montér vnitřního rozvodu - RHEA sokolov

Transkript

MONTÉR
VNITŘNÍHO
ROZVODU
Ing. Bc. Jiří Čihák
36-003-H-Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace
1. ÚVODNÍ SLOVO
Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která
bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti
na trhu práce.
Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného
průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení
dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního
poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací
nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a
středních podniků) v Karlovarském kraji (KK).
Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby
9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu
(prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní
aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu.
Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické.
Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v
oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).
Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012
oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických,
strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických.
Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů
otevřené dveře.
ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala
nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který
hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký.
Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory
stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně.
Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou
Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.
1|
2. OBSAH
1.
Úvodní slovo ............................................................................................... 1
2.
Obsah ....................................................................................................... 2
3.
Představení autora ....................................................................................... 3
4.
Regionální zaměstnavatelé v oboru .................................................................... 4
5.
Montér vnitřního rozvodu ................................................................................ 5
6.
Profil absolventa .......................................................................................... 6
7.
Průvodce studiem ......................................................................................... 7
8.
Studijní opory ............................................................................................. 8
9.
Učební text pro samostudium ..........................................................................10
10. Zkoušky dle hodnotících standardů....................................................................80
11. Studijní zóna ..............................................................................................87
12. Rozpočet ..................................................................................................87
13. Materiál ...................................................................................................87
14. Bezpečnost a ochrana zdraví ...........................................................................88
2|
3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA
Ing. Bc. Jiří Čihák,
je absolventem
-
ČVUT – stavební fakulta, ukončil v roce 1884
-
VUT Brno – Ústav soudního inženýrství, ukončil v roce 1997
-
Masarykův ústav vyšších studií – obor pedagogika, ukončil v roce 2006
Praxe
-
22 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství
-
15 let znalecké praxe v oborech pozemní stavby, ekonomika staveb, průmyslové stavby
-
10 let pedagogické praxe
Zaměstnavatelé
-
Báňské stavby Sokolov, k. p. 1984 - 1990
-
Vlastní podnikatelský subjekt JANA, Loket, s r. o., 1989 – dosud trvá
-
SPŠ Loket
-
ISŠTE Sokolov 2010 – dosud trvá
Kontakt:
www.jiricihak.cz
[email protected]
3|
4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU
Logo
4|
firma
adresa
kontakt
web
KV - ProIng, s.r.o.
Sokolovská 119/54
360 05 Karlovy
Vary-Rybáře
[email protected]
www.kv-proing.cz
bss BÁŇSKÁ
STAVEBNÍ
SPOLEČNOST, s.r.o.
Chebská 53
356 01 Sokolov
[email protected]
www.bss-so.cz
RENSTAV stavební
s.r.o.
Dobrovského 530
356 04 Dolní
Rychnov
[email protected]
http://www.renstav.cz
TIMA, spol. s.r.o.
Vančurova 9
360 17 Karlovy
Vary-Stará Role
[email protected]
http://www.timakv.cz
SubteraS KV, s.r.o.
Ostrov-Kfely 6
363 01
[email protected]
http://www.subteras.cz
Dušan Mihok - Kohim
Stav
Nerudova 1003
357 35 Chodov
[email protected]
http://www.kohimstav.cz
SOKOSTAV HT, s.r.o.
Kraslická 574
356 01 Sokolov
[email protected]
http://www.sokostav.cz
Firma Jirkovský,
s.r.o.
U Porcelánky 1052
357 35 Chodov
[email protected]
http://www.jirkovsky.cz
LAJKA, spol. s r.o.
K. Havlíčka
Borovského
447357 51 Kynšperk
[email protected]
http://www.lajka-cz.cz
5. MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU
Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H)
Autorizující orgán:
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Skupina oborů:
Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36)
Povolání:
Instalatér
Doklady potvrzující úplnou profesní kv.:
Osvědčení o profesní kvalifikaci
Kvalifikační úroveň NSK - EQF:
3
Úplnou profesní kvalifikaci Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o
získání následujících profesních kvalifikací:
Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H)
Topenář (kód: 36-004-H)
Závěrečnou zkoušku z oboru Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o
získání následujících profesních kvalifikací:
Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H)
Topenář (kód: 36-004-H)
5|
6. PROFIL ABSOLVENTA
Instalatér
Práce instalatéra je nepostradatelná, výsledek jeho práce lidé využívají denně (např. při puštění
vody, zapnutí plynového kotle), základní potřeby přísunu vody a tepla jsou tak zajištěny.
Instalatér provádí montáž, údržbu a opravy vnitřních rozvodů vody, kanalizace a plynu včetně
přípojek a montáže zařizovacích předmětů (například umyvadel, toalet) či seřízení plynových
zařízení. Práci provádí dle technických výkresů, ve kterých se musí dobře orientovat.
Důležité je technické myšlení, prostorová představivost a přesnost. Při práci instalatér používá
především ruční nářadí, jako jsou klíče, pilky, svěráky, hasáky apod., dále například měřidla pro
tlakové zkoušky.
Pracuje s ocelí, mědí a zejména s plastem, spojování materiálů provádí svařováním, pájením,
závitovými spoji nebo jinými technikami. Při svařování je nutná ochranná kukla.
Na úrovni profese instalatér můžete v Karlovarském kraji nalézt uplatnění např. v těchto
firmách:
EUROTHERM – KV, s.r.o.
INSTALACE KV, s.r.o.
Kalora a.s.
MANIPUL s.r.o.
TOPEN, spol. s r.o.
VOJÁČEK s.r.o.
6|
7. PRŮVODCE STUDIEM
7.1 Pouze zkoušky
Postup zájemce o jednotlivé zkoušky.
Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu.
Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventantovi v daném termínu „mentora“, který
provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o
zkoušku se členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK
(www.narodni-kvalifikace.cz).
Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem.
Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Montér
vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H), nesplnil základní podmínku pro získání
Osvědčení.
7.2 Kurzy a zkoušky
Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku
k tzv. „Kurzu“, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah
kurzu je v případě kódu „Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H)“, 120
hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího
standardu před komisí.
Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného
výcviku, popř. může část „Kurzu“ proběhnout na smluvních pracovištích partnera.
Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení,
přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu.
Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem.
7|
8. STUDIJNÍ OPORY
8.1 Literatura
http://cs.wikipedia.org/>
Vrána, J.: Montáž a zkoušení vnitřních vodovodů podle nové ČSN EN 806-4. Časopis Topenářství
instalace 8/2010.
Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění souvisejících předpisů.
Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 409/2005 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s
vodou a na úpravu vody, ve znění pozdějších předpisů.
8.2 Normy
ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení
ČSN 73 6660 Vnitřní vodovody + změny Z1, Z2, Z3
ČSN EN 805 (75 5011) Vodárenství - Požadavky na vnější sítě a jejich součásti
ČSN EN 806-1 (73 6660) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 1:
Všeobecně
Navrhování
Dimenzování potrubí - Zjednodušená metoda
8|
ČSN EN 806-4 (75 5410) Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 4:
Montáž
prEN 806-5 Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 5: Provoz a údržba
ČSN EN 1717 (75 5462) Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné
požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem
ČSN 75 5490 Stavby pro hospodářská zvířata - Vnitřní stájový vodovod
9|
9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM
9.1.
Obecné
Projektant: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro projektování –
autorizace.
Investor: fyzická nebo právnická osoba, která financuje přímo nebo nepřímo stavbu.
Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro provádění
stavby (autorizace).
Stavební úřad: Zástupce státu, který dohlíží na regulérnost výstavby
Účastníci výstavby: Zástupci jednotlivých složek – HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna,
telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanské
sdružení, a další.
Projektová dokumentace
Archivace PD
1 x stavební úřad
1 x vlastním nemovitosti
1 x projektant
Význam projektové dokumentace stavby.
Hlavním úkolem projektové dokumentace je vytvoření podkladu podle kterého se bude
realizovat celá stavba.
Projektová dokumentace neslouží pouze pro realizaci stavby, ale má také další úkoly. V rámci
projektové dokumentace je nutné zohlednit veškeré podklady, které jsou platné pro dané území
a jsou vydány (stavební uzávěry, územní řízení, biokoridory a další).
Projekt také musí zajistit stavbu po stránce bezpečnosti, musí zajistit dlouhodobou životnost
stavby, a také ekonomiku výstavby a v neposlední řadě pak I výsledný estetický vjem.
10 |
Projektová dokumentace se zpracovává v několika stupních s různou podrobností detailu.
Rozlišujeme mezi projektovou dokumentací
- k územnímu řízení,
- projektovou dokumentací pro stavební řízení,
- projektovou dokumentaci pro provádění stavby.
Současné době se bohužel poslední stupeň projektové dokumentace často vynechává, což vede
ke kolizím na samotné stavbě.
Pravidla tvorby výkresů
Tato část tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb – kreslení výkresů
stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420
z července 2004.
Z časových důvodů jsou vybrány pouze ty části, které jsou náplní zkoušky.
Zájemci o podrobnější informace mohou použít uvedenou literaturu.
Obsáhlost úvodní kapitoly naznačuje nutnost podrobnějšího samostatného studia samotné, výše
zmíněné normy, tak dalších publikací a učebních pomůcek.
Základní pravidla tvorby výkresů – požadavky na kreslení
Pořizování výkresů stavebních objektů slouží k:
-
určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků,
konstrukcí a objektů,
-
určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky.
Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné.
Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi
něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků
výkresu apod.
Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Například
počítačové zpracovávání, reprografie, export, tisk, zálohování apod., kdy musíme předem volit
různé atributy výkresové dokumentace jako: minimální a maximální tloušťky čar, velikost písma,
vhodné měřítko, volba univerzálního exportu do jiných souborových či tiskových formátů aj.
11 |
Všeobecné požadavky
Výkresy se kreslí kreslícími pomůckami černou barvou nebo vícebarevně.
Nejmenší velikosti obrazových prvků
Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na
výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi
rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.
Umístění zobrazení a popisů na výkrese
Umístění jednotlivých částí na výkrese je přímo předepsáno příslušnou normou vycházíme z ČSN
EN ISO 9431. Veškeré textové informace musí být vždy čitelné zdolat výkresu anebo z pravé
strany výkresu. Jednotlivé části plochy výkresu se vyplní podle své důležitosti. Zcela vpravo dole
je popisové pole se svými povinnými údaji.
Mezi povinné údaje patří identifikace investora a projektanta, lokalita stavby, název stavby,
název výkresu, měřítko, a zcela vpravo dole musí být uvedeno číslo výkresu.
12 |
Nejmenší velikosti obrazových prvků
Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na
výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi
rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.
Formát originálu (předlohy)
A0
841 x 1189
A1
594 x 841
A2
420 x 594
A3
297 x 420
A4
210 x 297
Pro umístění stavby na výkrese platí některé další zásady:
-
hlavní vstup je orientován z dolního okraje výkresu,
-
převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu,
-
sever umisťujeme vždy nahoře,
-
pokud není sever nahoře, musí být výkres doplněny grafickou značkou se šipkou směrem
k severu,
-
situační výkresy stavebních objektů se mají vždy orientovat k severu,
-
nad popisovým polem musí být uveden výškový systém (například Balt po vyrovnání nebo
jadranský výškový systém),
-
stavba musí být jednoznačně výškově i polohově umístěna (za toto umístění zodpovídá
geodet, který provádí vytýčení stavby včetně základních nosných prvků).
13 |
Formáty výkresů
Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje
základní formáty výkresů. V našem případě přichází v úvahu soustava metrická, hlavní
řada ISO-A, která vychází z formátu o ploše jednoho čtverečního metru. Všechny
základní formáty téže řady jsou si geometricky podobné, tzn., že mají stejný poměr
stran.
Jednotlivé formáty výše uvedené řady se označují písmenem A s připojením arabské
číslice podle počtu dostupných dělení
Rozměry výkresových listů
A0
A1
A2
A3
A4
841
594
420
297
210
x 1189
x 841
x 594
x 420
x 297
Prodloužené formáty
14 |
Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné
násobkům jejich rozměrů. Označení prodlouženého formátu se skládá z označení základního
formátu a jeho násobku podle tabulky 3, například A0x2, 4xA4.
Zvláštní formáty
V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které
nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů.
Skládání výkresů
Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN 01 3111. Přednostně se doporučuje skládat
výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek).
Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél
přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu. Skládají se podle obrázku.
15 |
Měřítka (ČSN ISO 5455)
Měřítkem výkresu se rozumí poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na originálu
ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku předmětu skutečného.
Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad:
-
1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro situační výkresy a situační schémata,
-
1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních
objektů,
-
1:200, 1:100, 1:50 – pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy
a pohledy,
-
1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 – pro zobrazování podrobností,
Čáry
Typy a tloušťky čar, jejich označení, uspořádání a kreslení stanoví ČSN EN ISO 120-20.
Druhy čar
- plné čáry, tj. čáry plynule (nepřerušované),
- přerušované čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním týchž obrazových prvků (například
čáry čárkované, tečkované),
- střídavé čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (například čáry
čerchované).
Podle tloušťky:
-
tenké čáry,
-
tlusté čáry,
-
velmi tlusté čáry.
16 |
Zásady kreslení čar
Pro kreslení přerušovaných a střídavých čar platí následující zásady:
- délka čárek, velikost teček, popř. krátkých čárek i velikost mezer u téže přerušované čáry
musí být stále stejné,
- čerchované čáry začínají a končí čárkou,
- čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami,
- čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami,
- zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky,
- u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky
a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat.
Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu (popř. významu), má se dodržet pořadí
přednosti (nadřazenosti) v tomto sledu:
- viditelné obrysy a hrany,
- zakryté obrysy a hrany,
- označení polohy myšlených ploch řezu,
- osy souměrnosti,
- těžištní osy,
- pomocné čáry.
Písmo a popis
Požadavky na tvar a rozměry písmen, číslic a značek, jakož i základní požadavky na popis
technických výkresů stanoví ČSN ISO 3098-0.
Popisy výkresů
Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým a to písmem velké abecedy
(pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kPa, musí se
tento způsob popisu dodržet i na výkresech.
17 |
Popisové pole
Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN
ISO 7200. Umístění popisového pole a tabulky změn na výkresech ve stavebnictví řeší ČSN EN ISO
9431.
Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, obsahující rubriky pro vepsání předepsaných
údajů, které určují především zpracovatele výkresu, stavební dílo, obsah výkresu, měřítko,
datum zhotovení výkresu, číslo výkresu apod.
Označování na výkresech
Označování materiálů v řezech ČSN 01 3406
Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho
základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí
v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na
výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými
rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze v těchto
případech uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu.
Pokud je nutné použít nenormového označení materiálu, může se použít doplňujícího grafického
označení, které se musí vysvětlivkou (v legendě) na výkresu.
Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce
určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál. Starý stav se graficky neoznačuje.
Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené
k vybourání se vybarvují žlutě. Starý (dosavadní) stav lze podle potřeby označit takto:
 zdivo a beton šedou barvou
 dřevo světle hnědou barvou
18 |
Zakreslování zařizovacích předmětů
Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez
tvarových podrobností. Kreslí se čarami zvláštní tloušťky, kterou pro kreslení a popisování
značek stanoví ČSN ISO 128.23.
Zařizovací předměty v půdoryse se kreslí:
1. plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné
na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá,
2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách, pod nimiž se
prostor provozně využívá,
3. čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými
plnou čarou.
19 |
Druhy zařizovacích předmětů
1. číslem položky, popř. i referenčním označením,
2. grafickými značkami,
3. kombinace výše uvedených dvou způsobů.
Kótování
Všeobecně
Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové
úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406.
Zásady
Všeobecné zásady pro kótování předmětů na stavebních výkresech lze shrnout do těchto bodů:
- pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující
požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu a jeho prvků, bez
ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkrese nakreslen,
- na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému
geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a
vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu,
- kóty se mají uvádět tak, aby se potřebný rozměr mohl přečíst přímo a nebylo jej třeba
počítat z jiných kót,
- každý rozměr se má u téhož předmětu kótovat pouze jednou,
- kótovat rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů se nedoporučuje, lze jej kótovat jen
tehdy, je-li takto kótovaný rozměr jednoznačně a zřetelně určen,
- kótují-li se na výkresech pomocné rozměry (například doplňkové, informativní, teoretické)
píší se do okrouhlých závorek,
- na výkresech je vždy rozhodující kóta, nikoli vyobrazení, kóta, která se zřejmě neshoduje
s nakresleným rozměrem na obraze, musí se podtrhnout, aby nevznikla pochybnost o její
správnosti,
- kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit,
popř. od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětu,
- při kótování předmětu je třeba vždy vzít v úvahu způsob jeho provádění, aby při měření
(na stavbě, na dílci apod.) byla vždy dokončena ta část, od níž se kóty odvozují,
- pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců,
konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti,
předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek.
20 |
Typy kót
Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují:
- délkové rozměry v milimetrech (měřící jednotka se neuvádí),
- výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná
místa (měřící jednotka se neuvádí – například 437, + 5,876), za výchozí vodorovnou
vztažnou (základní rovinu), (0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu
podlahy prvního podlaží,
- rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například
1°15´23“). Je-li úhel menší než 1° píše se před údaj minut vždy 0°,
- sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se
připisují za číselný údaj.
Prvky kótování
Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy
jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen.
Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné
hodnotě rozměru, jako je například Ø, R, □, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy,
apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek.
Kótovací a pomocné čáry
Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné
čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm.
Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót,
popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek.
Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce)
musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm.
Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera. Na výkresech ve
stavebnictví se ponechá mezera zejména tehdy, kdy pomocná čára navazuje na tenké obrysové
čáry (hrany zobrazené v pohledu apod.).
21 |
Zásady pro kótovací čáry
-
čáry se umisťují zpravidla vně obrazu předmětu,
-
při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem.
Je-li několik čar nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a
kratší kótovací čáry blíže k němu,
-
vzdálenost mezi rovnoběžnými čárami, jakož i jejich vzdálenost od obrysových čar, od
pomocných čar, os apod., musí být taková, aby příslušnost kót ke kótovací čáře byla vždy
jasná,
-
čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování,
-
čáry se pokud je to možné nemají protínat,
-
čára se nesmí ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být
také jejich pokračováním,
-
čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou.
Zásady pro pomocné čáry
-
při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr,
-
čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování,
čáry nemají protínat kótovací čáry.
Zásady pro hraniční značky
Kótovací čáry se hraničí při kótování:
-
délkových rozměrů úsečkami,
-
rovinných úhlů šipkami,
-
poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami,
-
hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem
45°. Nejmenší velikost hraniční úsečky je vidět.
-
Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo
vyplněné.
22 |
Zásady pro odkazové čáry
Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry:
-
jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz,
-
sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů.
Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí:
-
vzájemně se přetínat,
-
být rovnoběžné se šrafami,
-
přetínat kótovací čáry,
-
procházet těmi částmi (prvky) zobrazeného předmětu (konstrukce), na který čáry
neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar).
Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady:
-
odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od
nichž vychází (viz obr. 29) praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání
popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo
k praporku,
-
odkazová čára může mít ve své šikmé části jeden zlom,
-
podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek,
-
jednou odkazovou čarou lze odkázat i na několik položek, pozic,
-
odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem,
-
jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným
odkazem.
Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady:
-
odkazová čára musí vždy vycházet ze zobrazené plochy a má být kolmá na vnější hranu
zobrazené konstrukce,
-
odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou
tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje. Všechny vrstvy, které odkazová čára
protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem,
-
sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba
konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo
na jiném výkrese.
23 |
Zapisování kót
Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je
rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi
nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (například: 2 353
876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se
nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658)
Pravidla pro zapisování kót
kóty se umísťují:
1. způsob: nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní a poblíž středu kótovací čáry,
nebo na odkazovou čáru.
2. způsob: do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř.
do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto
čáru, kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby
čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její
napsání příslušné čáry obrazu přerušit
-
pro napsání kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené ploše) se šrafování v
místě vepsané kóty přeruší – vhodnější je však umístit kótu mimo šrafovanou plochu,
-
kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají,
-
při nedostatku místa se řetězové kóty psané na jedné kótovací čáře píší střídavě,
-
není-li dostatek místa pro vepsání kóty, lze kótu vepsat, jak je uvedeno na příkladech,
-
kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku,
se musí podtrhnout.
24 |
Soustavy kótování
Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající
společný vrchol se použije:
-
Řetězové kótování.
-
Kótování do (jedné) společné základny.
-
Smíšené kótování.
25 |
Výškové kótování
Výškové kóty se uvádějí:
-
v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému
systému,
-
v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené
základní rovině označené ±0,000. Úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou
se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem „-„
V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech se výškové kóty:
-
vodorovných ploch – se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované
ploše, nebo na odkazové čáře,
-
vodorovných hran – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany bodů – uvádějí se na
odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku
obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek,
Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší
na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.
Další způsoby kótování
Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek,
tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406, nebo v
publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve
stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186. Doporučuji k
samostudiu.
26 |
2. Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty
je dodávána ve stavebních délkách 500, 1000, 2000,
trouba s hrdlem
5000mm, v případě větších zakázek i v délkách 3000 a
6000mm. Spojování se provádí pomocí hrdel a jazýčkového
těsnícího kroužku.
koleno
je dodáváno v úhlech 15˚, 30˚, 45˚, 67˚, 87,5˚ a spolu s
odbočkami splňuje všechny požadavky spojené s výstavbou a
rekonstrukcí kanalizačních přípojek.
odbočka
dovoluje připojení boční větve o průměru menším nebo
rovném průměru hlavní větve. Je dodávána v úhlech 45˚ a
87,5˚.
je samostatné hrdlo, jehož nalepením na jakýkoli zbytek
hrdlový díl
trouby
lze
obdržet
plnohodnotnou
troubu
s
hrdlem
požadované délky. K lepení je možno použít běžná lepidla na
PVC-U.
přesuvka
hrdlový uzávěr
je nepostradatelný díl při dodatečném spojování trub,
opravách či při včleňování odboček do již stávajícího vedení.
zaručuje těsné uzavření hrdla, vyhovující tlakovým zkouškám
přetlakem i podtlakem 0,05 MPa.
víčko
slouží k zamezení vnikání nečistot do rovného konce potrubí.
Neumožňuje těsné uzavření.
spojka dvouhrdlá
nachází uplatnění při spojování zbytků trub a všude tam, kde
je třeba spojit dva hladké konce potrubí.
27 |
redukce nesouosá
je prvek, kterým je možné plynule zvyšovat profil potrubí. Je
vyráběn v rozměrech DN 125/100, DN 150/100, DN 200/150,
DN 250/200, DN 300/250, DN 400/300.
přechodka z PVC
na kameninu
vytváří systémový spoj mezi rovným koncem PVC trouby a
kameninovým hrdlem. Do kameninových hrdel určených pro
temování je nutno vložit gumový O kroužek, do tzv. L hrdel s
gumovým těsněním nikoli.
přechodka z
kameniny na PVC
je prvek, jehož prostřednictvím lze napojit rovný konec
kameninového potrubí do hrdla PVC potrubí bez použití
dodatečného těsnění. Součástí tvarovky je gumová manžeta s
vysokou rozměrovou tolerancí vůči kamenině.
čistící tvarovka
usnadňuje montáž revizních šachet a je nepostradatelnou
součástí kanalizačních přípojek. Všechny díly jsou zhotoveny
z nerezavějících materiálů.
nebo též „prosuvka“ slouží k pružnému a těsnému spojení
šachtová vložka
betonové revizní šachty s procházející PVC troubu. Její
světlost v místě gumového těsnění odpovídá vnějšímu
průměru procházející trouby. Použitý materiál - polyuretan a tvarování zaručují dokonalé spojení s betonem.
přechodka z litiny
na PVC
těsnění
umožňuje pružné a těsné napojení litinového potrubí do
hrdla PVC potrubí.
těsnění je zároveň přechodem z rovného konce PVC trouby
do hrdla litinové trubky.
náhradní těsnící
kroužek
28 |
jehož chemická odolnost vyhovuje běžným odpadním vodám.
je nezámrzný velice flexibilní polypropylénový dílec k
lapač střešních
připojení okapového svodu. Je opatřen vyjímatelným košem
splavenin
na nečistoty a suchou zápachovou uzávěrou.
je dodávána v provedení pro potrubí DN 100 a 150 s nosností
dvorní vpusť
5 až 7 tun.
zpětná klapka je univerzální tvarovka z vysoce houževnatého
plastu, sloužící zároveň jako čistící tvarovka, zpětná klapka
zpětná klapka
nebo uzávěr. Samotná klapka je z nerezové oceli a je
opatřena aretací.
instalační
nezbytná pomůcka ke správnému ukotvení potrubí. Používá
objímka
se především v medicíně a stomatologii.
dvoušroubová
Voda
Voda - účel: rozvod pitné vody k jednotlivým zařizovacím předmětům (umývadlo, vana, atd.).
Pitná voda: voda bez biologického, chemického znečištění, bez nepříjemných zápachů.
Užitková voda: mytí aut, zalévaní zahrad atd.
Zdroje vody: Studny
(vrtané, kopané),
Vodoteč
(řeka, potok rybník), hlubinný vrt.
Čištění vody
hydroflorka, hydroflorovací stanice
Stupeň stanice:
hrubé: (listí, řasy, ryba, žába),
jemné čištění:síta (písek, drobné nečistoty),
biologické čištění: mikroorganismy (chlor aktivní kyslík).
Čištění s chlorem - levnější, nejstarší způsob čištění, zapáchá, pijeme vodu s mrtvými těly
organismů.
Čištění aktivním kyslíkem: dražší, čistá voda, bez zápachu.
29 |
Rozvody vody
Zdroj vody - čištění vody - doprava vody - spotřeba vody 60%
Trubní rozvod
Materiál: plast (PPr), měď, černá trubka (ocel).
Kanalizační armatury
UZÁVĚRY
šoupata EURO 20 typ 23
nožová šoupata kruhová
stěnová šoupata kruhový otvor
stěnová šoupata čtvercový otvor
PŘÍSLUŠENSTVÍ
tuhé zemní soupravy
teleskopické zemní soupravy
ruční kola
VZDUŠNÍKY
pro malý průtok
pro velký průtok
kombinovaný
ŽABÍ KLAPKY
žabí klapky
Zařizovací předměty - jsou pevně nainstalovaná zařízení trvale napojená na vodovod, kanalizaci
popř. plyn, elektrickou energii, vzduchotechniku.
30 |
Zařizovací předmět
Zařizovací předmět je účelné příslušenství obytných i provozních budov, které slouží k úkonům
za použití vody. Především jsou zařizovací předměty používány při osobní hygieně a udržování
čistoty v budově. Do zařizovacího předmětu přichází voda čistá ať už pitná či užitková a z něj
odchází voda odpadní.
Druhy zařizovacích předmětů
Koupelna
Nejtypičtějším zařizovacím předmětem v koupelně je umyvadlo a vana. Dalšími zařizovacími
předměty, které mohou být umístěny, jsou WC, bidet nebo výlevka.
Kuchyně
V kuchyni se používá jako zařizovací předmět dřez.
Jiné provozy
Pítka, nádoba na mytí nohou, nádoba na zvracení, úklidová výlevka, sprchová vanička a další pro
speciální provozy
3.
Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních
rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení
Části sítě vnitřní kanalizace
Potrubí vnitřní kanalizace
Části sítě:
Potrubí.
Zařizovací předměty a příslušenství.
31 |
Potrubí
Druhy (části): ve směru od přípojky.
1. Svodné potrubí = Ležaté potrubí uložené v zemi nebo zavěšené pod stropem. V nejnižším
podlaží, na které je napojeno kolenem odpadní potrubí nebo zařizovací předměty v
nejnižším patře připojovacím potrubím. Vede od přípojky k odpadnímu potrubí, může mít
vnitřní a venkovní část.
2. Odpadní potrubí = Hlavní svislé potrubí dešťové (uvnitř nebo vně budovy) splaškové.
Vede od kolene na konci svodného potrubí přes všechna patra. Splaškové končí poslední
odbočkou v nejvyšším patře (nad odbočkou pokračuje jako větrací potrubí). Dešťové končí
dešťovým vtokem u žlabu a v úrovni terénu je „gajgr“.
3. Připojovací potrubí = Potrubí mezi zařizovacími předměty a odpadním potrubím nebo
potrubí mezi zařizovacími předměty a svodným potrubím (v nejnižším patře).
4. Odtokové potrubí = Potrubí od zař. př. (nádrž, káď), které je vyústěno volně nad
podlahovou vpusť. Nemá zápachovou uzávěru a není odvětrané. Nesmí se používat u
pisoáru a WC. Zřizuje se výjimečně např. u dočasných provozů prodej ryb.
5. Větrací potrubí = Začíná nad nejvyšší odbočkou a je vyvedeno do venkovního prostoru.
Slouží k odvětrávání domovní kanalizace a k vyrovnávání tlaku v ní.
32 |
Příslušenství vnitřní kanalizace
1. Zápachová uzávěra = zařízení, které pomocí vodního sloupce nebo mechanického uzávěru
zabraňuje výstupu plynů (zápachu) z kanalizace do domovního prostoru
2. Podlahová nebo dvorní vpusť = odvádí vody z podlah nebo dvorů, má zápachovou uzávěru
(podlahová vpusť – zvonový sifon, dvorní vpusť – mechanickou uzávěru)
3. Kanalizační armatury
- kanalizační přivzdušňovací ventil (KPV),
- čistící šachta (přístup k čistící tvarovce na svodném potrubí),
- hlavní čistící šachta u výstupu domovní kanalizace budovy,
- hlavní vstupní šachta – u napojení domovní kanalizace na přípojku,
- revizní šachta - vně budovy, pro kontrolu a zkoušky, ne pro vstup.
33 |
Stavební provedení stok
Používané materiály
Všechny používané materiály musí být trvanlivé, odolné vůči otěru, korozi, chemickým látkám,
mikrobiálnímu působení. Musí být pevné a nepropustné (nežádoucí je prosakování odpadních vod
do podzemí i průsaky podzemní vody do stoky).
kamenina – díky glazuře vysoce odolná a trvanlivá, dříve těsněná pěchovaným konopným
provazem, dnes však výrobci trouby osazují pryžovými těsnicími kroužky a snížili i křehkost
tohoto tradičního materiálu.
beton – dnes nejrozšířenější, buď se odlévá přímo na místě, nebo se spojují jednotlivé kusy.
Často se vyvložkovává plasty.
litina – jedná se o litinu tvárnou, která je nejodolnějším materiálem vůbec, avšak značně
finančně náročným na pořízení
čedič – je velmi odolný vůči otěru i chemickým látkám, někdy se přetavuje, aby se odolnost ještě
zvýšila
kanalizační cihly – tzv. zvonivky, pevné a křehké, z jedné strany glazované. Nevýhodou je, že
občas vypadávají z klenby a snadno jimi prorůstá vegetace.
plast – celoplastové se požívají pro menší profily, u větších se uplatňují jako výstelka.
U kanalizačních trub gravitačních stok se používají hrdlové spoje s těsnicím prvkem – pryžovým
kroužkem.
Druhy stok z hlediska průleznosti
neprůlezné
– lidem vstup zakázán, průměr do 80 cm,
průlezné
– průměr 80 – 150 cm,
průchozí
– průměr nad 150 cm.
34 |
Průřez stok
Kruhový profil
Kruhový profil se používá pro domovní přípojky a menší profily stok.
Vejčitý profil
Vejčitý profil (mnohdy také označován jako vídeňský vejčitý profil) se používá pro jednotnou
kanalizaci. Dolní část je užší, má menší průtočnou plochu, a tak udržuje minimální rychlost
proudění (aspoň 0,5 m/s). Při dešti se stoka zaplní celá, průtočná plocha se zvětší, což utlumí
vzrůst průtočné rychlosti. Ta by nikdy neměla překročit maximální hodnotu (5 – 10 m/s dle
materiálu). Dolní část stoky, tzv. žlábek, je nejvíc obrušovaná, proto se vykládá odolným
materiálem, např. čedičem.
VVP se nejčastěji vyrábí z betonu, železobetonu, sklolaminátu (HOBAS) a v neposlední řadě také
z kanalizačních cihel. Betonové a železobetonové profily jsou v místech žlábku nejčastěji
vykládány keramickými vložkami nebo čedičem kvůli menší drsnosti a také menší obrusnosti
stoky. VVP z betonu, železobetonu nebo sklolaminátu se vyrábí jako tvarovky, které se většinou
ukládají do písčitého lože. Naopak stoky z kanalizačních cihel se stále zdí tradičním způsobem.
Zděné stoky bývají nejčastěji dvou a tří pásové, po dokončení jsou ještě obetonovány. Tímto
způsobem byly stoky vystavěny ve Vídni, Baku, Londýně a také v Praze.
35 |
Po stránce profilu a materiálu jsou původní stoky (kmenové stoky A a B) vejčitého profilu
pražského normálu zděné z kanalizačních cihel v 10 třídách dle pražských normálií.
Mimořádně se vyskytují i stoky větších profilů.
I. třída
- 60/110 cm,
II. třída
- 70/125 cm,
III. třída
- 80/143 cm,
IV. třída
- 90/160 cm,
V. třída
- 100/175 cm,
VI. třída
- 110/187,5 cm,
VII. třída
- 120/200 cm,
VIII. třída
- 130/210 cm,
IX. třída
- 140/220 cm,
X. třída
- 150/230 cm.
4. Měření rozměrů
Druhy metrů, pásma, laserová vodováha, posuvné měřítko.
Měření
Měřením zjistíme rozměr přímo měřidlem, nebo nepřímo porovnáním kalibrem. Kontrola
znamená zjištění, zda materiál nebo obrobek splňují předepsané podmínky, např. rozměrovou a
tvarovou přesnost, pevnost, kvalitu povrchu, tvrdost. Kontroluje se při dodání materiálu nebo
nářadí (vstupní kontrola), během výroby (výrobní kontrola) a hotový výrobek (výstupní kontrola).
Měření je kontrolní pracovní činnost, kterou je třeba změřit (měřená veličina), např. délka,
úhel, hmotnost, tíha obrobku, se porovnává s odpovídající fyzikální základní veličinou. Příklady:
Pro délku je to 1 metr, pro úhel 1 stupeň, pro hmotnost 1 kilogram a pro sílu 1 newton.
Porovnávání je srovnávání rozměru nebo tvaru kontrolovaného předmětu s rozměrem nebo
36 |
tvarem kalibru, šablony. Zjišťujeme, zda odchylka nepřesahuje dovolenou toleranci. Číselnou
hodnotu odchylky však nelze stanovit.
Měření se provádí vhodnými měřidly. Na těchto měřidlech (ocelové měřítko, posuvka, úhloměr,
váhy nebo siloměr) se odečítá přímo naměřená hodnota v příslušných technických jednotkách.
Mezi měřidla řadíme: nastavitelná měřidla, pevná měřidla a kalibry. Nastavitelná měřidla slouží
ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí nastavitelného, pohyblivého indikačního
zařízení (nonius, stupnice, počitadlo). Naměřená hodnota se ihned odečítá, např. posuvka,
mikrometr, úhloměr aj. Pevná měřidla s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch
(např. Základní měrky). Šablony a kalibry představují buď tvar (např. tvarový kalibr, úhelník,
šablona pro měření úhlů, šablona na zaoblení) nebo rozměr (např. spároměry) měřeného
obrobku. Základní měrky slavení nastavení přesných rozměrů.
37 |
38 |
5. VÝPOČTY DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ A JEJICH KOMPENZACE
KOMPENZACE DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ
Rozdíl teplot při montáži a provozu potrubí způsobuje změnu jeho délky. Potrubí dilatuje,
prodlužuje se nebo smršťuje.
Provozní teplota potrubí soustav vytápění je vždy vyšší než teplota montážní a tudíž se potrubí
při provozu prodlužuje. Nejméně se prodlužuje ocelové potrubí, nejvíce potom plastové potrubí.
Velikost prodloužení Δl [mm] je dána obecným vztahem:
kde
α - součinitel délkové roztažnosti (závisí na materiálu) [mm/m K ],
lo - kompenzační (výpočtová) délka [m],
Δt - rozdíl provozní a montážní teploty [K].
Materiál trubek
Součinitel tepelné roztažnosti α mm/m . K
PE
0,2000
PVC-U
0,0800
PVC- C
0,0700
PE-X
0,1500
PP
0,1500
PB
0,1300
Vícevrstvý s kovovou vrstvou
0,0200
Měď
0,0170
Korozivzdorná ocel
0,0170
Pozinkovaná ocel
0,0116
39 |
Osové napětí působící v potrubí je nutné kompenzovat, tj. umožnit osový pohyb potrubí
ve směru jeho osy, protože spolu s napětím od vnitřního přetlaku může ovlivnit životnost
potrubí, narušit stavební konstrukci ap
Kompenzaci lze provést zásadně dvěma způsoby:
– změnou směru vedení potrubí tj. ohybovými kompenzátory,
– v ose vedení potrubí tj. osovými kompenzátory (ne u plastových potrubí).
Nejčastěji navrhujeme ohybové kompenzátory (pružná ramena) v kombinaci s vhodně
rozmístěnými pevnými a kluznými body.
Využívá se kolmých změn směru ve vedení potrubí a pružnosti materiálu. Podmínkou je zajištění
osového pohybu potrubí z hlediska upevnění a dostatku prostoru pro posun.
Základní typy kompenzátorů: souosý, lirový, smyčkový.
6. Provádění zkoušek vodovodních rozvodů
Pro účely předpisu jsou tlakové zkoušky rozděleny na čtyři základní skupiny:
- nový vnitřní vodovod,
- rozšíření vnitřního vodovodu,
- rekonstrukce nebo výměna části vnitřního vodovodu,
- opravy vnitřního vodovodu.
Doporučuje se, aby způsob provedení tlakové zkoušky byl uveden ve smlouvě (pokud není
podrobný popis provedení tlakové zkoušky uveden v projektové dokumentaci - pouhý odkaz na
ČSN, není dostačující), aby se zabránilo případným sporům s objednatelem.
Voda pro propláchnutí a pro tlakovou zkoušku vnitřního vodovodu
Voda pro propláchnutí potrubí a provedení tlakové zkoušky pitného vodovodu musí být čistá a
zdravotně nezávadná. Propláchnutí a tlakové zkoušky vnitřních vodovodů nepitné vody se mohou
provádět čistou vodou, která má kvalitu odpovídající alespoň kvalitě vody, která bude potrubím
protékat, nebo lepší.
Plyn pro provedení tlakové zkoušky potrubí vnitřního vodovodu
40 |
Zvláštní pozornost je třeba věnovat zkoušení tlakovým vzduchem nebo inertním plynem (např.
dusíkem) v případě, že na stavbě není v době provádění tlakové zkoušky k dispozici voda nebo
hrozí její zamrznutí v systému během zkoušení. Zkušební plyn musí být suchý a nesmí obsahovat
olej. Velmi pečlivě se musí dbát na bezpečnost práce. Tlaková zkouška vzduchem se nesmí
provádět v případě, že se v systému vyskytují tvarovky s plastovým závitem nebo zátky
z plastických hmot (plastový závit se může vytrhnout - zátka pak "vystřelí" ze závitu). Zvyšování
přetlaku nesmí být provedeno náhlým vpuštěním zkušební látky do systému.
Doba trvání zkoušky
Doba, po kterou musí potrubí zůstat naplněné vodou, závisí na rozdílu teploty mezi zkoušeným
potrubím a zkušební vodou a na nasákavosti spojovacího a těsnicího materiálu. Při zkoušení
plastového potrubí se také zohledňuje chování materiálu během zvyšování tlaku.
Zařízení pro provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu
Tlakoměr pro provedení tlakové zkoušky musí mít stupnici dělenou minimálně po 10 kPa.
Zátky pro uzavření potrubí musí umožnit snadné odvzdušení a uzavření potrubí (nedoporučuje se
použít zátky s plastovým závitem). V současné době jsou na trhu plastové zátky s mosazným
závitem i s plastovým závitem s odvzdušovacím zařízením (využívá se pouze při zkouškách
vodou). Zátka je opatřena plochým těsněním. Patentovaný systém odvzdušení zajišťuje
odfouknutí vzduchu malým otvorem v barevném plastovém těle zátky při povolení zátky asi o
1/4 otáčky. Zátky s plastovým závitem jsou samozřejmě levnější, mají však kratší životnost,
nelze je použít pro zkoušku plynem.
Postup provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu
Po skončení montážních prací se musí vnitřní vodovod prohlédnout a tlakově odzkoušet.
Zkoušení vnitřního vodovodu se provádí ve třech krocích.
Prvním krokem je prohlídka potrubí. Druhým krokem je tlaková zkouška potrubí, při které se
zkoušejí trubní rozvody (bez výtokových a pojistných armatur). Prohlídka i tlaková zkouška se
provádí při nezakrytých drážkách, podhledech a instalačních kanálech, potrubí má být bez
tepelné izolace. Pokud je použita návleková tepelná izolace (osazovaná při montáži potrubí),
musí do úspěšného provedení tlakové zkoušky potrubí zůstat přístupné všechny spoje. Před
předáním vnitřního vodovodu se provádí konečná tlaková zkouška po osazení všech armatur a
zařizovacích předmětů (vodovodní potrubí je při této zkoušce už nepřístupné pro vizuální
41 |
kontrolu). V Pravidle praxe W 660-1 je podrobně uveden postup při zkoušení vnitřního vodovodu
jednak podle rozsahu vnitřního vodovodu a podle použitého materiálu.
Prohlídkou potrubí se zjišťuje, zda je kontrolovaná část vodovodu provedena podle projektové
dokumentace, smlouvy a v souladu s technickými normami a podmínkami stanovenými ve
stavebním povolení. Prohlídka potrubí se může provádět po částech stanovených ve smlouvě.
Závady zjištěné při prohlídce se musí odstranit před začátkem tlakové zkoušky potrubí (nebo
konečné tlakové zkoušky).
Tlaková zkouška potrubí se provádí buď vodou, nebo suchým vzduchem, případně inertním
plynem (např. dusíkem) podle podmínek smluvního vztahu. Pokud se bude provádět tlaková
zkouška vodou, musí se před provedením zkoušky provést propláchnutí potrubí přes odkalovací
uzávěry, které by měly být ve vnitřním vodovodu navrženy. Zkoušená část potrubí musí být
opatřena kulovými kohouty, které zůstanou na potrubí osazeny, i když se s nimi po uvedení do
provozu nebude manipulovat a zůstanou v otevřené poloze. Veškeré vývody musí být řádně
zaslepeny. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vodou je uveden v tabulce, při provozním
přetlaku vnitřního vodovodu vyšším než 1 MPa je zkušební přetlak 1,5 násobkem provozního
přetlaku. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vzduchem je 250 kPa (bez ohledu na provozní
přetlak), maximálně však 300 kPa (z důvodů bezpečnosti práce).
Konečná tlaková zkouška se provádí zásadně vodou. Před zahájením takové zkoušky musí být
potrubí řádně propláchnuto čistou nezávadnou vodou. Provádí se po montáži všech zařizovacích
předmětů, výtokových a pojistných armatur a příslušenství vnitřního vodovodu. Potrubí se
napouští vodou z nejnižšího místa a postupně se odvzdušňují všechna připojovací potrubí. Při
tlakové zkoušce vodou nesmí zůstat v potrubí vzduch.
Vodovod se ponechá pod provozním přetlakem vody nejméně 24 hodin. (Během této doby se
vyskytne s největší pravděpodobností i maximální hydrostatický tlak - tlak při plném vodojemu v
noci nebo vypínací tlak automatické vodárny.) Tlaková zkouška se provádí provozním přetlakem
dosaženým v okamžiku zahájení zkoušky. Po zahájení zkoušky se uzavře oddělovací uzávěr (např.
hlavní domovní uzávěr) a odečte se hodnota přetlaku. Zkušební přetlak nesmí po dobu jedné
hodiny od zahájení zkoušky klesnout o více než 20 kPa. Při větším poklesu je nutno odstranit
příčinu poklesu tlaku a tlakovou zkoušku provést znovu.
42 |
Formuláře pro provedení zápisu o jednotlivých zkouškách jsou uvedeny v přílohách pravidla.
Formuláře jsou doporučené, umožňují zapsat nejdůležitější údaje o průběhu a výsledku zkoušky.
7. Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů
Protokol o zkoušení vnitřní kanalizace
Zkoušení vnitřní kanalizace se skládá:
- z technické prohlídky,
- ze zkoušky vodotěsnosti svodného potrubí,
- ze zkoušky plynotěsnosti odpadního připojovacího a větracího potrubí, pokud je
vyžadována.
Číslo protokolu
Název
Objekt, adresa
ČÁST I – PROTOKOL O TECHNICKÉ PROHLÍDCE
Pravidla pro prohlídku: provádí se vždy u nově zřizované i rekonstruované kanalizace před
zkouškou vodotěsnosti a plynotěsnosti. Potrubí musí být volné, nezakryté, nezasypané
s dostupnými spoji.
43 |
Prohlížená část
Připojovací potrubí, zařizovací
předměty, materiál připojovacího
potrubí, spoje těsné
Odpadní a větrací potrubí,
materiál, spoje, těsnění
Svodné potrubí, materiál, spoje
těsnění
44 |
Vyhovuje /
Popis event. nedostatků, způsob a
nevyhovuje
termín odstranění
ČÁST II – PROTOKOL O ZKOUŠCE VODOTĚSNOSTI
Nové potrubí: jako součást dodávky.
Rekonstrukce potrubí: podle smluvních dohod, je-li to technicky možné.
Pravidla pro zkoušku: zkouška se provádí vodou bez mechanických nečistot, otvory ve zkoušené
části je třeba utěsnit a potrubí musí být během zkoušení nezakryté s dostupnými spoji.
Po naplnění vodou a ustálení (kameninové potrubí 2 hodiny, litinové potrubí 1 hodina, plastové
potrubí 0,5 hodiny) se provede prohlídka, při které se zjišťuje, zda nedochází k viditelnému
úniku vody, např. odkapávání. Následně začíná vlastní zkouška vodotěsnosti svodného potrubí
vnitřní kanalizace přetlakem vody nejméně 3 kPa, nejvýše 50 kPa.
Zkouška vodotěsnosti trvá jednu hodinu. Během této doby se sleduje úroveň hladiny vody a
případné dolévání se měří.
ZKOUŠENÁ ČÁST
POTRUBÍ
45 |
ČAS ZAHÁJENÍ/
UKONČENÍ
ZKUŠEBNÍ
PŘETLAK
[KP A ]
MNOŽSTVÍ
DOPLNĚNÉ
VODY
MATERIÁL,
TĚSNĚNÍ
SPOJE
(VYHOVUJE/
NEVYHOVUJE)
POPIS EVENT.
NEDOSTATKŮ
Vodotěsnost svodného potrubí vnitřní kanalizace je vyhovující: jestliže únik vody vztahující se na
10 m2 vnitřní plochy potrubí nepřesahuje 0,5 l/h.
Při negativním výsledku zkoušky je nutné zkoušku vodotěsnosti po odstranění závad (netěsností)
opakovat.
ČÁST III - PROTOKOL O ZKOUŠCE PLYNOTĚSNOSTI
Provádí se: na vyžádání investora ve smluvním rozsahu.
Pravidla pro zkoušku: zkouška se provádí vzduchem po dočasném utěsnění odpadního,
připojovacího a větracího potrubí, potrubí musí být během zkoušení nezakryté s dostupnými
spoji.
Natlakování odpadního potrubí se provádí přes napouštěcí armaturu zkušebního víka čisticí
tvarovky, které je opatřeno tlakoměrem, na hodnotu zkušebního přetlaku 400 Pa.
odpadní a větrací potrubí,
zkušební
zkušební
materiál, spoje, těsnění
plyn
přetlak [Pa]
čas zahájení a
pokles přetlaku [Pa]
ukončení
(vyhovuje /
zkoušky
nevyhovuje)
Zkouška plynotěsnosti je vyhovující: jestliže ve zkoušeném úseku po 30 minutách od
natlakování nedojde k většímu poklesu tlaku než 50 Pa.
Při negativním výsledku zkoušky je třeba zjistit místa netěsností, např. pěnotvorným roztokem,
závady odstranit a zkoušku plynotěsnosti opakovat.
46 |
POKYNY PRO PROVOZ, ÚDRŽBU A POUŽÍVÁNÍ VNITŘNÍ KANALIZACE
Armatury (doplnit umístění)
Kontrola (doplnit konkrétní údaj)
Kanalizační armatury
kontrolovat nejméně dvakrát ročně, není-li
výrobcem uvedeno jinak
Zpětné armatury
nejméně dvakrát ročně čistit
Lapače střešních splavenin, střešní vtoky a kontrolovat a případně čistit nejméně dvakrát
kalníky vpustí
ročně,
není-li
v provozním
řádu
budovy
uvedeno jinak.
Zařízení pro předčištění odpadních vod
Provozuje se a kontroluje podle podmínek
uvedených v provozním řádu
V
dne
Jména a podpisy osob
Odběratel
47 |
Dodavatel
Provozovatel
8. Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů
Řezání materiálu
Řezání se používá k třískovému dělení a vyřezávání úzkých drážek v obrobku. Při přesném vedení
pily může být dosaženo rovných a hladkých řezných ploch, tedy i přesných polotovarů při malých
ztrátách materiálu. Pohyb při řezání může být přímý (rámové pily) nebo kruhový (kotoučové
pily).
Tvar zubů a pracovní postup.
Pilový list má mnoho malých za sebou uspořádaných pilových zubů. Nejčastěji mají pilové listy
tvar zubů podle s úhlem břitu β = 50° a úhlem řezu δ = 90°, úhlem čela γ = 0°.
Rozteč zubu. U pilových listů určujeme rozteč jejich počtem na délku 25 mm. Podle této
rozteče hovoříme o hrubých nebo jemných pilových listech.
Pro správnou volbu rozteče zubu jsou určující: tloušťka a druh řezu (plný nebo dutý průřez),
řezná délka a tvrdost materiálu.
Hrubá rozteč (14 až 16 zubů). Použití pro měkké materiály, např. hliník, slitiny lehkých kovů,
plastické hmoty, lisované materiály a také pro větší řezné délky a průřezy u konstrukčních ocelí.
Střední rozteč (18 až 22 zubů). Použití pro středně tvrdé materiály, například konstrukční ocel,
měď, mosaz a pro profily s tenčími tloušťkami stěn a kratšími řeznými délkami.
Jemná rozteč (28 až 32 zubů). Použití pro velmi tvrdé materiály, například pro řezání
nástrojových oceli a pro tenké dráty, plechy, tenkostěnné trubky a profily.
Jako všeobecné pravidlo platí:
Měkké materiály a velké průřezy – hrubá rozteč.
Tvrdé materiály, malé plné a duté průřezy – jemná rozteč.
Řezání pilovým listem. Abychom zabránili sevření pilového listu materiálem a list nedřel o stěny
spáry při řezání, musí vytvářet pilové zuby širší řeznou spáru, než je tloušťka pilového listu.
48 |
To je dosahováno:
a) Rozvodem zubu. Zuby se jednotlivě nebo po párech vychylují střídavě doprava a doleva od
osy pilového listu.
b) Zvlněním zubu. Řada zubů tvoří vlnovku.
c) Pěchováním ozubené strany pilového listu, aby se dosáhlo širšího ozubeného ostří, než je
tloušťka listu.
d) Volným broušením pilového listu.
Materiál a provedení pilových listu. Pilové listy pro ruční řezání se zhotovují z houževnaté oceli,
pro vyšší řezné výkony z rychlořezné oceli. Ozubení na pilovém listu je jednostranné nebo
oboustranné. Mezery mezi zuby se frézují nebo sekají a jsou zakaleny, horní strana listu, popř.
střed zůstávají měkké.
Ruční řezání
Jako nářadí pro ruční řezání se používají rámové pily s vodorovnou rukojetí nebo šikmým
držadlem a pro rozsáhlejší práce elektrické ruční pily
Pravidla pro řezání ručními pilami
1. Řezání se provádí ve směru dopředu, proto i zuby musí směřovat dopředu.
2. Obrobek musí být upnut do svěráku pevně a co nejblíže k čelistem svěráku. Obrobky, které
po upnutí pruží, se špatně řežou a způsobují nepřesný řez.
3. Při nařezávání přední nebo zadní hrany obrobku má být pilový list skloněn pod malým
úhlem.
4. Ocel a ostatní tvrdé materiály, tenkostěnné obrobky, je třeba řezat s menší řeznou
rychlostí (asi 30 řezných zdvihů za minutu). Příliš rychlé řezání způsobuje předčasné
otupení zubů. Měkké materiály mohou být řezány rychleji.
5. Ploché obrobky se upínají a řežou naplocho, tím získá pilový list dobré vedení řezu. U
obrobku, který je upnut na výšku, se mohou zuby lehce vylomit a řez je křivý.
6. Nestačí-Ii při řezání výška rámu pily, potom se pilový list pootočí o 90°.
7. Plechy se musí upínat mezi dva úhelníkové profily a řezat podél jejich hrany pilovým listem
s jemnou roztečí.
49 |
8. Tenkostěnné trubky neřežeme v jednom směru příčně, jinak se zuby zachytí za stěnu
trubky a mohou se velmi rychle vylomit. Trubky je třeba řezat pouze k vnitřní stěně,
potom je pootočíme a řežeme ve stejné spáře. Opakujeme do přeříznutí trubky (obr. 6).
9. Silnostěnné trubky lze řezat pilovým listem s jemnou roztečí zubů bez přepínání.
10. Před dořezáním je nutné zpomalit zdvihy řezání a snížit tlak na pilový list. Jinak hrozí
vylomení zubů i nebezpečí úrazu.
Elektrické ruční pily. Elektrický motor pohání např. jednostranně upnutý list děrovky rychlostí
1000 až 1400 zdvihů za minutu. Vyšší počet zdvihů se hodí pro řezání měkčích materiálů, nižší
pro tvrdší kovové materiály.
Strojní řezání
Strojní rámové pily. Přímočarý vratný pohyb pilového listu je způsoben výstředníkem nebo
hydraulicky. Délka zdvihu a řezná síla se nastavují podle délky řezu a druhu materiálu. Při
zpětném pohybu (prázdný zdvih) se pilový list s rámem nadzvedne pomocí vačky nebo
hydraulicky.
Kotoučové pily. U těchto strojů je obrobek pevně upnut ve svěráku na stroji, zatímco pilový
kotouč provádí posuv do řezu. Směr posuvu je podle konstrukce stroje vodorovný nebo kolmo
dolů. Kotouč pily má na obvodu frézované nebo vložené zuby, jejichž řezné úhly jsou
přizpůsobeny řezanému materiálu.
Strojní pásové pily. Nekonečný pilový pás probíhá přes dva velké kotouče, kterými je poháněn.
Tyto pily nemají žádný prázdný zdvih. Pásové pily pracují s kolmým nebo vodorovným pilovým
listem. Vodorovné pásové pily se používají k dělení, nařezávání a vyřezávání.
Pilování
Nejdůležitější ruční nástroj k třískovému obrábění, popř. opracování povrchu obrobku je pilník.
Vznik třísek: Při pilování odebírají klínovité zuby pilníku z obrobku malé třísky. Pilníky se
rozlišují podle tvaru zubu, druhu seku, velikosti a průřezu. Volba pilníků se určuje podle
velikosti, tvaru a materiálu obrobku, množství odebíraného materiálu, jakosti povrchu a
přesnosti pilování.
Tvary zubů u pilníků
Zuby pilníků jsou frézované nebo sekané.
50 |
Sekané pilníky jsou levnější a neopotřebují se tak rychle jako frézované pilníky. Řezný výkon je
ale u frézovaných pilníků lepší než u sekaných.
Druhy seků
Podle zpracovávaných materiálů se pilníky opatřují křížovým sekem, jednoduchým sekem nebo
rašplovým sekem.
Křížový sek (dvojitý sek). Pilníky, které slouží ke zpracování oceli a litiny, mají dva křížově
uspořádané seky, které jsou k ose pilníku pod různými úhly. Tím vznikají za sebou šikmo
uspořádané zuby. Při pilování odebírá následující zub materiál, který předešlý neodebral. Tím se
zabraňuje většímu tvoření rýh na povrchu obrobku.
Jednoduchý sek. Při zpracování měkkých materiálů pilníkem s křížovým sekem se zuby zanáší
pilovaným materiálem. V tomto případě používáme proto pilníky s jednoduchým sekem. Tyto
pilníky mají velmi hrubý sek. Pro měkké materiály se hodí také pilníky s frézovanými zuby.
Rašplový sek (struhadlový). Rašple pro opracování dřeva, tvrzených tkanin, kůže, rohoviny,
plastických hmot aj. mají rašplový sek. Odebírání třísek pomocí rašple se děje více odtrháváním
částeček materiálu než řezáním.
Druhy pilníků
Podle velikosti pilníku rozlišujeme uběrací pilník, dvouruční pilník a jehlový pilník.
Podle tvaru průřezu pilníku rozlišujeme pilníky ploché úsečové, čtyřhranné, trojhranné, kruhové,
mečovité, nožovité, jazýčkovité atd.
Plochý pilník - jedna hrana je bez seků, použití pro rovinné plochy, nejpoužívanější pilník.
Úsečové pilníky zúžené - plochá strana pro rovné plochy, kulatá strana pro pilování vnitřního
zaoblení velkého poloměru.
Čtyřhranné pilníky - použití pro čtyřhranné otvory, pravoúhlé průřezy.
Trojhranné pilníky - použití pro trojhranné otvory, ostré úhly nad 60°.
Kulaté pilníky - použití pro kulaté otvory, vnitřní zaoblení, malé poloměry.
Nožové pilníky - použití pro klínové a rybinové drážky, úhel menší než 60°.
Uběrací pilník - pro zpracování větších kusů při hrubování.
Rukojeť pilníku musí být pevně a dostatečně hluboko nasazena. Pozor: stopka se neohřívá a do
dřevěné rukojeti pilníku se nevypaluje otvor, protože zuhelnatělé části dřeva nejsou pevné a
51 |
rukojeť se brzy uvolní. Rukojeť pilníku je třeba dobře předvrtat (eventuálně postupně) a silným
úderem připevnit na stopku. Stopka musí být v rukojeti nejméně dvěma třetinami své délky.
Pilník narážíme do rukojeti a ne naopak - nebezpečí úrazu! Právě tak mohou způsobit úraz
zlomené pilníky a špatně nasazené rukojeti pilníků. Pilovací tělíska stopková (technické frézy) se
používají k opracování nepravidelně tvarovaných obrobků se zakřivenými plochami (zápustky,
lisovací formy, odlitky), k odstranění slévárenských nálitků, k čištění svarů aj. Tělíska jsou
poháněna elektromotorem s ohebnou hřídelí. Pracovní výkon je značně větší než při ručním
pilování. Pilovací tělíska je nutné častěji chladit ponořením do emulze nebo oleje.
52 |
9. Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji
rozebíratelné
Spoje:
nerozebíratelné
rozebíratelné:
šroub
příruba
nerozebíratelné:
nýty
svar
letování (pájení)
lepení
na hrdlo
Příruby použití:
kanalizace
vzduchotechnika
technické plyny
Nýty použití:
jednoduché
– nepřímý
- přímý
hřebíkové (na okapy)
kotlové (těsný)
výbušné nýty
Svar:
spojuje dva teplé materiály třetím materiálem za tepla
Letování (pájení):
spojuje dva materiály třetím teplým materiálem
Lepení:
spojuje dva materiály třetím materiálem za studena
Svar:
plynem
elektrický oblouk
elektrický oblouk v ochranné atmosféře
Letování
měkké teplota do 500 stupňů Celsia (cín)
tvrdé teplota nad 500 stupňů Celsia (zlato, platina)
53 |
Název závitu
Označení
Vrcholový
Použití
úhel
Jemný metrický závit - Matice s velkým průměrem,
v jemné mechanice, tenkostěnné duté součásti.
Metrický závit
M
60°
Hrubý metrický závit - Běžné druhy šroubů a matic
(ale také na hřídelích a koncích svorníků k
upevnění ručních kol, klik, spojových kotoučů,
atd.)
Whitworthův závit
W
55°
Trubkový závit válcový
G
55°
R
55°
Trubkový závit kuželový
vnější
Trubkový závit kuželový
vnitřní
Oblý závit
Již se nepoužívá (pouze při opravách na
zařízeních, kde se tento druh závitu vyskytuje).
Spojování potrubí menších rozměrů (závit je
"těsnější" než ostatní druhy)
Rc
55°
Rd
30°
Tr
30°
Spojovací šrouby u železničních vozů, šrouby k
velkým ventilům a šoupátkům.
Lichoběžníkový závit
rovnoramenný
jednochodý
rovnoramenný vícechodý
nerovnoramenný (pilový)
Pro pohyblivé šrouby (vřetenové lisy, šrouby
Tr
30°
Sd
30°
zdvihadel a zkušebních trhacích strojů)
Poznámka: Následující tabulka ukazuje pouze základní druhy závitů bez ohledu, že existující
další varianty uvedených závitů, které lze najít ve strojnických tabulkách či v jiných publikacích
podobného zaměření.
54 |
Základní geometrické charakteristiky závitu
Principem výroby závitu je vytváření šroubovité drážky na základním válcovém tělese šroubu –
dříku. Drážky můžeme vytvářet obráběním (odstraňováním materiálu ze závitové drážky) nebo
tvářením (vytlačováním materiálu ze závitové drážky). Závity šroubů se v průmyslu vyrábějí
sériově nebo hromadně obráběním, nebo tvářením. Pro účely jednotlivé výroby závitů se používá
ruční výroby. Podstatou ručního řezání závitů je vytvoření závitových drážek obráběním ručními
závitořeznými nástroji.
Vnitřní závity v maticích a v jiných součástech řežeme závitníky. Závitník je stopkový nástroj,
který vykonává při práci šroubový pohyb podle řezaného závitu. Tvarem se závitník podobá
šroubu. Má tři nebo čtyři podélné drážky, které tvoří zuby závitníku s řezacími břity. Má dvě
části: stopku a činnou (závitovou) část. Závitník řeže postupně závit řeznou kuželovou částí,
která je na začátku jeho závitové části. Závitová válcová část závitník vede. Silový účinek od
vratidla se přenáší čtyřhranem na konci stopky nástroje. Vratidla jsou pevná nebo přestavitelná.
Závitníky se vyrábějí z kvalitní nerezové oceli.
55 |
Pro ruční řezání závitu zásadně rozlišujeme: sadové závitníky a maticové závitníky.
Sadové závitníky vyřezávají závitové drážky postupně jednotlivými závitníky v sadě (1., 2., 3.).
Mají označení na stopce (jedna čárka pro první, dvě čárky pro druhý a bez čárky pro dokončovací
závitník).
Svým kratším řezným kuželem jsou vhodné pro neprůchozí díry.
Maticové závitníky mají dlouhý řezný kužel a jsou vhodné pro průchozí díry nebo matice, neboť
vyříznou závit na jeden průchod.
56 |
Vnější závity na svornících, zvláštních šroubech nebo na trubkách řežeme závitovými čelistmi,
popřípadě hlavami. Ruční závitová čelist je několikabřitý nástroj, který se podobá kruhové
matici. Na válcovém obvodě má otvory pro upevnění ve vratidle. V drážce může být čelist
rozříznuta, aby se mohla seřizovat. Má několik mezizubních mezer, které vytvářejí zuby. Řeznou
– kuželovou částí, která je na začátku závitu, čelist řeže. Ostatní (válcová) závitová čelist ve
vyříznutém závitu vede. Kruhová čelist řeže celý závit na jeden průchod. Čelisti jsou celistvé,
rozříznuté, popřípadě dělené.
57 |
Přesné rozdělení závitníků – ruční sadové – pro ruční řezání závitů:
– strojní – pro řezání závitů v průchozích nebo neprůchozích dírách,
– maticové – pro řezání závitů do matic,
– kalibrovací – pro dokončování závitů,
– čelistníky – pro řezání závitů závitových čelistí,
– speciální – lichoběžníkové se zahnutou stopkou,
– sdružené – pro současné vrtání děr a řezání závitů.
58 |
ŘEZÁNÍ VNĚJŠÍCH ZÁVITŮ
Vnější závit je závit na povrchu válce - typickým příkladem je šroub. V praxi rozlišujeme několik
druhů závitu, z nichž 2 druhy jsou nejpoužívanější: metrický (M) a trubkový (G). Metrický závit
se používá pro šroubové spoje. Značí se písmenem M a číslem, které udává vnější průměr závitu
v mm. Například označení M 10 označuje metrický závit s vnějším průměrem 10 milimetrů.
Vnitřní průměr je 80% z vnějšího průměru. Pro instalační trubky a armatury se používají závity G,
odvozené z palcových rozměrů. Pozn. palec = coul.
Závity se rozlišují na pravotočivé a levotočivé. Standardní a nejvíce používané závity jsou
pravotočivé. Poznáme je tak, že při pohledu na hlavu šroubu se šroub zatahuje do závitů
otáčením ve směru hodinových ručiček. Levotočivé závity se používají například u hřídelí, kde
pomáhají při provozu matku zatahovat a zabraňují tak jejímu nechtěnému uvolnění. Levý závit
je vždy označen například M 10 L.
K řezání vnějších závitů na šroubech se používají kruhové čelisti (očka).
59 |
Postup
1.
Upravíme si obráběnou kulatinu. Na brusce nebo pilníkem zkosíme hranu pod úhlem
45 stupňů, tak že po obvodu ubereme 10% šířky kulatiny.
2.
Vložíme očka požadovaného průměru do vratidla a upneme pomocí červíků.
3.
Upevníme si pevně obráběný materiál do svěráku, aby se nám nemohl při práci
uvolnit. Snažíme se dodržet co možná nejkolmější směr kulatiny k zemi, abychom
závit neřezali nakřivo.
4.
Připravíme se mazací vazelínu, olej nebo tuk (např. sádlo). Namažeme kulatinu i
očko, jinak by mohlo dojít k trhání závitů.
5.
Nasadíme vratidlo s očkem vodorovně na kulatinu. Vratidlo s očkem musí být v rovině
kolmé k ose kulatiny, jinak začneme řezat nakřivo. Kontrolu můžeme provést
úhelníkem.
6.
Oběma rukama mírně přitlačujeme a otáčíme ve směru řezání závitu. U klasických
pravotočivých závitů točíme ve směru hodinových ručiček. Po vyřezání prvních závitů
se očko chytne a vede se dál již samo, stačí jen otáčet vratidlem. Pokud se nám závit
chytne křivě, je potřeba je zkrátit a celý postup opakovat znovu.
7.
Další řezání závitu se dá udělat dvěma způsoby:
1) Otáčíme vratidlem plynule dopředu, až vyřežeme celý závit.
2) Otáčíme vratidlem a při každé otáčce vrátíme vratidlo o 1/4 otáčky zpět,
60 |
aby se tříska odlomila.
8.
Vždy je však potřeba všechny řezné plochy mazat, aby se závit netrhal.
9.
Po vyřezání závitu vytočíme očko a případně očistíme od nečistot.
Řezání vnitřních závitů (matice)
K řezání vnitřních závitů se používají závitníky.
Postup
1. Upevníme si pevně obráběný materiál do svěráku, aby se nám nemohl při práci uvolnit.
2. Upravíme si obráběnou kulatinu. Na brusce nebo pilníkem zkosíme hranu pod úhlem 60
stupňů, tak že po obvodu ubereme 10% šířky kulatiny.
3. Vyvrtáme do materiálu otvor požadovaného průměru. Nezapomeneme, že velký průměr
závitu = 80% malého. Například při řezání závitu M 10 budeme potřebovat vrták do
železa o průměru 8mm.
4. Pokud ve vyvrtaném otvoru srazíme hranu po úhlem 45 stupňů, bude se nám závitník
při prvních lépe otáčkách zařezávat.
5. Závitníkové vratidlo osadíme předřezávacím závitníkem s jednou ryskou. Připravíme si
lněný olej (může být i jiný), vazelínu nebo tuk (např. sádlo) a namažeme břity.
Vsadíme závitník do otvoru, aby byl přesně v ose otvoru. Kontrolu můžeme provést
úhelníkem. Pokud nedodržíme správný směr, může dojít k poškození závitníku, který
nevydrží jednostranný tlak a praskne. Je důležité se po jedné otáčce o půl otáčky
61 |
vrátit. Pro kratší závity je možno použít i strojového matkového závitníku, bez použití
sady tří závitníků.
6.
7. Nyní použijeme závitník se dvěma zářezy, který si opět namažeme. Tentokrát je však
uchopíme do ruky a zašroubujeme do předřezaných závitů až začne zabírat. Teprve
nyní nasadíme na závitník vratidlo a začneme řezat závity. Zde již souosost sledovat
tolik nemusíme, závitník je již veden. Asi po 6 závitech závitník vytočíme, očistíme,
namažeme a znovu zapustíme, až je celý otvor proříznut.
8. Jako poslední použijeme závitník se třemi zářezy a opakujeme předešlý krok, čímž
dořežeme závit načisto. Souosost již prakticky sledovat nemusíme, protože nyní již
rukou šroubujeme závitník do závitů.
9. Po ukončení řezání a vytočení závitníku, očistíme závit i nástroj.
62 |
10. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního
oprávnění
Nerozebíratelný spoj je takový mechanický spoj, který nelze rozebrat a opět složit, aniž by došlo
k jeho poškození. Typickým příkladem je spoj svařovaný, pájený, lepený nebo nýtovaný.
Speciálním případem je smykové spojení ocelo betonových konstrukcí, které je tvořeno
zabetonovanými smykovými svorníky (trny). Nerozebíratelný spoj lze též vytvořit nalisováním
dvou součástí o různé teplotě.
Nerozebíratelné spoje
1) Svarové spoje
- Svarové spoje patří mezi spoje nerozebíratelné. Dělíme je na tavné a tlakové.
- Tavné svary – Při tavném svařování roztavíme stykové plochy svařovaných dílů a spojíme je
přidávaným roztaveným kovem.
a) svařování plamenem,
b) svařování elektrickým obloukem,
c) svařování atomické,
d) svařování termitem,
63 |
e) svařování slévárenské,
f) svařování kovářské.
Svary:
1) Svar lemový vzniká zatavením dvou, nebo tří tenčích plechů na okraji olemovaných.
Zpravidla bez použití přídavného kovu.
2) Svar stykový vzniká spojením součástí ve styčné spáře.
a) „I“ svar,
b) „X“ svar,
c) „V“ svar,
d) „U“ svar,
e) dvojitý „U“ svar.
3) Svar koutový používáme u svařovaných součástí k sobě kolmých.
a) svar koutový plochý,
b) svar koutový převýšený,
c) svar koutový vysutý,
d) svar rohový.
Přeplátované plech svařujeme svarem koutovým
a) čelným
b) bočním
Svařování kotlů a nádrží: Ke svařování kotlů a nádrží používáme ocelových kotlových plechů první
jakosti s pevností 350 až 450 MPa a pro vysokotlaké kotle používáme materiálu speciálního, který
nemá po svaření vnitřní pnutí, např. molybdenová ocel.
Tlakové svary
1) Odporové svařování stykové je svařování plechových součástí stykově po příslušné úpravě
jako při tavném, nebo švovém svařování.
64 |
2) Odporové svařování přeplátováním je například bodové svařování při kterém používáme
měděných elektrod. Počet svarových bodů se řídí podle velikostí spojovacích ploch.
Nýtové spoje
Nýtový spoj je nerozebíratelný a může být přímý, nebo nepřímý.
1) Přímé nýtování – nepoužíváme nýtů
2) Nepřímé
nýtování
–
spojení
pomocí
spojovacích
součástí,
které
jsou
většinou
normalizovány. Surový nýt se skládá z hlavy a dříku. Roznýtováním konce dříku vytvoříme
závěrnou hlavu.
Nýty dělíme:
a) konstrukční,
b) kotlové,
c) zápustkové,
d) drobné,
e) zvláštní
Nýty nýtujeme buď strojně, nebo ručně. Díry pro nýty vrtáme.
Nýtové spoje:
- jednostřižné,
- dvoustřižné,
- jednořadé,
- dvouřadé (rovnoběžné, střídavé),
- několikařadé,
- kotlové,
- nepropustné,
- pevné.
Nýty nemají být namáhány na tah. Ve směru síly se smí za sebou umístit nejméně 5 nýtů.
Lepené spoje
65 |
Jsou pokrokové spoje lepené syntetickými pryskyřicemi, které se po zatvrdnutí vyznačují velkou
pevností.
Pájené spoje
Pájení je spojení dvou částí pomocí přidávaného materiálu – pájky. Pájka (např. cín) se nataví a
nanese se na jednu část, poté se do nataveného kovu přiloží část druhá.
Rozeznáváme dva druhy pájení:
a) Pájení na měkko, u něhož teplota dosahuje 370C a jako pájka se většinou používá cín.
b) Pájení na tvrdo u něhož teplota dosahuje až 500C a pájkou je mosaz.
K pájení mimo pájky potřebujeme také antioxidační činidlo, které zabraňuje zoxidování spoje
tzv. Vorax.
Pájený materiál musí mít alespoň o 50C vyšší teplotu tavení než pájka.
Před pájením je třeba materiál očistit od koroze, mastnoty a nečistot.
Hrdlové spoje
Roury litinové, PP (polypropylenové), PVC, kameninové, eternitové aj.
Těsnění konopným provazcem a vlitím olova nebo asfaltu, cementu, klínový pryžový uzávěr aj.
11. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním
Viz technická pravidla W 921 03 - Kód zařízení: 921 – Svařování, pájení, řezání
(http://www.komora.cz/Files/4_01_07_CSTZ_navrh.pdf)
Pracovní postup při pájení naměkko a natvrdo
Konec trubky uvnitř a vně zbavte otřepu, a u měkkých měděných trubek proveďte kalibraci. Je
to důležitý předpoklad pro správnou kapilární pájecí spáru. Jestliže se měkké trubky nekalibrují,
trubka nemá správný tvar vůči tvarovce. Pokusíte-li se pak trubku a tvarovku zasunout do sebe,
nemá mezera mezi trubkou a tvarovkou správnou hodnotu kapilární mezery a nedojde ke
správnému vyplnění pájeného spoje pájkou. Konec trubky zvnějšku a tvarovku zevnitř
mechanicky očistit. K čištění jsou vhodná nekovová čisticí rouna, jemná ocelová vata, smirkové
plátno (zrnitost 240 nebo jemnější) anebo prstencové či kulaté kartáče s drátěnými štětinami.
Jestliže se konec trubky a tvarovka mechanicky neočistí, spoj nelze úspěšně provést. Tavidlem
potřete pouze konec trubky. Tak se tavidlo nedostane dovnitř trubky. Aby bylo pájené místo
66 |
opticky čisté, doporučuje se odstranit po nasunutí trubky a tvarovky přebytečné tavidlo resp.
pájecí pastu, které zůstane na trubce.
Při tvrdém pájení spoje měď - měď pájkou obsahující fosfor (CP 203 nebo CP 105) není tavidlo
nutné.
Nastavení plamene hořáku
Pro pájení naměkko se intenzita plamene přizpůsobí průměru trubky.
Při pájení natvrdo existují různě velké hořákové vložky, které se volí podle průměru trubky.
K pájení natvrdo se kvůli lepšímu rozdělení tepla používají víceotvorové popř. skupinové hořáky
(žádné svařovací trysky). Pájí se neutrálně nastaveným plamenem.
Při zapálení plamene se nesmějí v jeho blízkosti nacházet snadno vznětlivé předměty a místnost
by se měla větrat.
Plamen hořáku se nezapaluje běžnými zapalovači, ale speciálním kamínkovým zapalovačem.
U mnohých hořáků je přímo v tělese hořáku zabudovaný piezoelektrický zapalovač.
Pájení naměkko
Očištěný a tavidlem natřený konec trubky zasuňte až na doraz do tvarovky a rovnoměrně
zahřívejte rozptýleným plamenem. Při příliš velkém zahřátí tavidlo shoří a páka nemůže smáčet,
ale ukapává.
Při pájení naměkko se pracovní teplota pozná roztavením pasty k měkkému pájení (stříbrná
barva).
Po ohřevu pájeného místa hořák odklonit od spoje.
Tyčinku pájky dotykově přiložíme k pájecí kapilární mezeře. Zde se odtavuje bez přímého
působení plamene, dokud není na vnějším okraji tvarovky viditelný pájecí žlábek.
V okamžiku ochlazení se místo spojení nesmí otřásat, protože se pájka nezpevňuje nárazově, ale
v rámci svého rozmezí tavení.
Pájení natvrdo
Očištěný a tavidlem natřený konec trubky nasuňte až na doraz do tvarovky a rovnoměrně
zahřívejte rozptýleným plamenem.
Při příliš velkém zahřátí tavicí přísada shoří a páka nemůže smáčet, ale ukapává.
67 |
Při pájení natvrdo se správná pracovní teplota dosáhne při tmavočerveném žáru.
Pájka se přiloží na pájené místo do rozptýleného plamene a odtavuje se vlivem plamene,
přechází do kapilární spáry, až ji zcela vyplní.
Při tvrdém pájení trubek velkých průměrů se postupuje po obvodu a pájka se roztavuje v
zónách. Na závěr se místo spojení očistí vlhkým hadrem, aby se odstranily zbytky tavidla.
Zbytky tavidla k tvrdému pájení lze rovněž odstranit drátěným kartáčem. V instalacích pitné
vody se zbytky tavidla na vnitřní straně trubek odstraňují vypláchnutím celého potrubního
systému. Z tohoto důvodu musejí být tavidla pro instalace pitné vody rozpustná ve vodě.
LISOVANÝ SPOJ
Lisovaný spoj vzniká plastickou deformací lisovací tvarovky a spojované trubky pomocí lisovacího
zařízení. Toto zařízení je vybaveno speciálními lisovacími smyčkami nebo lisovacími čelistmi. Pro
průměry do 35 mm se používají zpravidla lisovací čelisti, pro větší průměry (do 108 mm) se
používají lisovací smyčky. Zalisovaný spoj musí mít správnou geometrii, která se zabezpečí
použitím vhodného lisovacího nářadí a pomůcek. Vytvořit správnou geometrii spoje lisováním je
důležité z hlediska jeho bezpečnosti, spolehlivosti a funkčnosti. Spoj částí potrubí musí být
vodotěsný a musí mít požadovanou pevnost.
68 |
Na parametry těchto vlastností má velký vliv plastická deformace spoje, která vznikne při
lisování. Deformace kovové trubky a tvarovky zabezpečuje pevnost spoje při namáhání tahem,
tlakem a v kroucení. Těsnost lisovaného spoje zajišťuje deformace tvarovaného těsnicího
kroužku.
Vlastnosti lisovaných spojů
Základní přednosti potrubních systémů s lisovanými spoji jsou: jednoduchost a rychlost montáže,
čistota při práci, spolehlivost spoje, univerzálnost použití pro různá média.
Základní předpoklady pro vytvoření lisovaného spoje
Postup při provádění spolehlivého lisovaného spoje je možné shrnout do pěti základních kroků:
- nařezání trubek,
- odhrotování,
- vizuální kontrola těsnicího kroužku ve tvarovce,
- označení hloubky nasunutí trubky do tvarovky,
- zalisování.
Tento pracovní postup je jednoduchý, a tím se snižuje vliv lidského faktoru. Před zahájením
montáže je nutné mít k dispozici podrobný projekt, aby se případnými změnami a předěláváním
zbytečně nezvyšovaly náklady – např. pro dodatečné vysazení odbočky je třeba použít speciální
přesuvný nátrubek.
Rychlost montáže
Protože se tento proces řadí mezi tzv. suché procesy, odpadá při montáži doba potřebná k
vytvrdnutí (lepené spoje) nebo ke chladnutí (svařované spoje) spoje. Vytvořený lisovaný spoj lze
po ukončení lisování plně mechanicky zatížit.
12. Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí
Pro provádění vnitřní kanalizace se na stavbách provádí předem stavební úpravy ve formě
prostupů drážek pro zařizovací potrubí. V případě rekonstrukcí je nutné drážka prostupy vysekat.
Tyto úpravy drážky na prostupy by měly být vyznačeny v projektové dokumentaci i ve stavební
69 |
části. Šikmé drážky pro připojovací potrubí pro zařizovací předměty si většinu sekají dodatečně
po dokončení stavebních konstrukcí. Stěny, kde se budu provádět drážky pro potrubí, by měl mít
minimální tloušťku 150 milimetrů, aby vysekáním drážky nebyla ohrožena stabilita samotné
konstrukce. Drážky ve stěnách také snižují tepelně technické vlastnosti konstrukce a proto je
nevhodné je provádět do obvodových částí budovy. V případě provedení těchto drážek a postupů
v obvodu se musí provést dodatečné zateplení, které by mělo být řešeno projektem. Jakékoliv
prostupy musí být zabetonovány z požárních důvodů až samotné konstrukci potrubí. V některých
případech se do prostupů osazují speciální požární klapky pro daný typ potrubí. V poslední době
je upřednostňován systém předstěnových konstrukcí, aby se nemuseli drážky provádět.
13. Montáž vodovodních rozvodů
Ustanovení ČSN EN 806-4 požadují:
1. bezpečné skladování a dopravu trubek, tvarovek a ostatních součástí;
2. uvedení požadavků na manipulaci, dopravu a skladování výrobků v montážním návodu
výrobce;
3. provádění ohybů pomocí zařízení určeného pro tento účel;
4. kontrolu stavu trubky po ohnutí (zda nedošlo k poškození);
5. zákaz ohýbání žárově pozinkovaných ocelových trubek o jmenovité světlosti větší než DN
50 (změna Z3 ČSN 73 6660 doplňuje, že ocelové pozinkované potrubí se nesmí ohýbat,
povoluje se pouze vyrovnání přímého potrubí do jmenovité světlosti DN 50 za studena
nejvíce o úhel 5O);
-
provedení všech spojů podle příslušných norem a pokynů výrobce;
-
odstranění poškozených konců trubek;
-
montáž uvnitř čistých trubek a tvarovek;
-
trvalou vodotěsnost všech spojů;
-
těsné uzavření všech otvorů nedokončeného potrubí zátkami, víčky nebo slepými
přírubami (uzavřená uzavírací armatura není považována za těsné uzavření potrubí);
-
70 |
zabezpečení spojů potrubí proti rozpojení vlivem axiálních sil.
V ČSN EN 806-4 jsou uvedeny tabulky s přehledem různých způsobů spojování potrubí z různých
materiálů a požadavky na připojování potrubí k nádržím a ohřívačům vody.
Důležité ustanovení uvádí, že ve všech případech, kde zabezpečovací zařízení ohřívače vody
dovoluje třeba jen krátkodobý (<10 s) výskyt teploty vody vyšší než 95 °C a přetlaku vody vyššího
než nejvyšší návrhový přetlak (MDP), (<10 %), nesmí být zásobníkové a průtokové ohřívače vody
připojeny přímo na plastová potrubí.
Kombinace různých kovů
V případech, že je v jednom vnitřním vodovodu použita pozinkovaná ocel společně s mědí, musí
být součásti z pozinkované oceli namontovány do potrubí ve směru průtoku vody před součásti
měděné. Ze stejného důvodu nesmí být použita společně měď a pozinkovaná ocel u vodovodů s
cirkulací. Musí být zamezeno přímému kontaktu mezi výrobky z pozinkované oceli a mědi
například pomocí mosazné nebo bronzové tvarovky. V této souvislosti nevadí běžné použití
armatur vyrobených ze slitiny mědi, protože jejich vodou smáčený povrch je relativně malý.
Měď, její slitiny a korozivzdorná ocel se mohou společně používat bez následných významných
projevů galvanické koroze, protože rozdíly mezi jejich elektrochemickými potenciály jsou malé.
Potrubí uložená v zemi
Ukládání potrubí do výkopu se musí provádět podle ustanovení ČSN EN 805. V místech, kde je
terén znečištěn nebo je jeho znečištění předpokládáno, musí být použito vhodné odolné potrubí
anebo musí být potrubí chráněno. V místě vstupu do budovy je (stejně jako u potrubí v zemi)
požadována ochrana potrubí před mrazem a použití vhodné průchodky s utěsněnými konci, která
zabrání vodě (pozn.: požadavky viz ČSN 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení a
související normy), plynu nebo škůdcům v průniku do budovy.
Potrubí v budovách
Při vedení potrubí uvnitř budov se požaduje kompenzace délkových změn potrubí vyvolaných
tepelnou roztažností. U potrubí, která mají dlouhé rovné úseky a málo kolen nebo ohybů, může
být kompenzace jejich prodlužování nebo zkracování provedena:
71 |
- změnami trasy, aby se odstranily dlouhé rovné úseky potrubí;
- použitím trubkových kompenzátorů;
- osazením armaturních kompenzátorů.
U potrubí, která jsou tvořena krátkými rovnými úseky a mají mnoho kolen nebo ohybů, je
kompenzace délkových změn způsobených změnami teploty obvykle zajištěna jejich trasou.
Vodovodní potrubí se nemá dotýkat stropních nosníků, trámů, podlahových desek ani jiných
potrubí. Při případném kontaktu se pro minimalizaci přenosu hluku má mezi trubku a stavební
konstrukci vložit vhodný izolační materiál.
Při vedení potrubí studené a teplé pitné vody nad sebou musí být potrubí teplé vody umístěno
nad potrubím studené vody.
Upevnění potrubí
Na upevnění potrubí jsou kladeny tyto požadavky:
- provedení trvalého upevnění potrubí;
- pevné ukotvení armatur s ručním ovládáním;
- provedení roztečí podpor podle návodu výrobce potrubí (pokud v návodu výrobce rozteče
podpor uvedeny nejsou, volí se vzdálenosti podpor podle příloh B a C ČSN EN 806-4);
- zákaz použití podpor určených pro potrubí k upevnění jiných částí stavby.
Potrubí uložená pod omítkou (zakrytá)
Zakrytá potrubí uložená v ochranných trubkách nebo v izolaci musí být vedena v instalačních
šachtách nebo drážkách ve zdech, popř. v řádně provedených kanálech v podlaze. Pokud je
potrubí uložené v ochranných trubkách nebo včetně izolace zabudováno do stavební konstrukce
(např. do betonových podlah nebo stěn), je nutné zajistit, aby nemohlo dojít k jeho deformaci
nebo posunutí. Ochranné trubky ve stropech musí být ukončeny nejméně o 30 mm výše, než je
úroveň dokončené podlahy, aby se předešlo možnému zatečení rozlitých kapalin. Tepelná
roztažnost trubek je u potrubí z plastů vedeného v ochranných trubkách zabezpečena, vhodné je
však upevnění vodovodní a ochranné trubky v místě výstupu ze stěny nebo podlahy.
K u nás méně tradičnímu řešení podlažních rozvodných a připojovacích potrubí patří:
72 |
- samostatná připojovací potrubí,
- podlažní rozvodné potrubí uložené ve smyčkách,
- zokruhované podlažní rozvodné potrubí.
Prostupy potrubí stavebními konstrukcemi
Potrubí procházející stavebními konstrukcemi nesmí být vystaveno působení vnějších sil a musí
mít možnost volně se prodlužovat nebo zkracovat. Potrubí procházející stěnami nebo stropy musí
být opláštěno. Prostupy potrubí požárně dělicími stěnami a stropy nesmí nepříznivým způsobem
ovlivnit jejich integritu a musí být provedeny podle národních nebo místních předpisů (zejména
ČSN 73 0810). Rýhy, výklenky nebo drážky v nosných částech stavební konstrukce nesmí narušit
její integritu.
Odvzdušnění a ochrana potrubí před mrazem
Potrubí musí být namontováno tak, aby se již při montáži předešlo vzniku vzduchových kapes.
Vypouštěcí armatury musí být osazeny na nejnižších místech potrubí. V místech, kde by potrubí
mohlo být ohroženo mrazem, je třeba vyřešit jeho ochranu proti mrazu vypouštěním nebo jiným
vhodným způsobem, např. elektrickým temperováním.
Montáž výtokových armatur
Výtokové armatury, které nejsou osazeny přímo na zařizovací předmět, musí být namontovány
na vhodnou tvarovku připevněnou na vhodnou podpěru. Změna Z3 ČSN 73 6660 dále požaduje,
aby vývody potrubí pro výtokové armatury nebo rohové ventily byly provedeny pomocí
nástěnných tvarovek pevně připevněných ke stavební konstrukci nebo instalačnímu prefabrikátu.
Vývody potrubí teplé a studené vody pro směšovací baterie musí být rovnoběžné a jejich
vyústění musí být v jedné rovině, která je rovnoběžná s dosedací plochou pro armaturu.
Označování a dokumentace potrubí a armatur
S výjimkou rodinných domů musí být funkce přívodních potrubí a armatur označena.
73 |
Potrubí a výtokové armatury pro přívod dešťové nebo recyklované (provozní) vody musí být
podle ČSN EN 806-2 označena, aby byla odlišena od potrubí pro přívod pitné vody. Každá volně
přístupná armatura má být opatřena trvanlivou tabulkou s označením a popisem účelu a funkce
armatury, umístěnou přímo na armatuře nebo na trvalé části stavby v její blízkosti.
Dokumentace provedených montážních prací
Během montáže potrubí vnitřního vodovodu musí být uchovávána výkresová dokumentace všech
potrubních tras, nádrží, armatur atd. Po dokončení prací musí být dokumentace provedené
instalace převedena do stavu vhodného k archivaci a předána majiteli budovy.
Tlaková zkouška potrubí
Tlaková zkouška potrubí podle ČSN EN 806-4 může být provedena pomocí vody nebo, pokud je to
podle národních předpisů přípustné, pomocí nízkotlakého čistého vzduchu bez obsahu olejů,
popř. inertního plynu. ČSN 73 6660 i ve znění změny Z3 provedení tlakové zkoušky potrubí
vzduchem nebo inertním plynem povoluje. Voda použitá pro tlakovou zkoušku potrubí musí být
pitná s velikostí částic <150 μm. Tlakoměry a záznamová zařízení určené pro tlakovou zkoušku
musí mít přesnost 0,02 MPa (0,2 bar) a musí být připojeny k nejnižšímu místu potrubí. Měřicí
rozsah tlakoměru musí být od 0 MPa do 1,6 MPa. Podle změny Z3 ČSN 73 6660 musí být zkoušené
potrubí před zahájením tlakové zkoušky potrubí vodou napuštěno vodou o nejvyšším provozním
přetlaku po dobu nejméně 12 hodin.
Proplachování potrubí
Proplachování potrubí se provádí pitnou vodou nebo směsí pitné vody a vzduchu. Pitná voda
použitá pro proplachování se přivádí přes filtr zachycující všechny částice o rozměrech ≥150 μm.
Všechny provozní armatury v proplachované části potrubí musí být úplně otevřené. Jestliže není
vnitřní vodovod používán bezprostředně po svém uvedení do provozu, musí být v pravidelných
intervalech proplachován (nejdelší interval mezi proplachy je 7 dní). O proplachování se
vypracuje zápis, který musí být předán majiteli budovy.
74 |
Proplachování potrubí vodou
Při proplachování potrubí vodou musí být armatury a zařízení citlivá na výskyt cizorodých částic
(tlakové splachovače WC, termostatické směšovače apod.) proti těmto nečistotám chráněny.
Nejmenší rychlost proudící vody při proplachování potrubí musí být 2 m/s a voda v
proplachovaném vodovodu se musí v průběhu proplachování nejméně 20 krát vyměnit. V
závislosti na rozsahu vnitřního vodovodu a uspořádání potrubí lze potrubí proplachovat po
částech. Proplachování musí být zahájeno v nejnižším podlaží budovy a musí postupovat po
jednotlivých podlažích směrem nahoru.
Proplachování potrubí směsí vody a vzduchu
Potrubí může být proplachováno pod tlakem střídavě pomocí směsi pitné vody se vzduchem, s
minimální rychlostí v každém úseku potrubí alespoň 0,5 m/s. Dodržení alespoň minimální
rychlosti vyžaduje, aby byl otevřen určitý nejmenší počet výtokových armatur. Stlačený vzduch
(zdrojem mohou být tlakové lahve nebo kompresory) potřebný pro proplachování nesmí být
škodlivý lidskému zdraví (např. bez olejů) a jeho přetlak musí odpovídat alespoň
hydrostatickému přetlaku vody. Proplachování má začínat uzavírací armaturou na vstupu do
proplachovaného
úseku
potrubí
a
postupovat
od
nejbližších
stoupacích
potrubí
k
nejvzdálenějším. Mělo by se začínat v nejnižším podlaží na začátku stoupacího potrubí a
pokračovat po jednotlivých podlažích směrem nahoru.
Dezinfekce vnitřního vodovodu
Pokud to bylo určeno odpovědnou osobou nebo příslušným úřadem, musí být po proplachování
vnitřní vodovody dezinfikovány. V závislosti na rozsahu vnitřního vodovodu může být vhodné
rozdělit desinfikované potrubí na kratší úseky.
U vnitřních vodovodů v rodinných domech a po provedení malých prodloužení nebo změn na
vnitřních vodovodech není obvykle dezinfekce nutná, postačuje propláchnutí. Dezinfekce musí
být provedena podle národních nebo místních předpisů (ČSN 73 6660). Voda použitá pro
dezinfekci potrubí může být vypuštěna do kanalizace pro veřejnou potřebu, o jejím vypouštění
však musí být informován její provozovatel a tato voda smí být vypuštěna až po vydání jeho
souhlasu. Pokud je to nezbytné, může být požadována neutralizace.
75 |
14. Montáž kanalizačních rozvodů
Před montáží vnitřní kanalizace musí být zajištěna určitou přípravou pro samotné práce. Jedná
se o výkopy, drážky pro prostupy a podobně. Montáž se provádí ve dvou fázích. Nejprve se
provádí hrubá a potom dokončovací - čistá montáž po provedení omítek, obkladů a dlažeb. Pro
montáž je nutné nakreslit váhorys, tedy fiktivní hladinu jeden metr nad budoucí podlahou, od
které je potom odměřuje celé kanalizační nebo vodovodní potrubí. Při montáži je nutné
dodržovat technologické postupy a předpisy podle norem a pokynů výrobců potrubí a dále
musíme dodržovat zásady bezpečnosti práce. Montáž svodného potrubí začíná od přípojky anebo
žumpy a postupuje v protisměru budoucího otoku odpadních vod. Založení se provádí osazením
vpustí, až po vývody pro budoucí zařizovací předměty napojené na svodné potrubí. Potrubí se
provede nad budoucí podlahu a se provizorně ze začátku se zabezpečí proti poškození, mřížky se
obalí papírem nebo igelitem aby bylo zabráněno ucpání. Při delší stavbě je důležité zabránit
poškozením od pojíždění těžkých vozidel s kolovým, nebo jiným dopravním mechanismem.
Odpadní a připojovací potrubí začínám montovat až po dokončení hrubé stavby a dokončení
montáže svodného potrubí tedy po provedení zkoušky vodotěsnosti. Vnitřní dešťová kanalizace
je vyvedena postupy do vyššího podlaží a při stavbě střechy se osadí střešní vtok. Vnější dešťová
odpadní potrubí se úplně v rovině terénu osadí lapač střešních splavenin geiger.
15. Montáž zařizovacích předmětů a armatur
Provést prakticky v dílně
16. Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace
17. Údržba a opravy vodovodních rozvodů
18. Údržba a opravy kanalizačních rozvodů
76 |
19. Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích
20. Nakládání s materiály a odpady
Zákon o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.) je zákon, který stanovuje v souladu s právem
Evropské unie pravidla pro:
-
předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního
prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje,
-
nakládání (zacházení) s odpady,
-
práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a
-
působnost orgánů veřejné správy.
Obsah
1. Působnosti zákona
2. Definice
3. Katalog odpadů
4. Reference
Působnosti zákona
Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady s výjimkou některých odpadů uvedených v
zákoně (§ 2, a) - j))
Definice
Zákon definuje základní pojmy z oboru odpadového hospodářství:
- odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí
zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
77 |
- odpadové hospodářství činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s
odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto
činností.
- původce odpadu právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž
činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání,
které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy
nebo složení odpadů.
Katalog odpadů
Katalog odpadů rozřazuje vzniklé odpady do 20. kategorií a dalších podkategorií. Jedná se o
šesticiferné číslo (tzv. kód odpadu). Podle tohoto čísla se určuje případná nebezpečnost a
rozhoduje, jak s ním bude dále naloženo.
78 |
BOZP při provádění prací
Při práci na stavbě je nutno dodržovat základní předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
 odborné mohou vykonávat pouze vyučení pracovníci, výjimečně vyškolení pracovníci,
 na pomocné práce musí být pracovník alespoň zacvičen,
 všichni pracovníci musí používat ochranné pomůcky,
 výstupy do jednotlivých podlaží musí být zajištěny minimálně provizorními schodišti nebo
rampami,
 veškeré otvory v podlaží musí být provizorně zakryty,
 vstupy a výstupy do stavební jámy musí být zajištěny žebříky nebo provizorními schodišti,
materiál musí být uložen v tzv. materiálovém pásmu a nesmí překážet v pracovním pásmu,
79 |
Zkoušky dle hodnotících standardů
10.1. KRITÉRIA HODNOCENÍ
Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL.
Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání
Osvědčení.
10.2. SLOŽENÍ KOMISÍ - PERSONALISTIKA
Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu
odborně způsobilého personálu.
10.3. HODNOTÍCÍ TABULKY PRO JEDNOTLIVÁ KRITÉRIA HODNOCENÍ
Odborná způsobilost
Název
Úroveň
Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů
a zařízení.
3
Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty. 3
Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních
a kanalizačních rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení.
3
Měření rozměrů.
3
Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace.
3
Provádění zkoušek vodovodních rozvodů.
3
Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů.
3
Ruční zpracován a strojní obrábění instalatérských materiálů.
3
Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji.
3
Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění.
3
Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním.
3
Prováděn a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí.
3
Montáž vodovodních rozvodů.
3
Montáž kanalizačních rozvodů.
3
Montáž zařizovacích předmětů a armatur.
3
80 |
Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace.
3
Údržba a opravy vodovodních rozvodů.
3
Údržba a opravy kanalizačních rozvodů.
3
Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích.
3
Nakládání s materiály a odpady.
3
Hodnoticí standard
Kritéria a způsoby hodnocení
PPV
- Praktické předvedení s výkladem
VTDV - Výběr z technické dokumentace s vysvětlením
SNP
– Slovně nebo písemně
PO
- Prakticky s odůvodněním
PPVS
- Praktické předvedení s vysvětlením
STV
– Slovně podle technického výkresu
ZZV
– Zakreslení do zadaného výkresu
PZV
– Písemně podle zadaného výkresu
PPZ
– Prakticky a písemně podle zadání
PPP
- Prakticky podle zadání nebo předloží platný průkaz
SOD
- Slovně s odůvodněním
Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů a zařízení
Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů a zařízení
a) Číst zadané výkresy vodovodních rozvodů a zařízení
STV.
b) Číst zadané výkresy kanalizačních rozvodů a zařízení
STV.
c) Zakreslit vedení rozvodů vody nebo kanalizace
ZZV.
d) Provést výpis materiálu z výkresové dokumentace
PZV.
Je třeba splnit obě kritéria.
81 |
Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty
Způsoby ověření
a) Vyjmenovat druhy trubek a tvarovek pro montáž vodovodních rozvodů,
používané materiály a možnosti použití
SNP
b) Vyjmenovat druhy trub a tvarovek pro montáž kanalizačních rozvodů,
používané materiály a možnosti použití
SNP.
c) Vyjmenovat druhy armatur pro montáž vodovodních a kanalizačních
rozvodů, používané materiály a možnosti použití
SNP.
d) Vyjmenovat zařizovací předměty, jejich druhy, materiály a použití
SNP.
Je třeba splnit kritérium.
Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů,
armatur, zařizovacích předmětů a zařízení
Způsoby ověření
a) Navrhnout pracovní postup montáže vodovodních rozvodů
STV.
b) Navrhnout pracovní postup montáže kanalizačních rozvodů
STV.
c) Navrhnout pracovní postup montáže zařizovacích předmětů
STV.
d) Navrhnout pracovní postup montáže armatur a zařízení (filtr, pojistný ventil,
čerpadlo apod.)
STV.
e) Vyjmenovat nářadí a pracovní pomůcky potřebné k provedení montáže
vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur a zařízení
SNP.
f) Vysvětlit BOZP pro montáže vodovodních a kanalizačních rozvodů
SNP.
Měření rozměrů
Způsoby ověření
a) Vyjmenovat druhy používaných měřidel a způsob jejich použití
SNP.
b) Změřit a zapsat měřené délky, vnitřní a venkovní průměry
PPZ.
82 |
Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace
Způsoby ověření
a) Popsat důvody délkových změn potrubí a vypočítat velikost délkové změny
podle zadání
SPTV.
b) Popsat druhy kompenzací délkových změn potrubí a jejich použití
SNP.
Provádění zkoušek vodovodních rozvodů
Způsoby ověření
a) Popsat průběh tlakové zkoušky vodovodního rozvodu (tři části) a vyjmenovat
zkušební podmínky
SNP.
b) Provést tlakovou zkoušku potrubí
PZ.
Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů
Způsoby ověření
a) Popsat průběh zkoušek kanalizačních rozvodů a vyjmenovat zkušební podmínky
SNP.
Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů
Způsoby ověření
a) Popsat způsoby ručního zpracování materiálů
SNP.
b) Ručně zpracovat instalatérský materiál podle zadání
PPZ.
c) Popsat způsoby strojního obrábění materiálů
SNP.
d) Strojně obrábět instalatérský materiál podle zadání
PPZ.
Je třeba splnit všechna kritéria.
Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji
83 |
Způsoby ověření
a) Popsat druhy rozebíratelných spojů potrubí
SNP.
b) Provést rozebíratelné spoje podle zadání
PPZ.
Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění
Způsoby ověření
a) Popsat druhy nerozebíratelných spojů potrubí
SNP.
b) Provést nerozebíratelné spoje podle zadání
PPZ.
Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním
Způsoby ověření
a) Provést pájení naměkko a natvrdo
PPP.
b) Provést polyfúzní svařování
PPP.
c) Provést kovové lisované spoje
PPP.
Je třeba splnit všechna kritéria nebo předložit platné průkazy nebo osvědčení.
Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí
Způsoby ověření
a) Popsat druhy stavebních konstrukcí, druhy prostupů a vedení potrubí v nich,
uvést potřebné nářadí k provedení prostupů a drážek
SNP.
b) Provést prostupy a drážky pro potrubí v konstrukci
PPZ.
Montáž vodovodních rozvodů
Způsoby ověření
a) Připravit podmínky pro montáž potrubí a armatur
PPZ.
b) Provést montáž potrubního rozvodu včetně armatur
PPZ.
c) Připevnit potrubí ke konstrukci
PPZ.
84 |
Montáž kanalizačních rozvodů
Způsoby ověření
a) Připravit podmínky pro montáž potrubí
PPZ.
b) Provést montáž potrubního rozvodu
PPZ.
c) Připevnit potrubí ke konstrukci
PPZ.
d) Popsat uložení potrubí ve výkopu
SNP.
Montáž zařizovacích předmětů a armatur
Způsoby ověření
a) Připravit podmínky pro montáž zařizovacích předmětů a armatur
PPZ.
b) Osadit zařizovací předměty a armatury
PPZ.
Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace
Způsoby ověření
a) Vyjmenovat druhy technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace
(zařízení pro přípravu teplé vody, čerpadla, domácí vodárny, lapače látek,
domovní čistírny, zařízení pro přečerpávání odpadních vod), popsat účel,
funkci a způsoby napojení
SNP.
b) Provést montáž daného zařízení podle zadání
PPZ.
Údržba a opravy vodovodních rozvodů
Způsoby ověření
a) Provést výměnu vadné části potrubí
PPZ.
b) Provést výměnu poškozené části armatur
PPZ.
c) Provést výměnu poškozené armatury
PPZ.
d) Provést opravu zařízení podle zadání
PPZ.
Je třeba splnit všechna kritéria a) až c) nebo kritérium d).
85 |
Údržba a opravy kanalizačních rozvodů
Způsoby ověření
a) Provést opravu vadné části kanalizačního potrubí
PPZ.
b) Provést dodatečné vysazení odbočky na potrubí
PPZ.
c) Popsat způsoby čištění kanalizace
SNP.
Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích
Způsoby ověření
a) Popsat druhy a vlastnosti tepelných izolací potrubí
SNP.
b) Provést tepelnou izolaci potrubí, tvarovek a armatur
PPZ.
Nakládání s materiály a odpady
Způsoby ověření
a) Vysvětlit pojem „nebezpečná látka“, uvést nebezpečné látky používané
v oboru
SOD.
b) Vysvětlit označování výrobků z hlediska nebezpečných látek
SOD.
c) Popsat vliv profesních činností na životní prostředí
SOD.
d) Popsat způsoby skladování a manipulace s materiály
SOD.
e) Popsat způsoby nakládání s odpady při instalatérských pracích
SOD.
86 |
10.4. VZORY VÝKRESOVÉ DOKUMENTACE
10.
STUDIJNÍ ZÓNA
Informace o dalších studijních materiálech, webech, zkušenostech…
11.
ROZPOČET
Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu
frekventantů a materiálovými nároky akce.
12.
MATERIÁL
Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky
Vybavení pracoviště
Pracoviště umožňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými materiály pro provádění
vodoinstalatérských prací, mechanizmy pro dopravu materiálů a pomocnými zařízeními
odpovídajícími požadavkům BOZP a hygienickým předpisům
Měřidla: metr, vodováha, posuvné měřítko, pásmo, ocelové měřítko, úhelník.
Nářadí a zařízení: stůl se svěrákem čelisťovým a trubkovým, souprava pro polyfúzní svařování
plastů, souprava pro pájení mědi naměkko, soupravy pro spojování trubek z mědi a plastů
lisováním, ohýbačka na měděné trubky, odřezávač plastových trubek, ukosovací přístroj
na vnější hrany, sada stranových klíčů, gola sada, příklepová vrtačka, sada vrtáků do betonu a do
kovu, sada šroubováků, stupňovitý klíč s ráčnou, pilka na kov, kladivo, sekáč, elektrické vrtací a
bourací kladivo, souprava na řezání trubkových závitů, kleště kombinované, kleště sika, hasák,
úhlová bruska, prodlužovaní kabel, sada pilníků, kartáč ocelový, pumpa na tlakové zkoušky.
Pracovní pomůcky: tužka, lihový fix.
Zdroj elektrické energie
87 |
Projektová dokumentace související s hodnocenými činnostmi, předepsané technologické
postupy a informační materiály (např. technické listy).
Pomocný personál
Uchazeč
Ruční nářadí, pracovní oděv a obuv, osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající
prováděným pracím.
K žádosti o udělení autorizace žadatel přiloží seznam svého materiálně-technického vybavení
dokládající soulad s požadavky uvedenými v hodnotícím standardu pro účely zkoušky. Pokud
žadatel bude při zkouškách využívat materiálně-technické vybavení jiného subjektu, přiloží
k žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti autorizace smlouvu (popřípadě smlouvy)
umožňující jeho užívání nejméně po dobu 5 let ode dne podání žádosti o udělení nebo
prodloužení platnosti autorizace.
Doba pro vykonání zkoušky
Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 10 až 14 hodin
(hodinou se rozumí 60 minut). Zkouška může být podle zadaných výrobků rozložena do více dnů.
14. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ
Při práci se stavebním materiálem jsou pracovníci ohroženi běžným stavebním provozem. Jako
všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č.
324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci.
Důraz je potřeba klást:
- prokazatelné školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
- organizaci pracoviště a pořádek při všech druzích prací na stavbě,
- otvory a prohlubně na staveništi pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše
1,1 m,
- stavební materiál v pracovním prostoru uložit tak, aby zůstal dostatečný prostor na provedení
vlastní prací používat ochranné prostředky např. rukavice, brýle, respirátory, pevnou obuv,
vhodný pracovní oděv, ochranné krémy apod.,
- výbavu pracoviště lékárničkou,
88 |
- při práci na lešení na lešení zajistit, aby nedošlo k jeho přetížení,
- výstup na lešení umožnit žebříky, které přesáhnou podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m,
zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení,
- u umělého osvětlení pracoviště nesmí světlo oslňovat,
- při práci s ručními elektrickými nástroji důsledně dbát pokynů výrobce,
- rozvody elektrické energie pro osvětlení a ruční nástroje volit o napětí do 60 V.
První pomoc
VŠEOBECNÉ POKYNY: Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře.
Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků.
Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem.
Podrážděná místa ošetřit neprodleně vhodným reparačním krémem.
Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, ev. při násilně otevřených víčkách,
následně vyhledat lékařskou pomoc.
Při požití: Vypít sklenici vody. Nevyvolávat zvracení, vyhledat lékařskou pomoc.
Další údaje: Pokud příznaky jakéhokoliv zasažení (podráždění) vyvolaného kontaktem
s výrobkem neodezní po poskytnutí první pomoci, vyhledat lékařskou pomoc.
89 |

montér vnitřního rozvodu - RHEA sokolov

Transkript

Podobné dokumenty

Pilníky - brusivoro.cz

Tepelský zpravodaj

text - České vysoké učení technické v Praze

Seznam narcisů 2015-nabídka 1

ŠKOLENÍ, KURZY, REKVALIFIKACE ZKRÁCENÉ STUDIUM

ČÁST VIII. ÚPRAVA TERÉNU V LESÍCH, V OSADÁCH A V HORÁCH.

Plastové narážecí fitinky

Karma Fallout LARP 2016 – verze 1.0 Řada postav pokračuje z

Adobe PDF

Koupaliště Ládví DRS G Technologie bazénů zak. č. subdodavatele

sberatelske zp 136-137.indd - ČNS v Hradci Králové

Svařování korozivzdorných ocelí

topenář - RHEA sokolov

PNE 348240 - 3

Ukázky-Karlovarský 3. týden.rtf

ÚZEMNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE KRAJE VYSOČINA

smlouva