Pro tisk

ZÁVĚREČNÁ
BESÍDKA
Školní rok 2015/2016
Vážení krajané, milí rodiče,
jménem žáků a učitelek Českého krajanského spolku v Athénách vás
srdečně zveme na ZÁVĚREČNOU BESÍDKU, která se bude konat dne
11. června 2016 v 11:00 hodin v multifunkčních prostorách na adrese
Ipeirou 41, Agios Dimitrios.
Těšit se můžete na písničky, tanečky, básničky i zdramatizované pohádky v podání našich žáků i předškoláků.
Všichni jste srdečně zváni!
www.czechathenscommunity.cz
OBSAH • ÚVODNÍK /2
Úvodník
2
Svět pod vodou
3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
5
Pověsti
 Otočíme papírovou misku dnem nahoru a vodovkami ji pomalujeme.
Můžeme vybarvit obě strany misky. Aby byly barvy správně rozpité
a „vodové“, použijeme více vody. Pak necháme misku uschnout.
6–7
Zpívánky
8
Volnočasovky
9
Kam s dětmi v Athénách
10–11
Domalovánka
12
Křížovka
13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16–17
Hrátky s češtinou
18–19
České stopy
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Pozvánka na besídku
24
Redakce:
Hana Katzourakisová, Jana Schulzová,
Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová,
Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová,
Mirka Čechovská, Radka Çelik, Soňa Klimešová,
Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç
Domalovánka: Marta Daeuble
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová,
Lenka Kanellia, Radka Çelik
Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın,
Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut
Odp. redaktorka: Barbora Aydın
Kontakt:
[email protected]
tel. 697 999 3529
http://czechathenscommunity.cz/krajanek/
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Jan Koray Kabataş, Antalya
Ahoj kluci a holky!
Dočkali jste se! Konečně je tu červen
a to znamená, že jsme už jen pár
kroků od vysněných prázdnin. Těšíte
se? Aby ne! Jistě už máte plno plánů, co během prázdnin podniknete.
Červen je ale zajímavý nejen proto,
že začínají prázdniny. Je to první
letní měsíc. Letos začíná astronomické léto 21. června. A k létu patří
také zralé jahody, třešně, maliny
a další ovoce. Právě pro tu jejich
červenou barvu dostal měsíc červen
svůj název. Už se vám sbíhají sliny?
Dostali jste chuť na jahodový
koktejl, třešňovou bublaninu nebo
zmrzlinu s horkými malinami? Běžte
uspokojit své chuťové buňky a pak
se rychle pusťte do čtení Krajánka.
Opět si pro vás připravil spoustu
zajímavého čtení. A nezapomeňte,
že Krajánka si můžete vzít s sebou
třeba i do letadla, do vlaku, na loď
nebo na pláž. Tam všude vám zkrátí
dlouhou chvilku.
Báječný začátek prázdnin
vám přeje Krajánek
 Uprostřed misky uděláme nůžkami malou dírku a protáhneme provázek k zavěšení. Pro větší stabilitu můžeme udělat dírky dvě, stejně vzdálené od středu misky, a protáhnout provázek
oběma. Na provázku uděláme uzel.
 Do misky potom nalepíme stužky. Stuhu
hadovku a tenčí stužky nalepíme ve větším
množství do středu misky.
 Kolem okraje potom nalepíme široké
a průhledné stuhy z organzy.
 Nakonec medúze nalepíme oči.
Hotová medúza se bude určitě skvěle vyjímat pověšená na
lampě v pokoji nebo kdekoli
jinde. Krásu mořského světa
tak můžeme mít i doma!
Rubriku připravila: Marie Švédová
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
OBSAH
BUDEME POTŘEBOVAT
 papírovou misku
 vodovky a štětec
 lepidlo (nebo izolepu)
 provázek
 nůžky
 stuhu hadovku, organzovou stuhu a různé další laděné do podobných
barev (můžeme nahradit také dlouhými pruhy krepového papíru, běžnými
dárkovými stužkami atd.)
 samolepící oči (pokud nemáme, můžeme je namalovat na kousek papíru)
Lidé, stromy, domy, hluk aut, vzduch, modré nebe, pevná zem pod
nohama, sníh, vítr, horko, zpěv ptáků, vůně. To je svět kolem nás,
který známe a poznáváme. Což ale nahlédnout do jiného světa, který je sice také na Zemi, ale je úúúplně odlišný? Chcete, děti? Tak hurá
do světa pod vodou!
Jak se žije pod hladinou, na to jsme se
chtěli zeptat vodníka či mořské panny,
jenže jsme je nezastihli. Ale o své dojmy se s námi podělil Pavel, jehož velkým koníčkem je potápění.
Na podvodním světě ho fascinuje to,
že „do něj vlastně nepatříme, ale on
nás, pokud se v něm chováme ohleduplně, rád přijme“. Je to dobrodružství,
o němž mnozí sní od dětství. Pod vodou Pavla nejvíc přitahuje
„rozmanitost nejpodivuhodnějších
rostlin a živočichů“ a také pocit při úplném vyvážení, který se podobá stavu
beztíže pro kosmonauty. Jééé, kdo by
to chtěl zažít?
Zásadní rozdíl mezi životem nad a pod
vodou vidí Pavel v tom, že pod hladinou člověk dýchá jen za pomoci přístroje. Také pohyb je ve vodě jiný. Ideální je ve stavu vznášení se. K tomu má
potápěč zvláštní vestu, kterou přifukuje či vyfukuje. Dopředu se hýbe díky
ploutvím na
nohou.
Také
zvuky
jsou pod
vodou
odlišné
a potápěči
se místo
mluvení dorozumívají mezinárodními
posunky.
Na otázku, zda se pod vodou bojí, nám
řekl, že k potápění nepatří strach ani
adrenalin. Je jen nutné respektovat
pravidla správného potápění
a přírodu!
A když se budete chtít dozvědět víc
o životě pod hladinou, skočte po knížkách či přírodopisných filmech nebo
navštivte akvárium. Nejlepší je ale přímo nakouknout pod vodu. Nemusíte
hned s přístrojem do hlubin, stačí zkusit trochu se ponořit se šnorchlem.
Kdoví, třeba vás to chytne a svět pod
vodou se stane i vašim koníčkem!
Mattia Gabriel Iannone, Legnano
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
3/ TÉMA
Jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších mořských živočichů je rozhodně medúza. Některé druhy medúz přímo hýří
barvami a jejich dlouhá vlnící se chapadla a zářivě barevné
tělo jsou pastvou pro oči. Největší medúzy mají chapadla
dlouhá až 37 metrů!
Kvůli žahavým buňkám však může být setkání s medúzou
při koupání hodně nepříjemným zážitkem. My si ale tentokrát společně vyrobíme medúzu, se kterou se nám nic nepříjemného stát nemůže.
Článek připravila: Jana Schulzová
Plejtvák a murena:
Filippo Rillosi, Piacenza
20. června
1848
se narodil
JOSEF VÁCLAV
MYSLBEK
Byl nejvyžnamnejsím ceskym
socharem prelomu 19. a 20. století.
Vytvarel ceske bajne hrdiny, ale
i skutecne osobnosti ceske historie,
spolupracoval na vyždobe
vyžnamnych domu. Vrcholem
Myslbekovy tvorby je ježdecka
socha sv. Vaclava, umístena na
pražskem Vaclavskem namestí. Na
tomto díle pracoval pres tricet let.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
Byl ceskym
spisovatelem,
textarem a dramatikem. Tvoril
nerožlucnou hereckou dvojici
s Janem Werichem, žnamou take
jako V+W. Spolecne s Jaroslavem
Ježkem pak pracovali na žacatku
20. století v Osvoboženem divadle.
Hral take v mnoha filmech.
27. června
slavíme
SVĚTOVÝ
DEN RYBÁŘSTVÍ
Roman Daeuble,
Lyon
Rybolov je odchyt ryb ž tekoucích
vod, ježer, ž umelych nadrží, jako
jsou prehrady ci rybníky, nebo
odchyt prímo v morích. V Česke
republice ma rybarení mnohaletou
tradici. Rybari se starají nejen
o pravidelny vylov, ale take o prikrmovaní ryb a kontrolu cistoty
vody, prípadne její cistení. Vsechny
Svažy rybaru ci rybarska sdružení
po celem svete slaví tento den, aby
upožornily na duležitost žachovaní
svetoveho
rybolovu
a hlavne
jeho
rožvoj.
Roman Daeuble, Lyon
Milí krajánci, v červnovém Putování za chutěmi
budeme ochutnávat španělskou kuchyni. Když se
zeptáte dětí ve Španělsku, co jim nejvíce chutná, co mají nejvíce rády, většina vám odpoví, že to jsou těstoviny (nejčastěji asi
makaróny), pak pizza a krokety (croquetas).
A právě recept na krokety si dnes ukážeme. Uvidíte, že je velmi jednoduchý a že
celé rodině budou krokety strááášně moc
chutnat. A mají jednu velkou výhodu: mohou se totiž (taky) snídat, obědvat i večeřet.
Příprava tzv. bešamelu:
Na velkou pánev dáme 2 lžíce oleje.
Olej necháme rozpálit a přidáme dvě
vrchovaté lžíce hladké mouky. Zmírníme oheň, přidáme sůl a mícháme
(POZOR: tuto část dělají dospělí,
nikoli děti!!!). Pak po troškách přiléváme mléko a stále mícháme. Dáváme pozor, aby se nám netvořily
hrudky. Když je těsto dostatečně
husté, odstavíme jej z ohně a vmícháme např. najemno nakrájené vajíčko natvrdo, tuňáka z konzervy
nebo nadrobno nakrájenou šunku.
Přísada může být jakákoliv, záleží
jen na vás, co máte rádi. Do bešamelu se totiž může vmíchat téměř vše.
Příprava kroket:
Nachystáme tzv. trojobal, to
znamená, že na jednom talíři
máme hladkou mouku, na dalším rozšlehané vajíčko a na třetím strouhanku. Ze ztuhlého
bešamelu začneme vytvářet krokety: malé válečky, které v mouce, vajíčku a strouhance obalujeme. Doporučujeme vám omastit
si prsty, aby se bešamel nelepil.
Krokety se tvarují také pomocí
dvou velkých lžic. Obalené krokety pak smažíme na oleji jako
třeba bramborové hranolky. Až
jsou krokety dozlatova osmažené, vytáhneme je a necháme odkapat přebytečný tuk. (Smažení,
krajánci, také přenechte dospělákům!)
Až krokety vychladnou, můžete se do nich pustit. DOBROU CHUŤ! ¡BUEN PROVECHO!
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
Tento Den byl
vyhlasen již v roce
1992, ale slaví se
teprve od roku
2009. Ma pripomínat duležitost
oceanu a morí pro
cely svet, co
vsechno nam
Jan Moscardino, Milán
oceany poskytují –
od kyslíku, ktery dychame, pres
jídlo, leciva a krasy podmorskeho
sveta. Proto musíme more a ocany
chranit a nežnecisťovat je.
CROQUETAS/KROKETY
19. června
1905
se narodil
JIŘÍ VOSKOVEC
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
8. června
slavíme
MEZINÁRODNÍ DEN OCEÁNŮ
Josef Ressel byl český vynálezce,
lesník a konstruktér. Dnes se o něm
můžete, milé děti, dočíst dokonce ve
školních učebnicích, do historie totiž
vstoupil jako vynálezce lodního
šroubu, o kterém si řekneme za chvíli.
Narodil se dne 29. června 1793
v Chrudimi, jeho otec Anton
Hermann byl Němec a matka Marie
Anna Češka. Josef měl ještě tři
sourozence, staršího bratra a dvě
mladší sestry.
Do školy začal chodit v Chrudimi,
a protože byl velmi nadaný žák, tak
pokračoval ve studiu na gymnáziu
v Linci a později na univerzitě ve
Vídni, kde na závěr studia obdržel
vynikající vysvědčení.
Josefovo první zaměstnání bylo
lesník, musel měřit lesy, vysušovat
bažiny a stavět cesty. Když byl poslán
na práci do přístavního města Terst,
často přemýšlel
nad tím, jak to
udělat, aby lodě
pluly rychleji, až
vymyslel onen
slavný lodní
šroub. Víte vy
ČESKÉ STOPY /20
vůbec, k čemu takový šroub slouží?
Je umístěný na spodní části lodi, tedy
pod vodou, a díky rotaci – točení
vytváří sílu, která loď pohání, a proto
loď pluje rychleji. Až někdy na nějaké
poplujete, schválně se ze zádě
podívejte a vzpomeňte si na pana
Ressela.
Když Josef viděl, že nápad funguje,
své pokusy vyzkoušel na lodi Civetta,
která vyplula na moře vybavena
parním strojem, který poháněl právě
lodní šroub. Stalo se tak 4. srpna
1829. Technická závada na parním
stroji však způsobila, že další plavby
byly zakázány a Resslův patent byl
zrušen.
Lodní šroub ale není jediná věc,
kterou Josef Ressel vynalezl! Mezi
jeho vynálezy patří i lisovací válcový
stroj, silniční lokomotiva s parním
pohonem, přístroj k určování jakosti
dřeva a celá řada různých technických
vylepšení, která
používáme i dnes.
Josef Ressel zemřel na
inspekční cestě, zřejmě
na malárii nebo tyfus,
9. října roku 1857
v Lublani.
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Milé děti, jmenuji se Jan Nepomuk
Neumann, jsem patronem Čech a lidí,
kteří svou práci vykonávají svědomitě
a s úsměvem na tváři. Povyprávím
vám příběh o mém dětství, cestě do
daleké Ameriky a o dobrodružstvích,
která jsem tam zažil.
Bude to už nějaký ten pátek, co jsem
se v obci Prachatice narodil Filipovi
a Anežce. I přesto, že tatínek byl původem z Německa, s maminkou si
vždy dobře rozuměl. Jak sami říkali,
byl jsem dítkem šikovným a učenlivým. Gymnázium jsem zvládl levou
zadní a pozdější studium náboženství
mi také problémy nečinilo. Jednou se
mi dostal do rukou časopis, kde jsem
si přečetl článek o amerických misiích. A bylo rozhodnuto! Od té chvíle
jsem dělal vše pro to, abych se i já
jednou do Ameriky podíval a do misií
zapojil. Začal jsem se sám učit anglicky a kouzlu jazyků jsem propadl natolik, že ke konci života jsem jich ovládal
hned osm.
Když jsem úspěšně studia dokončil,
pomýšlel jsem na kněžskou kariéru.
Ale: „Kněží je u nás nadbytek,“ sdělil
mi jeden farář. Protože mě v Čechách
už nic nedrželo,
vyrazil jsem do
Ameriky. Doputoval jsem až
k Niagarským
vodopádům, kde
jsem měl jako
kněz působit.
Setkával jsem se
s lidmi nejrůznějšího původu,
kteří jako já přicestovali do
Ameriky splnit si
své sny. Nešlo
nevšimnout si, že pro ně byl počet
škol, nemocnic a také kostelů nedostatečný. Právě zakládání těchto institucí se stalo mým celoživotním posláním. Představte si, za osm let jsem
vybudoval až osmdesát kostelů!
Po smrti filadelfského biskupa se hledal jeho vhodný nástupce a volba
padla na mě. Díky svému povýšení
jsem odcestoval pracovně do Říma,
kde jsem se setkal se samotným papežem. Této cesty jsem využil také
k návštěvě mého rodného kraje. Po
týdnu stráveném s rodinou přišel čas
vrátit se do Ameriky a pokračovat
v tvrdé práci.
Bylo mi čtyřicet devět let, kdy mě
práce přemohla a zastavila mi srdce.
Ale přiznám se, že ani teď se nemám
tak špatně! Ležím si ve filadelfském
kostelu a konečně poznávám, co je to
dát si nohy nahoru a odpočívat.
Zdroje: wikipedia.cz, catholica.cz, radio.cz
Článek připravila: Mirka Čechovská
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Josef
Ressel
POVĚSTI /6
v čele vladyků a žádajícím navrácení starých pořádků. Jako divoká
smečka se vypravili k Neumětelům, které Horymír spravoval.
Rozlícená cháska napadla Neumětely, vypálila celou dědinu i s poli,
chlévy a domy. Co mohli, to odvezli a dobytek odvedli. Horymírovi se mezitím podařilo uprchnout na věrném grošáku Šemíkovi. Poté se Horymír vrátil zpět do
své vesnice a svým nepřátelům
přísahal přísnou a krvavou
odplatu.
Během pár dní shromáždil své
věrné a vyrazili k Březovým dolům za krutou pomstou. Hornic-
lachtan
tulen
sepie
rejnok
morska
sasanka
ryba klaun
humr
meduža
morsky
ježek
kreveta
ryba
fugu
koral
modry
bodlok
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
Za vlády Křesomysla z rodu Přemyslovců se lidé více zabývali
dolováním vzácných kovů z hlubin země. Vábení rychlého zbohatnutí podléhaly celé vesnice,
lidé hromadně odcházeli a zanedbávali práci na polích, země ležela ladem a zvířata nikdo neobhospodařoval.
Místní vládci, kterým se v té době
říkalo vladykové, v čele s Horymírem z Neumětel nesouhlasili
s tím, že půda začala upadat
a dobré mravy s ní. Tito nespokojenci se vypravili za knížetem
Křesomyslem, aby mu vysvětlili
své obavy a požádali ho o nápravu. Křesomysl,
oslněn zlatým
a stříbrným kovem, vladyky
neposlechl.
Horníci a zlatokopové se doslechli o jejich
jednání a přísahali pomstu
zejména Horymírovi, stojícímu
ustrice
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
morska
želva
murena
morsky
koník
delfín
velryba
hveždice
chobotnice
krab
mrož
žralok
kou osadu neumětelští lidé vypálili, doly zavalili kameny, obyvatele
potrestali smrtí.
Horymír se pak na svém koni vydal k Vyšehradu vstříc Křesomyslovi. Tomu se donesly zprávy
o řádění v Březových dolech, a tak
se rozhodl Horymíra potrestat,
navzdory protestům a žádostem
na jeho osvobození.
Horymír pokorně přijal svůj trest
a skromně požádal o splnění posledního přání. Přál si naposledy
se projet na svém milovaném koni
Šemíkovi. Vězni odsouzenému
k trestu smrti bylo jeho přání splněno a koně mu přivedli. Kůň se
svým jezdcem se několikrát otočil
na nádvoří Vyšehradu, jehož brány byly zavřené, aby nemohl vězeň nikudy ujet. Grošák se po
chvilkovém tančení na nádvoří
rozběhl, mocně odrazil, přeskočil
hradby i obranný val a uháněl se
svým jezdcem přímo k Neumětelům.
Křesomysl a ostatní užasli nad tím
výkonem rovnajícím se zázraku
a uprosili knížete, aby Horymíra
nechal naživu. Křesomysl, zcela
užaslý nad Šemíkovým skokem, se
rozhodl prosby vyslyšet a neumětelského rebela osvobodil z trestu.
Dal ihned poslat za Horymírem,
aby se na Vyšehrad navrátil, že je
mu vše odpuštěno. Vladyka z Neumětel se tedy vrátil zpět ke knížeti, který mu osobně odpustil.
Co se stalo s věrným Šemíkem,
ptáte se? Kůň si skokem nesmírně
ublížil a svým zraněním nakonec
podlehl. Jeho pán, hořce litující
ztráty svého zvířecího přítele, ho
nechal slavně pohřbít před vraty
svého dvora.
Dodnes je prý v Neumětelích k
vidění místo, kamenem označené,
kde věrný kůň Šemík byl pohřben.
Podle sbírky Staré pověstí české Aloise Jiráska
připravila: Jitka Lores Zákoucká
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
7/ POVĚSTI
Jak se domino hraje?
ZPÍVÁNKY /8
D
G
D
G
D
G
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
G
D
G
D
G
D
G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Ami
Emi
D
G
Ami
Emi D
Za našich mladejch let bejval svět jako květ,
G
D
G
D
G
D
G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
ně vyčerpaně Kiko. „No to teda ne, nikdo
nás žrát nebude!“ dopálil se Lukáš.
A protože chodil do zoologického kroužku, tak věděl, že na pavouky platí jednoduchá věc – vytáhl z kapsy svých lacláčů
baterku, kterou tam s nožem a sirkami
vždycky měl pro případ, že by se dostal
do nějakých nesnází. Namířil ostré světlo
baterky přímo do osmi pavoučích očí.
„Uáááá!“ zavyl tentokrát ne vlk, ale pavouk. A rozběhl se pryč z bludiště, co mu
jeho dlouhé chlu- paté nohy stačily. „Oni
totiž pavouci žijou v šeru a tmě a ze všeho nejvíc nesnáší světlo,“ řekl Lukáš.
„Aha,“ vydechla Kiko vděčně. „Ty jsi ale
statečný!“ dodala obdivně a hezky se na
Lukáše usmála. Jenže za zády se jim
ozvalo temné vlčí vrčení. Lukáš a Kiko se
ohlédli a uviděli vlčího biskupa, jak se už
už chystá ke skoku. „Rychle, potřebujeme nějaký oheň,“ zašeptal trochu vyděšeně Lukáš a mával před sebou baterkou.
Konec vyprávění příště
Rubriku připravila: Radka Çelik
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
G
do lýtek švihají větvičky nějakých keřů,
které ale neviděl. Taky se mu zdálo, že
zaslechl vlčí vytí, a zahlédl nějaký zlověstný šedý stín. Ještě zrychlil. Už byl uprostřed louky, a tam motýlí šipky končily.
Kiko ale pořád nikde. A Kiko zatím obrůstala živým plotem a kopřivami přímo
uprostřed bludiště. V chřípí už už cítila
smrdutý vlčí dech. Slyšela tiché hmyzí
našlapování nočních pavouků, kteří si
chystali své jedovaté hroty a napínali sítě.
Byla v koncích. Zdálo se jí, že motýlí legenda nefunguje, protože když své přání
vyslovila, nic se nestalo. Vůbec nic.
„Kdyby tady tak byl aspoň Lukáš Mařata,“
pomyslela si zoufale. Nevěděla, proč si
vzpomněla zrovna na toho protivného
posměváčka. Ale kde se vzal, tu se vzal,
Lukáš stál před ní. „No konečně! Tady
jsi!“ řekl jí a bylo zvláštní, že mu Kiko rozuměla, protože mluvil úplně stejnou řečí
jako princezna Františka, asi to bylo tím
zakletým bludištěm. „Tys bulila, co?“ Kiko
věděla, že má určitě opuchlé oči od pláče
a že je celá červená od kopřivových štípanců a šlehanců a taky možná ještě kvůli
něčemu úplně jinému… Lukáš totiž vypadal jako nějaký princ z pohádky. Díval se
rozhodně a nebojácně rozhrnoval rukama
to palčivé zelené vězení z keřů
a kopřiv. Když se mu podařilo
vyrvat poslední kopřivu, podal
Kiko ruku, aby jí pomohl vstát.
„Tak už nebreč,“ řekl jí tiše
a podíval se na ni svýma hezkýma modrýma očima. Kiko se po
tváři kutálela slza. „Tobě se to
řekne…, to, to přání… vůbec nefunguje,“ popotahovala.
„Šmarjáá, co to sakra je?“ zakřičel najednou Lukáš, protože uviděl obrovského pavouka síťáka,
jak na něho poulí svých osm očí
a míří na něj jedovatým hrotem.
„Chce nás sežrat,“ zašeptala úpl-
Část osmnáctá
Když Kiko vešla do začarovaného bludiště
z dávných časů, ostatní na louce už ji neviděli. Když ale přicházeli, byly si maminka i paní učitelka jisté, že Kiko stojí kousek od platanu, na který vylezl Lukáš.
Jenže teď si najednou uvědomily, že zmizela. Obloha se mezitím zatáhla černými
mraky a bouře se rychle blížila. Nad zámkem s ohlušujícím rachotem zahřmělo.
V mamince i v paní učitelce hrklo. Obě si
pomyslely: „No nazdar!“ Eva Zázvorková
si dala úlekem ruku na pusu. Jediný Lukáš
Mařata, no ano, ten protivný Lukáš Mařata, bleskově sešplhal se stromu dolů, protože se mu zdálo, že kdesi v dálce zaslechl slabounký výkřik a že je to Kiko. Kiko
už byla téměř uprostřed bludiště. Strašně
ji bolely nohy a byla k smrti unavená, ale
když se ohlédla, viděla za sebou v živém
plotě mihnout se šedou vlčí srst. Dala se
zase do běhu. Z živého plotu kolem cestičky po ní sekly špinavé černé drápy.
Kiko uskočila stranou a uslyšela těsně za
sebou hrozivé zavrčení. Pak jí těsně
u hlavy zacvakaly ostré vlčí tesáky jako
dva nabroušené nože. Kiko se lekla, ale
stačila uhnout. Utíkala jako o život, co jí
bolavé nohy stačily. Konečně doběhla až
do samého středu bludiště. Keře živého
plotu tam byly vysázené do tvaru srdce
a kvetly rudě. Kiko si vyčerpaně sedla na
kostřičkovou cestičku. Keře a kopřivy ji
okamžitě začaly celou zarůstat a Kiko
bylo jasné, že je v koncích. Už nebylo
kam běžet. Už nemůžu dál čekat, pomyslela si. Musím říct to přání… Třeba to
papíroví motýli uslyší. Třeba se ještě zachráním. A Kiko rychle zašeptala: Ať zmizí
ta popletená kletba. Ať jsou Františka, její
maminka a tatínek…, a taky ten biskup
Zlobisko a jeho pavoučí stráže zase lidi
a ne duši,“ odříkávala Kiko uprostřed
bludiště, už úplně celá zarostlá kopřivami. Jenže jak tak drmolila své přání, přímo nad ní se v živém plotě začalo míhat
něco lesklého. Upřeně se na ni dívalo
osm pavoučích očí. A dlouhá chlupatá
noha s jedovatým hrotem se k ní pomalu
přibližovala. Lukáš Mařata zatím utíkal na
louku. Byl nejlepší v běhu na patnáct set
metrů, a tak mu to šlo rychle. Nevěděl
sice ještě, co má dělat, ale věděl, že si
moc přeje stát se statečným princem
a zachránit Kiko jako nějakou princeznu
před všemi nebezpečími, která, jak tušil,
na ni na louce číhají. Všude ale byla jen
čerstvě posečená, voňavá tráva. Když se
ale podíval nad sebe na nebe zatažené
bouřkovými mraky, uviděl, jak na něm
plachtí všech tisíc papírových motýlů.
Připomínali mu hejno vzácných, pestrobarevných ptáků. A ti ptáci mu jako barevné šipky ukazovali cestu. Lukáš se
podle nich rozběhl. Všelijak kličkoval,
protože cesta se kroutila – vedla asi nějakým bludištěm. Lukáš utíkal a cítil, jak ho
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Až budu oheň, budu sálat,
až budu mustang, budu cválat,
až budu vítr, budu dout,
až budu loďka, budu plout,
až budu oko, budu koukat,
až budu kočka, budu mňoukat,
až budu voda, ztuhnu v led,
až budu orel, dám se v let.
Až budu ruka, budu hladit,
až budu hlava, budu radit,
až budu jabloň, rozkvetu,
až budu koště, zametu.
Až budu lampa, budu svítit,
až budu srdce, budu cítit,
až budu vlajka, budu vlát,
až budu člověk, budu rád.
Obouváš je na nožičky,
můžes s nimi do
vodičky.
Kaluže jim nevadí,
nestudí a nechladí.
Kamarádí s deštíkem,
pláštěnkou
a deštníkem.
Když je teplo, tak si
troufám,
po stupíncích vzhůru
stoupám.
Když je ale mráz a led,
pod nulu si vlezu hned.
Chráním ruce chráním,
před mrazem je bráním.
Kamarádka čepice,
nebojí se vánice.
Každý prstík ohřeju,
teplíčka mu dopřeju.
gumáky, teploměr, rukavice
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Jiří Žáček: AŽ
HÁDANKY
Říkanku vybrala: Zuzana Doğan
Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová
JAZYKOLAMY
Plch zdrhl skrz drn, prv zhltl hrst zrn.
Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!
9/ VOLNOČASOVKY
ŘÍKANKY
PRO NEJMENŠÍ
KRAJÁNKY
KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH /10
Máte ráda českou historii? Co vás na ní přitahuje?
Pravděpodobně ta houževnatost Čechů, snaha malého národa vyrovnat
se světu a zvládnout všechna příkoří, pocházející od velkých států.
A co vaše „zlobivé“ knihy? Chystáte
další díly?
Myslím, že děti už se nazlobily dost…
Aegina
Byla jste sama zlobilka, když jste byla
malá? Vzpomenete si na nějakou
opravdu povedenou rošťárnu?
Ano, nasadila jsem brýle učitelky vycpané sově. Ten příběh si děti mohou
přečíst v mé knížce Sísa Kyselá. Já jsem vždycky
chtěla spolužáky pobavit. Brýle a sova – to byl důvod k zasmání – jenže učitelka to viděla jinak. Řekla, že jsem zlomyslná a že jsem ji chtěla zesměšnit.
Trest byl pro mě ten nejhorší možný – maminka mi
vzala rozečtenou knížku…
Po sestupu dolů se můžete osvěžit v jednom ze dvou sezónních barů. Překvapit vás zde ale mohou jeleni, divoké kozy ne-
Ráno si přivstaneme a vydáme se do přístavu Pireus. Odtud, z mola E8,
odplouvají lodě v pravidelných intervalech na náš ostrov. Plavba trvá
přibližně jednu hodinu. Po připlutí do stejnojmenného hlavního města
ostrova Aegina se vydáme pěšky na autobusové nádraží. Nebojte se,
není to daleko. Vlastně jen přejdeme na druhou stranu hlavní ulice před
přístavem, odbočíme doleva a po padesáti metrech jsme na místě. Teď
jen koupit si zpáteční lístek do vesnice Perdika a pak nastoupit
do správného autobusu. Čas odjezdu je 11:30, tak ať autobus
nezmeškáte!
Perdika je malá rybářská vesnice vzdálená od hlavního města
Aeginy asi 10 km. Je tu pěkná pláž i taverny. Naše cesta tady ale
ještě nekončí. Přímo naproti se totiž nachází malý, zelený ostrůvek
Moní. Tam je náš cíl. Na Moní se dostaneme vodním taxíkem. Cesta netrvá déle než 8 minut. A jsme tady! Ostrov Moní není obydlený,
nejsou tu silnice, nejezdí tu auta. Prostě ráj! Je tu krásná písčitá
pláž, ale i několik dalších menších pláží vhodných ke slunění,
koupání a potápění se v moři.
Dobrodružné povahy se mohou
vydat na průzkum borovicového
ostrova a vyšplhat na jeho nejvyšší bod, odkud je úžasný výhled.
Blíží se léto a s ním i prázdniny. Kam se chystáte na dovolenou?
Na chalupu v Jižních Čechách s celou rodinou a hlavně téměř
dvouletou vnučkou.
Co nového připravujete pro děti?
Chystám knížku Příběhy o Rudolfovi II. a pro starší děti
Lví kouzlo, o českém cestovateli Emilu Holubovi.
V příštím roce uplyne 170 let od jeho narození.
NEJOBLÍBENĚJŠÍ:
Jídlo: pečená kuřecí křidýlka
(a nenávidím špenát
v jakékoliv podobě)
Barva: černá
Den v týdnu: sobota
Roční obdodí: léto
Vůně: jasmín
Zvíře: pes
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Konečně je tu léto a prázdniny! Čas na hrátky v moři i na
pláži. S Krajánkem se dnes vydáme na jedno úžasné místo,
odkud se vám ani nebude chtít jet zpět domů. Vydáme se na
ostrov
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
Po sestupu dolů se můžete osvěžit v jednom ze dvou sezónních
barů. Překvapit vás zde ale mohou jeleni, divoké kozy nebo pávi
– jediní stálí obyvatelé ostrova, kteří jsou ale tak ochočení, že
vás budou žádat o něco dobrého na zub! Nezapomeňte tedy přidat do batůžku i nějaké jablíčko, mrkev či kousek starého chleba.
Zvířátka vám budou vděčná.
Knihy máte moc ráda, četla jste už od dětství. Která dětská kniha vám utkvěla
v paměti?
Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová), Holubí pošta (A. Ransome), Podivuhodné putování
Nilse Holgerssona Švédskem (S. Lagerloffová).
Studovala jste ve Francii, tatínek je Holanďan. Většina našich čtenářů je bilingvních.
Mluvila jste i vy od malička dvěma jazyky?
Ne, rodiče se brzy po mém narození rozešli, s otcem jsem mluvila francouzsky.
Letos si připomínáme 700. výročí narození Karla IV. Napsala
jste pro děti o něm celou knihu. Co na něm máte nejraději?
Asi snahu dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe.
O české historii a památkách byla i kniha
Tajemný kůň aneb Cesta za českými památkami. Jezdíte ráda po památkách? Kde
to máte nejraději?
Za památkami jezdím celý život. Nejraději
pobývám v Jižních Čechách. Ráda jezdím
do Českého Krumlova a Tábora, to jsou
města, která skrývají mnohá tajemství. Stejně jako mramorová
Chýnovská jeskyně, skrytá hluboko pod zemí.
Než se stihnete dostatečně vyřádit v tyrkysových vodách ostrova, bude
bohužel čas vydat se na cestu zpět. Autobus z Perdiky odjíždí již ve 14:50.
Budete mít ale ještě dost času na prohlídku hlavního města. Kolem přístavu je spousta taveren i kaváren, kam si můžete
sednout na pozdní oběd či zmrzlinu. A nezapomeňte si před návratem domů koupit pistácie. Ty
zdejší jsou prý nejchutnější na světě! Z pistácií tu
vyrábí i spoustu jiných dobrot, od sladkostí až po likér. Ne náhodou se
Aegině říká pistáciový ostrov.
Článek napsala: Hana Katzourakisová
Bližší informace o ostrově, jízdní řády lodí i ceny lodních lístků najdete
na www.aegina.com.gr/transportation.
11/ KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH
S pejskem u nohou píše pohádky, dobrodružné příběhy, zábavné a zajímavé knihy o české historii či památkách. Píše také
o tom, jaké to je, když doma chybí táta nebo když máte postiženého sourozence.
Je rodačkou z Prahy. Tam také studovala na filmové a televizní
fakultě. Studia ji na čas zavála i do Francie na slavnou pařížskou univerzitu Sorbonnu.
V průběhu své velmi úspěšné kariéry spolupracovala snad se
všemi českými dětskými časopisy, ať už se jedná o Sluníčko,
Mateřídoušku, Ábíčko či dvě desítky jiných. Šest let byla redaktorkou dětského rozhlasového vysílání.
K dětem a jejich vnímání světa má velmi blízko. Za více než sto knih, scénářů, rozhlasových seriálů, televizních pořadů a divadelních her získala dosud dvacetpět ocenění. Nejnovější je Cena Albatrosu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež –
2016.
DOMALOVÁNKA /12
Znáš české písničky?
1. Pec nám...
2. Jede, jede, poštovský...
3. Okolo Frýdku...
4. Ovčáci, čtveráci, vy jste naši...
5. Červená, modrá...
6. Kalamajka mik, mik, mik, oženil se...
7. Kočka leze dírou, pes...
Vašík Kaçmaz, Istanbul
6.
1.
2.
4.
3.
7.
5.
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
8. června slavíme Mezinárodní den oceánů. Největší oceán
se jmenuje Tichý, ale někdy se mu také říká... Odpověď najdeš v tajence křížovky: