listy z aura - Aura-Pont

LISTY
Z AURA – PONTU
4/2012
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Petr Zelenka
Páral - Musilová Kyrianova
Zdeněk Jecelín
Lumír Kubátko
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7
Anglicky psaná dramatika
Riml(ová) - Sloupová
Lewis - Bartoš
Hawdon - Fahrner
Německy psaná dramatika
Mayenburg - Bohadlová
Schimmelpfennig - Štědroň
Buchsteiner - Charvát
A další...
Woudstra - Hulová
Thuróczy(ová) - Okrouhlá
Valentine - Fahrner
Bersford - Josek
Müller(ová) - Michňová
Tachelet – Musilová Kyrianova
von Düffel - Kotrouš
Oravsky/Larsen - Jánošová
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................15
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......15
Anglicky psaná dramatika
LaBute
Durang
Hinderaker
Guare
Kinahan(ová)
Gordon
Gutelius(ová)
Graham
Duggan
Hollinger
Waterhouse
Německy psaná dramatika
Arnold/Bach
Kater
Löhle
Corte
Linder
Klaus
Pinkus
A další...
Salo
Oravsky/Larsen
Man
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás zimní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních
textů za poslední období.
Kromě nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské
a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Petr Zelenka
DABING STREET
3 m, 3 ž
Nejznámější současný český dramatik se po letech vrátil ke spolupráci s Dejvickým divadlem,
z níž kdysi vzešla jeho divadelní prvotina a zatím největší jevištní úspěch, komedie Příběhy
obyčejného šílenství.
Dabing Street se vrací do doby na přelomu tisíciletí (do let 2000/2001), kdy divokým a
optimistickým devadesátým létům začal docházet dech. Majitelům jednoho z prvních malých
soukromých dabingových studií, manželům Pavlovi a Evě, ubývají zakázky, naskakují úvěry a
jejich manželství se rozpadá. Tím se komplikují i vztahy s jejich částečnými zaměstnanci,
sourozenci Karlem (jinak též pracovníkem ochranky) a Ladou (jinak též rockovou zpěvačkou).
V této situaci do jejich malého světa vtrhne známý novinář Michal Kros. Okouzlený jejich
zápalem pro dabing a tak trochu pobavený jejich problémy jim učiní nabídku. Nejprve si jejich
studio pronajme a víceméně se do něj nastěhuje, posléze od Evy, se kterou se vyspí, celé
studio koupí, aby jí pomohl z finančních nesnází. Postupně však vychází najevo, že jeho ležérní
alkoholismus není až tak neškodný. Na scéně se objeví jeho partnerka Jana, bývalá ředitelka
protialkoholní léčebny, ve které se oba seznámili, aby uvedla jeho excesy na pravou míru. I
když se ukáže, že během své alkoholové „jízdy“ stačil Michal celé studio obratem ruky také
výhodně prodat developerům, a tím ho zlikvidovat, najde okouzlující alkoholik v Ladě další ze
svých mladičkých „ošetřovatelek“ a je jisté, že Jana přesto opět zafunguje jako anděl poslední
záchrany. Tragicky (a po zelenkovsku bizarně) se ovšem uzavře osud jiného z aktérů komedie.
Dabing, jenž zejména v Česku zažil s příchodem soukromých televizí kvantitativní rozkvět a
kvalitativní úpadek, je ve hře zároveň zdrojem neutuchajícího humoru (během ní se totiž
skutečně dabuje - zejména vulgární sitcomy a animované seriály) i parabolou všestranně
ohlupujícího a otupujícího vlivu médií na dnešní svět.
Premiéra proběhla v Dejvickém divadle 1.12.2012.
Vladimír Páral - Veronika Musilová Kyrianova
SOUKROMÁ VICHŘICE
4 m, 4 ž
dramatizace novely
Dramatizace novely z roku 1966 byla uvedena s podtitulem „o žraní, sraní a rozmnožování“.
Vladimír Páral, rodák v Ústí nad Labem, se tak již potřetí setkal s dramatizací svého díla na
scéně tamějšího Činoherního studia - po inscenacích románů Profesionální žena (1975 a 1996)
a Milenci a vrazi (1991).
Páralova kniha líčí všední každodennost několika Ústečanů, zaměstnanců místní chemičky,
jejichž život se odvíjí ve spolehlivě se opakujících stereotypech. Všechno bezvadně funguje,
přesto ale všem něco chybí ke štěstí a spokojenosti. A tak dochází k menším i větším
vzpourám, k náhlým vybočením a únikům a opět k paradoxním návratům ke starým jistotám.
V čem spočívá tento neustálý koloběh a kdo ho má nebo může vydržet? Co v nás živí neustálou
touhu po změně a současně i jistotě? Co člověk doopravdy chce? Nevěry a drobné úkroky
nemají zdá se na celkové stádní jednání společnosti téměř žádný vliv – vše končí a začíná
téměř totožně, koloběh práce, sexu, společenských kratochvílí a monotónních návštěv se
uzavírá a zdá se být naprosto rezistentní proti přerušení a nastolení nového začátku.
„Jde o sondu do základů lidské bytosti, k jejím základním potřebám a projevům a odkryjeme
živočišnou – zvířecí stránku lidské povahy. Čeká nás zábavné prozkoumání životních strategií
průměrného civilizovaného člověka, vykořeněného z přírody a normalizovaného na každém
jeho kroku společenskými systémy.“ (program k inscenaci).
5
Premiéra razantní dramatizace proběhla v listopadu 2012 v Činoherním studiu v Ústí nad
Labem v režii T. Zielinského.
Zdeněk Jecelín
DIVOKÝ TYGR PŘESKAKUJE STRŽ
7 m, 7 ž
výpravná hra pro děti i dospělé
Česká legenda, pověsti o šaolinských mniších, japonské pohádky, akční scény samurajských
soubojů – to vše tvoří autorský text, který je inspirován kavkazskou legendou o Kaibrekovi. A
také mnoha filmy o mistrech meče, a to i těmi, na které jsme dávno zapomněli. Tygr a drak,
Klan létajících dýk, Hrdina, Kill Bill - kdo viděl některý z těchto filmů, zná východoasijský literární
a filmový žánr čínský nazývaný wuxia. Wuxia poprvé v divadelním textu, divadlo masek a
bojová umění - dospělí ocení narážky, děti akční scény.
Česká premiéra proběhla v autorově režii v dubnu 2012 v Jihočeském divadle v Českých
Budějovicích.
Lumír Kubátko
PODHORSKÝ PENZION
4 m, 8 ž
načernalá komedie
Dvojice se těsně před zásnubami příšerně pohádá a následně i vsadí o to, že muž se do příští
neděle třikrát zasnoubí. On se o to snaží v malém penzionu, ona mu to chce překazit. Záměny,
zdánlivé milionářství, vdavekchtivé vdovičky, rozpory mezi ženským personálem penzionu a
vyvrcholení sázky – kdo si koho vlastně díky sázce musí nakonec vzít?
Lehké vypointované situace, zábavné dialogy, cílená a přiznaná nadsázka, všudypřítomný
humor, přes všechny záměny se divák v ději lehce orientuje. Hra určena nejen pro amatérské
soubory, u nichž je velmi oblíbená (jen v roce 2012 již 6 různých nastudování), má zcela jistě
šanci najít si své místo i na profesionálních scénách – jde o zdařilou situační komedii plnou
záměn, omylů a zdánlivých milionářů.
6
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Michele Riml(ová) (Kanada)
SEXY PRÁDLO (SEXY LAUNDRY)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
1 m, 1 ž
Alice a Henry jsou spolu pětadvacet let. Jejich děti odešly na studia a oni se ocitli v situaci,
kterou znají tisíce párů v jejich věku: jiskra v jejich krbu skomírá. Alice se s tím nechce smířit a
proto zakoupí knihu „Sex pro zaostalé“ a přinutí Henryho objednat na víkend luxusní hotelové
apartmá. Kromě trochu komických rad technického rázu navrhuje kniha, aby se oba
„rekvalifikanti“ navzájem svěřili se svými sexuálními fantaziemi. Fantazie, se kterými se oba
vytasí jsou v komickém protikladu s těmi, které se jim opravdu honí hlavou a o nichž referují
pouze divákům. Stále konfliktnější reakce toho druhého na jejich zpovědi, prozradí, že zatímco
Henry nemá problém s poněkud zakonzervovaným stavem svého manželství, Alice je hluboce
nespokojená se stereotypem, do něhož jejich soužití stále více upadá. Vlastně vážně uvažuje o
rozvodu… Hra, která si pohrává s žánrem sitcomu, se nakonec dostává poměrně hluboko k
důvodům, které drží dva lidi spolu. (A tak ani onen lechtivý titul není tím, čím se zdá: nakonec se
ukáže, že odkazuje k jedné skutečné Henryho sexuální představě – totiž ke způsobu, jakým
Alice obvykle s láskou skládá a ukládá vyprané ložní prádlo.)
Michele Riml (1967) žije ve Vancouveru, kde měla premiéru většina jejích her. Sexy Laundry
byla poprvé uvedena v divadle Vancouver Fringe v roce 2002. V roce 2009 byla publikována, v
roce 2010 uvedena v německém překladu v Berlíně. Momentálně se překládá do polštiny a
dalších jazyků.
David Lewis (Velká Británie)
NÁVOD NA ŠTĚSTÍ (HOW TO BE HAPPY)
z angličtiny přeložil Zdeněk Bartoš
2 m, 3 ž
Jak praví slogan k londýnské premiéře: Všichni chceme být šťastní. Všichni víme, jaké to je,
jako když nám ten pocit neustále proklouzává mezi prsty.
Svěží, dobře napsaná konverzační hra se odehrává v současném velkoměstě, ve světě
rozvrácených rodin, hypotéčních dluhů a neustále honbě za mládím. Čtyřicátník Paul, druhdy
autor úspěšné knihy o štěstí a tudíž „guru štěstí“, se potýká s nedostatkem peněz a jeho věčná
kritika kapitalismu už jeho druhou manželku Katy vůbec nebaví. Paul má navíc konflikty se svou
bývalou ženou Emmou. Ta bydlí hned vedle, v mnohem větším domě, provdaná za „guru
reklamy“ Grahama. Ani Emma není spokojená: dítě v pozdním věku jí nedopřává trochu
odpočinku, vztah s Grahamem vázne na nedostatku komunikace. Oběma bývalým manželům
navíc působí starosti osmnáctiletá Daisy – nesmířila se ani s jednou novou rodinou a na konci
se ukazuje, že vinu za rozvod rodičů přičítá sobě.
Lewis elegantně pracuje s nejrůznějšími motivy, které spojujeme s pocitem štěstí ve svém
každodenním životě, a okamžitě je relativizuje anebo obrací naruby. Paul je na dně, protože mu
diagnostikují rakovinu. Později se ukáže, že to byl omyl – Katy z toho sice má radost, ale
zároveň se jí nepříjemně otřásl svět, v němž byla připravena hrát milující a pečující manželku...
Koncepty štěstí jednotlivých postav na sebe jako by neustále narážely, dostředivým prvkem je
dávno rozbité manželství lidí, kteří si zdaleka neřekli všechno.
Autor používá pozoruhodnou metodu, čímž se úspěšně vyhýbá banalitě a dává replikám ještě
7
další hloubku: příběhy se odehrávají ve dvou obývacích pokojích, které jsou ve skutečnosti
prostorem jedním, prostupným. Dialogy tak plynou paralelně vedle sebe, aniž by se ale
narušovaly nebo na sebe bezprostředně reagovaly. Metoda vyžaduje rychlé střihy, ale zároveň
hru dynamizuje a na mnoha místech přidává komický akcent.
Hra měla premiéru 5. října 2011 v autorově režii v divadle Orange Tree v Londýně.
Robin Hawdon (Velká Británie)
CITOVÁ ZÁLEŽITOST (I DO, I DO, I DO)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
3 m, 3 ž
Ve svém nejnovějším kusu navazuje Robin Hawdon na žánr sňatkové komedie i u nás
populárního titulu Úžasná svatba (Perfect Wedding). I zde je situace zprvu jasná: na
shromáždění nejdůležitějších aktérů se mají doladit detaily připravované svatby Diany a
Jamieho, která má završit jejich několikaleté chození. Jamie je syn význačného bankéře, takže
se má jednat o obřad takřka monstrózní (počet pozvaných hostí se momentálně pohybuje kolem
dvou set). Je zde proto ženichova matka Ann a jeho sestra Holly s novým přítelem, architektem
Tomem. Za družbu má ženichovi jít jeho přítel Geoff, což se ukáže být fatální: Geoff totiž přišel
na schůzku s jiným úmyslem, než seznámit se s detaily svých povinností. V nestřeženém
okamžiku Dianu, se kterou před rokem strávil tajný romantický víkend, postupně přesvědčí, aby
svatbu s nudně spolehlivým Jamiem zrušila, a na místo něho si ve svatební den vzala jeho, s
nímž ji rozhodně čeká více vzrušení. V okamžiku, kdy tento náhlý obrat vysvětlují ostatním,
setkají se poprvé zraky Diany a Toma, kteří se dosud v domě míjeli. Diana není schopna slova,
takže nedokáže zabránit pokračování této akce. Teprve když vypraví Geoffa, aby podobné
vysvětlení podal jejím rodičům, mohou si Tom a Diana potvrdit, co už vědí, a sice, že je postihlo
totéž jako Romea a Julii – láska na první pohled. Ačkoli zejména Diana se musí smířit s tím, že
bude podezírána z šílenství, rozhodnou se vyjít s pravdou ven. Situaci pro přítomnou chvíli
vyřeší Ann: svatba bude a je jen na Dianě, komu za měsíc řekne své ano. A aby se mohla
rozhodnout se vší vážností, jsou Tom a Diana vypraveni na týdenní seznamovací cestu.
Poslední obraz, odehrávající se o měsíc později, je tak trochu ironickou shakespearovskou
persifláží. Za Dianou ve svatebních šatech přicházejí postupně všichni tři její nápadníci v
žaketech, aby naposledy přednesli své argumenty, proč by si měla vzít právě je. Diana si má až
před oltářem vybrat toho pravého. Jen Holly, která jí pomáhá s oblékáním, naznačí nevěsta,
jaké bude její rozhodnutí. Zdá se však, že ani družička nepřijde zkrátka.
Výborně napsané dialogy, skvěle vykreslené postavy, z nichž ani jedna není vedlejší, jedinečná
příležitost pro herečku kolem padesáti let v roli matky.
Světová premiéra hry se konala v Contra-Kreis-Theater v německém Bonnu 29. ledna 2011 pod
německým titulem Verliebt, verlobt…Verliebt.
Stephen Bersford (Velká Británie)
POSLEDNÍ Z HAUSSMANŮ (THE LAST OF THE HAUSSMANS)
z angličtiny přeložil Jiří Josek
3 m, 2 ž
komedie
Zábavný, dojemný ale i nelítostný portrét rodiny, která pomalu ale jistě ztrácí půdu pod nohama.
Příběh rozklížené rodiny, jejíž část se setkává v domě jedné z nich – Judy Haussmanové. Tato
stárnoucí a popudlivá anarchistka, rebelka 60. let a černá ovce rodiny se po operaci usazuje v
zanedbaném domě na Devonském pobřeží, ve společnosti svých potomků a místního doktora.
Společně všichni stráví pár parných měsíců v chaotickém světě neustálého alkoholového
opojení, pobláznění, dlouho skrývané zatrpklosti a zášti, volnomyšlenkářské lásky a neúspěchů.
Hlavní roli londýnské inscenace, živě přenášenou do pražského kina Aero na podzim 2012,
ztvárnila Julie Waltersová, i u nás známá z filmů Billy Elliot, Mamma Mia! nebo ze série o Harry
Potterovi, kde se zhostila role Molly Weasleyové.
8
Pam Valentine (Velká Británie)
MEZI NEBEM A ZEMÍ (SPIRIT LEVEL)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
3 m, 4 ž
komedie
Spisovatel se svou manželkou se utopí na výletě lodí a po smrti se vrací do svého venkovského
domu jako duchové. Prozatím vyštvali všechny nájemníky, aby měli klid. Jak? Strašili je...
Svižná a vtipná komedie, která jasně podtrhuje, co v životě stojí zato (šťastná rodina a pevná
víra), a že je třeba mít tyto hodnoty na zřeteli vždy a za jakýchkoli okolností.
Simon a Flick se stěhují do chaty po nedávno zesnulém slavném spisovateli Jacku Cameronovi
a jeho ženě Susie, kteří se utopili při vyjížďce na jezeře. Simon doufá, že ho zde třeba políbí
stejná múza jako jeho předchůdce. Nejdůležitější je ovšem dobrá cena nemovitosti. Simon totiž
píše první knihu a nevydělává a Flick je těhotná. Pověsti o tom, že v domě straší a nikdo tak
dlouho nevydrží, jim tedy připadají spíš jako výhoda. S tím strašením je to pravda. Jack
Cameron nebyl vpuštěn do nebe, protože je ateista, a jeho žena šla solidárně na zem zpátky s
ním. Usadili se na chatě a snaží se vyhánět všechny dotěrné nájemníky. Tentokrát je to jinak.
Tihleti noví jsou jim sympatičtí, zvlášť poté, co se na scéně objeví matka Flick, fúrie Marcia,
která se neustále otírá o Simona a jeho psaní a zdůrazňuje, že dceru nevychovala, aby se vdala
do chudoby. A tak tu začnou žít všichni pospolu, aniž by ti, co jsou naživu, měli ponětí, že s nimi
v obývacím pokoji neustále někdo je a podrobně komentuje každý jejich pohyb (paralelní
dialogy jsou výborným zdrojem mnoha vtipných momentů).
Mezi mladým párem to brzy začne skřípat. Do vývoje ale naštěstí zásadním způsobem zasáhne
Anděl strážný, kterého Susie omylem přivolá. Anděl (v současném provedení – neustále mu
drnčí mobil a účastní se různých jednání) mj. vidí do budoucnosti a ví, že když to tak půjde dál,
Simon ve vzteku zabije Marcii psacím strojem a půjde do vězení, narodí se jim dcera, ale s Flick
se rozvedou a ona si vezme hulváta, který ji podvede a opustí. Susie a Jack chtějí mladému
páru pomoci a Jack se uvolí, že Simonovi vnukne myšlenku na román, který už nestihl napsat.
Přenos funguje vkládáním rukou, ale zase je v tom na překážku Jackův ateismus. Proto Jack
své myšlenky diktuje Susie a ta je vkládá do Simonovy hlavy. Někdy taky ruce zapomene, kde
nemá, takže Simon začne psát a blábolit citáty z manželského handrkování Susie a Jacka.
Ovšem román vzniká. Navzdory soustředěnému Susiinu úsilí má ale Simon tendenci vnuknuté
úseky přepispvat a zásadně měnit.
Duchové se čím dál víc přimykají ke svým nájemníkům. Susie si s Flick prohlíží dětské oblečky
a ruce na Simona vkládá, i když chce trochu usměrnit tón konverzace mezi mladými. O
zábavnou mezihru se postará Marcia, která přijde, i když ji nikdo nezval, a rozhodně ne v míru.
Jack a Susie využijí své schopnosti a přimějí Marcii k tomu, aby se vrhla na realitního agenta
Marka, který má chatu na starost, čímž Marcii nadobro ztrapní.
Flick se rozhodne dítě porodit doma. Jack a Susie celou věc prožívají se stejným napětím, jako
by to bylo jejich vlastní dítě. Narodí se holčička, ale Susie přiběhne Jackovi říct, že nedýchá.
Jack padne na kolena a usilovně se modlí. A dítě se rozdýchá. V tom okamžiku je tu zase Anděl
stážný a gratuluje Jackovi, že přímluvu tak silnou, která by způsobila tak vysoký stupeň
pohotovosti, ještě nezažil. Teď je ale taky čas říct sbohem tomutu světu. Jack se totiž obrátil na
víru a nebe si jeho i Susie žádá. Anděl se ještě nechá umluvit, aby nahlédl do budoucnosti a
zjistil, co Flick, Simona a jejich malou Susie čeká. Román, i když se původní myšlence velkého
Camerona vůbec nepodobá, bude mít velký úspěch, Flick a Simon spolu budou spokojeně žít a
jejich dcera vyroste v chytrou a krásnou ženu. Jack a Susie mohou tedy spokojeně odejít na
vděčnost.
9
Německy psaná dramatika
Marius von Mayenburg (Německo)
MUČEDNÍK (DER MÄRTYRER)
z němčiny přeložila Kateřina Bohadlová
5 m, 3 ž
Benjamin Südel přestane docházet na výuku plavání. Jeho matka se domnívá, že příčinou jsou
drogy, ale syn tvrdí, že dívky v bikinách zraňují jeho náboženské přesvědčení. Zatímco matka
vše ohodnotí jako laciný žert, rozpoznává učitelka biologie Rothová u mladého muže velké
problémy, jež volají o pomoc. Sama se však do problémů dostává také – Benjamin se začíná
chovat divně, leze do bazénu oblečen, hrouží se stále hlouběji do studia Bible a provokuje paní
Rothovu i své okolí svými radikálními teoriemi o evoluci a homosexualitě. Rothová nenajde
zastání ani u ředitele školy Willyho Batzlera a nezastane se jí ani její manžel. Naopak – učitel
náboženství je nadšen a přemlouvá Benjamina, aby vstoupil do církve. Ten však již začal spolu
s ostýchavým Georgem získávat ve škole své přívržence. Zatímco se Benjamin noří do svého
agresivního náboženského paralelního světa, v němž terorizuje spoluobčany citáty s Bible,
rozhodne se ho paní Rothová nekompromisně porazit. Násilná eskalace problému na sebe
nenechá dlouho čekat a navíc vše vypadá, jako by ji někdo předem naprogramoval...
Hra, jež vypráví mj. o srážce sekulárního a náboženského náhledu na svět a o různých tvářích
fanatismu, měla premiéru 29. února 2012 v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz
v autorově režii.
Roland Schimmelpfennig (Německo)
LÉTAJÍCÍ DÍTĚ (DAS FLIEGENDE KIND)
z němčiny přeložil Petr Štědroň
3 m, 3 ž
Hra připomíná stavbou antické drama – chór tří můžu a tří žen (40 až 60 let vypráví,
rekonstruuje, komentuje děj, v němž jde o tragickou nehodu, při níž zemře malé dítě. Tři ženy
pronášejí věštby, pracovníci městských kanalizací jsou pod ulicí znepokojeni, vina rodičů se
vznáší nad scénou v podobě písně, Opět jde o typický autorův rukopis, poetické pasáže se
střídají s těmi drsnými, skutečnost střídá fantazie a sen a ze střípků výpovědí chóru tak vystává
velká vina a špatné svědomí, jež nesou rodiče dítěte.
Když jdou rodiče s dětmi se svítilnami nocí, musí být opravdu úplná tma. Jde o každoroční
průvod, o společnou akci, kde není nouze o malá dvojčata a „zdvojené děti“ a naopak o neúplné
rodičovské páry, které si zde rády poklábosí a seznámí s ostatními. Táhnou menší děti a
postrkují větší... Nikdo si bohužel nevšimne, že jedno dítě se vrací zpět do tmy, protože ztratilo
oblíbené autíčko... A otec jede autem moc pozdě z bohoslužby ke svým blízkým, kteří jsou v
průvodu. Výsledkem je černé auto, pomalu jedoucí ulicí. Co to skončilo na ulici pod koly? Bylo
to dítě, co létá? Aby toho nebylo málo, viník se předtím sblížil s matkou dítěte. Nebo to byli
přátelé, kteří jeli před ním?
Hra vznikla na zakázku vídeňského Burgtheateru, kde měla premiéru v únoru 2012.
Tato inscenace byla jako jedna ze sedmi finálových inscenací pozvána na přehlídku nejlepších
německojazyčných inscenací Stücke 2012 v Mülheimu.
10
Tina Müller(ová) (Německo)
OPUŠTĚNÁ (VERLASSEN)
z němčiny přeložila Iva Michňová
3ž
tragikomedie
„Zlato, musíme si promluvit“ – tato věta vede v partnerském vztahu do pekel. Daisy (30), Donna
(40) a Dagmar (50) jsou toho živoucím případem. Znenadání je konec jejich šťastnému vztahu,
jejich partneři od nich odešli, ženy - kamarádky tu nyní stojí a rekapitulují jízlivě a ironicky a
hořce, jak se to stalo: kde to řekl, jako to řekl, kdy následoval šok a dostavil se pomstychtivý
vztek... Zabít raději jeho, nebo sebe? A přicházejí naléhavé otázky: co jsem udělala špatně?
Vrátí se ještě někdy? A jak to do té doby přežiju?
Ženy se vrhají s vervou do svého neštěstí, které je největší na celém světě, jako do nového
neznámého živlu a nechybí mezi nimi ani špetka konkurence. Vždyť nejtragičtější je vlastní
tragédie, největší je osobní ztráta a bolest ostatních se nedá s tou jejich vůbec srovnávat...
Ženy se snaží svými promluvami a překřikováním zacelit čerstvé rány a utlumit „k smrti smutnou
samotu“, protože se zdá, že není jiného východiska, přičemž jízlivá komika vyvěrá z jejich
stylizování se do největší Oběti...
V textu se střídají monology i dialogy, přímá i nepřímá řeč, postavy komentují sebe i sebe
navzájem. Hra nejen pro ženské publikum končí více méně optimisticky, pokusem o vstup do
nového života – po roce je čas začít znovu, zavěšením telefonu bývalému partnerovi, který si
chce znovu o všem popovídat...
Tina Müllerová (*1980) pochází ze Švýcarska, studovala mj. scénické psaní v Berlíně, v roce
2003 byla pozvána na přehlídku mladých nadějných dramatiků do „World Interplay“ (Austrálie),
v roce 2008 získala právě hra Verlassen ocenění v rámci soutěže dramatických textů
v düsseldorfském Schauspielhausu. Za další hru, Bikini (2005) získala hned tři ocenění za hru
pro mládež.
Torsten Buchsteiner (Německo)
TRAUMA
z němčiny překládá Radovan Charvát
2ž
Zneklidňující a zároveň něžné drama o dvou ženách, které nakonec – téměř mimovolně –
najdou cestu k sobě.
Verena, 38, psycholožka, vede ženský domov s tísňovým voláním a intervenční stanicí. Kitty,
22, vede kurz hip-hopu ve fitness centru, místo: město, čas: listopad – březen. Obě ženy jsou
naprosto rozdílné co do stáří i temperamentu, obě však prožily v minulosti trauma. Hledají
blízkost, ale to je ve světě této hry téměř nemožné, neboť je to svět nevšímavý, nepřátelský a
násilný.
Verena má zlou vzpomínku na otce. Ale nechce o tom mluvit ani na to myslet. Proto se až příliš
obětavě vrhá do práce, aby pomáhala podobně traumatizovaným ženám. Tráví v domově dny i
noci a nejraději by byla terapeutkou celého města. Je před sebou stále na útěku – a má
rakovinu plic. Nikdo neví, jak dlouho ještě bude žít.
Kitty je ještě příliš mladá, než aby věděla, co může ze svého života ještě zachránit. Vydělává si
jako trenérka kurzů hip-hopu ve fitness centru. I ona má v sobě trauma, skrývá je za svou
snědou krásou a provokativními zraňujícími útoky. Chová nenávist k bratrovi, který ji jednou
prodal jako dětskou děvku svým kamarádům, a k matce, která jí tu hrůzu nikdy neuvěřila. Svůj
hněv dokáže udržet v mezích jen sebezraňujícími výpady a agresí. Provokuje i svého milence,
ženatého policistu, aby ji bil a podroboval znásilňujícímu sexu, aby vnějším utrpením zakryla
vnitřní bolest.
Zatímco Verena se do mladé Kitty zamiluje, ta se brání jakémukoli pokusu o sblížení a zraňuje
nadbíhající Verenu každým slovem. Když se jí Verena svěří s tím, že jí už nezbývá mnoho dní,
Kitty pocítí soucit – něco, co může konečně někomu dát. Po společně strávené cituplné noci
11
však opět na několik týdnů mizí s milencem na venkov. Verena dá výpověď a myšlenkami je jen
u své nemoci. Kitty záhy pochopí, že i ona Verenu potřebuje – jako jediného člověka, který je k
ní otevřený, a vrátí se. Navazují spolu hovor tam, kde přestaly, důvěřují si. Najednou je u nich,
ta jemná, něžná a vášnivá blízkost, kterou dosud neznaly, jako dar. Ale netrvá dlouho. Verena
zemře při plicní operaci, ale dokázala změnit život Kitty: ta odjíždí do Kanady a setkává se s
Vereninými přáteli, Indiány – a žije dál její citově bohatší život.
Text má bohaté dialogy, které se sytí rozmanitostí obou žen, mají rychlý střih, jsou (místy silně)
hovorově zabarvené. Jsou tu ale i delší vnitřní monology. Životní obraz i obzor obou žen je
velmi přesně vykreslen. Je to dynamická hra ve světě, který nás nemůže nechat lhostejnými, a
vyžaduje typ dvou silných hereček.
Koen Tachelet (Německo)
DEKALOG (DIE ZEHN GEBOTE)
z němčiny přeložila Veronika Musilová-Kyrianova
6 m, 3 ž
dramatizace filmové předlohy
První premiérou sezóny 2012/2013 v Činoherním studiu Ústí nad Labem (září 2012) byla
adaptace legendárního polského televizního seriálu Dekalog. Cyklus deseti filmů ze současnosti
natočil jeden z nejvlivnějších filmových tvůrců 80. a 90. let 20. století, polský režisér Krzysztof
Kieślowski ve spolupráci se scénáristou a advokátem Krzysztofem Piesiewiczem. V ČS uvedli
kompletní seriál v adaptaci vlámského dramaturga Koena Tacheleta v české premiéře.
Deset příběhů Dekalogu, odehrávajících se na jednom fádním varšavském sídlišti a
odkazujících k desateru starozákonních přikázání, sleduje obyčejné lidi v jejich všedním
soukromém životě, kteří se ocitnou v těžko řešitelných situacích, kdy nevědí, co mají dělat a jak
mají žít. Samo Desatero, toto „etické minimum" evropské morálky, jehož základní principy po
celá tisíciletí jeho existence ještě žádná filozofie ani ideologie nezpochybnila, možná nestačí. A
lidé uprostřed svých dilemat stojí před otázkou, zda zákon porušit, či neporušit. Dekalog vybízí,
abychom sami interpretovali naše činy, „přemýšleli o našich charakterech a motivacích a
posoudili naše chování".
John von Düffel (Německo)
MUŽ NA VODÍTKU (DER DRESSIERTE MANN)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
1 m, 3 ž
kabaretní groteska podle bestselleru Esther Vilarové
Satirická polemika E. Vilarové (nar. 1935) na téma vztahu muž a žena z roku 1971, která se
dočkala jen v Německu již několika úspěšných vydání (v češtině vyšla v roce 1995 pod názvem
Muž na vodítku), zamířila v roce 2011 na německojazyčná jeviště v úpravě J. von Düffela
(premiéra v Düsseldorfu, Theater an der Kö, leden 2011). Na českých jevištích se zatím objevil
jeden její text, komedie Žárlivost (Divadlo U Hasičů, 2001, Klicperovo divadlo Hradec Králové,
2011, DFXŠ Liberec, 2012).
Jednoho večera chce překvapit Sebastian svou ženu Helen romantickou večeří, kterou sám
připravuje, a zásnubním prstenem. Místo romantiky však přichází studená sprcha – Helen přijde
pozdě, protože je neustále pracovně vytížená, má totiž vysokou manažerskou pozici v bance,
kterou jí kdysi dohodil právě Sebastian. Navíc se Sebastian dozví, že Helen přijala ještě vyšší
pozici, kterou měl přislíbenou on. Dochází tak k partnerské krizi – Helen chce být soběstačná,
žádné děti ani svatbu vlastně nechce a chce být se Sebastianem rovnoprávná. Sebastian se tak
stává jakožto muž zcela postradatelným...
Do této napjaté situace navíc napochodují dvě zkušené ženy: volnomyšlenkářská matka
Sebastiana, militantní feministka, která ho kdysi vychovala v téměř hippie komunitě a které
v něm chce znovu vzbudit sebevědomí a mužné rysy, a praktická tchýně, panička uvyklá
luxusu, který vyždímala postupně ze tří manželů a která naopak burcuje dceru k tomu, aby se
12
Sebastianem uzavřela sňatek a pak ho postupně zcela udolala manželským chomoutem. To
však Helen nechce, chce být samostatná a žít téměř ve volném vztahu... K čemu tedy zásnuby?
K čemu ještě žena potřebuje muže, když se může sama postarat o svůj blahobyt a bezpečí? Je
paní domu a drezíruje nenápadně muže k funkci živitele a ochránce vztahu a rodiny. Zbývá
ještě sex – „jako protislužbu mu nabízí v pravidelných intervalech svoji vagínu“. Sex se stává
východiskem krize i celé této mrazivé frašky – Helen nakonec zjišťuje, že je proti své vůli se
Sebastianem těhotná, což přijímá nerada, ale jako novou výzvu...
John von Düffel ve své verzi ostří téma emancipace a nechává vystávat otázky, nakolik vlastně
může být partnerský svazek volný. „Ve svých dialozích nešetří žádnou ze stran, ani muže, ani
ženy. Text obohacuje peprnými aforismy, které málem připomínají ty od Oskara Wildea.“ (Neue
Rhein Zeitung).
„Pro ženu znamená láska moc, pro muže podmanění. Pro ženu je to záminka pro co
nejvýnosnější komerční vytěžení muže, pro muže je to emocemi napájené alibi pro jeho
otrockou existenci. Žena dělá z lásky věci, které využívá pro sebe, muž věci, které mu škodí.
Žena už nepracuje ,z lásky´ po svatbě. Muž pracuje po svatbě ,z lásky´ pro oba a za oba. Láska
je pro oba bojem o přežití – jeden ale přežije vítězstvím a ten druhý porážkou.“
13
A další...
Karst Woudstra (Nizozemí)
ZAKOPANÝ PES (EEN HOND BEGRAVEN)
z holandštiny přeložila Sylva Hulová
2 m, 1 ž
Komedie z roku 1989 o dvou dějstvích.
Odehrává se jednoho večera v bytě Petera. Nečekaně ho přijde navštívit jeho starší bratr Bart,
kterého už dlouho neviděl. Bart přijel do Amsterdamu, aby zašel za svou známou z dovolené.
Peter rozhodně nesouhlasí s tím, aby byl Bart nevěrný své ženě, a tak mu spolu se svou
těhotnou-netěhotnou přítelkyní Muriël jeho dobrodružství překazí.
Když se Bart vrátí, chce si s ním Peter promluvit o jeho problematickém vztahu k jejich otci,
kterého Peter považuje za přívržence nacismu, protože našel na půdě německé válečné noviny.
Bart mu to vyvrací a chce odejít, ale Peter spolkne klíč od bytu. Bart ho donutí vzít si projímadlo
a oba čekají, až klíč Petera zase opustí. Mezitím mu Bart čte pohádku, kterou znají oba
z dětství.
Důležitou postavou je toulavý pes, který nenechá Barta na pokoji, pronásleduje ho a nakonec
ho přejede tramvaj.
Karst Woudstra (nar. 1947) žije v Amsterodamu a patří k vůdčím osobnostem nizozemského
divadla - je nejen režisérem, ale také dramatikem a překladatelem skandinávské dramatiky
(Strinberg, Ibsen...). Jeho hra Een zwarte Pool (Polák na černo) byla vyhlášena nejlepší
holandskou hrou roku 1992.
Katalin Thuróczy(ová) (Maďarsko)
KLOZET PRO SLUŽEBNICTVO (CSELÉDKLOZETT)
z maďarštiny přeložila Ana Okrouhlá
2m
Děj této aktovky se odehrává na neobvyklém místě - na opuštěných toaletách pro služebnictvo
v jednom činžáku. Interiér je tvořen olysalou matrací a řadou toalet s dveřmi, jejichž otevírání
během hry nabídne bezpočet překvapení. Svoji roli hraje též opečovávaná rostlina - fazole.
Již od počátku je jasné, že půjde o setkání a konflikt dvou společenských lůzrů. Mladý vnikne
vprostřed noci na toalety za účelem přespání nevěda, že se jedná o bydliště Starého, který zde
právě spí. Začíná boj o matraci a agresivně se stupňuje počáteční nenávist - Starý brání svůj
„byt" jako jediné své útočiště před světem, který ho neuznává. Mladý (ve středních letech)
naopak považuje tento prostor za veřejný a egoisticky se snaží Starému uzmout místo ke
spánku. V jednom okamžiku zamkne zvenku Starého, aby se ale ukázalo, že šel sehnat pro oba
jídlo a alkohol. Opilost oba muže sbližuje, přesto se rýsují rozdílné povahy - Starší je
rezignovaný „houmlesák", který se za něj ale nepovažuje, je to vzdělaný člověk, který si potrpí
na etiketu a který se zřejmě během času dostal až na dno společenského žebříčku. Mladý je
dekadentní cynik, který v nic nevěří a jehož život nemá směr. Zatímco Starý žehrá na minulost,
Mladý na marnou budoucnost. Typicky obsahově prázdné, ale formálně bohaté opilecké hovory
gradují, dojde i na metafyzická, fyzikální, kulturní i filozofická témata. V pokročilé opici to již
vypadá na osudové setkání bývalého učitele a jeho studenta, vzápětí se ale ukáže, že šlo o
omyl. Namol opilí druhové končí svůj dialog ve sklepě maďarského domu kritikou nic
nechápající Evropy. Autorka nabízí netradiční konec - šest verzí nečekané pointy.
Jde o příležitost pro herce staršího a středního či mladšího věku, kteří si chtějí z nadhledem
zahrát opilé, přesto dojemné životní ztroskotance.
14
Vladimir Oravsky, Kurt Peter Larsen (Švédsko)
AAAHR!!!
do slovenštiny přeložila Katarína Jánošová
2 herci
hra pro děti a mládež
Alegorická hra vypráví o barevném exotickém ptáčkovi, který se snaží najít svůj domov a své
místo mezi ostatními ptáky. Pojednává o touze najít své místo ve společnosti, o přehnaném a
někdy sebedestruktivním snažení začlenit se do kolektivu za každou cenu, o snaze být někým,
kým nemůžeme být, ale také o potřebě najít svou vlastní identitu a být sám sebou.
Ptáček se postupně setkává se Slepicí, Kachnou, Orlem a nakonec s Ptačicí. Veliká touha se
někam začlenit nejprve donutí Ptáčka vytrhat si pera ze svého překrásného barevného ocasu,
aby se zavděčil Slepici, které se jeho ocas nelíbí a přijde jí zbytečný. Poté se při setkání
s Kachnou pokouší plavat jako vodní pták, což se mu nedaří a ztratí přitom o něco víc ze svého
peří. Nakonec se setkává s Orlem a i přes značnou nechuť se pokouší jíst maso, aby z něj byl
správný dravec. Když se pak pokusí bojovat s letadly, Orlovými páchnoucími a namyšlenými
nepřáteli, skutálí se ze skály, protože už přišel téměř o všechno peří a neumí létat. Na scénu
přichází Ptačice, aby zde našla Ptáčka, jak sedí, vypelichaný a pomlácený, a běduje nad svým
osudem. Ptačice vrátí Ptáčkovi popadané peří, vrátí mu ztracenou sebedůvěru, aby si pak oba
mohli vybudovat hnízdo a založit ptačí rodinu.
Na všechny postavy stačí dva herci, z nichž jeden hraje ptáčka a druhý se postupně převléká za
ostatní postavy. Na scénu je potřeba větší množství krabic, z nichž se postupně vytvoří kurník,
ostrůvky na rybníku, hora, hnízdo atd.
Hra získala 1. cenu v soutěži XXXI. World ITI (The International Theatre Institute) Congress
v Manile 2006.
15
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Titul
Smlouva do: %
Alan Bennett
Lady z karavanu
30.6.2014
7
Michael Frayn
Bez roucha
30.6.2013
9
Michael Frayn
Moises Kaufman
Kodaň
33 variací
9.5.2015
1.4.2014
9
7,5
Stefan Vögel
Dobře rozehraná partie
9.1.2013
8
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Neil LaBute (USA)
IN A DARK DARK HOUSE (V ČERNOČERNÉM DOMĚ)
2 m, 1 ž
Hra tématicky blízká novějšímu LaButeovu kusu In a Forest, Deep and Dark, si rovněž zvolila za
protagonisty sourozence s problematickým rodinným zázemím. Bývalý advokát Drew žádá o
pomoc svého staršího bratra, zaměstnance bezpečností agentury Terryho. Prochází terapií, aby
se vyhnul trestu za několik přestupků zaviněných alkoholem a za zpronevěru. Terry má
dosvědčit, že Drewa kdysi zneužil jejich skautský vedoucí Todd, a to způsobilo jeho nestabilitu a
nezralost. Terry tak, ač o tomto skutku přímo nevěděl, učiní. Sám totiž Drewa před Toddem
kdysi varoval.
Ve třetím obraze hry se oba bratři znovu setkávají – Drew byl propuštěn z léčení a vrátil se
k rodině a podnikání. Terry neunese jeho spokojenost a vyčte mu nečinnost v okamžicích, kdy
se rozhodovalo o Terryho životní dráze. Terry byl totiž sám Toddovým milencem a zděšen
možností, že by Todd svou přízeň přenesl na bratra, ukradl auto a utekl z letního tábora, aby
Drewa odradil od kontaktu s ním. Dvanáctiletý Drew však bezděčně prozradil jeho úkryt, Terry
se porval s otcem (který ho již dlouho systematicky fyzicky týral) a nakonec i s policisty. Čtyři
roky pak strávil v pasťáku. Ač se Drew brání, že by bratrovi úmyslně ublížil, nakonec ho jeho
úděl pohne k slzám. Terry si však najednou díky jednomu detailu uvědomí, že Drew o svém
zneužívání Toddem účelově lhal, aby se vyhnul trestnímu stíhání (je přece jen právník). I to mu
však odpustí a oba bratři se rozcházejí s přísliby brzkého setkání, které ovšem z Drewovy
strany nezní příliš přesvědčivě.
Prostřední obraz hry vnáší ambivalenci i do pohledu na Terryho postavu: mezi prvním a druhým
setkáním s Drewem se Terry vydá hledat Todda a najde ho jako majitele několika obskurních
venkovských obchůdků. Todd ho ani nepozná a Terry se v Toddově minigolfu nakonec seznámí
s jeho –náctiletou dcerou Jennifer, otcovou pýchou. Mezi oběma vznikne zřejmě sympatie a
16
Jennifer, ač otcem varovaná před cizinci, odjede s Terrym v jeho autě. Pomstil se Terry Toddovi
na jeho dceři? Odpovědět si musí zřejmě sám divák podle svého naturelu a zkušeností…
Hra měla premiéru v off-broadwayském Lucille Lortel Theatre v roce 2007.
Christopher Durang (USA)
VANYA AND SONIA AND MASHA AND SPIKE (VÁŇA, SOŇA, MÁŠA A SPIKE)
2 m, 4 ž
komedie
Ve své nejnovější hře vzal známý americký dramatik postavy a témata z Čechovových veleděl,
smíchal je, vložil do mixéru a vzniklou směs vyklopil do venkovského domu v Pensylvánii (s
neodmyslitelným višňovým sadem a rybníkem). Padesátníci homosexuál Váňa a jeho nevlastní
svobodná sestra Soňa zde prožili téměř celý život. Zatímco zde pečovali o své stárnoucí
nemocné rodiče, jejich sestra Máša se toulala světem jako úspěšná herečka a filmová hvězda,
což v nich dodnes zanechává hořkost. K tomu je jejich jasnovidná uklízečka Kasandra zahrnuje
věštbami strašných událostí, které je potkají v budoucnu. První z nich je nečekaný Mášin návrat
s mladičkým milencem Spikem po boku. Důvodem jejího příjezdu je navenek pozvání na
maškarní bál v sousedství, kam se na doporučení své asistentky chystá v kostýmu disneyovské
Sněhurky a kam ji mají ostatní doprovodit jako trpaslíci. Její sebestřednost však narazí na odpor
u Soni, která si místo trpasličího vybere kostým krásné zlé královny (té se zrcadlem) – a stane
se poprvé v životě hvězdou společnosti. Což Máša snáší tím hůře, že se Spike velmi zajímá o
Ninu, začínající herečku, kterou na poslední chvíli na bál také pozval. Ještě před ním však Máša
prozradí nešťastným sourozencům své další plány s domem. Jelikož je příliš drahé dál ho držet,
poradila jí její asistentka, aby ho prodala.
Ráno po bálu v domě simultánně probíhají dvě akce. Na už tak rozladěné Máše (respektive na
loutce v šatičkách Sněhurky) Kasandra tajně praktikuje voodoo, aby jí vsugerovala, že by dům
prodávat neměla. Váňa zároveň připravuje s Ninou a Soňou čtení ze své hry na téma
Treplevova experimentálního kusu z Čechovova Racka – na téma konce světa. Hra je
překvapivě vtipná a zaujme (oproti jejímu předobrazu Arkadinové) i Mášu, její předvedení však
u Duranga přeruší nepřístojné chování Spikea. Dosud flegmatického Váňu to přiměje
k rozhořčenému odsouzení dnešního „multi-task“ fungujícího světa a povrchnosti jeho zábav.
Scénou však kulminuje i Mášin vztah ke Spikeovi. Jak se totiž ukáže, esemesky, které si během
produkce urážlivě s kýmsi vyměňoval, byly adresovány právě její neblahé asistentce, před níž
Kasandra všechny varovala a s níž chce, jak se ukáže, Spike Mášu opustit. Pro Mášu bolestný
rozchod znamená happy end pro všechny – a nakonec vlastně i pro ni.
Komedii uvádí s velkým úspěchem od 13. listopadu 2012 Mitzi E. Newhouse Theater
v newyorském Lincolnově centru se Sigourney Weaverovou v roli Máši.
Andrew Hinderaker (USA)
SUICIDE, INCORPORATED (SEBEVRAŽDA a.s.)
6m
černá komedie
Výběrové řízení v malé firmě. Majitel Scott zpovídá Jasona, mladého muže, který má praxi
textaře pro pohlednicové vydavatelství Hallmark. Jeho specialitou jsou lístky k narozeninám.
Nové místo by pro něho bylo „výzvou“ – teprve postupně ale zjistíme, že Scottova firma byla
založena, aby zaplnila volné místo na trhu ve zvláštním oboru: jeho textaři za úplatu a na přání
píší sebevrahům dokonalé dopisy na rozloučenou. Ukáže se ovšem, že Scottova nedůvěra
k Jasonovi nebyla tak zcela neoprávněná: Jason má skrytý motiv, proč o místo usiluje. Trpí
traumatem ze sebevraždy svého bratra, a tak pracuje i v lince důvěry pro potenciální sebevrahy.
Angažmá ve Scottově firmě chápe jako příležitost odvrátit další lidi od nezvratného činu.
Jeho prvním případem se má stát Norm, muž, který přišel o ženu i o práci. Mezi Scottem (i on
má ke svému cynickému podnikání utajený motiv v podobě traumatu z někdejší ztráty rodičů) a
Jasonem vzplane zprvu skrytý a později otevřený souboj o Normův život. Jasonovi se nakonec
17
podaří proniknout až k příčinám Normova selhání a zároveň pochopí, že i on sám potřebuje
pomoc. Hra o křehkosti mužské duše.
Premiéra proběhla v červnu 2010 v chicagském Gift Theatre.
John Guare (USA)
ARE YOU THERE McPHEE? (JSI TAM, McPHEE?)
6 m, 5 ž
Nejnovější hru žijícího amerického klasika s jistými autobiografickými rysy označila americká
kritika za příklad divadelního magického realismu. Shrnout její spletitý, až detektivní a
tajemnými paralelami a aluzemi protkaný děj je téměř nadlidský úkol. Její protagonista, dramatik
přezdívaný Mundie, vypráví příběh, který se odehrává v létě roku 1975, kdy masy lidí na plážích
východního pobřeží USA četli Benchleyho Čelisti.
Tehdy za peníze z prodeje filmových práv ke své úspěšné hře Mundie zakoupil a pronajal dům
na ostrově Nantucket. Když je policií informován, že pár, který v domě, kdysi obývaném
slavným autorem dětských knížek, bydlí, je podezřelý z výroby dětské pornografie, vydá se
Mundie na Nantucket (kde sám nikdy nebyl), aby vyloučil svou spoluvinu. Tady se setká
s McPheem, mužem s podivně paralelním osudem: stejně jako Mundie má i on milenku jménem
Antonia, která je kvůli němu odhodlaná opustit svého manžela a děti. McPhee i Antonia (jakož i
snad celé osazenstvo ostrova) navíc hráli v místní amatérské produkci slavné Mundieho hry,
jejíž premiéru – k velké hořkosti účinkujících – autor odmítl navštívit.
McPhee Mundieho pověří starostí o obrovského, hlučného humra a spěchá na letiště
vyzvednout svoji Antonii. Když mu chce později Mundie humra doručit, zjistí, že na dané adrese
McPheeho nikdo nezná, zato zde bydlí dvě děti, o které pečuje pár jménem Peter a Wendy.
Jejich rodiči jsou však Schuyler a Elsie. K Mundieho překvapení se postupně ukáže, že Elsie je
McPheeho Antonia - a navíc mrtvá. Možná ji z okna shodil Schuyler (mj. režisér Mundieho hry).
Jako motiv se nabízí, že Elsie byla dcerou – a dědičkou – onoho slavného autora dětských knih,
který kdysi žil v Mundieho domě. A Peter a Wendy – z těch se vyklube onen pár, podezřelý
z výroby dětských pornofilmů.
Právě v tuto chvíli Mundieho telefonicky informuje jeho advokát o hollywoodské nabídce: právě
on má (na přání Jane Fondové) napsat scénář k remaku Hitchcockova filmu Podezření, v němž
kdysi James Stewart (možná) zavraždil svou ženu, bohatou dědičku…
Téma, které pod barvitým dějem neustále probleskuje, připomíná rozklad, jakým ve dvacátém
století prošel obraz dětství. Nejcitovanějším bonmotem hry je Mundieho výrok: „Disney je Boží
omluvenka za holocaust“.
Premiéra hry se konala 4. května 2012 v McCarter Theater Center v Princetonu.
Deirdre Kinahan(ová) (Irsko)
HALCYON DAYS (DNY V HALCYONU)
1 m, 1 ž
V chátrajícím pečovatelském domě v Dublinu, na konci cesty, se setkávají dva osamělí lidé:
bývalý herec Sean (74) a bývalá učitelka Patricia (62). Sean má zřejmě Azheimerovu chorobu,
dny tráví na kolečkovém křesle, trpí zmateností a výpadky paměti, Patricia pak vzácnou
chorobou jater, která způsobuje stále vážnější záchvaty připomínající infarkt. Oba jsou odkázáni
na lékařskou péči, což tyto celý život aktivní lidi značně deprimuje. Patricia to nicméně nehodlá
vzdát, věří, že v domově je, aby si odpočinula a nabrala sil pro další boj s chorobou. Svým
optimismem nakazí i Seana, který v ní najde publikum svých světlých chvilek. S její pomocí se
dokonce znovu postaví na nohy. Jeho hereckým šarmem okouzlená Patricia se pokusí o fyzické
sblížení, což však skončí katastrofálně. Sean je totiž homosexuál, Patricia to nepoznala a cítí se
podvedená. Vzájemné sympatie jsou však už dost hluboké na to, aby se přes toto
nedorozumění oba přenesli. A odhalili své nejhlubší pocity. Sean stále miluje Toma, svého
mladšího a zdravějšího partnera, který ho v nemoci opustil, Patricia cítí, že se blíží její poslední
záchvat a vidí v něm vysvobození – její brzká smrt zachrání pro její sestru Noru dům, který by
18
jinak musely prodat, aby mohly platit péči pro Patricii. A teď je to Sean, kdo dodá Patricii
odvahu: Patricie se rozhodne utéct a zemřít doma. Právě v okamžiku vzpoury ji však zastihne
fatální záchvat. Sean zůstává sám připraven k odchodu ze scény…
Heroické drama z tichého světa poslední štace je velkou příležitostí pro dva herecké veterány.
Dan Gordon (USA)
IRENA´S VOW (IRENINA PŘÍSAHA)
8 m, 2 ž
Epická hra podle skutečného osudy Ireny Gut Opdyke (a podle její životopisné knihy In My
Hands). Polka Irena během druhé světové války skrývala dvanáct židů přímo v domě
nacistického pohlavára. Všechny se podařilo zachránit a Irena později emigrovala do Spojených
států. Východiskem hry je beseda ve škole, na niž přichází sedmdesátiletá stařenka, aby
mládeži vyprávěla svůj pohnutý životní osud. Její vyprávění se v některých pasážích mění v
„přehrávání“ minulosti, nicméně těžiště hry je v Irenině monologu. Sledujeme, jak nastoupila do
domácnosti prominentního esesáka Rugemera, a protože na vlastní oči viděla vyvražďování
ghetta, rozhodla se, jako pravověrná katolička, zachránit před podobným osudem personál
nacistické prádelny. Když se Rugemer stěhuje do vily, domnívaje se, že všech 12 židů už je
dávno mrtvých, bere si svoji věrnou služku Irenu sebou – aniž by tušil, že ona s sebou bere
zase celé osazenstvo prádelny. Ireně se několikrát podaří odvrátit podezření, že v domě se
skrývají židé, její skutek ale Rugemer nakonec odhalí. Nemůže ji udat – a vlastně ani nechce, a
jako odplatu si z ní udělá milenku. Tak všichni doslova pod jednou střechou dožijí konce války...
V samém závěru hry se objevuje Romek, který se k Ireně hlásí jako ke druhé matce – byl
zplozen právě v úkrytu a Irena přesvědčila jeho rodiče, ať se neuchylují k potratu.
Text byl poprvé na off-broadwayské scéně Baruch Performing Arts Center v New Yorku v září
2008, na Broadwayi pak v Divadle Waltera Kerra 29. března 2009, režie Michael Parva.
Američan Dan Gordon píše pro televizi a film a je autorem několika románů. Pro divadlo
adaptoval Rain Mana (jeho úprava se hraje v Divadle Pod Palmovkou, hrála se v Německu,
Belgii, Holandsku. Spoluzaložil filmovou školu Institut Zakiho Gordona ve Sedoně ve státě
Arizona. Učí tam, ale i na Columbia University School of the Ars a na dalších vysokých školách.
Má americké i izraelské občanství, a jako mladík sloužil v izraelské armádě. Byl nasazen
v izraelsko-libanonském konfliktu v roce 2006.
Josepha Gutelius(ová) (USA)
AGE OF ANXIETY (DOBA ÚZKOSTI)
1 m, 2 ž
Romantická komedie o třech postavách: John je úspěšný umělec, jeho žena Ruth historička
umění, rovněž na vrcholu kariéry, a její sestra Beth, majitelka galerie - té se ale štěstí, sláva a
peníze zatím vyhýbají.
Jednoduchý děj, který se točí kolem rozchodu, odloučení a smíření manželského páru, začíná
po Johnově vernisáži ničeho, tedy neexistující instalace výstavy. John je nadšený ze svého
vtipu a originality a těší se na kritiky, Ruth je přiopilá a stěžuje si, že ji John ztrapnil. Z jejich
konverzace vyplývá, že Ruth nemá velkou úctu k Johnově umění, které se z náročné honby
hledání smyslu stalo prázdnou cynickou provokací, a že Johna neberou manželčiny vědecké
objevy z Rodinova života, které se vejdou do jedné poznámky pod čarou. Přichází Beth, kterou
John na vernisáž záměrně nepozval, a proto se diví, co tu dělá. Přišla přát sestře k
narozeninám, na které manžel úplně zapomněl. Ruth a Beth spolu odcházejí, John zůstává ve
svém ateliéru sám.
Zdánlivě drobný detail jako zapomenuté narozeniny byl poslední kapkou. John už jenom
dostane textovou zprávu, že s ním Ruth končí. A nejenom s ním, ale taky s prací. Pronajmou si
se sestrou byt a žijí ve vynucené skromnosti. Beth sice objevuje nové talenty, ale peníze na tom
nevydělá a účet, na kterém měli manželé společné úspory, John beze zbytku vybral. Ruth se
začne chovat podivně. Dokáže strávit hodiny ve skříni a ve zbylém čase se věnuje neúspěšné
19
výrobě okna pro zatím neexistující okenní výklenek.
Sestra má o Ruth obavu a bez jejího vědomí se sejde s Johnem. Z jejich konverzace vyplývá,
že John si konec manželství nepřipouští, i když to odmítá nahlas přiznat. Profesně se mu
nesmírně daří, jenom všechna jeho nová díla jaksi vyrůstají z myšlenek jeho ženy. Po dlouhé
době se Beth s Johnem smíří a John jí věnuje zájezd, který původně plánoval pro sebe a Ruth.
Beth odjíždí se svým milencem a John využije její nepřítomnosti k návštěvě manželky. Chce
zjistit, jestli by u ní ještě měl šanci. Ruth se zdá být neúprosná. Velmi přesně pojmenovává své
pocity, marnost a prázdnotu, která se vloudila do jejich vztahu i do Johnova umění, které
přestalo být hledáním, a stalo se pohodlnou jízdou po dávno vyjetých kolejích. John se ale
nevzdává. Jejich rozhovor a celá hra končí jeho negativním vyznáním lásky, ve kterém říká, jak
nesnáší manželčinu vůni, vlasy, smích…a novým sblížením.
James Graham (Velká Británie)
BASSETT
7 m, 7 ž
Typická britská hra pro školní, mládežnické divadlo.
Suplující učitelka občanské výchovy už nezvládá třídu puberťáků, a tak odchází ze třídy a za
trest je místo pauzy na oběd zamyká, čímž jim znemožní zúčastnit se oslavy přivítání repatriace
těl místních vojáků, kteří padli ve válce v Iráku. V uzavřeném prostoru se ocitá čtrnáct mladých
lidí, z nichž každý představuje určitý pohled na současnou britskou společnost. Hra je humorná i
drásavá zároveň (někomu se chce čůrat, jiný cítí příležitost ostatní šikanovat). Děti vyrůstaly
v blahobytné společnosti, které nemá žádné zásadní problémy, respektive vyhnula se tomu
nejzásadnějšímu, co ovlivňuje svět: bezprostřednímu válečnému konfliktu. Ten reprezentuje
jenom tělo mrtvého Charlieho, jejich bývalého, o několik let staršího spolužáka z téže školy,
jemuž právě spoluobčané na ulici vzdávají hold. Pestře namíchaný vzorek, v němž nechybí
muslim a Indka, ukazuje zmatení v pojmech současných mladých, křehkost multikulturalismu i
latentní xenofobii, která dřímá v každém prostředí; kromě společenských postojů (izolace ve
třídě se tak vlastně stává hodinou občanské výchovy) si protagonisté teprve uvědomují svoje
místo ve světě, svoji sexualitu, vztah k ostatním lidem... Autorovi se podařilo vytvořit
diverzifikovanou skupinu, v níž má každý člen specifickou roli: mezi všemi vyniká násilnický Leo,
jehož osobní tajemství ve vztahu k mrtvému Charliemu se dozvíme na samý konec, těsně před
tím, než se ozve odemykání klíčem.
Bassett, oficiálně Royal Wootton Bassett, je malé městečko v hrabství Wiltshire. Přes Bassett
vedl v dubnu 2007 repatriační průvod, v jehož rámci byly do země navráceny pozůstatky vojáků
zahynuvších ve válkách v Iráku a Afghánistánu.
Hra byla poprvé uvedena v rámci festivalu mládežnických divadel Connections 2011, který
pořádá londýnské Národní divadlo; nastudovalo ji AKT Youth Theatre v Brightonu (rež. Janette
Eddisford & Daniel Finlay, prem. 11. března 2011) a Lyceum Youth Theatre v Edinburghu (rež.
Christie O’Carroll, prem. 24. března 2011).
James Graham je britský dramatik a filmový a televizní scénárista. Za svou dramatickou tvorbu
byl poprvé oceněn roku 2006, o rok později dostal cenu Catehrine Johnsonové za nejlepší hru
(Eden´s Empire). Je residenčním dramatikem v londýnském divadle Finborough. Zazářil hrou
Tory Boyz pro National Youth Theare, v níž vykreslil prostředí mladých homosexuálů
v Konzervativní straně. Stejného úspěchu a pozitivní kritické recepce se dočkala i hra Whisky
Taster (2010). V říjnu 2012 měla v Národním divadle premiéru jeho hra This House.
Gary Duggan (Irsko)
DEDALUS LOUNGE
2 m, 1 ž
Název hry odkazuje k typické hospodě v proslulé dublinské čtvrti Temple Bar, v níž se
pravidelně scházejí Danny, Darragh a Delphine, tři přátelé kolem třicítky. Od doby, kdy na
univerzitě studovali divadlo, toho příliš nedokázali, a tak oslava toho, že Delphine ve svém
20
zaměstnání v restauraci povýšila, má trochu hořkou příchuť. Navíc atmosféra blížících se Vánoc
přilévá všem třem jen olej do ran. Danny se rozchází se svou dívkou, Delphine se naopak
seznamuje s ženatým poslancem, což Darragh komentuje se svým obvyklým cynismem. Na
Silvestra se v hospodě objeví Delphine v zuboženém stavu: ukáže se, že se ji její poslanec
pokusil cestou „na party“ znásilnit. Darragh se jí ujme a oba skončí – navzdory všem pravidlům
kamarádství – v posteli. Téhož večera umírá Delphine v ústavu babička a po jejím pohřbu, na
který Delphine Darragha nepozvala, se zase schází jen Delphine a Danny. Danny a Darragh si
ovšem příště také mají co říci. Darragh se přizná, že s Delphine spal, ale zároveň se svěří, že o
ni nemá zájem, protože má poměr s dobře situovaným Angličanem, který mu za to platí. Danny
sice stále vyjednává s Lorraine, dívkou, se kterou sedm let žil, že se k sobě vrátí, ale zároveň se
ukazuje, že o tom, že Lorraine spala s kdekým, včetně Darragha, dobře ví. Delphine se stále
více přimyká ke spolehlivému Dannymu, zatímco Darragh se stále hlouběji noří do dublinského
polosvěta drog a sexuálních orgií…
Premiéra příběhu o ztrátě iluzí i životního směru v dnešním Dublinu, se konala v tamějším
Samuel Beckett Theatre v roce 2006.
Michael Hollinger (USA)
GHOST – WRITER (SPISOVATEL – DUCH)
1 m, 2 ž
Spisovatel Franklin Woolse zemře v půlce věty. Jeho sekretářka Myra, která mu byla několik let
oddanou pomocnicí, ale nepřestává psát, jako by jeho diktování nikdy neskončilo. Navzdory
podezíravosti vdovy po spisovateli, krvežíznivých novinářů i odborné veřejnosti se rozhodne
poslední román dokončit. Nařčení z plagiátorství odmítá s tvrzením, že ona je stále jen písařka,
jež zapisuje Woolsova slova.
Příběh, jenž se odehrává v New Yorku na začátku 20. století, je komorní sondou do světa
literární tvorby, ve kterém ticho a samota otevírají dveře do nekonečného a nesmírně bohatého
vnitřního světa, ve kterém se stírá hranice mezi tím, co je skutečné, a co existuje pouze v
představách. Obecenstvo se ve hře ocitá v roli návštěvníka, kterému Myra vypráví svůj příběh a
kterému se snaží ospravedlnit své pohnutky. Diváci tak mohou společně s ní napjatě čekat na
okamžik, kdy se z ticha vynoří první věty, které pan Woolse jako spisovatel ze staré školy
diktuje již ve finální podobě přímo z hlavy. Tempo hry se pak stupňuje s rytmickými údery do
psacího stroje, občas přerušovanými nepřátelským zvoněním telefonu, který neustále narušuje
intimitu mezi spisovatelem a jeho spolupracovnicí...
V neposlední řadě je totiž hra také příběhem nenaplněné lásky, ve kterou díky společné vášni
pro slova a literaturu přerostl původně profesionální vztah.
Keith Waterhouse (USA)
GOOD GRIEF (DOBRÝ ŽAL)
3 m, 2 ž
Hra je adaptací stejnojmenného románu autora. Jedná se o jakousi zpověď vdovy June
Pepperové bezprostředně po smrti jejího muže Sama, editora bulvárního deníku. Celá hra
popisuje dobu asi devíti měsíců po smrti Sama. June se s jeho ztrátou ani nesnaží nijak smířit, a
tak si většinu času se svým zesnulým manželem povídá. Naprostá většina hry je proto složena
z monologů určených jejímu muži.
Z počátku je June hlídána svou nevlastní dcerou Pauline, která jí chodí domů kontrolovat a
snaží se omezovat její nadměrné pití. June ji však většinou považuje za přítěž a nijak se
nesnaží ji poslouchat či se tvářit, že poslouchá a nesnaží se správně chovat. Nikdy však není k
Pauline přímo hrubá.
To se však nedá říct o další postavě, Ericu Grantovi. Dřívější kolega jejího muže je pověřen
správou jeho pozůstalosti. Avšak nedělá nic užitečného a jen June „otravuje". Jednou z mála
věcí, které June udělá, aby se vyrovnala se ztrátou muže, je prodej jeho oblečení a knih. Když si
jde jednoho dne sednout do baru na skleničku, potká muže, který má na sobě právě jeden z
21
obleků jejího muže. Postupně se s ním seznámí, a i když ví, že muž se jmenuje Doug, většinou
ho sama sobě a Samovi představuje jako The Suit, tedy Oblek. Postupně se mezi ní a Dougem
vytvoří přátelství až takové, že mu June půjčí peníze na koupi auta. Zatímco ona si znovunalézá své místo ve společnosti a v životě obecně, Pauline opustí svého manžela a nastěhuje
se k June. Do toho June neustále navštěvuje Eric Grant a teatrálně a mysteriózně jí upozorňuje
na dopisy, které našel v kanceláři jejího zesnulého muže. Ke konci se však June poprvé od
všech (Pauline, Douga a snad i Sama) odpoutá a udělá první krok k novému samostatnému
životu.
Ačkoliv pojednává o smutné záležitosti, hra je naplněna mnoho úsměvnými momenty. June se
vyrovnává se ztrátou nejbližšího člověka s jakýmsi nadhledem a diváka to nutí se nad tím
pousmát. Namísto těžkého dramatu se dočkáme úsměvné a příjemné komedie.
Hra byla poprvé inscenována v roce 1998 v anglickém Theatre Royal Bath Productions.
22
Německy psaná dramatika
Fritz Kater (Německo)
DEMENZ DEPRESSION UND REVOLUTION (DEMENCE DEPRESE A REVOLUCE)
variabilní obsazení
Hra s podtitulem „studie k třem mýtům současnosti“. „Demence“ je sbírka osobních prohlášení,
statistik, situací, které se přímo a nepřímo týkají lidí postižených nějakou nemocí. „Deprese“
vykresluje životní cestu brankáře od oslavované mladé hvězdy až k věčným časům – jde o
moderní verzi legendy, o utrpení mučedníka. Třetí část je „Deník revolucionáře“. Umělec
prožívá události kolem Pražského jara v roce 1968.
Všechny části spojuje hluboký pocit bezmoci, odcizení se přírodě a společenským vztahům.
Babylonská změť hlasů o křehkých lidech – strojích sleduje biografickou demolici člověka bez
domova, tu oslavovaného, jindy zmítaného okolnostmi, a končí u každodenního boje umělce, na
kterého si nikdo nemůže činit nároky, který ale později událostem Pražského jara podlehne.
Poslední věta triptychu, který vykresluje člověka jako nedostatečné, prchavé stvoření, zní:
„Umění je revoluce, nebo nic“.
První uvedení hry – leden 2013 v berlínském divadle Maxim Gorki Theater, kde má
v současnosti autor (a zároveň i jeho druhé já, režisér Arnim Petras, který hru režíruje)
domovskou scénu.
Franz Arnold, Ernst Bach (Německo)
- aneb duo Arnold a Bach byli němečtí herci, komedianti a dramatici. Poznali se mezi lety 1907
a 1909 v berlínském divadle Friedrich-Wilhelmstädtisches Theater – od té doby společně
vytvořili komik Arnold a režisér a dramatik Bach na desítky frašek a veseloher, vycházejících z
tehdejšího měšťanského prostředí a inscenované Bachem (a hrané mj. Arnoldem). Společně
vystupovali např. i jako kabaretiéři a dobyli si srdce tehdejšího berlínského publika. Po 1.
světové válce se stal Bach ředitelem Mnichovského lidového divadla, Arnold se staral na
různých berlínských scénách o inscenování a zpeněžení jejich společných děl. Jejich kreativní a
čilá spolupráce skončila roku 1929 Bachovou smrtí.
Další jejich fraška Španělská muška (v překladu Jitky Jílkové) byla v moderní režii H. Fritsche a
v podání ansámblu berlínské Volksbühne uvedena s velkým úspěchem v Praze v rámci
Festivalu německého jazyka v listopadu 2012.
DER KEUSCHE LEBEMANN (CUDNÝ SVĚTÁK)
4 m, 6 ž
komedie - fraška
Další fraška ve 20. letech 20. století oblíbené berlínské autorské a kabaretiérské dvojice Arnold
– Bach.
Gerty, dcera továrníka Julia Seibolda a jeho ženy Reginy se vrací po ročním pobytu z Berlína s novými moderními názory na lásku a manželství a v doprovodu zámožného mladého povaleče
Heinze Fellnera. Aby ale věno zůstalo ve firmě, chce otec Julius provdat dceru za svého
schopného společníka Maxe Stieglitze, který je ale o 15 let starší než Gerty a navíc je
neelegantní, věcný počtář a obchodník.
Matce Regině se naopak líbí obchodně zdatné vystupování Heinze Fellnera. Gerty kvůli ní tvrdí,
že si vezme jenom muže, který má pověst zkušeného světáka. Otec Julius, sám tajný světák a
milovník, se rozhodne vytvořit svému společníkovi minulost, aby se jeho dcera chytla na udičku.
A úspěšně: celé město mluví o poměru Maxe s filmovou hvězdou Riou Rey. Následují zásnuby
Maxe a Gerty.
Když se ale Ria náhodou ku příležitosti uvedení svého filmu ve městě objeví se svým
snoubencem Walterem Riemannem, nastane skandál. Po všemožných peripetiích se vše
vysvětlí a Juliův podvod nakonec ústí k očekávanému happy endu.
23
DER KÜHNE SCHWIMMER (SRDNATÝ PLAVEC)
8 m, 5 ž
komedie - fraška
Otto Häberlein není ani plavec, ani není odvážný a srdnatý, je majetným šosáckým vdovcem a
otcem dospělé dcery. Protože byl ale ve správný čas duchapřítomný a měl peníze, mohl
zachránit život jedné mladé krásky, jež si ho chce z vděčnosti vzít.
V den plánované svatby kráska přijíždí se svou atraktivní matkou, navíc ji tajně doprovází bez
jejího vědomí i bývalý snoubenec, který se nechce jen tak vzdát. Aby toho nebylo málo, v domě
ženicha si dají čiperné dostaveníčko dva Ottovi přátelé – svědek a ochranitel nevěsty, hamižný
hrubián z Bavorska.
Navíc v týž den chce za každou cenu soused, dr. Waldemar Möbius řešit s Ottem svou jezevčici
a vnutit mu ji, což ještě zvětší všeobecný zmatek, takže děj vyústí místo plánované svatby do
pěti nečekaných svazků – včetně dvou spojení čtyřnožců.
Dynamická fraška z 30. let 20. století, ve které není nouze o gagy, omyly a situační i slovní
humor.
Chystáme české překlady.
Philipp Löhle (Německo)
DER WIND MACHT DAS FÄHNCHEN (VÍTR DĚLÁ PRAPOREK)
2 m, 2 ž
rodinná tragikomedie
Devatenáct set něco, když byl svět ještě v pořádku, začíná tento příběh o jedné úplně normální
rodině. Otec, matka, syn a dcera se pravidelně usmívají do fotoaparátu, u snídaně nebo třeba
na dovolené v Itálii, zatímco čas zběsile utíká. Samozřejmě se časem objevují první konflikty a
každý si hlídá své tajemství, tak to prostě u Mustermannů (Šablonilů) chodí. Blíží se první velká
rána. Otec špatně odhadne potenciál nastupujícího internetu a dá kvůli své hrdosti výpověď
v práci. Po krizi a rozchodu přichází opět stmelení a nový portrét rodiny je opět ve zdánlivém
souladu. Nicméně škrábance se už nedají beze stopy přetřít – poté, co internetová bublina
splaskne, stejně jako nové otcovo zaměstnání, je harmonická maloměstská idyla opět v tahu.
Pohledem současnosti, tedy rokem dva tisíce něco, zbylo ze smyslu rodiny jenom heslo „každý
proti každému“.
Fáze sinusoidy, nahoru a zase dolů, upomínají ne náhodou na průběh akcií a kurzovní lístky.
Zárodečná buňka společnosti, rodina, je předefinována na nejmenší ekonomickou jednotku – je
to zábavné, nicméně pro rodinu fatální.
Hořká komedie byla uvedena v lednu 2012 v Theater Bonn.
Justine Corte (Německo)
DER KOMET (KOMETA)
4 m, 7 ž
tragikomedie
Kometa a pod ní zářící pár, ženich a nevěsta. Štěstí, radost, kolem veselí lidé, teplý letní den,
svatební oslava na venkově.
O deset let později je situace poněkud jiná. Elisabeth se sama sebe ptá, zda se vlastně dá štěstí
nějakým způsobem u sebe udržet. A dostane nápad: celou oslavu do detailů zopakovat. Štěstí
není v jejích očích dynamická a flexibilní záležitost, nýbrž by mělo být stále stejné, hosté mají
být tudíž stejní, mají mít stejné oblečení a vést na stejných místech stejné rozhovory. Nejasné
ovšem zůstává, zda tehdejší chybné kroky k onomu opětovnému štěstí vůbec povedou. Lidé i
časy se mění, hosté se pomalu po počáteční euforii loučí a odcházejí a připití se vydávají na
24
cestu za tím, co by pro ně snad mohlo znamenat vlastní štěstí.
Tragikomedie původem jihoamerické autorky byla uvedena v září 2012 v Akademietheater Wien
v režii R. Schimmelpfenniga.
Lukas Linder (Švýcarsko)
DER MANN IN DER BADEWANNE oder WIE MAN EIN HELD WIRD
(MUŽ VE VANĚ aneb JAK SE STÁT HRDINOU)
6 m, 3 ž (zdvojení možné)
Stejně jako v dalších Linderových hrách i zde se odvíjí černohumorný příběh životního lůzra,
kterému se shodou více či méně absurdních náhod sesype dosud spokojený život jako
domeček z karet. Albert Wegelin je dobrosrdečný člověk, pracuje ve velké firmě, má přítelkyni a
věří na dobro v lidech. Ovšem přítelkyně ho opustí, čímž se spustí řetězec dalších neblahých
událostí. Albert přestane jíst, trpí nechutenstvím, což si zaměstnavatel vysvětluje jako hladovku
čili stávku odborů, a dostává výpověď. Nechtěně se z něj stává hrdina – média i vlastní matka
ho nutí do role bojovníka proti nespravedlnosti a Albert opravdu zahájí protestní hladovku.
Netuší, že tak roztáčí kola svého tragického osudu a stává se hříčkou v rukou politiků i vyšších
mocností...
Rámec hry tvoří interview novinářky s autorem, jenž tento Albertův příběh vypráví a průběžně
ho tak svými vstupy do děje zcizuje. Linder vypráví příběh o nesvobodě člověka, který se snaží
být v nemorální době morálním, nastoluje otázku, zda spravedlnost a dobré činy jsou ještě
možné ve společnosti, v níž jsou tyto kategorie dávno zkorumpovány. Razantní slovní humor,
dynamické obrazy a přehledný příběh o boji proti větrným mlýnům.
Hra byla uvedena v divadle ve švýcarském Biel-Solothurnu v květnu 2012.
Již připravujeme český překlad.
Händl Klaus (Rakousko)
GABE/GIFT (DAR/GIFT/JED)
5 m, 5 ž
Autor je věrný svému způsobu psaní a opět nás noří do tajemného, absurdního a temného,
mnohdy nejednoznačného světa svého precizního jazyka, na kterém jsou jeho muzikálně
prokomponované hry postaveny (z naší nabídky připomínáme např. Temně lákavý svět či Divoši
- Muž se smutnýma očima). Hra poněkud připomíná atmosférou např. slavnou zfilmovanou
Fuchsovu novelu Spalovač mrtvol.
Manželé Müllertovi chtějí zařídit se svým synem Bertem ve sklepě světle vykachlíkovanou
„odpočinkovou místnost“. Renovační práce otce, šéfinspektora u policie, unavují, leží vyčerpaný
na podlaze a táhne Berta blíž a blíž k sobě... Matka přináší nůž – otec má být odstraněn
z cesty...
Z lesíka na kraji sídliště fotí dva turisté domy. Jsou přistiženy Bertovou ženou Barbarou, jež je
policistka. Ta nejdříve podezřelý pár napomíná, poté se jim přátelsky nabídne, že je provede
městem. Secesní koupaliště, které vytápí sousedící krematorium, a veřejná prostranství, jež má
na starosti zahradník Bert. Prohlídka končí u domu Müllertových, kde návštěvníci předají
hostiteli jako dárek mapu pokladu od bývalého vězně. Pod stromem v zahradě sousedů má být
cosi zakopáno. Po náročném nočním hledání, kterého se účastní i sousedé, se všichni sejdou
s vyhrabanou železnou bednou ve sklepě Müllertových. Ale místo aby všichni znovu nabyli sil,
leží na konci, stejně jako na začátku Bertův otec, na podlaze klinicky čisté odpočinkové
místnosti...
„Händl Klaus nepřehledně rozmazává hranice mezi životem a smrtí, čas děje a čas věčnosti říše
mrtvých. To platí především pro základnu hry, sklep, který pohlcuje lidi a jejich tajemství.
Příslovečný sen o mrtvole ve sklepě je vnitřním světem čistotného vnějšího světa postav,
policistů a pořádných lidí, kteří se zdánlivě drží pravidel.“ (Theater heute ročenka 2012).
25
Frank Pinkus (Německo)
MÄNNER FÜR GEWISSE STUNDEN (CHLAPI NA HODINU)
3 m, 3 ž
komedie
U dveří bytu herce Lea zazvoní jednoho dne Moritz – odešla od něj přítelkyně a nemá kde
bydlet. Takto se nastěhuje k Leovi i druhý kamarád, Malte. Všichni tři mají tentýž problém – jsou
nezaměstnaní. Jeden film je inspiruje k „podnikatelskému plánu“ – budou se nabízet ženám jak
po telefonu, tak v Leově bytě. Rozdělí si role, aby pokryli co nejširší spektrum žen – Leo má hrát
úlohu utěšovatele a intelektuálního společníka, obéznější Moritz roztomilého medvídka na
mazlení a Malte má být macho, navlečený do latexu.
V druhé půli hry se objeví tři ženy, první zájemkyně. Ukáže se, že se jedná shodou okolností o
jejich bývalé partnerky, které zaujaly nabízené služby. Shodou komických náhod a
nedorozumění se ženy nejprve nesetkají s bývalými partnery a v bytě se s nimi míjejí (dva
pokoje, balkón). Samozřejmě se ale vše provalí, páry se najdou a vše míří k happy endu.
Svižná komedie je výzvou především pro trojici herců - byla uvedena v říjnu 2012 v divadle ve
Weyhe.
Chystáme překlad do češtiny.
26
A další...
Elisa Salo (Finsko)
RÄJÄHDYSVAARA / FALLING (HLAVOU DOLŮ)
5-8 herců (minimálně 3 m, 2 ž)
Finská hra o současných teenagerech, kteří žijí ve virtuálním světě tak intenzivně, až si ruinují
život normální.
Hlavní hrdinka Elena žije se svojí matkou, zacyklenou ve vzpomínkách na svou rodnou zemi –
přehlédne totiž, že její dcera trpí bulimií. Elena nachází cestu k sebevědomí ve světě on-line
počítačové hry zvané Zahrada, v ní se vlastně nehraje v pravém slova smyslu, spíš se hraje na
– v tomto případě - lepší/šťastnější osobnost. Odlišit pozérskou emo-polohu puberťáka a
skutečně alarmující deprese nedokážou ani dotazníky výchovného poradce, Elena se tak ocitá
na hraně života. Teprve v nemocnici její matka pochopí situaci, navíc se s ní usmíří její nejlepší
kamarádka a má i příslib lásky.
Text se odehrává jednak ve vzrušujícím cyber-světě přezdívek a lákavých perspektiv, kde se dá
i létat, a zároveň v banální realitě, která ovšem umí být stejně neuvěřitelná – ve své pitomosti.
Příběh o tom, že svět teenagerů je pořád stejně komplikovaný. Hra byla poprvé uvedena
v divadle Ahaa 26. ledna 2007.
Máme k dispozici překlad do angličtiny.
Vladimir Oravsky, Kurt Peter Larsen (Švédsko)
CLARINETS & CAULIFLOWERS (KLARINETY A KVĚTÁKY)
2 m, 2 ž
hra pro děti
Pohádkový příběh o Oskarovi, který šel hledat svoje štěstí někam daleko – a tam ho našel.
Oskar je klarinetista, ale nedaří se mu, i když hraje krásně, policista ho vyhodí, ať jde hrát
”někam daleko”, a navíc přijde o svůj klarinet. Oskar se tam někam nakonec dostane, ale
nečeká ho tam zlato na zemi, jak očekával, ale těžký život. Na nový klarinet nemá dost peněz, a
tak se stane chodící reklamou pro chamtivého zastavárníka. Právě ten má za výlohou krásný
klarinet, jenže jeho cenu stále a stále zvedá, jak Oskar vydělává další a další peníze. Naštěstí
Oskar není úplně sám, má kamarádku, která ho doprovází, malou holčičku. Nakonec se k
penězům dostane: chamtivý zastavárník vytrousí bankovku vysoké hodnoty. Oskara ale
neposlouchají ruce, a tentokrát jeho hra zní, jako by kočku tahal za ocas. Místo úspěchu se na
něj snese sprška zeleniny, kterou hází vzteklí sousedé. Na Oskara se usmálo štěstí, zeleninou
se skvěle uživí. Jenže čím lépe hraje, tím míň zeleniny létá. Nakonec se vypraví k věštkyni
Rose, která mu už jednou poradila: prý ho čeká princezna. Navzdory dalšími rozbitému klarinetu
Oskar dochází štěstí – princezna je věštkyně Rosa, holčička její dcera, a společně si otevřou
restauraci, kde bude Oskar těšit hosty svou hrou.
Hra je postavena na jednoduchém principu výměny prostředí pouhým otočením kulis, počítá s
přímým oslovením diváků (tematizovaný princip hry), a vyžaduje dobrého hráče na klarinet pro
hlavní roli. Druhý herec hraje všechny mužské postavy.
Vladimir Oravsky je spisovatel a filmový režisér českého původu, který žije ve Švédsku. Píše
knihy pro děti a mládež, hry a scénáře. Často pracuje v týmu. Spolu s Kurtem Peterem
Larsenem získali mezinárodní cenu pro nejlepší dětskou hru (2006), kterou uděluje ITI/ASSITEJ
za text s názvem Aaahr!!!. Kurt Peter Larsen je dánský spisovatel a dramatik, který píše v
tandemu s Vladimirem Oravskym.
27
Tomasz Man (Polsko)
THE CUT (STŘIH)
2 m, 3 ž
Krátká zpověď pěti lidí, kteří spolu na první pohled nemají nic společného kromě toho, že
všichni žijí v Curychu. Až později v průběhu hry se potkají v tramvaji a nakonec jejich osudy
skončí podobně. Annie se v Curychu narodila a pracuje v bance. Popisuje svůj vztah s Marii. Od
doby, kdy se poznaly a začaly spolu bydlet. Poté se rozhodly, že si pořídí dítě, Annie ale
potratila a Marie ji nakonec opustila. Annie se ji snažila získat zpět, ale neúspěšně, a nakonec
se oběsí v Mariině kanceláři.
Abdul se přestěhoval do Curychu z Marakéše. Nejprve nelegálně prodával kosmetiku na ulicích,
ale pak se ho jednoho dne ujme jiný Arab a pomůže mu udělat si taxikářskou licenci. Slíbí mu,
že si po roce může vzít jeho dceru Aju. Jednou veze Abdul Aju autem a po cestě naberou tři
opilé mladíky, kteří Abdula omráčí a Aju znásilní. Ajin otec pak Abdulovi zakáže, aby se s nimi
jakkoliv dál stýkal. Abdul se vrátí na místo, kde nabral tři chlapce, a odpálí tam bombu.
Veronica se narodila v Londýně, ale přestěhovala se do Curychu s dědečkem. Studuje
medicínu, k čemuž ji inspiroval právě její dědeček. Je jejím velkým vzorem, dokud nezjistí, že
prováděl experimenty na zdravých dětech z třetího světa. Uteče s domu a nakonec se otráví
lahvičkou jedu.
Pietro se narodil v Turíně a do Curychu přišel za prací v dolech. Nejprve se má výborně, v práci
si ho váží. Ovšem jednoho dne odmítne spolupracovat s vedením a vybrat jednoho muže
na vyhození z práce, a tak je nakonec vyhozen sám. Stává se nezaměstnaným, čímž si
znatelně zhorší vztah se svojí ženou. Nedaří se mu získat práci, dokonce je na chvíli uvržen do
vazby. Celou situaci řeší tím, že se vrhá pod jedoucí vlak.
Ewa se narodila ve Varšavě a přijela do Curychu za prací novinářky. Její manžel a dcera se k ní
přidali až po roce. Kvůli nočním můrám začala pít. Když řídila auto, ve kterém byla i její dcera a
muž, projela na červenou a do jejich auta narazilo nákladní auto. Ona i její muž vyvázli dobře,
ale její dcera musela v kritickém stavu do nemocnice. Její příběh je nakonec jediný, který končí
pozitivně, když její dcera otevře oči.
Hra je napsána v angličtině.
28
LISTY Z AURA - PONTU
4/2012
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2012
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Šimon Dominik, Helena Herbychová, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra
Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára Vajnarová.
29