VIII. Congress of Czech and Slovak Pathologists with International

The Societis of Czech and Slovak Pathologists, in co-operation
with Czech and Slovak Section of the International Academy of Pathology
Institute of Pathology, Faculty of Medicine,
Palack˘ University & Faculty Hospital, Olomouc
Department of Pathology, Silesian State Hospital, Opava
VIII. Congress of Czech and Slovak
Pathologists with International
Participation
Hradec nad Moravicí, September 25th-27th, 2001
The main topic: Interpretation of Immunohistochemical Examinations in Pathology
PREFACE
This Congress is organized at a time in which the focus is on new technologies and the use and implementation of
new developments in pathology, such as DNA microarrays, comparative genomic hybridization, confocal microscopy,
laser microdissection, computer image analysis, etc. are increasing. Immunohistochemical techniques have become
essential for up-to-date diagnostic pathology and are used widely in daily practice. The main Congress topics reflect this
trend and include both the diagnostic and prognostic/predictive significance of these examinations with respect to the
possible role of the pathologist as an active participant in the formation of individualised therapy for patients with neoplastic, genetic-related, and/or infectious diseases. We hope that this Congress will make it possible to build bridges
between classical morphologically oriented pathology and new diagnostic tools and technologies.
Zdeněk Kolář, M.D., Ph.D.
Professor of Pathology
ACKNOWLEDGEMENTS
We are very gratefull to MEGA BOOKS INTERNATIONAL, Praha and BAMED, spol. s r.o.,
âeské Budûjovice for the financial support in the publication of the Conference Proceedings
25
CONTENT
Babjaková ª., Havierová Z., BöŒr A.: A CASE OF SUDDEN DEATH IN A TWO YEARS OLD INFANT
WITH METABOLIC DEFECT OF B-OXIDATION OF FATTY ACIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 (E6)
BöŒr A., Jurkoviã I., Dudriková K.: RARE OCCURENCE OF THE MULTIPLE PRIMARY CANCERS
(NEOPLASMS) OF KIDNEYS AND COLORECTUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 (G1)
Bouchal J., Maìarová J., Hlobilková A., Koláfi Z.: 17-ESTRADIOL INCREASES LEVELS
OF p21WAF1/CIP1 AND TELOMERASE ACTIVITY IN PROSTATE CANCER CELL LINE LNCAP . . . . . . . 29 (F11)
Brychtová S., Tich˘ M., Tichá V., Falt˘nek L, Tich˘ T.: EXTRANODAL PERIPHERAL T-CELL
LYMPHOMA – CASE REPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 (E2)
Danihel ª., Babál P., Gomolãák P., Janík P., Korbeº M., Vojta‰‰ák J.: IDENTIFICATION OF PROLIFERATING
ACTIVITY MARKERS AND APOPTOTIC MARKERS IN TROPHOBLASTIC CELLS UNDER
FYSIOLOGIC AND PATHOLOGIC CONDITIONS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 (E2)
Danihel ª., Haenel S., Birner P., Breitenecker G., Korbeº M.: PRIMARY CHORIOCARCINOMA
OF THE PLACENTA - A RARE FORM OF GESTATIONAL TROPHOBLASTIC DISEASE . . . . . . . . . . . . . 30 (D2)
Du‰ková J., Babjuk M.: QUANTIFICATION OF IMMUNOPOSITIVITY BY IMAGE
ANALYSIS SYSTEM LUCIA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (B8)
Dvofiáãková J., ·tûrba J., Dombrovská L., Nedbálek A., Martínek A.: PROSTATE CANCER: ANALYSIS
OF PROLIFERATIVE ACTIVITY OF PROSTATE CANCER CELLS IN RELATION TO SOME
PROGNOSTIC FACTORS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (G2)
Ehrmann jr. J., Vavru‰ová N., Collan Y., Koláfi Z.: CHANGES OF EXPRESSION OF „ORPHAN“ RECEPTOR
PPAR IN BREAST CARCINOMA: IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (C5)
Fakan F., Boudová L.: FOLLICULAR DENDRITIC CELLS IN B-CELL SMALL LYMPHOCYTIC
LYMPHOMA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (B2)
Flodr P., Tich˘ T., ·karda J., Hlobilková A., Lísová S., Vavru‰ová N.: UNUSUAL CASE REPORT
OF METASTASING GLIOSARCOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (E8)
Galbav˘ ·., Lukáã L’., Porubsk˘ J., âerná M., KmeÈová J., Labuda M., Jakubovsk˘ J.: COLLAGEN IV
AND FIBRONECTIN IN EPITHELIAL TUMOURS OF LARGE BOWEL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (B5)
Gomolãák P., Janík P., Dani‰ D.: TISSUE PROCESSING BEFORE IMMUNOHISTOCHEMICAL
EXAMINATION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (G3)
Hadravská ·., Chlumská A.: HISTOLOGY OF FETAL GASTROINTESTINAL JUNCTION . . . . . . . . . . . . . . 33 (G4)
Hermanová M., LukበZ., Kroupová I., Fajkusová L., Luká‰ová E.: DIAGNOSTICS OF DUCHENN’S
AND BECKER’S MUSCLE DYSTROPHY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (F2)
Hes O., Michal M., Hora M., Hovorková E., Mikulá‰tík J.: METANEPHRIC ADENOMA –
DESCRIPTION OF 5 CASES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (D6)
Hlobilková A., Guldberg P., Thulberg M., Pimrová E., Hru‰ková P., ¤iháková P., Zeuten J., Bártek J.:
IMPACT OF TUMOR SUPPRESSOR GENE PTEN ON CELL CYCLE AND APOPTOSIS
IN TUMOR CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (F9)
Horáãek J., Hofiava V., Vrátn˘ M.: CONTRIBUTION TO DIAGNOSTICS OF GRANULOMATOUS
LESIONS OF LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 (E1)
Hu‰ek K.: HISTOPATHOLOGIC SPECTRUM IN RENAL BIOPSIES FROM PATIENTS WITH
MULTISYSTEMIC DISEASES. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 (G5)
26
Jurkoviã I., Friedmann I., BöŒr A., Benick˘ M.: CALCIUM OXALATE GRANULOMA OF THE NOSE. . . . . 35 (G6)
Kalousek D. K.: COMPARATIVE GENOMIC HYBRIDIZATION IN STUDIES
OF SPONTANEOUS ABORTIONS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 (AI/1)
Kerekes Z., Svojanovská Z., Svojanovsk˘ P.: CYTOPATHOLOGY OF ENDOMETRIUM . . . . . . . . . . . . . . . . 35 (D3)
Koãan P., Jurkoviã I., BöŒr A., Dudriková K., Krajcár R., Kromydaki E., Benick˘ M.:
AN IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY OF 18 CASES OF LENTIGO MALIGNA MELANOMA . . . . . . . 36 (B7)
Kodet R., Mrhalová M., Campr V., Soukup J., Krsková L., Stejskalová E.: B-CELL LARGE LYMPHOMA –
ANALYSIS OF TRANSLOCATION t(14;18) AND BREAKS ON 14q32 (IGH) AND 3q27 (Bcl-6)
BY FLUORESCENCE IN SITU HYBRIDIZATION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 (F3)
Kodetová D., Chadimová M., Pafko P., Lischke R., ·imonek J.: BIOPSY AND NECROPSY DIFFICULTY
IN TRANSPLANTATION OF LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 (E3)
Koìousek R., Bedrník P., âerník P., Kube‰ O.: THE CATHEPSIN-D EXPRESSION IN THE CYTOINVASIVE
STAGES OF COCCIDIA IN INTESTINAL MUCOSA OF CHICKENS, AND THE RELEVANCE
OF THIS PROTEINASE FOR INTRACELLULAR PENETRATION AND SPREADING OF COCCIDIA
IN HOST TISSUES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 (C1)
Koláfi Z., Hajdúch M., Murray P. G.: EXPRESSION OF c-erbB-2 IN PRIMARY NODE NEGATIVE
BREAST CANCERS DOES NOT CORRELATE WITH STANDARD PROGNOSTIC MARKERS . . . . . . . . . 37 (C4)
Krsková L., Hilská I., Vefimifiovská I., Kodet R.: MOLECULAR GENETIC ANALYSIS OF SYN-SSX
TRANSCRIPTS IN SYNOVIAL SARCOMAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 (F4)
Kuãerová L.: INFLUENCE OF HORMONES ON HISTOLOGICAL STRUCTURE OF ENDOMETRIUM . . . 38 (D4)
Lauko ª.: MALIGNANT MELANOMA IN THE 10 YEARS MATERIAL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 (G7)
Lísová S., Kutrová E., Ehrmann jr. J., Kolek A., ¤iháková P., Koláfi Z.: ROLE OF APOPTOTIC MECHANISMS
ON DEVELOPMENT OF MORPHOLOGICAL CHANGES DURING COELIAC DISEASE. . . . . . . . . . . . . . 38 (C7)
LukበZ.: THE NECESSITY OF IMMUNOPHENOTYPE AND GENOTYPE CORRELATION
FOR MUSCLE DYSTROPHY DIAGNOSTICS. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (F1)
Maãák J., Muken‰nábl P., Kawano N., Du‰ková M., Vácha P., Bobot L.: INTRAABDOMINAL
DESMOPLASTIC SMALL ROUND-CELL TUMOR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (D1)
Maìarová J., Hlobilková A., Bouchal J., Koláfi Z.: THE EFFECT OF SYNTHETIC CDK INHIBITORS
AND HORMONAL ANATAGONIST BICALUTAMIDE ON PROTEIN EXPRESSION IN PROSTATE
CANCER CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (F8)
Manìáková P., Campr V., Kodet R.: THE FIRST EXPERIENCE WITH FLOW CYTOMETRY ANALYSIS
IN DIAGNOSTICS OF B-CELL MALIGNANT LYMPHOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 (F7)
Matûj R.: OPENING OF NATIONAL SURVEILLANCE LABORATORY OF HUMAN TSE . . . . . . . . . . . . . . 40 (F5)
Mrhalová M., Kodet R., Neradová M., Strnad P.: INVASIVE DUCTAL CARCINOMA OF MAMMARY
GLAND – EXAMINATION OF c-erbB-2, CCD1, TP53 GENES AND THE 20q13 REGION BY FISH
METHOD IN COMPARISON WITH EXPRESSION OF PROTEINS erbB-2, CYCLIN D1 AND p53 (IHC);
CLINICAL SIGNIFICANCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 (C2)
Muken‰nabl P.: THE RARE LUNG HAMARTOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 (E2)
Murray P. G., Glavina-Durdov M., Flavell K. J., Jakic-Razumovic J., Capkun V. , Flavell J. R.:
EPSTEIN-BARR VIRUS AND HODGKIN’S DISEASE: CLINICAL IMPLICATIONS . . . . . . . . . . . . . . . . 41 (AII/4)
Negrini R.: HELICOBACTER PYLORI, INFECTION, AUTOIMMUNITY AND GASTRIC DISEASE . . . . 41 (AII/4)
27
Palas J., Kozelská E., Plaãek V.: PROFESSOR A. MATERNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (G8)
Plank L., Szépe P., Adamkov M.: IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF SMALL
CELL B-NHL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (AI/2)
Pov˘‰il C.: INTERPRETATION AND DIAGNOSTIC VALIDITY OF ACTIN MARKERS POSITIVITY
IN TUMOURS AND NON-TUMOURS CARTILAGINOUS CELLS OF BONE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (B4)
Pov˘‰il C., Dundr P., Sotorník I.: HISTOMORPHOMETRIC FINDINGS IN BONE TISSUE IN PATIENTS
AFTER TREATMENT OF POSTSTEROID-OSTEOPOROSIS BY BISPHOSPHONATE. . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (G9)
Pov˘‰il C., Pov˘‰ilová V.: DETERMINATION OF APOPTOSIS BY USING OF MONOCLONAL M30
ANTIBODY IN FOETAL INTESTINE WITH MECONIUM BODIES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (B6)
Prokopová P., Kalvach Z.: BONE AND MUSCLE CHANGES IN ELDERLY PATIENTS
WITH FRACTURE OF FEMORAL BONE CERVIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G10)
Pfiádka M., Horáãek J.: THE RARE MESENCHYMAL TUMOUR OF SKIN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G11)
Rydlová M., Pfiádka M.: DETECTION OF LYMPHATIC NODI IN TISSUES SURROUNDING
COLORECTAL CANCER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G12)
Skálová A., Kuãerová V., Szépe P., Plank L., Stárek I.: SALIVARY DUCT CARCINOMA – A HIGHLY
AGGRESSIVE SALIVARY GLAND TUMOUR WITH OVEREXPRESSION OF ONCOPROTEIN
HER-2/NEU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 (G13)
Skálová A., Lo‰an F., Schejbalová E.: DETECTION OF HER-2/NEU ONCOPROTEIN OVEREXPRESSION
IN INVASIVE BREAST CANCER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 (C3)
Stanûk R., Palas J., Vágner P., Michal M., Muken‰nabl P.: LYMPHOMA OF PROSTATE – CASE REPORT . . 44 (D8)
SyrÛãek M., Koláfiová L., Vymazal J., Dbal˘ V.: PARASITIC CYSTS OF BRAIN IMITATING TUMOR . . . . 45 (G14)
Szépe P., Plank L., Adamkov M.: IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF ACUTE LEUKAEMIA . . . 45 (B3)
·karda J., Hajdúch M., Tich˘ T., Klein J., Bohanes T., ¤iháková P., Koláfi Z.: THE UTILISATION
OF IMMUNOHISTOCHEMICAL METHODS IN DETECTION OF MULTIDRUG RESISTANCE
IN NON-SMALL CELL LUNG CANCER PATIENTS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 (C8)
Tichá V., Loveãková R., Tich˘ M.: FATAL COMPLICATION FOLLOWING PERCUTANEOUS
TRANSLUMINAL CORONARY ANGIOPLASTY PROCEDURE: CASE REPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (D7)
Tich˘ M., Du‰ek J., Tichá V., Koláfi Z., Koìousek R., Jezdinská V., Du‰ková M., Kuãerová L., Maãák J., Tich˘ T.:
LYMPHOPROLIFERATIVE DISEASES IN THE BONE MARROW EXAMINED BY INSTITUTE
OF PATHOLOGY, FACULTY HOSPITAL, OLOMOUC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (E4)
Tich˘ T., ·karda J., Klein J., Bohanes T., ¤iháková P., Koláfi Z.: THE APPLICATION
OF IMMUNOHISTOCHEMICAL METHODS FOR ESTIMATION OF METASTATIC POTENTIAL
IN PATIENTS WITH NON-SMALL CELL CARCINOMA OF THE LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (C9)
Vajner, L., Herget, J., Uhlík, J., Konrádová, V.: MMP-13 PRODUCTION BY RAT PULMONARY MAST
CELLS IN PULMONARY HYPERTENSION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (G15)
Vajtrová R., Kodet R.: c-kit ANTIBODY IN DIAGNOSTICS OF GASTROINTESTINAL STROMAL
TUMOURS (GIST) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (C6)
Vanûãek T., Trubaã P., Boudová L.: METHODS OF DNA ISOLATION AND THEIR USING
IN PATHOLOGY AND FORENSIC MEDICINE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (F6)
Vavru‰ová N., Ehrman jr. J., Koláfi Z.: THE EFFECT OF FIBRATE ON VIABILITY
OF GLIAL CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 (F10)
28
Vítková I., Krechler T., Pov˘‰il C.: MULTIPLE INFLAMMATORY FIBROID POLYPS
OF GASTROINTESTINAL TRACT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 (G16)
Waloschek T., Haferník J., Michal M.: FOLLICULAR DENDRITIC CELL SARCOMA OF SPLEEN . . . . . . 49 (G17)
Zámeãník J., Vargová L., Jendelová P., Homola A., Tich˘ M., Bene‰ V., Kodet R., Syková E.: DIFFUSE
PARAMETERS OF EXTRACELLULAR SPACE IN GLIAL BRAIN TUMOURS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 (E7)
Zemanová I., Pov˘‰il C., Doleãková V.: EPITHELIOID LIPOMATOSE ANGIOMYOFIBROBLASTOMA
OF VULVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 (D5)
29
PRÍPAD NÁHLEHO ÚMRTIA DVOJROČNÉHO DIEŤAŤA
PRI METABOLICKOM DEFEKTE β-OXIDÁCIE
MASTNÝCH KYSELÍN
17-ESTRADIOL ZVYŠUJE HLADINU p21WAF1/CIP1
A AKTIVITU TELOMERÁZY V PROSTATICKÉ BUNĚČNÉ
LINII LNCaP
A CASE OF SUDDEN DEATH IN A TWO YEARS OLD
INFANT WITH METABOLIC DEFECT OF β-OXIDATION
OF FATTY ACIDS
17β-ESTRADIOL INCREASES LEVELS OF p21WAF1/CIP1 AND
TELOMERASE ACTIVITY IN PROSTATE CANCER CELL LINE LNCaP
Babjaková Ľ., Havierová Z., Böőr A.
Bouchal J., Maďarová J., Hlobilková A., Kolář Z.
Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Rastislavova 43, Košice, Slovenská republika
Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hněvotínská 3, Olomouc
Kľúčové slová: náhle úmrtie, porucha oxidácie mastných kyselín, steatóza parenchýmových orgánov
Keywords: Sudden death, Defect of fatty acids oxidation, Steatosis of parenchymal organs
Klíčová slova: rakovina prostaty, LNCaP, telomeráza, 17β-estradiol, bicalutamid, p21Waf1/Cip1
Keywords: prostate cancer, LNCaP, telomerase, 17β-estradiol, bicalutamide, p21Waf1/Cip1
Ide o kazuistiku nekroptického prípadu dvojročného dieťaťa, u ktorého pri
náhlom úmrtí v popredí morfologického nálezu boli prítomné prejavy steatózy parenchýmových orgánov (pečeň, oblička, myokard), pričom v pečeni aj obraz rozvíjajúcej sa fibrózy. V zhode s literárnymi údajmi a výsledkami biochemického vyšetrenia išlo o súčasť zmien v rámci
metabolickej poruchy typu defektu β-oxidácie mastných kyselín. Jednalo
sa o počas života nerozpoznané ochorenie, pričom náhle úmrtie bolo
spojené s vyznačenými prejavmi šoku kardiálneho typu. Pri pitve sa navyše tiež zistili dve vzácne združené vrodené malformácie typu anomálie trikuspidálnej chlopne a segmentálnej hypoplázie svaloviny hrubého
čreva.
Aj na základe nášho prípadu sa ukazuje potreba v rámci diferenciálnej
diagnostiky náhlych úmrtí v detskom veku neopomenúť aj možnosť výskytu oxidatívneho defektu mastných kyselín.
Úvod: Rakovina prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění
a androgenní deprivace je jedinou efektivní systémovou terapií. Progrese
k androgen-independentnímu nádoru je provázena posunem od endokrinní k parakrinní/autokrinní regulaci a zvýšenou buněčnou viabilitou.
Vedle dihydrotestosteronu (DHT) je schopen vazby na androgenní breceptor a stimulace buněčné proliferace i 17β-estradiol (E2). Telomeráza
je ribonukleoproteinový enzym zodpovědný za syntézu telomerických
repeticí na koncích chromozomů. Telomery chrání chromozomy před
DNA degradací, vzájemnými fúzemi, přestavbami a udržují strukturu jádra. Aktivace telomerázy v nádorových buňkách vede ke stabilizaci telomer a má zásadní význam při imortalizaci. Cílem této studie bylo zjistit,
zda antiandrogen bicalutamid (BIC) a antiestrogen tamoxifen (TAM)
ovlivňují aktivitu telomerázy a expresi vybraných proteinů.
PRÍPAD NEOBVYKLEJ NÁDOROVEJ MULTIPLICITY
OBLIČIEK A KARCINÓMU HRUBÉHO ČREVA
Materiál a metody: Buněčná linie LNCaP, citlivá na androgeny, pěstovaná v RPMI médiu s 2,5% FBS zbaveném steroidů, byla vystavena působení BIC a TAM o různých koncentracích. IC50 byla stanovena pomocí MTT testu viability, založeném na metabolické konverzi tetrazoliové
soli na nerozpustný formazan. Podobně byly určeny optimální koncentrace stimulující buněčnou viabilitu. Telomerázová aktivita byla analyzována protokolem TRAP s detekcí na polyakrylamidovém gelu. Exprese
sledovaných proteinů byla stanovena pomocí Western blot analýzy.
RARE OCCURENCE OF THE MULTIPLE PRIMARY CANCERS
(NEOPLASMS) OF KIDNEYS AND COLORECTUM
Böőr A., Jurkovič I., Dudriková K.
Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P.J.Šafárika a Fakultnej nemocnice L.Pasteura, Košice, Slovenská republika
Kľúčové slová: Nádorová multiplicita, Karcinóm z buniek obličky, Onkocytóm obličky, Karcinoid obličky, Adenokarcinóm kolorekta
Keywords: Multiple primary cancers, Renal cell carcinoma, Oncocytoma
of the kidney, Carcinoid tumor of kidney, Colorectal adenocarcinoma
Ide o raritný prípad nádorovej multiplicity v obličkách a neskôr aj s výskytom kolorektálneho adenokarcinómu. U 75 ročného pacienta bola vykonaná totálna resekcia pravej obličky a parciálna resekcia horného pólu ľavej obličky. V pravej obličke bol obraz unilaterálneho simultánneho
výskytu väčšieho nádora typu chromofilného karcinómu z buniek obličky
spolu s menším nádorovým uzlom typu onkocytómu. V resekovanej časti ľavej obličky sa vyskytol vcelku dobre ohraničený nádorový uzol veľkosti 2,5x2,3x1,1 cm, ktorého histologický, imunohistochemický a elektrónovomikroskopický nález je v plnej zhode s malým počtom doposiaľ
publikovaných primárnych nádorov obličiek typu karcinoidu. Táto simultánna bilaterálna nádorová multiplicita obličiek bola ešte zvýraznená ďalším malignómom u tohto pacienta, ktorým bol kolorektálny adenokarcinóm, ktorý sa vyskytol v odstupe 14-tich mesiacov v sesilnom
polypóznom adenóme s malým zastúpením vilóznej zložky.
Výsledky: Optimální koncentrace stimulující LNCaP byly 1nM pro DHT
a 10nM pro E2. Průměrné stimulace, které byly stanoveny ze sedmi experimentů, byly 125% pro 1nM DHT a 150% pro 10nM E2. Nejsilnější stimulace byla pozorována při současném podání DHT a E2. IC50 byly stanoveny na 50µM pro BIC a 5µM pro TAM.
BIC v buňkách indukoval regresivní změny (vakuolizace a fragmentace)
a inhiboval telomerázu. BIC také lehce zvýšil hladinu inhibitoru cyklin dependentních kináz, p27Kip1, a výrazně snížil hladinu androgenního receptoru a PCNA (proliferating cell nuclear antigen). Regresivní změny indukované TAM nebyly spojeny s ovlivněním studovaných proteinů.
V buňkách ovlivněných pouze E2 byl pozorován slabý nárůst telomerázové aktivity a výrazné zvýšení hladiny inhibitoru cyklin-dependentních
kináz, p21Waf1/Cip1.
Závěr: V buňkách stimulovaných 17β-estradiolem dochází k indukci exprese p21Waf1/Cip1 a zvýšení aktivity telomerázy. Inhibice telomerázy bicalutamidem je spojena s poklesem hladiny androgenního receptoru
a PCNA.
Práce byla podpořena granty MSM151100001 a NC/6200-3.
30
EXTRANODÁLNÍ PERIFERNÍ T LYMFOM – KAZUISTIKA
EXTRANODAL PERIPHERAL T-CELL LYMPHOMA
– CASE REPORT
Brychtová S.1, Tichý M.1, Tichá V.1, Faltýnek L.2, Tichý T.1
1 Ústav patologie LF UP a FN Olomouc, Hněvotínská 3, Olomouc
2 III. interní klinika LF UP a FN Olomouc
Klíčová slova: T lymfom
Keywords: T-cell lymphoma
Úvod: Periferní T lymfomy tvoří 10–15 % NHL lymfomů. Z klinického
hlediska jsou často agresivní, ve většině případů se projevují generalizovanou lymfadenopatií a hepatosplenomegalií. Extranodální postižení
je méně časté a nejčastěji bývá postižen gastointestinální trakt a kůže.
Pozorování: V našem případě se jedná se o raritní onemocnění 46-leté
ženy s 5-timěsíční anamnézou febrilních stavů a dýchacích obtíží, která
byla zpočátku léčena na pneumonitidu při v.s. viscerální toxokaroze.
Postupně dochází k progresi renální insuficience, která je příčinou smrti
s klinickou dg. systémového granulomatózního procesu nejasné etiologie. Při sekčním nálezu dominuje oboustranná nefromegalie s hmotností ledvin 550 a 560 g a velikosti dosahující 17 x 6 x 5 cm. Struktura ledvin je zcela setřelá mnohočetnými nodulárními infiltráty velikosti 1–2,5
cm v průměru, mezi nimiž je normální parenchym zachován jen v úzkých
septech. Obdobné, méně početné infiltráty, jsou dále zastiženy disperzně v plicním parenchymu a zcela ojedinělé a drobné v játrech.
Lymfatické uzliny a slezina postiženy nejsou. Histologické vyšetření prokazuje ložiskovitě nekrotizující infiltráty, lokalizované částečně perivazálně, složené z větších bb. s výraznou jadernou a buněčnou pleomorfií, hyperchromními jádry s hrubým chromatinem, místy laločnatými.
V imunohistochemickém barvení jsou tyto buňky CD45RO+, fokálně
CD30+, CD3–, CD56–, CD20–. Jejich proliferační aktivita (Ki-67) je vysoká. Poměrně frekventní je příměs histiocytů – CD 68+. Na základě
těchto vyšetření je stanovena diagnóza periferního extranodálního
T lymfomu, pravděpodobně vycházejícího z plic, se sekundárním postižením ledvin a jater.
IDENTIFIKÁCIA MARKEROV PROLIFERAČNEJ AKTIVITY
A APOPTÓZY V BUNKÁCH TROFOBLASTU ZA
FYZIOLOGICKÝCH A PATOLOGICKÝCH STAVOV
IDENTIFICATION OF PROLIFERATING ACTIVITY MARKERS
AND APOPTOTIC MARKERS IN TROPHOBLASTIC CELLS
UNDER FYSIOLOGIC AND PATHOLOGIC CONDITIONS.
Danihel Ľ.1, Babál P.1, Gomolčák P.2, Janík P.2,
Korbeľ M.3, Vojtaššák J.4
1 Ústav patologickej anatomie LF UK, Bratislava
2 Ústav patológie FNsP akad. L. Dérera, Bratislava
3 I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UK a FN, Bratislava
4 Ústav lekárskej biológie LF UK, Bratislava
Kľúčové slová: Trofoblast, apoptóza, markery proliferačnej aktivity
Keywords: Trophoblast, apoptosis, markers of proliferating activity.
Trofoblast pochádza z embryonálneho ektodermu a má preto aj väčšinu
imunohistochemických charakteristík epitelovej bunky ako bolo referované na ostatných konferenciách. Choriové klky sú kryté cytotrofoblastom
/CT/, ktorý má vysokú proliferačnú aktivitu v súlade s jeho germinatívnou
úlohou. Imunohistochemické a morfologické charakteristiky buniek tro-
foblastu sa menia v závislosti od dĺžky trvania tehotnosti alebo formy gestačnej trofoblastovej choroby. Autori sledovali vo svojej práci proliferačnú
aktivitu buniek trofoblastu. Použili pritom protilátky Ki-67, p53, PCNA
a markery apoptózy bcl-2 a bax. Materiál tvorili parafínové rezy placentárneho tkaniva vybratých typov gestačnej trofoblastovej choroby /kompletná a parciálna hydatidózna mola, invazívna mola hydatidóza a choriokarcinóm/, ktoré boli spracované metódou SABC. Súčasne sledovali
aktivitu uvedených protilátok v placentárnom tkanive z I. a III. trimestra tehotnosti. Proliferačné markery Ki-67 a PCNA boli za fyziologických stavov
prítomné hlavne v bunkách cytotrofoblastu a v intermediárnom trofoblaste v I. trimestri tehotnosti. Aktivita oboch markerov klesala s dĺžkou trvania tehotnosti. V bunkách syncytiotrofoblastu sme nedokázali expresiu
oboch uvedených markerov. P53 bol pozitívny len v bunkách CT v I. trimestri. V III. trimestri bola jeho expresia veľmi kolísavá, ale dokazateľná
v rôznych štruktúrach placenty. Apoptotický marker bcl-2 bol dokazateľný
v I. aj III. trimestri tehotnosti. Intenzita farbenia s protilátkou bax len slabo
kolísala a nebola identifikovaná v bunkách syncytiotrofoblastu v I. trimestri gravidity.
Práca bola vykonaná s podporou grantu VEGA č. 1/7530/20 .
Summary: The authors demonstrate expression of p53, PCNA and Ki-67
in proliferating trophoblastic cells during various stages of pregnancy
and in certain types of gestational trophoblastic disease. Expression of
bcl-2 and bax was also examined in mentioned tissues, by immunohistochemical methods.
PRIMÁRNY CHORIOKARCIÓM PLACENTY– VZÁCNA
FORMA GESTAČNEJ TROFOBLASTOVEJ CHOROBY
PRIMARY CHORIOCARCINOMA OF THE PLACENTA
– RARE FORM OF GESTATIONAL
TROPHOBLASTIC DISEASE
Danihel Ľ.1, Haenel S.2, Birner P.2, Breitenecker G.2,
Korbeľ M.3
1 Ústav patologickej anatómie LF UK, Bratislava
2 Institut fur Klinische Pathologie, Wien
3 I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UK a FN
Kľúčové slová: placenta, choriokarcinóm
Keywords: placenta, gestational choriocarcinoma
Gestačný choriokarcinóm je veľmi zriedkavá ale vysoko malígna forma
gestačnej trofoblastovej choroby /GTCH/. Jeho histogenetický pôvod
bol až v r. 1898 opísaný Marchandom. Asi 50% gestačných choriokarcinómov má svoj pôvod v kompletnej hydatidóznej mole, v 25% vzniká
po potrate, asi v 22,5 % vzniká po fyziologickej tehotnosti a v 2,5 %
vzniká z ektopickej gravidity. Je tvorený zmiešanou populáciou buniek
trofoblastu, najmä však syncytiotrofoblastu a cytotrofoblastu. Intermediarny trofoblast je veľmi zriedkavo prítomný. Patognomickým znakom
je však neprítomnosť choriových klkov, deštrukcia myometria a výrazné cytologické atypie buniek trofoblastu. Existencia gestačného choriokarcinómu počas intrauterinnej tehtonosti je mimoriadne vzácna forma gestačnej trofoblastovej choroby. Doteraz bolo v literatúre
opísaných len 35 koexistencie itrauterinnej tehostnosti a gestačného
choriokarcinómu.
Autori demonštrujú prípad 40 ročnej pacientky s primárným gestačným
choriokarcinómom placenty, ktorá v 3. trimestri porodila zdravé dieťa.
13 mesiacov neskôr exitovala za príznakov mnohopočetných metastáz
a mozgového krvácania s edémom.
Práca bola vykonaná s podporou grantu VEGA č. 1/7530/20 .
31
Summary: The authors demonstrate a very rare case of gestational choriocarcinoma in the mature placenta of a normal pregnancy. The patient
died 13 months after normal delivery of a healthy child because of multiple metastases into the lungs and the brain.
KVANTIFIKACE IMUNOPOZITIVIT V SYSTÉMU OBRAZOVÉ
ANALÝZY LUCIA
QUANTIFICATION OF IMMUNOPOSITIVITY BY IMAGE
ANALYSIS SYSTEM LUCIA
Dušková J.1, Babjuk M.2
ZMĚNA EXPRESE „ORPHAN“ RECEPTORU PPARγ
V KARCINOMU MLÉČNÉ ŽLÁZY:
IMUNOHISTOCHEMICKÁ STUDIE
CHANGES OF EXPRESSION OF „ORPHAN“
RECEPTOR PPARγ IN BREAST CARCINOMA:
IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY
Ehrmann jr. J. 1, Vavrušová N.1, Collan Y.2, Kolář Z.1
1 Laboratoř molekulární patologie CMBM UP, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc, Česká republika
2 Ústav patologie, Univerzita Turku, Finsko
1 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha
2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Klíčová slova: mléčná žláza, karcinom, „orphan“ receptor, PPARγ
Keywords: breast carcinoma, orphan receptor, PPARγ
Klíčová slova: počítačová obrazová analýza, imunopozitivita
Keywords: computer image analysis, immunopositivity
Úvod: PPARs (receptory aktivované proliferátory peroxisomů) patří mezi
jaderné „orphan“ receptory, které po aktivaci specifickým ligandem působí jako transkripční faktory. Aktivovaný PPAR se po dimerizaci s RXR
(retinoid X receptor) a za přítomnosti koaktiovátoru váže na specifické
místo DNA (PPAR responsive element - PPRE) kde spouští transkripci
cílových genů. PPARs hrají důležitou roli při zánětu, v procesu aterosklerózy, v metabolismu lipidů (diabetes) a v procesu kancerogeneze.
Bylo zjištěno, že PPAR aktivované pomocí syntetických ligandů jsou
schopny u některých nádorů in vivo (karcinom tlustého střeva, liposarkom) a in vitro (karcinom prostaty, mléčné žlázy, atd.) potlačit růst a indukovat diferenciaci.
Cíl: Zhodnocení možnosti obrazově analytického vyhodnocení průkazu
p53 v urotelu pacientů s povrchovými nádory močového měchýře pomocí jednoduchého uživatelského programu v systému LUCIA v. 4.51
a adaptativního klasifikátoru LUCIA G v. 4.6.
Metody: V souboru 60 pacientů s povrchovými nádory močového měchýře byla stanovena semikvantitativně exprese p53 s výstupem do tzv.
hscore (1) pomocí obrazové analýzy LUCIA.
Výsledky: Hodnocení 200 buněčných jader – minima potřebného pro stanovení HSCORE – lze provést v únosné době i uživatelským zadáním objektů pomocí jednoduchého aplikačního programu v základním systému.
Tzv. adaptativní klasifikátor však umožňuje automatické prahování objektů
pomocí parametrů tvarových, denzitních i barevných (RGB) hodnot. Na
podkladě uživatelského vstupu je systém schopen zpřesňovat výběr objektů tzv. učením klasifikátoru. Semikvantitativní hodnocení, kterého používáme v prospektivní klinicko morfologické studii, není rozhodnutím odrážejícím limitace obrazově analytického programu, nýbrž vstupních
imunohistochemických průkazů.
Literatura: Mc carty KS Jr., Miller LS, Cox EB, Konrath J, Mc Carty KS Sr:
Estrogen receptor analyses: Correlation of biochemical and immunohistochemical methods using monoclonal antireceptor antibodies.
Arch. Pathol. Lab. Med. 1985, 109, 716–21.
KARCINOM PROSTATY: ANALÝZA PROLIFERAČNÍ
AKTIVITY BUNĚK KARCINOMŮ PROSTATY VE VZTAHU
K NĚKTERÝM PROGNOSTICKÝM FAKTORŮM.
PROSTATE CANCER: ANALYSIS OF PROLIFERATIVE
ACTIVITY OF PROSTATE CANCER CELLS IN RELATION
TO SOME PROGNOSTIC FACTORS
Dvořáčková J.1, Štěrba J.1, Dombrovská L.1, Nedbálek A.2,
Martínek A.3
1 Cytologická a bioptická laboratoř, Ostrava-Zábřeh
2 Vítkovická nemocnice Blahoslavené Marie Antoníny
3 FN Ostrava-Poruba
Klíčová slova: prostata, karcinom, proliferace, buněčný cyklus, prognóza
Keywords: prostate, cancer, proliferation, cell cycle, prognosis
V práci jsou ověřovány některé souvislosti mezi proliferační aktivitou buněk karcinomu prostaty a některými obecně uznávanými prognostickými
znaky jako je délka přežití, délka remise, reakce na léčbu, grading, exprese regulátorů buněčného cyklu - p21, p27, Bcl-2, Bax, apod.
Cíl a metodika: Cílem studie bylo imunohistochemicky stanovit a analyzovat expresi isoforem PPAR (PPARγ a PPARα) a RXRα na souboru archivních, do parafínu zalitých vzorků 136 invazívních duktálních a lobulárních karcinomů mléčné žlázy.
Výsledky: V porovnání s normálními žlázovými buňkami byla u buněk nádorových zjištěna snížená exprese PPARγ. Byly též zjištěny rozdíly v expresi PPARγ u tumorů s různým stupněm diferenciace a s různou expresí estrogenových receptorů. V expresi PPARα a RXRα nebyly mezi
nádorovými a nenádorovými elementy zjištěny rozdíly.
Závěry: Snížená exprese PPARγ u karcinomu mléčné žlázy může odrážet nedostatečnou aktivaci, zvýšenou degradaci nebo poruchu exprese
tohoto receptoru. Indukce exprese by tedy mohla mít potenciální terapeutický význam.
Práce vznikla za podpory grantů: MSM 151100001, FRVS 1471/2001,
IGA MZ ČR NC/6723-3
FOLIKULÁRNÍ DENDRITICKÉ BUŇKY V LYMFOMU
Z MALÝCH B LYMFOCYTŮ
FOLLICULAR DENDRITIC CELLS IN B-CELL SMALL
LYMPHOCYTIC LYMPHOMA
Fakan F., Boudová L.
Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN Plzeň, Česká republika
Klíčová slova: folikulární dendtritická buňka – lymfom z malých B lymfocytů – imunohistochemie
Keywords: follicular dendritic cell – B-cell - small lymphocytes lymphoma
– immunohistochemistry
32
Padesát případů lymfomů z malých B lymfocytů, kde v 28 případech se
jednalo o B-chronickou lymfatickou leukemii, bylo v biopsii lymfatické
uzliny diagnostikováno histologicky, imunohistochemicky a ve 26 případech i molekulárně geneticky. V parafinových řezech byly folikulární
dendritické buňky (FDB) znázorněny pomocí protilátek CD21, CD23
a CNA42. V 19 případech (38 %) jsme nenalezli žádný klastr FDB. Ve
zbylých 31 případech jsme prokázali jen velmi nízký počet klastrů, často ojedinělý klastr, většinou s lokalizací na okraji uzliny. Nejvíce klastrů
bylo prokázáno pomocí protilátky CNA42. V kontrolních souborech lymfomu z plášťových buněk a folikulárního lymfomu byla nepřítomnost FDB
vyjímečná.
Z výsledků vyplývá, že nepřítomnost nebo jen velmi malý počet klastrů
FDB v biopsii uzliny infiltrované malobuněčným B lymfomem představuje pomocný diagnostický znak svědčící pro lymfom z malých B lymfocytů / chronickou lymfatickou leukemii z B buněk.
NEOBVYKLÝ PŘÍPAD METASTAZUJÍCÍHO GLIOSARKOMU
UNUSUAL CASE REPORT OF METASTASING
GLIOSARCOMA
Flodr P.1, Tichý T.1, Škarda J.2, Hlobilková A.2, Lísová S.2,
Vavrušová N.2
1 Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika
2 Laboratoř molekulární patologie CMBM UP Olomouc
Klíčová slova: nádory mozku, gliosarkom, extraneurální metastázy
Keywords: brain neoplasms, gliosarcoma, extraneural metastasis
Je referováno o případu 38-leté ženy s nádorem mozku diagnostikovaným 11 měsíců před smrtí (v bioptickém obraze astrocytom G II). Pro
rychlý růst tumoru provedena několik dní po diagnóze dekompresní kranioektomie, měsíc po diagnóze zahájena paliativní radioterapie a čtyři
měsíce po diagnóze paliativní chemoterapie, bez neurochirurgického
výkonu. Při pitvě mozku byl nalezen nádor, který infiltroval levou hemisféru, značně nehomogenní struktury, v centru rozsáhle nekrotizující
s postnekrotickými pseudocystami. Nečekaným nálezem bylo solitární
bílé homogenní tužší ložisko v játrech, o průměru 10 mm, mírně nepravidelného okraje, ostře ohraničené, sestávající z nepravidelně uspořádaných vřetenitých buněk. Nádorové struktury zjištěné v mozku místy
napodobují ložisko v játrech. Imunohistochemickým vyšetřením byl potvrzen identický původ obou lézí.
KOLAGÉN IV. TYPU A FIBRONEKTÍN V EPITELOVÝCH
NÁDOROCH HRUBÉHO ČREVA
COLLAGEN IV AND FIBRONECTIN IN EPITHELIAL
TUMOURS OF LARGE BOWEL
Galbavý Š.1, Lukáč Ľ.2, Porubský J.1, Černá M.1,
Kmeťová J.1, Labuda M.1, Jakubovský J.1
1 Ústav patologickej anatómie, Lekárská fakulta UK a FN, Bratislava,
Slovenská Republika
2 1. interná klinika Lekárskej fakulty UK a FN, Bratislava, Slovenská
Republika
Kľúčové slová: fibronektín, kolagén IV, tumor, hrubé črevo
Keywords: fibronectin, collagen IV, colon, cancer, differentiation
Úvod: Fibronektín aj kolagén IV. typu v lamina propria mucosae sú súčasťou normálnej sliznice hrubého čreva a strómy nádorov tejto slizni-
ce ľudí. Typizácia spomenutých antigénov v tejto oblasti nebýva predmetom záujmu morfológov.
Materiál a metódy: Vyšetrili sme 14 pacientov postihnutých polypmi
a karcinómami hrubého čreva pomocou monoklonových protilátok proti
kolagénu IV. typu a polyklonových protilátok proti fibronektínu.
Výsledky: Kolagén IV. typu aj fibronektín v sliznici hrubého čreva z okolia benígnych aj malígnych tumorov vykazuje určité nepravidelnosti čo
do intenzity aj intergrity v membrana basalis epitelových súčastí sliznice.
Protilátky reagujú aj s membrana basalis krvných ciev lamina propria
mucosae. S inými štruktúrami v „normálnej“ sliznici nereagujú. Podobne
sa obidva typy protilátok nadväzujú v strome polypov, ale nepravidelnosti
sú nápadnejšie. Zdá sa, že v karcinómoch protilátky proti kolagénu IV
reagujú s vláknitými štruktúrami strómy, nepriamo úmerne diferenciácii
nádorov.
Diskusia: Informácie o predmete nášho záujmu sú zriedkavé. Naše výsledky sú v zhode so zriedkavými publikáciami na túto tému.
Záver: V strome karcinómov hrubého čreva sú vlákna, pozitívne reagujúce s protilátkami proti kolagénu IV typu. Intenzita reakcie býva nepriamo úmerná miere diferencovanosti karcinómov. Aj fibronektín v stróme
karcinómov má rôzne nepravidelnosti.
Literatúra: Galbavý, Š., Ružičková, M.; Surmíková, E., Danihel, L., Porubský, J.,
Papinčák, J., Holeša, S., Trnka, J. Reaktivita protilátok proti kolagénu
I.–IV. typu a protilátok proti chondroitin-sulfátu v slezine. Čs. Patol. 32,
1996, 1, 19–23. Jakubovský, J., Papinčák, J., Holeša, S.: Fibronektíny
v zdraví a chorobe. Rheumatol. 9, 1995,č.1,s.111–118.
PREDANALYTICKÁ FÁZA V IMUNOHISTOCHÉMII
TISSUE PROCESSING BEFORE
IMMUNOHISTOCHEMICAL EXAMINATION
Gomolčák P., Janík P., Daniš D.
NsP akad. L. Dérera, Ústav patologie, Bratislava, Slovenská republika
Kľúčové slová: Imunohistochémia, štandardizácia, kontrola kvality
Keywords: immunohistochemistry, standardization, quality control
Imunohistochémia (IHC) si v diagnostickom procese našla svoje pevné miesto. Počas posledných rokov sa postavenie IHC analýzy posunulo z pomocnej diagnostickej techniky na samostatnú diagnostickú
metódu, ktorej výsledkom je indikovanie liečebného postupu. Napr.
Schválenie HercepTestu, jako diagnostického nástroja pre nastavenie
vhodnej Herceptínovej terapie sa zdá byť prvým v dlhom rade IHC
testov, ktorý sa použije na výber pacientov vhodných pre tento špecifický terapeutický postup. S týmito zmenami sa zvýšila potreba
štandardizácie před a postanalytickej fázy vyšetrenia, aby výsledky
pochádzajúce z rôznych pracovísk boli porovnateľné. Toto úsilie se
podporilo vývojom automatizovaných farbiacích systémov a testovacích KITov. Napriek tomu v porovnaní s analytickými metódami (meraniami) iných laboratórií sú medzilaboratórne rozdiely vo výsledkoch
IHC vyšetrení stále väčšie. Patológovia veľmi často argumentujú pozitivitou, resp. negativitou tej-ktorej protilátky vo vzťahu k předpokládanej diagnóze. Možno, že si ani neuvedomujú úskalia, ktoré ovplyvňujú
kvalitu IHC vyšetrenia, a tým aj možné odchýlky v interpretácii výsledkov farbenia. Používanie rôznych reagencií s odlišnou citlivosťou
a špecifickosťou tiež bráni korektnému porovnaniu získaných výsledkov. Doposiaľ používaná formolová fixácia nevyhovuje všetkým používaným protilátkam a vyžaduje prítomnosť kontrolných mechanizmov. Problémom štandardizácie IHC metodik sa venovalo množstvo
33
workshopov, ktoré na základe skúseností iných laboratórií podrobne rozobrali problémy IHC metód a spracovali základné pravidlá a postupy při
riešení problémov IHC farbenií. Za súčasných podmienok je však celkom
možné, že výsledky IHC farbení uvádzané v literatúre pri diferenciálno-diagnostickom procese niekedy nebudú korelovať s naším zistením. V práci sa pokúšame poukázať na niektoré možné problémy predanalytickej
fázy v IHC diagnostike.
HISTOLOGIE GASTROESOFAGEÁLNÍ
JUNKCE U FÉTŮ
Hadravská Š., Chlumská A.
ŠPAÚ, FN Plzeň-Bory
Oblast gastroesofageální junkce je v současné době diskutovaným problémem. Ontogenetický vývoj této oblasti není přesně zmapován.
Vyšetřili jsme 32 plodů v rozmezí 14.–40. týdne gestačního stáří. Ve studii se zabýváme histomorfologickým vývojem této oblasti zažívacího
traktu.
DIAGNOSTIKA PŘENAŠEČEK DUCHENNOVY
A BECKEROVY SVALOVÉ DYSTROFIE
DIAGNOSTICS OF DUCHENN’S AND BECKER’S
MUSCLE DYSTROPHY
Hermanová M.1, Lukáš Z.1, Kroupová I.1,
Fajkusová L.2, Lukášová E.3
1 PAÚ FN Brno, Česká republika
2 Výzkumný ústav zdraví dítěte, Brno, Česká republika
3 Biofyzikální ústav AV ČR, Brno, Česká republika
Klíčová slova: Duchennova svalová dystrofie (DMD), imunohistochemie,
fluorescenční in situ hybridizace (FISH), diagnostika
Keywords: Duchenn’s muscle dystrophy, immunohistochemistry, FISH,
diagnostics
Do diagnostiky svalových dystrofií byly postupně na našem pracovišti
zaváděny nové diagnostické metody, které se v největším rozsahu
uplatnily v diagnostice dystrofinopatií.
Algoritmus pro diagnostiku Duchennovy a Beckerovy svalové dystrofie
nabyl konkrétní podoby, jedním z hlavních problémů genetického poradenství však zůstává identifikace přenašeček mutací v dystrofinovém
genu. Na základě našich zkušeností navrhujeme diagnostický postup
pro identifikaci přenašeček mutací v dystrofinovém genu. Pro rychlý screening suspektních přenašeček DMD/BMD doporučujeme analýzu
lymfocytů periferní krve metodou fluorescenční in situ hybridizace
(FISH). Toto vyšetření je metodou první volby v rodinách, kde se již
DMD/BMD vyskytla, a kde byla u postiženého probandy identifikována
a definována mutace delečního typu, kterou lze zachyti sadou prob,
které v diagnostice využíváme. V případě negativního výsledku FISH
analýzy navrhujeme provedení svalové biopsie s následným standartním histopatologických a imunohistochemickým vyšetřením při aplikaci
protilátek proti jednotlivým doménám proteinu dystrofinu, utrofinu,
ostatním proteinům komplexu DAC (sarkoglykany, merosin, dystroglykany) a emerinu. Zbytek svalové tkáně získané při svalové biopsii by
měl být vyšetřen na úrovni genomu, kde se nám v praxi nejlépe osvědčila analýza mRNA metodou RT-PCR a PTT (test na zkrácený protein).
METANEFRICKÝ ADENOM – POPIS 5 PŘÍPADŮ
METANEPHRIC ADENOMA – DESCRIPTION OF 5 CASES
Hes O.1, Michal M.1, Hora M.2, Hovorková E.3, Mikuláštík J.4
1 Šiklův patologicko-anatomický ústav, FN Plzeň
2 Oddělení urologie, FN Plzeň
3 Fingerlandův ústav, FN Hradec Králové
4 Oddělení patologie, NsP Liberec
Klíčová slova: ledvina, metanefrický adenom, diagnostika
Keywords: kidney, metanephric adenoma, diagnostics
Úvod: Metanefrický adenom (MA) patří mezi relativně vzácné benigní
nádory ledviny. Předkládáme naše zkušenosti s 5 případy této léze.
Materiál: Materiál pochází z konzultačních, z bioptických a z archivních
případů. Tkáně byly zpracovány rutinními histochemickými a imunohistochemickými metodami, v 1 případě i ultrastrukturálně. Sestavu tvořilo 5 pacientů, 3 muži a 2 ženy ve věku 13–67 let (průměr 43,8 roku).
Nádory se nacházely 3x v pravé ledvině, 1x v levé, u 1 případu se lateralitu nepodařilo zjistit. V žádném případě se nepodařilo prokázat
spojitost s polycytémií. Velikost se pohybovala mezi 5–11 cm (průměr
7 cm) v největším rozměru. Převážně šlo o dobře ohraničené šedavé
tumory.
Výsledky: Histologicky byly nádory tvořeny acinárně uspořádanými uniformními buňkami s tvorbou větvených úzkých tubulů. Přítomna byla
četná psamomatózní tělíska a v jednom případě intratubulární kolagenní sferuly. Všechny MA byly pozitivní při reakci s cytokeratiny, negativní při barvení protilátkou proti EMA. Proliferační aktivita byla velmi
nízká. Ultrastrukturálně jsme prokázali mikroklky na luminálním povrchu
buněk, cytoplasma obsahovala mitochondrie, ribozómy a endoplasmatické retikulum.
Závěry: Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit MA především od
papilárního renálního karcinomu, kdy zvláště solidní varianta tohoto
karcinomu je snadno zaměnitelná s MA. Dále je nutné vyloučit metastázu inzulárního karcinomu štítné žlázy.
VLIV NÁDOROVÉHO SUPRESORU PTEN NA BUNĚČNÝ
CYKLUS A APOPTÓZU U NÁDOROVÝCH
BUNĚČNÝCH LINIÍ
IMPACT OF TUMOR SUPPRESSOR GENE PTEN ON CELL
CYCLE AND APOPTOSIS IN TUMOR CELL LINES
Hlobilková A.1, Guldberg P.2, Thulberg M.2, Pimrová E.1,
Hrušková P.1, Řiháková P.1, Zeuten J.2, Bártek J.2
1 Labolatoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc
2 Department Cell Cycle and Cancer, Danish Cancer Society, Kodaň,
Dánsko
Klíčová slova: nádorový supresor, fosfatázová aktivita, buněčné línie,
apoptóza, PTEN, p53, pRb
Keywords: tumor suppressor, phosphatase activity, cell lines, apoptosis,
PTEN, p53, pRb
Úvod: U různých lidských malignit, zejména v pokročilých stádiích nádorové progrese, byla nalezena inaktivace nádorového supresoru
PTEN (Phosphatese and Tensin Homologue). PTEN vykazuje homolo-
34
gii s tyrosin fosfatázami, fosfatidyl-inositol-3,4,5-fosfatázami a cytoskeletálními proteiny, tensinem a auxilinem. Na základě publikovaných prací a našich předchozích výsledků se PTEN uplatňuje jako: 1) specifický blokátor buněčného cyklu v G1 fázi, 2) inhibitor buněčné migrace
závislý na integrinu a 3) aktivátor apoptózy. Podle naší hypotézy, aktivace příslušné regulační dráhy probíhá v závislosti na podmínkách, ve
kterých se příslušné buuňky a tkáně nacházejí.
Cíl a metodika: Cílem práce bylo analyzovat funkce genu PTEN ve vztahu k funkci hlavních regulátorů buněčného cyklu: retinoblastomového
proteinu pRb a nádorového supresoru p53. V experimentech byly použity buněčné linie derivované z karcinomu prsu: MCF-7, BT-549, MDA MB468, T47-D, z fibrózní mastopatie: MCF-10a a osteosarkomu: SAOS-2
a U2-OS. Divoký typ (dt) PTEN genu byl transientně transfekován pomocí kalcium-fosfátové metody a elektroporace. Počet buněk vstupujících do
S-fáze byl sledován prostřednictvím inkorporace bromdeoxyuridinu
(BrDU), který byl následně imunofluorescenčně detekován. Pro stanovení apoptózy byla použita metoda TUNEL (Terminal deoxynukleotidyl
transerase Tdt-mediated dUTP-digoxigenin nick and labeling).
Výsledky: U buněčných linií s dt p53, pRb a endogenním PTEN (MCF-7,
MCF-10a a U2-OS) bylo pozorováno, že nadměrná exprese PTEN má
inhibiční efekt na vstup buněk do S-fáze. Tento efekt byl výraznější
u MCF-7 a MCF-10a než u U2-OS. Nulový nebo velmi nízký inhibiční
efekt byl pozorován u linií s defektním p53 i pRb (BT-549, MDM MB-468,
SAOS-2). U linií T47-D s defektním p53 a BT-549 s defektním p53, pRb
i PTEN nebyla po transfekci indukována apoptóza. U buněčné linie
MCF-7 s dt p53, pRb a PTEN byl zjištěn vyšší počet buněk vstupujících
do apoptózy v intervalu mezi 36–48 hodinou po transfekci. Ve stejné době byl pozorován mírný pokles inhibice vstupu do S-fáze.
Závěr: Je pravděpodobné, že v našich podmínkách závisela aktivita
PTEN na funkčnosti ostatních nádorových supresorů. Jejím časným projevem byla inhibice buněčného cyklu ve fázi G1 (24–36 hod) a pozdějším
projevem indukce apoptózy (36–48 hod).
Práce vznikla s částečnou podporou MSM 151100001
PŘÍSPĚVEK K DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTICE
GRANULOMATÓZNÍCH PROCESŮ V PLICNÍ TKÁNI
CONTRIBUTION TO DIAGNOSTICS
OF GRANULOMATOUS LESIONS OF LUNG
Horáček J., Hořava V., Vrátný M.
Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, Česká republika
Klíčová slova: plíce, granulomatózní léze, diagnostika
Keywords: lung, granulomatous lesions, diagnostics
Granulomatózní procesy v plicní tkáni nejsou vzácným nálezem, avšak
z hlediska etiopatogeneze činí v nekroptickém i bioptickém vyšetření
v některých případech určité rozpaky. Granulomatózními lézemi se
u nás zabývala celá řada autorů (Mildeová 1971, Vortel 1975, Fakan
1977, Dušek 1981, Horáček 1990). Jednalo se o granulomatózní léze
odpovídající specifickým procesům, léze s vrozenými enzymatickými
defekty, oportunní nákazy u primárních a sekundárních imunodeficientních stavů, často mykotického původu a reakce na cizorodý materiál.
Z novější literatury lze k těmto lézím přiřadit granulomatózy vycházející
z Langerhansových buněk (Hayashi, T. 1997). Celá řada granulomatózních procesů spadá do obrazu Wegenerovy granulomatózy, alergické granulomatózy (Churg-Strauss syndrom). Ke granulomatózním
procesům mohou vést také aspirace podávané umělé výživy v různé formě. Do této skupiny spadá neobvyklý nález v plicní tkáni zjištěný při pitvě u 81 letého muže, kde vedlejší nález v plicní tkáni odpovídal tuhému
oválnému bělavému ostře ohraničenému útvaru velikosti 4,0 x 3,5 x
3,5 cm v bazální části dolního laloku pravé plíce subpleurálně. Tento
útvar byl také shledán na skiagramu hrudníku. Histologickým vyšetřením
plicního útvaru byly prokázány obrovskobuněčné granulomy kolem cizorodých struktur nasvědčující pro rostlinný původ. Nález odpovídal granulomatózní lézi, která vznikla v souvislosti s aspirací umělé výživy.
SPEKTRUM HISTOPATOLOGICKÝCH NÁLEZŮ
V PUNKČNÍCH BIOPSIÍCH LEDVIN
U SYSTÉMOVÝCH CHOROB
HISTOPATHOLOGIC SPECTRUM IN RENAL BIOPSIES
FROM PATIENTS WITH MULTISYSTEMIC DISEASES
Hušek K.
I. Patologickoanatomický ústav MU, Nemocnice u sv. Anny, Brno, Česká
republika
Klíčová slova: biopsie ledviny, sekundární glomerulonefritidy, systémové
choroby
Keywords: percutaneous renal biopsy, secondary glomerulonephritis,
multisystemic disease
Histopatologické změny ledvin u systémových chorob, zejména u lupusové nefritidy, jsou značně polymorfní. Ačkoliv diagnostika systémových
chorob vyžaduje komplexní přístup, patolog je nejednou nucen na základě rozboru punkční biopsie formulovat diagnostický závěr o systémovém onemocnění na základě histopatologie v situaci, kdy sérologické,
imunologické a klinické nálezy jsou neúplné. Byly studovány biopsie ledvin od pacientů se systémovými chorobami, sestavu 96 biopsií od 89 pacientů tvořily SLE (36/31), Goodpastureův sy., (1/1), SchönleinHenochova purpura (12/12), revmatoidní arthritida (8/8), vaskulitidy
(31/29), a skupina kombinovaných a nevyhraněných systémových syndromů zahrnující sklerodermii, Sjögrenův syndrom, ankylózující spondylartritidu a smíšenou chorobu pojiva (8/8). Nejčastější formou onemocnění byla glomerulonefritida jako projev vlastního systémového
onemocnění (76 %), glomerulonefritida v důsledku terapie preparáty zlata (2 %), amyloidóza (3,1 %) a jiné /TIN, nespecifické změny/ (6,2 %).
Podle imunofluorescence bylo možno rozlišit tři základní skupiny glomerulonefritid: 1) Imunokomplexové (45%), zejména s granulárními depozity IgA (IgA nefropatie při ankylózní spondylartritidě, HSP), IgG v kombinaci s dalšími imunoglobuliny (SLE), IgG pouze (MGN po auroterapii). 2)
Anti-GBM (0,9 %), s protilátkami proti bazálním membránám s lineární
pozitivitou IgG podél bazálních membrán (Goodpastureův s.). 3)
Pauciimunní (30 %), tj. s chudým nebo negativním imunofluorescenčním
nálezem a sérologickým průkazem ANCA. EM zásadním způsobem přispěla k objasnění lokalizace imunitních depozit v glomerulu a často určila jejich kvantitu. Rovněž měla význam při potvrzení diagnózy amyloidózy, při průkazu partikulí zlata u pacientů léčených auroterapií pro RA
a nálezu tubuloretikulárních inkluzí v cytoplazmě endoteliálních buněk
zejména u SLE.
35
KALCIUMOXALÁTOVÝ GRANULÓM NOSOVEJ SLIZNICE
CALCIUM OXALATE GRANULOMA OF THE NOSE
Jurkovič I., Friedmann I., Böőr A., Benický M.
Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Košice, Slovenská republika a Northwick Park and
St. Mark’s Hospitals, Harrow, Middx., United Kingdom
Kľúčové slová: Nos, Granulóm, Kalciumoxalát, Chronická obličková nedostatočnosť
Keywords: Nose, Granulation, Calcium Oxalate, Chronic renal failure
Išlo o 54 ročnú pacientku zaradenú do chronického intermitentného
hemodialyzačného programu pre chronickú tubulointersticiálnu nefritídu v trvaní 5 rokov. Príčinou miernej epistaxy a sťaženého nosového
dýchania v poslednom období bol polypoidný útvar kameňovitej konzistencie uložený na ľavej dolnej konche rozmerov 28x8x5 mm. Mikroskopicky obsahoval dutinky lemované granulačným tkanivom, obsahujúcim rôzne formované kryštáliky kalciumoxalátu, histiocyty, početné
obrovské mnohojadrové bunky z cudzích telies a malý počet plazmocytov.
Vznik tohoto vzácneho, dosiaľ nepublikovaného typu granulómu v sliznici nosa súvisí zrejme so základným ochorením pacientky a so zistenou zvýšenou hladinou šťavelovej kyseliny v sére.
yielded ambiguous results. To date, the application of CGH to the analysis of conceptuses has been limited because of the fact that, although
CGH can readily detect chromosomal imbalances, it is unable to differentiate between diploid, triploid, and tetraploid states.
Flow cytometry (FCM) can be used for the quantitative determination
of cellular DNA content. FCM has been used extensively for ploidy
analysis of molar pregnancies and has gained widespread popularity
because it is easy to perform, rapid, accurate, and inexpensive. By
combining CGH analysis with FCM, it is feasible to screen a test DNA
for chromosomal imbalances with CGH and, when no imbalance is detected, to determine the ploidy status with FCM. With this approach, it
is possible to detect virtually all numerical and unbalanced structural
abnormalities that are associated with SAs.
In this presentation, the controlled study of 300 specimens of SAs, comparing conventional cytogenetic analysis to a CGH analysis supplemented with FCM is discussed. The documented advantages of using
molecular cytogenetic techniques for SA specimens evaluation are pointed out.
CYTOPATOLOGIE ENDOMETRIA
CYTOPATHOLOGY OF ENDOMETRIUM
Kerekes Z., Svojanovská Z., Svojanovský P.
Patologie Litomyšl, Česká republika
COMPARATIVE GENOMIC HYBRIDIZATION IN STUDIES
OF SPONTANEOUS ABORTIONS
Kalousek D.K.
Department of Pathology, The University of British Columbia, Vancouver,
Canada
Keywords: comparative genomic hybridization, molecular cytogenetics,
spontaneous abortion
More than 50 % of all spontaneous abortions (SAs) have abnormal
chromosomes, mainly numerical chromosomal defects such as trisomy
of autosomes (29 %), monosomy X (10 %), polyploidy (10 %), and mosaicism or structural abnormalities (2 %). Cytogenetic analysis of an
aborted conceptus provides valuable information regarding the recurrence risk and possible therapies for couples experiencing recurrent
SAs. Cytogenetic studies of SAs rely on obtaining viable tissue, establishing primary cultures, and harvesting metaphase chromosomes for
analysis. The methodology of cell culture and analysis of chromosomes
is well established and has been accepted as a clinical diagnostic technique for the past 4 decades. It is well recognized that this approach
has limitations – specifically, the relatively high rates of tissue culture
failure (10 %–40 %) and selective overgrowth of maternally derived
cells such that the finding of a normal female karyotype may not be representative of the conceptus.
Comparative genomic hybridization (CGH) is a technique that offers
a molecular approach to cytogenetic analysis and allows the entire genotype to be screened in a single hybridization. The CGH technique involves the simultaneous hybridization of genomic test and reference
DNAs, each labeled with a different fluorochrome, to normal target metaphase chromosomes. By comparing the relative intensities of the two
fluorochromes along the length of each target chromosome, one can
detect variations in DNA copy number between the test and reference
genomes. CGH can readily identify numerical and unbalanced structural chromosomal abnormalities. It has been successfully applied to the
evaluation of postnatal cases in which traditional cytogenetic analysis
Klíčová slova: endometrium, cytologie, funkční změny endometria, přímý
kartáčový stěr, stromální a žlázové buňky.
Keywords: endometrium, cancer, cytology, diagnostics
Během posledních dvou dekád následkem stárnutí populace se stále
častěji objevují adenokarcinomy endometria u žen nad 50 let. V současné době jsou karcinomy endometria nejčastějšími maligními nádory dělohy a převyšují svou incidencí karcinom čípku děložního. Výskyt karcinomu čípku děložního je menší následkem úspěšné detekce
prekancerózních změn v cytologických nátěrech. Podobný úspěch u karcinomu endometria dosud nebyl zaznamenán především proto, že v praxi nebyly zavedeny žádné screeningové vyšetřovací metody u bezpříznakových pacientek. Hysteroskopické a ultrazvukové vyšetření skýtají
určitou možnost, ale jsou prováděna téměř výlučně u pacientek s varovnými příznaky. K bezpečnému potvrzení malignity potřebují navíc doplňující morfologické vyšetření histologické nebo cytologické.
Histopatologie endometria je podrobně rozpracována a patologům dobře známa. Cytopatologie endometria je zatím méně známa, protože chybí vhodné odběrové metody a dostatečná zkušenost s hodnocením.
Přímý odběr cytologického materiálu kartáčkem poskytuje hodnotitelný
materiál, pokud je vyloučena kontaminace nátěrů cylindrickými buňkami
endocervikálními. Tento problém byl vyřešen zavedením odběrových
kartáčků umístěných v plastovém katetru. Morfologické změny v žlázových buňkách endometria jsou méně nápadné než změny v dlaždicobuněčném epitelu čípku. Chybí navíc přesná kritéria pro odlišení proliferačních změn od atypické proliferace a od dobře diferencovaného
adenokarcinomu endometria. Provedli jsme proto vlastní studii změn endometria na cytologické úrovni ve spolupráci s gynekology, kteří nám poskytují vzorky endometria na vyšetření. Provedli jsme cytologické vyšetření u pacientek před hysteroskopickým a po ultrazvukovém vyšetření.
Nativní děloha po hysterektomii byla zpracována na našem oddělení.
Makroskopický nález byl fotografován a cytologický nález srovnán s histologickým nálezem.
Cílem našeho sdělení je ukázat morfologickou pestrost cytologických nálezů u nenádorových změn endometria v návaznosti na histologické vyšetření. Doporučujeme podrobně se seznámit s těmito změnami před
vlastní cytodiagnostikou maligních nádorů. Problematice cytodiagnostiky
adenokarcinomu bude věnované samostatné sdělení.
36
IMUNOHISTOCHEMICKÁ ŠTÚDIA 18-TICH PRÍPADOV
LENTIGO-MALIGNA MELANÓMU
AN IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY OF 18 CASES
OF LENTIGO MALIGNA MELANOMA
Kočan P., Jurkovič I., Böőr A., Dudriková K., Krajcár R.,
Kromydaki E., Benický M.
Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Košice, Slovenská republika
Kľúčové slová: Malígny melanóm, Lentigo-maligna melanóm, Imunohistochémia, S-100proteín, HMB-45, NKI/C3, NKI/beteb, MART 1 (Melan A), KBA62
Keywords: Malignant melanoma, Lentigo maligna melanoma, Immunohistochemistry, S-100 protein, HMB-45, NKI/C3, NKI/beteb, MART 1
(Melan A), KBA 62
Nakoľko imunohistochémia pomáha riešiť mnohé špeciálne alebo problematické situácie v typizácii a diagnostike nádorov, použili sme 6 komerčných typizačných protilátok na 18 prípadov lentigo-maligna melanómu fixovaného formolom a zaliateho do parafínu. Namiesto diaminobenzidínu
(DAB) bol použitý na znázornenie expresie protilátok aminoetylkarbazol
(AEC).
V obidvoch rastových fázach sme vyjadrili expresiu jednotlivých typov protilátok v závislosti na jej frekvencii, intenzite a lokalizácii. Najväčší počet
nádorových buniek sa zistil pri použití NKI/beteb, MART 1 a HMB-45.
Najvýraznejšiu expresiu v nádorových bunkách sme zistili pri použití HMB45, MART 1 a NKI/beteb. Pri štúdiu literatúry z posledného obdobia sa
ukázalo, že sa tejto problematike venovala pomerne malá pozornosť.
VELKOBUNĚČNÉ LYMFOMY ŘADY B – VYŠETŘENÍ
TRANSLOKACE t(14;18) A ZLOMŮ NA 14q32 (IGH)
A 3q27 (bel-6) POMOCÍ METODY FLUORESCENČNÍ
IN SITU HYBRIDIZACE
B-CELL LARGE LYMPHOMA – ANALYSIS
OF TRANSLOCATION t(14;18) AND BREAKS
ON 14q32 (IGH) AND 3q27 (bel-6) BY FLUORESCENCE
IN SITU HYBRIDISATION
Kodet R., Mrhalová M., Campr V., Soukup J.,
Krsková L., Stejskalová E.
Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a FN
Motol
Klíčová slova: lymfom, velkobuněčný, B-řada, zlom 3q27, translokace
t(14;18), imunohistochemie, PCR, FISH
Keywords: lymphoma, large cell, B-cell lineage, break 3q27, translocation t(14;18), immunohistochemistry, PCR, FISH
Velkobuněčné lymfomy B řady jsou heterogenní skupinou onemocnění.
Mohou vznikat de novo nebo progresí jiných forem maligních lymfomů.
Ve studii se zaměřujeme na vymezení sekundárně vzniklého difúzního
maligního lymfomu na podkladě předpokládané progrese lymfomu folikulárního ve srovnání s lymfomy vzniklými na podkladě translokace genu bcl-6. Případy jsme vyšetřili imunohistochemicky (markery B řady,
bcl-2, bcl-6), část pomocí PCR, a všechny pomocí fluorescenční in situ
hybridizace za účelem vymezení translokace t(14;18) u lymfomů vzniklých progresí folikulárního lymfomu a za účelem identifikace zlomu na
3q27 s translokovaným genem bcl-6 u velkobuněčných lymfomů vznik-
lých de novo. Vyšetření imunohistochemické jsme považovali za orientační a jeho interpretaci za ne zcela spolehlivou. PCR je při průkazu fúzního genu IgH/bcl-2 specifická, ale méně výtěžná vzhledem k variabilitě
zlomových míst na chromosomu 18. Translokační partneři genu bcl-6 jsou
velmi heterogenní, a proto ani v tomto případě není PCR ideální k primárnímu záchytu postižení genu bcl-6. Fluorescenční in situ hybridizace
přinesla positivní odpověď na provenienci vyšetřovaných lymfomů u více
než poloviny případů a částečně objasňuje patogenezi těchto lymfomů.
PROBLEMATIKA TRANSPLANTACE PLIC
V BIOPSII A NEKROPSII
BIOPSY AND NECROPSY DIFFICULTIES
IN TRANSPLANTATION OF LUNG
Kodetová D., Chadimová M., Pafko P.,
Lischke R., Šimonek J.
Ústav patologie a III. Chirurgická klinika, FN Motol, Praha, 2. Lékařská
fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Klíčová slova: transplantace plic, rejekce, infekce
Keywords: transplantation of lung, rejection, infection
Úvod: První transplantaci (tx) plic provedl James Hardey v USA v roce
1963. V ČR byl zahájen program tx plic v roce 1996 a do července roku
2001 byla provedena alotransplantace jedné nebo obou plic u 33 pacientů.
Metody: Transbronchiální biopsie plic zůstává „zlatým standardem“ morfologické diagnostiky rejekce štěpu. Morfologická klasifikace a grading
rejekce jsou hodnoceny podle „Working Formulation“ Mezinárodní společnosti transplantace srdce-plíce (Yousem et al. 1996).
Soubor nemocných a výsledky: V našem souboru 33 pacientů po tx plic
bylo provedeno 63 bioptických vyšetření štěpu s validitou 92 %. V 13 biopsiích (21 %) byl nález akutní rejekce (AR) minimální a grade 1, v 9 biopsiích (14 %) jsme hodnotili AR grade 2 s imunohistochemickým průkazem účasti antigen-stimulovaných T-lymfocytů, s příměsí
mono-makrofágů a s nálezem i endotelitidy. Pouze ve 2 biopsiích (3 %)
jsme prokázali AR grade 3 s rejekční vaskulitidou, která u jedné pacientky ustoupila po antirejekční terapii. U druhého pacienta AR přetrvávala i po léčbě s následnou superinfekcí a sepsí, která vedla k exitu.
V pozdním potransplantačním období jsme zaznamenali ve 4 biopsiích
(6 %) počínající chronickou vaskulární rejekci, v jednom případě s nálezem bronchiolitis obliterans. Ve 4 biopsiích (6 %) jsme diagnostikovali infekci, aspergilovou mykózu, tbc-granulom a hnisavou bronchopneumonii. Zemřelo celkem 14 pacientů. Nejčastější příčinou úmrtí byly infekční
komplikace v 6 případech (25 %), dále se na příčinách smrti podílely embolie, infarkt myokardu, šokové změny, známky rejekce a koagulopatie.
37
CATHEPSIN-D EXPRESSION IN THE CYTOINVASIVE
STAGES OF COCCIDIA IN THE INTESTINAL MUCOSA
OF CHICKENS, AND THE RELEVANCE OF THIS
PROTEINASE FOR THE INTRACELLULAR PENETRATION
AND SPREAD OF COCCIDIA IN HOST TISSUES
Koďousek R.1, Bedrník P.2, Černík P.2, Kubeš O.3
1 Institute of Pathology, Medical Faculty of Palacky University and
Faculty Hospital, Olomouc
2 BIOPHARM, Research Institute for Biopharmacy, Pohoří-Chotouň,
Jílové-Prague
3 Veterinary Unit, Olomouc
Keywords: Coccidiosis, Cathepsin-D, intracellular penetration, spreading
factor
The Cathepsin-D proteinase was demonstrated immunohistochemically
in cases of intestinal coccidiosis in chickens; its expression concerned
almost the cyto-invasive stages of reproductive cycle of several strains
of coccidia (merozoites of the II-nd generation and also microgametes).
The authors consider Cathepsin-D as a potentional „penetration/spreading factor“, being significant for intracellular invasion and spreading of
coccidia into host cells. In diagnostic practice, an immunohistochemical
demonstration of Cathepsin-D is a relatively simple and sensitive method, which brings information on the extent of parasitic lesions, and on
participation of particular evolutive forms of coccidial life cycle; it may also be useful in proving isolated coccidia in the intestinal epithelium, poorly recognized in routine HE preparation. Some Cathepsin-D protease
reactivity in intestinal Cryptosporidiosis is also briefly mentioned. The
examined cases of cerebral toxoplasmosis and primary acanthamoebic
meningoencephalitis (PAME) showed in above mentioned methods negative results.
EXPRESSION OF c-erbB-2 IN PRIMARY
NODE NEGATIVE BREAST CANCERS DOES
NOT CORRELATE WITH STANDARD
PROGNOSTIC MARKERS
Kolář Z.1, Hajdúch M.2, Murray P.G.3
1 Laboratory of Molecular Pathology & Institute of Pathology, Faculty of
Medicine, Palacký University, Olomouc, Czech Republic
2 Laboratory of Experimental Medicine, Faculty of Medicine, Palacký
University, Olomouc
3 Department of Pathology, Division of Cancer Studies, CRC Labora-
tories, Medical School, University of Birmingham, Birmingham B15
2TT, UK
Keywords: breast cancer, c-erbB-2, oestrogen receptors, progesterone
receptors, Bcl-2, topoisomerase 2α, proliferation
Aims: To analyse the relationships between expression of c-erbB-2,
oestrogen receptor (ER), progesterone receptor (PR), Bcl-2, topoisomerase 2α (TOPO) and nuclear antigen of proliferating cells (PCNA) in primary non-metastasising breast cancer.
Methods: Expression of these markers was determined by
HercepTestTM, FISH, and by immunohistochemistry and quantified by
morphometry in the group of 125 selected breast carcinoma patients
with a broad spectrum of tumour histological types and grades.
Results: Multivariate statistical analysis revealed only relationships between ER/PR, ER/Bcl-2, ER/grade, ER/age and c-erbB-2/TOPO. No sig-
nificant relationship between c-erbB-2 expression and any other standard prognostic immunohistochemical marker, histological type or patient characteristics was found. These results were the same in the group
of tumours as a whole and in subgroups based on histological type.
Conclusions: These results indicate that in non-metastasising breast tumours, c-erbB-2 expression does not correlate inversely with hormone
receptor status and hormone responsiveness as previously reported in
metastasising breast cancer. On the other hand, the finding of a relationship between c-erbB-2 and TOPO may emphasize the role of c-erbB2 in the mechanisms involved in treatment failure.
The work was supported in part by MSM151100001
MOLEKULÁRNĚ GENETICKÁ ANALÝZA TRANSKRIPTŮ
SYN-SSX U SYNOVIÁLNÍCH SARKOMŮ
MOLECULAR GENETIC ANALYSIS OF SYN-SSX
TRANSCRIPTS IN SYNOVIAL SARCOMAS
Krsková L., Hilská I., Veřmiřovská I., Kodet R.
Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha-Motol
Klíčová slova: synoviální sarkom, translokace, RT-PCR
Keywords: synovial sarcomas, translocation, RT-PCR
Synoviální sarkomy (SS) jsou charakteristické chromozomální translokací t(X;18)(p11.2; q11.2), při které obvykle fúzuje gen SYT z 18. chromozómu spolu s genem SSX1 nebo SSX2, které se nalézají na chromozómu X. Navíc byl popsán ojedinělý případ s variantní translokací a fúzním
produktem SYT-SSX4. U synoviálních sarkomů s bifazickým složením
bývá určení diagnózy poměrně snadné. V případě monofazických synoviálních sarkomů s vřetenobuněčným sarkomatosním složením je diagnóza obtížná. Imunohistochemické vyšetření nebývá zcela spolehlivé.
U těchto případů se osvědčila diagnostika na molekulárně genetické
úrovni s průkazem specifických hybridních genů SYT-SSX1 a SYT-SSX2.
Řada publikací popisuje signifikantní korelaci mezi SYT-SSX2 fúzním genem
a monofazickým histologickým podtypem synoviálních sarkomů. Do spojitosti se dává rovněž horší prognóza a brzký vznik metastáz a přítomnost fúzního produktu SYT-SSX1. Naše výsledky tato pozorování zatím
nepotvrzují. RT-PCR v případě positivního záchytu translokace nám dává k dispozici velmi citlivou metodu k detekci minimální reziduální choroby, k detekci infiltrace kostní dřeně a popř. k posouzení míry infiltrace
nádorovými buňkami u štěpů KD pro autologní transplantace.
38
EFEKT HORMONŮ NA HISTOLOGICKÝ
OBRAZ ENDOMETRIA
INFLUENCE OF HORMONES ON HISTOLOGICAL
STRUCTURE OF ENDOMETRIUM
Kučerová L.
Ústav patologie LF UP, Olomouc, Česká republika
Klíčová slova: hormony, endometrium
Keywords: hormones, endometrium
Hormony, jejich dávkování a délka terapie, mají vliv na histologický obraz endometria. Pro patologickou interpretaci obrazu je důležitá klinická
informace o způsobu jejich užití. Jde především o hormony užívané v reproduktivním věku žen, jako jsou orální kontraceptiva, dále jde o substituční hormonální terapii u postmenopauzálních žen a nakonec o terapeutickou aplikaci hormonálních antagonistů a agonistů, jako například
tamoxifenu u karcinomu prsu, danazolu u léčby endometriózy, clomiphenu u infertility, atd. Vliv estrogenů se projevuje především proliferativním působením na žlazovou složku, vedoucí někdy až ke glandulární hyperplazii s dysfunkčním krvácením. Progesteron působí hlavně sekreční
transformaci stromální složky, spolu se sekrekčními změnami žlazové
složky. Při protrahované terapii však může způsobit až atrofické změny
endometria. Často se však jedná o kombinované působení estrogenů
a gestagenů a to buď sekvenční nebo kontinuální. V obou případech může nastat dysfunkční krvácení, případně opět může dojít k atrofii endometria. V některých případech nacházíme tzv. „progestin-like“ efekt a to
i bez podání exogenních hormonů. Jde především o stavy s abnormální
persistentcí žlutého tělíska, nebo o luteinizovanou folikulární cystu.
Kromě toho existuje i idiopatická endometriální deciduální reakce u postmenopausálních žen.
MALÍGNY MELANÓM V 10 ROČNOM MATERIÁLI
PRESENCE OF MALIGNANT MELANOMA
IN 10 YEAR-OLD MATERIAL.
Lauko Ľ.
Ústav patologickej anatómie Martinskej fakultnej nemocnice
a Jesseniovej lekárskej fakulty v Martine, Martin, Slovenská republika
Kľúčové slová: maligný melanóm, typy a lokalizácia melanómov, diagnostika melanómov.
Keywords: malignant melanoma, types and localisation of the melanomas, diagnostic of the melanomas
V roku 1991 bola obnovená činnosť melanómovej komisie v Martinskej fakultnej nemocnici. Za 10 ročné obdobie (1991–2000) sme malignú melanocytárnu léziu diagnostikovali u 366 pacientov prevažne z okresu Martin
a Turčianske Teplice (32,51 %) a zo severných okresov bývalého
Stredoslovenského kraja LM, PX, CA, ZA, DK a PD (61,48 %). V našom
registri sú sporadické prípady pacientov ešte z ďalších 10 okresov (6,01
%). Súbor zahrňuje 156 mužov s priemerným vekom 55,36 17,34 rokov
(6 r.–92 r.) a 210 žien s priemerným vekom 51,5 16,23 rokov (13 r.–84
r.). Histologické preparáty sme štandardne farbili HE a podľa Giemsu, na
dôkaz melanínu sme používali impregnačnú metódu podľa MassonaFontanu. Z imunohistochemických vyšetrení v diagnostike sme robili
dôkaz protilátok S-100 proteinu, HMB-45, NSE, cytokeratínov (KL-1,
AE1/AE3) a vimentínu. Všetky údaje o pacientoch sme čerpali zo sprievodných lístkov k zásielke materiálu na bioptické vyšetrenie. Lentigo ma-
ligna melanóm /LMM/ bol najčastejším typom melanómu v celom súbore
(49,2 %), v skupine mužov 50,6 % a v skupine žien 48,1 %. Na druhom
mieste sme diagnostikovali povrchovo sa šíriaci melanóm /SSM/ (28,96
%) 25,4 % resp. 32,43 %. Tretí bol nodulárny melanóm /NM/ (15,85 %)
17,31 % a 14,76 %. Štvrtým histologickým typom bol akrálny lentigo maligna melanóm /ALM/ (3,0 %) 3,85 % a 2,38 %. Histologický typ malígneho melanómu sme jednoznačne nemohli určiť v 6 prípadoch /MM n.s./
(1,64 %) a melanóm s minimálnou odchýlkou /MDM/ sa vyskytol 5-krát
(1,37 %). Najčastejšou lokalizáciou melanómu v celom súbore bol výskyt
na trupe (48,08 %) 65,81 % resp. 34,93 %. Nasledujú dolné končatiny
(23,63 %) 7,1 % a 35,88 %, hlava a krk (15,39 %) 17,42 % a 13,88 %. Na
horných končatinách bol výskyt (12,9 %) v skupine mužov 9,68 % a v skupine žien 15,31 %.
MECHANIZMY APOPTÓZY PODÍLEJÍCÍ SE NA VZNIKU
A ROZVOJI MORFOLOGICKÝCH ZMĚN PŘI CELIAKII
ROLE OF APOPTOTIC MECHANISMS ON THE
DEVELOPMENT OF MORPHOLOGICAL CHANGES
DURING COELIAC DISEASE
Lísová S.1, Kutrová E.1, Ehrmann jr. J.1, Kolek A.2,
Řiháková P.1, Kolář Z.1
1 Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hně-
votínská 3, Olomouc
2 Dětská klinika FN a LF UP, Olomouc
Klíčová slova: celiakální sprue, enterocyty, lymfocyty, apoptóza
Keywords: coeliac disease, enterocytes, lymphocytes, apoptosis
Úvod: Na vzniku specifických morfologických projevů ve sliznici tenkého
střeva se u celiakální sprue významnou měrou podílí, dosud blíže nespecifikovanými mechanizmy, proces apoptózy. Studium apoptotické
dráhy v enterocytech a T lymfocytech infiltrujících sliznici jejuna může
přispět jak k lepšímu pochopení procesů vedoucích k slizniční atrofii, tak
k nalezení optimálnějšího diagnostického nástroje.
Cíl a metodika: Cílem studie bylo imunohistochemické stanovení a biometrická analýza změn exprese klíčových článků apoptotické kaskády –
proteinů FAS, FAS-L, FADD, BCL-2, BID, caspáza 3, caspáza 8, PARP
a tTG v bioptických vzorcích jejunální sliznice 110 pacientů, rozdělených
na skupinu pacientů s latentní celiakií, s rozvinutou celiakií a na skupinu
kontrolní.
Výsledky: Výsledky ukázaly ve srovnaní s kontrolní skupinou zvýšenou
expresi znaků terminální fáze apoptózy (PARP, tTG) v enterocytech
a lymfocytech u skupin s latentní a rozvinutou celiakií. Byly zjištěny významné změny v expresi proteinů receptorové apoptotické dráhy (FAS,
FASL, FADD) v enterocytech a lymfocytech u skupin latentní a rozvinuté celiakie ve srovnání se skupinou kontrolní. Byly též hodnoceny změny v expresi proteinů rodiny BCL-2 a proteinů efektorové fáze apoptózy
(caspáza 8, caspáza 3) mezi jednotlivými skupinami.
Závěry: Tyto nálezy mohou poukazovat na význam role receptorové signální dráhy v procesu apoptózy indukované vzájemnou interakcí enterocytů a infiltrujících lymfocytů u pacientů s latentní a rozvinutou celiakií.
Práce byla podpořena granty: MSM 151100001, IGA MZ ČR NE 61973/2000, NS 11801109
39
NUTNOST KORELACE IMUNOFENOTYPU S GENOTYPEM
PRO DIAGNOSTIKU SVALOVÝCH DYSTROFIÍ
THE NECESSITY OF IMMUNOPHENOTYPE
AND GENOTYPE CORRELATION FOR MUSCLE
DYSTROPHY DIAGNOSTICS
Lukáš Z.
moterapii zemřeli za dva roky po stanovení diagnózy. Jedna pacientka
žije 7 měsíců po stanovení diagnózy s prokázanou generalisací v břišní
dutině. Nádor byl poprve popsán pod tímto názvem v roce 1989.
Diagnóza tohoto velmi agresivního nádoru není příliš obtížná u klasických případů. Opíráme se o lokalisaci nádoru, imunofenotyp a cytogenetický nález. Vyskytují se však případy u kterých se objevují společné
rysy především s EWS/PNET a to jak po stránce fenotypu, imunofenotypu i cytogenetiky. Problematika této diferenciálně diagnostické rozvahy
je předmětem diskuse.
Patologicko-anatomický ústav Fakultní nemocnice Brno
Klíčová slova: dystrofinopatie, imunohistochemie, imunoblotting, diagnostika
Keywords: dystrophynopathy, immunohistochemisty, immunoblotting,
diagnostic.
Interpretace imunohistochemických nálezů v bioptické a nekroptické diagnostice má mnoho úskalí, kritická je pravděpodobně preservace antigenní determinanty během zpracování biopsie včetně zamezení difuse antigenu nebo reakčního produktu, afinita protilátky a antigenní
determinanty, zkřížená reaktivita tkáňová i mezidruhová, volba amplifikačního systému k rozlišení signálu a šumu a řada dalších.
V tomto sdělení bych chtěl poukázat na problém zachycení změn, které se týkají jen malé části buněčné populace a jejichž distribuce je náhodná a nepředvídatelná. Změny se mohou týkat jak pozitivity samé,
tak i změny intenzity reakčního produktu v takovéto populaci. Jako příklad poslouží bioptická diagnostika dystrofinopatií, jejiž výsledky jsou
v dalším shrnuty.
Z těchto údajů vyplývá, že samotná imunohistochemie může být při
vyšší frekvenci změn pro diagnostiku zcela dostačující, ale při nízké
frekvenci a nepravidelné distribuci patologických změn může vést k zavádějícím závěrům, i když je provedena lege artis. Tím spíše ve svalových punkcích je pravděpodobnost zastižení ojedinělých změn ještě
nižší.
V těchto případech jsou zde ještě dvě možnosti: podpořit imuno-histochemickou reakci imunoblotingem, tedy na úrovni fenotypu, nebo provést korelaci s analýzou genotypu. Imunobloting dovede postihnout alteraci molekulové hmotnosti detegované látky, ale i odhadnout její
množství a molekulárně genetické vyšetření, provedené v dostatečném
rozsahu, pak může poskytnout informaci o genetickém pozadí zkoumaného imunofenotypu, a tím prakticky dovršit imunohistochemickou
diagnostiku.
INTRAABDOMINÁLNÍ DESMOPLASTICKÝ
KULATOBUNĚČNÝ NÁDOR
INTRAABDOMINAL DESMOPLASTIC SMALL ROUND-CELL
TUMOR
Mačák J.1, Mukenšnábl P.2, Kawano N.3, Dušková M.1,
Vácha P.4, Bobot L.5
1 Ústav patologie LF a FN Olomouc,
2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK,
3 Division of Anatomic and Surgical Pathology, Hospital of Yokohama,
4 Oddělení patologie Nemocnice v Šumperku,
5 Oddělení patologie NsP Nový Jičín
Klíčová slova: intraabdominální, desmoplastický, kulatobuněčný, tumor
Keywords: intraabdominal, desmoplastic, small round-cell, tumor
Autoři vyšetřili 3 případy intraabdominálního desmoplastického kulatobuněčného nádoru. V našich případech šlo o dva muže a jednu ženu
ve věku 20–29 roků. Ve dvou případech pacienti přes intenzivní che-
VLIV SYNTETICKÝCH CDK INHIBITORŮ
A HORMONÁLNÍHO ANTAGONISTY BICALUTAMIDU
NA EXPRESI PROTEINŮ V PROSTATICKÝCH
NÁDOROVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍCH
THE EFFECT OF SYNTHETIC CDK INHIBITORS
AND THE HORMONAL ANATAGONIST, BICALUTAMIDE,
ON PROTEIN EXPRESSION IN PROSTATE
CANCER CELL LINES
Maďarová J., Hlobilková A., Bouchal J., Kolář Z.
Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc
Klíčová slova: rakovina prostaty, syntetické inhibitory CDK, bicalutamid,
apoptóza, buněčný cyklus
Keywords: prostate cancer, synthetic CDK inhibitors, bicalutamide, apoptosis, cell cycle
Úvod: Karcinom prostaty patří mezi nejzávažnější nádorová onemocnění u mužů a jeho léčba představuje vážný medicínský problém.
Chirurgická terapie je dostupná pouze pro lokalizované nádory.
Lokálně rozvinuté a metastatické formy nádoru jsou obvykle inoperabilní a pacienti musí být léčeni androgen-deprivační terapií. Nádorový
růst je však hormonální terapií zastaven pouze dočasně a u části nemocných potom nádory přecházejí do stadia růstu na androgenech nezávislého. Molekulární mechanismy odpovědné za tento přechod jsou
do značné míry neznámé a zatím nebyly identifikovány spolehlivé markery, které by pomohly předpovídat progresi těchto nádorů. Vysoká
prevalence rakoviny prostaty a její omezené terapeutické možnosti
směřují výzkum ke studiu mechanismů vývoje hormonální nezávislosti
a možností obnovení buněčné citlivosti k hormonálním antagonistům.V naší práci jsme se zaměřili na studium vlivu antiandrogenu bicalutamidu (BIC)1,2 a syntetických inhibitorů CDK olomoucinu (OC)
a boheminu (BO)3,4, popřípadě jejich kombinací, na prostatické nádorové buněčné linie. Sledovali jsme změny exprese některých proteinů
zapojených do regulace buněčného cyklu a apoptózy v průběhu vývoje androgenní nezávislosti jako jsou Bcl-2, Bax, p21WAF1/CIP1, p27KIP1,
AR a PCNA.
Materiál a metody: Prostatická nádorová buněčná linie citlivá na androgeny (LNCaP) a prostatická nádorová buněčná linie na androgeny
necitlivá (DU-145) byly kultivovány s OC/BO a BIC v různých kombinacích po dobu 24, 48 a 72 hodin. Po elektroforetické SDS-PAGE separaci proteinů buněčného lyzátu a jejich přenosu na nitrocelulózovou
membránu byly studované proteiny detekovány specifickými protilátkami (imunobloting)5.
Výsledky: V našem in vitro modelovém systému byly pro analýzy vybrány pomocí MTT testu6 koncentrace způsobující přibližně 50% inhibici buněčné viability: pro LNCaP 100 µM OC, 30 µM BO, pro DU-145
200 µM OC, 80 µM BO. Při současném použití inhibitoru CDK a hormonálního antagonisty byla nejefektivnější kombinace BIC 50 µM plus
40
OC 50 µM pro LNCaP a BIC 50 µM plus OC 100 µM pro DU-145.
Zjistili jsme, že u buněčné linie DU-145 je exprese Bcl-2, Bax a AR velmi nízká až na hranici detekovatelnosti a že studované látky neindukují
žádné změny exprese s výjimkou zvýšení AR po OC (200 M, 24 hod)7.
Protein p27 je u této linie indukován jak působením jednotlivých látek,
tak jejich kombinací. Také u linie LNCaP dochází působením látek ke
zvýšení exprese p27, ale na rozdíl od DU-145 ke snížení exprese AR
a to v závislosti jak na čase působení tak na koncentraci látek. Hladiny
proteinů Bcl-2 a Bax se příliš nemění, jen po působení OC (100 µM)
dochází ke zvýšení Bax a snížení Bcl-2. V LNCaP buňkách se také na
rozdíl od DU-145 buněk po působení kombinace OC+BIC snižuje exprese proliferačního markeru PCNA.
Závěr: Naše výsledky ukazují na existenci specifických cest regulujících
buněčný cyklus a apoptózu v nádorech citlivých i necitlivých na androgeny. Použití kombinace CDK inhibitoru a hormonálního antagonisty
může vést ke zvýšení citlivosti obou typů nádorů na tyto sloučeniny,
a tím přispět k vývoji potenciálně nového terapeutického postupu.
Literatura:
1. Furr, B. J., Valcaccia, B., Curry, B., Woodburn, J. R., Chesterson, G., Tucker,
H. (1987) ICI 176, 334: a novel non-steroidal, peripherally selective antiandrogen. J. Endocrinol. 113, R7–9.
2. Maucher, A., von Angerer, E. (1993) Antiproliferative activity of casodex (ICI
176.334) in hormone-dependent tumours. J. Cancer Res. Clin. Oncol. 119,
669–674.
3. Veselý, J., Havlíček, L., Strnad, M., Blow, J. J., Donella-Deana, A., et al.
(1994) Inhibition of cyclin-dependent kinases by purine analogues. Eur. J.
Biochem. 224, 771–786.
4. Abraham, R. T., Acquarone, M., Andersen, A., Asensi, A., Bellé, R., Berger,
F., et al. (1995) Cellular effects of olomoucine, an inhibitors of cyclin-dependent kinases. Biol. Cell. 83, 105–120.
5. Bollag, D. M., Rozycki, M. D., Edelstein, S. J. (1996) Protein methods, New
York: Willey-Liss, Inc., pp. 107–155, 195–231.
6. Alley, M. C., Scudieco, D. A., Monks, A., Hursey, M. L., Czerwinski, M. J.,
Fine, D. L., et al. (1988) Feasibility of drug screening with panels of human
tumor cell lines using a microculture tatrazolium assay. Cancer Res. 48,
589–601.
7. Maďarová, J., Lukešová, M., Hlobilková, A., Strnad, M., Vojtěšek, B.,
Lenobel, R., et al. (2001) Synthetic inhibitors of CDKs induce different responses in androgen-sensitive and androgen-insensitive prostatic cancer cell
lines. Cancer (submitted).
Práce byla podpořena granty MSM151100001 a NC 6200-3.
PRVNÍ ZKUŠENOSTI S PRŮTOKOVOU CYTOMETRIÍ
V DIAGNOSTICE MALIGNÍCH LYMFOMŮ ŘADY B
THE FIRST EXPERIENCE WITH FLOW CYTOMETRY
ANALYSIS IN DIAGNOSTICS OF B-CELL
MALIGNANT LYMPHOMA
Manďáková P., Campr V., Kodet R.
Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha-Motol
Klíčová slova: klonalita, kostní dřeň, maligní lymfom, průtoková cytometrie, uzlina
Keywords: bone marrow, malignant lymphoma, flow cytometry analysis,
lymph nodes
V posledním desetiletí se do popředí zájmu diagnostiky lymfomů dostává průtoková cytometrie. Jedná se o metodu, která vzhledem ke své
rychlosti, vhodně doplňuje histologické a imunohistochemické vyšetření. Její výhodou je také možnost aplikace dvou a více protilátek značených různými fluorochromy do jednoho vzorku. Tak je možno lépe
charakterizovat imunofenotyp potenciálně transformovaných lymfoid-
ních buněk. Maligní lymfomy řady B se kromě aberantní koexprese některých povrchových antigenů vyznačují klonální expresí lehkých povrchových řetězců kappa nebo lambda.
Autoři uvádějí své zkušenosti při primární diagnostice maligních lymfomů
zejména z uzlin a z vyšetřování kostní dřeně v rámci stagingu a sledování
minimální reziduální nemoci. Své nálezy korelují s morfologií.
Imunofenotypizace může spolu s molekulárně biologickým vyšetřením
přispět ke zpřesnění klasifikace. Je však nutné chápat tato vyšetření jako pomocná a v první řadě hodnotit morfologii nádoru a klinický obraz
onemocnění. Při posouzení klonality pomocí povrchových markerů však
poskytuje průtoková cytometrie mnohem přesnější diagnózu než konvenční imunohistochemie na řezu.
NÁRODNÍ REFERENČNÍ LABORATOŘ
LIDSKÝCH TSE OTEVŘENA
OPENING OF NATIONAL SURVEILLANCE LABORATORY OF
HUMAN TSE
Matěj R.
Oddělení patologie FTN, Praha
Laboratoř molekulární patologie ÚDMP, Praha
Klíčová slova: diagnostika, lidské TSE demence, priony
Keywords: diagnostics, human TSE, dementia, prions
Dne 1. 7. 2001 byl zahájen provoz Národní referenční laboratoře diagnostiky lidských TSE při Oddělení patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Laboratoř byla přístrojově vybavena podle zkušeností
z National CJD Surveillance Unit Western General Hospital a University
of Edinburgh a je připravena provádět běžnou diferenciální diagnostiku
demencí se zaměřením na rozpoznávání všech typů lidských prionových onemocnění. Těžištěm diagnostického procesu u lidských TSE je
vyšetření přítomnosti patologických prionových částic pomocí specifických protilátek proti proteolýze rezistentnímu prionovému proteinu pomocí imunohistochemie a metodou Western blot. Vyšetření může být
doplněno analýzou některých typických mutací v genu prionového proteinu, jež jsou pro některé typy CJD a v CJD příznačné, pomocí metodiky PCR a analýzy restrikčních fragmentů.
INVAZIVNÍ DUKTÁLNÍ KARCINOMY MLÉČNÉ ŽLÁZY
– VYŠETŘENÍ GENŮ c-erbB-2, CCND1, TP53
A OBLASTI 20q13 METODOU FISH VE SROVNÁNÍ
S EXPRESÍ PROTEINŮ erbB-2, CYKLINU D1
A p53 (IHC) A JEHO KLINICKÝ VÝZNAM
INVASIVE DUCTAL CARCINOMA OF MAMMARY GLAND
– EXAMINATION OF c-erbB-2, CCD1, TP53 GENES AND
THE 20q13 REGION BY FISH METHOD IN COMPARISON
WITH EXPRESSION OF PROTEINS erbB-2, CYCLIN D1
AND p53 (IHC); CLINICAL SIGNIFICANCE
Mrhalová M.1, Kodet R.1, Neradová M.1, Strnad P.2
1 Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univezity Karlovy v Praze
2 Gynekologicko-porodnická klinika FN Motol, Praha
Klíčová slova: mléčné žláza, karcinom, duktální invazivní, geny c-erbB-2,
CCND1, TP53, oblast 20q13, exprese proteinů, grade, uzlinové metastázy
41
Keywords: mammary gland, carcinoma, ductal and invasive, c-erbB-2,
CCND1, TP53, region 20q13, protein expression, grade, lymph nodes,
metastasis
Úvod: U karcinomů mléčné žlázy se vyskytují komplexní genetické
změny. Časté jsou početní změny chromosomů a amplifikace chromosomálních oblastí. U sestavy pacientek s invazivními duktálními karcinomy (IDCa) mléčné žlázy jsme se zaměřili na změny, které rozšiřují
běžné spektrum vyšetření se zaměřením na terapeutický či prognostický dopad.
Materiál a metoda: Na souboru nemocných s IDCa mléčné žlázy jsme
vyšetřili početní změny chromosomálních oblastí nesoucích geny c-erbB-2,
CCND1 a TP53 a oblasti 20q13 a výsledky jsme srovnali s imunohistochemickou detekcí proteinů erbB-2, cyklin D1 a p53. Stanovení počtu
kopií genů doplněné o stanovení počtu chromosomů 17 a 11 jsme prováděli pomocí fluorescenční in situ hybridizace na otiskových preparátech či parafinových řezech. Počet kopií genu c-erbB-2 jsme dosud vyšetřili u 93 nemocných s IDCa mléčné žlázy a u 72 z nich počet
chromosomu 17. U 60 nemocných jsme stanovili počet kopií genu
CCND1 a počet chromosomů 11. U 14 žen jsme dále vyšetřili počet
oblasti 20q13 a u 8 počet kopií genu p53. Grade karcinomů jsme posuzovali podle Elstona a Ellise.
Výsledky a závěry: Ve většině případů jsme nalezli dobrou korelaci mezi amplifikací genu c-erbB-2 a expresi proteinu erbB-2. Silnou amplifikaci genu c-erbB-2 (> 10 kopií) jsme zjistili u 16 % případů, slabou
(≤ 10 kopií) u 28 %. Amplifikace genu c-erbB-2 korelovala s grade 3
IDCa mléčné žlázy a metastatickým postižením axilárních lymfatických
uzlin. Amplifikaci genu CCND1 jsme nalezli u 43 % karcinomů.
Amplifikace genu CCND1 korelovala s overexpresí proteinového produktu genu CCND1 – cyklinu D1. Amplifikace genu CCND1 se vyskytovala častěji u karcinomů grade 3. Vztah amplifikace genu CCND1
s postižením axilárních lymfatických uzlin jsme nepozorovali.
Amplifikace jak genu c-erbB-2 tak CCND1 byly často spojeny s početními změnami chromosomů, na kterých jsou lokalizovány (17 a 11).
Časté byly také případy se stejným početním stavem obou genů - současnou amplifikaci obou genů či oba geny bez amplifikace. Vyšetření
oblasti 20q13 odhalilo numerické změny, ale výraznou amplifikaci jsme
pozorovali pouze u jedné nemocné. Jedna pacientka ze 14 vyšetřených měla normální počet kopií 20q13. Ani u jedné nemocné z 8 vyšetřených jsme nenalezli převládající jeden signál genu TP53, svědčící o ztrátě heteroxygozity genu TP53. Průkaz amplifikace cenu
c-erbB-2 a „overexprese“ erbB-2 proteinu je patologicko-genetickou
indikací k léčbě Heceptinem a vyšetření má bezprostřední dopad na
léčebný postup. Amplifikace genu CCND1 může mít vztah k odpovědi
na antiestrogenovou terapii.
pavky ložiska poměrně uniformních malých oválných a protáhlých buněk s malým množstvím eosinofilní cytoplasmy a s pravidelnými jádry
s jemně granulárním chromatinem. Tyto buňky vykazovaly při imunohistochemickém vyšetření neuroendokrinní rysy.
EPSTEIN-BARR VIRUS AND HODGKIN’S DISEASE:
CLINICAL IMPLICATIONS
Murray P. G.1, Glavina-Durdov M.2, Flavell K. J.1,
Jakic-Razumovic J.4, Capkun V.3, Flavell J. R.1
1 Department of Pathology, Division of Cancer Studies, University of
Birmingham, UK
2 Department of Pathology University Hospital Split, Croatia
3 Department of Nuclear Medicine University Hospital Split, Croatia
4 Institute of Pathology Clinical Medical Center „Rebro“ Zagreb, Croatia
Keywords: EB virus, Hodgkin’s disease, prognosis
The Epstein-Barr virus (EBV) is a gamma-herpesvirus that infects the
majority of the World’s adult population and is associated with the development of a number of human malignancies, including Burkitt’s lymphoma, nasopharyngeal carcinoma and Hodgkin’s disease. Recent interest
has focused on the potential clinical significance of EBV infection in
Hodgkin’s disease. Initial studies investigating the impact of EBV on clinical outcome did not find any correlation between EBV status and survival in HD patients. Although larger Spanish and English studies demonstrated a significant association between detection of EBV in HRS
cells and longer overall survival and disease free interval, respectively.
However, the beneficial effects of EBV in these studies, although significant, were not substantial. In addition, other recent studies have indicated no effect of EBV status on clinical features or outcome in HD patients. A possible reason for these effects might be because many of
these studies included only small numbers and therefore lacked statistical power to detect small differences, or that the patients or their treatment were not homogenous. In a recent preliminary UK-Croatian collaboration to investigate this we have shown that the effect of EBV is
indeed variable within different HD groups. In particular, a significant beneficial effect on event-free survival times in the presence of EBV was
observable for young adult patients, but not for older patients where a reverse trend was seen. Patients in good prognostic categories at presentation (stage 1 and 2 ‚A‘ patients) also appeared to benefit from the presence of EBV, whereas other subgroups did. Recent studies by the UK
group also show that in a pilot study of childhood HD there is a markedly poorer event-free survival for EBV-positive patients. Our initial observations therefore provide support for variable effects of EBV in certain
HD subgroups.
NEOBVYKLÝ PLICNÍ HAMARTOM
THE RARE LUNG HAMARTOMA
Mukenšnabl P.
Šiklův patologicko-anatomický ústav FN a LF UK Plzeň, Plzeň, Česká
republika
HELICOBACTER PYLORI, INFECTION, AUTOIMMUNITY
AND GASTRIC DISEASE
Negrini R.
3 Laboratorio Analisi Chimico-Cliniche, Spedali Civili, Brescia-Italy
Klíčová slova: hamartom, neuroendokrinní buňky, plíce
Keywords: hamartoma, neuroendocrine cells, lung
U 63-leté ženy byla provedena klínovitá resekce levé plíce pro kulovité nádorové ložisko. V plicním parenchymu byl nalezen dobře ohraničený tuhý tumor o průměru 0,9 cm, makroskopicky vzhledu chondrohamartomu. Histologicky byla kromě obvyklých struktur tohoto tumoru
přítomná jak na povrchu, tak v hloubce invaginací mezi lobuly chru-
Chronic gastritis of the autoimmune type, causing the pernicious anaemia, is characterized by a destruction of the glandular epithelium of mucosa and by a high incidence of circulating antibodies against parietal
cell (PCA) and intrinsic factor (IFA).
The prevalence of H. pylori infection in patients with this disease is low,
probably due to the fact that an atrophic gastric mucosa is not colonized by H. pylori. It has been suggested that autoimmune gastritis may
42
arise as an extreme consequence of a previous H. pylori infection. This
hypothesis is supported by a number of immunohistochemical and serological studies reporting that even the common form of chronic gastritis, caused by H. pylori, is frequently associated with the presence of autoantibodies against gastric mucosa.
We carried out a serological study of 600 blood donors and in 180 consecutive patients undergoing gastroscopy. The aim was to evaluate the
seroprevalence of IFA in the pre-pernicious anaemia stage and to determine whether IFA are linked to H. pylori infection.
Serological diagnosis of infection was performed by a highly sensitive and
specific antibody-capture ELISA of IgG. IFA (IgG) were determined by indirect
ELISA using highly purified porcine IF as a target. 120 patients were also investigated immunohistochemically for the presence of autoantibodies reacting with gastric autologous mucosa. The prevalence of H. pylori infection in
donors and patients was 64 % and 83 %, respectively.
IFA were detected in 0.9 % of donors and 6.8% of patients. Autoantibodies reacting with epithelial gastric mucins were detected in 72 %
of patients. 22 % of the patients also showed autoantibodies against parietal cell canaliculi (PCA). Gastric atrophy was detected in 40 % of the
patients with IFA.
The presence of autoantibodies was strictly associated with the presence
of serum antibodies against H. pylori, suggesting that H. pylori infection
plays an essential role in the development of gastric autoimmunity.
lymfoplazmocytový lymfóm (LPL) n = 103, lymfóm z plášťových buniek (MCL)
n = 36, folikulový lymfóm (FL) G1 + G2 n = 129, extranodálny lymfóm z Bbuniek marginálnej zóny MALT-typu n = 87, nodálny lymfóm z B-buniek marginálnej zóny n = 11, plazmocytóm (oseálny a extraoseálny) n = 280, HCL n =
86 a malobunkový B-ML bližšie neklasifikovateľný (z technických príčin, ako aj
bližšie neklasifikovateľný pre absenciu klinických údajov zaradený ako
M 9670/3) n = 101 (8.2 % zo všetkých).
PROFESOR A. MATERNA
HISTOMORFOMETRICKÉ NÁLEZY V KOSTNÍ TKÁNI
U PACIENTŮ S POSTSTEROIDNÍ OSTEOPORÓZOU
LÉČENOU BISFOSFONÁTY
PROFESSOR A. MATERNA
Palas J., Kozelská E., Plaček V.
oddělení patologie SSN Opava, Česká republika
Abstrakt nedodán.
Diskusia a závery: Diagnostika malobunkových B-NHL by mala byť vždy
(snáď s výnimkou FL) podporená fenotypizáciou, najmä pri absencii molekulovo-biologickej analýzy. Okrem detekcie azákladných líniovo-špecifických (CD20, CD79, CD3, CD45RO) a ďalších antigénov (napr. CD43, bcl2-proteín, dôkaz reťazcov c-Ig) sa stáva nevyhnutnosťou dôkaz
prinajmenej CD5 a CD23, ako aj cyklínu D1. Len tak je možná spoľahlivá
diferenciálna diagnóza základných typov malobunkových B-NHL a pokles
počtu (viac než 8 %) neklasifikovateľných NHL. Tento prístup umožňuje aj
identifikovať plazmocytoidný variant B-CLL, ktorý vzhľadom na recentnú
identifikáciu B1 versus B2 typu B-CLL s prognostickým dopadom je zrejme známkou jej B2 diferenciačného stupňa. Interdisciplinárna spolupráca
môže zaistiť fenotypizáciu aj metódou prietokovej cytometrie.
Podporené grantom VEGA SR č. 1/8152/01
HISTOMORPHOMETRIC FINDINGS IN BONE TISSUE
IN PATIENTS AFTER TREATMENT OF
POSTSTEROID-OSTEOPOROSIS BY BISPHOSPHONATE
Povýšil C., Dundr P., Sotorník I.
Ústav patologie 1. LF UK a VFN, IKEM, Praha
IMUNOHISTOCHEMICKÁ DIAGNÓZA
MALOBUNKOVÝCH B-NHL
IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS
OF SMALL CELL B-NHL
Plank L., Szépe P., Adamkov M.
Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN v Martine, Slovenská republika
Klíčová slova: bisfosfonáty, osteoporóza, histomorfometrie kostí
Keywords: bisphosphonate, osteoporosis, bone histomorphometry
Skupina 8 transplantovaných pacientů s osteoporózou po terapii kortikoidy byla léčena po dobu 1 roku bisfosfonáty, které mají pozitivně ovlivňovat metabilizmus kostní tkáně. Opakované bioptické a histomorfometrické vyšetření kostí však neprokázalo u našich nemocných známky nárůstu hustoty kosti, jak se
očekávalo. Naše pilotní studie zatím nepotvrdila očekávaný pozitivní efekt léčby osteoporózy u pacientů po transplantaci různých orgánů.
Kľúčové slová: periférne B-lymfocyty, malobunkový nodálny a extranodálny lymfóm, difúzny a folikulový rast, fenotypizácia
Keywords: peripheral B-lymphocyte, small cell nodular and extra-nodular
lymphoma, diffuse and follicular growth, phenotyping
URČENÍ ROZSAHU APOPTÓZY PŘI POUŽITÍ
MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY M30 VE FETÁLNÍM
STŘEVĚ S VÝSKYTEM MEKONIOVÝCH TĚLÍSEK
Úvod: Klasifikácia NHL podľa SZO spresnila kritériá diagnostiky malobunkových B-lymfómov, ktorých základom je histomorfologická a fenotypická analýza vrátane dôkazu „nových“ antigénov (CD5, CD23, CD10,
cyklín D1, CD138 a pod.).
DETERMINATION OF APOPTOSIS BY THE USE
OF MONOCLONAL M30 ANTIBODY IN FOETAL
INTESTINE WITH MECONIUM BODIES
Materiál a metodika: Zhodnotenie 5-ročného materiálu bioptických vyšetrení malobunkových B-NHL (v predterapeutickej fáze) na základe korelácie morfologických parametrov (spôsobu rastu, histocytológie nádorových buniek a pod.) s fenotypom nádorových buniek (overeným
v bioptickom parafínovom materiáli, alebo prietokovo-cytometricky).
Výsledky: V uvedenom období bolo v našom registri novodiagnostikovaných
nasledovných 1248 prípadov malobunkových B-NHL: B-SLL/B-CLL n = 415,
Povýšil C.1, Povýšilová V.2
1 Ústav patologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN Praha
2 Ústav patologické anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha
Klíčová slova: mekoniová tělíska, apoptóza, průkaz s protilátkou M30,
střevo
Keywords: meconium bodies, apoptosis, M30 antibody, intestine
43
S monoklonální protilátkou M30 lze identifikovat časná stadia apoptózy
střevního epitelu. Vyšetření fetálních střev touto protilátkou ukázalo vystupňovanou apoptózu enterocytů ve dvou různých úsecích střevních klků, pravděpodobně v závislosti na vývojové fázi. V oblastech střeva
s maximálním výskytem mekoniových tělísek na vrcholu střevních klků
byla zjištěna výrazná apoptotická aktivita v jejich bazální části. V jiných
částech střeva jsme známky apoptózy zaznamenali především na vrcholu slizničních klků. Tyto nálezy by mohly přispět k objasnění dynamiky obměny střevních enterocytů během diferenciace střeva. Zároveň jde
o další doklad pro předpokládanou souvislost vzniku mekoniových tělísek s apoptózou.
KOSTNÍ A SVALOVÉ ZMĚNY U PACIENTŮ VYŠŠÍCH
VĚKOVÝCH SKUPIN S FRAKTUROU KRČKU
STEHENNÍ KOSTI
BONE AND MUSCLE CHANGES IN ELDERLY PATIENTS
WITH FRACTURE OF FEMORAL BONE CERVIX
Prokopová P., Kalvach Z.
Ústav patologie a III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha
Klíčová slova: osteoporóza, svalová atrofie
Keywords: osteoporosis, muscular atrophy
INTERPRETACE A DIAGNOSTICKÝ VÝZNAM
POZITIVITY AKTINOVÝCH MARKERŮ V NÁDOROVÝCH
I NENÁDOROVÝCH CHRUPAVKOVÝCH
KOSTNÍCH BUŇKÁCH
INTERPRETATION AND DIAGNOSTIC VALIDITY
OF ACTIN MARKERS POSITIVITY IN TUMOUROUS
AND NON-TUMOUROURS CARTILAGINOUS
CELLS OF BONE
Povýšil C.
Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha
Klíčová slova: svalový aktin, chondroblasty, myochondroblasty, osteocyty, osteoblasty
Keywords: muscle actin, chondroblasts, myochondroblasts, osteocytes,
osteoblasts
Sdělení shrnuje výsledky dosavadního studia výskytu aktinových filament v nádorových i nenádorových buňkách chrupavčité a kostní tkáně.
Stimulem pro tuto studii byly naše originální nálezy svalového aktinu
v buňkách chondroblastomu, které jsme označili pracovním názvem myochondroblasty, což bylo přejato i v zahraniční literatuře.
Za současného stavu můžeme konstatovat, že chondroblasty benigních
chondroblastomů exprimují vedle S-100 proteinu, především svalový aktin. Množství aktin pozitivních buněk se mění případ od případu. V některých chondroblastomech může být většina buněk aktin pozitivních.
Navíc jsme nově prokázali, že buňky s rysy chondroblastů mohou být
pozitivní i v reakci k průkazu alfa aktinu, zatímco přítomnost desminu
jsme nezaznamenali. Obdobná je situace i u chondromyxoidního fibromu kostí. U kostních buněk charakteru osteoblastů, uložených na povrchu nově vytvořených kostních trámců, je možno pozorovat pozitivitu
svalového aktinu pouze v cytoplazmatických výběžcích, zavzatých
v kostní hmotě. Naproti tomu intratrabekulárně uložené osteocyty hvězdicového tvaru vykazují pozitivitu nejen v cytoplazmatických výběžcích,
ale i v cytoplazmě. Zdá se tedy, že přeměna osteoblastů v osteocyty je
provázena určitými změnami v organizaci cytoskeletu, jejichž bližší charakter není zatím znám. Je přitom nutné počítat s tím, že trámce nově vytvářené kostní tkáně, včetně kostního svalku, mohou obsahovat vedle
kostních buněk i aktin pozitivní chondrocyty, jejichž odlišení je někdy
možné pouze na základě imunohistochemického vyšetření s protilátkou
proti S-100 proteinu. Vztah chondrocytů a osteocytů během zrání kosti
zůstává neobjasněn.
V rámci naší práce na grantovém projektu III. interní kliniky „Myopatie ve
stáří ve vztahu ke zlomeninám stehenní kosti a k souběstatečnosti“ jsme
doposud provedli vyšetření kostí a svalů u 10 pacientů operovaných pro
frakturu krčku kosti stehenní. Histologicky a histomorfometricky jsme vyšetřovali jak středovou lamelu hlavice stehenní kosti, včetně linie lomu,
tak odebraný bioptický vzorek m. glutaeus medius. U většiny nemocných
jsme neprokázali výraznější atrofii kostních trámců hlavice femuru, ani
zřetelnou atrofii vyšetřeného kosterního svalu. Námi provedené bioptické vyšetření je doplněno i o biomechanické vyšetření bioptického materiálu. Dále jsme se zaměřili i na případný výskyt inkluzní myositidy ve vyšetřovaném materiálu, kterou se nám však doposud nepodařilo
prokázat. První zkušenosti s touto problematikou jsou předmětem našeho sdělení.
MÉNĚ OBVYKLÝ MEZENCHYMÁLNÍ NÁDOR KŮŽE
THE RARE MESENCHYMAL TUMOUR OF SKIN
Přádka M., Horáček J.
Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, Česká republika
Klíčová slova: kůže, leiomyosarkom, imunochemie.
Keywords: skin, smooth muscle sarcoma
Leiomyosarkomy kůže a podkoží tvoří 2–3 % povrchových nádorů z měkkých tkání, jejich výskyt je typický v dospělém věku, častěji u mužů. Ze
dvou tkáňových vzorků odebraných z podkoží vlasaté části hlavy 89-letého muže byl diagnostikován po imunohistochemickém vyšetření (aktin, vimentin, HMB45 a S100 protein) dobře diferencovaný (low grade) leiomyosarkom.
PRŮKAZ LYMFATICKÝCH UZLIN V PERIKOLICKÉ TKÁNI
U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU
DETECTION OF LYMPHATIC NODI IN TISSUES SURROUNDING COLORECTAL CANCER
Rydlová M., Přádka M.
Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity Ostrava, Česká republika
Klíčová slova: kolorektální karcinom, průkaz lymfatických uzlin, fixace
Keywords: lymphatic tissue, visualization, colorectal cancer, technique
Popsán způsob zpracování perikolické tukové tkáně u kolorektálních
karcinomů. Po fixaci v roztoku, který je směsí absolutního alkoholu, for-
44
maldehydu a éteru, dojde v tukové tkáni do druhého dne k vizualizaci
uzlin o velikosti větší než 1mm. Uvedeným způsobem lze prokázat 15 až
20 lymfatických uzlin oproti polovičnímu počtu při náhodném odběru
vzorků bez speciální fixace.
DETEKCE OVEREXPRESE HER-2/NEU ONKOPROTEINU
V INVAZIVNÍM KARCINOMU MLÉČNÉ ŽLÁZY
DETECTION OF HER-2/NEU ONCOPROTEIN OVEREXPRESSION IN INVASIVE BREAST CANCER
Skálová A.1,2, Lošan F.3, Schejbalová E.1
1 Patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni,
2 Bioptická laboratoř v Plzni, s.r.o
3 Soukromá genetická ambulance s laboratoří, Plzeň
Klíčová slova: karcinom prsu, HER-2/neu, onkoprotein cerbB2, imunohistochemie, FISH, HercepTest
Keywords: breast, cancer, HER-2/neu, prognosis
Úvod: Onkogen HER-2/neu je lokalizovaný na dlouhém raménku chromosomu 17 a kóduje transmembránový receptor s tyrosin-kinázovou aktivitou, který je strukturálně homologní s epidermálním růstovým faktorem. Bylo prokázáno, že overexprese proteinu HER-2/neu u invazivních
karcinomů prsu, která je v naprosté většině případů způsobená amplifikací genu HER-2/neu, je důležitým prognostickým a prediktivním faktorem. U pacientek se zvýšenou expresí onkoproteinu HER-2/neu je účinná léčba preparátem Herceptin, monoklonální protilátkou proti
extracelulární doméně proteinu HER-2/neu, která vazbou na onkoprotein znemožní jeho aktivaci. Možnost léčby pacientek s karcinomem prsu
Herceptinem zvyšuje nároky na přesné stanovení overexprese HER2/neu ve tkáni. V současné době je komerčně dostupné množství polyklonálních a monoklonálních protilátek proti různým doménám molekuly
HER-2/neu, ale nestandardní laboratorní postupy při jejich používání
prakticky vylučují srovnání jednotlivých v literatuře nyní hojně publikovaných studií. Krokem ke standardizaci interpretace imunohistochemického
vyšetření je použití FDA atestovaného kitu HercepTestTM firmy Dako.
Metody: Za tříměsíční období (duben–červen 2001) jsme vyšetřili 158 nemocných s karcinomem mléčné žlázy, z toho ve 4 případech oboustranným. Pro detekci overexprese HER-2/neu jsme kromě HercepTestu použili monoklonální protilátku Ab17 firmy NeoMarker/Biotech proti vnitřní
doméně a monoklonální protilátku NCL-HER 356 firmy Novocastra proti
zevní doméně molekuly a výsledky jsme porovnali. V případech s hraničním imunohistochemickým nálezem (skore 2+) jsme stanovili počet kopií
genu HER-2/neu pomocí fluorescenční in situ hybridizace (FISH).
Výsledky a závěry: Výsledky jsme porovnali s gradem karcinomu, se stavem hormonálních receptorů a s proliferační aktivitou stanovenou detekcí Ki67 antigenu.
SALIVARY DUCT CARCINOMA – A HIGHLY
AGGRESSIVE SALIVARY GLAND TUMOUR
WITH OVEREXPRESSION
OF ONCOPROTEIN HER-2/NEU
Skálová A.1, Kučerová V.2, Szépe P.3,
Plank L.3, Stárek I.4
1 Department of Pathology, Medical Faculty, Charles University, Plzeň,
Czech Republic
2 Department of Pathology, Medical Faculty, Palacký University,
Olomouc, Czech Republic
3 Department of Pathology, Jessenius Medical Faculty, Komenský
University, Martin, Slovak Republic
4 Department of Otolaryngology, Palacký University, Olomouc, Czech
Republic
Keywords: salivary duct carcinoma, HER-2/neu, oncoprotein cerbB2,
overexpression, HercepTest
Introduction: Salivary duct carcinoma (SDC) is highly malignant salivary gland
tumour with aggressive clinical behaviour, characterised by its histologic resemblance to invasive ductal carcinoma of the breast. This relatively rare tumour has been recognised as a separate entity only recently. Various human
cancers, and particularly the breast cancer, show amplification of the cerbB2/HER-2/neu gene, and immunohistochemical overexpression of the cerbB2/HER-2/neu oncoprotein. In retrospective studies, c-erbB2/HER-2/neu
overexpression in breast cancer was found to be an independent negative variable associated with worse overall survival and poor response to standard
therapy. The reports concerning the expression of c-erbB2/HER-2/neu in salivary gland tumours are few and controversial.
Methods and results: Fifteen cases of salivary duct carcinomas (SDC) were
evaluated for c-erbB2/HER-2/neu overexpression using the HercepTest.
Overexpression, identified as strong membrane immunostaining was observed in all but one case of SDC in majority of neoplastic cells in our study.
Conclusions: More recent studies of invasive breast cancers show that
c-erbB2/HER-2/neu overexpression has therapeutic implications.
Herceptin, a monoclonal antibody against HER-2/neu oncoprotein, has
good therapeutic effect in c-erbB2/HER-2/neu positive breast tumours.
Thus, our study also suggests that anti-HER2/neu therapy with Herceptin
might be beneficial for patients with aggressive salivary duct carcinoma.
LYMFOM PROSTATY – kazuistika
LYMPHOMA OF THE PROSTATE – CASE REPORT
R. Staněk 1, J. Palas2, P. Vágner1,
M. Michal3, P. Mukenšnabl3
1 urologické odd. SSN Opava – Česká republika
2 oddělení patologie SSN Opava – Česká republika
3 Šiklův patologicko-anatomický ústav – FN Plzeň – Česká republika
Klíčová slova: lymfom, prostata
Keywords: Lymphoma, prostate
Úvod: V naší práci prezentujeme kazuistiku 70-letého muže, který se dostavil na urologickou ambulanci SSN v Opavě s retenčními potížemi.
Vzhledem k potížím a suspektnímu nálezu na prostatě a v rektu se podrobil biopsii prostaty, endoresekci prostaty a biopsii rekta. V histologickém
nálezu byl potvrzen folikulární lymfom prostaty. Dle našeho vyšetření se
jedná o vzácnou formu primárně extranodulárního lymfomu.
45
Kazuistika: 70-letý muž se dostavil na naší ambulanci s retenčními potížemi. V anamnéze HN, CMP, APE. Při vyšetření per rektum zjištěna
klenoucí se prostata do rekta, nebolestivá, nerovná, tuhá v oblasti pravého laloku, současně polypoidní rezistence na prostatě, prominující do
rekta. PSA 1,4 ng/ml, FW 55/hod, moč: negativní. Histologicky při biopsii z prostaty, endoresekci prostaty a biopsii z rekta stanoven nález
folikulárního dobře diferencovaného lymfomu, gr.I. dle REAL klasifikace
lymfomů. Další paraklinická vyšetření ( CT plic, mediastina, břicha )
neprokazují zvětšení uzlin.Cestou hematologické ambulance přeléčen
6 cykly kombinované terapie Adriamycin, Vinblastin, Cyklofosfamid
a Prednison. Po roční remisi vyjádřeno hematologem podezření na recidivu a kontrolní biopsie prostaty prokázala nízce maligní dobře diferencovaný folikulární lymfom. V současnosti je pacient bez mikčních
potíží.
Závěr: V literatuře se lymfom prostaty popisuje především ve formě kazuistiky. Nejlépe systematicky je zdokumentováno 62 případů v Bostwickově
práci vydané v časopise Cancer 8/98. Poukazujeme na úskalí diagnostiky a rozdílnost terapeutické postupu oproti adenokarcinomu prostaty a nutnost interdisciplinárního přístupu v diagnostice a terapii tohoto onemocnění.
PARASITÁRNÍ CYSTY MOZKU SIMULUJÍCÍ TUMOR
PARASITIC CYSTS OF BRAIN IMITATING TUMOR
Syrůček M.1, Kolářová L.2, Vymazal J.3, Dbalý V.4
1 Oddělení patologie, Nemocnice Na Homolce, Praha
2 Oddělení tropické medicíny III. Kliniky infekčních a tropických nemocí,
FN Bulovka
Úvod: Na rozdiel od FAB schémy súčasná klasifikácia akútnych leukémií
(AL) opúšťa princípy morfologickej typizácie a zvýrazňuje prietokovo-cytometrickú či bioptickú fenotypizáciu leukemických buniek (vrátane
dôkazu „nových“ antigénov, napr. TdT, CD34 a pod.) pri súčasnom zhodnotení prípadných dysplázií a cytogenetických abnormalít.
Materiál a metodika: Zhodnotenie 5-ročného materiálu bioptických vyšetrení kostnej drene s klinickým a/alebo bioptickým podozrením na AL
diagnostikovanú v predterapeutickej fáze na základe korelácie morfológie (bunečnatosť drene, percentuálny podiel leukemických blastov, prítomnosť dysplastických čŕt a pod.) s verifikovaným imunohistochemickým profilom nádorových abuniek (dôkaz CD20, CD79, CD3,
CD45RO, CD43,MPO, CD68, TdT, CD34 a pod.).
Výsledky: V hodnotenom období bolo v našom registri novodiagnostikovaných 128 prípadov AL, z toho 92 prípadov akútnej lymfoblastovej leukémie (ALL) B- a T-radu, 119 prípadov akútnej myeloblastovej leukémie
(AML) a 17 prípadov neklasifikovateľnej, alebo bifenotypovej AL.
Diskusia a závery: V prípadoch ALL sa popri zásadnom prínose dôkazu
TdT osvedčilo „zdvojenie“ dôkazu znakov B-, resp. T-radu, aj keď v biopsii drene sa (bez ohľadu na stupeň diferenciácie alymfoblastov) výhodnejším ukazuje byť dôkaz CD79 (pred dôkazom CD20), resp. cytoplazmatickej pozitivity CD3 (pred dôkazom CD45RO a CD43).
V prípadoch AML je prínosom porovnanie profilu blastov pri dôkaze
CHAE, CD43, MPO, CD68 a CD34, príp. aj CD15 a CD61. Pri dostupných prietokovo-cytometrických analýzach (zväčša oznamovaných priamo alebo via e-mail) možno redukovať fenotypizáciu bioptického materiálu, čo prispieva aj k ekonomizácii diagnostiky. Znalosť fenotypu je
esenciálna aj pre monitorovanie ochorenia v rebioptickom materiáli, najmä pre detekciu minimálnej reziduálnej choroby.
Podporené grantom VEGA SR č. 1/8152/01
3 Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie, Nemocnice Na
Homolce, Praha
4 Oddělení neurochirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha
Klíčová slova: pseudotumor, parasitární cysta
Keywords: tumor-like lesion, parasitic cyst
Ve dvou případech (muži 44 a 27 let) byla po předchozích klinických obtížích (epileptický paroxysmus) provedena vyšetření MNR mozku, která
vedla k detekci ložiska centrálně vpravo u prvního pacienta a frontálně
v bílé hmotě u pacienta druhého. Rentgenologická diagnóza byla v obou
případech gliální tumor, eventuálně metastaza či absces. Při následujícím bioptickém vyšetření byly v obou případech prokázány parazitární
cysty Cysticercus cellulosae (larvální stádium v ČR vzácně diagnostikované tasemnice druhu Taenia solium).
VYUŽITIE IMUNOHISTOCHEMICKÝCH METOD
K STANOVENIU MNOHOPOČETNEJ LIEKOVEJ
REZISTENCIE U PACIENTOV S NEMALOBUNEČNÝM
KARCINÓMOM PLÚC
THE UTILISATION OF IMUNOHISTOCHEMICAL METHODS
IN DETECTION OF MULTIDRUG RESISTANCE
IN NON SMALL CELL LUNG CANCER PATIENTS
Škarda J.1, Hajdúch M.2, Tichý T.1, Klein J.3,
Bohanes T.3, Řiháková P.1, Kolář Z.1
1 Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc
IMUNOHISTOCHEMICKÁ DIAGNÓZA
AKÚTNYCH LEUKÉMIÍ
IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS
OF ACUTE LEUKAEMIA
2 Laboratoř experimentální medicíny, Dětská klinika LF UP a FN
Olomouc
3 I. chirurgická klinika LF a FN Olomouc
4 Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí LF a FN Olomouc
Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN v Martine, SR
Kľúčové slová: MDR – mnohopočetná lieková rezistencia, Pgp – P glykoproteín, MRP-1 – multidrug resistance proteín, NSCLC – nemalobuněčný karcinom plúc
Keywords: MDR – multidrug resistance, Pgp-P glykoprotein, MRP-1 multidrug resistance related protein, NSCLC – non small cell lung cancer
Kľúčové slová: akútna lymfoblastová leukémia, akútna myeloblastová leukémia, myelodysplastický syndróm, fenotypizácia, minimálna reziduálna choroba
Keywords: acute lymphoblastic leukaemia, acute myeloblastic leukaemia, myelodysplastic syndrome, phenotyping, minimal residual disease
Úvod: Mnohopočetná lieková rezistencia (MDR) je častou príčinou neúspešnosti chemoterapie nemalobunečného karcinómu pľúc (NSCLC).
U NSCLC rozlišujeme 2 základné typy MDR: typickú MDR asociovanú
s expresiou P-glykoproteínu (Pgp) a atypickú MDR asociovanú s expresiou „multidrug resistance asociated proteínu“ II (MRP), alternova-
Szépe P., Plank L., Adamkov M.
46
Materiál a metódy: Do štúdie bol zaradený bioptický materiál od 44 pacientov s NSCLC po neoadjuvantnej chemoterapii na báze karboplatiny
a taxolu (CDDP + TAX) alebo karboplatiny a navelbinu (CDDP + NVB).
Vek pacientov sa pohyboval medzi 40-60 rokom. Histopatologická diagnóza zahrňovala adenokarcinómy, spinocelulárne karcinómy a veľkobunečné karcinómy. Rutinne pripravené vzorky v parafínových blokoch boly narezané a prenesené na silanizované sklá, následne odparafinované
a rehydratované. Po revitalizácii antigénnych štruktúr v mikrovlnom generátori o výkone 800W, v 0,01M citrátovom pufri pH 6,0 po dobu 15 min, bola použitá štandardná dvojstupňová imunoperoxidázová metóda.
Protilátky boli riedené v izotonickom TRIS pufri (pH 7,6) následovne: monoklonálna myšia anti-Pgp klon UIC2 1:100 (Dako) a polyklonálna králičia
anti-MRP klon MRPm5 1:20 (Alexis). Vzorky boly následne inkubované pri
teplote 4°C po dobu 12 hodín. Po premytí (3 x 5min) v izotonickom TRIS
pufre (pH 7,6) bol následne aplikovaný farbiaci systém anti-myší/králičí
EnVision (Dako) na dobu 30 minút. Po premytí vzoriek v izotonickom TRIS
pufri (pH 7,6) bola vizualizovaná 0, aktivita peroxidázy pomocou 0,01M diaminobenzidínu v TRIS pufri s 0,01 % H2O2. Rezy boly dofarbené hematoxylínom, dehydratované, prejasnené a zamontované do kanadského
balzámu. Pozitivita bola hodnotená v 10 zorných poliach pri 400-násobnom zväčšení a vyjadrená percentuálne. Na stanovenie in vitro citlivosti
primárnych nádorových buniek NSCLC na protinádorové liečivá bol použitý MTT test (6). Následne sme pre jednotlivé cytostatiká vyhodnotili dávky inhibujúce 50% buniek (ID50). Výsledky imunohistochemickej detekcie
boly semikvantitatívne vyhodnotené a porovnané s dĺžkou prežívania
a výsledkami testu in vitro citlivosti na cytostatiká v programe GraphPad
Prizm pomocou Spearmanova korelačného koeficientu, Mann-Whitneyho
testu a t-testu.
4. Fukuoka K., Adachi J., Nishio K., Arioka H., Kurokawa H., Fukumoto H.:
p16INK4 expression is associated with the increased sensitivity of human
non-small cell lung cancer cells to DNA topoisomerase I inhibitors. Jpn
J Cancer Res 1997, 88: 1009–1016.
5. Oshika Y., Nakamura M., Tokunaga T., Fukushima Y., Abe Y., Ozeki Y.,
Yamazaki H., Tamaoki N., Ueyama Y.: Multidrug resistance-associated protein and mutant p53 protein expression in non-small cell lung cancer. Mod
Pathol. 1998 11(11): 1059–63.
6. Hajduch M., Mihal V., Minarik J., Faber E., Safarova M., Weigl E., Antalek P.:
Decreased in vitro chemosensitivity of tumour cells in patients suffering from
malignant diseases with poor prognosis. Cytotechnology. 1996;
19(3):.243–5.
Práca bola čiastočně podporena grantmi NC/ 4132-5, MSM 151100001,
FRVS 1180 1105 a Nadáciou pre výskum rakoviny v Olomouci.
Obr 1. Dľžka prežívania pacientôv vo vzťahu k pozitivite MRP a PgP.
1.00
Kumulatívna proporcia pfieÏívajúcich
nou expresiou topoizomeráz (TOPO II), expresiou „lung rezistance proteínu“ (LRP) a aktivitou glutatión-S- transferázového systému (GST) (25). Cielom tejto práce bolo stanoviť prognostický význam expresie MRP1 a Pgp v bioptických vzorkách pacientov s NSCLC po neoadjuvancii na
báze karboplatiny a taxolu, karboplatiny a navelbínu. Expresia daných
proteínov bola zároveň korelovaná s výsledkami MTT testu na primárnych bunečných líniách získaných z nádorových resekátov.
p = 0.037
0.75
0.50
MRP-
0.25
MRP+
0.00
0
Závery: (1) Expresia MRP jako aj expresia Pgp je negatívnym prognostickým faktorom u daného súboru pacientov s NSCLC. (2) Expresia MRP priamo úmerne koreluje s in vitro rezistenciou na CDDP. (3) Expresia Pgp priamo úmerne koreluje s in vitro rezistenciou na TAX.
20
30
40
50
60
Dl’Ïka preÏívania (udaná v mesiacoch)
1.00
Kumulatívna proporcia pfieÏívajúcich
Výsledky a diskuzia: Porovnali sme imunohistochemickú expresiu sledovaných znakov s dĺžkou prežívania, bez príznakoveho obdobia a výsledkami MTT testu. Bola zistená korelácia medzi expresiou Pgp a rezistenciou na TAX (p = 0,039). Uvedené zistenie je v súlade in vitro štúdiami podla
ktorých je TAX transportovaný Pgp (1). Expresia MRP-1 korelovala s rezistenciou na CDDP (p = 0,043) (2).CDDP je patrí medzi cytostatiká, ktoré
sú transportované MRP-1 (1). Expresia MRP-1 jako aj expresia Pgp korelovala v rámci daného súboru s kratším prežívaním (obr. 1). Prognostický
význam ostatných MDR asociovaných proteínov u pacientov s NSCLC bude predmetom ďalšej štúdie.
10
p = 0.035
0.75
0.50
PgP-
0.25
Literatúra:
1. Berger W, Elbling L, Hauptmann E, Micksche M.: Expression of the multidrug resistance-associated protein (MRP) and chemoresistance of human
non-small-cell lung cancer cells. Int J Cancer 1997, 73: 84–93.
2. Nakagawa K, Yokota J, Wada M., Sasaki Y, Fujiwara Y: Levels of glutathione
S transferase mRNA in human cancer cell lines correlate with the resistance to cisplatin and carboplatin. Jpn J Cancer Res 1988, 79: 301–304.
3. Kasahara K., Fujiwara Y., Sugimoto Y., Nishio K., Tamura T., Matsuda T.,
Saijo N.: Determinants of response to the DNA topoisomerase II inhibitors
doxorubicin and etoposide in human lung cancer cell lines. J Natl Cancer
Inst 1992, 84: 113–118.
PgP+
0.00
0
10
20
30
40
Dl’Ïka preÏívania (udaná v mesiacoch)
50
60
47
MÉNĚ OBVYKLÁ KOMPLIKACE PTCA U PACIENTA
S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU
KONČÍCÍ EXITEM
FATAL COMPLICATION FOLLOWING PERCUTANEOUS
TRANSLUMINAL CORONARY ANGIOPLASTY
PROCEDURE: CASE REPORT
Tichá V., Lovečková R., Tichý M.
Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika
lymfoproliferativních onemocnění v kostní dřeni. Výchozí materiál tvoří
soubor maligních lymfomů, které byly v biopsii kostní dřeně vyšetřeny
v průběhu posledních 9 let. Sledovali jsme jejich histologické, cytologické a imunohistochemické vlastnosti a tyto projevy korelovali s typem maligního lymfomu stanoveným bioptickým vyšetřením mízní uzliny. Při hodnocení jsme použili „REAL“ resp. novou WHO klasifikaci. Kromě běžných
barvicích metodik užívaných v biopsii kostní dřeně (HE, Giemsa, Gö,
PAS, Elias, Naphtol ASD chloracetátesteráza, Pearlsovo barvení) byly
maligní lymfomy vyšetřeny sérií imunohistochemických metod ( CD20,
CD79a, CD45RO, CD3, CD67, CD23, CD5, Cyklin D1, bcl-2, Tdt a další). Do sestavy byly zařazeny pouze případy, jejichž diagnóza a postižení kostní dřeně byly jednoznačné.
Klíčová slova: PTCA, atheromová embolie
Keywords: PTCA, atheroembolism
Perkutánní transluminální koronární angioplastika (PTCA) slouží k léčbě
chronických a akutních stenozujících onemocnění věnčitých tepen.
Speciální balónkový katetr se zavádí transkutánně přes femorální arterii
do místa stenózy a nafouknutím balónku lze tepnu v tomto místě dilatovat. Úspěšnost rozšíření je až 95 %, časné komplikace v podobě spazmu, trombózy, event. disekce tepny je udávána mezi 4–5 %. Častější
jsou pozdní komplikace v podobě restenózy či uzávěru. Pozorovali jsme
málo obvyklou časnou komplikaci u 74letého pacienta s akutním infarktem myokardu, u kterého se objevila 3 dny po provedeném výkonu (PTCA) progredující renální insuficience končící exitem. Při pitvě byla zjištěna velmi pokročilá ulcerózní ateroskleróza břišní i hrudní aorty,
mnohočetné infarkty v ledvinách a slezině. Histologicky zjištěna v četných arteriích, jako příčina ischemických nekróz, obturující embolizace
atheromových hmot. Časová korelace rozvoje renální insuficience, jejíž
nepochybnou hlavní příčinou byly mnohočetné infarkty, s provedeným výkonem, svědčí pro kauzální souvislost PTCA s cholesterolovou embolizací. Se vzrůstajícím počtem těchto výkonů je nutno počítat s frekventnějším výskytem atheromové embolizace.
LYMFOPROLIFERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ V BIOPSII
KOSTNÍ DŘENĚ VYŠETŘOVANÁ
NA ÚSTAVU PATOLOGIE LF UP A FN OLOMOUC
LYMPHOPROLIFERATIVE DISEASES IN THE BONE
MARROW EXAMINED BY INSTITUTE OF PATHOLOGY,
FACULTY HOSPITAL, OLOMOUC
Tichý M., Dušek J., Tichá V., Kolář Z., Koďousek R.,
Jezdinská V., Dušková M., Kučerová L.,
Mačák J., Tichý T.
Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika
Klíčová slova: maligní lymfomy, kostní dřeň
Keywords: malignant lymphomas, bone marrow
Mikroskopická diagnostika maligních lymfomů se neobejde bez imunohistochemických metod a v řadě případů bez vyšetření cytogenetického. S vyjímkou plasmocytárního myelomu je postižení kostní dřeně maligními lymfomy většinou sekundární. Potvrzení, nebo vyloučení
infiltrace poskytuje klinikovi obraz o „stagingu“ choroby, opakovaná biopsie může být nápomocna k hodnocení účinnosti chemoterapie. Ne
vyjímečně však přicházejí případy, kdy záchyt lymfoproliferativního
onemocnění v biopsiích kostní dřeně je prvním objektivním zjištěním
nemoci a staví patologa před nesnadný úkol typizace maligního lymfomu. Tato je limitována řadou úskalí jednak technického charakteru (nekonstantní imunohistochemické výsledky v odvápněné tkáni), jednak
poměrně variabilními projevy maligních lymfomů v kostní dřeni včetně
diskordantních obrazů. Předkládáme vlastní zkušenosti s hodnocením
VYUŽITÍ IMUNOHISTOCHEMICKÝCH METOD
K ODHADU METASTATICKÉHO POTENCIÁLU
PACIENTŮ S NEMALOBUNĚČNÝM KARCINOMEM PLIC
THE APPLICATION OF IMMUNOHISTOCHEMICAL
METHODS FOR AN ESTIMATION OF METASTATIC
POTENTIAL IN PATIENTS WITH NON-SMALL
CELL CARCINOMA OF THE LUNG
Tichý T., Škarda J., Klein J., Bohanes T.,
Řiháková P., Kolář Z.
Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika
Klíčová slova: matrix metaloproteinázy, imunohistochemie, nemalobuněčný karcinom plic, délka přežití, metastázy
Keywords: matrix metalloproteinases, imunohistochemistry, non-small
cell carcinoma of the lung, the lenght of survival, metastases
Úvod: Metaloproteinázy se účastní degradace extracelulární matrix a podílejí se tak na invazivním šíření a metastazování nádorových buněk. V naší práci jsme se zaměřili na stanovení prognostického významu imunohistochemické exprese stromelysinu 3 ve vzorcích nemalobuněčných
karcinomů plic (NSCLC). Dalšími potenciálně významnými prognostickými
faktory jsou inhibitory metaloproteináz TIMP-1 a TIMP-2. Domníváme se,
že vyšetření exprese těchto proteinů může přispět k exaktnějšímu odhadu
metastatického potenciálu a to hlavně v časných stadiích NSCLC.
Prognostický význam uvedených parametrů je v rámci naší studie porovnáván s expresí známých prognostických faktorů jako jsou Ki-67, PCNA
a cathepsin B.
Materiál a metody: Do studie byl zařazen bioptický materiál od 44 pacientů s NSCLC, kteří neabsolvovali neoadjuvantní terapii. Věk pacientů se
pohyboval od 40–60 roků. Histopatologická diagnóza zahrnovala adenokarcinomy, spinocelulární karcinomy a velkobuněčné karcinomy.
Imunohistochemické vyšetření bylo provedeno v parafinových řezech.
Pozitivita byla hodnocena v 10 zorných polích a vyjádřena procentuálně.
Výsledky imunohistochemické detekce byly semikvantitativně vyhodnoceny a porovnány s TNM, délkou přežívání a délkou bezpříznakového
období. Statistický význam rozdílů byl testován pomocí programu Graph
Pad Prizm a využívajícím Spearmanova korelačního koeficientu, MannWhitneyho testu a t-testu.
Výsledky: V rámci pilotní studie jsme zjistili, že exprese stromelysinu 3
korelovala s lepším přežíváním
48
MMP-13 PRODUCTION BY RAT PULMONARY MAST
CELLS IN PULMONARY HYPERTENSION
Vajner, L.1, Herget, J.2, Uhlík, J.1, Konrádová, V.1
1 Institute of Histology and Embryology, 2nd Medical Faculty, Charles
University, Prague
kými kritérii. Proto je jejich odlišení od ostatních mesenchymálních tumorů gastrointestinálního traktu, především od pravých nádorů z hladké svaloviny z hlediska další dispenzarizace pacienta důležitá. Z recentních literálních údajů vyplývá, že GIST jsou nádory vycházející
z intersticiálních Cajalových buněk (ICC) nebo z kmenových buněk
trávicího traktu, které se fenotypově diferencují směrem k ICC. GISTy,
stejně jako ICC, exprimují na svém povrchu c-Kit protein.
2 Department of Physiology, 2nd Medical Faculty, Charles University,
Prague
1,2 Centre for Experimental Cardiovascular Research, Prague, Czech
Republic
Keywords: pulmonary hypertension, matrix-metalloproteinase 13, mast
cells, rat
Introduction: Chronic hypoxia results in pulmonary hypertension due to
structural remodelling of peripheral lung blood vessels. We hypothesise
that vascular remodelling in chronic hypoxia is initiated by increased collagen cleavage in the walls of prealveolar pulmonary arteries. In present
study we tested the assumption that in chronic hypoxia the collagenolytic
metalloproteinases are released from the activated mast cells.
Methods: We identified pulmonary mast cells within 300 mm2 of lung
sections collected from Wistar male rats, 6 control and 6 exposed to 4day normobaric hypoxia (10 % O2). Total mast cells’ amount we identified using Toluidin Blue staining, mast cells expressing MMP-13 (rodent
type interstitial collagenase) were detected using the monoclonal antiMMP-13 antibody visualised by the sequence consisting of the alkaline
phosphatase-labelled secondary anti-mouse IgG antibody, Fast Red and
substrate, counterstained with haematoxylin.
Results: Compared with controls, no shift was observed in mast cells localised closely to the pulmonary pleura. The number of mast cells in peribronchial or peribronchiolar locations and in the adventitia of conduit arteries significantly decreased in hypoxic rats. However, the number of
MMP-13 - expressing mast cells found within adventitia of small (d < 400 m)
muscular or prealveolar arteries significantly increased (3.5-folds).
Conclusions: Our observation supports the hypothesis that perivascular
pulmonary mast cells contribute to the vascular remodelling in hypoxic
pulmonary hypertension in rats by the release of interstitial collagenase.
Literature:
Hampl, V., Herget, J.: Role of nitric oxide in the pathogenesis of chronic pulmonary hypertension. Physiol. Rev., 80, 2000: 1337–1384.
Supported by grants GAČR 305/97/S070 and MŠMT 111300002.
Cíl: Cílem naší studie bylo ověřit, zda lze protilátku proti c-Kit proteinu
použít v diagnostice a především v diferenciální diagnostice mesenchymálních nádorů trávicího traktu.
Soubor pacientů a metodika: Do naší studie bylo zařazeno celkem 27
pacientů (11 pacientů s diagnózou GIST s hladkosvalovou diferenciací,
16 pacientů s diagnózou GIST blíže nespecifikovaného). Jednotlivé případy byly kromě běžného histologického vyšetření vyšetřeny imunohistochemicky paletou protilátek: c-Kit, CD34, vimentin, S100 protein,
hladkosvalový aktin (SMA), desmin.
Výsledky: Vyšetřované pacienty jsme po provedení imunohistochemického vyšetření rozdělili do dvou skupin. V první skupině (20 pacientů)
byla pozitivita c-Kit a vimentinu u všech případů (100 %), CD34 bylo pozitivní u 18 případů (90 %). Pozitivita SMA byla fokálně prokázána pouze v smi případech (40 %), desmin byl pozitivní pouze u jednoho pacienta (5 %). S100 protein byl ve všech případech negativní (0 %). Ve
druhé skupině (7 pacientů) byly všichni SMA pozitivní (100 %), desmin
pozitivních bylo šest pacientů (86 %). Vyšetření ostatních protilátek
včetně c-Kitu bylo negativní. V prvním případě se tedy jednalo o skupinu GIST exprimující protein c-Kit na povrchu nádorových buněk, tyto
nádory lze tedy klasifikovat jako nádory vycházející z ICC. Druhá skupina pacientů představovala skupinu pravých hladkosvalových nádorů,
leiomyomů, které c-Kit protein neexprimují.
Závěr: Z výsledků naší práce vyplývá, že protilátku c-Kit lze zařadit jako
vhodný, pomocný imunohistochemický marker při diferenciální diagnóze
GIST. Otázka prognostických kritérií není však tímto vyšetřením vyřešena.
METODY IZOLACE DNA A JEJICH VYUŽITÍ
V PATOLOGII A SOUDNÍM LÉKAŘSTVÍ
METHODS OF DNA ISOLATION AND THEIR USE
IN PATHOLOGY AND FORENSIC MEDICINE
Vaněček T.1,2, Trubač P.2,3,4, Boudová L.1
PROTILÁTKA C-KIT V DIAGNOSTICE
GASTROINTESTINÁLNÍCH STROMÁLNÍCH TUMORŮ (GIST)
1 Šiklův patologicko-anatomický ústav, Fakultní nemocnice, Plzeň
2 Biologická fakulta Jihočeské Univerzity, České Budějovice
3 Nemocnice České Budějovice
4 Entomologický ústav AV ČR, České Budějovice
C-KIT ANTIBODY IN DIAGNOSTICS OF GASTROINTESTINAL STROMAL TUMOURS (GIST)
Klíčová slova: metody izolace DNA, patologie, soudní lékařství
Keywords: methods of DNA-isolation, pathology, forensic medicine
Vajtrová R., Kodet R.
Ústav patologické anatomie 2. LF UK a FN Motol, Praha
Klíčová slova: gastrointestinální stromální tumory, intersticiální Cajalovy
buňky, protilátka c-Kit
Keywords: gastrointerstitial stromal tumours, interstitial Cajal`s cells,
c-Kit antibody
Úvod: GIST patří mezi mesenchymální tumory trávicího traktu s nejistým biologickým chováním a ne se zcela jasně určenými prognostic-
Analýza DNA se stala významným pomocníkem v rukou patologů při
identifikaci a charakterizaci nejrůznějších nádorových onemocnění.
Zásadním krokem každé takové analýzy je izolace dostatečného množství co nejkvalitnější DNA z dodaného materiálu. Byla vyvinuta celá řada izolačních metod, jež je možno použít při izolaci nativních či fixovaných tkání. Jejich základní přehled včetně principů a některé modifikace
spolu s přehledem některých komerčně dostupných produktů bude
předmětem přednášky. Dále budou diskutovány zkušenosti s poměrně
rozsáhlým souborem dat čítajícím několik set izolací DNA z různých typů tkání prováděné celou řadou metod ve forenzně genetické a patologické laboratoři.
49
VLIV FIBRÁTŮ NA VIABILITU BUNĚČNÝCH LINIÍ
GLIÁLNÍCH NÁDORŮ
THE EFFECT OF FIBRATE ON VIABILITY OF GLIAL CELL
LINES
4. Scatena, R., Nocca, G., De Sole, P., Rumi, C., Puggioni, P., Remiddi, F.,
Bottoni, P., Ficarra, S., Giardina, B. (1999) Bezafibrate as differentiating factor of human myeloid leukemia cells. Cell Death Differentiation 6, 781–787.
5. Willie, A., Danahue, V., Fischer, B., Hill, D., Keesey, J., Manzow, S. (1998)
Apoptosis and cell proliferation. Biochemica, 70–78.
Práce vznikla za podpory grantu FRVŠ 1471/2001.
Vavrušová N., Ehrman jr. J., Kolář Z.
Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hněvotínská 3, Olomouc
Klíčová slova: glioblastom, PPARα, bezafibrát, gemfibrozil
Keywords: glioblastoma, PPARα, bezafibrate
Úvod: Glioblastomy tvoří 23 % primárních nádorů mozku1. Omezené
možnosti léčby a vysoká mortalita diagnostikovaných nádorů vedou ke
zvýšenému zájmu o studium jejich signálních drah. V naší práci jsme se
zaměřili na monitorování viability buněk linií derivovaných z glioblastomu
po podání fibrátů, které jsou syntetickými ligandami receptorů PPAR (peroxisome proliferator- activated receceptors). Tyto „orphan receptory“
existují ve 3 subtypech PPARα, PPARβ/δ a PPARγ. Zastoupení jednotlivých receptorů v různých tkáních se různě liší. Rozdílná tkáňová specifita naznačuje odlišné funkce jednotlivých subtypů v organismu. V této
studii jsme se věnovali receptorům PPARα které se vyskytují v hepatocytech, kardiomyocytech, enterocytech, proximálních a distálních tubulech ledvin. Ligandy PPARα jsou mastné kyseliny a eikosanoidy2,3, které ovlivňují aktivitu některých genů regulujících růst buněk, jako je
například c-myc, c-Ha-ras, fos, jun, egr-1, atd. Fibráty vykazují vysokou
strukturální homologii s přirozenými ligandy PPARα a fungují jako hypolipidemika4. Pro naše experimenty byly použity bezafibrát a gemfibrozil.
Cílem této studie bylo stanovit účinné koncentrace bezafibrátu a gemfibrozilu u 4 vybraných buněčných linií.
Metody: Analýzy byly provedeny na buněčných liniích gliálních nádorů U87 MG, A-172, U-118 MG a T-98 G, které se liší funkčním stavem nádorového supresoru p53. Pro stanovení účinné koncentrace byly zvolené linie kultivovány v médiu s přídavkem bezafibrátu nebo gemfibrozilu. Vliv
těchto látek byl sledován po dobu 1–4 dní v koncentracích škále 2 . 10–3
– 1 . 10–5 mol/l. Buněčná viabilita byla sledována pomocí MTT-testu5.
Principem tohoto testu je stanovení aktivity mitochondriálního enzymu
sukcinát tetrazolium-reduktázy. Tento enzym redukuje 3-(4,5-dimethylthiazol-2-yl)-2,5 diphenyltetrazolium bromid na formazan, který má absorpční maximum při vlnové délce 540 nm. Naměřená absorbace je přímo úměrná viabilitě buněk.
Výsledky: Gemfibrozil inhibuje viabilitu buněčných linií výrazněji a rychleji než bezafibrát. Účinek bezafibrátu se projevil vždy po 2 nebo 3 dnech
aplikace u většiny buněčných linií, s výjimkou U-87 MG, kde byly signifikantní změny pozorovány po 3 a 4 dnech.
Gemfibrozil v koncentraci 2 . 10–3 mol/l ovlivňoval buněčnou viabilitu již
po 1. dni u všech sledovaných typů buněk.
Závěry: Fibráty ovlivňují viabilitu gliálních buněčných linií v koncentracích
2 . 10–3 a 1 . 10–3 mol/l. Gemfibrozil je podstatně efektivnější než bezafibrát. Látky užívané běžně v terapii jako hypolipidemika mohou mít signifikantní protinádorový účinek, pokud cílová nádorová tkáň exprimuje
receptor PPARα.
Literatura:
1. CBTRUS (1999). Year 200 Standard Statistical Report. Published by the
Central Brain Tumor Registry of the United States. 7, 8, 14, 15, 17, 18.
2. Heuvel, J.P.V (1999) Peroxisome proliferator-activated receptors: A critical
link among fatty acids, gene expression and carcinogenesis. J. Nutr. 129:
575–580.
3. Clark, R. B., Bishop-Bailey, D., Estrada-Hernandez, T., Hla, T., Puddington,
L., Padula, S. J. (2000) The nuclear receptor PPARα and immunoregulation:
PPARα mediates inhibition of helper T cell responses. J. Imunol 164,
1364–1371.
MNOHOČETNÉ INFLAMATORNÍ FIBROIDNÍ POLYPY
GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU
MULTIPLE INFLAMMATORY FIBROID POLYPS
OF GASTROINTESTINAL TRACT
Vítková I., Krechler T., Povýšil C.
Ústav patologie a Gastroenterologické centrum IV. interní kliniky 1. LF UK
a VFN, Praha
Klíčová slova: inflamatorní polypy, žaludek a střevo
Keywords: inflammatory polyps, stomach, intestine
U 25-leté ženy s tříletou anamnézou krvácení do zažívacího traktu byly
endoskopickým vyšetřením zjištěny mnohočetné polypy žaludku a střeva. Histologické vyšetření prokázalo jejich příslušnost k zánětlivým fibroidním polypům.
SARKOM SLEZINY Z FOLIKULÁRNĚ
DENDRITICKÝCH BUNĚK
FOLLICULAR DENDRITIC CELL SARCOMA OF SPLEEN
Waloschek T.1, Haferník J.1, Michal M.2
1 Oddělení patologie, NsP Havířov
2 Šiklův patologicko-anatomický ústav, Plzeň
Klíčová slova: sarkom, slezina, folikulárně dendritické buňky, imunohistochemie
Keywords: sarcoma, spleen, follicular dendritic cells, immunohistochemistry
Pozorování: Popisován případ nádoru sleziny u 29 leté ženy. Jednalo se
o velmi vzácný sarkom z folikulárně dendritických buněk (Follicular
Dendritic Cell Sarcoma). Nádorové buňky mají variabilní vzhled. Typické
jsou vřetenité buňky se špatně definovanými hranicemi. Jádra jsou vesikulární. Dále u FDC sarkomu je charakteristické difúsní poprášení malými lymfocyty.
Závěry: Diferenciální diagnóza je velmi rozsáhlá. Jednotku umožňuje diagnostikovat pozorné hodnocení cytomorfologických znaků doplněné
o imunohistochemickým vyšetřením zejména markerů folikulárně-dendritických buněk (CD21, CD35).
50
DIFÚZNÍ PARAMETRY EXTRACELULÁRNÍHO
PROSTORU GLIOVÝCH NÁDORŮ MOZKU
EPITELOIDNÍ LIPOMATÓZNÍ
ANGIOMYOFIBROBLASTOM VULVY
DIFFUSE PARAMETERS OF EXTRACELLULAR
SPACE IN GLIAL BRAIN TUMOURS
EPITHELIOID LIPOMATOSE
ANGIOMYOFIBROBLASTOMA OF VULVA
Zámečník J.1, Vargová L.2,3, Jendelová P.2,3, Homola A.2,3, Tichý
M.4, Beneš V.5, Kodet R.1, Syková E.2,3
Zemanová I., Povýšil C., Dolečková V.
Ústav patologie 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha
1 Ústav patologické anatomie 2. LF UK a FN Motol, Praha
2 Ústav neurověd 2. LF UK, Praha
3 Oddělení neurověd, Ústav experimentální medicíny AV ČR, Praha
4 Klinika dětské neurochirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha
5 Neurochirurgická klinika 1. LF UK, ÚVN a IPVZ, Praha
Klíčová slova: nádory mozku, gliomy, difúzní parametry, extracelulární
prostor
Keywords: brain tumours, gliomas, diffuse parameters, extracellular space
Úvod: Migrace a invazivita nádorových buněk v centrálním nervovém
systému je závislá na stupni jejich proliferace, na jejich tvaru, velikosti,
případně na velikosti a geometrii extracelulárního prostoru (ECP) nádorové tkáně. Iontoforetickou metodou v reálném čase s využitím iontově
selektivních mikroelektrod 1 jsme studovali dva difúzní parametry ECP:
objemovou frakci ECP α (α = objem ECP/celkový objem tkáně) a zakřivení ECP, tzv. tortuozitu λ (λ2 = volný difúzní koeficient/aparentní difúzní koeficient), odrážející množství difúzních překážek. Tkáň pro experimenty byla získána při chirurgické resekci nádoru. Jako kontrolu jsme
použili mozkovou kůru získanou při chirurgické léčbě epitepsie. Po difúzních měřeních jsme tkáň histologicky zpracovali, provedli jsme standardní typing a grading nádoru dle WHO klasifikace, stanovili jsme mitotickou aktivitu a imunohistochemicky jsme určili stupeň proliferace
nádorových buněk (Ki-67, DNA-topoizomeráza-2α. Podle výsledků jsme
rozřadili studované vzorky do čtyř skupin: a) zdravá mozková kůra
(n = 7), b) oligodendrogliomy (n = 3), c) astrogliomy nízkého stupně malignity (grade 1 a 2, n = 8), d) astrogliomy vysokého stupně malignity
(grade 3 a 4, n = 14). Ve zdravé mozkové kůře byla α = 0,24 0,01; λ
= 1,47 0,02 (střední hodnota SE). Hodnoty difúzních parametrů
ECP u oligodendrogliomů se signifikantně nelišily od zdravé tkáně. Ve
skupině astrocytárních nádorů nízkého stupně malignity byla objemová
frakce ECP téměř dvojnásobná (0,37 0,01), tortuozita byla mírně zvýšená (1,57 0,02). U astrogliomů vysokého stupně malignity byly oba
parametry ještě vyšší (α = 0,41 0,02, λ = 1,68 0,02).
Závěr: Difúzní parametry ECP ve zdravé mozkové kůře člověka jsou podobné parametrům dříve zjištěným v kůře mozku potkana. Difúzní parametry ECP oligodendrogliomů se signifikantně neliší od parametrů zdravé mozkové kůry. Objemová frakce i tortuozita ECP byla vyšší
v astrocytárních nádorech v přímé závislosti na rostoucím stupni malignity nádoru. Kvantifikace složení, velikosti a geometrie ECP je důležitá,
neboť tyto faktory mohou zásadním způsobem ovlivnit migraci nádorových buněk a difúzi látek (včetně léčiv) v mozkové tkáni.
Literatura:
Nicholson C. and Syková E.: TINS, 210:207-215, 1998
Klíčová slova: epiteloidní lipomatózní angiomyofibroblastom, vulva
Keywords: epithelioid lipomatose angiomyofibroblastoma, vulva
Mezi 4 angiomyofibroblastomy vulvy typické úpravy jsme zaznamenali
vzácnou epiteloidní lipomatózní variantu tohoto nádoru, která představuje vážný diferenciálně diagnostický problém. Negativita epitelových
markerů a elektronmikroskopické vyšetření trabekulárně uspořádaných
nádorových buněk usnadnilo správné odlišení od infiltrativně rostoucího
karcinomu.