BA SS PROFIL Jeden z nejuznávanějších baskytaristů

BA SS PROFIL Jeden z nejuznávanějších baskytaristů

BAS
S PR IL
OF
Jeden z nejuznávanějších baskytaristů historie, jehož styl připomíná legendárního Jaca Pastoria. Patří také
k nejprogresivnějším baskytaristům. Slapem i obouručním tappingem hrál dřív, než se tyto styly dostaly do
popředí zájmu. A v neposlední řadě je to respektovaný učitel hudby s neortodoxním přístupem.
Začátky
Jeff Berlin se narodil 17. ledna 1953 v New
Yorku do hudební rodiny. Oba jeho rodiče se
profesionálně věnovali hudbě, otec byl operní
zpěvák a matka pianistka, a Jeff měl tak ty
nejlepší předpoklady pro hudební kariéru.
Zvlášť poté, co začal v pěti letech hrát
na housle a dalších osm let hru na tento
nástroj studoval. Úspěšně se účastnil
houslových soutěží a z téhle doby má
spoustu diplomů a ocenění.
Ve čtrnácti se mu dostala do ruky
poprvé i baskytara a o jeho směřování
bylo rozhodnuto. Se stejnou intenzitou,
s jakou studoval housle, se Jeff Berlin
pustil do studia basové kytary a zakrátko
získával i první angažmá. Své znalosti
prohloubil i studiem na Berklee School
of Music. Prvním impulsem pro hru
na baskytaru byli Beatles, ale tím
nejdůležitějším se potom stali Cream,
které Jeff s oblibou cituje i dnes (viz
následující rozhovor).
Good to Me (1977), One of a Kind (1979),
Gradually Going Tornado (1980) a The Bruford
Tapes (1983), a byl členem jeho doprovodné
kapely. Na začátku devadesátých let si také
zahrál na turné s kapelou Anderson Bruford
Wakeman Howe, kde nahradil nemocného
Ibrahim Hassan Potomek zakladatele
továrny na motocykly Jawa. Osm let se učil na
violocello na ZUŠ. Od desíti hraje na baskytaru
jako samouk. V současnosti na volné noze.
Nadšený fanoušek baskytar Parker, Hagstrom
a aparátů Aguilar.
Sólo
V polovině osmdesátých let vydal Jeff Berlin
své první dvě sólové desky (Champion a Pump
It!) a k tomu Jeff říká: „Tehdy jsem se bál,
jako kapelník, hrát sóla a nechal jsem
sólovat kohokoliv jiného, jen ne sebe.
Tuhle zodpovědnost jsem na sebe vzal až
později.“ Později v tomto případě znamená
více než deset let, neboť další sólovou
desku vydal až v roce 1997 pod názvem
Taking Notes. Od té doby vydává čas od
času sólovou desku, na které si zve různé
hudební přátele.
Posledním sólovým počinem je deska
HBC (společně s Dennisem Chambersem
a Scottem Hendersonem), kterou přivezli
představit i do Prahy.
The Players School of Music
Kariéra
Po návratu do New Yorku ze studií na
Berklee se Berlin začal věnovat hře v triu
s kytaristou Allanem Holdsworthem
a bubeníkem Tonym Williamsem.
V roce 1975 dostal nabídku z Evropy,
na natáčení s bývalým klávesistou Yes
Patrickem Morazem, se kterým natočil
desku The Story of I. Při natáčení této
desky se seznámil s dalším bývalým
členem Yes, který potom ovlivnil Jeffovu další
kariéru. Tímto člověkem byl Bill Bruford.
Během následujících let natočil Berlin
s Brufordem několik jeho sólových alb – Feel
nabídku od Van Halen, podobně jako Billy
Sheehan, ale odmítl ji.
Tonyho Levina. Shodou okolností se pro živé
album natáčel koncert právě s Berlinem. An
Evening of Yes Music Plus vyšlo v roce 1993.
Na začátku osmdesátých let se Jeff Berlin
přesunul do Los Angeles, kde pomáhal
založit Bass Institue of Technology a zahrál
si i s mnoha světovými esy, včetně Vinnie
Colaiuty, Franka Gamballeho nebo Scotta
Hendsersona. S některými umělci hraje
s přestávkami dodnes (Scott Henderson nebo
T Lavitz). Za zmínku stojí, že v té době dostal
www.playerschool.com
V roce 1996 onemocněl Jeffův syn
rakovinou a Jeff se rozhodl usadit se
v Clearwateru na Floridě a začít vyučovat
hudbu, aby měl čas na opatrování svého
syna. K tomu účelu založil školu The
Players School of Music a začal učit hudbu
podle své metody. Zakrátko mohl pyšně
oznámit dvě potěšující zprávy – jeho škola
si získala mezinárodní renomé a jeho syn
se vyléčil z rakoviny.
Základní informace o téhle škole získáte
na jejích stránkách, ale pokud se člověk
chce dozvědět více o průběhu výuky
a jejím faktickém dopadu, je lépe navštívit
fórum baskytaristů talkbass.com. Z příspěvků
zaznívá nejen veliký obdiv a respekt k Berlinově
škole, ale jsou tu i podrobnější rozbory, jak
vlastně samotná výuka probíhá. Velký důraz
je kladen na poslechová cvičení a pak také
na cvičení v praxi, tedy s kapelou, složenou
z dalších studentů. To přesně odpovídá
Berlinově filosofii, neboť cvičení v praxi
považuje za nejdůležitější část výuky.
text Ibrahim Hassan FOTO Clara Salina, archiv
50 Muzikus Leden 2013
050-053 bass profil BP.indd 50
13.12.2012 15:34:13
Vybavení
Baskytary
Dean Jeff Berlin Player
Dean USA Jeff Berlin Patchwork
aparát
Markbass CMD151P Jeff Berlin
Efekty
Neidentifikovaný chorus
Struny
DR DDT (.040, .060, .080, .100)
N
ěkolik hodin před koncertem
uskupení Henderson, Berlin,
Chambers, jsme se s Jeffem sešli ve
foyeru hotelu Pyramida a povídali
si nejen o poslední desce, ale i o přístupu
k hudbě a vyučování hudby. A samozřejmě
o Jeffových basách a aparátech. Tady bych
rád poznamenal, že byl Jeff velice milým
a otevřeným společníkem a nezapřel v sobě
učitele, který je zvyklý učit žáky z různých
zemí. Vyslovoval pečlivě a u každé myšlenky se
snažil o maximální porozumění.
Právě jste na turné se Scottem Hendersonem
a Dannisem Chambersem. Jak si to užíváte?
Rádi hrajeme spolu. Je to kapela postavená
na přátelství. Navíc každý z nás je velmi
hudebně vnímavý. Posloucháme se navzájem,
odpovídáme si. Je to jedna z nejlépe
komunikujících kapel, ve kterých jsem kdy hrál.
Jsme skvělá kapela, kde každý hraje na vrcholu
svých možností. Vždy se na naši kapelu dívám
jako na moderní verzi The Cream, protože,
stejně jako oni, jsme tři chlápci, kteří hrají na
vysoké úrovni.
Asi během vašich koncertů hodně
improvizujete.
Řekl bych, že kolem osmdesáti procent je to
improvizace. Dvacet procent tvoří melodie
a části, na kterých jsme se shodli, že si je
nazkoušíme. Vždycky improvizujeme. Neustále
měníme věci tak, abychom přidali něco
zajímavého pro ostatní, včetně publika. Jsme
kapela, která se improvizaci věnuje opravdu
zaníceně. Nebál bych se nás nazvat nejlepší
improvizující kapelou v branži.
V některých částech koncertu tedy ani
nevíte, co přijde?
Někdy nevím, co budu v příští chvíli na basu
hrát. Někdy netuším, co zahraje Dennis
nebo Scott. Někdy na baskytaru zahraji tón,
který změní pro Scotta celý akord, a Scott
je překvapený. Někdy zahraji rytmus, který
Dennis neočekává, a někdy je to přesně
naopak. Během koncertu je takových momentů
velmi mnoho, ale víme, že hrajeme na té
nejvyšší úrovni, které jsme schopni. Takže
i když nevíme, co se stane, snažíme se úspěšně
dotáhnout do konce jakýkoliv nápad, který se
během koncertu zrodí.
Takže původně tříminutová písnička se může
zvrtnout do dvacetiminutové kompozice?
Pokud se rozhodneme hrát dvacet minut,
tak ano. Nejsem si jistý, zda by si to přálo
obecenstvo. A upřímně, já sám bych nás nerad
slyšel, jak hrajeme jednu skladbu dvacet minut.
Myslím, že každá skladba umožňuje uplatnit
jiné nápady. Když cítíme, že jsme se dostali
na konec nápadu, začneme hrát další skladbu.
Každá skladba pro nás představuje novou
platformu, na které můžeme improvizovat.
Speciálně pro mě jako basistu, protože v dnešní
době už lidé zase tolik nemají rádi fusion
basisty. Snažím se do své hry dostat víc, než
lidé od fusion basisty očekávají. Tóny a linky,
které hraji, nejsou úplně typické. Nemám
takovou techniku, jakou má mnoho mladých
basistů. Dnes jsem už starý pán. Proto se
musím snažit a do svých linek dávat něco
navíc, něco, co bude zajímavé. Více harmonií
a nápadů. Proto mám rád naše trio, že na
každém koncertě mohu předvést něco nového.
Co tedy na koncertě uslyšíme?
Vydáváme teď s naším triem desku HBC, která
vyjde někdy v polovině října. Všechny skladby,
které jsou na tom CD, budeme hrát, ale
budeme na všechny ty skladby improvizovat.
Jaké skladby na tom CD najdeme?
Scott vybral několik skladeb od Weather
Report, protože je to jejich velký fanoušek
a pár věcí už měl zaranžovaných pro kytaru.
Dennis a já jsme s tím souhlasili a naučili se
jenom své party. Nehrajeme ale žádné jejich
hity, jsou to příliš profláklé skladby a já je
odmítám hrát. Proto hrajeme třeba Elegant
People, D Flat Waltz nebo Actual Proof
od Herbieho Hancocka, Stratus od Billyho
Cobhama.
Diskografie
Sólo: Champion (1985), Pump It! (1986),
Taking Notes (1997), Crossroads (1998),
In Harmony‘s Ways (2000), Lumpy Jazz
(2004), Aneurythms/Ace of Bass (2006),
High Standards (2010), HBC (2012),
s Patrickem Morazem: The Story of !
(1976),
s Billem Brufordem: Feel Good to Me
(1977), One of a Kind (1979), Gradually
Going Tornado (1980), The Bruford Tapes
(1983), Rock Goes to College (2007),
s Patti Austin: End of a Rainbow (1976),
s Davidem Liebmanem: Light’n Up Please!
(1977),
s Davidem Sanciousem: Just as I Thought
(1980),
s Herbiem Mannem: Mellow (1981),
s Allanem Holdsworthem: Road Games
(1983),
s T Lavitzem: Story Time (1986), Gossip
(1996), Boston T Party (2006),
s Kazumim Watanabem: Spice of Life
(1987), The Spice of Life Too (1988),
s Petem Levinem: A Solitary Man (1990),
s k.d.lang: Even Cowgirls Get the Blues
(1993),
s Michaelem Zentnerem: Playtime (1995),
s Richiem Kotzenem: Instrumental
Collection: The Shrapnell Years (2006),
s Billym Cobhamem: Drum ‘n’ Voice, Vol. 2
(2006),
s Meg Hutchinson: Come Up Full (2008),
The Living Side (2010).
Vždycky mě překvapuje, jak podobné kapely
vznikají. Pár špičkových muzikantů se dá
dohromady, natočí desku, odjede turné,
a pak se rozejdou a každý dělá zase něco
jiného. Co vám to dává?
No, Dennis hraje se Santanou, ale má i další
koncerty. Já mám svoji vlastní kapelu Jeff Berlin
Jazz Group. A Scott má svoje trio. Každý má
svůj projekt, ale tahle kapela je pro nás tolik
zábavná, protože se máme rádi jako přátelé,
že si vždycky užíváme možnost být spolu. To
Kapela snů
Když se jednou v rozhovoru s Geddym Leem
(Rush) ptali na jeho vysněnou kapelu, Geddy
zmínil právě Jeffa jako nejlepšího baskytaristu,
kterého kdy viděl. Vedle něj pak jmenoval
ještě Petera Gabriela za mikrofon, Larryho
Fasta na klávesy, Jeffa Becka na kytaru a Roda
Morgensteina na bicí. Nutno podotknout, že
Jeff Berlin je velký kamarád se všemi z Rush.
Ocenění své hry si Jeff vyslechl i z úst
Jaca Pastoria.
nám pomáhá a muzika je, alespoň pro nás,
úžasná. Vždycky se těšíme na další spolupráci.
Nechceme se rozpadat, chceme spolu hrát další
koncerty a nahrávat další desky.
Leden 2013 Muzikus 51
050-053 bass profil BP.indd 51
13.12.2012 15:34:15
Takže si dáte pauzu po turné a pak se zase
sejdete?
Je víc než pravděpodobné, že příští rok v říjnu
pojedeme na další turné. V létě pak mám
koncerty s vlastní kapelou, bude s námi hrát
ještě klávesista Brian Auger. Scott bude hrát
se svou kapelou Tribal Tech a Dennis bude se
Santanou. A pak budeme zase spolu. Navíc
ještě hodně natáčím a mám svoji školu.
Jste známý a respektovaný učitel baskytary.
Máte nějakou specializaci? Preferujete
nějaký styl nebo techniku, které učíte víc než
těm ostatním?
Jako učitel tvrdím, že jediný způsob, jak se
zlepšit, je učit se hudbu. A mohu to dokázat
jedinou otázkou: Řekněte mi, za co byste
utratili peníze, abyste se něco naučili? Pokud
se chcete něco naučit, musíte získat informace.
Pokud bych se chtěl naučit váš jazyk, co jiného
bych se měl naučit než slovíčka? Není jiná
cesta, než se naučit česky. Když se chci naučit
řídit auto, musím vědět, jak se ovládá. Jinak to
nejde.
Ale v hudbě vám tvrdí, že metronom
nebo technika vám pomohu stát se dobrým
muzikantem, ale to není pravda. Proto se
kytaristé snaží naučit hrát sami a skončí tak,
že nehrají dobře. Z toho důvodu jsem založil
vlastní hudební školu v Clearwateru a mám
žáky z celého světa. Chodí ke mně do školy,
protože jsem schopen je za tři měsíce dostat
na podstatně lepší úroveň. Proč? Učím je noty,
které odpovídají jejich úrovni porozumění a vše
si hned mohou vyzkoušet v kapele. Vždy se
snažíme učit v praxi.
V čem je vaše učení jiné?
V současné době už nikdo neučí hudbu. Když
otevřu váš časopis a podívám se na vaše
sloupky, třeba tento (Pro rockové muzikanty,
11. díl), tak to, co tam je, se v hudebních
časopisech objevuje už nějakých třicet nebo
čtyřicet let. Není v tom žádná opravdová
hudba. Nemyslím to jako shazování lidí, kteří
se snaží napsat dobrý článek. Znamená to
pouze fakt, že vaši čtenáři nemají doopravdy
zájem učit se hudbu. Chtějí být jen rockovými
muzikanty. To je v pořádku, ale jako
Carlos Santana
Carlos Santana se kdysi vyjádřil, že Jeff je
nejlepší basák na světě. Jeff celou věc bere s
humorem a tvrdí, že Carlos sice něco takového
klidně může říct, ale Jeffa stejně nikdy
nezaměstná. Nepotřebuje vedle sebe virtuosa,
ale basistu, který mu zahraje takové spodky,
jaké potřebuje.
rockový muzikant se nikdy nestanete lepším
muzikantem a nebo se jím stanete jen vzácně.
Zůstanete jen na určité úrovni. Ale po určité
době má každý tendenci chtít být lepším
muzikantem.
Moje filosofie, coby zakladatele hudební
školy, je, že nemusíte platit za to, abyste se
stali rockovým muzikantem. Tohle se dokážete
naučit sami. Pokud mi chcete zaplatit za učení,
pak chtějte, abych z vás udělal třikrát lepšího
basistu, třikrát lepšího kytaristu, třikrát lepšího
bubeníka. A jediný způsob, jak se naučit víc, je,
jak už jsem zmiňoval, že se naučíte slovíčka.
Proto jsem založil tuhle školu, kde mám
stoprocentní úspěšnost, že se u mne každý
zlepší. Na mezinárodní úrovni tohle nikdo
nemá. Jsem na svou školu velice hrdý.
Takže neučíte nějaký konkrétní styl?
Využíváme jazzu jako metody učení, protože
jazz je jediný styl, který v sobě snoubí
harmonii, rytmus a melodii. Rock zahrnuje
jen rify. Funk zahrnuje opakující se rytmy. Věc
se má tak, že rock i funk se můžete naučit
sami a zadarmo. Každý, kdo bude číst tohle
interview, se už dávno učí rockovou hudbu
a nemusí za to platit ani korunu, tohle vám
garantuji.
Na mojí škole se učíte hudbě opravdu
rozumět, rozumět harmoniím, jak dělat
basovou nebo kytarovou linku, rudimenty.
A pak hrajete v orchestru, kde se učíte číst
akordy v praxi. Klidně i velmi jednoduché,
neboť spousta našich studentů jsou začátečníci.
Hrajete z těchto značek a učíte se identifikovat
jméno akordu a harmonii, které musíte
zahrát na svůj nástroj. Tím se stáváte lepšími
muzikanty.
Takže jazz je ideální metoda, jak se učit.
Neznamená to, že se mu musíte věnovat ve své
kariéře. Je to dobrá metoda, jak se naučit hrát
na svůj nástroj.
Když děláte workshopy, na co se lidé obvykle
ptají?
Často se ptají na techniku hry. Tím se ale
nemusí zabývat, většina jich má dobrou
techniku, jen nevědí, jak ji používat. Často
se ptají, jak mohou hrát rychleji. Odpovídám
jim, že musí přinutit noty, aby byly rychlejší.
Nemusí kvůli tomu cvičit prstová cvičení.
Když dělám semináře, ukazuji lidem, že
nepotřebují cvičit s metronomem. Metronom
je jeden z největších mýtů, je to jedna
z největších lží v hudebním vzdělávání. Lidé
totiž málokdy chápou, že správné tempo
nikdy nedostanou z krabičky. Tempo a rytmus
vycházejí z porozumění, jak zahrát noty. Tohle
mohu kdykoliv dokázat. Nemůžete se na hudbu
soustředit, když vám do toho hraje metronom.
V tu chvíli se soustředíte na to, abyste hráli
v tempu, ale ne na to, co hrajete.
Cvičit ale nesmíte v tempu. Cvičit musíte
pomalu, plynule a opakovat. Proto je
metronom lež. Proto učitelé, kteří učí své
žáky hrát s metronomem, jim ve skutečnosti
nepomáhají. Metronom potlačuje možnost
52 Muzikus Leden 2013
050-053 bass profil BP.indd 52
13.12.2012 15:34:19
naučit se hrát. Protože prioritou není hudba
nebo cvičení, ale konstantní tempo.
Svou teorii mohu stoprocentně dokázat.
Vezměte své metronomy a vyhoďte je do koše.
Najděte si učitele, který vás naučí jazzovou
harmonii, jazzovou hudbu. Ne proto, aby se
z vás stali jazzmani, ale proto, že jazz v sobě
zahrnuje vše, co potřebujete o hudbě vědět.
Pojďme se podívat na vaše nástroje. Hrajete
na baskytary Dean. Co je na nich tak
speciálního?
Neřekl bych, že jsou tak speciální, jen nejsou
úplně obvyklé. Jsou pasivní, protože nemám rád
zvuk aktivních baskytar. Moje je čtyřstrunná,
protože nemám rád vícestrunné baskytary. Mají
nízký dohmat a struny jsou tenčí, než se bežně
používají. Jsou to struny DR DDT a tloušťky
.040 .060 .080 a .100. Jsou to normální dobré
struny, nevěřím na takové ty řeči o speciálních
strunách, díky kterým hrajete nebo zníte lépe.
Potřebujete dobré, spolehlivé struny a to je
všechno. Pražce na mém signature modelu jsou
široké a ploché.
Jak začala vaše spolupráce s firmou Dean?
Začali jsme spolupracovat, protože se znám
s majitelem firmy Dean už mnoho let. Do
té doby jsem nikdy nebyl firemní hráč,
protože jsem nenašel baskytaru, která by mi
plně vyhovovala. Během let jsem vystřídal
mnoho baskytar. Pak jsem se bavil s Elliottem
Rubinsonem a ten se mě zeptal, zda bych chtěl,
aby mi postavili baskytaru. A nástroj, který mi
postavil, byl tak skvělý, že ho mám dodnes. Je
to jedna ze dvou baskytar, které vlastním. Ta
druhá, kterou mám na tomhle turné, je můj
další signature (Dean Jeff Berlin USA), které
říkám Grinch, protože vypadá jako obličej
z filmu Grinch. (smích)
A je to nádherně znějící basa se snímači
Bartolini a kobylkou Badass, obojí moje
oblíbené.
050-053 bass profil BP.indd 53
S firmou Markbass je to podobné, máte svůj
vlastní signature. Co vás na tomhle aparátu
přitahuje?
Zvuk. Za celou svou kariéru jsem až dosud
neslyšel aparát, který by zněl lépe než jejich
patnáctipalcové kabinety. Tenhle aparát
je přesně ten, který najdete v katalogu
Markbass. Když mi Marco DeVirgiliis
(zakladatel Markbass – pozn. autora) poslal
aparát, zapojil jsem svou basu a zvuk byl
přesně takový, jaký jsem chtěl. Nikdy jsem
za svou kariéru neměl něco, co by mělo tak
krásný tón. Je spousta firem, které vyrábějí
dobré aparáty, ale žádný s takovým zvukem.
Když jsem Marcovi zavolal zpátky, že budu
rád propagovat jejich značku, řekl mi, že mi
postaví jakýkoliv aparát, který si budu přát.
Jediné, co jsem chtěl, aby mi z toho komba,
co mi poslali, odstranili tweeter. Nemám
rád tweetery. V normálním reproduktoru je
dostatek výšek, když je potřebujete, tweeter
je pro mě jenom zbytečné klišé.
Ale není to o mém jménu. Ten aparát je
prostě skvělý a byl skvělý už předtím, než na
něj dali moje jméno. Já jsem se na konstrukci
aparátu nepodílel. Je to tak dobré kombo, že
má úžasnou prodejnost.
Používáte nějaké efekty?
Používám chorus, ale neřeknu vám firmu,
protože její zaměstnanci ke mně byli velmi
sprostí. Kdysi jsem předváděl nástroje na
veletrhu v Nashvillu a zapomněl jsem si
vlastní chorus. Poprosil jsem lidi na tomhle
jejich stánku, zda by mi nepůjčili jejich
chorus. O měsíc později mi přišel e-mail, kde
mě žádali, abych už nikdy neobtěžoval jejich
zaměstnance a už nikdy si nepůjčoval jejich
pedály.
V tu chvíli jsem se opravdu naštval. Veletrhy
jsou o předvádění hudebních nástrojů
a zařízení. Jinými slovy, předváděl jsem jejich
pedál bez nároku na honorář, který normálně
dostávám. Od nich jsem nedostal vůbec nic,
ani mě nepozvali na večeři. Napsal jsem
jim tedy, že to beru na vědomí, že mám
jejich pedál rád, že jsem chtěl jejich pedály
propagovat, ale takhle z toho nebude nic.
Po nějaké době jsem na jiném veletrhu potkal
vicepresidenta téhle společnosti, vyprávěl
jsem mu celý příběh. Tvářil se šokovaně, řekl
mi, že celou věc vyšetří a že se mi ozve. Už
jsem o něm nikdy neslyšel.
V tu chvíli jsem se opravdu zařekl, že jim
nedám příležitost, aby vydělávali peníze na
mém jménu. Proto je nezmiňuji v žádném
rozhovoru a pedál mám upravený tak, aby
nebylo znát, která firma ho vyrobila. Dokázal
jsem vydělat Markbassu, Deanu i DR stovky
tisíc dolarů na zařízeních, která se prodává
pod mým jménem, a dokázal bych to i pro
tuto firmu. Stál jsem je tedy už dost peněz
a jsem rád. Zní to asi trochu dětinsky z mé
strany. Ale já se snažím se chovat k lidem
slušně a s respektem. Když se ke mně ale
někdo chová tímhle způsobem, neberu to
dobře.
13.12.2012 15:34:22