Džamahíríje - Česko-anglické gymnázium

Transkript

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 17. Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory
Džamáhíríje
Jakub Soukup
Kraj:
Jihočeský kraj 2015
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 17. Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory
Džamáhíríje
Jamahiriya
Autor:
Jakub Soukup
Škola:
Česko-anglické gymnázium s.r.o.
Třebízského 1010, České Budějovice 5
Kraj:
Jihočeský kraj
Konzultant:
RNDr. Danuše Lhotková
Jihočeský kraj 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval(a) samostatně a použil (a) jsem pouze
podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ.
Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné.
Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb.,
o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
(autorský zákon) v platném znění.
V ………….. dne …………………
podpis: ………………………………
Poděkování.
Děkuji paní RNDr. Danuši Lhotkové a paní Mgr. Mileně Gutvirthové za obětavou
pomoc a podnětné připomínky, které mi během práce poskytovaly.
Anotace
Cílem této práce je pochopení ideologie Velké libyjské arabské lidové socialistické
džamáhíríje sepsané Muammarem Kaddáfím do Zelené knihy, a srovnání této ideologie se
skutečným děním v Libyi. Zvolený problém jsem řešil komparací ideologie se zkušenostmi lidí,
kteří strávili několik let v Libyi. Provedeným srovnáním jsem zjistil, že skutečnost v zemi se
od ideologie výrazně lišila a samotná ideologie je zatím nepoužitelná.
Klíčová slova: Zelená kniha; Muammar Kaddáfí; Libye; ideologie; džamáhíríje
Annotation
The main goal of this seminary paper is to fully understand the ideology of Great Socialist
People's Libyan Arab Jamahiriya written by Muammar Gaddafi in the Green Book and to
compare this ideology with the real situation in Libya. As a solution to this issue I decided to
compare the ideology with experience of people, who spent several years in Libya. The
comparison have resolved into the fact that the real situation in the country is vastly different
from the ideology, thus it is not theoretically possible to use it yet.
Key words: The Green Book; Muammar Gaddafi; ideology; Jamahiriya
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................................ 6
1
Zelená kniha .................................................................................................................................... 7
1.1
1.1.1
Nástroj vlády ................................................................................................................... 8
1.1.2
Parlamenty ....................................................................................................................... 9
1.1.3
Strana ............................................................................................................................. 10
1.1.4
Třída .............................................................................................................................. 11
1.1.5
Referenda....................................................................................................................... 12
1.1.6
Lidové kongresy a lidové výbory .................................................................................. 13
1.1.7
Právní řád společnosti.................................................................................................... 14
1.1.8
Kdo dohlíží na chování společnosti? ............................................................................. 14
1.1.9
Tisk ................................................................................................................................ 15
1.2
2
Lidová moc .............................................................................................................................. 7
Sociální základna třetí světové teorie .................................................................................... 15
1.2.1
Rodina ........................................................................................................................... 15
1.2.2
Kmen ............................................................................................................................. 16
1.2.3
Národ ............................................................................................................................. 17
1.2.4
Žena ............................................................................................................................... 17
1.2.5
Menšina ......................................................................................................................... 19
1.2.6
Černí .............................................................................................................................. 19
1.2.7
Vzdělání......................................................................................................................... 20
Vláda Muammara Kaddáfího a srovnání s ideologií ..................................................................... 21
2.1
Politika................................................................................................................................... 21
2.1.1
Základní lidové kongresy .............................................................................................. 22
2.1.2
Kmen ............................................................................................................................. 23
2.2
Ekonomika............................................................................................................................. 23
2.2.1
Těžba a služby ............................................................................................................... 24
2.3
Rodina a ženy ........................................................................................................................ 24
2.4
Cizinci ................................................................................................................................... 25
Závěr...................................................................................................................................................... 26
Použitá literatura.................................................................................................................................... 27
5
Úvod
V této seminární práci se budu zabývat problematikou libyjského vládního systému.
Především se zaměřím na systém, který chtěl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí vytvořit.
Takový systém by splňoval všechny požadavky demokracie, které jsou dnešními vládami lidu
odpírány. Tyto myšlenky sepsal Muammar Kaddáfí do Zelené knihy. Touto knihou se zabývá
první část seminární práce a je zde použita převážně deskriptivní metoda. Druhá část seminární
práce je věnována skutečnému politickému dění v Libyi a tudíž odchylce mezi Kaddáfího
ideologií a skutečností. Informace jsou čerpány převážně ze zkušeností paní Mgr. Mileny
Gutvirthové, ale také z knihy Devět let v pekle od autorky Sněžany Dimitrové. Tuto knihu jsem
si zvolil, protože popisuje život žen vězněných libyjskou vládou. Popisuje tudíž zacházení
s vězni a funkčnost právních norem a zákonů. V druhé části je užita převážně komparativní
metoda.
Cílem této seminární práce je pochopit ideologii, kterou Muammar Kaddáfí sepsal do
Zelené knihy, a poté zjistit, jestli je tato ideologie v dnešní společnosti použitelná a jestli se
opravdu shoduje s demokracií a svobodou lidu. Po vysvětlení a pochopení Zelené knihy je
ideologie srovnána se skutečným děním v Libyi za Kaddáfího vlády, a tudíž je dalším cílem
zjistit, zdali Kaddáfí postupoval podle pravidel, která sepsal, anebo jen vytvořil další
diktátorský režim, který schovával za demokracii.
Abych těchto cílů dosáhl, pokládám si tyto dvě základní otázky:
1) Je Kaddáfího ideologický politický systém jen utopií, anebo jej lze v dnešní společnosti
použít s jistotou, že je schopen nahradit dnešní demokratické systémy?
2) Snažil se Muammar Kaddáfí změnit politickou situaci v zemi tak, aby odpovídala jeho
představě demokracie nebo tvořil diktátorský režim pod rouškou demokracie, která svěřuje
veškerou moc lidu?
Tyto otázky se pokusím ve své seminární práci plně odpovědět a s nimi pochopit
politickou situaci Libye, kterou Muammar Kaddáfí vytvořil.
6
1 Zelená kniha
Zelená kniha sepsaná roku 1976 je stručným souhrnem názorů a myšlenek bývalého
libyjského plukovníka a později vůdce Muammara Kaddáfího. Vyšla ve třech částech, a jelikož
kritizovala i tehdejší socialismus, dostala se do Československa až v roce 1991.
V první části nastiňuje problematiku dnešních forem vlády od socialismu až po
parlamentní demokracii, kterou považuje za principálně velmi nezralou. Zabývá se řešením této
otázky a nabízí jeho konečnou formu. V druhé části se věnuje ekonomické stránce funkčního
státu. Své myšlenky zaměřuje hlavně na problematiku práce především v prvním sektoru,
formou spolupráce dělníků a zrušení takzvaného moderního otroctví. Poslední část je věnována
sociální otázce a tomu, jak by měl národ fungovat. Překvapivě se zaměřuje i na toleranci menšin
a rovnoprávnost žen, což je v arabských zemích neobvyklé. Informace v následujících
kapitolách jsou čerpány přímo ze Zelené knihy.
1.1 Lidová moc
Jak už jsem výše uvedl, první část Zelené knihy je zaměřena na formu vlády, její
nedostatky a konečné řešení. Kritiku dnes používaných systémů, tj. kapitalismus, socialismus,
parlamentní demokracie, považuji za překvapivě ve vysoké míře objektivní a v několika
ohledech přesnou. V několika bodech se můj pohled na dnešní fungování světových vlád
shoduje s pohledem Muammara Kaddáfího. Lidovou moc rozdělil do několika bodů, ke kterým
naspal své úvahy. Na tyto úvahy jsou zaměřeny mé následovné podkapitoly.
7
1.1.1 Nástroj vlády
Nástroj vlády je Muammarem Kaddáfím považován za prvořadý problém dnešní
společnosti a za jejího prvořadého nepřítele v politické oblasti. Přikládá mu i skutečnost
jednoho z faktorů vytvářejících rozpory v rodině, považované za základ každého státu. Tento
problém je dle jeho slov zatím demokraticky nevyřešen a z důsledku jeho existence jsou národy
vystavovány různým nebezpečím.
„Všechny politické systémy ve světě jsou nyní produktem boje o moc mezi nástroji
vlády. Boj může být mírový nebo ozbrojený jako jsou konflikty tříd, sekt, kmenů, stran nebo
jednotlivců. Výsledkem je vždy vítězství jednoho nástroje vlády — ať už je to jednotlivec,
skupina, strana nebo třída — a porážka lidu, tj. porážka skutečné demokracie.“1 Tento krátký
odstavec komplexně kritizuje problematiku všech nynějších forem vlády. Jako příklad je zde
použit výsledek voleb mezi dvěma kandidáty, ve kterých zvítězí kandidát rozdílem 51 procenty
hlasů ku 49 procentům hlasům. Když je tento kandidát volen 51 procenty voličů, znamená to,
že zbytkem volen nebyl a tudíž mu je jako vítěz vnucen. Tímto se podle Kaddáfího odklání
lidová demokracie k diktatuře a tento systém vytváří pouhou iluzi skutečné demokracie.
Za iluzi demokracie je považována i koalice stran, které získaly menší počet hlasů než
vítěz voleb. Taková koalice má svým spojením větší počet hlasů než vítězná strana a to je
dnešními systémy považováno za zákonné a demokratické. Podle Kaddáfího je to jen iluze a
tímto spojením slabších stran vzniká stejná diktatura, jako když se vlády ujme vítěz
s nadpoloviční většinou.
Z velké části je tento citát hlavním důvodem, proč se zelená kniha nedostala do
tehdejšího Československa už v roce 1976. Svou teorií totiž popírá funkčnost a správnost
socialistické ideologie a tudíž kritizuje i samotnou tehdy vládnoucí Komunistickou stranu
Československa.
Myslím si, že skutečnost vítězné strany ve volbách a tudíž vzniku falešné demokracie
neboli diktatury není úplně smysluplná, protože když je národu dána moc svobodně volit ze
všech kandidátů, kteří se do voleb zapojili, nikdy nedojdou volby k suverénnímu vítězi se sto
procenty hlasů. Tímto jsou brány jakékoli volby jako nástroj diktatury a popírá to tedy
samotnou podstatu svobodné volby lidu. Z mého pohledu vytváří v zemi možnou iluzi
1
Kaddáfí, M. Zelená kniha. s. 1.
8
demokracie až následné samotné chování vítězné strany a ne mandát, který byl této straně
národem udělen.
1.1.2 Parlamenty
Parlamenty jsou ve světe, kde převládá idea demokracie považovány za její stěžejní
nástroj, bez kterého by demokratický systém nemohl fungovat. Muammar Kaddáfí vnímá
funkci parlamentu naprosto odlišně. Parlamenty jsou sice voleny lidem, ale po zvolení lid
zastupují, což považuje Kaddáfí za scestné a nekorektní řešení demokracie. V tu chvíli se
demokracie nestává vládou lidu, ale vládou jeho zástupců. Tímto způsobem je lid oddělen od
výkonné moci a falešné zdání demokracie mu vytváří jen vhazování lístků do volebních uren.
Jako největší problém parlamentů je považován už jejich vznik. Všechny způsoby volby
zástupců do parlamentu jsou mylné, a to z jednoho důvodu. Zvolený zástupce zastupuje stovky,
tisíce možná až miliony lidí, je oddělen od svých voličů a neudržuje s nimi žádné lidově
organizační spojení, protože je nesprávně považován za představitele veškerého lidu. Tento
systém naprosto izoluje poslance od lidu, kterým je volen. Zvolení poté dává poslanci moc větší
než lidem, kteří ho volí, což jednoznačně napomáhá a nabádá k uloupení moci lidu. Podle
Kaddáfího má proto lid pravomoc boje proti těmto nástrojům pomocí lidové revoluce a dostává
tím právo vyslovit svou nezastupitelnost.
Pokud je parlament vytvořen vítěznou stranou, nepovažuje ho Kaddáfí za parlament
lidu, ale parlament, ve kterém poslanci zastupují jen jednu stranu, ne lid. Totéž platí u
parlamentu skládajícího se z vítězných stran, takový parlament není parlamentem lidu, ale
znovu parlamentem stran. V tom případě se lid stává obětí vykořisťování politickými orgány,
které pouze zápasí o moc a voliče. Tak vidí Kaddáfí dnešní demokratické režimy v celém světě.
Lidé stojící tiše ve frontách, házející papíry s poslanci do uren, stejně jako kdyby je házeli do
odpadkového koše. Z toho vyplívá, že Kaddáfí považuje jakékoli zastoupení za podvod.
Parlamenty tvořené podle dědičnosti míst nebo jmenováním nejsou vůdcem považovány
za žádnou formu demokracie. Za další nedostatek považuje Kaddáfí fakt, že poslanci si
získávají své voliče propagandou. V důsledku propagandy mohou být hlasy koupeny nebo
zmanipulovány, a tím se dostávají chudí lidé do obrovské nevýhody a praktické neschopnosti
soupeřit s bohatými. Tím pádem se vítězem voleb vždy stávají právě bohatí.
9
Teorii parlamentů a tudíž zastupování lidu považuje Muammar Kaddáfí za zastaralou a
již překonanou. Podle něj byla totiž vytvořena mysliteli v dobách, kdy byl lid utlačován císaři
a sultány a pomocí zastupitelů byl schopen bojovat proti moci vládců, jenže tak už to v dnešní
době není a proto by veškerá moc měla přejít do rukou mas.
Svou úvahu o parlamentech zakončuje větou: „Nejtyranštější diktatury, jaké poznal
svět, existovaly ve stínu parlamentů.“2 Myslím si, že věta a tudíž myšlenka není úplně
objektivní. Pokud totiž vezmu v potaz nejtyranštější diktatury za posledních sto let, kdy dnešní
demokracie vznikla, v ani jedné neexistovala svobodná volba mezi více stranami, tudíž teorie
parlamentu jako takového vůbec nebyla naplněna. Nesmí být také zapomenut fakt, že tyto
diktatury byly právě parlamentními republikami poraženy.
1.1.3 Strana
„Systém stran maří demokracii. Zrádcem je ten, kdo se stane členem strany“3
Stranu považuje Kaddáfí za moderní diktátorský nástroj. Je totiž nástrojem vlády části
nad celkem. Vytváří zdání demokracie, ale ve skutečnosti je jen nástrojem pro vytváření
parlamentů, výborů a pro propagandu prostřednictvím svých členů.
Strana je složena z členů se stejným názorem, vírou nebo například původem. Vytvoření
strany jim poté dává moc rozšířit, dokonce vnutit svůj názor nebo víru společnosti jako celku.
Snaží se tak dosáhnout moci pod záminkou plnění svého programu. Podle Kaddáfího je
rozšiřování jednoho názoru nebo víry opakem demokracie, protože společnost se skládá ze
široké škály nápadů, vyznání, temperamentu či míst. V porovnání s lidem je strana jen
menšinou, přesto dostává moc vládnout lidu. Členové proto využívají stranu k tomu, aby mohli
své názory vnutit většině, tudíž nečlenům. Takové jednání je považováno Kaddáfím za
diktaturu a ne demokracii.
V plnění programu strana uvádí své cíle falešně jako cíle lidu. To považuje Kaddáfí jako
teorii ospravedlňování diktatury. Totéž platí i u vlády více stran, kde se opozice snaží svrhnout
vládnoucí stranu a získat tím její místo. V takovém případě se boj o moc ještě stupňuje a lid je
2
3
10
připraven o jakékoli cíle. V takovýchto soubojích jen zřídka dochází k použití zbraní, avšak
většinou je cílem opoziční strany zpochybnit program strany vládnoucí a tím podkopat
schopnost nástroje vlády. V tomto případě může dojít ke svržení strany s programem lidu
prospěšným. Tento proces je téměř nekonečný, protože po svržení vládnoucí strany nastupuje
na její místo strana nová, která bude taktéž napadána opozicí. Takový systém je podle
Muammara Kaddáfího politicky, ekonomicky i sociálně destruktivní. Vyzdvihuje také, že
strany mohou být buď koupeny, nebo podplaceny, tudíž se k moci mohou zase dostat bohatí.
Strana původně vzniká tak, aby zastupovala lid. Postupně se ale v této straně vytváří
vedoucí skupina, která zastupuje její členy a vedoucí člen, který zastupuje vedoucí skupinu.
Vzniká tak sobecká a falešná forma demokracie, která je ve skutečnosti otevřenou formu
diktatury fungující dnes téměř po celém světě. Tato forma demokracie je podle Kaddáfího
dosud nepřekonána a tudíž ji nazývá diktaturou moderního věku.
Tím, že vládnoucí strana prosazuje svůj názor, nutí to opoziční stranu, která by měla
dále prosazovat potřeby lidu neplněné stranou vládnoucí, aby vládnoucí stranu sesadila, tím ale
upadají požadavky lidu a jejich plnění. Podle dnešních demokracií má toto kontrolovat
parlament, který se ovšem z větší části skládá z členů strany vládnoucí a tudíž se tento systém
ukazuje jako klamný a nesprávný. Muammar Kaddáfí také srovnává stranický boj s bojem mezi
kmeny nebo sektami, protože považuje jejich základ za totožný. Takový boj mezi menšinami
ovšem poškozuje veškerý lid a je společnosti nebezpečný.
1.1.4 Třída
Třídu srovnává Muammar Kaddáfí se stranou. Mají stejné principy. Jsou to skupiny lidí
se stejným názorem nebo cílem, které tento názor prosazují na úkor skupin s názorem jiným.
Tyto skupiny však nejsou lidem, jen jeho menšinou. Proto podle něj není v demokracii žádná
omluva pro to, aby jedna třída, strana, sekta nebo kmen podrážel nohy ostatním pro svůj vlastní
prospěch. Takové činy nejsou součástí demokracie a spadají pod diktaturu. Tyto činy, také
nazývané činy likvidace, jsou namířeny proti nečlenům určité skupiny a poškozují veškerý lid,
tudíž to nejsou činy v zájmu demokracie.
11
Hlavní myšlenou je, že třídní boj je v otázce vlády v zemi nekonečný. Když totiž jedna
třída zvítězí a nahradí ostatní třídy, postupně se v podobě jejích členů začnou vracet vlastnosti
předchozích poražených tříd. Tím se třídy obnovují a jejich boj začíná nanovo.
1.1.5 Referenda
Referendum je v Zelené knize považováno za nejvyšší nástroj diktátorského režimu.
Lidé jsou totiž nuceni odpovědět na složitou otázku jen dvěma způsoby, buď „ano“ nebo „ne“.
Každý by ale měl mít možnost vysvětlit, proč zvolil „ne“ a jaký má důvod k tomu nesouhlasit.
Na druhou stranu by měl každý, kdo zvolil „ano“ mít možnost ospravedlnit, proč s řešením
souhlasí.
Největším problémem demokracie je nalezení nástroje vlády, který by nespadal do
všech výše uvedených možností, takový nástroj, který by nebyl ovlivněn bojem mezi třídami,
kmeny, sektami nebo stranami. Takovým nástrojem by měl být lid jako celek, který ani
nereprezentuje lid, ani nemluví za lid. Lid je totiž nezastupitelný a jeho zastoupení je
podvodem. Pokud bude tento nástroj vlády uskutečněn, domnívá se Kaddáfí, že to ukončí
období tyranie a ve svět nastoupí nová lidová demokracie, vláda lidu.
12
1.1.6 Lidové kongresy a lidové výbory
„Není demokracie bez lidových kongresů. Výbory všude. Demokracie je kontrola lidu
prováděná lidem.“4 Muammar Kaddáfí považuje cestu lidových výborů za jediné správné řešení
demokracie a všechny dnešní demokratické systémy nebudou fungovat demokraticky korektně,
dokud toto řešení neadaptují. Lidové výbory jsou definitivním řešením lidského hledání
utopické přímé demokracii. Ta byla nahrazena diktátorskými režimy, které se za demokracii
jen schovávají. Nabádá lid, aby se postavil proti nedemokratickým režimům a přijal jeho třetí
světovou teorii o přímé demokracii.
Obr. 1
Podle tohoto schématu se rozdělí celá politická moc. Každé místní společenství lidí se
rozdělí do Základních lidových kongresů. Tyto lidové kongresy pak zvolí zástupce z řad lidu
do Lidových výborů, které tvoří politiku státu. Tímto způsobem se přetváří zastaralá definice
demokracie – „Demokracie je kontrola vlády lidem“ na novou formu, tu správnou –
„Demokracie je kontrola lidu, prováděná lidem.“ Vedle toho vznikají ještě jednotlivé pracovní
4
Obr. 1 : Kaddáfí, M. Zelená kniha. s. 5.
13
výbory a společenství, protože členové Lidových kongresů patří mezi dělníky, učitele a další
povolání. Všechny tyto kongresy, výbory a společenství se společně jednou za rok nebo
pravidelně scházejí ve Všeobecném lidovém kongresu, kde se prodiskutují potencionální
změny, které jsou pak předány výborům a kongresům, kde poté vcházejí v platnost. Toto
schéma podle Muammara Kaddáfího řeší problém nástroje vlády, který podkopává dnešní
demokracie, protože takto se nástrojem vlády stává lid.
1.1.7 Právní řád společnosti
Právní řád společnosti je libyjským vůdcem považován za problém souběžně jdoucí
s nástrojem vlády. Moc parlamentu utvářet nebo měnit jakékoli zákony je podle něj čistě proti
demokracii a taktéž považuje za nesprávné, aby jednotlivec nebo výbor měnil zákony
společnosti.
Zákonem společnosti by měly být pouze zvyky a náboženství. Jakékoli jiné zákony jsou
považovány za nelogické. Takovými zákony jsou například ústavy. Každý demokratický stát
má v dnešní době ústavu a právě ona je zneužívána nástrojem vlády k řízení národa. Důkazem
je, že ústavy se v jednotlivých státech liší a přitom by každý měl mít nárok na tu samou svobodu.
Důvodem těchto rozdílů je rozdíl mezi koncepcemi různých nástrojů vlády, které prosazují své
názory skrze ústavu.
Vznikem těchto uměle vytvořených zákonů se ztrácejí zákony přirozené, které člověk
vytvářel už v historii. Jsou nahrazovány ústavami, které vyjadřují zájmy určitého nástroje vlády.
Proto je také velice časté, že jakmile se změní nástroj vlády, je měněna i ústava. To je přímý
důkaz toho, že ústava vyjadřuje náladu nebo postoj nástroje vlády a ne lidu. Právě metoda vlády
by se měla řídit společenskými zákony a ne naopak, jak je tomu v dnešních demokraciích.
1.1.8 Kdo dohlíží na chování společnosti?
Společnost musí být chráněna před jakýmkoli jedincem, který by si nárokoval právo nad
kontrolou jejího právního řádu. Společnost v demokracii má totiž dohlížet sama na sebe a nemá
být limitována žádnými jinými nástroji vlády.
14
1.1.9 Tisk
Tisk je nástrojem vyjadřování a v demokratické společnosti má každá fyzická osoba
svobodu svého vyjádření, takovou svobodu mají i osoby choromyslné, aby mohly vyjádřit svou
choromyslnost. U tisku ovšem záleží na tom, kdo ho vlastní, protože pokud je vlastníkem tisku
jedna fyzická osoba, je jeho obsah jen vyjádřením té jedné fyzické osoby a ne celé společnosti.
To samé platí i pro osoby právnické, které se skládají z několika fyzických osob. Pokud tisk
patří právnické osobě, například obchodníkům, vyjadřuje jen jejich názor a ne názor celé
společnosti. Proto by měl být tisk vlastněn lidovými výbory, protože ty sestávají ze všech
skupin společnosti, tudíž vyjadřují názory všech.
1.2 Sociální základna třetí světové teorie
Poslední část Zelené knihy je věnována sociální základně třetí světové teorie. Muammar
Kaddáfí se zde zaměřuje na strukturu společnosti, na její základy a z čeho je složena. Se
společností souvisí i její kultura, na kterou Kaddáfí také nezapomněl. Poslední část se zabývá i
problematikou menšin, rasovou odlišností či rovnoprávností žen.
1.2.1 Rodina
Rodina je základem pro každého člověka. Každý ji upřednostňuje před státem. Jelikož
společnost se skládá z jednotlivců a pro každého jednotlivce je základem rodina, stává se rodina
i základem společnosti. Lidstvo nemá nic společného se státem. Jeho základem je rodina a stát
je jen politické nebo ekonomické společenství, které seskupuje rodiny. Ty to ale nemají šanci
změnit. Proto jakékoli opatření nebo proces, který nutí rodinu se změnit, ničí ji nebo rozděluje,
je nehumánní a proti zásadám lidstva.
Společnost, která jakkoli mění bytí rodiny, není společností, která rozkvétá, ale
společností, ve které je rodina potlačena. Na druhou stranu rozkvétající společnost, která
15
nechává rodinu volně se rozvíjet a nijak neovlivňuje její bytí, je ta správná. Protože když je
jedinec od rodiny oddělen, ztrácí jakoukoli hodnotu života a je ve společnosti nepoužitelný.
Myslím si, že rodina je opravdu základem jakékoli společnosti a neměla by být státem
omezována. Příčinnou rozpadu rodin je ale z mé zkušenosti většinou faktor, který je státem
neovlivnitelný a spíše hluboce zakořeněný v každém jedinci, než ve státu, který jej omezuje.
1.2.2 Kmen
Kmen je to samé jako rodina. Je to rodina, která se rozrostla plozením. Protože národ se
skládá z kmenů, je i národ rodinou, která je však dále rozrostlá plozením. S každým zvýšením
počtu členů se oslabuje pouto uvnitř rodiny. Proto city jako jsou láska, důvěra nebo soudržnost
jsou nejsilnější právě v rodině a postupně slábnou s každou další větví rodu, až tvoří kmen a
poté národ. V sociálních vztazích jsou proto vztahy uvnitř rodiny soudržnější než vztahy
v kmeni a ty jsou zase hodnotnější než vztahy v národě.
Členům jsou poskytovány výhody a užitky stejně jako je tomu v rodině. Takto kmen
dohlíží na své členy a dochází zde k jakési výchově, která je mnohem hodnotnější než ta, kterou
členové získají ve škole. Tyto zásady jsou do člena vštěpovány od dětství, jsou to i ideály,
kterými se členové mohou řídit během svého života. Tento typ výuky je mnohem efektivnější
než výuka podle osnov, protože z důvodu zkoušek si je člen vědom, že je nucen k tomu se
zásady a ideály učit.
Kmen také poskytuje svým členům kolektivní ochranu. Všichni členové mají kolektivní
pokuty, placení výkupného či kolektivní mstu. Krev je základním spojením kmene, to však
postupem času a přibýváním členů ustupuje do ústraní. Stále je to ale nejsilnější pouto společně
s původem.
16
1.2.3 Národ
Národ dává členům politickou ochranu silnější, než jakou jim dává kmen, avšak kmen
poškozuje nacionalismus, protože oddanost ke kmeni roste s úpadkem oddanosti národu. To
samé platí, když rodinné pouto vzkvétá, klesá oddanost kmenu.
Nebezpečím pro národ mohou být ale i nacionalističtí fanatici, kteří neváhají použít sílu
národa vůči jinému slabšímu národu, aby tak dosáhli jeho ovládnutí. Takové užívání národních
sil je špatné a poškozuje lidstvo. Naopak jako když rodině velice pomáhá člen, který je silný a
odpovědný, tak i silná rodina může pomoci vytvořit silný a schopný kmen. Stejně tak je lidstvu
užitečný silný a schopný národ. Chovat se podle nižší společenské úrovně totiž národu škodí.
Národ je tvořen průběhem času, kdy se rodina rozroste v kmen, ten projde stadiem
rozvětvení kmenů a poté vzniká celý národ. Není to ale jen podle pravidel pokrevní příbuznosti.
Členy národa se stávají i skupina žijící v této oblasti a tvořící stejnou historii. Na světě zaniká
mnoho států a z jeho trosek vystupují nové národy, tyto rozklady jsou zapříčiněny neshodou
v sociální a politické struktuře země. Když se sociální a politická struktura shoduje, stát
přetrvává a pokud je jiným napaden, národ se vrací v jakémsi národním odboji. Proto byla
všechna císařství ovládající několik národů roztříštěna. Jedinou možností je národní stát,
skládající se z jednoho národa. Tímto způsobem nebudou vznikat žádné nacionalistické skupiny
usilující o nezávislost. Proti nacionalismu se mohou stavět například náboženství nebo vojenské
důvody. Stát spojený z několika národů díky náboženství se ale stejně v budoucnu rozpadne,
protože je jisté, že v jednotlivých národech se probudí nacionalistické pudy.
I přesto, že stát je tvořen politickými normami, je nejvíce ovlivňován těmi sociálními.
Protože pokud bude politicky tvořen několika národy, vždy bude oslaben národnostními boji,
dokud se nerozdělí a každý národ nebude mít svojí samostatnost. Vytváření jakéhokoli státu na
úkor sociální reality je zbytečné, protože tento stát bude nacionálním tlakem zničen.
1.2.4 Žena
Žena a muž jsou si rovni už jen podle biologických potřeb a vedení života. Stejně tak
jako muž i žena má potřebu jíst, pít, mít šatstvo či příbytek. Všechny tyto životní potřeby je
dělají podle Muammara Kaddáfího stejně rovnými.
17
Společnost je tvořena z žen a mužů, kde každý zastává jinou funkci. Žena na rozdíl od
muže může přijít do stavu těhotenství, po kterém porodí dítě. O to se po dva roky stará a bez
její pomoci by dítě nepřežilo. Je to pro ženu těžké břemeno, ale je naprosto přirozené a bez něj
by lidstvo vyhynulo. Jakékoli nepřirozené vniknutí do období ženského těhotenství je podle
Kaddáfího nepřijatelné a proti přírodnímu řádu. Myslím si, že tyto věty jsou mířeny hlavně proti
potratu, protože Kaddáfí považuje úmyslné vniknutí do těhotenství jako opak života. Tím
odsuzuje možnost potratu.
Umístění dítěte do jeslí je dalším problémem. Děti jsou tak odděleny od svých matek
a Muammar Kaddáfí je přirovnává ke kuřatům v masových chovech, kde jsou vytvořena
biologická společenství s umělým způsobem života. Pro člověka je jediným důstojným
způsobem výchova v rodině, kde je vystavováno skutečným mateřským a otcovským zásadám.
„Děti, které nemají ani rodinu ani domov, chrání společnost, a jenom pro takové děti by měla
společnost zřídit jesle a podobná zařízení. Pro tyto děti je lepší, když o ně pečuje společnost
než jednotlivci, kteří nejsou jejich rodiči.“5 Dítě patří přirozeně k matce a jakékoli oddělení je
nucené a naprosto proti vůli matky. Matka by měla o dítě pečovat, když ovšem dítě odkládá do
jeslí, staví se tak proti své přirozené úloze ve společnosti a dítě přichází o správnou výchovu.
Pokud je žena umístěna na pracovní pozici, kde musí pracovat fyzicky i když sama tvrdí,
že je to dobrovolně, je to nepravda. V tu chvíli jí je přiřazena úloha mužů a žena je
materialistickým světem donucena vykonávat takovou práci i přesto, že si myslí, že to vykonává
dobrovolně. Tvrzení, že mezi mužem a ženou není žádný rozdíl, je totiž absolutně nepravdivé
a uráží samotnou podstatu žen. Požadovat po ženě stejnou fyzickou práci jako po muži je
nesprávné a kruté. Jediná oblast, ve které mezi nimi není ani jeden rozdíl, je lidskost. Kaddáfí
nabádá k tomu, aby vypukla světová revoluce, která osvobodí ženu od všech materiálních
podmínek, které ji brání ve vykonávání jejích přírodně přirozených úloh ve společnosti. Až poté
nastane rovnoprávnost mezi mužem a ženou.
„V současné době se všechny společnosti dívají na ženu jen jako na druh zboží. Východ
ji považuje za spotřební předmět, který lze koupit a prodat, kdežto západ neuznává zase její
ženskost.“6 Touto větou Muammar Kaddáfí podle mého názoru naráží ve východních hlavně
islámských zemích na postavení žen ve společnosti a v západních zemích, kde se ženy velice
často věnují své kariéře a zanedbávají mateřské povinnosti nebo úplně odmítají možnost býti
5
Kaddáfí, M. Zelená kniha. s. 21.-22.
6
18
matkou. Podobně jako záměnu ženské funkce ve společnosti, vnímá Kaddáfí i práci dítěte, které
také podle přírodních zákonů není určeno k tomu, aby vykonávalo mužský podíl. Jeho
myšlenkou je, že každý by měl pracovat, ale v oblasti, která mu vyhovuje a je pro něj určená,
jen tak může fungovat zdravá společnost.
1.2.5 Menšina
Podle Kaddáfího existují dva druhy menšin. Menšina tvořící národ se svým vlastním
sociálním rámcem. Druhý typ je menšina bez národa a sociálního rámce. Ovšem i z této
menšiny se časem a vlivem pocitu sounáležitosti a společného určení vytvoří národ.
Každá menšina má díky své jedinečnosti a odlišnosti i svá práva a je nedemokratické
a nespravedlivé jakkoli politicky zasahovat do jejího fungování. Její charakteristika je osobitá
a tudíž nemůže být změněna.
1.2.6 Černí
Nejsem si jistý, jestli je pohled Muammara Kaddáfího na černou rasu lehce rasistický
nebo není. Způsob, jakým zmiňuje nekontrolované rozmnožování a tudíž jejich rostoucí počet,
je lehce znepokojivý a z mého pohledu rasistický. Ovšem způsob, jakým popisuje historii černé
rasy, jejího potlačování a dnešní doby, kterou Kaddáfí považuje za dobu jejich povstání a
vládnutí, má úplně jiný postoj a zabarvení. Vůdce dává za vinu rostoucího počtu černochů
hlavně jejich nízkou sociální úroveň, která je nijak nelimituje v oblasti sňatků a mateřství, což
vytváří absolutní protiklad „bílému západnímu světu“, který se zaměřuje hlavně na
zaměstnanost, a mateřské povinnosti upadají. Budoucí postavení černochů jako vládnoucí rasy
podkládá větou: „I černí budou pány ve světě.“7 Touto větou stvrzuje svůj názor, že v dávných
dobách vládla asijská rasa téměř celému světu, poté přišla doba bělochů a dnes je na řadě vláda
černé rasy.
7
Kaddáfí, M. Zelená kniha. s.24.
19
1.2.7 Vzdělání
Muammar Kaddáfí považuje povinnou školní docházku za nucení hodnot člověku,
podobající se diktatuře. Myslí si, že je to mrhání lidským talentem a zbavuje ho přirozené volby.
Všechny učební struktury, které ve světě převládají, prosazující učení podle osnov, by měly být
odstraněny celosvětovou kulturní revolucí. Nemyslí tím ale, že by měly být zavřeny všechny
školy, ba naopak každému člověku by mělo být umožněno studovat cokoli, co by ho zajímalo,
měl by mít přístup ke všem učebním oborům a tudíž svobodu volby jeho vzdělání. Toto řešení
vyžaduje vysoký počet škol a právě jejich nedostatek nutí studenty vybírat si předměty, které
jsou k dispozici. Školy, které nedovolují studentům otevřenou možnost studií náboženství, jsou
fanatické a podle Kaddáfího by měly být zavřeny. Taktéž se staví ke školám, které náboženské
učení
monopolizují
nebo
překrucují.
Vědění
je
právem
každého
člověka
a toto právo nesmí být nikomu odpíráno. Každý by měl mít přístup ke vzdělání způsobem, jaký
vyhovuje právě jemu.
20
2 Vláda Muammara Kaddáfího a srovnání s ideologií
V této kapitole se budu věnovat srovnání Kaddáfího ideologie se skutečným děním v Libyi,
zejména v devadesátých letech dvacátého století. Ke srovnání použiji především informace
z běžného života, tedy nijak neovlivněné libyjskou vládou. Tyto informace jsem získal
především z knih V Srdci Kaddáfího Libye od autora Patricka Heimzadeha, poskytující
informace o dění v Libyi za vlády Muammara Kaddáfího. Dále z knihy Devět let v pekle od
autorky Sněžany Dimitrove, která je sepsána jako její svědectví o devíti letech strávených
v libyjském vězení. Jako poslední zdroj budu využívat zkušeností paní Mgr. Mileny
Gutvirthové a jejího manžela, kteří v Libyi strávili pracovně dva roky mezi lety 1983 a 1985.
2.1 Politika
Dne 2. března 1977 je v Libyi ve městě Sebha oficiálně vyhlášeno ustanovení moci lidu
Všeobecným kongresem lidu, neboli parlamentem. V tento den vzniká stát, který má být
ovládán masou, nazvaný Velká arabská lidová a socialistická džamáhíríje. Jsou rušeny všechny
státní
odbory
a o ustanoveních se rozhoduje v regionálních radách. I přesto, že spojení „lidová moc“ se stává
heslem celého národa, pod rouškou vlády mas se schovává posilující autoritářský systém.
Ideologie Muammara Kaddáfího popisuje zemi, ve které má absolutní moc lid a zásahy
státu jsou minimální. Vláda mas měla být osvobozena od jakékoli absolutní vlády, neustálé
kontroly ze strany státu a s tím plynoucím omezováním. Přes tuto utopickou myšlenku panovala
v Libyi úplně jiná situace. Většina vládních orgánů byla opravdu zrušena, jedinou výjimkou
byl ropný sektor a výstavba projektu veliké umělé řeky. Ropný sektor představoval pro Libyi
nejdůležitější zdroj příjmu a díky tomu, že si Kaddáfí držel tento sektor pod svojí pravomocí,
držel s ním společně v rukou i veškerou moc v Libyi. Společně s vůdcem měla v zemi moc i
armáda, ve které byli zaměstnáni téměř všichni libyjští muži. Díky obrovským příjmům
z prodeje ropy byl vůdce schopen zaplatit i vojenské hodnostáře, kteří s ním nesouhlasili a
získat tím řadu velice důležitých spojenců. Muammar Kaddáfí společně s jeho klanem vládl
jako vůdce s téměř absolutní mocí a obyvatelstvo bylo drženo v jakémsi nepatrném, ale
neustupujícím útlaku. Kaddáfí byl schopen udržet svou pozici v takto fungujícím státu
21
překvapivě dlouho. Veliký podíl na tom má jeho politická genialita a výborné řečnické a
herecké schopnosti. V politice byl Muammar Kaddáfí velice obratný a několika svými projevy
si získal na svou stranu velikou část svého lidu. Svojí obratnost prokázal například po útoku 11.
září 2001, když hned druhý den prohlásil nesouhlas s teroristickou skupinou Al-Káida a přidal
se tak k západním zemím, především USA, se kterým nezbytně potřeboval navázat obchodní
vztahy. K navázání obchodních vztahů se západem mu částečně pomohlo i zničení veškerých
svých chemických zbraní a zrušení jaderného výzkumu v době, kdy USA vedly válku se
Saddámem Husajnem.
Velice důležitou složkou takzvané lidové moci a způsobem, jak Kaddáfí ovládal veřejné
kongresy a lidová shromáždění, byly revoluční výbory. Tyto výbory nespadaly pod vládní sféru
a měly být naprosto nezávislé. Jejich úkolem bylo bránit revoluci nebo převratu a nabádat lid
k tomu, aby chopil moc do vlastních rukou. Jejich skutečná funkce se ale zjevně lišila. Jejich
přítomnost byla nejsilnější na univerzitách, kde byl největší potenciál k odporu. Vstup a účast
v revolučních výborech byla pro studenty stejná, jako například členství v Komunistické straně
Československa. Výměnou za snadné dostudování a příslib dobrých pracovních příležitostí,
měli členové za úkol nahlásit jakoukoli podezřelou aktivitu naznačující odpor. Členové měli
také možnost brát si slovo na veřejnosti, čímž značně přispívali k propagandě a veliká část
spontánních manifestací podporujících vůdce revoluce, jak se nechával Kaddáfí nazývat, byla
vedena právě jimi. Skutečnost, ve které jsou všichni občané vybočující z řady, pokládající
nevhodné otázky nebo volající po změně někdy i násilně potlačeni, se výrazně liší od slov
v Zelené knize, kde má lidská masa veškerou moc a svobodu a není nijak ovlivňována
organizacemi, které vede jednotlivec nebo skupina.
2.1.1 Základní lidové kongresy
Základní lidové kongresy jsou hlavním nástrojem vlády v Libyi. Nelze je nazývat ani
jako nástroj vlády, protože ten je Kaddáfím v Zelené knize popsán jako hlavní tvůrce diktatury
a vládního boje. Tyto kongresy jsou tedy spíše způsobem, jak zastoupit jednotlivé sféry
legislativy státu. Každý občan starší 18 let je v Libyi zapsán do registru a má možnost účastnit
se základních lidových kongresů ve své oblasti. Celkově je v Libyi asi 450 oblastí. V kongresu
jsou řešeny všechny problémy, od výstavby cest po státní rozpočet. Jediná zakázaná témata jsou
22
ropa a armáda. Právě toto omezení už naznačuje, že moc lidu v džamáhíríji není absolutní, jak
by tomu mělo být. Každý základní lidový kongres má svého tajemníka, který zastupuje tento
kongres na Všeobecném kongresu lidu, což je obdoba parlamentu. Tímto zastupitelstvím
Kaddáfí také vyvrací svou teorii, že lid by neměl být zastoupen jedincem a ukazuje tak, že
vytvořit čistou vládu lidu bez zastoupení je v dnešní době nemožné. Základní lidové kongresy
bývají místem, kde obyvatelé často i velice živelně vyjadřují nesouhlas s administrativou,
pokud ale míra nesouhlasu a nevole přesáhne určitou mez, jsou nespokojení potlačeni
revolučními výbory, mnohdy i násilně. Ač tyto výbory nahrávají tvrzení, že moc v Libyi je
decentralizovaná, většina důležitých rozhodnutí se odehrává v Tripolisu, a tudíž oblasti
v Tripolsku získávají při rozdělování rozpočtů nejvíce peněž, na úkor například Kyrenaiky,
která je vládou hodně zanedbávaná.
2.1.2 Kmen
Jak Muammar Kaddáfí píše v Zelené knize, kmen je jedna z nejdůležitějších
společenských složek v Libyi a toto tvrzení platí i ve skutečnosti. Největší výhody a
zabezpečení neposkytuje stát, jak je tomu v západních zemích. Podle Kaddáfího teorie, ve které
je stát v každodenním dění téměř nepřítomný, je to nemožné. Hlavním poskytovatelem zázemí
je tedy v Libyi kmen. Kmeny mají svojí nezávislou hierarchii, v jejímž čele stojí právě kmen
Kaddáfí. Paradoxem je, že uvnitř kmene se setkávají lidé absolutně odlišných názorů, jak
podporovatelé Kaddáfího režimu, tak jeho odpůrci. Díky jejich společnému kmenovému
původu spolu i tak navazují kontakty a navzájem si neoponují.
2.2 Ekonomika
V zemi, kde je napovrch veškerá moc směřována do rukou lidu, ale ve stínu držena jedním
mužem a skupinou jeho přívrženců, je ekonomika velice důležitá a jak už bylo v historii
několikrát zopakováno, také nestabilní. Fungování ekonomiky Libye je úzce spjato s korupcí a
obrovskou neefektivitou. Hlavním a téměř jediným zdrojem příjmu je ropné bohatství, zatímco
23
další potencionální příjmy jsou přehlíženy a nevyužívány. Mezi ně může patřit například
rybolov nebo cestovní ruch.
2.2.1 Těžba a služby
Výše už jsem uvedl, že ropa tvoří většinu příjmu Libye. Je to také jediný ze sektorů,
který je v Libyi rozvinut na vyšší úrovni. Problémem libyjské neefektivity, a tedy i nízkého
HDP, je její téměř absolutní závislost na cizích zemích v téměř všech sférách výroby a obchodu.
Jediným soběstačným odvětvím je textil, který se drží na poměrně vysoké úrovni a není
dovážen do země ve velikém množství. Všechna ostatní odvětví a služby jsou v Libyi
zastoupena a zprostředkována cizinci. Turečtí přistěhovalci zde dělají taxikáře, Tunisané pečou
chleba a například Češi pracují v nemocnicích. Právě zdravotnictví by bylo bez cizí pomoci na
extrémně nízké úrovni. Dokonce i chemický průmysl zpracovávající ropu je obstaráván
Američany. Navzdory této závislosti na cizích pracovnících mi paní Gutvirthová dosvědčila, že
Kaddáfí při svých veřejných proslovech pobuřoval své občany proti cizincům, kteří byli poté
neschopni například nakupovat v obchodech, protože místní obyvatelé s nimi odmítali
komunikovat. Takto vůdce sám oslaboval vlastní ekonomiku a tím, že utiskoval cizince, i sám
vyvracel svoji myšlenku o menšinách a nulovém zasahování státu do jejich života.
Dalším zanedbaným odvětvím je cestovní ruch. Na severním pobřeží Libye se nacházejí
vykopávky a památky ve vynikajícím stavu, dosahující vyšší kvality než například památky
v Itálii, které jsou naprosto turisticky nevyužity. Společně s cestovním ruchem je nevyužita i
možnost rybolovu, navzdory tomu, že Libye má rozsáhlé pobřeží ve Středozemním moři.
2.3 Rodina a ženy
Rodina je základem každého státu a to platí i v Libyi. Dominantním členem je v ní muž,
který by měl mít jednu manželku, ale přijatelné jsou až tři. Žena zastává v rodině jen roli matky,
zřídkakdy pracuje. To odpovídá Kaddáfího myšlence, ve které zdůrazňuje, že ženě by neměla
být vnucována role muže, že její místo je v domácnosti při výchově dětí. To ale nemění
24
zacházení, jaké se ženám v Libyi dostává. Neliší se mnoho od ostatních islámských států. Paní
Gutvirthová mi řekla, že je pro ženu nesmírně nebezpečné, aby se sama pohybovala po ulici,
protože se může stát obětí násilí libyjských mužů. Tato situace ovšem neplatí, když se žena
pohybuje s dítětem, protože tomu by libyjští muži neublížili. Špatné zacházení se ženami bylo
zřetelné i v samotném harému Muammara Kaddáfího, kvůli němuž se mladé dívky dostávali
do nesmírně těžkých životních situací, protože poté co byly vyloučeny z harému, byly
odmítnuty i svojí rodinou jako pošpiněné. Tímto chováním tak Libye absolutně popírá rovné
postavení žen a mužů, o jakém Muammar Kaddáfí píše v Zelené knize.
2.4 Cizinci
Závislost Libye na cizincích ve všech sférách těžby a výroby by naznačovala tomu, že
cizincům se dostává dobré péče, naprosté svobody a dobrého zacházení, aby o ně Libyjská
vláda nepřišla. Skutečnost za Kaddáfího vlády byla ale úplně jiná. Dostat se do země bylo
administrativně velice náročné, to, co ale poté následovalo v zemi, nemělo se svobodou příliš
společného. Každý krok byl monitorován vládními organizacemi. Cizincům se nedostávalo ani
jakéhokoli přátelského chování ze strany Libyjců. V zaměstnání byli Libyjci i přes svou výrazně
nižší kvalitu nadřazenými nad cizinci. Dokonce i odjezd ze země byl přísně monitorován
libyjskou vládou a přesně určen, což způsobovalo problémy s místy v letadle libyjských
aerolinek navzdory tomu, že letadla ostatních společností lítala poloprázdná.
25
Závěr
V této práci jsem se pokusil analyzovat ideologii Muammara Kaddáfího sepsanou do
Zelené knihy. Poté jsem popsal podmínky, jaké v zemi za doby vlády Muammara Kaddáfího
panovaly, a tuto skutečnost jsem poté porovnal s jeho ideologií. V práci jsem se zaměřil
především na politickou a sociální problematiku v zemi.
Hlavní náplní první části byl politický systém, který měl za úkol nahradit všechny
nefunkční systémy dnešní doby, a tím vyřešit problematiku boje o moc. Jeho hlavní myšlenkou
bylo přenést veškerou moc ve státě na lid a nastolit tak vládu lidu, kontrolovanou lidem. To by
znamenalo nulovou přítomnost vládního aparátu. Tento systém však v Kaddáfího zemi nebyl
úplně nastolen a nic nenasvědčovalo tomu, že se vůdce snaží svou představu dokončit až do
úplnosti. To by totiž znamenalo ztrátu jeho moci, což bylo pro Muammara Kaddáfího
nepřijatelné.
Důkladně jsem se věnoval také postavení žen v tomto islámském státě, které Muammar
Kaddáfí v Zelené knize popsal téměř velice rovnostářsky. Navzdory tomu však z mé práce
vyplývá, že postavení žen v Libyi je naprosto odlišné od Kaddáfího ideálu, a on sám svými činy
vystupuje tvrdě proti svým vlastním slovům.
Můžu tedy říci, že ideologie, kterou Muammar Kaddáfí vytvořil za účelem pokoření
problematiky moci, je v dnešním světě nepoužitelná a on sám v jejím nastolení selhal. Je téměř
nemožné vytvořit vládu, ve které ve svobodných volbách zvítězí strana se sto procenty hlasů
nebo vládu, ve které je nulové zastoupení mas, tudíž o všem rozhoduje lid. Takový systém je
organizačně nemožné vytvořit.
26
Použitá literatura
1) KADDÁFÍ, Muammar. Zelená kniha. První vydání. Vimperk: Dialog, 1990. Dostupné z:
http://www.ksm.cz/zelenakniha.pdf
2) HAIMZADEH, Patrick. V Srdci Kaddáfího Libye. Český Těšín: Jota, 2011. ISBN 978-80-7217911-4.
3) DIMITROVA, Sněžana. Devět let v pekle. První vydání. Jihlava: Vyšehrad, spol. s.r.o, 2008.
ISBN 978-80-7021-924-9.
27

Džamahíríje - Česko-anglické gymnázium

Transkript

Podobné dokumenty