OS A IDEOLOGIE

Transkript

OS A IDEOLOGIE

Lenka Strnadová. KAP/OS, ZS 2011/12, studijní podkladový materiál. Prosím necitovat!!!
OS A IDEOLOGIE – KRITICKÉ POHLEDY NA OS (FEMINISMUS, MARXISMUS)
Přednáška OS, KAP FF ZČU, ZS 2011/12
Občanská společnost jako veřejná sféra
-
koncept veřejnosti a veřejné diskuze je od rozvažování o OS neodmyslitelný
o ovšem obrysy značně nejasné - vymezení záleží na úhlu pohledu
podle liberálních autorů - veřejná sféra obvykle sférou politické
reprezentace a zákonů
•
v protikladu ke sféře soukromého
•
diskuze mezi občany se sice může týkat věcí veřejných, ovšem
jako taková je stále součástí soukromé sféry OS
•
oddělena od formální politické veřejné sféry
•
jen velmi těžké obhájit pevnou a jasnou hranici mezi veřejnou
sférou státu a OS.
-
minimalističtí autoři - ztotožňuje OS s veřejnou sférou a zároveň veřejnou sféru
(OS) odlišuje od státu i trhu
o OS - reprezentuje jiné hodnoty než trh či stát
o sféra občanské ctnosti a veřejné diskuze
probíhá na základě racionálních pravidel
anti-totalitární teorie Arendt, ale i mnohé proudy, které vycházejí
z levicového myšlení a z marxistických kořenů
-
veřejnost (publicity) dle Young zahrnuje tři různé významy:
1) prostor pro komunikativní aktivitu a střetávání,
2) vztah mezi občany v tomto prostoru a
3) způsob mluvy a dalších druhů vyjadřování (Young, 2002a: 168).
-
Veřejná sféra
o jednotná a všeobecná (jako je tomu v Habermasově teorii)
o mnoho menších, parciálních veřejných sfér a veřejností (Fraser, 1999)
-
pojítkem mezi lidmi a mocí
-
prostorem pro artikulaci a vyjádření názorů a požadavků
-
zajišťuje opozici a kontroluje demokratickou odpovědnost
-
ovlivňuje politiky (policies)
-
nástrojem, pomocí něhož se společnost reformuje (Young, 2005: 173 – 180)
-
prostředkem k dosahování konsenzu
1
-
místem, kde je možno usilovat o rovnováhu mezi individuální autonomií a
požadavky společnosti (Edwards, 2004: 60–61)
-
Jürgen Habermas
o Myšlenka veřejnosti - rozvažování o věcech společného zájmu
o ze střetávání názorů vychází výsledná shoda
o má napomáhat
rozhodování v demokratických
systémech i kontrole
demokratického státu
o aréna pro veřejnou deliberaci - měřítkem kvality demokracie
Inkluzivita či exkluzivita veřejné diskuze
o Politika veřejného dialogu v rámci občanské veřejné sféry - cestou, jak se
shodnout na normativně platných a legitimních řešeních, která by na rozdíl
od čistě většinového systému reprezentovala všechny občany (Edwards,
2004: 59)
Veřejný diskurz je tedy nástrojem řešení epistemologického problému,
o zároveň prostorem, který se s nástupem pozdního kapitalismu vytrácí a
z něhož zůstává pouhá fasáda
o Opravdová neomezená, racionální veřejná diskuze byla ovládnuta cizími
mechanismy světa peněz (trhu) a moci (státu)
o kritika a snaha o návrat kritického veřejného rozvažování
„Kolonizace
životního
světa“ znepokojujícím
rysem
soudobých
společností
•
logiku lze do velké míry vystopovat zpět k marxistické teorii
odcizení a komodifikace
Marxistické kořeny Habermasova myšlení
-
Marx ve své teorii čerpá z Hegela
o pojímá OS ekonomicky
dokonce o čistě ekonomické pojetí - souvisí s jeho celkovou koncepcí
jedince jako pracující bytosti
o OS je potom výtvorem jedné fáze historického vývoje - buržoazní společnosti
-
OS omezuje pouze na soubor výrobních sil a vztahů
o základ v systému potřeb - uměle vyvolávány kapitalistickým systémem
napomáhala buržoazii ovládat celý společenský systém a především
vrstvu proletariátu
2
o Ekonomika a práce jsou základními motivy lidských vztahů
jiné dimenze Marx přehlíží
-
OS ztotožněna se systémem kapitalistické výroby a trhu
-
radikálně staví proti liberálnímu individualismu
-
Jedince lze analyzovat pouze jako součást společenského systému - člověk sám
sebe uskutečňuje v interakci se svým okolím – tedy prostřednictvím práce
-
konceptem základny a nadstavby
o nadstavby jsou dva systémy
-
politicko-právní (právo a stát)
ideologický (ideologie – náboženské, etické, právní, politické apod.)
OS oddělena od státu - ale sama oblastí základny
o stát obrazem vztahů v rámci OS
-
stát ani vědomí či myšlení nejsou s to zvrátit přirozený historický vývoj a změnit
strukturu základny- OS
-
V kapitalistické společnosti v OS stav nadvlády buržoazie nad dělnickou třídou
o napomáhá udržovat stát - pouhým nástrojem násilí a donucování, v rukou
vládnoucí třídy
-
OS v Marxově teorii určující roli, ale zároveň je v rámci kapitalistického stupně
vývoje dějin prostředím, ve kterém probíhá vykořisťování dělnické třídy buržoazií
o pouze prostředím vlastníků
o vykořisťovaná třída je z ní vyloučena a nedostává je jí tedy ani reprezentace
v institucích státu
-
Svobodná společnost stát ke své existenci nepotřebuje
o v nejvyšším stupni vývoje dějin se společenství lidí (Gemeinwesen) stává
zcela samosprávným
o Komunita ve smyslu Gemeinwesen - beztřídní společnosti altruistických lidí
o Není to sdružení, které lidé vytvářejí za určitým účelem (Gemeinschaft), ale
přirozené harmonické soužití svobodných jedinců v určitém prostoru, způsob
života
o opatřit členy a třídy OS, které nejsou součástí ´mocenské struktury´,
politickou mocí“
-
V kapitalismu se jedinec násilně vnitřně dělí mezi soukromou sféru OS a politickou
komunitu
o procesem odcizení od výsledků své práce, sebe sama i ostatních členů
společnosti
3
o zbývá pouze minimální prostor soukromého života, pouze minimální část
jeho vlastní osobnosti, bez společenského přesahu
o zrušit umělou distinkci mezi soukromým a veřejným, překonat instituci
soukromého vlastnictví i OS samotnou
-
monologická společnost, v níž přestává existovat politika
1.1.1-1
Schéma Marxova pojetí OS a státu
NADSTAVBA
SFÉRA STÁTU A IDEOLOGIE (VĚDY, MYŠLENÍ, VĚDOMÍ
APOD.)
ZÁKLADNA
OS = SFÉRA VÝROBNÍCH SIL A VZTAHŮ = TŘÍDNÍ BOJ
Zdroj: Strnadová dle Bobbio, 1988.
4
Antonio Gramsci
-
na Gramsciho dílo navázal směr radikální demokracie, který se více udržuje ve
spojení s původními Marxovými myšlenkami
-
teorií hegemonie a rolí, kterou v dosahování hegemonie předělil OS
-
z Hegela
-
u Hegela se nechal inspirovat ve svém pojetí korporací - oslabená je u něho složka
teorie potřeb
-
OS oddělil od ekonomiky
o Vyhýbá se ekonomickému redukcionismu
-
neviděl OS čistě negativně
o Oceňoval roli asociativní OS, např. moderních církví, odborů, klubů či
politických stran
o důraz na sociální hnutí jako součást OS
-
odklonil od čistě materiálního vnímání člověka
o OS - nepovažuje za sféru výroby a ekonomických vztahů
-
OS pro udržování hegemonie prostřednictvím nenásilného získávání souhlasu a
loajality zásadní
o Obecným cílem hegemonie tvorba kolektivní vůle a nové koncepce světa
o stát musí souhlas vynucovat nadvládou a silovými prostředky
o OS dokáže vytvořit hegemonii, jež je dobrovolně přijímána
o Stát - instituce jako zákony, byrokracie, policie či armáda
o OS kulturní a společenské instituce, sdružení a vše, co zajišťuje reprodukci
ideologie
-
idealistický obrat – OS určující roli pro tvar celého systému - součástí nadstavby
o jak bude vypadat sféry výroby a ekonomiky
o Nadstavba se vlastně mění v základnu - přejímá její určující roli
-
O sféru nadstavby se dělí stát a OS
-
Stát - závislý na produktu OS – ideologii (Bobbio, 1988: 88)
o S nárůstem hegemonie OS stát přirozeně zaniká, jelikož jeho silových
prostředků není dále třeba
-
Moc OS a ideologie ve schopnosti vytvářet hodící se interpretace vztahů
v ekonomické základně
-
eticko-politická sféra OS (a státu) považována za subjektivní sféru svobody
o ekonomická sféry za objektivní oblast nutnosti
5
o jedinci, kteří tento fakt rozpoznají a pochopí objektivní danosti, s nimi mohou
začít pracovat a instrumentálně utvářet výklady sféry výroby a ekonomiky,
které slouží ke získání hegemonie
-
v OS novodobé korporace- asociace a svazy - především ve formě sociálních hnutí
přispívají největší měrou k tvorbě a prosazení vládnoucí ideologie
o Zajišťují stabilitu kapitalistického pořádku - nenásilnou formou vytvářejí
představu o jeho demokratičnosti a nestrannosti a zajišťují vládnoucí
buržoazní třídě ideologickou převahu
-
napříč sociálními vrstvami
konsensuální tvorbou panství
obranou proti buržoazní hegemonii - alternativní, anti-hegemonická OS
o přijde s novými idejemi a provede (stále ještě proletářskou) revoluci
1.1.1-2
Schéma Gramsciho pojetí OS a státu
NADSTAVBA
STÁT
zákony, byrokracie
policie, armáda
OS
třídní boj
ideologie
duch, kultura
ZÁKLADNA
SFÉRA VÝROBNÍCH SIL A VZTAHŮ
Zdroj: Strnadová dle Bobbio, 1988.
6
-
Gramsci - výchozí bod většině post-marxistických - převrátil logiku marxismu systém legitimizace ideologické nadvlády jedné třídy na základě principu
hegemonie
Louis Althusser
-
strukturalistické teorie
-
ideologická legitimizace současných demokratických systémů - systém je s to sám
konstituovat jedince – subjektivitu
o uvnitř kulturních a vzdělávacích institucí systému, tzv. „ideologických státních
aparátů“
církve, vzdělávací instituce, rodina, právní instituce, politický systém a
politické strany, odbory, komunikační prostředky a kulturní instituce,
včetně literatury, umění či sportu
o jedinci získávají nejen znalosti, ale osvojují si i pravidla chování, jejichž
dodržování znamená, že ve skutečnosti akceptujeme a následujeme
pořádek ideologie, kterou zavedla dominantní třída
o Vzdělávací ideologický aparát nahradil v moderním kapitalistickém systému
staré ideologické aparáty, především církev
o Spojení církev – rodina přenechalo místo spojení škola – rodina
o Každá praxe je ideologická a každý jedinec je nositelem ideologie
-
Vývoj společenského uspořádání – naddeterminace
o určován celým systémem vazeb a strukturou prvků společnosti
komplex determinant, z nichž není možné ani jednu postavit do role
základního určujícího faktoru
není identita hegemona neměnná
rozpory a boje, které hegemona nutí měnit identitu a přizpůsobovat ji
Habermas
-
Habermas souzní s Marxem, především ve svých raných spisech, ohledně kritiky
kapitalistického systému
-
slabiny, které marxismus vykazoval vzhledem k politické praxi, a přílišné spoléhání
na hegelovskou dialektiku
o také ze západního marxismu, Freuda a svých předchůdců v rámci
Frankfurtské školy
7
o reflektuje i selhání marxistických předpovědí ohledně nevyhnutelnosti
revoluce proletariátu
-
Mezi filozofií a vědou (1976) - čtyři konkrétní prvky marxismu, které byly
zpochybněny soudobým vývojem soudobé společnosti. Jsou to:
1) metafora základny a nadstavby,
2) vykořisťování proletariátu,
3) význam proletariátu a třídního vědomí a
4) marxistické teorie státu a původní doktrína v konfrontaci s praxí sovětského
marxismu (Edgar, 2005: 5–8).
-
pozdně kapitalistickou společnost všeobecné spotřeby jako nesvobodnou
o dosáhnout emancipace člověka v rámci moderní společnosti
o odstranit diktát moci a peněz ze sfér životního světa
ochránit
sféru
soukromého
života
a
veřejnou
sféru
OS
od
mechanismů instrumentálního rozumu
Habermasovo pojetí veřejné sféry
-
součástí projektu kritické teorie, která chce propojit normativní vědu s politickou
praxí, a tak dosahovat praktických reforem společnosti
-
Strukturální přeměna veřejnosti (1961), jemuž předcházela zajímavá empirická
studie Student a politika
-
konečným cílem bylo odvodit normativní model veřejné sféry pro současnost
-
apatie německých občanů vůči politice - Student a politika
o v publikaci jeho habilitační práce Strukturální přeměna veřejnosti
Vývoj veřejnosti
-
Veřejná sféra je prostor, v němž se schází veřejnost, jež na základě veřejné
diskuze formuje veřejné mínění
-
potenciál kontrolovat stát a plnit kritickou funkci
-
oddělenou od rodiny či trhu jako čistě soukromých arén
o jinými hodnotami
-
náleží k OS, oblasti trhu a společenské práce, ovšem stojí vůči ní v oddělené pozici
-
vývoj veřejnosti od středověku po současnost
-
několika obecných fází - sled a datace však nejsou stejné v různých geografických
oblastech
8
1) reprezentativní veřejnost,
2) občanská veřejnost a občanská společnost,
a. literární veřejnost,
b. politická veřejnost a
3) návrat reprezentativní veřejnosti (Habermas, 2000b).
-
Středověk neznal typický protiklad mezi soukromým a veřejným
o i pozemkové vlastnictví bylo součástí lenního systému
o Každé léno vázáno panovníkovi a jako takové bylo možné termínem veřejné
označit to, co bylo panské, společné k užívání
o Držitelé veřejných znaků potom reprezentovali navenek svůj sociální status –
odtud termín reprezentativní veřejnost
o V průběhu 16. století se reprezentativní veřejnost koncentrovala v městských
státech
V rámci aristokratické společnosti se princip reprezentace uplatňoval
ve smyslu reprezentace panovníka před lidem
základní zásada
zůstala
stejná –
reprezentace neznamenala
reprezentaci lidu, ale před lidem
o V poslední fázi - reprezentativní veřejnost přetvořila v úzkou skupinu
dvořanů, uzavřenou komunitu se specifickými zásadami „dobré společnosti“
-
v druhé polovině 18. století k prvnímu oddělení veřejného a soukromého
o veřejný - vše, co souviselo s veřejnou mocí a státem
o Vše ostatní bylo soukromé
1.1.1-3
První oddělení veřejné a soukromé sféry dle Habermase
VEŘEJNOST
PANOVNÍK
ABSOLUTISTICKÝ STÁT
STÁTNÍ APARÁT
SFÉRA SOUKROMÉHO
OBCHOD
SOUKROMÉ DOMY
RODINA
Vztah jednostranné kontroly
Zdroj: Strnadová dle Habermas, 2000b: 67–68.
9
-
Několik významných jevů přispělo ke vzniku moderní občanské veřejnosti:
a) oddělení byrokratického aparátu, administrativy a vojska od osoby panovníka - tzn.
objektivizace institucí veřejné moci a privatizace dvora (Habermas, 2000b: 68),
včetně rozvoje stavovské moci, který vyústil v ustavování parlamentů,
b) rozvoj peněžní směny a obchodního kapitalismu,
c) s tím spojená výměna informací, zpočátku formou obchodní korespondence, a
d) rozšíření tisku, otevření informací větší skupině obyvatel, zdokonalení poštovních
služeb a počátky vydávání novin.
-
veřejná sféra jako sféra neosobní státní moci a správy
-
proti ní občanská společnost coby oblast privatizovaného hospodářství
o obchod je sféra soukromá - je regulován pravidly, která vznikají ve veřejné
sféře a jsou tak za hranicemi kontroly členů OS
o oblast regulací a podmínek obchodu někde mezi veřejností a OS
předznamenává budoucí místo sféry sociálního
•
1.1.1-4
např. Arendt
Vznik OS dle Habermase
VEŘEJNÁ MOC
BYROKRATICKÝ APARÁT
STÁLÉ VOJSKO
ADMINISTRATIVA
Částečně
role
soukromého
subjektu
SOUKROMÁ SFÉRA OS
OBCHOD
RODINA
Panovník a
jeho dvůr
Vztah jednostranné kontroly
Zdroj: Strnadová dle Habermas, 2000b: 67–68.
-
pnutí - o něco později utváří nová oblast společnosti - mezi OS a veřejnou sférou –
občanská veřejnost
o rozšíření tisku a novin- z nástroje státní správy ve zdroj informací pro
vzdělané vrstvy obyvatelstva
o Přístup k informacím o regulacích a krocích ze strany vlády vůči OS
10
fóra, na kterých se o otázkách veřejného zájmu OS diskutovalo a
která se vymezila proti veřejné moci coby nástroj účinné kontroly
•
1.1.1-5
sféra kriticky rozvažujícího publika
Habermas: Vznik občanské veřejnosti – kriticky rozvažujícího publika
VEŘEJNOST
BYROKRATICKÝ APARÁT
STÁLÉ VOJSKO
ADMINISTRATIVA
Částečně
role
soukromého
subjektu
OBČANSKÁ
VEŘEJNOST
SPRÁVNÍ AKTY
SOUKROMÁ
SFÉRA OS
OBCHOD
RODINA
Panovník a
jeho dvůr
Státní zasahování do OS + veřejná kritická kontrola
Zdroj: Strnadová dle Habermas, 2000b: 84.
11
-
Občanská veřejnost se rozvíjela ve dvou fázích
o osvojila čistě kritické funkce - Měšťanské publikum rozvojem knihtisku a
šířením tiskovin učilo racionální diskuzi a kritice na nepolitických, převážně
literárních tématech
Diskuzní společnosti vznikaly v kavárnách Anglie, salónech Francie a
stolních společnostech Německa
literární veřejnost
S oddělením soukromé sféry obchodu od veřejnosti - veřejná sféra se
egalitarizuje
•
nebere ohled na majetkovou situaci či společenský status
účastníků
•
předmětem obchodování stávají stále nové věci (kultura i
umění)
o do centra veřejné diskuze se dostávají stále nové
předměty, témata
o Stále více jevů je vystaveno veřejné kritice
o Rozšiřující se oblast správy státu a zákonodárství, které se týkalo OS přechod od literární k politické veřejnosti
Občané chtěli převzít kontrolu nad zasahováním státu do jejich
soukromí a bránit se proti nechtěným opatřením
Občanská veřejnost v politickém slova smyslu - na obranu svobody
jednotlivce
společným zájmem soukromých vlastníků - chránit individuální
svobodu
•
stejný společný zájem sdílela i politická občanská veřejnost
•
„Rozvinutá občanská veřejnost je založena a fiktivní identitě
soukromých osob shromážděných v publikum v jejich rolích jak
vlastníků, tak i lidí“ (Habermas, 2000b: 123)
-
Politická emancipace - emancipací člověka
institucionalizaci občanské veřejnosti - se rušením cenzury
parlamentů veřejnému zastoupení
o Parlamenty zásadními institucemi veřejnosti
12
a otevíráním
1.1.1-6
Výsledná občanská veřejnost v 18. století dle Habermase
SOUKROMÁ OBLAST
OS
(oblast směny zboží a
společenské práce)
vnitřní prostor nukleární
rodiny
(měšťanští intelektuálové)
SFÉRA VEŘEJNÉ MOCI
politická
veřejnost
literární
veřejnost
(kluby,
trh kulturních
statků
stát
(oblast „policie“)
dvůr (šlechtická –
dvorská společnost)
„město“
Zdroj: Habermas, 2000b: 90.
13
-
buržoazní veřejná sféra - vyvinula postupně po vzniku parlamentů, denního tisku a
kavárenské kultury
o prostřednictvím publika vykonávat kritickou kontrolu nad politickou sférou
státu
o sféra jednotná, shromažďující politicky angažované občany v rámci jediného
deliberativního prostoru
právě její postupné rozštěpení a vznik specializovaných publik hájících
partikulární zájmy měly za následek úpadek veřejnosti a její kritické
funkce
-
ve své vrcholné formě - všeobecně inkluzívní
o i přístup občanů ke státu byl rovný pro všechny
o jednota vlastníka a člověka, vlastníka a občana, který pečuje o zachování
řádu v rámci občanské veřejnosti
-
v rámci rozvinutého kapitalistického řádu - třídní boj a třída vlastníků se přetváří ve
vládnoucí třídu
o OS je exkluzivní a občanská veřejnost se tak stává pouze nástrojem vlastníků
– občanů – buržoazie
o neplní čistě kritickou funkci a přestává být místem otevřeného racionálního
rozvažování
o základním nástrojem prosazování parciálních zájmů určité společenské
skupiny
-
partikulární zájmy vcházely do jednání přímo se státem
o veřejná sféra, která byla založena na obecných zájmech a rovnosti, ztratila
svou kontrolní funkci
o nastoupila menší publika - se nechala za zajištění určitých cílů kooptovat
-
Moderní veřejnost- přebírá na místo funkce kontroly funkci reklamního publika
vykonávajícího jakési PR
o např. šéfové odborů i politických stran
o do veřejnosti, jako do součásti tzv. životního světa, prolínají soutěživé a
konfliktní prvky systému jako oblasti instrumentálního jednání
k dalšímu znehodnocení veřejné sféry a tzv. kolonizaci životního světa
komunikativní racionality
o Publicita tak opouští kantovskou racionalitu nepolitického kritického procesu
14
Narušuje se zásada konsenzu, k němuž se došlo racionálním
sbližováním
pozic
účastníků
diskuze,
ne
vítězstvím
silnějšího
argumentu nad slabším
koalice mezi občanskou veřejností a státem - k rozkladu kritické
občanské veřejnosti
•
návratu k formě reprezentativní veřejnosti
o především v tzv. sféře sociálního - sférou opatrovnictví a ovládání
sociální stát ještě dále podporuje a rozvíjí politickou apatii občanů,
konzumní morálku a klientelizaci jednotlivců
•
udržet stávající kapitalistický pořádek a předejít snahám o
kritické hodnocení mocenských vztahů ve společnosti
o Sféra politického ve skutečnosti mizí - názorový konflikt a racionální diskuzi
nahradily dohody, propagace a integrační kultura
spojuje informaci a kritiku tak, aby se skutečným pochybnostem mohlo
předejít
-
ostře kritizuje moderní konzumní společnost a kapitalistické uspořádání
o rozpad kritického politického publika, kriticky se zamýšlející politické veřejnosti
o nahrazena masovou konzumní veřejností, která je neschopna kritické reflexe
ve skutečnosti se tak stává pouze nepolitickou veřejností
vznik plebiscitní politické veřejnosti
•
Publikum se tak omezuje na veřejné aklamace
•
Veřejnost ovládají privilegované soukromé zájmy, kterým slouží i
funkce svobody
-
Masmédia - ovládána zveřejnělými soukromými zájmy - vytváří uměle veřejné
mínění
o již není založeno na principech pravé publicity a veřejné diskuze
závisí na tom, kdo je schopen lépe zapůsobit, vytvořit o sobě lepší
veřejný obraz
Publicitu již nemá publikum, ale snaží se o ni rozhodující společenské
a ekonomické organizace i vláda
Politická a občanská veřejnost a vlastně i parlament jsou v této situaci
značně oslabeny
„Publicita ztrácí svou kritickou funkci ve prospěch demonstrativní; i
argumenty jsou převráceny v symboly, na něž nelze odpovědět opět
argumenty, nýbrž pouze identifikacemi.“
15
-
Participující veřejnost se rozpadá
-
existuje stát, veřejná a soukromá sféra
o každá z nich jen s velice vágními a propustnými hranicemi
-
Ideální výhled do budoucnosti - publikum organizovaných soukromých osob, které
v rámci politické sféry prosazují své zájmy
o deliberativní demokracie založený na principech diskurzivní etiky
může napravit selhávání legitimity v současných demokratických
systémech
Habermasovu obavu, že „[...] prostor demokratického rozhodování byl
´kolonizován´ technicko-administrativními regulemi“
-
samotnou terminologii - převzal z fenomenologie – jedná se o dvě základní sféry
fungování společnosti – systém (System) a životní svět (Lebenswelt)
o Systém je říší státu (ve veřejné rovině) a trhu (v rovině soukromé)
samoregulující organismus s pevnými funkčními vazbami
výhradně instrumentální racionalita a objektivizace jeho prvků
I jedinec je v rámci systému pouhou funkční součástí a prostředkem
k dosažení určitého cíle
o životní svět v soukromé rovině obydlen rodinou a ve veřejné sféře publikem
vytváří síť komunikace
tři strukturální prvky životního světa jsou kultura, společnost a osobnost
Integrace zde není systémová, ale společenská
principy respektu k subjektu a komunikativní racionalitou
dostředivý, harmonický a umožňuje na základě racionálního diskurzu
dosahovat konsenzu
•
-
i díky kulturně a jazykově předávaným vzorcům interpretace
mechanismus provázanosti životního světa a systému
o Jelikož soukromá a veřejná sféra jsou ve skutečnosti institucionálními
úrovněmi životního světa
v soukromé sféře poskytuje rodina socializaci a vzdělání, které potom
přináší pracovní sílu systémové sféře trhu
Integrace v systémové sféře probíhá prostřednictvím koordinace, která
navazuje na důsledky procesů v rámci životního světa (Edgar, 2005:
178)
o Prostředkem interakce trhu se soukromou sférou jsou peníze
16
o Jádrem veřejné sféry je komunikační síť spolu s masmédii s hlavním nástroje
jazyka
vytvářet kulturu a formovat veřejné mínění, které je v úzkém kontaktu
s administrativním systémem a státem
•
-
zpětně využívá ke svému působení prostředků moci
Ve spravedlivé společnosti jádra životního světa poskytují legitimizaci systému
o pozdně-kapitalistická společnost ztratila fungující kritickou veřejnou sféru
o Do životního světa pronikly vztahy moci a mechanismy peněz
vytlačily komunikativní racionalitu, staly se novou racionalitou životního
světa, rodin a společnosti
-
ovládnout a instrumentalizovat - racionalizaci životního světa
Motivací lidské aktivity přestávají být hodnoty, interakce a komunikace a stávají se jí
odměny, ať již ve formě moci či peněz
-
Veřejná sféra tak již neodráží sociální normy a diskurz, ale stala se nástrojem
potvrzování a stabilizace systému samotného
-
Legitimita systému se tak fakticky oslabuje, přestože systém samotný se stává stále
robustnějším a pevnějším, jelikož konzistentně pracuje na vytváření masové loajality
-
vede k provázaným jevům ekonomické, politické krize, krize legitimity a krize
motivace
o Nápravu může zjednat emancipace životního světa kritické veřejnosti v rámci
diskurzivní demokracie
o Obnova kritických funkcí občanské veřejnosti by vedla k tlaku na prosazování
obecných, na partikulárních zájmů
hnutí,
Nadějí
pro
občanské
nápravu
iniciativy,
veřejné
různá
instituce
fóra
a
OS
politická
-
sociální
sdružení
17
1.1.1-7
Habermasův model systému a životního světa
TRH
STÁT
SYSTÉM
(peníze)
(moc)
Řídící mechanismy, které
Institucionalizace politické
koordinují ekonomické
moci. Formálně organizovaný
aktivity prostřednictvím
byrokraticky strukturovaný
peněz jako nástroje
administrativní systém
Kapitalistická firma
Soukromí
Moderní státní aparáty
Veřejnost
Diferenciace
subsystémů
Monetarizace
SOUKROMÁ
SFÉRA
Rodina
Úloha socializace
Produkce kultury a
veřejného mínění
ŽIVOTNÍ SVĚT
18
Institucionální
jádra subsystémů
Byrokratizace
Oblast sociální
integrace
Interpretační porozumění
normálně zajištěného či
komunikačně
VEŘEJNÁ
SFÉRA
Komunikační
síť
Oblast systémové integrace
Aktivity koordinované bez
reference ke směřování či
normám aktéra
Institucionální
jádra životního
světa
Zdroj: Strnadová dle Sales, 1991: 306.
-
Demokratické rozhodování v rámci veřejné a politické sféry by podle
Habermase mělo zajišťovat svobodnou participaci občanů na rozhodování
-
. Prostor veřejné diskuze se může stát dostatečně inkluzivním a otevřeným
pouze při dodržování principů diskurzivní etiky a zohlednění tzv. ideální mluvní
situace (ideal speech situation).1
-
týká norem, spravedlnosti a veřejných zájmů, neřeší otázky hodnot, dobrého
života či soukromých zájmů
-
Legitimita rozhodování závisí na splnění čtyř podmínek
o Dohody musí být formálně a procedurálně správné
o kognitivně dostačující
o musí se týkat záležitostí, které umožňují konsenzus nebo kompromis
o musí být oproštěny od ideologie
o Výsledek diskurzu – norma – potom může být platný pouze pokud
splňuje princip univerzalizace a princip diskurzivní etiky.2
-
Jak již bylo řečeno, tvrzení a ambice, kterými jedinci přispívají do veřejné
diskuze, jsou přijatelné, pouze pokud splní kritéria vhodné interpretace a
zobecnitelnosti. Předem ovšem nejsou vyloučeny žádné zájmy, požadavky či
názory. Všechny mají přístup do veřejné sféry. Tam ovšem musí být úspěšně
ospravedlněny vzhledem k postkonvenční morálce3 a veřejné interpretaci. O
tom, jestli jsou všechny tyto podmínky splněny, se tedy nikdy nerozhoduje
před tím, než stanoviska mohou získat hlas ve veřejném diskurzu. Před
samotným procesem komunikace tedy neexistuje žádný pevně daný fakt.
Základní myšlenkou kritické teorie je, že nic není neotřesitelné a nic není
přirozené, vše lze tematizovat a zpochybnit.4 Na druhou stranu Habermas
1
Ideální mluvní situace má závazná pravidla, která je třeba dodržovat, aby se do diskurzu nepromítaly mocenské vztahy a
instrumentální myšlení. Tedy aby diskurz poskytoval závěry, které jsou platné. Tato pravidla jsou: 1) každý účastník má
stejné právo zahájit a pokračovat v komunikaci, 2) každý má stejnou šanci předkládat tvrzení, doporučení, vysvětlení, 3)
každý má stejnou šanci vyjadřovat svá přání, touhy, pocity a 4) mluvčí musí mít možnost podrobit kritice možné mocenské
vztahy. Výsledkem diskurzu podle těchto pravidel je situace rovnostářské vzájemnosti (z Habermasova díla Moral
Consciousness and Communicative Action dle Edgar, 2005: 158). Ovšem je třeba upozornit, že ideální mluvní situace nemá
být empirická, je to normativní ideál, nástroj kritiky empiricky existujících diskurzů (Kapoor, 2002).
2
Princip univerzalizace stanoví: „Všichni zainteresovaní aktéři mohou přijmout důsledky a vedlejší dopady na uspokojování
zájmů všech, které se dají očekávat při jejím [normy] obecném dodržování (a tyto důsledky jsou upřednostňovány před
známými alternativními možnostmi regulace)“. Princi diskurzivní etiky stanoví: „Nárok na platnost mohou vznášet pouze
normy, které mají (nebo mohou obdržet) souhlas všech zainteresovaných aktérů v jejich roli účastníků praktického diskurzu“
(z Habermasova díla Moral Consciousness nad Communicative Action dle Edgar, 2005: 160, kurzíva v originále).
3
Viz dále.
4
Jak už jsme naznačili výše, je to zároveň nejslabší místo teorie, jelikož nás toto pravidlo připravuje o prostředky, jak zajistit
autoritu systému kritické teorie samotné.
19
jasně stanovuje, že prvky ekonomického a sociálně-statusového postavení
musí být v veřejné sféry vyloučeny.
Diskurz je formou „[...] participace řízené zásadami rovnosti a symetrie,
rovného práva na ověřování a zpochybňování témat konverzace, žádných pravidel
prima facie, která by kladla omezení, co se týče identity účastníků či charakteru
agendy“ (Charney, 1998: 103). Sám svým charakterem podporuje pluralitu ve
společnosti, ale zároveň je jí i podmíněn, jelikož rozhovor (diskurz) je možný pouze
mezi pluralitou občanů v rámci občanské společnosti. Taková společnost si váží
rozdílů, vyznává jako jednu ze svých zásad princip diference, ale také, a zde se
Habermas setkává s Rawlsem, princip reciprocity. Občané v něm nepůsobí pouze
v horizontu svých racionálních egoistických pozic, nýbrž argumentují z první osoby
plurálu. Role jednotlivých účastníků diskurzu musí být proměnitelné, jelikož platí
pravidlo naprosté vzájemnosti (Keane, 1984: 160; srov. McMahon, 2002: 111). Rawls
ve svém článku cituje část Habermasova díla Faktizität und Geltung (1992): „Praxe
argumentace se sama nabízí k takovému společně vykonávanému přejímání
univerzalizovaných rolí. Coby reflektivní forma komunikativní akce se socioontologicky odlišuje tím, že umožňuje úplné převrácení perspektivy účastníků, což
uvolňuje intersubjektivitu rozvažujícího kolektivu na vyšší úrovni“ (Rawls, 1995b:
136).
Pro platnost výstupů diskurzu je nezbytné, aby v něm nebyly přítomny
jakékoliv mocenské vztahy a neřídil se mechanismy instrumentální logiky světa
systému. Diskurz patří do říše komunikativní racionality životního světa a jakékoliv
sociální či ekonomické nerovnosti jsou v rámci diskurzu uzávorkovány. Naopak,
každý má nárok na symetrický a co nejširší přístup k informacím (Fraser, 1999: 113).
Postkonvenční morálka je centrálním prvkem Habermasova pojetí jedince.
Vyžaduje občany, kteří se účastní veřejné diskuze a jsou schopni ji morálně
reflektovat. Morální reflexe je „schopnost radikálně pochybovat o všech procedurách
ospravedlňování, včetně té naší, a požadavek, aby byla platnost normativních
postupů prokázána argumenty, které ostatní, kteří nepřijímají náš způsob života,
mohou považovat za přesvědčivé“ (Charney, 1998: 103). Znamená to, že všechny
myšlenky, které vstupují do diskurzu musí být radikálně otevřené a schopné své
reflexivní transformace, což ovšem nemá implikovat požadavek na jejich sjednocení
a totožnost. Diskurzivní etika však také vyžaduje, aby se jedinci integrovali do
společnosti pomocí obecné či racionální vůle. Ta však, přes svou zavádějící
20
terminologii, neodpovídá rousseauovským konceptům. Jedná se o identitu a
racionalitu, kterou jedinci přijímají na základě racionálního uspořádání moderní
společnosti, a tím, že zásady struktury společnosti internalizují, racionální řád dále
posilují. Neexistuje jednolitá obecná vůle a koncepce dobra, která monologicky
společnost vede. „Otázky sebeporozumění a seberealizace, které jsou zakořeněny v
konkrétních životních událostech a kulturách, nepřipouštějí obecné odpovědi; moudré
rozvažování ohledně dobrého života v rámci horizontů jednotlivých životních situací a
tradic neústí v žádné univerzální recepty“ (Triadafilopoulos, 1999: 749).
Prostřednictvím takového procesu komunikace je společnost schopna
dosáhnout ve většině případů konsenzu. A to ne na základě izolace nároků, které by
dosahování shody narušovaly, jako tomu je v případě nerozumných doktrín u
Rawlse, ale na základě otevřenosti diskuzního fóra, které až v průběhu komunikace
ověřuje slučitelnost jednotlivých zájmů a názorů s výše nastíněnými kritérii
postkonvenční interpretace. Výsledkem veřejného diskurzu, jelikož jeho mechanismy
jsou odděleny od systému, může být zpochybnění fungování systému jako takového.
Ve skutečnosti je klíčovou funkcí životního světa, aby neustále prověřoval a chránil
se před mechanismy systému, jelikož ten není přirozený, je uměle vytvořený a jeho
fungování může být silně nespravedlivé a ideologicky jednostranné.
Habermas však připouští, že konsenzus jako výstup veřejného diskurzu
nemusí vždy být uskutečnitelný. Potom je třeba přistoupit za stejných komunikačních
podmínek ke hledání kompromisu. „Kompromis může být jakožto kompromis
ospravedlněn pouze tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky: mocenská rovnováha
zúčastněných stran a nezobecnitelnost projednávaných zájmů“ (Habermas, 2000a:
143).
Legitimitu dosaženého konsenzu i kompromisu může narušit mnoho faktorů,
které se objevují, pokud se v rámci diskurzivního procesu vyskytnou nedostatky
vzhledem k základním zásadám diskurzivní etiky. Jedinci mohou narážet na
překážky, které jim zabraňují buď přímo vstoupit do veřejného rozvažování nebo se
v něm rovnoprávně uplatnit, vyjádřit se a být slyšen. Habermas, ve shodě s teoriemi
participační či deliberativní demokracie, klade silný důraz na politická práva. Právě ta
se mohou ocitnout v ohrožení, pokud vezmeme v potaz vliv ideologie na veřejné a
společenské podmínky uplatnění. Ve shodě s Habermasovými neo-marxistickými
pozicemi jsou to například sociálně-ekonomické podmínky kapitalistického státu
spojené s nerovností, která zabraňuje vnímat občany jako rovnoprávné účastníky
21
diskuze. Nedostatek vzdělání také ve svém důsledku znemožňuje občanům
adekvátně formulovat své názory a argumenty a oslabuje tak jejich pozici ve
veřejném diskurzu. V heterogenní společnosti, národnostně, etnicky či nábožensky,
může ideologie izolovat svým důrazem na jednotný formální i obsahový charakter
uplatnitelných argumentů skupiny obyvatelstva, které „nemluví jazykem ideologie či
většiny“ , a to ať doslova, nebo míněno symbolicky.
Ideologie také může a priori vytvářet představu o existenci konsenzu ve
společnosti, který ve skutečnosti neexistuje. Pokud občané takový falešný konsenzus
podpoří, ideologie si tím zajistí další posílení svého vlivu. „Ideologicky narušená
komunikace potom slouží k zakrývání institucionalizovaných vztahů nadvlády a
násilí“ (Keane, 1984: 168). V takovém diskurzu je ovšem jen velmi obtížné objevit
ideologické bariéry a v okamžiku, kdy se objeví je veřejně zpochybnit. Pohybujeme
se tak v poměrně uzavřeném kruhu pseudokomunikace.5
Dále lze diskurz devalvovat i prostřednictvím sestavování agendy, tedy kritérií,
která rozhodují o tom, zda budou jednotlivá témata včleněna do procesu
rozhodování, lze ve skutečnosti mnoho problémů mocensky rozhodnout pomocí
nerozhodování.6 V souvislosti s tím Habermas i ostatní zastánci participační
demokracie zdůrazňují význam institucí OS a především nových sociálních hnutí,
která mohou svým působením na program politické agendy prosadit i témata jinak
opomíjená. Tito autoři „[...] nevnímají požadavky nových sociálních hnutí jako
neřešitelné rozpory v politickém systému, ale jako nedostatky, které se mohou vyřešit
prohlubováním věrnosti hodnotám rovnosti a spravedlnosti“ (Hefner, 1998: 24).
Legitimita je zásadním Habermasovým požadavkem. Proto se zevrubně ve
svém díle zabývá nejen kritikou představitelů deontologického liberalismu, kteří před
legitimitou upřednostňují hodnoty spravedlnosti, ale také zevrubnou analýzou
podmínek legitimního výkonu jeho vlastní teorie. Jeho teorie silně čerpá
z republikanismu a proto se v některých bodech blíží požadavkům participační
demokracie, ovšem na rozdíl od představitelů participační demokracie klade
Habermas velký důraz na proces formování veřejného mínění a veřejné vůle,
nepojímá je jako dané, což se často objevuje např. u komunitaristů (Benhabib, 1992:
104).
5
6
Termín pseudokomunikace převzal Habermas od Marxe (Keane, 1984: 168–172).
To je podstatou teorií moci, které navazují na Petera Baracha a Mortona S. Baratze.
22
Kritika Habermasovy veřejné sféry
-
konceptu důvěry - důvěra občanů, potenciálních účastníků diskurzu,
ve spravedlnost takové veřejné sféry
o spravedlnost - může být prověřena zase pouze v rámci diskurzu
-
v uzavřeném kruhu - cesta víry
Důvěra dvojsečným jevem
o může podporovat integraci společnosti a bez alespoň minimální dávky
důvěry se společnost stává nehostinnou
o téma důvěry vysoce zneužitelné a může posilovat vztahy nerovnosti a
závislosti ukryté pod zástěrkou veřejného konsenzu
-
Další skupina kritických argumentů - potenciální omezení obsahu veřejné
diskuze a násilnou homogenizaci veřejnosti
o v hledání konsenzu v rámci veřejného diskurzu se jedinci budou nutně
muset soustředit pouze na témata, u kterých je jasné, že shody
dosáhnout lze
o Habermas předem nestanoví kritéria pro vstup do veřejné sféry
až v rámci diskuze připouští transformaci postojů a jejich
interpretaci
vzhledem
k zásadám
diskurzivní
etiky
a
postkonvenční morálky
vrací k základnímu problému legitimizace pravidel veřejného
diskurzu
-
dostatečně neřeší ani rozpor mezi postkonvenční morálkou občanů a vlivem
institucí OS
o podle jeho kritiků neustále fungují na základě morálky konvenční
přes svůj klíčový význam pro veřejný diskurz nebudou schopny
na něm podílet v rámci Habermasem vytyčených zásad
jejich přesně vymezený zájem a skupinové přesvědčení
Nejsou dostatečně otevřené - neumožňuje přijmout v rámci
debaty Habermasem vyžadovaný pohled z první osoby plurálu
-
Samotná existence veřejné diskuze, i kdyby uspěla v testu pravidel diskurzivní
etiky, ještě nezajišťuje, že výsledkem bude sbližování stanovisek
-
Postkonvenční morálka je tak dalším ideálem, vůči němuž lze poměřovat
společenskou realitu, ale jehož faktická kritická síla je nejistá
23
-
Nancy Fraser
o napadá dělicí linii mezi soukromou a veřejnou sférou
o předpoklad, že pro spravedlnost veřejné sféry je nutné vyčlenit
soukromé zájmy z diskuze, za ideologický
o Soukromá sféra rodiny byla historicky ztotožněna s rodem a ženou,
určitým typem zženštilého chování, které odporovalo hegemonicky
nastolenému genderově mužnému racionálnímu veřejnému způsobu
argumentace
o jednotná veřejná sféra nebyla slepá vůči třídním rozdílům
formální uzávorkování rovnost participace ve veřejné sféře
neřeší - zůstávají neformální překážky účasti, kulturní a
ekonomické
ženy se v rámci všeobecné diskuze méně prosazují, jelikož
způsob veřejné diskuze a jednání ve veřejném prostoru se
přizpůsobuje mužům, a tím jim poskytuje komparativní výhodu
nerovnost ne uzávorkovat, ale naopak tematizovat v rámci
veřejnosti
•
-
zrušit ostrou hranici mezi soukromým a veřejným.
pravidla veřejného diskurzu Habermasem nastavena tak, aby diskvalifikovala
všechny dle Habermase iracionální, nediskurzivní formy vyjádření
o možnými alternativními způsoby jednání a vyjadřování požadavků
daná pravidla byla šita na míru liberální formě mužské
argumentace
-
Habermas je podle Fraser na omylu, když předpokládá, že někdy existovala
striktně oddělená soukromá a veřejná sféra, oddělené oblasti systému a
životního světa
o Od počátku byla patriarchální rodina prostoupena vztahy moci
politické
o vždy, minimálně díky své funkci produkce a socializace pracovní síly,
prolínala se systémovou oblastí ekonomiky a trhu
nešťastné je oddělení placené práce ve sféře systému a práce
v soukromé sféře rodiny či OS, jež tedy placená být nemusí,
není pokládána za rovnocennou
24
-
osvobození žen a jejich rovnoprávná pozice v rámci veřejné sféry - rodinu
analyzovat jako ekonomický systém
o Striktní oddělení soukromého a veřejného považuje Fraser za čistě
strategický ideologický tah.
-
Dalším trnem v oku jí je jednota veřejné sféry jako podmínka plné realizace
jejího potenciálu
o Vždy
existovaly
soupeřící
veřejné
sféry,
které
Fraser
nazývá
subalterními protipubliky (subaltern counterpublics)
o jiné cesty přístupu k veřejnosti a aktivity, ale jako např. feministickému
hnutí si jim podařilo inovovat hegemonní diskurs
o Ženy tak nebyly vyloučeny z veřejnosti obecně, ale z určitého typu
maskulinní veřejnosti
o Veřejnost tedy není a nebyla prototypem konsensuálního prostoru
To, že ji Habermas tímto způsobem podává, je obdobou
vyloučení politického konfliktu z činnosti asociativní společnosti.
Výsledek je totožný – konsenzualita značí hegemonii.
-
Ve stratifikovaných či multikulturních společnostech je třeba dát přednost
existenci mnohých publik - v rámci jedné veřejné sféry je dosažení ideálu
participační parity prakticky nemožné
o Subalterní protipublika tak mají možnost poskytovat spravedlivý
participační prostor, zároveň vytvářet nové opoziční diskurzy a tak
posilovat své diskursivní postavení v jedné překlenující veřejné sféře
o Výsledná občanská společnost zahrnuje i soukromí a je, také dle Jean
Cohen a Andrewa Arata, „sférou sociální interakce mezi ekonomikou a
státem, která se skládá především z intimní sféry (hlavně rodiny), sféry
sdružení (hlavně dobrovolných organizací), sociálních hnutí a forem
veřejné komunikace“
-
v kritice Benhabib - rozdělení „soukromých“ a „veřejných“ témat
o Otázky obecného zájmu a blaha jsou součástí veřejné sféry, otázky
pracovních vztahů a rodiny ne
o ani samotná Habermasova teorie neopravňuje autora o dělení témat
monologicky rozhodovat
25
. Pokud bychom již předem věděli, co může vést k obecnému
konsenzu, bylo by velmi snadné hegemonizovat veřejnou sféru a
postupně vlastně zcela odstranit veškerou diskuzi
Ekonomizace, privatizace či familializace určitých nepohodlných
témat je jednoduchým nástrojem, jak předejít veřejné kritice
rodinných vztahů plných mocenské nadvlády, nerovných vztahů
na pracovišti či diskriminace kulturních skupin či jednotlivců
-
Seyla Benhabib - poukouší o její reformu
o k novému univerzalismu - možné univerzalismus založit na všeobecně
přijatelných procedurálních pravidlech
o Odmítá esencialismus (s nímž se například spojuje komunitarismus) a
metafyziku
oponuje
silnému
postmodernismu,
především
z řad
feministických autorek jako je Butler
•
-
„Benhabib
kritizuje především tzv. silnou variantu postmodernismu.
uznává
nutnost
´situovat
subjekt
do
různých
sociálních,
lingvistických a diskursivních praktik´, nelze ho však podle ní zcela redukovat
na pouhé místo uvnitř diskurzu“ (Barša, 2002: 280)
-
ke kritikům Habermase - z přílišného formalismu, nedostatku ohledu na
aktuální kontext veřejného diskurzu
o z exkluzivních rysů jeho veřejné sféry
o
Benhabib se zaměřuje na rozšíření pojmu občanské
rovnosti
-
Benhabib tak nejen hledá střední (slabou či měkkou) pozici mezi tradiční
univerzalistickou metafyzikou a postmoderní smrtí velkých vyprávění7, ale
společně s Nancy Fraser se jasně staví i proti klíčovému „nešvaru“ soudobého
liberalismu – oddělení veřejného a soukromého
o historicky se vznik veřejné sféry (již vzhledem k termínu „veřejná“)
musel pojit k vykázání určitých témat do sféry soukromé
o Spolu s tématy rodiny byly do soukromé sféry uzavřeny i ženy
7
Ostatně jak vysvětluje sama Benhabib, navazuje ve své teorii přímo na Kanta. Odmítá zjednodušenou interpretaci Kantovy
teorie jako velkého vyprávění a legitimizačního mýtu. Připomíná jeho koncepci nepospolité pospolitosti a nutnosti
ospravedlnění jinak než odkazem na tradici. Stejnými imperativy se vlastně Benhabib chce ve svém teoretickému konceptu
řídit též (dle Nagl-Docekal, 1998: 988 – 991).
26
o oponuje Habermasovu názoru, že pro ideální fungování veřejné sféry je
třeba vyloučit mimo ni otázky dobrého života a všeho, co je soukromé
-
obvykle univerzalistická etika vyžaduje respekt k „obecnému druhému“, tedy
k jedinci bez historie a konkrétních rysů - v rámci své feministické pozice
Benhabib navrhuje zkombinovat tento přístup s respektem ke „konkrétnímu
druhému“
o zohlednit konkrétní životní historii a identitu druhého tak, aby se i
ženám dostalo jejich vlastní historie a specifického respektu
o rehabilitovat roli občana jako autonomního subjektu, jenž v rámci
diskurzivní kritické veřejné sféry prosazuje svou emancipaci a hájí
legitimní, poravdu demokratické politické uspořádání, které se zbavuje
co nejvíce exkluzivních mechanismů.
Feminismus a myšlenka OS
-
veřejné – soukromé – vztah OS a státu
o Aristoteles a jiní – pravá svoboda ve veřejné sféře
o liberálové – svoboda v soukromé sféře OS – veřejná sféra od ní musí
být oddělena
rodina v soukromé sféře OS – ale feministky oponují – sféra
sociálního je liberály popisována jako sféra dospělých mužů –
zcela se opomíjí práce, které je potřeba k výchově těchto mužů –
tu dělají hlavně ženy – rodina se tedy zcela opomíjí
domácí život je jaksi mimo OS i veřejnost
•
ekluze rodiny valstně vyloučením ženy – není to sféra
dobrovolné spolupráce
•
liberálové se nasnaží zorganizovat také život v rodině na
základě vztahů rovnosti a dobrovolného souhlasu
o muži – filozofové nemají zájme zpochybnit pohlavní
dělbu práce
o byla racionalizována – přirozenost, biologické
funkce, vytváří ženskou podřadnost – ideologie
sentimentální rodiny –vazby mezi matkou a dítětem
-
liberálové tedy přijali silný předěl mezi ženskou soukromou sférou a mužskou
veřejnou sférou (OS a politika)
27
o patriarchální rozdělení – liberálové ho berou jako samozřejmost – ale
pochází už z předchozí filozofické tradice
-
dnes obnova zájmu feminismu o koncept občanství
-
zájem o post-liberální formy občanství
-
původní feminismus = v podstatě ignoruje ideál občanství – dnes silný proud
literatury na téma feminismu a občanství
-
nové pohledy na liberální stát
-
dnešní
feminismus
–
problematizace
ženy
jako
kategorie
–
poststrukturalismus, multikulturalismus
o odmítání esencialismu
o artikulovat občanství jako inkluzivní
-
Young, Phillips, Mouffe – alternativy k abstraktnímu individualismu a falešné
nestrannosti liberalismu
o vzít v úvahu rozdíly mezi pohlavími a zároveň je neesencializovat
-
Young a Phillips výslovné zaměření na instituce reprezentativní demokracie –
více soustředění se na stát – více než druhá vlna feminismu
-
dva koncepty – poltiické a sociální občanství
o sociální občanství – status
o politické občanství – politická participace – důraz na demokracii a
zahrnutí do rozhodování
-
ženám byl v historii upírán status plného občana
o různé reakce – řešení
-
vstup žen na pracovní trh
dostatečné ocenění hodnoty žen jako poskytovatelek péče
politické občanství
o Phillips = kritika – feministky se zaměřily převážně na sociální status
ženy
odmítly úzké zaměření na sféru poltiiky – ale díky tomu je
feminismus v této sféře nedostatečně vyvinutý
Hlavní modely občanství
-
liberální model – systém práv, kterých využívají rovnocenně všichni členové
společnosti – ztělesňuje ideál spravedlnosti jako nestrannosti
28
o Rawls – soukromé představy o dobru můžeme sledovat pouze v rámci
veřejného řádu – jako občané se hládíme k jistým principům
spravedlnosti bez ohedu na to, jaká je naše soukromá identita
o pluralismus
-
občanský republikanismus – společné tradice a dědictví společnosti – kulturně
homogenní – spíše substanciální než formální koncepce občanství – není tak
ostré odlišení správného od dobrého jako v liberalismu
-
čím dál častěji se na univerzalistický koncept občanství díváme z pohledu
partikulárních skupinových identit, které jej zpochybňují jako utlačující diskurs
-
paradoxem je na jedné straně přitažlivost a ne druhé straně nebezpečnost
univerzálního konceptu občanství
Feministické alternativy
-
předpokládaná univerzalita liberálního občanství je falešná – mnohé
feministky tento koncept odmítají – obhajova meternalistického občanství,
náhrada individualistické potluky
více altruistickou,etikou založenou na
soucitu
-
maternalistické
vize
občanství
–
proti
oslabené
verzi
předkládané
individualistickými verzemi občanství založeného na právech – liberalismus
o takové koncepce neumožňují žádnou vizi substanciálního smyslu
občanských ctností, poltiické komunity, která by mohla sloužit jako
základ pro společný život
o maternalistická
vize
občanství
–
neformální,
partikularistická,
komunitaristická
o specifické ženské hodnoty soukromé sféry jako model pro nový model
občanství – Ruddick, Elshtain
přednost komunitě jako základu poltiiky -
komunita solidární,
benevolentní, sdílí určité cíle a slovník, diskurs
komunita jako komunita žen – dobro – feminizované
přednost emocionálním před racionálními vazbami, uznání
rozdílnosti
před
aspirací
na
rovnost,
etika
péče
před
spravedlností
-
maternalistické občanství – podobné silné a slabé stránky jako komunitarismu
29
o vize komunity příliš soudržná, nostalgická, vylučuje všechny, kteří se
nepřidají k této partikulární koncepci dobra
-
Young – popírá to rozdíly v rámci poltiických skupin, hnutí
o požadavek takové soudržnosti – nemožnost inkluzivního občanství –
implicitně esencializme identity a odcizení autentického hlasu
-
ženské hnutí se rozpadá a pojem soudržného společenství zcela zpochybněn
– požaduje se oslava diference – feministická praxe a teorie se zaměřuje na
procedurální mechanismy formálního občanství založeného na právech jako
prostředku vyjednávání mezi pluralitou různých identit
o znoovu zájem o liberální koncepce občanství – ale ne formální,
univerzální, etatistická forma a koncepce občanství jako jediné
koherentní identitty
o nynější projekt – destabilizace liberální koncepce – vztah feminismu a
liberalismu již není negativní, pouze ambivalentní
Ann Phillips – zájem o liberální demokracii jako o totalizující
systém, který musíme bud podpořit nebo odmítnout, je
neužitečný – liberální demokracie není tak fixní
•
je třeba porozumět liberálně demokratickému občanství
jako
něčemu,
co
prodělalo
pod
tlakem
sociální
demokracie i feminismu radikální vývoj – změnily se
hranice veřejnosti a charakter občanství
o libeárlismus je schopen přizpůsobení
•
liberalismus je významným zdrojem pro feminismus –
právě díky jeho nejasnosti ohledně role ženy
-
feministické kritiky liberalimu by neměly odmítat liberalismus jako takový
o ale prosazovat své zájmy v rámciliberálně demokratického rámce –
větší demokrazitace občanství
-
feminismus a občanský republikanismus
o Young, Mouffe tvrdí, že ten není pro feministické zájmy vhodný –
přednost
politické
participaci
a
kolektivní
akci
a
transformaci
individuálních zájmů a identit do sdíleného ideálu pomocí demokratické
účasti
o Mouffe – odmítání substancialismu občanského republikanismu –
socilní povinnosti, závazky
30
-
Young – liberální i republikánská tradice projektují ideál univerzálního
občanství
-
je třeba obě tradice znovu promyslet – vrátit se k politické sféře, poltiickému
konceptu občanství a omezené, procedurální koncepci poltiického
o důraz na poltiickou participaci v politické sféře – nelze odstranit hranici
mezi veřejnou a soukromou sférou
o občanství pojmou především jako politické – politika je specifická oblast
se specifickými hodnotami a mechanismy – je centrální oblastí lidského
života
dříve se feministy pod heslem soukromé je politické soustředily
na boje ve sféře rodiny, ekonomiky, sociální sféry
nynější feminismus se vrací k politické sféře – obnovit význam
hranice mezi soukromým a politickým
-
ale Phillips – neobrátit se k partikularimus, neodmítnout zcela všechna
univerzální kritéria – zásadní projekt – budovat jednotu bez popírání sociálních
rozdílů – feministky se musí vyvarovat toho, aby tyto dva principy stavěly do
radikální opozice
o feministky nestavějí do protikladu pohlavně specifické a univerzální, ale
zdůrazňují vzájemnou iterakcimezi těmito dvěma
o odmítnutí
falešného
univerzalismu
liberální
tradice
neznamená
odmítnutí univerzálního občanství jako cíle –
o cíl – univerzalismus, který je v tvůrčí tenzi s diverzitou a diferencí
-
politika se již nerozpouští do všeho ostatního – vztah jsou politické pouze
pokud probíhají v politické sféře a čím dál více se pojí s politickými institucemi
státu
o občanství je znovu třeba chápat v rámci jeho vztahu ke státu
31

OS A IDEOLOGIE

Transkript

Podobné dokumenty

Adresa do tábořiště: