Nadační listy č. 6: říjen 2008

Transkript

Nadaèní listy
Jiøí
SUCHÝ
Gentlemanem
v každé dobì
è.6/08 øíjen
N A D A C E Ž I V OT
2
Slovo úvodem
Obsah
Divadelní sezóna je v plném proudu. Dùkazem toho
je i toto vydání, na jehož stránkách vás èeká spousta
slavných divadel a zajímavých programù v hlavním
mìstì Praze, a také v moravské metropoli – v Brnì.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
Podpora projektù
dlouhodobé spolupráce
z prostøedkù NŽU
II. èást
2
Hovoøí Dalimil Klapka
4
TALENT
Vojtìch Dyk
herec
8
Vstupenky na jednotlivá pøedstavení si mùžete
objednat a vyzvednout buï osobnì, a nebo telefonicky.
Každý z nás jistì telefon vlastní, aś už mobilní nebo
ten klasický. Víte, že má zajímavou historii?
O divadlech si vlastnì povídáme i se všemi našimi hosty.
S Dalimilem Klapkou, s Jiøím Suchým (o nìco více)
i s Vojtìchem Dykem. Škoda, že už si nemùžeme povídat
i s Rudolfem Hrušínským, tak si alespoò zavzpomínáme.
Ale nebudeme konèit smutnì. Vydejme se prostøednictvím
tìchto stránek tøeba do pøíjemného prostøedí historické
kavárny, dejme si šálek kávy èi sklenièku dobrého vína.
A pokud nesedíte v kavárnì, ale doma nebo v kanceláøi,
sedíte správnì? Nebolí vás záda? I od toho vám mùžeme
pomoci. Jak? To všechno se dozvíte v tomto vydání a my
už se spolu s vámi tìšíme na další...
Alexandra Stušková, DiS.
šéfredaktorka
Nadaèních listù
FENOMÉN
Divadlo Semafor
10
OSOBNOST
Jiøí Suchý
13
CO MOŽNÁ NEVÍTE
Kavárna Lucerna
18
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ
Mìsto Brno
20
ZDRAVÍ
Sezení bez bolesti
26
HISTORIE
Historie telefonu 1. èást
28
VZPOMÍNKA
Rudolf Hrušínský
33
KAM ZA KULTUROU
38
Šéfredaktorka:
Alexandra Stušková, DiS.
[email protected], tel: 739 077 131
Grafická úprava:
Blanka Roubíčková
Redakce:
Ing. Tomáš Salač, Radek Brož,
Lýdie Soldánová, Dagmar Pastorová,
Jaroslava Řezníčková
Nakladatelství STUŠKOVÁ,
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127,
R. č.: MK ČR E 18180
měsíčník 06/08, vychází 24. 10. 2008,
příští číslo vyjde 29. 11. 2008
Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
1
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
NADACE Ž
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Jaromír Èerník – předseda,
člen České filharmonie, zástupce UNIE
Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR
Martha Elefteriadu – zpěvačka,
zástupkyně Svazu autorů a interpretů
Vladimír Prošek – dramaturg, muzikant,
zástupce Uměleckého sdružení Artes
NADACE ŽIVOT UMÌLCE podporuje spoustu zajímavých projektù a finanènì se podílí
na udìlování neménì zajímavých cen.
Nejenom jednotlivcùm, ale také organizacím.
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
opery Praha, zástupce UNIE
Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU,
zástupce Asociace hudebních umělců
a vědců
Valérie Zawadská – herečka,
zástupkyně Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Prof. Jiøí Hlaváè – předseda,
prof. HAMU, zástupce Asociace
hudebních umělců a vědců
Ing. Michal Krùšek – člen Pražského
filharmonického sboru, zástupce UNIE
– Odb. svaz profes. zpěváků ČR
Ivan Pazour – prezident UNIE
– Odb. svaz orch. hudebníků ČR
A PA R ÁT:
Daniela Hrnèíøová, MBA
Festival F. Chopina je jeden z nejstarších hudebních festivalů pořádaných
v České republice i v Evropě. Koná se
bez přerušení již 49 let vždy v druhé
polovině srpna (16.–23. 8. 2008). Připomíná pobyt skladatele F. Chopina v Mariánských Lázních v roce 1836.
Je přehlídkou mistrovského umění světoznámých klavíristů – chopinistů. Vzhledem k vysoké návštěvnosti
lázní právě v tomto období, je to prezentace hudebního
umění, hudební tvorby a města samotného.
– výkonná ředitelka nadace
NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 20.000,- Kč
po dobu 3 let.
Lýdie Soldánová – tajemnice
DAMU – Festival Zlomvaz
REDAKČNÍ RADA:
Daniela Hrnèíøová, MBA
– výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan
– ředitel společnosti INTERGRAM
2
Spoleènost F. Chopina – Mezinárodní Chopinùv festival
Festival Zlomvaz vznikl v roce 1994 z iniciativy studentů Katedry produkce DAMU jako příležitost k setkávání
studentů a pedagogů vysokých divadelních škol. Festival se stal samostatnou produkční praxí studentů 2. ročníku Katedry produkce DAMU a vyvinul se v uznávanou
divadelní událost s dobrým jménem. Pravidelnými
účastníky festivalu jsou DAMU, HAMU, JAMU a VŠMU,
dále jsou zvány různé umělecké skupiny ze zahraničí. Hlavní myšlenka je setkávání studentů uměleckých
oborů, komunikace, představení jejich tvorby a vzájemná konfrontace. Dochází k navázání nových uměleckých
i osobních kontaktů. Dramaturgie festivalu se již tradič-
ŽIVOT UMÌLCE
ně skládá z absolventských inscenací, menších
klauzurních prací a workshopů. V rámci divadelní přehlídky se představí to nejlepší ze studentské divadelní tvorby vzniklé za uplynulou
sezonu na všech zúčastněných školách. Letošní ročník se konal od 4.–7. 6. 2008.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši
20.000,- Kč po dobu 3 let
Spoleènost èeských skladatelù, èlen
AHUV – Festival Dny soudobé hudby
Pět festivalových koncertů se uskuteční ve
dnech 3.–19. 11. 2008 v Praze 1 v sálech Martinů a Galerie Lichtenštejnského paláce na
Malostranském náměstí, a v sále Konzervatoře
a střední školy pro sluchově postižené J. Deyla
na Maltézském náměstí. Celkem by mělo být
provedeno 32 až 33 hudebních děl. Festival
Dny soudobé hudby je každoroční přehlídkou,
na níž už tradičně v široce pojaté tvůrčí a umělecké konfrontaci zaznívá komorní a vokální
hudba, kterou vytvořili v období dvou předchozích let skladatelé všech generací z celé ČR.
které nejsou v okruhu široké komerční úspěšnosti, přesto je určitá skupina diváků vyhledává. Je to skupina diváků, na kterou divadla
logicky většinou rezignují, protože by nenaplnila kapacitu. Témata, která vyjadřují potřebu
humanismu, lásky a odvahy k životu, zůstávají
základem.
Fórum mladých, èlen AHUV – Festival
Mladé pódium
Cílem festivalu je prezentace mladých, výrazně
talentovaných umělců do 35 let v oblasti vážné
hudby a všeobecné napomáhání rozvoji kultury. Snahou festivalu je rovněž přilákat do koncertních síní mladé posluchače. Letošní ročník
se uskutečnil ve dnech 8.–18. 9. 2008.
Herecká asociace – Klub seniorù
Podpora klubu seniorů HA při pravidelných
setkáních v Kolowratu, osobních gratulací
jubilantům, zájezdech po ČR i do zahraničí,
návštěvách koncertních, divadelních aj. představeních či pravidelných návštěv nemocných
kolegyň a kolegů doma i v nemocnicích.
30.000,- Kč
Práce NADACE ŽIVOT UMĚLCE – to nejsou
pouze slova, to jsou také činy. A na těchto činech se můžete nepřímo podílet i vy...
Jména dárců zveřejňujeme na nadačních internetových stránkách.
I králové začínali „korunou“
číslo účtu pro případné příspěvky 25334111/0100
Lyra Pragensis – pøíspìvek na celoroèní
èinnost
Tvorba a uvádění komorních inscenací pro 1–2
herce a literárně-hudebních představení. Cílem je pravidelně přispívat do rozsáhlé nabídky současných pražských scén několika tituly,
adresa:
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Senovážné nám. 23
110 00 Praha 1
tel.: 224 142 295
www.nadace-zivot-umelce.cz
3
Hovoøí
Dalimil Klapka
Na založení vzniku NADACE ŽIVOT UMĚLCE
má velký podíl šest profesních organizací.
S prezidentem Herecké asociace panem Václavem Postráneckým jsem si povídali minule, nyní máme pro vás nachystaný neméně
zajímavý rozhovor, a to s předsedou Uměleckého sdružení ARTES, tedy jednou z dalších šesti zakládajících organizací, s panem
Dalimilem Klapkou.
Co si vlastně máme představit pod pojmem
Umělecké sdružení ARTES?
Umělecké sdružení ARTES vzniklo už před rokem 1968, a to proto, že všichni umělci, kteří
spadali mezi tzv. estrádní umělce, artisty, dá-li
se říct také cirkusáky, nebyli vlastně žádným
způsobem odborově zajištěni. Pokud nebyli
přímo členy nějakého souboru nebo divadla,
tak se ti lidé prostě neměli přes co hájit. A tak
vznikla organizace ARTES, tozn. Sdružení artistů a estrádních umělců.
Za celou tu dobu trvání se zde musela vystřídat spousta zajímavých osobností.
Ano. Situace po roce 68 se samozřejmě různě
měnila, včetně okolností i včetně působnosti
ve funkci předsedy tohoto sdružení. Prvním
předsedou byl známý zpěvák Jiří Poper, který
později emigroval do Švýcarska, po něm to
převzal Karel Vlach, za kterého došlo k takovým těm základním ustanovujícím věcem, no
nicméně vzápětí byla tato organizace zakázána. Až po roce 1999 ji znovu obnovili Jan
Pixa, Eduard Hrubeš a další lidé kolem nich.
Předsedou, nebo-li tenkrát se tomu říkalo
prezidentem, se stal pan Hrubeš, po čase
toho nechal a funkci, na jen velmi krátkou
dobu, převzal herec Jiří Vala a po něm jsem
to vzal já.
Na základě čeho jste byl osloven s nabídkou
předsednictví právě do sdružení artistů a estrádních umělců?
No protože jsem léta vystupoval na estrádách
jako imitátor známých osobností – např. Fran-
4
tiška Kováříka, Ference Futuristy, Jana Pivce,
Oldřicha Nového a také samozřejmě Vlasty
Buriana. Toho jsem prvně imitoval už ve svých
deseti letech po shlédnutí filmu Přednosta
stanice. Předváděl jsem to všem svým příbuzným a oni mi pak začali říkat přednosta stanice
(smích). Jinak abych se vrátil k tomu předsednictví, já jsem se tomu bránil, nepřipadal jsem
si po těch předchozích pánech nijak slavný ani
známý. Navrhnul mě současný výkonný tajemník Richard Adam se slovy : „Když může někdo dabovat poručíka Columba, tak může taky
předsedat ARTES.“ A bylo to. S panem Adamem
jsme se pak stali po čase dvojicí, která rozdává
radost a zábavu tam kde ji moc není – v domovech důchodců, a to se vzpomínkovým pořadem Stará láska nerezaví. Richard Adam zpívá
a já imituji.
Ráda bych se zeptala na Váš názor na dnešní
cirkusy, kabarety a různé estrády. Nezdá se
Vám, že se to všechno posunulo zcela jiným
směrem?
Ano. V Praze snad ani „normální“ kabaret nenajdete. Ono taky většina lidí, co to dříve dělala
a uměla, je už za věkovým zenitem. Cirkusy
sice ještě fungují (Berouskovi, Kludští), ale
málokterého z cirkusáků najdete ve sdružení,
protože často hostují v zahraničí. A ti z našich,
kteří tam venku nějakým způsobem existují,
tak jsou tam i odborově zajištěni.
Zmínil jste věkový zenit. Ten je u těchto lidí
profesně velmi nízký.
No to je právě to. Takový tanečník je už v 35ti letech starý, a to nemluvím o artistech, baletkách aj. Myslím, že i při udílení různých ocenění by měla být u těchto lidí věková hranice
posunuta, aby se toho vůbec dožili, přinejlepším, aby si pro tu cenu ještě mohli sami přijít.
to gruzínský film, velmi špatně nadabovaný
do ruštiny a my to ještě překládali do češtiny
(smích).
Jen pro příklad. Tehdy jsme ten jeden film dabovali tři neděle – a když jsem pak dělal po létech Columba, tak jsem namluvil tři Columby
za jeden den – úplně jiná technika, řekl bych,
že všechno se dělá až moc rychle.
Kdo např. navrhuje ocenění SENIOR PRIX,
které udílí NADACE ŽIVOT UMĚLCE?
To navrhujeme my, Umělecké sdružení ARTES.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE, kterou vlastně zřizujeme jako jedna z těch šesti profesních organizací, nám teď navýšila počet udělovaných
cen místo dvou na pět. Alespoň nějaký počin,
ale i tak je to málo. Je tolik lidí, co by si tu cenu
zasloužili, bohužel se ji často už nedočkají. Ale
s tím asi nic nenaděláme. Takový je u těchto
lidí život. Chvíle slávy a léta zapomenutí.
Jak se dabuje poručík Columbo, nebo-li herec
Peter Falk?
Velmi těžko. Je to neobyčejně vynikající herec,
ale neustále mění rytmus řeči, a to je nevyzpytatelné. Já jsem například vždy trval na tom, že
budu mít předem doma kazetu a scénář, abych
se připravil.
Přejděme od smutného tématu raději k veselejšímu, třeba k historkám z dabingu. Po tehdy
již nemocném Petru Haničincovi jste převzal
dabing poručíka Columba, velmi úspěšně. Jak
jste se vlastně dostal k dabingu?
Když dovolíte, vezmu to úplně od začátku. To
bylo v roce 1957, byl jsem právě ve 4. ročníku
DAMU a už během studia jsem se dostal do
tehdejšího Realistického (dnes Švandovo) divadla v Praze na Smíchově. Jednou za mnou
přišla profesorka Libuše Pešková a povídá:
„Člověče, my jsme se dostali do takové svízelné situace, hrajeme v divadle komsomolskou
hru, jmenuje se to Odvaha, je to o mládežnících
a všichni co jsou v divadle vzhledově mladí už
v tom hrají. Teď nám jeden onemocněl, budeš to
muset vzít za něj .“ O prázdninách mě totiž viděl na Jiráskově Hronově režisér Rudolf Vedral,
který tu zkoušku Odvahy vedl za nemocného
ředitele Palouše a navrhl mě na záskok za nemocného Ladislava Kazdu. Byla to všechno
jedna velká náhoda. Tak jsem začal zkoušet, no
a už jsem tam zůstal, neboť mi bylo nabídnuto
angažmá. Po úspěchu v roli Mescarilla v Moliérově hře Popleta mne pak pozvali také poprvé
do dabingu.
A Váš první namluvený film?
Tak to si pamatuji velmi dobře. Režíroval to Antonín Klimeš, jmenovalo se to Náš dvůr a byl
Dabujete také ještě dědu Simpsona v populárním seriálu Simpsonovi, co říkáte na
seriál, který úspěšně ovládl téměř celý svět?
Jak ovládl vás, kteří jej dabujete?
No prvně bych chtěl podotknout, že on to
hlavně vůbec není seriál pro děti. Tam jsou
vlastně velmi obratně kritizovány poměry
v Americe, ať už v oblasti kultury či politiky.
Často jsme museli hledat adekvátní věci tak,
aby jim náš český divák vůbec porozuměl. Ten
seriál vznikl vlastně i jako takový protest proti
klasickým disneyovkám. Jinak já tam kromě
dědy Simpsona dabuji i toho zlého a protivného ředitele školy. Se Simpsnovými jsme byli
pozvaní také na letní filmovou školu do Uherského Hradiště.
Kromě dabingu se věnujete také účinkování
ve filmech.
Těch moc není. Více rolí jsem ztvárnil v seriálové
tvorbě, ale to jsou také spíše takové menší role.
K velkým rolím jste však jistě dokázal připravit své studenty na Pražské konzervatoři.
Ano, 21 let jsem tam vyučoval, tak doufám, že
jsem něco naučil. (smích). Ke studentům, na
které jsem pyšný, patří např. Ivanka Andrlová, Otakar Brousek ml., Bára Kodetová, Vlasta
Žehrová, ale to bychom mohli jmenovat ještě
dlouho.
Tak nebudeme jmenovat, ať Vám vydrží Váš
hlas co nejdéle – a Vy můžete ještě dlouho
dabovat. Děkuji za rozhovor.
5
MEDAILONEK
Pan Dalimil Klapka se narodil a žije v Praze, již léta
je šťastně ženatý, má dva syny, tři vnuky a jednoho pravnoučka. Jeho osobnost je spjata především s Realistickým divadlem, kde působil 33
let. Kromě tohoto angažmá spojil své jméno také
s Hudebním divadlem Karlín, působil v Divadle
na Starém Městě, v Divadle v Dlouhé nebo v Činoherním klubu. Od dubna 2005 pracuje v Divadle na Fidlovačce. Je také nejstarším členem
uměleckého sdružení HÁTA, kde spolu se svými
studenty účinkoval v inscenacích: Malované milování, Tenor na roztrhání, Prolhaná Ketty a Postel
pro hosty. Z účinkování ve filmech připomeňme
např. komedii Příště budeme chytřejší staroušku
nebo filmy Radikální řez, Jarní povětří a Saturnin.
Ze seriálové tvorby: 30 případů majora Zemana,
kde ztvárnil dr. Bendu, Rodáci, Křeček v noční
košili, Dnes v jednom domě, Náhrdelník, Panoptikum města pražského aj.
Velkým přínosem pana Dalimila Klapky pro
českou tvorbu – je práce v dabingu. Jeho nejvýznamnější dabingovou rolí je namluvení Petera Falka v detektivním seriálu Columbo. Druhou
známou rolí je děda Abraham Simpson v animovaném seriálu Simpsonovi. Kromě těchto rolí
nadaboval desítky dalších. Např. ve filmu Pravá
Odvaha, s Emou Skálovou
16. 11.
účinkují
režie
a levá ruka ďábla s Budem Spenserem a Terencem Hillem, Zlaté dítě s Eddiem Murphym, Čas
pomsty s D.Lundgrenem a další. Kromě již zmiňovaného seriálu Simpsonovi, propůjčuje svůj
hlas do nejrůznějších animovaných filmů a seriálů
jako například: Malá mořská víla, Želvi nindžové,
Zvoník u matky boží, Pinocchiova dobrodružství
nebo Úžasňákovi.
Pan Dalimil Klapka je také držitelem několika
významných ocenění.
• Cena Františka Filipovského za celoživotní
mistrovství v dabingu
• Cena Křišťálová růže (za recitaci na Poděbradských dnech poezie)
• Cena NŽU – SENIOR PRIX, poděkování za celoživotní uměleckou činnost
• Dvě ceny literárního fondu. První za roli Jacquese ve hře Jak se vám líbí
• Druhou za přínos zábavného umění.
Jeho hlas můžeme slyšet také na 11. Mezinárodním festivalu koncertního melodramu, který je každoročně pořádán Společností Zdeňka
Fibicha.
Ve høe Odvaha, 24 letý
Pálffyho palác, Valdštejnská 14
K poctě E. F. Buriana
(průřez tvorbou skladatele)
M. Hrachovinová, D. Klapka, J. Klem,
M. Málková; L. Havláková, J. Hlaváč,
D. a M. Wiesnerovi, voice-band studentů VOŠH
L. Poživil, voice-band: M. Hrachovinová
23. 11.
účinkují
režie
6
Popleta,
s Josefem
Vinkláøem
Žofín, Slovanský ostrov
Historické mezníky melodramu –
Orchestrální koncert věnovaný
F. Škroupovi, autorovi české hymny
D. Klapka, P. Stach, F. Sychra;
Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, dirigent J. Petrdlík
V. Šustíková
www.mestskadivadlaprazska.cz
městská divadla pražská
áksžarp aldavid ákstsěm
zc.akszarpaldavidakstsem.www
zc.akszarpaldavidakstsem.www
Městská divadla pražská /MDP/ vstoupila do třetí sezony
Městská
divadla
pražská
vstoupila
do
sezony
ynoze
s íteřt o/MDP/
d alipu
otOndřeje
sv /PDM
/Zajíce
átřetí
ksžara
p uměaldavid ákstsěM
pod uměleckým
vedením
ředitele
Městská
divadla
pražská
/MDP/
vstoupila
do
třetí
sezony
pod
uměleckým
vedením
ředitele
Ondřeje
Zajíce
a
uměě
m
u
a
e
c
í
j
a
Z
e
j
e
ř
d
n
O
e
l
e
t
i
d
e
ř
m
í
n
e
d
e
v
mýkcelěmu dop
leckého šéfa Petra Svojtky. Jejich společná koncepce
pod uměleckým
vedením
ředitele
Ondřeje
Zajíce
artuměleckého
šéfa
Petra
Svojtky.
Jejich
společná
koncepce
e
c
p
e
c
n
o
k
á
n
č
e
l
o
p
s
h
c
i
j
e
J
.
y
k
t
j
o
v
S
a
e
P aféš ohékcel
dává tušit, jakými směry se MDP chtějí do budoucna
leckého
šéfa
Petra
Svojtky.
Jejich
společná
koncepce
dává
tušit,
jakými
směry
se
MDP
chtějí
do
budoucna
a
n
c
u
o
d
u
b
o
d
í
j
ě
t
h
c
P
D
M
e
s
y
r
ě
m
s
i
m
ý
kaj ,tišut ávád
ubírat.
dává tušit, jakými směry se MDP chtějí do budoucna
ubírat.
.taríbu
ubírat.
„Dramaturgicky se podařilo narýsovat základní linky, kterým
„Dramaturgicky
se podařilo
základní
m
ýretk ,ykn
iladaptace
índalkálinky,
z velkých
tavkterým
osýran oliřadop es ykcigrutamarD„
se chtějí MDP věnovat.
Jde narýsovat
například
o
„Dramaturgicky
se podařilo
narýsovat
základní
linky,
kterým
se
chtějí
MDP
věnovat.
Jde
například
o
adaptace
velkých
h
c
ý
k
l
e
v
e
c
a
t
p
a
d
a
o
d
a
l
kířpan edJ .tavoněv PDM íjěthc es
titulů světové literatury, nové autorské projekty, ,činoherní
se chtějí
MDPliteratury,
věnovat. nové
Jde například
očprojekty,
adaptace
velkých
titulů
světové
autorské
,činoherní
í
n
r
e
h
o
n
i
,
,
y
t
k
e
j
o
r
p
é
k
s
rotua évon ,yrutaretil évotěvs ůlutit
muzikál‘, takzvanou českou linku či adaptace dramatické
titulů světové
literatury,
novélinku
autorské
projekty,
,činoherní
muzikál‘,
takzvanou
českou
či
adaptace
dramatické
é
k
c
i
t
a
m
a
r
d
e
c
a
t
p
a
d
a
i
č
uknil uokseč uonavzkat ,‘lákizum
klasiky,“ říká ředitel MDP O. Zajíc. Zeptali jsme se ho, jaké
muzikál‘,říká
takzvanou
českou
linku
či
adaptace
dramatické
klasiky,“
ředitel
MDP
O.
Zajíc.
Zeptali
jsme
se
ho,
jaké
é
k
a
j
,
o
h
e
s
e
m
s
j
i
l
a
t
p
e
Z
.
c
íjaZ .O PDM letideř ákíř “,ykisalk
novinky v této divadelní sezoně chystá…
klasiky,“ vříká
MDPsezoně
O. Zajíc.
Zeptali jsme…
seátho,
novinky
tétoředitel
divadelní
chystá…
syhcjaké
ěnozes ínledavid otét v yknivon
novinky v této divadelní
chystá…toho, že záměr
„Probíhající
sezona sezoně
je dokladem
„Probíhající
sezona
je dokladem
žeeazáměr
rěm
z ež ,toho,
ohot m
dalkod ej anozes ícíjahíborP„
proměnit MDP
a obohatit
jeánáročnějším
„Probíhající
sezona
je dokladem
toho,
že
záměr
proměnit
MDP
a
obohatit
je
náročnějším
a
a
m
í
š
j
ě
n
č
o
r
á
n
ej tiitahobo a PDM tiněmorp
sofistikovaným repertoárem se daří naplňovat
proměnit MDP arepertoárem
obohatit
je
náročnějším
ameráiot reOndřej
Zajíc
sofistikovaným
se
daří
naplňovat
i
t
a
v
o
ň
l
p
a
n
í
ř
a
d
e
s
perMDP
m
ýnavokitsifos
v praxi. Kromě
Zlatých
úhořů a inscenace
Ondřej
Zajíc
cíjaZ je
řdnO
sofistikovaným
repertoárem
se
daří
naplňovat
i hcýarchív
v
praxi.
Kromě
Zlatých
úhořů
a
inscenace
e
c
a
n
e
c
s
n
i
a
ů
ř
o
h
ú
t
a
l
Z
ě
m
archív MDP
PDM víhcra
Všechno na zahradě,
které jsme odpremiérovali
Ondřej ZajícorK .ixarp v
v praxi. Kromě
Zlatých
úhořů
a
inscenace
archív MDP
Všechno
na
zahradě,
které
jsme
odpremiérovali
i
l
a
v
o
r
é
i
m
e
r
p
d
o
e
m
s
j
é
r
e
t
k
,
ě
darhaz an onhcešV
koncem října, uvedeme 22. listopadu premiéru
Všechnoříjna,
na zahradě,
které
jsme
odpremiérovali
koncem
uvedeme
22.
listopadu
premiéru
u
r
é
i
m
e
r
p
u
d
a
p
o
t
s
i
l
.
2
2
e
m
e
devu ,anjíř mecnok
Kauza Divá Bára s talentovanou absolventkou DAMU
koncem
října,
uvedeme
22.
listopadu
premiéru
Kauza
Divá
Bára
s
talentovanou
absolventkou
DAMU
U
M
A
D
u
o
k
t
n
e
v
l
o
s
b
a
u
o
n
a
v
o
t
n
e
l
a
t
Barborou Polákovou v hlavní roli. Repertoár MDP ales aráB áviD azuaK
Kauza Divá
Bára setalentovanou
Barborou
Polákovou
roli.
MDP
lav Phlavní
DM rá
ot reabsolventkou
pRepertoár
eRpředstavení
.ilor ínv
alDAMU
h vale
uovokáloP uorobraB
čítá 31 titulů,
hrajeme
přes
šedesát
Barborou
Polákovou
v
hlavní
roli.
Repertoár
MDP
ale
čítá
31
titulů,
hrajeme
přes
šedesát
představení
í
n
e
v
a
t
s
d
e
ř
p
t
á
s
e
d
e
š
s
e
ř
p
e
m
ejarh ,ůlutit 13 átíč
měsíčně a letos chystáme 9 nových inscenací,
čítá 31 titulů,
hrajeme
přes
šedesát
představení
měsíčně
a
letos
chystáme
9
nových
inscenací,
,
í
c
a
n
e
c
s
n
i
h
c
ý
v
o
n
9
e
m
á
t
s
y
hc sotel a ěnčísěm
takže je z čeho vybírat.“
měsíčně
letosvybírat.“
chystáme 9 nových inscenací,“.taríbyv oheč z ej ežkat
takže
je začeho
takže je z čeho vybírat.“
Je pravda, že připravujete první divadelní reality show?
Je pravda, že připravujete první?divadelní
wohs ytilareality
er ínleshow?
david ínvrp etejuvarpiřp ež ,advarp eJ
Je pravda,
žehodně
připravujete
první
divadelní
reality show?
„Ano,
je. A
se na
původní
projekt
Superčlo„Ano,
je. A hodně
se na
-olSvojtka
čpůvodní
repuS t–kprojekt
eJanků
jorp ínSuperčlod
ovůp aS
n es ěndoh A .ej ,onA„
věk autorské
dvojice
těším.
„Ano,autorské
je. A hodně
se na
projekt
Superčlověk
dvojice
těším.
S Svojtka
.původní
míšěcharakteristické
t ů–k
nJanků
aJ – a
ktjovrysy
S S
ecijovd éksrotua kěv
mírou
nadsázky
prozkoumá
věk autorské dvojice
Janků
mírou
prozkoumá
y
sSvojtka
ybude
r ékcharakteristické
czajímavé
its–ire
tkarpro
ahtěším.
c herce
ámrysy
uoS
ki zorp ykzásdan uorím
české nadsázky
povahy, takže
to
mírou nadsázky
prozkoumá
české
bude
itoec
reh charakteristické
ozajímavé
rp évamíjpro
az eherce
durysy
b oti ežkat ,yBarbora
havopPoláková
ékseč
diváky povahy,
– přijďtetakže
se podívat!“
české
povahy,
takže
to
bude
zajímavé
pro
herce
i p es etďBarbora
Alexandra
diváky
–
přijďte
se
podívat!“
“!tavído
jFoto:
iřpMgr.
–Poláková
y
kávid
ávokáloP arobraB
Poláková
Foto: Mgr. Alexandra
ardnaxelA .r–
gMpřijďte
:otoF
diváky
se podívat!“
Barbora
Poláková
Poláková
ávokáloP
Foto: Mgr. Alexandra
Pro
jaké publikum v MDP hrajete?
Pro jaké publikum v MDP hrajete?
?etejarh PDM v mukilbup éPoláková
kaj orP
Pro
jaké
publikum
v
MDP
hrajete?
„MDP jsou velkým činoherním divadlem s dlouho„MDP
jsou velkým
činoherním
s
-ohse
uolu
d nás
s divadlem
merůzné
ldavidgenerace.
mdlouhoín rehonič mýklev uosj PDM„
letou tradicí.
Potkávají
„MDP tradicí.
jsou velkým
činoherním
divadlem
s dlouholetou
Potkávají
se
u
nás
různé
generace.
.
e
c
a
r
e
n
e
g
é
n
z
ů
r
s
á
n
u
es íjaváktoP .ícidart uotel
Hrajeme za cenu dostupnou širokému spektru
letou tradicí.
Potkávají
se
us nás
různé
generace.
Hrajeme
za
cenu
dostupnou
širokému
spektru
u
r
t
k
e
p
u
m
é
k
o
r
i
š
u
o
n
p
utsod unec az emejarH
diváků, věnujeme se menšinovému publiku
Hrajeme věnujeme
za cenu dostupnou
širokému
spektru
diváků,
se
menšinovému
publiku
u
k
i
l
b
u
p
u
m
é
v
o
n
i
š
n
e
m
es emejuněv ,ůkávid
(mládeži i seniorům) a ve výrazné slevě uvádíme
diváků, ivěnujeme
se
menšinovému
publiku
(mládeži
seniorům)
a
ve
výrazné
slevě
uvádíme
e
m
í
d
á
v
u
ě
v
e
l
s
é
n
z
a
r
ý
v
e
v
a )můroines i ižedálm(
také rodinné inscenace.“
(mládeži
i seniorům)
a ve výrazné slevě uvádíme
také
rodinné
inscenace.“
“.ecanecsni énnidor ékat
také působí
rodinné
MDP
nainscenace.“
třech scénách v centru Prahy - v Divadle
MDP
působí
scénách
emalé
ldaviscéně.
Dv vcentru
- yharPrahy
P urtne- cv vDivadle
hcánécs hceřt an íbosůp PDM
ABC, Rokoku na
a v třech
Ábíčku,
MDP Rokoku
působí na
scénách
v centru Prahy.ě- nvécDivadle
ABC,
a v třech
Ábíčku,
malé scéně.
s élam ,ukčíbÁ v a ukokoR ,CBA
ABC, Rokoku a v Ábíčku, malé scéně.
7
talent
Jeden z lístkù nadaèního ètyølístku pøedstavuje
aktivní podporu mladých výkonných umìlcù.
Ta se skládá z nìkolika projektù, z nichž jeden
nese název – Cena Jiøího Adamíry. V podobì
diplomu a finanèní odmìny ji každoroènì od
roku 2005 udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE, spoleènì s DAMU, nejlepšímu studentovi
a studentce posledního roèníku DAMU – Nejlepší studentkou byla vyhodnocena sl. Pavla
Beretová, se kterou jsme vás seznámili v èervnovém vydání. Nejlepším studentem Vojtìch Dyk,
kterého se nám podaøilo sehnat až nyní. Prázdniny – neprázdniny, poøád v jednom kole. Tìch
ocenìní bude urèitì pøibývat ...
Začneme vzpomínkou na studium na DAMU...
Na to vzpomínám opravdu rád. Myslím, že se
stalo něco, co se nestává tak často – a to, že se
sešel opravdu skvělý ročník. My byli zpočátku
mezi sebou spíše takoví opatrní, ale o to více se
naše vztahy utvářeli, až jsme nakonec na úplný
závěr vytvořili, myslím, jednu skvělou partu. Na
rozdíl třeba od ostatních ročníků, kde se hned
zpočátku k sobě chovali přehnaně vřele a přátelsky, a poté ty vztahy uvadaly. My na to šli
přesně opačně. Rád vzpomínám také na naše
profesory. Úžasný přístup i profesionalita.
Jste jeden z mála mladých herců, kteří jsou
poměrně často obsazováni. Navíc ještě zpíváte se svými kapelami NightWork a Top Dream Company. Dá se to všechno stihnout?
Někdy jsem fakt děsně utahaný, ono se to pak
všechno postupně nastřádá a projeví. Dneska
jsem např. celý den spal, poněvadž poslední
týden jsem pracoval 16 hodin denně bez jakékoliv pauzy. To už je špatné. Měl bych malinko
přibrzdit a naučit se také odpočívat.
Chtěl jste být hercem, zpěvákem odmalička?
Ne, já jsem chtěl být traktoristou (smích). Ale
vážně, já jsem vlastně nechtěl být ničím. Bral
jsem to prostě tak, že všechno nějak plyne. To
byla pak i velká výhoda u zkoušek, neboť jsem
to pojal úplně normálně, samozřejmě jsem byl
trochu nervózní, jestli se dostanu nebo ne, ale
kdyby se to nestalo, tak se svět nezboří. Tímto
8
Vojtìch Dyk
herec
svým přístupem jsem se dostal současně na
dvě školy, ještě na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Vybral jsem si DAMU.
Dle výběru škol máte zřejmě i herecké zázemí.
My nejsme taková ta přímo typicky herecká
nebo muzikantská rodina, ale všichni se v tom
podobém zaměření pohybují. Máme takové
rodinné nakladatelství (Emporius), kde vydáváme tátovi knížky, neboť táta je spisovatel,
strejda Vítězslav Marek je zase známý jazzman,
bratránek Viktor Dyk muzikálový zpěvák, prostě celá rodina je tak nějak v tom kulturním
duchu zaměřena.
Když už jsme u té rodiny, četla jsem, že jako
základ všeho uznáváte rodinu a děti. Dokonce byste už i nějaké přivítal. Pořád to platí?
Já mám děti opravdu moc rád. Takovým mým
krédem, dá-li se to už vůbec u mě nazvat životním, je – že ta profese, kterou dělám, je vlastně
odvozena od slova hra. Zpívání jako hraní, divadlo jako hra, a když si hrají děti – to je hra ze
všech nejčistší. Pro mě je pocta, když mi např.
někdo řekne, že jsem hravý jako dítě, že zpívám jako dítě, prostě něco v tom smyslu. Jsem
fascinovaný dětským hraním, proto i ta touha
být co nejdříve tátou. I když na druhou stranu
si uvědomuji, že je ještě brzy.
Máte na to partnerku?
(smích) No to taky zatím ne.
Pojďme od soukromí zpět k práci. První zkušenosti před kamerou jste získal v seriálu Letiště, rolí mladého studenta a pilota Tomáše
Schindlera. Od září Vás můžeme vídat v nové
roli Jakuba Karáska v seriálu Velmi křehké
vztahy. Máte rád seriály?
Ne. Co si budeme nalhávat, je to samozřejmě
jistý způsob obživy. I když například u seriálu
Letiště, tam se sešla tak neskutečně skvělá parta lidí, na to vzpomínám moc rád.
Co divadlo? Máte angažmá v Národním,
jak na Vás působí Zlatá kaplička? Vaše první
dojmy při vstupu na prkna, co znamenají svět?
V Národním divadle jsem oficiálně angažován od letošního února, ale to první setkání
a první dojmy přišly ještě dříve. Už ve druháku na DAMU jsem tam zkoušel s divadelním
režisérem Ivanem Rajmontem. Bylo to pro mě
zpočátku dost těžké, byl jsem tam nejmladší
a občas jsem se na ty zkoušky ani netěšil. Jednou takhle při vstupu mě pan režisér zastavil
„počkej, stůj“ – a já „co je“, a pode mnou tam
byla destička – zde dirigoval Wolfgang Amadeus Mozart. Pode mnou se pak zas málem
podlomily kolena (smích). Tehdy jsem ještě vůbec netušil, že tam jednou budu hrát nastálo.
Myslím, že každý kdo do těchto prostor prvně
vstoupí, má alespoň malou trému. Ta postupně
opadá, opadla i ze mě a musím zaklepat, teď si
ty role opravdu užívám.
Chce to zdravé sebevědomí.
To sice ano, ale nepřehánět to. Já jsem byl teď
nedávno například 14 dní na divadelním festivalu v Edinburgu. Tam probíhá až 2000 představení denně, je to obrovský trh. Člověk tam
vidí ta nejskvělejší představení, jedno lepší než
druhé, proti tomu je to tady v České republice
jenom takový malý rybníček. Tam bych radil některým hercům, kteří tady chodí s nosy nahoru
a myslí si bůhví co nejsou, tam bych jim radil, se
jet podívat. Zjistí, že jsou vlastně úplné nic.
Ale Vy nos nahoru nemáte a ani „nic“ nejste.
Hrál jste divadlo už mnohem dříve, viďte?
Ne, já jsem vyrůstal na muzice, ne na divadle.
To přes muziku jsem dostal k divadlu.
Divadlo a muzika dává dohromady také spojení muzikál. I s tím máte zkušenosti, a to
hned v divadle Ta Fantastika, ve dvou známých muzikálech Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. Kdo Vás s touto nabídkou
oslovil?
Obraz Doriana Graye jsem dělal ještě na
DAMU. Normálně probíhal konkurz, po kterém
jsem byl vybrán Michalem Pavlíčkem a Jirkou
Pokorným. Až na základě Doriana mě pak M.
Pavlíček oslovil přímo i do Dámy s kaméliemi.
Jste všestranně nadaný – divadlo – film – hudba – zpěv. Co považujete za prioritní?
To nedokážu říct. Já mám takové dvě složky,
což je divadlo a muzika. Když mám čas na muziku, dělám muziku, když mám čas na divadlo,
dělám divadlo.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE se zajímá nejenom
o mladé umělce, ale také o tzv. staré kumštýře. Je někdo, koho obzvlášť obdivujete, s kým
byste se chtěl třeba potkat na jevišti?
Já jsem měl teď možnost poznat osobně i na
jevišti pana Františka Němce, kterému patří
můj velký obdiv. Jinak teď je taková zvláštní
doba, že ti tzv. bardi opravdu „odcházejí“ nějak
rychle... A tak začínají nastupovat noví. Člověk,
se kterým bych se chtěl setkat na jevišti, to je
herec Ivan Trojan. Zahrát si s ním divadlo, to
musí být neskutečný zážitek. On je totiž divadelní srdcař – a umí.
Vojtěch Dyk je velmi bezprostřední, má skvělé chování i vystupování, dobře nastartovanou kariéru. Kdo ví, možná se bude za pár
desítek let nějaký mladý začínající herec zase
chtít setkat na jevišti s Vojtěchem Dykem
– poněvadž umí.
text: Alexandra Stušková, DiS.
foto: poskytl Vojtìch Dyk
9
fenomén
Divadlo Semafor
„K smíchu toto pøedstavení trochu je
a trochu není“, zpívala poprvé na prknech divadla Semafor – v ulici
Ve Smeèkách – 30.øíjna 1959 –
ètveøice mladých pánù; Pavel Linhart,
Waldemar Matuška, Zdenìk Braunschläger a Václav Štekl. Roli Antonína
Sommera, èeského spisovatele, si s chutí
zahrál Miroslav Horníèek.
Název Semafor vymyslel Jiří Suchý jako zkratku
slov Sedm malých forem (původně zvažovali
Dimafor, jako zkratku divadlo malých forem),
konkrétně to byly:
1. hudební divadlo
2. kabaret pro děti
3. divadlo poezie
4. loutky
5. pantomima
6. filmové a výtvarné experimenty
7. koncerty
10
Od tohoto záměru však bylo upuštěno a během
prvních dvou sezón nakonec zůstaly formy dvě
– hudební divadlo a jazzové koncerty.
...A divadlo Semafor se úspěšně rozjíždí. V roce
1960 uvádí tři premiéry Ukradený měsíc Ludvíka Aškenazyho s texty Jiřího Suchého, písničkový pořad Zuzana je sama doma a komedii
Taková ztráta krve, která popudila leckterého
kritika, ale tím ještě podtrhla oblibu u diváků.
(Písnička Klokočí z této hry, se stala obrovským hitem.) Na radu Jana Wericha se v divadle
objevila i dvě malá děvčátka, Helenka Lukasová
a Zuzanka Vrbová, které se na pódiu střídaly ve
zpěvu Sluníčka.
Písně Suchého – Šlitra se rychle stávaly, stejně jako kdysi písně Osvobozeného divadla,
zárukou jistého úspěchu. A tak se brzy nejen
z pódia, ale i z rozhlasu a desek, posluchači
dozvěděli, kdo měl vlasy samou loknu, koho
potkal potkan pod kamenem, co všechno odnesl čas, že kočka není pes a včera není dnes.
Díky Semaforu se dostal do podvědomí i trojlístek jmen Waldemar Matuška, Karel Štědrý
a Eva Pilarová.
V roce 1961 vznikl pořad s povídkami Jiřího
Suchého a básněmi Christiana Morgensterna
Papírové blues a další písničkové pásmo Zuzana je zase sama doma. V této době se začíná objevovat ideologická kritika, podle níž
Suchého hry nejsou vhodné pro pracující lid.
Důsledkem toho byla v jejich působišti, v divadélku Ve Smečkách, o divadelních prázdninách roku 1961 zahájena rekonstrukce, která
se protáhla na neurčito a Semafor tak přišel
o stálé divadlo.
Na jaře 1962 odchází ze Semaforu Miroslav
Horníček, Eva Pilarová, Waldemar Matuška
a Karel Štědrý, neboť Jiří Suchý má představu komornějšího a autorského divadla. Jeho
partner Jiří Šlitr se tak poprvé objevil po jeho
boku i na pódiu a vzniklo pravděpodobně nejslavnější představení Semaforu, kabaret Jonáš
a tingl-tangl (1962). Právě v tomto období
vznikla i image J. Suchého – jako jemného
komika a zpěváka se slamákem a hůlkou. Toto
představení se stalo velmi populární a Semafor brzy získává prostor v pasáži Alfa na Václavském náměstí.
písnička ze hry Včera neděle byla, se po svém
vydání stala nejprodávanější deskou v letech
1949–1965! (prodalo se 341 000 kusů).
V roce 1966, kdy divadlo Semafor uvádí další
dvě hry, se oba komici tentokrát rozdělili: Jiří
Suchý hrál v Benefici, kde v rolích hrobníků
v parodii na Hamleta také účinkovali Miloslav
Šimek s Jiřím Grosmannem, kteří v té době přišli do Semaforu jako nová komická dvojice se
svým autorským repertoárem (Besídka zvláštní školy, Návštěvní dny apod.). Jiří Šlitr hrál
v Ďáblu z Vinohrad.
V roce 1967 byl v Semaforu uveden také pořad
Tak co, pane barone, o rok později crazy komedie Poslední štace a v roce 1969 pokračování „Jonáše“ – kabaret Jonáš a dr. Matrace.
O Vánocích roku 1969 přišla zcela nečekaně
zmrazující zpráva. Všechny noviny psaly: Ve
svém ateliéru tragicky zemřel Jiří Šlitr… Tvorba
Suchého je navíc v tomto období omezena
cenzurou, později i stále menším prostorem
na jevišti a Jiří Suchý vážně uvažuje o ukončení
divadelní kariéry.
Naštěstí se tak nestane a v roce 1972 přichází
úspěch hry Kytice, jedná se o přepracování
Erbenových balad Svatební košile, Štědrý den,
Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Suchého
bludička, každá z těchto balad je podávána jinou hudební formou. V tomto roce vzniká také
páté písničkové pásmo o Zuzaně s názvem
Zuzana v lázni. V této hře se už poprvé objevilo trio Kašpar + Baltazar + Melicharová
(K+B+M) aneb Josef Dvořák + Jiří Suchý + Jitka
Molavcová. Po složitých peripetiích se nakonec
trio rozpadá a Suchého partnerkou se stává
Jitka Molavcová. Tato dvojice často opakuje
… A vznikají i další pásma písniček – Zuzana
není pro nikoho doma (1963) a Recital 64,
kde Suchý se Šlitrem zpívají cizí písně. Roku
1965 je uvedeno pásmo Zuzana je všude
jako doma. Velmi úspěšná byla i jazzová opera Dobře placená procházka, která se o rok
později dočkala televizního zpracování. Důkazem jejich velké popularity byl i fakt, že např.
11
a také vylepšuje nápady dvojice Suchý – Šlitr.
Nejznámější hry z této doby jsou Dr. Johann
Faust Praha II Karlovo nám. 40 (1982) a Jonáš dejme tomu v úterý (1985) – hra, která určila herecké role a pozice dvojice Suchý – Molavcová, a které s úspěchem využívají dodnes.
Jak se 80. léta chýlila k sametové revoluci, povolovaly i zákazy a Suchý natočil dokonce dva
filmy s touto tématikou. Jonáš a Melicharová
a Jonáš II., aneb jak je důležité míti Melicharovou. Navíc se uvolnily poměry natolik, že
Semafor mohl zase za hranice. Za tím účelem
připravil Suchý hru Vetešník. Opět na scénu
vstupují Jonáš a Melicharová, tentokrát v konfrontaci se zlodějským vetešníkem (Jiří D. Novotný).
zájezdech. Roku 1995 nabídl Jiřímu Suchému
magistrát, že mu vybuduje malý sál v podzemí
Hudebního divadla v Karlíně. Bylo to krásné,
velmi příjemné divadélko, skoro až rodinného
typu, s kapacitou zhruba pro 110 lidí. Semafor
měl konečně stálou scénu, kterou bohužel vzaly v roce 2002 srpnové povodně.
Všechno zlé však k něčemu dobré. Nebýt této
události, možná by se nepodařilo otevřít své
vlastní, úplně nové divadlo v Praze Dejvicích. „Nové“ divadlo Semafor bylo slavnost-
Herecká sestava divadla let osmdesátých má
už jasně v čele nejen Suchého, ale také Molavcovou jako rovnocennou hereckou partnerku.
Působí zde i Věra Křesadlová, Jiří Datel Novotný,
také Dagmar Patrasová, Jitka Nováková, výrazněji se prosazoval také bubeník Jablkoně Ivan
Podobský, přišel Tomáš Trapl, Václav Kopta,
Olina Patková aj. Poslední předrevoluční premiérou byla Výhybka v hlavní roli s Tomášem
Traplem.
Do let 90. vstoupil Semafor, stejně jako asi celý
národ, plný nadšení a optimismu. V revolučních dnech začaly v divadle probíhat Semafóra, besedy, které spojily skupiny Suchého, Šimka i Dvořáka, a na které byly zvány osobnosti,
v posledních letech z politických důvodů příliš
nevídané. (např. Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová aj.) Jiří Suchý napsal aktuálně hru Hej
rup, aneb peklo nebude, ráj se vrací, která se
stylem vracela k legendě Osvobozeného divadla, ale byla aktuálně namířena na současné
politické dění a na rychlé převlékání kabátů.
Poprvé od doby Jonáše a dr. Matraceho Suchý
přišel nejen s politickými narážkami, ale přímo
s politickou satirou.
Spolu s revolucí přišly restituce. Došlo i na
pasáž Alfa (nyní Stýblova), a tak v roce 1993
muselo divadlo Semafor, po třiceti letech, tyto
prostory opustit. Členové divadla působili asi
rok v Divadle Komedie, které jim pronajímalo měsíčně 10 dnů, zbytek dnů pak jezdili po
12
ně otevřeno v den narozenin pana Suchého,
1. října 2005. Sezóna byla zahájena představením s názvem Koncert s.r.o. Byl to koncert,
na kterém byl, podle slov pana Jiřího Suchého,
vzdán holt všem našim předchůdcům. Zpívali
se tam operní árie, árie z operet, z muzikálů,
z Osvobozeného divadla apod.. Druhá půlka
pak byla věnována tvorbě divadla Semafor.
Pan Jiří Suchý pro toto divadlo dokonce
sám namaloval i oponu, přejme mu, ať se
bez problémů zvedá co nejdéle.
redakènì upraveno, zdroj www.semafor.cz
foto: poskytlo divadlo Semafor a Tomáš Salaè
Pozn. redakce: Příští rok oslaví divadlo Semafor už
50 let svojí působnosti. Výčet všech účinkujících
a hostujících, celé tvorby textů, písniček, vystoupení
a událostí je za tu dobu natolik obsáhlý, že uvádíme
pouze zkrácený výběr. Více o historii i současném
programu divadla Semafor si můžete přečíst na
www.semafor.cz … a na další straně vás jistě potěší
i rozhovor s jedním z hlavních představitelů.
osobnost
Pøed dnešním povídáním se mi
„tøesou kolena“, nejradìji bych
se schovala jako „kotì v botì“ èi
se pomalounku vytratila – a jako
„Babetta šla do svìta“.
Cítím totiž velký respekt a úctu ke
èlovìku, který se již za svého života
stal legendou, jehož tvorba pøedbìhla èas i dobu a ovlivnila celé
generace divákù a posluchaèù.
Osobnost øíjnového vydání
– pan Jiøí Suchý.
Pan Jiří Suchý, český divadelník, textař, básník,
spisovatel, skladatel, hudebník, také grafik,
výtvarník, spoluzakladatel Divadla Na zábradlí
a Divadla Semafor, se narodil první říjnový den
roku 1931 v Plzni. Do roku 1936 žil Klatovech,
od roku 1936 žije v Praze. Čím vším chtěl malý
Jiříček být? Tím vším? „Nejdříve jsem chtěl být
francouzským legionářem, poněvadž kdykoliv
byla v Klatovech nějaká sláva, tak tam pochodovali legionáři, a ti francouzští měli nádherné bleděmodré uniformy a barety. Mně se to
nesmírně líbilo, a tak jsem si pak doma vzal
rádiovku, natáhl si ji stejně přes ucho a hrál
jsem si na francouzského legionáře. Tím jsem
chtěl být...
Legionář se z pana Suchého nestal, stal se tím,
čím se stal. Komu za to vděčí? Své píli, talentu?
Genetice? Co víme o rodičích pana Suchého?
„Maminka pracovala v domácnosti, to bylo
tehdy u žen běžné. Tatínek, kromě toho, že se
vyučil u svého tatínka truhlářem, hrával také
v kavárenském orchestru na bicí nástroje, někdy i na piáno, a tím si přivydělával. Pracoval
také na dráze, na Masarykově nádraží, jako
telegrafista. Později se dostal na Ministerstvo
kultury do spisovny. On měnil řadu povolání. Jeho největší zálibou byly loutky, které si
i sám vyráběl. Pak s něma poloprofesionálně
vystupoval, jeden čas dokonce i na Václaváku
ve výkladní skříni Baťova obchodu“, směje se
pan Suchý a nám je hned jasné, po kom je tak
všestranně zaměřený.
Rodinu doplňoval ještě mladší bratr Ondřej
(1945), dnes známý novinář, moderátor a textař, který bydlí v obci Šemanovice na Kokořínsku. Byl mu jeho bratr vzorem? „To by Vám
řekl nejspíš on, nakolik jsem mu byl vzorem.
Nejspíš trošku ano, asi tomu neunikl“, odpoví
mi „starší bratr“.
Od rodiny se přeneseme do školy. Jsem zvědavá, jak taková budoucí osobnost např.studovala. „Já jsem nestudoval, prolezl jsem obecnou
školu a potom měšťanku. Už i to bylo velmi
těžké, zřejmě mě nechali projít jenom proto, že
jsem byl slušný chlapec a učitelům mě asi bylo
líto. Nějak jsem postupoval, až jsem se postavil
na vlastní nohy. Začal jsem pak pracovat v ateliérech BaR (pozdější název Propagační tvorba
pozn.), tam jsem začínal úplně od začátku, od
chození svačin až po tvorbu“, vzpomíná pan
Jiří a znovu tak potvrzuje teorii, že k tomu,
aby byl člověk úspěšný a něco v životě dokázal, není vždy zapotřebí červeného diplomu,
o tom to není.
Mimo jiné je to také o štěstí, o setkání, o přátelství. V Propagačni tvorbě se pan Suchý seznámil s Viktorem Sodomou, který hrával spolu
se svou manželkou Vlastou písně převzaté ze
„západního rozhlasu“ (např. Johnny Ray, Elvis
Presley). Duo manželů Sodomových se v roce
1955 rozrostlo v hudební skupinu, pro kterou
Jiří Suchý vymyslel název Akord club. „Akord
Club vznikl v kuchyni u Sodomů, kde jsme sa-
13
osobnost
mozřejmě hrávali. Reduta, dnes věhlasný jazzový klub, byla tenkrát zavřená a přidělena
Propagační tvorbě jako její závodní klub. Pořádaly se tam různé schůze ROH, Mikulášské
besídky apod. Vždycky, když se nějaká taková
událost konala, mohli jsme tam vystupovat,
a tak jsme se tam vlastně vpašovali“.
první texty, to byla vlastně Písnička o sardinkách. Když jsem to psal, tak mně mohlo být
tak 17. Ale už předtím jsem něco psal se svým
kamarádem Villibaldem Pancířem (panečku,
to je zvláštní jméno pozn.). Byli jsme taková
dvojice, co vystupuje různě u táboráků, bylo
nám asi 15–16 let“.
Jiří Suchý vystupoval na večírcích s banjem,
poté se naučil hrát i na basu. Byť měl spoustu
vlastních písniček, zajímavostí je, že ta první,
kterou v Redutě zazpíval, nebyla jeho vlastní tvorba, ale Půl párku Voskovce a Wericha
– dvojice, na kterou nelze zapomenout. „Voskovce a Wericha jsem viděl prvně na jevišti
v roce 1948, když hráli Pěst na oko Měl jsem
vlastně štěstí, že jsem je viděl ještě pohromadě,
poněvadž oni se za chvilinku rozešli. Pak jsem
chodil na Divotvorný hrnec, to už Voskovec
pouze režíroval. Wericha jsem strašlivě obdivoval a dodnes obdivuji. On byl sice náladový,
ale na rozdíl od Voskovce, o kterém je známo,
že snesl málokoho, mě bral. Jan Werich ke mně
postupně přilnul a já se začínal stávat i jakýmsi jeho důvěrníkem. Na naše přátelství vzpomínám velmi rád. Voskovec tak vstřícný nebyl, ale
nedávno jsem se od jednoho jeho přítele, který
bydlí v Americe a nyní byl na návštěvě tady
v Praze dozvěděl, že mě přece jen nakonec vzal
na milost. Prej mu Voskovec jednou tvrdil, že
pokud může někdo
zpívat naše písničky,
Jíøí Šlitr
tak jedině „ten Suchej“, on mi tak říkal“.
V souvislosti s tvorbou J. Suchého a J. Šlitra narážíme na pojem text-appeal Co to vlastně znamená? „To vymyslel Ivan Vskočil podle vzoru
sex-appeal. Text-appeal – v překladu bychom
mohli použít – přitažlivé texty“, vysvětluje mi
pan Suchý s úsměvem.
Po legendární dvojici V + W přišla další, neméně slavná
dvojice; Suchý – Šlitr.
Jak vznikla? Padla ta
první umělecká jiskra
hned na začátku? „Se
Šlitrem mě seznámil
v roce 1956 v Redutě Miroslav Horníček. Dohodli jsme se celkem snadno, já dal hned Šlitrovi nějaké texty, zpočátku se mu nelíbily, tak
mi je vrátil. Chvilku jsme ještě balancovali, ale
najednou jsme se „čapli“ a už to jelo“.
Navazuji otázkou, jak dlouho vlastně pan Suchý už texty píše, který byl první. „No, moje
14
Po rozpadu Akord clubu se Suchý se Šlitrem
rozhodli vytvořit vlastní kapelu, ale nebylo to
ono, a tak si přizvali hotovou kapelu Ferdinanda Havlíka, který k nim poté přešel. Poslední text-appeal se konal v Redutě 30. června
1958, poněvadž Jiří Suchý se spolu s Ivanem
Vyskočilem a Ljubou Hermanovou rozhodli
založit vlastní divadlo – Divadlo na Zábradlí. Většina by už působením v Redutě usínala
na vavřínech, avšak Suchého a jeho přátele
to hnalo stále dál a dál. Bylo těžké založit v té
době samostatné divadlo? Pan Jiří se rozpovídá: „My jsme se vlastně tehdy ocitli v takových
příznivých okolnostech. V té době bylo téměř
nemyslitelné založit vlastní divadlo. Když jsme
přišli na Národní výbor, tak nám řekli: „ Podívejte se, jsou městská divadla, ochotnická divadla a státní divadla …“ Ochotníci jsme být
nechtěli, poněvadž ti to dělali zadarmo a my
to chtěli dělat každý den, městským divadlem
jsme být nemohli, ta už byla všude a v chodu,
no a státní, tak to už vůbec ne. A oni na to . „Tak
co chcete?“ No takové nějaké malinké divadélko, špitli jsme. A pak jsme náhodou narazili na
dvě fantastické úřednice, které byly nejdříve
trochu rozpačité, ale my jsme je pozvali do Reduty, ony tam přišly a byly úplně nadšené. Pak
nám opravdu začaly pomáhat a vzniklo něco
neskutečného! Nová rubrika pro nový druh divadel – tzv. Divadla malých forem“.
V Divadle na Zábradlí však pan Suchý dlouho
nevydržel. „Eliminoval jsem se pro svou vlastní neschopnost. Já byl totiž totální antitalent.
Když jsem pak odešel z Divadla Na zábradlí,
přišel Jiří Šlitr s nápadem založit hudební divad-
lo. Lidé říkali, no vy jste blázni, jedno divadlo
už jste zázrakem založili a zázraky se neopakujou. Ale ta myšlenka nás už nepustila. Vyhlídli
jsme si na Praze 2, v ulici Ve Smečkách takové
malé divadlo, kde se v podstatě nic nedělo, jen
jednou týdně, v neděli odpoledne tam hrávali
Kašpárka pro děti. Přišli jsme tam, trvalo to asi
20 min. vyřizování – a měli jsme divadlo. Stálo
při nás štěstí i náhoda“.
30. října 1959 poprvé na prknech divadla
Semafor, v ulici Ve Smečkách zaznělo: K smíchu toto představení trochu je a trochu není.
K smíchu však určitě nebyla tehdejší doba. Najednou se začala objevovat ideologická kritika,
podle níž nejsou Suchého hry vhodné pro pracující lid. Důsledkem toho byla o divadelních
prázdninách roku 1961 zahájena rekonstrukce
divadla, která se vlastně protáhla na neurčito.
Semafor tak přišel o střechu nad hlavou. „Bylo
to podlé“, dodává pan Suchý: „Když jsme se
tam chtěli po prázdninách vrátit, tak vlastně
nebylo kam. Všude byly rozkopané zdi, haldy
sutě, díry ve stěnách, no prostě bylo to strašné! Psal se rok 1961 a nám bylo řečeno, že už
tam divadlo nebude. Prej máme jít někam na
okraj Prahy, to však bylo zcela nemyslitelné.
A tak jsme pak hráli ve čtrnácti divadlech,
a tak porůznu, kde měli zrovna volno. Bylo to
dost náročné. … a pak se stal další zázrak! To
jsme zrovna hráli v divadle Na Slupi, to bylo
takové dřevěné divadlo, dnes už zbourané,
tehdy jsme tam hráli hru Jonáš a tingltangl,
což byl hit sezony, nedaly se na to ani sehnat
lístky – a najednou, že si ÚVKSČ objednalo 14
vstupenek. Tak a už je po nás, řekli jsme si. Po
představení si nás ty pánové zavolali a stalo
se něco, co bylo pro mě nemyslitelné. První
otázka, kterou mně položili byla: „Prosím Vás,
co proti Vám mají? Vždyť je to takové veselé
a optimistické...“, myslím, že si uvědomili, že
si těmi zákazy vlastně ubližují, poněvadž ty
naše písničky se zpívaly od Šumavy k Tatrám,
divadlo bylo narváno k prasknutí, lidé spali
v noci před divadlem, aby sehnali ráno lístky.
Zřejmě došli k tomu, že je to blbost, že ten „zápas“ s námi stejně nevyhrajou... A tak že nám
seženou nějaké divadlo, jestli o nějakém víme
a kde bychom prej chtěli hrát. V tu chvilku mě
napadlo, že na Václavském náměstí, v pasáži
Alfa (před válkou a nyní název Stýblova pasáž
pozn.) je divadlo Loutka, které hraje pouze 2x
týdně pro děti. Je to centrum metropole, myslím, že to publikum, jako jsou převážně školní
výpravy a různé zájezdy, nemusí složitě jezdit
zrovna na Václavák a můžou být i trochu stranou. No a tak tu byl najednou Semafor“!
Divadlo Semafor – kdo neprošel Semaforem, jako by nebyl. (Jelikož se jedná opravdu
o velký pojem, vyhradili jsme mu zvlášť rubriku Fenomén na str. 10. pozn. redakce).
Divadlo Semafor odstartovalo jedno z nejúspěšnějších období života pana Suchého. Do
podvědomí se dostává také díky účinkování
ve filmech. (Formanův film Konkurs, zpívá ve
filmu Bylo nás deset, roku 1964 se podílí na
vzniku úspěšného filmového muzikálu Kdyby
tisíc klarinetů, hrál a podílel se také na scénáři k filmu Zločin v šantánu). Mimo to má také
bohaté zkušenosti z rozhlasem. Nejznámější
tvorbou jsou Gramotingltangly, v nichž Jiří
Suchý pouštěl písničky, které má rád a jejichž,
poté televizní verze uváděná v roce 1968, se
jmenovala Grandsupertingtangl. Od roku
1989 účinkuje Jiří Suchý v mnoha pořadech,
z nichž nejznámější je Na shledanou v Semaforu. V současné době se setkává s malířem
Jiřím Anderlem v pořadu Dva v Africe, každý
měsíc, moderuje na Country rádiu pořad písniček.
Kdyby tisíc
klarinetù
Ale vraťme se ještě zpátky časem. V srpnu 1968
pobýval Jiří Suchý v zahraničí, proslýchá se, že
uvažoval o emigraci. „Ne, to ne, já nejsem typ
emigranta, já kdybych tam musel zůstat, tak
jsem velice nešťastný. Tehdy v srpnu jsem byl
na dovolené v Jugoslávii a poněvadž jsem měl
na kontě těch „2000 slov“, tak jsem jen měl
15
osobnost
strach se vrátit, poněvadž jsem nevěděl, co se
tady stane. Odjel jsem tedy na pár týdnů do
Londýna a když jsem měl jistotu, že se můžu
vrátit, tak jsem se vrátil. Já jsem ve své podstatě vlastenec“. Vrátil se a krátce na to, v roce
1969, tak mohla vzniknout jedna z jeho nejúspěšnějších a nejznámějších her: Jonáš a doktor Matrace.
Pan Jiří Suchý zažil neskutečné množství zážitků a nezapomenutelných setkání. „No za
třičtvrtě století se toho také nashromáždí“,
směje se. K těm velkým patří určitě i první setkání s filmovou kamerou. Bylo mu 13 let, když
se poprvé objevil ve filmu Sobota, kde hrál
„vystupujícího z tramvaje“. Avšak při této roličce došlo i k jistému vzácnému setkání. „To bylo
tak, že na Spořilově točili již zmíněný film Sobota a já tam vždy, jako velký milovník filmu, jen
tak okouněl. Najednou režisér toho filmu usoudil, že při záběru výstupu z tramvaje na konečné je tam těch cestujících nějak málo, a tak mě
jeden asistent nacpal do tramvaje a já poté vystoupil. To byla celá moje role. Ale byl to velký
zážitek, poněvadž se
mi tam podařilo vidět
zblízka Hanu Vítovou
a Oldřicha Nového, se
kterým jsem měl později co dočinění. Později jsem mu to také
vyprávěl. A ještě k panu Novému, já si pamatuji, že když jsem
k němu poprvé přišel,
tak se mě tím jeho
kouzelným
hlasem
zeptal: „Jiří, mohu
Vám nalít dubonnet“?
No kdyby se rovnou
zeptal, jestli může
vlastně nalít slivovici
to ne, to by pak prostě
nebyl Oldřich Nový“.
Vzorem pana Suchého je nejenom Oldřich
Nový, či Voskovec s Werichem, ale také: „Mým
úplně prvním a největším vzorem, který mě
poznamenal i pro to, že jsem se rozhodl dělat
tuto profesi, byl britský music-hallový komik
George Formby, jehož filmy sem přišly těsně po
2. světové válce“, prozradí mi pan Suchý a uká-
16
že na plakát za zády, v jeho kanceláři divadla
Semafor.
Je také milovníkem klasických amerických
grotesek (Charlie Chaplin, Buster Keaton, Laurel a Hardy). Jak se dívá na dnešní americkou
tvorbu... „Abych pravdu řekl, příliš ji nesleduji,
je moc komerční. Co mě ale v poslední době
zaujalo, je nový film s Rowanem Atkinsonem –
Mr. Bean na prázdninách. Víte, já mám rád filmy, ve kterých hraje hlavní hrdina s dítětem. To
je vynález Ch. Chaplina, ten byl první, kdo dal
do filmů a do grotesek takovou tu , až dětskou,
melancholii. To si uvědomoval také JanWerich.
Jednou jsme u něj se Šlitrem byli a říkali, že píšeme novou hru Taková ztráta krve. Přišla řeč
i na Divotvorný hrnec, kde hrála s Werichem
taková malá holka, se kterou vedl dialog. A on
nám povídá : „Zkuste to také, zkuste přitáhnout
do hry nějaké dítě. Oni to tak nějak prolidšťují“.
A tak jsme do hry speciálně napsali a vsunuli
písničku, které jsme říkali Sluníčko..., vůbec nic
jsme si od toho neslibovali, no a vidíte, dodnes
tu písničku lidé znají“.
Písnička Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko...
je moc milá, veselá a optimistická. V samotném
životě však sluníčko někdy zajde a objeví se –
ne mráček, ale velký mrak. Stalo se tak i 26. prosince 1969, kdy zemřel Jiří Šlitr. Okolnosti smrti
zde nebudeme rozmazávat, ale krátce na Jiřího Šlitra zavzpomínáme. „No zaskočilo mě to
velice“, vzpomíná pan Suchý: „dokonce jsem
uvažoval o tom, že už divadlo dělat nebudu,
poněvadž jsem si říkal, že těm lidem bude pořád něco scházet. My jsme přece byli pojmem
jako dvojice. Zase na druhou stranu, přece těm
„mocným“ neudělám radost tím, že skončím,
a tak jsem se rozhodl pokračovat. Byl jsem ale
zvyklý dělat ve dvou, nikdy jsem si nepřál být
sólovým hráčem, a tak jsem hledal náhradu.
Jelikož se u nás na jevišti občas vyskytovaly
i děti, vybral jsem si z nich tehdy devítiletou
Moniku Hálovou. Byla vynikající, ale pořád
jsem měl takový pocit, že vedu dialog sám se
sebou, začínala mi scházet taková ta improvizace, jako u Šlitra. Po nějaké době se u nás vyskytli dva talentovaní lidé, a sice Josef Dvořák
a Jitka Molavcová. Zkusili jsme to tedy ve třech.
Já tenkrát nechtěl pouze jednoho partnera,
stále by mi to připomínalo Šlitra, potřeboval
Jiøí Suchý s Jitkou Molavcovou
jsem něco zcela úplně jiného, odlišného. Proto
jsem zvolil i tu malou holku, a poté toto trio.
Říkali jsme si Kašpar, Melicharová a Baltazar.
Po takových dost složitých peripetiích jsme se
nakonec rozpadli – „a na krku mi zůstala Melicharová“. V tu chvilku jsem se rozhodl, že se
vrátím k postavě Jonáše. Napsal jsem hru: Jonáš dejme tomu v úterý, kde jsme s Jitkou hráli
ponejprv jako Jonáš a Melicharová. No a tak
fungujeme dodnes“.
Jonáše a Melicharovou – a spousta dalších báječných účinkujících můžeme dnes vidět v úplně novém divadle Semafor, v Praze v Dejvicích.
Po jakých peripetiích má toto divadlo konečně
svou vlastní stálou střechu nad hlavou, si můžete opět přečíst v rubrice Fenomén. My se od
té pracovní střechy nyní maličko přeneseme
pod střechu soukromou. První žena pana Jiřího Suchého zemřela před dvaceti lety. Má s ní
jednoho syna (který bydlí o patro níž, dodává
pan Suchý) a věnuje se podnikání. Od syna má
dva vnuky. Před dvěma lety se pan Jiří Suchý
Z pøedstavení v Divadle Semafor
oženil podruhé, za manželku si vzal svou dlouholetou přítelkyni Markétu. Některým lidem
i médiím byl trnem v oku jejich značný věkový
rozdíl, ale co je komu do toho? Gentlemanským a zdvořilostním chováním, které je dnes
u mužů vzácností, dokáže pan Suchý okouzlit,
a tak můžeme paní Markétce jen tiše závidět.
Pan Jiøí Suchý je skvìlý spoleèník,
noblesní pán, profesionální umìlec
a výrazná osobnost.
A já po našem setkání: „Dennì až se zaène
stmívat, budu vzpomínat a zpívat....“
text: Alexandra Stušková, Dis.
foto : Tomáš Salaè a archiv divadla Semafor
Jiří Suchý je také držitelem mnoha ocenění,
např. Medaile Za zásluhy II. stupeň (1995),
Cena Thálie – Zvláštní cena kolegia (2001),
Doctor honoris causa – JAMU,
Cena Ministerstva kultury (2005),
Cena Jaroslava Seiferta (2005).
Je také Čestným občanem města Plzně, kde se
narodil a Čestným občanem Prahy 6, kde bydlí.
V roce 2000 obdržel také cenu SENIOR PRIX.
Tuto cenu uděluje NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako
poděkování za dlouholetou uměleckou činnost.
17
co možná nevíte
Kavárna Lucerna
Každá doba má svůj symbol, každé město svoji historii, každý člověk svůj osud. Symbolem
našeho hlavního města je Pražský hrad, historii dokazuje množství různorodých památek
a lidské osudy utváří ulice plné lidí. Ti všichni se
pohybují nejen v ruchu velkoměsta, ale také za
zdmi hluku, v tichosti pasáží, a nebo v útulné
náruči dobových kaváren a kavárniček, které
město Praha nabízí. Tři zmíněné údaje – symbol – historii a osud – bezesporu prezentuje
palác Lucerna, spolu s krásným prostorem kavárny v předsálí kina Lucerna. A abychom vám
celou atmosféru tohoto místa ještě podtrhli,
tak se právě teď dozvíte, co možná nevíte …
Kavárna Lucerna je stylovou kavárnou v pravém slova smyslu. Za příjemného doprovodu
klavíristy se zde můžete příjemně uvolnit, přenést se do dob dávno minulých, vychutnat si
kouzelnou atmosféru prostřednictvím nádherného interiéru, můžete si zde domlouvat malá
pracovní setkání či jen tak posedět s přáteli,
můžete zde strávit příjemné chvilky před vstupem do biografu i po něm. Kavárna Lucerna se
nachází v samotném centru Prahy, v srdci paláce stejnojmenného názvu Lucerna, který je
ojedinělým architektonickým skvostem.
Kavárna Lucerna
Duchovním otcem paláce Lucerna je inženýr,
projektant a stavitel Vácslav Havel (1861–
1921). Pocházel ze staré pražské rodiny a ač
byl původně z poměrně skromných poměrů,
podařilo se mu časem zavést stavební firmu,
18
která se zaměřila na stavbu a prodej činžovních domů. Projekty vytvářel většinou sám,
avšak vzhledem k tomu,
že kvůli hmotným poměrům nemohl dostudovat
(titul Ing. mu byl přiznán
až roku 1917), musel mít
za partnera zkušeného
inženýra. Tím byl dlouhá
léta stavitel Josef Čamský, který se podílel na
projektování první etapy
výstavby Lucerny.
Vácslav havel
Záměr vybudovat v centru Prahy moderní víceúčelové centrum se začal rodit v roce 1905,
a proto Vácslav Havel hledal vhodné stavební
parcely. Podařilo se mu zakoupit starý Bělského
palác ve Vodičkově ulici i s přilehlým domem.
V roce 1906 bylo započato s přípravnými
pracemi a 16. září 1907 bylo magistrátem
královského hlavního města Prahy vydáno
stavební povolení. Stavba probíhala v letech
1907–1911, přičemž již v roce 1909 bylo povoleno užívat části budovy. Vznikl tak sedmipodlažní třítraktový dům, který byl propojen
schodišťovým krčkem s příčnou dvoutraktovou dvorní budovou se sálem ve druhém a třetím podlaží. Hlavní průčelí do Vodičkovy ulice
bylo, s výjimkou parteru, navrženo symetrické,
osmiosé, členěné po stranách průběžnými arkýři a balkóny s bohatě dekorovaným zábradlím. Dekorativní sochařskou a štukatérskou
dvorana
dvorana
výzdobu fasád a některých interiérů prováděl
sochař Václav Prokop. Sál, původně divadelní,
záhy však přeměněný na biograf, zaujímal ve
dvorním traktu druhé a třetí podlaží a měl původně jen střední a levý balkón. V hledišti bylo
824 sedadel.
Roku 1912 rada hl.m. Prahy povolila přeměnu
zahrady Aerenthalského paláce ve Štěpánské
ulici na stavební parcelu, jejím spojením s prostorem vedle stojícího domu tak vznikla možnost rozšíření budovy. Roku 1913 bylo vydáno
stavební povolení a započato s pracemi. V této
etapě stavby byl Havlovým partnerem při stavbě Dobroslav Hnídek, na některých návrzích
se podílel architekt Jaroslav Bezectný a na
statistických výpočtech pozdější akademik
Stanislav Bechyně. Práce pokračovaly až do
roku 1921. Vznikla tak stavba, která ve své
době představovala unikátní architektonické prvky. Spojením ulice Vodičkovy a Štěpánské vznikl nový průchod a tím i první
pasážový dům v Praze. V prostoru bylo několik sálů, kanceláře pro obchody, byty a ateliéry, v průchodu pak prodejny a samoobslužné
občerstvení na principu tehdy módních kafeterií. Tento komplex se stal pro pražský život
kulturním a společenským přínosem nebývalého významu. V prostorách paláce sídlil rodící
se český rozhlas a později i film. Byl zde poprvé
u nás uveden zvukový kinematograf. V prostorách bývalého kabaretu, nyní Lucerna baru,
hrály i takové osobnosti jako Vlasta Burian,
Karel Hašler či Voskovec s Werichem. Ve víceúčelovém sále byly pořádány plesy, koncerty,
politické schůze a sportovní akce.
že v roce 1988 byl konstatován katastrofální
stav inženýrských sítí, fasády i celé konstrukce
zastřešení pasáže. V roce 1991 byla Lucerna
vrácena do majetku rodiny Havlů a od té doby
probíhají postupné rekonstrukční práce. Palác,
který byl na pokraji zkázy, opět ožívá.
Ožívá i lidmi, kteří ho navštěvují. Ať už v prostorách obchůdků, kanceláří či kina, tak v prostorách kavárny Lucerna, kde se za příjemného
zvuku klavíru můžete nechat unášet dobovou
atmosférou...
redakènì upraveno
zdroj: Palác Lucerna, Regula Pragensis, 1995
výòatek z textu Mgr. Tomáše Jelínka
foto: Tomáš Salaè a archiv LUCERNA – BARRANDOV, spol. s r.o.
Palác Lucerna zůstal po svém dokončení v majetku rodiny Havlů spolu s později vybudovanými ateliéry na Barrandově. Poslední velká
přestavba byla v Lucerně podniknuta v letech
1936 – 1939. Po 2. světové válce byla na Lucernu uvalena národní správa a v roce 1952 byla
znárodněna. Od té doby stavba chátrala tak,
19
krásy naší země
Divadlo Husa na Provázku
Dnes se vypravíme do hlavního mìsta
Moravy, které je kolébkou mnoha
známých osobností, které má bohatou
historii i souèasnost, které je prostì
zajímavé ze všech stran
– mìsto Brno.
Moravská metropole Brno leží na soutoku řek
Svratky a Svitavy. Se svými 370 tisíci obyvateli
je druhým největším městem České republiky. A těch nej by se našlo určitě mnohem víc.
Svou důležitost pro české země si Brno uchovalo dodneška. Je nejenom centrem kulturním
a obchodním, ale také sídlem České justice.
Své působiště tu má například Ústavní soud,
Nejvyšší soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo ombudsman. Kromě toho
je Brno také městem univerzitním. Sídlí zde
celkem 11 univerzit či vysokých škol, z nichž
jmenujme alespoň Masarykovu univerzitu
a Janáčkovu akademii múzických umění.
Za kulturou můžete v Brně vyrazit do některého z mnoha divadel, kin či muzeí. Legendární
scénou je určitě Divadlo Husa na Provázku,
založené v 60.letech minulého století jako
amatérská scéna, velmi populární je Divadlo
Bolka Polívky, nacházející se na Jakubském
20
Cestovní kanceláře nabízejí lákavé
dovolené i poznávací zájezdy
téměř po celém světě. Kdo má
dostatek financí, může si bez problémů
zaletět skoro do všech koutů planety.
Zná však člověk zajímavé kouty a zákoutí
své vlastní země? Česká (a také Slovenská)
republika má tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit. A nebudete
k tomu potřebovat ani drahou
letenku… ani vízum.
náměstí, neměli bychom také zapomenout na
návštěvu krásných divadelních prostorů brněnského Národního divadla, jehož součástí
jsou tři divadelní budovy. Mahenovo divadlo,
vyhrazené pro činohru, Janáčkovo pro operu
a nejmenší Reduta určena pro uvádění komornějších inscenací. Mimochodem Reduta, která
stojí na Zelném trhu, je nejstarším divadlem ve
střední Evropě vůbec. Doklady o prvních představeních pocházejí už ze 17. století. Dalším
úspěšným divadlem je Městské divadlo Brno,
které se může pochlubit nově vybudovanou
scénou pro muzikálová představení a také stálou diváckou přízní.
S výtvarným uměním se v Brně setkáte například v Moravské galerii, která sídlí v několika
palácích v centru města. Za návštěvu určitě
stojí i Dům umění města Brna.
K Brnu se váže také spousta pověstí. Jedna z nejznámějších se vztahuje k slavnému
Stará radnice
Reduta
brněnskému drakovi, tedy spíš krokodýlovi,
který je jedním ze symbolů samotného města. Nejspíš žádný jiný krokodýl nezpůsobil
v českých zemích tolik zájmu jako ten, jenž byl
v roce 1609 darován tureckými posli králi Matyášovi II. Dodnes je k shlédnutí v průchodu
Staré radnice (zde se také nachází městské
informační středisko). Komplex staré brněnská radnice, postavený v renesančním slohu
architektem Pietro Gabrim, zaujme i dnes nejednoho návštěvníka města. Hned z pohledu
Zelný trh s kašnou Parnas
ulice nelze přehlédnout pozdně gotický portál
se dvěma zbrojnoši a ženskou postavou uprostřed, symbolizující alegorii spravedlnosti. Za
zmínku stojí i Nová radnice, stojící na Dominikánském náměstí, se svými slunečními hodinami z 18. století či kašnou, postavenou za
první republiky původně pro výstavu Soudobé
kultury v Československu.
Jednou z dominant města je hrad Špilberk.
Původní středověký hrad byl sídlem Přemys-
Pohled na Petrov
21
krásy naší země
lovců a moravských markrabat. Později se
změnil v nedobytnou pevnost, o čemž svědčí
i mohutné hradby chráněné děly. Několik století sloužil Špilberk jako vězení. V jeho zdech
byli zadržováni nejrůznější zločinci v čele se
slavným lotrem Babinským. Loupežník Václav
Babinský byl vůdcem bandy, která přepadala
pocestné. V celách špilberského vězení strávil celkem 14 let. Od roku 1961 je hrad v péči
Muzea města Brna a konají se zde nejrůznější
výstavy. Přístupné jsou i místnosti pro vězně
a kasematy. Kromě toho je z teras hradu krásný
pohled na celé město.
Jeho panorama dotváří také Petrov s chrámem sv. Petra a Pavla. Právě na tomto místě
nejspíš před mnoha staletími vznikaly první
stavby při osídlování území dnešního města.
Podle historiků tu první hradiště stálo již ve
druhém století našeho letopočtu. Dnešní gotický chrám stojí na místě původní románské
trojlodní katedrály.
Ke klenotům nejen české, ale i světové architektury patří brněnská vila Tugendhat. V roce 1928 ji pro rodinu Tugendhatových navrhl
slavný německý architekt Ludwig Mies van
der Rohe. V Brně-Černých Polích tak vyrostl
objekt, který je odbornou veřejností vnímán
jako jeden z pilířů nastupujícího slohu mo-
derní architektury 20.století, funkcionalismu.
Manželé Grete a Fritze Tugendhatovi však vilu
obývali poměrně krátce. Vzhledem ke svému židovskému původu byli v době hrozby
německé invaze v roce 1938, nuceni opustit
Československo. Zajímavostí je, že budovu pro
své účely následně zabralo Gestapo a během
války v ní přebýval Willy Messerschmitt, známý
konstruktér bojových letounů pro německou
armádu. Na konci války zase vilu obsadili vojáci sovětští (mimo jiné v ní ustájovali koně). Po
roce 1948 sloužila k různým účelům. Významná chvíle, hodná tak významné stavby, přišla
až v roce 1992. Právě ve vile Tugendhat podepsali tehdejší předsedové vlád české a slovenské republiky dohodu o odtržení obou států
a faktickém zániku Československa.
V roce 2001 pak byla vila zapsána na seznam
světového kulturního dědictví UNESCO. Pro
veřejnost je objekt přístupný již od poloviny
90.let. Stejně tak dlouho se mluví o jeho rekonstrukci. A po mnoha letech se zdá, že k ní
opravdu dojde. Na konci roku 2008 se vila pro
návštěvníky uzavře a další dva až čtyři roky
bude procházet péčí odborníků z řad restaurátorů. Pokud tedy chcete vidět vilu v její „staré“
podobě, pospěšte si.
Vila Tugendhat
22
Divadlo Bolka Polívky
V letošním roce slaví toto významné brněnské divadlo patnáct let své činnosti.
Pravděpodobně je to, když ne první, tak určitě jedno z prvních
privátních divadel v České republice, které vzniklo po roce 1989.
Na kulturní mapě města Brna si vydobylo svoji pozici uváděním jak vlastních
inscenací, tak i vhodným dramaturgickým výběrem dovážených mimo
brněnských představení.
Svůj repertoár staví především na inscenacích principála Bolka Polívky;
Don Quijote a ti druzí ..., Pro dámu na balkoně, Variace na chlast (spoluautor)
a dále na inscenacích, které vznikly ve společné produkci s jinými divadly;
Čekání na Godota, Garderobiér, Mínus dva.
Významná je také stálá spolupráce s Divadelním spolkem Frída a divadelním
uskupením Malé(h)ry. S podporou a spoluprácí s divadlem vyprodukují tyto
soubory ročně jednu až dvě inscenace.
Právě 3.
listopadu bude mít premiéru autorské představení souboru
Malé(h)ry s názvem PEKLO. Reprízu mohou diváci shlédnout 5.listopadu.
Jako novinku zařadilo divadlo do listopadového plánu hru EVROPA
nastudovanou Divadlem Bláhové Dáši.
Z prosincového programu můžeme už nyní upozornit na koncert Pavla Plíhala
(1. a 2. prosince), koncert H.+P. Ulrychových (3.prosince) a například v Brně dosud
neznámou inscenaci Caveman (17. prosince), s Janem Holíkem.
Podrobné informace o měsíčním programu divadla najdete
na www.bolek.cz/divadlo.
Divadlo Bolka Polívky, Jakubské náměstí 5. , 602 00 Brno
Telefon: +420 542 214 903
E-mail: [email protected]
www.divadlobolkapolivky.cz
23
krásy naší země
Milovníci rychlých kol jistě znají brněnský
Masarykův okruh. Na něm se každoročně
jezdí nejvýznamnější motocyklový závod
v České republice. Velká cena nebo-li Grand
Prix patří k seriálu Mistrovství světa silničních
motocyk lů.
Také příroda v okolí Brna má své zvláštní kouzlo a podmanivou atmosféru. Za odpočinkem
míří Brňané na přehradu, která leží hned za
městem. V létě se tu plave, v jiných ročních obdobích mohou turisté využít řady značených
stezek, které vedou po okolních kopcích.
na vysoká škola a divadlo) a básník Jan Skácel.
Právě verše z jeho básní jsou součástí kašny na
nově zrekonstruovaném náměstí Svobody.
Slavných jmen bychom mohli vyjmenovat jistě spousta, pokud město Brno navštívíte, jistě
byste nám sami s jejich výčtem pomohli. A rozhodnete – li se zde strávit více než jeden den,
neměli byste také podceňovat dobrý spánek
a odpočinek, ať už v některém z brněnských
hotelů či v prostředí příjemných penzionků.
Město a okolí jich nabízí spousta, stačí si jen
dobře vybrat. Příjemný pobyt ve městě, které
je zajímavé ze všech stran ...
Město Brno je spojeno i s řadou slavných
osobností. Mezi nejvýznamnější rodáky patří
rakouský architekt Adolf Loos, česko-francouzský spisovatel Milan Kundera, či slavný herec
Karel Höger.
text : Radek B
Brož
foto: Radek Brož, Eva Dvoøá
Dvoøáková
Místními patrioty byli také skladatel Leoš Janáček (ostatně v Brně je po něm pojmenová-
Penzion na Starém Brně
Ubytování s historií
Penzion se nachází v klidné části středu města, jen pět minut chůze od BVV
– Výstaviště Brno a v těsném sousedství známé vinárny „U královny Elišky“
Penzion nabízí ubytování v historických
prostorách proslulého augustiniánského
kláštera, jehož opatem byl i Johann Gregor
Mendel
K dispozici je pět dvoulůžkových pokojů,
jeden jednolůžkový a jedno apartmá. Každý
pokoj má vlastní sociální zařízení, většina
pokojů je vybavena televizorem.
Těšíme se na vaši návštěvu.
Kontaktní údaje:
Adresa:
Mendlovo náměstí 157/1, 603 00 Brno-Staré Brno
Telefon: +420 777 567 345, fax: +420 541 243 738,
E-mail: [email protected]
http://www.penzion-brno.com
24
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
JANÁâKOVO DIVADLO
6. 11. Pfiíhody li‰ky Bystrou‰ky - Leo‰ Janáãek/ O
23. 1. Eugen Onegin - P. I. âajkovskij/ O
20. 2. Balet 21. století/ B
27. 3. Juliette - Bohuslav MartinÛ/ O
1. 5. Macbeth - Giuseppe Verdi/ O
JANÁâKOVO DIVADLO
MAHENOVO DIVADLO
21. 11. Tajemství Zlatého Draka - Daniel Landa
a StfieÏen˘ Parnass/ â
19. 12. Ideální manÏel - Oscar Wilde/ â
30. 1. Gazdina roba - Gabriela Preissová/ â
20. 3. Lakomec - Moliére/ â
17. 4. Antonius a Kleopatra - William Shakespeare/ â
22. 5. Coppélie z Montmartru - Léo Delibes/ B
19. 6. Brouãci - Jan Karafiát/ â
DIVADLO REDUTA
26. 9. Choreografick˘ ateliér/ B
10. 10. Marnie - Winston Graham/ â
9. 11. Zápisník zmizelého, Hradãanské písniãky – Leo‰ Janáãek
5. 12. Tanec od Ludvíka XIV. po break dance/ B, â
22. 2. Slzy noÏe, KuchyÀská revue,
Podivuhodn˘ let - Bohuslav MartinÛ/ O, B
15. 5. RÛÏe pro Markétu - Michal Viewegh/ â
12. 6. Agáta hledá práci - Dana Lukasiƒska/ â
MAHENOVO DIVADLO
DIVADLO REDUTA
OPERA âINOHRA BALET KONCERTY
I ❤ NDB 50 Kã
Speciální cena 50 Kã pro studenty vysok˘ch ‰kol
pÛl hodiny pfied pfiedstavením na veãerní pokladnû.
tel.: 542 158 120
www.ndbrno.cz
OFF PROGRAM I MEZINÁRODNÍ FESTIVAL JANÁâEK BRNO 2008 I KONCERTY I DùTSK¯ PROJEKT –
NEBOJTE SE DIVADLA I P¤EDPREMIÉROVÉ BESEDY I MOZARTOVSK¯ PLES I FESTIVAL REDFEST
T. Kubinec, M. Habalová
– Balet NDB
Supervize a foto: Pavol Jurá‰
První dáma Mahenovy ãinohry
Eva Novotná
Primabalerína Baletu NDB,
drÏitelka Ceny Thálie Jana Pfiibylová
25
zdraví
Sezení bez bolesti …
Téměř 80 % naší populace trpí bolestí zad, která vychází z páteře a bývá člověku velmi
nepříjemná. Příčin, které tuto bolest způsobují, může být celá řada. Buď jde přímo
o onemocnění páteře nebo svalstva, v častějším případě však o poruchy funkce –
jinak zdravé páteře. Ta vzniká zejména při jednostranně opakované zátěži mírného
stupně, např. při sedavém zaměstnání, nebo naopak přetěžováním páteře při práci,
často také při domácí činnosti a sportu. V obou případech bychom měli navštívit
odborného lékaře, který nám může doporučit správné cvičení.
» Ale co když nemáme čas nebo chuť na cvičení?
» Co když máme právě sedavé zaměstnání a bolestí zad se už
nemůžeme ani pohnout?
» Co když propadáme zoufalství, které tento stav ještě zhoršuje?
» Sáhneme po lécích? Na jak dlouho zaberou? Zaberou příště?
Máme pro vás řešení
Zdravotní židle SpinaliS se odlišují od všech
ostatních židlí tím, že mají sedadlo, které se pohybuje všemi směry (dozadu, do stran, šikmo)
a tím umožňuje aktivní sezení.
Ergonomicky dokonale tvarované opěradlo zabraňuje sedět v nesprávné poloze. Podpora bederní části zad je neuvěřitelně pohodlná. Sedák
kopíruje pohyby a udržuje tělo v ideální pracovní pozici. Zádové svaly jsou příjemně aktivované. Opěradlo a opěrky na ruce jsou nezávislé na
sedadle a je možné je výškově nastavovat. Materiál je vzdušný a velmi trendy. Kancelářské židle
SpinaliS jsou jediné židle na českém trhu, které
byly uznány jako zdravotní pomůcky, a proto se
na ně vztahuje i 9% DPH.
Kancelářské zdravotní židle SpinaliS – řešení pro zdravé sezení
26
ze
b
bez
…
Výhody židlí SpinaliS
• posilování zádových a břišních svalů
• snížení tlaku na obratle a meziobratlové ploténky
• lepší držení těla
• stálý pohyb umožňuje neomezenou cirkulaci krve
v celém těle
• zlepšení koncentrace
a zlepšení celkového zdravotního stavu
Zákazníků, kteří si zakoupili
a využívají zdravotní židle
SpinaliS je dnes již několik tisíc.
Přidejte se i Vy ke spokojeným
uživatelům. Nešetřete na svém
zdraví. Blíží se Vánoce – židle
SpinaliS vhodný – vánoční
– dárek – pro Vás i pro ty, na
kterých Vám opravdu záleží ...
V objednávce
při uvedení kódu
ZU13 získáváte
slevu v hodnotě
500,- Kč !!!
Centrum zdravého sezení
autorizovaný prodejce SpinaliS
Slezská 19, 120 00 Praha 2-Královské Vinohrady
(vedle Vinohradského pavilonu) 5. patro
Provozní doba: Po–Čt 10.00–17.00 (jinak dle dohody) 602 275 898/603 277 637
www.zdravotni-zidle.cz
27
historie
Historie telefonu
Co je to vlastnì telefon? Není
už samotný název historií? Všude kolem nás se pøece vyskytuje
„jakýsi mobil“... Ale právì ten
mìl za tatínka – telefon – a ten
mìl zase za tatínka jistého Grahama Bella. A nebo bylo tìch
tatínkù více?
PRVNÍ VYNÁLEZCI
Vznik telefonu je přisuzován vynálezci jménem Alexander Graham Bell, jehož první
telefon byl sestrojen v Bostonu v USA, v roce 1876. Avšak podle novějších údajů jej
vynalezl už v roce 1849 italský vynálezce
Antonio Meucci.
ANTONIO MEUCCI
Svůj telefon předvedl poprvé v New Yorku v roce 1860
a zpráva o něm byla publikována v místním, italsky
psaném, tisku. V principu se
jednalo o elektromagnetický
mikrofon/sluchátko. Zvuk rozkmital membránu s permanentním magnetem v cívce, která převedla pohyb na elektrický
proud. Ten pak byl přenesen dráty do stejného zařízení, které jej přeměnilo zpět na zvuk.
28
Neznalost angličtiny a nedostatek obchodního
talentu však zapříčinily, že Meucci nebyl schopen svůj vynález dovést do komerčně úspěšné
podoby. Spor o prvenství vynálezu s Bellem
byl odkládán až do jeho smrti, kdy byla kauza zrušena. Meucci byl uznán prvním vynálezcem telefonu kongresem USA až po více
než sto letech, a to rezolucí 269 datovanou
11. června 2002.
CHARLES BOURSEUL
V roce 1854 publikoval v časopise „L‘Ilustration de Paris“ francouzský telegrafista Charles
Bourseul návrh přístroje pro elektrický přenos
zvuku. Přístroj se skládal z pružného kotouče,
přerušujícího proud – a druhého podobného,
který byl tímto proudem rozechvíván. Jeho pokusy však k praktickému využití nevedly.
JOHANN PHILIPP REIS
Tento německý učitel předváděl podobný přístroj v roce 1860. Byl založen na přerušovacím principu. Vysílač (mikrofon) byl vyroben
z pivní bečky a tvarem připomínal lidské ucho.
Přijímač (reproduktor) byl vyroben z pletací
jehlice a krabice od doutníků. Tento telefon
mohl skutečně přenášet lidský hlas, ale velice
zkresleně. Muselo se do něj mluvit správnou
hlasitostí, aby probíhal kontakt. První rozhovor
učinil Reis z fyzikálního sálu školy, kde vyučoval fyziku, do blízkého bytu svého přítele učitele zpěvu. Údajně měl mít tento obsah : „Koně
nežerou okurkový salát“, zvolal Reis. „To vím už
dávno, Vy hňupe“, odpověděl kolega.))
CROMWELL VARLEY
Variaci na Reisovu práci si v roce 1870 nechal
patentovat známý anglický elektrotechnik
Cromwell Fleetwood Varley. Šlo ale opět jen
o přenos tónů.
POUL LA COUR
Dánský vynálezce, který experimentoval s audio telegrafií na telegrafní lince mezi Kodaní
a Fredericiou v Jutlandu kolem roku 1874.
Využíval vibrující vidlicovou ladičku, která
přerušovala proud. Na druhém konci linky
elektromagnet přitahoval rameno druhé stejné ladičky, která vydávala stejný tón. Zároveň
probíhal i zápis tohoto tónu na papír pomocí
telegrafního přístroje. Opět ale nepřenášel
hlas, pouze tóny.
ELISHA GRAY
Vynálezce z Chicaga. Podobný tónový telegraf
vynalezl ve stejné době jako Poul la Cour.
Grayův harmonický telegraf pokračoval ve šlépějích Reise a Bourseula, tedy v přerušování
proudu vibrujícím kontaktem. Gray zjistil, že
hlavním nedostatkem je přerušovaný – dnes
bychom řekli digitální – charakter přenášeného signálu. Inspiroval se mechanickým lankovým telefonem. V něm je pohyb membrány
mikrofonu přenášen analogově. Gray sestrojil
a nechal si patentovat kapalinový mikrofon,
v němž byla na membráně mikrofonu jehla
umístěná do kapalného vodiče. Když membrána vibrovala, jehla se potápěla více nebo
méně do kapaliny a tím regulovala procházející proud. Grayův kapalinový mikrofon použil pro mnoho svých počátečních veřejných
produkcí i Bell.
THOMAS ALVA EDISON A UHLÍKOVÝ
MIKROFON
Edison objevil, že uhlíková zrnka stlačená mezi
kovové desky, mají elektrický odpor nepřímo
úměrný tlaku. Pokud na jednu z desek působí
zvukové vlnění, mění se patřičně i proud protékající zrnky mezi deskami. Kvalita přeneseného zvuku je dostačující pro hovor a hlavně
takový mikrofon funguje jako elektromechanický zesilovač. Objev vedl k vývoji uhlíkových
mikrofonů, které byly základem telefonů po
více než 100 let – a které se, byť v menší míře,
používají dodnes.
ALEXANDER GRAHAM BELL
Jako profesor vokální fyziologie na
bostonské univerzitě se Bell zabýval
školením učitelů, kteří učili mluvit
hluchoněmé. Experimentoval s fonografem Leona Scotta, jenž zaznamenával chvění vzduchu, způsobené
hovorem. Tato práce jej připravila
na zkoumání zvuku a elektřiny. Svůj výzkum
započal v roce 1874. Použil tónový telegraf
podobný vynálezům Bourseula, Reise a Graye.
Při jednom z pokusů však zařízení selhalo. Bell
tedy požádal svého asistenta Watsona, který
byl na druhém konci linky, aby poklepal na
kovový jazýček, který podle něj uvízl na pólu
magnetu. Asistent souhlasil a překvapený Bell
zjistil, že jazýček na jeho straně linky se začal
29
historie
pohybovat a vydávat stejný zvuk. Spolu objevili, že samotné pohyby jazýčku by v magnetickém poli mohly přenášet zvukovou modulaci.
Bell pak na základě analogie s fonautografem
vymyslel přijímač, sestávající z napnuté membrány nebo bubínku ze speciální kůže, s kotvou ze zmagnetovaného železa, připevněnou
na střed membrány. Kotva tak mohla volně
kmitat před pólem elektromagnetu, jehož vinutí bylo zapojeno do linkového obvodu.
O prvenství vynálezu k jednotlivým částem vynálezu bylo vedeno mnoho soudních sporů. Zvláště společnost Bell Telephone se snažila chránit své patenty.
Výsledkem byly jen další nejasnosti. Věc
komplikuje i to, že vynálezci své objevy
předváděli spíše jen novinářům a průmyslníkům, než aby je publikovali ve vědeckých časopisech. Je tedy nutno poznamenat, že současný telefon nemá jednoho
vynálezce (tatínka) ale je výsledkem postupného vylepšování a vynálezů velkého
množství lidí.
ROZŠÍŘENÍ SPOJENÍ
„Bellův i Edisonův“ telefon umožňoval pouze
spojení “bod – bod“. K tomu, aby mohly vzniknout složitější sítě (spojení), bylo zapotřebí vynalézt něco, co by spojilo více lidí, a tak byla
vynalezena manuální ústředna. Ta první byla
založena na principu tzv. klapek. Spojovatelka
měla před sebou panel s klapkami a zásuvkami. Pokud chtěl někdo volat, zatočil kličkou
a elektromagnet v ústředně shodil klapku,
objevilo se bílé pole s číslem volajícího. Spojovatelka zasunula kolík spojnice do zásuvky
volajícího a ten jí sdělil, komu si přeje volat.
Poté zasunula spojovatelka druhý kolík téže
spojnice do zásuvky volaného a vyzvonila ho
vlastní kličkou. Vyčkala jeho přihlášení, sdělila
mu, kdo ho volá, a pak je propojila. Po skončení hovoru účastníci zatočili kličkou (shodili
své klapky), aby spojovatelka věděla, že hovor
skončil a že může uvolnit spojnici.
První místní telefonní ústředna byla uvedena do provozu v lednu roku 1878 ve městě
New Haven a byla pro 20 účastníků.
ALMON B. STROWGER
Technika, zajišťující přenos telefonních hovorů, mezitím také procházela vývojem.
První telefonní ústředny vyžadovaly, aby
jednotlivé hovory ručně propojoval operátor. Poměrně záhy se však objevují i první automatické ústředny, které dokáží jednotlivé
hovory propojovat bez přímé účasti lidských
operátorů. Za svůj vznik vděčí lidské podezíravosti amerického podnikatele Almona
B. Strowgera. Ten totiž pojal podezření, že
operátor, v jím používané telefonní ústředně,
odposlouchává jeho hovory a nově sjednávané obchody prozrazuje jeho konkurentům.
30
Váš partner v telekomunikacích
Spolehlivé komunikační systémy
a IP řešení pro každého
» Individuální řešení dle potřeb zákazníka
» VoIP, WiFi, DECT bezdrátová řešení
» SW aplikace CTI, Call centrum,
nahrávání hovorů ...
» Prodej, pronájem
» Instalace, servis
» Technická podpora, Help Desk
ISC Communication Czech a.s.
Tusarova 57 • 170 00 Praha 7
tel.: 251 109 251 • [email protected]
www.isccz.eu
Kupon na slevu 15 %
Při předložení tohoto kuponu sleva 15 % z koncových doporučených cen
Platnost kuponu: do 30. 11. 2008
31
historie
lehlivé zvukové spojení oddělených částí lodi.
Dalším, byť spíše kratochvilným typem telefonu, je lankový telefon. Je tvořen dvěma membránami, spojenými napnutým provazem,
nití nebo strunou. Chvění jedné membrány
je strunou přenášeno na druhou membránu.
Tento telefon si můžete vyrobit např. ze dvou
plastových kelímků, když jejich dna propojíte
několika metry nití.
A tak pan Strowger vymyslel takové technické
řešení ústředny, které k přepojování hovorů
lidského operátora vůbec nepotřebovalo. Svůj
vynález si Strowger nechal patentovat v roce 1889 a první ústřednu s tzv. krokovými
voliči uvedl do provozu v roce 1892 v americkém městě La Plante
PRVNÍ ÚSTŘEDNY U NÁS
U nás se první ústředny dočkala v roce 1882
Praha. O sedm let později byl zahájen telefonní provoz mezi Prahou a Vídní. Na první
transatlantický telefonní hovor si ale zájemci
museli ještě chvilku počkat, a to až do roku
1915. První automatické ústředna byla založena v roce 1952, v Jindřišské ulici v Praze.
Již o rok později byla dokončena plošná telefonizace obcí v Československu. V roce 1956
následovalo první automatické mezinárodní
spojeni z Paříže do Bruselu. Zatímco u nás
se první meziměstské automatické telefonní
spojeni mezi Prahou a Brnem objevuje až
v roce 1965.
ZAJÍMAVOST NA ZÁVĚR
Pokud budeme za telefon považovat každé zařízení, schopné přenést hlas na velkou vzdálenost, je pak historie „telefonu“ mnohem starší.
Čistě mechanickým a nejobvyklejším byl tzv.
trubkový telefon. První známý popis je z roku 968, podle něhož čínský vynálezce Kung-Foo-Whing využil roury k hovoru na dálku.
Trubkové telefony se dožily velkého rozšíření
v lodní dopravě, kde umožnily relativně spo-
32
ZÁVĚR
Telefonní aparáty i způsob volání z tzv. pevné
linky pomalu ustupují do pozadí. Uvolňují místo telefonování mobilnímu. Zda je to dobře či
špatně, zda nám mobilní telefony život zjednodušily, či zda jsme se stali jejich otroky, se
dočtete v dalším vydání. Každopádně telefony v jakékoliv podobě byly nejenom krásným
bytovým doplňkem, ale znamenaly také moment překvapení volajícího (ať už příjemné či
nepříjemné), větší zodpovědnost a také své
vlastní rozhodování a určování času volání.
Ale nezbývá, než jít s dobou. To bychom pak
na sebe také ještě mohli volat „trubkovým
telefonem“. Musíme se umět přizpůsobovat
současnosti, dívat se do budoucnosti – avšak
nezapomínat na minulost, bez které by telefony neexistovaly.
Příště : „historie“ a současnost mobilních telefonů
redakènì upraveno
zdroj: www.historietelefonu.cz
foto: Tomáš Salaè a archiv.cz
vzpomínka
Vzpomínka
nka
Dobrý voják Josef Švejk, lázeòský mistr Antonín Dùra èi ponìkud
zvláštní zamìstnanec krematoria Karel Kopfrkingl – to jsou jen
nìkterá ze slavných filmových postav, pøi jejichž jmenování se nám ve
vzpomínkách vybaví nenapodobitelná osobnost, jejíž poèáteèní cesta
k hereckému mistrovství byla urèena už dávno pøedem.
Pan Rudolf Hrušínský .
R
udolf Hrušínský, vlastním jménem Rudolf Böhm (užíval také
umělecké jméno Otomar Otovalský), se narodil 17. října 1920
v Nové Včelnici, a to do starého
a velmi rozvětveného divadelního
rodu Červíčků – Budínských, jehož
kořeny sahají až k Josefu Kajetánu
Tylovi. Maminka Hermína Červíčková a tatínek Rudolf Böhm uzavřeli
sňatek 2. března 1920 v Žirovnici,
odkud pak zamířili na Jindřichohradecko – do Strmilova, Kunžaku,
Stráže nad Nežárkou, Chlumu u Třeboně a do Nového Etynku (dnes
Nová Včelnice), kde hráli v hostinci
U černého orla (mezi místními občany vžitý název U Hrůzů). Ačkoliv
byla paní Böhmová ve vysokém
stupni těhotenství, přesto hrála až
do poslední chvilky, a tak se i stalo,
že se naše budoucí herecká hvězda
narodila doslova za jevištěm. Do
obecní matriky byl však zanesen
dům čp. 81, kde bydlela jistá rodina
Ráflova, která mamince i s dítětem
poskytla přístřeší, než se společnost
odebrala do nedalekých Černovic
u Tábora. Malý Rudolf tak cestoval
s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové, až
do té doby, než se rodina později
usadila v Praze.
33
vzpomínka
Ve společnosti Budínského
divadelní společnosti se
také poprvé objevil na scéně, a to k jeho velké potupě,
v dívčí roli v Eyslerově operetě Dítě cirku. Od sedmi let
pak vystupoval pravidelně.
Jednu z dětských postav si
zahrál dokonce i v divadelní úpravě Haškova Dobrého vojáka Švejka, což bylo
vlastně jeho první setkání
s postavou Josefa Švejka,
která se později, dílem osudu, stala jednou z jeho celoživotních rolí.
nější divadelní role Rudolfa Hrušínského patří např.
Marian (Půlnoční mše), Boleslav (Drahomíra a její synové), Jenda Struna (Křišťálová noc), Jeppe (Jeppe
z vršku), Jago (Othello),
Kuba (Tvrdohlavá žena),
baron Krug (Bílá nemoc),
Sancho Panza (Zmoudření
dona Quijota) aj.
S rodièi
Mladý Rudolf studoval na gymnáziu, ale byl vyloučen. Uvažoval
o různých povoláních (např.
právník), nakonec zvolil herectví. „Velké divadlo“ začal
hrát v v patnácti letech.
Nejdříve v Uranii a potom
v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. Poté,
co nebyl přijat na Konzervatoř v Praze, navštěvoval
Hereckou školu E. F. Buriana (1936–39). V letech
1937–39 byl v Divadle E. F.
Buriana angažován. V sezóně
1939–40 působil Rudolf Hrušínský nejprve v pražském divadle
Akropolis, poté u cestující divadelní
společnosti Budínského-Červíčka a v letech 1940–44 v Divadle Na
Vinohradech. V roce 1944 se
vrátil do Divadla Uranie, v letech 1945–49 opět do Divadla Na Vinohradech, v letech
1949–60 působil v reorganizovaném souboru Městských
divadel pražských.
Toto putování ho dostalo
až do Národního divadla, ve
kterém působil od 1. 1. 1960
a kam přišel již jako vyzrálá
osobnost. Rudolf Hrušínský
hostoval také v Divadle ABC
a ve Viole. Mezi nejvýznam-
34
Na podzim roku 1968 začal
Rudolf Hrušínský vyučovat
na DAMU herectví, ale přičiněním nově jmenované
docentky Světly Amortové
mu byl v září 1970 pracovní poměr zrušen, zřejmě důsledek
toho, že odsoudil srpnovou invazi. Tuto nepřízeň
„mocných“ pocítil také
v Národním divadle,
rozhlase, televizi a i ve
filmech v průběhu 70.
let.
Jeho cesta byla sice
herecky předem určená, avšak jinak nijak poklidná. Pro svou nekompromisní povahu dokázal
vzdorovat,
vědom si své
Malý Rudolf
vnitřní síly a přesvědčení, že
má pravdu. Přiřadil se tak k dalším umělcům, kteří si vážili své profese natolik, že se nedali zlákat k lacinému vykoupení.
Po převratu v roce 1989
se stal dokonce poslancem
československého
Federálního shromáždění
za Občanské fórum, ale
po dvou letech, zklamaný
z politiky, odchází. A tak
pojďme i my od politiky
k příjemnějším a veselejším věcem, a to k filmům,
které si dnes už bez pana
Mladý Rudolf,
Hrušínského nedokážeme
v pozadí Josef Kemr
vůbec představit.
Před filmovou kamerou debutoval již v roce
1937, a to postavou Jarky Rejlka v Binovcově snímku Lízin let do nebe. Při natáčení se
setkal, kromě mnoha jiných herců, také se
Zdeňkou Sulanovou a Josefem Kemrem, kteří
se stali jeho celoživotními přáteli. Na počátku
filmové herecké kariéry ztělesňoval především
studenty, romantické snílky a milovníky, jimž
odpovídal svým jemným chlapeckým zevnějšek a přirozeným hereckým projevem. Zahrál
si tak například septimána Vaňka z Fričova
snímku Cesta do hlubin študákovy duše, studenta Michala v Nočním motýlovi, Richarda
ve snímku Neviděli jste Bobíka? nebo Spytihněva z Hostince U kamenného stolu. Ještě
před válkou si vyzkoušel také filmovou režii,
a to u filmů Jarní píseň a Pancho se žení.
Rudolf Hrušínský si zahrál také ve významných filmech režiséra Otakara Vávry, Františka
Čápa nebo Martina Friče. Jeho osudovou rolí
se však stala až postava Josefa Švejka ve Steklého adaptaci Haškova Dobrého vojáka Švejka z roku 1956. O rok později bylo v kinech
uvedeno i jeho pokračování, a to pod názvem
Poslušně hlásím. Po Karlu Nollovi a Sašovi Rašilovovi to tedy bylo další a patrně také nejúspěšnější zfilmování tohoto slavného románu.
Sám Rudolf Hrušínský to ale viděl trochu jinak.
„Nejlepší Švejk, kterého jsem kdy viděl, byl Trnkův
– loutkový,“ říkával skromně.
dál častěji větší příležitosti projevit se i jako
charakterní herec. Především díky úlohám ve
filmech Františka Vláčila, Karla Kachyni, Juraje
Herze nebo Jiřího Menzela. Zazářil snad v každé ze svých rolí. Připomeňme například postavu lázeňského mistra Důry z Rozmarného léta,
zvráceného zaměstnance krematoria Karla
Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, doktora Meluzína z Dýmu bramborové natě, advokáta
Spalovaè mrtvol
Radostu z Kulového blesku, doktora Gruntoráda z Postřižin, pana Prepsla z filmu Pozor,
vizita!, válečného vysloužilce Pankráce ze Tří
veteránů, doktora Skružného z Vesničky mé
střediskové nebo Emila Háchu z jeho poslední
role, a to z televizního filmu režiséra Pavla Háši
Noc rozhodnutí.
Rudolf Hrušínský byl nejen divadelním a filmovým hercem a režisérem, ale spolupracoval také s rozhlasem, dabingem a účinkoval
i jako recitátor. Jeho herecké umění se vyznačovalo až totálním splynutím s postavou,
a i když ztělesňoval někoho, kdo se navenek
projevoval dramaticky, docílil toho úspornými až civilními vyjadřovacími prostředky, při
kterých byla důležitá práce s hlasem. Často
využíval napětí mezi svojí robustní fyziognomií a klidným, nepatetickým vyjádřením. Byl
považován za „českého Gabina“, a to nejen
díky dabingu tohoto slavného herce.
Dobrý voják
Švejk
Osudové a nezapomenutelné role přibývaly. Od poloviny padesátých let dostával čím
Jeho nádherný hlas utichal často na rybách.
Rudolf Hrušínský byl vášnivým rybářem. Byl
také dobrým manželem, tatínkem a dědečkem.
Oženil se na konci války a jeho manželství bylo
velmi šťastné, harmonické a dlouhotrvající,
což je v herecké branži opravdu vzácností. Jed-
35
vzpomínka
ním z přání Rudolfa Hrušínského bylo – mít své
vlastní divadlo. Bylo splněno prostřednictvím
jeho mladšího syna Jana (1955), který založil
v roce 2002 Divadlo na Jezerce. Pan Hrušínský
by byl právem pyšný, stejně tak i na staršího
syna Rudolfa (1946) a vnuka Rudolfa Hrušínského nejmladšího.
Ti všichni pokračují v jeho šlépějích.
Se syny a vnukem
V roce 1993 obdržel pan Rudolf
Hrušínský cenu SENIOR PRIX. Tuto
cenu uděluje každoročně NADACE
ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za
celoživotní uměleckou činnost.
Pan Rudolf Hrušínský zemøel
13. dubna 1994 v Praze.
Ostudu svému pøedkovi Josefu Kajetánu Tylovi rozhodnì neudìlal. Je stejnì slavný
a stejnì nezapomenutelný.
Rudolf Hrušínský na rybách
text: Alexandra Stušková DiS.
foto: archiv ND a archiv pana Milana Wolfa
36
6
Divadlo
Na
Jezerce
Na
Jezerce
Divadlo
Na
Divadlo
NaJana
Jezerce
divadelní
spoleãnost
Hru‰ínského
divadelní
divadelníspoleãnost
spoleãnostJana
JanaHru‰ínského
Hru‰ínského
divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského
www.divadlonajezerce.cz
DSJH děkuje MČ Praha 4
DSJH
děkuje
MČ
Praha
4 4
děkuje
MČ
Praha
a DSJH
partnerům,
kterými
jsou:
DSJH
děkujekterými
MČ
Praha
4
a partnerům,
jsou:
a partnerům,
kterými
jsou:
a partnerům, kterými jsou:
Generální partner
Generální
partner
Generální
partner
Generální partner
Hlavní město Praha
Hlavní
město
Praha
Hlavní
město
Praha
Hlavní město Praha
Objednávky
Foto: Marie Votavová
Studio RVV
Valtínovská
4,Votavová
Praha 4
Foto:
MarieMarie
Votavová
Foto:
www.rvv.cz
Studio
RVV RVV
Studio
Valtínovská
4, Praha
4
Valtínovská
4, Praha
4
Foto:
Marie
Votavová
www.rvv.cz
www.rvv.cz
Studio
RVV
Valtínovská 4, Praha 4
www.rvv.cz
vstupenek: [email protected], tel./fax: 233 373 071, GSM: 736 623 965. Na Jezerce 1451, Praha 4 - Nusle
Objednávky
vstupenek:
[email protected],
tel./fax:
233233
373373
071,071,
GSM:
736736
623623
965.965.
Na Na
Jezerce
1451,
Praha
4 - 4Nusle
Objednávky
vstupenek:
[email protected],
tel./fax:
GSM:
Jezerce
1451,
Praha
- Nusle
Objednávky vstupenek: [email protected], tel./fax: 233 373 071, GSM: 736 623 965. Na Jezerce 1451, Praha 4 - Nusle
37
k am za kulturou
Kam za kulturou
Praha
13.–15. listopadu / Festival swingové hudby – jedenáctý ročník přehlídky věnované swingové
muzice se koná v Národním domě na Vinohradech. Očekávána jsou vystoupení českých (Ondřej
Havelka a jeho Melody makers, Jitka Emingerová, Spirituál kvintet) i světových (Laco Deczi, Take 6)
hudebníků.
www.nardum.cz
28. listopadu / Gruzínský národní balet – Představením s názvem Sukhishvili se českému publiku
ukáže soubor ze země, která je v poslední době sledována spíš z jiných než kulturních důvodů.
V Sukhishvili vystoupí na sto tanečníků, zahraje živá hudba a tradiční nástroje. Představení, které má
být jakýmsi pohledem na gruzínskou duši, se koná v Kongresovém centru. Vstupenky lze zakoupit
v obvyklých předprodejích.
www.makroconcert.com
19. října–29. listopadu / Kytara napříč žánry – Mezinárodní festival akustické kytary se v Praze koná
již pojedenácté. Opět se na něm představí přední čeští i světoví hráči, například Tommy Emmanuel,
o kterém se říká, že je nejoriginálnějším kytaristou současnosti. Festival obsadí různá místa v Praze, ale
jeho účastníci vyjedou se svými vystoupeními také do různých měst ve středních Čechách nebo do
Plzně a Pardubic.
www.kytaranapriczanry.cz
6. a 19.listopadu / G. Puccini: Manon Lescaut – tragický příběh lásky podle francouzského románu
A. F. Prévosta v režii Jozefa Bednárika. Uvádí státní opera Praha, začátek v 19.00 hod.
www.opera.cz
18. listopadu / S. Prokofjev: Popelka (balet) – známý pohádkový příběh o skromné dívce, která
našla své štěstí v náručí krásného prince. V hlavních rolích se představí sólisté baletu Státní opery
Praha. Uvádí státní opera Praha, začátek v 19.00 hod.
www.opera.cz
Brno
České
Budějovice
8. listopadu / Finále Slam Poetry – v klubu Fléda se uskuteční již šesté celorepublikové finále
soutěže určené netradičním recitátorům (či spíše performerům) poezie. Účastníci, tedy vítězové
regionálních kol, musí svými výkony, plnými akce a energie, zaujmout diváky a porotu.
www.slampoetry.cz
Do 23. listopadu / Gerold Miller – obrazy, objekty – po Londýně či Japonsku se výstava prací
známého berlínského výtvarníka představuje i českobudějovickým příznivcům umění. Koná se v Domě
umění.
www.art.tvorba.com
Ostrava
do 20. listopadu / Hry a klamy – Neobvyklý zážitek nabízí Ostravské muzeum. Výstava nazvaná Hry
a klamy je určena pro všechny, kteří si rádi hrají a experimentují. Návštěvníci muzea si mohou sami
vyzkoušet, jak fungují exponáty, které zapůjčilo Liberecké zábavně-naučné centrum iQpark.
www.ostrmuz.cz
říjen – květen / The Metropolitan Opera: Live in HD – Po celou operní sezonu 2008/09 mohou
obyvatelé Ostravy navštěvovat představení newyorské Metropolitní opery. Dům kultury je totiž
ve svém divadelním sále živě přenáší. V listopadu konkrétně Adamsova Doctora Atomica (8.11.)
a Berliozovu La Damnation de Faust (22.11.).
www.dkmkoascz
38
Pardubice
Ústí nad
Labem
7. listopadu / F. Dürrenmatt : Romulus Veliký – Satirická komedie nejen o pádu Říma, ale o pádu
či rozkladu politických systémů vůbec. Romulus je vladař zemědělec, vášnivý chovatel slepic, který se
otevřeně přiznává k tomu, že světové politice ani trochu nerozumí… Režie J. Seydler. V titulní roli
J. Vrána. Uvádí Východočeské divadlo Pardubice – DERNIÉRA.
www.vcd.cz
8. a 9. listopadu / A. Casona : Jitřní paní – Španělská hra o vášnivé lásce, která dává i bere, ale
také o věcech mezi nebem a zemí. Nadčasovou silou Casonova díla je víra v ty nejvyšší mravní
principy, kterou předává divákům neotřelými poeticky divadelními obrazy. Režie P. Kracik j. h. Uvádí
Východočeské divadlo Pardubice – PREMIÉRA
www.vcd.cz
20.–21. listopadu / Virtuosi per musica di Pianoforte – Mezinárodní klavírní soutěž vyhlašovaná
každoročně Ministerstvem školství je určena hudebníkům do 16 let. Probíhá v Severočeském divadle
opery a baletu, kde je pro veřejnost připraven také koncert vítězů.
www.zuserandove.cz/virtuosi
Rakovník
5.–9. listopadu / Popelka 2008 – 27. ročník národní přehlídky amatérského činoherního divadla pro
děti se koná v Kulturním centru v Rakovníku a během pěti dnů nabídne více než desítku představení
různých souborů z celé republiky. Záštitu nad přehlídkou převzal hejtman Středočeského kraje
Petr Bendl.
www.kulturnicentrum.cz
Slaný
14.–16. listopadu / Slánské jazzové dny – již po 42. se sjedou do středočeského města přední čeští
jazzový hudebníci. Letos mezi nimi nebudou chybět například Luboš Andršt Blues Band, Fresh Uncles
a Jitka Vrbová, Milan Svoboda & Prague Conservatory Jazz Orchestra nebo Yvonne Sanchez Group.
www.jazzclubslany.cz
kulturní výbìr sestavil : Radek Brož
V pøíštím vydání si budeme povídat s hereèkou Antonií Hegerlíkovou, vzpomeneme na jednoho
ze slavné éry èeských milovníkù, pana Gustava Nezvala, dopovíme si historii telefonu, tedy už vlastnì
mobilu,- a výbìrem mìsta se nechejte pøekvapit, stejnì tak jako výbìrem ostatních témat.
Podìkování :
Divadlo Semafor, Mìstská divadla pražská, Divadlo Bolka Polívky, Penzion na Starém Brnì, Národní divadlo Brno, zdravotní židle SpinaliS – autoriz.prodejce, ISC Communication Czech a.s.,
Divadlo Na Jezerce, Hudební divadlo Karlín, Kavárna Lucerna
Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce
39
kalendárium
Kalendárium
Paní Ema Skálová (Herecká asociace)
dodateènì blahopøeje všem
uvedeným jubilantùm k jejich
narozeninám.
narozena 2. 10. 1915, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1993
Paní Eliška Kuchaøová (Herecká asociace)
Pan František Øehák (Herecká asociace)
narozen 4. 10. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994
Paní Anna Rousková (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR)
Øíjen
Pan Josef Hercl (Společnost koncertních umělců)
Paní Miriam Hynková (Herecká asociace)
Pan Alexej Mádle (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
SENIOR PRIX – cena, kterou
udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako
podìkování za celoživotní umìleckou
èinnost.
Pan Jiøí Šmejkal (Umělecké sdružení ARTES)
narozen 16.10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994
Pan Oldøich Svatoò (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
Pan Miloš Hlavica (Herecká asociace)
TAJENKA: Jedno z divadel tohoto vydání
Tajenka: divadlo Semafor
40
Pod záštitou primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma
Hudební divadlo Karlín a
LUCIE BÍLÁ
FRANK
WILDHORN
HUDBA
JACK
MURPHY
TEXTY
PŘÍBĚH ZPRACOVALI
ANGLICKÉ TITULKY
ŘÍJEN 2008
NORMAN
ALLEN
LIBRETO
GABRIEL
BARRE
REŽIE
EGON KULHÁNEK A ADAM NOVÁK
SVĚTOVÁ PREMIÉRA
AMERICKÉHO MUZIKÁLU
41
Kavárna Lucerna
stylová kavárna v centru Prahy s kapacitou 160 míst
místo setkání pracovních i osobních schůzek
nabídka příjemného posezení před filmem i po jeho shlédnutí
poslech živé klavírní hudby
příznivé ceny
profesionální obsluha
bezdrátové připojení na internet zdarma
Otevírací hodiny: Pondělí–Neděle 10.00–24.00
Adresa: Štěpánská 61, 116 02 Praha 1
Telefon: +420 224 215 495, E-mail: [email protected]
www.lucerna.cz
Tešíme
se na Vaši návštevu
ˇ
ˇ

Nadační listy č. 6: říjen 2008

Transkript

Podobné dokumenty

Listy ODS 9/2009

Nadační listy č. 14: červenec-srpen 2009

Третий урок. Знакомство. Рассказ о себе.

Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše

Stáhnout ve formátu PDF

Zpravodaj 04 - Město Králův Dvůr

Maturitní práce

rwJuuúf LV ~ `UJCeI

na volný čas a kultura - i

MP12X00BP1UQ - NA OBZORU os

záznam - ZO Praha 5

Sonet

Mince: krása a investice v jednom

Print this article

Psychoenergetika II/2007 - Česká psychoenergetická společnost

zde ke stažení

Lásku svou mám

Výroční zpráva za rok 2013 - Centrum Sociálních služeb Jindřichův

Leden - Filmexport Home Video