Petrohrad

CARSKÉ RUSKO – Petrohrad 2013
1.den:
Průjezd Německem. Trajekt ROSTOCK-GEDSER, přistání v Dánsku a průjezd Dánskem.
2.den:
Ve velmi časných ranních hodinách průjezd Öresundskou úžinou přes Öresunský most – realizace myšlenky
staré 130 let. Dohoda o stavbě mostu podepsána r. 1991, začalo se stavět r.1995, slavnostně otevřen 1.7.2000.
Přemosťuje úžinu v šířce 16 km: 430m umělý poloostrov na dánské straně – podmořský tunel 3 510m, pak 4055
m dlouhý umělý ostrov a konečně 7 845 m dlouhý most zavěšený mezi 200 m vysokými pilíři vzdálenými 490m
(na švédské straně). Most je 57 m nad hladinou, dvoupatrový (ve spodním patře železniční koleje). Přejezd do
Stockholmu.
STOCKHOLM
Město leží na 14 ostrovech, spojuje je 53 mostů. Historie se začíná psát v r. 1250 – zakladatel Birger Jarl. Viděli
jsme: Stadshuset- radnici – budova z červených cihel, připomínající kostel. Dominanta města se 106 m vysokou
věží se třemi korunkami=tre kronor. Slavný Hodovní neboli Modrý sál – každoroční udílení Nobelovy ceny.
Náměstí Birger Jarls Torg (se sochou zakladatele města na sloupu) – Ryddarholmskyrkan – kostel stavěn od
13.stol.,litinová „krajková“ věž z pol.19.stol. Sarkofágy a náhrobní desky téměř všech švédských králů.
Wrangelův palác – nechal si ho po 30-leté válce postavit generál Carl Gustav Wrangel – největší soukromá
rezidence ve městě, dnes zde sídlí Nejvyšší soud. V letech 1697-1754 sídlo královské rodiny.
Staré město= Gamla Stan: Stortorget – historické náměstí („krvavá lázeň“ 1520 – popraveno zde 83 šlechticů).
Budova Burzy (od r. 2001 Nobelovo muzeum) – štítové domy. Nejužší ulička ve městě – 90cm – Märten Trotzig
Grand. Katedrála- Storkyrkan – před ní socha reformátora Olause Petriho, který odsud šířil své luteránské učení.
Nejstarší kostel ve Stockholmu, královské korunovace (v interiéru královské baldachýny), stříbrný oltář, svícen
vysoký 3,7m a socha sv. Jiří s drakem ze dřeva a paroží.
Královský palác – první stavba zde ve 13.stol., dnes má palác rozměry 140x130 m, čítá 608 místností. Sledov ali
jsme výměnu stráží na vnitřním nádvoří.
Budova Parlamentu a Říšské banky na Ostrově sv.Ducha – Náměstí Gustava II. Adolfa s jeho jezdeckou sochou.
Budova Opery. Následovala 1 hodinu a 50 minut trvající projížďka lodí „Pod stockholmskými mosty“. Pěší
přesun po Strandvegen s krátkou zastávkou na Lodním ostrově (plachetnice Chapmann) do Muzea lodi Vasa.
Roku 1625 si nechal Gustav II.Adolf od holandského stavitele Hybertsona postavit válečný koráb, na který padlo
1000 dubů. Pracovalo na něm 400 lodních tesařů, truhlářů, řezbářů,… Na paluby umístěno 64 děl z bronzu, která
byla asi příčinou zkázy – po vyplutí 10.8.1628 silný vítr nestabilní loď, pojmenovanou po královské dynastii
Vasa, převrátil a šla rychle ke dnu. Při tom zahynulo asi 30 námořníků, kostry některých také vystaveny. V srpnu
1956 v hloubce 32 metrů Vasa objevena Andersem Franzésem a po 2 letech přípravných prací, 333 let od
ztroskotání, vytažena. Konzervace trvala 17 let, kromě lodi vytaženo a zrestaurováno 14 000 dalších předmětů,
většinou uloženy na původní místo. Odjezd do přístavu, nalodění na loď společnosti Viking Line, noční plavba
do finského Turku
3.den:
ráno vylodění v Turku, cesta jižním Finskem k ruské hranici, její překročení a přejezd do Sankt Petěrburgu.
Ubytování v hotelu Okťjabrskaja.
4.den:
Půldenní výlet do carské rezidence PETERHOFU – založil ho Petr I., více než 5000 dělníků uvádělo v život
jeho vizi paláce a parku krásnějšího než francouzské Versailles. Za války komplex poničen Němci.
Velký palác: slavnostní Rastrelliho schodiště – Česmenská místnost s výjevy z námořní bitvy- Trůnní sál
s portrétem Kateřiny Veliké a její trůn – Audienční sál – 2 čínské pracovny – Portrétní sál s 368 obrazy – Bílá a
Modrá jídelna – Dubová pracovna Petra I. (přežilo jen 8 původních panelů.
Velká kaskáda – 37 soch ze zlaceného bronzu, 64 fontán, 142 vodotrysků. Největší Samson – symbol vítězství
nad Švédy 27.6.1709 u Poltavy na den sv. Samsona. Procházka parkem.
Přejezd do SANKT PETĚRBURGU – prohlídka města: /každá skupina jiný den, ale stejné památky – tedy bez
nároku na pořadí, něco je prohozeno/:
Petropavlovská pevnost na Zaječím ostrově – začátek výstavby města. Prošli jsme vstupní Ivanovou bránou a
pak impozantní Petrovou bránou s carským erbem. Kontroverzní bronzová socha Petra I.,prohlídka chrámu Petra
a Pavla. Postaven švýcarským architektem Domenicem Trezinnim 1714-33 (dokončen po Petrově smrti). Věž se
tyčí do výšky 122 m (kromě TV vysílače stále nejvyšší stavba města). Místo posledního odpočinku ruských carů
počínaje Petrem I. až po posledního cara, Mikuláše II. a jeho rodiny, zmasakrované bolševiky. Zájemci navštívili
i Vězení Trubeckého – ze slavných vězňů jmenujme Dostojevského, Gorkého, Uljanova. Domek velitele
pevnosti, kde byli vyslýcháni děkabristé (viděli jsme i místo jejich popravy před pevností). V Něvské bráně jsme
si ukázali rysky, kam až dosáhla Něva při nej- horších záplavách.
Komplex Smolnyj – název vznikl z pojmenování „smolnyj dvor“ – zde se shromažďovala smola na ucpávání
spár a otvorů při stavbě lodí za Petra I. Italský architekt Bartolomeo Rastrelli zde pro carevnu Alžbětu postavil
skvost ruského baroka – bílo-modrý klášterní komplex. Carevna Kateřina II. doplnila komplex o budovy dívčí
školy. „Nový Smolnyj“ – procházka propylajemi s nápisem „Proletáři všech zemí, spojte se!“ , busty Marxe,
Engelse a socha Lenina v životní „velikosti“ před sídlem gubernátora.
Noční otevírání mostů – noční program: otevírání mostů, aby mohli lodě vyplouvat a vplouvat do města. Na
mostovku promítali festivalový film. Sledovali otvírání mostu Lejtěnanta Šmita, respektive Trojického mostu.
5.den:
půldenní výlet do carské rezidence CARSKOJE SELO. Ke stému výročí Puškinovy smrti v r. 1937
přejmenováno na město Puškin (slovo „carské“ nebylo vhodné). Okupace Němci za války – palác vyloupen,
včetně slavné jantarové komnaty, která tehdy nenávratně zmizela.
Cestou k paláci zastávka v parku u sochy sedícího Puškina, - v přilehlém Lyceu, které jsme míjeli, od r. 1811
Alexandr Sergejevič 6 let studoval.
Prohlídka Kateřinského paláce – nechaly ho postupně budovat 3 ženy–carevny Alžběta, Kateřina I. a II.
Hlavním architektem opět Bartolomeo Rastrelli (busta před palácem). Fasáda – průčelí paláce 306 m dlouhé.
Státnické schodiště s bílými štuky a červenými závěsy, čínskými vázami a probuzeným a usínajícím andílkem –
Velký sál – Státnická jídelna – Zelený a Malinový sál – Jantarová komnata – věrnou rekonstrukci dělali ruští
řemeslníci a „jantarotepci“ 21 let. Slavnostně dokončena a předána k 300.výročí založení St.Petěrburgu. Náklady
vyšplhaly na 12 miliónů dolarů. Originál byl darem pruského krále Friedricha I. Petru I. (Petr se revanšoval
svým soustruhem a 50 urostlými ruskými vojáky). Istalace komnaty až za vlády Kateřiny II., r. 1770, práce řídil
geniální Rastrelli. 48 m2 jantaru bylo na zdejší sál málo – pruh těsně u stropu domalován olejovými barvami
v jantarovém vzoru, nikoli tedy jantar.
Palácový komplex po Rastrellim dokončil skotský architekt Charles Cameron – přístavby, salony a kaple
v klasicistním stylu.
Procházka přilehlým parkem ve francouzském (stromy a keře tvarované, květinové záhony s ornamenty,
sochy)– anglickém (přírodní tvary, minimální zásahy člověka) a italském stylu.
Návrat do SANKT PETĚRBURGU – pokračování prohlídky města
Chrám Spas na krovi 1.března 1881 na tomto místě zavražděn car Alexandr II. Hned následujícího roku carův
syn, Alexandr III. nechává stavět na paměť svého otce architektem Alfredem Parlandem chrám, připomínající
Vasila Blaženého v Moskvě na Rudém náměstí. Skvostný interiér chrámu – 7 000 m2 mozaiky.
Pěší přesun k Isakijevskému chrámu po Něvském prospektu kolem Kazaňského chrámu –Domu knigi (dříve
impérium amerického výrobce šicích strojů Singer – nádherná secesní budova s glóbem) - paláce rodiny
Stroganových – literární kavárny (odkud Puškin odjel na osudný souboj) – kolem školy č.210 (s nápisem
Občané, na této straně ulice vám při odstřelování hrozí větší nebezpečí) – přes Policejskij most (1.železný most
ve městě).
Chrám sv. Izáka – 23 000 pilot v zemi pro zpevnění. Architektem francouzský architekt August Monferand.
Kupole ční do výšky 101,5 m, lemují ji 4 zvonice. Po dobu 40 let na chrámu pracovalo 440 000 lidí. 48 monolitů
– sloupů z leštěné žuly – každý 114 tun. Na zlacení kupole spotřebováno 110 kg zlata, rtuťové výpary při zlacení
otrávily 65 lidí – účet za stavbu zněl na tehdejších 23 milionů rublů – 6x víc než stála stavba Zimního paláce.
Chrám pojme 14 000 věřících.
Senátní náměstí neboli Náměstí děkabristů (pojmenování podle budovy Senátu nebo povstání děkabristů,
které se v prosinci (rusky „děkabr“) r. 1825 odehrálo právě zde. Ústředním bodem je socha Petra I., známá díky
Puškinově poémě jako „Měděný jezdec (Mědnyj vsadnik)“ – dílo francouzského sochaře Falconeta, který sochu
i odlil. Kůň kopyty drtí nepřátele Ruska a cara (zde:had). Sochu objednala Kateřina II a toto také zvěčnila na
žulovém podstavci jak v azbuce, tak latince – Petru Prvnímu Kateřina Druhá.
Přejezd na Finské nádraží – architektonicky sladěná štíhlá věž moderní budovy nádraží s ostatními věžemi na
siluetě města – 3.dubna 1917 ve 23.30 právě sem přijel na slavné lokomotivě z exilu Lenin – proto na přilehlém
Náměstí Lenina vůbec jeho 1.socha, která kdy byla instalována.
6.den:
Aurora – přezdívaná „nejnebezpečnější zbraň na světě – jedním výstřelem dokázala zruinovat celou zemi na 75
let…“ Křižník vyroben r.1900, účast v rusko-japonské válce, jeden z mála, nezničených Japonci v bitvě u
Cušimy. R.1905 na ní založen revoluční kroužek. R.1917 byl křižník náhodou v petrohradské loděnici na opravě
a 25.října ve 21.40 výstřelem slepého náboje údajně zahájil VŘSR. V roce 1941 byla děla z Aurory
odmontována, bránila město za blokády. Po válce děla vrácena a na lodi zřízeno muzeum.
Individuálně: program – návštěva Ermitáže – Zimní palác (opět dílo Rastrelliho na objednávku Kateřiny II).
Odpoledne fakultativně se skupinou dokončení prohlídky města nebo osobní volno.
Budovy a památky, které jsme ještě do odjezdu viděli:
Vasiljevský ostrov – největší z petrohradských ostrovů – budova bývalé Burzy a Rastrální sloupy (dříve
majáky) s příděmi zajatých nepřátelských lodí. U podnoží sloupů alegorické postavy významných ruských řek
Admiralita – stavba dlouhá 407 m, před ní na nábřeží socha Petra I.-lodníka. Centrální pozlacená věž s 2m
pozlaceným korábem. Od r.1925 je zde Námořní akademie. Admiralitu projektoval sám car Petr.
Něvský prospekt – petrohradské Champs-Elysées – 4,5 km dlouhá třída, stavěna ze 2 stran. Mniši za chybu ve
vyměření zmrskáni – chybu vyřešil kruhový objezd na Ploščadi vostanija, hned u našeho hotelu.
Kazaňský chrám - postaven osvobozeným nevolníkem Voronichinem (možná levoboček Stroganova) za
Alexandra I. Unikátní rozvírající se kolonáda směrem na Něvský prospekt. V chrámu pochován vojedvůdce
Kutuzov, který vyhnal Napoleona z Ruska – ukořistěné francouzské vlajky a klíče od franc.měst, slavná ikona
Bohorodičky (za blokády obletěla v letadle na Stalinův příkaz Leningrad).
Gostinnyj dvor – 230 m dlouhá fasáda největšího obchodního domu města – 170 000 druhů zboží, denně
projde 300 000 lidí. Budova v trochu jiné podobě fungovala už v dobách Petra I.
Michajlovský palác – dnes Ruské muzeum – budova Filharmonie a konzervatoře – zde byla v době blokády
premiéra Šostakovičovy Sedmé (Leningradské symfonie)- Michajlovské divadlo – socha Puškina v centru
Náměstí umění (Ploščaď iskustv).
Symetrická Ulice stavitele Rossiho – za Alexandrinským divadlem – délka ulice 220m, šířka ulice a výška
domů shodně 22 m (postavena ve 30.letech 19.století). Zde slavná baletní konzervatoř
V přilehlém parku jedna ze dvou soch Kateřiny II – u podnoží sochy všichni její rádci (a milenci)
Palácové náměstí s Alexandrovým sloupem uprostřed – 600 tun těžký monolit, vztyčil ho Monferand pomocí
důmyslného systému kladek a náspů za asi 100 minut. Odhalen r. 1834 na pamět „vítězství“ Rusů nad
Napoleonem (ve skutečnosti nerozhodný výsledek, své udělal i mráz během Napoleonova tažení).
Půlkruhová budova Generálního štábu (opět dílo italského stavitele Rossiho).
Jako rozloučení s Petrohradem – večerní dvouhodinová projížďka po Něvě a kanálech, kde jsme viděli
všechny významné památky z vody a osvětlené.
A pak už následoval odjezd z Petrohradu, přesun k ruské hranici, překročení hranice a ráno dojezd do finského
hlavního města.
7.den:
HELSINKY – prohlídka finské metropole. Postupně jsme viděli:
Uspenský pravoslavný chrám z cihel – dokončen roku 1868 – 13 věží (symbolika Ježíš+12 apoštolů)
Prezidentský palác + strážnice – původně carské sídlo (toto území bylo jednou z ruských provincií)
Carevnin sloup (přezdívaný místními „párátko“) vztyčen na počest carevny Alexandry, která sem v roce 1833
zavítala.
Procházka po nábřeží – stánky trhovců
Fontána se sochou necudně odhalené víly Amandy z roku 1908 (vlna protestů místních obyvatel)
Senátní náměstí se sochou Alexandra II. – jedno z nejkrásnějších a architektonicky nejjednotnějších náměstí
Evropy. Náměstí vévodí Dóm z r. 1852 s velkou centrální kupolí a 4 menšími (architekt Engel). Skromný a
střídmý luteránský interiér dómu. Název dala náměstí budova Senátu, naproti budova Univerzity. V rohu náměstí
Sederholmův dům – nejstarší kamenný dům v Helsinkách – z r. 1757.
Procházka Alexandrovou třídou (obchodní dům Stockman, sousoší Tři kováři).
Pro zájemce následovala hodinová vyhlídková plavba po Helsinském zálivu a okolo pevnosti Suomenlinna (je
na prestižním seznamu UNESCO).
Přejezd ke Skalnímu chrámu Tempeliauko – unikátní stavba, vytesaná do skály částečně pod úrovní terénu
(přečnívá jen o 12 m), dokončena roku 1969. Průměr kupole 24m, ozdobena 22km dlouhým obtočením z
měděného drátu.
Přejezd k hale Finlandia – dílo architekta Alvara Aalta, obloženo bílým cararským mramorem. Budova
dokončena r.1974, hned v dalším roce se zde konala Mezinárodní konference o bezpečnosti v Evropě.
Přejezd do Sibeliova parku k uměleckému dílu Eily Hiltunen, která ztvárnila Sibeliovu hudbu formou
stříbrných „píšťal“. Dokončeno r. 1967 k 10.výročí Sibeliovy smrti. Součástí památníku je stříbrná Sibeliova
„busta“.
Poslední zastávkou v Helsinkách byl Olympijský stadion (bohužel bez možnosti nechat se vyvézt výtahem na
vyhlídkovou věž – v rekonstrukci). Stadion postaven pro OH v r. 1940. které se nakonec kvůli 2.svět.válce
nekonaly. Helsinky využily svou šanci až v r. 1952 – zde na OH zářil náš Emil Zátopek. Před stadionem socha
finského fenomenálního běžce Paavo Nurmiho – na třech olympiádách získal 9 zlatých a 3 stříbrné medaile.
Následoval přejezd z Helsinek na trajekt Viking Line do finského TURKU. Nově nyní budeme plavat lodí
přímo z Helsinek do Stockholmu.
Z důvodu konání kulturního festivalu (Turku bylo vyhlášeno Evropským městem kultury 2011) jsme si místní
pevnostní komplex prohlédli s první skupinou jen částečně (první a druhé nádvoří), s druhou skupinou o týden
později pak bohužel už jen zvenčí. Turku bylo mimochodem prvním hlavním městem Finska.
Nalodění a noční plavba s Viking Line do Švédska
8.den:
Ráno přistání ve Stockholmu, průjezd Švédskem okolo jezera Vattern. Svou rozlohou 1912 km2 je druhé
největší ve Švédsku. Je 129 km dlouhé, jeho maximální šířka je 28 km, průměrná hloubka 39 m, maximální
hloubka 119 m. Hranici Švédsko/Dánsko jsme překročili opět na Öresundském mostě (údaje viz začátek tohoto
Přehledu, jednotlivé 4 úseky mostního díla jsme ale tentokrát projížděli samozřejmě v opačném pořadí než
popsáno v úvodu). Průjezd Dánským královstvím do Gedseru, večerní trajekt do Rostocku a pak už průjezd
Německem.
9. den: překročení hranice do ČR a ráno jsme byli doma…