Existují ještě nějací autoři, kteří definovali lidské potřeby, pokud ano

Existují ještě nějací autoři, kteří definovali lidské potřeby, pokud ano

Existují ještě nějací autoři, kteří definovali lidské potřeby, pokud ano tak jak?
Existuje celá řada klasifikací. Tato klasifikace se liší u dětí a dospělých, autorem, který ji
modifikoval z pohledu ošetřovatelství či psychologie.
Klasifikace podle Chloubové
PhDr. Helena Chloubová ve své klasifikaci také vychází z pyramidy Maslowa. Pro snadnější
pochopení problematiky zpracovala klasifikaci do „Domu životních potřeb“.
1
Myšlenka této klasifikace vychází z individuálního přístupu každého člověka, který si během
svého života staví svůj domeček životních potřeb. Jeho pevné základy tvoří:
Základní tělesné potřeby, které jsou podmínkou naší biologické tělesné existence. V době
zdraví se jimi moc nezabýváme. Dostávají se do popředí v období nemoci a začínají mít pro
nás velký význam.
Psychosociální potřeby, potřeby bezpečí a jistot čili existenciální potřeby jsou složitější a
vznikají adaptaci člověka na prostředí a jeho socializací. Jsou velmi individuální a závisí na
osobnostních předpokladech, na prostředí, do kterého člověk proniká, na sociálním prostředí a
okolnostech umožňující socializaci.
Vyšší psychosociální potřeby jsou:
 vztahové – afiliační, lásky a sounáležitosti jsou aktuální v okamžiku uspokojení
nižších potřeb. Člověk touží po citovém vztahu, chce někam patřit, chce milovat a
být milován, chce pomáhat a také očekává pomoc
 self (já) potřeby sebepojetí a sebeúcty mluví o vnitřním obrazu vnímání sebe sama
o hodnotách, myšlenkách, které charakterizují „Já“
Sebepojetí zahrnuje složky kognitivní (poznávací), emocionální (prožívání), konativní
(usilující) a nevědomou (nepoznaná složka osobnosti)
Atkinsonová rozšířila a upravila Maslowovu hierarchii potřeb o potřeby kognitivní a
estetické.
V . Henderson v 60letech 20století rozpracovala problematiku základních potřeb do 14
principů:
1. pomoc pacientovi s dýcháním
2. pomoc při příjmu potravy
3. pomoc při vyměšování
4. pomoc při udržení žádoucí polohy při chůzi, vleže, vsedě. Pomoc při změnách polohy
5. pomoc při odpočinku a spánku
6. pomoc využívat vhodný oděv, pomoc při svlékání a oblékání
7. pomoc při udržování tělesné teploty v normálním rozmezí
8. pomoc při udržování čistoty a upravenosti těla, ochrana kůže
9. ochrana nemocného před nebezpečím z okolí - nákazami, násilím, úrazy
10. pomoc při komunikaci nemocného, při vyjádření jeho pocitů, potřeb
11. pomoc při vyznávání víry, akceptování jeho pojetí dobra a zla
12. pomoc při produktivní – pracovní činnosti nemocného
13. pomoc v odpočinkových – zájmových činnostech
14. pomoc nemocnému při učení
Jednotlivé principy se zabývají problematikou základních ošetřovatelských činností, které
by měla sestra individuálně podle aktuální potřeby zahrnout do ošetřovatelské péče o
nemocného.
H. A. Murray rozlišuje potřeby na:
1. viscerogenní a psychgenní, které jsou determinovány organickými a psychickými
podmínkami
2. pozitivní a negativní potřeby, které vyvolávají snahu k přiblížení se a tendenci
vyhnout se určitým situacím, stimulacím.
3. zjevné a skryté – zjevné se projevují v chování, skryté ve fantazii
4. vědomé a nevědomé
R. B. Cattell rozlišil sedm motivačních komponentů, které Říčan upravil na:
1. Potřeba sebeprosazení, která klade důraz na individualitu a snahu o sebeuplatnění,
která je předpokladem k osobnímu vyniknutí.
2. Potřeba bezpečí odvozená od základních fyziologických potřeb. Projevuje se strachem
a obavami z ohrožení různé povahy (biologická – nemoc, sociální, finanční)
3. Potřeba společnosti tendence vedoucí k vyhledávání kontaktů s lidmi
4. Agresivita tendence k násilnému uspokojování potřeb, nebo sebeprosazení
5. Potřeba péče o druhé – tj. určitá varianta altruismu (nesobeckosti)
Tendence k agresivitě a sklon k altruismu mají vrozený základ, ale je možnost je určitým
způsobem stimulovat psychosociálně.
R. Kalish také modifikoval pyramidu A. Maslowa. Mezi potřeby fyziologické a potřeby
jistoty a bezpečí vložil další kategorii potřeb, která zahrnuje sex, činnost, zkoumání,
manipulaci a novost. Zdůrazňuje, že děti pro svůj optimální růst a vývoj potřebují zkoumat
své prostředí a manipulovat v něm.
Karyn Henleyová je rozdělila na potřeby: bezpečí, optimismus, vědomí vlastní důležitosti,
potřeba sounáležitosti, zvídavost, ocenění dětství a potřeba vztahu. Bez pomoci dospělého
nelze potřeby rozvíjet a uspokojovat. Pokud dítě při uspokojování potřeb strádá, svým
chování projevuje nespokojenost a vysílá signál SOS.
Anna Bacusová uvádí, že dítě pro harmonický vývoj potřebuje uspokojovat své potřeby. Dělí
je na fyziologické potřeby, afektivní a psychologické, smyslové a kulturní.
Dítě ke svému životu potřebuje také potřebu citové náklonnosti, potřebu porozumění a
potřebu být respektován.
Z. Matějček aj. Langmeier své potřeby interpretovali jako pudy vedoucí k aktivitě a
pozitivnímu rozvoji osobnosti.
1. Potřeba stimulace jde o dostatek podnětů v dostatečné míře, které podporují
psychickou aktivitu dítěte - jedince a slouží jako základní materiál k učení.
2. Potřeba orientace, smysluplného učení – poznat pravidla, řád, podle kterého funguje
svět v němž člověk žije. Dostatečná orientace světa uspokojuje potřebu jistoty a
bezpečí
3. Potřeba citové jistoty a bezpečí lze uspokojit prostřednictvím spolehlivého a jistého
mezilidského vztahu
4. Potřeba seberealizace za příznivých podmínek vede k vytvoření uspokojivé osobní
identity. Identita představuje vědomí vlastního JA.
5. Potřeba otevřené budoucnosti jde o přijatelnou perspektivu, možnost rozvoje vlastní
existence.
.. Matějček zdůrazňuje význam prvotních emocionálních vztahů s mateřskou osobou, ale i
dalšími nejbližšími členy rodiny. Pozitivní zkušenost představuje určitý základ, který dítěti
přináší pocit jistoty i pro budoucnost, ve formě převahy pozitivního očekávání. Táto potřeba
je dosti specifická právě pro svou vazbu na ranné údobí vývoje. Úroveň jejího uspokojování
v dětství bude do značné míry určovat jak charakter, tak způsob jejího uspokojování po celý
zbytek života. Člověk, který neprožil v dětství citově uspokojivý, stabilní a spolehlivý vztah, jej
nebude umět realizovat ani v budoucnosti. Je zřejmé, že základní zkušenost, tj. učení, hraje
svou roli při vytváření, rozvoji, ale i individualizaci psychických potřeb. Je tomu tak přesto, že
dispozice k jejich rozvoji má člověk vrozené.
Uvedla jsem některé klasifikace pro dětského a dospělého jedince.
Mgr. Alena Dufková