článek

Maltatal
úč ast: za HoryInfo Ropák, Sysel, Luboš G., Petr K., Adam
sobota 17. 2.
úč ast: Za jihoč eskou sekci Martin Š ., Markéta, za Mars Luboš
pátek 16. 2. - nedě le 18. 2.
Ano, slyš eli jsme, ž e podmínky budou zlý, ano, dotyč ný pro svá tvrzení mě l pádné podklady. Ale ráda by
Klofala, když to miluješ není co ř eš it. A to by bylo aby se v celém dlouhém údolí maltském nenaš el alespoň
jeden kousek ledu, do kterého by se daly díry dě lat.
Naš el. Jeden. Dostat se k ně mu lze úplně jednoduš e. Vezmě te rychlobruslař ský ovál, naklopte ho do úhlu
45 st., pak na ně j postavte auto. Vš ude okolo udě lejte tmu, vlevo skálu, vpravo vysoký bř eh potoka. Potom
si př edstavte lidi, kteř í vypadávají z auta, plazením se kolem ně j pohybují př ič emž musí zaháknout vž dy
alespoň jednou konč etinu za kolo, blatník nebo jinou souč ástku. Vtom jedna osoba odjíž dí v ladném
surfař ském postavení do údolí. Za necelou pů lhodinku jsou ř etě zy už na svém místě . Z údolí se plazením
po bř iš e vrací Luboš , Martin sedá zpě t za volant a k velkému obdivu celé posádky se vů z pohybuje vpř ed,
jakož e do kopce.
Sobotní ráno hledáme Praž áky. Ž e už jsou ně kde poblíž poznáme podle toho, jak se z lesa ozývají velmi
hlasité útrž ky hovoru, ve kterém př evaž ují slova „ blbeč ek“ , „ debil“ a „ idiot“ , vě tš inou v pátém pádě
oslovujeme voláme. Také č asto slyš íme slovní spojení „ už nikdy“ . Č tyř i z pě ti praž ských č lenů mají ř etě zy
velikosti 15. Doma ve sklepě . Pátý č len má ř etě zy velikosti 14 a kola velikosti 15 a brzo bude mít monokl
velikosti mexického dolaru. Mnohakilometrová procházka ve skeletech na náladě nepř idá, obzvláš ť když je
zakonč ena konstatováním o absenci pevného skupenství vody kdekoliv.
Za tunelem jsme zachráně ni, jeden ledopád tu ješ tě jakž takž visí. První délku odkrajujeme v rodinném
lanovém druž stvu velmi rychle, vzduch na nástupu je totiž tak hustý, ž e po ně m lze stoupat. Č tyř i z pě ti
praž ských č lenů se domnívali, ž e lana berou ti č tyř i ostatní. Naš tě stí kdesi v druhé délce dochází k
vš eobecnému usmíř ení. Př ece jenom ryjeme, a to je víc než jsme č ekali. Sysel sice cestou ně kolikrát
blouzní o másle v rů zných jazycích, ale dle mého názoru vě č ného druholezce je led uzrálý tak akorát, klofe
se báječ ně . Jsem ráda, ž e máme s ledem vyváž ený vztah, on mě př itahuje a já jeho taky, prostě na mě letí.
Obzvláš ť ho př itahují moje záda, rty, levá ruka a levé stehno. Naopak moje helma je mu zcela lhostejná, té
se ani nedotkne. Od nástupu po oč ku sleduji kopce záclonek a vymezuji se vů č i nim velmi negativně . Už
jsem si zvykla, ž e ten na prvním konci má jedineč né oko pro vyhledání obtíž í i v trojkovém ledopádu.
Např íklad vž dy, když najde ně jaké vskutku ojedině lé místo, kde se opravdu nejde postavit, zavrtá ruský
š roub o délce minimálně jednoho lokte. Soubě h událostí je dokonalý, mač ky projíž dí, rusák nikdy nekonč í,
ruce př emrzají, a Helmut co se prochází kolem po rampě se ješ tě drze ptá, zda lezu poprvé.
Po chvíli bolestného houkání zalévá ruce vlna horka, zorné pole se opě t rozš iř uje a musím uznat, ž e záclonky
byly zábavné. Vlastně až na vrchu ledu jsem si vš imla, ž e celou dobu prš elo, a to je eufemismus, neboli
meliorativum, no prostě chcalo.
Cestou slaně ním sbíráme zbylé č leny diskokapely Wet Wet Wet HoryInfo, kteř í jsou se znechucenými výrazy
rozmístě ni ve vš ech délkách ledopádu. Nejvíc se mi líbí ta hně dá kejda, kterou si př i slaň ování dojíme do
rukavic a rovnou i do kalhot. Girls just wanna have fun zpívá si kolem slaň ující Helmut a zve mě na pivo do
penzionu.
Zbytek jihoč eského druž stva se spolu s č lově kem, který je nejspíš z Marsu, probíjí v protě jš ím svahu č ernou
dírou a ř íkají tomu kout. Já tomu ř íkám reversed canyoning. Údaj, ž e lidské tě lo se skládá ze 70% z vody mi
vž dy př ipadal neuvě ř itelný. Dnes mi ale ani č íslo 100 není dost dobré. Voda nám v podstatě stř íká z uš í,
budeme to muset zahustit. Smolař i zahuš ť ují Becherovkou a bez velkého domlouvání odcházejí na svojí
več erní romantickou skeletoprocházku, aby bě hem 24 hodin dosáhli návratu do bodu odjezdu a co
nejrychlejš ího zapomenutí na takovou pě knou sobotu.
Muž z Č eských Budě jovic a muž z Marsu projevují
neč ekané gentlemanství. Prý mi rádi nechají celý
tunel, fakt, budu ho mít úplně celý pro sebe samotnou,
protož e oni budou tak zlatí a lehnou si do auta!
Nedě lní ráno naš tě stí vynahradí veš keré psychické i
fyzické újmy sobotní. Pocukrováno, déš ť vystř ídaly
velké vloč ky, monotónní š edí se sem tam prodere
paprsek, v dálce se sem tam zalesknou jakési hory. To
už míř ím opě t tam co vč era, jen s jiným doprovodným
týmem. Př i nenápadných zmínkách o celkové
nevhodnosti lezení ledů v tř íč lenném druž stvu úspě š ně
př edstírám hluchotu a už dě lám tě ž ítko na zeleném
konci lana, protož e je hezč í než ten modrý.
Martin a Luboš stoupají neohrož eně , ale jinak vů bec nic není jako vč era. Tř eba neprš í. Taky na mě nic
(moc) nepadá. Marně napínám sluch abych mohla bleskurychle kontrovat vš echny peprné europoznámky
vů č i mé osobě . Záclonky zů stávají po pravoboku a co fakt nechápu je, ž e ani ruce mě nenutí ke
neovladatelným skř eků m a zvracení. Ně jaká nuda, ne? Jen to slovo máslo slýchám dnes asi tak stejně
č asto.
Slaně ní poskytuje také podobně kvalitní záž itek jako vč era, jen místo HoryInfo jsou na kaž dém stromku
nastraž ení ně jací Helmuti a sem tam i Gertrudy. Luboš zkouš í kaž dého kolem koho projíž dí z odpově di na
otázku „ wie heisst du?“ V diskusi o nejvhodně jš ím způ sobu svázání lan neobstojí ani jedna ze tř í zaruč eně
správných teorií v tř íč lenném druž stvu, takž e tam radš i hodíme jedno lano na pů l. A svě te div se, ono
nedosáhne na zem. To by bylo abych dneska nepouž ila své oblíbené oslovení muž ského pokolení na d.
Fazole pivo becherovka, jedeme domů . Což e se mi na tomhle zájezdu vlastně tak líbilo?
stvoř ila Markéta Syllová, foto Martin Š kabrada, Markéta Syllová