STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI

STARÉ ŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI
AUTOR: Eduard Petiška
NAKLADATELSTVÍ: Albatros Praha
ROK VYDÁNÍ: 1971
ILUSTRACE: Zdeněk Sklenář
Kniha je vyprávěna v třetí osobě minulého času. Vypravěč vystupuje pouze jako pozorovatel, který je na straně
dobra. Toto dílo je žánru báje a pověsti. Záměr autora asi byl seznámit novodobé generace s bohy a zvyky
starých Řeků. Děj se odehrává na různých místech, jak v přírodě, tak ve městech, v božském sídle Olympu či v
podsvětí. Příběhy se nikdy nemohli stát, jsou smyšlené - když lidé dříve nevěděli čím je způsobena nějaká věc,
třeba že Slunce putuje po obloze od východu k západu, tak si vymysleli boha slunce Hélia a jeho sluneční vůz a
tak si to vysvětlili. V knížce se mi moc nelíbily ilustrace, byly takové zvláštní, v podstatě by se dalo říct, že byly
všechny kresby stejně barevné a lidé a zvířata na nich měli stejný výraz, což na mě nezapůsobilo moc pozitivním
dojmem. Kniha se dočkala také filmového zpracování, například filmy Trója a Souboj Titánů.
Kniha se mi jako celek líbila. Nejméně se mi líbila pověst Odysseovi cesty, protože mi přišla moc zdlouhavá a
taky se mi moc nelíbila pověst Oidipus a Antigona, protože tam vystupovalo spoustu postav a já už se v nich ke
konci začínala ztrácet. Nejvíce se mi asi líbila kapitola Erós a Psýché. Přišla mi jako nejnapínavější a líbilo se
mi, že bohyně Afrodita zde vystupovala jako krutá bohyně, na rozdíl od ostatních pověstí, kde byla vždy hodná.
Taky se mi líbila kapitola Gýges a prsten, kde Gýges ukázal kolik dobra se dá dosáhnout díky jednomu prstenu, i
když kouzelnému.
Vystupující bohové:
Zeus: vládce bohů, zezačátku krutý, později dobrý
Héra-bohyně, manželka Dia, královna na Olympu
Deméter-bohyně rolníků
Pallas Athéna-Diova dcera, bohyně moudrosti, často opatrovala hrdiny na cestách
Héfaistos-syn Dia, bůh ohně a kovářů
Appolón-bůh světla, věštby, básnického umění, vůdce devíti Múz, které chrání umění
Artemis-Apollónova sestra, bohyně lovu
Áres-bůh války
Afrodita-dcera Dia, bohyně krásy a lásky, střežila štěstí zamilovaným
Erós-syn Afrodity, má šípy lásky, oženil se s krásnou Psýché
Hermes-posel bohů
Dionýsos-bůh vína, velmi veselý
Hestia-bohyně ohně a domácího krbu
Démétér-bohyně rolnictví a zemědělských plodin
Poseidón-bratr Dia, bůh moří, dokázal být i krutý
Hádes-vládce říše podsvětí, Diův bratr, manželka Persefona
Erinye-bohyně pomsty
Hélius-bůh Slunce
1.Prométheus
Příběh vypráví o potomkovi božského rodu Titánů Prométheovi, který stvořil prvního člověka na zemi. Naučil
lidi všem dovednostem, učil je myslet, pracovat, léčit nemocné a vařit. To se ovšem nelíbilo vládci bohů Diovi.
Proto si k sobě jednou pozval Prométhea a řekl mu, že lidé musí přinášet bohům oběti nebo se na ně bohové
budou hněvat. Prométheus Dia přechytračil tím, že když si měl Zeus vybrat, co bude obětí, udělal Prométheus
dvě hromádky. Na jedné byla vrstva tuku a pod ní kosti skryté tak, že nebyli vůbec vidět. Na druhé hromádce
bylo trochu masa. Když to Zeus viděl, vybral si samozřejmě hromádku s kostmi, protože byla větší. Prométheus
tedy odhrnul tuk, pod kterým se objevili kosti a od té doby lidé bohům obětují kosti a tuk. Ovšem Zeus se na
něho zlobil a rozhodl se, že když už si lidi nechali maso, tak ať ho teda jedí syrové a sebral jim oheň. Lidé tak
mrzli a byli stále nemocní. Tak se Prométheus vplížil do paláce bohů na hoře Olymp. Věděl, že tam vždy plane
oheň. Nepozorován vzal trochu ohně a vrátil ho zpět lidem. Tím Dia zase rozzlobil a tak Zeus poručil bohům,
aby stvořili krásnou ženu. Pojmenovali ji Pandora. Dali jí malou skříňku a do té zlé nemoci, bídu, strasti a
bolesti. Když Pandora přišla na zemi, k Prométheovu bratru Epimétheovi, skříňku otevřela a vše zlé z ní vylétlo
na zem. Naděje, která byla utlačena na samém dnu skříňky se ven dostala jen v malém množství. Došlo i na
Prométhea, kterého Zeus nechal navěky přikovat k vysoké hoře v pohoří Kavkaz. Když viděl, že Prométheus se
mu stále nechce podřídit, tak každý den posílal obrovského orla, aby Prométheovi kloval játra, která mu pak
v noci dorostla. Takto trávil Prométheus dlouhé roky, až pak šel jednou okolo Diův syn Hérakles a Prométhea
osvobodil.
2. Potopa
Zeus se dozvěděl, že lidé jsou na sebe zlí, olupují jeden druhého a navzájem se vraždí. Proto se s ostatními bohy
dohodl, že na lidi pošle potopu. Všichni lidé zahynuli, až na dva-Deukalióna a Pyrrhu. Ty Zeus nechal žít,
protože věděl, že jsou hodní a poctiví. Bohyně Themis jim řekla, jak mohou udělat další lidi, házením kamenů za
sebe tak ti dva vytvořili znovu celé lidstvo, které se však od toho předchozího lišilo tím, že lidé byli pracovití a
byli na sebe hodní.
3. Faethón
Faethón byl syn boha slunce Hélia, ale nikdo mu to nevěřil. Proto se jednoho dne rozhodl, že otce navštíví.
V slunečním paláci mu jeho otec slíbil, že mu splní jakékoliv přání, aby dokázal, že Faethón je opravdu jeho syn.
Faethón řekl, že chce alespoň jednou vést zlaté spřežení, které je v podstatě slunce. I přes přemlouvání otce si
nakonec prosadil svou a vyrazil na cestu, která pro něho znamenala zahynutí. Jeho otec pro něho od té doby
každý den truchlí, pozná se to podle rosy, což jsou Héliovi slzy. Jeho sestry se zase ze žalu proměnili v olše.
4. Orfeus
Orfeus byl pěvec, který se společně se svou lyrou a písněmi toulal po světě. Každý živočich i rostlina se nad jeho
zpěvem pozastavili. Orfeus se jednoho dne oženil s Eurydikou. Orfeus však musel zase na chvíli odejít a nechal
Eurydiku samotnou. Ta se vypravila za svými přítelkyněmi a cestou ji uštkl jedovatý had. Zranění podlehla.
Orfeus se za ní vypravil do podsvětí. Málem už byli z podsvětí zpátky na zemi mezi živými, když v tom Orfeus
porušil slib daný vládci podsvětí-než vyjdou z podsvětí, nesmí se Orfeus na Eurydičin stín ohlédnout. Pokud ano,
Eurydika se už navždy vrátí do podzemí a nikdo ji nevysvobodí. Orfeus pak zahynul, když ho pobily opilé ženy.
Odebral se pak také do podsvětí, kde se zase šťastně shledal s Eurydikou.
5. Založení Théb
Král Agénor měl dceru Europu, kterou unesl krásný býk-bůh Zeus. Král po své dceři truchlil, a tak vysílal do
světa posly, aby ji přivedli zpět. Když ji žádný nepřivedl, poslal pro ni svého syna Kadma. Ten se ji tedy vydal
hledat. Šel za věštkyní, která mu řekla, že sestru dál hledat nemá a místo toho aby založil město Théby. Tak
Kadma se svou družinou došli na určené místo. Družinu mu sežehl zlý drak, ale z dračích zubů se vylíhla další
armáda bojovníků a ti se mezi sebou zase začali prát. Nakonec jich pět zůstalo, usmířili se mezi sebou a založili
s Kadmem město Théby.
6. Pentheus
Kadmova dcera měla syna Penthea. Ten se zajímal pouze o zbraně a nic jiného než boj ho netěšilo. Jednou
kolem Théb jel bůh Dionýsos se svoji družinou. Strhli celé město k veselí. To se Dionýsovi nelíbilo. Rozhodl se,
že jejich zábavu zastaví. Když však přicházel k veselící se skupince, začalo mu být nějak nevolno, začala se mu
točit hlava. Vylezl si na strom, z kterého ho ovšem opilí poddaní shodili a následně ho ukamenovali.
7. Midas
Midas byl velký uctívač boha Dionýse. Jednou k němu zavítal Dionýsův vychovatel a Midas na jeho počest
vystrojil hostinu. Dionýsos byl tímto gestem potěšen a tak se rozhodl, že Midasovi splní jakékoli přání. Midas si
vybral, že chce, aby se každá věc na kterou sáhne proměnila ve zlato. Pak si ovšem uvědomil, že nemůže jíst a
pít. Rozjel se zpět za Dionýsem a ten mu poradil, jak se z přání zbaví. Jednou se zas Midas toulal lesem, když
Pan a Apollón soutěžili o to, kdo hraje pěkněji. Apollón vyhrál, avšak Midasovi se víc líbily písně Panovi.
Rozkřikl se na Apollóna, že Panovi písně jsou hezčí. Ten mu za to nechal narůst oslí uši.
8. Tantalos
Tantalos byla král, kterého si bohové oblíbili a tak mu dovolili aby s nimi jedl a pil v jejich chrámu. Tantalos
chtěl vyzkoušet, jestli jsou bohové opravdu vševědoucí. Proto jim začal dělat všelijaké nepravosti. Jednou je
dokonce pozval na večeři a dal jim k jídlu svého vlastního syna. To už bohové nevydrželi a poslali ho do
podsvětí, kde ho trápí.
9. Pelops
Pelops byl syn Tantala. Po smrti otce nastoupil na trůn, z kterého ho však svrhl chamtivý král sousední země.
Pelops se tak vydal se svým sluhou na dalekou cestu. Došli až do města Pisa, kde vládl král Oinamos. Měl
krásnou dceru, ale kvůli věštbě s každým jejím nápadníkem závodil o její ruku na koních. Když nápadník
prohrál, byl zabit oštěpem. Pelops dostal koně od boha Poseidona a tak závod vyhrál a mohl si vzít za ženu
krásnou Hippodamii.
10. Nioba
Nioba byla dcera Tantalose. Provdala se za krále Amfióna a měla s ním sedum dcer a sedum synů. Byla bohatá a
šťastná. Začala se povyšovat nad bohyni Léto. Léto ji potrestala tím, že poslala svou dceru Artemidu a syna
Apollóna aby zabili Niobě děti. Niobin manžel se pak žalem probodl a Nioba zkameněla.
11. O zlatém rounu
V Řecku žil král, který měl manželku božského původu. Měl s ní dvě děti-syna Frixose a dceru Hellé. Král
vyhnal svou ženu a místo ní si vzal obyčejnou smrtelnici. Ta byla na děti ošklivá a všemožně je týrala. Královi
porodila další dva syny. Protože nechtěla, aby se její synové nemuseli o majetek dělit s Frixosem a Hellé,
rozhodla se děti zneškodnit. Chtěla je obětovat bohům, ale děti vysvobodila jejich pravá matka. Poslala jim
zlatého berana. Ten je odnesl z oltáře a nesl je dalekou cestou, při níž Hellé spadla do moře. Frixos však přežil a
doputoval až k dalekému království krále Aiétése. Za to, že ho u sebe král nechal, daroval mu Frixos zlatého
berana. Král z něj pak nechal udělat zlaté rouno, které střeží netvor.
12. Iásón a Médea
Iolcký král zemřel a zanechal po sobě syny Aisóna a Pelia. Pelias následníka trůnu Aisóna vyhnal a sám se ujal
vlády. Aisón poslal svého syna Iásona na výchovu ke kentaurovi do hor. Ve dvaceti letech se Iáson vydal za
Péliem žádat o trůn a při cestě pomohl přes řeku stařence, což byla přeměněná Héra a od té chvíle se stala jeho
ochránkyní. Pelias Iásonovi slíbil trůn, když mu přinese zlaté rouno od Aiéta (Frixos byl jejich příbizným). Iáson
se s nejstatečnějšími hrdiny Řecka (i Théseus a Orfeus) vydal do Kolchidy. Plavili se na lodi Argó a říkali si
argonauti. Po cestě pomohli prokletému starci králi Fíneovi, kterému za zneužití věšteckých schopností Harpyje
braly jídlo od úst. Argonauti Harpyje meči zahnali a Fíneus jim za to dal rady. Mezi srážejícími se skálami
Symplégadami propluli po zdárném proletění holubice. Při sobě měli bohyni Héru (ochranitelka Iásona) a
Afroditu. Aiétova dcera Médea se do Iásona zamilovala a před hněvem otce mu pomáhala - při boji s býky mu
dala chránící mast a poradila mu, aby hodil mezi vojáky z dračích zubů kámen, získala pro něj zlaté rouno
uspáním draka a setřásla Aiétem vyslané Kolchiďany zabitím jejich vůdce - svého bratra Absyrta. A přestože za
to Iáson slíbil Médee, že ji nikdy neopustí, oženil se znovu. Médea od něj utekla na voze taženým draky.
13. Hérakles
Syn vládce bohů Dia Hérakles měl už od dětství neuvěřitelnou sílu. Byl však také zlostný a když jednou ze
vzteku zabil svého učitele hudby, musel za trest do hor k pastevcům. Pro svůj život si z rozkoše a ctnosti vybral
ctnost. Hérakles pomáhal všude, kde ho dobří lidé potřebovali. Příbuzný král Eurystheus toužil Hérakla pokořit,
protože mu záviděl jeho sílu. Žádal, aby k němu vstoupil do služby. Hérakles souhlasil, i když nerad, protože ho
čekalo deset těžkých úkolů od Eurythea. Hérakles je díky své síle a důvtipu splnil, ale Eurytheus mu dvě práce
neuznal. Proto mu dvě ještě přidal. Ale i tyto dva úkoly Hérakles vyplnil, a tak mu král musel dát volnost.
Hérakles měl rád dobrodružství, a proto se ucházel bojem o královskou dceru Iolu, ale nezískal ji. Později se mu
zalíbila Deianeira, s kterou měl syna Hylla. Při jednom rodinném výletě Deianeiře jeden kentaur, převozník na
řece přes kterou se brodili, falešně poradil mast na věrnost Hérakla. Hérakles díky této masti málem zahynul,
avšak bohové ho odnesli na Olymp a Hérakles se stal nesmrtelným.
14. Perseus
Perseus byl syn Dia a Danaé, dcery krále Akrisia. Akrisius měl být podle věštby zabit svým vnukem. Bál se
smrti a tak radši zavřel svou dceru a jejího syna do bedny a hodil je do moře. Vyplavili se na jednom ostrově.
Tamnější král si vzal Danaé za ženu. Chtěl se zbavit Perseuse a tak ho poslal do světa pro hlavu Medusy. Každý
kdo se na ni podívá zkamení. Perseus však svůj úkol zvládl a oženil se s krásnou Andromedou.
15. Daidalos a Ikaros
Daidalos byl největší umělec v Řecku. Jeho nejlepším učedníkem byl Tálos syn Daidalovy sestry. Daidalos se
bál, aby Tálos nebyl slavnější než on. Rozhodl se, že shodí Tálose ze skály, tak taky udělal. Byl při tomto činu
spatřen a měl být odsouzen. Utekl se svým synem Ikarem na Kypr, kde vládl Mínos, který měl syna Minotaura,
napůl člověka napůl býka.
Tento tvor sužoval celý ostrov a král mu musel často dávat lidské oběti. Daidalos králi postavil obrovské
bludiště, které posloužilo jako vězení pro Minotaura. Poté se ovšem chtěli z Kréty vrátit domů,ale Mínos ho
nechtěl propustit a nechal je zavřít do bludiště. Daidalos pozoroval ptáky a našel v nich inspiraci pro útěk.
Sestrojil dva páry křídel slepených voskem a svázaných provázkem. Jedno ráno vyletěli na zpáteční cestu. Ikarus
šťastný že je na svobodě, vylétl vysoko ke slunci, vosk se rozehřál a peří se uvolnilo. Ikaros se zřítil do moře.
Večer vyplavilo moře jen Ikarovu mrtvolu. Daidalos pohřbil Ikara a prchnul na Sicílii. Ostrov, kde pochoval
syna připomíná dodnes svým jménem Ikarův osud. Říká se mu Ikária.
16. Théseus
Syn athénského krále Aigeus se vydal před lety do světa a už se nevrátil. S královskou dcerou z cizí země měl
syna Thésea. Aigeus musel jít do Athén pomoct otci válčit proti Krétě. Mezitím Théseus vyrost a byl z něj silák.
Vydal se za otcem do Athén. Athéňané museli dávat poplatek za vraždu syna krétského krále každý devátý rok
devět holek a devět kluků Minotaurovi, který žil v krétském bludišti. Théseus Minotaura zabil, vrátil se do Athén
a tam pak moudře vládl.
17. Sisyfos
Sisyfos byl král, který se nebál bohů ani smrti. Založil město Korint a postavil korintský hrad. Hrad neměl
pramen, a proto přemýšlel jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Sisyfos měl štěstí, protože se říční bůh
Asópos dostal do sporu s vládcem bohů Diem. Asópos hledal Dia, ale nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl.
Sisyfos se doslechl o sporu a rychle pospíšil k Asópovi, aby mu řekl, kde je Zeus. Měl ale podmínku. Chtěl, aby
mu za radu vytvořil pramen. Asópos souhlasil. Asópos začal pronásledovat Dia, ale zapomněl, že Zeus rozkazuje
bleskům. Zeus mrštil bleskem po Asópovi a sežehl ho. Potom se naštval i na Sisyfa. Poslal mu na hrad Smrt.
Když Sisyfos viděl jak se k němu blíží Smrt, vzal provaz a když Smrt vstoupila do místnosti, zavázal ji a hodil ji
do komory. Když Zeus zjistil jak Smrt skončila, pozval si k sobě Área, boha války. Ten rozrazil dveře komory a
osvobodil Smrt, která Sisyfa odvlekla do podsvětí. Tam teď musí za trest válet do kopce ohromný mramorový
balvan, a když ho konečně doválí, kámen mu uklouzne a spadne dolů.
18. Bellerofontes
Bellerofontes byl vnuk Sisyfose. Byl podezřelý z vraždy a tak musel utéct z vlasti. Utekl ke králi Proitovi. Ten si
ho oblíbil, avšak jeho manželka Bellerofontese u krále Proita pomluvila. Proitos ho poslal ke svému příbuznému,
králi Iobatovi se vzkazem, že Bellerofontes je zrádce a že ho má král dát zabít. Král si však Bellofonta taky
oblíbil, a tak ho pouze poslal na nebezpečnou výpravu. Král chtěl, aby Bellerofontes zabil Chimairu.
Bellerofontes se tedy vydal na cestu a díky pomoci bohyně Athény, která mu darovala uzdu, s kterou
Bellerofontes zkrotil Pegase, který mu při boji pomohl, vyhrál nad Chimairou. Bellerofontes chtěl po čase letět
na svém Pegasovi k bohům na Olymp, ale kůň ho setřásl ze hřbetu a sám vstoupil do služeb bohů. Bellerofontes
se pak utopil v bařině.
19. Meleagros
Když se Melagros narodil, předpověděli mu jeho sudičky-Moiry, že bude žít tak dlouho, dokud neshoří jedno
dřevěné poleno. Melagrosova matka Althaia poleno schovala do truhly. Melagros vyrostl a musel čelit hněvu
bohyně Artemidy. Poslala na krajinu kolem města, kde žil obrovského kance, který vše ničil. Melagros se
s mnoha řeckými hrdiny vydal na lov kance. Kance zabili, ale vznikl spor komu náleží kancova kůže. Při sporu
zabil Melagros bratra své matky. Ta pak z hněvu vzala poleno, které určovalo Melagrosovi život a zapálila ho.
Ten umřel, jeho matka se pak žalem probodla a sestry se proměnili v holubice.
20. Oidipus a Antigona
V Thébách vládl král Láios a královna Iokasta. Chtěli mít syna, ale věštba jim řekla, že se jim narodí syn a s ním
vstoupí pod jejich střechu neštěstí. Oni ho tedy radši poslali hned po narození do hor s pastýřem, aby ho tam
nechal divoké zvěři. Pastýřovi se dítěte zželelo a radši ho odnesl ke svému příteli, pastýřovi který pásl stáda
korintskému králi. Pastýř dítě pojmenoval Oidipus a jednou, když šel ke králi, zalíbil se královi Oidipus natolik,
že si ho nechal. Král Oidipa vychoval, ale všichni mu tajili, kdo je jeho skutečný otec. Vydal se pro odpověď do
Delf. Věštba řekla, že má prchat před svým otcem, protože když neunikne, tak otce zabije a ožení se se svou
matkou. Oidipus se tedy toulal po světě, co nejdál od svých pěstounů, o kterých si myslel že jsou jeho rodiče.
Jednou se rozzlobil na vozku, který chtěl aby jeho kočáru uhnul z cesty a zabil ho. Pak Oidipus dorazil do Théb,
kde se usadila sfinx a každého, kdo neuodl její hádanku shodila ze skály. Oidipus její hádanku uhodl a za
odměnu dostal za ženu Iokastu. Narodili se jim dva synové-Eteokles a Polyneikes a dvě dcery-Antigona a
Isména. Jednou na Théby padne mor a podle věštby ustoupí, když vrah původního krále Láia bude potrestán.
Oidipus se dozvěděl o tom, že je synem Iokasty a že svého otce skutečně zabil-jeho otec byl ten vozka. Za trest
si propíchl oči a vydal se z Théb, společně se svou starší dcerou Antigonou. Dorazili do háje bohyní pomsty
Ernyí a tam se Oidipus vydal do podsvětí. Mezitím se jeho dva synové v Thébách hádali o trůnomsty Ernyí a tam
se Oidipus vydal do podsvětí. Mezitím se jeho dva synové v Thébách hádali o trůn. Hádka vyústila v boj na život
a na smrt. Bratři se zabili navzájem, a tak se vlády v Thébách zase chopil Koreón, bratr Iokasty. Ten zakázal
pohřbít jednoho z bratrů-Polyneika. Ovšem Antigona se rozhodla že ho pohřbí. Chytli ji u toho stráže a Koreón
se rozhodl, že musí být popravena. To se nelíbilo jeho synovi Haimónovi, který si měl vzít Antigonu za nevěstu.
Antigona se oběsila na závoji, Hamión se před ní probodl mečem a Koreontova manželka radši taky dobrovolně
zvolila smrt. Tak Koreón zůstal sám a vládl smutně až do konce svého života.
21. Filemon a Baucis
V chatrné chaloupce na kraji vesnice plné boháčů, žili staří manželé. Když Zeus s poslem Hermem putovali v
přestrojení po zemi, zastavili se v této vesničce na noc. Všude je vyhnali, pouze u starých a chudých manželů
našli pohostinství. Stařeček Filemon bohům nosil ovoce a stařenka Baucis udělala svátečně večeři. Když
Filemon naléval hostům víno, vůbec ze džbánku neubývalo. Tak Baucis bohy poznala. Společně s nimi
vystoupili na úbočí hory a pozorovali se slzami v očích, jak Zeus zatopil bohaté statky a jejich chatrč proměnil v
palác. Směli vyslovit jakékoliv přání. Chtěli zemřít společně, nevidět hrob druhého. A tak, když nadešel jejich
čas, proměnili se ve stromy, které se neustále dotýkají svými větvemi.
22. Erós a Psýché
Nejmladší královská dcera Psýché byla ze všech žen nejkrásnější. Lidé o ní říkali, že je nová Afrodita. Přinášeli
jí oběti a na opravdovou bohyni zapomínali. To si samozřejmě nedala Afrodita líbit a pověřila syna Eróta, aby
Psýché zasáhl šípem lásky. Měla si vzít toho nejhoršího muže. Jakmile Erós Psýché spatřil, neuposlechl.
Obě starší královské dcery se vdaly a žily u svých manželů. Král byl smutný, že Psýché nikoho nemá a ptal se
bohů, co s tím. Dostal radu, ať dceru oblékne jako do hrobu a zavede na skálu. Tam pro ni přijde ženich. Psýché
ze skály zanesl Zefyr do nádherného údolí. V zázračném zámku ji přivítal tajemný hlas, připravil lázeň a vzácné
pokrmy. V noci k ní přišel manžel a říkal, že nesmí spatřit jeho tvář. Slíbila, že se o to nebude pokoušet a že u
něho zůstane. Mezitím rodiče dostali strach a sestry se vypravily na onu skálu. Volaly Psýché a ta poručila
Zefyru, aby je přinesl před zámek. Pak jim ukázala všechen blahobyt, ve kterém žila. Bledly závistí a chtěly
vidět manžela. Psýché jim nic neprozradila . Doma sestry rodičům lhaly a předstíraly, že Psýché nenašly. Za
několik dní přišly znovu a vyzvídaly o manželovi. Psýché zapomněla, co jim vykládala minule a nová lež byla
sestrám podezřelá. Přišly ještě jednou a namluvily jí, že ten muž je drak. Ať si připraví na noc lucernu i nůž a ať
ho zabije. Vyděšená Psýché čekala,a jak usnul, posvítila na něj. Spatřila vedle sebe boha Eróta. V úžasu mu
kápla olej z lampy na rameno.
Erós odletěl za matkou, dostal horečku. Marně ho Psýché hledala po lesích. Šla za sestrami a ty rychle běžely za
Zefyrem, protože chtěly Psýché nahradit, ale zabily se, protože Zefyr je neposlechl. Afroditiny pomocnice
odvedly Psýché za bohyní. Ta jí uložila úkoly, které Psýché splnila. Afrodita sice stále nechtěůa nic slyšet o
Erótově svatbě s Psýché, ale nakonec se za Psýché přimluvil i sám Zeus, vzal ji na Olymp, kde ji učinil
nesmrtelnou a konala se vytoužená svatba.
23. Gýges a prsten
Chudý pastýř Gýges našel po jedné bouři vchod do jeskyně, z které se vracel s kouzelným prstenem, patřícím
jednomu mrtvému. Kouzlo spočívalo v tom, že prsten otočený kamenem do dlaně učinil majitele neviditelným.
Gýges tak o všem věděl, protože se jako neviditelný mohl dostat všude, kam viditelný nemohl. Gýges odhaloval
zločince a získal tak slávu a stal se královým rádcem. Odhalil i vraha krále a sám nastoupil na jeho volné místo
jako manžel královny.
24. Trojská válka
Trojskému králi se narodil syn, který měl podle věštby přinést městu zkázu. Proto bylo dítě odneseno do lesa,
kde ho vychovávala medvědice a později pastýř, který ho tam našel. Dal mu jméno Paris. Když se z chlapce stal
urostlý muž, objevily se před ním tři bohyně, které mu slibovaly vládu, silného vůdce a lásku k nejhezčí dívce.
Paris se rozhodl pro lásku. Jablko, které mělo ukázat jeho rozhodnutí, daroval Afroditě, bohyni lásky. Afrodita
doprovodila Parise k Heleně, krásné manželce krále Meneála, do Řecka. Paris Helenu unesl do Tróji a tak se
rozpoutala desetiletá trojská válka. Soupeři byli tak vyrovnaní, že o vítězství mohla rozhodnout jedině lest, které
Řekové použili. Předstírali útěk, ale skryli se nedaleko za skalami a velké hrdiny ukryli do dřevěného koně před
hradbami Tróje. Trójané po velkých oslavách vítězství ulehli ke spánku, který znamenal zkázu Tróje. Řekové
vtrhli do města a obyvatele pobili a některé odvezli do otroctví. Ale ani vítězům válka nepřivezla dobro. Za tolik
let se domů vraceli starci a nacházeli tam stařenky nebo hroby.
25. Orestes
Král Agamemnón se vrací jako vítěz po desetileté trojské válce a je slavnostně přivítán svou manželkou
Klytaimestrou. Po uvítání je lstí vlákán do koupele, kde je Klytaimestrou zavražděn a vlády se chopí
Klytaimestřin milenec Aigisthos. Po sedmi letech od Agamemnonovy smrti se do vlasti vrací jeho syn Orestes.
Orestes zabije matku Klytaimestru i Aigistha. Sotva dokonal dílo pomsty, slétly se k němu bohyně Erinye,
pronásledující pachatele krvavých zločinů. Orestes se odebral, společně se svým přítelem Pyladem do Delf, aby
vyslechl věštbu. Věštba pravila, že mají jít do Tauridy a přinést sochu Artemidy, která tam spadla z nebe.
Orestes uposlechl věštbu, v Tauridě vládl zlý král. Cizince chycené na svém území dával obětovat bohyni
Artemidě. Orestes a Pyladem o tom věděli, avšak nedávali si dost pozor a byli chyceni. Král nařídil obětovat je.
Když kněžka bohyně Artemidy přiblížila meč vzpomněl si Orestes na svou sestru Ifigenii obětovanou také
bohyni Artemis. Když už se loučil se životem, vyslovil její jméno. Kněžka uslyšela jméno a sklonila meč a řekla
králi, že zlá znamení jí přikazují, aby oběť odložila na zítřek. Král nerad svolil. Artemidina kněžka k nim
přistoupila a tiše se zeptala Oresta odkud zná jméno Ifigenie. Orestes odvětil, že Ifigenie byla jeho sestra a před
lety zemřela také jako oběť bohyni Artemidě. Ovšem ukázalo se, že kněžka je Ifigenie. Té noci spolu ti tři
uprchli. Společně odnesli sochu bohyně Artemidy, aby Orestova duše našla klid. Ale ještě dlouho slyšel Orestes
nad hlavou píseň Erinyí, až Pallas Athéna se smilovala a rozhodlo o ukončení trestu. Erinye odletěly a Orestes
nastoupil na mykénský trůn.
26. Odysseovi cesty
Odysseus se po trojské porážce vracel zpět do vlasti. Ale cesta byla tak dlouhá a namáhavá, že ithacký hrdina
spatřil svou zemi až po dvaceti letech. Při putování zažil Odysseus se svými druhy mnoho dobrodružství, která
znamenala smrt pro celou výpravu kromě něho. Oslepení obra Polyféma, syna boha Poseidona, naznačovalo, že
cesta domů nebude nijak jednoduchá. Poseidon, bůh mořských vod, chystal řeckým lodím nástrahy na každém
kroku, ale Odysseus jim se ztrátami, ale přece odolával. Projeli šťastně kolem lákavých pěvkyní - Sirén, kolem
saně s psími hlavami, i kolem Poseidonovy dcery chrlící vodu. Ale to již z dvanácti lodí plula jen jedna. Ostatní
potopili obrovití lidé na jednom ostrově i s druhy. Ale ani poslední přátelé z Odysseovy lodě se domů nevrátili.
Nechali se zlákat božským dobytkem, a tak byli potrestáni smrtí. Tak zůstal Odysseus sám a po dlouhém
putování konečně spatřil břehy své Ithaky. Musel však ještě pobít nápadníky své ženy a pak teprve se dočkal
šťastného a klidného stáří.
27. Poslední příběh bez konce
Poslední příběh knihy vypráví o tom, jak vypadalo řecké divadlo a o bozích, které staří Řekové uctívali.