pro Vás zbytečné? Anebo jste někde na půli cesty? Něco víte, ale nejste si jistí, jestli je to úplně všechno? Sice víte co názvy témat znamenají, ale v praxi je Vám to nejasné? Případně nevíte, jak by takový student práv mohl s něčím takovým pracovat? Pokud jste se v některé možnosti aspoň stínem odhalili, pak je nový projekt ELSA Brno právě pro Vás. A o co jde? Semináře soft skills jsou pro všechny studenty, kteří chtějí rozvíjet svoje schopnosti a uplatnit se díky tomu v profesním i studentském životě lépe. Jak to bude probíhat? Zkušený lektor, studijní materiály, trocha teorie a hlavně praktická cvičení! Několik hodin věnovaných Vám a odpovědím na Vaše otázky. Chcete vědět víc? To správné téma pro Vás najdete na www.brno. elsa.cz. A jak se můžete přihlásit? Stáhněte si přihlášku, vyplňte ji a pošlete na mitasova@ elsa.cz. Pokud máte jakékoliv dotazy či návrhy na témata, napište na email [email protected] . Budeme se na vás těšit! Za ELSA Brno, Oľga Mitášová Director for Soft Skills 2009/2010 ELSA Brno Jana Podalová, studentka PF UP v Olomouci Škola lidských práv 14.–19. února 2010 Brno / Uzávěrka přihlášek 6. 12. 2009 interaktivní řešení konkrétních případů porušování lidských práv l simulovaná správní a soudní řízení v rolích soudců, obhájců, investorů nebo úředníků l simulovaný nácvik pohovorů s oběťmi domácího násilí l zkouška argumentačních a řečnických schopností l spolupráce a diskuse s právníky z praxe diskuse s lidmi z nevládních organizací, setkání s odborníky z různých oblastí, např. psychology a sociology Nabízíme: pětidenní intenzivní pracovní soustředění pro studenty 3. až 5. ročníků l neformální atmosféru l interaktivní metody výuky, které nenudí l praktické zkušenosti l večerní besedy se zajímavými lidmi l ubytování a stravování hrazené organizátory l potvrzení o absolvování Školy l možnost započítat dobrovolnickou práci do povinné praxe na fakultách Požadujeme: motivační dopis, účastnický poplatek 1000,- kč, dobrovolnickou praxi v NNO 70 hodin BLIŽŠÍ INFORMACE: PILA, Kateřina Kloubová, tel: 774 88 77 92, e-mail: [email protected] Přihlašování prostřednictvím formuláře na www.pilaw.cz nebo e-mailem na [email protected] (přihláška musí obsahovat jméno, věk, fakultu, ukončený semestr, emailovou adresu a motivační dopis). Organizuje Public Interest Lawyers Association Jedenáctý ročník ŠLP se uskuteční díky podpoře Velvyslanectví USA v Praze, nakladatelství C.H.Beck a darům absolventů a přátel Školy lidských práv. 18 Cesta z města Sunny days in Macedonia Tento článek píšu ještě z kanceláře ve Skopje. Je slušných osmatřicet stupňů, kolega hasí cigaretu vedle nápisu zakazujícího kouření a zeď přede mnou okupuje lehce zažloutlá europropaganda. I tak vypadá STEP v Makedonii. Jet místo na dovolenou pracovat do Skopje se zdálo být poněkud ztřeštěným nápadem. Paní v bance nutí pojištění pro přímořské oblasti a průvodce není v ČR dostupný v žádném světovém jazyku. Nicméně dálky volají a dvouměsíční stáž na Secretary for European Affairs na „Влада Република Македонија“ je neodolatelnou prázdninovou nabídkou. Skepticky jsem sbalila slzný sprej do divokých balkánských ulic, Panthenol na spáleniny a kompletní řadu Červeného trpaslíka na osamělé letní večery. Ale už informace o Skopje jako o jednom z nejbezpečnějších světových měst a srdečné maily končící „sunny macedonia is waiting for you“ naznačovaly jiné zážitky. And sunny Macedonia did wait for me. Přesněji, její tři velvyslanci, trpělivě i ve dvě v noci, s uvítáním, klíčemi od luxusního bytu a pomůckami pro přežití přístích dnů (mapa, kafe, snídaně a slovníček s nezbytnými výrazy jako „Dobrý den“,„Nejsi můj typ“ a „Jedno vychlazené pivo, prosím“). Právě tito lidé byli prvním důvodem k rozptýlení jakýchkoliv obav. Zajistili mi nejen ubytování a veškeré organizační záležitosti, ale celé dva příjemné měsíce mezi sebou a svými přáteli. Fakt, že organizování stáže zde spíše připomíná přijetí vzácné návštěvy, výborně vyjadřuje místní ELSA skupinu - partu skvělých lidí, která spojuje profesionalitu s osobním zaujetím. Ovšem podobných pozitivních zjištění bylo nesčíslně. Bohužel, mluvit o horských hřebenech za městem, tureckých tržištích, průzračných jezerech a lidech, co mají i u pokladny v supermarketu dobrou náladu, přesahuje možnosti tohoto článku. Makedonie mi učarovala; kdo nepoznal, nepochopí. A kdo může, ať pozná. Stáž jsem absolvovala v sektoru makedonské vlády pro evropské záležitosti. Náplň práce byla pestrá, částečně kreativní a přiměřeně náročná, přinášející vhled do práva EU a především spojených administrativních struktur z pohledu odlišného od běžně právně „uživatelského“. Vysoce hodnotím také důraz na spokojenost praktikantů (např. možnost vybírat si oblast práce). Silným zážitkem bylo výrazně rozdílné pracovní prostředí. Kombinace státního sektoru, jižní pohody a letních měsíců znamenala pracovní tempo vyjádřené větou „když máme na oběd půl hodiny, tak bychom se už po hodině měli zvednout“. Stáž je jiný způsob poznávání země. Na dva měsíce se stáváte se její součástí. Nadšení z cestování, zážitků a přátel je každý den konfrontováno s budíkem v osm a následující realitou pracovního stolu. Ale důsledkem toho se cestování, zážitky a přátelé stávají o to hodnotnějšími. Нема друго место како македонија. Nikde není tak jak v Makedonii. A k tomuto závěru jsem dospěla jen díky STEPu, který umožnil nahlédnout „pod pokličku“, užít si dokonalé prázdniny a zároveň tak získat nedocenitelnou zkušenost. Obrovské díky těm, kteří mi stáž umožnili. A vzkaz pro všechny ostatní: od podobného zážitku vás možná dělí jen hodina na vyplnění přihlášky. Upozornění: Nejen že je tento článek vysoce subjektivní, ale dost možná ani nevyjadřuje názory autora, neboť autor má těžkou kocovinu a uzávěrka koliduje s uzávěrkou pracovní, tj. autor není schopen sebereflexe. Barbora Nečasová, PrF MU Se STEPem v Grazu Letní prázdniny vysokoškolského studenta jsou zpravidla dostatečně dlouhé na to, aby člověk kromě práce stihl zažít i trochu zábavy. Já jsem se letos zařadila mezi ty šťastnější, kterým se obojí podařilo spojit v jedno, a svůj primárně pracovní pobyt v Rakousku jsem si výborně užila. Přihlásila jsem se do výměnného programu Student‘s Trainee Exchange Programme, zkráceně STEP, který každoročně nabízí studentům práv rozmanitou škálu (převážně letních) stáží v zahraničí. O programu jsem se dověděla z článku Milana Sivého, který své zážitky ze zahraniční stáže popsal v prosincovém čísle PrímaLEXu. Nakonec jsem se vydala v jeho stopách, protože jsem byla vybrána, abych, stejně jako v loňském roce on, strávila jeden měsíc na magistrátu v rakouském druhém největším městě Grazu. O tom, že si mě magistrát Štýrského Hradce vybral pro vykonání letní praxe, jsem byla informována emailem prezidentkou ELSA Graz Birgit Ebenführer. Ta mi pomohla s celkovou organizací mého pobytu včetně ubytování na kolejích v klidné části města. Rovněž mne seznámila s dalšími dvěma praktikantkami, které zde ve stejném období také vykonávaly své praxe v rámci STEPu. Jedna na úřadě vlády a druhá v advokátní kanceláři. Má čtyřtýdenní stáž na magistrátu začala na krásné radnici v centru města, kam jsem se šla první den ohlásit. Zde mne přivítali a přidělili na stavební a živnostenský úřad. Ten se nachází nedaleko centra, hned vedle vlakového nádraží. Mým přímým nadřízeným se stal Ing. Wolfgang Weber, což jsem od začátku považovala za obrovskou výhru, protože lepšího šéfa si snad neumím přestavit. A také díky jeho skvělé osobnosti a přístupu mne nakonec mrzelo, že má praxe trvala jen ony čtyři krátké týdny. Pan Weber se o mne skvěle staral. Kromě pracov- ních záležitostí se mnou ochotně řešil i volnočasové aktivity, doporučoval mi kulturní akce a vysvětloval mi cestu k nákupním centrům a památkám, které stojí za zhlédnutí. Pracovní doba mi začínala v osm hodin ráno a její konce byly pohyblivé a záležely na tom, zda bylo zrovna něco zajímavého na práci. Každopádně jsem netrávila celé dny jen v kanceláři, měla jsem dost času i na výlety po městě a okolí a odvezla jsem si tak domů plno zážitků. Ovšem na zážitky byla bohatá i samotná praxe na úřadě. Ing. Weber byl vedoucím odboru trestů a výkonů, tedy uděloval pokuty a vykonával správní rozhodnutí. Staral se také o registr nočních podniků a prostitutek na území města. Mou praxi pojal trochu jako exkurzi a snažil se mne co nejvíce seznámit s fungováním celého úřadu. Sám mě často bral „do terénu“, jezdili jsme fotografovat místa spáchání přestupků, hledali jsme v parku psa, který pokousal tři lidi, a bylo ho třeba odchytit, několikrát jsme navštívili místní kriminální policii…V neposlední řadě mi bylo umožněno prostudovat velké množství správních spisů a důvodových zpráv k rakouským zákonům. Jednou až dvakrát týdně jsem byla přidělena k jednomu z kolegů, aby mě vzal s sebou na jednání. Mám tak zkušenosti z různých stavebních jednání; od malých, týkajících se rodinných domků, až po jednání o přestavbě obchodního domu IKEA nebo o výstavbě speciálního pracoviště v místní nemocnici. Zúčastnila jsem se také jednání správního soudu. Celý rakouský pobyt předčil má očekávání. Graz je krásné město, ve kterém jsem se ani na chvíli nenudila. Potkala jsem nové přátele, osvěžila jsem si i angličtinu a v němčině jsem zaznamenala nemalé pokroky. Seznámila jsem se s aplikací rakouského správního práva a získala jsem v právní praxi cenné zkušenosti a nové poznatky. Program STEP je dle mého názoru velmi propracovaný, skvěle fungující model, který dává studentům možnost rozšířit si obzory a získat nové dovednosti zcela jedinečným způsobem. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se STEPu zúčastnit. Už teď vím, že bude-li to jen trochu možné, budu se snažit vyjet na podobnou stáž i v příštích letech a celkově mohu léto se STEPem ostatním studentům vřele doporučit! Marcela Gajdečková Cesta z města 19 Za STEPem do Brna 12.7.2009 - 25.7.2009 v Brně opět po dlouhé době pobýval STEPař. Přijela za námi Lenka Kukučková z Bratislavy a strávila dva týdny na stáži v AK JUDr. Milan Bedroš-advokát. V následujícím článku si můžete přečíst, jak se Lence u nás líbilo. Už dávnejšie mi Daniel z ELSA Bratislava ponúkal zahraničné stáže pre študentov. Konajú sa v rôzných krajinách Európy a hlavne počas letných prázdnin, čo je pre študentov skutočne zaujímavá ponuka, ako urobiť počas nich aj niečo užitočné pre svoju budúcnosť. Prvé leto sa mi nepodarilo uspieť, avšak skúsila som to opäť a dostavil sa výsledok- bola som vybratá na dvojtýždňovú stáž do advokátskej kancelárie AK BEDROŠ & spol. v Brne. Dátum mi sadol ako uliaty, hoci by bola aj možnosť pozmeniť deň nástupu do práce. Iva z ELSA Brno, ktorá mi oznámila kladný výsledok výberového konania, mi poslala Student Acceptance Form, vyplnením ktorého som potvrdila môj záujem o stáž a pomohla mi vybaviť ubytovanie na internáte blízko práce. Čoskoro nastal deň „D“ a ja som vyrazila na Moravu. Iva spolu s kamoškou Hankou ma už čakali a boli ochotné ma sprevádzať nielen do práce, ale aj v prípade ak by som čokoľvek iné potrebovala, vrátane zaobstarania aktivít a programu na voľný čas. Hoci majú určite mnoho svojich koníčkov, preukázali starostlivosť a nenútený záujem. A to som ešte nespomenula kopu darčekov, ktoré mi dali na privítanie. Od propagačních materiálov a reklamných predmetov týkajúcich sa Brna, Masarykovej Univerzity, ELSA, až po Becherovku Lemond. Zišla sa mi tiež mapa Brna, vďaka ktorej som sa ani raz nestratila a videla z mesta to najlepšie. Nástup do práce bol bezproblémový, JUDr. Bedroš mi vysvetlil všetko potrebné, mala som tu pripravený stol s počítačom a kompletným vybavením, s prístupom k osvieženiu, všetko podľa môjho pocitu rovnocenne s ostatnými zamestnancami. Moji kolegovia, advokáti i koncipienti boli skoro všetci v mojom veku, len o trochu starší. Kľúčovou osobou kancelárie rodinného typu bol syn JUDr. Bedroša, ktorý sa staral „o všetko“ a aj mu to išlo a bol k dispozícii pomocť s čímkoľvek. Pracovala tu aj jedna študentka z brnenskej právnickej fakulty, s ktorou sme sa skamarátili a chodili spolu na obed, často formou pikniku v neďalekom parku. Práce som mala v kancelárii len toľko, koľko som si vypýtala. Bol vždy dostatok času aj na komparáciu slovenského a českého práva, zdokonalenie sa v programe LexDATA ale aj diskusie s kolegami o aktuálnych právnych otázkach. Mala som možnosť zoznámiť sa bližšie s prácou advokáta a tiež s chodom kancelárie. Nie je to nič jednoduché, je potrebné myslieť na mnoho vecí naraz a obnovovať všetko potrebné pre súlad s predpismi a s požiadavkami advokátskej komory. Vyskúšala som si rôzne podania, prípravu návrhov a žiadostí, z každého rožku trochu - občianske, trestné, správne aj obchodné právo, ale tiež proces a exekúciu. Najviac ma zaujala príprava zmlúv. Tiež mi bol pridelený klient, ktorému som sprostredkovala timesharingový obchod cez zahraničnú, španielsku agentúru. Dva týždne ubehli ako voda a už tu bol čas odchodu. Iva s Hankou ma zobrali na rozlúčkový obed- pizzu na Námestie slobody, ktoré je mojim obľúbeným námestím v Brne. Na ňom sa nachádza aj cukráreň s lahodnými zákuskami, veď aj dostali ocenenie najlepšej cukrárne v Českej republike. Keď tak zhodnotím pobyt v meste, videla som z neho dosť, kúpaliská a plaváreň, hrad Špilberk, vyskúšala som všetky obchodné centrá, v ktorých sa výborne nakupuje, veľmi sa mi páčila aj „túra“ parkami a záhradami Brna, ktorých je tam nespočetné množstvo a na záver rozlúčková párty v jednom z klubov. Právnickú fakultu Masarykovej univerzity som poznala už z pobytu na nej počas predošlého akademického roku. Knižnica je tam naozaj výborná, nielen vybavenie ale aj množstvo kníh, najmä sa mi páčila snaha aktualizovať všetky vydania a bolo vidieť, že každým rokom pribúdajú nové knihy. Len a len v dobrom spomínam na konzultácie s vyučujúcimi na Katedre obchodného práva, najmä s pani docentkou, ktorá výrazne prispela k smerovaniu mojej diplomovej práce, venovala sa mi naozaj výnimočne a v mnohom ma inšpirovala. Mala som možnosť navštíviť rôzne cvičenia a prednášky a spoznať spôsob výuky, ktorý sa dosť odlišoval od našej fakulty v Bratislave. Nuž, každá škola je niečim výnimočná a jej učitelia a zamestnanci vždy niečim novým, originálnym prispejú k jej celkovému chodu. Týmto článkom by som chcela zároveň ešte raz vyjadriť vďaku za všetko, čo mi oba pobyty v Brne dali. Ešte raz chcem oceniť aj snahu študentov z ELSA, ktorí preukázali mimoriadny záujem rozvíjať aktivity na všetkych poliach a to, že sú dobrý kolektív len synergickým efektom opäť prispieva k ich ďalším aktivitám a pozitívnym zážitkom zahraničných študentov, ktorí sú srdečne vítaní pripojiť sa k nim. Či už pobyt na fakulte, či práca u JUDr. Bedroše, či ľudia z ELSA, to všetko boli pre mňa samé pozitívne skúsenosti. Verím, že ich naplno využijem v mojej ďalšej budúcnosti, v práci doktorandky. Lenka Kukučková 20 Zkušenosti MÁTE ŽIVOTNÍ CÍLE? Odkládáte věci na poslední chvíli? Máte problém se dokopat do důležitých činností. Prokrastinujete? Třeba vám pomůže špetka sebemotivace... Cílem sebemotivace je naučit si aktivně jít za svými cíli a naplňovat svůj životní potenciál. Rozdíl mezi motivací a sebemotivací spočívá v tom, že u sebemotivace je hnací motor jen a jen v nás, v naší mysli a podvědomí. Naopak u prosté motivace vycházejí podněty z okolí. Zásadní problém motivace okolím je v tom, že jsme často motivování k dělání věcí, do kterých se nám nechce nebo do těch, které nejsou našimi cíli aniž bychom si to uvědomovali. Proto pokud chce člověk dosahovat svých cílů, sebemotivace by měla být jednou z důležitých položek našeho života. Máte životní cíle? Naplňování svých cílů a svého potenciálu vede ke štěstí. Mnoho studentů studuje, protože jim to někdo řekl, a protože to okolí od nich očekává. Přesto efektivní studium začne být pouze tehdy, pokud cíl studovat začne korespondovat s životními cíly studenta. Pokud člověk sám chce studovat a je to jeho vnitřní cíl za kterým si jde, je to snazší. V obou případech možná dostuduji, ale v druhém budu šťastnější a vyrovnanější a to mi přinese úspěchy i do jiných částí života. Lidský mozek je natolik chytrý nástroj, že jeho motivace musí být opravdu promyšlená. Tedy čím chytřejší mozek, tím je jeho motivace složitější. Tento jev je velmi vidět v současné době, která nám díky internetu a moderním poznatkům výrazně zvedá úroveň vzdělání a poznání. A tak na nás motivace přestává fungovat a automaticky přichází do sebedemotivace, která se projevuje takzvanou prokrastinací. Prokrastinace je jev, který známe všichni - odkládání povinností, činností a totální odpor k dělání čehokoliv. Přesto občas člověk udělá něco dobrovolně a ještě s chutí, energií a rád. Základ sebemotivace spočívá v použití tohoto efektu na věci, které se sice zdají být nepříjemné, ale jsou nutné k naplnění cílů. Sebemotivací jaksi oblbnu svůj mozek a podvědomí natolik, že nakonec tu nepříjemnou činnost dělám rád. Pokud nás dostatečně do činností nemotivuje okolí, je to přeci jen na nás. Jaká je realita? Děláte skutečně to co ukládají vaše životní cíle? naplnění cílů, jejich dosažení je pak nesrovnatelně jednodušší a tyto představy příznivě motivují podvědomí a dělají to lehčí. Toto je velmi zásadní. O technikách jak toho docílit píše Dr. Zimbardo, uznávaný psycholog, ve své nedávno vydané knize Time Paradox. „The core of your life can be reduced to two types of actions: those taken and those not taken.“ Philip Zimbardo, The Time Paradox, July 2009 Mám skutečně vůli něco dělat? Posilňování vůle je páteří sebemotivačních technik. Bez vůle nedokáže člověk dělat věci pravidelně a dlouhodobě. Slabá vůle naopak jakékoliv sebemotivační snahy narušuje a vše je ještě horší, člověk demotivovaný o odrazný od toho cokoliv aktivně dělat. Máme-li jít za svými cíli nejkratší cestou potřebujeme se sebemotivačními snahami zároveň posilňovat vůli. Představte si vůli jako sval. Se všemi jevy, které cvičení svalu doprovází zkuste cvičit i vůli. Příklad špatného cvičení vůle, mohou být novoroční předsevzetí. Často z nás nedokáže odhadnout své možnosti a sílu své vůle a prostě si naloží moc. Je to pak jako jít jednou za rok do posilovny a naložit ohromou dávku závaží, strhat se a po posilovny zase rok nepáchnout. Vůle se musí posilovat systematicky, dlouhodobě a pravidelně. Základem není ani tak kvantita, ale skutečné dodržení pravidelnosti. Pravidelné činnosti by měli být zvládnutelné a realistické. Posilování vůle tedy spočívá v pravidelných činnostech. Začátek pravidelné činnosti vždy bolí. Ale pokud člověk vydrží pravidelně cyklus trénované činnosti zopakovat 25-krát, dostane se do podvědomí a vůle začíná být posilňována. Pokud vypadnete z rytmu doporučuji začít počítat 25 dní od znovu. Překladem pravidelných činností může být: každé ráno po probuzení si pročíst své životní cíle; každý den si minimálně půlhodinu číst sebemotivační knihy; každý den cvičit (např. 10 kliků – zde nezáleží ani tak na kvantitě, jako na skutečném dodržené každodennosti); jednou za dva dny si jít zaběhat (může to být i jen 100 metrů pro začátek). Místo závěru tu shrnu 10 základních myšlenek tohoto článku do 10 vět: Co nás nejvíce žene? Jedním z nejsilnějším motorem je naplňování svého potenciálu. Naplňováním potenciálů přichází pocit vyrovnanosti a štěstí. Naplňování potenciálu vede k dosažení cílů. Důležité je si najít správné důvody k dělání problematické činnosti a spojit si tyto důvody s vnitřníma cíli. Motivačním jádrem je stanovení si dobrého a přesného cíle. Mnoho knih osobního rozvoje doporučuje si tyto cíle sepsat, pravidelně si je aktualizovat, ale hlavně si je neustále připomínat... Když člověk sedne do auta, také potřebuje mít nějaký plán cesty, jinak se mu může stát, že bude bloudit, nebo v horším případě nikam nevyjede. l l Co s tím konkrétně mohu dělat? Jak si mohu pomoci? l Ohromný problémem mladých Čechů je, že často svádějí svůj neúspěch na své okolí. Je to rozhodně lehčí, než si přiznat svou vlastní zodpovědnost. Úspěch je však čistě na nás, je to naše vnitřní hra, kterou hrajeme sami se sebou, okolí nám dává pouze nástroje a možnosti. Naučte se myslet na budoucnost. Představovat si jí. Představovat si l l l l l l l Mějte své vlastní životní cíle, jako plán cesty Pocit štěstí je výrazem naplňování svých cílů a potenciálu Hnací motor sebemotivace je o cílech a vůli Vyrovnaný vnitřní stav člověka ovlivňuje veškeré aspekty života Myšlení do budoucnosti a představování dosažení cílů pomáhá k realizaci Pro úspěch je nutné si aktivně jít a ne na něj čekat Je to jen na Vás, neobviňujte okolí, je to Váš vnitřní boj Vůle funguje podobně jako sval, posilujte ji k dosažení cílů Pravidelnými a dlouhodobými činnostmi k posilňování vůle Realistické odhadnutí svých schopností může být zásadní Bc. Petr Ludwig Jednatel a majitel LifeWeb s.r.o. Student Právnické fakulty MU, Student Fakulty informatiky VUT NEJVYŠŠÍ SOUDNÍ PRAXE Už jste přemýšleli o tom, kam jít na praxi? Lákalo by Vás vyzkoušet si, jak to vypadá na soudě? A co třeba zrovna Nejvyšší soud? Pokud Vás něco takového napadlo, přemýšleli jste podobně jako já. Tak jsem si řekla – proč to nezkusit na vlastní kůži? I když musím říct, že při nástupu jsem měla jenom rámcovou představu, co přesně budu dělat. A dost jsem se bála. Kde budu pracovat? S kým? Jak často? Jak dlouho? Zvládnu to vůbec??? S velkými obavami jsem vcházela do velké budovy na Burešově 20 v Brně. Hned při uvítání mi však „mým nadřízeným“ asistentem soudkyně bylo nabídnuto tykání a ujištění o přátelském kolektivu. Po bezpečnostní instruktáži jsem dostala klíče a byla jsem odvedena do detašovaného pracoviště hned za rohem, s vynikající polohou nad restaurací U Havrana. V naší praktikantské kanceláři je pět počítačů s právními systémy ASPI, Lex Galaxy a hlavně se speciálním Lotus Notes. Každého praktikanta si vezme na starost asistent daného soudce, který praktikanty chce. Je tudíž možné, že se postup pracovní činnosti u jednotlivých praktikantů odlišuje, ale v mém případě nejprve dostanu spis s ústním komentářem, který mi pomáhá určit směr, na který se soustředit. Celý spis, obsahující materiály od soudu prvostupňového i odvolacího, si musím hlavně důkladně pročíst, abych pochopila, co se stalo a kde je problém. Největším oříškem bývá občas odhalit, čeho přesně se snaží dovolatel dosáhnout a ověřit, jestli náhodou přece jen nemá pravdu. Po pročtení je mým cílem odpovědět na všechny dovolatelem vznesené námitky a řádně a hlavně správně svůj závěr odůvodnit. Námitky bývají pestré a na Vás je zjistit, zda soudy rozhodly v souladu s judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu a hlavně v souladu se zákonem. Proto pokud neznáte pořádně práci s právními vyhledávacími systémy, doporučuji to rychle dohnat. Čím více judikátů totiž najdete, tím snadnější práce pro Vás. Několikastránkový koncept rozhodnutí odevzdáte a těšíte se na hodnocení. Abyste se nenudili, dostanete spis další. Hodnocení bývá konstruktivní kritika, co všechno jste nenapsali správně a jak to udělat lépe. Spis je Vám navrácen a zkoušíte to znovu. Sice si myslíte, že teď už to bude v pohodě, ale ejhle. Takže ještě jednou. A někdy i několikrát. Ale když jste šikovní, může se to povést i napoprvé! Přesto je celý proces příjemný. Nikdo na Vás nekřičí, neuráží Vás a ani se nad Vás nepovyšuje. Snad všichni asistenti, které jsem potkala, jsou vstřícní, příjemní a rádi Vám poradí. Pravidelně se pro praktikanty i asistenty pořádají stmelovací aktivity jako výlety na hory, do sklípku, nebo „jenom“ posezení v hospůdce. Každý den se hromadně chodí na obědy, takže i bez výletů rychle zjistíte, že tady se Vám rozhodně bude líbit. Jediným negativem je, že praxe je bezplatná a že je požadováno, abyste se účastnili alespoň dvakrát do týdne. Nejvyšší soud bude ostatně i letos – stejně jako minulý rok – vypisovat v září výběrové řízení na praktikanty z 3. a vyššího ročníku magisterského studia oboru Právo a právní věda na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Proto chcete-li se stát praktikantem, sledujte Vývěsku v rámci Informačního systému a ozvěte se! Třeba budete vybráni a můžete si ověřit, nakolik jsem (ne)tvrdila pravdu J Oľga Mitášová Zkušenosti 21 Slasti a strasti doktorského studia na Právnické fakultě MU V rámci série diskuzí pořádaných ELSA se dne 5. května 2009 uskutečnila v budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity beseda, která měla za cíl studentům Právnické fakulty přiblížit, co obnáší prezenční doktorské studium a jaké je to být vyučujícím. Jedním z diskutujících byl i JUDr. Jaromír Tauchen, LL.M.Eur.Int., kterému jsem položil několik otázek: torandovi publikační činnost, a to jak odborných periodicích, tak i ve formě účasti na vědecké konferenci či odborném semináři. Oborová rada doktorského studijního programu na PrF MU stanovila minimální požadavek na publikaci – min. 3 články v průběhu studia v odborném periodiku a min. jeden ve sborníku z vědecké konference. Minimální rozsah disertační práce je 150 stran. Pane doktore, v tomto roce zakončujete své doktorské studium, takže je zde jistě dán prostor pro určitou reflexi uplynulých tří let studia. Moje první otázka proto směřuje samozřejmě k tomu, proč jste se vůbec rozhodl po absolvování magisterského studia věnovat se dále postgraduálnímu studiu? Školitel je právě tou osobou, která doktorandovi pomáhá při zpracování disertační práce a po jejím zpracování zpracovává své stanovisko k úrovni práce. Disertační práci posuzují dva oponenti, z čehož jeden musí být osoba mimo MU, a po vypracování posudků probíhá obhajoba před oborovou komisí. Poté co jsem v roce 2005 úspěšně zakončil magisterské studium v oboru Právo a právní věda na PrF MU absolvoval jsem roční prezenční LL.M. studium ve Spolkové republice Německo, kde jsem si osvojil základy vědecké práce a rovněž moderní metody výuky. Jelikož jsem chtěl v tomto pokračovat, rozhodl jsem se tehdy ještě pro tříleté doktorské studium na své „alma mater“ v Brně. Profese vysokoškolského učitele mně vždycky vnitřně přitahovala. Dnes jí chápu jako určité poslání zprostředkovávat dále vědomosti, které jsem za dobu svého především zahraničního studia a vědecké práce sám nabyl. V jakých základních bodech se liší doktorské studium od magisterského? Za prvé se liší v délce studia. Doktorské studium trvalo až do letošního roku 3 roky, tedy 6 semestrů; na základě nové akreditace bylo prodlouženo na 4 roky, což samo o sobě vyvolalo u některých stávajících doktorských studentů nevoli, neboť 8 semestrů je poměrně dlouhá doba. Dále v doktorském studiu se nekoná klasická každodenní seminární výuka, jak jsme na ní z magisterského studia zvyklí. Předměty, které musí doktorand během studia absolvovat, jsou rozděleny na předměty tzv. společného základu a předměty oborové, odpovídající zvolené specializaci doktoranda. Výuka předmětů společného základu probíhá prostřednictvím přednášek, které se konají několikrát za semestr. Rozdílné od magisterského studia je rovněž udělování hodnocení: nejedná se o zkoušky v klasickém slova smyslu, nýbrž hodnocení ve formě kolokvia jsou udělována většinou za vypracování odborného pojednání na dané téma či odborné diskuze s examinátorem. Přístup jednotlivých vyučujících je však v tomto směru značně rozdílný. Každému doktorandovi je přiřazen jeden školitel, který ho v rámci celého studia vede po odborné stránce, zadává mu úkoly a kontroluje plnění jeho studijních povinností. Přístup jednotlivých školitelů je velmi odlišný, kdy někteří školitelé ponechávají svým doktorandům volnost v jejich činnosti, zatímco někteří pořádají pro své doktorandy pravidelné týdenní setkání, na kterém jim zadávají příslušné úkoly. Na závěr doktorského studia je doktorand povinen složit státní závěrečnou zkouškou a obhájit disertační práci. Jak má disertační práce vypadat a jak je to s publikační činností v rámci doktorského studia? V disertační práci předkládá student výsledky, které získal v průběhu studia. Ta musí zároveň obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění, tzn., že se vyžaduje po dok- Jak je mi známo, tak jste hned od Vašeho nástupu na PrF vyučoval. Náleží pedagogická činnost automaticky do povinností doktoranda? Vysokoškolský učitel by měl být nejen vědcem, ale i především dobrým pedagogem. Jak ze své zkušenosti všichni dobře víme, ne vždy jsou tyto obě podmínky splněny, kdy skutečně dobrých pedagogů je velmi málo. Studijní plán doktorského studijního programu počítá s pedagogickou praxí, přičemž by mělo být doktorandovi umožněno, aby se podílel na výuce. Praxe na PrF MU je v tomto směru různá a zcela závislá na vedení jednotlivých kateder. Zatímco na některých katedrách doktorandi pravidelně učí, tak naopak na některých zaskakují ve výuce pouze výjimečně. Samozřejmě oba přístupy mají své výhody a nevýhody. Já jsem měl osobně to štěstí, že jsem hned od prvního semestru doktorského studia dostal příležitost jako externí vyučující vést 8 seminárních skupin. V dalších letech jsem zavedl dva nové povinně volitelné předměty a vyučoval jsem i předmět pro Erasmus-studenty z Německa a Rakouska absolvující svůj zahraniční pobyt u nás na Právnické fakultě. V posledním roce jsem převzal výuku němčiny pro právníky, včetně několika povinně volitelných v němčině vyučovaných předmětů. Jsem osobně přesvědčen o tom, že by doktorandi měli dostávat ve výuce více prostoru, neboť přinášejí do výuky nové metodické přístupy, které si například osvojili v zahraničí. Skutečnost, že nedávno opustili lavice seminárních učeben, jim tak pomáhá vidět některé věci i „z druhé strany“. Jak je to s přítomností prezenčních doktorandů na fakultě a může doktorand vykonávat ke studiu nějakou výdělečnou činnost? Až do letošního roku nebyla přítomnost prezenčních doktorandů na fakultě nijak upravena a závisela zcela na domluvě se školitelem. S účinností od 1. 12. 2008 byla vydána směrnice děkana o úpravě přítomnosti studentů doktorského studijního programu v prezenční formě studia na školícím pracovišti, která s sebou přinesla povinnost přítomnosti na PrF v délce nejméně 3 pracovních dnů v týdnu u studentů v 1. -5. semestru studia a 2 pracovních dnů od 6. semestru studia. Reagovala tak na skutečnost, kdy někteří studenti byli po celou dobu studia zaměstnáni v advokacii či jako asistenti v justici, na fakultě se vůbec nevyskytovali a pobírali přitom doktorandské stipendium. Abych se ale vrátil zpět k Vaší otázce. Na jinou činnost zbývají doktorandovi tedy dva pracovní dny v týdnu, od čehož je také závislá možnost jeho zaměstnávání. Většina doktorandů samozřejmě dochází do zaměstnání, protože poskytnuté doktorandské stipendium ve výši 7.400 Korun čistého nepostačuje (stipendia se nezdaňují). V poslední době je nutno ocenit postoj fakulty, která umožňuje doktorandům podílet se např. na tvorbě interaktivních osnov, či účast na publikační činnosti v rámci Výzkumného záměru, za což poskytuje mimořádná stipendia. Ve srovnání s jinými právnickými fakultami v ČR mají doktorandi z brněnské Právnické fakulty výhodu týkající se úhrady cestovních výloh a konferenčních poplatků v případě aktivní účasti na tuzemských i zahraničních konferencích. Právě jste zmínil zahraniční konference. V této souvislosti by mě zajímalo, jak to vypadá se studiem či stáží v zahraničí v doktorském studiu? Absolvoval jste nějaký zahraniční pobyt? Dle nového studijního plánu byla dokonce v rámci doktorského studijního programu zakotvena povinnost absolvovat zahraniční stáž. V rámci postgraduálního studia se šance získat velmi dobré stipendium velmi zvyšují, samozřejmě záleží na jazykové vybavenosti doktoranda. Avšak žádost o stipendium u nejrůznějších zahraničních nadací lze směřovat k realizaci určitého projektu, kterým je zpracování disertační práce, takže získat toto stipendium je snazší, než např. během magisterského studia. Nejsnadnější cestu představuje samozřejmě program Erasmus. Poměrně snadnou možnost studentům doktorských programů vycestovat na zahraniční univerzitu poskytla PrF MU v minulosti v rámci projektu internacionalizace, kdy byly plně uhrazeny náklady spojené s pobytem. V rámci doktorského studia jsem absolvoval delší studijní pobyt na univerzitě Frankfurt am Main a Universität Wien, kratší pobyty pak na Universität Passau a Regensburg. Blížíme se k závěru našeho rozhovoru, proto bych se Vás chtěl, pane doktore zeptat, jaké jsou Vaše plány do budoucna? Otázka mého dalšího působení na fakultě zůstává zatím otevřená, neboť v současnosti na katedře, na které působím, nejsou volná pracovní místa. Samozřejmě, že bych velmi rád pokračoval v započaté práci na fakultě, především co se týče zavedení nových povinně volitelných předmětů v mém oboru a zásadní reorganizaci a inovaci stávajících. Rád bych svým přístupem ve výuce směrem ke studentům dokázal, že arogance, pocit vlastní nadřazenosti, důležitosti či neomylnosti tak, jak je tomu u některých vybraných vyučujících na naší fakultě, nemá při výuce a na akademické půdě vůbec co dělat. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám do dalšího semestru mnoho chytrých studentů. Děkuji, rádo se stalo. JUDr. Jaromír Tauchen, LL.M.Eur.Int. Otázky kladl: Jan Kazda Odborný článek 22 RESEARCH GROUP COMPETITION 2009 PŘÍLIŠ DRAKONICKÁ ODPOVĚDNOST INSOLVENČNÍHO VĚŘITELE ZA PŘIHLÁŠENOU POHLEDÁVKU? (Daniela Ratajová, studentka PF UK, zkrácená verze) Dne 4. června 2009 byly vyhlášeny výsledky soutěže Research Group Competition, sponzorované naší advokátní kanceláří Mališ Nevrkla Legal, v tu dobu na trhu působící ještě pod jejím původním názvem Daniel Mališ & Partners. Nový název (a právní forma) odráží další rozvoj naší advokátní kanceláře, který plánujeme promítnout též do dalšího prohloubení spolupráce s organizací ELSA Česká republika a studenty právnických fakult. Téma soutěže Research Group Competition, související s novým insolvenčním zákonem, jsme zcela záměrně zvolili tak, aby studenty motivovalo k samostatnému uvažování a vyjadřování jejich vlastních názorů. Problematika odpovědnosti věřitelů za insolvenční přihlášku je zcela nová, poněkud kontroverzní a dosud „neprojudikovaná“, což otevírá široké možnosti právní analýzy nezatížené (jakkoliv potřebnými) rozhodnutími vyšších soudů či již dotvořenými názory uznávaných autorit v tomto směru. Je třeba ocenit výkon těch studentů, kteří své úsilí dotáhli do konce a s obtížnou problematikou se úspěšně poprali. Z odevzdaných prací bylo patrné, že jejich úsilí stálo za to – ostatně čtenáři nejúspěšnější práce to mohou posoudit sami. Chtěl bych pogratulovat vítězce letošní Research Group Competition a poděkovat všem zúčastněným za inspirativní myšlenky, které ve svých pracech prezentovali. Dr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M. partner, Mališ Nevrkla Legal I. Úvodní poznámky Dne 1. ledna 2008 vstoupil v účinnost zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (dále „insolvenční zákon“ nebo „IZ“),1 který nahradil předchozí právní úpravu zákona o konkursu a vyrovnání (dále „ZKV“).2 Nový zákon mění a modernizuje úpadkové právo zejména tím, že se vedle konkursu zavádí nové způsoby řešení úpadku, jako je reorganizace, oddlužení a další zvláštní ř ízení pro určité druhy subjektů včetně finančních institucí.3 Insolvenční zákon dále přináší změny práv a povinností věřitelů, kteří své pohledávky uplatňují,4 jako je např. odpovědnost za přihlášené pohledávky či začlenění incidenčních sporů do insolvenčního řízení.5 Cílem této soutěžní práce je zhodnotit klady a zápory stávající právní úpravy týkající se odpovědnosti insolvenčního věřitele za přihlášenou pohledávku. Autorka se zaměří na důvody změny právní úpravy a její přiměřenost s ohledem na cíl sledovaný zákonem a dále představí několik úvah de lega ferenda. II. Postavení věřitele dle IZ Insolvenční zákon přiznává věřitelům větší 1 2 3 4 5 6 Zákon č. 182/2006 Sb. Zákon č. 328/1991 Sb. Stanovisko Evropské centrální banky na žádost Ministerstva spravedlnosti České republiky k návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a k návrhu zákona, kterým se mění něktré zákony v souvislosti s přijetím insolvenčního zákona, CON/2005/36, ze dne 18. října 2005, bod 3. Pachl, L.: Průvodce věřitele insolvenčním řízením, Právní fórum (1) 2008. Pohl, T.: Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice, Bulletin advokacie (11) 2007, s. 26. Pachl, L.: Průvodce věřitele insolvenčním řízením, Právní fórum (1) 2008. možnost zasahovat do průběhu insolvenčního řízení, zejména do způsobu řešení úpadku dlužníka a výběru osoby insolvenčního správce. S posílením postavení věřitelů však zákon také ukládá větší odpovědnost.6 a. Přihlášení pohledávky a sankce dle §§178 a 179 IZ Věřitel může přihlásit své pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, přičemž až do zjištění pohledávky může měnit důvod vzniku, výši č i pořadí přihlašované pohledávky. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady vzniklé v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.7 Dle §176 IZ je věřitel odpovědný za správnost údajů uvedených v přihlášce pohledávky, přičemž ustanovení §178 až §182 IZ dále tuto odpovědnost konkretizují. Ustanovení §178 IZ, týkající se nezajištěné pohledávky, stanoví, že “bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku při7 §192 odst. 2 IZ. Tento princip byl dříve vyjádřen v roz hodnutí R NS ČR 74/2000. 8 Kozák, J., Budín, P., Dadam, A., Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související, ASPI 2008, s. 230. 9 Taranda, P.: Nad některými souvislostmi sankce za nadsazenou přihlášku v insolvenčním řízení, Daně a právo v praxi (6) 2008. 10 Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, komentář, C. H. Beck 2008, s. 451. 11 Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 12 Jandová, Š.: Postavení věřitelů v insolvenčním řízení (rigorózní práce PF UK), 2007, s. 44. hlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.” Jestliže tedy insolvenční správce popře přihlášenou pohledávku ve výši přesahující 50 % přihlášené částky, vzniknou věřiteli následující sankce: 1) k pohledávce se nebude přihlížet ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; a 2) věřitel bude muset do majetkové podstaty uhradit částku odpovídající výši, ve které byla pohledávka popřena;8 3) věřitel dále přestává být účastníkem insolvenčního řízení dle §14 IZ, čímž ztratí možnost jej ovlivňovat a požadovat uspokojení pohledávky.9 Obdobné sankce ukládá také §179 IZ, který se týká zajištěné pohledávky. Toto ustanovení tedy stíhá uplatňování přehnaných či neopodstatněných pohledávek v insolvenčním řízení nebo zajištění si lepších věřitelských práv.10 Cílem je předejít “účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech”, přičemž se vychází 13 §29, 49, IZ. Kozák, J., Budín, P., Dadam, A., Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související, ASPI 2008, s. 232. Věřitel může dále svá práva vykonávat např. korespon denčním hlasováním, 13 souhlasem se svým zvolením do výboru věřitelů a dále podáním řádného či mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí insolvenčního soudu. 14 §61 a 62 IZ. 15 Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, komentář, C. H. Beck 2008, s. 455. 16 Richter, T.: Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění, Právní rozhledy (21) 2006, s. 3. 17 Tamtéž. Odborný článek z historických zkušeností.11 V odborné veřejnosti však nepanuje jednotný názor, zda se sankce dle §§178 a 179 IZ vztahují na všechny uplatněné pohledávky v přihlášce nebo zda se bere v úvahu každá jednotlivá přihláška samostatně. S ohledem na nejasnost textu zákona se někteří autoři domnívají, že by mělo být toto ustanovení vykládáno tak, že se vztahuje právě na jednu přihlášenou pohledávku.12 V takovém případě by věřitel, který si je jistý pouze částí své pohledávky, mohl takovou pohledávku rozdělit do dvou přihlášek a vyhnout se tak přehnané sankci, která by mohla postihnout pohledávku celou, včetně té části, u které si byl jistý, že bude zjištěna v plném rozsahu. b. Eliminace sankcí dle §180 IZ Věřitel se může zbavit povinnosti, resp. vyhnout se sankci stanovené v §178 a §179 IZ za splnění podmínek upravených v §180 IZ. Dle tohoto ustanovení nelze věřiteli uložit povinnost zaplatit částku podle §178 IZ, jestliže svá práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával. Věřitel, který se obává, ž e neunese důkazní břemeno při zjišťování jím přihlášené pohledávky, se tedy může do doby zjištění přihlášené pohledávky vzdát výkonu práv v řízení, která mu zákon přiznává a tím předejít možné sankci plynoucí z uplatnění pohledávky. Věřitel může vykonávat práva zejména během schůze věřitelů. Pouhá účast, bez ohledu na to, zda se věřitel zdržel hlasování, představuje výkon práv, jelikož přítomnost má za následek vliv na kvórum potřebné k přijetí rozhodnutí, které je založeno na pouhé jeho přítomnosti či přihlášení.13 Otázkou však zůstává, zda výkon práva představuje také výkon funkce člena prozatímního věřitelského výboru,14 jehož členy se věřitelé nestávají z vlastní vůle, ale jsou jmenováni soudem.15 Na rozdíl od vládního návrhu, aktuální znění §180 IZ nevyžaduje aktivní vzdání se práv spojených s pohledávkou, ale postačí, pokud je věřitel pasivní a tato práva prostě nevykonává.16 Zásadním problémem této normy však je, že zatímco postupem dle §180 IZ lze uniknout peněžité sankci, druhý sankční element, kterým je nepřihlédnutí, tedy „ztráta“ celé pohledávky, zůstane i v takovém případě zachován.17 18 Viz zprávu MMF č. 04/4, Czech Republic – Report on the Ob servance of Standards and Codes – Banking Supervision – Update (Česká republika – Zpráva o dodržování standardů – bankovní dohled – aktualizace), s. 3, oddíl III.3 (Preconditions for effective banking supervision (Podmínky pro účinný bankovní dohled)), odstavec ii), leden 2004, dostupná na webové stránce MMF (www.imf.org). Podle srovnávací studie Světové banky - Doing Business 2009 - srovnání právních úprav 181 států světa, z ledna 2008 - bývala průměrná délka řízení v ČR 9,2 roku, v roce 2006, 2007 a 2008 se zkrátila na 6,5 let. Pro srovnání lze uvést, že např. v Belgii trvalo řízení v roce 2006–2008 průměrně 0,9 let a v Ně mecku 1,2 let. Vzhledem k tomu, že v současné době stále dobí hají konkursní řízení podle předchozího zákona, nelze zcela spo lehlivě zjistit, jak se řízení podle insolvenčního zákona urychlilo a zefektivnilo. III. Pozitiva nové právní úpravy §§178 až 182 IZ a. Zrychlení insolvenčního řízení ČR byla již v minulosti kritizována za pomalé a neefektivní úpadkové řízení.18 Lze předpokládat, že urychlení řízení bude díky novému zákonu výrazné zejména proto, že díky hrozbě sankcí pro věřitele za přihlášky neopodstatněných pohledávek či pohledávek spekulativních a podaných nikoli v dobré víře, klesne počet přihlášených věřitelů. Tím se urychlí uspokojování zbývajících věřitelů. b. Předcházení znehodnocování majetkové podstaty S dlouhou dobou trvání řízení o úpadku je spojeno také znehodnocování majetkové podstaty, čímž v konečném důsledku dochází k poškozování samotných věřitelů. Autorka se domnívá, že odpovědnost zakotvená v §§178 a 179 IZ bude mít sekundárně také vliv na zmírnění či dokonce předcházení znehodnocování majetkové podstaty. c. Vigilantibus iura scripta sunt Předmětná úprava představuje jakousi realizaci římskoprávní zásady vigilantibus iura – každý nechť dbá o svá práva. Nejlepší prevencí pro věřitele je předcházet vznikům pohledávek a uzavírat jasné písemné smlouvy, díky kterým se předejde komplikovanému zjišťování a prokazování existence pohledávek. Ustanovení §§178 a 179 IZ pravděpodobně povede v mnoha případech k tomu, že věřitelé, kteří si nejsou jisti, raději pohledávku vůbec nepřihlásí či ji podhodnotí. Tím se zvyšuje, resp. se nesnižuje majetková podstata, ze které budou uspokojeni ostatní věřitelé, kteří měli pohledávky jasnější. Úprava odpovědnosti věřitele za přihlášenou pohledávku tedy může v neposlední řadě nepřímo vést k tomu, že osoby vstupující do závazkových vztahů budou více dbát na ochranu svých vztahů, aby tak předcházely sporným pohledávkám a aby v rámci insolvenčního řízení nemuselo docházet k prolamování základní zásady pacta sunt servanda.19 IV. Negativa nové právní úpravy §178 až §182 IZ a. Nepřihlášení pohledávky z obavy ze sankcí Výše již bylo uvedeno, že skutečnost, že věřitel, který si není jistý výší, existencí či unese- 19 Richter, T.: Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění, Právní rozhledy (21) 2006, s. 765. 20 §5 IZ. 21 Pachl, L.: Průvodce věřitele insolvenčním řízením, Právní fórum (1) 2008. 22 Richter, T.: Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění, Právní rozhledy (21) 2006, s. 767. 23 Světová banka označila v souvislosti s novou úpravou insolvenční ho práva Českou republiku jako nejrychleji se rozvíjející zemi z hlediska právních jistot podnikatelského prostředí. 24 Jandová, Š.: Postavení věřitelů v insolvenčním řízení (rigorózní práce PF UK), 2007, s. 96. 23 ním důkazního břemene k prokázání své pohledávky, ze strachu před velkou sankcí raději svou pohledávku vůbec nepřihlásí. Přestože se autorka domnívá, že tato ustanovení jsou z dlouhodobého hlediska spíše pozitivum, je fakt, že nejvíce budou „trestáni“ zejména drobní podnikatelé. Ti, na rozdíl od velkých podniků, bank, etc., které většinou vstupují do závazkových vztahů na základě přesných smluv a své pohledávky mají zajištěné, často uzavírají ústní smlouvy či „gentlemanské dohody“, které téměř není možné zjistit během insolvenčního řízení. b. Právní nejistota Dalším negativem předmětných sankcí je velká právní nejistota věřitelů, kteří svou nejistou pohledávku přihlásili a musí čekat, zda o ni přijdou a zároveň budou muset uhradit určitou částku či nikoli. c. Nepřiměřenost sankce Autorka je toho názoru, že samotný fakt, že se k přehlášené pohledávce vůbec nepřihlédne, je dostačující hrozba, aby nedocházelo k účelovým přihláškám pohledávek. Povinnost uhradit částku ve výši odpovídající přesahu zjištěné pohledávky oproti přihlášce tedy představuje druhou sankci za tutéž protiprávnost. Na rozdíl od ZKV obsahuje insolvenční zákon také výčet zásad,20 z nichž lze zdůraznit tu, podle které musí být řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby bylo dosaženo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. V souladu s principy insolvenčního řízení je tedy nutné vykládat také ostatní ustanovení zákona.21 Autorka se domnívá, že skutečnost, že je dle §180 IZ možné vyhnout se sankci zaplacení určité částky nevykonáváním věřitelských práv, ale nelze se vyhnout sankci „ztráty“ přihlášené pohledávky, je neospravedlnitelná a je v rozporu s výše uvedenou zásadou. Dojde totiž k nespravedlivému poškození věřitele, kterému se věřitel může vyhnout jedině tak, že svou pohledávku vůbec nepřihlásí. Autorka má pochybnosti, zda právní úprava nutící osoby pod hrozbou příliš přísné sankce, které se není možné vyhnout, k tomu, aby se vzdaly svých práv, resp. se je nesnažily vymáhat, je v souladu sezákladními principy právního státu. Lze tedy konstatovat, že předmětná právní úprava je nepřiměřená s ohledem na dosažení sledovaného cíle, kterým je zejména předcházení účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. V. Úvahy de lege ferenda Již výše byl vyjádřen názor, že aplikace pouze jednoho sankčního elementu, tedy nepřihlédnutí k pohledávce, by představovalo dostatečnou sankci za přihlášení neoprávněné či nadhodnocené pohledávky. Při zachování 24 Odborný článek obou sankcí by bylo vhodné, aby věřitel, který svou nejistou pohledávku přihlásí měl možnost nevykonávat práva spojená s takovou pohledávkou a tím se vyhnout oběma sankcím.22 Zároveň by mu však zůstala možnost a naděje na uspokojení bez rizika sankcí, čímž by bylo dosaženo sledovaného cíle IZ. VI. Závěr Na závěr lze shrnout, že insolvenční zákon poskytuje věřitelům posílení jejich postavení v insolvenčním řízení. Nová právní úprava je pozitivně vnímána také mezinárodními organizacemi, jako je Světová banka či Evropská centrální banka.23 Přesto však v odborné veřejnosti panuje názor, že IZ, přestože odstraňuje mnohé nedostatky ZKV, opět není zákonem, který by odstranil nečestné praktiky věřitelů,24 ale naopak jde do opačného extrému, a to cestou „příliš drakonické odpovědnosti“ věřitele. Přesto tento zákon pravděpodobně usnadní insolvenční řízení a urychlí jeho průběh. Až praxe, a zejména konstantní judikatura soudů, však ukáže, jakou cestou se bude ubírat výklad ustanovení §§178-182 IZ. BIBLIOGRAFIE: KNIHY: Boguszak, J., Čapek, J.: Teorie práva, Codex Bohemia 1997, s. 251 Jordan, R., Warren, W., Bussel, D.: Bankruptcy, Foundation Press NY 1999, XXX+890 s. Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, komentář, C. H. Beck 2008, 1056 s. Kozák, J., Budín, P., Dadam, A., Pachl, L.: Insolvenční zákon a předpisy související, ASPI 2008, xi + 920 s. Leamy, C.(ed.): The European restructuring and insolvency guide 2002/2003, White Page 2002, 594 s. Omar, P.J.(ed.): International insolvency law: themes and perspectives, Ashgate 2008, xl+412 s. Richter, T.: Insolvenční právo, ASPI 2008, 466 s. Schelle, K.(ed.): Sbírka prací na téma nové insolvenční právo, Key Publishing 2006, 119 s. Schellová, I.: Insolvenční zákon, Eurounion 2006, 395 s. ODBORNÉ ČLÁNKY: v praxi (5) 2008 Bělohlávek, A. J.: Evropské insolvenční právo, Bulletin Advokacie (11) 2007, s. 38–54 Taranda, P.: Ještě jednou k dopadům insolvenčního zákona na problematiku tvorby opravných položek, Daně a právo v praxi (12) 2008 Havel, B.: Oddlužení hrozba nebo zbraň? Právní rozhledy (2) 2007, s. 50-55 Holešínský, P., Strnad, M.: Nové způsoby řešení úpadku dle insolvenčního zákona, Právní rozhledy (1) 2008, s. 7-16 Insolvency, Restructuring and creditors rights, International Bar Association, Newsletter (15) 2005 Jandová, Š.: Postavení věřitelů v insolvenčním řízení (rigorózní práce PF UK), 2007, 101s. Kavan, P.: Postavení věřitelů v režimu insolvence dlužníka ve světle německé právní úpravy, Právní rozhledy (6) 2008, s. 202-221 Kozák, J.: Nové úpadkové právo v České republice, Právní zpravodaj (2) 2008, s. 3-7 Pachl, L.: Průvodce věřitele insolvenčním řízením, Právní fórum (1) 2008 Pohl, T.: Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice, Bulletin Advokacie (11) 2007, s. 19-38 Richter, T.: Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění, Právní rozhledy (21) 2006, s. 765 Richter, T.: Rekodifikace českého insolvenčního práva, Právní fórum (5) 2004 Richter, T.: Reorganizace podle insolvenčního zákona – 1. Část, Právní rozhledy (13) 2008, s. 465-474 Richter, T.: Reorganizace podle insolvenčního zákona – 2. Část, Právní rozhledy (14) 2008, s. 507-521 Richter, T.: Rozsudek ve věci Eurofood: středisko hlavních zájmů insolventní společnosti, Jurisprudence (6) 2006, s. 40-43 Taranda, P.: Koncepce insolvenčního zákona v kontextu s opravnými položkami k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení, Daňová a hospodářská kartotéka (4) 2008, s. 25 Taranda, P.: Nad definicí úpadku v novém insolvenčním zákoně, Daňová a hospodářská kartotéka (3) 2007 Taranda, P.: Nad některými souvislostmi sankce za nadsazenou přihlášku v insolvenčním řízení, Daně a právo v praxi (6) 2008 Taranda, P.: Věřitelské orgány a věřitelé v průběhu insolvenčního řízení, Daně a právo v praxi (6) 2007 Taranda, P.: Změny v daňovém řízení po přijetí nového insolvenčního zákona, Právní zpravodaj (4) 2008, s. 7-9 Salač, J.: K některým otázkám evropského insolvenčního práva – nad rozhodnutím ESD ve věci Eurofood (Parmalat), Právní rozhledy (6) 2007, s. 209–213 Sokol, T.: K zákonnému ručení za nezjištěnou pohledávku, Právní rádce (10) 2008 Šabatka, P.: Mezinárodní pravomoc podle nařízení o insolvenčních řízeních, Právní rozhledy (3) 2006, s. 95-101 DOKUMENTY A PRÁVNÍ PŘEDPISY: Stanovisko Evropské centrální banky na žádost Ministerstva spravedlnosti České republiky k návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím insolvenčního zákona, CON/2005/36, ze dne 18. října 2005 Zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení Richter, T.: Slovenská rekodifikace insolvenčního práva: několik lekcí pro Českou republiku (a jedna sázka na divokou kartu), Právní rozhledy (20) 2005, s. 731-734 Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání Richter, T.: Základní stavební kameny vládního návrhu insolvenčního zákona, Část I, Právní fórum (11) 2005, s. 442–447 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Schellová, I.: Úvod do insolvenčního práva, Key Publishing 2007, 99 s. Richter, T.: Základní stavební kameny vládního návrhu insolvenčního zákona, Část II, Právní fórum (12) 2005, s. 482–487 Zelenka, J. a kol.: Insolvenční zákon, Linde 2008, 648 s. Taranda, P.: Insolvenční zákon a jeho dopady do daňových zákonů, Daně a právo zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, Úř. věst. L 160, 30/06/2000, s. 0001 - 0018 Názor 25 ÚSTAVA A JÁ Téma Ústavy a ústavy je jedno z nejvíce medializovaných témat právního světa. Jsou to debaty o Evropské unii, Euroústavě či z nedávné minulosti – o Lisabonské smlouvě. V poslední době se v souvislosti s ústavou hovoří především v souvislosti s nadcházejícími volbami – volební zákony, přepracování ústavy, zvýšení počtu poslanců o jednoho... Rád bych se v následující úvaze zamyslel nad stabilitou naší ústavy a zmínil o názorech, které panují na internetových blozích. V pondělí 24. 8. 2009 jsem byl v televizi zaujmut tiskovou konferencí ODS, na níž mluvil především Ivan Langer. Z jeho úst zazněly určité nápady a návrhy, že je třeba jednat a posunovat se dopředu, a to zejména v oblasti internetového hlasování a také v tom, že bychom měli mít stabilnější vlády. Při prezentaci několika možných řešení zde Langer prohlásil i o tom, že by se mohla měnit ústava. V tomto momentu jsem se pousmál, neb jsem si vzpomněl na spolužačku, která se mi svěřovala, že jim vyučující v semináři z ústavního práva zadal téma eseje „Je podle vašeho názoru česká ústava obsolentní?“ Při takto vtipném názvu po sobě prý začali studenti zmateně koukat a vyučující svolil, že se mohou podívat na internet. Obsolentní znamená zastaralý či neaktuální. Toto téma je zajímavé i z toho důvodu, že nad ním často diskutují a polemizují mnozí přední odborníci na ústavní právo a státovědu. Důkazem mých slov může být především blog Jiné právo, na kterém je mnoho příspěvků týkajících se otázky ústavy.1 Na webu mě zaujal text2 na téma dlouhodobost a „trvání“ Ústav. Autor příspěvku, Jan Komárek, zde čerpá z výzkumu panů Elkinse, Ginsburga a Meltona, kteří dospěli z nashromážděných dat k tomu, že optimální životnost psané ústavy je 17 let. Dle tohoto výzkumu by bylo dobré vyměnit ústavu již příští rok, což je poměrně nereálné vzhledem k tomu, jaká je u nás politická kultura a schopnost politiků dosáhnout konsenzu. Na internetu se objevuje spousta názorů na to, jak zajistit správný volební systém, politickou stabilitu a správnou funkčnost ústavy a systému voleb. Pokoušel jsem se naleznout nějaké hmatatelné zdroje z „běžného lidu“ a narazil jsem na několik názorů bloggerů, kteří se nad tímto tématem pozastavují. Jedním z nich je i dubnový příspěvek bloggera M. Bartoše3 na serveru idnes.cz s názvem „Česká ústava je k ničemu.“ Autor článku naráží na názory profesora Cepla, jednoho z hlavních tvůrců české Ústavy, který se v době „politické krize“ v dubnu pozastavoval nad tím, že prezident Klaus chce 101 podpisů k jmenování předsedy vlády: „Pan prezident si nemůže dávat podmínky, kolik hlasů mu mají přinést. Musí se vždycky postupovat podle Ústavy! To je princip právního státu!“4 Dle výše zmíněného bloggera na serveru idnes.cz, jsou tato slova jen slova, která podkopávají politickou stabilitu a svoji argumentaci zakončuje poněkud plamenými větami: „Myslím, že pan Cepl by se měl zamyslet nad tím, jak místo právnických obezliček a kliček, které Ústava umožňuje, které on pak kritizuje, napsat takovou Ústavu, která je jasná, striktní a ‚neohybatelná‘.“5 V historii i v současnosti existuje mnoho Ústav, z kterých se dá čerpat či z kterých si můžeme vzít ponaučení. Existují Ústavy, které upravují všechno a obsahují mnoho článků, ale také Ústavy, které buď neexistují (v psané formě) nebo obsahují jen málo článků, a přesto jsou funkční. Z hlediska obsahu známe Ústavy, které obsahují přímo článek o tom, že by měla existovat pravidelná revize či o tom, že jsou nezměnitelné či že jejich podstatné obsahové náležitosti jsou nezměnitelné.6 Co se týče stability, zaujala mě norská Ústava, která v květnu oslavila své 188. narozeniny. Dále je to Základní zákon v SRN, který je mezi námi 60 let. Dle mého názoru je to zásluhou mentality lidí a jejich přístupu k společnosti, neb jinak se chovají Norové, jinak se chovají Němci, jinak se chovají Francouzi a jinak se chováme my. V minulosti jsme se setkali s případy, kdy byly Ústavy zneužity, jako tomu bylo například u Výmarské ústavy. Moderní teorie a ústavní právníci došli k tomu, že to je díky tomu, že neobsahovaly určitou ideologii (nezávazně na tom, jestli to je ideologie v dobrém či špatném slova smyslu). Ideologií se v moderních státech myslí zakotvení základních lidských práv, demokratické principy v obsahu ústav. Pro lepší představu, i naše ústava takovéto zakotvení má – jsou jím články Listiny a články Ústavy, které zakazují změnu podstatných náležitostí. Naše současná ústava je tedy poměrně dobrá: je stručná a jasná, při její tvorbě se autoři inspirovali u jiných Ústav, obsahuje určitou ideu právního státu (zejména v Listině)... Na jednu stranu je dobré mít ústavu, která pamatuje na všechno, co se ve státě i mimo něj odehraje, na stranu druhou je však problém s tím, že po Ústavě (či ústavě) je požadována stručnost a jasnost. Na jednom z prvních seminářů ústavního práva s docentem Šimíčkem jsem od něj (mimojiné) zachytil názor, že Ústava tvoří jen mantinely, v jejichž mezích by se měly zákony a občané pohybovat, což je trefné přirovnání. Doplňování ústavy kvůli každé krizi či nějaké mimořádné události není na místě. Opačným pólem stability ústav je jejich dynamika. Nedokážu si v našich podminkách, o nichž jsem se zmínil na začátku článku, představit to, že by Ústava mohla být změněna v každém volebním období (Nizozemsko), či by byla prováděna její revize každých pět, deset nebo pětadvacet let (jako tomu je v Portugalsku respektive v Polsku). Shrnuto a podtrženo, ačkoliv česká Ústava má své „mouchy“, je unikátní jako každá jiná. Určitá pestrost Ústav by měla být na místě, neboť není možné mít jednolitou Ústavu, která „ošetřuje“ rozdílné chování lidí nejen napříč Evropou ale celým světem. Není možné se slepě řídit tím, co řeknou druzí (ať už právníci či laici) či tím, co se uplatnilo jinde. Tento lehce konformní přístup vede do záhuby, neb to co je dobré pro jiné státy, neznamená, že to bude dobré i pro nás. Štěpán Stehlíček 1) http://jinepravo.blogspot.com/search/label/Ústava 2) http://jinepravo.blogspot.com/2009/06/je-nacase-vymenit-ustavu.html 3) http://marekbartos.blog.idnes.cz/c/78643/Ceska-ustava-je-k-nicemu.html 4) http://www.radio.cz/cz/clanek/115285 5) http://marekbartos.blog.idnes.cz/c/78643/Ceska-ustava-je-k-nicemu.html 6) Filip, J.; Svatoň, J.; Zimek, J. Základy státovědy. Masarykova univerzita v Brně, 1997. Výzva Nadace Hugo Grotius k podání návrhů projektů v právní a justiční oblasti Nadace Hugo Grotius Nadace Hugo Grotius byla založena v roce 1992 s finanční podporou nizozemské vlády. Nadace nese jméno proslulého nizozemského právníka Hugo Grotia (1583-1645), který položil základy mezinárodního práva. Nadace slouží všestranné podpoře a rozvoji právní kultury v České republice. Výzva k podání návrhů Správní rada Nadace Hugo Grotius s potěšením vyzývá zájemce, aby předložili své návrhy projektů v právní a justiční oblasti. Návrhy projektů mají směřovat k rozvoji právnického vzdělávání, publikační činnosti v oblasti práva nebo zlepšení přístupu k právní pomoci, s cílovou skupinou občanů České republiky. Zájemci by měli být neziskovými organizacemi s prokazatelnými dosavadními výsledky v oblasti předkládaného projektu. Možnost předkládat své projekty mají také právnické fakulty českých univerzit. Celkový rozpočet pro jeden projekt se může pohybovat v rozmezí od 250 000 Kč do 1 000 000 Kč podle úvahy správní rady nadace. Správní rada uvítá, pokud zájemci prokáží připravenost spolufinancovat náklady projektu (až do výše 10 procent jejich celkových nákladů). Požadavky na návrhy projektů Ačkoliv forma návrhu projektu je volná, projekt musí splňovat nejméně následující náležitosti. Návrh musí obsahovat úplný popis projektu, dostatečně definované cíle, předpokládané výsledky a podrobný rozpočet. Náklady na nákup zařízení, provozní náklady a reprezentační akce nemohou být až na výjimky kryty z příspěvku nadace. Návrhy musí být předloženy v českém i anglickém jazyce. Správní rada nadace rozhodne o přidělení grantů podle následujících kritérií. V prvé řadě správní rada posoudí, v jaké míře projekt odpovídá zásadám a cílům nadace. Dále posoudí, v jakém rozsahu je poskytnutí grantu nezbytné pro úspěch projektu. Vezme také v úvahu odbornost a pověst zájemce, jeho kapacitu k uskutečnění projektu a celkový přínos projektu. Konečně pak platí, že výsledek projektu by měl mít trvalý význam. Lhůty Návrhy projektů musí být doručeny správní radě nadace nejpozději do 31. prosince 2009. Správní rada hodlá zveřejnit své rozhodnutí 1. května 2010. Správní rada si vyhrazuje právo odmítnout všechny nabídky bez zdůvodnění. Návrhy projektů mohou být zasílány e-mailem na adresu [email protected], kam mohou zájemci též směřovat své případné dotazy. Více informací o Nadaci Hugo Grotius lze nalézt na www.hugogrotius.cz.
Podobné dokumenty
politické vedy / political sciences
movement and this cooperation has always been supported in order to raise importance
Profese advokáta v českém justičním systému
GRAFOTECHNA print spol. s.r.o.
Lískova 1594/33
155 00 Praha 13 - Stodůlky
tel.: 605 565 079
Pobaltí 2012
První setkání s Litvou: zastávka na hranici, výměna peněz. Dva domy připomínající celnice sovětských
časů. Co nás čeká? Myslím, že tato otázka napadla více účastníků zájezdu. Ukládám si litevskou m...
Příspěvek č. 1
alespoň, že to. Ke mě byla vylosována divnou shodou náhod Máj
Aurora, která se cestou na takové jakési pódium tvářila, jakože je jí
čest jít do Her se mnou. Jako jedna z mála osob opačného pohlaví
...
Výroční zpráva PrF 2009
vším je nutné vidět lidi – pedagogy Právnické fakulty. Zde si dovolím poděkovat všem těm,
kteří v uplynulém roce spolupůsobili v oblasti pedagogické i vědecko-výzkumné,
reprezentované zejména činno...
Eskalátor na PF UK 2008
sebe. Program Erasmus se tedy rozvíjí a i nadále
se rozvíjet bude.
S rozvojem programu se snažíme i o to, abychom
jedincům, kteří vyrazí studovat do zahraničí,
co nejméně komplikovali život. Do bud...
31.3.2009, Brno - ELSA Česká republika
semestr co přečíst. Společně s lokálními direktory primárně můj dík patří Martinovi Bílému, který svoji funkci šedé eminence úspěchu PrímaLEXu zdárně obhajuje
