Adobe PDF

STAROVĚKÝ ŘÍM
- předpoklady vzniku – přelom 2. a 1. tisíciletí p.n.l.- příchod indoevropských kmenů Italiků na
Apeninský poloostrov (bronzové i železné nástroje, žárové pohřby).
- 9. st. p.n.l. – Etruskové (na území dnešní Itálie) vytvořili 1. vyspělou civilizaci (jejich původ zahalen
rouškou tajemství, písmo se nepodařilo rozluštit). Postupně ovládli rozsáhlá území italických kmenů a
vytvořili řadu samostatných městských států, k jednotnému státu ale nedospěli. Měli rozvinuté
zemědělství, zručné řemeslníky, dobré obchodníky. Jih Itálie osídlili Řekové. Postavení Etrusků ale
postupně sláblo a ve 3. st.p.n.l. mizí z dějin
753 p.n.l. – založení Říma – Etruskové obsadili středoitalskou oblast - název Roma je snad podle
etruského rodu Ruma. Pověst – potomci trojského hrdiny Aenea – Romulus a Remus (odchovala je
vlčice)- založili město – vznikl spor, po kterém z nich se bude jmenovat. Ve sporu Romulus zabil
Rema.
Periodizace římských dějin:
1. DOBA KRÁLOVSKÁ (753 – 510 p.n.l.)
2. RANÁ ŘÍMSKÁ REPUBLIKA (510 – 256 p.n.l.)
- 510 p.n.l. se Řím stal republikou (res publica – věc veřejná). Počátky samostatnosti Říma – početné
střety se sousedy. Přelom 5.-4. st.p.n.l. pronikly alpskými průsmyky do severní Itálie Keltové (Galové)jejich nájezdy úplně zlomily moc Etrusků, ani Řím nezůstal ušetřen – při jedné z výprav se ho zmocnili
a vynutili si vysoké výkupné. Na jihu vedl Řím boje s řeckými městy – poslední město, které Římu
vzdorovalo – Tarent -272 p.n.l. kapituloval →sjednocení celé Itálie (krom keltské oblasti na severu
Předalpská Galie)
- Vnitřní vývoj Říma - boj patricijů (urození) s plebeji (svobodní ale neplnoprávní, neurození)- byli
vyloučeni z účasti na správě státu. Snahy o zrovnoprávnění prosazovali pomocí odchodů z města.
Tvořili ale část vojska a patricijové se obávali, aby nedošlo k oslabení obranyschopnosti Říma a
plebejům ustupovali →výsledkem Tribuna lidu = úřad hájící zájmy plebejů před zvůlí patricijských
úředníků– Zákon 12 desek – stanovil rovnost svobodných občanů. Bohatí plebejové postupně
splynuli s patriciji a vytvořili nobilitu = privilegovaná vrstva majetných.
- dobytá území Říma – provincie nebo spojenecká území, bohatl stát a nobilita, rozvoj peněžní směny,
měděné mince nahrazeny stříbrnými.
3. VRCHOL REPUBLIKY (246 – 133 p.n.l.)
PUNSKÉ VÁLKY (264 – 146 p.n.l.) – Řím x Kartágo, války o převahu ve Středomoří
1. Kartágo (převaha na moře), Řím (převaha na souši). Kartágo poraženo, Řím ovládl Sicílii, Sardinii,
Korsiku
2. začala úspěšným přechodem kartaginského vojevůdce Hannibala přes Alpy a vpádem do Itálie. Řím
na pokraji sil, odmítl uzavření míru. Válka přenesena na kartaginské území → Kartágo kapitulovalo.
3. bez příčiny rozpoutal Řím – Kartágo zmizelo z mapy světa
V průběhu těchto válek – také boje s Kelty – podařilo se získat podstatnou část jejich území v severní
Itálii. Ovládli i pobřeží Jaderského moře, Makedonii, Řecko, Sýrii
4. KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY (133 – 31 p.n.l.)
- vytvoření rozsáhlého impéria zajistilo Římu bohatství, otroky, suroviny i potraviny. Levné obilí
z provincií likvidovalo drobné zemědělce, přísun velkého množství otroků – pokles jejich ceny a
zhoršení postavení. Růst nespokojenosti otroků, růst sociálního napětí →pokusy politiků o reformy.
Pozemková reforma – bezzemci získali půdu a odváděli daně- prosadil Tiberius Gracchus – zabit svými
odpůrci.
- přelom 2.-1. st.p.n.l. – v Římě se vytvořily 2 mocenské skupiny: optimáti (nejlepší) podporovali
velkostatkáře, odmítali reformy x populáři (lidový) opírali se o střední vrstvy, ochotni prosazovat
hospodářské i politické reformy, jejich vůdce Gaius Marius provedl vojenskou reformu – vznik
profesionální armády, služba v armádě – zdroj obživy pro mnoho nejchudších, veteráni získávali jako
výslužné půdu.
73-71 p.n.l. – povstání otroků pod vedením gladiátora Spartaka (skupina gladiátorů uprchla
z gladiátorské školy ve městě Capua) – potlačeno , 6000 zajatců ukřižováno pro výstrahu ostatním –
kříže vroubily cestu z Capuy až do Říma.
- pokusem o vyřešení římské krize – vytvoření triumvirátu (tajný spolek, vláda 3 mužů)- Crassus,
Pompeius, Caesar – ve svých rukou soustředili veškerou moc.
Caesar – vymohl si aby byl poslán jako správce do Zaalpské Galie (dnes Francie a Belgie) – shromáždil
silné vojsko, dobyl zbývající část Galie a Británii. Římský senát ho ze strachu z jeho rostoucí moci
z Galie odvolal a nařídil mu rozpustit vojsko. Neuposlechl, vtrhl do Itálie (začal občanskou válku,
překročil řeku Rubicon – „Kostky jsou vrženy“), porazil Pompeiovo vojsko a zmocnil se Říma. Provedl
změny v senátu, řadu reforem, amnestoval své nepřátele, zabezpečil chudým obživu, dal razit zlaté
mince, reformoval kalendář – juliánský, a dal se jmenovat doživotním diktátorem. 44 p.n.l. –
zavražděn stoupenci republiky.
Bezvládí využili k uchopení moci Caesarovi stoupenci – 43 p.n.l. – 2. triumvirát – Marcus Antonius,
Lepidus, Octavianus (Caesarův synovec) - zdědil po něm značný majetek, velká část vojska přešla na
jeho stranu, zahájil 2. občanskou válku, po urputných bojích zvítězil. Antonius hledal spojenectví
v Egyptě (Kleopatra) – jejich spojenecké vojsko poraženo a Egypt připojen k římské říši → definitivně
skončilo období římské republiky.
5. RANÉ CÍSAŘSTVÍ (27 p.n.l. – 284)
Octavianus se dostal k moci – nastolil v podstatě vojenskou diktaturu. Navenek zachoval staré úřady
– zdání, že navazuje na republiku, senátu ponechal zdánlivě dřívější pravomoc – za to mu udělil titul
Augustus (vznešený). Předtím ale odstranil ze senátu a úřadu své odpůrce. Stal se 1. občanem státu a
1. členem senátu → období jeho vlády = období PRINCIPÁTU (princeps – první mezi rovnými) = státní
forma, veškerá moc se soustředila v rukou císaře. Řím se měnil v monarchii. Cílem jeho vnitřní
politiky – zajištění klidného vývoje a přestavba Říma na velkolepé město. Zakročil proti drancování
provincií římskými úředníky, přísné tresty za vydírání. Limes Romanus (římská zeď) – opevněná linie
na hranicích, zabezpečení hranic říše, pretoriánská garda – panovníkova osobní stráž. Rozvoj
zemědělství, řemesel, obchodu.
Nástupce císaře bude určovat císař za svého života → 1. nástupcem Traianus – říše dosáhla
největšího rozmachu, další rozšiřování římské říše: Galie (Francie, Belgie, Nizozemí), Hispánie
(Španělsko, Portugalsko), Británie, Panonie (část Rakouska, Maďarska), Dalmácie, Balkánský
poloostrov, Přední Východ, Malá Asie.
Hadrianus – jeho nástupce – první územní ztráty na východě
Marcus Aurelius – vstup římských legií na území dnešní jižní Moravy a západního Slovenska (zachoval
se nápis na trenčínské skále).
S koncem dobyvačných válek – počátek období úpadku římského impéria. Nedostatek otroků nutil
statkáře, aby půdu pronajímali svobodným bezzemkům = nová forma hospodaření – kolonát.
Zpočátku výnosná forma hospodaření – koloni měli zájem na výnosech. Nájem se zvyšoval koloni se
zadlužovali → útěk k jiné práci nebo jiný statek. Ve 4. st.n.l. byli připoutáni zákonem k půdě a zbaveni
možnosti útěku.
6. POZDNÍ CÍSAŘSTVÍ (284 -476)
Závěrečné období existence římského impéria = DOMINÁT – neomezená vláda císaře – zahájil roku
284 Diocletian.
Obranné války s barbary – vyčerpávaly státní pokladnu → znehodnocování měny. Hospodářská krize
– nutila římskou říši dovolit barbarům usazovat se na jejím území jako spojenci. Začala je přijímat i do
vojska - barbarizace armády – došlo až tak daleko, že rozhodovali o osudu římské říše. Úpadek se
nepodařilo řešit ani císaři Diokleciánovi (pronásledoval křesťany) ani Konstantinovi – v roce 313 vydal
edikt milánský –zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími, povolil křesťanství. Pokusil se
přenést centrum celé říše na východ – vybudoval nové město Konstantinopolis (Cařihrad – dnes
Istanbul).
395 – rozdělení říše na:
- východní (později známá jako byzantská), po čase dosáhla nového rozkvětu
- západní (spěla k zániku už delší čas, nedokázala vzdorovat náporu germánských kmenů), 476 –
zánik západořímské říše – sesazení posledního římského císaře Romula Augusta – germánským
vůdcem Odoakarem
Každá měla svého císaře
DŮLEŽITÁ DATA
kolem 9. st. p. n. l. – počátky etruské civilizace
753 p. n. l. – tradiční datum založení Říma
510 p. n. l. – tradiční datum konce království, z Říma se stala městská republika
264 – 146 p. n. l. – punské války
146 p. n. l. – ovládnutí Makedonie a Řecka Římem
44 p. n. l. – Caesar zavražděn svými protivníky
27 p. n. l. – začátek období principátu
asi 30 – ukřižování Ježíše Krista
284 – počátky dominiu
313 – edikt milánský
395 – rozdělení římské říše na východní a západní část
476 – zánik západořímské říše
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Kdo byli Etruskové?
Uveďte příčiny a výsledky střetů mezi plebeji a patriciji.
Jaké byly příčiny, průběh a výsledky punských válek?
Proč se římská republika ocitla v krizi?
Zhodnoťte význam Caesarovi diktatury. Jak skončila?
Vysvětlete pojmy principát a kolonát.
Za kterého císaře dosáhla římská říše největšího rozmachu?
Co je podstatou křesťanského učení?
V čem spočívá význam ediktu milánského?
Zdroj informací:
Čapek V., Pátek J.: Dějepis pro SOU, Praha, SCIENTIA, s.r.o. 2001
Čornej P., Čornejová I., Parkan F., Kudrys M.: Dějepis pro střední odborné školy, Praha, SPN 2002