Perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory

Transkript

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Perspektivy pobytových sociálních služeb
pro seniory
HABILITAČNÍ PRÁCE
Autorka práce: Soňa Vávrová
2013
UNIVERSITY OF OSTRAVA
FACULTY OF SOCIAL SCIENCES
Perspectives of Residential Social Services
for Seniors
THESIS
Author: Soňa Vávrová
2013
Ostravská univerzita v Ostravě 3
Fakulta sociálních studií
ABSTRAKT
Cílem práce je hledání odpovědí na otázky, jaké jsou perspektivy pobytových
sociálních služeb pro seniory v české společnosti a jakými změnami by v rámci
procesu transformace měly domovy pro seniory projít, aby odrážely reálné potřeby
svých budoucích uživatelů.
Při konstruování výhledů do budoucnosti je vždy třeba reflektovat stávající
situaci, která je výsledkem určitého historického vývoje. Vzhledem k uvedenému se
v teoretické části práce zabýváme proměnami společnosti a společenských institucí
i změnou paradigmatu ovlivňujícího perspektivy poskytování sociálních služeb pro
seniory.
Při realizaci prezentovaných výzkumných šetření jsme vycházeli z premisy, že
při hledání optimální podoby jakékoliv služby, i služby sociální, pro určitou cílovou
skupinu, je vhodné tázat se přímo osob, kterým je nabízena. V rámci kvantitativního
výzkumného šetření, za využití techniky dotazníku, jsme se proto zaměřili na
potenciální uživatele, seniory 60 + žijící v přirozeném sociálním prostředí, kterých
jsme
se
dotazovali
na
možné
využívání
sociálních
služeb.
Jednalo
se
o reprezentativní výzkumné šetření, které zahrnovalo 1 985 respondentů žijících ve
Zlínském kraji. K získání komplexního pohledu na zkoumanou problematiku jsme
následně realizovali kvalitativní šetření, a to formou ankety mezi sociálními
pracovníky domovů pro seniory na území Zlínského kraje a metody terénního
výzkumu, techniky rozhovorů, mezi stávajícími uživateli domovů pro seniory,
zaměřené na reflexi rozhodování o využití pobytových sociálních služeb. Do
výzkumu se zapojilo celkem 16 sociálních pracovníků. Výzkumný vzorek z řad
seniorů žijících ve velkokapacitních domovech pro seniory na území Zlínského kraje,
tj. s kapacitou 100 uživatelů a více, byl tvořen 14 osobami.
Získaná data jsme analyzovali a interpretovali. Z výsledků šetření vyplynulo, že
většina dotázaných seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí s využitím
pobytových sociálních služeb domova pro seniory nepočítá a pokud tuto možnost
připouští, tak je to především v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu majícího
vliv na snížení míry jejich soběstačnosti. Uvedenou skutečnost podpořily rovněž
výsledky kvalitativního šetření mezi sociálními pracovníky a uživateli domovů pro
seniory ve Zlínském kraji, ze kterých vyplynulo, že uživatelé berou své přestěhování
se do domova pro seniory jako nutnost, kdy neměli jinou volbu. Senioři se
domnívají, že neměli při svém rozhodování na výběr, neboť v jejich životní situaci,
kdy se jim zhoršil zdravotní stav a potřebovali intenzivnější pomoc a péči druhých
osob, jim nemohl tyto nikdo v jejich přirozeném prostředí zajistit. Skutečností
zůstává, že si nikdy nepředstavovali, že konec své životní dráhy prožijí v domově pro
seniory, který nepovažují za svůj nový domov. Na základě získaných výsledků jsme
závěrem, v souladu s cíli práce, formulovali doporučení pro praxi.
Klíčová slova: senior, sociální služby, domov pro seniory, institucionalizace,
deinstitucionalizace, ne-institucionalizace.
ABSTRACT
This work aims at examining perspectives of residential social services for seniors in
the Czech society and changes within the current process of transformation the
homes for seniors should undergo in order to meet real needs of their future users.
When making future prospects it is always necessary to consider the current
situation which is the result of a certain historical development. Therefore, in the
theoretical part, we deal with transformations of the society and social institutions as
well as with the change of the paradigm influencing perspectives of providing
seniors with social services.
When making the research we drew on the premise that when looking for an
optimal form of any service, i.e. including the social one, for a certain target group, it
is suitable to ask the very persons to whom the service is being offered. In the
quantitative research we used the technique of questionnaire focusing on potential
users, i.e. seniors over 60 living in the natural social environment who were
questioned about their possible using of social services. It was a representative
research including 1,985 respondents living the Zlín Region. In order to obtain
a complex view we then made a qualitative research using the form of inquiry among
social workers of homes for seniors in the Zlín Region and the method of field
research and the technique of discussion with the users of homes for seniors about
their decision to use residential social services. In total, 16 social workers
participated in the research. The research sample from among the seniors living in
“large” homes for seniors in the Zlín Region, i.e. with the capacity of more than 100
users, included 14 persons.
The obtained data were analyzed and interpreted. The research showed that most
of the questioned seniors living in the natural social environment do not think about
using residential social services of homes for seniors, and if admitting that, it would
only be due to worsening health having an impact on the degree of their self-reliance.
This fact was also supported by the results of the qualitative research among social
workers and users of homes for seniors in the Zlín Region which showed that the
users consider their moving into a home for seniors a necessity when having no other
choice. The seniors believe that they did not have a choice in their deciding because
in their social situation, when their health worsened and they needed a more
intensive help and care of other persons, no one was able to provide them with these
services in their natural environment. The fact is that they have never imagined
spending the end of their life in a home for seniors which they do not consider their
home. On the basis of the obtained results we made a recommendation for the
practice in accord with the aims of the work.
Keywords:
senior,
social
services, home for
deinstitutionalization, non-institutionalization.
seniors, institutionalization,
OBSAH
ÚVOD
9
1 PROMĚNY ČESKÉ SPOLEČNOSTI A INSTITUCÍ OVLIVŇUJÍCÍ
PODOBU PÉČE O SENIORY
12
1.1 Naděje dožití jako determinanta proměn společnosti
15
1.2 Rodina bez mezigenerační solidarity a společnost bez morálky?
18
1.2.1 Koncept odloučení seniora z ostrova rodiny
1.3 Kolektivizace versus individualizace společnosti
21
26
1.3.1 Kolektivní duch formálních organizací zaměřených na péči o seniory
30
1.3.2 Koncept totálních institucí Ervinga Goffmana
33
2 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY V ČESKÉ REPUBLICE
38
2.1 Změna paradigmatu poskytování sociálních služeb v návaznosti na
legislativní změny po roce 1989
2.2 Formy a druhy sociálních služeb jako reflexe nabídky a poptávky
2.2.1 Postavení domovů pro seniory v systému pobytových sociálních služeb
2.3 Institut kvality v sociálních službách
39
44
46
52
3 POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY A FILOZOFIE
DEINSTITUCIONALIZACE
57
3.1 Habitus a domov pro seniory jako totální instituce
60
3.2 Sociální práce v pobytových sociálních službách pro seniory
62
3.3 Milníky na cestě k deinstitucionalizaci
65
3.4 Dva principy transformace pobytových sociálních služeb
69
3.4.1 Úloha sociálních pracovníků v procesu transformace
73
4 KVANTITATIVNÍ VÝZKUM ZÁJMU SENIORŮ O VYUŽITÍ
POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE ZLÍNSKÉM KRAJI
75
4.1 Výzkumný problém, dílčí výzkumné otázky a hypotézy
77
4.2 Proměnné
91
4.3 Výzkumné techniky
94
4.4 Výzkumný vzorek
95
4.5 Způsob zpracování dat
102
4.6 Výsledky empirického šetření a interpretace dat
104
4.7 Shrnutí výsledků kvantitativní části výzkumu
160
5 KVALITATIVNÍ VÝZKUM ZAMĚŘENÝ NA ROZHODOVÁNÍ
SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
166
5.1 Výzkum názorů sociálních pracovníků
167
5.2 Výzkum zaměřený na reflexi uživatelů domovů pro seniory
176
5.2.1 Kostra analytického příběhu a interpretace analyzovaných dat
5.3 Shrnutí výsledků kvalitativní části výzkumu
183
187
6 ZÁVĚREM O PERSPEKTIVÁCH POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH
SLUŽEB PRO SENIORY
190
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
194
SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ
202
SEZNAM PŘÍLOH
205
ÚVOD
Motto:
Nabízejme sociální služby v takové podobě, abychom si my sami dokázali představit,
že se jednou, až zestárneme, staneme rádi jejich uživateli.
Pobytové sociální služby pro seniory reprezentované domovy důchodců zaujímaly
v poválečné historii naší republiky dominantní postavení na poli sociálních služeb
pro uvedenou cílovou skupinu. I v současné době, charakterizované prodlužováním
střední délky života a obecným stárnutím evropské populace, si pobytové sociální
služby – domovy pro seniory stále zachovávají své výsostné postavení. Otázkou však
zůstává, zda lidé mají o využití pobytových sociálních služeb, jejichž poskytování je
spojeno s tzv. odloučením z ostrova rodiny, „skutečný“ zájem nebo zda se jedná
o určitou „tradici“ přenášenou z generace na generaci, kdy většinu z nás ani
nenapadne, že by péče o osoby v seniorském věku mohla být poskytována jinou
formou. Právě zjišťování zájmu a představ současných seniorů, ve věku 60 + žijících
v přirozeném sociálním prostředí, o využití pobytových sociálních služeb – domova
pro seniory se věnuje první část předkládaného výzkumu, který byl realizovaný na
území Zlínského kraje. Při výběru výzkumného souboru jsme vycházeli z premisy,
že je vhodné dotazovat se na uvedenou skutečnost osob – seniorů ještě v době, kdy
jsou schopni odhadovat své budoucí potřeby a formulovat představy o způsobu jejich
uspokojování v období případné závislosti na pomoci druhých osob.
V oblasti marketingu se stále častěji hovoří o seniorech jako o zákaznících
budoucnosti (např. Reidl, 2012). Uvedená skutečnost je spojena s faktem masivního
nárůstu osob seniorského věku nejen v evropské populaci. Danou situaci si již dávno
před marketingovými firmami uvědomily farmaceutické společnosti, které své
produkty stále častěji zaměřují na osoby seniorského věku. Senioři se stávají
zajímavou cílovou skupinou, jejíž kupní síla není založena na faktických příjmech či
absolutním bohatství, ale právě na vzrůstající početnosti, tedy masovosti.
Po marketingových firmách a farmaceutických společnostech je nyní řada na
sociální práci, která se ve společnosti 21. století stává jedním z nejdynamičtěji se
rozvíjejících oborů, aby se více soustředila na zjišťování představ svých „zákazníků“.
Sociální práce by měla skutečnost stárnutí populace více reflektovat a začít
modifikovat stávající či zavádět nové nástroje sociální politiky vedoucí k naplnění
základních lidských práv a potřeb při využívání sítě sociální podpory a pomoci
ve třetí a ve čtvrté fázi životní dráhy člověka 1.
Vzhledem k dynamičnosti, se kterou se sociální práce rozvíjí, je velmi těžké
najít jednu všeobjímající definici vystihující její podstatu. Definice sociální práce se
v souvislosti se změnami probíhajícími ve společnosti stále konstruuje. Podle
Mezinárodní federace sociálních pracovníků „podporuje sociální práce sociální
změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za
účelem naplnění jejich osobního blaha. Za využití teorií lidského chování
a sociálních systémů zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým
prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské
spravedlnosti“2. Sociální práci můžeme považovat za úzce propojený systém hodnot,
teorie a praxe. Cílem sociální práce ve vztahu k jednotlivci je podporování
a rozvíjení jeho schopnosti samostatně řešit vzniklý problém a adaptovat se na
nároky prostředí. Důležité je též zprostředkování potřebných informací a služeb
navazujících institucí a organizací. Sociální práce by měla rovněž napomáhat tomu,
aby systémy podpory klientů pracovaly efektivně a humánně. V neposlední řadě by
měla přispívat k rozvíjení a zlepšování sociální politiky dané komunity či státu.
Všechny z výše deklarovaných cílů jsou důležité i pro oblast sociálních služeb,
jejichž struktura prochází v posledním desetiletí markantními změnami zaměřenými
na jejich transformaci a deinstitucionalizaci.
Proces deinstitucionalizace se ve své první fázi zaměřil na pobytové sociální
služby pro osoby se zdravotním postižením. 3 V následující fázi bychom se měli začít
zabývat deinstitucionalizací pobytových sociálních služeb pro seniory a sociální
pracovníci, jejichž místo je v oblasti sociálních služeb nezastupitelné, by se měli stát
nositeli kýžené změny, neboť právě oni jsou samostatnými vykonavateli sociální
1
Dle Vávrové (2012, s. 15) můžeme třetí fázi životní dráhy spojit s třetím sociálním věkem člověka
(tzv. postproduktivním obdobím) a čtvrtou fázi životní dráhy se čtvrtým sociálním věkem člověka
(tzv. obdobím závislosti).
2
Jde o český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků
přístupný z http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace/category/profesni-organizace. Možno
srovnat s originální definicí sociální práce The International Federation of Social Workers (IFSW)
přístupnou z http://ifsw.org/policies/definition-of-social-work/.
3
Viz http://trass.cz/.
práce
v pobytových
zařízeních
sociálních
služeb
a
legitimními
členy
multidisciplinárních týmů, jejichž hodnoty mohou aktivně ovlivňovat.
Při přípravě změn v oblasti poskytování sociálních služeb pro seniory je třeba
znát názory odborníků, ale také potenciálních objektů sociální politiky – tedy
seniorů, kterými se postupně staneme všichni, pokud naše životní dráha nebude
předčasně ukončena. Právě zjištění názorů seniorů využívajících sociální služby
domovů pro seniory ve Zlínském kraji se nám stalo společně se zjišťováním názorů
sociálních pracovníků domovů pro seniory stěžejním cílem druhé části realizovaného
výzkumu. Tu jsme zaměřili na reflexi rozhodnutí o využití pobytové sociální služby
seniorem.
Ve schodě s Baumanem (2002, s. 25), který tvrdí, že se jevy neberou v úvahu do
doby, dokud s nimi nejsou potíže, zaměřujeme svoji pozornost na pobytové sociální
služby pro seniory a ochotu samotných seniorů tyto služby využít, neboť považujeme
stávající stav „ústavní“ sociální péče o seniory za aktuální problém. Bauman (2002,
s. 26) se dále domnívá, že jevy zaregistrujeme „až tehdy, když se pro nás stanou
‚problémem‘, když vyžadují soustředění pozornosti a vědomého úsilí a kdy víme nebo
soudíme, že na tomto úsilí záleží, zda vůbec a jaké budou. Pozorování jevu nastupuje
po formulaci problému, sám problém pak je odrazem úkolu, který si klademe“.
V souladu se Sýkorovou (2007, s. 84), která se zabývá autonomií ve stáří (Sýkorová,
Chytil, 2004; Sýkorová, 2007) a tvrdí, že „v gerontosociologii najdeme jen
výjimečně studie zabývající se autonomií ve stáří a autonomními seniory, které by
uchopily a prezentovaly autonomii v termínech samotných aktérů“, i my vycházíme
z předpokladu, že je třeba při hledání dalších perspektiv pobytových sociálních
služeb zaměřit pozornost na samotné aktéry, tedy potenciální i stávající uživatele
sociálních služeb pro seniory, a těchto se dotazovat. Jejich prizmatem můžeme
nazírat na budoucnost sociálních služeb určených dané cílové skupině.
Získané poznatky mohou být využity v souladu se zákonem o sociálních
službách č. 108/2006 Sb. při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje
sociálních služeb kraje a při realizaci činností sociální práce vedoucích k řešení
nepříznivé sociální situace, s akcentem na předcházení sociální exkluzi osob.
1
PROMĚNY ČESKÉ SPOLEČNOSTI A INSTITUCÍ
OVLIVŇUJÍCÍ PODOBU PÉČE O SENIORY
„Společnosti, jako je ta naše, jimiž hýbou miliony mužů a žen honících se za štěstím,
jsou stále bohatší, ale ani zdaleka není jasné, jestli jsou také šťastnější.“
Bauman, 2010, s. 11
Žádná společnost, ani ta česká, není statickým systémem fungujícím transparentním
lehce uchopitelným způsobem. Spíše naopak. Společenské struktury a mechanismy
jejich fungování jsou těžce popsatelné, neboť se jedná o složitý systém vzájemných
vztahů a vazeb mezi mnoha členy, jimiž je společnost fakticky tvořena. Společně
s Luhmannem (2006, s. 462) chápeme společnost jako rozsáhlý sociální systém, jenž
v sobě zahrnuje všechno sociálno. Sociálnem můžeme rozumět, podle teoretické
preference, celek sociálních vztahů, procesů, jednání či komunikace. Společnost je
autopoietický sociální systém, kdy žádné ze změn neprobíhají mimo a každá z nich
má dopad na její podobu, a to v každém historickém období.
Od konce 60. let 20. století se začíná hovořit o tom, že společnost vstupuje do
nové fáze svého vývoje. Od společnosti moderní, ve které oslabují vztahy typické
pro předmoderní společnosti založené na příbuznosti či náležitosti k určité
pospolitosti, se tak dostáváme přes pozdní modernitu (Giddens, 1991), do doby
postmoderní (Bauman, 1992) či do doby postindustriální společnosti (Bell, 1973).
„Jestliže se přesouváme do fáze postmodernity, pak to znamená, že trajektorie
sociálního vývoje nás odvádí od institucí modernity směrem k novému a odlišnému
typu sociálního řádu“ (Giddens, 2003, s. 46). Rovněž podle Baumana (2002, s. 25)
je postmodernista „určitou etapou vývoje individuí i společenských vztahů“.
Uvedené proměny nutně zasahují i do podoby společenských institucí ovlivňujících
péči o seniory, kdy jednou z nejdůležitějších stále zůstává instituce rodiny, i když
mnozí skeptikové již několik desetiletí předpovídají její konec.
S problematikou instituce rodiny úzce souvisí oblast sociálních vazeb, solidarity,
koheze a důvěry uvnitř společnosti. Rodina je na straně jedné stabilizujícím prvkem
společnosti v každé fázi jejího vývoje a na straně druhé hybnou silou přispívající
k jejím proměnám. Například již Auguste Comte (1798–1857) ve své koncepci
sociologie vyzdvihuje její stabilizační význam. Rodinu společně se státem a církví
řadí do oblasti sociální statiky, kdy ji považuje za základní oporu společnosti. Výše
uvedený ambivalentní vztah, kdy může vzrůstající nestabilita instituce rodiny
ovlivňovat vývoj a chod společnosti a naopak, nás upozorňuje na její možnou
křehkost. Na tomto místě je však třeba podotknout, že například podle Giddense
(1991, s. 58) vstupují dnes lidé do vzájemných vztahů kvůli vztahu samotnému. To
může na straně jedné implikovat zmiňovanou křehkost, avšak na straně druhé
přispívat k vytváření pevnějších vazeb, neboť tyto vznikly na základě svobodné
vlastní volby. Nemůžeme tedy tvrdit, že by rodina v současné společnosti fungovala
hůře než dřív. Jediné, co s určitostí tvrdit můžeme, je, že instituce rodiny se
proměňuje a funguje jinak. Taktéž nelze s určitostí prohlásit, která z proměnných –
rodina či společnost je nezávisle a která závisle proměnná. Není možné konstatovat,
zda proměny instituce rodiny (nezávisle proměnná) jsou příčinou nebo podmínkou
proměn české společnosti (závisle proměnná), nebo je tomu naopak. Spíše se
kloníme ke vzájemnému determinismu. Na makroúrovni hovoříme o recipročním
vlivu vývoje české společnosti a rodiny, kdy důležitou intervenující podmínkou jsou
proměny probíhající na celosvětové úrovni (viz Obr. 1.1).
Obr. 1.1
Model proměn české společnosti a rodiny v souvislosti s globálními
proměnami
Proměny
české
rodiny
Proměny
české
společnosti
Globální
proměny
společnosti
Na rozdíl od společnosti, která je abstraktním pojmem a jako taková může
existovat jen díky konsensu svých členů, kteří se dohodli, co pod pojmem
společnost 4 budou rozumět, je rodina naprosto konkrétním společenstvím lidí s jasně
ohraničenými strukturami. Vzhledem k výše uvedenému se budeme v následujících
kapitolách zabývat i otázkami, jak se proměňují vazby uvnitř současné rodiny, jak
funguje
rodinná
solidarita,
jaké
mechanismy
přispívají
k rodinné
kohezi
a jakou úlohu hraje v rodině důvěra, a to s akcentem na péči o její členy patřící
k nejstarší žijící generaci.
Přesto, že se již od konce 60. let 20. století hovoří v euroamerickém měřítku
o tom, že společnost vstupuje do nové fáze svého vývoje, česká společnost mohla
začít více reflektovat deklarované proměny až koncem 90. let 20. století, a to
v souvislosti se změnou politickohospodářských struktur. Teprve s nástupem tzv.
tržního hospodářství mohlo dojít k pravému rozmachu „ideologie konzumní
společnosti“, v níž podle Baumana (2010, s. 98) panuje představa světa jako skladiště
potenciálních spotřebních předmětů, života jednotlivce jako neustálé honby za
výhodnou koupí, smyslu života jako maximálního uspokojení spotřebitele
a životního úspěchu jedince jako nárůstu jeho tržní hodnoty. Nutně vyvstávající
otázkou je: Co se bude dít v „nové“ společnosti s těmi, jejichž tržní hodnota poklesla
na nulu? Industriální společnost je i podle Becka (2004, s. 19) „myšlena
v kategoriích společnosti (výdělečné) práce“, a tak se stává naše hledání perspektiv
sociální péče o postproduktivní občany v současné české společnosti navýsost
důležitým.
Všechny společenské instituce vychází z určitých tradic, na jejichž základech
budují svůj zdánlivě nový systém. Faktem zůstává, že „socialistické Československo
sociální politiku v tom smyslu, jak je chápána po roce 1989, de facto nemělo“
(Žižková in Krebs a kol., 2007, s. 90). Uvedenou skutečnost dokládá Žižková (in
Krebs a kol., 2007, s. 91) absencí pojmu sociální politika v československých
slovnících (od počátku 50. do přelomu 70. a 80. let 20. století). Žižková (in Krebs
a kol., 2007, s. 91) dále upozorňuje na monopol státu v sociální sféře, který
„koncipoval, realizoval, financoval a kontroloval celou oblast … k tomu také
využíval výlučně státních institucí a mechanismů“. Velmi rozšířenou byla
4
Společnost můžeme ve shodě s Kellerem (1992, s. 11) vymezit jako „souhrn individuí jednajících
s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním
kontextu, jehož parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně“. Českou společností
rozumíme národní stát, který v daném historickém kontextu existoval na našem území.
institucionální péče o seniory, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1989 bylo na
území naší republiky v domovech důchodců 33 449 míst a dalších 5 622 míst bylo
k dispozici v domovech – penzionech pro důchodce5. Proměňující se česká
společnost tak mohla péči o postproduktivní obyvatelstvo začít stavět po roce 1989
na „hodně pevných základech“, které zrály více než čtyřicet let.
1.1 Naděje dožití jako determinanta proměn společnosti
Naděje dožití členů určité společnosti je jednou z určujících složek její podoby. Jinak
budou vypadat společenské vztahy a vazby ve společnosti, jejíž členové se v průměru
dožívají 49 let a jinak ve společnosti, ve které mají lidé naději dožít se téměř 90 let.
Životní cyklus, jako společenský konstrukt, bude v prvním případě s největší
pravděpodobností redukovaný na kratší periody. Dá se tak očekávat, že i období
závislosti „stárnoucích“ členů společnosti bude poměrně zkráceno. Naopak,
s prodlužováním střední délky života se dá očekávat, že se bude stále prodlužovat
i období závislosti osob v poslední fázi jejich životní dráhy.
Světové statistiky shodně vypovídají o tom, že střední délka života lidí tohoto
světa kontinuálně roste. V některých zemích, především Afriky, je tento růst
pomalejší. Eriksen (2010, s. 16) uvádí, že průměrná délka života lidí na Zemi byla
v roce 1900 31 let, v roce 2000 to bylo již 66,8 let a v současné době se blíží
k hranici 80 let. Rovněž i podle Možného (1990, s. 32) se až do konce 18. století
pohyboval průměrný věk, kterého se obyvatelé Evropy dožívali, v rozmezí 25 až 35
let. Střední délka života, zvaná též naděje dožití, se začíná postupně zvyšovat
s nástupem společenské formace označované jako společnost moderní. Podle
metodiky ČSÚ6 „vyjadřuje naděje na dožití počet roků, který v průměru ještě prožije
osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění
řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok
nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se o hypotetický údaj, který říká, kolika let
5
Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech. Tab.13.02 Místa v zařízeních
sociální péče, jejich využití a pečovatelská služba. [online].
6
Český statistický úřad. Naděje dožití a průměrný věk - Metodika. [online].
by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala
stejná jako v daném roce“.
Jak bylo výše naznačeno, naděje dožití není pro všechny obyvatele Země
jednotná. Výrazně je determinována socioekonomickou vyspělostí země, ve které
člověk žije. Hovořit můžeme i o geografické podmíněnosti. Pro přiblížení uvádíme
v Tabulce 1.1 přehled vybraných zemí světa a naději dožití jejich obyvatel. Česká
republika je na 64. místě s nadějí na dožití 77,56 roku, přičemž nerozdělujeme naději
dožití podle pohlaví.
Tabulka 1.1 Naděje dožití obyvatel ve vybraných zemích světa (data z roku 2013)
Státy s nejvyšší nadějí na dožití
Státy s nejnižší nadějí na dožití
Poř.
Stát
Naděje dožití
Poř.
Stát
1.
Monako
89,63
219.
Afghánistán
2.
Macao
84,46
220.
Svazijsko
3.
Japonsko
84,19
221.
Guinea Bissau
4.
Singapur
84,07
222.
Jižní Afrika
5.
San Marino
83,12
223.
Čad
64.
Česká republika
77,56
80.
Slovenská republika
Zdroj dat: Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Life
Expectancy at Birth. [online].
Naděje
dožití
50,11
50,01
49,50
49,48
49,07
76,24
Za povšimnutí stojí, že zatímco první místa v tabulce obsadily rozlohou malé
(s výjimkou Japonska) státy z Evropy (Monako, San Marino) a Asie (Singapur,
Macao), na konci seznamu nalezneme, kromě Afghánistánu, africké státy. Dva z nich
(Jižní Afrika a Čad) patří mezi 25 7 rozlohou největších států světa. Naše republika
zaujímá poměrně slušné místo, avšak za prvním státem „zaostává“ o více než 12 let.
Potěšující zprávou nám může být, že poslední stát „předběhla“ o téměř 28,5 let.
Se zvyšující se střední délkou života v české populaci úzce souvisí faktická
příprava na danou skutečnost. Orientačním informačním zdrojem nám může být
Národní zdravotní studie dospělých 65+, kterou v roce 1982 realizovalo Centrum pro
zdravotnické statistiky USA a ze které vyplynulo, že 11 % osob ve věkovém rozmezí
65 až 74 let, téměř 26 % osob ve věku 75 až 84 let a 75 % osob starších 85 let
potřebuje pomoc a podporu druhých (viz Tabulka 1.2).
7
Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Area. [online].
Tabulka 1.2 Potřeba pomoci při běžných denních aktivitách u osob 65+ v USA
Věk
65-74
75-84
Potřeba pomoci při péči při jednom či více základních
úkonech (chůzi, procházkách, koupání, oblékání, užívání
toalety, dopomoc do a z postele, dopomoc při jídle).
Potřeba pomoci při jednom či více sekundárních
(pomocných) úkonech (zprostředkování nákupů, příprava
jídla, domácí práce, hospodaření s penězi).
Celkem
85+
5,3 %
11,4 %
34,8 %
5,7 %
14,2 %
40 %
11 %
25,6 %
74,8 %
Zdroj: sestaveno dle Jette (in Satin, 1994, s. 350)
Evidentní demografické změny
v populaci a vzrůstající potřeby osob
v seniorském věku jsou základem rostoucích obav společnosti a z nich vyplývající
nutnosti věnovat faktickou pozornost podobám péče o stárnoucí populaci s akcentem
na představy samotných aktérů, tedy seniorů.
Jednotlivé státy Evropy si uvědomují závažnost současné situace, o čemž svědčí
i skutečnost, že rok 2012 byl vyhlášený Evropským rokem aktivního stárnutí
a mezigenerační solidarity. V návaznosti na to byl na jednání vlády ČR dne
13. 2. 2013 předložen Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období
let 2013 až 2017, který navázal na Národní program přípravy na stárnutí na období
let 2008 až 2012. V souvislosti s plněním Národního programu přípravy na stárnutí
na období let 2003 až 2007 byla 22. 3. 2006 zřízena Rada vlády pro seniory
a stárnutí populace8 jako poradní orgán vlády. Rada vlády na svých stránkách
deklaruje, že „ve své činnosti usiluje o vytvoření podmínek pro zdravé, aktivní
a důstojné stárnutí a stáří v České republice a aktivní zapojení starších osob do
ekonomického a sociálního rozvoje společnosti v kontextu demografického vývoje“ .
Všechny výše zmiňované materiály odrážejí mezinárodní priority a jsou v souladu
s Madridským mezinárodním akčním plánem pro problematiku stárnutí 2002 9.
Základním rámcem všech zmiňovaných dokumentů je dodržování a ochrana lidských
práv seniorů.
Z předloženého výčtu bychom mohli dospět k závěru, že problematice seniorů je
věnována v naší společnosti dostatečná pozornost. Nyní je třeba sledovat faktické
naplňování plánů, které by mohli posoudit sami senioři.
8
9
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace. [online].
Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. [online].
Pokud k fenoménu stárnutí společnosti připojíme ještě další proměny, kterými
společnost prochází, máme před sebou nelehký úkol. Například Bauman (2002,
s. 33-34) hovoří o epizodičnosti a nekonsekventnosti postmoderního života, který
přirovnává k televiznímu seriálu. Mění se tak podle něj praktický smysl zkušenosti.
Příbuzenské vztahy považované za stabilizátor sociálních svazků společnosti
předmoderní i vztahy osobního přátelství či intimity společnosti moderní (viz
Giddens, 2003, s. 93) nabývají nových podob. Jak bude péče o závislé seniory
vypadat v postmoderní české společnosti, je otázkou pro vedenou diskuzi.
1.2 Rodina bez mezigenerační solidarity a společnost bez
morálky?
Na obzoru se rýsuje perspektiva společnosti bez morálky!
Bauman, 2002, s. 151
Jak jsme si ukázali výše, s proměnami společnosti v pozdně moderní době se
současně proměňuje i instituce rodiny. Rodina jako primární sociální skupina, do níž
se všichni rodíme, již není ohraničena ostrými a neměnnými konturami, jak tomu
bývalo v době moderní, ale hranice ostrova rodiny jsou poměrně nestabilní, což
umožňuje jejich smršťování či rozpínání v závislosti na aktuální situaci, a to
i několikrát v průběhu poměrně krátkého časového úseku. Adaptabilita instituce
rodiny se zvyšuje a zrychluje. Tato pružnost a rychlost však s sebou přináší určitý
druh nestability a diskontinuity. Podle Možného (2006, s. 16) platí pro všechny
společenské instituce „to, pro co ekonomové vytvořili název path dependency – tedy
závislosti současného stavu na tom, jakými stavy instituce ve své historii prošla“.
Současná podoba instituce rodiny je tak výsledkem jejího historického vývoje.
Podle Eriksena (2009, s. 132) „v naší době, kdy muži i ženy zápasí v napjatém
a náročném konkurenčním boji pracovního trhu, který smazává rozdíl mezi volným
časem a pracovní dobou, je nanejvýš obtížné najít takový životní rytmus, aby v něm
mohla naplno rozkvést specifika rodinného života, jako jsou pomalost, organický
vývoj nebo důvěrnost“. Rodinný život se potýká v souvislosti s tyranií okamžiku
ještě s dalšími problémy. Jde například o předávání vědomostí, kdy není jasné, co se
má mladší generace od té starší naučit – kulturní přenos mezi generacemi se stává
stále problematičtějším, neboť trvání a kontinuita jsou nahrazeny spontaneitou
a inovací (Eriksen, 2009, s. 132). Navíc se začínají objevovat nové formy soužití
jako například plánovaná / uvědomovaná bezdětnost či fenomén singles, které
společně s dalšími faktory: rozpadem manželských svazků, úbytkem dětí v rodině
a rozpadem vícegeneračního soužití determinují podobu instituce rodiny, neboť
přispívají k mezigenerační diskontinuitě. Sociologové (např. Možný, 2006, s. 277)
hovoří o tzv. dvourychlostní společnosti, ve které se rozevírají nůžky mezi rodinami
s dětmi, tedy těmi, kteří zachovávají mezigenerační kontinuitu, a těmi, kteří se
rozhodli žít bez rodičovství. Pokud jedna generace nemá pokračování v generaci
nastupující, není možné počítat ani s mezigenerační solidaritou. Jen stěží si
dokážeme představit, že se o nás v domácím prostředí na stáří budou dobrovolně
a bezúplatně starat cizí lidé.
V rámci zemí Evropské unie se podle Hetteše (2011, s. 91) nejčastěji stávají
neformálními pečovateli právě děti a partneři. Nejvyšší podíl dětí, které poskytují
osobní služby rodičům, je podle něj v Portugalsku, ve Španělsku a v České republice,
kde tito představují více než 50 % pečovatelů. Mezi pečovateli je výrazná převaha
žen. V Lucembursku, Španělsku a Dánsku je to více než 80 %, na Slovensku,
v Portugalsku, v Itálii a ve Finsku 75–80 %, v USA 61 % a ve Velké Británii 58 %.
Uvedená čísla nám naznačují, že pokud máme děti ženského pohlaví, máme poměrně
vysokou šanci, že se o nás dcery v době závislosti na péči druhé osoby postarají.
V opačném případě nastupují instituce. Keller (2003, s. 57) upozorňuje na přebírání
nejen mocenských, hospodářských, ale i sociálních kompetencí ve společnosti
moderní specializovanými formálními organizacemi od rodin a celých domácností.
„Speciální organizace vojenské, hospodářské, soudní, zdravotní, výchovné, sociálně
zabezpečovací a další mají společné to, že nejsou složeny z celých rodin, nýbrž
z jednotlivců, kteří jsou příslušníky různých domácností“ (Keller, 2003, s. 57). Keller
si pak klade otázku, proč se rodina stále častěji hroutí, když o ni stát projevuje tak
„dojemnou“ péči. Jde o strategii, kdy stát přebral od rodin důležité úkoly, čímž došlo
k nezamýšlenému důsledku – „domácnosti a rodině bylo odňato vše, co ji nutilo
držet pohromadě, ať se děje, co se děje“. (Keller, 2003, s. 58). Jeho tvrzení
podporuje rovněž Lipovetsky (2008, s. 80), který se domnívá, že se privátní sféra
„vymanila ze všeho, co by ji přesahovalo, a získává jiný smysl, neboť v ní záleží už
jen na proměnlivých tužbách jedinců“.
Situace však zatím není tak kritická, jak by se mohlo zdát, neboť podle Hetteše10
(2011, s. 90) je v Evropské unii průměrně jen 3,3 % osob ve věku 65 + v ústavní péči.
Nejvyšší dlouhodobý podíl ústavní péče je na Islandě (9,3 %). Norsko, Finsko,
Švédsko a Švýcarsko uvádí 5 až 7 % osob. V Ruské federaci a Litvě je to méně než
1 %. Dobrou zprávou může být, že ve všech zemích je podíl osob v dlouhodobé
ústavní péči nižší než v péči domácí. Koheze rodin i mezigenerační solidarita
prochází v současné společnosti těžkou zkouškou, avšak uvedená čísla ukazují, že
ještě není pozdě začít podporovat rodiny pečující o závislého stárnoucího člena
a navracet jim odebrané kompetence. Na druhou stranu však Hetteš (2011, s. 75)
spatřuje paradox v tom, že v době krize vidí mnohé vlády řešení problému stárnutí
právě v rodině. Uvedené můžeme chápat spíše jako opatření vedoucí k ekonomickým
úsporám „hroutících“ se sociálních států, než jako aktivní sociální prorodinnou
politiku, která by akcentovala blaho svých stárnoucích občanů.
Pokud budeme sociálními optimisty, můžeme očekávat, „že se v tomtéž smyslu,
v němž se modernita zapsala do dějin jako věk etiky, zapíše se do nich nadcházející
postmoderní éra jako věk morálky“ (Bauman, 2002, s. 153) a návratu rodinných
hodnot a sebevražd, které jsou dalším z problémů vysokého věku, začne ubývat.
Například v USA jsou ve věkové kohortě 63 až 69 let sebevraždy třikrát a ve věkové
kohortě 85+ dokonce pětkrát častější, než je průměr v celé populaci (Satin in Satin,
1994, s. 72).
Vzájemnou podporu generací uvnitř rodiny nemůžeme brát jako něco
automatického, neboť jde spíše o určitý morální imperativ předávaný z generace na
generaci. Navíc nejsou v českém právním systému nastavena žádná pravidla
poskytování pomoci a podpory dětí vůči rodičům, jak je tomu v případě plnění
povinností rodičů vůči dětem.
Závěrem se můžeme společně s de Singlym (1999, s. 122) tázat, zda „máme
postmoderní formy soukromého života považovat za projevy nárůstu egoismu, který
nakonec rozbije veškerou mezilidskou solidaritu a jakoukoli mezigenerační transmisi
10
Hetteš byl v letech 2008–2010 předsedou Pracovní skupiny pro stárnutí populace Evropské
hospodářské komise OSN.
nebo je máme považovat za vyhovující očekáváním současné společnosti, která
produkuje lidi citlivější na mezilidské vztahy než na formální rámce a instituce“.
1.2.1 Koncept odloučení seniora z ostrova rodiny
V následující kapitole se budeme zabývat konceptem odloučení seniora z ostrova
rodiny. Odloučení lze v obecné rovině chápat jako přechodný stav trvající po určitou
nezbytně nutnou dobu. Jde tedy o stav zvratný, nedefinitivní. Pro odloučení je
charakteristické, že nedochází k zpřetrhání sítě sociálních vztahů a vazeb mezi
odloučeným a zbývajícími členy rodiny. Odloučení člena rodiny do instituce, např.
do pobytového zařízení sociálních služeb, může být příčinou postupného snižování
frekvence a intenzity vzájemných kontaktů mezi odloučeným a ostatními členy
rodiny a může vést až k jejich úplnému utlumení. V praxi tudíž hrozí reálné
nebezpečí, že odloučení člena z ostrova rodiny do instituce přispěje k jeho
následnému vyloučení.
Pokud hovoříme o vyloučení člena z ostrova rodiny, máme de facto na mysli
jeho sociální vyloučení ze systému rodinných vztahů a vazeb. K rodinnému
vyloučení dochází v okamžiku přerušení všech sociálních vazeb mezi uživatelem
pobytové sociální služby, který byl odloučen z ostrova rodiny do instituce,
a ostatními příslušníky rodiny. Rodinné vyloučení, společně s vyloučením pracovním
a komunitním, považujeme v kontextu pobytových sociálních služeb za jednu
z hlavních složek sociálního vyloučení neboli sociální exkluze (viz Obr. 1.2).
Obr. 1.2 Komponenty sociálního vyloučení
Pracovní
vyloučení
Rodinné
vyloučení
Komunitní
vyloučení
Sociální vyloučení (exkluze)
Bude-li jedinec vyloučen ze sítě rodinných, pracovních i komunitních vztahů
a vazeb současně, budeme hovořit o absolutním sociálním vyloučení. Na
multidimenzionalitu sociálního vyloučení upozorňuje i Mareš a Sirovátka (2008,
s. 279), kdy v souvislosti s překrýváním dimenzí sociálního vyloučení hovoří
o multidimenzionální deprivaci. Fázi absolutní sociální exkluze považujeme za
nejvyšší stádium sociálního vyloučení. V tomto případě stojí před sociálními
pracovníky
nejtěžší úkol,
neboť
proces
sociálního
začleňování
absolutně
exkludovaného jedince bývá velmi složitý. Obnova přerušených sociálních vazeb, ať
už rodinných, pracovních či komunitních, bývá daleko těžší, než sanace vazeb
oslabených. Naproti tomu, zůstává-li při sociálním vyloučení alespoň jedna ze složek
funkční, je pravděpodobné, že se jedinec udrží integrovaný uvnitř společnosti
a nedojde k jeho absolutnímu vyloučení. V souvislosti s předkládanou problematikou
pojímáme sociální vyloučení spíše v horizontální poloze, na niž upozorňuje Musil
a Müller (2008, s. 322), tedy ne v jeho sociálněstrukturální dimenzi typické pro
vazbu na pracovní trh.
Pojmu sociálního vyloučení začíná být používáno od poloviny 60. let 20. století
a bývá v sociologických teoriích spojován především s trhem práce (Keller, 2010,
s. 168-172). Návaznost sociálního vyloučení na trh práce se ukazuje jako důležitá,
a to i v souvislosti s předkládanou problematikou. V té se zaměřujeme na odlučování
seniorů, tedy osob ekonomicky již neaktivních, z kruhu rodiny do institucí.
Odloučení seniora z ostrova rodiny do instituce bývá často doprovázeno zpřetrháním
vazeb sousedských či přátelských utvářených v rámci participace jedince na
nejrůznějších zájmových a volnočasových aktivitách provozovaných v komunitě.
V následujícím textu věnujeme pozornost sociálnímu vylučování osob, které si již
splnily předepsané pracovní povinnosti a nyní, v postproduktivním věku, kdy by
měly prosperovat ze své celoživotní angažovanosti, mnohdy zjišťují, že skutečnost je
jiná. V současné společnosti, která měří hodnotu člověka v souvislostech jeho
produktivity a užitečnosti, bývá na osoby stojící mimo pracovní trh často nahlíženo
jako na ty, které zatěžují sociální systém a podílejí se na zvyšování, i tak rostoucího,
státního dluhu. „Alternativou společenského uznání je odepření důstojnosti:
ponížení“ (Bauman, 2010, s. 99). Namísto kýženého blahobytu plynoucího z jistoty
pobírání dostatečně vysokého starobního důchodu, přicházejí další životní zkoušky
a rozhodování.
Podle Křivohlavého (2011, s. 39-40) rozlišují psychologové tři formy stárnutí:
normální stav, optimální stav a patologický stav charakterizovaný přítomností
nemoci, přičemž hranice mezi prvními dvěma není ostře stanovena. Odlučování
seniorů z ostrova rodiny se většinou vztahuje k lidem ve třetí formě stárnutí. Člověk
v tomto období přestává z důvodu zhoršeného zdravotního stavu zvládat péči
o vlastní osobu a začíná být méně soběstačný. V určitých oblastech potřebuje pomoc
i péči druhých osob, což vyžaduje od jeho okolí zvýšenou aktivitu. Právě nezbytnost
zapojení ostatních členů z ostrova rodiny do péče bývá problémem. V určitém
okamžiku existují uprostřed ostrova rodiny jednotliví aktéři s diametrálně rozličnými
zájmy, potřebami a povinnostmi. Pokud tyto nelze skloubit ke spokojenosti všech
zúčastněných, může docházet k postupnému odlučování některých „nepotřebných“
členů ostrova rodiny, a to ať už do institucí či na okraj společnosti. Sociální
odloučení i vyloučení bereme v jejich dynamickém pojetí vystavěném na sociálních
vztazích. Odloučení či případné vyloučení z ostrova rodiny se nám, z naší
perspektivy, jeví jako výsledek jednání všech aktérů, tedy obyvatel ostrova rodiny.
„Člen rodiny může být proti odloučení některého z obyvatel ostrova rodiny … ale
může být i spoluaktérem rozhodnutí odloučit některého z ostatních obyvatel ostrova
rodiny (např. tehdy, chová-li se podivně a ohrožuje tím sebe anebo ostatní členy
rodiny)“ (Rieger, 2009, s. 20).
Pojem odloučení z ostrova rodiny jsme si vypůjčili od Riegera (2009, s. 19),
který odloučeným označuje toho „obyvatele ostrova rodiny, který byl odloučen
(někdy bez loučení…) od rodiny do instituce, nacházející se mimo ostrov rodiny“.
Rieger (2009, s. 19) dále upozorňuje, že rozhodnutí o odloučení člena rodiny často
závisí na vůli někoho jiného a může nastat situace, kdy člen rodiny, o jehož
odloučení se rozhoduje, často nemůže projevit svoji vlastní vůli – souhlas. Tristní
situace nastává v případě odloučení člověka seniorského věku do instituce, neboť
v tomto případě nelze očekávat, že by jeho odloučení bylo ukončeno a tento se vrátil
zpět domů, na ostrov rodiny, jak popisuje Rieger ve své knize.
Rieger (2009, s. 22) označuje institucí místo, kam byl odloučený „uvržen“.
„Instituce je specifickým prostředím – léčebnou, ústavem či vězením, v němž je
odloučený imobilizován předem určeným prostorem a prostředím s různě
deklarovanými cíli, funkcemi a vyplývajícími pravidly, přičemž deklarované cíle
nejsou určovány jen charakterem instituce, ale také zaměstnanci“ (Rieger, 2009,
s. 22). Kolektivní instituce ze své podstaty řídí životy odloučených členů, kteří do
nich přicházejí z různých sociálních prostředí. Odloučení senioři mají zafixované
odlišné životní styly a představy o svém budoucím životě, které lze mnohdy jen těžce
skloubit s možnostmi a pravidly instituce. Senior je nucen na sklonku své životní
dráhy přizpůsobovat zažité stereotypy svého chování pravidlům instituce. Je tudíž
velmi pravděpodobné, že se jen slabě identifikuje nebo se neidentifikuje vůbec
s institucí, která se stává jeho novým domovem. „Naše schopnost ve světě rozlišovat
a rozdělovat se týká také rozdílu mezi ‚my‘ a ‚oni‘. ‚My‘ znamená skupinu, k níž, jak
cítíme, patříme a jíž rozumíme. ‚Oni’ naopak představují skupinu, do níž nemáme
přístup nebo k níž nechceme náležet“ (Bauman, May, 2004, s. 43). Odloučení seniora
z ostrova rodiny znamená, že ho odloučíme ze skupiny „my“ do skupiny „oni“.
„Oni“ jsou pro něj velkou neznámou a mohou se stát základem jeho vymezování se
či obav obecně plynoucích ze strachu z neznámého. Obavy u seniorů mohou rovněž
vyplývat z uvědomění si nezvratnosti stávající životní situace.
Na odloučení z ostrova rodiny do instituce je nutné nahlížet taktéž optikou
životní dráhy. Pokud odloučení nastane na začátku či v polovině životní dráhy
jedince, má tento reálnou naději, že se v průběhu svého života ještě navrátí do
přirozeného sociálního prostředí. Pokud k němu přichází na sklonku životní dráhy,
jedná se většinou o akt nezvratný. Uvědomění si uvedené skutečnosti může být na
překážku adaptačnímu procesu seniora uvnitř sociální instituce.
Abychom však sociální izolaci nespojovali výhradně s institucionálním
prostředím pobytových zařízení sociálních služeb, je třeba upozornit, že k sociální
izolaci osob v seniorském věku dochází i v přirozeném prostředí, například
v městských lokalitách „mezi čtyřmi stěnami svých bytů“ (Sýkorová, 2012, s. 109).
Sociální izolace, kdy se senior ocitá bez přátel a rodiny, může podle nejnovějších
britských studií seniory i zabíjet. Steptoe a kol. (2013) zjistil, že sociální izolace
a osamění jsou spojeny se zvýšenou mortalitou. Výzkumníci hodnotili sociální
izolaci a osamění u 6 500 mužů a žen starších 52 let, kteří se zúčastnili anglické
longitudinální studie stárnutí v letech 2004-2005 (ELSA11). Sociální izolaci
posuzovali z hlediska kontaktu s rodinou, přáteli a z hlediska účasti dotazovaného na
společenském životě. Mortalitu hodnotili z hlediska všech příčin, a to až do března
2012 (střední doba sledování byla 7,25 roku). Získané výsledky analyzovali pomocí
Coxova proporcionálního rizika regrese, kdy dospěli k závěru, že úmrtnost byla vyšší
u více společensky izolovaných a více osamělých účastníků výzkumu. V sociální
izolaci nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi pohlavími. Izolovaní jedinci byli častěji
starší, svobodní, s nižším vzděláním a bohatstvím. Sociální izolace byla spojována
s omezením v důsledku dlouhodobého onemocnění (např. plicního onemocnění,
artritidy, poruchy mobility a depresí). Samota byla častější u žen a pozitivně
korelovala se sociální izolací, byla spojena s vyšším věkem, nižším vzděláním
a bohatstvím a rodinným stavem. K obdobným výsledkům dospěli i američtí vědci
v analogické studii (viz Luo a kol., 2012).
Sociální odloučení seniora z ostrova rodiny do instituce považujeme až za
poslední z řady řešení. Navíc je důležité, vzhledem k jeho nezvratnosti, toto
rozhodnutí dobře zvážit a naplánovat. Na plánování by se měl v první řadě podílet
sám senior, a to společně s ostatními členy ostrova rodiny. Rovněž by měla být
dohodnuta a následně dodržována pravidla dalšího fungování vzájemných vztahů
a udržování vazeb, aby se předešlo postupnému přechodu od odloučení k vyloučení.
Senior by měl i po odloučení z ostrova rodiny zůstat stále právoplatným občanem
ostrova, který se v rámci svých možností podílí na organizaci společného života
a rozhodování. Nezvratnému odloučení, tzn. odloučení člena rodiny, kdy se dá
předem s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadovat, že k návratu odloučeného
zpět na ostrov rodiny již nedojde, by měla být věnována nejméně stejně vysoká
pozornost, dokonce i vyšší, než je tomu v případě odlučování dočasného.
Zde opět spatřujeme hlavní pole působnosti sociálních pracovníků pobytových
sociálních služeb, kdy zprostředkování kontaktu se společenským prostředím patří
k základním činnostem sociální služby domovů pro seniory 12.
11
12
Viz http://www.ifs.org.uk/ELSA.
Odst. 2 písm. e) § 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
1.3 Kolektivizace versus individualizace společnosti
O uplatňování tendencí směřujících k podpoře kolektivního ducha v poválečném
Československu není jistě pochyb. Uvedená skutečnost ovlivnila i podobu zákonů
o sociálním zabezpečení reglementujících poskytování sociální péče v kolektivních
ústavních zařízeních, která měla válkou zdecimovanému stárnoucímu obyvatelstvu
poskytnout kýžené kvalitní služby a podporu, a to nejen v bývalém Československu.
Uvedené tendence pokračovaly i po roce 1960, tedy v období Československé
socialistické republiky. V roce 1961 vychází Goffmanova kniha Asylums: essays on
the social situation of mental patiens and other inmates, kterou lze považovat
v oblasti deinstitucionalizace kolektivní péče za klíčovou a která podnítila
v západních zemích celospolečenskou diskuzi na téma legitimity ústavní péče. Podle
Haškovcové (2010, s. 216) však i u nás v 60. letech 20. století dochází k zásadním
změnám, které ovlivnily náhled na ústavní zařízení pro seniory. V uvedeném období
„lidé začali žít lépe, zlepšovali svá obydlí, někteří, zejména na vesnici si postavili
rodinné domy … a někdejší relativní komfort domovů důchodců se stával v relaci
stávající situace diskomfortem … začaly převažovat výhody vlastního domova a lidé
už nebyli ochotni podřídit svůj život kasárenskému ústavnímu řádu ani se propadnout
do anonymity“ (Haškovcová, 2010, s. 216). Domovy důchodců, které se od
1. 1. 2007 přejmenovaly na domovy pro seniory, si však ještě dlouho poté
zachovávají svůj status a mnohdy i podobu a zaujímají v péči o seniory významné
místo. Na jedné straně se ukazuje, že kolektivní organizace mnohým lidem
nevyhovují, ale na stranu druhou jsou často jedinou volbou v době přicházejícího
stáří a snižující se soběstačnosti.
V současné době slýcháme hovořit o zvyšující se míře individualizace ve
společnosti, s čímž koresponduje i legislativně ukotvený princip poskytování
individualizované péče v kolektivních ústavních zařízeních 13. Avšak například Beck
(2004, s. 206) zdůrazňuje skutečnost, že individualizace není novým jevem
vyplouvajícím na povrch až v 2. polovině 20. století. Prvky individualizace podle něj
můžeme nalézt již u renesančního člověka, ve dvorské kultuře středověku,
v protestantismu atd. Chybou podle Becka (2004, s. 207) je, když spojujeme
13
Viz § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách – „pomoc musí vycházet z individuálně
určených potřeb osob“.
individualizaci výhradně s jedinečností a emancipací osobnosti a zapomínáme na
pojímání individualizace jako změny životních situací a modelů. Pravdou je, že
chování člověka se proměňuje na pozadí historických kulis a je determinováno
vývojem společnosti, kdy „můžeme spatřovat záblesky vznikajících způsobů života
a forem sociální organizace, které se odlišují od těch, které byly podporovány
moderními institucemi“ (Giddens, 2003, s. 51), avšak archetypy fungování lidského
soužití se dosud ze společnosti nevytratily. I v době individualizace zůstává jedinec
kolektivní bytostí, která až na výjimky žije v sociálním světě tvořeném skupinami
interagujících osob. U člověka se bije potřeba sounáležitosti s potřebou samoty, ne
však osamělosti, potřeba kooperace s potřebou individualizace. Samotu můžeme na
rozdíl od osamělosti spojovat se svobodným rozhodnutím jedince a uplatněním jeho
vůle, kdy si přeje být po určitou dobu z dosahu druhých osob, tedy s individuálním
rozhodnutím. Osamělost naopak vzniká v důsledku určité životní situace, kdy se na
své „sociální kře“ ocitáme bez přítomnosti druhých lidí. V tomto případě jde spíše
o důsledek vnějšího působení, např. sociálních skupin, stojícího mimo dosah naší
svobodné vůle. Podle Kellera (1995, s. 20) je člověk „na své sociální kře doprovázen
několika málo skutečně blízkými lidmi spolu s několika desítkami bližších či
vzdálenějších známých … jeho kra může mít podobu přepychového plavidla či
kocábky … křečovitě se ji však držíme, protože vždy je útulnější a bezpečnější než
hlubiny velké společnosti“. Za blízké osoby můžeme považovat členy rodiny, kteří
nás doprovázejí, ať se nám to líbí nebo ne, od počátku naší životní dráhy. Pravdou
zůstává, že si rodinu, s níž žijeme na ostrově či plujeme na sociální kře, ve shodě se
spolubydlícími v kolektivních sociálních zařízeních až na výjimky (např. manželku /
manžela) nevybíráme. S členy rodiny nás však v porovnání se spolubydlícími
v kolektivních pobytových
zařízeních
sociálních
služeb pojí
něco
víc
–
mezigenerační pouto a společná rodová historie, kterou lze jen stěží opomenout.
V souladu s Kellerem hovoří i Beck (2004, s. 142) o konci společnosti velkých
skupin, k nimž řadíme i společenství uvnitř velkokapacitních domovů pro seniory.
Pohled na individualizaci člověka v rámci celé společnosti může být různý.
Důležité je, jakým způsobem předložený pojem uchopíme. Lze na ni nahlížet jako na
negativní jev, který je spojený s určitou mírou sobectví neboli s rozvojem míry
narcismu jedince, jehož studiem se již koncem 19. století začali zabývat
psychologové. Na měření míry narcismu bylo vyvinuto několik standardizovaných
testů, kdy akceptované míry reliability a validity dosahuje Raskinův a Terryho
čtyřicetipoložkový test Narcissistic Personality Inventory (NPI) z roku 1988, který
modifikoval vyloučením některých položek dřívější test NPI sestrojený Raskinem
a Hallem (1979, 1981). V současné době jde o jeden z nejpoužívanějších
standardizovaných testů, který je v USA zkoušen od dob svého vzniku na
vysokoškolských studentech. Twenge a kol. (2008) tak mohli provést metaanalýzu,
ve které dohledali všechny výzkumy zaměřené na testování míry narcismu
vysokoškolských studentů prostřednictvím NPI realizované mezi lety 1979–2006.
Získané skóry následně na časové přímce porovnávali. Soubor čítal celkem 16 475
respondentů. Získané závěry podpořily fakt o vzrůstající míře narcismu v americké
společnosti, neboť mezi NPI skóry a lety existovala významná pozitivní korelace
(viz Graf 1.1).
Graf 1.1 Nárůst NPI skórů studentů v USA v letech 1980–2006
Zdroj: Twenge, Konrath, Foster, Campbell, Bushman, 2008, s. 883.
Narcismus je spojován, vedle již zmiňovaného individualismu a s ním nutně
související soutěživosti, taktéž se sebevědomím a sobectvím. Lipovetsky (2008) ho
považuje za charakteristický znak postmoderního člověka, kdy se „já“ stává centrem
všeho dění. „Končí zlatý věk individualismu, který byl v rovině ekonomické
konkurenční, v rovině domácí citový a v rodině politické a umělecké revoluční,
a rozvíjí se čirý individualismus zbavený posledních společenských a morálních
hodnot“ (Lipovedsky, 2008, s. 80). Ve shodě s ním i Petrusek (2007, s. 205-210)
zařadil narcistní společnost mezi společnosti pozdní doby. Beck (2004, s. 212)
hovoří o vynucené individualizaci, kterou zapříčinilo uvolnění sociálních pout.
Individualizace v tomto případě člověka neosvobozuje, neboť ten se dostává do
područí nového a mnohem tvrdšího pána – trhu. Castel (in Keller, 2010, s. 159)
rozlišuje individualismus z přebytku, který se blíží k námi popisovanému narcismu,
a individualismus z nedostatku, který koreluje se sociální izolací či vyloučením.
Závěrem kapitoly bychom ve shodě s Laschem (1978) rádi zdůraznili, že je třeba
rozlišovat mezi individualismem 19. století a narcismem 20. století. Přičemž
individualismus nabývá spíše pozitivních konotací spojených s emancipací jedince,
na rozdíl od narcismu, který více ztotožňujeme se sobectvím a sebeláskou. Určitě se
však shodneme, že ve společnosti pozdní doby je třeba i na poli sociální péče
postupovat individualizovaně (ne však sobecky). To znamená brát každého člověka
jako jedinečnou bytost s neopakovatelnou životní dráhou a v jejím průběhu
načerpanými zkušenostmi ovlivňujícími jeho představy o závěrečné fázi života, ve
které bude s největší pravděpodobností odkázán na určitou míru podpory a pomoci
druhých lidí. Taktéž se dá očekávat, že v tomto období využije dostupné sítě
sociálních služeb. Vzhledem k uvedenému je na místě zamýšlet se nad budoucí
perspektivou pobytových sociálních služeb pro seniory, aby každý z nás mohl na
sklonku svého života využít takových sociálních služeb, které budou schopny
uspokojit individuální potřeby a současně budou korelovat s našimi představami
o životě v závěrečné fázi životní dráhy. Není vhodné sestavit a následně aplikovat
jeden dominantní model péče ve stáří, který by zastiňoval jiné alternativy. Tím, že ve
společnosti pozdní doby narůstá míra individualismu a prosazuje se více „já“ než
tomu bylo doposud, nutně vzniká potřeba diverzifikovat i sociální služby pro seniory,
neboť nebude dlouho trvat a generace individualizovaných „já“ zestárne a bude pro
sebe hledat vhodné alternativy individualizovaných sociálních služeb. Na paměti
však musíme mít i skutečnost, na kterou upozorňuje Chytil (2007, s. 65), že
„v sociální rovině vede individualizace ke stále větší závislosti jednotlivých individuí
na společenských systémech“.
1.3.1 Kolektivní duch formálních organizací zaměřených na péči
o seniory
Formální organizace jsou součástí každé společnosti a spolupodílí se na utváření
sociálního světa jedince hned od jeho narození. Chce-li být člověk legitimním
členem společnosti, neobejde se bez toho, aby se zapojil do jejího chodu. V nejširším
slova smyslu můžeme za organizaci považovat stát a v tom nejužším svoji orientační
či prokreační rodinu. Pokud organizace koordinují činnosti většího počtu lidí v určité
oblasti, hovoříme o formálních organizacích. Konkrétní společnost reprezentovanou
národním státem můžeme taktéž v nadneseném slova smyslu označit za formální
organizaci skládající se z velkého množství formálních suborganizací. Podle Kellera
(2003, s. 100) jsou životy všech lidí moderní společnosti „závislé na fungování
organizací, které existují, jen pokud se lidé chovají tak, jako by existovaly“.
Z uvedeného vyplývá, že si organizace vytváří lidé a svým chováním přispívají
k jejich legitimizaci. Člověk si tak v průběhu historie zřizuje organizace, které mají
v určitých oblastech usnadňovat společenský život. Formální organizace jsou
ustavovány za účelem koordinace sociálního života větší skupiny lidí, kdy jsou
v nich nastavována určitá pravidla, jejichž dodržování je od členů society
vyžadováno. „Formální organizace lze definovat jako uměle ustavený sociální útvar
vybavený formalizovanými procedurami za účelem mobilizace a koordinace
kolektivního úsilí k dosažení stanovených cílů“ (Keller, 1997, s. 13). Nezamýšleným
důsledkem jejich působení může být fakt, že členům společnosti, kterým měly jejich
životy usnadňovat, tyto nakonec komplikují, neboť se v průběhu historie stávají
určitým habitem zamezujícím projevům svobodné vůle jedince.
Budeme-li hovořit o formálních organizacích, nesmíme opomenout jejich
důležitý znak, a to efektivitu, která jde ruku v ruce s racionalitou. Oba uvedené
principy jsou základnou pro budování všech formálních organizací a současně se
stávají ústředním heslem, kterým se řídí její členové při své cestě vedoucí
k naplňování deklarovaných cílů organizace. K dalším znakům řadíme společně
s Kellerem (2003, s. 103) hierarchické uspořádání organizace ovlivňující vnitřní
disciplínu jejich členů. Všechny formální organizace zřízené k realizaci kolektivních
aktivit institucionalizují určité oblasti. Domovy pro seniory jako formální organizace
jsou institucionalizací sociální péče o osoby seniorského věku. Institucionalizované
postupy zabezpečení chodu formálních organizací musí znát nejen jejich pracovníci,
ale taktéž osoby, které do organizace přicházejí. Pokud se jedná výhradně
o epizodickou návštěvu formální organizace, není pro člověka tato instituce (způsob
provozování organizace a vnitřní pravidla, kterými se řídí) nikterak nebezpečná.
Problém nastává v momentě, kdy je člověk „donucen“ v organizaci po kratší či delší
dobu setrvat – žít. Instituce uvnitř organizace, kterou si mnohdy pro svůj pobyt
dobrovolně nevybral, dopadají na jeho každodenní život. Podle Giddense (2003,
s. 79) se nikdo nemůže vyvázat ze struktur moderních institucí, které jsou svázány
s hlubokou důvěrou v abstraktní systémy považované za expertní. Lidé se ve svém
životě naučili spoléhat na specializované organizace s expertním systémem institucí,
kterým častokrát bezmezně důvěřují a svěřují jim rozhodování i v oblastech, kde by
bylo namístě ponechání si vlastní autonomie.
Moc formálních organizací s institucionalizovanými pravidly si ukážeme na
příkladu smrti. Z předložené tabulky (viz Tabulka 1.3) vyčteme, že lidé v české
společnosti umírají převážně ve formálních organizacích. Naše tvrzení dokladuje
fakt, že v roce 2011 zemřelo 74 % osob v léčebných ústavech, nemocnicích
a sociálních zařízeních. Můžeme konstatovat, že téměř ¾ české populace využívá
v den své smrti služeb formálních zdravotnických či sociálních organizací.
Tabulka 1.3 Zemřelí v České republice podle místa úmrtí v roce 2011
Místo úmrtí
Muži
Ženy
Celkem
Celkem v %
Doma
12 152
9 850
22 002
20,5
V nemocnici
31 646
31 286
62 932
59,0
V léčebném ústavu
4 379
5 373
9 752
9,0
Na ulici či veřejném místě
1 713
478
2 191
2,0
Při převozu
326
221
547
0,5
V sociálním zařízení
1 921
4 513
6 434
6,0
Ostatní
2 004
986
2 990
3,0
Celkem
54 141
52 707
106 848
100
Zdroj dat: Demografická ročenka ČR 2011. Zemřelí podle místa úmrtí, pohlaví a věku.
[online].
Vedle institucionalizace péče o stárnoucí členy society dochází taktéž
k institucionalizaci smrti. Způsob umírání – instituce smrti – je uzavřen za zdmi
formálních organizací a řízen přesnými pravidly. Nejenže v dnešní době umírají lidé
většinou „organizovaně“ v zařízeních k tomuto účelu zřízených, tedy zcela mimo
přirozenou síť vztahů a vazeb, ale jen málokdo z nás s umírajícím před jeho smrtí
hovoří. Ztratili jsme schopnost doprovázet osoby stárnoucí i umírající a poslouchat
jejich postřehy a rady vycházející z životních zkušeností. V době technetronické
společnosti 14 založené na technice a elektronice považujeme za nepotřebné
naslouchat zkušenějším starším lidem, neboť tito „se nám nemohou přeci v oblasti
dominující dnešní době vyrovnat“, natož nám poradit, neboť nové technologie se
vyvíjejí a šíří téměř rychlostí světla. Z výše uvedené tabulky rovněž vyplývá, že
v domácím prostředí zemřelo 20,5 % osob z celkového počtu zesnulých v roce 2011.
V institucionalizovaných organizacích umírá 3,6 krát více české populace než
v prostředí domácím. Pokud budeme mít ve svém životě štěstí, možná se staneme
tím pátým občanem a opustíme tento svět obklopeni zdmi svého domova a blízkými.
Jak zdůrazňuje Možný (2002, s. 148), naše společnost se reprodukuje v dětech
a každá systémová změna v socializačních procesech vnáší fatální změnu do kultury
v příští generaci. Občanská společnost byla podle něj kdysi založena lidmi, kteří
vyrostli s mnoha sourozenci, v rodinách s vysokou mírou soudržnosti a s jasnými
hodnotami založenými na náboženské víře. Tehdejší jedinec měl poměrně malou
možnost nechat se ovlivnit cizími věcmi a hodnotovými žebříčky jiných kultur.
Obvykle jeho životní dráha, od narození po smrt, kopírovala tu rodičovskou. Dnešní
děti tráví ve své nukleární rodině mnohem méně času. Již brzy od útlého věku se
stávají součástí vrstevnických kolektivů, kde si musejí budovat novou pozici,
rozdílnou od té, kterou automaticky zaujali ve své rodině. Ihned od svého narození
jsou pod neustálým tlakem reálného i virtuálního sociálního prostředí a médií, jejichž
dopady v sobě ponesou až do smrti. Dnešní střední generace žije díky změně poměrů
po roce 1989 zcela odlišně než jejich rodiče, kdy se kromě ostatních více či méně
pozitivních změn upravily i podmínky pro umírání a smrt. Budeme očekávat, že
vývoj v této oblasti půjde dál správným směrem a většina lidí z dnešní generace,
která je teprve na začátku své životní dráhy, bude mít u jejího konce automatické
právo na důstojné stárnutí, stáří, umírání a smrt. Možný (2006, s. 231-232)
zdůrazňuje, že ve stejnou dobu, kdy se česká společnost začíná adaptovat na nové
socioekonomické podmínky, otevírá se mezi sociology diskuze o „transformaci
evropských společností k individualizaci“. Česká společnost se tak ocitá na dvojité
14
Termín zavedený Brzezinskim (1970).
křižovatce, kterou lze jen stěží bezpečně projet, neboť pravidla silničního provozu
s dvojitým křížením nepočítají.
Brzy uplyne od pomyslného milníku dvacet pět let a je na členech české
transformované a individualizované společnosti, jakých podob budou formální
organizace zřízené za účelem péče o seniory nabývat.
1.3.2 Koncept totálních institucí Ervinga Goffmana
Koncept totálních institucí rozpracoval americký sociolog kanadského původu
Erving Goffman (1922–1982) ve své práci z roku 1961 Asylums : essays on the
social situation of mental patiens and other inmates (2007). Goffmana řadíme ke
škole symbolického interakcionismu 15, která je přímo ovlivněna Georgem Herbertem
Meadem (1863–1931). Mead, který v průběhu svého života knižně nepublikoval
žádnou práci, se zabýval procesem socializace dítěte, kdy dospěl k závěru, že jeho
osobnost je spoluutvářena v rámci sociálních interakcí s druhými lidmi.
Podle
Meada si své „já“ uvědomujeme prostřednictvím jazyka, kdy klíčovými prvky tohoto
procesu se stávají symboly. „Na rozdíl od ostatních živočichů žijí lidé ve vysoce
symbolickém světě. Na tom je založen i pocit identity jedince („já“), který se
u živočichů nevyskytuje. Každý z nás je uvědomělou bytostí, schopnou podívat se na
sebe jakoby zvenčí a vidět se očima těch druhých“ (Giddens, 1999, s. 537). Prvky
symbolického
interakcionismu
se
u
Goffmana
projevují
především
v dramaturgickém přístupu (např. viz Goffman, 1999), avšak my se v následujícím
textu zaměříme na jeho koncept totálních institucí.
Pro všechny větší společnost je typické, že si utváří systém institucí. Systém
institucí je nezávislý na jedinci, neboť je ve společnosti ukotvený již v době jeho
narození. Člověk vstupuje do sociálního světa s určitými pravidly, která zde
existovala dávno před ním a budou v určité modifikované podobě existovat i dále po
jeho smrti. „Instituce se vyznačují dvěma vlastnostmi. Mají své dějiny a řídí lidské
chování“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 58). Berger a Luckmann (1999, s. 58) spojují
institucionalizaci se sociální kontrolou, neboť podle nich „říci, že určitý druh lidské
činnosti byl institucionalizován, je totéž jako říci, že tento druh činnosti byl podřízen
15
Pojem byl použit poprvé Herbertem Blumerem v roce 1937.
sociální kontrole“. Volba jednání v určité konkrétní, společností vydefinované,
situaci je dána společenským habitem, tedy mírou jeho vhodnosti.
Totální instituce jsou charakteristické tím, že zásadním způsobem řídí
a ovlivňují životy a osudy lidí žijících uvnitř. V podstatě jde o výsledek interakce
jedince s prostředím instituce svázané se striktními pravidly vytvořenými společností
a směřujícími k naplnění stanoveného společenského cíle. Chování jedince uvnitř
instituce je zřejmým výsledkem působení sociálního okolí na člověka. Totální
instituce svým charakterem přispívají k tlumení aktivit osob, kdy jsou limitovány
projevy jejich svobodné vůle. Dochází k paradoxnímu jevu, kdy se lidé postupem
doby stávají závislými na instituci, která byla zřízena k tomu, aby jim pomohla řešit
jejich životní situaci. Ve shodě s Goffmanem hovoříme o tzv. institucionalizaci.
„K institucionalizaci dochází vždy při vzájemné typizaci habitualizovaných činností
určitým typem vykonavatelů těchto činností“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 58).
Goffmanův koncept otevírá v 70. letech 20. století celospolečenskou diskuzi
o škodlivém vlivu tzv. totálních institucí na lidské životy obecně a potažmo na
mezilidské interakce, které jsou důsledkem životního způsobu v těchto institucích
jakoby paralyzovány. Van der Laan (1998, s. 101-102) hovoří o faktu, že Goffmanův
koncept popisuje chod totální instituce a zajišťované péče perspektivou pacientů.
V souvislosti s uplatňovanou perspektivou (zda jde o pohled pracovníka či pacienta)
upozorňuje na fakt, že se jeví legitimní otázka rozdílu mezi perspektivou
a skutečností. I přes možné subjektivismy v interpretaci si dovolíme tvrdit, že se
Goffmanovo dílo stalo mezníkem v novodobé historii ústavní péče a je dokladem
toho, že i „slovo“ může iniciovat prospěšné celospolečenské změny.
V úvodu knihy se Goffman zamýšlí nad institucemi obecně. Upozorňuje na fakt,
že v sociologii nemáme vhodný způsob jejich klasifikace. Na základě přístupnosti
institucí lidem hovoří o institucích veřejných, kam může vejít každý (např. vlaková
nádraží), a uzavřených, do kterých mají lidé přístup jen na základě členství (např.
výzkumná laboratoř, sportovní klub).
V
porovnání
s
institucemi uzavřenými je totální
charakter institucí
symbolizovaný bariérou zabraňující obyvatelům žijícím uvnitř ve styku s vnějším
sociálním okolím. Uvedená odchylka je posílena fyzickými zábranami (vysokými
zdmi, zamčenými dveřmi, ostnatým drátem, útesy, vodou, lesy apod.). (Goffman,
2007, s. 4)
V totální instituci je zásadní rozdíl mezi dvěma skupinami, a to „chovanců“
a zaměstnanců. Personál je na rozdíl od „chovanců“ integrován do vnějšího světa.
Hovoříme o binárním charakteru těchto institucí, kdy uvnitř existují skupinové
tendence stereotypně nazírat na členy druhé skupiny a vůči těmto se vymezovat.
Zaměstnanci vidí „chovance“ jako zatrpklé, tajnůstkářské, nedůvěryhodné.
„Chovanci“ zase vidí zaměstnance jako povýšené, panovačné a zlé. V souvislosti
s uvedeným tíhnou zaměstnanci k tomu, že se cítí nadřazení a spravedliví
a „chovanci“ podřízení, slabí a vinní. Sociální mobilita mezi těmito dvěma vrstvami
je silně omezena a sociální distance je poměrně velká a často formálně předepsaná.
Uvedený odstup je možné odvozovat ze způsobu komunikace mezi příslušníky
uvedených dvou skupin, kdy se Goffman odvolává i na tón hlasu v nahrávce, kterou
během svého výzkumu pořídil. Stejně, jak je omezený kontakt mezi „chovanci“
a zaměstnanci, jsou omezeny i informace o plánech zaměstnanců týkajících se
„chovanců“. Typické je, že jsou „chovanci“ vyčleněni z rozhodování o nich
samotných. Vyloučení chovanců z rozhodování a jejich neinformovanost se stává
základem nadřazeného postavení zaměstnanců. Všechna uvedená omezení přispívají
k udržení antagonistických stereotypů v totální instituci. (Goffman, 2007, s. 7-9)
V Goffmanově konceptu považujeme za důležité si povšimnout, že operuje
s pojmem chovanci, který byl poměrně dlouhou dobu užíván i v našem
sociokulturním prostředí, a to především k označení uživatelů pobytových sociálních
služeb pro osoby se zdravotním postižením. Již ze samotné etymologie slova vyplývá
paternalistický přístup k lidem žijícím v ústavních zařízeních. Nekorektnost užívání
tohoto výrazu pro označení určité skupiny lidí plyne především ze skutečnosti, že se
chovají užitková či domácí zvířata, a ten, kdo o ně pečuje, bývá označován za
chovatele. Užití analogického výrazu pro lidské bytosti poukazuje na fakt, že
určitému „druhu“ lidí je odpírána jejich lidská důstojnost a právo na autonomní
rozhodování, neboť o životech a osudech „chovaných živočichů“ rozhodují jejich
chovatelé.
Pro „chovance“ je typické, že do instituce přicházejí s určitou vlastní kulturou
získanou v „domácím světě“. Jde o způsob života a vykonávání každodenních
činností v přirozeném sociálním prostředí do doby, než nastoupili do instituce.
Nováček přichází do totální instituce nejen se svojí vlastní kulturou, ale i s určitým
pojetím sebe sama, přičemž je hned při vstupu zbaven podpory vnějšího světa a jeho
dosavadní sebepojetí je nabouráno. Jedincovo „já“ začíná postupně procházet fázemi
degradace a profanace. Stručně můžeme konstatovat, že jeho self-efficacy upadá
a dochází k „umrtvení já“. (Goffman, 2007, s. 12-14)
Goffman rozděluje totální instituce do pěti hrubých seskupení, a to podle
naplňovaných cílů. Do prvního patří instituce založené k pomoci osobám, které jsou
ve společnosti určitým způsobem zranitelné. Konkrétně uvádí, že se jedná
o pobytová zařízení pro osoby nevidomé, staré, osiřelé a chudé. Ke druhé skupině
řadí instituce zaměřené na pomoc osobám, které nejsou schopny se sami
o sebe dostatečně postarat a mohou být pro společnost ohrožením. K této skupině
řadí sanatoria pro pacienty s TBC, psychiatrické léčebny a leprosária. K třetímu typu
totálních institucí řadí ty, které slouží ochraně společnosti před domnělým či reálným
nebezpečím. Sem řadí koncentrační tábory, tábory pro válečné zajatce a věznice.
Čtvrtým typem jsou instituce údajně založené k tomu, aby lidem umožnily věnovat
se plně určitému úkolu. Sem řadí kasárna, internátní školy, pracovní tábory, námořní
lodě, dělnické kolonie. Pátým typem jsou instituce, které mají sloužit řádovým
společenstvím. Sem řadí opatství a kláštery. (Goffmana, 2007, s. 4-5)
Asi nemusíme dodávat, že námi zkoumané pobytové zařízení sociálních služeb –
domovy pro seniory řadíme do první skupiny. Goffmanův koncept totálních institucí,
jenž je starý více než půl století, považujeme za určité memento, které bychom měli
mít při poskytování pobytových sociálních služeb stále na paměti. Přínos díla
spatřujeme v podnícení celospolečenské debaty, do které se zapojili mnozí
Goffmanovy následovníci. Jako jednoho z nejvýraznějších uvádíme Foucaulta (1994,
2010), jehož díla zásadním způsobem ovlivnila např. postavení sociální práce
v Nizozemí. „Podle Foucaultových příznivců vede užívání aplikace sociálně vědných
názorů v sociální práci k různým druhům hierarchického dohledu“ (Van der Laan,
1998, s. 36), který je třeba eliminovat. Aby se sociální práce jako vědní obor vyvíjela
v souladu se stavem vědění ve společnosti a byla detektorem dodržování lidských
práv osob, které jsou určitým způsobem znevýhodněné, a tudíž nejvíce ohrožené
v jejich porušování, je dobré znát kritické názory, které stály u bourání mýtů
o přínosu ústavní sociální a zdravotní péče.
Neboť v českém prostředí aktuálně probíhají, a dá se předpokládat, že ještě
několik desetiletí budou pokračovat, odborné debaty a aktivity zaměřené na
formování podoby sociálních služeb nejen pro seniory, je namístě obeznámit se
s mechanismy fungování totálních institucí a tyto při tvorbě návrhů reflektovat.
2
SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY
V ČESKÉ REPUBLICE
„Některé formy péče mají neskrývanou ambici rekonstruovat klientům svět.“
Matoušek in Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005, s. 18
Je jistě nezpochybnitelné, že stav péče o seniory se stává reálným odrazem úrovně
vyspělosti každé společnosti. Postoje společnosti k sociální péči o seniory se
v průběhu historie české společnosti proměňovaly, a to v souvislosti s politickým
i ekonomickým systémem země.
Základním rámcem reglementujícím podobu sociálních služeb pro jednotlivé
cílové skupiny je sociální politika daného státu. Žižková (in Krebs a kol., 2007, s. 17)
vymezuje sociální politiku jako politiku, která se „primárně orientuje k člověku,
k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, disposic, k rozvoji jeho osobnosti
a kvality života“. Vzhledem k výše uvedenému souvisí sociální politika velmi úzce
se společenským systémem té které země. Základní principy sociální politiky jsou
obecně známé. Řadíme k nim sociální spravedlnost, solidaritu, subsidiaritu
a participaci. V oblasti sociálních služeb bychom vyzdvihli princip participace, kdy
lidé, ke kterým jsou sociální služby jako nástroj sociální politiky směřovány, by měli
mít nezadatelné právo podílet se na utváření jejich podoby. Cíle občanů by měly být
promítány do cílů sociální politiky a recipročně by měla sociální politika každého
státu odrážet relevantní nároky svých občanů. Sociální politika se realizuje
prostřednictvím nástrojů, kdy k základnímu z nich patří sociálně právní legislativa,
v obecné rovině tedy právní řád země. V kontextu předkládané práce, kdy se
zabýváme současným stavem a budoucími perspektivami pobytových sociálních
služeb pro seniory v České republice, máme na mysli především zákon č. 108/2006
Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášku 16.
16
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve
znění pozdějších předpisů.
2.1
Změna paradigmatu poskytování sociálních služeb
v návaznosti na legislativní změny po roce 1989
Ke změně paradigmatu v oblasti poskytování sociálních služeb dochází v českém
prostředí od počátku 21. století, kdy se začíná připravovat zásadní legislativní změna
v jejich poskytování. Nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který
změnil hlavní principy poskytování sociálních služeb, byl schválený Parlamentem
České republiky dne 14. března 2006, s účinností od 1. 1. 2007.
Podoba sociálních služeb, které jsou jedním ze základních nástrojů sociální
pomoci, se však pozvolna začala měnit již od konce 90. let minulého století.
Důležitou novelu zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, přinesl zákon
č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení
a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů, který nabyl účinnosti
1. 7. 1990. Nově zařazený § 73a stanovil, že „sociální služby mohou poskytovat též
organizace a občané“, kterým „může stát poskytovat příspěvky na úhradu nákladů
za tyto služby“. Dané ustanovení znovu otevřelo prostor pro nestátní neziskové
organizace, jejichž činnost byla před rokem 1989 utlumena.
Zákon č. 100/1988 Sb. ukotvoval ústavní péči v odst. 6 písm. f) § 73 jako jednu
ze služeb sociální péče. Dne 26. 4. 1991 byla schválena vyhláška Ministerstva práce
a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se prováděl zákon
o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České
republiky v sociálním zabezpečení. Tato zrušila dosud platnou vyhlášku Ministerstva
zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 152/1988 Sb., kterou
se prováděl zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti
orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení. I v nové vyhlášce
zůstaly nadále ukotveny domovy důchodců jako zařízení pro ústavní sociální péči.
Za zmínku stojí, že podle odst. 3 § 61 vyhlášky č. 182/1991 Sb. „organizaci ústavu
upravuje organizační řád, který vydává zřizovatel ústavu“. Analogický pokyn
nalezneme rovněž v odst. 2 § 80 předchozí vyhlášky č. 152/1988 Sb. Předložená
ustanovení potvrzují naši domněnku o možnosti nalezení znaků totálních institucí
v ústavních zařízeních pro seniory. Rovněž v obou zmiňovaných předpisech
nacházíme označení pro obyvatele zařízení termínem svěřenci. Z etymologie slova
jednoznačně vyplývá omezení autonomie osob využívajících ústavní péči, které je
taxativně ukotveno např. v § 97 a § 98 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a v § 77 a § 78
vyhlášky č. 182/1991 Sb. Ve starší z vyhlášek se hovoří o pobytu obyvatele
(svěřence) mimo ústav, který povoluje na základě žádosti vedoucí ústavu (§ 97), ve
vyhlášce č. 182/1991 Sb. se pak toto ustanovení zmírňuje na oznámení vedoucímu
ústavu (§ 78). § 98 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a § 79 vyhlášky č. 182/1991 Sb. shodně
upravují přemístění obyvatel (svěřenců), kdy se v odst. 1 § 98 říká, že „má-li být
obyvatel (svěřenec) přemístěn do jiného ústavu, toto opatření se s ním předem
projedná“. V novější vyhlášce již stojí, že „obyvatel (svěřenec) ústavu může být
přemístěn do jiného ústavu jen se svým souhlasem“. Na předloženém příkladu
můžeme sledovat postupnou změnu paradigmatu poskytování ústavní sociální péče
pro
seniory,
a
to
od
paternalistického
jednosměrného
rozhodování
k participativnímu, založenému na spoluúčasti dotčené osoby.
Podle § 91 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a § 72 vyhlášky č. 182/1991 Sb. jsou
shodně „domovy důchodců určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku
rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního
stavu potřebují komplexní péči, jež jim nemůže být zajištěna členy jejich rodiny ani
pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče, a dále pro staré občany
kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů“. Jak je patrné
z citovaného znění, již dřívější předpisy kladly důraz na potřebnost komplexní péče
z důvodu trvalých změn zdravotního stavu seniora při využívání ústavních sociálních
služeb a na primární zajištění péče v přirozeném sociálním prostředí, a to za podpory
rodiny či terénních sociálních služeb (pečovatelské služby). Realita však mnohdy
bývala jiná. Uvedené dokladuje i skutečnost, že po přijetí nového zákona
o sociálních službách, účinného od 1. 1. 2007, se v nově přejmenovaných domovech
pro seniory nacházelo velké množství uživatelů, kterým nebyl přiznán příspěvek na
péči vůbec, případně byl přiznaný příspěvek v I. stupni. Malíková (2011, s. 29)
v krátké retrospektivě shrnuje, že dřívější „umísťování seniorů do jediné formy
institucionální péče, státních domovů důchodců, bylo obvyklým a téměř výhradním
způsobem řešení snížené soběstačnosti nebo úplné nesoběstačnosti seniorů. Často se
tak řešil i problém deficitu bydlení, a tak do domovů důchodců odcházeli i lidé
soběstační a schopní dalšího bezproblémového samostatného života“. Využití služeb
domova pro seniory jako řešení bytové situace můžeme odvozovat i z praxe, kdy
nebývalo výjimkou, že někteří z jeho obyvatel vykonávali placenou práci formou
nejrůznějších brigád. Jejich soběstačnost a aktivní přístup nekorespondovaly
s cílovou skupinou, které měly být komplexní pobytové sociální služby nabízeny.
Uvedenou diskrepanci reflektovala i nová reforma ústavní péče o seniory směřující
k tomu, aby komplexních pobytových sociálních služeb využívali především lidé
důchodového věku závislí na pomoci jiné fyzické osoby ve III. (těžká) nebo
IV. (úplná) stupni závislosti.
Dalším důležitým krokem, který přispěl ke změnám v poskytování sociálních
služeb v polistopadovém období, se stala reforma veřejné správy spojená se zrušením
okresních úřadů na území České republiky k 31. 12. 2002, které byly do té doby
dominantními zřizovateli a provozovateli především pobytových sociálních služeb.
Pobytové sociální služby byly v důsledku reformy převedeny ze státní správy na
samosprávné celky (kraje a obce), které se staly jejich novými zřizovateli.
V souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, byl zákonem č. 320/2002 Sb.,
novelizován § 73a zákona č. 100/1988 Sb., jehož odst. 1 nově stanovoval, že sociální
služby mohou poskytovat vedle organizací a občanů i kraje a obce. Nově vložený
odst. 2 pak upravoval jejich financování formou účelově vázaných příspěvků
z prostředků státního rozpočtu, a to ve shodě s jinými evropskými zeměmi. „Všude
v Evropě jsou nákladné sociální služby, zejména ústavní povahy kofinancovány
státem nebo zařazeny do pojistných systémů“ (Krebs in Krebs a kol., 2007, s. 275).
V předložené práci považujeme paradigma za souhrn společenských vědeckých
představ o poskytování sociálních služeb pro seniory sdílených odborníky – v našem
případě sociálními pracovníky, a to ve shodě s Kuhnem (1997, s. 175), který říká, že
„paradigma je to, co členové vědeckého společenství sdílejí, a naopak: vědecké
společenství se skládá z lidí, kteří sdílejí nějaké paradigma“. Ke skutečné změně
paradigmatu v oblasti poskytování sociálních služeb pro seniory dochází
s legislativním ukotvením podmínek „poskytování pomoci a podpory fyzickým
osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku
na péči“17 v zákoně č. 108/2006 Sb., přičemž musí „rozsah a forma pomoci
a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb zachovávat lidskou
důstojnost … vycházet z individuálně určených potřeb osob, působit na osoby
17
§ 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem,
které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální
situace a posilovat jejich sociální začleňování … být poskytována v zájmu osob
a v náležité kvalitě, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv
a základních svobod“18. Ke změně paradigmatu dochází, když se dosavadní
paradigma vyčerpá a ukazuje se jako nefunkční, což se právě v případě poskytování
sociálních služeb na přelomu 21. století stalo.
Encyklopedie sociální práce (Mizrahi, Davis, 2011c, s. 98) zahrnuje do
evropského modelu osobních sociálních služeb činnosti v oblasti podpory zdraví
a well-beingu směřující k pomoci lidem stát se více soběstačnými, k předcházení
závislosti, k posílení rodinných vztahů, k obnovení úspěšného sociálního fungování
jedince, rodiny, skupiny nebo komunity. K sociálním službám řadí především služby
zaměřené na péči o děti, poradenství, podporu při hledání zaměstnání, rezidenční
služby, ambulantní služby, rehabilitaci a chráněné dílny. Český model sociálních
služeb pojímá v souladu s evropským modelem sociální služby jako individuální,
tedy směřující ke konkrétnímu uživateli. Nové principy ukotvuje v zákoně
o sociálních službách, kdy sociální službou v souladu s principy neinstitucionalizace
rozumí „činnost nebo soubor činností … zajišťujících pomoc a podporu osobám za
účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení“ 19.
Změny v oblasti poskytování sociálních služeb a jejich financování spojené
s novým paradigmatem mají především přispívat:

Ke zvýšení autonomie uživatele při rozhodování o vhodné formě sociální
služby.
Osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby byly přiděleny finanční prostředky
(příspěvek na péči), o jejichž nakládání mohou sami rozhodovat, přičemž úhrada
v pobytových zařízeních sociálních služeb se stanoví ve výši přiznaného příspěvku20.
Příspěvek nahradil do té doby přidělovaný normativ na lůžko, který byl vyplácen
přímo pobytovým zařízením sociálních služeb. Uživatel sociální služby s novým
zákonem přechází do role zákazníka vybírajícího si nejoptimálnější zboží – sociální
službu. Senioři se i podle Sýkorové (2007, s. 141) „prezentují zcela přesvědčivě jako
18
Písm. a) § 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
20
Písm. a) odst. 4 § 73 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
19
autonomní, nezávisle se rozhodující osoby. Naprostá většina z nich, zejména pokud
nepřesáhli hranice třetího věku, se cítí být kompetentní k tomu, aby rozhodovala
v každodenním životě sama za sebe“. Není tedy důvod jim upírat toto právo.

K aktivnímu zapojení uživatele do kontraktování konkrétních podmínek
poskytování sociální služby.
Uživatel uzavírá v současné době s poskytovatelem sociální služby smlouvu
o průběhu jejího poskytování. Dvoustranný akt dohody nahradil do té doby
jednostranné rozhodování, kdy mohli být občané přijímáni do ústavu dle odst. 1 § 76
vyhlášky č. 182/1991 Sb. na základě žádosti, o které bylo následně rozhodováno
a vydáno rozhodnutí ve správním řízení, přičemž řízení o přijetí mohlo být zahájeno
i „z podnětu obce, zdravotnického zařízení, občanského sdružení, církve nebo
charitativní organizace“.

K individualizaci sociálních služeb.
Prostřednictvím procesu individuálního plánování průběhu poskytování sociální
služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob dochází k individualizaci
poskytování služeb, a to především ve velkokapacitních kolektivních zařízeních.
Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni podle písm. f) § 88 zákona o sociálních
službách „vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby“
a společně s osobami, jimž je sociální služba poskytována, tyto hodnotit.

Ke sjednocení podmínek pro poskytovatele sociálních služeb.
Sociální služby lze poskytovat jen na základě rozhodnutí o registraci, o které
rozhoduje registrující orgán (krajský úřad, případně Ministerstvo práce a sociálních
věcí), a to za naplnění stanovených podmínek zákonem (§ 79 zákona č. 108/2006
Sb.). V zákoně jsou rovněž stanoveny povinnosti poskytovatelů sociálních služeb.
O dotace ze státního rozpočtu se pak mohou ucházet výhradně poskytovatelé zapsaní
v registru. Dotace jsou poskytovány v souladu se střednědobým plánem rozvoje
sociálních služeb, prostřednictvím kraje.

K poskytování kvalitní sociální služby, a to v souladu s evropským právem
a trendy.
Kvalita v sociálních službách je garantována standardy kvality sociálních služeb. Ty
je poskytovatel povinen v souladu s písm. h) § 88 zákona o sociálních službách
dodržovat.
Závěrem můžeme konstatovat, že legislativní úprava účinná od počátku roku
2007 vnesla do oblasti poskytování sociálních služeb aktuální trendy. Sociální služby
se nově přizpůsobují svým uživatelům, namísto do té doby tradovaného
přizpůsobování se uživatelů využívaným službám. Na „trhu“ se objevují nové
produkty – nové druhy sociálních služeb, jejichž budoucnost bude záviset na
poptávce
ze
strany uživatelů. Nastupující
paradigma
přichází
s modelem
orientovaným na člověka jako jedinečnou a neopakovatelnou bytost, která má svá
práva, lidskou důstojnost a umí se autonomně rozhodovat.
2.2
Formy a druhy sociálních služeb jako reflexe nabídky
a poptávky
Jak již bylo konstatováno v předchozí kapitole, nová právní úprava rozšířila nabídku
druhů sociálních služeb pro seniory v České republice. Do té doby převažující služby
sociální péče, zastoupené pečovatelskou službou poskytovanou v domácnostech
občanů, v domech s pečovatelskou službou či v zařízeních pečovatelské služby,
a ústavní sociální péče, realizované v domovech důchodců a domovech-penzionech
pro důchodce, byly obohaceny o nabídku dalších druhů alternativních služeb.
Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. vymezuje základní formy 21
poskytovaných služeb. Rozlišuje služby poskytované formou pobytovou, spojenou
s ubytováním v zařízeních sociálních služeb, ambulantní, kdy uživatel služby
dochází nebo je doprovázen či dopravován do zařízení sociálních služeb, jehož
součástí není ubytování, a terénní, kdy je služba poskytována v přirozeném prostředí
uživatele. Dále dělí sociální služby na sociální poradenství, služby sociální péče
a prevence. K pobytovým sociálním službám pro seniory řadíme zařízení sociálních
služeb – domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře
a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Jde
o služby sociální péče, které mají napomáhat „osobám zajistit jejich fyzickou
i psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do
běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim
důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče
21
v nejméně omezujícím prostředí“22. Právě poslední věta plně koresponduje s novým
paradigmatem deklarujícím odklon od institucionální péče a podporu jiných druhů
sociálních služeb poskytovaných v přirozeném prostředí uživatele.
Z terénních sociálních služeb mohou senioři využívat služeb osobní asistence
a tísňové péče a z ambulantních center denních služeb a denních stacionářů. Terénní
nebo ambulantní služby pro seniory jsou zastoupeny pečovatelskou službou,
průvodcovskou a předčitatelskou službou, telefonickou krizovou pomocí a sociálně
aktivizačními službami pro seniory. Odlehčovací služby jsou poskytovány terénní,
ambulantní nebo pobytovou formou. Senioři mohou společně s ostatními skupinami
osob využívat i dalších služeb specifikovaných v zákoně o sociálních službách. Jedná
se například o krizovou pomoc, pokud se senior nachází v ohrožení zdraví či života,
tlumočnické služby, pro seniory s poruchami komunikace, nízkoprahová denní centra
a noclehárny, v případě, že se senior ocitne bez přístřeší, služby následné péče, po
absolvování léčby v lůžkovém zdravotnickém zařízení z důvodu duševního
onemocnění či léčby závislosti. Z předloženého výčtu je patrné, že alternativ je celá
řada. Ve skutečnosti však hraje roli faktický zájem seniorů o jednotlivé druhy služeb,
který je ovlivňován jejich dostupností a povědomím veřejnosti o nich.
V souvislosti s tématem práce se budeme dále zabývat pobytovými sociálními
službami, z nichž se zaměříme na služby s celoročním pobytem, tedy na domovy pro
seniory a okrajově na domovy se zvláštním režimem nabízející své služby osobám se
stařeckou, Alzheimerovou a ostatními typy demencí. Pobytové sociální služby
zaujímaly a dosud zaujímají v péči o seniory, vedle péče poskytované blízkými
osobami v přirozeném sociálním prostředí, důležitou roli. Do zorného pole se i u nás
v posledních letech dostávají otázky rodinné (Jeřábek, 2009) a sdílené (Kubalčíková,
2012) péče o seniory stojící v protikladu k péči „nerodinné“, poskytované
v institucích. Sdílenou péčí rozumíme, když je členu rodiny, závislému na pomoci
druhých osob, poskytována potřebná pomoc a péče společně rodinou a terénními či
ambulantními poskytovateli sociálních služeb.
Jak ukazují výzkumy (Sýkorová, 1996; Havlíková, 2012), lze vzájemnou
mezigenerační podporu v českých rodinách považovat za dobře fungující.
Překvapujícím se nám může zdát zjištění (Havlíková, 2012, s. 109-110), že
22
u českých rodin vyššího věku (rodičů 50+) rodiče častěji od svých dětí praktickou
pomoc přijímají (38 % z 1 794 dotázaných), než ji sami poskytují (31 %). Ve
srovnání s vybranými zeměmi (Belgie, Španělsko, Francie, Švédsko) je Česká
republika na 1. místě v pomoci poskytované rodičům jejich dětmi a na 2. místě
(za Belgií) v pomoci poskytované dětem rodiči.
Na základě předložených zjištění i výsledků průzkumů prezentovaných
v kapitole 1.2 se dá i nadále očekávat, že při zajišťování pomoci osobám
v seniorském věku závislým na pomoci jiné fyzické osoby v některém ze stupňů
závislosti, budou hrát v českém prostředí důležitou úlohu rodinní příslušníci, které
můžeme označit jako rodinné, laické či neformální pečovatele. Právě členové ostrova
rodiny se stávají jednou z možných alternativ při hledání vhodného poskytovatele
péče pro seniory. K úhradě nákladů spojených se zajištěním potřebné pomoci slouží
příspěvek na péči 23, přičemž musí být využitý k zajištění potřebné pomoci osobou
blízkou, asistentem sociální péče, zaregistrovaným poskytovatelem sociálních služeb
nebo hospicovým zařízením, příp. kombinací uvedených subjektů 24. Je plně
v kompetenci seniora pobírajícího příspěvek, pro jakého poskytovatele pomoci se
rozhodne, přičemž příslušná krajská pobočka úřadu práce má ze zákona 25 vyplývající
právo kontroly využívání tohoto příspěvku.
2.2.1 Postavení domovů pro seniory v systému pobytových sociálních
služeb
V následujícím přehledu si ukážeme tendence směrování pobytových sociálních
služeb pro seniory v kontextu celkového vývoje pobytových sociálních služeb
v České republice, a to od doby účinnosti zákona o sociálních službách, tedy od
počátku roku 2007. V následujících přehledových tabulkách a grafech se zaměříme
na domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem, které rovněž mohou nabízet
své služby lidem v seniorském věku. Jejich počty a celkovou kapacitu budeme
porovnávat s vývojovými tendencemi domovů pro osoby se zdravotním postižením
23
Aktuální výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí: 800 Kč (I. stupeň – lehká závislost), 4 000 Kč
(II. stupeň – středně těžká závislost), 8 000 Kč (III. stupeň – těžká závislost) a 12 000 Kč (IV. stupeň –
úplná závislost).
24
Písm. d) § 21 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
25
procházejícími v současné době procesem transformace a deinstitucionalizace.
Z Tabulky 2.1 a Grafu 2.1 je patrné, že se počet domovů pro seniory na území České
republiky od doby účinnosti zákona zvýšil o 8. Porovnáme-li však kapacitu těchto
zařízení za pětileté sledované období, zjišťujeme, že se snížila o 4 002 lůžka (viz
Tabulka 2.2). Uvedená tendence nám signalizuje kvalitativní změnu, kdy
v domovech pro seniory za posledních 5 let muselo nutně dojít k poklesu jejich
kapacity. Je pravděpodobné, že v pobytových zařízeních dochází ke snižování počtu
vícelůžkových pokojů, což následně v rámci sekundární analýzy dat ověříme.
Tabulka 2.1 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona
o sociálních službách (od 1. 1. 2007)
Druh zařízení / Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Domovy pro seniory (DS)
463
452
453
466
471
Domovy pro osoby se zdravotním postižením
205
225
218
219
211
(DZP)
Domovy se zvláštním režimem (DZR)
75
150
165
176
189
Celkem
743
827
836
861
871
Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].
Graf 2.1 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti
zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007)
500
450
400
463
452
453
466
471
219
211
350
300
250
205
225
218
200
DZP
150
150
100
50
0
DS
165
176
189
DZR
75
2007
2008
2009
2010
2011
Z Tabulky 2.1 a Grafu 2.1 je evidentní, že počet domovů se zvláštním režimem,
kdy ze získaných statistik nelze rozlišit, zda se jedná o domovy určené seniorům
s různým typem demence nebo osobám s chronickým duševním onemocněním či
závislostí na návykových látkách, narostl více než 2,5 krát, a to ve shodě s nárůstem
jejich lůžkové kapacity (viz Tabulka 2.2). Celkový nárůst počtu zařízení za
posledních pět let lze vysledovat i u domovů pro osoby se zdravotním postižením
(o 6), přičemž jejich kapacita poklesla o 2 660 lůžek. Uvedený trend v péči o osoby
se zdravotním postižením signalizuje narůstající humanizaci, kdy se snižují počty
lůžek v pobytových zařízeních. Část péče o osoby s chronickým onemocněním
a o seniory s různým typem demence se přesouvá do specializovaných domovů se
zvláštním režimem, jejichž nedostatek byl a dosud je obecně známou skutečností.
Tabulka 2.2
Vývoj kapacity pobytových sociálních služeb od doby účinnosti
2007
2008
2009
2010
Domovy pro seniory
41 618
37 733
37 192
37 818
Domovy pro osoby se
16 638
15 113
14 552
14 396
zdravotním postižením
Domovy se zvláštním
3 829
7 396
8 223
8 822
režimem
Celkem
62 085
60 242
59 967
61 036
zákona
2011
37 616
13 978
9 727
61 321
Počet uživatelů (který se dříve počítal jako „obložnost“ zařízení) téměř
koresponduje s kapacitou. Uvedené rozdíly jsou způsobeny prodlevami mezi
odchodem jednoho uživatele a nástupem uživatele nového. Z Tabulek 2.2 a 2.3 lze
vypočítat, že celková vytíženost pobytových zařízení byla ve sledovaných letech
mezi 95 až 96 %.
Tabulka 2.3 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti
2007
2008
2009
2010
Domovy pro seniory
39 665
35 945
35 640
36 183
Domovy pro osoby se
15 925
14 604
14 085
13 946
3 668
7 016
7 911
8 526
režimem
Celkem
59 258
57 565
57 636
58 655
zákona
2011
35 944
13 729
8 622
58 295
Graf 2.2 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti
45 000
40 000
39 665
35 945
35 640
36 183
35 944
35 000
30 000
DS
25 000
20 000
15 925
14 604
14 085
13 946
15 000
10 000
5 000
3 668
7 016
7 911
2008
2009
8 526
DZP
13 729
DZR
8 622
0
2007
2010
2011
Z Grafu 2.2 je patrný celkový pokles uživatelů domovů pro seniory za sledované
období o 3 721.
Vzhledem k tomu, že se ve výzkumné části předkládané práce zaměřujeme na
Zlínský kraj, předkládáme v Tabulce 2.4 přehled o uživatelích podle pohlaví právě
v tomto kraji. Analýzou uvedených statistik jsme dospěli k závěrům, že pobytových
sociálních služeb využívají častěji ženy, kdy u pobytové sociální služby domovů pro
seniory je tento rozdíl nejmarkantnější. Ženy jsou téměř 3 krát častěji uživatelkami
domovů pro seniory, což je jistě ovlivněno vyšší nadějí dožití. U domovů pro osoby
se zdravotním postižením a domovů se zvláštním režimem se tento poměr snižuje.
Uživatelé pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji tvořili v roce 2011 7,63 %
z celkového počtu uživatelů pobytových sociálních služeb v České republice,
přičemž se jejich podíl v porovnání s rokem 2007 mírně zvýšil (tehdy tvořili 7,28 %).
Uživatelé pobytové sociální služby domovů pro seniory ve Zlínském kraji tvořili
v roce 2011 7,56 % z celkového počtu uživatelů této služby na území České
republiky, přičemž se jejich podíl v porovnání s rokem 2007 (tehdy tvořil 7,41 %)
mírně zvýšil (absolutní počet uživatelů však poklesl o 220 osob) – viz Tabulka 2.4.
Tabulka 2.4 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji od doby
účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007)
2007
2008
2009
2010
2011
Pohlaví
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy
813
2 126
700
2 005
701
2 027
683
2 036
Domovy pro seniory
2 939
2 705
2 728
2 719
Celkem
Domovy pro osoby
Data nebyla
467
620
473
614
461
605
se zdravotním
tříděna
postižením*
582
688
dle krajů
Domovy se
a pohlaví.
196
229
186
240
230
348
zvláštním režimem
1 395
2 814
1 363
2 854
1 360
2 881
1 374
2 989
Celkem muži / ženy
4 209
4 217
4 241
4 363
Celkem
4 313
4 317
4 329
4 446
Celkem
(včetně osob do 18 let)
(104)
(100)
(88)
(83)
*S vyloučením dětí a mládeže do 18 let.
V následující Tabulce 2.5 předkládáme vykazovanou statistiku žadatelů
o pobytové sociální služby, která nemusí nezbytně nutně odrážet faktický stav věci,
neboť mnoho seniorů má z dob minulých zakořeněnu zkušenost, že je třeba si podat
žádost o využití pobytové sociální služby s určitým předstihem, aniž by měli
v úmyslu této služby skutečně využít. Tudíž není vhodné při rozhodování o budování
nových ústavních zařízení vycházet z vykazovaných údajů sestavených na základě
vedené evidence neuspokojených žadatelů. Z předložených dat je patrné, že
evidenční počet neuspokojených žadatelů ve Zlínském kraji za sledované období
poklesl. Neuspokojení žadatelé o službu domova pro seniory ve Zlínském kraji
tvořili v roce 2011 5,37 % z celkového počtu neuspokojených žadatelů v České
republice. V porovnání s rokem 2007, kdy tvořili téměř 10 %, jejich podíl rapidně
poklesl. Z praxe se domníváme, že uvedená skutečnost byla ovlivněna právě
zmiňovanými žádostmi „pro jistotu“.
Tabulka 2.5 Vývoj evidenčního počtu neuspokojených žadatelů o pobytové sociální služby od
doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007)
Druh zařízení
2007
2008
2009
2010
2011
Domovy pro seniory
48 131
52 953
63 913
60 769
58 490
(z toho ve Zlínském kraji)
(4 792)
(5 251)
(3 884)
(4 072)
(3 143)
Domovy pro osoby se
2 873
3 416
3 159
3 241
(176)
(201)
(252)
(230)
7 056
(431)
7 874
11 769
12 932
13 713
režimem
(797)
(790)
(944)
(897)
Celkem
55 187
63 700
79 098
76 860
75 444
(5 223)
(6 224)
(4 875)
(5 268)
(4 270)
Na problematiku podávání žádostí o využití domova pro seniory se zaměříme
i v kvalitativní části realizovaného výzkumu, kdy uvedenou skutečnost podrobíme
reflexi sociálních pracovníků.
Jak jsme avizovali výše, předkládáme nyní přehled vývoje počtu lůžek na
pokojích v pobytových zařízeních sociálních služeb zpracovaný na základě
dostupných dat (viz Tabulka 2.6). Domníváme se, že počet osob na pokoji
v pobytovém zařízení zásadním způsobem ovlivňuje další život uživatele sociální
služby, a tím potažmo i sledovanou kvalitu. Neustálá přítomnost druhých, do té doby
pro seniora cizích osob, v sobě skrývá mnohá rizika. Z Tabulky 2.6 je patrné, že
počty tří- a vícelůžkových pokojů v domovech pro seniory za sledované období
poklesly více než o 1 000 pokojů, naproti tomu počty jednolůžkových pokojů
narostly o 481. Nárůst jednolůžkových pokojů považujeme za vhodný trend na cestě
k poskytování individualizované kvalitní péče.
Tabulka 2.6 Vývoj počtu jedno / dvou / tří a více lůžkových pokojů v domovech pro seniory od
doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007)
Druh pokoje / Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Jednolůžkový
11 334
11 054
11 117
11 761
11 815
Dvoulůžkový
10 261
9 527
9 473
9 706
9 716
Tří- a vícelůžkový
2 784
2 385
2 073
2 057
1 766
Celkem
24 379
22 966
22 663
23 524
23 297
Následující srovnání nám může, za předpokladu že všichni uživatelé pobytových
sociálních služeb jsou příjemci příspěvku na péči, signalizovat, kolika lidem
závislým na péči druhé osoby je poskytována podpora a péče v přirozeném sociálním
prostředí ve srovnání s prostředím ústavním (viz Tabulka 2.7).
Tabulka 2.7 Vývoj průměrného měsíčního počtu vyplacených příspěvků na péči (PnP)
v porovnání s počtem uživatelů pobytových sociálních služeb (DS, DZP, DZR) od doby účinnosti
Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Průměrný měsíční počet
259 674
307 323
303 615
310 006
300 567
vyplacených PnP
Počet uživatelů DS, DZP,
59 258
57 565
57 636
58 655
58 295
DZR
Z předložených statistik lze odvodit, že v roce 2011 připadalo téměř na jednu
pětinu příjemců příspěvku na péči (na 19 %) poskytování pobytových sociálních
služeb, přičemž je nutné akcentovat, že i v současné době jsou pobytové sociální
služby poskytovány uživatelům, kterým nebyl přiznán příspěvek na péči.
Z předložených dat se dá usuzovat, že více než 80 % osob, jejichž zdravotní stav
vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby, je tato poskytována v přirozeném sociálním
prostředí za využití neformální sítě rodinných pečujících a terénních či ambulantních
sociálních služeb.
Institut kvality v sociálních službách
2.3
Jak jsme zmínili již dříve, nastávají po roce 1989 v české společnosti v oblasti
poskytování sociálních služeb zásadní změny. V určité míře dochází k jejich
marketizaci a komercializaci (Kozlová in Kahoun, Kozlová, Tóthová, 2003, s. 146).
Právě s marketizací a komercializací souvisí otázky kvality, neboť komerční sféra
klade oproti jiným sférám společenského života vyšší důraz na optimalizaci nabídky
a poptávky, ceny zboží a jeho kvality a vztahu mezi prodejcem a zákazníkem.
Obecně je známý bonmot, že kvalitní zboží se prodává samo, jenž se může stát
výzvou pro sociální služby vstupující do „tržní éry“. Otázky kvality se pomalu
z komerční sféry přesouvají do oblasti nekomerčních, tedy netržních a sociálních,
služeb.
Otázkám kvality a jejího měření v sociálních službách začala být v České
republice věnována veřejná pozornost od počátku 21. století. Avšak možnost
standardizovaného ověřování kvality ukotvil v české legislativě až zákon
o sociálních službách v podobě patnácti standardů kvality sociálních služeb.
Vzhledem k tomu, že je obsah standardů kvality sociálních služeb taxativně vymezen
v Příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o sociálních službách, a je poměrně podrobně rozpracován v odborných
publikacích (např. Musil, Kubalčíková, Havlíková, 2008; Čámský, Sembdner,
Krutilová, 2011) či veřejně přístupných dokumentech 26, nebudeme se v naší práci
věnovat jejich resumarizaci, ani průběhu jejich ověřování prostřednictvím inspekce
poskytování sociálních služeb. Spíše se zaměříme na některé další užívané techniky
měření kvality a společný evropský rámec, s akcentem na pobytové sociální služby
pro seniory.
26
Dostupných z http://www.mpsv.cz/cs/5962.
Pritchard (2003, s. 25) hovoří o identifikaci šesti základních hodnot, které jsou
indikátorem kvalitní péče. K těmto hodnotám řadí: soukromí, důstojnost, nezávislost,
volbu, právo a naplňování potřeb. Právě na naplňování uvedených principů stojí
všechny uplatňované modely kvalitních sociálních služeb. Vzhledem k různým
přístupům k definování, měření a hodnocení kvality v členských zemích Evropské
unie, byl v roce 2010 pod hlavičkou Výboru pro sociální ochranu vytvořen
Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb s cílem dosažení
jednotného chápání kvality sociálních služeb v rámci států Evropské unie. Jak už
název napovídá, jedná se o dokument nezávazného charakteru, který není ukotven
v žádném obligatorním předpise. Evropský rámec má umožnit standardizované
chápání kvality sociálních služeb v zemích Evropské unie sloužící k následnému
hodnocení a srovnávání, která mohou iniciovat spolupráci při přebírání osvědčených
modelů a přístupů sociální práce v sociálních službách určených jednotlivým
cílovým skupinám. Výbor pro sociální ochranu „je přesvědčen, že dodržováním
kvalitativních principů, jež jsou identifikovány v Rámci, a monitorováním dodržování
těchto principů, zejména pomocí navrhovaných kvalitativních kritérií, lze výrazně
zvýšit možnosti, jak organizovat a poskytovat vysoce kvalitní sociální služby“
(Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb, 2010, s. 1).
Jednotné kvalitativní principy, jež by měly splňovat všechny sociální služby,
identifikovali nominovaní odborníci zastupující jednotlivé země Evropské unie.
K zastřešujícím principům podporujícím kvalitu sociální služby řadí: místní
dostupnost, veřejnou informační přístupnost, cenovou dostupnost, zaměřenost na
osobu, komplexnost, kontinuálnost a orientaci na výsledky (Dobrovolný evropský
rámec pro kvalitu sociálních služeb, 2010, s. 5-6). Mezi principy kvality určujícími
vztah poskytovatele a uživatele zařadili: respekt k právům uživatelů, aktivní účast
a posílení rozhodování uživatelů (tamtéž, s. 6-7). K principům kvality pro vztah mezi
poskytovateli
služeb,
veřejnou
správou,
sociálními
partnery
a
dalšími
zainteresovanými stranami náleží: partnerství a dobrá správa věcí veřejných (tamtéž,
s. 7-8) a k principům kvality pro lidský a hmotný kapitál: dobré pracovní podmínky
a pracovní prostředí / investice do lidského kapitálu a adekvátní fyzická / hmotná
infrastruktura (tamtéž, s. 8-9).
Rámec byl definován tak, „aby byl dostatečně flexibilní, aby se dal aplikovat
v národním, regionálním i lokálním kontextu všech členských států EU a na
nejrůznější druhy sociálních služeb… snaží se být kompatibilní a doplňovat stávající
přístupy jednotlivých zemí ke kvalitě v tomto sektoru“ (Dobrovolný evropský rámec
pro kvalitu sociálních služeb, 2011, s. 1). Vzhledem k možnosti využívání sociálních
služeb poskytovaných na území České republiky občany Evropské unie27 a naopak,
jeví se nám standardizace kvality sociálních služeb a jejího měření v rámci členských
států Evropské unie nutným dopadem.
Malíková (2011, s. 134) uvádí, že „měření kvality sociálních služeb je možné
pomocí následujících způsobů: standardy kvality sociálních služeb; supervize,
intervize; Systém managementu kvality jakosti ISO 9000 (International Organization
for Standardization); TQM (Total quality Management); EFQM; E-Qalin;
Controlling; Balanced Score Card; benchmarking; vizitace péče; stížnosti
(complaints management); sebehodnocení (self-assessment)“.
Jistě nalezneme
i další vhodné systémy zaměřené na zavádění a měření kvality v oblasti sociálních
služeb. My se následně zaměříme na Quality Management Systems Solutions
(QMSS28) vhodný pro tzv. učící se organizace a na evropský model měření
a zvyšování kvality E-Qalin, který byl od června 2010 do listopadu 2011 v rámci
projektu OP LZZ realizovaného Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR 29
zaveden do 15 domovů pro seniory v České republice. E-Qalin je systémem interního
řízení kvality v organizaci, který byl vyvinutý speciálně pro oblast sociálních služeb,
a to konkrétně pro domovy pro seniory. Výhradním držitelem licence této metody je
rakouská společnost E-Qalin®30.
Metoda E-Qalin byla pilotně ověřena ve 4 evropských zemích a v současné době
je zavedena v pobytových zařízeních pro seniory v Rakousku, Německu, Slovinsku,
Itálii, Belgii, Lucembursku, Francii, Švýcarsku, Lotyšsku i České republice. Metoda
je založená na jednorázovém vzdělávání vedoucích pracovníků organizace, kteří
následně koordinují zavedení modelu v jejich organizaci. Pro každou organizaci jsou
proškoleni dva procesní manažeři. „Model E-Qalin je založen na 3 pilířích: procesy,
27
Písm. d) až f) § 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Viz http://www.qmss.biz/home.asp.
29
Viz http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin.
30
Viz http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin.
28
struktury a výsledky, které jsou popsány a rozděleny do jednotlivých částí.
Poskytovatel si sám definuje, kteří ukazatelé a kritéria jsou pro něj důležité a které
bude poté hodnotit“. E-Qalin je založený na procesu sebehodnocení bez vnějších
zásahů do fungování organizace. (Asociace vzdělavatelů v sociální práci ČR.
E-Qalin.)
V rámci E-Qalin se mohou pracovníci domovů pro seniory zaměřit například na
proces přijímání seniorů do pobytových zařízení sociálních služeb, včetně samotného
nástupu (přestěhování seniora z přirozeného do institucionalizovaného sociálního
prostředí), který pokládáme za jeden z nejdůležitějších. Proces nástupu, jenž v sobě
zahrnuje i přípravnou fázi probíhající v přirozeném sociálním prostředí a následný
adaptační proces, zásadním způsobem ovlivňuje další průběh poskytování sociální
služby. Pokud senior vnímá, že byl do organizace poskytující pobytové sociální
služby vyloučen členy rodiny, může být jeho další působení v organizaci značně
problematické. Naproti tomu, pokud byl senior aktivně zapojen do procesu
rozhodování a následného plánování svého „přesunu“, budou jistě jeho postoje
k organizaci poskytující sociální služby vstřícnější. Samotný proces nástupu seniora
do domova pro seniory není ve standardech kvality sociálních služeb stanovený.
Právě při nastavování pracovníky vydefinovaných důležitých procesů, k nimž řadíme
i nástup uživatele do zařízení, se otevírá prostor pro interní řízení kvality
prostřednictvím metody E-Qalin.
Naproti systému E-Qalin není systém QMSS úzce specializovaný na jeden druh
sociální služby – domovy pro seniory. Vzhledem k jeho zaměřenosti na všechny typy
organizací poskytujících sociální služby, je jeho využitelnost širší. Na tomto místě je
však nezbytné zdůraznit, že QMSS byl vyvinutý v letech 2009–2010 a je určený pro
motivované a „vyspělé“ organizace (tzv. učící se organizace), jejichž pracovníci sami
pociťují potřebu řízení kvality v organizaci a jsou ochotni participovat na její
implementaci. „Učící se organizace je založena na principu, kdy si každý jednotlivec
uvědomuje přidělenou roli v organizaci a svůj význam pro chod celku. Žádný z členů
týmu není méně důležitý než jiný, jenom zastává jinou roli. Některé role mohou být
klíčové a jiné marginální, avšak dohromady tvoří kompatibilní celek“ (Vávrová,
2012, s. 127). V učící se organizaci se na jejím chodu aktivně podílejí všichni
členové. Úroveň organizace a kvalita poskytovaných sociálních služeb jsou
výsledkem aktivního přístupu a podílu práce všech členů pracovního týmu. Jedná se
o holistický přístup aplikovaný na organizaci, kdy podoba sociální služby je
výsledkem činnosti všech jejich složek – tedy pracovníků. Pracovníci na všech
vertikálních úrovních mají plnohodnotný hlas a mohou přinášet podněty a návrhy na
zlepšení či změnu chodu organizace. Aktivita je kýženou a oceňovanou vlastností.
Systém QMSS vychází z vnitřní kultury každé organizace a je založený na
propojení pěti struktur, jejichž prostřednictvím je na organizaci nahlíženo. Jedná se
o strukturu: záměrů
a
cílů, procesů, poskytovaných
služeb,
organizační
a dokumentace. Tyto struktury tvoří provázaný a logický celek, který je nutno dobře
poznat, abychom mohli řídit organizaci v kontextu stále se měnících interních
i externích podmínek a požadavků. Důležité je si uvědomit, že do podoby struktur
intervenují všechny zainteresované strany se svými zvyklostmi, požadavky a dobrou
praxí. Systém QMSS podporuje cyklus plánování, vytváření podmínek, realizace,
měření, přezkoumání, hodnocení a zlepšování efektivnosti. (Systém QMSS. Kvalita
pro učící se organizace. Základní popis systému QMSS.)
Zvýšená míra flexibility a reflexe změn umožní příslušné organizaci pružně
reagovat na potřeby zákazníků, tedy uživatelů sociálních služeb. Uživatelé jsou
důležitými partnery a spolupracovníky při realizaci změn vedoucích ke kvalitě služeb
v organizaci. K transparentnosti řízení organizace patří rovněž jasně stanovená
organizační struktura, včetně rozdělení kompetencí a určení osob odpovědných za
naplňování vytyčených cílů. V čele řídící se organizace by měla stát osobnost
s přirozenou autoritou vyplývající z poctivého přístupu k práci, vhodné komunikace
a interakce se sociálním okolím, s vysokou mírou sebereflexe a autoregulace
chování. Vedle již zmíněných zásad je systém QMSS dále vystavěn na procesním
a systémovém přístupu řízeném na základě faktů, kdy si organizace uvědomují svoji
společenskou i environmentální odpovědnost.
Nové trendy v řízení podniků začínají pomalu pronikat do oblasti řízení
netržních a sociálních služeb, kdy organizace nabízející sociální služby přestávají být
brány jako specifický sektor, v němž lidský aspekt převažuje nad odborným řízením
organizace. Na kvalitu poskytovaných sociálních služeb je nově nahlíženo
prizmatem kvalitního řízení lidských zdrojů a procesů uvnitř organizace.
3
POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY
A FILOZOFIE DEINSTITUCIONALIZACE
„Aby změny byly účinné a trvalé, je třeba, aby deinstitucionalizace byla předmětem
státní sociální politiky a jako taková byla plánovaným a řízeným procesem.“
(Manuál transformace ústavů, s. 12)
Pobytové sociální služby pro seniory reprezentované domovy důchodců zaujímaly
v poválečné historii naší republiky dominantní postavení na poli sociálních služeb
pro uvedenou cílovou skupinu. V roce 1948 bylo zrušeno domovské právo zavedené
již Josefem II., čímž veškerá odpovědnost v péči o občany vyššího věku přešla na
stát. Ústavní sociální péči řídil od roku 1954 Státní úřad důchodového zabezpečení
prostřednictvím národních výborů a od roku 1956 převzal dozor nad ústavy sociální
péče na základě zákona 31 Státní úřad sociálního zabezpečení, který jej vykonával
taktéž prostřednictvím výkonných orgánů v podobě národních výborů.
I v současné době, po více než 65 letech, si stále pobytové sociální služby pro
seniory udržují na poli péče o občany vyššího věku své dominantní postavení. Je
však na místě položit si otázku, zda mají lidé o využití pobytových sociálních služeb
– domovů pro seniory, jejichž poskytování je spojeno s „odloučením“ člena z ostrova
rodiny, opravdový zájem nebo zda se jedná o tradovaný sociální habitus podporující
zažitý stereotyp, kdy si ani neuvědomíme, že by péče o osoby v seniorském věku
mohla nabývat jiných podob. Z koncepce podpory transformace vyplývá, že o velké
procento seniorů je pečováno v ústavní sociální péči, kdy „významným problémem
jsou velká ústavní zařízení, kde je obtížné realizovat skutečnou individuální péči …
v těchto zařízeních je velmi obtížné naplňovat moderní principy poskytování
sociálních služeb a metod sociální práce zaručující dodržování lidských práv“
(Koncepce, 2007, s. 17). Na tomto místě je třeba akcentovat skutečnost, že
od 1. 1. 2007 s přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se otevřely
nové možnosti podporující rozvoj alternativních forem sociálních služeb, a to nejen
pro cílovou skupinu seniorů. Jaké podoby bude péče o starší občany závislé na
pomoci druhých osob v naší společnosti nabývat, konkrétně v jakém poměru bude
31
§ 62 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (zrušeného 1. 7. 1964 zákonem
č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení).
dělena mezi rodiny a mezi formální organizace a jaký podíl budou v rámci formální
péče zaujímat terénní, ambulantní a pobytové služby, bude záležet na budoucím
vývoji, jehož perspektivy můžeme dnes odhadovat jenom s určitou mírou
pravděpodobnosti. Vzhledem k uvedenému nás v realizovaném kvantitativním
výzkumu zajímaly názory a představy současných seniorů žijících v přirozeném
sociálním prostředí, ve věku 60+, o budoucím využití pobytových sociálních služeb –
domova pro seniory, přičemž jsme vycházeli z předpokladu, že je vhodné dotazovat
se na uvedenou skutečnost potenciálních budoucích zákazníků. Získané informace
mohou být využity v souladu se zákonem o sociálních službách při přípravě
a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje, na jehož území byl
výzkum realizovaný, a obecně při budoucím nastavování podoby sociálních služeb
pro seniory v České republice.
Jedním z prvních dokumentů, který reflektoval nastupující změnu v oblasti
poskytování pobytových sociálních služeb, byla Koncepce podpory transformace
pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných
v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do
společnosti (v textu jen „Koncepce“) schválená Usnesením vlády České republiky
č. 127 dne 21. 2. 2007. Časový rámec podpory transformace ukotvený v Koncepci
byl ohraničený lety 2007 až 2013. Na uvedené období bylo v dokumentu stanoveno
pět cílů a následná opatření vedoucí k jejich naplnění. K těmto cílům patřilo: zvýšení
informovanosti o procesu transformace institucionální péče, vytvoření systému
vertikální i horizontální spolupráce mezi relevantními aktéry procesu, podpoření
poskytovatelů sociálních služeb, jejich zaměstnanců a dalších subjektů při
transformaci, a to zejména směrem k poskytování sociálních služeb v souladu
s individuálními potřebami uživatelů, podporování procesu zkvalitňování životních
podmínek stávajících uživatelů institucionálních služeb a naplňování jejich lidských
práv a plnohodnotného života srovnatelného s vrstevníky žijícími v přirozeném
sociálním prostředí. Koncepce směřuje k podpoře transformace sociálních služeb pro
dvě hlavní cílové skupiny, osoby se zdravotním postižením a seniory.
Součástí procesu transformace je i revize financování sociálních služeb, kdy by
měla být zásadním způsobem redukována výstavba nových kapacit a ušetřené
finanční prostředky by měly sloužit k podpoře vzniku a rozvoje potřebné sítě
sociálních služeb v komunitě (Koncepce, 2007, s. 6). Z dostupných statistik lze
vysledovat, že výše neinvestičních výdajů připadajících na jednoho klienta domova
pro seniory činila v roce 2001 v průměru 12 226 Kč za měsíc, přičemž nejlevněji
poskytovaly sociální služby nestátní neziskové organizace, kde výdaje dosáhly
11 231 Kč, poté okresní úřady s výdaji 12 304 Kč a nejdráž obce s průměrnými
výdaji 13 142 Kč na osobu za měsíc (Průša, 2003, s. 75). Daná skutečnost mohla být
ovlivněna velikostí zařízení, tedy jejich kapacitou. Obce zřizovaly po roce 1989 pro
své občany většinou malá zařízení, s kapacitou do 50 osob. Naproti tomu okresní
úřady byly zřizovateli velkých zařízení, jejichž kapacita mnohdy přesahovala sto
uživatelů. Ekonomové zaměření na oblast sociálních služeb mohou potvrdit, že
rentabilita pobytových sociálních služeb vstupuje do „plusových“ čísel v okamžiku,
překročí-li její kapacita onu pomyslnou stovkovou hranici. Do hry, vedle kvality,
vstupuje nový faktor, a to faktor rentability. Jak jsme ukázali v předchozí kapitole,
stojí před zřizovateli a provozovateli pobytových zařízení sociálních služeb nelehký
úkol – úkol optimalizace sociálních služeb.
O deset let později, tedy v roce 2011, činila měsíční výše neinvestičních výdajů
na jednoho uživatele sociální služby v domovech pro seniory zřizovaných kraji
22 585 Kč, v obecních zařízeních 21 743 Kč a v ostatních (nestátních) domovech pro
seniory 13 249 Kč. Průměrná částka neinvestičních výdajů na jednoho uživatele za
měsíc tak činila 19 192 Kč. (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí,
2011)
Z předložených údajů je patrné, že výše neinvestičních výdajů vzrostla za deset
let na jednoho uživatele pobytové sociální služby domova pro seniory o 6 966 Kč.
Krátký ekonomický exkurz jsme si dovolili předložit z důvodu zamýšlení se nad
poměrem ceny a kvality, kdy jsou sociální služby poskytované v přirozeném
sociálním prostředí mnohdy levnější a kvalitativně přívětivější alternativou, u které
nemusíme řešit rizika vyplývající z možné institucionalizace uživatelů, jak je tomu
u pobytových sociálních služeb.
3.1 Habitus a domov pro seniory jako totální instituce
Habitus chápeme ve shodě Pierrem Bourdieu jako sklon jedince reagovat v daných
sociálních situacích určitým společensky standardizovaným způsobem. Habitus „je
nabytá vědomost a také jmění, které za jistých okolností může fungovat jako kapitál“
(Bourdieu, 2010, s. 238). Člověk „transcenduje bezprostřední přítomnost směrem
k budoucnosti a ta je podmíněna minulostí, z níž vychází jeho habitus“ (Bourdieu,
2010, s. 426). Habitus nám signalizuje, že i rozhodování v tíživých životních
situacích, například v případě rozhodování o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory, je nevědomě řízeno společenskými institucemi a pravidly
osvojenými v průběhu jedincovy životní dráhy. Člověk se ve skutečnosti rozhoduje
méně svobodně, než by se na první pohled mohlo zdát. Jeho rozhodování je
determinováno sociálním prostředím i životními událostmi. I rozhodnutí o využití
sociálních služeb domova pro seniory je formováno v průběhu jedincovy životní
dráhy a vychází z jeho zkušeností i lidské historie. Lidské osudy se neformují ve
vakuu, ale v organizovaném sociálním světě s jeho strukturami. Pokud je například
společenským územ, že lidé na sklonku své životní dráhy odcházejí do institucí, kde
jejich život končí, budeme se i my s největší pravděpodobností ve finální fázi života
ubírat stejným směrem. Naše rozhodnutí o přestěhování se do instituce bude navenek
dobrovolné, ale vnitřně se s ním nemusíme identifikovat až do konce života. Volba
bude předem dána našim habitem, aniž si to uvědomíme. Jde o stereotypizované
vzorce chování v určitých životních situacích, které jsme se naučili brát jako vhodná
řešení. A proto, pokud chceme měnit zaběhlé pořádky – transformovat pobytové
sociální služby, je třeba měnit sociální instituce a pravidla mající vliv na habitus
každého z nás.
Domovy pro seniory jsou službami sociální péče, které podle odst. 1 § 49 zákona
o sociálních službách „poskytují pobytové sociální služby osobám, které mají
sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou
pomoc jiné fyzické osoby“. Z dikce uvedené části zákona implicitně vyplývá, že by
pobytových sociálních služeb měli využívat výhradně lidé, jimž byl přiznán
příspěvek na péči, a to nejlépe ve II. a vyšším stupni závislosti. K základním
činnostem, které musí být pobytovou službou domova pro seniory zajištěny, patří
podle odst. 2 § 49 ubytování, stravování, pomoc při zvládání běžných úkonů péče
o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zprostředkování kontaktu se
společenským prostředím, sociálně terapeutické a aktivizační činnosti a pomoc při
uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Jde
o komplexní sociální služby poskytované v institucionalizovaném prostředí, jejichž
využití by nemělo být spojováno s řešením bytových, sociálních nebo ekonomických
problémů.
Domov pro seniory jako řešení bytových otázek seniora dokladuje i Sládek
(in Havrdová a kol., 2010, s. 118) na základě analýz závěrů inspekčních zpráv
z inspekcí kvality sociálních služeb realizovaných v letech 2007–2009 v domovech
pro seniory, kdy v jednom konkrétním domově (v roce 2009) dokonce 72 %
uživatelů sociální službu fakticky nepotřebovalo – nejpodstatnější službou pro ně
byla služba spojená s bydlením. Tito lidé se, v souvislosti s řešením bytové situace,
zcela dobrovolně rozhodli žít v pobytové sociální službě vyznačující se prvky totální
instituce, jak jsme si ji popsali v konceptu Ervinga Goffmana. Sládkovo zjištění plně
koresponduje s příklady z praxe, kdy mnozí senioři využívají levného bydlení
v bytech obecních domů s pečovatelskou službou či sociální služby domovů pro
seniory, aby uvolněním stávajícího bydlení pomohli řešit nastupujícím generacím
dětí a vnuků jejich bytovou situaci. Senior dobrovolně, z altruistických pohnutek,
vstupuje do totální instituce, ve které se musí přizpůsobovat novým pravidlům
a měnit svůj dosavadní životní styl, ztrácí autonomii a mnohdy i motivaci k různým
činnostem. Situace se však pozvolna proměňuje. Do domovů pro seniory začíná
postupně vstupovat starší klientela s horším zdravotním stavem. Hlavním cílem
Koncepce (2007, s. 18) „v oblasti sociálních služeb pro seniory je podpora
humanizace stávajících ústavních zařízení, postupná restrukturalizace směřující
k malým bytovým jednotkám v běžné zástavbě a podpora takových služeb, které
umožní seniorům co nejdéle zůstat v jejich přirozeném prostředí“. Vzhledem ke
končícímu časovému horizontu, do kterého byla Koncepce zpracována, vyvstává
otázka faktické realizace deklarovaných cílů pro cílovou skupinu seniorů.
I z Report of the Ad Hoc Expert Group on the Transition from Institutional to
Community-based Care (2009, s. 6, 9) vyplývá, že by v pobytových sociálních
službách měla být vyloučena depersonalizace (odebrání osobních věcí), rigidní rutina
(např. pevný čas vstávání a stravování), jednotné zacházení (přistupování k lidem
jako ke skupině), sociální odstup (zdůrazňování rozdílu mezi personálem
a
uživatelem)
a
paternalismus
(zasahující
do
rozhodování),
které
patří
k institucionální organizační kultuře a současně k prvkům charakterizujícím totální
instituce. Pokud se veřejně hovoří o skutečnosti vyloučení určitých prvků, je patrné,
že tyto v popisovaných institucích existují. Jedná se o „nešvary“ identické
s fungováním totálních institucí popsaných již v roce 1961 Goffmanem. Zdrojem pro
reflexi stávající situace v pobytových sociálních službách pro seniory se mohou stát
zprávy Veřejného ochránce práv 32 nebo výše zmiňované zprávy z inspekcí
poskytování sociálních služeb, jejichž veřejná prezentace by jistě byla cenným
zdrojem informací nejen pro zájemce o službu, ale i pro samotné poskytovatele.
Úkolem nutně stojícím před ústavními sociálními službami pro seniory je jejich
humanizace, ve smyslu odklonu od praktik panujících v totálních institucích, a s ní
související nastavení životních podmínek uvnitř instituce, které se budou blížit
běžnému způsobu života lidí žijících v přirozeném sociálním prostředí. Naplnění
předestřených úkolů je podmíněno snižováním kapacity ve „velkoobjemových“
ústavních zařízeních a hledáním optimálního nastavení sociální a zdravotní péče
směřující k lidem staršího věku.
3.2 Sociální práce v pobytových sociálních službách
pro seniory
Význam sociální práce a potažmo sociálních pracovníků v oblasti sociálních služeb
od doby účinnosti zákona o sociálních službách stále roste. Uvedená skutečnost je
reflektována i praxí a podpořena odklonem od tzv. zdravotnického modelu
poskytování pobytových sociálních služeb praktikovaného především ve velkých
pobytových zařízeních sociálních služeb. Ve velkokapacitních domovech pro seniory
se dnes můžeme setkat se dvěma až třemi odborně vzdělanými sociálními pracovníky
na příslušných pozicích a dalšími sociálními pracovníky na pozicích vedoucích
úseků sociální péče. Domníváme se, že přítomnost erudovaných sociálních
32
Přístupné z:
socialnich-sluzeb/.
http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/zarizeni/zarizeni-
pracovníků aplikujících nejnovější vědecké poznatky do praxe je předpokladem
humanizace pobytových služeb.
Okruh činností
vykonávaných
sociálními pracovníky
vymezuje
zákon
o sociálních službách v § 109. Podle zákona sociální pracovník v domovech pro
seniory provádí sociální šetření, zabezpečuje sociální agendu, včetně řešení sociálně
právních problémů, zajišťuje sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou
a koncepční činnost v sociální oblasti, případně depistážní činnost, poskytování
krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitaci, rovněž zjišťuje potřeby
obyvatel obce či kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. Z předloženého
výčtu, především s přihlédnutím k posledním dvěma bodům, právem přisuzujeme
sociálním pracovníkům nezastupitelnou úlohu nejen při faktickém výkonu sociální
práce se seniory v pobytovém zařízení, ale i při formování budoucí podoby
sociálních služeb v daném regionu. V návaznosti na současnou legislativu se Gojová
a Sobková (2007, s. 88) domnívají, že „zákon o sociálních službách může vyvolávat
představu, že sociální práce je realizována prostřednictvím poskytování sociálních
služeb. Působnost sociální práce, tzn. i sociálních pracovníků, oblast sociálních
služeb výrazně překračuje, nicméně poskytování sociálních služeb bude zřejmě
významnou oblastí jejich činnosti“, což se od dob účinnosti zákona o sociálních
službách potvrdilo. Důležitost sociální práce, a tím i význam sociálních pracovníků,
v oblasti sociálních služeb narůstá, s čímž souvisí i zvyšující se požadavky na
odborný výkon jejich práce. „Sociální pracovník může klientovi pomoci nejen tím, že
s ním řeší problém … může pomoci také tím, že mu zprostředkuje pomoc … zařídí,
aby nedostatečné zvládnutí potíží, s nimiž klientovi sám nepomůže, přestalo brzdit
řešení problému, se kterým se na něj klient obrátil“ (Musil, 2012, s. 53). Cílem
sociální práce v oblasti sociálních služeb není pouhé zajištění pobytové, ambulantní
či terénní sociální služby, ale i práce s rodinou klienta, která je při rozhodování i při
samotném zajištění péče o stárnoucího člena rodiny neopomenutelným aktérem.
Sociální služby společně se službami zdravotními v současné době expandují,
což reflektují i výzkumné zprávy. Ze zprávy Second Bienniar Report on Social
Services of General Interest (s. 9-11) zpracované 22. 10. 2010 Evropskou komisí
vyplývá, že zaměstnanost ve zdravotnictví a sociálních službách rostla v členských
zemích Evropské unie mnohem rychleji než v jiných sektorech ekonomiky. V letech
2000 až 2009 zaznamenala zaměstnanost v tomto sektoru nárůst o 4,2 milionu
pracovních míst, což představuje téměř čtvrtinu z celkového počtu (z 15,5 milionu)
nově vytvořených pracovních pozic. V roce 2009 dosáhl počet pracovníků ve
zdravotnických a sociálních službách 21,4 milionů. Jejich počet se zvýšil o 4,2
miliony v porovnání s rokem 2000 a o 0,8 milionu proti roku 2007. Na základě
provedených analýz nárůstu počtu zaměstnanosti v oblasti zdravotnictví a sociálních
služeb byly členské státy rozděleny do tří kategorií. Do první skupiny patří ty, ve
kterých bylo v roce 2009 v sektoru zdravotních a sociálních služeb zaměstnáno 13 až
18 % práceschopného obyvatelstva, jednalo se o Švédsko, Dánsko, Finsko,
Nizozemí, Belgii a Anglii. Druhou skupinu tvoří členské státy jako je Francie,
Německo, Lucembursko, Irsko a Rakousko, kde se podíl zaměstnanosti v oblasti
zdravotnictví a sociálních služeb pohybuje mezi 9,7 % (Rakousko) až 12,8 %
(Francie). Země druhé skupiny jsou charakterizovány rychlým růstem podílu
pracovníků ve sledovaném sektoru, kdy k nejprogresivnějším patřily Irsko, Francie
a Německo. Do třetí skupiny byly zařazeny země, v nichž se podíl zaměstnanosti ve
zdravotnických a sociálních službách pohybuje od 4,4 % (v Rumunsku) do 7,7 %
(na Maltě). Růst počtu pracovníků ve sledovaném sektoru byl v těchto zemích
podstatně nižší, než byl evropský průměr (s výjimkou Španělska), nebo dokonce
záporný (v Polsku, v Bulharsku, na Slovensku, v Lotyšsku a v Litvě). Česká
republika spadá do třetí skupiny, kde se pohybuje s 5,6 % pracovníky ve
zdravotnictví a sociálních službách ve středu skupiny. Sektor zdravotnictví
a sociálních služeb má velký hospodářský význam, neboť tvoří ve sledovaných
zemích 5 % pracovního trhu. Pokud bude uvedený trend dále pokračovat, dá se
očekávat,
že
sociální
práce
jako
vědecká
disciplína
bude
nabývat
na
celospolečenském významu a status sociálních pracovníků poroste.
Sociální pracovníci, jako vědecké společenství, které se podle Kuhna (1997,
s. 175-176) skládá „z lidí, kteří provozují nějakou vědeckou odbornost … tito lidé
prošli nějakým podobným výchovným procesem a byli uvedeni do oboru … členové
vědeckého společenství sami sebe považují – a jsou považováni i jinými – za lidi,
kteří jediní jsou odpovědni za hledání určitého souboru společných cílů a za výcvik
těch, kteří za těmito cíli půjdou“, budou v postmoderní společnosti plnit důležitou
funkci určitých mediátorů zmírňujících společenské napětí a podporujících
bezproblémové fungování společnosti. „Nejdůležitějším cílem sociální práce je
přispívat k sociální solidaritě a soudržnosti společnosti; sociální práce napomáhá
rozvoji sociálních vztahů, které podporují lidskou odolnost vůči životním tlakům“
(Payne, 2012, s. 18).
Aktuální situaci na poli sociální práce v České republice vidí Musil (2010, s. 14)
jako „problém nedostatečného zvládání interakcí chudých a znevýhodněných se
subjekty v jejich sociálním prostředí“ a dále jako „zažitou představu, že způsob,
kterým má sociální práce podle očekávání společnosti problémy zvládat, je
bezprostřední uspokojování akutních potřeb jedinců“. Současný stav sociální práce
považuje za řešení sociálních deficitů jedinců, což není dobré ani pro příjemce
sociální práce, ani pro její poskytovatele.
Vzhledem ke skutečnosti, že sociální pracovník v domově pro seniory má být
uživateli sociální oporou, zprostředkovatelem sociálních interakcí mezi ním a jeho
rodinou, přáteli a blízkými i doprovázejícím ve čtvrté fázi jeho životní dráhy, nelze
sociální práci v pobytových zařízeních poskytujících komplexní péči o seniory
omezit na pouhé uspokojování akutních potřeb jednotlivců. Hlavní činností
sociálního pracovníka je, vedle vyřizování sociální agendy, přímá práce s uživatelem
směřující k podpoře při zvládání interakcí s jeho sociálním okolím. Samotná
interakce s uživatelem domova pro seniory je velmi specifická a vyžaduje od
sociálního pracovníka vysokou míru emoční inteligence. Uživatelé domovů pro
seniory se v mnohém významně liší od uživatelů ostatních sociálních služeb, neboť
si uvědomují, že se na své životní dráze blíží do cílové etapy, což může umocňovat
jejich apatii a rezignaci. Na rozdíl od jiných druhů sociálních služeb je třeba
uživatele domovů pro seniory ve schodě s Franklem (2006) podporovat při hledání
smyslu vedoucího k vůli k životu.
3.3 Milníky na cestě k deinstitucionalizaci
V České republice se začíná hovořit o potřebě transformace sociálních služeb
spojené s deinstitucionalizací velkých rezidenčních zařízení počátkem 21. století.
Z etymologie slova deinstitucionalizace, kdy latinská předpona „de“ znamená „od“,
„pryč“, můžeme odvodit, že budoucnost je v opouštění institucí typických pro
společenskou formaci označovanou jako moderní. Konkrétní opatření vedoucí
k naplnění stanovených cílů byla učiněna v roce 2006, kdy byl přijatý nový zákon
o sociálních službách a následně v únoru 2007, kdy byla zveřejněna Koncepce
podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy služeb. „Pojem
transformace sociálních služeb v ČR představuje proces změny řízení, financování,
vzdělávání, místa a formy poskytování sociálních služeb tak, aby výsledným stavem
byla péče v běžných životních podmínkách … jedná se o přechod od institucionální
péče ke službám komunitního typu“ (Čámský, Sembdner, Krutilová, 2011, s. 12-13).
Pojem transformace se v oblasti sociálních služeb stává širší platformou, v jejímž
rámci se uskutečňuje deinstitucionalizace. Jedná se o změnu filozofie v oblasti
poskytování
sociálních
služeb
doprovázenou
konkrétními
kroky.
V rámci
transformace jsou podporovány sociální služby poskytované v přirozeném sociálním
prostředí uživatele, tedy v místní komunitě. Rozhodujícím se stává faktor
dostupnosti. Hlavní princip, na němž má být transformovaný systém poskytování
potřebné pomoci a podpory lidem v nepříznivé životní situaci vystavěn, vychází ze
směřování služeb za jejich uživateli, namísto do té doby praktikovaného stěhovaní
osob za službami.
Pojem deinstitucionalizace se zaměřuje na změnu v oblasti pobytových
sociálních služeb, jejichž boom nastoupil v poválečném období a trval až do roku
1989, s cílem jejich humanizace prostřednictvím změny vnitřních podmínek
poskytování sociální služby. Konkrétně se jedná o snižování kapacit pobytových
zařízení a změnu formy poskytované služby. „Pojem deinstitucionalizace se
v sociálních službách používá ve smyslu přechodu od dominantního poskytování
pobytových sociálních služeb směrem k poskytování sociálních služeb zaměřených na
individuální podporu života člověka v přirozeném prostředí“ (Čámský, Sembdner,
Krutilová, 2011, s. 12). Pobytové sociální služby, mnohdy poskytované
v nevhodných objektech primárně určených k jiným účelům, např. v klášterech
a zámcích nacházejících se často mimo dosah obydlených lokalit, jsou postupně
rušeny a nahrazovány humánnějšími službami poskytovanými v podmínkách
srovnatelných s životními podmínkami běžné populace. Transformace jde ruku
v ruce s deinstitucionalizací, která tvoří její nedílnou součást.
V roce 1977 sestavil kontrolní orgán amerického kongresu (U.S. General
Accounting Office) definici deinstitucionalizace, která ji popisuje jako proces:
1. předcházení zbytečnému přijímání a zadržování osob v institucích; 2. hledání
a rozvoje odpovídajících alternativ pro bydlení, léčbu, trénink, vzdělávání
a rehabilitaci pro osoby, které nepotřebují být v instituci; 3. vylepšování podmínek
péče a léčby pro ty, co institucionální péči musí mít. Uvedený přístup je založen na
principu, že všichni lidé mají nárok žít v co nejméně restriktivním prostředí a řídit si
svůj život co nejvíce normálně a nezávisle. V důsledku deinstitucionalizace tehdy
došlo v USA k redukci velkých skupinových institucí (psychiatrických léčeben
a dětských domovů) a rezidenti byli přesunuti do jiných zařízení. (Mizrahi a Davis,
2011a, s. 11)
Filozofie a proces deinstitucionalizace má ovšem v zemích západní Evropy
a Ameriky mnohem starší kořeny. Mizrahi a Davis (2011a, s. 17) uvádějí, že ke
kontinuálnímu růstu institucionální péče o seniory dochází v USA již od počátku
20. století. Počet seniorů umístěných v institucionální péči vzrostl podle nich mezi
lety 1910 až 1970 o 267 %. Data ze sčítání lidu v roce 1940 ukázala, že 4,1 %
z celkové populace ve věku 65 + bylo institucionalizováno, z toho 40,5 % seniorů žilo
v hotelech a penzionech, 33 % v ošetřovatelských zařízeních (nursing homes),
domech s pečovatelskou službou a pobytových zařízeních a 23 % bylo v ústavech
pro duševně choré. O 50 let později, v roce 1990, žilo v USA v institucionální péči
již 5,9 % seniorů nad 65+, z toho 94 % v ošetřovatelských zařízeních (nursing
homes), 5 % v jiných institucionálních
skupinových obydlích a 1
%
v psychiatrických léčebnách. V roce 1999 bylo v USA 18 000 ošetřovatelských
zařízení (nursing homes), ve kterých žilo 1,72 milionu uživatelů, z toho 1,6 milionu
osob nad 65 let. Celkově v roce 1999 žilo v institucích 1,9 milionu starších osob, což
je zhruba 6 % osob z dané věkové kohorty. Z předloženého vývoje počtu
institucionalizovaných osob staršího věku v USA se dají vysledovat snahy
o deinstitucionalizaci ústavní péče o seniory, kdy byl nárůst osob nad 65 let žijících
v institucích mezi lety 1990 a 1999 jen o 0,1 %.
Dá se ovšem předpokládat, že absolutní počet seniorů žijících v institucích,
s přihlédnutím k demografickému vývoji, narůstal. V roce 1900 byl 1 z 25
Američanů starší 65 let, z toho byla necelá 4 % osob starších 85 let, přičemž ve
Spojených státech amerických tehdy žilo 3,1 milionu lidí ve věku 65 let a více.
V roce 1994, tedy o necelých 100 let později, populace nad 65 let vzrostla zhruba
jedenáctkrát (na 33,2 miliony) a osoby nad 85 let tvořily 10 % z uvedeného počtu.
Naděje dožití za toto období vzrostla ze 47 na 75 let, tedy o 28 let. (Mizrahi, Davis,
2011a, s. 17)
I uvedené demografické změny podnítily restrukturalizaci institucionální péče
o seniory. Motivy deinstitucionalizace byly vedle humánních často i ekonomické.
Velká ústavní zařízení měla vysoké náklady na svůj provoz, čímž se péče o seniory
prodražovala. Ve všech vlnách deinstitucionalizace sehrávalo ekonomické hledisko
důležitou roli.
V USA a západních zemích Evropy nalézáme snahy o dekarceraci 33 postupně od
50. let 20. století „V letech 1955 až 1974 klesl počet pacientů v britských
psychiatrických léčebnách asi o 30 procent; mnozí z propuštěných přitom byli staří
lidé. V Kalifornii se počet starých lidí ve státních a obecních nemocnicích snížil za
pouhé dva roky, od roku 1975 do roku 1977, téměř o 95 procent“ (Giddens, 1999,
s. 224). Deinstitucionalizace v USA nejvíce ovlivnila staré osoby, které byly
umístěné ve státních a městských psychiatrických léčebnách. Z léčebny byly často
přemístěny do ošetřovatelských zařízení (nursing homes), nebo byly stávající
psychiatrické léčebny zkrátka přejmenovány.
V historii USA měly na sociální péči vliv tři hlavní federální opatření. V roce
1935 byl vydán zákon o sociálním zabezpečení (Social Security Act), podepsaný
prezidentem Rooseveltem, který zajistil přísun peněz osobám v seniorském věku,
čímž jim umožnil využití domácí sociální péče, včetně dodávky stravy. Koncem
50. let 20. století začalo docházet v USA ke snižování počtu lůžek ve všeobecných
nemocnicích, což vytvořilo tlak k přemístění chronických pacientů do zařízení
s ošetřovatelskou péčí (nursing homes), aby se vytvořilo místo pro akutní pacienty.
V roce 1965 byly přijaty dva federální programy Medicare a Medicaid, jako doplněk
zákona o sociálním zabezpečení. Medicaid financuje dlouhodobou zdravotní péči,
kdy v roce 2003 využilo prostředků z tohoto programu 6 milionů seniorů. Medicare
je největší veřejný plátce zdravotního pojištění, jehož prostřednictvím je zajištěno
33
Propouštění osob z institucí.
Pozn.: Karcer byl kázeňský trest dříve užívaný na středních školách, kdy byl žák uzavřen po
vyučování ve škole. U nás byl zrušený až školním řádem z 12. 8. 1936 (Klimeš, 2002, s. 354).
i proplácení zdravotnické péče osobám nad 65 let. V roce 1987 tyto federální a státní
programy zaplatily 41,4 % veškeré péče v zařízeních s ošetřovatelskou péčí (nursing
homes). Zařízení s ošetřovatelskou péčí (nursing homes) si institucionální charakter
zachovávají dodnes. Z uvedených důvodů, ale i z důvodů rostoucích výdajů na tuto
péči z programů Medicare a Medicaid, je v současné době kladený důraz na jejich
deinstitucionalizaci a poskytování domácí péče o seniory. (Mizrahi, Davis, 2011a,
s. 17; 2011b, s. 198)
Celosvětové vlny deinstitucionalizace, které proběhly a stále v určitých
periodách probíhají napříč západními zeměmi Evropy, Ameriky i Asie, mají
společný cíl, a to humanizovat institucionální péči prostřednictvím zásadních změn
reagujících na individuální potřeby jednotlivců, pro které život v institucích není
přirozeným způsobem života.
3.4 Dva principy transformace pobytových sociálních
služeb
Transformace v obecné rovině znamená změnu stávajícího stavu, který se ukazuje
v proměňujících se společenských podmínkách jako částečně či zcela nevyhovující.
Jedná se v podstatě o restrukturalizaci systému, jehož stavební prvky uspořádáme do
nových vazeb, některé vypustíme či nahradíme, případně zavedeme prvky zcela
nové. Cílem restrukturalizace je zlepšení systému tak, aby lépe reflektoval potřeby
osob, které jej využívají. Transformace, jako systémová změna, se neobejde bez
restrukturalizace současného systému poskytování sociálních služeb. Každý proces
transformace a potažmo restrukturalizace může probíhat několika způsoby. V oblasti
poskytování sociálních služeb je proces transformace často spojován s procesem
deinstitucionalizace a s podporou poskytování sociálních služeb v přirozeném
sociálním prostředí uživatele. My se nyní zamyslíme nad dvěma hlavními
východisky transformace sociálních služeb, a to principem deinstitucionalizace
a neinstitucionalizace.
V českém prostředí jsou aktivity deinstitucionalizace navázány především na
pobytové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením a na zařízení ústavní
péče o děti. Deinstitucionalizace vychází z předpokladu, že se člověk nachází
v ústavní péči, kde mu hrozí vysoké riziko institucionalizace nebo je již v určité míře
institucionalizován, a naším úkolem je „dostat“ ho z instituce pryč, zpět do
přirozeného sociálního prostředí, čímž v duchu zákona o sociálních službách
podporujeme jeho sociální začleňování 34. Naproti tomu princip neistitucionalizace
vychází z předpokladu, že lidé žijící v přirozeném sociálním prostředí přestávají sami
zvládat uspokojování základních životních potřeb a potřebují pomoc jiné fyzické
osoby a začínají se rozhodovat, jak uvedenou situaci budou řešit. Předpokladem
neinstitucionalizace, v rámci probíhající transformace pobytových sociálních služeb,
je primární možnost využití dostupné sítě sociálních služeb v místní komunitě, aniž
by jedinec musel přecházet za službou do instituce. V souladu se zákonem se jedná
o situaci předcházení sociálnímu vyloučení.
Právě v případě cílové skupiny seniorů vidíme princip neinstitucionalizace jako
výchozí, neboť lze jen stěží předpokládat, že domovy pro seniory můžeme
deinstitucionalizovat stejným způsobem, jako jsme to učinili u 32 domovů pro osoby
se zdravotním postižením v letech 2007–201335. V případě sociálních služeb
určených pro osoby vyššího věku je rozhodující, aby se tyto do institucionální péče
pokud možno nedostaly, případně považovaly využití komplexních služeb domovů
pro seniory za krajní možnost ve chvíli, kdy byly neúspěšně vyčerpány všechny
předchozí alternativy. Rozdíl dvou uvedených přístupů, které jsou součástí
transformace sociálních služeb, zachycuje Obr. 3.1, ze kterého je patrná i rozdílná
filozofie uvedených pojetí. Deinstitucionalizace podporuje sociální začleňování na
rozdíl od neinstitucionalizace, která předchází sociálnímu vyloučení.
V procesu transformace sociálních služeb je důležité akcentovat specifika
jednotlivých cílových skupin. Determinantou ovlivňující proces deinstitucionalizace
je jistě i fáze životní dráhy, ve které člověk do instituce vstoupil, s čímž následně
souvisí chronologický věk uživatele v době jeho deinstitucionalizace. Pokud se jedná
o ranou etapu, je velmi pravděpodobné, že přestěhování osob z institucionální péče
zpět do přirozeného sociálního prostředí, na které se musí nově adaptovat, bude
34
Písm. e) § 3 zákona č. 108/1991 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů rozumí
sociálním vyloučením „vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit
v důsledku nepříznivé sociální situace“.
35
Více o projektu Podpora transformace sociálních služeb viz
http://www.trass.cz/TrassDefault.aspx?rid=18003&app=Article&grp=Content&mod=ContentPortal&
sta=ArticleDetail&pst=ArticleDetail&p1=OID_INT_2591&p2=Header_BOOL_True&p3=RoundPan
el_BOOL_True&p4=VPath_STRING_&acode=29021208.
postupem doby úspěšné. S přihlédnutím ke stávající naději dožití, mají navíc tito lidé
dostatečný časový prostor k obnově narušených interakcí se svým okolím. Vzhledem
k uvedenému
shledáváme
deinstitucionalizaci
jako
vhodnou
cestu
pro
restrukturalizaci sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením. V případě
cílové skupiny seniorů vidíme jako příhodnější způsob neinstitucionalizovat již další
osoby a postupně snižovat kapacity stávajících ústavních zařízení tak, aby
uživatelům mohla být poskytována individualizovaná péče, včetně nabídky
samostatného bydlení na jednolůžkovém pokoji.
Obr. 3.1 Deinstitucionalizace versus neinstitucionalizace
Jako vhodný příklad neinstitucionalizace seniorů nám může sloužit projekt
realizovaný v Trynwaldenu, severovýchodní části holandské provincie Frísko (Jong
in Maliepaard, Meinema, 2004, s. 13-17), jehož cílem bylo předcházet migraci
obyvatel z venkova. Demografické rozložení populace na holandském venkově není
vyvážené, obyvatelstvo stárne, zaměstnanost klesá a služby stagnují. Lidé se často
stěhují z venkova do urbanizovanějších oblastí s vhodnějším bydlením, dostupnými
službami (školskými, zdravotními i sociálními) a pracovními příležitostmi. Uvedená
situace je srovnatelná se situací na českém venkově. Když měl být v polovině 90. let
20. století nově rekonstruován trynwaldenský domov pro seniory, byl zvolen i nový
přístup k renovaci systému péče. Hlavní myšlenkou bylo to, že by péče neměla být
institucionální. Staří lidé by měli mít příležitost zachovat si své místo ve vesnické
komunitě namísto toho, aby byli odsunuti do domova pro seniory. Tuto myšlenku
sdíleli společně mnohé organizace i úřady a především sami senioři. V Trynwaldenu
byla zřízena nová organizace, která byla financována z prostředků dříve plynoucích
do organizace poskytující institucionální péči v regionu. Uvedená iniciativa dostala
status experimentu v rámci celostátního programu modernizace dlouhodobé péče,
což umožnilo další financování. Starý domov pro seniory byl srovnán se zemí
a senioři si dnes mohou, pokud chtějí, pronajmout nebo koupit byt v novém obytném
domě. Rovněž mohou zůstat bydlet ve svém původním bydlišti. Pokud potřebují
péči, je jim poskytována v jakémkoliv rozsahu v jejich domácnosti. Bydlení a péče
již nejsou poskytovány jednou organizací. Ti, kteří potřebují intenzivnější péči, by
dříve stáli před rozhodnutím buď odejít bydlet do domova pro seniory, nebo využít
služeb v pečovatelském zařízení (srovnatelném s naší léčebnou dlouhodobě
nemocných). Dalšími inovativními prvky v přístupu jsou: centrum služeb se školkou,
fyzioterapeutická praxe, restaurace nabízející dopomoc při jídle (formou asistence),
denní centrum pro seniory, pečovatelský hotel (s odlehčovacími službami)
a kanceláře pro občanské poradny a sociální pracovníky. Lékaři a lékárna sídlí
v přilehlé budově. V bytech seniorů jsou nainstalovány bezpečnostní pulty a ICT
technologie podporující širší kontakt se sociálním okolím. Pro lidi žijící v komunitě
bylo zřízeno komunitní centrum služeb poskytující komplexní sociální, zdravotní
a další návazné služby, a to 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Starší občané se tak na
sklonku svého života nemuseli stěhovat z místa, kde prožili většinu svého života.
V tomto
projektu
byly
vhodně
zkombinovány
oba
principy
–
částečné
deinstitucionalizace a budoucí neinstitucionalizace, které nelze od sebe striktně
oddělit. Služby začaly být směřovány k občanům namísto toho, aby byl senior
stěhován do služeb.
Příklad Trynwaldenu se nám může stát inspirací na cestě k transformaci
sociálních služeb pro seniory v momentě, kdy budeme stát před rozhodnutím
o nákladné rekonstrukci stávajícího ústavního zařízení typu domova pro seniory.
Chce to jen mít odvahu, podporu širší veřejnosti, komunální politické reprezentace
a především samotných seniorů, jichž se budoucí využití sociálních služeb nejvíce
dotýká.
3.4.1 Úloha sociálních pracovníků v procesu transformace
Ačkoliv se nám to může zdát málo pravděpodobné, proces transformace sociálních
služeb, který je v České republice nastartován, ovlivňuje dosavadní roli sociálních
pracovníků v sociálních službách. Především odborně vzdělaní sociální pracovníci
působící v oblasti sociálních služeb hrají jednu z klíčových rolí, jak v samotném
procesu deinstitucionalizace konkrétní pobytové sociální služby v jiný typ služby
poskytované v přirozeném sociálním prostředí, tak při uplatňování filozofie
neinstitucionalizace. Sociální pracovníci by měli být nositeli i realizátory myšlenek
deinstitucionalizace a neinstitucionalizace jako základních principů poskytování
a plánování sociálních služeb ve vybraném regionu. Vzhledem k uvedenému je
vhodné relaci transformace – sociální pracovník otočit a ptát se, ne jak ovlivňuje
transformace sociální práci, resp. postavení sociálních pracovníků v sociálních
službách, ale jak ovlivňují či mohou intervenovat sociální pracovníci do procesu
transformace sociálních služeb v České republice. Transformaci sociálních služeb
s cílem jejich humanizace vidíme jako výzvu pro fundované odborníky – sociální
pracovníky na poli sociálních služeb, kteří podle Payna (2012, s. 18). „obvykle
nemohou dosáhnout širokosáhlé sociální změny, ale mohou lidem, skupinám,
rodinám a komunitám usnadnit život ve společnosti, ulehčit vytváření vztahů
a umožnit jim být součástí sociálních institucí zdůrazňováním jejich schopností žít
jako součást společnosti“. Pokud se však otevírá prostor pro širokou sociální změnu,
je namístě, aby byli aktivními aktéry. „Hledání nových možností spočívá v první fázi
v otevírání problémů. Jejich odhalení nemůže být provázeno nepříjemnými pocity,
které mohou proces inovace zbrzdit nebo zcela zastavit“ (Musil, s. 54, 2004).
Pokud společně s Musilem (2010, s. 13) budeme považovat za cíl sociální práce
řešení problémů vyplývajících z nezvládaných interakcí jedinců, skupin i organizací,
měla by se logicky problematika institucionalizace a potažmo institucionalizovaných
uživatelů stát středem zájmu sociálních pracovníků. „Umrtvující“ procesy totálních
institucí (tedy institucí podporujících institucionalizaci svých uživatelů, kteří se
postupem doby stávají na organizaci, která jim zprvu chtěla pomoci, závislí) jsou
známkou narušených a nezvládnutých interakcí. Sociální pracovníci se stávají těmi,
kteří vzniklou situaci nejen sanují, ale také se jí snaží předcházet tím, že domýšlí
předem možné dopady instituce na život člověka a již v počátcích hledají jiná
alternativní řešení. Pokud interpersonální vztahy a vazby v přirozeném sociálním
prostředí fungují, např. za přiměřené podpory a pomoci odborných institucí, k čemuž
může přispívat právě sociální práce, nemusí vytěsňovat a postupně nahrazovat
rodinnou podpůrnou síť velká pobytová zařízení sociálních služeb, např. domovy pro
seniory.
Za
velmi
důležité
předpoklady
pro
výkon
sociální
práce,
nejen
v transformujících se sociálních službách, považujeme, vedle odborného vzdělání,
které je předpokladem pro výkon profese, rovněž dostatečně rozvinutou sociální,
emoční i praktickou inteligenci a schopnost sebereflexe, na jejímž základě dokáže
sociální pracovník dostatečně autoregulovat své chování. Ne nadarmo se říká, že
sociální práce není pouhým povoláním, nýbrž posláním, jehož výkon si vyžaduje
celoživotní učení. Rovněž ze zákona vyplývá pro sociální pracovníky povinnost
dalšího vzdělávání, avšak z praxe víme, že se o nové trendy v oblasti poskytování
sociálních služeb zajímají především z vlastního zájmu. Jako v každé profesi, tak
i u sociálních pracovníků, je výkon povolání a jeho kvalita determinována především
osobností konkrétního jedince. Nemůžeme tudíž vyvozovat generalizující závěry,
avšak z osobní zkušenosti podložené praxí vyplývá, že se v poslední době stále
častěji setkáváme se sociálními pracovníky, kteří si limity velkokapacitních zařízení
velmi dobře uvědomují a sami kriticky poukazují na rizika „ústavní“ péče a následně
iniciují kýžené změny. Sociální pracovníci by v souladu s filozofií transformace
sociálních služeb neměli podporovat „vylučování členů z ostrovů jednotlivých rodin“
a měli by se snažit, aby sociální práce byla oním „mostem“ mezi člověkem
v nepříznivé životní situaci a společností, tedy mezi lidmi a institucemi.
4
KVANTITATIVNÍ VÝZKUM ZÁJMU SENIORŮ
O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Na poli sociálních služeb dochází v České republice v posledním desetiletí
k zásadním změnám ve filozofii jejich poskytování. Můžeme hovořit o změně
paradigmatu, kdy je převažující paternalistický medicínský model postupně
nahrazován modelem mnohem liberálnějším a prosociálnějším, jehož fokusem se
stává člověk jako svébytná individuální bytost se svými specifickými potřebami
a tužbami. Standardizovaná kolektivní péče je vytěsňována péčí individualizovanou
a totální instituce zastoupené v oblasti sociálních služeb pobytovými sociálními
službami jsou nahrazovány alternativami v přirozeném prostředí uživatele. Ustupuje
se od trendu stěhování uživatele za sociální službou do instituce a na místo toho
nastupuje tendence poskytovat sociální službu v místě bydliště uživatele.
Vzhledem k aktuálně probíhajícím změnám v oblasti poskytování sociálních
služeb a celospolečenským snahám o deinstitucionalizaci pobytových sociálních
služeb nejen pro seniory jsme se v realizovaném průzkumu zaměřili na zjišťování
zájmu seniorů ve věkové kohortě 60 + o potenciální využití pobytových sociálních
služeb na území Zlínského kraje a na odkrývání faktorů determinujících jejich
rozhodování. Výzkumné šetření vychází z předpokladu, že lidé, kteří dosáhli věku
60 let a více, který bývá spojován s postupným odchodem do důchodu, začínají
častěji přemýšlet o svých dalších životních perspektivách a o možném využití
sociální podpory, pomoci a péče pro případ, kdy jim začne ubývat sil a sníží se jejich
soběstačnost. Vzhledem k uvedenému považujeme za legitimní dotazovat se právě
uvedené cílové skupiny na její představy o možném budoucím využití pobytových
sociálních služeb a na základě získaných poznatků navrhovat případná opatření
v oblasti jejich poskytování.
Cílem realizovaného průzkumu bylo zmapování zájmu potenciálních uživatelů
o využití pobytových sociálních služeb domovů pro seniory na území Zlínského kraje
(okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín). Dalším cílem bylo zjištění
úrovně informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb pro seniory ve
Zlínském kraji. Mezi další cíle patřilo odhalení nejvýznamnějších faktorů, které
determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, personální,
altruistické a sociodemografické) a také zjištění, jak tento zájem souvisí s úrovní
informovanosti seniorů ve Zlínském kraji. Zajímaly nás rovněž preference seniorů
při výběru formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory (zda preferují
poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí prostřednictvím sítě
terénních a ambulantních služeb nebo služeb pobytových, které jsou spojeny se
změnou místa bydliště) a zjištění rozdílů v preferenci formy poskytované sociální
služby
podle
vybraných
faktorů
(zdravotních,
sociálních,
ekonomických,
prostorových, altruistických, sociodemografických a úrovně informovanosti).
V neposlední řadě jsme chtěli zjistit, které faktory z pohledu seniorů mohou hrát do
budoucna roli při jejich rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory.
Projektování výzkumného šetření bylo započato v roce 2009. Vzhledem
k povaze výzkumných otázek je výzkum založen na kvantitativním metodologickém
přístupu. Využili jsme explorační metodu (dotazníkovou techniku). Oslovili jsme
2 000 potenciálních uživatelů, tj. obyvatel Zlínského kraje ve věku 60 let a více.
Výzkum probíhal v několika etapách, které po sobě následují a časově se překrývají.
Grafické ztvárnění etap vystihuje Tabulka 4.1, jejíž struktura je převzata z odborné
literatury (Gavora, 2000, s. 14) a modifikována. Výzkumné šetření včetně
projektování výzkumu probíhalo v době od srpna 2009 do srpna 2010. Na sběru dat
se podíleli studenti Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně,
oboru sociální pedagogika.
Tabulka 4.1 Etapy výzkumného šetření
Časový interval
8
9 10
Stanovení výzkumného
X X X
problému
Informační příprava
X X X
výzkumu
Příprava výzkumných
X X
metod
Sběr údajů
Dílčí zpracování údajů
11
12
1
2
3
X
X
X
X
4
5
6
7
8
X
X
X
X
X
X
X
Zpracování údajů a interpretace výsledků výzkumu probíhaly v roce 2011
a 2012. Komplexní výsledky výzkumu nebyly dosud publikovány.
4.1
Výzkumný problém, dílčí výzkumné otázky a hypotézy
Před stanovením výzkumného problému jsme v souladu s Chráskou (2007, s. 12)
provedli předběžnou teoretickou analýzu, v jejímž rámci jsme získali relevantní
informace ze zkoumané oblasti. Výzkumný problém jsme naformulovali v tázací
formě: Jaký je zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb
v domovech pro seniory ve Zlínském kraji?
Následně jsme formulovali dílčí výzkumné otázky a hypotézy:
1. Jaký je zájem (reálná poptávka) seniorů (potenciálních uživatelů) o využití
pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji?
1.1. Uvažují senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí o možnosti budoucího
využití pobytových sociálních služeb v domově pro seniory ve Zlínském kraji?
1.2. Kolik seniorů podalo žádost o umístění v domově pro seniory? V případě, že
ano, kolik těchto žádostí senior podal, zda by byl ochoten ihned nastoupit, jak dlouho
již čeká na umístění, kde žádost podal apod.
1.3. Zda senioři využívají jinou sociální službu? Pokud ano, jakou? Jakou mají
zkušenost s využitím této služby? Kolik za ni platí?
2. Jaká je úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb ve
Zlínském kraji?
2.1 Jaká je míra informovanosti seniorů o možnostech využití pobytových, terénních
a ambulantních sociálních služeb?
2.2. Jaká je míra informovanosti seniorů o možnosti využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory?
2.2.1. Jaká je znalost seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby
domova pro seniory ve Zlínském kraji?
2.2.2. Jaká existuje zkušenost seniorů s pobytovými sociálními službami domovů pro
seniory? (Pokud existuje, zda by si dovedli představit, že by se do něj přestěhovali?)
2.2.3. Jaká je informovanost seniorů o finančních nákladech spojených s využitím
pobytových sociálních služeb domova pro seniory?
2.3. Jaký je nejčastější zdroj informací o poskytování sociálních služeb seniorů m ve
Zlínském kraji?
2.4. Považují senioři vlastní informovanost o sociálních službách za dostatečnou?
3. Jaká je preference formy poskytovaných sociálních služeb seniorů ve
Zlínském kraji?
4. Které faktory determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory, tzn., jaké jsou rozdíly v potenciálním
zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve
Zlínském kraji podle vybraných faktorů?
4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory podle sociodemografických údajů (místo bydliště, věk, pohlaví, typ bydlení,
počet osob žijících v domácnosti, víra, dosažené vzdělání, zdravotní stav, finanční
situace)?
4.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory podle místa jejich bydliště?
4.1.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje?
H1 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje.
4.1.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory ve Zlínském kraji ve vztahu k velikosti jejich bydliště?
sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti jejich bydliště.
seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich věku?
H3 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory podle věkových skupin seniorů.
seniory ve Zlínském kraji vzhledem k pohlaví?
H4 Předpokládáme, že existují významné rozdíly v zájmu o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami.
seniory ve Zlínském kraji vzhledem k typu jejich bydlení?
sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle typu jejich bydlení.
seniory ve Zlínském kraji vzhledem k počtu osob žijících ve společné domácnosti?
služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné
domácnosti.
seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda jsou věřící?
služeb domova pro seniory podle toho, zda je senior věřící nebo ne.
seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich dosaženému vzdělání?
služeb domova pro seniory podle stupně dosaženého vzdělání seniorů.
seniory ve Zlínském kraji podle jejich zdravotního stavu (podle výše příspěvku na
péči)?
služeb domova pro seniory podle zdravotního stavu seniora.
seniory ve Zlínském kraji podle jejich finanční situace?
služeb domova pro seniory podle finanční situace seniora.
seniory ve Zlínském kraji podle úrovně informovanosti seniorů o možnostech
využití sociálních služeb?
seniory ve Zlínském kraji podle míry informovanosti o vybraných typech sociálních
služeb pro seniory?
H11a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti
o možnosti využití pečovatelských služeb.
H11b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
o možnosti využití center denních služeb či denních stacionářů pro seniory.
H11c Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
o možnosti využití služeb domova pro seniory.
seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální
služby domova pro seniory?
služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou
pobytové sociální služby domova pro seniory.
seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližší pobytové sociální služby
domova pro seniory ve Zlínském kraji?
služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližšího
domova pro seniory.
seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených
s využitím pobytových služeb domova pro seniory?
sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy
o změně finanční situace spojené s pobytem v domově pro seniory.
seniory podle vnímání rodinné, zdravotní, prostorové, ekonomické situace,
personálních a altruistických faktorů?
4.3.1. Jak ovlivňuje vnímání rodinné situace zájem seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory?
4.3.1.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?
H15 Předpokládáme, že zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny v seniorském
věku ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory.
4.3.2. Jak ovlivňuje vnímání zdravotní situace seniora jeho zájem o využití
seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti.
4.3.3. Jak ovlivňuje personální stránka zájem seniorů o využití pobytových
seniory podle jejich míry životní spokojenosti (životního optimismu)?
sociálních služeb domova pro seniory podle míry jejich životní spokojenosti.
seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů?
H18a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů
s rodinou.
H18b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů
s přáteli.
4.3.4. Jak ovlivňuje vnímání prostorové situace zájem seniorů o využití pobytových
seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich spokojenosti se stávajícím
bydlením.
4.3.4.2. Jak ovlivňuje pocit soukromí zájem seniorů o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniora?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí, který
v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají.
4.3.5. Jak ovlivňuje ekonomická situace zájem seniorů o využití pobytových
seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se
současnou finanční situací.
seniory podle výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí?
sociálních služeb domova pro seniory podle výše jejich výdajů na sociální služby
v přirozeném prostředí.
4.3.6. Jak ovlivňuje altruistické cítění zájem seniorů o využití pobytových sociálních
seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti
v rodině.
seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve
společnosti)?
sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální
angažovanosti.
5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle
vybraných faktorů?
5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro
seniory v závislosti na rodinných faktorech?
5.1.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle
zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?
H25 Předpokládáme, že zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku
ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby.
seniory v závislosti na zdravotních faktorech?
míry soběstačnosti (samostatnosti, pohyblivosti) seniora?
H26 Předpokládáme, že míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu preferované
formy sociální služby seniorů.
seniory v závislosti na ekonomických faktorech?
5.3.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro
seniory podle spokojenosti se současnou finanční situací?
H27 Předpokládáme, že vnímaná spokojenost se současnou finanční situací
ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů.
5.3.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytované sociální služby podle výše
výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí?
H28 Předpokládáme, že výše stávajících výdajů na sociální služby ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby seniorů.
seniory v závislosti na prostorových faktorech?
seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení?
H29 Předpokládáme, že spokojenost seniora se stávajícím bydlením ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby.
seniory podle vnímaného pocitu soukromí?
H30 Předpokládáme, že vnímaný pocit soukromí ovlivňuje volbu preferované formy
sociální služby.
seniory v závislosti na altruistických faktorech?
seniory podle vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině?
H31 Předpokládáme, že pocit vlastní užitečnosti v rodině ovlivňuje volbu
vnímání míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)?
H32 Předpokládáme, že vnímání míry sociální angažovanosti ovlivňuje volbu
seniory v závislosti na sociodemografických faktorech?
seniory podle místa jejich bydliště?
H33 Předpokládáme, že místo bydliště ovlivňuje volbu preferované formy sociální
služby seniorů.
H34 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle
velikosti obce, ve které senior žije.
seniory v závislosti na věku seniora?
H35 Předpokládáme, že věk seniora významně ovlivňuje volbu preferované formy
sociální služby.
seniory v závislosti na pohlaví?
H36 Předpokládáme, že neexistují rozdíly v preferované formě sociální služby pro
seniory mezi muži a ženami.
seniory v závislosti na typu bydlení seniora?
H37 Předpokládáme, že typ bydlení významně ovlivňuje volbu preferované formy
sociální služby seniorů.
počtu osob žijících ve společné domácnosti se seniorem?
H38 Předpokládáme, že existuje rozdíl v preferenci formy sociální služby podle
počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti.
seniory v závislosti na jejich náboženském vyznání?
H39 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby mezi
věřícími a nevěřícími seniory.
seniory podle jejich dosaženého vzdělání?
H40 Předpokládáme, že neexistují významné rozdíly v preferenci formy sociální
služby pro seniory podle jejich dosaženého vzdělání.
seniorovy závislosti na pomoci jiných osob (příspěvek na péči)?
H41 Předpokládáme, že stupeň závislosti seniora na pomoci jiných osob ovlivňuje
volbu preferované formy sociální služby.
seniory podle jejich finanční situace?
H42 Předpokládáme, že finanční situace seniora významně ovlivňuje jeho volbu
seniory podle míry jejich informovanosti?
seniory podle míry jejich informovanosti o vybraných druzích sociálních služeb pro
seniory?
H43a Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb osobní asistence
významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
H43b Předpokládáme, že informovanost seniora o využití pečovatelských služeb
významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
H43c Předpokládáme, že informovanost seniora o využití center denních služeb
a denních stacionářů významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
H43d
Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb domova pro
seniory významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální
služby domova pro seniory?
H44 Předpokládáme, že zkušenost seniora s návštěvou pobytové sociální služby
ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové
sociální služby v domově pro seniory ve Zlínském kraji?
H45 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb podle
znalosti seniorů o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory.
seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených
s využitím pobytových služeb domova pro seniory?
H46 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociálních služeb pro
seniory podle jejich představy o výši finančních nákladů spojených s pobytem
v domově pro seniory.
6. Které faktory z pohledu seniorů determinují jejich rozhodnutí o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory? Tzn., za jakých okolností
jsou senioři do budoucna ochotni využívat pobytových sociálních služeb domova
pro seniory?
H47 Předpokládáme, že existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by ovlivnily
zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve
Zlínském kraji.
6.1. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich sociální situace v rozhodování
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory?
6.1.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory by hrála z pohledu seniora sociální izolace (pocit osamělosti)?
seniory by hrála z pohledu seniora vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek
příležitostí k zájmovým aktivitám)?
seniory by hrály z pohledu seniora špatné rodinné vztahy?
6.1.4 Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory by hrál z pohledu seniora nedostatek sociálních kontaktů?
6.2. Jak by ovlivnil seniory ve Zlínském kraji jejich zdravotní stav (fyzický,
psychický) v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory?
seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení zdravotního stavu?
6.3. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich ekonomická situace
v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory?
seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení finanční situace?
6.4. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich prostorová situace
seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení bytové situace?
seniory by hrála bezbariérovost?
6.5. Jak by ovlivnilo seniory ve Zlínském kraji jejich altruistické cítění
seniory by hrálo z pohledu seniora vnímání jeho nadbytečnosti (pocit nepotřebnosti,
zátěže pro rodinu)?
7. Jak se liší volba faktoru (zdravotní, sociální, ekonomický, prostorový,
altruistický), který ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory podle vybraných sociodemografických údajů?
7.1. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich věku?
H48 Předpokládáme, že existují rozdíly ve faktorech, které by ovlivnily zájem
seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových
kategorií.
sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na pohlaví?
H49 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami.
sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti města / obce ve které senior
žije?
H50 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti obce, ve
které senior žije.
7.4. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících ve
společné domácnosti s nimi?
H51 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících
se seniorem ve společné domácnosti.
sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich víře?
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi věřícími
a nevěřícími seniory.
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich zdravotního stavu?
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle přiznaného stupně
příspěvku na péči seniora.
sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu
závislou na pomoci jiných?
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny
s péčí o osobu závislou na pomoci jiných.
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich míry informovanosti
o možnostech využití vybraných sociálních služeb.
H55a Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora
o možnostech využití pečovatelských služeb.
H55b Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o možnostech využití služeb center denních služeb a denních stacionářů.
H55c Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem
o možnostech využití služeb domova pro seniory.
8. Jaká je souvislost mezi faktory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové,
altruistické), které ovlivňují zájem o využití sociálních služeb a typem
preferované sociální služby?
H56 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, determinujících rozhodnutí
o využití sociálních služeb podle typu preferované sociální služby.
9. Jaká je souvislost mezi potenciálním zájmem o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory a volbou faktorů (zdravotní, sociální, ekonomické,
prostorové, altruistické), které toto rozhodnutí ovlivňují? Jaké jsou rozdíly
v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech
pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů determinující rozhodnutí
seniora o využití sociálních služeb?
H57a Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho,
zda vnímají pocit osamělosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí
o využití pobytové sociální služby domova pro seniory.
H57b Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení zdravotního stavu jako determinující faktor pro jejich
rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory.
H57c Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení finanční situace jako determinující faktor pro jejich
H57d Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení bytové situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí
H57e Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají špatné rodinné vztahy jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí
H57f Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají nudu (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) jako determinující
faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory.
H57g Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají nedostatek sociálních kontaktů jako determinující faktor pro jejich
H57h Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají pocit nepotřebnosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí
H57i Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají bezbariérovost jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití
pobytové sociální služby domova pro seniory.
4.2
Proměnné
Při formulaci výzkumných otázek a hypotéz jsme definovali následující proměnné
výzkumného šetření:
Zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb jsme měřili prostřednictvím
odpovědi na otázku, zda mají senioři zájem o ubytování v domově pro seniory.
Odpovědi
byly zaznamenány prostřednictvím
šesti kvalitativních
kategorií
(s výběrem odpovědi):

ano, mám již podanou žádost,

ano, mám v současnosti zájem,

ano, mám zájem, abych se pojistil(a) do budoucna,

nemám v současnosti zájem, ale do budoucna to nevylučuji,

nemám vůbec zájem,

nevím.
Úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb byla měřena
jako znalost či neznalost vybraných sociálních služeb (osobní asistence, pečovatelská
služba, průvodcovské a předčitatelské služby, centra denních služeb a denní
stacionáře pro seniory, týdenní stacionáře, domovy pro seniory, chráněné bydlení
a odlehčovací služby).
Sociodemografické údaje o respondentech:

pohlaví (odpověď na otázku, zda je respondent mužského či ženského pohlaví),

věk (odpověď na otázku, do které ze tří věkových kategorií respondent spadá,
tzn. 60–65 let, 66–75 let, 76 a více let),

dosažené vzdělání (odpověď na otázku, do které vzdělanostní kategorie
respondent spadá, tzn. základní, vyučen(a), středoškolské, vyšší odborné,
vysokoškolské),

místo bydliště (odpověď na otázku, ve které oblasti Zlínského kraje respondent
žije, tzn. Kroměřížsko, Vsetínsko, Uherskohradišťsko, Zlínsko),

velikost bydliště (odpověď na otázku, do které kategorie podle velikosti obce
spadá obec, ve které respondent žije, tzn. do 2 000 obyvatel, od 2000 do 10 000
obyvatel, od 10 000 do 20 000 obyvatel, nad 20 000 obyvatel),

typ bydlení (odpověď na otázku z výběru kategorií, zda žije respondent sám,
s partnerem nebo s rodinnými příslušníky),

počet osob žijících ve společné domácnosti (proměnná vyjadřující počet osob
žijících ve společné domácnosti, tzn. 0 – s nikým, 1 – s jednou osobou, atd.),

víra v Boha (odpověď na otázku v kategorii, zda je respondent věřící či
nevěřící),

zdravotní stav (odpověď na otázku, zda respondent pobírá příspěvek na péči,
tzn., zda pobírá či nepobírá a dále v jaké výši, tzn. v jakém stupni závislosti
v rozmezí 1–4),

výše příjmu (odpověď na otázku, zda respondent pobírá důchod pod nebo nad
částkou průměrného důchodu).
Zdravotní faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry se cítí být respondent
soběstačný (otázka č. 18a) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela).
Ekonomické faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent v současné
době spokojen se svou finanční situací (otázka č. 18g) na škále 1 (vůbec), 2 (málo),
3 (velmi), 4 (zcela).
Prostorové faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent spokojen
s kvalitou současného bydlení (otázka č. 18e) a zda má dostatek soukromí (otázka
č. 18f) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto
položky zprůměrovány.
Personální faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent v současné
době spokojen se svým životem (otázka č. 18b) na škále 1 (vůbec), 2 (málo),
3 (velmi), 4 (zcela).
Sociální faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je pro respondenta důležitý
kontakt s rodinnou (otázka č. 18c) a kontakt s přáteli (otázka č. 18d) na škále
1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto položky
zprůměrovány.
Altruistické faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry se respondent cítí prospěšný
ve vlastní rodině (otázka č. 18h) a svému širšímu okolí (otázka č. 18i) na škále
1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto položky
zprůměrovány.
Preference seniorů při výběru forem poskytovaných sociálních služeb pro seniory
jsou měřeny prostřednictvím výběru odpovědi na otázku (otázka č. 12), zda by
respondent preferoval sociální službu poskytovanou doma (terénní), v denním
stacionáři (ambulantní) nebo v pobytovém zařízení (pobytové).
Faktory determinující rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory jsou měřeny na základě výpovědi seniora o vnímání jeho:

sociální situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto
rozhodnutí ovlivnil pocit osamělosti, špatné rodinné vztahy, nedostatek
sociálních kontaktů a nuda, tj. například nedostatek příležitostí k zájmovým
aktivitám na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano), přičemž při vyhodnocení jsou
tyto položky zprůměrovány,

zdravotní situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto
rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho zdravotního stavu na škále 1 (určitě ne) až
4 (určitě ano),

ekonomické situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto
rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho finanční situace na škále 1 (určitě ne) až
4 (určitě ano),

prostorové situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto
rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho bytové situace a bezbariérovost na škále
1 (určitě ne) až 4 (určitě ano), přičemž při vyhodnocení jsou tyto položky
zprůměrovány,

altruismusu – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí
ovlivnilo vnímání jeho vlastní nepotřebnosti na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě
ano).
4.3
Výzkumné techniky
V empirickém výzkumu byla použita dotazníková technika sběru dat. Byl
zkonstruován dotazník zaměřený na zjišťování zájmu seniorů ve věku 60 +
o využívání sociálních služeb ve Zlínském kraji. Originální verzi dotazníku naleznete
v Příloze č. 1. Dotazník obsahuje 20 otázek. Dotazníky byly distribuovány
prostřednictvím tazatelů, kteří společně s respondenty tento vyplnili.
Validita výzkumného nástroje byla zajištěna posouzením expertů jednotlivých
položek dotazníku. První verze dotazníku byla testována na dvaceti respondentech,
kteří se vyjadřovali ke každé položce dotazníku a k tomu, jak daným otázkám
rozumí. Na základě připomínek byl dotazník upraven a distribuován mezi
respondenty. Vzhledem k tomu, že cílová skupina je velmi specifickou skupinou,
bylo potřeba zajistit osobní distribuci dotazníku a pomoc při vyplňování na úkor
anonymity.
Reliabilita dotazníku byla měřena pomocí koeficientu Cronbachova alpha
a dosahovala hodnoty α = 0.6. Vypočtenou hodnotu jsme považovali za hraniční.
V souladu s Chráskou (2007, s. 172) jsme proto pro určení reliability dotazníkového
šetření aplikovali další postup. Přiměřeně velký reprezentativní výběr ze základního
souboru (respondenty z okresu Kroměříž) jsme náhodně rozdělili na dva stejně velké
výběrové soubory a získané výsledky jsme srovnávali. Při prováděné komparaci jsme
nezjistili výrazné odchylky ve výsledcích. Lze se tedy domnívat, že výzkumný
nástroj zachycuje spolehlivě a přesně zkoumané jevy.
Výzkumný vzorek
4.4
Základní soubor tvořilo 129 265 respondentů, tj. obyvatel Zlínského kraje ve věkové
kategorii 60 let a více (viz Tabulka 4.2).
Tabulka 4.2 Základní soubor
okres
Kroměříž
Ženy
60–65 let
4 291
Uherské
Hradiště
5 729
66–75 let
5 112
76 a více let
Celkem
7 578
23 591
7 052
6 733
9 346
28 243
4 541
5 999
5 433
8 237
24 210
13 944
18 780
18159
25 161
76 044
60–65 let
3 833
4 992
5 237
6 588
20 650
66–75 let
3 691
5 091
5 054
6 797
20 633
76 a více let
2 166
2 896
2 767
4 109
11 938
9 690
12 979
13 058
17 494
53 221
23 634
31 759
31 217
42 655
129 265
Muži celkem
Celkem
Zlín
5 993
Ženy celkem
Muži
Vsetín
Zdroj dat: Český statistický úřad. Krajská správa ČSÚ ve Zlíně. [online].
Věkové složení obyvatel v okrese Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín k 31. 12. 2008.
Podle Satina (in Satin, 1994, s. 62) je v současné době nejpoužívanější vymezení
období stáří věkovou hranicí 65 let a více. Uvedené vymezení vychází
z politickoekonomické definice stáří. K uvedenému nastavení se váže legenda o Otto
von Bismarckovi, který naplánoval nastavit věk 65 let jako univerzální věk odchodu
do důchodu, aby mohl některé ze svých politických oponentů „odstranit“ od moci.
Druhá definice stáří se vztahuje k odchodu do starobního důchodu. Věk pro
odchod do důchodu není v České republice v současné době stanoven fixní věkovou
hranicí. Od 1. 1. 2010 došlo k několika zásadním změnám v zákoně o důchodovém
pojištění č. 155/1995 Sb., kdy byl nově stanoven důchodový věk a potřebná doba
pojištění pro nárok na starobní důchod. Podle § 32 zákona o důchodovém pojištění je
u osob narozených před rokem 1936 stanovena věková hranice pro odchod do
důchodu na 60 let u mužů a 53 až 57 let u žen, a to v závislosti na počtu
vychovaných dětí. U osob narozených mezi lety 1936 až 1968 se věková hranice
postupně zvyšuje až na 65 let (s výjimkou žen, které vychovaly 2 a více dětí).
My jsme se při stanovování spodní věkové hranice respondentů zařazených do
výzkumu drželi klasifikace WHO, ze které při klasifikaci věku vychází i Haškovcová
(2012, s. 99), která uvádí věkovou hranici 60 let jako začátek raného stáří. První
věkovou kohortu jsme vzhledem k výše uvedenému ohraničili horní věkovou hranicí
65 let, abychom dokázali analyzovat její názory odděleně. Další věkové kohorty byly
stanoveny na 66 až 75 let a 76 let a více.
V Tabulce 4.3 předkládáme procentuální zastoupení jednotlivých věkových
kohort podle pohlaví v základním souboru, z čehož jsme vycházeli při výpočtu
respondentů pro soubor výběrový.
Tabulka 4.3 Procentní rozložení základního souboru
Okres
Kroměříž
Uherské
Hradiště
Ženy
60–65 let
3,32 %
4,43 %
Zlín
Celkem
4,64 %
5,86 %
18,25 %
66–75 let
3,96 %
5,46 %
5,21 %
7,23 %
21,86 %
76 a více let
3,51 %
4,64 %
4,20 %
6,37 %
18,72 %
10,79 %
14, 53 %
14,05 %
19,46 %
58,83 %
60–65 let
2,96 %
3,86 %
4,05 %
5,09 %
15,96 %
66–75 let
2,86 %
3,94 %
3,91 %
5,26 %
15,97 %
76 a více let
1,68 %
2,24 %
2,14 %
3,18 %
9,24 %
7,50 %
10,04 %
10,10 %
13,53 %
41,17 %
18,29 %
24,57 %
24,15 %
32,99 %
100 %
Ženy celkem
Muži
Vsetín
Muži celkem
Celkem
Výběrový soubor zahrnoval 2 000 respondentů, tj. 1,55 % základního souboru.
Výběr byl plánován formou kvótního výběru, který reprezentoval vlastnosti
základního souboru podle předem vybraných kontrolních znaků: pohlaví, věková
kategorie a okres.
V následující Tabulce 4.4 uvádíme plánované vázané kvóty pro vybrané znaky
při výběru 2 000 respondentů (mužů a žen žijících v jednotlivých okresech Zlínského
kraje ve věku 60 let a více).
Tabulka 4.4 Výběrový soubor
Okres
Kroměříž
Ženy
60–65 let
66–75 let
76 a více let
Ženy celkem
Muži
60–65 let
66–75 let
76 a více let
Muži celkem
Celkem
67
79
70
Uherské
Hradiště
89
109
93
216
291
59
57
34
77
78
45
150
366
200
491
Vsetín
Zlín
93
104
84
Celkem
117
145
127
366
437
374
281
389
1 177
81
78
43
102
105
64
319
318
186
202
483
271
660
823
2 000
Při výběru výzkumného vzorku jsme tyto kvóty považovali za minimální, proto
jsme výběr vzorku podle možností terénu rozšířili. Počítali jsme s tím, že návratnost
bude sice 100%, ale že budou vyřazeny dotazníky s nesprávně uvedenými údaji.
Výzkumný vzorek, se kterým jsme pracovali, zahrnoval celkem 1985
respondentů, což je 1,54 % základního souboru. Vlastnosti výzkumného vzorku dle
sociodemografických údajů shrnujeme dále. Při zpracování dat jsme zjistili, že
respondenti některé z otázek sociodemografického charakteru nevyplnili, což
nevedlo k automatickému vyřazení dotazníku. U těchto otázek jsme brali za základ
výpočtu relativních četností celkový počet odpovědí.
Věkovou skladbu výzkumného vzorku nám znázorňuje Tabulka 4.5 a Graf 4.1.
Tabulka 4.5 Věková skladba výzkumného vzorku
Věková kohorta
60–65 let
66–75 let
691
766
Počet
respondentů
76 a více let
528
Graf 4.1 Věková skladba výzkumného vzorku
27%
35%
60-65 let
66-75 let
76 let a více
38%
Celkem
1 985
Ve výzkumu bylo zastoupeno 41 % mužů a 59 % žen (viz Tabulka 4.6).
Tabulka 4.6 Skladba výzkumného vzorku podle pohlaví
Pohlaví
Muži
818
Počet
respondentů
Ženy
1 167
Celkem
1 985
Ve výzkumném vzorku převažovalo zastoupení respondentů, kteří dosáhli
vzdělání s výučním listem. Nejméně zastoupenými skupinami byli respondenti, kteří
dosáhli vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání (viz Graf 4.2).
Na otázku
o dosaženém stupni vzdělání neodpovědělo 16 respondentů.
Graf 4.2 Skladba výzkumného vzorku podle vzdělání
1000
860; 44%
900
Počet pozorování
800
700
554; 28%
600
500
400
378; 19%
300
200
62; 3%
100
115; 6%
0
Základní
Vyučen(a)
Středoškolské
Vyšší odborné Vysokoškolské
Dosažené vzdělání
Nejvyšší počet respondentů pocházel z bývalého okresu Zlín, dále z okresu
Vsetín a z okresu Uherské Hradiště. Nejnižším počtem respondentů byl zastoupen
bývalý okres Kroměříž. Vzhledem ke kvótnímu výběru odrážely počty respondentů
počet obyvatel daných okresů v rámci Zlínského kraje (s odchylkou 3 %). Počty
respondentů dle okresů zachycuje Tabulka 4.7 a Graf 4.3.
Tabulka 4.7 Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu)
Okres
Kroměříž
Vsetín
Uherské
Zlín
Hradiště
419
488
472
606
Počet
respondentů
Celkem
1 985
Graf 4.3 Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu)
30%
Kroměříž
21%
Vsetín
Uherské Hradiště
25%
Zlín
24%
Bydlištěm respondentů (viz Graf 4.4), kteří se výzkumu účastnili, bylo nejčastěji
město nad 20 000 obyvatel. Naopak nejnižší počet respondentů žil ve městě s 10 000
až 20 000 obyvateli. Ve výzkumném vzorku byli zcela rovnoměrně zastoupeni
respondenti žijící v obcích do 10 000 obyvatel (50 %) a nad 10 000 obyvatel (50 %).
Z celkového počtu 1 985 respondentů neodpovědělo na otázku o velikosti obce 19
dotázaných. Uvedenou skutečnost si vysvětlujeme tím, že respondenti nemuseli mít
povědomí o aktuálním počtu obyvatel jejich obce.
800
Graf 4.4 Skladba výzkumného vzorku podle velikosti bydliště
753; 38%
Počet pozorování
700
600
500
514; 26%
464; 24%
400
235; 12%
300
200
100
0
Do 2 tisíc
Od 2 do 10 tisíc
Od 10 do 20 tisíc
Více než 20 tisíc
Velikost bydliště
Skladbu výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti nám znázorňuje
Graf 4.5. Ve výzkumu bylo zastoupeno 72 % respondentů, kteří nežijí sami
v domácnosti. Na otázku neodpověděl 1 respondent a 6 respondentů uvedlo jinou
možnost.
Počet pozorování
Graf 4.5 Skladba výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti
931; 47%
1000
900
800
700
600
500
400
300
200
100
0
543; 27%
504; 25%
6; 1%
Sám
S partnerem
S rodinnými
příslušníky
Jiná možnost
Soužití
Velká část respondentů, tj. 67 %, je dle jejich sdělení věřících, 33 % naopak
nevěřících (viz Graf 4.6). Otázku o víře nevyplnilo 5 respondentů z celkového počtu
1 985 dotázaných.
Graf 4.6 Skladba výzkumného vzorku podle deklarované víry
1400
1323; 67%
Počet pozorování
1200
1000
800
657; 33%
600
400
200
0
Věřící
Nevěřící
Víra v Boha
Většina respondentů, kteří odpověděli na otázku, nepobírá žádný příspěvek na
péči (viz Graf 4.7). Více než 2 % z výzkumného souboru, tj. 47 osob, na otázku
neodpovědělo. Uvedenou skutečnost si vysvětlujeme tím, že nechtěli, aby tazatelé
byli informováni o výši jejich příjmů.
Počet pozorování
Graf 4.7 Skladba výzkumného vzorku podle míry soběstačnosti
2000
1800
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
1739; 90%
199; 10%
Pobírá
Nepobírá
Pobírání příspěvku na péči
Ze 199 respondentů pobírajících příspěvek na péči otázku o jeho výši
zodpovědělo 182. Většině respondentů byl přiznán příspěvek ve stupni I (lehká
závislost), tj. 2 000 Kč36, a ve stupni II (středně těžká závislost), tj. 4 000 Kč. Stupeň
pobíraného příspěvku respondenty názorně zobrazuje Graf 4.8.
Graf 4.8 Skladba výzkumného vzorku podle stupně závislosti
Počet pozorování
100
80
74; 41%
78; 43%
60
40
22; 12%
20
8; 4%
0
1. stupeň
2. stupeň
3. stupeň
Stupeň příspěvku na péči
36
Od 1. 1. 2011 byla výše příspěvku na péči v I. stupni snížena na 800 Kč.
4. stupeň
Z výše uvedeného zjištění vyplývá, že do výzkumu byli v 90 % zapojeni senioři,
kteří nejsou závislí na pomoci jiné fyzické osoby, tzn., že nepobírají příspěvek na
péči.
Na otázku o výši důchodu, kterou jsme formulovali na základě částky
průměrného důchodu (9 500 Kč), kdy měli senioři určit, zda se jejich příjem nachází
pod / nad touto částkou, neodpovědělo 30 respondentů (asi 1,5 % dotázaných). Ze
získaných odpovědí vyplynulo, že ve výzkumném vzorku mírně převažují senioři,
jejichž příjem (výše důchodu) je pod stanovenou hranicí (viz Graf 4.9).
Počet pozorování
Graf 4.9 Skladba výzkumného vzorku podle výše pobíraného důchodu
1106; 57%
1200
1000
849; 43%
800
600
400
200
0
9 500 Kč a méně
Více než 9 500 Kč
Výše důchodu
4.5
Způsob zpracování dat
Vzhledem k tomu, že bylo výzkumné šetření založeno na kvantitativním
metodologickém přístupu, byly zvoleny následující metody zpracování dat.
Při popisném charakteru dat jsme využili následujících možností:

uspořádání dat a sestavení tabulek četností,

grafické metody zobrazování dat (histogramy, krabicové grafy, grafy interakcí,
grafy průměrů),

výpočet charakteristiky polohy,

výpočet míry variability.
Jako statistické metody používané při testování hypotéz byly využity:

neparametrické statistické metody pro analýzu dat: Pearsonův chí-kvadrát,
Friedmanova Anova,

parametrické statistické metody pro analýzu dat: t-test, analýza rozptylu.
Před samotnou analýzou dat byly ověřovány podmínky pro použití vybraných
parametrických testů (zda výběr pochází z normálního rozdělení, zda je zachována
homogenita rozptylu). Z důvodu ověřeného předpokladu jiného rozdělení než
normálního a vzhledem ke kvalitativnímu charakteru některých dat bylo využito
především neparametrických testů významnosti. Při ověřování předpokladů použití
vybraných statistických metod (analýza rozptylu) jsme pro ověření normality dat
použili Kolmogorov-Smirnovův test a Lilleforsův test. Pro ověření homogenity
rozptylů byly využity Leveneovy testy a Brown-Forsytheův test homogenity
rozptylů. Při výpočtu jsme stanovili hladinu významnosti α = 0,05. Data byla
zpracována pomocí statistického programu Statistica Base verze 10.
Pro zjištění odpovědí na výzkumné otázky 4, 5 a 9 bylo využito testu chí-kvadrát
z toho důvodu, že veškeré proměnné byly měřeny prostřednictvím nominálních nebo
ordinálních kategorií. Odpověď na otázku číslo 6 byla zjišťována prostřednictvím
Friedmanovy Anovy. Odpovědi na otázky číslo 7 a 8 byly zjišťovány
prostřednictvím analýzy rozptylu nebo t-testů, jelikož proměnné byly měřeny
prostřednictvím metrických dat. V případě, že nezávisle proměnná vyjadřovala dvě
kategorie, zvolili jsme t-testy, v případě, že kategorií nezávisle proměnné bylo více,
použili jsme analýzu rozptylu.
Ve stručnosti zmíníme základní principy statistických testů (Kolektiv autorů,
2009; Chráska, 2007), které byly při analýze dat využity.
Friedmanův test je určen pro porovnání několika proměnných na jednom
výběrovém souboru. Nulová hypotéza vyjadřuje, že analyzované proměnné pochází
ze stejného rozdělení. Pro každý případ jsou odvozena pořadí pro jednotlivé
proměnné. Součty pořadí všech případů pro jednotlivé proměnné by se neměly příliš
lišit.
Test chí-kvadrát je test významnosti, kterým se ověřuje, zda četnosti, které byly
získány měřením v určité realitě, se odlišují od teoretických četností, které
odpovídají dané nulové hypotéze. Tohoto testu je možno využít například
v případech, kdy rozhodujeme, zda existuje souvislost (závislost) mezi dvěma jevy,
které byly zachyceny pomocí nominálního (popř. ordinálního) měření.
T-test pro dva nezávislé výběry testuje rozdíl středních hodnot dvou skupin
případů.
Jednoduchá analýza rozptylu je určena k testování hypotézy, že střední hodnoty
podrobnějšího třídění podle zvoleného faktoru se v jednotlivých skupinách rovnají.
Jedná se o rozšíření dvouvýběrového t-testu. Procedura se aplikuje na závislou
kvantitativní proměnnou za přítomnosti jedné nezávislé proměnné (faktor).
4.6
Výsledky empirického šetření a interpretace dat
Při vyhodnocení výsledků výzkumu jsme vycházeli z formulovaných výzkumných
otázek a hypotéz. Pro přehlednost vždy uvedeme znění výzkumné otázky, včetně
jejích podotázek, a hypotézy podle číselného pořadí, které jsme stanovili v úvodu
empirického šetření. Výsledky znázorníme v tabulkách či grafech a opatříme
stručným komentářem. Na základě výsledků zpracovaných dat budou vždy ověřeny
hypotézy. V závorkách za výzkumnými otázkami a hypotézami uvádíme čísla otázek
v dotazníku, z nichž jsme při prováděné analýze vycházeli.
1. Jaký je zájem (reálná poptávka) seniorů (potenciálních uživatelů) o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji?
1.1. Uvažují senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí o možnosti budoucího využití pobytových
sociálních služeb v domově pro seniory ve Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 6)
1.2. Kolik seniorů podalo žádost o umístění v domově pro seniory? V případě, že ano, kolik těchto
žádostí senior podal, zda by byl ochoten ihned nastoupit, jak dlouho již čeká na umístění, kde žádost
podal apod. (Dotazník – otázka č. 6a, 6b, 6c, 6d)
1.3. Zda senioři využívají jinou sociální službu? Pokud ano, jakou? Jakou mají zkušenost s využitím
této služby? Kolik za ni platí? (Dotazník – otázky č. 13, 14)
1.1. Z předloženého Grafu 4.10 vyplývá, že nejvíce z dotazovaných respondentů
(39 %) nemá v současné době zájem o sociální službu domova pro seniory, avšak
v budoucnosti tuto možnost nevylučuje. Daleko zajímavější se nám jeví skutečnost,
že 30 % respondentů ve věku 60 a více let zájem o služby domova pro seniory
vylučuje a 10 % dotázaných se vyjádřilo, že neví. Na druhou stranu mají pouhá 2 %
seniorů již podánu žádost o poskytování pobytové sociální služby domova pro
seniory. Dalších 6 % dotázaných odpovědělo, že má v současné době o využití
domova pro seniory zájem, přičemž si žádost ještě fakticky nepodalo.
Graf 4.10 Zájem o využití domova pro seniory
900
784; 39%
800
Počet pozorování
700
593; 30%
600
500
400
300
215; 11%
226; 12%
200
49; 2%
100
118; 6%
0
Ano, mám
podanou
žádost
Ano, mám v
součastnosti
zájem
Ano,
výhledově
Ne, ale
výhledově to
nevylučuji
Ne, vůbec
Nevím
1.2. Výsledky šetření ukazují na fakt, že si senioři podávají žádost spíše do jednoho
konkrétního zařízení (viz Graf 4.11). Jeden respondent uvedenou otázku
nezodpověděl. Míra ochoty ihned nastoupit je 34% (viz Graf 4.12), přičemž na tuto
otázku neodpovědělo 5 dotázaných.
Graf 4.11 Počet podaných žádostí do domova pro seniory
Počet pozorování
50
44; 92%
40
30
20
10
4; 8%
0
1
2
Graf 4.12 Ochota ihned nastoupit do domova pro seniory
35
29; 66%
Počet pozorování
30
25
20
15; 34%
15
10
5
0
Ano
Ne
1.3. Tabulka 4.8 nám zobrazuje, jakým způsobem si senioři zajišťují vybrané
činnosti (např. obědy, práce v domácnosti, náročnější práce v domácnosti, nákupy).
Ze získaných dat vyplývá, že většinu činností zvládají dotazovaní senioři sami (69 %
zkoumaných činností) či za pomoci rodinných příslušníků (29 % zkoumaných
činností). Sociální služby využívají k zajištění necelých 2 % zkoumaných činností.
Z terénních sociálních služeb využívají především dovozu obědů (148 respondentů)
a
ošetřovatelské
služby
poskytované
v přirozeném
sociálním
prostředí
Organizace
poskytující SSL
Celkem
(90 respondentů).
Tabulka 4.8 Způsob zajištění vybraných činností
Sám /
Rodinní
Typ sociální služby
sama
příslušníci
Obědy
1 333
504
148
1 985
Práce v domácnosti
1 447
522
16
1 985
680
1 266
39
1 985
Nákupy
1 374
590
21
1 985
Osobní hygiena
1 912
65
8
1 985
Zdravotní péče v domácnosti
(injekce, léky)
1 647
248
90
1 985
Vyřizování formálních záležitostí
(úřady)
1 419
558
8
1 985
Doprovod (lékař, návštěvy,
procházka)
1 456
518
11
1 985
Trávení volného času
1 115
859
11
1 985
352
17 865
Náročné práce v domácnosti
Celkem
12 383
5 130
Následující Graf 4.13 zachycuje hierarchicky seřazené činnosti podle způsobu jejich
zajištění. Z grafu je patrné, že senioři nejméně využívají pomoci druhých osob
k zajištění osobní hygieny. Domníváme se, že důvodem je, vedle vysoké míry
soběstačnosti dotázaných seniorů, rovněž fakt, že se jedná o vysoce intimní
záležitost, kterou se snaží každý člověk zabezpečit co nejdéle autonomně.
Graf 4.13 Způsob zajištění vybraných činností
Osobní hygiena
96%
Zdravotní péče v domácnosti
3% 1%
83%
12%
5%
Doprovod
73%
26%
1%
73%
26%
1%
28%
1%
30%
1%
Vyřizování formálních záležitostí
71%
Nákupy
69%
Obědy
67%
56%
20%
Rodinní příslušníci
8%
43% 1%
34%
0%
Sám / Sama
25%
64%
40%
60%
80%
2%
100%
Organizace poskytující SSL
Tabulka 4.9 nám dokladuje, že 136 (7 %) dotázaných seniorů hradí za odebírané
sociální služby úhradu. Dá se předpokládat, že se jedná o příjemce příspěvku na péči,
kterých je mezi respondenty 199 (10 %). Finanční výdaje na sociální služby činí u 31
(23 %) seniorů 500 Kč za měsíc a méně a u 15 (11 %) respondentů více než 2 000 Kč
za měsíc. Výdaje na sociální služby se u zbylých 90 (66 %) seniorů pohybují od 501
Kč do 2 000 Kč za měsíc.
Tabulka 4.9 Měsíční výdaje za sociální služby
Výdaje v Kč
Četnost
0
1 849
do 500
31
501 – 1 000
44
1 001 – 1 500
29
1 501 – 2 000
17
2 001 – 3 000
7
3 001 – 5 000
5
6 000
1
7 500
1
12 000
1
Celkem
1 985
Odpověď na 1. výzkumnou otázku
Z předložených dat můžeme usuzovat, že zájem o využití sociálních služeb
domova pro seniory je spíše deklarovanou záležitostí, než skutečným rozhodnutím,
které by doprovázelo faktické činění – podání žádosti o pobytovou sociální službu.
Pokud bychom odpovědi respondentů bipólovali, tedy rozdělili na ty, které možnost
využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory spíše podporují
(v odpovědi zaznělo ANO) a na ty, které tuto možnost zamítají (v odpovědi zaznělo
NE), s vyloučením respondentů kteří nevědí, dostaneme zajímavé výsledky.
Z celkového počtu 1 770 respondentů se 78 % (tj. 1 377) kloní k odpovědi NE
a 22 % (tj. 393) k odpovědi ANO. Důležitou roli jistě sehrává vysoká míra
soběstačnosti dotazovaných seniorů ve věku 60 +, což vyvozujeme ze skutečnosti, že
jen 10 % respondentů pobírá příspěvek na péči a pouhých 7 % uvedlo, že využívá
hrazené sociální služby.
2. Jaká je úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb ve Zlínském kraji?
2.1 Jaká je míra informovanosti seniorů o možnostech využití pobytových, terénních a ambulantních
sociálních služeb? (Dotazník – otázka č. 11)
2.2. Jaká je míra informovanosti seniorů o možnosti využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory?
2.2.1. Jaká je znalost seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve
Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 3)
2.2.2. Jaká existuje zkušenost seniorů s pobytovými sociálními službami domovů pro seniory? (Pokud
existuje, zda by si dovedli představit, že by se do něj přestěhovali?) (Dotazník – otázky č. 4, 1, 5)
2.2.3. Jaká je informovanost seniorů o finančních nákladech spojených s využitím pobytových
sociálních služeb domova pro seniory? (Dotazník – otázka č. 15)
2.3. Jaký je nejčastější zdroj informací o poskytování sociálních služeb seniorům ve Zlínském kraji?
(Dotazník – otázka č. 9)
2.4. Považují senioři vlastní informovanost o sociálních službách za dostatečnou? (Dotazník – otázka
č. 8)
2.1. Podle vlastního posouzení (viz Tabulka 4.10 a Graf 4.14) mají dotazovaní
respondenti nejvyšší povědomí o sociálních službách pro seniory typu domov pro
seniory a pečovatelská služba.
Tabulka 4.10 Povědomí o typu sociální služby
Ano / absolutní četnosti
Typ sociální služby
Osobní asistence
1 351
Pečovatelská služba
1 825
Průvodcovské a předčitatelské služby
356
Centra denních služeb
937
Týdenní stacionáře
636
Domovy pro seniory
1 916
Chráněné bydlení
495
Odlehčovací služby
328
Ne / absolutní četnosti
626
157
1 614
1 036
1 339
64
1 477
1 646
Celkem
1 977
1 982
1 970
1 973
1 975
1 980
1 972
1 974
Graf 4.14 Povědomí o typu sociální služby
Domovy pro seniory
97%
3%
92%
Osobní asistence
8%
68%
Centra denních služeb
32%
47%
53%
32%
25%
18%
82%
17%
83%
6%
0%
Ne
75%
Průvod. a předčit. služby
Jiné
Ano
68%
94%
20%
40%
60%
80%
100%
2.2.1. Povědomí o nejbližším domově pro seniory má 74 % (1 475) dotázaných
respondentů. Naopak 26 % (510) respondentů na otázku na nejbližší domov pro
seniory odpovědělo chybně nebo neodpovědělo. Ve shodě s tvrzením dotázaných
respondentů se nám potvrdilo, že senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí mají
dobré povědomí o pobytové sociální službě domova pro seniory.
2.2.2. Z 1 985 dotázaných respondentů 35 % (704) někdy navštívilo domov pro
seniory a 26 % (516) uvedlo, že v domově pro seniory žil jejich rodinný příslušník.
Možná právě díky uvedené zkušenosti si dovede 36 % (714) dotázaných představit,
že by se také oni sami v budoucnu přestěhovali do domova pro seniory (viz Graf
4.15).
Graf 4.15 Představa možnosti pobytu v domově pro seniory
800
725; 37%
714; 36%
Počet pozorování
700
546; 27%
600
500
400
300
200
100
0
Ano
Ne
Nevím
2.2.3. Většina dotázaných 1 236 (tj. 62 %) neumí posoudit, jak by se změnila jejich
finanční situace s přestěhováním do domova pro seniory. 31 % (603) se domnívá, že
by se zhoršila a pouhých 7 % (146) se domnívá, že by se zlepšila.
2.3. Zdroje, odkud senioři získávají informace o sociálních službách ve Zlínském
kraji, nám zobrazuje Tabulka 4.11.
Zajímavé je zjištění, že se k 7 % (140)
respondentů nedostávají dle jejich subjektivního hodnocení žádné informace
o sociálních službách. Za povšimnutí taktéž stojí skutečnost, že internet je pro
seniory méně frekventovaný informační zdroj, než bychom se mohli domnívat.
Z výzkumu vyplynulo, že v porovnání s jinými zdroji zprostředkovává internet
pouhých 2,6 % informací o sociálních službách. Naopak se ukázalo, že cennými
informačními zdroji jsou příbuzní a známí.
Tabulka 4.11 Zdroj informací o službách pro seniory
Zdroj informací
Četnost
1.
Televize, rádio
975
2.
Noviny, časopisy
931
3.
Od známých
851
4.
Od příbuzných
627
5.
Od zdravotníků
408
6.
Přímo z daného zařízení
234
7.
Internet
107
8.
Jiný zdroj
Celkem
Nedostávají se ke mně žádné informace o těchto službách
18
4 151
140
2.4. Míru informovanosti o sociálních službách, které mohou využívat, hodnotí
dotázaní senioři různě. 30 % (593) se domnívá, že jsou informováni dostatečně. 37 %
(729) se naopak domnívá, že jejich informovanost není dostatečná a 33 % (663)
neumí svoji míru informovanosti posoudit.
Můžeme shrnout, že nejvyšší míra informovanosti seniorů žijících v přirozeném
sociálním prostředí je o pobytové sociální službě domovy pro seniory
a o pečovatelské službě. Tato skutečnost je jistě dána tím, že uvedené služby mají
v naší společnosti nejdelší tradici a patří k nejrozšířenějším, tudíž je více než
pravděpodobné, že někdo z blízkých či známých dotazovaných seniorů uvedených
služeb využíval. Informovanost o domovech pro seniory deklaruje 97 % seniorů,
přičemž 74 % má relevantní povědomí o nejbližším domově pro seniory. 35 %
uvedlo, že osobně pobytovou sociální službu domova pro seniory navštívilo. Míru
své informovanosti hodnotí dotázaní různě, avšak jen 30 % z nich ji považuje za
dostatečnou. Cennými informačními zdroji o sociálních službách jsou pro seniory
televize a rádio, noviny a časopisy, příbuzní, známí a zdravotníci. Nejméně informací
naopak získávají přímo z daného zařízení a z internetu.
3. Jaká je preference formy poskytovaných sociálních služeb seniorů ve Zlínském kraji?
(Dotazník – otázka č. 12)
Z realizovaného výzkumného šetření vyplývá, že 67 % seniorů žijících ve
Zlínském kraji by upřednostňovalo poskytování sociální služby ve své domácnosti
nebo v denním stacionáři, tedy službu poskytovanou terénní či ambulantní formou.
Sociální službu poskytovanou v pobytovém zařízení sociálních služeb (domově pro
seniory) by při svém výběru upřednostnilo 33 % dotázaných. Na základě získaných
výsledků můžeme konstatovat, že většina dotázaných seniorů by preferovala
ambulantní a terénní sociální služby. Při bližší analýze (viz Graf 4.16) zjistíme, že se
senioři při preferenci jedné z nabízených forem sociální služby rozdělili téměř na
třetiny.
Graf 4.16 Preference typu sociální služby
800
Počet pozorování
700
600
729; 37%
663; 33%
593; 30%
500
400
300
200
100
0
Terénní / Doma
Ambulantní / Denní Pobytové / Pobytové
stacionář
zařízení
4. Které faktory determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory, tzn., jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných
faktorů?
4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle
sociodemografických údajů (místo bydliště, věk, pohlaví, typ bydlení, počet osob žijících
v domácnosti, víra, dosažené vzdělání, zdravotní stav, finanční situace)?
4.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle místa
jejich bydliště?
4.1.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory
v jednotlivých okresech Zlínského kraje?
H1 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje. (Dotazník – otázka č. 6 a bydliště)
4.1.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve
Zlínském kraji ve vztahu k velikosti jejich bydliště?
domova pro seniory podle velikosti jejich bydliště. (Dotazník – otázka č. 6 a velikost obce)
4.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském
kraji vzhledem k jejich věku?
H3 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory podle věkových skupin seniorů. (Dotazník – otázka č. 6 a věk)
kraji vzhledem k pohlaví?
H4 Předpokládáme, že existují významné rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory mezi muži a ženami. (Dotazník – otázka č. 6 a pohlaví)
kraji vzhledem k typu jejich bydlení?
domova pro seniory ve Zlínském kraji podle typu jejich bydlení. (Dotazník – otázka č. 6 a typ
bydlení)
kraji vzhledem k počtu osob žijících ve společné domácnosti?
seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. (Dotazník – otázka č. 6
a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti)
kraji podle toho, zda jsou věřící?
seniory podle toho, zda je senior věřící nebo ne. (Dotazník – otázka č. 6 a víra)
kraji vzhledem k jejich dosaženému vzdělání?
seniory podle stupně dosaženého vzdělání seniorů. (Dotazník – otázka č. 6 a vzdělání)
kraji podle jejich zdravotního stavu (podle výše příspěvku na péči)?
seniory podle zdravotního stavu seniora. (Dotazník – otázka č. 6 a příspěvek na péči)
kraji podle jejich finanční situace?
seniory podle finanční situace seniora. (Dotazník – otázka č. 6 a výše důchodu)
4.1.1.1. H1 se nepotvrdila (p = 0,356), zájem seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory se v jednotlivých okresech neliší.
4.1.1.2. H2 se potvrdila (p = 0,043), zájem seniorů o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory se liší podle velikosti obce, ve které senioři žijí.
Z Tabulky H2 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.17 vyplývá, že senioři žijící v obci do
2 000 obyvatel mají menší zájem o využití pobytových sociálních služeb pro seniory
oproti seniorům z větších lokalit. Dá se tedy předpokládat, že v obcích s méně než
2 000 obyvateli dobře funguje mezigenerační rodinná solidarita a sousedská
výpomoc, které podporují setrvání seniora uvnitř komunity. Svoji úlohu jistě sehrává
i vysoká míra sociální kontroly typická pro vesnické oblasti. Rovněž se můžeme
domnívat, že v menších obcích je dosud tradovaný model vzájemné mezigenerační
výpomoci, kdy není zažité „odkládat“ příslušníky stárnoucí generace do pobytových
zařízení poskytujících sociální služby.
Graf 4.17 Interakce: zájem o využití DS* x velikost obce
350
300
Četnost
250
200
150
100
50
0
Do 2000
2000 až 10000 10000 až 20000
Nad 20000
Velikost obce
Ano, mám podanou žádost
Ano, mám v současnosti zájem
Ano, výhledově
Ne, ale výhledově to nevylučuji
Ne, vůbec
Nevím
*domov pro seniory
4.1.2. H3 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle věkových skupin seniorů. Z Tabulky H3
(viz Příloha č. 2) a Grafu 4.18 vyplývá, že senioři mladšího věku (60 až 65 let)
a senioři staršího věku (76 let a více) mají častěji zájem o využití domova pro seniory
než senioři středního věku (66 až 76 let). Uvedený fakt si vysvětlujeme tím, že
senioři mladšího věku častěji připustí využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory, neboť perspektiva faktického využití je vzhledem k jejich věku prozatím
dostatečně vzdálená. Naopak senioři staršího věku využití pobytových sociálních
služeb připouští s ohledem na rostoucí míru závislosti na pomoci druhých osob.
Graf 4.18 Interakce: zájem o využití DS x věk
350
300
Četnost
250
200
150
100
50
0
60 až 65 let
66 až 75 let
76 let a více
Věk
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.1.3. H4 se potvrdila (p = 0,041), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. Za
povšimnutí stojí fakt, že muži častěji uvádějí, že neví (viz Tabulka H4 – Příloha č. 2
a Graf 4.19). Uvedená skutečnost může být dána tím, že muži neradi předjímají
možné skutečnosti spojené se stářím a stárnutím. Životní situaci řeší až v momentě,
kdy nastane, a nezabývají se plánováním života ve stáří. Ženy rovněž o něco častěji
mají již podánu žádost do domova pro seniory a udávají aktuální či výhledový zájem.
Četnost
Graf 4.19 Interakce: zájem o využití DS x pohlaví
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Muž
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Pohlaví
Žena
Nevím
4.1.4. H5 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle typu jejich bydlení. Senioři
žijící s partnerem si méně často podávají žádost a méně často jeví faktický zájem
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory.
Četnost
Graf 4.20 Interakce: zájem o využití DS x typ bydlení
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Sám
S partnerem
S rodinou
Bydlení
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniory ve
společné domácnosti.
Četnost
Graf 4.21 Interakce: zájem o využití DS x počet osob žijících se
seniorem ve společné domácnosti
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
0
1
2
3 a více
Počet dalších osob ve společné domácnosti
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
Z výše uvedených Grafů 4.20 a 4.21 a Tabulek H5 a H6 (viz Příloha č. 2) vyplývá, že
senioři žijící osaměle (sami v domácnosti) jeví častěji zájem o sociální službu
domova pro seniory. Senioři žijící s partnerem si méně často podávají žádosti
o sociální službu domova pro seniory, než ostatní skupiny seniorů. Senioři, kteří žijí
v domácnosti s dalšími třemi a více lidmi, častěji radikálně možnost využití sociální
služby domova pro seniory odmítají. Můžeme tedy s určitostí tvrdit, že partnerské
soužití a vícečetné domácnosti jsou determinantami, které ovlivňují setrvání člověka
v přirozeném sociálním prostředí v době přicházejícího stáří.
4.1.6. H7 se nepotvrdila (p = 0,522), neexistují rozdíly v zájmu o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle toho, zda je senior věřící
nebo ne.
4.1.7. H8 se nepotvrdila (p = 0,42), neexistují rozdíly v zájmu o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle stupně dosaženého vzdělání.
4.1.8. H9 se potvrdila (p = 0,010), zdravotní stav hraje významnou roli v zájmu
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Senioři pobírající
příspěvek na péči mají častěji již podanou žádost do domova pro seniory nebo
deklarují aktuální zájem. Zdravotní stav se nám jeví jako jeden z nejvýznamnějších
faktorů ovlivňujících rozhodování o využití pobytové sociální služby (viz Tabulka
H9 – Příloha č. 2 a Graf 4.22).
Četnost
Graf 4.22 Interakce: zájem o využití DS x příspěvek na péči
750
700
650
600
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Bez příspěvku na péči
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Stupeň 1
Vyšší stupeň
Zdravotní stav
Nevím
4.1.9. H10 se nepotvrdila (p = 0,16), neexistují rozdíly v zájmu o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle finanční situace seniora.
4.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském
kraji podle úrovně informovanosti seniorů o možnostech využití sociálních služeb?
kraji podle míry informovanosti o vybraných typech sociálních služeb pro seniory?
H11a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití pečovatelských služeb.
(Dotazník – otázka č. 6 a 11 pečovatelská služba)
H11b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití center denních služeb či
denních stacionářů pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 11centra denních služeb a denní stacionáře
pro seniory)
H11c Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití služeb domova pro
seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 11 domovy pro seniory)
kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory?
seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro
seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 4)
kraji podle znalosti seniorů nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve Zlínském kraji?
seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližšího domova pro seniory. (Dotazník – otázka
č. 6 a 3)
kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb
domova pro seniory?
domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o změně finanční situace spojené
s pobytem v domově pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 15)
4.2.1. Z položek v dotazníku u otázky č. 11 jsme vybrali typické zástupce
jednotlivých forem sociálních služeb pro seniory. Terénní sociální služby byly
reprezentovány pečovatelskou službou (i když tato může být poskytována i jako
služba ambulantní, většinou bývá u laické veřejnosti známá právě ve formě terénní),
ambulantní sociální služby centry denních služeb a denními stacionáři pro seniory
a služby pobytové domovy pro seniory.
H11a se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich informovanosti
o možnosti využití pečovatelských služeb. Z Tabulky H11a (viz Příloha č. 2)
vyplývá, že čím jsou senioři více informovaní o pečovatelské službě, tím méně
zavrhují budoucí využití sociálních služeb domova pro seniory. Z 1 825 seniorů,
kteří uvádějí, že slyšeli o pečovatelské službě, jen 522 (29 %) nemá vůbec zájem
o využití domova pro seniory. 70 (44 %) respondentů, kteří uvádějí, že
o pečovatelské službě neslyšeli, zavrhuje využití služeb domova pro seniory. Lze
usuzovat, že se jedná o osoby, které popírají možnost budoucího využití jakýchkoliv
H11b se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich
informovanosti o možnosti využití center denních služeb či denních stacionářů pro
seniory. Senioři, kteří uvádí znalost ambulantních sociálních služeb, častěji deklarují
budoucí využití domova pro seniory (23 % seniorů) a méně často tuto možnost
radikálně odmítají (25 % respondentů) oproti seniorům, kteří uvádí neznalost
ambulantních sociálních služeb – z nich 16 % připouští využití domova pro seniory
a 34 % tuto možnost radikálně odmítá (viz Tabulka H11b – Příloha č. 2).
H11c se nepotvrdila (p = 0,910), neexistují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich
informovanosti o možnosti využití služeb domova pro seniory.
sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů
s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Tabulky H12 (viz
Příloha č. 2) a Grafu 4.23 vyplývá, že lidé, kteří navštívili domov pro seniory, mají
častěji již podanou žádost o umístění, což může ovšem souviset s tím, že domov pro
seniory navštívili právě za účelem podání žádosti. Nelze tedy určit, co bylo prvotním
impulzem. Je však skutečností, že tito senioři častěji připouštějí možnost využití
pobytové sociální služby ve srovnání s těmi, kteří domov pro seniory nenavštívili,
a také proti nim méně často možnost využití pobytové sociální služby radikálně
Četnost
vylučují.
Graf 4.23 Interakce: zájem o využití DS x zkušenost s návštěvou
DS
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Navštívil(a)
Nenavštívil(a)
Zkušenost s návštěvou DS
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.2.3. H13 se potvrdila (p = 0,016), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti
nejbližšího domova pro seniory. Z Tabulky H13 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.24
vyplývá to, co již potvrdila hypotéza H12 – znalost domova pro seniory podporuje
ochotu v budoucnu využít jeho služeb.
Četnost
Graf 4.24 Interakce: zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS
650
600
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Ano
Ne
Znalost nejbližšího domova pro seniory
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.2.4. H14 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich
představy o změně finanční situace spojené s pobytem v domově pro seniory (viz
Tabulka H14 – Příloha č. 2 a Graf 4.25). 43 % seniorů, kteří odpověděli, že mají
podanou žádost do domova pro seniory, mají aktuální nebo výhledový zájem, se
domnívá, že by se jejich finanční situace s nástupem do domova pro seniory zlepšila.
Na rozdíl od nich, ti, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace zhoršila, jeví
menší ochotu v budoucnu pobytové sociální služby využít. Můžeme tak usuzovat, že
přesvědčení o změně finanční situace v souvislosti s využitím pobytové sociální
služby je dalším z faktorů ovlivňujících rozhodování.
Četnost
Graf 4.25 Interakce: zájem o využití DS a představa o změně
finanční situace spojené s pobytem v DS
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Zlepšila
Zhoršila
Nevím
Představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.3. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle
vnímání rodinné, zdravotní, prostorové, ekonomické situace, personálních a altruistických
faktorů?
4.3.1. Jak ovlivňuje vnímání rodinné situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory?
4.3.1.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle
zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?
H15 Předpokládáme, že zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny v seniorském věku ovlivňuje
zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 2)
4.3.2. Jak ovlivňuje vnímání zdravotní situace seniora jeho zájem o využití pobytových sociálních
jejich vnímané míry soběstačnosti?
domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.1)
4.3.3. Jak ovlivňuje personální stránka zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory?
jejich míry životní spokojenosti (životního optimismu)?
domova pro seniory podle míry jejich životní spokojenosti. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.2)
jejich potřeby sociálních kontaktů?
H18a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s rodinou. (Dotazník – otázka č. 6
a 18.3)
H18b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s přáteli. (Dotazník – otázka č. 6
a 18.4)
4.3.4. Jak ovlivňuje vnímání prostorové situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních
vnímání vhodnosti stávajícího bydlení?
domova pro seniory podle jejich spokojenosti se stávajícím bydlením. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.5)
4.3.4.2. Jak ovlivňuje pocit soukromí zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniora?
domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí, který v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají.
(Dotazník – otázka č. 6 a 18.6)
4.3.5. Jak ovlivňuje ekonomická situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory?
jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací?
domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací. (Dotazník –
otázka č. 6 a 18.7)
výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí?
domova pro seniory podle výše jejich výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí. (Dotazník –
otázka č. 6 a 14)
4.3.6. Jak ovlivňuje altruistické cítění zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory?
jejich vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině?
domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti v rodině. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.8)
jejich vnímané míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)?
domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti. (Dotazník – otázka č. 6
a 18.9)
4.3.1. Vnímání rodinné situace
4.3.1.1. H15 se potvrdila (p < 0,001), zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny
v seniorském věku ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory. Z Grafu 4.26 a Tabulky H15 (viz Příloha č. 2) je patrné, že senioři, kteří
mají zkušenost s péčí o seniora závislého na péči jiné osoby v přirozeném sociálním
prostředí, mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory a častěji
využití sociální služby domova pro seniory kategoricky odmítají, než ti, kteří
Četnost
uvedenou zkušenost nemají.
Graf 4.26 Interakce: zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí
o seniora
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Ano
Ne
Nevím
Zkušenost rodiny s péčí o seniora
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.3.2. Vnímání zdravotní stránky
4.3.2.1. H16 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry
soběstačnosti. Senioři, kteří se hodnotí jako soběstační, mají méně často podanou
žádost a aktuálně či výhledově méně často uvažují o využití pobytových sociálních
služeb (viz Graf 4.27 a Tabulka H16 – Příloha č. 2). Za zajímavou považujeme
skutečnost, že 26 % osob, které uvádějí, že se cítí soběstačné málo nebo vůbec,
budoucí využití sociálních služeb domova pro seniory kategoricky odmítá.
Graf 4.27 Interakce: zájem o využití DS a soběstačnost
450
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Soběstačnost
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.3.3. Vnímání personální stránky
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry životní
spokojenosti. Senioři, kteří jsou zcela či velmi spokojeni se svým životem, mají
méně často podanou žádost o umístění do domova pro seniory nebo aktuální zájem.
Vnímaný pocit životní spokojenosti hraje rovněž významnou roli při rozhodování
o využití pobytových sociálních služeb (viz Graf 4.28 a Tabulka H17 – Příloha č. 2).
Četnost
Graf 4.28 Interakce: zájem o využití DS a životní spokojenost
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Životní spokojenost
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.3.3.2. H18a se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních
kontaktů s rodinou (viz Graf 4.29 a Tabulka H18a – Příloha č. 2). Senioři, kteří
považují kontakty s rodinou pro svůj život za zcela a velmi důležité, mají méně často
podanou žádost či aktuální zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory. Rodinu se sítí vzájemných vztahů a vazeb považujeme za významný prvek
determinující rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb.
Četnost
Graf 4.29 Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních
kontaktů s rodinou
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Potřeba sociálních kontaktů s rodinou
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H18b se potvrdila (p = 0,008), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních
kontaktů s přáteli. Na rozdíl od kontaktů s rodinou, kdy tyto považuje 65 %
dotázaných seniorů za zcela důležité a 31 % za velmi důležité, kontakty s přáteli
považuje za zcela důležité 36 % a za velmi důležité 45 % respondentů. Z Grafu 4.30
a Tabulky H18b – Příloha č. 2 vyplývá, že lidé, kteří pokládají vztahy s přáteli za
velmi a zcela důležité, méně často mají zájem o aktuální či budoucí využití
pobytových sociálních služeb. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že potřeba
sociálních kontaktů s přáteli a její vliv na rozhodování o využití sociálních služeb
domova pro seniory je v porovnání s potřebou kontaktů s rodinou méně průkaznou
determinantou.
400
Graf 4.30 Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních
kontaktů s přáteli
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Potřeba sociálních kontaktů s přáteli
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
4.3.4. Prostorová situace
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich spokojenosti se
stávajícím bydlením. Z Grafu 4.31 a Tabulky H19 – Příloha č. 2 vyplývá, že senioři
zcela a velmi spokojení se stávajícím bydlením méně často podávají žádost či mají
aktuální zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory. Čím je senior
spokojenější se svým bydlením, tím také méně často uvažuje o výhledovém využití
pobytových sociálních služeb. Ukázalo se, že stávající bytová situace seniora
výrazně ovlivňuje jeho rozhodování.
Graf 4.31 Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s bydlením
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Spokojenost se stávajícíhm bydlením
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí,
který v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají (viz Graf 4.32 a Tabulka H20 –
Příloha č. 2). Ukázalo se, že senioři, kteří pociťují nedostatek soukromí, mají častěji
již podánu žádost nebo aktuální zájem o využití pobytové sociální služby oproti
ostatním seniorům.
Četnost
Graf 4.32 Interakce: zájem o využití DS a pocit soukromí
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Velmi
Zcela
Pocit soukromí
Nevím
4.3.5. Ekonomická situace
4.3.5.1. H21 se potvrdila (p = 0,011), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti
se současnou finanční situací (viz Graf 4.33 a Tabulka H21 – Příloha č. 2).
Z výsledků realizovaného průzkumu vyplývá, že 48 % seniorů není spokojeno se
svojí finanční situací. Vysokou míru spokojenosti vykazuje pouze 15 % dotázaných.
Čím jsou lidé spokojenější, tím méně často mají podanou žádost o využití pobytové
sociální služby domova pro seniory či aktuální zájem nastoupit. Otázkou v tomto
případě zůstává, jak by se lidé rozhodovali, pokud by přišla nabídka faktického
nástupu.
Graf 4.33 Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s finanční
situací
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Spokojenost s finanční situací
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše jejich výdajů na
sociální služby v přirozeném prostředí. Z Grafu 4.34 a Tabulky H22 – Příloha č. 2
vyplývá, že senioři, kteří v přirozeném sociálním prostředí odebírají sociální služby
za úhradu, mají častěji aktuální či výhledový zájem o využití pobytových sociálních
služeb. Uvedená skutečnost je jistě ovlivněna i sníženou mírou jejich soběstačnosti či
zdravotním stavem, které vyžadují aktivní pomoc druhých osob, tedy poskytovatelů
Četnost
Graf 4.34 Interakce: zájem o využití DS a výdaje za SSL*
800
750
700
650
600
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Bez výdajů
S výdaji
Měsíční výdaje za odebírané sociální služby
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
*sociální služba
4.3.6. Altruistické cítění
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní
užitečnosti v rodině (viz Graf 4.35 a Tabulka H23 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se
cítí být v rodině užiteční málo či vůbec, mají častěji podánu žádost, aktuální či
výhledový zájem o sociální službu domova pro seniory, v porovnání s těmi, kteří se
cítí být velmi či zcela užiteční.
400
Graf 4.35 Interakce: zájem o využití SSL a vnímání vlastní
užitečnosti v rodině
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Vnímání vlastní užitečnosti v rodině
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální
angažovanosti (viz Graf 4.36 a Tabulka H24 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se cítí být
společensky více angažovaní, mají méně často podánu žádost, aktuální či výhledový
zájem o sociální službu domova pro seniory, v porovnání s těmi, kteří se cítí být
sociálně angažovaní málo nebo vůbec. Při srovnání s pocitem vlastní užitečnosti
uvnitř rodiny se nám opět ukazuje, že míra sociální angažovanosti není stejně silnou
determinantou pro rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb
jako pocit užitečnosti v rodině.
Graf 4.36 Interakce: zájem o využití SSL a vnímání míry sociální
angažovanosti
450
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Vnímání míry sociální angažovanosti
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
Z výzkumu vyplynulo, že k sociodemografickým faktorům determinujícím
rozhodnutí o budoucím využití pobytové sociální služby domova pro seniory patří
pohlaví, věk, velikost bydliště, bydlení s partnerem či s dalšími členy domácnosti
a zdravotní stav. Ženy o něco častěji mají již podánu žádost, udávají aktuální zájem
či mají zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory jako
pojistky do budoucna. Muži naproti tomu častěji uvádějí, že neví. Senioři mladšího
věku (60 až 65 let) a senioři staršího věku (76 let a více) mají častěji zájem o využití
domova pro seniory než senioři středního věku (66 až 76 let). Senioři žijící v obci do
2 000 obyvatel mají menší zájem o využití pobytových sociálních služeb pro seniory.
Uvedený fakt si vysvětlujeme tím, že v obcích s méně než 2 000 obyvateli funguje
síť neformálních vztahů a vazeb založená na rodinné a sousedské výpomoci.
S určitostí můžeme tvrdit, že partnerské soužití a vícečetné domácnosti jsou činiteli
podporujícími
setrvání
člověka
v přirozeném
sociálním
prostředí
v
době
přicházejícího stáří. Lidé žijící s partnerem či dalšími členy ve společné domácnosti
tak častěji deklarují nezájem o budoucí využití pobytových sociálních služeb.
Naopak zdravotní stav seniora (odvozený od pobíraného příspěvku na péči) a snížená
míra soběstačnosti bývají impulzem k podání žádosti o využití sociálních služeb
domova pro seniory nebo k projevení aktuálního zájmu. Naopak víra, vzdělání
a finanční situace seniora nemají vliv na rozhodování o budoucím využití
pobytových sociálních služeb.
Informovanost, ale především osobní zkušenost a faktická znalost hrají při
rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory
důležitou úlohu. Senioři, kteří osobně navštívili domov pro seniory, mají častěji již
podanou žádost o tuto službu. Je ovšem možné, že domov pro seniory navštívili
právě za účelem podání žádosti. Rovněž senioři, kteří prokázali znalost nejbližšího
domova pro seniory, jsou častěji ochotni v budoucnu využít pobytové sociální
služby. Ochota nástupu do domova pro seniory je determinována představou
o změně finanční situace spojené s využitím služby. Senioři, kteří se domnívají, že
by se jejich finanční situace zlepšila, jsou ochotnější k budoucímu využití sociální
služby. Ze získaných výsledků vyplývá, že vyšší míra informovanosti o možnosti
využití sociálních služeb domova pro seniory nevyvolává vyšší zájem o tuto službu.
Z výzkumu dále vyplynulo, že senioři, kteří jsou zcela či velmi spokojeni se
svým životem, se stávajícím bydlením a s finanční situací a ti, kteří považují
kontakty s rodinou a se sociálním okolím pro svůj život za zcela či velmi důležité,
mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory nebo aktuální
zájem. Pocit životní spokojenosti v různých oblastech a pevné rodinné a sociální
vztahy jsou pilíři, které drží seniora v přirozeném prostředí. Dalším faktorem
ovlivňujícím nezájem o budoucí využití pobytové sociální služby je zkušenost
seniora s péčí o závislého člena rodiny v přirozeném sociálním prostředí. Usuzujeme,
že respondent považuje realizovaný model mezigenerační podpory a péče za normu,
a tudíž se domnívá, že i o něj bude v případě potřeby postaráno v přirozeném
prostředí.
5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vybraných
faktorů?
5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na
rodinných faktorech?
5.1.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle zkušenosti rodiny
s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?
H25 Předpokládáme, že zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 2)
zdravotních faktorech?
5.2.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle míry soběstačnosti
(samostatnosti, pohyblivosti) seniora?
H26 Předpokládáme, že míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální
služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.1)
ekonomických faktorech?
5.3.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle
spokojenosti se současnou finanční situací?
H27 Předpokládáme, že vnímaná spokojenost se současnou finanční situací ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.7)
5.3.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytované sociální služby podle výše výdajů na sociální
služby v přirozeném prostředí?
H28 Předpokládáme, že výše stávajících výdajů na sociální služby ovlivňuje volbu preferované
formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 14)
prostorových faktorech?
vnímání vhodnosti stávajícího bydlení?
H29 Předpokládáme, že spokojenost seniora se stávajícím bydlením ovlivňuje volbu preferované
formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.5)
vnímaného pocitu soukromí?
H30 Předpokládáme, že vnímaný pocit soukromí ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby.
(Dotazník – otázka č. 12 a 18.6)
altruistických faktorech?
vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině?
H31 Předpokládáme, že pocit vlastní užitečnosti v rodině ovlivňuje volbu preferované formy
sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.8)
5.5.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vnímání míry
sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)?
H32 Předpokládáme, že vnímání míry sociální angažovanosti ovlivňuje volbu preferované formy
sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.9)
5.1. Rodinné faktory
5.1.1. H25 se nepotvrdila (p = 0,348), zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském
věku neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby.
5.2. Zdravotní faktory
5.2.1. H26 se potvrdila (p = 0,012), míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby pro seniory (viz Graf 4.37 a Tabulka H26 –
Příloha č. 2). Senioři, kteří se cítí málo či vůbec soběstační preferují častěji
komplexní pobytové sociální služby spojené se změnou bydliště. Naproti tomu
respondenti, kteří se považují za zcela či velmi soběstačné, častěji upřednostňují
poskytování sociální služby ambulantní formou.
Četnost
Graf 4.37 Interakce: vnímaná soběstačnost a preference formy
SSL
750
700
650
600
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Soběstačnost
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.3. Ekonomické faktory
5.3.1. H27 se potvrdila (p = 0,027), vnímaná spokojenost se současnou finanční
situací ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů (viz Graf 4.38
a Tabulka H27 – Příloha č. 2). Senioři, kteří jsou se svojí stávající finanční situací
spokojení málo či vůbec, častěji preferují poskytování sociální služby pobytovou
Četnost
formou.
750
700
650
600
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
Graf 4.38 Interakce: spokojenost s finanční situací
a preference formy SSL
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Spokojenost se současnou finanční situací
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.3.2. H28 se nepotvrdila (p = 0,068), výše stávajících výdajů na sociální služby
neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů.
5.4 Prostorové faktory
5.4.1. H29 se potvrdila (p < 0,001), spokojenost seniora se stávajícím bydlením
ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby (viz Graf 4.39 a Tabulka H29 –
Příloha č. 2). Pokud senior není se svým stávajícím bydlením spokojený vůbec nebo
málo, upřednostňuje častěji poskytování sociální služby spojené s bydlením, tedy
pobytovou formou.
Graf 4.39 Spokojenost s kvalitou bydlení a preference formy
SSL
700
600
Četnost
500
400
300
200
100
0
Vůbec, málo
Velmi
Zcela
Spokojenost s kvalitou stávajícího bydlení
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.4.2. H30 se nepotvrdila (p = 0,153), vnímaný pocit soukromí neovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby seniorů.
5.5. Altruistické faktory
5.5.1. H31 se nepotvrdila (p = 0,435), vnímaný pocit vlastní užitečnosti v rodině
5.5.2. H32 se nepotvrdila (p = 0,811), vnímání míry vlastní sociální angažovanosti
sociodemografických faktorech?
5.6.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle místa
jejich bydliště?
H33 Předpokládáme, že místo bydliště ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů.
(Dotazník – otázka č. 12 a místo bydliště / okres)
H34 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle velikosti obce, ve
které senior žije. (Dotazník – otázka č. 12 a místo bydliště / velikost)
5.6.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti
na věku seniora?
H35 Předpokládáme, že věk seniora významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby.
(Dotazník – otázka č. 12 a věk)
na pohlaví?
H36 Předpokládáme, že neexistují rozdíly v preferované formě sociální služby pro seniory mezi
muži a ženami. (Dotazník – otázka č. 12 a pohlaví)
na typu bydlení seniora?
H37 Předpokládáme, že typ bydlení významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby
seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a typ bydlení)
5.6.5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle počtu osob žijících
ve společné domácnosti se seniorem?
H38 Předpokládáme, že existuje rozdíl v preferenci formy sociální služby podle počtu osob žijících
se seniorem ve společné domácnosti. (Dotazník – otázka č. 12 a počet osob v domácnosti)
na jejich náboženském vyznání?
H39 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby mezi věřícími
a nevěřícími seniory. (Dotazník – otázka č. 12 a víra)
5.6.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich
dosaženého vzdělání?
H40 Předpokládáme, že neexistují významné rozdíly v preferenci formy sociální služby pro seniory
podle jejich dosaženého vzdělání. (Dotazník – otázka č. 12 a dosažené vzdělání)
5.6.8. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle seniorovy
závislosti na pomoci jiných osob (příspěvek na péči)?
H41 Předpokládáme, že stupeň závislosti seniora na pomoci jiných osob ovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a stupeň závislosti)
5.6.9. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich
finanční situace?
H42 Předpokládáme, že finanční situace seniora významně ovlivňuje jeho volbu preferované formy
sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a výše důchodu)
5.6. Sociodemografické faktory
5.6.1. H33 se nepotvrdila (p = 0,732), místo bydliště (okres) neovlivňuje volbu
preferované formy sociální služby seniorů. H34 se nepotvrdila (p = 0,711),
neexistují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle velikosti obce, ve které
senior žije.
5.6.2. H35 se potvrdila (p = 0,008), věk seniora významně ovlivňuje volbu
preferované sociální služby (viz Graf 4.40 a Tabulka H35 – Příloha č. 2). Opět se
nám potvrdila již dříve zmiňovaná skutečnost, že lidé ve věkových kohortách 60 až
65 let a 76 let a více častěji preferují poskytování sociální služby pobytovou formou
oproti lidem ve věkové kohortě 66 až 75 let.
Graf 4.40 Interakce: Věk seniora a preference formy SSL
600
500
Četnost
400
300
200
100
0
60 až 65 let
66 až 75 let
76 let a více
Věk
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.6.3. H36 se potvrdila (p = 0,328), neexistují rozdíly v preferované formě sociální
služby pro seniory mezi muži a ženami (viz Tabulka H36 – Příloha č. 2).
5.6.4. H37 se nepotvrdila (p = 0,072), typ bydlení neovlivňuje volbu preferované
sociální služby seniorů.
5.6.5. H38 se nepotvrdila (p = 0,216), neexistuje rozdíl v preferenci formy sociální
služby podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti.
5.6.6. H39 se nepotvrdila (p = 0,172), neexistují rozdíly v preferenci formy sociální
služby mezi věřícími a nevěřícími seniory.
5.6.7. H40 se potvrdila (p = 0,570), neexistují významné rozdíly v preferenci formy
sociální služby podle dosaženého vzdělání seniora (viz Tabulka H40 – Příloha č. 2).
5.6.8. H41 se nepotvrdila (p = 0,840), stupeň závislosti seniora na péči jiné osoby
neovlivňuje volbu preferované sociální služby.
5.6.9. H42 se potvrdila (p = 0,031), finanční situace seniora významně ovlivňuje
jeho volbu preferované sociální služby (viz Graf 4.41 a Tabulka H42 – Příloha č. 2).
Lidé s příjmem pod stanovenou hranici průměrného starobního důchodu preferují
častěji poskytování sociálních služeb terénní formou a méně často formou
pobytovou. Důvodem této preference může být skutečnost, že se domnívají, že by
jim jejich příjem nepostačoval na úhradu komplexní pobytové sociální služby.
Graf 4.41 Interakce: Výše důchodu a preference formy SSL
900
800
700
Četnost
600
500
400
300
200
100
0
Pod 9500 Kč
Terénní
Důchod
Ambulatní
Nad 9500 Kč
Pobytové
5.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry
jejich informovanosti?
5.7.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry
jejich informovanosti o vybraných druzích sociálních služeb pro seniory?
H43a Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb osobní asistence významně
ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.1)
H43b Předpokládáme, že informovanost seniora o využití pečovatelských služeb významně
H43c Předpokládáme, že informovanost seniora o využití center denních služeb a denních
stacionářů významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.4)
H43d Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb domova pro seniory významně
5.7.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském
kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory?
H44 Předpokládáme, že zkušenost seniora s návštěvou pobytové sociální služby ovlivňuje preferenci
formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 4)
kraji podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby v domově pro seniory
ve Zlínském kraji?
H45 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb podle znalosti seniorů
o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 12 a 3)
kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb
domova pro seniory?
H46 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociálních služeb pro seniory podle
jejich představy o výši finančních nákladů spojených s pobytem v domově pro seniory. (Dotazník –
otázka č. 12 a 15)
5.7.1. H43a se potvrdila (p = 0,005), informovanost seniora o využití služeb osobní
asistence významně ovlivňuje jeho preferenci formy sociálních služeb (viz Graf 4.42
a Tabulka H43a – Příloha č. 2). Paradoxem je, že senioři, kteří uvedli, že slyšeli
o službách osobní asistence, která je podle odst. 1 § 39 zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, terénní službou, méně často při svém výběru druhu sociální
služby volí službu terénní a více preferují služby ambulantní a pobytové. Uvedenou
skutečnost si vysvětlujeme tím, že senioři sice o uvedeném druhu služby slyšeli,
avšak jejich faktická informovanost o jejím obsahu je nízká. Míru informovanosti
jako determinující faktor při rozhodování o využití sociálních služeb považujeme
v našem výzkumu, i s přihlédnutím k dalším získaným výsledkům, za diskutabilní.
Graf 4.42 Interakce: informovanost o SSL osobní
asistence a preference formy SSL
1000
Četnost
800
600
400
200
0
Ano
Ne
Informovanost o SSL osobní asistence
Terénní
Ambulatní
Pobytové
H43b se nepotvrdila (p = 0,059), informovanost seniora o využití pečovatelských
služeb neovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
H43c se potvrdila (p < 0,001), informovanost seniora o využití center denních
služeb a denních stacionářů ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb (viz Graf
4.43 a Tabulka H43c – Příloha č. 2). Senioři uvádějící, že slyšeli o centrech denních
služeb a denních stacionářích pro seniory, by při svém výběru formy poskytované
sociální služby častěji upřednostnili ambulantní či pobytovou službu.
Četnost
Graf 4.43 Interakce: nformovanost o SSL centra denních
služeb, denní stacionáře a preference formy SSL
900
800
700
600
500
400
300
200
100
0
Ano
Ne
Informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře
Terénní
Ambulatní
Pobytové
H43d se nepotvrdila (p = 0,766), informovanost seniora o využití služeb domova
pro seniory neovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.
5.7.2. H44 se potvrdila (p < 0,001), zkušenost seniorů s návštěvou pobytové sociální
služby domova pro seniory ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb (viz Graf
4.44 a Tabulka H44 – Příloha č. 2). Ze získaných dat vyplývá, že senioři, kteří
navštívili některý domov pro seniory, častěji upřednostňují při svém výběru sociální
službu poskytovanou pobytovou formou oproti seniorům, kteří tuto zkušenost
nemají.
Graf 4.44 Interakce: návštěva domova pro seniory
a preference formy SSL
1200
Četnost
1000
800
600
400
200
0
Ano
Ne
Navštěva domova pro seniory
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.7.3. H45 se potvrdila (p = 0,018), existují rozdíly v preferenci forem sociálních
služeb podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory (viz Graf
4.45 a Tabulka H45 – Příloha č. 2). Znalost nejbližšího domova pro seniory
ovlivňuje častější preferenci pobytové sociální služby.
Graf 4.45 Interakce: znalost domova pro seniory a
preference formy SSL
1200
Četnost
1000
800
600
400
200
0
Ano
Ne
Znalost nejbližšího domova pro seniory
Terénní
Ambulatní
Pobytové
5.7.4. H46 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v preferenci forem sociálních
služeb pro seniory podle jejich představy o finančních nákladech spojených
s pobytem v domově pro seniory (viz Graf 4.46 a Tabulka H46 – Příloha č. 2).
Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace s nástupem do domova
pro seniory zlepšila, při svém výběru častěji preferují, v porovnání s ostatními,
poskytování sociální služby pobytovou formou.
Graf 4.46 Interakce: představa o změně finanční situace v
souvislosti s pobytem v DS a preference formy SSL
1000
Četnost
800
600
400
200
0
Zlepšila
Zhoršila
Nevím
Představa o změně finanční situace v souvislosti s
pobytem v DS
Terénní
Ambulatní
Pobytové
Z výzkumu vyplynulo, že na preferenci určité formy sociální služby (terénní,
ambulantní či pobytové) nemají vliv rodinné faktory (zkušenost rodiny s péčí
o osobu v seniorském věku), altruistické faktory (pocit vnímání vlastní užitečnosti)
a některé ekonomické (stávající výdaje na sociální služby) a prostorové (vnímaný
pocit soukromí) faktory. Naproti tomu její preferenci ovlivňují faktory zdravotní
(pokud se senior považuje za málo či vůbec soběstačného preferuje poskytování
pobytové sociální služby), některé faktory ekonomické (pokud je senior se svojí
stávající finanční situací spokojený málo či vůbec, upřednostňuje poskytování
sociální služby pobytovou formou) a prostorové (pokud senior není se svým
stávajícím bydlením vůbec spokojený nebo je spokojený málo, preferuje poskytování
sociální služby ve formě pobytové).
Ze zkoumaných sociodemografických faktorů má vliv na preferenci určité formy
sociální služby pouze věk, kdy senioři mladšího (60 až 65 let) a staršího (76 let
a více) věku častěji preferují poskytování sociálních služeb pobytovou formou oproti
seniorům středního věku (66 až 75 let) a stávající finanční situace. Lidé s příjmem
pod stanovenou hranici průměrného starobního důchodu preferují častěji poskytování
sociálních služeb terénní formou a méně často formou pobytovou. Zjištěnou
skutečnost si vysvětlujeme tím, že senioři s nižším příjmem se mohou domnívat, že
by tento nepostačoval na úhradu komplexní pobytové služby. Senioři, kteří se
domnívají, že by se jejich finanční situace v souvislosti s využitím sociální služby
domova pro seniory zlepšila, častěji upřednostňují poskytování pobytových služeb.
Deklarovaná informovanost seniorů nehraje z našeho pohledu významnou roli
při preferenci formy poskytované sociální služby, na rozdíl od osobní zkušenosti či
znalosti nejbližšího domova pro seniory. Respondenti, kteří někdy navštívili domov
pro seniory a ti, kteří znají nejbližší pobytovou službu pro seniory, častěji
upřednostňují poskytování pobytové sociální služby, v porovnání se seniory, kteří
tuto zkušenost a znalost nemají.
6. Které faktory z pohledu seniorů determinují jejich rozhodnutí o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory? Tzn., za jakých okolností jsou senioři do budoucna
ochotni využívat pobytových sociálních služeb domova pro seniory? (Dotazník – otázka č. 19)
H47 Předpokládáme, že existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by ovlivnily zájem seniora
o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji. (Dotazník – otázka
č. 19)
6.1. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich sociální situace v rozhodování o využití
6.1.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála
z pohledu seniora sociální izolace (pocit osamělosti)? (Dotazník – otázka č. 19.1)
z pohledu seniora vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek příležitostí k zájmovým
aktivitám)? (Dotazník – otázka č. 19.6)
6.1.3. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrály
z pohledu seniora špatné rodinné vztahy? (Dotazník – otázka č. 19.5)
6.1.4 Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrál
z pohledu seniora nedostatek sociálních kontaktů? (Dotazník – otázka č. 19.7)
6.2. Jak by ovlivnil seniory ve Zlínském kraji jejich zdravotní stav (fyzický, psychický)
6.2.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo
z pohledu seniora zhoršení zdravotního stavu? (Dotazník – otázka č. 19.2)
6.3. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich ekonomická situace v rozhodování o využití
z pohledu seniora zhoršení finanční situace? (Dotazník – otázka 19.3)
6.4. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich prostorová situace v rozhodování o využití
z pohledu seniora zhoršení bytové situace? (Dotazník – otázka 19.4)
bezbariérovost? (Dotazník – otázka 19.9)
6.5. Jak by ovlivnilo seniory ve Zlínském kraji jejich altruistické cítění v rozhodování o využití
z pohledu seniora vnímání jeho nadbytečnosti (pocit nepotřebnosti, zátěže pro rodinu)? (Dotazník –
otázka č. 19.8)
6. H47 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by
ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro
seniory ve Zlínském kraji. Nejvýznamnějším faktorem, který by ovlivnil zájem
seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je jeho zdravotní
stav, tento faktor je při porovnání s faktorem bezbariérovosti statisticky významnější
(p < 0,001) – viz Tabulka 4.12 a Graf 4.47.
Tabulka 4.12 Významnost rozdílů faktorů determinujících rozhodnutí o využití domova pro seniory
Proměnná
Osamělost
Zdravotní stav
Finanční situace
Bytová situace
Rodinné vztahy
Nuda
Sociální kontakty
Nepotřebnost
Bezbariérovost
Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient shody
ANOVA chí-kv. (N = 1985, sv = 8) = 3340,013 p = 0,00000
Koeficient shody = ,21033 Prům.hods. r = ,20993
Průměrné pořadí
Součet pořadí
Průměr
5,211
10344
2,446
7,385
14660
3,270
4,829
9585
2,285
5,169
10261
2,415
4,746
9420
2,257
3,377
6704
1,773
4,299
8535
2,098
4,436
8805
2,163
5,548
11014
2,564
Sm.Odch.
1,037
0,808
0,896
0,974
1,004
0,864
0,906
0,953
1,061
Graf 4.47 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory
Krabicový graf
6
5
4
3
2
1
bezbariérovost
nepotřebnost
sociální kontakty
nuda
rodinné vztahy
bytová situace
finanční situace
zdravotní stav
-1
osamělost
0
Průměr
Průměr±SmOdch
Průměr±1,96*SmOdch
Z Grafu 4.47 je patrné, že medián u všech zkoumaných oblastí leží ve středu
krabice a rovněž oba vousy u jednotlivých krabic jsou stejně dlouhé, což znamená, že
rozdělení dat je souměrné. Ve výběru se nenacházejí žádné odlehlé ani extrémní
hodnoty. Grafy a tabulky četností jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování
o podání žádosti do domova pro seniory jsou umístěny v Příloze č. 3.
Z realizovaného výzkumného šetření vyplynulo, že nejdůležitějším faktorem,
který sehrává roli v rozhodnutí o budoucím využití pobytové sociální služby domova
pro seniory je zdravotní stav a nejméně významným nuda (nedostatek příležitostí
k zájmovým aktivitám). Dalšími z faktorů, které by iniciovaly nástup seniora do
pobytové sociální služby, jsou: bezbariérovost, osamělost a bytová situace.
Zhoršující se zdravotní stav a s ním související snížená míra soběstačnosti se
opětovně ukazuje jako zásadní determinanta při rozhodování o využití pobytových
7. Jak se liší volba faktoru (zdravotní, sociální, ekonomický, prostorový, altruistický), který
ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vybraných
sociodemografických údajů?
7.1. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory v závislosti na jejich věku?
H48 Předpokládáme, že existují rozdíly ve faktorech, které by ovlivnily zájem seniora o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových kategorií. (Dotazník –
překódovaná otázka č. 19 a věk)
domova pro seniory v závislosti na pohlaví?
H49 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. (Dotazník – překódovaná
otázka č. 19 a pohlaví)
domova pro seniory podle velikosti města/obce ve které senior žije?
H50 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti obce, ve které senior žije.
(Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a velikost obce)
7.4. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících ve společné domácnosti s nimi?
H51 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti.
(Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti)
domova pro seniory v závislosti na jejich víře?
sociálních služeb domova pro seniory mezi věřícími a nevěřícími seniory. (Dotazník – překódovaná
otázka č. 19 a víra)
služeb domova pro seniory podle jejich zdravotního stavu?
sociálních služeb domova pro seniory podle přiznaného stupně příspěvku na péči seniora. (Dotazník
– překódovaná otázka č. 19 a příspěvek na péči)
domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci jiných?
sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci
jiných. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 2)
služeb domova pro seniory podle jejich míry informovanosti o možnostech využití vybraných
H55a Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití pečovatelských
služeb. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.2)
H55b Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb center
denních služeb a denních stacionářů. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.4)
H55c Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb domova
pro seniory. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.6)
7.1. H48 se nepotvrdila, neexistují rozdíly ve vnímání významnosti faktorů
(p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb
v domovech pro seniory ve Zlínském kraji v různých věkových kategoriích.
7.2. H49 se nepotvrdila, neexistují rozdíly mezi muži a ženami ve vnímání
významnosti faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory.
7.3. H50 se potvrdila, existují rozdíly ve volbě sociálních (p = 0,009),
ekonomických (p = 0,001) a prostorových (p = 0,026) faktorů, které by ovlivnily
zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti
obce, ve které senior žije (viz Graf 4.48 a Tabulky H50a, H50b – Příloha č. 2).
Graf 4.48 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce
Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%)
3,6
3,4
3,2
3,0
Hodnoty
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
1,8
1,6
do 2 tis.
2 - 10 tis.
10 - 20 tis.
nad 20 tis.
velikost bydliště
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Altruistické faktory
Z předloženého grafu vyplývá, že vliv zdravotních a altruistických faktorů na
rozhodování o využití pobytových sociálních služeb pro seniory se neliší podle
velikosti obce, ve které senior žije. Naproti tomu prostorové faktory ovlivňují více
volbu využití domova pro seniory u respondentů žijících v obcích od 2 do 20 tisíc
obyvatel. Sociální a ekonomické faktory považují za nejméně důležité při
rozhodování senioři žijící v obci s 10 až 20 tisíci obyvateli.
7.4. H51 se potvrdila, existují rozdíly ve volbě prostorových (p = 0,01)
a altruistických (p = 0,01) faktorů, které by ovlivnily zájem o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve
společné domácnosti (viz Graf 4.49 a Tabulky H51a, H51b – Příloha č. 2).
Prostorové faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory více u osob, které žijí ve společné domácnosti s dalšími 2 a více
členy. Altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se seniorem
žijí ve společné domácnosti ještě 2 další osoby. Dá se usuzovat, že v tomto případě
může latentní roli sehrávat i potřeba řešení bytové situace pro rodinné příslušníky
(děti, vnuky apod.).
Graf 4.49 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů žijících se
3,6
3,4
3,2
Hodnoty
3,0
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
1,8
0
1
2
3
počet osob v domácnosti
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
7.5. H52 se nepotvrdila, neexistují rozdíly ve volbě faktorů (p > 0,05), které by
ovlivnily zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi
věřícími a nevěřícími seniory.
7.6. H53 se potvrdila, přiznaný stupeň příspěvku na péči (zdravotní stav seniora)
hraje roli ve vnímání volby prostorových (p = 0,014) faktorů, které by ovlivnily
zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf
4.50 a Tabulky H53a, H53b – Příloha č. 2). U osob pobírajících příspěvek na péči ve
II. a vyšším stupni by při jejich rozhodování o využití pobytové sociální služby
sehrály častěji důležitou úlohu faktory prostorové (bezbariérovost a zhoršení bytové
situace). Uvedená skutečnost jistě souvisí se sníženou mírou mobility, kterou lidé
pobírající příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni vykazují.
Graf 4.50 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na péči
3,8
3,6
3,4
3,2
Hodnoty
3,0
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
1,8
bez příspěvku na péči
stupeň 1
vyšší stupeň
Stupeň závislosti
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
7.7. H54 se potvrdila, zkušenost rodiny s péčí o závislého člena rodiny hraje roli ve
vnímání volby ekonomických (p = 0,003) a prostorových (p < 0,001) faktorů, které
by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro
seniory (viz Graf 4.51 a Tabulky H54a, H54b – Příloha č. 2). Respondenti, kteří
uvádějí, že nemají povědomí, zda někdo z příbuzných pečoval o závislého člena
rodiny, častěji deklarují, že by při rozhodování o budoucím využití pobytové sociální
služby mohly sehrát roli ekonomické a prostorové faktory.
Graf 4.51 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost s péčí
o závislého člena rodiny
3,8
3,6
3,4
3,2
Hodnoty
3,0
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
1,8
Ano
Ne
Nevím
Zkušenost rodiny s péčí o seniora
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
7.8. H55a se potvrdila, znalost pečovatelských služeb hraje roli ve vnímání volby
sociálních (p = 0,005) a zdravotních (p = 0,034) faktorů, které by ovlivnily zájem
seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.52a,
4.52b a Tabulka H55a – Příloha2). Z grafů je patrné, že u seniorů deklarujících
znalost pečovatelské služby hrají významnou roli při volbě pobytových sociálních
služeb domova pro seniory zdravotní faktory (zhoršení zdravotního stavu) oproti
faktorům sociálním (pocit osamělosti, špatné rodinné vztahy, nuda, nedostatek
sociálních kontaktů), které jsou považovány za málo významné.
Graf 4.52a Sociální faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost
pečovatelské služby
Krabicový graf :
Sociální faktory
2,45
2,40
Sociální faktory
2,35
2,30
2,25
2,20
2,15
2,10
2,05
Ano
Ne
Průměr
Průměr±SmCh
Průměr±1,96*SmCh
Graf 4.52b Zdravotní faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost
Krabicový graf :
Zdravotní faktory
3,35
3,30
Zdravotní faktory
3,25
3,20
3,15
3,10
3,05
3,00
2,95
Ano
Ne
Průměr
Průměr±SmCh
Průměr±1,96*SmCh
H55b se nepotvrdila, znalost center denních služeb a denních stacionářů nehraje roli
ve vnímání volby faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory.
H55c se nepotvrdila, znalost služeb domova pro seniory nehraje roli ve vnímání
volby faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových
sociálních služeb domova pro seniory.
Z výsledků realizovaného výzkumu vyplývá, že neexistují rozdíly ve vnímání
významnosti
faktorů
(zdravotních,
sociálních,
ekonomických,
prostorových
a altruistických), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních
služeb domovů pro seniory ve Zlínském kraji v různých věkových kategoriích, ani
podle pohlaví či víry.
Naproti tomu existují rozdíly ve vnímání jednotlivých faktorů ovlivňujících
budoucí rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb podle velikosti obce, ve
které senior žije a podle počtu osob ve společné domácnosti. Za důležité považujeme
zjištění, že prostorové faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních
služeb domova pro seniory více u osob, které žijí ve společné domácnosti s dalšími
2 a více členy a altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se
seniorem žijí ve společné domácnosti ještě 2 další osoby (domníváme se, že i v tomto
případě se může jednat o latentní prostorový faktor). U osob pobírajících příspěvek
na péči ve II. a vyšším stupni hrají prostorové faktory (bezbariérovost a zhoršení
bytové situace) důležitější úlohu při rozhodování o možném využití sociálních služeb
domova pro seniory, což je jistě spojeno se sníženou mírou mobility. Subjektivní
znalost jednotlivých druhů sociálních služeb ovlivňuje volbu faktorů jen v případě
znalosti pečovatelské služby. Osoby udávající znalost pečovatelské služby se
domnívají, že rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory
ovlivňují především faktory zdravotní. Naopak faktory sociální považují pro
rozhodování za nejméně důležité.
8. Jaká je souvislost mezi faktory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické),
které ovlivňují zájem o využití sociálních služeb a typem preferované sociální služby?
H56 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, determinujících rozhodnutí o využití
sociálních služeb podle typu preferované sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a překódovaná
otázka č. 19)
8. H56 se potvrdila, typ preferované sociální služby hraje roli ve vnímání volby
faktorů sociálních (p < 0,001), zdravotních (p < 0,001), ekonomických (p < 0,001),
prostorových (p < 0,001), altruistických (p = 0,037), které by ovlivnily zájem seniorů
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.53 a Tabulky
H56a, H56b – Příloha č. 2).
Graf 4.53 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ preferované sociální
služby
3,8
3,6
3,4
3,2
Hodnoty
3,0
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
1,8
Terénní
Ambulantní
Pobytové
Preference sociálních služeb
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Z výzkumu vyplynulo, že rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova
pro seniory je v nejvyšší míře ovlivněno zdravotními faktory (zhoršeným zdravotním
stavem). Prostorové faktory (špatné bytové podmínky a bezbariérovost) považují za
možný impuls k rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb respondenti, kteří
preferují ambulantní a pobytové služby. Další z faktorů – ekonomické, sociální (pocit
osamělosti, špatné rodinné vztahy, nuda,
nedostatek
sociálních
kontaktů)
a altruistické (pocit nepotřebnosti) považují ve vyšší míře za možné determinanty
rozhodování osoby preferující poskytování sociálních služeb pobytovou formou.
9. Jaká je souvislost mezi potenciálním zájmem o využití pobytových sociálních služeb domova
pro seniory a volbou faktorů (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické), které
toto rozhodnutí ovlivňují? Jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů determinující
rozhodnutí seniora o využití sociálních služeb?
H57a Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit osamělosti
jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro
seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.1)
H57b Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení
zdravotního stavu jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby
domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.2)
H57c Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení
finanční situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby
H57d Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení bytové
situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova
pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.4)
H57e Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají špatné rodinné
vztahy jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro
H57f Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nudu
(nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí
o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.6)
H57g Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nedostatek
sociálních kontaktů jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální
služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.7)
H57h Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit
nepotřebnosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby
H57i Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových
sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají bezbariérovost
jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro
9. H57a se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají pocit osamělosti (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich
rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Grafu 4.54
a Tabulky H57a – Příloha č. 2 vyplývá, že senioři, kteří vnímají pocit osamělosti jako
determinující faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální služby, mají častěji
již podánu žádost do domova pro seniory, mají aktuální či výhledový zájem,
případně tuto možnost do budoucna nevylučují.
Graf 4.54 Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako
determinanty rozhodování
450
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Neovlivnilo
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Pocit osamělosti
Ovlivnilo
Nevím
H57b se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení zdravotního stavu (p < 0,001) jako determinující faktor pro
jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf
4.55 a Tabulka H57b – Příloha č. 2). Senioři, kteří nevnímají zhoršení zdravotního
stavu jako faktor determinující rozhodování o budoucím využití sociálních služeb
domova pro seniory, častěji radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb.
Graf 4.55 Zájem o využití DS a vnímání zdravotního stavu jako
800
Četnost
600
400
200
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Zhoršení zdravotního stavu
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57c se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení finanční situace (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich
rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.56
a Tabulka H57c – Příloha č. 2). Z realizovaného průzkumu vyplynulo, že
respondenti, kteří vnímají zhoršení finanční situace jako determinující faktor využití
pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový
zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory.
Graf 4.56 Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace
jako determinanty rozhodování
600
Četnost
500
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Zhoršení finanční situace
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57d se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají zhoršení bytové situace (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich
a Tabulka H57d – Příloha č. 2). Můžeme konstatovat, že senioři vnímající zhoršení
bytové situace jako determinující faktor využití pobytových sociálních služeb, mají
častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o využití sociálních služeb
domova pro seniory.
Graf 4.57 Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako
450
400
350
Četnost
300
250
200
150
100
50
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Zhoršení bytové situace
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57e se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají špatné rodinné vztahy (p = 0,003) jako determinující faktor pro jejich
a Tabulky H57e – Příloha č. 2 lze vyčíst, že senioři vnímající špatné rodinné vztahy
jako faktor ovlivňující využití sociálních služeb domova pro seniory, mají častěji
podánu žádost do domova pro seniory či aktuální zájem.
Graf 4.58 Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů
jako determinanty rozhodování
600
Četnost
500
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Špatné rodinné vztahy
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57f se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám (p < 0,001) jako
determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova
pro seniory (viz Graf 4.59 a Tabulka H57f – Příloha č. 2). Respondenti, kteří
nepovažují nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám za důvod k využití
pobytových sociálních služeb, častěji jednoznačně odmítají jejich budoucí využití.
Graf 4.59 Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k
zájmovým aktivitám jako determinanty rozhodování
700
600
Četnost
500
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám)
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57g se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají nedostatek sociálních kontaktů (p < 0,001) jako determinující faktor pro
jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf
4.60 a Tabulka H57g – Příloha č. 2). Z realizovaného výzkumu vyplývá, že senioři,
kteří považují nedostatek sociálních kontaktů za faktor ovlivňující využití sociálních
služeb domova pro seniory, mají častěji podánu žádost do domova pro seniory či
aktuální zájem.
Graf 4.60 Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních
kontaktů jako determinanty rozhodování
600
500
Četnost
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
Ovlivnilo
Nedostatek sociálních kontaktů
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Nevím
H57h se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají pocit nepotřebnosti (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich
a Tabulky H57h – Příloha č. 2 vyplývá, že respondenti, kteří uvedli, že považují
pocit nepotřebnosti za faktor, který by ovlivnil jejich rozhodování o využití
pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový
zájem o službu domova pro seniory.
Graf 4.61 Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako
600
500
Četnost
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Pocit nepotřebnosti
Ovlivnilo
Nevím
H57i se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití
zda vnímají bezbariérovost (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich
a Tabulka H57i – Příloha č. 2). Senioři, kteří nevnímají bezbariérovost jako
determinantu rozhodování o budoucím využití sociálních služeb domova pro seniory,
častěji radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb.
Graf 4.62 Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako
500
Četnost
400
300
200
100
0
Neovlivnilo
.
Ano, výhledově
Ne, vůbec
Bezbariérovost
Ovlivnilo
Nevím
Z výsledků realizovaného výzkumu vyplynulo, že senioři, kteří vnímají pocit
osamělosti jako determinující faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální
služby, mají častěji již podánu žádost do domova pro seniory, mají aktuální či
výhledový zájem, případně tuto možnost do budoucna nevylučují. Respondenti, kteří
vnímají zhoršení finanční či bytové situace a pocit nepotřebnosti jako determinující
faktor využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či
výhledový zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory. Senioři vnímající
špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních kontaktů za faktory ovlivňující využití
pobytových sociálních služeb mají častěji podánu žádost do domova pro seniory či
aktuální zájem o jeho využití.
Proti tomu senioři, kteří nevnímají zhoršení zdravotního stavu, nedostatek
příležitostí k zájmovým aktivitám a bezbariérovost jako faktory determinující
rozhodování o budoucím využití sociálních služeb domova pro seniory, častěji
radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb.
4.7
Shrnutí výsledků kvantitativní části výzkumu
Cílem realizovaného kvantitativního výzkumného šetření za využití techniky
dotazníku bylo zmapování zájmu potenciálních klientů o využití pobytových
sociálních služeb domovů pro seniory na území Zlínského kraje (okresy Kroměříž,
Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín). Dalšími dílčími cíli bylo: odhalení úrovně
informovanosti seniorů o nabídce sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji,
odkrytí nejvýznamnějších faktorů, které determinují zájem potenciálních uživatelů
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory a zjištění, jak tento
zájem souvisí s úrovní jejich informovanosti. Zajímaly nás rovněž preference seniorů
při výběru formy nabízené sociální služby a rozdíly v této preferenci podle
vybraných faktorů. V neposlední řadě jsme chtěli určit, které determinanty z pohledu
seniorů mohou hrát do budoucna roli při jejich rozhodování o využití sociálních
služeb domova pro seniory.
V návaznosti na cíl výzkumu jsme formulovali výzkumný problém: Jaký je
zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro
seniory ve Zlínském kraji, devět výzkumných otázek s podotázkami a padesát sedm
hypotéz. Základní soubor tvořilo 129 265 respondentů, tedy obyvatel Zlínského kraje
ve věkové kategorii 60 let a více. Výběrový soubor zahrnoval 2 000 respondentů, což
činilo 1,55 % základního souboru. Výběr byl realizován formou kvótního výběru,
který reprezentoval vlastnosti základního souboru podle vybraných kontrolních
znaků: pohlaví, věková kategorie a okres. Výzkumný vzorek, se kterým jsme
nakonec pracovali, zahrnoval celkem 1 985 respondentů, což bylo 1,54 % základního
souboru.
Z realizovaného průzkumu, který byl iniciován pracovníky Odboru sociálních
věcí Krajského úřadu Zlínského kraje, který je zřizovatelem 11 domovů pro seniory,
vyplynulo, že 30 % dotázaných seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí na
území Zlínského kraje využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory
kategoricky odmítá. Pouhá 2 % mají již podanou žádost v některém ze zařízení a 6 %
deklaruje aktuální zájem, přičemž si však žádost o využití služby fakticky nepodalo.
12 % dotázaných projevuje zájem o využití sociální služby domova pro seniory, aby
se pojistilo do budoucnosti, a 39 % ho nevylučuje. 11 % seniorů uvedlo, že neví.
Pokud odpovědi z předchozí otázky rozdělíme na ty, ve kterých v odpovědi zazněl
zájem, a na ty, kde zazněl nezájem (s vyloučením odpovědi nevím), zjistíme, že
z celkového počtu 1 770 respondentů nemá v současnosti či vůbec zájem o využití
pobytových sociálních služeb domova pro seniory 78 % (tj. 1 377) osob. Naproti
tomu 22 % (tj. 393) dotázaných seniorů zájem má, ať už aktuální či jako budoucí
pojistku.
Za důležité považujeme zjištění, že 67 % seniorů žijících ve Zlínském kraji by
při výběru sociální služby upřednostňovalo její poskytování ve své domácnosti nebo
v denním stacionáři, tedy terénní nebo ambulantní formou. Sociální službu
poskytovanou v pobytovém zařízení sociálních služeb, domově pro seniory, by při
svém výběru preferovalo 33 % dotázaných. S uvedeným plně koresponduje i fakt, že
36 % seniorů by si podle jejich sdělení dovedlo představit, že by se na stáří
přestěhovalo do domova pro seniory.
K sociodemografickým faktorům determinujícím rozhodnutí o budoucím využití
pobytové sociální služby domova pro seniory patří podle našeho zjištění pohlaví,
věk, velikost bydliště, společné bydlení s partnerem či dalšími členy rodiny
a zdravotní stav. Z výzkumu vyplynulo, že ženy mají ve srovnání s muži častěji již
podánu žádost do domova pro seniory. Dále častěji udávají aktuální zájem nebo
zájem jako pojistku do budoucna. Muži naproti tomu častěji uvádějí, že neví. Senioři
mladšího věku (60 až 65 let) a senioři staršího věku (76 let a více) mají vyšší zájem
o využití domova pro seniory než senioři středního věku (66 až 76 let). Uvedený fakt
si vysvětlujeme tím, že senioři mladšího věku snáze připustí budoucí využití sociální
služby domova pro seniory, neboť horizont jejího faktického využití je jim ještě
poměrně vzdálený. Naproti tomu senioři vyššího věku už uvedenou možnost vidí
reálně a pomalu se s ní začínají smiřovat. I když statisticky uvedené skupiny
vykazují
stejné
tendence,
vnitřní
motivace
respondentů
vedoucí
k získaným odpovědím byly podle našeho názoru různé. Zajímavým zjištěním je
rovněž fakt, že senioři žijící v obci do 2 000 obyvatel mají menší zájem o využití
pobytových sociálních služeb než ti, kteří žijí v lokalitách se 2 000 a více obyvateli.
Daná skutečnost je jistě ovlivněna silnou sociální kontrolou na malých obcích
a fungováním sítě rodinných a komunitních vztahů založených na vzájemné
výpomoci. Určitou úlohu může sehrávat vícegenerační soužití a tradice. Budoucí
rozhodování o využití pobytové sociální služby neovlivňuje víra, vzdělání ani
subjektivně hodnocená finanční situace.
Z realizovaného výzkumu jednoznačně vyplynulo, že rozhodnutí o využití
pobytové sociální služby domova pro seniory je v nejvyšší míře ovlivněno
zdravotními faktory, konkrétně zhoršením zdravotního stavu seniora. Faktorem, který
by naopak nejméně, podle subjektivního hodnocení dotázaných seniorů, ovlivnil
jejich rozhodnutí, je nuda. Dalšími z faktorů, které by iniciovaly nástup seniora do
pobytové sociální služby, jsou: bezbariérovost, osamělost a bytová situace.
Z průzkumu jsme zjistili, že pokud senior vnímá pocit osamělosti jako determinující
faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální služby, má již častěji žádost
skutečně podanou, projevuje aktuální či výhledový zájem, případně tuto možnost do
budoucna nevylučuje. Rovněž respondenti, kteří vnímají zhoršení finanční či bytové
situace a pocit nepotřebnosti jako determinující faktory využití pobytových
sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem. Senioři
vnímající špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních kontaktů jako činitele
ovlivňující využití sociálních služeb domova pro seniory mají častěji podánu žádost
či aktuální zájem. Ze získaných výsledků můžeme vyvodit, že při rozhodování
o využití sociálních služeb domova pro seniory jsou, vedle zdravotního stavu,
důležitými faktory ovlivňujícími proces rozhodování pocit osamělosti, bytová
a finanční situace, pocit nepotřebnosti, špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních
kontaktů.
V rámci výzkumu jsme dospěli ke zjištěním, že senioři, kteří jsou zcela či velmi
spokojeni se svým životem, se stávajícím bydlením a s finanční situací a ti, kteří
považují kontakty s rodinou a se sociálním okolím pro svůj život za zcela či velmi
důležité, mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory a méně
často projevují aktuální zájem. Na základě těchto výsledků můžeme usuzovat, že
subjektivně vnímaný pocit štěstí pozitivně ovlivňuje životní vyhlídky a budoucí
plány. Senioři, kteří deklarují spokojenost v jednotlivých složkách života, si tak
méně často připouští budoucí využití pobytové sociální služby, které je spojeno
s odloučením z ostrova rodiny. Můžeme konstatovat, že životní optimismus společně
s pevnými rodinnými vztahy drží seniora v přirozeném sociálním prostředí a formuje
jeho představy o životním způsobu ve čtvrté fázi života. Dalším faktorem
ovlivňujícím nezájem o budoucí využití pobytové sociální služby je zkušenost
seniora s péčí o závislého člena rodiny v přirozeném sociálním prostředí. Pokud má
respondent vlastní zkušenost s péčí o závislého člena rodiny, tak se domnívá, že
i o něj bude s největší pravděpodobností postaráno v domácím prostředí. Dalším
důležitým zjištěním, ke kterému jsme v rámci výzkumu dospěli, bylo, že prostorové
faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb u seniorů, kteří
žijí ve společné domácnosti s dalšími dvěma a více členy. Ve shodě s uvedeným,
rovněž i altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se
seniorem žijí ve společné domácnosti ještě dvě další osoby. Domníváme se, že vyšší
počet osob ve společné domácnosti, který pozitivně koreluje s ochotou využití
pobytových sociálních služeb seniorem, může signalizovat potřebu řešení bytových
otázek spojenou s možností odloučení seniora do pobytové sociální služby.
Prostorové faktory (bezbariérovost a zhoršení bytové situace) hrají významnější
úlohu při rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb seniory
u osob pobírajících příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni. Uvedené zjištění
považujeme, s ohledem na charakter příspěvku na péči, za naprosto logické, neboť
lidé ve II. stupni závislosti potřebují vyšší míru pomoci a podpory druhých osob, kdy
bývá velmi často omezena právě jejich mobilita. Ochota nástupu do domova pro
seniory je dále determinována představou o změně finanční situace spojené
s využitím služby. Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace
zlepšila, jsou logicky více nakloněni budoucímu využití služby.
Co se týká informovanosti o sociálních službách ve Zlínském kraji,
z realizovaného výzkumu vyplynulo, že nejvyšší subjektivní míra informovanosti
seniorů je o pobytové sociální službě domova pro seniory a o pečovatelské službě.
Vzhledem k tomu, že se jedná o služby, které mají v našem sociokulturním prostředí
poměrně dlouhou historickou tradici, nejeví se nám předložené zjištění nikterak
překvapující. Informovanost o sociální službě domova pro seniory uvádí 97 %
seniorů, přičemž jsme prověřili i jejich faktickou znalost nejbližšího domova pro
seniory. Tu prokázalo 74 % dotázaných. Obecnou míru své informovanosti
o sociálních službách hodnotí dotázaní různě, avšak jen 30 % z nich ji považuje za
dostatečnou. Za důležité informační zdroje o sociálních službách senioři považují:
televizi a rádio, noviny a časopisy, příbuzné, známé a zdravotníky. Nejméně
informací získávají přímo ze zařízení sociálních služeb a z internetu. Zjištěnou
skutečnost považujeme za důležitou především pro poskytovatele a zřizovatele
sociálních služeb. I když bývá internet oceňovaným zdrojem informací,
z realizovaného výzkumu vyplynulo, že je zdrojem nejméně využívaným. Ze
získaných výsledků jsme rovněž zjistili, že vyšší míra deklarované informovanosti
o možnosti využití sociální služby domova pro seniory neimplikuje vyšší ochotu
k nástupu. V rozhodování o budoucím využití domova pro seniory hraje spíše úlohu
osobní zkušenost. Senioři, kteří navštívili některý z domovů pro seniory, mají častěji
již podánu žádost. V tento moment se nám nabízejí dvě roviny interpretace. Je
možné, že respondenti navštívili domov pro seniory za účelem podání žádosti, nebo
domov pro seniory navštívili za účelem jiným, přičemž zjistili, že nabízená služba by
jim v budoucnu mohla vyhovovat. S předchozím zjištěním úzce koresponduje fakt,
že senioři, kteří prokázali znalost nejbližšího domova pro seniory, jsou častěji
ochotni v budoucnu využít pobytové sociální služby.
K preferencím formy sociální služby (terénní, ambulantní či pobytové) můžeme
uvést, že tuto neovlivňují rodinné faktory (zkušenost rodiny s péčí o závislou osobu
v seniorském věku), altruistické faktory (pocit vnímání vlastní užitečnosti),
některé ekonomické (stávající výdaje na sociální služby) a některé prostorové faktory
(vnímaný pocit soukromí). Naproti tomu její preferenci ovlivňují faktory zdravotní
(pokud se senior považuje za málo či vůbec soběstačného preferuje poskytování
pobytové sociální služby), některé ekonomické faktory (pokud je senior se svojí
stávající finanční situací spokojený málo či vůbec upřednostňuje poskytování
sociální služby pobytovou formou) a některé prostorové faktory (pokud senior není
se svým stávajícím bydlením spokojený vůbec nebo málo, preferuje poskytování
sociální služby ve formě pobytové).
5
KVALITATIVNÍ VÝZKUM ZAMĚŘENÝ NA
ROZHODOVÁNÍ SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH
SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
„Moje sestra vždycky říká – stáří je hrozné. A je to tak.“ (BUC42)
Vzhledem k limitům realizovaného kvantitativního šetření jsme se rozhodli výzkum
doplnit o další část, tentokrát za využití kvalitativní výzkumné strategie. Paradigma
smíšených metod nachází podle Hendla (2005, s. 271) oporu v pragmatismu a je
často užíváno v aplikovaném výzkumu, kdy je pro výzkumníka užitečné získání dat
z různých zdrojů. Námi získané výsledky z kvantitativního šetření, za využití
techniky dotazníku, sice vypovídaly o malém zájmu seniorů žijících v přirozeném
sociálním prostředí o budoucí využití pobytových sociálních služeb domovů pro
seniory a možných faktorech determinujících jejich rozhodování, avšak při analýze
výsledků jsme si uvědomili skutečnost, že většina dotázaných respondentů aktuálně
před faktickým rozhodováním nestojí, a tak snáze připustí, že těchto služeb někdy
v budoucnu, až se např. zhorší jejich zdravotní stav, využije. Otázkou zůstává, jaké
bude jejich rozhodování v momentě, kdy daná situace skutečně nastane.
V průběhu výzkumu jsme si uvědomili, že výsledky získané z kvantitativního
výzkumného šetření neodrážejí komplexně zkoumanou problematiku, proto jsme se
rozhodli v souladu s integrovaným přístupem využít další výzkumné strategie.
„Integrované psychologické paradigma aplikované na proces poznávání je tvořeno
triádou prožívání – vědění – jednání“ (Loučková, 2010, s. 71). Podle Loučkové
(2010, s. 85) je hlavním důvodem pro volbu integrované výzkumné strategie
„badatelovo poznání, že svoji výzkumnou úlohu nevyřeší těmi postupy, které měl
dosud standardně k dispozici“. Pro získání uceleného obrazu vedoucího k odpovědi
na položenou otázku o budoucích perspektivách pobytových sociálních služeb pro
seniory jsme uplatnili triangulaci zdrojů, kdy jsme se dotazovali seniorů žijících
v přirozeném sociálním prostředí, sociálních pracovníků domovů pro seniory jako
odborníků
v oboru
sociální
práce,
nositelů
nových
myšlenek,
iniciátorů
a vykonavatelů kýžených změn a samotných uživatelů sociální služby domovů pro
seniory, a kombinaci přístupů – kvalitativního a kvantitativního (Švaříček, Šeďová
a kol., 2007, s. 202). Triangulace nám „měla pomoci vysvětlit plně a komplexně
lidské jednání z více než jedné perspektivy“ (Švaříček, Šeďová a kol., 2007, s. 204).
Ve shodě se Švaříčkem, Šeďovou a kol. (2007, s. 2006) spatřujeme největší výhodu
užitého přístupu v získání pohledu na zkoumaný jev z pozice různých aktérů, tedy
v kombinaci perspektiv různých lidí, a tím prohloubení znalosti zkoumaného jevu.
Cílem výzkumu bylo zjistit faktory ovlivňující rozhodování seniorů o faktickém
využití pobytových
sociálních služeb domova
pro
seniory.
Výzkumným
problémem, jemuž jsme chtěli více porozumět, byl proces rozhodování seniorů
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Výzkumná otázka,
kterou jsme si položili, zněla: Jaké determinanty ovlivňují proces rozhodování
seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? Při formulování
výzkumné otázky jsme si byli vědomi skutečnosti, že při uplatnění kvalitativní
výzkumné strategie může být tato modifikována podle vynořujících se skutečností
v průběhu výzkumného šetření.
Kvalitativní výzkum jsme rozdělili do dvou částí. V první části jsme se zaměřili
na zjišťování názorů sociálních pracovníků domovů pro seniory a ve druhé na reflexi
rozhodování samotnými uživateli pobytové sociální služby domova pro seniory.
5.1 Výzkum názorů sociálních pracovníků
V první fázi výzkumu jsme se zaměřili na zkoumání názorů odborných pracovníků
domovů pro seniory. Výběr respondentů – sociálních pracovníků byl záměrný
(účelový) – přes instituci, tzn., že oslovený respondent musel zastávat pozici
sociálního pracovníka v pobytové sociální službě, domově pro seniory, ve Zlínském
kraji. Výzkumný soubor jsme vybrali záměrně, kdy jsme zvolili osoby, které mají
bohaté zkušenosti se zkoumaným jevem (Švaříček a Šeďová, 2007, s. 34), tedy
sociální pracovníky. Výzkumný vzorek byl vybírán adekvátně k položené výzkumné
otázce, kdy jsme si byli vědomi skutečnosti, že pečlivá a správná technika výběru
výzkumného vzorku vede ke zvýšení důvěryhodnosti, potvrditelnosti a autenticity.
Dalším z faktorů, který jsme společně s Hendlem (2005, s. 153) měli na zřeteli, bylo
zacílení sběru dat tak, aby jeho výsledky byly zobecnitelné a prezentovaly zkoumaný
jev.
Vzhledem k malému počtu prvků základního souboru – sociálních pracovníků
domovů pro seniory ve Zlínském kraji jsme zvolili metodu totálního výběru vzorku,
která spadá mezi metody nepravděpodobnostního výběru užívané při aplikaci
kvalitativního přístupu. Oslovili jsme sociální pracovníky všech 39 domovů pro
seniory ve Zlínském kraji (viz Příloha č. 5). Protože jsme si byli vědomi vysokého
pracovního vytížení sociálních pracovníků v pobytových zařízeních sociálních služeb
a častého kontaktování výzkumníky, rozhodli jsme se pro e-mailové dotazování.
Domnívali jsme se, že toto bude pro dotazované nejméně časově náročné. Vzhledem
k charakteru otázek jsme se neobávali potřeby anonymizace a
zkreslení
prezentovaných názorů.
Výzkum názorů sociálních pracovníků probíhal ve třech fázích. V první fázi
jsme v průběhu měsíce dubna 2013 obeslali e-mailem sociální pracovníky domovů
pro seniory na území Zlínského kraje z databáze Registru poskytovatelů sociálních
služeb37 s žádostí o zodpovězení šesti otázek, které byly přílohou k e-mailu (viz
Příloha č. 4), ve kterém jsme dotazované krátce seznámili s účelem realizovaného
šetření. V prvním kole jsme obdrželi zpět vyplněný dotazník od pěti sociálních
pracovníků. Vzhledem k nízkému počtu získaných odpovědí jsme následně, ve druhé
fázi, telefonicky kontaktovali všechny sociální pracovníky, kteří na zaslaný e-mail
nereagovali. Po telefonické výzvě jsme získali dalších devět reakcí a několik příslibů
spolupráce. Tři sociální pracovníci nám sdělili, že požadované údaje neshromažďují,
a tudíž nám nemohou odpovědět. Ve třetí fázi jsme telefonicky oslovili již jen ty
sociální pracovníky, kteří přislíbili spolupráci. Celkem jsme získali odpovědi od
šestnácti sociálních pracovníků, což jsme považovali za uspokojivé.
Z ankety vyplynulo, že sociální pracovníci domovů pro seniory zapojení do
výzkumu pracují v těchto zařízeních v rozmezí od 1 roku do 19 let. Průměrná doba
výkonu profese sociálního pracovníka v domově pro seniory činila u dotázaných
6,5 roku.
V Tabulce 5.1 předkládáme přehled poměru odmítnutých výzev k nástupu do
sociální služby domova pro seniory k počtu nově přijatých uživatelů za poslední tři
roky za jednotlivá zařízení. Vzhledem k faktu, že některá zařízení neevidují počty
žadatelů, kteří odmítli nástup do zařízení, a ke skutečnosti, že další sociální
37
Přístupný z: http://iregistr.mpsv.cz/.
pracovníci na uvedenou otázku neodpověděli, nepodařilo se nám z obdržených
odpovědí získat ucelený obraz o fenoménu podávání žádosti o umístění do domova
pro seniory „pro jistotu“. Získaná data však existenci uvedeného jevu nasvědčují.
Specifická situace je např. u charitního domova pro řeholnice, kde se nevyskytují
odmítnuté nástupy vůbec, což vyplývá z podstaty fungování řádů a kongregací.
Tabulka 5.1 Počet přijatých uživatelů a odmítnutých nástupů
Počet odmítnutých
Počet přijatých
Poměr
nástupů
uživatelů
(odmítnutí
Název zařízení*
Kapacita 2010 2011 2012 2010 2011 2012 : nástup)
1. Dům pokojného stáří
15
0
1
2
0
7
6
3 : 13
Nedašov
2. Domov pro seniory
Burešov, příspěvková
108
neevidují
39
29
49
organizace
56
3
5
6
21
19
20
7 : 30
Pačlavice
4. Domov pokojného
31
3
2
0
7
8
7
5 : 22
stáří Boršice
5. Charitní domov Hluk
25
6. Domov pro osoby se
zdravotním
4
3
3
3
0
0
3
9:3
postižením Kunovice Cihlářská
159
neevidují
41
39
Uherské Hradiště
Napajedla,
63
15
10
12
11
17
14
37 : 42
příspěvková
organizace
146
19
42
43
45
38
41
26 : 31
Karolinka
Lukov, příspěvková
196
6
7
4
51
59
49
17 : 169
organizace
11. Centrum pro seniory
74
21
39
7 : 13
Zahrada, o.p.s.
12. Charitní dům sv.
12
2
4
3
4
9
9
9 : 22
Petra a Pavla Slavkov
15
8
15
11
3
3
3
13. Charitní dům Vlčnov
34 : 9
14. Česká katolická charita,
Charitní domov pro
24
0
0
0
1
3
1
0:4
řeholnice Velehrad
170
neevidují
42
39
57
Buchlovice
48
3
4
3
21
11
12
5 : 22
Zlín
* Tučným písmem jsou zvýrazněny domovy pro seniory, ve kterých počet odmítnutých nástupů byl za
poslední 3 roky vyšší než 20 % z celkového počtu přijatých uživatelů.
Odpovědi na otevřené otázky č. 4 až 6 jsme se rozhodli zpracovat metodou
vytváření trsů, „která slouží obvykle k tomu, abychom seskupili a konceptualizovali
určité výroky do skupin“ (Miovský, 2006, s. 221). Shromážděné výroky jsme na
základě konceptualizace roztřídili do kategorií a subkategorií a tyto následně sloučili
do trsů. Vytvořené trsy pokrývaly dvě oblasti, a to oblast Podání žádosti do domova
pro seniory, která legislativně (mnohdy jen formálně) předchází druhé oblasti Nástup
do domova pro seniory. Obr. 5.1 zachycuje trsy s kategoriemi ovlivňujícími podle
sociálních pracovníků podání žádosti a faktický nástup do pobytové sociální slu žby
domova pro seniory.
Obr. 5.1 Trsy s kategoriemi ovlivňujícími podání žádosti a nástup do domova pro
seniory (DS) prizmatem sociálních pracovníků
Níže uvádíme souhrn signifikantních výroků sociálních pracovníků domovů pro
seniory přiřazených k jednotlivým kategoriím a subkategoriím. Čísla respondentů,
uváděná v závorkách za výroky, nejsou z důvodu anonymizace výpovědí identická
s číslováním zařízení v Tabulce 5.1. Sociální pracovníci byli náhodně označeni
(S1 až S16) a následně byly jejich výpovědi analyzovány a konceptualizovány.
PODÁNÍ ŽÁDOSTI DO DOMOVA PRO SENIORY (trs)
Data agregovaná do kategorií a subkategorií trsu Podání žádosti do domova pro
seniory vypovídají o determinantách podání žádosti. Společným znakem uvedeného
trsu je tematický překryv možných důvodů vedoucích seniora k rozhodnutí o podání
žádosti a potažmo k využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory.
SNÍŽENÍ SOBĚSTAČNOSTI (kategorie)
Neschopnost sám se o sebe postarat (subkategorie)
„…neschopnost člověka postarat se sám o sebe… (S4)“; „Snížená soběstačnost
seniora z důvodu věku… (S5)“; „Potřeba celodenní péče, nemožnost se o sebe
postarat… (S6)“; „…neschopnost postarat se sám o sebe… (S9)“; „…ztráta
soběstačnosti, potřeba pomoci další osoby k sebeobsluze, udržování domácnosti…
(S12)“; „…omezení soběstačnosti. (S13)“; „Nejčastější je, že potřebuje pomoc
s činnostmi, které už sám nezvládá… (S15)“.
Změna zdravotního stavu (subkategorie)
„…zhoršení zdravotního stavu. (S1)“; „Zhoršený zdravotní stav… (S2)“;
„Nejčastějším důvodem je zhoršený zdravotní stav žadatele, tedy snížení
soběstačnosti. (S3)“; „Snížená soběstačnost seniora z důvodu … změny zdravotního
stavu… (S5)“; „Zhoršení zdravotního stavu. (S8)“; „Špatný zdravotní stav… (S9)“;
„Špatný zdravotní stav, větší část uživatelů služby je z LDN… (S10)“; „Zhoršení
zdravotního stavu a zájem co nejdříve nastoupit… (S11)“; „…nutnost ošetřovatelské
péče, potřeba dohledu 24 hodin denně… (S12)“; „Zhoršení zdravotního stavu…
(S 13)“; „…vážné zhoršení zdravotního stavu – imobilita, demence… (S14)“;
„Nemoc … potřeba péče… (S 16)“.
POTŘEBA JISTOTY (kategorie)
Žádost jako obecná pojistka (subkategorie)
„Jistota, že se o ně ve stáří někdo postará… (S1)“; „…jako pojistku… (S2)“; „Lidé,
kteří mají žádost … odmítnou výzvu k nástupu z toho důvodu, že mají žádost podanou
tzv. do foroty – tedy na dobu, až se nebudou sami o sebe moci postarat… (S4);
„…potřeba zajištění na horší dobu… (S6)“; „…někteří senioři podávají žádost
o umístění jako jistotu do budoucna, že o ně bude postaráno. (S9)“; „…žádost si dát
jako pojistku a zájem nastoupit až pokud by se zhoršil zdravotní stav. (S11)“;
„Žádost do budoucna pro případ zhoršení zdravotního stavu… (S14)“; „…podání
žádosti ‚pro jistotu – do budoucna‘. (S15)“.
Žádost jako pojistka při absenci rodiny (subkategorie)
„Velmi často si žádost podávají relativně soběstační klienti, kteří vědí, že ‚kdyby se
s nimi něco stalo‘ nemají nikoho, kdo by jim zajistil péči a pomoc. (S7)“; „…rodina
zcela chybí. (S10)“; „…rodina žije mimo místo jeho bydliště, nemá žádnou rodinu,
jistota důstojného dožití do budoucna… (S12)“.
Žádost jako pojistka s ohledem na nezatěžování rodiny (subkategorie)
„Velkou roli zde sehrává také zkušenost, kdy senior například pečoval o svého
manžela, nebo dávno o rodiče a tak si dovede představit, jak je taková péče složitá.
V okamžiku, kdy vidí, že již není schopen takové sebeobsluhy, jako dřív, znejistí
a snaží se zajistit žádostí do zařízení. (S7)“; „Nechce být rodině na obtíž. (S 12)“.
RODINNÁ SITUACE (kategorie)
Rodina není schopna / nemůže pečovat (subkategorie)
„…neschopnost rodiny postarat se o seniora… (S3)“; „…rodina není schopna
pečovat o svého člena rodiny z důvodu pracovního vytížení… (S5)“; „Neschopnost
rodiny pečovat. (S 8)“; „V dalším případě podávají žádost o umístění rodinní
příslušníci, kteří se doposud starali, ale v momentě, kdy hrozí, že senior zůstane
upoutaný na lůžko, se bojí, že péči nezvládnou, nebo mají sami nějaký zdravotní
problém… (S9)“; „…rodina není schopna poskytovat službu… (S10)“; „Děti
předdůchodového věku, které by rády rodiče doopatrovaly, se obávají opustit své
pracovní místo – nemohly by se vrátit na své původní pracoviště, už by nenašly na
trhu práce pracovní uplatnění, sami by proto měly nižší důchod = znevýhodnění…
(S12)“; „…mnozí žadatelé by raději zůstali v domácím prostředí, do DS se je snaží
spíše umístit rodina (nechtějí pečovat kvůli zaměstnání, podnikání, už nezvládají
péči… (S14)“.
Nefungující rodinné vztahy (subkategorie)
„…neshody v rodině, sociální tíseň… (S2)“; „…domácí násilí… (S5)“; „Velká
vzdálenost rodinných příslušníků, či jejich nezájem. (S7)“; „Někdy je také důvodem
špatná situace v rodině (domácí násilí, hádky, výčitky…) (S7)“; „To se odrazí na
psychické i somatické stránce člověka, který vyhledává klid a bezpečí v domově pro
seniory. (S7)“; „…kvůli majetkům, špatným rodinným vztahům… (S 14)“.
Blíže k rodině (subkategorie)
„Také se velmi často stává, že žádost podá senior, který nežije v blízkosti domova,
ale naopak zde má rodinu, přičemž očekává od umístění v zařízení zintenzivnění
kontaktů s ní. (S3)“.
POCITY (kategorie)
Samota (subkategorie)
„Samota… (S1)“; „Velmi často je ale také důvodem pro podání žádosti samota,
nejčastěji po úmrtí manžela či manželky… (S3)“; „…sociální izolace, pokud zůstane
sám v domě, např. po úmrtí partnera… (S4)“; „…nemají žádného příbuzného, který
by se o seniora postaral… (S5)“; „…osamělost… (S 16)“
Obavy / Strach (subkategorie)
„Obava z toho, jak to bude v budoucnu… (S4)“; „Nejistota, obavy z budoucnosti.
(S7)“; „…obavy, že zůstane v noci doma bez pomoci – neschopen se jí dovolat
v případě krizové situace… (S12)“; „…časté závratě a následný strach zejména
z nočních pádů… (S14)“; „Obava z budoucnosti – zůstanu sám, kdo se o mě
postará? (S16)“.
BYDLENÍ (kategorie)
Sociální podmínky bydlení (subkategorie)
„…společná domácnost s dalšími generacemi… (S3)“; „…stále se však objevují
důvody jako: řešení bytové situace… (S15)“.
Technické podmínky bydlení (subkategorie)
„…bariérovost v jejich přirozeném prostředí. (S3)“; „…nevhodné podmínky pro
život, př. topení tuhými palivy… (S3)“; „…potřeba bezbariérového prostoru. (S12)“.
NÁSTUP DO DOMOVA PRO SENIORY (trs)
Kategorie tvořící trs Nástup do domova pro seniory jsou charakteristické svojí
dynamikou (tzv. dynamickým překryvem). Faktický nástup je motivovaný stejnými
pohnutkami jako podání žádosti o využití pobytové sociální služby (viz kategorie
sloučené v trsu Podání žádosti do domova pro seniory), avšak s tím rozdílem, že
dochází k určitému posunu na
dimenzionální škále jednotlivých kategorií
a subkategorií – dojde ke změně, zhoršení, ztrátě, vzniku nové potřeby či nezvládnutí
stávající situace. Posun v dimenzi (pohyb uvnitř kategorie / subkategorie) aktivuje
proces rozhodování a žadatel dochází k rozhodnutí o faktickém nástupu.
ZMĚNA (kategorie)
„Klíčovou roli sehrává jakákoliv změna. Změna ve zdravotním stavu, nebo v rodině
(pohádají se), úmrtí pečující osoby. (S7)“.
ZHORŠENÍ (kategorie)
„…akutní zhoršení zdravotního stavu. Nejčastěji se jedná o žadatele, kteří jsou
momentálně umístění ve zdravotnickém zařízení či v zařízení hospicového typu a není
možné, aby se vrátili do jejich přirozeného prostředí. (S2)“; „Zhoršení zdravotního
stavu, nemožnost péče v rodině. (S 10)“; „Zhoršení zdravotního stavu a nezvládnutí
běžných úkonů péče o vlastní osobu. (S 11)“; „Další zhoršení zdravotního stavu,
situace, kdy péči už nejde řešit sousedskou výpomocí, stálou péčí rodiny,
pečovatelskou a ošetřovatelskou službou. (S12)“; „Zhoršení jeho situace. (S 16)“.
ZTRÁTA (kategorie)
„…ztráta sebeobsluhy… (S1)“; Onemocnění či ztráta pečující osoby. (S 6)“.
POTŘEBA (kategorie)
„Potřeba celodenní péče z důvodu zhoršení zdravotního stavu. (S 6)“; „Potřebují
větší rozsah služeb, než který je mu schopna nabídnout pečovatelská služba. (S 15)“,
NEZVLÁDNUTÍ (kategorie)
„Rodina nezvládá péči… (S1)“; „Pokud senior péči nezvládá, jak za pomoci, nebo
z důvodu absence rodiny, nastupuje do domova pro seniory. (S7)“; „Nezvládnutí
péče o svou osobu. (S8)“; „Špatný zdravotní stav, neschopnost postarat se sám
o sebe. (S9)“; „…nutná pomoc ve více oblastech. (S13)“; „…už nejsou soběstační
(PnP 3,4), demence… (S14)“; „Situace, že si uvědomí, že už to doma sám nezvládá
ani s pomocí pečovatelské služby nebo rodiny. (S15)“.
Z výzkumu realizovaného mezi sociálními pracovníky domovů pro seniory ve
Zlínském kraji vyplynulo, že k hlavním důvodům vedoucím k podání žádosti
o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory patří snížení
soběstačnosti seniora, a to z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu souvisejícího
s postupující nemocí či obecně se zvyšujícím se věkem, a na to navazující potřeba
jistoty budoucího zajištění pomoci a péče. Významnou úlohu při rozhodování
o podání žádosti sehrávají rovněž rodinné poměry, kdy seniorovi nemůže (např.
z důvodu nemoci či pracovního vytížení), nechce (např. z důvodu špatných vztahů
uvnitř rodiny), nebo nemá (např. z důvodu absence rodiny) kdo poskytovat
potřebnou podporu a pomoc. Někteří ze seniorů, kteří žijí ve velké vzdálenosti od
svých blízkých, vidí v přestěhování se do domova pro seniory možnost, jak být blíže
rodině. Důležitou úlohu v rozhodování hrají mnohdy altruistické pohnutky, kdy
senior, jehož míra soběstačnosti se postupně snižuje, nechce být závislý na pomoci
a péči svých blízkých (nechce zkrátka rodinné příslušníky zatěžovat nebo jim být tzv.
na obtíž), a tudíž raději volí sociální služby poskytované odborníky za úhradu.
Dalšími intervenujícími podmínkami rozhodování bývají bytové poměry, a to jak
sociální, které souvisejí se vztahy mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, či
prostorové, kdy hraje důležitou úlohu např. bariérovost nebo nevhodné vytápění.
Z výzkumu vyplynulo, že rozhodování o podání žádosti do domova pro seniory
významně ovlivňují emoce spojené s prožíváním ztráty, ať už vlastní soběstačnosti či
např. partnera. Pocit osamělosti, obavy a strach jsou tak dalšími motivy
podporujícími podání žádosti o pobytovou sociální službu.
K jednání (aktu samotného nástupu do domova pro seniory) dochází
v okamžiku, kdy předcházející motivy nabudou na intenzitě, nebo když dojde, na
základě konkrétního impulzu (události), ke změně ovlivňující stávající život seniora.
Uvedeným impulzem bývá např. prudké zhoršení zdravotního stavu způsobené
nemocí, smrt partnera, vyčerpání či nemoc rodinného příslušníka, který péči
o seniora do té doby zabezpečoval, nebo změna rodinných vztahů. Hovoříme
o klíčové události vedoucí k využití pobytové sociální služby.
Získaný náhled sociálních pracovníků působících v pobytových sociálních
službách doplníme v následující kapitole pohledem samotných aktérů – uživatelů
domovů pro seniory ve Zlínském kraji.
5.2 Výzkum zaměřený na reflexi uživatelů
domovů pro seniory
Rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je podle
Vágnerové (2008, s. 419) „významným mezníkem v životě starého člověka“, kdy
představuje zásadní změnu jeho životního stylu. Život v instituci je spojený se
ztrátou osobního zázemí, soukromí, autonomie a může být chápán jako signál
blížícího se konce života, což se projeví v prožívání, v kognitivní oblasti i v chování
(Vágnerová, 2008, s. 149).
Vzhledem k výše uvedenému jsme se ve druhé části kvalitativního výzkumu
zaměřili na reflexi rozhodování o využití pobytové sociální služby samotnými
uživateli domova pro seniory. Naším cílem bylo vytvoření teorie zachycující
a vysvětlující zkoumaný jev, proto jsme se rozhodli založit náš výzkum na metodě
zakotvené teorie. Zakotvená teorie byla vyvinuta v roce 1967 sociology Glaserem
a Straussem v rámci jejich klinického výzkumu v medicínské sociologii. Glaser
a Strauss popsali metodu ve čtyřech následujících fázích (stupních): 1. porovnávání
a klasifikace jevů uvnitř kategorie; 2. integrace kategorií a jejich vlastností;
3. vymezení teorie a 4. psaní teorie (Rubin, Babbie, 2011, s. 477-478). Při aplikaci
zakotvené teorie budeme postupovat v souladu s uvedenými fázemi, přičemž
vycházíme z pozdějšího pojetí této metody zpracovaného Straussem a Corbinovou
v roce 1990.
V rámci terénního výzkumu realizovaného ve velkokapacitních pobytových
zařízeních sociálních služeb, domovech pro seniory s kapacitou 100 uživatelů a více,
jsme se dotazovali, za využití techniky nestrukturovaného interview, osob, které se
nejdéle před půl rokem přestěhovaly do domova pro seniory, na jejich rozhodování
o využití pobytové sociální služby. „Pro terénní výzkum je charakteristická nižší
úroveň strukturovanosti, což se obvykle projevuje také obecně znějícími výzkumnými
otázkami“ (Miovský, 2006, s. 103) – viz kapitola 5. Techniku sběru dat –
nestrukturované interview jsme zvolili z důvodu, že se nejvíce podobá běžnému
rozhovoru, což se nám s ohledem na cílovou skupinu probandů jevilo jako
nejvhodnější. „Při nestrukturovaném interview nemáme dopředu vytvořený plán
v podobě struktury, které bychom se pevně drželi … obvykle nedefinujeme ani dílčí
okruhy … držíme se především hlavního tématu“ (Miovský, 2006, s. 157).
Počáteční formulace výzkumné otázky byla hodně široká, jak zakotvená teorie
vyžaduje, avšak během výzkumného procesu se nám neustále zužovala a zaostřovala.
Podle Strausse a Corbinové (1999, s. 24) začíná výzkum „otevřeně a široce, ne však
tak otevřeně, aby zahrnul veškeré možnosti, a zároveň ani příliš úzce a zaměřeně,
aby se nevyloučila možnost objevu, což je prvotním účelem použití metody zakotvené
teorie“.
Výběr výzkumného vzorku byl prostý záměrný (účelový), kdy jsme vyhledávali
jedince splňující stanovená kriteria. V první fázi jsme vybrali velkokapacitní zařízení
(s kapacitou 100 uživatelů a více) pobytových sociálních služeb typu domova pro
seniory na území Zlínského kraje, jejichž sociální pracovníci se zapojili do předchozí
části výzkumu (viz Tabulka 5.2). Uvedenou strategii jsme aplikovali z důvodu
kompaktnosti získávaných dat, ale i vzhledem k předpokladu dobré spolupráce při
organizaci a realizaci výzkumu.
Tabulka 5.2 Domovy pro seniory ve Zlínském kraji s kapacitou 100 uživatelů a více, jejichž
sociální pracovníci se zapojili do výzkumu
Název zařízení
Obec
Kapacita
1. Domov pro seniory Burešov, příspěvková organizace*
Zlín
108
2. Domov pro seniory Uherské Hradiště*
Uherské Hradiště
159
3. Domov pro seniory Karolinka
Karolinka
146
4. Domov pro seniory Lukov, příspěvková organizace
Lukov
196
5. Domov pro seniory Buchlovice*
Buchlovice
170
* Místo realizace výzkumu
Následně jsme se rozhodli realizovat šetření v zařízeních nacházejících se
v krajském a okresním městě, konkrétně v Domově pro seniory Burešov (ve Zlíně)
a v Domově pro seniory Uherské Hradiště. Vzhledem k potřebě dalšího nasycení dat
jsme dodatečně vylosovali ještě jedno ze zbývajících třech zařízení – jednalo se
o domov pro seniory Buchlovice, který se nachází v obci s necelými 2,5 tisíci
obyvateli.
Uživatele k rozhovoru v jednotlivých zařízeních jsme vybírali ve spolupráci se
sociálními pracovníky. Kriteria pro jejich zařazení do výzkumného vzorku byla
následující:
1.
Uživatelé nastoupili do sociální služby mezi posledními, přičemž nejzazší termín
jejich nástupu byl stanoven na 1. 1. 2013. Uživatelé byli oslovováni
retrospektivně.
2.
Uživatelé jsou schopni verbální komunikace a je předpoklad, že dokážou své
rozhodování o nástupu do domova pro seniory reflektovat.
3.
Uživatelé předběžně souhlasili s provedením rozhovoru.
V každém zařízení byl sociálními pracovníky získán souhlas s návštěvou
výzkumníka od pěti uživatelů a dohodnut termín, ve kterém se výzkumník do
zařízení dostaví. Časový harmonogram výzkumu a počty realizovaných rozhovorů
podle pohlaví jeho účastníků zachycuje Tabulka 5.3.
Tabulka 5.3 Časový harmonogram výzkumu v domovech pro seniory
Počet
Název zařízení
Datum výzkumu
respondentů
1. Domov pro seniory Burešov,
17-18. 6. 2013
4 ženy; 1 muž*
příspěvková organizace
25. 6. 2013
2 ženy; 3 muži
Uherské Hradiště
Aktuální počet
uživatelů
108
(92 žen; 16 mužů)
153
(112 žen; 41 mužů)
154
3. Domov pro seniory Buchlovice
8. 7. 2013
4 ženy; 1 muž
(105 žen; 49 mužů)
* rozhovor (s mužem) se neuskutečnil z důvodu jeho hospitalizace ve zdravotnickém zařízení
Překvapivou byla skutečnost, že ani jeden z vybraných seniorů, po vysvětlení
účelu šetření a zaručení anonymizace získaných dat, rozhovor neodmítl. Všichni
senioři souhlasili se zaznamenáváním rozhovoru na diktafon, avšak v průběhu
rozhovoru byl výzkumník třemi respondenty požádán o jeho vypnutí, neboť mu
chtěli sdělit, z jejich pohledu, citlivé informace. V rámci realizovaného výzkumu
bylo běžnou realitou, že po oficiálním ukončení rozhovoru a vypnutí záznamového
zařízení senioři dále pokračovali v započatém rozhovoru, kdy výzkumníkovi
sdělovali další fakta. Z důvodu dodržení etiky výzkumu nebylo s těmito sděleními,
která si výzkumník zapsal do svých terénních poznámek, při následném kódování
transkribovaných rozhovorů pracováno. Dá se ovšem předpokládat, že dané
informace výzkumníka latentně ovlivnily.
Získané nahrávky rozhovorů byly následně doslovně transkribovány (vzhledem
k jejich rozsahu jsou externí přílohou předkládané práce). Pro zvýšení míry
autenticity jsme použili komentovanou transkripci, pro kterou je charakteristické, že
zachycujeme i příznačné znaky promluvy, např. smích, pomlky, pláč. Významové
rámce transkribovaného textu rozhovorů jednotlivých účastníků výzkumu jsme si pro
přehlednost očíslovali a každého informátora označili specifickou zkratkou.
Transkribovaná data jsme analyzovali za využití technik otevřeného, axiálního
a selektivního kódování. V rámci otevřeného kódování jsme texty opakovaně
důsledně pročítali a rozbíjeli na menší významové jednotky (slova, sekvence slov,
věty či odstavce), kterým jsme přiřazovali jména (kódy). Prvotní seznam kódů
s lokalizací významových jednotek zachycuje Příloha č. 6. V průběhu analýzy jsme
se ke kódům vraceli a tyto revidovali a přejmenovávali. Postupně vznikal seznam
kódů, které jsme zařazovali pod jednotlivé významové celky. Kódy v jednotlivých
sémantických blocích jsme následně kategorizovali, čímž nám vznikaly kategorie
s jejich subkategoriemi. V průběhu otevřeného kódování bylo abstrahováno 77 kódů,
které jsme seskupili do 12 kategorií (viz Tabulka 5.4). Předložené kategorie byly
vyprofilovány na základě sloučení kódů zastřešujících význam jednotlivých
datových fragmentů zaznamenaných v transkribovaném textu. Názvy kategorií jsou
v porovnání s názvy kódů abstraktnější a mají určitý pojmový rozsah, který určuje
které skupiny pojmů, příp. subkategorií, pod ně spadají. Cílem první fáze analýzy
bylo tematické rozkrytí textu. V rámci otevřeného kódování jsme rozdělili údaje
a určili kategorie / subkategorie, jejich vlastnosti a možné umístění na
dimenzionálních škálách.
Tabulka 5.4 Seznam získaných kódů a kategorií v rámci otevřeného kódování
KATEGORIE /
VLASTNOSTI KATEGORIÍ A
KÓDY (čísla kódů v textu)
SUBKATEGORIE
JAJICH DIMENZIONALIZACE
Zhoršení zdravotního stavu (1)
Intenzita (mírná / prudká)
Ztráta soběstačnosti (5)
Nástup (pomalý / rychlý)
BOD ZVRATU
Mimořádná událost (61; 67)
Sama doma (4)
Kvalita (dobré / špatné)
PODMÍNKY /
Řešení bytové situace (9)
ŽIVOTNÍ
Trvalost (krátká / dlouhá)
Nemá kdo opatrovat (92)
Děti musí pracovat (3)
Kvalita (dobré / špatné)
Nemám děti (43)
Trvalost (krátká / dlouhá)
Rodina už nemůže (45)
PODMÍNKY /
Nemoc pečující osoby (54)
RODINNÉ
Děti mají malý byt (81)
Děti bydlí daleko (85)
Děti nemají čas (86)
Smrt partnera (91)
Nebylo jiné řešení (2)
Míra (nízká /vysoká)
Nešlo to tak dál (6)
Rychlost (nízká / vysoká)
Nemohl/a jsem být sám/sama
VOLBA JAKO
(17)
NUTNOST
Potřeba pomoci (42; 51)
Obavy o život (80)
Velmi těžké rozhodování (10)
Nechci do DS (53; 65)
Svoje rodiče bych nikdy nedala
(56)
Altruistické pohnutky (76)
Vyřízení žádosti (7)
Smutek dětí z nástupu (16)
Rodina je základ (20)
Cesty domů (25)
Ocenění dětem (70)
Mladým se nemá zasahovat do
života (98)
Volná kapacita (49)
Vztah k místu (8)
Pěkné prostředí (95)
Žádost pro případ potřeby (39)
Z nemocnice do DS (29; 55)
Doporučení lékaře (79)
Byrokracie (73; 74)
Nezvyknu si (11)
Doma je doma (12)
Musím to vydržet (40; 69)
Záleží na psychice (102)
Stesk (18; 87)
Absence rodinného prostředí
(19)
Ztráta svobody / soukromí (27)
Nenaplněná očekávání (31)
Smiřování s osudem (33)
Nepřemýšlím (52)
Odloučená (87; 90)
Autonomie v rozhodování (78)
Potřeba aktivity (97)
Potřeba svobody (104)
Členové ostrova rodiny (22)
Frekvence kontaktů s rodinou
(21)
Kamarádi (75)
Blízká osoba jako uživatel (28;
103)
Povzbuzující personál (rozk.13)
Kvalitní služba (13)
Význam jídla (44)
Jednolůžkový pokoj (47)
Malý důchod, vysoká úhrada
(57; 58; 59)
Personál a hranice (64; 66)
Přítomnost lékaře (83)
Nic mně tu nechybí (84)
Bezbariérovost (99)
Spolubydlící (32; 68)
Velký kolektiv (26; 94)
Já a oni (46)
POCITY
DOPROVÁZEJÍCÍ
ROZHODOVÁNÍ
Intenzita (nízká / vysoká)
Škála (pozitivní / negativní)
Funkčnost (nízká /vysoká)
Význam v životě (nízký / vysoký)
OSTROV RODINY
VÝBĚR DS
Kvalita (nízká / vysoká)
NÁSTUP
ADAPTACE NA
NOVÉ PROSTŘEDÍ
Obtížnost (malá / velká)
Škála (pozitivní / negativní)
POBYT V DS /
POCITY
POBYT V DS /
POTŘEBY
POBYT V DS /
OPORY
(vnější)
POBYT V DS /
OPORY
(vnitřní)
Míra podpory (nízká / vysoká)
Míra podpory (nízká / vysoká)
Kvalita (nízká / vysoká)
Cena (vysoká / nízká)
POBYT V DS /
HODNOCENÍ
SLUŽBY
POBYT V DS /
UŽIVATELÉ
Identifikace s uživateli (nízká /
vysoká)
Vliv (nízký / vysoký)
Návrat domů (15; 100)
Úvahy o smrti (30)
Neplánuju (71)
Eutanazie (72)
Není cesty zpět (96)
Nevzdat se (101)
Raději nevzpomínám (23)
Život v přirozeném prostředí
(48)
Pečovatelská služba (14)
Nezkusil/a jsem péči doma (63)
Rodina pečovala (rozk. 45)
Reálnost (nízká / vysoká)
PŘEDSTAVY O
BUDOUCNOSTI
Frekvence (nízká / vysoká)
VZPOMÍNKY
SLUŽBY
V PŘIROZENÉM
PROSTŘEDÍ
Frekvence (nízká / vysoká)
Během otevřeného kódování bylo určeno 12 různých kategorií, z nichž některé
náleží jevům, jiné poukazují na podmínky, které mají k těmto jevům nějaký vztah,
další označují strategie jednání a strategie použité k reakci na daný jev. Jsou tu
i kategorie poukazující na následky jednání ve vztahu ke zkoumanému jevu.
Na otevřené kódování jsme navázali kódováním axiálním, v jehož rámci jsme
hledali vztahy mezi jednotlivými kategoriemi (příčiny, důsledky, podmínky
a interakce, strategie a procesy). V rámci axiálního kódování jsme následně
propojovali jednotlivé kategorie a uvažovali jsme o příčinách jednotlivých sociálních
jevů a jejich širším kontextu, uplatňovaných strategiích a probíhajících procesech.
„Ačkoliv otevřené a axiální kódování jsou odlišné analytické postupy, badatel se při
reálné analýze neustále pohybuje mezi oběma typy“ (Strauss, Corbinová, 1999,
s. 71). Závěrem jsme vytvořili paradigmatický model (viz Tabulka 5.5), který
umožňuje třídit kategorie podle okolností jejich vzniku a vzájemných vztahů,
počínaje příčinami a konče následky jejich existence. Uvedený postup přispívá
k hlubšímu poznání a porozumění spojitostí mezi kategoriemi.
Tabulka 5.5 Paradigmatický model vytvořený v rámci axiálního kódování
PŘÍČINNÉ
PODMÍNKY
FENOMÉN
KONTEXT
INTERVENUJÍCÍ
PODMÍNKY
STRATEGIE
JEDNÁNÍ
A
INTERPRETACE
Volba jako
nutnost
Bod zvratu
Podmínky /
- životní
- rodinné
ROZHODOVÁNÍ
O VYUŽITÍ DS
Služby
v přirozeném
prostředí
Pocity
doprovázející
rozhodování
Výběr DS
Nástup
NÁSLEDKY
Pobyt v DS /
- pocity
- potřeby
- opory/vnitřní
- opory/vnější
- hodnocení
služby
- uživatelé
Ostrov rodiny
Adaptace na
nové prostředí
Vzpomínky
Představy o
budoucnosti
Pomocí axiálního kódování jsme si vytvořili základ pro kódování selektivní a po
důkladné analýze dat jsme přistoupili k integraci získaných kategorií do zakotvené
teorie. Za základní stavební kameny nově vznikající teorie jsme vzali získané
kategorie s jejich dimenzemi. Podle obecného kódovacího paradigmatu jsme na
dimenzionální úrovni vztahovali k sobě navzájem jednotlivé kategorie a dále je
uváděli do vztahu k centrální kategorii. Z relací mezi kategoriemi vykrystalizoval
relačně chronologický model zachycující proces rozhodování seniorů o využití
pobytové sociální služby (viz Obr. 5.2).
Obr. 5.2 Relačně chronologický model procesu rozhodování seniorů o využití
sociální služby domova pro seniory (DS)
Dále jsme postupovali podle zásad selektivního kódování. Podrobně jsme si
vyložili kostru příběhu zkoumaného jevu, ve kterém jsme popisovali pozorované
mechanismy, které se podílejí a ovlivňují proces rozhodování seniora o využití
pobytové sociální služby.
5.2.1 Kostra analytického příběhu a interpretace analyzovaných dat
Rozhodování o využití pobytové sociální služby je determinováno životními
a rodinnými podmínkami, ve kterých senior žije a iniciováno konkrétní událostí
měnící dosavadní chod věcí, tzv. bodem zvratu. Samotné rozhodnutí o nástupu do
domova pro seniory je bráno jako nutnost, kdy neexistuje jiné řešení dané životní
situace. Rozhodnutí není vnímáno jako možnost volby či dobrovolný akt, ale jako
skutečnost, ke které byl senior „dotlačen“ okolnostmi, které nastaly a zásadním
způsobem změnily jeho dosavadní život. Události vedoucí k využití domova pro
seniory mohou být personální, spojené se zhoršením zdravotního stavu seniora či
s jeho vzrůstající závislostí na péči druhých osob v kombinaci s nefungujícími
vazbami na ostrově rodiny, nebo interpersonální, vycházející od osob, které
poskytovaly seniorovi podporu v přirozeném sociálním prostředí, u nichž se změnil
zdravotní stav či rodinná situace. Rozhodnutí o využití služeb domova pro seniory
podporuje absence partnera, který by „držel“ seniora v přirozeném sociálním
prostředí, či jeho přítomnost v cílovém domově pro seniory.
Předchozí výběr domova pro seniory nehraje v momentě rozhodnutí o využití
pobytové sociální služby významnou roli. Důležitá je aktuální nabídka služeb –
volná kapacita či perspektiva jejího brzkého uvolnění, ze které si senior následně
vybírá. I když má senior podanou tzv. žádost do budoucna ve vytipovaném domově
pro seniory, obrátí se na službu jiného domova, není-li v něm v době vzniklé potřeby
volné místo k nástupu. Nabídka terénních a ambulantních sociálních služeb
v přirozeném prostředí seniora neovlivňuje rozhodování o využití služeb domova pro
seniory, neboť není z pohledu seniorů konkurenční alternativou. Jen málo seniorů
využívalo před nástupem do pobytové sociální služby terénních či ambulantních
sociálních služeb, s výjimkou dovozu obědů a úklidu.
Nástup seniora do pobytové sociální služby a následný adaptační proces je silně
ovlivňován pocity, které doprovázely předcházející rozhodování o přestěhování se do
nového sociálního prostředí, a fungováním rodinných opor v době přechodu do
instituce. Členům ostrova rodiny přisuzují senioři žijící v institucionálním prostředí
ve svém životě zásadní význam, kdy oceňují jejich návštěvy v instituci i své na
ostrově rodiny.
Pobyt v domově pro seniory doprovázejí vzpomínky na život v přirozeném
sociálním prostředí a představy budoucnosti spojené s vidinou blížícího se konce
života. Přítomná je i touha po návratu „domů“, i když senioři této alternativě ve
skutečnosti sami nevěří. Důležitým momentem v adaptačním procesu uvnitř instituce
je smiřování se s osudem, v jehož průběhu si uživatelé sociální služby racionalizují
okolnosti svého nástupu a smiřují se s učiněným rozhodnutím. Jde o vnitřní proces,
který není zásadně determinován hodnocením (kvalitou) sociální služby, neboť tuto,
jakož i personál zařízení, senioři oceňují. Adaptační proces negativně ovlivňují
pocity stesku a odloučení a potřeba soukromí, svobody a autonomie v rozhodování,
o něž senioři podle jejich mínění přicházejí. Vyvstávajícím problémem spojeným
s pobytem v institucionálním prostředí je kolektivní duch organizace generující
konflikty mezi uživateli, a to především pokud se jedná o soužití na společném
pokoji. Většina seniorů by přivítala možnost volby jednolůžkového pokoje, a to bez
ohledu na vlastní finanční situaci. Naopak pozitivně adaptační proces ovlivňuje
přítomnost blízké osoby v zařízení. Tou bývá kamarád, bývalý spolupracovník, příp.
partner.
Výraznými oblastmi, které se nám vynořily ve všech rozhovorech, byly VOLBA
JAKO NUTNOST, SMIŘOVÁNÍ SE S OSUDEM a OSTROV RODINY. Vzhledem
k významu, který sami senioři těmto oblastem přikládali, uvádíme níže typické
výroky vytvářející obraz vnímané skutečnosti a interpretaci vycházející z analýzy
dat.
VOLBA JAKO NUTNOST
„…nerozhodla jsem se, já jsem onemocněla (BUA18)“; „…tož těžké to nebylo,
protože nic jiného mi nezbývalo (BUC22)“; „…já jsem se musel rozhodnout (BUD4)
… to už sa nedalo nic dělat (BUD26)“; „…je to v podstatě rozhodnutí z nutnosti …
co vám zbývá jiného … vždycky vás k tomu donutí nějaká okolnost (UHA8)“;
„…člověk nemá jiného, víte, jiného vyhnutí (UHB6)“; „…nic jinšího nezbývalo, než
se obrátit, kde budu mít zabezpečené veškeré (UHC24)“; „…tak ně nezbylo nic, než
toto (UHD6)“; „…takže vopravdu jediný řešení (BCA86)“; „…přišla jsem o nohy
a doma to není přizpůsobené na to (BCB4)“; „…já jsem byla nucena (BCD45) … nic
jiného nešlo dělat a nejde (BCD59)“; „…musela jsem se rozhodnout (BCE4) … dá
se říct, že nutnost (BCE78) … nemá jiné řešení (BCE80)“.
Z předložených výroků je patrné, že se senioři domnívají, že se ve své životní
situaci nemohli rozhodnout jinak. Nástup do domova pro seniory byl jedinou
možností, jak řešit životní situaci, kdy se zhoršil, nebo v důsledku mimořádné
události najednou změnil, jejich zdravotní stav či zdravotní stav jejich blízkých, kteří
jim zajišťovali potřebnou pomoc a péči. Uživatelé sociální služby si často
uvědomují, že nemohou péčí o vlastní osobu zatěžovat rodinné příslušníky, kteří jsou
většinou v produktivním věku a musí, vedle pomoci rodičům, zajišťovat péči o své
děti, které jsou na nich mnohdy ještě ekonomicky závislé. Senioři se snaží, pokud
mohou, dětem pomáhat a naopak děti jsou pro seniory žijící v ústavním zařízení
velkou oporou. Po odchodu do domova pro seniory přenechávají rodiče dětem byt či
dům, ve kterém do té doby žili, pokud je na děti, příp. na jiné příbuzné, nepřevedli již
dříve.
Rozhodnutí o využití sociální služby domova pro seniory je často vedeno
altruistickými pohnutkami („…já nepotřebuju nikoho otravovat (UHA 131)“;
„…děti, dcera ta je v Brně, tam to vůbec nepadá v úvahu a syn, to dvakrát nepadá
v úvahu (UHB10)“; „…dcera stavila dům – má dluh, musí dělat a syn jezdí po
montážích (UHD6) … nechcu být na obtíž dětem (UHD55) … a nechtěl bych někoho
zatěžovat, když potřebujů všeci peníze (UHD94)“; „…nechtěla jsem rušit jejich
rodinu (BCA78) … choděj voba do zaměstnání a to já nemůžu žádat (UHD 84)“).
Altruistické myšlení ovlivňuje počínání seniorů, kteří jednají nesobecky, kdy při
svém rozhodování mají na zřeteli zájem i ostatních členů ostrova rodiny. Ti jsou
mnohdy aktuální životní situací, ve které je senior odlučován z ostrova rodiny, velmi
zarmouceni („…tož obrečeli jsme to všeci (BUA54)“; „…já jsem říkala dceři, já se
s tím smířím a ona mně řekla – ale já ne (BCD97)“).
Vnímání nemožnosti jiné volby vede seniora k postupnému smiřování se
s osudem – s pobytem v domově pro seniory.
SMIŘOVÁNÍ SE S OSUDEM
„…nedá se, musíme něco vydržat (BUB47) … och Bože, Bože, tož co naděláme (BUB
148)“; „…nic jiného už néni, no (BUC54) … už to mosím tady vydržet (BUC59)“;
„…musíme to vydržet (BUD14) … já si zvyknu (BUD28)“; „…co nám zbývá jiného
(UHA85) … co můžete dělat (UHA99)“; „…beru to tak, jak je to (UHB34) … zvykla
sem si už jako (UHB83)“; „…no, jak to je (UHC 68)“; „…co člověk nadělá (UHD
43)“; „…musím bejt natolik rozumná, že to musím pochopit (BCA96)“; „…mně nic
nepomože, když tady budu sedět a budu bečet (BCB 54)“; „…člověk se musí té
nutnosti podrobit (BCD55) … buď se podřídím, anebo padnu (BCD57)“; „…nejsu
sama (BCE32) … tak jsem to přijala … jako jediné řešení (BCE66)“.
Domníváme se, že uvedená oblast se vyjevila klíčovou u námi vybraného
výzkumného souboru z důvodu předem stanovených kriterií, konkrétně nástupu do
domova pro seniory nejdříve od 1. 1. 2013. Vzhledem ke krátké době pobytu je
velmi pravděpodobné, že se dotazovaní se zásadní životní změnou teprve
vyrovnávali. V době přechodu z přirozeného sociálního prostředí do domova pro
seniory hrají pro nové uživatele velmi důležitou úlohu členové z ostrova rodiny
zprostředkovávající jim kontakt s přirozeným prostředím.
OSTROV RODINY
„…já su rodinný typ, no, to se nedá (BUA112)“; „…ještě, že jsem měla sestru (BUC
36) … když potřebuju něco, ještě mi to zařídijá (BUC38)“; „…my jsme v podstatě
všichni pohromadě, ale nicméně o mě se starat nikdo nemůže (UHA18)“; „…tož
snažím se jí pomáhat, co můžu, ona zas pomáhá mně a jsme rádi, že se máme
(UHD55); „…pak jsem šla sem, protože syn věděl, že tady to je nejlepší (BCA28)“;
„…chlapi to za mnů mají blízko, syn s manželem (BUB6)“; „…já mám to velké
štěstí, že mám ty svoje lidi velice ráda … nejsme početná rodina, ale máme se rádi
(BCD113)“; „…důležité je, že, že není člověk sám, že ho ta rodina navštěvuje
(BCE94)“.
Senioři velmi oceňují, pokud je členové z ostrova rodiny navštěvují a ještě více,
pokud je na ostrov rodiny občas přivážejí. Rádi hovoří o návratu na ostrov rodiny,
i když z následujícího hovoru vyplývá, že si dobře uvědomují, že domov pro seniory
je jejich „konečnou stanicí“. S vnímáním blížícího se konce života souvisí i úvahy
o smrti a eutanazii, někdy podávané v odlehčené formě, které se v latentní či
manifestní podobě objevily ve většině hovorů („…není lepší, když člověk umře
opravdu hned (BUB35) … já nemám co plánovat … já už akorát, kdy zívnu a kdy ňa
odvézu henkaj na kopec, vyletět komínem (smích) jinak nic (BUB 150)“; „…můj
názor je ten, že já bych měl mít možnost jít do lékárny, koupit si pilulku a až mě to
tady opravdu rozčílí na tom světě, tak si ju vzít, zapit deci slivovice, usnout a už se
neprobudit (UHA99)“).
Právem se lze domnívat, že především ostrov rodiny tvoří základní sociální síť,
která pomáhá seniorovi s adaptací na nové institucionalizované prostředí a podporuje
jeho vůli k životu.
5.3 Shrnutí výsledků kvalitativní části výzkumu
Z výsledků kvalitativní části výzkumu vyplynula skutečnost, že sociální pracovníci
domovů pro seniory velmi dobře znají životní příběhy uživatelů pobytové sociální
služby a umí vyhodnotit jejich životní situaci a potřeby z ní plynoucí. Dá se tudíž
předpokládat, že při práci s klienty uplatňují přístup orientovaný na člověka,
sociálně-ekologický model, antiopresivní přístup či systemický přístup, které jsou
považovány
za
teoretická
východiska
při
práci
s klienty
v
procesu
deinstitucionalizace (Kubalčíková in Matoušek, 2013, s. 248). Můžeme konstatovat,
že postřehy sociálních pracovníků domovů pro seniory o důvodech vedoucích
k rozhodnutí o využití pobytové sociální služby korespondují se skutečností
reflektovanou samotnými uživateli. Hlavním z důvodů vedoucích k rozhodnutí
o využití pobytové sociální služby a následně k faktickému nástupu jsou zásadní
změny ve zdravotním stavu uživatele ve spojitosti s dalšími životními okolnostmi,
které neumožňují jeho setrvání v přirozeném sociálním prostředí za podpory sítě
sociálních služeb v kombinaci s rodinnými neformálními pečujícími. Rodina buď
nemůže (z důvodu vysokého věku, zdravotního stavu, ekonomických důvodů či
velké vzdálenosti od místa bydliště seniora), nebo nechce (z důvodu narušených
interpersonálních vztahů) poskytovat potřebnou pomoc a podporu, kterou vzniklá
životní situace vyžaduje. Senioři vidí využití komplexních služeb domova pro
seniory jako jedinou a většinou i definitivní možnost.
Rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je
doprovázeno silnými emocemi, většinou spojenými se smutkem, a to nejen seniorů,
ale i rodinných příslušníků. Jde o jedno ze zásadních rozhodnutí v životě člověka,
které je seniory hodnoceno jako velmi těžké („…takže pro ty lidi je takové těžké ten
přechod z domova sem (BCB28)“; „…pro mě to rozhodování bylo těžké, protože já
totiž to bydlení, v tomto prostředí, jsem nikdy v životě neuvažovala (UHB4)“; „…to
rozhodně není rozhodnutí z minuty na minutu (UHA8)“). Rovněž vyrovnávání se
s novou situací nebývá pro seniory nijak jednoduché, což nám za všechny dokládá
následující vyjádření: „Já si nezvyknu nikdy … personál a všecko na jedničku, ale
jako doma je doma (BUA40)“. Pokud senioři přicházejí do domova pro seniory např.
za partnerem, který je upoutaný na lůžko, v době, kdy sami komplexní péči ještě
nepotřebují, může být pro ně rozhodování jednodušší, avšak v průběhu času mohou
být někdy zklamáni („…doma mě to absolutně nebavilo, sama být (BUB16) … pro
mě to nebylo těžké, protože tu byl můj (BUB21) … ale tady mě to sem tam také
přestává bavit (BUB47)“).
Na význam fungujících rodinných vztahů (především s dětmi) pro seniory
v institucionální péči, který se nám ukázal v realizovaném výzkumu jako klíčový,
upozorňují rovněž Janečková a Nentvichová Novotná (2013, s. 72-82), které
současně vidí důležitou roli sociálních pracovníků pracujících v institucích při
doprovázení nejen seniorů, ale i jejich rodin v této těžké životní situaci. Vzhledem
k nezastupitelnému místu sociálních pracovníků při komunikaci se seniorem
přicházejícím do ústavní péče a s jeho rodinou se domníváme, že by sociální
pracovníci domovů pro seniory měli být speciálně připravováni v oblasti sociálně
inteligentního profesionálního doprovázení seniorů a jejich rodin (Vávrová, 2012)
a v sanaci problematických interakcí mezi členy ostrova rodiny (Musil, 2010). Jejich
prvořadým cílem při poskytování pobytových sociálních služeb by měla být podpora
kontaktu seniora s přirozeným sociálním prostředím, primárně se členy ostrova
rodiny. Intenzita kontaktů, kdy rodinní příslušníci navštěvují seniora v pobytovém
zařízení nebo kdy senior vyjíždí na ostrov rodiny, se stává v institucionální péči
indikátorem subjektivně hodnocené kvality života („že jako soboty, neděle by mě
brávala, jako, že by, to bylo dobré (BUA98)“) a usnadňuje seniorům vyrovnat se
s novou životní situací.
V rámci realizovaného výzkumu se nám odkryly další možné opory
v adaptačním procesu seniora na nové institucionální prostředí. Těmi, vedle již
zmiňovaných členů ostrova rodiny, které považují všichni senioři za nejdůležitější,
bývají „staří“ přátelé, kteří jsou někdy i iniciátory nástupu seniora do zařízení
(„…tady co bydlím je moje vlastně velká přítelkyně (BCE32) … ona mě vzala
a trochu mně pomohla (BCE38)“), či bývalí spolupracovníci. Oporami se stávají
i pracovníci, jejichž práci i přístup senioři vysoce hodnotí („…vona se tak vcítí, jo,
protože ví, že prostě každej nemůže (BCA56) … prostě do vás vlívá takový naděje
(BCA58)“).
Naopak zdrojem nepohody často bývají vztahy se spolubydlícími, které
výrazněji seniora zasahují, pokud žije na dvoulůžkovém pokoji. Soužití a případné
konflikty se spolubydlící řeší téměř všechny ženy žijící s druhou uživatelkou na
společném pokoji („…s tůto bývám, tož ta mě referuje o všeckém, co sa dá, to je
hrozné (BUB91)“). Na rozdíl od žen, u mužů nebyly neshody se spolubydlícími
v průběhu realizovaného výzkumného šetření zaznamenány. Mnohé uživatelky by
přivítaly možnost ubytování na jednolůžkovém pokoji, avšak mají časté obavy o výši
úhrady, kterou by ze svého důchodu nebyly schopny zaplatit.
6
ZÁVĚREM O PERSPEKTIVÁCH
POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY
„Víte, prostě starej člověk všechno cítí jinak.“ (BCA88)
Pobytové sociální služby v České republice procházejí v posledním desetiletí
zásadními proměnami
spojenými se
změnou
paradigmatu
v oblasti jejich
poskytování. Dochází k postupnému odklonu od paternalistického modelu k modelu
zaměřenému na člověka s jeho individuálními potřebami. Do centra pozornosti při
poskytování sociálních služeb se dostávají lidská práva a základní svobody osob,
jimž jsou služby poskytovány, vycházející z Listiny základních práv a svobod. Od
1. 1. 2007 jsou nové principy podporující neinstitucionalizaci osob seniorského věku
ukotveny i v legislativě, konkrétně v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,
a v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. Základní legislativní opory jsou vytvořeny,
a tak se nyní otevírá prostor pro sociální práci, tedy pro aplikaci teoretických
konceptů založených na lidských právech a důstojnosti do praxe. Jaká bude podoba
pobytových sociálních služeb pro seniory za pár let, závisí do značné míry i na
sociálních pracovnících působících v domovech pro seniory. Jsou to právě oni, kteří
mohou iniciovat pozitivní změnu, a to na základě vlastní zkušenosti a poznatků
nabytých v průběhu praxe.
I přes probíhající snahy o změny v oblasti poskytování sociálních služeb pro
seniory, kdy je dáván akcent na zájem a blaho uživatele, přičemž služby mají
vycházet z jeho potřeb a zohledňovat jeho zájem, jsou velmi často pobytové sociální
služby –
domovy pro
seniory brány
mezi laickou
veřejností,
a
tudíž
i mezi samotnými uživateli, jako nejběžnější způsob řešení vyvstalé zdravotní či
sociální situace. Je běžnou praxí, že senioři předtím, než se rozhodnou natrvalo
přestěhovat do vybraného domova pro seniory, mnohdy ani nezkusí řešit situaci
v přirozeném sociálním prostředí za využití terénních a ambulantních sociálních
služeb. Využití pobytových sociálních služeb vidí všichni dotázaní senioři jako
jediné možné východisko z jejich tíživé životní situace, kdy vybraný způsob řešení
často potvrdí i autorita v podobě lékaře zdravotnického zařízení, ve kterém před
nástupem do pobytové sociální služby pobývali. V návaznosti na teoretickou část
práce se lze domnívat, že jde o určitý habitus předávaný v průběhu lidské historie,
který bude třeba změnit, pokud budeme chtít zvrátit dominantní postavení
pobytových sociálních služeb. Rozhodování o využití pobytových sociálních služeb
domova pro seniory podporuje rovněž obava z ohrožení života v přirozeném
prostředí, kdy se senioři s horším zdravotním stavem cítí v instituci bezpečněji.
I v tomto případě se lze oprávněně domnívat, že se jedná o další ze stereotypů
postmoderní společnosti, ve které jsme zvyklí stárnout i umírat ve zdravotnických
a sociálních institucích. Vytěsňování péče o osoby seniorského věku do institucí
trvalo více než padesát let, kdy jsme si postupně na realizovaný způsob péče zvykli
a začali jsme ho brát za určitý společenský úzus. Nyní si budeme muset opět nějaký
čas zvykat na nové skutečnosti, a to podporu péče v přirozeném sociálním prostředí.
I v rámci realizovaných výzkumů se nám ve shodě s Vágnerovou (2008, s. 422)
jednoznačně potvrdilo, že nejčastějším důvodem vedoucím k rozhodnutí odejít do
pobytové sociální služby domova pro seniory je zhoršení zdravotního stavu. Přičemž
pozitivním zjištěním nám můžou být výsledky výzkumů realizovaných mezi českými
seniory, ze kterých vyplývá, že velká část sociální péče probíhá v rodině (Sýkorová,
2007). Sami senioři však „spoléhají navzdory četným a nezřídka vážným zdravotním
potížím především a nejprve na sebe a teprve poté, eventuálně na rodinu. Snaží se
zůstat autonomní, mít svůj život ‚pod kontrolou‘, což pro ně také znamená
nezatěžovat druhé nároky na pomoc, neobtěžovat je a pokud možno druhým naopak
pomáhat“ (Sýkorová, 2009, s. 164). Jak vyplynulo z námi realizovaných výzkumů,
uvedenou skutečností bývá často vedeno i rozhodnutí o využití pobytové sociální
služby domova pro seniory, kdy se sami senioři, vedeni altruistickými pohnutkami,
rozhodnou o přestěhování do pobytové sociální služby, aby nezatěžovali rodinné
příslušníky.
Pobyt v domově pro seniory můžeme společně s Vágnerovou (2008, s. 420)
považovat za určitý druh sociální izolace, kdy senior na jedné straně ztrácí kontakt
s okolním světem a na straně druhé bývá přesycen kontakty s mnoha cizími lidmi,
kteří se na nové sociální prostředí mnohdy adaptují stejně těžce jako on sám. I když
si většina oslovených seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí nepřeje
v budoucnu využít pobytových sociálních služeb, mnozí z nich se nakonec stávají
jejich uživateli, kteří se s novou životní situací velmi těžce vyrovnávají, což nám
dokladují závěry z kvalitativní části výzkumu zaměřené na reflexi procesu
rozhodování samotnými uživateli. Těmi, kdo mohou seniorům přicházejícím do
ústavní péče usnadnit jejich adaptaci na nové prostředí, jsou především rodinní
příslušníci udržující aktivní kontakt s odloučeným seniorem, a samozřejmě odborně
vyškolený personál zařízení, o jehož kvalitách žádný z dotazovaných seniorů
nepochyboval.
Společně s Dvořáčkovou (2012, s. 23) považujeme za důležité „zamezit
nevhodnému umísťování seniorů do institucionální péče v případě, kdy to není
nezbytně nutné a kdy může být příčinou buď špatná situace v rodině, nebo
nedostatečná nabídka sítě terénních služeb, s jejichž podporou a pomocí by mohl
člověk se specifickými potřebami setrvat v přirozeném prostředí“. Z rozhovorů
s uživateli pobytových sociálních služeb vyplynulo, že praxe prozatím není taková,
že by senioři nejprve využívali, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, terénní
a ambulantní sociální služby v přirozeném sociálním prostředí a až v případě, že
situace není zvládnutelná za využití neinstitucionálních sociálních služeb, volili
komplexní institucionální péči. Zde spatřujeme jednu ze slabin systému sociálních
služeb pro seniory, která může být podle našeho názoru způsobena nedostatečnou
informovaností potenciálních uživatelů o alternativách nabízené péče. Vzhledem
k uvedenému by bylo vhodné zaměřit budoucí výzkum na využívání terénních
a ambulantních sociálních služeb seniory před jejich nástupem do ústavní péče. Do
pobytových zařízení sociálních služeb by měla v budoucnu vstupovat klientela
vyššího věku vyžadující komplexní sociálně zdravotní péči. Uvedenou skutečnost
dokládají i aktuální zjištění (viz Mizrahi, Davis, 2011b, s. 56-57), kdy např.
průměrný věk seniorů při přijetí do nursing home v USA je 84 let, přičemž přibližně
½ obyvatel je starší 85 let, a 75 % z uživatelů vyžaduje pomoc při více než 3 denních
aktivitách (koupání, oblékání, stravování, používání toalety, přesunu z postele do
křesla apod.).
Budoucnost sociálních služeb pro seniory v České republice spatřujeme ve vyšší
míře jejich poskytování v přirozeném sociálním prostředí, což však musí být spojeno
s osvětou zaměřenou na cílovou skupinu potenciálních uživatelů. Terénní
a ambulantní pobytové sociální služby by se měly stát vhodným doplněním
neformální rodinné péče, která je u nás v porovnání s ostatními zeměmi Evropy
dostatečně rozšířená. Musíme si uvědomit, že síť terénních a ambulantních služeb se
může rozvíjet a rozšiřovat pouze v závislosti na poptávce, tedy na jejich aktivním
využívání seniory žijícími v přirozeném sociálním prostředí. Cílem se nám stává
princip neinstitucionalizace seniorů založený na podpoře alternativních druhů péče.
V rámci pobytových sociálních služeb pro seniory by mělo docházet
k postupnému snižování kapacity „velkoobjemových“ zařízení, tedy domovů pro
seniory s kapacitou více než sto uživatelů. Uvedený trend je možné realizovat
zvyšováním počtu jednolůžkových pokojů tím, že dvou a vícelůžkové pokoje budou
přebudovány na pokoje jednolůžkové. Uvedený postup přispěje k postupnému
snížení celkové kapacity velkých zařízení a současně ke zvýšení kvality nabízené
služby, kdy si každý uživatel v případě svého zájmu bude moci zvolit jednolůžkový
pokoj, což vyřeší i mnohé stávající problémy, které se v rámci realizovaného
výzkumu vynořily. Je však zřejmé, že u zřizovatelů narazí nastíněná změna na
ekonomické hledisko, neboť navrhovaným opatřením by se snížily příjmy z úhrad
hned dvakrát. Snížená kapacita by znamenala méně platících uživatelů při zachování
téměř stejných nákladů na provoz budov a navíc je velmi pravděpodobné, že by
příjmy mnohých uživatelů, nově ubytovaných na jednolůžkových pokojích,
nedosahovaly na plnou úhradu, neboť podle odst. 3 § 73 zákona o sociálních
službách musí osobě po zaplacení úhrady za ubytování a stravu zůstat alespoň 15 %
jejího příjmu. Na jedné straně tak stojí přání a zkušenosti stávajících uživatelů
pobytových sociálních služeb pro seniory a na straně druhé reálné možnosti
determinované trhem a lokální i globální ekonomikou. Naším cílem však není
nahlížet na sociální služby úhlem ekonoma, nýbrž sociálního pracovníka, v jehož
zájmu stojí uživatel se svými potřebami a představami, jakož i kvalita služeb a lidská
důstojnost.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
 BAUMAN, Zygmunt. Intimations of Postmodernity. London : Routledge, 1992.
ISBN 0-415-06750-2.
 BAUMAN, Zygmunt. Umění života. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-2001869-4.
 BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2. vyd. Praha : SLON, 2002.
ISBN 80-86429-11.
 BAUMAN, Zygmunt & Tim MAY. Myslet sociologicky. Netradiční uvedení do
sociologie. 2. vyd. Praha : SLON, 2004. ISBN 80-86429-28-8.
 BECK, Ulrich. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha : SLON,
2004. ISBN 80-86429-32-6.
 BELL, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society : A Venture in Social
Forecasting. New York : Basic Books, 1973. ISBN 0-465-01281-7.
 BERGER, Peter L. & Thomas LUCKMAN. Sociální konstrukce reality. Pojetí
o sociologii vědění. Brno : CDK, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
 BOURDIEU Peirre. Pravidla umění. Vznik a struktura literárního pole. Brno :
Host, 2010. ISBN978-80-7294-364-7.
 BRZEZINSKI, Zbigniew. Between Two Ages. America‘s Role in the Technetronic
Era. New York : The Viking Press, 1970. ISBN 670-16041-5.
 ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER, Dagmar KRUTILOVÁ. Sociální služby
v ČR v teorii a praxi. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-8-262-0027-7.
 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. Praha
: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3.
 ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka. Hledání štěstí ve společnosti
nadbytku. Brno : DOPLNĚK, 2010. ISBN 978-80-7239-244-5.
 ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku. 2. vyd. Brno : DOPLNĚK, 2009.
ISBN 978-80-7239-238-4.
 FOULCAULT, Michel. Dějiny šílenství v době osvícenství. Hledání historických
kořenů pojmu duševní choroby. Praha : Lidové Noviny, 1994. ISBN 80-7106-0852.
 FOULCAULT, Michel. Zrození kliniky. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2010.
ISBN 978-80-87378-29-8.
 FRANKL, Viktor E. A přesto říci životu ano : psycholog prožívá koncentrační
tábor. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2006. ISBN 807192-848-8.
 GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN
80-85931-79-6.
 GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. 2. vyd. Praha : SLON, 2003. ISBN 8086429-15-6.
 GIDDENS, Anthony. Modernity and Self-identity: Self and Society in the Late
Modern Age. Cambridge : Polity Oressm, 1991. ISBN 0-8047-1944-6.
 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha : Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4.
 GOJOVÁ, Alice & Hana SOBKOVÁ. Využití úkolově orientovaného přístupu
v současných podmínkách české sociální práce. Sociální práce / Sociálna práca.
2007, roč. 7, č. 1, s. 87-96. ISSN 1213-6204.
 GOFFMAN, Erving. Asylums : essays on the social situation of mental patients
and other inmates. New Jersey : Transaction Publishers, 2007. ISBN 978-0-20230971-2.
 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo : sebeprezentace v každodenním
životě. Praha : Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902482-4-1.
 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. (podstatně přepracované
a doplněné). Praha : Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9.
 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha :
Galén, 2012. ISBN 978-80-7262-900-8.
 HAVLÍKOVÁ, Jana. Mezigenerační vzájemná výpomoc v českých rodinách
vyššího věku a její srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Sociální práce /
Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 4, s. 102-112. ISSN 1213-6204.
 HAVRDOVÁ, Zuzana & kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních
služeb. Praha : Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
ISBN 978-80-87398-06-7.
 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha : Portál,
2005. ISBN 80-7367-040-2.
 HETTEŠ, Miroslav. Starnutie společnosti. Vybrané kapitoly sociálnej práce so
seniormi. Bratislava : Vysoká škola zdravotnictva a sociálnej práce sv. Alžběty,
2011. ISBN 978-80-8132-031-6.
 CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního
výzkumu. Praha : GRADA, 2007. ISBN 978-80-247-1369.
 CHYTIL, Oldřich. Důsledky modernizace pro sociální práci. Sociální práce /
Sociálna práca. 2007, roč. 7, č. 4, s. 64-71. ISSN 1213-6204.
 JANEČKOVÁ Hana & Renáta Nentvichová Novotná. Role rodinných vztahů
v institucionální péči o seniory. Sociální práce / Sociálna práca. 2013, roč. 13,
č. 1, s. 72-82. ISSN 1213-6204.
 JEŘÁBEK, Hynek. Rodinná péče o seniory jako „práce z lásky“: nové argumenty.
Sociologický časopis. 2009, roč. 45, č. 2, s. 243-265. ISSN 0038-0288.
 KAHOUN, Vilém, Lucie KOZLOVÁ, Valérie TÓTHOVÁ (eds.). Sociální práce.
Praha : TRITON, 2003. ISBN 80-7254-138-2.
 KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie. Praha : SLON, 1995. ISBN 80-8585009-5.
 KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. 4. vyd. Brno : DOPLNĚK, 2003. ISBN
80-7239-091-0.
 KELLER, Jan. Sociologie byrokracie a organizace. Praha : SLON, 1997. ISBN
80-85850-15-X.
 KELLER, Jan. Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti.
Praha : SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-031-5.
 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : SLON, 1992. ISBN 80-8585006-0.
 KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 6. vyd. Praha : SPN, 2002. ISBN 80-7235023-4.
 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace
sociálních služeb. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky,
2013. ISBN 978-80-7421-057-0. [online]. [cit. 2013-08-1]. Dostupné z
http://trass.cz/TrassDefault.aspx?rid=93813&app=Article&grp=Content&mod=C
ontentPortal&sta=ArticleDetail&pst=ArticleDetail&p1=OID_INT_8859&p2=Sho
wDocInfo_BOOL_True&p3=RoundPanel_BOOL_True&acode=151226928.
 KOLEKTIV AUTORŮ. Základní statistické procedury modulu SPSS Statistics
Base. Praha : Centrum výuky SPSS, 2009.
 KREBS, Vojtěch & kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI, 2007. ISBN 97880-7357-276-1.
 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Možnosti, které
čekají. Praha : GRADA, 2011. ISBN 978-80-247-3604-4.
 KUBALČÍKOVÁ, Kateřina. Podpora neformálních pečovatelů v podmínkách
poskytování sociálních služeb pro seniory v ČR: příklad Pečovatelské služby.
Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 4, s. 89-101. ISSN 1213-6204.
 KUHN, Thomas S. Struktura vědeckých revolucí. Praha : OIKOYMENH, 1997.
ISBN 80-86005-54-2.
 LAAN, van der Geert. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice : Alber;
Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. ISBN 80-8583441-3.
 LASCH, Christopher. The Culture of Narcissism: American Life in an Age of
Diminishing Expectations. 1978. ISBN 0-446-97495-1.
 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu. Praha
: PROSTOR, 2008. ISBN 978-80-7260-190-5.
 LOUČKOVÁ, Ivana. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Praha :
SLON, 2010. ISBN 978-80-86429-79-3.
 LUHMANN, Niklas. Sociální systémy. Nárys obecné teorie. Brno : CDK, 2006.
ISBN 80-7325-100-0.
 LUO, Ye, Louise C. HAWKLEY, Linda J. WAITE, John T. CACIOPPO.
Loneliness, health, and mortality in old age : A national longitudinal study. Soc
Sci Med. Vol. 74, No. 6, p. 907-914, 2012. [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3303190/.
 MALIEPAARD, Ronald & Thea MEINEMA (eds.). European Challenges and
Local Realities. Iniciatives in Care and Welfare in the Netherlands. Utrecht :
NIZW, 2004. ISBN 90-5957-281-5.
 MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních službách. Praha :
GRADA, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3.
 MATOUŠEK Oldřich & kol. Encyklopedie sociální práce. Praha : Portál, 2013.
ISBN 978-80-262-0366-7.
 MATOUŠEK, Oldřich, Jana KOLÁČKOVÁ, Pavla KODYMOVÁ (eds.).
Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X.
 MAREŠ, Petr & Tomáš SIROVÁTKA. Sociální vyloučení (exkluze) a sociální
začleňování (inkluze) – koncepty, diskurz, agenda. Sociologický časopis. 2008,
roč. 44, č. 2, s. 271-294. ISSN 0038-0288.
 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu.
Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4.
 MIZRAHI, Terry & Larry E. DAVIS (eds.). Encyklopedia of Social Work
(Volume 2: D–I). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011a. ISBN
978-0-019-531036-8.
(Volume 3: J–R). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011b. ISBN
978-0-019-531036-8.
(Volume 4: S–Y). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011c. ISBN
978-0-019-531036-8.
 MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina (mýty a skutečnost). Brno : Blok, 1990. ISBN 807029-018-8.
 MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha : SLON, 2002. ISBN 80-8642905-9.
 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha : SLON, 2006. ISBN 80-86429-58-X.
 MUSIL, Jiří & Jan MÜLLER. Vnitřní periferie v České republice jako
mechanismus sociální exkluze. Sociologický časopis. 2008, roč. 44, č. 2, s. 321348. ISSN 0038-0288.
 MUSIL, Libor. Jak překonávat obtíže při zprostředkování souběžné pomoci pro
klienta? Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 1, s. 52-76. ISSN 12136204.
 MUSIL, Libor. Standardy kvality a sociální práce v sociálních službách. Sociální
práce / Sociálna práca. 2004, roč. 4, č. 1, s. 53-74. ISSN 1213-6204.
 MUSIL, Libor. Tři pohledy na budoucnost sociální práce. Rizika sociální práce.
Sborník z konference VII. Hradecké dny sociální práce. 2010, s. 11-25. ISBN 97880-7435-086-3.
 MUSIL, Libor, Kateřina KUBALČÍKOVÁ, Jana HAVLÍKOVÁ. Využití
Standardů kvality v politice poskytování sociálních služeb vybraného nestátního
neziskového subjektu. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i.,
2008. ISBN 978-80-7416-028-8. [online]. [cit. 2013-05-23]. Dostupné z
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_289.pdf.
 PAYNE, Malcolm. Sociální práce je teorií i praxí současně. Rozhovor. Sociální
práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 1, s. 17-19. ISSN 1213-6204.
 PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha : SLON, 2007. ISBN 97880-86429-63-2.
 PRŮŠA, Ladislav. Ekonomie sociálních služeb. Praha : ASPI Publishing, 2003.
ISBN 80-86395-69-3.
 PRITCHARD, Jacki. Training Manual for Working with Older People in
Residential and Day Care Settings. London, Philadelphia : Jessica Kingsley
Publishers, 2003. ISBN 1-84310-123-8.
 RASKIN, Robert & Howard TERRY. A Principal-Components Analysis of the
Narcissistic Personality Inventory and Further Evidence of Its Construct Validity.
Journal of Personality and Social Psychology. Vol. 54, No. 5, p. 890-902, 1998.
ISSN 0022-3514.
 REIDL, Andreas. Senior - zákazník budoucnosti: marketing orientovaný na
generaci 50+. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0018-6.
 Report of the Ad Hoc Expert Group on the Transition from Institutional to
Comunity-based Care. European Commission. Directorate-General for
Employment, Social Affairs and Equal Opportunities. Brussels : European
Communities, 2008.
 RIEGER, Zdeněk. Návrat k rodině domů. Příprava klientů institucionálních
služeb na návrat z odloučení. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-544-8.
 RUBIN, Alle & Earl BABBIE. Research Methods for Social Work. 7. vyd.
Belmont : Brooks/Cole, 2011. ISBN 978-0-495-81183-1.
 SATIN, David G. (ed.) The Clinical Care of the Aged Person. An
Interdisciplinary Perspective. New York : Oxford University Press, 1994. ISBN
0-19-505290-0.
 Second Bienniar Report on Social Services of General Interest. Commission staff
working dokument. Brussels : European Commission, 2010.
 SINGLY, de Francois. Sociologie současné rodiny. Praha : Portál, 1999. ISBN
80-7178-249-1.
 Social participation and social isolation. Luxembourg : Publications Office of the
European Union, 2010. ISBN 978-92-79-16750-8.
 STEPTOE, Andrew, Aparna SHANKAR, Panayotes DEMAKAKOS, Jane
WARDLE. Social isolation, loneliness, and all-cause mortality in older men and
women. Proceedings of the National Academy of Science sof the United States of
America.Vol. 110, No. 15, p. 5797-5801, 2013. ISSN 0027-8424. [online]. [cit.
2013-02-23]. Dostupné z
http://www.pnas.org/content/110/15/5797.full?sid=c7318358-ad67-4d71-a437ce2055023ae8.
 STRAUSS, Anselm & Juliet CORBINOVÁ. Základy kvalitativního výzkumu.
Boskovice : Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X.
 SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha :
SLON, 2007. ISBN 978-80-86429-62-5.
 SÝKOROVÁ, Dana. Rodina staršího středního věku v systému příbuzenské
pomoci a podpory. Konceptuální rámce intergenerační rodinné solidarity
s hlavním zřetelem na anglosaskou sociologickou produkci. Sociologický časopis.
1996, roč. 32, č. 1, s. 51-66. ISSN 0038-0288.
 SÝKOROVÁ, Dana. Senioři a rodina. Mýty a skutečnost. Akční pole sociální
práce III. Aktuální otázky sociální práce a sociální pedagogiky. Olomouc,
Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 162-171. ISBN 978-80-244-2449-1.
 SÝKOROVÁ, Dana. Staří lidé ve městě. Na okraj velkého tématu. Sociologický
časopis. 2012, roč. 48, č. 1, s. 107-129. ISSN 0038-0288.
 SÝKOROVÁ, Dana & Oldřich CHYTIL (eds.). Autonomie ve stáří. Strategie
jejího zachování. Sborník příspěvků. Ostrava : Ostravská univerzita, Zdravotně
sociální fakulta, 2004. ISBN 80-7326-026-3.
 ŠVAŘÍČEK, Roman, Klára Šeďová & kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických
vědách. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.
 TWENGE, Jean M., Sara KONRATH, Joshua D. FOSTER, W. Keith
CAMPBELL, Brad J. BUSHMAN. Egos Inflating Over Time: A Cross-Temporal
Meta-Analysis of the Narcissistic Personality Inventory. Journal of Personality.
Vol. 76, No. 4, p. 875–902, 2008. ISSN 1467-6494.
 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha :
Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1318-5.
 VÁVROVÁ, Soňa. Doprovázení v pomáhajících profesích. Praha : Portál, 2012.
ISBN 978-80-262-0087-1.
Elektronické zdroje
 Asociace vzdělavatelů v sociální práci ČR. E-Qalin. [online]. [cit. 2013-05-26].
Dostupné z http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin.
 Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Area.
[online]. [cit. 2013-05-26].
Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2147rank.html.
 Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Life
Expectancy at Birth. [online]. [cit. 2013-05-26].
Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2102rank.html.
 Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech. Tab.13.02 Místa v
zařízeních sociální péče, jejich využití a pečovatelská služba. [online]. [cit. 201308-16]. Dostupné z http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1302.pdf.
 Český statistický úřad. Krajská správa ČSÚ ve Zlíně. Věkové složení obyvatel v
okrese Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín k 31. 12. 2008. [online]. [cit. 2009-0820]. Dostupné z http://www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/okresy.
 Český statistický úřad. Naděje dožití a průměrný věk - Metodika. [online]. [cit.
2013-06-09]. Dostupné z
http.://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek.
 Demografická ročenka ČR 2011. Zemřelí podle místa úmrtí, pohlaví a věku.
[online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/99002706BA/$File/401912rf06.pdf.
 Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb. [online]. EU, 2010.
[cit. 2013-06-09]. Dostupné z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/10768/QF_document_100707_CZ_korekce.pdf.
 Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy
sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující
sociální začlenění uživatele do společnosti schválená Usnesením vlády ČR ze dne
21. února 2007 č. 127. [online]. 2007. [cit. 2013-06-20]. Dostupné z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/3859/usneseni_vlady.pdf.
 Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. [online]. OSN,
2002. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/1205/madrid.pdf.
 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace.
[online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/2897.
 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2007 [online]. Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008. ISBN 978-80-86878-83-6. [cit. 201307-20]. Dostupné z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/5942/Statisticka_rocenka_2007_oprava.pdf.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2009. ISBN 978-80-7421-004-4. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/7870/rocenka_2008b.pdf.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2010. ISBN 978-80-7421-022-8. [cit. 201307-20]. Dostupné z
http://www.mpsv.cz/files/clanky/9854/statisticka_rocenka_z_oblasti_prace_a_soc
ialnich_veci_2009.pdf.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011. ISBN 978-80-7421-027-3. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/11544/rocenka_2010.pdf.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012. ISBN 978-80-7421-049-5. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13613/rocenka_2011.pdf.
 Systém QMSS. Kvalita pro učící se organizace. Základní popis systému QMSS.
[online]. [cit. 2013-07-20]. Dostupné z http://system.qmss.cz/?p=1059.
Zákony a vyhlášky










Zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.
Zákon č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním
zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů.
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti
s ukončením činnosti okresních úřadů.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 152/1988 Sb., Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České
socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon
České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním
zabezpečení.
Vyhláška č. 182/1991 Sb., Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady
o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ
Seznam grafů
Graf 1.1
Graf 2.1
Graf 2.2
Graf 4.1
Graf 4.2
Graf 4.3
Graf 4.4
Graf 4.5
Graf 4.6
Graf 4.7
Graf 4.8
Graf 4.9
Graf 4.10
Graf 4.11
Graf 4.12
Graf 4.13
Graf 4.14
Graf 4.15
Graf 4.16
Graf 4.17
Graf 4.18
Graf 4.19
Graf 4.20
Graf 4.21
Graf 4.22
Graf 4.23
Graf 4.24
Graf 4.25
Graf 4.26
Graf 4.27
Graf 4.28
Graf 4.29
Graf 4.30
Graf 4.31
Graf 4.32
Graf 4.33
Graf 4.34
Graf 4.35
Graf 4.36
Graf 4.37
Graf 4.38
Graf 4.39
Graf 4.40
Graf 4.41
Graf 4.42
Graf 4.43
Graf 4.44
Graf 4.45
Nárůst NPI skórů v USA v letech 1980–2006
Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona
Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona
Věková skladba výzkumného vzorku
Skladba výzkumného vzorku podle vzdělání
Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu)
Skladba výzkumného vzorku podle velikosti bydliště
Skladba výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti
Skladba výzkumného vzorku podle deklarované víry
Skladba výzkumného vzorku podle míry soběstačnosti
Skladba výzkumného vzorku podle stupně závislosti
Skladba výzkumného vzorku podle výše pobíraného důchodu
Zájem o využití domova pro seniory
Počet podaných žádostí do domova pro seniory
Ochota ihned nastoupit do domova pro seniory
Způsob zajištění vybraných činností
Povědomí o typu sociální služby
Představa možnosti pobytu v domově pro seniory
Preference typu sociální služby
Interakce: zájem o využití DS x velikost obce
Interakce: zájem o využití DS x věk
Interakce: zájem o využití DS x pohlaví
Interakce: zájem o využití DS x typ bydlení
Interakce: zájem o využití DS x počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti
Interakce: zájem o využití DS x příspěvek na péči
Interakce: zájem o využití DS x zkušenost s návštěvou DS
Interakce: zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS
Interakce: zájem o využití DS a představa o změně finanční situace spojené s pobytem
v DS
Interakce: zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí o seniory
Interakce: zájem o využití DS a soběstačnost
Interakce: zájem o využití DS a životní spokojenost
Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s rodinou
Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s přáteli
Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s bydlením
Interakce: zájem o využití DS a pocit soukromí
Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s finanční situací
Interakce: zájem o využití DS a výdaje za SSL
Interakce: zájem o využití SSL a vnímání vlastní užitečnosti v rodině
Interakce: zájem o využití SSL a vnímání míry sociální angažovanosti
Interakce: vnímaná soběstačnost a preference formy SSL
Interakce: spokojenost s finanční situací a preference formy SSL
Spokojenost s kvalitou bydlení a preference formy SSL
Interakce: Věk seniora a preference formy SSL
Interakce: Výše důchodu a preference formy SSL
Interakce: informovanost o SSL osobní asistence a preference formy SSL
Interakce: informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře a preference
formy SSL
Interakce: návštěva domova pro seniory a preference formy SSL
Interakce: znalost domova pro seniory a preference formy SSL
Graf 4.46
Graf 4.47
Graf 4.48
Graf 4.49
Graf 4.50
Graf 4.51
Graf 4.52a
Graf 4.52b
Graf 4.53
Graf 4.54
Graf 4.55
Graf 4.56
Graf 4.57
Graf 4.58
Graf 4.59
Graf 4.60
Graf 4.61
Graf 4.62
Interakce: představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS a preference
formy SSL
Faktory determinují rozhodnutí o využití domova pro seniory
Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce
Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů žijících se
Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na péči
Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost s péčí
o závislého člena rodiny
Sociální faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost
Zdravotní faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost
Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ preferované
sociální služby
Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako determinanty rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání zdravotního stavu jako determinanty rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace jako determinanty rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako determinanty rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů jako determinanty
rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k zájmovým aktivitám jako
Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních kontaktů jako determinanty
rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako determinanty rozhodování
Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako determinanty rozhodování
Seznam tabulek
Tabulka 1.1
Tabulka 1.2
Tabulka 1.3
Tabulka 2.1
Tabulka 2.2
Tabulka 2.3
Tabulka 2.4
Tabulka 2.5
Tabulka 2.6
Tabulka 2.7
Tabulka 4.1
Tabulka 4.2
Tabulka 4.3
Tabulka 4.4
Tabulka 4.5
Tabulka 4.6
Tabulka 4.7
Tabulka 4.8
Tabulka 4.9
Tabulka 4.10
Naděje dožití obyvatel ve vybraných zemích světa (data z roku 2013)
Potřeba pomoci při běžných denních aktivitách u osob 65+ v USA
Zemřelí v České republice podle místa úmrtí v roce 2011
Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona
Vývoj kapacity pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních
službách (od 1. 1. 2007)
Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona
Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji od doby
Vývoj evidenčního počtu neuspokojených žadatelů o pobytové sociální služby od doby
Vývoj počtu jedno / dvou / tří a více lůžkových pokojů v domovech pro seniory od doby
Vývoj průměrného měsíčního počtu vyplacených příspěvků na péči (PnP) v porovnání
s počtem uživatelů pobytových sociálních služeb (DS, DZP, DZR) od doby účinnosti
Etapy výzkumného šetření
Základní soubor
Procentní rozložení základního souboru
Výběrový soubor
Věková skladba výzkumného vzorku
Skladba výzkumného vzorku podle pohlaví
Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu)
Způsob zajištění vybraných činností
Měsíční výdaje za sociální služby
Povědomí o typu sociální služby
Zdroj informací o službách pro seniory
Významnost rozdílů faktorů determinujících rozhodnutí o využití domova pro seniory
Počet přijatých uživatelů a odmítnutých nástupů
Domovy pro seniory ve Zlínském kraji s kapacitou 100 uživatelů a více, jejichž sociální
pracovníci se zapojili do výzkumu
Tabulka 5.3 Časový harmonogram výzkumu v domovech pro seniory
Tabulka 5.4 Seznam získaných kódů a kategorií v rámci otevřeného kódování
Tabulka 5.5 Paradigmatický model vytvořený v rámci axiálního kódování
Tabulka 4.11
Tabulka 4.12
Tabulka 5.1
Tabulka 5.2
Seznam obrázků
Obr. 1.1
Obr. 1.2
Obr. 3.1
Obr. 5.1
Obr. 5.2
Model proměn české společnosti a rodiny v souvislosti s globálními proměnami
Komponenty sociálního vyloučení
Deinstitucionalizace versus neinstitucionalizace
Trsy s kategoriemi ovlivňujícími podání žádosti a nástup do domova pro seniory (DS)
prizmatem sociálních pracovníků
Relačně chronologický model procesu rozhodování o využití sociální služby domova
pro seniory
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 Dotazník Zájem o využití sociálních služeb ve Zlínském kraji
Příloha č. 2 Tabulky naměřených četností k potvrzeným hypotézám
Příloha č. 3 Tabulky a grafy jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování
o podání žádosti do domova pro seniory
Příloha č. 4 Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory
Příloha č. 5 Seznam domovů pro seniory ve Zlínském kraji
Příloha č. 6 Prvotní seznam kódů s lokalizací významových jednotek v textu
Příloha č. 1 Dotazník Zájem o využití sociálních služeb ve Zlínském kraji
ZÁJEM O VYUŽITÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Dostává se Vám do rukou dotazník Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za účelem zjištění zájmu potencionálních klientů o využívání sociálních služeb pro seniory ve
Zlínském kraji. Prosíme Vás o jeho laskavé vyplnění a zároveň Vás ujišťujeme, že získaná data budou zpracována anonymně a budou sloužit jako podklad proplánování rozvoje sociálních
služeb ve Zlínském kraji. Pro správné vyplnění Vám bude k dispozici Váš tazatel. S poděkováním, studenti sociální pedagogiky UTB ve Zlíně.
 muž
Pohlaví:
Dosažené vzdělání:
 žena
 60-65
Věk:
 66-75
 nevěřící
Bydliště:
 středoškolské
 Uherskohradišťsko
 s rodinnými příslušníky, počet ……
 vyšší odborné
 Zlínsko
 jiná možnost ………………………
http://www.risy.cz/index.php?pid=202&sid=395&mid=2315
2.
3.

Ne

Nevím
………………………………………..
Pobíráte příspěvek na péči?
 do 2 000 obyvatel
 nepobírám
 od 2 000 do 10 000 obyvatel
2 - 4 - 8 - 12 tis. Kč)
Žil někdo z vaší rodiny v domově pro seniory (dříve domově důchodců)?
Ano
 sám
 s partnerem
V obci:
(ve výši

Žijete:
 Vsetínsko
 pobírám ve stupni 1 - 2 - 3 - 4
1.
 Kroměřížsko
 vyučen(a)
 vysokoškolské
 76 a více
Víra v Boha:  věřící
 základní
Průměrný důchod činí zhruba 9 500Kč. Váš důchod je:
 od 10 000 do 20 000 obyvatel
 nad 20 000 obyvatel
4.
 nad touto částkou
Navštívil(a) jste někdy nějaký domov pro seniory?

5.
 pod touto částkou
Ano, uveďte prosím který…………………………………………………………………..
 Ne
Dovedete si představit, že byste se na stáří do domova pro seniory přestěhoval(a)?

Ano
Pečoval někdo z vaší rodiny o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?

Ne

Ano

Ne
 Nevím
Máte zájem o ubytování v domově pro seniory?

Nevím
6.

Kde jste žádost podal(a)? ………………………………………………………………
Kolik máte podaných žádostí? ………………………………………………………...
Jste ochoten(a) ihned nastoupit? ……………………………………………………….
Jak dlouho čekáte na umístění? ………………………………………………………..
Vzpomenete si na nejbližší domov pro seniory?

Ano, napište
………………………………………………………………………………………………

Ne
Ano, mám již podanou žádost.


Ano, mám v současnosti zájem, abych se pojistil(a) do budoucna
7.

Nemám v současnosti zájem, ale do budoucna to nevylučuji

Nemám vůbec zájem

Nevím
Znáte nějakou jinou sociální službu (zařízení, které nabízí sociální služby) kromě domova
doma)?
Průvodcovské a předčitatelské služby
Ne
Myslíte si, že jste dostatečně informován(a) o sociálních službách, které můžete využívat?

Ano

Ne

Nevím
Odkud nejčastěji získáváte informace o sociálních službách pro seniory (můžete vybrat i
více možností)?

Noviny, časopisy

Televize, rádio

Internet

Přímo z daného zařízení (z letáků, reklamních brožur)

Od příbuzných

Od známých

Od zdravotníků

Jiný zdroj
…………………………………………………………………………………....................

Nedostávají se ke mně žádné informace o těchto službách
Centra denních služeb, denní stacionáře pro seniory
Domovy pro seniory
Jiné
12. Pokud byste si mohl(a) vybrat, dal(a) byste přednost sociální službě poskytované:

u vás doma, kam by docházela pracovnice poskytující sociální službu

v denním stacionáři (tzv. domovince), kam byste za službou denně docházel(a)

v pobytovém zařízení sociálních služeb (domově pro seniory), do kterého byste se trvale
přestěhoval(a)
13. Jakým způsobem si zajišťujete uvedené činnosti?
Sám/sama
Obědy
10. Měl(a) byste zájem o získání více informací o sociálních službách pro seniory ve Zlínském
kraji?

Ano

Ne
NE
Osobní asistence

9.
ANO
pro seniory (zařízení, do kterého můžete docházet nebo služby, které můžete využívat
 Ano, napište co nejvíce
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
8.
11. Slyšel(a) jste někdy o níže uvedené sociální službě?
Nákupy
Osobní hygiena
Zdravotní péče v domácnosti (injekce, léky)
Rodinní
příslušníci
Organizace
poskytující
sociální služby
Vyřizování formálních záležitostí (úřady)
Máte podle vás dostatek soukromí?
Doprovod (lékař, návštěvy, procházka)
Jak jste spokojen(a) s vaší současnou finanční situací?
Jak moc se cítíte prospěšný ve své rodině?
Jak moc se cítíte prospěšný svému širšímu okolí (obec, přátelé)?
14. Pokud Vám některé činnosti zajišťuje organizace poskytující sociální služby, kolik za tyto
lužby měsíčně zaplatíte?
…………………………………………………………………………………………………
19. Označte na škále (1 – určitě ne, 2 – spíše ne, 3 – spíše ano, 4 – určitě ano), jaké důvody by
vás v budoucnu mohly ovlivnit při rozhodování podat si žádost do domova pro seniory.
15. V případě, že byste žil(a) v domově pro seniory, myslíte, si, že by se vaše finanční situace:
1

Zlepšila

Zhoršila
Pocit osamělosti

Nevím
2
3
4
16. Jaké výhody podle vás přináší pobyt v domově pro seniory?
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
17. Jaké nevýhody podle vás přináší pobyt v domově pro seniory?
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
Bezbariérovost
20. Který z důvodů, by hrál pro vás největší roli při rozhodování o ubytování v domově pro
seniory?
18. Označte na škále (1 – vůbec, 2 – málo, 3 – velmi, 4 – zcela).
1
Nakolik se cítíte soběstačný(á)?
2
3
4
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………
Děkujeme za váš čas a ochotu při vyplňování.
Jak jste v současné době spokojen(a) se svým životem?
Jak je pro vás důležitý kontakt s rodinou?
Jak je pro vás důležitý kontakt s přáteli?
Jak jste spokojen(a) s kvalitou současného bydlení?
Tazatel ještě vyplní, zda se v místě bydliště seniora nachází DS, a který DS je nejbližší.
ANO
NE
Nejbližší domov pro seniory ……………………………………...
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?zaok=&sd=domovy+pro+seniory&zak=Zl%C3%ADnsk%C3%BD&SUBSESSION_ID=1258
Příloha č. 2 Tabulky naměřených četností k potvrzeným hypotézám
Tabulka H2 Zájem o využití DS* a velikost obce – Graf 4.17
Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final)
Četnost označených buněk > 10
Pearsonův chí-kv. : 25,5664, sv=15, p=,042835
do 2 000 2 000–10 000
7
12
24
32
Ano, výhledově
39
60
Ne, ale výhledově to nevylučuju
205
172
Ne, vůbec
179
142
Nevím
60
45
Vš. skup.
514
463
10 000–20 000
5
15
25
93
68
29
235
nad 20 000
24
46
99
304
200
80
753
Řádk. součty
48
117
223
774
589
214
1965
* Domov pro seniory
Tabulka H3 Zájem o využití DS a věk – Graf 4.18
60–65 66–75
19
18
33
39
Ano, výhledově
93
64
286
317
Ne, vůbec
183
238
Nevím
77
90
Vš. skup.
691
766
76 a více
12
46
69
181
172
48
528
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H4 Zájem o využití DS a pohlaví – Graf 4.19
Muž Žena
14
35
41
77
Ano, výhledově
84
142
Ne, ale výhledově to nevylučuju 335
449
Ne, vůbec
241
352
Nevím
103
112
Vš. skup.
818 1167
Řádk. Součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H5 – Zájem o využití DS a typ soužití (bylo potřeba vyloučit proměnnou s variantou jiná
možnost) – Graf 4.20
Vyloučit podmínku: v7=4
Sám S partnerem
21
14
54
35
Ano, výhledově
81
86
Ne, ale výhledově to nevylučuju 189
419
Ne, vůbec
142
267
Nevím
56
110
Vš. skup.
543
931
S rodinou
14
27
57
176
182
48
504
Řádk. součty
49
116
224
784
591
214
1978
Tabulka H6 – Zájem o využití DS a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti – Graf
4.21
0
1
21
17
55
38
Ano, výhledově
81
92
Ne, ale výhledově to nevylučuju 195 436
Ne, vůbec
140 296
Nevím
56 114
Vš. skup.
548 993
2
1
8
10
30
21
9
79
3 a více
10
16
39
123
132
36
356
Řádk. součty
49
117
222
784
589
215
1976
Tabulka H9 – Zájem o využití DS a zdravotní stav – výše příspěvku na péči (bylo potřeba sloučit
proměnné – pobírám příspěvek na péči ve stupni 2, 3 a 4) – Graf 4.22
Bez příspěvku na péči
37
95
Ano, výhledově
193
711
Ne, vůbec
515
Nevím
187
Vš. skup.
1738
Stupeň 1
4
10
14
26
27
11
92
Vyšší stupeň
7
10
13
33
32
13
108
Řádk. součty
48
115
220
770
574
211
1938
Tabulka H11a Zájem o využití DS a povědomí o pečovatelské službě
NE
3
9
Ano, výhledově
15
41
Ne, vůbec
70
Nevím
19
Vš. skup.
157
ANO
46
109
211
742
522
195
1825
Řádk. součty
49
118
226
783
592
214
1982
Tabulka H11b Zájem o využití DS a povědomí o centrech denních služeb či denních stacionářích
pro seniory
Centra denních služeb,
denní stacionáře
NE
21
49
Ano, výhledově
99
392
Ne, vůbec
352
Nevím
123
Vš. skup.
1036
Centra denních služeb,
denní stacionáře
ANO
28
68
127
387
236
91
937
Řádk. součty
49
117
226
779
588
214
1973
Tabulka H12 Zájem o využití DS a zkušenost s návštěvou DS – Graf 4.23
Navštívil (a)
34
54
Ano, výhledově
102
287
Ne, vůbec
156
Nevím
71
Vš. skup.
704
Nenavštívil (a)
15
64
124
497
437
144
1281
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H13 Zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS – Graf 4.24
Ano
Ne
43
6
91
27
Ano, výhledově
169
57
602 182
Ne, vůbec
421 172
Nevím
149
66
Vš. skup.
1475 510
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H14 Zájem o využití DS a představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS –
Graf 4.25
Zlepšila Zhoršila
10
13
23
28
Ano, výhledově
31
53
47
233
Ne, vůbec
22
224
Nevím
13
52
Vš. skup.
146
603
Nevím
26
67
142
504
347
150
1236
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H15 Zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí o seniora – Graf 4.26
Ano Ne Nevím
19
25
5
60
47
11
Ano, výhledově
129
81
16
Ne, ale výhledově to nevylučuju 398 341
45
Ne, vůbec
278 287
28
Nevím
95
92
28
Vš. skup.
979 873
133
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H16 Zájem o využití DS a soběstačnost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo)
– Graf 4.27
Vůbec, málo
19
47
Ano, výhledově
51
105
Ne, vůbec
94
Nevím
39
Vš. skup.
355
Velmi
12
41
91
271
188
80
683
Zcela
18
30
84
407
311
96
946
Řádk. součty
49
118
226
783
593
215
1984
Tabulka H17 Zájem o využití DS a životní spokojenost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a
málo) – Graf 4.28
Vůbec, málo
17
49
Ano, výhledově
65
170
Ne, vůbec
111
Nevím
49
Vš. skup.
461
Velmi
17
42
116
340
263
102
880
Zcela
15
27
45
274
219
63
643
Řádk. součty
49
118
226
784
593
214
1984
Tabulka H18a Zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s rodinou (sloučili jsme kategorie
z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.29
Vůbec, málo
6
9
Ano, výhledově
10
22
Ne, vůbec
16
Nevím
11
Vš. skup.
74
Velmi
13
46
78
255
151
75
618
Zcela
30
63
138
507
426
129
1293
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H18b Zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s přáteli (sloučili jsme kategorie
Vůbec, málo
11
34
Ano, výhledově
45
120
Ne, vůbec
122
Nevím
45
Vš. skup.
377
Velmi
22
55
101
353
257
105
893
Zcela
16
29
80
311
214
65
715
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H19 Zájem o využití DS a spokojenost s bydlením (sloučili jsme kategorie z dotazníku:
vůbec a málo) – Graf 4.31
Vůbec, málo
14
37
Ano, výhledově
49
90
Ne, vůbec
65
Nevím
36
Vš. skup.
291
Velmi
18
48
91
356
213
107
833
Zcela
17
33
86
338
315
72
861
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H20 Zájem o využití DS a pocit soukromí (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a
málo) – Graf 4.32
Kontingenční tabulka (DATA_senior_final)
Pearsonův chí-kv. : 102,636, sv=10, p=0,00000
Vůbec, málo
9
30
Ano, výhledově
38
42
Ne, vůbec
31
Nevím
21
Vš. skup.
171
Velmi
14
29
68
229
153
80
573
Zcela
26
59
120
513
409
114
1241
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H21 Zájem o využití DS a spokojenost s finanční situací (sloučili jsme kategorie
Kontingenční tabulka (DATA_senior_final)
Vůbec, málo
28
65
Ano, výhledově
121
364
Ne, vůbec
260
Nevím
120
Vš. skup.
958
Velmi
12
41
76
305
223
70
727
Zcela
8
12
29
115
110
25
299
Řádk. součty
48
118
226
784
593
215
1984
Tabulka H22 Zájem o využití DS a výdaje za SSL (kategorie z dotazníku jsme rozdělili na: bez
výdajů a s výdaji) – Graf 4.34
Bez výdajů
44
98
Ano, výhledově
205
728
Ne, vůbec
570
Nevím
204
Vš. skup.
1849
S výdaji
5
20
21
56
23
11
136
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H23 Zájem o využití DS a vnímání vlastní užitečnosti v rodině (sloučili jsme kategorie
Vůbec, málo
28
70
Ano, výhledově
91
232
Ne, vůbec
195
Nevím
73
Vš. skup.
689
Velmi
11
37
100
367
248
106
869
Zcela
10
11
35
184
150
36
426
Řádk. součty
49
118
226
783
593
215
1984
Tabulka H24 Zájem o využití DS a vnímání míry sociální angažovanosti (sloučili jsme kategorie
Vůbec, málo
30
88
Ano, výhledově
143
407
Ne, vůbec
337
Nevím
129
Vš. skup.
1134
Velmi
14
25
57
278
174
61
609
Zcela
5
5
26
99
82
25
242
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H26 Vnímaná soběstačnost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a preference
formy sociální služby – Graf 4.37
Vůbec, málo Velmi Zcela Řádk. součty
Terénní
236
498
688
1422
Ambulantní
25
46
77
148
Pobytové
92
136
162
390
Vš. skup.
353
680
927
1960
Tabulka H27 Spokojenost s finanční situací (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a
preference formy sociální služby – Graf 4.38
Terénní
670
536
216
1422
Ambulantní
78
58
12
148
Pobytové
201
123
66
390
Vš. skup.
949
717
294
1960
Tabulka H29 Spokojenost s kvalitou bydlení (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a
preference formy sociální služby – Graf 4.39
Pearsonův chí-kv. : 31,7045, sv=č, p=,000002
Terénní
181
602
640
1423
Ambulantní
19
77
52
148
Pobytové
89
143
158
390
Vš. skup.
289
822
850
1961
Tabulka H35 Věk seniora a preference formy sociální služby – Graf 4.40
60–65 66–75 76 a více Řádk. součty
Terénní
480
559
384
1423
Ambulantní
64
61
23
148
Pobytové
143
134
113
390
Vš. skup.
687
754
520
1961
Tabulka H36 Pohlaví a preference formy sociální služby
Muž
Žena
Řádk. součty
Terénní
592
831
1423
Ambulantní
68
80
148
Pobytové
152
238
390
Vš. skup.
812
1149
1961
Tabulka H40 Vzdělání a preference formy sociální služby
Základní Vyučen(a) Středoškolské
Terénní
268
612
402
Ambulantní
19
68
46
Pobytové
82
173
98
Vš. skup.
369
853
546
Vyšší odborné
46
6
10
62
Vysokoškolské
84
9
22
115
Řádk. součty
1412
148
385
1945
Tabulka H42 Výše důchodu a preference formy sociální služby – Graf 4.41
Pod 9 500 Kč Nad 9 500 Kč Řádk. součty
Terénní
821
582
1403
Ambulantní
75
67
142
Pobytové
199
187
386
Vš. skup.
1095
836
1931
Tabulka H43a Informovanost o SSL* osobní asistence a preference formy SSL – Graf 4.42
Osobní asistence Osobní asistence
ANO
NE
Terénní
941
476
Ambulantní
114
34
Pobytové
282
107
Vš. skup.
1337
617
* SSL – sociální služba
Řádk. součty
1417
148
389
1954
Tabulka H43c Informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře a preference formy SSL
– Graf 4.43
Centra denních služeb, Centra denních služeb,
denní stacionáře
denní stacionáře
ANO
NE
Terénní
624
788
Ambulantní
84
64
Pobytové
220
170
Vš. skup.
928
1022
Řádk. součty
1412
148
390
1950
Tabulka H44 Návštěva DS a preference formy sociální služby – Graf 4.44
Ano
Ne
Řádk. součty
Terénní
460
963
1423
Ambulantní
52
96
148
Pobytové
183
207
390
Vš. skup.
695 1266
1961
Tabulka H45 Znalost DS a preference formy sociální služby – Graf 4.45
Ano
Ne Řádk. součty
Terénní
1035 388
1423
Ambulantní
117
31
148
Pobytové
308
82
390
Vš. skup.
1460 501
1961
Tabulka H46 Představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS a preference formy
sociální služby – Graf 4.46
Zlepšila Zhoršila Nevím Řádk. součty
Terénní
77
460
886
1423
Ambulantní
10
49
89
148
Pobytové
59
86
245
390
Vš. skup.
146
595
1220
1961
Tabulky H50a, H50b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce
– Graf 4.48
Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final)
N=1965 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD)
Sociální
Velikost
Zdravotní
Ekonomické
faktory
bydliště
faktory průměr
faktory průměr
průměr
do 2 tis.
2,126
3,263
2,198
2–10 tis.
2,156
3,276
2,346
10–20 tis.
2,010
3,243
2,145
nad 20 tis.
2,187
3,272
2,347
Vš. skup.
2,142
3,267
2,283
Prostorové
faktory průměr
2,404
2,552
2,532
2,491
2,487
Altruistické
faktory průměr
2,148
2,153
2,106
2,194
2,162
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Analýza rozptylu (DATA_seniori_final)
Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000
SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba
5,86
3
1,952
985
1961
0,21
3
0,071
1285
1961
13,03
3
4,344
1574
1961
6,00
3
1,999
1268
1961
1,63
3
0,543
1791
1961
PČ chyba
0,502
0,655
0,803
0,647
0,913
F
3,886
0,108
5,411
3,091
0,595
p
0,009
0,955
0,001
0,026
0,618
Tabulky H51a, H51b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů
žijících se seniorem ve společné domácnosti – Graf 4.49
Sociální
Počet osob v
Zdravotní
Ekonomické
faktory
domácnosti
faktory průměr
faktory průměr
průměr
0
2,132
3,307
2,347
1
2,115
3,270
2,268
2
2,253
3,101
2,278
3
2,216
3,258
2,242
Vš. skup.
2,143
3,271
2,285
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Prostorové
faktory průměr
Altruistické
faktory průměr
2,485
2,444
2,652
2,583
2,489
3,68
3
1,226
991
1972
3,03
3
1,009
1286
1972
3,05
3
1,018
1582
1972
7,29
3
2,429
1270
1972
10,30
3
3,434
1785
1972
PČ chyba
0,502
0,652
0,802
0,644
0,905
2,201
2,104
2,418
2,213
2,163
F
2,440
1,548
1,268
3,771
3,793
p
0,063
0,200
0,284
0,010
0,010
Tabulky H53a, H53b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na
péči – Graf 4.50
Sociální
Stupeň
Zdravotní
Ekonomické
faktory
závislosti
faktory průměr
faktory průměr
průměr
Bez příspěvku
2,138
3,267
2,281
na péči
Stupeň 1
2,133
3,207
2,228
Vyšší stupeň
2,218
3,315
2,324
Vš. skup.
2,142
3,267
2,281
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Prostorové
faktory průměr
0,655
2
0,327
964
1935
0,583
2
0,292
1258
1935
0,456
2
0,228
1545
1935
5,451
2
2,725
1239
1935
0,805
2
0,403
1728
1935
Altruistické
faktory průměr
2,153
2,471
2,440
2,699
2,482
PČ chyba
0,498
0,650
0,799
0,641
0,893
2,217
2,222
2,160
F
0,657
0,448
0,286
4,255
0,451
p
0,518
0,639
0,751
0,014
0,637
Tabulky H54a, H54b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost
s péčí o závislého člena rodiny – Graf 4.51
Sociální
Zdravotní
Zkušenosti rodiny
Ekonomické
faktory
faktory
s péčí o seniora
faktory průměr
průměr
průměr
Ano
2,130
3,284
2,266
Ne
2,139
3,245
2,267
Nevím
2,274
3,331
2,541
Vš. skup.
2,144
3,270
2,285
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Prostorové
faktory průměr
Altruistické
faktory průměr
2,499
2,436
2,763
2,489
2,47
2
1,237
995
1982
1,22
2
0,611
1294
1982
9,40
2
4,698
1583
1982
12,51
2
6,254
1276
1982
3,53
2
1,766
1797
1982
PČ chyba
0,502
0,653
0,799
0,644
0,907
2,173
2,131
2,301
2,163
F
2,463
0,936
5,883
9,717
1,948
p
0,085
0,392
0,003
0,000
0,143
Tabulka H55a Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost
pečovatelské služby – Grafy 4.52a; 4.52b
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
t-testy; grupováno: Pečovatelská služba (DATA_seniori_final)
Skup. 1: 1
Skup. 2: 0
Průměr
Průměr
t
sv
p
1
0
2,130
2,296
-2,82
1980
0,005
3,282
3,140
2,12
1980
0,034
2,284
2,299
-0,21
1980
0,835
2,495
2,433
0,92
1980
0,360
2,155
2,242
-1,10
1980
0,273
Tabulky H56a, H56b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ
preferované sociální služby – Graf 4.53
Typ
Sociální
Zdravotní
Ekonomické
preferované
faktory
faktory průměr
faktory průměr
služby
průměr
Terénní
2,099
3,199
2,232
Ambulantní
2,188
3,264
2,338
Pobytové
2,307
3,562
2,479
Vš. skup.
2,147
3,276
2,289
Proměnná
Sociální faktory
Zdravotní faktory
Ekonomické faktory
Prostorové faktory
Prostorové
faktory průměr
13,52
2
6,76
966
1958
40,28
2
20,14
1215
1958
19,14
2
9,57
1550
1958
9,94
2
4,97
1250
1958
5,99
2
3,00
1770
1958
Altruistické
faktory průměr
2,451
2,618
2,608
2,495
PČ chyba
0,493
0,621
0,792
0,638
0,904
2,135
2,182
2,274
2,166
F
13,71
32,45
12,09
7,78
3,32
p
0,000
0,000
0,000
0,000
0,037
Tabulka H57a Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako determinanty rozhodování –
Graf 4.54
Určitě ne,
Osamělost
spíše ne
16
47
Ano, výhledově
93
384
Ne, vůbec
372
Nevím
117
Vš. skup.
1029
Spíše ano,
určitě ano
33
71
133
400
221
98
956
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57b Zájem o využití DS a vnímání zhoršení zdravotního stavu jako determinanty
rozhodování – Graf 4.55
Určitě ne,
Zdravotní stav
spíše ne
7
14
Ano, výhledově
28
76
Ne, vůbec
149
Nevím
26
Vš. skup.
300
Spíše ano,
určitě ano
42
104
198
708
444
189
1685
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57c Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace jako determinanty
Určitě ne,
Finanční situace
spíše ne
26
56
Ano, výhledově
117
487
Ne, vůbec
432
Nevím
132
Vš. skup.
1250
Spíše ano,
určitě ano
23
62
109
297
161
83
735
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57d Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako determinanty
Určitě ne,
Bytová situace
spíše ne
20
54
Ano, výhledově
113
396
Ne, vůbec
362
Nevím
107
Vš. skup.
1052
Spíše ano,
určitě ano
29
64
113
388
231
108
933
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57e Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů jako determinanty
Určitě ne,
Rodinné vztahy
spíše ne
23
57
Ano, výhledově
136
479
Ne, vůbec
388
Nevím
123
Vš. skup.
1206
Spíše ano,
určitě ano
26
61
90
305
205
92
779
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57f Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k zájmovým aktivitám jako
determinanty rozhodování – Graf 4.59
Určitě ne,
Nuda
spíše ne
37
83
Ano, výhledově
165
626
Ne, vůbec
517
Nevím
172
Vš. skup.
1600
Spíše ano,
určitě ano
12
35
61
158
76
43
385
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57g Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních kontaktů jako determinanty
Určitě ne,
Sociální kontakty
spíše ne
25
55
Ano, výhledově
136
522
Ne, vůbec
463
Nevím
147
Vš. skup.
1348
Spíše ano,
určitě ano
24
63
90
262
130
68
637
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57h Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako determinanty rozhodování –
Graf 4.61
Určitě ne,
spíše ne
23
70
Ano, výhledově
125
498
Ne, vůbec
430
Nevím
139
Vš. skup.
1285
Spíše ano,
určitě ano
26
48
101
286
163
76
700
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Tabulka H57i Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako determinanty rozhodování – Graf
4.62
Určitě ne,
Bezbariérovost
spíše ne
24
45
Ano, výhledově
93
326
Ne, vůbec
313
Nevím
102
Vš. skup.
903
Spíše ano,
určitě ano
25
73
133
458
280
113
1082
Řádk. součty
49
118
226
784
593
215
1985
Příloha č. 3 Tabulky a grafy jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování
o podání žádosti do domova pro seniory
6.1. Sociální situace
6.1.1. Sociální izolace
Tabulka P3.1 Sociální izolace jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Pocit osamělosti
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
446
583
580
376
446
1029
1609
1985
22,46851
29,37028
29,21914
18,94207
22,4685
51,8388
81,0579
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
ChD
Počet pozorování
Graf P3.1 Sociální izolace jako determinanta podání žádosti do DS
700
600
500
400
300
200
100
0
583
580
446
376
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Pocit osamělosti
6.1.2. Vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek příležitostí k zájmovým
aktivitám)
Tabulka P3.2 Volný čas jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým
aktivitám)
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
927
673
294
91
927
1600
1894
1985
46,70025
33,90428
14,811108
4,58438
46,7003
80,6045
95,4156
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Graf P3.2 Volný čas jako determinanta podání žádosti do DS
Počet pozorování
1000
927
800
673
600
400
294
200
91
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.1.3. Špatné rodinné vztahy
Tabulka P3.3 Rodinné vztahy jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Špatné rodinné vztahy
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
580
626
468
311
580
1206
1674
1985
29,21914
31,53652
23,57683
15,66751
29,2191
60,7557
84,3325
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Graf P3.3 Rodinné vztahy jako determinanta podání žádosti do DS
Počet pozorování
700
600
626
580
468
500
400
311
300
200
100
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.1.4. Nedostatek sociálních kontaktů
Tabulka P3.4 Nedostatek sociálních kontaktů jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Nedostatek sociálních kontaktů
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
584
764
495
142
584
1348
1843
1985
29,42065
38,48866
24,93703
7,15365
29,4207
67,9093
92,8463
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
ChD
Graf P3.4 Nedostatek sociálních kontaktů jako determinanta
podání žádosti do DS
Počet pozorování
1000
764
800
600
584
495
400
142
200
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.2. Zdravotní stav
6.2.1. Zhoršení zdravotního stavu
Tabulka P3.5 Zdravotní stav jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Zhoršení zdravotního stavu
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
76
224
773
912
76
300
1073
1985
3,82872
11,28463
38,94207
45,94458
3,8287
15,1134
54,0554
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Graf P3.5 Zdravotní stav jako determinanta podání žádosti do DS
912
Počet pozorování
1000
773
800
600
400
200
224
76
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.3. Ekonomická situace
6.3.1. Zhoršení finanční situace
Tabulka P3.6 Ekonomická situace jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Zhoršení finanční situace
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
382
868
523
212
382
1250
1773
1985
19,24433
43,72796
26,34761
10,68010
19,2443
62,9723
89,3199
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Graf P3.6 Ekonomická situace jako determinanta podání žádosti do
DS
Počet pozorování
1000
868
800
600
400
523
382
212
200
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.4. Prostorová situace
6.4.1. Zhoršení bytové situace
Tabulka P3.7 Bytová situace jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Zhoršení bytové situace
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
405
647
638
295
405
1052
1690
1985
20,40302
32,59446
32,14106
14,86146
20,4030
52,9975
85,1385
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
ChD
Počet pozorování
Graf P3.7 Bytová situace jako determinanta podání žádosti do DS
700
600
500
400
300
200
100
0
638
647
405
295
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
6.4.2. Bezbariérovost
Tabulka P3.8 Bezbariérovost jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Bezbariérovost
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
418
485
627
455
418
903
1530
1985
21,05793
24,43325
31,58690
22,92191
21,0579
45,4912
77,0781
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Graf P3.8 Berbariérovost jako determinanta podání žádosti do DS
700
627
Počet pozorování
600
485
500
455
418
400
300
200
100
0
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Bezbariérovost
6.5. Altruistické cítění
6.5.1. Pocit nepotřebnosti
Tabulka P3.9 Pocit nepotřebnosti jako determinanta podání žádosti do DS
Tabulka četností: Pocit nepotřebnosti
Kategorie
Kumulativní
četnost
Četnost
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
ChD
Relativní
četnost
Kumulativní
relativní četnost
571
714
506
194
571
1285
1791
1985
28,76574
35,96977
25,49118
9,77330
28,7657
64,7355
90,2267
100,0000
0
1985
0,00000
100,0000
Počet pozorování
Graf P3.9 Pocit nepotřebnosti jako determinanta podání žádosti
do DS
800
700
600
500
400
300
200
100
0
714
571
506
194
Určitě ne
Spíše ne
Spíše ano
Určitě ano
Příloha č. 4 Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory
Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory ve Zlínském kraji
Uveďte rok, ve kterém vzniklo vaše zařízení:
Jakou kapacitu má váš domov pro seniory:
1. Kolik žadatelů z vedeného pořadníku čekatelů na umístění odmítlo za poslední tři
roky Vaši výzvu k nástupu?
2010:
2011:
2012:
2. Kolik nových uživatelů nastoupilo do vašeho domova v těchto letech:
2010:
2011:
2012:
3. Kolik let v domově pro seniory pracujete (zaokrouhlete na celé roky):
V následujících otázkách vycházejte z Vašich zkušeností (budeme rádi za
podrobné odpovědi):
4. Jaké jsou nejčastější důvody vedoucí člověka k podání žádosti o sociální službu
domova pro seniory?
5. Jaké jsou nejčastější důvody vedoucí žadatele o službu domova pro seniory
k faktickému nástupu do zařízení?
6. Pokud uživatel alespoň jednou odmítl výzvu k nástupu do zařízení a na základě
některé další výzvy nastoupil, co sehrává klíčovou roli v jeho rozhodnutí?
Příloha č. 5 Seznam domovů pro seniory ve Zlínském kraji
Název zařízení
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Domov pro seniory Panny Marie Královny
Dům pokojného stáří Nedašov
Domov pro seniory Koryčany
Domov pro seniory Burešov, příspěvková organizace
Domov pro seniory Luhačovice, příspěvková organizace
Domov pro seniory
Domov pokojného stáří Boršice
Charitní dům sv. Andělů strážných Nivnice
Charitní domov Hluk
Domov pro seniory Uherský Ostroh
Domov pro osoby se zdravotním postižením Kunovice Cihlářská
Domov pro seniory Nezdenice
Domov pro seniory Uherské Hradiště
Domov pro seniory Napajedla, příspěvková organizace
Charitní dům pokojného stáří Valašská Bystřice
16. Domov pro seniory Rožnov pod Radhoštěm
17.
18.
19.
20.
Domov pro seniory Podlesí
Domov pro seniory Karolinka
Domov pro seniory Lukov, příspěvková organizace
Domov pro seniory Efata
21. Centrum pro seniory Zahrada, o.p.s.
Obec
Choryně
Nedašov
Koryčany
Zlín
Luhačovice
Pačlavice
Boršice
Nivnice
Hluk
Uherský Ostroh
Kunovice
Nezdenice
Uherské Hradiště
Napajedla
Valašská Bystřice
Rožnov pod
Radhoštěm
Valašské Meziříčí
Karolinka
Lukov
Zlín
Bystřice pod
Hostýnem
Slavkov
Vlčnov
Nový Hrozenkov
Halenkov
Otrokovice
Otrokovice
Loučka
Otrokovice
22. Charitní dům sv. Petra a Pavla Slavkov
23. Charitní dům Vlčnov
Víceúčelový charitní dům
25. Domov pro seniory SENIOR Otrokovice
26. Domov pro seniory SENIOR Otrokovice
27. Domov pro seniory Loučka, příspěvková organizace
28. Charitní domov Otrokovice
29. Česká katolická charita, Charitní domov pro řeholnice
Velehrad
Velehrad
30. Domov pro seniory Buchlovice (2 sociální pracovnice)
Buchlovice
31. Domov pro seniory Vsetín Ohrada
Vsetín
32. Centrum pro seniory, příspěvková organizace
Holešov
33. Domov pro seniory U Moravy
Kroměříž
34. Domov pro seniory U Kašny
Kroměříž
35. Domov pro seniory Vážany
Kroměříž
36. Dům pokojného stáří Zlín
Zlín
37. Česká katolická charita Domov sv. Kříže Kroměříž
Kroměříž
38. Domov seniorů
Zlín
39. Dům pokojného stáří Zlín
Zlín
Pozn.: Barevně jsou označena zařízení, jejichž sociální pracovníci se zapojili do výzkumu
Kapacita
20
15
19
108
50
56
31
17
25
38
4
165
159
63
26
204
203
146
196
19
74
12
15
19
72
66
115
46
24
170
32
178
115
80
105
48
70
45
17
Příloha č. 6 Prvotní seznam kódů s lokalizací významových jednotek v textu
Číslo
kódu
1
2
3
4
Název kódu
Nebylo jiné řešení
Děti musí pracovat
Sama doma
5
Ztráta soběstačnosti
6
Nešlo to tak dál
7
Vyřízení žádosti
8
9
10
Vztah k místu
Řešení bytové situace
11
12
Nezvyknu si
Velmi těžké rozhodování
Doma je doma
13
Kvalitní služba*
14
15
16
Smutek dětí z nástupu
17
Nemohl/a jsem být
sám/sama
18
19
Návrat domů*
Stesk
Absence rodinného
prostředí
20
Rodina je základ
21
22
Frekvence kontaktů
s rodinou
Členové ostrova rodiny
23
24
Raději nevzpomínám
25
Cesty domů
26
27
28
Velký kolektiv*
Ztráta svobody / soukromí
Blízká osoba jako
uživatel*
Nuda*
Lokalizace významové jednotky v textu
(označení zařízení a klienta + číslo řádku)
BUA18; BUA58; BUB79; BUB81; BUC10; BUC12;
BUD4; UHA8; UHB6; UHB10; UHD6; BCA22; BCB4;
BCD6; BCD8; BCD10; BCE24
BUA18; BUC22; BUD4; BUD16; BUD26; UHA8; UHB6;
UHB24; UHC24; UHD6; UHD10; UHD24; BCA28;
BCA86; BCB4; BCD45; BCD59; BCE4; BCE78; BCE80
BUA18; BUA24; BUB103; UHA3; UHA85; UHB10;
UHD6; UHD94; BCA28; BCA74; BCA84; BCA86; BCB46
BUA18; BUB16; BUB25; BUB31; BUB134; UHB10;
UHC32; UHC66; BCA28; BCD6
BUA18; BUC10; BUC16; BUC36; BUD4; UHA8;
UHA131; UHA135; UHB10; UHC52; UHD8; UHE44
BUA18; BUA56; BUC14; BUC54; BUD26; UHB10;
UHC40; UHC46; UHE60; BCA36; BCA38; BCD45
BUA28; UHA85; UHA123; UHB20; UHB22; UHC72;
BCA18; BCA66; BCD38
BUA32; BUA34; UHB10; UHE9; UHE44; BCB4; BCB6
UHE32; UHE34
BUA38; UHA8; UHB4; UHB6; UHB24; UHC74; BCA28;
BCB28
BUA40; BUC48; UHB36; BCD79
BUA40; BUB128; BUB134; UHA129; UHB10; UHB36;
UHC58; UHC60; UHC62; BCA28; BCA30; BCA66;
BCA88; BCB28; BCE84
BUA40; BUA100; BUA104; BUC50; UHB87; UHB89;
UHB103; UHB122; UHC66; BCA28; BCA38; BCA44;
BCA56; BCA58; BCA66; BCB46; BCD63; BCD65
UHE66; BCA28; BCE14
BUA42; UHB14; UHB34; UHB83; UHB124; UHB137;
UHB145; BCB6; BCB8; BCB50
BUA54; BUD16; UHB20; BCA38; BCD10; BCD97;
BCD99
BUA56; UHB10; UHD59; BCA28; BCA28; BCA38;
BCD6; BCD38
BUA63; BUA64; BUB103; UHB36; UHB97; UHB99;
BCB44; BCD106
BUA66; BUA68; BUA96; BUA112; BUA114; BUB100;
UHB19; BCA66
BUA68; BUA112; BUB103; BUC36; BUC38; BUC40;
UHA18; UHA85; UHA129; UHB10; UHB66; UHD55;
UHD86; UHE26; BCA28; BCA66; BCA74; BCB6; BCB56;
BCB64; BCC74; BCC159; BCD20; BCD113; BCD115;
BCE94
BUA70; BUB103; BUC22; UHA85; UHA129; UHB36;
UHB42; BCA74; BCB6
BUA72; BUA74; BUA84; BUC22; UHB42; UHB22;
UHC78; UHD55; BCA68; BCA70; BCA72; BCB6; BCB46;
BCE20; BCE94
BUA92; UHA81; UHA83; UHC64
BUA92; BUA94; BUB47; BUB61; BUC50; UHB77;
UHB141; BCB38
BUA98; UHB141; UHB143; BCB28; BCB56; BCC74;
BCE94
BUA112; BUB95; BUB97; BCA88
BUA114; BUA115; BCA30; BCD47; BCE86
BUB10; BUB21; BUB31; BUB35; BUB87; BUB89;
UHA58; UHB99; UHB118; UHE50; UHE52; BCA56;
BCA94; BCB4; BCB44; BCE32; BCE38; BCE46
29
Z nemocnice do DS*
30
Úvahy o smrti
31
32
Nenaplněná očekávání
Problém se spolubydlícím*
33
Smiřování s osudem
34
35
36
37
Organizované aktivity
Čtu si
Televize
38
39
Procházky
40
41
Musím to vydržet*
42
Povídáme si
Žádost pro případ potřeby
Starost o opuštěné bydlení
Potřeba pomoci*
43
44
Nemám děti
45
46
Rodina už nemůže
47
Jednolůžkový pokoj
48
Život v přirozeném
prostředí
49
Volná kapacita
50
51
Pěkné vybavení*
Potřeba pomoci – základní
úkony*
Nepřemýšlím
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
Význam jídla
Já a oni
Nechci do DS*
Nemoc pečující osoby
Nemocnice jako přestupní
stanice*
Svoje rodiče bych nikdy
nedala
Vysoká úhrada za
jednolůžkový pokoj*
Malý důchod*
Vysoká úhrada za služby*
Informovanost o
deinstitucionalizaci**
Zlom v životě*
Zabíjíme čas*
Nezkusil/a jsem péči doma
Personál a hranice*
BUB23; BUB73; BUC20; UHA125; UHB6; UHD14;
UHE8; BCA18; BCB64
BUB35; BUB150; UHA115; UHB72; UHB111; UHC40;
UHD57; UHE114; BCA64; BCA106; BCE52
BUB35; BUB41; BUB47; BCD38
BUB47; BUB71; BUB91; BUB97; BUC48; BUD28;
BUD41; UHE54; UHE56; UHE98; UHE102; BCA46;
BCB28
BUB47; BUB91; BUB93; BUB108; BUC42; BUC50;
BUC54; BUC59; BUD14; BUD28; UHA85; UHA99;
UHA139; UHB24; UHB34; UHB83; UHC68; UHD24;
UHD43; BCA40; BCA96; BCB54; BCB56; BCD55;
BCD57; BCD108; BCE32; BCE66; BCE88; BCE90
BUA66; UHB99; UHB103; BCA56; BCA102
BUA42; BUA92; UHA85
BUA92; UHA85
BUB61; UHA85; UHB44; UHB118; UHE96; BCA56;
BCB36
BUB61; BUC42; UHB44; BCA104; BCB44
BUB63; BUB65; BUB67; BUB69; BUC14; UHD16;
UHE8; BCD10
BUB118; UHB83; UHB83; BCB64
BUB122; BUB136; BUC24; BUC25; BUC28; BUC54;
UHB36; UHB83; UHD65; BCA96
BUC14; BUC34; BUC42; UHA36; UHA40; UHB10;
UHD10; UHD38; UHE75; UHE82; BCA18; BCB24;
BCB46; BCE4; BCE12; BCE80
BUC22; BCA94
BUC34; BUC65; BUC67; UHB26; UHB28; UHB30;
UHB34; UHB75; UHD45; UHE60; UHE84; UHE94
BUC38; BUD4
BUC42; BUD30; UHB20; UHB24; UHB109; UHB116;
UHB124; UHB137; BCA38; BCA96; BCA98; BCA106;
BCB32; BCD63; BCD65; BCD119
BUC50; BUC59; BUD30; BUD44; BUD46; UHB97;
BCA46; BCC120; BCD42
BUC54; UHB14; UHB97; UHB127; UHD47; UHE24;
UHE60; BCD10; BCD14
BUC59; BUD22; UHA123; UHA125; BCA16; BCA88;
BCE18
BUC61
BUC61; UHA135; BCA28; BCB66
BUC63; UHA141; UHB20; UHB85; BCB38; BCB40
BUD4; UHA129; UHB4; UHB6; UHB10; UHB20; UHB20;
UHD55; BCD10; BCD38; BCD59; BCE64
BUD14; BUD16; BUD26; BCD6; BCD45
BUD18; BUD22; UHA40; UHA42; UHA56; UHB10;
UHB14; BCA18
BUD56
BUD30; BUD44; UHB95; UHE106; BCB72; BCB74
BUD30; UHB36; UHB93; BCA66
BUD30; UHB91; UHE60; UHE110; BCA66
BUD37
UHA8; UHA10; UHD6; BCD59
UHA32; UHB127; BCB36
BUA98;UHA38; UHB10
UHA44; BCA52
65
66
67
68
69
70
71
72
73
Kdyby to šlo, tak tady
nejsem*
Moje potřeby – ostatní se
musí přizpůsobit*
Tvrdá realita*
Dobrý spolubydlící*
Hlavně se nelitovat*
Ocenění dětem
Neplánuju
Eutanazie
Byrokracie*
74
75
76
Kritika systému*
Kamarádi
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
Neřešil jsem dopředu**
Autonomie v rozhodování
Doporučení lékaře
Obavy o život
Děti mají malý byt
Celkem jsem se těšila**
Přítomnost lékaře
Nic mně tu nechybí
Děti bydlí daleko
Děti nemají čas
Odstrčená*
Zlepšit zdravotní stav
Neurol dělá náladu
Děti mě nechali*
Altruistické pohnutky
Smrt partnera
UHA52; UHA129; UHB34; UHB83
UHA48; UHA52
UHA56
UHA58; UHA68; UHB34
UHA83
UHA87; UHA123; UHC66; BCA84
UHA95; UHB4; UHB126
UHA99; UHA149
UHA101; UHA103; UHA105; UHA113; UHA73; UHB46;
UHB62; BCD77
UHA113; UHA117; UHA123; UHA157
UHA121
UHA131; UHA133; UHB10; UHB42; UHD6; UHD55;
UHD94; BCA24; BCA78; BCA84
UHA148
UHA153; UHA155; UHA157; UHA159; BCA28
UHB10; UHB14; UHE8; BCD6; BCD8; BCD38
UHB10; BCB66; BCB68; BCD45
UHB10; BCB46
UHB24
UHB34; UHB60; UHB75; UHB107
UHB36; UHC32; UHC84; BCA30; BCB70; BCE62
UHB42; UHC24; BCA76; BCB
UHB83; UHC44
UHB99
UHB105; UHB107; UHB120; BCA44; BCA58; BCE60
UHB153
UHC24; BCE6; BCE10
UHC66; UHD6; UHD8; UHD30; UHD32; UHE28; BCA74;
BCD6; BCE70; BCE72
UHD38; BCE4
UHD53
UHD73
BCA26; BCD38
UHD59; BCA42
BCA64; BCA98; BCB32; BCB34; BCB40
BCA82
Nemá kdo opatrovat
Dá se to*
Mám lidi rád*
Pěkné prostředí
Není cesty zpět
Potřeba aktivity
Mladým se nemá
zasahovat do života
BCB18
99 Bezbariérovost
BCB22
100 Přechodná stanice*
Nevzdat
se
BCB40; BCB42; BCB52
101
BCB52
102 Záleží na psychice
BCB72; BCB78
103 Domov jako vhodné
řešení, když jsou dva*
UHD47; BCD55
104 Potřeba svobody
* Barevně označené kódy byly sloučeny; ** Vypuštěné kódy
92
93
94
95
96
97
98

Perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory

Transkript

Podobné dokumenty

textil - DAXAR.cz