Týnecké listy

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
24. ročník
•
Květen 2014
•
Cena 10 Kč,-
Foto: P. Peňaška
KVĚTNOVÝ ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
jaké slovo nebo slovní spojení se vám
vybaví, když se řekne květen? Mně
naskočil obraz dvou pádících koní.
Buší kopyty do země. Síla a nezdolnost z nich doslova sálá. Pokud se
pokusím o nějaký psychoanalytický
rozbor, tak pro mne jsou koně především symbolem síly. Ne jenom pro
mne. Dřív to byla běžně užívaná fyzikální veličina. Síla motorů se přepočítávala na jednotku HP, kterou zavedl
ve fyzice James Watt, aby nějak definoval výkon svého parního stroje. Pro
přiblížení vymyslel následující definici: Jedna koňská síla je rovna výkonu, který podává soustavně pracující
kůň, který zapřažený v žentouru zdvíhá náklad 180 liber a ujde při tom za
hodinu 144 koleček o poloměru 12
stop. Zdá se to trochu komplikované,
ale v 19. století tomu rozuměl asi
každý. Dnes už málokdo ví, jak fungoval žentour. Já bych tu jednotku viděl i
jako poctu tomu velkému lidskému
pomocníkovi, kterého se chystal nahradit.
Mně na tom obraze přišla zvláštní
ještě jedna věc. Ti koně tvořili pár. Některé útlocitnější čtenářky se zajisté
zapýří a drobnou ručkou si zastřou
ústa, abych snad nedej Bože nezačal
rozebírat nějakou sexuální tématiku.
Pro většinu živočišných druhů však
není květen až tak ten nejžhavější
měsíc. Snad proto, že nečtou Karla
Hynka Máchu. To teprve poté, až se
člověk ve škole naučí pár jeho veršů,
pochopí, že ten kdo zkusí, pak už musí.
Já bych se ale rád dostal k tomu slovu
pár. Do vozu se zapřahal pár koní. Krajově se někdy užívá i „pára koní“.
A jsme opět u toho mocného parního
stroje. Ve svém oblíbeném slovníku
etymologickém jsem se však o slově
pára toho moc nedozvěděl. Velmi staré
slovo indoevropského původu. Tak
bych si dovolil ho vyložit po svém. Pára
znamená také dva. Oheň a vodu. Malinko jsem zakolísal, jestli to nemá být
obráceně vodu a oheň. Ale ne, první
definice je správná. V květnu jde o něco víc než jen o páření. (Zase mi sem
vniklo slovo, které se s tou párou nějak
bratří.) Ale já chci říct, že jde o něco
duchovnějšího. Něco, co se nám jen
těžko daří uchopit. A přesto to zde na
zemi je a má to velkou sílu. Slyším, jak
mi napovídáte. Láska. Duch svatý.
Hospodin. Adonaj. Život. Pára, do
které, když sáhnete, tak vás spálí.
Mějme k tomu všemu úctu, protože
„Život je především o životě“ (Chaim
Cigan). Tak ať jsou vaše dny krásné
a dobré.
Stanislav Denk
3 Den Malého Noe
kapsáře
12 Zvzpomínek
Marie Kremláčkové
19 Zákazník
je náš pán,
říká restauratér
František Facek
20 Týnečtí hasiči
na jaře 2014
2
Kronika obce, Starostovýma očima
DUBNOVÉ
KALENDÁRIUM
12. dubna
Jarní jarmark
TÝNECKÉ LISTY
DALŠÍ UDÁLOSTI
Dne 7. dubna proběhla pravidelná
operativní porada Zastupitelstva obce
Velký Týnec.
Ve dnech 9. a 23. dubna proběhly organizační schůzky ke Dni Malého Noe,
jenž se uskuteční 24. května na vrchu
Hradisko.
Dne 30. dubna se na Hradisku uskutečnilo Pálení čarodějnic, které připravili týnečtí a čechovičtí junáci.
- Lucka, Verča a kamarádi - společenský dům - od 9:00 hodin
POČASÍ
Království hraje, zpívá a tančí
- mikroregion Království - Grygov, sokolovna - 14.00 hodin
Život je kabaret s Liborem Pantůčkem
-KŠKS ZO Velký Týnec - malý sál společenského domu - 17:00 hodin
14. dubna
19. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- malý sál společenského domu - 17:00 hodin
24. dubna
35. zasedání mikroregionu Království
- Obecní úřad Dub nad Moravou - 9:00 hodin
26. dubna
Zlatá liga stolního tenisu Velký Týnec 2014 – 2. kolo
- KŠKS ZO Velký Týnec - Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové - 9:00 hodin
SLOVO STAROSTY
Měsíc květen patří k nejkrásnějším
obdobím celého roku. Je to stará otřepaná fráze, ale chvála Pánu Bohu stále
platí! Občany naší obce v ní čeká řada
příjemných kulturních a sportovních
zážitků. Již v polovině měsíce proběhne tradiční folklorní akce Sečeni lúke.
Znovu vyzývám všechny milovníky přírodních krás, aby nelenošili a přišli
v sobotu 17. května na vrch Hradisko.
Ti dospělí si mohou vzít kosu s sebou,
neboť budou mít příležitost vzpomenout si na to, jak naši předci sekli
trávu bez rachotu motorových sekaček. O týden později nás čeká Den
Malého Noe, což je akce opět odehrá-
Měsíc duben byl příjemným jarním
časem. Naštěstí začalo i pršet, což
prospělo úrodě našich zemědělců.
Stromy i keře rozkvetly o čtrnáct dnů
dříve než obvykle. Hrozilo tak, že prvomájový polibek nebudeme moci uskutečnit pod rozkvetlou třešní! Prvních
osm dnů bylo téměř letních, poslední
dva to poněkud zkazily. Jen v noci bylo
poněkud chladněji. Noc: 3, 4, 5, 5, 5, 5,
4, 8, 7, 6. Den: 16, 20, 20, 20, 18, 19,
22, 20, 10, 10. Druhá dekáda byla
poněkud standardnější, resp. odpovídala teplotám typickým pro duben.
Noc: 1, 5, 6, 7, 4, 4, 2, 0, 6, 9. Den: 15,
15, 15, 8, 10, 10, 13, 16, 19, 16. Závěr
měsíce byl opět teplý. Ne sice s tropickými teplotami nad 25 stupňů, jak
se to někdy stává, ale přesto bylo
příjemně teplo. Noc: 10, 12, 12, 11, 12,
12, 12, 9, 11, 9. Den: 20, 20, 22, 21, 20,
22, 19, 14 (pršelo), 20, 21. Letos po
delším čase panovalo klasické jaro.
Nesklouzli jsme se ze zimy do léta…
ŽLUTÉ JARO
vající se na poutním místě nad Velkým
Týncem, tedy na Hradisku. Jeho vrcholem bude jistě odpolední koncert houslisty Pavla Šporcla. Pokud si budete
chtít zasportovat, doporučuji vám si
ráno přivstat a vyrazit do sportovního
areálu ZŠ Milady Petřkové a TJ Sokol
Velký Týnec. Tam se budete moci zapojit do řady sportovních soutěží, o nichž
si můžete přečíst na jiném místě Týneckých listů. Poslední víkend v květnu bývá zasvěcen národopisné akci
Kácení máje. Tentokrát se bude odehrávat v modrém hávu, protože na
zámeckou zahradu dorazí i šmoulové,
aby s dětmi oslavili jejich slavný den!
Foto: Petr Hanuška
Svatý Marek v zajetí žlutého moře
Stránku připravil Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
120
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1,
IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 5. Vyšlo v květnu 2014. Cena výtisku 10,- Kč.
Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr.
Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@
velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem
redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Noc kostelů
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
ve Velkém Týnci
Pátek 23. května 2014
20:00 – 20:20
Komentovaná prohlídka
interiéru kostela
20:20 – 20:40
Možnost osobní prohlídky kostela
Výstava liturgických předmětů
a oděvů
20:50 – 21:10
Varhanní koncert
(hraje J. Gottwald)
21:15 – 21:30
Místní schóla, písně s kytarou
21:30 – 22:00
Prohlídka kúru, komentář
k rekonstrukci varhan
3
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1.
2.
3.
4.
5.
Haran, E.: Planoucí eukalypty
Howell, H.: Ochránce z Vysočiny
Kepler, L.: Písečný muž
Kimmel, J.: Soud padlých andělů
Koláček, L.: Božská královna
prokletých
6. Lauerová, S.: Hračka
7. Linková, Ch.: Zapomenuté dítě
8. Lustig, A.: Colette
9. Motlová, M.: Česká říkadla
P10. etráková, M.: Jemnolásky
11. Váňová, M.: Náhoda nebo osud
Naučná literatura
KINO
Připravila Marta Ivančíková
1. Toušlová, I.: Toulavá kamera 17
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
1.
2.
3.
4.
5.
´
VELKY´ TYNEC
Maxim E. Matkin: Mexická vlna
Chris Cleave: Včelička
Frederick Forsyth: Spis Odessa
David Morrell: Na ostří
Claire Castillon: Havěť
Představení pro MŠ
6. Lilian Jackson Braun: Kočka, která
cítila krysu
7. Ženy vidí za roh
8. Petr Macek: Golemův stín
Produkce: ČR,
vstupné 10,- Kč
2. května
10:00 hod
VEJŠKA
Beletrie dětská
4. Iva Macků: Teen pop
5. Kiki Thorpe: Zvonilka a kouzelné
kladívko
1. Peyo: Šmoulinka
2. Peyo: Šmoulové na plovárně
3. Jacqueline Wilsonová: Kočičí
mumie
ZA KAMARÁDY Z TELEVIZE
Připravila Eliška Navrátilová
Volné pokračování Gymplu dopadlo skvěle.
V hlavních rolích Tomáš Vorel ml. a Jiří Mádl
Produkce: ČR, 85 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
2. května
19:30 hod
Místní knihovna Čechovice
6. J. O. Curwood, Lovci vlků
Zlaté údolí
7. A. G. Iturbe, Osvětimská
knihovnice
8. K. Čapek, Válka s mloky
9. K. Čapek, Povídky z jedné kapsy
10. J. Neruda, Povídky malostranské
Arabesky
Připravila Zuzana Denková
1. K. J. Erben, Kytice
2. F. Lenormand, Případy soudce Ti
3. A. Christie, Tragédie o třech
jednáních
4. Ch. Cigan, Kde lišky dávají dobrou
noc I. - Altschulova metoda
5. C. Hooverová, Bez naděje Je lepší
zjistit pravdu, než věřit lžím?
SLOUPEK POEZIE
Miroslav Holman
VŠE JE ZTRACENO
Intenzivní drama, které čeká na moři na jachtu a její jednočlennou
posádku. V hl. roli R. Redford.
Produkce: USA, 100 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
9. května
19:30 hod
ATLAS MRAKŮ
Mysteriózní drama. Šest žánrově odlišných příběhů. Odehrávají se
v různých časech a na různých místech a zobrazují propojení našich činů
napříč časem a prostorem.
Produkce: USA, 165 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
16. května
19:30 hod
NEJVYŠŠÍ NABÍDKA
///
Láska ke kráse může být zničující. Romantické drama.
Tichý je hlas
prvního vzadu
Řidnoucí řady
Řídký řád
Dychtivý klas
Oddanost pádu
Žít a být žat
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsíci květnu blahopřejeme
k životním výročím těmto našim spoluobčanům
92 let
pan František Richter z V. Týnce
82 let
pan Jaroslav Brabec z V. Týnce
91 let
paní Marie Knoblochová z Čechovic
paní Svatava Zdráhalová z V. Týnce
70 let
pan Vlastimil Živec z V. Týnce
88 let
pan Květoslav Kolář V. Týnce
87 let
paní Marie Schubertová ze Vsiska
86 let
paní Blažena Baďurová z V. Týnce
65 let
paní Milada Wagnerová z V. Týnce
pan Jaroslav Král z V. Týnce
60 let
pan Antonín Jeřábek z V. Týnce
pan Antonín Bagar z V. Týnce
pan Přemysl Teimer z Čechovic
pan Ladislav Plachý z V. Týnce
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme
a přejeme pevné zdraví!
Produkce: ITA, 124 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
23. května
19:30 hod
47 RÓNINŮ
47 válečníků se postavilo nepředstavitelné přesile, jen aby očistili
čest svého mrtvého pána.
Legenda patří k nejznámějším příběhům japonské historie.
Produkce: USA, 119 minut,
vstupné 50,- Kč
30. května
19:30 hod
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
INZERCE
v Týneckých listech
tel.: 585 151 111
[email protected]
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE
Kamerový systém obce Velký Týnec
Dne 9. 4. 2014 došlo na ul. Sokolské ve
Velkém Týnci k dopravní nehodě, přičemž řidič vozidla, které nehodu způsobilo, z místa odjel. Díky dvěma kvalitním kamerám, které obec používá,
bylo možné zpětně identifikovat registrační značku tohoto vozidla a celý
případ byl předán Dopravnímu inspektorátu Policie České republiky.
Městský resp. obecní dohlížecí a kamerový systém je efektivní nástroj
situační prevence kriminality a může
obci, ale samozřejmě i občanům, asistovat při dohledu nad dodržováním
veřejného pořádku v obci a současně
přispívat k dohledu nad bezpečností
a plynulostí provozu na pozemních komunikacích.
V současnosti obec žádá pro rozšíření
kamerového systému příspěvek od
Olomouckého kraje, který vypsal dotační titul zaměřený právě na prevenci
kriminality. Pro tuto žádost bylo nezbytné zpracovat množství dokumentů
(analýzy, plány rozvoje, směrnice provozu atd.). O výsledku přidělení příspěvku, a v jaké výši, Vás budu infor-
movat v některém z budoucích čísel
Týneckých listů.
Záměrem obce je postupně budovat
kvalitní kamerový systém, který bude
systematicky dohlížet na vytipované
lokality, které jsou nejvíce ohroženy
různorodým protiprávním chováním
a bude tak přispívat k celkovému bezpečnějšímu klimatu v obci.
Podomní prodejci a nabízení rozličných služeb
obchůzkou jednotlivých domů
Nařízení obce č. 1/2013, které je účinné od 1. 8. 2013 upravuje problematiku podomního prodeje a na území
obce takové činnosti zakazuje.
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) prodejcem fyzická nebo právnická
osoba, která prodává zboží nebo poskytuje služby; za prodejce se rovněž
považuje fyzická nebo právnická osoba, která zprostředkovává prodej nebo poskytování služeb,
b) podomním prodejem prodej zboží
a poskytování služeb bez předchozí
objednávky, případně i pouhá nabídka
zboží či služeb, které jsou provozovány fyzickými osobami či zástupci
právnických osob obchůzkou jednotlivých bytů, domů, jakož i objektů sloužících k rekreaci.
Bohužel neustále se objevují různí
prodejci, kteří nabízejí služby a informace. Dále se také zaštiťují tvrzením, že oni nic nenabízí, pouze infor-
mují a obchází jen své firemní klienty.
Pokud by si však podrobně prostudovali výše uvedená ustanovení Nařízení
č. 1, bylo by jim ihned zřejmé, že se
dostávají s těmito body do konfliktu
a podobné výmluvy nemají žádnou legislativní oporu; činnosti, které jsou
zakázány, jsou specifikovány přesně
a velice podrobně.
Dne 11. 4. 2014 bylo v místní části Čechovice zadokumentováno chování tří
obchodníků, kteří nabízeli levnější ener-
gie a vystupovali jako zástupci společnosti Centropol Energy a.s. Po provedeném šetření a dalších služebních
úkonech bylo zjištěno důvodné podezření ze spáchání správního deliktu dle
§ 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb.,
o obcích a celá záležitost byla následně oznámena Komisi pro projednávání
přestupků Magistrátu města Olomouce, se kterou má obec Velký Týnec
uzavřenou veřejnoprávní smlouvu
(dále jen KPPP). Pachatelům protiprávního jednání může být udělena
pokuta až do výše 200.000,-Kč.
Obecně závazné vyhlášky obce
S příchodem teplejšího počasí jsou
spojeny zahradnické, stavební a jiné
práce, při kterých jsou používány
různé zařízení a přístroje způsobující
hluk. Proto bych Vám rád touto cestou
připomněl platné znění dvou obecně
závazných vyhlášek obce, které se
oněch aktivit dotýkají, a současně Vás
požádal o jejich dodržování. Především se jedná o zákonné omezení
některých specifických činností, které
jsou ve vyhláškách uvedeny. Obecně
závazné vyhlášky obce jsou k dispozici na webových stránkách obce nebo
se s nimi můžete seznámit přímo na
obecním úřadě.
Důvodné podezření z porušování
obecně závazné vyhlášky obce je možné oznamovat obecní policii nebo
Policii České republiky.
Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec
č. 1/2009, o ochraně nočního klidu
a regulaci hlučných činností
V čl. 1 je upraven noční klid dobou od
22.00 hod do 6.00 hod. V této době je
každý povinen zachovat klid a omezit
hlučné projevy.
V čl. 2 odst. 2 a 3 je potom uvedeno,
že je každý povinen zdržet se o nedělích a státem uznaných dnech pracovního klidu v době od 6.00 hod do 22.00
hod veškerých prací spojených s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk, např. sekaček na
trávu, cirkulárek, motorových pil,
křovinořezů apod. Výše uvedených
činností je dále každý povinen se
zdržet i o sobotách v době od 6.00 hod
do 8.00 hod a v době od 18.00 do 22.00
hod.
ZÁKAZ VEŠKERÝCH PRACÍ SPOJENÝCH S UŽÍVÁNÍM ZAŘÍZENÍ
A PŘÍSTROJŮ ZPŮSOBUJÍCÍCH HLUK V OBCI VELKÝ TÝNEC
NOČNÍ KLID
22.00-06.00
SOBOTA
06.00-08.00 a 18.00-22.00
NEDĚLE
00.00-24.00 (celý den)
STÁTNÍ SVÁTKY
00.00-24.00 (celý den)
Vždy se jedná o podezření ze spáchání
přestupku dle § 46 odst. 2 zákona č.
200/1990 Sb., o přestupcích, kde je
stanoveno, že přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy
je porušení povinností stanovených
v obecně závazných vyhláškách obcí
a krajů vydaných na úseku jejich
samostatné působnosti.
V čl. 1 bod 2 je uvedeno (s odkazem
na § 3 odst. 5 zákona č. 201/2012,
o ochraně ovzduší), že lze v otevřených ohništích, zahradních krbech
nebo otevřených grilovacích zařízeních spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí,
suché rostlinné materiály a plynná
paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí
být kontaminovány chemickými látkami.
V čl. 2 je potom stanoveno klíčové
omezení, kdy v období od 1. června do
31. srpna nelze spalovat suché rostlinné materiály vůbec (jedná se
zejména o preventivní opatření před
možným vznikem požárů v letních
měsících).
K této vyhlášce si dovolím ještě poznámku. Je na zodpovědnosti každého, kdo se chystá v povoleném
Mgr. Filip Raclavský
strážník Obecní policie Velký Týnec
Pondělí a středa od 10:00 do 17:00 hodin
tel.: 725 544 540
email: [email protected]
www.velkytynec.cz
V naléhavých případech nebo při nedostupnosti
obecní policie volejte prosím Policii České
republiky:
Tísňová linka 158
Obvodní oddělení PČR Olomouc III. 974 766 711
Zákon o přestupcích potom stanoví, že
za přestupek podle § 46 odst. 1 a 2 lze
uložit pokutu do 30 000 Kč.
Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec
č. 2/2007, kterou se stanovují podmínky
spalování suchých rostlinných materiálů
v obci
Kontakt na obecní policii:
OBECNÍ POLICIE
Obecní policie může za přestupek na
místě udělit blokovou pokutu do výše
1000 Kč. Pokud přestupce s projednáním věci přímo na místě nesouhlasí,
bude věc oznámena KPPP.
Ilustrační fotografie
období spalovat rostlinné materiály,
aby tyto materiály nebyly páleny
úplně mokré nebo provlhlé. Kouř
z mokrých rostlinných materiálů je
agresivní, a také zplodiny, které
vznikají při hoření vlhkých materiálů,
jsou více škodlivé vůči lidskému zdraví, protože reakcí s vodní párou, vznikají další nežádoucí sloučeniny.
Jako dobrý nápad se mi jeví i postup,
kdy před plánovaným pálením informujete své sousedy o svém úmyslu
a o termínu pálení. Může to být jednoduchá informace na lístečku vhozená
do poštovní schránky s tím, že se
sousedé mohou dopředu připravit; zavřít si všechna okna anebo např.
nesušit vyprané prádlo na zahradě. Je
to jenom o komunikaci a ohleduplnosti ke svému okolí.
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
POLICEJNÍ STATISTIKY
Statistika PČR za 2012, 2013 a první čtvrtletí roku 2014 (Q1)
srovnání Olympia a obec Velký Týnec
Připravil Filip Raclavský
8
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
RADÍME ZAHRÁDKÁŘŮM
Častým postrachem pěstitelů ovoce
jsou dvě příznakově odlišné choroby,
které ale mají mnoho společného.
Moniliniová spála květů se projevuje hnědnutím a odumíráním květů, následně pak zavadáním a odumíráním letorostů, na nichž se většinou
vyskytuje i klejotok. Choroba škodí
především na višních a meruňkách,
v menším rozsahu ale i na ostatních
peckovinách a ojediněle i na jabloních. Kromě ovocných druhů se běžně
vyskytuje i u některých okrasných
druhů, jako je višeň plstnatá, mandloň
trojlaločná a mandloň nízká.
Druhou chorobou je moniliniová
hniloba plodů (jablek, hrušek a prakticky všech peckovin), která se vyskytuje převážně na zrajících plodech.
K napadení dochází prakticky vždy až
po mechanickém poškození (kroupy,
fyziologické praskání plodů, poškození hmyzem nebo ptactvem) nebo
u plodů poškozených strupovitostí.
Jestliže se ale napadeného plodu dotýká plod zdravý, hniloba přerůstá i na
tento zdravý i bez toho, že by musel
být nějak mechanicky poškozen. Na
povrchu napadených částí plodů se
vytvářejí světlé, koncentricky uspořádané „polštářky“. Dochází-li k této
hnilobě jablek až v průběhu skladování, jsou napadené plody hladké,
lesklé, kožovité, hnědé nebo černé.
Zde se pak mluví o tzv. černé nebo
skládkové formě. Protože i v těchto
případech dochází k přenosu infekce
kontaktem na sousední plody, je třeba
skladované ovoce často prohlížet a napadené plody včas odstraňovat.
Všechny napadené plody, ať jsou na
stromech nebo pod stromy, ale i napa-
dené větvičky je třeba včas odstraňovat. Důležitá jsou všechna opatření
související s ochranou proti obalečům,
vrtuli třešňové a proti strupovitostem.
Významným zdrojem šíření hniloby
jsou vosy. Nejenže poškozováním plodů vytváří velmi vhodné vstupní brány
pro infekce, ale ve svém ústním ústrojí
dokonce původce hniloby aktivně přenášejí z plodu na plod. Nejvhodnější
ochranou proti vosám je jejich vylapávání na pivo. Zejména meruňky a višně
vyžadují prakticky každoročně chemické ošetření proti moniliniové spále, zejména když v době květu je deštivé počasí a chladné počasí. V tomto
případě je vhodné na začátku květu
použít přípravky Rovral Aquaflo (jen
třešně a višně), Horizon 250 EW, Sporgon 50 WP, Talent nebo Teldor 500 SC.
V případě, že je po dobu kvetení chladno a vlhko, je možné ošetření zopakovat při dokvétání. Ošetření chemickými přípravky proti moniliniové hnilobě
se již tak často nedoporučuje a je opodstatněné především po poškození kroupami nebo při nadměrném výskytu
vos. Protože v těchto případech se ošetřují již zrající plody, je třeba vždy
striktně dodržovat ochranné lhůty.
Tip na výlet
TÝNECKÉ LISTY
9
TIP NA VÝLET
Giganti doby ledové
Mamut, srstnatý nosorožec, jeskynní
lev, veledaněk, pták moa a další živočichové z doby ledové se od soboty
10. května zabydleli ve dvou největších sálech Vlastivědného muzea
v Olomouci - sále sv. Kláry a sále Václava III. Na ploše větší než 650 m
tak můžete podniknout výpravu do
minulosti staré více než 10 000 let
a seznámit se s největšími tvory, kteří
v tehdejších dobách obývali kontinenty a mnozí z nich i území České republiky.
V plné kráse a životní velikosti se zde
představuje 18 vyhynulých zvířat z doby ledové z různých koutů světa, jejichž modely byly vytvořeny v souladu
s nejnovějšími vědeckými poznatky.
Při realizaci této unikátní expozice
2
spojili své síly paleontologové, modeláři a výtvarníci. Mezi největšími
vystavenými modely dominují čtyři
metry vysoký mamut a šest metrů
dlouhý pozemní lenochod megatherium z Jižní Ameriky. Zajímavý je také
příbuzný dnešního pásovce glyptodon.
Úlomek jeho krunýře pocházející
z Argentiny má ve svých rozsáhlých
paleontologických sbírkách i Vlastivědné muzeum v Olomouci.
„Výstava Giganti doby ledové má těsnou spojitost s olomouckým regionem. Během pleistocénu (starších
čtvrtohor) se na Moravě vyskytovala
stáda mamutů srstnatých, koní sprašových, praturů, pižmoňů i samotářských jedinců nosorožců srstnatých.
Jeskynní systémy obývali především
medvědi a hyeny. Hojné fosilní pozůstatky této fauny nacházíme jako
svědectví o její existenci nejen ve
spraších po celém Hornomoravském
úvalu, ale i v jeskynních sedimentech.
Výstava je proto doplněna ukázkami
pravých kosterních pozůstatků těchto
zvířat z naší paleontologické podsbírky,“ uvedl paleontolog Vlastivědného
muzea v Olomouci Tomáš Lehotský.
Na výstavě Giganti doby ledové jsou
zastoupeny druhy, které vyhynuly
před 10 tisíci lety vlivem klimatických
změn, ale i ty, které vyhynuly před
několika staletími rukou člověka.
Kromě opravdových gigantů, jakými
byli mamut, pozemní lenochod, největší známý primát Gigantopithecus
blacki nebo pták moa, zaujmou i šavlozubec smilodon nebo jeskynní lev po-
žírající mršinu. Každý z modelů je
zasazen do scenérie imitující tehdejší
životní prostředí daného zvířete.
„Ještě nikdy ve stotřicetileté historii
našeho muzea nebyla žádná výstava
koncipována na tak obrovské ploše,
ale giganti vyžadují opravdu gigantický prostor,“ konstatoval ředitel
Vlastivědného muzea v Olomouci Břetislav Holásek. „Výstavou Giganti
doby ledové jsme chtěli udělat radost
hlavně dětem, které mají jedinečnou
příležitost prohlédnout si vyhynulá
zvířata z bezprostřední blízkosti
a uvědomit si jejich ohromující veli-
kost, ale také poznat způsob života
těchto živočichů. Pro žáky mateřských
a základních škol jsme k výstavě připravili speciální edukační program,“
uzavřel Holásek.
Výstava potrvá do 29. června 2014,
přístupná je denně kromě pondělí od
9 do 18 hodin.
Pavel Peňaška
zdroj: www.vmo.cz
10
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
KVĚTNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU
Před 145 lety – dne 7. května 1869 se v Řimicích narodil
Jaromír BALCÁREK, učitel, knihovník a režisér Jednoty
divadelních ochotníků.
Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý jej
zastupoval v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném,
kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor,
který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v r. 1892 a působil
zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době
pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v l. 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního
knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích.
Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen
v r. 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V r. 1906 převzal i funkci
starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do
divadelní činnosti vnášel nové moderní směry a postupy. Hry sám vybíral,
opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho
vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda
králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V r. 1918 měl spolek na 120
členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku.
Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval
režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ
v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem
Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců,
Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. 6. 1929 ve
Velké Bystřici. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.
(Hořínek, M. – Nakládal, A.: Almanach k 90. výročí založení ochotnického
divadla ve Velké Bystřici. 1967. * Plachá, Z.: Jaromír Balcárek. Velkobystřické
noviny, 1992, č. 4, s. 5-6.)
Před 95 lety – dne 7. května
1919 se narodil v Samotiškách Stanislav LÁTAL, filmový výtvarník, scénárista
a režisér animovaných filmů.
Po maturitě na České reálce v Olomouci v r. 1939 začal v Praze studovat
malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. Po uzavření vysokých škol se
vrátil na Moravu. Stal se reklamním
technikem ve firmě Zora v Olomouci.
Tato práce ho nebavila a tak se
v r. 1942 vrátil do Prahy, kde nastoupil
do Ateliéru filmových triků a od r. 1947
působil ve studiu loutkových filmů
Jiřího Trnky. Stal se Trnkovou pravou
rukou. Jako animátor spolupracoval na
Trnkových filmech a lze říci, že Trnkova filmografie je zároveň filmografií
Látalovou. Byl režisérem bajky Liška a džbán (1947), kterou samostatně
dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na Špalíčku. Průběžně natáčel i vlastní
filmy. K nejznámějším patří: Plivník dlaždice Housky, Jak si opatřit hodné dítě,
Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty a Příliš mnoho něhy. Jako animátor se
podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a dalších režisérů. Koncem 60. let
spolupracoval s Jaroslavem Bočkem (1932 - 2003) na loutkových filmech
Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Látalův talent zaujal Bočka natolik, že o něm
u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární
portrét Herec, kterého není vidět. Podobné pocty se u nás dostalo jen Jiřímu
Trnkovi. V 70. l. pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu
O Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha spolu s Drážďanským trikovým
filmem. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství
Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Stanislav Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Za výtvarníka filmu si vybral Adolfa Borna. Film vznikl
jako zakázkový projekt německé SWF. Kromě filmů pro děti, byl též mezinárodním porotcem filmů pro děti a věnoval se i knižní ilustraci. Do důchodu
odešel v r. 1989. Zemřel 4. 8. 1994 v Praze.
(Matrasová, V. : Stanislav Látal. Praha 1984.; * Jansová, D.: Jó, chlapče, byly
s tím dost problémy. Rozhovor s umělcem. Z 89, č. 15, s. 16-17. * Kdo je kdo
1994-1995 v České republice. Praha 1994, s. 321.)
Před 65 lety – dne 7. května
1949 se v Prostějově narodil
Ludvík MAZUR, fotograf
a dramaturg Muzea umění
v Olo-mouci, místopředseda
Spolku pro komorní hudbu.
Olomoucké prostředí začal vnímat od
první třídy základní školy. V r. 1971
maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech
1976–79 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve
Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí
titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve
VÚZ od r. 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada
Čech (1979) a Dvacet pět let VHJ Sem-
pra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v r. 1993 začal zde
působit jako programový pracovník - dramaturg. Od r. 1994 studoval obor
Umění a estetika na FF UP formou distančního studia. Zakončil ho disertační
prací Julius Pelikán. Život a dílo. (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce
nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti
Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v r. 2002. Od r. 2005 je
místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou
organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty
komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů.
Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování
kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou
a další audio-mediální technikou.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán do dalších let!
Před 80 lety – dne 9. května 1934 se ve Velkém Týnci narodila Božena MIKEŠOVÁ, rozená Prečanová, spisovatelka
a ředitelka nakladatelské a vzdělávací agentury Moravské
spektrum se sídlem v Olomouci.
Debutovala básnickou sbírkou Dárek pro tebe (1990). Další knihy: Akvamarínové zajetí, Svatba v lese na Hané, Příběhy z lesní stráně, O zvířátkách na
paloučku a Co vidělo sluníčko na Moravě jsou uloženy ve fondu sbírkové
knihovny Vlastivědného muzea v Olomouci. Autorka žije v Olomouci.
Jubilantce srdečně gratulujeme
a přejeme jí zdraví, tvůrčí energii a hodně pohody do dalších let!
Před 90 lety - dne 11. května
1924 se v Holici u Olomouce
narodil Bohuslav SMEJKAL,
knihovník, publicista a bibliofil, významná osobnost
literárního a kulturního života olomouckého regionu,
nositel Ceny města Olomouce v oblasti kultura.
Od r. 1933 žil s rodiči v Samotíškách.
V r. 1943 maturoval na Slovanském
gymnáziu v Olomouci. Poté byl do konce války totálně nasazen. Po osvobození v r. 1945 působil jako knihovník
v Obchodní a živnostenské komoře
v Olomouci. Další osudy a pokračování
ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v r. 1948.
O rok později přešel do Státní vědecké
knihovny v Olomouci, kde si dálkovým
studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let
vykonával vedoucí knihovnických služeb, v posledním období byl zástupcem
ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi
a v l. 1987-98 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství.
Souběžně od r. 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké a jeho dlouhodobá činnost ve Spolku českých bibliofilů v Praze
vyvrcholila v r. 1989 čestným členstvím. Bohaté znalosti z oboru využil k rozsáhlé publikační činnosti. Publikoval v řadě deníků a časopisů: Našinec, Stráž
lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a středomoravský den, MF Dnes, Olomoucké listy, Vlastivědný věstník moravský, Střední
Morava, Numismatické listy, Holický sborník vlastivědných prací (1966-69),
Sborník Státního okresního archivu v Olomouci a Přerově, Středisko VSMO,
Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů
v Praze, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Naše knihovna, Čtenář,
Knihovník a bulletinu Z knihovnické praxe, který 1981-84 redigoval. V kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci publikoval pravidelně od r. 1974 a to
v rubrikách Cimelia a olomouciana (1974-1975), Olomouc očima výtvarníka
(1976), Současná Olomouc (1976), Osobnosti Olomouce (1990-1995) a Olomouc
v díle výtvarníků (1993-1995). Od r. 1994 dosud vydal 15 ročenek Občanům
Samotišek – květen. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar
přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách
ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské
gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002), Kleňme se svou vzdělaností jako duha …(2007), Olomouc v české literatuře (2007), Z paměti literární
Olomouce (2006) aj. K osmdesátinám mu byla udělena Pamětní medaile
Univerzity Palackého.
(Bohuslav Smejkal. – LES, příloha Salon. Právo, 27. 11. 2003. * Ševčíková, H. –
Petřík, M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2001. *Ševčíková, H.: Květnová
výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 5. * webové stránky
Vědecké knihovny v Olomouci.)
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!
Před 140 lety – dne 13. května 1874 se v Praze narodil Josef
HLADÍK, sochař a restaurátor.
Vyučil se štukatérem a absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nejlepším jeho učitelem v praktickém životě byl nejvýraznější představitel českého
secesního sochařství Ladislav Šaloun (1870-1946), s nímž pracoval ve společné
sochařské dílně dva roky. Později pracoval u prof. Josefa Václava Myslbeka
(1848-1922) na architektonické části jeho mohutné plastiky sv. Václava. Při této
Výročí, Z análů paměti 11
TÝNECKÉ LISTY
příležitosti se také seznámil s vynikajícími sochaři: Stanislavem Suchardou
(1866-1916) a Josefem Mařatkou (1876-1937). V barokové ornamentice se
zdokonalil pod vedením prof. Bedřicha Ohmanna (1858-1927). R. 1895 přišel do
Olomouce, kde se stal vedoucím v sochařské dílně Františka Vyhnánka (18581900). Ten seznámil mladého umělce s českou společností a přivedl ho i do
Jednoty divadelních ochotníků besedních, kde hrával divadlo pod jménem
Příkazký. Josef Hladík však vynikl zejména jako režisér a v r. 1896 nahradil Karla
Sojku (1849-1925), ředitele arcibiskupské tiskárny, který v témže roce ukončil
divadelní činnost. Výrazně se zasloužil též o zdokonalení technického jeviště
Národního domu, když mj. pro představení Tylova Strakonického dudáka,
hraném dne 8. 10 1904 vymyslel a realizoval řadu scénických efektů. V té době
byl již několik let vlastníkem sochařské dílny a mohl zde plně rozvinout svoji
uměleckou činnost.
Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, např. v Římě,
Neapoli, Vídni, Berlíně, Lipsku, Mnichově, Bruggách, Paříži, Londýně,
Barceloně, Seville a jinde. Podnikl také velkou cestu do Palestiny a hlavně do
Egypta. Jeho ateliér v Úřední čtvrti byl známým a vyhledávaným místem. Z jeho
nejvýznačnějších prací lze uvést: architektonický projekt a provedení výzdoby
velkého reprezentačního sálu v arcibiskupské rezidenci v Olomouci a sochu sv.
Václava tamtéž, poprsí arcibiskupů Bauera a Stojana, podílel se také na
sochařské výzdobě Sarkandrovy kaple v Olomouci. V l. 1931-32 vytvořil štukové
sochy sv. Cyrila a Metoděje, svatého Václava a svaté Ludmily na chrámu
Očišťování Panny Marie v Dubě nad Moravou. Vytvořil pamětní medaile
arcibiskupa Bauera a Prečana, sochy prezidenta Tomáše G. Masaryka pro Žilinu,
Valašské Klobouky, Olomouc a jiná města, portrétoval též obchodníka Josefa
Andera a r. 1933 Václava Volánka (1874-1949), herce, režiséra a předsedu
Jednoty divadelních ochotníků besedních. (Manželé Václav a Ludmila Volánkovi
z Olomouce věnovali v r. 1940 Chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém
Kopečku sochy svých křestních patronů sv. Václava a sv. Ludmily. Chtěli tak
upozornit v tehdejší těžké době na ochránce českého národa. Hladíkovy sádrové
sochy téměř v životní velikosti byly umístěny při vstupu do bočních kaplí sv.
Pavlíny a Andělů strážných, dnes jsou u vchodu do zimní kaple).
S jeho dílem se můžeme setkat i ve Vídni, v Poštorné na jihu Moravy i na různých
místech Moravy a Čech.
(Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, s. 94. * Dub nad Moravou,
Tučapy, Bolelouc. Historie a současnost. 2001, s. 28. *Almanach Jednoty
divadelních ochotníků besedních v Olomouci 1872-1912. Olomouc 1912, s. 2137.*Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001,
s. 64.)
Před 110 lety – dne 31. května 1904 se narodil v obci
Moravské Loděnice Ladislav BERNATSKÝ, básník a redaktor.
V r. 1923 maturoval na Českém reálném gymnáziu. Poté odešel do Brna, kde
o pět let později promoval na FF Masarykovy univerzity. Psát začal už za studií,
kromě poezie se zabýval též překlady a historií francouzské literatury. Byl
členem Moravského kola spisovatelů v Brně. Působil také ve Zlíně jako redaktor
i učitel u firmy Baťa, později v brněnských tiskárnách Novina. Vydal dvě knižní
sbírky básní: Mimo rodnou zem (1939) a Věčná květenství (1941). Hodně
publikoval též na stránkách Selských listů (1927, 1930, 1937) Po r. 1945 pracoval na několika místech v zemědělství. V l.1949-50 byl starostou města
Olomouce. Zemřel 8. 1. 1982 v Olomouci.
Jeho literární pozůstalost tvoří rukopisné poznámky, korespondence s literáty
Moravského kola spisovatelů, překlady a teze dějin francouzské literatury. Je
uložena u jeho dcery Oldřišky Sigmundové ve Velkém Týnci.
(Burešová, J.: Paměti obcí Bohuňovice. Olomouc, Danal 1998, s. 62-63.
*Sigmundová, O.: Literární pozůstalost L. B. *Grúzová, A.: Pohledy. Bohuňovice
1994. *Spáčil, V. – Tichák, M. V čele města Olomouce. Olomouc 2002. *Kolář, B.:
Haná v poezii. Olomouc 2008, s. 152-155, 467.)
Před 165 lety – dne 31. května 1849 se v Čertoryjích narodil JUDr. Jan Žáček, advokát, politik a starosta Národní
jednoty pro východní Moravu.
V r. 1869 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci. Poté studoval ve Vídni
a v Praze právnickou fakultu. V r. 1876 se stal doktorem práv už jako koncipient
dr. Josefa Fanderlíka. (1839-1895). R. 1880 si v Olomouci otevřel samostatnou
advokátní kancelář. Uplatňoval se v životě veřejném a společenském. Byl ve
všech českých spolcích. V r. 1880 stál též u založení pěveckého spolku Žerotín,
kde byl v období let 1882-1905 místopředsedou. R. 1885 založil Národní jednotu
pro východní Moravu. O rok později se podílel na utvoření První české stavební
společnosti a Matici Národního domu k vybudování střediska Národní dům.
V témž období byl zvolen poprvé říšským poslancem za venkovskou skupinu
Litovel-Boskovice. V této činnosti se velmi osvědčil, byl také znamenitý řečník.
V r. 1891 byl zvolen do říšské rady za skupinu měst Přerov - Kojetín - Hranice.
V r. 1898 byl jmenován čestným občanem Přerova.
V r. 1899 byl jmenován členem říšského soudu ve Vídni, o dva roky později
druhým místopředsedou poslanecké sněmovny a r. 1908 ministrem-krajanem.
Po r. 1911 byl jmenován členem panské sněmovny. Po převratu se vzdal politické
činnosti a přesídlil do Brna. Olomouc naposledy navštívil v r. 1930, kdy se
účastnil jubilejní valné hromady Žerotína a pronesl svůj poslední projev. Zemřel
4. 10. 1934 v Brně.
(Fischer,R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938, s. 368-370.
*Tichák, M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, s. 50. Ševčíková, H.
Říjnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č. 10. )
Před 75 lety – dne 31. května 1939 se narodila ve Strážnici
MUDr. Anna FOLPRECHTOVÁ, roz. Stenzlová, ředitelka
Okresní hygienické stanice Olomouc.
Od r. 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka.
Zde studovala gymnázium, na kterém maturovala v r. 1956. Celý život ráda
vzpomínala na své profesory a šternberské prostředí, které v ní zanechalo
hluboké vzpomínky. Lékařskou fakultu UP v Olomouci, všeobecný směr absolvovala v r. 1962. Začala pracovat v Okresní hygienické stanici Olomouc, kde byla
v září 1981 jmenována ředitelkou OHS. Tuto funkci vykonávala až do března
1992. Po odchodu do důchodu působila jako okresní hygienička a posléze i jako
hygienička Olomouckého kraje. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a
vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala
svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce
Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku u Olomouce.
Od r. 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách
periodik Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny
Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy
hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který
redigovala a zároveň zde publikovala desetistránkovou úvodní stať Hygienická
služba v okrese Olomouc. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla
členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména
v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala
průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se
sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži,
za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů a činností zajímala se
o olomoucký kulturní život. Spolu se svým manželem JUDr. Ladislavem Lamačem chodila na vernisáže výstav, koncerty, literární večery, divadelní představení. Zemřela po těžké nemoci 10. 11. 2005 v Olomouci.
(Almanach Okresní hygienické stanice v Olomouci. Olomouc 1999. * Lamač, L.:
Soupis literárních prací. Olomouc 2009.)
Připravila Hana Ševčíková
TÝNECKÉ SCELOVÁNÍ POZEMKŮ
aneb jedno dost zaprášené výročí
„Jednou, třeba po stu letech budou si
naši potomci připomínati naší moudrosti a prozíravosti. Snáď si připomenou onoho nadlidského úsilí s tím
spojeného, vítězné to válce pokroku
rolnictva moravského oproti osobám
zpozdilým. Scelování pozemků našeho katastru dovedeno do konce. Nuž,
jest nám provolati Zdar dovršení
díla!"
Toto prohlášení mělo být „až do
věkův budoucích“ upevněno na plánovaném pomníku skončení scelování pozemků. Žel, ani ne za měsíc
přišla ona osudná svatá Anna roku
1914 – rukovalo se do strašlivé války.
Po návratu z front na podzim 1918 už
byly jiné naléhavé starosti, než stavět scelovací pomníky. Tak na
vznešený plán usedal prach, a když
se tak dívám na vybledlá písmena,
vzpomenu biblické o prachu, v nějž
jest se nám všem nakonec obrátiti.
Tož alespoň tato vzpomínka...
A protože sotva kdo (čest výjimce!)
má bez předchozího studia o celé,
tehdy opravdu spíše gigantické akci
přehled, tak uvedu pár nezbytných
údajů.
Vycházeje z dokladů jako Indikační
mapy dávám zapravdu osnovatelům,
že tehdejší stav evidence a přístupu
k polnostem byl povýtce chaos. To číslo je zarážející: v roce 1897 se na týneckém katastru nacházelo (prý přesně) 997 kusů polí, necelých 800 majitelů. Pravdou je, že některé lány
byly hodné toho jména - kus pole měl
třeba 3 hektary. Takových polí byly
jen asi tři desítky, naopak „pole“ o rozloze doslova několik desítek čtverečných metrů vlastnilo přes dvě
stovky „rolníků“. Tehdy se jim také
říkalo kozaři nebo hanlivěji „prčaři“.
Parcely kolem stovek arů - měřilo se
spíš na měřice – vlastnili „ceckoni“,
co neměli koně a k tahu užívali
výhradně krávy. Pak už to šlo postupně nahoru až k těm velkým
sedlákům, kterými jsme začínali.
První vlaštovky, první průkopníci
Obecně se má za prokázané, že „otcem“ akce scelování byl pozdější
poslanec a starosta Jaroslav Bečák.
Neupírejme mu ani špetku zásluh,
ovšem z dokladů plyne, že první, kdo
oficiálně prosazoval „překopání“
celého katastru, byl bývalý učitel,
tehdy už ovšem výhodně majetek
nabyvší „novosedlák“ Florián Dostál.
Bylo to na schůzi konané 4. ledna
1904 a prosadil, aby obec vypravila
jakousi zkušební výpravu do některé
pokrokové moravské dědiny, „kde
nedbajíce nátlaku zpozdivších se rolníků ani nezřetelných sice, ale patrných pokynů církevních, k pokroku
přistoupili, vytrvali a dnes již ovoce
bohaté sklízejí“.
Delegace ve složení Fl. Dostál, J. Kolář, J. Kubíček, J. Bečák vyrazila do
Staré Vsi (které?) a zjistila údaje
příznivé a povzbuzující. Radní Pytlíček význam jejich exkurze snižoval „ano až plky babskými“ - a tak ho
příště vzali s sebou a jelo se do Bučovic a pak ještě do Bedihoště. Celé
ověřování bylo zakončeno v hanácké
dědině Bohuňovice.
Pak už se rozhodovalo a bylo to jednoznačné: s výjimkou Pytlíčka a dalších 13 odpůrců akce byla „celá dědina“ pro! Samozřejmě že s tím byla
spojena spousta administrativy dozorovaná úředníky Odboru Akce agrár-
ní Markrabství moravského v Brně
atd.
Prvním aktem bylo postavení Trigonometrického bodu na kopci Hradisko. Začalo to incidentem, stavbička měla stát kousek od velkého
kříže a tomu se zarputile bránila
jedna konzervativní rodina. Její příslušníci v noci dřevěnou věžičku polámali a odhodili. Jenže to nebyl, tedy
v roce 1905, český stát plný utajování, ohledů a plačtivosti někdy až
podivných organizací. Tehdy bylo
byrokratické Rakousko-Uhersko,
kde vše muselo klapat. K jistému
rolníkovi přišel ráno do chléva četník, rolníkovi nasadil želízka a marš
do Olomouce k soudu!
Po přímluvě z fary byl viník pouze napomenut a problémy už nebyly. Ty
nastaly až se stavbou Mohyly, ale to
by bylo jiné téma.
Po vyměření se začaly trasovat nové
cesty a to byla doba největších zkoušek nervů. Mnozí z rolníků by rádi
couvli, ale cesty zpět už nebylo.
Nové rovné cesty děsily: muselo se
hýbat kříži, někdo přišel o hrušeň
...pokračování na straně 12
12
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Z KAPSÁŘE VZPOMÍNEK MARIE KREMLÁČKOVÉ
díl druhý
Protektorát - období, které krystalizovalo národ. Byli lidé tvrdí jako příslovečný křemen, bylo hodně moc takových, co byli nuceni brát život takový,
jaký byl (měli děti, živili rodiny a nakonec i národ), tedy žili dál se zatnutými
zuby a vírou v lepší budoucnost. Pak
byly asi tak dvě až tři procenta vyslovených ustrašenců věřících propagandě,
co se na ně valila z tisku, plakátů, přednášek a rozhlasu. (Televize opravdu
ještě nebyla!) Úplně na konci bylo pár
desítek tisíc lidí, co z různých důvodů
horlivě spolupracovali s německými nacisty. Udávali, psali anonymní hlášení
na své spoluobčany. Ano, i v Týnci byli
takoví a tak lze věřit, že koncem roku
1944 počet udavačských dopisů přesáhl
v Čechách a na Moravě číslo 650 tisíc.
To podle čísel, která byla nalezena v archivech po válce.
I na mlynářskou rodinu Kremláčků se
zaměřili udavači, prý o nich „kdosi“ podal hlášení, že poslouchají zahraniční
rozhlas. „Vite, pane Chytil, věděle zme,
kdo to asi bel, jeden závistivý chodák
z Chalůpek. Nebodo o tem dál mlovit,
neměl lehký život a Pánbůh mo odpust.“
Tak mi raději s jasem v očích vyprávěla
o jedné z akcí starosty Homoly. Bylo to
sice celostátně nařízené, ale starosta si
počínal tak horlivě, že to až budí podezření o jeho pravých motivech.
Alle Röder rollen für den Sieg Reich!
Česky to značí výzvu, aby se všechna
kola točila pro vítězství Říše, samo-
zřejmě Říše Velkoněmecké. Nezbytným
doplňkem „rychlokol“ bylo heslo „V“, tedy jen velké písmeno V. Bez dalšího vysvětlování měl každý hned pochopit, že
to značí V = Viktoria, symbol vítězství
Říše proti židům, bolševikům a plutokratům i svobodným zednářům za novou Evropu... Pravda, v takovém roce
1944 se už „véčka“ nepsala, „říše“ dostávala na všech frontách takříkajíc „na
zadek“, slušně řečeno. Ale naše další
příběhy se staly o něco dříve.
Jsem český rolník,
německy neumím
blboňo kolaborantský!“ tak a podobně
zněla odsuzující hodnocení „výzdoby“
vozu. Byli tací, že po něm házeli bláto, jiní
zase vyčítali, „že se nestediš, fuj!“
Dělníci nakládající kaly z velké hromady
u vápenky mu do vozu naházeli spolu
s hnojivem snad všemožné odpadky, co
kolem byly. To ho ještě čekala cesta
zpátky pomyslnou uličkou hanby. Aby
předešel nejhoršímu, tak už ve vratech
začal hlasitě volat: „Já jsem český rolník
z Týnce!“, což mu moc nepomáhalo
a v odpověď znělo třeba: „Potřeboval bes
rozbiť šňopák!“
Když pak přijížděl k Týnci, počkal až do
soumraku, aby ho nikdo neviděl a co
možná nejméně nápadně přijel domů.
Hned se pokoušel německý nápis přetřít,
ale šlo to špatně, pomohla až téměř černá
hustá barva.
Šel si neprodleně stěžovat za starostou
Homolou. Tam se Hořínek dověděl, že oba
natěrači sice nemuseli jeho vůz pomalovat bez jeho přítomnosti, na druhé
straně mu starosta odpouští, ač by nemusel (!) poplatek za zhotovení nápisu,
na který může „býti hrdý, ba příkladný
pro osadu naši a celý národ“. Jenže
konfliktem s Hořínkem „točení kol“ v Týnci neskončilo.
Bystřičkou. Ujel jen kousek a vzpomněl si,
že doma nechal nějakou maličkost.
Zabrzdil tedy povoz a vrátil se na chvilku
domů, kravky tu chvíli na cestě u sokolské
zahrady počkají. Počkaly, což o to, ale na
nic nečekala nám už známá dvojice SerDrc natěračů.
Když se za chvíli pan Habáň vrátil, byl vůz
s močůvkou v pořádku, ba co víc, přibyly
na dřevěné lejtě z obou stran nám už
známé nápisy o tom, aby se všechna kola
točila pro vítězství…
Dovedu si představit, jak ten vždy tichý
a klidným dojmem působící muž musel
být přímo zdrcen. Cituji zde paní Kremláčkovou: „Tož se Habáň zastavil
u vašeho a šil vašo stařenko poproset,
ešle be neměla neco na zakreti tý popsaný
lýte, že se strašně stedi s tým jet aji deš
jenom do pola. Me zme bele na Zahradnikový zahradě a všecko viděle. Vaši mo
pučele nejaky starý měche a starý roztrhaný zemnik, bel jak turecká fána,
a Habáň to dal na tů lýto a jel do pola. Bele
ale taci, co se mo smále a volale, že Vašku
to zahřiváš tů ložo, abe nedostala spalničke?”
Skončilo to tak, že si pan Habáň musel
vypůjčit u stoláře Doubravského hoblík
a celý ten popsaný dřevěný sud ohoblovat.
Kola vozu
s močůvkou
pro vítězství říše
Serdukátův
„kámoš“
z gestapa
Další nevinnou obětí byl rolník Habáň
Václav z č. 137. Stalo se to asi téhož dne
jako konflikt s Hořínkem. Pan Habáň se
rozhodl využít pěkného dne k vyvážení
močůvky. Na dvoře napumpoval plnou
„lýtu“, tedy velký dřevěný a ležatý sud
močůvkou, zapřáhl krávy a rozvážně vyjel
ze dvora směrem ně kam za dnešní ulici
Tím by dnešní porce mohla skončit, ale
nedá mi to, abych se nevrátil ještě
k osudům natěračů, přesněji Serdukáta.
Ten se všude chlubil, že to má moc dobré
„aji v Berlíně“ z toho důvodu, že zná
tajemnou minulost samého Vůdce Adolfa
Hitlera. Jakou? Hitler a Serdukát (někdy
se psal Zerdukát) se spolu učili natěrači-
lakýrníky v Olomouci. Jednou kopali do
balonu a Hitler ho kopl tak neštastně, že
rozbil okno u židovské synagogy. Rozčilení Židé prý vyběhli ven a Hitlera
strašně zbili. Proto se rozhodl je vyhladit.
Serdukát to šířil dál a dál, až jednou
dostal příkaz dostavit se na nějaký úřad,
prý snad na gestapo. Taková přání se
neodmítala a tak se natěrač ocitl v úřadovně, kde k jeho úžasu úřadoval spolužák z pokračovací řemeslnické školy
jménem Wissera. (Některé náhody ani
jména by člověk nevymyslel v nejbujnější
fantazii, že?)
Když se přivítali, tak se Wissera klidně
zeptal Serdukáta, co ví o Vůdci. Tázaný
zopakoval svou informaci a pojednou
dostal strašlivou ránu pěstí, až upadl na
kamna. Wissera si jen upravil rukavici
a tázal se znova na to samé. Otřesený
Serdukát zopakoval, co řekl dříve, byť už
ne tak jistým tónem. Přišla druhá rána
pěstí, cítil jak má nějak uvolněné zuby. Za
chvíli opět tatáž otázka a odpověď už
velmi nejistá, jako by ten bitý něco vytušil.
Následovala nečekaná rána pěstí do žaludku. U kamen už byla kaluž krve
a žaludeční zvratky.
Wissera zavolal nějakou bábu s kýblem
a hadrem, nařídil Serdukátovi vše poutírat. Jak tak skloněný utíral, zazněla opět
stejná otázka, ale to už byla odpověď
taková, že si na nic nepamatuje a o ničem
neví. Načež byl odměněn kopancem
„mezi nohy“ a klidným konstatováním, že
„my vás, te český ksindle, naučíme
poslouchat. Raus!“
Od té doby Serdukát poslouchal jako
hodinky, souhlasil se vším, co mu bylo
předloženo a (prý) děkoval Bohu, že
narazil na gestapu na „kámoše“ a ne na
nějakého kovaného nacistu, třeba
z pohraničí.
Podle staré knihy obecních účtů byla
sjednána dohoda o provedení prací natěračských mezi firmou Serdukát-Drcmánek a obcí zdejší. Obec zajistila barvu
bílou, šablony dle předpisu, a „fma.SerDrc“ pak práce zjednané. Tak to začalo...
Rolník Hořínek Jan z č. 102 si za pěkného
jarního dne vyjel do Holice, přesněji do
Rolnického akciového cukrovaru, aby
zde odebral svůj příděl „kali“ spisovně
saturačních vápenných kalů používaných
jako hnojivo na polích. Vzal si k tomu vůz
s vysokými bočnicemi a „šubrem“, vše
zánovně pořízenými u koláře Majera.
Desky byly natřené dokonce tmavozelenou barvou, zkrátka vůz (málem) krasavec. Zapřáhl koně a ještě si musí vůz
zvážit u obecní váhy stávající léta poblíž
mostu přes Beroňku u Sokolovny. Aby ho
v „cukrováru” neošidili. Ve vážnici momentálně nikdo nebyl a tak co mohl,
„zašlajfoval", tedy zabrzdil vůz a šel se
podívat ke kinu Haná v sokolovně, co se
bude v neděli hrát. Když se vracel zpět,
k vozu nevěřil svým očím: boky vozu byly
popsány velkými bílými písmeny. Užasle
slabikoval už výše zmíněné ALLE RÖDER
ROLLEN FÜR DEN SIEG RETCH!
A nejen to, na zadním „šubru“ se skvělo
obrovské bílé písmeno „V“ s nějakými
křidélky! Proboha, která sv... to udělala?
Pachatelé nebyli moc daleko a vesele se
ztumpachovatělému Hořínkovi smáli. „To
nám rozkázale pan starosta, me to máme
nařízeny,“ hlaholil Drcmánek a druhý
Serdukát vřele souhlasil. Stále ještě
popletený sedlák švihl do koní a vydal se
polní cestou kolem Prachovny k cukrovaru. Snad nějak proklouzne, aniž by si
ho někdo více všiml. Neproklouznul…
„Co je to za sviňu hákoškou, kde ses vzal,
Jaroslav Chytil
TÝNECKÉ SCELOVÁNÍ POZEMKŮ
...dokončení ze strany 11
a nikdo snad nevěřil tehdy už Bečákovu výroku, že po cestách budou
jezdit „motorové automobily úrodu
svážející a hnůj vyvážející“. Takový
nesmysl...
Po cestách přišly na pořad pozemky,
přesněji jejich směňování a řazení do
pravidelných geometrických tvarů.
To už byly v obci desítky nádeníků ze
Slovácka i Podluží, hospody večer
jen duněly. A když se tehdejší starosta Kolář vyjádřil na adresu zpanikařených panímám, že „čest dívčí
zdejší jest plnými hrstmi mrhána“,
jak to jejich Spolek křesťanských
panen hlásal, aby si tedy koupily
„betelnýši visaci zámke ke komůrkám“, bylo pozdvižení.
Pytlíček plus 13 zarputilců marně
psalo úpěnlivé prosby dokonce i do
Vídně císaři, „by zvěrstvo toto snáď
jedině rušení klášterů Josefem II.
připomínající zastaviti ráčil“, nic se
nedělo. Vídeň nereagovala.
Tak „kdosi“ začal pomalu, ale soustavně sabotovat. V noci mizely vytyčovací kolíky z polí nebo byly za-
tloukány někam jinam. „Ti jistí
dotyční“ tak chránili odkaz svých
otců spolu s Cyrilem a Metodějem,
„jejichž stopy tady lze nalézti“, jak
tvrdil anonymní plakát.
Největšími zastánci „starodávných vyměření polních“ nebyli velcí sedláci
ani menší rolníci, ale kupodivu „prčaři a ceckaři“ (výše vysvětleno) lpící
na svých pozemcích-cancourcích.
Pak tu byl „odboj“ proti změně a výměně pozemků patřících faře. Vlastnila asi 30 ha rozložených do 10 pozemků. Fara nic nenamítala proti
scelování (mělo zastání pozdějšího
arcibiskupa Prečana), jelikož tím jen
získala. Kdo tedy ničil soustavně
kolíky a dokonce vykopal kamenné
hranečníky? Tož si počíhali!
Celá dědina byla překvapená, že šlo
o ženy, dokonce 3 sestry, starší a neprovdané. Samy nevlastnily ani metr
půdy, pobožné byly přímo fanaticky.
Přivolaní četníci je odvedli na četnickou stanici a čekala je eskorta do
Olomouce. Během svého záškodnictví způsobily škodu několika set
korun a to bylo tehdy setsakra něco
peněz. Přimlouvali se za ně z fary,
také někteří občané a nakonec bylo
od potrestání upuštěno. Bydlely v cihelně v domku, který si samy
postavily, nebylo jim co zabavit. Tradovalo se ovšem, že jejich výslechem
byl prozrazen pravý iniciátor, obecní
radní. Jméno záměrně neuvádím,
čtenář - detektiv ho správně odhadne. I tomu bylo odpuštěno a zároveň
tím zanikla protestní třináctka. V obci nastal klid.
Byly ovšem i jiné pikantnosti. Tak
obec řešila „problém“, co s fekáliemi
se žumpy u zdejší školy. Dle zvykového práva obsah „senkrovně“ vždy
nále žel řídícímu učiteli a užíván byl
k hnojení učitelského pole. Bylo
u Grygova, štěrkovité a měřilo 2 měřice, což je asi 40 arů. Jenže scelovací
pracovníci zrovna na tomto poli
udělali provizorní skladiště, jímka
byla plná a co teď s tím? Babo raď! Po
složitém rokování došlo k zápůjčce
„vonného obsahu“ na pozemek církevní Kapituly s tím, že bude vrácen,
až tato bude mít co.
No, ještě asi v roce 1937 si ředitel
školy posteskl, že „dvě lejty obsahu
senkrovny Kapitula z Velké Bystřice
doposavad dluží!“ Byl odbyt s tím, že
již nárok promlčen jest.
V nejlepším se má přestat, ukončeme
toto scelovací povídání, nemohlo postihnout celou problematiku. Tak třeba starost, aby byly okolo cest vysázeny hodnotné ovocné stromy, starost o remízky, zejména ten, co býval
blíže Prachovny a říkalo se mu prý po
staletí Slavičí háječek...
Dnes si pustíte prohlížeč „Gůgel“, zobrazí vám celý katastr a uvidíte, jak
přišlo to úctyhodné dílo scelování
vlastně vniveč. Za dnešního tvrdého
a neústupného kapitalismu. Pryč jsou
cesty, aleje, remízky, holý je Štampil.
Zemědělci, chtějí-li přežít, nemohou
dělat něco jiného než obrovské jedno
barevné lány monokultur...
Ještě zajímavost: v Týnci kdysi obíhal
rukopis knihy od nějakého Bečáka
(kterého?) s titulem „Osada naruby
převrácená“ pojednávají o době plné
společenského kvasu při scelování.
Nevíte o ní někdo něco?
Jaroslav Chytil
Články, dopisy, úvahy, komentáře 13
TÝNECKÉ LISTY
Z pamětí rolníka a starosty Tršic Jaroslava Béma
na 1. světovou válku - 2. část
Bída a žal dolehly na obyvatele
Po vypuknutí války někteří občané optimisté stále ještě doufali, že zápletka se Srbskem se ještě urovná a také
čekali odvolání mobilizace. Všeobecně se ale myslelo, že válka se sice již
zadržeti nedá, ale že bude do zimy vše
skončeno. Zatím ale souzeno bylo jinak a nikdo netušil jakých běd, žalu
a strádání nám příští roky přinesou.
Nejenom že všechno mužské pohlaví,
mimo starců, mrzáků a dětí bylo povoláno k válečné službě, že nebylo
téměř rodiny, aby někoho na frontě
neměla, ale stálými, co dále přísněji
prováděnými rekvizicemi byly zásoby
potravin, krmiv a všeho ostatního na
venkově ztenčovány, nastala skutečná
bída. Ještě tíživěji doléhala tato bída
na městové obyvatelstvo. Peníze neměly skoro žádné ceny, vše jenom
směřovalo k zásobení se potravin hlavně výměnným obchodem.
Chci stručně popsati co se rekvírovalo. Při mobilisaci musel každý majitel koní odevzdati koně klasifikované
k válečné službě. Válka se ale protahovala, tisíce koní na frontách hynulo,
bylo tedy potřeba koní nových, a tak
stále opakovanými odvody koní se stalo, že vše bylo vyrabováno a mimo některé neschopné herky nebylo ani řádného koně vidět. Tím také vázlo
obdělávání pole. Koně také stále stoupaly v ceně a stalo se, že několika rolníkům, kteří si koně za drahé peníze
koupili, při nejbližším odvodě koní zase byli k vojenské službě odebráni za
tak zvanou ustanovenou cenu a jmenovaní utrpěli mimo toho, že byli opět
bez koní, ještě značnou ztrátu na penězích. Později sice dávala vojenská
správa do prodeje koně vyřazené. Tito
však byli v zuboženém stavu a téměř
nebyli k potřebě. Byly to pouze kostry
koní potažené kůží, mnoho jich bylo
stiženo prašivinou a jinými nemocemi.
Vojenskou správou byly také zřízeny
koňské nemocnice, například v Přerově, kde na sta koní zbídačených bylo
za dozoru vojenských zvěrolékařů léčeno a ošetřováno, spousta jich tam
hynulo a maso z těchto narychlo poražených koní, jak mě sdělil správce
městské porážky pan Šafařík, bylo
soleno, nakládáno do sudů a posíláno
za vojskem do Krakova. Po skončení
války byl ovšem velký nedostatek koní
a platili se za ně horentní sumy, takže
dvacet tisíc za slušnějšího koně nebylo
nic zvláštního. Nejinak bylo i s hovězím dobytkem. Stálými rekvizicemi byl
stav hovězího dobytka ztenčen na polovinu, stáje už zely prázdnotou, hnoje
bylo málo a stále přicházelo nařízení
o dodávce dobytka, který se odevzdával v Lipníku za ceny stanovené. Bylo
proto nutno sáhnouti k rekvizicím
i u menších chovatelů, chalupníků
i domkařů, což ovšem nešlo hladce
a bylo s tím mnoho mrzutostí. Obilí by-
DUCHOVNÍ SLOVO
Růženec Panny Marie
Růženec Panny Marie je oblíbená modlitba mnoha lidí, světců a učitelský
úřad církve k ní často vybízí. Pro svou
prostotu a hloubku zůstává i ve třetím
tisíciletí velmi významnou, určenou
k tomu, aby přinášela ovoce svatosti.
Růženec má totiž mariánský charakter, ale je modlitbou s christologickým srdcem. Při vší střízlivosti
svých prvků obsahuje v sobě hloubku
celého poselství evangelia, jehož je
jakoby shrnutím. V něm zaznívá jako
ozvěna Mariina modlitba, Její věčný
Magnificat, za spásné dílo vtělení,
které se započalo v Jejím mateřském
lůně. S ním vstupuje křesťanský lid do
Mariiny školy, aby se dal vést k rozjímání o kráse a prožitku Kristova života a hloubce Jeho lásky.
Skrze růženec získává věřící hojnost
milostí, jako by je přijímal přímo z rukou Matky Vykupitele. Svatý otec Jan
Pavel II. napsal, že nevynechal žádnou
příležitost, aby nevybízel k časté modlitbě růžence. Od doby mého mládí
měla tato modlitba důležité místo
v mém duchovním životě. Růženec mě
provázel ve chvílích radosti i zkoušek.
Svěřil jsem mu mnoho starostí, vždy
jsem v něm našel útěchu.
Na pozadí slov Zdrávas Maria procházejí před očima duše nejdůležitější
události z Ježíšova života. Tvoří spolu
radostný, bolestný, slavný a též i růženec světla, který nás tak říkajíc přivádí
k živému spojení s Ježíšem skrze Srdce
Jeho Matky. Současně může naše srdce do sledu těchto růžencových desátků zahrnout všechny záležitosti, které
utvářejí život jednotlivce, rodiny, národa, církve a světa; osobní záležitosti
i záležitosti bližních, a těch, kteří nám
stojí nejblíže, kteří nám leží na srdci.
Četná znamení ukazují, jak velice chce
Panna Marie skrze tuto modlitbu projevit svou mateřskou starostlivost. To
ukazuje ze zjevení roku 1858 v Lurdech a 1917 ve Fatimě. Svatyně na
těchto místech jsou cílem četných
poutníků, kteří zde hledají útěchu
a naději.
Kdo se modlí svatý růženec a žije podle
něj, bude zachráněn.
(Použito myšlenek z listu Jana Pavla II.)
Připravil Páter Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
lo požadováno stále více a dávka na
domácí spotřebu se stále zmenšovala.
Následkem toho lidé obilí zatajovali
a v různých skrýších schovávali bojíce
se hladu, a tím se dosti obilí zkazilo.
Bílé pečivo úplně zmizelo a chléb ten
byl ubohý. Bylo nařízeno míchati pšeničnou mouku s ječnou a kukuřičnou.
Mleti mohl každý jen na mlečí povolení, kterým se musel mlynáři vykázati
a mlečí lístek mu odevzdati. Mlýny
byly kontrolovány a zjištěné mlynářské zboží bez lístku bylo zabavováno.
Ovšemže vzdor všemu přísnému opatření se lidé snažili všelijakým způsobem si pomáhati. Mlelo se na jedno
povolení vícekrát, ovšem muselo to být
s dorozuměním mlynáře. V roce 1917
panovalo velké sucho, mlynáři tršičtí
nemohli pro nedostatek vody mleti.
Proto se vozilo obilí tajně v noci i do
mlýnů vzdálených, na Novosady do
Olomouce, do Velké Bystřice atd.,
a dokonce vozili od nás obilí mleti až
do Rožnova. Ovšem mlynáři si za takové mletí s rizikem nechali platiti dobře
a muselo to být placeno obilím. Mlynářské řemeslo bylo tehdy velmi výnosné a také většina mlynářů nabyla
během války velkého majetku. Stalo se
pak, že když se nedostatek zvětšoval,
došlo přede žněmi k zabavení všech
zásob obilí ve mlýnech, vzdor tomu, že
bylo obilí úředně povoleno. Lidé si
také pomáhali tím, že obilí šrotovali,
získaný šrot osívali na sítech a z takto
vyosívané, ovšem hrubé mouky chleba pekli. Lidé si také pořizovali všelijaké domácí ruční mlýnky na mletí
obilí. Jeden podnikavý občan v Loučce
u Lipníka si zavedl výrobu takových
mlýnků a měl na ně čilý odbyt. Tak
jsme byli válkou pomalu vrženi zpět
k primitivní výrobě chleba, jak se dělal
našimi předky v době kamenné. Pivo
zmizelo. Ječmen se musel semlít,
a proto výroba piva v pivovarech ustala skoro docela. Chmel nikdo nechtěl
ani zadarmo, proto se chmelnice šmahem vykopávaly, aby se naselo obilí,
které bylo tak vzácné a hledané. Devadesát čtyři procent chmelnic před
válkou se během války vykopalo a pivo
si lidé vařili doma. Byly různé recepty,
které si jeden druhému sděloval a doporučoval. Vařilo se pivo černé i světlé. Všelijaké vtipy se pronášely o domácím pivě. Kupříkladu, že to pivo jest
dobré pouze tehdy, když má člověk
velkou žízeň a že se musí pít potmě.
O jednom tršickém občanu zlomyslní
lidé zase rozšiřovali zprávu, že dnes
pivo navařil a zítra už ho vypil.
Pokračování příště
Připravil Miroslav Rozkošný
VOLBY
Blíží se v květnu další volby a slušní
a myslící občané znovu budou uráženi
nehorázným balamucením stranických a jiných kandidátů do evropského parlamentu. Co můžeme čekat od
voličů, kteří do českého parlamentu
navolili řadu komunistů a bývalých komunistů, dnes zalezlých do jiných
stran - nejvíce do ČSSD. Jsou to často
bývalí estébáci, noví kapitalisté, kteří
na základě dobrých známostí a zásluh
o rozvoj socialismu před lety přišli
k miliardám a pojistili se nedokonalými zákony o nepostižitelnosti. A ti se
velkohubě zaštiťují demokracií. Soudružka poslankyně parlamentu veřejně zpochybňuje vynucené přiznání Milady Horákové a dalších tisíců neprávem odsouzených a popravených lidí.
A tento komunistický výkvět si to může
dovolit proto, že desítky procent voličů ztratily soudnost. Neobtěžují se dát
najevo alespoň trochu úcty k těm, kteří
se stali obětí takových soudruhů, jako
dnešních jejich pokračovatelů. Neobtěžují se přečíst si stanovy KSČM, kde
zůstává třídní boj, třídní nenávist, násilné převzetí soukromého majetku.
Toto jsou přece stanovy teroristické
organizace! Bylo podstatnou chybou,
že Václav Havel nedokázal po listopa-
du prosadit zákaz KSČ, tehdy přece
měl jasný souhlas široké veřejnosti.
Němci to dokázali, zrušili NSDAP.
Nedávná připomínka 70. výročí narození Karla Kryla otevřela alespoň někomu oči po 25 letech naší demokracie. Tato demokracie nám přece všem
umožňuje nedávat ve volbách hlas
těm, kteří sloužili a slouží zlu.
Čtyřicetiletý duchovní teror komunistů, násilná likvidace selského stavu,
nahánění do JZD, zavírání kulaků, znárodňování soukromého majetku, nahánění mládeže do Pionýra a ČSM,
likvidace církví předčící středověk,
promyšlená likvidace tradiční rodiny
a evropské křesťanské kultury, mnoho
dalších minusů diktatury proletariátu,
to všechno stále více škodí naší demokracii i po čtvrtstoletí. Co s tím?
Je potřeba říkat lidem pravdu. Naučit
hlavně mladé ctít rodinu jako základ
společnosti, aby se tak dobře naučili
užívat rozumu a svobodné vůle. Již
také v květnových volbách. Budou mít
potom čisté svědomí!
Vojtěch Hrudník
JARMARK SVÁTKŮ JARA
12. dubna proběhl ve Velkém Týnci
první ročník Jarmarku svátků jara.
Výtěžek z celého jarmarku byl věnovaný ku prospěchu Oddělení geriatrie ve FN Olomouc. Účast a zájem o naši akci byl opravdu velký, což
nás velmi potěšilo.
Návštěvníci mohli získat mnoho
informací o chodu oddělení, seznámit se s kompenzačními pomůckami
ve stáří, vyzkoušet si simulátor hen-
dikepů ve stáří, či dostat rady od
zdravotních sester v informačním
koutku sester z geriatrie.
Pro všechny byly připravené také
prodejní stánky se zbožím rozličným... Od keramiky, čajů, dekorací,
povlečení, hraček až po šperky
a ostatní.
Sestry z geriatrie také připravily pro
hosty občerstvení, chlebíčky, zákusky a voňavou kávu.
Díky vám všem se na jarmarku vybralo pro toto oddělení přesně
17.000 Kč. Po dohodě s vrchní sestrou z geriatrie se za ně nakoupí
bezdotykové digitální teploměry,
2 ks toaletních křesel a vybavení do
kuchyněk obou geriatrických oddělení.
Chtěla bych moc poděkovat všem,
kteří nám s organizací jarmarku
pomohli, Obci Velký Týnec, kolektivu
zdravotnického personálu oddělení
geriatrie, pracovníkům Fakulty zdravotnických věd University Palackého
a vám všem, kteří jste přišli.
Děkuji, že vám nemocní senioři nejsou lhostejní.
Lucie Peňašková
FOTOGALERIE
Foto: P. Hanuška
Foto: archiv TL
Foto: J. Friesner
Nový přechodový ostrůvek u Vsiska
Foto: P. Hanuška
Nový chodník na týneckém hřbitově
přispěje k důstojnosti pietního místa
Foto: P. Hanuška
Na začátku května byla zahájena oprava
opěrné zídky u budovy staré školy
Stačí jeden přívalový déšť a pole je pod vodou
(u silnice z V. Bystřice do Čechovic)
12. dubna proběhl
ve společenském domě jarmark svátků jara
Ze života našich škol 15
TÝNECKÉ LISTY
Ze života Základní
školy Milady Petřkové
Vážení spoluobčané, dovolte, abych
Vás pozdravil a seznámil Vás s aktualitami ze školního života.
V současné době vrcholí přijímací
řízení na střední školy. V letošním
školním roce krajský úřad jako zřizovatel středních škol metodicky doporučil zavedení přijímacích zkoušek
na všech středních školách. Najednou
došlo k situaci, že mnozí žáci (nemluvím konkrétně o žácích naší školy)
nesplnili kritéria k přijetí (postaru
neudělali přijímací zkoušky) a nemohou se tudíž ani odvolat. Považuji to za
jasný signál, že po letech snižování
úrovně požadavků na studenty a pochopitelně i snižování úrovně dovedností a schopností absolventů středních škol se začíná blýskat na lepší
časy.
Jinými slovy to znamená, že školy jako
výchovně-vzdělávací instituce mají
mít na žáky náročné požadavky a jasná kritéria a žáci je musí plnit a do
školy se pravidelně připravovat – tj.
učit se a vypracovávat všechny zadané úkoly. K tomu je mají intenzivně
motivovat rodiče. Bez rozsáhlých vědomostí a kompetencí nemohou naše
děti v dnešní světové konkurenci
uspět.
O konkrétních výsledcích našich žáků
Vás budu informovat v příštím vydání.
V areálu školního hřiště obec Velký
Týnec nově vybudovala dvě antuková
volejbalová hřiště a tím je celý areál
v zásadě dokončen. Dovolte, abych za
školu jako jednoho z hlavních uživatelů poděkoval vedení obce v čele
s panem starostou za trvalou podporu
a péči, bez níž bychom naše úkoly nebyli schopni plnit.
Veřejnost a ostatní uživatele žádám
a prosím o dodržování provozního řádu na sportovištích školy. Vybudování
celého areálu stálo velké množství
finančních prostředků. Nezapomínejme, že údržba je také velmi náročná.
V současné době jsme zahájili rekonstrukci učebny výtvarné výchovy. Slavnostně ji otevřeme 1. září 2014 ráno
u příležitosti slavnostního zahájení nového školního roku a Vám ji předvedeme odpoledne na dni otevřených
dveří.
V současné době pracujeme na přípravě několika projektů. Jednak ve
spolupráci s Církevním gymnáziem,
jednak s Pedagogickou fakultou UP
v Olomouci.
Jeden projekt se týká dalšího posunu
výuky v oblasti ICT technologií, další
projekt podpory sportování dětí a poslední se týká přípravy na oslavy
65. výročí otevření Nové školy.
Na měsíc červen připravujeme tyto
akce: Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších žáků (5. června), Dětský den, Atletický mítink
„O pohár starosty obce Velký Týnec“
(10. června), Rozloučení se školním
rokem 2013/2014.
Beseda na téma
Dítě a pes
V úterý 29. dubna se uskutečnila v naší mateřské škole beseda na téma Dítě
a pes. Zavítala mezi nás paní Marta
Mazalová se svým čtyřnohým kamarádem Arym. Ary je odrostlé štěně maďarského ohaře. Vypravovala dětem,
jak se mají chovat k pejskům, co mají
a nemají pejsci rádi, co dělat, když potkáme samotného psa, jak se s pejskem
„pozdravit“ a seznámit. S Arym dětem
předvedla aportování a základní po-
vely. Děti na oplátku vyprávěly o svých
pejscích doma nebo u babiček. Za odměnu dostaly obrázek Aryho a společnou fotografii. Ti nejodvážnější si mohli Aryho pohladit. Dětem se vyprávění
velmi líbilo. Doufám, že si zapamatují
všechny dobré rady, aby nedocházelo
ke zbytečnému napadání psy.
Věra Večeřová, učitelka
Tomáš Jurka, ředitel
DEN ZEMĚ
Den Země se každoročně koná 22. dubna, ale ve škole jsme jej "oslavovali" až
v pátek, dne 2. května 2014. Sedmé
třídy se vydaly na menší výlet do
Strejčkova lomu u Krčmaně a do blízkého okolí. Na cestu jsme si vzali
dobré boty, batůžek a v něm svačinu
a pití, ale hlavně - dobrou náladu! Ze
školy jsme vycházeli okolo osmé hodiny a zamířili směr - Strejčkův lom.
Naše cesta přes silnici až do Grygova
trvala nějakou tu dobu, ale bylo krásně. Přes část Grygova jsme dorazili
k Cikánským zmolám. Terén byl místy
trošku strmější a drsnější, alespoň
jsme však zažili nějaké to dobrodružství. Někteří z účastníků výletu
bydlí v tomto okolí, a tak jsme se naštěstí v této spletité přírodě neztratili.
Nakonec jsme dorazili do již zmíněného lomu, kde se dříve těžil vápenec. Měli jsme zde nějaký čas volno
na svačinu a každý to tu mohl trochu
prozkoumat. Já osobně jsem v lomu
byla poprvé a moc se mi to tam líbilo.
Našli jsme tady různé skrýše a plno
zajímavých míst. Po nějaké době jsme
se vydali zpět, přes obec Krčmaň do
Velkého Týnce. Po cestě byla uspořádána mezi třídami soutěž. Učitelé nám
rozdali rukavičky a pytle a třídy mezi
sebou soutěžily, kdo nasbírá více odpadků. Přece jenom, byl to Den Země
a k tomu právě patří mimo jiné i sbírání a třídění odpadků. Také jsme se
zastavili v Krčmani v obchůdku pro nanuka či pití... Naše zpětná trasa se
dále ubírala lesní pěšinou zpátky do
Velkého Týnce, do školy. Mně osobně
se tento výlet líbil a těším se na další,
podobný. Díky sběru odpadků a naučné procházce jsme ke Dni Země
a zdravému přírodnímu prostředí také
něčím přispěli.
M. Kinclová, 7. třída
Foto: 2x archiv MŠ
Přerovští a američtí studenti jezdí do Tršic
Hanácká vesnice Tršice je známá až
ve Spojených státech amerických. Tři
roky po sobě ji totiž navštěvují desítky
amerických studentů se svým pedagogickým dozorem. Letos v neděli
12. dubna to byli mladí lidé ze státu
New Jersey a Kalifornie. Svoji cestu
po Evropě zahájili v Muzeu holocaustu v Berlíně a v České republice navštívili Prahu a Terezín.
Do Tršic přivedla účastníky amerického zájezdu ojedinělá událost z 2. světové války, kdy s pomocí obyvatel této
vesnice a sousedního Zákřova se zde
po celé období holocaustu ukrývala
čtyřčlenná židovská rodina Wolfových. Z nich tři válku přežili, otec,
matka a dcera Felicitas. Syn Otto byl
umučen gestapáky a kolaborantskou
ukrajinskou jednotkou, kteří Zákřov
přepadli téměř na samém konci války.
Šestnáctiletý Otík své rodiče a sestru
i přes kruté mučení neprozradil a navíc po sobě zanechal deník, který psal
podobu svého ukrývání. Po jeho zatčení deník dopsala jeho sestra Felicitas. Právě tento deník přivedl do
Tršic americké studeny, protože byl
knižně vydán i v USA, kde rodina
Ottovy sestry Felicitas již řadu let žije.
S finanční pomocí amerických studentů byly v Tršicích postaveny dva
památníky obětem holocaustu a zároveň jako pocta místním obětavým lidem, kteří se pronásledovaným Židům
nebáli pomáhat. Občany České re-
publiky ani z nejbližšího okolí však
Tršice kvůli své výjimečné historické
události příliš vyhledávány nejsou. Výjimkou jsou studenti přerovského gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy, kteří se letos 15. dubna ve větším počtu již po druhé zúčastnili Pochodu svobody do Tršic,
který uspořádala Tělocvičná jednota
Sokol a Český svaz bojovníků za svobodu v Přerově. Jejich program v Tršicích byl ještě pestřejší, než měli
studenti američtí. Prohlédli si při něm
vloni odhalený památník na návsi,
místní kostel, obecní muzeum a památník na Zákřově. Zvládli tak téměř
celý svůj bohatý program zájezdu,
i když kvůli velké nepřízni počasí
museli improvizovat. Působivé čtení
žáka dějepisného semináře Daniela
Vymětalíka z knihy Deník Otty Wolfa
se proto letos konalo na chodbě místního obecního úřadu, místo u památníku Wolfových na místě jejich lesního
úkrytu. Tam se letos vypravili jen
dobrovolníci patřičně obuti. Přes nepřízeň loňského i letošního počasí
odjížděli účastníci Pochodu svobody
zpět do Přerova spokojeni. Pořadatelé
Tělocvičná jednota Sokol, Svaz bojovníků za svobodu a zástupce gymnázia Jana Blahoslava se proto hned na
místě v Tršicích rozhodli uspořádat
tuto akcii v příštím roce. V pořadí už
po třetí.
Miroslav Rozkošný,
zvláštní tršický zpravodaj TL
16
Ze života našich škol
TÝNECKÉ LISTY
Výtvarná soutěž
POZNEJ A CHRAŇ
Dům dětí a mládeže Olomouc pořádal
výtvarnou soutěž Poznej a chraň Tajemství divočiny, které se zúčastnili se svými výtvarnými díly i někteří
žáci z naší školy. Odborná porota složená z výtvarníků a přírodovědců ze
čtyři sta padesáti výtvarných prací
ocenila 50 krásných výtvorů. Jejich
autory pak pozvala na vernisáž a zároveň jim předala drobné ceny. Ještě
jednou gratulujeme Filipu Ryšavému
(6.B) a Andree Krejzlíkové (7.A), jejichž díla byla oceněná porotou v kategorii 2. stupeň. V kategorii kolektiv
za kolekci brouků dostalo ocenění
hned několik žáků: Jan Sztwiorok
(6.A), Klára Drábková (6.A), Emílie
Horáková (6.B), Veronika Schus-
terová (6.B), Michal Rusinko (6.B)
a Robert Winkler (6.B). Mám stejnou
radost, jakou prožívaly děti, když se
o svém výtvarném úspěchu dozvěděly.
Těší mě to především proto, že většina
z těchto oceněných dětí si ve výtvarné
výchově moc nevěří. Ve skrytu duše
doufám, že jim tato zkušenost maličko
pomůže zbavit se ve výtvarné výchově
strachu a upjatosti, přestanou se bát
experimentovat s různými materiály
a technikami a tím pochopí, že výtvarný projev není o dokonalosti, ale především o prožitku, radosti, nápadu
a chuti tvořit... Tvořit cokoliv, čímkoliv,
kdekoliv a kdykoliv.
Zlata Hlaváčová
Foto: Archiv ZŠ
eTWINNING NA NAŠÍ ŠKOLE
V tomto školním roce byla do škol povinně zavedena výuka druhého cizího
jazyka, v našem případě němčiny.
Jsem si vědoma, že pro některé žáky
tohle rozhodnutí není zrovna šťastné,
a proto se další (pro někoho těžké)
břemeno snažíme „odlehčit“ prací na
společných mezinárodních projektech v rámci eTwinningu.
V osmé a deváté třídě realizujeme po
malých krůčcích projekty s evropskými partnerskými školami a žáky, kteří
jsou s němčinou na stejné jazykové
úrovni jako my. Smyslem této netradiční spolupráce je zlepšit si znalost
němčiny a zároveň ji uplatnit v „praxi“- tzn. v komunikaci s ostatními
evropskými kamarády, díky informační a komunikační technologii, která
zkracuje vzdálenosti, se pak dozvědět
přímo od nich zajímavosti o jejich kultuře a zvyklostech. Tato aktivita umožňuje žákům i učitelům navštívit a prozkoumat jinak vzdálené a obtížně
dostupné kouty Evropy, obohatit své
zkušenosti a znalosti a to netradičním,
zajímavým způsobem.
V osmé třídě se němčináři účastní
projektu Brieffreunde Europa
kennenlernen. Už podruhé zaslali
žákům z Polska dopisy s malými dárečky, v prostředí Twinspace si vyměňují pozdravy, představují se navzájem, seznamují se mezi sebou, připravují si různé hádanky. K tomuto projektu jsme se přidali již koncem loňského školního roku.
V deváté třídě se věnujeme projektu,
který jsme si ušili přímo na míru a zapasovali ho i do ročního tematického
plánu. Témata, která jsme měli v plánu probrat, jsme zařadili do projektu
s názvem Mit dem Reisebüro durch
Europa. Do našeho projektu se přidalo dalších dvanáct škol z různých
zemí Evropy: Polska, Francie, Řecka
a Slovenska. Každá škola si vytvořila
svou cestovní kancelář, vymyslela její
název, navrhla logo a následně představila německy své zaměstnance. Po
seznámení představila každá cestovka
pomocí videí, powerpointových prezentací svou zemi a místo, kde kancelář sídlí. Slovní zásobu k tématu bydlení jsme využili při vytváření katalogu
s nabídkou různých hotelů a zařízených apartmánů, při jejich popisu si
žáci procvičili složitější gramatické
jevy - jako jsou např. předložky se
třetím a čtvrtým pádem. Každý hotel
má svou restauraci, a proto jsme vytvářeli jídelní lístky, prezentaci s typickými jídly pro Českou republiku,
natáčeli video s přípravou toustů. Zároveň přes monitor ochutnáváme spe-
ciality z jiných zemí. Posledním tématem, které nás teprve čeká, ale pro plánování dovolené s cestovní kanceláří
je rozhodující, je Wetter (počasí), kdy
budeme společně zaznamenávat do
Twinspace s ostatními partnery projektu po dobu jednoho týdne informace
k počasí. A tak se možná i naštveme,
když zjistíme, že ač u nás prší, v Řecku
nebo Francii je právě slunné počasí.
Naši školu už navštívili tři maskoti
cestovních kanceláří partnerských
škol z Polska a Francie. Maskot naší cestovky (Řehoř Křupka) si užívá
v současné době sluníčka v Řecku, do
konce školního roku by se nám měl
vrátit zpět a to i se vzkazy a pohlednicemi ze všech zemí, které během
celého školního roku navštívil.
Foto: Archiv ZŠ
Koncert
´ sboru
ˇ
peveckeho
´ souboru
´
a f letnoveho
´
ˇ ´ ° ZSˇ Milady Petrkove
ˇ
zaku
ˇ
28. kvetna
2014 v 18 hodin
ˇ
v kostele Církve ceskoslovenské
- husitské
Krátkodobému, zcela nenáročnému
projektu s názvem Veľká noc týkajícího se Velikonoc jsme se ve výtvarné
výchově věnovali v sedmé třídě.
Sami vidíte, že možnosti spolupráce
jsou nesmírné. Projekt si můžete spolu
s dětmi sami vymyslet a vyzvat další
školy v Evropě ke spolupráci, k projektu se můžete přidat, můžete na něm
pracovat z prostředí domova i školy,
jeho trvání si můžete libovolně prodloužit či zkrátit. Děti mají díky IC
technologii možnost videokonference,
chattu, komunikace mezi sebou v cizím jazyce a bůhví, třeba i v budoucnu
společného setkání.
Pevně věřím, že tato aktivita dělá
předmět zajímavějším a že děti obohatí o zkušenosti a poznatky, kterých
budou mít možnost v budoucnu využít.
Doufám, že práce na společných projektech dokáže žákům zpříjemnit
výuku, motivovat je a tím si i vytvořit
k předmětu kladný/-ější vztah. V případě výuky cizího jazyka je tato skutečnost zajisté dobrým základním kamenem pro jeho studium v dalších
letech.
Zlata Hlaváčová
Skautské okénko 17
TÝNECKÉ LISTY
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Dívčí výprava na Hejtmanku
Dobrodružství uprostřed Litovelského Pomoraví začalo v pátek 28. března
cestou na skautskou chatu Hejtmanku. Cestu do Mladče s dvěma přesedáními a osmi světluškami jsme
zvládly a k Hejtmance jsme dorazily
ještě před setměním. Po objevení chaty a prozkoumání pokojů uvnitř bylo
samozřejmě nejdůležitější, kdo kde
bude spát. Jelikož se stmívalo, a ani po
otevření okenic už nebylo uvnitř vidět,
zažehly jsme svíčky - večeře pro načerpání sil po náročné cestě se tak
stala nečekaně romantickou. Abychom měly z čeho v sobotu vařit,
přijeli nás zachránit Dráčovi s kanistry vody, a abychom v noci nezmrzly,
přivezli holkám spacáky a karimatky.
Kdyby je totiž holky nesly s sebou, byly
by batohy větší než ony samotné. Po
krátké návštěvě jsme zatopily v kamnech, zahrály kolektivní hru a šly do
hajan.
V sobotu jsme se probudily do oblačného rána. Nicméně rozhodly jsme se
vydat se na průzkum divočiny v okolí.
Prošly jsme Nové Zámky, viděly jsme
koně i spřežení psů táhnoucích kola,
objevily jsme altánek u splavu a lány
medvědího česneku. Na cestu zpět nás
už dokonce doprovázelo i sluníčko. Po
obědě jsme už raději začaly s balením
a úklidem, abychom to do večera
stihly. Když už byly batohy venku,
zahrály jsme si pár závěrečných her
a pomalu se vydaly na cestu podél
Moravy až do 5 km vzdálené Litovle na
autobus domů. Nakonec se nikdo neztratil, nikdo se nezranil a všechny
jsme si domů odvážely nezapomenutelné zážitky (a jak jsem zjistila
i nějaký ten zapomenutý medvědí
česnek).
Monika Dočkalová
(Poutníci-Čechovice)
Foto: M. Dočkalová
První pomoc Čechovice
V rámci rozšiřování povědomí o zásadách první pomoci v pátek 21. března
odpoledne proběhlo v Čechovicích
v okolí bývalého obecního úřadu praktické celooddílové školení pro děti.
Na začátku se děti rozdělily do tří
zhruba stejně zdatných skupinek.
Každá skupinka si zvolila svůj originální název a měla i svého zkušeného
vedoucího, jakožto rádce a průvodce
celou akcí. Po stručném zopakování
základních věcí týkajících se PP, mohly všechny tři skupinky vyrazit do
terénu. Čekalo je celkem pět stanovišť, přičemž na každém z nich se
setkaly s jiným druhem zranění: pořezání se při krájení, podráždění oka,
přisáté klíště, pokousání psem a luxa-
Foto: M. Dočkalová
ce kotníku. Když dorazili na stanoviště, měli za úkol dotyčného co nejkvalitněji ošetřit. Simulátor potom
zhodnotil správnost ošetření a vysvětlil dětem správný postup, když udělaly
chybu. Podle svého uvážení pak skupinku odměnil body.
Po ošetření všech zranění každou skupinkou se sečetly body a vítězem se
stala skupinka „Horská služba“ pod
vedením Honzy Pečínky. Všichni si
však domů odnášejí pocit, že nyní budou vědět jak jednat, setkají-li se s podobnými zraněními. A to je, myslím,
vítězství pro všechny.
Monika Dočkalová
(Poutníci-Čechovice)
18
Rozhovor
TÝNECKÉ LISTY
Zákazník musí vnímat, že je středobodem vašeho
zájmu, říká restauratér František Facek
Možná zažíváte stejnou zkušenost
jako já. Když zajdu do některých z týneckých obchodů a narazím na čerstvou knedlu vyrobenou v kuchyni
u Facků, je rozhodnuto o sobotním
nebo nedělním obědě. Bude gulášek
nebo nějaká ta dobrá máčenka. To
jako příloha k tomu skvostnému knedlíčku! A v Restauraci U Facků dělají
nejen dobré knedle, ale i jakékoliv jiné
polední či minutkové menu. Majitel
František Facek je hostem květnového čísla Týneckých listů.
svém, a proto odkoupili vlastnické podíly „naší restaurace“ ve Vsisku, kterou následně během dvouleté rekonstrukce přebudovali do současné
podoby. Vznikla tak moderní restaurace u silnice do Přerova s tanečním
sálem pro v tu dobu velmi oblíbené
„nedělní čaje“ a několika hostinskými
pokoji pro ubytování hostů. Na jejich
práci navázali moji rodiče, kteří tu
pracovali dále i po vyvlastnění a to
prakticky skoro až do svého důchodového věku. Po desetileté „rodinné pau
nutné úplně změnit myšlení personálu
a to tak, aby zase platilo to, co za
Masarykovy a Benešovy republiky - na
prvním místě je spokojenost hosta.
A podřídit tomu maximum. Socialistické pohostinství byla kapitola sama pro
sebe. Během této doby šla kvalita
v našem oboru, co se týče obsluhy i kuchyně, neskutečně dolů a na vesnicích
obzvlášť.
A druhá odpověď by zahrnovala potřebu modernizace budovy samotné
a jejího vybavení technologickým zařízením běžným v té době ve vyspělých
zemích. A to proto, abychom splňovali
náročná kritéria na přípravu jídel
teplé i studené kuchyně, které jsou
v dnešní době už standardem.
Výše jsem připomněl příjemný
i profesionální přístup personálu.
Co kladeš svým zaměstnancům
obzvláště na srdce?
Aby se zákazník - host opět vracel, musí odcházet spokojený. Na tom je postavený jakýkoliv byznys. Kvalitní jídlo
z čerstvých surovin je v dnešní době již
samozřejmostí. Host musí dostat ještě
něco navíc - pocit, že on je středem
pozornosti, že je mu personál maximálně k dispozici a že jeho cílem je
snaha vyhovět mu i při neobvyklých
přáních.
Foto: F. Facek
Foto: P. Hanuška
Franto, Restaurace U Facků je pojmem nejen pro obyvatele Velkého
Týnce a blízkého okolí. Cíleně ji
navštěvují i zákazníci naším krajem projíždějící. Může za to především kvalitní domácí kuchyně
i příjemná profesionální obsluha…
Nepřehánějte…
Foto: F. Facek
Jak dlouhá je vlastně rodinná tradice v oblasti provozování hostinského zařízení?
To jste mě teď trochu zaskočil - dlouhá… Prarodiče začínali již ve dvacátých letech minulého století. Nejdříve
na různých místech v okolí, aby je
počátkem třicátých let osud zavál až
k nám do Velkého Týnce, kde až do
roku 1947 provozovali hostinskou činnost v Restauraci Společenský dům.
Po válce se rozhodli pracovat již ve
-ze“ přišla Sametová revoluce a byli
jsme tu opět zpět - tedy už já - jako vystudovanému hotelovákovi to naše
rodina „pověsila na krk“ mně. No a to
už je pomalu 25 let. Takže pokud jde
o rodinnou tradici, troufnu si říct, že je
tedy skoro stoletá…
Jací zákazníci k vám přijíždějí?
S jakými představami, požadavky?
Nasloucháš jejich představám
a přáním?
Skladba našich zákazníků je velmi
různorodá, to pak klade větší nároky
na provoz samotný i na přístup personálu k nim. Na vysvětlenou. Naše
stravovací služby využívají například
jak různí řemeslníci z okolních firem,
tak obchodní zástupci či lidé i z managementu. Každý z nich má jiná přání,
co se týče sortimentu jídel, cenové
úrovně či doby, kterou může během
návštěvy v naší restauraci strávit.
A toto vše vyžaduje individuální přístup. Také samotná gastronomie se
Z předchozího vyplývá, že moc si
na výběr neměl. S jakou představou ses tedy na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl
navázat na rodinnou tradici?
Máte pravdu, o nějakém mém rozhodování se ani nedá moc hovořit. Po
osmdesátém devátém šlo všechno
moc rychle. Přišly restituce a naše rodina musela najednou řešit, co se
znovu nabytou budovou. Mě to za-stihlo ještě na studiích. Bylo nám
jasné, že případný nájemce by neměl
šanci tak zdevastovanou budovu opravit. A také bylo potřeba obnovit koncept kvalitní domácí kuchyně, která je
základem životaschopnosti takové restaurace. Takže volba byla víceméně
jasná.
Co všechno jsi musel napravit po
„socialistickém“ hospodaření čtyř
desetiletí?
Na tuto otázku by mohly být dvě odpovědi. První by se nesla v duchu
„přístup personálu k hostům“. Bylo
Foto: F. Facek
neustále vyvíjí. Přicházejí nové trendy,
na které musíme umět zareagovat, do
popředí se znovu dostávají pokrmy
připravované z regionálních surovin,
sezónních surovin, pokrmy lépe stravitelné a pokrmy racionální výživy. Jak
už jsem se zmínil výše, samozřejmostí
je i používání čerstvých surovin a dodržování tradičních technologických
postupů, od kterých nemálo jiných
restaurací ve snaze snížit provozní náklady bohužel upustilo.
Dokážeš připravit i velké akce,
k nimž patří rodinné oslavy, ale
i velkokapacitní firemní školení.
Nakolik je to náročné?
Co se týče různých firemních akcí,
jako jsou rauty, recepce, školení, semináře, nebo rodinných oslav, jako
příklad uvedu svatební hostiny - tady
se taktéž snažíme vždy maximálně vyhovět všem přáním a požadavkům
kladených na naši restauraci ze strany zadavatelů, případně pomáháme
i s jejich organizací. Myslím, že máme
za ty roky již celkem bohaté zkušenosti. Doporučujeme vhodnou skladbu
menu a na něj navazujících nápojů,
vín. Spolupracujeme i s několika cukráři, květinovými síněmi, svatebními
salony, hudebními skupinami, jejichž
služby můžeme v případě zájmu zprostředkovat. A to všechno děláme s jediným cílem - vytvořit harmonický
celek a následný velmi silný zážitek
z prožitého slavnostního dne.
Na čem bys ještě rád popracoval
v rámci rozvoje podniku? Jaké je
tvé osobní přání?
Plánů a nápadů - těch by bylo! Ale do
všeho mi pořád mluví dvě kamarádky –
efektivita a návratnost vkládaných
investic. Sleduji trendy v našem oboru
a odhaduji, jak se budou dále vyvíjet.
Velmi perspektivní se jeví nová služba
- cateringové služby a individuální rozvoz jídel do firem a domácností: Tam je
určitý růstový potenciál - jinými slovy pokud mají hosté v dnešní uspěchané
době čím dál méně času třeba i na návštěvu restaurace, musíme my se stravovací službou za nimi.
A mé osobní? Aby nám naši hosté
zachovávali stejnou přízeň jako dosavadních 25 let.
Ptal se Petr Hanuška
Odkaz na www. menu.olomouc.cz
Lokalita: Holice
U Facků
Rozhovor 19
TÝNECKÉ LISTY
HASIČI
Ani v uplynulém zimním období jsme
my, týnečtí hasiči, nezaháleli. Uspořádali jsme lednový ples, pravidelně trénovali požární sport mladí i zkušení
starší hasiči, starali jsme se o techniku
i celou hasičskou zbrojnici. S příchodem jara však jako bychom ožili a začali být více aktivní.
28. března si mladí hasiči vyzkoušeli
jízdu na bobové dráze v Parku sportu
v Hrubé Vodě. Tato dráha je jednou
z nejmodernějších vyráběných bobových drah, otevřená celoročně. Adrenalin si vyzkoušeli obě družstva mladých hasičů v doprovodu svých vedoucích a několika rodičů. Všichni byli
z výletu nadšeni!
5. dubna od ranních hodin bylo na
hasičce hemžení a pracovní nasazení
jako ve včelím úlu na jaře. I když poslední oficiální pracovní sobota v naší
republice byla 28. 4. 1990, hasiči tentokrát udělali výjimku. Všichni od těch
nejmenších až po nejstarší se pustili
do jarního úklidu. Ženská část sboru
a rodiče malých hasičů umývali okna
na zbrojnici a leštili sál, kde se pra-
videlně scházejí mladí hasiči. Mladí
hasiči se postarali o úklid venkovních
prostor, pánové opravovali hasičskou
techniku… uklízelo se zkrátka všude.
Udělal se pořádný jarní úklid. Děkujeme všem, kteří přispěli svým přičiněním k této pracovní sobotě.
12. dubna proběhly v prostorách hasičské zbrojnice dvě nesourodé akce
současně, na obou naši členové asistovali a přispěli tak ke zdárnému průběhu. Jednalo se o sběr velkoobjemového
a nebezpečného odpadu na parkovišti
před zbrojnicí a dětský bazárek pro
veřejnost na sále zbrojnice.
mouc: Ve čtvrtek 17. dubna 2014 byl
v 23:55 hodin oznámen na operační
středisko Hasičského záchranného
sboru Olomouckého kraje požár skladu soukromé firmy v Olomouci-Chválkovících na ulici Na Zákopě. Na místo
vyjeli profesionální hasiči z Olomouce
se dvěma cisternami a dobrovolní hasiči z Olomouce-Chválkovic, Dolan,
Velké Bystřice, Velkého Týnce a Bohuňovic. V době příjezdu prvních jednotek byla přízemní budova skladu
o rozměrech 35 x 15 metrů zcela zachvácena plameny. Uvnitř skladu byly
uskladněny stroje a zařízení k pracovní činnosti soukromé firmy (stroje
pro vrtání a demolici, výšková technika apod.). Vedle hořícího objektu
bylo uskladněno dřevo, které plameny
také pohltily. Na místě byla zřízena
kyvadlová doprava vody, hasičům se
v průběhu likvidačních prací podařilo
uchránit sousední objekt. Na požárem
zasaženém skladišti se zřítila střecha.
Při požáru nebyl nikdo zraněn. Výše
škody zatím nebyla přesně vyčíslena,
ale určitě přesáhne 1 milion korun.
17. dubna Citace ze zprávy HZS Olo-
19. dubna jsme řádně přivítali do
11. dubna v odpoledních hodinách
byla jednotka požární ochrany povolaná k uhašení hořícího automobilového
návěsu v prostorách bývalých UP závodů. Jednotka po příjezdu provedla
průzkum, zabezpečila okolí a začala
hasební práce. Po příjezdu dalších jednotek pracovala na dohašení požáru
a ochlazovala vodou střechu blízké budovy.
Foto: B. Skopalíková
svých řad novou čerstvě narozenou
členku malou Elišku Šmidákovou.
Přejeme ji do života hlavně zdraví
a štěstí!
…a do těchto víceméně mimořádných
akcí členové sboru pravidelně trénují
v požárním sportu. Mužské a ženské
kolektivy sportují každou středu a sobotu. Tréninky dětí jsou v úterý, pátek
a nově i sobota a 1x za 14 dní i neděle.
Starší běhají dohromady s Grygovem
pod pracovním názvem TYGR (TYnec
a GRygov) a střídavě trénuji u nás
nebo v Grygově. Tento způsob se zavedl kvůli dostatečnému počtu mladých
hasičů ve stejné věkové kategorii.
V nejbližší době nás už čekají první
soutěže letošní sezóny, např. 26. 4. zahájení seriálu soutěží TFC v Břevenci,
4. 5. dětská soutěž v Loučanech a 8. 5.
okrsková soutěž v PS dospělých.
Přejme si do budoucna co nejméně
zásahů jednotky a co nejvíce úspěchů
v požárním sportu.
Foto: hzsok
Požár skladu v Olomouci
Požár přívěsu ve Velkém Týnci
Foto: E. Šišková
Foto: J. Ehrenbergerová
Foto: J. Ehrenbergerová
Z výletu mladých hasičů do Hrubé vody...
Foto: J. Ehrenbergerová
Při brigádě pomáhají velcí i ti menší
Eva Šišková
Autor
Pomůck
a: Koro,
výroku:
Oak,
Horatius
Orály
1. díl
Druh
1.
díl
tajenky
javoru
tajenky
Druh
palmy
Citosl.
smíchu
Ambit
Koně
(básn.)
Vonná
bylina
Surovina
pro
Odlévaná
Oldřich
Přípravek
výrobu
(domác.)
na
polykar-
Inic.
herce
Svojtky
Čistící
prostředek
Ženské
jméno
3. díl
tajenky
Řeka
Jméno
sklad.
Krejčího
bonátu
Náruživý
čtenář
Zůstávati
pozadu
Žvást
Pošťák
Intrikáni
Imunitní
systém
Hájová
bylina
Zánět
ucha
Druh
palmy
Irčanka
Bělehradem
Vrch nad
Domácky
Izabela
Krajský
národní
výbor
(zkr.)
Na které
místo
Japonské souostroví
Jestliže
(sloven.)
Pozice
v józe
Anglická
pl. míra
Starci
Bezvýznamnost
Částice
hmoty
Oddělení
v nemoc.
V
(slovensky)
Značka
americia
Autobus
Mrak
Přístroj
Průhledn
á hmota
Druhová
číslovka
Náš
komentátor
Ozdoba
vánočního
stromku
Sušický
závod
Odlišná
(sloven.)
Přestati
bolet
Husovo
jméno
Pardubic
-ký
Značka
Přímý
úder
astatu
Patřící
Ivoně
Anglický
Svobodný
feudální
statek
Z
(rusky)
šlechtic
Kterým směrem
Avivážní
jede autobus?prostřed
Stromořadí
Popravčí
Ženské
jméno
Doleva. Dveře
má vždy na pravé straně.
Nota
(angl.)
Důkaz
neviny
Hluk
(angl.)
Mužské
jméno
Zapékat
Inic. her.
Vlacha
Španělská
řeka
Říman
Pohádková
postava
Ženské
jméno
Kovodělníci
Zn. nákl.
aut
Zakřičet
SPZ
Rokycan
Možná
Doupě
Daniela
(domác.)
Žula
Eten
Splátka Domácky
(zastar.) Otakar
Hlava
kláštera
Oděv
Ekologický
(hovor.)
Německý
souhlas
Zvýšený
tón A
Druh
tance
Aspik
Vykuk
Náš
národní
strom
Proutěná
nádoba
Vůdce
Hunů
Značka
iridia
Dosny
2. díl
tajenky
Ženské
jméno
Zemní
násep
Římských
1007
Řešeto
Star. zn.
žiletek
Ruský
panovník
Platidlo
Praobyv.
Itálie
Citosl.
smíchu
Rumunska
Ruský
souhlas
Západočeské
město
Slepovati
Dánský
ostrov
Ragú z
pernatců
Spěch
(nářeč.)
Primát
Značka
selenu
Mužské
jméno
Americ.
režisér
Maso
(angl.)
Inic. her.
Peška
Přitakání
Cizí
muž.
jméno
Stelivo
Jihoam.
stát
Střešní
žlab
Tu máš
Řecká
hora
Římská
bohyně
Titul
muže
Nejvyšší
karta
Strop
(nářeč.)
Obdělaný
pozemek
Inic. her.
Trojana
Otec
(kniž.)
Tato
Gen
(zastar.)
Na ono
místo
(zastar.)
Rovnost
Stětina
divočáka
Podněcovat
Číše
(z rušt.)
Předložka
Pomůcka:
Als, Cala, Ída,
Kazma, Meat,
Salmi
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce.
Tajenka z minulého čísla: Na louce naděje se pase mnoho hlupáků.
Úspěšnou řešitekoua výherkyní knihy se stává paní Stroupková z Velkého Týnce.
Výherkyni blahopřejeme.
Sport 21
TÝNECKÉ LISTY
Otázka pro…
Petra Švédu, člena výboru
FOTBALOVÉ VÝSLEDKY
MUŽI
TJ Sokol Velký Týnec - oddíl kopané
Peťo, v zázemí fotbalového stánku
TJ Sokol Velký Týnec se rodí něco
zcela nového. Prozraď, co to je
a k čemu to bude návštěvníkům
areálu sloužit?
Jedná se o rekonstrukci hospody, přilehlé terasy a dětského hřiště v areálu
TJ Sokol na hřišti. Jak již v minulém
čísle Týneckých listů napsal Marcel
Charvot, pronájmu hospody na hřišti
jsem se ujal po vzájemné dohodě
s fotbalovým výborem, protože i přes
to, že několik adeptů projevilo zájem
hospodu provozovat, všichni měli zájem pouze o zavedenou hospodu, aniž
by museli cokoliv rekonstruovat.
Rekonstrukcí a rozšířením stávajících
prostor chci docílit nejen zmodernizování, ale i těsnějšího propojení hospody, prostor, kde grilujeme, a herních prvků tak, aby vše bylo co nejvíce
pospolu a mohli si tak sportovních
aktivit užívat nejen hráči a jejich fanoušci, ale i maminky s dětmi.
Zároveň bych chtěl touto rekonstrukcí doplnit sportovní areál tak, aby
korespondoval s již moderními sportovišti, ze kterých se již občané těší, tj.
tenisových a volejbalových kurtů
a sportovní haly.
Pokud vše půjde tak, jak bych si přál,
chtěl bych v hospodě přenášet sportovní přenosy na velkoplošnou stěnu
a k dispozici bude také Synottip pro ty,
kteří si budou chtít vsadit na sportovní
utkání. Nebude chybět ani kulečník
a šipky.
Co je ale největší změnou je, že hospoda bude NEKUŘÁCKÁ, což mi vzhledem k tomu, že je ve sportovním areálu, připadá správné.
Závěrem bych chtěl poprosit o trpělivost, protože přesto, že hospoda patří
i nadále TJ Sokol, stavba je financována ze soukromých zdrojů, a tudíž
vše nemusí být hotovo do konce května, ale bude postupně doděláno v průběhu dalších měsíců.
Závěrem chci popřát všem našim fotbalistům, ať se jim v příštích sezónách
daří a ať se v zrekonstruovaných prostorách cítí dobře nejen oni, ale i návštěvníci.
Ptal se Petr Hanuška
Jarní výsledky mužů:
Lutín - V. Týnec 7:0, V. Týnec - V. Bystřice 5:2, Haňovice - V. Týnec 3:0, V. Týnec Doloplazy 2:3, Dubicko - V. Týnec 1:1, V. Týnec - Lesnice 3:1
Jarní výsledky dorostenců:
Kostelec - V. Týnec 4:2, V. Týnec - Čechovice „A” 1:6, Hlubočky - V. Týnec 1:4,
V. Týnec - Nemilany 0:4, Přerov - V. Týnec 4:0, V. Týnec - V. Losiny 2:1
Více informací o týneckém fotbalu, reportáže ze zápasů, fotografie... získáte na
internetové adrese www.fotbalvelkytynec.cz
Volejbalové kurty
září novotou
Foto: P. Hanuška
Aneta Fleková, Marek Tihlář, Tereza Janečková, Lucie Piechová, Adam Pilch, Zdeněk Šnajdr, Alexandra Rychlá
Velký Týnec, 22. března 2014
Vítání občánků