Pro děti z Ekvádoru - farnost

PARA NIÑOS DEL ECUADOR
Pro děti z Ekvádoru
P Ř Í LO H A K AT O L I C K É H O T Ý D E N Í K U
Všechny tyto děti čekají na své „adoptivní“ rodiče
Jordan Zambrano
Micaela Vinces
Leister Vera
Mercedes Pincay
Anthony Vega
Mercedes Silvera
Yunexy Pincay
Miguel Pinto
Dayana Morales
Jarit Ochoa
Brittany Aguilar
Carlos Velasco
Niurka Chica
Carlos Carrasco
Gabriela Aguilar
Jordan Zambrano
Micaela Vinces
Leister Vera
Mercedes Pincay
Anthony Vega
Mercedes Silvera
Yunexy Pincay
Miguel Pinto
Dayana Morales
Jarit Ochoa
Brittany Aguilar
Carlos Velasco
Niurka Chica
Carlos Carrasco
Gabriela Aguilar
STRÁNKU MŮŽETE PODLEPIT A ZAHRÁT SI S DĚTMI PEXESO.
B
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Také
chlebem živ
je člověk
Prvním projektem nadace ve Ventanas
byla jídelna pro děti z chudých rodin. S přípravou obědů pro tyto děti se ale začalo už
o něco dříve. Tehdy stál jen kostel, a to pouze v hrubé stavbě. Jídla připravovali dobrovolníci z řad farníků, děti se stravovaly v kostelních lavicích. P. Jan Koczy SVD sháněl
peníze na provoz této improvizované „jídelny“, kde se dalo. Někdy se dařilo více, jindy
méně. Někdy dokonce musely být děti poslány domů bez oběda, protože jej nebylo za co
uvařit. Časem se však podařilo najít zahraniční dárce, a tak mohla být postavena jídelna
s kuchyní. Po více než deseti letech fungování tohoto projektu má většina dětí své „adoptivní“ rodiče. Velká část jimi darované částky
připadá právě na jídlo pro děti.
Velkým problémem, který ovšem není
možné ovlivnit, jsou tamní ceny potravin.
Malé srovnání:
Cihla
k cihle...
Každá dobročinná aktivita potřebuje mít své
zázemí. A protože za málokterým projektem
stojí movitý „strýček z Emirátů“, vzniká dílo
postupně.
Jídelna s kuchyní a sociálním zázemím
byla postavena už před téměř deseti lety. Pak
k ní byly přistavěny dvě menší místnosti, které slouží jako sklad pomůcek pro práci s dětmi a jako technické zázemí. Na začátku roku 2013 přibyla hrubá stavba prvního patra.
Pak nastala pauza, protože nebylo za co pokračovat. Další práce se mohly rozeběhnout
až začátkem letošního roku, kdy bylo dokončeno první patro. Své zázemí v něm již našla kancelář nadace, velká místnost pro další
aktivity s dětmi, tři pokojíky pro dobrovolníky a malá učebna, která bude zatím sloužit
i jako kuchyňka. Jako bonus se díky jednomu
dárci z Česka podařilo postavit schody na nynější střechu – budoucí podlahu druhého patra. Pokud vše dobře půjde, letos na podzim
by práce pokračovaly stavbou druhého patra s definitivním zastřešením. Zde by byly tři
pokojíky pro dobrovolníky, pracovna, kuchyň
a zastřešená terasa s možností sušit prádlo.
Stavební materiál je v Ekvádoru přibližně stejně drahý jako v České republice.
Navíc je poněkud omezený sortiment. Pokud chcete třeba koupit dlažbu, v místních
stavebninách vám nabídnou „široký“ výběr
ze dvou druhů. Aspoň se člověk nezdržuje
dlouhým vybíráním… Nejbližší větší obchod
typu našeho Hornbachu nebo Baumaxu se
nachází ve 120 km vzdáleném Guayaquil.
Pravda – práce řemeslníků tu vyjde levněji než v ČR, ovšem často je to s nimi těžké. Dobrý zedník, instalatér nebo elektrikář je
k pohledání. Slíbí, že přijde, a pak nepřijde,
protože pracuje na jiné zakázce. A tak nezbývá než je stále nahánět. Jeden příběh za
všechny: truhlář měl udělat dveře. Dostal zálohu na materiál, a v termínu předání nic. Že
prý za týden. Pak za další týden. Pořád nic.
Tak bylo nutné se rozjet za ním do dílny a pořádně mu vynadat. Slíbil, že ještě tentýž den
odpoledne dveře dodá. Odpoledne to sice
nebylo, ale už den nato byly dveře v nadaci
osazené.
Ventanas
Rozloha
Počet obyvatel
Státní zřízení
Jazyk
Měna
Nejvyšší hora
Největší město
Věkový medián
Vyznání
Porodnost
Nemocnice
Lékaři
Obyvatelstvo žijící
pod hranicí chudoby
Přírodní nebezpečí
Zemědělské produkty
EKVÁDOR
ČESKÁ REPUBLIKA
283 561 km2
15,7 mil.
prezidentská republika
španělština, domorodé jazyky
americký dolar
Chimborazo – 6 267 m n. m.
Guayaquil - 2,3 mil. obyvatel
26,7 let
95 % katolíci
2,29 dětí na ženu
1,6 lůžek na 1 000 obyvatel
1,7 na 1 000 obyvatel
78 867 km2
10,6 mil.
parlamentní republika
čeština
česká koruna
Sněžka – 1 602 m n. m.
Praha – 1,1 mil. obyvatel
40,9 let
10,4 % katolíci
1,43 dětí na ženu
7 lůžek na 1 000 obyvatel
3,7 na 1 000 obyvatel
25,6 %
9,8 %
zemětřesení, sesuvy půdy, povodně, sopečná činnost, doby povodně
sucha
banány, káva, kakao,
pšenice, brambory,
rýže, cukrová třtina
cukrovka, chmel, ovoce
Začátkem června už byly práce na prvním patře budovy nadace ve Ventanas téměř dokončeny, a tak se přistoupilo ke slavnostnímu aktu – otevření a požehnání nových prostor. Protože v Ekvádoru všichni rádi slaví, neobešlo se to bez patřičné ceremonie. Nejprve byly přestřihány pásky v barvách české, slovenské, polské a ekvádorské trikolory.
Následovala žehnací modlitba a vykropení svěcenou vodou. Dále byla na řadě obvyklá
série různých projevů a zdravic (např. od zástupce městského úřadu či prezidenta nadace). Pohoštění udělalo příjemnou tečku za celou akcí.
Ekvádor
($ / Kč)
Česká rep.
(Kč)
Mléko (1 l)
0,80 / 17,80
22,90
Cukr (1 kg)
1,00 / 20,90
22,90
Máslo (250 g) 1,10 / 22,80
29,90
Chléb (1 kg)
1,29 / 26,70
24,50
Olej (1 l)
2,80 / 57,00
31,90
Vejce (10 ks)
2,09 / 43,50
29,90
Mouka (1 kg)
1,99 / 41,60
12,90
Sůl (1 kg)
0,47 / 10,00
6,90
Rýže (1 kg)
0,80 / 16,80
29,90
Houska
0,10 / 2,10
2,50
Z tabulky je tedy patrné, že ceny některých potravin, které se běžně k přípravě jídla
používají, jsou dokonce vyšší než u nás. Ventanas doplácí na to, že je jen okresním městem s vysokým podílem chudých lidí. Kvůli
jejich malé kupní síle tu není žádný velkoobchod ani hypermarket. A tak se potraviny pro
jídelnu pořizují buď na trhu (omezený sortiment a někdy i pochybná kvalita), nebo v supermarketech typu „Albert“.
Přesto se daří držet průměrnou cenu
oběda (polévka, hlavní jídlo, nápoj) pro dítě
na ceně kolem 1,30 $. Poměrně vysoký podíl
na jídlo z příspěvku za „adopci“ tudíž není
nijak nadnesený.
Kdo je nejznámějším českým svatým?
Na tuto pozici by mohl aspirovat
sv. Václav nebo sv. Jan Nepomucký.
Ale v Jižní Americe by jistě vyhrálo
Pražské Jezulátko. Jeho sošku najdeme
skoro v každém kostele. Lépe řečeno
– najdeme tu sošku Dítěte Ježíše,
která se ale spíš podobá Jezulátku
z italského Arenzana. To Pražské
má navíc korunku a šatičky, a tak
patří do lepší třídy, kterou nemá jen
tak někdo. Při uvažování, co přivézt
do Ventanas typicky českého, proto
zvítězil tento návrh a v nadaci se setkal
s neobvyklou pozorností. Původně
jsme měli v plánu jen prosté předání
a umístění někde na podstavci. Pak
ale bylo rozhodnuto, že připravíme
pro děti z nadace mši svatou
a na závěr bude socha Pražského
Jezulátka požehnána a slavnostně
umístěna na podstavec s českou
vlajkou. Každý ještě dostal malý
obrázek s modlitbou. Tak ať Pražské
Jezulátko ochraňuje celou nadaci
a všechny děti, které do ní chodí!
Snímky archiv Fu Shen Fu
C
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Dobrovolnice: cením si jejich úspěchů
Začíná odpolední program v nadaci. Všichni
se chtějí samozřejmě bavit, ale stejně jako
včera, předevčírem a předpředevčírem musíme nejprve udělat domácí úkoly. Zklamaní
školáci vytahují sešity. Teprve teď začíná ta
pravá „zábava“.
Z různých srovnávacích statistik vychází
vzdělávací systém v Ekvádoru velmi bídně.
Současný prezident Rafael Correa sice bojuje za zlepšení – učitelé už dostávají pravidelný plat a nestávkují, ale je ještě mnoho věcí,
které je třeba odstranit či zlepšit.
vajícího. Disney – plná energie, usměvavá,
sympatická dívka. Ale jen do chvíle, kdy padne obvyklá otázka: „Máš nějaký úkol z matematiky?“ Tím začíná rodeo. Disney má
spočítat dvacet příkladů na písemné dělení.
Nemožné! Zatím se sotva naučila sčítat a odčítat. Když zkoušíme udělat zrychlenou výuku násobení a pak dělení, začne plakat
a pak se zlobí na celý svět. Ale to není nic
divného. To je přece příliš práce na jeden
den! Zas na druhé straně – pokud Disney neudělá domácí úkol z písemného dělení, bude
mít ve škole problémy.
PROBLÉM JE DÍTĚ
VE ŠKOLE VŮBEC NAJÍT
NAPSAT DOPIS
JE NADLIDSKÝ ÚKOL
Třeba nedostatek kvalifikovaných učitelů a vysoký počet žáků ve třídách. Jako dobrovolníci nadace kontrolujeme, zda námi
podporované děti chodí na vyučování. Často je velkým problémem dítě ve škole vůbec
najít. Podle našich údajů má být ve třídě 1G,
ale od učitele se dozvíme, že bylo přemístěno do třídy 1F. Další den dostaneme informaci, že žák byl znovu přemístěn, a to do třídy
1E. Ve školách panuje chaos, a to nejen v oblasti administrativy. Často jsme si při návštěvě
nebyli jisti, zda je v dané třídě výuka, nebo
přestávka. Ve třídě je hodně dětí, které křičí,
neposlouchají učitelovy pokyny. V takových
podmínkách se nelze nic naučit. Učitelé jsou
pak znechuceni a unaveni a stávají se jen
„krotiteli divé zvěře“. Žákům následně uloží,
aby si ta samá cvičení, která se měla dělat ve
škole, udělali doma. Nebo ještě hůř – aby si
přepsali několik stran z učebnice do sešitu.
Angelica, která chodí už na střední školu, měla jednou za úkol čtyřikrát opsat do sešitu dvě strany z učebnice angličtiny! Když
jsem se jí zeptala, co si z toho pamatuje, jen
pokrčila rameny a mlčela. Menší děti zas mají často na mnoha stránkách opakovat pořád
jednu číslici nebo jedno písmeno.
Žáci také postupují do vyššího ročníku,
i když si ještě neosvojili učivo ročníku stá-
Negramotnost je poměrně závažný problém v Ekvádoru. I starší školáci často neumí
pořádně číst a psát. Už se nedivíme, že naše
desetileté děti jen horko těžko napíšou několik vět. Napsat dopis pro „adoptivní“ rodiče
je pro ně nadlidský výkon. Laura je obvykle usměvavým a úžasným děvčetem. Když
ji však požádáme o přečtení či napsání byť
jen krátkého textu, rázem se změní v tikající
bombu. Je tak otrávená, že se začne schovávat pod stůl. A není divu – nemá doma nikoho, kdo by jí pomáhal s domácími úkoly. Její
maminka se stará nejen o ni, ale ještě o jejího bratra a sestru. Navíc těžce pracuje. Často
musí trávit celé dny v práci, zatímco děti jsou
samy doma. V Evropě by se málokdo odvážil
nechat trojici malých dětí celý den doma samotnou. Tady je to celkem běžné a ani to nesouvisí s nedostatkem odpovědnosti. Zkrátka
se nedá nic jiného dělat.
Přeji Lauře, Disney, Angelice a všem
dalším dětem v nadaci, aby to nikdy nevzdávaly. I když vím, jak těžké mají podmínky
– v životě i v učení. Někdy přemýšlím, jak
bych si na jejich místě poradila. A tím víc si
cením jejich práce a malých úspěchů.
Učit v ekvádorské škole vyžaduje velikou trpělivost.
Snímky Fu Shen Fu
MAGDALENA KOLATOWSKA,
dobrovolnice z Polska
V Ekvádoru na mši svaté
Ať přijdete na mši svatou kdekoli na světě, nějak se v ní budete orientovat, i když
vůbec nebudete rozumět místnímu jazyku. Nicméně určité krajové rozdíly najdeme. V Ekvádoru se sice při mši svaté netančí
a nebubnuje jako v Africe, ale přeci jen určité odlišnosti od „evropských“ bohoslužeb
vysledujeme. V první řadě – je třeba přijít
do kostela včas. Pokud přijdete „tak akorát“,
zbude na vás místo někde vzadu – samozřejmě jen k stání. Sváteční oděv je samo-
zřejmostí. I přes poměrně velké teplo muži
a chlapci vždy chodí v dlouhých kalhotách.
Takže když přijdete v kraťasech, je jasné, že
jste „gringo“, který se ani do kostela neumí
obléknout.
Při promluvě pan farář někdy lidi „zkouší“. Pronese třeba otázku, která by u nás byla chápána jako otázka řečnická, na kterou si
autor hned v další větě odpoví. Zde však lidé
začnou sami spontánně odpovídat. Při svatém
přijímání drtivá většina lidí přijímá do úst.
Na závěr mše svaté kněz obvykle uděluje požehnání. Zde ale při slovech žehnání
lidé nejprve vysoko zvednou ruku s roztaženými prsty, jako by chtěli to požehnání „zachytit“. Pak teprve se žehnají obvyklým znamením kříže jako u nás.
Samostatnou kapitolou je hudební doprovod bohoslužby. Jen v historických kostelech (těch je minimum) najdeme varhany.
Jinde zpravidla hudbu obstarává skupina ve
složení elektrická kytara, bicí, případně saxo-
fon. Tomu pochopitelně odpovídají písně, které se spíše podobají českým „hosanovkám“.
Ve všední dny chodí samozřejmě do
kostela lidí méně. Před každou mší většinou
probíhá půlhodinová adorace Nejsvětější
svátosti. Někdy tichá, někdy spojená s promítáním meditativních textů a hudby. Je též
zajímavé, že i ve všední dny se vybírá. A za
vrchol inkulturace křesťanství bych považoval sochu Pána Ježíše s klasickým jihoamerickým sombrerem na hlavě…
Jak pomáháme z České republiky?
Nejstarší podpůrnou akcí je „Andělíček
pro tebe“, která se poprvé konala o adventu
v roce 2010. Dobrovolníci nejprve vyrobí papírové ozdoby na vánoční stromek ve tvaru
andělíčků. Ty se pak nabízejí na vánočních
trzích nebo ve farnostech. Díky tomu se každý rok podaří získat částku, která zajistí na
rok 12–15 dětí v Ekvádoru.
Nechcete se také připojit? Není na tom
nic těžkého: podle matrice dokáže andělíčky
vyrobit každý. A pak už stačí jen se domluvit
třeba s panem farářem nebo s pořadatelem vánočního trhu a andělíčky nabízet. Informační
panely o práci nadace v Ekvádoru a o aktuálně podporovaných dětech dodáváme.
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
A NOVOROČENKY:
Byly poprvé nabízeny o adventu 2013.
Na titulní straně se nachází grafický list podle výběru žadatele, uvnitř je prázdná stránka na vlastní přání (tedy žádný předtištěný
text), na zadní straně pak štítek s informací,
že zakoupením přání byly podpořeny chudé
děti v Ekvádoru. Každý kus je tak svým způsobem originál.
školy a s domácími úkoly, zajišťují podklady
pro děti k „adopci“ a mnoho dalšího.
Nechcete se stát dobrovolníkem? Nadace zajišťuje bydlení a jídlo, proplácí též jednu letenku. Dobrovolník by měl umět alespoň základy španělštiny a mít chuť do práce.
Doba pobytu se pohybuje od šesti do dvanácti měsíců. Další informace na webu nadace.
Aktuální nabídku najdete na webových
stránkách nadace. Přání jsou nabízena za
dobrovolný příspěvek, který jde celý na podporu nadace.
VYSÍLÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ:
První dva čeští dobrovolníci pomáhali v Ekvádoru rok (únor 2012 – leden 2013).
V současné době se připravují další dva, kteří
by měli odjet na podzim. Dobrovolníci pomáhají v jídelně, připravují volnočasové aktivity pro děti, pomáhají jim s přípravou do
VYHLEDÁVÁNÍ DÁRCŮ:
K tomu slouží různé prezentační akce,
jako třeba tato příloha nebo informace v Cyrilometodějském kalendáři. Ceněni jsou jak
dárci jednorázoví, tak pravidelní (na základě
trvalého příkazu). Ti druzí nám díky příslibu
pravidelného příspěvku umožňují lépe plánovat podporu našich dětí. Za všechny dárce
je každý týden sloužena mše svatá.
Dar jednorázový či opakovaný si může„ADOPCE“ DĚTÍ:
te odečíst od základu daně. Vydáváme potvrPokud chceme dětem zajistit standard zení pro daňové účely. Jen je potřeba poslat
ve formě každodenního oběda, lékařské pé- své údaje (jméno, bydliště) na náš e-mail (viz
če a zajištění všech potřeb do školy (včetně box s kontakty).
povinné uniformy), nevyjde vzhledem k poměrně vysoké ceně potravin v Ekvádoru BESEDY
„adopce“ dítěte tak levně jako třeba v Indii
S PROMÍTÁNÍM FOTEK:
nebo v Ugandě. Proto každý, kdo zaplatí alespoň polovinu roční částky (6 500 Kč), stává
Zejména v místech, kde proběhla akce
se „adoptivním“ rodičem, dostane přístup na „Andělíček pro tebe“, se následně uskutečniosobní list dítěte na webu a 2–3krát do roka la beseda o Ekvádoru a o práci nadace s proobdrží dopis od dítěte. V současné době má- mítáním fotografií. Doplněna bývá ochutnávme 14 „adoptivních“ rodičů z Česka.
kou pravé ekvádorské kávy a místní speciality
Nechce také mít své „adoptivní“ dítě? – chifles (smažené banánové lupínky).
Můžete si vybrat podle titulní stránky této příNabídka této akce je trvale platná. Stačí
lohy. Na webu nadace najdete další volné děti. si jen domluvit termín…
D
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Dobrovolnický hattrick „vstřelil“ Slovák
do konce. Tím ovšem vize rozvoje domu nadace nekončí…
V plánu je dobudovat druhé a zároveň
poslední patro. Budou zde tři pokojíky pro
dobrovolníky, kuchyně, společenská místnost a terasa, kde bude možno věšet prádlo.
Už to trochu začalo – máme hotové schody
do tohoto patra.
Pojem „hattrick“ je známý z fotbalu nebo
hokeje a znamená tři úspěchy-góly v jednom
zápase. V přeneseném slova smyslu lze použít i pro oblast dobrovolné služby v zahraničí, kdy jeden dobrovolník vyjede pomáhat
na stejné místo ne jednou, ne dvakrát, ale
dokonce třikrát. Myslíte, že to není možné?
Jednoho takového bychom přesto měli. Je to
sympatický „chalan zo Slovenska“, třiatřicetiletý JURAJ GROSS.
A k tomu všemu mohou pomoci čtenáři této přílohy… Nadaci znáš z vlastní
zkušenosti šest let. Lze za tu dobu zaznamenat vývoj, mění se něco?
Určitě se něco mění. Na začátku byla vize P. Jana – dát najíst dětem, které mají hlad.
Nyní uplynulo deset let od prvotního nápadu. Za tu dobu se nadace rozvíjí. Je to vidět
jak na počtu dětí, tak na budově nadace, která se stále nastavuje. Dětem, které před těmi
šesti lety byly malé, je už kolem sedmnácti
let a chodí do colegio. Je vidět, že jim nadace něco dává. Potkali tu řadu lidí, i dobrovolníků ze zahraničí. Každý z nás dobrovolníků
se je snažil něco naučit. S mnohými dosud
udržují kontakt.
Když se mluví o dobrovolné službě v misiích, zpravidla se lidem vybaví Indie
nebo Afrika. Ty jsi však kvůli tomu odjel
do Ekvádoru…
Už nějakou dobu spolupracuji s verbisty (kongregace Společnost Božího slova). Podílel jsem se na projektu s názvem Misijní
prázdniny. Sám jsem měl touhu jít jako laik
do misií.
Pak mě jeden kněz pozval, zda bych
nechtěl jet s ním na měsíc do Ekvádoru. On
tam už dříve působil, a tak chtěl navštívit ty
farnosti, kde před časem pracoval. V rámci
tohoto pobytu jsme se zastavili ve Ventanas
u jeho starého známého P. Jana Koczyho,
který tam tou dobou ještě působil.
Tehdy měla nadace už za sebou asi tři
nebo čtyři roky fungování. Děti přicházely na
oběd a já jsem při tom trochu pomáhal. Zaujalo mě to, a tak jsem se P. Koczyho zeptal,
zda by nebylo možné přijet na rok jako dobrovolník. On to přivítal. Ne že by tam do té
doby nebyli dobrovolníci, ale přijížděli vždy
jen na několik měsíců. Po návratu na Slovensko jsem začal připravovat vše potřebné a za
necelý rok – v říjnu 2009 – jsem nabral směr
Ekvádor.
Dorazil jsi tedy do Ekvádoru. Co tě tu
čekalo?
První měsíc jsem tu jako dobrovolník
byl úplně sám. Pak přijeli tři Poláci a zůstali
půl roku. Dva měsíce tu také pomáhal jeden
mladík jménem Masahiro z Japonska. Nadace se tehdy skládala jen z jídelny a kuchyně.
Dokonce ani nebyla na zemi položená dlažba. A protože dětí už nechodilo zrovna málo,
bylo jedním z našich úkolů zhotovit kartotéku, aby byl ve věcech pořádek. To znamená
obejít domovy všech těch dětí, udělat fotky,
zjistit, v jakých žijí podmínkách. Zda se o ně
rodiče starají, zda jsou přítomni oba rodiče,
nebo pouze matka, zda třeba o děti nepečují
jen prarodiče. A to vše se dávalo na internetovou stránku nadace, aby se mohly pomalu
rozebíhat „adopce“ těchto dětí zahraničními
dárci.
Děti samotné, které přišly do nadace,
zde tedy dostaly najíst.
A nejen to. Když byly prázdniny, přicházely už kolem deváté a zdržely se do pěti odpoledne. Připravovali jsme pro ně různé hry
a zábavné činnosti, také rukodělné práce.
V době školního roku děti zůstávaly jen po
obědě. To jsme jim pak pomáhali s domácími úkoly a přípravou do školy.
Rok tedy uplynul jako voda a ty ses vrátil zpět na Slovensko…
Ano. Ale tak se mi ve Ventanas zalíbilo
a natolik mi ty děti zůstaly v srdci, že jsem
doma vydržel jen tři měsíce a v lednu 2011
jsem opět odjel na další rok do nadace.
Kam se situace v nadaci posunula za ten
druhý rok?
Když jsem přijel podruhé, bylo tu už více dobrovolníků. Mohli jsme si práci trochu
rozdělit. Jenže po půlroce postupně všichni
odjeli, a tak jsem tu několik měsíců zůstal
sám. Nadace se postupně stala známější, tudíž přibylo dárců, kteří podporovali konkrétní děti. Mohli jsme tedy přibrat další. Tady
nečekáme, až někdo přijde s tím, že chce vzít
dítě do nadace. Sami jdeme do chudinských
čtvrtí a hledáme ty, kteří by pomoc potřebovali. Zdejší chudí lidé si totiž o pomoc neřek-
Dobrovolník Juraj Gross při práci s dětmi.
Snímek archiv Nadace Fu Shen Fu
nou. Vlastně je ani nenapadne, že by tu mohl čuje, a tak se nám stalo, že chlapec skoro nebýt někdo, kdo by jim a jejich dětem chtěl uměl číst, ale „úspěšně“ prošel do páté třídy.
a mohl pomoci.
Jinak co do obsahu výuky je to velmi podobné jako v Evropě. Ekvádorské děti tedy nejsou
Během krátké doby se počet dětí přiblí- ničeho ušetřeny a škola zde není lehčí.
žil dvěma stům.
Tyto děti sem nejen přicházely za jíd- Když člověk stráví takovou dobu v cizí
lem, ale zejména během prázdnin jsme jim
zemi, daleko od přátel, rodiny, domova,
začali nabízet další možnosti. To bylo pro ně
očekávalo by se, že toho už bude mít
naprosto nové, naprostá většina z nich to nidost. Ty jsi sem ale zavítal potřetí!
kdy nezažila. Děti zde na prázdniny nikam
Po druhém roce jsem se vrátil domů na
nejezdí (maximálně k babičce). Rodiče musí Slovensko s otázkou, co bych měl dál v žichodit do práce a potomci jsou víceméně po- votě dělat. Začal jsem pracovat a pomalu
necháni sami sobě. Každý den tedy přicháze- si znovu zvykal na evropský způsob života.
lo zhruba osmdesát dětí, které jsme si mohli Pracoval jsem dva roky a jednoho dne jsem
rozdělit tak trochu podle věku. Na mě při- dostal zprávu od P. Jana Koczyho, že jej propadla nejmladší skupina – děti od šesti do os- vinciál posílá na rok do Polska. Ptal se mě,
mi let. Dopoledne jsme trávili venku různými zda bych na ten rok nemohl přijet do Ekvásportovními hrami, odpoledne jsme byli v jí- doru, aby tu někdo bděl nad nadací. Dal mi
delně a skládali puzzle, hráli pexeso a různé čas na rozmyšlenou. Ale já jsem se nemusel
další hry. Rovněž jsme se pokusili o hudeb- dlouho rozmýšlet a po krátkém rozvažování
ní kroužek, kde jsme zpívali různé písničky jsem odpověděl, že pojedu.
(i polsky a slovensky, ale to bylo pro ně dost
těžké). Zdejší děti jsou hudebně nadané, rá- To byla rozumná volba, protože bydy zpívají své vlastní latinskoamerické písně.
lo třeba, aby tu byl někdo, kdo už má
A také tančí! Jak slyší muziku, už se vrtí. Se
zkušenost – s jazykem, kulturou a také
staršími jsme hráli fotbal, volejbal či badmins prací nadace. Nyní je však náplň tvé
ton. Nicméně prázdniny uplynuly, školní rok
práce trochu jiná…
začal a pak už děti chodily jen na oběd a odTentokrát bylo mým hlavním úkolem
polední programy.
bdít nad dostavbou prvního poschodí, které
zůstalo ve stavu hrubé stavby. Naštěstí jsou tu
Tím se dostáváme k tematice školství, dva dobrovolníci z Polska, kteří se přednostkteré je prý nejhorší v celé Jižní Ame- ně věnují práci kolem dětí. A mně zbývá více
času na stavební práce. Tady je třeba shánět
rice.
Jak v čem. Učebnice a pracovní sešity všechno – od materiálu až po pracovníky.
tu mají velmi pěkné. Skoro by se dalo říci:
na evropské úrovni. Problémem je ovšem pří- Jaký je rozdíl mezi budováním něčeho
liš dětí ve třídě. Paní učitelka učivo vysvětlí,
v Evropě a tady? U nás si člověk můale už nemá čas se věnovat žákům, kteří jsou
že najmout firmu, podepíše se smlouva,
pomalejší či mají potíže. Ani doma podmínnásledují kontrolní dny, ze kterých se
ky k učení moc nejsou. Rodiče mají mnoho
pořizují zápisy. A v dohodnutém termísvých povinností a ratolestem se příliš nevěnu se práce převezme a zaplatí. Jaké to
nují. Dalším problémem je nízká vzdělanost
je – stavět něco v Ekvádoru? Jaké přerodičů. Leckdy se stalo, že se rodiče ani nekážky se tady musí překonávat?
uměli podepsat. Doma tedy není nikdo, kdo
Stavební postup je tu jiný než v Evropě.
by dětem s úkoly a učením pomohl.
Nejdřív se postaví železobetonové sloupy, následuje konstrukce stropu, která se také vylévá
Naštěstí mají nadaci. Se kterými pro- betonem. Mezi sloupy se pak dostaví zdi a neblémy v učení děti nejčastěji přicházejí? chají otvory pro okna a dveře. A co se týče fiNejvětším problémem asi bude matema- rem? I tady se dají najít takové, které vše udětika. V ní se totiž nové znalosti budují na těch lají na klíč. Ale to je velmi drahé. Levněji vyjde
starých, které by dítě již mělo mít osvojené. rovnou si najímat potřebné řemeslníky. Je tu
Jenže to často nebývá. Jak třeba ten, kdo ne- ovšem značný problém s jejich nespolehlivosumí malou násobilku, může počítat příklady tí. Někdy do práce přijdou, jindy ne. I když
z písemného dělení? Anebo se mechanicky jsme domluveni na konkrétní termín, nepřinaučí postup, jemuž vůbec nerozumí, a pak jdou. A pak jim musím volat a pořád je honit.
ho nedovede použít v analogických případech. Nemenším problémem je tu čtení Díky této mravenčí práci se podařilo doa psaní. Doma to se školáky nikdo neprocvitáhnout po stavební stránce první patro
A co do budoucna? Mělo by se něco
změnit v náplni nadace? Bylo by vhodné rozšířit její činnost?
Myslím, že by bylo dobré, kdyby v nadaci pracoval psycholog – pro děti i pro rodiny.
Když si s dětmi hrajeme, jsou veselé, usmívají se a je to fajn. Ale kdybychom si začali
povídat o rodině, jaké je to doma – vyslechli
bychom mnoho krizových scénářů. Další vizí
jsou pobočky v jiných městech, protože nejen ve Ventanas je problém chudoby. Mohli
bychom tak pomáhat více dětem.
Nesnází je, že řada dětí žije na ulici nebo vyrůstá bez rodičů – u známých, příbuzných. Bylo by dobré uvažovat o zařízení na
způsob dětského domova, kde by tyto děti
mohly být. A tam je vést k tomu, aby byly
lepšími lidmi a měly vizi do budoucna.
P. Jan má též vizi katolické školy. Většina lidí i dětí je tu pokřtěných. Ale to neznamená, že by měly formaci v rodině. Pravidelně v neděli na mši svatou chodí jen menšina.
V této škole by jednak bylo ve třídách méně dětí a bylo by možné se jim více věnovat
– a jednak by tu bylo postaráno o katolickou výchovu a učení se životu podle křesťanských zásad.
Texty v příloze P. PAVEL BUDSKÝ
Kontakty:
Nadace San José Freinademetz
– Fu Shen Fu – P. Jan Koczy SVD – Ecuador
www.fundacion-fushenfu-ecu.org
e-mail:
[email protected]
blog dobrovolníků: http://
ekwadorrr.blogspot.cz/
odkaz na Facebook je na
stránkách nadace a na blogu
Kontakt v České republice:
Sdružení Por Niños de Ecuador, o. s.
www.por-ninos-de-ecuador.cz
Koordinátor v ČR: P. Pavel Budský
e-mail: [email protected]
tel. 731 626 033
Bankovní spojení: 2700164590/2010
Variabilní symbol: 2014
Potvrzení pro daňové účely si můžete
vyžádat na výše uvedených kontaktech.
Děkujeme za vaši pomoc chudým dětem.