Slovo úvodem hlas lidu - Gymnázium Jana Pivečky Slavičín
Transkript
Slovo úvodem hlas lidu - Gymnázium Jana Pivečky Slavičín
Ona jediná Tě může vést, k temnotě duše, či dálným světlům hvězd. Ona jediná Tě obejme, když na duši jde smutek, ona jediná Tě obejme, když zbytek víry utek. Ona jediná je odsouzena k nekonečné pouti, od nenávisti k beznaději – bolestí se hroutí. Ona jediná tam na kopci jak maják bude stát, leč její vlajka krvavá nad námi bude vlát. V roztřesených rukou stkví se karafa s rumem, neb právě zde zvítězily lež a zrada nad rozumem. Stojíme sami, osamoceně proti davu, odsouzeni k poctě smrti, jdoucí na popravu. Ona jediná má svoje jméno a my jej dobře známe vytane nám na mysli vždy, když usínáme, nebo když „solidární přátele“ doprovázíme v klení. Iluze je pryč! Vím, že TATO ZEM JIŽ NENÍ MOJÍ ZEMÍ. hlas lidu Z ankety Dari Manduchové: Zdá se Vám dobré,že se žáci mohou zapojovat do takových aktivit jako jsou třeba články a ankety do školních novin? ANO.....55% NE.....45% číslo 1 - prosinec 2006 P Ona jediná Tě uchvátí, ona jediná Tě zdrtí, ona jediná Tě zotročí a vrhne v náruč smrti. O EP T UO V E T U V K O U T T E E K K Martin Sukaný P O E T U V K O K U T O E K U O N A ONA JEDINÁ K O U T E K P O E E P T O T E U T U U V V V O číslo 1 - prosinec 2006 K O U T E K P K O U T E K poezie Na tomto čísle se z největší části podíleli: Radka Durďáková, Magda Hanková, Petra Kuželová, Jakub Miklas, Gabriela Pinďáková, Vojtěch Remeš, Martin Sukaný, Nela Zemčíková Mezi stránkami se bohužel nenašlo dostatek prostoru pro všechny příspěvky, které nám byly zaslány. Pisálci, nevěšte ale hlavy! V příštím čísle bude zase místa dost! Vaše články a připomínky čekáme na: [email protected] Ve virtuální podobě najdete STUDENTSKÉ NOVINY na: www.gjpslavicin.cz nebo intranet.gjpslavicin.cz Gymnázium Jana Pivečky ve Slavičíně © 2006 téma čísla FEMINISMUS může se stát i Vám ŠIKANA aktuality report recenze poezie Slovo úvodem . od pana ředitele.. Milí přátelé (i nepřátelé) slavičínského gymnázia, po oslovení redakční radou Studentských novin je mi potěšením Vás upřímně pozdravit před nadcházejícími vánočními svátky prostřednictvím další aktivity, tentokráte ryze studentské. Přeji tedy v tomto prvním samostatném čísle všem redaktorům gymnázia bohatou literární invenci a entuziasmus u zpracování článků tak, aby čtenáři v těchto příspěvcích našli obČtenáři, ... a od nás nemohli jsme na první místo nezařadit povzbudivá slova pana ředitele, o to těžší je ale teď na ně navázat. V předešlých letech jste ve školních novinách našli z největší části obecné informace a téměř žádný prostor pro osobitý projev, na který si určitě spousta z Vás brousila Gymnázium zuby. Chtělo to Radka Durďáková změnu. Gymnázium to je škola, Sešlo se tedy pár moudrých těžší než ty ostatní, hlav. Po poměrUčíme se tady věci, ně krátké chvíli, co jsou pro nás podstatný. kdy zjistily, že přípustná je Pitváme tu hlodavce, opravdu jenom vyrábíme podstavce. jedna varianMáme se tu všichni rádi ta, se usnesly, že v mládí tkví a jsme taky kamarádi. největší síla a tvořivost, sahově zajímavá a podnětná témata, která by je vedla alespoň ke krátkému zamyšlení. Věřím, že Studentské noviny se stanou otevřeným prostorem pro prezentaci názorů a postojů studentů a že obohatí nejenom vnitřní prostředí školy. S přáním krásně prožitých nadcházejících svátků Vám všem Josef Maryáš, ředitel a „hodily“ to na nás. Ať si prý ty studentské noviny uděláme úplně sami - my, studenti. Díky nim teď máte příležitost prostřednictvím změti papíru, co držíte v rukou, zveřejnit svůj osobitý pohled na svět. Nepropásněte svoji šanci a vyjádřete se! STUDENTSKÉ NOVINY jsou tu pro Vás! Na závěr otřepaná (v našem případě docela pravdivá) parodie na letošní vánoční hit: Mohli jsme pro Vás připravit normální studentské noviny. Vyumělkované články, falešné statistiky a nakonec nějakou vábničku pro nové studenty... Ale my jsme si řekli NE! Když noviny, tak pro všechny! S pozdravem redakce Veselé Vánoce a spousty volných chvil bez učení Vám přeje Redakce!:) číslo 1 - prosinec 2006 aktuality v rámci mezinárodních vztahů PUTUJEME DO FRANCIE Z emě nekonečných vinic, sýra, zámků, parfémů, kostnatých modelek, kreativních návrhářů... a do toho všeho my. Tedy čtrnáct odvážných studentů a dvě milé profesorky, kterým patří velký dík. Ráno nezapomeňte řádně očistit tváře, zaručeně se nevyhnete několika polibkům na pozdrav. A při seznamování raději hned vynechejte vřelé podání ruky. Obvykle bývá rozpačitě přehlédnuta. Jaké že to je ve francouzských rodinách? Pokud umíte náležitě ocenit umění šéfkuchaře, pochválit místní víno a rádi trávíte hodiny přátelskými rozpravami u večeře, určitě si vás oblíbí. Včetně pejska a bezzubých prarodičů. Přestože na cílovou stanici Lyceé Jean Moulin v Thouars zrovna nejezdí TGV, cesta na nablýskaném skútru nebo školním au- Není ani tak důležité si pamatovat jméno, jako člověka náležitě přivítat. po poznávání historických památek, přízeň bude jistě na vaší straně. A o tom, že za jeden den lze navštívit hned několik středověkých staveb a poslouchat hodinové výklady o historii, vás rádi s hrdostí a vlasteneckou pýchou jim vlastní přesvědčí. Po týdnu se také určitě naučíte, že talíř se čistí bagetou, croissanty pořádně drobí, polévka se vyjídá z úzkých hrnečků a ubrousky jsou vždy sladěny s interiérem jídelny. Boty se nezouvají, pásy zásadně připínají a šatny na odkládání bund jsou zbytečné. Dveře od školy se otvírají samy, obědová přestávka je 60 minut a řady jsou odděleny pro zaměstnance a studenty. Nejlepší známka je 20, jedna hodina trvá 55 minut a škola obvykle končí v 18:00. 10.-18.11. La Rochelle s cyklistou Propojené budovy, spletitá poschodí, dlouhé chodby a množství pater. Neztraťte se cestou do učebny... Je dobré vybavit se alespoň základními frázemi a můžete s úsměvem opakovat: „Non, merci“. Pohostinnost a štědrost totiž nezná mezí. Jinak je zdejší mluva sice krásně libozvučná, ale pro neznalého cizince nepochopitelná. tobusem také ubíhá docela rychle. I když množství kruhových objezdů vám možná zamotá hlavu. A úzkými uličkami projedete snad jen malým zázrakem. Když projevíte nadšení a touhu Program byl nabitý, plný výletů a dobrodružství. Poznáváme krásy Francie, čas nevnímáme, dny rychle ubíhají a blíží se konec. Se zemí červeného kohouta se loučí těžko. Vzpomínky a přátelé zůstávají... gebí číslo 1 - prosinec 2006 Pak není divu, že pod pojmem manažer si dítě představí upraveného muže a maminku nakreslí v kuchyni s vařečkou. Nejedná se jen o děti. Typická situace, na křižovatku vjíždí auto, v něm žena a nedá přednost. Koho hned nenapadne povzdech: ženská za volantem, občas uslyšíme i hlasité volání: „Vrať se do kuchyně.“ Jako kdybychom před tím takto neviděli několik mužů. Již několik století bojují ženy, doprovázené i některými muži, za svá práva. Jak víme, mnoho si vy- TÉMA ČÍSLA dobyli. Dnes máme volební právo, přístup ke vzdělání, dokonce i téměř ke všem povolání. Je pravda, že kojnou muž jen těžko nahradí a že se žena v blízké budoucnosti papežem také nestane. Potěšující však je, že se častěji setkáváme se zdravotními bratry, ministrantkami, učiteli v mateřských školkách, dokonce máme i hornice a zednice. Ne všechno se však skutečně zemancipovalo. Smutný je průměrný platový rozdíl mezi muži a ženami. Ten činí asi 25% a s rostoucím vzděláním ohrožuje hranici 30%, ba spekuluje se i o 35%. Nevalný je také dvojí pohled na rodičovství. Špatný otec, to už musí být lump nebo alkoholik. Být špatnou matkou, na to stačí nebýt v neděli doma… Možná považujete feministky za chudiny, co si doma neumí udělat pořádek. Tato společnost je však uspořádána tak, že nepozorovaně znevýhodňuje ženy. Opravdu jsou si všichni lidé rovni, přestože ženy mají horší postavení než muži? peti.k O ženách pokus o nezaujatý pohled na ně V poslední době se stalo velice populárním - ať již v tzv. intelektuálních kruzích či v běžném životě téma ženské emancipace, - a to ve všech jeho formách - od snahy o nivelizování pracovních mezd až po nenávistný boj feministek proti všemu mužskému. Chtělo by se říct, že toto ženské hnutí vede spravedlivý boj za svá práva, přičemž však naráží na neustálý útisk těch hnusných machistických sexistických mužů. - Avšak skutečnost je trochu, - cože? - no, hodně jiná. Ženy sice totiž na jedné straně neustále požadují svou rovnoprávnost, - ale ty samé ženy také zároveň na straně druhé - a to bez mrknutí oka - požadují zvláštní ohledy na svou osobu. - Vždyť jsou přeci jen zástupkyněmi toho „něžného pohlaví“. Co tedy potom opravdu chtějí - rovnost?, či gentlemanství? - Ona rovnost ani není vůbec možná, vždyť i z psychologického hlediska jsou muži a ženy naprosto odlišnými tvory. Raději by se tedy místo takových čtveráckých požadavků měla žena snažit stát se pravou ženou, v kontrastu s tou dnes všudemožně prezentovanou unisexovou karikaturou. Jen tak si může vydobýt opravdu rovnocenné (pozor!, ne stejné, - naprosto odlišné, avšak rovnocenné) postavení. Žena byla v celém průběhu dějin od nástupu patriarchátu neustále vždy bytostí muži podřazenou a tento stav je v ní hluboce zakořeněný až do dnešní doby. Tento stav má také za následek její absolutní utilitární racionalismus. - Žena se totiž nedokáže nadchnout, - nedokáže milovat myšlenku (a bojovat za ni, - tudíž ani za myšlenku své emancipace), ale dokáže milovat vždy a pouze jenom - muže; stejně jako před mnoha staletími, kdy žena-otrok měla jen dvě možné varianty: bezmezně svého muže milovat, nebo - stejně bezmezně jej nenávidět. Mužům je často vytýkána jejich dětskost, ale ta právě je jejich největším darem, kterému by se ženy měly alespoň částečně přiučit. Žena totiž jest možná až přespříliš dospělou, - ne-li přímo starou, - velice přestarou, - kmetskou. A jedno přísloví pak nám říká: „Starého psa novým kouskům nikdy nenaučíš.“ - Jen muž při své věčné dětskosti může se stále vyvíjet a býti lepším, - žena pak, hlásajíc svou rovnocennost, nedokáže se změnit a rovnocennou se muži stát. Peter Gast TÉMA ČÍSLA číslo 1 - prosinec 2006 Feminismus Nedávno mi jeden muž položil otázku. Co pro tebe znamená, že jsi ženou? Je to důležité? (Stejná otázka platí i pro muže.) Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se stáváme muži a ženami? Vážně myslíte, že se jimi rodíme? Opravdu je muž ten silný, ambiciózní kariérista, živitel rodiny a žena - ta slabá, citlivá, pečovatelka a vychovatelka? Pojďme přemýšlet o stereotypech, se kterými se od malička setkáváme, ve výchově, doma, ve škole, v běžném životě, o ženách a jejich rolích ve společnosti. Většině lidí přijde dnes samozřejmé, že o chod domácnosti (vaření, praní, žehlení a další domácí práce) se stará žena. Na muži však již dnes neleží břímě jediného živitele rodiny (jak tomu bývalo v minulosti), přesto se od ženy, také pracovně vytížené, očekává nástup na tzv. druhou směnu doma, péče o domácnost, děti i manžela... Rodiče často tvrdí, že vychovávají děti stejně, i zde jsou ale patrné rozdíly. Když doma máte např.: chlapečka, který si rád hraje s panenkami, možná si řeknete, ať si hraje. Roste a najednou jsou mu tři roky, přijde a chce jít s vámi a s kočárkem nakupovat. Dosud tolerantní rodič se zarazí a s myšlenkou: „Co by tomu řekli lidé?“ kočárek chlapci zakáže. A přitom na tom není nic zlého, číslo 1 - prosinec 2006 report, recenze Víte, co je Národní Parlament dětí a mládeže (NPDM) je podle mě důležitý samosprávný orgán, protože vytváří jakési propojení mezi žáky (studenty) a lidmi, kteří rozhodují o jejich právech. Tito zvolení zástupci z Krajských a Městských Parlamentů (KPDM a MPDM) dětí a mládeže se scházejí dvakrát ročně a diskutují o problémech spojených s nimi. Jsou poučováni o různých záležitostech, tyto informace pak předávají svým kolegům z krajských parlamentů a ti je pak šíří dále. Tento způsob komunikace pro členy parlamentů přináší mnoho zkušeností a dává jim množství možností, jak se zapojit do rozhodování o nich. Poslední zasedání NPDM se kona- lo od 12. do 16. října 2006 v Praze. Tohoto zasedání jsem se zúčastnil jako jeden ze šesti „vyslanců“ KPDM Zlínského kraje. Na této akci se probíraly legislativní procesy, školský zákon, státní maturity a další záležitosti spojené se žáky a školou. Otázkou státních maturit jsme se zabývali poměrně podrobně a možnost jejich odložení byla přednesena v Návrhu usnesení, který jsme schvalovali (a úspěšně schválili) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Dále nám preventistka z městské policie referovala o problémech spojených s trestnou činností.Volný čas byl vyplněn množstvím zábavných kolektivních a seznamovacích her. Jako nejzajímavější část tohoto zasedání považuji téma Mono- NPDM? TECHNOLOGIE VS. tradice vždyť je to jen nevinné dítě, které si chce hrát. A jeho slzy odbude prastará fráze: „Vždyť kluci přece nepláčou.“ Jedna „moderní“ školka si usmyslela, že bude vychovávat děti bez rozdílu. Povolala proto tým odborníků, aby jim poradil, jak na to. Samozřejmě se našly chyby, holčičky byly po snídani nabádány k tomu, aby odnesly nádobí ze stolu do kuchyně, zatímco kluci si směli hrát. Když tyto děti nastoupily na základní školu, byly jiné. Vybudovaly si zdravé sebevědomí. Chlapci byli považováni za velmi dobré, ale dívky za nezvykle paličaté, snad proto, že si stály za svým. Všimli jste si někdy, co nám sdělují dětské knížky či čítanky? Zkuste otevřít takovou knížku, hned na vás vybafne: Máma vaří. Ema mele maso, či ukázka ze slohu desetileté holčičky snad jen pro zajímavost: Madlenka doma pomáhá. Má doma práci. Co všechno musím udělat, než se maminka vrátí z práce! Umyji nádobí, přinesu mléko a chleba, ohřeji vodu, vytřu kuchyň a vyčistím boty. Maminka přijde, usměje se a řekne: „Madlenko, ty umíš pěkně hospodařit!“ Technologie 21. století stále více zasahuje do našich životů. Mobily, discmany, mp3, maily, icq, internet… Tohle všechno naši mladou generaci obklopuje, bez toho by si málokdo z nás dovedl představit život. Všechny tyto nové vynálezy byly u nás přijaty s otevřenou náručí. Icq, mobily a maily jsou stále oblíbenějším zdrojem komunikací a přesně splňují kritéria dnešní uspěchané doby, zabírají co nejméně času. Bez internetu se dnes neobejde skoro nikdo – najdeme tam veškeré zdroje ke studiu a vlastně vše, nač si jen vzpomeneme. Discmany a mp3 zase uspokojují hudební nadšence, neboť zejména mp3 umožňuje naplnit tento malý aparátek hned několika alby, a můžeme ho bez problému nosit připnutý i na oblečení. Jenže právě tohle všechno je zčásti ničitelem přirozené inteligence! Naše slovní zásoba se stále více zužuje, naše myšlenkové pochody jsou pomalejší. Vyjadřování naší mladé generace je čím dál horší (samozřejmě je to individuální záležitost), neumíme si uspořádat vlastní myšlenky. Co je ale nejhorší? Technologie nás naprosto ovládají, stále víc jim podléháme. Už mám pocit, že si neumíme ani naslouchat, tak moc pořád někam spěcháme… Chceme jít kupředu a málokdo se podívá do minulosti. A co by tam viděl? Hodně podstatné věci! Zatímco my usínáme u sledování DVD nebo se sluchátky v uších, naši rodiče usínali teistická náboženství, kde se členové NPDM dozvěděli mnohé o judaismu, islámu a křesťanství. V tomto bloku jsme často nadnášeli téma Dana Browna, jeho knihy Šifra mistra Leonarda a jak toto literární dílo působí na současné křesťany. Jedním z dalších témat náboženství byly jejich vzájemné střety a otázka terorismu v islámu. Na tento náboženský blok se posléze uskutečnila dvouhodinová diskuse, kde účastníci horlivě debatovali o tomto zajímavém a ve společnosti velice aktuálním tématu. Všechny návrhy na úpravu dosavadního školského zákona byly sepsány v Návrhu usnesení. Zasedání NPDM bylo zajímavé nejen z důvodu informovanosti členů, ale i poznávání nových kamarádů, kterých na této akci každý získal nespočet. Kuba s knihou v ruce. Kolik teenagerů asi po večerech čte? No, myslím, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. A je to obrovská škoda!! V knihách najdeme všechno: moudrá slova, ponaučení, otázky na odpovědi, které si během života klademe, obohacujeme se o nová slova. V neposlední řadě se můžeme obohatit i duševně, což je z toho všeho asi to nejpodstatnější. Na druhou stranu ale nechci technologii zas tak úplně zatracovat, někdy je fakt přínosná, to jí nelze upírat. Zároveň musím taky přiznat, že jsem se všem těm novinkám neubránila, a všech těch ,,ničitelů inteligence“ téměř denně využívám. Ovšem ani tak se nechci vzdát tradice. I přesto, že se na nás ze všech stran valí americké produkty, jsme pořád Čechy a čeština je naším mateřským jazykem, nezapomínejme na to… Magda číslo 1 - prosinec 2006 recenze, kultura e si přečtět Tracyho Tygr William Saroyan „Thomas Tracy měl tygra. Ve skutečnosti to byl černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr.“ Tygr byl vším. Tracyho iluze, přelud i nejlepší kamarád. Byl snem, myšlenkou i radostí. Když Tracy poprvé uslyšel slovo tygr, věděl, že ať je to cokoliv, musí to mít. Toužil po svém černém panterovi už od tří let. Představoval si ho jako statného obránce i zdatného rádce. Pak jednoho dne se to stalo. Našel ho. A tygr našel jeho. Bez jediného slova. A přitom oba věděli, že to neviditelné pouto už nikdo nepřetrhne. Teprve pak mohli naplno vychutnávat své dny v New Yorku. Pracovat v továrně na kávu a dvořit se kouzelné Lauře. Ledabyle se procházet spletitými ulicemi města, bránit spravedlnost nebo jen nekonečně snít. Chcete se dozvědět víc o čokoládových bonbonech, ochutnávání kávy nebo záhadné řeči panterů? Kouzelný příběh napsaný lehkou, ale jistou rukou Williama Saroyana možná zaujme i vás... a konečně se dozvíte, co je tajemství zmrzliny. Tygr vás totiž nepodrazí. Nikdo vám ho nevezme ani nebude závidět. gebí Yorke Thom posle chnět e si Thom Yorke - zpě- vák, kytarista a vůdčí osobnost oxfordských Radiohead vydal na začátku června svou první sólovou desku nazvanou „The Eraser“. - A i když by se podle data vydání mohlo toto album zdát již poněkud neaktuální, svou skutečnou sílu nám ukazuje teprve nyní: při dlouhých, chladivých a osamělých večerech, kdy z okna sledujeme padající sníh a sníme o tom, jaképak asi dárky nám to letos Ježíšek donese. A jedním z nich by se pro Vás mohla stát právě i tahle deska. Yorke nám předkládá tiché, komorní album bez zjevných ambicí Thom Yorke - The Eraser The Eraser na komerční úspěch a s absencí nějakých výraznějších rádiových hitů, - také díky tomu působí deska silným, upřímným dojmem; - Yorke ji totiž nenatočil pro široké masy, ale předně a především sám pro sebe. Skladby na desce jsou vyvážené, žádná by se nedala označit za výrazně lepší nebo naopak horší, - celé album pak je kompaktní, bez nějakých závažnějších zvratů nebo momentů překvapení, nesoucí se v jednotném, poklidném duchu, aniž by snad působilo nudně či monotónně, - právě naopak - nechává nás plně se ponořit do příjemně melancholických nálad a naplno si je vychutnat. Nevyužívá přitom k tomu žádných okázalých prostředků, - toto pomale linoucí se minimalistické album je složené pouze z různých zvuků, elektronicbikých cích, kláves výrazné a basové linky. Tomu všemu pak ale jednoznačně dominuje Yorkův tichý, zastřený a naprosto jedinečný hlas. 9 tracks / 41:03 min. 1. The Eraser 2. Analyse 3. The Clock 4. Black Swan 5. Skip Divided 6. Atoms for Peace 7. And It Rained All Night 8. Harrowdown Hill 9. Cymbal Rush Celkově tedy působí deska veskrze příjemným, uklidňujícím dojmem - naprosto ideálním k sladkému nicnedělání či pomalému usínání. - A také nám i může trochu pomoci zkrátit to už možná nekonečně dlouhé čekání na příští desku jeho domovské kapely. Peter Gast číslo 1 - prosinec 2006 může se stát i Vám šikana? Nechte mě být! L ucka leží na posteli a bolestně pláče. Jak se to mohlo stát?! Jak? Proč zrovna ona? Tyto otázky si teď stále klade. Znova vzpomíná, co bylo, co se stalo. V první třídě to bylo fajn. Děti si jí moc nevšímaly, ale to jí nevadilo, nebo možná trochu… Jo, trochu jí to vadilo. Ve druhé třídě jí začaly brát její věci a posmívaly se jí. Myslela si, že je nějak divná nebo postižená. Ona se bála, moc se toho bála. „Hele, Lucino, ty tepláky máš z popelnice?“ uchichtává se Elena. „Hm, asi nepoznáš módu, co?“ odpoví statečně Lucie, neboť ona je na takové urážky zvyklá. Ona sama ví, že jí Elena ty tepláky závidí. Když v tom jí Elena zastoupí cestu: „Hele, co jsi to říkala?!“ a mrkne na Filipa, který svolá zbytek party. Lucii na čele vystoupil studený pot, ale přesto se netváří vystrašeně. „Jestli jsi, Eleno, tak silná, jak si o sobě myslíš, pojď se se mnou prát, ale bez té své party! Souhlasíš?“ navrhuje Lucka. „Hm, tak jo, tebe zvládnu levou zadní!“ odpovídá Elena. Lucka se Eleny nebála, ale věděla, že Filip a zbytek party se jen tak nevzdá. Udělali kolem nich kruh. Lucie dávala Eleně rány, za které se nemusela stydět, ale věděla, že to nestačí. Všimla si, že se kruh začal zužovat a ostatní nohy ji začaly kopat. Elena se zatím vypravila mezi ně a Lucie tam zůstala napospas. Najednou jí na záda skočila Pavlí- na. „Zrádkyně“, pomyslí si Lucka a nečekaně se roztočí. Pavlína padá na zem. Zasměje se a chce Lucku kopnout, ale Lucie zachytí její nohu. Pavlína ztrácí rovnováhu a už je na zemi. Ale vtom Lucku někdo kopne tak silně, až sykne bolestí. „Nesmím brečet, nesmím brečet!“, říká si v duchu Lucka. Zazvonilo a ředitel vkráčel do třídy. „Půjdeme ven!“, zvolal. Děti se rozběhly do šatny. Kolem Lucie proběhla Elena. „To si ještě odpykáš,“ šeptla výhružně. Lucie se nelekla, ale když ji ředitel postavil vedle Petra, nebylo jí zrovna do smíchu. Věděla, že procházka se změní v peklo. Pak jí Petr naschvál utrhl mašličku u klobouku. Řekla to řediteli, ale ten ji vynadal, že žaluje a že to maminka zašije. Lucie se málem rozplakala. Uvědomila si, že ředitel ten kruh a bitku viděl, že Elena v tom byla ta zlá, ale ignoroval to, protože neměl Lucku rád. Ale proč? Konečně je konec toho strašného dne. Myslí si Lucka a jde rychle na autobus, který ji odveze domů. Tam u maminky, v tolik bezpečném objetí, vybrečí se a všechno to mamince řekne. Maminka ji utěšuje a večer se poradí s tatínkem. Lucčin táta přišel domů unavený a Lucka mu to řekla. Kdyby šel za ředitelem, tak by Lucce ředitel nadal, že žaluje. A tak to šel její táta vyřídit sám. Dal Eleně facku a když odešel, tak Lucku opět zmlátili. Ale někdy se s ní bavili. To když měla svátek, nebo narozeniny a donesla jim bonbóny. Na vánoční besídce nikdy nic nedostala, i když ona dala všem hezké dárky! Trvalo to až do čtvrté třídy. A tak šel s Luckou táta do pedagogicko-psychologické poradny. Tam si povídala s prima paní, která jí moc pomohla a Lucka jí zůstává stále moc vděčná. V páté třídě nastoupila nová, mladičká učitelka. Jednou Lucce vyhodil Honza přívěsek z okna, ale Lucka už učitelům nevěřila a tak (té nové) nechtěla nic říct, aby nepřidělávala starosti. Ale Lucčin táta se bál, že se to bude opakovat. Šel za novou ředitelkou a ta si zavolala učitelku do ředitelny. Když přišla Lucka a ostatní, učitelce tekly slzy. Lucka se málem rozbrečela, protože se to prošetřovalo i ty předešlé roky. Bylo to těžké, říkat, co zažila na vlastní kůži. Po té se ředitelka ujala znovu slova a zeptala se viníků, proč jí to dělali. Oni se sklopenými hlavami odpověděli, že neví, ale asi proto, že si s nimi o přestávkách nehrála. Lucka nic neřekla, ale dobře věděla, že oni si prohlíželi pornočasopisy a prát se není její parketa. A od té doby se všechno změnilo k lepšímu. Tak Lucie zvítězila nad šikanou. Dostala se na výborné gymnázium (to naše) a je tam šťastná. Má hodně kamarádů a těší na každé nové ráno. Nyní už ví, že chyba nebyla v ní, ale v ostatních. Je na sebe právem hrdá a vděčná všem, co jí pomohli. Radka