STRUKTURA A FUNGOVÁNÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA Studijní

Transkript

STRUKTURA A FUNGOVÁNÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA Studijní
UNIVERZITA KARLOVA
Filozofická fakulta
STRUKTURA A FUNGOVÁNÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA
Studijní materiály pro obor CNES
Praha 2007
VÝZKUM KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH. ESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK.
Alena Macurová, Ivana Homolá ová, Václav Ptá ek
I u nás se v posledních letech postupn! prosazují názory, o nichž se jinde ve sv!t! – a to nejen
v rámci lingvistiky – diskutuje už více než t"icet let,1 totiž že (1) znakové jazyky jsou p"irozené
jazyky strukturn! srovnatelné s p"íslušnými jazyky mluvenými, že (2) s t!mito mluvenými
jazyky nejsou nijak p íbuzné nebo na nich závislé2 a že (3) s nimi jsou (potenciáln!) funk#n!
soum! itelné.
Problematika znakového jazyka jako jazyka p"irozeného se tak postupn! stává ústrojnou
#ástí teoretické lingvistiky, 3 vyd!luje se v jejím rámci pod „nálepkou“ sign linguistics.4 Ší"e
základního výzkumu znakových jazyku je ve sv!t!, pokud lze soudit na základ! té odborné
liteartury, kterou jsme zatím m!li k dispozici, zna#ná. Lingvistika se soust"e$uje na shody
znakových jazyk% s jazyky mluvenými i na jejich rozdílnosti: ty vyplývají zvlášt! ze
skute#nosti, že znakový jazyk existuje nikoli audiooráln! jako jazyk mluvený, ale
vizuáln!motoricky; v návaznosti na vizuáln! motorický zp%sob existence znakových jazyk%
se popisuje a vykládá jejich fonologie i specifika jejich struktur morfologických
a syntaktických. Vedle výzkumu struktur znakového jazyka se v!nuje pozornost také okruhu
otázek sociolingvistických (užívání jazyka, jeho postavení a funkce v daném jazykovém
spole#enství, jeho spole#enský status apod.) a psycholingvistických (nap". problematika
osvojování znakového jazyka, otázky jeho produkce a recepce, zvl. vnímání a porozum!ní).
Aplikovaná lingvistika si pak ve vztahu ke znakovým jazyk%m klade p"edevším otázky
o postavení jazyka, resp. jazyk% ve vzd!lávání neslyšících a o funkcích, jež jazyk (jazyky)
v tomto procesu plní.
Posledn! zmín!ná otázka samoz"ejm! nem%že souviset s širší otázkou obecn!jší platnosti,
totiž: jak v%bec lidské bytosti užívají jazyka k životu (a k u#ení), do jaké míry jim poskytuje
ono vybavení (know-how), které #lov!ku umož&uje vyznat se ve sv!t!, zvládnout kulturu,
v níž je mu existovat.
Zna#ný d%kaz na úlohu jazyka jajko prost"edníka mezi realitou a spole#ností (resp.
kulturou) klade p"inejmenší jeden proud moderní lingvistiky, srov. k tomu nap". Beaugrande
(1996, s.9): V základ! je možno jazyk popsat jako zprost"edkující systém vložený mezi
„realitu“, tj. sv!t, v n!mž žijeme (a# už ho pojímáme jakkoli), a „spole nost“, která v tomto
a o tomto sv!t! mluví. Spole nost se ovšem m$že dostávat k realit! p"ímo tím, že s ní n!co
d!lá, nap". orá pole a staví domy. Avšak to, že máme jazyk, typicky iní v!tšinu takových
inností hodnotn!jší a efektivn!jší a umož%uje mnoho jiných inností, zcela mimo p$sobení na
realitu.
Takto široce, totiž se z"etelem k tomu, #emu jazyk slouží, resp. m%že sloužit
v komunikaci, je v sou#asné dob! orientován výzkum #eského znakového jazyka, který byl
v r. 1993 iniciován Institutem pro neslyšící v Beroun! (financován je z grant% Ministerstva
školství, mládeže a t!lovýchovy).
Záhy totiž za#ala být z"ejmá "ada v!cí, které se na po#átku výzkumu konturovaly jen
nejasn!. P"edevším: p%vodn! stanovený cíl, tj. „popsat zvl. geografické rozr%zn!ní znak%
#eského znakového jazyka“, musí být op"en o hlubší vhled do problematiky komunikace
neslyšících vcelku; popis variantnosti znak% #eského znakového jazyka je t"eba zakotvit
v jeho popisu fonologickém – a pro ten je t"eba vypracovat (n!jaký) systém notace jazyka,
který v psané form! neexistuje.5 Dále ješt!: ani p"i popisu variant jednotlivých znak% nelze
brát v úvahu jen hlediska geografická, protože p"inejmenším stejn! d%ležitá jsou hlediska
sociální. V souvislosti s problematikou sociálního rozr%zn!ní znakového jazyka v%bec
31
(lexikálního, zvlášt! ale gramatického) pak nelze nechat stranou jeho vztah k p"íslušnému
jazyku v!tšinovému (u nás k #eštin!, p"edevším k její psané podob!, která je pro neslyšící
p"ístupná bez smyslové bariéry), atd. A úpln! pominout z"ejm! nelze ani problémy
„postojové“ – postoje komunity neslyšících k vlastnímu jazyku i k jazyku v!tšinovému
(promítáné i do zp%sob% užívání t!chto jazyk%), a také naopak, postoje v!tšiny k znakovému
jazyku, k znakované #eštin! a ke specifice komunikace neslyšících v%bec (k tomu srov.
Macurová, 1994).
Na první pohled se n!které ze zmín!ných okruh% jeví jako naléhav!jší než jiné (alespo&
z hlediska pot"eb praxe), všechny ale vyžadují, alespo& podle našeho názoru, oporu
v dostate#n! rozsáhlém materiálu reprezentujícím komunikaci neslyšících v jejich pr%"ezu
sociálním i geografickém.
Metodika získávání materiálu (videonahrávek) byla v návaznosti na t"i p"edb!žné sondy,
které byly uskute#n!ny v roce 1993, formulována v pr%b!hu roku 1994. P"i jejím promýšlení
nebylo bohužel možné t!žit ze zkušeností odjinud: zprávy o zahrani#ních výzkumech –
alespo& ty, s nimiž jsme se m!li možnost seznámit – totiž sice v dostate#ném mí"e popisují
(snad výzkumem) získané „koncové“ poznatky, metodiku výzkumu samého, ale zmi&ují jen
skoup!, nebo – v!tšinou – v%bec ne. P"edb!žné sondy plnily n!kolikerou funkci: vedle toho,
že pomohly ujasnit techniku videozáznamu (po#et a umíst!ní kamer, ší"i záb!ru, optimální
pozadí, atd.), p"isp!ly zvlášt! k definitivnímu ujasn!ní cíl% výzkumu a v návaznosti na to pak
ke stanovení povahy zadávaných položek výzkumu (ankety). Na základ! p"edb!žných sond
se také jednozna#n! formulovalo stanovisko, že (psaná) #eština nem%že v žádné z položek
výzkumu figurovat ani jako jazyk prost"edkující zadávání úkol%, ani jako východisko
„materiálové“, tj. jako podklad elicitace: úkol je tedy t"eba zadávat a vysv!tlovat ve
znakovém jazyce a p"íslušný jev znakového jazyka je t"eba elicitovat ne prost"ednictvím
#eštiny, ale bu$to prost"ednictvím neverbálních znak% (obrázk%, graf% apod.) a/nebo
prost"ednictvím znakového jazyka samotného (za pomoci neslyšícícho asistenta).
D%vody pro takové úplné vylou#ení #eštiny, jak z pozice „prost"edníka“ p"i zadávání
úkol%, tak z pozice materiálového podkladu elicitace, jsou nasnad!: 1. V p"ípad!, kdy je
psaná #eština využita jako jazyk zadávání úkol%, m%že ne plné porozum!ní zadání negativn!
ovlivnit úsp!šnost "ešení (k tomu srov. Quigley – Paul, 1984); na základ! negativních
zkušeností z p"edb!žných sond je tak v kone#né podob! nahrávek zadání formulováno
(neslyšícím asistentem, p"íp. tlumo#níkem) ve znakovém jazyce. 2. Je-li #eština využita jako
zdroj, východisko získávání materiálu #eského znakového jazyka (nap". informant%m se
p"edkládají #eské v!ty a je požadováno jejich „odznakování“), dochází #asto k jevu, který je
dob"e znám z výzkum% jazyk% mluvených.6 eština totiž – jako prestižní, v!tšinový jazyk
s vyšším statutem7 – ovliv&uje, resp. m%že ovliv&ovat povahu znakování, r%znými zp%soby se do
n!j kopíruje, promítá: Znakosled je kopií #eského slovosledu, #eština bývá spolu se znakováním
zárove& „vyslovována“, a tím se blokuje možnost užívat nemanuální, mimické komponenty
#eského znakového jazyka. I zkušenosti odjinud ukazují (k Cicourelovi, 1973 a Liddellovi,
1980 srov. kriticky nap". Deucharová, 1984), že elicitace založená na p"íslušném mluveném
jazyce získává spíše data znakovaného jazyka než jazyka znakového. Toto nebezpe#í hrozí
i v tom (ideálním) p"ípad!, kdy je (psaná) #eština neslyšícím informant%m pln! p"ístupná: kdy
je bez problém% zvládána recepce #eského psaného textu v obou svých fázích – složkách
(tj. p"i"azení významu k výrazu, konstituce smyslu celku), kdy tedy informant bez problém%
rozumí všemu, co má ve znakovém jazyce vyjad"ovat.
Takové plné porozum!ní #eštin! (její psané podob!) ovšem, jak prokázaly naše p"edb!žné
sondy, p"edpokládat nelze. Nap".: jedna z položek jedné z p"edb!žných sond m!la osv!tlit, zda
a jak se v #eském znakovém jazyce vyjad"ují #asové údaje a vztahy (mj. nap". vztahy mezi
#asem události a #asem jejího podání). Neslyšící informanti m!li ve znakovém jazyce
p"evypráv!t krátký jednoduchý p"íb!h:
32
Moje p"ítelkyn! Ji"ina mi vypráv!la zajímavou p"íhodu. Bylo jí 24 let a za ala u it na
u %ovské škole. Žila sama v neznámém m!st! a velmi se cht!la seznámit s n!jakým mužem. Dala
si tedy inzerát do novin. / Brzy dostala odpov!&. 'etla: ,,Chcete se se mnou seznámit?
Budu ekat v sobotu ve er v sedm hodin p"ed kinem Oko. Poznáte m! podle ervené r$že.“
Dopis nebyl podepsán. / V sobotu ve er se Ji"ina hezky oblékla a nalí ila. P"esn! v sedm
hodin p"išla ke kinu a rozhlížela se, kde je neznámý muž s kv!tinou. Najednou uvid!la jednoho ze
svých u %$. Stál p"ed vchodem a v ruce m!l ervenou r$ži. / Ji"ina se lekla, že si jí u e% všimne.
Rychle se oto ila a b!žela pry . P"i tom oškliv! upadla a zlomila si nohu. Musela do
nemocnice. Tam se seznámila s mladým léka"em a za ala s ním chodit. P"ed m!sícem m!li
svatbu.8
P"edb!žné sondy ukázaly, že v podstat! nelze jednozna#n! rozhodnout, do jaké míry je
projev ve znakovém jazyce ovlivn!n práv! neporozum!ním, resp. ne plným porozum!ním
psanému textu #eskému,9 a do jaké míry se do n!j promítají ty zp%soby vyjad"ování #asových
údaj% a vztah%, které jsou typické práv! pro znakový jazyk. Lze to dokumentovat nap". na té
partii #eského textu, v níž se exponuje vztah mezi #asem chronologie minulých událostí (žila
sama... cht!la se seznámit... dala inzerát... hezky se oblékla... p"išla ke kinu... uvid!la
jednoho z u %$... lekla se... oškliv! upadla... v nemocnici se seznámila...) a #asem vypravování
(k n!muž odkazuje #asové p"ed v P"ed m!sícem m!li svatbu). V p"eznakovaných textech
v!tšinou nebyl #asový údaj (m!síc) usouvztažn!n s aktuálním okamžikem komunikace, ale
s #asovým sledem událostí v textu podaných (seznámila se s léka"em, chodila s ním, za m!síc
byla svatba), nebo byla #asová relace vyjád"ena jen náznakov!, tj. pozicí p"íslušného výrazu ve
sledu výraz% jiných: to ovšem samo o sob! implikuje následnost („událost“ seznámení, chození,
svatba).
Analýza souvislých projev% ve znakovém jazyce poukázala i na další problémy, jež jsou pro
výzkum komunikace neslyšících zásadní a které ho do jisté míry komplikují. Na prvním míst!
stojí otázka, jak v%bec projevy v #eském znakovém jazyce p"episovat do #eštiny: Jakým
zp%sobem nap". segmentovat (díl#í) celky projevu ve znakovém jazyce, v jakém #eském tvaru10
„fixovat" lexikální morfémy #eského znakového jazyka? Jakým zp%sobem zapisovat ty nosi#e
gramatických význam%, jež jsou specifické práv! pro (v trojrozm!rném prostoru) ukazovaný
jazyk – tj. jak zapsat významov! relevantní nemanuální sou#ásti znakování (mimiku, pozice
horní #ásti trupu a pozice hlavy)? A jak tyto prost"edky, produkované v podstat! paraleln!
s lexikálními jednotkami (manuálními znaky), do lineárnosti zápisu za#lenit? S tím vším t!sn!
souvisí ješt! jeden problém: do jaké míry je p"epis do #eštiny (po"izovaný neslyšícími
asistenty) skute#n! p"episem projevu ve znakovém jazyce, nikoli jeho p"ekladem (který je
z hlediska výzkumu znakového jazyka bezcenný)? Do jaké míry p"itom ovliv&uje povahu
p"episu p"episující subjekt a jeho individuální kompetence v #eštin!? Nebo jinak: do jaké míry
je podoba #eského p"episu ovlivn!na tím, jak neslyšící asistent #eštinu ovládá?11 A to p"itom
ješt! vycházíme z p"edpokladu (ne, pravda, ov!"eného, a z"ejm! ne vždy bezvýhradné platného),
že neslyšící asistent po"izující p"epis pln! ovládá znakový jazyk (v jeho variantách
geografických a sociálních) a dokáže videozáznamu pln! porozum!t.
Nahrávky jednotlivých úkol% (srov. níže) jsou založeny tak, aby se v co nejv!tší možné
mí"e vylou#il negativní vliv tzv. paradoxu pozorovatele (Labov, 1972):12 nahrávání jsou
p"ítomni pouze neslyšící asistenti (zadávají úkoly, p"íp. ješt!, pokud je t"eba, jejich zadání
podrobn!ji objas&ují, ve znakovém jazyce produkují podkladový materiál elicitace, hrají úlohu
druhého partnera dialogu). P"esto samoz"ejm! nelze vylou#it, že v n!kterých p"ípadech m%že
sama p"ítomnost kamery a v!domí „formálnosti“ (výzkumné) situace posouvat znakování
sm!rem „výš“, k jeho prestižn!jší variant!, tj. k znakované #eštin!.13
Díl#í položky výzkumu jsou koncipovány ve vztahu k n!kolika rozr%zn!ným cíl%m: mají
(1) poskytnout informace o (gramatických) strukturách #eského znakového jazyka i o jeho
rovin! lexikální, zvl. o „stavb!” jednotlivých znak% (a o jejich variantnosti geografické
33
a sociální); (2) zmapovat postoje neslyšících k vlastnímu jazyku a ke zp%sob%m vzd!lávání
neslyšících a (3) – ješt! ší"e – podat alespo& základní informace o verbálním vybavení
neslyšících v širokém slova smyslu, o tom, jak (a zda) jim znakový jazyk slouží jako
prost"edek kategorizace a osmyslení sv!ta. V tomto ohledu vstupuje „verbální” do t!sného
vztahu s „kognitivním” – a výzkum tak uvádí i do problematiky kognitivního vybavení
neslyšících.
Ne všechna tato hlediska se samoz"ejm! mohou do zpracování získaného materiálu promítat
sou#asn!; první fáze analýz se tak zam!"uje p"edevším na dv! oblasti (podrobn!ji srov. níže):
(1) p"epis jednotlivých znak% a postupné mapování jejich variantnosti; založeno je v analýze
tzv. parametr% jednotlivých znak% a jejich následném porovnávání; (2) excerpce a zpracování
informací sociolingvistické povahy.
Jak už bylo "e#eno, je ale celková povaha scéná"e videonahrávek koncipována ší"e,
s ohledem na delší #asový horizont výzkumu; není p"itom nepodstatný cíl shromáždit jistý
soubor dat, který m%že být pr%b!žn! využíván i v dalších fázích výzkumu, zam!"ených na
další aspekty jazyka a komunikace neslyšících. Scéná" nahrávky tak zahrnuje celkem p!t
položek.
Položka 1. 'ízený monologický projev o situaci neslyšících „zde” a „nyní”. Neslyšící
asistent toto zadání v úvodu k nahrávce tematicky specifikuje (#len!ní do „subtémat”
rodina, škola, vzd!lání, zam!stnání, možnost uplatn!ní, organizace neslyšících apod.), vždy
s d%razem na jazyk, komunikaci, možnost dorozum!ní. Pokud je t"eba, usm!r&uje neslyšící
asistent dopl&ujícími otázkami informant%v projev i v pr%b!hu nahrávky.
Zjevným cílem této položky je získat informace dvojího typu: (1) o interkulturní zkušenosti
#eských neslyšících: o tom, jak reflektují své postavení ve v!tšinové spole#nosti, jaké jsou
jejich zkušenosti s komunikací v slyšící rodin!, jaká je jejich školní, resp. také internátní
zkušenost (a jaký mají na zp%sob, jímž byli vzd!láváni, názor), jak je škola vybavila pro existenci v kultu"e slyšící v!tšiny a pro komunikaci s v!tšinou (nap". pro komunikaci v ú"adech
a zdravotnických za"ízeních), jak neslyšící vstupují, resp. mohou vstupovat #i nevstupovat do
sféry hromadného sd!lování a do oblasti komunikace literární; (2) o intrakulturní zkušenosti
#eských neslyšících: komunikace v neslyšící rodin!, neformální komunikace v organizacích
neslyšících, reflexe hluchoty, reflexe p"íslušnosti ke komunit! #eských neslyšících.
Do obou oblastí zkušenosti, interkulturní i intrakulturní, se samoz"ejm! promítají, ne vždy
uv!domované, postoje k jazyk%m a znakovým systém%m, jichž se v komunikaci neslyšících
užívá: k #eskému znakovému jazyku, k #eštin!, k znakované #eštin!. Vedle své explicitní
reflexe (verbalizace) jsou zde tyto postoje pochopiteln! manifestovány i implicitn! – p"edevším
tím, jaký komunika#ní systém projevu dominuje.
Skrytým cílem položky 1 je pak získat relativn! spontánní, resp. jen #áste#n! "ízený projev,
jenž by, podroben další analýze, sloužil v další etap! výzkumu jako východisko popisu
gramatických struktur #eského znakového jazyka. I když totiž znakový jazyk bývá p"edevším
neslyšícími samými zhusta ztotož&ován se znaky,14 a zp%soby, jakými jsou znaky spojovány,
stojí obvykle stranou, nem%že výzkum jazyka nezahrnout oba ony základní pilí"e každé
promluvy (Mathesius, 1941) – tedy vedle aktu pojmenovacího (ozna#ovacího) také akt
v!totvorný (usouvztaž&ovací). O gramatice #eského znakového jazyka jsou ale zatím
k dispozici v!tšinou jen informace zprost"edkované skrze povahu #eštiny psané #eskými
neslyšícími (srov. o tom níže).
Položka 2. Jednotlivé znaky ukazované podle obrázk%. Tato #ást dotazníku je orientována ke
dv!ma díl#ím cíl%m: (1) shromáždit materiálový podklad pro orienta#ní analýzu sublexikální
roviny #eského znakového jazyka, pro úvahy o jeho fonologii, a zárove& (2) získat
východiskový materiál pro zmapování variantnosti znak% #eského znakového jazyka, zvl. variant
geografických a sociálních. Jak analýzy fonologické, tak úvahy o lexiku musí být samoz"ejm!
34
op"eny o p"epsaná data #eského znakového jazyka, v obou p"ípadech konkrétn! o p"epsané
(jednotlivé) znaky, resp. p"esn!ji, o notaci jejich slovníkové, citátové podoby.
Propracování zp%sobu notace manuální složky izolovaných znak% bylo pom!rn! #asov!
náro#né: bylo t"eba excerpovat dostupné p"íru#ky poskytující jistý repertoár znak% (bu$ p"ímo,
nebo alespo& jejich #eské ekvivalenty),15 prostudovat r%zné zp%soby zápisu znak% užívané
v zahrani#í a adaptovat vybraný zp%sob notace (Brennan etc., 1984) pro #eské prost"edí.16 Do
zápisu jednotlivých znak% je v sou#asné dob! zahrnuto (podrobn! srov. Macurová, 1996)
1. místo, kde se znak artikuluje, 2. tvar ruky/rukou, která/é artikuluje/í, 3. vztah ruky/rukou
k t!lu, tj. orientace dlan! a orientace prst%, 4. vztah ruky k ruce, tj. vzájemná poloha rukou
u znak% artikulovaných ob!ma rukama, 5. pohyb/y ruky/rukou. Všechny znaky #eského
znakového jazyka (p"esn!ji: jejich manuální složka) jsou pak zapisovány pomocí t"í typ% matric:
první je ur#ena k zápisu znak% artikulovaných jednou rukou, druhá pro zápis znak%
artikulovaných ob!ma rukama, kdy jsou ruce ve stejném tvaru a vykonávají stejný, resp.
alternativní pohyb, t"etí pro zápis znak% artikulovaných ob!ma rukama, kdy aktivní je jen jedna
ruka; neaktivní ruka je bu$ ve stejném, nebo jiném tvaru než ruka aktivní. Sám zápis
jednotlivých znak% je #asov! zna#n! náro#ná složka výzkumu a #asov! náro#né bude
i definitivní stanovení toho, co je v jednotlivých znacích „jen” fonetické, a co má platnost
fonologickou, co je „jen” idiolektické, a co širší (geografické nebo sociální).
K tomuto rozlišení je p"ímo zam!"ena ta oblast výzkumu, jež mapuje variantnost znak%
#eského znakového jazyka. Na (1) záznam znak% od 10 informant% z jednoho regionu totiž
navazuje (2) analýza individuálních rozdíl% získaného vzorku: za ú#asti týchž neslyšících se
vylu#ují znaky jen individuální, ostatním informant%m neznámé, nebo i takové znaky, které
informanti sice znají, ale v!tšina z nich je nepovažuje – pro danou oblast – za p"ijatelné. Ve fázi
(3) kolektiv informant% vybere tu podobu znaku, kterou pokládá za podobu pro danou oblast
reprezentativní; kolektivn! stanovený reprezentant dané oblasti ji pak ukáže na kameru.
V poslední fázi (4) budou tyto reprezentativní znaky jednotlivých region% zapsány, popsány
a srovnány.
Vztah geografického a sociálního na jedné a individuálního na druhé stran! klade ješt! další
otázky, jež bude užite#né do výzkumu (perspektivn!) zahrnout. Na prvním míst! jde o otázku
vývojových proces% v lexikální zásob! #eského znakového jazyka. Zahrani#ní analýzy (srov.
nap". Frishbergová, 1975) poukazují v této souvislosti na nejobecn!jší vývojovou tendenci
sm!"ující od ikoni#nosti znak% k jejich arbitrárnosti: v pr%b!hu historického vývoje17 p"estává
být vehikulum podobné objektu (p"estává ho p"ímo „zobrazovat”) a jejich vztah se stává
vztahem nahodilým. Je otázka, do jaké míry jsou opa#né tendence, které jsou pozorovatelné
v znakování mladší generace #eských neslyšících,l8 d%sledkem (individuální) neznalosti
#eského znakového jazyka a výrazem pot"eby „domluvit se”, rukama, i když ne jazykem, a do
jaké míry jsou tyto tendence ší"e genera#ní.
Položka 3. Souvislý projev na zadané téma: reprodukce jednoho z obrázkových p"íb!h%
ku"ete Napipi (podle O. Sekora, Nápady ku"ete Napipi, Praha 1969). Cílem této položky
výzkumu je, podobn! srov. v položce 1, získat relativn! souvislý projev, jenž by mohl být
podkladem identifikace gramatických struktur #eského znakového jazyka; sám charakter p"íb!hu podporuje (vedle elicitace vyjad"ování #asových a p"í#inných vztah%) p"edevším
vyjad"ování vztah% mezi participanty zobrazené, tj. mimojazykové situace a aktanty
v sémantickém vzorci „v!t” #eského znakového jazyka. Zajímavé bude posoudit, do jaké míry se
ve vyjad"ování t!chto vztah% využívá specifických prost"edk% souvisejících se zp%sobem
existence znakového jazyka, s jeho trojdimenziálností. Specifi#nost gramatických prost"edk%
jazyka ukazovaného v trojrozm!rném prostoru se podle našeho názoru oz"ejmí i konfrontací
„podoby” p"íb!hu: v #eském znakovém jazyce a v #eštin! (#esky psaná p"evypráv!ní p"íb!hu
máme zatím k dispozici jen v n!kolika exemplá"ích).
35
Položka 4. Dialog: diskuse o inzerátu nabízejícím dob"e honorovanou práci.19 Cílem této
položky je získat materiál k popisu tvo"ení otázek v #eském znakovém jazyce (zvl. pokud jde
o podíl manuálních a nemanuálních prost"edk%); na za#átku stál p"edpoklad, že informanti
budou od neslyšícího asistenta vyžadovat další, up"es&ující informace a za tímto ú#elem
p"íslušné otázky, zjiš(ovací i dopl&ovací, podle pot"eby tvo"it. V p"edb!žných sondách byla
obdobn! zam!"ená položka formulována tematicky odlišn!: informant byl neslyšícím asistentem
žádán o pohlídání dít!te – jeho otázky se podle našeho o#ekávání m!ly týkat zvyk% a pot"eb
dít!te, ov!"ování doby požadované služby atd. Protože výsledky p"edb!žných sond nebyly
uspokojivé (v tom smyslu, že zadání neprovokovalo otázkové struktury v dostate#ném po#tu),
je v kone#né podob! úkolu posílena motivace „ptát se” tím, že situace je vztažena p"ímo
k zájm%m informanta (dobrý výd!lek). Ani tady ovšem získaný materiál mnoho (žádaných)
otázkových struktur nep"ináší. Z tohoto d%vodu nemohou sice získané výsledky dost dob"e
sloužit p%vodnímu cíli, otvírají ale další a širší horizonty výzkumu, ohrani#ené problémem
„interpersonálního”, resp. „interaktivního” v komunikaci neslyšících: Jak neslyšící užívají
jazyka (možná nejen jazyka znakového) v interakci, jakým zp%sobem vstupují do dialogické
komunikace, jak se vyrovnávají s p"ebíráním sociálních rolí v dialogu, rolí, jež jsou
definovány samotným jazykem (komunika#ní role „mluv#ího” vs. „adresáta”)? Jakým
zp%sobem a jakými prost"edky mezi t!mito rolemi p"epínají, zvl. pokud jde o iniciaci dialogu,
v jaké mí"e a jakými prost"edky dialogem, verbáln! uspokojují své komunika#ní
(a zprost"edkovan! p"ípadn! i jiné) zám!ry a cíle? Tyto otázky se jako otázky podstatné
oz"ejmují zvl. v souvislosti s poznatky o funkcích jazyka, p"edevším v souvislosti
s funk#ním rozlišením (srov. Halliday, 1975) oblastí „idea#ního” a „interpersonálního”. Je-li
systém dosp!lého mluv#ího jazyka strukturován okolo distinkce mezi funkcí jazyka sloužit
reprezentaci zkušenosti (jazyk jako u#ení se, jako v!domosti, znalosti, vzd!lanost) a funkcí
jazyka sloužit sociálním #innostem (jazyk jako aktivita, konání), jak z tohoto hlediska
interpretovat specifické „nedialogické” chování vzorku #eských neslyšících? Jak posuzovat
zp%sob jejich vstupování, resp. spíše nevstupování do té komunika#ní role, v níž je jazyka
využíváno20 práv! k participaci, k podílení se na n!jaké #innosti, k (spole#nému) "ešení
problému? V sou#asné etap! výzkumu komunikace neslyšících nelze víc než tyto otázky
položit – jejich zodpov!zení musí vycházet z rozsáhlejšího vzorku materiálu sm!rovaného
speciáln! k t!mto problém%m. Je p"itom samoz"ejmé, že takto získaný materiál bude pr%b!žn!
konfrontován s observací skute#n! spontánní („nevýzkumné”) komunikace neslyšících
(v klubech, na sportovních aj. akcích) – a je otázka, jaké (jiné?) poznatky tato konfrontace
p"inese.
Položka 5. Ukazování opozit k adjektiv%m: informant%m se ve znakovém jazyce (paraleln!,
mimo obraz, i v mluvené #eštin!) p"edkládají spojení adjektiva se substantivem, reagovat
mají dvojicí spojující dané substantivum s adjektivem opa#ného významu. Prvotním cílem je
p"itom (srov. obdobn! položku 2) získat podklady pro úvahy o fonologické struktu"e znak%
a o jejich variantách.21 I výsledky této položky výzkumu ovšem otvírají pr%hled do
problematiky širšího dosahu. Na základ! hodnocení doposud získaného materiálu nelze totiž
neklást otázky: Jak se ve znakovém jazyce vyjad"uje (antonymy) jeden ze vztah%, na nichž je
založeno poznávání sv!ta – vztah disjunkce? A ješt! ší"e vzato: Jak neslyšící všechny základní
vztahy tohoto typu, tj. vztahy ekvivalence, disjunkce, pr%niku a inkluze, vnímají – a jak je
„svým” jazykem vyjad"ují? S tím t!sn! souvisí otázka další: Jaký „obraz sv!ta” je v%bec
formován skrze znakový jazyk? Jak je sv!t prost"ednictvím tohoto jazyka mapován
a kategorizován, jaké jsou ony uzlové body sít!, skrze niž neslyšící #lov!k chápe sv!t a rozumí
jazyku?
O tom, že „obraz sv!ta” formovaný znakovým jazykem z"ejm! nebude – p"inejmenším ne
v jednotlivostech – úpln! totožný s obrazem sv!ta formovaným v!tšinovou #eštinou, sv!d#í
nap". problematika jazykového vyjad"ování konceptuální kategorizace konkrétních objekt%
36
vn!jšího sv!ta. T"i úrovn! této kategorizace (srov. Roschová, 1976; Roschová etc., 1976)
zahrnují základní rovinu (nap". st$l), rovinu nad"azenou (nábytek) a rovinu pod"azenou
(jídelní st$l, psací st$l atd.). Na základní rovin! jsou p"íslušné percep#ní a funk#ní atributy
sdíleny všemi #leny kategorie (resp. jejich v!tšinou), jsou p"itom rozdílné od atribut% položek
jiných základních rovin pat"ících pod totožnou kategorii nad"azenou (st%l má jiné atributy než
nap". židle, postel atd., tj. než ostatní nábytek). leny nad"azené roviny naproti tomu spojuje
jen malý po#et spole#ných atribut% (z"ejm! spíše funk#ních než percep#ních); na pod"azené
rovin! jsou pak atributy (z"ejm! spíše percep#ní než funk#ní) sdíleny nejen všemi #leny dané
kategorie (jídelní st%l), ale i #leny kategorií kontrastních (jídelní st%l má n!které atributy
stejné jako psací st%l). Koncept sám je nejvýrazn!ji vymezen na základní rovin!
kategorizace, na ní je také nejvýrazn!ji odlišen od koncept% jiných – tato základní rovina tak
bývá zákonit! považována za nejp"irozen!jší a nejužite#n!jší rovinu kategorizace. V #eském
znakovém jazyce je ztvár&ování takové kategorizace jiné než v #eštin! a v souvislosti s touto
problematikou se nabízejí k diskusi dv! tendence: 1. len nad"azené roviny zastupuje #leny
roviny základní (tedy: PTÁK, KV)TINA, nikoli špa#ek, drozd, vrána atd. nebo tulipán,
kopretina, azalka atd.).22 2. Jazykový prost"edek pro ozna#ení pojmu nad"azeného bývá
slovotvorn! p"ímo odvozen od jednoho z #len% roviny základní.23 Tyto odvozené znaky jsou
tvo"eny znakem R*ZNÝ, který tvo"í druhou #ást složeného znaku; první #ást v!tšinou tvo"í
jeden, reprezentativní, #len základní roviny kategorizace (srov. OVOCE = JABLKO +
R*ZNÝ, NÁ'ADÍ = KLÍ + R*ZNÝ). Pravd!podobn! mén! #asto je složený znak
odvozen od vlastnosti spojované se #leny základní kategorie (ZELENINA = ZELENÝ +
R*ZNÝ), resp. také od #innosti s t!mito #leny spojované (NÁPOJ = PÍT + R*ZNÝ).
D%kladná interpretace kognitivních d%sledk%, jež takto (jinak) jazykov! strukturovaná
skute#nost m%že mít, se pochopiteln! musí op"ít o analýzu dalších rozdílností v „obrazech
sv!ta” utvá"ených #eštinou na jedné a #eským znakovým jazykem na druhé stran!, nebo jinak:
o analýzu dalších aspekt% odlišné zkušenosti sv!ta slyšících a neslyšících ech%.24
Komplexní pohled na komunikaci neslyšících nutn! za#le&uje do výzkumu také #eštinu,
speciáln! problematiku její psané podoby, a to v aspektu produk#ním (psaní #eských text%)
i recep#ním (porozum!ní psaným #eským text%m).25 Souhrnn!ji bude o této problematice
pojednáno jinde, zde je však t"eba alespo& stru#n! nazna#it, že #eština psaná #eskými neslyšícími
není p"edm!tem výzkumu jen sama o sob!,26 ale také ve vztahu k #eskému znakovému jazyku.
Podoba této #eštiny totiž poskytuje jistý první vhled do jeho gramatiky. Excerpce ukazuje, že
jisté vyjad"ovací zp%soby, „cizí” #eštin! v!tšinové, jsou v psané #eštin! #eských neslyšících
významn! #etné. Je tedy možné soudit, že to jsou jevy „vlastní” #eskému znakovému jazyku a do
#eštiny odtud (opakovan! a relativn! pravideln!) interferují. Jde o takové jevy jako jsou nap".
zám!na sloves vyjad"ujících existenci a vlastnictví (D!kuji ti za dopis, m!la jsem
p"ekvapená; Jsem velkou radost), vypoušt!ní spony (ruka dobrá; Renata fajn a prima holka),
lexikální vyjad"ování #asu, modality, resp. i aspektu, obvykle anteponované p"íslušnému
slovesu (minulý chodit na vánoce 27. února v Praze; bu& musí vydržet), neexistence pasivních
konstrukcí, absolutní zápor prost"ednictvím výrazu v$bec (ve škole v$bec líbilo a d!ti holky
a kluci vždycky pomlouvají), nerozlišení proto a protože (zítra pojedeme na vlaku lyžovat,
proto zítra to budou málo lidí, proto oni chodí do práce), vyjad"ování #asových
a podmínkových vztah% sou"adn! se spojovacím výrazem potom (Bude d!lám zapojit dob"e,
potom žárovka svítí).27
Výzkum #eského znakového jazyka by nemohl být realizován bez grantové podpory,
kterou poskytuje Ministerstvo školství, mládeže a t!lovýchovy, výzkum díl#ích aspekt%
komunikace neslyšících i obecn!jších problém% s ní spjatých pak bez grantové podpory Fondu
rozvoje vysokých škol a Grantové agentury UK. Taková podpora lingvistického výzkumu
specifického typu komunikace a specifického menšinového jazyka nep"ímo reflektuje postupnou
prom!nu širšího, celospole#enského, postoje k menšinám v%bec; v respektu k jinému než
37
vlastnímu jazyku, k jiným zp%sob%m komunikace a k odlišné kultu"e se obráží (u nás) nové
pojetí integrace: integrovat za#íná znamenat ne už jen p"izp%sobit obrazu v!tšiny, ale
akceptovat, spole#n! a rovnoprávn! sdílet (sv!t, zkušenost), by( t"eba i r%znými zp%soby
a skrze r%zné jazyky. O tom, že a jak tyto postoje p"edjímají zm!nu situace (i nap". situace
ve vzd!lávání neslyšících) v souvislosti se vstupem eské republiky do Evropské unie, se snad
není t"eba rozepisovat podrobn!ji. Jedno je jisté – z nové situace vyplynou nové pot"eby:
i pot"eby nových teoretických p"ístup% k problematice neslyšících, i nové pot"eby praxe.
Poznámky
Výrazná zm!na názor% na znakový jazyk bývá spojována se jménem W. Stokoea a s jeho
lingvistickou analýzou amerického znakového jazyka (1960). K dalším lingvistickým
pohled%m na znakové jazyky srov. Macurová, 1994.
2
To se týká znakových jazyk%, nikoli jazyk% znakovaných. Na stránkách tohoto #asopisu není
jist! t"eba rozdíly mezi znakovým jazykem a p"íslušným znakovaným národním jazykem
(um!lým znakovým systémem) vykládat n!jak zvláš( podrobn!.
3
Na po#átku 90. let konstatují Boyes-Braemová a Kolb (1990), že základní výzkum
znakového jazyka probíhá v 16 evropských zemích. V 90. letech je lingvistika znakových
jazyk% natolik ústrojnou sou#ástí lingvistiky, že více nebo mén! obšírné pojednání o této
problematice bývá v podstat! pravideln! za"azováno do reprezentativních jazykov!dných
encyklopedií, srov. nap". Collinge,1990 (s.740-783); Malmkjaer, 1995 (s. 405-414).
4
Už dnes je p"itom z"ejmé, že výzkum znakového jazyka jako jazyka, který existuje v jiném
zp%sobu než jazyky mluvené (ve zp%sobu vizuáln!motorickém), p"ináší zajímavé
poznatky i pro lingvistiku „hlavního proudu”, poskytuje nový úhel pohledu na základní
obecn! lingvistické problémy, jako nap". na problém arbitrárnosti jazyka, jeho lineárnosti,
dvojího #len!ní; klade také znovu a nov! "adu otázek, které se v souvislosti s mluvenými
jazyky jevily jako otázky v podstat! již vy"ešené, nap". zda za"adit prosodické, resp.
paralingvistické prost"edky do gramatického popisu jazyka atd.
5
Návrh notace p"edložený k diskusi odborné ve"ejnosti srov. Macurová, 1996.
6
Na základ! tzv. principu subordina#ního posunu dochází k „zastupování” mén! prestižního
jazyka jazykem s prestiží vyšší – platí to jak pokud jde o samotné užívání jazyka, tak pokud
jde o výroky o jazyce (verbalizované postoje k jazyku).
7
Ten jí zatím p"ipisují – jist! i pod vlivem dosavadní tradice vzd!lávání – i sami #eští neslyšící.
8
Autorkou textu je I. Va&ková. Znaménko / ozna#uje odstavce p%vodního textu.
9
Z téhož d%vodu byly po vyhodnocení p"edb!žných sond z kone#né podoby zadání vylou#eny
všechny ty položky, jež p"edpokládaly (1) identifikaci n!jaké složit!jší gramatické struktury
#eštiny, (2) plné porozum!ní a následn! (3) její adekvátní (ne p"esn! „doslovný”) p"eklad do
znakového jazyka. Jako p"íklad takových položek lze uvést nap". #asové a podmínkové
v!ty, zápor, modální slovesa, stup&ování adjektiv a adverbií, pasivní konstrukce.
10
Situaci tu, nap". ve srovnání s angli#tinou, zna#n! komplikuje typ #eštiny jako flexívního
jazyka.
11
Srov. k tomu (v doslovné citaci a autentické grafické podob!) r%zné p"episy téhož projevu
po"ízené r%znými neslyšícími (kurzíva zachycuje vysv!tlení, jimiž auto"i p"episu texty
dopl&ují): (1) Za#íná, já cht!la pro neslyšící život lepší, více kultury, více spole#enský mezi
neslyšící, aby dob"e pobaví, ne do koutka, více sraz v klubovn! mezi neslyšící a více také
tlumo#nice, beseda, p"ednášky, turisté, výlety, zájezd a mezi d!ti pobavit co to je, aby d!ti (ten
znak beze slova = aby d!ti vymysleli n!jaké modely, hry... a um!li nap"íklad komunikovat
s lidmi, neslyšící ze zahrani í a znali eská slova, které pro neslyšící hodn! neznají) aby se
více využívali ve škole, více neslyšící u#itel%, vychovatel% aby se více znakový jazyk, více
slovních zásob% a mohla slyšící komunikovat a také více rozumí lepší povídat, mohli také
zásah do m!sta mezi slyšící. Více nevím co mám "íct. (2) za#atek já chtít pro neslyšící život
1
38
lepší více kultura více spole#nost mezi (s) neslyšící dob"e pobavili ne roh více scházet klub
mezi (s) neslyšící více také tlumo#ník% beseda p"ednáška turistika výlet zájezd a s d!ti bavit co
d!ti vymýšlet více používat škola více neslyšící u#itel vychovatel více znaková "e# více slovní
zásoba možnost více slyšící komunikovat víc rozum!t lépe mluvit m%že také zásah do m!sta
normalní slyšící více co "íct (3) Život lepší pro neslyšící život lepší více kultura více spole#né
mezi neslyšící (aby) dob"e pobaví ne kout, více sraz klubovna mezi neslyšící (a) více také
navrch p"ednáška, beseda, p"ednáška, turista, výlet, zájezd (a) s d!ti pobáví co (aby) vymyslet
d!ti vymyslet (= vymyšlet = napád co dobré nové navrch r$zné v!ci) (co) aby více
používá/využívá škola více neslyšící u#itelka, vychovatel (aby) více znakovací ukazovát více
zásob slovní zásob (aby) mohlo více slyšící mluví domluví/hovo"í více rozumí lepé povídá,
m%že také sami (= m$ze sama cesta bez pomoci, = „prorazit”, = m$že sama chodí do ÚM, =
m$že sama hovo"í s léka"i) do m!sta, normalní podle slyšící. Více nevím co (mám) "íká.
12
Srov. k tomu Labov, 1972, s. 113: To obtain the data most important for linguistic theory, we
have to observe how people speak when they are not being observed.
13
A to i navzdory tomu, že v úvodním rozhovoru s informanty p"ed zahájením nahrávek
neslyšící asistent zd%razní, že p"edm!tem výzkumu je #eský znakový jazyk a klade d%raz na
to, aby p"i nahrávkách nebyla užívána znakovaná #eština. Požadavek vyjad"ovat se znakovým
jazykem, tedy stejn! jako nap". p"i rozhovoru s neslyšícími p"áteli, je informant%m zd%raz&ován
v úvodu každé položky ankety.
14
„Kvalita” znakového jazyka pak bývá v t!chto reflexích pom!"ována p"edevším bohatostí
slovní zásoby (po#tem znak%, jež jsou k dispozici), resp. i mírou jejich „sjednocenosti”.
15
Excerpce, jež m!la podat orienta#ní informaci o tom, jaké typy jednotlivých parametr%
znak% zahrnout do pracovních soupis% „symbol%” pro notaci #eského znakového jazyka,
vycházela z p"íru#ek Gabrielová etc., 1988, Mrzílková – Ostatková, 1993, Ptá#ek, rkp.,
Švagr, rkp.
16
V sou#asné dob! je promýšlena další podoba font% (o nich srov. jejich autor M. Albrecht,
1996), v níž by se modifikovala zvl. vertikální linie zápisu (notace parametru SIG); to by
umožnilo jednodušší zapisování znak% na po#íta#i.
17
Frishbergová konfrontuje Slovník amerického znakového jazyka z poloviny 60. let (Stokoe etc.,
1965) s u#ebními p"íru#kami amerického znakového jazyka z druhého desítiletí 20. stol., zvl. se
slovníkem Longovým (1918); ten zahrnuje zhruba 1500 znak%, #asto zachycených i na fotografii,
spolu s popisem jejich tvo"ení a odpovídajícími anglickými ekvivalenty. U nás takový
pr%hled do minulosti dost dob"e uskute#nit nelze, leda snad na základ! zachycení (videozáznamem) znak% nejstarší generace #eských neslyšících a jejich srovnání se slovníkem z 80. let
(Gabrielová etc., 1988).
18
Srov. nap". ikonická gesta odpovídající #eskému výrazu víno nebo ponožka („zobrazení”
tvaru lahve, „zobrazení” navlékání ponožky).
19
Pro orientaci srov. jeho úplný text (tlumo#ený zárove& v úvodu tohoto úkolu neslyšícím
asistentem do #eského znakového jazyka): Chcete si seriózn! vyd!lat peníze? 5 až 7 tisíc za
týden. Volejte 850 14 20 (11,30 - 14,00 Po-Pá) p. Zentrich.
20
Halliday (1975, s. 29an.) v této souvislosti rozlišuje mezi rolí pozorovatele (observer), kdy je
jazyk používán jako prost"edek kódování zkušenosti s jevovou skute#ností, jež #lov!ka
obklopuje, a rolí vet"elce (intruder), kdy se jazyka užívá jako prost"edku jednání, jako
prost"edku jisté akce uskute#n!né v jistém situa#ním kontextu.
21
Situace se p"edb!žn! jeví jako zna#n! komplikovaná. Doposud zpracovaný (zapsaný
a vyhodnocený) vzorek nahrávek prokazuje p"edevším zna#nou rozr%zn!nost inidividuální
(otázka je, zda jde „jen” o jevy fonetické) a daleko menší shody „geografické”, než jsme
zpo#átku p"edpokládali. Souvisí #etnost individuálních rozdíl% s tím, jaký p"ístup mají
neslyšící eši narození ve slyšících rodinách ke znakovému jazyku?
39
22
Podle osobního sd!lení E. Mrzílkové je tato tendence typická zvlášt! pro ukazování mladší
generace neslyšících. Bylo by zajímavé zjistit p"esn!, které #leny základních rovin tvo"ících
nap". nad"azené roviny PTÁK, KV)TINA by bylo možné najít ve Slovníku #eské znakové
"e#i. Na základ! zb!žného náhledu se zdá, že jich není mnoho.
23
Na rozdíl od #eštiny, v níž jsou pro vyjad"ování nad"azené kategorie k dispozici
specializované (jednoslovné) lexikální prost"edky (tzv. hyperonyma – jako nap". nábytek,
nápoje, nástroje, ná"adí atd.). Obráží se to i v heslá"i Slovníku znakové "e#i (Gabrielová
etc., 1988): takové #eské výrazy jako nap". dobytek, nábytek, nápoj, ná"adí, zelenina apod.
zde nejsou za"azeny.
24
Nepochybné je, že v!domí rozdílnosti obou jazyk% m%že být užite#ným východiskem také
pro kontrastivní osvojování #eštiny (jako druhého jazyka neslyšících, jazyka pro neslyšící
„cizího”).
25
Je nasnad!, že uspokojivé osvojení psané podoby #eštiny je pro neslyšící echy doslova
životn! d%ležité – bez v!tšinového jazyka se ve v!tšinové kultu"e p"ežívá jen s obtížemi.
26
O t!chto otázkách srov. Racková, 1996.
27
V souvislosti s t!mito rysy srov. i Bickerton%v (1981) výklad o kreolských jazycích.
Literatura:
Albrecht, M.: Prvé použití font$ 'ZJ. Speciální pedagogika 6, 1996, 1, s. 20.
Beaugrande, R. de: Funkce a forma v jazykové teorii a výzkumu. Vlna se obrací. Slovo a slovesnost
57, 1996, s. 1-29.
Bickerton, D.: Rools of Language. Ánn Arbor 1981.
Boeys - Braemová, P. - Kolb, A.: An Introduction to Sign Language Research. In: Prillwitz, S. Vollhaber, T. (cd).: Sign Language Research and Application. Hamburg 1990, s. 155-161,
Brennan, M. - Colville, M. D. - Lawson, L. K.: Words in Hands. A Structural Analysis of the Signs of
British Sign Language. Edinburgh 1984.
Cicourel, A.: Cross-Modal Communication: The Representational Context of Sociolinguistic
Information Processing. In: Shuy, R. W. (ed.): Report of the Twenty-Third Annual Round Table
Meeting on Linguistic and Language Studies. Washington, D.C. 1973.
Collinge, N. E. (ed.): An Encyclopaedia of Language. London - New York, 1990.
Deuchar, M.: British Sign Language. London 1984.
Frishberg, N.: Arbitrariness and Ikonicity: Historical Change in American Sign Language. Language
51, 1975, s. 696-719.
Gabrielová, D. - Paur, J. - Zeman, J.: Slovník znakové "e i. Praha 1988.
Halliday, M. A. K.: Learning How to Mean. Explorations in the Development of Language. London
1975.
Labov, W.: Some Principles of Linguistic Methodology. Language in Society I, 1972, s. 97-120.
Liddell, S. K.: American Sign Language Syntax. The Hague 1980.
Long, J. S.: The Sign Language: A Mannual of Signs. Washington, D.C. 1918.
Macurová, A.: Jazyk v komunikaci neslyšících (P"edb!žné poznámky). Slovo a slovesnost 55, 1994. s.
121-132.
Macurová, A.: Náš - jejich jazyk a naše vzájemná komunikace, Naše "e 77, 1994, 1, s. 44-50.
Macurová, A.: Pro a jak zapisovat znaky eského znakového jazyka (Poznámky k diskusi). Speciální
pedagogika 6, 1996, 1, s. 5-19.
Malmkjaer, K. (ed.): The Linguistic Encyclopedia. London - New York. 1995.
Mathesius, V.: (e a sloh. In: 'tení o jazyce a poezii. Praha 1941, s. 11-102.
Mrzílková, E. - Ostatková, M: Základy eské znakové "e i I. Praha 1993.
Ptá ek, V.: Kurz eské znakové "e i (rkp. u ebnice).
Quigley, S. P. - Paul, P. V.: Language and Deafness. San Diego 1984.
Racková M.: 'eské sloveso v psaných projevech eských neslyšících. Diplomová práce FF UK.
Praha 1996.
Rosch, E.: Classification of Real World Objects: Origins and Representation in Cognition. Bulletin de
Psychologie. Special Annual 1976, s. 242-250.
40
Rosch, E. - Mervis, C. B. - Gray, W. - Johnson, D. - Boyes-Braem, P.: Basic Objects in Natural
Categories. Cognitive Psychology 8, 1976, s. 382-439.
Stokoe, W. C: Sign Language Structure. The First Linguistic Analysis of American Sign Language.
Buffalo 1960.
Stokoe, W. C. - Casterline, D. - Croneberg, C: A Dictionary of American Sign Language.
Washington, D.C. 1965.
Švagr, J.: Kurs znakového jazyka (rkp. u ebnice).
41

Podobné dokumenty

Tip měsíce - RIO Media

Tip měsíce - RIO Media Jeden z nejúspěšnějších seriálů HBO se vrací v šesté řadě! Výpravná fantasy sága, natočená podle bestselleru Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina, už získala 26 cen Emmy a Zlatý glóbu...

Více

Přírůstky 2006

Přírůstky 2006 Bridge, J. - Jandera, J.: Česko–anglický slovník pro motoristy, Professional publishing, Praha, c2002 Dokoupil, B.: Slovník českých literárních časopisů, Host, Brno, 2002

Více

Číslo 2 - Česko-íránská společnost

Číslo 2 - Česko-íránská společnost kteří odcházejí do důchodu, dále v oboru působí. Zakládající členové byli tudíž také arabisté – například profesor Mendl a další. Po nějaké době – před sedmi lety – se začal vydávat časopis jako čt...

Více

POTVRZENÍ

POTVRZENÍ (a) Všeobecné vlastnosti papíru, který se má použít, jsou zapsány v Ú. vst. . C 164 ze dne 1. 7. 1989, s. 3. Všechny výtisky se mají vyhotovit na bílém papíe. Formát by ml být 210 x 297 mm; ne...

Více

text with incorporated referee comments

text with incorporated referee comments jako Xmax . Navíc při nižších energiích sekundárních částic dochází při srážkách s molekulami atmosféry k rozptylům na větší úhly od původního směru. Sprška má tedy v maximální hloubce rovne...

Více