Vzdělávací materiály - Dřevěné konstrukce a dřevostavby

Transkript

Vzdělávací materiály
Akustika
v dřevostavbách
Dipl.-Ing. (FH) Jaroslav Benák | Ing. Karel Sedláček, Ph.D.
Ing. Pavel MATOUŠEK
Obsah
ZÁKLADNÍ AKUSTICkÉ POJMY, VELIČINy A POŽADAVKY
A HODNOCENÍ STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
4
1 Všeobecně
4
2 Termíny a definice stavební akustiky
4
2.1 Zvuk
4
2.2 Akustický výkon zdroje zvuku W
4
2.3 Akustický tlak
5
2.4 Hladina akustického tlaku
5
3 Základní požadavky na stavební konstrukce z hlediska
zvukové izolace 7
3.1 Základní požadavky dle ČSN 7
3.2 Třídy zvukové izolace
8
4 Hodnocení stavebních konstrukcí z hlediska přenosu
zvuku
10
4.1 Vlastnosti jednotlivých vrstev
11
4.2 Spojení vrstev
12
4.3 Provedení dutiny mezi vrstvami
12
4.4 Provedení vrchní vrstvy stropních konstrukcí
13
5 Chyby v provedení konstrukcí a jejich vliv na akustiku
5.1 10 hlavních zásad dobré akustiky
Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí,
akustické vlastnosti MINERÁLNÍCH IZOLACÍ
1 AKUSTICKÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
15
16
18
18
1.1 Vzduchová neprůzvučnost
18
1.2 Kročejová neprůzvučnost
19
1.3 Zvuková pohltivost
21
2 akustické vlastnosti MINERÁLNÍCH IZOLACÍ
22
1
Akustika v dřevostavbách
2.1 Činitel zvukové pohltivosti
22
2.2 Činitel zvukové pohltivosti u minerálních izolací
22
2.3 Dynamická tuhost
23
2.4 Dynamická tuhost u minerálních izolací a polystyrenů
23
Vzduchová neprůzvučnost, POSTUP NÁVRHU konstrukcí,
vzduchové neprůzvučnosti pro různé typy
konstrukcí
24
1 VZDUCHOVÁ NEPRŮZVUČNOST
1.1 Definice vzduchové neprůzvučnosti
24
24
2 POSTUP NÁVRHU KONSTRUKCÍ DLE VZDUCHOVÉ NEPRŮZVUČNOSTI 24
2.1 Hluková mapa
24
2.2 Požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov
25
2.3 Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách
26
2.4 Zjištění vzduchové neprůzvučnosti
26
2.5 Splnění požadavků
26
3 UKÁZKY LABORATORNĚ MEŘENÝCH KONSTRUKCÍ 27
3.1 Měřené konstrukce dřevostaveb s kontaktním zateplením minerální izolací.
27
3.2 Měřené konstrukce dřevostaveb s kontaktním zateplením polystyrenovou
izolací.
28
3.3 Konstrukce dřevostaveb se sádrovláknitou deskou.
28
3.4 Zděné obvodové konstrukce.
29
3.5 Akustika u standardních sádrokartonových příček.
30
3.6 Akustika u zděných příček.
30
4 Závěr
KROČEJOVÁ NEPRŮZVUČNOST, zásady a chyby při
realizacích
1 Kročejová neprůzvučnost
31
32
32
1.1 Základní předpoklady
32
2 ZÁSADY PŘI REALIZACÍCH
32
2
2.1 Pochopení principů
32
2.2 Montážní postupy
33
2.3 Zásady montáže plovoucích podlah
34
3 UKÁZKY CHYB Z REALIZACÍ
34
3.1 Pokles podlahy z důvodu poklesu systémových desek podlahového vytápění 34
3.2 Pokles kročejové izolace z důvodu jejího poničení při instalaci
35
3.3 Pokles kročejové izolace z důvodu její nadměrné výšky
36
3.4 Nevhodně řešené napojení kročejové izolace u stěny
36
3.5 Nevhodně vyrovnaný podklad podlahy
37
3.6 Nadměrná vlhkost
38
4 Závěr
38
Akustické vlastností lehkých stavebních materiálů
a konstrukcí – příklady měření
39
1 Akustické vlastnosti vícevrstvých lehkých konstrukcí
39
2 ZDROJE A ŠÍŘENÍ ZVUKŮ – AKUSTIKA STAVEB 40
2.1 Prostorová akustika
42
2.2 Akustická pohltivost materiálů
43
2.3 Vlastnosti složených stěn 44
3 VLIV KONSTRUKCE NA VLASTNOSTI PŘÍČEK A STĚN
44
4 VLIV KONSTRUKCE NA VLASTNOSTI STROPŮ
45
5 PŘÍKLADY MĚŘENÝCH KONSTRUKCÍ 46
3
ZÁKLADNÍ AKUSTICkÉ POJMY, VELIČINy
A POŽADAVKY A HODNOCENÍ STAVEBNÍCH
KONSTRUKCÍ
Dipl.-Ing. (FH) Jaroslav Benák
1
Všeobecně
Člověk je ve svém okolí denně vystavován hluku z nejrůznějších zdrojů. Vlivy prostředí, ve kterém se
denně pohybujeme, mají na lidský organismus mnohdy stresující účinek. Jedním z těchto negativních
vlivů je i nadměrné zatížení hlukem z okolního prostředí. Příliš silné, příliš časté, v nevhodnou dobu nebo
na nevhodném místě se vyskytující zvuky jsou pro náš organismus nežádoucí. Způsobují naši rozmrzelost, nesoustředěnost, ruší nás v práci. Tyto zvuky označujeme jako hluk. Hluku nelze přivyknout, nelze
se mu přizpůsobit! Jeho úroveň však stále stoupá.
Nezbytným předpokladem ochrany proti hluku v místnostech budov je zabezpečení normativních požadavků na neprůzvučnost stavebních konstrukcí mezi místnostmi v budovách a normativních požadavků na neprůzvučnost obvodového pláště a jeho částí. Pokud není technickou normou staveno jinak,
prokazuje se dodržení normativních požadavků na neprůzvučnost zkouškou, která sestává z měření,
určení hodnoty jednočíselné veličiny a jejího porovnání s požadavkem. Základem zkoušky je měření
v třetinooktávových kmitočtových pásmech podle ČSN EN ISO 140-1 až ČSN EN ISO 140-8 a podle
norem s uvedenými normami souvisejícími. Z výsledků měření v třetinooktávových kmitočtových pásmech se určují podle ČSN EN ISO 140-1 až ČSN EN ISO 140-2 hodnoty jednočíselných veličin, které se
porovnávají s požadavky uvedenými v normě ČSN 73 0532.
2
Termíny a definice stavební akustiky
Akustika stavebních konstrukcí se zabývá studiem a aplikací poznatků o šíření zvuku z hlediska zvukové
izolace, tj. z hlediska ochrany vnitřního prostředí budov před cizím hlukem.
2.1 Zvuk
Zvuk je mechanické vlnění a pohyb částic pružného prostředí kolem rovnovážné plochy v kmitočtovém
rozsahu, která vnímá lidský sluch, tj. přibližně mezi 16 Hz a 20 000 Hz.
2.2 Akustický výkon zdroje zvuku W
Akustický výkon zdroje zvuku W ve Wattech je hlavní charakteristická vlastnost zdroje zvuku. Zdroj
zvuku vyzařuje energii ve formě akustických vln. Ve volném prostoru pak všechen vyzářený akustický
výkon přechází nějakou uzavřenou fiktivní plochou S, která plně obklopuje akustický zdroj (obr. 1.1). [1]
4
Obr. 1: Akustický výkon zdroje zvuku [1]
2.3 Akustický tlak
Akustický tlak je střídavý tlak, který vyvolává zvuková vlna v plynech nebo kapalinách a jenž se skládá
se statickým tlakem (např. atmosférickým tlakem vzduchu) (jednotka 1 Pa)
2.4 Hladina akustického tlaku
Logaritmickou veličinou akustického tlaku je hladina akustického tlaku L udávaná v decibelech [dB]. Je
to desetinásobek dekadického logaritmu poměru mocnin akustického tlaku a mocniny základního (referenčního) akustického tlaku. Výsledná hladina akustického tlaku z více zdrojů není prostým součtem
jednotlivých hladin.
Práh slyšení (obr. 1.2) je závislý na kmitočtu. Pro kmitočet 1000 Hz udává hodnoty kolem 0 dB, tj.
intenzity právě zachytitelné uchem mladého zdravého člověka. Maximální prakticky se vyskytující intenzity hluku dosahují 130 - 140 dB. Od hodnot nad 120 dB začíná člověk vnímat hluk jako bolest. Zde
se nachází práh bolesti. Mezi prahem slyšení a prahem bolesti se nachází oblast slyšitelnosti neboli
sluchové pole. [1]
Obr. 2: Rozsah slyšení u zdravého mladého člověka
v závislosti na hladině intenzity zvuku a kmitočtu [1]
5
Pro lepší představu o různých zvukových úrovních si uveďme příklady v tab. 1.1.
Tab. 1: Příklady hlukových hladin vyskytujících se ve venkovním prostoru [1] Druh hluku
Řádová velikost
hladiny hluku [dB]
Chvění listí
20
Noční ticho ve volné krajině - bezvětří
40
Tichá ulice ve dne
55
Rozmluva dvou osob (1 m)
60
Zpěv kosa v parku (3 m)
60
Splav na řece (10 m)
70
Ulice s intenzivní dopravou
70 - 80
Jedoucí vlak
90
Rockový koncert
100
Start proudového letadla (300 m)
120
Oblast slyšení (sluchové pole) je u člověka vymezena pásmem slyšitelných kmitočtů přibližně od
16 Hz do 20 kHz. Tento rozsah citlivosti lidského sluchu je velmi subjektivní a závisí na zdravotním stavu,
věku a zatěžování sluchu posluchače. Může se stát, že šestnáctiletý pravidelný návštěvník technopárty
má rozsah slyšení menší než zdravý šedesátník. Obecně ale platí, že s přibývajícím věkem se rychle
zhoršuje slyšitelnost především v oblasti vysokých frekvencí. Lidé kolem 50-ti let již nemohou vnímat
hudební tóny od 8 do 10 kHz. Ve sluchovém poli je možno najít oblast frekvencí a intenzit řeči a hudby
(obr. 1.3). [1]
Ultrazvuk je postupné podélné vlnění v pružném prostředí, jehož kmitočet je nad pásmem slyšitelných
kmitočtů (f > 20 kHz). [1]
Infrazvuk je postupné podélné vlnění v pružném prostředí, jehož kmitočet je pod pásmem slyšitelných
kmitočtů (f < 16 Hz). [1]
Vysokofrekvenční zvuk je slyšitelný zvuk s výraznými frekvenčními složkami v oblasti kmitočtů vyšších než 8 kHz. [1]
Nízkofrekvenční zvuk je slyšitelný zvuk s výrazným frekvenčními složkami v oblasti kmitočtů nižších
než 50 Hz. [1]
Akustický tlak p je střídavá složka tlaku vlnícího se prostředí. Vyjadřuje odchylku od klidové hodnoty
barometrického tlaku a jeho hodnota je v porovnání s barometrickým tlakem nepatrná (asi milióntina).
Lidské ucho vnímá akustický tlak jen v určitém rozsahu, který je závislý na zvukové frekvenci a jeho
dolní hranici nazýváme práh slyšení. Jeho hodnota pro f = 1000 Hz činí p0 = 2.10-5 Pa. Akustický tlak je
střídavý (zhušťování a zřeďování kmitajících částic) a proto se v praxi využívá k jeho vyjádření efektivní
hodnoty akustického tlaku v Pa, kterou lze pro sinusový signál určit ze vztahu [1]:
(3)
6
Vzájemný vztah mezi intenzitou zvuku a akustickým tlakem je možné vyjádřit následovně:
(4)
kde p je
efektivní hodnota akustického tlaku zvuku [Pa],
vlnový odpor prostředí [kg/m2.s] (pro vzduch je z0 = 415 kg/m2.s).
z
Hladina akustického tlaku Lp popisuje, jak silně na nás zvuk působí. Je vyjádřením míry akustické
intenzity a odvozuje se pomocí logaritmického vyjádření poměru mezi skutečnou hodnotou akustického
tlaku p a smluvenou hranicí akustického tlaku p0 = 2.10-5 Pa (hodnota akustického tlaku zvuku na prahu
slyšení). Jednotkou je jeden decibel [dB]. Hladina akustického tlaku zvuku se stanoví ze vztahu [1]:
(5)
Hladina akustického tlaku a hladina intenzity zvuku mají přibližně stejnou hodnotu: LI ≅ Lp.
Sčítání hladin akustického tlaku – hladiny jsou vyjádřením určité míry, takže se nedají sčítat přímo,
ale pomocí energetického součtu. Při počítání s hladinami se projeví zvýšení sledované veličiny určitým násobkem jako aditivní přírůstek, nezávislý na výchozí hodnotě [1].
3
Základní požadavky na stavební konstrukce
z hlediska zvukové izolace
3.1 Základní požadavky dle ČSN
Základním předpokladem splnění požadavků na ochranu před hlukem v budovách podle právních předpisů je uplatnění normových požadavků ČSN 73 0532:2010 ve znění změny Z1:2013 na neprůzvučnost
stavebních konstrukcí mezí místnostmi v budovách a normových požadavků na neprůzvučnost obvodového pláště a jeho částí. Pokud není technickou normou stanoveno jinak, prokazuje se dodržení normových požadavků na neprůzvučnost zkouškou a porovnáním jejího výsledku s požadavkem. Základem
zkoušky je měření v třetinooktávových kmitočtových pásmech. Z výsledků měření v třetinooktávových
kmitočtových pásmech se určují podle ČSN EN ISO 717-1 a ČSN EN ISO 717-2 hodnoty jednočíselných
veličin, které se porovnávají s požadavky uvedenými tabelárně v této normě.
V případech, kdy základní normové požadavky nepostačují individuálním požadavkům, uvádí norma
doporučené zvýšené požadavky a další opatření pro zlepšení protihlukové ochrany bytů. Tyto požadavky mají charakter nadstandardního doporučení a mohou být uplatňovány u nových nebo rekonstruovaných budov na základě smluvních dohod.
Norma také zavádí způsob kategorizace bytů z hlediska zvýšené zvukové izolace ve formě tříd zvýšené
zvukové izolace bytu (TZZl).
7
Tab. 2: Požadavky na zvukovou izolacimezi místnostmi v budovách podleČSN 73 0532: 2010 [2]
3.2 Třídy zvukové izolace
Pro lepší názornost můžeme popsat vztah mezi hodnotami neprůzvučnosti a subjektivně pociťovaným
hlukem slovně. Níže je uvedena tabulka s různými druhy zdojů hluku. Slovní popisy mohou být použity
pro vzduchovou neprůzvučnost stěn a stropů, pokud hladina hluku pozadí dosahuje Leq = 20 dB(A).
Tabulka je převzata z doporučení německé organizace DEGA z března 2009. [2]
8
Tab. 3: Třídy zvukové izolace [2]
Tab. 4: Popis a příklady zvukových vjemů [2]
Tab. 5: konstrukční vlivy na akustiku dřevostaveb [2]
Z této tabulky je zřejmé - s přihlédnutím k požadavkům normy, že např. hlasité rádio souseda je do sousedního bytu ještě slyšitelné. Nebo normální chůze je v rodinném domě zřetelně slyšitelná.
9
Tab. 6: konstrukční vlivy na akustiku dřevostaveb [2]
4
Hodnocení stavebních konstrukcí z hlediska
přenosu zvuku
Na následují grafice jsou zjednodušeně znázorněny cesty přenosu zvuku (boční cesty) v konstrukcích
na bázi dřeva.
Obr. 3: Cesty přenosu zvuku v budovách [2]
10
Na následujících grafikách si můžeme jednoduše vysvětlit rozdíly přenosu zvuku u jednovrstvých masivních konstrukcí oproti vícevrstvým (sendvičovým ) konstrukcím
U masivních konstrukcí je vzduchová neprůzvučnost o to lepší čím vyšší je objemová hmotnost dělící
konstrukce. Oproti tomu jsou konstrukce na bázi dřeva vícevrstvé sendvičové systémy. Zvuková energie, která dopadne na opláštění stěny se dále šíří přes spodní konstrukci (sloupky) a druhou cestou přes
dutinu konstrukce. Zde je vložen pórovitě otevřený izolační materiál (minerální izolace / dřevovláknitá
izolace a další), která zvukové vlny pohlcuje. Tímto jsou sendvičové konstrukce z hlediska akustiky stejně dobrými nebo lepšími stavebními systémy jako masivní konstrukce.
Obr. 4: Přenos zvuku jednovrstvými
masivními konstrukcemi [3]
Obr. 5: Přenos zvuku vícevrstvými
sendvičovými konstrukcemi [3]
Zvukový útlum konstrukce v dřevostavbě závisí na čtyřech hlavních skupinách parametrů:
4.1 Vlastnosti jednotlivých vrstev
Pro tlumicí účinek vrstvy platí stejný princip jako u monolitické konstrukce: čím větší je plošná hmotnost
vrstvy, tím lepší je útlum. Dalším faktorem zlepšujícím útlum je počet vrstev – platí, že dvě vrstvy desek
10 mm silných mají lepší účinek než jedna vrstva 20 mm silná. Obě vrstvy desek však nesmí být spojeny „natvrdo“, například slepením. Zlepšení akustických vlastností, zejména snížení hladiny kročejového
hluku, lze dosáhnout přitížením konstrukce (například akustickým systémem Fermacell).
Rw = 44 dB
Rw = 51 dB
2x12,5 mm sádrovláknitá deska
60x100 mm dřevěné sloupky
100 mm minerální izolace
Obr. 6: Porovnání jednovrstvých a vícevrstvých konstrukcí [3]
11
4.2 Spojení vrstev
Je dobré vědět, že čím více spojovaných bodů se v konstrukci nachází, tím více se zhoršují akustické vlastnosti konstrukce. Připevnění opláštění na konstrukci pomocí sponek, hřebíků nebo šroubů je
z akustického hlediska lepší a ekonomicky levnější než lepení desek. Akustické vlastnosti pozitivně
ovlivňuje i vložení proužků izolace na nosnou konstrukci. Přes tuto izolaci se pak připevní opláštění, což
má za následek zlepšení akustiky konstrukce. Lepších akustických vlastností lze dosáhnout i řešením,
při kterém bude opláštění spojeno s konstrukcí bodově (např. přes křížové laťování nebo akustickými
profily), a nikoli plošně, přímo na nosnou konstrukci. Přenos zvuku přes stojky nosné konstrukce lze
dokonce zcela redukovat, provedeme-li oddělení obou opláštění od sebe pomocí dvojité vzájemně
nepropojené konstrukce. Výhodou je toto řešení především u stěn, u stropů je toto řešení neekonomické, protože vyžaduje dvě nosné konstrukce – jednu pro podhled a druhou pro podlahu. U nenosných
stěn je možné využití pozinkovaných kovových profilů, které jsou proti dřevěným profilům „měkčí“ a pro
akustiku lepší než profily dřevěné.
Rw = 44 dB
Rw = 55 dB
27 mm akustický profil
Obr. 7: Porovnání konstrukcí–přímé opláštění / akustický profil [3]
4.3 Provedení dutiny mezi vrstvami
Vzduch v dutině mezi oběma opláštěními působí jako tlumicí pružina, která je tím pružnější, čím větší je
vzdálenost obou opláštění. Nevýhodou je zvětšení konstrukční výšky nosné stropní konstrukce. Účinek
takovéto tlumicí pružiny je lepší, je-li vložena do dutiny vláknitá izolace. Vlákna izolace „rozbíjejí“ zvukové vlny, a snižují tak zvukovou energii. Výzkumy ukázaly, že nejvhodnější je dutinu vyplnit izolací asi ze
70 procent. Izolace z vláken – minerálních, dřevitých nebo skelných – jsou vždy vhodnější než izolace
s uzavřeným povrchem (např. polystyrenové desky), které mají vysokou dynamickou tuhost.
12
Rw = 39 dB
Rw = 44 dB
Obr. 8: Porovnání konstrukcí – s/bez izolace [3]
Obr. 9: Vliv dutiny a vrstev opláštění na vzduchovou neprůzvučnost
u mezibytových stěn dřevostaveb [2]
Obr. 10: Příklady neprůzvučnosti střešních konstrukcí v závislosti na
skladbě podhledu [2]
4.4 Provedení vrchní vrstvy stropních konstrukcí
Na správné skladbě vrchní vrstvy na nosné konstrukci závisí akustické vlastnosti celé stropní konstrukce. Velký důraz musí být u dřevěných stropů kladen na hladinu kročejového zvuku a její snížení. Nejvhodnější kročejovou izolací je izolace s pórovitě otevřenou strukturou (např. dřevovláknité, filcové nebo
minerální desky). Pokud jsou na takovéto vrstvě umístěny například sádrovláknité podlahové prvky,
sníží se hladina kročejového zvuku o cca 9 dB. Desky s uzavřeným povrchem (např. polystyren) snižují
13
hladinu kročejového zvuku o 4 dB (uzavřená struktura, šíření akustických vln). Vrchní krytiny podlah
(např. koberec) může u dřevěného stropu snížit hladinu kročejového zvuku o 2–6 dB. Pro snížení hladiny
kročejového zvuku zejména v nízkých frekvencích je vhodné stropní konstrukci přitížit akustickým systémem Fermacell. Zlepšení akustických vlastností se pohybuje v rozmezí 8–20 dB a závisí na celkové
skladbě stropní konstrukce.
Obr. 11: Zlepšení ochrany před kročejovým hlukem v systému fermacell [3]
Stejně tak rozhodující je provedení detailů konstrukcí, zejména jejich různá napojení vzájemně na sebe.
Obr. 12: Příklady omezení bočního zvuku podlahou
14
Obr. 13: Detaily provedení bočních cest a jejich vliv na vzduchovou
neprůzvučnost [3]
Také je potřeba vědět, že neexistuje konstrukce, která je cenově nízká a současně kvalitativně nejlepší.
Často jdou i jednotlivé požadavky proti sobě a architekt musí volit kompromisy. Například ze statického
hlediska je nejdůležitější tuhost konstrukce, ale z hlediska akustiky je naopak důležitá její „měkkost“.
Architekt musí při návrhu na jedné straně zohlednit také výrobní možnosti firmy a její zavedený způsob
montáže, na druhé straně musí reagovat i na individuální požadavky investorů. Postupně roste počet
velmi dobře informovaných a náročných investorů, kteří trvají na konkrétních požadavcích, a pak je třeba hledat řešení, které bude reflektovat zájmy.
5
Chyby v provedení konstrukcí a jejich vliv na
akustiku
Na následujících grafikách si ukážeme jaký vliv mají chyby v provedení konstrukcí v návaznosti na akustiku.
Chybějící okrajová izolační páska (dilatace) nebo vlivem zbytků lité podlahy mezi podlahovou konstrukcí
a stěnou jsou nejčastější chybou v provedení stropních stavebních konstrukcí.
15
Zhoršení kročejové neprůzvučnosti až
o 6 dB
o 2 dB
Obr. 14: Stavební detaily a provedení – zhoršení kročejové neprůzvučnosti [3]
Na následujících grafikách je ukázáno, jaký vliv na akustiku mají instalace v podlaze nebo vestavěná
svítidla v podhledu stropní konstrukce.
Vestavěná svítidla
Zhoršení
o 4 dB
kročejové
neprůzvučnosti
až
o 8 dB
Obr. 15: Stavební detaily a provedení – zhoršení kročejové neprůzvučnosti [3]
5.1 10 hlavních zásad dobré akustiky
• Na opláštění preferujte materiály s vysokou plošnou hmotností.
• Akusticky lepší jsou konstrukce, které se skládají z dvouvrstvého nebo vícevrstvého opláštění
s upevněním sponkami, hřebíky nebo šrouby.
• Vhodnější jsou konstrukce, které mají větší rozteče mezi sloupky/trámy.
• Lepších akustických vlastností lze dosáhnout, pokud bude opláštění spojeno s konstrukcí
bodově.
• Čím větší je vzdálenost mezi oběma opláštěními, tím více je zvuk tlumen.
16
• Účinek takovéto tlumící pružiny je lepší, je-li vložena do dutiny vláknitá izolace.
• Izolace z vláken (minerálních, dřevitých nebo skelných) jsou vhodnější než izolace s uzavřeným povrchem (například polystyrénové desky).
• Pro snížení kročejového hluku stropních konstrukcí jsou vhodnější pórovitě otevřené izolační
materiály.
• Plošnou hmotnost stropní konstrukce zvyšuje a akustické parametry tak zlepšuje akustický
systém fermacell.
• Je třeba zamezit přenosu zvuku instalacemi, netěsnostmi a průchody (plánování a provedení
detailů).
SEZNAM POUŽITÉ Literatury
[1]
Sborník přednášek – ing. Iveta SKOTNICOVÁ - Akustika v dřevostavbách
[2]
Publikace fermacell – Navrhování a provádění dřevostaveb –Komplexní řešení konstrukcí na bázi
dřeva, vydání 7/2014
[3]
Publikace fermacell – Požární a akustický katalog konstrukcí fermacell , vydání 11/2014,
[4]
Publikace fermacell – Plánování a navrhování podlahových systémů fermacell, vydání 08/2014
17
Akustické vlastnosti stavebních
konstrukcí, akustické vlastnosti
MINERÁLNÍCH IZOLACÍ
Ing. Karel Sedláček, Ph.D.
1
AKUSTICKÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
1.1 Vzduchová neprůzvučnost
Vlastnost stavební konstrukce projevující se ztrátou akustického výkonu zvuku při přenosu vzduchem
prostřednictvím konstrukce [1].
Kromě definice je důležitá na začátku především vhodná simulace jak se zvuk vzduchem šíří. Osobně
rád nabízím přirovnání ke kulečníkovému stolu, kde do sebe kulečníkové koule postupně vrážejí a navzájem se odrážejí. Když toto přeneseme z 2D roviny stolu do 3D prostoru tak nám to ulehčí pochopení
jednotlivých zákonitostí. Vyjděme tedy z představy 2D kulečníkového stolu. Zvyšme rychlost pohybu
koulí na cca 340 m·s-1 (1224 km·h-1) a může nám být zřejmé, že všechny koule na kulečníkovém stolu
okamžitě skončí v nějakých dírách, jelikož během několika sekund se počet odrazů mezi koulemi vzájemně i v rámci stolu blíží tisícům a bylo by zvláštní, kdyby se tak nestalo. Jistě- v tuto chvíli naprosto
zanedbávám vliv tření a dalších vlivů, ale v rámci této představy je vynechávám.
Díky předešlé představě o šíření zvuku vzduchem můžeme předstoupit k vlastní konstrukci. Konstrukce
klade překážku vůči vzduchu, ale díky nárazům se konstrukce může mírně rozkmitat (podobně jako
kdyby trvale kulečníkové koule narážely do hran kulečníkového stolu) a také v případě jakýkoliv netěsností se při takové rychlosti zvuk dostane lehce přes. Názorným příkladem může být otevřené okno. Je
v zásadě téměř jedno, zda jej necháte otevřené jen pár cm či jej otevřete celé dokořán. Jakmile se zvuk
dostane jednou dovnitř, šíří se nekontrolovatelně dále. Z tohoto důvodu je třeba navrhovat konstrukce
tak, aby buď zvuk ideálně odrážely zpět aniž by se rozkmitaly (podobně jako funguje skála, kde vzniká
ozvěna) nebo aby zvuk účinně pohlcovaly (podobně funguje les, který na delší vzdálenost zvuk účinně
tlumí). Nejčastěji se proto v rámci vzduchové neprůzvučnosti navrhují konstrukce, které kombinují oba
faktory a proto se setkáváme s účinnými konstrukcemi, kde se kombinují deskové materiály (díky své
vysoké hmotnosti) a vláknité materiály (díky své vysoké pohltivosti). Tyto zákonitosti respektují i v naprosté většině případů současné konstrukce dřevostaveb.
18
Obr. 1: Zvuk šířený vzduchem (např. z mluvení, televize,...) [3].
Obr. 2,3: Princip funkce a efektivity sádrokartonové příčky s minerální
izolací [3].
1.2 Kročejová neprůzvučnost
Kročejová neprůzvučnost vyjadřuje schopnost stavebních prvků nebo částí budov omezovat přenos
kročejového zvuku mezi místnostmi. Kročejový zvuk vzniká přímo v pochozích stavebních konstrukcích
chůzí nebo skákáním osob, pádem předmětů na podlahu atp. Protože skutečný zdroj kročejového zvuku má náhodný charakter, nahrazuje se (ve výpočtech i při měřeních) normalizovaným zdrojem kročejového zvuku. To umožňuje opakovaně porovnávat získané výsledky s požadavky i vzájemně je srovnávat
mezi sebou [2].
Kročejová neprůzvučnost se týká především podlahových konstrukcí. Zde se nicméně zvuk nešíří převážně vzduchem ale konstrukcí jako takovou díky vznikajícím otřesům. Opět reálným příkladem může
být byt v panelovém domě. Stačí si vzít kladivo a několikrát udeřit do podlahy. Efekt že o vás budou vědět sousedi napříč celým domem je zaručen. Důvodem je právě kmitání jednotlivých konstrukcí a díky
19
jejich pevným vazbám v napojení se zvuk opět nekontrolovatelně šíří všemi směry. Řešením je v tomto
případě vhodná aplikace tlumiče přímo pod podlahu. Podobně jako jsou tlumiče v autech, lze aplikovat
s podobným efektem kročejovou izolaci pod nášlapné vrstvy a tím vytvořit tzv. plovoucí podlahu.
Obr. 4,5: Princip zabránění šíření zvuku konstrukcí pomocí plovoucí
podlahy [3].
Samozřejmě že správně navržená a realizovaná plovoucí podlaha je základem kvalitní kročejové neprůzvučnosti, nicméně v rámci návrhu se často podceňují detaily a napojení na okolní konstrukce. Bohužel
detaily a vzájemné napojení konstrukcí je neméně důležité a jejich správné vyřešení a samozřejmě i provedení je základním předpokladem k docílení požadované kročejové neprůzvučnosti.
Obr. 6: Ukázka konstrukce lehké plovoucí podlahy [3].
20
1.3 Zvuková pohltivost
Když je jeden z povrchu místnosti zasažen zvukovou vlnou, je část zvukové energie odražena zpět do
místnosti a část povrchem pronikne. Části energie zvukové vlny jsou absorbovány a přemění se na tepelnou energii v materiálu, zatímco zbytek materiálem projde. Úroveň energie, která je přeměněna na
energii tepelnou, závisí na zvukově absorpčních vlastnostech materiálu.
Vlastnosti materiálu v oblasti zvukové absorpce jsou vyjádřeny koeficientem zvukové pohltivosti α (alfa),
který je funkcí frekvence. Koeficient α se pohybuje v rozsahu od 0 (úplný odraz) do 1,00 (úplné pohlcení)
[4].
1. Prostupující energie
2. Převedená energie
3. Zdrojová energie
4. Odražená energie
* koeficient absorpce
Obr. 7: Ukázka principu zvukové pohltivosti [4].
Pohlcování zvuku znamená, že energie zvuku je převáděna na energii mechanických vibrací nebo na
tepelnou energii. Míra pohlcování zvuku se vyjadřuje pomocí koeficientu pohlcování zvuku α nebo třídy
pohlcování zvuku (A - E) dle normy EN ISO 11654.
21
2
akustické vlastnosti MINERÁLNÍCH IZOLACÍ
2.1 Činitel zvukové pohltivosti
Činitel zvukové pohltivosti α je definován jako poměr zvukové energie pohlcované zvolenou plochou
Wpohl. ku energii na tuto plochu dopadající Wdop.
(1)
kde:
α
Wpohl.
Wdop.
–
–
–
je činitel zvukové pohltivosti, je zvuková energie pohlcovaná zvolenou plochou, je zvuková energie na plochu dopadající. Plocha, která pohlcuje veškerý dopadající zvuk má α=1, zatímco plocha dokonale odrážející má α =0.
Statistický pohled na zvukové pole v uzavřeném prostoru vychází z předpokladu, že velikost zvukové
energie v libovolném bodě prostoru je dána součtem středních hodnot energií, které do uvažovaného
bodu dospěly vlivem odrazů od stěn. Dále se předpokládá, že hustota zvukové energie je ve všech bodech prostoru stejně velká.
Z uvedeného vyplývá, že doba dozvuku závisí na pohltivosti stěn, která je charakterizovaná činitelem
zvukové pohltivosti. Kdyby byly stěny uzavřeného prostoru dokonale odrazné (α =0), byla by doba dozvuku velmi dlouhá, neboť pokles zvukové energie by byl způsoben pouze disipací energie v prostoru.
Kdyby však stěny byly dokonale pohltivé (α =1) , doba dozvuku by se rovnala nule [5].
2.2 Činitel zvukové pohltivosti u minerálních izolací
Činitel zvukové pohltivosti α je u minerálních izolací jedním z klíčových parametrů související s kvalitou minerální izolace z hlediska jejích akustických vlastností. Výrobci minerálních izolací často uvádějí
akustické parametry přímo v jejich technických listech, a proto mohou mít projektanti snadnější přehled
o jednotlivých výrobcích. Výsledky z jednotlivých laboratorních měření se ale mohou lišit a proto se jich
provádí více a finální výsledky jsou následně zprůměrované v rámci finálního protokolu.
Obr. 8: Ukázka z měření zvukové pohltivosti minerální izolace [3].
22
2.3 Dynamická tuhost
Odpor materiálu proti působení střídavých sil; například u sendvičové konstrukce, složené vrstvením
z materiálů s různou dynamickou tuhostí se velmi výrazně snižuje přenos zvuku a dřevostavba tak dosahuje lepších zvukově-izolačních vlastností než zděné stavby [6].
2.4 Dynamická tuhost u minerálních izolací a polystyrenů
Z hlediska kročejové neprůzvučnosti hraje u materiálů plnících roli pružiny hlavní hledisko tzv. dynamická tuhost sd [MN·m-3] . Tento parametr se standardně pohybuje v rozmezí 20-30 kde platí, že čím
nižší hodnota je tím lépe materiál plní funkci pružiny. Bohužel z praktického hlediska je materiál celkově
měkčí a tím se naopak hůře aplikuje, takže docílit tvrdého a zároveň velmi pružného materiálu není jednoduché.
V této oblasti se často kromě vláknitých materiálů (nejčastěji používaných minerálních izolací) používají
s oblibou i speciální elastifikované polystyrény. I tyto výrobky díky své elastifikaci dokáží plnit funkci
pružiny a jsou vhodnou alternativou. Bohužel často díky neznalosti jsou tyto polystyreny zaměňovány
za standardní polystyren, který však tyto vlastnosti nemá a pak dochází zbytečně k problémům s následnou výměnou a předěláním konstrukce podlahy.
[5]
KARÁSKOVÁ, Soňa. Dřevostavby, časopis o bydlení - DřevoStavby: Vzduchová neprůzvučnost.
[online]. 2011 [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.drevoastavby.cz/cs/component/content/
article/233-v/950-vzduchova-nepruzvucnost
[6]
NOVÁČEK, Jiří. Kročejová neprůzvučnost: Impact Sound Insulation. [online]. [cit. 2014-09-15].
Dostupné z: http://stavba.tzb-info.cz/akustika-staveb/krocejova-nepruzvucnost
[7]
Informace získané z podkladů společnosti Isover.
[8]
Absorpce zvuku. ECOPHON [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://www.ecophon.com/cz/
Akustika/Navrh-akustiky-mistnosti/Absorpce--zvuku/
[9]
ČESÁK, Petr. KATEDRA FYZIKY: LABORATORNÍ CVIČENÍ Z FYZIKY. ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ
TECHNICKÉ V PRAZE. [online]. 2000. vyd. [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://www.cesak.com/
download.php?id=51
[10]
KARÁSKOVÁ, Soňa. Dřevostavby, časopis o bydlení - DřevoStavby: Dynamická tuhost. [online].
2011 [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.drevoastavby.cz/cs/component/content/article/
244-d/1075-dynamicka-tuhost
23
Vzduchová neprůzvučnost, POSTUP
NÁVRHU konstrukcí, vzduchové
neprůzvučnosti pro různé typy
konstrukcí
1
VZDUCHOVÁ NEPRŮZVUČNOST
Definic ohledně pojmu vzduchové neprůzvučnosti lze nalézt celou řadu, některé jsou přesnější jiné mohou být zase srozumitelnější. Pro názornost některé z definic které se běžně objevují níže uvádím.
1.1 Definice vzduchové neprůzvučnosti
• Vlastnost stavební konstrukce projevující se ztrátou akustického výkonu zvuku při přenosu
vzduchem prostřednictvím konstrukce [1].
• Označuje schopnost stavebních prvků izolovat vzdušný zvuk. Je přímo závislá na hmotnosti
stavební konstrukce v závislosti na její ploše [2].
• Tato hodnota charakterizuje míru odporu konstrukce vůči zvuku neseného vzduchem. Konstrukce díky působení zvuku kmitají a tyto kmity přenáší následně zvuk do dalších částí a zvuk
se dále opět šíří vzduchem. Vyšší hodnota proto charakterizuje vyšší akustický komfort [3].
2
POSTUP NÁVRHU KONSTRUKCÍ DLE VZDUCHOVÉ
NEPRŮZVUČNOSTI
2.1 Hluková mapa
Před vlastním návrhem konstrukcí stavby je nutné znát hladinu hluku se kterou musíme v konkrétní lokalitě počítat. Pro návrh obvodových konstrukcí nám může pomoci hluková mapa [4] pro řešenou lokalitu.
Na základě této mapy můžeme zjistit hladinu hluku v okolí budoucí stavby.
24
Obr. 1: Strategická hluková mapa aglomerace Praha 2007 [4].
Bohužel ne vždy je taková mapa k dispozici a v tom případě je třeba jiným způsobem zjistit hladinu
hluku v dané lokalitě či si ji nechat přímo změřit.
2.2 Požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov
Na základě stanovené hladiny hluku (ekvivalentní hladiny akustického tlaku) lze dle typu stavby zjistit
normový požadavek na její váženou stavební neprůzvučnost R´w a to dle tabulky uvedené v normě ČSN
73 0532 [5] a graficky upravené tabulky [9] zobrazené na obr. 2.
Obr. 2: Tabulka požadavků na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov dle
ČSN 73 0532 [5], upravené převzato z podkladů firmy Wienerberger [9].
25
2.3 Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách
Jakmile známe požadavek na obvodový plášť můžeme řešit i vnitřní části stavby. Opět lze vyžít další
normový požadavek dle typu konstrukce na základě tabulky uvedené v normě ČSN 73 0532 [5] zobrazené na obr. 3.
Obr. 3: Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách dle
ČSN 73 0532 [5], upravené převzato z podkladů firmy Wienerberger [9].
2.4 Zjištění vzduchové neprůzvučnosti
Vzduchovou neprůzvučnost obvodové či vnitřní konstrukce lze vypočítat dle postupu uvedeném v normě ČSN 73 0532 [5]. Tento postup je vhodný u konstrukcí složených z jednoho typu materiálu, bohužel
u konstrukcí složených z několika vrstev často nemusí být v souladu s reálnou konstrukcí.
Další variantou je využití již změřených hodnot konkrétních konstrukcí v laboratořích dle dostupných
podkladů od jednotlivých výrobců materiálů na konstrukci použitých. Nevýhodou tohoto postupu je
jeho omezení jen na konkrétní případy změřených konstrukcí.
Ostatní typy konstrukcí se tedy většinou řeší kombinací postupů výše uvedených.
2.5 Splnění požadavků
V rámci návrhu se porovná neprůzvučnost obvodového pláště s požadavkem uvedeným v tabulce na
obr. 2 pro obvodové pláště či obr. 3 pro zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách. V případě, že
26
požadovaná konstrukce, ať již dle výpočtu či laboratorních zkoušek, splní požadavek na ni kladený, pak
řešený návrh vyhovuje požadavkům na něj kladených.
Nesmíme také zapomenout na převod hodnot ze změřené nebo vypočtené laboratorní hodnoty vážené
neprůzvučnosti Rw na váženou stavební neprůzvučnost R‘w. Dle ČSN 73 0532 [5] lze ve fázi návrhu budovy použít následující vztah:
(1)
kde:
k1
–
je korekce, závislá na vedlejších cestách šíření zvuku [dB],
k1=2 dB, základní hodnota platná pro všechny dělicí konstrukce v masivních zděných nebo montovaných panelových stavbách z klasických materiálů (cihly, beton),
k1=2 až 5 dB, doporučené hodnoty pro těžké dělicí konstrukce ve skeletových stavbách (např. vyzdívané konstrukce ve skeletu apod),
k1=4 až 8 dB, doporučené hodnoty pro lehké dělicí konstrukce v dřevostavbách
(deskové dílce, sádrokartonové konstrukce, dřevěné stropy apod.).
Pro složitější konstrukce nebo dispozice místností se doporučuje korekci stanovit individuálně. Přesnější
odhad vlivu vedlejších cest lze získat výpočtem např. podle ČSN EN 12354-1 [7] nebo jiným způsobem.
3
UKÁZKY LABORATORNĚ MEŘENÝCH KONSTRUKCÍ
Řada výrobců materiálů či jejich komponentů do konstrukcí staveb často nechává nejčastější konstrukce měřit v akustických laboratořích, aby mohly těmito informacemi pomoc v budoucím návrhu projektantům a architektům.
3.1 Měřené konstrukce dřevostaveb s kontaktním zateplením
minerální izolací.
Dva příklady těchto konstrukcí lze vidět na obr. 4 a 5. Konstrukce se liší jen v oblasti vyplněné předstěny
s minerální izolací či zcela volné. Rozdíl 2 dB se někomu může zdát malý, ale často právě několik dB
rozhoduje o tom zda konstrukce vyhoví či nikoliv.
Oba tyto systémy lze také zařadit svým řešením do kategorie tzv. difúzně otevřených skladeb. Použité
materiály jsou popsány přímo u testovaných skladeb.
27
Obr. 4,5: Skladby měřené konstrukce dřevostavby [6].
3.2 Měřené konstrukce dřevostaveb s kontaktním zateplením
polystyrenovou izolací.
Opět dva příklady konstrukcí dřevostaveb lze vidět na obr. 6 a 7. Konstrukce se opět liší jen v oblasti
vyplněné předstěny s minerální izolací či bez ní. Rozdíl 1 dB poněkud kontrastuje s tím, že u předešlých
případů na obr. 4 a 5 byl rozdíl 2 dB, nicméně tento rozdíl je dán čistě zaokrouhlováním, kde v případě
naměření hodnoty 46 (46,4) dB a 45 (44,6) dB se rozdíl jeví jako 1 dB oproti konstrukcím na obr. 4 a 5
kde byly hodnoty 50 (50,2) dB 48 (48,4) dB. V obou případech však lze názorně vidět, že neprůzvučnost
v případě použití polystyrenu je o několik dB nižší.
Oba tyto systémy s kontaktním zateplením ETICS pomocí EPS lze také zařadit svým řešením do kategorie tzv. difúzně uzavřených skladeb.
Obr. 6,7: Skladba měřené konstrukce dřevostavby [6].
3.3 Konstrukce dřevostaveb se sádrovláknitou deskou.
Je i celá řada dalších variant konstrukcí dřevostaveb, které se liší tloušťkou použitých materiálů či jinými
typy těchto materiálů. Výsledné hodnoty vzduchové neprůvzdušnosti se díky jiné volbě materiálů (jiné
typy desek či izolací) mohou následně o několik dB mohou lišit.
28
Obr. 8: Skladba měřené konstrukce dřevostavby
s Rw=48 dB [8].
3.4 Zděné obvodové konstrukce.
Obdobné měření probíhá samozřejmě i u zděných konstrukcí. Zde možná někoho může překvapit hodnota udávaná u samotných cihel, která je často vyšší než po dokončení zateplení. Důvodem k tomuto
poklesu je rezonance v rámci vrstvy zateplení, která snižuje celkovou hodnotu v dB konstrukce steny
jako celku.
Obr. 9: Laboratorní hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti Rw vnějších stěn
z cihel Porotherm [9].
29
3.5 Akustika u standardních sádrokartonových příček.
U sádrokartonových příček záleží především na typu použitého nosného roštu. U roštů dřevěných dochází ke snížení vzduchové neprůzvučnosti o několik dB oproti SDK profilům. Přehledně je toto porovnání vidět na obr. 10 s Rw=41 dB a obr. 11 s Rw=45 dB. Velmi samozřejmě záleží také na kvalitě provedení. Často právě kvalita provedení je nejslabším článkem který nejvíce ovlivní výslednou akustiku celé
konstrukce.
Obr.10,11: Skladba měřených konstrukcí dřevostavby [8].
3.6 Akustika u zděných příček.
Níže opět uvádím ukázky variantu akustiky u zděných příček.
Obr. 12: Laboratorní hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti Rw jednoduchých
nenosných vnitřních stěn z cihel Porotherm [9].
30
4
Závěr
Závěrem lze říci, že díky značnému množství různých materiálů na trhu nelze jednoznačně tvrdit že jedno řešení či druhé je z hlediska akustických vlastností výrazně lepší. Nicméně lze konstatovat, že řešení
v rámci dřevostavby je ze statického hlediska při dosažení stejných akustických vlastností výhodnější
a celá konstrukce stavbu zatěžuje výrazně méně než jiná varianta.
Právě z těchto důvodů je řešení konstrukcí z několika vrstev stále častější a vyhledávanou variantou.
[1]
KARÁSKOVÁ, Soňa. Dřevostavby, časopis o bydlení - DřevoStavby: Vzduchová neprůzvučnost.
[online]. 2011 [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.drevoastavby.cz/cs/component/content/
article/233-v/950-vzduchova-nepruzvucnost
[2]
SENUB: Slovník pojmů. SENUB. [online]. [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.senub.cz/o-uspornem-bydleni/slovnik-pojmu
[3]
ISOVER: vzduchová neprůzvučnost. ISOVER. [online]. [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://www.
isover.cz/vzduchova-nepruzvucnost
[4]
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY: Hlukové MAPY. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. [online]. [cit. 2014-09-12]. Dostupné z: http://hlukovemapy.mzcr.
cz/
[5]
ČSN 73 0532. Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností
stavebních výrobků - Požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví, 2010.
[6]
[7]
ČSN EN 12354-1. Stavební akustika – Výpočet akustických vlastností budov z vlastností stavebních prvků – Část 1: Vzduchová neprůzvučnost mezi místnostmi. Praha: ČESKÝ NORMALIZAČNÍ INSTITUT, 2001.
[8]
Informace získané z podkladů společnosti Rigips
[9]
Informace získané z podkladů společnosti Wienerberger.
31
KROČEJOVÁ NEPRŮZVUČNOST, zásady
a chyby při realizacích
1
Kročejová neprůzvučnost
1.1 Základní předpoklady
Podobně jako vzduchová neprůzvučnost tak i kročejová neprůzvučnost má za cíl zajistit dostatečný
akustický komfort. V tomto případě je důležité splnit u podlahových konstrukcí jak kritéria popsaná v legislativě a následně dobře vyřešené v projektu, tak konstrukci i z hlediska provedení a to i s ohledem na
veškeré napojení dalších konstrukcí.
Bohužel tyto základní předpoklady v praxi jsou často nesplněny, a tak i když jsou použity kvalitní materiály a technologie výsledný efekt zůstává za očekáváním. Veškeré tyto problémy však nevznikají neznalostí ale spíše lhostejností často nekvalifikovaných řemeslníků na stavbách s nedostatečným stavebním
dozorem.
2
ZÁSADY PŘI REALIZACÍCH
2.1 Pochopení principů
V naprosté většině případů dochází k chybám při realizacích nepochopením či lhostejností k principům
kročejové neprůzvučnosti a neuvědomění si důsledků těchto chyb. Princip zabránění šíření zvuku konstrukcí je názorně vidět na obr.1.
Obr. 1: Princip zabránění šíření zvuku
konstrukcí pomocí plovoucí podlahy [1].
32
2.2 Montážní postupy
Jen pochopení principů ale nestačí. Je důležité se držet základních montážních postupů případně využít montážní postupy přímo od výrobce jednotlivých výrobků v konstrukcích použitých. V dnešní době
je na trhu tak široká řada výrobků že i zkušený řemeslník často váhá jak materiál správně aplikovat.
Tento stav na stavbách vnímají všichni výrobci jednotlivých komponentů a výrobci izolačních materiálů
mají často na webových stránkách či prospektech montážní návody či přímo ukázková aplikační videa.
Určitou pomůckou může být i montážní návod uvedený na obr. 2.
Obr. 2: Ukázka montážních návodů jak řešit kročejovou neprůzvučnost podlah [1].
33
Obr. 2: Ukázka montážních návodů jak řešit kročejovou neprůzvučnost podlah [1].
2.3 Zásady montáže plovoucích podlah
V montážních postupech jsou uvedeny základní zásady, ale jelikož se i přes značné úsilí často nedodržují je nutné je zde zmínit.
• Rovinnost podkladu - poměrně logická věc, že před aplikací kročejové izolace musí být podklad rovný. Bohužel vyrovnání podkladu často vede k dalším stavebním úpravám a s tím spojených zvýšení nákladů, což není vždy přijímáno pozitivně a často se řeší různými alternativami, které si nic nezadají s lidovou tvořivostí a bohužel nemají dostatečnou pevnost ani
stabilitu.
• Podlahové pásky - ano, kročejová neprůzvučnost se u plovoucích podlah řeší nejen vodorovně, ale i svisle v místech napojení podlahy na stěnu. Efektivita kročejové izolace v případě
opomenutí pásků pak výrazně klesá. Obdobně je tomu i když se volí pásky velmi malých
rozměrů a tloušťek v řádech milimetrů.
• Folie na tepelné izolaci u lehkých plovoucích podlah vysloveně nutná není, nicméně u těžkých
ano. Není nic horšího než když se folie zapomene aplikovat a voda z betonu pak zůstane v minerální izolaci po dlouhou dobu.
• Vhodná kročejové izolace - toto je důležité v místech kde chceme docílit vhodné kročejové
akustiky, na terénu toto často neřešíme. Nicméně pokud to již řešíme musíme si být jisti
správnou volbou vhodného materiálu. V případě minerálních izolací jsou to materiály určené
do plovoucích podlah, v případě polystyrenu pak speciální elastifikované polystyreny. Bohužel často se opět stává, že se polystyren použije bez elastifikace a pak nelze očekávat nějaký
kročejový útlum.
3
UKÁZKY CHYB Z REALIZACÍ
3.1 Pokles podlahy z důvodu poklesu systémových desek
podlahového vytápění
Prvním případem je ukázka nevhodného řešení podlahy v případě použití nevhodných desek systému
podlahového vytápění. V praxi pak došlo k stlačení malých styčných ploch desek podlahového vytápění a tím logicky i k následnému poklesu podlahy. Pozor tedy na vhodný typ desek podlahového
34
vytápění, pokles v tomhle případě nikterak nesouvisel se stlačením vlastního polystyrenu v rámci konstrukce podlahy, ale se systémovými deskami podlahového vytápění.
Obr. 3,4: Pokles podlahy v místě dilatací i jinde je zcela zjevný [1].
Obr. 5: Zkoušky v laboratoři již potvrzují očekávaný závěr [1].
3.2 Pokles kročejové izolace z důvodu jejího poničení při instalaci
Dalším příkladem je opět pokles podlahy, tentokrát ale z důvodu poničení kročejové izolace. K poklesu bohužel došlo díky snížení pevnosti izolace přes kterou se během instalace podlahy trvale chodilo.
V praxi se běžně používají podlážky či prkna, aby zatížení na izolaci během instalace nebylo lokální,
nicméně pokud se nejdříve aplikuje izolace která pak slouží jako provizorní podlaha a plynule se přes ní
několik dní chodí do dalších místností, tak lze logicky očekávat poničení její funkce.
35
Obr. 6: Změření skutečné tloušťky izolace v konstrukci
[1].
3.3 Pokles kročejové izolace z důvodu její nadměrné výšky
V případě, že zákazník zvolí kročejovou izolaci z elastifikovaného polystyrenu (ale obdobně se týká i minerální izolace) v příliš velké tloušťce, to jest například místo 60 mm 120 mm atd. lze logicky očekávat
vyšší stlačení podlahy. V praxi se toto řeší použitím 60 mm kročejové izolace a zbylá tloušťka se nahrazuje násypem či klasickým polystyrenem. Bohužel v praxi se stává že místo klasického polystyrenu se
použije dvojnásobná tloušťka polystyrenu elastifikovaného a problém je na světě. Projevy s nadměrným
poklesem a utržení okolních soklů jsou pak patrné na obrázcích dále.
Obr. 7,8: Projevy poklesu podlahy v realizovaném bytě [1].
3.4 Nevhodně řešené napojení kročejové izolace u stěny
V řadě případů se řeší je klasická dilatace budoucího betonu a zapomíná na funkci kročejové izolace
v místě napojení vrchních vrstev podlah na okolní svislé konstrukce. Bohužel materiály které vyhoví
z hlediska dilatace jsou již často z hlediska akustiky nedostatečné a tvoří tak akustický most, často
i s ohledem na jejich velmi malou tloušťku.
36
Obr. 9 Ukázka nedostatečného řešení napojení
s akustickým mostem [1].
3.5 Nevhodně vyrovnaný podklad podlahy
V některých případech se chyby projeví až po pokládce vrchních vrstev podlahy. V případě těžké plovoucí podlahy nerovnosti plynule zakryje beton či anhydrit, nicméně u lehké plovoucí podlahy křivost
povrchu vrchní desky plynule kopírují. Nicméně k odstranění problému je třeba desky rozebrat a zjistit
zda nerovnost způsobila nevhodná kročejová izolace (vhodná do těžkých plovoucích podlah ale nevhodná do lehkých díky nižší pevnosti), špatné napojení desek nebo nevyrovnaný povrch pod kročejovou izolací. Tak či onak na takový podklad lze jen těžko aplikovat další vrstvy podlahy.
Obr. 10 Ukázka propadlých desek lehké plovoucí
podlahy [2].
37
3.6 Nadměrná vlhkost
V řadě případů se kročejová izolace položí správně, provedou se i další vrstvy ale problém může nastat
díky zvýšené vlhkosti při pokládce finální vrchní vrstvy. Na následujících fotografiích je vidět jaké problémy nadměrná vlhkost podkladu může způsobit.
Obr. 11 Vliv nadměrné vlhkosti na vrchní dřevěné vrstvy
podlahy [3].
4
Závěr
Na stavbách lze často vidět celou řadu chyb, nicméně naprostá většina z nich vzniká díky neznalosti,
neodbornosti či minimálních zkušenostech firem či řemeslníků kteří podlahu provádějí. Opět je třeba
zdůraznit že kvalitní stavební dozor investora je v dnešní době, kdy působí na stavebním trhu různě
kvalitní firmy, nutností.
[1]
[2]
Informace získané z podkladů společnosti Rigips.
[3]
Vlhkosti v podkladech. [online]. 2012 [cit. 2014-09-26]. Dostupné z: http://www.videopodlahy.cz/
default.asp?AID=131
38
Akustické vlastností lehkých
stavebních materiálů a konstrukcí
– příklady měření
Ing. Pavel MATOUŠEK
1
Akustické vlastnosti vícevrstvých lehkých
konstrukcí
U dřevostaveb, které se pomalu stávají více a více frekventovanými konstrukcemi a pozvolna se začínají
viditelně prosazovat na českém a slovenském trhu (s určitým zpožděním za celoevropským trendem
vývoje), lze charakterizovat několik velmi zásadních konstrukčních rysů, které ovlivňují akustické vlastnosti. Jedná se jak o stavby montované na místě z prefabrikovaných (tedy kompletizovaných panelů –
opláštěných a tepelně izolovaných rámových dílů), ale také o stavby skládané z prvotních konstrukčních
elementů přímo na stavbě:
A) nosné prvky (rámy, sloupky) se zhotovují z plnostěnných dřevěných profilů (specifikované kvality,
zpracování a ošetření – sušené, zaručené pevnostní třídy) – rostlé dřevo, lamelové nebo lepené prvky, tato skutečnost má velký vliv na vzduchovou neprůzvučnost konstrukcí,
B) konstrukční celky jsou plošně relativně lehké, s lehkou izolační výplní,
C) stavební díly využívají plošné obkladové desky, tenké (10 – 15 mm v jedné vrstvě), ale relativně těžké
(týká se jejich objemové hmotnosti), zpravidla ohybově měkké,
D) přednostně se uplatňují vrstvené konstrukce spojované napevno, mezi sebou upevňované zpravidla
letmo,
E) projektanti i realizátoři dřevostaveb se nejčastěji striktně vyhýbají všem mokrým procesům (s výjimkou základových desek a pásů, vnějších zateplovacích systémů / ETICS, tepelně akumulačních stěn
nebo stěny pro zabudování krbů, u staveb většího rozsahu a vícepodlažní zástavby se dřevostavba
kombinuje s železobetonovou schodišťovou a výtahovou šachtou a požárně oddělující konstrukcí).
Skutečnosti uvedené pod body a) až c) mají významný dopad na akustické vlastnosti stavby. Vždy se
zde využívá princip vrstvené konstrukce, která při vhodném střídání materiálů jednotlivých vrstev, jejich
tuhosti a hmotnosti a pohltivosti klade velký odpor zvukům šířených vzduchem. Často jsou tyto výsledky srovnatelné s hodnotami útlumu získaného mnohem těžší cihelnou nebo betonovou prostou stěnou
(porovnání je možno udělat na příkladu 200 mm tlusté železobetonové příčky nebo 450 mm silné cihelné
stěny z plných cihel zděných na maltu – proti tomu lze postavit lehkou stěnu ze sádrokartonových nebo
sádrovláknitých desek, dvojitě obloženou o celkové tloušťce 150 – 200 mm: všemi těmito způsoby se dá
dosáhnout vzduchové neprůzvučnosti okolo hodnoty Rw = 60 dB). Jistou nevýhodou může být pouze
skutečnost, že lehké a tenké stěny hůře tlumí nízké frekvence zvuků na rozdíl od silných a těžkých hmotných stěn (jde o zvuky počínaje infrazvuky a konče basovými tóny domácích kin nebo reprodukované
nebo živé hudby, motory těžkých vozidel apod.).
Montáž – tedy vlivy pod bodem d) – představuje spíše výhodu, v těchto místech lze použít různé separátory a přerušit zvuky šířící se velkou rychlostí pevnými hmotami, tedy konstrukcemi. Tyto zvuky
postupující pevnými hmotami ve formě vibrace se mnohem hůře tlumí, šíří se rychleji než vzduchem
(rychlost šíření zvuku vzduchem je cca 340 m/s, konstrukcemi řádově 1,5 – 7,6 km/s podle druhu tuhého
materiálu) a přitom se mnohem méně tlumí při průchodu pevnými hmotami.
39
A konečně tam, kde je poměrně obtížné dosáhnout požadovaných akustických vlastností konstrukce,
což je u podlah (musí se splnit současně minimálně 2 požadavky, kročejový útlum a vzduchová neprůzvučnost), se někdy musí přistoupit k instalaci takového prvku, který zvětší hmotnost konstrukce a zlepší její akustické charaketristiky: to se děje např. vložením vrstvy betonové dlažby nebo vylitím anhydritu
– tedy rychletuhnoucí nearmované podlahové desky, samonivelující a integrované do systému plovoucí
podlahy na stropní nosné konstrukci. Tolik k bodu e).
2
ZDROJE A ŠÍŘENÍ ZVUKŮ – AKUSTIKA STAVEB
Zdroje zvuku se mohou nacházet ve stavbách nebo mimo ně. Zdrojem zvuku je obecně každá změna
tlaku v daném prostředí způsobující vlnění, které vzniká ve slyšitelném rozsahu pro lidské ucho, tedy
s kmitočtem mezi 20 Hz až 20 kHz. Prostředím se pak myslí zejména vzduch a pevné hmoty, ale zvuk
se šíří i kapalinami (a naopak se nešíří vzduchoprázdným prostorem). Přenos zvuků pevnými látkami se
děje vibrací, na přechodu pevné látky a vzduchu se vibrace přeměňuje ve zvuk.
Ve stavbách může vznikat zvuk provozem různých zařízení, může vznikat hovorem, zpěvem a hudbou,
zvukovými projevy zvířat a pohybem osob, zvířat a zařízení, pádem předmětů apod. Zvenčí se do staveb dostávají zvuky způsobené týmiž příčinami, ale také účinky větru, nárazy srážkové vody a krup,
z dopravního ruchu, z okolních staveb (výrobního i nevýrobního charakteru), filmovou produkcí, ze signálních zařízení a vyvolané přírodními jevy (blesky, vodopády atd.) nebo lidskou činností (odstřely, vypouštění páry aj.).
Zdrojů zvuku je nepřeberné množství, ale pokud tvoří zvukové nepříjemné, rušivé a škodlivé účinky na
člověka, označují se takto vnímané zvuky jako hluk (v hygieně pracovního prostředí a medicíně také
hluková zátěž).
Z hlediska popisu účinků a lokality zdroje lze pozorovat zdroje bodové, lineární a plošné, některé zdroje mohou mít úzký (směrový) vyzařovací charakter. Podle frekvenční analýzy se rozlišují zdroje širokospektrální, čistě tónové nebo se zesílenou tónovou složkou (tyto mohou být vnímány velmi nepříznivě
a mohou daleko účinněji pronikat stavebními konstrukcemi). V závislosti na časovém průběhu zvuku se
rozlišují pulzní zdroje (výstřel, krátkodobé jevy – sepnutí stykače, dovření dveří, zastavení výtahu apod.)
a zdroje s působením o neměnné nebo kolísavé amplitudě.
Šíření zvuků hmotným prostředím z bodového zdroje se děje chvěním prostředí postupující vlnou, která má tvar kulové plochy. Zvuk se tak dá popsat energií (aktivace prostředí zdrojem) W, jejíž intenzita
I (W/m2) s rostoucí vzdáleností od zdroje klesá:
W = I . S (W)
S = 4. π . r2 (m2) – plocha kulové vlnoplochy ve vzdálenosti r (m) od bodového zdroje zvuku.
V praxi se vyskytují také liniové nebo plošné zdroje (zdroje vyzařující zvuk ve shodné amplitudě v linii
nebo plošně). Příklady – liniovým zdrojem může být dlouhý nákladní vlak v pohybu, plošným zdrojem
vibrující stěna sálu multikina nebo příčka uvnitř dřevostavby (za nimiž se nachází zdroj zvuku). Bodový
zdroj je takový, jehož rozměr lze zanedbat vzhledem k velikosti vlnové délky.
Vlnová délka v závislosti na rychlosti šíření zvuku c (m/s) v prostředí a frekvenci f (1/s = Hz):
λ = c/f = c.T (m) – kde T = 1/f (s) je doba kmitu.
Zvuky ve vzduchu se projevují jako akustické vlnění – změna tlaku vzduchu v daném místě (od zdroje)
nebo za překážkou (v jiném místě a za částečně propustnou zvukovou bariérou). Takto jsou také zvuky
40
vnímány člověkem (ve slyšitelné oblasti) – jako změny tlaku, které si orgán sluchového vnímání zpracovává, předává podněty nervům a ty se dále převádí na citové vjemy (od jemných až po bolestivé).
Přístroje snímající zvuky měří změny tlaku vzduchu vznikajícího vlněním na fyzikálním principu pístu ve
válci (rychlost pohybu, akcelerace, amplituda) a aktivním snímačem je mikrofon.
Lidské vjemy zvuku jsou charakteristické nelineárním odstupňováním citlivosti: lidské ucho vnímá geometricky stupňovanou řadu násobků výkonu (tlaku) jako lineární řadu – přírůstky nebo poklesy.
Hladina akustického tlaku Lp (dB) aktuálního, vnímaného se pak určí z hodnoty akustického tlaku p podílem k referenčnímu tlaku po (Pa):
Z těchto závislostí lze odvodit, jak se zvýší hladina tlaku při zapojení dalšího zdroje zvuku, při zdvojnásobení výkonu zdroje apod. Platí, že pokud se např. zdvojnásobí výkon zdroje (např. místo jednoho zdroje
s hladinou zvuku 60 dB se zapojí zdroje dva, tedy 2 x 60 dB), zvýší se tlak o pouhé cca 3 dB (přesně
o 3,0103 dB) na 63 dB. A naopak, zvýší-li se hladina zvuku o 6 dB, tedy na 66 dB, pak byl původní zdroj
buď zečtyřnásoben, nebo se měřený bod přiblížil ke stejnému zdroji na poloviční vzdálenost oproti původní vzdálenosti.
Při šíření zvuku volným prostorem dochází k jeho postupnému tlumení. To je způsobeno několika přenosovými jevy (vzdáleností, atmosférickou absorpcí, teplotou, snosem větru, dále také mlhou
a sněžením). Pokud vlnění narazí ve volném prostoru na pohltivou překážku, tlumí se zvuk při odrazu,
při průchodu kolem clony nebo přes ozeleněný pás (stromy, keře). Při přenosu na velkou vzdálenost se
nejvíce tlumí vyšší frekvence, nejméně nízké zvukové kmitočty. Velký význam má tlumení zvuku odrazem o překážky se zvuk pohlcujícím povrchem.
Při šíření zvuku v prostředí staveb (tedy v uzavřených prostorách) se předpokládají určitá zjednodušení – např. že vysílací zdroj zvuku vytváří rovnoměrně rozptýlené vlnové pole ve vysílací místnosti,
posuzuje se jen určité zvukové spektrum (frekvenční rozsah od 100 do 3150 Hz včetně, při třetinooktávové analýze – testech podle ISO normy – se tak vždy měří v 16 bodech). Hodnotí se:
A) vzduchová neprůzvučnost konstrukce – odpor dělicí konstrukce (svislé i vodorovné, ale také šikmé
střechy) proti pronikání zvuku šířeného vzduchem R (dB) při dané frekvenci f (Hz) z jedné místnosti
do druhé, kde τ je doba dozvuku (s):
R = 10log (1/t) (dB)
a současně, vyjádřeno z hladin zvuku L1 a L2 (dB) v místnostech 1 a 2 (index 1 je vysílací – se zdrojem, index 2 znamená přijímací místnost), S je velikost dělicí konstrukce v (m2) a A2 je velikost pohltivé plochy v přijímací místnosti v (m2), platí:
R = L1 – L2 + 10log(S/A2) (dB)
Z těchto jednotlivých dílčích vzduchových neprůzvučností se získá hodnota laboratorní vážená Rw
(dB) – vztažená jako jednočíselná charakteristika s odkazem na normovou směrnou smluvní křivku
(vyhodnocení charakteristiky citlivosti člověka).
A konečně lze odvodit váženou stavební vzduchovou neprůzvučnost, která už má vztah ke stavební
konstrukci (kde C = 2 – 8 dB je korekční faktor vlivu zabudování dělicí konstrukce do okolních nosných konstrukcí, s odkazem na jejich druh a charakteristiku – lehká/těžká):
Rw´ = Rw – C (dB)
41
B) kročejová neprůzvučnost konstrukce – odpor (pouze) vodorovné konstrukce proti pronikání zvuku
vzniklého mechanicky na povrchu podlahy a vyzářená do vzduchu, ale hodnocená na základě hladiny zvuku Ln (dB) v přijímací místnosti (index 2):
Z jednotlivých dílčích hladin pro frekvence 100 – 3150 Hz lze opět určit laboratorní váženou hodnotu
(pomocí smluvní směrné křivky) hladiny kročejového hluku Lnw a z něj pak hodnotu stavební Lnw´ (dB).
Při získávání dat (např. při ověřovacích testech) ve zkušebních laboratořích nebo při terénních měřeních
na stavbách musí být splněna celá řada podmínek; nejen to, že měření nesmí být rušeno jinými zvuky
– jde o to, že sousední místnosti musí mít určitý minimální objem, musí svou dělicí konstrukcí sousedit,
měřené prvky (zejména příčky) nesmí být instalovány přes dilatační spáry apod., v opačném případě se
změří neodpovídající veličiny, které nelze porovnávat s jinými hodnotami, požadavky na stavby zakotvenými v národní normě apod.
V praxi pak musí každá konstrukce splnit minimálně nároky stanovené předpisem (ČSN 73 0532 –
Akustika - Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků –
Požadavky). Výběr požadavků se řídí jednak zatříděním budov podle účelu využití (prakticky po jednotlivých místnostech) a jednak se musí brát ohled i na vnější předpokládané nebo měřené zdroje hluku, a to
s ohledem na denní a noční dobu a některé další korekce (úlevy a zpřísnění požadavků: stará hluková
zátěž, ohledy na rekonstrukci např. panelových objektů, zahrnutí vlivu tónových složek hluku). Správné
projektové řešení stanoví nejen nejvyšší přípustnou hladinu hluku v místnostech, ale jako další krok se
musí také určit vlastnosti jednotlivých dělicích konstrukcí – vnější obvodový plášť stavby(včetně výplní
otvorů) i vodorovné konstrukce.
U svislých konstrukcí a střech se hodnotí stavební vážená vzduchová neprůzvučnost Rw. (Obdobné
principy platí pro otvorové výplně, jen s jinými požadavky.) U podlah k tomu přibude kročejová neprůzvučnost Lnw.
U střech (pokud ohraničují chráněný prostor) se ještě navíc hodnotí neprůzvučnost vůči hluku vyvolanému deštěm (druh hluku vyvolaného mechanicky na krytinu střechy a střešní okna a světlíky, může být
kritický pro lehké konstrukce bez bednění, tenké plechové krytiny a některé integrované sendvičové
panely).
2.1 Prostorová akustika
U staveb s využitím pro zpracování a nahrávání zvuku, reprodukci řeči a hudby se ještě navíc hodnotí
další parametry: doba dozvuku v místnostech, srozumitelnost poslechu (bez rušení ozvěnami, bez vzniku stojatého vlnění mezi rovnoběžnými stěnami, bez rušení vlivem hluku pozadí). To připadá v úvahu
u učeben, poslucháren a sálů určených pro tyto účely, případně u zvukových pracovišť, režií a nahrávacích studií apod. V principu je vhodné, pokud se nepoužívají metody elektroakustiky pro přenos hlasu
a hudby, tedy snímání, zesílení a přenos zvuků pomocí reprosoustav, zvolit jednak vhodný tvar místnosti,
odrazivé prvky a podhledy v prostoru jeviště / řečniště a pak pohltivé prvky v části hlediště. Geometricky se takové prostory upravují tak, aby neměly poměry stran v přesných celistvých násobcích a nemají
mít boční stěny rovnoběžné. Pro hrubé a alespoň počáteční zjištění vhodnosti k daným účelům slouží
úpravy na zajištění doporučené doby dozvuku podle charakteru provozovaného zvuku; doba dozvuku
má být v určitém rozmezí. Přesnější a podrobnější posouzení a návrh náročnějších prostorů pro kulturní
a veřejné účely není předmětem této publikace (zpracovává se např. podle více akustických deskriptorů
a nejčastěji pomocí úzce speciálního interaktivního akustického software).
42
Doba dozvuku se definuje jako čas Ts (s), v němž po ukončení zvukového vlnění poklesne jeho hladina
z původní hladiny (ustáleného stavu) o 60 dB. Pokud je střední pohltivost povrchů ve sledované místnosti αs ≤ 0,2 (-), lze zjednodušeně vypočítat dobu dozvuku z objemu místnosti V (m3) a celkové pohltivé
plochy A (m2):
Pokud je střední pohltivost větší (v mezích 0,8 ≥ as > 0,2 – určí se jako vážený průměr z ploch) anebo se
vyžaduje výpočet podle normy, musí se použít vzorec nikoli podle Sabina jako výše, ale podle Eyringa
S (m2) jsou jednotlivé dílčí plochy v místnosti charakterizované svojí pohltivostí as.
I v této souvislosti doba dozvuku závisí na frekvenci f (Hz), proto se počítá pro každou zvláště a jde-li
o třetinooktávovou analýzu, určuje se 16 x.
2.2 Akustická pohltivost materiálů
Akusticky pohltivé materiály se vyznačují tím, že jejich povrch je členitý, otevřený a hmota samotná má
dutiny nebo je porézní. Takové povrchy odrážejí jen zlomek zvuku, který je na ně nasměrován. Zvuk se
tlumí v dutinách a pórech, kde se jeho energie zachytí. To je velmi žádoucí v prostředí, kde se vyžadují
úzce specifické vlastnosti, např. doba dozvuku a další akustické parametry. Většina neupravených stavebních povrchů má hladké plochy a velkou odrazivost.
Prvky napomáhající tlumení zvuku pohlcováním v prostoru staveb:
• vnitřní vybavení (nábytek) – tříští rovinné velké souvislé plochy místností, ale současně zmenšují jejich objem, velmi vhodné jsou židle, křesla a pohovky s čalouněným povrchem (zejména
strukturovaný textil a plyše mají vliv na zlepšení pohltivosti),
• povrchové úpravy ploch:
–– podlahy – koberce mají mnohem lepší účinek než hladké plochy (lamino, dlažba, plastové
hladké krytiny apod.): obyčejné koberce, zátěžové koberce, čisticí zóny,
–– stěny – závěsy, obrazy, tapisérie, vylepení koberců (koridory),
–– okenní pásy – hlavně velké souvislé plochy (textilní svislé lamely, záclony),
–– stropy – zavěšené podhledy s minerálně pohltivými deskami v roštech , závěsné prvky
(tzv. buffle obyčejné nebo laděné na určité frekvence), strukturované / perforované podhledy s pohltivými akustickými vložkami nad podhledem,
–– dveře – zpravidla se neupravují, ale lze je také potahovat pohltivými materiály,
–– pokrytí rámů prosklených příček, oken nebo rozvodných skříní (zvuková studia) vláknitým
nástřikem – polyesterovými vlákny (tzv. flokování),
• přídavné vybavení – pro prostory s pobytem více osob (kanceláře klasické, hovorové místnosti, zasedací místnosti, ordinace lékařů apod., velkoprostorové spojené kancelářské prostory, tzv. multispace), které se nemají rušit navzájem – přídavné pevné mezistěny s pohltivým
povrchem, paravány (s textilním povrchem apod.), příčky s omezenou výškou volně přemistitelné (do výšky 1,2 – 1, 5 – 1,8 m). resp. kombinované s prosklením,
• speciální akustické prvky – tlumicí soustavy, rezonátory, laděné pohltivé desky (např. plechová zavěšená kazeta, s několika velikostmi perforací, s pohltivou vložkou).
Jelikož hladké povrchy (sklo, dlažba, plechové lakované prvky, sádrokarton, hladké omítky, parapety
z plastů apod.) mají pohltivost v rozmezí αw = 0,01 – 0,03, instalací nebo úpravou povrchů výše popsanou
43
se dají tyto plochy zlepšit až na hodnoty součinitele pohltivosti 0,55 – 0,80, někdy až k hodnotám 1,00.
Standardně se v praxi využívá hlavně plochy podhledů, ale pokud tyto nestačí, lze využívat naznačené
cesty – zvětšení instalovaných ploch ve stejném objemu původní místnosti. Čím více pohltivých ploch
a s čím větší pohltivostí se použije, tím více se zkracuje doba dozvuku a klesá dokonce i hladina zvuku
v daném prostoru.
U všech těchto prvků je nutno dbát na požadavky na požární vlastnosti a eventuální rychlé šíření plamene po textiliích s vysokým vlasem, flokovaných površích a rámečcích apod. Takové výrobky a prvky
nesmí být v prostorech požárních únikových cest a je nutno také dbát na prevenci požáru při návrhu
(hořlavé látky mimo zdroje tepla, kuřácké prostory apod.). Kromě textilií, potahů, záclon a žaluzií existují
kvalitní plnohodnotné výrobky, které nešíří plameny po povrchu a nepřispívají svým spalným teplem
k rozvoji požáru (zatřídění A1 nebo A2 podle ČSN EN 13501-1).
Pokud se někdy měří hladina zvuku v nevybavené (hrubé nebo dokončené) stavbě, zjistí se výsledky
pochopitelně odlišné od skutečnosti, kdy se prostory plně vybaví těmito prvky a upravenými povrchy.
Zatímco technologie dřevostaveb používá zpravidla tuhé rošty a přímo kotvené prvky, dodatečné instalované podhledy, obklady a další akustická opatření mají speciální nosné prvky, konstrukce, rošty a závěsy a používají také různé silentbloky a hlavně kvalitní pohltivé desky a obklady (na bázi minerálních
vláken s potahem skleněnými netkanými nebo tkanými sklotextiliemi) a tím se dosahuje velmi účinných
výsledků.
2.3 Vlastnosti složených stěn
Ve stavbách se vyskytují další konstrukce vkládané do stěn a příček – a to jsou např. otvorové výplně
(dveře plné, dveře s ventilačními mřížkami, pevná zasklení, okna, vstupní portály, francouzská okna
apod.). Je jasné, že tyto výrobky budou mít jiné vlastnosti než plné stěny, do kterých jsou zabudovány.
Vzduchová neprůzvučnost Rv (dB) takových složených stěn (plných a s některými výplněmi otvorů) se
pak určuje následovně:
S (m2) představuje celkovou plochu složené stěny, Si jednotlivé plochy částí příček (stěn) nebo otvorových výplní charakterizované svými vzduchovými neprůzvučnostmi Ri (dB).
Při praktických zkušenostech s takovými složenými stěnami se ukazuje, že pokud činí rozdíl mezi největší a nejmenší vzduchovou neprůzvučností cca 10 a více (dB), nemá smysl takový prvek zabudovávat – vlastnosti celé stěny poklesnou blízko této nejnižší hodnotě (bez ohledu na velikosti ploch těchto
prvků).
3
VLIV KONSTRUKCE NA VLASTNOSTI PŘÍČEK A STĚN
Empirické zkušenosti s montáží stěn a příček, často potvrzované sérií měření, vedou k optimalizaci
výsledků vzduchové neprůzvučnosti stěn při dodržení následujících zásad. Ne všechna opatření se
dají dodržet a někdy se od určitých zásad musí ustoupit (z důvodu technologie prefabrikace, montáže
apod.):
• Čím větší bude plošná hmotnost příčky, tím větší bude vzduchová neprůzvučnost.
• Čím více bude vrstev a mezi nimi co největší rozdíly objemových hmotností, tím lépe se bude
příčka chovat.
44
• Při větší tloušťce příčky bude mít příčka větší vzduchovou neprůzvučnost.
• Lepších výsledků vzduchové neprůzvučnosti se dosáhne v případě, kdy je možné instalovat
hmotnostně nesymetrické opláštění stěnových panelů (tj. jedna strana je těžší aspoň o 50 %).
• Při velké tloušťce a velké plošné hmotnosti bude konstrukce lépe tlumit nízké kmitočty zvuku.
• Nosné sloupky pro každou stranu obkladu je lepší montovat odděleně – nespojené navzájem
mezi sebou nebo přídavné sloupky zvolit v akustickém provedení (pružné plechové).
• Stěny nutno ukládat na měkkou podložku, příčky in situ podkládat pod vodítky pružně.
• Obkladové desky (SDK, OSB, cementotřískové …) je vhodné olemovat a utěsnit proti stěnám,
stropu a podlaze měkkým a trvale pružným těsněním bez jakýchkoli spár a mezer (např. výplňovou šňůrou z pěnového PE + silikonový tmel nebo PU tmel bez plniva).
• Obkladové desky je vhodné kotvit k nosnému roštu přes oddělovací pružné pásky (celoplošně jednostranně lepicí páskou z pěnového PE polepený rošt – „plovoucí“ kladení záklopu).
• V mezistěnovém prostoru je vhodné ponechat vždy alespoň minimální vzduchovou mezeru
(např. 5 - 10 mm) pro přerušení plošného styku vrstev.
• V meziprostoru příčky musí být izolační absorpční výplň – nespojující oba pláště, tj. s malou
vzduchovou mezerou – z minerálního vlákna, ale o velké hmotnosti.
• Pokud je opláštění každé strany příčky dvouvrstvé nebo vícevrstvé, musí být spoje opláštění
vystřídané (u každé vrstvy – vodorovně i svisle).
• Pokud je opláštění každé strany příčky dvouvrstvé nebo vícevrstvé, musí být šrouby kotvící
opláštění ve správných délkách a roztečích (detailní montážní návod výrobce).
• Pokud je možné, druhý a další obklad je lepší kotvit do plochy než do roštu (plovoucí kotvení
- sponkováním). Je ale třeba dát pozor na statiku a výšku příčky.
• Pokud je opláštění každé strany jednovrstvé, musí být pod veškerými příčnými spoji desek
podloženy dostatečně široké pásky těchto desek (např. 200 mm).
• Akustickou příčku není vhodné narušovat jakýmikoli rozvody (elektrické kabely, prostupy, potrubí, instalační krabice atd.).
• Rošt (nosné sloupky) se nesmí narušovat a provlékat jím instalace (kabely, hadice).
• Má-li být dosaženo co nejlepších parametrů u SDK desek, je vhodné použít vždy místo obyčejného sádrokartonu desky požárně odolné (těžší, lepší charakteristika).
• Opláštění stěn příček: sádrokarton – každá strana 1 – 2 vrstvy, ostatní materiály jen jedna
vrstva.
• Doporučení – max. účinnost: dílčí stěna vždy jen o max. hmotnosti m´< 20 kg/m2.
• Příspěvek akustického útlumu – vzduchové neprůzvučnosti způsobený vložením minerálních
desek do vzduchové mezery činí podle jejich tloušťky od 4 do 14 dB (tloušťky od 30 do 180
mm, v závislosti na původních vlastnostech příčky – útlumu bez izolace od 36 do 55 dB).
• Vynechání kvalitní minerální izolace v jednoduché příčce způsobí pokles vážené vzduchové
neprůzvučnosti o cca 9 – 10 dB, platí pro příčky s rošty hloubky 75 – 100 mm.
4
VLIV KONSTRUKCE NA VLASTNOSTI STROPŮ
Stropní konstrukce u dřevostaveb sestávají zpravidla z nosných trámků tvořících zespodu viditelný nebo
skrytý rošt. Na něj se klade bednění. Taková základní nosná konstrukce se vybavuje podhledem těžším
(např. dřevoštěpkové, sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementotřískové desky) nebo lehčím – dodatečným minerálním podhledem. I přes vložené izolační výplně takové základní nosné konstrukce nepostačují na dosažení potřebného kročejového útlumu i vzduchové neprůzvučnosti. Klasické konstrukce
(historické) pokračovaly v položení dalšího roštu (polštářů), na ně záklopu a nášlapné vrstvy. Bohužel
také obsahovaly množství tuhých konstrukčních uzlů, které přenášely zvuk bez velkéhoodporu přes
celou konstrukci.
45
Proto se na tuto hrubou konstrukci kladou nejčastěji plovoucí podlahy – tedy izolační podložky, na
kterých spočívá vrchní roznášecí podlahová deska: lehká (tedy z portfolia suché výstavby), případně
přes hydroizolační vrstvu těžká monolitická armovaná deska (těžká plovoucí podlaha) nebo dnes častěji
aplikovaná anhydritová monolitická podlaha. Tento systém se někdy kombinuje s vloženou mezivrstvou
podlahového vytápění (tvarovky pro fixaci topných hadů zmonolitněné zálivkou). Tímto dodáním relativně velké hmotnosti se zabezpečuje podstatné zvýšení odporu proti přenosu zvuku přes podlahu, plovoucí podlaha pak velmi dobře odděluje pochozí a nosné vrstvy od sebe a celkově podstatně zvyšuje
neprůzvučnost.
U dřevostaveb se nedají na rozdíl od klasických železobetonových stropů (monolitické i z dutinových
předpínaných prvků – např. Spiroll) přesně spočítat neprůzvučnosti nosné devěné konstrukce. Tyto
stropy se proto musí zkoušet a výsledky odvozovat postupně od naměřených hodnot. Taktéž zlepšení
neprůzvučnosti kročejové i vzduchové získané na referenčním zkušebním stropě (ŽB deska tl. 140 mm)
nelze přenést na dřevěné trámové stropní konstrukce.
5
PŘÍKLADY MĚŘENÝCH KONSTRUKCÍ
A. Stěna symetrická (rámová KVH se SDV obklady)
B. Stěna nesymetrická (rámová KVH s obkladem) holá a s ETICS (vnější obvodová stěna)
Popis konstrukce: nosný rošt byl vytvořen z dřevěných sušených a hoblovaných sloupků 140 x 60 mm
s roztečí 600 mm, montovaných na svislo do obvodového rámu z totožných hranolů. Tento rám byl na
vnitřní straně opláštěn dřevoštěpkovými deskami OSB 3 tl. 12,5 mm, na vnější straně pak dřevotřískovými deskami typu DHF tl. 15 mm se spoji na pera a drážky. Prostor v tomto panelu se vyplnil minerální
izolací tl. 140 mm, a to s objemovou hmotností od 12 do 50 kg/m3, izolacemi jednak ze skleněných
a jednak z vláken na bázi čediče. Na vnitřní straně byly přidány latě 50 x 50 mm – jednosměrný přídavný
vodorovný rošt (instalační předstěna) a také tento rošt byl vyplněn přídavnou minerální izolací o tloušťce 50 mm. Na tento rošt pak byly nakotveny obkladové desky standardního sádrokartonu tl. 12,5 mm
a přetmeleny. – Tato konstrukce je pak uváděna jakožto nezateplená stěna.
Po odzkoušení alternativ vkládaných minerálních izolací tl.140 mm bylo uváženo, že vzhledem k malému rozptylu výsledků není potřeba měnit kvalitu a sortiment absorpčních výplní v předstěně: ovlivnění
výsledků vzduchové neprůzvučnosti bylo u izolace tl. 140 mm sice indikováno jako rozeznatelné, ale
relativně malé, na hranici rozlišitelnosti (pouze v rozsahu 1 dB).
K nezateplené stěně byly nalepeny tepelně izolační desky tl.160 mm z fasádního stabilizovaného EPS,
překryty krycí a výztužnou stěrkou s vloženou perlinkou (standardní skotkanina pro ETICS) a opatřeny
vrchní jemnou stěrkovou omítkou. Ze sestavy ETICS nebyl použit pouze vrchní fasádní nátěr. Po dokončení prací a vytvrzení všech maltových a omítkových směsí bylo provedeno přeměření vzduchové
neprůzvučnosti – uváděno jako pro zateplenou stěnu s EPS. Poté bylo zateplení EPS odstraněno.
K nezateplené stěně byly nalepeny tepelně izolační desky tl.160 mm s podélnými vlákny na bázi čediče,
překryty krycí a výztužnou stěrkou s vloženou perlinkou (standardní skotkanina pro ETICS) a opatřeny
vrchní jemnou stěrkovou omítkou. Ze sestavy ETICS nebyl použit pouze vrchní fasádní nátěr. Po dokončení prací a vytvrzení všech maltových a omítkových směsí bylo provedeno přeměření vzduchové
neprůzvučnosti – uváděno jako pro zateplenou stěnu s minerálními vlákny.
Spojovací materiál byl použit naprosto shodně jako pro provedení na stavbě, včetně hustoty kotvení
a ostatních spojů.
46
A) Stěna bez zateplení ETICS
Celková tloušťka stěny (vč. předstěny): 230 mm.
Hodnoty laboratorní vážené vzduchové neprůzvučnosti byly naměřeny pro minerální výplň (tl. 140 +
50 mm, a to s objemovou hmotností od 12 do 50 kg/m3, izolacemi jednak ze skleněných a jednak z vláken na bázi čediče): Rw = 46 – 47 dB.
B1)Zateplená stěna dřevostavby s ETICS
Hodnota laboratorní vážené vzduchové neprůzvučnosti panelu se zateplením ETICS na bázi minerální
izolace s podélnými vlákny tl. 160 mm: Rw = 47 – 48 dB.
Celková tloušťka stěny (vč. předstěny a zateplení ETICS): 395 mm.
B2)Zateplená stěna dřevostavby s ETICS
Hodnota laboratorní vážené vzduchové neprůzvučnosti panelu se zateplením ETICS na bázi stabilizovaného fasádního EPS tl. 160 mm: Rw = 44 – 45 dB.
Celková tloušťka stěny (vč. předstěny a zateplení ETICS): 395 mm.
Obr. 1 – Snímek z montáže stěnového panelu dřevostavby,
vkládání minerální izolace do instalační vrstvy (mezi vodorovný
rošt hloubky 50 mm) na OSB záklopu (strana interiéru), velikost
vzorku 10,6 m2 – pro test laboratorní vážené vzduchové
neprůzvučnosti podle ČSN EN ISO 10140-2
C) Trámové stropy s plovoucí podlahou
Jako nosná konstrukce může sloužit trámový strop podle ČSN EN ISO 10140-11. V této normě jsou popsány celkem 3 konstrukce stropů, z nichž je jedna (strop č. 1) podobná těm, které se uplatňují i v českém stavebnictví:
47
Obr. 2 – Trámový strop (ČSN EN ISO 10140-11) a jeho vlastnosti; izolační
výplň má mít objemovou hmotnost cca 15 kg/m3
Tento strop se využívá jako nosná konstrukce pro další úpravy – položení lehké nebo těžké plovoucí
podlahy. Na horní OSB záklop se pokládají izolační desky s dostatečnou únosností, na ně pak vrchní
roznášecí podlahová deska (sádrovláknité podlahové desky,OSB desky, cementotřískové desky – lehká
plovoucí podlaha; případně těžká plovoucí podlaha – anhydrit s minimální vrstvou 35 mm o objemové
hmotnosti 1200 kg/m3 anebo betonová armovaná deska s mnimální tloušťkou 50 mm o objemové hmotnosti 2200 kg/m3). Uváděny jsou přibližné minimální objemové hmotnosti, přitom sádrovláknité desky
mají cca 1200 kg/m3, OSB ca 650 kg/m3. Čím bude vrchní roznášecí deska těžší, tím více energie je
potřeba pro její rozkmitání a tím hůře bude přenášet zvuk, ovšem hmotnost této desky ubírá na užitné
hmotnosti potřebné pro dovolené zatížení podlahy.
Konkrétní dosažené výsledky lze přenášet vždy jen na stropy stejného druhu – konstrukčně i co do dimenzí. Zlepšení vlastností stropu na obr. 2 položením plovoucí podlahy deskami Steprock HD 30 mm
a 2 x OSB 3 tl. 15 mm (uváděny jsou laboratorní vážené hodnoty):
A) snížení hladiny kročejového hluku o 8 dB,
B) zvýšení vzduchové neprůzvučnosti o 10 dB.
Pokud se na tentýž strop položí nejprve betonová deska tl. 50 mm (monolit nebo zapískované chodníkové dlaždice tl. 50 mm) a pak tatáž plovoucí podlaha jako výše, dosáhne se:
Existuje možnost dalšího zlepšení – vložením vrstvy podlahového vytápění, která přispívá svojí tloušťkou i hmotností k dosažení lepších výsledků. Podobná konstrukce jako je popsaná výše byla doplněna
topnými hady se zálivkou, ale na podložce o větší tloušťce (Monrock MAX E tl. 80 mm). Realizována
však byla jen požární zkouška (REI 60 minut), k akustickým testům zatím nedošlo. Chování konstrukce
ale bude obdobné jako u stropu s těžkou plovoucí podlahou, výhodou je vyšší podložka (s mezí pevnosti v tlaku 40 kPa).
48
D) strop se spřaženou dřevobetonovou nosnou konstrukcí
Zajímavou konstrukční cestou jsou spřažené konstrukce. Tento příklad se týká nosné konstrukce dřevěných trámků 80 x 140 mm v osových roztečích 600 a 900 mm s nalitou ocelovou vyztuženou deskou
tl. 60 mm. Takový strop byl odzkoušen jako podkladní hrubá konstrukce (s výsledkem Rw = 39 dB, Lnw
= 91 dB). Hmotnost tohoto holého stropu činila 152 kg/m2.
Poté byla na strop položena deska Steprock HD4F tl. 50 mm, na ni roznášecí podlahová deska Fermacell 2E22 (tl. 25 mm) a plovoucí nášlapná lamino vrstva tl. 9 mm s integrovanou tlumicí podložkou. Došlo
k následujícímu zlapšení:
Zajímavé bylo, že výsledek kročejového útlumu u této konkrétní skladby se nezměnil v případě, že
plovoucí lamino podlaha se nepokládala (byly vyzkoušeny a změřeny obě varianty – podlaha s touto
nášlapnou vrstvou i bez ní).
E) Střešní konstrukce s nadkrokevním zateplením (varianty provedení, podhledu a krytiny
v systému TOPROCK)
Jako výchozí nosná konstrukce byl použit opět stejný trámový strop, jako je na obr. 2 (výsledky zkoušky
tak lze odkazovat na evropskou normu a zkušební metodiku). Doplněním konstrukce o další vrstvy byl
vytvořen systém nadkrokevního zateplení používaný běžně pro šikmé střechy, vyvíjený pro nízkoenegetické anebo pasivní domy. Konstrukce může být instalována s podhledem vespod, anebo bez něj.
Na tuto základní konstrukci normového stropu č. 1 byla položena asfaltová parozábrana 3 nebo 4 mm
silná, na ni pak nadrokevní držáky s pomocnými krokvičkami 80 x 60 mm. Do tohoto distančního roštu
se vkládala izolace o tloušťce 120 + 80 mm (Airrock LD, dnes je ekvivalentem Superrock) pro nízký držák o výšce 120 mm, nebo o tloušťce 180 + 120 mm (Rockmin Plus anebo Rockton) pro vysoký držák
o výšce 180 mm. (U této druhé varianty nebyl použit podhled a izolační vložka v normovém stropě.) Dále
se pokračovalo v kladení pojistné plastové difuzní mebrány, kontralatí 30 x 50 mm a laťování pro krytinu.
Krytina byla alternativně měněna.
Výsledky zkoušek laboratorní vážené vzduchové neprůzvučnosti:
A) střecha s izolací systému TOPROCK tl. 200 mm, bez podhledu, krytina plechová – lisované tašky
ve velkoplošných formátech tl. 0,55 mm Rw = 55 dB, totéž s krytinou pálenou Tondach Rw = 56 dB,
totéž s krytinou vláknocementovou tl. 4 mm Rw = 59 dB,
B) střecha s izolací systému TOPROCK tl. 300 mm (Rockton), bez podhledu, krytina pálená Tondach
Rw = 54 dB, totéž s krytinou vláknocementovou tl. 4 mm Rw = 56 dB.
49
Obr. 3 Model šikmé střechy s nadkrokevním zateplením systému TOPROCK pro měření vzduchové neprůzvučnosti (zakótována proměnná výška izolačního souvrství: H = 200 mm pro splnění minimálního
požadavku v ČSN 73 0540, H = 300 mm pro pasivní a nízkoenergetické domy, kdy měřením zjištěná
hodnota U = 0,12 W/m2.K, ale na slabším bednění o tl. 13 mm – palubky, namísto OSB desek tl. 25 mm
testovaných v akustické laboratoři na výše popsaných vzorcích). Nadkrokevní držáky byly kladeny za
sebou v roztečích po 1000 mm.
Rozdíl mezi překvapivou hodnotou vzduchové neprůzvučnosti u lehčí krytiny Betternit tl. 4 mm, která
byla největší, oproti těžké krytině keramické spočíval v tom, že krytina nemá drážky a množství mezer,
které propouštějí zvuk. Krytina maloformátová ze šablon byla pokládána také na laťování, ale překrytí
jednotliých listů nevytváří netěsnosti a pokles neprůzvučnosti vlivem spár.
Obrazové přílohy:
Stropní konstrukce s lehkou plovoucí podlahou
50
Stropní konstrukce s lehkou plovoucí podlahou a podlahovým vytápěním
Stropní konstrukce s litou podlahou z anhydritu (těžká plovoucí podlaha)
51
Spřažená dřevobetonová stropní konstrukce s lehkou plovoucí podlahou
(spřažení lze provést různými způsoby)
Řez systémem TOPROCK – s vysokými držáky, běžné provedení pro
nízkoenergetický nebo pasivní dům (s některými charakteristickými rozměry
konstrukce, 2 alternativy krytiny)
PODĚKOVÁNÍ
Práce byla realizována za finančního přispění Evropské unie v rámci projektu: CZ.1.07/3.2.07/04.0082 Tvorba vzdělávacího programu Dřevěné konstrukce a dřevostavby.
52
Název projektu
Tvorba vzdělávacího programu Dřevěné konstrukce a dřevostavby
Registrační číslo projektu
CZ.1.07/3.2.07/04.0082
Realizátor projektu
Moravskoslezský dřevařský klastr, občanské sdružení
Moravskoslezský dřevařský klastr, o.s.
Studentská 6202
708 33 Ostrava-Poruba
IČ: 27003949
www.msdk.cz
www.vzdelavaciprogramdrevo.cz
ISBN 978-80-906014-2-0

Vzdělávací materiály - Dřevěné konstrukce a dřevostavby

Transkript

Podobné dokumenty

zde. - Saint

Celý článek zde - Novatop systém

Michal Neumann, Libor Vykydal, Jakub Mikolášek -SP

Kniha Hluk větrných elektráren 2

tepelné izolace

pro-bonus program

ROCKWOOL katalog 2015

Katalog Firesta

Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách

Herkulova dobrodružství

Akční leták 23-06-2015

e-zpravodaj - Národní stavební centrum

desky Rigistabil

Optimální akustická řešení

Ukázky z knihy - Venkovský dům

Stáhněte si katalog vybavení domu

stáhnout - DARTE sro

Snižování vibrací a hluku

Konstrukce stěn, stropů a podlah

Navrhování a provádění dřevostaveb fermacell

Katalog ke stažení zde!

Research and Innovation centre