Stáhnout - Gymnázium Budějovická

www.gybu.cz
GYBEAT
ročník 3. číslo 1.
Taneční
gybu times | taneční | turistika | 1
kultura | šuplík | zahraničí | sport
obsah
Gybu Times: Dalším z profesorů, kterého
si zvídaví reportéři vzali do hledáčku, je
Stanislav Búth. Zbytek GyBu Times se nese
ve znamení výměnného pobytu 4.D v Madridu a nechybí ani Gossip.
Taneční: Osobní zkušenosti i pohled
profesionálky. Naším tématem jsou
taneční!
Rozhovor
4
6
9
Výměna s Madridem: Qué mono!
4
V jednom kole
10
12
Rozhovor s Růženou Chladovou
Historky z tanečních
14
Turistické okénko: Lukáš se tentokrát
v doprovodu skupinky studentů GyBu
vydal do útrob tajného protiatomového
krytu pod hotelem Jalta.
Zápisky z cest vol.2
Gossip
8
15
10
Lukášovo turistické okénko 8. díl
15
Kultura: Naše nová rubrika Kultura startuje ve velkém, a to rozhovorem s bývalým
studentem GyBu a hercem Národního divadla, Igorem Orozovičem. Dále reportáž
Rozhovor s Igorem Orozovičem
16
22
Budiž světlo
WTF is MBP?!
23
16
ze Signal Festivalu a WTF is MBP?
Ze studentova šuplíku: Rubrika pod taktovkou Emy Labudové opět přináší něco k
zamyšlení i pobavení. Například anglicky
psanou povídku!
24
Něco vtipnýho
The Dog and the Bone
25
27
xxx
24
Zahraničí: Naši pilní reportéři tentokrát na
zahraničí poněkud zanevřeli (nebo jsme to
Střemhlav do země nezemě
28
prostě všechno vyčerpali v GyBu Times),
zahraniční rubriku tak drží pouze cestopis
28
Kryštofa Synka z Albánie.
Sport: GyBu sportuje i když to není tématem Gybeatu. Jak, to už vám přiblíží Adam
29
GyBu liga v plném proudu!
Kolář z vedení GyBu ligy.
2
29
SLOVO
REDAKCE
Vážení čtenáři,
ani nám se tomu nechce věřit, ale skutečně držíte v rukou nové číslo GyBeatu. Už
jsme pomalu ztráceli naději, ale náš milovaný časopis přeci jen nabral druhý dech
a rozhodně Vám má co nabídnout. V první řadě je to slib pravidelného vycházení
(vážně se o to pokusíme!), novinka v podobě rozhovorů s úspěšnými absolventy
GyBu a v neposlední řadě i nová šéfredaktorka. Přejeme Vám příjemné počtení!
Vaše redakce
3
GyBu
Times
Zuzka Říhová, Anna Michnová
Rozhovor s panem Brambůrkou
zdroj: osobní archiv
ámy a pánové. Je nám ctí,
D
že Vám můžeme představit
jednoho z nejvýraznějších profesorů
starší generace. Tedy snažím se o to,
snažím se, tak snad se mi to daří.
Jaké profesi byste se věnoval, kdybyste
nebyl profesorem?
naší školy. Humorem a energií nás
zahrnul hned, jak jsme vstoupily do
kabinetu. Rozporuplná osoba budící
respekt, zároveň vás vždy dokáže
pobavit. Ale kdo je vlastně pan
profesor Búth?
Chtěl jsem studovat veterinu.
Chtěl byste si zkusit být v kůži jiného
profesora?
Jak dlouho učíte na naší škole?
Já tady učím od roku 1993.
O tom jsem vůbec nepřemýšlel a jsem
spokojený s tím stavem, který tady je.
Co Vás na učení baví?
Máte nějakou vtipnou historku z hodin?
Předávat vědomosti studentům a čerpat
od nich životní energii. Cítím se dobře
mezi mladými.
Že bych řekl poslední dobou něco
legračního, to si nějak nevzpomínám…
Možná z opravy písemek, ale nevím,
jestli by to někomu připadalo vtipné,
to ocení odborník, když mi student
napíše, že obojživelníci se vyvinuli z
obojživelníků, tak to někomu může
připadat komické, mně třeba ano. Nebo
nedávno mi někdo napsal, že ptáci se
vyvinuli z ptáků. Jinak semtam říkám
studentům nějaké své oblíbené vtípky.
A čím Vás studenti nejvíce štvou?
Mně nějak poslední dobou, jak
stárnu, jsem už tady 21 let, nevadí nic.
Dopracoval jsem se časem k tomu,
že mladí už jsou jiná generace a mají
jiné představy o životě, a nechci jim
vnucovat trošku zkostnatělé představy
4
Jaké jsou Vaše mimoškolní záliby?
To už asi ne. Už jsem starší, takže
klouby nejsou jako zamlada, což
poznáte jednou sami.
Rád jezdím se studenty do přírody,
každoročně jezdíme do Bílých Karpat.
Mám to rád, protože je to tam takové
volnější, nejsme ve škole. Jezdí tam
lidi, které to baví, mě to baví, a navíc
rád cestuju. Mám rád i dobré knížky
a docela se zajímám o film, ale
dlouhodobě, už od mládí. Naposledy
jsem teď viděl 2. díl Hunger Games.
Jakou hudbu rád posloucháte?
Líbí se mi spíš populární hudba, ani
tolik neposlouchám české zpěváky, víc
ty zahraniční a méně známé. Třeba na
festivalu Europe Song Conquest se mi
líbíla turecká zpěvačka Chadiz nebo
jedna z Albánie. Zajímám se tedy spíš o
hudbu populární než třeba o tu vážnou.
Bez čeho se neobejdete na svých výletech
se studenty?
Je známo, že máte rád rostliny. Pěstujete
nějaké?
Bez čeho se neobejdu… To bude
pořádná turistická obuv a jako
povzbuzovač černý kafe. Nemusím
ani jíst, to kafe ale potřebuju. Jako
kofeinista.
Já jsem celá léta pěstoval kaktusy,
ovšem když jsem ze svého bydliště, z
Příbrami, přesídlil do Prahy ke studiu
na vysoké škole, tak mi je rodina
zničila a už jsem sbírku neobnovil, ale
mám alespoň kaktusy na chodbách, to
jsou takové poslední záchvěvy. Jinak se
mi líbí rostliny v přírodě.
A znáte třeba nějaká přírodní
afrodisiaka?
Asi hlavně koření, třeba například pepř.
zdroj: osobní archiv
Tématem GyBeatu jsou taneční,
proto bychom se chtěly zeptat na Vaše
zkušenosti z tanečních?
Já jsem chodil do tanečních v
gymnáziu a je fakt, že mě nakonec
vybrali do tanečního kroužku, takže
jsem pár let závodně tancoval, ale
pak mě jednak nebavilo držet dietu a
jednak to bylo hodně časově náročné.
Nemohl jsem to skloubit se školou a
musel jsem toho nechat.
A chtěl byste zkusit taneční znovu?
Třeba nějaké kurzy pro dospělé?
zdroj: osobní archiv
5
GyBu
Times
Myslíte si, že i město
má své kouzlo, nejenom
příroda?
usedlost v lesích. Nevím, jak dlouho
bych to vydržel, asi bych se po několika
málo týdnech, měsících s radostí vrátil
do ruchu velkoměsta.
Město má určitě své kouzlo.
V Praze se mně líbí Staré Město,
nějaký čas jsem bydlel na Malé Straně,
hned pod hospodou U Dvou Slunců,
tam se mi líbilo. A z cizích měst se mi
líbilo třeba v Paříži, hlavně galerie;
nebo Edingbourgh. Každé město má
své kouzlo.
Mluvil jste o tom, že máte rád knihy.
Jaký je váš oblíbený autor?
Já mám rád Stephena Kinga – takový
ponurý, černý, trochu sci-fi, trochu
hororový. Líbí se mi i filmová
zpracování jeho knih: The Mist, Carrie,
Hřbitov zviřátek, Mlha. Jako poslední
jsem od něj četl, už před delší dobou,
právě Mlhu. Jenom díky tomu, že jsem
viděl film, jsem si ji přečetl.
Sportujete rád?
Dělal jsem sportovní gymnastiku,
závodně, ale přestal jsem s tím, což
je asi výsledek nějaké pohodlnosti ve
starším věku.
zdroj: osobní archiv
Kam byste se rád přestěhoval, kdybyste
měl možnost?
Já bych se nejradši přestěhoval, jak
pořád tvrdím, na nějaké klidné místo.
Mně by vyhovovala nějaká opuštěná
A poslední otázka. Jak jste přišel na
oslovení ‹brambůrko›?
To se trochu opičím po své kolegyni, se
kterou jsem učil několik let v základní
škole. Ta říkala studentům brambůrko,
a když zlobili, tak bramboro, a mně
se to nějak zalíbilo, tak to používám.
Nevymyslel jsem to já, nechci se chlubit
cizím peřím.
Kristý Hrdličková
6.9.
Zápisky z cest vol.2
aneb Tengo que saber hablar espaňol
27.9.
Milý deníčku,
čekáme.
My všichni, kteří máme letět do
Madridu, čekáme. Zatímco naši
spolužáci «Sevillané» si už dva týdny
chatují se svými hostitelskými rodinami,
my , «Madriďané « šest dní před odletem
stále ještě netušíme, kde budeme bydlet.
Milý deníčku,
jakkoliv jsem pohořela se svými
znalostmi španělštiny na rodinné
dovolené, rozhodla jsem se to nevzdat a
nezanevřít na tento krásný jazyk. Čeká
nás výměnný pobyt v Madridu.
Jestli se ukáže, že jsem se za ten rok
nezlepšila, tak už vážně nevím.
6
Přemýšlím, že zkusím sehnat kontakt
na toho bezdomovce, se kterým budu v
Madridu sdílet místo pod mostem.
6.10.
Deníčku,
Hernandézovi se omlouvají, že mě
nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu
dojet domů sama.
Začínám se bát.
29.9.
Autobus mi nezastavil na zastávce, takže
jsem o půl dvanácte v noci skončila kdesi
uprostřed kruhového objezdu.
Deníčku,
konečně! Poslali nám jména našich
výměnných studentů!
Civilizace v nedohlednu. Je mi zima a
Pablo nebere telefon. Pomoc!
Děsivá zpráva číslo jedna: bydlím u
kluka.
7.10.
Děsivá zpráva číslo dvě: jako jediný ze
všech studentů neuvedl kontakt na sebe,
ale na své rodiče.
Deníčku,
Hernandézovi se omlouvají, že mě
nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu
dojet domů sama.
Co je proboha zač?!
2.10.
Mám pocit, že z celé rodiny se mi nejvíc
věnuje jejich pes.
Přílet do Madridu
A metro tu jezdí v opačném směru.
3.10.
9.10.
Milý deníčku,
víkendové plány s rodinou zrušeny. Pablo
se musí učit. Nevadí, uděláme si s Dájou
fajn odpoledne . Těším se na pondělí.
Milý deníčku,
ať už se s Pablem nudím sebevíc, Madrid
si vážně užívám. Tak třeba učit Agustína
česky je vážně zábava, už kvůli jeho
«dokonalé» výslovnosti. Z «křupek»
se mu totiž podařilo udělat «čubky»
a «dívka mých snů» je v jeho podání
«děvka mých snů». Jen si nejsem jistá, jak
s tím obstojí na jaře v Praze...
5.10.
Deníčku,
Hernandézovi se omlouvají, že mě
nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu
dojet domů sama.
10.10.
Řeknu ti, vyznat se v madridských
jízdních řádech je nadlidský úkol. V
tabulce se totiž nepíše, v kolik hodin
přijíždí autobus na konkrétní zastávku,
ale v kolik vyjíždí z konečné a cirka za
jak dlouho tady bude.
Milý deníčku,
tak jsem se v pořádku vrátila.
Začínám mít pocit, že používání
španělštiny se v mém případě rovná boji
o přežití.
Co to znamená pro mě? Stepovat na
zastávce pro jistotu o deset minut dřív,
aby pak autobus přijel podle španělských
zvyků s dvacetiminutovým zpožděním.
Snad se domů nějak dostanu.
Na druhou stranu, zatím to přežívání
zvládám celkem dobře, tak že bych to
zkusila příští rok v Mexiku?
7
Náš drahý
básník z 8.C MN našel novou
múzu. Po románcích s KH (8.C) a KH (4.D) byl
okouzlen úsměvem KH (5.D).
Všechno hezké jednou končí. VB ze 3.D a RZ
ze 7.B se rozešli kvůli nedostatku času, a to i
přesto, že V za nim neustále jezdila na kole 15
kilometrů tam a zpátky...
Soutěž
o nejčastěji obnovovaný
vztah vyhrávají ŽH (6.A) a PF (6.A)!
Čtyři rozchody a čtvrté usmíření se je
docela slušný výsledek.
Nový školní
šéffotbalista DL má čím dál tím
blíže ke krásce MB. Jsou k sobě natolik
blízko, že spolu chodí? Držíme
palce!
Jiný zdroj
nám však poskytl informaci, že
vztah se rozpadl především proto, že VB
dávala před RZ přednost svému domácímu
mazlíčkovi... Po detailech budeme
nadále pátrat!
Po úspěšném
minulém slunovratu, kdy jsme měli
asi 20 nových párů, máme další úspěšný, sice
méně ale přece. Třeba z kvinty dívky KN a BK zamilovaly do chlapců z céčkové septimy TN a JFa ono
se to nakonec povedlo! Gratulujeme!
Roztomilá
hubeňoučká MF se nám začíná
pěkně rozjíždět. Bude jí stačit ‘kamarád’ FZ,
nebo si hledá další oběť? Pozor, vypadá hodně
náročně. A co na její chování FZ?
Že by se nám
zaostalá 5.B začala lepšit? Po pár
privátech máme jen v této třídě nejméně dva
nové páry, například NT a DP.
Náš milovaný
vždyusměvavý PH odletěl daleko,
kým ho MI asi nahradí?
8
Lucie Štěpánková
S
Výměna s Madridem: Qué mono!
tudenti bilingvního studia se již tradičně
ve čtvrtém ročníku vydávají na výměnný
pobyt do Španělska a ani letošní 4.D to
samozřejmě neminulo. Rozdělili jsme se na
dvě poloviny: Madrid a Sevilla.
zdroj: flickr.com
Uvedu příklad: „Odpoledne půjdeme ven,“
lze volně přeložit, „V deset večer tě vezmu na
večeři.“
Po víkendu stráveném převážně v rodině
jsem s obrovským vděkem uvítala setkání
s ostatními Čechy a krátký návrat do
mateřského jazyka, protože mi pomalu
začínal mozek přepínat do španělštiny. Do
mého slovníku se pomalu ale jistě vkrádaly
výrazy, jako Qué chulo! nebo Qué mono!,
jimiž Madriďané reagovali na úplně cokoli.
Přemýšlela jsem, jak by se to řeklo česky,
nakonec jsem ale dospěla k názoru, že je to
prostě nepřeložitelná, nadšení (byť třeba jen
falšované) vyjadřující fráze.
My z Madridu jsme se tiše vysmívali
sevillským, jejichž cesta čítala mezipřistání v
Lisabonu, kdežto náš let byl přímý, a dokonce
i v relativně přijatelnou hodinu.
Úspěšně jsme přečkali i cestu, byť rozsazeni
náhodně po celém letadle mezi upovídanými
španělskými spolucestujícími a neschopni
pohnout nohama v tom maličkém prostoru
mezi řadami sedaček.
Náš týden se pomalu začínal chýlit ke konci,
až nadešel poslední večer. Kufr jsem měla
sbalený a tak akorát po okraj napěchovaný,
když přede mne u večeře má rodina
postavila asi pět krabiček jídla, které mi u
nich chutnalo, abych ho dovezla domů. Jak
jsem tak stála nad kufrem, který se nehodlal
zvětšit, ať jsem na něj křičela sebevíc sprostě
ve všech jazycích, které ovládám, a ručička
hodin se pomalu blížila ke druhé hodině
ranní, takže už i Španělé šli na kutě, učinila
jsem radikální rozhodnutí, na kufr praskající
ve švech jsem si sedla, hrubou silou ho
donutila pojmout veškeré mé věci a smířila
se s tím, že sušenky budou, až je vybalím, na
prášek.
Autobusem jsme dojeli ke škole, kde jsme se
setkali s našimi partnery. Ti nás přeochotně
začali představovat všem svým kamarádům,
kteří nás vítali typickým španělským
způsobem: dos besos (=vzdušné polibky), což
se, uznejte, s tradiční českou povahou většiny
z nás moc neslučuje.
Po několika dnech už jsem si začala zvykat
na přílišnou španělskou vřelost a přátelskost,
udivené výrazy, jakmile má hostitelka při
představování zmínila, že sice pocházím ze
země, o které nejspíš většina z nich nikdy
neslyšela, ale přesto mluvím španělsky, na
vlastní koupelnu (hostitelské rodiny byly tak
trochu za vodou. Hodně za vodou. Přesněji,
za vodou v dvoupatrovém střešním bytě s
výhledem na celé město.) a dokonce i fakt, že
metro jezdí opačně.
Domů jsme se vrátili v pořádku a živí, ačkoli
značně unavení.
A (málem bych zapomněla) prosím, minutu
ticha za ty sušenky.
Mohu vás také všechny ujistit, že pověstná
španělská nedochvilnost není pouze mýtem.
9
taneční
Zuzka Říhová
V jednom kole
zdroj: Kačka Šumová
Na úvod, když už jsem nakousla to
zadávání, doporučuji všem, kteří
do tanečních teprve půjdou, najít si
tanečního partnera/ partnerku ještě
před zápisem. Zaprvé se tam můžete
přihlásit spolu, díky čemuž vás kurzy
vyjdou levněji, zadruhé nezůstanete
na ocet. Nikdo ale neříká, že s ním/
ní pak musíte tancovat pořád. Střídání
partnerů je super, obzvlášť pokud ten váš
funguje jenom na heslo ‘před použitím
protřepat‘(musím podotknout, že já
Spousta světel, klasická taneční hudba,
slečny na vratkých podpatcích, pánové
s motýlky, načesané páry se míhají sem
a tam. Taneční jsou zpět! Je to místo
navazování nových přátelství, vztahů a
zábavy.Takže, dámy a pánové, můžete se
jít zadat!
Chtěla bych poznamenat, že jsem do
tanečních chodila do Národního domu na
Vinohradech, takže ne všechno, co se dělo
tam, se děje i jinde, proto při čtení tohoto
článku nemusíte propadat zoufalství.
10
jsem patřila k těm šťastným), ale znám
pár lidí, kteří neměli zrovna šikovné
tanečníky/tanečnice). Pokud je pro
vás seznamování s lidmi v tanečních
nepříjemné a přijde vám stejně
trapné jako mě, radím vám, prostě to
překousněte. S tím člověkem už nemusíte
nikdy mluvit.Zkusíte si styl ostatních a
nebudete pak vyvedeni z míry, pokud
někdo tancuje jinak, než jste zvyklí.
A pak to nejlepší. Plesy! Pokud máte dost
rozumu a nepozvete rodiče, prarodiče,
atd., tak máte celkem velkou šanci si
ples užít. Chápu, že některé dívky se
chtějí blýsknout svými šaty, pánové se
pochlubí partnerkami, ale věřte mi,
pozvete rodinu a nečekejte nic jiného než
nekonečný tanec s maminkou/tatínkem,
popř. dalšími členy rodiny. Pokud máte
‘cool‘ příbuzné, kteří vás nechají dělat si,
co chcete, a nebudou od vás vyžadovat
neustálou pozornost, směle do toho,
jinak nedoporučuji. Bez dozoru pak
můžete hýřit, jak se vám zlíbí. Už jsem
zmínila temný koutek v hale u šaten, a
pokud se budete snažit, určitě vypátráte
další zákoutí pro zamilované páry.Pro
větší skupinky, které nechtějí být rušeny,
najdete spoustu prázdných chodeb, kam
nikdo nechodí.
Pro někoho mohou být taneční
neuvěřitelná nuda a bude chtít zatahovat.
Nejsem z těch, co by nějak lpěli na dobré
docházce, ale účast nikoho nezabije.
Alespoň ze začátku - naučit se základní
kroky není nijak těžké Pak je to spíš o
tom, jestli to člověka baví, nebo ne. Já
jsem poctivě chodila asi prvních 6 týdnů
a zbytek se už nesl v takovém volnějším
duchu. Většina mých kamarádů pak
trávila hodiny v nedaleké čínské
restauraci nebo na sedačce v temném
zákoutí haly u šaten. Základy=dobrý. S
lekcemi, kde se učí pokročilejší taneční
figury, bych to moc nehrotila.
Celkově pro mě byly taneční skvělá
zkušenost. Protože jsem chodila na
nedělní lekce, probírali jsme s kamarády
události z víkendu, a jelikož jsme byli
odpočatí, s chutí jsme se mohli vrhnout
do tance. Vždycky jsme se hodně
nasmáli, když někdo při tanci vypadal
jako chromý krocan (většinou já) nebo
způsobil další valčíkovou kolizi. Když
si odmyslím bolest nohou z vysokých
podpatků, tak se v tanečních prostě nešlo
nebavit.
Zažila jsem spoustu vtipných situací.
Na denním pořádku byly kolize během
polky a valčíku, kdy upadl jeden pár,
přes něj další a další a jistě si dokážete
domyslet, jak to skončilo. To není nic
strašného, ale když vám povím, že nás
v sále tančilo sto dvacet párů a takhle
přes sebe spadlo třeba 30 lidí, je to už
něco jiného. Nebo během Mikulášské,
při jednom vystoupení, rumbě, našemu
milému lektorovi,představujícímu
anděla, nedopatřením stáhla jeho
‘ďábelská‘ partnerka kalhoty. Vzhledem
k tomu, že rumba je tanec plný vášně,
podařilo se jim to opravdu dobře
zakamuflovat, takže vše vypadalo předem
připravené, kdyby ovšem to samé
vystoupení neshlédli diváci i v jiném sále,
kde o tuto podívanou byli ochuzeni.
A tady pár faktů o tanci, které jste
možná neslyšeli:
Je vědecky dokázáno, že díky tanci
budete zdravější a chytřejší.
Tanec, zpěv a masturbace jsou ověřené
způsoby boje s depresí.
Vztahy párů, které spolu tančí, zpívají a
poslouchají hudbu,bývají silnější a trvají
déle.
Kromě normálních hodin existují ještě
prodloužené, což je vlastně to samé jako
normální hodiny, jenom delší (surprise!).
11
taneční
Anna Michnová
Rozhovor s Růženou Chladovou
Jak dlouho řídíte Taneční školu?
nejkrásnější zážitek ze společenského tance
bylo vidět na vlastní oči tančit Marcuse a
Karen Hiltonovi, nositele Řádu Britského
impéria.
Školu řídím od roku 1987. Je to vlastně více
jak čtvrt století. Tato práce je zajímavá a
všestranně mě naplňuje, že ubíhající roky
nemám čas ani počítat. V září se rozjede
taneční sezóna, přijdou prodloužené, plesy,
taneční soutěže, společenské večery… A
tak běží jedna taneční sezóna za druhou.
Chodila jste do tanečních? Jaké byly rozdíly
oproti dnešním tanečním a jak se v čase
mění účastníci kurzů?
Do tanečních jsem chodila na Žofín k
tanečním mistrovi Dušanovi Konečnému.
Vyučoval s paní Doris Papouškovu,
s dámou, kterou jsme všechny dívky
obdivovaly pro její nádheru a eleganci. Pan
Dušan Konečný byl laskavý, vzácný člověk.
Velký zdroj inspirace. Jako žáci jsme si
mohli do života odnést mnohem víc, než
znalost tanečních kroků a společenského
chování. Mohli jsme si odnést celoživotní
vztah a úctu ke kultuře, historii, umění.
Toto je také cílem našich kurzů. A tento
přístup k mladým lidem je jistě nadčasový.
Účastníci kurzů se samozřejmě mění,
tak
zdroj: osobní archiv
jak se mění společnost. Mladí mají dnes
daleko širší možnosti. Mohou cestovat, jsou
vyspělejší, cílevědomější. Uvědomují si, že
tanec patří ke všeobecnému vzdělání, že
jim otvírá dveře do společnosti.
A jak jste se stala ředitelkou školy?
Místo ředitelky školy jsem nejprve nechtěla
přijmout, protože můj syn šel zrovna do
první třídy a věděla jsem, jak náročné
období nás čeká. Na naléhání tehdejšího
ředitele Ústředního kulturního domu
železničářů (tak se tehdy Národní dům na
Vinohradech jmenoval) jsem ale nakonec
nabídku přijala. Škola měla tehdy 6500
žáků a pracovalo v ní 6 tanečních mistrů s
partnerkami a 30 asistentů.
Mohu se zeptat, co jste vlastně vystudovala?
Vystudovala jsem gymnázium a následně
obor Kulturně výchovná práce a její řízení.
Když řídíte tak velkou školu, musíte mít
znalosti nejen taneční, ale především
manažerské. Musíte být dobrý organizátor,
dobrý ekonom. Musíte mít znalosti z
pedagogiky, psychologie, sociologie.
Ovládat společenskou etiketu a umění
jednat s lidmi.
Předpokládá se, že taneční mistři jsou dobří
společníci, jak se mezi nimi cítíte? A je s
nimi legrace?
Taneční mistři jsou lidé vzdělaní a
kultivovaní, takže se mezi nimi cítím
dobře. Jsou vtipní, rozhodně nezkazí
žádnou legraci. Rádi vyprávějí vtipy. Ale
nikdy nevolí humor vulgární nebo humor,
který by se dotkl druhého člověka.
Co pro Vás znamená tanec?
Tanec jsem milovala od dětských let,
nejen tanec společenský, ale zejména
balet. Často jsem s rodiči navštěvovala
baletní představení v Národním divadle.
Napjatě jsem sledovala i krasobruslení,
zejména tance na ledě. Nezapomenu na tu
nádheru, když taneční pár Jayne Torvillová
a Christopher Dean tančili na olympiádě
v Sarajevu v roce 1984 na Ravelovo Bolero
svůj volný tanec. Dostali od všech dvanácti
rozhodčích známku šest – to se v dějinách
krasobruslení stalo pouze jedenkrát. Můj
Tančila jste někdy profesionálně?
Profesionálně ne, ale strávila jsem roky
právě v tanečním klubu pan Konečného.
Který tanec považujete za nejelegantnější?
Nejelegantnější tanec je pro mě valčík. Je
to tanec poměrně těžký, ale nádherný. Je
12
v
Čemu se věnujete ve volném čase?
to prostě král tanců. Tančit ho na melodie
pánů Johanna Strausse mladšího i staršího
je pro tanečníky jistě potěšení.
V taneční sezóně volného času příliš
mnoho nemám. Pokud to jde, trávím
volný čas na chalupě v Podkrkonoší.
Úžasně se tam zregeneruji. Ráda
tam jezdím na kole, plavu,
chodím po horách. V zimě
lyžuji, bruslím. Bez sportu
si zatím neumím život
představit.
Co si myslíte o lidových tancích? A
speciálně o polce?
Lidové tance mám velmi
ráda. Vztah k nim jsem
získala hlavně tím, že
v Národním domě na
Vinohradech dlouhá
léta působil Soubor
písní a tanců Josefa
Vycpávka, který
patřil ke špičkovým
folklorním
souborům. Lidové
tance jsou nedílnou
součástí národní
kultury. Pro jejich
rozvoj byla živnou
půdou lidová hudba.
Jak moc ovlivňují
taneční Váš osobní
život?
Každá práce, kterou
člověk dělá rád,
ovlivňuje jeho osobní
život. Tato profese je
náročná na skloubení
rodinného života,
zejména když jsou
děti malé. Pokud by
nefungovaly v široké
rodině vztahy, nemohla
bych tuto profesi dělat. Já
měla to štěstí, že rodinné
zázemí fungovalo dobře.
Polka je tanec českého
původu a jsme na ni
právem hrdi. Je to kolový
tanec, měl velký význam v
době Národního obrození pro
zvyšování národní hrdosti. Polka
se z venkova rychle šířila, nejprve do
Prahy, z Prahy do Vídně, Berlína, Londýna.
Do Paříže ji přijel vyučovat pražský učitel
Raab. Polka se tančila po celé Evropě, v
Rusku, v Americe a stala se velkou módou.
Na co by si měli dát mladí, kteří si
vybírají kurzy, pozor?
Zejména na to, jak dlouho škola na
trhu funguje, jak dlouhou má tradici.
V jakých sálech se vyučuje. Jistě bude
rozdíl, zda budete kurzy navštěvovat v
krásné, historicky cenné budově, nebo
nějaké sklepní tělocvičně. Důležitá je
i živá kapela, která napomáhá žákům
naučit se správné tempo a rytmus. Tým
profesionálních mistrů a partnerek by
měl být samozřejmostí. Dobré je hledat
mistry, kteří již získali určité pedagogické
zkušenosti, než úplné začátečníky.
A oblečení? Jaké doporučujete, a jaké
nedoporučujete ? Jak se změnila móda od
dob Vašich tanečních?
Oblečení pro pány se příliš nemění. Tmavý
oblek, bílá nebo jemně pastelová košile,
motýlek, rukavice. Pouze materiály na
oblecích jsou již odlehčené, více prodyšné,
obleky se příjemně nosí. Dívky mají daleko
širší možnosti. Pestrý trh nabízí velké
množství šatů, různých barev, střihů a
materiálů. Nevhodné jsou úzké přiléhavé
šaty, nebo úzké minisukně, protože
mnohdy při pohybu odkryjí ty partie, které
by dáma na veřejnosti ukazovat neměla.
Móda od dob mých tanečních se změnila
hlavně v tom, že dříve se šaty do tanečních
šily z materiálů, které nebyly prací,
mnohdy se ani příjemně nenosily.
A na závěr, co Vás v poslední době opravdu
pobavilo v taneční sféře?
Se zájmem jsem sledovala Mistrovství světa
v latinsko-amerických tancích v Ostravě.
Skvělý byl výkon italského páru Nino
Langella a Khrystyna Moshenska, který
získal titul mistra světa již potřetí, což bylo
v tak silné konkurenci velmi těžké.
13
taneční
?
Historky z tanečních
H
Z
odiny tanečních jsem
vydržel celkem dvě. I za
tu dobu jsem se ale stihnul
dobře pobavit. Taneční mistr
obcházel páry s mikrofonem
v ruce a ptal se slečen i pánů
na jméno partnera. Já a mí
čtyři další kamarádi jsme se
vždycky představili stejným
vymyšleným jménem.
celých kurzů jsem si
zatančila nejlépe na
plese, kdy mi dělal doprovod
kluk, který měl za sebou už
i pokračovačky. Všechno
bylo super, dokud jsme se
nedostali do soutěže o nejlepší
taneční pár - samozřejmě
pouze pro ty ze základů.
Zatímco ostatní soutěžní páry
trénovaly všemožné figury, my
se domlouvali, co všechno by
se dalo zkazit. Někdy prostě
nechcete vyhrát a nám se to
podařilo , byli jsme úspěšně
druzí. A záznam z našeho
vystoupení pak odvysílali na
Nově...
I
taneční mistři dokážou
občas pěkně pobavit: Když
tančíte polku a všimnete si,
že máte rozvázanou tkaničku,
nesmíte se zastavit!
P
oslední den září jsem
se vydal na svoje první
taneční do Obecního domu.
Kurz moje očekávání splnil,
nedá se ale říct, že bych se
nějak zvlášť pobavil… Pokud
nepočítám spolužačku, pro
kterou musela na konci
tanečních přijet sanitka, jelikož
se otrávila alkoholem.
K
dyž jsme se učili, jaké je
správné taneční držení
při tangu, taneční mistr nás
instruoval: A teď se pomalu
partneři zasunou do partnerky.
14
Lukáš Nekolný
Lukášovo turistické okénko
M
turistické
okénko
8. díl: Prominentní protiatomový kryt
i dalších prostorách budovy byly
na řadě míst rozmístěny štěnice různé
velikosti, jež je možné si také v expozici
prohlédnout.
ilí GyBuíni, v tomto vydání
turistického okénka vás zavedu pod
zem v místě, kde by to asi jen málokdo
čekal. Totiž pod Koňský trh, kterému dnes
nikdo neřekne jinak než Václavák. Nuže,
pojďte se, stejně jako já a několik málo
mých kamarádů odvážlivců, podívat do
jednoho z nejluxusnějších hotelů v Praze,
do hotelu Jalta. Ohlaste se na recepci a
nastupte do výtahu. Ten vás zaveze do
dlouho utajovaného protiatomového
krytu. Kryt i hotel, který podzemní
prostory zamaskoval, vznikl v letech
1954–1958 jako sídlo vojenského štábu
zemí Varšavské smlouvy pro případ další
světové války. Do krytu se v případě
potřeby mohlo vejít až 150 osob.
Protiatomových krytů je sice v Česku
nepočítaně, ale jen do málokterého
máte možnost se dostat na prohlídku.
Za návštěvu rozhodně stojí třeba kryt
s muzeem techniky v Sokolově nebo
muzeum civilní obrany v Ústí nad Labem,
kde je zpřístupněno půl kilometru chodeb.
Každý kryt je jiný, a tak až budete
mít cestu kolem kteréhokoliv z nich,
vzpomeňte si na tento článek. Každopádně
zavítejte pod dlažbu Václavského náměstí
na netradiční prohlídku, při níž vás bude
průvodce v dobové uniformě oslovovat
soudruhu, či soudružko. A jak Jirka Brožek
dodává: „Vybavení není sice původní, je
to ale plně vyváženo praktickou ukázkou
zbraní a bonů!“
Bohužel je dnes zpřístupněna jen část
podzemního komplexu. Veřejnosti jsou
totiž uzavřeny rozsáhlé prostory s velkými
nádržemi na vodu i prostory, v nichž
byla umístěna nemocnice. Návštěvník
se tak dostane do 7 místností, které leží
zhruba 10 metrů pod povrchem. V jedné
z nich je k vidění vybavení operačního
sálu, které upozorňuje na zmíněnou
nemocnici, v další prostoře pak expozice
Pohraniční stráže. Zde se vám do rukou
dostane několik dobových zbraní.
Následuje výslechová místnost Veřejné
bezpečnosti včetně dálnopisu. Vrcholem
prohlídky je však prostor s původním
odposlouchávacím zařízením. Kromě
odposlechů telefonů v hotelových pokojích
Na závěr drobná rada: až budete plánovat
cestu pod Jaltu (myšleno hotel, nikoliv
město), dejte si pozor, kryt je zpřístupněn
pouze dva dny v týdnu. V sudé týdny v
úterý a čtvrtek a v liché týdny v pondělí
a středu, a to mezi 17. a 20. hodinou.
Prohlídka trvá zhruba 30 minut a vzhledem
k malým prostorám je určena maximálně
pro 7 osob. Navíc je vždy nutné se předem
objednat.
Tak tedy čest práci, soudruzi! :)
15
kultura
Kristý Hrdličková a Zdeněk Völfl
Igor Orozovič
Strakonický dudák, zdroj: Národní Divadlo
Z lina našeho ústavu na prkna Národního divadla…
J
e slunečné odpoledne a celí
nervózní sedíme v lehce zakouřené
kavárně Louvre. Očekáváme totiž
velmi zajímavou osobnost – bývalého
absolventa naší školy, DAMU, ale také
herce Národního divadla. Rozhovory
jsme už párkrát dělali, ale tohle je úplně
něco jiného.
byl Růžový gympl. Ovšem pozor, já zažil
ještě pěknou hnědou fasádu se slídovými
šupinkami.
A díky velikému rozptylu studijních témat
nekonečně pestrá paleta vjemů a inspirace
k přemýšlení a tvorbě. Samozřejmě, že
během studia nás to všechny s****, ale
takovou paletu informací a vzdělaní už jen
tak v životě nepotkáme. Mám práci, která
je jednou z nejpestřejších. Práci, která se
dotýká všech témat a složek života, ale
jak se mi někdy stýská po fyzice, biologii,
dějáku, sockách… jen po matice nikdy.
Není už čas ani enthusiasmus číst, pídit
se, hledat informace jen pro zábavu. A
do důchodu daleko. Nemluvě o pocitu, že
gympl mi utvořil základní pohled na světopět díky zaměření na všechny složky…
A ještě dodám domněnku, že už v žádné
škole ani zaměstnání se člověk nesetká s
tak zájmově a společensky různorodou
společností.
Po chvíli konverzace už z nás úplně spadl
stres a připadáme si, spíše jako bychom
se bavili se starším spolužákem než
známým hercem.
Jaké vzpomínky se mu tedy vybaví, když se
řekne Gymnázium Budějovická?
To se nedá takhle najednou vychrlit.
Je jich tolik, že by stačily na několik
filmu á la Cesta do hlubin študákovy
duše. Ale všechny mají barvu růžovou.
Ne, že by byly všechny tak pěkné, ale
protože všechny zastřešuje jedna vizuální
vzpomínka, která se nedá vytěsnit: růžová
budova! Já vím, dá se polemizovat, že to
je fialková a já nevím jaká, ale pro mě to
Tak a teď to vypadá, že mě J. A.
Komenský a pan Vačkář podmázli (Prof.
16
Filmové novinky
Vačkář právě J. A. Komenského ztvárnil
na akademii 2008, pozn. red.), abych dělal
obrodu vzdělání a pěl ódu na Růžový
gympl. Chtěl jsem jen říct, že to byla
paráda a že se mi stejská. A teď už budou
jen pikantnosti. (nahodí šibalský úsměv)
Hned se zajímáme, jaké pikantnosti má
vlastně na mysli?
Například, že bych rád pozdravil pana
Kvirence. Mám pro něj vzkaz: Drahý
Jane, pane profesore, všiml jste si ,
jakým papírem a grafickou úpravou
se může chlubit Gybeat? Tedy když to
srovnám s vaším kopírkovým, černobílým
Čelem vzad… Je mi jasné, že přijde
protiargument, že záleží hlavně na
obsahu, korunovaný odkazem na tento
rozhovor, ale nemohl jsem si to odpustit.
Interstellar
Akční, Mysteriozní, Sci-fi
Nový snímek Christophera Nolana vypráví
příběh o skupině průzkumníků, cestujících
skrze červí díru do paralelní dimenze.
Premiéra: 6.11.
Tím otevírá téma profesorů. Jaký k nim měl
vztah?
S většinou z nich ještě snad i vztah mám.
A jasně, že vzpomínám. Pedagogický sbor
tvoří ducha školy (ušklíbne se). A my jsme
měli pedagogický allstar team! V čele by
asi stál zrovna dějepisný guru Kvirenc.
Víme, že umí být tyran a že umí leckomu
pěkně zavařit, ale my jsme si nějak sedli.
Takový pěkný vztah - směska souboje a
humoru. Podle mě je to skvělý pedagog a
děják s ním jsem miloval. Ale nemyslete
si, byl jsem totální loser a velmi často
jsem se blížil k hranici propadu. Čtyřka u
něj pro mě byla slušná známka. A legrace
byla, když mě, absolutně dutého, nechával
při zkoušení nakreslit na tabuli ilustrace,
kterými jsem si zpestřoval zápisky v
sešitu. Pamatuju si, když jsem na tabuli
kreslil ilustraci k tomu, jak Německo
drtilo Francii - veselý pan Hitler v tanku
přejížděl šneka. Škola hrou, ne?
Ale jednou jsem to přešláp. To když jsem
do hlavičky veliké pololetní písemky
napsal titulek: Pane profesore, neotáčejte
to, na druhé straně také nic není. To se
mnou pak půl roku nemluvil. Ale, pane
profesore, mně bylo tak hloupé, že nevím
základní informace k druhé světové válce,
že jsem se nechtěl ztrapňovat plácáním
Pohádkář
Drama, Romantický
Příběh muže mezi dvěma ženami, příběh
o vášni, touze, podvodu a lži a věčném
odpouštění vznikl podle knihy populární
spisovatelky Barbary Nesvadbové.
Premiéra: 6.11.
17
zdroj: hollywoodreporter.com, marlenefilm.cz
kultura
a radši jsem hrdě přijal
kouli.
Tejchman kreslí tak pěkné ilustrace k
vektorům apod.
Ale teď chodí na má
představení a společně vypité
panáky mluví za všechno. (směje
se) Dodneška poznám architektonický
sloh jakékoliv stavby ve vesmíru.
Když jsme u ilustrací… asi jako každý
jsem se pedagogickým sborem dost
zabýval…
A tak nám převádí své umělecké ztvárnění
profesorského sboru, z něhož nám do
Gybeatu přidal pár ukázek.
Pak vzpomíná na svého třídního profesora,
šarmantního a férového Jaroslava
Tejchmana. Už tehdy říkal, že s nimi bude
končit a víte, jak to je. Přesto mu zůstala
jedna „křivdička“:
S Davidem Černohorským jsme dělali
celé komiksy. V těch samozřejmě
zaznívaly hlásky a ozývaly se některé
charaktery. Evergreeny určitě znáte:
„kočičky, koťátka, konecšmitecpadlabalit“
pani Böhmové, Búthovy „brambůrky“
a „kvikly, kvikly, nemáme time“, mocné
„ššš“ Nataši Šimků, kterým dokázala
uklidnit celou třídu. Raškovi jsme
čárkovali, kolikrát za hodinu řekne „že
jo“. Zásadní byly také plusy a minusy
profesora Mikulenky při zemáku – když
nás ještě neznal jmény, rafinovaně
Když jsme mu poprvé měli odevzdávat
sešit z laboratorních prací, kladl veliký
důraz na úpravu a na celkový estetický
vjem. A to já pojal poctivě. Do tří do rána
jsem klasicky rýsoval nákresy, podtrhával
výsledky tak , jak se to má dělat. A abych
tomu dal nějakou přidanou estetickou
hodnotu, vymyslel jsem kreslenou
postavičku takového fyzikálního ducha,
který sešitem procházel a trochu ho
oživoval. Například jsem tam měl přesný
nákres ampérmetru a jeho připojení a k
tomu jsem pro zpestření přikreslil toho
ducha, sedícího v elektrickém křesle, které
je zapojeno k zmíněnému ampérmetru.
Byla to fuška a geniální dílo. A to si
představte - dostal jsem kouli! Nemohl
jsem to pochopit a bral jsem to jako veliké
nedocenění a zradu , a přitom sám pan
jsme nechávaly svoje minusy připsat
spolužákům, jednoduše jsme řekli, že
jsme někdo jiný.
Nebo jsme se bavili tím, jak Ivo Klein
lezl v zápalu výkladu až na lavici, aby
nám ukázal jsoucno. Mimochodem k
němu jsem od primy chodil do oddílu!
Zásadní a skvělá byla také pani Dušková!
Která češtinářka by vám vykládala o
18
Filmové novinky
lovecké sezóně a jak chodí střílet kachny?
A obdivuji její karieru Lesního rohu.
Všechny jsem měl vážně rád – až asi na
dvě minivýjimky, ale ty si ani nepamatuju.
A samozřejmě Vačkář, při maturitním
plese jsme udělali muzikálovou pecku: na
melodii z Pomády. Místo „jó náš auťák!‘
jsem zpíval „jó náš Vačkář!“ Zpíval jsem
pochopitelně ve fialovém saku a pamatuju
si například rým: „V každý kapse telefon,
vše zařídí právě on!“ To byla jízda!
A na maturiťáku jsme dělali ještě zápis
do Guinessovky: hromadné prásknutí
papírovým pytlíkem. Každý návštěvník
dostal pytlík s číslem a pak jsme to
odstartovali. Byla to fikce, ale doufám,
že alespoň pár lidí si dodnes myslí, že se
podíleli na vytvoření světového rekordu.
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část
Akční, Drama, Sci-fi, Thriller
Katniss Everdeen opět zjišťuje, že o svém
osudu nerozhoduje sama, ale do jisté míry
se stává nástrojem v mocenském souboji.
Třetí díl podle úspěšné knižní trilogie.
Premiéra: 20.11.
Od maturitního vystoupení se přesouváme
k našemu společnému zážitku a tím byla
Školní akademie 2008. On sám vystupoval
v legendárních SkoroAlexandrovcích a
písni pro Esmeraldu v neopakovatelném
podání Nataši Šimků.
No, když mě Nataša Šimků s Kvírou
oslovili, říkal jsem si, že to bude trapas.
Ale fakt mám ten náš Růžový gympl rád,
tak proč ne. No a jaká to nakonec byla
jízda? Drazí pedagogové potvrdili, že jsou
pankáči! Takhle kvalitně pobavit žáky a
udělat si ze sebe legraci, to je na metál
pro všechny, co do toho šli! Tak třeba zas
příště.
Při vzpomínání na všemi milovanou
dějepisářku se dostáváme k velkému
tématu – taháky.
Rád bych hrdě a sebevědomě prohlásil,
že jsem byl mistr taháků. Není to
teda nic k chlubení, ale jsem na nich
závislý. Nemám moc paměť na data,
jména , a hlavně vzorečky! Měl jsem
od primy až do maturity jeden takový
penál. Ne že by se mi tolik líbil, ale byl
mým druhým mozkem. V primě jsem
prořízl horní plátýnko , a vznikla tak
důmyslná kapsička na taháky. Stačilo jen
povysunout a zasunout. A během let se
Tučňáci z Madagaskaru
19
Animovaný, Komedie, Rodinný
Skipper, Kowalski, Rico a Vojín - čtyři
tučňáci z Madagaskaru přichází ve svém
vlastním filmu.
Premiéra: 27.11.
zdroj: scifinow.co.uk, digitalspy.co.uk
kultura
nafukovala, až doslova
přetékala. Takže to každý
profesor musel vidět. Ale
nikdy se nic nestalo. Já bych
rád věděl, jestli a jak moc o těch
našich „super tajných“ opisovacích
akcích věděli/vědí.
Všichni mi říkali, že skončím na DAMU
a asi mi to vsugerovali. Ještě jsem
koketoval s psychologií , ale v momentě,
kdy jsem se v lednu před maturitou
dostal na Konzervatoř Jaroslava Ježka,
obor muzikálové herectví, bylo jasno. Na
DAMU jsem to ani nezkoušel, neměl jsem
vlastně žádné zkušenosti. A bylo pak dost
příjemné maturovat s vědomím, že už
mám kam jít. Stačilo to „nějak“ dát.
Ale metodiku užívání taháků jsem
zlepšoval a dospěl k zásadnímu poznání:
(Následující část o technikách taháků byla
z důvodu citlivých informací a širokého
čtenářského spektra i v učitelském sboru
zcenzurována.)
Podobné štěstí jsem měl s nabídkou
Ostravského angažmá. Byl jsem teprve
ve třeťáku na DAMU a už jsem to měl
dohodnuté. Ostrava je, co se týče divadla
u nás, number one! Tak to byla jasná
volba.
Hodně jsem jich měl na francouzštinu
kvůli časovacím koncovkám. Brr. Byl
jsem pro „fráninu“ zapálený čtyřkař. A
musím říct, že paní profesorka Marešová,
kromě toho, že mě zamilovala do
francouzštiny, pro mě byla a bude nejvíc
sexy profesorka, jakou jsem poznal. A je
to venku!
A co mu město dýmu a vysokých pecí
přineslo? Prý se tam naučil pít rum a hulit
trávu. Ale nebylo to pro něj jen šedivé,
mrtvé město se špatným vzduchem.
Ostrava má takový genius loci, takové
charisma a lidi, že každému musí přirůst
k srdci. A k plícím. O ostravském divadle
(Národní divadlo moravskoslezské, pozn.
red.) mluvím všude pořád, protože to
je fenomén a protože jsem nadosmrti
vděčný za to, jací na mě všichni byli a
jaké příležitosti mi dali. Kdybych si už
nikdy nic nezahrál, můžu žít z toho, co
jsem zažil Ostravě . A nejen v divadle i
mezi lidmi. Pro rodilého Pražáka úplně
jiný svět. Ale nádherný. Bohužel nejsem
hospodský typ a v Ostravě je hospoda
zásadním místem k žití, kde se všichni
schází. Mým šálkem kávy jsou spíš
kavárny.
Po vyčerpávající zpovědi jsme se rozhodli
vzdálit se od tématu GyBu a ptáme se, kdy
se vlastně rozhodl pro herectví.
Tak já šel na gympl z jediného důvodu:
chtěl jsem naprosto vážně být veterinář.
No a ono prd.
To, že jsem tím, kým jsem, se stalo tak
nějak postupně. Biologii jsme měli
skvělou. Pan profesor Búth hodně naučí.
Nedávno jsem byl několikrát jen tak
pro zábavu na zoologické přednášce na
ostravské univerzitě a normálně jsem se
chytal. Problém ale byl s matikou a jinými
přírodními vědami.
Ačkoli se mu v Ostravě líbilo, zastesklo
se mu po pražském tempu života. Jak
reagoval na nabídku na hlavní roli v
nové inscenaci Strakonického dudáka od
J. K. Tyla ve zpracování režiséra Jana A.
Pitínského v pražském Národním divadle?
Nakonec se tedy rozhodl pro humanitní
blok a herectví prý nakonec přišlo samo.
Největším krokem k divadlu byly
autorské divadelní hry, které jsme dělali
s oddílem, jehož lídrem byl profesor
Klein. Všem bych vám přál vidět ho v
roli hypochondra Třešňáka! Když budete
škemrat, určitě vám to pustí.
Když jsem dostal nabídku do ND v Praze,
vzal jsem ji. Ale nemůžu říct, že bez
váhání. Bylo to dost složité rozhodování.
Krok do velikého nejistého světa.
20
Divadelní novinky
S režisérem Pitínským je to zážitek na
celý život. Úchvatný člověk. Až se bojím,
jestli mě vůbec ještě někdo dokáže takhle
strhnout k práci. Dudáka miluju! I když…
Přiznávám, měl jsem ten titul ve škatulce
„Nudná školní povinná četba“! Ale když
jsem pak Dudáka začal ve vlaku číst,
málem jsem nevystoupil, protože jsem
chtěl vědět, co se bude dít dál. Je to skvěle
napsané! Je škoda , jaký vliv má na naše
(nebo na moje) vnímání literatury ten
popisek „Povinná četba “. Když člověk
něco musí, obrní se proti tomu. Nedávno
jsem poprvé četl Krakatit a překvapilo mě,
jak je to skvěle napsané. Ostuda, no.
Mezi náma dobrý
Černá komedie s melancholickou tesknotou
tří generací, které spolu navzájem neumí
komunikovat.
Kde: Divadlo Komedie
Režie: Ondřej Mataj
Premiéra: 6.11.
O jakém další angažmá uvažuje? Nechtěl
by si zahrát třeba v nějakém filmu či
seriálu?
Paní Warrenová
Zjišťujeme, že již několikrát odmítl nabídku
na tak zvané „nekonečné seriály“. Žánr
seriálů má rád, vždyť v Americe se teď točí
lepší seriály než filmy, ale mýdlové seriály
nekonečného typu ho nelákají. „Přijdeš,
řekneš, dostaneš prachy.“ Divadelní provoz
je časově náročný a vstávat v pět jen kvůli
penězům a laciné popularitě, za kterou
se člověk pak stydí, to nemá smysl. Nechá
si, prý, tu energii na zajímavější projekty,
například na autorský Cabaret Calembour,
na který vás všechny zve! (www.cabaretcalembour.cz stránky moc nefungují na
mobilech)
„Konkrétně řečeno, pokládám většinu
současné morálky v oblasti ekonomických
a sexuálních vztahů za katastroficky
špatnou.“
Kde: Činoherní klub
Režie: Ladislav Smoček
Premiéra: 6.11.
Nakonec se náš rozhovor zvrhává ve
filosofickou rozpravu nad dobrou kávou
a sodou s panákem citronu (je to něco
skvělého – vřele doporučuji) o novinkách
digitálního věku. Sám nemá Facebook a
při společenských událostech zakazuje
„YouTube party“.
Diskutujeme nad všemi těmi velkými
změnami, kterými škola za těch deset
let prošla, nad tím, jak se změnili sami
studenti. Taháky už se taky nepíší v ruce
ale na počítači. Vzpomíná na ručně
dělané referáty i hry, které vymýšlel, aby
zpestřil hodiny. V jednom se ale učitelé
nezměnili – v názoru, že je to rok od roku
horší.
Dům bez Boha
Příběh o poněkud divokém návratu do
rodinného kruhu. «Co když naše stíny si na
nás počkaly doma?»
Kde: Švandovo divadlo
Režie: Petr Štindl
Premiéra: 8.11.
21
zdroj: Divadlo Komedie, Švandovo divadlo
kultura
Tommy Rybecký
Budiž světlo
A
bylo světlo. Praha se totiž
již podruhé rozzářila pod
taktovkou Signal Festivalu a ten ani
podruhé nezklamal. Umělci bořili i stavěli
pražské budovy, vypustili do Vltavy
Krakena, ale také dávali průchod kreativitě
samotných návštěvníků.
Canvas, která již má na kontě nasvícení
opery v Sydney či světelné prvky na
otvíracím ceremoniálu olympiády ve
Vancouveru.
Velmi sympatické bylo rozhodnutí dát
možnost zazářit zcela jiným umělcům
a uskupením než v prvním roce, což
do vysoké míry zajistilo originalitu
a neokoukanost letošních instalací.
Obměnouprošla také místa, která vzali
kouzelníci se světlem útokem. Festival
tak téměř opustil Nové Město a stáhl se k
Vltavě. Již tradiční lokací zůstal kostel sv.
Ludmily na náměstí Míru, který opět ožil
působivou projekcí barcelonského studia
Onionlab.
zdroj: Tommy Rybecký
zdroj: Tommy Rybecký
Revolučním způsobem pojalo
videomapping turecké uskupení
Nerdworks, které tuto již celkem běžnou
techniku rozšířilo do třetí dimenze.
Netradiční 3D zážitek jste si mohli
vychutnat na Michnově paláci a po zásluze
se jednalo o jednu z nejnavštěvovanějších
atrakcí letošního Signalu. Další
světelné divadlo rozpohybovalo sochy z
fasádyměstské knihovny na Mariánském
náměstí. Šest postav od sochaře Kofránka
oživila australská skupina The Electric
Široká byla i nabídka interaktivních
instalací. Na Staroměstské mostecké věži
mohli návštěvníci pouhým zašeptáním
rozhýbat různé obrazce, a pestrost projekce
tak závisela jen na „tom u mikrofonu“.
Na první pohled nepochopitelná parta
skákajících lidí patřila k další instalaci. Do
parku Kampa se totiž nastěhoval The Pool,
sto kruhových stupínků, které na vyvinutý
tlak reagují změnou barvy. Co dodat, jen
lítost nad absencí dronu s kamerou, z ptačí
perspektivy musel tanec světel vypadat
úžasně. Podobným principem se řídilo duo
francouzských umělců, kteří na Palackého
náměstí z 256 balonků naplněných heliem
a LED žárovkamivytvořili gigantickou
obrazovku s nízkým rozlišením.
Ale nezůstalo jen u světla, Signal
nezapomněl ani na druhý nejvýznamnější
lidský smysl. Stejně jako jsou chuť a čich
při jídle nedílně doplňovány zrakem,
zásadní součástí Signal Festivalu je
hudba. Většina projekcí a instalací byla
doplněna odpovídající hudební kulisou,
jež rozhodně nezklamala, naopak podtrhla
vysokou úroveň této začínající tradice. A
tak nezbývá, než vyhlížet na obzoru záři
příštího ročníku.
22
Knižní novinky
Mattia Natale
a Kristý Hrdličková
WTF is MBP?!
V
mnohých z nás dřímá umělecká
duše. Častokrát se probudí
třeba při hodině chemie, kdy na
okrajích sešitu začnou vznikat díla o
podobenství vyučujícího s Rimmerem
z Červeného trpaslíka, nebo při snaze
zkrátit si dlouhou chvíli čmáráním po
stěnách veřejných toalet. Najdou se ale
i tací, kteří básnění věnují více úsilí a
se svou tvorbou veřejně vystupují. Jsou
jimi členové nově vzniklého uskupení
„Mladí básníci pražští“.
Skupina „Mladí básníci pražští“
vznikla před letními prázdninami
z náhodného setkání literárních
nadšenců z Budějárny a Resslovky 8,
kdy se tito nadšenci rozhodli spojit své
síly a vytvořit něco, co doposud nemá
na české scéně obdoby. Vzniklo tak
uskupení, které si klade za cíl přinést
mladou poezii blíže lidem a vytvořit
živou komunitu lidí se společnými
zájmy.
Korektor
V bezmála sto padesáti komiksových
stripech obsažených v knize vás cynický
korektor rozebere, poučí i pobaví.
Autoři: Vilém Koubek, Jana Kilianová
Nakladatelství: Plus
Členy MBP jsou básníci a prozaici
narozeni po Sametové revoluci. Za čtyři
měsíce uspořádali již pět autorských
čtení, jako hosté vystupovali na
více než deseti kulturních akcích
a pravidelně čtou v pražské MHD.
Kromě toho svými příspěvky podporují
i jiné kulturní události, jako jsou
„Zlatoválky“ či „Literární dílny“.
Aktuálně můžete MBP vidět 18. a 20.
listopadu na celostátním básnickém
festivalu „Den poezie“.
Na závěr bychom vás rádi pozvali na
některou z akcí, a pokud byste měli
zájem se k MBP přidat, neváhejte a
napište na facebook skupiny „Mladí
básníci pražští“.
Sběratel kůží
Kriminalista a začínající policistka řeší
výjimečný případ – hledají vraha, který se
zjevně inspiroval Sběratelem kostí.
Autor: Jeffrey Deaver
Nakladatelství: Domino
23
zdroj: Plus, Domino
ze
studentova
šuplíku
Ema Labudová
Něco vtipnýho
M
nohem vhodnějším názvem
by bylo něco jako „Inspirace
je mrcha“, protože přesně to se mi honilo
hlavou, když jsem onehdy vstávala z
postele, hledala papír a tužku a potom
jenom přecházela po pokoji jako tygr v
kleci a přemýšlela, jak mám tu úžasnou
myšlenku,která mě napadla, vyjádřit, načež
jsem ji zapomněla, ale jsem prostě rebel
od přírody (asi jako Ian McKellen, když
měl sex před rokem 1967). Zní to hrozně
teatrálně a pateticky, tedy vítejte v mém
životě.
Celý ten „talent“ na psaní spočívá ve slovní
zásobě, kterou si člověk snadno načte,
a citu pro neopakování slov, ale abyste
napsali něco dobrého, musíte nejdřív
vědět, o čem chcete psát – teda pokud
vám nestačí dát dohromady nulovou
zápletku, přihlouplé postavy a takový
popis soukromých scén, že se přítomným
dámám zvednou vaječníky (a ani Tolstoj
se mi nelíbí, řekl Bukowski). Samozřejmě,
když máte život naplněný vzrušujícími
událostmi – každý druhý den trávíte na
place, lidé se scházejí do pochybných, a
právě tím šarmantních podniků, jen aby
si poslechli vaše dílo a tak dále – máte
to lehké (sad to see you go), ale když je
největší vzrůšo vašeho dne to, že si ráno
zapálíte cigáro levou rukou, máte to těžké
(was sorta hoping that you’d stay).
Inspirace má tendenci hrát takovou
pěknou hru: jakmile sednete s kafem,
hudbou a potenciální kočkou ke stolu,
schová se někam mezi mozek a skalní kost
a vyleze ven v nepříliš ideální dobu (když
ukrutně spěcháte na zábavnou rodinnou
večeři, když máte pohotově odpovědět na
otázku „De qué toman energía los agentes
internos?“ a tak podobně) – a občas si
dokonce přivede kamaráda jménem „musíš
si zapnout google, abys měl správně fakta,
hahaha.“ Ukázková věta by asi zněla „Ema
ve dvě ráno hledá, jak fungoval anglický
vzdělávací systém v padesátých letech
minulého století“ (a Irving Macrae je dobrý
jméno pro tlustou kočku a cynickýho
pubescenta, kterýmu jde fyzika, pravil
padawan). Vzdychám, jen na to pomyslím.
Jednou jsem se zeptala spolužačky, co si
představí pod slovem “psaní“. Odpověděla,
že cigarety, kavárny a notesy – ne. Špatně.
Ve skutečnosti trávím 67,3% volného
času v kavárně kvůli wifině, takže můžu
bezmezně stalkovat Dana Howella, aniž by
po mně kdo vrhal pohledy říkající „to se
zajímavě učíš“. A notesů mám asi dvanáct,
to je pravda, a každý je na něco jiného.
A je to ještě těžší, když jste pitomec, co
neudrží pozornost na jedné, JEDINÉ věci
(Jim nebo James Moriarty?), a ať už dělá
cokoli (James. Určitě James), na co by se
měl soustředit (počkej, to je ňáký divný),
mysl mu vždycky sklouzne (Prdlajs. Jim) k
těm nejnemožnějším kravinám (if you said
„help me kill the president“). V takovém
případě dejte svoje hnusný zpocený pracky
od papíru a přenechte jej laskavě někomu
schopnějšímu (split sleep reaps through
rewards and ill fitting thoughts).
A twilight force, she doesn›t wanna walk,
broukala jsem si a cítila jsem se absurdně
pyšná na tu slovní eleganci někoho
jiného. Aspoň někdo byl obdařen nějakou
obratností...
Bůhvíjak jsem skončila u mohutně
gestikulovaného „bybyby the way, what
he say? He can tell i ain›t missing no
meals“, a to prosím do chvíle, kdy do
pokoje vstoupila moje matka, zazářila svou
neotřesitelnou aurou svrchované bohyně
autority a řekla mi, ať koukám vypnout ten
počítač a jestli jsem náhodou neříkala, že
píšem pět testů.
A každý skončí v zapomnění (nebo z něj
budu jednoho dne trhat stránky, až nebudu
moct najít kus papíru.)
Rovnou jsem si sundala kabát, ještě než
jsem k ní (nebo němu) došla, klíče v
zubech.
24
zdroj:Kryštof Synek
Kryštof Synek
The Dog and the Bone
O
could not find it. His bone was gone.
He sniffed around, but with no success.
He got really anxious. ‘Somedog must
have stolen it,’ he thought. He checked
the whole garden again, but he still
didn’t find it. Anxiety overtook his
brain, although he tried to calm down.
He ran out of the garden when he
suddenly met a dog with a bone. He
knew him, it was his neighbour Fred.
‘That’s him, he must have stolen it! I’m
pretty sure that the bone he’s chewing
is my bone!’ he thought. ‘Thief!’ he
barked, ‘He’s stolen my bone!’ ‘Me?’
Fred asked in surprise. ‘Yeah, you! You
nasty dog!’ Rob kept barking. All the
dogs in the street raised their snouts
in excitement. Rob started shouting
louder and louder, while Fred was
just defending himself. He was totally
confused, as he had just woken up and
was just walking down the street to get
some food chewing the bone, when
nce there was a dog called Rob.
He looked like a normal dog from
a small town, maybe a bit disordered
for a usual clever young dog, who
could easily catch a fish in the most
dangerous river wide away. Every
morning when he got up, he would
catch one for breakfast and then he
would play with his most favourite
thing in the world. His bone. It was
the tastiest bone he’d ever known. Rob
used to lick it and bite it every single
moment that he could. He was licking
it in the morning after breakfast, after
his lunch and before he went to bed.
Sorry, before he jumped on his pillow.
But one morning, he woke up with a
terrible desire to enjoy his bone. So he
caught his breakfast as usual and ate or
engorged it as fast as he could. Then he
ran home drooling. When he returned
to his kennel, he started digging, but he
25
ze
studentova all of a sudden Rob
šuplíku
appeared and accused
heads and started barking at Rob. He
realised what had he done and what he
should have done. He ran away with
the bone in his mouth. He ran directly
to Fred’s house and begged Fred
to forgive him. Then he persuaded
everydog in the street to come closer
and pay attention. He apologized again
and described what happened and
begged the dogs
to let Fred
play
with
them
him of stealing his bone.
He couldn’t think about
any way how to prove his
innocence nor how to calm Rob
down. He just insisted that he hadn’t
stolen it. The crowd expelled him
barking: ‘Thief, thief, shame on you!
We won’t ever play with you again!’
Rob, full of anger, returned home,
when suddenly it came to his mind
that he had been playing on the new
playground the day before. And
that he had probably dug the
bone in the ground there.
Rob didn’t hesitate
and ran that way.
He started
digging
and
again.
Fred
forgave Rob
and the crowd
barked: ‘Hooray!’
The dogs also promised
not to make conclusions
and not to judge dogs without
proofs and professional judgement.
Then they allowed both Fred and
Rob to play with them. At once they
all heard a dog. It was the one who
had accused Rob of stealing his bone
early that morning. He begged Rob to
forgive him and to join him in the case
of purifying his name, as he wanted
to show the playground dogs Rob’s
innocence as well. In the end, they
both agreed that they would never
accuse anydog without being sure, that
they had committed the crime. Rob
remembered the feeling that nobody
trusted him even if he was right ever
after.
after
a few
minutes he
found it! He
bit it and licked it enjoying the super
taste of the bone. He said to himself:
‘I should apologize.’ However in the
excitement of finding the bone he
decided to do it the next day.
Suddenly he heard a dog woofing
angrily: ‘Stop licking that bone and
put your paws off it! It’s my bone!’ Rob
replied: ‘That is not true, the bone
is mine.’ They started arguing. In a
second, all the dogs nearby raised their
26
Ema Labudová
xxx
All I am is a man
obtiskl třpyt světýlek a
s pivem na jazyku jsem
mluvila.
Ještě před chvílí zšeřelá
tramvaj se rozzářila.
Ah, look at all the lonely
people (duet McKenzie­
Rigby sestupuje na
pódium)
I want the world in my
hands
Hřejivě vypadající costa,
všichni ti vážní mužové
v kožených bundách –
vypadají jako gestapáci...
A všechno se obrací
a hořkne na jazyku:
dostáváme posranej svět
a je jen na nás, abychom
ho změnili, protože. My
jsme ti mladí a krásní,
ale změna – zaprděná
česká povaha si stěžuje
od bělohorské doby a
stěžovat si bude až do
chvíle, kdy se Říp srovná v llanuru. Protože
nic nezměníme, budeme stát bok po boku se
svými kolegy a smát se fekálnímu humoru
pětiletých dětí, které dospělí naučili slovo
zadek. Smích zní jako pláč, jak se hrozně
snažíme, aby všichni viděli, jak zábavnou a
skvělou chvíli prožíváme.
Máme nasazenou cara
de checo, abychom
se vyhnuli okolním
pohledům, jdeme
den za dnem a mezi
požehnaným časem, kdy
hlava prodlévá na polštáři, je tak velmi krátká
doba. Obecně mezi lůnem a tumbou je děsivě
krátká doba. Nedá se nic stihnout, nebo dá,
ale nechce se.
Would it be outrageous to say we›re either
shouting or we›re shagging
What came first, the chicken or the dickhead?
Nad Prahou se stmívá a rojí se dobře a špatně
oblečení lidé (aplikujeme čechovovovův
zákon: dobře oblečený okupant českého
prostoru o souřadnicích x;y je a) cizinec b)
homosexuál)
Přišla jsem domů a prohrabala se věcmi
jeden rok starými (chci říct, dva tisíce osm
set třicet dva let staré ), a nijak se mi to
nezamlouvalo. Melodramatický sračky a
okázalé, otřepané fráze.
Put my finger on your tongue ‹cause she loves
to taste, yeah
Třikrát denně se zamiluju a čtyřikrát moje
malá dušička pláče, protože mě někdo srazil
do plísně a bahna a…
Se západem slunce se to má tak, že se
světelný kotouč nejdřív pomalu, pomaloučku
přibližuje okraji, pak se ho dotkne, šnečím
tempem se po něm sune a pak je tma. Je tma
a kresby pražských obrysů na zdech domů
zmizely, jen aby se znovu objevily na opačné
straně a pomalu se zařízly do tmavnoucí
oblohy. Oči se naplno otevřou a tváře jsou
nasvíceny pouličními lampami, takže všichni
vypadají jako filmové hvězdy a všichni se tak
cítí.
Zavírejte sakra ty dveře, jde sem zima.
Na druhou stranu mě napadlo, jaký skvělý
vliv má Turner na psaní. Anebo možná taky
ne. Třeba budu za rok těchhle vejšplechtů
litovat. Vtipný každopádně bylo, jak se mě
všichni ptali na ten bulimickej článek, a já se
chvěla blahem, když jsem kroutila očima a
říkala, že nechápu, co s tím všichni mají.
Posh of me...
Waved their arms and cast the shadow of a
snake pit on the wall.
Mrkla jsem, na spodní stranu víček se mi
27
zahraničí
Kryštof Synek
Střemhlav do země nezemě
náte to, najdete si co nejlevnější
Z
a nejdelší zájezd, a než si stačíte
všechno promyslet, tak zjistíte, že jste… v
Dávejte si pozor na předpisy, kdybyste
chtěli vjet v protisměru do jednosměrky,
tak vám nasměrované bodáky propíchnou
vaše špatným směrem jedoucí pneumatiky.
Jestliže si náhodou postavíte bez povolení
vilu, tak vám ji s klidem zboří přímo před
očima.
Albánii.
Leckde se dočtete, že Albánie je země hor
a orlů. Ale ještě k tomu připočtěte milion
bunkrů a Mercedesů. Ty jsou opravdu
všude. I v největším zapadákově jich
pár najdete. Albánie byla za minulého
komunistického režimu sice nejobrněnější,
ale jinak hrozně zaostalá. Jezdilo a jezdí se
tu běžně na oslících. Když se ale po převratu
otevřely hranice, tak se pracovití Albánci
vrhli do zahraničí za prací a za ztělesněním
největšího bohatství, za Mercedesem.
Albánie se pak začala rychle rozvíjet , a tak
tu teď mají Mercedes skoro všichni.
Průvodce našeho zájezdu umí albánsky jen
o trochu víc než „Dobrý den“ a „Děkuju“,
ale s tím si docela vystačíte, neboť tu žijí
lidé pohostinní a bystří. Kdyby to nestačilo,
tak se budete muset dorozumívat rukama,
protože albánština nemá s žádným mně
známým jazykem mnoho společného a
cizím jazykem moc Albánců nemluví.
zdroj: Kryštof Synek
zdroj: Kryštof Synek
Albánie je zkrátka divoká a teď se hrozně
rychle rozvíjí. Je tu krásná krajina a plno
rozestavěných domů. Staví je tu neotřelým
způsobem, nejdřív postaví například druhé
patro se střechou a betonovou kostru pod
ním dodělají, až když se na to seženou
peníze. Proč to dělat jednoduše, když to jde
složitě? Albánci jsou svérázní a hrdí, už od
dob, kdy se postavili Turkům. Jejich hrdost
nezmizela ani za dob minulého režimu. Ten
byl velmi krutý a nespravedlivý zejména
vůči náboženství. Když režim skončil,
přineslo to aspoň tu výhodu, že jsou tu teď
lidé tolerantní. Křesťané se tu kamarádí s
muslimy a nikomu to nevadí. Odnedávna tu
dokonce v létě často můžete potkat i dospělé
ženy v kraťoučkých kraťasech nebo bikinách,
aniž by to někoho pohoršilo.
Moře je v Albánii parádní a krásně čisté a
určitě si ho užijete. Také vás určitě potěší,
že tu skoro vůbec nenarazíte na turecké
záchody , a to ani v kempech, kterých je tu
jen malinko. Jestli ještě nevíte kam se v létě
vydat, tak neváhejte a vrhněte se do Albánie.
Když se připravíte na horší silnice a divočejší
zážitky, tak se vám určitě bude líbit.
To ale nebrání tomu, že mě, i když jsem
úplně cizí, klidně pozvou na roztančenou
narozeninovou oslavu s nejlepším dortem,
jaký jsem kdy jedl. V Albánii obecně mají
samé mňamky, a navíc je na Albánii fajn to,
že tu nemáte hluboko do kapsy. Mňamy kafe
v kavárně stojí deset českých korun . Jestli
si ho ale chcete dát, tak si musíte v bance
směnit eura na albánské leky . Koruny tu
nesměníte a eura obvykle neberou.
28
sport
Adam Kolář
GyBu liga v plném proudu!
N
a škole už snad není student, který
by neznal soutěž jménem GyBu
liga. Týmy jako FC AC SK či Kokosy
na trávě jsou zkrátka součástí našeho
školního života stejně tak jako páteční
odpoledne strávené v GyBu Areně.
Pojďme se podívat na průběh a také různé
zajímavosti a střípky z letošního ročníku
GL.
ve třech a bez gólmana, jako do
tohoto, nebo pokud nepředvedou
nějaký kiks, měli by si postup bezpečně
pohlídat. To jim koneckonců ulehčili také
Predátoři, spolufavorité skupiny, kteří se
k vzájemnému duelu nedostavili, a utkání
bylo tedy kontumováno ve prospěch týmu
Davida Linharta. Po přímém postupu
zatím překvapivě sahá také právě Barokní
klub, přemožitel FC AC SK, který se
ziskem osmi bodů vede tabulku skupiny
B.
I letos se hraje GyBu liga obdobným
systémem jako v loňských letech - dvě
skupiny po šesti celcích, následuje
předkolo play-off a od čtvrtfinále již
klasický pavouk vyřazovacích bojů.
Hlavními favority soutěže jsou opět
obhájci trofeje Los Artilleros, jako každý
rok budou o titul usilovat také FC AC
SK a počítat musíme samozřejmě také s
Predátory, kteří ale na větší úspěch zatím
čekají.
Ve skupině A jsme zatím také žádné
překvapení nezaznamenali. Los Artilleros
i SRPŠ své soupeře spíše přehrávají,
než drtí, ale s jistotou pravidelně sbírají
tříbodová vítězství. Profesoři překvapili
zejména snadnou výhrou nad růžovými
kokosáky, kterým nadělili hned osm
branek, a hlavně díky skvěle organizované
hře drželi ještě asi pět minut před koncem
čisté konto. Nakonec zvítězili 8:3 a spolu
se střelci vévodí skupině A s plným
bodovým ziskem. Pořadí ve skupině ještě
určitě zamíchá vzájemný souboj právě
těchto dvou týmů a své budou určitě chtít
říct také růžoví hoši alespoň v zápase s
Artilleros.
Soutěž má nyní za sebou tři kola a
většina zápasů probíhá podle papírových
předpokladů. Výjimkou byl snad jen
nerovný souboj mezi FC AC SK a BK
Almdudler, v němž si milovníci rakouské
limonády připsali nečekaně dva body za
výhru v prodloužení. Pokud ale červení
nenastoupí do některého dalšího zápasu
TOP 5 v letošní GyBu lize
Tým: BK Almdudler
Zápas: Natasha Raptors - BK Almdudler
5:6 (3:4)
Stejně jako loni začali černobílí sezonu
velmi slibně. Podařilo se jim porazit
obhájce stříbra, což se i přes značnou
absenci v kádru favorita dá považovat
za cenný skalp. Na tento úspěch navíc
fotbalisté okolo zraněného kapitána Šimka
dokázali také navázat, když vybojovali
důležité tři body nad Natashou Raptors
a skvělý vstup do sezóny potvrdili jasnou
výhrou nad „Neprašovou“ Tvojí mámou.
Urvou nakonec v nabité skupině B hráči
Barokního klubu přímý postup?
Je obtížné vybrat nejhezčí utkání, nakonec
ale padla volba na toto. Bitva dvou týmů,
jejichž cílem je účast ve čtvrtfinále, nabídla
vyrovnané a pohledné představení, které
bylo napínavé až do samotného závěru.
Natashe nakonec k úspěchu nestačily
ani tři trefy špílmachra Matěje Čecha
a po týmovém výkonu bral tři body
rozjetý BK Almdudler. K dobré atmosféře
tohoto střetnutí přispěla také početná
fanouškovská základna domácích, kteří
29
sport
Číslo: 161
v GyBu Areně vytvořili
kvalitní kulisu.
Přesně tolik branek zatím letošní soutěž
nabídla v 17 zápasech. Průměr je tedy
zhruba 9,5 gólů na utkání.
Hráč: Dan Bartošek
Hrotový útočník Los Artilleros
je tahounem svého týmu již
druhým rokem, za tu dobu však ani jednou
neměl takovou formu jako nyní. Absolvent
z Pošepného výborně těží ze spolupráce
s Pavlem Sulkem, je to ale hlavně on, kdo
svými góly přispívá k výhrám svého týmu.
S osmnácti góly vede zcela jednoznačně
tabulku střelců, druhý Štěpán Karlesz
přitom nastřílel branek „pouze“ sedm.
Dovede urostlý forvard svůj celek opět k
titulu?
Výrok: Joseph Liu (FC Predators): „Už
když jsme začínali v Predátorech, tak
jsme se dohodli, že na horním hřišti hrát
NIKDY nebudeme.“
Přesně takhle mluvčí Predátorů v den
utkání s FC AC SK vysvětloval, proč
nemůže jeho tým k zápasu nastoupit.
Vedení se s jeho názorem nakonec ale
příliš neztotožnilo a šelmy byly potrestány
kontumací 0:6.
Výsledky
1. kolo
3. kolo
Rakeťáci - FC SRPŠ 5:8
Rakeťáci - Los Artilleros 2:11
Dead Terrorists - Los Artilleros 2:7
FC SRPŠ - FC Koráč 25:1
Kokosy na trávě - FC Koráč 7:2
Dead Terrorists - Kokosy na trávě 2:9
Nekopnem si - Natasha Raptors 4:5
Nekopnem si - FC Predators 2:3
Tvoje máma - FC Predators 2:5
Natasha Raptors - FC AC SK odloženo
B.K. Almdudler - FC AC SK 7:8 pr.
Tvoje máma - B.K. Almdudler 1:7
2. kolo
Rakeťáci - Dead Terrorists 7:4
FC SRPŠ - Kokosy na trávě 8:3
Los Artilleros - FC Koráč 11:7
Nekopnem si - Tvoje máma 4:1
Natasha Raptors - B.K. Almdudler 5:6
FC Predators - FC AC SK 0:6 kontumačně
30
Gybeat žije!
Zdenda předal žezlo šéfredaktora Kristý Hrdličkové
a drobná personální změna zafungovala. Ať je to
temperamentem španělské sekce, nebo prostě tím
ženským kouzlem, Gybeat ožil. A my doufáme, že
dále žít bude! Takže pište, vyjadřujte své názory a
sdílejte své zážitky!
[email protected]
A nezapomeňte poslat nabídky na mail tady dole,
inzerát stále platí.
Chcete se zbavit svých starých učebnic? Máte doma něco, co
už nikdy nebudete potřebovat nebo máte v sobě zvláštní schopnost doučovat ostatní studenty předměty, které vy sami dobře
ovládáte? Již od příště bude pro vás a vaše nabídky otevřená
nová inzertní rubrika!
Inzeráty nejen ve stylu koupím/prodám můžete posílat na email
[email protected].
Víte o drbu, jenž by neměl být utajen pouze pár vybraným jedincům, nýbrž by se nad ním měla pobavit celá škola? Neváhejte se proto obrátit na náš e-mail [email protected]! Vaše
anonymita je s námi zaručena!
31
podporováno projektem Jeden svět na školách
jsns.cz
bit.ly/GyBuFilm
32