Feng Shui

E. Wong – Feng Shui, Shambala, 1996
Pro staré Číňany byli vítr a voda (feng, shui) důležitými faktory. Mírný vítr znamenal dobrou
úrodu a zdravá hospodářská zvířata. Prameny a řeky poskytovaly potravu a zajišťovaly přežití
obyvatel v období sucha. A na druhou stranu ničivé silné větry dokázaly sklizeň zničit, stojatá
voda způsobovala nemoci a příliš prudká voda byla špatným základem pro pěstování plodin.
Vítr, voda, déšť, mlha, slunce a mraky byly v Číně považovány za energii nebe a země. A
platí, že energie, která se pohybuje je vyživující, naopak stagnující energie je destruktivní.
Původní čínská společenství byla vedena šamany, kteří údajně znali cesty větru a vody a
ovládali síly jednotlivých elementů. Jedním z těchto šamanských králů byl Fu Xi (Fu Hsi),
jenž je považován za patrona věšteckých umění v Číně, protože objevil Ho-tu (Ho-t’u, schéma
z řeky Ho), což je prototyp Bagua Raných Nebes (pa-k’ua).
Další oblastí, kde se projevily jeho znalosti, je říše zvířat. Fu Xi je na vyobrazeních často
zpodobňován v tygří kůži a v doprovodu zvířat (želvy a hada), protože údajně rozuměl i řeči
zvířat a díky této schopnosti objevil schéma Bagua Raných Nebes, které bylo podle legendy
vykresleno na koni, jenž se vynořil z hlubin řeky Ho a zjevil se Fu Ximu.
Ho-tu zachycuje skrytou přirozenost všech věcí a porozumění Ho-tu je pochopením skryté
struktury vesmíru a lidstva.
Jiným šamanským králem byl Yu (Yü). Pověst praví, že byl ošklivým mrzákem. Když Shun,
stárnoucí vládce, hledal hrdinu, který by dokázal zadržet povodně, které hrozily vytopením
jejich kmenových vesnic, Yu byl nejméně pravděpodobným kandidátem. Ale když několik
urozenců, včetně Hunova syna, selhalo, rozhodl se Yu pokusit štěstí. Byl vzdělán v
šamanských dovednostech a nebesa jej předurčila za vůdce lidu. Navíc údajně od
nesmrtelného obdržel „Knihu moci nad vodami“. Rychle zorganizoval vesničany, společně
vybudovali kanály a hráze, a tak s pomocí Yuových „kouzelných“ schopností povodně
ustoupily.
Když se řeky zklidnily, uviděl Yu želvu, která se vynořila z vod. Na jejím krunýři byl nákres,
který začal být označován jako Luo-shu (Lo-shu, schéma z řeky Luo), a stal se prototypem
Bagua Pozdních Nebes.
2
Zatímco Ho-tu (Bagua Raných Nebes) zachycuje ideální uspořádání věcí, Luo-shu (Bagua
Pozdních Nebes) bylo využíváno k předpovídání fenoménu neustálých změn a proměn.
A tak, když se Yu stal králem, měl schopnost pochopit proměny nebes a země, větru a vody i
jednotlivých období roku. Založil dynastii Xia (Hsia) a jeho pokračovatelé vládli čtyři století,
než se vlády ujala dynastie Shang (1253 – 1028 př.n.l.), která vládla šest století. Tato dynastie
byla ke konci své vlády zkorumpovaná a upadající. Navíc její poslední císař Shang Cou
(Shang Ts’ou) ztratil spojení se svými předky (toho se dosahuje prostřednictvím obřadů a
ceremoniálů). K tomu se přidala jeho osobní arogance, věřil totiž, že je roven bohům a
napadal a vysmíval se prastarým božstvům.
O pád dynastie Shang se zasloužil Ki Chang (Ki Ch‘ang), pozdější zakladatel dynastie Zhou
(Chou, 1027 – 256 př.n.l.). Ki Chang byl znalcem věštění, který ovládal jak Ho-tu, tak i Luoshu, díky nimž byl schopen odhalit chod budoucích událostí. Své porozumění cyklické
přirozenosti vesmíru využil k rozšíření osmi trigramů z Luo-shu na 64 hexagramů. Legenda
říká, že Ki Chang byl schopen předpovědět své uvěznění, smrt svého syna, svůj návrat do
rodné oblasti a pozdější porážku muže, jenž ho uvrhl do vězení a zabil jeho syna.
V boji proti dynastii Shang mu pomáhal jeho ministr Kiang Sheng, znalec kouzel a věštění,
jenž ovládal síly nebe a země. Možná díky Kiang Shengovu vlivu na Ki Changa byl rozvinut
systém věštění, jenž máme dnes zaznamenán v knize I-ching.
V současnosti máme, podle čínských historiků, tři praverze I-ching. Lin-shan-yi (Lin-shan-i) z
období dynastie Xia (Hsia) je připisováno Yuovi. Gui-zhuang-yi (Kuei-chuang-i) bylo údajně
sepsáno prvním vládcem dynastie Shang kolem roku 2200 př.n.l. Legenda říká, že mu v tom
pomohl jeho rádce, kouzelník Yi Wen (I Wen).
3
A konečně Zhou-yi (Chou-i) vzniklo cca 1100 př.n.l. pod rukama Ki Changa a Kiang Shenga.
I-ching, který známe dnes, je složen z fragmentů Zhou-yi údajně poskládaných Konfuciem v
šestém století. Pokud jde o další dva texty, Lin-shan-yi a Gui-zhuang-yi, tak jediné reference
o nich najdeme v pracích historiků dynastií Han a Qin (Chin).
Znalosti šamanských králů o jednotlivých elementech také mohou být produktem jejich
zkoumání počasí a tvarů krajiny. Mlha, mraky, déšť, to vše je spojeno s konkrétními
geografickými krajinnými prvky, přičemž kmenový vůdce byl nucen provádět svůj lid
bezpečně skrz rozmanitý terén. Jedním z těchto vůdců byl i legendární Huang-di (Huang-ti),
Žlutý císař, který podle legendy jednou ztratil cestu, když bojoval s vůdcem banditů, jenž
kouzly dokázal pokrýt celé údolí mlhou. Tehdy přišla na pomoc Paní Devíti Nebes a darovala
Žlutému císaři znalost používání kompasu. Díky jeho využití dokázal bandity porazit a jejich
vůdce zajmout.
Technologie kompasu byla rozpracována za dynastie Zhou (Chou) císařem Shingem, vnukem
Ki Changa. Ten poznal jeho prospěšnost v mládí, když jeho strýc Zhou Gong (Chou Kung)
vyrobil jeden pro posla z jihu, který se ztratil po cestě domů. Císař zkombinoval znalost
použití kompasu s moudrostí I-ching a vytvořil teorii předpovídání pozemského i nebeského.
A to za použití legendárního kompasu Luo-ching (Lo-ching), který již neexistuje. Luo
znamená „zahrnující veškerou moudrost nebe a země“ a ching znamená klasický (tradiční).
Při využití kompasu a Bagua Raných nebes (Ho-tu) bylo možno určit ideální umístění měst a
paláců. Díky těmto nástrojům tehdy dokázali nalézt místa, kde se shromažďovala energie
4
země qi (ch’i) a současně se vyhýbali cestám, jimiž putovala destruktivní energie sha-qi (shach’i). To je porozumění Cesty Raných nebes.
Poté, s použitím znalostí Bagua Pozdních nebes, pohybu hvězd a tvarů krajiny, byla rozvinuta
schopnost vytvářet protiopatření při existenci nepříznivých okolností, což je nazýváno Cestou
Pozdních nebes.
Spojením těchto informací (Cesta Ranných nebes a Cesta Pozdních Nebes) poznali tajemství
konstrukce nebes. Odhalili místa oblíbená bohy a pochopili, jak bojovat s ničivými silami.
Ovládli Yi (i) - změny.
První čínští císaři se ovšem nezajímali jen o fungování země. Také sledovali oblohu,
zmapovali dráhy hvězd a tyto znalosti uložili do kalendáře. Legenda praví, že již Žlutý císař
přikázal svým ministrům studovat hvězdy a tak vznikl primitivní kalendář jia-zi (chia-tzu). O
pár století později, během dynastie Xia, vznikl mnohem kultivovanější opravený kalendář,
založený na podrobnějším zkoumání hvězd a výpočtech drah slunce a měsíce. Za dynastie
Shang začal být používán 60-ti denní cyklus, a rok měl 6 cyklů, tedy 360 dní. Pohyby
souhvězdí byly organizovány do Deseti Nebeských stonků a Dvanácti Pozemských větví.
Každý den byl určen kombinací jednoho Stonku a jedné Větve v pravidelném pořadí. Za
dynastie Zhou byly Nebeské stonky rozděleny podle 5 elementů (kov, dřevo, voda, oheň,
země) a Pozemské větve byly aplikovány na dvanáct solárních (slunečních) měsíců. Kolem
roku 600 př.n.l. přiřadili k Pozemským větvím i dvanáct zvířecích symbolů.
Tak v období Období Jara a Podzimu (mezi osmým a pátým stoletím před naším letopočtem)
se staly součástí čínských nauk tři základní kameny umění předpovídání – kompas, kalendář a
I-ching.
5
V následujících stoletích se umění předpovídání projevovalo v činnosti lidí, jimž se říkalo
fang-shi (fang-shih). Fang znamená vzorec, metoda nebo technika a shi je představitel. Toto
spojení se tedy dá přeložit „ten, jenž je znalcem esoterických technik“. Jinými slovy, fang-shi
byli ti, kteří provozovali umění předpovídání, magie, léčení a dlouhověkosti.
Jejich předchůdci byli političtí a vojenští rádci z Období Válčících států (5. – 3. stol. př.n.l.).
Stali se politickou a společenskou silou v období dynastie Han a za Éry Tří království (3. stol.
př.n.l. – 3. stol.n.l.), k čemuž dokázali využít svůj vliv u dvora, na šlechtu i obyčejné lidi. Od
šestého století, během Období Šesti dynastií, se fang-shi začleňovali do taoistických sekt, jenž
tehdy začaly vznikat.
Jednou z nejvýraznějších a nejtajemnějších osobností Období Válčících států byl Gui-gu Zi
(Kuei-ku Tzu). Dokonce i jeho jméno je mystické. Někteří vykládají jeho jméno jako „Mistr z
Údolí duchů“, podle místa kde se usadil a vyučoval. Ale máme i legendu o jeho narození,
která na jeho jméno vrhá světlo. Otec mu totiž zemřel ještě před narozením. Jeho matka
plakala u manželova hrobu a únavou zde usnula, přičemž se jí zdálo, že manžel k ní přišel,
spal s ní a řekl jí, že přivede na svět dítě, ovládající zázračné síly. Když poté matka zjistila, že
je těhotná, pojmenovala dítě Gui-gu Zi, neboli „syn ze sémě ducha“. Gui znamená duch, gu
může být přeloženo jako sémě a zi je syn. Čínská slova pro údolí a sémě jsou homonyma a zi
může mít mnoho významů podle kontextu. Proto toto jméno můžeme vyložit podle více
konstrukcí.
Gui-gu Zi byl mistrem předpovídání, vojenské strategie a diplomacie. Jeho znalosti také
zahrnovaly astronomii (nebeské cesty), geografii (zemské cesty), metalurgii (hutnictví) a
vojenské technologie. Také se o něm traduje, že se věnoval umění dlouhověkosti a vládl
magickou silou.
Mezi jeho studenty patřili Su Jin (Su Chin) a Zhang Yi (Chang Yi), dva významní političtí a
vojenští poradci soupeřících feudálních frakcí z Období Válčících států. Su Jin radil vládci
království Qi (Ch´i). Zhang Yi byl naopak ministrem vládce království Qin (Ch´in), který
později spojil Čínu ovládnutím ostatních feudálních států. Dalším studentem Gui-gu Zia byl
vnuk Sun Ziho (Sun Tzu, autor spisu Umění války). Přestože mnoho jeho studentů zaujímalo
významně pozice při různých feudálních dvorech, Gui-gu Zi byl po celý život poustevníkem.
Mimo barvitých historek, které se o této pololegendární osobnosti tradují, jeho existence byla
zaznamenána i Sima Qianem (Ssu-ma Ch´ienem), významným historikem z období dynastie
Han, který nám zanechal nejautoritativnější historii Číny až do prvního století našeho
letopočtu. Zapsal „Su Jin se učil od Gui-gua. Podle pověstí, Gui-gu byl exponentem
6
vertikálně-horizontální filozofie a mistrem yin-yang školy myšlení. Zanechal po sobě tři
poklady.“
Vertikálně-horizontální filozofie byla teorie diplomacie, která obhajovala myšlenku aliance
(spojení) kohokoliv s kýmkoliv. Např. když se spojila skupina států, ležící na severo-jižní
spojnici, proti nim se mohla vytvořit aliance států po západo-východní ose. Díky tomu mohla
být zachována rovnováha sil. Yin-yang škola myšlení prohlašovala, že existence změn a
interakce mezi yin a yang jsou základem stvoření, a že taiji (tai-chi), proplétání yin a yang je
původem všech věcí. Škola yin-yang povýšila I-ching nad všechna ostatní klasická
konfuciánská díla pro jeho autoritu v oblasti původu věcí.
Gui-gu Zi může být považován za duchovního předchůdce fang-shi, kteří přišli o několik set
let později během dynastií Qin, Han a Éry Tří království, protože ti provozovali a prohlašovali
se za experty ve stejných oblastech, jež Gui-gu Zi ovládl.
Životopisy expertů fang-shi z této doby hovoří o širokém spektru jejich studií, včetně znalosti
nebes, země, yin a yang, pěti elementů, či esoterických umění dlouhověkosti a nesmrtelnosti.
Nejznámějším mezi prvními fang-shi byl Zhang Liang (Chang Liang), který údajně osobně
viděl vývoj Číny během tří dynastií. Narodil se na konci Období Válčících států za dynastie
Zhou (Chou), prožil krátké, ale despotické období vlády dynastie Qin a pomáhal Liu Bangovi
(Liu Pangovi) porazit tuto dynastii a založit Han. Podle legendy se v mládí stal učedníkem
Chi-su Zia (Ch´ih-sun Tzua - Mistr Rudá borovice), též známého pod jménem Huang Shigong (Huang Shih-kung), a učil se u něj vojenské strategii, magii a předpovídání. Říká se, že
základem jeho neustálých vojenských vítězství byla schopnost předpovídat správný okamžik
k provedení vhodného vojenského manévru. Po ustavení dynastie Han opustil Zhang Liang
moudře politickou scénu a znovu se vrátil do učení k Mistru Rudá borovice, tentokrát pro
studium dlouhověkosti a nesmrtelnosti.
Již za dynastie Han se fang-shiové stali společenskou, pokud ne přímo politickou, silou.
Císařský dvůr jich mnoho hostil pro jejich vědomosti a mistrovství v oblasti astronomie,
geografie, předpovídání, medicíny a umění dlouhověkosti. V rukách fang-shi se umění
předpovídání stalo odvětvím vědy. Teorie yin a yang a pěti elementů formovaly filozofickou
základnu pro předpovídání. Trigramy a hexagramy I-chingu vytvořily kostru praktického
7
předpovídání. Tato teorie a praxe byly propojeny kultivovaným systémem odkazů,
zahrnujícím kalendář, kompas a záznamy o pozemských a nebeských projevech.
Právě za dynastie Han se Feng Shui stalo profesionální dovedností. Ovšem tehdy ještě bylo
známo pod svým původním jménem – Kan Yu (K‘an Yu). Kan znamená „země, jenž se
pozvedá“. Yu znamená vzor, model. Kan také bývá překládáno jako Cesta Nebes a Yu jako
Cesta Země. Spojeno dohromady, Kan Yu znamená model země, postavený na porozumění
Cesty Nebes a Cesty Země.
Zmínku o Kan Yu nalézáme již v Huai-nan Zi (Huai-nan Tzu), což bylo něco jako taoistická
encyklopedie, sepsaná na počátku období Han, tedy kolem prvního století před naším
letopočtem. Její autor Huai-nan Zi byl výjimečnou osobností. Narodil se jako Liu An, vnuk
prvního císaře dynastie Han (muže, jenž sesadil despotickou dynastii Qin). Jeho otec vládl
feudálnímu království, ale Liu An se nezajímal o záliby šlechty jako byly lov, bojové
dovednosti a politika. Psal poezii, provozoval hudbu a maloval, navíc jej oslovila taoistická
filozofie. Když po svém otci zdědil titul pána z Huai-nan, pozval na svůj dvůr mnoho fangshiů. I jako vládce žil stále jednoduchý život. Rád se pohyboval mezi obyčejnými lidmi a
strávil mnoho času učením se od taoistických mudrců. Byl milován svými poddanými a
uznáván podřízenými. Dodneška je v provincii Anwei (Anhwei), kde žil, jemu zasvěcená
svatyně. Kniha Huai-nan Zi je jeho celoživotní sbírkou taoistických znalostí, které získal od
fang-shiů.
Umění Kan Yu bylo za dynastie Han obecně provozováno právě fang-shii. Knihy o Kan Yu,
které byly v této době sepsány, byly volně začleněny do Han-shu (Historie dynastie Han),
spolu s pracemi o teorii pěti elementů a yin-yang školy myšlení. Nejznámějším z fang-shiů
této doby byl Mistr Qing Hu (Ch´ing Hu), který sepsal pojednání o výběru pohřebního místa.
Na konci dynastie Han se Čína rozdělila na tři válčící frakce. Toto období je nazýváno Érou
Tří království. Události této doby jsou zaznamenány nejen v historických pracech, ale také ve
známém románu Tři království. Jednou z nejbarvitějších osobností této doby byl Zhu-guo
8
Liang (Chu-kuo Liang), ministr a rádce Liu Beie (Liu Peie), vládce království Liu. O Zhu-guo
Liangovi se vyprávělo, že dokázal ovlivňovat vítr i pět prvků a vykouzlit mlhu i mračna, aby
zakryl pohyb Liu Beiových vojsk. Jakožto mistr předpovídání napomohl Zhu-guo Liang
začlenění systému ji-mun dun-jia (chi-mun tun-chia) do pozemského i nebeského
předpovídání. Ji-mun znamená „mysteriózní otevření“ a dun-jia je „zakrývací pohyb“. Systém
byl původně určen k ukrytí pohybů armády díky manipulaci s tajemnými vstupy do nitra
země, které se otevírají a zavírají v určitých obdobích roku. Některé z těchto vstupů jsou
prospěšné a jiné zase škodlivé. Vejít do špatného vchodu mohlo znamenat smrt. Taoističtí
kouzelníci, jako například Zhu-guo Liang, věděli, kde jsou vstupy umístěny, a jak je otevřít a
zase uzavřít.
Ji-mun dun-jia kombinuje bagua (pakua) s Devíti paláci k určení, které pozice v dané oblasti
jsou nejprospěšnější, a kterým je nutné se vyhnout. Právě tento systém měl obrovský vliv na
rozvoj Feng Shui v následujících sedmi stoletích. Éra Tří království skončila spojením Číny
pod dynastií Qin (3 – 4 stol. n.l.). V té době žil muž, jenž dokázal přetvořit Kan Yu v
uznávanou oblast vědění mezi taoistickými uměními. Jeho jméno bylo Guo-pu (Kuo-p‘u), a
dodneška je mnohými uznáván za otce geomantických umění. Legenda říká, že byl vzdělanec,
básník a mistr tajemných umění. Specializoval se na výběr pohřebního místa a jeho znalosti
byly uznávány císařem, šlechtou i obyčejnými lidmi. Zanechal po sobě spisy o výběru
pohřebního místa Chuang-shu (Ch´uang-shu) a vyhodnocování krajiny Qing-long Jing
(Ch´ing-lung Ching). Historické záznamy z epochy dynastie Qin nám říkají, že tyto dvě práce
se těšily široké popularitě. Dokonce i císař byl s nimi obeznámen a věděl, že pohřbít předka
na „rohu draka“ (ostrý výstupek kamene na zeleném kopci) povede ke zničení celé rodiny.
Zánik dynastie Qin v roce 420 uvrhl celou Čínu do společenského chaosu. V následujících sto
letech panovaly jen krátkodeché dynastie, které jen omezeně ovládaly zemi a rychle
přicházely i odcházely. Ke spojení došlo až roku 589, kdy byla ustanovena dynastie Sui.
Ovšem i ta skonala po dvacetidevíti letech vlády a byla nahrazena dynastií Tang (T´ang).
9
Období dynastie Tang (T´ang, 618 – 960) přineslo tři století politické stability, která umožnila
rozvoj umění a věd. Během tohoto období dosáhla taoistická umění vrcholu rozvoje. Kan Yu
se stalo vědou a umění předpovídání dosáhlo nikdy předtím neviděné kultivace.
Vzhledem k tomu, že Kan Yu zahrnuje porozumění proudění zemské energie, jež je ovlivněno
pozicí slunce a měsíce, tak je logické, že znalosti geomantiků musely zahrnovat vědy jako
astronomie, geografie, vyměřování, numerologie a architektura.
V tomto období se i součástí praxe Kan Yu stalo využívání geomantického kompasu Lo-pan.
Tato pomůcka má 17 kruhů a je rozdělena na 24 směrů. Lo-pan, využívaný v období dynastie
Tang, se od dnešního liší jen v několika drobnostech.
Jméno Yang Kun-suna(Yang K´un-suna) je synonymem rozvoje Kan Yu jakožto odvětví
taoistické moudrosti za dynastie Tang. Historie o něm říká, že byl filantropem, což naznačuje
i jeho přezdívka „Yang, jenž pomáhá chudým“. Zajímal se o všechna odvětví předpovídání,
ale především o Kan Yu a věnoval mnoho času a úsilí rozvoji a zkoumání metod využití
kompasu Lo-pan, vyhodnocování krajiny a výběru pohřebních míst. Yang nazíral na umění
předpovídání jako na způsob pomoci lidem od neštěstí, do něhož by mohli nevědomky
upadnout. Tento významný muž historie geomantie zdůrazňoval prvek ctnosti a soucitu v
praxi Feng Shui.
Během dynastie Tang se rozvinuly různé školy Kan Yu. Někteří, jako Yang Kun-sun,
upřednostňovali tvar krajiny (prvek dračích žil) jakožto hlavní subjekt geomantického
předpovídání. Jiní se soustředili na vztahy mezi nebeskými tělesy a směry. Další používali
Bagua pro určení tras, jimiž energie plyne krajinou. Význam Kan Yu v této době nám pomůže
pochopit skutečnost, že císař využíval geomantiky jako poradce při svém rozhodování.
Dynastie Tang ukončila svou vládu po třech století. Politické intriky mezi eunuchy, korupce,
oslabení kontroly nad činností jednotlivých feudálních pánů a nevolnické bouře – to vše vedlo
10
k pádu epochy, v níž Čína dosáhla jednoho ze svých vrcholů v oblasti kultury i prosperity. Po
jejím pádu zde ovšem nebyl žádný silný nástupce, a tak v následujících padesáti letech byla
země rozdělena na mnoho malých království, které proti sobě bojovaly. Ke spojení došlo až v
roce 960 pod dynastií Song (Sung).
První císař této dynastie, Chu Kang-yin (Ch´u K´ang-yin), usiloval o konsolidaci své říše
vybudováním pevností na strategických místech po celé zemi. Jedno z míst bylo i v provincii
Shaanxi (Shensi), poblíž města Xian (Sian). Zde se do velké výše nad krajinou kolem Žluté
řeky vypínaly žulové útesy, nazývané Hua-shan (Velké hory). Pro pevnost místo jako
stvořené.
Toto pohoří po staletí bylo posvátným místem taoistů, kteří zde vybudovali kláštery, svatyně a
chrámy na nedostupných srázech. Nejznámějším taoistickým světcem v té době zde žijícím
poustevnickým životem byl Zhen Duan (Chen Tuan). Když jej císař navštívil, aby s ním
probral možnost postavení pevnosti ve zdejších horách, věděl světec přesně, jak s ním má
jednat. Na jednu stranu musel zachovat integritu pohoří jakožto posvátného taoistického
místa, ale současně věděl, že císaře nesmí rozzlobit. Věděl, že císař se nenechá přesvědčit
pouhými argumenty, ale také, že je to čestný muž, který když jednou něco slíbí, tak to i
dodrží. Navíc, aby si získal císařův respekt, potřeboval jej přetrumfnout v dovednosti, v níž
císař vynikal. Zhen Duan věděl, že královou doménou je hra v šachy a že je pro své
mistrovství uznáván odborníky na tuto hru. Proto císaři nabídl partii šachu s tím, že pokud on
prohraje, taoisté hory opustí. A pokud vyhraje, císař mu slíbí, že vojáci nikdy v horách
nevybudují žádné opevnění. Císař byl mistrem této hry, ale v průběhu partie byl Zhen Duan
neustále o krok před ním, jelikož jako znalec předpovídání dokázal znát dopředu císařovy
tahy. Nakonec císař uznal svoji porážku a pohoří zůstalo taoistům. Navíc, osloven Zhen
Duanovými znalostmi a dovednostmi, mu nabídl místo u dvora jakožto jeho duchovního
rádce. Zhen Duan nabídku zdvořile odmítl s tím, že on upřednostňuje jednoduchý život v
horách. Císař mu tedy alespoň udělil titul Xi-yi (Hsi-i), kde xi znamená nedostižný a yi
znamená tajemný. Tak se z Zhen Duana stal Zhen Xi-yi, mistr nedostižných a tajemných
vědomostí.
11
Předpovídací umění by nebyly tam, kde jsou dnes bez Zhen Duanova příspěvku k porozumění
I-ching. Sepsal mnoho pojednání o pochopení cyklů změn ve vesmíru a byl zakladatelem
systému předpovídání nebeských změn Zi—wei Du-su (tzu-wei tu-su), který je stále velmi
rozšířený. Podle legendy byli Zhen Duanovými učiteli taoističtí nesmrtelní Lu Dong-bin (Lu
Tung-pin) a Zhang Zi-yang (Chang Tzu-yang), od nichž se naučil komplikovanostem systému
změn. Jeho pojednání o „věcech přecházejících do bytí a vracejících se do prázdnoty (wuchi)“ se stalo inspirací pro klasický text Tai-ji tu-shuo (T´ai-chi t´u-shuo, Pojednání o Tai-chi)
i pro Zhu Xiho (Chu Hsi) komentář k tomuto pojednání. Tyto dvě práce od největších
neokonfuciánských vzdělanců vytvořily z I-ching nejvýznamnější klasické dílo a pozvedli
význam umění předpovídání na nejvyšší úroveň mezi vzdělaností i praxí.
Dynastie Sung definitivně skončila roku 1279, když Mongolové vedení Kublaj chánem vtrhli
do centrální Číny a ustavili dynastii Yuan. O necelých sto let později i tato dynastie skončila,
aby ji nahradila dynastie Ming. Tu založil Zhu Yuan-zhang (Chu Yuan-chang), vůdce
rolnického povstání. V tomto boji jej podporoval taoistický mistr v předpovídání Liu Bo-hun
(Liu Po-hun). Dodržujíc tradici Zhu-guo Lianga (Chu-kuo Liang) ze Tří království, Liu Bohun byl také vzdělán ve vojenské strategii, logistice a využívání kouzel věštění. Legendy
hovoří o tom, jak byl Zhu Yuan-zhang schopen porazit Mongoly díly důmyslným přesunům
armády spojeným s pozorováním nebeských a pozemských rysů. Díky tomu dokázala
povstalecká rolnická armáda předvídat přesuny Mongolů a neustále je překvapovat.
Poté, co se Zhu Yuan-zhang stal císařem, začal potají nechat zabíjet své hlavní podřízené,
především ty, kteří měli schopnosti a vojenskou sílu. Bez ohledu na stupeň utajení tohoto
komplotu jej Liu Bo-hun dokázal odhalit, protože z nebeských znamení vyčetl, že na
císařském dvoře dojde k úmrtím a vraždám. Také poznal, že bude jedním z cílů těchto
politických čistek, a proto těsně předtím než najatý vrah dorazil do jeho domu z něj uprchl.
12
Zhu Yuan-zhang natolik zoufale usiloval o smrt svého bývalého rádce, že poručil, aby každý
taoistický učenec, který se věnuje umění předpovídání, byl bez prodlení popraven. Toto
nařízení mělo zničující dopad na celou taoistickou komunitu. Nemohli veřejně provozovat
předpovídání, a ti, kteří to dělali naopak museli dokázat, že nejsou taoisty. Po padesáti letech
pronásledování za dynastie Ming tak taoisté bezmála vymizeli. Pravda, objevili se nový
předpovídači, laičtí provozovatelé taoistických umění, kteří nebyli spojeni s taoistickými
sektami ani kláštery, a kteří nahlíželi na předpovídání jen jako na dovednost. Předpovídání se
stalo povoláním a taoistické kořeny tohoto umění pomalu upadaly v zapomnění.
Feng Shui za dynastie Ming nabralo nový směr a rozvinulo se do různých směrů a metod. Za
prvé, klasifikace pohoří byla zjednodušena na pět základních typů a údolí byla rozdělena na
jedenáct typů. Za druhé, pouze pohoří v bezprostřední blízkosti za pohřebištěm byla
považována za určující pro příznivost místa. Předtím se v úvahu bralo několik vrstev
obklopujících prostor, který byl posuzován. Za třetí, do Feng Shui byl začleněn systém Tří
Epoch (san-yuan) a Devíti Cyklů (jiu-hun). Každá epocha měla šedesát let a každý cyklus
dvacet let. K malým změnám docházelo mezi cykly a velké změny se vztahovaly k epochám.
Od dob danystie Ming se systém Epoch a Cyklů stal významnou součástí jak Yin, tak i Yang
Feng Shui. Poslední významnou změnou bylo rozšíření Luo-panu ze sedmnácti na třicet šest
kruhů.
Jeden klasický text o Feng Shui, napsaný za dynastie Ming, měl obrovský vliv na
provozování tohoto umění a vedl k rozvoji Feng Shui za dynastií Ming a Qing (Ch´ing). Byl
nazván Di-li Yin-zi shi-zhi (Ti-li yin-tzu shiu-chih, Základy rozeznávání krajiny) a obsahoval
ukázky a příklady pohřebních míst a jejich okolí, založené na studiu pohřebních míst celých
linií prosperujících rodin a známých lidí. Tato kniha odstartovala trend knih o Feng Shui,
které ukazovaly příklady „úspěšných“ pohřebišť.
V pozdní fázi dynastie Ming knih o Feng Shui přibývalo. Každý mohl mít kopii klasických
textů nebo jejich populárních nápodob. Výsledkem bylo, že mnoho lidí o sobě prohlašovalo,
že jsou znalci Feng Shui po prostudování těchto knih. Provozování Feng Shui bylo
zneužíváno a mnoho lidí toho využívalo k snadnému a velkému výdělku na úkor pověrčivých
a nevzdělaných mas. Ve skutečnosti Feng SHui získalo tak špatnou pověst, že se dodnes
zachovalo rčení „Mistři Feng Shui tě dokážou obelhat na osm až deset let“, což znamenalo, že
musíte počkat dlouhou dobu, než poznáte, že jste byli podvedeni.
13
V mnoha směrech Feng Shui za dynastie Qing (1644 – 1911) bylo reakcí na tyto události
pozdního Ming. K tomu se přidala tendence kritické literatury ve společenských vědách, která
se odrazila i v knihách o Feng Shui. Nejznámější texty této doby kritizovaly Feng Shui
literaturu z dynastie Ming. Příkladem je kniha Ping-yang chuan-chu (P´ing-yang ch´uan-shu)
autora Ye Jiu-xinga (Yeh Chiu-hsing). Ten nazíral na provozovatele Feng Shui z dynastie
Ming jako na podvodníky, kteří nerozuměli teorii změn (yi-xue, i-hsueh) a postrádali
kultivovanost teoretiků z dynastie Sung. Dokonce i kniha You-lin Wai-shi (Příbehy z
akademické společnosti) si dělala legraci z Feng Shui, pravíc, že úkolem mistrů Feng Shui
bylo obelhat otce i syny.
Samozřejmě, že ne všechny texty této doby jen kritizovaly praxi za dynastie Ming. Vycházely
i konstruktivní příspěvky k teorii Feng Shui. Především Luo-jing tao-jie (Lo-ching t´ao-chieh,
Kompletní pochopení geomantického kompasu). Tato kniha je autoritativní studií o Luo-panu,
která detailně objasňuje třicet šest kruhů.
Dalším příspěvkem dynastie Qing k Feng Shui je začlenění individuální karmy (ming-hun) k
vyhodnocení Feng Shui umístění. Individuální karma závisí na Hvězdě Zrození (nazývané
karma Raných Nebes) a skutcích (karma Pozdních Nebes). Hvězda Zrození jednotlivce
vstupuje do vztahu s Bagua daného místa a rozhoduje o jeho vhodnosti (či nevhodnosti) pro
konkrétního jedince nebo členy rodiny.
Význam výběru vhodného okamžiku pro začátek stavby domu, nastěhování se, oprav domu
(ale i uložení rakve do hrobu či vztyčení náhrobku) – i to je inovace, zavedená za dynastie
Qing.
14
Například určení vhodné hodiny pro provedení prvního výkopu na stavbě bylo důležitou
součástí Feng Shui soukromých i komerčních staveb. Nalezení správného času pro uložení
rakve do hrobu se stalo významnou součástí Yin Feng Shui.
Dnešní podoba Feng Shui je téměř shodná s tou z dynastie Qing. Většina mistrů Feng Shui se
na sebe dívá jako na profesionály a vydělávají si konzultacemi pro rodiny či firmy. Někteří
tuto činnost kombinují s dalšími uměními předpovídání – na základě fyziognomie, z dlaně
(chiromantie) a podobnými formami. Jen nemnozí jsou skutečně vzdělaní v teorii proměn a
nahlíží na Feng Shui jako na taoistické umění.
Jiným známým mistrem předpovídání v epoše Song byl Shao Yong (Shao Yung), také známý
jako Shao Kang-jie (Shao K´ang-chieh). Jeho životopis (v knize Letopisy vzdělanců dynastií
Sung a Yuan) jej popisuje jakožto jednoho z největších mudrců a vzdělanců své doby. Shao
Yong byl expertem ve všech uměních a vědách předtím, než dosáhl dvaceti let věku. Jelikož
ho nezajímalo budování kariéry ve státních službách, rozhodl se pro život v horách. Bez
ohledu na počasí oblékal jednoduchý oděv, v zimě si netopil a v létě nepoužíval vějíř. Byl
upřímný, pokorný a přátelský. Přátelil se z mnoha největšími vzdělanci své doby, což byli
Ssu-ma Kuang, Ch´eng Hao, Ch´eng I, ale stejně tak i se zemědělci, rybáři či dřevorubci. O
jeho životě koluje mnoho historek, ale nejznámější popisují jeho schopnost předpovídat
budoucnost.
V jedné z nich šel po lese s přítelem a zaslechli křik havrana. Shao Yung zpozorněl a řekl:
„Za dva roky bude sever země v chaosu.“ Jeho přítel se dotázal, jak na to přišel, a odpověď
zněla: „Když plyne opar od severu k jihu, země je stabilní. Pokud plyne obráceně, země se řítí
do chaosu. Havran je jižní pták a jeho křik symbolizuje dech jihu. To znamená, že opar jihu
bude určovat běh událostí a lidé, žijící na severu budou trpět, protože požár jihu vysuší vláhu
severu.“ Nedlouho poté, Wang An-shih, ministr a poradce císaře, prosadil sérii reforem, která
vyústila v pohromu jak pro vládu, tak i pro lid. Lidé ze severní Číny nesli větší tíhu reforem a
také více trpěli.
15
Když se blížila doba smrti Shao Yunga, navštívili jej přátelé Si-ma Guang (Ssu-ma Kuang),
Cheng Hao (Ch´eng Hao) a Cheng Yi (Ch´eng I). Chtěli jeho tělo pohřbít poblíž jeho vesnice,
tak by mohl být stále ve svém oblíbeném okolí. Shao Yong pochopil jejich úmysly a řekl jim,
ať to nedělají, protože hrob by narušil energii této krajiny. Z toho je vidět, že znal nejen Feng
Shui pohřebních míst, ale také usiloval o zachování harmonie země.
Zhu Xi, velký neokonfuciánský vzdělanec, o něm napsal:
Nebesa jej stvořila jako muže nad lidskou přirozeností.
Jeho talentu a vzdělání nebylo na zemi rovno.
Vozil se s větrem a sedával na oblacích.
Jeho vidění nemělo hranice a jeho pochopení bylo bezmezné.
Jeho paže dosáhli na vrchol měsíce a jeho nohy se dotýkali kořenů nebes.
Nenuceně putoval mezi minulostí a přítomností.
Skutečně vypil tajemství vesmíru.
Díky vzdělanosti osobností jako Zhen Xi-yi, Shao Yong, Zhou Dun-yi (Chou Tun-i), Cheng
Hao, Cheng Yi a Zhu Xi se umění předpovídání těsně propojilo s Teorií změn. Studium
numerologie a symbolů Bagua se stalo vědou, společně s matematikou změn. Cykly a změny
mohly být „spočítány“ a řád i proměny vesmíru mohly být odhaleny ve skupině pravidel
proměn. Od časů Jižního Sung (poslední období dynastie Sung) bylo umění Feng Shui
provozováno taoisty, buddhisty i novodobými konfuciánci.
Pozvednutí významu Feng Shui jakožto systematické vědy v období dynastie Sung se dá
vysledovat díky množství publikovaných prací na toto téma. Zatímco za dynastií Han a Chin
vyšla na toto téma jen hrstka knih, za doby Sung jich bylo kolem padesátky zahrnuto do
Sung-shi (Historie dynastie Sung).
16