Metodika komunikace s ohroženými dětmi4.39 MB

Transkript

Š
Archa - Vylodění
METODIKA KOMUNIKACE
S OHROŽENÝMI DĚTMI VE ŠKOLÁCH
(Metodika komunikace s žáky a pedagogickými
pracovníky zaměřená na využívání
a zprostředkování služeb krizové pomoci
a služeb pro rodiny s dětmi)
Plzeň 2014
1
Autorský tým:
Mgr. Václava Egermaierová
- koordinátorka Prevence pro školy a veřejnost Diakonie Západ
Bc. Veronika Kaletová
- sociální pracovnice, projektová manažerka projektu Archa – Vylodění
Bc. Hana Křížová
- sociální pracovnice, členka projektového týmu Archa – Vylodění
Bc. Lucie Mudrová
- sociální pracovnice, členka projektového týmu Archa – Vylodění
Garant projektu Archa - Vylodění:
Mgr. Lucie Petříčková, manažer úseku služeb sociální prevence Diakonie Západ
Externí konzultant v oblasti PR a marketing:
Mgr. Libor Janíček
Plzeň, 2014
Tento materiál vznikl v Diakonii ČCE - středisku Západní Čechy v rámci pilotního
projektu Archa - Vylodění za spolupráce a finanční podpory Nadace Sirius.
2
Obsah
Úvod ......................................................................................................................................7
1.
2.
3.
Výchozí situace pro tvorbu metodiky komunikace s ohroženými dětmi ve školách 9
1.1
Diakonie Západ ....................................................................................................... 9
1.2
Personální zajištění projektu Archa – Vylodění.......................................................10
1.3
Primární prevence v projektu Archa - Vylodění.......................................................10
1.3.1
Program „Podívej se kolem…“.....................................................................11
1.3.2
Cílové skupiny programu a důvody pro jejich zapojení .............................11
1.3.3
Stručný popis programu pro jednotlivé stupně škol ..................................12
Komunikace ................................................................................................................14
2.1
Význam sociální komunikace .................................................................................14
2.2
Verbální komunikace ..............................................................................................15
2.3
Neverbální komunikace ..........................................................................................15
2.4
Specifika mobilní a internetové komunikace ...........................................................17
2.4.1
Mobilní komunikace ......................................................................................17
2.4.2
Virtuální komunikace ....................................................................................18
Subjekty komunikace ve školním prostředí ..............................................................20
3.1
Děti a dospívající....................................................................................................20
3.1.1
Charakteristika dětí - žáků 1. stupně (věk 6-10 let) .....................................20
3.1.2
Charakteristika dospívajících - žáků 2. stupně (věk 11-15 let) ...................21
3.1.3
Charakteristika adolescentů – žáci 3. stupně (věk 16-19 let) .....................21
3.2
Učitel ......................................................................................................................22
3.2.1
Učitel 1. stupně ZŠ ........................................................................................22
3.2.2
Učitel 2. a 3. stupně .......................................................................................23
3.2.3
Školní metodik prevence ..............................................................................23
3.2.4
Výchovný poradce ........................................................................................23
3.3
Rodinný příslušník ..................................................................................................24
3.3.1
Rodič ..............................................................................................................24
3.3.2
Sourozenec ....................................................................................................25
3.3.3
Prarodič .........................................................................................................25
3.4
Vrstevník ................................................................................................................26
3.4.1
Kamarád.........................................................................................................26
3.4.2
Spolužák a vrstevnická skupina...................................................................27
3.4.3
Partner ...........................................................................................................28
3.5
Odborník ................................................................................................................29
3
4.
3.5.1
Preventista / pracovník primární prevence .................................................29
3.5.2
Sociální pracovník / krizový intervent..........................................................29
3.5.3
Pracovník OSPOD .........................................................................................30
3.5.4
Lékař ..............................................................................................................31
3.5.5
Jiní odborníci.................................................................................................31
Škola ............................................................................................................................31
4.1
Školní poradenské pracoviště ................................................................................32
4.2
Minimální preventivní program školy ......................................................................33
4.3
Vymezení pojmu primární prevence rizikového chování .........................................33
4.4
Prevence rizikového chování žáků jako součást školního vzdělávacího programu .34
4.4.1
5.
Znalostní kompetence žáků v oblasti prevence rizikového chování .........35
Sociální služby ............................................................................................................36
5.1
Krizová pomoc .......................................................................................................37
5.2
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež ...............................................................38
5.3
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ........................................................39
6.
Multidisciplinární spolupráce .....................................................................................40
7.
Oznamovací povinnost ...............................................................................................42
7.1 Povinnost překazit a oznámit trestné činy uvedené v trestním zákoníku .....................42
7.2
7.2.1
Sociálně právní ochrana dětí........................................................................43
7.2.2
Oznamovací povinnost vůči orgánu sociálně právní ochrany dětí ...........44
7.3
8.
Povinnost oznamovat některé skutečnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí ....43
Sankce ...................................................................................................................45
Ohrožené dítě ..............................................................................................................45
8.1
Dítě v krizové situaci ..............................................................................................47
8.2
Ohrožení dítěte syndromem CAN...........................................................................48
8.3
Ohrožení dítěte rizikovým chováním ......................................................................48
8.3.1
Vymezení pojmu rizikové chování ...............................................................48
8.3.2
Formy rizikového chování ............................................................................49
8.3.3
Popis některých oblastí rizikového chování u dětí a dospívajících ...........49
8.3.3.1
Záškoláctví .............................................................................................50
8.3.3.2
Agrese a agresivita ................................................................................50
8.3.3.3
Šikana .....................................................................................................51
8.3.3.4
Kyberšikana ............................................................................................51
8.3.3.5
Vandalismus ...........................................................................................51
8.3.3.6
Krádeže ...................................................................................................52
8.3.3.7
Užívání návykových látek ......................................................................52
4
9.
8.3.3.8
Netolismus..............................................................................................53
8.3.3.9
Gambling ................................................................................................53
8.3.3.10
Rasismus a xenofobie ...........................................................................54
8.3.3.11
Extremismus a antisemitismus .............................................................54
8.3.3.12
Homofobie ..............................................................................................55
8.3.3.13
Poruchy příjmu potravy .........................................................................55
8.3.3.14
Negativní působení sekt ........................................................................55
8.3.3.15
Sexuální rizikové chování ......................................................................56
Komunikační strategie péče o ohrožené děti ve školách .........................................56
9.1
Cíle komunikační strategie ve vztahu k cílovým skupinám .....................................56
9.2
Prostředí důležité pro realizaci komunikační strategie ............................................57
9.3
Obsah komunikovaného sdělení ............................................................................57
9.3.1
Děti a dospívající ...........................................................................................57
9.3.2
Ohrožení žáci a studenti ve školách ............................................................58
9.3.3
Rodiče dětí a dospívajících ..........................................................................58
9.3.4
Učitelé (třídní učitelé, metodikové prevence, výchovní poradci) ...............58
9.3.5
Odborníci v dané lokalitě ..............................................................................58
10.
Nástroje komunikace ...............................................................................................59
10.1
Seznam nástrojů vnější komunikace ......................................................................59
10.2
Popis vybraných nástrojů vnější komunikace .........................................................61
10.3
Stručný popis dalších komunikačních nástrojů .......................................................75
11.
Komunikační mixy pro vybrané subjekty komunikace v oblasti primární
prevence .............................................................................................................................80
11.1
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – žák 1. stupně..............80
11.2
11.3
11.4
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – učitel ..........................83
11.5
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – rodič ...........................84
12.
Komuniké předávaná žákům v rámci preventivních a intervenčních aktivit .......84
12.1 Základní pravidla pro komunikaci s dítětem a mladistvým .........................................85
12.2
Téma pomoc v obtížných životních situacích..........................................................86
12.3
Téma vztahy v rodině – hádky rodičů, rozvody .......................................................88
12.4
Téma respektování a vymezení osobního prostoru ................................................90
12.5
Téma netolismus ....................................................................................................92
12.6
Téma šikany ...........................................................................................................95
12.7
Téma agresivity ......................................................................................................99
5
12.8
Téma kyberšikany ................................................................................................102
12.9
Téma drogové závislosti .......................................................................................105
12.10
Téma poruchy příjmu potravy ...........................................................................108
12.11
Téma karamboly v partnerských vztazích .........................................................111
12.12
Téma sebepoškozování ....................................................................................114
Závěr .................................................................................................................................118
Příloha 1
Vyučovací metody vhodné pro primární prevenci na školách .................120
Příloha 2
Výběr psychosociálních her pro primární prevenci na školách ..............123
Příloha 3
Použité zkratky ............................................................................................128
Příloha 4
Použité zdroje ..............................................................................................129
6
Úvod
Metodika komunikace s ohroženými dětmi ve školách (původní název dle
projektového záměru Metodika komunikace s žáky a pedagogickými pracovníky zaměřená
na využívání a zprostředkování služeb krizové pomoci a služeb pro rodiny s dětmi) vznikla
jako výstup pilotního projektu Centrum SOS Archa – Vylodění (název upravený po
transformaci Diakonie Západ na Archa – Vylodění), který díky podpoře Nadace Sirius
realizovala Diakonie Západ na třech, resp. dvou pilotních školách v Plzeňském kraji.
Původním záměrem bylo zapojit do projektu dvě školy základní a jednu střední. Po půl roce
se však rozhodla jedna ze základních škol z projektu odstoupit a tak těžiště pilotáže
spočívalo v realizaci projektu na Základní škole ulice Míru v Rokycanech a na Obchodní
akademii v Plzni. Předkládaná metodika však odráží nejen zkušenosti získané v rámci
dvouletého pilotního projektu, nýbrž také téměř sedmiletou spolupráci Diakonie Západ
s 13 základními a 5 středními školami a učilištěm v Plzeňském kraji.
Impulsem pro vytvoření materiálu, který popíše a shrne základní oblasti týkající se
komunikace s ohroženými dětmi ve školním prostředí, byl moment, kdy Diakonie Západ na
jedné straně realizovala aktivity primární prevence na základních a středních školách a na
straně druhé nabízela ve svých prostorách ambulantní služby krizové pomoci ohroženým
dětem a jejich rodinám. Ačkoliv byly dětem a dospívajícím ve školách předávány kontakty na
návazné sociální služby hojnou měrou, služby touto cílovou skupinou vyhledávány až na
malé výjimky nebyly. A to ani poté, co jim byla nabízena e-mailová či telefonická možnost
kontaktu. Z průzkumů, které Diakonie Západ v průběhu spolupráce se školami realizovala,
vyplynulo, že jedním z hlavních důvodů je neznámé prostředí krizového centra a jeho
pracovníků a zároveň, zcela pochopitelně, také nedostupnost ambulantního zařízení pro děti
ve věku, kdy samy ještě necestují. Tuto bariéru navíc vnímají i další krizová centra pro děti a
rodiny, kdy těžiště klientů v těchto zařízeních tvoří především děti, které jsou přivedeny
svými rodiči, nikoliv tedy těmi, které by službu vyhledaly samostatně. Ačkoliv tedy sociální
služby přímo určené dětem mimo prostory školy využívány nebyly, začaly se množit případy,
kdy po realizované preventivní aktivitě oslovovali žáci preventistky přímo v prostorách školy
s prosbami o rozhovor. Preventistky pro ně znamenaly trochu známou (z preventivních
aktivit), ale též neznámou osobu, které bylo bezpečné se svěřit. Velmi často se tak dělo
právě v návaznosti na téma preventivního bloku, který spustil vlnu emocí a potřebu se svěřit.
Zcela pochopitelně tak vznikla myšlenka přesunout pomoc dětem z prostoru neznámého
zařízení do jim známého prostředí – školy.
Dalším podnětem pro vznik této práce byl i pohled preventistů, kteří se pohybovali ve
školním prostředí a stále více si uvědomovali nutnost větší spolupráce s týmem
pedagogických pracovníků. Vždyť právě oni jsou ti, kteří mají možnost si jako jedni z prvních
všimnout změny v chování či náladách dítěte a tak u něj odhalit vznikající krizovou situaci,
oni první mohou zachytit nedostatečnou podporu žáka při přípravě do školy ze strany rodiny
či obecně nepohodu v rodině a nabídnout jí pomoc odborných návazných zařízení. Ze
zkušenosti však víme, že pedagogičtí pracovníci se velmi dobře orientují ve školských
poradenských zařízeních, sociální služby jsou jim však velkou neznámou. Málokterá škola
má zmapovanou síť sociálních služeb ve své lokalitě a někteří z pedagogických pracovníků
mají jen velmi malé povědomí co dělat, pokud ve své třídě zachytí ohrožené dítě.
Tato metodika je určena organizacím podobného typu jako je Diakonie Západ, tedy
jejím pracovníkům, kteří externě realizují na základních a středních školách či učilištích
aktivity primární prevence s přesahem do intervenční činnosti. Jejím cílem je popsat základní
7
oblasti komunikačního procesu péče o ohrožené děti tak, aby se všem zúčastněným
subjektům dostalo takových informací, že v momentě nastalého či zjištěného ohrožení budou
mít dostatečné informace pro vyhledání, nabídnutí či poskytnutí pomoci. Metodika zahrnuje
oblast preventivní a částečně i intervenční. Termínem ohrožené dítě označuje nezletilého
v situaci, která je pro něho nepříjemná, ohrožuje ho a nedokáže ji zvládnout vlastními silami.
Může se jednat o dítě v krátkodobé krizové situaci, stejně jako o dítě ohrožené týráním,
zanedbáváním či sexuálním zneužíváním nebo o dítě ohrožené rizikovým chováním svým či
svého okolí.
První část předkládaného materiálu začíná popisem prostředí Diakonie Západ, které
je nutné znát jako východisko určující směr celé metodiky, neboť Diakonie Západ byla
realizátorem pilotního projektu. Pokračuje obecným popisem komunikace jako takové,
vyjmenovává a stručně charakterizuje subjekty, které do komunikace vstupují ve čtyřlístku
dítě – rodina – škola – sociální služby. Důležitou kapitolou je definice ohroženého dítěte pro
potřeby této metodiky a také popis prostředí, ve kterém se komunikace s ním odehrává. Pro
úplnost je do této části vložena kapitola týkající se multidisciplinární spolupráce a ohlašovací
povinnosti. Další část metodiky se věnuje přímo komunikační strategii a jejím nástrojům, tak
jak byly využívány v rámci druhého roku pilotáže projektu Archa – Vylodění. Komunikační
strategie i popis jednotlivých nástrojů vznikly ve spolupráci s firmou LIVE PROMO, resp.
externím odborníkem v oblasti PR a marketingu. Závěrečná praktická část obsahuje základní
komuniké, tedy obsahy sdělení, která jsou vhodná či naopak nevhodná ke sdělení žákům ve
vybraných oblastech rizikového chování jak v rámci preventivních aktivit, tak při
individuálních konzultacích. Tuto část dokreslují také příběhy z praxe a modelové situace,
které lze využít při preventivní práci se skupinou.
8
1.
Výchozí situace pro tvorbu metodiky komunikace s ohroženými dětmi ve
školách
1.1
Diakonie Západ
Diakonie Západ (úplný název Diakonie ČCE – středisko Západní Čechy) vznikla
1. 1. 2012 sloučením tří bývalých středisek v Plzni, v Rokycanech a v Merklíně. Převzala tak
historii bývalých středisek a poskytuje sociální služby v Plzeňském kraji již více jak 20 let.
Smyslem sjednocení středisek byla snaha zefektivnit nakládání s finančními prostředky,
využít kapitál lidských zdrojů a zvýšit transparentnost vůči veřejnosti.
V současné době poskytuje Diakonie Západ 13 druhů sociálních služeb na zhruba 35
místech v Plzeňském kraji. Zároveň je dobrovolnickou agenturou s krajskou působností,
akreditovanou vzdělávací institucí v oblasti sexuality a mezilidských vztahů v životě lidí
s mentálním postižením a má pověření k sociálně právní ochraně dětí včetně doprovázení
pěstounských rodin.
Specializací Diakonie Západ je péče o osoby s poruchou autistického spektra, kterým
poskytuje denní služby stacionářů, centra denních služeb a také pobytové služby formou
domova, chráněného bydlení a odlehčovací služby. V oblasti služeb sociální prevence se
prioritou Diakonie Západ stává komplex služeb pro děti, mládež a jejich rodiny. Nabízí
terénní i ambulantní podporu rodin, školičku, náhradní rodinnou péči, rodičovské skupiny,
prevenci ve školách, krizovou pomoc, nízkoprahové kluby pro děti a mládež či odborné
sociální poradenství. V neposlední řadě je Diakonie Západ zřizovatelem dceřiné společnosti
Možnosti tu jsou, o.p.s., jejímž posláním je zpřístupnit zaměstnávání a zaměstnávat osoby
se zdravotním postižením. Činí tak například v Second Helpu v Plzni a v Klatovech,
v restauraci Kačaba v Plzni a čajovně Čajokraj v Horažďovicích.
Pro účely této metodiky je důležité zmínit služby, které se zásadně podílely na
realizaci pilotního projektu Archa – Vylodění. Konkrétně se jedná o program Prevence pro
školy a veřejnost a krizové centrum Archa pro člověka v krizi (od 1. 1. 2014 přejmenováno na
Plus pro lidi v krizové situaci).
Posláním Prevence pro školy a veřejnost je pozitivně působit na žáky základních a
středních škol a také veřejnost, zvýšit jejich připravenost k poskytování pomoci a svépomoci
v krizových situacích a motivovat je k formování zdravých životních postojů.
Posláním Archy pro člověka v krizi / Plus pro lidi v krizové situaci je poskytovat
dětem, mládeži, dospělým a rodinám psychickou podporu a bezpečné provázení při zvládání
obtížné životní situace, kterou vnímají jako naléhavou, krizovou, anebo ohrožující a nedaří
se jim ji překonat běžnými způsoby.
Dalšími aktivitami zvyšujeme připravenost veřejnosti ke zvládání krizových situací a
nabízíme pohlédnout na krizi jako na šanci k pozitivní změně.
Mezi další návazné služby, které v průběhu projektu mohla Diakonie Západ
spolupracujícím školám nabídnout, patří nízkoprahové Kluby pro děti a mládež a také Archa
pro rodiny s dětmi, která rodinám nabízí dlouhodobou podporu v rámci sociálně aktivizačních
služeb pro rodiny s dětmi.
9
Kluby pro děti a mládež jsou registrovanou sociální službou nízkoprahové zařízení
pro děti a mládež, v jejímž rámci doprovázejí a podporují děti a mládež v dané lokalitě při
řešení obtížných i každodenních situací a zvyšují jejich šance uspět v dalším životě.
Posláním služeb Archa pro rodiny s dětmi je poskytnout rodinám s dětmi v obtížné
životní situaci takovou podporu, aby vlastními silami dokázaly vytvářet vhodné prostředí pro
rozvoj dítěte a vedly nezávislý život v rámci společnosti. Služby jsou poskytovány krátkodobě
či dlouhodobě, v prostorách organizace nebo v přirozeném prostředí rodiny.
1.2
Personální zajištění projektu Archa – Vylodění
Projekt Archa – Vylodění přímo realizovaly v rozsahu 2 úvazků tři sociální pracovnice
se 150 hodinovým výcvikem v krizové intervenci. Náplní jejich práce na pilotních školách
byla realizace projektových aktivit týkajících se primární prevence na školách, poskytování
krizové pomoci žákům na půdě škol a též vzdělávání či poradenství pedagogickým
pracovníkům v oblasti péče o ohrožené děti. V průběhu projektu byl tým sociálních
pracovnic/preventistek (dále jen preventistek) supervidován externím supervizorem jak
v otázkách případových, tak týmových.
Preventistky mají v tomto projektu stěžejní úlohu při propojení školního prostředí
s prostředím odborných sociálních a dalších návazných služeb. Jsou těmi, kdo vytváří plán
preventivních aktivit v konkrétní škole ve spolupráci se školními metodiky prevence, jsou
přímými realizátorkami komunikační strategie péče o ohrožené děti ve škole. Všechny tři
preventistky zapojené do realizovaného projektu absolvovaly výcvik v krizové intervenci, byly
zároveň registrovány jako pracovnice krizové pomoci, čímž bylo zajištěno úzké propojení
mezi jejich činností ve škole a pomocí na odborném krizovém pracovišti.
Tento projektový tým úzce spolupracoval s pracovníky krizového centra Archa pro
člověka v krizi. Tým krizového centra tvoří 2 sociální pracovnice se 150 hodinovým výcvikem
v krizové intervenci v rozsahu 2 úvazků a jednooborový psycholog v rozsahu 0,5 úvazku.
Spolupráce projektového týmu s krizovým centrem probíhala v oblasti konzultací případové
práce a také v rámci exkurzí v krizovém centru a zde realizovaných aktivit primární prevence.
V oblasti komunikační strategie spolupracovaly pracovnice realizující projekt
s externím marketingovým poradcem z firmy LIVE PROMO.
1.3
Primární prevence v projektu Archa - Vylodění
Předkládaná metodika vychází ze zkušeností projektového týmu při realizaci pilotního
projektu Archa – Vylodění, ale také programu primární prevence „Podívej se kolem…“, který
se stal základním východiskem pro primárně preventivní obsah projektu. Níže uvedené
informace popisují program v období realizovaného projektu. S ohledem na plánovanou
certifikaci programu na jaře roku 2015 probíhá v současné době přehodnocení tohoto
programu, což se v praxi ve školách projeví spíše až v 2. pololetí školního roku 2014/2015.
10
1.3.1 Program „Podívej se kolem…“
V rámci programu „Podívej se kolem…“ realizuje Diakonie Západ všeobecnou
primární prevenci na základních a středních školách již od roku 2008.
Aktivity programu jsou zaměřeny na bezpečné zvládání krizových situací, ve kterých
se děti a mládež mohou v běžném životě ocitnout, mají za cíl pomáhat předcházet vzniku
rizikového chování vlivem neadekvátně zvládnuté stresující krizové životní situace. Dále se
zaměřují na zvýšení všímavosti a vnímavosti dětí a mládeže k problémům ve svém okolí,
zvýšení jejich připravenosti na poskytování vzájemné pomoci a svépomoci v krizových
situacích, zvýšení jejich povědomí o možnosti chápat krizi jako příležitosti k pozitivní změně
a o možnostech odborné pomoci. Sekundárním cílem programu je vyhledávání ohrožených
dětí a jejich rodin na základních školách.
1.3.2 Cílové skupiny programu a důvody pro jejich zapojení
Primární cílové skupiny:
a) žáci a studenti základních a středních škol v Plzeňském kraji
Důvody k volbě cílové skupiny:
- nácvik bezpečného zvládání krizových situací (doma, ve škole, venku – různých
forem rizikového chování) a informovanost dětí a mladých lidí o možnostech
kontaktování dostupné odborné krizové pomoci přispívají k zajištění bezpečnosti dětí,
které se v takových situacích ocitnou,
- realizované aktivity programu PPRCH (primární prevence rizikového chování) spolu
s vnímavostí žáků a studentů k sobě navzájem mohou přispět ke včasnému zjištění
negativních vlivů působících na dítě (snaha dětských kamarádů „si navzájem
pomoci“, podpořit kamaráda při vyhledání odborné pomoci apod.),
b) učitelé základních a středních škol v Plzeňském kraji (třídní učitelé, učitelé odborných
předmětů, metodikové prevence, výchovní poradci)
- učitelé jsou často těmi osobami, které mají možnost rozpoznat negativní vlivy špatně
fungující rodiny na zdravý vývoj či duševní pohodu svých žáků,
- učitelé informovaní o možnostech dostupné odborné pomoci mohou svým včasným
zásahem zprostředkovat kontakt mezi ohroženou rodinou a dalšími návaznými
službami a nastartovat tak proces hledání optimálních řešení ke kvalitnějšímu
fungování rodiny a tak i k zlepšení situace dítěte,
c) rodiče dětí a studentů základních a středních škol
- rodiče jsou přirozenou součástí prostředí, ve kterém děti a mladí lidé žijí; informovaní
rodiče dokážou rozpoznat neobvyklé projevy chování u svých dětí, zachytit v raném
počátku případné rizikové chování a svépomocí či využitím odborné pomoci
nabídnout dítěti pomoc a podporu,
- rodiče vhodnou formou informovaní o možnostech využití služby odborné pomoci
mají dostatek odvahy a kompetencí k vyhledání této pomoci v případě, kdy se
problém týká celé rodiny.
11
Naší snahou je, aby všichni aktéři rodinného i školního prostředí, ve kterém děti a
mladí tráví největší část svého života, spolupracovali a v případě neshody či nepohody
dokázali najít bezpečné řešení ať už sami, nebo za podpory odborníků.
Sekundární cílové skupiny:
a)
b)
pracovníci OSPOD, dětští lékaři, dětští psychologové, pracovníci dalších zařízení
poskytující služby pro ohrožené děti a jejich rodiny
- jedná se o spolupracující odborníky, na něž děti či rodina získávají kontakty v případě
potřeby,
- v případě, kde je odborník informován o činnostech Diakonie Západ, zlepšuje se
možnost vzájemné spolupráce při jednotném postupu podpory rodině s ohroženým
dítětem,
široká veřejnost
- informování veřejnosti o pozitivních důsledcích dobře zvládnuté krizové situace i o
způsobech bezpečného zvládání krizových situací svépomocí či s vyhledáním
odborné pomoci přispívá k minimalizaci vzniku rizikového chování,
- získané informace jsou přenositelné jak na řešení vlastních problémů, tak i problémů
ve svém okolí (osvětové aktivity mají i komunitní charakter).
1.3.3 Stručný popis programu pro jednotlivé stupně škol
A. Besedičky
Cílová skupina:
žáci I. stupně ZŠ (+ třídní učitelé, metodici prevence a výchovní
poradci, se kterými jsou aktivity plánovány a kteří jsou přítomni na
jednotlivých lekcích)
Časový rozsah:
1 vyučovací hodina (tj. 45 min. bez přestávky)
Cíle:
•
•
•
předat žákům takové množství informací, aby dokázali získat představu o tom, jaké
jsou možnosti pomoci a podpory v konkrétní krizové situaci,
s ohledem na věk, rozumové schopnosti a zkušenosti žáků rozvíjet osobnostní
vlastnosti, empatii, zájem o druhé a informovanost o pomoci v obtížných situacích,
zvýšit všímavost a vnímavost dětí a mládeže k problémům ve svém okolí.
Témata podle ročníků:
•
•
•
•
•
1. třída - Byl nebyl velký problém
2. třída - Empatie
3. třída - Emoce
4. třída - Pomoc v krizových situacích
5. třída - Rekapitulace krizových služeb
12
B. Bloky primární prevence
Cílová skupina:
žáci II. stupně základních škol, studenti nižších ročníků víceletých
gymnázií
Časový rozsah:
3 x 2 vyučovací hodiny (90 min. bez přestávky)
Cíle:
•
•
•
•
Lekce:
•
•
•
zvýšit povědomí o právech a povinnostech, rozvíjet sociální dovednosti,
vést žáky prostřednictvím modelové krizové situace v životě fiktivního spolužáka k
tomu, aby v rámci svých možností dokázali získat náhled a analyzovat tuto situaci
v reálném životě,
předat žákům takové množství informací, aby dokázali získat představu o tom, jaké
jsou možnosti pomoci a podpory v konkrétní krizové situaci,
zvýšit všímavost a vnímavost dětí a mládeže k problémům ve svém okolí.
Blok primární prevence je tvořen třemi lekcemi, které na sebe navazují a jsou
propojeny společným tématem, které si může škola podle ročníku žáků vybrat
z nabídky.
1. lekce: Moje práva
2. lekce: Sociální dovednosti
3. lekce: Modelové situace
Témata podle ročníků:
•
•
•
•
6. třída - Šikana a vztahy s vrstevníky
7. třída - Rodinné vztahy
8. třída - Partnerské vztahy
9. třída - Nebezpečí na internetu
C. Vzdělávací diskuze pro studenty středních škol a středních odborných učilišť
Cílová skupina:
studenti ve věku 15-18 let
Časový rozsah:
3 x 2 vyučovací hodiny (90 min. bez přestávky)
Cíle:
•
•
•
předat studentům takové množství informací, aby dokázali získat představu o tom,
jaké jsou možnosti pomoci a podpory v konkrétní krizové situaci,
informovat studenty o zařízeních poskytujících služby krizové pomoci v Plzeňském
kraji (v jakých případech, kdy a jakým způsobem je možné je kontaktovat),
zvýšit všímavost a vnímavost studentů k problémům ve svém okolí.
13
Lekce:
•
•
•
Blok primární prevence je tvořen třemi lekcemi, které na sebe navazují a jsou
propojeny společným tématem, které si může škola podle ročníku žáků vybrat
z nabídky.
1. lekce: Moje práva
2. lekce: Sociální dovednosti
3. lekce: Modelové situace
Předpokládaná témata:
•
•
•
•
•
Konkrétní témata besed jsou vždy upřesněna na základě
mapování zájmu a potřeb středních škol a jejich studentů.
Sebepoškozování
Poruchy příjmu potravy – aneb zdravý životní styl
Partnerské vztahy
Nebezpečí na internetu
Osobnostní rozvoj a spolupráce
Komunikace 1
2.
Slovo komunikace pochází z lat. communicare – sdílet, radit se, communis –
společný a má řadu významů. Pro účely této metodiky nás bude zajímat komunikace
především ve významu dorozumívacím (sociální komunikace), z hlediska používaných
prostředků (verbální, neverbální, vizuální) či z hlediska využívání informačních technologií.
2.1
Význam sociální komunikace
Sociální komunikace je prostředkem dorozumívání se mezi lidmi. Díky ní si můžeme
vzájemně sdělovat svá přání, myšlenky, pocity, můžeme sdílet každodenní radosti i strasti,
můžeme porozumět sobě i ostatním. Není to jen pouhé „povídání“ si s druhým člověkem,
nýbrž má své zákonitosti a funkce. Důležité jsou informace, které sdělujeme i přijímáme.
Každou z nich přetváříme, tvarujeme či rozšiřujeme s ohledem na naše dosavadní poznatky.
Mnohdy si přijaté informace také upravujeme, abychom jim porozuměli, a díky tomu se pak
stává, že obsah, který nám byl sdělen, dostává jiný ráz. Zkreslené informace pak zapříčiňují
nedorozumění.
Součástí komunikace ale nejsou pouze předávané informace, nýbrž také zpráva o
nás samotných – o naší momentální náladě, o postoji, který máme k právě diskutované věci,
ale také o vztahu k našemu protějšku, se kterým právě mluvíme. Důležitou roli hraje též naše
motivace ke komunikaci – k objektu, ke kterému se směřujeme, k tématu, které je obsahem
rozhovoru, naše momentální rozpoložení. Ač je člověk tvor společenský a potřebuje být
v interakci s lidmi v okolí, jsou chvíle, kdy potřebuje být pouze sám se sebou, komunikovat
intrapersonálně. Když však „potřeba samoty“ a „stažení se“ nabírá na intenzitě a
dlouhodobosti, ukazuje to spíše na vnitřní „nepohodu“ tohoto člověka či nějakou duševní
abnormalitu.
Při uvažování nad komunikačním procesem je tedy důležité brát v úvahu kontext, ve
kterém se odehrává. Vnitřní kontext odráží naše zkušenosti, znalosti, paměť, nastavení
1
Informace týkající se popisu kapitoly o komunikaci jsou čerpány zejména z publikace:
Holeček, V.; Miňhová, J.; Prunner, P.: Psychologie pro právníky, Plzeň 2007
14
řešení problémů, očekávání či naše momentální emoční rozpoložení a postoje, které
zaujímáme. Vnější kontext souvisí s tím, kdo je osoba, se kterou komunikujeme, jakým
jazykem mluvíme, či v jaké společnosti a v jakém prostředí. Je zcela evidentní, že jinak
komunikujeme v práci, na úřadech, doma či ve škole a to s člověkem, který je nám známý
nebo neznámý, který je náš nadřízený či podřízený. Jinak se projevujeme, když jsme
chváleni, jinak když jsme káráni. Vliv na naše vystupování může mít i stupeň uspokojení
našich základních biologických potřeb. Kromě slov, která při komunikaci používáme, je pak
třeba počítat i s mimoslovními projevy našeho těla, výrazu naší tváře, používáním gest a
podobně. Komunikujeme verbálně i neverbálně.
2.2
Verbální komunikace
Základní prvek komunikace je slovo. Slovo mluvené, ale též psané. Mluvená i psaná
forma komunikace má také svá pravidla a zákonitosti. Dle počtu komunikujících se může
jednat o monolog, dialog či komunikaci ve skupině. Verbální komunikaci studuje řada
vědních disciplín, např. lingvistika (jazykově), sémantika (nauka o významu slov), rétorika
(zabývá se řečnickým uměním) či syntax (v jejímž zájmu je správné řazení slov). Sleduje se
také paralingvistická složka mluveného projevu, tedy hlasitost řeči, její rychlost a plynulost,
intonace a melodičnost, výška tónu, ale také chyby, kterých se v řeči dopouštíme nebo jak
svou řeč frázujeme. Pokud věnujeme pozornost těmto ukazatelům, mohou nám o člověku,
se kterým hovoříme mnohé prozradit. Lze z nich vyčíst např. nervozitu, trému, agresivitu či
psychickou poruchu.
Volba slov při komunikaci musí být přiměřená situaci a srozumitelná osobě či
osobám, ke kterým směřuje. Musí se ohlížet na věk, zkušenosti či dosaženou odbornost.
Zvláště při komunikaci s dětmi je důležité ověřovat si, zda je jimi naše řeč dostatečně
pochopená. Volíme spíše kratší věty, než souvětí, vyhýbáme se používání cizích slov,
používáme praktické příklady pro přiblížení teoretických pojmů.
2.3
Neverbální komunikace
Nekomunikujeme pouze slovy. I zvířata, která neumí mluvit, se dokážou dorozumět.
Z historického hlediska lze předpokládat, že je neverbální komunikace mnohem starší než ta
15
verbální. U lidí však probíhají oba druhy současně. Pokud je verbální i neverbální složka
komunikace v souladu, je to pro vzájemné dorozumění velmi prospěšné. Pokud však slova
říkají něco jiného, než říká tělo, dochází k nesouladu a proces dorozumění, přenos informací
či vzájemné se pochopení je ohroženo.
Neverbálně sdělujeme své postoje, vztahy k druhým lidem, momentální psychický
stav i emoce. Pokud člověk mluví monotónním hlasem či se jinak neverbálně neprojevuje,
většinou své posluchače nezaujme. Naopak uvolněnost ve verbálním projevu a gestikulace
je pro posluchače čitelnější a přitažlivější. Komunikujeme-li proto s dítětem, je důležité, aby
naše gesta byla přiměřená a tlumená, aby nerušila verbální sdělení. Mimika obličeje velmi
dobře vyjadřuje emoce jako například radost, smutek, obavy či vztek. Důležitou roli má
úsměv. Také oči jsou poměrně důležitým ukazatelem při rozpoznávání emocí. Jsou signálem
toho, že věnujeme obsahu komunikace pozornost a zároveň vnímáme toho, kdo sděluje. Při
komunikaci s dítětem je dobré udržovat oční kontakt tak, že se „snížíme“ na úroveň dítěte.
Sedneme si k němu do dřepu, posadíme se oba na židli apod. Pokud bychom totiž
komunikovali z výšky, mohlo by to vzbudit dojem naší nadřazenosti.
Zajímavým prvkem při neverbální komunikaci je dotek (haptika). Patří sem podání
ruky, objetí, pohlazení apod. Při komunikaci s dítětem můžeme dotek využít častěji než při
komunikaci s dospělým. Platí však, že velmi záleží na situaci a vhodnosti doteku. Pokud
bychom chtěli dítě například obejmout, je dobré předtím vyjádřit svůj záměr slovně a zeptat,
zda souhlasí.
Podle způsobu držení těla (posturologie) lze určit, zda si mluvčí věří či nikoliv, zda je
v souladu se sdělovaným obsahem, či nikoliv. Zatnuté pěsti či vysunutá brada značí
výhružný postoj, ruce zkřížené na prsou neochotu komunikovat, ruce volně spuštěné podél
těla komunikaci otvírají. Důležitou roli zde sehrává také vzdálenost komunikujících osob
16
(proxemika), která se hodně odvíjí od vztahu, který k sobě lidé zaujímají. Čím jsou emoce
pozitivnější, tím může být vzdálenost mezi nimi menší. Sociální komunikace rozlišuje tzv.
proxemické zóny. Mezi ně patří intimní zóna (do 30 cm – pro blízké lidi, rodinu), osobní zóna
(do 75 cm, pro přátele), sociální zóna (do 2 m – pro skupinu, neosobní jednání), veřejná
zóna (3,5-7 m, pro řečníka komunikujícího s posluchači). Nedodržování těchto zón může
budit napětí a jiné nepříjemné pocity.
Vstupujeme-li na půdu školy a chystáme-li se mluvit se skupinou dětí či samotným
dítětem, ale také s pedagogickým pracovníkem, pedagogickým sborem či rodiči, je důležité
uvědomovat si pravidla a zákonitosti, které naši komunikaci mohou zkvalitnit. Každá cílová
skupina má svá specifika a ta jsou důležitá pro správnou volbu slov a formy sdělení.
2.4
Specifika mobilní a internetové komunikace2
V současné době nás virtuální média obklopují na každém kroku. „Chytré“ telefony,
zajišťující téměř kdekoliv přístup k internetu a tím pádem i k různým sociálním sítím, jsou
dnes přístupné většině dospělých, ale též dětí. Díky možnosti komunikovat jejich
prostřednictvím skoro z každého místa na světě se snižují pocity samoty, úzkosti a stesk,
naopak se zvyšuje pocit sounáležitosti, okamžité sdílení zážitků i potřeba být s druhými
neustále v kontaktu. Zvyšuje se však také možnost jejich zneužití k tomu, aby bylo druhým
nějakým způsobem ublíženo. Typickým příkladem je např. kyberšikana. Je proto důležité být
obezřetní, s kým a za jakých podmínek komunikujeme a této obezřetnosti a pravidlům
bezpečného využívání mobilní a internetové komunikace učit také děti.
2.4.1 Mobilní komunikace
Mobilní telefon je dnes běžnou výbavou již dětí mladšího školního věku. S postupem
věku se zvyšují nároky na rychlost připojení dat (internet), kvalitu fotografií, kapacitu paměti
apod. Do „chytrého“ mobilního telefonu se tedy vejde kromě tradičního komunikátoru také
kvalitní fotoaparát, přehrávač hudby či videa, internetový prohlížeč. Dnešní mladí lidé si
často život „bez něj“ ani nedovedou představit. Zapomenou-li ho někde, ztratí-li ho, rozbije-li
se, znamená to pro ně ztrátu kontaktu se světem, osamělost, nudu, neschopnost se jinak
zabavit.
Faktem je, že pro tradiční telefonování mladí lidé využívají mobil spíše výjimečně.
Převažují SMS zprávy a u „chytrých“ telefonů s datovým připojením jsou i ty nahrazovány
spíše bezplatnými messengery. Velmi důležitým prvkem je sdílení svých pocitů, nálad přes
facebook či twitter, fotografie jsou posílány na instagram a na významu nabývá sledování
počtu „lajků“ a „komentářů“.
Mobilní telefon odráží potřebu komunikovat a být stále s druhými v kontaktu.
V případě potřeby zajišťuje pocit bezpečí bezprostředním kontaktem. Umožňuje být sdílnější
– do psaného textu často napíšeme více, než řekneme z očí do očí. Důležitá je ale
2
Informace týkající se popisu specifik mobilní a virtuální komunikace jsou čerpány z diplomové práce:
Egermaierová, V.: Virtuální komunikace a její využití v rámci nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež,
České Budějovice 2013
17
samozřejmě míra jeho využití. Pokud se stane takovou součástí našeho života, že se bez něj
nelze obejít, není možné se bez něj bavit, radovat, fungovat, či když jeho absence vzbuzuje
až depresivní či agresivní pocity, stává se ohrožujícím a nebezpečným.
2.4.2 Virtuální komunikace
Internet je komunikační médium, které nás obklopuje na každém kroku. Jeho vlivy na
lidskou komunikaci jsou jak pozitivní, tak negativní. E-maily, sociální sítě, různá diskusní
fóra, blogy a chaty urychlují jak předávání informací mezi lidmi, tak získávání nových
znalostí, baví, na druhou stranu však zhoršují kvalitu řeči, ale i myšlení, slovního projevu,
člověk si neuvědomuje své pocity.
Specifika této komunikace však tkví např. i v její zdánlivé anonymitě. Lze do ní
vstoupit na základě zcela změněné identity, co se týká pohlaví, věku, lokality, ale též
osobnostních rysů či sociálních rolí. Člověk se může vydávat za někoho jiného, může mít
vlastnosti, jaké by si přál, žít život o jakém snil, představit se člověku na druhém konci v tom
nejlepším světle. Komunikace ve virtuálním prostředí je spojena se ztrátou ostychu a zábran
a může člověku dodat sebevědomí. To vše může mít pozitivní i negativní důsledky. Na jedné
straně může být člověk otevřenější a spontánnější, na straně druhé může obcházet normy a
zákazy, ohrožovat sebe sama či druhé.
Komunikace ve virtuálním prostředí umožňuje komunikovat v jednu chvíli s více lidmi
najednou. Opět jsou zde plusy a minusy. Komunikující může mít pocit přijímání od druhých
lidí, cvičí si schopnost myslet na více věcí v jednu chvíli, ale zároveň může vnímat pocity
nervozity a dostat se do stavu podobnému transu, kdy přestává vnímat své okolí.
18
Virtuální prostředí internetu s možností vytvoření anonymní identity je bezpečným
prostředím pro intimní svěřování. Ten, kdo má v reálném životě strach svěřit se někomu ve
svém okolí nebo třeba nikoho takového ve svém okolí nemá, hledá zde někoho, komu může
svěřit své tajemství a trápení, u koho může nalézt pochopení a kdo ho zároveň neodsoudí.
Ten, kdo je sám, hledá zde partnera „na pokec“. Podobně jako v reálném prostředí člověk
pomocí své virtuální identity navazuje virtuální vztahy. Ty se však od těch reálných liší.
Například tím, že z nich je mnohem jednodušší odejít. Útěk se pak ale může stát významnou
strategií při řešení komunikačních konfliktů.
Z výše uvedeného je patrné, že komunikace ve virtuálním světě má svá velká pro a
proti. Důležité je chránit své soukromí, nesdělovat o sobě informace, o kterých nechceme,
aby veřejnost věděla, nevkládat fotky, které by mohl kdokoliv zneužít. Ve vztahu k ostatním
je nutné respektovat jejich soukromí, nikoho neponižovat, neosočovat, zároveň však taky
slepě nedůvěřovat všemu, co a od koho se dozvíme. Existují různé způsoby, jak si ověřit,
zda ten, kdo se skrývá na druhé straně je ten, za koho se vydává.3
3
Například internetové stránky www.seznamsebezpecne.cz jsou věnované bezpečnému seznamování na
internetu.
19
Subjekty komunikace ve školním prostředí4
3.
V této kapitole je nutné si popsat osoby, které se komunikace účastní. Z odborného
hlediska mluvíme o komunikátorovi, tedy osobě, která sděluje nějakou informaci, a
komunikantovi, tedy o tom, kdo informaci přijímá. Pro účely této metody budou popsány
hlavní skupiny osob, které se mohou objevit v procesu komunikace s ohroženými dětmi ve
školách. Každá skupina totiž vyžaduje specifický druh komunikace, i když některé prvky
budou samozřejmě společné pro více skupin. Zároveň je důležité si uvědomit, že ta samá
osoba je v procesu komunikace/rozhovoru zároveň tou, která informace sděluje, ale zároveň
i přijímá.
3.1
Děti a dospívající
3.1.1 Charakteristika dětí - žáků 1. stupně (věk 6-10 let)
Dítě v tomto období začíná chodit do školy. Období her se mění v období povinností.
Kromě autority rodiče přijímá dítě i autoritu učitele. Zpočátku přijímá autority nekriticky a
maximálně se snaží plnit jejich očekávání, postupně se však osamostatňuje, vliv autorit na
jeho myšlení zeslabuje a podléhá zkušenosti, kterou dítě s dotyčnou autoritou udělá. Na
konci tohoto období už dokáže projevovat vlastní kritické názory a před autoritou učitele
upřednostňuje spolužáky.
Své chování posuzuje dítě v tomto období podle možných důsledků. Pro vytvoření
konkrétního úsudku je velmi důležitá identifikace dítěte s konkrétními osobami. Na morální
vývoj dítěte v tomto období má velký vliv rodinné prostředí, vztahy a způsoby jednání, které
v něm potkává. Při vytváření identity hraje velký význam srovnávání – srovnávání zvnějšku
(dětmi, učitelem, rodiči), ale také „zvnitřku“ - dítě se srovnává se svými vrstevníky,
sourozenci také samo. V této době je podstatné především to, jak je dítě úspěšné či
neúspěšné ve škole.
Pro výběr komunikačních nástrojů lze brát v úvahu to, že je dítě v tomto věkovém
období samo o sobě velmi aktivní, rádo spolupracuje s druhými a chce poznávat okolní svět.
Postupně se zvětšuje rozsah jeho pozornosti, myšlení je spíše konkrétní – typická je jeho
závislost na pozorovatelné skutečnosti, což má za následek, že události, se kterými se
dosud nesetkalo, si neumí představit. Má potíže s vyjadřováním abstrakcí, umí však již
rozlišit mezi realitou a fantazií. Vyznačuje se vysokou spontánní pohybovou aktivitou,
zdokonalují se pohybové dovednosti, rozvíjí se obratnost a koordinace. Přirozenou součástí
dítěte v tomto období je kresba – jejím prostřednictvím dokáže vyjádřit to, co prožívá.
Konec tohoto období je charakteristický tzv. „klidem před bouří“. Připravuje se nástup
puberty. Dítě už přestává myslet především na sebe a své úspěchy (jak tomu bylo na
začátku školní docházky), postupně se u něho začíná projevovat princip sounáležitosti,
společné odpovědnosti a rozvíjejí se kamarádské vztahy. Autorita dospělé osoby velmi závisí
na tom, jakou zkušenost s ní dítě získalo. Zatímco v předcházejícím období převažovaly ve
4
Informace týkající se subjektů komunikace z hlediska vývojové psychologie jsou čerpány z publikací:
Ptáček, R.; Kuželová H.: Vývojová psychologie pro sociální práci, MPSV,2012,
(http://www.mpsv.cz/files/clanky/14812/VP_nahled.pdf);
Šimíčková Čížková J. a kol.: Přehled vývojové psychologie, Olomouc 2005.
20
skupině dětí vztahy spíše nahodilé, nyní se začínají diferencovat. Vytvářejí se první
přátelství. Začínají se rozdělovat skupinky chlapců a dívek.
Dítě v tomto období se rozvíjí jak v oblasti hrubé i jemné motoriky, dochází ke zvýšení
výkonnosti, obratnosti i zlepšení svalové koordinace. Rozvíjí se abstraktní myšlení, je
využívána logická paměť, doba schopnosti soustředit se na danou věc se prodlužuje.
V oblibě jsou konstruktivní, pohybové a společenské hry se stále složitějšími pravidly.
Kromě domácího a školního prostředí můžeme dítě v tomto věku potkat již také při
mimoškolních aktivitách v různých zájmových kroužcích. V tomto období začínají děti
využívat i internet – především však pro vyhledávání informací, poslech hudby, online hry či
chatovou komunikaci5.
3.1.2 Charakteristika dospívajících - žáků 2. stupně (věk 11-15 let)
Toto období je důležité z hlediska pohlavního dospívání člověka, ale je také
mezníkem v sociální oblasti. Mladý člověk ukončuje povinnou školní docházku a ve většině
případů si volí své budoucí povolání. Je to náročné období pro samotného pubescenta, ale
též pro jeho okolí.
Změny v tělesném vývoji s sebou přinášejí ztrátu koordinace pohybů, zvýšenou
unavitelnost. V těle dochází v důsledku hormonálních změn k výrazné emoční
nevyváženosti, což se projevuje podrážděností, labilitou nálad, převládají záporné emoce –
rozmrzelost, nepokoj, neklid, vzdor. To vše má vliv i na soustředění, méně vydatný spánek,
vznik úzkostí. Pubescent mívá potíže s přijetím sebe sama převážně s ohledem na změny
v tělesném i psychickém schématu. Sebehodnocení vychází hlavně z toho, co si o sobě
myslí on sám, nikoliv jeho okolí. Je k sobě často velmi kritický, utíká se k nereálným
fantaziím.
Typickou pro toto věkové období je ztráta jistoty z důvodu probíhajících změn, odpor
k dosavadním autoritám – dospívající odmítá podřízenou roli, oslabuje vztah s rodiči a
naopak vzrůstá vazba na vrstevníky. Vytvářením skupin – skupinová identita – se dospívající
navzájem podporují. Za to, že se člen skupiny vzdá své individuality (přijme požadavek na
konformitu ve stylu oblékání, způsobu řeči apod.), mu skupina nabízí jistotu a přijetí.
Postupně se ale vrstevnické skupiny rozpadají, dochází k navazování partnerských vztahů.
Na významu v tomto období nabývá setkávání s vrstevníky mimo domácí prostředí a
komunikace na sociálních sítích.
3.1.3 Charakteristika adolescentů – žáci 3. stupně (věk 16-19 let)
Období, kdy dochází ke stabilizaci tělesného i duševního rozvoje. Zvyšuje se fyzická
odolnost a výkonnost. Intelektové vnímání dosahuje svého vrcholu, bohužel však ještě není
doplněn o životní zkušenosti (výhoda pro vymýšlení originálních řešení). Adolescenti si
5
Viz http://www.lupa.cz/clanky/ceske-deti-a-internet.
21
vytvářejí a testují své hypotézy. V jejich myšlení je typický egocentrismus: vytváří si tzv.
imaginární obecenstvo – mají pocit, že jsou středem pozornosti, že je všichni pozorují.
V tomto věkovém období dochází k završení rozvoje identity. Rozvíjí se mužská a
ženská role, dochází k navazování hlubších partnerských vztahů. Adolescent už zná své
vlastnosti, své silné a slabé stránky, dokáže sám sebe reflektovat. Jeho uvažování je
stabilnější, není radikálním odpůrcem norem společnosti, ale vytváří si radikální postoje.
Ve vztahu k rodičům dochází ke zklidnění, rodiče již nemají nadřazenou pozici. Velký
vliv stále hraje vrstevnická skupina, která poskytuje jednotlivci, vyvazujícímu se z rodinného
prostředí, oporu.
Život adolescentů se již může značně odlišovat. Zatímco někteří jedinci se věnují
studiu, jiní již nastupují do svých prvních zaměstnání nebo vstupují do manželství a zakládají
rodiny. Rizikovým faktorem je, že si uvědomují to, že jejich aktuální rozhodnutí může ovlivnit
celý jejich budoucí život, což na ně vytváří velký tlak. Toto období je proto velmi citlivé pro
vznik tzv. rizikového chování.
Velký význam v tomto období si stále udržuje setkávání s vrstevníky mimo domácí
prostředí a komunikace na sociálních sítích.
3.2
Učitel
Škola je místo, ve kterém tráví děti i mladí lidé podstatnou část svého života. Spolu
s rodinným prostředím je zároveň místem, které má největší vliv na vytváření osobnosti
mladého člověka. Ovlivňuje ho nejen předávaný obsah vyučovací látky, ale též interakce
mezi dětmi, mezi učiteli, mezi dětmi a učiteli. I zde probíhá další část procesu socializace, tj.
začleňovaní dítěte do společnosti.
Učitel je osoba, která osobnostní vývoj dítěte či mladého člověka přímo ovlivňuje.
Tím, jakým způsobem předává nauku o světě, tím, jak se chová ke skupině žáků, k ostatním
učitelům, k žákovi jako jednotlivci i sám k sobě. Stává se pro dítě vzorem, se kterým se ono
více či méně identifikuje. Míra této identifikace závisí na věku dítěte a na zkušenosti, kterou
s daným učitelem získá.
3.2.1 Učitel 1. stupně ZŠ
V období mladšího školního věku se učitel stává pro žáky své třídy významnou
autoritou. Zvláště v počátcích školní docházky děti často poměřují samy sebe podle toho,
zda dokážou plnit jeho očekávání. Je pro ně často nezpochybnitelnou autoritou, kterou
nekriticky přijímají.
To však klade na tohoto učitele vysoké nároky. Děti se v této době učí nápodobou a
je dost zřejmé, že svého učitele budou napodobovat – v dobrém i ve zlém.
22
3.2.2
Učitel 2. a 3. stupně
V období pubescence a adolescence je role učitele velmi obtížná. Má být autoritou,
jenže dospívající v tomto období autority odmítají. Úspěch má pouze učitel, který si to
v očích žáků „zaslouží“ svým chováním a jednáním. Jeho status znásobí, pokud bude
k dospívajícím přistupovat s nadhledem a trpělivostí, bude ochoten naslouchat, zároveň však
bude umět důsledně udržovat nastavené hranice, bude pravdivý a spravedlivý. To jsou
vlastnosti, které žáci a studenti v tomto věkovém období nejvíce oceňují.
V rámci vytvářené studie komunikační strategie je role učitele vnímána jako role toho,
kdo s žáky a studenty na základních a středních školách vstupuje do úzkého kontaktu. On
má možnost být mezi prvními, kdo identifikuje potíže svěřeného žáka, poskytne mu „první
pomoc“ v obtížné situaci a podpoří ho při bezpečném zvládnutí celé situace ať vlastní
profesionální intervencí, či nasměrováním do dalších odborných služeb.
3.2.3 Školní metodik prevence6
Školní metodik prevence je pedagogický pracovník, který je většinou odborným
učitelem, preventivní činnosti se věnuje pouze v malé části svého úvazku, příp. nad jeho
rámec. Mezi jeho základní úkoly patří vytvoření a kontrola realizace preventivního programu
školy. Zajišťuje realizaci aktivit primární prevence v oblasti rizikového chování, metodicky
vede učitele v oblasti prevence rizikového chování a koordinuje jejich vzdělávání v této
oblasti. Má odborné znalosti v oblasti prevence rizikového chování a pracuje s ohroženými
dětmi. Jeho úkolem je také spolupráce s návaznými organizacemi poskytujícími podporu
v případě akutního výskytu rizikového chování ve škole.
3.2.4 Výchovný poradce7
Výchovný poradce na škole působí zároveň jako odborný učitel, jeho rozsah týdenní
přímé práce se snižuje dle počtu žáků ve škole, ve které působí. Kvalifikačně musí splňovat
vzdělání dle § 8 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků.
Výchovný poradce poskytuje ve školách kariérní poradenství při volbě dalšího studia
žáků či jejich profesní kariéry, koordinuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími
potřebami ve škole, provádí orientační šetření a řídí spolupráci s dalšími návaznými
poradenskými pracovišti (PPP, SPC apod.). Poskytuje pomoc a podporu svým kolegům při
tvorbě individuálních vzdělávacích plánů, při práci s nadanými žáky či s těmi, kdo
neprospívají.
6
7
Viz. www.msmt.cz/dokumenty/2005-7-1;
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/M/Metodik_prevence?highlight=Metodik+prevence
Viz. http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/V/V%C3%BDchovn%C3%BD_poradce
23
3.3
Rodinný příslušník
3.3.1 Rodič8
Rodič dítěte mladšího a středního věku
V tomto období se rodičovské kompetence významně proměňují, protože jsou na
rodiče kladeny nové, zejména zákonné povinnosti. Rodič musí dohlížet na plnění povinné
školní docházky a pomáhat dítěti ve školních přípravách. Dalším důležitým úkolem, který
rodič v tomto období má, je podporovat sociálně žádoucí chování dítěte a vytvářet mu vzory,
které jsou sociálně očekávané a v dítěti ukotví ochotu dodržovat narůstající sociální
povinnosti. Kromě školní docházky jsou zde také klíčové mimoškolní aktivity, které dítěti
umožní širší rozvoj a možnosti sociokulturního začleňování ale které také kladou často
zvýšené nároky na rodinný rozpočet.
Přibližně v období, kdy dítě navštěvuje 5. třídu ZŠ, se začínají rodičovské
kompetence proměňovat. Vychází to zejména z chování dítěte, které chce být již nejen
samostatné, ale také chce být od ostatních respektováno, chce, aby mu rodiče naslouchali a
aby ho také akceptovali. V tomto období dochází k situacím, kdy dítě nechce přijímat rady a
pomoc rodičů. Je proto důležité, aby rodiče byli schopni zaangažovat další osoby nebo
služby, které dítěti v určitých situacích pomohou (např. příprava do školy). I zde jsou klíčové
mimoškolní aktivity (např. zájmové kroužky), stejně tak jako efektivní dohlížení nad trávením
volného času dítěte, protože od tohoto období výrazně roste míra ohrožení vzniku rizikového
chování (např. kriminální chování v partě, kouření, alkohol, drogy, předčasný sex).
Rodič dítěte v období pubescence
Zásadní jsou rodičovské kompetence především v oblasti schopnosti a ochoty
poskytnout pubescentovi podporu a možnost dalšího rozvoje, dohlížet nad způsobem
volného času a eliminovat vznik rizikového chování. Pokud se tyto jevy u dítěte vyskytují, je
důležité to účinně řešit – nejčastěji ve spolupráci se školou, sociálním pracovníkem, případně
dalšími profesionály. Také je v tomto období důležité, aby rodič podporoval dítě v jeho
vlastním rozvoji, např. určité materiální prvky jako je oblečení, doplňky, atd. mohou
pubescentovi napomáhat v utváření jeho identity. Základem pro budoucí schopnost
hospodařit s vlastními prostředky je kapesné, které by dítě v tomto věku mělo dostávat –
alespoň v základní míře.
Rodič dítěte v období adolescence
V tomto období jsou rodičovské kompetence již zcela završeny. Úkolem, který rodič
adolescenta má, je jeho podpora v plném dokončení sociálního života v rodině a započetí
života vlastního. Po dosažení 18. roku věku výrazně klesá možnost působit na adolescenta,
avšak do té doby musí rodič věnovat zvýšenou pozornost signálům značícím rozvoj
rizikového chování a případně ho řešit včas. Jedinou možnou cestou k „úspěšné výchově“ je
utváření nového charakteru vztahu, který je založený na vzájemném respektu a partnerství.
8
Viz Ptáček, R.; Kuželová H.: Vývojová psychologie pro sociální práci, MPSV,2012.
(http://www.mpsv.cz/files/clanky/14812/VP_nahled.pdf)
24
Také je zde kladen velký důraz na tvorbu sociálně žádoucích vzorců chování v oblasti
pracovních návyků.
3.3.2 Sourozenec9
Sourozenec v životě dítěte hraje důležitou roli stejně jako rodiče. Sourozenecké
vztahy se s nástupem školních povinností nemění a zůstávají relativně konstantní až do
období puberty. Sourozenecké vztahy dávají dítěti zažít důležitou zkušenost spojenou se
socializací a mohou se díky nim naučit řešit spory, spolupracovat, ale také zažít rivalitu, která
je častější právě ve školním věku.
Vztahy mezi sourozenci hodně ovlivňuje postoj, jaký k dítěti zaujímají rodiče. Pokud
rodiče nedělají mezi jednotlivými sourozenci žádné rozdíly a spravedlivě mezi ně dělí svoji
pozornost, pak můžeme očekávat, že sourozenecké vztahy budou přátelské a harmonické.
Na to, jakou má člověk povahu, může mít do jisté míry vliv i pozice, v jaké se dítě
narodí. To pak může hrát roli i ve spokojenosti se vztahy v dospělosti.
Prvorození mají nelehký úkol. Prošlapávají cestu mladším sourozencům a rodiče se
na nich učí používat výchovné metody. Je na ně upřena veškerá pozornost a tím i tlak na to
zvládat své úkoly co nejlépe. Díky tomu se prvorození stávají cílevědomými a mají rádi věci
pěkně zorganizované. Pokud přijde do rodiny další dítě, prvorození se o ně automaticky
začnou starat a pomáhat rodičům. Na prostřední dítě padá stín prvorozeného a jeho vnímání
je ovlivněno právě prvorozeným. Podle výzkumů je prostřední dítě v určité míře protikladem
prvorozeného. Oproti prvorozeným a benjamínkům mívá v rodině těžší pozici, není mu
věnováno tolik pozornosti a může mít pocit, že je opomíjeno. Proto se více opírá
k vrstevnickým skupinám. Benjamínek přebírá v rodině roli baviče. I když se nemusí snažit,
zbytek rodiny mu věnuje velkou míru pozornosti. Přesto však může získat pocit, že pro jeho
bavičství ho rodina nemusí brát vážně.
Dítě se nevyhne srovnávání školního výkonu ze strany rodičů. Ti mají často tendenci
ze školní úspěšnosti staršího dítěte vytvořit normu, podle které posuzují zbylé mladší děti.
Toto hodnocení není zcela objektivní, protože je dítě posuzováno v odlišné vývojové fázi a
za jiných podmínek. Starší sourozenec se může pak pro mladší dítě stát někým, koho
obdivuje a má pocit, že jeho výkonu nikdy nemůže dosáhnout nebo naopak odstrašující
ukázkou toho, jak by dopadnout nechtělo.
3.3.3 Prarodič10
Vztahy mezi prarodiči, rodiči a vnoučaty v jednotlivých rodinách určuje především
celková atmosféra a historie rodiny, ale i vzájemná intimita a respektování soukromí. Velmi
důležitá je zde fungující otevřená komunikace, která mezi nimi probíhá. V současnosti nejsou
mezigenerační vztahy v západních zemích vnímány jako harmonické, a i když v naší
9
10
Viz. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie, Praha 2005
Viz. Matoušek, O.; Pazlarová H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Praha 2010
Viz. http://www.evalabusova.cz/clanky/radosti.php
25
společnosti již není zvykem, aby žilo více generací pod jednou střechou, zůstalo udržování
kontaktů, časté navštěvování a prarodiče často svá vnoučata hlídají v době nepřítomnosti
rodičů. Mezi situace, ze kterých může vyvstat určitě napětí, patří např.:
•
•
•
•
autoritářské mluvení prarodičů vůči rodičům do výchovy dětí i do života,
redukce významu osobnosti prarodičů pouze na roli babičky a dědečka,
nerespektující širší společenský rozměr jejich osobnosti,
vzájemná nezdravá konkurence prarodičovských párů a předhánění se v tom, kdo
bude u vnoučat oblíbenější (např. formou drahých dárků,…),
„zneužívání seniorů“, což je termín, který se používá v situaci, kdy při hlídání vnoučat
nejsou jasně nastavena pravidla a dochází k tomu, že např. rodiče nepřispívají na
jídlo, z něhož prarodiče vnoučatům vaří, či na cestovné, vstupenky,…
Prarodiče jsou také v pozici jakýchsi důvěrníků, kteří dětem pomáhají řešit případné
problémy v soužití s rodiči nebo se sourozenci. Pokud dojde v rodině k nějakému vážnému
problému (např. rozvod rodičů), většinou jsou prarodiče mezi prvními, kteří přichází na
pomoc. Stejně tak je tomu i v různých, pro děti neblahých situacích, se kterými se setkávají a
které by mohly budoucnost dítěte nějakým způsobem ohrozit.
Oproti rodičům mívají prarodiče často nadhled, trpělivost a čas a vnoučatům tak
dodávají uvolněné chvíle. Také umožňují dětem kontinuitu se starými časy, protože vnoučata
ráda a se zaujetím zjišťují, jak se žilo dříve a objevují přitom i vlastní historii a kořeny, ze
kterých pocházejí.
3.4
Vrstevník11
Role vrstevníka, spolužáka a kamaráda mají ve školním věku velký význam.
Socializace a zkušenost s různými kamarádskými vztahy slouží dítěti jako nezbytný
předpoklad pro pozdější rozvoj hlubších přátelství a intimních vztahů v adolescenci. Jak se
jednotlivých rolí dítě zhostí, je velmi podstatné nejenom pro uspokojivé prožití aktuálního
období, ale zároveň ovlivní i jeho budoucí strategie chování a kvalitu neformálních vztahů.
Dá se říci, že je základem sociální úspěšnosti.
3.4.1 Kamarád
Po příchodu do školy se v životě dítěte děje velké množství změn a jednou z nich je
rychlé nabití velkého množství sociálních kontaktů. Dítě si začíná vybírat své kamarády, kteří
bývají obvykle stejného věku i pohlaví. Ve třídě samozřejmě kromě kamarádů dítěte bývají
i spolužáci, jež dítě nemá rádo a jimž se ale nemůže vyhnout.
V mladším školním věku (tj. 6–8 let) mají děti nejčastěji a nejraději za kamarády ty
děti, které si s nimi hrají, mají podobná očekávání a sdílejí s nimi aktuální žádoucí aktivity.
Kamarádství je zde chápáno ještě hodně egocentricky. Pro dítě v tomto věku hraje velkou
roli ten kamarád, jehož vidí nejčastěji, např. ten, s kým sedí v lavici, či kdo bydlí ve vedlejším
11
26
bytě. Hodnocení druhých je globální, buď je daný vrstevník kamarádem, nebo jím není,
nerozumějí složitějším projevům chování, a jak píše Vágnerová, nedokážou např. v raném
školním věku pochopit, že v případě šikany nejde jen o chování agresora, ale i o pocity oběti
(protože takové dění se může na první pohled jevit jako legrace), které jsou vzájemně
propojené.
Ve středním školním věku (tj. 9–10 let) se kamarádství přesouvá z roviny
egocentrismu do roviny sociocentrismu. V tomto období již u dětí není kladen největší důraz
jen na sdílení aktivit, ale i na vzájemnou pomoc a solidaritu. Děti zde cítí vzájemnou
sympatii, blízkost a porozumění. Narůstá potřeba vědomí, že kamarád v případě potřeby
pomůže, vyslechne, nezradí a udrží tajemství. Ve středním školním věku děti vytvářejí větší
či menší skupinky, které často vydrží až po dobu několika měsíců. Dívčí skupinky se od
chlapeckých skupinek liší, chlapecké jsou více otevřené, může do nich vstoupit kdokoliv, kdo
splňuje určité podmínky. Nechtějí se od sebe v ničem odlišovat, proto velkou roli zde hraje
faktor stejnosti neboli konformity.
Po desátém roku věku mají děti tendenci začít chování svých kamarádů i vrstevníků
hodnotit a zároveň i usměrňovat, nechovají-li se ostatní děti podle obecně uznávaných
norem. Až do 11 let narůstá preference kontaktu s kamarádem stejného pohlaví, která se
může projevovat i negativním odmítáním kontaktu s dětmi opačného pohlaví.
V dospívání přátelské vztahy rozvíjejí a posilují různé sociální dovednosti, bývají
mnohem komplexnější, než v nižších vývojových fázích. Více než v menším věku se
s kamarádem nesdílejí jen příjemné zážitky, ale i osobní problémy, např. doma či ve škole.
Spoléhá se na to, že dobrý přítel pomůže, nezradí, nevysmívá se a je především oporou.
Důležité je společné rozhodování a trávení volného času. Přátelství v dospívání se
vyznačuje altruismem, často se dospívající pro svého kamaráda vzdává něčeho pro něj
důležitého. Kamarádi se vzájemně ovlivňují, přispívají k osobní vyrovnanosti, posilují
sebevědomí a sebejistotu daného jedince.
3.4.2 Spolužák a vrstevnická skupina
Pokud rodina dítěti dává dostatečné zázemí a jistotu, umožňuje mu, aby se kromě
školní docházky soustředilo na vztahy s vrstevníky. Jak také píše Vágnerová „potřeba
kontaktu a přijetí vrstevnickou skupinou je jednou z nejvýznamnějších potřeb dětí školního
věku.“
V období školní docházky má na dítě vrstevnická skupina významný socializační vliv.
Pro dítě se vrstevnická skupina postupem času stává významným sociálním teritoriem,
k němuž se vnitřně přičleňuje. Tato identifikace s vrstevnickou skupinou se dá považovat za
důležitý vývojový mezník. Signalizuje totiž počátek procesu odpoutávání se ze závislosti na
rodičích a je jedním z projevů rozvoje dětské osobnosti.
Aby se dítě stalo členem skupiny a ostatní ho respektovali, musí přijmout určitá
pravidla, které ve skupině platí. Jakou roli dítě ve skupině zaujme, závisí na jeho aktivitě a na
tom, co skupina preferuje. Tyto role se rozdělují dle oblíbenosti a mohou být vysoce ceněné,
ale i podřadné a přehlížené. Děti, které mají dobré školní výsledky, mívají obvykle i dobré
postavení ve skupině a více přátel. Odráží se zde úroveň jejich kompetencí a osobnostních
27
vlastností. Počet přátel, sociální status dítěte a úspěch ve školních pracích má tedy
význačný vliv na rozvoj uspokojivého sebehodnocení. Výjimkou však nejsou ani ty děti,
jejichž dobré a nadprůměrné školní výsledky bývají u ostatních dětí v kolektivu zdrojem
posměšků, provokací, vulgarit a šikanujícího chování.
Vrstevníci dítěti uspokojují mnohé potřeby, mezi něž patří např. emoční opora
v různých obtížných životních situacích, kdy vrstevník umožňuje dítěti sdělit a sdílet s ním
různé problémy, které se neodváží nebo nechce řešit s dospělými. Dále mezi potřeby patří
potřeba učení, při níž se dítě od vrstevníků učí jiným způsobům chování, než jaké zná od
dospělých. Vztahy mezi vrstevníky jsou vyrovnanější, interakce s vrstevníky má důležitý
význam pro rozvoj poznávacích procesů. Děti, jež vyrůstají v rovnocenných vztazích se
svými vrstevníky, snáze regulují dětské poznávací strategie a pohled vrstevníka je mu bližší,
neboť sdělení dospělého člověka dítě často vnímá jako nadřazenou autoritativní intervenci.
Poslední potřebou, jež stojí za zmínku, je potřeba sebeuplatnění, která se snáze uspokojuje
ve vrstevnické skupině, než mezi dospělými. Je to z důvodu, že vrstevníci představují
rovnocennou referenční skupinu a častěji se sami vzájemně motivují k výkonu, ovšem jsou
zaměření na jiné schopnosti a dovednosti, než na ty, na které se zaměřují rodiče a dospělí
kolem dítěte.
Děti se ve skupině učí vzájemné spolupráci a ohledu na druhé, sebeovládání, ale i
různým sociálním dovednostem jako je komunikace, kooperace, soupeření, prosazení a
touhu něčím imponovat, ale zároveň i poskytnutí pomoci a podpory. S rostoucím věkem se
více vyhraňuje specifický způsob komunikace. Slovník dětí a mládeže podléhá tomu, v jaké
společnosti a geografické oblasti dítě vyrůstá, proto se dá říci, že má relativně krátkou
trvanlivost a často se mění. Více než jiná slova u dětí převládá slang, zjednodušený projev,
citoslovce, přezdívky a zkratky. Pokud chceme s dětmi a mladými udržet krok, je nutné se
naladit na jejich styl řeči, přiblížit se jim skrze něj a přesto „zůstat svůj“ tak, aby nás a naše
sdělení děti nepovažovaly za směšné.
3.4.3 Partner12
V období dospívání se začíná experimentovat s partnerskými vztahy, často původně
založené na zvědavosti. Psychické dospívání je spojené s tělesným dospíváním a s ním
souvisejícím rozvojem erotických pocitů. Do nedávna odmítané opačné pohlaví jedince náhle
začne přitahovat. Při prvních láskách zažívá jedinec rozmanitou škálu pocitů a podnětů.
Přitažlivost, která je v období dospívání založená především na atraktivitě zevnějšku či
chování, podbízí jedince k navázání bližších kontaktů, následné dosáhnutí schůzky a tím
jistotu mít „chození“ potvrzené.
Různorodé prožitky během zájmu o opačné pohlaví můžou mít charakter
zamilovanosti, objevují se emoční výkyvy, střídají se pocity euforie a trapnosti. Dále se
objevují rozpaky, pochybnosti, úzkosti, žárlivost i potřeba blízkosti objektu našeho zájmu a
vysoké mínění o námi milované bytosti. První schůzky mají často charakter povídání si,
návštěvy různých akcí, procházky, držení se za ruku a platonické erotické aktivity - jako je
12
28
zkoušení doteků a líbání, vzácněji petting, obvykle přes oblečení. První důvěrnější projevy
jsou očekávané nejdéle na druhé schůzce.
Někdy motivace k navázání vztahu nemusí pramenit z vnitřních potřeb dospívajícího,
ale může být výsledkem tlaku vrstevnických norem. Z tohoto důvodu si někdy snaží za
každou cenu najít někoho i ti, kteří ve skutečnosti o navazování intimnějších vztahů a
chození zatím příliš nestojí. Mohou se díky tomu obávat výsměchu a provokace. Ze svého
okolí vnímají pocit osamocení, kdy všichni v jejich okolí mají kluka/holku, jen oni pořád ne.
Toto může mít za následek demonstrativní vymýšlení nereálně existujících partnerů, či
zážitků.
Velký počet dospívajících lásek má charakter experimentování, a proto příliš dlouho
nevydrží. Dospívající často nejsou pro dlouhodobý vztah dostatečně zralí, neboť trvalý vztah
zavazuje člověka k určité zodpovědnosti. Rozchod dospívající prožívají jako trauma, ačkoliv
po nějakém čase po rozchodu jsou schopní objektivně posoudit, že jim vztah, včetně jeho
ukončení, přinesl užitečnou zkušenost.
3.5
Odborník
3.5.1 Preventista / pracovník primární prevence
Dle Strategie primární prevence rizikového chování MŠMT13 pro rok 2013-2018 jsou
pracovníci v primární prevenci rizikového chování vzdělaní a kvalifikovaní pracovníci a jsou
vybaveni odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a způsobilostmi podle úrovně, kterou
v primární prevenci zajišťují. Může tak jít o ředitele škol, školní metodiky prevence, výchovné
poradce, ale též např. o učitele etické výchovy, učitele výchovy k občanství a ke zdraví atp.
Mimo školu jsou to pracovníci z dalších subjektů a institucí, které ve školském
prostředí primární prevenci realizují. Pro účely této metodiky vnímáme preventistu /
pracovníka primární prevence jako zaměstnance organizace vykonávající specifickou
prevenci rizikového chování v prostorách školy, s vedením školy, metodikem prevence,
výchovným poradcem a dalšími pedagogickými pracovníky úzce spolupracuje.
Od r. 2014 existuje povinnost certifikace programů primární prevence, která klade
nároky na organizaci i její zaměstnance v podobě splnění standardů odborné způsobilosti.
Pracovník tak musí splňovat nároky kladené na vzdělání pro pracovníky v primární prevenci
rizikového chování či užívání návykových látek ve školství. Je odborníkem ve svém oboru
a umí srozumitelně předávat informace.
3.5.2 Sociální pracovník / krizový intervent14
Sociální pracovník s výcvikem v krizové intervenci je ten, kdo splňuje svým vzděláním
požadavky zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, na vzdělávání sociálních
13
14
Viz. http://www.msmt.cz/file/28077
Informace týkající se popisu speciálního pracovníka/krizového interventa jsou čerpány z bakalářské práce:
Kaletová, V.: Kvalita vztahu mezi pracovníkem a dítětem při krizové intervenci, Plzeň 2010
29
pracovníků. Navíc absolvuje specifické vzdělávání důležité pro krizového interventa. Tento
pracovník většinou poskytuje služby odborné krizové pomoci v zařízení sociálních služeb,
které má službu krizové pomoci registrovanou příslušným krajským úřadem. Krizová pomoc
může být poskytována ambulantní formou v prostorách zařízení, příp. terénní formou na
ulicích, ale i ve školách apod.
Krizová intervence, kterou se krizový intervent učí používat v rámci akreditovaného
výcviku, je nástroj pro komunikaci s klientem a má svá specifika. Avšak tím nejúčinnějším
nástrojem, který krizový intervent má, je on sám, resp. jeho osobnost, která mu pomáhá
zvládat všechny náročné situace, které sebou komunikace s klientem přináší. Krizový
intervent by měl dokonale znát sám sebe a měl by být ochoten na sobě dál pracovat.
Krizový intervent musí mít určité dovednosti pro to, aby například s klientem navázal
důvěru, vytvořil vztah a udržel ho po takovou dobu, jak to bude potřeba. Krizový intervent by
měl být vůči klientovi otevřený, mluvit s ním o tom, co se děje a bude dít, musí ho umět
podpořit, pomáhat mu, aby nejlépe on sám nalezl cesty k řešení jeho situace. Přestože se
liší komunikace s dospělým člověkem a dítětem, dovednosti krizového interventa zůstávají
stejné.
Doporučení pro práci krizového interventa s dítětem vycházejí víceméně z pravidel
vhodné komunikace. Důležité je minimalizovat pocit nadřazenosti, který může vyplývat ze
vztahu dospělý-dítě, odborník-dítě, např. snížením se na výšku dítěte tak, aby rozhovor
probíhal z očí do očí. Nutné je přizpůsobit verbální i neverbální komunikaci tak, aby byla
v souladu, odpovídala věku a rozumovým schopnostem dítěte a dítě bylo schopno obsahu
sdělení porozumět.
Stejně jako všichni i krizový intervent může prožívat krize. Velkou krizí, která je
spojená s jeho prací se nazývá syndrom vyhoření. Jedná se o ztrátu pracovní motivace i
zájmu o klienta. Syndrom vyhoření může začínat pozvolna, takřka bez povšimnutí nebo
naopak náhle, pokud nadšený krizový intervent ztratí iluze o práci či o světě díky realitě a
příběhům, se kterými se ve své práci setká. Proto je důležité, aby o pracovníka bylo dobře
pečováno. Takovou péčí jsou například supervize či vlastní terapeutická sezení, při kterých
bude moci krizový intervent probírat s dalším odborníkem témata týkající se jeho práce.
3.5.3 Pracovník OSPOD
Pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí. Řídí se zákonem č. 359/1999 Sb.,
o sociálně právní ochraně dětí, a do jeho agendy spadají děti, na které se sociálně právní
ochrana zaměřuje. Tyto děti jsou přesně definovány zákonem. V případě, kdy se v rodině
vyskytuje dítě spadající do této kategorie, má ji pracovník OSPOD dle příslušného trvalého
bydliště ve své evidenci. Má vůči této rodině povinnosti vyplývající ze zákona (např. kontrolní
dohled), zároveň však může sám, příp. zprostředkovaně, nabízet a poskytovat rodině
podporu pro zlepšení podmínek a minimalizaci negativního dopadu situace na dítě
a potažmo všechny členy rodiny. Z pohledu poskytování odborných sociálních služeb je
důležité, aby v případě, kdy rodina řešící svou obtížnou životní situaci je pod dohledem
pracovníka OSPOD, spolupracovali pracovníci poskytující sociální službu s tímto
pracovníkem a hledali jednotné postupy pro podporu rodiny, pro plánování kroků ke zlepšení
situace rodiny a tím i ohroženého dítěte.
30
Pracovník OSPOD hraje svou důležitou roli v situaci, kdy odborné krizové služby
vyhledá samo dítě v ohrožení života či zdraví. Pracovníci krizového centra jsou pak povinni
spolupracovat s tímto pracovníkem při zajištění bezpečí dítěte.
3.5.4 Lékař
Pro potřeby této metodiky vnímáme jako velmi důležité pediatry – lékaře pro děti a
dorost, praktické lékaře, ale též lékaře odborné – např. gynekology, chirurgická oddělení
v nemocnicích, ale též porodnice a neonatologická oddělení apod. Tito odborníci hrají velkou
roli při vyhledávání ohrožených dětí, neboť každodenně přicházejí do styku s dětmi a jejich
rodiči. Oni jsou ti, kteří evidují, zda rodiče dodržují státem předepsané lékařské prohlídky
svých dětí, pravidelná očkování, zároveň jsou však často prvními, kdo mohou odhalit týrání
či zanedbávání dětí, obtížnou situaci, ve které se rodina ocitla. Mohou být zprostředkovateli
odborných sociálních služeb, které rodině mohou poskytnout včasnou a důležitou podporu.
Jejich úkol je při poskytování odborných sociálních služeb v tom, že mohou být
vyzváni ke spolupráci při jednotném postupu poskytování podpory ohroženému dítěti a jeho
rodině, zároveň mohou být důležitými odborníky při předávání kompetencí rodičům např.
v péči o zdravotně postižené dítě apod. V neposlední řadě jsou důležitými konzultanty
zdravotní problematiky i pro samotné sociální pracovníky.
3.5.5 Jiní odborníci
Do skupiny jiných odborníků můžeme zařadit psychology, psychoterapeuty či
psychiatry, ale též pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, středisek výchovné
péče, domů dětí a mládeže, pracovníky dalších sociálních služeb a zařízení atd.
Informovanost těchto odborníků v oblasti existence odborné krizové pomoci o možnosti jejího
využití v příslušné lokalitě může přispět například k včasnému odkázání jedince v obtížné
situaci do krizového centra. Pravdou je, že k většině odborníků či do odborných zařízení je
zapotřebí se objednávat a objednací doba trvá někdy 2 i 3 měsíce. Většina krizových center
však nabízí služby buď nepřetržitě, nebo alespoň každý den ve stanovených provozních
hodinách a využít je lze i bez objednání.
4.
Škola
Školní prostředí je považováno za přirozené sociální prostředí dětí školou povinných.
Jak by ne, vždyť v něm v pracovních dnech tráví průměrně téměř polovinu svého aktivního
dne. Postupně se škola a spolužáci stávají místem, které dítě důvěrně zná, je pro něho více
méně bezpečné. Vytváří se v něm první kamarádské vztahy, první lásky. Škola dává prostor
k uvědomování si sama sebe, učí dítě orientovat se ve skupině, uznávat autoritu, vnímat
povinnosti. Dítě získává možnost patřit do třídy, do ročníku či do širší komunity, kterou škola
nabízí. Postupně dítě poznává více své spolužáky, učitele, naopak učitelé se seznamují
s dětmi a jejich rodinami.
31
Z hlediska tématu ohrožených dětí je škola místem, kde může dojít k včasnému
odhalení toho, že se dítě ocitá v nepříjemné, nepohodové situaci. Vnímavý pedagogický
pracovník si může všimnout změn v chování dítěte či v jeho školních výsledcích, které
můžou být signálem vznikajícího či již prohlubujícího se ohrožení. Učitel je často první
osobou, s kterou dítě o své problémové situaci hovoří. To samozřejmě klade vysoké nároky
na první bezpečnou reakci směrem k dítěti, objektivní posouzení celé záležitosti,
vyhodnocení své role v ní a navržení vhodné podpory. Je nutné okamžitě o rozhovoru s
dítětem informovat rodiče nebo charakter výpovědi dítěte spíše naznačuje, že by se tím
situace dítěte ještě zhoršila? V některých případech je třeba jednat neprodleně, ale
obezřetně.
Naštěstí v této chvíli nemusí učitel zůstávat sám. V řadě škol funguje tzv. školní
poradenské pracoviště, které navazuje na podporu pedagogicko-psychologických poraden či
speciálních center. Možností je pro něj spolupráce s organizací realizující ve škole programy
primární prevence či využití návazných sociálních služeb, které v lokalitě školy působí. Je
důležité, aby znal možnosti podpory pro sebe i pro děti či jejich rodinu v případech, kdy
ohrožení dítěte spadá do oblasti sociálně právní ochrany dětí, pak musí znát i své povinnosti.
Ve chvíli podpory ohroženého dítěte je velmi důležité, aby nezůstával s dítětem a jeho tíživou
situací „sám“, ale dokázal přizvat ke spolupráci další odborníky, se kterými bude plánovat a
realizovat další konkrétní kroky.
4.1
Školní poradenské pracoviště
Existence poradenských služeb ve školství se řídí vyhláškou MŠMT č. 116/2011 Sb.,
kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a
školských poradenských zařízeních.15 Poradenské pracoviště v českých školách tvoří
většinou vedení školy, metodik prevence a výchovný poradce. Na některých školách ho
může doplnit speciální pedagog či školní psycholog.
Poradenské služby ve školách se zaměřují především na prevenci školní
neúspěšnosti, primární prevenci rizikového chování, kariérové poradenství, na integraci a
vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, péči o vzdělávání nadaných žáků a
žáků s neprospěchem a metodickou podporu učitelů při aplikaci psychologických a speciálně
pedagogických poznatků a dovednosti do vzdělávací činnosti školy.
Ne vždy je možné pro školu zajistit plné odborné obsazení. Většinou pro to chybí
dostatek finančních prostředků. (Z průzkumu, který Diakonie Západ realizovala na jaře roku
2012, vyplynulo, že pouze 17 % škol využívá služeb školního psychologa.) Situaci
neulehčuje ani to, že jsou poradenští pracovníci v našich školách zároveň učiteli odborných
předmětů či dokonce třídními učiteli, tj. téměř na celý úvazek pracují jako učitelé odborného
předmětu a na samotnou poradenskou činnost jim zbývá jen málo času.
Nejbližšími spolupracujícími organizacemi jsou pro pedagogické pracovníky Školská
poradenská pracoviště. Konkrétně se většinou jedná o pedagogicko-psychologické poradny
a speciálně-pedagogická centra.
15
www.msmt.cz/dokumenty/vyhlasky-ke-skolskemu-zakonu; http://aplikace.msmt.cz/PDF/MSMT14072005.PDF
32
Minimální preventivní program školy16
4.2
Minimální preventivní program rizikového chování (MPP) je krátkodobý či
dlouhodobější program, který každá škola zpracovává samostatně. Tento dokument se stává
součástí výchovně vzdělávacího programu školy. Odráží specifika lokality, ve které se škola
nachází, bere v úvahu kulturní, sociální okolnosti i strukturu školy, včetně specifické
populace jak přímo v ní, tak v jejím okolí. Vždy vychází z aktuální situace na škole i
s ohledem na časové, personální a finanční možnosti.
MPP vypracovává školní metodik prevence v úzké spolupráci s ostatními
pedagogickými pracovníky za podpory vedení školy. Metodik prevence také zodpovídá za
koordinaci a realizaci MMP.
MPP se zaměřuje na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní
a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Jeho součástí jsou též
specifické intervence, které pomáhají žákům osvojit si takové kompetence (znalosti,
dovednosti), které efektivně snižují riziko výskytu, případně rozvoje konkrétních forem
rizikového chování. Program má zvyšovat schopnosti žáků tak, aby dokázali činit
informovaná a zodpovědná rozhodnutí.
4.3
Vymezení pojmu primární prevence rizikového chování
Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže17 MŠMT na
období 2013-1018 definuje pojem prevence následovně: „Pojmem prevence rozumíme
všechna opatření směřující k předcházení a minimalizaci jevů spojených s rizikovým
chováním a jeho důsledky. Prevencí může být jakýkoliv typ výchovné, vzdělávací, zdravotní,
sociální či jiné intervence směřující k předcházení výskytu rizikového chování, zamezující
jeho další progresi, zmírňující již existující formy a projevy rizikového chování nebo
pomáhající řešit jeho důsledky.“ Základním principem primární prevence rizikového chování
(dále jen PPRCH) je výchova k předcházení a minimalizaci rizikových projevů chování,
ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji
psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti. PPRCH se
zabývá prevencí v jednotlivých oblastech rizikového chování s cílem zabránit jejich výskytu
nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky.
Rozlišujeme:18
−
−
16
17
18
nespecifickou primární prevenci – veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a
osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného trávení
volného času,
specifickou primární prevenci – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky
na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků.
http://www.pppjicin.cz/dokumenty/Minimalni-preventivni-program.pdf
http://www.msmt.cz/file/28077
http://www.prevence-info.cz/p-prevence
33
Základní charakteristikou efektivní specifické PPRCH je dle výše zmiňované Strategie
„dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi a mládeží, která je prováděna v menších skupinách
a za aktivní účasti cílové skupiny.“ Následně ji dělí podle cílové skupiny, intenzity programu,
podle zvolených prostředků a nástrojů, které využívá a na jaké úrovni zapojuje cílovou
skupinu, do následujících tří úrovní:
−
−
−
4.4
všeobecná primární prevence – se zaměřuje na běžnou populaci dětí a mládeže,
zohledňuje pouze věková kritéria. Jedná se většinou o programy pro větší počet
účastníků (obvykle třída, skupiny do 30 účastníků),
selektivní primární prevence – se zaměřuje na skupiny osob, u kterých jsou ve
zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik a vývoj různých forem rizikového
chování a jsou většinou více ohrožené než jiné skupiny populace. Pracuje se zde
s menšími skupinami, případně i jednotlivci,
indikovaná primární prevence – je zaměřena na jedince, u kterých se již vyskytly
projevy rizikového chování. Jedná se o práci s populací s výrazně zvýšeným rizikem
výskytu či počínajících projevů rizikového chování. Jedná se zejména o individuální
práci s klientem.
Prevence rizikového chování žáků jako součást školního vzdělávacího
programu
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů
ve školách a školských zařízeních, č. j. 21291/2010-28 z 11. 1. 201219 doporučuje, aby byla
tato tematika začleněna do školních vzdělávacích programů. Prevence rizikového chování by
se měla stát přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a neměla by
být brána jako nadstandardní aktivita. Měla by být prováděna komplexně, tj. ve všech
oblastech školního prostředí a života, jichž se dotýká. MŠMT v tomto doporučení vymezuje
následující oblasti:
a) psychosociální dovednosti (soběstačnost, autonomie, důstojnost, seberealizace,
spokojenost v rodinných, přátelských a dalších mezilidských vztazích, sociální a
kulturní integrovanost, tvořivost, schopnost milovat, pracovat a žít v souladu
s rozmanitou kulturou a světem),
b) existence (péče o sebe, o svůj zevnějšek, volba mezi zdravým a nezdravým
způsobem života, vlastní nezávislost a představa o své budoucnosti, víra ve vlastní
budoucnost, v to, že život má smysl),
c) sounáležitost (vnímání sebe sama jako součásti životního prostředí a Země, pocit
bezpečí ve škole, ve městě, uvědomění si vlastní hodnoty, kamarádství, umět se o
sebe postarat a přijímat zdravotní/sociální pomoc a služby),
d) adaptabilita (dávat pozor na sebe a svůj zevnějšek, účast na sportovních a
rekreačních aktivitách, setkávání se s lidmi a trávení volného času, volba profese či
zaměstnání, schopnost řešit své problémy, právní povědomí).
19
Viz. http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-pokyny
34
Tyto hlavní oblasti poté školy individuálně rozpracovávají ve svých minimálních
preventivních programech, zapojují je do učebních osnov většinou v návaznosti na předmět
společenských věd.
4.4.1 Znalostní kompetence žáků v oblasti prevence rizikového chování
Dle Školního preventivního programu pro mateřské a základní školy a školská
zařízení20 patří mezi základní kompetence v oblasti podpory zdraví a zdravého životního
stylu:
•
•
•
•
zvyšování sociální kompetence – rozvíjení sociálních dovedností, které
napomáhají efektivní orientaci v sociálních vztazích, odpovědnosti za chování a
uvědomění si důsledků jednání,
posilování komunikačních dovedností – zvyšování schopnosti řešit problémy,
konflikty, adekvátní reakce na stres, neúspěch, kritiku,
vytváření pozitivního sociálního klimatu – pocitu důvěry, bez nadměrného tlaku
na výkon zařazení do skupiny, práce ve skupině vrstevníků, vytvoření atmosféry
pohody a klidu, bez strachu a nejistoty,
formování postojů ke společensky akceptovaným hodnotám – pěstování
právního vědomí, mravních a morálních hodnot, humanistických postojů apod.
Z hlediska věku pak znalostní kompetence rozděluje takto:
1. – 3. ročník
-
žáci dokážou pojmenovat zdravotní rizika spojená s kouřením, pitím alkoholu,
užíváním drog, zneužíváním léků,
znají jednoduché způsoby odmítání návykových látek,
znají hodnotu zdraví a nevýhody špatného zdravotního stavu,
mají vědomosti jak udržovat zdraví a o zdravém životním stylu,
mají právní povědomí v oblasti rizikového chování.
3. – 5. ročník
-
20
žáci mají povědomí o zdraví jako základní lidské hodnotě,
znají činnosti, které jsou vhodné z hlediska zdraví zařadit do denního režimu, osvojují
si zdravý životní styl,
podrobně znají zdravotní a sociální rizika návykových látek a argumenty ve prospěch
zdraví,
znají zákony omezující kouření, požívaní alkoholu a zákony týkající se užívání a
šíření drog,
umí komunikovat se službami poskytujícími poradenskou pomoc,
umí pojmenovat základní mezilidské vztahy,
umí rozpoznat projevy lidské nesnášenlivosti,
ví na koho se obrátit v případě, že někdo ohrožuje nebo poškozuje jeho práva,
Viz. http://www.prevko.cz/_data/afm-uploads/prevence.doc
35
-
mají povědomost o tom, že každé jednání, které ohrožuje práva druhých (šikana,
násilí, zastrašování aj.), je protiprávní,
znají základní způsoby odmítání návykových látek ve styku s vrstevníky.
6. – 9. ročník
-
-
žáci znají význam harmonických mezilidských vztahů pro zdravý životní styl a zdraví,
respektují odlišné názory či zájmy lidí a odlišné způsoby jejich chování a myšlení,
jsou tolerantní k menšinám,
znají a uplatňují vhodné způsoby řešení neshod se spolužáky, spory řeší nenásilným
způsobem,
znají vhodné způsoby chování a komunikace v různých životních situacích,
umí spolupracovat ve skupině a přebírat zodpovědnost za společné úkoly,
znají významné dokumenty upravující lidská práva a sociálně právní ochranu dětí,
znají činnost důležitých orgánů právní ochrany občanů,
uvědomují si podstatu protiprávního jednání a právní odpovědnost za případné
protiprávní činy,
umí chápat zdraví ve smyslu holistickém, ve složce fyzické, duchovní, sociální,
umí zhodnotit vhodné a nevhodné zdravotní návyky,
umí vysvětlit své konkrétní postoje a chování z pohledu zdraví,
ví, co je podstatou zdravého životního stylu a snaží se o jeho realizaci,
znají pozitivní vliv aktivního pohybu, relaxace, duševní hygieny,
ví, že zneužívání dítěte je trestné,
umí diskutovat o rizicích zneužívání drog, orientují se v trestně právní problematice
návykových látek,
ví, kde hledat odbornou pomoc, v případě potřeby ji dovedou využít,
bezpečně zvládají účelné modely chování v krizových situacích (šikanování, týrání,
sexuální zneužívání apod.) a správně se rozhodují v situacích vlastního nebo cizího
ohrožení,
dokážou komunikovat se specializovanými službami (linky důvěry, krizová centra),
odmítají projevy brutality a násilí zprostředkované médii a umí o nich diskutovat.
Znalostní kompetence žáků středních škol vycházejí z výše uvedených oblastí,
navazují na školy základní a své znalosti a dovednosti v těchto oblastech doplňují a
prohlubují dle požadavků konkrétní školy.
5.
Sociální služby
Základní legislativní rámec pro sociální služby tvoří zákon č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách. V § 3 tohoto zákona21 jsou sociální služby vymezeny jako „činnosti či
soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo
prevence sociálního vyloučení.“ Sociální služby dle tohoto zákona zahrnují sociální
poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Pro poskytovatele služeb platí
povinnost registrace sociálních služeb, též podle zákona č. 108/2006 Sb.
21
Viz. http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialnich-sluzbach/uplne/
36
S ohledem na téma této metodiky se zaměříme v dalším popisu pouze na služby
sociální prevence. Dle § 53 zákona napomáhají tyto služby „zabránit sociálnímu vyloučení
osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života
vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv
a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je
napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před
vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“
Služby sociální prevence jsou ze zákona poskytovány bezplatně. Některé z nich
mohou být poskytovány i anonymně. Jednotlivé druhy služeb a činnosti, které jsou v jejich
rámci poskytovány, vymezuje již jmenovaný zákon o sociálních službách a také jeho
prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. V souvislosti s tématem této metodiky budou dále
zmíněny pouze služby sociální prevence, jejichž cílovou skupinou jsou ohrožené děti a jejich
rodiny a které v návaznosti na východiska této metodiky s ohledem na projekt Archa Vylodění poskytuje také Diakonie Západ – tedy konkrétně: krizová pomoc, nízkoprahová
zařízení pro děti a mládež a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.
5.1
Krizová pomoc
Krizová pomoc je dle § 60 zákona č. 108/2006 Sb. definována jako „terénní,
ambulantní nebo pobytová služby na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se
nacházejí v ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou
sociální situaci vlastními silami.“
Služba pak poskytuje tyto základní činnosti v rozsahu úkonů definovaných prováděcí
vyhláškou:
a)
b)
c)
d)
poskytování ubytování, jde-li o pobytovou formu služby:
ubytování na omezenou dobu zpravidla nepřesahující 7 dní,
úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, jde-li o pobytovou formu služby:
zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a
potřebám dietního stravování,
sociálně terapeutické činnosti:
krizová intervence a další socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede
k překonání krizového stavu a zahájení následného terapeutického procesu,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
(informační servis, základní sociální poradenství, doprovod…):
pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,
pomoc při vyřizování běžných záležitostí.
Vodáčková22 definuje krizovou pomoc jako „komplex služeb, které odpovídají na
klientův prožitek vlastní životní situace, již vnímá jako neodkladnou a naléhavou a ve stavu
nouze ji není schopen řešit vlastními silami a z vlastních zdrojů. Jejím cílem je poskytnout
22
Vodáčková, D. a kol.: Krizová intervence, Portál, Praha 2003.
37
klientovi bezpečí, podporu, naději a vedení, aby pocítil úlevu, aby se zvýšila jeho schopnost
situaci zvládat…“ Odborná metoda práce s klientem v krizové situaci se nazývá krizová
intervence. Jejím úkolem je „zpřehlednit a strukturovat klientovo prožívání a zastavit
ohrožující či jiné kontraproduktivní tendence v chování. Krizový pracovník klienta podporuje
v jeho kompetenci řešit problém tak, aby dokázal aktivně a konstruktivně zapojit své vlastní
síly a schopnosti…“
Klientem této služby se může stát jednotlivec jakéhokoliv věku (tedy i dítě a
dospívající), může být zároveň v jeden okamžik poskytována také páru či celé rodině.
Krizová situace má velmi individuální charakter, a proto i krizová pomoc je velmi
individualizovaná.
Krizová pomoc může být poskytována ambulantní či terénní formou. Může mít
charakter pobytové krizové pomoci či telefonické krizové linky. Je to služba anonymní, kdy
klient nemusí sdělovat nic, co nechce – tedy ani své jméno či bydliště. Může se odehrát
v průběhu jedné či několika konzultací. Ve většině případů na ni navazuje další péče o
klienta, ať už v podobě zdravotní péče či dalších např. sociálních služeb.
5.2
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
Dle § 62 poskytují nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) „ambulantní,
popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími
jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a
zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v
jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace.
Služba může být poskytována osobám anonymně.“
Vyhláškou jsou pak doplněny jednotlivé činnosti a rozsah úkonů v nich realizovaných
následovně:
a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:
- zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity,
- pracovně výchovná činnost s dětmi,
- nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,
- zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání,
b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
- aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském
prostředí,
c) sociálně terapeutické činnosti:
- socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních
a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob,
d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
- pomoc při vyřizování běžných záležitostí,
- pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších
aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
Služby jsou určeny dětem a mládeži obvykle ve věku 6–26 let, které se ocitly
v obtížné životní situaci nebo jsou jí ohroženy. Často se jedná o děti, které dávají přednost
38
neproduktivnímu trávení volného času mimo svoji rodinu a které nevyhledávají standardní
formy institucionalizované pomoci a péče. Díky svému životnímu stylu se mohou dostávat do
konfliktů, které ohrožují je samotné či jejich okolí.
Cílem sociální služby NZDM je zabezpečit těmto dětem podporu pro zvládnutí
obtížných životních události a snížit sociální rizika, které vyplývají z jejich životního způsobu
a rizikového chování. Klienti jsou podporování v sociálním začleňování do skupiny
vrstevníků, získávají nezbytnou psychickou, fyzickou, právní i sociální ochranu během
pobytu v zařízení, mohou zde realizovat své osobní aktivity. Konkrétně jde o navázání a
udržení kontaktu s ohroženým dítětem či dospívajícím, poskytování informací, odbornou
pomoc a podporu a vytváření podmínek pro sociální začlenění a pozitivní změnu ve způsobu
života.23
5.3
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
§ 65 zákona o sociálních službách vymezuje sociálně aktivizační služby pro rodiny
s dětmi jako „terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého
je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče
nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje.“
Vyhláška pak činnosti a rozsah jejich úkonů popisuje takto:
a)
b)
c)
d)
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:
- pracovně výchovná činnost s dětmi,
- pracovně výchovná činnost s dospělými, například podpora a nácvik rodičovského
chování včetně vedení hospodaření a udržování domácnosti, podpora a nácvik
sociálních kompetencí v jednání na úřadech, školách, školských zařízeních; přitom
alespoň 70 % těchto činností je zajišťováno formou terénní služby,
- nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností
dítěte,
- zajištění podmínek a poskytnutí podpory pro přiměřené vzdělávání dětí,
- zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: doprovázení dětí do školy,
školského zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět,
sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede
k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících
sociální začleňování osob,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
- pomoc při vyřizování běžných záležitostí,
- pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších
aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
Služby jsou určeny rodinám s dětmi od narození do 18 (resp. 26) let. Často se klienty
stávají také rodiny, kde je dítě teprve očekáváno. Služby jsou poskytovány ambulantní
formou v prostorách zařízení, ale též v přirozeném sociálním prostředí rodin, tedy v jejich
23
Viz. http://www.streetwork.cz/images/download/Pojmoslovi_text.pdf
39
domácím prostředí. Terénní forma je vhodná především tehdy, kdy je součástí poskytované
služby podpora při nácviku konkrétních aktivit vedení domácnosti či péče o dítě. Pracovníci,
kteří se společně s rodinnými příslušníky zaměřují na rozvoj a zvyšování jejich kompetencí
jak pro běžný život ve společnosti, tak především pro péči a výchovu dětí, se velkou měrou
podílejí také na prevenci odebírání dětí z těchto rodin. Hlavním cílem poskytovaných služeb
je zlepšit život dítěte v rodině, jeho úspěšnost ve vzdělávání, ale též hospodaření rodiny,
preventivně působit v oblasti zadlužení či ztráty bydlení.
Služby jsou poskytovány diskrétně, dle přání klienta mohou být poskytovány i
anonymně. Ve většině případů se však osvědčuje spolupráce s příslušným pracovníkem
orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Podpora rodiny se plánuje v rámci
individuálního plánu podpory rodiny společně tak, aby všechny zúčastněné subjekty
spolupracovali efektivně a postupovali jednotně v zájmu dětí.
S ohledem na to, že se v rámci podpory rodin poskytovatelé sociálně aktivizačních
služeb pro rodiny s dětmi často setkávají s případy dětí týraných a zanedbávaných, je
vhodné, aby poskytovatelé sociálních služeb získali též pověření k sociálně právní
ochraně dětí. Toto pověření vyplývá ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně
dětí, a vydává ho příslušný krajský úřad. Rozsah tohoto pověření může být nasměrován též
do oblasti náhradní rodinné péče, kdy je pak organizace (pověřená osoba) oprávněna např.
k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a k doprovázení pěstounských rodin.
V případě, kdy je organizace pověřenou osobou, je pro ni spolupráce s pracovníky orgánů
sociálně právní ochrany dětí ze zákona povinnou.
6.
Multidisciplinární spolupráce24
Základním metodickým nástrojem při poskytování péče či podpory v sociálních
službách, ale také např. ve školství, je individuální plánování. V sociálních službách se
plánuje proces poskytované služby, včetně základních i dílčích cílů, kterých chce klient
prostřednictvím služby dosáhnout. Ve školství výchovní poradci vytvářejí ve spolupráci
s pedagogicko-psychologickými poradnami individuální plány pro žáky s poruchami učení
apod. Proces individuálního plánování vnímáme jako velmi přínosný, neboť umožňuje
individuálně přistupovat ke každému klientovi, zapojuje ho do dění, které se ho týká, zvyšuje
jeho autoritu a kompetence. Individuální plán i volba prostředků a způsobů jeho naplňování
25
je vytvářen s ohledem na potřeby, hodnoty, možnosti i schopnosti klienta.
Individuální plánování lze velmi účinně uplatnit též při poskytování podpory
ohroženým dětem či jejich rodinám. Ohrožení dítěte se může dotýkat mnoha oblastí a jeho
řešení pak může spadat do kompetence řady odborníků a specialistů z různých profesí
(pedagogičtí pracovníci, sociální pracovníci, psychologové, lékaři, pracovníci pedagogickopsychologické poradny apod.). Pomoc dítěti pak tedy nutně znamená i systémovou
spolupráci. O této problematice je napsána již řada publikací v oblasti sociálně právní
ochrany dětí, je často využívána při plánování služeb klientům se zdravotním či sociálním
24
25
http://www.nadacesirius.cz/soubory/prilohy/Diakonie-metodika-multidisciplinarni-spoluprace.pdf
Viz. Standardy kvality sociálních služeb, str. 76–77.
40
znevýhodněním. Věříme, že multidisciplinární spolupráce mezi jednotlivými resorty bude
získávat na stále větším významu, a to i v prostředí škol a sociálních služeb.
Multidisciplinární spolupráce může probíhat na několika úrovních:
a)
Základní úroveň – uvědomění si potřeby spolupráce
Základní úrovní je samozřejmě samotné zvyšování povědomí odborníků o nutnosti
spolupráce, získání informací o dalších resortech. Jejím cílem je předat mezi odborníky
v dané lokalitě základní informace o činnosti možných aktérů na poli spolupráce, včetně
zákonných vymezení jejich činnosti, vytvořit funkční systém informovanosti těchto aktérů o
problematice ohrožených dětí a jejich rodin, nastavit způsob průběžné komunikace a
vzájemného informování o činnosti jednotlivých subjektů.
b)
Obecná úroveň – nastavení konkrétní spolupráce
Na této úrovni již dochází k předávání konkrétnějších informací mezi profesionály,
k vytváření vzájemné důvěry mezi nimi, poznání a tím také ke vzájemnému respektu. Cílem
této úrovně spolupráce je vytvořit trvalou odbornou platformu pro teoretické vymezení zásad
spolupráce v péči o ohrožené dítě a jeho rodinu v dané lokalitě, obecně vymezit témata a
oblasti spolupráce a vytvořit nástroje efektivního řešení problematických společenských jevů,
které ohrožují děti a mládež, včetně stanovení rolí a dílčích činností jednotlivých
zainteresovaných subjektů. Na této úrovni je důležité vymezit zásady spolupráce, např.
principy přístupu ke klientovi, způsob vedení dokumentace, zásady pro předávání informací,
role jednotlivých aktérů apod.
c)
Specifická úroveň – spolupráce ohledně podpory konkrétního dítěte a jeho rodiny
Zde se již jedná o převedení obecně definovaných principů do konkrétní praxe péče o
ohrožené dítě a jeho rodinu. Iniciátorem této spolupráce může být pedagogický pracovník,
stejně jako může dát podnět k prvnímu setkání i preventista či jiný sociální pracovník
z neziskové organizace realizující ve škole primárně preventivní aktivity či poskytující dítěti a
jeho rodině sociální služby. V případě, kdy problém dítěte spadá do sociálně právní ochrany
dětí, je nutné informovat příslušného pracovníka OSPOD, který se pak sám stává iniciátorem
prvního setkání. Cílem takového setkání je, aby se sešli odborníci zainteresovaní v případu
ohroženého dítěte a jeho rodiny a společně hledali efektivní cesty k minimalizování či
úplnému odstranění ohrožení.
Jedním z nástrojů spolupráce na této úrovni jsou tzv. případové konference, které
jsou již celkem běžně využívány při poskytování sociálně právní ochrany dítěte, především
z iniciativy pracovníků OSPOD. Předpokládáme, že setkání obdobná případovým
konferencím mohou být vhodně využita i na půdě škol v případech, kdy je nutné podporu
dítěti či celé jeho rodině společně dobře naplánovat a zkoordinovat. Ohrožení dítěte nemusí
mít až charakter spadající do sociálně právní ochrany dítěte, tudíž není nezbytná účast
příslušného pracovníka OSPOD. Účastnit se tohoto setkání pak může např. výchovný
poradce školy, třídní učitel, pracovník z pedagogicko-psychologické poradny, preventista,
sociální pracovník poskytující rodině sociální služby (SASRD, NZDM), rodiče a samotný žák.
Základním principem podobných setkání a tedy ustanovení multidisciplinárního týmu
je zásada, že situace dítěte musí být dobře zmapována a spolupracující subjekty správně
identifikovány. Setkání svolává a řídí jeden pracovník – např. preventista či třídní učitel –
41
v roli facilitátora. Setkání multidisciplinárních týmů jsou zvláště vhodná v případech, kdy je
v zájmu ohroženého dítěte sebrat od různých partnerů spolupráce ucelené informace,
společně plánovat další podporu zaměřenou na snižování ohrožení a koordinovat ji.
7.
Oznamovací povinnost26
Oznamovací povinnost škol a poskytovatelů sociálních služeb s pověřením k sociálně
právní ochraně dětí při poskytování péče o ohrožené děti vychází jak z trestního zákona
č.40/2009 Sb., tak i ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.
Poskytovatelé sociálních služeb, kteří nemají pověření k SPOD, se řídí jako všichni ostatní
trestním zákonem a také povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách.
7.1 Povinnost překazit a oznámit trestné činy uvedené v trestním zákoníku
Podle § 367 a § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona, má každý občan
povinnost oznámit trestný čin, který se již stal, a zároveň povinnost zabránit (překazit) trestný
čin, který je právě páchán či se připravuje. Zákon vyjmenovává skutkové podstaty, které je
povinností překazit či oznámit. Mezi vyjmenované trestné činy, které chrání děti, patří:
-
§ 198 týrání svěřené osoby,
§ 185 znásilnění,
§ 187 pohlavní zneužití,
§ 193 zneužití dítěte k výrobě pornografie,
§ 140 vražda,
§ 141 zabití,
§ 283 nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a jedy.
V zákoně uvedených případech má tedy každý povinnost vyjmenované jednání buď
překazit (každým jednáním, které v konkrétní situaci zabrání toto protiprávní jednání
dokončit), anebo o něm bezodkladně informovat policejní orgán či státního zástupce.
V případech, které v zákoně vyjmenované nejsou, ale závažně dítě ohrožují na zdraví či
životě (např. některé druhy šikany), povinnost se zákona sice nevznikla, ale oznámit je to
možné taktéž. Důležité je vzít v úvahu, že ohroženými osobami jsou v tomto případě nezletilé
děti, které se často samy bránit nemohou a jsou odkázané na pomoc druhých.
26
Viz. http://www.pedagoginkluze.cz/26-oznamovaci-povinnosti-skol-a-skolskych-zarizeni
42
7.2
Povinnost oznamovat některé skutečnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí
7.2.1 Sociálně právní ochrana dětí
Legislativní rámec týkající se problematiky ohroženého dítěte je tvořen zákonem č.
359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Tento zákon27 vymezuje tzv. sociálně právní
ochranu dětí, kterou se rozumí zejména:
a)
b)
c)
d)
ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,
ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,
zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo
dočasně vychováváno ve vlastní rodině.
Sociálně právní ochrana se zaměřuje zejména na děti přesně vymezené § 6 zákona.
Jedná se o děti:
a) jejichž rodiče:
- zemřeli,
- neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nebo
- nevykonávají či zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;
b) které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato
osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že
zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy,
požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí,
spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by
jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak
ohrožují občanské soužití;
d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických
osob odpovědných za výchovu dítěte;
e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou
důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu
dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo
jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
g) které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za
výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;
h) které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami
požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez
doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že
nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého
vývoje dětí.
Dle § 4 tohoto zákona zajišťují sociálně-právní ochranu orgány sociálně-právní
ochrany (krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady,
27
http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialne-pravni-ochrane-deti/uplne/
43
ministerstvo, Úřad práce ČR) a dále obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné
působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí, další právnické a fyzické osoby, které
k tomu mají pověření („pověřené osoba“). O vydání pověření rozhoduje krajský úřad. Rozsah
sociálně právní ochrany u pověřených osob vymezuje § 48 odst. 2 tohoto zákona.
Pro účely této metodiky a vůbec pro oblast poskytování podpory ohroženým dětem je
důležitý také § 8 tohoto zákona, který v odst. 1 hovoří o tom, že dítě má právo požádat
orgány sociálně-právní ochrany dětí,… pověřené osoby, školy, školská zařízení a
poskytovatele zdravotních služeb o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv.
Tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny poskytnout dítěti
odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných
osob odpovědných za výchovu dítěte. V dalších odstavcích pak vymezuje právo dítěte
formulovat své názory i bez přítomnosti rodičů a uvádí, že „vyjádření dítěte se při
projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá pozornost
odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti“.
7.2.2 Oznamovací povinnost vůči orgánu sociálně právní ochrany dětí
§ 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí vymezuje, že
státní orgány, pověřené osoby, školy a školská zařízení, zdravotnická zařízení, popřípadě
další zařízení, jsou povinni oznámit orgánům sociálně právní ochrany dětí skutečnosti,
které nasvědčují tomu, že mají ve svém okolí děti, na které se vztahuje sociálně právní
ochrana a to bez zbytečného odkladu. Výše jmenované subjekty jsou povinny oznámit
všechny takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho
ohrožuje někdo jiný, anebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo.
Při oznámení v těchto případech je důležité zvažovat spíše průběh skutku, co se
přesně stalo, a nebrat v úvahu věk dítěte. Celé jednání muselo být buď závažné i
v jednotlivém projevu, anebo muselo trvat delší dobu a mít takovou podobu, která byla
nebezpečná. Je tedy potřeba rozlišit a to pouze na základě zkušeností, praxe a
dlouhodobější spolupráce s uvedenými úředníky, které jednání už je na ohlášení a které
ještě ne. I v tomto případě platí, že oznámení musí být provedeno bez zbytečného odkladu,
tzn. bezprostředně potom, co se událost stala či vyhrotila do takové intenzity, že bylo
oznámení nutné.
Povinnost mlčenlivosti sociálních pracovníků vůči orgánu sociálně právní ochraně
dětí je nově prolomena § 100a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Kdy
poskytovatel sociální služeb (tedy nejen „pověřená osoba“) je povinen na písemnou žádost
sdělit orgánu SPOD údaje nezbytné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany týkající se
osoby, které byla rozhodnutím OSPOD uložena povinnost využít odbornou poradenskou
pomoc podle zákona o SPOD, a to tehdy, vyhodnotil-li OSPOD, že se jedná o dítě, na které
se sociálně právní ochrana zaměřuje.
44
7.3 Sankce
V případě, kdy škola či poskytovatel nesplní zákonnou povinnost, hrozí sankce.
V případě neoznámení či nepřekažení trestného činu se jedná o trestní postih a hrozí tresty
odnětí svobody až na tři roky a to pro každou fyzickou osobu, která povinnost nesplnila.
V případě neoznámení povinných skutečností orgánům sociálně-právní ochrany dětí
se jedná o vysoké pokuty do výše 50 tisíc pro právnické osoby (pověřené osoby, školy… - §
59k) a 50 tisíc pro toho, kdo je zastupuje navenek (§ 59e), tedy jedná jejich jménem, což je
zpravidla ředitel či ředitelka. V tomto případě se jedná o institucionální oznamovací
povinnost, takže jediná postižitelná fyzická osoba je právě ta, která právnickou osobu
zastupuje navenek.
8.
Ohrožené dítě
V odborné literatuře se setkáme s velkým množstvím definic a popisů ohroženého
dítěte. Na začátku můžeme vyjít z definice, kterou uvádí MPSV ve svém dokumentu Návrh
opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti28:
„Dítě, které nemá uspokojeny nebo s předpokladem nenaplnění základních potřeb
biologických, psychických, emocionálních, sociálních a duchovních (potřeba stimulace, řádu,
lásky, bezpečí, sociálně společenského uznání, otevřené, sdílené budoucnosti). Syndrom
CAN a SCEC jsou součástí nové sociální morbidity – child maltreatment / špatné zacházení
s dítětem. Další úlohu hrají sociální determinanty zdraví a práv dítěte. Lze říci, že každé dítě
je potenciálně ohrožené více či méně. Hranici nelze striktně stanovit, faktorů ohrožení je
mnoho, zrovna tak jejich intenzita a rozvinutí. Pozornost je potřeba zaměřit právě na
potenciální rizika.“
MŠMT v zákoně č. 561/2004 Sb., hovoří v § 16 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se
speciálními vzdělávacími potřebami. Řadí mezi ně osoby se zdravotním postižením,
zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.
Pokud hovoříme o ohrožených dětech v rámci této metodiky, vnímáme jejich ohrožení
v celé šíři. Naše pozornost se nezaměřuje pouze na děti se zdravotním handicapem či na
děti přicházející ze sociálně znevýhodněné rodiny. Vnímáme, že do krizové situace a tím i do
ohrožení se může dostat každé dítě, třeba i to, které dnes žije v relativně stabilní a plně
pečující rodině. Naším úkolem je dát všem dětem v rámci našich preventivních aktivit
dostatek informací pro to, aby dokázaly bez ostychu a s odvahou oslovit své blízké doma či
ve škole a požádat je o pomoc či podporu. Chceme s nimi mluvit o tom, že každý člověk se
občas ve své situaci nevyzná, dostane se „na dno“ a není ostudou, když vyhledá pomoc
odborníka.
Abychom pojem ohrožení přece jen trochu strukturovali, rozlišujeme ho dle toho,
odkud na dítě působí. Do ohrožení se může dostat dítě zdravé, dítě s vrozeným či získaným
zdravotním handicapem, stejně jako dítě pocházející z etnické menšiny, žijící ve stabilní
rodině či dítě, které se narodilo rodičům v nepříznivé sociální situaci s nízkými rodičovskými
28
Viz. http://www.mpsv.cz/files/clanky/9556/Navrh_opatreni_k_transformaci.pdf
45
kompetencemi. Zároveň vycházíme z toho, že míra ohrožení spočívá i v osobních
dispozicích a momentální situaci každého jednotlivého dítěte. Zvládání problémových či
ohrožujících situací je velmi individuální, závislé na řadě subjektivních i objektivních faktorů.
Výčet níže uvedených situací vedoucích k ohrožení dítěte není vyčerpávající, je
uveden spíše ilustrativně:
Dítě či mladistvý ohrožený okolím
Ohrožení dítěte vzniká v jeho přirozeném sociálním prostředí:
a) ohrožení vznikající v rodině
- nevhodná či nepřiměřená výchova rodičů či širší rodiny (vysoké nároky na dítě či
naopak zanedbávání, přílišné trestání až týrání, nevhodné rodičovské vzory
apod.),
- rizikové chování členů rodiny (závislosti, sexuální zneužívání apod.),
- nízká sociální úroveň rodiny (nezaměstnanost rodičů, nevhodné bydlení,
nedostatek finančních prostředků…),
- rozvod rodičů,
- úmrtí v rodině apod.
b) ohrožení vznikající mezi vrstevníky
- konflikty a hádky,
- oběť šikany či rasistických útoků,
- rizikové chování party (závislosti, krádeže, vandalismus apod.),
- partnerské rozchody,
c) ohrožení společností:
- nebezpečí virtuálního světa (kyberšikana, násilí v médiích apod.).
Dítě či mladistvý ohrožený vlastním stavem
V tomto kontextu hraje roli zdravotní stav dotyčného, vývoj jeho osobnosti, jeho přijetí
vlastní hodnoty a identity. Ohrožující mohou být zejména:
a)
b)
c)
d)
problémy osobnostního zrání a vývoje,
vztahové či partnerské problémy,
problémy související s pohlavním zráním,
rizikové chování (sebepoškozování, experimentování s návykovými látkami, poruchy
příjmu potravy, závislost na počítačových hrách apod.).
Dítě či mladistvý ohrožující okolí
kdo je
např.:
a)
b)
c)
d)
e)
Zde je důležité si uvědomit, že důsledky jednání ohrožujícího okolí, ohrožují i toho,
jeho iniciátorem, tedy samotného pachatele, nejen jeho oběť. Můžeme sem zařadit
pomluvy,
krádeže a podvody,
násilí a agresivitu (šikana, loupeže, přepadení, vandalismus),
šíření rasistických myšlenek či organizaci rasistických útoků,
dealerování návykových látek.
46
V rámci práce s ohroženými dětmi a mladistvými vnímáme jako důležité obracet se
nejen k těm, kdo se stávají v tomto procesu pasivními oběťmi a vyvolávají situací, ve které se
nacházejí, sami o sobě soucit a potřebu podpory, ale též na ty, kdo svojí aktivitou ohrožení
své či ostatních zvyšují. Je důležité je vhodným způsobem konfrontovat s důsledky jejich
jednání, nabízet jim „zdravější a bezpečnější“ možnosti zvládání situací a dosahování svých
potřeb. Velmi často se totiž jedná o propojené nádoby, kdy se v osobě malého zloděje či
agresora může schovávat nešťastné dítě toužící po lásce svých nezajímajících se rodičů.
8.1
Dítě v krizové situaci
V životě dítěte se mohou objevit momenty nebo období, které může prožívat jako
velmi obtížné a těžko zvládnutelné vlastními silami. Těmto situacím říkáme krize.
Dětskou krizi mohou způsobit události a situace, které s sebou nesou určitou změnu.
Je důležité si uvědomit, že jakákoliv změna pro dítě může být těžká a může narušit jeho
přirozené fungování. Zároveň je třeba mít na paměti, že každý člověk má jinou frustrační
toleranci a tak i děti mohou reagovat v krizových situacích různě. Navíc se děti teprve vyvíjejí
a jejich schopnosti nejsou tak velké, aby krizi dokázaly zvládnout samy. Pomoc dospělých je
proto více než na místě.
I zdravý dospělý člověk těžce nese ztrátu někoho blízkého, nedostatek bezpečí,
samotu, stěhování, ohrožení vlastního života, autonehodu, trestné činy, sexuální útok či
nemoc. Ale i to, co dospělý vnímá jako banalitu, může být pro dítě velmi obtížnou životní
situací: školní neúspěch, hádka s kamarádem či sourozencem, obava z reakce rodičů nebo
třeba jen nesplněný úkol.
Dítě v krizi může vykazovat velmi nepatrné, ale i velké změny v prožívání, chování či
ve vzhledu. Pro příklad lze uvést některé projevy, které se mohou u dítěte objevit. Vždy je
důležité je vnímat individuálně v kontrastu s typickým chováním určitého dítěte. Dítě může
(být):
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
posmutnělé (dříve veselé),
podrážděné (dříve klidné),
více tiché (dříve upovídané),
stažené (dříve spontánní),
napjaté,
snadno unavitelné, spavé,
citlivé na maličkosti, i „hloupý“ vtip,
provokovat,
šaškovat či předvádět se,
stranit se kamarádů,
projevovat vyzývavé až koketní chování vůči jiným dětem či dospělým,
mít velké výbuchy vzteku,
krást věci, peníze (často bez zjevného důvodu),
ubližovat kamarádům, mladším dětem,
ničit cizí nebo vlastní věci,
začít se pomočovat,
trpět nechutenstvím, hubnout,
47
•
8.2
mít zhoršené známky ve škole.
Ohrožení dítěte syndromem CAN
Špatné zacházení s dítětem je dle definice Matouška29 „úmyslné nebo neúmyslné
chování pečující osoby, která se vymyká společenským normám a ohrožuje dítě.“ Soubor
z toho vyplývajících nepříznivých příznaků pak označujeme syndromem CAN z angl. „Child
Abuse and Neglect“ neboli „syndrom týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte“.
Matoušek rozlišuje čtyři typy poškozování dětí:
•
•
•
•
tělesné týrání (bití, trhání vlasů, opaření, vystavování chladu, odpírání jídla a tekutin,
topení ve vodě, dušení, podávání jedů apod.),
sexuální zneužívání (incest čili sexuální styk mezi příbuznými a jiné typy sexuálních
praktik, včetně účasti dětí na výrobě pornografie a jejich účasti na náboženských
sexuálních rituálech),
zanedbávání (opomíjení významných potřeb dítěte, opouštění dětí),
emoční týrání (terorizování dítěte neustálou kritikou, nadávkami a jinými druhy
ponižování).
Oběťmi špatného zacházení se stávají často děti s vrozeným zdravotním postižením,
děti, které zaostávají ve vývoji, případně děti, které z nějakého důvodu nesplňují očekávání
svých rodičů (jsou neklidné, často pláčou, jsou hubené nebo naopak obézní, koktají či se
špatně učí apod.). Rodiče těchto dětí často zažili týrání a zneužívání ve svém dětství, mají
nízkou frustrační toleranci a projevují se agresivně nejen směrem k dítěti, ale též ke svému
partnerovi.
K týrání a zanedbávání dochází většinou v rodinách, kde se kumuluje řada problémů,
např. osobnostní anomálie, duševní nemoci, nezaměstnanost, závislost na návykových
látkách apod. Rodiče mohou mít nedostatečnou motivaci pro rodičovství, přehnané nároky
na své dítě či z jakéhokoliv důvodu nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti.
Hlavní riziko špatného zacházení s dítětem tkví v tom, že dítě, které vyrůstá v takto
ohrožujícím prostředí, považuje toto zacházení za normální, přirozené chování.
Neuvědomuje si, že je nepřiměřené, ohrožující či dokonce trestné.
8.3
Ohrožení dítěte rizikovým chováním
8.3.1
Vymezení pojmu rizikové chování
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) definovalo rizikové
chování v Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období
29
Viz. Matoušek, O. a spol.: Sociální práce v praxi, Praha, Portál, 2005
48
2013 – 201830 takto: „Pojem rizikové chování zahrnuje rozmanité formy chování, které mají
negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince a/nebo ohrožují
jeho sociální okolí. Rizikové chování představuje různé typy chování, které se pohybují na
škále od extrémních projevů chování „běžného“ (např. provozování adrenalinových sportů)
až po projevy chování na hranici patologie (např. nadměrné užívání alkoholu, cigaret, kofeinu
či nelegálních drog, násilí).“
8.3.2
Formy rizikového chování
Ve stejném dokumentu MŠMT uvádí i oblasti rizikového chování, na které se školská
primární prevence rizikového chování prioritně zaměřuje. Řadí mezi ně:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
interpersonální agresivní chování:
- agresi, šikanu, kyberšikanu a další rizikové formy komunikace prostřednictvím
multimédií, násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie,
homofobie,
delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům:
- vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny,
záškoláctví a neplnění školních povinností,
závislostní chování:
- užívání všech návykových látek, netolismus, gambling,
rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů,
rizikové chování v dopravě, prevence úrazů,
spektrum poruch příjmu potravy,
negativní působení sekt,
sexuální rizikové chování.
8.3.3 Popis některých oblastí rizikového chování u dětí a dospívajících31
Vybrané oblasti rizikového chování vycházejí ze statistik udávaných v dokumentech
týkajících se primární prevence rizikového chování dětí a mládež v ČR.32
Tyto statistiky uvádějí na prvních místech rizikové chování v oblasti záškoláctví,
různých forem agresivity včetně šikany a kyberšikany, užívání návykových látek. Pro účely
této metodiky zde uvádíme stručný popis vybraných oblastí.
30
31
32
Viz. http://www.msmt.cz/file/28077
Informace týkající se popisu jednotlivých rizikových chování jsou čerpány z publikace:
Slomek, Z.: Etopedie, Praha 2010.
Např. Koncepce PPRCHDM na území hl. m. Prahy
http://www.prevence-info.cz/sites/default/files/users/43/koncepce_pdf_60621.pdf
Plán primární prevence rizikového chování Plzeňského kraje pro období 2013-2016
www.plzensky-kraj.cz/cs/system/files/users/.../2012_pprch_pk.pdf
Výzkum rizikového chování českých dětí na internetu
http://www.prevence-info.cz/vyzkum/vyzkum-rizikoveho-chovani-ceskych-deti-na-internetu-2013
49
8.3.3.1 Záškoláctví33
Záškoláctví jakožto úmyslné zameškání školního vyučování většinou bez vědomí
rodičů je jedním z nejčastějších důvodů nedokončení všech ročníků základní školy a také
jeden z nejčastějších důvodů ukončení studia na středních školách a učilištích. Kromě
impulzivního záškoláctví, které není dopředu plánováno a vzniká jako náhlá, nepromyšlená
reakce na nějaký podnět, existuje také záškoláctví účelové. Účelové neboli plánované
záškoláctví přichází v situacích, kdy se chce mladý člověk vyhnout zkoušení, písemnému
testu či kontaktu s některým vyučujícím.
Tento úhybný manévr může vycházet z negativního vztahu ke škole v důsledku
školních neúspěchů zapříčiněných nižším nadáním, zdravotním handicapem, vysokými
nároky na studenty, ale naopak může negativní vztah ke škole vznikat také u dětí
s mimořádným nadáním, vědomostmi a schopnostmi, které se stávají terčem útoků ostatních
spolužáků, často za přispění samotných vyučujících, kteří je dávají za příklad.34
Výrazným faktorem u přístupu ke školnímu vzdělávání je rodinné prostředí. Na dítě
negativně působí jak přehnaná péče a vysoké nároky rodičů, tak i jejich nezájem o ně, školu
a školní prospěch. V neposlední řadě se v záškoláctví projevuje také vliv vrstevnické skupiny
a potřeby naplňovat její znaky, k nimž patří i postoj ke škole a školním autoritám. Pobyt ve
škole je nahrazován pobytem v partě, ke kterému se dále váže specifický způsob trávení
tohoto času často ve spojitosti s užíváním psychoaktivních látek, vandalismem či delikventní
činností.
Dle statistik uvedených v Koncepci programu PPRCH na území hl. m. Prahy se
záškoláctví objevuje na prvním místě výskytu rizikového chování - až ve 30 % ze všech
evidovaných případů. Přitom je jeho výskyt třikrát větší u žáků středních škol oproti žákům ve
školách základních.
8.3.3.2 Agrese a agresivita
Agrese a agresivita jsou dva různé pojmy, které jsou však často zaměňovány. Agrese
označuje jednání či útok, kterým se projevuje násilí vůči některému objektu, s výrazným
záměrem ublížit. Agresivita je jakási pohotovost k agresi, k útoku. V širším slova smyslu se
takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle
a schopnost vzdorovat těžkostem. Určitou mírou agresivity je vybaven každý člověk.
Ve školním prostředí můžeme agresi u dětí a mladistvých vnímat jako prostředek
k dosažení určitého cíle. Pokud se prostřednictvím agresivního chování podaří cíle
dosáhnout a prostředek se de facto osvědčí, je relativně jednoduché tento prostředek použít
v jiné, obdobné situaci znovu. Agrese může být nasměrována k neživému předmětu, kdy je
terčem útoku sešit či školní vybavení. Dítě však může zaútočit vůči druhému člověku, vůči
zvířeti či samo sobě. V případě chování zaměřeného na jiného člověka s úmyslem způsobit
mu nějakou škodu hovoříme také o násilí. Může být vyvoláno samoúčelně, kdy jedinec či
33
34
Egermaierová, V.: Virtuální komunikace a její využití v rámci nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež,
Diplomová práce, České Budějovice 2013
Srov. MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže, s. 97-99.
50
skupina jedinců zkouší násilným chováním reakce napadeného, či se může jednat o odplatu
za nějaké nežádoucí chování nebo dokonce může sloužit k vynucení určitého chování.
Většinou lze násilí chápat jako projev mocenských ambicí a reálné moci, ať už mezi
jednotlivci či mezi skupinami.
8.3.3.3 Šikana
Šikana je určitou formou agrese, při které je omezována zejména osobní svoboda,
svoboda rozhodování a je ponižována lidská důstojnost a čest. Oběť bývá ohrožována na
zdraví i na majetku. MŠMT ve svém metodickém pokynu č. j. 24 246/2008-635 vymezuje
šikanu následovně: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit
nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Toto chování spočívá v cílených a
opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině
žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje fyzické útoky
v podobě bití, vydírání, loupeží a poškozování věcí, stejně tak útoky slovní v podobě
nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít také formu sexuálního obtěžování
až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a
ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení
spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na
duševním a tělesném zdraví oběti.“ Na šikanující chování, jeho důsledky a řešení se
zaměřuje velké množství specializovaných webů.
8.3.3.4 Kyberšikana
Kyberšikana je druhem šikany, který za účelem ublížení či zesměšnění jiné osoby
využívá internet, mobilní telefony či jiná elektronická zařízení. Na internetu se jedná
především o prostředí sociálních sítí, e-mailů, chatových aplikací a videí umístěných na
internetových portálech. V telefonu jde o SMS zprávy, nepříjemné telefonáty, fotky či videa
pořízené v telefonu a sdílené dál. Oběť je zesměšňována, často se její tvář umisťuje
k pornografickým materiálům. Agresor skoro vždy jedná anonymně a dlouhodobě.
8.3.3.5 Vandalismus
Vandalismus patří mezi formu agrese, u které je obtížné identifikovat konkrétní motivy
k jednotlivým činům. Může se projevovat ničením cizího majetku, jak veřejného, tak
soukromého, ničením památných a pietních míst, hřbitovních náhrobků, rozbíjením majetku
města – např. výloh, zastávek i ničením přírody. Za moderní způsob vandalismu se dá také
považovat sprejerství či vandalismus v podobě počítačových virů a spamů. Setkáváme se
s ním také při různých sportovních utkáních – tzv. radikální sportovní fanoušci, jež jsou
nazývaní „hooligans“. Ve škole se jedná o poškozování věcí a majetku ostatních spolužáků,
či majetku školy.
35
Viz.
http://www.pppuk.cz/soubory/zatec_metodicky_pokyn_k_prevenci_a_reseni_sikanovani_24246_2008_6.pdf
51
Příčinou výše uvedeného chování jsou často osobnostní rysy daného jedince,
sociální prostředí, ve kterém dítě vyrůstá – především pak vliv jeho rodičů (pokud se např.
rodič chová neuctivě k přírodě, okolnímu světu i hmotnému majetku kolem něj – dítě se poté
chová obdobně, má zažitý vzorec chování) a nabádání k činu z řad vrstevníků. Částečně
může jedince motivovat nuda, snaha vyjádřit svůj názor, manipulativnost s ostatními,
ventilace nahromaděných emocí či odpor k autoritám, obdobně jako u extremismu.
8.3.3.6 Krádeže
Při tomto rizikovém chování vždy dochází ke škodě druhé osoby. Často jsou krádeže
spojené i s jinými typy rizikového chování, někdy může jít o způsob, jak získat prostředky na
drogy, alkohol či jiné návykové látky, někdy může být krádež motivována např. rasistickými
předsudky. Při krádežích u dětí a mladistvých je vždy důležité zaměřit se na to, zda byla
krádež dítětem dopředu plánovaná nebo zda šlo o impulsivní chování. Motivy krádeží u dětí
můžeme rozdělit do 3 základních oblastí:
dítě krade pro sebe – dělá to kvůli uspokojování svých potřeb, případně si chce
získat pozornost okolí, zejména rodičů,
dítě krade pro druhé – touží po zvýšení svého společenského statusu a získání
přátel,
dítě krade v partě – zde se může vyskytnout nátlak party, někdy se jedná o vstupní
rituál do party, také tato kategorie může souviset se šikanou.
Při krádežích zažívá dítě pocity nevšedního dobrodružství, a pokud při krádežích není
chyceno, zároveň se mu tím může zvýšit vlastní sebevědomí a sebepojetí. Když se krádež
dítěte neodhalí včas, stává se toto chování rychle naučeným chováním a je to pro dítě
prostředek, jak naplnit svoje vnitřní potřeby.
8.3.3.7 Užívání návykových látek36
Závislost na návykových látkách lze rozdělit do 2 hlavních kategorií, a to na závislost
na legálních návykových látkách (alkohol, tabák) a závislost na nelegálních návykových
látkách (např. halucinogeny, opiáty, těkavé látky, psychofarmaka).
•
36
Závislost na legálních návykových látkách – alkohol a tabákové výrobky patří mezi
nejrozšířenější závislosti na světě. Užívání těchto látek je společensky tolerované
a často podporované. Běžná populace je proto nevnímá jako rizikové. Užívání těchto
látek a možný vznik závislosti na nich je společností velmi podceňován. Z těchto důvodů
je ani děti a mladiství často nevnímají jako ohrožující. Většina dětí se navíc s alkoholem
či tabákem poprvé setkává v rodině. Požití alkoholu může dětem navozovat příjemné
pocity, mezi něž patří uvolnění, radost, opadnutí studu, snížení zábran a zvýšení
sebejistoty. Ač je užití alkoholu a tabáku v ČR u dětí do 18 let zakázané, pro většinu
z nich je lehce dostupný, např. přes staršího sourozence či kamaráda. Užívání
tabákových výrobků je u dětí ještě více rozšířené, než užívání alkoholu. Důvodů, proč
Viz. http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/index.shtml
52
začít kouřit, má dítě celou řadu – patří mezi ně např. zvýšení statusu „dospělého“,
navázání rozhovoru, přijetí do skupiny, módní doplněk, snížení tělesné váhy, relativně
snadná dostupnost, společně strávený volný čas s partou.
•
Závislost na nelegálních návykových látkách – Největší riziko vzniku závislosti na
drogách je v dospívání. Drogová závislost zároveň vzniká mnohem rychleji, než
závislost na alkoholu. Dle Vágnerové37 je to hlavně proto, že se v tomto období projevuje
tendence experimentovat, zároveň chybí dostatečný nadhled nad možným budoucím
rizikem a zranitelností jedince. Svůj podíl hraje i fakt, že braní drog je pro společnost
nežádoucí, odmítané a právě proto může být pro dospívající „atraktivní“. Dospívající jsou
v tomto období často příliš nejistí, trpí nedostatkem sebedůvěry a prostřednictvím drogy
můžou dosáhnout v těchto nedostatcích naplnění. Můžou díky nim zažít pocit euforie,
dostatečné sebejistoty, svobody.
8.3.3.8 Netolismus
Jedná se o závislost na virtuálních drogách, především pak počítačových hrách,
internetových sítí, ale i na televizi a mobilních telefonech. Rozpoznat závislost u jednotlivého
dítěte není tak těžké – jedinec tráví až několik hodin denně se svojí drogou, zanedbává své
povinnosti, někdy i školní docházku a nemůže se od své drogy odtrhnout. Dítě hrající na
počítači má pocit zaplnění volného času, často uniká od problémů a od reality, uvolňuje tak
své napětí. Při hraní na počítači má dítě zároveň pocit zaplnění volného času, může jít o únik
od problémů a od reality, dochází k uvolnění napětí. Počítačové hry jsou zároveň nosným
tématem v partě, čímž se dítě může stát zajímavým mezi kamarády. Velkým rizikem se však
stává budování neadekvátních vzorců chování fungujících pouze ve virtuálním, nikoliv však
v reálném světě. Opominout nelze ani zdravotní rizika spočívající v nedostatku přirozeného
pohybu.
8.3.3.9 Gambling
Gambling se jinými slovy nazývá také patologické hráčství. Jedná se o poruchu
jednání, při které je velmi výrazné nutkání ke hře a nekontrolovatelné zaujetí hrou. Nutkání
ke hře souvisí s velkým vnitřním napětím, které se eliminuje teprve ve chvíli, kdy člověk
začne hrát. Gambling se častěji objevuje u mužů než u žen, jeho první projevy se začínají
vyskytovat v dospívání či mladé dospělosti. Napětí při hře je spojeno s příjemnými pocity
uspokojení. Jinými slovy, čím větší risk a riziko ztráty, tím větší vzrušení. Na hře vzniká velmi
rychle závislost, která jde ruku v ruce s rychle vznikajícími problémy v sociálních vztazích
(rodina, škola, práce, přátelé). Pro děti a dospívající gambling představuje iluzi o rychlém
nabytí peněz, a o snadné možnosti vyhrát prohrané peníze zpátky. Dále může znamenat
37
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání, Karolinum, Praha 2005.
53
také únik před problémy a starostmi, potřebu zvýšení sociálního statusu a potřebu
osamostatnění.38
8.3.3.10
Rasismus a xenofobie
Xenofobii můžeme chápat jako určité projevy nepřátelství, velkou nedůvěru, odpor
či nesnášenlivost k lidem z jiných zemí, jiné národnosti, jiné barvy pleti, jiného náboženského
přesvědčení atd. Xenofobní nesnášenlivost se může projevovat také jako neúcta k cizím
tradicím a kultuře lidí, kteří se nějakým způsobem liší. Xenofobie vzniká na základě
předsudků, které jedinec či jedinci k určitým lišícím se lidem nebo skupinám mají, aniž by
předsudky byly podložené znalostmi nebo smyslem.
Rasismus jako pojem nemá v naší legislativě přesnou definici. Obecně lze rasismus
chápat jako určitou ideologii, jež nadřazuje jednu rasu nad rasu druhou. Vychází z fyzické
a duševní nerovnosti lidských ras a je vázána na jejich odlišnosti, dějiny a kulturu. Rasismus
lze rozdělit do 2 skupin, a to na tzv. měkký rasismus a tvrdý rasismus.
•
•
Měkký rasismus – jedná se o společenský postoj, který není natolik vyhraněný, ani
není podporován žádnou veřejnou institucí. Tento typ rasismu můžeme ve velké míře
pozorovat i v ČR (Romové, Vietnamci). Často není chápán jako rasismus v pravém
slova smyslu, nýbrž jako množství výhrad a výtek, které společnost či někteří jedinci
k určitým skupinám a jejich způsobům života mají.
Tvrdý rasismus – jedná se o veřejně propagovanou ideologii, která je v častých
případech značně agresivní. Tyto ideologie propagují různá společenská a politická
organizační seskupení či hnutí (nacionalismus, fašismus, šovinismus).
8.3.3.11
Extremismus a antisemitismus
Ministerstvo vnitra ČR39 používá ke své činnosti pracovní definici extremismu:
„Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují
z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním
demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.“
Obecněji se dá říci, že jde o krajně radikální politické postoje, jež se zakládají na odmítání
základních norem a hodnot ve společnosti.
Extremismus lze rozdělit na dvě základní skupiny, a to levicový extremismus a
pravicový extremismus. Mezi nejznámější levicové extremistické skupiny patří anarchisté, jež
prosazují naprostou rovnost lidí, dobrou vůli a odmítají jakoukoliv formu nadřazenosti a
nadvlády. Mezi pravicové extremistické skupiny řadíme například skinheady, antisemitistické
skupiny, fašistické skupiny apod. Pravicový extremismus vychází z přesvědčení, že ve
společnosti existuje velká nerovnost. Je úzce spjatý s rasismem. Obě skupiny se pokoušejí
38
39
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/rizikove-chovani-ditete/zavislostnichovani.shtml
http://www.policie.cz/clanek/prevence-informace-o-extremismu-co-je-extremismus.aspx
54
řešit společenské problémy radikálně, často překračují hranice zákona a mezi sebou vedou
velké střety40.
Antisemitismus je určitý druh extremismu nasměrovaný vůči Židům i proti veškerým
židovským projevům, zvykům a tradicím.
8.3.3.12 Homofobie
Homofobie vychází z řeckých slov Homos (= stejný) a Phóbos (= strach, fobie).
Jedná se o souhrn postojů a chování, které vyjadřují strach, odpor či nepřátelství vůči lidem
s menšinovou sexuální orientací či pohlavní identitou. Homofobie se nejčastěji chápe jako
negativně namířené jednání a nenávist vůči homosexuálním lidem. Svými znaky toto rizikové
chování souvisí také s extremismem a šikanou. Je to z toho důvodu, že homofobní chování a
postoje často vedou k šikaně mířené na homosexuály. Homofobní lidé se lidem
s menšinovou sexuální orientací nevyhýbají, naopak je vyhledávají se záměrem jim ublížit41.
8.3.3.13 Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPPo) se řadí mezi psychická onemocnění,
kterými trpí nejvíce ženy, převážně pak dospívající dívky. Mezi PPPo řadíme mentální
anorexii (jídlo je odmítáno), bulimii (jde o přejídání a následné zvracení jídla) a také
záchvatovité přejídání spojené např. s náročnou životní situací. U obětí je typický velký
strach z tloušťky, zkreslené vnímání vlastní postavy, ztráta zájmu o vrstevnické vztahy
(zájem je směřován pouze na jídlo a postavu), nadměrné cvičení, náladovost, atd. Oběť
často není schopna se vlastní vůlí, bez pomoci druhých lidí, onemocnění zbavit.
8.3.3.14 Negativní působení sekt
Pojmem sekta se dá označit jakákoliv náboženská či politická skupina, která se
oddělila od větší skupiny a společností, není respektována či ji dokonce společnost vnímá
jako „nenormální“. Každá sekta se řídí různými zásadami chování či jednání, které jsou
v případě porušení přísně sankciovány. Charakterizují se např. extrémními názory na život,
na společnost, na vztahy mezi lidmi či na chápání dobra a zla. Členové sekty většinou žijí
v izolaci před ostatním, pro ně nepřátelským okolím, což má většinou za následek odcizení
se od rodiny a nejbližších. Pozornost ve společnosti upoutává sekta především z důvodu
psychické manipulace jednotlivce, která může být nebezpečná právě zejména pro dítě či
mladého člověka.42
40
41
42
http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=7&tema=147
http://www.nakluky.cz/magazin/item/1008-co-je-homofobie-zastavme-homofobni-chovani/, rámcový koncept
rizikového chování ve školním prostředí, příloha č. 8, dostupný z www.msmt.cz
http://www.prevence-praha.cz/sekty, http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemovesituaci/detstvi-a-sekta.shtml
55
8.3.3.15 Sexuální rizikové chování
Mezi rizikové sexuální chování můžeme u dětí a mladistvých řadit např. předčasný
začátek pohlavního života, náhodné známosti, promiskuitu, vysokou frekvenci pohlavních
styků, prostituční chování, styk bez použití kondomu a krvavé sexuální praktiky. Často
s rizikovým sexuálním chováním souvisí také užívání návykových látek nebo agresivita. Již
v dětském věku se mohou rozvíjet sexuální deviace, které může doprovázet agresivita
u dítěte, nutkavá masturbace, absence empatie, ubližování a týrání zvířat či
sebepoškozování. Co je obzvlášť varující, jsou tři symptomy dohromady, a to noční
pomočování i po 12. roce života, krutost ke zvířatům a žhářství. Při jakémkoliv podezření na
sexuální deviaci u dítěte je nutné dítěti včas poskytnout adekvátní pomoc a předejít tím
např. spáchání trestného činu.43
9.
Komunikační strategie péče o ohrožené děti ve školách
Hlavním cílem komunikační strategie péče o ohrožené děti ve školách je všeobecná
i cílená informovanost jednotlivých subjektů komunikace v oblasti primární prevence
zaměřené na předcházení vzniku ohrožení dětí, na vyhledávání ohrožených dětí a zároveň
také na včasnou intervenci, která se pro ně může stát „první pomocí“. Součástí je i snadná
dostupnost informací o možnostech pomoci či odborné péče ohroženým dětem a potažmo
i jejich rodinám sdělovaná prostřednictvím vhodně zvolených komunikačních kanálů na půdě
školy i mimo ni.
Mezi další cíle patří zapojit do vyhledávání i péče o ohrožené děti jejich vlastní rodiny
a odborníky, kteří s nimi přicházejí do přímého kontaktu, příp. kteří mohou poskytnout další
odbornou pomoc. V intencích této metodiky se jedná tedy především o pedagogické
pracovníky, externí preventisty realizující na školách programy primární prevence, ale též
pracovníky OSPOD, lékaře, psychology, psychoterapeuty, psychiatry apod. Velmi důležitou
cílovou skupinou jsou samotní rodiče, kterých se komunikační strategie může dotýkat coby
klientů využívajících odborné služby krizové pomoci či služby pro rodiny, ale také těch, kdo
jsou důležití při rozpoznání nepohody u vlastního dítěte a na kterých pak záleží
zprostředkování vhodné podpory a pomoci.
9.1
Cíle komunikační strategie ve vztahu k cílovým skupinám
Základní cíle komunikační strategie péče o ohrožené děti ve školách ve vztahu
k jednotlivým cílovým skupinám:
a) dítě a dospívající
- všeobecná informovanost o ohrožujících situacích,
- získat schopnost předcházet těmto situacím,
- umění pojmenovat ohrožující situace a vědět, co dělat, pokud se objeví, kam se
obrátit, jak pomoci vrstevníkovi / kamarádům,
b) rodič / rodina
- všeobecná informovanost o dostupných sociálních službách,
43
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/rizikove-chovani-ditete/rizikovesexualni-chovani.shtml
56
- cílená informovanost rodičů tak, aby byli schopni vyhledat pomoc odborníka,
- podpořit rodiče k tomu, aby vnímali problémy svých dětí,
c) učitel
- předat návod, jak rozpoznat ohrožené dítě ve třídě, jak vhodně reagovat a dále
postupovat,
- cílená informovanost učitelů, aby byli schopni předat dítě do péče odborníkovi,
d) odborník
- nastavit pravidla efektivní, správně vedené a bezpečné komunikace.
9.2
Prostředí důležité pro realizaci komunikační strategie
Zkušenosti ukazují, že nejefektivnější komunikace probíhá v prostředí, které je pro
člověka známé, bezpečné. Z toho důvodu je pro komunikační strategii velmi důležité
přirozené sociální prostředí cílových skupin, neboli místa, kde mají sociální vazby k blízkým
osobám, tedy domácnost, škola, prostředí mimoškolních aktivit, pracoviště apod. Kanály,
které komunikační strategie bude využívat pro předávání komunikačního obsahu, tedy musí
směřovat do míst, kde se cílové skupiny nejčastěji pohybují, a využívat prostředky, které jsou
pro ně běžné.
S ohledem na naše zkušenosti a možnost provázání služeb krizové pomoci dětem,
dospívajícím a jejich rodinám na aktivity primární prevence na základních a středních
školách, se zaměřuje naše komunikační strategie především na prostor škol, kde se snaží co
nejvíce oslovit přímo děti a dospívající, učitele a také rodiče těchto dětí. Opomíjená by však
neměla zůstávat ani další místa – velmi důležitá pro komunikaci s širokou veřejností jsou
městská informační centra, čekárny u soukromých lékařů a ve zdravotnických zařízeních,
mateřská centra, zařízení volnočasových aktivit pro děti a mládež, statní i nestátní instituce
poskytující služby pro rodiny s dětmi, další poskytovatelé sociálních služeb apod. Pro
účinnou komunikační strategii je důležité využívat i místa, kde se v určitou dobu konají akce
pro veřejnost či pro konkrétní cílové skupiny (např. rodiny s dětmi).
9.3
Obsah komunikovaného sdělení
9.3.1 Děti a dospívající
Jako klíčová sdělení jsou chápany veškeré informace určené dětem a mládeži
o formách odborné pomoci v ohrožujících situacích a jejich dostupnosti ve škole i mimo ni,
což následně zajišťuje bezpečnost dětí, které se v takových situacích ocitnou. Dále mezi
klíčová sdělení patří definice rizikového chování, způsoby, jak bezpečně zvládat krizové
situace (doma, ve škole, venku), stejně jako základní kontakty na IZS, krizová centra apod.
Klíčovým sdělením je též internetová stránka, kde mohou nalézt důležité informace –
v našem případě tedy např. stránky www.helpyou.cz.
57
9.3.2 Ohrožení žáci a studenti ve školách
Klíčovými sděleními jsou veškeré informace o možnosti vyhledat pomoc v ohrožující
situaci na půdě školy či mimo ni, informace o jejích formách a dostupnosti, stejně tak i
definice zásad krizové pomoci (anonymita, diskrétnost atd.). Zásadním sdělením je, že
v ohrožující situaci nemusí být člověk nikdy sám, může ji řešit společně s učitelem,
preventistou, rodičem či jiným odborníkem.
Klíčovým sdělením je též internetová stránka, kde mohou nalézt důležité informace,
příp. se obrátit o pomoc elektronickou formou – v našem případě tedy např. stránky
www.helpyou.cz.
9.3.3 Rodiče dětí a dospívajících
Za klíčová sdělení u této cílové skupiny považujeme všechna, která vedou k větší
informovanosti a zapojení rodičů do aktivit primární prevence realizovaných odborníky nebo
školou jako jsou besedy, přednášky, workshopy nebo např. Den prevence. Dále pak
informace vedoucí ke vzájemné spolupráci mezi krizovým interventem, učitelem a rodičem
při řešení problémů ohroženého dítěte.
9.3.4 Učitelé (třídní učitelé, metodikové prevence, výchovní poradci)
Jako klíčová sdělení lze chápat veškeré informace vedoucí k nastartování spolupráce
při zapojení primární prevence do života školy a stejně tak spolupráce při navazování
kontaktů s rodinami ohrožených žáků. Z toho vyplývají i následující klíčová sdělení, že
preventivní výchovně vzdělávací působení musí být neoddělitelnou součástí výuky a života
základních škol a školských zařízení, dále pak, že bez účasti celé školy není žádná změna a
rozvoj v oblasti péče o ohrožené děti a dospívající reálně dosažitelný a trvale udržitelný.
Důležitým klíčovým sdělením je informovanost učitelů o projevech ohrožených žáků,
o možných ohrožujících situacích i základní pravidla pro poskytnutí „první pomoci“ žákovi,
který se na něho v ohrožující situaci obrátí. Nezbytnou součástí jsou i informace o
možnostech návazných odborných služeb.
9.3.5 Odborníci v dané lokalitě
(pracovníci OSPOD, dětští lékaři, dětští psychologové, pracovníci dalších zařízení
poskytující služby pro rodiny s dětmi)
Klíčovými sděleními jsou ta sdělení, která vedou k zapojení odborníků v lokalitě školy
do komplexní péče o ohrožené děti, např. formou osvětových a prezentačních aktivit, dále
58
sdělení vedoucí k podpoře multidisciplinární spolupráce při řešení případů ohrožených dětí a
jejich rodin.
10.
Nástroje komunikace
Nástroje komunikace uvedené v této metodice vycházejí ze zdrojů, možností a
zkušeností Diakonie Západ. Mají především ilustrativní charakter, neboť lze předpokládat, že
každá škola či organizace, pro niž bude tato metodika inspirací, má své vlastní zdroje a
možnosti. Východiskem pro realizaci většiny popisovaných aktivit ve škole je zde spolupráce
mezi školou a externí organizací poskytující v této škole primárně preventivní aktivity (její
pracovníci jsou zde označování jako „preventisté“ a mají se školou rozvržený plán
preventivních aktivit sloužících mimo jiné také k realizaci komunikační strategie).
10.1
Seznam nástrojů vnější komunikace
Internet
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
internetové stránky školy,
internetové stránky organizace,
specializované internetové stránky (např. www.helpyou.cz),
sociální síť (Facebook – např. stránka HelpYou.cz),
on-line zpovědnice na facebooku, příp. chat-poradenství,
on-line poradna školy,
internetový reklamní banner na portálech atraktivních pro mladé,
internetový reklamní banner na webu školy,
odkazy na partnerských internetových stránkách (databáze krizových pracovišť
apod.),
internetová anketa,
internetová soutěž,
direct e-mailing,
videospot na youtube ad.
Akce pro veřejnost
•
•
•
•
•
•
prezentační akce odborných služeb (např. Dny Dé - prezentace služeb Diakonie
Západ v Plzni),
akce pořádané městem s cílem prezentace sociálních služeb či služeb pro děti a
dospívající či rodiny (v Plzni např. Bambiriáda, Veletrh pro rodinu, RodiNej Fest, akce
jednotlivých městských obvodů apod.),
týden sociálních služeb – prezentace různých poskytovatelů sociálních služeb
v ulicích města,
tematické prezentační akce v prostorách hypermarketů,
reklamní banner v regionálním televizním vysílání či reklamní obrazovky ve veřejných
prostorách (např. náměstí),
workshopy pro veřejnost ad.
Akce na školách
59
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
adaptační kurz,
preventivní programy ve třídě,
přednáška s odborníkem,
akce „Vítání žáků“,
akce „Vítání rodičů“,
chodbové akce,
workshop ve škole,
filmový kroužek s preventivní tématikou,
cyklus besed s rodiči,
přednáška pro učitele,
akce školy (např. Den prevence),
tematická výtvarná či slohová soutěž ad.
Akce na odborném pracovišti
•
•
•
exkurze na pracoviště s prohlídkou,
beseda na odborném pracovišti,
dny otevřených dveří.
Propagační materiály a vybavení
•
•
•
•
•
•
•
reklamní banner (2x1 m),
reklamní (preventivní) tričko,
promo pult,
nástěnka externího preventisty ve škole,
propagační předměty (propiska, náramek, klíčenka, pravítko…),
stojan s materiály (brožury, letáčky apod.),
maskot.
Další vybavení
•
•
•
schránka důvěry ve škole,
kontaktní místnost ve škole,
telefon „přes zeď“ (možnost anonymního hovoru ve škole).
Tištěné materiály
•
•
•
•
•
•
•
•
plakáty s příběhy,
pozvánky (plakáty na akce),
informační letáky pro děti, dospívající, rodiče, odborníky, učitele,
samolepka,
plakát,
evaluační dotazník,
anketní dotazník,
další tištěné materiály (rozvrh, záložka, magnetky, pexeso, omalovánky).
Tisk
•
•
tematický newsletter (např. Helpyletter),
tiskové zprávy,
60
•
•
•
reklamní prostor v tisku,
pravidelný blog v atraktivních časopisech pro mladé,
odborné články.
Rozhlas
•
•
•
•
preventivní reklamní spot určený dětem,
soutěž na rozhlasové stanici,
školní rozhlas,
diskuse na vybrané téma.
Televize
•
•
•
•
•
10.2
dokument (natočený žáky pod vedením odborníka),
diskuse na vybrané téma v lokálních TV,
názor odborníka v reportážích,
preventivní reklamní spot,
reklamní spot ve školních televizích.
Popis vybraných nástrojů vnější komunikace
Internetové stránky HelpYou.cz (specializované internetové stránky)
Cílová skupina: děti (cca od 10 let), dospívající, rodiče, učitelé, odborníci v lokalitách, široká
veřejnost
Účel/cíl: atraktivní, ucelená a cílovým skupinám srozumitelná prezentace ve světě internetu
s možností interaktivní komunikace, základní informační zdroj.
Obsah: prezentace komplexních informací o různých typech ohrožujících situací, rizikového
chování včetně katalogu odborných pracovišť a řady dalších odkazů, rady jak předcházet
ohrožujícím situacím, schránka důvěry (on-line zpovědnice), informace o projektech v oblasti
primární prevence a péče o ohrožené děti, tiskové zprávy a zprávy z médií.
Frekvence: nepřetržitě
Návaznost na další kanály: internetové stránky www.helpyou.cz jsou komunikovány na
všech materiálech i při preventivních programech a konzultacích.
Zpětná vazba: návštěvnost stránek, objem stažených dat, počet on-line i osobních konzultací
po měsících atd.
61
www.helpyou.cz
Stránka HelpYou.cz (sociální síť – facebook)
Cílová skupina: děti (cca od 13 let) a dospívající, rodiče, široká veřejnost
Účel/cíl: stránka slouží k atraktivní komunikaci a hlavně rychlé interakci mezi žákem a
preventistou, lze jej využít i k chatování, tedy on-line konzultaci.
Obsah: komunikovány zde jsou pozvánky na akce („chodbové“, přednášky apod.),
preventivní texty, informace o umístění plakátů/samolepek do interiéru školy, ale stejně tak
zde mohou být prezentovány fotografie a videa z proběhlých akcí i soutěže, do kterých se
mohou žáci zapojit (přidáním fotografie, „lajků“ apod.), v neposlední řadě zde může být
zveřejněna každá tisková zpráva i zpráva z médií, která se týká školy či projektu.
Frekvence: nepřetržitě.
Návaznost na další kanály: stránka je komunikována na vybraných materiálech, stránkách
www.helpyou.cz a při preventivních programech a konzultacích.
Zpětná vazba: počet fanoušků, počet zobrazení a sdílení příspěvků, počet on-line i osobních
konzultací po měsících atd.
62
Facebooková stránka HelpYou.cz
On-line zpovědnice na Helpyou.cz
Cílová skupina: děti (cca od 13 let) a dospívající, rodiče, učitelé
Účel/cíl: nejen žáci mají možnost zanechat anonymní vzkaz pro preventistu, na který
preventista dle stanovených pravidel reaguje, služba může být poskytována nepřetržitě nebo
může být nastavena doba, do kdy se tazatel dočká odpovědi, navíc tento způsob
komunikace může více vyhovovat určitým skupinám (pomoc bez osobního kontaktu). Počítá
se také s tím, že si žáci mohou právě přes internetové stránky domluvit diskrétní konzultaci.
Obsah: zpovědnice obsahuje formulář a instrukce, jak postupovat.
Návaznost na další kanály: zpovědnice je propagována na vybraných materiálech,
internetových stránkách www.helpyou.cz i při preventivních programech a konzultacích,
dokonce i při „vítání žáků“.
Zpětná vazba: počet zanechaných vzkazů, počet on-line i osobních konzultací po měsících
atd.
On-line poradna školy
Cílová skupina: děti a dospívající, rodiče, učitelé
Účel/cíl: žáci mají nepřetržitou možnost zanechat vzkaz pro vedení školy přímo na stránkách
školy. Vedení školy má pak možnost v případě potřeby zkontaktovat preventistu či jiného
odborníka.
Obsah: formulář a instrukce, jak postupovat.
63
Návaznost na další kanály: tento způsob komunikace je stejně jako on-line zpovědnice
propagován na vybraných materiálech, internetových stránkách www.helpyou.cz i při
preventivních programech a konzultacích, stejně tak i při „vítání žáků“.
Zpětná vazba: počet zanechaných vzkazů, počet on-line i osobních konzultací po měsících
atd.
Schránka důvěry
Cílová skupina: děti a dospívající, rodiče, učitelé
Účel/cíl: nepřetržitá možnost zanechat i zcela anonymní vzkaz, na který preventista dle
stanovených pravidel reaguje v deklarovaném časovém úseku. Tento způsob komunikace
může více vyhovovat osobám, které upřednostňují pomoc bez osobního kontaktu.
Obsah: uzamykatelná schránka s instrukcemi, jak postupovat, jak bude dotaz zpracován a
do kdy, příp. přetištěný formulář.
Návaznost na další kanály: tento způsob komunikace je propagován na vybraných
materiálech připravovaných pro danou školu, internetových stránkách školy i při
preventivních programech a konzultacích, stejně tak i při „vítání žáků“.
Zpětná vazba: počet zanechaných vzkazů atd.
Internetový reklamní banner na webu školy
Cílová skupina: děti a dospívající, rodiče, učitelé, odborníci, široká veřejnost
Účel/cíl: zvýšit povědomí cílových skupin o realizovaných aktivitách primární prevence či
pomoci ohroženým dětem ve škole díky vhodnému umístění na internetových stránkách
64
školy (např. na homepage, u rozvrhů, nejlépe pak do elektronické klasifikace) a možnost
okamžitého využití nabízených služeb.
Obsah: banner musí být jednoduchý a srozumitelný, komunikuje slogan, logo, případně
tematickou fotografii.
Návaznost na další kanály: banner směřuje uživatele stránek školy na internetové stránky
www.helpyou.cz, jedná se o podpůrný prvek, na který může být upozorněno na Facebooku,
pomocí e-mailu, na nástěnce primární prevence ve škole a také v Helpyletteru.
Zpětná vazba: počet prokliků / návštěvnost stránek, počet on-line i osobních konzultací po
měsících atd.
Reklamní banner v regionálním televizním vysílání či reklamní obrazovky ve veřejných
prostorách (např. náměstí)
Cílová skupina: široká veřejnost
Obdobný banner (viz výše) lze využít i při vysílání ve spotech regionálního televizního
vysílání či při vysílání reklamních spotů na obrazovkách ve veřejných prostorách.
Účel/cíl: zvýšit povědomí veřejnosti o poskytování pomoci ohroženým dětem v regionu.
Direct e-mailing
Cílová skupina: děti a dospívající, rodiče, učitelé, odborníci
65
Účel/cíl: zahájit pravidelnou e-mailovou komunikaci a pomocí běžně užívaného způsobu
komunikace se tak dostat do povědomí cílových skupin, nabídnout možnost přihlášení se na
akce ve školách nebo na besedy s rodiči, stejně tak poskytnout možnost kdykoli kontaktovat
preventistu i těm, kdo nevyužívají sociální sítě. Zároveň může být tento efektivní kanál využit
k předávání materiálů v elektronické podobě.
Obsah: pomocí e-mailu jsou cílové skupiny pravidelně informovány o aktuálních změnách ve
službách krizové pomoci, o akcích pro veřejnost či ve školách, získávají pozvánky na akce,
besedy (možnost přihlásit se na besedu) i na individuální konzultace. Dále mohou být
pomocí příloh e-mailu distribuovány veškeré materiály např. Helpyletter (newsletter ve
formátu PDF).
Frekvence: minimálně 2x měsíčně.
Návaznost na další kanály: preventisté sbírají e-mailové adresy žáků, jejich rodičů, ale též
účastníků různých prezentačních aktivit do připraveného formuláře, a to během
realizovaných aktivit jak ve školách, tak v ulicích měst či v prostorách jiných organizací na
základě svobodného rozhodnutí jednotlivců. E-mail odborného pracoviště či preventistů je
komunikován na stránkách www.helpyou.cz a na vybraných materiálech při realizovaných
aktivitách.
Zpětná vazba: počet zaslaných e-mailů a jejich otevření, návštěvnost akcí, počet konzultací
po měsících, využití jejich obsahu atd.
Workshop pro veřejnost
Cílová skupina: široká veřejnost
Účel/cíl: Podobný workshop lze realizovat i na prezentačních akcích měst, týdnech
sociálních služeb a různých dalších tematických prezentačních akcích. Jako doporučení je
vhodné vždy využít aktivitu pro děti, která „zbrzdí“ u stanoviště i rodiče a umožní
preventistům adekvátní představení odborných služeb a předání prezentačních materiálů.
Zpětná vazba: návštěvnost workshopu, stránek, počet konzultací po měsících, dotazníkové
šetření atd.
66
Adaptační kurz
Cílová skupina: děti a dospívající, učitelé
Účel/cíl: podpořit vytvoření bezpečného a otevřeného prostoru a hlubší poznání žáků
vybraných ročníků v rámci svých tříd, a to nejen mezi sebou navzájem, ale zároveň s jejich
třídním učitelem. Stejně tak je cílem vhodné představení preventistů, při kterém proběhne
mimo osobní vzájemné seznámení se a utvoření důvěry i předání základních propagačních
materiálů s kontakty, stejně tak představení plánovaných preventivních aktivit na 1. pololetí
školního roku.
Obsah: kurz je složen z řady psychosociálních her vedoucích k dosažení cíle adaptačního
kurzu v daném třídním kolektivu. Doporučujeme adaptační kurz koncipovat do tří bloků.
Přičemž první blok je úvodní, jeho cílem je základní vzájemné seznámení. Tento blok je
zvláště důležitý u tříd, které se setkávají úplně poprvé (první ročníky středních škol, primy u
víceletých gymnázií apod.). V třídách, které se již částečně znají a adaptační kurz je
zařazován z důvodu např. změny třídního pedagoga, příchodu nových žáků, sloučení tříd
nebo s cílem podpořit stávající třídní kolektiv, je možné tento blok zkrátit a více prohloubit
bloky následující. Druhý blok cílí skrze řízené aktivity, modelové situace či sebezkušenostní
činnosti na podporu spolupráce, sounáležitosti v kolektivu, na vytvoření pravidel komunikace
mezi žáky i vůči pedagogům. Třetí blok by měl vytvořené vazby mezi studenty a pedagogem
upevnit, podpořit další zdravé utváření vztahů a otevírat cestu pro důvěrné a otevřené
prostředí pro sdílení pozitivních zkušeností a zážitků, ale také pro řešení případných kolizí a
neshod.
Frekvence: 1x v roce pro vytipované třídy.
Návaznost na další kanály: v rámci kurzu probíhá distribuce propagačních materiálů,
základních preventivních samolepek, zároveň z akce může být pořízena fotodokumentace,
která poslouží k motivaci navštívit internetové stránky, facebookovou stránku či nástěnku
primární prevence ve škole.
Zpětná vazba: účast na kurzu, počet získaných e-mailů a evaluačních dotazníků, počet
konzultací po měsících, návštěvnost stránek atd.
Adaptační kurz OA Plzeň
Tmelící dny ZŠ Rokycany
67
Preventivní program ve třídě
Účel/cíl: seznámit žáky s nejčastějšími projevy rizikového chování a z nich vyplývajícího
ohrožení, způsoby zvládání tohoto ohrožení, dále pak efektivní prezentace preventistů a
dalších služeb odborné pomoci dostupných v lokalitě
Obsah: jedná se o přímou obousměrnou komunikaci a předání základních informací
s využitím vhodných metod, fotografií, videonahrávek a dalších materiálů, zároveň probíhá
distribuce propagačních materiálů a důležitých kontaktů
Frekvence: jako vhodné se ukazují tři preventivní bloky po dvou hodinách v každém ročníku
dle zvolené poptávky a potřeby dané školy
Návaznost na další kanály: mimo vlastní tematické sdělení v rámci preventivního bloku je
komunikováno logo, internetové stránky www.helpyou.cz, facebooková stránka, maskot
(např. použitím reklamního trička, samolepky), stejně tak mohou být žáci pozváni na další
zde uvedené akce a mohou být sebrány e-mailové adresy pro pozdější e-mailovou
komunikaci.
Zpětná vazba: návštěvnost akcí, stránek, počet konzultací po měsících, evaluační dotazník
atd.
Přednáška s odborníkem
Cílová skupina: děti a dospívající, odborník
Účel/cíl: atraktivním způsobem informovat žáky vyšších tříd o aktuálních tématech
souvisejících s ohrožujícími situacemi, představit odborníka jako zkušenou osobu, na kterou
se lze v případě potřeby obrátit, nechat žáky hlouběji proniknout do dané problematiky,
68
předat jim užitečné kontakty a v neposlední řadě jim prezentovat odborníky jako profesionály
ve svém oboru, ovšem s přátelskou tváří.
Obsah: přednášky jsou tematicky zaměřeny a přibližují žákům zajímavá témata související
s ohrožujícími situacemi, se kterými se mohou setkat, preventivní charakter je umocněn
informacemi o odborných službách působících v dané lokalitě. Odborníkem může být sám
preventista, příp. jiný profesionál – odborník v daném tématu.
Frekvence: dle poptávky školy.
Návaznost na další kanály: v rámci přednášky je komunikováno logo, internetové stránky
www.helpyou.cz, facebooková stránka, maskot (např. použitím reklamního trička,
samolepky), stejně tak mohou být žáci pozváni na další akce a mohou být sebrány e-mailové
adresy pro pozdější e-mailovou komunikaci.
Zpětná vazba: návštěvnost přednášky, odezva ze strany žáků i pedagogů, návštěvnost
stránek, počet konzultací po měsících, evaluační dotazník atd.
Akce „Vítání žáků“
Účel/cíl: pravidelné setkávání preventistů s žáky, nepřímo i s pedagogy. Tento způsob
komunikace je srozumitelný a je jedním z nejefektivnějších, díky pravidelnosti se žákům
dostane velice rychle do povědomí a osvojí si možnost využít služeb preventistů v případě,
že jich bude třeba.
Obsah: aktivita je založena na pravidelném vítání příchozích ve vestibulu / šatnách školy
(nejfrekventovanější místa), kde mohou mít preventisté výrazně označený promo pult,
reklamní oděv a řadu propagačních materiálů včetně pozvánky na aktuální chodbovou akci.
Frekvence: min. 3x za pololetí, dle zakázky vyjednané se školou.
Návaznost na další kanály: aktivita je komunikována na facebooková stránce a internetových
stránkách www.helpyou.cz.
Zpětná vazba: návštěvnost akcí, stránek, počet konzultací po měsících, dotazníkové šetření
atd.
69
Akce „Vítání rodičů“
Cílová skupina: rodiče
Účel/cíl: pravidelné setkávání preventistů s rodiči, nepřímo i s pedagogy v rámci třídních
rodičovských aktivů. Tento způsob komunikace je srozumitelný a je jedním z
nejefektivnějších, díky pravidelnosti se rodičům dostane velice rychle do povědomí a
zapamatují si, že jejich děti, stejně tak i oni, mají možnost využít odborných krizových služeb
v případě, že jich bude třeba. Zároveň je cílem získat e-mailové adresy na rodiče, a to z
důvodu pravidelného informování a možnosti se přihlásit na nabízené tematické besedy s
rodiči.
Obsah: aktivita je založena na pravidelném vítání příchozích rodičů ve vestibulu / šatnách
školy (nejfrekventovanější místa), kde budou mít preventisté výrazně označený promo pult,
reklamní oděv a řadu propagačních materiálů včetně pozvánky na tematické besedy.
Frekvence: 1x (maximálně 2x) za pololetí.
Návaznost na další kanály: tato akce je komunikována na facebooková stránce a
internetových stránkách www.helpyou.cz (později i pomocí e-mailů).
Zpětná vazba: návštěvnost akcí zejména besed, stránek, počet konzultací s účastí rodičů po
měsících, dotazníkové šetření atd.
Chodbové akce
Cílová skupina: děti a dospívající, učitelé, rodiče
Účel/cíl: aktivně a nenásilně komunikovat s žáky preventivní a celospolečenská témata
během přestávek, kdy nedochází k narušení výuky a přesto je možno tento čas využít pro
efektivní komunikaci se žáky i pedagogy, pro aktivní a smysluplné využití přestávkového
času s cílem snižovat riziko nežádoucího chování. V případě kvalitně zvládnuté chodbové
akce a jejího tematického zaměření může být žák motivován pro využití přítomných
preventistů na okamžitou osobní konzultaci, příp. k využití preventisty či jiného odborníka
70
v rámci jeho konzultačních hodin. Chodbové akce podporují začlenění preventisty do
školního kolektivu a navázání osobního a důvěrného vztahu s žáky i pedagogy.
Obsah: akce jsou koncipovány tematicky: Daruj úsměv, I stáří má svou cenu, Pošli pozdrav
do nebe, Život ve tmě, Popřej to nej!, Napiš si své vysvědčení, V rodině jsem doma apod..
Atraktivní formou her, vytváření a vlastních prožitků mohou žáci vstřebávat vybraná témata a
vytvářet si na ně vlastní názor.
Frekvence: min 3x za pololetí dle vyjednané zakázky se školou
Návaznost na další kanály: z těchto akcí se generují materiály (fotografie, videa, vlastní
výtvory studentů), které mohou být dále komunikovány různými mediálními kanály
(internetové stránky školy, www.helpyou.cz, Facebook, regionální tisk apod.), což mimo jiné
vede k propagaci projektu a školy. Je dobré, když těmto akcím předchází akce „Vítání žáků“,
na které mohou být žáci na „chodbovku“ osobně pozváni. Jinak je možné chodbové akce
komunikovat také na facebooková stránce a internetových stránkách školy či
www.helpyou.cz, dále pomocí plakátů na nástěnce primární prevence či přímého e-mailingu.
Zpětná vazba: návštěvnost chodbových akcí, stránek, počet konzultací po měsících,
dotazníkové šetření, zájem učitelů, rodičů a médií atd.
Ukázka dobré praxe:
V únoru 2014 se na pilotních školách konala chodbová akce s názvem „Dodej sílu!“, která
navazovala na Světový den nemocných (11.2.). Žáci a studenti během akce psali milé
a povzbuzující vzkazy, přání či kreslili obrázky pro děti, které musí být hospitalizovány
v nemocnici. Cílem bylo ukázat žákům a studentům různé tváře pomoci, a že i nepatrná
maličkost může někomu jinému udělat velkou radost, dodat odvahu a sílu bojovat se svojí
nemocí. Z těchto vzkazů byla vytvořena housenka, která byla následně slavnostně předána
zdravotnickému personálu dětského infekčního oddělení Fakultní nemocnice Plzeň - Bory.
Velmi kladně na tuto housenku ze vzkazů reagovali nejen studenti samotní, zdravotnický
personál, ale také děti a rodiče, kteří právě v nemocnici pobývali a pro které byla tato
housenka určena.
71
Předávání housenky FN Bory
Workshop ve škole nebo na odborném pracovišti
Cílová skupina: děti a dospívající, učitelé, rodiče, odborníci
Účel/cíl: prezentovat zapojení školy v oblasti primární prevence a péče o ohrožené děti,
prezentovat odbornou pomoc ohroženým dětem a jejich rodinám v dané lokalitě, konkrétní
odborné pracoviště návštěvníkům školy.
Obsah: workshop může být zrealizován např. při příležitosti Dne otevřených dveří školy, na
stanovišti prezentují přímo preventisté, a to zábavnou a soutěžní formou, účastníci (žáci, ale
i rodiče či jiní návštěvníci) mohou za své výkony obdržet různé propagační předměty.
Frekvence: 1x za pololetí.
Návaznost na další kanály: workshop může být komunikován na facebooková stránce a
internetových stránkách www.helpyou.cz i pomocí e-mailů, dále pomocí plakátů na nástěnce
primární prevence atd.
72
Filmový kroužek s preventivní tématikou
Cílová skupina: děti a dospívající
Účel/cíl: vyhledávat, sdružovat a formovat uvědomělé žáky a být tak platformou pro vznik
vrstevnického programu ve škole, zároveň však žákům nabídnout jiný pohled na různorodou
problematiku, zvýšit jejich citlivost k porušování lidských práv a podpořit je v tom, aby se
nebáli hledat pomoc či si o ní říct.
Obsah: promítání tematických snímků, ale také diskuze a vlastní tvorba (focení či natáčení
na mobil apod.).
Frekvence: min. 3x za pololetí dle zakázky vyjednané se školou.
Návaznost na další kanály: výstupy vlastní tvorby žáků mohou být prezentovány v prostorách
školy na internetových stránkách www.helpyou.cz i na Facebooku, pomocí e-mailů, dále
pomocí plakátů na nástěnce primární prevence a pomocí pozvánek rozdávaných během
akce „Vítání žáků“ i během chodbových akcí. Tento kroužek může být zařazen do plánu
volnočasových aktivit školy a mimo volný vstup je možné, aby rodiče přihlásili své dítě na
tento kroužek k pravidelnému docházení.
Zpětná vazba: návštěvnost kroužku, stránek, počet konzultací po měsících, zájem rodičů,
dotazníkové šetření atd.
Cyklus besed s rodiči
Cílová skupina: rodiče
Účel/cíl: seznámit rodiče s nejčastějšími typy rizikového chování a jeho projevy, s možností
využití a dostupnosti odborné pomoci, přiblížit rodičům ve škole působící preventisty a jejich
služby tak, aby dokázali sami rodiče nabídnout dítěti v ohrožující situaci společnou návštěvu
odborného pracoviště.
Obsah: přednáška preventistů o nejčastěji se vyskytujících typech rizikového chování,
předání informací o dostupnosti odborných služeb, zakončené diskusí s rodiči.
Frekvence: 1-2 x za pololetí dle zakázky vyjednané se školou (lze spojit i rodiče z více škol)
Návaznost na další kanály: během třídních schůzek mohou preventisté „vítat“ rodiče,
verbálně a pomocí propagačních materiálů mohou prezentovat poslání primárně
preventivních aktivit, zároveň sesbírat e-mailové adresy rodičů za účelem zasílání informací
a také pozvánek na tematické besedy. Besedy budou pravidelně komunikovány i na
facebookové stránce a internetových stránkách www.helpyou.cz.
Zpětná vazba: návštěvnost besed, stránek, počet konzultací s účastí rodičů po měsících,
73
Přednáška pro učitele
Cílová skupina: učitelé
Účel/cíl: přiblížit učitelům nové metody krizové intervence, správné postupy při výskytu
rizikového chování v jejich třídách a prezentace preventistů za účelem prohloubení
spolupráce.
Obsah: přednáška preventistů na vybraná témata v oblasti rizikového chování, „první
pomoci“ ohroženým dětem či návazných odborných služeb, může být spojeno s modelovými
situacemi a závěrečnou diskuzí.
Frekvence: 1x za pololetí.
Návaznost na další kanály: učitelé budou informováni o akci vedením školy (vlastní
komunikační kanály), akce bude také komunikována na facebooková stránce a internetových
stránkách www.helpyou.cz, pomocí e-mailů a na nástěnce primární prevence, a to společně
s logem, sloganem a internetovými stránkami www.helpyou.cz, včetně maskota Helpyho.
Zpětná vazba: návštěvnost přednášky, odezva ze strany učitelů, návštěvnost stránek,
Exkurze či beseda na odborném pracovišti
Cílová skupina: děti a dospívající, učitelé, odborníci
Účel/cíl: přiblížit žákům zásady krizové intervence a nejčastěji řešené problémy, zároveň jim
pomoci poznat prostředí poskytující odbornou krizovou pomoc tak, aby ho v případě potřeby
mohli žáci bez ostychu či obav vyhledat. V neposlední řadě je cílem návštěvy určité
propojení mezi školou / žáky a odborným krizovým pracovištěm a představení odborníků
poskytujících pomoc v ambulanci.
Obsah: tematická beseda s pracovníky přímo na odborném krizovém pracovišti spojená
s exkurzí a předání kontaktů na odborné krizové pracoviště
Frekvence: dle poptávky školy.
74
Návaznost na další kanály: žáci jsou o akci informováni vedením školy, akce je
komunikována na facebookové stránce a internetových stránkách www.helpyou.cz, pomocí
e-mailů a na nástěnce primární prevence, v souvislosti s tím je komunikováno logo (vč. loga
odborného krizového pracoviště), internetové stránky www.helpyou.cz, facebooková stránka,
maskot (např. použitím reklamního trička, samolepky, propagačních materiálů).
Zpětná vazba: návštěvnost besedy, odezva ze strany studentů i pedagogů, návštěvnost
stránek, počet konzultací po měsících, evaluační dotazník atd.
10.3
Stručný popis dalších komunikačních nástrojů
Reklamní banner (nejlépe 2x1 m) – komunikuje logo, slogan a internetové stránky
www.helpyou.cz (lze využít maskota Helpyho), materiál bílá PVC plachta s oky/deska
a barevným potiskem, dle domluvy s vedením školy může být banner umístěn na
frekventovaném místě ve škole (vestibul školy, šatny apod.).
Reklamní (preventivní) tričko - komunikuje logo, dílčí (atraktivní) slogan („No problem“) a
internetové stránky www.helpyou.cz včetně maskota Helpyho, materiál polyester, barva bílá,
využito zejména během akcí a při vybraných preventivních programech, slouží k jasné
identifikaci preventistů.
Promo pult – komunikuje logo, dílčí sdělení ve smyslu „jsme tu pro vás / tebe“, internetové
stránky www.helpyou.cz včetně maskota Helpyho a loga organizace, případně další kontakty
(velkou výhodou je možnost měnit polep, tedy i komuniké), materiál plast, barva bílá
75
s barevným polepem, využito zejména během akcí, a to při „vítání žáků/studentů a rodičů“,
případně i při outdoorových aktivitách, slouží k jasné identifikaci stanoviště preventistů,
vysílání informací kolemjdoucím, uložení propagačních materiálů.
Nástěnka externího preventisty ve škole – komunikuje logo a internetové stránky
www.helpyou.cz, kontakty na odborné krizové pracoviště (případně linku bezpečí, policii
apod.), příp. dny a hodiny, ve kterých jsou preventisté přítomni na škole, program akcí a
pozvánky na ně, zavěšen může být Helpyletter a další tištěné materiály dle uvážení
pracovníků, materiál hliník/sklo nebo dřevo/korek, využít lze po celý školní rok.
Propagační předměty – atraktivní pro žáky, ale i z hlediska účinné komunikace, se jeví
drobné reklamní předměty: propisky, placky, magnetické záložky, magnetky (na lednici),
rozvrhy pro děti i rodiče (ve vhodném formátu A6/vizitka), a proto je na nich založena
nezanedbatelná část komunikace loga, sloganu, internetových stránek www.helpyou.cz,
maskota a dalších důležitých kontaktů, množství informací se odvíjí od konkrétního typu
propagačního předmětu (např. propiska v levnější variantě komunikuje jen internetové
stránky, placka naopak maskota, internetové stránky a dílčí slogan apod.). Výhodou těchto
předmětů je možnost využití jako motivace či odměn při prezentačních či preventivních
aktivitách.
Helpyho schránka důvěry – umístěna v těsné blízkosti nástěnky primární prevence
a komunikuje logo a internetové stránky www.helpyou.cz, maskota Helpyho, návod, jak
schránku důvěry správně použít, je vyvěšen na nástěnce primární prevence, případně přímo
76
na schránce důvěry, materiál plast nebo kov. Využito bude po celý školní rok tak, aby žáci
věděli o účelu této schránky a vždy ji dokázali vyhledat v případě zájmu. V případě, kdy se
ve schránce objeví zpráva týkající se provozu školy, je vhodné ji předat jejímu vedení. Pokud
je charakter vzkazu osobní, týká se ohrožení dítěte, je dobré vedení školy informovat v rámci
dojednaných pravidel v souladu se zásadami krizové intervence.
Kontaktní místnost – může být prostor přímo v budově školy, který je určen pro preventistu
v případě, kdy ho osloví v rámci aktivity primární prevence některý ze žáků s požadavkem
rozhovoru. Tento prostor zajišťuje diskrétnost a bezpečí a je zapotřebí ho vyjednat
s vedením školy před začátkem spolupráce v oblasti poskytování preventivních aktivit. Také
tento prostor je vhodné označit logem, internetovými stránkami www.helpyou.cz a
maskotem.
Plakát / samolepka do třídy a na WC – komunikuje logo, slogan a internetové stránky
www.helpyou.cz (lze využít maskota Helpyho), materiál papír/lepící papír s barevným
potiskem (šetrné řešení bez zanechání stop), umístění v každé třídě na nástěnce nebo
vchodových dveřích do třídy, velice vhodné umístění na WC na dveře, případně u mužských
záchodů i na dlaždice nad pisoár (WC se nejen z naší zkušenosti, ale též na základě našeho
výzkumu hodí pro preventivní sdělení, a to i proto, že zde probíhá řada nežádoucích jevů).
Plakáty s příběhy – příběhy na plakátech umístěné na školních chodbách, komunikovány
jsou dopisy, vzkazy a příběhy (podtrhneme i psaním vlastní rukou), které mají za úkol vzbudit
pozornost, emoce a působit jednak preventivně, ale také pomohou vyhledávat žáky
momentálně v psychické nepohodě, kteří budou po přečtení textu prostřednictvím kontaktů
nasměrováni přímo na preventisty či pracovníky odborného krizového pracoviště. Plakáty
mimo jiné též komunikují internetové stránky www.helpyou.cz a logo. Mohou být rozmístěny
na několika místech na chodbách ve škole (na nástěnkách či reklamních paravánech) po
dobu min. jednoho měsíce a mohou být koncipovány i tematicky se zvolením dané cílové
skupiny (první, druhý a třetí stupeň).
Pozvánky (plakáty na akce) – na předem připravené šabloně preventisté obměňují texty
pozvánek, které poté osobně distribuují. Ve školách během „vítání žáků“, e-mailem
v elektronické podobě, dále mohou být umístěny na nástěnce primární prevence, případně
na nástěnkách ve škole, komunikovány přes Facebook a internetové stránky
www.helpyou.cz a v ideálním případě na stránkách školy. Mimo vlastní sdělení mohou tyto
77
pozvánky komunikovat internetové stránky, logo, slogan a maskota Helpy, v neposlední řadě
i případnou on-line poradnu školy.
Plakáty a pozvánky na akce mohou být samozřejmě využívány též při realizaci
dalších aktivit mimo prostory školy, např. v ulicích měst či v prostorách odborného krizového
pracoviště. Tyto pozvánky mohou být distribuovány na nástěnky do předškolních zařízení,
mateřských center, do čekáren lékařů apod., je vhodné je zaslat k publikování v médiích.
Informační letáky pro rodiče, lékaře, odborníky – obsahují stručné informace o službách
nabízených odborným krizovým pracovištěm, kontakty, internetové stránky www.helpyou.cz.,
šablony pro výrobu a tisk letáků na aktuální akce.
Základní preventivní samolepky – mohou být připraveny ve dvou provedeních, z nichž
jedno komunikuje základní telefonní čísla na linku bezpečí, záchranku, hasiče atd. včetně
internetových stránek www.helpyou.cz, loga, dílčího sloganu a maskota. Tyto samolepky
jsou vhodné k distribuci převážně na prvním stupni a v nižších ročnících druhého stupně
v rámci preventivních programů, adaptačního kurzu atd. Druhé provedení komunikuje služby
odborného krizového pracoviště, kontakty, slogan a internetové stránky, přičemž mohou být
distribuovány na druhém a třetím stupni. Jedná se o základní komunikační kanál, žáci si
samolepky mohou nalepit do žákovské knížky nebo třeba uschovat do peněženky.
Evaluační dotazník – slouží ke zpětné vazbě po preventivním bloku či vzdělávací aktivitě,
jsou rozdány všem aktérům aktivity – žákům i učitelům, dotazníky se průběžně vyhodnocují a
využívají ke změně strategie, příp. úpravám preventivních bloků, vzdělávacích aktivit.
Evaluační dotazníky také komunikují internetové stránky www.helpyou.cz a maskota.
78
Anketní dotazník – slouží k získání zpětné vazby na efektivitu zvolené komunikační
strategie, stejně tak může sloužit ke zmapování situace / klimatu ve třídě, přičemž výsledky
mohou být komunikovány a vyhodnocovány s třídním učitelem. Dotazník také komunikuje
internetové stránky www.helpyou.cz a maskota. Složitost otázek musí být úměrná věku
respondentů a typu cílové skupiny.
Omalovánky pro 1. až 3. třídu – tento komunikační kanál je určen nejmladším žákům, kteří
své představy a pocity rádi projevují pomocí kresby, díky omalovánkám s maskotem Helpy
jsou komunikována jednoduchá sdělení, důležité kontakty a internetové stránky
www.helpyou.cz, omalovánky lze využít v rámci preventivních programů či vybraných akcí.
Helpyletter – distribuován především elektronicky pomocí e-mailů žákům/studentům
i rodičům, papírové výtisky mohou být umístěny po jednom do každé třídy, na vhodná místa
na chodbách, na nástěnku primární prevence. Tematicky může být zaměřen na konkrétní jev
týkající se rizikového chování, na prezentaci aktivit, může být sestavován preventisty, ale na
jeho obsahu se mohou podílet i samotné děti a dospívající. Může využívat se zachováním
diskrétnosti a anonymity i příklady dobré praxe z odborného krizového pracoviště či
poskytování prevence ve školách.
Tisková zpráva – v neposlední řadě je dobré alespoň jednou za pololetí připravit tiskovou
zprávu, ve které jsou představeny aktivity, nabídka služeb pro děti a rodiče, stejně tak
důležité kontakty a internetové stránky www.helpyou.cz. Tisková zpráva je k dispozici na
facebooková stránce, stránkách www.helpyou.cz, rozeslána médiím.
Školní rozhlas – vhodný komunikační kanál pro pozvánky zejména na chodbové akce, lze
využít po dohodě s vedením školy.
Televizní obrazovka ve škole – jelikož některé školy disponují „reklamní“ obrazovkou na
chodbě, mohou být tyto obrazovky využity jako komunikační kanál a mimo loga, sloganu a
internetových stránek, mohou prezentovat kontakty na odborná krizová pracoviště,
medailony preventistů, pozvánky na akce apod.
79
11.
Komunikační mixy pro vybrané subjekty komunikace v oblasti primární
prevence
11.1
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – žák 1. stupně
Internet – webové stránky, facebooková stránka
V současné době je internet často dostupný i žákům na 1. stupni ZŠ. Používají chytré
telefony či tablety. V prvních ročnících 1. stupně je tedy pro využití internetu omezující spíše
nižší úroveň čtení s porozuměním a neexistence internetových stránek s primárně
preventivním obsahem pro tuto věkovou skupinu. Zároveň je třeba brát v úvahu, že ke
zřízení facebookového profilu je požadovaný věk 13 let. Na prvním stupni tedy děti
k využívání facebookového profilu nepodporujeme, nabízíme spíše možnost telefonického a
chatového poradenství.
Akce ve škole
Jako vhodné se osvědčily:
-
preventivní programy ve třídě s využitím příběhů, pohádek, her,
vítání žáků,
chodbové akce,
workshop se zábavnou tematikou,
výtvarná soutěž s preventivním tématem,
věkově přizpůsobený preventivní banner či reklamní spot do školní televize,
schránka důvěry,
akce školy - např. Den prevence s aktivitami přiměřenými věku.
Propagační materiály a tištěné předměty
-
propagační předměty (pravítko, náramek…) s důležitými kontaktními čísly,
tištěné materiály (samolepky, rozvrh, záložky, omalovánky, pexeso…).
80
Zvláště u žáků 1. stupně se osvědčuje využití maskota – postavy, která se stává
nositelem primární prevence. Postava maskota (v našem případě Helpy) je umisťována na
propagační materiály, komunikuje s žáky jednoduchá sdělení na tištěných materiálech apod.
Akce pro veřejnost
Tato věková skupina se často účastní akcí pro veřejnost se svými rodiči či v partě
svých vrstevníků. Je tedy vhodné doplnit tuto akci aktivitami záměrně nasměrovanými pro
tuto cílovou skupinu s cílem nechat ji „zažít“ určité zvolené komuniké (dle charakteru akce),
předat informace a kontakty. Zároveň spolu s touto cílovou skupinou máme možnost vstoupit
do interakce i s jejími rodiči.
11.2
U této věkové skupiny nabývá internet na významu. Žáci jsou schopni číst
s porozuměním, orientují se ve virtuálním světě. Od 13 let smějí mít založený facebookový
profil, který hojně využívají (případně jiné sociální sítě). (Pozn.: Zkušenost ukazuje, že si žáci
zřizují facebookový profil i v mladším věku, záměrně je však v tomto nepodporujeme a
možnost využívání facebookového poradenství nabízíme až cca od 7. třídy základní školy.)
Lze tedy využít:
-
specifické internetové stránky určené pro tuto věkovou skupinu,
sociální síť – facebooková stránka,
on-line zpovědnice na facebooku,
internetové reklamní bannery, spoty na youtube.
Akce pro školy
-
adaptační kurz,
preventivní programy ve třídě,
workshop s věkově přiměřenými aktivitami,
filmový kroužek s preventivní tematikou,
chodbové akce,
akce školy - např. Den prevence s aktivitami přiměřenými věku,
tematická slohová soutěž (propojení s českým jazykem / slohem či občanskou
naukou).
Propagační a tištěné materiály
-
nástěnka externího preventisty,
plakáty s vhodnými příběhy,
informační letáky, brožury, samolepky s kontakty, plakáty, rozvrhy,
evaluační a anketní dotazníky,
81
-
propagační materiály (propiska, náramek, klíčenky, pravítka…).
Další aktivity a jiné možnosti
-
newsletter,
dokument natočený žáky pod vedením odborníka (fotoromán, videospot,
reportáž…),
telefon „přes zeď“.
V tomto období klesá zájem žáků o obrázky maskotů, omalovánky, pohádky, herní
aktivity. S ohledem na věk komunikantů je vhodné volit především příběhy z reálného života,
vycházet z principů různých subkultur mládeže apod. Maskot nadále může být „průvodcem“
tištěných materiálů, webových stránek. Žáci v tomto věku už ho však nevnímají jako
pohádkovou postavu, nýbrž jako reálný komunikační nástroj.
11.3
Žáci v tomto věku jsou často již velmi dobrými uživateli internetu a sociálních sítí.
Řada z nich prostřednictvím internetu aktivně komunikuje se svými přáteli, seznamuje se
s novými lidmi, sama programuje webové stránky, zasílá příspěvky, vytváří blogy. Této
zkušenosti mladých je dobré využít a zapojit je při plnění specializovaných webových stránek
jako přispívatele či přímo administrátory, motivovat je k vytváření blogů apod.
Využít lze:
-
specializované internetové stránky,
sociální síť – facebooková stránka,
on-line zpovědnice na facebooku,
internetové reklamní bannery, spoty na youtube.
Akce na školách
-
adaptační kurz,
přednášky, besedy,
exkurze a beseda na odborném pracovišti,
chodbové akce,
workshop s věkově přiměřenými aktivitami,
filmový kroužek s preventivní tematikou,
tematická slohová soutěž (propojení s českým jazykem / slohem či občanskou
naukou).
Propagační a tištěné materiály
-
nástěnka externího preventisty,
plakáty s vhodnými příběhy,
82
-
informační letáky, brožury, samolepky s kontakty, plakáty, rozvrhy,
evaluační a anketní dotazníky,
propagační materiály (propiska, náramek, klíčenky, pravítka…).
Další aktivity a jiné možnosti
-
newsletter,
pravidelný blog v atraktivních časopisech pro mladé,
dokument natočený žáky pod vedením odborníka (fotoromán, videospot,
reportáž…),
telefon „přes zeď“.
Pro tuto věkovou skupinu je často typická již určitá samostatnost. Žáky 3. stupně je
tedy velmi vhodné využít jako dobrovolníky např. pro akce cílené na věkovou skupinu žáků
1. stupně ZŠ. Jejich zapojení na těchto akcích nejen pomůže s realizací aktivit pro mladší
děti, ale zároveň nabídne žákům 3. stupně nový pohled na realizované aktivity. Je vhodné
předat na ně do určité míry zodpovědnost za obsahovou náplň této aktivity – donutí je
zamyslet se nad tématem ze širšího úhlu pohledu, naučí je vybrat z komuniké to podstatné a
vhodnou formou ho předávat dál.
11.4
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – učitel
Důležitým předpokladem ke správně vedené komunikaci mezi preventistou a učitelem
je to, aby pedagogičtí pracovníci byli dostatečně informováni o postavení a náplni práce
preventisty ve škole. Z toho důvodu je nezbytné, aby preventista vstoupil do školy jednáním
s jejím vedením – ředitelem, zástupcem ředitele, ale též s výchovným poradcem a
metodikem prevence, který by se měl stát hlavním zprostředkovatelem informací mezi školou
a zařízením realizujícím ve škole primárně preventivní aktivity. Z našich zkušeností se jako
velmi přínosné ukazují pravidelné porady preventisty s pracovníky školního poradenského
pracoviště a zároveň také alespoň půlroční hodnotící schůzky se všemi pedagogickými
pracovníky.
Další vhodné nástroje komunikace:
-
sociální síť,
přednáška pro učitele,
akce školy (např. Den prevence),
exkurze na odborné pracoviště s prohlídkou,
informační materiály pro učitele,
osobní konzultace mezi preventistou a učitelem,
učitel přítomný na preventivním programu ve třídě,
evaluační dotazníky.
83
11.5
Vhodné nástroje komunikace – komunikující: preventista – rodič
Preventista má několik možností, jak oslovit a komunikovat s rodiči. Zkušenost je
taková, že snadněji se „dostane“ k rodičům mladších žáků než starších. Zvláště u mladších
platí také zásada, že chceme-li „přitáhnout“ na akci či ke komunikaci rodiče, učiňme tak
vytvořením akce pro jejich děti, kam oni přijdou jako doprovod.
Pro rodiče žáků jsou tedy vhodné následující nástroje:
-
„vítání rodičů“,
cyklus besed pro rodiče na půdě školy,
akce školy s přizváním rodinných příslušníků,
zapojení rodičů do společných projektů s dětmi „např. výtvarná soutěž – kreslí
celá rodina“ apod.,
akce pro veřejnost,
individuální konzultace rodiče s preventistou, případně společné setkání mezi
preventistou, dítětem, rodičem, učitelem.
Velmi vhodné je využití internetu:
-
facebooková stránka,
direct e-mailing.
Další propagační a tištěné materiály:
-
12.
informační letáky pro rodiče,
pozvánky na akce školy či organizace.
Komuniké předávaná žákům v rámci preventivních a intervenčních
aktivit
V této kapitole jsou uvedena základní pravidla pro komunikaci s dítětem a mladistvým
a také informace, které je či není vhodné žákům předat v souvislosti s řešenou
problematikou rizikového chování či odborné pomoci v obtížné životní situaci. Preventista
tyto informace může předávat jak celé skupině v rámci preventivního programu ve třídě, tak i
v rámci individuální konzultace, která má již intervenční charakter. Kapitola je doplněna o
modelové situace, které lze využít v rámci specificky zaměřeného tématu na určité rizikové
chování ve třídách, a také o příběhy z naší praxe. Některé jsou uvedeny pro dokreslení
tématu, některé obsahují také prvky intervence.
84
12.1 Základní pravidla pro komunikaci s dítětem a mladistvým44
1.
Udělejte si na dítě dostatek času. Nespěchejte.
Dejte dítěti najevo, že na něj a jeho problém máte čas. Nebojte se krátkého mlčení,
pauzy pro přemýšlení.
Pokud dítě nedokáže nebo právě teď nechce na otázku odpovědět, nenuťte ho.
Možná se budete moct zeptat na totéž později.
2.
Navažte s dítětem kontakt - s ohledem na jeho věk volte pozdrav nebo i podání ruky.
I s dítětem zacházíme s úctou a respektem jako s dospělou osobou.
3.
Vzbuďte u dítěte důvěru.
Ponechte mu přiměřený čas, aby se kolem sebe rozhlédlo a také, aby si mohlo
prohlédnout Vás a Vaši tvář.
V této fázi hovoru volte pro dítě bezpečná témata – volný čas, zájmy, prázdniny apod.
Téma školy by mohlo být pro některé děti problematické.
4.
Kladené otázky a sdělení musí být vždy jasné a stručné, s ohledem na věk pochopitelné.
Nesmějí dítě k odpovědi navádět; nepoužívat sugestivní otázky.
Neptejte se na několik věcí současně (bylo to takhle nebo takhle).
Mapujte situaci postupně a s rozvahou.
5.
Mějte důvěru k výpovědi dítěte, její subjektivní pravdivosti – dítě to říká, jak to cítí,
vnímá.
Nedávejte mu najevo, že mu nevěříte. Věty typu „a nevymýšlíš si trochu“ mohou dítě
znejistět a odradit od dalšího hovoru. Přijměte veškerá sdělení dítěte bez hodnotícího
komentáře, respektujte všechno to, co udělalo.
Naopak i příliš emotivní reakce může dítě zaskočit, proto kontrolujte své reakce a
nedávejte najevo přílišné zděšení či lítost.
6.
Přijměte slovník dítěte.
Během rozhovoru o závažných věcech dítě nevychovávejte a nemoralizujte (neříkejte,
jak by věci měly správně být).
Při hovoru o choulostivých záležitostech dítě vnímá vaše rozpaky a bude se za svůj
problém stydět (je naším úkolem ho tímto tématem bezpečně provést, pojmenovávat,
kde se ostýchá).
Je třeba se ptát jasně a přímo, neunikat od tématu a neostýchat se užívat potřebná
slova.
7.
Dodržujte linii rozhovoru.
Respektujte celkovou délku hovoru a jeho zacílení, odbíhání od tématu hovor prodlužuje
a dítě mate.
44
Zdroj: Rozhovor s dítětem, DVD – instruktážní dokument, DKC, Praha V Zápolí 2007, upraveno
85
8.
Neslibujte něco, co nemůžete splnit, jen abyste získali potřebné informace. Toto jednání
může mít negativní dopad, především ztrátu důvěry dítěte.
Časté je také chybné přislíbení mlčenlivosti. Raději dítěti řekněte, že vaší úlohou je ho
chránit a vaše mlčenlivost záleží na obsahu jeho sdělení.
9.
Chvalte. Vždy můžete najít důvod k pochvale.
10. Před ukončením rozhovoru dítě zklidněte. Zakončete opět nějakým neutrálním tématem,
ponecháte tak čas na zklidnění oživených emocí.
12.2
Téma pomoc v obtížných životních situacích
Toto téma věnuje pozornost důležitým kontaktům, to znamená číslům na tísňové linky
a na Linku bezpečí. Cílem je naučit děti tato čísla a také jejich správné používání. V rámci
našich preventivních bloků ho zařazujeme do prvních ročníků 1. stupně ZŠ. Telefonní čísla
integrovaného záchranného systému 112, 150, 155, 159 představujeme této věkové skupině
jako „kouzelná čísla“, která nám mohou pomoci, když jsme v nesnázích.
V této souvislosti lze pracovat s „mini“ příběhy. Ty mohou být napsány na kartičkách
a doplněny obrázky, které je lépe dokreslují a mohou jim dodat určitou míru dramatičnosti (a
v prvních a druhých třídách usnadní také problém s potížemi s porozuměním textu u
začínajících čtenářů). Příběhy můžeme využít k „vyzkoušení“ žáků, zda ví, kdy je vhodné
volat které z čísel, zároveň je můžeme využít k diskusi nad jednotlivými příběhy a při nich
sdělovat základní komuniké. Možno je využít jako příběhů s otevřeným koncem, které
necháme žáky dokončit. Velmi vhodné je hovor na tísňovou linku s dětmi „namodelovat“: jak
vytočit číslo, jaké informace sdělit operátorovi, co dělat, když nemám svůj mobilní telefon.
Důležitá je informace, že volání na tísňové linky jsou zdarma a nonstop a dovoláme se na ně
i v případě, kdy nemáme signál či SIM kartu v telefonu.
Příklady možných mini příběhů:
86
„Jdeš si s kamarádkou zaplavat do bazénu, když jí najednou píchne do tváře včela. Celý
obličej jí začíná natékat a červenat. Zapomněla si s sebou prášky na alergii a začíná se jí
špatně dýchat…“
„Byl jsi o prázdninách u babičky na chalupě. Celou noc pršelo a byla vichřice. Ráno jste
zjistili, že je ve sklepě přes metr vody…“
„Cestou ze školy vidíš, jak na protějším chodníku přepadl nějaký muž starší ženu. Vytrhl jí
z ruky kabelku a utíká pryč…“
„Vracel ses z kroužku a najednou se kousek od tebe na křižovatce srazila dvě auta. Kolem
nikdo jiný nejede a z aut nikdo nevystupuje…“
„O přestávce si všimneš, že dva kluci už zase bijí vašeho nového spolužáka. Není to poprvé
a ostatní dělají, že to nevidí nebo se smějí. Tobě je ho ale líto…“
Vhodné komuniké, aneb co by MĚL odborník žákům předat:
•
„Všichni občas zažíváme nějaké trápení.“
- Je důležité, aby děti pochopily, že je v pořádku se občas něčím trápit, ale důležité je
mít možnost se někomu svěřit a s někým se poradit. Tímto tvrzením vlastně
přiznáváme dětem právo na to, že i ony mohou být někdy smutné a zažívat situace, se
kterými si nevědí rady. Dáváme jim zprávu o tom, že jsou jejich trápení stejně tak
důležitá, jako trápení dospělých.
• „Pokud si nepamatujete číslo přesně například na PČR, je v pořádku, když zavoláte na
číslo jiné tísňové linky.“
- Je zcela přirozené, že člověk ve stresu může důležitá čísla zapomenout, objeví se
panika. Je vhodné o tom s dětmi mluvit, informovat je o tom, že když zavolají na
jakoukoliv jinou tísňovou linku operátor je připraven situaci s nimi vyhodnotit a reagovat
např. přivoláním vhodné pomoci. Při seznamování s „kouzelnými čísly“ klademe důraz
na číslo 112.
• „Někdy se stává, že děti na Linku bezpečí volají jen proto, že si to chtějí vyzkoušet.“
- Je zcela přirozené, že než si děti k něčemu či někomu vytvoří důvěru, mají potřebu si
to či jej nejprve otestovat. Proto velké procento hovorů na Linku bezpečí bývá
testovacích a pracovníci na Lince bezpečí vědí, jak takový typ hovorů vést. Je vhodné
děti vyzvat k tomu, aby potvrdili, že volají, aby si hovor vyzkoušely a tím si Linku
důvěry vyzkoušely, zároveň je důležité je seznámit s tím, že tímto hovorem mohou
blokovat linku pro jiné dítě, které v daném okamžiku potřebuje pomoc.
Nevhodné komuniké, aneb co by NEMĚL odborník žákům předat:
•
„Na Linku bezpečí se volá pouze s vážnými problémy!“
- Krize či prožívání problému je zcela individuální záležitost a každý z nás má hranici od
kdy je to či ono problém zcela jinde. Proto nám často nepřísluší právo posuzovat
vážnost problému, se kterým se dítě potýká. Touto větou v něm můžeme vzbudit pocit,
že jeho problémy nejsou vážné a že nemá právo někoho jimi zatěžovat, protože jsou
děti, které to potřebují více. Děti bychom měli spíše motivovat k tomu, aby se se svými
problémy svěřily a nikdy je nevnímat jako banality, protože ony je vnímají jako
87
opravdové. Pokud bychom to dali nějakým způsobem najevo, můžeme ztratit jejich
důvěru i pro budoucnost.
• „Na Linku bezpečí volají pouze děti ze sociálně slabých rodin.“
- Každý může někdy řešit nějaké trápení a nezáleží na tom, z jakého sociálního
prostředí pochází. Pomoc zkrátka potřebuje každý nehledě na věk, rasu, příslušnost
status, pohlaví… Žijeme ve společnosti, ve které by se neměly dělat rozdíly a pro
všechny by měly platit stejné příležitosti. Proto bychom děti měli vést k toleranci a
eliminaci předsudků.
• „Pokud budete volat na Linku důvěry jen tak, najdou si vás, přijedou za vámi a vy pak
budete platit pokutu.“
- Rozhodně není dobré děti jakkoliv strašit, protože pak by mohly získat negativní postoj
k jakékoliv odborné pomoci. Vždy bychom s dětmi měli jednat na rovinu bez
zbytečných lží.
12.3
Téma vztahy v rodině – hádky rodičů, rozvody
Při rozhovoru na toto téma s dětmi ve třídě i při samostatné konzultaci je důležité mít
na paměti stav naší společnosti, kdy se hovoří o krizi rodiny a kdy se každé druhé manželství
rozpadá. Toto téma se může řady žáků velmi úzce dotýkat a je důležité k němu přistupovat
citlivě, s respektem soukromí i s vědomím, že nám je rodinná situace žáků neznámá.
Při realizaci preventivní aktivity na toto téma je vhodné sestavit program tak, aby se
nedotýkal pouze „rozchodu či rozvodu“, ale aby se zaměřil také na další aspekty v rodinném
soužití: vzájemná komunikace, vzájemné pochopení, řešení konfliktních situací apod.
88
Příklady vhodných modelových situací:
„Tvoje kamarádka, se kterou sedíš v lavici, se ti poslední dobou zdá nějaká zamlká. Když se
jí zeptáš, co se děje, odpoví ti, že je to teď doma hrozný. Její rodiče se v posledních dnech
pořád hádají a její mladší brácha jí tvrdí, že je to kvůli ní, protože propadá z matiky. Ona
tomu věří, ale neví, co má dělat, matika jí prostě nejde a na doučování nemají doma
peníze… Prosí tě, ať hlavně nechodíš za učitelkou a neříkáš jí to.“
„Když jdete s kámošem z tréninku do šatny, vidíš, že na něj před šatnou čeká jeho táta a
kamarád ho sotva slyšitelně pozdraví. Přijde ti to divné a tak se ho v šatně ptáš, proč na něj
jenom tak zabručel. Kámoš ti odpověděl, že je to proto, že ho táta štve. Prý ho před týdnem
viděl v autě s nějakou cizí ženskou a myslí si, že táta mámu s tou ženskou podvádí. Nikomu
to ale zatím neřekl a tebe prosí, ať si to taky necháš pro sebe.“
Vhodné komuniké, aneb co by MĚL odborník žákům předat:
•
„Není to tvoje chyba.“
- Je dokázané, že děti často rozvod rodičů berou jako svoji prohru, dávají si to za vinu a
mají pocity typu „Kdybych se býval choval jinak, jistě by zůstali spolu“, apod. Proto
věta, že to nikdy není chyba dětí, je na místě a měla by se opakovat.
• „To, že se rodiče rozchází, neznamená, že tě už nemají rádi.“
- Často si děti, kterým se rozvádí rodiče, začnou myslet, že když přestali mít rádi jeden
druhého, že už nebudou mít rádi ani jeho, že když se rozvedli, že už jim na něm
samotném příliš nezáleží, atd. Rodičovská láska je pro zdravý vývoj dítěte velmi
důležitá, a čím je dítě menší, tím je důležitější. Nejistoty a obavy dítěte v tomto tématu
mohou narůst do obrovských rozměrů, je proto také velmi žádoucí tuto větu říkat a
opakovat.
• „Je přirozené, že se zlobíš.“
- Je důležité předat dětem informaci, že je v pořádku prožívat negativní emoce, které
mohou být vyvolané různými životními situacemi. Rozvod rodičů k nim jistě patří a
mnoho dětí se může během rozvodu rodičů potýkat s pocitem viny, nejen proto, že se
obávají, že za rozvod můžou oni, ale i proto, že cítí vztek a pocity nenávisti k jednomu
z rodičů, případně k oběma, což je může také velmi trápit.
• „Je dobré o svých pocitech mluvit nebo je vyjádřit jinak, než slovy.“
- Velmi mnoho lidí drží své pocity na uzdě a neprojevují ani radost, ani vztek a neví, jak
se s příliš silnými pocity vypořádat. Je proto dobré je již v dětském věku učit techniky,
jak se dobře vypořádat se stresem, jaké zvolit způsoby, co pomáhá tomu a co pomáhá
někomu jinému, co děláme my, když jsme smutní, apod.
Nevhodné komuniké, aneb co by NEMĚL odborník žákům předat:
•
„Neboj, to bude dobrý!“
- Tato věta devalvuje pocity, které v obtížné situaci člověka prožívá. Máme právo na to
prožívat smutek, když jsme smutní. Zlobit se, když jsme naštvaní. Obrazně řečeno – co
bude zítra, nás v aktuální těžké chvíli nezajímá. V průzkumu zaměřeném na krizové
89
situace a krizovou pomoc realizovaném mezi žáky ZŠ a SŠ ji navíc děti uvedly jako
jednu z nejhorších vět, kterou jim dospělí říkají.
• „Vaši se k sobě stejně možná vrátí.“
- Plané naděje někdy bolí více než realita, situaci dětí často neznáme a nepřísluší nám
jakkoliv situaci soudit a dítěti dávat naděje, které mu později můžou velmi ublížit. Na
místě je proto spíše dětem vysvětlit, že přestože se rodiče rozchází a pravděpodobně
už k sobě necítí to, co cítili dříve, nic to nemění na jejich vztahu k dítěti a na tom, že
jejich láska k němu je stálá a ani rozchod a rozvod ji nemůže ohrozit.
• „To, že děti zlobí, si často rodiče vybíjejí na sobě a kvůli nim se pak hádají.“
- Opět kruté sdělení, kterým bychom jenom potvrdili, co si děti často myslí. Je důležité
jim tyto myšlenky naopak zpochybnit a při nejlepším úplně vyvrátit.
Konkrétní příběh z naší praxe:
Při řešení modelových situací ve 4. třídě se nám Markétka svěřila, že modelová
situace je skoro jako „u nich doma.“. Její rodiče se také hodně hádají. Jednou po takové
velké hádce dokonce s mamkou odešla k babičce. Dívku jsme vyslechly a nabídly jsme jí
rozhovor po skončení hodiny.
O přestávce se Markétka o situaci u nich doma rozpovídala více. Svěřila se nám, že
její taťka chodí často do hospody a pak se s mamkou kvůli tomu moc hádají. Jednou ji a
jejího mladšího brášku probudila hádka i v noci. S bráškou už dokonce chtěli utéct k babičce,
která bydlí na druhém konci města, ale pak se báli jít v noci sami ven a tak nikam nešli. Dřív
to bylo doma dobrý, poměrně často jezdili na výlety a také jezdili i k druhé babičce, tatínkově
mamince. Jenže babička pak umřela, taťku to moc trápilo a trápí. Markétka se nám také
svěřila, že se moc bojí, že se její rodiče rozvedou. Nechce to a vůbec neví, s kým by pak
měla zůstat, protože oba své rodiče má stejně ráda a je jí dobře s oběma.
Pokusili jsme se zmapovat, zda v Markétčině okolí je ještě někdo, kdo jí může být
oporou. Markétka nám pověděla o dobré kamarádce z vedlejší třídy, které se rozvádějí
rodiče, takže se s ní o tom hodně baví. Taky chodí dvakrát týdně tancovat a s trenérkou mají
moc dobrý vztah. Než skončila přestávka, předali jsme dívce ještě kontakty na linku bezpečí,
naše webové stránky, naší emailovou adresu a telefon do krizového centra.
12.4
Téma respektování a vymezení osobního prostoru
Již od útlého věku je důležité, aby se děti seznamovaly s hranicemi a integritou své
osobnosti. Stanovování hranic dětem dává zprávu nejen o tom, co je tolerováno a co již
tolerováno není, ale zároveň jim dodávají pocit bezpečí a chrání je před nástrahami okolního
světa. Dobře vymezené hranice umožňují lépe komunikovat s okolním světem, znát svoji
hodnotu a umět říci NE na věci, se kterými nesouhlasíme či se nám nelíbí, bez případných
výčitek. Téma respektování a vymezení osobního prostoru velmi úzce souvisí s tématem
vhodné či nevhodné fyzické blízkosti či fyzického (sexuálního) obtěžování.
Do preventivního bloku na toto téma je vhodné zařadit diskusi na téma lidských práv,
práv, která platí ve třídě, doma, ve společnosti. Diskuse se může rozvinout do oblasti, která
práva žáci vnímají jako důležitá, která naopak jako zbytečná a z jakého důvodu. Inspirovat
se můžeme také Úmluvou o právech dítěte, které právo žáci vnímají jako nejdůležitější, které
90
právo jim v úmluvě chybí apod. Můžeme hovořit o sankcích, které nastanou v případě, kdy
jsou práva porušena, otevíráme téma bezpečí. Kromě psaných modelových situací se nám
osvědčilo v rámci tohoto tématu zařazovat praktické aktivity zaměřené na „říkání ne“.
Vhodná je např. aktivita, kdy uvádíme různé situace, a žáci rozlišují, ve kterých se cítí
ohrožené nebo jim jsou nějak nepříjemné, či které situace jsou prosbou o pomoc nebo
vyžadují dodržení nějakého pravidla či práva. Např. „Mohla bych si půjčit tvoji učebnici?“,
„Mohl bys mi pomoci“, „Mohla bys mi dát pusu?“, „Mohla bys jít ke stolu?“. Po této aktivitě je
vhodné věnovat se emocím, rozebrat s žáky, jak se cítili, když říkali „ne“ v různých situacích.
„Vracíš se domů a už delší dobu máš pocit, že tě někdo sleduje. Když přemůžeš strach
a otočíš se, uvidíš, že tě pozoruje schovaný muž. Za rohem se otočíš znovu a on jde stále za
tebou a cestou se schovává za stromy, popelnice…“
„Tvoje kamarádka ti vyprávěla, že se jí na ulici ptal nějaký muž na cestu a pak ji prosil, aby
nastoupila do auta a ukázala mu, kudy má jet. Dostala strach a utekla. Teď se bojí jít někam
sama, ale rodičům to neřekla a ty to taky nesmíš nikomu říct…“
„Vracíš se ze školy a u vás v domě tě u výtahu osloví cizí muž. Prý je kolega tvé maminky,
která vzkazuje, že se z práce vrátí později a máš s ním na ni počkat v cukrárně…“
Vlastní komuniké, aneb co by MĚL odborník žákům předat:
• „Pokud je vám něco nepříjemné, máte právo říct, že to nechcete dělat nebo nechcete, aby
vám to někdo dělal.“
- Je důležité děti podporovat v tom, že záleží na jejich pocitech a názoru. Posilujeme tak
jejich samostatnost a sebedůvěru. Podstatným sdělením je také to, že každý, i malé
dítě, má právo na svůj názor a svůj osobní prostor. Je důležité, aby si děti uvědomily
svojí intimitu, na kterou mají právo a nikdo jiný by ji neměl porušit.
- Někdy se stává, že i hezké věci mohou být nepříjemné, když je z nějakého důvodu
nechceme dělat nebo na ně zkrátka nemáme náladu (např. nás někdo škádlí a nám se
to nelíbí, pereme se s někým z legrace a on nechce přestat). I tehdy je vhodné a
důležité říci „ne“.
• „Pokud se někdo chová tak, že je ti to nepříjemné, ale říká, že je to vaše tajemství, neboj
se s tím někomu svěřit.“
- Je důležité podporovat děti v tom, aby se nebály svěřit se svými pocity či nejistotami.
To, když někdo porušuje osobní prostor druhého proti jeho vůli, není správné. Pokud je
dítěti jeho chování nepříjemné, mělo by o tom mluvit – nejdřív s ním, a pokud to
nepomůže s někým, komu důvěřuje. Tajemství zde není na místě. Pokud se děti naučí
nemluvit o tom, co cítí uvnitř a co v nich vyvolává nepříjemné pocity, budou to skrývat
či se to dokonce naučí přehlížet, mohou přijít o schopnost se chránit.
• „Pokud ti někdo dělá něco, co se ti nelíbí, je přirozené, že se zlobíš.“
- I zde je důležité předat dětem informaci, že je zcela na místě se zlobit, pokud někdo
poruší naše právo na intimitu. Ačkoliv hněv můžeme vnímat jako negativní emoci, pro
dítě je emocí zcela intenzivní, ochraňuje ho a zároveň mu určitým způsobem pomáhá,
aby se necítilo diskriminováno. Když i my uznáme jeho právo na hněv, dítě dostává
zprávu, že s ním jednáme na rovinu.
91
• „Nikdo nemá právo zasahovat do tvého osobního prostoru, stejně tak i ty musíš
respektovat osobní prostor druhých.“
- Na jedné straně bychom dítě měli podporovat v tom, že má právo na svůj osobní
prostor, který nikdo nesmí překračovat, pokud je mu to nepříjemné. Na druhé straně je
ale také důležité, aby dítě vědělo, že i ostatní mají právo na svůj osobní prostor, který
je také nutno respektovat.
Vlastní komuniké, aneb co by NEMĚL odborník žákům předat:
•
„Nikdy bys dospělým neměl odporovat, protože mají vždycky pravdu.“
- Tímto sdělením můžeme v dítěti vyvolat pocit, že na jeho pocitech a názorech nezáleží
a dospělí jsou všemocní. Pokud chceme dítě vést k tomu, aby se samo umělo chránit,
měli bychom ho podpořit v tom, aby se nebálo říct svůj názor a vyjádřit své pocity, i
když s nimi ostatní nemusí souhlasit.
• „Je slušnost udělat to, oč tě druhý žádá.“
- I tímto sdělením dáváme najevo, že na názorech a pocitech samotného dítěte
nezáleží, že musí být poslušné a nedělat problémy. Vlastně tím podrýváme jeho
sebedůvěru a zabraňujeme mu, aby se naučil chránit sám sebe před tím, co mu nedělá
dobře nebo se mu nelíbí. Je dobré spíše diskutovat o tom, co se ve společnosti toleruje
a považuje za slušné, a co naopak už slušné není.
• „Pokud ti někdo svěří tajemství, měl by sis jej nechat pro sebe.“
- Toto sdělení je velmi ošidné. Je potřeba bavit se s dětmi o tom, že občas existuje
tajemství, které ubližuje buď nám, nebo tomu, kdo se nám s ním svěřuje. Je dobré
definovat, která tajemství můžeme považovat za „závadná“ a v takovém případě je
dobré se s nimi svěřit někomu dalšímu.
Při prevenci v jedné třídě se nám svěřila Alenka, že její starší bratr vůbec
nerespektuje její soukromí a čte si její deník. Vyprávěla, že to pak říká kamarádům a oni se jí
smějí. Dokonce jednou něco řekl i rodičům a Alenka za to pak dostala vynadáno. S Alenkou
jsme si povídali o tom, jak by si mohla své soukromí a osobní prostor chránit. Alenka přišla
s návrhem, že by se s tím mohla svěřit babičce, protože tu má moc ráda a ví, že jí může ve
všem věřit. Dále vymyslela, že si o tom může zkusit promluvit i s bratrem a rodiči a na dveře
pokoje pověsit ceduli, aby při vstupu klepali. Také přišla s tím, že zkusí poprosit rodiče, aby jí
koupili stůl, který se může zamykat a její deník pak bude před bratrem v bezpečí.
12.5 Téma netolismus
Závislost na počítačích, online prostředí a internetu se rozšířila spolu s masivní
komunikací. Není pochyb o tom, že nám internet a počítače mnoho věcí ulehčují, ale
zároveň nás mohou chytit do pasti. Jedinec si často nevybuduje závislost na internetu jako
takovém, ale spíše na jednotlivých internetových aplikacích a webech. V roce 2009 se
v České republice konal výzkum, kde se ukázalo, že znaky závislosti na internetu lze
92
pozorovat u dospívajících ve věku 12–15 let u 23 %. Podle obecných ukazatelů je nejvíce
závislých ve věku 16 až 29 let a muži se stávají závislejšími o něco málo častěji než ženy.45
David Šmahel publikoval ve své knize Psychologie a internet: Děti dospělými, dospělí
dětmi (2003) tento orientační test pro zhodnocení rizika problematického užívání internetu:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nejste-li zrovna online, přemýšlíte, co budete dělat příště, až budete?
Je internet ve vašem hodnotovém žebříčku na jednom z prvních tří míst?
Zhorší se vám nálada po tom, co se musíte odpojit od internetu?
Zdá se vám, že se hůř soustředíte, nejste-li online?
Nezdá se vám po odpojení od internetu svět značně neskutečný?
Trávíte na internetu (mimo školní/pracovní povinnosti) stále větší množství času?
Potřebujete na internetu trávit stále více času, abyste dosáhli, čeho chcete?
Máte nepříjemné psychické či fyzické pocity potom, co se odpojíte?
Chtěli jste snížit čas, který trávíte online, ale nepodařilo se to?
Myslíte, že se kvůli internetu méně vídáte s přáteli?
Přes nějaké problémy, které jste měli s používáním internetu, jste online
v nezmenšené míře?
Omezili jste kvůli internetu nějaké své zájmy – sportovní, kulturní, rekreační?
Měli jste kvůli internetu potíže s vykonáváním svých pracovních, rodinných či školních
povinností?
Více než tři kladné odpovědi naznačují potíže s používáním internetu a autor
doporučuje zamyšlení se nad vlastním chováním online. Sedm a více souhlasných odpovědí
ukazuje na vážné problémy a pravděpodobnou přítomnost závislosti na internetu.
Při realizaci preventivní aktivity mezi žáky druhého stupně na téma závislost na
počítačích, telefonech či celkově na virtuálním světě lze předpokládat, že řada žáků může
být touto závislostí ohrožena. Nevyhneme se jí ve velkých městech, ale ani na malých
vesnicích. Naopak díky nedostatku jiného kulturního vyžití jsou děti a mladí na vesnicích
ještě ve větším ohrožení. Samotní žáci proti této závislosti neprotestují, netouží po tom,
abychom jim vyprávěli, jak je špatná, neboť ji sami často jako závislost nevnímají a mnohdy
proti závislosti svých dětí neprotestují ani jejich rodiče. Smyslem preventivních bloků je, aby
si žáci sami uvědomili daná rizika a zvnitřnili si je.
45
zdroj www.linkabezpeci.cz
93
Vhodná modelová situace:
„Kamarád z vedlejší třídy ti odpoledne po škole řekl, že ho poslední dobou štve starší
brácha, který je pořád jenom na počítači a jeho tam vůbec nepustí. Přitom tam kolikrát sedí
až do noci a hraje hry. Ví, že lže rodičům a jemu vyhrožuje, že pokud jim řekne pravdu, něco
se mu stane. Má strach a tak i tebe prosí, ať si to necháš pro sebe…“
• „Počítače jsou k mnohým věcem užitečné, ale lehce se překročí mez, kdy se užitečnost
mění v závislost.“
- Toto je dobré vysvětlovat, neboť si žáci mnohdy neuvědomují, jak snadno se překročí
mez od běžného užívání k závislosti.
• „Čas strávený na počítači by měl být vyvážený a neměl by vytěsňovat ostatní zájmy
a povinnosti.“
- Jedná se o obecné sdělení, které je třeba stavět do porovnání např. v souvislosti
s časem, který trávíme sportem, běháním venku či na kroužcích.
• „Ač si to často neuvědomujeme, tak ve virtuálním světě na nás číhá spousta nástrah,
např. různé viry, které mohou poškodit počítače či sebrat soukromá data, člověk ztrácí
identitu, která může být zneužita apod., je dobré vědět, jak se proti těmto věcem bránit.“
- Vhodné sdělení, kterým se dá vyvolat žádaná diskuze, jak se bezpečně ve virtuálním
světě chránit, co vše číhá za nástrahy, co žáci sami jako ochranu používají, apod.
94
•
„Jestli sedíte u PC více než 2 hodiny, tak jste závislí.“
- Žák nechce slyšet, že jeho jednání někdo soudí a moralizuje, měli bychom se vyhýbat
„škatulkování“, které je podobné jako u drogové závislosti, každý závislost může
vnímat jinak. Pokud někoho konkrétního odsoudíme, velmi rychle ztratíme jeho důvěru
a jeho chuť k pozdější diskuzi a spolupráci.
• „V dnešní době je normální u počítačů trávit hodně času, komunikace přes něj je skoro
běžnější než osobní.“
- Nechceme normalizovat, ale chceme ukázat přednosti osobní komunikace a osobního
vztahu s ostatními vrstevníky.
• „Počítač je jenom ztráta času, jděte raději ven.“
- Působili bychom příliš „výchovně“, žáci pravděpodobně tyto věty slýchají od rodičů,
prarodičů či pedagogů, my nejsme v této pozici, snažíme se navázat partnerskou
úroveň komunikace, z níž žáci vycítí „že jsme na stejné lodi“.
Po preventivní hodině v šesté třídě nám 12letý chlapec začal vyprávět, že pravidelně
den co den, když přijde ze školy, zapne počítač. Často si uvědomí, že se ještě nepřevlékl ze
školního oblečení do domácího až po hodinovém sezení u hry. Chlapec žije jen s maminkou,
která tráví hodně času v práci. Na počítači začal hrát až poté, co se jeho rodiče rozvedli. To
bylo přibližně před 3 lety. Do té doby počítač měl hlavně táta a chlapec na něj mohl jen, když
mu to táta dovolil. Po odstěhování otce ale zůstal počítač v domácnosti chlapcovy matky,
která mu dobu na počítači nikterak neomezovala. Chlapec má v internetovém světě řadu
kamarádů. Některé z nich zná i ze školy, velkou většinu ale jen pod přezdívkami a u někoho
např. ví, že je ze stejného města. Úspěšně je v hrách poráží a těší se, až si s nimi zase bude
moci změřit síly. Na naši otázku, zda by chtěl ve svém životě něco změnit, odpověděl: „Jo
chtěl bych, abych mohl hrát Shakes & Fidget i ve škole. Bez ní je to tu hrozně dlouhý!“
12.6 Téma šikany
Z veřejných průzkumů vyplývá, že téměř 45 % dětí na I. a II. stupni základních škol se
stalo obětí šikany. V roce 2012 zaznamenala Linka bezpečí s tímto tématem 6 hovorů
denně.46 S různě závažnými stupni šikany se můžeme setkat na většině základních a
středních škol, důležité je, jak se k tomuto rizikovému chování staví škola a její vedení a zda
jej vhodně řeší.
Naše zkušenost ukazuje, že slovo šikana je mezi žáky ve školách často velmi
zneužívané. Používají ho mezi sebou velmi často, označují jím i různé dorážení či škádlení.
Také z tohoto důvodu pojmenováváme preventivní blok jinými, spíše pozitivně laděnými
názvy: „Třída plná pohody“ „Kamarádství, nebo ne…?“ „Jsme kamarádi?“ apod.
K samotnému tématu šikany se pak dostáváme přes diskusi věnující se problematice
dobrých či špatných vzkazů mezi spolužáky, příjemnému či nepříjemnému školnímu
46
zdroj www.linkabezpeci.cz
95
prostředí. Velmi účinné je volit různé techniky jako například pouštění videonahrávek, práci
s fotografiemi. Zapomenout však nesmíme na vhodné ošetření emocí žáků po jejich
skončení, k obsahu bychom se vždy měli vrátit, rozebrat ho se žáky, vyslechnout si jejich
názory a pocity.
Do preventivního programu je dále dobré zařadit různé techniky, jež uvolní emoce,
například můžeme děti vyzvat, aby roztrhaly kus papíru nebo dupaly nohama. Do
preventivního bloku můžeme také zařadit psychosociální hry, které pomáhají k rozvoji
spolupráce a empatie. Děti například mohou pantomimicky ve dvojících zahrát vylosovanou
emoci a ostatní hádají, jak se aktéři cítí nebo mohou ve dvojicích namalovat společně
obrázek a domlouvat se pouze pomocí papíru. K osvojení a následné aplikaci těchto
získaných dovedností a informací do praxe, je vhodné využít např. modelových situací, při
nichž si žáci sami mohou formou zážitkové pedagogiky vyzkoušet správné obranné
mechanismy a řešení, jak se v dané situaci zachovat. Je dobré modelové situace popisovat
z pohledu zaměřeného na kamaráda např. „Tvoje bývalá spolužačka se odstěhovala a
začala chodit do nové školy, kde se jí nelíbí, protože noví spolužáci se s ní nebaví, a když
jde okolo nich, posmívají se jí a ukazují na ní prstem…“ a ve skupinkách se pak bavit, jak
našemu kamarádovi pomoct.
„Jednoho dne se ti tvoje spolužačka svěřila, že viděla, jak dvě holky z vedlejší třídy
zbily malého kluka z prvního stupně. Od té doby pořád přemýšlí nad tím, jestli nemá něco
udělat a někomu to říct. Občas ho vídá, jak chodí s roztrhaným nebo zničeným oblečením.
Neví, jestli je to od nich, ale vyčítá si, že mu nepomohla…“
„Chceš si o přestávce pokecat s kámošem, ale všimneš si, že je se skupinou kluků ze
sousední třídy, tak za ním nejdeš. Během týdne ho s nimi vidíš ještě několikrát. Berou mu
věci z tašky, hází si s nimi a mají srandu z toho, že to chce zpátky. Další přestávku se ho
ptáš, proč za nimi zase jde, když se takhle chovají. Vyhrožují mu a on má strach, aby se to
ještě nezhoršilo, tak je poslouchá…“
96
Vybraná komuniké, aneb co by MĚL odborník žákům předat:
• „Přestože šikana není uvedená jako trestný čin v zákoně, jakékoliv projevy násilí – ať už
psychické nebo fyzické v zákoně uvedené jsou a odpovědnost za ně mají i dětští
agresoři.“
- Trestní zodpovědnost podle trestního zákona je dána již mladistvým (15-18 let), u dětí
mladších 15 let se nejedná o klasickou trestní odpovědnost, ale orgány činné
v trestním řízení se tímto jednáním zabývají a soud může uložit zákonem stanovená
výchovná opatření.
• „I ti, kteří přímo neubližují, nýbrž „jen vymýšlejí“, jak se ublíží a komu, jsou také agresoři,
proto je důležité všímat si i jich.“
• „Pokud se k vám někdo chová tak, jak se vám nelíbí, například vám bude schovávat
pomůcky, vyhazovat svačinu, brát věci, strkat do vás, kopat, poštve proti vám ostatní
spolužáky, bude po vás chtít peníze a další – nenechávejte si to pro sebe a někomu,
komu důvěřujete, se svěřte.“
- Žák by měl získat pocit, že na svůj problém nebo trápení nemusí být nikdy sám
a že není ostuda si říci o pomoc například rodičům, kamarádům či učitelům ve škole.
Je nutné to dále řešit se školou – správná škola ví, jak má postupovat tak, aby co
nejvíce ochránila oběť. Pokud se žák nikomu nesvěří, bude toto chování s největší
pravděpodobností pokračovat a může se i zhoršit. To, co se děje, je protiprávní a ti,
kteří záměrně ubližují, za své chování vždy musí nést následky!
• „Stane-li se, že vám nikdo nebude věřit (kamarád, rodiče, učitel, prarodiče, ostatní
příbuzní), případně bude vaše vyprávění bagatelizovat, tzn. – snažit se vás uklidnit tím, že
to nic není, že se děti takto škádlí, apod., nedejte se odradit a vyhledejte někoho jiného,
komu se se svým trápením svěříte. Vyhledejte pomoc, neměli byste na to být sami!“
97
- Je důležité žáky podporovat a motivovat ve využití služby krizového interventa,
případně školního psychologa, pokud jsou tyto služby na škole dostupné, či krizové
centrum, které je v blízkosti. Pokud tyto služby nejsou dostupné, je důležité, aby děti
věděly, že mohou bezplatně zavolat na Linku bezpečí (116 111) nebo na jiné linky
důvěry v dané lokalitě.
• „Pokud vidíte vy, jak někdo ubližuje někomu jinému, nebojte se to říct dospělému. Není to
žalování, je to pomoc.“
- Žáci by měli získat pocit, že i oni jsou v roli svědků opravdu důležití a že oběť, které
svým slovem pomohou, jim může být opravdu dlouho vděčná, především proto, že jí
někdo dá zažít pocit, že to, co se děje je špatné a že v tom nemusí být sama.
• „Šikana není hra, je to velmi brutální způsob, jak druhému ublížit, ponížit ho. Často si
člověk, který druhému dělá něco, co je mu nepříjemné, neuvědomuje, že nejde o hru,
nýbrž o ubližování, které může mít negativní důsledky jak pro oběť, tak pro něho
samotného.“
- Žáci si často nepřipouští, že tím, jak se chovají, dělají něco, co by se dělat nemělo, je
dobré jim to říkat, aby si to podvědomě zvnitřnili.
• „Musíte věřit, že to přejde a třeba to pak skutečně přejde.“
- Nikdy není možné nabádat žáky k naivní představě, že budu-li si to přát, samo to
přestane. Šikana téměř nikdy sama nepřestane, pokud se o ní nedozvědí dospělí, kteří
mohou správně zakročit.
• „Je dobré, pokud o tom řeknete co nejméně lidem, aby se vám agresoři, kteří by se to
mohli dozvědět, ještě nepomstili.“
- Žáci by měli vědět, že pokud se někomu svěří, je to projev odvahy a síly se tomu, co se
děje, postavit. Pokud je jim podsouváno, že svěřením se někomu dospělému agresory
ještě více vyprovokují, nenajdou nikdy odvahu a nedoporučí toto řešení ani svým
kamarádům, kterým se šikana může dít. Mělo by jim být vysvětleno, že je vždy a za
všech okolností dobré se s tímto někomu svěřit, že to není projev slabosti, nýbrž síly a
že dospělí už vědí, jak postupovat tak, aby žáka co nejlépe ochránili. Také je dobré
sdělit, že se dětem ve většině případů hodně uleví, pokud se svým trápením už
nebudou muset bojovat samy.
• „Děti, které se na první pohled nějak liší – např. tím, že mají brýle, jsou silnější, jsou jiné
národnosti, jsou velmi chytré, mají zdravotní handicap, apod. si často šikanu samy
přivolávají tím, jak na ostatní působí.“
- Dětem není dobré sdělovat, že žáci, kteří se od nich nějak liší, jsou snadnějším terčem
šikany, přestože to může být pravda. Preventivní působení by mělo podpořit pocit, že
všichni jsou si rovni a jsou důležití bez ohledu na barvu pleti, výšku, váhu a inteligenci.
Šikana může potkat kohokoliv.
• „Šikanují vždy silnější slabší.“
- Toto tvrzení není pravdivé, přestože ve většině případů jsou silnější v roli agresora.
Určité formy šikany však můžou provozovat slabší na silnějších, např. kyberšikanu.
Dětem by mělo být předáno, že obětí se může stát kdokoliv, nejenom ten, který se na
první pohled odlišuje, a že to není ostuda a už vůbec ne jeho vina a je třeba se proti
tomu bránit např. tím, že se svěříme někomu, komu věříme.
• „Pokud se vám začíná dít něco, co se vám nelíbí, počkejte nějakou dobu, jak se situace
bude vyvíjet a jak moc se bude zhoršovat a teprve poté to někomu řekněte.“
98
- Není třeba čekat, pokud se nám děje něco, co se nám nelíbí. Pokud se z nějakého
důvodu necítíme dobře v kolektivu spolužáků, neměli bychom čekat, až se situace
zhorší, či až se sama od sebe zlepší, náš negativní pocit ovlivňuje další věci v našem
životě, je důležité najít odvahu říct to co nejdřív.
Po prevenci v sedmé třídě za námi přišla Jana se slzami v očích. Z jejího vyprávění
vyplynulo, že je obětí šikany. Cítila se dost sama, neměla žádné kamarády ani ve škole, ani
mimo ni a ve třídě se s ní nikdo nebavil, protože byla nová. Spolužáci se vysmívali jejímu
vzhledu, jejím zájmům i tomu, že je podle jejich názoru „jiná“. Situaci, kterou Jana prožívala
v nynější škole, byla dost podobná té, kterou zažívala i v předchozí. Jana se také
rozpovídala o své situaci doma. Její otec před pár lety spáchal sebevraždu a oni zůstali s
mamkou a bratrem sami. Svěřila se nám, že pro ni bylo období po smrti otce velmi těžké a
ona dokonce přemýšlela o sebevraždě. Ocenili jsme její odvahu s námi mluvit a podpořili
jsme ji v tom, aby o svých pocitech promluvila s psycholožkou v krizovém centru. Předali
jsme jí kontakt, vysvětlili jsme jí, jak služba funguje a nabídli jí, že do centra může přijít i
s maminkou. Jana s maminkou služby krizového centra opravdu vyhledala a opakovaně
využívala odborné konzultace.
Situaci ve třídě jsme řešili také s metodičkou prevence. Její názor byl však odlišný.
Janu vnímala jako tu, která se s nikým nebaví a mimo školu ani nepozdraví. Dle jejího
názoru přispívá k chování spolužáků Jana sama. I přesto jsme jí předali kontakt na
pracovníka pedagogicko-psychologické poradny, kterého škola posléze kontaktovala pro
další spolupráci. Ve třídě proběhlo sociometrické šetření a další intervence zaměřená na
zlepšení vztahů ve třídě.
12.7 Téma agresivity
Agresivita projevující se zvýšenou agresí se stále častěji stává tématem obav
pedagogů na základních či středních školách a učilištích. Toto téma však může být dětem a
dospívajícím blízké i z jejich bezprostředního sociálního okolí, např. z rodiny, ve které žije
člověk, který svoji přirozenou agresivitu nezvládá a nedokáže ji dobře zpracovat. Specifickým
tématem je v tomto směru například domácí násilí. V rámci preventivních aktivit se
s agresivitou jako samostatným tématem příliš nesetkáváme, školy ho zahrnují do tématu
šikany.
99
• „Určitou míru agrese má v sobě každý člověk, je přirozená a z hlediska vývoje i žádaná,
ale je nutné naučit se ji zvládat, aby nám „nepřerostla přes hlavu“ a my jsme díky své
agresi ostatním neublížili.“
- Poskytujeme pravdivou informaci, díky níž si žáci mohou uvědomit, že je přirozené
prožívat i negativní emoce a cítit v sobě nepřiměřenou agresi vyvolanou
neočekávanými situacemi. Můžeme s nimi díky této větě rozvinout diskuzi o tom, proč
je agrese důležitá, v jakých případech, kdo ji používá více než lidé a proč, atd.
• „Vztek je emoce, která je přirozená a patří k lidskému životu, proto je normální, že když
nás někdo naštve, cítíme vztek a možná i pocity nenávisti, ale je dobré se naučit svůj
vztek vybíjet pro nás efektivním způsobem – jak třeba? Co vás napadá? Co děláte vy,
když se zlobíte? Např. když se zlobíme, můžeme si jít zaběhat, začít uklízet, atd.“
- Není vhodné snažit se šířit pouze pozitivní energii a emoce, je vhodné naopak zůstat
přirození a k tomu patří diskuze o tom, co je vztek, kdy nás potká, že ani my nejsme
výjimkou, apod., žáci si často sami vzpomenou na své vlastní situace, ve kterých
prožívají vztek, jak s ním bojují, jak by s ním bojovat chtěli, ale nejde jim to a jaké
doporučení by v podobných situacích předali svým kamarádům.
• „Když někomu ublížíme, často nás to samotné trápí a nevíme, jak bychom se měli
omluvit, protože se nám omluvy říkají těžce… Co myslíte, že člověk prožívá za pocity,
když se chce druhému omluvit? A co se s jeho pocity stane, pokud se omluví?“
- Omlouvání je téma, kterému bychom se neměli vyhnout, protože jde ruku v ruce
s agresí, v níž často druhému neplánovaně ublížíme. Omlouvání pro většinu lidí není
přirozené, cítí při něm spoustu nepříjemných pocitů.
100
• „Že někdy nezvládnete svůj hněv a někomu v něm ublížíte, se stane, a neměli byste si
kvůli tomu příliš lámat hlavu.“
- Určitě bychom neměli bagatelizovat, se svědomím a pocitem viny je třeba pracovat, a
pokud řekneme větu podobnou této, začneme „zadělávat“ na pocit, že ubližovat
druhým lidem se smí a vlastně se nic tak špatného neděje.
• „Člověk se rodí s určitými genetickými dispozicemi a v průběhu života se jen těžko
změní.“
- Ačkoliv genetické dispozice člověka velmi ovlivňují a to žákům říci můžeme, neměli
bychom tvrdit, že se člověk málokdy změní. Změny je možné dosáhnout téměř vždy a i
žáci sami často vědí o svých vlastnostech, které se jim nelíbí a které by rádi změnili a
je žádoucí je v tom podporovat, oceňovat a motivovat.
• „Pokud se hádáte s druhými lidmi, je třeba se snažit co nejvíce prosadit svůj názor.“
- Neustálé a tvrdé prosazování vlastního názoru je často zdrojem nedorozumění
a hádek, které může doprovázet nepřiměřená agrese. Žákům je třeba předat, že je
dobré stát si za svým názorem, ale nikoliv svůj názor ostatním vnucovat a jak se lidově
říká „jít přes mrtvoly“.
Při prevenci, v níž nosným tématem byla agrese a agresivita, nám jedna 14letá dívka
sdělila, že nejvíc agresivní člověk, kterého zná, je její o rok starší bratr. Zeptali jsme se, zda
o tom chce ve třídě mluvit. Po souhlasné odpovědi vyprávěla, jak se jeho agresivita
projevuje: „On je prostě magor, když už to tak musím říct. I sebemenší blbost ho hrozně
rozzuří, už jsem kvůli němu měla jednou zlomenej nos a zašitou hlavu, mívá ve vzteku
takové záchvaty, že vyhrožuje, že už tady nemusí být, když jsou na něj všichni tak hnusní
nebo že zabije mě…“.
Nechtěli jsme, aby si dívka začala připadat před zbytkem třídy příliš zranitelná, proto
jsme ocenili její odvahu otevřít své téma a sdílet ho s námi i ostatními spolužáky. Nabídli
jsme jí, že pokud chce, můžeme se k jejímu příběhu vrátit po skončení hodiny. Dívka
souhlasně kývla.
Během přestávky, která bohužel trvala pouhých deset minut, jsme s dívkou
pokračovali v rozhovoru. Dívka uváděla další konkrétní příklady bratrovy agrese i postoj své
matky, která jí podezřívá z toho, že svého bratra k jeho činům provokuje.
S dívkou jsme hovořili o míře nebezpečí, ve kterém se v blízkosti agresivního bratra
ocitá. Předali jsme jí kontakt na Policii ČR a také na krizové centrum, kde může vyhledat
bezpečný prostor pro rozhovor o svých pocitech. Popsali jsme jí krizové centrum a předali
telefonní i e-mailové kontakty na krizovou pomoc. Dívka uvedla, že moc děkuje a že určitě
přijde.
Za nějaký čas se dívka skutečně objevila v krizovém centru. Byla čerstvě na střední
škole. Pravidelně od první návštěvy docházela asi rok, poté jí bylo doporučeno využít
návazné služby psychologické pomoci. Od první návštěvy žije ve stejném patologickém
prostředí agresivního bratra, s jehož agresivitou se bohužel nepodařilo do této doby nic
101
udělat, nicméně dívka se cítí vnitřně jistější a sní o tom, že už se zanedlouho osamostatní a
z bytu od bratra se odstěhuje.
12.8 Téma kyberšikany
V moderní době se stal virtuální svět a pohyb v něm zcela běžnou a přirozenou
součástí života. S tímto fenoménem však přišly i nástrahy. Jednou z nich je například šikana.
Výzkum Minimalizace šikany ve spolupráci s E-bezpečí zjistil, že s kyberšikanou má
zkušenost 10 % dětí. Toto číslo však není příliš směrodatné, neboť bylo také zjištěno, že
mnoho žáků vůbec neví, co kyberšikana je a tím pádem nedokážou posoudit, zda se stali její
obětí. Z výzkumu také vyplynulo, že zhruba 80 % agresorů je ze stejné školy či třídy jako
oběť, pouze 20 % obětí agresory nezná.47
Pro ilustraci tématu kyberšikany můžeme použít videonahrávky s autentickými
příběhy lidí, kteří se stali obětí tohoto rizikového chování.48 Tyto příběhy žáky zasáhnou a
osloví, proto je nutné po skončení přehrávání dát dostatečný prostor ke zpětné vazbě a
vyjádření emocí. Žáci se mohou k dané nahrávce vyjádřit, vyslovit své názory, pocity,
doporučení hlavním hrdinům, rozvést menší diskuzi na právě viděné apod. Poté je vhodné
v další části zařadit aktivity na uvolnění emocí, různé psychosociální zábavné hry, jež rozvíjí
empatii, spolupráci, komunikaci, kohezi apod.
Hlavní součástí tématu týkajícího se kyberšikany jsou pravidla bezpečnosti na
internetu49. Naše zkušenost ukazuje, že žáci jsou v této oblasti velmi dobře teoreticky
připraveni, proto je vhodné nechat je pracovat samostatně např. na plakátech s tématem
„Desatero bezpečného používání internetu“, „Internet je dobrý sluha, ale zlý pán“ apod.
47
Zdroj www.minimalizacesikany.cz
Např. www.seznamsebezpecne.cz, http://www.youtube.com/watch?v=qDIKB2_RpuY
49
Zdroj materiálů lze nalézt např. na http://www.bezpecne-online.cz
48
102
„Poslední dobou ti přijde divné, že tvůj brácha už netráví na internetu tolik času, jako dřív.
Chtěl sis do něj rýpnout, a proto ses ho zeptal, co s ním je, že už u PC tak dlouho
nevysedává. Chvíli se vymlouval, že už ho to nebaví, ale nakonec se ti přiznal k tomu, že mu
na profil začal psát nějaký muž, který po něm chce intimní fotky a videa. Zkoušel si ho prý
zablokovat, ale vždy si vytvoří nový profil. Vyhrožuje, že pokud to někomu řekne, najde si ho.
Ví, kam chodí do školy! Brácha neví, co má dělat a prosí tě, ať to určitě neříkáš vašim…“
„Všimla sis, že se s novou spolužačkou, která se přistěhovala, nikdo nebaví a za zády se jí
posmívají. Zašlo to tak daleko, že ji tvoje spolužačky ve třídě vyfotily a poté její fotku vyvěsily
na internet s posměvnými komentáři. Tobě se to nelíbí, ale nechceš jít proti většině. Ráda
bys tomu zabránila a pomohla jí, ale nevíš jak…“
•
„Když se na internetu s někým seznámíte, je dobré si různými otázkami a technikami
ověřovat, zda je opravdu ten, za koho se vydává. Např. budete chtít, aby se vám dotyčný
ukázal webkamerou, aby vyfotil sám sebe s dnešním datem a jménem, atd. Je
dobré, dávat pozor, zda informace, které dotyčný sděluje, na sebe navazují a příliš sobě
neodporují v průběhu času, kdy udržujete komunikaci, apod. Rozhodně byste neměli
prozrazovat svoji adresu, konkrétní školu, apod., alespoň do doby, než budete mít
skutečnou jistotu, že člověk na druhé straně je skutečně ten, za kterého se vydává. Každý
čtvrtý totiž na internetu má falešnou identitu.“
- Žáci si velmi často nepřipouštějí a neuvědomují rizika spojená s internetem,
internetovými seznamkami, chatem, apod. Často nevěří, dokud nevidí konkrétní
příběh, co všechno se vlastně může stát. Je naprosto zásadní a žádoucí v rámci
preventivního programu toto žákům předat, ať už formou diskuze po konkrétní
autentické videonahrávce nebo během jiné aktivity.
• „Jakékoliv umístění fotky na internet, která je zesměšňující, urážející, či natočení videa a
jeho zveřejnění proti vůli dotyčného je trestné a lze ho považovat za projev kyberšikany.“
- V dnešní době, kdy má profil na facebooku a dalších stránkách téměř každý, dokonce
už i děti v mateřských školkách, se vkládání fotek a videí považuje za samozřejmost.
Toto komuniké by se mělo předávat nejen za účelem zvýšení právního povědomí žáků,
ale také za účelem podpory k aktivnímu jednání v situacích tohoto typu.
• „Zvažte, jaké informace o sobě na internetu prozradíte, jsou velmi snadno zneužitelné.“
- Mnoho dětí i dospělých na sebe na internetu prozradí téměř vše, počínaje jménem,
adresou, telefonem, adresou školy, apod. Je vhodné rozvinout s žáky diskuzi na toto
téma, neboť mnoho z nich má právě takové informace o sobě na svých profilech
napsáno, což se nám opakovaně potvrzuje při preventivních hodinách, kdy to sami
sdělí. Je vhodné k diskuzi použít konkrétní příklady lidí, kterým se zveřejnění těchto
informací nevyplatilo a byly zneužity.
103
• „Kyberšikana je většinou boj s větrnými mlýny, protože pachatel zůstává v utajení, lze ho
velmi těžko dohledat a vy stejně nic nezmůžete.“
- Toto tvrzení žákům bere naději, že se mohou bránit. Žáci mohou vědět, že tento
způsob šikany je hůře vysledovatelný, nicméně najít původce není nemožné, neboť
dnešní technika umožňuje mnoho způsobů, jak na pachatele přijít, obzvlášť nahlásímeli problém na Policii ČR a správci konkrétní sítě.
• „Pokud vám někdo dal na profil fotku, která se vám nelíbí, nic si z toho nedělejte, je tam
tolik lidí, že na vás se určitě brzy zapomene a řešit se bude zase někdo jiný.“
- Toto tvrzení je obzvlášť kruté vůči žákům, kteří problém prožili či prožívají, neboť
shazuje jejich pocity úzkosti a bezmoci. Přestože je virtuální svět natolik živý, že je
pravděpodobné, že se pozornost z konkrétního jedince zanedlouho upne na jiného,
není možné takové tvrzení nikdy vyslovit, protože konkrétní žák se problémem může
trápit velmi dlouhou dobu. Musíme respektovat jeho pocity a projevovat k nim empatii.
Tato tvrzení může slýchat z jiných stran, např. od kamarádů, tedy je nutné, aby vždy
někdo dospělý vyjádřil odlišné stanovisko a tím i žákovi podporu.
• „To, že máte na svých profilech informace o vás, kde bydlíte, jaké máte telefonní číslo
apod., vůbec nevadí, dnes to tam má téměř každý.“
- Opět se vyhýbáme normalizaci problému, který normální není. Vždy se toto tvrzení
musíme snažit zpochybnit konkrétními důkazy.
• „Dávejte si pozor, většina lidí na internetu jsou pedofilního zaměření.“
- Nesnažíme se žáka zastrašovat, není to ani podložená informace, samozřejmě je
dobré upozornit na riziko, že se na internetu mohou objevit lidé, jež mají pedofilní
zaměření, je také vhodné si vysvětlit, co to konkrétně znamená, nicméně není žádoucí
žáky tímto tvrzením příliš znepokojovat, spíše bychom měli zopakovat zásady
správného a bezpečného užívání.
Po jedné z preventivních aktivit zaměřených na nebezpečí na internetu a na
kyberšikanu se na nás pomocí sociální sítě obrátila Katka - žákyně 8. třídy. Napsala, že by
se chtěla s něčím svěřit a zároveň se omlouvala, že volí tuto formu komunikace, ale že je pro
ni mnohem snazší „ty“ věci psát než říkat. Katka nám začala popisovat, že vše začalo v 7.
třídě, kdy změnila svůj vzhled, oblékání a tak trochu i chování, protože do té doby byla spíše
nenápadná a tichá dívka. Tahle proměna jí podle jejích slov změnila život. Spolužáci se s ní
začali víc bavit a vzbuzovala obdiv i u chlapců, kteří o ní dosud nejevili žádný zájem. Se svojí
nejlepší kamarádkou Radkou trávily spoustu času. Přes prázdniny se však trochu odcizily.
U babičky se seznámila s Lenkou, se kterou strávila skoro celé prázdniny a se vším
se jí svěřovala. S Radkou si jen občas napsaly dopis. V jednom z nich se jí svěřila o své
nové kamarádce Lence a také o své první lásce, kterou u babičky potkala. Na začátku
školního roku ji však spolužáci ze školy začali na Facebooku urážet, ponižovat a vyhrožovat.
Zdrojem informací, které se spolužáci dozvěděli, byla pravděpodobně Radka. Dokonce
začali upravovat fotky, dávat její obličej k jinému tělu, vytvářet videa a všem to ukazovat.
Katka je ze své situace nešťastná a nejvíc ji mrzí, že jí Radka takhle ublížila a vůbec
nechápe proč. Radka si o ní dokonce píše na zeď posměšné statusy. Jediný člověk, který při
ní stojí, je Lenka.
104
S Katkou jsme rozebrali její pocity a situaci, podpořili ji v tom, aby se se svým
trápením svěřila rodičům, nabídli jsme jí osobní konzultaci a předali kontakty na Linku
bezpečí – pokud by si s někým chtěla popovídat ještě telefonicky. Slíbila, že se pokusí říct o
tom mamince. Podpořili jsme jí v tomto rozhodnutí a připomněli, že se na nás může kdykoliv
obrátit.
Za nějaký čas jsme se od Katky dozvěděli, že po komunikaci s námi se se svým
trápením svěřila matce, která její situaci posléze řešila s vedením školy i Policií ČR. Katka
přestoupila na jinou školu, kde si našla nové kamarády a dále udržuje intenzivní kamarádský
vztah s Lenkou.
12.9 Téma drogové závislosti
Toto téma se velmi často objevuje v poptávce středních škol a učilišť. Je to také
nejčastěji se opakujícím tématem na tomto typu škol. O to víc to klade nároky na to, udělat
program zajímavý a pro žáky záživný. Osvědčilo se nám naladit se na „stejnou vlnu“ se
studenty. Roli hraje vhodné, neformální a svěží oblečení, přirozené vystupování lektora,
vhodně volený styl řeči, smysl pro humor i schopnost vhodně a pohotově reagovat na výroky
teenagerů.
Využít můžeme opět videonahrávky s autentickým příběhem konkrétního člověka a
jeho boje se závislostí. Na internetu podobných videí najdeme celou řadu50. V praxi se však
někdy setkáváme s tím, že jsou pedagogičtí pracovníci zhlédnutím takového videa vyvedeni
z míry a nepovažují za vhodné pouštět ho studentům. Zde je na místě si připomenout, že
dnešní mladá generace již mnoho podobných dokumentů sama viděla, ať už na internetu
nebo prostřednictvím veřejnoprávních médií. Ze zkušenosti víme, že záběry vyvolávající
v divácích silné emoce mají silný preventivní účinek. V našich preventivních aktivitách je tedy
používáme, samozřejmě za předpokladu, že po zhlédnutí filmu s tématem dále se skupinou
pracujeme a emoce skupinově či v případě potřeby i individuálně ošetřujeme.
Délka zvoleného videa by neměla přesáhnout půl hodiny. Jeho časové umístění
v rámci preventivního bloku je důležité zvolit tak, aby po něm zbyl dostatek času na
rozebrání zhlédnutého, na zpětnou vazbu. Bez té preventivní blok se žáky neukončujeme.
Emoce a názory ze žáků „nepáčíme“ násilím, nicméně je důležité se efektivně doptávat a
předat i kontakty pro případ, že některé emoce či pocity vyplynou až po ukončení
preventivního bloku a našem odchodu. Zároveň se jako velmi důležité osvědčuje před
puštěním videa žákům sdělit, že v případě, kdy pro ně bude některá scéna v dokumentu
příliš silná, nemusí se dívat, příp. může odejít ze třídy. Toto pravidlo platí u všech
preventivních hodin, v nichž se pouští videonahrávky, ať už se jedná o základní školy nebo
střední. V takovém případě se lektoři mohou rozdělit a jeden z lektorů doprovodí konkrétního
studenta na chodbu.
Obdobný startovací efekt jako videonahrávka může mít přizvání k realizaci
preventivního bloku člověka, který má svou osobní zkušenost s daným problémem a je
50
Vhodné video např.: http://www.youtube.com/watch?v=lFg28P_3Gaw
105
ochoten svůj příběh s žáky sdílet. Časové rozvržení bloku pak záleží na stanovených cílech
a dalších použitých metodách.
„Kámoš, o kterém jsi věděl, že čas od času hulí, se ti nedávno svěřil s tím, že už musí
hulit denně, jinak to „nedává“. Navázal dokonce kontakty s lidmi, kteří marihuanu prodávají
ve velkém, a on se vážně rozhoduje, že začne prodávat s nimi. Přemlouvá tě, ať do toho jdeš
s ním, že si něco vyděláš. Když ses ho zeptal, jestli s tím nechce přestat, řekl ti, že na to
občas myslí, ale že neví jak…“
„Tvoje nejlepší kamarádka je v poslední době nějaká divná. Občas vůbec nevnímá
okolí, je roztržitá a někdy taky hodně podrážděná. Jindy ti přijde stejná jako dřív, veselá
a v pohodě. Taky se teď hodně baví s jednou partičkou, se kterou tráví víc času než s tebou
a navíc se zamilovala do kluka, o kterém se ví, že je závislý na drogách. Máš o ní strach…“
•
„Boj se závislostí je běh na dlouhou trať, který se ne vždy podaří úspěšně vyhrát.“
- Poskytuje pravdivou informaci a nedává studentům plané naděje, že se vždy vše
vyřeší. Může jít ruku v ruce s konkrétním příběhem, např. ve videoukázce.
• „Málokdy se povede přesvědčit závislého člověka k jeho léčbě, k léčbě téměř ve všech
případech dochází až v momentu, kdy se k ní rozhodne dotyčný sám.“
106
•
•
•
•
•
- Opět pravdivé tvrzení, které je obecné, může rozvinout diskuzi, zda studenti sami znají
nějaký příklad ze svého okolí, proč tomu tak je, jak je možné, že se člověk drogou
natolik změní, že ho k léčbě nepřesvědčí ani vlastní rodina, apod.
„Ze závislosti se nikdy člověk nevyléčí úplně a už se celý život bude muset hlídat, aby se
v budoucnosti různým pokušením vyhnul.“
- Informace, která studenty varuje. Poukazuje na to, jak je závislost zrádná. A to nejen
závislost na drogách, ale též např. na alkoholu.
„Některé drogy jsou vysoce návykové, a přestože má závislost pět klasických fází,
na některé drogy může vzniknout závislost již při prvním užití.“
- Informace, která varuje před experimentováním, je pravdivá a měla by být vhodně
podložená konkrétními příběhy. Mnoho studentů si při ní může vybavit vlastní
zkušenost, pokud již experimentovali.
„Na každého droga působí jinak a nikdy nelze zcela přesně předpovídat účinky
na konkrétního člověka, je to ovlivněné stavbou těla, fyzickým a psychickým stavem,
genetickými dispozicemi a dalšími faktory.“
- Je vhodné podložit konkrétními příběhy. Mladí drogu často berou s nadhledem,
podceňují ji: „…když to na něj působilo takhle, mně to přece nemůže nic udělat…“.
„Pokud se někdy dostanete do situace, kdy vám někdo bude drogu nabízet a vy ji
nebudete chtít, odmítněte ji. Není to projev slabosti, nýbrž síly, a pokud vás dotyční
„přátelé“ kvůli vašemu odmítnutí odvrhnou, zřejmě to nejsou opravdoví přátelé. Praví
přátelé by si vašeho rozhodnutí vážili.“
- Někteří studenti již tuto situaci budou mít prožitou a mohou se díky ní podělit o své
zkušenosti a budou-li chtít s ostatními to sdílet. Odmítání drogy je vhodné trénovat i
v rámci preventivního bloku skrze modelové situace.
„Závislý člověk mnohdy ztratí své přátele a rodinu a novou rodinou se mu stává okruh lidí,
kteří drogy užívají stejně jako on. Je to z důvodu, že se pro něj droga stává středobodem
vesmíru a v kolektivu lidí, kteří jsou závislí, si připadá normálně a není terčem proseb a
výčitek, ať toho nechá. V poslední fázi užívání už je mu rodinou pouze droga a vztahy
vymizí.“
- Tuto informaci je vhodné sdělit prostřednictvím vhodné videoukázky, vlastní předané
zkušenosti či předaného příběhu.
•
„S drogou pravděpodobně nikdy nepřijdete do styku, pokud ji nebudete vyhledávat.“
- Lež, část studentů se s některým typem drog jistě potkala a není vhodné téma
zlehčovat, nepřímo se tím dává studentům pocit „pokud vy sami nebudete chtít,
nespadnete do toho“, což je mocenské a nevyjadřuje to partnerskou úroveň.
• „Nebojte se, z drog se snadno dostanete a někdy i bez cizí pomoci“
- Nepravda, kterou nám studenti ani nebudou věřit. Dává planou naději a říká „jděte a
zkuste to.“
• „Závislost vzniká často až po opakovaném užití drogy, proto experimentování není
nebezpečné.“
- Experimentování je v mladém věku částečně přirozené, nicméně je dobré studentům
sdělit všechna rizika s ním spojená a vyvrátit mylný dojem, že užiji-li jednou, nic se mi
nemůže stát.
107
Po skončení preventivního bloku se nám se svým příběhem svěřila 17letá dívka.
Vyprávěla nám o ní a jejím vztahu s bývalým přítelem Robertem. Ten z počátku jejich vztahu
odsuzoval alkohol i kouření. Měl složitý vztah se svým otcem, který na něj kladl vysoké
nároky. Jeho matku otec podváděl a Robert si myslel, že to jeho matka nechce vědět.
Po jedné z dalších hádek ho otec vyhodil z domu. Neměl kde spát a neměl ani peníze, tak
spal různě po kamarádech a několikrát za ním do školy zašla sociální pracovnice. To vedlo
k tomu, že začal ze školy utíkat. Přestal se dívce ozývat a různě se potloukal po městě.
Nakonec se chytil kluka, který měl ve městě pověst „drogového dealera a vařiče“. Aby si
něco vydělal, začal pro něj drogy prodávat. Dívka měla zlé tušení, že Robert drogy nejenom
prodává, ale i bere. To se jí potvrdilo, když si o několik měsíců později přišel do školy pro
poslední věci. Dle jejích slov z něj byla „troska“. Výrazně zhubl a měl nepřítomný pohled.
Dívka slyšela, že měl i několikrát, co do činění s policií kvůli krádežím. V létě na to dívka
odjela do na prázdniny do Londýna, a když se vrátila, měla na svém stole v pokoji položené
Robertovo parte. Předávkoval se. Jeho otec mu zajistil honosný pohřeb.
Po dívčině vyprávění jsme se jí zeptali, jak se cítí. Dívka uvedla, že je jí o moc líp,
protože z ní „něco“ spadlo. Celých těch pár měsíců prý čekala, kdy se jí někdo zeptá, jak jí
je. Potřebovala mluvit s někým, kdo Roberta nebude soudit. Z dalšího rozhovoru vyplynulo,
že v současné době má dívka kolem sebe přátele, na které se může spolehnout, se kterými
je ráda. Nabídli jsme jí možnost využít další návazné služby krizového centra, pokud si bude
chtít o Robertovi a o tom, co prožívá, ještě znovu promluvit.
12.10 Téma poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy (dále jen PoPP) mohou být v rámci preventivního bloku
součástí tématu o zdravém životním stylu. Problematika je to velmi citlivá a je proto nutné
k ní takto přistupovat. Ve třídách středních škol či učilišť se mohou nacházet dívky, kterých
se toto téma blízce dotýká. I sebemenší projev kritiky, náznaku odsouzení či pohrdání může
v citlivé dívce spustit alarm a zmobilizovat sílu pustit se do zarytého odmítání jídla.
Z praxe máme zkušenost, že pokud si škola tento preventivní blok objedná, je
pravděpodobné, že v dané třídě vzniklo podezření, že se u někoho PoPP vyskytují. Zároveň
vnímáme riziko takto zaměřeného bloku v tom, že je velmi tenká hranice mezi tím, co je
přínosné a tím, co může sloužit jako „návod“. Ukážeme-li ve třídě, kde je dívka, která již trpí
bulimií či anorexií obrázek dívky postižené touto poruchou, může v ní vzbudit dojem „jé,
takhle chci vypadat“, ačkoli ve zbytku třídy ten samý obrázek vzbudí pocity ošklivosti. Stejně
tak, pokud ukážeme obrázek dívky velmi obézní, může si tato dívka pomyslet „No, přesně
takhle vypadám a je na čase s tím něco dělat!“
Z tohoto důvodu zaměřujeme preventivní blok spíše na zdravý životní styl a k PoPP
se dostáváme pouze z části. Lektoři sami často poznají, jaké pocity ve studentkách výše
zmíněné obrázky vzbuzují a je poté na místě posoudit, zda je vhodné na toto téma
diskutovat s dívkami více či méně. Obecně diskusi vnímáme jako efektivní nástroj, mimo jiné
proto, že při ní lze částečně odhalit potenciální oběti, zde tedy konkrétně dívky ohrožené
PoPP a příp. jim nabídnout individuální konzultaci po skončení aktivity ve třídě.
108
Program je třeba sestavit tak, aby byl zajímavý, zážitkový, netradiční. Opatrně je
třeba pracovat i s tradičními frázemi, např. „je zdravé jíst vyváženě“, apod. Toto všichni
teenageři znají, všude to čtou a časem to pak mnohým „leze na nervy“. Lekce může začít
například rozdělením žáků do skupin, přičemž každá skupina dostane podobný typ
populistického výroku, který najdeme v jakémkoliv ženském časopise. Případně je možnost,
aby si tyto výroky našli přímo sami žáci. Ve skupinkách pak podporujeme vznik diskuse
k tomuto výroku, přičemž bychom měli dát průchod emocím, především těm negativním.
Je vhodné zařadit sem různé hry zaměřené na komunikaci, empatii a kohezi. Velmi
vhodný je opět pozitivní příklad osoby, která s PoPP má osobní zkušenosti a podařilo se jí je
zvládnout. Předpokládáme, že vyprávěný příběh, „face to face“ (tváří v tvář), studentky
nejvíce ovlivní a zasáhne. Pro zvládnutí PoPP se obětem doporučuje, aby spolupracovaly
s někým, kdo už sám tyto potíže zvládl. Pozvaný host se tak sám může stát podporující
osobou pro konkrétního jedince ze třídy, příp. může kontaktovat odbornou pomoc, která jemu
pomohla. Zařadit do preventivního bloku můžeme v tuto chvíli také videonahrávky51,
samozřejmě s pravidlem vhodného zpracování zhlédnutého.
Jistě je také zajímavé rozvířit diskuzi nad tím, kdo z našeho nejbližšího okolí náš
životní styl nejvíce ovlivňuje, inspiruje a motivuje. V této souvislosti bychom se mohli dostat
ke větám, které jsme slýchali od rodičů či jiných rodinných příslušníků jako malí a které často
zadělali v dospívání na spoustu problémů. Máme-li dost času, můžeme na toto konto
se studenty utvořit různé humorné scénky, které znázorňují tyto zásadní chvíle v jejich
životech.
V průběhu preventivní aktivity zaměřené na zdravý životní styl je na místě zařadit
vhodná cvičení či techniky pro zmírnění stresu, hovořit o výživných a energetických
hodnotách potravin, o správném rozložení jídelníčku apod.
„Tvoje kamarádka z vedlejší třídy za poslední dobu výrazně zhubla. Všichni kolem ní
jí to říkají, ale ona neustále opakuje, že je pořád hrozně tlustá. Cítíš, že se chová jinak, než
dřív, ale kdykoliv si s ní chceš o tom popovídat, změní téma a říká, že je v pohodě. Máš o ní
strach a nevíš si s tím rady…“
„Poslední dobou máš pocit, že tvoje ségra tráví moc času v posilovně. Taky už s ní
není taková legrace jako dřív. Neustále cvičí, pozoruje se v zrcadle, tajně se po každém jídle
vytrácí na záchod a nemá čas ani na tebe ani na své kamarády. Navíc během posledních
pár měsíců strašně zhubla. Vaši rodiče to omlouvají, vždyť přece závodně sportuje, ale ty se
o ni zkrátka bojíš…“
51
Vzory užitečných videonahrávek k tomuto tématu:
1) http://www.youtube.com/watch?v=jAdoYnYdMMo
2) http://www.youtube.com/watch?v=Cwm_BHVAtVI
3) Další zdroje materiálů a inspirace je možno nalézt na http://www.anabell.cz/
109
•
„Poruchám příjmů potravy často předchází dlouhodobé negativní smýšlení o svém těle.“
- Má smysl poukázat na to, že PoPP úzce souvisí s psychikou a s tím, jak sami sebe
vidíme, jak o sobě uvažujeme a především jak si věříme. Různé aktivity zaměřené na
osobnostní rozvoj, dodání sebevědomí a sebedůvěry, dobrá motivace a vlastní
pohlížení na nás samotné může vést k pozitivní podpoře a předcházení těchto poruch.
• „Někdy můžou být příčiny vzniku poruch příjmu potravy zakořeněné i v nepříjemných
narážkách na naše tělo, které nám kdysi řekli rodiče, spolužáci, kamarádi, babičky apod.
Mnohdy tito lidé své poznámky ani zdaleka nemysleli vážně a pronesli je spíše v žertu,
citlivé dívky si je však vezmou k srdci a velmi snadno jim uvěří.
- Diskuze o tom, co je dívkám často řečené v dětství, případně v provokaci mezi
spolužáky jsou užitečné, slouží k ozřejmění si, že mnohdy to ve všech rodinách
a kolektivech funguje podobně. Věty, které jsou adresovány dívkám, mají často za cíl
dívku vyprovokovat, ublížit, nikoliv ji otevřít oči a pomoci. Toto téma je dobré pojmout
humorněji, ovšem s respektem ke všem pocitům, které dívky mohou prožívat.
•
„Čím méně budete jíst, tím více zhubnete.“
- Věta, kterou si pravděpodobně myslí velká část dívek, na nás je naopak, abychom jim
tuto větu vyvrátili, nikoliv potvrdili.
• „Dnešní společnost preferuje štíhlou krásu a mnoho žen s nadváhou či obezitou jsou díky
tomu diskriminovány.“
110
- Částečně pravda, nicméně není to nutné sdělovat ohrožené skupině, naopak je vhodné
vyzdvihnout krásu i u ne úplně štíhlých dívek, abychom jim více zvnitřnili pocit
normality z jejich vlastního těla.
Pár dní po prevenci na střední škole se nám na naši mailovou adresu ozvala dívka jménem
Zuzka. Napsala nám, že nám to chtěla říci po hodině, kterou jsme strávili v její třídě, ale
nenašla prý k tomu odvahu. Zde je část jejího příběhu:
„Když jsem přišla po prázdninách do třídy, spolužačka Mirka byla podstatně
hubenější, než když jsme v červnu končili. Všechny to hrozně překvapilo, protože před
koncem školního roku byla docela oplácaná. Teď vypadala hrozně nezdravě, musela držet
drastickou dietu. Všichni se jí vyptávali, jak to dokázala a ona pořád jen opakovala, že se
hodně hýbala a jedla samé jogurty. Rozběhl se školní rok a já jsem se občas přistihla, že na
Mirku pořád zírám. Koukám na ni pořád, ale hlavně když jí. Jí často takové ty suchary
a hodně jogurtů. Myslím na ni, i když jsem už po škole doma a taky sleduju její profil na
facebooku. Asi jsem se stala posedlou. Nikdy předtím jsem se s ní ani tak moc nebavila a
teď se v mém životě točí vše kolem ní… a jídla. Chci to taky dokázat. Nejsem asi tlustá, ale
štíhlá taky ne. Jsem prostě při těle. Můj děda mi říká, že jsem jeho „baculka“. Nesnáším to
slovo. Řekla jsem si, že na sobě začnu tvrdě makat.
Doma předstírám, že se snažím jíst zdravě. Jenže obědy máme ve školní jídelně a
tam je to děs. Naši mi to pořád platí a zatím neví, že jsem tam přestala chodit. Dávám si
k obědu jogurt, jenže většinou už mám odpoledne hroznej hlad… V tu dobu tak nějak
přicházím domů a naši se z práce většinou vrací kolem pátý. Mám dvě hodinky času sama
pro sebe a nekontroluju se. Otevřu ledničku a spořádám to, co mi přijde pod ruku. Vzápětí se
dostaví obrovskej pocit viny. Je mi ze sebe hnusně, jsem odporná, tlustá a zbabělá. Co asi
myslíte, že pak udělám… Přesně jak jste říkali, jdu a vybleju to. Ze začátku jsem si tam
musela strkat prst, ale teď už to jde samo, stačí se naklonit nad záchodovou mísu. Zvracím,
dokud mi to v krku nepálí a dokud nemám pocit úplný prázdnoty v žaludku. Takhle to jde den
po dni…“
12.11 Téma karamboly v partnerských vztazích
Realizujeme-li na poptávku školy preventivní program na téma partnerských vztahů,
narážíme v první chvíli na nezájem studentů o toto téma. Jsou už přece dospělí, tohle znají a
přednášku na toto téma nepotřebují. Je dobré jejich postoj respektovat. Osvědčuje se nám
vyjádřit porozumění tomu, že se jim dané téma může zdát zbytečné, a naopak přiblížit se
k nim sdělením, že se tímto tématem zabývají více či méně všichni dospělí žijící
v partnerských vztazích či mimo ně. Obecně je důležité vnímat žáky jako rovnocenné
partnery, kterými pro nás skutečně jsou. Jakékoliv znehodnocování či náznaky „výsměchu“
při jejich sdělení ihned vycítí a není jednoduché si jejich důvěru získat zpět.
S tímto tématem souvisí z širšího úhlu také témata týkající se sebepoznání a
seberozvoje, jak nás ovlivňují předsudky ve společnosti, jak se to projevuje v našich
vztazích, jaký má vliv naše rodina na výběr partnera a trvání vztahu, jaký máme názor na
111
nevěru, můžeme se okrajově dotknout i sexuality a s ní spojených pohlavních nemocí apod.
Záleží na věku žáků a konkrétním vyjednání poptávky se školou.
„Tvoje kamarádka se před pár týdny rozešla se svým přítelem, protože si jejich
vztahem „nebyla jistá“. Nyní ji to ale mrzí a chtěla by svoje rozhodnutí vzít zpátky. Její bývalý
přítel jí však zpátky vzít nechce, protože už chodí se spolužačkou od něj ze třídy. Kamarádka
se ti svěřila, že chce udělat vše proto, aby ho získala znovu. Prý jí v tom musíš pomoct…“
„Odpoledne po vyučování jsi s kamarádkou vyrazila do obchoďáku shánět boty. Ona
ale byla mrzutá, nákupy ji vůbec nebavily a tak jste odešly do parku. Nejdřív se jí moc
povídat nechtělo, potom se ti ale začala svěřovat… Chodí už tři měsíce s klukem starším o
pět let. Mají se prý moc rádi, hodně si rozumí. Jenže on ji asi před měsícem začal
přemlouvat, aby s ním začala spát. Ona ale nechce, myslí si, že v patnácti je ještě brzy a bojí
se, že může otěhotnět. Neví si rady. Má ho hodně ráda a chce s ním zůstat, ale myslí si, že
on se s ní bez sexu rozejde…“
„Kamarád ti na facebooku napíše, že s tebou po škole potřebuje mluvit. Prý je to
důležité. Když se vidíte, chová se rozpačitě a neví, jak má začít. Hrozně se stydí. Pak ti
řekne, že když se se svojí holkou poprvé milovali, praskla jim ochrana. Od té doby se jeho
holka chová divně a jemu přijde, že se mu snad i vyhýbá. Neví si s tím rady…“
112
•
•
•
•
•
•
„ Je přirozené, že po rozchodu jste plní vzteku.“
- Opět stejný důvod jako v předchozích kapitolách o rozvodu a agresi, je nutné naučit se
pracovat s našimi negativními pocity a přijmout je jako samozřejmou součást nás.
„Když toužíte po tom, poznat různé věci, není to nic, za co byste se měli stydět –
ve vašem věku lidé často experimentují a je to z hlediska vývoje přirozené. Nutné je však
uvědomovat si možné důsledky svého jednání.“
- Lidé mnohdy střídají partnery a nevěra je často vnímána jako běžná záležitosti. Je
vhodné s žáky hovořit o tom, co podle nich je nevěra, jaké může mít důsledky.
Experimentování patří k věku teenagerů a adolescentů, nicméně čím více jsme
dospělí, tím více zodpovídáme za své chování. Je důležité hovořit o důsledcích
vlastních činů.
„Každý člověk má svoji hodnotu, je důležitý a nikdo by ho neměl přesvědčovat o něčem
jiném.“
- Ponižování, urážky a shazování hodnoty člověka do vztahu nepatří a je nutné o těchto
jevech s žáky mluvit, co si ještě nechat líbit, co už je přes hranici, kde mám hranici já,
apod.
„Na rozpadu vztahu se často podílejí oba a málokdy je to vina pouze jednoho.“
- Pravdivé tvrzení, eliminuje pocity viny z vlastní chyby, vysvětlení si, že určitá akce je
pouhou reakcí na jinou akci, že často rozpady vztahů v nás zrají po určitou dobu a není
třeba si vyčítat něco, co v konkrétní chvíli nemůžeme cítit jinak.
„Pokud cítíte, že něco opravdu nechcete, věnujte pozornost těmto pocitům
a nepodceňujte je.“
- Toto tvrzení motivuje studenty brát své pocity vážně, všímat si jich a brát na ně zřetel,
především v situacích, kdy jsou k něčemu nuceni nebo přemlouváni. Je vhodné s žáky
nacvičovat odmítavé reakce.
„Každý člověk za život udělá mnoho chyb, ale jak se učíme odpouštět druhým lidem, je
stejně důležité naučit se odpouštět i sobě.“
- Každý člověk se potýká s výčitkami, je to přirozený proces, nicméně výčitky, pokud
sami sobě neodpustíme, nás mohou provázet dlouhou dobu a mohou být i zdrojem
dalších negativních situací v našem životě a i zhoršení zdravotního stavu. Každý
člověk dělá chyby a má na své chyby právo a je důležité toto říkat a opakovat.
•
„ První láska stejně málokdy vydrží.“
- Je to bagatelizování a nebrání citů vážně, nesmí se vůbec objevit.
• „Takových ještě bude.“
- Podobné tvrzení jako předchozí, žáci jsou na něj stejně alergičtí jako na větu „To bude
dobrý.“ Pokud tohle řekneme, působíme nadřazeně a znevažujeme trápení druhých.
• „Nemůžete se rodičům divit, mají o vás strach a vy nebudete jiní.“
- Ačkoliv je tvrzení pravdivé, jedná se o moralizování, které je obecně špatně přijímáno.
Navíc předjímáme budoucnost, o které nic nevíme. Každý z nás získává své
zkušenosti prostřednictvím vlastních prožitků a zážitků.
• „Na všechno máte spoustu času a všechno před sebou.“
- Touto větou znevažujeme a nerespektujeme prožívání žáků. Z pohledu dospělejší
osoby to tak můžeme vidět, nicméně každá etapa v životě člověka je pro něho stejně
113
důležitá. Není správné a v tuto chvíli navíc ani nadřazovat dospělost nad mládí. Navíc
touto větou opět „věštíme z koule budoucnosti“.
Po prevenci v osmé třídě za námi přišla dívka jménem Katka. Katka chodila skoro
2 roky s přítelem, který se s ní nedávno rozešel. Jí to moc trápí. Přiznává, že ačkoliv má
různé zájmy a chodí ven s kamarádkami, nepřestává na to myslet.
S přítelem se vídali denně. Chtěli spolu jet v létě na dovolenou. Poslední dobou
se choval přítel jinak. Předtím spolu trávili spoustu času. Ale od té doby, co byla nemocná
a prakticky se dva týdny neviděli, se to změnilo. Poté, co se uzdravila a chtěla se s ním po
tak dlouhé době setkat, měla pocit, že se jí vyhýbá. Už když byla nemocná, tak jí přišlo
divné, že se jí ozývá míň.
Pak se od společných kamarádů dozvěděla, že ho jeden večer viděli s jeho nejlepší
kamarádkou a podle nich se „k sobě docela měli“. Když se ho na to zeptala, přiznal, že
někoho potkal a teď chce nějaký čas na rozmyšlenou. Neví, co teď má dělat. Má ho pořád
ráda, ale lhal jí a možná jí i podvedl, i když to nepřiznal.
Velice jsme Katku ocenili za to, že měla odvahu přijít se svěřit. Pokračovali jsme
v rozhovoru. Hovořili jsme s ní o tom, co cítí, kde v současné době bere sílu pro to celou
situaci zvládnout. Co jí pomůže v dalších dnech. Katka dostala kontakt na návaznou
organizaci v místě, kde bydlí a podporu, aby se nebála v případě potřeby toto místo
kontaktovat.
12.12 Téma sebepoškozování
Téma sebepoškozování je dnes stále častější a stále více se tento jev začíná
objevovat již na druhém stupni základních škol. Důvodů, proč se lidé sebepoškozují, je celá
řada, způsobů jak to dělají také, a ne vždy lze nějaký projev násilí vůči vlastní osobě
považovat za pravé sebepoškozování.
Ze zkušeností víme, že není dobré celý preventivní blok věnovat pouze tomuto
tématu. Osvědčilo se nám zahrnout ho např. do aktivit zaměřených na téma stres a jak s ním
bojovat. Tímto tématem také preventivní program otevíráme. Diskutujeme se žáky o
příčinách stresu, o technikách, které lidé při jeho zvládání používají, ať už pozitivních či
negativních, o tom, co přináší nezvládnutý stres. V případě, kdy na téma sebepoškozování
žáci při diskusi sami nenarazí, můžeme jako impulsový moment či jakési „startovací tlačítko“
použít příběh z reálného života či fotografie.
„Tvoje spolužačka se ti svěří, že od té doby, co se s ní rozešel její přítel se sem tam
„řízne“. Když ses jí zeptala, jak to myslí, vyhrnula si rukáv a ukázala ti předloktí s několika
zahojenými jizvami. Vyděsilo tě to, ale ona se tě snažila uklidnit a říkala, že jí to nebolí, že jí
to naopak pomáhá a ty jí musíš slíbit, že si to necháš pro sebe…“
114
„Při tělocviku sis všimla, že tvoje spolužačka má na zápěstí hodně drobných jizviček.
Zeptala ses, co se děje. Nejdřív zapírala, ale pak se ti svěřila. Poslední dobou je to u nich
doma k nevydržení. Její rodiče se neustále hádají, táta často chodí do hospody a vrací se
opilý. Před týdnem se stalo, že dokonce mámu uhodil. Od té doby, se tvoje spolužačka
zavírá v pokoji a řeže se. Ví, že to není správné, ale alespoň na malou chvilku se jí uleví…“
• „Důvodů, proč se lidé sebepoškozují je mnoho a nikdy se nejedná o zanedbatelné
důvody. Nikdy bychom nikoho neměli odsuzovat, nýbrž se ho musíme snažit pochopit a
nabídnout pomocnou ruku, bude-li o ni dotyčný stát.“
- Je důležité probrat se studenty důvody, které mohou vést k sebepoškozování. Důvody
mohou být různé a žádný není menší či větší, všechny mají stejnou váhu. Máme-li ve
svém okolí kamaráda nebo kamarádku, o které víme, že si ubližuje, neodsuzujeme je,
ani je ale nemá smysl přemlouvat, aby své chování změnili. Oni sami musí chtít změnu
a možná jim zatím chybí jen dostatek odvahy. My jim můžeme být oporou, hledat
s nimi možnosti řešení, vyslechnout je, doporučit jim odbornou pomoc.
• „Sebepoškozující se člověk často nepřemýšlí o ukončení svého života sebevraždou, chce
si „pouze“ pomoci od bolesti, která ho sžírá zevnitř. Psychickou bolest nahrazuje bolestí
fyzickou. Míra fyzické bolesti zde nehraje tolik roli, u každého je subjektivní.“
- Často se žáci vyděsí, když zažijí zkušenost se sebepoškozováním. Zahrnují potom
sebepoškozujícího se řadou otázek, zda chtěli ukončit svůj život, proč si ho neváží,
apod. Je dobré s nimi dostatečně probrat rozdíl mezi sebepoškozováním a
115
sebevražednými tendencemi, rozvést diskuzi o bolesti, o tom jak bolí bolest psychická
a fyzická, apod.
• „Sebepoškozování je způsob, jak se vyrovnat s něčím, co člověka trápí. Obvykle to
souvisí s tím, že se s prožívanou bolestí jinak neumí vyrovnat a sebepoškození je pro něj
nejrychlejší a nejlepší způsob. V životě jsou situace, se kterými si neumíme poradit, trápí
nás, rozesmutňují. Podstatné je, že s nimi nemusíme být sami. Není žádná ostuda, říct si
o pomoc.“
- Toto tvrzení by studentům mělo dodat odvahu, aby své starosti zkusili sdílet, aby si
zvnitřnili, že každý z nás někdy zažívá situace, na které nestačí, které sám nezvládne a
potřebuje pomoc. Naopak jsou situace, kdy pak pomůže sám někomu jinému. Učíme
se pomoc dávat, ale také si o ni říct a přijmout ji.
• „ Je dobré své starosti s někým sdílet. Pokud se bojíme své trápení říct někomu, koho
známe, můžeme využít anonymitu a sdělit to například na internetovém chatu, lince
bezpečí apod.“
•
„Co to prosím Tě děláš? Můžeš mi to nějak vysvětlit?“
- Obecně toto tvrzení vždy budí nedůvěru, v základu zní vyčítavý tón.
• „Je dobré si uvědomit, že si tím můžete skutečně ublížit. Říznete vedle a může to mít
fatální důsledky, na pomoc bude pozdě.“
- Zastrašování nefunguje, nechceme moralizovat, když se lidé sebepoškozují, ví velmi
dobře, že si mohou ublížit a chtějí si ublížit.
• „Řešení problémů tímto způsobem je zcela nepřípustné.“
- Každý volí jiné způsoby jak problém řešit a my musíme v okamžiku „tady a teď“ vhodně
vyhodnotit situaci, neodsuzovat, ale naopak s respektem nabídnout vhodnou podporu.
Úkolem preventivních aktivit pak je naučit žáky řešit problémy bezpečnými způsoby.
Ty drobné malé jizvičky nešlo přehlédnout. Okamžitě jsme si toho všimli. Ačkoliv
Pavlína působila milým a vstřícným dojmem. Po prevenci za námi přišla s prosbou, zda
s námi může mluvit.
Pavlína nám začala líčit svůj příběh. Rodiče se jí asi před třemi lety rozvedli. I přes
všechen vztek a obviňování rodičů i sebe se Pavlína a její bratr mohli s otcem vídat zcela
normálně. Jenže pak se Pavlínina matka seznámila s nynějším přítelem. Zpočátku vše bylo
fajn, ale později asi matčině příteli začala přítomnost dětí vadit a začal na ně být agresivní.
Na bratra míň než na Pavlínu. Začal Pavlíně ničit její oblíbené věci … třeba když neumyla
nádobí, vzal její oblíbenou značkovou mikinu a před jejíma očima s ní vytřel mastnou pánev
od oleje. Začal jí zakazovat chodit na různé kroužky a dokonce i s kamarádkami ven.
Ze školy musela obvykle hned domů a běda, kdyby se opozdila. V domácnosti
musela dělat téměř vše – od uklízení až po vaření. Neměla s kým si o tom popovídat, ani
komu se svěřit. Bála se to říct. A tak našla jiný způsob řešení svého trápení. Vždycky, když
je jí smutno nebo je to doma zase k nevydržení, vezme si žiletku a prostě se s ní řízne. Pak
se dívá na to, jak jí teče krev a cítí, jak se ta bolest, kterou má v sobě, mění na bolest v té
ráně.
116
Pavlínin příběh jsme vyslechli, ocenili jsme její statečnost a snažili jsme se jí
motivovat k rozhovoru s matkou a podpořit ji v tom, že se nemá za co stydět, protože není na
vině ona. Předali jsme jí kontakt na krizové centrum, kam může přijít i s mamkou, pokud by
měla zájem, a na Linku bezpečí. Pavlína vypadala, že se jí hodně ulevilo už tím, že se
svěřila, slíbila, že krizové centrum navštíví.
117
Závěr
Předkládaná Metodika komunikace s ohroženými dětmi ve školách byla ověřována
v rámci dvouletého pilotního projektu na nejdříve třech, později dvou pilotních školách.
Realizace samotného projektu byla spojena s řadou těžkostí, tak jak to v případech pilotních
projektů bývá. Původní projektový záměr byl zachován, cesty k vytyčeným cílům se měnily
podle okolností a postupně získávaných zkušeností. O tom, že pilotní projekt splnil svůj
záměr, svědčí zpětná vazba od obou škol, ve kterých byl projekt realizován až do konce.
Vedení obou škol usiluje o pokračování aktivit projektu, působení preventisty vnímá jako
posilu školního poradenského pracoviště i možnost pro žáky „svěřit se v případě potřeby
někomu, komu důvěřují“. Preventivní aktivity považuje za přirozenou a nutnou součást
školního vzdělávacího plánu. Obě školy jsou připraveny na pokračování projektu se finančně
spolupodílet.
Přes tuto pozitivní zpětnou vazbu vnímáme jako důležité nepodceňovat rizika, která
se v průběhu projektu objevila. V první řadě je nutné vzít v úvahu specifika a rozdílnost
školského a sociálního sektoru. Jiná legislativa, jiné financování, jiné metody práce. V první
části spolupráce je proto nutné věnovat dostatek času vzájemnému poznání, vyjasnění
očekávání, zjištění potřeb. Preventisté vstupující do škol musí získat důvěru vedení škol a
potažmo pedagogického sboru. To se jeví poněkud obtížné, zvláště přihlédneme-li k tomu,
že žáci více důvěřují a navážou kontakt s člověkem blízkým jejich věku, kdežto u pedagogů
si respekt lépe získá člověk „starší“, s praxí získanými zkušenostmi.
Vliv na vstup preventisty do školy má také lokalita, ve které se škola nachází, její typ
a velikost. Ve velké, anonymní škole, má preventista problém „přiblížit se“ ke všem žákům či
pedagogickým pracovníkům především z kapacitních důvodů, malá škola „rodinného typu“
naopak preventistu vnímá spíše jako vetřelce a nechce ho do svého, důvěrně známého
prostředí pustit.
Samostatnou cílovou skupinou komunikace jsou rodiče žáků, kteří jsou pro komplexní
péči o ohrožené děti nepostradatelní, ale které se ukázalo jako velmi těžké motivovat pro
veškeré aktivity nad rámec jejich zákonných povinností. Vytvořit fungující komunikační
strategii směrem k rodičům vnímáme také jako naši vlastní výzvu do dalších projektových
záměrů.
Výhodou při realizaci projektu Archa – Vylodění bylo to, že preventisté patřili do sítě
sociálních služeb v lokalitách škol. Znalost místního sociálního prostředí, odborníků
poskytujících návazné služby, možnost zapojit je do aktivit formou lektorování v oblasti
rizikového chování či prezentování vlastních služeb, usnadnila preventistům šíření informací
v oblasti následných odborných služeb mezi cílovými skupinami. Nezanedbatelné místo má
při realizaci podobného projektu také komunikace s veřejností prostřednictvím médií či
různých prezentačních aktivit směrovaných do řad veřejnosti. Také pro tyto účely se jako
velmi vhodné v projektu Archa – Vylodění ukázalo navázání spolupráce s externím
poradcem pro PR a marketing.
Předloženou metodiku vnímáme jako základní osnovu, která bude v budoucnu
v rámci dalších preventivních projektových aktivit ověřována, aktualizována a doplňována.
Neklade si za cíl být jednoznačným návodem pro realizaci preventivních či intervenčních
aktivit ve školách. Může být použita ve svém celku, i ve svých jednotlivých částech. Při
realizaci komunikace s ohroženými dětmi je důležité vždy brát v úvahu konkrétní podmínky,
118
možnosti a potřeby realizující organizace a samotné školy. Nástroje komunikace lze různě
kombinovat, spojovat, doplňovat. Záměrem předkládané metodiky je stát se inspirací a
podnítit další aktivitu odborníků ve prospěch ohrožených dětí v jejich přirozeném prostředí,
ve škole.
119
Příloha 1
Vyučovací metody vhodné pro primární prevenci na školách
Při výběru vhodné výukové metody pro realizaci primární prevence ve škole je
zapotřebí vycházet nejen z daného tématu, ale též z věku žáků, ze zkušeností, které již
s danou problematikou mají, z časového rozvržení preventivní aktivity s ohledem na délku
programu i jeho umístění v průběhu vyučování. V neposlední řadě musí být preventista
připraven reagovat na aktuální fyzický i psychický stav žáků ve třídě. Společně s volbou
vhodných metod, které dle věku žáků přiměřeně střídá, je důležité, aby vzal v úvahu také
organizační formu programu – zda půjde spíše o skupinovou práci či individuální, zda bude
vhodnější sedět na židlích v kruhovém uspořádání či na zemi, na koberci. Při volbě metod i
technik musí samozřejmě vycházet také z materiálů, které má k dispozici – hudební nástroje,
výtvarné potřeby, dataprojektor, výpočetní techniku apod. 52
Metody slovního projevu
Slovo je nejrychlejší a nejefektivnější nástroj k předávání informací. Metody slovního projevu
jsou proto nejčastěji používané. Rizikem však je nesprávné porozumění. Preventista proto
musí neustále ověřovat, zda žáci předávanému komuniké rozumí.
52
•
Vyprávění
Tuto metodu charakterizuje jednosměrný tok informací od preventisty k žákům. Na
rozdíl od přednášky jde však o emotivně zabarvený způsob předávání informací, kdy
lektor do značné míry používá všechny verbální i neverbální komunikační prostředky.
Obsah je poutavý, je podán dynamicky a graduje. Vyprávění emocionálně působí na
žáky, zvyšuje jejich vnitřní aktivitu, často bývá jako metoda velmi účinné. Je vhodné
ho zařazovat mezi náročnější výukové metody, pomůže zklidnit, aniž přeruší
kontinuitu výuky. Tato metoda je velmi vhodná již v nižších ročnících 1. stupně.
•
Vysvětlování
Vysvětlování je slovní metoda, která pomáhá pochopit žákům podstatu daného jevu,
případně i jeho souvislostí. Používá se tam, kde se preventista nemůže opřít o
předchozí zkušenosti žáků. Výklad složitějšího jevu musí probíhat postupně, po
etapách, preventista si stále ověřuje, zda mu žáci rozumí.
•
Přednáška
Přednáška je ze slovních metod nejnáročnější. Klade značné nároky na lektora, ale
také na žáky, proto je vhodné ji použít při preventivních aktivitách u žáků staršího
školního věku, zařazujeme ji proto ve vyšších ročnících 2. stupně a u žáků 3. stupně.
Tato metoda prezentuje poznatky v souvislém, logicky utříděném a jazykově
bezchybném projevu. Je náročná na udržení pozornosti a schopnost se soustředit.
•
Práce s textem
Metoda připadá do kategorie slovní dialogické. Žáci vyhledávají informace a obrázky
v časopisech. Podstatou této metody je skupinová práce žáků, při níž může docházet
Zdroj: Slovník školské prevence rizikového chování.
Vohradský, J. a kol.: Výukové metody, ZČU Plzeň 2009.
MIOVSKÝ, Michal, ADÁMKOVÁ, Tereza, ČABLOVÁ, Lenka, at el, 2012. Výkladový slovník
základních pojmů školské prevence rizikového chování. Praha: TOGGA. 93 s. ISBN 978-80-87258-89-7.
120
k výměně názorů, rozvíjení týmové spolupráce a sounáležitosti. Díky práci s textem
se učí mu porozumět, orientovat se v něm a z množství informací vyhledat ty
nejdůležitější.
Aktivizující výukové metody
•
Diskuze
Diskuze patří mezi metody, při kterých dochází k intenzivní komunikaci mezi
preventistou a žáky. Každý při diskuzi může vyjádřit názor a postoj, který k danému
tématu zaujímá, může vyjádřit své obavy, ale společně se mohou snažit také nalézt
vhodná východiska a návrhy řešení. Díky této metodě dochází k upřesnění tématu a
žáci se také učí argumentovat a respektovat názor ostatních.
•
Modelové situace – řešení problémové situace
Tuto metodu lze zařadit pod metodu řešení problému či situační metodu.
Východiskem je modelová situace, kterou s ohledem na bezpečí žáků vytváříme tak,
že hlavním hrdinou je kamarád, spolužák – nikoliv tedy postava, se kterou by se mohl
žák a priori okamžitě ztotožnit. Žáci pracují ve skupinách cca po 8. Společně
s preventistou vytvářejí jakýsi „krizový tým“, který podle požadované zakázky řeší
danou situaci. Diskutují o vzniklé situaci, prohlubují schopnost empatie s hlavním
hrdinou příběhu, vyhledávají možnosti pomoci a následně nacházejí vhodná řešení
dané situace. Díky modelovým situacím žáci rozvíjejí tvořivé myšlení.
•
Didaktické hry
Hra je jednou ze základních forem činnosti – vedle práce a učení. S ohledem na věk
je vhodné hry zařazovat po celou dobu školní docházky. Hra zahrnuje jak oblast
rozumovou, tak ale také představivost a emociální prožívání. V rámci primární
prevence je vhodné využívat hry s určitým cílem, např. hry zaměřené na posílení
vztahů ve skupině, na vzájemné se poznávání, dále např. hry, které mají za cíl
rozdělit žáky do skupin či ošetřit emoce po náročném tématu. Můžeme je tedy využít
všude tam, kde chceme program zpestřit, zklidnit, rozdělit dvě náročnější metody
apod.
•
Psychosociální hry
Tyto hry využívají metody dramatické výchovy. Díky dramatické výchově mohou žáci
bezpečně modelovat problémové situace, různé životní události a mezilidské vztahy.
I přesto, že to většina žáků vnímá jako zábavu, mají tyto hry významný edukační
charakter. Žáci se mohou díky vlastnímu prožitku naučit jak zvládat některé obtížné
situace.
•
Metoda impulsu - práce s videonahrávkami
Autentické videonahrávky jednotlivých rizikových chování vždy pomáhají dokreslit
celou situaci a žáci díky ní mohou mnohem lépe pochopit určité souvislosti. Díky
videonahrávkám lépe porozumí tématu a umí si představit, jaké emoce hrdina
příběhu může zažívat. Často nastartují diskusi nad shlédnutým tématem. Po každé
videonahrávce je velmi důležité dát dostatečně velký prostor zpětné vazbě a
následnému ošetření emocí, které může v žácích videonahrávka vyvolat. S ohledem
121
na témata videonahrávek používaných v rámci preventivních bloků je zapotřebí
počítat se silnou emociální zátěží pro diváky. Je tedy vhodné domluvit se před
zahájením videoprodukce na možnost říci „Stop!“ a videoukázku zastavit, příp.
umožnit žákovi promítací prostor opustit. Pak je vhodné, aby ho ze třídy ven
doprovodil preventista a umožnil mu okamžitě reagovat zpětnou vazbou.
Při realizaci preventivních programů se jako vhodné jeví např. výtvarné techniky
(např. koláže při tvorbě plakátů), hudební nástroje (Orffův instrumentář – vyjádření emocí) či
relaxační techniky. Zkušený preventista v oblasti arteterapie či muzikoterapie zde může
využít prvky, kterými vhodně celý blok doplní. Vždy však s ohledem na skupinu žáků, se
kterými pracuje, a situaci, ve které preventivní program probíhá.
122
Příloha 2
Výběr psychosociálních her pro primární prevenci na školách
(Zdroj: Valenta J.: Učit se být)
Hra „Síť“
Cíl: Podpořit sounáležitost třídy jako celku, motivovat žáky k včasnému řešení konfliktů,
pěstovat v nich umění oceňovat, diskutovat s nimi nad tím, že negativní věci se často říkají
daleko snáz, než ty pozitivní, čím je to způsobeno, jak se takové pozitivní výroky o naší
osobě vůbec poslouchají, apod. Vyzdvihnout důležitost vzájemné propojenosti třídy a
zároveň individuality každého jedince.
Věk hráčů: min. 2. stupeň ZŠ
Časová dotace: 20 – 30minut
Pomůcky: klubíčko
Průběh: Žáci sedí v kruhu tak, aby na sebe všichni navzájem viděli. Jednomu z žáků je
předáno klubko vlny. Jeho úkolem je hodit klubko vlny některému z jeho spolužáků, ovšem
tak, aby i po hodu pořád držel „svůj“ konec klubka. Než klubko hodí, musí nahlas říct, komu
klubko hází a z jakého důvodu si tohoto žáka vybírá. Podmínkou je, aby důvodem, proč si
daného žáka vybírá, bylo něco pozitivního (např. něco, co vybranému žákovi jde, za co je
možné ho ocenit, v čem vyniká, apod.). Vybraný žák si stejným způsobem vybírá jiného
žáka, nahlas říká jeho jméno a důvod a poté hází klubko a svůj konec nepouští. Takto vzniká
v kruhu spolužáků síť, které se všichni drží. Když se sítě drží všichni žáci, následují od
lektora otázky typu:
Lektor:
Když se podíváte na to, co jste teď společně vytvořili, co vám tento obrazec
připomíná?
Třída:
Pavoučí síť.
Lektor:
Proč si pavouci dělají své sítě? K čemu jim slouží?
Třída:
K zachycení potravy.
Lektor:
(Zde je dobré ze strany zmínit stručné informace o pavoučích sítích, skutečně
si ji pavouci dělají kvůli potravě, jejich sítě bývají pevné, potrava se ze sítě
často nedostane, apod.)
Co by mohla zachytit vaše třídní síť? Je možné, aby byla také tak pevná jako
pavoučí…?
Třída:
Problémy, pády, apod.
Lektor:
Jak toho lze docílit? Co je dobré pro to udělat? Je dobré mluvit o problémech?
Jak pomoci někomu, kdo „spadne“ – zažívá pád/trápení? Apod.
Třída se často rozpovídá a začne sdílet vzájemné konflikty či pochvaly, v tento moment je
vhodné dát prostor, ovšem vždy dát možnost vyjádřit se tomu, koho se sdílení týká. Pokud
třída začne mluvit o někom, kdo ve třídě právě chybí, vyslechnout, zreflektovat, nicméně
zmínit, že tu dnes tato osoba není a na dané argumenty tím pádem nemůže reagovat, bránit
se, apod. a je v tom případě dobré to otevřít, až daná osoba bude přítomna. (Je důležité
korigovat, co děti do „sítě“ přináší a umožnit přinášení a sdílení jen toho, co se skutečně
dotýká třídy a vztahů v ní.) Na závěr se zeptat, zda žáci vnímají propojenost třídy, v čem je
dobré, že třída je vzájemně propojená, apod.
Třída:
K podpoře, pomoci, apod.
123
Hra „Létající koberec “
Cíl: Cílem je podpora a rozvoj spolupráce mezi žáky, uvědomění si důležitosti týmového
ducha, posilování přirozených rolí v dané třídě a individuality každého jedince, posílení
komunikace ve třídě. Pro pedagogy je dobré nahlédnutí kolektivu v neobvyklé situaci.
Časová dotace: 20 minut
Pomůcky: deka/plachta/rozstřižený igelitový pytel
Průběh: Žáci jsou rozděleni do dvou, případně do tří skupin podle celkového počtu. Každá
skupina si stoupne na deku/plachtu, která je v tomto případě létajícím kobercem, a jejím
úkolem je „koberec“ otočit tak, aby z něj nikdo z nich v průběhu „otáčení“ nespadl. Pokud
někdo z dané skupiny spadne, je to, jako kdyby spadl do prostoru ve vzduchu, a celá
skupina musí s otáčením začínat znova. Všichni se tak musí navzájem snažit, aby
o žádného člena skupiny nepřišli. Po tom, co se to povede oběma skupinám, si žáci usedají
do kruhu společně s lektory.
Přichází na řadu reflexe právě proběhlého a otázky typu:
-
Jak se vám vzájemně spolupracovalo na otáčení?
Jak jste navzájem komunikovali?
Rozdělili jste si nějak role? Měl každý nějakou funkci?
Byl někdo, kdo převzal „velení“ a skupinu řídil?
Pokud někdo takový byl, jak to vzniklo?
Pasoval se do vedoucí role sám, nebo byl ostatními vyzván? (Zde dát vždy prostor
k vyjádření i danému „vedoucímu“ skupiny)
Fungovalo to?
Co způsobovalo problémy?
Proč myslíte, že vznikaly konflikty?
Jak byly vyřešené?
Na co byla hra zaměřená?
Kdy je spolupráce ve třídě důležitá?
Jak jí lze dobře docílit? Co je k tomu potřeba?
Hra „Setřást zlost“
Cíl: Reflektovat s žáky, že prožívání agresivity je pro každého v určitých situacích přirozené,
ale jsou způsoby, které nám pomáhají s ní pracovat. Podpořit jejich podpůrné zdroje, jak se
svojí vlastní agresivitou dobře „naložit“.
Pomůcky: žádné
Průběh: Žáci jsou rozděleni do dvojic či trojic, budou pantomimicky předvádět situace, které
v nich mohou vyvolávat agresivitu. Na znamení lektora se scénka přeruší a hráči gesty a
mimikou „setřásávají“ svůj vztek a zlost – mohou při tom poskakovat, potřásávat rukama,
nohama, ukazovat, jak si stírají dlaněmi zlost z obličeje nebo se pravidelně nadechují. Po
tomto setřásání přijde druhé znamení od lektora, které dává najevo, že „setřásání zlosti“
124
končí a dvojice má za úkol se opět pantomimicky přátelsky pozdravit, podat si ruku,
pokývnout, apod. Po této aktivitě následuje s žáky reflexe, s otázkami typu:
-
Co jste prožívali během předvádění své scénky?
Jaké bylo setřásávání vzteku?
Kdy v nás zlost vzniká?
Co se dá proti zlosti dělat? Pomohlo na ní setřásání?
Je v pořádku prožívat zlost?
Co na ni pomáhá vám?
Můžu já pomoci někomu, kdo prožívá vztek? Jak? Apod.
Hra „Proč ne?“
Cíl: Podporovat pozitivní vztah dětí s rodiči, umět vytvářet kompromisy, podporovat a rozvíjet
komunikaci mezi nimi.
Časová dotace: 30 minut + 30 min.
Pomůcky: fixy, papíry, časopisy
Průběh: Žáci jsou rozděleni do dvojic či trojic a jejich úkolem je před třídou zahrát situaci,
která je zaměřena na klasický spor rodičů s dětmi – Dítě chce jít ven, ale rodič dítě nechce
pustit. Nedohodnou se a jejich dialog končí hádkou. Každá skupinka může tuto situaci
přehrát po svém, v různých variantách, ovšem zadání zůstává všem stejné. Po této aktivitě
následuje reflexe s otázkami typu:
-
Proč se mezi sebou rodiče a dítě nedohodli?
Proč to rodiče dítěti zakazovali?
Proč se dítě na rodiče naštvalo?
Lze se na to podívat z obou stran?
Co dítě v dobu konfliktu prožívalo?
Co prožívali rodiče a co je k zákazu vedlo?
Máte představu, jací vy budete jednou rodiče?
Na reflexi navazuje druhá část hry, při níž jsou žáci rozděleni do dvou skupinek.
Každá z nich dostane k vyjádření arch papíru, fixy, případně časopisy jako pomůcku. Jedna
skupinka bude odpovídat na otázku: „Co očekávají rodiče od svých dětí?“ a druhá na otázku
„Co očekávají děti od svých rodičů?“. Odpovědi/očekávání obou skupinek (kterých by mělo
být u obou skupinek více, např. 10) poté porovnáme a budeme společně hledat společná
„pravidla“, která by uspokojovala jak rodiče, tak děti a zlepšovala tak jejich vzájemné soužití.
Pravidla budeme hledat a vytvářet společně, formou diskuze, přičemž každé pravidlo, které
bude odpovídat spokojenosti obou cílových skupin, bude žáky zapsáno např. na další arch
papíru připevněný na tabuli.
Hra „Jednosměrná komunikace = obrazce“
Cíl: Tato hra podporuje rozvoj komunikace, zvyšuje povědomí o bariérách a nesrovnalostech
v komunikaci, které mohou nastat a které jsou zdrojem konfliktů.
125
Časová dotace: 20 – 30 minut
Pomůcky: žádné
Průběh: Žáci sedí v lavicích a vyzve se jeden dobrovolník. Všichni žáci sedící v lavicích mají
před sebou čisté listy. Dobrovolník půjde před třídu k tabuli a dostane od lektorů čtvrtku, na
níž jsou nakreslené různé obrazce, jež se např. dotýkají, prostupují (např. dva čtverce a
kruh, trojúhelník, atd.). Třída nevidí, co je na obrázku a nesmí se po dobu hry ani na nic ptát.
Úkolem žáka stojícího před tabulí je, aby popsal obrázek tak, aby třída tentýž obrázek
nakreslila na své čisté papíry. Poté, co žák obrázek popíše, je možné ho ukázat třídě, zda se
s jejich shoduje. Následuje vyzvání dalšího dobrovolníka.
Obměna hry: Tuto hru lze hrát i ve dvojicích a to tím způsobem, že se dvojice posadí buď
proti sobě, nebo i zády k sobě. Jeden z nich bude mít připravený/předkreslený obrázek od
lektora, druhý bude mít jen čistý papír. Úkolem toho, kdo bude mít předlohu je opět
nadiktovat ji druhému tak, aby druhý žák nakreslil na svůj prázdný papír co možná
nejpodobnější obrázek, jako je na předloze u prvního žáka.
Po této hře opět následuje s žáky reflexe s otázkami typu:
-
Jak se vám to překreslovalo?
Jak se vám informace předávali?
V čem byli problémy?
Jakou roli hrála představivost?
Jak to, že jedno slovo pro každého z nás může mít jiný význam?
Připomíná vám tato hra něco z vašeho života?
Na co byla podle vás zaměřená?
Očekávali byste, že to někdo popíše jinak? Vy byste obrázek popsali jinak?
Může být naše vlastní očekávání a předvídání v komunikaci zdroj problémů?
apod.
Hra „Představovací kolečko“
Cíl: Hra je vhodná v kolektivu těch, kteří už se znají – tedy není vhodná, jako seznamovací
aktivita v prvních ročnících střední školy. Rozvíjí a podporuje sounáležitost třídy,
komunikativní schopnosti a zároveň na úvod eliminuje strach z mluvení před zbytkem třídy.
Velmi často navazuje příjemnou atmosféru.
Věk hráčů: min. 3. stupeň (střední škola)
Časová dotace: 15 – 20 minut
Pomůcky: žádné
Průběh: Žáci sedí v kruhu společně s lektory a jejich úkolem je vzájemné představení.
Protože jsou ale zvyklí představovat se každý sám, v této hře je od tohoto tradičního
představení upuštěno. Začíná se studentem po pravé straně lektora. Ten má však za úkol
mlčet. Jeho jméno vyslovují ostatní a zároveň o něm říkají něco, co ho charakterizuje. Takto
to pokračuje, aby se dostalo na všechny, včetně lektorů. Poté následuje další kolečko,
v němž tentokrát mluví pouze ti, na které kolečko došlo. Mají za úkol říct, zda souhlasí s tím,
co o sobě slyšeli a zda nechtějí něco k informacím o sobě doplnit.
126
Hra „Lék na AIDS“
Cíl: Hra navozuje velmi napínavou atmosféru, celá třída je často „ponořena“ do společné
věci, vzniká prostor pro diskuzi, nejen třídy a lektorů, ale často i jednotlivých členů třídy mezi
sebou. Hra má poukázat na vnímání předsudků a kontroverzních témat ve společnosti, na
empatii k těmto tématům, rozšiřuje toleranci k odlišnosti a vybízí k eliminaci rychlého
odsuzování, podporuje rozdílné názory studentů a zdůrazňuje právo každého člověka na
svůj názor.
Věk hráčů: min. 3. stupeň (střední škola)
Pomůcky: žádné
Průběh: Studentům je na tabuli nakreslena prázdná tabulka, v níž je pouze pět jmen lidí a
šest kategorií (věk, povolání, způsob nákazy, rodina, šance na přežití bez podání léku a
„ostatní“). Studenti si tabulku mohou nakreslit na svůj papír. Prázdných políček je v tabulce
dohromady 30, studenti se však mohou zeptat pouze na 20 z nich. Každý student je
postaven do situace, kdy má pouze jeden „zázračný“ lék na AIDS, kterým může zachránit
pouze jednu osobu. Musí se rozhodnout na základě odhalených 20 informací. Své
rozhodnutí musí každý obhájit a také sdělit, proč nevolí jinou osobu. Poté, co své stanovisko
sdělí všichni, jsou studentům zveřejněny zbylé informace. Po tomto sdělení mají všichni opět
čas na rozmyšlenou a poté říkají, zda by se na základě dalších informací rozhodli jinak a
proč. Žádná správná odpověď neexistuje. Po hře je vždy nutné celou hru rozebrat, věnovat
se zpětné vazbě a reflexi, rozvést se studenty diskuzi nad kontroverzními tématy. Dopředu i
v průběhu celé hry studentům říkáme, že víme, že rozhodnutí je velmi těžké, je dobré mu
věnovat čas a pokud se na takové rozhodnutí někdo opravdu necítí, nenutíme ho dělat.
127
Příloha 3
Použité zkratky
CAN
Child Abuse and Neglect (Syndrom týrání, zneužívání a zanedbávání
dítěte)
IZS
integrovaný záchranný systém
KP
krizová pomoc
LB
Linka bezpečí
LD
Linka důvěry
MPP
Minimální preventivní program
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
NZDM
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež
OSPOD
Orgán sociálně právní ochrany dětí
PPP
pedagogicko-psychologická poradna
PPPo
poruchy příjmu potravy
PPRCH
primární prevence rizikového chování
PPRCH
primární prevence rizikového chování
SASRD
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
SPC
speciálně-pedagogické centrum
SPOD
sociálně právní ochrana dětí
SŠ
střední škola
ZŠ
základní škola
128
Příloha 4
Použité zdroje
Použitá literatura:
Diakonie ČCE – středisko v Plzni: Metodika spolupráce multidisciplinárního týmu odborníků,
Nadace Sirius, 2011 (zdroj: http://www.nadacesirius.cz/soubory/prilohy/Diakonie-metodikamultidisciplinarni-spoluprace.pdf)
Egermaierová, V.: Virtuální komunikace a její využití v rámci nízkoprahových zařízeních pro
děti a mládež, České Budějovice 2013 (diplomová práce).
Geldard , K.: Dětská psychoterapie a poradenství, Portál, Praha 2008.
Holeček, V.; Miňhová, J.; Prunner, P.: Psychologie pro právníky, Plzeň 2007.
Kaletová, V.: Kvalita vztahu mezi pracovníkem a dítětem při krizové intervenci, Plzeň 2010
(bakalářská práce).
Leman, K.: Sourozenecké konstalace, Portál, Praha 2012.
Lovasová, L., Hanušová, J., Hellebrandová, K.: Děti a jejich problémy, JPM tisk, Praha 2005.
Martínek, Z.: Agresivita a kriminalita školní mládeže, Grada, Praha 2009.
Matoušek, O. Slovník sociální práce, Portál, Praha 2008.
Matoušek, O. a spol.: Sociální práce v praxi, Praha, Portál, 2005
Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Portál, Praha 2010.
Miovský, M., Adámková, T., Čablová, L.: Výkladový slovník základních pojmů školské
prevence rizikového chování, TOGGA, Praha 2012.
Procházka, M.: Sociální pedagogika, Grada, Praha 2012.
Ptáček, R.; Kuželová H.: Vývojová psychologie pro sociální práci, MPSV, Praha 2012.
(in: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14812/VP_nahled.pdf)
Slomek, Z.: Etopedie, UJAK, Praha 2010.
Šimíčková Čížková J. a kol.: Přehled vývojové psychologie, Olomouc 2005.
Šmahel, D.: Psychologie a internet: Děti dospělými, dospělí dětmi, 2003.
Špaténková, N.: Krizová intervence pro praxi, Grada, Praha 2011.
Standardy kvality sociálních služeb – výkladový sborník pro poskytovatele. Výstupy
z tématických diskuzních setkání a práce odborných týmů pro jednotlivé oblasti Standardů
kvality sociálních služeb, Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR 2008 (vydání první)
129
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání, Karolinum, Praha 2005.
Valenta, J.: Učit se být, AISIS, Kladno 2003.
Vodáčková, D. a kol.: Krizová intervence, Portál, Praha 2003.
Vohradský, J. a kol.: Výukové metody, ZČU Plzeň 2009.
Vyhláška č. 505 k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (zdroj: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakono-socialnich-sluzbach/uplne/)
Zákon
č.
359/1999
Sb.,
o
sociálně
právní
ochraně
dětí
http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialne-pravni-ochrane-deti/uplne/)
(zdroj:
Internetové zdroje:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/V/V%C3%BDchovn%C3%BD_po
radce
http://aplikace.msmt.cz/PDF/MSMT14072005.PDF
http://www.bezpecne-online.cz
http://www.czechkid.cz/si1260.html
http://www.evalabusova.cz/clanky/radosti.php
http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=7&tema=147
http://www.linkabezpeci.cz
http://www.lupa.cz/clanky/ceske-deti-a-internet
http://www.mpsv.cz/files/clanky/9556/Navrh_opatreni_k_transformaci.pdf
http://www.msmt.cz/dokumenty/2005-7-1
http://www.msmt.cz/file/28077
http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlasky-ke-skolskemu-zakonu;
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-pokyny
http://www.multikulturazlin.cz/l.php?id=8
http://www.nadacesirius.cz/soubory/prilohy/Diakonie-metodika-multidisciplinarnispoluprace.pdf
http://www.nakluky.cz/magazin/item/1008-co-je-homofobie-zastavme-homofobni-chovani/,
rámcový koncept rizikového chování ve školním prostředí, příloha č. 8, dostupný
z www.msmt.cz
130
http://www.pedagoginkluze.cz/26-oznamovaci-povinnosti-skol-a-skolskych-zarizeni
http://www.plzensky-kraj.cz/cs/system/files/users/.../2012_pprch_pk.pdf
http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialnich-sluzbach/uplne/
http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialne-pravni-ochrane-deti/uplne/
http://www.policie.cz/clanek/prevence-informace-o-extremismu-co-je-extremismus.aspx
http://www.pppjicin.cz/dokumenty/Minimalni-preventivni-program.pdf
http://www.pppuk.cz/soubory/zatec_metodicky_pokyn_k_prevenci_a_reseni_sikanovani_242
46_2008_6.pdf
http://www.prevence-info.cz/p-prevence
http://www.prevence-info.cz/sites/default/files/users/43/koncepce_pdf_60621.pdf
http://www.prevence-praha.cz/sekty
http://www.prevence-praha.cz/rasismus-a-xenofobie
http://www.prevence-info.cz/vyzkum/vyzkum-rizikoveho-chovani-ceskych-deti-na-internetu2013
http://www.prevko.cz/_data/afm-uploads/prevence.doc
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/index.shtml
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/detstvi-asekta.shtml
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/rizikove-chovaniditete/rizikove-sexualni-chovani.shtml
http://www.seznamsebezpecne.cz
http://www.streetwork.cz/images/download/Pojmoslovi_text.pdf
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/M/Metodik_prevence?highlight=
Metodik+prevence
Média:
Rozhovor s dítětem, DVD – instruktážní dokument, DKC, Praha V Zápolí 2007
131
132

Metodika komunikace s ohroženými dětmi4.39 MB

Transkript

Podobné dokumenty

sport klub rb - Romana Beranová

[email protected]