Zajímavosti a krásy Číny

2 /2012
D
Zajímavosti a krásy
Číny
O CRI
Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI) je státní rozhlasovou stanicí, která jako jediná z čínských stanic vysílá do ce­
lého světa. CRI zahájil svoji činnost 3. prosince 1941 a od té doby tuto činnost neustále rozšiřuje. V současné době
má v zahraničí 32 zpravodajských kanceláří a vysílá v 61 jazycích, stal se tedy mezinárodní mediální organizací, která
disponuje obrovskou informační sítí. Cílem CRI je seznámit svět s Čínou i Čínu se světem a posílit vzájemné poznání
a porozumění.
Česká sekce CRI funguje od roku 1968. Kromě vysílání na krátkých vlnách začala v březnu 2004 vysílat i na střed­
ních vlnách. Od prosince 2003 byly oficiálně uvedeny do provozu také webové stránky v českém jazyce, kde najdou
čtenáři spoustu zajímavých článků o kultuře, tradicích, umění a také o aktuálním dění v Číně i v zahraničí.
2
http://czech.cri.cn
Editorial
OBSAH
4Čínská bojová umění
Wude: příběhy slavných
bojovníků
8Grafické umění – čínská
kaligrafie
12 Symbolika stromů
14 Chrámové stavby v Tibetu
16Qufu – rodiště myslitele
Konfucia
18 Chrám nebes v Pekingu
20 6 míst, která stojí za to vidět
24 10 nejkrásnějších vodopádů
27 Obchodní čtvrtě v Pekingu
28 České značky v Číně
30 Doporučení, rady, tipy
31 Slovníček pro cestovatele
DUHA/zajímavosti a krásy Číny
Vydává:Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI), http://czech.cri.cn, ve spolupráci
s M-Phoenix, s. r. o.
Adresa: Czech service, 16A Shijingshan Road, Beijing 100040 China
Výroba:
Mladá fronta a. s., divize Klientské tituly
Foto: archiv CRI, archiv M-Phoenix, shutterstock.com
http://czech.cri.cn
Stejně jako se nám líbí evropská archi­
tektura, zařizujeme si byty v evropském
stylu, nebo rádi používáme evropské
výrobky, tak je to často i naopak. Mno­
ho přátel ze zahraničí si odsud odnáší
na památku kaligrafie, učí se tradiční
čínskou medicínu nebo čínská bojová
umění a mnoho turistů jezdí do Číny
za exotikou a obdivují to, co je pro nás
samozřejmostí. Naše světy se začínají
postupně prolínat a naše kultury se za­
čínají vzájemně ovlivňovat.
Protože zájem o čínskou kultu­
ru a tradice roste, chtěli bychom pro­
střednictvím časopisu Duha tento zá­
jem podpořit a také přispět k bližšímu
porozumění našich kultur. V tomto čís­
le se dozvíte více o významu etiky v čín­
ských bojových uměních, o symbolice
nejoblíbenějších stromů v Číně, nebo
o tom, že čínská kaligrafie není pouze
krásným písmem. Pochopitelně nebu­
dou chybět ani tipy na výlety za památ­
kami nebo do přírody.
Věřím tedy, milí čtenáři, že Vám
tato Duha přinese pestrobarevnou pa­
letu zajímavostí a krás z Číny, a že se
Vám stane možná i inspirací k Vašim
cestám do světa.
Moli
ředitelka české sekce CRI
3
Tradice
Čínská bojová umění
Wude: příběhy slavných bojovníků
Co vlastně wude (武徳) neboli etika boje znamenala v praxi,
si můžeme ilustrovat na příbězích několika významných
bojovníků, kteří díky svému bojovému umění a odvaze
vstoupili do dějin. Neužívali své schopnosti pro vlastní
prospěch, ale proto, aby po dobách nepokojů v zemi
zavládl opět klid a mír. Takové jednání je přesně v duchu
starého čínského přísloví, které říká, že když v podnebesí
(rozuměj na zemi) umírá radost, každý muž má svůj díl
zodpovědnosti (天下兴亡, 匹夫有责).
Qin Qiong
Jedním z těchto slavných bojovníků byl ge­
nerál Qin Qiong, který žil na počátku 7. stol.
n. l., v bouřlivé době výměny dynastií Sui
4
a Tang. Tento výjimečně statečný a nepora­
zitelný voják se v povědomí lidí stal až mytic­
kou postavou a bývá zobrazován na křídlech
vstupních dveří chrámů jako strážce. O jeho
http://czech.cri.cn
Tradice
životě před zahájením vojenské kariéry his­
torické prameny mlčí, takže ani nevíme jmé­
no mistra, u kterého se bojovému umění učil.
Jisté však je, že se nakonec dal do služeb syna
zakladatele dynastie Tang, vlastním jménem
Li Shimin, ve kterém rozpoznal silnou osob­
nost. S jeho pomocí se Li Shiminovi podařilo
sjednotit zemi zmítanou rolnickými povstá­
ními, porazit všechny své konkurenty a upev­
nit moc dynastie. Li Shimin, který pak vládl
pod jménem Taizong, je pokládán za jednoho
z největších čínských císařů vůbec a jeho vlá­
da za „zlatý věk“ čínské historie.
Li Shimin
Císař Li Shimin figuruje ještě v dalším příbě­
hu, který stojí za zmínku v souvislosti s bo­
jovým uměním. V historii slavného šaolin­
ského kláštera se traduje, že byl Li Shimin,
tehdy ještě jako mladý voják ve službách
svého otce, císaře, osaměle prchající z ne­
úspěšné bitvy, zachráněn třinácti šaolinský­
mi mnichy s holemi, kteří odrazili celý oddíl
pronásledovatelů. Za to bylo později klášte­
ru Šaolin uděleno privilegium držet si svou
vlastní armádu o síle 500 mužů, což bylo
u klášterů v té době dosud nemyslitelné.
Chang Yuchun a Zhu
Yuanzhuang
Dalším slavným bojovníkem, který se vý­
razně zasloužil o obnovení stability země,
byl Chang Yuchun ve 14. stol. Bylo to obdo­
bí mongolské nadvlády, čínské obyvatelstvo
se potýkalo se záplavami, epidemiemi a hla­
domorem a po celé zemi propukala proti­
mongolská povstání. Chang Yuchun, jehož
schopnosti mu vynesly pověst muže, který
sám vydá za 10 tisíc bojovníků, podpořil
schopného a energického vůdce povstalců
jménem Zhu Yuanzhuang a stal se gene­
rálem jeho armády. Především díky němu
Zhu Yuanzhuang, původem chudý rolník vy­
chovaný v klášteře, nakonec zvítězil, vyhnal
mongolské dobyvatele a založil novou dy­
nastii Ming. Vláda této dynastie trvala 270
let a po tuto dobu se Čína těšila relativnímu
klidu a prosperitě.
http://czech.cri.cn
Shi Dakai
V první polovině 19. stol., v době mandžuské
dynastie Qing, žil další pověstný bojovník –
Shi Dakai, který kromě svých nevšedních bo­
jových schopností vynikal i ušlechtilou po­
vahou. Ovládal jedno ze starých taoistických
vnitřních bojových umění s názvem liuhe­
quan (六合拳), kterému se učil ve Wudang­
ských horách. Shi Dakai byl znechucen po­
měry ve státě a přebujelou korupcí a zasvětil
svůj život boji proti dynastii Qing. Veřejně
dokázal své mistrovství v kung-fu na tržni­
ci v Nanjingu, kde před zraky početných di­
váků rozrazil pěstí kamennou stélu a začal
verbovat do dobrovolnické armády. Stal se
jedním z nejvýznamnějších vůdců známého
povstání Taipingů. Povstání bylo po 13 letech
potlačeno a sám Shi Dakai byl nucen se ještě
před jeho koncem vzdát a byl popraven. Jeho
vzor se však stal mocnou inspirací pro dal­
ší odpůrce dynastie Qing. Tento odpor dále
sílil, což vedlo až k pádu císařství a vzniku
republiky v roce 1912.
Všechny tyto příběhy ukazují, že původní
wude bylo spojeno především s nějakou vel­
kou myšlenkou a přesvědčením o fungování
země. Na jeho základě se bojovník angažo­
val v boji „pro blaho všech“. Teprve v dal­
ší rovině můžeme o wude uvažovat tak, jak
se chápe převážně v současnosti, totiž jako
o způsobu etického jednání v každodenním
životě.
Etika všedního dne
Etika boje, čínsky wude (武徳), po bojovní­
cích žádala, aby nebyli lhostejní k veřejnému
dění. Proto se bojovníci často stávali strůjci
velkých historických změn. I v běžném ži­
votě se však bojovník musel chovat podle
jistých zásad. Měl vždy a všude napravovat
bezpráví, jehož se stal svědkem, a zastávat se
slabších. Neměl se však nikdy nechat vypro­
vokovat k tomu, aby své převahy nad obyčej­
nými lidmi zneužil. To je také důležitý aspekt
wude a povíme si k němu jeden příběh. Bo­
jovník kráčí po úzké kládě přes řeku a střetne
se na ní s rolníkem, který nese přes rame­
no na holi dva džbery plné hnoje. Vyvstane
5
Tradice
otázka, kdo z nich ustoupí a nechá druhého
projít. V právu je bojovník, neboť na lávku
vkročil první, ale rolník nechce jeho nárok
uznat. Bojovník by ho mohl lehce přemoci,
ale cítí, že je to pod jeho úroveň, a tak s rolní­
kem jedná. Rolník však dál trvá na svém. Oba
tedy proti sobě stojí a čekají, kdo vydrží déle.
Po nějaké době si rolník, již značně unaven,
stěžuje na tíhu svého břemene a nerovnost
podmínek. Bojovník od něho tedy džbery
převezme a tak tam oba stojí dál. Rolníka
opět po čase začnou bolet nohy. Vidí ale, že
bojovník pořád nejeví známky únavy, a tak
nabere ze džberu hrst hnoje a hodí ji bojovní­
kovi rovnou do tváře. To bojovníka rozzlobí.
Mohl by rolníka rozmáznout jako mouchu,
ale přesto přemůže svůj hněv a neudělá to.
Čas plyne a rolník už se sotva drží na nohou,
a tak si na lávku obkročmo sedne. A tu bojov­
ník odloží vědra a rolníka přeskočí.
Školy bojovníků
Aby bojovník dosáhl požadované mravní
integrity, musel své chování zdokonalovat
stejně usilovně jako umění boje. Každá škola
bojových umění měla stanovená vlastní pra­
vidla, mengui (门规), která museli její čle­
nové dodržovat, a tím měli postupně získat
důležité charakterové vlastnosti. Tato praxe
trvá dodneška. Někdy se pro soubor těch­
to pravidel používá nesprávně výraz wude,
ale my už víme, že wude je postoj srdce, a ne
předepsaný kodex chování, který má jedince
kultivovat a k wude teprve vychovává. Jiný­
6
mi slovy mengui je prostředek, wude je cíl.
Jako příklad si uvedeme pravidla školy, která
si říkala Wudang taiji men (武当太极门), to
znamená „Škola wudangského taiji“, z blíže
neurčeného období dynastie Qing (1644–
1911). Kdo chtěl být studentem této školy,
musel přísahat před vyobrazením zaklada­
tele wudangských stylů, taoistického mnicha
Zhang Sanfenga, že bude dobrovolně a přís­
ně dodržovat všech 12 pravidel školy. Mezi
ně patřila povinná úcta k Mistru zakladateli
a úcta k mistrům školy, slušné chování v rám­
ci hierarchie školy (to znamená, že mladší
má ctít staršího a starší má být vzorem mlad­
šímu), neustálá snaha se zlepšovat pilným
cvičením, zákaz si bojovým uměním přivy­
dělávat (např. účastí na pouličních předsta­
veních a vyučováním vlastních žáků), zákaz
styku se zločineckými organizacemi, skrom­
né vystupování na veřejnosti, příkaz zacho­
vávat techniky školy v tajnosti a zdržovat se
hodnocení jiných škol.
K původu bojových umění
Pokusme se odpovědět na otázku, proč právě
v Číně vzniklo tak velké množství bojových
stylů a škol a které byly ty první.
Původ všech bojových umění musíme
hledat v běžném životě. Nutnost cvičit se
v boji vyplývala zcela přirozeně z lidské po­
třeby opatřovat si potravu lovem a hájit svou
existenci před nepřáteli. Tak lidé odedávna
rozvíjeli své schopnosti například v luko­
střelbě a v používání různých bodných a seč­
http://czech.cri.cn
Tradice
ných zbraní. V Číně se pro rozvoj bojových
umění vytvořily zcela specifické podmínky.
V první řadě to byl velmi dlouhý a souvis­
lý kulturní vývoj. Zároveň však tento vývoj
probíhal na pozadí historie velmi bouřlivé.
O hluboké minulosti z doby před naším le­
topočtem nejsou pochopitelně k dispozici
přímé písemné záznamy. Až z pozdějších
pramenů si můžeme udělat představu, jak
mohl tento vývoj probíhat. Lidé žili v sou­
držných rodinných klanech, mezi nimiž se
často uzavírala příměří, ale často také vedly
války. Každý klan si proto vychovával vybra­
né zdatné jedince a cvičil je v boji. Došlo-li
k vyhlazení jednoho klanu druhým, přeživší
příslušníci poražené strany utíkali na opuš­
těná místa, kde se skrývali, museli se brá­
nit před lidskými nepřáteli i před v té době
hojnými dravými šelmami. Přitom se stále
zdokonalovali v boji a jejich hlavním moti­
vem byla pomsta. Princip, který tak dobře
známe z kung-fu filmů.
Vnitřní styly
Základním předpokladem úspěchu v boji,
ať už beze zbraně, či se zbraní, byla vždy tě­
lesná síla. Nejvýraznější to bylo v armádním
výcviku. Starověká čínská vojenská výzbroj
byla totiž extrémně těžká ( jen meče vážily
desítky kilogramů) a už jen unést ji, natož
s ní bojovat, vyžadovalo značnou sílu. Dá se
říci, že základní taktikou bylo drtit nepřítele
„hrubou“ silou. Ubránit se takto vedenému
útoku lze jen silou srovnatelnou. Lidská síla
však má své hranice. Její účinnost se zvyšuje,
teprve když je použita chytře. V Číně došlo
k tomu, že byly pro účely boje využity po­
znatky filozofie. Takovým bojovým stylům
se říká vnitřní styly – neijiaquan (内家拳) –
a jsou pro Čínu typické.
Taoismus
Myšlenkový proud, který bojové umě­
ní v Číně mocně inspiroval, nebyl vnesen
odnikud zvenčí, ale zrodil se prokazatelně
na území Číny. Je prastarý a teprve pozdě­
ji byl označen jako taoismus (daojia 道家).
Vznikl dávno před tím, než žil legendární
http://czech.cri.cn
Laozi – Starý mistr (老子), oficiálně poklá­
daný za zakladatele taoismu, a jeho kořeny
sahají až ke Knize proměn (Yijing 易经),
do doby 2000 let př. n. l. Celá taoistická fi­
lozofie je výsledkem přemýšlení o jevech,
ke kterým dochází v kosmu i v lidském těle.
Konkrétně přiblížit některé základní taois­
tické pojmy se pokusíme příště. Taoismus
poskytl mimo jiné teoretický rámec čínské
medicíně a navázal na sebe i náboženské
praktiky a lidovou zbožnost. Avšak bojové
techniky založené na taoistických princi­
pech nebyly nikdy určeny pro široké masy.
Typický taoista byl samotář žijící v nepří­
stupných horách, kde se oddával cvičení
a meditacím, později byly taoistické praktiky
studovány a pěstovány mnichy v klášterech.
Pro „normální smrtelníky“ však zůstávala
bojová umění utajená a po většinu trvání čín­
ské historie bylo jejich veřejné praktikování
dokonce zakázáno, protože byla pokládá­
na za společensky potenciálně nebezpečná.
Změna nastala až s nástupem poslední dy­
nastie Qing (1644–1911), která kvůli získá­
ní lidové podpory nastolila celkově volněj­
ší režim. V té době vzniklo velké množství
škol a byly pořádány veřejné soutěže, které
se rychle staly populárními. Ti, kteří nechtěli
zůstat řadovými žáky, odcházeli, zakládali
vlastní školy a vydělávali si tím na živobytí.
Bojové umění se tedy na jedné straně stalo
přístupným a mezi lidmi se rozšířilo, na stra­
ně druhé se však z něho mnohdy do jisté míry
vytratil původní obsah.
7
Tradice
Grafické umění
Čínská kaligrafie
Kaligrafie, doslovně „krásné psaní“, je jedno ze čtyř tradičních
čínských umění, datovaných do počátků čínské historie.
Kaligrafie, starobylé umění psaného slova, není pro Číňany
pouhým způsobem komunikace, ale je také prostředkem
k vyjádření dynamických sil přirozeného světa.
Čínské kaligrafické nástroje – stejně jako
ty, které jsou potřebné k malování – patří
ke čtyřem základním předmětům, jež tvoří
tzv. „čtyři poklady studia“, což je štětec, tuš,
kámen na roztírání tuše a papír.
Dnes i v minulosti byla kaligrafie pova­
žována za jedno z konvencemi nejpřísněji
svázaných, individualistických grafických
umění. Kdysi v císařské době to byl důležitý
kritický standard pro čínské literáty a dneska
se udržuje nejenom v Číně, ale jako unikátní
odnož umění se vyučuje po celém světě.
Schopnosti umělců
Na rozdíl od jiných uměleckých technik jsou
kaligrafické tahy pevně stanoveny, vyžadu­
8
jí pečlivé plánování a přesvědčivé prove­
dení. Všechny tyto schopnosti se vyžadují
od umělce-kaligrafa. Přestože se musí při­
způsobit přesně stanovené struktuře slov,
samotný výraz, který vyprodukuje, může
být mimořádně kreativní. Stát se umělcem
nebo odborníkem v kaligrafii, to vyžaduje
nekonečné procvičování a psaní slova za slo­
vem, tahu za tahem, až se plody každoden­
ního cviku a praxe dostanou do vědomí člo­
věka. Tak jako tomu bylo v případě nedávno
zesnulého slavného čínského kaligrafa Qi
Gonga, čínská kaligrafie může člověka při­
vést do stavu, kdy se pak podvědomí získané
každodenní praxí upotřebí k tomu, aby mohl
kontrolovat koncentraci tuše, kompatibili­
http://czech.cri.cn
Tradice
tu tloušťky tahů a velikosti psaného slova.
Sledováním koncentrace tuše, tloušťky tahů
a nasávání papíru a poddajnosti štětce umě­
lec může vyprodukovat nekonečné variace
stylů a forem.
Na rozdíl od západní kaligrafie, kaňka
nebo tah skoro vyschlým štětcem jsou v čín­
ské kaligrafii shledávány jako přirozená im­
provizace výrazu a ne chybný nebo nepove­
dený tah. V případě západní kaligrafie, kde
se často prosazuje pravidelnost, jistá uni­
formita a homogenita znaků, je výsledkem
umělcova snažení spíše řemeslná dovednost,
zatímco pro čínského kaligrafa je to men­
tální cvičení, u kterého musí koordinovat
mysl a tělo, aby nalezl nejlepší styl výrazu.
Stále je to jedna z nejnáročnějších oddecho­
vých disciplín, která udržuje v dobré kondi­
ci mentální a fyzický stav jedince. Mnoho
kaligrafů v čínské historii bylo známo svou
dlouhověkostí.
čínských malířů od nejstarších dob vyvinu­
ly komplex jednobarevných technik psaní
a malování čínskou tuší.
Tuš a rozvoj kaligrafie
Malování štětcem je asymetrické a vznikají
tam velké plochy volného prostoru, který má
pozitivní význam v čínském umění a čínské
filozofii. Proces výroby štětců, jež se v kali­
grafii používá dokonce i dnes, zůstává tajem­
stvím čínských řemeslníků. Je ale známo, že
hlavní surovinou vysoce kvalitní tuše jsou
Číňany po staletí trvale fascinovala tuš.
Mnoho obdivovatelů tradiční čínské kali­
grafie si možná myslí, že tuš nebyla víc než
jen prostředkem, který staří Číňané využí­
vali k psaní, malování a kaligrafii. Ale bez
tuše, tohoto unikátního materiálu, by bylo
nemožné vytvořit tyto okouzlující umělec­
ké koncepce a hluboce tak ovlivnit tradiční
čínská umění.
Neví se přesně, kdy vznikla tuš ani z čeho
se původně vyráběla. Víme však, že někdy
ve 4.–5. století se běžně používala tuš ze
sazí smíchaných s lepidlem. Taková tuš se
lisovala do tyčinek, povrch se zdobil kres­
bami a kaligrafickými nápisy. Saze se i dnes
nejčastěji získávají neúplným spalováním
pryskyřic a rostlinných olejů a vmíchají se
do roztoku šelaku s boraxem nebo arabské
gumy s kafrem. Ke psaní byl ještě potřeb­
ný třecí kámen. Do jeho prohloubeniny se
dalo pár kapek vody a tyčinkou tuše se po ní
jezdilo, tuš se roztírala, až byla dostatečně
hustá ke psaní.
Tisíce let tuš sehrávala velice výraznou
roli v rozvoji čínské civilizace a generace
http://czech.cri.cn
Tuš a historie
Psaní čínských znaků nebo ideogramů štět­
cem a tuší se stalo uměním poté, co byl ko­
lem roku 200 objeven papír. Číňané vždyc­
ky vysoce hodnotili psané texty a estetické
aspekty ideogramů v jejich písemném pro­
jevu.
Malování tuší vzkvétalo za dynastie Song
(960–1279) a rozvinulo si zvláštní propoje­
ní s hanskou sektou buddhismu, na západě
známou spíše pod jejím japonským názvem,
zen-buddhismus, který zdůrazňuje jednodu­
chost, spontánnost a seberealizaci. Malování
tuší bylo značně ovlivněno taoismem, který
zdůrazňuje živelnost, přirozenost a harmo­
nii s přírodou.
Štětce a nejlepší tuše
9
Tradice
lampové saze a klih. Nejlepší lampové saze
se získávají spalováním rostlinných olejů.
Nejkvalitnější lampové saze nebo saze
vůbec vznikaly ve starověku spalováním peč­
livě vybraného borovicového nebo smrkové­
ho dřeva v tzv. tušových pecích. Tam byly nad
plamenem umístěny keramické nádoby, kte­
ré zachytávaly saze, jež se pak pozorně sesbí­
raly péřovým smetáčkem. Saze se nakonec
smíchaly s klihem, vyrobeným ze zvířecího
paroží nebo kůže. Podle starobylých knížek
o výrobě tuše patřil mezi nejkvalitnější klih,
který se vyráběl z paroží mladých jelenů,
protože se vyznačoval vysokou čistotou.
Historické důkazy a záznamy
Důkazy o nejranějším použití tuše ve staré
Číně byly nalezeny v hrobkách v Litongu,
v provincii Shanxi, na severozápadě Číny.
Jsou datovány do období neolitické kultury
Yangshao, před 7000 až 6000 lety. Čínští
archeologové našli v hrobce sadu nástrojů
určenou k malování, včetně kamene na roztí­
rání tuše a kamennou rukojeť, pomocí které
se pravděpodobně vybrušoval štětec a zbyt­
ky štětců.
Historické záznamy ukazují, že čínskou
tuš používali také starověcí kouzelníci k věš­
tění. Rituály věštění se konaly buď na císař­
ských dvorech, nebo na veřejnosti. Kouzel­
ník svou předpověď vyryl a pak vepsal tuší
do želvího krunýře, který nakonec nechal
shořet v plamenech. Pak pozorně studoval
tvar a linie ohořelých zbytků krunýře a hle­
dal šťastná a zlověstná znamení vztahující
se k vyrytým výrokům.
Nejlepším důkazem jsou orákula na zví­
řecích kostech z Yinsu z dynastie Shang
(1600–1046 př. n. l.), v dnešním Anyangu
ve středočínské provincii Henan. Vykopána
byla před sto lety a datována 3000 let zpát­
ky. Na jejich povrchu byly nalezeny zbytky
tuše. Vědci se domnívají, že starobylé čín­
ské znaky se ryly buď na želví krunýře, nebo
na lopatku hovězího dobytka směsí tuše a ru­
mělky, aby bylo vše dobře čitelné.
Existují také záznamy o použití tuše
při psaní hanlivých a ponižujících znaků
10
na tváře těžkých zločinců jako forma trestu.
Tyto zmínky se vyskytují v „Knize Shangů“
a o použití starobylé tuše jako značkovače
pro čínské výrobce koberců se zase dozví­
dáme z „Knihy obřadů“. „Kniha Shangů“,
známá i jako „Kniha historie“, je jednou ze
šesti klasických knih, které, jak se traduje,
kompiloval a komentoval Konfucius. „Kniha
obřadů“ je jednou ze čtyř svazků, pojedná­
vajících o rituálech dynastie Zhou (1046–
256 př. n. l.).
Za dynastie Shang (16.–11. století př. n. l.)
s vyspělým starověkým čínským písmem
a široce přístupným přírodním grafitem
se použití tuše stalo velice populární. Tuš
se nejprve rozetřela na kamenné destičce
(nebo v kamenné misce či na kusu vypálené
hlíny) a takto vzniklou tuší se pak na bambu­
sové laťky štětcem psaly čínské znaky. Ale až
do dynastie Han (206 př. n. l. až 220 n. l.) se
jenom zřídka používala tuš vyrobená lidskou
rukou. S technickým vylepšením se tuš zača­
la buď tvarovat rukou, nebo později se dávala
do různých formiček. Za dynastie Východ­
ní Han (25–220) se většina tuše vyráběla
na severu a severovýchodě Číny, v dnešních
provinciích Shanxi, Shaanxi a Hebei. V té
době byla nejznámější tuš z okresu Qian­
yan, kde byly obrovské plochy borovico­
vých lesů.
V 6.–10. století, kdy v Číně vládla nej­
dříve dynastie Sui (581–618) a pak Tang
(618–907) se výroba tuše prosadila naplno
i proto, že císařský dvůr uplatňoval prefe­
renční politiku vůči tomuto hospodářské­
mu odvětví. V tangské době se už vyráběla
tuš několika barev, jako červená nebo žlutá.
Podle Análů dynastie Tang se žlutá tuš na­
příklad široce používala k redigování knih.
Podstatně se zlepšil i vzhled tuše, protože se
nechala tvarovat v různých formách. V dů­
sledku zdokonalení výroby a kvality došlo
i k výraznému zlepšení tuše, která byla vý­
jimečně tvrdá a odolná.
Proces výroby tuše má několik kroků.
Mezi ně patří i příprava forem na tuš, které se
vyráběly v různých tvarech, čtvercovém, ku­
latém, oválném, šestihranném nebo nepra­
http://czech.cri.cn
Tradice
videlném. Ozdoby vytlačené do forem vyža­
dovaly také vysoké mistrovství a dovednost.
Některé tuše se prodávaly bez ozdob, jiné se
zase, dříve než dorazily na trh, nalakovaly
nebo posypaly zlatým práškem.
Ke konci dynastie Tang, když na severu
probíhaly boje a války, mnoho rodin ze se­
verní a severovýchodní Číny zabývajících se
výrobou tuše odjelo na jih a přivezlo s sebou
i technologii výroby tuše.
Tuš jako umělecký předmět
Velká poptávka byla po tuši zejména za dy­
nastie Song (960–1279), kdy nastal rozvoj
zkouškového systému a vrcholu dosáhla ka­
ligrafie a malování. To vše výrazným způ­
sobem stimulovalo rozvoj odvětví výroby
tuše. Za dynastie Song produkce tuše do­
sáhla neobyčejně vysoké úrovně. V té době
se vyráběla parfémovaná tuš nebo se do ní
dokonce přidávaly léčivé byliny. A platí to
do dneška. Například tuše, které vyrábí et­
nická menšina Huiů, používají lékaři tra­
diční čínské medicíny. Na počátku dynastie
Song byly velice populární tuše ze syrových
sazí, a to podle historických záznamů vedlo
k devastaci a vymizení borovic na mnoha
místech Číny.
Od dynastie Song si mnozí čínští literáti
našli nového koníčka. Začali sbírat kvalitní
http://czech.cri.cn
tuše, což vyústilo ve skutečnost, že tuš se ze
spotřebního předmětu změnila v umělecký
předmět. Jemně vypracované a pečlivě za­
balené sady tuší se v polovině dynastie Song
stávají vděčnou kořistí sběratelské vášně
znalců a fajnšmekrů. Na povrchu byly tuše
bohatě zdobené výjevy a postavami z čín­
ských románů. Také dřevěné lakované kra­
bičky, do kterých se sady drahých tuší uklá­
daly, měly na povrchu bohatou dekoraci.
Ve sbírkách Zakázaného města v Pekingu
mohou dneska návštěvníci vidět některé
staré sady tuší v luxusních krabicích nebo
pouzdrech.
Na povrchu série tuší, věnované císaři
dynastie Qing (1644–1911) Qianlongovi je
vyrytých deset obrázků. U každého z nich
je krátká císařova báseň o deseti nejkrásněj­
ších místech Západního jezera v Hangzhou
ve východočínské provincii Zhejiang. Obráz­
ky jsou vybarvené přírodními minerálními
barvami v jasně červené, žluté, zelené, mod­
ré, hnědé a bílé a jsou věrnou kopií toho, jak
Západní jezero vypadalo před 200 lety.
Za předposlední čínské dynastie Ming
(1368–1644) a poslední dynastie Qing ruku
v ruce s technickým pokrokem došlo k vy­
lepšení jak výroby, tak jednotlivých surovin
pro výrobu tuše, která se stávala stále kva­
litnější.
11
Tradice
Symbolika stromů
Číňané již odpradávna považovali sami sebe za součást
přírody a nesnažili se nad ni vyvyšovat. Člověk byl součástí
všech věcí, které mezi sebou tvořily harmonii a pořádek.
Číňané si byli tohoto pořádku věcí vždy vědomi a uctívali
jen takové hodnoty, které byly nadčasové. Velmi si cenili
dlouhověkosti, krásy a projevů přírody, ve kterých spatřovali
odrazy lidského charakteru.
Není proto náhodou, že právě velké úcty se
dostalo takovým stromům, jako je borovice,
bambus a slíva. Tyto tři stromy mají název
„tři dlouhověcí přátelé v mrazu“, čínsky 岁
寒三友 (Sui han san you). Pojďme si společ­
ně poslechnout něco více o každém z těchto
tří přátel. Začneme třeba borovicí.
Borovice
Borovice v čínské kultuře symbolizuje pře­
devším dlouhověkost a vitalitu. Borovice je
nenáročná na prostředí, ve kterém roste.
Nebojí se ani kruté zimy, ani silného větru.
Dokáže přežít i v těch nejhorších podmín­
kách a přitom dává svému okolí tolik krásy
a pohody. Právě pro tyto vlastnosti je boro­
vice často uctívána a ceněna. Borovici může­
me spatřit téměř ve všech čínských parcích,
ale především v chrámových prostranstvích
nebo v blízkosti hrobek.
Bambus
Dalším velmi ceněným stromem je bam­
bus. V čínské kultuře zaujímá mezi sym­
boly stromů snad nejvyšší místo. Často je
přirovnáván k duši ušlechtilého člověka.
Číňané jej považují za něco mezi rostli­
nou a stromem. Bambusové výhonky raší
ještě za těch nejtvrdších mrazů, v ročním
období, které je pro ostatní tak nepříznivé.
12
http://czech.cri.cn
Tradice
Je vzpřímený, tak jako páteř ušlechtilého
muže. Je však ohebný a pružný. Bambus má
kolínka, která v tradiční konfuciánské spo­
lečnosti symbolizovala dobré mravy. Navíc
je bambus dutý, což se čínsky řekne, že má
prázdné srdce (tj. čistá mysl). Bambus byl
vždy obdivován vzdělanými lidmi, básní­
ky a malíři. Jeden z nejkrásnějších esejů
o bambusu se nám dochoval od tangského
básníka Wang Weie z osmého století na­
šeho letopočtu. Wang Wei v tomto eseji
opěvuje bambus a vyzdvihuje jeho podo­
bu s ušlechtilým člověkem, čínsky Junzi.
Bambus byl i častým námětem tušových
maleb čínských mistrů.
Jak bambus, tak borovice jsou tradič­
ními surovinami pro výrobu čínských léků.
Bambus je dokonce i lahodnou pochoutkou,
a to právě bambusové výhonky, které se dají
upravovat na mnoho způsobů.
Čínská meruňka
Posledním ze „tří dlouhověkých přátel
v mrazu“ je slíva, jinak také nazývaná čínská
http://czech.cri.cn
meruňka. Slív je mnoho druhů od červených
až po bílé. Všechny ale mají jedno společné.
Jako jedny z prvních stromů nasazují květy
již na začátku jara. Nebojí se zimy stejně jako
bambus a borovice. Slíva představuje zno­
vuzrozenou vitalitu přírody po období ne­
vlídné zimy. Právě pro tuto vlastnost je velmi
ceněna. Dokáže jako vůbec první strom dát
lidem mnoho radosti z přicházejícího jara.
Rozkvetlý slívový sad nebo i jen osamocený
strom dovede velmi zkrášlit okolí. Slíva byla
a je taktéž častým námětem maleb a básní.
Nejeden malíř či básník ji vychvaloval a zpo­
dobňoval ve svých uměleckých dílech.
Cypřiš
Na závěr se zmíníme ještě o jednom stromě,
a tím je cypřiš. Ten je podobně jako borovi­
ce často vysazován v okolí chrámů a hrobek.
Číňané totiž věří, že cypřiš a borovice jsou
naplněny životodárnou energií čchi, která
prospívá všem živým tvorům a je obsažena
ve všech věcech. A právě stromy jsou jedním
z dárců této pozitivní energie lidem. 13
Pamětihodnosti
Chrámové stavby
v Tibetu
Tibetský buddhismus (lámaismus) je základem tradiční
tibetské kultury a má hluboký vliv na různé stránky
společenského života v Tibeťany obývaných oblastech. Tento
vliv se šířil a šíří především prostřednictvím chrámů.
Stejně jako v mnoha jiných oblastech svě­
ta existují také v Tibetu náboženské stavby.
Z hlediska množství, rozsahu, vlivu a archi­
tektonického charakteru stojí za zmínku
chrámy bönismu (původní předbuddhistic­
ké animistické náboženství Tibetu) a kláš­
tery tibetského buddhismu. Mezi nejstarší
dochované stavby v Tibetu patří zřejmě lá­
maistické kláštery.
V Tibetu, kde se náboženství „šíří i vzdu­
chem“, jsou všude vidět kláštery a chrámy.
Podle statistiky je jich více než 1700. Mezi
nejproslulejší se řadí Potala, Jokhan, Dre­
pung a Gandän. Známé jsou také Tashilu­
npo, Samye, Tsupu, Sagya. Stavební styly
těchto klášterů se kvůli místním rozdílům
14
http://czech.cri.cn
Pamětihodnosti
a odlišným skupinám tibetského buddhis­
mu poněkud liší, ale celkovým vzhledem se
velice podobají.
Chrámové a klášterní
komplexy
Nejstarší tibetský klášter (Samye) vznikl
v osmém století našeho letopočtu. Dochova­
né lámaistické kláštery byly většinou posta­
vené podél hor. Chrámový komplex obvyk­
le tvoří centrální svatyně se sochami, dále
pak sál s buddhistickými knihami, institut
buddhistických studií, ubytovna mnichů, sál
Živého Buddhy atd. Do architektonického
umění tibetských lámaistických klášterů
jsou integrovány stavební styly etnického
národa Han (Chan), Indie a Nepálu.
Kláštery jsou impozantní také kvůli je­
jich velkému rozsahu. Klášterní komplex
obvykle tvoří modlitební síň, hala zasvě­
cená Buddhům, rezidence Živého Buddhy,
ubytovny lámaistů a další objekty. Například
stavba kláštera Drepunk má rozlohu 280 ti­
síc čtverečních metrů. Některé kláštery zabí­
rají každý zvlášť plochu celé hory a vypadají
jako město.
nachází ještě mnoho dalších náboženských
plastik.
Modlitební mlýny a mlýnky
Věřící v tibetském buddhismu označují
otáčení modlitebního mlýnku za účinnou
cestu k meditaci a povznesení ducha. Pro­
to u vchodů do chrámů stojí buď obrovské
modlitební mlýny, nebo zde v řadách najdete
pečlivě zdobené menší mlýnky. Ty jsou ob­
vykle ze zlata, stříbra nebo bronzu a vypada­
jí jako soudek s osou připevněnou na obou
koncích.
Přepychově zdobená
architektura
Impozantnost klášterů spočívá i v luxusní
a velkolepé architektuře. Střechy těchto sta­
veb, zejména významných sálů s buddhistic­
kými sochami, jsou obvykle pokryty obrov­
skými taškami z pozlacené oceli a nádherně
se třpytí na slunci. Hřbet střechy je zdobený
Bronzovým ptákem, Kouzelnou láhví, Zla­
tým jelenem a Kolem dharmy. Čtyři rohy
hřbetu vysoko ční a visí na nich bronzové
zvonky, které krásně zvoní ve větru. Na stře­
chách některých chrámů jsou vytvořeny rov­
něž zlaté atiky a altány.
V paláci Potala je vidět například tři
pozlacené haly a pět pozlacených pagod.
V chrámových sálech s obrovskými zasvě­
cenými buddhistickými sochami jsou na zdi
namalovány různé portréty buddhů a také
ornamenty, nákresy a nástěnné malby spo­
jené s buddhismem. Uvnitř sálů i mimo ně se
http://czech.cri.cn
V tibetských klášterech je zachováno
velké množství artefaktů a vzácných his­
torických předmětů. Jako příklad uveďme
buddhistické sochy, nástěnné malby, deko­
rační předměty, jakož i buddhistické knihy
a písemnou dokumentaci o tibetské litera­
tuře, historii, geografii, filozofii, lékařství,
astronomii, kalendářním systému atd. Lze
říci, že každý klášter představuje muzeum
tibetské historie, kultury a umění.
15
Pamětihodnosti
Qufu
rodiště myslitele Konfucia
Konfucius byl jeden z nejvýznamnějších starověkých
myslitelů na světě, byl zakladatel školy takzvaných
konfuciánů. Za poslední dva tisíce let po sobě jdoucí čínské
dynastie obdivovaly Konfuciovo učení a učinily z něj vzor
a vládnoucí doktrínu. Proto má Konfucius a jeho učení
nezastupitelné místo v čínské a celé východoasijské kultuře.
Největší architektonický
komplex
Konfuciova svatyně v Qufu se nazývá „Prv­
ním chrámem v Číně“ a je to nejposvátnější
konfuciánské místo. Svatyně byla vybudo­
vána roku 478 před naším letopočtem, dva
roky po Konfuciově smrti. Panovník státu
Lu, který se tehdy v Shandongu nacházel,
nechal přebudovat Konfuciovo bydliště
a udělal z něj svatyni. Ve svatyni umístil Kon­
fuciovo obřadní roucho, úřednický klobouk
a rituální předměty.
Z původních tří místností se později, jak
škola konfuciánů začala nabývat na důleži­
16
http://czech.cri.cn
Pamětihodnosti
tosti, stal velký komplex staveb. V 18. století
za dynastie Qing během vlády císaře Yongz­
henga byl celý komplex přestavěn, rozšířen
a dostal dnešní podobu.
Od severu k jihu je komplex přes jeden
kilometr dlouhý a zaujímá rozlohu přes
100 000 metrů čtverečních. Je zde celkem
500 komnat a místností. Vedle Zakázaného
města v Pekingu se Konfuciův chrám v Qufu
řadí k největším zachovaným starým kom­
plexům a je modelovým příkladem čínského
tradičního stavitelství.
Stavba s výsadou pěti bran
Konfuciův chrám je typickou ukázkou vr­
cholného feudálního stavitelství. Jeho hlav­
ním charakteristickým rysem je severojižní
orientace s přilehlými budovami po stra­
nách. V celém komplexu se nachází devět
hlavních chrámových lodí, devět dvorců
a devět velkých hal. Devítka je speciální čís­
lo, které v čínské kultuře mělo velmi vysoké
postavení. Ve feduální společnosti byla de­
vítka výsostným císařským číslem, ostatní
stavby nemohly tuto devítkovou symboliku
používat. Prohřešení proti tomuto úzu bylo
trestáno setnutím hlavy. Konfuciův chrám
však byl výjimkou. Před hlavní halou je cel­
kem pět bran, podle dřívější etikety bylo pět
bran opět vyhrazeno pouze pro císaře. Pouze
Zakázané město má pět bran a Konfuciův
chrám tuto výsadu také obdržel. Uvnitř ce­
lého chrámového komplexu se nachází jeden
z největších lesů kamenných stél. Celkem je
tu přes dva tisíce stél, které pocházejí z růz­
ných časových údobí a dynastií.
k veřejným akcím a v zadní části dvorce trá­
vila svůj soukromý život početná rodina.
Rozsáhlé pohřebiště
Konfuciův les je místo, kde jsou umístěny ro­
dinné hrobky Konfuciových potomků a celé
rodiny. Je zde pohřbíváno po více než dva
a půl tisíce let. Jde tak o jedno z nejdéle vyu­
žívaných pohřebišť na světě. Jsou zde ulože­
ny hrobky a stély z dynastie Han, která vládla
na přelomu letopočtu. Konfuciův les před­
stavuje pro odborníky a historiky, kteří se
zabývají čínskými dějinami, kulturou a folk­
lorem, nenahraditelný studijní materiál.
Konfuciův chrám, les a dvorec jsou svě­
tově proslulými památkami s prvořadou dů­
ležitostí, které nám představují čínskou his­
torii, kulturu a tradice. Ne náhodou se v roce
1994 dostaly na seznam památek pod patro­
nací UNESCO. Konfuciův dvorec
Místo, kde přebývali Konfuciovi potomci,
se nazývá Konfuciův dvorec. Hned po palá­
cích císařů dynastií Ming a Qing, které vládly
od 14. století až do století dvacátého, to byl
největší dvorec v Číně. Jeho výstavba začala
ve dvanáctém a třináctém století za dynastií
Song a Jin. Dvorec je typickým příkladem
paláců aristokracie. Jeho rozloha je okolo
50 tisíc metrů čtverečních a je zde celkem
500 komnat a místností. Přední část sloužila
http://czech.cri.cn
17
Pamětihodnosti
Chrám nebes
v Pekingu
Výstavba Chrámu nebes začala roku 1420. Chrám je situován
jižním směrem od Zakázaného města, tedy paláce císařů
dynastie Ming a Qing. Celý komplex zaujímá plochu o rozloze
2 700 000 metrů čtverečních.
Oproti Zakázanému městu je 4x větší. Ar­
chitektonicky se však jedná o stejný styl spa­
dající do dynastie Qing. Nejmarkantnějším
rysem těchto staveb je tradiční severojižní
orientace. Celý areál je posvátné a slavnost­
ní místo.
18
Spojení země a nebes
Chrám nebes byl místem, kam se císařové
dynastií Ming a Qing, které v Číně vládly
bezmála 550 let, chodili každoročně mod­
lit za dobrou úrodu. Místo pro chrám bylo
vybráno tak, aby korespondovalo s tradič­
http://czech.cri.cn
Pamětihodnosti
ními představami Číňanů o vztahu člověka
s nebesy.
Chrám nebes se rozděluje na dvě části,
vnější a vnitřní. Zdi, které ohraničují jižní
část, mají čtvercový půdorys, který má sym­
bolizovat zemi. Severní část má pak kruhový
půdorys a má symbolizovat nebe, této zdi se
také někdy přezdívá nebeská zeď. Tento pů­
vodní plán celého komplexu představuje sta­
rodávné představy Číňanů o kosmologickém
uspořádání světa, kdy nebesa jsou tvořena
kruhem a země čtvercem.
Dvě nejvýznamnější místa
komplexu
Největší dominantou celé stavby je Hala
motliteb za úrodu. Tato budova má taktéž
kruhový půdorys a má symbolizovat nebe.
Císař zde obětoval nebesům za bohatou úro­
du a dostatek srážek. Celá hala je postavená
výlučně ze dřeva. V prostředku stojí hlavní
nosný sloup, který má na výšku 20 metrů
a symbolizuje jeden rok a čtyři roční doby.
Okolo stojí dalších dvanáct pilířů, které
představují dvanáct měsíců a dvanáct den­
ních dob. Celá hala je postavena na třístup­
ňové terase z bílého mramoru.
Dalším důležitým místem je Kruhový
vrcholek, kde císař konal ceremonie na po­
čest nebesům. Vrcholek má podobu třístup­
ňové kruhové terasy, která je opět postavená
z bílého mramoru. Po vystoupení na vrcho­
lek se císař rozhlédl do čtyř stran a z tohoto
vyvýšeného místa všude viděl jen nebeskou
modř, pod sebou pak běloskvoucí mramor.
Vypadalo to, jako kdyby stál uprostřed ves­
míru.
posvátná nebesa. Všechny významné stavby
v celém komplexu jsou tak pokryty nebesky
modrými taškami.
Stavby v Chrámu nebes také vynikají
mnohými architektonickými zvláštnostmi.
Jde především o jejich tvar s přihlédnutím
k akustickým jevům. Například z vrchu
Kruhového vrcholku se line dokonale čistý
a jasný zvuk do všech stran. Pokud se císař
postavil do středu a promluvil, tak se jeho
hlas šířil všemi směry. Bylo to, jako kdyby
hovořil k celému „podnebesí“. Další zvlášt­
ností je stěna ozvěn, která perfektně nese
zvuk po délce okolo třiceti metrů. Pokud se
k ní postavíte a budete k ní mluvit, tak vás
na druhém konci bude slyšet.
Harmonie soužití
Chrám nebes, čínsky Tiantan, svou rozma­
nitostí a bohatou kulturou ročně láká stati­
síce turistů. Je to určitě také tím, že Chrám
nebes symbolizoval harmonii mezi člově­
kem, přírodou a vesmírným řádem. Chrám
je tak mimo jiné dobrým svědectvím o tom,
jaký měli lidé a učenci ve staré Číně pohled
na svět a jeho uspořádání. Po právu se tak
řadí mezi památky s nevyčíslitelnou histo­
rickou a kulturní hodnotou a patří mezi svě­
tové dědictví.
Architektonické zvláštnosti
Celý komplex Chrámu nebes se svou oje­
dinělou architekturou a kruhovou podobou
budov představuje vrchol řemeslného a ar­
chitektonického umění konce šestnáctého
století. Kromě vnější podoby staveb zde dů­
ležitou roli hrály i barvy. Tak jako žlutá barva
symbolizovala moc dynastie Qing a byla vý­
sadní barvou císaře. Tak v Chrámu nebes je
dominantní modrá barva, která symbolizuje
http://czech.cri.cn
19
Cestopis
6 míst,
která stojí za to vidět
Při pohledu na ohromné čínské teritorium najdete tisíce
zajímavých míst, která se chlubí kulturními památkami,
zajímavou architekturou, přírodou a krásami venkova. Nevíte,
které z nich si vybrat? Pak si nechte některá z nich doporučit…
Nový letní palác, Yiheyuan
Nový letní palác, Yiheyuan, což znamená Za­
hrada zachování harmonie, je jedním z nej­
krásnějších míst v Pekingu. Byl stejně jako
Starý letní palác poničen nájezdem západ­
ních vojsk, na rozdíl od Starého letního pa­
láce však byl v roce 1888 přebudován a opra­
ven na příkaz císařovny Cixi. Není žádným
tajemstvím, že na opravu této zahrady pad­
ly peníze určené na obnovu a modernizaci
čínského námořnictva. Yiheyuan se rozklá­
dá na ploše asi 290 hektarů. Na jižní straně
leží rozlehlé Kunmingské jezero a na seve­
ru ohraničuje zahradu hora Wanshou, tedy
hora Dlouhého věku.
Před nástupem dynastie Yuan v roce 1271
byla tato hora známá jako Weng-shan a stej­
nojmenné bylo i tehdy malé jezero, napájené
20
několika prameny. Jeden z císařů dynastie
Jin zde okolo roku 1153 postavil „cestovní
palác“ či „dočasnou rezidenci“.
Za dynastie Yuan bylo jezero vysuše­
no a voda z pramenů dovedena do řeky
Tonghui. V době panování dynastie Ming
(1368–1644) bylo celé místo kultivováno,
prameny naplňovala lotosová jezírka a ryb­
níčky s vodními kaštany. Vznikla zde scene­
rie, která bývá srovnávána s velmi známým
a krásným Západním jezerem v Hangzhou,
které se stalo předmětem opěvování v mno­
ha básních. Císařská rezidence byla pře­
stavěna a celá plocha získala jméno Hao­
shanyuan, Zahrada nádherných hor. Jeden
z velkých básníků a velmi známý malíř Wen
Zhengming, který žil mezi lety 1470 a 1559,
o této zahradě napsal tyto verše: „Jarní je­
http://czech.cri.cn
Cestopis
zero v zapadajícím slunku, orchideje pohu­
pující se v mírném vánku; stavení ve stínu
nebes, věže nad nimi a pod nimi.“
Jelikož tato zahrada začala být srovná­
vána se Západním jezerem, není překvape­
ním, že qingský císař Qianlong (1736–1796),
který rád cestoval na jih a který za své vlády
uskutečnil šest inspekčních cest do jižních
krajů, vyslal mnoho zahradníků, aby se na­
učili jižnímu stylu zahradní architektury
a vybral si toto místo pro svou novou zahra­
du. V roce 1749 začaly práce na Qingyi Yuan,
při kterých bylo zvětšeno jezero, a byly vy­
budovány hory. Jezero bylo přejmenováno
na Kunming, což bylo jméno legendárního
jezera blízko Xi'anu v době vlády mytického
císaře Yao, který údajně vládl ve 3. tisícile­
tí př. n. l. Rovněž hora byla přejmenována
na Wanshou. Budovy, které zde byly posta­
veny, čítaly 3000 místností a celá stavba byla
dokončena až v roce 1764.
Jména hor a jména mnoha budov byla
vybrána na počest šedesátých narozenin
císařovy matky. Věk šedesáti let byl teh­
dy úctyhodný. Bohužel většina těchto bu­
dov a pavilonů byla zničena v roce 1860
britskými a francouzskými jednotkami
ve stejné době, kdy byla zničena i zahra­
da na západě známá jako Starý letní palác.
Jediné, co zůstalo zachováno, je Bronzový
pavilon a chrám Moře vědění. V roce 1886
se císařovna Cixi rozhodla, že nechá tuto
zahradu přestavět a opravit. Dala jí nové
jméno – Yiheyuan. Po jejím druhém zni­
čení v roce 1900 byla ještě jednou opra­
vena v roce 1902. Císařovna tuto zahra­
du mnohokrát navštěvovala, trávila zde
léto, a to mnohem vícekrát a raději než
v letní rezidenci v Chengde. 14. listopa­
du 1908 zde umřel císař Guangxu a dru­
hý den po něm zemřela i císařovna Cixi.
Po pádu dynastie Qing v roce 1911 zůsta­
la zahrada v majetku posledního císaře,
nicméně byla otevřena veřejnosti za malý
poplatek. V roce 1924 byla prohlášena ve­
řejným parkem, nicméně díky válečné si­
tuaci byla plně otevřena až po osvobození
v roce 1949.
http://czech.cri.cn
Krajinná oblast Taoyuan
Xiangu
Krajinná oblast Taoyuan Xiangu (Broskvová
zahrada v údolí nesmrtelných) je malebnou
turistickou oblastí vzdálenou 90 kilometrů
od centra Pekingu a přibližně 8 kilometrů
směrem na východ od vodní nádrže Miyun
na úpatí hory Guanfengtai. Celková plocha
činí 16 kilometrů čtverečních. Údolí této
malebné krajiny pokrývají husté lesy, nad
nimi ční vysoké impozantní vrcholky hor.
Nechybějí zde ani početné rybníky a vodo­
pády a mnoho známých jezer. V zimě se tato
oblast stává zasněženou zemí zázraků s více
než 80 turistickými atrakcemi. Všechny pří­
rodní scenerie společně vytvářejí přírodní
krajinný koridor připomínající ráj uprostřed
rušného světa.
Rybník Qinglong patří k jedněm z nej­
krásnějších této oblasti. Když se vyšpl­
háte na „nebeský žebřík“ v oblasti kolem
rybníka, zahlédnete ohromující vodopády
Taoyuan.
Kampusy Pekingské univerzity
a Univerzity Qinghua
Pekingská univerzita a Univerzita Qinghua
jsou známé nejenom kvůli vysoké úrovni stu­
dia a výzkumu, ale také proto, že mají nejpů­
sobivější kampusy v Číně.
Pekingská univerzita byla založena v roce
1898 a je jednou z vysokých škol s nejdelší
historií v Číně. Její univerzitní kampus, který
21
Cestopis
se původně nacházel v centru Pekingu na se­
veru od Zakázaného města, byl v roce 1952
přestěhován do bývalého kampusu Univer­
zity Yanjing. Jeho hlavní část leží na severo­
západě Pekingu, mezi Novým a Starým let­
ním palácem, na místě, kde se rozprostíraly
nejslavnější pekingské zahrady. Dodnes se
zde zachovalo mnoho zákoutí s tradičními
pavilony, zahradami, pagodami a mnohými
historickými budovami. Do kampusu vede
několik bran, Východní, Západní a Jižní, při­
čemž Západní brána s bohatými nástěnnými
malbami je nejznámější.
Stejně i Univerzita Qinghua, která leží
v sousedství Pekingské univerzity na území
bývalých císařských zahrad dynastie Qing,
zachovává tradiční čínské scenerie i archi­
tekturu, i když mnohé budovy jsou posta­
vené v moderním západním stylu. V roce
2010 byl kampus této univerzity označen
porotou architektů v časopisu Forbes za je­
den z nejkrásnějších univerzitních kampu­
sů na světě.
městí. Původní tovární haly se staly rájem
pro umělce z domova i ze světa. Umělci zde
otevřeli galerie, umělecká studia a kavárny
a pořádají zde různé kulturní akce. Vytvo­
řili z tohoto místa ojedinělou uměleckou
oblast.
Původní zóna 798 byla v 50. letech prů­
myslovou zónou vlastněnou státem. Podni­
kové haly byly na konci 90. let opuštěné. Čín­
ští umělci, inspirovaní oblastí SOHO, která
v New Yorku v 60. a 70. letech poskytla záze­
mí mnohým umělcům, se nastěhovali v roce
2000 do loftů zóny 798. Levné nájmy a klid­
né okolí se rychle měnilo na místo zaslíbené
umělcům. Mnoho z nich se do těchto míst
stěhuje a zakládá zde velké množství studií,
galerií, kaváren, restaurací a knihoven. Umě­
lecká zóna 798 nemá ani bránu, ani oplocení.
Pokud uvidíte velký červený nápis obsahující
tři číslice „798“, víte, že jste dorazili do ráje
umělců. Když procházíte cestou, kresby
na spodních cihlách vám naznačí, na jakou
atmosféru se máte připravit. Ve vzdálenosti
asi 200 metrů od vstupu na vás čeká hlavní
část umělecké zóny. Nebyla by to umělecká
oblast, kdyby se zde nenacházelo mnoho ka­
váren a restaurací. Nemusíte se bát, že ne­
najdete volnou židli, v 798 je takových míst
hodně. Můžete strávit několik hodin čtením
knih nebo si jen tak povídat s přáteli v pří­
jemné umělecké kavárně.
Pekingská umělecká zóna 798
Pokud se zajímáte o současné čínské umění,
je zde místo, které určitě musíte navštívit.
Je jím Pekingská umělecká zóna 798 leží­
cí na severovýchodním pekingském před­
22
http://czech.cri.cn
Cestopis
Hora Yunmeng
Hora Yunmeng je jednou z nejznáměj­
ších malebných hor na předměstí Pekingu.
V tomto unikátním lesoparku rostou ohrom­
né vysoké stromy, údolí a rokle jsou strmé
a hluboké, vrcholky a skály jsou podivně
tvarované a protkané množstvím vodopádů
a pramenů. Jednou zahalují krajinu plnou
záhad mraky a mlha, jindy ji pestrobarev­
né květy a tráva rozzáří. Protože toto místo
připomíná nejslavnější hory Číny – Žluté
hory, přezdívá se jim také „Malé Žluté hory
Pekingu“.
Národní přírodní park hory Yunmeng
se nachází na severozápadě oblasti Miyun,
brána parku se nachází ve vzdálenosti 81,5
kilometru od Jingfengu na trase Peking–
Fengning. Národní přírodní park s bohatou
faunou a flórou zaujímá celkovou plochu
2,208 hektaru a převýšení vrcholu před­
stavuje 1,414 metru. Roste zde více než
700 druhů rostlin. Od dubna do října tvoří
keře a kvetoucí rostliny oslňující obrázek.
Podle statistiky počasí se teplota na hoře
Yunmeng pohybuje o 6–7 stupňů níže než
na planině. Obsah záporného iontu ve vzdu­
chu je 6–12krát větší než ve městech a vlh­
kost vzduchu a proudění jsou příznivé.
Malebná oblast Shidu
Malebná oblast Shidu se nachází 96 kilo­
metrů od měst Shidu a Zhangfang v okre­
se Fangshan. Je to největší typické kraso­
vé údolí na severu Číny. Zelené hory a řeka,
100 Li Art Gallery a dalších 12 geologických
http://czech.cri.cn
úkazů včetně Létající skály, čínského Budd­
hy v Dračí skále a Skály ve skále jsou nej­
proslulejšími úkazy této oblasti. Řeka Juma
se táhne podél jako nefritový pás kolem vr­
cholků.
Krajina kombinuje majestátnost severu
a půvab jihu Číny. Rozhodně stojí za to vi­
dět Zahradu Juma, horskou vesnici Pudu,
hřbitov Martys v Ping Xi z dob protijaponské
války, Jeskyně pohádkového obydlí, Údolí
Donghu, Údolí Xihu a mnoho dalších míst.
Turisté si mohou užít nejrůznější rekreační
aktivity jako bungee jumping, skoky na pa­
dáku, lanovou dráhu, lezení po skále, let
na kluzáku, drift, plavení se na kolesových
parnících, splavování na kajaku, surfování,
plavení na motorových loďkách, opalování
se na pláži, jízdu na koni a další.
23
Příroda
10 nejkrásnějších vodopádů
Stát vedle vodopádu a slyšet šumění vody odrážející se
od skal je bezpochyby silný zážitek. Zveme vás k návštěvě
deseti nejkrásnějších vodopádů Číny, kde pocítíte na vlastní
kůži sílu přírody.
Vodopády Huangguoshu,
provincie Guizhou
(贵州黄果树瀑布)
Vodopády Huangguoshu jsou umístěny
na řece Baihe u města Anshun a jsou největ­
ší a nejhezčí v Číně. Jsou vysoké 77,8 me­
tru a široké 101 metrů. Hlavní vodopád je
67 metrů vysoký a 83,3 metru široký. Za vo­
dopády vyhloubila voda za dlouhá tisíciletí
nespočet jeskyní. Okolo hlavního vodopádu
se nachází dalších 18 menších, které vytvá­
řejí mohutnou vodní masu. Tato přírodní
památka byla zapsána do Guinnessovy kni­
hy rekordů jako největší shluk vodopádů
na světě.
Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim,
období dešťů.
24
Vodopády Chishui, provincie
Guizhou (贵州赤水瀑布)
Vodopády Chishui, doslova „Červená voda“,
ležící jižně od města Chishui v provincii
Guizhou se krásou přibližují vodopádům
Huang­guoshu. Voda padající ze 76metrové
výšky dopadá na červenou skálu do hluboké
tůně a vytváří tak nádherně zbarvenou sce­
nerii. Za vodním závěsem se skrývá jeskyně
hluboká kolem 10 metrů.
Nejlepší doba k návštěvě: duben až říjen.
Vodopády Hukou na Žluté
řece, provincie Shanxi
(山西黄河壶口瀑布)
Vodopády Hukou ležící mezi provinciemi
Shanxi a Shaanxi jsou největší vodopády
http://czech.cri.cn
Příroda
Říše divů okolo vodopádu
Magu v horách Heng,
provincie Hunan
(湖南衡山麻姑仙境瀑布)
na Žluté řece a druhé největší vodopády
v Číně, hned za vodopády Huangguoshu
v provincii Guizhou.
Přírodní vodopády Hukou jsou snad nej­
divočejším místem na Žluté řece, kde se asi
300 metrů široký tok za ohromného huče­
ní náhle zužuje na 50 metrů a zároveň padá
z dvacetimetrové výšky do třicet metrů ši­
rokého kaňonu. Kolem zní burácení připo­
mínající dusot tisíce koní a vypadá to, jako
by mohutní draci bojovali ve vlnách. Šířka
vodopádů se v průběhu jednotlivých ročních
období mění. Obvykle jsou široké 30 metrů,
ale během období dešťů se mohou zvětšit až
na 50 metrů.
Nejlepší doba k návštěvě: duben až květen
a září až říjen.
Vodopády Detian, provincie
Guangxi (广西德天瀑布)
Vodopády Detian se nacházejí v oblas­
ti Daxin v Zhuangské autonomní oblasti
Guangxi, rozprostírají se na čínsko-viet­
namských hranicích. Jsou to čtvrté největší
vodopády na světě, hned za vodopády Igua­
zu, Viktoriinými vodopády a Niagarskými
vodopády.
Burácející vodopády jsou rozděleny ska­
lami a stromy do třípatrových vodopádů pa­
dajících z výšky více než 70 metrů. Maximál­
ní šířka dosahuje 200 metrů.
Tyto vodopády představují největší pří­
rodou vytvořené vodopády v jihovýchodní
Asii a i díky tomu jsou jednou z nejnavštěvo­
vanějších turistických destinací. Nejezdí se
sem však pouze za vodopády, ale také proto,
že zde žije etnická skupina Zhuang s velice
bohatou kulturní tradicí.
Nejlepší doba k návštěvě: červenec až listopad.
http://czech.cri.cn
Říše divů okolo vodopádu Magu leží na úpatí
hory Heng v provincii Hunan. Rozkládá se
okolo tří vodních ploch. Podle legendy sem
chodila víla Magu každý rok třetí den třetího
měsíce lunárního kalendáře, aby zde nasbí­
rala zázračné houby lingzhi, ze kterých pak
připravovala likér. Poté vždy vyletěla do ne­
bes, aby královně matce Západu, Xiwangmu,
blahopřála k narozeninám.
Nejlepší období k návštěvě: září až říjen
a prosinec až leden.
Vodopády Jiulong v oblasti
Luopan, provincie Yunnan
(云南罗平九龙瀑布群)
Vodopády Jiulong byly v roce 2005 v prů­
zkumu veřejného mínění organizovaném
časopisem Chinese National Geography
zvoleny jako jedny ze šesti nejkrásnějších
čínských vodopádů. Je to celá skupina širo­
kých vodopádů na deseti úrovních v oblasti
Luopan v provincii Yunnan. Pohled na vodo­
pády se mění z úrovně na úroveň, vzájemně
jsou spojeny mělčinami a bazénky, které vy­
tvářejí fantastický vodní svět.
Yunnan je dvojníkem „Náhorní plošiny
Rudé země“, protože více než polovina plo­
chy půdy je pokryta červenou hlínou. Díky
zemině se vodopády Jiulong během období
dešťů zbarví doruda.
Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim,
především červen a červenec.
Vodopády a jezírka Černého
draka v horách Tai, provincie
Shandong (山东泰山黑龙潭瀑布)
Tyto vodopády jsou součástí posvátné hory
Taishan, která byla již v dávných dobách
uctívána mnohými císaři, proto zde s obli­
bou stavěli chrámy a svatyně. Dodnes je to
velice oblíbené turistické místo. Vodopády
Černého draka se nacházejí na srázu vyso­
25
Kultura a zábava
kém 100 metrů a představují jednu z nejpři­
tažlivějších částí hory Tai. Průzračná voda
z bazénků a zrcadlově hladké kameny vy­
tvářejí vzrušující pohled pro oči, zatímco uši
uklidňuje zvuk tekoucí vody.
Nejlepší období k návštěvě: duben až listopad.
Vodopády Zhaga, oblast
Mounigou, provincie Sichuan
(四川阿坝牟尼扎嘎瀑布)
Vodopády Zhaga jsou snad nejkrásnějšími
vodopády údolí Zhaga, které je součástí ob­
lasti Mounigou v provincii Sichuan. Zhaga
v tibetštině znamená „bouřlivý tok na bílém
kameni“. Tyto kaskádovité vodopády začí­
nají v nadmořské výšce 3270 metrů, jsou
vysoké 93,7 metru a široké 35–40 metrů,
jsou to tedy nejvýše položené travertinové
vodopády Číně. Nad vodopády, které padají
dolů do kaskádovité nádrže, se rozkládá roz­
sáhlé jezero. Když vodopády dopadají dolů
z kaskád, voda se všude rozstřikuje a vydává
ohlušující zvuk.
Nejlepší období k návštěvě: březen až červenec a září až listopad.
Vodopády Shuzheng v údolí
Jiuzhaigou, provincie Sichuan
(四川九寨沟树正瀑布)
Když půjdete pár kilometrů proti proudu
směrem od jezera Shuzheng v údolí Jiuzhai­
gou, najdete vodopády 20 metrů vysoké
a 50 metrů široké. Vodopád padá přes staré
stromy a tím se proud vody tříští na nespočet
pramenů. I když tyto vodopády nejsou tak
široké a velké jako jejich známější protěj­
šky Pandí vodopády nebo vodopády Perlová
mělčina, přesto svojí elegantností a krásou
zanechávají hluboký dojem.
Nejlepší období k návštěvě: říjen.
Pandí vodopády v údolí
Jiuzhaigou, provincie Sichuan
(四川九寨沟熊猫海瀑布)
Projdete-li kolem vyhlídkové plošiny k se­
veru Pandího jezera v údolí Jiuzhaigou,
naleznete valící se Pandí vodopády. Tyto
úzké vodopády měří 78 metrů a díky kame­
nům a skalistým terasám vytvářejí kaskádu
zvanou „Jezera pěti květů“. Dřevěné lávky
umožňují návštěvníkům sestoupit dolů po­
dél vodopádů. V polovině zimy se vodopády
mění na zmrzlé ledové koule a vytvářejí tak
nádhernou podívanou. Nejlepší období k návštěvě: říjen.
26
http://czech.cri.cn
Kultura a zábava
Obchodní čtvrtě v Pekingu
Každý cestovatel si, kromě svých zážitků a fotografií, rád
doveze nějaký ten suvenýr či hodnotnější tradiční předmět.
Abyste nalezli to, co hledáte, je dobré vědět, kam jít, jinak
se v Pekingu lehko ztratíte. Proto vám zde nabízíme několik
užitečných tipů.
Hedvábný trh (Xiushui)
Hedvábný trh je rájem pro milovníky náku­
pů. Je to spíše obrovské obchodní centrum
skládající se z několika poschodí, na návště­
vu tohoto centra si vyhraďte až několik
hodin. Kromě oblečení, bot nebo kabelek
a doplňků zde můžete nakoupit i typické
čínské výrobky, jako hedvábí, perly, por­
celán, kaligrafii nebo nejrůznější suvený­
ry, takže pokud jste na cestách zapomněli
koupit dárky pro blízké, jedna návštěva to­
hoto trhu vše vyřeší. Je zde potřeba výrazně
smlouvat.
Adresa
8 Dongxiushui Jie (Xiushui Dongjie), Jianguomenwai Dajie, Peking
Metro: linka 1, zastávka Yong'anli
Nákupní zóna Dongsi Hutong
Tato nákupní zóna se nachází v oblasti hu­
tongů. Na rozdíl od velkých obchodních cen­
ter zde můžete brouzdat uličkami a nakupo­
vat v samostatných obchodech postavených
ve stylu staré pekingské architektury. Co se
týče zboží, i zde nakoupíte nejrůznější oble­
čení a doplňky, suvenýry nebo domácí potře­
by a i zde je nutné smlouvání.
Adresa
severně od Wangfujing, obvod Dongcheng,
Peking
Metro: linka 5, zastávka Dongsi
http://czech.cri.cn
Ulice Yandai Xiejie
Na oblast barů kolem jezera Houhai na­
vazuje jedna z nejstarších obchodních uli­
ček v Pekingu. Na konci dynastie Qing až
do 30. let 20. století se v této uličce prodá­
valy především suché i vodní dýmky a různé
kuřácké potřeby, starožitnosti, knihy, obrazy
a psací potřeby. V současné době se zde nabí­
zí spíše drobné místní speciality a suvenýry
etnických národností. Adresa
severovýchodně od Shishahai, před Bubnovou věží na ulici Di’anmen Waidajie, Peking
27
Zpravodaj
České značky
v Číně
Na jedné straně Čína ležící na Dálném východě, na straně
druhé Česká republika ve střední Evropě – tyto dvě krajiny
dělí bezmála deset tisíc kilometrů. Přesto na čínských silnicích
zahlédnete důvěrně známé logo značky Škoda, ve vitrínách
čínských domácností se čím dále tím častěji objevuje české
křišťálové sklo a minerální voda z českých pramenů, která
udržuje štíhlou linii, získává na oblibě nejenom ve světě
čínského modelingu.
Mohli bychom zmínit také Becherovku,
která kdysi poctila rakouský císařský dvůr
a dnes se objevuje v nápojových lístcích mo­
derních pekingských barů, nebo přírodní
kosmetiku značky Botanicus, kterou najde­
te v čínských obchodech s luxusním zbožím.
Jinými slovy, Česká republika, kterou kdy­
si starší generace Číňanů znala přes příbě­
28
hy dobrého vojáka Švejka, se dnes dostává
do povědomí mladých lidí prostřednictvím
různých českých výrobků.
Škoda
Počátky Škody v Číně bychom mohli vysto­
povat až do roku 1952, kdy tehdejší vládní
představitelé Československa darovali štáb­
http://czech.cri.cn
Zpravodaj
ní model auta této značky čínskému pod­
předsedovi vlády Zhu De. Tento model je do­
dnes ve sbírce Čínského armádního muzea.
V roce 2005 podepsala Škoda se společností
Shanghai Volkswagen s. r. o. dohodu o spolu­
práci a tímto začala její oficiální cesta v Číně.
V roce 2007 vyšly první modely a ve velice
krátké době se značně rozšířilo i povědomí
o této značce, přičemž modely jako Fabia,
Octavia a Superb pokryly trhy s nejvyšším
spotřebním potenciálem. Za posledních pět
let se objem prodeje zvýšil oproti roku 2007
celkem sedmkrát a v současnosti tvoří prodej
této značky v Číně jednu pětinu z jejího celo­
světového prodeje. Jelikož je čínský trh pro
Škodu nejvýznamnějším mimoevropským
trhem, má Čína na vývoj modelů nemalý vliv.
Když totiž na trh vstoupil první model Škody
vyrobený v Číně – Škoda Octavia – používal
motor TFSI vyrobený nejnovějšími techno­
logiemi, takže vznikl model, který byl pů­
vodem z Evropy, ale měl lepší vybavení než
jeho evropská verze. Kromě toho se modely
určené pro čínský trh přizpůsobily požadav­
kům čínských spotřebitelů, takže využívají
modernější technické vybavení při zachová­
ní příznivé ceny a praktičnosti. V roce 2013
se v Číně plánuje zavedení výroby dalších
dvou modelů – Škoda Yeti a Rapid. Protože
je design Škody blízký čínskému vkusu, zís­
kává si tato značka mezi čínskou veřejností
čím dále tím větší oblibu.
Zaječická hořká
V roce 2010 získala minerální voda Zaje­
čická hořká na Čínském mezinárodním ve­
letrhu prestižních značek pitné vody zlatou
medaili a od té doby se její popularita v Číně
zvyšuje. Od roku 2006, kdy Zaječická hoř­
ká vstoupila na čínský trh, se pořád prodá­
vá v modrých láhvích, proto se jí mezi lidmi
lidově říká také „modrá šlechtična“. Dnes
ji najdete v luxusních obchodních domech,
hotelích, kosmetických salonech nebo klu­
bech, a i když prodejní cena tohoto druhu
minerální vody není v Číně nejnižší, má své
věrné zákazníky, mezi kterými nechybí ani
světoznámé hvězdy.
http://czech.cri.cn
Křišťálové sklo BOHEMIA
Výroba porcelánu a keramiky má v Číně
několikatisíciletou historii, a spotřeba vý­
robků tohoto druhu má tedy svoji dlouho­
letou tradici. I z tohoto důvodu mají Číňané
k českému křišťálovému sklu velice blízko
a dokážou ocenit jeho krásu. Každý kus je
jedinečným uměleckým dílem, za kterým
stojí nějaký příběh, nebo za kterým se zr­
cadlí kus historie a není těžké podlehnout
jeho kouzlu.
České sklo je ve světě velice známé.
Na čínském trhu se poprvé objevilo v roce
1994. Konkrétně to bylo v pekingském ob­
chodním domě Yansha, který byl jedním
z prvních obchodních domů v Číně, kde se
prodávaly světoznámé zahraniční značkové
výrobky. Tehdy byla ale cena křišťálového
skla velice vysoká a mohli si ho dovolit pou­
ze ti nejbohatší. Byla to velice luxusní zále­
žitost. Se zvyšováním životní úrovně a také
standardu bydlení se ale tato skutečnost po­
stupně mění a křišťál se stává součástí ne­
jedné čínské domácnosti, která je zařízená
v evropském stylu.
29
Infoservis
Doporučení,
rady, tipy
Základní údaje
Oficiální název: Čínská lidová republika
(čín. Zhonghua Renmin Gongheguo, angl.
People‘s Republic of China)
Kód země: CHN
Hlavní město: Peking, 17,4 mil. obyvatel
(2007)
Poloha: východní Asie
Plocha: 9 596 960 km2
Počet obyvatel: 1,3 miliardy (2007)
Čas: středoevropský +7, v létě +6 (v Číně
je pouze jedno časové pásmo, letní čas není
zaveden)
Telefonní předvolba: +86
Národní internetová doména: cn
Státní svátek: 1. 10. (1949), Svátek založení
Čínské lidové republiky
Nezávislost: 221 př. n. l. (spojení země pod
jednou dynastií), 1. 12. 1912 (vyhlášení re­
publiky), 1. 10. 1949 (vyhlášení lidové re­
publiky)
Nejdůležitější zdroje informací o zemi:
http://czech.cri.cn
www.xinhuanet.com
www.china.com.cn
www.chinadaily.com.cn
www.people.com.cn
www.cntv.cn
www.youth.cn
www.ce.cn
Cestování
Cestovní doklady: cestovní pas, vízum,
podrobnosti o cestování po Číně najdete
na stránce MZV ČR – www.mzv.cz v sekci
Encyklopedie států
Celní předpisy: standardní
30
Velvyslanectví ČR: Embassy of the Czech
Republic, 2 Ritan Lu, Jianguomenwai,
100600 Peking, tel. 008610/85329500,
internet: www.mzv.cz/beijing
Zastupitelský úřad země v ČR: Velvysla­
nectví ČLR v Praze, Pelléova 18, 160 00
Praha 6, tel. 233 028 888, fax 233 028 845,
www.chinaembassy.cz
Očkování: povinné očkování proti žluté zim­
nici, pokud přicházíte ze země s endemic­
kým výskytem této nemoci, doporučené oč­
kování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu
Ideální doba pro cestování: celoročně
v závislosti na regionu
Měna: čínský jüan (CNY), oficiální název
čínské měny je renminbi (také žen-min-pi)
a často se pro ni používá zkratka RMB
Jazyk: čínština
Doprava
Letiště
Hongkong, letiště
www.hongkongairport.com
Lhasa, letiště
www.lsairport.cn/web/ui1/index.asp
Macau, letiště
www.macau-airport.gov.mo
Peking, letiště
http://en.bcia.com.cn
Šanghaj, letiště – www.shairport.com
Doprava železniční
Chinese Railway Timetable, stránky v ang­
ličtině s jízdním řádem – www.chinatt.org
Hongkong
Mapa tratí čínských drah – www.johomaps.
com/as/china/chinarail.html
Railways of China, mapy, jízdní řády –
www.railwaysofchina.com
Vyhledávač vlakového spojení – www.travel­
chinaguide.com/china-trains/index.htm
http://czech.cri.cn
Infoservis
Slovníček pro cestovatele
Při nákupech se vám znalost základních číslic určitě hodí.
Kdybyste si nezapamatovali slovíčka, můžete si pomoct
alespoň posunky. Ale pozor, při počítání se používají jiné
posunky, než jsme zvyklí.
jeden
ji
dva
er
tři
san
čtyři
s‘
pět
wu
jedenáct, dvanáct atd.
sto, dvě stě atd.
tisíc, dva tisíce atd.
deset tisíc Kolik stojí …?
Jednotky čínské měny:
yuan (hovorově „kchuaj“)
jiao (hovorově „mao“)
fen
一
šest
liou
二
sedm
čchi
三
osm
pa
四
devět
ťiou
五
deset
š‘
š‘-ji, š‘-er, š‘-san… ji-paj, liang-paj, san-paj…
ji-čchien, liang-čchien, san-čchien…
ji-wan, liang-wan, san-wan…
… tuo-šao čchien?
jüen
ťiao
fen
六
七
八
九
十
十一，十二，十三
一百，两百，三百
一千，两千，三千
一万，两万，三万
… 多少钱？
元
角
分
„e“ ve slabice „er“ nebo „fen“: čte se jako neurčitý člen „a“ v angličtině
„w“ ve slabice „wu“ nebo „wan“: čte se měkce, spíše jako „u“
„čch“ ve slabice „čchi“ nebo „čchien“: hřbet jazyka se opírá o tvrdé patro, vyslovuje se jako
šišlavé „č“
Poznámka
• V čínštině se obvykle mezi číslovku
a podstatné jméno dává zvláštní kategorie slov, tzv. měrová slova. Patří do ní
měrové jednotky, měrová jména a tzv.
numerativy. Stojí-li číslovka „dva“ před
měrovým slovem, používá se číslovka
„liang“, např. liang-paj (dvě stě), liang-čchien (dva tisíce) apod.
• Jeden jüan má deset jiao a sto fenů (podobně jako má česká koruna halíře), feny
se ale již téměř nepoužívají. Nejvyšší bankovka je 100jüanová.
http://czech.cri.cn
31
Vysílání do éteru
České vysílání CRI zachytíte denně
na krátkých vlnách
SEČ 20:00–20:30/SELČ 21:00–21:30
na frekvenci: 7325 kHz, 7415 kHz, 9515 kHz
SEČ 20:30–21:00/SELČ 21:00–21:30
na frekvenci: 7305 kHz/43.27m, 7415 kHz/25.48m
SEČ 12:00–13:00/SELČ 13:00–14:00
na frekvenci: 13685 kHz, 15225 kHz/19.7m, 17570 kHz/17.07m
na středních vlnách
SEČ/SELČ 21:00–22:00 na frekvenci: 963 kHz
SEČ/SELČ 23:30–00:30 na frekvenci: 1458 kHz
Czech service
16A Shijingshan Road
Beijing 100040 China
tel. 0086-010-68892324
0086-010-68892387
fax 0086-010-68892322
e-mail: [email protected]
http://czech.cri.cn